Přidej zprávu »
---: ---
Kast: *Našťastie nevedel, čo očakávať od Eijirovej Nijigune, takže ho neprekvapilo, že takmer s ním dokázal udržiavať tempo. Predsa len, niekedy je nevedomosť užitočná - hlavne ak by sa človek príliš spoliehal na učebnicové hodnoty jednotlivých foriem. Takto nebol prekvapený a teda tým nestrácal reakčný čas. Preto stihol zareagovať jednoducho tým že vyskoćil do vzduchu - aby kládol čo najmenej odporu - a ešte natiahol svoje krídlo Nijiguni proti jeho uderu čo najdlhšie. Spoliehal sa na to, že jeho ľahká a pružná stavba bude fungovať viac menej ako pružina - zmierni dopad úderu a ešte ho odhodí ďalej od neho, potom pokračujúc v ústupe. Ale to bol len defenzívna časť jeho pohybu - ofenzíva prišla z druhého krídla, ktorým mávol presne proti nemu a vystrelil ďalšiu salvu pier. Predsa len, projektyl na takúto vzdialenosť má omnoho väčšiu šancu zasiahnuť a súper má kratší reakčný čas. Tieto sa pokúsil aj mieriť špecificky - tri smerom ku koreňu chvostov (ak sa odhalil v tom okamihu) a dva po každej nohe. Ak by sa mu podarilo znemožniť pohyb, mal by vyhrané.*
Eijiro: * Sice neměl rychlost jako Kast, ale měl jinou výhodu. Pět silných a dlouhých končetin za pomoci který se odrážel směrem ke Kastovi. Takže víceméně proběhl pod tou jeho baráží zkrystalizovaného Nijigune. Díky tomu odrážení se nabral vyšší rychlost, než co by se dalo od něj normálně i očekávat, takže se dostal jen na jeden dva metry od Kasta. Přeci jen byl něco zkušenější s užíváním Nijigune, než asi Kast, a věděl i ty základy. Studoval to docela dost. Právě, aby věděl tyhle výhody a nevýhody mezi typy. Krom toho byl Eijirův ten nejvíce univerzální. Takový ten, co uměl vše. Ano, specializace se hodila, ale to o ní musíš i vědět a umět ji využít. A Kast se nezdál být na takové úrovni. Možná se snažil vzdálit, ale to byla spíše jeho přirozenost. Přeci jen, loutkář. Eijiro neměl tak silné vazby k loutkařině, i když ji jako Yuuma ovládal, do jisté míry. Když byl takto blízko ke Kastovi, tak se prudce otočil a šlehnul všemi pěti ocasy po něm. *
Kast: To môže byť, *Pokývol s úsmevom, sám sa postaviac do bojového postoja, ale urobiac pár krokov späť. Predsa len, vzdialenosť na ktorú chcel začať súboj a na ktorú sa dalo pohodlne rozprávať boli celkom rozdielne. Každopádne to nebolo, že by odišiel veľmi ďaleko, proste iba trocha reakčného priestoru, aby nebol okamžite v dosahu Eijirového taijutsu. Totižto - toto by musel priznať - nevedel toho veľa o druhoch Nijigune, ale predpokladal že to jeho je na blízkosť. Totižto Eijiro vždy v týme zastával poziciu hlavne čo sa tykalo taijiutsu - a on hlavne na veľkú vzdialenosť. A Nijigune pasovali.* Takže, začneme až tento prsteň dopadne na zem, okay? *Pokračoval Kast, pričom si dal dole jeden z jeho prsteňov - ten s červeným kameňom. Potom ho vyhodil do vzduchu, tak, aby dopadol približne do stredu medzi nimi. V okamihu, keby dopadol, by samozrejme začal sa pohybovať smerom nazad, využívajúc čo najviac zvýšenú rýchlosť jeho Nijigune - a tiež vystrelil niekoľko testovných skryštalizovaný pier - projektylov. Zatiaľ jeho cielom bolo udržovať si vzdialenosť a udolať ho zo vzdialenosti.*
Eijiro: * Trochu ho i překvapilo, že Kast byl schopen již vyvolat Nijigune, ale alespoň to mohlo vést k zajímavým zjištěním ohledně Nijigune. * A co to prozatím nechat jen na tomto? Alespoň praxe v boji s Nijigune. * Navrhl ještě dodatečně, kdy si promnul zápěstí. Postavil se již do bojovější pozice. Se svými pěti ocasy Nijigune mrskal ze strany na stranu. Věděl samozřejmě o tom, že Kast měl v tomto výhodu, ale právě proto to byl trénink. Byl i zvědav, zda dokáže dostat Kasta, nebo mu Kast uteče do vzdálenosti, do které Eijiro nebude moct dosáhnout. I když to taky nebylo zrovna jednoduché. Díky Eijirově esu v rukávu s jeho Nijigune. A tím byly dvě formy jeho Nijigune. *
Kast: *Úprimne nevedel o tom, že Eijiro sa dal na cestu lovca monštier, i keď je možné, že to mu už predtým bolo povedané, ale asi to pustil z hlavy.* Hah, to je celkom zaujímavé. Ja som sa tiež nedávno dal ku lovcom - ale zatiaľ som ešte len v štádiu, kde študujem o nich už známe informácie. Predsa len, nechcem do toho skočiť po hlave ako nejaký magor a nechať sa zbytočne zabiť, žejo. *Trocha sa pobavene pousmial. Chcel to urobiť poriadne. Keď však Eijiro ukázal svoje Nijigune, Kastov úsmev sa o dosť rozšíril.* Myslím si, že toto je mi celkom povedomé, počkaj okamih. *S tým si popukal krk a sám aktivoval svoje Nijigune. Jeho sa však sformovalo do červených krídiel, pripomínajúcich nejakého dravca - možno svoju. Boli mierne nesymetrické, no to nevadilo, keďže ich primárnou úlohou nebolo lietať.* Čo keby sme povedali: klanové techniky po túto? Toto je teraz naozaj top toho, čo dokážem. Ale myslím, že s týmto si vieme celkom potrénovať.
Eijiro: Pořád někde lítám, jak jsem se rozhodl lovit monstra. Některá jsou jednoduchá a stačí jen pasti. Na jiné číhám dny. Takže máš docela štěstí, že jsi mě zastihl zrovna v době, kdy jsem byl ve vesnici. Občas takový lov trvá i týden, protože některá ta monstra jsou docela i opatrná. Překvapivě. * Objasnil tak nějak a promnul si čelo. Obecně na něm bylo vidět, že je pořád v jednom kole. Za což mohlo i to, že se musel omezovat na chakru, takže nebyl v plné kondici. A ačkoliv si na to již zvykl, tak to stále mělo své dopady. Přeci jen, co žil svůj nový život, tak byl na úrovni Kageho, víceméně. A bez Houka to bylo prostě zvláštní. * Tak jako, to si asi musíš stanovit ty. Já osobně ani nevím na jaké jsi nyní úrovni a co vše můžeš předvést. A já jsem se už před pár lety dostal na Jounina, nom. Takže, i když to omezíme na klanové techniky, tak asi budu mít navrh, díky. * Poznamenal a pozastavil se. Následně z dolní oblasti jeho páteře vyšlehlo pět sytě modrých výstupků Nijigune připomínajících vlčí ocasy. Eijiro sám na sobě měl spíše upnutější oblečení, protože potřeboval, aby mu to všude nevlálo, když už je na lovu, ale zase to muselo být dostatečně pružné na to, aby se mohl řádně pohybovat. *
Kast: *Keď Eijiro prišiel, Kast mal už takmer dofajčené, takže si zahasil cigaretu a odhodil ju do koša. Vykročil smerom ku nemu, s úsmevom.* Som rád, že si si našiel čas. Ako sa ti darí v poslednej dobe? *Začal, s miernym úsmevom. V posledných rokoch sa ľuďom relatívne vyhýbal, alebo aspoň nebol príliš priateľský, tak sa teraz snažil byť príjemný, či aspoň akceptovateľný. Pomerne rýchlo však prešiel ku veci.* Dlho som takto s niekym netrénoval, aké chceme pravidlá? *Opýtal sa a mierne si popukal hánky. Bol celkom namotivovaný. Pri sebe mal iba tak Inkan Gofu s vecami, prstene s Hoshi a Nelsona. Oblečený bol v jednoduchom a vzdušnom oblečení.*
Eijiro: * Za těch posledních několik let si hrál na kluka, co es vyhrabával z osobních problémů soustředěním se na práci, trénink a sebezlepšování se. Nyní už rok či dva to uhrával tak, že už se dostal z toho, čím si prošel, ale pořád měl ty tendence, díky kterým se z toho dostal. Naštěstí to sedělo i s jeho reálným charakterem, coby Yuumou. Takže ta část nebyla tolik problematická. I když ho trochu žralo, že nemůže zjišťovat žádné informace o tom, co se stalo v nějaké té jiné dimenzi s krvavou potvorou a kostlivcem. Ale to prostě musel nechávat na později. Vzkaz od Kasta dostal poměrně brzo, protože se ve vesnici vyskytoval často. Vždy vyběhl na pár dní mimo vesnici na lov, pak se vrátil. Zatím ještě přímo nezpracovával získané věci z monster, jen se zásoboval do budoucna. Díky tomu na místo srazu dorazil i o pár minut pozdě. Dělal zrovna ve svém pokoji v klanové čtvrti menší úklid, do kterého se zabral. *
Kast: *Nedávno sa vyhrabal, s pomocou trocha chémie, z celkom nepeknej depresie, ktorá trvala niekoľko rokov. Vďaka nej bol v posledných rokoch celkom apatický, čo sa týka povinností ako shinobi i všetkého ostatného - plnil si iba úplné najchabšie minimum a viac menej žil ako príživník u rodičov. Našťastie sa však dal liečiť a vďaka tomu objavil novú chuť do životu. A preto včera poslal Eijirovi správu, či si nechce zatrénovať dnes. Celkom sa totižto ponoril do učenia sa nových techník, no s tým ako sa flákal posledných pár rokov naozaj cítil že má toho ešte poriadne čo dobiehať. A tak teraz čakal na trénovacej ploche, mierne si pobafávajúc z cigarety a užívajúc si pekné horské slnko - zrovna nebolo zatiahnuté. Prišiel tam čosi skôr, než napísal čas do správy.*
-----: I-----I
Kast: *Zastavil sa, a stíchol na chvíľu. Venoval sa pizze, ale zúrivo premýšľal. Napriek totiž jeho ideologickemu zaslepeniu, ešte úplne nestratil schopnosť rozmýšľať. A preto sa teraz snažil čo najkritickejšie preskúmať to, čo hovoril v poslednej dobe. A ako to robil, ticho sa predlžovalo. A ako sa predlžovalo, začal sa aj Kast v ksichte červenať, pretože si začal uvedomovať veľkosť nezmyslov, ktoré rozhadzoval. Klopil oči a celkovo sa tváril nesmierne zahanbene. Venoval sa jedlu a snažil ssa najsť možnosť, ako by naozaj mohol mať pravdu.*
Eijiro: Tak, co po tom děláš za mise? A pro koho? * Zeptal se Eijiro, protože celý koncept misí naprosto protiřečil tomu, co Kast říkal. Nejčastější a nejvíce prováděné mise byly pro civilní obyvatelstvo. Nehledě na to, že civilní obyvatelstvo technicky vlastnilo shinobi svět. Nemusel to rozebírat dále. Kast byl prostě jen dítě a v tomhle se to projevovalo. Naposledy měl dojem, že Kast byl do určité míry asi mladý génius, ale to zřejmě byl špatný úsudek. Možná měl Kast tehdá jen momentku určitého intelektu. I rozbité hodiny jsou správně dvakrát denně. Asi to byl takový moment pro Kasta. *
Kast: Nie, nie, nie! Ono to ide práve inak! Musel by si začínať od shinobi! Nie od civilistov, to je presne moj point! *Ohradil sa proti tomu, čo vnímal ako misinterpreatácia.* Predsa len, shinobi sú tí, ktorí skutočne majú v niečom naozaj navyše. Ale oni sa nedelia. Vôbec. Proste všetky schopnosti sa používajú iba na to, aby sa vraždili navzájom! *Sklamane si povzdychol a začal sa venovať pizze. Frustrovalo ho, že ho nechápal.* Pozri, nemôžeš obviňovať obeti. Civilisti nemajú dosť sily na to aby dokázali normálne vzdorovať shinobi. Preto nemôžu urobiť nič zlé
Eijiro: * Nechával Kasta v tomto být. Jeho ideologie byla postavená na hlavu a šla proti samotné povaze lidí. Počítal s tím, že každý člověk rád pomůže jinému člověku a zadarmo. Což bylo absolutním opakem reality. Většina i těch, co pomáhala, to dělala pro odměnu. * A kde chceš začít? U těch, co jsou nahoře? Kdyby někdo ke mně přišel s tím, že já toho mám moc a měl bych se rozdělit, či to vše odevzdat, tak mi dotyčný přijde jako zloděj. A ještě horší by to bylo, kdybych byl já civil, jako feudálními páni bývají, a dotyčný byl shinobi. Najednou by to mělo nádech vyhrožování a vydírání. Protože co já, jako civil, zmůžu proti někomu s Ninjutsu a Taijutsu, kdo se rozhodl mi sebrat vše, co vlastním? * Poznamenal jen a už se pustil do toho jídla. Nebylo to extra syté, ale bylo toho hodně, takže by ho to mělo zaplnit, alespoň na chvíli, než to jeho rychlý mladiství metabolismus zpracuje. * Máš moc velkou víru v lidi. Civilisté nemají v lásce shinobi. Viděl jsem to. Jsou ochotní klidně až zdvojnásobit cenu něčeho, aniž by si toho shinobi všiml. Kdyby to šlo tak, jak ty říkáš, tak proč tomu tak už není? Nebo si myslíš, že jsi první s takovým nápadem? * Řekl poté, když se po chvilce musel napít a tak využil momentu, kdy nekousal jídlo. *
Kast: Nebudeš z toho mať nič! Budeš z toho mať duševné kvality: vedomie, že prispievaš ku všeobecnému blahobytu! Predsa ľudia sú fundamentálne dobrí, nie? Ako by teda mohli nepodporovať systém, ktorý je tiež dobrý, keby na nich nebol nanútený tento krutý, otrocký, súčasntný?! *Trocha sa rozohnil, vo svojej ideologickej naivite. Čo si aj všimol, a sadol si späť na sedačku, z ktorej si nepamätal vstávať. Počkal, kým pizza prišla a pekne poďakoval za služby. Keď mali opäť relatívne súkromie, odpovedal na jeho posledné vety.* Ale ty to nechápeš! To nemôžeš začať od najmenších, ktorí najviac trpia týmto systémom, ale súčastne sú najviac závislí. Pretože ak by som im nezaplatil, tak oni majú problém! Ale ak najprv vytvoríš dostatok a potom to zrovnáš, nebude to problém!
Eijiro: A proč něco dělat, když z toho nemáš nic? * Zeptal se posléze, ohledně Kastovy idey. Kast mu přišel až moc jako takový snílek, který nechápal vůbec, jak realita funguje. Eijiro však nemohl přímo říct, co si myslel. Kast nechápal lidskou povahu. Lidi neradi dělají něco zadarmo a neradi mají tolik, co jiní. Vždy chtějí více. Někteří pro to, že prostě chtějí sami od sebe víc a někteří proto, že prostě nechtějí, aby se jiný měl lépe. Nehledě na fakt, že tento systém nemůže fungovat s feudálními pány. Předsvědčit bandu elitistů o tom, aby s vzdali majetku ve prospěch jiných, kdy z toho nic nezískají a jen budou chudší? Ani ve snu. Nicméně toho si mohl Eijiro maximálně tak myslet a nemohl to přímo otevřeně říct. * Ale můžeš to zkusit. Až se najíme, tak jim řekni, že jim to nezaplatíš nyní, ale někdy v budoucnu jim to nějak oplatíš, třeba jim pomůžeš, či tak. Možná. * Navrhl jen tak, když si všimnul, že jim asi již nesou jídlo. *
Kast: *Napriek tomu, že vo všeobecnosti bol relatívne ignorantský čo sa týka ľudských pocitov a výrazov, čosi mu hovorilo že ten výraz naznačoval že monštrá nie sú ideálna téma. Preto sa rozhodol, že tú časť svojho argumentu dropne.* Osobne nemám pocit, že by sme žili v takom neskutočnom prepychu, že by tí ľudia potom nemali čo robiť. Hlavne takto by sme mohli uživiť taký prebytok, že by sme vôbec nemuseli platiť za jedlo! Predstav si, že by proste každý človek mohol žiť bez nutnosti trápiť sa s nevyhnutnosťou starať sa o jedlo! Ľudia by mohli tvoriť umenie, nasledovaŤ svoje túźby sny... predstav si tú dobu prosperity! A to všetko by šlo dosiahnuŤ iba keby shinobi sa prestali sústrediť hľavne na to, ako zabiť jeden druhého! Nebol by to skvelý svet?! *Sám seba prekvapil, ako sa rozohnil. Toto bolo prvý krát, čo sa pokúsil dať svoju filozofiu do slov.*
Eijiro: * Nechal Kasta se vymluvit, dokousal poslední kus chleba a polknul. Během toho celého se zamyslel, jak mu odpovědět, aniž by zněl moc dospěle, či moc dětsky. * Já ti nevím. Jop, jeden shinobi udělá práci deseti civilistů v pohodě. Ale co pak bude dělat těch deset civilistů, když to vše udělá ten jeden shinobi? A s monstry... * Načež se odmlčel a specificky zatvářil. Stále hrál svoji roli. Roli mladistvého, kterému nějaká taková monstra zabila matku. * Asi je jich prostě moc. Navíc sejmeš nějaké menší a pach krve a potravy přiláká větší. A to zas větší a větší. Proto se nechávají asi na pokoji. Protože je snazší žít s tím, že ti nějaká malá mrcha sežere doma housky, než když ti velká mrcha sežere hlavu vesnice. * Poznamenal a přestal se již cpát chlebem a tím máslem, či pomazánkou, či čímsi. *
Kast: *Sám si vzal trocha z toho apetizéra, ale vôbec sa do toho nepustil s porovnateľnou vervou. Chvíľku to ale stačilo na to, aby to vytvorilo fyzické odmlčanie.* No, chcem sa spýtať, čo je roľa shinobi v spoločnosti? *Odmlčal sa a zahryzol, zamyslene sa chvíľu sústredil na prežúvanie.* Pretože pozri sa,. Civilisti sa trápia s prácami, ktoré by jeden shinobi mohol zvládnuť okamžite - a aká prosperita by mohla byť, keby shinobi pracovali naozaj pre dobro spoločnosti? Videl si jak kapitánka vytvorila ten blok kovu? Čo ak by takto dokázala vytvoriŤ zlato? Alebo, lepšie, jedlo? Neviem, či je to veľmi zriedkavá schopnosť, ale nevidel som to prvý krát. Pár shinobi by dokázalo uživiť toľko ľudí! A čo je to s tými netvormi, ktoré sa pohybujú svetom? Naozaj sa ich nevedia zbaviť? Nenechávajú ich žrať ľuďí len kvôli tomu, aby sa nemuseli ohroziť sami, aby nemuseli zažiť nepohodlie? *Znova sa odmlčal* Ja mám pocit, že shinobi sa správajú, ako by boli superľudia a nedávajú spoločnosti naspäť to, čo dostali
Eijiro: * Možná byla hlavním chodem pizza, ale i tak předem přinesli nějaký ten chléb a takové pomazánkové máslo, protože to dělání pizzy asi chvíli zabere. Přinesli to, když se šli zeptat ohledně objednávky, kdy Eijiro jen pokynul na jednu položku ze seznamu. Měla to být nějaká pizza s hodně druhy sýra, či co. Nicméně se Eijiro hodlal docela nadlábnout, protože si potřeboval obnovit tu chakru. Musel si taky zařídit nějaké solo mise, kdy by to mohl trénovat, ale na to asi přišlo později. Takže, když se Kast chtěl na něco zeptat, tak se na něj Eijiro podíval s krajícem toho chleba, či možná veky, v puse, protože to do sebe docela soukal. Nehodlal se předem přežrat, ale nebyl zvyklý na tu rychlost metabolismu, kterou nyní měl, takže se ráno před dostavením k sestavení týmu pořádně nenajedl. *
Kast: *Kast nebol práve najlepší, čo sa týka chápania cudzích emócií, a aj keď ich niekedy zachytil, tak sotvakedy vedel pomôcť. Preto sa o to vo väčšine prípadov ani nesnažil. Jednoducho sa venval menu a keď prišla obsluha, objednal si nejakú tolerovateľnú pizzu s cesnakovým dresingom. Potom ešte chvíľu udržoval mlčanie, keď očami behal snáď po celkom svete, ako nad čímsi rozmýšľal. Po pár momentoch sa však odhodľal.* Eijiro, mám otázku, ale asi je trocha filozofická a osobná. Nevadí? *Opýtal sa, cítiac sa mierne neisto. Totižto vedel, že to, čo sa mienil opýtať, by mohlo byť interpretované veľmi nepríjemne - hlavne nepríjemne pre neho. Bol to celkom dostatočný skok dôvery.*
Eijiro: * Následoval Kasta ke stolu, kde se taky usadil a pokoutně si prohlížel dané menu.Zase nahodil takovou tu smutnější náladu. Nehodlal v ní zůstávat dlouho, ale prostě minimálně ze začátku musel hrávat skleslého. Přeci jen měl být klukem, který nedávno přišel o celou rodinu. Bylo by divné, kdyby byl okamžitě s tím vyrovnaný. Začal se tady pozorněji věnovat tomu místnímu menu, přemýšlejíc, co by si tak mohl objednat. Neměl moc ani představu, jak velké bude dané jídlo. Listoval tou nabídkou a neustále srovnával, co v jaké dané pizze je. Byly tam i zvláštní varianty. Například s ananasem. Což se mu nezdálo, dle toho, že jiné byly hodně se šunkou či množstvím sýrů. *
Kast: *Rozhliadol sa, kamarátsky zamával na obsluhu, ktorá mu prišla povedomá a zamieril ku stolu, ktorý bol pohodlne mierne ukrytý ale súčasne v dostatočnej vzdialenosti od všetkých nevyhnutností. Usadil sa, zložil svoj chrbát a uprel zrak na ponuku jedál. Samozrejme, veľká väčšina bola obsadená rôznymi druhami pizze, ktoré mali pod názvom aj popis, keďže to bola celkom novinka v tejto dedine. Čakal, kým príde obsluha, rozmýšľajúc, či má zmysel začať sa vypytovať Eijira na zbytočnosti. Predsa len, na základe klanovej príslušnosti mu akosi defaultne veril, napriek tomu, že bol prišelec. Dnes bol deň sebaobjavovania, naozaj, ako zistil koľko prikladá dôležitosti klanovým autoritám*
Eijiro: * Mlčky následoval Kasta a při tom se rozhlížel po vesnici a zapamatovával si cestu na dané místo a případné obchody a další věci, co cestou minuli. Protože se tam mohl poté stavit a zásobovat. Když už došli do nějaké té restaurace a Kast si vevnitř začal vybírat stůl, tak přestal Eijiro sbírat informace o okolí. Chtěl se nyní fakt už jen najíst. Ta cesta v téhle docela vysoko položené oblasti, byla sama o sobě vyčerpávající. Chakra se mu sice již začala přirozeně obnovovat, ale vždy mohl tu obnovu posílit a zrychlit. Navíc, ochutnávání cizích specialit mohl taky brát za sběr informací. *
Kast: Dobre, poď. Tadiaľto, * Vykročil smerom von z klanovej štvrti. Predsa len toto sa naozaj nenachádzalo v oddelenej časti. A to znamenalo, že museli stúpať relatívne solídnu chvíľku, pretože zrovna táto časť klanovej oblati bola najnižšie položená. Ale chlapci neboli úplné lemry a tak to netrvalo príliš dlho, kým došli blízko ku efektívnemu centru dediny. Avšak, Kast, pred tým než vstúpili do centra proper, zabočil do ľava do jednej z menších uličiek a zamieril si to ku reštaurácii v rohu. Nebola veľmi veľká, ale bola otvorená a tak otvoril a v stúpil, rozhliadnuc sa po stoloch.*
Eijiro: Ne, nemám na mysli nic přesného. * Odvětil mu, protože ve výsledku se ani tolik nevyznal v místní kuchyni. Znal to jen, co se týkalo základů z toho, jak tu několik dní žil na přípravu infiltrace. * Kudy? * Optal se, myslíc tím samozřejmě, kudy k té restauraci s pizzou, či čím. Potřeboval jen obecně nějaké syté jídlo, aby měl nějaké ty živiny na regeneraci chakry. Bylo mu obecně jedno, co dostane k jídlu. Samozřejmě měl u sebe i nějaké ty peníze, pro jistotu. *
Kast: Jedlo? *Zopakoval, pričom s ana chvíľku zamyslel, kedy povracal všetky svoje záležitosti na ich pôvodné miesta: Karasu, svitky a fľašku vody.* Nedávno otvorili takú malú reštauráciu s divným jedlom: je to ako kruhový chlieb s pretlakom z paradajek na tom, kukuricou, šunkou a syrom. Volajú to pizza. Je to celkom dobré. *Popísal prvé miesto, ktoré mu napadlo.* Alebo máš chuť na niečo konkrétne? *Vykročil smerom, kadial vedel, že je najkratšia cesta ku vysokej koncentrácii reštaurácii a celkovo miest s občerstvením.*
Eijiro: Nevím, neznám to tu tolik. * Poznamenal jako odpověď na to, co by nyní měli dělat. Bylo pravdou, že co se týkalo Kumogakure, tak toho tam v současný moment tolik neznal. Znal klanová prostranství klanu Rakisuta, jednu z bran a jednu z výslechových budov. Po zbytku vesnice se ještě nedíval. Možná krom jedné restaurace hned na rohu u klanové čtvrti Rakisuta. Což bylo jako jediné místo jemu ukázané kvůli jídlu. Ani obchody pořádně neznal a zatím je nepotřeboval. Byl zásobován. * Možná jídlo? * Podotkl a podíval se na Kasta, který tam sbíral pavučiny. *
Kast: Hm, *Pokrčil ramenami na odmietnutie vody a, keď už mal tú fľašku v ruke, sám si odpil a potom odložil. Predsa len, bolo mu povedané, že má byť plne vybavený, takže toho mal plno pri sebe.* Tak, čo teraz? *Opýtal sa ako oprel svoju pozornosť ku vláknam ktoré viseli po celej ceste kadial Tomiko bežala. Bez nejakého špecifického dôvodu začal pomocou chakrových nití ich odstraňovať a zgúľavať do guče. Najprv ich chcel vyhodiť, no potom sa zamyslel a vytiahol svitok, do ktorého tú guču zapečatil. Možno by z toho išlo zistiť neskôr niečo zaujímavé.*
Eijiro: * Tomiko nečekala a následovala kapitánku, při čemž ukazovala i směr, kterým byly nejlepší obchody v Kumogakure. Eijiro na nabídku pití jen zavrtěl hlavou. * Ne, dík. Jen jsem asi použil moc chakry. * Zamumlal a zůstával v té dané pozici pár chvilek. Poté se narovnal a otřel si čelo. Rozdýchával to. Reálně by to chtělo se jít asi najíst, to by urychlilo obnovu jeho chakry. A možná i nějaké ty speciální bojové pilulky. Možná by si je tu měl sehnat. To nebyl zase tak špatný nápad. Peníze na to měl. *
Kast: *Gaeru sa zasmiala na víťazoslávny pokrik od Tomiko, ale pokývla hlavou. Aspoň sa tvárilo, že už nebola tak naplnená nechuťou. Zjavne neexistuje nič, čo by fĺaška neopravila.* Dopre, poď so mnou, niečo ti zoženiem, *Vyhlásila s pobaveným úsmevom. Keď pozrela na Eijira a Kasta, rozhodla sa že to pre dnešok stačí.* Myslím že je to dosť. Zajtra sa stretneme zas, ale pre dnešok si užite voľno. Medzitým si premyslite čo chcete ako odmenu za dnešok, *S tým sa otočila, očakávajúc že ju Tomiko bude nasledovať. Kast, keď videl že Eijiro šiel na koleno, vytiahol fľašku vody a ponúkol mu ju.* Si pohode? Dík za krytie, mal som niekoľko krát pocit, že už-uŽ dostanem po hlave...
Eijiro: Flašku! * Zvolala vítězoslavně Tomiko. Ona to brala tak, že se snažila. Nějak se taky zapojila, to se muselo nechat. Možná nespolupracovala, ale pokoušela se chytit slavíka většinu času. I přes její opití. Navíc, jak se tak nyní Eijiro podíval, tak celá ta cesta, kterou Tomiko běžela, byla pokrytá pavučinami, které vytvářela, ale nedovedla se s nimi trefit. Její cíl se pohyboval, ve vzduchu a krom toho ho sama viděla dvakrát. Eijiro již deaktivoval Sharingan a poté šel na jedno koleno. Docela z něj lilo. Mít takhle málo chakry k dispozici byl hrozný nezvyk. A ta C technika si vyžádala docela velký objem. Navíc ještě Sharingan. Ten sice normálně bere velmi málo chakry, ale s tím,na kolik se nyní omezoval, to bylo až až. Nemohl si dovolit spotřebovat všechnu chakru, takže i kdyby kapitánka nepřestala, tak by již nebyl schopen nic moc provést. Možná by se ještě na něco zmohl, ale to by už příliš riskoval. *
Kast: *Kast sa snažii čo najrýchlejšie pritiahnuť slávika, ktorý zrazu sa už ani vo vzduchu udrŽať nevedel, aby sa toto skončilo. On síce na tom nebol s chakrou výrazne zle, ale to bolo skôr kvôli tomu, že efektívne nič neurobil. Gaeru medzitým zvažovala. Rozhodla sa však že im toto dá, predsa len teraz sa nesnažila dať im zážitok neprekonateľnosti. Teraz jej len šlo iba o to, aby začali aspoŇ trocha spolupracovať a oboznámili sa s štýlmi jeden druhého. Čo mohlo zlyhaŤ u Tomiko, no aspoň Kast a Eijiro spolupracovali. Preto jednoducho uskočila pred plamennou guľou a s úsmevom počkala, kým Kast si vtáka pritiahol. Čo netrvalo veľmi dlho.* Dobrá práca, *Vyhlásila.* Treba mi povedať, čo pekné si prosíte ako odmenu. Som rada, že aspoň máme nadpolovičnú snahu o to, tváriŤ sa ako tým. Môžeš mi ho prosím vrátiť? *Opýtala sa Kasta a nastavila ruku na slávika, ktorý vydesene popiskoval. Zdá sa, že byť omotaný v pavúčich vláknach nebol najpríjemnejší záŽitok. Kast jej ho samozrejme vrátil a ona začala pomaly odstraňovať pavučiny, pomocouj chakrovej dlane*
Eijiro: * Věděl dopředu, co chtěla udělat. Proto rovnou sepnul ruce v pečeť a místo toho, aby odhodila jeho, tak odhodila kus klády. Použil Kawarimi no Jutsu a zase se postavil mezi Kasta a kapitánku. Pořád se ji snažil blokovat. "Ten Hachimon nemá cenu, když se nemohu regenerovat, takže na něj kašlu. Pojedu raději po elementech." usmyslel si v ten moment a rozhodl se použít už nějakou tu C techniku. Měl limitovanou chakru a už něco z ní vyčerpal, ale tohle by měl být schopen stále použít. Nadechl se a složil pečetě. * Katon: Gōkakyū no Jutsu! * Zvolal a vydechl obrovskou plamenou kouli směrem na kapitánku se snažící dostat ke Kastovým chakrovým vláknům. Aby se k nim dostala, musela by se nechat zasáhnout ohnivou koulí. Tohle useklo velkou část jeho chakrových zásob, což pocítil. Měl orosené čelo. Vybral Katon, protože Sharingan dával Katon a tak by to nemělo být tolik podezřelé. Sice by bylo praktičtější užít Fuuton, ale nechtěl tolik riskovat. Genin se dvěma elementy nebylo, kdy na jeden neměl podklad, bylo podezřelé. Krom chakrových vláken Kasta se ve vzduchu objevila i jiná vlákna. A to od Tomiko. Ta se sice chovala jako hovado, ale už určitý moment rozhazovala velmi pevné a silné pavučiny do vzduchu, protože nedokázala na slavíka jen tak dosáhnout. A jelikož se nyní nemohl tolik hýbat, začaly ho pavučiny obalovat. Nebyla to sice spolupráce, ale alespoň něco dělala. *
Kast: Krava, *Gaeru si zanadávala, a rozhodla sa proste prehryznúť fakt, že jej klon bude zničený okamžite jak sa zjavil. Takže našťastie nedostala kopačku do krku, čo by bolo sakra nepríjemné, ale nemohla zastaviť Kasta v tom, čo robil. Čo však mohla urobiť, je postaviť sa poriadne, a nasledujúci vysoký kop zachytiť dlaňami - a chytiť nohu, a pokúsiť sa Eijirom mrsknúť do strany, hodiac ho ako len zvládala. Bola dostatočne fyzicky silná napriek jej menšiemu vzrastu. Čo však jej nemožnosť otravovať Kasta znamenalo? To, že piskot slávika sa zrazu zmenil na mierne vystrašený, ako sa mu na krídla prilepili dve chakrové vlákna. Karasu sa vznášala rozložená okolo toho vtáka, snážiac sa brániť prípadnú snahu o oslobodenie. Nelson bol opäť v Kastovom vrecku. Gaeru vyskočila, v dlani si vytvorila chakrovú čepeľ, ktorú nabila chakrou. Jej cieľ bolo švihom rozdeliť chakrové vlákna a tak slávika oslobodiť. Predsa len, kým ho nemali v rukách, hra sa neskončila*
Eijiro: * Netušil, zda kapitánka schválně dělá blbosti, nebo to bylo past, ale Eijiro pokračoval v Konoha Senpū kombu. To totiž nekončilo jednoduchým vysokým kopem, ale bylo o střídání vysokých a nízkých kopů. Takže hned po skrčení možná dokázala sice kapitánka dokončit pečeť, ale poté hned následoval nízký kop míření do oblasti jejího krku až hlavy, za který si mohla sama. Měla uskočit, ne se skrčit. Skrčení bylo to poslední, co by měl člověk udělat proti Konoha Senpū. Její chyba. Navíc při té rychlosti tohoto Konoha Senpū komba, čili kopů z otočky, měl Eijiro šanci i zasáhnout její klon, než by se vůbec někam dostal. Takže bylo na kapitánce, zda si nechala okamžitě zrušit vytvořený klon, nebo dostat i zásah do oblasti hrdla až hlavy. Věděl, co plánovala a tak tomu mohl i zabránit a navíc udělala takovou blbost. Možná to byla součást její nějakého plánu, ale v tento okamžik směřovala jeho nohy do té oblasti, že by sejmule buď její Kage Bunshin, nebo trefila ji do dost nepříjemné oblasti. Nehledě na to, že mohl v kombu pokračovat, dokud ho nezastavila, takže kdyby se pokusila uniknout směrem ke Kastovi či Tomiko, tak mohl následovat dalším rychlým vysokým kopem. *
Kast: *Kast nebol nadšený z toho, že Tomiko sa rozhodla ignorovať skupinu, no čo. Nemal veľa času sa rozčulovať. A to z jedného veľmi jednoduchého dôvodu: kapitánka totiž na Eijirov útok použila naozaj revolučnú techniku - čupnutie si. To je umožnilo súčasne dokončiť klon i vyhnúť sa úderu. Na okamih vzhliadla hore, všimla si množstvo vtákov a vydala krátke písknutie. Veľmi podobný tón sa ozval aj zo strany slávika. Potom však Gaeru odskočila od Eijira a otočila sa smerom ku Tomiko, ktorú sa pokúsila jednoducho podkopnúť - pravdepodobne by sa potom postavila na ňu, ak by to vyšlo tak, ako by si priala. Avšak, to nebol dôvod, prečo Kast nemal čas sa rozčulovať. Ten dôvod bol to, že dostal celkom tvrdú ranu do spánku od klona, čo spôsobilo že sa mu celý svet rozostril a sám sa takmer hodil o zem. Čo samozrejme spôsobilo, že jeho snahy o chytenie slávika neboli neskutočne efektívne.*
Eijiro: * Odpoutaná Tomiko se vydala zase za slavíkem, jako psisko. Nehleděla na zbytek týmu, byl jí tak nějak jedno. Sama se považovala za dostatečně silnou na to, aby to zvládla. Eijiro mezitím sledoval kapitánku, která se asi rozhodla ignorovat to, že je pod Genjutsu. Díky Sharinganu věděl moc dobře, co chtěl udělat a rozhodl se jednat. Zaútočil v moment, kdy se rozhodla složit pečeť na Kage Bunshin no Jutsu. Nechtěl ji nechat tu pečeť složit a proto použil Konoha Senpū, zamíříc s ním na oblast kolem jejího krku. Jestli se rozhodla bránit, tak by musela přerušit tvoření pečetě a tak i nevytvořit klon. Samozřejmě mohla se i rozhodnout jen prostě ránu schytat. Což by pro ni byl problém. Možná nebyl Eijiro v plné síle, na kterou byl zvyklý. Ale stále měl větší sílu, než běžný Genin a takový kop do krku by pocítila, možná i příští den. *
Kast: *Kast polepil svoje chakrové nite a poslal ich za svojimi cieľmi. A boli rozdelené takto: sedem na Karasu, aby sa každá končatina a hlava hýbali samostatne, jeden na Nelsona, ktorý bol v neaktívnej forme no stále nesmierne ostrý, a dve išli čisto bez prilepenia po slávikovi, ktorého vďaka vylepšenému zraku videl celkom jasne. Karasu sa rozložila na svoje jednotlivé diely a tie sa hýbali nasledujúco: tri končatiny a a hlava robili nájazdy a sprejovali senbonmi Gaeru, a tri, ruky, šli chytiť slávika. Kľúč bol ale v tom, že tieto mali slúžiť ako odpútanie pozornosti od neprilepených a od Nelsona. Pretože Nelson šiel rozťať reťaz, ktorá pútala Tomiko - predsa len, traja sú lepší ako dvaja. Čo však samozrejme spôsobilo, že Kast sa mohol sústrediť čisto iba na toto a tak bol efektívne úplne stacionárny. Čo samozrejme Gaeru pochopila, pretože zložila jednoduchú pečať a vytvorila jeden Kage Bunshin - pričom obe zaútičili klasicky, v Taijutsu, shunshinom skočiac na obe strany Kasta s tým, že jedna šla po nohách, a druhá po hlave. Vyzeralo to, akoby sa skôr než snažila čo najefektívnejšie ich poraziť, sa ich snažila donútiť pokryť jeden druhého slabiny.*
Eijiro: * Tomiko byla zastavena a díky docela prudkému neřízenému běhu skončila najednou na zemi, na zádech, jako želva. Eijiro ji neřešil, protože neměl nic na E a D úrovni, co by ji dokázalo osvobodit a nehodlal se hned tasit s C technikami, i když by v teorii i mohl. Ale to, že pomohl Kastovi, neznamenalo, že se měl tak moc k pomoci Tomiko. Eijiro sledoval kapitánku velice pozorně, při čemž měl výhodu i toho, že předvídal její pohyby, dle čehož mohl i plánovat i svoje reakce. Rozhodl se s ní trochu i vyjebat. Použil techniku Chīsana Mono, kterou se naučil od Houka. Pomocí ní vytvořil mnoho obrazů toho její slavíka, aby jí spletl ohledem toho, který je opravdový, což by mělo zkomplikovat její dovednost bránit pravého. A s ohledem na to, že Eijiro byl talentovaný s Genjutsu, vlastnil Yin, Kuraigan a Houka, co vše zesilovalo Genjutsu, tak by ji to mohlo docela i potrápit, alespoň na pár momentů. Což mohl být i dostatek na to, aby Kast chytil slavíka. * Prostě ho chyť. * Poznamenal jen Eijiro na Kasta, při čemž jakoby dělal takovou bariéru mezi Kastem a kapitánkou. Víceméně ho kryl. *
Kast: *Kasta trhlo, keď mu pred ksichtom sa objavil Eijiro, ale bol dosť pri zmysloch na to, aby mu bol za to vďačný. Síce ho to vtlmenie úderu hodilo asi o krok vzad, čo však dokázal ustáť.* Díky! *Vykríkol, pričom už skladal pečate na pávi chvost, ktorý čoskoro mu vyskočil na chrbte, žltý. Potom mu opäť zčervenali oči pomocou Yoriyoi Kōkei no Jutsu. Gaeru medzitým, po vyblokovanom údere odskočila s takmer potešeným úsmevom asi o dva metre a pozrela smerom na Tomiko. Luskla prstami a použila Gugen: okolo pásu sa Tomiko zjavil kovový opasok, ktorý mal na chrbte reťaz, ktorá viedla ku bloku kovu, vážiacemu asi stopädesiat kilo. Slávik medzitým vôbec nevyzeral že by mal priveľmi naponáhlo, akurát vyletoval čoraz vyššie a pospevoval si. Gaeru sa opäť pozrela kde Kast a Eijiro stáli, a tvárila sa akoby ich vyzývala na to, aby šli na ofenzívu. Kast zatiaľ čo narýchlejšie vyťahoval svoj zvitok s Karasu, ktorú odpečatil a pripojil na ňu chakrové nite.* Ako na to?! *Vykríkol.*
Eijiro: * Tomiko samozřejmě jela za sebe a proto se rozběhla za ptákem, nehledíc na nic jiného, než toho ptáka chytit, protože za to mohla dostat flašku. Nicméně to bylo komplikovanější s ohledem na to, že byla podnapilá. Eijiro mezitím složil pečeť a použil Shunshin no Jutsu, kdy se problesknul do rány kapitánky na hlavu Kasta, kterou vyblokoval zkříženýma rukama. Trochu při tom i drcnul do Kasta, protože potřeboval vytvořit prostor, do kterého by se vešel, aniž by sám dostal po tlamě. Díky tomu, že se omezoval na toto mladé tělo, které nemělo tolik síly, jako jeho originál, tak s ním kopnutí i trochu pohnulo směrem dozadu, ale dokázal ho zablokovat dostatečně, aby Kast ani on sám nedostali přes držku. Eijiro pozorně sledoval kapitánku a v očích se mu aktivoval jeho Kekkei Mora Sharigan. Což bylo výhodné díky tomu, že takhle nebylo ani poznat, jaký stupeň Sharinganu vlastní. A i přes to, že měl omezenou chakru oproti tomu, nač byl zvyklý, tak mohl využít výhody Eien no Mangekyou Sharinganu i na téhle úrovni. Akorát, samozřejmě, nemohl používat ty techniky. *
Kast: *Keď prišli na zadané miesto, Gaeru sa otočila ku trom geninom. Zlato sa usmiala a siahla si do rukávu - a odtiaľ vytiahla živého slávika, ktorý jej stál na prste a nadšene pospevoval.* Takže, pravidlá. Vidíte tamten strom, dvesto metrov? Vaša úloha je chytiť tohto vtáčika skôr, než tam doletí. Pokúsim sa vám v tom zabrániť. Ak vyhráte, kúpim vám čo vás poteší - do ceny fľašky whisky. *Posledné slová sprevádzala priamym pohľadom na Tomiko.* Ak prehráte, budem vás chvíľu šikanovať, *Vyhlásila s tak zlatým úsmevom, akoby rozprávala o niečom, čo ju hlboko tešilo.* Takže, snažte sa! *Vykríkla a vyhodila slávika do povetria. Ten začal poletovať, chvíľku zmätene krúžil a potom sa pomaly, cikcakovite vydal ku stromu. Kast, samozrejme, nečakal pridlho. Začal skladať pečate, aby vytvoril chakrové lano, Chakra no Nawa, ktorým by toho vtáčika spútal. Avšak, venoval priveľa pozornosti vtákovi, a tak poriadne ani nezaregistroval kopačku smerujúcu ku jeho tvári z pravej strany.*
Eijiro: * Tomiko zamručela, ale následovala kapitánku, sledujíc její záda a dávajíc si na ni pozor. Eijiro se moc neprojevoval. Byl potichu, v klidu. Musel se trochu i koncentrovat na to, aby se občas nahlas nezasmál, či neprojevil pobaveně. Hlavně si v hlavě ujasňoval to, jak se bude prezentovat. Zda jako někoho, kdo není tak moc dobrý, někoho průměrného, nebo jako překvapivého génia. To poslední bylo riskantní, ale mohlo to mít právě ten efekt, co potřeboval. Ano, bylo by sice podezřelé, aby jako doma cvičený byl pokročilý až génius, což mohlo i poukázat na to, že jen infiltroval. Ale zase, který infiltrátor by takto povolil ostrohu a snažil by se hrát génia? Mohlo to vést k tomu, že by to bylo krytí. Nicméně si musel ujasnit, zda to chce riskovat, či ne. Přeci jen tohle byla jeho první pořádná infiltrace a chtěl získat, co nejvíce informací. *
Kast: *Kastom opäť trhlo trocha, keď sa jeho nová spolushinobi tak hrubo ohradila. "Toto je zjavne cesta sebaobjavavania," pomyslel si v duši, pretože naozaj nečekal že by ho tak poburovalo urážanie autority. Pravdepodobne to bolo čosi, čo v ňom otec zakorenil. Kapitánka, Gaeru, sa však nenechala vyviesť z miery. Neotočila sa, no prehovorila.* Tomiko. Prepáč, moja chyba, *Ospravedlnila sa jednoducho, no čo ľudia nevideli bolo, že jej po perách prebehol pobavený úsmev.* Teraz pôjdeme sa trocha precvičiť, uvidíme čo kto zvláda. Aby sme vedeli ako sme na tom so schopnosťami. *Trocha pridala do kroku a netrvalo by dlhšie než dve krátke minútky, kým by dobehli na jedno príhodné miesto, kde sa rozhodla zataviť. Kast, samozrejme, nasledoval, i keď mierne stuhnuto.*
Eijiro: Tomiko, ty krava. * Ozvala se zničehonic na to, jak je vyzvala jejich zdá se, že kapitánka, jmény. Eijiro ji prostě jen následoval ven, kolem Kasta a Tomiko, která nyní vypadala značně naštvaně. Eijiro se v duchu docela bavil, protože toto byla velice zajímavá situace. Tomiko tam pěnila a ani ne moc tiše. Tak trochu vrčela na kapitánku. Nelíbilo se jí ani, že je tam druhá žena ve skupině. Eijiro si v mysli ujasňoval, co vlastně bude používat, aby se nezdál tak podezřelý. Rozhodl se pro užívání hlavně Genjutsu, Kuraiganu, Sharinganu a Hachimonu. Jiton a Kugutsu no Jutsu nechtěl používat před Kastem, pro jistotu. A Houka používat nemohl. Sice by nějaký velice dobrý Kanchi z něj mohl vyčíst to, že vlastnil Jiton, ale vždy se mohl vymluvit na to, že o něčem takovém ani netušil. Nebo případně, že s ním matka experimentovala. *
Kast: Nepovinné, hovoríš? *Zopakoval podozrievavo. Predsa len, on si bol celkom istý, že to bola povinnosť. Minimálne mu to ľudia tvrdili.* A ja som si myslel že je to povinnosť... *Zamrmlal ako si prechádzal po krku, kde mal hlavu svojho vlastného páva. Pokrčil nakoniec ale ramenami, s tým sa už nedá nič robiť. Keď sa ozvala Tomiko, pokrútil očami, ale otočil sa a vykročil smerom von z miestnosti. Tam totiž už stála nová osoba - opäť žena, ale táto už viditeľne dospelá, napriek tomu že bola veľmi nízka, okolo stopäťdesiat centimentrov, možno o päť viac. Mala čierne vlasy zopnuté to pevného copu a na sebe pohodlné kimono hnedej farby. Usmievala sa.* Tak, to by sme už mohli byť všetci. *Začala zľahka. Mala veľmi pekný hlas, takmer to znelo akoby to spievala. Ale nebolo to rituálne, mienené na to urobiť dojem, ako to, čo Toriko predvádzala. Mala jedndoucho melodický hlas.* Moje meno je Gaeru, a od dnes budem vašim kapitánom. Toriko, Eijiro a Kast, že? Nasledujte ma, *S týmito slovami sa otočila a vykročila smerom, kde by mohli trocha sa precvičiť. Bolo treba najprv aby sa zoznámili s technikami spolupracovníkov. Kast poslušne nasledoval, i keď sa z nejakého dôvodu mračil.*
Eijiro: Mám asi tak čtyři vlastní meteority, takže nepotřebuji, dík. A co se týká tetování. Mám dojem, že starší říkal, že to není potřeba a jen někteří si ho nechávají dát, když chtějí. Já bych raději si ho ještě nedával, protože se na mě kouká skrz prsty. * Odpověděl Eijiro Kastovi snažíc se vyznít rozumně, ale ne moc na svůj věk. Poté tak nějak pokrčil rameny, jakoby nevěděl. Nicméně si to pamatoval moc dobře. Byl obeznámen s nějakými zvyky od staršího, včetně toho tetování, protože to byla jedna z věcí, na kterou se zeptal, jelikož viděl řadu členů klanu Rakisuta s tím tetováním. Ostatně to byl i důvod, proč si vybral k infiltraci někoho, kdo je pouze potomkem někoho z členů a ne přímo nahradit nějakého jiného člena. * Hej! Pišingři?! Slyšíte? * Ozvala se docela nahlas Tomiko. Eijiro jen zakroutil hlavou. *
Kast: *Z hlboka vydýchol, nebol si celkom istý čo robiť. Veľmi ho netrápilo, že neprijala jeho paprču, no čo, dalo sa to čakať. Síce správanie tejto holky ho furt trocha inherentne urážalo, no s ďalším hlbokým výdychom sa na to vykašľal. Spomenul si totiž na svoje predchodzie zadanie, ktoré dostal skôr než tento chaos prišiel. Otočil sa ku Eijirovi a vytiahol zvitok, z ktorom mal zapečatených pár okresaných geód.* Máš už svoje meteority? Ak chceš, ja mám pár, ktoré ešte nevyužívam... plus, čo sa týka tých klanových zvyklostí, tak prvá záležitosť bude asi klanové tetovanie, dobre? Mimochodom, máš ubytovanie, že? *Vychŕlil ďalšiu kaskádu slov. Keď mali teraz furt dosť času, mohli začať prechádzať týmto. Zatiaľ neregistroval nikoho, kto by sa tu zjavil, ako nejaký kapitán*
Eijiro: * Stařešina měl toho dost, takže zběžně vysvětlil to, co řekl předtím Kastovi, načež zmizel za jinými dveřmi, které vedly do této místnosti. Po chvíli byly slyšet i jeho naštvané kroky pryč. To, že by tým měl dostat ještě kapitána, mu bylo nyní jedno, potřeboval se někde jinde uklidnit. * A máte vy dva caparti nějakého tušáka, kdo bude kapitán týmu? * Zeptala se po chvilce, pohlédnouc na Kasta i Eijira. Neřešila to, že neslyšela Eijirovo jméno, to jí bylo nyní vskutku jedno. Eijiro na toto jen zakroutil hlavou. Tomiko na to pohodila rukama, jako kdyby říkala 'co to kurva?!' a otočila se k nim zády. Sednula si tam poté na vyvýšenou dřevěnou podlahu, vytáhla placatku z oblečení a začala z ní nasávat. Vyjela i po pár lidech, co se po ní ohlíželi, se slovy na styl 'co čumíš?!'. *
Kast: *Keby obočie mohlo vyskočiť až natoľko, že by splynulo s vlasmi, tak by teraz Kast prišiel o obočie nad jedným okom. Totižto nečakal takú, podľa neho aspoň minimálne narcistickú reakciu. Samozrejme, nemal nesmierne veľa skúseností s alkoholom a čo to robí s ľuďmi - vedel ale ako to smrdí a že to nie je veľmi hodné rešpektu. Napriek tomu ho však dostatočne prekvapilo, že pár okamihov trvalo, kým pozbieral svoje witty.* Budeme sa teda rozprávať cez dvere? *Opýtal sa na jej víťazoslávny presun. Pokrčil ramenami a vykročil ku vchodu, ponúknuc jej ruku cez dvere. Čo celkom možne je neslušné, minimálne v niektorých miestach.* Ale je pekné vrátiť meno, keď jedno dostaneš. Ja som Kast Rohirrim. Prepáč, zaspievať to neviem. *Zjavne chvíľa zmätenia bola dostatočná na to, aby svoje podráždenie ovládol*
Eijiro: Hmm! * Zamručela dívka, jakoby si něco uvědomila, podívala se na strop, následně udělala pár kroků dozadu, sledujíc prostor nad sebou a zastavila se. * Já jsem TO-MI-KO KA-KI-NO-MO-TO. * Začátek byl poměrně normální, ale svoje jméno doslova vykrkala. Eijiro se docela i bavil, alespoň vnitřně, nad touto situací. A musel uznat, že její styl představování se byl až působivé. Možná se chovala dosti neortodoxně, ale bylo možné, že měla určité dovednosti. * A ani mi nemůžeš nic říct, protože stojím venku a nade mnou není žádná střecha! * Dodala poté ještě vítězoslavně. Na to, že rozhodně byla na šrot, tak jí to docela uvažovalo. Možná to byl její skrytý talent. Starší se nevyjadřoval, protože byl z toho jednak lehce mimo a jednak nepatřila pod něj. A Eijiro měl co dělat s tím, aby se hlasitě nezasmál. *
Kast: *Keď sa tak otriasli dvere, celý ztuhol, prekvapiac sám seba ako ho podráždil takýto vstup na javisko. Pozrel na tú holku a potichu začal rozprávať.* Mám, ale nie pre teba. Ocenil by som, keby si sa správala slušne pod cudzou strechou. *Hovoril mrazivým tónom, ktorý prekvapil aj jeho samotného. Sám síce neprekypoval úplne rešpektom, ale aspoň sa správal kultivovane a tento vstup pocítil takmer ako osobný útok.* Bola by si tak zlatá a predstavila sa? *Opýtal sa s chladným úsmevom, akoby trvajúc na ceremónii. Dúfal, že starší sa do toho nezapojí, pretože to bolo zjavne pod jeho úroveň. Kast ale nemal nijakú pozíciu, nijakú hodnotu, takže sa mohol s takýmto barbarom zahadzovať.*
Eijiro: * Po zaklepání se ozvalo hlasité bouchání, až se dveře prohybaly. A následně již jistá osoba prorazila dveře. Nebo je alespoň rozrazila rychlostí a silou, že by je nebylo problém ani rozbít. Do místnosti takto vpadla již téměř dospělá dívka. Rudé středně dlouhé vlasy, zelené oči, pihatá tvář, očividný temperament. Starší si povzdechl, ale jelikož šlo o člena jiného klanu, tak ji nemohl seřvat a musel to prostě vydržet. * Sem tu! * Zařvala docela hlasitě a dle toho hlasu byla jasná jedna věc, nebyla střízlivá. Pohlédla poté po osobách v místnosti. Kast byl nejblíže, tak stočila svoji pozornost k němu. * Nemáš pár ryo? * Zeptala se a starší trochu zabručel. Eijiro si myslel jediné. "Tohle bude ještě zajímavé." *
Kast: *Ten úder nebol veľmi rýchly, a tak Kast si bol celkom istý, že by bol schopný tomu uhnúť. Lenže keď starší klanu sa rozhodne, že ťa udre, ty neuhneš. Rozhodne nie ak chceš ostať na jeho dobrej strane. A i preto Kast sklonil hlavu a oči a zrušil techniku.* Ospravedlňujem sa, starší. *Tváril sa naozaj zahanbene ale v skutočnosti si v duchu robil poznámku. "Táto technika má zjavne viditeľnú stopu. Dávať pozor treba." Chvíľu ešte mlčal, aby dal poriadne najavo svoje zahanbenie, potom však sa opäť ozval.* Môžem sa opýtať, kto je tretí člen nášho tímu? Má prísť teraz? *Opýtal sa, pretože zatiaľ všetky informácie, ktoré dostal bolo že tam nejaký tretí člen bude. Sotvačo však dopovedal svoju otázku, ozvalo sa zaklopanie na dvere.*
Eijiro: Eijiro, Eijiro Norudōru. * Představil se, docela nevýrazně. Nemohl hned přepnout na nějakou normální náladu, když dle všeho jeho matka nedávno umřela. Takže musel hrát alespoň nějaký šok, či něco podobného. V tom sebou stařešina cuknul a z dlouhého rukávu kimona vytáhnul docela dlouhý skládací vějíř, kterým okamžitě praštil Kasta po hlavě. Nebyl to silný úder, ani těžký, jen takové napomenutí. Eijiro věděl moc dobře, proč. Viděl tu změnu v očích. * Aktivovávat neznámé techniky v přítomnosti starších je vysoce neslušné. To tě neučili? * Objasnil rozhořčeně starší a zase schoval skládací vějíř do rukávu, odstoupíc dál od Kasta a blíže k meteoritu a Eijirovi. Eijiro mezitím analyzoval, co přesně Kast udělal a jaký to mělo efekt. Obecně by neměl odhalit nic zvláštního ohledně Eijira. *
Kast: *Samozrejme že sa rozhliadol po miestnosti, akonáhle otvoril dvere. Hlavne sa však sústredil na tohto jeho zjavne nového spolupracovníka. A, pretože chcel toho vidieť čo najviac, rozprúdil si v očiach svoju životnú energiu, používajúc Yoriyoi Kōkei no Jutsu. Ešte šťastie, že nepotreboval na to používať pečate, lebo to by bolo celkom podozrivé. Prikývol na príhovor starešiny.* Áno, starší, *Odpovedal s rešpektom, ktorý do neho bol vtĺkaný. Pozrel sa na chlapca - a nikde nevidel klanové tetovanie. Urobil si mentálnu poznámku, že to bude asi prvá záležitosť, ktorá bude treba vyriešiť. Samozrejme zamávanie vrátil.* Prepáč, ušlo mi tvoje meno. Ako sa voláš? *Opýtal sa keď sa postavil niekam, tak pohodlne aby nestál vo dverách, a čakal na tretieho člena a prípadne na ďalšie inštrukcie od starešiny. Vždy bol trocha nesvoj v prítomnosti starších z klanu, takže nebol celkom uvoľnený*
Eijiro: * Coby čerstvě pasovaný na hodnost genina, byl nucen se přidat do nějakého geninského týmu. Plán fungoval zatím dobře a nikdo snad nic netušil. Nicméně to i znamenalo se přizpůsobit režimu genina, nebo někoho podobné hodnosti. Nevadilo mu to tolik. Za informace to stálo. V současný moment se nacházel v nějaké místnosti v klanové čtvrti, kam ho vytáhnul stejný muž, který ho měl na starosti, co se týkalo klanu. V místnosti toho doopravdy moc nebylo, krom podstavce s velkým kusem meteoritu. Čekali tam na dva jiné geniny, kteří doposud neměli reálný tým. Jeden z nich měl být z Rakisuta, druhý snad z jiného klanu. Brzy se někdo dostavil. Samozřejmě poznal ten hlas a v duchu se zasmál, že zrovna s ním bude spolupracovat. Stařešina klanu pokývnul, když přišel Kast a ukázal na Eijira. * Jak jsi určitě slyšel, do našeho klanu přibyl zde tento nováček. I když si neprošel přímo ninja akademií, tak jeví dovednosti hodné alespoň genina. A s ohledem na to, že vy oba, plus jedna další osoba, potřebujete tým, tak bylo rozhodnuto vás dát takto do týmu. Vás dva proto, že jste ze stejného klanu, takže bude od tebe vyžadováno ho seznámit se zvyky klanu. Protože, i když jeho rodič byl z našeho klanu, tak není jisté, zda dodržoval všechny klanové zvyky. * Objasnil docela v rychlosti muž a Eijiro se pousmál a nuceně zamával. Stále totiž předstíral to, že je zdrcený ztrátou rodiny. *
Kast: *Bolo skoro ráno a Kast kráčal smerom ku jednej z menších miestností, kde sa zvyčajne trénovala Rakisuta chakra. Totižto klan mal viacero takýchto miestností, aby ľudia mohli mať aj trocha súkromia, keď chceli trénovať a potrebovali sa sústrediť. Včera totiž dostal správu, že sa má ráno dostaviť, s plným vybavením. Tušil, že to bude niečo spoločné s teamom - totižto on sám nebol priradený ku žiadnemu štandardnému, pretože akadémiu dokončil externe.* Žeby som konečne mohol začať postupovať? *Pýtal sa sám seba, nahlas, keď bol nie viac ako desať metrov od dverí. Keď prišiel ku dverám, zaklopal, otvoril a ohlásil sa* Kast Rohirrim!
---: ---
Kast: *Nebolo to tak dávno, čo sa začal učiť ako ovládať veci len vďaka šnúrkam z chakry. Avšak, ako je snáď všetkým jasné, lútkar bez lútky je celkom nahovno lútkar. A preto si konečne zohnal návod na výrobu najzákladnejšej lútky. Zjavne sa volala Karasu, avšak Kast naozaj nevidel práve veľkú podobnosť medzi tou kresbou a havranom. Avšak to veľmi neriešil. Jednoducho doniesol masívny zvitok do pracovne, ktorá bola kus za domom, a rozvalil ho na stôl. Najprv, ako správny človek, si pozorne prečítal celý návod, aby vedel, čo všetko potrebuje. Zistil, že nemá všetky materiály: nemal totiž senbony, jed ani kouřové bomby, vlasy, drevo, oči, a plášť. Na chvíľu sa zamyslel, či má zmysel to všetko zhnáňať hneď. Prvé, čo zvážil bol fakt, že zrejme vlasy a oči sú iba kozmetické záležitosti a tie teda sú irelevantné. Plášť bol užitočný na to, aby súper hneď nevidel čo všetko je poskrývané pod ním, ale Kast sa rozhodol, že to môže pridať na koniec. Čo teda senbony a kouřové bomby? Naozaj sa mu nechcelo ísť do obchodu, a s tým, že teraz sa po takýchto obchodoch buď akoby zľahínala zem, alebo sa proste správali ako hovadá, to naozaj nepridalo ku jeho chuti zrovna toto naháňať. Preto si znova prečítal časť návodu, ktorá popisovala tieto časti: a zo srdca mu spadol kameň. Boli tam totiž presne popísané veľkosti, ktoré čo malo mať. Preto, sa rozhodol, pre teraz mohol vytvoriť náhrady, ktoré použije na testovanie: a, tak zvane ostré náboje, doplní až to bude hotovo. Prokrastinácia v plnom prúde. Teraz mu chýbalo iba drevo. A on našťastie vedel, kde drevo bolo dostatočne dostupné: les bol asi hodinu jazdy na koni. Samozrejme, teraz by sa tam už možno vedel dostať rýchlejšie peši, vďaka novej štýlovej technike, ktorú sa naučil, ale sám by sotva odniesol strom. Preto sa rozbehol smerom ku stajni, nechajúc zvitok ležať na stole. Keď dorazil ku stajni, rýchlo vzal popruhy a laná a pripevnil ich na koňa, Natrea. Natreus nebol jazdecký kôň, tak ako Nucleus, ale ťažný. Bolo to ohromné, mocné hovado, ktoré však malo veľmi pomalú povahu, dalo by sa povedať že povahu ľadovca. Preto teraz ani Kast nevyskočil na chrbát koňa - a tiež preto, že nebol osedlaný - ale jednoducho vzal uzdu a viedol ho. A tak sa i stalo, že o viac než hodinu a pol konečne došli ku vyššiesomenutému lesíku. Bola to príjemná prechádzka bez nijakých výrazných ťažkostí. Tu, Kast na chvíľu Natrea priviazal a chvíľu venoval výberu správneho stromu. Pravda vŠak bola, že veľmi sa nevyznal v stromológii a tak jednoducho po nejakej dobe vybral jeden. Potom sa sústredil a vybral kovové origami, ktoré nosil vždy vo vrecku. Zatvoril oči a sústredil chakru.* Nelsiiii... *Zavolal a hodil origami zo vzduchu. Tam sa origami preskladalo a ladne dopadlo na dve nohy, teraz vo svojej aktívnej forme.* Mohol by si prosím zoťat tento strom? A prosím aj očistiť od vetiev? *Kast cítil istý nesúhlas, akoby sa Nelson sťažoval, že ho využíva na také primitívne záležitosti, ako je sekanie dreva, no samozrejme poslúchol. Kast zatiaľ odišiel, že dovedie koňa. Čoskoro počul hlasný rachot, ako strom sa skácal po jedinom seknutí neľudsky ostrej lútky. Nie že by ľudia boli špeciálne ostrí, žejo. Každopádne, keď sa Kast vrátil, Nelson už to mal celé očistené. Prišiel ku stromu, čupol si a na chvíľu sa zamyslel ako to pripevniť na popruhy, ktoré boli na koňa.* Nelsiii, mohol by si urobiť tu, takúto veľkú dieru? *Naznačil mu dieru ako päsť, a Nelson aj urobil, ako mu povedal. Po tom Kast cez to pretiahol povraz, priviazal to správnym uzlom o popruhy, ktoré na sebe mal kôň a začal ho viesť smerom ku dedine. Tentokrát to trvalo o trocha dlhšie, než cesta do lesa, no kôň bol dostatočne silný a odolný na to, aby udržal konštantné tempo a nijak si neublížil. A teraz, Kast mal efektívne celý strom pred dielňou. Opäť požiadal nech to Nelson naporcuje a čoskoro mal osemnásť asi lakeť dlhých kusov na paže, jednu väčšiu kocku na hlavu, šesť menších kociek na ruky a prsty, a ďalší obdĺžník na trup. Samozrejme, to nespotrebovalo všetko drevo, a tak teda zvyšok zagúľal ku jednej stene, kde to bolo chránené pred dažďom. Teraz bol čas na pravítko a ceruzku a jemné stružlikanie. Toto robil Kast ručne, pretoŽe si chcel byť istý, že to bude správne. Najprv urobil zo všetkých častí ktoré mali tvoriť ruky, oblé palice. V tom okamihu však došiel na problém: teraz potreboval vyrobiť do nich dieru a nevedel celkom ako. Po chvíli sa rozhodol že nevie vymyslieť nič lepšie - preto kusy prepolil a začal vydlabávať zvnútra. Rozhodol sa totiž že jednoducho to spojí naspäť kovovými obručami, ktoré sa povalovali okolo. Kým však ručne vydlabal všetkých osemnásť kusov, bolo neskoro a ruky ho boleli jak frak. Dokonca sa mu robili otlaky od nožov - zjavne strom, ktorý zosekol, nebol celkom mäkké drevo. Možno by bolo lepšie nechať to urobiť Nelsona - predsa len, ten bol výrazne ostrejší a bol celkom presný. Ale Kast akosi cítil, že by to mal urobiť vlastnoručne. A tak nasledujúci deň pokračoval, až kým všetky drevené časti nemali požadované tvary. Teraz prišiel čas zostrojiť mechanizmy, ktoré budú vystreľovať senbony a jedy. Našťastie mechanizmus bol popísaný veľmi detailne, viac menej na štýl ikei - takže mu trvalo asi tridsať minút, kým sa to naučil zostrojovať spoľahlivo. Teraz už ostávalo iba nakalibrovať to tak, aby sa nezasekávali. Na to použil Nelsonom vyrezané atrapy kouřovej bomby a senbonov, ktoré medzitým chlapec vyrábal. Toto mu však zožralo dostatočne času na to, aby sa chcel na to na dnes vykašlať. A tak to aj urobil. A nasledujúci deň sa do dielne nevrátil, skôr sa prechádzal relatívne bezcieľne, relaxačne po dedine, čmáchal sa vo vode a tak. Jednoducho sa uvoľnil. Nasledujúci deň sa vrátil ku lútke - predsa len, bolo to celkom blízko ku dokončeniu. Umiestnil mechanizmy na vystreľovanie senbonov do dlaní a na kouřové bomby do úst. Teraz už zostávala iba posledná časť: pripevniť skryté čepele do každého segmentu rúk a spojiť ich do celistvej lútky. Toto nebolo veľmi namáhavé, pretože to bolo veľmi dobre popísané, a vyriešené jednoduchým mechanizmom. Takže skôr, než slnko pobozkalo obzor, lútka bola dokončená. Teraz už len ostávalo sa naučiť ju používať efektívne. A namalovať krásny znak páva pod pláštenku.*
---: ---
Kast: *Jeho život odkedy dostal prstene sa celkom výrazne zmenil. Dostal iný rytmus. Oveľa menej bol s koňmi a s Nucleom, omnoho viac času strávil na tréningu. A v tatérskom salóne. Mina večne štebotala, i keď často to vyzeralo že skôr pre seba, než pre kohokoľvek iného. I teraz zrovna odchádzal z dvoch hodín trávených chytaním ihly pod kožu. Piate sedenie, v dvojdňových rozostupoch. Nemohol by povedať, Že si to užíval. Vršok tetovania, pávia hlava, ho začínala neskutočne svrbieť, ako sa pomaly začínala tvoriť chrasta. Mina ale tvrdila, že je to v poriadku, že sa to správa ako by sa malo. Odfrkol si. Nechápal, ako by niekto dobrovoľne chcel podstúpiť takúto sprostosť.* I keď je pravda, že som mohol vybrať menšiu verziu...* Zamrmlal ako sa vybral ku tréningovému miestu. Mal pri sebe fľašu vody a to bolo asi tak všetko. Snažil sa totiž zvládnuť Ki Nobori no Shugyō, veľmi jednoduchú techniku ktorá vyžadovala jednoducho nakoncentrovať chakru na chodidlách a udržať ju tam. Začal sa teda sústrediť a koncentrovať na chodidlá. Nebol si celkom istý, aký pocit to bude, ale keď tušil že možno, rozbehol sa proti stromu. Hneď prvá noha sa mu pošmykla. Bum. Vstať. Sústrediť. Rozbehnúť. Bum. Znova. Vstať. Sústrediť. Rozbehnúť. Bum. Trvalo dlho, dlho, kým sa mu noha prilepila. Rytmus sa zmenil. Sústrediť. Rozbehnúť. Krok. Bum. Nadávka. Vstať. Sústrediť. Rozbehnúť. Krok. Bum. Znova. Znova. Znova. Znova. Keď slnko pobozkalo hory na západe, vedel bol na troch krokoch. Úplne rozbitý, podráždený a celý rozosvrbený sa pobral domov. Sotva sa najedol a osprchoval, padol hlboko do osídiel spánku. Ráno nestretol nikoho, urobil si raňajky sám. A potom, aby nemyslel na svrbenie tetovania, pustil sa do tréningu znovu. Prekvapivo, toho rána hneď na prvý pokus zvládol štyri kroky. To ho tak rozrušilo, že v nasledujúcom pokuse zvládol sotva dva. Po nejakej dobe sa prikmotril jeho pes, ovčiak, Nucleus. Ten si sadol, a sledoval podivné počínanie svojho pána. Po chvíli začal na neho kňučať, zjavne sa mu nepáčilo, že jeho pán sa správa čo podľa neho vyzeralo ako sebaubližovanie si. Po ďalšej chvíli sa začal snažiť chytať Kasta pri pádoch, čo samozrejme neskončilo úplne najkrajšie a podráždený Kast ho musel zavrieť do ohrady. To bol ale už čas na obed tak si niečo rýchle ukuchtil. To netrvalo nesmierne dlho a už znova bol pri strome. A tak to pokračovalo, nesmierne pomaly sa zlepšujúc, jeden krok za druhým. Kým ale slnko znova zapadlo, všimol si že sa začal zlepšovať čoraz rýchlejšie. Zdalo sa, že už mal point tej techniky, bolo treba len dotiahnuť ju do perfekcie. A to sa aj stalo, na druhý deň. Teda, hneď po tom, ako strávil dve hodiny so šťebotajúcou farbičkou kože. Samozrejme si mrmlal pod nos, hneď ako odišiel. Ten deň však bol prvý, keď bol schopný zastaviť a stáť, držaný na strome iba pomocou chakry nakoncentrovanej v chodidlách. Samozrejme strávil ešte nejakú dobu zdokonaľovaním sa a potom sa rozhodol urobiť si exkurziu po dedine: avšak stojac horizontálne na stene.*
---: ---
Kast: *Bol to klasický, normálny deň. Kast sa zobudil, očistil a zišiel zo svojej izby, že sa pojde najesť. Keď však prišiel do kuchyne, našiel tam plno vecí. Prvá: jeho otec sedel za stolom, pojedal akúsi praženicu a očami bol zabodnutý do knihy.* Ránečko / Dobré ráno... *Kast si sadol za stôl a upriamil pohľad na čisla dve a tri: Praženica pripravená na jeho tanieri, a drevená krabička velkosti biblie hneď vedľa. Vrhol sa na jedlo, zatiaľ čo očami sledoval tú krabičku, snažiac sa odhadnúť o čo ide. Nemal narodeniny ani nič podobné.* Mama sa ešte nevrátila? / Nie, ale už by to nemalo byť dlho. *Odpovedal oco bez odtrhnutia očí od knihy. Chvíľu bolo počuť iba štrnganie príborov o taniere a občasné otočenie strany. Po dojedení a umytí riadu sa otec ozval.* Tak? Neotvoríš to? / Otvorím... len som sa snažil príjsť na to, o čo ide / Tak, otvor a môžeš si tipnúť. *Kast otvoril malú sponu, ktorá držala krabičku zavretú a pomaly ju otvoril. Na látkovej poduške ležali tri prstene, s vloŽenými kameňmi rôznych farieb. Jeden žltý, druhý červený a tretí modrý.* Je na čase, aby si začal so svojim tréningom v klanových technikách, *Vyhlásil otec. Kast prikývol. Vedel, čo to znamená. Vzal prstene, ten s žltým kameňom si strčil na prst a vydal sa do vnútra dediny. Presne vedel, čo nasleduje: najprv sa mal ísť dať tetovať a potom začať trénovať. Netrvalo mu dlho, kým došiel do tetovacieho salónu klanu - samozrejme, boli otvorení aj ľuďom mimo klanu, ale keďže každý člen klanu bol tetovaný minimálne raz a mnohí viac krát, dávalo zmysel že je špecifický tatérsky salón práve pre tento klan. A bola tiež pravda, že to bol najkvalitnejší tatérsky salón. Keď vošiel, Mina, zrovna sedela a pobafkávala z cigarety. Mina bola jedna z tatérov, a špecialista na páva Rakisuty. Takmer všetci členovia, ktorí boli tetovaní v posledných desiatich rokoch klanovým znakom, sa stretli s jej ihlou.* Tak čo, už si dostal svoje meteority? *Opýtala sa s úsmevom. Samozrejme, bola relatívne prominentnou osobou v klane. A tiež bola relatívne priateľská, takže poznala takmer každého. Kast pokýval. Mina bola zjavne zvyknutá pracovať s malými deckami ktoré sa hanbili.* Tak poď sem, vieš, kam to chceš? *Ukázala na tatérske kreslo. Kast nasledoval inštrukcie* Eh, asi normálne. *Odpovedal a začal si dávať dole tričko. Normálne totiž znamenalo, hlava páva na krku a chvost obtočený okolo pravej ruky.* Ták, ukáž mi aké farbičky máš, *Vyzvala ho, a Kast aj poslúchol.* Hm, žltá, červená, modrá. S tým viem pracovať, *Usmiala sa a vzala do ruky fixu.* Tak, opri sa pekne a uvoľni. Toto chvíľku potrvá. *A začala kresliť, tetovanie, ktoré kreslila už toľko krát. Samozrejme, pravdepodobne mohla to urobiť aj z pamäte rovno, ale istota je guľomet, ako sa rozpráva. Trocha si pri tom pospevovala, celkovo bola príjemný človek. Teda, na toľko príjemný, ako človek ktorý si vyznačuje na tvojom tele kde ťa bude bodať. Netrvalo to ale pridlho, kým sa po Kastovej ruke a krku rozvíjal krásny páv.* Ták, teraz tá trocha nepríjemnejšia časť. Ale to zvládneš, žejo? *Kast pokývol, a pripravil sa. Čo nečakal bolo, že holka mu najprv umyla poriadne celé rameno i krk, i keď to bolo pochopitelné. Prekvapivo, ihla nebola až tak nepríjemná, i keď to samozrejme nebola prechádzka pivovou záhradou. Hlavne holka bola veľmi skúsená. A tak netrvalo viac ako dve hodiny, kým chlapec mal tetovanie hotové.* Tak, už to bude za chvíľku hotovo *Vyhlásila, ako začala zafačovávať celú oblasť.* Toto si necháš do zajtra, potom sa poriadne umy - bude to ale asi páliť. Celkovo ruka bude citlivá aspoň týždeň, ale potom to bude fajn. Pohoda? *Usmiala sa, a Kast znova prikývol. Už teraz plánoval na akú zmrzlinu pôjde okamžite, čo opustí salón.*
koniec: rpg
Namine + Yami: *Yami sa vytrepala na záhrade, kde opäť pobehoval onen pes. Bolo zvláštne, že tu bol už nekoľko dní a nikto zo susedov ho ešte nehľadal, ale to je jedno. Sadla si do tureckého sedu pod strom, o ktorý sa oprela a zapískala na psa. Ten bol rozbujačený a chcel sa hrať, no pribehol, čakal, že sa s ním Yami bude hrať ako naposledy, aj keď z jej strany o žiadnu hru neišlo. Začala psa škrábať za ušami, aby ho na chvíľu upokojila a on sa nevrtel. Mala teraz dobrý výhľad na jeho oči a šťastie bolo, že i on jej pohľad opätoval, nie ako naposledy. Bolo trochu ťažšie sa sústrediť na koncentráciu chakry do očí a jej následné použitie pre techniku, keď počas toho ešte škrábala psa a dávala pozor na to, aby sa ich očný kontakt neprerušil. Výhodou bolo to, že nemusela pri tejto technike skladať pečate. A to sa jej celkom páčilo, no udržať očný kontakt bolo celkom ťažké. Naučí sa, zvykne si. Prvé pokusy, ktorých nebolo vôbec málo, sa jej nedarilo, a tak sa hnev u nej začal opäť stupňovať, čoho sa chytil Uchigawa a na pár minút prevzal kontrolu, čo si Yami pamätať nebude. Keď sa opäť dostala na koňa, len zmätene zamrkala očami, mala pocit, akoby zaspala,* Hodný chlapec.. *pes sa stále vrtel, no ona bola kľudnejšia. Skúsila to znova a pes, akoby na okamih zastal, no opäť sa začal hýbať. Počas toho prišla Namine na záhradu a z diaľky pozorovala pokrok jej žiačky, teraz už veľkej, Yami. Opäť však jej pokusy neboli úspešné, ale keď si všimla prítomnosť Namine, na ktorú reagoval aj pes, prišla ku nej, pretože pes zamieril tiež k Namine,* Chlpáčik.. *pohladila psa, ktorý ostal pri nej kľudný, a tak sa Yami už nemusela zameriavať na to, aby ho udržala pri sebe. Posadila sa k nemu a zadívala sa mu do očí, pričom v tých svojich koncentrovala chakru, aby mohla využiť Kanashibari no Jutsu. Namine ju pozorovala. Opäť niekoľko neúšpešných pokusov, no pri niektorých sa zdalo, že pes akoby na okamih zamrzol a pak sa znova začal hýbať. To brala ako známku pokroku, i keď nebola moc spokojná, predsa len to trénuje už niekoľko dní. Technika nebola náročná na chakru, takže to opakovala ešte niekoľko hodín, samozrejme s prestávkami a viditeľnými pokrokmi. Ku koncu dňa sa jej psa touto technikou dokonca podarilo i uspať. Bude ju musieť ešte vypilovať, no základ a princíp ovláda,* Si úplne skvelá, Yami.. *pochválila ju Namine, ktorá celý čas bola s ňou i napriek tomu, čo sa stalo. Tvárila sa milo, ako obvykle, no trápilo ju, aká Yami je. Mala ju rada a to hrozne moc, no nechcela, aby sa z nej stala zlá osoba. Nemohla to dovoliť a sľúbila Uchigawovi, že ju privedie k rozumu, čo má v pláne, len ešte netuší ako.. Všetko má svoj čas,* Verím, že Haruka opäť navarila skvelú večeru.. Zaslúžiš si oddych.. Zvládla si to presne tak, ako som si myslela.. *mrkla na ňu Namine a chytila ju za ruku, čím ju vytiahla na nohy a začala ťahať do domu. Už vo dverách cítila tú krásnu vôňu jedla,* Voní to dokonale.. *predniesla s úsmevom a obe sa stratili v útrobách domu.*
Namine + Yami: *Celý deň sa Yami cítila nejako divne, bola stále nahnevaná na Namine, ale vôbec si nepamätala to, čo skoro urobila. Pamätala si len výbuch hnevu, ale to, ako na ňu zaútočila nie. Kvôli tomu výbuchu sa Namine celý deň vyhýbala. Po Yaminich otázkach Uchigawovi doplo, že si to Yami vôbec nepamätá a v tomto ohľade by neklamala, aj keď prefíkaná bola až moc,* "Mala by si sa ospravedlniť za to, že si vybuchla.." "Chmmmm.." *Yami sa hrala na urazenú a nahnevanú, čo vlastne aj bola,* "Jednak je to naša učiteľka a veľa nám pomohla a buď si istá, že takto ju iste stratíš, ak sa budeš naďalej takto správať!" *sľúbil niečo Namine, tak to dodrží, pretože i ona jemu sľúbila dôležitú vec. Po dlhšom prehováraní ju presvedčil, aby sa ospravedlnila. Lenže v tú dobu bol už večer, a tak to nechala na další deň. Hneď ráno, keď vbehla do kuchyne, uvidela Namine. Uhla pohľadom, no zamierila si to smerom k nej,* Gomen... *zabrblala a odišla si sadnúť ku stolu, aby sa naraňajkovala,* Budeš sa dlho takto chovať?.. *spýtala sa jej Namine úplne kľudne a pomaly dojedala,* Chovať ako?.. Nič nerobím, *odfrkla jej Yami arogantne,* Ospravedlniť si sa mohla aj trochu normálnejšie, *pokračovala kľudne, no stále mala preč očami včerajšiu scénu. Jedinou útechou bolo to, že sa nakoniec nič zlé nestalo,* Ospravedlnila som sa normálne, pokiaľ viem.. Neviem, čo odo mňa ešte chceš!.. Mám sa zbaliť a spakovať?.. Vlastne hej, to aj urobím, pretože obe na mňa kašlete!!.. Haruka hovorí, že už som veľká a samostatná a ty.. Ty máš toho sopliaka!!.. Budeš sa venovať jemu, už sem neprídeš, lebo budeš mať starosti s deckom!!.. *vybuchla opäť, div neprevrátila celý stôl,* Tak dosť! Vôbec si sa nezmenila, si malý usmrkaný fracek, ktorý si všetko privlastňuje, všetko chce a musí mať.. Ale vieš čo ti poviem?!.. Mám ťa rada takú, aká si, len si uvedom, že svojim chovaním ľuďom občas ubližuješ, zraňuješ ich a od seba v podstate odstrkávaš, tým, čo robíš a čo hovoríš.. To, že čakám dieťa neznamená, že sa ti nebudem venovať, a že na teba zanevriem.. Práve naopak, chcem sa podeliť s tebou i s Harukou o moje šťastie.. Budem tu častejšie, pretože vás beriem ako rodinu a to dieťa bude proste ďalšia záminka okrem tréningu k tomu, abych vás navštevovala častejšie.. Si mi ako sestra.. Vždy budeš.. Je pravda, že prvé mesiace sa budem zdržovať doma, ale to neznamená, že nemôžeš prísť do Kirigakure s Harukou ty.. *zo začiatku pôsobila Namine trochu naštvane, ale čím dlhšie rozprávala, tým viacej znela uvoľnene. Pozrela sa Yami priamo do očí. Jej oči sa ligotali, bol to po dlhom čase prvýkrát, čo ju niekto rozplakal. Toto na Namine doslova milovala, dokázala ju len svojimi slovami zneškodniť.. Ak by jej toto povedal človek, ktorého by nemala rada tak, ako Namine, nepohlo by to s ňou, ešte by ho vysmiala, ale Namine a Haruka boli pre ňu dôležité osoby. Vyskočila na stôl a pred Namine z neho zoskočila a vrhla sa jej okolo krku. Ani Uchigawa na nej takéto správanie ešte nevidel, šokovalo ho to, i samotnú Yami, ale aj Namine, no tá ju s úľavou objala, lenže Yami sa rýchlo odtrhla, utrela si slzy,* Prepáč mi to.. Naozaj.. *po chvíli sa začala tváriť ako v bežný deň. Chcela na toto celé zabudnúť, ale nechcela zabudnúť na Naminine slová, moc to pre ňu znamenalo, len ju štvalo, že až takto moc sa na ňu fixovala a že objavila svoju slabosť, ktorou boli dve ženy jej života.. Štvalo ju to, pretože paradoxne ony boli i tými osobami, ktoré z nej robili silnú osobu, ale zároveň i slabocha. Co už,* Máš dávno odpustené, hlupáčik, len naskôr rozmýšľaj, až potom konaj, keď ti na niekom záleží.. *mrkla na ňu a postavila sa od stola, zamierila ku dverám,* Napapaj sa a ja ťa zatiaľ počkám na záhrade, tvoj kamarát ťa tam čaká, *vyplazila jej jazyk a tým kamarátom myslela hafana. Yami si len povzdychla a sadla ku stolu s úmyslom naraňajkovať sa.*
Namine + Yami: *Na druhý deň ráno si všimla Namine z okna svojej dočasnej izby, kedy tu prespávala za účelom tréningu Yami, že tá blonďavá potvorka naháňa oneho psa po celej záhrade. Vypadalo to, ako keby sa jej ten pes bál, ale tým, ako vrteľ chvostom, bolo jasné, že sa s ňou hrá, aj keď Yami to za hru nepokladala, chcela ho chytiť a umlátiť, aby konečne prestal behať a slintať všade naokolo a ona mohla v kľude, no teda v kľude v rámci možností, trénovať technku, ktorú jej Namine ukázala, ďalej. Nikdy nemala zvieratá rada a ešte chvíľu sa so psom naťahovala, kým jej nezačalo toto divadlo liezť na nervy. Netrvalo to dlho, nemala dvakrát pevné nervy. Mohla toho psa dostať už dávno, keďže je tatakaista, ale bolo by to dosť brutálnym spôsobom a to by sa Namine moc nepáčilo. Tak trochu na ňu predsa len brala ohľady a rešpektovala ju. Nakoniec sa rozhodla pre menej "brutálny" spôsob odchytu toho psa. Rozbehla sa ku stromu, vyliezla po jeho kôre, odrazila sa, urobila salto vo vzduchu a celým telom sa vrhla na zem ku psovi, ktorého skoro zavalila, nebyť toho, že dopadla v podstate na štvornožky, tak by ho svojou váhou rozpučila, no miesto toho ho rukami len zachytila, aby spod nej neutiekol. Pes sa začal vrtieť a mykať. To však už bola na záhrade aj Namine, ktorá dosť prísne pozerala na Yami, ktorá sa tam so psom skoro bila, nemali od toho ďaleko,* Ku zvieratám sa musíš chovať nežne a s láskou.. podobne ako muži ku ženám.. *mrkla na ňu už s úsmevom, keď sa zjavila pri nej a vzala jej psa opatrne z rúk. V jej rukách sa pes, ako inak, upokojil a olizol jej tvár, na čo sa Namine rozosmiala a položila ho na zem. Pes sa rozvalil pri jej nohách a začal oddychovať s vyplazeným jazykom, čím sa chladil. Yami len flusla na Namine zamračený pohľad a pozviechala sa zo zeme, upierajúc už svoj pohľad mimo jej učiteľky, sadnúc si pri tom pred psa a snažiac sa ho paralyzovať, čo sa vlastne zase nedarilo. Navyše pes jej očný kontakt nechcel opätovať, takže sa Yami hnevala opäť a výraznejšie. Dokonca jej bola vidieť vystúpená krčná tepna a žila na čele, pričom jej tvár nabrala jemný červený odtieň. To, že sa jej nedarilo, nebol jediný dôvod, prečo bola nahnevaná. Hnevala sa na Namine, pretože jej Haruka dnes povedala, že je Namine tehotná. AKosi to vzala tak, že Namine sa na ňu vykašle, keď bude mať toho svojho spratka. Áno, privlastňovala si ju, pretože ona a Haruka sú jediné osoby, ktoré má rada, ktoré sa jej nehnusia, ktoré ňou neopovrhujú, ktoré sa jej nesmiali za jej oči, ktoré sa jej neboja a ktoré jej pomáhajú a neubližujú jej. Tak trochu si s Namine kompenzuje aj to, že sa už dlho nevidela s Naomi, jej prvou kamarátkou, s ktorou si vytvorila puto ešte keď bola malá. Predsa len Namine nie je až tak moc staršia od Yami, môže to byť rozdiel tak cca 5 rokov. Namine si kľakla k nej a tvárila sa ustarane,* Yami, nem... *ani to nedopovedala a Yami na ňu vyštekla,* Netvár sa, že ti na mne záleží, že ma máš rada.. *postavila sa rýchlo a otočila sa jej chrbtom. Pes len zaskučal, na čo sa Namine postavila a prešla pred Yami,* Čo sa deje?.. *nechápavo na ňu hľadela, snažiac sa ju chytiť za plece, ale Yam ju len pleskla po ruke, takže Namine ruku len zvesila pozdĺž svojho tela,* Vieš moc dobre, že ťa mám rada.. *opäť ju Yami prerušila dosť naštvane,* Rada.. Rada.. Máš ma rada.. Hlavne, že sis urobila malého smrada.. *úplne spontánne vyletela Yami ruka, ktorú mala zovretú v päsť smerom ku Namininmu bruchu. Namine to vôbec nečakala, no Yamina ruka sa tesne pred jej bruchom zastavila. Mala sklopenú hlavu a úplne mlčala. Keď hlavu dvihla, v jej očiach bol vidieť Yobidashi, čo znamenalo, že Uchigawa naď nou prebral v poslednej chvíli kontrolu,* Spratek malý.. *ozval sa Uchigawa a ruku stiahol. To, že Yami chcela udrieť tehotnú do brucha, bolo aj naňho moc. Bol krutý, to áno, ale toto sa vymykalo i jeho logike a chápaniu,* Udri ju.. Nebude si to pamätať, ale tú bolesť bude cítiť, keď jej prenechám opäť kontrolu, *povedal Uchigawa, na čo Namine zmätene a trochu vydesene pokrútila hlavou a odstúpila pár krokov dozadu,* O-o.. t-tom.. sa n-nesmie nikto dozvedeť.. *bolo úplne nelogické to, čo teraz Namine povedala. Naprázdno prehltla, bola celá roztrasená, veď išlo o jej dieťa, ktoré mohla, nebyť Uchigawy, potratiť kvôli Yami. Bola to neodpustiteľná vec, našťastie sa však nič nestalo. Samozrejme, toto Yami nikdy nezabudne, ale ubližovať jej nechce, nebude a ani to nedokáže. Mala takú výbušnú povahu, a preto to, čo sa práve stalo, utvrdilo Namine v tom, že jej musí pomôcť miesto toho, aby na ňu zanevrela,* Robíš si to ešte horšie.. *ozval sa Uchigawa,* "Namine, urob čo hovorí, nech si zapamätá, že vzťahovať na teba ruku nemôže.." *nútil ju do toho aj Nibi, ale nijako neodpovedala, len zavrela oči a chytila sa za brucho, pričom zhlboka dýchala, aby sa upokojila,* Nie.. Neublížim jej.. Uchigawa, mám na teba prosbu.. Mohol by si, prosím, nad ňou preberať kontrolu, keď bude nahnevaná?.. Aspoň kým tu budem.. Pak nech si robí, čo chce, ale naozaj jej nechcem ublížiť.. A nechcem, aby ma k tomu vyprovokovala ona, či ty.. "A tak isto ty, Nibi," *Uchigawa teda prikývol, bolo by mu to jedno, keby bola Namine obyčajnou kunoichi, ktorá ich neučí a nebola by tehotná,* Fajn.. Máš moje slovo, ale na oplátku chcem, aby si ju priviedla k rozumu.. *i Namine kývla na jeho požiadavku hlavou.Uchigawa sa pousmial a vykročil do domu,* Nemá zmysel dnes pokračovať.. *ozval sa ešte pred tým, než vošiel do domu, v izbe opäť nechajúc kontrolu nad telom Yami. Namine si len sadla pod strom, držala sa za brucho a v hlave jej stále behal obraz toho, ako Yami mierila na jej brucho..*
Namine + Yami: Skvelé, skvelé.. To by malo hádam stačiť.. *pohladila psa po hlave, aby sedel na mieste. Yami sa trochu zdalo, že je tento tréning divný, iný.. Zatiaľ sa neučila na tú technku ani ručné pečate, nič, ani jej nevysvetlila princíp, ale nespochybňovala Namine, naučila ju toho dosť, takže mlčala, a ako jej povedala, že to už stačí, prestala koncentrovať chakru a na chvíľu sa uvoľnila, ruky natiahla dozadu, aby sa mohla nimi zaprieť o zem a zakloniť sa celou svojou váhou,* Si naozaj šikovná... Hmm.. Teraz ti ukážem, ako tá technika funguje.. *ani očami Yami nestihla mrknúť, ba dokonca ani prikývnuť a už jej telo bolo ako obarené, nemohla sa vôbec hýbať, mala pocit, akoby bola zviazaná nejakými oceľovými lanami, dokonca jej to vytváralo i tlak na hrudi, v oblasti pŕs, ktoré už mala dostatočne velké, aby ju to pri niečom takomto bolelo, lenže nebola schopná ani rozprávať. Síce v tej technike nebola dlho, keďže Namine ju po chvíľke zrušila, no jej ruky sa jej podlomili, vzhľadom na rozdiel ich hodností, a aj keď sa Namine krotila, Yami to dostalo na chrbát a na čele sa jej zjavil studený pot. Hlasnejšie a rýchlejšie dýchala,* Yami.. *naklonila sa cez psa ku Yami a pomohla jej posadiť sa,* Si v poriadku?.. *trochu sa zľakla, keď to malo na ňu také následky, no našťastie jej Yami prikývla, že je O.K.,* Prepáč, možno som to dosť prehnala.. *slabo sa začervenala,* Som v poriadku.. *zabručala Yami a oklepala sa,* Ten princííp.. *vybiezala ju tentokrát Yami, na čo Namine zareagovala a začala rozprávať,* Vieš, ako si sa učila Shunshin.. nahromadíš chakru a vyšleš ju von z tela.. Presne na tomto princípe pracuje aj táto technika, iba chakru hromadíš v očiach a v podstate si predstavuješ, ako danú osobu zviažeš v chakrových lanách, ktoré paralyzujú jeho telo.. Musíš však s tou osobou držať očný kontakt, inak sa technika zruší.. Na mňa by tá technika už nemala žiadny účinok, pretože je to technika nízkeho ranku, takže trénovať budeš tuto na psíkovi.. Je to síce dosť kruté, ale musíme si pomôcť ako vieme, navyše pri prvých pokusoch ho to moc trápiť nebude.. *narážala tým na to, že to Yami nepôjde, ostatne, ako každému, keď o skúša prvýkrát, ale to je jedno. Yami teda prikývla, robiac to, čo povedala Namine, ktorá ju teraz už len pozorovala bez toho, aby mala aktivovaný Sharingan. Len si stále cibrila Chakra Kanchi no Jutsu, ktorou kontrolovala jej chakru. Yami postupne nahromadila určité množstvo chakry do očí, predstavujúc si, že toho psa chytila do chakrových lán, ktorými ho chce zviazať, ale pes len ďalej funí, občas sa zavrtiac, vyplaziac jazyk, či poškrábajúc sa nohou za uchom,* CHce to čas a tréning, nič nejde hneď.. *ozvala sa Namine, ktorá už mala s Yami skúsenosti. Tá chcela hneď ovládať všetko, takže vždy, keď jej niečo nevyšlo, dostávala nervy a hromadil sa v nej hnev, ktorý znamenal, že by ju mohol ľahko ovládnuť Uchigawa, ale v jeho záujme bolo to, aby sa Yami naučila tie techniky, takže pri tréningu si odpustil preberanie kontroly. Yami sa nadýchla, potlačujúc prvé známky nastupujúceho hnevu, ako techniku skúšala ďalej a nedarilo sa jej to. Už asi po šiestykrát sa sústredila na psa, no ten sa stále trepal, takže bolo očividné, že to nefungovalo,* "Vieš, že to nemusíš zvládnuť behom jedného dňa..." *provokoval ju trochu Uchigawa, čím ju dosť vytočil, ale nie za účelom prevziať kontrolu, len chcel, aby sa snažila nie na 100%, ale na 130%.. Ibaže jeho poznámka mala úplne iný efekt. Yami len vstala bez slova, s úmyslom nakopnúť toho psa, ale keď si uvedomila v akej blízkosti ku nemu sedí Namine, rozmyslela si to a len sa na päte otočila a rozbehla sa dovnútra domu,* Y-yami.. počkaj!.. *zvolala za ňou Namine, no Yami ako hluchá zmizla v dome. Uchigawa na ňu niekoľkokrát opakovane rozprával, no ona ho úplne ignorovala. Zavrela sa v izbe a odmietala s kýmkoľvek rozprávať. Zvládala to horšie než v mladšom veku, možno to bolo práve tým, že už má 16rokov a je ešte stále genin, zatiaľ čo niektorí jej rovesníci sú na mnoho vyššej úrovni. Bola za to naštvaná a zároveň z toho dosť skleslá. Namine nechala psa na záhrade, veď tam sa nestratí. Akonáhle sa Namine postavila, urobilo sa jej opäť zle, ale dokázala to udržať v sebe. I ona vykročila smerom ku domu a zmizla v jeho útrobách.*
Namine + Yami: Za takýchto okolností by si mala odložiť Yamin tréning a ísť domov.. Mala by si ísť na vyšetrenia a podobné veci, aby si si bola istá, že si naozaj tehotná, a že je drobček v poriadku.. *Haruka sa natiahla cez stôl a vzala jednu Namininu ruku, ktorú pevne stiskla,* Zdravie vás oboch je teraz na prvom mieste, Yami je šikovná, poradí si sama, *Haruka sa neprestávala usmievať. Pustila Namininu ruku a vstala od stola, prejdúc ku linke, kde začala umývať riad,* Unn.. Nie, v pohode.. Ostanem tu tak, ako sa plánovalo.. Nemôžem sklamať Yami, sľúbila som jej to a navyše, ty mi platíš.. *zasmiala sa a hlavu sklonila k zemi, očami pozerajúc na svoje bruško, ktoré si odkryla a prechádzala si po ňom rukou,* I tak tehotenstvo trvá niekoľko mesiacov, takže sa nemusíš obávať.. *dodala, ale už smerom ku Haruke, keď zdvihla hlavu a zakryla svoje bruško,* Tak fajn, asi ťa nepresvedčím, ale sľúb mi, že sa necháš tu v Kumogakure vyšetriť, aby si si bola istá a s Yami nebudeš trérnovať žiadne taijutsu ani náročnejšie techniky.. Pre istotu.. *zavelila Haruka, akoby bola jej matka. Namine sa len usmiala. Mala pocit, akoby k nim do rodiny patrila, akoby bola Haruka buď jej staršia sestra, či mamina. Sama ich brala už ako rodinu, Yami bola ako jej sestrička,* Fajn, sľubujem.. *v tom však bol počuť štekot psa, ktorý bol čoraz silnejší, pretože najskôr bol počuť z vonka, no teraz jasne vychádzal z chodby.. O chvíľu sa vo dverách objavila Yami držiaca susedovho psa,* Tu máš to psisko!.. *bola trochu naštvaná. Namine pozrela na Haruku,* Ja jej to poviem.. *odpovedala, akoby vedela, na čo Namine myslí. Tá len prikývla a vstala,* Tak poď.. *mávla rukou a prešla okolo Yami,smerujúc ku dverám,* Hej, hej!!.. Čo mi má Haruka povvedať?.. *obrátila sa na Namine a cupitala za ňou von z domu na záhradu..* Veď to ti povie ona, *zastavila sa na tráve v záhrade, kde to už dôverne poznala. Obrátila sa na Yami, ktorá v náruči ledva držala zmietajúceho sa psa. Rozosmiala sa a pristúpila k nej. Yami mala na tvári mierne urazený výraz, keďže Namine jej nechcela povedať o čo sa jedná. Vzala jej z náčŕuče bez slova psa, ktorý sa u nej upokojil. Pousmiala sa a položila ho na zem pred seba, sadla si zaňho do tureckého sedu a pokynula YAmi, aby si sadla tiež, ale oproti psovi,* A čo teraz?.. *spýtala sa naoko otrávene. CHcela hrať urazenú, ale nedokázala skryť svoje nadšenie, keďže sa mala naučiť vytúženú paralýzu,* V prvom rade sa budeš musieť naučiť koncentrovať chakru do očí, čo by ti problém nemalo robiť, keďže si užívateľka doujutsu.. Lenže užívanie doujutsu a zámerné nahromadenie chakry do očí je rozdielne.. Pri doujutsu to máš úplne automatické, by som povedala.. Ale je to o trochu ľahšie, ako hromadiť chakru do nôh a udržať v nich nejaké konštantné množstvo, či meniť to množstvo podľa potreby.. Tak poď, skús to.. *pokynula jej Namine. V očiach sa jej objavil Sharingan, ktorým, ako obvykle, pozorovala jej chakrovú sústavu, ktorú si kontrolovala i pomocou Chakra Kanchi no Jutsu, a takto si vlastne túto techniku i cibrila. Yami prikývla na to, že chápe, čo od nej chce a privrela svoje oči. Keď ich otvorila, začala do nich sústrediť svoju chakru. Nebolo to moc ťažké, keďže s používaním a koncentráciou chakry nemala už žiadne problémy, teda v rámci jej úrovne a veku. No opakovala to dokola stále, kým jej Namine nedovolila prestať. Musela si byť istá, že to Yami dotiahne do "dokonalosti".
Namine + Yami: *Cestou do Kumogakure sa jej na lodi urobilo párkrát špatne. Avšak po vylodení to nebolo o nič lepšie,* "Myslíš, že by mi začali vadiť lode a mala morskú chorobu?" *spýtala sa len tak z ničoho nič smerom k Nibimu a kráčala bránou Kumogakure dovnútra dediny. Už ju tu poznali a vedeli, že prichádza za Yami učiť ju. Bola to jej dlhoročná žiačka, tak nebolo divu,* "Telo človeka je v mnoha ohľadoch zaujímavé.. Udržíte v sebe Bijuu, ale robia vám problém morské vlny.." *uchechtol sa Nibi, zatiaľ čo Namine prechádzala uličkou, pozdraviac pár známych ľudí. Rozhliadala sa naokolo a tak trochu dúfala, že tu narazí na Nomiho, aj keď moc dobre vedela, že sa určite zase túla svetom. No rada by ho videla. Síce nevedela, ako príjmne to, čo mu chce povedať. Chce mu oznámiť svoje zásnuby s Raitom a pozvať ho na svadbu, ale obáva sa toho. Myšlienky jej však preruší náhle pálenie žáhy. Ostalo jej opäť zle. Dala si ruku pred pusu a druhou sa chytila za bruško. Ostala stáť na mieste a snažila sa vydržať. Po chvíľke to prešlo, a tak sa vydala ďalej uličkou, ktorá viedla ku štvrti klanu Rakisuta, kde bývala Yami s Harukou a jej mužom. Aj ich mala v pláne pozvať. Ako prechádzala okolo kríčkov, ostalo jej opäť zle, avšak tentokrát obsah jej žalúdka putoval von, priamo do kríkov,* "Zdá sa mi, že budeš asi chorá.." *zamyslel sa Nibi. Prešiel s ňou už niekoľko cieť a mnohé boli i loďou a nikdy nemala morskú chorobu,* "Alebo si niečo zlé zjedla," *hádal ďalej, zatiaľ čo si Namine gugenom vytvorila kapesníček, do ktorého si utrela pusu a z Inkan Gofu si následne vyvolala fľašu s vodou. Vypláchla si vodou ústa a rukou si pretrela čelo,* Snáď máš pravdu.. *ozvala sa nahlas na Nibiho úvahy a pobrala sa do jednej uličky, ktrá bola začiatkom štvrti klanu Rakisuta. Vedela presne, kde bývajú. O chvíľu sa ocitla pre domom, ktorý dôverne poznala. Zaklopala a dlho nečakala, pretože jej Yami ako blesk dvere otvorila a poznala ju dnu,* AHoj, Namine.. *uškrnula sa na ňu Yami, na čo Namine prešla dverami do predsiene a tam sa vyzula. Yami za ňou zatvorila dvere,* Ty už si veľká.. Rastieš ako z vody.. *usmiala sa na ňu a topánky dala do botníku. Gugenom si vytvorila papučky a tie si nastokla na nohy. Spolu s Yami potom prešli do kuchyne, kde sedela Haruka,* Vitaj, Namine.. Dáš si čaj alebo niečo na jedenie?.. *ako obvykle bola Haruka veľmi milá,* Nie, ďakujem.. Radšej bych poprosila kýblik.. Už pár dní mi je nejako zle a netuším z čoho, *pousmiala sa a sadla si na stoličku, pohľad upierajúc na Yami, ktorá sa šklebila. Tá jej pohľad opätovala a bola nedočkavá na tréning. Haruka zatiaľ odbehla pre kýblik,* Čo sa chceš nového naučiť?.. *nasmerovala svoju otázku Yami, popraviac si svoje závažie na jednej ruke a potom na tej druhej,* Nejakú paralýzu.. *vyhŕkla Yami a na tvári mala šibalský úsmev,* "Paralýza sa nám zíde.." *Yami veľmi dobre vedela, na čo jej taká paralýza bude,* Nu, tak fajn.. Mám pre teba jednu techniku.. Na mňa však účinkovať nebude, ale môžeme použiť jedného pomocníka.. *povedala s úsmevom,* Máte v okolí nejakého psa?.. *spýtala sa a vzala si od Haruki kýblik, ktorý položila na stôl,* Ďakujem, *poďakovala sa jej a pohľadom opäť prešla ku Yami,* Daj mi pár minút a prinesiem nejakého, *odstúpila od stolu a vydala sa von z kuchyne a i z domu. Namine však ešte dodala,* Hlavne živého, *povedala s rehotom a opäť jej prišlo zle,* Nevypadáš byť chorá ani nič podobné.. *povedala jej Haruka a posadila sa oproti nej ku stolu,* Práveže sa cítim normálne.. Myslela som, že by to mohla byť morská choroba, ale tou som nikdy netrpela.. *gugenom si vytvorila kapesník a utrela si pusu,* Mám však dobré správy.. Raito ma požiadal o ruku aaa.. budem rada, ak prídete na svadbu.. Aj s tvojim mužom a samozrejme aj s Yami.. *Haruka stratila slová, len sa cez stôl natiahla k Namine a začala ju objímať,* Gratulujem, zlato.. Určite prídeme.. Len mi musíš dať vedieť kedy.. *zrazu však Haruka prestala rozprávať a nahodila vážny výraz v tvári,* Namine.. Nie je možné, že by si bola tehotná?.. *Namine k nej dvihla pohľad a s pootvorenou pusou na ňu pozerala. Bolo to možné a asi aj najpravdepodobnejšia možnosť,* M-myslím, že to je možné.. *bola stále zarazená, dýchala trochu rýchlejšie, ale vzápätí si chytila rukami bruško a pozrela na Haruku s radostným výrazom,* J-ja.. budem mama.. *to bolo vec, po ktorej tajne túžila. No neplánovala to tak skoro, ale keď sa pošťastilo, bola len rada. Veľmi rada.. Úplne žiarila. Haruka na ňu s úsmevom pozerala,* Dvojitá gratulácia.. Dúfam, že mi maličkého potom ukážeš.. *Namine len šťastne kývla hlavou,* Samozrejme.. Ešte však nič nie je isté.. *Nibi len tíško syčal, pretože vedel, čo oboch čaká.*
--I--: --I--
Namine: *Bola na ňu pyšná, že to zvládla a aj na to, s akým zápalom trénuje, a že vždy trénuje až do vyčerpania. Tak by to malo byť, ak chce človek byť silný a niečoho dosiahnuť. Vzala Yami opatrne do náruče a zamierila s ňou dovnútra domu. Už vedela, kde má Yami izbu, a kde bude spať ona. Boli to izby na poschodí, hneď oproti sebe. Vzala ju schodmi hore a uložila do jej izby do postele. Prikryla ju a pobrala sa do svojej dočasnej izby, pretože tu znova strávi nejaký čas.*
Yami: *Poslúchla Namine a sadla si na trávu. Bola už studenšia, pretože už bol večer, no chcela tú techniku dať už dnes, keďže jej Namine povedala, že ona sama to zvládla až za dva dni. Tešilo ju, že bola v tomto smere od nej lepšia. No čo, škodoradosť. Znova sedela potichu a občas si niečo s Uchigawom povedali, no nič dôležité. Po čase sa postavila a znova začala opakovať techniku. Síce jej to šlo horiše než predtým, ale fakt, že sa jej podarilo privolať niekoľko vrán, jej nikto nevezme. A bola na to dosť hrdá, i keď čoskoro asi únavou padne a zaspí. A tak sa aj stalo. Padla zadkom na trávu a rozvalila sa.*
Namine: *Znova všetko pečlivo sledovala, tentokrát bez Sharinganu. Yami sa zlepšila po oddychu, a to o dosť,* Poď, sadni si.. Ešte sa trochu vydýchaj, odpočiň si a dáme si to poslednýkrát. Zvládla si to naozaj dobre.. Mne to trvalo myslím dva dni, než som sa tú techniku naučila, takže si ma dosť prekvapila.. *pousmiala sa na ňu.*
Yami: *Keď Namine vstala a odišla, začala viesť s Uchigawom rozhovor na rôzne témy. Skoro nezachytila fľašu, ktorá na ňu letela. Stačilo ešte málo a bola by ju trafila zrejme do čela. Napila sa a nasmerovala pohľad na Namine, ktorá sa hrala so závažím. Predtým, ako vyhrnula rukáv si ich nevšimla, lebo sa zameriavala na to zvláštne tetovanie. I ona sama mala také závažia.. Len sa pousmiala a znova pozerala do neba. Prešiel dlhší čas a ona sa cítila plná síl. Chakra sa jej obnovila, a tak vstala. Prešla do stredu, tam kde bola predtým a začala skúšať techniku znovu a znovu. Niekoľkokrát sa jej podarilo dospelú vranu vyvolať. Lenže čím viac chakry míňala, tým horšie jej to išlo.*
Namine: *Potichu jedným očkom pozorovala Yami. Nechcela ju rušiť, možno viedla vnútorný rozhovor s Uchigawom a možno premýšľala. Ostala teda ticho, hlavu nasmerujúc rovno a zapozerajúc sa na malý altánok, ktorý bol priamo oproti nim. Dojedla poslednú tyčinku. Vstala a bez slova odišla dovnútra domu. Vzala fľaše s vodou a znova sa vrátila na pôdu záhrady. Jednu fľašu hodila Yami a z druhej sa napila ona sama. Keď ju odložila vedľa seba, začala sa hrať s jedným zo závaží, ktoré mala na nohách a zápästiach. Mala ich už rok a nikdy ich nemala deaktivované a dole, stále ich mala na sebe.*
Yami: *Mláďa vrany sa s ďalším 'puf' vytratilo v obláčiku dymu. Yami sa zhlboka nadýchla. Povzdychla si a len neveriacky pozerala na miesto, kde bolo pred chvíľou vtáča. Pretočila očami, nemala v úmysle sa tak rýchlo vzdať a slová Namine ju ešte viac popohánali vpred. Mala pravdu, ak načerpá nové sily, môže sa jej to znova podariť. Preto docupitala za ňu a vzala si tyčinky, ktoré začala z chuti jesť. Ľahla si na trávu a mlčky sledovala oblohu. Aj Uchigawa bol ticho, nechal ju oddychovať.*
Namine: *Stále sledovala Yami pri jej chabých pokusoch. Snažila sa jej dávať nejaké rady, ale keď sa zvalila na zem, tak aj ona sama si sadla pod strom a deaktivovala Sharingan. Nechcela plytvať zbytočne chakrou, aj keď mala dostatok zásob v podobe Nibiho, aleo prekliatej pečate. Nejaké zásoby mala aj vo svojej Midas-karte a dokonca pomocou Kojutsu mohla čerpať chakru od bohov. Na okamih zavrela oči, a keď ich roztvorila, videla Yami, ako znova pokračuje. Privolala malú vranu, ešte mláďa, ale to bol pokrok,* Výborne.. Mala by si si oddýchnuť. Princíp techniky už zrejme ovládaš a len kvôli tomu, že máš málo chakry, tak privolávaš len mláďa. Ak si oddýchneš a načerpáš chakru, uvidíš, že to pôjde. Poď si sem sadnúť.. *z Inkan Gofu vyvolala pár čokoládových tyčiniek a podala ich Yami. Aj ona sama si ich pár vzala a začala sa napchávať.*
Yami: *Zavrčala,* No veď trénujeme to.. *znova všetko zopakovala a hneď niekoľkokrát. Snažila sa strašne moc, lenže žiadne výsledky sa nedostavovali. Bola trochu unavená, preto sa na chvíľu zvalila na trávu a pozerala do neba,* "Oni? A kde tie zvieratá prebývajú?" "Na rôznych miestach, kde sa nachádzajú ako veľké spoločenstvo toho istého druhu," *vtedy ju niečo napadlo. Postavila sa. Kusla sa do prstu, zložila pečate a predstavovala si, ako vranu svojou chakrou ťahá k sebe. Keď buchla rukou do zeme, objavili sa ornamenty, ktoré vytvorili kruh a ozvalo sa puf. Keď sa dym vyparil, na zemi ležalo malé vtáča, zrejme mláďa vrany,* He? To akože toto budem privolávať? *bola z toho frustrovaná.*
Namine: *Už bola zvyknutá na Yaminu veľkú akčnosť, preto skoro okamžite, ako videla, že sa kúše do prstu, aktivovala Sharingan, takže jej farba očí sa zmenila na červenú. V dúhovke sa zračili tri Tomoe, aj keď teraz mala už aj vyšší stupeň Sharinganu, čím bol práve Mangekyou Sharingan. Ten však ešte nikdy nepoužila a nejako moc ani nechcela. Jednak vedela, že môže kvôli tomu oslepnúť a jednak preto, že to bola sila, ktorú získala krvouprelievaním. Videla stav jej chakry, takže ju dosť potešilo, keď videla, ako jej pekne išla jej koncentrácia a aj to, ako s ňou pracovala počas tvorby samotnej techniky. Nechala ju nech pokračuje ďalej,* No nepozeraj na mňa a pokračuj. Ja to za teba neurobím, musíš sa to naučiť sama. *oprela sa o strom a zložila si ruky na hruď, pozorujúc ju aj naďalej.*
Yami: *Prezrela si tetovanie. Celkom nechápala o čo ide, až keď Namine začala vysvetľovať. Počúvala a pozorne sa dívala, čo robí. Pri nich sa zjavil malý pes,* "To ako čo je?" *dosť sa začudovala, očakávala od Namine nejakú gigantickú potvoru a nie malého psa, ktorý dokonca ešte aj rozprával. To ju však nijak nerozrušilo a ani nefascinovalo.Bola stále ticho, aj keď pes zmizol. Pozorovala Naminin druhý pokus o privolanie, snažila sa zapamätať si poradie pečatí, s čím problém nebol. Sledovala, ako sa vytvoril kruh ornamentov a z neho vystúpil opäť ten istý pes. Pretočila očami. Tento prcek sa jej fakt nepáčil. Ako by jej niečo také malé mohlo pomôcť?.. Zavrtela hlavou, keď sa pes vytratil,* Nemáme žiadne otázky.. *na nič nečakala. Hneď sa vrhla do akcie. Kusla sa opäť do prsta, pri skladaní pečatí koncentrovala chakru a pri buchnutí do zeme ju vypustila, ale nič sa nestalo. Pozrela na Namine a znova to zopakovala, len zase nič.*
Namine: *Zvitok jedným pohybom zvinula a zapečatila naspäť do Inkan Gofu,* Teraz máš zmluvu s vranami. Takže, ak sa naučíš, ako ich privolávať, môžeš ich používať v boji, na predaj informácií atď.. *vyhrnula si tričko a ukázala tetovanie, ktoré mala okolo ľavého zápästia,* Toto tetovanie ma oslobodzuje od skladania pečatí, *prejde prstom, z ktorého ešte tečie trocha krvi a pred ňou sa zjaví Pakkun, malý stopovací pes,* Zdravím, Namine.. Čo potrebuješ? *ozval sa Pakkun smerom ku Namine, očkom však pozorujúc neznámu osobu,* Učím tuná Yami Kuchiyose no Jutsu, tak jej predvádzam, ako to funguje.. *pousmiala sa naňho,* Ak sa nenahvenáš, môžeš odísť.. Privolám ťa však ešte raz.. *Pakkun prikývol a zmizol v obláčiku dymu,* Ty však budeš privolávať za pomoci pečatí.. *roztvorila si viac ranku na prste, aby krvácala,* Vždy potrebuješ trocha krvi, zložíš pečate.. *vytvorí pečate a rukou pleskne po zemi, kde sa vytvoria ornamenty a ozve sa puf! Z oblaku dymu vybehne opäť Pakkun,* A to je celá veda.. Ďakujem, Pakkun, za pomoc.. Môžeš opäť ísť, *Pakkun sa vytratil v oblaku dymu,* Máš nejaké otázky?..
Yami: *Očami pokukovala po Namine,* "Nezdá sa ti nejaká iná?" *opýtala sa na názor Oniho,* "Ani nie.." *prehodil. na čo Yami len zamrnčala a pozorovala Namine, ktorá roztvorila zvitok na trávu. Počúvala, čo má robiť. S krvou, a ani s jej získavaním nemala najmenší problém, veď bola užívateľkou Yobidashi, kekkei genkai založené na krvi. Kusla sa teda do prstu a začala na zvitok písať svoje meno,* Máme to hotovo.. Čo nás čaká teraz? *bola nedočkavá.*
Namine: *Sledovala, ako sa Yami prehrabovala vo zvitkoch, až si nakoniec jeden z nich vybrala. Vzala si ho od nej a pozrela, o aké zviera sa jedná,* Vrany.. "Tie bych si mohla zaobstarať aj ja.." *len dodala v hlave, pričom sa jej tam ozval Nibi, ktorého už mala tú česť počuť, no aj tak ju to stále prekvapovalo, keď sa ozval,* "Radšej netopierov, keď už niečo, čo lieta," "Prečo netopierov?" "Sú nenápadnejší, orientujú sa lepšie a vďaka ultrazvukovým vlnám môžeš ovládať nepriateľovu myseľ," *vysvetlil jej Nibi a na jej prípadné ďalšie otázky, či poznámky jej nemienil odpovedať. Bol ešte dosť urazený za to, že ho držala ako nejakého väzňa, no uvedomoval si, že jej bude musieť trochu pomáhať, veď je jeho Jinchuuriki,* Fajn, takže.. *rozvinula zvitok na trávu a ostatné zapečatila do Inkan Gofu, aby nezavadzali,* Teraz stačí, aby si sa podpísala, ale musí to byť krvou.. *názorne ukázala, ako si prekusla kožu na prste.*
Yami: *Pozorne ju počúvala,* "Neviem, či sa nám to hodí.." *zamrnčala v duchu smerom ku Uchigawovi,* "Nebuď blbá.. Všetko sa hodí.." *len jej odvrkol a ďalej sa neozýval. Yami zamrnčala a posadila sa na trávu pred zvitky. Začala si každý jeden prezerať,* "Žaby?.. Fuj, nie.. Netoriepe.. nie.. umm.. toto je čo? Rys?.. Eh, mačky už vôbec nie.. Hady.. umm.. Tie znejú zaujímavo.." *nejaký čas držala v rukách zmluvu s hadmi. Lákalo ju to, ale pokračovala ďalej, až kým nenašla zvitok s vranami,* Chceme toto.. *Uchigawa jej to len odsúhlasil. I keď hady sa mu pozdávali viac, no což, nabudúce.*
Namine: *Pozorovala Yami, ako zvitok a jeho obsah skúmala. Z jej reakcií jej bolo jasné, že o zmluve nemá ani páru, preto trochu dúfala, že Uchigawa o tom bude čosi vedieť. A mala pravdu,* Áno, Uchigawa sa nemýli.. Je to zmluva, prostredníctvom ktorej vytvoríš kontakt medzi sebou a zvieraťom, ktoré potom môžeš kedykoľvek privolať, aby ti nejako pomohlo.. Či už v boji, alebo len niekomu predať informácie.. A podľa toho si môžeš zviera vybrať.. Ja som ti priniesla od nás z Kirigakure pár takých na výber.. *sadla si na zem a pred seba rozmiestnila všetky zvitky,* Tak.. Môžeš sa dať do výberu.
Yami: *Čakala, čo pre ňu Namine má. Celkom ju prekvapil obyčajný zvitok, ktorý jej Namine podala. Bola ticho, keď sa jej Namine spýtala onú otázku. Len si zvitok obzerala a mlčala. V tom sa však ozval Uchigawa,* "Roztvor ten zvitok.." *prikázal jej. Yami bez slova zvitok roztvorila a rozvinula,* "Presne, ako som si myslel.." *poznamenal Uchigawa no Oni,* "Čo to je?" *spýtala sa ho Yami hľadiac na krvou napísané mená na vnútornej strane zvitku,* "Zmluva so zvieraťom.." *len stručne vyriekol Oni,* Oni hovorí o akejsi zmluve so zvieraťom.. O čo ide?.. *zbalila zvitok a podala o naspäť Namine.*
Namine: *Vzpriamila sa tiež, po tom, ako jej Yami dala ruky preč z tváre. Pousmiala sa na ňu,* Uži si svoje detstvo, to ti už nikto nevráti.. *mrkla na ňu a znova sa pousmiala, keď vyzvedala, čo sa bude učiť tentokrát,* Aby som tebe a Uchigawovi mohla poskytnúť novú techniku, budem potrebovať, aby si si vybrala z.. *vytiahla Inkan Gofu a vyvolala z neho niekoľko zvitkov. Jeden z nich podala Yami,* Už si o tom počula?.. *spýtala sa pre istotu, ayby jej nezačala vysvetľovať niečo, čo už dávno vie.*
Yami: *Nečakala, že by ju tu niekto vyrušoval. Cukla sebou, keď cítila, ako jej niekto zakryl oči. Hneď dotyčnej osobe ruky dala z jej tváre preč a otočila sa, pričom prevrátila očami,* Nerob, ako keby sme malé deti.. *odfrkla len. Podľa hlasu vedela, že je to jej učiteľka, preto nevyvolávala paniku ani žiadny rozruch. Postavila sa a Hneď spustila,* Tak čo? Čo nás dnes naučíš?.. *premerala si ju od vrchu po spodok a hneď naspäť, zastanúc pohľadom na jej očiach.*
Namine: *Vyšla zadnými dverami na záhradu a hneď si všimla Yami, ako sedí na tráve a vyhrieva sa na slniečku. Pomocou Sairento Kiringu sa opatrne a bez vydávania zvukov, sa premiestnila za Yami, a keďže Yami bola otočená oproti slnku, nevrhala tieň na ňu. Zakryla jej oči rukami a ozvala sa,* Kto to je?.. *zasmiala sa.*
Yami: *Yami sedela na záhrade ich domu. Sedela len na tráve, aj keď neďaleko bol menší altánok. Hlavu mala zaklonenú dozadu a vychutnávala si paprsky slnka, ktoré boli príjemne teplé a zahrievali jej bledú, choro vypadajúcu tvár. Viedla vnútorný rozhovor s Uchigawom a vyčkávala, kedy príde Namine. Z nejakého dôvodu jej pripomínala Haruku v mladšom veku, aj keď sa na seba vôbec nepodobali. Asi práve preto si ju ako-tak obľúbila. Nemôže povedať, že ju má vyslovene rada a že ju zbožňuje, ale dokáže ju zniesť.*
Namine: *Opäť sa vracia do Kumogakure, konkrétne do sídla Rakisuty klanu, kde býva aj Yami s Harukou. Už raz tu bola, vtedy si s Yami moc do oka nepadli, ale postupne Yami zmenila svoje chovanie, aspoň voči nej. Tentokrát sa však vracala s menším prekvapením pre Yami, určite to na skúškach využije. Má to zapečatené v Inkan Gofu a je len na Yami, ktoré z toho si vyberie. Zabúchala na dvere. Nečakala na dlho a hneď jej Haruka dvere otvorila. Asi bola dole, lebo to bolo skoro okamžite,* Vitaj, Namine.. Rastieš do krásy.. *zalichotila jej Haruka a pozvala ju dnu,* Yami ťa už netrpezlivo vyčkáva na záhrade. Chceš sa predtým ešte najesť?.. *Haruka bola ako vždy milá. Namine zavrtela hlavou,* Nie, ďakujem.. Idem hneď za Yami, nech stihneme čo-to potrénovať, *už to tu celkom poznala, takže vedela kadiaľ má ísť von na záhradu.*
--I--: --I--
Yami: *Ostala ležať pod stromom rozplásknutá na zemi. Celé telo ju bolelo. Bolo to akoby užívala Hachimon, no z neho nebola aspoň doškriabaná a nemala po sebe modriny. Počúvala Namine a pousmiala sa nad tým, že to teoreticky vlastne zvládla, nepotešilo ju však to, že musí behať, ale v tento moment jej to bolo jedno,* "Zvládli sme to.. Som zvedavá na zajtrajšiu techniku.. Onii.." *povedala nadšene na čo sa Uchigawa uchechtol. Bol na ňu istým spôsobom pyšný, ale neprejavoval to. Dokončila ledva svoje kolečka a vybrala sa späť dovnútra domu. Osprchovala sa, tiež sa najedla a vo svojej izbe zaspala ako malé bábätko nerušeným spánkom.*
Namine: Stačilo.. Si príliš unavená na to, aby si to zvládla.. Na dnes končíme.. Zajtra si to len zopakujeme a uvidíš, že to pôjde.. Princíp ovládaš, tak môžeme začať s inou technikou.. A teraz.. 20kolečiek okolo domu a bez frflania.. *nahnala ju behať a sama odišla dovnútra domu, kde sa osprchovala, najedla a padla do postele,kde behom chvíli zaspala.*
Yami: *Dýchla zhlboka, cítila neskutočnú únavu, ale bola rozhodnutá túto výzvu prijať a splniť ju. Skoncentrovala sa a prebleskla sa na vetvu, z ktorej okamžite zletela na zem.Nemohla za to únava, ale fakt, že sa prebleskla o kúsok ďalej,* "No tak.. Toto zvládnem.. Kľud.." *vydýchala sa a zotrela si pot z čela, ktorý jej pomaly stekal do očí a štípal ju tak. Zamrkala a znova sa prebleskla. Niekoľkokrát sa znova zrúbala dole, ale párkrát sa tam dostala, avšak nebolo to trikrát za sebou.*
Namine: *Keď nastal večer, cítila aj ona únavu z používania Sharinganu, preto ho vypla. Dievča si viedlo naozaj výborne, takže ho vlastne už ani nemusela používať, bolo to celkom zbytočné pri jej pokroku,* Si úžasná.. Ak sa prebleskneš na vetvu toho stromu 3krát za sebou, bez toho, aby si padla, skonštatujem, že bol tvoj tréning úspešný a môžeš ísť spať.. Ak to nedokážeš, predtým, než pôjdeme spať, obehneš 100krát okolo domu, bez prestávky.. Rozumieme si? *motivovala ju. Už bola aj ona vyčerpaná z toho ničnerobenia, a tak sa chcela zašiť do teplej postele.*
Yami: *Bola doudieraná a doškrábaná od kôry stromu, avšak čím dlhšie trénovala, tým pomenšie a slabšie do stromu narážala. Trénovala naozaj poctivo a dlho, čosa odrazilo aj na čase, pretože ani sa nenazdali a bol tu znova večer. Bola zadýchaná, ale už niekoľkokrát sa jej podarilo bez nárazu preblesknúť ku stromu. Cítila, že teraz jej to pôjde lepšie. Dala si krátky odpočinok, aby nabrala nové sily a znova to skúšala dokola. Mala už viac dobrý pokusov, ako tých zlých.*
Namine: *Neostalo jej nič iné, len sa prizerať. Yamine tvrdé nárazy do stromu ju mrzeli, ale musela to podstúpiť. Oprela sa o druhý strom a sledovala jej pokroky,* Musíš sa naučiť, ako zastaviť.. Toto chce len tréning.. Nič viac ti k tomu nemôžem povedať.. *usadila sa pod stromom a Sharinganom ju stále sledovala. Teraz bolo všetko len na Yami.*
Yami: Pokúsime sa o to.. *len zamrmlala pri učiteľkinom vysvetľovaní. Nadýchla sa a vydýchla. Skoncentrovala chakru a prudko ju celú vypustila, pričom sa nohami odrazila, akoby sa chcela rozbehnúť. Ani sa nenazdala a cítila prudkú bolesť na čele a na rôznych miestach na tele.. Narazila totižto do stromu,* Aauuč.. *zhíkla a chytila sa za čelo. Našťastie však nekrvácala. Bola nejakú dobu mimo, ale otriasla sa a vydala sa znova na miesto odkiaľ sa predtým prebleskla,* "Je to ťažšie než to vypadá.." *prebehlo jej mysľou, na čo Uchigawa vôbec nereagoval. Skúšala to znova dokola, ale stále s rovnakým výsledkom.*
Namine: *Páčil sa jej Yamin prístup. Odskočila kúsok ďalej a vzápätí aktivovala Sharingan, aby si overila, ako dievča postúpilo. Príjemne ju prekvapila tým, že po pár pokusoch dokázala chakru naraz vypustiť. Zatlieskala jej,* Fajn.. Toto by sme mali.. Teraz do toho skôs zakomponovať ten odraz nôh, ale dbaj na správne načasovanie.. Musí to byť v ten samý okamžik, keď budeš vypúšťať chakru.. *objasnila jej, ako to je s technikou ďalej,* Vidíš tamten strom?.. Prebleskni sa smerom k nemu, ale pozor, aby si doňho nenarazila.. *pľaskla ju po ramene a odstúpila ďalej, sledujúc ju Sharinganom.*
Yami: *Vyterigala sa z domu na záhradu a pomalým krokom si to mierila ku učiteľke, ktorá ti zrejme meditovala,* "Dnes to zvládneme..Onii.." *ubezpečila svojho vnútorného démona, na čo sa on je uchechtol,* "To by som ti radil.." *dodal nakoniec otráveným hlasom a ďalej sa neprejavoval,* Dobré ráno.. *odzdravila ju Yami a blížila sa ku nej. Zastavila až v jej tesnej blízkosti,* Sme pripravení.. *odpovedala je na otázku a na nič nečakala. Vzopla ruky do pečate a koncentrovala chakru, ktorú, síce s menšími problémami, ale predsa len vypustila pomerne naraz. Zopakovala to ešte niekoľkokrát, kým to neurobila na sto percent.*
Namine: *Ráno vstala skoro. Umyla sa, obliekla a vydala sa dole na raňajky, kde ju už čakala Haruka. Znova si skvele pokecali, zrejme sa z nich stávali dobré kamarátky. Cítila sa v tomto dome naozaj veľmi príjemne, čo na nej bolo čoraz viac vidieť, lebo bola uvoľnenejšia, než keď sem vstúpila prvýkrát. Po raňajkách sa vydala na záhradu, kde čakala na Yami. Dala sa do tureckého sedu priamo na miesto, kde pražilo Slniečko a začala meditovať. Preto jej neuniklo, keď sa na záhradu dostavila Yami,* Dobré ráno, spachtoš.. *ani očko neotvorila, aby sa uistila, či je to Yami. Bola si tým istá. Vstala, a až vtedy otvorila obe oči, pohľadom smerujúc na tvár malej blondíny,* Si pripravená na pokračovanie?.. *spýtala sa jej dajúc si jednu ruku v bok.*
Yami: *Spokojne odfukovala celú noc. Zobudila sa až ráno, keď ju slnečné paprsky začali štekliť na líčku. Otvorila oči a spomalene nimi zaklipkala. Posadila sa a pretrela si očiská. Hneď si uvedomila, ako sa pohla, že je oblečená,* "Sme zaspali?" *opýtala sa zmätene svojho vnútorného démona,* "Ty si zaspala.." *upresnil ju Uchigawa. Yami vstala a okamžite sa vybrala do kúpelne, kde vykonala hygienu a osprchovala sa. Nakoniec sa obliekla do čistých vecí a zošla dole do kuchyne na raňajky. Namine tu nestretla, myslela, že je ešte v izbe, a tak odišla na záhradu bez nej.*
Namine: *Chvíľu pozorovala dievča ležiace na tráve a dych sa jej pomaly upokojoval. Došlo jej, že zrejme zaspala, preto ju dvihla a odniesla dovnútra domu. Mala problém sa zorientovať, ale keď našla schodisko, vedela kam má ísť. Zabočila vpravo a oproti svojej izbe mala ešte jedny dvere, súdiac, že je to izba Yami. Otvorila dvere a položila ju na posteľ. Prikryla ju a zmizla dole do kuchyne, kde sa dlho zhovárala s Harukou. Boli už večerné hodiny, takže sa s Harukou rozlúčili, popriali si dobrú noc a obe odišli spať.*
Yami: *Prekvapilo ju, ako ju učiteľka zachytila. Začala to vnímať trochu neskôr, keď ju pokladala na chrbát,* "Sharingan?.." *Uchigawa podľa Namininich očí vedel presne o aké Doujutsu sa jedná,* "Sharingan?.." *zopakovala Yami v hlave a pozerala sa učiteľke do očí, z ktorých Sharingan náhle zmizol a jej doteraz červené oči sa zmenili znova do pôvodnej farby,* "Vďaka Sharinganu dokáže rozoznať či jej protivník užíva Genjutsu, Ninjutsu alebo Taijutsu.. Rozlúskne to a dokonca to môže použiť proti tebe, lebo je schopná využívať hypnózu a taktiež kopírovanie techniky. Vidí tok chakry, takže aj jej zmeny, objem, rozdielnosti.. To však nie je všetko, jej oči dokážu vnímať i tie najrýchlejšie pohyby a dokonale ich okopírovať alebo sa im vyhnúť vďaka posilneným reflexom.." *vysvetlil jej Uchigawa. Yami prikývla, keď jej Namine povedala názov jej Kekkei Genkai,* Vieme o Sharingane.. *potvrdila tak Naminine slová o Uchigavovi. Ostávala ležať na zemi a zhlboka dýchala. Náhle sa jej však zmocnila únava a ona skoro okamžite zaspala.*
Namine: *Namine už dlhšiu dobu pozorovala Sharinganom, že zásoby Yaminej chakry sa pomaly, ale isto zmenšovali, a tak skôr, ako dopadla na zem, ju zachytila, pretože videla jej pohyby a prečítala každý náznak únavy na tele dievčaťa. Položila ju chrbtom na zem a nechala ju oddychovať. Yami bola celý čas ku Namine chrbtom, takže až teraz mala možnosť sa pozrieť do jej očí, kde sa zračil Sharingan s plným počtom Tomoe,* Toto je to tajomstvo.. *usmiala sa na ňu a zamrkala očami. Deaktivovala Sharingan a sadla si vedľa dievčiny, držiac telo vzpriamené,* Sharingan.. Isto tvoj Uchigawa o ňom už počul.. Mám pravdu?.. *opýtala sa milo. Jej sestra mala Yobidashi, takže bolo zrejmé, že o tom čosi vie.*
Yami: *Uchigawa už toho mal plné zuby, to ako sa s nimi zahrávala,* "Daj mi kontrolu.. Ja jej ukážem.." *zavrčal v Yaminej mysli a dožadoval sa kontroly, ale tú mu Yami nechcela poskytnúť,* Ehmm.. *zahmkala Yami so slabým zasmiatim. Vydýchala sa a spustila,* Je pekné, že si sa nám takto predstavila, ale skôr sme narážali na tvoje schopnosti.. Ako to, že z nás dokážeš čítať?.. Si užívateľ Doujutsu, to nám nevyvrátiš.. My chceme len vedieť, o aké Doujutsu ide.. Poprípade nás s ním oboznámiť.. *z nejakého dôvodu si ju Yami začínala obľubovať, bola podobná Haruke, aj keď nie výzorovo, ale povahovo. A práve Haruka bol jediný človek, ktorého mala skutočne rada, a potom tu bola ešte Naomi, jej prvá skutočná kamarátka. Zhlboka sa nadýchla a nakoncentrovala posledné množstvo chakry a celé ho vypustila.. A podarilo sa jej to naraz. Celá unavená padla na zem a prevalila sa na chrbát, zhlboka vydychovala a odpočívala.. Prešlo hodne času od začiatku tréningu, takže bolo len zrejmé, že sa unavila.*
Namine: *Len sa uchechtla nad Yaminou výzvou,* Čo by si chcela počuť?.. Alebo sa mám skôr opýtať.. čo by ste chceli počuť?.. *poslednú otázku dosť zvýraznila, aby tak dala najavo, že si myslí, že ju Uchigawa k tejto otázke donútil,* Som len kunoichi pochádzajúca pôvodne z Kirigakure, ale teraz je mojim domovom každý kút sveta.. Mám totiž dvojitú prácu.. To, že som teraz v Zemi Blesku je len vďaka tomu, že som Shokin Kasegi, či-li lovec nukeninov na voľnej nohe.. *neprezradila nič viac, dokonca jej neukázala ani masku,* ..ale hlavne pracujem ako Kachu Sensei, a preto som tu.. Takže už viete, čo robím, odkiaľ som.. Čo chcete ešte vedieť?.. Mám šestnásť rokov.. Mám troch súrodencov.. *vzdychla, pretože ich má v skutočnosti už len dvoch. Na chvíľu v mysli zatápala po Hideakim a jej oči nabrali sklený výraz, ale rýchlo sa otriasla. Dievča predviedlo ešte niekoľko pokusov, avšak zlepšovala sa.*
Yami: *Jej hnev sa stupňoval a následne sa úplne vytratil a napokon sa znova objavil. Kolísalo to u nej, ale Uchigawa sa moc neprejavoval, teda vôbec. Nechal ju trénovať, bolo to aj v jeho záujme, takže zbytočne neprovokoval a nekazil Yami jej šancu zlepšiť sa,* Bolo by nefér, aby si ty o nás vedela a my o tebe nie.. Nechceš nám o sebe niečo povedať?.. *spýtala sa Yami a jej dych sa trochu prehĺbil. Stále dokola koncentrovala chakru a snažila sa ju vypustiť naraz, aby sa tak zlepšila a bola schopná použiť Shunshin. Ostávala čoraz viac unavená, a práve na jej dychu to bolo vidieť, no skúšala to ďalej.*
Namine: *Nespúšťala z nej oči a jej ďalšie dva pokusy nevnímala ako neúspech, ale ako šancu učiť sa z vlastných chýb,* Musíš sa sústrediť a vypustiť ju celú.. Teraz sa nesústreď na to, aby si sa prebleskla z jedného miesta na druhé.. Trénuj len koncentrovanie chakry a jej okamžité a úplné vypustenie a všetku naraz! *zmenila postup tréningu, lebo dievča síce vedelo koncentrovať chakru celkom dobre, ale nevedela ňou moc manipulovať, čo by mohlo byť problémom aj v ďalších technikách. Nedávala jej to za zlé, predsa len sama priznala, že sa zameriava na Taijutsu, ktoré chakru nevyužíva,* Budeme tu dovtedy, kým sa ti to nepodarí.. alebo kým nepadneš únavou.. Ale to by som ti neodporúčala, inak sa vezmem a odídem a už sa nevrátim.. *chcela byť tvrdá, aby u nej upevnila disciplínu, a aby ju motivovala k lepším výsledok, aj keď takýto začiatok čaká vždy u každého, je to prirodzené.*
Yami: *Zavrčala a zmocňoval sa jej hnev. Chcela do niečoho vraziť, a tak začala zhlboka dýchať. Musí tento tréning podstúpiť, aby sa zlepšila a bola silnejšia. Po niekoľkých minútach hlbokého dýchania sa upokojila a znova sa postavila do pozoru, ruky dala do pečate a koncentrovala chakru. Začala ju vypúšťať, ale znova márny pokus. Zavrčala, ale kľudnila sa. Len zvraštila tvár a pokúsila sa o to znova, no zase s neúspechom.*
Namine: *Sledovala ju so Sharinganom v očiach, ktoré teraz nemali jej pôvodnú farbu, ale jej dúhovky boli červené s tromi Tomoe. Skúmala jej chakrovú sústavu a pozorne sledovala, ako dievča koncentrovalo chakru. Naklonila hlavu do strany a ruky si zložila na hruď, sledujúc nevydarený pokus jej žiačky,* Vypúšťaš tú chakru pomaly.. Nesmieš ju vypúšťať pomaly a po etapách.. Všetku naraz! *posledné slová dosť zvýraznila, aby si ich Yami zapamätala. Čakala, kým to vyskúša zas, znova pozorne pozorujúc jej chakrovú sústavu.*
Yami: "Číta z nás ako z knihy.." *zavrčal Uchigawa, ktorého stále zaujímalo, aké triky dievča používa. Je si na sto percent istý, že to bude Doujutsu,* "Nerýp do toho, zistíme to.. Dáme si na čas.. Nech nás hlavne niečo naučí," *uistila ho Yami a pozorovala Namine, ktorá znova ukázala Shunshin. Uchigawa len zavrčal, na čo sa Yami podľa zvuku otočila za seba, kde už stála jej mladá učiteľka. Počúvala, ako jej vysvetľovala princíp techniky. Kývla hlavou, že tomu celkom rozumie. Zatvárila sa vážne a vzopla ruky do pečate, vďaka ktorej sa jej lepšie koncentrovala chakra. Trvalo jej to trochu dlhšie, no napokon ju nahromadila a vypustila, pričom nohami pohla, ale jediné, čo sa stalo, bolo to, že urobila krok dopredu. Zamčarila sa a pozrela sa na Namine.*
Namine: *Yami sa dlhú dobu neozývala, bola úplne ticho, akoby viedla vnútorný rozhovor a to Namine definitívne utvrdilo v tom, že má tú česť s niekom, v kom niekto alebo skôr niečo, sídli. Príjemne ju prekvapilo, keď Yami bez okolkov priznala, že ovláda Yobidashi,* Takže Uchigawa.. V tom prípade by si si naozaj mala dávať pozor na emócie.. *natiahne k nej ruku a pohladí ju po hlave,* Vravím, že čítam z teba ako z knihy.. *dodal, pričom znova ostávala milá. Odtiahla ruku od Yami jednu ruku zatla v päsť a vrazila ňou do dlane druhej ruky,* Yosh! Ideme na to.. *zavelila a znova predviedla Shunshin. Tentokrát sa však zjavila za Yami, nie však tesne za ňou, ale kúsok ďalej,* Princíp je jednoduchý.. Nahromadi chakru, ktorú potom prudko vyšleš cez všetky chakrovody do celého tela a nohami sa odrazíš od zeme, akoby si sa chcela rozbehnúť.. Shunshin sa môže zdať, ako teleportačná technika, ale ide len o veľmi rýchly pohyb.. Tak sa sústreď a koncentruj chakru, náhle ju uvoľni a v tom momente vykroč nohami dopredu.. *vysvetľovala jej Namine, ktorá si medzitým aktivovala Sharingan, aby zistila, ako je na tom Yami s koncentráciou chakry. Postavila sa bokom a nechala dievčine priestor.*
Yami: *Slová jej učiteľky sa do nej zaryli a zaujalo ju to,* "O čom to hovorí, Onii?.." *nedalo jej to a musela sa spýtať Uchigawu. Ten sa, samozrejme, ozval,* "Tok chakry.. Zrejme bude užívateľka nejakého Doujutsu.. Sama priznala, že nie je moc zbehlá v Taijutsu, takže Byakugan vylučujem.." *Uchigawov hlas znie dosť zaujato. Tiež by rád vedel, s akým Doujutsu bude mať tú česť. Ak sa teda nemýli v tom, že je Namine užívateľkou nejakého Doujutsu,* "Byakugan?" *spýtala sa Yami,* "Byakugan je Doujutsu, ktoré poskytuje užívateľovi 360° zorné pole.. Byakuganom vidíš tok chakry, ale aj Tenketsu, čo sú chakrové body.. A preto sa užívatelia Byakuganu zameriavajú na Taijutsu, pretože keď zasiahnú daný bod, dokážu protivníkovi zablokovať dodávku chakry.. A ešte jedna zaujímavá vec ohľadne Byakuganu.. Človek s ním vidí cez predmety a až do niekoľkokilometrovej vzdialenosti.. Človeka užívajúceho Byakugan spoznáš podľa vystúplych žiliek v oblasti očí a spánkov.. Je to celkom nepríjemné Doujutsu.." *vysvetlil jej Uchigawa, to však na nich Namine vyrukovala s ďalším fascinujúcim tvrdením, ktoré uchvátilo aj Uchigawu,* Yobidashi? Ako o tom vieš?.. *Yami ostala tiež zarazená,* "Tiež by ma zaujímalo.. Hovorí to s takou istotou.. Akoby tu iná možnosť, prečo hovoríš v množnom čísle, nebola," *zavrčal Uchigawa a netrpezlivo očakával Namininu odpoveď.*
Namine: *Pri Yaminom pokuse podkopnúť ju, sa len nahla k jej uchu,* Je márne na mňa útočiť.. A je jedno, či využívaš Taijutsu, Genjutsu alebo Ninjutsu.. Dokážem z tvojich pohybov, pečatí, toku chakry a z veľa iných vecí čítať ako z knihy.. *zašepkala jej to bez náznaku emócie. Chcela toto divoké dievča trochu skrotiť. Keď dievča súhlasilo a sľúbilo, že sa bude chovať slušne, usmiala sa a pustila ju,* Skôr, než začneme s tréningom.. Vysvetli mi, prečo hovoríš v množnom čísle.. Si užívateľ Yobidashi?.. *toto správanie už zažila u Yui, tak sa chcela uistiť, či je to tak aj u Yami, pretože tu mohla byť aj možnosť Jinchuurikiho,* Ak je to tak, mala by si si dávať pozor na svoj hnev a emócie celkovo.. *chcela sa len uistiť, či je to dievčine jasné,* ..Takže zabudni na to, že sa budeš počas nášho tréningu rozčuľovať.. *upozornila ju a zviazala si vlasy do copu.*
Yami: *Ucítila, že jej päsť na niečo narazila, ale kým sa stačila zorientovať, bola už zpacifikovaná svojou učiteľkou. Síce na genina mala rýchlosť veľkú, rovnú ako Tokubetsu Jounin, Namine mala stále navrch. Striaslo ju, bála sa dotykov, nenávidela ich, ale od žien či dievčat to dokázala prežiť. Chcela ju podkopnúť, ale jej nohy boli zakliesnené,* "Do pekla!.." *zanadávala v duchu a zavrčala, čo už mohla zreteľne počuť aj Namine,* "Nechaj ma prevziať kontrolu.." *dožadoval sa Uchigawa no Oni, ale Yami ho hneď odpálila,* "Nie.. Už vieme, že nie je len taká učiteľka.. Mohli by sme ju potrápiť ešte viac, ale.. Až keď nás naučí všetko, čo môže.." *vysvetlila mu Yami a Oni sa stiahol, nemal už ďalej záujem o túto udalosť. Nebola preňho ničím zaujímavá. Avšak ostával pozorný, ak by Yamine emócie zakolísali, alebo by potrebovala nejako pomôcť. Predsa len bol ochotný jej pomôcť v tréningu, pretože jeho cieľom bolo Yami dostať na vyššiu úroveň, aby mal šancu sa viac prejavovať, keďže v takomto mladom, malom a slabom tele nič nezmôže. Zatiaľ,* Sľubujeme, že sa to nebude opakovať.. *precedila pomedzi zuby.*
Namine: *Pohľadom smerovala z nejakého dôvodu ku zemi. Neunikol jej však tieň, ktorý vytvorila blonďavá dievčina, rozbiehajúca sa oproti nej. Dvihla pohľad a len tak-tak stihla nadstaviť dlaň, ktorou vykryla Yamin útok päsťou na jej brucho. Avšak to nebolo všetko. PPäsť jej zovrela, ruku jej vytiahla nad hlavu a otočila ju. Všetko sa to zomlelo príliš rýchlo, aby mala Yami na úrovni genina šancu sa ubrániť. Ruku jej následne stiahla za hlavu, a tým jej ju vykrútila, pričom jej chytila aj tú druhú,* Ak mi sľúbiš, že sa to už nebude opakovať, som ochotná privrieť nad tým obe oči a zabudnúť na to, čo sa teraz stalo.. Ale ak nie, počítaj s tým, že sa budem správať rovnako ako ty.. *od stretnutia s Ichirom si už viac uvedomuje, že aj deti dokážu byť nebezpečné, preto jej neskutočne trhá srdce, keď musí pohroziť niekomu, kto je o dosť mladší než je ona sama. Stále jej držala ruky a nemienila zapnúť ani Sharingan, len jej zakliesnila jednu z nôh, aby ju mohla zvrhnúť na zem, ak by sa o niečo pokúsila.*
Yami: *Počúvala, čo Namine trepala, ale dosť ju prekvapilo, keď sa predviedla so Shunshinom. Ani ju nestihla zaregistrovať. Proste len začula hlas z blízkeho stromu, na ktorý ihneď otočila hlavu. V tom momente, keď na ňu vybafla otázku, ktorou zrejme Yami podceňovala, aspoň si to ona myslela, zmocnil sa jej hnev. Uchigawa však kontrolu nad jej telom nepreberal. Vedel moc dobre, aká je Yami impulzívna a ako občas koná bezhlavo, preto ju nechal, nech robí, čo chce. V konečnom dôsledku bude aj tak ešte viac naštvaná a prebrať kontrolu nebude až tak problematické. Koncentrovala chakru do chodidiel a tým zvýšila svoju rýchlosť, keď sa rozbehla oproti nič netušiacej Namine. Namierila si to päsťou do jej brucha,* Ja ti dááám.. podceňovať ma.. blbá nána!.. *vykríkla ešte predtým, než ju vôbec trafila.*
Namine: "Hachimon.." *naklonila hlavu na stranu,* Takže prebornica v Taijutsu.. *utvrdila sa v tom, čo povedala pred chvíľou. Naozaj by sa mala naučiť viacej z toho Taijutsu alebo Kenjutsu, keďže každé dieťa potrebuje vypilovať iný druh techník,* So Shunsinom.. *prebleskla sa z miesta, kde stála na neďaleký strom a tam sa objavila v podrepe, akoby nič,* ..nebudem mať žiadny problém.. Ale čo ty..? *dokončila svoju vetu hneď, ako sa objavila na onej haluze na strome. Keď sa znova zdvihla a vzpriamila, okamžite zoskočila zo stromu a vybrala sa smerom ku Yami.*
Yami: *Čiernovlasá dievčina sa konečne ukázala na záhrade,* "Tá si dáva na čas" *preblesklo jej hlavou a odrazila sa chrbtom od stromu, o ktorý sa opierala,* Áno, som zameraná na Taijutsu a som schopná využívať aj Hachimon, takže by som sa veľmi rada naučila Shunshin, ktorý by som mohla používať na zrýchlenie mimo užitia Hachimonu.. *ani sama neverila, že sa takto rozhovorila. Síce bola otvorenejšia po tom, čo sa stretla prvýkrát a zrejme aj poslednýkrát s dievčinou menom Naomi. Bolo to už niekoľko rokov, ale stále dúfa, že ju jedného dňa znovu stretne a bude ako sestry. Cítila to tak. Ale to bolo teraz vedľajšie. Zložila si ruky na prsia a sledovala dlhovlasú kunoichi z Kirigakure. Odhadovala, že môže byť od nej staršia zhruba tak o 4-5 rokov. Čakala, že toto dievča pred ňou, bude úplné teliatko, preto ani nedúfala, že by Shunshin ovládala, i keď je to jedna z tých techník na nižšej úrovni. Popravde ani nevedela na akej úrovni jej nová učiteľka je, ale nejako ju to netrápilo.*
Namine: *Chvíľu jej trvalo, kým sa z domu vymotala. Dokonca si ani nevšimla dverí, ktoré viedli priamo dozadu na záhradu, takže vyšla vlastne prednými dverami, cez ktoré došla a cez dvor si to namierila dozadu, kde mala 'rodinka' celkom veľkú záhradu aj s vecami potrebnými na tréning. Namča nestihla Yami, ako mlátila do dreveného pandrláka, len si všimla, že má na hánkach omotané obväzy, ktoré sú dosť zodreté,* Vidím, že si sa už rozcvičila.. Takže.. Si zameraná na Taijutsu, ak sa nemýlim.. *zahlásila, keď bola dostatočne blízko malej blonďavej dievčiny,* To by mohol byť problém, páč ja som skôr na Ninjutsu a Genjutsu.. *zamyslí sa a nakoniec usúdi, že by bolo celkom prospešné, keby sa naučila nejaké Taijutsu nižšej úrovne, aby ho mohla učiť deti, i keď sama ovláda Junanken, ktorý je vlastne samostatné bojové umenie založené na akrobacii a nepredvídateľných pohyboch,* Máš nejakú predstavu, v čom by si sa chcela zdokonaliť, resp. čo by si sa chcela naučiť?.. *nebude ju predsa učiť niečo, čo nevyužije.*
Yami: *Dorazila na pomerne veľkú záhradu, nachádzajúcu sa hneď za domom. Začala sa trochu rozcvičovať, páč bola zameraná skôr na Taijutsu techniky a vedela, že bez rozcvičky sa môže veľmi ľahko zraniť. Lenže Namine jej vybalovanie trvalo akosi dlho, preto si obviazala hánky obväzom a začala udierať päsťami do dreveného panáka,* "Zabime ju.." *dožadoval sa Uchigawa no Oni,* "Nie.. Najskôr nás niečo naučí.." *rázne ho odpálila Yami, pokračujúc údermi do panáka,* "Noták.. Chceš mi nahovoriť, že také cimprlátko nás môže niečo naučiť?.." *Yami v tom zastavila a zľahka sa vydýchala,* "V tomto más pravdu.. Možno by sme ju mali najskôr preveriť.. Čo ty na tom, Óóó-ni?" *oslovila ho posmešným tónom v svojej hlave a oddialila sa od stromu, na čo sa Uchigawa len uchechtol. Vedel, že Yami mu nepovolí kontrolu nad jej telom, no ono to príde aj samé, len treba vyčkať. Moc dobre vedel, že dievča nebude mať proti Namine šancu, aspoň, kým ju neovláda on sám.*
Namine: *Namine bol Yamin pohľad nepríjemný. Preto svoj zrak upierala pred seba a občas sa trochu rozhliadla po kuchyni,* "Tak toto bude zaujímavé.." *prehodila v mysli, keď očkom pozrela na Yami, ktorá práve dojedala raňajky. Vstala ako veľká voda. Namine hlavou trhla ku nej a pohľadom prešla na jej tvár, keď jej povedala, aby šla za ňou. Slabo sa zamračila, ale napokon vstala,* "Malá a drzá.. Fakt to bude zaujímavé.." *vzala do rúk batoh, ktorý mala pred sebou a Yuukiho si dala na rameno. Nasledovala malú blonďavú dievčinu hore po schodoch, kde potom zabočila doprava a zhruba na konci chodby sa nachádzali dve izby ležiace oproti sebe. Nakukla cez otvorené dvere dovnútra a kývla na Yami,* Ďakujem.. Vybalím sa a prídem za tebou.. *snažila sa byť milá na ňu. Ostatne, bola to jedna z jej vlastností, chovala sa milo ku každému, ale Yami na ňu nepôsobila moc dobrým dojmom, preto sa jej trochu stranila, no mala v pláne ju aspoň trochu pozmeniť. Vošla do izby a vybalila si svoj batoh, s ktorým jej ochotne pomohol aj Yuuki,* Ostaneš tu, alebo ideš so mnou?.. *spýtala sa Yuukiho, keď už stála medzi otvorenými dverami izby,* Budem tu.. *zamrmlal sladkým hláskom a rozvalil sa na posteli. Namine sa naňho usmiala,* Nie, že niečo vyvedieš.. Pak si ma neželaj.. *pohrozila mu s úsmevom a zavrela za sebou dvere. Mala namierené do záhrady, kde na ňu čaká jej nová študentka.*
Yami: *Haruka medzičasom kamsi zmizla. Yami mala už skoro dojedené,* "Zabijeme ju?.." *ozval sa jej v hlave hlas jej vnútorného démona,* "Nie.. Má mi pomôcť.. Uvidíme, koľko to so mnou vydrží.." *v duchu sa uškrnula. Bola si vedomá, že ubližovať svojej novej učiteľke nebude môcť, pretože sa nutne potrebuje naučiť nejaké techniky, aby sa mohla účastniť skúšok chuuninov, a tým pádom sa stať aj silnejšou osobou. Má v pláne zmiznúť z dediny hneď, ako sa stane chuuninom. Dojedla a vstala,* Neseď tu ako päť peňazí a poď za mnou. Ukážem ti, kde prespíš.. *povedala spomalene a vydala sa dverami preč, smerom ku schodisku, po ktorom vyšla hore na poschodie, zmeniac smer doprava, kde sa nachádzala jej izba. Oproti bola ešte jedna,* "Chceš ju nechať spať v izbe, v ktorej strávila nejaký čas tvoja kamarátka Naomi?" *snažil sa ju Uchigawa vyprovokovať. Ešte stále bola preňho nováčikom, preto sa snažil, čo najviac získavať kontrolu nad jej telom a mysľou. Lenže ona bola tvrdohlavá,* "Nestaraj sa do toho.." *otvorila dvere na izbe a hlavou naznačila, aby dievča v stúpilo a vybalilo sa,* Počkám na záhrade.. Chcem začať s tréningom, čo najskôr, *oznámila jej Yami a pobrala sa dole schodmi.*
Namine: P-prepáčte.. To ma mrzí.. *len čo dopovedala, vo dverách bolo blonďavé dievča,* "To je zrejme ona.. Yami.." *prebehlo jej mysľou a nenápadne si ju prezrela od hlavy až po päty a naspäť. Zarazili ju jej oči. Ani nie tak ich rozdielna farba, ale to, akým spôsobom sa pozerali na svet. Boli strašidelné len z toho dôvodu, že mala nahodený vražedný výraz,* Ahoj.. Som Namine.. *pozdravila ju a predstavila sa. Dievča svoje meno nevyslovilo, asi ani nemalo prečo. Sledovala ju a ani si neuvedomila, že Haruka položila na stôl jedlo. Keby na ňu Yami neprehovorila, zrejme by si toho nevšimla,* Umm.. *zamrnčala a chytila lyžičku, do ktorej si nabrala vločky s mliekom,* Itadakimasu.. *povedala potichu a začala jesť. Občas dala aj Yuukimu, takže to mali zjedené skôr, ako Yami. Ostala sedieť na stoličke ako socha a potichu nechala Yami dojesť svoje raňajky. Predsa len bolo okolo desať hodín ráno.*
Yami: Jej rodičia zomreli už dávno.. Žila len s bratom, s ktorým si zažila peklo.. Takže pozor na fyzický kontakt.. Nemá ho rada od nikoho.. *vysvetlila jej Haruka a jej hlas plný energie sa razom zmenil úplne k nepoznaniu. Chvíľu na to sa vo dverách zjavilo blonďavé malé dievča s modrým a červeným očkom,* Ahoj.. *pozdravila Namine nevrlo a prešla ku stolu, kde si sadla a čakala na raňajky. Haruka neotáľala a hneď na stôl položila dve misky s ovsenými vločkami,* Najedzte sa a Yami ti potom ukáže, kde budeš mať izbu.. *na Yami neboli vidieť žiadne emócie. Len jej oči boli privreté a pôsobili nepríjemne, pretože vrhali na okolie vražedný pohľad,* Jedz.. *ozvala sa Yami svojim spomaleným hláskom pozorujúc Namine.*
Namine: *Ozval sa spoza dverí ženský hlas. Vyčkala ešte chvíľu, kým sa dvere otvorili. Žena ju doslova očarila. Bola krásna a žiarila ako Slnko,* Dobrý deň.. *pozdravila ju s úsmevom na tvári a chcela sa predstaviť, ale ženine reakcie boli rýchlejšie,* "Tá je zrejme naspeedovaná.." *uškrnula sa,* "Niet divu.. Žena v domácnosti.. myslím.." *dodala si, zatiaľ čo Haruka sa vykecávala,* Áno, to som ja.. *Haruka ju pozvala dnu, takže neotáľala a prešla dverami do predsiene, kde sa vyzula. Batoh si nechala na chrbte a vošla do kuchyne, kam ju žena zaviedla. Yuuki poslušne a potichu nasledoval svoju spoločníčku. V tomto dome sa cítil naozaj príjemne. Namine si sadla a batoh dala z pliec dole. Postavila ho pred svoje nohy a Yuukiho vzala do rúk. Keď sa žena znova objavila a predstavila, vstala zo stoličky a natiahla k nej ruku,* Teší ma, Haruka.. *potriasla jej rukou a pustila ju,* Takže Yami nemá rodičov, keďže ste jej adoptívna matka?.. *položila dosť osobnú otázku a nečakala na ňu odpoveď.*
Yami: *Yami sa práve vytrepala z postele. Namierila si to do kúpeľne, kde vykonala rannú hygienu a prezliekla sa do čistého oblečenia. Počas toho, ako bola hore v kúpeľni, Haruka začula klopanie, a preto sa rozbehla otvoriť,* Už idem.. *zvolala spoza dverí a netrvalo dlho, kým sa dvere otvorili. Vo dverách stála nízka čiernovlasá dievčina s batohom na chrbte a podivným, no rozkošným stvorením pri nohách,* Ty budeš asi Namine..Prišla si dosť skoro..No poď ďalej, nestoj tam.. Nemusíš sa báť, nezjeme ťa.. *Haruka sa, ako vždy, snažila byť milá a to jej aj išlo. Pozvala dievčinu dovnútra a zaviedla ju do kuchyne,* Tu chvíľu počkaj, zavolám Yami.. *usmiala sa na dievča a rukou pokynula, aby si zatiaľ sadla. Haruka odišla z kuchyne a už sa len ozvalo:* Yami!.. Yamii.. Poď dolu.. Prišla tvoja nová učiteľka.. *Haruka sa opäť vrátila do kuchyne,* Hneď je tu.. Mimochodom, som Haruka, Yamina adoptívna matka.. *obišla stôl a zastavila sa pred Namine s úmyslom podať jej ruku.*
Namine: *Cesta do Kumogakure nebola vôbec tak náročná, ako si myslela. Bola tu prvýkrát a už len ten názov zeme jej pripomína Nomiho jej dobrého kamaráta. Dnes však do Kumogakure, bohužiaľ, neprišla kvôli nemu. Má tu pracovné povinnosti a zrejme sa tu zdrží pár dní, možno týždňov. Dostala ponuku učiť mladé dievča základy a nejaké techniky, ktoré by jej mohli pomôcť preliezť skúšku chuuninov. Yuuki tentokrát hopsá vedľa Namine, pretože jej sľúbil, že nebude vyrušovať a robiť neplechu. A ak bude otravný, jednoducho ho bude musieť dať na starosť Hikarovi,* Už sme tu, Yuuki, *oznámila mu, keď zdiaľky uvidela bránu do dediny.Netrvalo dlho a ocitli sa pri nej,* Zdravím.. Som Namine Kobe z Kirigakure.. Mám tu povinnosti ako Kachu Sensei.. *pozdravila a predstavila sa. Nechcela hneď na začiatku nejaké problémy. Stráž ich bez problémov pustila. Rozhliadla sa a okoloidúcich sa slušne pýtala, kde nájde sídlo klanu Rakisuta. Onedlho sa tam ocitla. Zaklopala na dvere a vyčkávala. Na sebe mala dlhé nohavice, na stehne pripnutú kapsičku, tričko s dlhým rukávom a na pleciach batoh. Pod vecami mala samozrejme svoje reťaze. Čierne vlasy mala tentokrát zapletené do dlhého francúzskeho copu.*
--I--: --I--
Yami: *Chcela ho obísť, keď sa pred ňou zastavil, no nakoniec sa rozhodla vypočuť ho, keď začal rozprávať. Urobila však pár krokov dozadu, aby nebola v jeho tesnej blízkosti. Trochu ju to vyviedlo z miery. Nijako naňho nereagovala, len ho potichúčky, bez slova obišla a zmizla niekde medzi domami.*
Sairentoshi Nomi: Hmm.. *široce se usměje.* Zvířata jo ? *Použije Shunshin no jutsu a objeví se přímo před ní a hledí na ni.* Poslyš Yami.. Neměl jsem vůbec chuť s tebou bojovat.. Naopak se bojům vyhýbám.. Tohle spíš byla taková nabídka... Nesnášíš chlapce.. Tak sklidně, ale házej všechny do jednoho pytle.. ne všichni jsou tací a ne všem se také líbí takové žvásty... To co jsi teď řekla bylo neovážené a urážlivé.. A navíc.. Už jsem měl tu čest srovnat síly s dívkou a věř mi, že i když na to nevypadala, musel jsem použít vše, co umím, aby se mi povedlo vyhrát.. Netvrdím, že jste slabé.. Spíš se mi zdá, že ty se na svět koukáš černo-bíle a z tohohle omylu tě chci vyvést.. A ještě k tomu.. Když jsme si řekli jména je aspoň slušnost se rozloučit... Pokud už nemáš náladu mluvit, tak potom Sayonara Yami. *Otočí se k ní zády a pomaličku kráčí zpět do zahrady.* (Shinwagan má stále aktivní)
Yami: Možno som mladá.. Ale asi zabúdaš, že existujú géniovia.. *prednesie a chytí macíka za ruky. Vytiahne ho do vzduchu, rovno pred svoju tvár. Pohne ním z jednej strany do druhej* "A tvoje Kekkei Genkai.. Hmm.. Stačí mi niečo si prečítať.." *rozmýšľa, lenže nevie jeho názov. Záchytným bodom však bude slúžiť jeho atypická farba očí. Predsa hovoril, že tá farba s tým má čosi spoločné. Macka spustí dolu, aby na Nomiho videla,* Prečo by som s tebou mala bojovať?.. Nebudem ako nejaký chlapec.. Dokazovať sebe a iným svoju silu tak, že niekoho porazím.. To ste typickí vy.. Vždy len sila.. moc.. *postaví sa vezme macíka, prejde okolo Nomiho smerujúc preč zo záhrady. Pri ňom sa však zastaví, stojí mu chrbtom,* Ste ako zvieratá.. Nič viac.. *to bolo posledné, čo mu povedala a stratila sa zo záhrady.*
Sairentoshi Nomi: Jistě.. Ale už jen to, že umím ovládat chakru klanu a mám doujutsu mě může dostat do výhody.. Navíc moje Doujutsu není tak ubohé, že ho ukazuji jen tak.. Kdyby si nebyla taková, tak by se možná dostalo i k tomu, že bych ti řekl, co vlastně mé Doujutsu dokáže, ale takhle to vypadá jen na to, že tu budeme probírat to, kdo toho umí víc a kdo ne.. Tak či onak.. Jsi moc mladá, takže i kdyby si něco uměla, nebude to nic extra.. Možná tě podceňuji nebo tak, ale přijdeš mi moc mladá na to, aby si mi dokázala něco provést. *Dále má úšklebek a klečí.* A když už na to narážíš.. Nechceš tedy předvést co umíš.. Takový cvičný souboj třeba ? Ale popravdě.. Neměl bych s takovým prckem prát.. Mohlo by se ti něco stát. *Neříká to povýšeně, spíš s pobavením v hlase.. Nechce, aby to vyznělo namyšleně.*
Yami: *Počúva ho so zaklonenou hlavou. Nemá, čo dodať k tým jeho prvým možnostiam. Celkom s nimi súhlasila. Zareagovala však na tretiu možnosť,* Stále hovoríš, že som sa nepredviedla, že som nič neukázala, že nič neviem.. A ty čo?.. *posadí sa normálne,* Tiež si neukázal dokopy nič.. Akurát si vytvoril okolo seba páví chvost a aktivoval svoje doujutsu.. Takže fakt nič.. *vezme plyšiačika a položí si ho na nohy, ktoré predtým natiahne pred seba a spojí. Tentokrát sa naňho s úškrnom pozrie ona.*
Sairentoshi Nomi: Víš.. Na tohle ti mohu říci dvě věci. Já stále mohu překvapit tebe tak, jako to dokážeš ty. *Usměje se.* Druhá věc... Jak už jsem říkal.. V boji se zjistí vše a ty mě neznáš, takže by si taky byla v nevýhodě.. A navíc.. Ukázal jsem ti své KG, ale neříkal jsem ti co umí. *Zaculí se a pak je zticha a přemýšlí.* -Ta holka je divná.. *:/* Nemůže přece být až tak povrchní.- A ještě mě napadla třetí možnost.. Nechceš se předvést, protože nejspíš i tvé schopnosti za nic nestojí. *řekne to chladně a dál sedí jako socha a úšklebkem.*
Yami: Klamať som ti mohla aj ja.. Malé deti sú prefíkané, na to nezabúdaj.. *ozvala sa už z kúta, kde sedela a macík sa váľal vedľa nej na zemi. Pustila ho. Práve sa nazvala malým deckom. Ucukla hlavou, v duchu si za to zanadávala, no v podstate bola malým spratkom, duševne však nie tak celkom,* To, že som sa nepredviedla, nič neznamená.. Nemám dôvod ti nič ukazovať a ani nechcem.. *pokrčí svojimi malými ramienkami a ruky dá dozadu, aby sa nimi zaprela o zem. Hlavu zakloní dozadu,* "Raz moje schopnosti uvidíš, ale nebude sa ti to páčiť," *bola si vedomá, že jej KG je nebezpečné aj pre ňu samotnú, nie to ešte pre iné osoby.*
Sairentoshi Nomi: A nebo je tu další možnost. *Usměje se mile.* Mohu ti lhát a tahat tě za nos. -I když to bych se svou výchovou neměl, ale co ?- Mohl jsem ti říct, to co jsem chtěl.. V tomto světě se nedá každému věřit to si zapiš. A navíc.. Že by si se ty nějak předvedla mi ani nepřijde. *Trochu se vysměje.* Tak neodcházej.. Já ti nebráním. *Dál sedí a nevšímá si toho, že ho pozoruje a pomalu by mohl přejít do meditace, ale moc se mu už nechce.* Poslyš.. Kde vlastně žiješ ? Býváš tady nebo cestuješ od domu k domu a tady se jen někdy ukazuješ ? *Podívá se na ni jedním očkem a pozorně ji pozoruje a nechápe proč je taková.*
Yami: Čo je podstatné.. Z klanových techník nevieš nič, *ohradila sa,* "I keď ja som na tom neni o nič lepšie," *dodá si v duchu a roztvorí oči trochu viac, no stále vypadá byť zamyslená a zíra ako vrah,* To je celkom cenná informácia, *milo sa zrazu usmeje, pričom oči úplne zavrie a vypadá to, ako keby mali tvar polkruhu. Hlavu mierne nakloní do strany. Nebol to nútený úsmev, ale falošný. Náhle potom oči otvorí a hlavu vyrovná,* Nemám chuť odísť.. *povie s úškrnom a premiestni sa znova do kúta, kde bola na začiatku, macíka pritom ťahá za sebou. Sadne si tam a schválne pozerá na Nomiho neprítomným, vražedným pohľadom, ktorý je u nej ale úplne normálny.*
Sairentoshi Nomi: Víš o mě jen to, co jsem ti o sobě chtěl říci. Už jsem potkal mnoho lidí. Už jsem si povídal s hromadou dospělých, abych věděl jak skrýt to o chci a co mohu odkrýt.. Nevíš o mě ani polovinu toho, co by ti v boji proti mě pomohlo. *Usměje se a pak se na ni opět podívá.* A to, že o tobě toho hodně nevím neznamená, že v boji se dá odhalit vše potřebné. Ale poslyš.. Pokud tě nebaví mluvení a to, že tu takhle mluvím, můžeš se klidně otočit a odejít... Nevím, jakou máš zkušenost s chlapci, že je tak nesnášíš, ale pokud nemáš zájem o to, abych tě poučil do budoucna, tak si klidně můžeš odejít, protože já tě tu nedržím.. Jen jsem čekal, že by si si chtěla promluvit, když si přišla... *Sedne si v klidu do klasického japonského sedu a už je jen tiše.*
Yami: *Bolo jej celkom jasné, že by nemala žiadnu šancu. Momentálne určite nie. Jeho reakcia ju však dosť naštvala a aj to, že jej to dal takto priamo najavo. Sama to dobre vedela, nepotrebovala to počuť aj on niekoho druhého, hlavne nie od osôb opačného pohlavia. To oni môžu za jej utrpenie,* Čo ty vieš, čo dokážem?.. *to, že v ruke držala plyšového macka, a že nemala na sebe čelenku ešte neznamenalo, že nemôže byť geninom,* Npoznáš ma, nevieš, čo som zač, čo dokážem.. A vďaka tomu, čo si mi tu pred chviľou predviedol, viem ja o tebe toho viac.. *bolo to nezvyčajné, že hovorila takto dlho niečo súvislé. Ruky si znova len spustila pri telo a macík sa váľal po zemi. Štvalo ju ešte viac, keď ju poučoval o tom ako má a nemá stáť.. A hlavne kedy.*
Sairentoshi Nomi: *Kouká se na reakci, kterou viděl a tak se začne smát..* Promiň... Opravdu promiň.. Ale kdybych zautočil.. Asi se už válíš na zemi.. NEchci si fandit, ale bohužel mám v tomto ohledu pravdu.. Opravdu by si byla na zemi. *Zamyslí se nad tím, že ho takhle odstrčila, když se zeptal.* -Nejspíše špatná zkušenost.. No.. Co už nadělám ? Čekal jsem, že tady tím kecáním bych si ji dostal na svou stranu, ale jak to vypadá, tak jí bylo až moc ublíženo.- Poslyš.. Proč se tu se mnou zahazuješ, když nemáš náladu mi odpovídat nebo se nějak zapojit.... A navíc... *Stahuje si pochvu od meče k boku.* Nestav se do bojové pozice, pokud nechceš útočit nebo pokud na tebe neútočím... *Řekne to takovým nepřívětivým a trochu povýšeným hlasem.* Neplánoval jsem ti ublížit a neplánuji to ani teď.. Jsi výjimečný člen tohohle klanu jako já...
Yami: *Počúva, čo rozpráva. Avšak sa jej zdá, že hovorí na ňu už priveľa, no nezastavuje ho. Hovorí jej celkom cenné a zaujímavé informácie, prečo z toho nevyťažiť čo najviac. Uprene naňho pozerá, lenže pri jeho otázke ucukne hlavou do boku a ruky si dá za chrbát,* To je moja vec. Teba do toho nič.. *nemala chuť mu niečo o sebe vykladať a prečo aj? Veď on hovorí viac, než dosť a navyše nebola ten typ človeka, čo vkuse rozpráva. Nechávala si určité veci pre seba.. Po tom, ako aktivoval Shinwagan, uskočila stranou ešte skôr, ako ju stihol upozorniť. Vydesila sa, myslela, že jej chce ublížiť.. Ale aj po jeho slovách stála v bojovej pozícii, ktorú sa učili na Akadémii. Aké také základné veci poznala, lenže s technikami to bolo horšie,* "Ak by zaútočil, neviem, čo by som urobila.." *zavrčí si v mysli. Brat jej tiež veľakrát, že jej neublíži..*
Sairentoshi Nomi: No...Ale tohle je opravdu vše, co bych ti mohl ukázat.. Protože tu chakru dlouho nemám, tak ji ještě nepoužívám moc k bojí nebo jiným hloupostem... Snad jen kvůli mému doujutsu, které je jasně vidět už jen na mých očích. *ukáže si na oči a pak se usměje.* Moje oči mají jistou schopnost, ale mě nikdy nepřišla moc výjimečná... Spíš mi přijde proti ostatním docela ubohá.. Ale asi to bude kvůli tomu, že nemám ještě doteď ho neovládám úplně.. Možná sem mi i jednou bude hodit co já vím... *Chvíli se kouká jinam, ale pak si nepomůže a zeptá se.* Proč vlastně nemáš ráda chlapce ? Promiň, že se ptám, ale mám pocit, že jsi proti mě měla opravdu silný odpor. *Podívá se na ni nažloutlýma očima a pozoruje jí.* -Když už mám tu chakru, tak si aspoň nahodím Shinwagan a ukáži jí ho.- *Pomalu mu naskakuje Shinwagan.* Nevyděs se.. Neplánuji útočit.. Jen ti ukazuji své Doujutsu.
Yami: *Jeho do žlta sfarbené oči si všimla ihneď. Nie preto, že by boli výrazné, či nezvyčajné. Všímala si oči druhých ľudí, pretože im ich občas závidela. Mať obe oči rovnaké, to by bola paráda, nebola by pre nikoho príšerou, zrúdou a podobnými vecami. Prikývne na jeho poznámku. V tento moment jej bolo celkom jedno, že Nomi je chlapec, chcela vidieť tú chakru, takže sa rozhodla prekusnúť to. Svojimi očami ho pozorne sledovala,* "Tak že toto je sila nášho klanu.." *pomyslela si pri pohľade na páví chvost, ktorý Nomimu vyrástol vzadu v oblasti zadku. Pootvorí jej malé ústa od úžasu. Pokrúti hlavou,* Ja sa nebojím.. *odfrkne mu hneď a ústa potom nechá zatvorené,* "To, že mám v sebe dve rôzne chakry, znamená, že mám v podstate väčšie množstvo chakry ako moji rovesníci?.. *zamyslí sa nad tým. V tom sa vráti k jeho očiam,* "Hmm.. Takže keď jeho KG súvisí s tými žltými očami, je pravdepodobné, že jeho KG je nejaké doujutsu.."
Sairentoshi Nomi: Ehhmm.. Ano... Něco už zvládnu, ale já mám ještě proti jiným z našeho klanu co mají jen tu chakru. Já se ještě spoléhám na své KG, která má něco společné s tímhle. *Ukáže na své žlutě zbarvené oči.* -O Meitonu jí radši ještě říkat nebudu.. Bůh ví, jestli by ji to nevyděsilo, ale nevypadá na to.- *Pomyslí si a pokračuje.* Ale moc ti toho neukáži, protože jsem zatím jen na začátku tréninku klanových technik. *Složí pečeť ovce a koncentruje chakru, kterou se snaží přehodit na Rakisuta chakru. Po chvíli ho začne obalovat ta chakra a za mnou se zformují paví ocas z té chakry.* To je vše co ti mohu ukázat.. Má výhodu mít v sobě dvě odlišné chakry. *Usměje se a potom se podívá na ni.. Vypadá trochu vyděšeně.* Děje se něco Yami ? Jsi v pořádku ? Tady ti nikdo neublíží. Tady jsi prakticky mezi rodinou.* -Jestli je z Rakisuty, možná má taky nějaké své vlastní KG, ale tak zatím je na to čas.-
Yami: *Až teraz jej vlastne doplo, že sú z toho istého klanu. Bolo to preňu trošku ponižujúce, keďže nemala chlapcov rada, ale nakoniec sa ho aj tak opýtala,* A vieš nejaké klanové techniky? *Haruka sa jej zmieňovala o akejsi zvláštnej chakre, no Yami zatiaľ nevedela skoro žiadne techniky E-ranku, nie to ešte nejaké klanové techniky, ktoré sú postavené na "inej" chakre,* Len som rozmýšľala.. *odpovie mu na otázku ohľadne toho, čo tu robí. Pritiskne si macíka ku bruchu a pevne ho stíska.*
Sairentoshi Nomi: Ehhmmm... Ano.. Co si pamatuji, tak to znamená poslední.. Řekněme, že jsem poslední z jednoho odvětveného klanu Rakisuty. Upřímně jsem nikdy nevěděl, že vlastně patřím do tohohle klanu.. Dozvěděl jsem se to až potom, co jsem se dostal do téhle vesnice. Tvé jméno ale je pěkné.. I když význam není až tak pěkný, ale spíš to pěkně zní víš ? Yami. Zní to pěkně. *Usměje se.* Ale i tak.. Stále si mi neodpověděla.. Copak tu pohledáváš ? *Podívá se na to, jak operuje s tím plyšákem.* -No.. Je to trochu zvláštní holka.- *Pomyslí si a čeká na její odpověď.*
Yami: Neprominem.. *zamrmle si potichu pre seba a zatrepe s macíkom vo vzduchu, pričom sa mu odviaže obväz na hlave,* "Yami?.. Pekné meno?.." Moje meno znamená temnota.. *poznamená, keď začne macíkovi motať hlavu obväzom a na Nomiho tentokrát ani len nepozrie, len sa blbo uškŕňa, ale jej oči sú stále privreté. Dokončí menšie ošetrovanie plyšáka a obráti sa na chlapca,* Nomi?.. Posledný..? *v celku ju jeho meno uchvátilo, ani nevie prečo.*
Sairentoshi Nomi: Eehhhmmm.. Tak promiň, že žiju.. *Usměje se trochu.* Zeptal bych se tě proč, ale pokud o tom nechceš mluvit, nebudu tě do toho nutit Yami ? Máš opravdu pěkné jméno.. *Usměje se na ni se zavřenýma očima a stále to vypadá jako by se díval na ni. Potom si všimne, že jí musí být nepříjemné to sluníčko, tak odejde trochu blíž k domu do stínu.* A copak tady děláš Yami ? A mimochodem.. Mé jméno je Nomi. Představí se z menší úklonou a položí si ruku na rukojeť katany.*
Yami: Si chlapec, nemám ťa rada.. *odpovie mu síce pohotovo, ale paradoxne úplne spomaleným hláskom. Mala na to svoje dôvody. Predsa len ju brat zneužíval, keď bola menšia a odvtedy má odťažitý vzťah ku chlapcom každého veku.. Vlastne ich nemá rada, pretože jej pripomínajú tie mučivé dni. Stále uprene zíza. Všimne si, ako jeho podľad padol na plyšáčika. Odvráti naň pohľad tiež a macka trochu nadvihne,* "On sa mi.. vyhráža?" *podvihne obočie,* Volám sa Yami..
Sairentoshi Nomi: *Nad její odpovědí se zasměje, protože byla upřímně opravdu až moc dětská.* Jsi první, co takhle odpověděla... *S úsměvem se podívá na ni.* Tak proč si mě praštila tím plyšákem. Věř, že moje hračka by si ta trochu poradila s tím tvým.....ehhmmm... *Uvidí jak je plyšák několikrát zašívaný a trochu opotřebovaný.* kamarád.. -Určitě jsem jí tu už viděl.. Ale kdo to je ?- *Chvíli stojí tiše a pak se jí optá.* Jak se jmenuješ holčičko ? Patříš do klanu Rakisuta ? *Podívá se na ni takovým zvídavým pohledem a drží si bradu a ještě přemýšlí nad jinými věcmi.*
Yami: *Ruku s plyšákom spustí k telu a macko sa znova časťou váľa po tráve. Mlčky naňho uprene hľadí, keď sa Nomi postaví a narovná. Je od nej omnoho vyšší, takže naňho zíra zospodu. Z boku jej svieti slnko do očí, takže na okamih je dosť zreteľne, aj napriek privretým očiam, vidieť ich farba. Hneď si však začne tieniť voľnou rukou,* Nie som vadná.. *odvrkne s úškrnom.*
Sairentoshi Nomi: *Z toho pozorování a prohlížení si ji, ho vyruší najednou rána po hlavě plyšákem. Automaticky mu zareagují ruce tak, že sáhne jednou rukou po hlavě a kryje si jí, ale druhou jde okamžitě k rukojeti katany trochu ji povytáhne.* -Co děláš blbe ? Je to jen malá holka s plyšákem.- Co to děláš ? Jsi vadná nebo co ? *Podívá se jí do očí, ale vůbec ho to nedostane z míry, protože sám má žlutě zbarvené oči a tak se zvedne a katanu opět zasune a čeká na její odpověď v tichosti, se zavřenýma očima a klidným obličejem.*
Yami: *Hodnú chvíľu naňho bez jediného slova pozerá. Stále ten istý výraz v tvári - jemne pootvorené malé ústa a privreté oči. Jedno očko modrej farby a to druhé je implantované a má atypickú farbu. Nikomu však nikdy nepovedala, že oko má implantované a že o svoje prišla, keď bola malá. Každý si myslí, že sa takto narodila a preto ju nazývajú zrúdou, mutantom, netvorom a podobne,* "Chla-pec.." *povie si v duchu, keď sa Nomi ozve. Nadvihne macka nad hlavu a švihne ním Nomimu po hlave.*
Sairentoshi Nomi: Yami* (promiň)
Sairentoshi Nomi: Nikdo by nikdy nevěřil, jak může být meditace příjemná. Nemusíte na nic reagovat a soustředit se jen na své smysly. V tomto okamžiku se dostával do takové fáze cítění a vnímání. Všude kolem cítil vánek, který hladil jeho tváře, slyšel šustění trávy a trochu z dálky i hlasy. Nakonec přijdou kroky, které se k němu blíží. Když už byla u něj, tak slyšel pouze, jak ji vítr nadzvedává sukni, která přejíždí po trávě a tím pádem mu došlo, že by to mohla být dívka. Když už si řekl, že pro dnešek bylo dost, otevře oči a prohlídne si od hlavy k patě osobu před sebou.* Ahoj.... *Pokusí se o úsměv* Potřebuješ něco ? *Reaguje na to takhle, protože vidí, jak si ho Yumi prohlíží.*
Yami: *Chrbtom sa oprie o drevený plot. Začne naťahovať macíka za ruky a dáva si ho nad hlavu. Začne mu čosi brblať. Oči má, ako vždy, mierne privreté. Neprítomne pozerá na plyšového macka a pery sa jej pohybujú až moc pomaly, ale nie je jej rozumieť. Až po chvíľke očami prejde ku Nomimu. Poznala ho z videnia, ale nikdy sa s ním nebavila. Macka stiahla k sebe do lona a pozerala na Nomiho. Zazerala naňho ako keby ho chcela zabiť, no bol to jej normálny výraz v tvári. Ústa držala trošku otvorené. Postavila sa a prišla ku Nomimu. Stála priamo pred ním a len naňho civela. Mlčala. V pravej ruke držala macka je jednu jeho labku a vláčila ho po zemi.*
Sairentoshi Nomi: *Cítil jak nabírá sílu a jak se cítí mnohem lehčí a silnější. Dále sedí a medituje. Vnímá všechny okolní zvuky.. Slyšel zpěv ptáků na sakurách, daleké pokřiky dětí, které se vrací z akademii. Dokonce si všiml zvuku, kdy někdo docupital k domu a šel dovnitř. Potom to cupitání uslyšel i poblíž něho, ale stále neotvíral oči.. Ještě mu nepřišlo, že je úplně připraven na trénink. Dále se věnoval meditaci a trochu si upravil pásek s pochvou, aby měl katanu radši u pasu, kde by si byl jistější s tím, že by mu ji nikdo nevzal, popřípadě, aby byl připraven zareagovat na možný útok, o kterém tak trochu ale pochyboval.* -Vím, kde by tak přibližně mohla ta osoba být, ale nemám důvod ji rušit stejně tak jako ona možná nebude rušit mě.- *Pomyslel si a dál se zavřenýma očima se soustředil na okolí. Shinwagan kvůli tomu nechce používat.*
Yami: *Je akurát najvyšší čas, aby noví nádejní geninovia boli prepustení z toho blázinca zvanom Akadémia. Yami bola medzi nimi a pri poslednom zvonení sa zdvihla zo svojho miesta, ako každý študent a zamierila do klanového sídla, kde stál aj dom Haruky a jej manžela. Trvalo jej to dlhšie, pretože ako obvykle sa šúrala pomaly. Doma sa prezliekla do svojich bielych šatičiek, najedla sa a vyšla von na záhradu.. Chcela si vychutnávať slnečné lúče, ktoré tu boli celkom vzácne. Sadla si na trávu do jedného z kútov záhrady a v rukách stískala plyšového macíka, ktorý mal obviazanú hlavu obväzom. Obväz mal aj na nohe a ruke a niektoré miesta na ňom boli zašité.*
Sairentoshi Nomi: *Přijde sem a rozhlíží se kolem hlavní budovy našeho klanu.* -To opravdu patřím k nim ? Vždy jsem si přišel jako nějaký odpadlík, než jako člen tohoto klanu.- *Myslí si a vejde dovnitř. Ohlíží se po svitcích a a pročítá si různé body historii našeho klanu.* Je to zajímavé.. Náš klan jako spousta jiných sbírá KG. Pěkné.. Měli jsme tu hodně zajímavých KG.. *Když skončí s prohlídkou, pomalu odkráčí ven a chvíli se ještě dívá na budovu.* -Každopádně.. Teď je to můj domov, takže ho budu muset chránit. *Dojde na zahrádku s japonskými miniaturami a sedne si doprostřed zahrady do správného sedu a začne si koncentrovat chakru, čchi. Takže medituji.*
-_--_-: -_--_-
Nami: Tss...Víc co? Neřeš to*řekne a natáhla se pro knihu. Pro ni konverzace skončila. Vstala a odešla z verandy. Knihu hodila na stůl v obýváku a odešla z jejich domu.*
Susuri: Nemáš důvod? *zamyslela se* To je vlastně pravda ale i tak... Když je budeš vyhledávat nyní, pak to bude brnkačka *zazubila se* A proč bych neměla předbíhat? Když budu silná já, nebo Unmei-nee...nebo Mairu-chan... pak budeš i ty, protože to máš v genech, víš?
Nami: *Pusmála se ale pak jí výraz ztvrdl.*Nemám důvod vyhledávat boje, nevyžívám se v nich.*Pak se uchechtla*Až bude potřeba bojovat tak budu, to se neboj. Možná ze mě bude silná kunoichi, možná taky ne. Uvídíme, nepředbíhej tolik do budoucnosti, sestřičko*řekla s lehkým úsměvem*
Susuri: Hmmm...asi máš pravdu *zamručela trochu nespokojeně* Hodně lidem by to vadilo *pokývala hlavou a otočila se na Nami* Proč se boji tak straníš... nee-chan? *pozvedla obočí* Vždyť to je...uhm...skvělé! *přikývla a široce se usmála* Jednou z tebe bude silná kunoichi a boji se nevyhneš *pokrčila rameny*
Nami: Mě by to celkem vadilo. Sluníčko mám ráda, ale nesmí být takové vedro jak dneska.*Řekla a odsunala se co nejvíc do stínu. Dívala se na mraky a pak se podívala na Susuri.*Boj ve tmě, výzva?*Řekla a nechápavě zavrtěla hlavou. Ona sama moc boje nemusela, na akademii chodila jen proto aby nezaostávala za sestřičkama.*
Susuri: Ponuré...? A to něčemu vadí? *povzdychla si* Stejně mám raději tmu. Z té tě oči nebolí a spí se v ní dobře *přikývla* Na co je člověku sluníčko, když se obejde i bez něj...*zamručela* Navíc boj ve tmě je mnohem větší výzva *zakřenila se, v očích maličko šílený výraz*
Nami: *Pozorně ji poslouchala a jenom se jí na tváři pomalu rozlil úsměv.''To je celá Susuri, skoro na všechno si stěžuje'' pomyslela si a dál se usmívala. Pak trochu zvážněla a koutkem oka se na ni podívala.*Ale...nemyslíš, že bez sluníčka by to na celém světě bylo jaksy...ponuré?
Susuri: Nenávidím sluníčko *zamručela a zavřela očka úplně* Bolí z něj hlava, člověk se nemůže soustředit, pálí z něj oči a ráno mě akorát budí... *sykla a zaklonila se tak, aby měla hlavu ve stínu a slunce jí tak nesvítilo do očí* A v boji se taky může stát tvou nevýhodou! *kývla* Bojovat proti slunci je to nejhorší *oklepala se*
Nami: *Přestala si čít a zavřela knihu. Posadila se vedle Susuri a podívala se na nebe.*Jo...možná až moc*řekne s mírným úšklebkem a knihu položí vedle sebe. Zadívala se na pomalu plynoucí mraky a začala u toho přemýšlet*
Susuri: *Koutkem oka zapátrala ke své sestře, která se zatoulala na verandu, kde se ona momentálně nacházela* Hm... ahoj *zamumlala s lízátkem v puse a svou pozornost opět vrátila ke slunečné obloze* Dneska je hezky, že...? *přivřela očka a protáhla se*
Nami: *Procházela se po jejich domě a zatoulala se až na verandu. Četla si knížku a jak se pomalu stávalo jejím zvikem, chodila u toho. Na sobě měla krátké modré kraťásky a tilko podobné barvy.*Ahoj sestři*pozdravila a dál se věnovala četbě*
Susuri: *Seděla v residenci klanu Rakisuta na verandě jejich domu. Vlásky měla jako obvykle sepnuté do dvou culíků, oblečena v tmavém tričku o pár čísel větším a krátkých kraťáskách. Bylo teplo, chvíli po poledni. V puse cumlala lízátko, pohled nepřítomně upírající na oblohu*
-----: -----
Mio: *Když po ní lišče začlo chňapat, ucukla ručkou a tiše se zahihňala. Napřímila se a koukla se na tu spoušť* Měla bych to tu po sobě trochu uklidit...*zamrmlala tiše a vydala se do koupelny pro hadr, kterým by mohla mokrou podlahu setřít. Když došla do koupelny a uviděla na vaně krvaví flek od Naokiho pádu, rozhodla se zbavit nejdřív toho. Sudenou vodou, která ve vaně zůstala párkrát ošplouchla a setřela krev ze stěny vany a vodu následně vypustila. Natáhla se pro hadr, který ležel pod skříňkou a začla utírat podlahu. Nejdříve v koupelně a hezky postupně až do obýváku. Když měla hotovo, vrátila hadr do koupelny uschnout. Ještě zkontrolovala Naokiho a lišče a následně zamířila do svého pokoje, převléknout se z mokrého oblečení*
Naoki: * Již spal a měl divné chaotické sny, nejvíce odkazující na sirotčinec. Lišče začalo vrnět spokojeností a již bylo téměř doschlé, v koupelně se totiž postaralo o to, aby uschlo. Trochu chňapalo po ruce Mio, ale jen proto, že si chtělo hrát. *
Mio: *Mlčky přikývla a úplně se zvedla. Otočila se na lišče a přimhouřila očka. Široce se usmála a sklonila se k němu. Opatrně k němu natáhla ručku, aby ho podrbala v kožíšku. Opatrně mu přejela prstíky přes hřbet*
Naoki: Hlavně se postarej o Zorou... * Poznamenal a zase zavřel svá očka. Bolest ho z části nutila ke spánku a z části mu v něm bránila, ale i tak po chvilce usnul. Mezitím lišče zmateně sledoval pánička a pro něj cizí holku, při čemž přemýšlelo, co se tam děje. *
Mio: Spánek pomáhá vždycky...*přikývne a slabě se pousměje. Ručkou mu přejede po tváři* Uhm...to je dobře *zamumlala* Asi...tě mám nechat v klidu spát, že...? *optala se opatrně a začla se zvedat* Musíš se z toho vyspat..
Naoki: Nejlepší medicíny je prý smích, ale dle mě odpočinek. Myslím, že zdřímnutí mi neuškodí, ne? * Optal se otevřel oči, jakoby čekal, že uvidí. Byl trochu i překvapen, do jednoho oka se mu vracel opět cit a tudíž i pomalu jím viděl. Nyní jen zrnitě a černobíle, ale aspoň něco. * Už trošku vidím...
Mio: Hmm...ale tohle stejně nevypadá zrovna dobře...*přimhouřila očka, prohlížejíc si tu ránu* Vlastně, rána sama o sobě tak příšerná není, ale dal sis hrozně do hlavy *povzdychla si tiše a kousla se do rtu*
Naoki: Měl jsem horší rány...a nevidím no, ale tak, je to možná nějaký šok z rány... * Snažil se jí uklidnit, protože panika by v takový moment neměla cenu a ani stres ze strachu. Lišče mezitím již přiběhlo k nim a i když nebylo zcela suché, tak vypadalo, že brzy bude. Už nekňučelo, jen si sedl a sledovalo Mio s Naokim. *
Mio: Pchm...*zamumlala trochu rozmrzele, protože v téhle chvíli neměla náladu na vtípky* Jak mám nemít strach? Vždyť sis rozrazil hlavu, nevidíš a-a očividně ti je, nebo aspoň bylo špatně *přimhouřila očka. Byla celkem ráda, když viděla, že krev přestává z rány téct*
Naoki: To bych nějaký musel mít. * Neodpustil si a i se tomu zasmál, i když mu stále děsivě třeštila hlava. Poslepu se pokusil najít tvář Mio, což se mu naštěstí povedlo. Pohladil ji po tváři a pokusil se o úsměv. * Neboj se o mě tak, jen jsem se praštil.
Mio: Neomlouvej se, bráško...*pípla a starostlivě ho sledovala. Bylo jí jasné, že s ním něco není úplně v pořádku. Během toho, co mu stírala tu krev, přemýšlela* M-myslím že máš otřes mozku *přikývla. Byla sice malá, ale zrovna o tyhle věci se celkem zajímala a často studovala z knížek s podobnou tématikou*
Naoki: Nějak mi to taky došlo. Gomen'nasai... * Zašeptal a zavřel oči, když stejnak nic neviděl, přišlo mu zbytečné je mít otevřené. Doufal, že nezpůsobil Mie problémy. Bylo mu docela jedno, v jakém byl stavu, hlavní byla pro něj sestřička. *
Mio: *Došla k němu i s krabičkou. Nejdřív popadla kapesníček, kterým mu začla opatrně stírat krev z obličeje včetně čela* Rozrazil sis hlavu, trdlo...*zamumlala starostlivě a pokračovala v čištění jeho rány. Bylo to v tom komplikované, že mu z rány stále krev tekla*
Naoki: Tak proč nic nevidím? * Zeptal se zoufale a pak ucítil takový nepříjemný pocit na tváři. Dotkl se jí a zjistil, že je mokrá, ale od něčeho, co mělo kovovou příchuť, protože krev mu dotekla už na rty, které instinktivně olízl. *
Mio: Nikdo...*zamumlala a s vypětím všech sil se jí povedlo, maličko ho zvednout. Přeci jen, neměla v ručkách takovou sílu. Co nejrychlejšími kroky se ho snažila dopravit do obýváku na gauč. Opatrně ho na něj položila a vyčerpaně vydechla. Nechávala za sebou mokré šlápoty a všude mokro. Podložila mu hlavu polštářem a natáhla se pro deku, kterou ho přikryla. Následně zamířila rychle do kuchyně, kde měli, mimo jiné i lékarničku. Popadla ji celou a zamířila zpátky k němu*
Naoki: * Cítil, jak manipulije jeho tělem a snažil se jí zoufale pomocí. Vidění mu ze zrnění pomalu přecházelo do černé, jako by prostě začínala najednou noc. * Kdo tu zhasnul? * Zeptal se, jelikož vůbec neměl ponětí, co se doopravdy děje. *
Mio: Nejsi v pohodě...*zaskučela klekla si k němu. Setřela mu krev z čela a trošku se zamračila. Následně ho podebrala ručkama a mermomocí se ho snažila zvednout, aby ho mohla dopravit do jeho pokoje nebo i jen do obýváků. Nechtěla aby tu ležel na tvrdé, studené podlaze*
Naoki: Fakt jsem naprosto v pohodě... * Poznamenal, sedl si trochu víc a neuvědomoval si, že se přitom kýve ze strany na stranu, jak nějaké kyvadélko, či metronom. Pak padl na zem komplet, ležel a zůstal ležet. Bylo mu zle, ani nevěděl proč. Netušil totiž, že si rozrazil hlavu, měl dojem, že se jen praštil. Zoroa začal kňučet strachem o Naokiho. *
Mio: Lišče je v pohodě...*přikývla a vstala z vody, lišče starostlivě, opatrně držíc v náručí. Přelezla stěnu vany, kde se sklonila a lišče opatrně položila na zem. Z mokrého tílka ji odkapávala voda. Rychle se sklonila k němu* Naoki...*zakňučela tiše a prohlížela si jeho zranění na čele. Přemýšlela co s tímhle může udělat*
Naoki: Jsem v pořádku, hlavně dej pozor na lišče... * Řekl, i když věděl, že v pořádku není. Vidění se mu zrnilo a děsivě mu třeštila hlava. Bylo mu z části i na zvracení, ale ten pud v sobě držel. Krev mu pomalu stékala, nyní mu již obtékala kolem jednoho oka. Vypadal zmateně a ospale. *
Mio: *Když viděla jak padá, jediné, co stihla, bylo chytit lišče a přitáhnout ho k sobě, protože tušila, že by nechtěl aby se mu cokoliv stalo. Když dopadl zpět na zem, vyděšeně na něj zůstala zírat* N-naoki-kun! *vyjekla, div nevyskočila i s liščetem v ruce na nožky*
Naoki: Ale no ták, nezlob. * Řekl k liščeti a potom, co z něj trochu mýdla smyl, se ho snažil udržet, aby přestalo. Přitom se opět naklonil. Jenže, jak byla modrá podlaha a on měl bosé nohy, tak mu to uklouzlo. Překlopil se do předu a pokusil se ještě zareagovat, ale překvapení bylo až moc velké. Místo toho, aby spadl do vany, vrazil čepel o protější kraj vany. Pak zavadil nohama o vanu na konci, kde předtím stál, což ho vymrštilo zpět tam, kde stál, jako nějakou pružinku. Dopadl na zem a před očima měl mžitky. V místě, kam udeřil hlavou, byla krev a Naokimu tekla krev z čela. *
Mio: *Teď už měla tílko mokré skoro celé, přesto ale lišče trpělivě držela, a když řekl, že ho může opět vrátit do vody, učinila tak. Opět ho tam nedávala celé. Ručkou, kterou ho zespoda držela mu vymývala i mydliny z kožíšku. Občas musela odvrátit obličej, protože jí voda cákala až na obličej*
Naoki: Jup. * Odvětil krátce a přitom se trochu začervenal. Namydlil již lišče celé, během chvilky, i když poslední okamžiky se mu zrovna moc nelíbily. Proto se musel trochu více naklonit, aby mohl lišče lépe chytit a pomoc tak Mio. Lišče se vrtělo tak, že voda cákala i z vany ven. * Už ho můžeš dát zpět do vody. * Poznamenal, při čemž rukama již začínal nabírat vodu, aby spláchl šampon. *
Mio: Aha, no...takhle je to jednoduší *přikývla a na jeho pokyn lišče zvedla z vody úplně. Byla co nejopatrnější, protože měla strach, že by mu mohla něco udělat* Lepší? *zeptala se pro jistotu, zda to dělá dobře. Dávala si též pozor na to, aby jí namydlené lišče nevyklouzlo zpět do vody*
Naoki: Docela by ses divila, ale jde to i v jednom, jen složitě. * Poznamenal a když už bylo lišče dostatečně namočené, vzal ten šampon a vymáčkl z něj trochu na hlavičku liščete. Začal lišče drbat a pomocí prstů šampon roznášel do jeho srsti. Postupně bylo cel lišče, tedy část nad vodou, od šamponu, až na některá místa. Naoki si dával pozor, aby se to liščeti nedostalo do čumáku, očí, či uší. * Mohla bys ho dostat celého z vody?
Mio: *Trpělivě držela vrtící se lišče a nechávala Naokiho polívat ho vodou* Jak si ho prosím tebe myl, když si na to byl sám? *zvedla obočí a koukla na něj. Lišče přitom nepouštěla z ruček. Lem tílka už měla částečně mokrý, ale to ji očividně moc netrápilo*
Naoki: * Jakmile ucítil, že již lišče drží Mio, tak se rychle dostal k jedné z polic a trochu se musel natáhnout, aby tam viděl. Po chvilce našel to, co hledat. Úplně vzadu byl ten speciální šampon pro zvířata, který chytil do rukou a vydal se zpátky k vaně. Postavil lahvičku na kraj vany a pak se chytil jednou rukou vany a druhou začal jemně Zorou polévat vodou, aby mohl umýt, co nejvíce z jeho kožichu. *
Mio: *Opatrně chytla lišče zespoda, aby bylo částečně ve vodě, ale zároveň zůstávalo přinejmenším hlavičkou nad hladinou. Nechtěla, aby mu natekla voda do uší, protože už z dřívějších zkušeností věděla, že to zvířatům nedělá dobře. S úsměvem ho pozorovala a snažila se, aby sebou moc nemrskalo*
Naoki: * Slyšel to, co tak nějak pronesl a podíval se. Byl docela rád, že na sobě něco má, i tak tušil, že to pro ni bude nepříjemné a hlavně, kvůli tomu, jak potom bude to tílko mokré. Pomalu dával lišče dolů před její nohy, při čemž dával na něj hodně pozor. I tak tam bylo vody dost, ale lišče si již na koupání zvykalo. Stejnak nechtěl riskovat, že by se něco stalo. Lišče už bylo ve vodě, jen hlavičkou a krčkem nad ní. * Chytni ho, já dojdu pro to mýdlo, co jsem si sehnal speciálně pro něj.
Mio: Uhm...chápu...Nebudu se svlékat celá*zamumlala a přikývla. Ještě se natáhla pro dva ručníky, které dala nedaleko vany. Nechala si na sobě své tílko, protože jí nevadilo, když si ho namočí a navíc nechtěla Naokiho nijak trápit, když viděla jeho reakce. Sundala si pouze kraťásky. Opatrně vlezla do vany, dávajíc si pozor že neuklouzne. Složila nožky pod sebe, takže na nich svým způsobem seděla* Mhm...*koukla na něj*
Naoki: Já vím, ale jsi moje sestřička a vidět tě tak, no... * Poznamenal a přivřel očka. Potom je zase otevřel a sledoval vanu, věděl, kolik je zapotřebí vody proto ji již vypnul. Díval se do země, protože tušil, že se Mio teď někdy začne svlékat a nechtěl vidět víc, než je třeba, byla to jeho sestřička a připadal by si hrozně. * Voda už je. * Dostal ze sebe a obličej zabořil do hřbetního kožichu liščete. *
Mio: Stydět bych se měla já, né ty...*zazubila se a zkusila ručkou teplotu vody* Nenechávej to napustit moc...přeci jenom, koupat se jde to lišče *pokývala hlavičkou a usmála se. Utáhla si trochu culík, aby jí gumička po vlasech nesjížděla dolů* Mhm...
Naoki: Teď se budu stydět tak, jako tak. I když asi méně, když tam budeš ty... * Musel podotknout a stále měl ty rudý tvářičky. Šel k vaně a kontroloval u kohoutku teplotu vody, přeci jen věděl, jaká teplota nejvíce liščeti vyhovuje a tak ji nastavil. * Pozor, ta voda bude trošku teplejší, tak do ní nesmíš vlézt rychle.
Mio: *Došla do koupelny, zašpuntovala vanu a nechala ji napouštět teplejší, ne však vařicí vodou. Natáhla se v koupelně na polici pro gumičku, kterou si stáhla vlásky do culíku aby si je nenamočila* Otočila se na něj* To je v pohodě...*přikývla a usmála se* Vlasy si můžeš umýt potom, ne? Navíc naposledy ses hrozně styděl...*zahihňala se*
Naoki: Záleží na tobě, já tě nutit tam vlézt, nebudu. * Řekl už naprosto rudý a trochu přivřel očka, sklonil hlavičku a nafouknul tvářičky. Po chvilce vzal lišče, velice opatrně a vydal se s ním za Mio. Ať tak, či tak, bylo by to pro něj trapné, takže to byla zajímavá situace, ale pomoc potřeboval. Vždy se totiž patlal s koupáním liščete děsně dlouho. * Možná bych měl jít já, abych si potom umyl taky vlasy...
Mio: Uhm...*podrbala se ve světlých vláskách* Jasně...*příkývla* Mhm...*Polkla a koukla na malé lišče* No...*Byla maličko nejistá* Jestli chceš, klidně ho kontrolovat budu já *přikývla a následně se široce usmála* Dojdu napustit vanu *přikývla a zamířila do koupelny*
Naoki: Akorát se budeme muset domluvit, ono to vyžaduje, aby jeden byl ve vaně a kontroloval lišče, ono neumí moc dobře plavat. A přeci jen je lepší kontrolovat ho rovnou z vany, než stát nad ním... Takžééé... * Začal, při čemž během toho položil hůlky a misku tam, kam Mio, a poté se na ní celý rudý podíval. *
Mio: *I ona po chvíli dojedla. Prázdnou misku i hůlky položila na kuchyňskou linku a pohlédla na ležící lišče. Znovu se neubránila zahihňání. Pak vzhlédla k Naokimu* Uhm...jasně *přikývla s úsměvem*
Naoki: * Dojedl a sledoval přitom lišče, které dojedlo už dřív a nyní leželo spokojené na zádech a mělo docela velké bříško. Vypadalo to vtipně a roztomile zároveň. * Pomůžeš mi s jeho vykoupáním? * Zeptal se po chvilce a podíval se na Mio. *
Mio: *Pustila se do své porce. Postupně do sebe soukala po kouskách rýži a spokojeně se usmívala. Pozorovala střídavě lišče a Naokiho, jak se oba cpou svým jídlem. Z nějakého důvodu ji to připadalo vtipné, takže se neubránila tichému zahihňání*
Naoki: * Lišče se od něj odrazilo, doskočilo na svůj k sušenkám a začalo je jíst, i když muselo vyplivávat obaly. Naoki byl chvilku mimo z hladovosti Zoroy a nevěděl, zda mu bránit, či ne, zase si ho nechtěl znepřátelit. Proto to raději nechal a urychleně si vzal svou porci rýže, aby se stihl najíst, nežli by se do toho Zoroa pustil. *
Mio: Uhm...jasně *přikývla a začla prohledávat šuplíčky, ve kterých obvykle bývalo něco sladkého. Nakonec se jí poštěstilo a v jednom z oných šuplíků, našla balíček čokoládových sušenek. Sice už byli z půlky snědené, ale pořád jich bylo celkem dost. Jim dvěma, nandala do dvou misek rýži, kterou jim připravil otec ještě než odcházel, tudíž byla ještě teplá. Jeho misku položila vedle sušenek i spolu s omáčkou a sama si vzala svou misku a hůlky*
Naoki: Mě je to jedno a liščeti taky. Ono sní skoro cokoli, i když nejvíce mu chutná snad čokoláda, ale ne samotná, ale na nějkých sušenkách. Samotnou čokoládu by jíst nemělo, ale se sušenkou klidně. * Poznamenal a vydal se do kuchyně za Mio, při čemž se ještě i místy otočil, kdyby náhodou přišel domů otec. *
Mio: Jasně...*přikývla a usmála se* Co budeš chtít k jídlu...? A co jí to lišče? *houkla na něj už z kuchyně a pokukovala po něčem k jídlu. Sama měla trochu hlad, takže hledala i něco pro sebe*
Naoki: No, hlad máme asi oba, to lišče je hladové skoro furt. A pak bude potřebovat koupel, pomůžeš mi s ním? * Začal už trochu veseleji, při čemž povolil stisk a lišče se mu trochu zavrtělo v náručí, takže s ním i musel chvilku balancovat. *
Mio: To neznamená, že ty bys byl v naší rodině něco míň...*Stála si za svým a odvrátila od něj pohled* Nemáš hlad? Nebo žízeň? Nebo to lišče...? *koukla na něj, jen koutkem oka a vydalo se pomalu ke kuchyni, očekávajíc jeho odpověď*
Naoki: Jenže vy jste se do téhle rodiny narodily. * Ještě dodal, ale pak už zmlkl a nechal sklopenou hlavu. Trochu k sobě více přimáčkl lišče, protože mu poskytovalo takový ten základní dojem bezpečí a pozorumění. Liščeti to ani nevadilo, za tu dobu si již zvyklo. *
Mio: Pchm...*přestala lišče drbat a maličko uraženě se odtáhla* Nejsi žádný mazlíček...*nafoukla tvářičky a odvrátila pohled* Jsi můj bráška, tak přestaň říkat takovéhle věci *přikývla a přimhouřila očka* Tady jsi plnohodnotný člen rodiny...jako já, nebo moje sestra
Naoki: Mám, nejsem zcela člen rodiny, jsem taky něco jako mazlíček. * Poznamenal, když se nad tím zamyslel. Pak přikývl hlavou, protože si tak z části doopravdy připadal, jak nějaký zvířátko z útulku, co si vzali domů. *
Mio: Tatínek je na to zvyklí *zazubila se a hladila lišče v kožíšku. Radostně se při tom usmívala* Já nosím domů v jednom kuse nějaká zvířata *pokývala hlavičkou s mírným úsměvem* A tady si to nemáš jak pokazit...*přikývne*
Naoki: Protože jsem myslel, že si to tu pak akorát pokazím, taháním divokých, v uvozovkách divokých, zvířat domů. Přeci jen je nalezenec. * Poznamenal a Zoroa začal vrnět při pohlazení Mio. * Navíc, má ve zvyku si z lidí dělat srandu.
Mio: Aha...*přikývla a zvědavě pozorovala lišče které nyní svíral v náručí* Před delší dobou? A proč jsi mi nic neřekl? *nafoukla trošku uraženě tvářičky a natáhla k liščeti opatrně ručku, aby ho pohladila* Je roztomilé..*zaculila se*
Naoki: To je Zoroa, můj mazlíček... * Přiznal se a chytil to černočervené lišče pořádněji, při čemž si již Zorou sundal z hlavu a vzal ho do náručí. Nemělo již smysl lišče schovávat. * Našel jsem ho před delší dobou, bylo hravé a společenské, tak jsem se s ním začal kamarádit. * Poznamenal ještě a sledoval pak Mio, protože čekal, že to bude mít nějaké neblahé následky. *
Mio: Ahoj...*zaculila se nevině a upřela na něj pohled. Respektive na jeho hlavu, kde spatřila hlavičku liščete. Vykulila očka* Heee...? *vylezla ze dveří celá a zamířila k němu* Co je to? *nechápavě zamrkala* Co je to? *koukla na Naokiho a znovu na lišče na jeho hlavě*
Naoki: * Uslyšel spadnutí knížky a než se nadál, uviděl Mio. Na tváři se mu objevil přiblblý výraz, protože tušil, že bude mít leda tak průšvih. Zoroa stále držel a lišče v ten moment, jako naschvál, vystrčilo hlavičku z jeho vlasů, takže bylo naprosto dobře vidět, ještě i s tím, že na hlavičce mělo červenou srst. * A-A-A-Ahoj. * Vykoktal ze sebe po chvíli Naoki. *
Mio: *Když slyšela, že se dveře otevřeli, radostně vyskočila na nožky, nechajíc knížku spadnout na zem a zamířila ven z obýváku na chodbu* Bráško...? *zavolala a vykoukla ze dveří do obýváku. Tvář jí zdobil široký úsměv*
Naoki: * Došel ke dveřím domů a pomalu je otevřel. Rozhlédl se, zda někoho neuvidí hned ode dveří a když nikoho neviděl, tak vešel a zavřel. Sundal si boty, dal je do botníku a namířil si to do svého pokoje, při čemž Zorou na hlavě chytil, pro jistotu, kdyby se musel pohybovat trošku rychleji. *
Mio: *Snažila se soustředit na text knihy, ale bylo to pro ni až příliš těžké. Když přečetla stránku, otočila ji a znovu začla číst i když každou chvilku pokukovala znuděně po místnosti. Bílé vlásky měla vyjíměčně úhledně učesané a ofinu měla sesponkovanou, aby jí nelezla při čtení do očí*
Naoki: Pššššt. * Poznamenal směrem k Zoroa, kterého si na hlavě nesl směrem k svému adoptivnímu domovu. Nechtěl s tím liščátkem vzbudit pozornost. Naštěstí mělo barvu shodnou s jeho vlasy, až na pár červených skvrn, které byly díky tomu hodně vidět. Doufal, že si toho doma zase nevšimnou. Zoroa si nosil domů jen jednou za měsíc, když se o něj potřeboval pečlivěji postarat. *
Mio: *Měla zase pro jednou, naprosto volný den, což ale, pro její, mírně hyperaktivní povahu, nebylo zrovna přínosné. Seděla na pohovce v obývacím pokoji jejich bytu, nožky měla vytažené na pohovce a v klíně svírala otevřenou knížku a snažila se soustředěně číst*
-----: -----
Mio: * Byla šťastná. Za něj, i jen proto že teď měla brášku, byť jen nevlastního. Ona to tak nebrala, proni to byl odteď prostě bráška. Koukala za ním, když odcházel do pokoje a následně i ona, zamířila do svého pokoje*
Naoki: Dobře, dobře, chápu. * Zakýval radostně hlavou a následně vyrazil opět zpátky do toho pokoje, ve kterém spal, při čemž čapnul polštář. Chtěl ho tam vrátit a trochu více si to prohlédnout. *
Mio: Nic nic....*zavrtěla hlavou a mávla rukou* To je jedno... No, tvůj pokoj je ten, ve kterém jsi spal... Doufám že se ti líbí *přikývla* Koupelnu, kuchyň i obývák můžeš používat jak chceš, je nás všech *pokyvovala hlsvou* A cokoli nebudeš vědět na co je či co to je...neboj se zeptat, ať už mě nebo otce
Naoki: Copak? * Optal se na její zvláštní citoslovce a následně se lehce oddálil. Otřel si oči do rukávu a usmál se na Mio, při čemž byl zvědavý, co tedy řekne. *
Mio: *Přimhouřila očka a pohlafila ho po vlasech* Co bych pro brášku neudělala? *zaculila se a taky ho objala* Brzy se seznámíš i se svou druhou sestřičkou...*zahihňala se* Jsou jí 4roky....bude to v pohodě ..*usmála se* Uhm....
Naoki: * Rozlil se jeho tělem takový zvláštní a příjemný pocit, který ještě nezažil. Následně objal Mio a hlavu jí dal na rameno. * Děkuji ti, sestřičko. * Řekl nadšený a trochu jí zaslzil tričko na rameni. Byl poprvé v životě doopravdy šťastný. *
Mii: Aha...no, vždyť říkám. Silný shinobi *usměje se * V nejbližší době zařídím všechny papíry... Ale bydlet tu může s námi již teď...*přikývl a zamířil do své ložnice a pracovny * A teď mě omluvte, mám ještě něco na práci *dořekl a zmizel v jedněch těch ve dveříc. Mio se otočila na Naokiho a široce se usmmála* Říkala jsem, že otec je neuvěřitelně hodný....*zaculí se*
Naoki: Moje Kekkei Genkai, Dokunoiki, mi předělává Chakru na jed při technikách... V budoucnu bych se měl naučit množství silně jedovatých technik. Na oplátku za jedovatost Chakry a technik, je mé tělo zcela imunní vůči jakémukoli jedu i jejich kombinací. * Objasnil svou Kekkei Genkai, aby měli přehled a odložil konečně polštář na nějaký kus nábytku poblíž, nejspíše stoličku. Byl už klidný, když viděl ten přístup. V očích se mu objevily lehce slzy, ale ze štěstí. *
Mio: Hmm...tak klan Futago, říkáš...? *Pozvedl obočí, protáhne se a usměje se na něj* To je velmi zajímavý klan, hmm... Myslím že lidé z něj, jsou všichni zajímavé osobnosti *pokýval hlavou* A co se týče tvého Kekkei Genkai, moc jsem toho o něm neslyš, každopádně... My sd lím že z tebe bude jednou silný shinobi...* Usmál se a následně se otočil k Mio, která jen mlčky s úsměvem přihlížela*
Naoki: A-A-Ano, otče. * Vyhrkl ze sebe šokovaně. I když si záhy uvědomil, že si to možná ještě uvědomí, až bude o něm více vědět. Přemýšlel, jak to říkali vždy u těch adopčních konzultací o něm. * Jsem Naoki Dame, z klanu Futago a vlastníkem Kekkei Genkai Dokunoiki. * Řekl následně a již očekával negativní reakci, minimálně na ten klan, i když jedovatá Chakra proudící v něm taky určitě nebyla žádoucí. *
Mio: Neříkej mi pane...*zamručí otec a zamračí se., avšak jen na chvilku. Pak se opět usměje* Říkej mi tati...otče...nebo prostě něco z toho, co uznáš za vhodné...Naoki *usmál se na něj šroce a pocuchal mu trochu vlasy. Mio se radostně usmála* T-takže ano? *těkala pohledem z Naokiho na svého otce. Otec jen přikývl a pak koukl na Naokiho, opět* Hm...budu potřebovat...nějaké papíry na podepsání, ab to bylo plně oficiální *přikývne a narovná se* A taky abych věděl nějaké věci o tobě, samozřejmě...
Naoki: V-V-V-V-V-Vážím si toho, pane... * Řekl poté, co trochu sešoupl polštář, aby mu bylo rozumět. Trochu ucukl dozadu, ta blízkost mu nebyla moc příjemná. Na čele mu vyskákaly kapky potu. Klepal se trochu více, protože měl doopravdy velký strach. "Vzpamatuj se..." ozval se mu v hlavě nějaký hlas, jemu neznámý, ale přitom Naokimu připadal tak povědomý a hlavně, byl milý, i když trochu ofenzivnější. Naoki se tedy přestal klepat a stáhl polštář ještě níže, i tak se bál. *
Mio: Děti z vesnice mu ubližují a dospělí zamítají...Ale on není zlý. Je moc plachý a bázliví.... A taky trochu zaostalý, ale to jen proto že je bez domova... Může se všechno naučit...*přikývne a koukne na svého otce* Tati prosím...že tu může bydlet...a-a adoptujeme ho! *vyhrkla nakonec a prosebně zamrkala. Otec na ni jen mlčky koukal a občas koukl i na Naokiho. Nějakou dobu bylo ticho, než otec promluvil* Mio...jsi si tím jistá? *přimhouřil otec očka, při pohledu na svou dceru* Víš moc dobře že mám hodně práce a o svou sestru se musíš starat skoro sama...jsi si jistá,? *zhluboka se nadechl otec a přešel k ní blíž. Vlastně si chtěl spíš prohlédnout Naokiho. Sklonil se k němu a upíral na něj oči* Važ si toho, co pro tebe moje dcera dělá...*pokýval hlavou a usmál se na něj. Mio jen, trochu nervózně přihlížela a doufala, že Naoki neudělá nějakou hloupost*
BlueBoard.cz ShoutBoard