Přidej zprávu »
---: ---
Zeref: *Zeref stojí zrovna před zrcadlem a prohlíží si v něm svůj vlastní odraz. Stále se nachází ve Městě Trhů kde něco nějakou dobu plánuje ale dnes už to zakončí aby mohl opět vyrazit domů do Hlavního Města Země Řádu. Oblečený je v ( odkaz » dnes chce totiž vystupovat před lidmi ale nechce vypadat jako voják ale jako někdo kdo promlouvá k lidu, v tomto městě navíc dříve už promlouval aby uklidnil místní situaci poté co byl z tohoto místa ukraden krystal, který Zeref nějak před 8-mi měsíci zničil během útoku na Opuštěné Město. Konečky ukazováčku a prostředníčku si přiloží k čelu na kterém má fialovou pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In). *Tebe asi už nikdy nepoužiju, zároveň mi budeš navěky připomínat svět kde jsem se narodil a kterým jsem byl celou dobu odmítaný. *Poté si sáhne na oblast kde má svou pečeť s Bijuu (srdce) a usměje se. *Jediné co mi asi tak bude chybět jsi ty Kurama-san. *Poté vyjde ale ven a zamíří si to do středu města kde je velké pódium za kterým ke plachta, která něco zakrývá. Zeref se postaví na toto pódium s tím že kolem na střechách je několik vojáků s kušemi kdyby se toto náhodou někdo pokusil překazit. Kromě toho i okolo pódia je několik vojáku se zbraněmi ale Zeref ten nemá jedinou zbraň. *Takže toto setkání nebo spíše moje vystoupení je ve vašich očích nejspíš jen způsob jak se zviditelnit ale jde úplně o něco jiného. Víte pocházím z jiného světa a to z toho, který překypuje chakrou a ze kterého potřebujeme získat chakru jinak tento krásný svět zanikne ale to tu každý ví. Lidé z tohoto světa dobře ví jakým způsobem přežíváte a to je to krásné, nejsou tu žádné tajnosti a víte že Ninjové z našeho světa jsou nepřátelé a i přes to jsem byl nakonec nejvyšším přijat do řad vojáků z řádu kde mohu působit jako vysoce postavený důstojník. Víte já si tento svět zamiloval tak jak bych ten můj nemohl nikdy milovat, je tu řád a disciplína a není tu tolik bordelu a zmatku jako tam. Také jsem se tu zamiloval a měl jsem být otcem, dítě vzniklé člověkem z našeho světa a ženou z tohoto to mě mělo ještě více donutit přilnout k vám ale naneštěstí byla moje žena chladnokrevně a barbarsky zabita. *To několik lidí celkem zaskočilo a ozvalo se několika hlasitých vzdechnutí a tak podobně. *Víte několik členů odboje nás cestou sem přepadlo a kromě jednoho jsem všechny zabil ale ten jeden co utekl střelil mou ženu do břicha a ona mi tam zemřela v náruči! Vím že někteří obyvatelé tohoto a i jiných měst podporují odboj a to ať už jen tím že jim fandí nebo tím že jim nějak pomáhají jen chci znát odpověď na jednu věc. *Poté zvedne pravou ruku a opona za ním se zvedne a lze zahlédnout 10 křížů na kterých jsou pověšené těla 10-ti lidí. Většina z nich jsou mrtvoly ale pár z nich stále žije, Zeref některé nakonec nezabil a tak je nechal udržet při životě. *Tohle! Tohle je ten váš odboj co podle váš bojuje proti zlu, který je náš nejvyšší a řád? Který člověk co bojuje za dobro dělá něco takového? Kdo zabije nenarozené dítě? Kromě toho si tu něco nikdo neuvědomuje a to že odboj bojuje za vlastní smrt a za smrt všech žijících lidí na tomto světě! Opravdu chcete podporovat někoho kdo chce zničit budoucnost vašich dětí? Pokud ano tak řekněte každému dítěti že nebude mít rodinu a že zemře! Já jsme se rozhodl že odboj ne-jen že porazím ale zničím! Budu bojovat za to aby byl KAŽDÝ člen odboje po smrti! Tahle nákaza jménem odboj se musí vymýtit a musí se sem vrátit klid a mír! Konec zbytečnému umírání! Dávám šanci těm co odboj stále podporují ať s tím přestanou a zamyslí se nad tím zda opravdu chtějí sebrat budoucnost novým generacím a zda chtějí podporovat obyčejné vrahy a teroristy! *Poté se beze slov otočí a odejde, dost lidí je v šoku z toho co Zeref řekl ale mnoho lidí jeho slova zasáhnou, protože na jeho slovech je mnoho pravdy. Pokud odboj vyhraje a řád padne tak všichni zemřou a přijdou o budoucnost, vše čeho tu kdo dosáhl zmizí. Pokud jde o těla na křížích ty tam Zeref nechá takto viset po dobu několika dní a teprve poté je nechá odstranit. *
---: ---
Zeref: *Zeref stojí u hranice s noha klád dřeva, které jsou poskládané jako kdyby to byl nějaký trůn nebo něco takového ale na této hromadě dřeva leží tělo zabalené v nějaké látce. Uvnitř té látky se nachází mrtvá Erza, kterou zastřelil Yuzuru Yin. Zerefa to dost ranilo a jeho psychika byla na hraně kdy Suzuya mohl i zakročit a pokusit se přebrat opět kontrolu nad jeho tělem ale Zeref se rychle sebral, ví že kdyby se opět dostal na to pomyslné dno tak by kromě Erzy přišel opět o svůj vlastní život. To jak pochyboval o řádu sice nezmizelo, stále o něm pochybuje ale hodlá mu být nadále věrný aby se mohl pomstít celému odboji a nejen Yinovi, byl to sice on kdo stiskl spoušť na své kuši ale byl tam jménem odboje, protože sebou měl i několik mužů odboje (10) a všechna tato těla Zeref vzal s sebou. Nyní mimo Město Trhů stojí u té hranice, která je i poskládaná suchou slámou aby to lépe chytlo a sleduje ji a to s úsměvem na tváři. *Yu gonplei ste odon. *Poví a poté hranici zapálí svou zapálenou podchodní, kterou vloží právě do této hranice a celá hranice během chvilky začne hořet a spalovat tělo mrtvé ženy a jeho dcery uvnitř ní. Zeref sám říkal že tuší že by to mohla být dcera ale nikdy to nezjistí s jistotou zda uvnitř lůna Erzy rostla dcera nebo syn, nyní na to ale nemůže myslet hlavu má plnou plánů. Když skončí pohřeb Erzy, Zeref začne kráčet rovnou k Městu Trhů ale cestou mu zablokuje cestu jeden muž, který měří snad 2 metry a na zádech má velkou obouruční sekyru. Oblečený je v nějakém těžkém brnění a vypadá skoro jako člen nějakého barbarského klanu ( odkaz » ). Zerefovi je jasné že tohle nebude přátelské setkání a tak sáhne po rukojeti svého černého meče z chakrových tyčí, který zatím pouze uchopí ale netasí jej. Pozorně sleduje pohled toho muže, který stejně tak pozoruje Zerefa ale poté sáhne na svou sekyru a vezme ji do obou rukou. *Neboj se až s tebou skončím nezbude po tobě vůbec nic, chci jen tvou hlavu a prachy. *Zerefovi v ten moment dojde že to je pouze nějaký vrah co zabíjí lidi aby si mohl brát jejich věci a ty prodávat a také jejich peníze. *Myslíš že to dokážeš? Dneska mám hodně zlej den tak ti radím dobře aby ses na to vysral a šel po svých jinak tě tu bez slitování zabiju. *Toto jsou slova Zerefa dost hrubým a naštvaným tónem ale tomu se ten vysoký muž (barbar) jen zasměje svým hlubokým hlasem a ihned se rozmáchne svou zbraní a z pravé strany se pokusí Zerefa v oblasti trupu přepůlit. Ten ví že jeho zbraň by tu jeho mohla rozpůlit nebo roztříštit ale to by potřeboval mít dost síly ale tento muž je dost velkého vzrůstu a jak to tak vypadá jeho síla bude o dost vyšší než kteréhokoliv jiného muže (síla: 15). Zeref tedy využije toho že je spíše o dost rychlejší a skočí do strany para-kotoul a ocitne se za tím barbarem. Tam ihned opět sáhne na svůj meč ale už ho u vytasí a zaútočí zezadu na záda toho barbara ale překvapený Zeref akorát zavrávorá, sice jeho zbroj poškodil ale neprošel skrze to ani zdaleka. Má co dělat aby se udržel na nohou a nespadl, pobavený barbar se jen rychle otočí a Zerefa kopne do hrudníku a on si užije menší let vzduchem (takové 3 metry). Ihned jakmile se Zeref zvedne musí už opět uskakovat protože ten barbar po něm opět útočí svou sekyrou s úmyslem ho opět zabít ale tomu se Zeref vyhne úskokem do strany a takto ten souboj pokračuje už delší dobu. Barbar se pokouší Zerefa zabít a Zeref zkouší jak mu proseknout to mohutné brnění ale nedaří se. Sice místy už je brnění prasklé ale stále toho ještě dost vydrží a pak ho to napadne, zaútočí mu přímo do tváře. V jeden moment kdy je dost blízko u něj (barbara) aby se nemohl napřáhnout sekyrou tak Zeref bodne přímo do jeho tváře a to se mu podaří. Prorazí mu lebku a špička meče se zabodne do mozku toho barbara a poté co Zeref okamžitě vytáhne meč ven a uhne stranou to obří tělo se složí k zemi a po dopadu to hlasitě zaduní. *Sakra tys mi dal zabrat parchante. *Poví si pod nos a vyrazí do Města Trhů, nemá potřebu se o to tělo starat. Postarají se o to zvířata a případně lidi co budou chtít obrat mrtvolu toho barbara o jeho věci. *
---: ---
Yin: V tom případě bych se nemusel potýkat se zabíjením nevinných, jak jsi řekla dříve. *Pousmál jsem se.* Jestli bych se zaměřil čistě jen na zločince, potěším Jashina a mě osobně to vadit nebude, protože vím, co jsou ti lidi zač. Takže tak. *Zvedl jsem obočí a rty natlačil k sobě.* Každopádně díky, že sis mě vyslechla. Je čas, abych se odebral pryč na čerstvý vzduch na chvíli a pak se vrátil do svého pokoje a pořádně se prospal. Jestli vůbec usnu. *Pousmál jsem se a vyšel ven.* Díky moc, Naomi. Máš to u mě. Tak se zatím měj a promiň, že jsem tě vyrušil při modlení. *Zamával jsem a zavřel za sebou dveře.* No, čas se vypořádat s vlastními emocemi... *Vydal jsem se domů, kde jsem si lehl do postele a překvapivě hned usnul.*
Naomi Yuyake: V tom je to proč je Jashin tak úžasný bůh, nekáže co přesně musíš dělat. Nikdy nikomu nezakazuje zabíjet určitý typ lidí ale zároveň nepřikazuje koho musíš zabíjet. Jashin nezabíjí blízké svého služebníka, nicméně řekněme že by se nějaký zázrakem stalo že bych musela zabít své vlastní dítě no v ten moment bych zradila svého boha, protože by se změnil a nikdo nechce aby se jho víra a jeho bůh měnil. Miluji Jashina takového jaký je, nedává nám žádné příkazy a nechává nás abychom mu svou oddanost dávali najevo vlastním způsobem.
Yin: Aha, chápu. No, teď je na to tedy asi ještě pozdě. Zaprvé nejsme doma a zadruhé...můj psychický stav není v nejlepším. *Chvíli jsem mlčel.* Dovol mi se zeptat záludnou otázku? Byla bys schopna zabít vlastní dítě, kdyby si to Jashin vyžádal? *Šlo o záludnou otázku, kde by každá odpověď šla v prospěch jednoho a otočila by se zády k druhému. Byla to hnusná otázka a ani nevím, proč jsem se na ní zeptal. Zajímalo mě to a moc jsem teď nad věcmi nepřemýšlel, takže to ze mě prostě vypadlo.*
Naomi Yuyake: Musíš myslet že abys mohl být opravdovým služebníkem Jashina musíš se mu oddat celým svým srdcem a milovat ho. Ovšem pokud chceš jeho dary nesmrtelnosti a podobně musíš podstoupit rituál v oltáři smrti a to je možné jen na jednom místě a to je v našem světě v Zemi Válek. Navíc nejsem si jistá že bys měl žaludek na to zabíjet v jeho jméně každého, nejde o to zabíjet jen ty špatní ale i ty nevinné a to ať už matky dětí nebo jejich otce. My Jashinisti mezi lidmi nesmíme dělat rozdíly, musíš to brát že člověk jako člověk.
Yin: Aha. Tak každý musí něco jíst, že? *Pousmál jsem se.* Musím říct, že debaty na "jiná" témata mě docela uklidnila. Zajímalo by mě, jestli to bylo kvůli tomu, že jsme si povídali o Jashinovi v dobrém. *Podíval jsem se na náhrdelník Naomi.* Až se vrátíme, rád bych se o tom dozvěděl trochu víc. Budu potřebovat psychickou podporu a věřit něčemu mi určitě pomůže. Nebo, začít věřit můžu už tady, ale oficiálně se jím stát asi až doma, co? *Pousmál jsem se.* Hm, teď to možná vyznělo, že toužím po nesmrtelnosti. Ano, určitě je to velký bonus k tomu všemu, ale vnitřní klid je pro mě teď aktuálně vším.
Naomi Yuyake: Jashin tyto duše pohlcuje, dá se říct že to je jeho jídlo? Každá duše, která putuje k Jashinovi prožije muka a poté bude pohlcena a přestane existovat. Nicméně každá duše jeho služebníka skončí stejně ale je tu jedna výjimka kdy duše jeho služebníka není pohlcená a tato výjimka je poskytnuta těm, kteří mají jeho bližší požehnání. Víš jakmile jeho služebník pošle do jeho světa přes 150 lidských duší může podstoupit speciální rituál po kterém získá ještě větší přízeň samotného Jashina a dostane od něj další dar a tím je zastavení procesu stárnutí. Pokud jednou takový Jashinista nějakým způsobem zemře tak získá to právo navěky věků být po boku svého boha v jeho světě. *Když se Yin zeptá jak se k tomu dostala Naomi tak se zamyslí jak odpovědět. *Já se k tomu dostala jako malá, bylo mi kolem 12-ti let a já o Jashinovi něco přečetla v jedné zakázané knize a ihned jsem se do něj zamilovala, pak jsem si našla oltář smrti kde jsem se stala oficiálně Jashinistkou. Nicméně než odsoudíš Jashina a to kolik lidí v jeho jméně umírá tak mi nech říct toto, někdo ty lidi zabíjet musí jinak by se lidstvo přemnožilo a nakonec by lidstvo strávilo celou planetu a všichni bychom akorát vymřely. Jme tu pro zachování rovnováhy a i když to utrpení umírajících milujeme a zbožňujeme i svou vlastní fyzickou bolest pořád to tak je, jsme sadisti ale je to správné.
Yin: Zajímavé. Nedokážu říct, co si o něm nebo o vás myslím, protože nevím, co s těmi dušemi dělá. *Pak jsem se zamyslel.* Ale dost možná jim i dělá laskavost. Jestli už člověk jednou umře, má být prostě mrtvý. Zatahovat ho zpátky do problémů živých je podle mě špatné. Ale způsob, jakým se to dělá mi nepřijde nejlepší. Ale tak za věčný pokoj je prostá smrt asi dobrá cena. *Pak jsem se na ní podíval zamyšleně.* Jak jsi se k tomu vůbec dostala? To už to máš od malička tuhle víru, nebo jak?
Naomi Yuyake: Nebaví mě zabíjení samotné ale to že svému bohu vyjadřuji svou oddanost a duše svých objetí odesílám přímo do jeho náruče, věděl jsi že člověk který se stane obětí rituálu Jashinisty se už nikdy nedá oživit a to žádným způsobem? Jeho duše je totiž v království boha Jashina, který sbírá a pohlcuje duše lidí, které mu posílají jeho služebníci. *Naomi se tomu rázem potichu zasměje. *Pověz, upřímně jaký máš názor na to že náš bůh sbírá duše lidí a nedovolí jim se vrátit a jaký máš názor na jeho služebníky a tím myslím Jashinisty. Je to tvá jedinečná šance to říct bez následků, nebudu se zlobit a případně ti k tomu jen něco povím.
Yin: V tom případě mě trestá Jashin a zajimalo by mě, čím jsem si tohle zasloužil. Jestli to od něj někdy zjistíš, dej mi vědět. *Křupl jsem si palec na ruce, protože už jsem byl pod stresem.* Já třeba nechápu, co vás na tom zabíjení tak baví. Já zabíjím, jen když musím. Jednou jsem byl neprávem Nukeninem, protože mě obvinili za něco, co udělal jedna moje známá. Byl jsem pro všechny vrahem a nedělalo mi to vůbec dobře. Jsem rád, že se to nakonec vyjasnilo. *Potřepal jsem hlavou.* No jo no, Sumi mi dávala pěkně zabrat...
Naomi Yuyake: Bůh neexistuje, jediný pravý a existující bůh je Jashin, ostatní bozi jsou jen vymyšlení a skutečně neexistují. Moje nesmrtelnost je důkazem že Jashin opravdu existuje ale jiní bozi svou existenci prokázat nemohou a tak není důvod abych věřila v jejich existenci to je to v co věřím a proto bych nejradši i jiné víry zničila a zabila každé věřící ale tak to udělat nemohu i když bych to udělala moc ráda.
Yin: V tom případě by měli všichni v tohle městě zemřít. Ale Zeref obzvlášť, pokud mi řekl pravdu, dělal takové věci i bez války. Teď vím, že jsi je dělala i ty, ale to můj názor na Zerefa nemění. A ani na tebe. *Pousmál jsem se.* Jo, to mě bůh očividně nemá rád. Trestá mě i za ostatní lidi, jak to tak vidím. Nevím, co jsem kdy komu špatného udělal, krom toho, co se stalo teď. Zajímalo by mě, jestli někdy budu v životě stejně šťastný, jako když jsem byl malý, nevinný kluk? *Zamyslel jsem se nad dětstvím a po dlouhé době jsem nadzvedl koutky úst čistě přirozeně a upřímně, ale hned jsem je dal zase zpátky dolů, protože jsem si vzpomněl na Renjiho.* ,,Jo, ten mě, ale i celý náš svět taky pěkně zradil..."
Naomi Yuyake: V tom případě já jsem královna monster, víš moje minulost skládá z opravdu temných skutků. Moje skutky bývaly takové že tohle vše co Zeref provedl nic není. Víš taková je válka, tak to prostě ve válce chodí neměl bys nenávidět jen jeho ale celou válku kvůli které se tyto věci dějí. Kdyby se mi dostal do ruky nějaký člověk a byl to nepřítel udělala bych to stejné, hovno byla bych ještě horší a ta látka co ti způsobuje halucinace je jed Genkaku, ten stejný jsem aplikovala Renjiho v moment kdy jsem ho dostala na hranici života a smrti poté co se mi vlastně jen chtělo. Sice ho budeš nenávidět k smrti ale řeknu ti že takový jaký je on je úplně každý člověk v celém tomto zasraném Ledovém Městě, každý by udělal to stejné pokud by mohl a možná i horší a já? Já bych byla nejhorší ze všech lidí tu a nemá to nic společného s tím že uctívám boha smrti.
Yin: Tak, kde bych jen začal. *Pousmál jsem se, ale hned jsem se zase tvářil vážně.* Všechno to začalo po tom, co mě zajali tady kousek na Ledovém pohoří. Byl jsem dotažen do Hlavního města Řádu, do sklepení, kde měli žaláře a byl jsem tam držen 2 měsíce. 2 měsíce s minimálními dávkami jídla a vody. Bez přísunu denního světla. Byl jsem probouzen ledovou vodou. To bylo klasické mučení. Pak se trochu přitvrdilo. *Vyhrnul jsem si rukáv na levé ruce a ukázal Naomi ošklivou jizvu, která se rozpínala po skoro po celém předloktí.* Tahle jizva vznikla tvrdým mučením. Nejdřív mi tam Zeref v té oblasti vyřezal kůži skoro až ke kosti. Pak to zalil vařící se vodou a ještě se mi v tom dloubal jehlou v nervech. Můžu být rád, že tu ruku normálně ovládám. *Trochu jsem si projel jizvu a pak jsem jí zase schoval pod rukáv.* Zajal moji posádku. Teda Renjiho posádku, ale já jsem mu slíbil, že se o ní postarám, než se vrátí z našeho světa zpátky sem. Byl jsem donucen vybrat 8, ze svých dobrých přátel, abych zachránil zbytek, jinak by umřeli všichni. Byla to jedna z nejtěžších voleb v mém životě. Ale vsadím se, že jsem těch 8 spíš zachránil. Určitě zbytek mučil, nebo z nich udělal těžce dřící otroky. Ale byli naživu, to byl jeho slib, který splnil. *Začal jsem si poklepávat nohou. Vraceli se mi vzpomínky na to místo.* Pak mi začal každý den píchat nějaké sérum do krku, které mi způsobovalo halucinace. Ty halucinace byly tak reálné, že to snad ani není možné. Ukazovaly mi věci, kterých jsem se nejvíc bál, nebo nejhorší vzpomínky. *Začal jsem si silně škrábat hlavu. Vřeštěl mi v ní můj vlastní hlas. Začala mě zase bolet ruka a klepal jsem se. Po chvilce jsem se uklidnil a zhluboka dýchal.* Nic to není, Yine...Nic to není... *Říkal jsem si velmi potuchu, abych se uklidnil.* No a po 2 měsících tohohle mě jeden z mých držených přátel pustil. Slíbil jsem mu, že je pomstím a vrátím se pro ně. *Podíval jsem se na Naomi se zoufalým pohledem.* Bojím se, že teď už nebude komu ten slib plnit... No a to jsou moje důvody, proč Zerefa vidím tak, jak ho vidím. Ještě nějaké otázky?
Naomi Yuyake: *Samozřejmě ho obejme, nicméně stále má něco na jazyku a musí to Yinovi říct. *Yine, mohu se tě na něco zeptat? Co přesně Zeref provedl, když ho nazýváš monstrem? *Naomi sice Suzuyu nikdy neměla ráda ale Zerefa vlastně nezná a tak o něm ještě nemá žádný obrázek. Docela ji zajímá proč je podle Yina Zeref až tak zlá osoba, co ví tak pokud jde o svatbu nebyl to Zeref ale právě Suzuya a pokud jde o to jak ji Zeref střelil nemůže mu to vyčítat prostě je to nepřítel a určitě to není nic osobního. *
Yin: No moc jsi mi tím nepomohla, abych pravdu řekl. Vím, že si každý zaslouží trpět, ale Zeref je prostě monstrum. *Postavil jsem se a obejmul jsem Naomi.* Snad ti nevadí objetí vraha nenarozeného dítěte. *Přestal jsem jí objímat a opět jsem otevřel dveře.* Hádám, že budu muset přijít na způsob, jak tohle všechno přijmout a vyrovnat se s tím sám. Ale díky, máš to u mě.
Naomi Yuyake: Ta žena za nic nemůže když to tak vezmeš víš já docela chápu proč vojáci řádu bojují proti odboji, být to v našem světě tak bojuji také na straně kde stojí nyní řád. Když se vžiješ do role řádu tak vojáci bojují za záchranu svého světa. Ano ničí jiné světy ale oni to dělat musejí jinak zaniknou a odboj bojuje za zničení svého světa, dá se říct že to jsou teroristi, víš já nestojím na žádné straně ani na straně odboje ale ani na straně řádu, pouze odboj využívám. Když odboje vyhraje tak tento svět bude zničen a to je to o co mi celou dobu jde, proto jsem se rozhodla využít odboj a pomoct jim zničit řád. Víš ono Zeref sice provedl něco zlého a ty máš důvod ho nenávidět ale každý z nás si zaslouží trpět, nikdo tu není bez viny.
Yin: Heh. *Pousmál jsem se.* Dělá mi radost, že trpěl, protože si to zaslouží, ale stejně. Měl umřít jen on, maximálně jeho žena. Ne to dítě. Kdybych věděl, že tamtudy pojede těhotná žena, tak bych tu akci ani nepodnikl. *Přestal jsem se usmívat a utřel si kapičku slzy, která se mi chystala stéct dolů po tváři.* Pověz, Naomi. Jak se s tím mám vyrovnat? Chápu, že s tím budu žít do konce života, ale potřeboval bych se zbavit té bolesti a pocitů, které prožívám právě teď...
Naomi Yuyake: Jak jistě víš, Zeref už je velmi stará osoba a za celej život ztratil velké množství lidí. Původní ženu, dítě a prožil si mnoho utrpení a tak už ví jak se s tím vyrovnat aby ho to nesložilo okamžitě, navíc neukazuje svou slabost před svými nepřáteli. Jsem si jistá že trpěl ale trpěl uvnitř a jakmile jsi mu ujel tak jistě začal truchlit. *Naomi si tím je naprosto jistá a ani trochu nepochybuje o pravdivosti svých slov. *
Yin: Popravdě už bych to nerad rozebíral dál. Už jsem si dostatečně uvědomil, co jsem udělal a rád bych byl chvíli sám. A vůbec mi nepomáhá, že by to nevyšlo nikomu. Spíš mě štve to, jakým způsobem to dopadlo. Moje smrt by byla spíše vykoupením, takže momentálně prožívám nejhorší období života. Huh. *Vydechl jsem.* Ale asi mi nejspíš už neuškodí, když si tě ještě vyslechnu... *Šel jsem se posadit zpátky na postel, kde jsem seděl před chvílí a podíval se na Naomi.* Tak poslouchám.
Naomi Yuyake: *Vyslechne si co dál má na srdci, sevření ruky na které má rukavici s navijáky uvolní a struny spadnou z Yinovi nohy. Poté stačí jeden pohyb a struny se opět navinou do rukavice a Naomi si ji sundá. *Chápu, cítíš se jako slaboch ale každej je jinej. Pro vojáky z tohoto světa jsme jen pěšáci a musíme využívat vše co umíme a tento svět porazit. *Poté dojde až k Yinovi a otočí ho tak aby stal čelem k Naomi. *Se Zerefem to byl průser, chápu ale musíš myslet na to že tvůj plán by nevyšel nikomu. Pokud tě trápí proč byl klidnej i přes to že jsi mu zabil dívku a nenarozené dítě tak ti to vysvětlím, pokud o to stojíš zase si běž sednout. *Ustoupí stranou po těchto slovech aby mohl případně opět projít zpět na místo kde původně seděl. *
Yin: Oh, to se pleteš, já jsem neřekl, že jdu pryč jako pryč. Neopouštím město. Jen jsem potřeboval jít na vzduch a trochu se třeba projít po pohoří. Vím, co by mě venku čekalo a to nechci, i když teď hodně trpím. Věřím tomu, že bych nenašel pokoje ani po smrti, kdybych tomuhle trestu utekl. *Řekl jsem klidně a lehce se podíval za rameno a pak na nohu, kterou mi její struny prořezávaly.* Hmm. *Zhluboka jsem se nadechl a vydechl pouze nosem.* Nohu si klidně vezmi. Stejně nejsem schopný bojovat v takovémhle stavu. Nejsem schopný se nijak bránit, či jen utíkat. Jediné, co můžu, je myslet a zamýšlet se nad sebou. *Poklepal jsem si prstem po hlavě.* A kdybych se do další akce zapojil, tak bych stejně nic nezmohl. Co jsem doteď zvládl s oběma nohama? Hm? Nic. Takže jen s jednou bych na tom byl stejně, akorát by se mi hůř chodilo. Ale to, jestli mi ji vezmeš, nechávám na tobě, město stejně neopustím.
Naomi Yuyake: *Naomi vidí jak Yin odchází a tak si mezitím na pravou ruku nasadí svou speciální rukavici, která v sobě má naviják a z konečků prstů lze vysílat struny. Struny jsou tak pevné a ostré že dokáží lehce přeseknout i lidskou kost jako kdyby to bylo to nejmenší co ty struny dovedou. Jejich hlavní výhodou je totiž to že kov ze kterého jsou udělané je smíchaný s práškem z krystalů Shoutonu. Tou rukou pak jen jemně švihne tak aby vystřelila dvě struny a obmotala je kolem Yinovi pravé nohy od kotníku ke kolenu a jemně stiskne ruku jako kdyby ji chtěla dát v pěst ale jen opravdu jemně aby Yin cítil ten tlak na noze a jak se mu něco velmi tenkého zařezává do kůže. *Mohu ti říct jen tohle, pokud odejdeš tak z tebe bude kromě toho co jsi právě řekl i sraba a to si myslím že nejsi. Musíš nést za své činy zodpovědnost tím že se tomu postavíš čelem a nějak to překonáš, ovšem rozhodně nebudeš utíkat jako pes se staženým ocasem, kromě toho kdyby tě Řád zajal tak bys jim mohl poskytnout až moc citlivých údajů a o to nestojí ani jeden z nás takže máš dvě možnosti. Buď se otočíš a zůstaneš nebo i tak odejdeš a já tě nechám ale musíš se odsud vykoupit a moje cena abych tě pustila je tvá noha. Takže volba je na tobě.
Yin: *Postavil jsem se a podíval se jí do očí tak, jak řekla. Jen jsem stál a poslouchal.* Jsem si moc dobře vědom, že jsem udělal chybu. Nepřemýšlel jsem. Touha po pomstě nade mnou převzala kontrolu. *Řekl jsem co nejsrozumitelněji jsem mohl, protože jsem byl na pokraji psychického zhroucení. Najednou jsem však od Naomi dostal pěstí. Zaregistroval jsem pohyb, ale nic jsem nedělal, i kdybych se chtěl vyhnout, bylo by to nemožné. Spadl jsem na zem a odplivl si krev a zbytky si utřel s koutků rtů. Opřel jsem se o nohu postele a zůstal na zemi, mezitím co jsem s pohledem do země poslouchal Naomi.* A ty si myslíš, že jsem to udělal schválně? Myslíš, že bych byl schopný zabít nenarozené dítě, ať už by bylo kohokoliv? Jak už jsem říkal, mířil jsem na Zerefa a z kočáru za ním najednou vylezla žena, kterou jsem trefil. Až když ji Zeref chytil, jak padala na zem jsem si všiml, že má břicho. Předtím jsem to nezaregistroval. Ale máš pravdu. To, co jsem udělal nelze odčinit a nikdy se už tohohle pocitu nezbavím. Budu s tím muset žít do konce života a to je můj trest za moje činy... *Řekl jsem se slzami v očích. Už jsem to nevydržel.* Celý tenhle svět mě kompletně zničil. Až do nejhlubšího vnitra. Nepoznávám se už. Už si nepamatuju, kdy jsem byl naposledy šťastný, nebo kdy jsem se naposledy usmál bez toho, abych se u něj trochu přetvařoval. *Postavil jsem se a položil Naomi ruku na rameno.* Díky, že sis mě vyslechla. *Už jsem nebrečel. Šel jsem směrem ke dveřím.* Nejlepší pro mě teď bude odejít, řekl bych. Proti tomu, co nás teď čeká nemám nejmenší šanci. A i kdyby dřív nějaká byla, tak teď není. *Pousmál jsem se falešným úsměvem, který se hned zase změnil do zničené tváře. (Jako Ragnar :D)* Půjdu si po svých a zmizím společně s tímhle světem. A jestli mě to na konci hodí zpátky do našeho, moc dlouho tam nezůstanu. Yuzuru Yin zemřel v tomhle světě. Momentálně jsem jen tělesná schránka bez s obrovskými jizvami na mrtvé duši. Jsem teď jen bezcenný kus masa. Měj se pěkně a hodně štěstí. *Začal jsem otevírat dveře.*
Naomi Yuyake: *Naomi tiše klečí a opět má zavřené oči, nyní se už nemodlí ale jen tiše poslouchá slova Yina. Celou dobu nereagovala, jako kdyby ho ani neposlouchala a pak se zvedla a otočila se tak aby stála čelem k Yinovi. *Postav se a podívej se mi do očí. *Už z jejího tónu lze poznat že to není žádost ale příkaz, sice postavením není nad ním ale pokud jde o sílu tak je daleko silnější jak on a on by si toho měl být vědom. Pokud tak Yin udělá tak se mu Naomi naprosto klidným pohledem podívá do očí, nezlobí se na něj aspoň tak by to Yinovi mohlo přijít ale ani nevypadá moc nadšeně. *Jsi tu dost dlouho abys věděl že deset lidí na Zerefa nemůže stačit, to je pro něj pouhá rozcvička a střelou ho taky ze zálohy netrefíš. Měl by sis už všimnout že před ním se člověk z našeho světa neskryje, sice nevím jak je to možné ale očividně je dost těžké se před ním ukrýt a on je schopen nás nejspíš nějak vyhledat nebo vystopovat. To cos udělal je blbost, zbytečně jsi zahodil životy těch deseti lidí ale chybami získáváš zkušenosti a poučíš se z nich. *Poté Naomi jen mrknutím oka Yinovi dá ránu svou pravou pěstí kdy ho chce udeřit do tváře ze strany (z jeho strany to je levé tvář). Naomi se s tím nesere a jde do toho plnou silou (7 bodů) a také plnou rychlostí (6 bodů). Tak nějak chce Yina udeřit tak silně aby ho srazila k zemi. *Jsem Jashinista to ano! Neexistuje tu nikdo kdo by zabil více lidí než já ale zabít nenarozené dítě! To je to nejhorší co člověk může udělat! Je to ta nejhorší věc co člověk může spáchat! Ty debile! *Poté se k němu natáhne aby ho chytla za límec u krku a přitáhla si jeho tvář k té své. *Je ti jasný že kdykoliv se podíváš do zrcadla už navždy ať už budeš v jakémkoliv těle tak budeš vrah nevinné lidské bytosti, která nic ještě nespáchala a sebral jsi ji šanci na život?! *Dřív by nad tím Naomi jen mávla rukou, nicméně jako Naomi na to nahlíží jinak navíc když ona sama má syna (Toshira). *
Yin: *Zabouchl jsem za sebou dveře a sedl jsem si na postel, která byla kousek od Naomi.* No, kde bych jen začal. *Mluvil jsem s docela vysmátým výrazem, ale bylo to spíš z toho, jak špatně jsem na tom teď byl.* Asi jsem uvrhl Odboj do spárů pekelných. *Řekl jsem a podíval jsem se na ní s pohledem plným strachu z toho, že vše, co jsme zatím udělali, jsem pohřbil. Po menší odmlce jsem pokračoval.* Dostal sem informaci, že Zeref si to vezme přímo tou nejjednodušší cestou do Města trhů, tak jsem mu vyšel naproti. Vzal jsem sebou 10 mužů, nepřežil ani jeden. *Řekl jsem jen část, abych to rychle shrnul, ale to nejhorší jsem si nechal na konec.* No a taky jsem mu zabil těhotnou ženu. Chtěl jsem aby trpěl za všechno co udělal mě, Mito, Odboji, prostě všem. Ale mířil jsem na něj, jen se otočil a šíp letěl dál na těhotnou ženu, která byla kousek za ním. *Před poslední větou jsem se díval na podlahu před sebou, měl jsem propletené prsty, které jsem měl kousek před ústy s lokty opřenými o kolena. Zároveň jsem klepal nohou, kvůli nervozitě a strachu a podíval se znova na ní se slzami na krajíčku.* Nechtěl jsem zabít tu ženu a to dítě. Ta žena by mi tolik nevadila, ale zabil jsem dítě. Nenarozené dítě. A navíc jsem nezabil Zerefa. A nepoložilo ho to. Stál klidně na místě a namířil na mě zbraní. Pak jsem utekl, protože zůstat by byla jistá smrt. Ach bože! *Při poslední větě jsem jsi prsty projel vlasy po celém povrchu hlavy a nadzvedl nohy a dupl si s nimi.* Nechtěl jsem nic víc, než jen pomstu a podívej, co jsem udělal...
Naomi Yuyake: *Naomi byla u sebe a klečela na zemi v kruhu, který vyplňoval jakýsi trojúhelník ( odkaz » ) a uvnitř tohoto znaku, který je nakreslený krví sedí Naomi na svých nohou (jakoby klečí ale sedí si na nohou). Má zavřené oči a na krku má svůj přívěšek se stejným znakem jako je ten uvnitř kterého Naomi klečí. Čelo ji jako obvykle zdobí fialová pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In). Už je to delší doba co skončil souboj v Opuštěném Městě kde Odboj utrpěl porážku i když se nedal tak lehce. Mito se od toho dne neukázala v Ledovém Městě, které Naomi s Yinem nyní spravuje ale tak Yin v tom nemá moc zkušeností a tak to bere hlavně Naomi a Yinovi nechává volnou ruku aby si mohl volně cestovat, plnit úkoly a sílit. Oblečená je ( odkaz » ) - kapucu nemá nasazenou. Když vejde Yin a to bez klepání tak Naomi jen zavrčí aniž by otevřela oči. *Ať je to důležité jinak tě vykuchám jako prase.
Yin: *Po krátké výměně pohledu jsem se otočil dopředu a ještě několikrát jsem popohnal koně, aby jel co nejdéle co nejrychleji. Koně jsem musel dohnat až na pokraje vyčerpání, protože když jsme dojeli zpátky do Ledového města a já z něj seskočil ještě za cválání, tak si lehl.* Přineste mu vodu... *Nařídil jsem stráži.* Pane, co se stalo? Kde je zbytek lidí? (Odboj) Všichni mrtví, mise neúspěšná. A teď ticho, potřebuju chvíli pokoj. (Yin) *Rychle jsem odešel. Nechtěl jsem se s ničím teď svěřovat nikomu z Odboje, dokud jsem si o tom nepromluvil s osobou, které zde nejvíce věřím.* Naomi, musíme si promluvit. *Otevřel jsem dveře bez klepání. Bylo na mě vidět, že jsem rozrušený. Myslel jsem si, že jsem udělal dobrou věc, ale měl jsem z ní špatný pocit.*
Zeref: *Zeref se snaží šipkám z kuše vyhnout ale některým se nedá vyhnout tak lehce jak jiným a tak využije své citlivosti na pohyb a jednu šipku zblokuje plochou stranou svého meče a další se vyhne a poté další zablokuje, dokud se nedostane do momentu kdy je Yin bez nábojů. Už se viděl u Yina ale on si stihl dost brzo uvědomit že tohle je pro něj prohraný boj a utekl mu, nakonec si s ním ještě stihl vyměnit pohled a Zeref na něj namíří špičku svého meče a pozorně ho probodává svým pohledem. Chce mu tím dát najevo že se mu pomstí. *Jejich krev bude vykoupena tou tvou. *Yin to samozřejmě nemohl zaslechnout ale z toho jak se na něj dívá mu musí být jasné že Zeref řekl něco takového. Poté se vrátí k tomu kočáru a s Erzou v náruči se vrátí do vozu a donutí kočího aby je dovezl do Města Trhů, chce tam Erze a své dceři dopřát jejich poslední rozloučení. Samozřejmě když se ocitl ve vozu tak se tam složil na kolena a pevně Erzu objal a zabořil do její hrudi svou tvář a rozplakal se. Nyní tu není nepřítel co by mohl vidět jeho slabost a před kterým by se musel mít na pozoru. Jeho emoce mají nyní volný průběh a nemusí je nijak potlačovat, tohle pro něj je rozhodně těžká situace v jaké se ocitl. Měl štěstí a vidinu krásné budoucnosti a lusknutím prsty o vše přišel. Jak se s tímto vyrovná sám ještě neví, nyní neví vůbec nic. *
Yin: *Vyměnil jsem si se Zerefem pohled.* ,,Jakto, že stojí tak v klidu? Jakto že je v klidu? JAKTO ŽE NETRPÍ?!?!" *Zařval jsem si v duchu a namířil na něj kuši. Vystřelil jsem 1 a netrefil jsem. Byl jsem naštvaný, že mi srdce bušilo v krku. Zeref se ke mě postupně vydával větší a větší rychlostí a já na něj jen střílel šípy z kuše jeden za druhým. (Dohromady 3, zásobník má 4 jenom.)* Už zdechni ty monstrum! *Zařval jsem i na něj. Docela mě trápilo, že vlastně trpím zase jenom já a to z toho důvodu, že on netrpí. Když jsem viděl, jak moje šípy míjejí Zerefa a on se ke mě nebezpečně rychle přibližuje, odběhl jsem na koně, vyskočil na něj a kopl ho do boků, aby vystřelil co nejrychleji.* Hyjé, hyjé! *Kůň začal sprintovat pryč a já jsem se jen otočil za Zerefm s utrápeným naštvaným pohledem (klasika, křec v ústech, obočí u sebe, ale utrápený pohled, směřovaný jemu přímo do očí.).* ,,Tak tohle nedopadlo vůbec dobře..."
Zeref: *Zeref se skloní k Erze a věnuje ji poslední polibek. Tímto způsobem se s ní rozloučil a pak se od ní odtáhne a prsty přejede po její tváři a zavře ji takto oči. Netuší ani proč ale vzpomněl si na jednu knihu o starodávné civilizaci, která kdysi žila ve světě ze kterého pochází. Tuto knihu o nich četl ještě v době kdy sám žil a ovládal své tělo, tato civilizace žila na ostrově Hahaji a co si pamatuje tak měli unikátní jazyk, který Zeref do jisté míry ovládal. *Yu gonplei ste odon. *Nikdo nemůže tušit co tato slova znamenají ale Zeref to ví s jistotou (překlad: Tvůj boj je u konce). Poté se skloní i nad její břicho poté co ji opatrně položil na záda a políbí její nafouklé bříško a pohladí ji po něm. Netuší ani proč mu nyní na mysl přicházejí různá slova té civilizace ale nejspíš to bude to že až nyní pochopil jejich význam. *Odpočívej v pokoji Aimi, moje milovaná dcero. *Yin by nejspíš čekal že Zeref bude velmi rozrušený a nebude schopen klidně přemýšlet ale místo toho sáhne po svém meči a klidně se zvedne a otočí se čelem k němu. Za svůj život si prožil mnoho psychických kolapsů a to hlavně kvůli Suzuyovi takže tohle prozatím dokáže přejít, nyní není čas na truchlení ale na něco jiného a to pomstu. Zvedne svůj meč před sebe jako kdyby se díval na sebe v odrazu černé čepele (nekouká xD) a pak meč nechá podél těla a podívá se pozorně na Yina s klidným a odhodlaným výrazem, je jasné že ho hodlá zabít. *Osir gonplei nou ste odon. *V překladu by se to dalo vyložit něco jako „můj souboj ještě neskončil“ a poté vyběhne plnou rychlostí proti Yinovi a jako že Zeref dosahuje obrovské rychlosti (Rychlost 12). *
Yin + Erza: *Zásah byl, ale ne takový, který jsem čekal. Šíp těsně minul Zerefa, ale trefil osobu, která vyšla z kočáru.* ,,To snad ne, já jsem se netrefil..." *V ten moment mi nedocházelo, co jsem vlastně udělal. Prostě jsem jen vidět Zerefa bez jediného škrábance a svojí prozrazenou pozici a to mi nedělalo vůbec radost. Proto jsem chvíli jen strnule sledoval, co se děje, protože mě to překvapilo.* ,,Ale...koho jsem to vlastně trefil?" *Mezitím Erza upadla do náruče Zerefa a ten ji jemně položil na zem.* Huh, Co se to děje? Necítím si břicho a nohy? Jsem celá taková...otupělá... *Řekla jsem s roztřeseným hlasem a vytékající krví z úst. Podívala jsem se na Zerefa a okamžitě jsem prokoukla jeho lež. Spustila jsem slzy. Bylo mi jasné, co se vlastně stalo, když jsem periferně zahlédla šíp v mém břiše. Pohladila jsem Zerefovi zakrvácenou rukou tvář.* Mhm, určitě. Taky se neboj. Všechno bude v pořádku. Jen si na chvilku odpočinu po náročné cestě a zanedlouho budeme ty, já a hlavně Aimi jedna velká a šťastná rodina. *Moje slova doprovázela hromada slz a hromada vytékající krve z rány na břiše. Poslední okamžiky jsem Zerefovi věnovala jen milý úsměv.* Miluju tě a vždycky budu... *Řekla jsem a moje ruka, která mu doposud hladila tvář pomalu klesla na moji hruď a já jsem jen zavřela oči při pohledu na jedinou osobu na světě, která pro mě něco znamenala. Mezitím si Yin uvědomil, co se to vlastně děje.* Heh. Hahahaha... *Zasmál jsem se potichu.* ,,Tak co? Jaké je to pocítit ztrátu někoho tobě blízkého, co? Ta bolest není příjemná, že?" *Řekl jsem si v hlavě, mezitím co jsem se s šíleným úsměvem díval na Zerefa. Pořádně jsem si prohlédl ženu, kterou jsem právě zastřelil a spatřil jsem něco, co bych nikdy nečekal. Její břicho bylo celé nafouklé a oteklinou po šípu to nebylo. Byla těhotná.* Já mu zabil i dítě... *Řekl jsem si pod nos velmi potichu. Nejdřív to ve mě vyvolávalo pocit uspokojení, že ho konečně vidím trpět, tak jako viděl on mě, ale přeci jen šlo o nenarozené dítě a tak mě smích po chvíli přešel.* ,,Bože, co jsem to udělal?" *Docela silně jsem to rozdýchával s vytřeštěným pohledem na zem.* ,,Hlavně klid...hlavně klid...nemohlo to být jeho dítě. A i kdyby, tak by z něj byl stejný odpad, jako je Zeref..." *Snažil jsem se uklidnit sám sebe a po chvíli jsem se opět podíval na Zerefa a mtrvolu ženy s docela nejistým pohledem.*
Zeref: „To byl poslední teď už jen Yuzuru.“ *Pomyslí si v moment kdy padne poslední z vojáků odboje, současně v ten moment zaslechne hlas Erzy a tak se na ní otočí aby ji mohl uklidnit a s úsměvem ji říct že už je vše v pořádku. Yuzuru totiž není někdo kdo by je mohl ohrozit, aspoň takto Zeref přemýšlel. Nicméně to už na Zerefa letí šíp a jak se otáčel přímo na Erzu tak aniž by ji stihl něco říct tak šíp mu proletí těsně kolem krku a proletí přímo na Erzu a zabodne se jí přímo do jejího kulatého bříška ve kterém se vyvíjí jejich dítě. Zeref v ten moment ihned vyběhne k Erze aby ji stihl chytit do náruče, počítá že mu spadne a neudrží se na nohou a nechce aby spadla na zem a šíp si zarazila ještě hlouběji. Zeref automaticky klesne a na kolena a hlavu Erzy si položí do klína a rukou ji začne hladit po tváři. *Neboj to nic není, jsem doktor pamatuješ? Postarám se o tebe jen na chvilku usneš a až se probereš vše bude v pořádku. *Samozřejmě že lže, jeden pohled a bylo mu jasné že bez chakry to nikdy nevyléčí a ona mu tu zemře ať by udělal cokoliv a tak místo toho aby se ji pokoušel zbytečně zachránit ji chce aspoň zalhat a uklidnit jí, současně mu ale z koutků očí tečou proudy slz. *
Yin + Erza: *Jen jsem z dálky sledoval, jak všichni moji vojáci postupně padají k zemi mrtví.* Promiňte, chlapi. Ale věřte, že neumíráte pro nic. Vaše smrti povedou ke smrti jednoho z nejsilnějších lidí Řádu. (Yin) *Řekl jsem a namířil jsem kuši na Zerefa. Prsty jsem měl na spoušti, dýchal pomalu a zhluboka a snažil se najít okamžik, kdy bude Zeref v dokonalé pozici na výstřel. Zároveň jsem při tom sledoval, jak se kolem něj začíná hýbat pomalu méně lidí.* ,,Musím konat rychle..." *Mezitím v kočáře u Erzy...* ,,C-Co se to děje?" *Viděla jsem pouze siluety lidí přes záclony a zvuky čepelí a sténání. Siluety se pomalu začali přibližovat ke kočáru a tak jsem si myslela, že se něco děje a pomalu jsem natahovala ruku ke dveřím. Najednou však vše utichlo a viděla jsem jen jedinou siluetu u kočáru. Otevřela jsem dveře a půlkou těla vykoukla ven.* Zlato? Je všechno v pořádku? *Mezitím Yin sledoval špičkou šípu Zerefa a jak k zemi upadají poslední vojáci. Když Zeref sekl do posledního, tak jsem na něj vystřelil. Byl jsem si jistý, že na něj šíp doletí. Nebyl jsem moc daleko a nebyly mezi námi žádné překážky. Jen jsem zaregistroval, že se otevírají dveře kočáru těsně před tím, než jsem vystřelil.*
Zeref: „Past, to je jasné.“ *Pomyslí si Zeref v moment kdy si prohlédne kus toho kmene přesně v místech kde byl přeseknutý. Kdyby to spadlo přirozenou cestou spíše by vlákna dřeva byla rozštípaná ale tato vlákna jsou přerušená (přeseknutá) jako kdyby do toho někdo mlátil sekyrou. To je přesně ten moment kdy si Zeref uvědomí že cítí chakru, což by se dít nemělo pokud by tam někde nebyl Ninja. Jeho enzym, který má v těle mu poskytuje totiž možnost cítit chakru okolo sebe a to až do vzdálenosti padesáti metrů. * „Yuzuru Yin.“ *Projde mu myslí v moment kdy si uvědomí že tu chakru poznává, ovšem v ten moment na něj už vyběhne těch několik vojáků z řad odboje a Zeref ihned vytasí svůj černá meč, který jako by pohlcoval světlo. Připraví se na útok nejrychlejšího z nich a v ten moment ihned silně zaútočí proti útoku toho vojáka a využije svou plnou sílu (Síla 9). Síla Zerefova meče ten jeho zničí a ten se roztříští jako sklo a tím ho kromě odzbrojení rozsekne jako kus másla. První člen odboje padl k zemi mrtvej a to bez jediné známky života, očividně ho Zeref zabil ještě dřív než stihl padnout k zemi. Pak se ihned odrazí od země a odskočí trochu stranou aby se vyhl dalšímu příchozímu útoku a mohl zaútočit znovu a zabít dalšího z nich první ranou, kdyby neměl takto silný meč byl by to těžší souboj ale hold pro jejich smůlu jim meče ničí při prvním kontaktu do kterého se pořádně opře. Někdo by mohl říct že Zeref tam mezi nimi jen tak klidně tančí a likviduje jednoho za druhém. Postupně se takto přesouvá k boku kočáru kde jsou dveře, které vedou právě do kočáru kde je ukryta Erza a pokud jde o kočího ten se kryje za kočárem na jeho druhé straně aby ho někdo nezabil nebo ho nezatáhl do souboje. *
Yin: Cože?! *Vykřikl jsem opravdu hlasitě na jednoho člena Odboje.* Ano, je to tak, pane. Unikla nám informace z důvěryhodného zdroje, že Zeref pojede do Města trhů touhle cestou. (Odboj) Výborně, budu ti věřit. Ty! Připrav koně a 10 lidí. Za 15 minut nejpozději očekávám všechny před branami Ledového města a to je rozkaz! (Yin) *Věděl jsem, že nejsem žádný generál nebo tak, ale byl jsem výše postavený člen Odboje a tuhle šanci jsem prostě musel využít. Za 10 minut bylo všechno připravené a mohli jsme vyrazit. Jeli jsme co nejrychleji jsme mohli a podle mých výpočtů bychom tam měli dorazit ještě dříve než Zeref a mohli bychom nastražit nějakou past. Když jsme tam dojeli, nechal jsem pokácet strom, který byl kousek od cesty a ten se už pak jen dokutálel na cestu. Kolem cesty byly vyvýšeniny a cesta byla jakoby "zasunutá kousek pod povrch země, takže objetí nepřipadalo v úvahu. Naše jednotka byla rozestavěna za kopci, takže jsme nebyli vidět. Já jsem byl na pozici, odkud jsem na všechno krásně viděl, mohl dát signál a měl čistou linii dostřelu (Měl jsem u sebe kuši, kterou jsem vzal jednomu z jednotky). Když dorazil kočár, tak z něj vystoupí osoba, kterou jsme všichni přesně očekávali. Zeref. Chvilinku jsem počkal, ale bylo mi jasné, že Zeref je někdo, před kým se moc dlouho neschováme, tak jsem mávnul rukou a dal znamení, aby všichni vyrazili na Zerefa a neměli slitování. Vzal jsem dobré bojovníky, takže by Zerefa mohli alespoň trochu potrápit, když už jsou v takovém počtu. Já sám jsem zůstal schovaný a čekal na příležitost pro výstřel. Chtěl jsem si být jistý čistým zásahem. Erza mezitiím čekala v kočáře, jak jí nařídil Zeref.*
Zeref: Jasně, přesně tak to bude. *Poví klidně s úsměvem a Erzu pak políbí. Nejde mu o nějaké vášnivé polibky ale místo toho své rty s těmi jejími spojil aby jí mohl věnovat několik láskyplných polibků ze kterých je jasně poznat jak moc ji miluje. Mezitím se ovšem zastaví vůz a to celkem prudce, trochu to se Zerefem cukne a on málem spadne, naštěstí to zadrží tak aby nespadl a Erza nespadne protože ji zrovna držel ve svém objetí. Netuší proč by se ten kočár zastavoval. *Co se to asi děje, počkej tady dobře? *Poví Erze a vyjde ven z kočáru aby se mohl podívat co se děje a všimne si nějakého velkého kusu kmene od stromu co blokuje cestu. *
Erza Scarlet: *Dívala jsem se na něj docela překvapeně.* Heh? *Začala jsem se divit, že mi tečou slzy po tváři. Začala jsem si je utírat, ale ono to nepřestávalo.* Heh, bože, to je to nejhezčí, co mi kdy kdo v životě řekl... *Začala jsem silně brečet slzy štěstí a radosti a padla jsem Zerefovi na hruď.* Ani nevíš, co vše pro mě ta věta znamená. ,,Nikdo mi tohle nikdy neřekl. Většinou mě lidé jen využili na nějakou krádež nebo akci a pak už se mnou nikdy nenavázali kontakt a když jsme se někde potkali, dělali že mě neznají. Díky, Zerefe..." *Podívala jsem se mu s úsměvem do očí.* Ať už Aimi, nebo Eileen, bude to naše dcera a to je podstatné. Obě jména se mi líbí, ale to tvé víc zní. Já jsem pro Aimi, ale uvidíme, co nabídne čas, hm?
Zeref: Miluju tě, nečekal bych že bych nějakému světu nebo místu mohl opět říkat domov a cítit k někomu lásku. *Zeref to myslí vážně, původně sám sebe po probuzení považoval jen za chodící zkázu a smrt, jako kdyby už neměl mít pocit štěstí ale musí pouze způsobovat bolest ostatním. Když poznal Erzu a trochu více se s ní sblížil tak poznal že to tak není, cítí že je šťastnej a nic mu nechybí. Nemyslí na vlku mezi Řádem a Odbojem, nemyslí na to že ho dočasně ovládl Suzuya a zabil Mito muže a tchýni a málem i ji. Když je v přítomnosti Erzy tak mu nechybí absolutně nic. Její otázka ohledně zničení Odboje Zerefa donutí se zamyslet, on osobně to nevidí moc příznivě. Ví že klíčem ke zničení Temného Světě je smrt všech generálů a získání jejich krystalů, které mají v tělech. Současně jsou živý jen dva a pak ten nejvyšší z původního počtu pěti generálů + jeden nejvyšší. *Neboj vyhrajeme, mimochodem napadlo mě jedno pěkné jméno co takhle Aimi (Význam jména Aimi je krásná láska). *
Erza Scarlet: A silná po tatínkovi. *Jemně a potichu jsem ho doplnila, mezitím, co jsem svou hlavu opřela o jeho rameno.* Jak dlouho ještě pojedeme? Začínám mít docela hlad. Sama toho sním hodně a když pomyslím, že musím jíst za dva. *Pousmála jsem se.* Doufám, že to s Odbojem brzy vyřešíte. Ráda bych, aby se naše dítě narodilo do světa, které pro něj bude bezpečné. Vím, že nemůžeme zlikvidovat všechno nebezpečí, ale ten trn v patě jménem Odboj, musí pryč. *Podívala jsem se mu do očí s nadějí a prosbou, aby to co nejrychleji zařídil.* Jinak, nad jménem jsem už přemýšlela. Co takhle Eileen?
Zeref: Ale právě naopak to něco je, kůň tím jak jede není jako nějaké kolo s tím že nejede rovně ale tou chůzí bys na něm jemně nadskakovala a to pro dítě není ani trochu dobré. *Poví a nad jejími slovy o vypalování města se krátce a tiše zasměje. *Jméno? *Nad tímto Zeref ještě nepřemýšlel, posune se trochu blíže k Erze a přitulí se k ní. Jednou rukou ji obejme a přitiskne si ji k sobě a tu druhou ji položí na její bříško ve kterém roste jejich potomek. *Nevím proč ale mám pocit že to bude holka, možná jsem mimo ale tuším že to bude holka a krásná po mamince.
Erza Scarlet: Říkám ti, že to nic není! Jízda na koni není nic, co bych nezvládla i s dítětem uvnitř. *Řekla jsem docela naštvaně.* Teď se ale hlavně modli, aby tam měli to, kvůli čemu tam jedeme. Jestli ne, vypálím celé to město. *Řekla jsem s vážnou tváří, ale pak jsem se zasmála.* Ale ne, dělám si legraci. Jenom je donutím, aby mi to okamžitě sehnali. *Povzdechla jsem si a pohladila si břicho.* Haa. Co myslíš, že to bude? Kluk nebo holka? Nechtěl bys už začít přemýšlet nad výběrem jména? Vím, že jsme v půlce cesty, ale to uběhne raz dva.
Zeref: *Zeref se dal o návratu z Opuštěného Městě dohromady s Erzou a dokonce se k ní po dalším měsíci nastěhoval. Dnes už je to tak půl roku ode dne kdy skončila akce v Opuštěném Městě a Zeref bude otcem, Erza totiž čeká se Zerefem dítě. Měly by být asi tak v pátém měsíci ale to pro ni nebyl dostatečný důvod k tomu aby Zerefa nepřemluvila že potřebuje do Města Trhů. Jak se zdá je tam něco co by si tam strašně moc chtěla koupit a jediné místo kde se to dá koupit je právě Město Trhů. Zeref tedy zařídil kočár, který táhne dvojice černých koní a jednoho kočího. Kočár je dělaný tak že jsou na jeho pravé straně ve směru jízdy dvířka a také má po stranách okýnka a střechu, uvnitř jsou dvě lavice. Jedna z nich je vpředu a druhá je vzadu. Zeref se oblékl do ( odkaz » ) a na záda si umístil pouzdro do kterého umístil svůj černý meč z chakrových tyčí. Nyní sedí vedle Erzy a v klidu jedou směrem do Města Trhů. *Vím že nemáš ráda tyhle luxusní věci ale nemůžeš ve svém stavu jezdit normálně n koni chápeš to že zlato?
---: ---
Renji Narimachi: *Když přišli do města, Renji si ho pořádně prohlédl, protože dalších pár let bude rozhodně trávit jen tady. Nakonec se rozdělí tak jak dostanou povel a přesunou se do kasáren, kde se ubytují. Nedají jim moc času na oddych a už je začnou zaškolovat a podobně. Není se čemu divit, musí se to vše vyřešit. Po nějaké době započnou jejich tréninky.*
Zeref: *Cesta trvá dost dlouho a nakonec dorazí rovnou k branám Hlavního Města Řádu, cesta jim zabrala opravdu dlouho kdy byla nutná i jedna přestávka na odpočinek a spánek ale nyní jsou konečně tu. Již u bran je jasné že se příchod Zerefa a otroků očekával a taky tam je opravdu mnoho lidí. Zeref jim oznámí příchod těch vojáků a tak jim je poté oznámeno že budou muset být rozděleni na čtyři části, protože do jedné kasárny je nenarvou a navíc je nemohou cvičit všechny naráz na jednom místě a tak se očekává že se různě rozdělí dle toho jak jim je řečeno. Zeref sám se vrátí do svého pokoje nebo spíše do svého řekněme bytu v paláci. Samozřejmě každý otrok a i Renji je ubytován do jedné z kasárny a poté začne jejich tvrdý výcvik, který bude trvat něco okolo roku až dvou let. Renjimu je samozřejmě dopřáno to že on bude mít hodiny navíc denně kdy se mu bude věnovat jedna kapitánka a bude ho cvičit. *
Renji Narimachi: *Renji šel poslušně s ostatními a v jeho výrazu byla vidět radost stejně tak, jako ve výrazech všech ostatních osvobozených. Cesta byla sice dlouhá, ale zato dost důležitá. Za Renjim každou chvíli někdo přišel a začal mu děkovat za to, že díky němu je jeho život plnohodnotný. Renji si to vždy rád poslechl a odvětil vždy něco, že za to nemůže on, ale řád. Renji hodlal teď řád trochu prosazovat, aby lidi přesvědčil, že sloužit řádu je ta nejlepší možná cesta.*
Zeref: *Vyjde ven z toho stanu a nechá své vojsky aby šli poslušně a spořádaně za ním. Pokud jde o nové rekruty tak těm zavelí ať spořádaně jdou za ním. Hlavně jim připomene že s takovým počtem lidí půjdou pomalu a dorazí nejspíš až druhý den a tak si dají v půlce cesty pauzu, takže každý má dohlédnout na to že má dost potravin a tekutin aby tam neumřel na nedostatek toho prvního nebo druhého. Samozřejmě poté společně s nimi vyrazí na jejich pochod, který bude rozhodně dost náročný a to hlavně časově. Kdyby Zeref šel jen s pár lidmi byl by zpátky během půlky dne ale takto se vrátí nejspíš až po více jak 28 hodin. *
Renji Narimachi: Uteklo to vážně rychle, každopádně teď už je to všechno ve tvých rukou, já budu jako podřízený šikovně spolupracovat a ať už půjdou za tebou, nebo budou koukat na to že já jdu taky, dojdeme do hlavního města a dáme se do tréninku. *Renjiho věci které si chtěl vzít byly ve stanu a už je měl předem připravené. Jednalo se o jeho vybavení a nějaké oblečení. Pak poslušně plnil Zarefovi rozkazy.*
Zeref: Ano do té vesnice dorazila ale jsou to už čtyři roky nebo pět co do toho dne uplynulo. Nicméně nešla za mnou ale za Suzuyou, nicméně ona stojí v čele odboje jako já takto v řádu nejsme úplně v čele ale zároveň jsem postavení dost vysoko. Nicméně jsem rád že jsi byl upřímný ale asi je už čas vyrazit nemám pravdu? *Poví a pomalu se postaví a začne se protahovat. *
Renji Narimachi: *Chvíli přemýšlí, než Zarefovi odpoví, nerad by řekl nějakou kravinu. Pak má ale jasno. O Natsuovi se ani nezmíní, i když je to ta jediná osoba, kvůli které by se potřeboval případně vrátit.* Ty jsi připravený na 100% já totiž asi na 100% připravený ještě nejsem, nebudu ti v tom lhát, protože teď jsme něco jako spojenci a já rozhodně nechci rovnou začít lží, ale rozhodně nehodlám couva, moje rozhodnutí daleko přesahuje hranici 90% ale asi nikdy se nedotkne toho naprostého vrcholu. Mito ? Vždyť jsem jí vcelku nedávno potkal, šla do Yuga a těšila se na to, až se vy dva potkáte a teď stojíte proti sobě. Zajímavé. Ale do toho mi nic není.
Zeref: Takže řekni, opravdu jsi se rozhodl zahodit svůj život v našem světě s přijmout tento jako svůj s zničit ten ve kterém převládá chakra? Chci aby sis byl naprosto jistý a ani trochu nezaváhal, pokud totiž v nějaké kritické chvíli někdo zaváhá může to stát život všechny ostatní, přecijen soupeřem je odboj a hlavně Mito Kamatsu.
Renji Narimachi: Ano, pravda. *Renji si už od pohledu všimnul, že Zaref má z celé té situace docela radost a to dělá radost i Renjimu.* Víš, já ani nemám nějaký konkrétní důvod. Když jsem se stal otrokářem, prostě to bylo proto, aby se zabavil. Pak jsem si ale právě řekl, že řád je docela mocnost a já bych se jim nechtěl motat. Oboj jsem evidentně nezajímal, buď se báli a nebo nepotřebují pomoct, nebo jsou tak hrdí že nepřišli. Kdeždo pro řád už sem něco znamenal. Náš Svět šel pomalu do sraček a já pak v tomhle světě nechci skončit jako jeden z otroků. Trochu sobecké, ale co už?!
Zeref: Ano, jak jsem řekl všichni mají hodinu na to připravit se a pak vyrazíme na cestu. *Poví Zeref Renjimu a usměje se, tahle situace mu dělá radost a je to na něm moc dobře vidět. *Nicméně řekni mi jedno, proč se chceš přidat k řádu? Já mám svůj důvod proč chci aby vyhrál tento svět ale jaký je ten tvůj?
Renji Narimachi: Jsem rád že jsi to ocenil, vymyslel jsem to téměř za pochodu, že by se u toho mohl do horší pozice dostat Odboj. Každopádně jsem plně připravený. Docela se i těším, aspoň se něčemu přiučím a dostanu se do kondice. *Renji se opravdu těšil, už dřív se chtěl naučit i tenhle styl boje, ale neměl k tomu prostředky ani moc času.* Každopádně teď bude asi následovat hromadný přesun co ?
Zeref: Neproběhlo to výborně ale dokonale, to že je všechny otočíš proti odboji jsem nečekal a je to vítaný bonus pro tebe. *Poví Zeref Renjimu během toho co si spokojeně sedí na tom druhém křeslu. *Nicméně jsi připraven na ty dva roky tréninku co tě čekají? Sice ano řekl jsem minimálně jeden ale to je to minimum radši bych až ty dva toky i když ty budeš mít tréninky navíc s kapitánem jedné jednotky takže ty budeš mít ještě více práce jak ostatní.
Renji Narimachi: *Dav mezi sebou stále prokazuje nadšení, zároveň ale dál poslouchá Zarefa. Pak všechno probíhá přesně podle pokynů, které jim podal. Každý Bývalý otrok si jde por věci, které si většinou nakradl po tomto převratu. Renji se pak vydal do stanu opět za Zarefem.* Tak co, myslím, že to vše proběhlo dobře ne ? *Renji si sedne na jedno z křesel která tam jsou.*
Zeref: *Spokojeně se usměje, protože nyní získal na svou stranu a stranu řádu více jak pět tisíc potencionálních vojáků. *Nyní se vydáme do Hlavního Města Řádu, kde budete všichni ubytováni do kasáren ve výcvikových centrech pro budoucí vojáky a podstoupíte trénink na pozice vojáků. Tento výcvik zabere minimálně jeden rok ale byl bych radši kdyby to zabralo aspoň dva roky, než budete plnohodnotní vojáci řádu. Sice nevěřím že to zvládnete úplně všichni ale budu ve váš mít důvěru, sice vašim schopnostem věřím ale muset se naučit disciplínu, formace jaké řád používá a podobně. Od teď máte všichni hodinu na to připravit se na dlouhou cestu! *Poté Zeref dá rozkaz jednomu vojákovi, kterých se vydá rychle napřed do Hlavního Města Řádu aby podal zprávu o tom koho a proč tam přitáhne a hlavně ať udělají potřebné přípravy, musí se totiž připravit místo pro více jak pět tisíc lidí a to není jen tak. Proto si taky půjčí Gryfa, který ho tam odvede. *Mimochodem tohle si do budoucna zapamatujte, pokud se někdo z vás dostane do rukou odboje tak pokud budete vědět že útěk je nemožný radši zemřete v boji a případně se zabijte ale každému řekněte toto, že smrt si pro ně nakonec přijde a tou smrtí je Zeref. *Poté zaleze zpět do stanu a čeká na Renjiho, který doufá že se k němu přidá. *
Renji Narimachi: *Všichni shromáždění čekali na Zarefův proslov, ten když přišel tak všechny naprosto umlčel, nikdo ani nehlesnul, protože měli všichni trochu respekt z toho, že k nim mluví někdo, kdo je vcelku vysoko postaven. Nakonec na konci proslovu ale Renji vyvolal jediné slovo.* ŘÁD!* Všichni po něm začali opakovat a najednou se začali ozývat další a další výkřiky. * SMRT ODBOJI! SLÁVA ŘÁDU! *Renji pak čekal, až se celý dav uklidní. Pak sledoval Zarefa, jaké budou další jeho povely. Všichni lidé se zdáli najednou jako kdyby znovu ožili, plní energie a dobré nálady.*
Zeref: *Zeref čeká asi pět minut, což je dost času a i on cítí to napětí jaké tam venku mimo stan všude je. Poté vyjde ven a nechá své vojáky za svými zády a pozorným pohledem si prohlédne všechny ty tváře těch otroků. *Takže, tak nějak jsem zjistil že nenávidíte odboj ale nenávist není to jediné co od vás chci! Víte chci vám nabídnout to že řád se o vás postará ale nic není jen tak zdarma, řád po vás bude požadovat něco na oplátku co to je? Chci abyste přísahaly řádu věrnost a oplatily mu svou štědrost tím že se nabídnete jako pomoc při boji proti odboji, který věřte nebo ne pokud uspěje tak zničí celý tento svět. Dá se říct že odboj usiluje o zničení celého světa a tomu řád chce zabránit, protože nám záleží na našich lidech a ne jako to dělá odboj, který nechává umírat ženy a děti jenom kvůli tomu že chtějí dosáhnout svého. Takže řekněte mi jedno, jaké je vše odhodlání! Sice si myslíte že vám můžeme nabídnout pomstu ale to není vše, nabízím vám nějaké místo v tomto světě, možnost začít úplně nový život a ne takový jaký žijete nyní!
Renji Narimachi: Dobrá jdu na to. *Renji poté vylezl ze stanu a nechal si zavolat Isaa a Katsura, kterým dal povel, aby nechali seskupit všechny lidi, protože zástupce řádu chce provést řeč. Tak se po krátké chvíli i stalo a veškerý šum napjatě ustal. Všichni teď věřili v to, že Renji to zvládl domluvit a už je jen zajímalo, jaký pohled na to bude mít řád. Renji se postavil k ostatním a čekal na proslov Zarefa. Dal jeho vojákům najevo, že z jeho strany je vše splněno.*
Zeref: Teď? Teď půjdeš ven a všichni se seřadí já k nim promluvím a dodám jim trochu sebevědomí tak podobně, to nech na mě. Od tebe jen chci aby ses šel zařadit mezi své lidi a řekl jim ať chvilku počkají než vyjdu ven. Musím si trochu promyslet co přesně jim povím. *Odpoví Zeref trochu zamyšleně, tímto mu Renji dost pomohl nečekal že by je všechny otočil proti odboji s tím že to odboj mohl za jejich zotročení. *
Renji Narimachi: Kvůli pochvale jsem to taky nedělal. Tihle lidé jsou mi teď oddaní, naprosto mi věří. A řádu taky. Celé to otrokářství jsem uhrál na Odboj. Dokonce jsem měl i potřebný důkaz, který jsem samozřejmě zfalšoval. Každý s těch 5000 lidí (je jich něco málo přes), co tady je teď nenávidí odboj, protože oni z nich udělali otroky. Zároveň jsem se postaral o každého, kdo by mě zvládnul identifikovat. Jak to teď hodláme udělat ? Nebo tedy hodláš, jelikož teď už prakticky podle té dohody spadám pod tebe.
Zeref: *Zeref vstoupí dovnitř do stanu společně s Renjim a své vojáky nechá rozestavět okolo toho stanu aby kolem něj vytvořily takový kruh aby bylo jisté že žádný z těchto „otroků“ neuslyší nic co se tam odehraje a o čem se tam bude mluvit. *Tak nakonec jsi to zvládl, nečekal jsem že to zvládneš ale tak je to potřebné minimum co musíš zvládnout takže nakonec žádnou pochvalu ode mě nečekej.
Renji Narimachi: *Renji je oblečený jen v roztrhaném triku a obyčejných kalhotech, ale došel si pro veškeré své vybavení, které později řekl že našel. Když přišel Zaref, Renji se to dozvěděl téměř hned, proto mu šel naproti. Když se Zaref zeptal, kde je, rozestoupil se dav a ukázal se Renji.* Nevelím tomu, jen do mých rukou vložili své životy. Co si přejete ? *Renji to nechtěl řešit veřejně, proto nechal udělat místo kolem velícího stanu a tam také měl proběhnout následný rozhovor.* Pojďte se mnou do stanu prosím, nebudeme to probírat v otevřeném prostoru. Stráže si klidně vemte sebou, ale myslím, že od nikoho z nás nic nehrozí. *Pak se sám Renji vydal do stanu a doufal, že ho Zaref následuje.*
Zeref: *Zeref už zjistil že Renji splnil přesně to co splnit měl a tak nyní kráčí rovnou k tomu místu kde by měl Renji být, za zády má samozřejmě několik členů vojáků řádu, samozřejmě ne tolik aby to vypadalo tak že budou pro otroky a Renjiho hrozbou. Zeref samotný je oblečený celý v bílém s býlím pláštěm s různými výšivkami a dalšími ozdobami ( odkaz » ). Na každém boku má jedno pouzdro na meč a uvnitř toho na levém boku má meč z chakrových tyčí a na tom pravém má zlatý meč řádu. Na zápěstích má mechanismus skryté čepele/kuše uvnitř kterých má zásobníky, které obsahují deset šipek, které jsou tvořené z chakrových tyčí. Západně od vesnice kde se Renji nachází má svou chiméru Mantikoru a východně zase Gryfa a tak stačí jen hlasitě zapískat a oni přiletí na pomoc, je to takový únikový plán kdyby se to nějak posralo. Pořád Renjimu nevěří a chce mít nějakou pojistku. *Takže! *Vykřikne když se dostaví. *Kdepak tu je ten co vám velí!
Renji Narimachi: *Renji seskupil všechny otroky a provedl vše co měl podle toho, jak se se Zarefem domluvili. Teď vše záviselo na Zarefovi. Celá tlupa těch lidí čekala teď přesně tam kde bylo domluveno.* ,,Sakra, kde je?! Začínají být nervózní. Zarefe, dělej..."
---: ---
Renji Narimachi: *Všichni Renjiho otroci včetně jeho mužů se shromždili kolem vesničky, kterou Renji prakticky ovládal. Renji měl tajný plán, o kterém teď věděl jen Zaref, který to měl sdělit dalším lidem v řádu. Renji svým mužům nakázal hlídat otroky. Sám Renji šel do přestrojení, což věděli i jeho muži, stejně by to totiž poznali. Jednomu muži, kterého neměl úplně v oblibě dal nejdůležitější pověření. Šlo o to, aby jménem Zarakiho pronesl řeč, aby se sám prohlásil jako Zaraki. Muži nezbývalo než souhlasit. Když se tedy sešli všichni otroci, renji byl mezi nimi. Sebou si vzal pár senbonů, které rozdal a pár kunaiů. Docela rychle se začlenil mezi otroky a to hlavně řečmi o převratu chystaném na Zarakiho. Pár otroků ho poté dokonce začalo vyhledávat. Renji je ozbrojil vším čím měl. (senbony, kunaie) Nebylo to moc, ale lepší než nic. Plán, který Renji vymyslel byl, že ti kteří jsou ozbrojení, se postaví ke strážcům a až dá Renji povel, postarají se o ně. Přihlásilo se i pár neozbrojených otroků, kteří se rozhodli zaůtočit pěstmi a přečíslit je. Jelikož Renji věděl, že jeho lidé nejsou v boji příliš dobrý souhlasil. Nějaké ty ztráty si dovolit mohl. Renji strávil celou noc mezi otroky s tím, že se našlo i pár jedinců, kteří s celým plánem nesouhlasili. To ale Renjiho nerozhazovalo. Nakonec se s jedním dalším otrokem dost vážně pohádal a nakonec se až popreli. Renji ho hned první ránou trefil na čelist a tím ho omráčil. Nakonec se i tento otrok poddal, ale spíš než Renji, tak většině, která Renjiho podporovala. Téměř každý otrok byl ochotný položit život za svobodu. Druhý den měl proběhnout proslov Zarakiho, kvůli kterému se sem vydali. Najednou se ale části otroků podařilo utéct. To bylo taky částí plánu, jednalo se totiž o otroky, kteří byli zavření ve vesnici a dokázali by Renjiho identifikovat. To celé proběhlo když už byl zbytek otroků shromážděn. Všichni tedy viděli, jak Renjiho muži ony otroky pozabíjeli, což jim dodalo ještě víc kuráže. Potom byl celý dav uklidněn a vyšel Zaraki. Vše probíhalo tak, jak měl Renji v plánu. Teď už o zbytku ale nikod kromě otroků neměl ani tušení. Po tom, co Zaraki, kterého Renji nastrčil, mluvil, pustil se Renji do akce. Hodil svůj kunai a nepřipraveného Zarakiho trefil přímo do hlavy. V tu chvíli začala naprostá vzpoura obrovského davu otroků. otroci začali útočil na Renjiho lidi a nakonec všechny pozabíjeli. Celé to nakonec proběhlo s ještě menšími ztrátami, než Renji počítal, množství otroků, kteří se přidali po tom, co viděli jak Zaraki nechal zabít předchozí utečence rapidně vrostl. Když se dav uklidnil, Renji vylezl na vyvýšené místo. Najednou se k jeho podivu začal ozývat jásot. Otroci začali skandovat jeho jméno.* RENJI, RENJI! *Renji využil doby co byl jásot a Zarakimu (nastrčenému), uřízl hlavu mezi krčními obratly kunaiem, který měl zabodnutý v hlavě. Poté vzal papír, na kterém měl připravený proslov.* Lídé, ano teď už nejste jen majetek, teď už máte životy! Tenhle Zaraki už vás nebude nikdy vlastnit jako věc! *Renji onu hlavu hodil do davu. Otroci do ní začali kopat a Renji z toho měl dobrý pocit.* Víte co zamýšlel ?! Tenhle papír je toho důkazem. Chtěl nás všechny prodat Odboji! Odboj byl strůjcem toho, že vaše životy nebyly ani životy! Měli jsme pro ty zrůdy menší cenu než majetek. Zacházeli s námi jako s kusem hovna! Ukážu vám, co si myslím o celém tom odboji. *Renji se otočil a u hlavního domu vysela olejová lampa. Renji jí vzal a papír před všemi zapálil.* Celá akce odboje a nakonec celý odboj skončí jako tenhle papír! Souhlasíte se mnou? *Renji se zeptal do celého davu.* JOOOO, ANOOO, JASNĚ. AŤ CHCÍPNE CELEJ ODBOJ! *Taková slova s ez davu začala ozývat. Renji tušil, že se vše vyvýjí v jeho prospěch. Teď bylo jasné, že je pro ně něco jako vůdce.* Vemte jim jejich zbraně, mrtvoly spálíme! *Jak Renji řekl, tak se během chvíle stalo. Renji si celou dobu všímal toho, kdo je pro otroky něco jako vedoucí. Našel dva takové. Ty si nechal zavolat k sobě.* Zdravím pánové. Mám dotaz. Chtěl bych se zeptat, co by jste řekli na to, kdybych vám přidělil něco jako vedoucí pozice ? Je vidět, že vás dav následuje. Takový dav nesmí zůstat sám, byly by jsme pro Odboj příliš snadný terč. Pokud bude někdo, kdo je povede, ale zároveň pro ně bude jejich přítel a ne jen velitel, mohlo by se vše podařit nemyslíte ?! *Muži se na sebe prvně podívali. Vypdalo to, že se oba znají.* Ano, máme stejný názor. My sami dokonce plánovali podobný převrat, nikd k němu ale nedošlo. A předpokládáme, že ty Renji, budeš něco jako náš vůdce že ? *Renji se trochu uculil.* Nemusím být, ale vypadá to, že mě dost lídí chce následovat. Ale pokud máte pocit, že by měl velet nekdo z vás, můžete prokázat své vlastnosti. Kdo z vás mě porazí v boji, může velet. Velitel by měl být totiž i silný. *Jeden muž přikývl jako že s Renjim souhlasí, druhý se ale moc netvářil. Vydal se k Renjimu a pokusil se ho uhodit. To ale Renji čekal, útok zablokoval a ještě mu uštědřil dost velkou ránu na obličej.* Takže co, souhlasíte ? Ano. *Nic víc Renjimu nakonec neodpověděli.* Tak dobrá, teď by jste si sami měli sehnat pár lidí, kterým můžete věři. Teď k mému plánu. Napadlo mě, že by jsme se mohli zapojit pod řád a tím pořádně zatopit odboji za to, jak s námi zacházel. Samozřejmě museli by jsme se stát klasickými vojáky, bez vyjímek. Já i když jsem se právě prohlásil za samozvaného vůdce, ale rovnocenného, bych byl taky voják, stejně jako všichni ostatní. *Muži si tu představu chvíli nechali v hlavě a Renji začal mluvit dřív, než mohli odporovat.* Údajně je nás něco kolem 5000. Řád si taky nemůže dovolit nechat nás nezávislé. Lepší bude, když se staneme spojenci.*Teď už nejspíš muži věděli co odvětit a proto jim Renji nechal trochu prostoru.* Pravda, měli by jsme toho využít, než si uděláme nepřátele i z druhé strany. Mimochodem, naše jména jsou: Isao a Katsuro. *Renji jen doufal, že si ta jména zapamatuje, protože paměť na jména moc neměl.* Dobrá, já jsem tedy Renji. Zítra se vydáme k pevnosti řádu. *Renji pak odešel a zabydlel se v jednom ze stanů, ketrý byl mezi bývalými otroky. Když se Renji vyspal, informoval všechny lidi o tom, že dnes řijde vyslanec řádu, se kterým se domluví další postup k tomu, jak se přiřadí k řádu, dostanou domovy, plat a podobně. Renji ale jako jediný věděl, že dohoda už je dávno schválena. Teď tedy stačilo počkat, než se objeví Zaref a celé divadýlko se zakončí.*
---: ---
Zeref: Tak zatím se měj, nebudu odcházet moc daleko a na nějakou dobu se zabydlím ve Městě Trhů abych to pak neměl tak daleko do té tvé vesničky až to bude vše dokončené. *Poví Zeref k Renjimu poté odejde ven z té budovy a jeho devět vojáků ho ihned následuje. Není jim třeba ani nic říkat a zařadí se přesně tam kam mají, je jasně vidět jak jsou disciplinovaní a co s člověkem provede řádný výcvik. Jakmile se ocitne u svých jednotek tak s nimi vyrazí k Městu Trhů ale tam po dvou dnech polovině z nich rozkáže návrat do Hlavního Města Země Řádu aby tam neměl takový velký počet vojáků, lidé by se mohli začít vyptávat o co tam vlastně jde. Svou Mantikoru nechá lovit v nedalekém lese ale dost jasně ji dal najevo ať nezabíjí moc lidí a pokud ano tak jen výjimečně a jen ty osamělé. Nyní stačí jen vyčkávat na to až Renji splní to co se od něj očekává. *
Renji Narimachi: Jak jsem myslel, bez výsledku. Samozřejmě, že to nechci testovat na sobě. A teď nemám reálně ani moc času. A toho teď bude ještě míň a míň. *Renji vstal a podal ruku Zarefovi. Nečekal od něj takové jednání, při posledním setkání byl takový víc agresivní.* ,,Tak on sem přišel s celým plukem ? Musel mít fakt strach." Říkal jsem si, že je podivné jak rychle jsi mě našel. Čekal jsem více vyslýchaní mých lidí nebo tak. Ale dobrá, každopádně doufám, že pomoc nebude potřeba. *Renji došel ke dveřím a otevřel dveře, které podržel Zarakimu.* Jsem rád za to jak to proběhlo, tak brzy nashledanou. *Po té co Zaraki odešel, Renji svolal pár svých nejbližších, aby svolali všechny muže do vesnice na velké sjednocení. Renjimu bylo jasné, že bude muset pozabíjet i své muže, což stáhne počty o pár set, každopádně to bude jistota. Nikomu tedy neřekl o svém přesném plánu. Do jednoho týdne mělo setkání proběhnout a s tím měli ve vesnici být i všichni Renjiho otroci. Samozřejmě by se všichni do jedné vesnice nevešli, takže i na polích a loukách v okolí vesničky. K Renjimu štěstí byly nejbližší vesnice nebo města dost daleko na to, aby jim do toho někdo zasahoval.*
Zeref: Jistě že jsem to zkoušel a prozatím je stoprocentní úmrtnost, daný jedinec většinou zemře buď v bolestech a zkolabování systému nebo kompletně zkamení a to už nenávratně. *Zeref se trochu zašklebí. *Ale Pokud chceš můžeš to zkusit a třeba nějakým zázrakem přežiješ i když pochybuji. *Dodá ještě jen tak mimo. *Chápu že to bude chvilku trvat to se neboj, tak nějak jsem s tím počítal ale já mám dost času to se neboj. *Poté se pomalu narovná a usměje se. *Jsem rád že to šlo tak hladce už jsem se bál že budu potřebovat tu zálohu vojáků co jsem nechal trochu dál za vesnicí. *Poté Renjimu podá svou ruku aby si s ním mohl potřást. *Nicméně nezapomeň že i tak mám stále lidi, kteří tě budou sledovat a tak pokud budeš v nějakém problému a nebude to vycházet dle tvých představ budu ti po ruce k pomoci.
Renji Narimachi: Aha, zajimavá to látka. Předpokládám, že syntetizovat z tvého těla nejde, o to už ses možní i pokusil ne ? Každopádně ten trénink se mi naprosto zamlouvá. Pokud to dopadne byl bych rád. Tak dobrá někde se sejdeme. Ale víš, ze budu potřebovat trochu času na to, abych shromáždil všechny otroky, přeci jen je to docela dost lidí a navést je sem bude chvíli trvat. Pak už budu postupovat přesně podle domluvy. Jsem moc rád, že všechno tohle mohlo proběhnout takhle v klidu. ,,Dnes mě vidělo pár otroků, s těmi se budu muset vypořádat, aspoň to bude vypadat vše více věrohodně." *Renji do skleniček nalil jen malinké množství, takže to už měl vypité. Byla to vcelku kvalitní láhev, takže to Renjimu vcelku chutnalo.* takže pokud je tohle vše, začnu na všem pracovat. Bohužel už tě nevyprovodím, nemůžu si dovolit, aby mě teď nějací otroci viděli jako Zarakiho, tak se nemůžu moc ukazovat. Těch pár, kteří mě viděli dnes poslouží k tomu, aby bylo vše pro ostatní daleko věrohodnější.
Zeref: Jak? Já jim to povím samozřejmě, jsem ten nejlepší na potvrzení že člověk je z jejich nebo z našeho světa. *Poté se usměje. *Věnovat ti pár chvil svého času? Tak by mě zajímalo k čemu by ti to asi tak mohlo být. Jsem dobrý jen díky jedné technice stylu souboje, kterou ovšem nelze nikoho naučit pokud nebude mít takový speciální enzym v těle díky kterému cítím tu chakru. Jsem díky tomu rychlejší a tak podobně než normální člověk kdy bude ale mohu tedy zařídit soukromé hodiny tréninku s jedním z kapitánů nic víc ti ale nemohu nabídnout. *Poté se zamyslí nad tím alkoholem, nemá moc chuť tu chlastat. *Sice nerad ale tak dám si jednu. *Souhlasí a jakmile mu Renji dá tu skleničku tak si s ním klidně připije. *Nicméně nikdo nebude špatně informovaný stačí když to provedeš mimo oči města, sem se ti nikdo srát nebude a pokud tady zabiješ toho Zarakiho a převezmeš všechny otroky tak je poté stačí shromáždit na jednom místě kam si pro vás už dojdu já osobně. Jakmile totiž budeš částečně novým otrokářem i když se tak považovat nebudeš všichni otroci kteří patřili tomu Zarakimu neboli nyní tobě se shromáždí s tím že budou očekávat co je poté čeká a pak už přijdu já.
Renji Narimachi: Dobrá, zdá se že tvé argumenty jsou tak podložené, že nemá cenu se o něčem dohadovat, každopádně jsi mě navedl, k dost důležité otázce. Oni dokáží nějak zjistit, že nejsme z tohoto světa, nebo na to nahlížíš pouze ze svého pohledu? A tak mě napadá, co ty ? Jak jsme již řekl, myslím že ty z toho taky nevyjdeš zkrátka, takže co mi za ODMĚNU *To slovo Renji řekl tak, aby Zaref pochopil, že si Renji nemyslí, že by to měla být odměna, nebo že by si jí snad úplně zasloužil.*, co mi za to věnovat pár chvil svého volna. Moc dobře vím, že v tomhle stylu boje jsi také lepší než já, protože jak jsem si tak všiml, v ničem se neplácáš dlouho, takže je minimální šance, že ses dostatečně nezlepšil, když jsi na člověka z našeho světa, tak vysoce postavený. Přeci jen, pokud bych nakonec spadal pod tvé jednotky, nebo se se dokonce stal tvým kapitánem, hodilo by se mít někoho trochu zdatnějšího nemyslíš ? Ale to si nech projít hlavou. Každopádně s celým tím návrhem souhlasím. *Renji vstal, vzal si sklinku a vydal se k místu, kde schovával svůj alkohol.* Tak co, stále si nedáš ani na polití hrdla ? *Renji si dolil a případně dolil i Zarefovi. * Teď to chce jen pár detailů. Pokud udělám tu rádoby vzpouru, jak zajistíš, aby na mě nevytáhl nějaký generál řádu, který by nebyl dobře informovaný ? Jak já potom vůbec zařídím, aby mě někdo z řádu přijmul a já nakonec neskončil jako zajatec ?
Zeref: Nejvyšší v hodnostech je nejvyšší generál pod kterým jsou přímo generálové a pod nimi jsou pak kapitáni ale já jsem výš než kapitáni a zároveň níž než generál něco mezi tím. Takže můžu říct že jsem třetí nejvýše postavený člověk v řádu s tím že mám v plánu stát se generálem. *Vysvětlí Zeref Renjimu. *Jedinej kdo ti může poskytnout speciální výcvik je jeden z generálů a ti se s tebou nebudou zahazovat, jsi člověk z našeho světa a tak je pravděpodobné že by tě generál pro zábavu jen tak ze zábavy zabil aby od tebe měl klid takže asi takto by to bylo. *Jak jsem řekl pokud prokážeš své kvality a sílu můžeš být kapitán ti mají i nějakou autoritu nad svými vojáky ale výš tě nedostanu ale zkušeností z bojů se ti dostane více než dost o to se bát nemusíš, vedu různé operace proti odboji a tak věř nebo ne určitě se ti možností bojů dostane mnoho pokud budeš spadat pod mé velení.
Renji Narimachi: Máš pravdu, ale taky z toho vyplynulo, že nejsi tak vysoko postavený, jak jsem myslel že budeš. V tvém životě a životě Suzuyi, je to docela rozdíl co ? On nebyl zvyklý se někomu zpovídat a ty, nevypadáš jako někdo, kdo by to v oblibě měl. Vím že Náš svět ujde kvůli tomuhle úplně do sraček, ale možnost je, taky se říká, ať nikdy nepodceňuješ soupeře. Ale umím si představit, že ty sám budeš určitě z téhle situace těžit, že je to tak ? Myslím, že odměna za skoro 6000 mužů by přijít měla ne ? Proč ne i já ?! Chápej, nechci postavení jako máš ty, nechci horu peněz. Chci zkušenosti. Chci víc než obyčejní vojáci. Speciální výcvik. Nechci být řadový voják řádu. Chci bojovat po jejich boku, nebo sám, to není mé rozhodnutí, ale rozhodně nechci skončit jen jako někdo, kdo umí máchat mečem, jestli rozumíš jak to myslím. Protože buďme upřímní, jak kvalitní trénink se všem asi dostává ?! To je vše co chci. Ať mě trénuje, i klidně navíc, kdokoliv kdo má co předat a nemám na té dohodě cokoliv vytknout. *Renji dopil skleničku a položil jí na stůl. Pak sáhl k pasu, kde měl kakuto a pomalu ho vyndal a donesl ho ke svému pracovnímu stolu, kde ho opřel a šel zpátky a posadil se k Zarefovi.* Špatně se s tím sedí.
Zeref: Ty mi nerozumíš, máš jen dvě možnosti. Buď souhlasit za těchto podmínek a žít si klidně ve svém pokoji v hlavním městě a přitom podstoupit potřebný výcvik nebo být proti a celé co jsem řekl se stane stejně s tím rozdílem že tvoje hlava bude nabodnutá někde na kůlu. Pokud se ti to nelíbí mohu sem zavolat jednoho z generálů ale ten už jen z trucu že musí jít zrovna sem zabije víc jak půlku tvojich lidí takže otázka zní chceš to zkusit a prostě trochu zamakat a přežít nebo přijít o vše a skončit buď jako mrtvola nebo jako jeden z otroků? Nezapomeň na jedno pořekadlo, kdo toho chce příliš nakonec nemá vůbec nic. *Zeref je rád že přišel zrovna on, kdokoliv jinej by už z Renjiho dostal svou schopností potřebné informace a skončilo by to tak že by každý otrok co Renjimu patří buď patřil celému řádu nebo by skončily jako mrtvoly. *Víš ty to nechápeš ale do našeho světa se stejně už nevrátíš, protože ten už je téměř jistě krůček od zničení takže teď očekávám že se postavíš na tu správnou stranu.
Renji Narimachi: Celá ta myšlenka se mi líbí. Zamyšlel jsem podpořit řád, to už se vlastně i stalo veeste trhů. Myslím že jsem tam i dost upevnil vaše postavení. Celou dobu jsem si od toho ani nic nesliboval, stejně už dost prosperuji. Myslím ale, že číslo, které přesahuje 5000 lidí je dobrá investice na to, abych já sám měl pro řád větší cenu. Protože peníze?! K čemu mi v tomhle světě jsou ? A hlavně, peněz mám víc než dost. Prodej otroků teď docela vynáší, když se trh takhle vyčistil. Skončit s tím co teď dělám a vlastně se stát řadovým vojákem ? Zkus se vžít do mé pozice. Ty sám by jsi do toho šel ? Pochop že to nemůžu hodit za hlavu, abych si každý večer lehal do stanu vedle chlapa, který bude přemýšlet, jestli mě v noci zapíchnout nebo v horším případě opíchat. Pokud ale ty sám nemůžeš nabídnout něco víc, neměl bych teď hovořit s někým, kdo pro řád znamená taky něco víc ? *Renji upil ze sklenice a na obličeji si pořád držel úsměv.*
Zeref: Upřímně tu jsem z vlastní iniciativy, řád by přišel a řekl ti jak to bude a pokud ne tak ty a všichni tvoji otroci padnou ale já přišel s trochu jiným nápadem. Staneš se jedním z mojich podřízených a všichni tvoji otroci získají svobodu od Renjiho, který zavraždil Zarakiho a získal tím otrokům co Zaraki vlastnil svobodu. Poté jako Renji všechny jeho otroky převezmeš ale ne jako otroky ale jako lidé, kteří podstoupí výcvik na vojáky ale nejen oni ale i ty. Budeš si s nimi roven a stejně jako oni po výcviku budeš zařazen pod jednoho z generálů. Těch 5 000 vojáků se rozřadí rovnoměrně mezi několik generálů ale i pode mě a pod sebe nechám zařadit i tebe a časem ti dám možnost povýšení na jednoho z mojich kapitánů a budeš mít svou vlastní jednotku. Získáš potřebný výcvik v boji, možnost vydělat si slušné peníze i když to už teď není problém ale hlavně budeš moct žít v hlavním městě Země Řádu. Navíc budeš přímo zapojen do toho boje, jehož výsledek rozhodne jak budeme v budoucnosti žít. *Zeref mluví naprosto klidně. *Nebo mě odmítneš nejvyšší si všimne toho že tohle vše se může přidat k řádu a tak vás buď všechny povraždí nebo si vás podrobí silou ale v tom případě bys už neměl takové výhody jako kdybys souhlasil dobrovolně.
Renji Narimachi: Dobrá, nedivím se. Asi bych reagoval stejně. *Renji se usadí na druhé křeslo a položí si sklenku na stůl.* Tak teď mi ale musíš vysvětlit jednu věc. Řád mě tedy chce jako spojence a nebo si jen chce zajistit aby prosperoval i ze mě ? Nejsem úplně hloupý a už trochu vím, o co jde v tomhle světě. A myslím, že v situaci v jaké teď tenhle svět je, bych mohl pomoci oběma stranám. Nechci tě tím provokovat, jen jsem si jistý, že tak to je. Jaká je tedy nabídka řádu, tedy pokud si stojíš za tím, že to celé nazýváš dohodou. Taky úplně nevím, jestli chci být ve světle světa otrokář, proto jsem vystupoval pod úplně jiným jménem. Radši bych, když už vystupoval pod svým pravým jménem jako člen řádu a pod jménem Zaraki jako otrokář. To že dochází otroci řádu není moje věc... Mohli si jako každý kupující otroky koupit. Nemám zatím žádné pravidlo, podle kterého bych vybíral komu otroky prodat a komu ne. Pokud se chceš baví o číslech nemůžu ti říct přesně, chápej, že trh se pořád hýbe. Ale ještě jsem s otroky neklesl pod číslo 5 000. Samozřejmě bych mohl expandovat daleko více, ale to bych si nemohl dovolit, bez podpory. Takže teď jdeme k tomu co tu celou dobu obchazíme. Přišel řád jednat, nebo spíš vydírat ? Protože zatím jsem z toho co jsi řekl docela zmatený. *Renji si během toho párkrát upil ze sklinky.*
Zeref: *Pro Zerefa mají lidé tohoto světě stejnou a někdy i větší cenu jak lidé z jeho vlastního světa ale ne každý to tak musí vidět, různí lidé různé názory. Samozřejmě vojáci řádu Zerefa následují, ten jde společně s Renjim do té jeho kanceláře skrze tuto vesničku. *Moji lidé jen zajistí aby nás nikdo neotravoval. *Poví Zeref klidně s naprostým klidem. Jakmile se ocitnou u budovy uvnitř které má mít Renji svou kancelář tak sedm z jeho devíti lidí zůstane venku různě v okolí té budovy a další dva, kteří jdou s ním dovnitř počkají za dveřmi do kanceláře. Takže Zeref a Renji mají sice soukromí ale kdyby Zeref potřeboval stačí dát vědět a jeho dva vojáci vtrhnout dovnitř do té Renjiho kanceláře. Samozřejmě se tma Zeref usadí do toho křesla ale pokud jde o pití tak to naznačí jednoduchým gestem že nechce. *Omlouvám se ale nepiju nápoje u lidí, kterým tak úplně nedůvěřuji. *Odpoví a tak i slušně odmítne jeho pití. *Takže proč tu jsem, ovládáš trh s otroky ale zároveň neodvádíš ani pořádné daně a ani své vlastní otroky do vlastnictví samotného řádu, kterému otroci kvůli tomu docházejí. Vím žes nechal odstranit konkurenci abys ten trh ovládl ale ta konkurence pracovala pro nás a otázka zní takto, hodláš nyní přistoupit na podmínky dohody jakou společně uzavřeš ty otrokář s námi lidmi z řádu? Nelíbí se mi totiž ta tvoje potencionální armáda jakou bys vlastně mohl mít s tím množstvím otroků a tak s tím plánuji něco udělat. Takže nejdřív mi řeknu kolik otroků přesně máš, tohle určitě nejsou tvoji jediní.
Renji Narimachi: Jsem rád, že jsem zaujal tvou pozornost. Pojďme tedy do mé rádoby pracovny. Moc času tu netrávím. Většinu času se pohybuji po okolí. Nechci být ve středu tohoto dění jestli mě chápeš. Sám otrokářství nějak rád nemám, dokonce jsem býval proti, ale tenhle svět ..no přeci jen to nejsou naši lidé. A jak se říká..všude jsou jiné zvyky, já toho jen trochu využil. *Renji tohle říkal mezi tím, než se dostali k jeho kanceláři. Rukou udělal pohyb na své muže, aby věděli, že je vše v pořádku a není se čeho bát.* Bude vadit, kdyby ten rozhovor proběhl mezi čtyřma očima ? Nebo trváš na tom, aby tu byli tví lidé ? *Když přišli do kanceláře, Renji měl bokem u menšího stolku dvě taková křesla. Pokynul na Zarefa, aby se posadil.* Něco k pití ? O tomhle by se asi nemělo mluvit s vyschlým hrdlem. *Renji připravil dvě skleničky a jednu si vzal a s druhou čekal na to, co řekne Zaref. Nalil si whisky a případně i Zarefovi nalil co chtěl. * Tak tedy k věci. Proč přesně jsi tu ?
Zeref: *Už chtěl nadávat na to že ho Renji oslovuje jako Suzuyu ale naštěstí se stihl zarazit dost rychle a opravil se tak aby to vyslovil správně jak by měl. *Proč jsem přišel? Ovládl jsi většinu trhu s otroky a díky tomu nepřímo získal celkem početnou armádu, která se sice řádu nerovná ale na druhou stranu jsi mě tím zaujal. Proto jsem přišel přímo z tebou, musíme si o tom promluvit a je lepší přijít dřív než bys mohl být nějaká malá hrozba, takže pojď někam kde bude méně uší a očí. *Poví Zeref naprosto klidně a přitom celkem bezcitně. Každý otrok tu je pro Zerefa jen něco jako obnovitelný přírodní zdroj. *
Renji Narimachi: *Renji, který právě šel Zarefovi přímo naproti doufal, že ten kdo je právě proti němu, je zrovna Zaref. Každopádně z dálky ho dost mátly jeho bílé vlasy. Jeho lidé říkali že takhle vypadal, když měl proslov, ale Renji si ho ze svého světa pamatoval jako hnědovlasého. Když přišel až k němu, měl úsměv ve tváři. Zdravím Suz... Zarefe, omlouvám se, stále jsem si na to nezvykl. Co sem přivádí někoho tak vysoce postaveného v armádě řádu ?
Zeref: *Zeref má ještě na zápěstích obou rukou skryté čepele/kuše. Samozřejmě sebou má i pár záložních zásobníku do svých zápěstních kuší kdyby náhodou ti již nabité už vystřílel. Jak Zeref kráčí vesničkou tak poté něco ucítí a tím je chakra ve které je ukrytá ještě jedna o něco intenzivnější chakra, která ovšem spí a tím je myšlena chakra Bijuu (Gobi). Dokonce i tu první chakru Zeref poznává, je jasné že se jedná o Renjiho v jeho novém těle, které Zeref ještě potkal než sem dorazil. Celkem se tomu zasměje, protože jejich poslední setkání bylo celkem zajímavé. Zeref se po chvilce zastaví a klidně si počká na to až Renji dorazí přímo k němu. *
Renji Narimachi: *Renji seděl ve své pracovně a zrovna byl zamyšlený. V myšlenkách přecházel nad všemi plány, co by teď mohl podniknout. Jak by zaujal někoho z velení buď odboje, nebo řádu. Renji byl oblečený do odkaz » . Kapuci na hlavě ale neměl. Na levé ruce měl skládací štít a pod rukávy měl připevněné zápěstní nože. Kousek od něj stálo opřené kakuto a v pouzdru měl u sebe pár kunaiů. Najednou někdo zaklepal a téměř vletěl do Renjiho kanceláře.* Je tu řád! *Renji z toho nebyl nějak rozhozený, vlastně na to docela i čekal.* Fungujte jako normálně, jako by tu nebyli.* Renji poté vstal a vzal si své kakuto, které si připevnil k pasu. Následně se Renji vesničkou vydal naproti Řádu. Byla to malá vesnička, takže by po chvíli Zaref mohl cítit Renjiho chakru.*
Zeref: (Odehrává se v malé vesničce někde nevím ani kde – Renji napíše xD). *Už je to pár dní co Zeref nechal Yin utéct a kontroluje jeho pozici a tak podobně, ovšem bude to chvilku trvat než se dočká nějakých výsledků. Zeref nyní prakticky vede operace proti odboji a tak má různě po světě mnoho špehů a jeden z nich mu oznámil že se něco děje v jedné malé vesničce, která by měla být plná otroků a všichni ti otroci mají patřit jen jednomu otrokáři ale to nejzajímavější na tom je že jeho jméno sice známé je (Zaraki) ale nikdo mu nebyl schopen říct kde ho najde nebo jak vypadá a to Zerefa nutí se zamyslet a kromě toho vesnička plná otroků? Zeref dá dohromady svou menší jednotku vojáků řádu, která obsahuje celkový počet šedesáti vojáku a jednoho kapitána. Sám Zeref se pak oblékne do ( odkaz » ) a na záda si připevní dvě pouzdra do kterých umístí dvě ze svých zbraní, první z nich je zlatý meče řádu ( odkaz » ) a ten druhý je černý meč, který je tvořen z chakrových tyčí ( odkaz » ). Tyto meče má krásně překřížené na zádech v pouzdrech ( odkaz » ). Poté vyrazí na cestu do té vesničky se svými vojáky, kteří mají kromě mečů také kuše, šipky do nich a pevné štíty. Z dálky ho také sleduje jeho chiméra (Mantikora), která se drží trochu mimo aby ji nikdo nezpozoroval. Nakonec se Zeref dostane až k té vesničce ale nemá sebou všechny vojáky nechal je trochu vzadu aby to nevypadalo že to tam přišel vyrabovat. Má sebou jen pár těch vojáků (devět). Klidně si to kráčí rovnou do té vesnice. *
---: ---
Renji Narimachi: Škoda, věřím, že by se mi takový pes určitě hodil. Zvířata mám možná radši než lidi. Samozřejmě v rámci mezí. *Renji se zasmál a narovnal, pak se oprášil a podal Fu také ruku. Když obě odběhli pryč, Renji uhasil oheň. Nasypal na něj hlínu, kterou vedle vyhrabal pomocí kunaiů a tak. (Něco z vybavení). Pak se hned vydal na cestu do vesničky, o které se zmínil. Začal si pak zjišťovat všechno o Kami a Takashim. Jeho lidé o tom něco věděli. Renjimu ale tolik nešlo o Kami, ani Takashiho. Byly to jejich životy a ani jeden, nebyl z jeho vesnice. Byl spíš zvědavý.*
Fu_: Takového psa by si sehnal pouze, pokud by si se s ním narodil. Mi jsme se sice potkali až po hodně letech, co jsem byla na světě. Ale mám ty správné geny. Jde o klan. *Vysvětlí a kouká na něj.* Dobře, tak vyrazíme. *sbalí si věci a je připravena vyrazit.* Bychom se pak mohli zase někde setkat. Netuším ale kde. *pokrčí rameny a vyrazí na cestu. Stopa je už slabá. Rychle mizí.* Hele, asi se s tebou rozdělíme. Stopa slábne a potřebuji, abych ji ještě mohla sledovat. *poví a otočí se na něj.* Držím ti palce. Pokud budou potřebovat pomoct, ať zkusí dát nějak vědět. *poví a podá mu ruku, aby se s ním rozloučila. Jakmile se rozloučí, obě se otočí a vyrazí. Odpočinek a čerstvé maso jim dodalo energii natolik, že vyrazili tryskem a pokračují k vodopádové oblasti. O nějakou dobu později probíhají kolem vesnice, o které mluvil. Minou jí a pokračují dál. Až někdy v sedm ráno se zastaví na delší dobu, když, si pořádně odpočinou a prospí. K večeru se blíží k vodopádové oblasti. Tam už zpomalí a opatrně pročesávají okolí. Po chvíli narazí na hromadící se pach Suzuyi a tě druhé osoby.* V téhle jeskyni nejspíš spali. *poví Fu a dál jde po okolí. Náhle se zarazí.* Tady se rozdělili. *řekne a jde po stopě Suzuyi. Ta ale náhle mizí na místě, kde se objeví pach i jeho gryfa.* Tak tady jsme skončili. Suzuya odletěl a bůhví kam. *řekne Fu. Vrátí se do jeskyně.* Je tu i pach krve, musel být někdo z nich zraněný. *vydá se k místu, kde se rozdělili a nakonec se rozhodla pro jinou alternativu.* Dobrá, půjdeme po téhle stopě. Co ty na to? *koukne na Shinon a ta přikývne. Podle směru, to vypadá na ledové pohoří.* Sakra, teď budeme lítat po celém kontinentu. *zanadavá a vyrazí.*
Renji Narimachi: Kde se dá takovýhle pes sehnat ? Taky bych si takového pořídil. *Renji se zasmál a trochu se hlídal, protože se bál reakce Shinon.* No nejsem si úplně jistý. Ale takhle to zní jako sebevražedná mise. Každopádně mám určitě konexe, které by mě mohli něco málo o těch dvou zjistit. *Renji konečně podal kosti Shinon, aby si mohla dát ty chrupavky. * No každopádně vás můžu kousek doprovodit. Nedaleko od sud je vesnice, pronajmu si tam pokoj a počkám do rána, poté se vydám zpátky do města trhů, abych o těch dvou něco zjistil. Takže pokud ti to vyhovuje, můžeme se dát klidně na cestu.
Fu_: Myslela jsem, že to víš. Tys tenkrát nemluvila? *otočí se na Shinon.* No, většinou mi v tom bráníš, právě z těhle důvodu. *odvětí Shinon.* Hm, to bude pravda. *řekne si Fu.* No vím, že byl trochu zvláštní. Ale co už. Já je ani pořádně neznala. *pokrčí rameny.* No, co máš v plánu ohledně Takashiho a Kami? Chceš jen tak přijít do řádu, zaklepat a zeptat se "Pardon, Nezabyli jste náhodou v přístavu Takashiho s Kami, jsou to moji přátelé a mám o ne strach." Myslím, že by si byl asi mrtvej dřív než by si to dořekl. *pokrčí rameny a představí si tu myšlenku a usměje se.*
Renji Narimachi: Máš pravdu. Vím jak je na tom Kami. Nejedenkrát jsem bojoval s ní a párkrát i proti. Přesně vím, co tím myslíš. *Renji se zasmál.* Cože ?! Jeho výraz byl teď dost překvapený a trochu vyděšený. Ten pes mluví ?! Tak to jsem ještě neviděl. Ani neslyšel. A Gina... No víš kdo byl její muž ? Kinshi Iruso...provedl něco strašného což Ginu dostalo na dno a ona odstoupila.
Fu_: *usměje se.* Jo, vím co králičí kosti dělají. I ona ví, jak se s tím vypořádat. *Vysvětlí mu.* Jim jen chrupavky. *odvětí Shinon, která si ho pohledem přeměřila. Hromádka kostí vedle ní jsou důkazem.* Chápu tvoje znepokojení. Mě to docela taky štve, že nevím jak na tom jsou. Pokud jsou mrtví, nic s tím nenaděláme. Ale Takashi je lékař a myslí mu to. Při bojích s odbojem budou mít hodně raněných a možná ho využijí pro léčení. Kami je.. no, řekněme že v téhle ohledech méně schopná, ale tím že je jeho přítelkyně, hodí se jim jako páka na něj. Schopní lidé se hodí vždycky, ale bránit ti nemohu. *poví a pak si na něco​ vzpomene.* Počkej, říkal jsi Raikage? Co je s Ginou? *zeptá se ho. Očividně jí toho taky hodně uteklo.*
Renji Narimachi: No do prdele. *Renji se zamyslel, přemýšlel nad tím, co by měl udělat. Na Kami mu záleželo a na jejím příteli taky.* Promiň, ujelo mi to. Víš že ty kosti by ji mohli pěkně poranit. Králičí kosti se štěpí, takže můžou probodat střeva. Také jsem lékař, takže o tom něco vím. Ale je to tvůj pes a znáš ho daleko lépe. Já jsem tu byl poprvé dlouho. Přišel jsem sem s Lanou a právě Takashim. To jsem se s ním seznámil. Poté jsem byl dlouho v našem světě a teď jsem tu ..možná rok. *Renji ujídal maso a když ho měl snězené podíval se na kosti.* Mám ji datdát i ty z toho mého ? Fu, budu se ti muset omluvit. Nemůžu jít s tebou. Musím zjistit jak je na tom Kami, to je teď priorita. Znám ji dlouho a je pro mě skoro jako rodina. Nakonec jsem tě asi jen zdržoval, ale musíš mě pochopit. Věřím, že by jsi na mém místě udělala to samé.
Fu_: No, je to jeho přítelkyně, pochybuju, že by byla někde jinde. A rozhodně řekli, že vůdce přístavu a jeho přítelkyně byli v prvním předvoji. *zamyslí se.* Proč, znáš je oba? Jak to vidíš teď? *mrkne na něj.* Nemyslím si, že by se nechal tak snadno porazit. Ale jestli tam byl Suzuya, tak by neměl šanci. Ani já bych neměla šanci. *pokrčí rameny.* A Kami, to je v háji už úplně. Tenhle svět je pro ni zničující. *zakousne se a pak zarazí.* Ptal ses jak dlouho tu jsem viď? No, poprvé jsem přišla se Suzuyou a byla jsem tu pár let. Pak jsem musela domů, protože, no, řekněme, že moje tělo stárlo a bylo slabší. Vrátila jsem se asi před dvěma lety.. bych to typla. *prohodí a pokračuje v jídle.* Promiň, že se to zamluvilo. *nakonec když okouše veškeré maso, dá kosti Shinon. Tím se zredukuje všechno. Kůži nakonec očistí, protože se také hodí.* Co ty?
Renji Narimachi: Každá mince má dvě strany, v tom máš naprostou pravdu, ale to město za to nemohlo. Lidé prostě žijí tam kde můžou prosperovat. Odboj sebral krystal a tím odsoudil všechny. Nemají zabíjet nevinné, od zabíjení jsou armády. Je to otázka názorua ten je rozhodně statický. Je těžké soudit, určitě je kousek pravdy v každém příběhu. Díky. A dobrou chuť. *Renji už se chtěl dát do jídla a pak mu to došlo.* Takashi ?! Počkej. Byla s ním i jeho přítelkyně ? Byla s ním Kami ? *Takashi byl pro Renjiho jen známý, viděl ho asi jen jednou a to při prvním vstupu do TS, ale Kami ta pro něj za tu doby byla dost dobrá přítelkyně, proto mu na ní záleželo.*
Fu_: *jejich rozhovor se možná začíná vymikat a atmosféra trochu houstne.* Já sem neměla to štěstí dítě mít a už ho mít ani nebudu. Jak jsem řekla, nejsem tak mladá, jak vypadám. Moje biologické hodiny už dotikali. Ale co vím jistě je, že mi na tom pořád něco nesedí. Nemám tolik informací, ale nemyslím si, že by bylo jen ze strany odboje. Jsem lékař, a když dáš dohromady správné léky, není problém s nemocemi. I přístav se mohl dát zachránit a Řád je, když to tak vezmeš popravil. Ano, podle lidí Mito ten přístav nakazila, ale pokud by byl řád tak dobrý, místo aby je popravil, pokusil by se je zachránit. Tady si viděl umřít dítě, kolik myslíš, že těch rodin bylo v přístavu. Byla jsem v osadě kousek od přístavu. Jsou to lidé, které Takashi poslal tam a dal jim tam další prostory k bydlení a žití. Jsou to oni jediní, kdo přístav přežili a řekli mi, co se tam stalo. V tom přístavu žilo přes tisíc lidí. Další tisíce na moři. Jsou to rozporu hodné počty a dohady. Ano. Obě strany říkají něco ale myslím že obě strany mají za sebou dost špíny. *pokrčí rameny a pustí se do jedno zajíce, druhého podá Renjimu.*
Renji Narimachi: Radši soudím podle názoru, než abych si nevybral a zařval kvůli tomu. Je ještě dost věcí a lidí, které musím jako raikege v našem světě chránit. Proto tady neplánuju umřít. *V Renjim se trochu přelo, jestli má Fu věřit a říct jí v jaké je on sám pozici, ale stále k tomu neměl jak odvahu, tak důvěru.* Říkám, byl jsem sám ve městě trhů, když mi malá holčička omdlela před nosem, protože neměla co pít. Tohle odboji nemůžu odpustit. Představa, že by se tohle stalo mému dítěti ve mě provozí vztek. A to ani žádné dítě nemám. Ještě jsem nebyl svědkem toho, že by něco takového udělal řád. A pokud je to s městem chaosu a přístavem tak jak říkáš, taky za to může odboj. *Renji si pak vzal klacek a vyndal jeden kunai a začal si do klacku vyřezávat.*
Fu_: Ono slyšet názory od sem tam přihlížejících není zrovna nejlepší. Obrázek si na to člověk neudělá. Chtěla bych slyšet názory obou stran. A když je Mito u odboje, Suzuya u řadu, máš hned dva pohledy lidí z naše světa, co jsou na obou stranách barikády tohoto světa. Proč vůbec je tady ten boj mezi odbojem a řádem? Jaký bude výsledek, ať vyhraje jakákoliv strana? Jak chceš usuzovat strany podle toho, když nevíš vůbec nic. *poví a otočí maso, aby se udělalo i z druhé strany.* Vím, že je vztah mezi Mito o Suzuyou. Nebo aspoň něco bylo. Nevím jak to je teďka. Když stojí na obou stranách, tak si asi jdou spíše po krku. Chci vědět, proč a co se stalo ve městě Chaosu. A taky jestli ji to udělalo dobře. *pokrčí rameny a šťouchá klackem do ohně. Shinon se zatím uvelebí kousek od ní a položí se čumákem směrem k ohni.*
Renji Narimachi: Taky nevím co se s ním stalo. Každopádně nebyl úplně positivní. Byl takový dost netaktní. A Mito znám taky, ještě z našeho světa. Párkrát jsem se s ní setkal a přišla mi jako dost milá žena. Každopádně tedy, na jaké straně jsi ty ? Ty se chceš za své přátele pomstít Mito ? Mám to takhle chápat ? *Renji se chvíli zadíval do ohně a pohodlně si sedl.* Sám nevím moc co si o těch dvou stranách myslet, ale vím, že tenhle svět pomalu ničí ten náš. Když jsem odcházel, všude byl mráz. Planeta byla celá pokrytá sněhem a ledem. Každopádně zpátky k těm dvěma stranám. Vím že ve městě trhů zaútočil odboj a něco provedl s krystalem. Zabili tam dost nevinných a zamezili i přívod vody do města. Řád se s tím nakonec vyrovnal. Najal někoho, kdo jim vodu dováží do té doby, než to celé vyřeší. Na vlastní oči jsem viděl, jak malé děti omdlévají žízní a tok kvůli odboji.
Fu_: Netuším. Něco jsem slyšela, ale nic podrobného. Vlastně nevím ohledně něho vůbec nic. *zatímco je pryč stahuje zajíce. Pak z nánosem ho dřeva rozdělá malý oheň, přes který pak přehodí oba zajíce. Kus syrového masa dala Shinon, která si ho snědla ještě s trochou krve.* Vím že odboj dělá co může, aby rozvrátil vládu řádu. V zemi chaosu vytvářeli dost operací ve větších městech. Kvůli Mito zemřel i můj přítel v hlavním městě chaosu. V životě jsem ji neviděla ale už teď vím, že jí nenávidím. Kvůli ní taky zemřeli možná moji dva známí ve starém přístavu. Řád dělá vše proto, aby odboj odstranil a Suzuya, nebo ať je to teď kdokoliv, dělá zřejmě pro řád také. *vysvětlí svoji myšlenku, kterou si dala zatím dohromady.*
Renji Narimachi: Suzuya?! Ty to asi ještě nevíš, ale Suzuya teď není úplně při smyslech. Nevím, co se mu stalo, ale rozhodně mu nějak hráblo. Už v našem světě zničil pár vesnic. Když jsem zasáhl v naší zemi a přistihl ho tam, už z jednoho rozhovoru jsem poznal, že ti není ten samý člověk. Starší?! Nevypadáš tak, nechtěl jsem u ženy upozorňovat na věk. *Renji se trochu zasmál, protože Fu měla pravdu, že se mohl jako gentleman zeptat.* Jasně, dřevo nebude žádný problém. *Renji šel do lesa a tam obstaral dřevo, které postupně nosil a i nějaké větvičky na podpal.* Tady to je. Snad to bude stačit, kdyžtak tam ještě skočím. Fu, jak dlouho už jsi vlastně v tomhle světě ? Zajímalo by mě, co se tady vůbec děje. Slyším tady pořád o řádu a odboji, ale nemám tušení, co si o tom myslet. Jaký je na tohle tvůj názor? *Renji se posadil nedaleko od Fu aby na ní viděl.*
Fu_: Popravdě, nevím co se stalo pořádně... Dozvěděla jsem se pár informací po cestě, když jsem šla k přístavu z hlavního města chaosu. Co mě trochu děsí je to, že v tom přístavu jsem měla dva známé, když to přišlo. A podle informací sám král pirátů ten přístav vybil. Což je Suzuya. Ale nemyslím si, že je to úplně on. Navíc ani, jestli jsou ti dva naživu.. *trochu se zamračí. Dost jí děsí představa, že je to pravda a Suzuya je jen tak zabil.. navíc jí to i vytáčí, což není dobrá kombinace. Ne pro ni, když se svým strachem vždycky bojovala a vyhrála. Tady si není dost jistá. Ví, že i když jsou tu bez chakry a Suzuya nemá svoje techniky, ona je nemá taky a on má schopnosti, které fungují i tak.* Hm, tak obyčejně bychom šli ještě tak dvě až tři hodiny, ale jestli si chceš odpočinout, co s tebou mám dělat. Uvědomuješ si, že jsem starší a ani si neměl trochu slušnosti se dámě nabídnout, aby si ji vzal věci. *prohodí, jako by byla nějaká královna, odhodí batoh na zem a odepne vybavení i z Shinon. Odloží to vedle sebe a sedne si na svůj batoh. Shinon se trochu protáhne a odběhne do lesa, odkud přitáhne v tlamě páreček ušáků na večeři.* Šikovná holka. *podrbe jí za ušima a koukne na Renjiho.* Obstaráš dřevo, já je zatím stáhnu? *zeptá se ho a vytáhne kunai, aby vyvrátila ušáky.*
Renji Narimachi: Já ani nevím, z jakého klanu pochází tohle tělo. Ale jednou to taky zjistím, mohlo by se to hodit. A co já tu dělám.. abych byl upřímný, nejsem tu extra dlouho. Většinu času jsem se poflakoval tady ve městě, abych zjistil jak to tu chodí. Byl jsem tady už před mnoha lety, velel jsem pár pirátským lodím, ale asi víš, jaký osud tady potkal piráty, když jsem tu nebyl. ,,Sakra začíná už být docela šero." *Renji se rozhlédl kolem sebe.* Plánuješ jít i přes noc, nebo si chceš i odpočinout ? Osobně bych pár hodin spánku uvítal, i kdyby to mělo být jen něco málo.
Fu_: *zamračí se.* Nevím co si zrovna představuješ, ale nehodlám se plazit po čtyřech. Ve většině případech nemusí ani Shinon nořit čumák do země. *poví a vyrazí směrem, který se kousek stačí od místa, kudy vyrazil Renji.* Má silnější nos než obyčejní psi. I já mám nos, který by mohl soupeřit s tím psím. Kdybych mohla použít chakru, řeknu ti i, jakou vzdálenost a odkud si vyběhl. *to už trochu přestřelila, ale jeho narážka se jí dotkla tak je jí to jedno.* Je to speciální schopnost mého klanu. Nebo spíš toho klanu. Já už tam dávno nepatřím. *pokrčí rameny a pokračuje. Díky zátěži, kterou obě mají jdou i něco pomaleji, ale stopa jasně vede k vodopádové oblasti tak nemá cenu spěchat. Taky se jí nechce říkat, jakým směrem jdou. Pořád tu může být na straně nepřítele, i když netuší, kdo to je. Stále si neujasnila, kdo je její nepřítel a kdo přítel. Popravdě, ani netuší, jak by ji viděli ony strany.* Co ty tu vůbec děláš?
Renji Narimachi: Nevykám ti, ale nevěděl jsem, jestli do toho mám počítat i toho... Obřího psa. Špatný směr?! Sakra. *Renji se zasmál vlastní blbosti a pak se otočí směrem kudy by měl jít.* Tak se dáme na cestu, ať ho můžete ještě vyčmuchat. *Představa toho, jak Fu leze po zemi a stopuje Renjiho opět rozesmála.* Přidej trochu, nebo budeš chtít běžet po čtyřech ? *Renji na hlavě už neměl kapuci, protože ho štvalo jak se v ní hromadil vzduch když běžel.* To je stopování používáš toho psa, nebo máš nějaký extra čich ? *Renjiho to napadlo hlavně ve spojitosti s tím jak měl zlepšený sluch.*
Fu_: *zamyslí se.* Myslím, že už minule jsem ti řekla, ať mi tykáš. *poví a dál to přejde.* Zaznamenala jsem jeho stopu a tak jdu za ním. On ale také někoho sleduje. A čím víc se tu zdržuji, tím víc stopa slábne. Jsou to tak dva dny, co tudy prošel. Možná tři. *poznamená a urovná si na sobě svoje vybavení. Pak si nahodí batoh a koukne zase na něj.* Jestli chceš, můžeš se přidat. Ale kdy běžíš na druhou stranu, tak ho asi těžko můžeš sledovat ne? *poznamená ještě a nakloní trochu hlavu na stranu.*
Renji Narimachi: Setkali jsme se na misky kde jsme zachránili jeden ostrov. Dost barvitě si pamatuji, když jsem ti pak ošetřoval rány.. *Renji se tomu zasmál.* Jo a jasně, výměna těl. No upřímně, ženu se právě za vámi, protože jste jediný, koho jsem tady zatím z našeho světa potkal, kromě toho, jak si suzuya udělal ten proslov, ale o tom jsem spíš jen něco zaslechl. Chtěl jsem se vydat za ním, ale zdá se mi, že ty jdeš taky přesně tím směrem. Nebo se milým? *Renji si trochu oprášil své oblečení, protože jak se válel po zemi, protože ho povalila na zem.*
Fu_: *kouká na něj a pohled se stočí na Shinon. Jen zavrtí hlavou.* Nejspíš v tom tvém příběhu figuruje výměna těla, že? *otázek se a stáhne Kakutō. Drží jí ale stále v ruce.* Kde jsme se viděli? *zeptá se ještě. Tady si nikdo nemůže být jistý nikým. Když ji správně odpoví zasune Kakutō, ale stále si drží odstup. I Shinon se z místa nehnula a je připravena na něj skočit, pokud by se na ní vrhnul. Navíc obě prohlédnou ještě jednou okolí svým nosem. Fu se dokonce koukne do stran.* Takže tu jsi sám. Kam se takhle ženeš? *zeptá se ještě jednou. Nepřijde jim jejich setkání jako náhoda. Musel jít cíleně.*
Renji Narimachi: *V místě kde se Fu schovala trochu Renji přibrzdil, přeci jen byl dříve než se stal kagem stopař, takže mu něco nehrálo. Ale pokračoval pomalým krokem dál. Najednou ho Fu ze zálohy přepadla a on už se neměl ani jak bránit. Když na něm klečela, jen se trochu zasmál, pak ho nechala vstát.* Je nutné to kakuto, přeci jen se známe Fujino. Já jsem Ikari, vím že vypadám trochu jinak než před lety, ale to je dlouhý příběh. *Pak jen Renji čekal, já Fu zareaguje.*
Oprava: /Renji zapomněl informovat o jistě maličkosti :) / *v klidu pokračují ve své cestě. Vybavení, jak s ním šla do města trhů si tak nechala a jen si hodila batoh na záda a příplatky k Shinon její výbavu. Mají za sebou už půl dne cesty, když se obě náhle zarazí a kouknou na sebe. Vítr k nim z předu nese pach. Někdo se blíží jejich směrem, ale je jim neznámý. Schovají se tedy a Fu si vezme do ruky Kakutō. Už ho slyší se i přibližovat. Jakmile mine její úkryt, skočí po něm a povalí ho na záda. Stoupne mu jednou nohou na hruď a Kakutō namíří na obličej. Shinon čumák strčí vedle jeho hlavy a začne vrčet.* Nehýbej se. Kam se ženeš? Něco si ukradl nebo zabil? *zavrčí na něj Fu pohledem si ho změří. Jen pohledem odhalí jednu jeho zbraň, která se tu nesežene, pokud je tu někdo nevyrábí. Skládací štít na jeho ruce.* Hádám že nejsi z tohoto světa. *poví a ustoupí od něj o dva kroky. Shinon jí napodobí. Přesto mu ale dál míří Kakutō na obličej, ale nechá ho vstát.*
Fu_: *v klidu pokračují ve své cestě. Vybavení, jak s ním šla do města trhů si tak nechala a jen si hodila batoh na záda a příplatky k Shinon její výbavu. Mají za sebou už půl dne cesty, když se obě náhle zarazí a kouknou na sebe. Vítr k nim ženě pach ze předu, který je jim povědomí. I přesto to může být někdo, koho tu už potkali a uvízla jim jeho pachová stopa v hlavě. S renjim se setkali jen jedno, takže si ho v tu chvíli hned nevybaví. Navíc, jaká je možnost, že se na takovém úseku nachází více lidí z jejich světa. Schovají se tedy a Fu si vezme do ruky Kakutō. Už ho slyší se i přibližovat. Jakmile mine její úkryt, skočí po něm a povalí ho na záda. Klekne mu na hruď a Kakutō namíří na obličej. Shinon čumák strčí vedle jeho hlavy a začne večer. Během pár vteřin ho pozná.* Hm... Imari? *zkusí to, protože si jeho jméno nepamatuje. Jako Renji se jí nepředstavil. Počká dokud ji to nepotvrdí a pak z něj sleze.*
Renji Narimachi: *Renjiho muži, kteří byli už po celém světě, ale jejich hlavní koncentrace bylo kolem města trhů, dali Renjimu vcelku zajímavou informaci. Do města trhů se pokoušela dostat žena, která sebou měla psa, který byl velký jako ona. V tu chvíli se Renjimu vybavila jediná osoba, u které kdy viděl něco podobného, Fujino Sawa. Renji později i informovali, že při směru jakým jde, by měla procházet i kolem vesničky, kde se Renji usídlil. Renji si nemohl odpustit to, že by to mohl být někdo z jeho světa. Mužům ve vesnici, kde se usadil, dal povel ať se chovají naprosto přirozeně a že pro ně nějakou dobu nebude šéf. Renji se potom oblékl do odkaz » Pud rukávy měl i skryté čepele. U boku kakuto. Samozřejmě měl na rukou i skládací štít. Na pravé noze měl připevněnou dýku a nesl si sebou i pár bleskových kunaiů a dva své boxery. Nebylo to dlouho, co mělo k incidentu dojít, proto se Renji vydal cestou, kterou mu popsali jeho lidé, že se vydala i Fu. Běžel rychle a bylo mu jasné, že pokud její schopnosti fungují jako v jejich světě, bude o Renjim vědět daleko dříve než on o ní, stejně jako když vycítila nepřátele na misi kde se s ní Renji setkal. Renji se snažil běžet co nejrychleji, a vítr, který foukal Renjimu do zad mu v tom pomáhal, jen jeho pach šířil dál a rychleji.*
---: ---
Fu_: *pozdě odpoledne se přibližuje k městu Trhů. Už od pohledu z dálky má jisté pochybnosti. Vytáhla dalekohled a prohlíží si bránu a nejbližší budovy. Od města je přibližně půl kilometru a tak má jistotu, že jí nikdo nevidí. Kam dohlédne dalekohledem, zjistí si stav několika budov, které vypadají, že byli zasaženy několika výbuchy. Nejhůř je na tom asi brána, která je k ní nejblíž.* Vypadá to, že tu zase řádil odboj. A pokud bych měla štěstí, našla bych tu i tu Mito. Kdybychom dorazili dříve. Můžeme aspoň zkusit najít stopy. *odloží dalekohled a podívá se na Shinon.* Co ty na to? *zeptá se jí a dalekohled uklidí. Pak se postaví a sundá batoh. Odepne i výbavu od Shinon a položí to na zem.* Nebudeme tam tahat všechno. Vypadalo by to nápadně. *nechá si u pasu Käkuto. Na záda si šikmo nasadí Kasu, která má v sobě pouhých pět set senbonů, a připravila k tomu ještě láhvičku s jedem Baric. Pokud se deštník roztočí, vychrstne se na senbony a zvýší jejich účinek. Na kříži má několik kunaiů, které zasunula za opasek a na levém předloktí složený skládací štít. Neodpustí si ani krátké Wakizashi, které má jílcem natočené k levé ruce připnuté kousek nad opasek na kříži. Na stehnech má dva kouřové granáty, jen pro případ nouze. Nakonec přes rameno přehozenou malou mošnu s lahví vody a potravinami pro ně dvě, které by vystačili na dva dny.* No, asi můžeme vyrazit. *poví a zbytek vybavení schová ohledně do křoví, aby na to nikdo nenarazil. Čichem si ověřili, že v okolí nikdo není a nikdo je nemůže sledovat. Pro jistotu nechala Shinon ještě oběhnout okruh sta metrů, aby si byla stoprocentně jistá. Tak jak jsou, s hlavou Shinon skoro u svého ramene, jak je vysoká, vyrazí k rozpadlé bráně. Neženou se nijak, ani se zase neloudají. Jdou, jako by to byla prostě jenom další zastávka na jejich cestě.* Pro jistotu, nemluv radši. *řekne ještě k Shinon, než dorazí k bráně. Tam jí zpozorovali, ještě než se přiblížila na padesát metrů. I tak se ale sedm vojáků řádu vydalo jí několik metrů naproti a nakonec vytvořili zeď, aby jí zabránili v průchodu. Už jenom její společník jim je podezřelí. Prosřední voják o krok vystoupí a přeměří si jí pohledem.* Co tu chceš? *zeptá se jí. Z jeho hlasu je znát arogance a nedůvěra.* No, slyšela jsem, že tu odboj řádil. Stopuji členy odboje a snažím se jich co nejvíc eliminovat. *odpoví a přeměří si vojáka řádu svým vlastním pohledem. Ten bez nějakého otálení odsekne.* Bez rozkazu z hlavního města, nikoho do města nepustím. Máš takový rozkaz? *zeptá se jí a čeká.* Nemám, ale určitě.. *voják jí zastaví a přesune ruku k meči. Shinon zavrčí.* Jak jsem řekl, bez rozkazu nikoho nepustím. *poví a ostatní po něm opakují a také uchopí jílce svých mečů. Fu nezbylo nic jiného, než se tedy otočit a vrátit se stejným směrem, kterým odešla. Něco jí to ale předci jen přineslo. Tam u brány ucítila několik pachů, které mířili do lesa kus od nich. Směrem to typnula na vodopádovou oblast. A je si stoprocentně jistá, že jeden pach byl Suzuyi. Vrátili se pro věci a mohli vyrazit.* Cítila si ho tam taky? *zeptá se Shinon a ta přikývne.* Výborně, tak pojďme. *poví Fu a obloukem, aby nebyli vidět od města Trhů zamířili do lesa, vedoucího k vodopádové oblasti. Po čase na jeho stopu opět narazili a tak se pokračovali se stoprocentní jistotou. Taky poznali, že on sám někoho sleduje.*
---: ---
Zeref: *Zeref zjistil že odboj opět zaútočil na další místo Země Řádu a tentokrát to odsralo Město Trhů. Zeref potřebuje opět získat důvěru lidí v řádu a tak požádal o to aby tma mohl jít (sám) a celé to vyřešit nebo aspoň uklidnit tamější situaci. Ihned se oblékne do ( odkaz » ) a k levému boku si připevní pouzdro do kterého umístí svůj zlatý meč řádu. Na zápěstí si upevní skryté čepele/kuše a vezme si i několik záložních zásobníků šipek z chakrových čepelí. Poté velmi rychle nasedne na svou chiméru (Gryf) a vyletí vysoko nad Hlavní Město Země Řádu a vyrazí na cestu do Města Trhů. Nenechá se dovést přímo do měst ale jen někam do jeho blízkosti, nechce lidi vyděsit svou chimérou už tak to tam mají těžké. Začne si to kráčet poměrně rychlým tempem rovnou k bráně do města ale když ji uvidí tak se zamračí, protože brána je celkem dost poničená. * „Potřebuju pro řád získat aspoň jediné vítězství, morálka bude jen a jen klesat.“ *Projde Zerefovi v mysli a pokračuje v cestě k bráně, která je nyní velmi písně chráněná. *Stůj! Kdo jsi! *Zastaví Zerefa jeden voják, je jasné už od pohledu že jsou dost nedůvěřivý. *Jsem Zeref, člen jednotek řádu co vedl s ostatními kapitány útok na Ledové Město! *Ohlásí se Zeref a dokonce ukáže svůj meč, který je přesvědčí že on už bude pravej člen řádu. Dokonce je doprovázen jedním z vojáků k jednomu kapitánu co se to tu snaží udržet pod kontrolou ale lidé se mu tu bouří a je jasné že jsou opravdu ale opravdu moc nespokojení. Nicméně příchod Zerefa pro ty co to z dálky vidí něco znamená, protože jim tím řád dle nich dává jasně najevo že je v tom nenechá samotné. Ovšem moc lidí Zerefa nepoznává, každý doufal v příchod jednoho z generálů a to se nestalo. Zeref si od kapitána poté nechá vysvětlit celou situaci, zjistí že tu na sebe lidé řádu zaútočily a že jim byl sebrán krystal. Zeref tomu ihned dojde co se stalo a částečně si to dává za vinu a tak to musí rychle vyřešit. Nechá vyhlásit že za čtyři hodiny bude velké shromáždění v jedné části města kde je velká tribuna. Kromě toho Zeref rozkáže ať tam předtím nahromadí (ukryjí) velký počet mrtvol. Chce tam jednu obrovskou skupinu mrtvol identifikovaných vojáků řádu ale také mnoho jiných jako jsou ženu, děti, starci a plno bezbranných a pokud jich nemají dost ať mezi obyvateli nenápadně tyto mrtvoly pořídí. Také nechá z mrtvol lidí ve zbroji řádu vytvořit jednu hromádku lidí, které nikdo nebyl schopen identifikovat, protože je nikdo nepoznává a nemají o nich záznam. Lidé se u tribuny hromadí, očekávají že pro ně má řád nějakou zprávu a že je tu někdo zachrání. Samozřejmě tma nechybí ani vojáci řádu pro bezpečnost Zerefa ale lidí tu je tolik že by ho ani všichni vojáci města nemohly ochránit. Když je čas Zeref se postaví na tu tribuny a podívá se na ty davy lidí tam, vidí vystrašené výrazy. Sice mnoho obchodníků odešlo ale je tu stále i mnoho lidí, kteří tu mají své rodiny a domovy. *Občané tohoto města, jsem Zeref. *Dále se ani nepředstavuje lidé ví kdo je Zeref ale jeho jméno jim moc radost nedělá, protože jeho jméno provází jen jedno a to neúspěšný útok na Ledové Město. *Za tu krátkou dobu co tu jsem, jsem zjistil několik faktů. Celou situaci jaká nastala způsobil odboj, vypadá to tak že členové odboje získávají naše zbroje a vydávají se za jedny z nás. Naplánovaly akci jejíž cílem nylo sebrat vám krystal a tím vás všechny vystavit nebezpečí a jak se zdá tak už i přecházejí k hrůzným činům. Jak se zdá tak ty exploze a krádež krystalů nejsou jejich jediné činy. Máme tu i hromadu těl vás civilistů! Odboj co se tak moc dušuje že bojuje za dobrou věc tu vraždí vás! Již to není odboj ale obyčejná teroristická organizace, který jde za svým vlastním cílem a to vládnout tomu světu místo řádu ale upřímně, žilo se vám zle? Nebýt tu odboje můžete si žít spokojené a bezpečné životy a ne žít ve strachu že jednou odpálí váš domov nebo vás někdo z nic zabije ať už úmyslně nebo neúmyslně. Hodní lidé tohoto města, musíme držet při sobě víc než kdy jindy. Nesmíte se nechat vystrašit a ovlivnit, proč zradit řád když se o vás po takovou dobu staral? Stavíme vám města, dodáváme finance, jídlo a vše co potřebujete a to nemluvím o krystalech co pohání vaše města! Odboj ten pak přijde a něco takového vám sebere? Copak si chcete nechat brát to co právem náleží vám? Co když jednoho dne zjistíte že kvůli odboji není jídlo a nemáte svým dětem dát co k jídlu? *Zeref tímto sice neosloví všechny ale zase na druhou stranu velkou část obyvatelstva tím rozhodně osloví a to minimálně rodiče dětí co žijí už tak v nejistotě a co teprve představa že přijdou kvůli odboji o bezpečí a jistotu toho že tu bude dostatek jídla. *Dokaž svá slova! Dokaž že to co odboji připisuješ je pravda! *Muž co se ozval je očividně muž co uvažuje nad tím že odboj je opravdu ten hodný a Zeref? Ten zvedne levou ruku a tne muž už se připravuje že bude zastřelen ale místo toho je odhalena jedna plachta pod kterou jsou hromady těl dětí, žen a různých civilistů mezi kterými jsou i identifikovaní vojáci řádu, co byli zabiti během té akce odboje. *Vidíte? Nebojí se zabíjet vaše děti, ženy ani starce! Na co chcete čekat? Až jednoho dne někde vybuchne celá ulice a tím přijdete o své milované? Já říkám že je čas proti nim něco podniknout, není to jen problém nás vojáků ale vás obyvatelů měst, pomozte nám, nebo spíš pomozte samy sobě! Udělejte to pro svou budoucnost a budoucnost dalších generací! *Zeref to tu uklidnil aspoň pro tentokrát, nicméně si tím zajistil že tato slova se začnou šířit mezi lidmi a ne jen mezi lidmi tohoto města ale nakonec se to dostane do všech měst a vesnic. To že Zeref hodil mnoho zločinů na odboj je vedlejší, nikdo to nemusí vědět (těmi zločiny se myslí mrtvoly co na svědomí ve skutečnosti nemají). Zeref se poté vydá ven mimo město k bráně kde Mito dost pravděpodobně bojovala proti řádu než nastala ta exploze. Je dost nepravděpodobné že by ji mohl najít ale tak zkusit to může ne? * „Určitě není zdravá, bude dost možná zraněná. Podle mě jsou ty exploze vedlejším produktem jejich práce a navíc to není úplně její styl. Kdyby to plánovala ona tak by to bylo bezchybně provedené.“ *Pomyslí si během toho co tak zkoumá okolí brány, hledá nějakou stopu co by ho mohla k Mito zavést. * „Ledové Pohoří nepřipadá v úvahu tam by zraněná nepřežila, takže pokud je zraněné budu předpokládat že hledá bezpečný úkryt takže šla buď někam směrem k Vodopádové oblasti nebo možná někam ke křišťálovému dolu.“ *Zeref nakonec zvolí vodopádovou oblast a proč? Má takový pocit že si zvolil dobře, možná by se dalo říct že to je jeho intuice. Riskuje tím že tam jde sám? Ano a velmi, je dost možné že Mito tam možná ani není a místo toho může narazit spíše na mnoho členů odboje co ho mohou zabít ale Zeref nemá strach, riskne to a pokud zemře tak se hodlá usmívat. Ovšem nejde za tou stopou aby zabíjel ale jde mu to že by chtěl poznat Mito osobně i mimo boj a hlavně ji vysvětlit jak přesně to je nyní mezi Zerefem a Suzuyou. Ta žena ho velmi fascinuje a on chce odhalit co přesně ho na ní fascinuje, navíc potřebuje trochu poznat svého dá se říct úhlavního nepřítele v tomto světě. Zda ji najde nebo ne, to se teprve uvidí (pokračovaní v dalším rpg). *
---: ---
Mito: Co tu vlastně chceme? *Optala se Mito Kapitána Shokua. Ten se usmál.* /Zlikvidujeme město, odtud bere Řád hodně věcí...stačí, abychom ukradli krystal, který tu někde bude a během zmatku zmizeli. *Zašeptal Mito a ta přikývla...nečekala, že půjde o takovou akci, chtěla jen na výzvědy, ale už se stalo. Takže jich bylo na toto celkem 7 osob, z toho ona jediná žena i tak se přetvařující za muže. Postupovali dále dos středu města, kde byla poměrně malá pevnost, ale byla doopravdy vysoká. Takřka bez oken, takřka bez ochrany, holé zdi s pár trámy trčícími po asi deseti metrech ze stěn. Všichni se zastavili.* /Zde je ten nejděsivější trh s otroky, konají se zde podivné zápasy, všude uvnitř je krev...ať uvidíte cokoliv, nezastavujte, nepomáhejte nikomu, nezasahujte. Tohle není v povaze vojáků Řádu, jen slepě následují rozkazy. uvnitř je krystal, který my chceme. Který potřebujeme abychom se mohli přesunout do rozpadlého zámku nebo znovu oživit opuštěné město. Jedno, nebo druhé a vy s tím musíte pomoct, i za cenu života. Je tu s námi Mito, bude nám krýt záda a zároveň to bude ona, kdo bude označen za lupiče krystalu. Promiň, ale musí to tak být, tvoje jméno je nejvíce slyšet. *Shoku pískl a z nebe se snesl sokol. Podal mu do pařátu malou bombu, zdála se být něco mezi chilli a kouřovou bombou, na pohled...ale doopravdy to byla reálná výbušnina, která vybouchne při prudkém nárazu. Shoku něco šeptal sokolovi k hlavě, než mu věnoval malý polibek na peří a vyhodil jej do vzduchu. Následně se vydali všichni do hlubin budovy. Mito šla mezi ostatními, na nic se nedívala, viděla periferně, jak lidé umírají, jak mrskají otroky, jak se musejí rvát, jak někdo znásilňuje ženy, i děti, zvedal se jí žaludek.* Tohle nevydržím... *Šeptala potichu. Z ničeho nic jí spadla nějaká mladá dívka k nohám, celá od krve se plazila. Mito na ní vytřeštila oči.* //Pomož mi! *Chytila mito za nohu. Ta naznačila ústy slova "Omlouvám se" a skopla ji ze sebe. Následně zrychlila krok, slyšela jen jak někdo ženu uhodil a její pláč utichl. Postupovali stále hlouběji, než si jich konečně někdo všiml.* //Kdo jste a co tu chcete *Vlezl jim do cest voják řádu, Shokudaikiri se usmál.* /Jsme vyslaní z hlavního města, zbytek jednotky čeká dole. Jdeme pro jednoho zločince, který se zde ukrývá, dle našich informací. *Voják se zamračil.* //Proč neřekl rovnou nám, my tu bydlíme, víme o každém člověku zde. /Myslím, že ti může být jasné, proč...zkorumpované město, nikomu se zde nedá věřit obzvláště po té, co odboj nabírá na síle a jeden z jejich informátorů má být zde! Tak uhni, nebo budeš zadržen jako jeho pomocník. //Tak to sotva! Tady lidé platí za to, aby mohli jiné mučit, šukat haranty a zabíjet ženské, ne za informace.v /Rozkaz je rozkaz! Tak se kliď z cesty. //Máš to písemně? *Shoku se zarazil.* /Víš co mám písemně? Tvoje parte ty idiote. *Zasmál se a ozvala se příšerná rána, celá budova se zatřásla. Všichni byli v šoku, i členové odboje.* //Co to kurva bylo?! *Vyhrkl strážný. I Shoku se divil.* /Ser na to a pojď zkontrolovat krystal, co když to byl doboj? V tuhle dobu se nesmí nic podcenit. //Pravda. *Ve zmatku lidé utíkali z místností, hodně jich bylo omylem zraněno. Strážce něvedomky zavedl členy odboje až ke dveřím od místnosti, kde pod střechou byl krystal, dodávající energii městu, jak na tok vody, tak na fungování všeho. Muž odemkl dveře a dva ze členů odboje zůstali venku, hlídajíc vchod. Objevili se v temné místnosti, do které procházelo světlo dírou ve střeše a zářil krystal bílé barvy, vážící asi 20 kilo, doopravdy veliký kus kamene. Shokudai zezadu probodl muže.* /Díky za službu kámo. *Hodil jeho tělo stranou.* /Tohle musí být rychlá akce. Je to jasné? Vytrhnout kámen, zavázat do vaku, dostat se přes střechu ven. Dost možná zemřeme všichni už tady. Mito, ty půjdeš první, já ponesu kámen a zbytek kreje záda, jasné? ///Jasné! *Všichni 4 zbylí členové souhlasili.* /Tady mám potřebné náčiní, všechno a všechny tady necháváme! Jasné? Pokud se někdo opozdí, může si rovnou hrabat hrob, mrzí mě to, ale děláme to pro naše...spíše tedy vaše děti, doufám, že se smrtí máte vřelý vztah. *Muži se zasmáli a dali se do práce, během chvilky byl kámen venku z mechanismu a ozval se křik zpoza dveří.* /To byla rychlovka. *Zasmál se Shoku a vrazil Mito do ruky hák na provaze. Ta jej roztočila a vyhodila na střechu, zatáhla a zasekla hák, Lezla jako první, jak bylo řečeno, za ní Shokudai s krystalem na zádech a za ním další 3 členové odboje. Mito tahala Shokudaie nahoru z provazu, když se provalily dveře a vběhli dovnitř vojáci řádu, poslední člen odboje se usmál a odsekl nad sebou provaz tak, že spadl mezi vojáky a zamezil jim možnosti následovat odboj stejnou cestou. Zbyli tedy 4, kteří nesli na bedrech úspěch této akce. Mito se bez hlavě rozeběhla přes zbytek střechy a skočila. Pád byl dlouhý a dost nebezpečný. Vtasila meč a zabodla jej do stěny protější budovy, takhle to udělali všichni 3 další za ní, aby zmírnili pád do plachtoví nad krámky. Mito samozřejmě propadla přímo skrz rovnou na zem. Shokudaikiri při skoku ještě stačil hodit několik bomb na další budovy a tak vyvolat mnohem větší zmatek. Nicméně stejně jako Mito, propadl skrz plachtu přímo do stáhnu s koberci, dítě štěstěny. Jeden ze členů odboje to vychytal a neměl problém, ale další postřelili lučišníci a tak ho rozhodili, že se nabodl na kůl, který držel plachtoví krámků. Mito se pomalu zvedla, rozhlédla se okolo, viděla všecho dvojitě, vykašlala trochu krve.* Kurva... *Zanadávala a postavila se. Rozkašlala a hledala Shokudaie, který jí čapl za ruku a dal se na útěk, spolu s posledním ze členů odboje. Běželi skrze město, než se dostali do části, kde se dav tlačil k bráně a snažil se uniknout z uzavřeného města. Z ničeho nic padl poslední člen odboje na kolena, s kudlou v zádech v místě, kde byla trochu odhalená zbroj. Mito se prudce otočila a vykryla útok mířící na Shokudaie.* Tak to už útočíte na vlastní?! Copak pomáháte odboji, nebo jste se pomátli? *Vykřikla. Dav se utišil a většina lidu se otočila jejich směrem. Voják, který útočil se zarazil.* //To vy! Vy jste od odboje!// A to jsi zjistil jak? My pouze brali zásoby na cesty, než jsi nás napadl ty, zabils vlastního člověka, demente! *Zatlačila jej dozadu. Shokudai nic neříkal, jen pomaličku couval mezi lidi.* //Určitě jste od odboje, proč byste jich odcházeli z města a nepomáhali?// Máme dost vlastní práce, rozkazy z Hlavního města mluvily jasně! Nesmíme se zdržovat! *Muž ji opět napadl a Mito mu útok vrátila. Shodila ho na zem a poškrábala mu brnění natolik,že bude v dalším boji dost na obtíž.* Dobrý lide tohoto města, vidíte? Vaši vlastní vojáci se už naprosto pomátli! Pusťte nás ven! *Další členové hlídek se stáhli kolem Mito a lidí totoho města. Shokudai se dostal až k bráně, kde se lidé tlačili jeden přes druhého.* PUSŤTE NÁS VEN! *Rozkřikla se Mito a k ní se přidal celý dav. Mito odvracela útoky mířící nejen na její soobu, ale i na lid, který se tlačil ven, většinou šlo o cizince, kteří skončili v tomto městě uvěznění. Z ničeho nic, jakoby se brána prolomila. Shokudai zabil strážné a spolu s lidmi zvedl závory a železné mříže. Dav se vyvalil ven a Mito skončila takřka sama před branou.* //Nikam neutečeš, jsi tu sám! Nechali tě tu! *Mito se usmála. Stáhla si helmici a spony z vlasů spolu s páskou.* Jsem tu sama a vy jste mrtví. *Zasmála se deseti mužům hlídky, další dobíhali, najednou jich bylo kolem dvacíti. Mito se zamračila a připravila se do bojové pozice. Odrazila útoky několika mužů, kteří se rozhodli útočit najednou. Následně jednhoo z nich sekla do krku špičkou meče. Další z nich zaútočil a poranil Mito do nohy. Padla na koleno a bránila se v kleče. Už se jí zdálo, že zde zemře, když uslyšela křik Sokola. Zvedla Pohled a adrenalin se jí nalil do všech žil a cév, prudce se zvedla, zabila dalšího ze strážných a vší rychlostí se rozutekla ven z města, přesně do míst, kde klečela, pustil sokol další dvě bomby, které zničily svým výbudech bránu, zabili strážné a Mito odhodili několik metrů směrem ven z města. Celá pomlácená od bahna a krve se Mito pelhala k lesu, který nebyl daleko. (Směrem k vodopádové oblasti). Zmizela ve hvozdu a padla na zem, dost daleko od města na to, aby jí nikdo nesledoval. Bla unavená, vyčerpaná...ale úkol byl splněn. Bhužel ztratila kontakt se Shokudaiem. Měla pocit,ž e to udělal naschvál...Ne pocit, ale podezření...byla to sbeevražedná akce, ale úspěšná a to bylo hlavní. Další z měst bylo v loji, lidé musejí dávat vojákům dost zabrat a proto jí nikdo nepronásledoval. Shodila ze sebe zbroj, nechala si jen opasek a meč. Otřela si obličej do tuniky od krve a utrhla rukáv, aby si zavázala zranění.* Nemám Jitřenku...nemám katanu...nemám dýky, vodu, jídlo...mám jen tuhle blbou pásku a vůli žít...a opět jsem v lese. *Zanadávala a opřela se o strom, o který se pomalu zvedla a vydala se dále do hlubin džungle. Trvalo jí další den, než se dostala k vodopádové oblasti a pobřeží. Když zastavila na pobřeží u jednoho z toků, který vedl k moři, aby se napila, zvedla pohled a srdce se jí zastavilo. Viděla v dáli Hlavní město Řádu, přesně takové, jaké jí ho Yato a Jullian popisovalo. Prohlédla si prsten an své ruce, od Julliana.* Gomene...asi se dost možná nikdy neuvidíme....jsem blíže nebezpečí, než kdy dříve. *Utřela si slzy.* Postarej se mi o syna. *Celá se svlékla a vyprala si oblečení, také sebe vykoupala ve slané a pak sladké vodě pobřeží a blízkých toků a uchýlila se do jedné z malých jeskyň, aby se v klidu vyspala.*
Mito: *Spolu s Kapitanem odboje, ktery mel na starosti zemi Radu, se Mito prevlekala do zbroje. Stahla si prsa obvazem, vlasy scesala a zasponkovala dozadu, nalicila si tvar tak, ze vypadala vice muzsky a pres jedno oko si dala pasku. Vypadala jako jeden z mladych radovych vojaku, stejne tak jeji spolecnik a dalsich asi 5 lidi z odboje, kteri se prevlekli do zbroji, ktere ziskali po bitve u Ledoveho Mesta. Spolecne se vydali na konich na hranice, nasledne smerem na mesto Trhu. Kde tase jejich cesta koncila. Mito seskocila z kone, Kapitan odboje, ktery mel vlasy scesane pres pasku na opacnem oku nez mela Mito, sel jako prvni, jakozto nejvyšší z jejich skupiny a nejrobustnejsi, vypadal pak jako nejaky kapitan, na boku mel privazany roh, ktery Tyr nechala kapitanum pri bitve a ktery Yato ukradl. Vsichni meli po bocich mece.* /Jdeme jen doplnit zasoby, na rutinni obhlidku okoli hranic. * Pronesl ke hlidce u vchodu do mesta. Take Radovi vojaci.* //Vypadate zmucene. /Jeste aby ne, vsak neubehlo ani par dni od te blbe bitvy a uz nas poslali na hlidky, nadseni nejsme teda ani nahodou... Nase jednotka je plna nezkusenych lidi... My jsme tak ctvrtina toho, co z nas zbylo a oni nas poslou zase ven? *Zacal se rozcilovat a vojaci uhnuli stranou.* //Je nam to jasne, hele, kdyz se zdrzite par hodin navic a alespon si trochu pospasujete, tak se nic neposere, mi ver. Tamhle mladej dost mozna driv zabil, nez si vrznul. *Kapitan prilozil muzi ruku na rameno.* //Dik, mas to u me. *mrkl a mavl na zbytek, vsichni seskocili z koni a vydali se do mesta. Hned na okraji nechali kone ustajit a vydali se do ulic. Kapitan je samozrejme vedl, protoze to zde znal, Mito by se uz ztratila, nikdy tu nebyla. Procpali se mezi lidmi az na veliky trh, kde to vrelo, lide rvali, drazili se otroci, dobytek. *
---: ---
Renji Narimachi: *Renji se pár dní ubytoval v hostinci ve městě trhů, musel si ještě pořádně odpočinout, průchod bránou nebyl nic lehkého na psychiku a na tělo už vůbec ne. Když si tedy trochu odpočinul, vydal se pořádně prozkoumat město trhů, už jednou ho zde celé prošel, proto nebylo tak těžké se orientovat. Ještě ke všemu u sebe měl mapu, kam kreslil vše co ve městě prošel. Moc věcí se tu nezměnilo, až na ty obrovské trhy s otroky co tu dřív byly.* ,,Co se s tím vším stalo ?! Tenkrát jsem tady našel pár otroků, kterým jsem pomohl." *Renjiho hned napadlo, kde by mohl přijít k tomu co se tady s otrokářstvím stalo. Šel tedy směrem k otrokáři, kterému před časem pomohl pochytat otroky, kteří mu utekli. Poznal ho téměř hned, prodával stále na stejném místě, ale rozhodně už na tom nebyl jako dřív. Měl na sobě obyčejné šaty a byl neupravený, kdežto dřív byl jeden z těch nejbohatších. Renji přišel až k němu a obchodník mu hned začal nabízet své otroky, ti ale nebylo nic moc ani pro jasného zájemce.* Zdravím, my už se známe. *Muž na něj koukal trochu překvapeně, nepoznal totiž Renjiho v jeho novém těle.* OH, omlouvám se, vypadám teď trochu jinak. Před lety jsem vám pomohl pochytat. Určitě si vzpomenete na muže s kočičími uchy. /Obchodnik- ano vzpomínám si. Ale jméno se mi nevybavuje. Můžete mi ho osvětlit ? *Renji se trochu zamyslel. Jméno říkat nechtěl a pod přezdívkou Ikari by shmi ho mohli spojit s kapitánem pirátských lodí.* Nedivím se vám, je to už pěkná řádka let. Mé jméno je Zaraki. Chtěl jsem se zeptat, už od prvního pohledu je vidět, že prodej otroků nejde tak jak vycházel před lety. Pamatuji si zástupy lidí, kteří chtěli koupit otroky, co se stalo ? /Obchodnik- No všechno to začalo útokem na přístav a pozabíjením pirátů, to se aspoň říká. Teď už není nikdo, kdo by zvládl dodávat kvalitní otroky, je tu jen tahle lůza a ty nechce nikdo ani za smradlavý hovno. *Renji se zamyslel a došlo mu, že je dobře, že se nepředstavil jako Ikarus protože to jméno by mohl někdo znát, jelikož pár lodí už pod něj patřilo.* Díky ti, snad se ti zase začne dařit. *Pak Renji odešel. Celou dobu mu ale Vrzalová hlavou to co mu řekl ten otrokář.* ,,Teď by se tady dalo dost lehce prosadit skrze otroky, ale pokud někdo zabil piráty, bude i proti Suzuyovi. Zajímalo by mě, kdo by chtěl zničit starý přístav a ještě nasrat Suzuyu?! Za tím bude něco víc." *Renji si sedl do nejbližší hospody a poručil si jedno pivo. V tomhle světě mu chutnalo o něco méně než v tom normálním, ale lepší něco než nic.* ,,Musím si obstarat loď, tak se tady dost dobře cestuje. Jenže loď sám neuřídím. Bude to trochu složitější. Jak tady rychle k něčemu přijít ?! Asi se budu muset postarat o nějakou zálohu a ne úplně čistě. Ale to má ještě čas. Musím sehnat nějaké dobré zboziy něco co lidé budou v téhle době chtít za každou cenu. Chce to nějaké bojovníky." *Renji dopil pivo zaplatil a odešel. Vydal se rovnou pryč z města. Věděl, že teď má ještě někde obchodní loď. Sice byla pirátská, ale pokud nebyl Yin hloupý a chtěl muže ochránit, vydával se za obchodníky. Renji takhle chvíli cestoval. Jeho cíl byl dojít do starého přístavu a zjistit jak ti všechno dopadlo. V noci se vždy někde uložil a přespal, přes den si sehnal něco k jídlu, což nebylo tak těžké, všude něco rostlo. Po nějaké době narazil na menší vesničku. Rozhodl se tam přespat. Lidé dokonce nechtěli aby ani platil, dostal místo ve stodole a jen musel přidat ruku s dílu zdejší můžu zrovna káceli les. Nedělalo mu problémy zapojit se do fyzické práce, proto hned souhlasil. Do večera měli hotovo. Když se večer Renji ve stodole ukládal, uslyšel mužský smích a jásot. Vstal tedy a šel se podívat. Mladí z vesnice stali kolem jakého si kruhu a uvnitř stáli dva, kteří se mlátili hlava nehlava. Renji přišel blíž a hned se zeptal.* Co se tady děje ?! Proč toho slabocha mlátí ten největší z vás ? *Zeptal se Renji.* Šel do toho dobrovolně, prohrál tady už všechno, dům peníze dokonce i svůj život. Teď je to osobní otrok toho velkého, proto si s ním může dělat co chce. *Renjimu se v tu chvíli zalesklo v očích. Vstoupil do ringu a chytil ruku toho habouna přesně ve chvíli, když se chytal udeřit.* Per se s někým, kdo je stejně velký a kdo si to nemusí nechat líbit. *Najednou Renjimu přilétla rána, kterou nečekal, pustil ruku chlapa a couvnul.* Tak pojď, ale musíš něco vsadit a je to pěkně jen rukama, žádný zbraně. *Renji vytáhl krásnou zdobenou dýku a ukázal ji. Pak ji hodil na zem mimo ring.* Tady máš, tahle dýka je sázka. *Chlap se podíval a jeden z mužů okolo na něho kývnul ať souhlasí.* Dobrá, moje sázka je tenhle ubožák. *Řekl a ukázal na zmláceného mladíka.* Renji nečekal a hned začal úročit. Zasypal soupeře spoustou tvrdých ran, které v kombinaci s Renjiho vlastní technikou (Hansha-Tekina Tōsō​) nemohl vůbec soupeř čekat. Takhle Renji vyhrál souboj hned na první pokus. Otočil se tedy vylezl z arény a vzal si do ruky svou dýku, pak se podíval na mladíka, který mu teď měl patřit. V jeho očích uviděl jakýsi zvláštní pohled. Otočil se a proti němu běžel onen poražený a snažil se na Renjiho zaútočit zezadu. To si Renji samozřejmě nenechal líbit a rovnou mu dýku zabodl do krku. Muži se začala v ústech hromadit krev, která mu i vytikala hrdelm. Muž se chytil za krk a po chvíli se utopil ve vlastní krvi. Renji se postavil k jeho mrtvole a kopl do ní.* Cti jak ve zvířeti. Tak co, kdo z vás chce ještě chcípnout ?! Zabiju vás klidně všechny. A taky že jo! *Najednou bylo okolo hromové ticho. Nikdo z mužů nebyl ozbrojený, buď to se zbraněmi totiž neuměl, nebo si je sem nebral. Renjiho napadlo něco lepšího.* Tak a teď děláte všichni pro mě! Mé jméno je Zaraki, víc vědět nepotřebujete. Má někdo něco proti ? *Renji nepočítal s odporem, ale stejně se našel jeden muž a vypadalo to, že ho někteří chtějí následovat. Renji sáhl tedy do kapsy, kde měl kunaie a jeden mu hodil přímo do prostřed čela a tím ho zabil. * Takže znovu! Má někdo problém ?! *Nikdo už neměl ani náznak toho, že by chtěl vzdorovat.* Takže tyhle dva spalte a tak za 15 minut vás tu chci všechny mít. Kdo tu nebude, zemře. *Jak Renji řekly tak se stalo, všichni za 15 minut nastoupili. * Tak dobrá, nechci aby jste byli otroci, nebudu vyhrožovat vašim rodinám dám pouze takové snadné pravidlo. Pokud se bude dařit mě a vy budete dobře pracovat, vaše rodiny se budou mít lépe než půlka tohoto světa. Renji pak ukázal na jednoho muže, který mu byl docela sympatický od pohledu.* Ty teď budeš velet téhle vesnici, vše co se tady stane jde teď na tvá zada. Vyber si dva můžeš kteří tu s tebou zůstanou. Rodiny, pokud nějaké měli, těchhle dvou se teď stávají otroky. A ty zařídíš jejich prodej. A nechci nic pod cenou. Vše prodávejte pod jménem Zaraki. Na lopatce bude mít každý otrok značku Z. Já a zbylí muži budeme vodit otroky sem a vy se postaráte o obchody. Kdokoliv, kdo se nám postaví, zemře. Vždy se tady jednou za čas sejdeme a já rozdělím odměnu podle zásluh. Pokud budete spolupracovat, přežijete vy i rodiny a budete se mít lépe než kdy předtím. Zbytek mužů teď půjde se mnou, zajdeme se podívat poblíž starého přístavu. A ten sloboch jde s námi, buď se ho zbavíme a nebo zesílí. Všechny naše otroky dejte do jednoho domu a zamknout. Zabavit vše, čím by mohli někoho včetně Seba zranit. *Pak Renji vše rozpustil a vydal se do domu, který teď vlastně vyprázdnil aby se vypsal. Vše proběhlo tak jak řekl a všichni se s tím už docela smířili. Samozřejmě kromě otroků. Ti se snažili, ale přes silnější může nemohli nic dělat. Ráno vyrazil Renji se skupinkou deseti mužů směrem na starý přístav.* ,,Tohle nejsou bojovníci, budu si muset nějaké obstarat." *Každý z mužů měl nějakou z ran u sebe, ať provizorní nebo normální katanu, prostě vše co se ve vesnici našlo. Cestou vydrancovali pár malých vesniček a vlastně nedošli ani k přístavu a vrátili se s dalšími otroky zpátky do vesnice. Předchozí otroci už byli prodáni a Renji všechnu odměnu rozdělil mezi muže y kteří se na tom podíleli.* Od teď máte každý povinnost sehnat si opravdovou zbraň. A taky se jí naučíte používat. *Renji potom začal s výcvikem svých mužů. Sice nebyl nejlepší šermíř, ale jeho schopnosti byly naprosto rozdílný od schopností těch mužů. Ti kteří se učili rychle byli přidělení do dvou skupin. Jedna byla na to, aby s Renjim vyhledávali další otroky a ta druhá byla jako ochrana obchodníků při samotném obchodu. Ještě několikrát šel Renji na ,,lov,, otroků. Vždy si vybírali spíše vesničany, ale to Renji chtěl časem změnit, za bojovníky by totiž bylo o dost víc peněz. Ale během chvíle se proslavilo jméno Zaraki jako nový dodavatel otroků, který se za malou chvíli vyrovná středním obchodníkům a dokonce je i předčí. Renji už jen proto, aby měl dobré jméno neprodával nemocné, slabé a staré, takové rovnou zabíjel. Jeho muži mu byli loajální, protože se opravdu měli lépe než dřív.*
---: ---
Naomi: *Naomi se usmívá, konečně se jí dostala informace o tom kde přesně se má ten obchodník s léky a drogami setkat se členy skupiny co se snaží zničit trh s otroctvím. Dokonce je známo v kolik hodin se s nimi má setkat aby jim předal bednu uvnitř které budou peníze, které vydělal prodejem drog. Naomi je už u některých členů té organizace známá, přecijen jim utekla z jednoho sídla a cestou pozabíjela několik členů a jednoho zmrzačila. Rozhodně je tam tehdy nezabila všechny, to by zvládla leda ve snu nebo kdyby se mohla připravit. Proto se nechala odbarvit, každý si sice myslel že modrá barva jejich vlasů je přírodní ale je to trochu jinak. Naomi (ta původní) si své modré vlasy barvila a její původní (přírodní) barva byla černá. Také nechala své vlasy narůst do větší délky a tak se do toho dne dokázala připravit jak vzhledově tak i skrze vybavení (vzhled: odkaz » ). Poté se jde obléknout do nějakých nových věcí ( odkaz » ), samozřejmě si vezme svou skrytou čepel, kterou si upevní k zápěstí na pravé, ruce následují rukavice (Kurōsu Tēru) uvnitř kterých jsou ukryty speciální struny, které jsou velmi ostré a pevné hlavně díky tomu že jsou tvořené krystalovým práškem (Shouton). K opasku si na levý bok připevní také pouzdro do kterého uloží modrý krystalový nůž (Shouton). Poté si vezme do ruky luk co dostala od Toyiho a pozorně se na něj zadívá. *Gomene zlatíčko ale nemohu si tě vzít, dneska musím být nenápadné a ty bys budil moc pozornosti. *Naomi si povídá s lukem ale to je jedno, nějak ji to moc netrápí. Hold k němu má nějaký vztah stejně jako k prstenu co od Toyiho dostala stále ho má u sebe i když ne zrovna na prstě. Většinou ho má spíše někde v kapse ale nyní ho má jako na řetízku a ten má na krku. * „Tak fajn jde se na cestu.“ *Poví si v mysli sama pro sebe a vyrazí na cestu ven ze svého domu. Venku se již setmělo ale ještě není tak moc pozdě a tak vyrazí k obchodu toho obchodníka a tam se postaví trochu bokem a opře se o stěnu. * „Teď musím počkat než zavře obchod, vezme si svou truhlu s penězi a půjde na setkání. Já ho budu muset pouze sledovat.“ *Majitel toho obchodu se jmenuje Shimei, což Naomi samozřejmě díky zprávě od Ebiza moc dobře ví. Shimei momentálně sbírá peníze ukryté v podlaze a ty skládá do truhly, kterou po zakrytí podlahy zavře a zamkne. Poté si ji vezme do rukou a vyjde ven. Jakmile vyjde ven někdo za ním dveře zavře a poté ho následuje trojice mužů. *Kontrolujte okolí a aby se k nám nikdo moc nepřiblížil, nechceme aby mi někdo ty prachy vzal. *Trojice mužů přikývne a vyrazí na cestu kdy první jde po jeho levém boku, druhý po pravém boku a třetí je tři kroky přímo za ním. Celý jeho doprovod má k opasku na levém boku připevněné pouzdro uvnitř kterého mají své meče. Naomi je samozřejmě pronásleduje ale drží se od nich celkem daleko ale zároveň si je udržuje ve svém zorném poli aby je mohla sledovat. Nakonec zahnou do jedné temné uličky skrze kterou projdou rovnou k jednomu skladišti před kterým je poměrně volný prostor. Ovšem uvnitř té uličky skrze kterou se tam musí dostat zůstane jeden z těch tří co strážců co doprovází Shimeie. Tento strážce se otočí tak aby stál zády k tomu skladišti ale čelem ve směru kudy přišli. Naomi se musela zastavit, protože nyní ji nezbývá nic jiného než jít rovnou skrze tu uličku ale musí to vzít nějak skrze něj ale nemůže ho zabít nějak viditelně a hlasitě, nemůže si dovolit způsobení povyku. Kdyby to vzala po střeše riskovala by odhalení, protože je možné že někdo ty střechy hlídá, proto si počká až se Shimei dostane trochu dál od té uličky a vyrazí jejím směrem ale ten strážce Naomi zablokuje cestu. *Nemohu vás nechat projít omlouvám se. *Poví nekompromisně ale Naomi se usměje a přiloží mu koneček ukazováčku levé ruky ke rtu a mírně na něj zatlačí a pak s ní odbočí tak aby se opřel zády o stěnu. *Uvolni se vojáčku, jen se chci trochu pobavit nic víc. *Pošeptá mu do ucha svůdným tónem hlasu a levou rukou se začne přesouvat níž a níž. Pravou rukou ho pak pohladí po tváři a v ten moment pak prudce vysune skrytou čepel, která je na spodní části jejího zápěstí a ze spodu mu ji vrazí rovnou do krku. Strážce samozřejmě umírá a neudělá během toho žádný hluk a tak ho Naomi opatrně a potichu položí ke stěně této uličky a naháže na něj nějaké odpadky, kterých tam pár je (pytle, krabice a další). Poté může opět pronásledovat svůj cíl nebo si to aspoň myslela ale Shimei zmizel za velkými dveřmi toho skladu a před jeho dveřmi se nachází dvojice jeho strážců. * „Fajn tak tyhle nemohu zabít takto lehkým způsobem, tihle mi na to neskočí.“ *Proto prohledá tělo toho strážce co zabila, zda u něj nenajde něco užitečného ale bohužel tam nic nenajde. Takže následně vyrazí rovnou skrze tu uličku směrem k tomu skladišti nebo spíše k jeho vchodu. Během chviličky ji zastaví ti dva strážci u vchodu a kolem ní se ještě srovná do kruhu dalších několik strážců tohoto místa a několik z nich na ní míří špičky od kopí a někteří mají meče, které jsou namířené rovnou proti Naomi. *Ah omlouvám se ale trochu jsem zabloudila. *Poví Naomi trochu bezradně ale jak se zdá ani jeden z těch kolem ní ji nehodlá důvěřovat a tak následně provede několik pohybů rukami a z konečku každého prstu na rukou vyletí struny, které se obmotají kolem všech kopí co na ní míří a pak staří ruce sevřít v pěst a kopí jsou rozřezané na několik kousíčků. V ten moment proti ní jeden z mužů co mají meče provede výpad a pokusí se do ní bodnout přesně do oblasti břicha. Naomi to zahlédne a tak provede úhyb a meč zasáhne prázdný prostor po jejím pravém boku, Naomi v ten moment provede protiútok a vystartuje proti němu pravou rukou a vysune z toho zápěstí té ruky skrytou čepel a levou rukou ho chytne ze strany za hlavu. Ze strany ho tou pravou rukou (čepelí) bodne do krku a pak s ním praští o zem kdy čepel vyjde ven z jeho krku. Čepel se ihned zasune a Naomi sáhne na svůj krystalový nůž na spodní části levé ruky v oblasti zápěstí. Jak se již zmiňovalo má tam připevněné pouzdro ve kterém je její nůž, který je z krystalů modré barvy (Shouton). V ten moment se otočí kolem své osy na patě jedné nohy a otočí se čelem k druhému muži co měl meč a zablokuje jeho tvrdý úder svým nožem. Díky tomu že do toho dala dost síly to s ní ani nehlo i když jeho úder byl tak silný, navíc jeho meč pod náporem té síly praskl k čemuž navíc pomohla to jak moc ostrá je čepel jejího krystalového nože. Poté mu Naomi věnuje rychlou sérii několika tvrdých úderů nožem, které ten muž blokuje ale každý další útok jaký mu věnuje jeho meč poničí o něco víc. Ti kteří měli své kopí nemají zbraně pomocí který útočit ale pak se jeden odhodlá k útoku a Naomi zezadu kopne rovnou do zad a ona spadne tváří na zem ale stihne do zabrzdit rukami aby si nenatloukla o zem svou tváří. *Ty svině. *Poví si pod nos a rychle vyskočí na nohy a namíří na něj svou levou ruku a z prostředníčku a ukazováčku na něj vystřelí struny, které nejsou už normálně téměř vidět a nyní když je taková tma jsou prakticky neviditelné. Jedna struna se mu obmotá kolem levé ruky od zápěstí po rameno a silně se stáhne až se mu prořeže oblečením a jemně pořeže jeho kůži a drhá struna se obmotá úplně stejně okolo jeho druhé ruky. Muž má rozpažené ruce ale nechápe co se děje. *Co to sakra je! Tohle je nějaká magie? *Naomi poté ti dva prsty jen sevře k pěsti a struny se prořežou jeho rukou a kostmi a kromě toho že mu ruce u ramen amputuje mu je celé rozseká na malé kousky. Muž samozřejmě vykřikne bolestí ale Naomi tím nekončí rychle totiž uloží svůj krystalový nůž do pouzdra a začne propustně všechny zabíjet pomocí strun a sekat je na kousky. Někomu usekne hlavu, někomu celkově rozdělí hlavu na dvě části a někdo skončí rozsekán takovým způsobem že nelze poznat co je končetina a co je trup. Nicméně když skončí všude kolem je pouze krev a části těl, tedy kromě jednoho co se jí pokouší utéct a míří směrem ke skaldu a tak si ze strun vytvoří dlouhé kopí a to proti němu prudce vrhne (Cross Yari). Toto kopí samozřejmě od své rukavice oddělila a tak to již není součástí její rukavice a to kopí muže zezadu probodne a vyjde mu skrze tělo hrudí ven. *Tak to jsou všichni asi mohu pokračovat. *Poví si pod nos a dojde k tomu kopí, jehož konec opět spojí s rukavicí (se strunou). Poté se struny opět navinou dovnitř do rukavice a Naomi vyrazí k té hlavní bráně nebo spíše k vratům (dveřím) do skladiště. Ty pomalu ale hlavně potichu otevře a vejde dovnitř, ihned se tam rozhlédne a všimne si že tam jsou ohromná množství různých beden, které jsou připraveny na převoz jako zboží. Naomi se tedy udržuje v jejich úkrytu aby ji nikdo neviděl a pomalu postupuje dál dokud se neocitne ve středu toho skladiště kde se nachází obchodník ale není tam sám. Okolo tam je spoustu dalších ozbrojených lidí, kteří mají všichni stejné tetování ale některá vidět nejsou a některá ne (tetování: odkaz » ). Ve středu volného prostoru který tvoří různé vysoké regály beden a strážců kolem se nachází muž, kterého Naomi celou dobu sledovala (Shimei). Naproti němu se nachází další muž. Ten muž je trochu při těle a vypadá celkem bohatě takže jak se zdá nejde tu jen o zničení trhu s otroky ale také o zbohatnutí, nebo tak to vypadá minimálně u tohoto muže (vzhled + oblečení: odkaz » ). Tento muž kývne svým lidem a jeden z nich vezme tu bednu co přinesl Shimei a položí ji na stůl na kterém ji otevře a očividně začne kontrolovat zda je tam všechno. *Dobrá tohle naši věci dost pomůže, už brzo budeme mít dost aby začala naše akce. *Poví muž co přebral peníze Shimeiovi. *Uhm jasně tak teď jen ty drogy Genichi-san. *Naomi je nyní naprosto jasné že tento Genichi je člen té skupiny proti otrokům co je vysoce postavený. Nyní se potichu plíží kolem aby se dostala za zády jednoho blízkého strážce co tam je a drží v rukou kuši. Takový tam je ještě jeden ale ten je moc daleko a Shimei ten si mezitím prohlíží zboží drog na další měsíc dopředu, které může prodat. Když se Naomi dostane za toho strážce s kuší přijde k němu zezadu a ihned vysune svou skrytou čepel co má na pravé ruce a čepel mu vrazí do páteře a on následně padne k zemi ale Naomi ho rychle zachytí a potichu ho položí na zem, jsou trochu dál od toho místa takže to nikdo neviděl. Poté potichu sebere jeho kuši a namíří s ní na Shimeie, který zrovna přebírá tu bednu, která je očividně plná drog. Naomi je velice klidná a přesně namíří na jeho hlavu a pak vystřelí, šipka z kuše vyletí velmi prudce a rychle a Shimeie zasáhne ze strany do hlavy (oblast spánku) a zarazí se mu hluboko do hlavy. Dokonce prošla i lebkou a zastavila se mu v mozku. Shimei samozřejmě padne k zemi ale zemřel ještě dřív než dopadl na zem. Všichni ihned začnou hledat střelce a v moment kdy si Naomi všimnou tak už si od mrtvoly střelce u sebe vzala další šipku a tou si nabila kuši ze které následně vystřelí znovu a zastřelí i druhého střelce, kterého zasáhne rovnou do hrudníku. *Zabijte ji! *Vykřikne Genichi, nicméně Naomi už znovu kuši nenabíjí a odhodí ji. Poté všech pět prstů levé ruky namíří na jednoho z těch vojáků co na ní běží a z konečků všech pěti prstů vyšle struny a obmotá mu je kolem různých částí těla jakou jsou nohy a ruce (jako když loutkář připevní chakrová vlákna k člověku aby ho ovládal). V ten moment těmi prsty zahýbá a ten muž ihned sekne svou zbraní proti dalším svým spojencům a než se s ním stihnou vypořádat Naomi tak stihne zabít pomocí toho ovládaného asi další 3 vojáky tam. Poté struny navine zpět do rukavice a vytasí svůj modrý krystalový nůž a vyběhne proti zbytku a dá se s nimi do boje. Tento boj netrvá tak dlouho a všichni jsou mrtvý ale problém je v tom že Genichi si toho všiml a tak začal utíkat. *Tak to teda ne! *Zanadává si pod nos Naomi a rozeběhne se za ním přičemž za sebou nechá mrtvoly těch jeho vojáků. Ovšem vojáci se tomu moc říkat nedá, vypadalo to že nemají moc dobré bojové zkušenosti a schopnosti a jsou to naverbovaní amatéři ze řad této skupiny (organizace). Nakonec Genichiho doběhne a tak po něm skočí, čímž ho srazí k zemi. Naomi z něj sleze a ihned ho otočí tak aby ležel na zádech. Levou rukou ho chytne za límec aby ho jemně nadzvedla a čepel svého krystalového nože mu přiloží ke krku. *Takže kamaráde, teď chci abys mi pověděl identitu všech členů té tvé skupiny ale myslím tím ty vysoko postavené včetně vašeho vůdce! *Pohled Naomi je neústupní a nekompromisní, je jasné že je připravená zabíjet. Ono ten pohled ani není potřeba, stačí se podívat na ty mrtvoly co po sobě zanechala. *Nikdy je nezradím! *Dostane se z něj a v ten moment mu Naomi vrazí svůj nůž přímo do stehna a začne mu párat jeho nohu. Genichi začne křičet a volat o pomoc, nicméně zde není nikdo kdo by mu mohl pomoct. *Dobře! Dobře! Povím ti to jen mě nech prosím! *Dostane ze sebe v moment kdy mu Naomi začala špičkou nože kroužit okolo jeho rozkroku, jak se zdá to je něco o co rozhodně přijít nechtěl. *Tak povídej! *Nicméně Genichi místo toho požádá o papír a něco na psaní, což samozřejmě dostane. Netrvá to moc dlouho a Naomi získá seznam deseti jmen a vedle toho je napsáno jaká je jejich funkce ale poté je tam i číslo jedenáct a u toho je napsán otazník a vedle toho vůdce celé organizace. *Hele to mi chceš sakra říct že nevíš kdo to vede?! *Zeptá se Naomi naštvaně a seznam jmen si ukryje mezi věci. *Neznám to, tohle ví pouze jeho zástupce ale jeho identitu tam máš. *Je jasné že Genichi má strach a tak se Naomi usměje. *Děkuji ti moc. *Následně na zem nakreslí jeho krví znak ( odkaz » ). Do středu toho znaku tam násilně dostane Genichiho. *Co děláš, vše jsem ti řekl, nech mě žít! *Naomi zakrouží hlavou. *To nepůjde ale budeš mít tu čest a zemřeš ve jménu mého boha. *Muž začne hystericky prosit o život ale Naomi ho ignoruje. *Jashine-sama toto je další důkaz že i v tomto světě ti jsem oddaná a tohoto muže zabíjím ve tvém jméně a v důkazu že má víra v tebe stále trvá. *Poté sekne svým nožem a Genichimu podřízne hrdlo a vyvalí se mu z něj obrovské množství krve a on se utopí ve vlastní krvi. Následně padne na zem bez známky života. Naomi svůj nůž očistí a uloží ho do pouzdra. Poté vyjde zadním vchodem, který tu najde a odejde od tohoto skladiště pryč. Nyní ji čeká dlouhá cesta, protože má seznam deseti jmen, jaká musí odstranit. Sice nezná jejich vzhled ani bydliště ale věří že o to se postará Ebizo, který pro ni informace zjistí jakmile to bude potřebné. Nyní si to směřuje rovnou domů s naprosto klidným krokem. *
---: ---
Naomi: *Už to bude nějaká doba co utekla z toho skladu ve kterém se nacházela ta skupina lidí co chce zničit trh s otroky. Nějak si říkají ale Naomi to jméno stejně zapomněla, takže to není moc důležité. Chtěla se tam vrátit a zabít je tam všechny, nicméně když se tam po několika dnech vrátila už tam nikoho nenašla, bylo to tam naprosto prázdné ani jedna noha tam nebyla. Nyní to bude už asi druhý týden od té doby a stojí přímo před vchodem do obchodu svého spojence (Ebizo). Oblečená je v ( odkaz » ) s tím že u sebe nemá skoro žádné zbraně ani vybavení, jediné co u sebe má je jedna dýka s modrou čepelí z krystalů (Shouton). Tuto dýku mý ukrytou v pouzdře pod oblečením vysoko na pravém stehnu, to pouzdro je k tomu stehnu připevněné takovým řemenem/opaskem. Kromě této dýky má pod rukávem na pravém zápěstí mechanismus, který získala právě od Ebiza ( odkaz » ). Tento mechanismus není vůbec vidět a pokud by vidět byl vypadalo by to spíše jako chrániče loktů pokud vůbec. Jakmile vejde do obchodu všimne si že Ebizo zrovna smlouvá o nějakém obchodu zbraní, protože jsou v patře zbraní a tak si to zamíří do jeho kanceláře tak aby na ní viděl a věděl že tam je. Tam se posadí a počká na něj, což může trvat ještě tak 15 minut. *Ty ještě žiješ jo? Je to věčnost co jsem tě neviděl, ode dne co jsem ti zadal ten úkol v mém obchodě jsem o tobě neslyšel co mi k tomu povíš? *Zeptá se Ebizo ihned jakmile vejde po pozdravení, samozřejmě si během toho sedne a vytáhne láhev vína (červeného) a dvě skleničky. Naomi nemá nic proti a ráda si dá víno, beztak to bude dlouhé vyprávění během kterého mu poví o všem co se jí stalo poté co byla unesena právě tou skupinou odpůrců otroctví. Také nevynechal fakt že žena jakou zde zabila byla dcera vůdce z té pobočky kde byla a on se jí chtěl pomstít mučením a nakonec ji zabít ale to nevyšlo. Pověděla mu jak se jí povedlo utéct a jak proti strážím čelila. Když skončí tak už v sobě má společně s Ebizem dvě skleničky a on jen zírá jako idiot. *Uhm, co ti k tomu říct. Měla jsi prostě štěstí, protože tato skupina tvoří o dost víc lidí než pouze několik lidí asi to byla jen menší pobočka. Jsem rád že jsi v pořádku. *Naomi je nějak jedno že se o ní trochu bál, ona k němu přátelství nechová. *Hold štěstí je taky určitý druh schopností ale teď to hlavní. Rozhodla jsme se že je zničím a nejlepší bude zničit ty nejdůležitější lidi všech jejich skupin neboli různě vysoce postavené lidi co s nimi spolupracují nebo jsou rovnou členy. Zemřou jak kapitáni poboček tak i ten hlavní ale to co potřebuju je zjistit jak se k nim dostat, mohla bych tedy využít tvou informační síť a tvé známé? *Ebizo čekal že bude muset svou síť používat ale nečekal to tak brzo, naštěstí se už stihl vrátit do svých starých kolejí a jeho důležitost je taková jaká bývala a to vše díky Naomi. *Hodně ti toho dlužím a řekl jsem ti že ti budu k dispozici takže se mnou počítej. Až něco zjistím pošlu ti do tvého hotelového pokoje zprávu dobrá? *Tohle se Naomi celkem zamlouvá. *Dobrá máme dohodu, nicméně já nyní mizím. Jsem ráda že tvůj obchod je zase tam kde kdysi býval a ty máš zpět svůj vliv a moc. *Poté se zvedne a s rozloučením odejde z jeho obchodu. Po několik následujících týdnů se léčí ale žádný dopis ji nepřišel a tak se bojí že buď se na ní Ebizo vysral nebo nikdo nic neodkáže zjistit. Zrovna vylezla ze sprchy kdy je zahalená pouze v bílém ručníku. * „Asi to budu muset zjistit sama.“ *Toto si myslela, do momentu kdy si na zemi před svými dveřmi všimla obálky a tak k ní přistoupí a zvedne ze země. Poté se posadí na kraj postele a dopis otevře. Ebizo ji zadává další úkol a to že má vykrást jeden obchod s různými léky. Naomi už se chce nasraně vydat za Ebizem že jí pouze zadává své úkoly ale na ní sere dokud se nedočte toho že tento muž kdysi pracoval pro Ebiza ale pak mu ukradl velkou část financí z obchodu a zmizel. Dlouhé roky o něm neslyšel dokud nedávno nezjistil že si otevřel právě tento obchod s léky kde dokonce prodává ale i drogy. Jeho kontakty mu navíc řekly že se tento muž pravidelně každý měsíc setkává s někým kdo má podivné tetování na pravé straně krku a je tam přiložen obrázek toho tetování ( odkaz » ). Také tam je dodáno že účelem těchto setkání je to že danému muži předává vždy bednu uvnitř které jsou dost pravděpodobně peníze získané z obchodu s drogami. Nechybí tam ani jméno lokace toho obchodu. *Ten parchant, takto mě využít pro své potřeby a zároveň mi dát vodítko jaké potřebuji. *Poví si potichu sama pro sebe a dopis jde spálit. Nechce zanechávat žádné důkazy o spolupráci s Ebizem na této úrovni je to bezpečností opatření jak pro její tak i pro jeho bezpečnost. Jakmile padne večer tak se nají a tak dále, poté se oblékne do něčeho co se jí dnes večer bude rozhodně hodit ( odkaz » ). Na pravé zápěstí si pod rukáv připevní skrytou čepel, na záda si připevní pouzdro do kterého umístí svou katanu se světle modrou krystalovou čepelí (Shouton). Na spodní část levého zápěstí si připevní pouzdro do kterého umístí kompletně modrý nůž z modrého krystalu (Shouton) a zajistí ho aby ji nemohl vypadnout. Jedná se o takovou pojistku, takže ho Naomi vytáhne jen v případě že sama bude potřebovat. Normálně by si vzala i svůj luk ale ten ji během této akce bude k hovnu. Když je připravená vyleze ven z okna na střechu hotelu a hlavu si zahalí kápí a vyrazí na cestu k tomu obchodu. Výhoda tohoto města je že tu je velké množství budov a jsou blízko u sebe a tak dokáže přeskakovat z jedné střechy na druhou a držet se mimo ulice, které jsou zalidněné i když ne tak moc jako během dne ale jsou tam různí opilce a tak podobně a chce možnost svědků úplně anulovat a tak to bere touto cestou. Naomi je sice celkem malá ale akrobaticky je na tom velmi dobře, tudíž ji tento „akrobatický běh“ nedělá nejemnější problémy. Díky tomu že je tma není skoro vůbec vidět když je kompletně v černém a i když má čepele krystalových zbraní světle tak jsou uvnitř černých pouzder. Dostane se konečna na střechu toho obchodu kam se potřebuje dostat ovšem nyní přichází jedna nepříjemnost a to že z něho vychází světlo. * „Někdo tam pořád je? Tohle jsem nečekala a tak budu muset chvilku počkat.“ *Ovšem nakonec ji to nedá a sleze ze střecho obchodu a nenápadně nakoukne přes výlohu do obchodu a to co uvidí ji šokuje. Jak se zdá někdo ji předběhl a už to tam vykrádá. Vidí muže s kuklou na hlavě a mečem v pouzdře na pravém boku jak naplňuje pytel penězmi. * „Nechám ho to vykrást a pak ho budu sledovat, pak ho stačí někde jen zabít a prachy mu sebrat.“ *Tento nápad ji přijde výhodnější a tak se přesune na střechu domu co je naproti vchodu do obchodu a jen tam v kleče vyčkává. Netrvá to moc dlouho a muž vyběhne z obchodu s plným pytlem. Naomi běží za ním ale bere to přes střechy, tento muž je ovšem celkem rychlej a tak je ráda že to může brát touto cestou nezdržují ji nějaké odbočky a překážky jako jeho. Muž se nakonec zastaví v jedné tmavé a černé uličce, Naomi se tedy přesune přímo nad něj a pak jen seskočí přímo na něj a dopadne mu přímo na záda čímž ho povalí na zem ale současně vysunula skrytou čepel ze spodní části zápěstí zpod rukávu a vrazí mu čepel rovnou do krku ze strany a on se tak během chvilky utopí ve vlastní krvi. Sebere pytel a plánuje se vydat rovnou do obchodu za Ebizem, který čeká na své peníze ale Naomi si všimne že se ocitá obklíčena čtveřicí lidí v černých pláštích. Dva stojí před ní a dva z ní. Každý z nich svírá kratší meč, která se délkou dá přirovnat k Wakizashi. *Tohle jsou naše peníze tak je tu nech a necháme tě žít, možná ti dokonce odpustím vraždu našeho přítele. *Ozvalo se od jednoho z nich, nicméně Naomi se jen zasměje. *Omlouvám se ale to asi nepůjde. *Odpoví a v ten moment se proti ní celá čtveřice rozeběhne, Naomi mezitím sáhne na rukojeť své katany na zádech a poté jen vytasí. Následně se s nimi dá do boje. Nicméně oni nemají moc šancí její krystalová čepel lehce zničí jejich kratší meče a následně je tam lehce zabije. Jedna osoba ovšem stále žije, ovšem je moc zraněná aby utekla a tak Naomi dostane nápad. Řízne se a pomocí své krve na kamenný chodník nakreslí znak ( odkaz » ) a toho muže následně násilně donutí aby si klekl do středu toho znaku. *Prosím ušetři mě, nechci zemřít. *Poví a skoro se tam rozbrečí. *Jashine-sama vím že se nacházím úplně v jiném světě ale stále v tebe věřím a věřím že mě i nadále opatruješ a tak ti posílám tuto oběť jako znak mé víry a oddanosti. *Poté ho zezadu propíchne a špička meče mu vyjde z hrudníku. Muž vydá takové podivné zasýpání a meč z něj opět vytáhne (Naomi) a on padne k zemi. Je jasné že je mrtvej a tak ho Naomi otočí tak aby ležel na zádech a na čelo mu svou krví nakreslí znak Jashina (ten co je na zemi). Poté svůj meč vrátí do pouzdra na zádech a vyrazí za Ebizem. Jeho obchod je sice zavřený a zamčený ale ona má klíč, který ji kdysi dal a tak odemkne a vyrazí do jeho kanceláře kde čeká pije kafe. *Ah takže už jsi tu jo? Věděl jsem že to zvládneš, zjistila jsi něco o té spojitosti s tou skupinou? *Zeptá se Ebizo zvědavě. *Ne nezjistila mám plán co udělám, budu ho sledovat až se příště setká s tím člověkem a od tebe budu potřebovat jen datum, čas a místo kde se s ním setká. *Ebizo přikyvuje na znamení že chápe a souhlasí. *Inu dobrá, můžeš se mnou počítat a teď si vezmu ty peníze. *Naomi mu tedy předá pytel. *Tak a já mizím, měj se. *Poví a odejde pryč, on ji sice chtěl zastavit aby si s ním chvilku promluvila ale ona na to nemá moc chuť. Místo toho se vydá domů do hotelového pokoje kam vleze oknem a odpočine si. Počítá s tím že ji čeká hodně práce než všechny zničí, je sice pravda že tu je kvůli zničení tohoto světa ale oni si dovolili na někoho na koho neměli a tak jim to Naomi chce ukázat. Navíc je možnost že tito lidé budou mít nějaké informace co ji zavedou ke generálům nebo samotnému řádu. Vypadají jako celkem mocná skupina řízená někým vysoce postaveným a tento člověk něco vědět určitě bude. *
---: ---
Naomi: *Pomalu se probouzí, opět je svázaná ale nyní nemá pouta a nějaká silná pouta s řetězy ale je pouze přivázaná k nějaké židli na které vlastně sedí. * „To je v tomto světě již podruhé co se probouzím uvězněná.“ *Proletí ji v mysli a vzpomene si na svůj první den během kterého se ocitla na palubě pirátské lodi v roli otrokyně. Snaží se trochu zorientovat a zjistit kde by se tak mohla nacházet ale všude je pouze tma, nic víc. * „Super, fakt super.“ *Takto tam tráví svůj čas, nemá jak zjistit jak dlouho tam mohla takto sedět ale dle jejích odhadů to budou dvě až tři hodiny, více ne. Tmu ve které se nachází totiž přeruší ostré světlo, které se tam dostává přes otevřené dveře ve kterých stojí jeden muž s tetováním na pravé tváři ( odkaz » ). Naomi samozřejmě tento znak poznává, tedy až v moment kdy si její oči na světlo zvyknou. * „Takže v tom má prsty ta skupina lidí co chtějí zničit trh s otroky.“ *Proletí ji v jeden moment myslí. *Takže, tady tě máme. Víš proč jsem si tě sem nechal přivést? *Zeptá se jí zvědavě ten muž a Naomi se mu zadívá do očí. *Jak bych to asi mohla vědět, nevidím ti do hlavy. *Odpoví dost jedovatě a nepříjemně, tomu muži je to celkem jedno a je to na něm poznat. *Zabila jsi jednu ženu co k nám patří během obrany toho nechutného obchodu s lidmi, víš ta žena byla moje žena. *Jeho výraz se nyní dost změnil a není to už takový ten pohled že mu je všechno ukradené ale spíše nepřátelský a dost naštvaný pohled. *Ah to je mi moc líto, řekla bych kdyby to tak bylo ale jediné co mě štve je to že jsem tehdy nezabila úplně všechny. *Poví pobaveně ale v ton moment schytá dost silný úder pěstí rovnou do tváře. *Budeš trpět jasné?! *Vykřikne na ní naštvaně ale Naomi se akorát zasměje a tak ji udeří znovu, znovu a znovu. Naomi se stala jeho boxovacím pytlem ale ji to je úplně jedno, protože ji to moc nevadí. Jako Jashinistka ji bolest nedělá ani ten nejmenší problém, sice ze zranění se bude nějakou dobu léčit ale není to nic co by na ní mohlo zanechat nějaké stopy (jizvy). Celý její obličej je rudý až fialový, plný modřin, podlitin a místy má i roztrhlou kůži a teče ji krev (ret, obočí, tvář a další). Ten muž poté odejde co se na Naomi vyřádil a pak tam přijde jiný muž, který Naomi začne omývat a trochu ji i ošetří. Následně ji nakrmí a dá ji něco k pití. Jak se zdá nechtějí aby Naomi zemřela ale nějakou dobu jim tam takto vydržela než se rozhodne o tom že musí zemřít. Mladík je ovšem jiný, vypadá jako kdyby sem ani nepatřil, takový ten typ co nemá rád když někdo trpí a sám není moc agresivní a tak si s ním Naomi začne povídat. Má možnost s ním mluvit jen dvakrát do dne a to po ranní nakládačce během snídaní a poté až po večerní nakládačce. Ze začátku v prvních dnech nic neříká a jen mlčí, nicméně postupem času se zapojuje do konverzací a dokonce se společně spřátelí a zakecají se až se zdá že jí mladík začíná důvěřovat. Naomi dokonce zjistí i jeho věk (17 let), přijde ji celkem smutné že tak mladý kluk a ona s ním už plánuje něco ne zrovna moc pěkného. Když uplyne už druhý týden Naomi se na něj usměje v moment kdy domyje její tvář. *Uhm, nemohl bys mě umýt jednou celou? Víš jsem už špinavá a smradlavá a ráda bych zase aspoň jednou byla v normálním stavu. *Poví tomu chlapci a on se zarazí. *Víš moc dobře že tě nemohu nechat aby ses umyla. *Odpoví se záporným zakroucením hlavy. *Asi mě zle chápeš, prostě mi jen uvolni provazy abych se mohla zvednout z té židle a svlékne mě, poté mě umyješ ty sám. *Tohle ten chlapec určitě nečekal, Naomi útočí na to hlavní co je pro někoho jako je tento chlapec prioritní a to na jeho pudy (sexuální). Nenechal se už moc dlouho přemlouvat a začal Naomi postupně svlékat dokud se tam před ním neocitla nahá, div neslintá nad tím jak má úžasné tělo. Její křivky, prsa, pevný zadeček a hebká pokožka je to pro něj opravdu velké pokušení. *Zlato, nechceš si se mnou dělat i něco trochu jiného než je jen umývání? Rozvaž mě a já ti dopřeju takovou rozkoš jakou mnoho mužů nezažije ani za celý život. *Chlapec jen naprázdno polkne a bez toho aniž by byl schopen říct jediné slovo Naomi rozváže a začne jí osahávat, začne její zadečkem, který stiskl a poté se dotkne jejích prsou a k jednou se přisaje svými rty ale Naomi ho dostane na záda a obkročmo se na něj posadí. Začne ho líbat na pokožce a pokračuje víš dokud se neocitne u jeho tváře, přiloží mu ruce ke tvářím ale pak ho něčím zaskočí. Palci mu ihned strčí do očí začne tlačit zatlačí tak silně až se ozve lupnutí a ona mu doslova prsty zaryje hluboko do očí. Chlapec křičí, volá o pomoc a snaží se jí ze sebe dostat ale je v šoku a navíc není ani zdaleka dost silný. *Opravdu sis myslel že se na mé tělo můžeš podívat aniž by to mělo nějaké následky? Tohle tělo je pouze pro Toyiho a nikoho jiného! *Poté zvedne jeho hlavu nebo si jí trochu přitáhne a pak s ní silně udeří o zem. To udělá několikrát po sobě (4x) dokud nevyteče z jeho hlavy i trochu krve. Chlapec ztratil vědomí a Naomi ho tyhle prohledá dokud nenajde klíče od dveří kterými sem přišel a také u něj našla jednu jehlu s neznámou látkou. *Feťák jeden. *Šeptne si pod nos a podívá se mu na krk, všimne si že i tento chlapec má tetování znaku té jejich skupiny ( odkaz » ). *Můžeš mi jednou poděkovat, nechala jsem ti tvůj život ale moc dlouhý už nebude. *On ji samozřejmě neslyšel ale nemá moc času se mu věnovat v ten moment se rozrazí dveře a vyběhne tam jedna žena a jeden muž. Oba dva jsou oblečeni jako stráž a mají meče, které ovšem nevypadají zrovna kvalitně. Muž se ihned rozeběhne proti Naomi ale jak to vypadá její nahé tělo ho dost znervózňuje a toho ona využije aby uhla do strany a piruetou se dostala přímo k němu. Využije toho že je blízko u něj a levou rukou ho chytne za loket jedné ruky aby jí neutekl a tou druhou mu bodne jehlu do oka a vstříkne mu do těla tu neznámou látku a oko mu v důlku praskne. On pustí meč a s obrovským křikem padne na zem, toho Naomi využije a rychle vezme jeho meč a ihned vykryje následný úder ze strany té ženy, ovšem Naomi by raději měla nějakou kratší zbraň a ne tohle. Soupeřka Naomi několikrát ošklivě sekne svým mečem a tak Naomi způsobí menší zranění, která by ovšem normálního člověka nakonec zabila, protože by vykrvácel. Soupeřka provede v jeden moment jeden až příliš silný úder ze strany a toho Naomi využije, uskočí dozadu a sek mine, nicméně pak se odrazí a ihned skočí rovnou k ní. Jakmile se ocitne přímo u ní tak soupeřka nemá možnost útoku ještě nestihla ruku s mečem vrátit zpátky, Naomi toho využívá a přiloží soupeřce čepel meče ke krku a trhne do strany čímž ji podřízne krk ale krev co vystříkne ihned ohodí celou Naomi, které přistoupí k muži (strážci), co leží na zemi a drží se za oko a probodne ho. Nyní je tam nahá ale celá od krve od hlavy až k patě. Nestydí se za to že je nahá, to je to poslední na co nyní může myslet. *Radši se rychle obléknu než si mě někdo všimne. *Poví si pod nos a skloní se k té mrtvé ženě a začne ji svlékat dokud není jen ve spodním prádle, to jí totiž brát nebude. Přijde ji nechutné kdyby si měla obléknout to její spodní prádlo ale zároveň ji přijde nechutná představa kdyby si musela obléct to své, které tu na sobě má po celou dobu co jí tu „mučil“ ten muž ( odkaz » oblečení). Ještě se ujistí že vše sedí jak má a pak si vezme jak meč té ženy tak i meč toho muže. Poté vyjde z této místnosti a jak se zdá ocitá se v nějaké rozlehlejší budově a tak začne kráčet chodbou (dlouhou). Kráčí tak tři minuty dokud se neocitne před velkými dveřmi, které očividně vedou ven ale před ní tam už stojí v jedné řadě trojice dalších strážců a před nimi je právě ten, který Naomi každý den bil. Její domlácení tvář, která nevypadá tak krásně jak většinou je jeho práce. *Takže ty chceš odejít aniž by ses rozloučila jo? Promiň krásko ale to nepůjde, zrovna dneska tě čeká velký den. Kromě toho že tě zbiju jako čokla, mají tihle za mnou slíbené že tě mohou šukat tak dlouho dokud budou moct a to klidně všichni naráz nebo na střídačku. *Jakmile dokončí svá slova muži za ním se začnou smát, Naomi tahle představa obrací žaludek vzhůru nohama. *Gomene ale to nepůjde, nyní vás všechny zabiju a probojuju si cestu ven. *Poté ten muž (hlavní) zavelí těm za sebou a ti se proti Naomi rozeběhnou s tím že na ní začnou útočit svými meči v různých kombinacích s velkou silou. Nicméně jak se zdá postrádají rychlost, Naomi se má navíc celkem dost dobře vytrénované reflexy a navíc se začne pohybovat celkem akrobaticky a nepředvídatelně (Hansha-Tekina Tōsō). Naomi děkuje Jashinovi za to že si tento styl boje mohla od Renjiho kdysi okopírovat, nyní se to dost hodí. Poskytuje tam kolem nich v různých akrobatických kreacích a vždy když změní svou pozici zaútočí na ně nějakým výpadem nebo seknutím. Během toho ovšem dostane i tak pár zásahů ale Naomi to nemusí nijak moc řešit, po nějaké době během několika minut tyto muže pozabíjí. Někomu zabodne do břicha svůj meč, někomu podřízne hrdlo nebo uřízne hlavu. Nakonec stojí proti sobě jen Naomi a ten muž co jí tam měl tak dlouho bít a tak začne souboj mezi ním Naomi, která s ním bojuje stejným způsobem jako s těmi předešlými, kteří jsou nyní po smrti. Souboj trvá opravdu dlouho a Naomi začíná být vyčerpaná, přecijen ta dlouhá doba kdy měla jídlo jen aby přežila a to bití se na ní nyní podepisuje v podobě nedostatku energie (síly). Nakonec se jí povede jeden dobrý výpad kdy mu vběhne do rány a probodne ji boj, meč ji samozřejmě vyjde druhou stranou ale netrefil žádný orgán a i kdyby ani jí to nic neudělá (nakonec by se vyléčil). Nyní je její soupeř bez svého meče, musel by ho z ní vytáhnou a kromě toho si myslí že má vyhráno ale Naomi do něj vrazí oba dva meče naráz, jeden mu prorazí břicho a žaludek a druhý jde rovnou skrze srdce a opět vyjde ven druhou stranou (ten meč). *Konečně je po tobě bastarde. *Poví si pod nos a vyjde z těch velkých dveřích ven a zjistí že se nacházela v jednom skladišti Města Trhů. Ty dva meče u sebe už nemá, nechala je uvnitř a nyní se rychle snaží odejít co nejdále dokud nedorazí k doktorovi, kterému zaplatí dost aby ji vyléčil bez toho aniž by ji položil jedinou otázku. Nechce odpovídat a tak když už je ošetřená tak se vydá zpátky domů (do hotelu). Tento hotelový pokoj má zaplacený ještě na dlouhou dobu dopředu takže se nemusí bát že by tam byl už někdo jiný. Jakmile se tam ocitne ihned si dá horkou koupel. Poté si ještě skočí někam na jídlo a když je najezená vrátí se zpátky a najde u postele dvě věci, nejdřív jednu krabičku a pak dopis ve kterém ji Ebizo shání, protože o ní dlouhou dobu neslyšel. *Ah asi měl docela strach, zítra mu povím co se mi stalo. *Poví si sama pro sebe a pak otevře tu bednu a co tam najde ji docela překvapí. Nachází se tam takový malý mechanismus vysouvací čepele (nože). Tuto čepel si připevní k pravé ruce tak že mechanismus na vysouvání čepele vysune čepel ze spodní části její ruky (zápěstí). *Tak tahle hračka se fakt bude hodit. *Poví si s úsměvem opět pod nos a skrytou čepel opět uloží zpátky do krabičky a odloží ji stranou aby si mohla lehnout a jít spát (skrytá čepel: odkaz » ). *
---: ---
Naomi: *Naomi si několik dní nyní odpočinula, nicméně když se probudí tak si rovnou skočí dát sprchu a poté se upraví a oblékne se ( odkaz » ). Následně vyjde ven z hotelu a zamíří si to do jednoho obchodu kde si koupí kávu a rovnou si k ní dá i snídani, která obsahuje vajíčka a nějaké pečivo. Když je najedená, tak se může klidně vydat na průzkum Města Trhů. Přecijen tu už nějakou dobu pobývá a tak by to tu mohla trochu prozkoumat a zjistit kde se co nachází. Mohlo by být užitečné kdyby se v tomto městě mohla dokázat orientovat. Cestou se zastaví v několika různých obchodech kde se porozhlédne ale nic si nekoupí. Jde jen o to se tu prohlédnout, Naomi tu není na dovolené a na nákupech. Cestou ovšem potká jednu ženu, nebo přímo ji nepotká ale jen do sebe vzájemně vrazí. Jak kolem ní projde tak se na ní otočí a všimne si něčeho podivného co má v oblasti krku (na zadní straně). Má pocit jako kdyby viděla ten divný znak, který mají členové té skupiny (organizace) za osvobození otroků. * „Koukám že členové této skupiny budou nejspíš všude a bude jich celkem dost.“ *Proletí Naomi v ten moment myslí, dlouho se nad tím ale nerozmýšlí a pokračuje v procházením se po městě. Nicméně poté se přímo před ní postaví nějaký mladý chlapec, kterému by mohlo být okolo 16 let. *Uhm Naomi-sama? Posílá mě můj pán Ebizo-sama abych vás k němu dovedl, žádá si vaši přítomnost a pokud možno ihned. *Mladík je jasně otrok a navíc se zdá že mu Ebizo celkem důvěřuje, protože kdyby mu nevěřil tak proč by ho posílal. Nejspíš má nějaký důvod proč se tento otrok vrátí i kdyby měl stovku příležitostí k útěku. *Dobrá tak mě veď za svým pánem. *Odpoví Naomi poměrně milým tónem a vyrazí za tím chlapcem. Procházejí městem a několikrát se musejí prodírat mezi lidmi, protože jich tam je celkem velké množství a různé ulice kvůli nim jsou téměř neprostupné. Trvá to nějakou půl hodinu než se dostanou opět k obchodu, který Ebizovi patří a ve kterém Naomi týden pracovala v době kdy byl Ebizo mimo město na cestě pro svou novou várku otroků. *Se to tu během jednoho dne takto změnilo jo? *Zeptá se sama sebe když si všimne toho že tam je dost nových věcí jako třeba kvalitnější zbraně ve výloze a dokonce nové vybavení, které bylo zničeno během útoku té divní skupiny lidí. *Ebizo-sama na vás čeká ve své kanceláři, já už budu muset jít mám nějaké další povinnosti. *Chlapec Naomi ani nedá šanci na to reagovat a bleskurychle zmizí pryč v ulicích města. *Tak teda asi půjdu. *Poví si sama pro sebe (Naomi) a vyrazí do jeho kanceláře, obchod je totiž zavřený ale na druhou stranu Ebizo má odemčeno a tak se otočí a všimne si klíče v zámku, kterým otočí poté co za sebou zavře dveře a zamkne za sebou. Klíč pak vytáhne z klíčové dírky a vyrazí do kanceláře Ebiza ve které Naomi i celý předchozí týden bydlela. *Měl jsi odemčeno a k tomu sis v zámku nechal klíče, idiote. *Poví a hodí po něm ten klíč, Ebizo ho samozřejmě chytí a pak se zasměje. *Ah, děkuji žes zamkla nějak jsem na to zapomněl mám teď hlavu úplně mimo. *Naomi se tomu ani nediví a tak se ihned postaví do židle za jeho stolem, takže to může vypadat jako kdyby tma byla na nějakém pohovoru či tak podobně. *Takže proč jsi pro mě nechal zavolat? *Zeptá se zvědavě, celkem ji vrtá hlavou co po ní asi tak může chtít. *Mám pro tebe nějakou práci, jak jsi teď ten týden pracovala tak po tobě budu chtít abys mi udělala inventuru, uklidila obchod a roztřídila zboží co mi přišlo. Myslím tím samozřejmě zbraně lidi nebudou potřeba, víš udělal bych to sám ale mám nějakou důležitou schůzku a musím na ní ihned jít, nicméně dostaneš za to nějakou celkem dobrou odměnu a to jednu docela kvalitní zbraň, která se ti určitě bude hodit. Sice ji tu nemám ale nechám ti ji poslat na hotelový pokoj, jedním ze svých lidí co ty na to? *Naomi se usmívá, nejde o to že by mu chtěla pomoct a měla z toho radost ale je spokojená z jednoduchého důvodu. Vidí že ji Ebizo naprosto věří a ona ho může využívat pro své vlastní účely a pokud možno vyžívat jeho kontaktů k tomu aby zničila tento Temný Svět. *Ráda ti pomůžu, co bych to byla za člověka když nepomůže příteli v nouzi že? *To zakončí úsměvem, který je samozřejmě falešný ale tak to se dalo čekat. Ebizo ten to samozřejmě považuje za zcela upřímné gesto ale to už je jeho problém a jeho mínus, ona ho hodlá využívat jak to jen jde a vyždímat ho jako kdyby byl obyčejná houba. *Tak já tedy půjdu dobrá? Nechám ti tu jedny klíče, klidně si ještě něco dej a já půjdu musím tam být už takto brzo a nerad bych přišel pozdě. *Poví klidně a upřímně, z jeho hlasu lze poznat že jí důvěřuje a tak ho Naomi odbije jedním mávnutím ruky. *Jasný, jasný hlavně už vypadni jo? *Poví už trochu nepříjemně a Ebizo tedy odejde pryč. Naomi by se do toho mohla pustit ihned ale místo toho si ještě sní pár koblih, které tam nechal v jedné krabičce. Sice si je nejspíš chtěl nechat na později ale tak proč je nedojíst že? Ebizo je už stejně pryč, takže ji nemůže říct „ne to si prostě nedáš“ a tak klidně sní jeho koblihy. *Fajn je čas dát se do práce. *Pak se tedy zvedne a odejde z jeho kanceláře přímo do obchodu a pak si to zamíří rovnou do skladu a začne vytahovat různé bedny (nové) s nejrůznějšími zbraněmi, které si Ebizo objednal pro prodej. Jsou to zbraně opravdu prvotřídní kvality a je to poznat. *Moje zbraně by proti tomu neměly šanci, jediné zbraně co tomu mohou konkurovat jsou moje struny z rukavic nebo moje zbraně z krystalu Shoutonu. *Zamumlá si sama pro sebe pod nos a postupně různé zbraně vytahuje a vystavuje je místo těch starých, které naopak dává pryč a ukládá je do jiné bedny (prázdné). Vůbec se s nimi nesere a nesrovnává je, místo toho je tam prostě rozhazuje jak se ji chce stejně se o tyhle nekvalitní zbraně nikdo zajímat nebude. Tohle ji trvá celkem dlouho ale to Naomi moc nevadí, protože má možnost dostat se k těm nejlepším zbraním a vybavení k jakému se kdy mohla dostat. Upřímně i v Pevnosti Samurajů by se každý divil jak může někdo vytvořit tak kvalitní zbraně ale není se ani moc čemu divit, tento svět ze zbraní žije. Oni se nemohou bránit pomocí Ninjutsu nebo Genjutsu jako Shinobi ale musejí se spoléhat pouze na své vlastní schopnosti a hlavně vybavení, které je nesmí zradit. Když má hotovo staré zbraně uloží do skladiště ale odloží je tam někam stranou aby se to Ebizovi nepletlo s těmi novějšími, stejně si myslí že je nakonec vyhodí nebo je dá nějakým žoldákům a jiným popudům za „výhodou“ cenu. *Tak teď bych tu měla uklidit co? *Nikdo ji samozřejmě neodpoví, když tam je vlastně sama a ona si tam povídá sama se sebou. Vezme tedy koště a nejdřív celý obchod zamete a následně tam i pořádně vytře aby ji nikdo neřekl že to odflákla, nezapomněla ani očistit vitríny od prachu a jiných nečistot. Každý vitrína je naleštěná tak moc že se skoro lesknout. Když to dokončí vleze si ještě do kanceláře kterou nakonec také uklidí k nepoznání a když je hotové i toto sedne si za stůl a začne pracovat na inventuře i když občas tu svoji prdel zvednout musí a jít zase jinam do obchodu. Tohle ji překvapivě zabralo nejvíce času, protože je to z jejího úhlu pohledu nudná práce a nechce to dělat. Když je hotová je už pozdě odpoledne a tak se zvedne, nakrmí otroky a ujistí se že je vše zamčení a hlavně zabezpečené. *Teď už chci jít konečně domů! *Poví si sama pro sebe pod nos a kráčí si to ulicemi města, nicméně v jeden moment prochází jednou temnou uličkou a někdo vyskočí přímo před ní s úmyslem jí očividně bodnout. Naomi ani nezkouší zjistit kdo to je a uhne do strany přesně jak jí to jednou Toyi ukazoval a tak nůž bodne do prázdna vedle ní a přesně v ten moment sáhne po zápěstí dané ruky a celou ji vykroutí, div nevykloubí a sebere dané osobě ten nůž. Jak se zdá daná osoba (zahalená v černém) se chce dát na útěk ale Naomi po ní vrhne ten nůž trefí se přímo do zadní strany krku a osobu zabije, nicméně v ten moment ucítí nějakou ostrou bolest v zádech a když se otočí (hlavou), všimne si muže co do ní vpíchl injekcí nějakou látku. *Co to kurva? *Naomi se ihned před očima zatemní během několika vteřin ztratí vědomí. Ani neví zda upadla na zem nebo ji dotyčná chytil, byla v limbu ještě dřív než stihla dopadnout na zem. *
---: ---
Naomi: *Je to už pár dní co se nachází v Temném Světě a co opustil Starý Přístav a utábořila se pár kilometrů mimo přístav ve vnitrozemí. Zásoby má, takže jídla má dostatek, vodu má také a o hygienu je postaráno díky jednomu jezeru, které nalezla 10 minut severně od jejího tábora. To jezero využívá k tomu aby se mohla koupat a prát si tam oblečení. Její klisna má také co pít a jíst takže ani ona ji nezemře hlady. Každý dne zkoumá na klisně okolí a mapuje to tam aby se tam vyznala a věděla kam jede kdyby se tu musela nutně a velmi rychle zorientovat. Nyní tedy jede na své klisně (Ashe) oblečená v ( odkaz » ). Kápi má sundanou aby pojednou nebyla zahalená, v tomto světě neustále neprší a tak nemusí řešit jestli zmokne nebo ne. Naopak tu se počasí nyní docela povedlo a je tu celkem teplo, proto je oblečená tak jak je oblečená. Nad zadkem má upevněný toulec s šípy (viz. Odkaz oblečení) a luk od Toyiho má na zádech tak že ho vlastně drží tětiva, kterou má přes hruď. Čelo ji zdobí pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In), která ji je vlastně úplně k ničemu. Má u sebe i jiné zbraně, nicméně většina z nich je uložená v jedné z brašen její klisny, které vozí. Jeden nůž z modrého krystalu (Shouton) má také u sebe, ovšem v pouzdře na levém boku. Jak pokračuje v cestě zaslechne z dálky nějaký křik. *Co to? Možná někdo potřebuje pomoc ale otázkou zní zda se do toho míchat nebo ne, uvidím sice lidem nebudu věřit ale mohu je využít. *Poví si sama pro sebe a pobídne Ashe aby vyrazila sprintem tím směrem odkud byl slyšet opakovaný křik (mužský). Jak se blíží tak se ocitne už na dohled jedné cesty kde se něco dějem bohužel je to ale ještě daleko a tak sáhne do jedné brašny co na sobě Ashe má a vytáhne si speciální dalekohled co se dá na oko nasadit a dá se s ním pohybovat (jako měl Deidara). Podívá se směrem odkud lze slyšet křik a zahlédne tam dvojici lidí, jeden co klečí na zemi a má za sebou muže s kuší, který mu s danou kuší míří na hlavu. Poté tam je ještě jedna žena, kterou tam znásilňuje dvojice mužů najednou (střídají se). Je jasné že tito dva muži patří k tomu, který míří na hlavu tomu muži ale jak se zdá nejsou to všichni ještě tam je vůz na kterém je velká klec uvnitř které je několik lidí, většinou muži ale i ženy ale ty vypadají dost staře a slabě. Ovšem ještě je na voze naloženo několik beden, Naomi si dalekohled sundá a začne přemýšlet. * „Dost pravděpodobně tohle bude nějaký obchodník co obchoduje jak se zbožím tak i s býlím masem a ta znásilněná vypadá jako další otrok ale kdo to tam křičí?“ *Ještě jednou to tam dalekohledem prohledá dokud si nevšimne jednoho muže v kleci co se snaží dostat ven z té klece a křičí na ty muže co znásilňují tu ženu. * „Nejspíš to bude její přítel ale ti muži vypadají jako piráti.“ *Naomi pobídne Ashe aby se přiblížila, dokud se nedostane dost blízko aby na ně jasně viděla i bez dalekohledu. Poté sleze se své klisně a vloží jeden šíp do tětivy luku a po namíření na piráta s kuší natáhne tětivu šípu. Stojí trochu bokem, jak ji to vše Toyi učil a poté vystřelí šíp, který prudce vyletí a zasáhne muže s kuší přímo do krku. Ten sebou cukne a během toho vystřelí, ovšem šipka z kuše netrefí toho muže ale pouze mu proletí kolem hlavy. Obchodník se ihned vydá na útěk ale jeden z těch co si užívají s otrokyní si toho všimne a tak na to upozorní toho druhého upozorní na to že jim utíká a že někdo zabil jejich společníka. Ihned toho nechají a tu ženu (otrokyni) chytnou a jeden z nich ji použije jako živý štít jakmile si všimne v dálce ženy s lukem. Naomi ovšem běží rovnou k nim a cestou si vloží do tětivy další šíp a namíří na toho druhého co běží rovnou pro kuši aby mohl opětovat střelbu. Jak se sklání pro kuši tak mu dlaň prostřelí šíp a on ihned od bolesti vykřikne, než si ho stihne vytáhnout tak mu ze strany do krku vletí další šíp a on padne k zemi. Netrvá to moc dlouho (pár vteřin) a utopí se ve vlastní krvi. To Naomi dovolilo se přiblížit docela blízko ale pirát se k Naomi otáčí stále čele aby ho nemohla střelit, protože stále využívá otrokyni jako štít. *Pusť ten luk a odstup, nech mě naskočit na ten vůz jinak ji zabiju! *Křikne pirát k Naomi a aby svá slova zdůraznil trochu té otrokyni přitlačí ke krku čepel nože, který drží. Ona je očividně psychicky velmi zdeptaná, není se ani čemu divit když so prošla takovou hrůzou ale stále má strach ze smrti což je poznat na pohledu, který Naomi věnuje. * „Je jasné že chce žít.“ *Pomyslí si. * „Ale má smůlu.“ *Poté natáhne šíp a vystřelí, šípem otrokyni trefí rovnou do břicha a ona klesne na kolena a chytí si okolí zranění. Pirát to nečekal, navíc nemá čas k tomu aby ji držel na nohou, proto se nyní nachází v situaci kdy musí čelit Naomi s jedním nožem s odhaleným penisem a k tomu bez svého lidského štítu. *Prosím nech mě žít! *Vykřikne vyděšeně a nůž hodí na zem, poté padne na kolena a ruce dá za hlavu aby ji dal najevo že ji nebude odporovat. Naomi další šíp ani nevložila do tětivy a prostě k tomu pirátovi přijde a ze strany ho silně kopne do hlavy a tím jediným kopancem ho uvede do stavu v bezvědomí. *Proč? *Ozve se slabým a vyčerpaným hlasem, Naomi se tam podívá a je jasné že ta žena nechápe proč ji Naomi nechala zemřít nebo ještě lépe řečeno proč ji střelila zrovna ona. *Proč? Protože tvůj život pro mě nemá žádnou váhu. *S těmito slovy si luk dá opět na záda a z pouzdra vytasí svůj modrý krystalový nuž, levou rukou tu dívku chytne za vlasy a donutí ji hlavu zaklonit nahoru, pak ji pravou rukou ve které držela nůž podřízla hrdlo a pustila ji. Otrokyně se ihned složí k zemi a během několika vteřin vykrvácí a zemře. *Neeeee! Ty svině jedna! Pusť mě ven a zabiju tě! Slyšíš zabiju tě ty svině jedna! *Naomi se otočí a všimne si že tato slova vychází z úst otroka jehož křik sem Naomi přivedl. *Heh. *Zasměje se. *Drž tlamu nebo zabiju i tebe dobrá? *Poví naprosto klidně a pak se k němu vydá, nicméně v ten moment se mezi Naomi a klec s otroky postaví ten obchodník. *Prosím nech ho být, mám v nich velké peníze a potřebuju je prodat, prosím nech ho být. *Poví dost zoufale, je jasné že už ztráta té otrokyně je pro něj dost drtivá. *Dobrá jak si přejete. *Poví Naomi a očistí si svůj krystalový nůž a látku oblečení jednoho mrtvého piráta. *Děkuji moc, vidím že to dobře umíte se zbraněmi a dokážete se o sebe postarat, když už jsme u toho rád bych si vás najal jako svou osobní stráž. Samozřejmě z toho něco kápne, takže si tím něco určitě vyděláte a zda to bude formou peněz, informací nebo nějakých věcí to si pak stanovíte sama. *Naomi uloží svůj nůž do pouzdra na boku a pozorně se obchodníkovi zadívá do očí. *Jako nezní to špatně, beztak se tu potřebuju zorientovat a hodil by se mi někdo kdo by mi tu mohl popsat co kde je. *Poví Naomi s úsměvem. *Ah že vy jste jedna z těch co sem přichází z jiného světa? *Zeptá se trochu podezřívavě i když jak to tak vypadá je si naprosto jistý tím že to tak je ať mu Naomi odpoví jakkoliv. *Uhm ano jsem, je v tom problém? *Zeptá se zvědavě a je připravena ho klidně i zabít kdyby odpověděl špatně, nebo spíš tak aby se to Naomi nelíbilo. *Ne vůbec, aspoň vím že budete silná ale radši bych byl kdybyste to nikomu neříkala, je dost lidí co by vás chtělo mrtvou nebo by se vás pokusilo prodat v Hlavním městě Řádu. *Naomi tomu celkem rozumí a dává ji to celkem logiku, je ráda že narazila aspoň na někoho inteligentního. *Jmenuji se Ebizo a vy? *Zeptá se obchodník. Já jsme Naomi, těší mě Ebizo-san. Ebizo se následně sehne k mrtvolám pirátů a obere je o vše co má nějakou cenu a tím se myslí jak zbraně, tak i výzbroj a cokoliv co by se dalo v Městě Trhů prodat aspoň za minimální cenu. *Uhm prosím říkejme si normálním jménem a tykejme si myslím že to bude jednodušší. *Navrhne Ebizo. *Dobrá to zní celkem dobře. *Poté Naomi s Ebizem vyrazí na cestu kdy se Ebizo drží na sedadle řidiče ve svém voze a ten řídí, protože ten vůz je v koňském spřežení (logicky) a Naomi se vedle něj drží na své Ashe. Během cesty si různě povídají například Naomi zjistí že tento Ebizo býval velkým obchodníkem co měl monopol na prodeji zbraní a otroků ale nyní prožívá období krize a tak mu ta jedna mrtvá otrokyně bude celkem chybět po finanční stránce, protože by ji docela lehce prodal. Nicméně se také ukáže že tento muž toho ví poměrně mnoho a je dobře informovaný, Naomi z něj bohužel nedokáže vytáhnout jak se k těm informacím dostal jako například to že existuje několik generálů Řádu, ovládají různé schopnosti o kterých ale nic moc neví a také že sídlí v Hlavním městě Řádu. Pro něj to ovšem jsou úplně normální informace, nicméně pro Naomi to jsou informaci, které mají obrovskou cenu. Po nějaké době (asi půl dne) se ocitnou ve Městě Trhů, které je pro Naomi naprosto matoucí ale Ebizo se tam vyzná a tak tamtudy Naomi provází. Nakonec se dostanou nějak do středu celého města a Ebizo si odemkne dveře do jednoho kamenného obchodu kam vejde a Naomi ukáže aby vešla s ním, je to tam velmi prostorné a rozdělené na dvě různá oddělení. První oddělení je plné zbraní, zbrojí a dalšího podobného vybavení a druhé oddělení se nachází o patro níž a tam jsou v klecích otroci, kteří jsou na prodej. Tedy nyní tam žádní nejsou ale to je důvod proč si přivedl tuto várku lidí na prodej. Samozřejmě tma má i svou kancelář, která je celkem prostorná a kromě pracovního stolu, tam má minibar, ledničku, větší rohový gauč a u něj stůl. Samozřejmě nechybí ani možnost dělat si kávu. *Prosím mohla bys mi pomoct odvést ty otroky postupně dolů do jednotlivých klecí? *Požádá Ebizo Naomi, která se na to ale ihned zamračí. *To nebylo součástí naší dohody, připočtu ti to k ceně. *Odpoví Naomi a začne otroky jednoho za druhým odvádět ven z té velké kleci co se nachází na tom voze. Naštěstí jsou spoutaní a tak není problém je postupně dovést, někteří sice odporují ale Naomi stáčí pár rán a jsou zase klidní. Takto do klecí do spodního patra obchodu odvede všechny ty otroky, samozřejmě jim tam pouta už odebere ale zase zamkne klece a klíče si nechá. *Prosím pusťte nás, nejste jako on tak nás nechte jít. *Jedna žena se pokouší v Naomi probudit slitování ale ona se na něj pozorně podívá a zasměje se. *Prosím? Slitování ve mně neprobudíš holka, vzdej to. Vaše životy pro mě mají nižší cenu než nějaký hmyz, všichni lidé v tomto světě jsou odpad co musí zemřít a nebojte se nakonec se toho dočkáte. *Poví Naomi té ženě a vydá se opět nahoru za Ebizem. *Tady jsou klíče. *Poví a podá mu je, poté se podívá ven ale nevidí tam svou klisnu Ashe ale ani jeho vůz ze kterého odváděla to zboží. *Kde je moje klisna! *Křikne na Ebiza naštvaně. *Ah nechal jsem je odvést do svých stájí, které tu jsou také ale neboj kdykoliv ti tvou klisnu vydají a pokud jde o věci co měla tak jsem ji nechal odbavit a máš v mé kanceláři, nemusíš se bát nechybí ti tam nic z věcí a ani jsem se na ně nekoukal. *Ebizo promluvil dost přesvědčivě a tak se Naomi usměje, přecijen sice by lidem věřit neměla jak jí bylo při průchodu řečeno ale kdyby lhal poznala by to, nehledě na to že kdyby jí lhal tak by ho prostě zabila. *Uhm rád bych si tě pronajal ještě na pár dní bylo by to možné? Víš důvod proč můj obchod krachuje je ten že moje stráž co mi kdysi hlídala zboží mě zradila a vše mi sebrali, tudíž mi nic nezbylo a teď nemám peníze abych si dovolil pořádnou stráž před vykradením obchodu a tak pokud mi to tu pohlídáš aspoň na týden nebo měsíc tak se mi vše zase vrátí a budu zase ve starých kolejích, pak bych si již mohl objednat už pořádnou stráž co mě neokrade. *Je jasné že Ebizo je v tomto ohledu zoufalej, Naomi to moc nezajímá ale co by mohla ztratit že? Stejně musí vymyslet způsob jak najít a zabít generálku ve Starém Přístavu. * „Možná bych mohla přijít na způsob jak zničit celej přístav a všechny lidi v něm takže by to dost pravděpodobně zabilo i jí.“ *Nakonec ji Ebizo nechá bydlet v jeho obchodě, jeho kancelář je dost velká a dá se považovat za celkem luxusní ale menší byt, tudíž se jí to docela zamlouvá navíc má vše dost blízko. Takto mu ten obchod hlídá asi po dobu dvou týdnů, nyní stojí před obchodem opřená o jeho vnější stěnu. Potřebovala jít na chvilku na čerstvý vzduch a tak na něj šla, nicméně k ní přijde Ebizo a jak to tak vypadá má v plánu někam odjet. *Ebizo? Kam to jedeš? *Ebizo se jen zasměje. *Pro várku super kvalitního zboží a to jak zbraní tak otroků, nicméně cesta bude trvat asi týden postaráš se mi během té doby o obchod? *Zeptá se zvědavě. *Určitě se ti za to odměním a poté tě již nebudu potřebovat, takže pak ti rovnou i povím jaká je moje odměna za to co jsi pro mě vše udělala. *Naomi nahodí trochu zamyšlený výraz, je pravda že za tu dobu co mu to tu hlídá ji i trochu naučil jak to tu chodí a okoukala od něj jak koho prodává a jak různě vyjednává o ceně a celkově jak šikovně umí podat že by si dotyčný mohl k tomu co si kupuje přibrat i něco dalšího protože se to hodí z toho a toho důvodu. *Dobrá vezmu to na sebe. *Poví s úsměvem, který má vypadat jako přátelský ale skutečnost je taková že Ebiza jako přítele vůbec nepovažuje, spíš to bere jako možnost spojence co by ji mohl nevědomky pomoct zničit jeho svět. Ebizo Naomi nechá klíče a odjede na cestu, která mu rozhodně nějakou dobu bude trvat a tak tam Naomi prodává sama, pokud jde o zbraně tak v tom se vyzná takže ty se jí prodávají samy od sebe bez nějakého většího problému. Pokud jde o otroky tak ohledně jejich prezentace je to o dost těžší v těch se tak moc nevyzná. Nicméně prodává a má celkem dobré výdělky, takže to Ebizovi bude muset stačit. Během pátého dne se ale do obchodu dostala parta tří lidí, kteří tam začínají vše ničit a nadávají že prodej otroků je špatný a že by se mělo zastavit obchodování s býlím masem. *Tak to teda ne! *Vykřikne naštvaně a vytáhne svůj nůž z modrého krystalu a vyběhne rovnou k nim a jakmile dorazí k prvnímu z nich tak mu jedním švihem podřízne krk, ostatní jsou z toho docela zaskočeni. Nepočítali s tím že Ebizo si najal nějakou schopnou pomocnou sílu a tak ihned utečou. Naomi si ovšem všimne jednoho znaku co mají na zápěstích, nebo spíše není to znak ale tetování znaku ( odkaz » ). *Divné, že by nějaká možná organizace? Zeptám se Ebiza až přijde. *Poté pro dnešní den obchod zavře a začne s úklidem, přecijen je tam mnoho krve, kterou je třeba odstranit a také to tělo. S tím si poradí tak že ho zabaví do nějaké látky jako nějakou mumii a odloží ho do skladu. Pak stačí jen uklidit sklo, které je ze zničených vitrín od zbraní. To už Naomi spravit nedovede ale tak co s tím má dělat že? Nicméně poté se stará obchod i další dny v nepřítomnosti Ebiza, který když konečně dorazí tak ihned nechá lidi co si zaplatil odnášet otroky dolů do klecí a celou tu místnost a všechny klece tam naplní. *Tak jak to šlo? *Zeptá se Ebizo zvědavě když dojde k pultu u kterého stojí Naomi. *Šlo to ale ukázala se zde nějaká parta asi pěti lidí, co to tu začali ničit a prohlašovat něco o tom že otroctví je zločin ale jednoho jsem zabila. *Poví pyšně, Ebizo trochu zvážní. *Ukaž mi ho, určitě ses toho těla nezbavila že? *Naomi se zvedne a vydá se do skladu kde mu ukáže zabalenou mrtvolu, kterou tedy odhalí a Ebizo ihned začne hledat ten znak, který pak najde. *Super, udělala jsi dobře tohle je zdejší taková organizace nebo spíše uskupení lidí, kteří bojují proti otroctví. Pokoušejí se zabíjet obchodníky s otroky a také dávat otrokům svobodu. Kdyby tušily že něco umíš tak ti sem naběhne silnější skupina a to bys měla problém, naštěstí teď už mám profesionální stráž. *Naomi se trochu urazí že nevěří tomu že by to zvládla ale radši se k tomu nevyjadřuje. *Nicméně jak si tahle skupina lidí říká? Mají znak, tak budou mít i nějaký název ne? *Ebizo se zasměje. *Ano říkají si Sukuinushi (zachránci). Nicméně děkuji ti moc, nyní ti povím jakou pro tebe mám odměnu. Jako první tu pro tebe mám mapu části našeho světa, je to mapa celé Země Řádu, bohužel Zem Chaosu si budeš muset sehnat někde jinde. *Naomi se usměje a mapu si od něj převezme a ihned si ji prohlédne. *Super to se bude hodit ale nemyslím si že by mě mohla vyplatit jedna mapa a k tomu neúplná mapa. *Ebizo tohle čekal a lze to na něm poznat. *Uhm neboj to není vše, jak jsem říkal brzo budu zase obchodník ve vysokém postavení a určitě ti budu moct co nabídnout, dokonce i mé kontakty budou větší. Budu něco jako tvůj spojenec a tvoje spojka, dokonce tě sem tam budu moct zásobovat svými zbraněmi, které budou časem dost unikátní. *Naomi se tato nabídka zamlouvá, přecijen takovýto spojenec se může hodit a tak to odkývá. *Super, děkuji moc a souhlasím. Nicméně jsem po těch dnech této práce unavená, takže bych šla do nějaké podniku nebo hotelu se vyspat, sice to tu je příjemné ale na druhou stranu tu není moc ticho nebo klid. *Ebizo se zasměje. *Dobrá, nicméně tady máš peníze na bydlení v tom hotelu. *Naomi si peníze samozřejmě vezme a poděkuje, následně se vydá do ulic města a zamíří si to do jednoho dobrého hotelu co tu je. Sice to tu je bludiště ale Ebizo ji zde již provedl a za tu dobu co tu je se tu již stihla zorientovat a i když to tu nezná celé tak někam už trefit dokáže, když dorazí do toho hotelu tak si tam dá horkou koupel, dobré jídlo a poté si jde rovnou lehnout a během chvilky usne. *
---: ---
Suzuya: *Vytáhne jeden váček, uvnitř kterého je jeden takový krystal a ten položí na ten stůl a odejde, přecijen mu ten krystal je k ničemu a ona ho využije lépe. *Berte to zatím jako první splátku. *Podotkne a vyjde ven z maringotky pod kterou se válí Takashi, kterého sebere a prostě ho dotáhne zase ven od toho cirkusu a hodí ho na záda koně s kterými se vydají na cestu do Města Trhů, Suzuya si dokonce vzal toho vůdčího koně, aby to bylo jednodušší, a tak klidně jede rovnou do toho města s Takashim přehozeným přes dalšího koně. *
Vědma: *Zvedla se, schovala kámen a podívala se na Suzuyu.* Co vás to stojí? Vraťte krystaly patřící mým sestrám, ať mohou jejich nástupkyně dělat jejich práci, jiné na tomto světě již nejsou, nelze je vyrobit znovu. Bez nich nikdy nebudeme schopné brány opět uzavřít. Myslím, že asi moc dobře chápete, co to pro váš svět znamená. Potopa se nevyhnutelně blíží, spolu s ní choroby, úbytek potravy a prostoru.... *Opět ulehla do postele a dveře její pomocník odemkl.* Tělo vůdce přístavu je pod maringotkou, můžete si jej tam vyzvednout a odnést? Děkuji. *S těmito slovy zavřela oči a snažila se znovu pokračovat v odpočinku.*
Suzuya: Dobrá chápu vás moc dobře, nicméně moc děkuji za vše, co jste mi pověděla a určitě se někdy opět stavím, každopádně co mě budou stát vaše služby? Hádám, že tohle vše, co jste mi řekla nebude zdarma že? *Poví s úsměvem a očekává jakou cenu si vědma určí. Suzuya zjistil dost věcí a je mu jasné jedno že se musí zbavit generálky, která okupuje přístav, a kromě toho jeho pozornost zaujala dvě města, a to Temné a Nadzemní, která jeho pozornosti neuniknou. *
Vědma: Jak jsem říkala, má v rukou můj život, největší hrozba pro mou osobu je, otočit se proti němu zády. Juuzou-sama, pochopte, že já pro vás nemohu být nic víc, než vědma v maringotce, která varuje lidi před hrozbou. Ani spojencem, ani nepřítelem. *Zahleděla se do krystalu a opět se rozzářil.* Mito KAmatsu.....vidím jen její hrozby, to, co by se jí teoreticky mohlo stát, ale nevidím nic, protože není v tomto světě. *Promluvila asi po pěti minutách sledování krystalu.* Bohužel, v tomto ohledu vám nepomohu. Pokud je mimo bariéru obklopující nás svět, neuvidím ji.
Suzuya: *Tiše naslouchá vědmě, která mu poví, jak to bylo s otevřením bran a nevypadá to tak že to byla nějaká nehoda pro jejich příchod. * „Takže hlavní generál donutil vědmu, aby otevřela brány a my sem chodíme jeden Ninja za druhým a děláme přesně to co generál chce.“ *Nicméně musí velmi přemýšlet nad jejími slovy, aby je správně pochopil, cítí v tom nějakou hloubku, a nejen nějaká prázdná slova. *Takže buď bude zničen nebo spíš pohlcen tento svět, nebo tak dopadne ten náš jinak to skončit nemůže. *Ohledně té hrozby, co se blíží netuší co k ní říct, je z toho trochu zmatený a věří že nakonec pochopí o čem to vědma mluvila, není to tak že by mu řekla bude to takto a takto ale mluví tak aby to pro Suzuyu taky nebylo tak jednoduché pochopit, však ani ona to nevidí nějak přesně. *Dobrá je tu ještě pár věcí, chci abyste i řekla, zda tam vidíte něco o jedné ženě, která se jmenuje Mito Kamatsu, je v tomto světě a taky nakonec bych měl jednu žádost, přidejte se ke mně.
Vědma: Vám podobní jako ti, kteří přicházejí z jiného světa. To my jsme otevřely brány pod nátlakem generála. Ale vím, že i vy jste pod jedním a proto je pro nás nebezpečné s vámi udržovat jakékoliv vztahy. Víte....ona vědma nová...se zrodí až po smrti té staré, ale než se naučí svou moc ovládat trvá to leta. *Její oči přestaly zářit a naopak začal onen kámen na stole.* Vidím hrozby a umím se na ně připravit, pokud někdo nezná mou moc, skončí jako tvůj společník....ale Nejvyšší Generál mou moc zná, dokáže mě obelstít a proto jsme byly nucené spolupracovat. *Zadívala se do kamene.* Pokud ty rychle nezačneš jednat, skončíš jako my....loutky řádu, který bojuje jen za své vlastní pohodlí. Alespoň to si chátra myslí....pravda je taková, že pokud nepohltí brzy jiný svět, pohltí se ten náš sám do sebe a toho se generálové bojí. Říkala jsem, vidím hrozby....viděla jsem i tuto a nikdy se nemýlím. Pokud nevyhrajeme tuto válku proti vašemu světu, sami zmizíme...miliony lidí, děti....stateční bojovníci a mladí milenci. Všechno bude pryč, neskutečná technologická úroveň, o které se vám může jen zdát, skrývající se v nadzemním městě, nebo naopak temnota města stejného názvu. Je to krásný svět a nakonec i já chci, aby stále existoval. Ale hrozba se blíží, nejde sama, není jen z jednoho světa, ale z obou. Síly nás všech se spojí, alenic víc nevidím.. Nakonec mladý Juuzou, možná budeme stát na stejných stranách a nebudete si muset ani platit za čtení z dlaně, nebo naopak, budeme stát proti sobě a smrt vám bude dýchat na zátylek.
Suzuya: *Bez keců se posadí na stoličku, na kterou mu vědma ukázala, poté si vytáhla tu dýku a nějaký kámen u kterého Suzuya původně předpokládal že se jedná o jedné takový jako mu dal Takashi (kámen vědmy) ale když se trochu více podívá uzná, že tento kámen vypadá celkem obyčejně. Nicméně poté začne vědma odpovídat na jeho otázku a rád by ji ihned zastavil ale nechá ji radši domluvit. *Mimochodem, jak mě podobní? Nikdy jsem žádné vědmě život nevzal, nezapírám že jsem s vámi neměl moc pěkné úmysly ale na druhou stranu, co jsem chtěl a co jsem doopravdy provedl jsou dvě rozdílné věci, nicméně je tedy nemožné vysledovat od vás původ těch krystalů, tak přicházíme k druhé otázce, a to jaká je cena vás a vašich sester abyste se přidali ke mně. Je mi jasné že to nebude zdarma, a tak otázka zní, co bude ta cena abych si získal tu důvěru a vaši náklonost? *Jeho tón hlasu je velice klidný a dá se říct že i trochu přátelský bez známky nějakého nepřátelství nebo lži. *
Vedma: Dve otazky? To jste si vybral spatne misto. *ukazala na stolicku.* Sednout. *sama si sedla pres stolek naproti a vytahla dve veci. Dyku a podivne vypadajici kamen. Nevypadal poradne ani jako krystal, na ktere byl Suzuya zvykly. Byl dost osumtely a ani se neleskl, za to Vedminy oci ano.* Otazky zodpovim. Nicmene... Ja do budoucnosti tolik nevidim, kazda vedma vidi neco jineho (tohle bych pak zapsala nekam do infa pro Temny svet). Kazda z nas je jedinecna a se smrti nasi sestry prichazime i o schopnosti, ktere vsechny dohromady mame. Tvuj pritel.... A lide vam podobni, na nasem vyhlazeni pracujete doopravdy aktivne. Pro krystaly, ktere nemuzete pouzit. Ktere bez nas nemaji cenu. Predavame si je generace po generaci, z matky na dceru, s babicky na vnucku... Nikdo z nas doopravdy nevi, kde se nase krystaly a nase moc vzaly.
Suzuya: Spokojeni. *Trochu se nad tím pozastaví a zasměje se tomu, protože upřímně přijde mu to trochu úchylně, když zmíní, jak tu budou samy spokojení. Nijak nereaguje na zamčené dveře a prohlédne si tělo nahé vědmy, sice ano Mito je jeho jediná a nehodlá opakovat svou chybu (Raikage) a na to její celkem zajímavé nahé tělo nereaguje žádným způsobem. *Upřímně nevěřil jsem, že to dívání do budoucnosti funguje až takovýmto způsobem a že ten krystal vám dává jen maličké náhledy, ale tímto jste na mě velmi zapůsobila. Nicméně původně jsem z váš přišel dostat odpověď na jednu otázku, ale nakonec to budou dvě otázky. První otázka zní jak a kde jste získala svůj krystal, chci zjistit odkud se berou, chci jít po cestě jejich cestování až tam kde se vyrábějí. Nechci je samozřejmě zničit, ale jsem zvědavý, je to fascinující věc a já o ní chci vědět více.
Vedma: Ah ne... To doopravdy nemel mlady muzi. Vas pritel si uzije par hodin spanku, zatimco my zde budeme nerusene spokojeni. *dvere maringotky se zamkly. Byl to jeji kumpan, ktery zamkl z venku a Takashiho zatahl pod maringotku.* Predpokladam, ze jste si neprisel nechat vylozit karty, nebo cist z dlane, protoze tohle ja nedelam. *pronesla s usmevem. Zvedla se z postele a perina odhalila jeji nahe telo, cele potetovane rudymi, bilymi a cernymi znaky. Vzala na sebe zupan a zahalila se.* Tak co to bude?
Takashi: *Takashi postava u schůdků a rozhlíží se na obě strany. Že by mohla být vědma hlídána, s tím nepočítal. Naposledy po něm chtěl cirkusak, aby jinou zabil. Teď ho něco štíplo do nohy. Sehne se, aby se podíval a začala se mu motat hlava. Dotkne se v místě bodnutí a nahmatá jakýsi předmět. Vytáhne ho z nohy a už ví, že je zle. Někdo pod maringotkou hi zasáhl. Přitáhne si šipku k obličeje a dopadne zády na její stěnu. V maringotce ten zvuk dopadu musel být slyšet.* Suzu... *stihne ještě říct než se podél stěny maringotky sesune k zemi a usne.*
Suzuya: *Suzuyu celkem překvapuje že vědma není moc překvapená, a tak mu to ihned dojde. *Jak koukám, tak jsi můj příchod očekávala. Jemně skloní hlavu ve znaku úcty ale vzhledem k tomu, že je ve svém postavení jako král tak více se uklánět nebude, nemá to v plánu. * „Nejspíš bude i vědět o mojí tajné zbrani (skrytá zápěstní čepel/kuše). Poté předstoupí, aby nebyl od vědmy moc daleko ale zase se moc nepřibližuje. Je to příjemná možnost mít možnost mluvit ženou, pokud nepočítá generálku řádu nebo různé kurtizány. *Tak si říkám, co budeš chtít za to abys mi odpověděla, protože myslím že možnost únosu nemám a asi jsem ji ani nikdy neměl.
Vědma: *Ležela ve své posteli a klidně spala. Tvář měla pomalovanou černou, bílou a rudou barvou, avšak oči měla celé rudé. ( odkaz » ) i když ej otevřela. Tiše oddychovala a v ruce držela amulet. Otevřela oči žhnoucí rudou barvou, když Suzuya vešel do maringotky. Upřela na něj pohled a usmála se. Během toho, jakmile se Suzuya zjevil uvnitř, ze stínu pod maringotkou foukl jeden z jejích ochránců svou foukačou na šipky střelil Takashiho do nohy uspávací šipkou jejíž účinek byl takřka okamžitý. Střelil ho do lýtka a takashimu se mohlo zdát max, že ho kousl komár. Vědma se usmála na Suzuyu.* Králi pirátů, vítej.
Takashi: *přikývne a odvede ho až před tu maringotku. Tam se zastaví a rozhlíží.* Tak jsme tu. *poví a zůstává venku na hlídce. Vyčkává, co má Suzuya v plánu. Třeba má nějakou taktiku, kterou na ni použije, ale to už nechává na něm. Stoupne si vedle dveří na stranu kliky a chytne jilec katany. Bude li potřeba, může tak rychle tasit a případného čumila hned utišit.*
Suzuya: *Celou dobu následuje samotného Takashiho, a tak společně s ním dorazí do toho stínu kde Takashi oznámí, že to už není moc daleko. *Dobře, až se dostaneme až k té maringotce tak počkej před ní a hlídej a já vejdu dovnitř dobrá? Chci, aby mi někdo hlídal záda a nerad bych aby mě něco zaskočilo. *Poví Takashimu a potichu a nenápadně se společně s Takashim prochází kolem maringotek až k té maringotce, která patří vědmě. *
Takashi: *nakonec se zastaví u výstupu z křoví. Přímo před nimi je vstup na cestu mezi vozy, až k jednomu, ve kterém žije ona vědma. Hlahol je dost silný a tak se jen rozhlédne na obě strany. Na cestu vrhají stíny vozy, za kterými plápolá oheň a dodává tak cestě více tmy, aby mohli nepozorovaně projít. Když vidí, že na obě strany je to čisté, naznačí mu, aby šel za ním. Pak vyběhne z křoví a zastaví se v prvním stínu, který mají po cestě. Postaví se tak, aby do stínu mohl zalézt i Suzuya.* Tak, první část je asi za námi. Zbývá už jen několik desítek metrů, kdy se může něco posrat. *poví a pak se vydá na cestu k maringotce vědmy.*
Suzuya: Jasné ta možnost tu je, proto je případně budeme muset všechny pozabíjet, takže buď připravenej na nejhorší. *Poví Suzuya a vyrazí na cestu kteou Takashi přímo určil. Cestou si zkontroluje přístup k zásobníkům se šipkami do jeho skryté zápěstní kuše, protože pokud přijde na boj to bude to nejdůležitější, co se jim bude hodit, protože jsou to obyčejní lidé a střely z této zbraně by daly zabrat i někomu se Sharinganem vzhledem k malé velikosti a rychlosti jejich letu. Suzuya jde klidným krokem ale zároveň opatrným a Takashiho nechá, aby je nějak vedl, protože mu důvěřuje že vím, kam je to vede. *
Takashi: *přikývne a vede svého koně stranou víc do houští. Suzuyův jde za ním. Tam seskoci a uváže svého k větvi. Vytáhne dvě jablka a dá každému koní jedno a pak se otočí na Suzuyu.* tak tedy můžeme jít. Zkusil bych to tamhle tudy. *Ukáže na houští, které se táhne 100 metrů před nimi.* Odtamtud se dá jít přímo mezi těmi maringotkami k její bez povšimnutí. Tu cestu jsem viděl z druhé strany. *poví a koukne na Suzuyu, jestli s ním souhlasí. Když to provedou rychle, možná nestihne ani křiknout.* Musíme taky vzít v úvahu jejich schopnost ovládat kameny, které jim umožňují vidět do budoucnosti. Jestli ji ta schopnost upozorní, nemusíme stihnout nic. *zamysli se ještě Takashi. *
Suzuya: *Suzuya převezme koně Takashiho a vyčkává až se vrátí, není těžké přijít na to co šel dělat. Každý by uznal za vhodné jít obhlédnout terén a okolí, aby tam nešli naslepo. Když se Takashi vrátí, vrátí mu koně a vyslechne si co mu o tom cirkusu poví. *Fajn tak co takhle uvázat koně někde tu a jít pěšky? Stejně, než ten cirkus celej obloukem obejdeme tak to zabere taky nějakej čas, a to je přesně čas jaký potřebujeme pro to, aby byla většina těch lidí tam pod parou.
Takashi: Tak, jak to z ní dostaneš, to je na tobě, já se budu rád dívat a třeba se něco příručím. *usměje se. Svého koně nakonec zastaví a seskočí z něj. Podá pak jeho uzdu Suzuyovi.* Počkej chvíli. *odběhne do strany a zmizí v křoví. Obchází cirkus, aby viděl na všechny možná místa a snaží se najít maringotku, která by patřila vědmě. Když ji najde, zase se tou samou cestou vrátí a vyskočí na koně.* Její vůz je na druhém konci toho tábora, bílo modré pruhovaná maringotka. Kolem jsou klece s nějakými zvířaty a vůz s materiálem. Zdá se, že s ním moc nechtějí trávit čas. Nejspíš je s nimi jen proto, aby si aspoň vydělala na živobytí. *poví Takashi a podívá se na něj.*
Suzuya: Pravda tahat je zpátky do přístavu je zbytečná námaha, nepotřebujeme ji živou, a tak až z ní dostaneme co potřebujeme tak ji zabijeme, jednoduchá práce. Doufám, že se nebude moc bránit a vše nám vyklopí ale zároveň doufám, že mě donutí se uchýlit k mučení, kdysi jsem býval mučitel totiž. *Poté si všimne že Takashi začne ještě více zpomalovat, a tak svého koně pobídne k tomu, aby provedl úplně to stejné. * „Pokud budou všichni opilí tak by to mohlo být celkem lehké, stačí se tam proplížit a nevhodného zapíchnout skrytou čepelí nebo zastřelit šipkou ze skryté kuše.“
Takashi: *zamyslí se nad jeho metodou. Jako ony ty vědmy nevypadají zase špatně. Řadit by se s nimi dalo, ale Takashi ví, že by se na to stejně nezmohl.* Jako tahat se s ní zpátky do přístavu se mi taky nechce. Navíc to máš ještě koně navíc, potraviny... To bych ji nechal spíš umřít. *pokrčí rameny a sleduje cirkus před nimi. Začíná se stmívat, ale ještě nějakou dobu potrvá, než půjdou spát.* Chce to takový čas, kdy budou opilí, neschopní moc pohybu a unavení hlavně. Dobu, kdy jim bude všechno ukradený, jen hlavně, že mají v ruce svoji flašku. *poví a začne koně ještě více zpomalovat.*
Suzuya: Co s ní? *Na okamžik se nad tím zamyslí, ovšem není třeba přemýšlet moc dlouho. *Řekl bych že buď ji zabijeme nebo ji dáme do otroctví, ale taky je ještě možnost dát ji chlapům ať si užijí trochu srandy, ono, jak často si mohou užít na vědmě že? *Odpoví jednoduše jako by o nic nešlo. Vracet ji totiž nehodlá a pokud jim pak už nebude k ničemu dobrá tak proč ji nechat držet naživu ne? Jak pokračují v cestě Suzuya si začne všímat toho, jak se začíná pomalu stmívat, navíc v dálce zahlédne ten cirkus, už nikam necestují místo toho se připravují na přenocování na tomto místo. *
Takashi: *vstane když vidí konec cirkusu, jak se jim ztrácí. Nastrojí si koně a pak na něj vyleze.* Jo, žádný spěch. *řekne a vyrazí za Suzuyou. Sjedou na cestu a vedle sebe klidně pokračují za nimi. Jedou lehčím cvalem a nemusí se moc honit. I koně to přivítají, protože přeci jen po té honičce, kterou jim dali na začátku, si aspoň v klidu vychutnají svoji cestu.* Hele, co s ní vůbec uděláme, až jí nebudeme potřebovat? *zeptá se ho, když ho to jen tak napadne. Vracet jí zpět by asi nebylo moc moudré.* Zabít, vrátit, odvést? Nebo máš jiný návrh? *koukne na něj.*
Suzuya: Jasní, máš pravdu no. *Poví klidně s úsměvem a dále si vyčkává sedí si na tom svém místě. Poté po nějaké půl hodině cirkus už zmizí z dohledu, a tak se Suzuya pomalu zvedne a nasedne na svého koně, nikam nespěchá, spíše naopak ještě zdržuje. *Tak řekl bych že je čas pomalu vyrazit v jejich stopách, navíc vypadá to, že tak do dvou hodin bude tma, takže dlouho je už sledovat nebudeme. *Podotkne a nechá koně, aby vyrazil na cestu, nicméně nikam neběží, místo toho jde klidným a pomalým krokem. *
Takashi: *rachot cirkusu dokonce přeslechl. Podívá se na cestu a vidí, jak se jim tam cirkus vine na obě strany.* Dobrá, tak tedy počkáme. Brzy budou muset zastavit, aby si všichni odpočinuli. Navíc budou potřebovat ohně na zahřátí, protože těm zvířatům to taky nebude svědčit, tohle podnebí. *nadhodí a uvelebí se u kamene zase. Musejí vyčkat, než se ten cirkus zastaví a budou moci vyrazit.*
Suzuya: *Suzuya během spánku Takashiho také na okamžik usl, nicméně opravdu to byl jen krátký spánek. Když se Takashi probouzí Suzuya si zrovna dopřává další dávku té své bylinky, nad jeho otázkou, jak to je s cirkusem se pousměje a ohlédne se směrem k cestě po které cestuje právě ten cirkus. Je to docela dlouhá kolona, takže ještě potrvá, než se to přežene. *Podívej se sám, myslím že je ještě dost času na to si odpočinout.
Takashi: Dobrá tedy. *odpoví a sám se svěže na zem a opře se zády o kámen. Nějakou dobu mu ale trvá než usne. Poslouchá vítr, který kolem nich zpívá a přemýšlí u toho nad Kami. "Našel jsem asi další využití pro krystaly." řekne si a nakonec usne. Ani netuší, jak dlouho spal. Když se probudí, chvíli mu trvá zorientovat se, kde vůbec je a proč tam hlavně je. Pomalu se rozvzpomíná a hledá pohledem Suzuyu, aby se ho zeptal, jak to vypadá s cirkusem.* Tak co? *postaví se na nohy a pak se protáhne. Lehne si na kámen a ještě se přes něj ohne zády, aby si je pořádně protáhl. Pak vstane a zkouší se prsty dotknou špiček na nohou, aby si pořádně prokřupl i páteř.*
Suzuya: Prospat se? To se lehce řekne ale problém je ten, že já nejsem ani trochu unavený, a tak nějaký spánek nepřipadá v úvahu, ale ty klidně spát jdi. *Oznámí Takashimu a nadále sedí a vyčkává, pokud se Takashi rozhodne jít spát tak klidně ale Suzuya prostě nemá v plánu spát. Cítí se plný energie, taky aby ne když od doby, co je králem pirátů nic vlastně nedělá a jen se fláká. Sice občas trénuje a tak podobně ale to není ono. *
Takashi: Pokud pomůže, můžeš si být jistý, že ji budu hledat. *poví klidně, protože to začíná opravdu zabírat.* Asi jo. Myslím, že se klidně můžeme i prospat. Až se vzbudíme, stačí zkontrolovat, zda už projeli či ne, a můžeme za nimi vyrazit. Nabere nějaké síly a bude to v pohodě. *poví a zamotá se mu trochu jazyk. Doufá, že té byliny nedostal moc. Taky to může být ale jen reakce na něco jiného. Pokud to zůstane u toho, tak bude spokojený. Nerad by tohle operaci pokazil nějakým přehráním. Kdo ví, jak by se pak zachoval Suzuya.*
Suzuya: Dám ti radu, nehledej ji, protože je to vysoce návykové. *Poví klidně s úsměvem a sedí dál společně s Takashim a vyčkává na příjezd toho cirkusu. *Vlastně až bude projíždět ten cirkus tak jim stejně můžeme dát náskok, pak prostě stačí nasednout na koně a sledovat je, dokud se neutáboří abychom mohli večer podniknout naši akcičku. *Poví Suzuya klidně během toho čekání, trpělivost je něco, co Suzuyovi rozhodně nechybí. *
Takashi: *vezme si od Suzuyi kousek bylinky, co mu podává a prohlédne si ji. Přičichne si k ní a až pak si jí vloží do úst pod jazyk a nechá, aby začala účinkovat. Sedí dál na kameni a kouká se do míst, kde by se měl objevit cirkus. Ani pomalu nezaregistroval, když začala bylina účinkovat. Uvědomil si to ve chvíli, kdy přestala ruka svědit. Kdy dala opravdu najevo, že ji nemá.* Hmm.. zajímavé, už to působí. *poví k Suzuyovi. Nechává tak ruku dál svěšenou a vyčkává na jejich příjezd. Je docela překvapený, jak rychle nepřátelství mezi nimi pominulo. Dřív by tomu vůbec nevěřil, že to tak může nakonec skončit.*
Suzuya: *Takashi souhlasí, a tak vytáhne fakt jen maličký kousek té bylinky a podá to Takashimu. *Nejdřív si ji dej pod jazyk a nech ji tam tak půl minuty a pak to klidně spolkni, chuť to má totožnou jako máta jen to má tyhle účinky. *Poví a vytáhne opět svůj váček a vytáhne z něho ten kousek bylinky a podá ho Takashimu, sice si musí pomoct druhou rukou, ale minimální pohyb s ní určitě nezpůsobí, že ho bude zase bolet, sice by s ní dokázal bojovat jako s tou pravou, ale prostě chce se vyhnout zbytečné bolesti. Poté se posadí na měkkou zem a opře se zády o jeden z těch balvanů, které tam okolo nich jsou. *
Takashi: *prohlíží si jeho ruku a poslouchá vyprávění, které mu Suzuya říká o tom, jak přišel ke svému zranění a proč on vlastně nemůže dostatečně používat svoji ruku. Je zajímavé, jak tu oba přišli k zraněním, která by ve svém světě daly skoro bez problému dohromady, ale tady je to pro ně nemožné. Pak mu Suzuya nabídne onu bylinu. Chvíli nad tím přemýšlí, ale nakonec se rozhodně.* Tak vyzkoušet to mohu, jestli mi to pomůže aspoň trochu, proč ne. *usměje se a přijme jeho nabídku.* Já jsem zdejší rostliny zkoumal kvůli jedům, ty zřejmě z medicinského hlediska. *poví a přemýšlí, jak má rostlinu aplikovat. Ve chvíli, kdy si jí Suzuya dával do pusy se na něj nedíval tak netuší, jak si onen lék podal.*
Suzuya: *O koně se postará Takashi, takže když se ocitnou na místě vytáhne si svůj malej váček a vytáhne si takový malý lístek z toho a ten si vloží do úst pod jazyk, aby začal rychleji působit. Poté váček zase zavře a uklidí ho zpátky, nevýhodou je že když si svou bylinku dává tímto způsobem nejvíc tím riskuje předávkování nebo naopak že si toho dá málo, protože se takto určitě správná dávka velmi špatně. Nicméně jak se zdá tu dávku, kterou si Suzuya dal si dal správně a je to akorát. Ovšem v tom mu Takashi ukáže svou ruku a poví mu své pocity, a tak se Suzuya usměje a vytáhnou svou ruku ven z rukávu, vlastně se částečně svlékne, aby poté mohl ukázat svou špatně zregenerovanou pokožku, vypadá to jako vyléčené popáleniny i když místo toho to je způsobené tím že měl ruku v kyselině. To zranění se táhne od prstů až k rameni. *Moje ruka skončila v nádobě s nějakou kyselinou, která mi způsobila to, že neustále cítím bolest, a to fakt neustále. To značí poškození nervů, které naštěstí neovlivňuje koordinaci a její fungování, nicméně z té bolesti jsem časem začal už šílet, a tak používám jednu bylinku, která je v tomto světě a nikde jinde. Kompletně potlačila moje bolesti, ale zase to občas způsobí, že jsem sjetej a tak podobně, pokud si toho dám moc mám halucinace. Bohužel s tou rukou nesmím pohybovat, protože ten pohyb způsobí že se zkrátí doba účinku bylinky na tu bolest, pokud chceš mohu ti dát jednu malou dávku, proti té bolesti. *Poví a zase se oblékne, aby ukryl svou ruku. *
Takashi: *ohlédne se, kam ukazuje a prohlédne si to.* Jo, to by šlo. Tak tam můžeme počkat. *poví a seskočí z koně. Vezme ho za uzdu a vede ho na místo kam ukazoval Suzuya. Odstrojí ho ještě a vytáhne oběma koním jablko, aby jim ho mohl dát. Pak si sám sedne na kámen a vytáhne z pláště svůj pahýl levé ruky. Promne si ho, protože se po té cestě ozývá menší bolest vystřelující do konce jeho pahýlu.* Sice už si zvykám, že ji nemám, ale sama se ráda ozývá. Občas dokonce cítím i ty prsty na ruce, které už nemám. Svědí to jako blázen, ale podrbat je nemám jak už. *poví Suzuyovi s úsměvem a schová zase tu ruku do pláště.*
Suzuya: Co? No řekl bych že by nebyla škoda někde kousek odsud mimo dohled z cesty postavit malej tábor a ale přitom by bylo fajn abychom je zahlédly až tudy budou projíždět. *Suzuya se začne rozhlížet a jedno místo uvidí, takových 50 metrů odsud vidí takový kopec na kterém jsou různé keře, které jsou celkem husté a také i stromy a tak podobně. *Co támhle? *Poví a ukáže směrem na ten kopec, představa být na takovém místě se totiž Suzuyovi celkem zamlouvá, protože budou mít dobrý výhled, a přitom budou i dobře skrytí. *
Takashi: *mlčí a přemýšlí. Noční útok je pro ně asi jediné vhodné východisko. Zbývá jim menší svah, než Takashi zastaví svého koně na cestě, která se vine kolem úpatí hory. Prohlíží si cestu a zkoumá, zda tudy už cirkus projel, či ne. Cesta je sice různě vyjetá a vyšlapaná, ale tohle za sebou nezanechal cirkus.* Ještě tudy neprojeli. *oznámí a otočí se na Suzuyu.* Schováme se někde tady, nebo se jim vydáme naproti? *zeptá se ho. Nedokáže odhadnout, jak daleko mohou od jejich pozice ještě být. Taky přemýšlí nad tím, jestli vůbec je tam ještě ten samý principál, jako tam byl předtím. S jeho přístupem si ale nemyslí, že by se tam tak dlouho udržel.*
Suzuya: Zase tak těžké být nemusí, však na naší straně je moment překvapení, a tak stačí případně počkat na noc kdy budou odpočívat a většina z nich spát. To se stačí vplížit do cirkusu najít vědmu a odnést ji od nich, až se ráno probudí tak jediné, co najdou bude pár mrtvol lidí, kteří se nám postaví do cesty a jedna chybějící vědma. *Podotkne a pokračuje dále v cestě, cestu si vcelku užívá, jak mu vítr cuchá dlouhé vlasy (vlasy má přesně jako Madara). Suzuya si to sice užívá ale lodní přepravu má radši, nějak k tomu moři stihl už přilnout. *
Takashi: *usměje se.* Máš zajímavý pojem o počítání. *poví, ale zamyslí se nad tím.* Ale máš pravdu. To mě nenapadlo. *přitaká a sleduje cestu vpřed.* Co chceš se zbytkem cirkusu, když se pokusíme jí zajmout. Určitě ji nedají jen tak. Navíc nejsou tak neschopné. Není tak lehké je porazit, i když to jde. *dodá. Jestli to má s průchodem do města tak snadné, tak to řešit tedy nebude. On sám projde bez problému. Snaží se zapamatovat si jeho jméno, ale absolutně mu k němu nesedí. Nic mu na to ale neříká. Zase se na nějakou dobu odmlčí. I krajina začíná postupně utichat, jak se blíží čím dál tím víc k úpatí hory. Zbývá jim přibližně půl hodinka cesty, aby se dostali na dopravní stezku kolem hory mezi městy.* Za chvíli tam budeme. Uvidíme, jak moc budeme mít štěstí. *poznamená.*
Suzuya: Co od ní můžeme chtít? Zkusím ti položit otázku a ty si na ní odpovíš sám dobrá? *Následuje chvilka ticha, aby tomu dodal na důležitosti. *Sice víme, jak ty kameny teoreticky používat, ale víš, jaké další druhy krystalů existují? Víš, jak se při jejich tvorbě určuje jejich funkce? Víš, jak se vytvářejí? Víš, kde je tyhle vědmy získávají? *Suzuya si uvědomuje že místo jedné otázky mu jich položil hned několik, ale výsledek je stejný jako kdyby položil jen jednu otázku, Takashi si uvědomí, proč potřebují jednu vědmu živou. To že chce Takashi zkusit chovat koně v Yugakure Suzuyovi přijde celkem vhod, a tak z toho má i docela radost. * „Kdy asi zase dorazí Lana, rád bych věděl, co vše se v našem světě děje.“ *Ovšem z těchto myšlenek ho vyruší Takashi, svou informací o tom že ve městech probíhají kontroly, samozřejmě o tom Suzuya ví, a i když jako král pracuje na získání nějaké propustky tak prozatím to má vyřešené jinak. *Jak? Jednoduše, kromě pirátů nikdo neví, jak vypadám. Dokonce ani všichni piráti neví, jak vypadám, jako krále pirátů mě zná mnoho lidí jen podle jména, a tak se představím jiným jménem. Spíš mi došlo, že po získání vědmy nemůžeme ihned do města, ale musíme najít nějakou jeskyni nebo tak podobně, kde ji uvězníme a pak půjdeme do města. Víš ono představa, že jdeme s vědmou n provázku se mi moc nelíbí. *Každopádně pokud jde o průchod do Města trhů tak se představím jako Ayato Kirishima, tak si to prosím zapamatuj.
Takashi: *"Stroj?" proletí mu myslí. Tahle varianta ho nenapadla. Zamyslí se hned nad několika možnostmi, jak by se mohli využít ve strojích. Stejně tak rychle, jak přicházejí, tak i stejně rychle je poryv větru, proti němu z rychlé jízdy, odvádí pryč. V myšlenkách je ponořený, než mu do oka vlétne trochu prachu. Pokusí se ho o rameno vyžmoulat a vymrkat ven. Nakonec se podaří.* Jaký máš tedy ještě důvod návštěvy u vědmy, pokud víme už tohle všechno? *zeptá se ho.* Pokud nechceme od ní tedy i její kámen. *dodá ještě. Není snadné je zabít, něco o tom už ví.* Město trhu je stejně v pořadí takže to je asi vlastně jedno. *pokrčí rameny. Hora je jim stále blíž. Do pár hodin by se jim mohlo podařit dorazit k jejímu úpatí.* Děkuji za tu možnost. Nejradši bych si nějaké koně odvezl odtud a rozhodně tady tohoto. *pohladí svého koně po krku, zatímco mu hříva vlaje ve větru. Napadla ho ještě jedna věc. Jeho muži na to narazili už po cestách.* Jak myslíš, že asi uvítají krále pirátů ve městě. Ve městech před vstupem probíhají na každém kontroly. *na každém tak úplně ne. U něj stačilo pár slov, aby se dostal do lesního města bez nějaké kontroly. Tenkrát se vydal podívat po Fu a zjistil tak, že už je dávno pryč. Má nápad, jak by se to dalo provést a možná by jim to i mohlo vyjít, aniž by tušili, že mezi zdmi města je nejvyšší pirát, co se postavení týká. Zatím si ho nechá ale pro sebe, dokud mu neodpoví.*
Suzuya: Ono máš pravdu, ale jsou i krystaly, které se nedávají do lidí, ale vytvářejí se z nich jakási vylepšení pro různé stroje nebo na tvorbu různých věcí. Například uvnitř mé lodě je obrovský krystal, který má funkci zrychlit moji loď. Díky tomu mám vlastně jakýsi krystalový pohon, ovšem má to svou životnost a kdykoliv tomu může dojít energie. Přesně z toho důvodu se ten pohon pokouším používat co nejméně, nehledě na to, že tento pohon má ještě jedna z lodí, která spadá pod mé velení. Upřímně jsem toho názoru že tyto krystaly je zbytečné dávat do lidí, nemají žádné praktické využití, a tak bych je spíše využil k nějakému výhodnému směnnému obchodu. *Zamyslí se nad tím a usměje se, protože to tak myslí vážně. *I když je pravda že implantace těchto krystalů, jsou výhradně lékařská práce. *Sice mu nedělá problém to Takashimu ukázat, nejlépe ho použít jako asistenta ale nemusí to být zrovna jednoduchá operace, protože bez chakry je to o něco riskantnější než normálně. Když už mohou vyrazit tak si naskočí na svého koně, ale předtím do sebe v rychlosti hodí jablko, protože jíst a řídit koně naráz jednou rukou by mohl být problém. *Pokud jde o stáje klidně si je postav, sice pár koní máme ale to jsou většinou v osobních vlastnictví různých lidí. Takže pokud budeš chtít klidně. *Poví a vyrazí na cestu vedle Takashiho. *Upřímně ta ruka mě docela sere a mohl bych si ji jít ihned vyléčit do našeho světa, ale rozhodl jsem se, že chci žít jako kdybych se nemohl vrátit, trochu se tím přiblížit životu zdejších lidí.
Takashi: *tak si to myslel dobře. Generálka mu sice řekla, že se krystaly od vědmy dají použít maximálně na bližší shlédnutí budoucnosti a to ještě nejasně, ale už ne v to, že o ni je vlastně použít nemohou.* Takže můžeme vybrat pár jedinců, kterým bychom se pokusili imlantovat tento krystal a mohli by tak získat nějaké schopnosti. Dá se tedy říct, že tyhle krystaly, jsou něco jako naše KG, že? Pokud Kori ovládá chlad, bude mít zajímavější krystal. A to samý zřejmě i ostatní generálové. Což nezní jako sranda, nemyslíš. *podívá se na Suzuyu a schová svitek zase do pouzdra. Pro něj to nebude zrovna lehká operace. \'\'On bude mít už jistě více operací podobných za sebou.\'\' řekne si. Pokud by mu mohl asistovat, aspoň by se zase něčemu přiučil. Tohle se nikdy neztratí. Koukne se na oblohu.* Asi bychom mohli zase vyrazit. Pokud to půjde jako doposud, tak bychom mohli být už večer u úpatí hory. Tam pak zjistíme, zda si můžeme odpočinou, nebo pokračovat zítra k městu. *poví a vstane z kamene. Oklepe si plášť a jde nejdřív k Suzuyovu a pak ke svému koni. Oběma dá půlku jablka.* Nikdy jsem koním nijak zvlášť nerozuměl, tady jsem si je ale docela oblíbil. *poví a otočí se k Suzuyovi.* Pokud by si mi to dovolil, mohl bych pak ve vesnici otevřít stáje? Chovat na začátku několik koní? Zjistit, jestli to bude mít nějaký výsledek. Mohla by pak z toho vesnice profitovat zase o trochu víc. *zeptá se ho.*
Suzuya: *Pokračuje v cestě s Takashim ještě nějakou dobu, dokud se jejich koně nezastaví úplně. Došlo mu, že ten Takashiho bude nejspíš nějaký vedoucí kůň, podle kterého se řídí ten Suzuyův. Nyní nikam nejedou, a tak ze svého koně sesedne a párkrát si procvičí nohy, když cítí pevnou zem pod svýma nohama. Mezitím co si Takashi pročítá ten svitek tak Suzuya se různě protahuje a procvičuje se, nechce mít ten pocit dřevěných nohou a tak podobně. Ovšem poté mu Takashi poví že tam v té anatomii nebo spíš popisu operace něco chybí, a tak si ten svitek vezme a prohlédne si ho, je si jistej že tam zapsal úplně všechno, aby to byla opravdu dokonalá kopie. Chvilku se na ten svitek mračí, dle Suzuyi tam nic nechybí ale pak si uvědomí, co tím Takashi nejspíš myslí. *Jo už vím, chakrový oběh tam chybí a Tenketsu body, které s tím souvisí. Chybí to tam úmyslně protože zdejší lidé nemají chakrovou soustavu, je to dělané dle jejich anatomie. My je nejspíš ani přijmout nemůžeme ale na druhou stranu naši lidé ano, piráti a tak podobně.
Takashi: * prozatím nemá nic, co bych chtěl probírat. Tak tedy dál mlčí společně s ním. Jakmile se ho zeptá na pauzu pro koně, přikývne.* Určitě. Za chvíli zastavíme. *odpoví a pokračuje. Koně po pár minutách začnou zpomalovat až nakonec Takashi zastaví svého koně úplně. Stejně se zastaví i Suzuyovo. Malé jezírko dává koním příležitost se napít a trochu ochladit kopyta. Takashi si sedne na kámen a vytáhne svitek, který mu předtím Suzuya dal, aby si ho prohlédl. Zkoumá ten popis. Náčrt člověka a slabým písmem popis nějaké operace. Sice je lékař a k mnoha operacím se ještě nedostal, něco se mu ale na té anatomii toho člověka nezdá.* Přijde mi, že tam něco chybí. Ty jsi taky lékař, nepřijde ti, že ta anatomie něco postrádá? *zeptá se ho, a koukne na něj.*
Suzuya: Však jasné, je to na tobě nic jiného. Takže pak uvidíš až se tam přijdeš podívat. *Následně ale už moc nekomunikuje, místo toho se věnuje cestě. Pokud Takashi začne nějaké téma konverzace tak se samozřejmě zapojí, ale pokud ne tak to nic nezačne, ono klid taky není zbytečný, aby si Suzuya mohl užít venkovní prostředí, a přitom takový ten klid tak to není moc častá zkušenosti. * „Jak jsem si mohl totálně splést naši cestu a plánovat to přes Ledové Pohoří, to jsem už tak moc blbej?“ *Zeptá se sám sebe v mysli během cesty. Ne že by na tom Suzuyovi moc záleželo ale po nějaké té hodině cesty ho něco napadne. *Uhm nechtělo by to přestávky aspoň pro koně? Jako mě to nevadí klidně budu pokračovat, ale aby pak byli schopni nás dovést i zpátky a tak podobně.
Takashi: *poslouchá a míří kupředu. To co mu u Suzuya vlastně popisuje, je silnější odvar toho, co dělal on. Pokoušel se svoje lidi něco naučit. Bez ruky to jde ale špatně. Dal jim teoretický výcvik, zbytek si udělali sami. Ti chytří, co to zvládli pak předali dál, ale stále to není nic moc. I tak by je porazil jen s jednou rukou. Jestli tohle pomůže, aby jeho lidé získali lepší schopnosti, určitě to za zkoušku stojí. Navíc jestli to zprostředkovává zrovna Suzuya, tak to za to určitě bude stát.* No, zní to dobře. *odpoví po chvíli.* Určitě bych si to pak chtěl ale nejdřív prohlédnout sám, než tam začnu posílat svoje lidi. *poví. Chce mu důvěřovat, pořád mu ale leží v hlavě jeho slova o tom, že nikomu nemůžeš stoprocentně důvěřovat.*
Suzuya: Oka mimochodem je tu něco, co bych rád ještě probral, a to je možnost vojenského výcviku pirátů, sice jsou věrní a loajální. *Krátká pauza. *Někteří. *Vzpomenul si nyní na těch několik pirátských kapitánů, kteří chtěli Suzuyu sesadit z jeho postu krále a dosadit tam jednoho z nich, nyní jsou ale po smrti o což se postarat Suzuya osobně. *Minimálně lidé z mé posádky loajální jsou ale chybí jim disciplína a řád, sice ano chaotické útoky fungují dobře ale nebude to tak navždy, takže mám v plánu časem obsadit jeden menší ostrov a postavit tam tábor kde z vybraných jedinců budu postupně dělat opravdové vojáky a nejen piráty, chtěl by ses do toho projektu přidat a poslat tam i nějaké své lidi? Mám totiž i prostředky pro někoho kdo je dokáže vytrénovat. *Poté již nemluví a pokračuje s Takashi v cestě, celkem si tu cestu užívá nikdy neměl možnost si s někým takto nezávazně pokecat, sice s Kami by to šlo ale ani ona sama se nepovažuje za sobě rovnou Suzuyovi a Lana s tou se moc kecat nedá, a tak je rád že se může s Takashim považovat za sobě rovné a mluvit spolu takto. *
Takashi: *Když ověří, že to má opravdu pomotané, tak se usměje ještě víc. Nad jeho nabídkou se ale zamyslí.* Tak nezní to špatně. Určitě se někdy rád připojím. *odpoví. Sále si je ale jistější na pevné půdě nebo uvnitř svých loutek. Co si tak vybavuje, pokaždé, když Suzuyhu viděl, měl na sobě něco jiného. Tak traochu mu v koutcích zacukalo, protože si uvědomil, že ta narážka by mohla být i na Suzuyu, zvlášť, když se tak dobře připomněl. Po chvíli se koukne na slunce a pak na horu.* Myslím, že do večera bychom tam mohli být. *propočítá si to tak. Koním bude chtít dát za pár hodin pauzu, aby je úplně neuštvali.*
Suzuya: He? *Suzuya nahodí takový ten výraz jako kdyby Takashimu nerozuměl ani slovo a vytáhne mapu Temného Světa, kterou dostal od strážce a upřímně zjistil že se jí ani nemůže zbavit, jako by se ho držela. Podívá se do ní a zasměje se, rychle pak mapu opět složí a uklidí, sice k tomu musel použít i levou ruku, což nebylo moc příjemné, ale tak co nadělá. Když už má opět volné ruce, tou pravou se drží otěže a tou levou má položenou v klínu. *Heh jsem trochu víc mimo, upřímně hodně dlouho jsem nikam necestoval tímto způsobem, nějak jsem si zvykl na to moře a celkem jsem si ho zamiloval tě někdy někam vezmu na nějakej útok nebo tak podobně pokud bys chtěl. *Navrhne Suzuya během cesty a myslí to i vážně. Ovšem Suzuyu docela rozesměje Takashiho komentář, že si tam koupí něco na sebe, protože v tom vidí sebe. *Tak můj šatník je už dost velkej nemyslím si, že by se mi tam vešlo něco dalšího, ale možná něco najdeme, kdo ví. s
Takashi: *podívá se na něj trochu nechápavě. ''Trochu mimo, kámo.'' pousměje se v duchu.* Nezapoměl jsi, jak to vypadá na pevnině, když si stále na moři? *zeptá se ho s úsměvem.* Pokud půjdeme přes pohoří, budeme rádi, když se jen za tři dostaneme do města. Cirkus tamtudy určitě nepůjde. Některá zvířata na to nejsou stavěná. *poví. ''Třeba se jen zamotal.'' pokrčí rameny.* Tímhle směrem dorazíme rovnou na na nejsevernější úpatí hory a na cestu, která vede kolem ní do města. Podle stop pak můžeme určit, jestli už projeli, nebo ještě ne. *vysvětlí mu svoji myšlenku. Cesta tam bude promáčená, tudíž stopy po těžce naložených povozech tam budou vidět dobře.* Super. Možná si koupím něco pěkného na sebe. *prohodí trochu jako ženská a zasměje se. To je asi poprvé, co mezi sebou a Suzuyou necítí žádné nebezpečné napětí.*
Suzuya: Město trhů jo? Ovšem je zase velká šance že půjdou obloukem nemám pravdu? Kdyby cirkus šel přímo musel by přes Ledové Pohoří, a to by mohl být problém ne? *Suzuya si v tom není úplně jistý, protože netuší, jak si ten cirkus má přesně představit. Nakonec si uvědomí že Takashi Suzuyovi potvrdí jeho vlastní slova, když začne mluvit o tom kolik získají času, pokud se rozhodnou to neobjíždět. *Tak dohodnuto vezmeme to přes Ledové Pohoří, ale asi by nebylo od věci držet se hlavní cesty, potkáme určitě nějakého obchodníka nebo nějakou karavanu a myslím že nějaké teplejší oblečení by nebylo úplně na škodu. *Podotkne během cesty. *Mimochodem rád bych se podíval do Města Trhů ještě jsem tam nebyl.
Takashi: *zamyslí se počítá. Do toho si ještě promítá mapu. Je si jistý, že je cirkus na cestě k městu Trhů. Pokud tedy máknou, za den a pul by je mohli dohnat.* Cirkus v tuhle chvíli je už nějakou dobu z lesního města na cestě do města Trhů. *poví Suzuyovi, když se jeho kun dostane vedle Takashiho.*Pokud si máknem, máme je možnost dohnat ještě před tím, než tam dorazí. Tím že mezi těmi městy stoji tamhle ta hora, musejí ji obejít. Tím je to pro nás výhoda. *dodá a stočí koně kousek do leva. Ukázal mu na horu, která vystupuje z pohoří, které se táhne od východního až po západní pobřeží. Tahle vystupuje víc k severu a jen objet ji je na den trysku koně.* Počítám to na takový den a půl cesty. Pak se můžeme jít třeba podívat do města trhů, pokud by si měl zájem. Já jsem tam ještě nebyl. *nadhodí další možnost. Třeba by tam objevili něco zajímavého.*
Suzuya: *Suzuyovi moc nevadí že jeho kůň za Takashim vyrazí rovnou, a to bez pobídnutí. Když mu Takashi ale položí otázku, zda pospíchá nebo ne, tak se nad tím zamyslím a zrak přesune k obloze. *Asi bych byl rád do tří dnů zpátky nevzal jsem si moc věcí na delší cestu jako věcí na převlečení, a tak podobě. „Ještě že jsem si vzal tolik bylinek, budu si muset čaj udělat z nich, když to zabere delší dobu.“ *Pomyslí si a pokračuje v cestě. *Asi bych byl rád do tří dnů zpátky, pokud chceš mít přesnější dobu našeho návratu, jak si to představuju. *Jak jedou, tak si k tomu Suzuya uvědomí že ani neví kam to jedou. *Takže kam teda přesně jedeme? s
Takashi: *chvílema se rozhlíží a chvílema si kontroluje vybavení a svoji levou ruku. Částečně si už na ní už i zvykl. Byla to jen otázka času. Dobře ale ví, že jakmile se vrátí, bude si ji moct dát znova do pořádku. Nejenom ji, ale i obličej, i když u toho ještě uvidí. Pak zaslechne svist křídel. Vzhlédne a vidí přistávat Mntikoru, na které se tenkrát taky vezl. Počká až přistane a natáhne ruku, aby chytil hozený svitek. Chvíli na něj kouká v natažené ruce pak ho uklidí do pouzdra.* Myslím, že po cestě bude dostatek času. *poví a čeká až si vyleze na koně.* Tak, chceš tam být zítra večer, nebo tolik nespěcháme? *zeptá se ho a vybídne koně pomalu kupředu. Druhý nečeká na Suzuyovo pobídnutí a vyrazí rovnou za tím Takashiho. Je pro ostatní Takashiho koně braný jako vůdčí kůň.*
Suzuya: *Když se ráno probudí začne se věnovat své každodenní hygieně, poté se oblékne do předem připraveného oblečení ( odkaz » ), k levému boku si připevní pouzdro, do kterého umístí černou katanu tvořenou z chakrových tyčí. Levá ruka mu naštěstí přes rukávy a rukavice není žádným způsobem vidět, a tak jeho dojebaná ruka není vidět. Pokud jde o pravou k té si připevní náramek, který funguje jako mechanismus skryté čepel/kuše do které si vloží zásobník deseti šipek z chakrových tyčí, které jsou extrémně průrazné. Samozřejmě si sebou vezme ještě tři další záložní zásobníky, kdyby náhodou. Poté mu do kajuty dorazí Yamaji, který mu tam položí na stůl čaj, ze kterého se ještě uvolňuje pára, jak je horký. * (Suzuya): Dal jsi mi tam dvojnásobnou dávku té bylinky? Dneska možná budu potřebovat používat svou ruku, a tak nechci, aby to přestalo působit nějak brzo a ta ruka mě začala bolet. (Yamaji): Ano dal ale mohu se zeptat? Proč to prostě nevydržíte a během akce tu bolest nepřežijete a nedáte si to až později? *Suzuya se při té jeho otázce ihned zamračí a probodne Yamajiho svým pohledem, dá se říct, že ho tím pohledem určitě aspoň jednou zabil. * (Suzuya): Proč? Protože tu bylinku prostě chci! Tak mlč a vypadni! *Yamajiho zaskočí jakým způsobem na něj Suzuya vyletěl, ale raději k tomu nic neříká a odejde se věnovat svým povinnostem, mezitím Suzuya přijde k stolu a upije si ze svého čaje, snaží se ho vypít co nejrychleji, aby do sebe dostal co nejvíce té bylinky co nejrychleji. Ovšem ten čaj je ještě horký tak to nemůže vypít jen tak ihned naráz, proto to chvilku zabere. *Ah to jsem potřeboval ale chce to radši zásoby. *Poví si sám pro sebe a obejde si stůl a odemkne úplně poslední zásuvku kde jsou desítky malých pytlíčků, Suzuya si ti z nich vezme k sobě a zásuvku opět zavře a zamkne. Každý pytlíček obsahuje několik gramů té bylinky, které hodlá v případě potřeby prostě sníst, sice to takto má mnohokrát silnější účinky, ale na druhou stranu to má negativní efekt, že se většinou pak pozvrací nebo se dokonce může i předávkovat (fetna hnusná xD). Navíc kromě toho že to odstraní samotnou bolest to způsobí, že se Suzuya cítí tak bezstarostně a příjemně, hold prostě je to jiné, než když to bere formou léků a čaje. Následně tedy vyjde ven ze své lodě a nasedne na svou Mantikoru se kterou se vznese vysoko do vzduchu a letí směrem k přístavu, který takto přeletí a hledá, zda někde dole někoho neuvidí, když se ocitne už za přístavem a po chvilce někoho uvidí tak přistane kousek od něho. Že se jedná o Takashiho mu potvrdí fakt, že z něho cítí chakru, jakmile se trochu přiblíží. *Můžeš letět. *Poví Mantikoře, když z ní sleze a nakráčí si to k Takashimu kterému beze slov hodí jeden svitek na kterém je napsán popis toho, jak se správně používají krystaly. * Ahoj, tak koukám že jsi připravil i koně na cestu jo? *Poví s klidem na tváři a dojde k tomu volnému a vyleze si na něj, samozřejmě jakmile to provede tak úplně přestane používat levou ruku a položí si ji radši do klína. *Chceš si to rovnou přečíst nebo chceš vyrazit?
Takashi: *časně z rána vyšel Takashi sám, pouze s dvěma koňmi do ulic přístavu. Přes svoje oblečení má přehozený starý pytel na brambory. Maskuje tak svoji podobu, aby ho nikdo neměl nutkání sledovat. Je vládce v přístavu tak dlouho, že už zná veškeré tajné cesty a některé dokonce vytvořil i on sám. Jakmile minul poslední budovu přístavu a vydává se do polí, odhodí pytel. Sedí na koni v odkaz » (akorát v kompletní černé barvě) s kápí zataženou tak, aby mu nebylo přes stín vidět do obličeje. S sebou má u pasu svoji katanu, v pouzdře několik vrhacích zbraní, výbušné lístky a pět šipek s uspávacím jedem z bobulí, které si nechává pravidelně dovážet z temného lesa. Zastaví se tak míli od přístavu a čeká, jestli tam dorazí Suzuya, pro kterého má druhého koně.*
---: ---
Renji Narimachi: *Renji si pořádně vyslechne Lanu a přemýšlí.* Dobře to zní dost dobře. Já se zatím o tomhle světě něco zjistit, protože tenhle svět se asi dostl liší od toho našeho a víš jak jsou informace důležité. Tak já se tedy vydám na cestu. Hlavně na sebe dávej pozor, i když nevím, jestli tě tady má co překvapit. *Rozloučil se Renji a vydal se svou cestou.*
Lana: *Keď všetci odídu a Lana z nich už nikoho necíti a ani nepočuje, taks a otočí na Renjiho a pousmeje sa.* Mám jeden plán, ktorý by som chcela zrealizovať, len musím nájsť zázemie, ktoré by nám slúžilo ako základňa... preto sa asi sama vydám na cestu, som rýchla a silná... dokážem preskúmať viac sama a ty tiež, keď nájdem také miesto, dám ti správu, v ktorej ti napíšem kde sa stretneme a tak to i urobíme.. každý z nás si zakreslí cestu a tak podobne a potom mapu spojíme, čo ty na to...
Renji Narimachi: *Renji poslechne Lanu a celou dobu otroky postrkuje, tahá za lano a podobně, párkrát si na ně i zařve, aby to vypadalo věrohodně. Když opouštějí město, všechno si Renji ještě zakresluje do mapy. Pak je tedy vypustí.* ,,Stejně do pár dní umřou, chudáci." A co bude teď kam se vydáme ? Do toho města se mi už moc nechce, je takové..dost zmatené. Radši bych se po této zemi ještě trochu porozhlédnul. Ty už máš nějaký plán ?
Lana: *Jemen sa k nemu nakloní a rozpráva ďalej.* Asi tak kilometer... potom ich pustíme... nezabudni cestou ich udierať a poháňať... aby to vyzeralo tak ako má... *Povie Lana a následne sa venuje ceste, našťastie cestu z mesta si pamätal hlavne jej nos a tak sa z pomedzi uličiek rýchlo dostali ku bráne a odtiaľ von, nasledoval dlhší pochod, keď boli tak kilometer preč, Lana prerezala centrálne lano a všetkým sa uvoľnili putá.* Bežte... moje meno je Hideyoshi a toto je Ikari... pomohli sme vám... nič od vás nečakáme... takže bežte...
Renji Narimachi: *Renji sleduje jak probíhá Lany domluva s otrokáři. Když mu pak Lana oznámí, že to proběhlo tak jak si představovala, následoval jí v cestě z města.* Taky to nesnáším, takže jsem rád. Jak daleko je pustíme ? Už bych tohle měl docela rád za sebou.
Lana: *A tak sa sprievod otrokov na čele s Lanou a v zadu s Renjim vydal na svoju púť k otrokárovi, išlo to pomaly, lebo boli skupina a moc sa im do toho nechcelo ale tak nakoniec tam dorazili.* Dobrý podvečer... *Pozdravila zdvorilo Lana a jemne sa uklonila, vedela dobre ako to zahrať, potom už začala dlhá debata o tom, čo za odmenu, pretože misiu splnili, očkom dávala pozor na Renjiho, lebo vedela, že ich moc nemusí a tak asi po polhodine vyjednávania sa to podarilo, otroci patrili Lane, ktorá si len chytila lano, ktoré bolo pripevnené na jej putách a zatiahla za neho na znak toho, že odchádzajú, prišla k Renjimu a jemne šuškala.* Tak... bol rád, ďakoval nám a bol prekvapený z toho, čo som si vybrala za odmenu, ale vzdal sa ich, lebo vraj stále títo utekali a tak... som mu sľúbila, že až príde čas, potrestám ich, teraz vypadneme z mesta... mám dosť tej pretvárky, som rada chladná tak ako vždy, herectvo je unavujúce...
Renji Narimachi: *Renji sleduje jak vše probíhá a už čeká na odpověď, protože už by rát měl práci s otrokáři hotovou. Když to schválí, tak se Renji potichu zaradoval.* Tak jdeme, mám toho tady dost a jestli budou mít ti otrokáři problém, všechny je podřežu. *Renji se tedy vydal k otrokářům, když tam přijdou, nechá všechno mluvení na Laně, protože on se nemůže ani otrokářům podívat do očí.*
Lana: Výborne... vyzerá to tak, že rozumejú... *Povedala Lana, keď videla ako im to otrok povedala a ostatní začali postupne dávať dole zbrane.* Takže... sme tu preto aby sme vás pustili... nechceme aby ste tu trpeli ako otroci ale zároveň ej to treba urobiť tak, aby tu nevznikol žiaden boj... čiže teraz... sa nám vzdáte, prídeme za obchodníkom a ja si vás vypýtam ako odmenu za to, že som vás našla... neberte si to nijak osobne, následne pomaly opustíme mesto, keď budeme za hradbami, robte si čo chcete, ale ak vás tam znova chytia je to už celé na vás... *Povie Lana, otroci sa dohovárajú, pretože nevedia, čo si o tom myslieť, je však pravda, že život otroka tu nemá cenu, a tak by ich mohli len zabiť a priniesť ich hlavy na znak toho, že ich chytili, preto po 20 minútach s tým súhlasia a začnú sa zhromažďovať tí, čo utiekli.*
Renji Narimachi: *Renji si pomalu vytáhne své kakuto. Na Senjin ani nesahá, protože neplánuje žádný boj, nerad by zmasakroval někoho, koho přišel zachránit. Otrok kterého přivedli začal koktavě a dost potichu mluvit. Ostatní otroci jen koukali a nevěděli co si mají myslet. Pátkrát se ozvaly otázky o tom, proč by měli někomu jako je Renji a Lana věřit. Po nějaké chvíli už ho to přestalo bavit. Přišel k otrokovi kterého sem přivedli a prudce ho zvedl. Pak přiložil špičku kakuta k jeho krku a chytil ho zezadu pod krkem.* Řekněte mi, proč bych tohohle chlapa nezabil už před několika minutami a sral se tady s nějakým přemlouváním, když bych vás jednoduše mohl pozabíjet ?! Nevypadáte jako někdo koho bychom se měli bát. Ale pokud to tak chcete... *Řekl Renji už dost nasraně a na kakuto trochu zatlačil, tak aby vznikla otrokovi na krku malá rána z které vytékala krev. Najednou z davu otroků jeden vylezl a položil zbraň na zem. Po něm to všichni ostatní zopakovali. Renji tedy zasunul kakuto zpět do pochvy. Otroka kterého držel pustil a ten se okamžitě přidal k ostatním.* Takže jak to bude ?
Lana: *Spokojne sa usmieva svojím zlovestným spôsobom, pretože z toho ako sa tvári sa dá jasne vyčítať, že nemyslí na nič príjemné.* Výborne... tak poďme... *Povie Lana a chytí otroka zase za druhé plece a tak otrok kráča medzi nimi, pričom Lana tiež dáva pozor, po chvíle chôdze sa však ocitnú na takom malom námestíčku, ktoré zrazu obkolesia utečení otroci so zbraňami v rukých a zlovestne pozerajú na Lanu a Renjiho. Lana si len prejde jazykom po zuboch a vytiahne katanu, pričom sa pozrie na Renjiho a pustí otroka.* Vyzerá to ako zábava... hej ty... povedz svojim kamošom, že sme im prišli pomôcť...
Renji Narimachi: *Když začne otrok konečně spolupracovat, Renji z něho sleze a konečně zase nahodí trochu milejší pohled. Ale když začne otrok prosit o život, po tom co mu jasně dali najevo, že ho zabít nechtějí, se zase trochu naštval.* Padej odsud, nebo už tě fakt vykuchám. Seš snad omezenej. Teď jsme ti to celé vysvětlili. *Renji se pak otočí směrem, který jim otrok prozradil a vydá se na cestu. Uši má nastražené a dává si velký pozor. Pak se ale otočí na patě a vrátí se k otrokovi. * Víš co?! jdeš s náma jako pojistka, nejsem zvědavej na to, že nás pošleš do pasti nebo nás tvoji kámarádi zabijí, jen díky tomu, že se vám snažíme zachránit kejhák.
Lana: *Začne sa smiať.* Ber to tak... obe veci sú sloboda... lenže moje špičáky, to je konečná sloboda... *Povie Lana a priblíži sa k tvári otroka.* Ale môj partner hovorí pravdu... chceme vám pomôcť... ak sme vás našli my, nájdu vás po čase i otrokári... pozri sa okolo, z tohto mesta neujdete... môžete sa tu schovávať, no nakoniec to nebude o nič lepšie ako samotné väznenie... *Povedala Lana a otrok začal premýšľať, nechápal, prečo sa ním tak zaoberajú.* Pozri... ja ťa vlastne nepotrebujem... Ikari i ja vás môžeme jedného po druhom pekne vystopovať, lov máme radi... no my vám pomôžeme, samozrejme, žiadna pomoc nie je bez odmeny, sme obchodníci... *Ako to Lana hovorila, tak otrok začal hovoriť, ukázal i smer, ktorým sa majú vydať, následne prosil o život a tiež hovoril, aby nikomu nepovedali, že svojich kamarátov zradil.*
Renji Narimachi: Ano, nepoužívám to. Přijde mi to strašně primitivní. *Řekne Renji a zasměje se. Po tom co otrok na zemi nechce spolupracovat, to Renjiho trochu přestane bavit. Jak na mě sedí, zakryje mu ústa aby neřval. Na jeho krku si všimne ještě jakéhsi obojku z kůže. Vezme dýku a nastaví pomocí druhé ruky jeho krk tak, aby na něj bylo dobré vidět a přeřízne onen obojek.* ,,Pochopí, že ho nechceme zabít ? No jestli ne, bude to vypadat, že chci Laně ulehčit přístup k jídlu." Budeš spolupracovat a už nikdy tohle na krku nebudeš mít, a nebo by jsi na krku měl radši dva vpichy od jejich špičáků ?
Lana: Oh... som prekvapená, že toto vieš... *Povie Lana s úsmevom, keď pomaly príde k Renjimu a tomu mužovi.* Ahojky... rada vidím toho, kto na mňa zaútočil... *Povie Lana s hraným úsmevom a hlavne jemným hlasom, akoby sa nič nestalo.* Teraz budeš dobrý chlapec... a povieš nám, prečo si to urobil... skrývaš snáď pred nami niečo?? *Povie Lana a pričuchne si k nemu, je jasné, že je to jeden z nich.* Je to jeden z otrokov... *Dodá Lana no vtedy ju ten muž opľuje, teda skôr jej čižmu.* Ale ale... toto nie je pekné... *Povie Lana a opätkom mu stúpi na ruku a začne ním pomaly vrtieť.* Ešte raz... kde sú ostatní!!? *Povie Lana polo-krikom no muž zaryto mlčí.* Choďte obaja do pekla... *Povie ten muž a snaží sa dostať na slobodu.* Čo teraz Ikari-kun... ak nechce hovoriť... je nám k ničomu... takže môže poslúžiť ako moje jedlo... *Keď to Lana povie, usmeje sa tak, aby boli vidieť jej upírske zuby.* Príšera!! Príšera!!! *Začne kričať muž a veľmi sa vrtí a potí.*
Renji Narimachi: Nech to na mě. *Renji položí ruce na zem a po čtyřech se velkou rychlostí rozběhne za utíkajícím mužem. Je to jedna z vlastní, které má díky kočičí DNA. Když je kus od něj, skočí mu na záda aby ho svalil. Pak když je na zemi tak na něj sedne a čeká až přijde Lana. Nechce nic řešit sám při tom má nastražené uši, aby byl ve střehu.*
Lana: Ak ma budeš kryť... tak s mojou silou a tvojou mrštnosťou by ich sme mohli dať celkom v pohode... *Povie Lana a potom pokračuje.* Nemusíš s nimi jednať v rukavičkách, proste ich tolerovať a nič im nerobiť... aspoň zatiaľ... nevieme ktorá strana bude pre nás v budúcnu výhodnejšia... *Lana vtedy chytí Renjiho za ruku a pritiahne rýchlo k sebe, pred nich padne niekoľko drevených debien, potom je zrazu počuť rýchle kroky akoby niekto utekal preč.* Rýchlo!! Za ním!! *Ukáže Lana smerom, ktorým počuje kroky, a rozbehne sa za nimi, chce toho, kto to urobil chytiť, pretože rozhodne vie, že prečo sú tu.*
Renji Narimachi: To je docela dost, na to že je máme jen spacifikovat. Tohle bude asi těžký. Jejich důvěra se hodí. Ale nemůžeš počítat s tím, že já budu s otrokáři jednat v rukavičkách, vždyť mě znáš. *Řekne Renji a usměje se na ni. Nastraží uši a dává pozor na okolí. Nehodlá se nechat zmlátit nebo ještě hůř. Proto se pohybuje velmi potichu a je pořád ve střehu.*
Lana: Podľa všetkého myslím, že takých 5 či 7 ľudí to môže byť... veriť nám asi nebudú ale rozhodne zabíjať ich nemienim, možno im dať menšiu príručku, aby sme ich dostali a potom ich tam odviesť, nakoniec si ich vypýtať ako odmenu... myslím, že s tým už bude súhlasiť... *Hovorí Lana a kráča za Renjim, ruku má položenú na katane a obzerá sa okolo, jej zmysli teraz pracujú na plné obrátky, rozhodne nechce byť prekvapená.* I tak... ak sa to dobre podarí, budeme mať zárez u otrokárov i u otrokov... a možnosť to rozohrať tak ako sa patrí... *Povie Lana zamyslene a obzerá si všadeprítomnú biedu, ktorá je tu ukázaná v tej najukážkovejšej podobe.*
Renji Narimachi: No hlavně myslím, že je asi neukecáme na to, že je hned pustíme. Úplně vlídní asi nebudou. Ale díky našim schopnostem máme určitou výhodu. Víme vůbec kolik by jich mělo být ? A asi by jsme je taky neměli moc zranit, za to by nám asi dobře nezaplatili. Měli by jsme se vydat na cestu, tohle vyřešíme za pochodu. *Renji vyšel ven a doufal, že Lana bude mít stejný názor. Pak se vydal směrem, který řekla Lana. Cestou vzal opět svou mapu a zakresloval.*
Lana: *Lana sa z hlboka nadýchla a zavrela oči, potom keď Renji zistil, že nemusia byť tak slabý, pretože odtrhli kus mreže, tak sa len pousmeje a ukáže prstom na južnú časť mesta, kde ako sa zdá začínajú takzvané slumy, čiže mesto kde sú samé chatrče a hlavne veľa chudobných ľudí, ktorí nemajú moc radi cudzincov.* Išli tam, to nebude také jednoduché... mohli by nás tam ľahko obkľúčiť, aký plán navrhuješ... musíme byť opatrní no zároveň toto musíme vyriešiť rýchlo...
Renji Narimachi: *Když Lana chytla Renjiho a on nemohl jít, byl trochu zmatený. Poté se nechali zavést do cel, kde nějakou dobu otroci byli.* Dobře jdu na to. *Renji si prohlédnul celou celu. Pak si všiml, že chybí část mříže. * Myslím, že máme co dočinění s dost silnými hochy. Urvali kus mříže, díky tomu se jim asi povedlo vypáčit zámek. Možná to používají do teď třeba jako zbraň, protože tu nikde tyč nevidím. Na co jsi přišla ty ? ,,Přesně jak jsem si myslel, většina otroků má velkou sílu, díky tomu že pořád jen dřou."
Lana: *Lana sa len pousmiala, keď sa Renji ozval, že to berú.* Som rada, že si si to premyslel... ale ešte nikam nejdeme... *Chytila ho rukou za plece aby neodišiel a následne sa otočila na otrokára.* Radi by sme videli celu, kde boli tí utečení otroci, prehliadneme si ju, nazbierame dôkazy a následne rozbehneme pátranie,... možno sa to nezdá ale takéto práce robíme často... *Žmurkla na Renjiho a otrokár na nich mávol, aby im ukázal cely, v ktorých bývajú otroci.* Tu to je... tu boli cez noc... *Povedal otrokár a potom odišiel, lebo mal ďalšiu prácu. Lana sa len otočila na Renjiho a s úsmevom dodala.* Vieš predsa, že mám dobrý čuch... *Ukázala si na nos a začala pozorne skúmať pach otrokov, ktorý tu mesiace bývali, nebolo to nič príjemné, no rozhodne sa to hodilo.* Ty pozri na to, akým spôsobom utiekli...
Renji Narimachi: *Renji si vyslechne Lanin plán a trochu se usměje.* ,,Zní to jako dobrý plán, ani by mě něco takového nenapadlo." Dobře, to se mi líbí. *Renji přistoupil k vyřvávajícímu muži.* My to bereme. *Pak se Renji vydá bez nějakého čekání na odpověď rovnou na cestu. Čekal že ho Lana bude následovat.* ,,Určitě bude odporovat, jak by jsme ho mohli v klidu dovést zpátky k otrokáři, když se mu povedlo utéct ?! doufám že to nebude nějaký jeho nejsilnější otrok, při naší smůle totiž bude."
Lana: *Chytí ho s rukou za rameno a pritiahne si ústa k jeho uchu.* Mám taký plán... ako odmenu by som si vypýtala otrokov tej cene, ktorú je ochotný zaplatiť... potom by sme ich zaviedli mimo mesto a prepustili... nie je to záchrana všetkých... ale urobíme si očko u jedných i druhých... v podstate budú si o nás myslieť, že sme tiež otrokári... aspoň tu v meste... budeme hrať divadlo ako vždy... a následne mimo mesto ich pustíme... *Lana sa diabolsky pousmeje.* Je treba, aby si nás všimli obe strany, vieš dobre ako hrajeme... no tiež vieš dobre, že logicky sa mi to nepáči... pretože lepšie je ľudí odmeňovať ako ich zotročovať... ale teraz máme šancu niektorých zachrániť... *Povie potichu Lana a čaká na odpoveď.*
Renji Narimachi: *Renji následuje Lanu.* Dobře, budu se držet, nebo se o to alespoň snažit, nechci tady způsobit nějaké problémy, ani tu ještě nejsme tak dlouho, aby jsme si to mohli dovolit. ,,Má ale pravdu, tohle chování fakt nesnáším, jak si někdo může myslet, že vlastní život někoho jiného ?!" *Renji se zatvářil trochu naštvaně už když nad tím přemýšlel. Když potom vyšli ven, všimli si rachotu, který tam vydával nějaký otrokář. Když si to vyslechni a Lana se zeptala, jestli se toho neujmou, Renji se nevěřícně podívá.* Řekl jsem, že nebudu vyvolávat konflikty, ne že jim budu shánět další ovce na porážku, to po mě nechtěj. *Renji pokračuje v cestě dál, aby dal najevo, že to myslí naprosto jasně. Mapu má celou dobu vytaženou a dokresluje další detaily, aby měli přehled.*
Lana: *Lana si zbalí veci, trochu sa otrie vlhkou handrou a otočí sa k Renjimu.* Prejdeme si mesto... uvidíme čo ešte tento trh ponúka... len vážne musíš sa chovať absolútne chladne a bezcitne, viem, že otroctvo rád nemáš, no teraz sme tu a sme rovnakí ako všetci... vieš dobre ako to v obchode chodí... *Žmurkne na Renjiho Lana a ten veľký luk si dá krížom cez telo.* Toto je asi posledná vec, čo som si urobila, katana a luk musia stačiť... *Povzdychne si Lana a vyjde von, Renji ju pravdepodobne bude nasledovať, keď prejdú pár metrov, tak začuje rozruch, priblíži sa bližšie, jeden obchodník s otrokmi sa sťažuje, že mu niekto ukradol tovar alebo mu ten tovar ušiel a ponúka za to odmenu, ak mu ho nikto vráti späť, poprípade i so zlodejmi.* Ikari-kun, čo si myslíš... vezmeme túto prácu, predsa len peniaze sa hodia a hlavne v mene, ktorú tu používajú...
Renji Narimachi: *Renji pozoruje Lanu při práci a neplete se jí do cesty. Stejně takovým věcem nerozumí, takže by byl leda tak na obtíž. Mezi tím, co Lana tvořila luk, se Renji pustil do meditace, díky té se naprosto uklidnil a dost si i odpočinul.* Klidně se můžeme vydat na cestu, energie mám ještě dost. Takže kam teď, máš nějaký nápad ? *Renji vzal do ruky mapu, kterou cestou kreslil a podíval se do ní, jestli neviděl cestou něco, co by zakreslil a mohlo by ho to zajímat, ale neviděl nic takového.*
Lana: *Lana sleduje ako k nej Renji prišiel a potom jej ukázal obrázok, ako pracuje.* To je krása... vážne... moc si ma potešil... *Usmiala sa milo Lana a následne si priniesla veci na tetivu a šípi, medzitým Renji doniesol to drevo.* Výborne... takže teraz môžem rezať.. *Lana si zobrala kus dreva, ktoré bolo veľké tri metre a začala ho opracovávať, pričom sa venovala každému detailu na luku. Keď bol základ vyrezaný, nechala zovrieť vodu vo vani a nakoniec drevo do nej ponorila, proste drevo na luk sa musí uvariť, aby sa dalo tvarovať. Nakoniec ho dala do formy, kde po vyschnutí naberie svoj tvar, medzitým ako naberalo tvar, tak proste ukula špičky pre šípi, vystrúhala telá šípov, urobila 24 dvojmetrových šípov. Potom zobrala niekoľko menších laniek, z ktorých splietla tetivu, keď luk vyschol, dostal správny tvar, natiahla do neho tetivu, luk bol hotový, potom už len urobila lana jednoduchý no pekný tulec z čiernej kože, do ktorého uložila šípy.* Tak... a teraz lov a tiež boj na diaľku nebude až taký problém... *Povedala Lana po tom ako niekoľko hodín robila luk.* Dúfam... že si sa nenudil... teraz môžeme pokračovať v našej ceste po tomto meste... alebo si tu chceš ešte odpočinúť??
Renji Narimachi: *Renji sleduje Lanu při práci. Diví se, jak dlouho to může v takovém horku vydržet a pak mu dojde jak to bude s teplotou jejího těla.* Opravdu se ti to povedlo. *Renji pochválí její práci. A vezme si od ní dýku. Pak otočí svitek a ukáže jí obrázek, na kterém je ona sama při práci.* Taky jsem pro tebe zatím něco málo udělal. *Renji natáhne ruku a podá obrázek Laně.* Já teď teď půjdu pro to dřevo. Ebenové jsi říkala že ? *Řekl Renji když už byl na půl cesty pryč a ani nečekal odpověď. Pak se chvíli hrabal ve skladu a přinesl to, co podle popisu odpovídalo.* Tady to máš. *Řekl a podal dřevo Laně.*
Lana: *Lana chvíľu počúva opis tej dýky a len sa jemne usmeje.* To nie je nič... katany sa robia o hodne ťažšie... *Povie Lana a začne kovať, samotná čepeľ jej zakrivenie, jedine to je práca navyše, ktorú musí urobiť precízne, pritom ale dýku naozaj dobre párkrát preloží, teda čepeľ a zase ju skuje, aby získala dobrú pevnosť, takéto dýky sa tak možno dvakrát, či trikrát preložia. Nakoniec zakaliť železo, aby sa z neho stala oceľ, potom nasleduje leštenie a brúsenie. Jedným okom vždy pozrie na Renjiho, ale vidí len to, že sedí v rohu a niečo si kreslí. "Hmmm asi robí mapu..." Pomyslí si Lana a následne proste začne robiť rúčku, mali tam zvieracie kosti, tak jednu kosť zobrala, a nástrojmi ju jemne opracovala, získala pekný lesk a tiež jemnú bielu farbu, potom urobila pochvu z bielej kože a ozdobila ju kúskami medi, ktorá bola pekne vyleštená. Nakoniec na čepeľ dýky vyryla malým písmom svoje iniciály a výslednú dýku dala Renjimu, zabralo to pár hodín ale tak lana moc spánok nepotrebovala a fyzická únava sa k nej tiež dostávala veľmi pomaly.* Tak... čo povieš, je pekná, však, dala som do nej svoje pocity k tebe bráško... *Žmurkla Lana na Renjiho a potom vstala a dala mu pusu na čelo.* Ak by si bol tak dobrý, nájdi ebenové drevo... je to tmavé a tvrdé drevo, no veľmi pružné... kováč hovoril že také drevo majú... ja ho volám ebenové, no oni ho volajú nejak inak... ja zatiaľ zoženiem veci na tetivu a šípy... idem si urobiť veľký luk...
Renji Narimachi: *Když byl Renji uvnitř, cítil se mnohem bezpečněji. Konečně si mohl stáhnout kapuci. Výrobky okolo byly docela obyčejné, nic zvláštního. Koneckonců by bylo si i odvážné vystavit na oči něco dražšího. Už jen podle toho, kolik po městě běhalo kapsářů. Renji si tedy sedl do místnosti a dodělával mapu. Jednou za čas vždy koukl kdo vstoupil, aby kdyžtak mohl pomoct, kdyby Dell někdo problémy. Pak si ho zavolal Lana. V místnosti kde kovala bylo obrovské teplo, ale ona na sobě neměla ani kapku potu.* Ano? Mám si takovou představu odkaz » . Myslíš že by jsi byl schopná něco podobného ukovat? *Renji pak zůstal u ní a sledoval ji při práci. Po chvilce si vzal čistý svitek, sedl si do rohu místnosti tak aby na ni viděl a začal jí potají kreslit.*
Lana: Neviem... tak všade sa nejako žije, ak to tu tolerujú takto okato, znamená to, že pre nich je to bežné... a zlodejom pokojne ruky lám, aspoň budú mať ponaučenie ale nič viac... nepotrebujeme opletačky so zabitím... *Lana dobre cítila, že sa to Renjimu nepáči, no teraz trebalo zachovať rozvahu a pokoj, pretože na toto boli proste prikrátky.* A neboj... zaplatím prácou... *Povie Lana a vojde dovnútra, kým sa Renji rozhliada, ona príde ku kováčovi a začne s ním jednať, začne hovoriť rečou kováča, takže pochvíli už vedia obaja, že sú profíci a tak sa Lana dohodne, že keď vyrobí nejaké meče, ktoré kováč predá, tak môže použiť kováčsku dielňu, bolo to výhodne, lebo Lana vedela kuť krásne prekladané katany.* Renji... je to dohodnuté, ak chceš môžeš sa tu zložiť, kováč hovorí, že tu je to bezpečné a zakedy budem pracovať, ty poriadne zosumarizuj mapu ale tiež dávaj pozor na okolie... proste postráž obchod... *Žmurkne na neho Lana pričom si sadne za kováčsku dielňu a začne makať, najprv začne robiť tie katany, ktoré chcel kováč, takže najprv zohriať železo, potom ho asi 20krát prekovať a preložiť, vykovať do potrebného tvaru, zakaliť, leštiť a brúsiť, potom vytvoriť záštitu a rúčku, urobiť pekné viazanie a nakoniec všetko spojiť, potom zobrať kožu a drevo a vytvoriť peknú čiernu pochvu. Toto Lana zopakovala asi 10krát, takže nakoniec ich vyrobila desať, zabralo to dosť času, musí si dávať pozor na oheň, no Lanu toto moc baví, vlastne Renji ju kovať ani nevidel. Keď mala hotovo, išla do zadu, kde sa potajme napila krvi z fľaše a pokračovala ďalej. Chystala sa vyrobiť dýku pre Renjiho, takže si ho zavolala a potom pokračovala.* Tak... Ikari-kun... povedz ako chceš tú dýku veľkú a detaily o nej... *Ako to Lana povedala, začala si pomaly chystať železo a potrebné veci na výrobu dýky.*
Renji Narimachi: Jak může někdo podporovat takový nechutný byznys. Vidím, že tady jde lidem taky asi hlavně o peníze. Já chceš vůbec zaplatit za použití kovárny a za materiály ? Myslíš, že se tu vůbec dá platit pomocí ryo? *Renji se zase zabral do kreslení mapy, aby zabral co nejvíce záchytných bodů.* Vůbec se mi tady nelíbí, taky už jsem si všiml, že zloději se to tu jen hemží. Jestli na mě někdo sáhne, zlomím mu ruce. Pojďme už dovnitř, necítím se tady úplně dobře. *Renji se rozešel k místu, o kterém Lana mluvila. Vstoupil dovnitř a pozdravil, pak si začal prohlížet všechno co tam měli.*
Lana: *Cíti ten pach, pach špinavých ľudí od potu a krvi, všade naokolo sú ľudia v okovách alebo s obojkami, predávajú ich ťahajú ich za sebou.* Hej... Ikari ako vidíš... tu je to úplne bežné... hlavne pokoj, nebudeme do toho zasahovať, len by sme vyvolali potýčky, ktoré by upútali moc pozornosti.. teraz hlavne hľadaj miesto, kde je kováč, ktorý má nástroje a i dielňu k svetu... *Hovorí Lana a rozhliada sa naokolo, toľko pachov, zvukov a tiež toľko ľudí svojimi zmyslami už dosť dlho nevnímala, takže sa musela sústrediť aby si postupne na to zvykla.* Hmm tam to vyzerá sľubne... *Povie Lana a z vonku si prezerá obchod so zbraňami, ktorý je spojený s kováčskou dielňou.*
Renji Narimachi: Dobře, tak tedy pojďme. Nová dýka se bude určitě hodit. *Renji tedy šel do města. Když procházeli městem, Renji otočil papír a začal kreslit mapu města, všechny velké obchody, hlavní ulice i postranní ulice.* To město je docela bludiště, nemyslíš? Pokud se tu neztratíme, možná se budu divit. Renji si cestou koupil něco k jídlu, jen tak na chvíli aby mohl dál kreslit a nic nezapomněl. Své kočičí uši měl pořád v pozoru, v tohle zmatku ale vždy postřehl jen části.* ,,Moc se tu netají s tím, co se tu děje. Zrovna prodej otroků, by tu Renji nečekal." Hideyoshi, už jsi zjistila, že s obchodem lidí se tu vůbec netaji?
Lana: *Lana sa len milo usmiala na Renjiho a prehodila cez seba plášť.* Neboj, obchodníci nemusia vždy ísť predávať ale i kupovať a tým sa budeme zaoberať my, proste prezrieme ponuku v meste... aby sme videli, čím je tento svet zaujímavý, potom nájdem kováčsku dielňu a vyrobím si tam luk a tebe ukujem dýku ako náhradu za tú moju kostenú... *Povedala Lana a smelým krokom sa vydala do mesta, predsa museli vyzerať prirodzene, boli predsa profesionáli.* To je teda veľké mesto!! *Dodala Lana s úžasom a keď videla, ako ho Renji nakreslil, pochválila ho a jemne pohladila po tvári.* Výborná práca...
Renji Narimachi: konečně nějaké město, ale nemyslíš že přijít tam takhle pozdě večer jako obchodníci by mohlo být divné ? *Renji i přes své pochybnosti přehodil plášť přes ramena.* A s čím by jsme vlastně obchodovali ? Své věci jsi mívala ve svitcích ne ? Já sebou mám jen své zbraně a kůži s masem, kterou jsme získali cestou. Kromě pár dalších věcí, samozřejmě, ale ty nemá cenu ani zmiňovat. *Renji na svitek začal kreslit město. Dal si dost záležet. Když to měl, ukázal výtvor Laně.* Docela se mi to povedlo ne ?
Lana: *Pomaly postupovali, prešli cez lsenatú oblasť, ktorá sa rozšírila, keď zišli z hory a nakoniec sa pred nimi v diaľke ukázali svetlá mesta, pretože keď schádzali z hory, bol deň no pritom bolo zamračené a keď sa dostali do lesa, tak už bol večer a pri priblížení k mestu sa začínala pomaly noc. Lana sa zastavila a obzerala si svetlá, ktoré sa ukazovali pred nimi.* Zdá sa, že to nebude osada ale celé mesto Ikari-kun a vyzerá to naozaj na veľké mesto s veľa ľudmi... *Hovorí Lana a pritom kráča, je to naozaj dobre, že sa dostali do mesta, do ktorého viedla obchodná cesta, naznačovala, že tam bude väčší obchodný ruch.* Hlavne nenápadne, keď tam prídeme... musíme splynúť s davom, takže na seba hodíme plášte... vieš tie, ktoré nosievame ako obchodníci, sú pekne obnosené a potrhané... tak to má predsa byť pri chudých obchodníkoch...
Renji Narimachi: *když Lana dopila krev, Renji sáhl k pasu pro dýku, ta tam ale nebyla.* ,,Musel jsem ji dát té obudě u brány." *Vzpomněl si Renji. Pak tedy vzal kakuto a začal odřezávat kůži. Vcelku se mu to povedlo, ale nebylo to nic mistrovského. Z velké části kůže uřízl malý pruh, do které zabalil kus svaloviny, kterou odřezal. Nemohl toho vzít víc, protože neměl jak. Velkou část potom poskládal a oboje si hodil k ostatním věcem.* Víc toho nepoberu. Musíme ho tady nechat přírodě. *Po tom co Renji řekl, se opět rozešel cestou, že které před chvílí sešli. Vytáhl svitek, na kterém se pomalu rýsovala taková mapa a zakreslil tam mrtvolu soba. Poté pokračoval ve své práci.*
Lana: *Chvíľu ešte nad tým premýšľala, no jeho slová ju presvedčili a tak sa sklonila nad soba, ktorý tam ležal a zakusla sa mu do krku, krv bola ešte teplá a bolo jej v jeho tele ešte dosť, takže sa napila čo najviac, aby získala aspoň nejakú energiu, i keď zvieracej krvi musela vypiť dvojnásobok, aby s ňou doplnila to, čo pri používaní svojej sily spotrebovala. Keď dopila, postavila sa a potom prišla k Renjimu a jemne ho potľapkala po pleci.* Je to celé tvoje... ja už nič viac nepotrebujem, ešte mám nejakú krv vo fľašiach nie je síce tak dobrá ako čerstvá ale poslúži tiež... takže vezmi si z neho čo potrebuješ a potom vyrazíme, myslím že tým smerom bude nejaké obývané miesto... potrebujem si kúpiť materiál na luk, bez luku sa tu nezaobídem... kg mi tu nepomôže... *Povedala a čakala, kým si Renji spracuje to zviera, potom sa vydajú na cestu.*
Renji Narimachi: *Renji pokračoval až k Laně a mrtvému zvířeti.* Pěkná rána, povedla se ti. Ne, nevadí. Už jsem si na to asi trochu zvykl. Vím je krev to jediné, co tě dokáže zasytit. A také mám jídlo radši čerstvé. A konec konců, pro mě je krev přeci jen odpad. ,,Ta kůže by se mohla docela dobře prodat, nikdy jsem to nedělal, ale mohl bych toho soba zkusit stáhnout. Bylo by to dobré i pro mě. Nebyla by mi taková zima." *Renji ani nepřemýšlel nad tím, že by mu vadilo jak Lana pije krev, protože si uvědomoval, že je to pro ní důležité, stejně jako pro něho potrava.*
Lana: *Bolo to rýchle, no nakoniec zviera bežalo presne jej smerom, Lana sa zaprela a vyrazila dopredu, pričom tasila katanu, bolo to naozaj rýchle, vlastne mu odrezala predné nohy, ako utekal. No rýchlo k nemu prišla, a prebodla mu srdce, nechcela, aby dlho trpel, bolo to proti jej zásadám a logicky to nemalo zmysel. Ona i Renji sa chceli len najesť, nebol iný dôvod predlžovať jeho trápenie.* Rada si dám čerstvú, i keď je zvieracia... ale vážne Ikari-kun... nevadí ti to... asi to nie je dvakrát príjemný pohľad... *Povie Lana smutne, pretože Renji je osoba, ktorá udržuje jej city aktívne, ak je sním a viažu sa k nemu. Následne Lana skloní zrak a odvráti tvár, chvíľu premýšľa, predsa len, ako toto môže pôsobiť na Renjiho, samozrejme, že rada by si dala, no dá sa povedať, že sa zrazu hanbí, pretože by mohla byť v jeho očiach len príšera, ktorá saje krv.*
Renji Narimachi: Dobře, to se může ještě později dost hodit. Myslím, že nebude lehké tady s nějakými lidmi vycházet, když jsme cizinci. *Když se Lana přesouvala, Renji měl nastražený sluch, aby něco nepromeškal. Když uslyšel, že je připravená. Rozběh se směrem k sobovi a rozhodně při tom nebyl potichu. Pak už mu mu nezbyv jen čekat na to, jestli jo Lana zvládne zabít. Když se tak stalo. Renji ji pokynul rukou.* Dáš si jako první ?
Lana: *Lana sa len jemne pousmeje.* Keď budeme naspäť, tak mi ukážeš svoje výtvori plné života... *Keď to povie, len kývne, sama sa teraz v tieňoch schovať nemôže, pretože to je ninjutsu ale pohybovať sa ticho a rýchlo vie, naučila sa to, možno i nejaké taijutsu jej zostalo aktívne ako neviditeľný krok, ktorý sa naučila vďaka svojej legendárke, no teraz to skúšať nebude. Následne sa Lana presunie na pozíciu a jemne povie.* Teraz... *Je pravda, že jej pleť je v podstate skoro rovnaká ako zbytky snehu v okolí, no ona ju má viac do kriedovej až alabastrovej farby. Akonáhle Renji naženie to zviera k nej, nebude váhať ani sekundu a zaútočí na neho svojou silou a katanou, jednoduchým ale rýchlim rezom.*
Renji Narimachi: Ano, rád kreslím, vlastně je to i specializace našeho klanu, díky tomu můžu vše co nakreslím obživit. *Renji se to Laně chystal ukázat, ale pak mu došlo, že nemá chakru.* Jenže k tomu je potřeba chakra. *Renji si pak vyslechl její plán.* Dobře, ale dej si pozor ať tě neslyší, moc tmy tu není, takže se nemáš moc kam schovat. *Řekl Renji a pak až si začal uvedomovat, jak moc se barva její pleti podobá barvě sněhu.* Až budeš připravená, zašeptej, uslyším tě. *Řekl Renji a sám si stoupnul na nejvýhodnější pozici jakou viděl.*
Lana: *Cesta ubieha a Lana len s jemným úsmevom počúva Renjiho, vidí, že sa baví zakresľovaným.* Vidím, že papier a štetec sú tvoji kamaráti... vyzerá tá mapa naozaj pekne... *Povie Lana a potom sa otočí rovnakým smerom ako Renji hovorí, počula ho, cítila ho, bol to sob tak ako Renji povedal, poobzerala si okolie, boli tu nejaké stromy, kríky a i balvany, pretože už boli nižšie. Škoda bola len to, že Lana nemala luk a ani nič iné na blízko.* Máš pravdu, pre nás oboch slušné jedlo... ale nemám zbraň na diaľku, myslím, že to urobíme nasledovne, som silnejšia, obídem si ho zo strany a ty ho naženieš ku mne, ako bude prebiehať okolo, skočím k nemu a katanou mu podrazím nohy, teda skôr odrežem, ak sa vše podarí... *Šepká Lana a čaká na jeho názor.*
Renji Narimachi: To se neboj, moje kosa je taky dost vražedná. Moje zlepšené schopnosti díky kočičí DNA zůstaly. Takže smysly a akrobacie jsou stále stejné. *Renji si vzal papír, ale tužku odmítl.* Mám štětec, mám ho radši. *Renji vyrazil za Lanou. Čím víc sestoupili, tím bylo Renjimu tepleji. Všechno zakresloval a vždy po zatáčce nebo výrazném bodů napsal i přibližný čas, jaký jim cesta trvala. Po chvíli něco zaslechl. Otočil hlavu a viděl soba.* Vidíš to Lano ? Čerstvé jidlo pro oba z nás. Myslíš, že ho zvládneme ulovit bez chakry? *Řekl Renji velice potichu. A začal schovávat svitek, aby se s ním něco nestalo.* ,,Rád bych si dal něco jiného než sníh. V zásobách mi toho moc nezbylo."
Lana: Netuším koľko sme spali, stratila som v tom spánku vedomie, to sa mi už dlho nestalo, pretože ja skoro vôbec nespím... vlastne nespím len oddychujem... *Povie Lana zamyslene a potom sa skloní aby sa pozrela na stopy v snehu, najviac ich smerovalo iba jedným smerom a boli tam najhlbšie, čo znamenalo, že tam smeruje najviac nákladu.* Myslím, že by sme mali ísť tam, zdá sa, že všetky stopy, ktoré tam idú sú hlbšie kvôli nákladu, ktorý nesú a vezú, to je šanca ako sa dostať na obchodné miesto... *Povie Lana a potom vyrazí smerom, ktorý Renjimu ukáže.* Hlavne zmysli maj nastražené, nikdy nevieš čo nás tu čaká, i keď nemáme chakru, stále máme tréning... moja katana je síce obyčajná ale rozhodne rovnako smrtiaca... *Povie Lana a pritom ide rýchlim tempom, následne podá Renjimu papier a ceruzku.* Zakresľuj našu cestu... a všetky výrazné prvky... aspoň budeme vedieť odkiaľ sme prišli a kde čo je... ak niekoho stretneme, opýtame sa na meno miesta a zapíšeme si ho... tak získame prehľad... *Povie Lana a ako schádzajú dole, začína byť menej snehu a ľadu i teplota sa zvyšuje, Lana to síce necíti ale vie to podľa toho, že sa nerobí Renjimu para pred ústami a sneh sa topí.*
Renji Narimachi: *když se Renji probudí, uvědomí si, že to celé nebyl sen, ale opravdu se to stalo. Necítil se dobře, to že neměl téměř žádnou chakru na něj nepůsobilo dobře. Ale jeho sluch a další vlastnosti zůstali na stejné úrovni.* Dobré ráno. Jak dlouho jsem vůbec spal?! Měli by jsme se pohnout, chci z tohohle bílého pekla pryč. Nesnáším zimu. Doufám že se dostaneme do teplejších oblastí. *Renji si sbalí všechny své věci.* Tak já jsem připravený, můžeme jít. *Renji vylezl z jeskyně, nabral hrst sněhu a dal si ji do úst. Díky tomu se trochu napil. Pak čekal na Lanu aby věděl kudy má jít.*
Lana: *Keď sa konečne v podstate Lana vyspala z nedostatku chakry, tak ubehlo dosť času, i keď jej telo je vďaka jej legendárnemu náhrdelníku silnejšie. Natiahla si svoje telo a potom pozrela smerom na Renjiho.* Ikari-kun... ak si už v porisdku, mali by sme vyraziť, toto miesto nám dáva veľa možností ako získať kontakty a zarobiť peniaze... *Povie Lana rozhodne, pobalí si veci a oblečie si svoj cestovateľský plášť, našťastie vonku je zamračené a jemne sneží, tak nemusí si dávať kapucu, nakoniec vyjde von a nadýchne sa.* Krása... *Povie a začne sa rozhliadať všetkými smermi, no nakoniec uvidí vďaka svojmu zraku a čuchu vyšliapanú cestu, je jasné, že po nej chodia i vozy.* Pozri... vyzerá to ako obchodná cesta u nás... možno vedie k obchodnému stanovisku alebo k nejakej osade či mestu, kde by mohol byť obchod... takže ideme na ňu... podľa pachu... ktorý tu je... bude to určite cesta obchodníkov... *Povie Lana, chvíľu počká na Renjiho ale potom vyrazí rýchlim tempom po tej ceste.*
BlueBoard.cz ShoutBoard