Přidej zprávu »
---: ---
Kenichi: *Kenichi se jen usměje a pokýve hlavou jakože chápe*"Hm Mizukage ho zabije za to že se neléčí jestli to není povedená ironie."*Pousměje se a zadívá se na Dosieu.* Dobrá tedy, já se pomalu vydám domů, docela se těším na vlastní postel.* Chvíli se odmlčí a sleduje jak Dos nasedá na psa jako na dopravní prostředek, předtím byl moc zaujatý a až teď mu došlo jak je to komické vidět jezdit lidi na psech.* Děkuji za tu smlouvu, myslím že mi to moc pomohlo. *Řekne s upřímným úsměvem a pomalu se vydá na cestu která ho odvádí na druhou stranu od místa kam se má v plánu Dos vrátit.* Tak se mějte a doufám že se ještě někdy potkáme. "Ale nevím jestli to bude v tak přátelském duchu"*Pomyslí si pro sebe ještě Ken když si uvědomí že je dosti pravděpodobné že z něj již bude nukenin až se opět potkají. S tou myšlenkou se otočí tak aby mu Dos neviděl na obličej a vydá se na cestu která ho má zavést rovnou domů.*
Doseia: *Sledoval vesnici pod sebou a odhadoval zhruba čas.* No, když mě omluvíš, budu se muset vrátit. Mám nařízené programy, které musím dodržovat, jinak mě Mizukage asi zabije. *Řekne smrtelně vážně.* Když už mě sem poslala, chce, abych vše dodržoval. *Pronese výmluvně.* A ne, nemusíš mi pomáhat, vlastně ani není s čím, program mám docela nabitý ale ničím důležitým. *Pronese vlídně. Nechce ho nijak odstrkovat, ale prostě jen říká pravdu.* Takže.. Když mě teď omluvíš, musím se vrátit, ale kdyby byl čas, můžeme se ještě sejít, než se vdáš na cestu... *Pronese a vyskočí na psa. Ještě chvilku vyčká, kdyby mu něco Kenichi navrhl, ale poté již seběhne na psovi ze sopky dolů, zpět do lázní.*
Kenichi: *Ač nerad tak mu smlouvu bez pochybností a bez jediné otázky podá a jeho nesouhlas s tím že o něco, pro něj tak cenného, přijde vyjádřil jen sám sobě ve své mysli.* Samozřejmě budu procvičovat, moc se na to těším. *Řekl Doseiovi s rozhodným hlasem a díval se směrem kudy tušil že je Kumogakure jako by se díval do budoucnosti, byl to celkem zábavný předobraz protože všudepřítomný kouř vytvářel metafory zničené Kumogakure, což nebylo daleko od toho kde svou velmi velmi vzdálenou budoucnost viděl.* Děkuji za to že jste to se mnou podepsal *Řekne náhle a pomyslí si že je nejvyšší čas aby se pomaličku vydal směrem k přístavu a směrem do Kumogakure jestli chce dorazit do zítřejšího večera. Prohlédl si oblast pod sebou a pokud půjde podél řeky neměl by s tím být problém.* Když už jsem tu, a mám ještě dva služební dny, chcete s něčím pomoc nebo vás už mám nechat rehabilitovat? *Zeptal se částečně jako takový vtípek ale obě otázky myslel smrtelně vážně.*
Doseia: No, musíš pořádně cvičit přivolávací techniku. A začneš s vlčaty a pak se postupně naučíš přivolávat větší a větší zvířata. *Pronese a natáhne ruku, aby si převzal smlouvu.* Ze začátku jsou to leda tak stopaři, ale pak přivoláš lepší a lepší tvory... *Pronese a natáhne ruku, aby si převzal smlouvu. Pokud mu ji Ken vrátí, jednoduše ji svine, vrátí vlkovi a pak jej odvolá.* No a to je asi tak vše k tomu, jak to s nimi chodí. Teda, možná je toho víc, ale mě stačí, že je přivolám *řekne popravdě. NIkdy tohle moc nezkoumal, i když si občas hrál na vědce.*
Kenichi: *Smlouva byla podepsána a on jí s posvátnou úctou pozvedl a mírně na ní foukl aby ona krev zaschla.* Nu, a co se děje po tom co se smlouva podepíše? *Ken se zeptal mnohem klidněji než se zdál být, představil si ale jak moc musí jeho společníka nebavit jak moc je nadšený ohledně každého nesmyslu a tak se rozhodl že to začne krotit. Stále držel smlouvu a díval se jak jeho krev na papíře pomalu přechází z velmi světle červené až do hnědavé barvy jež symbolizovala krev zaschlou.*
Doseia: Jistě *Jen podotkl na jeho dotaz. Pak ho, opřen o psa, sleduje a vzpomíná, jak ji podepisoval jako prcek. Ale od té doby uběhlo už hodně vody. Poškrábal se na jizvách na hlavě a sledoval, jak si počítá. Je zvláštní, že všichni ze začítku používají zbraně a neprokusují se. On má na palci už tak tenkou kůži ze všeho prokusování, že už to ani nebolí.* Ano, podepsat se je lehké. Nejtěžší je najít někoho, kdo vlastní smlouvu no... Ale pak už to jde, když si tu techniku osvojíš. *Pronese klidně a rozhlédne se po krajině, která se pod nimi rozkládá .*
Kenichi: Krví co? *Zeptal se Ken aby se spíše ujistil ve svém jednání když seskakoval z vlka. Moc se těšil na ten moment kdy si odnese podepsanou smlouvu a ještě více se těšil na návrat domů až přečte všechny knížky světa o tom jak se naučit kuchiyose.*"Tak jo, jdeme na to"*Trochu si oddechl a vytáhl senbon kterým si propíchl ukazováček, neměl v plánu do sebe kousat protože mu to přišlo dosti zvláštní.*"Keshihiro Kenichi"*Se brzy rýsovalo na svitku který symbolizoval jeho smlouvu s vlky.* Páni, to nebylo zas tak obtížné, hádám že nejtěžší je na tom najít někoho kdo to zprostředkovává, děkuji mnohokrát. *Poslední dvě slova se z Kenichiho vydrala s posvátnou úctou a on jen čekal co bude dál.*
Doseia: *Když se Kenichi vyhoupl na vlka, Dos mu jen připomene, aby se pevně držel. No na to rychle vyběhnou, vlk a pes po boku a chvátají po hlavní ulici. Dos se pevně drží, aby nespadl a uhání si to k vrcholu sopky. Pro vlka a psa to k úpatí není zas tak daleko, takže tam doběhnou do několika minut. Naštěstí v malé vesničce mnoho lidí nebylo a tak je po cestě po hlavní ulici nikdo nezdržoval. A když už je lidé viděli, rovnou jim uhýbali, aby je nesrazili. Na úpatí sopky pak Dos seskočil se psa a stáhl z šátků, který měl Vlk kolem krku malý svitek. Ten pak rozvinul a i se senbonem ho nabídl Kenichimu.* Stačí se podepsat...
Kenichi: *Unesen událostí jež se před ním udála, nikdy totiž ještě kuchiyose neviděl, jen pozoroval vlka na kterého měl nasednout, jeho majestát, jeho sílu a hlavně to jak byl dokonale věrný svému pánovi, fascinovalo ho to a měl obrovskou radost z toho že bude moci dělat podobné kousky.*"Woow to je naprosto úžasné, to je lepší než jsem si myslel."*Položil ruku na vlka a vyšvihl se na něj jako by to dělal denně, ale popravdě to bylo jen štěstí že se mu to povedlo a neskončil na hlavě z druhé strany vlka.* Nuže, připraven *Pronesl ale byl moc uchvácen na to aby měl kontrolu nad tím jak to pronesl. Chytil se vlka tak opatrně jak jen mohl, ale přesto se držel a vyčkával.*
Doseia: *Dos, zvyklý na vyčkávání a rozvahu jen zakroutí hlavou za mladíkovými zády. Pomalu se zvedne a v ručníku se i s Kogem vydá ke své skříňce. Chvilku mu trvá, než se navlékne do své oblečení. kolem pasu si připevnil popruh látky, na které měl několik větších svitků, které obsahovali jeho loutky. Trochu otřel Koga a vydal se před lázně, kde na něj již čekal Kenichi.* Tak, připraven podepsat smlouvu? *Optal se, prokousl si kůži na palci a po složení pečetí udeřil dlaní o zem.* Kuchiyose na jutsu!* Pronesl a přivolal si velkého vlka Kame.* Tak, tohle je Kame, Kame, tohle je Kenichi. Kenichi, nasedni tady na Kama a vyrazíme.*Vlk jen pokynul hlavou a trochu se sklonil, aby si mohl kluk nasednout. Pronesl Dos, pak si hodil na Koga látku, aby nebyl hned zase mokrý a vysedl si na něj.*
Kenichi: "No to má vlastně pravdu"*Kenichi se zasměje nad vlastní nedočkavostí a zadívá se na Kogu.* Noo je pravda že tady by to asi nebylo úplně vhodné tak já počkám venku. *Řekne Kenichi a pomalu se vydává směrem k šatně aby se oblékl, což při jeho nedočkavosti a spěchu nakonec trvá déle než kdyby byl v klidu. Postupně se ale do všeho nasoukal a vydal se směrem před horké prameny kde se usadil na lavičku, kterých na ulici bylo opravdu poskrovnu a počkal aby Doseiu.*
Doseia: *Klidně by vlka přivolal rovnou, ale bylo by mu asi trapné, kdyby se vlk objevil v horkém prameni, kde se krčí po ramena ve vodě a páře jen s ručníkem na hlavě. Asi by to bylo jednak neuctivé a jednak asi dost trapné pro všechny.* No, akorát tak nějak... tady.. no.. *Snaží se nějak podotknout, že je trochu nevhodná doba a prostředí.* Ono přivolat vlka sem by asi nebylo úplně vhodné, takže kdyby to nevadilo, nabídl bych ti smlouvu až venku. *Pronese a podrbe Koga za uchem, jelikož mu voda z vlhkého ručníku stekla do ucha a svědilo ho to.*
Kenichi: To by bylo naprosto famózní *Řekne Ken a opět se mu rozsvítí oči jako vánoční stromeček, nebo alespoň dětem které po desetiletém půstu vidí rozsvícený vánoční stromeček.* Hady bych nejspíš ani nechtěl, vlci jsou naprosto úžasní *Není si jistý jak jinak by ještě mohl vyjádřit jak velkou radost mu to udělalo a tak se jen nepřestává usmívat a kouká se na Doseiu s nově nabitou, nebo spíše posílenou úctou.*"Tenhle výlet už asi nemůže být lepší"
Doseia: No, stačí trocha, nemusíš kvůli tomu vykrvácet. *Pronese s úsměvem. Podívá se na něj s podivným výrazem a něco ze sebe vykoktával.* No, sepsat smlouvu není zas tak těžké, pokud máš k nějaké přístup. Musí se jen podepsat krví. A pak už se jen naučit techniku a přivolat je. *Pronese, jako by dělal, že po něm smlouvu chce. Říkal mu možná o nich před velmi dlouhou dobou.* No, mohu ti nabídnout smlouvu s vlky, pokud máš zájem. Na ostatní buď nejsi ještě připraven nebo je nemohu poskytnout. *Pronese sice mile, ale dost jasně.*
Kenichi: *Nebyl úplně spokojený že Dos vlastně jen potvrdil jeho slova že Kuchiyose nejsou věční přátelé ale jen případní spolubojovníci. Ovšem i přes to cítil obrovskou potřebu nějakého mít.* Obětovat krev není problém, jestli jí stačí jen trochu *Řekne spíše do větru a zadívá se na psa. Potom se podívá na Dose, protože zaslechl že stačí smlouva a on jakoby náhodou má smlouvu i s vlky, to je psům dosti blízko a Kenichimu se zajiskřilo v očích jako již dlouho ne.* Myslíte, ehm, no.... *Měl trochu trému o něco žádat, byl zvyklý a veden k tomu aby když něco chce tak si to musí udělat a zařídit sám, každopádně zde neměl navybranou.* Myslíte že bych mohl taky podepsat nějakou smlouvu? *Nechal otázku otevřenou aby to rovnou nevypadalo že to chce po něm a hned na místě, ale věřil že Dos je dost inteligentní ninja na to aby tuhle jeho slabou oponu prohlédl a byl značně nervózní z toho že o něco žádá někoho kdo je na rehabilitaci a ještě by to znamenalo že od něj již podruhé něco dostane a on na oplátku nebude mít nic.*
Doseia: *Jen kývl hlavou na souhlas jeho tvrzení a pak se mu pokusil vysvětlit, o co se s kuchiyose jedná.*Ono, většinou je přivoláváš do boje na pomoc. Když je nepotřebuješ, nebo je jsou více zraněni, tak se vrátí do svého domova. A na to, abys je mohl přivolat, potřebuješ s nimi podepsat smlouvu a pak, při provedení techniky, musíš obětovat trochu krve. *Pronese. Sám má sepsané 3 smlouvy, i když většinou využívá pouze hady a sem tam vlky. Na Salamandra ještě ani zdaleka nemá dost chakry.*
Kenichi: *Nemůže se nepousmát logice celé pointy jeho příběhu, samozřejmě že je lepší se vyhnout úplně, ale jako vzor posluhoval Doseia nejlépe ze všech lidí které Kenichi znal osobně.* Ono je to možná ještě lepší že to není Kuchiyose, slyšel jsem že ti se objevuje většinou jen když jsou potřeba a potom zase odcházejí, protože mají vlastní domov. *Nedokázal potlačit ten nedostatek přátel, zvlášť když věděl že před ním bude cesta osamění, obzvláště když Doseiova slova nepřímo přímo poukazovala na to aby tou cestou šel, a za ním je jediný přítel kterého otec vyhnal a nikdo nemá tušení kam mohl zmizet.*"Bylo by super mít taky takového psa, cokoli co člověku zůstane věrné navěky věků."*Věděl na co se chtěl zeptat před tím než zjistil že to není Kuchiyose ale ona informace mu trochu zkazila jeho malý improvizovaný plán*
Doseia: *Jen se s úsměvem zaposlouchá do jeho povídání. Pak mu přijde, že si myslí, že je Koga Kuchyiose..* no Koga se přivolat nedá, není to Kuchyiose. *Pronese klidně. Co je to sranda si už možná jen sotva pamatoval. V root to bylo sprosté slovo a v Anbu se moc srandy také neodehrávalo.* Ale kuchyiose je o moc složitější... *Pronese a pak postřehne, že by Kenichi chtěl být jako on. Jeho cesta byla plná tvrdého treninku, mučení a dalších nepříjemností* No, aby jsi zesílil, to bych ti přál. Ale najdi si cestu, kterou budeš chtít jít ty a ne tu, kterou tě někdo donutí jít. *Pronese klidně. Ano, kdyby nebylo Root, nebyl by tam kde je, ale kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby ho jednou neunesli.* Přežít výbuch je sice dobré, ale lepší je se výbuchu vyhnout úplně.
Kenichi: Nu, základní techniky, to je jasné, dále jsem se věnoval genjutsu a také jsem už ovládl základní umění našeho klanu. *Řekl s nadšením jemu vlastním a znovu se zadíval na psa.* Je to krásné zvíře, já umím vyvolávat zvířata jen z ingoustu a ty jsou momentálně dobré jen ke špionáži, ale umí s nimi být i docela sranda. *Povolí trochu uzdu svému dětskému já protože se při vážné mluvě necítí moc dobře, zvláště když to trvá moc dlouho a pokud by mělo tak má sklony přehrávat a upadat do své teatrálnosti.* Každopádně doufám že ještě víc zesílím, třeba tak moc abych vydržel když okolo mně něco vybuchne *Řekne s úsměvem a doufá že ona ,,pocta" Doseiu nenaštve ale potěší protože tím prakticky řekl že je to jeho vzor kam by ve svých schopnostech chtěl dosáhnout.*
Doseia: Vlastně to byla kolegyně *Pronese klidně. Nemusel by ho opravovat, ale neměli v root moc dívek a tak jí chtěl vzdát tak trochu hold.* No, ty jizvy se asi nikdy nezahojí, ale asi to je cíl této 'zdravotní dovolené'.. *Pronese s úsměškem na posledních slovech. Byl rád, že i on zesílil. Přál mu to.* To je dobře, že i ty jsi se posunul ve svém výcviku. A co jsi se už naučil? *optá se, doufá, že mile.* Já už mám taky pár dalších triků v rukávu. Nechtěl se chlubit, spíš to jen tak oznámil.*
Kenichi: Tak to je moc dobře že tam ten kolega byl, že se to nestalo. *Řekne Ken s typicky dětskou úlevou v hlase, nebyl tolik děcko jak se mohlo zdát ale rád to nechával ostatní aby si to mysleli, prošlo mu pak mnohem více věcí.* Nu každopádně, sem jste se asi dostal aby se ty jizvy vyléčily co? *Nebyl si jistý jestli si tykali nebo vykali a tak raději zvolil tu víc slušnou možnost aby předešel případným problémům.* Nu já jsem se od té doby co jsme se setkali stal Geninem a naučil se o trochu více než jsem uměl onehdá *Nechce se chlubit ale říká to jako by na sebe byl opravdu hrdý že ušel nějaký kus cesty a nezůstal tím bezbranným dítětem které býval když se potkali před bránou v Kumogakure.*
Doseia: *Když viděl, jak Kenichi lehce šokovaně zavrávoral, došlo mu, že jej nepoznal.* Přiznejme si.. v mlze a přes jizvy... *Dodá, ale nijak dotčeně, jednoduše upřímně. S emocemi stále bojoval, nevěděl, kdy a jak je používat a tak je prostě ignoroval.* Ono, nikdy nevíš kde na koho narazíš, svět je docela majel. *Pronese a pak se zamyslí, co vše mu pečeť na jazyce dovolí říct. Přeci jen, stalo se mu to ještě v rámci Root.* No, pokud narážíš na jizvy... Stalo se to na misi. Jeden ninja na nás použil katonovou techniku, při které z úst vypustíš kouř, který pak můžeš v momentě zapálit. Naštěstí mě posila pomocí fuutonu a jedna má technika částečně zachránila. Jinak by to bylo mnohem horší, pokud bych to však vůbec přežil. *Řekne upřímně. Nebýt Root, pravděpodobně by nepřežil.* A tak mám jizvy jen na hlavě, ruce, hrudi a stehně levé poloviny. *Pronese klidně. Sice o jizvách nikdy nemluvil, ale proč to zadržovat.*
Kenichi: *Kenichi překvapením málem upadne, možná to udělal z teatrálnosti a možná byl opravdu tolik šokován. Tohle, tady v té vesničce byl Doseia, ten který mu tenkrát ukázal jaké to je být opravdovým ninjou.* Oh, *Je jediné co se z něj dostalo než viděl co se mu stalo, ty jizvy už viděl předtím, ovšem zaprvé netušil že je vlastní Dos a zadruhé neviděl do detailu jak moc a jak rozsáhlé ono zranění je.* Jistěže si pamatuju, jenom jsem, v té mlze, a taky jsem nechtěl úplně zírat. *Rychle se snaží vymyslet nějakou výmluvu, nebo to možná myslí naprosto upřímně.* Každopádně, wow, pomyslet si že se tady potkáme, v nejmenší a nejzapadlejší lázni široko daleko. *Pousmál se a začal mít z posledních dvou dnů opravdu smíšené pocity.*"KDo by to byl čekal že tady potkám zrovna jeho, a ještě se psem."*Potom se zadíval na psa a znovu na něj.* Jak se to, všechno vlastně stalo *Doufal že jeho společník pochopí že myslí ty jizvy i když koukal směrem k psovi, opět aby na ony jizvy nezíral.*
Doseia: *Když mladík 'připlaval' a pomalu se začal připravovat na hlazení Koga. Ten to bral docela v pohodě. Ano, tvrdý výcvik se sice projevil, ale i tak to byl stále pes a po ověření si, že mladík nemá zbraně a nehodlá se je oba zabít, mu dovolil hlazení. Nebylo to takové to, jak si lehne na záda a nechá se drbat , ale spíše jen lehce zaklonil hlavu, aby jej mohl podrbat na krku.* Mimochodem, my dva se už známe. *Pronese klidně Dos.* Ale v té době jsem ještě neměl celou tuhle parádu... *Pronese a ukáže si na popálený obličej.* Jsem Doseia, pokud si pamatuješ. *Pronese nakonec klidně a upře na mladíka svůj pohled.*
Kenichi: Dobrá tedy *Nespustil úsměv z tváře a pomalu se vydal směrem k psovi, doufal že si ho bude moci pohladit, ani si nemohl vybavit situaci kdy naposledy držel nějaké zvíře v ruce. Pomaličku, přicházel k psovi, zvedl ruku, pomalu aby na něj pes viděl.* Ahooj, já už vím že jsi Koga tak mně nech se ti představit abych nebyl cizí *Usmál se na psa a stále se mírnými kroky přibližoval zatímco mu ukazoval obě ruce.* Jmenuji se Kenshihiro Kenichi a pocházím z oblačné, moc rád tě poznávám Kogo *Doufal že i kdyby ho pes kousl bylo by to jen výstražné, doufal že psi kousají i výstražně a pomalu se pokusil položit mu ruku na čumák aby ho přesvědčil o tom že není nepřítel a nechce nikomu ublížit.*"Páni to je psycho, a proč se mi ten balanc zase tolik líbí?"*Podruhé během dvou dnů cítí že balancuje na hranici nebezpečí a moc se mu to zamlouvalo, chtěl přijít na důvod, ale momentálně tomu moc myšlenek pro jistotu nevěnoval aby se plně soustředil na seznamování se se psem.*
Doseia: *Netušil, co mohl mladík prožít za dobrodružství a jak by se srovnala s tím, co prožil on. Ne, že by své zkušenosti zveličoval, ale troufal si říct, že za poslední rok se toho stalo tolik, že už se v tom sám ztrácel.* No, v mém klanu jsou psi rovnocenní partneři v boji. Někteří si jich cení jako bratrů. *Pronese a pohladí Kega, který pyšně zvedne hlavu.* No, pokud ti to Kega dovolí... *Pronese a pokusí se nedat najevo fakt, že se se psem zas tak dlouho nezdá.* On není jen takový mazlíček, ale má za sebou tvrdý výcvik. Ale je fakt, že trénujeme společně jen chvilku. *Pronese otevřeně. Vzpomněl si, že Kenichi kdysi hovořil o přísnosti jeho rodiny. To se pravděpodobně projevilo nejen v tomto.*
Kenichi: Vůbec ne, právě naopak, je to vyjimečně zajímavé završení mého maličkého dobrodružství. *Mluvil sice pravdu ale myslel si že svému společníkovi bude spíše znít jako dítě které se jen chlubí a snaží se být slušné a uctivé.* Pokud se ale mohu zeptat, kdo bere psa do lázní? *Zeptal se s úsměvem ve tváři a myslel to dobře, nesnažil se toho druhého nijak vytočit ale probudila se v něm čirá zvědavost, obzvláště když ten druhý nepřímo konverzaci začal. Stále se moc nesnažil si ho prohlížet aby nevypadal hloupě, ale nemohl si nevšimnout těch jizev které ho pokrývaly.*"Páni, ten ty prameny asi opravdu potřeboval."*Rozhodl se ale že na se na ně ptát nebude a zeptá se raději na něco veselejšího.* Mohl bych si ho, Kegu, pohladit? Dlouho jsem nevidět žádné domácí zvíře, rodiče vždy říkali že by mně jen rozptylovalo. *Pousmál se nad tím protože nechtěl vypadat že si stěžuje, spíše aby odůvodnil proč by se mu to moc líbilo.*
Doseia: *Jen si seděl ve vodě, když přišel někdo další, o něco mladší a pozdravila ho. Sice už za svůj život slyšel už mnoho hlasů a viděl ještě více obličejů, tuto dvojici si pamatoval. Nejdříve si nebyl jistý zda je to on a tak se více soustředil na svůj zrak. Chtěl si to trochu ověřit přeci jen, je slušné odpovědět.* Ne, nerušíš. Doufám, že ti tady Kega nebude vadit... *Pronesl klidně a váhal, zda chlapce oslovit jménem. Pamatoval si ho, ale nevěděl, zda ho také mladík pozná, přeci jen, polovinu obličeje, hrudi, levou ruku a kus nohy mu pokrývá souvislá vrstva jizev.*
Kenichi: *Ve chvíli kdy si do jedné z provizorních skříněk dával oblečení a svojí skromnou výbavu která obsahovala pár zbraní a samozřejmě svitky a výbavu k kreslení, se na druhé straně místnosti vysvlékala další postava, slyšel snad i psa ale připadalo mu hloupé se jít podívat aby nevypadal jako mladý perverzák.*"Kdo si bere psa do lázní proboha?"*Náhle se ozval zvuk jako když se použije shunshin a pes rychle vtrhl do dveří kde byl pramen.*"Posledních pár dní se dějí opravdu zajímavé věci"*Uchechtl se nad tím a pomalu se vydal ke dveřím. Když vešel dovnitř viděl postavu až na druhém konci, vypadala jakože je nerada rušena a tak se rozhodl že jen uctivě pozdraví* dobrý den přeji, doufám že neruším.* A bude si hledět svého, vynechá dětské cachtání se a jen se naloží do vody a bude odpočívat. Postavy si snažil si nevšímat a už vůbec přežít to že tady bude se psem sdílet koupelnu, stejně mu to přislo spíš úsměvné než nechutné. Pomalu se položil do vody a začal uvažovat o tom co vlastně uzavřel za pakt během tohoto výletu.*
Doseia: *Běhal po vesnici, skákal po střechách a více méně se snažil trochu sblížit se svým parťákem. Bylo to zvláštní. Nikdy se nesnažil udělat si z někoho přítele. Natož ze psa. Vraceli se k lázeňskému domu, měli mýt něco jako terapie, prostě se rachtat v hoké vodě a říkat tomu zázrak. Dose to příliš nebavilo, ale když už tu měl být a dělat, že se léčí... navíc zadarmo, proč to nevyužít. Nevěděl, zda tam smí psi, ale rozhodně ho nechtěl uvazovat venku, jako by to byl kdejaký vořech. to určitě ne. Když proti tomu nikdo nic nenamítal, jednoduše do lázeňského domu vešel i s Kegem. Neměl rád tu část, kdy se musel odzbrojit a vysléct a jen v ručníku doběhnout do horké vody s párou. Vždy si pomáhal sunshinem a tentokrát ho doběhl i pes. Dos se opřel o zeď v rohu a snažil se zahalit mlhou. Sice tu byl sám, ale i tak. Kega za ním skočil v mohutném placáku a poté se, možná až komicky, posadil vedle něj a poté jemu i sobě Dos položil na hlavu chladný poskládaný ručník.*
Kenichi: *Vstoupil do vesničky a už od vchodu mohl vidět na konec, z většiny střech byl vidět kouř, nejspíše z horských pramenů které jak působily jako jediný zdroj peněz tak pro domácnosti jako topení. Připadalo mu to skoro idylické, nedokázal najít důvod který by vysvětloval že to chce někdo zničit a také neviděl jakým způsobem by jim uškodil jiný směr toku řeky.*"Zvláštní, velice zvláštní. Nu každopádně měl bych najít vůdce."*Hledat dům ve kterém sídlí hlava této vesnice bylo velmi složité protože všechny domy byly na stejné bázi a jediný který všechny převyšoval byla právě oblast pro turisty, nejspíše aby se jich tam vešlo co nejvíce, přišlo mu to velmi úsměvné ale ani tento úsměv nepřevyšoval tu zprávu že vůdce nic neví a tu skutečnost že to pro Kena znamená že se může vrátit domů. První se ale rozhodl že se do lázní pude podívat, už jen z toho důvodu že se dva dny nemyl.*
Doseia: *Nacházel se v podivné malé vesničce, která se snažila přiživovat na horkých pramenech a jejich léčivých účincích. Jistě, reklama zaniklé fontány mládí v sobce, horké prameny a celá takhle paráda zněla lákavě. A to také přilákalo Dose, který dostal od Lin... nebo lépe Patsumi, nové Mizukage, nařízenou ozdravnou dovolenou. Jednak, aby se jeho jizvy zahojili a tak i jeho levá ruka, která stále sem tam zlobila... a také po poslední misi, kde si sáhl doslova na dno (velké vodní bubliny). Už tu byl pár dní a dost se nudil. No musel tu zůstat, rozkaz byl rozkaz. A tak se spíše projížděl na zádech psa, kterého dostal spíše jako zbraň, než přátele. Teprve se seznamovali a snažili se spojit v pevný tým, ale to vyžadovalo čas. Držel se tedy na zádech Kegy a proháněli se po hranicích vesničky.*
Kenichi: *Kenichi zůstal v zemi Požárů ještě dva dny po tom co se setkal s Nami, bylo to velmi poučné a hlavně život měnící setkání. Podle něj možná i nejzásadnější setkání v jeho dosavadním životě, ovšem to byla otázka budoucnosti, jeho stávající cíl byl najít někoho kdo měl údajně chtít obrátit tok řeky a tak znemožnit život i těm pár málo obyvatelům co tuto zemi navštěvovali. Podezřelé na tom bylo že za celou dobu co tu byl našel pouze jednu chatrč ve které žila starší rodinka lidí a ti neslyšeli nic jak o tom že by chtěl někdo obrátit tok řeky tak o tom že by nedokázali přežít bez toho aby řeka tekla stále stejným směrem. Teď se pod velikou a již dlouho nevybuchlou sopkou pod niž měla stát vesnička která těží z horkých pramenů které se zákonitě nachází okolo každé sopky, doufal že se něco dozví tam jinak by nemělo cenu ve své misi pokračovat. Vesnici měl již skoro před sebou.*"Doufám že tam nic nenajdu a budu moci jít vklidu domů protože rozhodně nemám náladu na to spát někde na šutru další dva dny nebo nedej bože bojovat za něco co místní ani pořádně nevyužívají."*Nesmyslnost jeho mise mu stále více nedávala spát ale on to musel odložit na druhou kolej protože zatím musel hrát hodného ninju.*
BlueBoard.cz ShoutBoard