Přidej zprávu »
---: ---
Zeref: *Zeref dostal jeden úkol, jak se zdá tak několik vojáků z řad řádu dezertovalo a nyní se ukrývají nedaleko Starého Přístavu, který před mnoha lety Zeref srovnal se zemí. Pokud ví tak počet těch vojáků by měl být na hodnotě takových 30-ti ale Zeref má s sebou 15 vojáků a 2 kapitány. Zrovna teď společně jsou na pochodu směrem k tomu táboru, ti vojáci so možná myslí že utekly a nikdo je nenajde ale opak je pravdou. Nejvyšší a několik kapitánů to od jednoho z těch vojáků čekali a tak dostal sledovací zařízení kdyby to opravdu udělala a zdá se že to byl dobrej nápad, díky tomu je teď lehce našli. Zeref je oblečený v ( odkaz » ) s jedním pouzdrem na zádech uvnitř kterého má uložený svůj černý meč, který je tvořený z chakrových tyčí. Cestou si Zeref a jeho jednotky musí dát několik přestávek, protože celá cesta jim zabere více jak dva dny a nemohou cestovat bez přestávky tak dlouhou dobu. Zeref by sice nejradši řád zničil co nejdřív a nechal ty vojáky žít oni mohou řádu způsobit velké problémy ale kdyby nějak zkurvil tuto misi mohlo by ho to stát mnoho a nemohl by řádu už způsobit žádný problém. Konečně se po tak dlouhé době dostanou konečně až k tomu táboru ve kterém se nachází hned několik dezertérů (13) ale Zeref přemýšlí kde je ten zbytek a tak tam vyšle jen část své armády a ze 30 vojáků tam pošle 20 a 10 si jich nechá u sebe. Těch 20 vojáků zaútočí na tábor ale dezertéři už na ně čekají a ihned začne boj. Zeref čekal že ti dezertéři budou slabí ale ono to je úplně jinak. Když skončí boj Zerefovo 20 je mrtvých a z těch 13-ti dezertérů v táboře jich žije ještě 8. Také zrovna v ten moment ještě dorazí zbytek vojáků. *Sakra tohle bude problém. *Zeref se se svým vojáky ocitne obklíčený 25-ti dezertéry, kteří ihned zaútočí a začne boj. Zeref se ohání svým černým mečem a velmi rychle se tam mezi všemi vojáky a dezertéry pohybuje jako kdyby poskakoval (Tančil) a mezitím útočil na všechny kolem. Ovšem občas je nucen se bránit před jejich útoky a tak vždy udeří silně svým mečem proti tomu jejich a tím jim ho buď poškodí a tak se časem roztříští a to je stojí život nebo se to stane ihned a Zeref s tím jak jim roztříští meč tak rovnou prosekne i jejich hrudník nebo je bodne, případně jim usekne hlavu nebo jinou část těla. Tento souboj bohužel trvá moc dlouho na to kolik jich tam je a tak dost vojáků od Zerefa je unavených, ono dezertéři jsou ve výhodě protože odpočívali ale Zerefova armáda musela pochodovat tak daleko. Během toho boje Zeref sebere jeden meč, který leží po jedné mrtvole a ihned začne bojovat stylem, který si vytvořil (Technika Dvou Mečů). Tento styl boje funguje tak že útočí velmi rychle a přitom velmi přesnými útoky na určité části těla. Vždy když zaútočí jedním mečem tak už v moment kdy se první meč vrací k tělu tak druhý meč ho v útoku ihned vystřídá a tak se to opakuje stále dokola dokud soupeř stále žije. Takto to ještě hodnou chvilku pokračuje ale nikdo není schopen proti Zerefovi obstát i když je pravda že na několika místech těla je škrábnutý čepelí meče soupeře. Když skončí všichni dezertéři jsou po smrti a z armády (skupiny) Zerefa žije pouze 5 lidí. Ihned tma začnou obírat těla o cennosti a pak je nahromadí na jedno místo a zapálí. Ještě si tam v jejich táboře odpočinou, sní jejich jídlo a vyspí se v jejich provizorních postelích. Také musí ještě spálit těla vojáků řádu co tu padly, ono nechce aby tu někdo sbíral jejich zbroje a vykopávat jim hroby by trvalo až moc dlouhou dobu a bylo by to až moc náročné, oheň se takto postará o vše místo nich. Druhý den vyrazí na cestu zpátky do Hlavního Města Země Řádu kde Zeref podá hlášení o úspěchu mise a ztrátách na životech svých lidí. *
---: ---
Zeref: (Odehrává se v Hlavním Městě Země Řádu) *Zeref už delší dobu přemýšlí co bude dál, Naomi porazila společně s Yinem dalšího generála (Iteho) i když bohužel naneštěstí s ním jim padl do rukou jako vězeň Renji a to Zeref neplánoval. Přemýšlel jak ho dostat ven a bohužel ho nic nenapadlo, ono pokud by totiž chtěl získat Renjiho musel by se infiltrovat do Ledového Města a jak tak přemýšlel nad různými způsoby jak toho docílit nakonec došel k závěru že to je nemožné. Později se dostal k plánování toho že by Ledové Město opět zkusil dobít ale nakonec došel opět k závěru že by to bylo moc riskantní a řád by to moc oslabilo, nehledě na to že takovou akci by mu nejvyšší generál nesvolil. Už tak je řád slabší než kdy dřív díky ztrátě skoro všech generálů kromě jednoho se kterým se Zeref poslední dobu stýká celkem často. Tento generál je v momentální dobu jediný generál a přitom ze všech co tu byli to byl nejmladší generál, kterého tu měli (Ikari). Zeref s tímto Ikarim měl možnost se lépe poznat a také i trénovat a zjistil hned několik věcí, první z nich je fakt že je schopen pískáním ovládat zbraně jak se mu zachce a také to že bojovat s ním za používání Kenjutsu nebo Taijutsu je velmi těžké, protože jak to tak vypadá jeho vnímání je na úplně jiné úrovni než u běžného člověka a Zeref předpokládá že to bude něco podobného jako kdyby měl Sharingan. Zrovna nyní je Zeref v tréninkové hale oblečený v ( odkaz » ). V pravé a levé ruce svírá dva cvičné dřevěné meče, které využívá v tréninku proti Ikarimu, který stojí proti němu pouze s jednou zbraní a proti Zerefovi bojuje. Jeho rychlost a síla není tak vysoká jako ta Zerefova ale výdrž má o něco vyšší než Zeref. Bohužel i když je Zerefova rychlost o tolik vyšší a dokonce na něj útočí ve velké rychlost systematicky oběma meči. Vždy když zaútočí jedním mečem tak ještě než ho stihne vrátit zpět zaútočí rovnou svým druhým mečem. Vždy jeden meč zaútočí a ihned ho vystřídá druhej a takto to střídá jeden útok za druhým ale Ikari ten nemá problém se tomu bránit protože krásně dokáže předvídat každý jeden jeho útok a vyblokovat ho. Zerefova technika dvou mečů proti němu hold není ani trochu účinná, protože se bez problémů dokáže bránit. Takto to pokračuje dál ještě nějakou dobu dokud nedojde na to že Ikari uhne rovnou několik útokům ze strany Zerefa a vyjde proti němu svým protiútokem a silnou ránou Zerefa praští rovnou přes levou holeň až to Zerefa opravdu ale opravdu moc zabolí. Nicméně nemá čas se ani za tu ránu chytit nebo nějak podobně si tu bolest utlumit, protože ihned musí uhnout další sérii útoků Ikariho, který předvídá každý pohyb Zerefa a tak ví kam uhne i když je to omezené a není to tak silné jako předvídání u Sharinganu je velmi těžké s tím bojovat (pro Zerefa). Nakonec to končí stejně tak že Ikari věnuje Zerefovi ještě několik silných útoků a zakončí to silnou ránou přímo do hlavy z pravé strany a Zerefa to dostane k zemi (uzemní ho). * (Ikari): Na to že jsi výrazně starší než já tak na moje schopnosti ani zdaleka nestačíš co? (Zeref): Bohužel to tak je, dělíš čest tomu že jsi poslední žijící generál, možná jsi i nejsilnější ze všech. *Toto poví Zeref upřímně během toho co se zvedá. Někdo by se sice divil jak je možné že se takto kamarádí s generálem když se rozhodl řád zničit ale Zeref k tomu má důvod. Chce si svého nepřítele držet blízko u sebe aby se mohl naučit jeho způsoby zvyknout si na souboj s ním a odhalit nějaké jeho slabiny, které bude moct v budoucnu využít proti němu a zabít ho. Sice ano mohl by ho zabít tak že mu vrazí kudlu do zad, zastřelí ho, otráví ho nebo ho zabije jakkoliv jinak tímto stylem ale tohle není nic pro Zerefa. Takto by to udělal možná tak Suzuya ale Zeref má nějakou hrdost a kdyby zkusil Ikariho zabít tímto způsobem tak by se sám na sebe nemohl ani podívat. Upřímně stále čeká na den kdy by mohl stát v souboji jeden na jednoho proti Mito ve své plné síle proti její plné síle ale to v tomto světě ale není to tak že by ji chtěl zabít nebo tak ale spíše jde o to že pokud by chtěl padnout (zemřít) něčí rukou v tomto světě tak chce aby to bylo právě její rukou během opravdového souboje se zbraněmi (Kenjutsu). Sice umírat nechce ale vždy by měl člověk počítat s tím že by mohl zemřít a neuspět a Zerefa děsí fakt kdyby ho zabil jeden z generálů nebo někdo jiný z odboje nebo řádu rozdíly mezi nimi Zeref nedělá. * (Ikari): Dneska bych to ukončil, stejně mám na zítra nějaký úkol a ty bys měl jít do svého domu bude tě asi bolet hlava, tak se zatím měj. (Zeref): Jasné zatím se měj a hodně štěstí při plnění tvého úkolu. *Poté Zeref odejde k sobě domů, jeho domov je na kraji hlavního města Země Řádu kde má zahrádku a tak podobně. Zeref se o ty zahrádky ovšem nestará na to má Takashiho a Kami. Doma si dá sprchu a poté si jde rovnou lehnout. *
---: ---
Kami: *Usměju se na něj. Nejraději bych mu pomohla s vybalováním, ale vzhledem k tomu, že mě ta ruka celkem dost bolela, tak jsem se posadila na postel.* Dobře zlato, *řeknu mu Poté co odejde, tak si vezmu nějaké věci a rozejdu se do koupelny, abych se trochu opláchla po cestě. Poté co se vrátím z koupelny, tak uklidím věci a pak se natáhnu na postel a čekám, až se vrátí Takashi. Jak tak ležím, tak se smutně podívám na mou ruku a povzdechnu si.* 'Takže každý můj souboj skočí tak, že skočím s nějakým zraněním, hmm, už si na to pomalu zvykám,' *pomyslím si. Když se pak vrátí Takashi a hned zmizí z koupelně, tak se za ním podívám a čekám, až dojde za mnou.*
Takashi: *rozhodí jejich věci tak, aby měli něco ve skříních, něco v koupelně, podle potřeby.* Tak se běž natáhnout. Já si skočím ještě na recepci. *poví a vyjde z pokoje. Měl připraveno něco jiného. Nepočítal ale s tím, že přijde k tak vážnému zranění. Musí hold zůstat v klidu, aby si to zase neotevřela. ''Zase stejně většinou leží, takže by se nic nezměnilo.'' řekne si po cestě přes chodby hotelu. Sem tam nakoukne do ostatních chodeb, aby si to nějak zmapoval. Ten hotel mu přijde obrovský, a tak by tam nerad zabloudil. Asi po hodině se vrací zpět do pokoje a bere to přes koupelnu, kde si dá sprchu, aby se pořádně umyl po té jízdě na koni a boji v osadě.*
Kami: *Když se dostaneme na místo, kde máme mít ubytování, tak se trochu podívám kolem.* 'Hmm, vypadá to tady úplně jinak než v přístavu a celkem se mi tady i libí,' *pomyslím si a podívám se na koně, kterého odvádějí pryč. Poté se rozejdu za Takashim a poté co jsme v pokoji sami, tak se na něj usměju.* Mám být v klidu, ale sám víš, že to zároveň nepůjde, *řeknu mu a usměju se.* Jo jasně, můžeme to tady zítra projít, *řeknu mu a následně mu polibek oplatím.*
Takashi: *u hotelu jim převezmou koně, které odvedou do stájí a dají jím precizní služby. Všechno v tomhle městě je takové načančané a uklizené. Oproti přístavu je tu i čerství vzduch, ale ten je i když si člověk vyrazí jen sto metrů od přístavu. Vynesou jim jejich zavazadla, která nejsou tak velká a mohli si je odnést sami do jejich pokoje. Pak je tam opustí a Takashi zůstane s Kami osamotě.* Tak, jako lékař ti dneska nařizuji ještě klid na lůžku. Jako snoubenec tomu moc nevěřím, že ten klid zrovna bude. *řekne jí s úsměvem a políbí jí.* Zítra to tu projdeme a kouknem, co tu mají zajímaveho, co ty na to? *zeptá se a rozhlédne se po jejich pokoji.*
Kami: *Poté co se vrátím s věcma, tak jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se za ním ke koním. Poté se za ním vydám pryč z osady a celou cestu mlčím, protože mě stejně nějak nenapadlo o čem se bavit. Když je na dohled Lesní město, tak si trochu vydechnu, protože jsem byla ráda, že jsme konečně tam. Vezmu od Takashiho koně a zůstanu sedět v sedle. Poté co se Takashi vrátí, tak mu předám koně a rozejdu se za ním do vesnice.*
Takashi: Super, tak pojedeme. *poví a popadne věci, které tam mají a přidělá je zase na koně. Společně s Kami se pak vydá z osady směrem k lesnímu městu. Cesta jim konci k večeru, kdy doráží k branám lesního města. Sestoupí z koně a předá otěže Kami. Sám pak dojde ke strážci brány.* Jmenuji se Saji, jsem vůdce starého přístavu a informoval jsem o příjezdu do vašeho města. *díky tomu, že má volný vstup do všech měst v temném světě, jeho se tak kontrola vůbec netýká a může hned vstoupit do města. Vrátí se na koně a s Kami zamíří k hotelu, který mají domluvený na příjezd, protože počítal s tím, že dorazí takhle pozdě.*
Kami: *Jak Takashi spí, tak sedím v kuchyni a přemýšlím, co se asi bude dít dále. Ale po nějaké době zavrtím hlavou, protože jsem pořád měla špatný pocit, že to nedopadne dobře. Po nějaké době se zvednu a vezmu si vodu, abych se mohla napít. Po nějaké době jsem se podívala z okna, abych viděla, co se děje dole. Když uslyším kroky, tak s sebou trochu trhnu.* Ahoj zlato, tak jsi se aspoň trochu prospal, *zeptám se ho a usměju se na něj.* Jo, celkem to jde, můžeme vyrazit, *řeknu mu a rozejdu se pro své věci.*
Takashi: *nakonec se mu podaří usnout. Probudí ho o pár hodin později praskání dřeva v plamenech. Pomalu si sedne a jde se podívat z okna. Jeho muži už venku uklízeli a připravovali na práci na nových domech. Protáhne se a dojde do kuchyně.* Ahoj zlato. *nalije si sklenici vody a napije se.* Tak jak ti je? Vyrazíme pomalu? *zeptá se a opře se o linku. Věří, že to tady dopadne dobře a postarají se, aby práce postupovali tak, jak chce. Až se budou vracet, tak se tu můžou zastavit a zkontrolovat to. Mezitím si dojde obléknout svoje brnění a připravit se na odjezd.*
Kami: *Poté co mě políbí, tak se na něj usměju. Následně se posadím na židli a dívám se na něj. Ve chvíli, kdy přede mně talíře se snídaní se na ní chvíli dívám.* Díky, *řeknu mu. Pustím se do jídla a dívám se za ním, jak odchází do koupelny. Za nějakou dobu si všimnu, že se rozešel pryč z domu, tak jen pokrčím rameny a dále jím. Dojím a zvednu se od stolu, abych se zašla trochu opláchnout. Ve chvíli, kdy se vrátím do kuchyně, tak je Takashi už zpět a jí. Vyslechnu si jeho slova a podívám se na něj.* Mno co se dá dělat, *odpovím mu.* Jo až budeš odpočatý, tak můžeme pokračovat, myslím, že ruka během dneska asi lepší nebude, *řeknu mu a poté co odejde pryč z kuchyně, tak tam zůstanu sedět a přemýšlím.*
Takashi: *otočí se od linky.* To je dobře. *dojde k ní a políbí jí. Pak se vrátí zpět a pokračuje v přípravě snídaně. Položí nakonec na stůl s talíře s vajíčkem a chlebem s máslem. Vajíčka posbíral od slepic.* Tak dobrou chuť. *popřeje jí a jde se trochu opláchnout. Stojí v koupelně a kouká se z okna ven. V dálce zahlédne skupinu lidí na koních i s několika povozy.* Výborně, to je rychlé Habu. Do půl hodiny jsou v osadě a dali se do práce. Takashi vyjde ven a začne s nimi řešit, co má na srdci.* Těla pohřbít kus od osady a mimo úrodná pole. Před támhle tím lesem by to bylo ideální. Pirátskou verbež spálit pokud možno s větrem od vesnice, ať ten smrad nejde do ní. Pak je zakopat a nechat být. Několik domů bude potřeba strhnout po požáru. Co půjde zachránit tak využít na opravu ostatních domu a postavit pár nových a připravit k osidlování. *vyřídí si tohle to a vrátí se ke Kami.* Ať se snažím sebevíc, stále mě práce dohání. *řekne Kami, když si sedne ke stolu a také něco sní.* Až se najíš a odpočineš, tak vyrazíme. Teď když tu jsou naši tak se muži vyspat a pojede dál. *dodá a po jídle hodí nádoby do dřezu a jde se natáhnout na postel ale spát mu moc nejde.*
Kami: *Ještě nějakou chvíli ležím na posteli a přemýšlím, než se nakonec zvednu a podívám se z okna.* 'Mám takový pocit, že nad tímto jsi asi moc nepřemýšlel Suzuya, že tady časem s piráty budou i problémy, když tady nejsi,' *pomyslím si. Následně se dívám na svou ruku a pokusím se jí sevřít v pěst, ale ještě pořád to bolí, takže mi bylo jasné, že ještě dlouho s ní asi nebudu moct nic moc dělat. Když dojdu do místnosti, kde je Takashi, tak se na něj usměju.* Ahoj zlato, už se cítím lépe, *řeknu mu, i když to úplně tak pravda nebyla. Ano bylo mi lépe, ale ne nějak o moc, ale chtěla jsem prostě aspoň na chvíli vypadnout z přístavu.*
Takashi: *jen pokrčí ramenem.* Jestli se na to cítíš, tak pojedeme. Mě to nevadí. Ale aby si to zvládla. *řekne ještě než jí uloží. Jakmile usne tak se sám sebere a projde osadu. Nenajde žádnou živou duši. Všichni vesničané mrtví, mrtví piráti a zbývá tu už jen několik užitkových zvířat. Když má jistotu, že je osada prázdná, tak sebe koně a vrací se do přístavu. Jede tam v kuse. Nechá koně ve stáji a hned zamíří do kanceláře za Habuem. Vyřídí s ním tu záležitost v té vesnici, aby tam poslal lidí, kteří to tam uklidí. Vyžádal si třicet lidí, kteří dají celou tu osadu dohromady a správou bude spadat pod přístav. Nechá tam pak nastěhovat nové lidi i s nějakým starostou, který bude mít tu osadu na starosti. Ještě v noci se vrátí zpět a zjistí, že Kami stále spí. Tak si sedne na postel vedle a sem tam klimbá. Každý zvuk ho ale probudí a tak toho moc nenaspí, když se ráno zvedne a jde dělat snídani.*
Kami: *Chvíli se na něj mlčky dívám, než si v duchu povzdechnu, celkem jsem přemýšlela, co mu říct.* To je dobrý, já chci pokračovat v cestě, nechce se mi zpět, jsem ráda, že odtamtud můžu na chvíli zmizet a jen kvůli toho se mi nechce zpět do přístavu, *řeknu mu, když se pak rozejde ke mě. Následně se zvednu a rozejdu se s ním zpět do vesnice.* 'Ach jo, proč zase dopadlo takhle,' *pomyslím si. Poté dojdeme do jednoho z domů, tak si lehnu do postele a dívám se na Takashiho.* Promiň, *řeknu mu než usnu a následně zavřu oči a po chvíli usnu. Další den ráno se probudím celkem brzo a podívám se okolo. Následně se podívám na svoji ruku.* 'Kéž by to byl jen sen vše, ale není.'
Takashi: *kouká na ní a čeká. Čekal by, že bude nějak odporovat a že bude chtít v cestě pokračovat, jen že ona jen mlčí a kouká. Může za to možná ještě malátnost kvůli bolesti v kombinaci s alkoholem, ale i tak by čekal nějaký odpor.* Aha, no tak dobře. *poví nakonec, když nemá zájem odporovat a začne sklízet svoje náčiní. Rozdělá oheň a pomocí alkoholu a ohně očistí nástroje. Je to preventivní očištění. Až se vrátí, provede ho důkladněji. Co může to sklidí a pak jí pomůže na nohy.* Super, najdeme ti něco na spaní pro dnešek a zítra vyrazíme zpět. *poví a jde s ní zpět do vesnice. Podpora jí za zdravou ruku, zatímco tu po operaci jí dal do šátku a zavěsil na krk, aby s ní moc nehýbala. "Skvělý návrat." Řekne si a najde jí místo v prvním domě, který ještě prohlédl. Celou noc držel hlídku, kdyby se někdo rozhodl zjistit, co se děje.*
Kami: *Stojím tak a dívám se na tu ruku. Poté se podívám před sebe, protože se někdo blížil. Když si všimnu, že je to Takashi, tak si oddechnu.* To je dobrý, to nic není, *řeknu mu a ukážu mu ruku. Když pak začne vše chystat, tak si jen trochu povzdechnu. Ve chvíli, kdy začne vytahovat šíp, tak hlavu raději otočím na druhou stranu, abych se na to nemusela dívat.* 'Ach jo, proč vždy já,' *pomyslím si. Vezmu si od něj láhev a chvíli se na ní dívám. Nakonec se napiju, protože jsem věděla, že to asi bude celkem dost bolet. Ve chvíli, kdy se mi začne hrabat v ruce, tak si skousnu ret a zavřu oči, abych tu bolest nějak přežila.* Fajn, *odpovím mu jen, když mi řekne, že mám pohnout prstem a udělám to. Celou dobu se raději dívám na druhou stranu a čekám, až to bude mít hotové. Když mi ruku ováže, tak se na něj podívám.* Díky zlato. Tohle nic není jsem v pohodě, v době kdy jsem byla ještě na lodi se Suzuyou, tak jsem dopadne ještě hůř, *řeknu mu. Lehce mu sevřu ruku, ale hned sevření povolím, protože to celkem bolí. Následně se na něj podívám a čekám, jak se rozhodne dále.*
Takashi: *vyjde z vesnice a míří ke Kami. Katanu už má schovanou a ve tváři stále nasraný výraz. Kdyby jenom ten, tak to není tak hrozný. Jeho tělo je potřísněné krví. Není jeho, ale jejich. odkaz » Jak jsi na tom, zlato? Ukaž mi tu ruku. *poví a přijde rovnou k ní. Vezme si před oči její ruku a kouká se na šíp. Prohmatá jí opatrně okolí šípu.* Naštěstí se vyhnul tepně. Prošel přesně mezi kostmi. Bude to sice na dlouho, ale nebude to náročná léčba. *poví a začne připravovat sál. Vytáhne z jednoho domu stůl a čistý ubrus. Připraví si svoje náčiní a nakonec se na ní podívá. Natáhne její ruku do strany.* Teď to zabolí. *poví a vytáhne Katanu. Chytí šíp u její ruky a na druhé straně svojí ruky katanou šíp přesekne. Drží jí takhle, aby jí to s rukou moc necuklo a šíp se v ruce nepohnul. Pak ho z její ruky vytáhne. Podá jí láhev alkoholu, kterou přinesl taky, aby se napila a pak jí tím ruku polije. Pustí se do zkoumání, aby jí dal svalovinu dohromady. Pomaže jí ruku dezinfekcí a začne s operací. Skalpelem se dostane hlouběji a rozevře jí ruku. Od kosti dává svalovinu dohromady a co je vážnější to sešije. Dává si pozor na její tepnu, která se tam akorát tak motá.* Vím že to bolí, ale proto máš ten alkohol... Tohle ale jinak nepůjde. Potřebuji tvoje vnímaní pro pohyb ruky. *vysvětlí a během toho pokračuje. Z jedné strany je hotov a tak jí sešije i ruku. Pak se vrhne na druhou stranu, kde to zopakuje. B2hem toho chce aby mu z lehka pohnula prstem, aby dal dohromady správné konce. Když má hotovo, zadělá jí i druhou stranu a pak jí ruku obváže. Píchne jí látku na ředění krve, aby jí měla dost.* Až se vrátíme k nám, dám ti tu ruku kompletně dohromady. Tady je to obtížnější. Ale bude to dobrý. Uvidíš. *poví a dívá se na ní. Už je klidnější. Odpočineme si tady a zítra se vrátíme. Budeš potřebovat klid. *poví a drží jí za ruku.*
Kami: *Ve chvíli, kdy na mě Takashi křikne, tak se na něj podívám a jen souhlasně kývnu hlavou. Schovám katanu do pouzdra a následně popadnu koně a vyskočím na na něj. Takashiho vezmu za uzdu a zmizím na okraj vesnice, odkud jsme přijeli.* 'Sakra, jo jsem zase dopadla, tohle už není možné, proč se mi snad v každém souboji musí něco stát,' *pomyslím si a dívám se na ruku, ve které mám zabodnutý šíp. Popravdě jsem se ho celkem bála vytáhnout, takže jsem za ho zatím nechala v ruce a doufala jsem, že se tam Takashi brzo objeví.*
Takashi: *během svého vyřvávání byl zády k místu, kde Kami zasáhl šíp. Její zaúpění a cvaknutí její kuše už slyšel.* No tak po zlým. Zmiz odtud.*vykřikne i ke Kami a vběhne do domu, ze kterého vyšel šíp a odkud vypadl mrtví muž po tom, co ho Kami sejmula. Probíhá chodbami domu a kouká do místností. Bere takhle jeden dům za domem. Sem tam se někdo objeví a vystřelí po něm šíp na chodbě. Ucukne mu do strany a než stihne vystřelí další, tak ho vyhodí z okna po tom, co ho probodne, nebo jen přirazí ke stěně a dorazí. Kde může tak přeskočí do okna vedlejšího domu, aby nemusel běžet zpět domem. Tím že jsou takhle po jednom, mají menší šanci, než kdyby se po něm rozhodli jít najednou, jak jim to nabízel. Několik se jich ale seskupilo, a zabarikádovali se v jednom z domů. Zbývá mu ještě palivo na šest střel a tak nemá problém, je z toho domu dostat. Do oken nastřílel čtyři ohnivé koule z ruky a čekal u dveří. Kdo mohl, vyběhl ven a u dveří je Takashi popravoval. Poslední čtyři piráti se vzdali. Natáhl je na nádvoří vesnice, nebo spíše osady.* Vy jste poslední jo? Kde jsou zdejší obyvatelé? *zeptá se, zatím co před ním klečí. Nikdo nic neříká. Takashi švihne katanou a vezme jedno přes obličej. Katan mu vjede až do poloviny hlavy a pirát padne k zemi.* Nehodlám se ptát znova. *stoupne si před prostředního.* Všichni.. všichni jsou mrtví. *poví nakonec pirát. Takashimu se změní pohled. Vře to v něm. Rozmáchne se a jedním tahem oddělí všechny tři hlavy od těl. Zakloní hlavu a kouká k obloze. ''Tak jo, tohle je už moc. Nevím proč mě to ale bavilo.'' řekne si. Odstraí krev z katany a zasune jí. Pak se vydá zpět za Kami.*
Kami: *Když jsem si ho pořádně prohlédla, tak mu to došlo.* 'Sakra, ještě tohle tady chybělo,' *pomyslím si. Když ho pak Takashi zabije, tak si je povzdechnu.* Jo, už mi to došlo, *řeknu mu a dívám se okolo. Následně se rozejdu za ním a dívám se okolo, jestli tam někde ještě někdo není. Když pak Takashi zabije dalšího, tak se rozejdu dále, protože mi bylo jasné, že to není ještě vše. Najednou za sebou uslyším svištění šípu. Otočím se a uvidím, že na mě letí šíp a je už dost blízko u mě.* 'Oou,' *proletí mi hlavou. Věděla jsem, že se tomu už nestihnu vyhnout, takže jsem nastavila ruku a následně mi šíp proletí předloktím. Bolestí jen potichu zaúpím. Poté ze zápěstní kuše vystřelím dvě šípky, které zasáhnou nepřítele a ten dopadne k zemi.*
Takashi: *po chvíli svého soupeře zabije a tak se otočí na Kami. Ta má chuť se s ním o něčem bavit. Přiskočí k němu a ze zadu do něj ponoří svoji katanu. Vysune ji a švihne s ní do strany, aby se zbavil krve.* Nepoznala si to? Piráti se nudí zřejmě. Byla by fajn je buďto nějak zaměstnat a nebo zredukovat jejich počty. *poví Takashi a otočí se. ''Tisíce pirátů a k čemu ti teď jsou Suzuyo? Nevrátíš-li se v brzo, asi s nimi začnu jednat.'' řekne si Takashi, zatímco se vydává ulicí dál. Do levé ruky si vzal dva Shurikeny a opatrně nakukuje za roh každého domu, aby tam na něj někdo nečíhal. Z jednoho domu přes ulici vyběhne muž a tak po něm hodí Shurikeny, které ho srazí zase zpět a padne k zemi.* Nebaví mě to. Vylezte ať to vyřešíme rychle. Ať je vás kolik chce. Kdo mě ještě nepoznal, tak jsem Vůdce starého přístavu a hodláte-li pokračovat, vyvodím z toho následky. *zakřičí Takashi. Má dost hraní si na kočku a myš. Navíc měli být někde jinde s Kami a ne se tu srát ještě s pirátama.*
Kami: *Když se tam objeví pět mužů, tak si jen povzdechnu. A bude se bojovat, *řeknu si potichu. Když na mě letí šíp, tak jsem připravená se mu vyhnout, ale najednou Takashi se onen šíp postaral a spálil ho.* 'Tak tohle jsi myslel, že to zbraň,' *pomyslím si a dívám se na ty nepřátele. Následně se rozběhnu, protože jsem tady chtěla někoho zmlátit. Nad slovy o tom, že Takashi je generál jsem se jen trochu zasmála. Najednou se přede mnou objeví leden z těch pěti. Následně se postaví na nohy a hned na mě chce zaútočit mečem, které má u sebe. Já jen pokrčím rameny a na levé ruce aktivuju kuši a vystřelím po něm šipku, kterou mířím na jeho ruku, ve které má meč.* Kdo sakra jste, *řeknu a dívám se na něj.*
Takashi: *Takashi čeká. Po chvíli se odkudsi objeví pět mužů, kteří běží jejich směrem. Jsou od nich patnáct metrů, když jeden z nich vystřelí další šíp po Kami. Takashi k šípu natáhne dlaň a stiskne prsty a zase je povolí. Proti šípu vyletí menší ohnivá koule, která z něj udělá jen hromádku troudu, který dopadne na zem.* Tak jste se konečně ukázali. *poví Takashi a vstane. Šíp co držel jen pustí na zem.*Hádám, že vy budete ti, co tu dělají bordel. *řekne a s katanou se proti nim rozeběhne. Muži jsou šokovaní jeho ohněm, který se objevil z jeho dlaně.* Pozor, je to generál. *zakřičí jeden z nich. Pořád ale věří, že mají převahu, i když odhodlání se jim z očí vytratí.* Žádný general. Jen mám kliku. *poví a vypálí proti nim další tři ohnivé koule. To už jim stačí a jsou připraveni dát se na útěk. V tom je Takashi u nich a jednoho ze zadu podapne za límec a hodí ho za sebe, aby se ho ujmula Kami. Během toho bodne katanu dalšímu do zad. Dva dostal těmi plameny, když je zasáhl přímo do obličeje. Se třetím s posledním z těch dvou se teď pustil do boje.*
Kami: *Nad jeho slovy jen souhlasně kývnu hlavou a následně se za ním rozjedu. Když mi pak začne ujíždět, tak pobídnu koně, aby taky trochu zrychlil.* 'Mám z toho špatný pocit,' *proběhle mi hlavou. Následně koně zpomalím a pak ho zastavím. Seskočím z koně a začnu se rozhlížet okolo.* 'Nikde nikdo, že by past? Co se tady sakra děje,' *pomyslím si. Najednou odněkud přiletí šíp a zasáhne Takashiho. Když dopadne na kolena a drží šíp, tak jsem si všimla, že na mě mrkl.* 'Jasně brnění,' *pomyslím si a dívám se okolo. Poté vytáhnu katanu a pevně jí sevřu v ruce.* 'Tak jo, kde jste kdo,' *pomyslím si a čekám, jestli se někdo objeví nebo tentokrát poletí šíp na mě.*
Takashi: Dobře, tak pojeďme. Ty si dávej na sebe pozor. *poví Takashi s úsměvem a stočí koně k vesnici. Koně si mohli teď odpočinout tak jim nasadí rychlejší tempo, aby byli ve vesnici co nejdřív. Už když se k vesnici blíží tak zaslechne křik. Ještě víc tak pobídne koně a ujíždí koni Kami. Před vesnici začne zpomalovat a do ní pak vjede pomalu. V ruce má katanu a rozhlíží se. Po ulicích se valí temný dým a je tam dost horko z míst, kde jsou plameny. Ačkoliv ještě před chvílí slyšel křik, nikoho nikde neviděl. Dokonce ani žádná těla. Už to mu přišlo divný. Zastaví koně a seskočí z něj. Kývne na Kami, aby ho napodobila. Odkud si ale po něm náhle vyletí šíp, který se mu zaryje do hrudi. Chytí ho a dopadne na kolena. Koukne na Kami a mrkne na ní. Něco takové skrz jeho brnění neprojde a tak trochu hraje, aby vylákal ty, co tu dělají bordel.*
Kami: *Vyrázím za ním z přístavu a jedu vedle něj. V Lesním městě jsem ještě nebyla, tak jsem celkem zvědavá, jak to tam vůbec vypadá. To, že je celou dobu ticho mi moc nevadí a stejně se po nějaké době ztratím ve svých myšlenkách. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale v tom jsme uviděla nějakou vesničku, která byla před námi. Když koně zastaví, tak se podívám na Takashiho. Vyslechnu si jeho slova a na chvíli se zamyslím.* Jo, můžeme se tam podívat, když tam stejně máme cestu. Hlavně na sebe dávej pozor jasný, *řeknu mu s úsměvem a poté se rozjedu k oné vesnici.* 'Doufám že se tam nic nestane, *pomyslím si cestou do vesnice.*
Takashi: *ženou se z přístavu a hned po hlavní cestě zamíří na jih. Cesta vede až do lesního města, kam mají namířeno. Přibližně v polovině cesty je malá vesnice, kde by mohli zastavit a odpočinout si. Díky koním ta cesta nezabere tolik času a určitě jim to o polovinu urychlí. Za jízdy se mu moc povídat nechce, protože se mu už párkrát stalo, že se kousnul do jazyka a tak spíš mlčí, pokud nebude něco chtít Kami. Přibližně po pěti hodinách jídzy, kdy už má zadek úplně dřevěný, můžou konečně vidět v dálce danou vesničku. Kouř z ní vycházející není ale takový, jaký by měl být. Spíš to vypadá, že tam hoří. Zpomalí a nakonec zastaví. Kamin kůň udělá to samé. ''Buďo je někdo napadl, a nebo mají jen požár.'' přemýšlí Takashi a otočí se na Kami.* Co myslíš? Omrkneme to a popřípadě jim pomůžeme? Můžeme získat i nějaké informace třeba. Vím, že bychom měli mít volno, ale když už tam stejně míříme...? *zeptá se jí a čeká na její odpověď.*
Kami: *Stojím a čekám, až Takashi bude mít vše a my budeme moct vyrazit. Když se rozejde, tak ho násladuju ke stájím, kde už jsou připravení koně. Jak přicházíme do stáje, tak si všimnu, že je nachystaný kůň, na kterém Takashi jel už minule. Pak dojdu k mému koni a pohladím ho po krku. Následně se vyhoupnu do sedla.* Jo jasně můžeme vyrazit, *řeknu mu a následně koně pobídnu, aby se rozjel.* 'Když na tom přemýšlím, tak už je to celkem dlouho, co jsem seděla na koni,' *pomyslím si.*
Takashi: *zamyslí se, jestli má všechno. Ze zásob a z kasy přístavu si vzal nějaké peníze. Co, přístav je jeho. Proč by tedy nemohl.* Jop. Můžeme vyrazit. *poví a vyjde z bytu. S Kami se pak přesune ke stájím, kde už jsou připravené jejich koně.* Nazdar fešáku. Taky jsem ti chyběl? *zeptá se svého koně a podává mu jablko. I ten kůň si na něj zvykl bez ruky. Ale pachem pozná Takashiho, tak to neřeší a to jablko si vezme. Jablko dá i druhému koni, i když tomu se tak už nevěnuje. Naskočí na koně a je připraven k odjezdu. Ze života ví, že Kami na koni jezdila dřív jak on a potřebovat pomoct nebude.* Tak, jedeme? *otočí se na ní a po potvrzení vyrazí. Počítal to a do lesního města by měli s přestávkou dorazit brzo ráno. Nepotřebuje spěchat. Mají týden minimálně na to, aby si sebe mohli užít.*
Kami: *Nad jeho slovy se jen usměju a dále pokračuju v jídle. Popravdě jsem byla ráda, že aspoň na pár dnů zmiznu z tohohle místa, ne že by se mi tady nějak moc nelíbilo, ale na chvíli vypadnout byl fajn nápad. V klidu dojím a poté se s talířem rozejdu du dřezu a začnu umývat nádobí.* Dobře, já to tady zatím trochu uklidím a nachystám se, *řeknu mu a nechám se políbit. Poté se Takashi odejde, tak douklízím v kuchyni a následně se rozejdu do ložnice, abych si sbalila nějaké věci. Sbalím si nějaké oblečení a další věci. Následně si ještě sbalím nějaké zbraně a jídlo na cestu. Nakonec si vezmu ze stolku náramek s mechanismem skryté čepele/kuše a chvíli se na něj dívám.* 'Sakra tolik věcí se tady za tu dobu stalo, ale vlastně zároveň nic,' *pomyslím si a následně si dám náramek na ruku. Když dojde Takashi, tak se na něj usměju.* Jo můžeme vyrazit, já jsem připravená, *řeknu mu a poté se rozejdu ke dveřím ještě si vezmu katanu, která tam byla opřená a čekám na Takashiho až budeme moct vyrazit.*
Takashi: Sem rád, že se ti to líbí. *usměje se a v klidu dojí.* Musím to ještě vyřídit s Habuem, takže si můžeš zatím balit. Nemusíš moc, něco seženeme i tam. *poví a vstane. Odnese si talíř do dřezu a jde se obléknout. Vezme si triko s dlouhým rukávem a na něj si natáhne brnění. Přes to si pak přehodí ještě plášť a k pasu si připne katanu. Na kříž dá dva kunaie a pod plášť na prsa čtyři Shurikeny. Do ruky si, ještě předtím, ale strčil palivovou láhev a zaklapl víko.* Vrátím se brzo. Pak vyrazíme. *dojde k ní a políbí jí. Odejde z bytu a vydá se najít Habua, se kterým domluví, že na pár dní s Kami odjedou. Ten nic nenamítá, jen se ptá na Naomi.* Pokud bude něco chtít, tak ať počká a pošli mi posla se zprávou. Byl jsem dlouho pryč a musím se Kami věnovat. Budeme v lesním městem takže nás tam najde, když se bude ptát po vudci přístavu. *vysvětlí mu. Nakonec si ještě obejde přístav, kde ho zdraví pár lidí. Schovává svoji levou ruku,nábytek nemusel nic složitě vysvětlovat. Zajde do stájí, aby mu připravili jeho koně a koně pro Kami. Po hodině a půl se vrátí do bytu a zabalí si také pár věcí.* Tak, asi budeme moct vyrazit. *do vaku si hodil dvě láhev s palivem, nějaké oblečení, pár kunaiů a Shurikenu a jídlo s vodou na cestu.*
Kami: *Přišlo mi, že mě u mé odpovědi úplně nevnímal, ale tak nehodlala jsem to dneska řešit. Nad jeho odpovědí se usměju.* Tak jo, to se mi líbí. Ráda odtud aspoň na chvíli zmizím byla jsem tady vlastně celou dobu, co jsi tady nebyl, kdyby se náhodou něco dělo, ale bylo to v klidu, * řeknu mu. Při zmínce o Naomi si jen povzdechnu. Poté s ním dojdu ke stolu a sednu si na židli. Také se pustím do jídla a podívám se na něj.* Kdy budeš chtít vyrazit, *zeptám se ho a usměju se na něj.*
Takashi: Dobře, to je dobře. *stále je trochu myšlenkami mimo, kvůli zprávě, ale dívá se na ní s úsměvem, tak mu to snad projde. Oni si není úplně jistý, jestli slyšel její odpověď správně. Její otázku už ale vnímal.* No, minimálně týden se chci věnovat jen tobě. Pokud se tedy nevrátí Naomi a nebude zase něco chtít. To bych se musel nejspíš zapojit. Jinak jsem jen pro tebe. Napadlo mě, co si udělat výlet? Zajet se někam podívat mimo přístav. Mohlo by to být fajn, co říkáš? *zeptá se jí* Třeba lesní město. Já se ze své pozice dostanu defakto kamkoliv, tak bychom se mohli jít podívat i jinam. *vstane a dojde k ní. Doprovodí jí ke stolu, aby se mohla také nasnídat.* Ani nemusíš souhlasit, už je to skoro zařízený. *pokrčí rameny a usměje se, když si znova sedne na židli a kousne si do chleba.*
Kami: *Je druhý den, co se Takashi vrátil do přístavu. Když se probudím, tak zjistím, že Takashi se už probudil. Tak vstanu a převleču se. Následně se rozejdu do kuchyně, kde už sedí Takashi.* Dobré ráno, *řeknu mu a posadím se ke stolu. Všimnu si, že je tak dokonce nachystané jídlo. Ve chvíli kdy na mě promluví, tak se na něj podívám a na chvíli se zamyslím.* Hmm, občas s nima něco vyřídím, ale pokračují podle toho, co po nich chtěl Suzuya a navíc tam má Suzuya bez tak někoho, kdo to povede, když tam nebude, zatím jde vše v pohodě, teda kromě včerejška, *řeknu a trochu si povzdechnu. To, že četl hlášení od Habua jsem nějak moc neřešila, protože mi bylo jasné, že bude chtít vědět, co se tady dělo za dobu, co tu nebyl.* Máš nějaké plány na dnešek, vrátit se zpět k práci nebo ještě ne, *zeptám se ho zatímco se pustím do jídla.*
Takashi: *je druhý den jeho návratu do přístavu. Sedí v kuchyni a snídá. Když se vraceli z kanceláře, vytuhnul rychle po těch dvou týdnech cestování, kdy znova zapadl do pohodlné postele. Udělal snídani i pro Kami a stihl už i vybalit. Palivové náplně má schované v jedné ze skříní, které nejsou moc na očích. Jen vždy jednu, kterou hodlá zasunout do ruky když někam půjde má u katany u dveří. Brnění má pověšené na věšáku v ložnici a sedí jen v černých kalhotech a černém triku u stolu. Chce nechat ještě chvíli Habua v jeho pozici, než si úplně přepne myšlení na přístav. Vlastně už je zase ve svém živlu, ale chce věnovat nějakou dobu Kami, aby mohli být delší dobu jen spolu oni dva, i když asi bude mít nějakou práci s piráty. Nechce jejich čas obírat ještě o věnování se přístavu.* Jak ty to máš teď s piráty? Kdo je vlastně vede, když je Suzuya pryč? *zeptá se jí po chvíli, kdy mu to stejně nedalo a pročítal si zprávu od Habua, co se zatím v přístavu dělo od jeho odchodu. Rychle to schoval, aby ji nenaštval.*
---: ---
Kami: *Nechám se k němu přitáhnout a spokojeně se usměju. Když začne mluvit, co se děje doma, tak si trochu povzdechnu, protože to, že se Suzuya zbláznil celkem dost zkomplikovalo plány tady. Poté co Takashi zvedne ruku, tak si jí začnu prohlížet. Poté co z ní vytáhne palivovou lahev, tak se na něj podívám.* Zajímavé, teď si zase budu muset zvykat, že máš ruku, *řeknu mu a nechám se od něj políbit.* Asi bych mohli jít domů, *řeknu mu souhlasně a natáhnu se k němu, abych ho políbila.*
Takashi: *opře se zadkem o stůl a přitáhne si ji k sobě.* Doma je to teď divný. Suzuya se vzdal svého jména a veškeré svoje členy rodiny, ať už vlastní či adoptované nebo přes vdavky dostali do rodiny, označil za odpad. A to jsem nedávno byl s jeho vnučkou na misi. Pomohla mi s S misí. Suzuya tu misi domluvil takže to šlo dobře. Naštěstí než se zbláznil, provedl operaci, kterou mi připojil ruku. *zvedne ji a ukáže jí ji.* Nemá žádnej cit, ale je skvělá. Moment. *stáhne rukáv a natočí předloktí nahoru. Stáhne prsty kromě palce k dlani a pak jen palcem škubne. Uvolní se mechanismus a vysune se z ní víko, které odklopí a vytáhne z ní palivovou láhev. Odloží jí na stůl a víko zase zaklapne.* Je to trošku zbraň a nerad bych ti tu ublížil. Jednou ti to ukážu, slibuju, ale nemůžu jimi plýtvat, mám jich s sebou málo. *usměje se a políbí jí.* Nepůjdeme domů? *zeptá se jí. Rád by s ní byl někde, kde budou mít opravdu soukromí.*
Kami: *Poté z místnosti odejde i Habu, tak si trochu oddechnu.* To jo, jsem ráda, že jsem konečně zpět. Nemáš se za co omlouvat, *odpovím mu a dívám se na něj. Když ke mě dojde, tak se nechám obejmout a také ho obejmu.* Co jsme tady prováděli? Vše, aby to tady šlo jak já, jinak nic moc. Měla jsem se celkem dobře, ale moc a moc jsi mi chyběl, *řeknu mu a dívám se na něj. Poté se opět nechám obejmout a taky ho obejmu.* A co ty? Co v doma? Jak to tak vůbec vypadá? Moc bych se tam chtěla vrátit, *řeknu mu a dívám se na něj. Když přesune ruce k mým, tak může ucítit prsten, který mi dal.* 'Sara, je to celkem nezvyk, že má zase opět obě ruce,' *pomyslím si a následně se k němu natáhnu, abych ho mohla políbit, pokud se nechá.*
Takashi: *nakonec zůstanou v místnosti sami. Konečně se může uvolnit a oddechnout.* Tak, konečně je klid. Omlouvám se zlato, že to tak trvalo. Bylo toho venku nakonec víc, než jsem čekal. *poví a vstane u toho. Přejde rovnou k ní a pokusí se jí obejmout, pokud se nechá. Pak se na ni z blízka podívá.* Jak si se měla tady? Co jste tu prováděli? Hrozně si mi chyběla. *znova se k ní skloní, aby ji mohl obejmout.* Neuvěříš, co všechno se mi venku přihodilo a co se tam stalo. Upřímně, těšil jsem se sem, kde je klid a můžu tu žít podle sebe. *spustí ruce z jejich ramen a přesune je k jejím rukám, kde doufá že bude mít stále prsten, který jí dal a mezitím si nikoho nenašla.*
Kami: *Už jsem se chystala odejít, ale najednou se Naomi zvedla a rozhodla se odejít. Když se zastaví mezi dveřmi, tak si jen povzdechnu, protože s takovou nemůžu ani odejít, tak jsem tam stála a s neutrálním výrazem jsem jí sledovala. I když na venek jsem vypadala, že je mi vše jedno, tak uvnitř jsem byla tak naštvaná a měla jsem chuť jí jedu vrazit, ale naštěstí jsem to neudělala, protože by to bylo stejně zbytečné.* 'Viděla jsem jí poprvé a už jí nenávidím,' *pomyslím si a ještě nějakou chvíli tam stojím a sleduju dveře.* Jo jasně mám čas, *řeknu mu a následně se otočím a dojdu zpět ke stolu.* 'Takže Suzuya je nejspíše mimo hru a ještě ona tady něco dokáže, tak to bude zázrak,' *pomyslím si a poté už jen čekám, co přesně bude chtít Takashi řešit.*
Naomi: *Naomi dveře zatím dveře nezavřela (nic takového jsem nenapsal) ale stále stojí mezi nimi a sleduje ty dva. Nicméně poté se otočí zády k Takashimu a jeho poskoku (Habu) a opravdu už odejde. Rovnou si jde zkontrolovat svou klisnu zda je v pořádku a když zjistí že ano tak si na ní nasedne a odjede z přístavu, nechce se jí v tom smradu celkově na tomto místě moc spát a tak se rozhodla že si postaví nějaké dočasné útočiště pár kilometrů od přístavu na pevnině. Drží se ale trochu mimo cesty nerada by byla blízko nějaké té cestě aby nějak často někoho potkávala, protože by se neudržela a daný člověk by přišel o své věci a svůj život, nicméně nyní je už takto mimo přístav ale co Naomi nyní musí udělat je zmapovat okolí přístavu a naplánovat si své následující kroky. *
Takashi: *k její otázce jen pro souhlas pokrčí rameny. "Nechce jiné zacházení, ale nechce být sledována, což už je jiné zacházení, pač je tu sledovaný každý." proletí mu hlavou, zatímco se za ní zavřou dveře.* To bude horší, po přístavu je hádám ještě několik lidí v přestrojení co? *koukne na Habua a ten přikývne.* Dobrá, zařídit aby se všichni stáhli z ulice. Ta to myslí vážně a nechci aby bylo moc lidí zabito jen kvůli práci. Jinak, rád vás zase vidím a omlouvám se že to trvalo. Co sem slyšel, myslel jsem, že je ta ženská příjemnější. Teď to vypadá jakoby byla někdo jinej. Ale teď to necháme. Potřebuji pak zjistit, kde se nachází Kori. Suzuya se očividně nemá v plánu vrátit. Něco se s ním stalo a zmizel z vesnice. Jestli tě tedy Habu mohu poprosit o ty úkoly, potřebuji ještě s Kami pořešit piráty, pokud tedy má ještě chvíli a může zůstat. *otočí se na ni. Během svého proslovu vstala a vypadala, že se pustí do křížku. Je rád, že spíš chtěla odejít. Nemuselo to dopadnout dobře.*
Kami: *Vyslechnu si Naomi a jemně zaskřípu zuby.* Co vím, tak tady moc lidí z našeho světa ani není. Byla tady ještě jedna žena, která vypadala, že by si s tím tady trochu lépe dokázala poradit, ale kdo ví kde konec, Akira Heiwa, *řeknu a na chvíli se odmlčím.* A další z našeho světa, co tady byli, tak se určitě nedostali a pochybuju, že ví něco jiného než my, *řeknu lehce naštvaným tónem.* Ale pokud si myslíte, že tohle místo dokážete zničit, tak, aby tak aby to tady skočilo, tak vám v tom bránit nebudu, *řeknu jí. Následně se zvednu a rozejdu se pryč.*
Naomi: Stálo vás to ručičku ale je celkem smutné že to byla naprosto bezcenná a zbytečná cena. *Poté se k němu otočí zády a vyjde ke dveřím u kterých se zastaví. *Nebudu to tu vyvražďovat, prozatím nebudu ale pokud půjde o obřad pro Jashina tak to si určím sama koho a kdy. *Poví s úsměvem a naprostým klidem. *Mimochodem nechci nějaké jiné zacházení poslední dva roky jsem žila v Pevnosti Samurajů kde jsem trénovala takže se o sebe postarám. *Poví a poté otevře dveře ale neodejde ještě jednou se ohlédne. *Mimochodem radím vám aby mě nikdo nesledoval, protože pokud budu mít třeba jen podezření tak vám odešlu mrtvolu toho dotyčného plus dalších dvacet navíc. *Tohle myslí naprosto nekompromisně, kdyby se možná jednalo o nějaké normální město asi by nebyla tak nepřátelská a nedávala takové podmínky ale každý tu ji přijde jako špinavá krysa a k tomu jsou to lidé z Temného Světa, kterým Naomi dává za vinu co se děje i když v tom jsou docela nevinně, hold Naomi za činy vůdců odsoudila celý tento svět. *Rozumíme si dobře? *Zeptá se pro jistotu a čeká co jí k tomu Takashi poví. *Mimochodem ty stařenko, pak se za tebou stavím. *Poví směrem ke Kami, nicméně nemyslí to jako nějakou urážku jen hold Kami už není nejmladší a Naomi to nějak nedošlo že by to mohlo být nemístné a nevhodné. *
Takashi: *bez změny výrazu jí poslouchá a sem tam vstoupí se svým názorem.* Rozhodně by to nebylo, že by jsme si ti jen hráli. Ano, nemáme takové schopnosti a já se zrovna vrátil z našeho světa. Tyhle pozice nám dost pomohli k tomu, získat informace a plány máme. Jenže problém nastal momentálně s tím, že se Suzuya zbláznil. Musím to tedy přehodnotit a změnit plány, protože s jeho pomocí už počítat nemohu. *v tuhle chvíle se už jeho výraz mění. Má v něm více odhodlání.* Říkejte si co chcete, ale já vím své, jak sme se tu museli na dřít. Stalo nás to hodně. *pak zvedne svoji levou ruku.* Tohle stalo mě. Mám ortézu a to není opravdu příjemný. Takže máte-li dále chuť zveličovat svoje názory na to, jak to tu probíhalo a myslet si, že víte všechno, souhlasím s tím, abyste si odpočinula a uklidnila. Pak se můžeme pobavit. Stále máte postavení tak vám mohu nabídnout pobyt v jednom z našich lepších domů. Nikdo vás nebude otravovat, pokud si něco nebudete přát. A rád bych vás poprosil, abyste už dále nazabíjela lidí zde v přístavu. Budete mít příležitost získat oběti, které chcete od řádu. Lidi zde se později hodí. *dost ho mrzí takhle mluvit před Habuem, ale už to řešili a on mě s tím smířený.*
Naomi: Prosím? Za ty léta nikdo nedokázal zajistit nějaký postup, však nikdo tu nedokázal vůbec nic a jediné co tu děláte je že si hrajete jako kdyby to bylo pískoviště podívejte se na to. Ta svině Suzuya si hraje na krále pirátů, ty si tu hraješ na vůdce špinavého přístavu ale žádný postup tu není za těch mnoho let se tomu postup říkat fakt nedá. *Poté na chvilku zmlkne, nechce nad sebou ztratit kontrolu kdyby se to stalo tak z této místnosti by odešla živá jen ona a to nechce není tu aby zabíjela lidi ze svého světa. *Trvalo mi to dlouho protože jsem si sem nešla hrát jako vy, já se na tohle tu opravdu připravila a proto mě schopnostmi nemůžete přirovnávat k vaší síle nebo k síle těch prasat jako jsou piráti. Jsem dost nasraná, protože jsem doufala že tu najdu nějaký postup, plán nebo cokoliv za účelem aby to skončilo ale ono to je úplně jinak. *Mračí se a není se čemu divit. * „Sakra nechávám se dneska celej dne ovládat emocemi a to není dobré, tohle je moje staré já.“ *Projde ji v mysli a tak zavře oči a zhluboka se nadechne a poté vydechne a oči otevře. *Dneska mám hodně špatný den, tohle vše mi prostě trochu rozházelo nervy takže jsem trochu agresivní a tak bych ráda na chvilku odešla a uklidnila se, promluvíme si pak až budu klidná. Taková řeč bude mít rozhodně nějaký smysl.
Kami: *Sleduju Naomi a neunikne mi její poznámka o Yugakure, kterou si řekla pod nos.* 'Hmm, moc si o sobě myslí,' *proletí mi hlavou. Dále poslouchám jejích rozhovor, tak nějak jsem zjistila, že vzhledem k tomu, že tam dlouho trčím tady, tak vůbec nevím, co se děje v našem světě.* 'Jashinistka, takže proto říkala, že jí vůbec nevadí, kdyby jí prostříleli lukostřelci, teď už mi to do sebe zapadá,' *pomyslím si a následně si ještě poslechnu něco o generálce, která tady byla.*
Takashi: *Takashi ji sleduje během jejich myšlenek. Ani nepotřebuje slyšet, co si myslí. Její znechucený pohled mu to dává jasně najevo.* Myslím, že váš názor znám a upřímně, tak nějak mě nezajímá. Každý kdo tu je postupuje podle sebe v každém koutu světa. Netuším, s kým vším jste se už setkala, ale nevím všichni jsou na stejné úrovni jako piráti a moji lidé. *Takashi už většinu ví, co se stalo od chvíle, kdy přistála v přístavu a vystoupila z mola. Taky ví, co si tam i řekli. Po cestě potkal několik mužů, od kterých se právě dozvěděl o téhle schůzi a o všem podobném. Jinak by zamířil nejdřív do svého bytu než do kanceláře. Taky si i myslí, že zná její schopnost.* Řád je na jiné úrovni a ne každý je jashinista, aby se bez zábran pustil do sebevražedného tahu. Jestli máte názor na to, co jsme to udělali, zajímal by mě spíš váš názor, proč jste přišla až teď. Sora no sato pokud vím, není zrovna dlouho obnovené. To jste se tu taky mohla objevit dřív. Tak jako tak, máte-li zájem napochodoval do centra řadu, rád vám ukážu cestu. Habu, kdy si viděl Kori naposledy? *otočí se na Habua.* Několik měsíců. ** Děkuji. *otočí se zpět na Naomi.* Generálka, co se pohybuje po tomhle přístavu tu momentálně nejspíš není. Kdyby byla, zasáhla by už na molu. Takže, co pro vás mohu ještě udělat? *opře se do opěradla a položí si ruce na opěrky na boku. Vrátil se celkem rychle zpět do své pozice vůdce. Jen se bojí, aby nějak nerozvířil zbytečně vody.*
Naomi: *Vše co do teď řešila s tím mužem ztratilo smysl v moment kdy se tam zjevil někdo další, nakonec se ukáže že se jedná po Ninju z Yugakure no Sato. Naomi se po jeho představení zašklebí čímž dá najevo své znechucení. *Uh špinavá Yugakure. *Pošeptá si pod nos, nicméně poté se mu představí stejně jako tomu předešlému muži (Habuovi). Ovšem Takashi se dočká jen slovního představení nikoliv nějakému projevování úcty či tak podobně. Nikdy neprojeví úctu někomu z Yugakure, jedinou výjimkou je Mito. * „Takže je ukrytá někde v přístavu, kdybych tam dokázala nějak zničit celý přístav a zabila tak každého kdo tu je, pak bych si byla jistá že generálka řádu je mrtvá a já ji nemusím hledat.“ *Pomyslí si Naomi ale toto už hlasitě nepovídá, nyní se věnuje Takashimu. *Vadilo by vám kdybych vám sdělila můj upřímný názor na to co jste tu zatím dokázaly?
Kami: *Vyslechnu si její slova.* Hmm, dobře, jak myslíte, *řeknu a na chvíli se odmlčím. Chtěla jsem ještě něco dodat, když najednou do okenního rámu narazí šíp a poté ho následují další. Jen se podívám na Habua a čekám, co řekne. Když Habu promluví, tak jsem se chtěla zeptat, o co jde, ale najednou někdo zaklepal na dveře, tak jsem se podívala a čekala, kdo vejde dovnitř. Poté co uvidím Takashiho, tak se jen pousměju.* 'No mám takový pocit, že Habu má celkem dost štěstí, že to nebude muset řešit,' *pomyslím si.* Ahoj, jo jasně, *řeknu mu a poté ho sleduju. Poté co si proplete prsty, tak mě to trochu překvapí, že má obě dvě ruce, ale nenechám to na sobě znát. Bylo mi celkem jasné, že mi to nejspíše chtěl říct někde v klidu, ale nakonec to vyšlo jinak. Poté co se začnou bavit o řádu, tak jen mlčky poslouchám, protože o tomto vůbec nic nevím, jelikož šlo tohle naprosto mimo mě.*
Takashi: *zatím co Naomi mluví, Habu jí poslouchá a přemýšlí, jak pokračovat dál. když se nakonec otočila na něj, měl připravenou jakž takž uspokojující odpověď. Jenže v tu chvíli se ozvalo zadunění o dřevo.* Omlouvám se. To je úřední pošta. *vstane a dojde k oknu, které otevře. Vytáhne šíp se zprávou a tu si přečte. Zavře okno, protože začínají chodit další, očividně podobné. "Podezřelí muž, vypadá jak Saji. Neobvyklý vzhled ale." přečte si to a znova se zamyslí. "Není to v ten nejhorší čas. Mohl by se zastavit rovnou tady, aby to dořešil. Jo, je toho už hodně a tak to nechám na něj. Nevím jak je napojena na řád. U toho byl vždy jen on." Stále kouká do dopisu a přemýšlí u toho. Pak vzhlédne.* omlouvám se, ale tohle se musí vyřešit. *v tu chvíli se ozve zaklepání na dveře a ty se otevřou.* Přeji příjemný den. *poví Takashi a obejde je, kde se postaví za stůl.* Omlouvám se, zrovna jsem se vrátil a řekli mi, co se tu děje. Jmenuji se Saji, vůdce přístavu. Pro tuto zemi. Jinak jsem Takashi Ackerman, Shinoby z Yugakure. *začne Takashi a dívá se na Naomi. Vzhledem a držením mu dává podezření, že o ní slyšel. V jejich světě je jen málo osob, které se staví do vznešeného rodu. Moc se o novinky nezajímal, ale přeci se k němu něco dostalo, když se svět rozvíjí.* Hádám, Sora no Sato, že? *Na sobě má navíc stále svůj plášť, takže mu na ruce vidět není. Štve ho to, chtěl to odhlásit Kami v klidu a soukromí, ale asi to nevyjde. Koukne na Kami.* Ahoj, vydržíš ještě chvilku, viď, tohle se musí vyřešit. *úsměv je se na ní a vrátí se pohledem na Naomi. Nakonec si odepne plášť a přehodí přes opěradlo židle. Otočí se na ně zase a usměje. Na stole pak proplete prsty svých obou rukou. odkaz » * Takže, převzal bych to nyní, kde jste skončili? *otočí se na Habua.* Napojení na řád. *odpoví a sedne si na židli.* Napojení na řád? Vidím, že jste nelenila. Dobře. Po převzetí přístavu se tu objevila generálka i s armádou. Přestali chodit zprávy a podobně a tak to museli prověřit. Momentálně se potuluje někde po přístavu i s většinou její armády v přestrojení. Tohle je asi jediné spojení na řád. Chtěli od nás plnění úkolů, ale moc jich zatím nebylo a nevím jak za poslední dobu, co jsem byl pryč. *vysvětlí jí a s úsměvem se na ní dívá.*
Naomi: *Nyní se prvně otočí na Kami. *Nejsem takový slaboch jako to prase Suzuya, přišla jsem peace kvůli tomu že nikdo z našeho světa to nedokázal a pokud to neudělám tak nás svět vymře, kvůli nedostatku potravin s pevniny. Takže odpověď na vaší otázku je taková že já o Temném Světě už většinu informací vím vše jsem zjistila v našem a mám za sebou trénink od jednoho z nejlepších samurajů našeho světa, navíc mám zbraň co funguje jak v našem tak v tomto světě, nicméně. *Zrak otočí na Habua. *Chci vědět jakým způsobem jste ve spojení s řádem.
Kami: *Mlčky poslouchám jejich rozhovor.* Země Nebe, nějak mi to nic moc neříká,' *proletí mi hlavou. Vůbec mi neuniklo, že se Habu stále tváří negativně i po tom všem, co Naomi řekla.* 'Takže zničit Temný svět... Hmm, už tady byli i další, kteří říkali, že se chtějí zbavil a kde jsou teď a co se za tu dobu stalo? Hm.. nic,' *proletí mi hlavou. Následně si poslechnu ještě slova Habua a jen si v duchu povzdechnu. Následně se podívám na Naomi.* Neberte to špatně, ale proč si myslíte, že zrovna vy to tady dokážete celé zničit, *řeknu neutrálním hlasem, protože poslední dobou jsem si začínala myslet a možná už v to i pomalu věřit, že se to tady nevyřeší.*
Habu (npc): *poslechne si jí a výraz nemění, ani když jim poví svůj záměr. Na své pozici, když tu byl Takashi se naučil držet neutrální výraz. Teď se mu to docela hodí. \"Co tady proboha dělá královna? To si jako nemá o co starat ve své zemi. Jako jo, asi jim to dělá potíže, ale i tak.\" řekne si v hlavě a sleduje. Napije se ze svého šálku a vrátí se k ní pohledem.* Asi bych vám měl povědět, že cokoliv se u vás děje, má za následek skupina lidí a jejich stroj. Ani pro nás běžné lidí to není jednoduché. Právě kvůli tomu jsou tu tací jako vy a dělat si co se jim zlíbí. Možná byste měla vědět, že o přístav zajímá právě ta sorta lidí, kteří to mají na svědomí. Zatím se držíme na neutrálních vztazích a rád bych to udržel do návratu vůdce přístavu. *poví a udržuje klidný směr konverzace.*
Naomi: Dobrá, nicméně pokud mi ukradne cokoliv co mi moje klisna veze nebo pokud se o ní nepostará tak jak by měl tak nepřežije nikdo kdo by se vám o koně dál staral. *Je to takové varování, protože pokud jde o její klisnu Ashe tak je to klisna na kterou si zvykla se kterou si vzájemně důvěřuje. Přecijen dlouho na ní v Pevnosti Samurajů trénovala a to jak jízdu tak i jízdní lukostřelbu, pokud je o všechen její výcvik tak má v tomto světě nad Shinobi na vrh. Nicméně svoji Ashe jim předala a následovala muže do toho komplexu kde si poté sedne, už na její chůzi se dá poznat že Naomi není nějaký obyčejný voják, protože její chůze je ladná a jako kdyby se nadnášela místo toho aby chodila, hold je urozená královna každým coulem těla i když je z velké části i samurajkou, hold dá se říct že je od každého něco. Vyslechne si každé slovo toho muže, jak jeho otázka ohledně toho proč je zabila tak i představení Kami a tak podobně. *Nedám si nic děkuji. *Hold tu nikomu nevěří a nechce riskovat nějakou otravu, sice ji to zabít nemůže ale na druhou stranu jí tím může způsobit halucinace a tak podobně. *Takže začnu tím že se představím. *Poví a zvedne se, mírně se ukloní jak jí to etiketa káže a mírně skloní hlavu na důkaz respektu, sice to nemyslí vážně ale hold se to takto dělá a navíc tento Habu vypadá důležitě. *Jmenuji se Naomi Yuyake a v normálním světě jsem královna Země Nebe a studentka vůdce samurajů u kterých jsem trénovala dva roky než jsem dorazila. *Poví a poté nahodí celkem drsný výraz. *Víte budu upřímná, nejsem tu abych pouze zjistila jak zavřít brány co ničí náš svět a ukončila to ale jsem tu abych celý váš svět zničila aby se to již nikdy neopakovalo.
Kami: *Poté co se ti dva rozejdu, tak udělám několik kroků, než se zastavím a ještě se otočím a podívám se na molo, kde leželo několik mrtvých těl.* 'Ach jo, kdyby tady byli Suzuya a Takashi, tak bych tady nic nemusela řešit, ale takhle,' *pomyslím si a poté se opět rozejdu za Habuem. Jdu za nimi a sleduju onu ženu. Když pak dojdeme do komplexu, tak vejdu za nimi a následuju je do kanceláře. Když se Habu zeptá, jestli chci něco k pití, tak jen nesouhlasně zavrtím hlavou a poté se podívám na onu ženu a rychle si jí prohlédnu a pak se podívám na Habua, který vypadal, že není moc nadšený z toho, že to musí řešit. Zatím ještě mlčím a čekám, co se bude dít, protože zatím se mi ještě moc nechce mluvit. Protože asi nemám moc co říct.*
Habu (npc): *Habu už nemůže vidět, co dělala s těly, ale ostatní to viděli. I přesto se ale drželi. Vědí, že pokud by tomu tak nebylo, bylo by to daleko horší. Jakmile z mola zmizeli, začali tam uklízet a během hodiny nebylo nic poznat. Když se dostali k hlavnímu komplexu otočí se na ní.* I koně se vám postarají v našich stájích. Zdejší vůdce si na koních opravdu zakládá a koně zde mají přepych. *Poví a pak vstoupí do komplexu, kterým projde a dojde až do kanceláře Takashiho. Tam si sedne na svoji židli a nechá jim připravit pohodlné židle na druhé straně stolu.* Tak, zde si můžeme nerušeně promluvit o čem budete chtít. Asi bych chtěl ale vysvětlit to, co se stalo na molu. Budu to muset nějak sepsat a bude s tím velké papírování. Hlavně nějak spravit jejich příbuzné. *Začne pomalu.* Tak, na začátek trochu té zdvořilosti. Nedáte si něco k pití? *zeptá se jich a pokud budou mít přání, donesou jim pití. Sám si nechá přinést zelený čaj.* Jmenuji se Habu a zastupuji momentálně vůdce, který je na cestách. Tohle je Kami. Spadá k pirátům. Ovšem také patří do vašeho světa. Myslím si, že vím proč tu jste. Nejste tu jediná. *začne Habu. Tohle ho fakt nebaví, nejradši by byl, kdyby se Takashi objevil hned teď ve dveřích a převzal to.*
Naomi: *Pirátům se to moc nelíbí ale nejsou jediní, přecijen zabila i těch pár co se do toho zapletlo s nimi a tak i pár vojáků Starého Přístavu a tím pádem někdo tu přišel o své přátelé ale hold ví že s tím nic neudělají, protože když neuposlechnout tak zemřou. *Tak tedy dobrá, veďte mě. *Poví směrem k muži, který tu s ní mluví. Opět pravou rukou uchopí řemen své klisny a je připravena vyrazit na cestu, nicméně když prochází kolem hlavy jedné mrtvoly nebo spíš toho co mu hlavu oddělila od zbytku těla tak do ní kopne a je připravena pokračovat dál a její klisna prostě ta těla projde a pošlape je, to by bylo k úctě k životu jakou Naomi má nebo spíše nemá. *
Kami: *Zatím jen mlčky stojím a vše pozoruju. Doufala jsem, že piráti už nebudou chtít udělat žádnou blbost. Onu ženu jsem moc nevnímala do doby než řekla, že by jí nevadilo, kdyby jí prostříleli šípy, že by jí to stejně nezabilo.* 'Co je sakra zač,' *proběhne mi hlavou, protože nikoho takového jsem ještě v našem světě neměla šanci potkat. Viděla jsem Habuův pohled a bylo mi celkem jasné, že mě do toho nechce zatahovat, takže mluvit i na piráty.* 'Ach jo mám takový pocit, že to tady ještě bude zajímavé,' *pomyslím si. Následně si v duchu povzdechnu a čekám, až se Naomi a Habu rozejdou, abych mohla jít s nimi.*
Habu (npc): *výbušné lístky jsou opatřeny tak, aby po nárazu vybouchly, to je Takashi naučil.* To mě těší, ale musím vás zklamat. Já nejsem vůdce, jak jste řekla pirátské cházky. Mi jim zde říkáme piráti. Já jsem prozatímní vůdce přístavu. Piráti jsou samostatná jednotka a pokud budou chtít nadále umírat, je to jen jejich problém. Pokud chcete něco řešit s přístavem, rád vás doprovodím do své kanceláře. Piráti toho pro nás za poslední roky udělali sice hodně, stejně tak jako přístav pro ně, ale nehodlám jim to trpět, pokud se kvůli jejich nenasytnosti dostane do problému přístav. *zase zvedne ruku a veškeré střely z luků se zaměří na piráty.* Doporučuji vám, abyste se všichni vrátili na své lodě. Váš vůdce tu není a nemůžu vám dávat rozkazy, na to tu jsou jiní. *všiml si v davu Kami, ale nechce na ní obracet pozornost, aby se nedostala do problémů ona. Za to by mu Takashi asi nepoděkoval.* Máte-li tedy zájem, pojďte zamnou. *když se otočí, pohledem naznačí Kami, aby se do kanceláře dostavila taky. Jestli zároveň s nimi nebo později, to je už na ní. "Bylo by fajn, kdyby si se vrátil co nejdřív, Takashi." řekne si, protože tohle je problém s jejich světa a jak se ukázalo, oni na něj budou krátcí. Všichni mu ustoupí z cesty tak jako předtím a dokud se za ním nevydá i Naomi, zůstávají jeho muži dál na svých místech a hlídají piráty. Pokud se na ní někdo pokusí zaútočit, bude zastřelen.*
Naomi: *Usměje se, kolem ní je takové moře krve a ona je z toho prostě naprosto unešená. Tolik smrti co sem přivedla, pokud ji Jashin nyní sleduje tak bude jistě celý štěstím bez sebe. Nyní Naomi ovšem čelí muži, který to tu očividně vede a tak mu Naomi kývne hlavou na pozdrav. *Víte za normálních okolností bych se vám nejspíš slušně uklonila a byla trochu uctivá ale jste tu jen hnusná pirátská špína, která by neměla existovat a tak jistě pochopíte když tu všemi budu opovrhovat. *Poví naprosto klidně s úsměvem. *Každopádně asi bych uvedla na pravou míru že to oni napadli mě, já jsem se pouze bránila, nicméně jak vidíte moje síla je hold na úplně jiné úrovni protože jsem jiná než ostatní Shinobi. *Podotkne takový klidným hlasem ale lze v něm rozeznat opovržení. Pokud jde o střelce těch se Naomi nebojí bude schopná bojovat i kdyby byla prostřílená jako cedník a výbušných lístků se nebojí protože tu nedokážou vybuchnout, pokud je někdo neodpálí ohněm a to znamená že explodují přesně v moment kdy se dostanou do přímého kontaktu s ohněm ale to pro Naomi nyní není důležité ona ani netuší že mají výbušné lístky. *Mimochodem pro vaše střelce mám zprávu, ať si klidně vystřelí ale ani jedné střela mě nedokáže zabít tomu věřte. *Dodá pro změnu naprosto sebevědomě. *
Kami: *Procházím přístavem a přemýšlím, jestli se vůbec někdy tohle místo vyřeší a já odtud zmizím zpět nebo ne. Jak jsem se tak procházela, tak jsem si všimla, že v přístavu je nějak moc lidí, ale zatím jsem to ještě neřešila. Pomalu jsem pokračovala v chůzi k přístavu do doby, než jsem si všimla, že vedlejší ulicí prošel Habu a několik jeho mužů.* 'Hmm, vypadá to, že klid skončil,' *pomyslím si a poté se trochu rychleji rozejdu oním směrem. Když tam dojdu, tak si všimnu, že je tam nějaká žena, kterou jsem ještě doteď neviděla.* 'Hmm, další shinobi v tomto světě,' *pomyslím si, ale zatím ještě tam jen tak stojím a čekám, co se bude dít, jestli budu muset zasahovat nebo už bude klid.*
Habu (npc): *Je to už nějaká doba, co Takashi odešel z přístavu svět do svého světa. Habu teď vede přístav a překvapivě ho vede stejným směrem, jako předtím Takashi. Sedí v kanceláři, která je Takashiho, ale řídí se odtamtud přístav. Najednou mu do okna přistane červený šíp. Rychle dojde k oknu a vezme si zprávu. Jedno slovo. "Molo". Popadne tedy svoje zbraně a vydá se na molo. Má u pasu meč a na zádech luk s toulcem šípu. U pasu v zádu má dvě dýky. Po cestě posbíral muže co našel a s dalšími 18 lidmi přišli k molu, kde byl celkem masakr. Jistá osoba, co vystoupila z lodi, zrovna dokončila zabíjení. Habu vyšel kupředu skrz všechny muže a byl před nimi. Jen zvednul ruku a zase jí spustil. Střechy kolem mola se naplnili střelci. Někteří z nich mají na šípech výbušné lístky, které jim tam Takashi nechal.* Zdravím. Jsem zastupující vůdce tohoto přístavu. Očividně nejste z tohoto světa a přicházíte ze světa, ze kterého je několik známých osob, které už přístavem prošli. Máte-li nějaké přání, určitě si vás poslechnu. Ocenil bych ale, kdybyste přestala zabíjet mé muže. Tenhle přístav se zbavil svých stinných stránek a tohle je přes čáru. A naši střelci jsou přesní. *drží si neutrální tón a nepřestává se jí dívat do očí.*
Naomi: *Její loď se plaví rovnou směrem do Starého Přístavu, pouzí dva piráti ji doplavili do Starého Přístavu. Nicméně jakmile se ocitne v přístavu a zakotví tak vystoupí z lodě společně s její klisnou, která má naložené všechny věci (různé batohy a podobně). Oblečená je v ( odkaz » ), na zádech má dvě překřížená pouzdra uvnitř kterých má jak meč z modrého krystalu (Shouton) a katanu ze stejného materiálu. Nad zadkem má připevněný smotaný bič, jehož vlákna jsou z růžového krystalu (Shouton) ale také na něm jsou různé bodliny. Na zádech má svůj luk, který ji vytvořil samotný vůdce samurajů a u ledvin má toulec uvnitř kterého má větší množství šípů (50). Samozřejmě ji nechybí ani její nůž z modrého krystalu (Shouton), který má uvnitř pouzdra na levé straně její velké levé boty (viz. Oblečení). Na rukou má rukavice s navijákem, který ovšem není vidět a tak vypadají jako obyčejné rukavice. Celými rukavicemi jsou vedeny struny, které jsou obmotané kolem navijáku a pokračuje až do konečků prstů rukavice, které jsou trochu ostré ale je možnost z těch konečků vysílat právě ty struny, které jsou tvořeny ze slitiny velmi kvalitní oceli a prášku velmi pevných a odolných krystalů (Kurōsu Tēru). Nasazený má i prsten co ji Toyi dal (na prsteníčku levé ruky). Nicméně jakmile se ocitne na molu přístavu tak si všimne toho faktu že všude okolo ní je mnoho pirátů. Nicméně jakmile si to nakráčí na kraj přístavu jako takového (toho města) ale jak se zdá ti piráti, které nechala žít na té lodi ihned Naomi napráskaly a ona je nyní obklíčena, protože před ní se nachází několik desítek pirátů a za ní je dalších několik desítek pirátů ale jsou mezi nimi i někteří lidé přístavu jako takového (lidé Takashiho). Hold Naomi jim nabourala obchodování a tak je docela nasrala. *Nemám na to náladu. *Poví si pod nos a natáhne před sebe levou ruku a ihned z konečků prstů té ruky vystřelí mnoho strun a během toho rychle pohybuje tou rukou a prsty, vytvoří tak velmi dobrou obranu, protože jakmile se někdo nebo něco pokusí projít její struny to rozsekají (Mojiretsu no Burokku). Samozřejmě že to nasměruje tak aby to vytvořila těsně před piráty co jsou před ní a tak z nich ihned nadělá sekanou, ruce, nohy, hlavy a celkově různé části těla jsou odděleni od jejich těla ale v tom se jeden ocitne přímo za ní a tak rychle z rukavice druhé ruky z jednoho prstu (ukazováček) vystřelí také jednu strunu a tu mu obmotá kolem krku a jakmile sevře danou ruku v pěst oddělí jeho hlavu od krku. Nyní se už nikdo nedovolí na ní zaútočit a tak vrátí struny zpátky do rukavic a všechny probodává svým pohledem, kdy má vlastně i oči ozdobené ( odkaz » ). *
---: ---
Naomi: *Nechápe to, má pocit jako kdyby na okamžik ztratila vědomí. Poslední co si pamatuje je pomalé sestupování do hlubin temnoty a poté prostě bum a najednou leží obklopená pískem ale přitom cítí jak je písek a vzduchu, který dýchá studený. *Co to? *Všimne si že před ní se nachází nějaký kámen (zelený) a tak se k němu natáhne ale v ten moment jako kdyby ji něco rázem odčerpalo témě všechnu chakru. Neudrží se při vědomí a ztratí tak vědomí, její klisně si vedle ní lehne a hodlá tma zůstat jako kdyby jí hlídala. Naomi tam leží oblečená ve svém samurajském brnění ( odkaz » ) zahalená černým pláštěm. Mimo může být tak půl dne, nicméně další šok přichází v moment kdy si něco uvědomí. Necítí pod sebou písek a celkově si přijde nějaká lehčí pokud jde o její věci. Leží na boku a tak si chce promnout ruce ale během toho pohybu něco zachrastí a tak rychle otevře oči a posadí se. Nyní si toho všimne, někdo ji svlékl a nyní je oblečená pouze v nějakých bílých hadrech nebo spíše malých šatičkách otrhaných a je jasné že tohle už na sobě nosilo mnoho lidí. Na rukou má na zápěstích okovy, které jsou spojené silným řetězem, který ji dává minimum prostoru na pohyb a ten řetěz se ve středu rozděluje a pokračuje k podlaze kde je v ní nějaké kovové oko do kterého je konec této části řetězu připevněná. * Super takže se asi moc nepohnu. *Poví si pod nos naštvaně. *Pssst! *Ozve se všude kolem a teď si to uvědomí, je obklopená mnoha dalšími ženami ale i muži a všichni jsou oblečeni v takových hadrech a spoutáni stejným způsobem. Někteří jsou na tom hůř a někteří lépe, lze tak poznat kdo se pokoušel bránit a kdo ne. *Uhm co se děje? Nebo jinak, kdo nás unesl? *Zeptá se Naomi okolo a nikdo ze začátku neodpovídá, dokud se neodhodlá jeden starší muž. *Jsme na jedné pirátské lodi, která nás veze do Starého Přístavu, kde budeme vězněni a poté nás po čase některé zabijí, některé ženy znásilní ale ty kteří dle nich budou mít nějakou cenu budou převezeni a prodáni otrokářům. Vše to jsou piráti, kteří slouží svému králi pirátů Suzuyovi Juuzou. *Naomi je celkem ráda, ví totiž že Suzuya Juuzou se nyní fláká v normální světě a tak se s ním určitě setká a nebude mu muset čelit ale pokud jde o piráty tak s nimi to vidí jako problém. Naomi se tedy moc nevyptává, jak se zdá tak pokud někdo mluví čeká ho trest ale to si Naomi nemůže dovolit aby byla nějak oslabena má totiž plán jak loď obsadit. Uplyne asi týden a Naomi leží na zemi bez jakéhokoliv pohybu a to jednoho piráta vyděsí, protože Naomi vypadala jako bojovnice, navíc jim to potvrdilo to množství věcí co ji sebraly ale ona leží, nekomunikuje a hlavně dýchá velmi těžce. *Nejspíš je vážně nemocná a umírá. *Poví si pod nos ten pirát a odejde za kapitánem aby mu oznámil situaci a ten mu ihned rozkáže aby ji nechal přesunout do samostatného pokoje, kde ji má přivázat k posteli a poslat za ní lékaře. Nejvíc mu jde ale o to aby nenakazila zbylé zboží. Jakmile odpojí řetěz okov od podlahy tak ji začne zvedat a Naomi si uvědomí že okovy ji dost pravděpodobně nechá a tak mu rychle podrazí nohy a pirát padne na zem. Docela hlasitě to bouchne a upoutá pozornost ostatních. Pirát se začne pomalu zvedat. * Tak to teda ne! *Poví dost nepřátelsky a ihned se po zvednutí přesune za něj a přehodí mu ruce přes hlavu před něj a stáhne je k sobě, tím se mu řetěz opře o krk ale ona mu za krkem ruce ještě zkříží a řetěz mu obmotá kolem krku a začne ho škrtit. *Nech ho! *Křikne na ní jeden muž. *Všechny nás tím zabiješ! *Křikne další žena ale Naomi je ignoruje dokud se muž nepřestane hýbat a neujistí se že už nedýchá. *Možná to je pirát a celý život bojuje jen pomocí fyzické síly a zbraní ale ona má taky sílu a je navíc rychlá a pohyblivá, tudíž nebyl problém se dostat za něj a pak stačilo zaujmout správnou pozici. Začne prohledávat jeho tělo dokud nenajde jeho klíče a tím si neodemkne pouta, poté si vezme také jednu jeho dýku a rozhlédne se po tom místě kde jsou (asi nějaké podpalubní skladiště). *Takže je tu vůbec někdo kdo je ochotný bojovat o svůj život? *Během toho se podívá na každého jednoho člověka tu a očividně tu pár takových (přesněji 14). Tyto tedy také odpoutá. *Máte nějaký plán? Nebude to úplně lehké ovládnout loď takže musíte mít nějaký plán že? *Zeptá se jeden z mužů, kterého pustila. *Potřebuju se dostat ke svým věcem, mám tam docela dobré zbraně se kterými bych se o to měla zvládnout postarat, nicméně potřebujeme zbraně i pro vás takže tohle je nyní plán. Nepozorovaně se dostat do skladiště zbraní, které tu určitě někde bude a vsadím krk že i někde tady v podpalubí. *Několik dalších vězňů souhlasně přikývne a poté se společně vydají skrze dveře kterými pirát vlastně vešel. Ocitají se v podpalubí a všude jsou piráti pracující na různých pracovních úkonech. Všichni usnesení včetně Naomi ihned padnou k zemi a ukryjí za různé bedny se zásobami. Naomi nyní promýšlí jak to udělá, zrakem pátrá po vchodu do nějaké zbrojnice. *Nic nevidím, co vy? *Zeptá se zvědavě ale nikdo ji nedá moc pozitivní odpověď, místo toho dostane záporné odpovědi. *Sleduj támhle! *Upozorní jeden z otroků, který se krčí za bednou po levici Naomi a ukáže do dálky jak skrze podpalubí kde se nacházejí někam odvádí dalšího otroka, který má takovou bednu a kouká z ní několik čepelí různých mečů. *Určitě je nese do zbrojírny. *Výborně, držte se za mnou ale nebuďte mi přímo za zadkem ale udržujte se aspoň tři metry od sebe. *Pošeptá jim když se vydává směrem za těmi co nejspíš jdou rovnou do té zbrojnice, během toho se celou cestu drží nízko při zemi. Párkrát se musí opět ukrýt, protože pirátu je tam celkem dost. * „Snad ti idioti za mnou nejsou tak debilní a nenechají se chytit.“ *Její obavy se nakonec nevyplní a dostanou use až k místnosti do které ten pirát společně s otrokem vkročí. Poslední muž za sebou zavře a Naomi se mezitím dostane za záda toho piráta levou rukou ho zezadu chytí tak že mu dlaní překryje ústa a druhou rukou ve které drží nůž mu podřízne hrdlo a on tam ihned padne k zemi a vykrvácí. Otrok, který nesl zbraně na zem upustí bednu a Naomi už vidí jak chce křičet a tak k němu rychle přiskočí a bodne mu nůž rovnou do krku. Tudíž místo křiku se akorát začne dusit ve své krvi. Poté se začne prohledávat zbrojírna a plno otroků tam najde různé zbraně ale hlavní je to že Naomi tam najde všechny své věci a ne jen ty co měla u sebe ale také to co měla její klisna. Naomi se tedy začne přehrabovat svými věcmi a rovnou se tam svlékne (do naha) a oblékne si spodní prádlo a poté rovnou i oblečení ( odkaz » ) a následně si k zádům připevní svůj luk do má od Toyiho, který tu byl. Kromě toho si vezme svůj toulec na šípy, který si stejně jako luk připevní tak aby ho měla přes rameno na zádech a do toho toulce si uloží 40 šípů. Vedle toulce na šípy si ještě připevní pouzdro do kterého si umístí jeden nůž z modrého krystalu (Shouton). Mezitím nechala všechny otroky co to celé podnikli s ní odejít a tak začalo peklo. Sice jich je pouze 14 ale na druhou stranu jakmile padne prvních pár pirátů tak se na jejich stranu začnou přidávat další a další. * „Tak jdu na to.“ *Ještě než odejde tak si vezme tři kouřové a tři ledové bomby. Poté se vydá na cestu opět ve skrytu na palubu lodě. * „Nakonec to není tak velká loď jak jsem čekala.“ *Pomyslí si ale v ten moment na ní už vybíhá jeden pirát, který si ji všiml s úmyslem do ní bodnout svůj meč. Naomi uskočí do pravé strany a jeho meč bodá do prázdna a místo Naomi bodne do jednoho kusu zábradlí lodě ve které se mu na okamžik zasekne meč a tak ho Naomi levou rukou chytí za rukojeť (ten meč) a silně do něj kopne pravou nohou přímo do břicha (piráta). Ten meč pustí a padne na zadek, než se stihne zvednout Naomi již svírá meč a ihned mu ho zabodne do břicha a nechá ho v něm. * „Potřebuju nějakou dobrou pozici.“ *Pomyslí si a tak si vybere jeden stožár na který ihned začne šplhat, vyleze celkem vysoko a zapře se tak aby nespadla, pod ní je plachta, která je napnutá. V ten moment vytáhne svůj luk a začne střílet na jednoho piráta za druhým, nestřílí ale moc rychle, tady ji nejde o to postřílet je co nejrychleji ale spíše o přesnost. Šípů má omezené množství (40) a tak chce aby každý jede šíp byl smrtící. Piráti padají jeden za druhým i když je pravda že začínají mít převahu a otroci pomalu ustupují, buď skáčou rovnou do moře nebo se vzdají a to se Naomi nelíbí a tak si k jednomu šípu připevní ledovou bombu a vystřelí ji do středu paluby pod ní přímo do té největší bojové vřavy a jakmile se šíp zabodne do dřevěné podlahy tak bombou to silně trhne a uvolní se její síla. Z bomby všemi směry vyletí ledové senbony, kterých je poměrně dost. Naomi díky tomu zabije většinu pirátů ale také i otroků, hold prostě zabila ty které zabít původně nemusela ale hold musí se spoléhat jen sama na sebe a tak využila jejich životy pro své účely. Nicméně jeden pirát o Naomi věděl a tak leze přímo za ní. *Super tohle bych asi zvládnout mohla. *Poví si sama pro sebe ale v ten moment ji něco uchopí za kotník pravé nohy a pak už jen letí k zemi z toho stožáru a následuje velmi tvrdý náraz na dřevěnou podlahu. * „Sakra, tohle bylo nečekaný.“ *Poví si pro sebe, kdyby to nebyla Jashinistka tak by se skrze bolest už nemohla zvednout, protože jí vystřeluje do celých zad ale tahle bolest ji nedělá žádný problém. Nicméně luk ji dopadl o pár metrů od ní a šípy si tím nárazem navíc některé zlámala a tak nejsou moc použitelné. Proto ihned jakmile se vyhodí na nohy vytasí svůj nůž a začne se krýt před silné a tvrdé útoky různých mečů, kladiv a kopí. Naomi pak začne bojovat hned s několika piráty naráz (7x) a to tak že do toho zapojuje akrobacii, navíc je tu docela dost nutné aby měla instinkty a reflexy na vysoké úrovni a s tím ji pomohl výcvik u Toyiho. Různě tam kolem nich poskakuje, případně uskakuje kolem nich ale nedělá ji problém je přeskočit nebo se odrazit přímo od jejich těla. Během toho jak se tam tak rychle pohybuje využije několika okamžiků díky kterých je schopna pirátům podříznout krk, bodnou je do boku, hrudníku a dalších částí (Hansha-Tekina Tōsō). Kapitán to samozřejmě sleduje ale když vidí že mu tam Naomi tak lehce pozabíjela jeho lidi tak proti ní vyšle své dva osobní strážce. Sebere si ze země tři šípy co se tma ještě válí a skočí para-kotoulem po svém luku a ihned do něj vloží dvojici šípů naráz a natáhne, poté rychle namíří na dva blížící se muže a vystřelí. Byl to výstřel z krátké vzdálenosti a tak se ani jeden z nich nestihl vyhnout a šípy se jim zabodnou hluboko do hrudě. Kapitán se cítí ohrožen a tak se rozeběhne proti Naomi ale ona nemá v plán bojovat čestně a tak proti němu vystřelí ještě jeden šíp ke kterému je připevněna ledová bomba ale on se vyhl a šíp se zabodl do trámu přímo za ním. * „Sakra.“ *Projde ji v mysli a rychle využije jednu bednu jako kryt, poté totiž z bomby vyletí velké množství ledových senbonů do všech směrů. Jemu se vše zabodá do krku a padne k zemi mrtví, protože mu jeden senbon skončil v krční páteři. Poté se rozhlédne okolo sebe zda tu není ještě někdo a zahlédne jen asi tři další piráty, kteří se jen dívají a očividně nemají moc odvahy aby se proti ní někdo z nich postavil. *Takže! Ihned chci aby loď pokračovala v cestě do toho Starého Přístavu! *Tohle Naomi rozkáže naprosto nekompromisně, piráti souhlasí a Naomi se s nimi po několik dalších dní plaví směrem rovnou do Starého Přístavu kam nakonec dost jistě dorazí. Během toho Naomi propustí těch několik pár dalších otroků, kterých ovšem moc nezůstalo (neboli jen ti co se k Naomi nepřidali). Během toho najde i všechny své věci, včetně klisny a jejího brnění a tak ji začne připravovat na vylodění v přístavu, musí ji navíc celkem často uklidňovat, protože na cestování po moři není vůbec zvyklá. *
---: ---
Kami: *Když se Katsumi vrátí, tak se na ní podívám.* Nemáš vůbec za co, doufám, že se někdy potkáme, pokud se odtud dostanu, *řeknu jí. Když mi podá pouzdro se zbraněmi, tak se trochu usměju.* Díky moc, *poděkuju jí.* Taky se měj, neboj se vše vyřídím a dávejte na sebe pozor, nemáš za co děkovat, tady to je jiné, ahoj, *řeknu jí a poté se dívám jak mizí. Když zmizí, tak ještě nějakou dobu sedím na místě a sleduju místo, kde ještě teď byla, než se vydám zpět do přístavu, abych přišla na jiné myšlenky.*
Katsumi: *Došla jsem na loď a vzala jsem si všechny věci. Následně jsem s věcma vyrazila zpět za Kami. Když k ní dojdu, tak se na ní usměju.* Díky za vše a snad se zase někdy v našem světě potkáme, vím, že se sem už nechci vracet, tak nějak to není místo pro mě, *řeknu Kami a poté jí podám pouzdro, ve kterém jsou zbraně, které mi zbyly.* Mám takový pocit, že se ti to tady bude ještě hodit, *řeknu jí. Následně vytáhnu krystal, který jsem tenkrát dostala v bráně a chvíli se na něj dívám.* Díky, měj se dobře, hlavně to tady přežij a vrať se domů. Poděkuj za mě Takashimu a pozdrav ho. Chtěla jsem ještě mluvit s Lanou, ale nikde jsem jí nenašla, tak jí vzkaž, že jí děkuju, že jsem mohla zůstat na lodi. Ahoj, *řeknu jí. Následně v ruce stisknu kámen.* Není zlato všechno, co se třpytí, *řeknu a následně zmizím a objevím se v Kumogakure.*
Kami: *Podívám se na Katsumi a usměju se na ní.* Takže se vracíš zpět do našeho světa. Tak to ti přeju, *řeknu jí.* Jo, budu tady dodám ještě dívám se jak odchází na Laninu loď. Jak jsem tak seděla, tak jsem přemýšlela.* 'Celkem dost lid z našeho světa tady bylo a někteří se vrátili domů, zajímalo by mě, co třeba dělá Renji,' *pomyslím si a poté čekám, až se Katsumi vrátí.*
Katsumi: *Když mi Kami odpoví, tak se trochu pousměju.* Jsem ráda, že jsi v pohodě, trochu jsem se bála, že jsi naštvaná, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* Já jsem v pohodě nic mě netrápí, jsem taková jako jindy, *odpovím jí. Když se mě pak zeptá, co mám v plánu, tak se na ní podívám.* Vracím se zpět do našeho světa, co jsem měla původně za úkol mě neměl ani zavést sem, ale nakonec se tak stalo. Prožily jsme toho celkem dost, zachránila jsi nás tady, že jsi na našla, jak jsme se tady objevily a za to ti děkujeme, *řeknu i za Yami.* Zajdu si pro věci hned jsem zpět, *řeknu Kami a doufám, že nikam mezitím neodejde, i když nevypadala, že by se někde chystala a rozejdu se na loď.*
Kami: *Sedím a dívám se na moře. Když pak na mě promluví Katsumi, tak se na ní podívám a trochu se na ní usměju.* Ne, jsem v pohodě, nic se neděje. Za to ty jsi mi dneska připadala nějaká jiná než obvykle, *řeknu Katsumi a podívám se na ní, co mi na to řekne.* Copak budeš dělat dále? Budeš tady zůstávat a dále bude dělat Laně sluhu nebo půjdeš dále nebo se vrátíš zpět do našeho světa, *zeptám se jí a podívám se na ní.*
Takashi: *když všichni odejdou, zase zůstává sám ve své pracovně. Chvíli se dívá na dveře a přemýšlí.* Měl bych zase zajít za doktorem. *řekne si a pomalu se zvedne. Vezme si katanu a uloží k pasu. Pak se šouravím krokem vydá ke dveřím a míří k doktorovi, aby se podíval na jeho zranění, co má po bitvě.*
Katsumi: *Rozhovor mezi Takashim a Habuem nějak moc nevnímám. Když na mě pak promluví Takashi, tak si ho poslechnu.* Jen jsem se prostě snažila pomoct, jak nejlépe můžu, *odpovím mu a trochu se na něj usměju. Poté se podívám na Kami, která odchází. Poté co odejde, tak se ještě otočím na Takashiho.* Vracím se zpět. Je čas se vrátit. Jsem ráda, že jsem tě tady potkala a oba jste mi tady s Kami pomohli, abych to tady přežila. Když tam se ještě uvidíme, tak zatím, *řeknu Takashimu a poté se rozejdu zpět do přístavu. Cestou si všimnu Kami a tak k ní dojdu a trochu se na ní usměju.* Jsi v pohodě, *zeptám se jí.*
Kami: *Jen stojím a poslouchám všechny tři. Nejspíše se možná trochu divili, že zrovna já mlčím, ale nějak jsem neměla co víc k tomu říct,* Dobrá, dám ti pak vědět, jak se piráti rozhodnout a podívám se pak na Katsumi, která mi dneska připadala nějaká divná, hlavně teda Yami, ale tak neřešila jsem to. Poté jsem se podívala na Takashiho.* Tak teda zatím, *řeknu mu a poté se rozejdu z jeho pracovny pryč a zmizím do přístavu. Přemýšlela jsem, že bych pak ještě prohodila slovo s Katsumi, co bude chtít dělat dále.*
Takashi: *Habu stál a poslouchal. V myšlenkách se ikdy nedostal k tomu, aby počítal s tím, že po něm převezme přístav. Že není odsud věděl už na začátku, když se potkali. Jeho schopnosti a styl boje byl jiný a tak si brzo dal dvě a dvě dohromady.* Jako vždy jsem plnil jen svoji povinnost. Vaše přítomnost zde je pro přístav to nejlepší. Až se jednou stane, že byste opravdu odešel, převezmu přístav s tou samou myšlenkou, jakou jste do něj vložil vy. Myslím ale, že by se měl hledat vhodnější a mladší kandidát na tuto pozici. *poví pouze Habu a dal ho sleduje. Takashi nad tím chvíli přemýšlí.* Já jsem si myslím dobře k tomuto směru vedl tebe. Jestli si pak někoho povedeš ty, je na tobě. *poví nakonec a podívá se zase na holky. Kami překvapivě mlčela, což nechápal, ale nechal to být.* Kdyby se něco stalo Katsumi, potřeboval jsem aspoň mít někoho, kdo by se odsud dostal a mohl předat informace dál. *poví* i tak sis ale vedla dobře a věřím, že v tobě je potenciál něco dokázat. *dodá s úsměvem.* Asi jestli nemáte tedy nic dalšího, protože já ne, tak asi můžete pokračovat. Ty mi dej Kami pak vědět, jak se rozhodli piráti. *zakončí a když budou chtít, nechá je odejít.*
Katsumi: *Usměju se na Kami a poté vejdu dovnitř.* Zdravím, *řeknu a pak se podívám na Takashiho, který si nás nechat zavolat. Poté co Takashi začne mluvit, tak ho poslouchám. /Yami: Poslouchá, než začne v duchu mluvit.* 'Hmm jo, celkem jsme se snažily a dopadlo to dost dobře,' *řekne Yami spokojeně a poté opět zmlkne. /Katsumi: Slova Yami mi neuniknou, ale nějak na ně nereaguju. Poté co Takashi domluví, tak se na něj podívám.* Snažila jsem se dělat co umím, sama vím, že se toho mám ještě hodně co učit, ale nerada stojím jen tak, když se něco děje, *řeknu mu a poté opět ztichnu a čekám, co řekne Habu.*
Kami: *Stojím a čekám, když najednou se vedle mě objeví Katsumi.* Ahoj. Vedla sis tam dobře, *řeknu jí a poté už se opět podívám na dveře, protože jsem nevěděla co říct. Poté Habu otevře dveře, tak vejdu dovnitř a podívám se na něj a poté na Takashiho.* Ahoj, pozdravím ho a poté už jen mlčky poslouchám, co bude chtít říct. Když mluví ohledně pirátů, tak si ho vyslechnu.* Díky, to se s nima domluvím a další věci budou opravdu lepší, když se budou řešit se Suzuyou, až se vrátí, *řeknu mu souhlasně a opět ho nechám mluvit. Poté co domluví, tak jen zavrtím hlavou, protože jsem stejně nevěděla co říct, takže jsem tam stála a poslouchala jsem ostatní.*
Takashi: *Habu dorazil o chvíli dřív než holky a teď čeká mlčky v Takashiho kanclu. Ten si zatím projíždí dokumenty a zjišťuje, že tohle bylo poslední lidé, kteří přístav ohrožovali od téhle skupiny. Všechno pak založí a odnáší do skříně. Kulhá stále na zlomený kotník, který má už lépe ošetřený. Habu mu pomůže s dalšími krabicemi. Když holky dorazí a zaklepu, tak jim Habu otevře a ustoupí, aby mohli projít. Pak za nimi zavře. Takashi je chvíli potichu a dává si dohromady svoje myšlenky a dívá se na ně.* Tak. Trvalo to několik dní, než se to všechno uklidnilo a dál jsem dohromady všechny potřebné věci. Jsem rád, že jste to vydrželi a počkali. A hlavně, že jste přežili a vyvázli skoro bez zranění. *Habu má omezený pohyb ruky ještě kvůli tomu šípu, ale všichni tři vyšli bez vážnějšího úrazu. Až na něj. Všechno se stáhlo hlavně na něj.* Všem bych vám chtěl poděkovat za odvedenou práci. Každý jste měl nějakou, ale byla záslužná stejně jako ostatní. Nevím přesně, co se ještě stalo ve chvíli, kdy jsem byl mimo, ale i tak jste to zvládli. Kami, chtěl bych pirátům co padli, nabídnout místo na hřbitově, který se dal dohromady. Stojím si za názorem, že kdyby tam nebyli, dopadlo by to daleko hůř. Nabízím jim místo tedy na hřbitově a všem poděkování. Víc si pak ještě dyztak vyřeším se Suzuyou, až se vrátí. Co se nějaké odměny nebo něčeho takového týká. Katsumi, *Podívá se teď na ní.* Nemáme ještě takový vztah, abychom se mohli nějak spolu bavit asi jinak, než tak jak to proběhlo. Poslal jsem tě na náměstí, protože jsem si nemohl dovolit, kdyby se ti něco stalo. Jsem rád, že si tam byla a odvedla svoji práci bravurně. Obě víte, že co se stane tady, tak se u nás neprojeví. Kromě tedy dopadů na náš svět, které hrozí. Ale v Kumo, v Yuga, či v jakékoliv vesnici i náš nikoho nebude zajímat, co jsme tu zvládli. Pro lidi tady to ale znamená hodně. To nám může být vděkem. *odmlčí se a chvíli mezi oběma kmitá očima. Pak se obrátí na Habua.* Habu, mi jsme oba úplně z jiného těsta. Ty si v téhle pozici už byl dříve. Nebyl jsi tedy zástupce vůdce přístavu a ja jsem se k vůdcovství nikdy nehrnul. Dostal jsem se tu k tomu jak slepej k houslím a dělám co mohu. I tobě jsem vděčný za to, co jsi udělal a za to, jak mi pomáháš. Až jednou odejdeme, vím že ti to tu mohu nechat na starosti bez výčitek a bude to fungovat dál i beze mě. *zase se odmlčí a teď na ne kouká na všechny.* Jestli máte něco vy ke mě, rád si to vyslechnu. *Zakončí a vyčkává. Má toho ještě spoustu na srdci, ale to by si už chtěl s každým říci sám. Habu počká na reakci holek a pak přidá svoji, stejně jako jel Takashi, i on bude mluvit poslední.*
Katsumi: *Sedím na lodi a dívám se na krystal, který jsem dostala, když jsem procházela bránou a přemýšlela, že bych se vrátila zpět domů. Najednou se u mě zastavila nějaká osoba a tak jsem krystal schovala a vyslechla jsem si onoho muže. Nad jeho slovy jsem kývla hlavou. /Yami: Poté co muž odešel, tak si povzdechla.* Myslím, že by bylo fajn, kdybychom se vrátily zpět domů, *řekne Yami a opět umlkne. /Katsumi: Vyslechnu si Yami.* Hmm, asi máš pravdu, *odpovím jí a poté se rozejdu pro kunaie, shurikeny a senbony, které jsem měla u sebe a ještě si vezmu dýku, kterou jsem dostala od Lany. Následně se vydám do přístavu a namířím si to do Takashiho pracovny. Když se blížím k ní, tak si všimnu Kami.* Ahoj Kami, *pozdravím jí a zůstanu stát vedle ní.*
Kami: *Bylo to pár dnů, co boje skončily. Zrovna stojím na molu a dívám se na lodě. Hodně pirátů zahynulo a tak jsem tam jen mlčky stála a dívala jsem se na vodu. Byla jsem vděčná, že se zapojili do boje a díky nim to dopadlo tak, jak to dopadlo. Po chvíli jsem zvedla hlavu, protože jsem slyšela něčí kroky. Bylo mi řečeno, že se mám dostavit do kanceláře za Takashim. Jen jsem pokrčila rameny a vydala jsem se tam. Když jsem tam došla, tak jsem se zastavila před pracovnou, zaklepala jsem na dveře a čekala jsem, až budu moct vstoupit.*
Takashi: *uběhlo několik dní od útoku na přístav. Opravy jsou už v plném proudu. Dřevo, které je ještě použitelné se dávalo stranou, aby se dalo využít na opravy. Mrtví z Takashiho lidí byli pohřbívání. Každý hrob zůstal otevřený a Takashi se u každého zastavil a děkoval jim za obranu a popřál jim klidný odpočinek. Přes sto hrobů, které se museli vykopat. To území se pak rozšířilo a oplotilo, že by se vešlo dalších švestek hrobu. Je to kousek od cesty nad severní částí přístavu, které od té doby začíná fungovat jako hřbitov. Mrtvoly nepřátel se pálí v místě, kde stál jejich tábor i se zbytkem jejich obléhacích strojů. Žena, kterou měl Aizen v otroctví, je v péči lékařů, aby se mohla opět začlenit do společnosti. Než se začali opravovat domy, musely se prohlédnout, zda mohou stát. Šest domů se muselo strhnout, a na jejich místech se budou stavět nové. Všechny které se stavěli nové, se museli začít stavět znova. Žádný střelbu neustál. Ve vězení sedí spoutaný Aizen a dalších osm jeho mužů. Dva si prokousli jazyk, aby se tomu vyhnuli. Byli odtažení na hořící hromadu u tábora. Takashi má plný stůj jejich dokumentů, ale ještě se k nim nedostal. Na náměstí během třetí noci po boji vyrostlo stavení, které zakrývá práci pod ním. Takashi sehnal sochaře, který tam nyní pracuje na památníku, který bude připomínat noc boje. Každý v přístavu se zapojil do práce. I Takashi to zkoušel, ale každý ho poslal pryč a děkoval mu za ochranu. Stejně tak to bylo i s Kami s Habuem, kteří pomáhali při ochraně blokady a Katsumi, která odvedla hodně práce na náměstí. Jakmile skončil Takashi na hřbitově, vrátil se do pracovny, aby se postil do dokumentů. Nechal si tam zavolat i Kami, Katsumi i Habua.*
---: ---
Katsumi: *Následovala jsem Kami a naskočila jsem na gryfa. Když se pak rozletěl, tak jsem se podívala na Kami, která vypadala, že má nějaký plán. Najednou jsem si všimla, že od přístavu se řítili na koních a všechny nepřátele zabíjeli, takže asi nakonec Kamiin plán nevyjde. Když mi pak řekne, že mám házet vše co mám, tak jen souhlasně kývnu hlavou a začnu dolů házet všechny zbraně, které jsem měla u sebe. Viděla jsem, jak zbraně postupně trefovaly cíle a pak jsem si trochu oddychla, že by mohlo být snad konečně po všem. Chtěla jsem se podívat, co se dole ještě děje, ale to už Kami mířila zpět do přístavu.* Že bychom to zvládli, *řeknu a poté se trochu usměju.*
Kami: *Když mě Katsumi následuje, tak se trochu usměju. Následně naskočím na gryfa a doufala jsem, že Katsumi taky, aniž bych jí to musela říkat. Následně se gryf vznese do vzduchu a rozletí se kolem přístavu na nepřítele. Jak jsme tak letěli, tak jsem všimla, že se ženou koně na nepřítele, trochu jsem se pousmála a následně mířila dozadu, abychom zabili nepřátele, kteří by se případně snažili uniknout. Jak jsme přelétali nad táborem, tak jsem si všimla, že se několik mužů skutečně snaží utéct.* Katsumi, házej jakékoliv zbraně máš, *řeknu jí a následně hodím několik kunaiů a shurikenů, některé z nich trefí svůj cíl, takže jsem hodila ještě další, které jsem měla u sebe a zbytek jsem doufala, že dostane Katsumi. Následně gryf zařval a rozletěl se zpět k přístavu.*
Takashi: *Takashi sedí na svém koni a netrpělivě čeká na příchod ostatních. Postupně se tam sbíhají a berou si koně. Jediný Takashiho je osedlaný, aby se se zlomeným kotníkem na něm udržel. Ostatní si skočí na své a shromažďují se kolem Takashiho. Během patnácti minut se mu tam shromáždí osmdesát můžu. Než dorazí všichni, přišel Habu a Takashi si rychle zjistil situaci.* Jsi se nechat plně ošetřit. Přebírání velení u blokády. Je na čase je odsud vyhnat. Ne, zabít. Každého, kdo se postavil našemu řadu a svobodě přístavu. Prorazíme blokády. Pokud stojí, přeskočíme. Za první blokádou se rozdělíme do dvou skupin a zničíme každého, kdo se nám postaví. Obloukem se pak sejdeme zase v jejich táboře. Vůdce chci ale živého. Čeká ho horší trest než smrt. *mluví už Takashi na ostatní může. V ruce svítá svoji katanu a koleny se drží koně. Otáčí se kolem vlastní osy s koněm, aby viděl na každého. Z davu se mu ozývá bojový pokřik, kterým se muži povzbuzují.* Jdeme! *zakřičí Takashi a ještě se otočí na místě.* Boj! *vykřikne a vyrazí v čele celé své jízdy. Všichni jsou to čerství muži, kteří celou dobu jen hlídali hranice přístavu. Všichni jim uskakují z cesty a povzbuzují je. Muži jen s lehčím zraněním popadnou svoje zbraně, když projíždí kolem přístavu a běží za jízdou. Někteří viděli, co se s Takashim stalo na věži a rychle se to rozkřiklo. Když ho ale viděli v sedle svého koně, dodalo jim to sil a odvahy a vrhají se opět do boje. Blíží se k druhé blokádě, ke které pomalu chovají jeho muži, co brání první blokádu. Několik Aizenovích prošlo přes první blokádu. Dusot kopyt překvapí všechny a boj ustane. Takashiho lidé se rychle klidí z cesty, když přeletí druhou blokádu. Nepřátelské vojsko nechápe, co se děje. Na koních vlítnout mezi ně. Ti co přežili pošlapání prvních koní, zabili meče těch, co jeli vzadějc a kdo přežil i to, dostali ho ti, co uskočilo stranou a konečně si mohli oddechnout. Zůstalo tam asi dvanáct lidí, kteří si sedli na nejbližší vhodný předmět a v klidu si mohli vydechnout. Dalších​ deset zůstalo na střechách, kde se snažili zpomalit postup. Jakmile se dostanou i skrz první bariéru, jízda se rozděluje a poráží ostatní vojsko, které tam Aizen má. Pár zůstalo na živu jako rukojmí a čeká je stejný trest, jako Aizena. K táboru se během pár vteřin dostane šedesát jezdců a zabíjí každého, kdo tam je. Deset se trhlo a v čele s Takashim obklíčili Aizena.* Za tohle tě čeká krutý trest. *řekne Takashi a jeden z mužů Aizena omráčí jílcem meče.* Zničte ty obléhací stroje.* Zajatce do přístavu a zavřít. Prohledat tábor. Veškerou dokumentaci připravit a donést do mé pracovny. *vydá rozkazy. Pak se otáčí a vrací se do přístavu. Opět obloukem, aby nenajeli na Makibishi. Ráno tam pošle skupinu, která má za úkol co nejvíc jich posbírat a donést zpět.*
Npc: *Aizenovi muži v pole se blíží k první blokádě. Jenže když šíp z jejich zadních řad zasáhne jednoho z nich, zastaví se. Dostali se do střelné zóny svých lidí a tak se jim tam lézt nechce, dokud palba neustane. Vyšlou jednoho, který běží zpět, aby je zarazil. Trvá to tak pět minut, protože to vzal nejkratší cestou a šlápl na Makibishi. Když se tam dobelhal, střelba ustala. Hned na to se zbytek mužů, necelých sedmdesát, vrhne na první blokádu a začínají útočit, na koho naráží. Katapult a balista ve střelbě pokračují.*
Katsumi: *Když se Takashi probudí, tak se na něj podívám.* Hmm, asi kolem třiceti mrtvých přibližně co jsem viděla asi třicet čtyři, *řeknu mu a podívám se na oblohu, Když mi řekne, že mu mám obvázat nohu, tak vytáhnu z pouzdra obvaz a začnu mu jí zpevňovat, aby se na ní mohl postavit. Po nějaké chvíli mám hotovo a tak se podívám na Takashiho.* Jdu najít Habua uvidíme se potom, *řeknu mu a rozběhnu se pryč mezitím co se dívám na hořící budovy.* Po nějaké chvíli najdu Habua, který nevypadal moc dobře.* Habu, Saji tě chce ve stájích, máš se tam vydat, *řeknu mu a poté se začnu vracet na náměstí. Ještě než tam začnu něco řešit, tak uvidím Kami, která ke mě přiběhla.* Jsem ráda, že žiješ, jasně, že jdu s tebou, *řeknu mu a rozběhnu se za ní. Když pak doběhneme do přístavu, tak se podívám na Kami, co má v plánu.*
Kami: *Podívala jsem se na jednotky, které se k nám blížily.* 'Sakra, chtělo by to na ně nepozorovaně zaútočit ze vzduchu,' *pomyslím si a následně se podívám okolo.* 'Snad to tady beze mě zvládnou,' *pomyslím si a poté se rozběhnu pryč. Cestou si ještě od jednoho mrtvého lučišníka šípy, které ležely na zemi. Běžím přes náměstí a všimnu si Katsumi.* Jestli mi chceš pomoct, pojď se mnou, jestli ne, tak tady pokračuj, je to na tobě, nebudu tě k tomu nutit, *řeknu jí a pokračuju dále. Následně pokračuju směrem k lodi. Cestou jsem ještě z pouzdra vytáhla jeden výbušný lístek, který byl schovaný na samotném dně, takže jsem si ho poprvé nevšimla. Následně jsem se chvíli dívala na gryfa.* 'Suzuya, jestli se to nepovede, tak mě klidně zabij,' *pomyslím si.*
Takashi: *Habu začíná být vysílený. Navíc i jeho zasáhl šíp do ramene a tak zůstává skryt za první blokádou, která je v plamenech a dva muži se mu snaží zastavit krvácení, což se po několika minutách podaří. Když se snaží pohnout doktor s Takashim, ten se bolestí a s hlasitým lupnutím probudí. Pohnul rukou a rameno mu skočilo zpět do jamky.* AU. *vykřikne u toho. Podívá se kolem sebe, aby se ujistil, kde je a jak jsou na tom. Všimne si svého ohnutého lokte.* Doktore, rád vás vidím. Udělejte mi něco s tím loktem. *poví a odvrátí se. Dívá se tak na druhou stranu, odkud se stále valí další a další zranění muži. Na místech vedle něj leží dokonce i několik mrtvých, kteří zemřeli zde na náměstí. Burácení a výbuchy ho informují o tom, že jim nějaké stroje zbyli. Mávne rukou na jiného muže, ať k němu doběhne a ohne se v pase. Doktor mu v tu chvíli nahodil zpět i jeho loket, což byla daleko větší bolest.* Vem si koně a objeď rychle přístav. Ten blb nevypadá, že by se chystal útočit odjinud. Stáhni všechny muže co posbíráš. Posílej je rovnou ke stájím. *řekne mu a muž zmizí.* Doktore. Potřebuji ještě nahodit žebra. Mam je vyražené. *poví. Pak se obrátí na Katsumi.* Během zpevňování kotníku mi řekni, jak to asi přibližně vypadá tady. O kolika obětech víš? Pak skoč pro Habua a pošli ho ke stájím. *řekne i jí a nechává si pomalu sundavat brnění. Pak se doktor pustí do nahazování žeber. Natáhne mu pravou ruku do strany a pak ji pokrčí v lokti směrem nahoru. Levou ruku mu tlačí nad lopatku a pravou rukou mu táhne jeho pravou do zadu, zatímco Takashi tlačí proti. Tím se vytvoří tlak na dané žebro. Pak se doktor přesune levou rukou na jeho pravý loket, aby mu dal stabilitu a ruku mu za zápěstí směrem dopředu otočí v lokti až dolu a posune dopředu. Ozve se lupnutí po tom, co mu dané žebro zaskočí zpět. Takto to opakuje ještě dvakrát s rozdílem, že se levou rukou pohybuje místo po lopatce mezi lopatku a páteří. (tak nějak se nahazují žebra. Nedávno jsem u tohoto procesu byl, ale u některé části postupu si nejsem jistý... XD ) Jakmile s ním doktor a Katsumi skončí, nechá se zase navléct do zbroje vezme si pár silných léků na bolest, které ho trochu i otupí. Pak se nechá odvést do stájí, kde si sedne na svého koně a čeká na zbytek jeho mužů.*
NPC: *Aizen se vzpamatoval ze světla, ale ještě pomrkává v šeru. Sleduje střelu z katapultu, jak padá za hranice první blokády.* Dobrá, takhle pokračujte. Čím víc tím líp. Nebudou se mít kam krýt. Skupiny, které míří vpřed jsou po osvětlení ze vzduchu lépe zacílení a šípy na ně dopadají přesněji. Stáhli se blíže k sobě, aby se mohli více pokrýt štíty a tak ztráty se zmírňují. Přesto padlo na každé straně kolem patnácti mužů. Sami je nestíhají počítat a couvají před náporem střel. V tom začne ale zase palba od nich a ustává přesná střelba od přístavu a tak radostně pokračují vpřed. Zbývá jim překonat úsek třiceti metrů po tom, co se vrátili kus zpátky. K Aizenovi do tábora se vrací několik jeho raněných vojáků a tak těch pár volných, co tam zůstali se o ně starají, aby byli zase bojeschopní. Aizen stálne nemá ponětí, jak to vypadá v přístavu, ale hořící domy několik ulic od přístavu mu dávají naději, že se blíží jeho úspěch. Úspěch, kterého Oroshi nedosáhl.*
Katsumi: *Oba dva hned začnou jednat. Poté co Takashiho sundají, tak se s nimi rozejdu na náměstí. Když ho pak položí na místo, na které jim ukážu, tak oba dva zmizí. Hned začnu zjišťovat, jak na tom je, i přes to, že umím jen nějaké základy, tak na první pohled poznám, že má vykloubené rameno i loket, to nešlo nepoznat. Když se tam pak objeví nějaký doktor, tak se na něj podívám a poté se podívám opět na Takashiho. /Yami: Mlčky se dívá.* Takže, co budeme dělat, *zeptá se. /Katsumi:* Dělám jako kdyby jsi to nevěděla, *řeknu jí. Lékař v tuhle chvíli asi mohl být celkem dost zmatený. Následně se natáhnu k jedné z třísek, která trčela z pod brnění a opatrně jí vytáhnu. Když jistím, že krev je hlavně na straně, která je na hoře, tak mi dojde, že to asi bude z jeho hlavy, tak se podívám na toho doktora.* Sundejte to brnění a pak zjistíme, jak je na tom dále, *řeknu a zatím nechávám práci na něm, protože jsem si sama s sebou nebyla až tak moc jistá.*
Kami: *Dívám se na Habua a nad jeho slovy zaskřípu zuby.* Fajn, něco zkusím, *řeknu mu a když odchází, tak si jen povzdechnu, protože jsem byla celkem dost naštvaná. Nejraději bych se rozběhla proti nim a sama je všechny zabila, ale bez chakry to nějak nepůjde.* Tak fajn Lano, vyzkoušíme, jak jsi mě učila střílet, *řeknu si a vytáhnu další šíp. Úplně ignoruju okolí a dívám se před sebe na hořící trosky u nepřítele a poté vypálím šíp. Následně se rozzáří světlo a já uvidím jednotky, které se přibližují.* 'Sakra,' *proletí mi jen hlavou. Následně vytáhnu z pouzdra prázdný svitek, kterého kus utrhnu a přivážu ho na šíp, na kterém mám další světelnou bombu a poté dojdu k jedné budově, která ještě hoří a nechám, aby se svitek za pálil. Poté rychle vystřelím další šíp před jednotky, které se k nám blížily a doufala jsem, že se to povede.*
Takashi: *Habu si poslechne Kami.* Jak to mám vědět, sakra? Já nejsem Takashi. Kdyby ho nesestřelili tak by... *dívá se do tmy když mluví na Kami, ale pak se zarazí a podívá se na ní. Asi mu je jasné, že musela vidět, co se stalo s věží, ale asi nebylo moudré jí to připomínat. Vrátí pohled na tmu.* Pokud by se ti povedlo udělat ve vzduchu více světla, bylo by vidět, kde přesně jsou a kam mířit. Mohli by jsme je dostat rychleji. To už nad ním ale proletí šípy z druhé strany.* Zkus je nějak rozzářit ve vzduchu. Kouřáky si zatím nech. *řekne ještě a zmizí mezi muži, kam vydává zase rozkazy. Spíše se chtěl dostat ale od ní, po tom co řekl. Mezitím se dva muži, na které Katsumi volala pokouší sundat Takashiho. Mají od něj nějaký trénink a tak to použili a teď jeden visí na stěně vedle Takashiho a drží se za římsu, zatímco druhou rukou mu odřezává popruhy na ortézu. Takashi na to padá do náruče druhého muže. Jeho váha i s brněním ho trochu zaskočila. Společně s prvním ho odnášejí za podpaží na náměstí, kde ho ukládají na lehátko, kam si Katsumi řekne. Kromě šrámů na hlavě, že kterých krvácí má také naražená žebra, která mu zatím drží brnění a zlomený kotník. Vykloubené rameno a loket levé ruky, za které doposud visel. Sice má jen pahýl, který mu konci pět čísel pod loktem, ale síla toho nárazu mu loket obrátila na druhou stranu a za ním šlo hned rameno. Hlavně kvůli téhle bolesti omdlel. Znát je to hlavně na nadpřirozeném úhlu jeho končetiny. Proběhl k němu hlavní z lékařů, který to nevidí moc dobře. Prvně by mu chtěl nechat nejdřív sundat brnění, ale krvavé třísky, které z některých záhybu koukají, mu v tom brání. Krev na nich je ale z jeho hlavy. Pod brněním až na žebra žádný úraz nemá. Doktor by rád znal názor Katsumi, protože ta je mu zde asi nejblíže. Spletl si jí totiž s Kami. Nerezeznává je od sebe, ačkoliv mají zásadní vzhledový rozdíl. (Kumamuchi)*
Npc: *skupiny se přesouvají stále vpřed k první blokádě. Byli chytřejší a mají provizorní štíty z prken, které ale přesto nezabrání všem střelám. Sem tam někoho zasáhnou, ale tím že si kryje důležité části těla, nejedná se o smrtelná zranění. Horší je, když je zasáhne šíp jakmile leží. To už mají smůlu úplně. Zbývá jim třicet metrů a stále se přibližují. Ozývá se od nich bojový řev, aby se aspoň trochu pokusili podrazit morálku obránců. Střelci se pomalu dávají zase do kupy a opět začínají s palbou. Aizen vydává rozkaz mířit s katapulty a balistami dál do přístavu. Má za to, že se musí ranění někde hromadit a nejbližší možnost mu přijde náměstí. I když nedostřelí až na něj, za pokus to stojí. Lučištníci tak dál zasypávají první blokádu šípy a také postupují vpřed o pár desítek metrů, zatímco poslední katapult a balista střílí hlouběji do přístavu, až za druhou blokádu. Nejdřív se ale musí prostřílet skrz budovy na krajích.*
Katsumi: *Dívám se okolo, co se to tady děje, protože ten výbuch zněl dost divně. Najednou se o mě objeví Habu a začne na mě hubovat, co tam dělám, že jsem měla zůstat, tam kde jsem byla. Chtěla jsem mu něco říct, ale pak na mě začal mluvit, že mám někoho hledat, tak mi pak dojde koho.* Jo jasně, *řeknu mu jen a poté se vydám onou ulicí a dívám se všude možně, jestli ho někde neuvidím. Pomalu jsem procházela ulicí a dívala jsem se okolo, jestli tam někde Takashiho neuvidím. Po chvíli jsem uviděla něco co viselo na jednom z domů, takže jsem se tam rozběhla. Když jsem se dostala blíže, tak jsem si ho všimla.* O ou a jak ho mám dostat dolů, *řeknu podívám se okolo. Kolem mě se akorát vraceli dva z Takashiho lidí.* Hej vy dva, pojďte sem hned. Pomozte mi ho sundat a odnést na náměstí, *řeknu jim.*
Kami: *Když dopadl šíp se světelnou bombou a rozzářil okolí, tak jsem se usmála, protože můj plán přesně vyšel.* 'Trefa,' *proběhne mi hlavou a hned vystřelím rychle za sebou dva normální šípy a rychle se rozhlédnu okolo. Všimnu si, že tam někde je Katsumi a s někým se baví, po pár vteřinách mi dojde, že je to Habu a tak se za ním rychle vydám. Po chvíli jsem u něj a čekám, až rozdá další rozkazy.* Habu, ještě mám šest takových šípů nachystaných a ještě tři plynové bomby, nějaký nápad, jak je využít, *zeptám se ho rychle, jestli ho ještě něco nenapadne.*
Takashi: *Takashi visí za ruku přibližně dva metry nad zemí. Většina střely je zmizelá v bodově a on tam s krví přes obličej v bezvědomí visí do ulice. Habu nikoho ani neposílal, aby se ho pokusili zachránit z trosek. Ví, že tam není. Místo toho teď koriguje piráty a svoje muže. Kami se na vlastní pěst pouští do své akce. Habu netuší, o co jí jde, ale vzápětí to vidí. Světlo je dostačující, aby osvětlilo velkou plochu u jejich tábora. Zahlédne tak siluety většího počtu lidí, než tam mělo být.* Ten bastard měl posili. Všechno sem. *uvědomí si, že střelba opadla. ''Tak to se nakonec povedlo, Kami.'' řekne si Habu.* Střelci připravit. Pálit na severovýchod a severozápad. Blíží se z těch směrů jejich posili. Musel si nechat odněkud poslat další lidi a o nich jsme nevěděli. Teď ale o nich víme a mají oslabené svoje palebné síly. Co půjde, vystřílejte. *otočí se na střechy, kde se s překvapením drží ještě několik mužů. Rukou jim ukáže co mají dělat a směr. Jen přikývnou a začnou střílet. U první blokády se pohybuje kolem padesáti mužů.* Dvě třetiny střílet, zbytek se postará o raněné a dostane je odsud. Pomozte jim na náměstí, nebo alespoň za druhou blokádu. Budou ji bránit, pokud padne první. *rozhlíží se a nemůže najít Kami. Zahlédne ale Katsumi, která se tam řítí u druhé blokády. Vyběhne hned za ní.* Co tady děláš? *osopí se hned na ní.* To je jedno. Někde v téhle ulici. Zkus ho najít a dostat na náměstí. *poví jenom a otočí se zpět, aby se připojil ke svým mužům.*
edit: /stav bojiště pro tuto chvíli: odkaz » / *Aizen nemá ponětí, koho na té věži dostal, ale dostal ho. Zaradoval se, když zahlédl výbuch, který tu věž celou obalil a ještě do toho vlétla další střela.* Výborně. Co zbylo? Jeden a jedna. Nevadí. přeneste použitelné střelivo od ostatních a nepřestávejte útočit. *vydá rozkazy a obchází sem a tam dívajíc se stále na přístav. Najednou k němu přijde jeden z jeho mužů z padesátky.* Pane, máme velké ztráty. Nevíme, čím nás zasypali, ale několik mužů nemůže chodit s díru v chodidlech a další jsou mrtví. *poví a přes zavřené oko mu teče krev.* Děláte si srandu. Žádné výmluvy a pokračovat. Kolik vás je ještě? *zeptá se.*Bojeschopných dvacet tři. *odpoví voják.* Cože!? *vytáhne meč a podřízne ho. Hned se otočí a vydá se k jednotkám, které stojí připravené a čekají jen na rozkaz.* Rozdělit na půl. Obejít. Vyhnout se pastím v dané oblasti a sebrat zbytek přeživších, kteří tam jsou. Okamžitý útok na přístav. *vydá rozkaz a ukáže jim na mapu, jak chce, aby postupovali a čemu se mají vyhnout. odkaz » Pak se vrátí zase na svoji pozici a sleduje dění.* Tohle musí Sajiho dostat. Nemůže vědět, kolik tu mám dohromady lidí. *říká si. Náhle ale kousek od něj do plamenů přistane šíp se světelnou bombou a dočasně ho oslepí. Musí si sednout na zem, protože mu to lehce poškodilo oči a nějakou chvíli nic nevidí. Stejně tak i vojáky u katapultu a balisty a lukostřelce, a tak střelba na okamžik opadá.*
NPC: /stav bojiště pro tuto chvíli: odkaz » / *Aizen nemá ponětí, koho na té věži dostal, ale dostal ho. Zaradoval se, když zahlédl výbuch, který tu věž celou obalil a ještě do toho vlétla další střela.* Výborně. Co zbylo? Jeden a jedna. Nevadí. přeneste použitelné střelivo od ostatních a nepřestávejte útočit. *vydá rozkazy a obchází sem a tam dívajíc se stále na přístav. Najednou k němu přijde jeden z jeho mužů z padesátky.* Pane, máme velké ztráty. Nevíme, čím nás zasypali, ale několik mužů nemůže chodit s díru v chodidlech a další jsou mrtví. *poví a přes zavřené oko mu teče krev.* Děláte si srandu. Žádné výmluvy a pokračovat. Kolik vás je ještě? *zeptá se.*Bojeschopných dvacet tři. *odpoví voják.* Cože!? *vytáhne meč a podřízne ho. Hned se otočí a vydá se k jednotkám, které stojí připravené a čekají jen na rozkaz.* Rozdělit na půl. Obejít. Vyhnout se pastím v dané oblasti a sebrat zbytek přeživších, kteří tam jsou. Okamžitý útok na přístav. *vydá rozkaz a ukáže jim na mapu, jak chce, aby postupovali a čemu se mají vyhnout. odkaz » pak se vrátí zase na svoji pozici a sleduje dění.* Tohle musí Sajiho dostat. Nemůže vědět, kolik tu mám dohromady lidí. *říká si a sleduje souboj.*
Katsumi: *Dále jsem pomáhala s ošetřováním zraněných, když jsem si najednou všimla, že se něco blíží směrem, kde jedna z věží. když do ní něco narazilo a poté ještě něco vybouchlo, tak jsem chvíli stála jako přibitá, než jsem se nakonec rozběhla oním směrem. /Yami: Mlčky se dívá po okolí.* Proč to děláš, neměly bychom tam ani jít nebo bude ještě po nás, *řekne Yami a poté opět zmlkne. /Katsumi: Vše si od Yami vyslechne a pak si povzdychne.* No tak Yami nech toho, *řeknu jí a běžím k místu, odkud šel výbuch. Chvíli jsem se dívala okolo, než jsem si všimla nějakého zdemolovaného domu a poté něčeho, co viselo přišpendlené na jednom z domů, takže se tím směrem rozběhnu.*
Kami: *Vypálila jsem další dva šípy, když najednou byla zasažená jedna z věží.* 'Ne!? ' *proletí mi jen hlavou. Následně zmizím ze svého místa, abych si připravila šípy, na které jsem se rozhodla přivázat kouřové a světelné bomby, což by mohlo nepřítele opět zaskočit. Po chvíli jsem měla všech deset bomb přivázaných na šípech. U sebe jsem měla ještě asi šest obyčejných šípů a tím to končilo. Vzala jsem první šíp se světelnou bombou a namířila jsem ho do jednoho místa, kde nepřítele ohrožovaly plameny. Když jsem měla vše připravené, tak jsem šíp vystřelila a sledovala jsem, co se bude dít a jak budou nepřátelé reagovat.*
Takashi: *když Takashi vypouštěl desátý šíp netušil, že už je zaměřený. Jeho šíp sice našel onu balistu, ale než to mohl zjistit, měl zapálený jedenáctý šíp a připravený vystřelit. Střela z balisty ale zasáhla jeho věž a proletěla mu podlahou přesně mezi nohama. Takashi tak ztratil balanc a šíp vypustil. Nešťastně ale do střechy věže. Propadl mezerou a před očima mu proběhl celý život, když zahlédl jak výbušný lístek svou setrvačností letí k ohni hrotu. Celé to měl jako zpomalené. Lukem se zasekl ve škvíře, takže nepadal dlouho o to spíš to bylo horší pro ten výbuch. Po hlasitém zvuku tříštění dřeva jeho věže, mohlo být slyšet a hlavně vidět výbuch, následovaný druhým od posledního šípu. To Takashiho protlačilo skrz trosky věže a obalilo ohněm a kouřem, když náhle přiletěl druhý šíp z balisty. Jak měl svou levou ruku vzhůru a na něm připnutou ortézu s lukem, střela se trefila do ortézy a s Takashim to švihlo. Střela má takovou sílu, že ho vzala s sebou do budovy za ním. Střela dělala cestu a tak Takashi při cestě neutrpěl taková zranění, jako když ta střela zarazila do poslední překážky asi o dům dál. Tohle ho ochránilo před následky výbuchu, ale v bezvědomí teď leží s ortézou nabodnutou na střelu, která čouhá z druhé strany domu. Habu viděl, jak jeho věž skončila v plamenech a také viděl, co se s ním stalo. Neměl ale čas na to, řešit jak je na tom. Musel se starat o obranu přístavu.*
NPC: *Aizen sledoval výsledky jeho palby. Ani ve snu ho nenapadlo, že budou mít nějaký možný protiútok a tak byl dost překvapený, když od přístavu přiletěl zapálený šíp. Sledoval jeho dopad. Nechápal, co to má za význam, než se ukázala jeho síla. Jeho balista se po výbuchu rozletěla a hned na to katapult, který ještě všude kolem rozstříkl hořící pryskyřici. Pět mužů rázem mrtvých.* CO to sakra...!? *otočí se na přístav a kouká, odkud to lítá.* Támhle ta věž! Ten oheň na věži! Na to všichni miřte! *křičí a běhá mezi stroji. To už ale další šípy ničí jeho stroje než se stihnou otočit a zaměřit na cíl, který jim určil.* Pěchotu! *zakřičel Aizen, když se začal pomalu zvedat ze země po tlakové vlně, která ho smetla stranou. Za ním někdo vystřelil vzhůru zapálený šíp. Jasný signál pro pěchotu, že mají vyrazit. To nad nimi ale najednou něco bouchlo.* CO je zase tohle!? *křičí a sáhne si na tvář. Jedna z vystřelených Makibishi ho zasáhla na tvář a poranila ho. Sehne se pro to, aby viděl, co to je, když se od jeho pěchoty ozývají zoufalé výkřiky. Tyto ostny několik jeho mužů poranilo. Ať už po těle či na tváři, nebo když na ně šláply. Tři dokonce jsou hned po zásahu mrtvý, protože jim to roztrhlo krční tepnu. Aizena vůbec nenapadlo zřídit nějakou ošetřovnu. Nečekal, že odpor bude tak silný. Stroje mu jeden za druhým mizí v ohnivém výbuchu. Jedna balista stihne vystřelit svoji střelu už namířenou na věž, ze které Takashi střílí. Dvě vteřiny ji ale také zasáhne výbušný šíp a zmizí. Aizen už může jen vidět, jak střela z balisty nachází svůj cíl. Střelci co pálí noční šípy, přišli o muže, kterého zasáhl jeden z Kaminých šípů.*
Katsumi: *Pomáhám se vším co můžu. Když po nějaké době začnou přicházet ranění, tak se jim snažím pomoct co nejvíce můžu. Po chvíli jsem se podívala směrem, že kterého přichází útok.* 'Jak tady můžu jen tak stát, když tam určitě potřebují taky pomoc. Vím Takashi, že bych neměla bojovat, ale jak tady můžu jen tak pomáhat, když umím bojovat možná tak dobře, jak někteří co bojují,' *pomyslím si během toho co ovazuju jedno zranění a přemýšlím, co bych mohla udělat, abych jim mohla pomoct v boji.*
Kami: *Následně jsem se i já vydala na místo boje. Doběhla jsem skupinu pirátů a společně s nimi jsem mířila k bojišti. Celkově jsem z toho neměla dobrý pocit. /Piráti (NPC): Skupina, která už byla na místě boje ve celkem rozprostřela po bojišti a vyčkávala první útok. Po první vlně jsou mrtví čtyři piráti. /Kami: Na chvíli se zarazím.* 'Je to o tolik jiné než všechny boje, které jsem doposud zažila,' *pomyslím si, ale poté se rozejdu dale. Trochu jsem měla strach o Katsumi a doufala jsem, že se do boje nezapojí. Po chvíli dojdeme na místo, a tak se piráti propojí k dalším lidem. Vůbec jsem netušila, kde asi je Takashi ani poté, co jsem se rozhlédla kolem. Místo toho jsem viděla mrtvé a zraněné. Cosi ve mě by se nejraději otočilo a uteklo pryč, ale následně to přemohla chuť bojovat. Vyhnula jsem se jednomu šípu, který letěl a následně jsem si sundala ze zad luk a postupně jsem vypálila pět šípů směrem, kterým onen šíp přiletěl, aniž bych měla tušení, jestli se mi povedlo někoho zasáhnout.*
Takashi: *stojí stále na svém místě, v luku připravený šíp a hledí do tmy. Po několika minutách zahlédne, jak se zapalují nálože na katapultech a letí první vlna. Jakmile se zapálil první, zapálil i svůj šíp a drží ho směrem vzhůru. Tím že má luk přidělány, má na něm o něco lepší stabilitu a přesnost. Vypálí šíp k prvnímu zdroji jejich ohně. Nečeká a bere další šíp. To už ale okraj přístavu zasypávají první střely. Tři katapulty trefili prostor několik metrů od hranice přístavu a jen zapálili louku. Další dva ale měli už první zásah. Schytala to budova na pravé straně blokády a blokáda samotná. Z budovy se snaží mezi plameny uniknout dva jeho muži, ale noční šípy našli jejich těla a oba padají do plamenů. Takashi to ale nevidí a vypouští druhý šíp po tom, co našel zase stabilitu. Jeho první šíp minul katapult, zato ale zasáhl balistu na levo od něj a tak se rozletěla po výbuchu. Druhý šíp už našel katapult a Takashi začal počítat už s větrem, který je. Výbuch katapultu roztříštil i jejich zapálenou střelu, která vychrstla hořící pryskyřicí do okolí pěti metrů. Výbuch zneškodnil ty může, kteří měli daný stroj na starosti. Takashiho lidé jsou ale pod drtivou palbou. Tři střely z balist vlétly přímo mezi piráty. Takashi mezi nimi ale nemůže najít Kami a tak se soustředí na svůj úkol.* Raněné dávejte na stranu. Kdo se sám může hýbat ať pomůže někomu se dopravit na náměstí pro ošetření. Na ten oheň kašlete. Kryjte se před palbou. *křičí mezi svými střelami. Když vypouští už osmý šíp, Aizen má zničené tři katapulty a tři balisty. Dva šípy měli minimální účinek. Takashi dá povel k samostřílu. Ten vypustí svůj náklad a Takashi teď čeká ukrytý. Jakmile dosáhne lanko třiceti metrů, zapálí se lístky. Ale také jen tři ze čtyř, ovšem vlna dělá své a tak se na čtyřicet Makibishi řítí do všech stran. Ty co letí nahoru, se zase vrátí směrem dolů na zem a zůstávají připravené na nepozorná chodidla. Některá ovšem musí i zranit při pádu. Aspoň tak s tím Takashi počítal. Zbývají mu čtyři šípy. Jako náhodou se mu zatím vyhnula každá střela a tak vypouští další dva šípy. Několik raněných odchází na náměstí s popáleninami, nebo šípem zařazeným kdesi po těle. Taková zranění nejsou smrtelná. Ta co byla smrtelná, ta položila svoje oběti do plamenů na první blokádě. Od Takashiho to odnesli dvacet tři mužů, co zatím daly dohromady. U pirátů neví, protože netuší, kolik se jich tam ani zrovna nachází.*
Npc: *už se stmívá a okraje přístavu osvětlují pochodně a různé strážní ohně. Aizen to s úsměvem pozoruje.* Dost nám to usnadňují. *řekne si a otočí se za hlukem. Právě doráží jeho posila. Vyjde rovnou k nim.* No výborně. Jste tu akorát na zahájení i útoku. Prozatím si po cestě odpočiňte. Útok zahájíme s muži, co tu jsou připraveni. Pak přijde řada na vás. Chtěl bych vás hlavně do druhé vlny, která bude mít drtivý dopad a donutí je ustoupit hlouběji. Přístav bude náš. Slyšel jsem, že i král pirátů je pryč, takže piráti se k nim nepřidají. Zvědi mi řekli, že celé okolí přístavu je sledované, takže moc lidí jim nezbývá na obranu. Nemá cenu se soustředit na jiný vchod. Projdeme tam tudy. *ukáže přímo k ohňům, které se jim tam rýsují.* Běžte si odpočinout. Zahájíme útok zatím. *poví a pošle stovku můžu stranou. Má vytyčenou padesátku můžu, kteří mají za úkol postup v před, až se přestane střílet, zaútočí na ty co přežijí po salvě. Dalších dvacet sedm se stará o balisty a katapulty. Zbytek střílí noční šípy. Aizen se vydá ke strojům a rovnou zahájí útok. Na lžíci katapultů se zapálí střela, která po dopadu rozšíří kolem sebe několik ohnivých jazyků, jež zapálí, co jim přijde do cesty. Jsou naplněny dostatkem pryskyřice. Jakmile vyletí salva z katapultů, vystřelí i balisty a noční šípy. Prvními střelami se snaží zaměřit jejich blokádu. Ale i každý zásah do čehokoliv se počítá.* Ukaž se Saji. *usměje se a nechává pokračovat palbu. Vždy je krátká pauza mezi nabíjením. Padesátka můžu se vydá pomalu od svého tábora směrem k přístavu.*
Katsumi: Šla jsem dále na místo, kde jsem byla předtím a cestou jsem ještě přemýšlela nad tím vším.* 'Snad se nestane nic z toho, co říkal Takashi,' *pomyslím si. Ještě chvíli mi trvá, než se dostanu na místo, kde jsem pomáhala předtím. Následně začnu opět pomáhat se vším, co po mě chtějí.*
Kami: *Vyslechnu si jeho slova a souhlasně kývnu hlavou.* Dobrá, tak já půjdu a zkus nepřijít i o druhou ruku, *řeknu mu a poté zmizím pryč. Cestou si z pouzdra vytáhnu čelenku a chvíli se na ní dívám. Schovám jí zpět a vyrazím do přístavu, abych zjistila, jak to tam vypadá. Bylo tam nachystaných ještě asi dalších čtyřicet mužů, kteří se akorát chystali vydat na místo, pod vedením jednoho z kapitánů. Jen jsem souhlasně kývla hlavou a poté jsem se podívala na Suzuyovu loď, která stála v přístavu.* 'Kde jsi, když by tě tady bylo potřeba,' *proletí mi hlavou. Poté se podívám na Laninu loď, na které leží gryf a dívá se mým směrem, protože si mě už všiml. Dojdu k němu a podívám se na něj, ale nakonec od něj odvrátím pohled, protože kdyby se mu něco stalo, tak by mě Suzuya nejspíše zabil. Následně se rozejdu zpět k ostatním, kteří se už nachystali k boji.*
Takashi: *stoprocentně ví, komu by řekl a koho by poslechla. Jenže spolupráce mezi nimi nikdy nebude taková, aby o tohle mohl Lanu někdy požádat. Nechá ji tedy odejít a chvíli na to přijde Kami. Nechá ji vstoupit a vezme si od ní její výbavu. Přepočítá lístky a přidá je k těm co už má.* To máme tedy šestnáct lístků a přibližně 40 Makibishi. Dobrá, s tím by se už dalo něco udělat. Začnu to hned dávat dohromady. Asi můžeš pokračovat ve své práci. Já se tam brzo také dostavím. *poví a usměje se na ní. Dívá se, jako by jí měl vidět už naposledy. Nechce se s ní loučit nějak velkým způsobem, akorát by ji znervózněl. Nechá ji také odejít a zavolá si na pomoc jednoho člověka, kterému říká, co má dělat. Zachvili má dané dohromady dvanáct výbušných šípu a zbývají mu čtyři výbušné lístky. Ty využije na rozmístění Makibishi. Nechal z látky udělat dlouhý pruh, do kterého jsou zapleteny všechny Makibishi. Ve stejných vzdálenostích mezi nimi jsou rozmístěno ony čtyři výbušné lístky. Tenhle pruh předělal za lanko na silnější šíp, který není střílen z obyčejného luku ale pevného samostřílu, který je připevněn na jedné ze střech. K tomu jsou přidělány čtyři křesadla a lanko, které bude přiděláno na samostříl. Až dosáhne určité vzdálenosti, lanko o sebe škrtne křesadla a zapálí výbušné lístky, které pak svoji explozí posypou postupující nepřátelské řady. Tohle všechno si nechá odnést na místo a připravuje se na boj. Nasadí si svoji ortézu s lukem a připne si ji k brnění. Už takto odchází ze své kanceláře a když dorazí na místo na okraji přístavu, kde se má vše odehrát, už se dávno stmívá. Postaví se tiše vedle Habua.* Už to se to blíží. Budeš mít na starosti obranu, pokud padnu. Až ti vydám povel, použijete samostříl. Jakmile začnou pálit oni, postatejte se nejprve o oheň, aby se nešířil. Až začne jejich pozemní útok, drze je za blokádou. Pokud proniknou, přesuňte se za druhou blokádu. Přístav musíte udržet. Pokud budete i tam přetlačeni, popadni Kami a odveď jí ke Katsumi. Doufám ale, že to nebude potřeba. Nemají dostatek můžu. *vysvětlí mu Takashi co po něm chce. Že Aizenovi dorazila podpora ale netuší nikdo z přístavu. "Ts, generálka a její vojsko. A kde jsou asi teď zalezlí!?" řekne si Takashi a sám se přesune na jednu hlídkovou věž, kde má připraveny svoje šípy. Hoří tam strojem metr a půl vysoký, od kterého si vždy připálí hrot šípu. Po celém obvodu přístavu nyní hoří ohně, kvůli viditelnosti a hlavně menšímu zkreslení pohledu nepřátel, oproti světlům přístavu. Čeká na první jejich útok. Rozhlíží se, jestli někde nezahledne Kami. Až teď si uvědomuje, že je první na ráně, která brzy přijde.*
Katsumi: *Poslouchám Takashiho. Na chvíli se zamyslím co říct, ale místo toho se ke slovu vrhne Yami.* /Yami: Pomoc jsme nabídly, protože tady bychom všichni shinobi měli udělat něco pro to, aby se to tady jakýmkoliv způsobem vyřešilo, v normálním světě bych nechala tvoje problémy tobě, *řekne Yami a poté opět zmlkne. /Katsumi: Nad slovy Yami si trochu povzdechnu a nějak to nekomentuju.* Jo jasně, klidně bych bojovala, ale i toto je třeba se postarat, *řeknu mu a nad jeho dalšími slovy se na chvíli odmlčím a podívám se na dopis a poté na něj.* Myslíš si, že zrovna mě Kami poslechne. Spíše bych řekla, že na než mě by poslechla někoho jiného, *řeknu mu a poté si od něj vezmu dopis.* Možná by jsi o tohle měl požádat nějakou jinou osobu, kterou Kami vždy poslechne, pokud vůbec někdo takový je, ale můžu se o to pokusit, *řeknu mu.* Dobře, půjdu zpět, kdyby jsi něco potřeboval, tak mi dej vědět, *řeknu mu a poté odejdu pryč z jeho kanceláře.*
Kami: *Šla jsem pomalu zpět a cestou jsem se na chvíli zastavila v méně osvětlené části chodby, kousek od Takashiho kanceláře. Trochu jsem si povzdechla a zamyslela jsem se nad tím vším, co se až doposud stalo.* Kde jsem udělala chybu, že nemám krystal nebo kdo z nás tří jí udělal? Vyřeší se vůbec někdy tento svět? Celou dobu se na toto ptám, ale nejspíše nikdy nedostanu odpověď, *povzdechnu si a následně si všimnu Katsumi, která odcházela z kanceláře. Rozejdu se ke dveřím a poté zaklepu. Poté vejdu dovnitř a podám mu výbušné lístky a pytlík s Makibishi a čekám, jestli mi bude chtít ještě něco říct.*
Takashi: *Takashi počká, až Habu i Kami odejdou. Nechává si plán s Mikabishi na přemýšlení na potom, teď potřebuje vyřídit tuhle záležitost.* Vím dobře, že se moc neznáme a tobě rozkazovat nemůžu. Nemůžu ti dávat žádné úkoly a proto tě žádám. Přišla si s Kami nabídnout pomoc a vážím si toho, ale nemůžu tě nechat se jen tak motat v přední linii. Kdyby tě zabili, vyčítal bych si to a proto jsem tě poslal jen na to náměstí, kde se starat o lidi a proviant. Ani po Kami nechci, aby se tam motala. Je to jen problém můj a přístavu. Jenže kdybych ji řekl, že chci aby zůstala vzadu, myslíš že mě poslechne? Hodnosti jsem ji nadřízený v našem světě a postavením v tomhle. I tak by mě nejspíš neposlechla. Chtěl bych tě požádat o jedno. Pokud by se stalo, že by mě zabili, chci abys ji dala tenhle dopis. *podá jí z šuplíku dopis, který má připravený a zapečetěný.* A taky abys ji dostala z přístavu. Sednout na loď a zmizet, dokud se tenhle svět nevyřeší. Pak se bezpečně vrátíte domů. Nevím jestli máš krystal ty, ale Kami ho nemá a můj jí dát nemůžu, protože by nefungoval. Kdyby se ale stalo, že by dostali i jí, vrať se domů. Myslím, že máš ještě život před sebou, než aby si ho zahodila tady. *poví a stáhne lístky na hromadu k svým.* O tom, co tu mezi námi proběhlo, nikomu neříkej, děkuji. Jestli tě tedy mohu požádat, aby ses vrátila na náměstí a pomáhala tam...? *dívá se na ní s porozuměním a tak trochu s lítostí, že to muselo zajít až takhle daleko.*
Katsumi: *Vyslechnu si jejich slova a poté začnu hledat výbušné lístky, které jsem měla v pouzdru u sebe. Následně vytáhnu čtyři, které jsem měla u sebe.* Víc nemám, *řeknu a položím je na stůl. Ani jsem jich u sebe neměla, protože jsem se nějak boji se zbraněmi nevěnovala.* Jo jasně, *řeknu mu a ještě si vyslechnu, co řekla Kami. Když poté Kami odejde, tak se podívám na Takashiho.* Copak se děje, *zeptám se ho a čekám, co mi řekne.*
Kami: *Vyslechnu si jeho slova.* Dobře budu vést piráty, ale mám ještě nápad. Nějaké výbušné lístky mám, ale v batohu. Ještě mám Makibishi, ze kterých by se mohly dát udělat bomby a mohlo by to být možná trochu užitečné a možná by ani nebylo na škodu provést i útok z nebe, *řeknu mu a následně se rozejdu pro ony věci. Dojdu do bytu a zamířím do ložnice, kde mám batoh, ze kterého následně vytáhnu všechny věci, které jsem chtěla vzít. Ještě si rychle vezmu nějaké kunaie a shurikeny, které mi ještě donesla Lana a vezmu si druhou katanu a luk s šípy a poté se vydám zpět.*
Takashi: *přijme veškeré informace a udělá si pár poznámek.* Dobrá. *sáhne do pouzdra a položí na stůl dva výbušné lístky.* Tyhle jsou poslední co mám. Máte vy dvě také nějaké? Dáme je dohromady a nechám udělat šípy stejné, jako jsem ti dal při útoku na zámek. S těmito šípy se zaměříme hlavně na jejich obléhací stroje. Čím víc jich vyřadíme, tím lépe. Chce to ale přesnou mušku. Tím že bude tma, musíme se zaměřit vždy na místo, odkud vyletí jejich střela. Bude to hodně náročné už jen kvůli zkreslení kvůli té tmě. A také dost nebezpečné, protože ti dotyční budou na ráně jako první. Musel jsem si nechat vyrobit speciální pomůcku. *vytáhne z pod stolu předmět, který vypadá jako luk, ale má v místě úchopu přidělanou podivnou trubku.* Je to moje ortéza. Nikoho nemůžu nutit, aby si stoupl do první linie nekrytý. Sám tedy budu střílet. Nechám si tam zapálený stojan, od kterého si zapálím hroty. *poví a podívá se na všechny. Jeho ortéza má i popruhy, které mu zajistí pevný úchop a jistý výstřel a z ruky mu jen tak nespadne.* Kami, ty si zorganizuješ piráty. Habu, ty budeš mít na starosti naše lidi, kdyby náhodou zasáhli moje postavení. Veškerou stretegii ti ještě upřesním na místě. Pokud nic nemáte, můžete se vrátit k práci. *poví a udělá menší pomlku.* Můžeš tu ještě chvíli zůstat, Katsumi? *otočí se na ní s otázkou.* Chtěl bych mluvit přímo s tebou. *dodá a čeká na reakci.*
Katsumi: *Všimnu si, že se ke mě blíží Kami a tak se za ní rozejdu. Když dojdeme k Takashimu, tak si poslechnu Takashiho a poté i Kami. Nevím proč, ale pomalu jsem z toho začínala mít špatný pocit.* Vše, co mělo být prozatím uděláno je splněno, *řeknu jen a poté podívám na Kami, která vypadala celkem mimo a snad, že nad něčím přemýšlí. Následně jsem se podívala na Takashiho, jestli ještě bude chtít něco říct nebo nám zadá další úkoly.*
Kami: *Dojdu s Habuem zpět za Takshim a ještě si všimnu Katsumi, která už tam stála. Vyslechnu si jeho slova a trochu si povzdechnu.* 'Sakra, tohle je celkem málo i s těmi lidmi, co se ještě přidají,' *pomyslím si.* Ještě pár lidí přijde, nevím kolik, ale něco málo asi ještě jo, *řeknu mu a poté se opět odmlčím a přemýšlím.* Jak daleko jsou od přístavu, *zeptám se poté do domluví Katsumi.* 'Být v našem světě, tak je vyřídíme jedna dvě, ale tady, kde nefungují ani pitomé výbušné lístky.. že by,' *pomyslím si a na chvíli se ztratím v myšlenkách.*
Takashi: *Takashi vyčkává, až se k němu dostaví. Ještě si dal pár věcí dohromady a do půl hodiny dorazili všichni tři, jak si pro ně poslal.* Tak. Nejsme na tom nejlépe. Tím že jsem zaopatřil obvod přístavu, nezbývá nám nic můžu. S námi čtyřmi, piráty a ostatními je nás 92. Jestli plánují ten prvotní útok takový, počítám minimálně s polovičními ztrátami. Jak jste pořídili vy, se svými úkoly? *zeptá se jich.* Měl jsem k pirátům kratší řeč. Jestli se chytnul ještě někdo, tak to nevím. Blokáda přístavu by ale měla být zajištěna. *poví Habu a nechává dal mluvit holky, aby se vyjádřili k tomu, co měli v plánu ony.*
Katsumi: *Katsumi: Dojdu na náměstí a hned se pustím do práce, kterou jsem dostala od Takashiho a od osoby, která už pomáhala ostatním. Ani nevím jak dlouho mi to trvá, než mám hotovo a uviděla jsem osobu, která se ke mě blíží. Když ke mě dojde a řekne mi, že se mám dostavit za Sajim, tak jen souhlasně kývnu hlavou a zeptám se ho na cestu. Pak se rozejdu oním směrem. Po nějaké době jsem už na místě, a tak se začnu dívat okolo a přemýšlím, kde je Takashi.*
Kami: *Jdu vedle Habua a přemýšlím, zatímco se dívám na přístav. Když po chvíli dojdeme na místo, tak si vyslechnu jeho slova a poté se rozejdu k lodím, které kotvily v přístavu. Po chvíli se pomalu začali shromažďovat muži u Habua a čekali, co se bude dít. Po chvíli dojdou všichni, co jsou v přístavu, tak se postavím vedle Habua a nechám ho mluvit. Když Habu domluví, tak všichni začnou něco nespokojeně namítat, ale nakonec si to rozmyslí a souhlasně kývnu hlavou. Najednou se tam objeví nějaká osoba, která přišla z přístavu a mluví s Habuem, tak jsem jen pokrčila rameny a slyšela jsem, že se máme vydat zpět za Takashim. Jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se ještě k pirátům, protože vypadali trochu nerozhodně.* Co se děje, *zeptám se jich. /Piráti (NPC): Chvílí mlčeli.* Co se vlastně děje, *zeptal se jeden z nich. /Kami: Podívám se na ně a v duchu si povzdechnu.* Někdo chce srovnat celý přístav se zemí, *odpovím jim. Následně se rozejdu za Habuem, když mě zastaví jeden z kapitánů. /Piráti (NPC): Zastaví se vedle Kami.* Ještě bychom mohli sehnat nějaké lidi, kteří by mohli pomoct, *řekne. /Kami: Vyslechnu si jeho slova a jen souhlasně kývnu hlavou.* Dobrá, každá osoba se hodí, *odpovím a rozejdu se za Habuem.*
Takashi: *sedí v pracovně a šípy se na jeho okně pořádně nezastaví. Neustále mu chodí nějaká zpráva a tak jen řeší papíry. Začal si brát přednostně jen červené důležité, jenže začaly chodit pomalu už jen ty a tak jen čte a něco si zapisuje a dělá si pořádek. Stíhat to všechno ještě jednou rukou mu dává docela zabrat. Habu mezitím dorazil do přístavu.* Dobrá Kami. Sežeň mi sem několik kapitánů nebo lidí, co mají teď na starost velení. *řekne jí a počká na molu. Vyčkává, dokud se s někým nevrátí. Mezitím stihl vykouřit celou cigaretu. Když se tam shromáždí, spustí.* Takže, nevím jestli se k vám už informace donesla, ale přístav je obléhán. Mají docela silnou základnu a vybavení na drtivý útok. Saji, vůdce přístavu vás jako kapitány lodí, kteří tu jste žádá, abyste vytvořili kus od přístavu barikádu ze svých lodí a nikoho dovnitř nepouštěli. Jestli chcete argumentovat, že k tomu nemáte žádný důvod, tak přistav je domovem i pro vás. Čekali jsme větší podporu z vaší strany. Ještě, že jsou vztahy vašeho krále a vůdce přístavu tak dobré. Určitě pak spolu tuto situaci a ochotu proberou, až se váš král vrátí. *poví Habu. Pak se jenom otočí a doufá, že ta jeho lest zafungovala. Moc dobře si spočítal jejich stav a využití Takashiho mužů po přístavu. Nejsou na tom dobře, když nepřítel má stovku a takovou palebnou sílu. Takashi si mezitím dál u sebe v pracovně dohromady svojí práci. Dopisů už chodí méně a má vše srovnané. Teď se dívá na počet svých lidí, které má jen u obrany v severní části. Ta hrstka, která mu zbyla potom, co rozpočítal všechno na obranu na všech ostatních pozicích.* Šedesát osm lidí. Dvacet od pirátů. Kami, Katsumi, Já a Habu. To je kurva málo. Jejich palba nás úplně zdecimuje. *řekne si a zavolá jednoho z poslíčků, kteří se stále na tom patře pohybují.* Zavolej mi sem Habua a Kami s Katsumi od pirátů. Fofrem. *muž kývne a doběhne pro ně. Byl tu pár hodin, tak si snad svoje věci co jim zadal už dali do pořádku.*
NPC: *Aizen měl už svoji část hotovou a tak sedí ve svém stanu, kde má uvázanou ženou u tyče, aby nemohla utéct. Je to jedna žena z přístavu, kterou chytili po cestě a vzal si ji jako vlastní majetek. A jak je přesvědčený, se svým majetkem si může dělat co chce. Proto si ji za provaz, který má krku stáhl k sobě od stůl a sundal si kalhoty. Žena už dávno přestala odporovat tomu, aby ho uspokojovala podle jeho potřeb. Slíbil jí, že její rodině neublíží, když bude dělat to, co správná žena muži dělat má a tak to dělá. Když nechtěla poslouchat, hodil jí svým mužům, aby si taky užili. Od té doby je poslušná a neodmlouvá. Zatím co ho žena kouří, prohlíží si plány na stole a nějaké zprávy, které mu tam ostatní jeho muži nosí, když něco potřebují nebo zaznamenají. Usměje se, když si přečte jeden z dopisů. Ještě na okamžik zavře oči a pak vstane. Otře ho ženě o tvář a kalhoty si zase nasadí. Usmál se z toho důvodu, že se mu blíží podpora čítající dalších sto mužů.* S tímhle ten přístav dostanu. *zvěd mezi jejich řadami tuhle informaci už neví a tak to pro přístav bude docela šok.*
Katsumi: Katsumi: *Jdu vedle Kami a dívám se kolem sebe, jak se tam shromáždili lidi a Takashi začal rozdávat úkoly. Jen jsem se mlčky podívám na Kami a zbytek nechávám na ní, protože k tomu nemám co říct. Když se tam pak objeví Takashi a Kami se za ním rozejde, tak jsem jí následuju. Když nám pak začne říkat co máme dělat, tak ho jen mlčky poslouchám. Když poté domluví i ke mě, tak jen souhlasně kývnu hlavou.* Dobře, *řeknu mu a rozejdu se na náměstí. /Yami: Vše poslouchá a jen si povzdechne.* 'Tohle budou pořádné problémy,' *řekne v duchu Yami a opět zmlkne.*
Kami: *Blížíme se k Takashimu, který právě mluví k jeho lidem a následně k i pirátům, které jsem přivedla. Bylo jasné, že je jich málo, že by jich mohlo jít ještě více, ale já na rozdíl od Suzuyi je k tomu nemůžu nutit, protože na rozdíl od něj nemám takové slovo.* 'Ale zase na druhou stranu máme uzavřený mír a sami by si mohli uvědomit, že když nebudou spolupracovat, tak to nebude dobré ani pro ně,' *pomyslím si zatím co Takashi mluvit. Když se pak rozejde k nám, tak jsem se na něj podívám a společně s Katsumi a Habuem si vyslechlnu jeho slova.* Dobrá, *řeknu jen a poté se rozejdu s Habuem směrem zpět k lodím.*
Takashi: *Přijde mezi muže, kteří tam čekají na rozkazy. Takashi se postaví na bednu, aby na něj každý viděl. Chvíli si je prohlíží a pak začne mluvit.* Zdravím vás. Čas klidu nás zase opouští, když se najde další skupina, která se chce pokusit zničit to, co tu společně budujeme. Podle nejasných informací co máme, můžeme počítat se stovkou nepřátel. Je to víc, než při posledním tažení na rozpadlý zámek, na který nás ještě k tomu jelo málo, abychom nevzbudili pozornost. Teď je to ale jiné. Útočí přímo na náš domov. Chci mít neustálé hlídky na tři směny. První začne rovnou z rozmístěním stanovišť. čtyři hlídkové věže tady, tam, támhle a támhle. *ukáže na střechy.* Po dvou lidech. Zásoby šípů. Vždycky alespoň jeden bude hlídat. Nestane se, aby na některé pozorovatelně nikdo v nebyl. Dále sem se rozhodl posilu od našich pirátských přátel, když už... *pokračuje, když za sebou zaslechne dusot. Otočí se, aby se přesvědčil. Vidí běžet zástup přibližně dvaceti pirátů a v jejich čele Kami s Katsumi. ''Čekal jsem jich víc. Asi tam nebude mít takové slovo, jako Suzuya.* Už jsou tady. Jak jsem řekl. Třísměnné hlídky, vždy obsazena pozorovatelna. Přístav je naším domovem a někomu, jako jsou oni, ho prostě nedáme. Zbytek, co nebude mít zrovna teď hlídku, zahájí s evakuací civilního obyvatelstva hlouběji do přístavu. Na náměstích se postaví dočasný tábor, kam se ubytují. Ať si vezmou jen to nejpotřebnější. Hlavně oblečení. Domy pro tuto chvíli budou fungovat jako ubikace, kde budete bydlet vy. Jelikož tam budete ale na návštěvě, budete se podle toho chovat. Krádež je po zradě to druhé, co nestrpím nejvíc. *podívá se na všechny. Ne jen na piráty.* O čtyři ulice dál začnete také stavět barikádu. Od této chvíle nesmí nikdo do přístavu, z jakékoliv strany. Dokonce ani žádná loď. Habu, postarej se o to a vyřiď to s nynějším jejich nadřízeným. Žádám, aby pirátské lodě vytvořili barikádu, kterou neprojde žádná loď. Všechny vstupy budou hlídané a na střechách kolem dokola na okrajích přístavu budou také muži, co se postarají o hlídání nechtěných vstupů. *dost se rozjel. Během řeči zahlédl, že s Habuem mluvil nějaký muž a pak zmizel. Zavolal si ho k sobě a Habu mu řekl o katapultech se zápalnými náboji, balistách a nočními šípy.* Dobře. A ještě něco, sežeňte hodně hlíny, dek a spoustu vody. Nechám sem poslat obří kádě na to. *pak seskočí a vydá se dál od lidí, co začali dělat svoji práci. Stáhne si k sobě Kami, Katsumi a Habua.* Habu, pujdeš s Kami a zařídíte tu blokádu. Katsumi, ty jdi zatím pomáhat s evakuací a vezmeš si na náměstí na starost rozdělování přídělů, ano? Děkuji, běžte. *sám se pak vrací v doprovodu dvou mužů ze své osobní ochranky do své pracovny.*
NPC: *Jak Aizen, tak i skupina jeho lidí, kteří s ním byli ve stanu, prochází mezi těmi, u kterých si jsou opravdu jistí, že jim můžou věřit a předávají jim informace o nočním útoku. Teda až na jednoho, který pracuje pro Habua. Ten předává informace na potkání a pokaždé je mění. Sám se začíná zamotávat do té hry, a tak si sepsal na papír, co je doopravdy. Ten papír si schoval. Když už si je jistý, že způsobil dost zmatku, rozhodl se, že je na čase, vrátit se ke svým. Přemýšlel jak to udělat. Vzpomněl si, kolikrát mu Habu říkal o tajných chodbách po přístavu a kolem něj. Další hodinu trávil tím, že takový tunel hledal. Nakonec se mu to povedlo. Ještě pět minut se jen tak toulal kolem a mimoděk sledoval, zda ho nikdo nepozoruje. Hned na to zmizel v tajné podzemní chodbě, která klesala hlouběji. Neměl ponětí odkud se tam vzalo, ale bylo tam spíše šero než tma, takže jakž takž na cestu viděl.* Na to se budu muset zeptat. *řekne si a pokračuje, až narazí na provaz. Koukne se nahoru a vidí, že je tam kapsa naplněna kameny pro zasypání.* No možná to bude nejlepší, pokud mě někdo viděl. *zuje si botu a řízne se do dlaně. Kolem boty rozprskne několik kapek krve, pokud by ho někdo sledoval a našel tu tohle. Pak zatáhne za lano a zmizí na druhé straně. Kameny popadají do chodby a zasypou i část boty, takže to vypadá, že pod nimi uvýznul. Tunel je pak nad kapsou zpevněný, aby se nepropadla zemina. Pokud se na to nepostaví těžší náklad. V klidu tak dorazí až do přístavu, kde vyleze z kanálu. Hned se vrací k okraji přístavu, kde jsou všichni muži a předá zprávu Habuovi. Pak se zmizí vykoupat a převléct.*
Katsumi: Katsumi:* Jdu za Kami, která se po chvíli zastaví u skupiny pirátů, kteří čekají, co se bude dít. Když si mě pak vezme stranou, tak jí poslouchám.* Aha, jdu s tebou, nemusíš se o mě bát, budu v pohodě, *řeknu jí a trochu se na ní usměju.* /Yami: Mlčky poslouchá, dokud se nerozhodně říct, aspoň jednu větu. *Konečně zase budeme bojovat, nakopeme někomu zadek, mnohem lepší než sloužit Laně, *řekne Yami a poté opět utichne. /Katsumi: Poté se rozejdu za Kami a neřeknu ani slovo, pokud se mě Kami nebude na něco ptát, protože jsem nějak neměla co jí říct.*
Kami: *Došla jsem na místo, kde jsme se měla setkat s ostatními, kteří se rozhodli jít se mnou bránit přístav, jelikož někteří z nich měli obavy, že by mohly být následně zničeny i lodě. Když na mě promluvila Katsumi, tak jsem se na ní podívala.* Ahoj, *řeknu jí poté s ní odejdu trochu stranou.* Víš někdo útočí na přístav a tak jsem sehnala ještě nějaké lidi a jdeme na pomoc. Nevím, jestli by jsi měla jít se mnou, ale asi nemá cenu ti bránit, *řeknu jí a podívám se na ostatní, kteří jsou tady.* Tak jo jdeme, *řeknu a následně se rozejdu směrem na severní okraj přístavu.* 'Jsem ráda, že se našel aspoň někdo,' *pomyslím si a podívám se na Katsumi.* Jsi připravená na boj? Mám trochu pocit, že to bude horší než minule a nechci, aby se ti něco stalo, to by mě Eren asi přerazil, *řeknu jí a cestou se podívám za sebe asi na dvacet mužů, kteří přišli z několika lodí.*
Takashi: *Takashi se rychle přesouvá i s deseti muži k okraji přístavu. Tam už čeká Habu a třicet nejlepších.* Jak to vypadá? *zeptá se ho.* Zatím mají jenom postavený tábor a opevňují se. Mají ale hrozný arzenál. Jsou tam už pár dní. Poslal jsem zvědy. Několik se jich ale nevrátilo, od jiných se vrátili jen kusy. *poví Habu a vezme si ho stranou. Nejdříve se rozhlédne a pak pokračuje tišeji.* Povedlo se nám tam ale dostat jednoho. Je to jeden z mých přímých podřízených, který na ně narazil ještě daleko odsud. Přidal se k nim a dostal se vysoko. Předává jim pravé informace, aby měli opravdovou důvěru. *poví mu a čeká na jeho reakci. Takashi se na něj chvíli dívá a pak se koukne směrem, kterým je tábor. Přemýšlí nad tou informací.* Dobrá. Svěřil jsem ti důvěru, když budu mimo přístav, nebo indisponován, jako teď. Jestli mu věříš, tak ti důvěřuji. Nedej bože ale, jestli se mýlíš. *poví a pak se vydá k mužům. Aizen netuší, že ty zvědy poslal Habu, ale to je jedno. Co je pro něj asi horší je ten fakt, že se o kousek netrefil a zabil muže o jednoho vedle. Habuův muž je hluboce propleten do hierarchie té skupiny.*
NPC: *nedaleko přístavu se utábořila skupina mužů a žen. Skupina vedena mužem jménem Aizen. Byl jedním z nejbližších k Oroshimu. Vudci skupiny, kterou před nějakou dobou rozprášila skupina Sajiho lidí. Zůstal v přístavu, aby počkal na návrat Oroshiho po tom, co by Sajiho porazili. Ani jeden z nich nepočítal, že by se Saji vydal rovnou po jejich stopách. Že je Saji z přístavu pryč zjistil až tři dny po jeho odjezdu. Nestihl už nic udělat přes nastalí zmatek a zvýšenou ostrahu. Když se pak vrátili, v tichosti přihlížel, jak Oroshi umírá. Zachytil jeho pohled a v očích mu viděl, že umírá za svoji pravdu. Několik měsíců dával Aizen dohromady informace a verboval lidi, než postupně zmizeli z přístavu. Vydal se po kontinentu a shromažďoval další stoupence. Teď má přibližně sto lidí, kteří táboří nedaleko přístavu a připravují se na boj. Sebou mají sestrojené balisty (6) a katapulty (5). Už dva dny tu stojí a opevňují se. Povedlo se jim zneškodnit několik zvědů, které proti nim Saji poslal. Aizen teď s několika lidmi stojí u stolu ve vůdčím stanu a dávají dohromady poslední detaily jejich strategie. Na stole mají rozloženou mapu přístavu. Že se rozšiřuje vědí zase od lidí, kteří přišli už před pár týdny a dávali dohromady informace.* Takže. Tahle oblast se rozšiřuje. Staví tam další domy, aby se měli kam vejít. Tím začneme To není tak bytelné ještě a hlavně chemie používaná na stavby bude dobře hořet. Útok zahájíme dneska v noci. Všem tedy vyřiďte, ať se připravují. Zaměříme zápalné katapulty. Tři střeli na zaměření a pak dalších pět. Dohromady osm střel z každého katapltu. Zároveň budou pálit balisty a noční šípy. Použijte co nejvíc pryskyřice, aby jim to pěkně dalo zabrat. Během střelby se pěší jednotky přesunou blíže. Na ohnivý šíp pak vyrazí kupředu. Nějaké dotazy. *zeptá se Aizen a zvedne k nim oči. Na každého pohlédne. U jednoho zůstane pohledem ale déle. Ten se na něj dívá a po spánku mu steče kapka potu. Aizen mu v mžiku vrazí meč do hrudi.* Zvěd. Ten zapráskanej Saji. *podívá se po ostatních. Na nikom už nevidí známku zrady.* Dobrá, mezi ostatní nic neříkejte. Příprava bude muset holt proběhnout v rychlosti. Předejte to jen těm důvěryhodným. *dodá nakonec Aizen a odejde ze stanu.*
Katsumi: Katsumi: *Stojím na lodi a přemýšlím, co budu dělat, protože Kami už dlouhou dobu nebyla na Lodi, takže jsem nějak nevěděla, co se děje. Z Lany mi šla pomalu hlava kolem a nejraději bych odkud zmizela, ale nevěděla jsem kde. Vůbec jsem nevěděla, kde skončil Eren, takže mi nezbylo nic jiného než zůstávat tady, protože jsem sama nechtěla nikde jít, aby to se mnou nedopadlo špatně a Kami z toho neměla problém. Jak jsem tam tak stála, tak jsem si všimla, že tam přiběhla Kami a bavila se tam s Matadem. Následně jsem se rozešla za ní, abych jí pozdravila, ale ona se rozešla někde pryč, tak jsem jen pokrčila rameny a vydala jsem se za ní, protože tam šel i Matado. Když se pak Kami zastavila, tak jsem se na ní podívala.* Ahoj Kami, co se děje. *zeptám se jí a poté čekám, co mi na to odpoví.*
Kami: *Jen se na něj podívám a jdu dále za ním. Když si všimnu Habua, tak si vyslechnu jeho otázku a v duchu si povzdechnu.* 'Ještě před chvíli jsem si pokládala stejnou otázku, ale řekla bych, že je to úplně zbytečné se ho na toto ptát, protože kdyby to nebylo zase až tak moc důležité, tak by tam nejspíše nešel,' *pomyslím si a poté se podívám na Takashiho. Zatím co mi říkal, o co jde, tak jsem běžím vedle něj. Nad tím jsem jen souhlasně kývnu hlavou.* No jako můžu zkusit někoho sehnat, ale nejsem si jistá, že půjde nějak moc lidí, přece jen jsem spíše osoba, která pokud nemusí se do vedení necpe, *řeknu mu ještě a následně se rozejdu směrem k přístavu. Nad tím, že mi řekne, že mám jít na severní okraj jsem jen souhlasně kývla hlavou a zmizela jsem pryč. Když jsem došla k lodím, tak jsem tam uviděla několik lidí se Suzuyovy lodi a tak jsem jim vše řekla a taky jsem řekla, ať seženou nějaké dobrovolníky a za deset minut jsou tady. Následně jsem se rozešla na loď, která patřila Laně, že jí řeknu, ať jde se mnou, ale nikde jsem jí tam neviděla. /Matado (NPC): Když uvidí Kami, tak k ní hned dojde.* Dlouho jsme se neviděli Kami-sama, děje se něco, *zeptá se a dívá se na ní. /Kami: Podívám se na Matada. Trochu jsem se divila, že je ještě na lodi a neodešel ještě pryč.* Zdravím, někdo útočí na přístav a tak hledám nějaké lidi, kteří by šli se mnou, *řeknu mu a poté se rozejdu zpět k místu, kde mají čekat ony osoby. /Matado (NPC): Vyslechne si Kami a poté se za ní rozejde.*
Takashi: *Jakmile se Kami vrátí z ložnice, zamíří si to rovnou ke dveřím. Za nimi už čeká Habu.* Je v pořádku, aby si už šel? *zeptá se Takashiho.* Nejde o to jestli jsem v pořádku, nebo ne. Jde o to, že tam musím jít. Máš připravené muže? *odpoví i s otázkou. Habu jen přikývne.* Dobře. Jděte napřed. *poví a otočí se od dveří na Kami.* Tak jdeme. *řekne a vyjde na chodbu, zatímco Habu už zmizel.* Na přístav se rozhodla zaútočit skupina nájezdníků, se dávali nějakou dobu dohromady. Ukázalo se, že ta skupina, kterou jsme tenkrát vyřídili u té zříceniny, měla ještě nějaké členy tady. Ti zatím zmizeli a dali si dohromady početnou posádku. *poví zatím Kami, když probíhají komplexem ven. Před budovou se zastaví a podívá na ní.* Máš pod sebou nějaké piráty, nebo ne? *zeptá se jí.* Pokud ne, byli by fajn aspoň nějací dobrovolníci. Už jsem si zjistil, že je Suzuya zase pryč a myslím, že jsi v tom uskupení dostatečně vysoko. Navíc tenhle přístav je i pro ně domovem. Nebo spíše zdrojem zábavy a výdělku. Měli by to teď přístavu vrátit. Pokud někoho seženeš přijďte na severní okraj. Tam kde se zrovna staví nové domy. *vysvětlí jí svůj požadavek a aniž by čekal na reakci tak se otočí a vyrazí do místa, které jí právě popsal. Po cestě se k němu naváže skupina deseti mužů, která tam na něj čekala. Je to jeho osobní ochranka, kterou si sám vybral pro takovéto případy.*
Kami: *Akorát se chystám rozejít za Takashim, když se najednou objeví v kuchyni. Najednou uslyším, jak do okna narazí šíp. Mlčky stojím a čekám, co se bude dít.* Nemysli si, že tě nechám jít samotného, po tom, co to s tebou bylo tak zlé, *řeknu mu a rozejdu se do ložnice, kde se převléknu. Vezmu si černé tričko a modré kraťasy. Následně si připevním pouzdra se zbraněmi a katanu z kosti Shikotsumyaku za opasek. Jako poslední si vezmu mechanismus skryté čepele/kuše a připevním si ho na levé zápěstí. Následně se vrátím zpět do kuchyně a podívám se na něj.* Takže, o co jde, *zeptám se ho a čekám, co mi řekne.*
Takashi: *nebaví ho se stále válet v posteli. Většinu jeho dokumentů přinesli z jeho pracovny, aby na nich mohl dělat, ale i tak už by se nejradši na to vyprdnul. Když vstal, aby pomohl kamnům rychleji se udusit zaslechl známý úder do dřeva. Otevřel ještě v ložnici okno, aby se tam větralo a přesunul se do kuchyně, kde mu na rámu okna přistál šíp. Za tu dobu co byl nemocný, žádný nepřišel. Vědělo se, že se stejně nic nevyřeší a tak všechno řešil Habu. Tím, že ho ale venku zahlédli, začla zase chodit pošta jemu. Tak nějak v to doufal. Byl to taky jeho hlavní důvod, proč šel ven. Otevře okno a počká chvilku. Má zajištěno, že jakmile se otevře okno, nikdo nestřílí. Vždy počká ještě pět vteřin, protože může být další šíp zrovna na cestě. Pak se pro něj teprv natáhne a sundá z něj lístek. Už jen to, že šíp i lístek jsou červené barvy mu značí jeho důležitost. Ještě ho ani nepřečetl a už se šel obléknout. Šíp vložil do nádoby pod oknem a dopis na stůl.* Jestli chceš, oblékni se. Máme úkol. *poví a pokračuje v oblékání. V pokoji mu visí jeho brnění. odkaz » Má ho spíše pro bojové situace. Musí se do něj zespodu nasoukat a pak ho volnou rukou podotahovat. Díky svojí zkrácené ruce má brnění jeho levé ruky část odmontovanou a složenou ve skříni. Až si jednou ruku vrátí, zase jí přimontuje. I tak má přes to brnění ale přehozený plášť, který mu splývá přes levou ruku, aby nebyla vidět. K pasu si nasadí katanu a přidá několik Kunaiů za opasek, kde má na ně držáky. Pak se vrátí do kuchyně a vezme dopis. Počká na Kami, pokud s ním chce jít a dopis si mezitím přečte.*
Kami: *Akorát jsem umyla nádobí, když jsem uslyšela Takashiho.* Ahoj, *řeknu mu a zatím ještě stojím kousek od linky, aniž by se na něj podívala, protože jsem ještě rychle přemýšlela, jestli ho mám seřvat, za to že utekl jen tak, aniž by mi něco řekl nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že mu k tomu nic neřeknu. Když se ke mě přitiskne, tak trochu otočím hlavu a nechám se políbit na tvář. Ve chvíli, kdy přede mě přesune ruku s kyticí, tak si jí prohlédnu, vezmu si jí a podívám se na něj.* Děkuju, ale víš, že o tebe bych postarala vždy, aniž bych za to něco chtěla, *řeknu mu nechám se od něj políbit a poté mu polibek oplatím. Když pak odejde do ložnice, tak jsem dále v kuchyni.*
Takashi: *vrací se pomalu domů. Prochází komplexem a zastavuje se před dveřmi do bytu. otevře je pomalu a vstoupí.* Ahoj. *poví s úsměvem a zavře dveře za sebou. Ruku s kyticí má za zády tak není vidět. přejde ke Kami a ze zadu se k ní přitiskne. Skloní hlavu a políbí jí na tvář. Pak před ní dá ruku s kyticí.* Tohle jsem ti přinesl za to, že si se o mě musela starat. *poví a znova jí políbí, než se pak od ní odtáhne a vrátí se do ložnice, kde se zase uloží do postele a vrátí se ke svému papírování a zapsání toho, co venku získal za poznatky.*
Kami: *Když bylo Takashimu líp, tak jsem si trochu oddychla, ale dále jsem se o něj starala. Jednou jsem zmizela do kuchyně, ale když jsem se vrátila zpět do kuchyně, tak tam Takashi nebyl.* 'Má to cenu se s ním potom o tom hádat, že utekl i když by měl ještě odpočívat? Hmm, asi nemá,' *pomyslím si a trochu si povzdechnu.* 'Jen doufám, že mu pak zase nebude hůř, jinak než mu budu zase pomáhat ho ještě přerazím,' *řeknu si ještě v duchu a poté se vrátím do kuchyně, abych tam trochu pouklízela a čekala jsem, až se Takashi vrátí.*
Takashi: *dost dlouho ležel v posteli s nemocí. Ví, že Kami akorát zbytečně přidělal práci a Habuovi taky. Jakmile mu bylo alespoň trochu líp, začal pracovat z postele. Když se to ještě o trochu zlepšilo, ve chvíli nepozornosti se oblékl a vyrazil ven, aby se o svoji práci staral sám. Překvapivě bylo zrovna hezky a tak mu to i hrálo do karet, že se nadýchal čerstvého vzduchu. Oběhl si svoje obchůzky a zašel se podívat na stavby, jak pokračují. Nakonec se stavilv jednom stánku, kde koupil pro Kami kytici s velkými bílími květy,kterou jí přinesl za to, že se o něj musela starat. Nerad se nechává takto obskakovat, ale co jiného měl dělat, když byl rád, že sotva dýchal.*
---: ---
Kami: *Když se tam objeví Habu s doktorem, tak se na něj podívám a uhnu na bok. Mlčky se na něj dívám.* Co předcházelo? Potkal jednu osobu, se kterou se musí a pěkně zmokl, nic dalšího nevím, *řeknu mu.* Hmm, já a injekce, to asi spíše ne, *řeknu mu a podívám se na Takashiho. Poté už jen souhlasně kývnu hlavou.* Díky, *řeknu když doktor odchází a posadím se na kraj postele.* 'Mám takový pocit, že se tady z tohohle místa brzo zblázním, co bych dala za to, kdybychom byli zpět u nás,' *pomyslím si a přihodím dřevo do kamen.*
Takashi: *Habu seděl u stolu ve své pracovně a měl na stole nějaké papíry, které zrovna řešil a měl tam nějaké nejasnosti. Neseděli mu množství dodávek zboží a počty lidí. Vydal se tedy za Takashim. Nejdřív zkoušel pracovnu. Tam ho nenašel a tak se vydal podzemní chodbou do obytného komplexu, kde má Takashi byt. To ale proti němu náhle vyběhla Kami. Křiklavě na něj něco o doktorovi a tak se otočil na patě a běžel zpátky do úředního komplexu, kde má svůj kutloch doktor na řešení nemoci a úrazů Takashiho lidí. Ten sebere brašnu a běží hned za Habuem. Během chvíli jsou zpátky a vyběhnou do jeho bytu. Pomalu odstrkává Kami stranou a jde rovnou k Takashimu.* Co tomu jeho stavu předcházelo? Jak dlouho je v tomhle stavu? *zeptá se Kami, aniž by se na ní podíval. Stáhne mu ručník z čela a sáhne na stranu, kterou měl na čele. Studená voda už není studená. Položí mu ruku na čelo. Ani nemusí vytahovat teploměr. Rovnou vytáhne injekci s lahvičkou, ve které je roztok. Nabere ho dávku do injekce a píchne mu ji rovnou do žíly. Pak se otočí na Kami.* Mám se vás ptát, jestli zvládnete podávat injekce, nebo to nemá smysl? *zeptá se jí. Je mu tak nějak jasné, že ona co se týká léčby si zvládne tak ovázat ruku.* Každých pět hodin se tedy zastavím na kontrolu. Tohle bylo opravdu těsné. Netuším, co k tomu vedlo, ale dejte na něj pozor. Jestli se jeho stav zhorší, nemusíme mu už pomoci. *poví a zabalí si vercajk. Koukne na kamna a dřevo.* Habu, zjistí sem více dřeva. Stále topit. Musí se vypotit. Zítra ráno budu vědět víc. *pak se sebere a odejde. Habu jde hned za ním a pošle někoho, aby tam nanosil dřevo.*
Kami: *Když se neprobral, tak jsem s ním zkusila zatřást ještě jednu. Když jsem ho pevně chytla, tak jsem zjistila, že má horečku.* 'Sakra, to je dneska den,' *proletělo mi hlavou. Následně jsem odešla do koupelny a namočila jsem ručník do studené vody a pak ho dala Takashimu na čelo. Následně jsem se rozešla hledat někoho z jeho lidí. Vyšla jsem z bytu a vydala jsem se chodbou. Po chvíli jsem narazila na Habua, který šel proti mě.* Sežeň doktora, Sajimu je hodně zle, rychle, *řeknu mu a poté se vrátím zpět za Takashim.*
Takashi: *i přes její snahu se stále neprobouzí. Horečka, která na něj přišla, ho drží stále mimo. Ještě si ani neuvědomuje, že tu horečku má. Jen stále zápasí ve svém snu s Lanou. Katanu si musel dát do úst a snaží se teď už jen bránit jejím výpadům. Je rychlejší a nestíhá jí. I tak dostává zásah za zásahem. Jeho pohyby i zvuky jsou stále silnější. Najednou mu projde její katana hrudí. V tu chvíli sebou přestane házet. Zvuky utichnou a jeho tep se zpomaluje. Zpomaluje se ale pod míru životní funkce a začíná být životu ohrožující.*
Kami: *Dále sedím u stolu a jen tam se do něj dívám a myšlenkama jsem někde jinde. Po nějaké době jsem se zvedla a rozešla jsem se do ložnice. Takashi dále spal, ale celkem dost s sebou házel a nevypadal ani moc dobře. Potichu jsem se posadila na postel a dívala jsem se na něj. Jen jsem si povzdechla a následně jsem k němu natáhla ruku a lehce jsem s ním zatřásla, aby se probudil.* Zlato probuď se, *řeknu, i když jsem si nebyla moc jistá, že se probudí. Když se probudím, tak se na něj dívám.* Zlato, jsi v pohodě? Nevypadáš nějak moc dobře, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Takashi: *během spaní se začne převalovat a vrtět. Po nějaké chvíli se dokonce i potí. Celou dobu se mu zdá o Laně. Běží tmou a všude vidí její obličej. Ví, že až doběhne nakonec té tmy, bude tam čekat Kami. Je si tím až stoprocentně jistý, ale ten cíl je stále v nedohlednu. Ať běží sebe rychleji, nezdá se mu, že by se cíl blížil. Místo toho se s každým dalším krokem stupňují útoky Lany proti němu. Během spaní vydává i podivné zvuky, ale stále se neprobouzí. Najednou je proti němu Lana a usekává mu i druhou ruku. Už z něj začíná i sálat teplo, jak mu z toho stoupla teplota, ale to je spíš z deště a má horečku. Ten sen mu ale na to vůbec nepomáhá.*
Kami: *Když jsem došla do ložnice, tak jsem si všimla, že Takashi spí. Vzala jsem si suché věci na oblečení a zmizele jsem do koupelny. Po chvíli jsem vyšla převlečená a věci jsem si dala sušit. Pouzdra se zbraněmi i mechanismus skryté čepele/kuše jsem nechala v ložnici a zmizela jsem do kuchyně, kde jsem se posadila a přemýšlela jsem. Po chvíli se má pozornost přesunula na pečeť, kterou mám na levé ruce.* Tak si tak říkám, že jí mám nakonec i zbytečně, když se odtud asi ani nikdy nedostanu, *řeknu a povzdechnu si. Po chvíli se zvednu a vezmu si něco k pití a posadím se zpět ke stolu.*
Takashi: *Když přišel domů, rozhlédl se. Její katana nebyla opřená vedle dveří, jak to dělává a tak usoudil, že ještě doma není. Pověsil si plášť i s ochrannými pláty a na skoby pověsil katanu. Zašel si do chlaďáku pro láhev pivem, podobným našemu zázvorovému. Otevře láhev a víčko hodí na stůl. Chvíli tam stojí a dívá se z okna, zatím co se párkrát napije. Po chvilce si všimne šípu, který je v rámu okna. Položí láhev na stůl a jde si pro šíp, aby si přečetl, co v něm stojí. Jen ho rozloží a pozná, že se jedná o pravidelné hlášení, tak ho jen složí a uloží do skříňky, která je vedle okna. Tu skříňku má na klíč, protože je tam pár ne tak důležitých informací o přístavu, ale nemusí je každý vidět. Pak se společně s lahví přesune do ložnice, kde si sundá kalhoty a triko, protože jsou mokré. pověsí je na tyč u kamen, aby alespoň proschli a přiloží do nich dřevo. Zajde si do koupelny pro ruční, aby se trochu otřel. Nakonec si vleze do postele, kde během přemýšlení v klidu láhev dopíjí a pak usíná. Dokonce ani příchod Kami ho neprobudil.*
Kami: *Poté se rozejdu směrem pryč z přístavu. Když jsem byla mimo přístav, tak jsem se posadila na chvíli a přemýšlela. Déšť dopadal na mě, ale nějak jsem to ignorovala a přemýšlela jsem nad vším, co se dneska stalo.* 'Proč to vždy musí dopadnout stejně,' *pomyslím si jen a následně se podívám na šednou oblohu. Ještě nějakou chvíli jsem tam seděla, než jsem se vydala domů, protože začalo pršel ještě více. Pomalu jsem procházela ulicemi, kde nebyl skoro nikdo a tak jsem přemýšlela ještě nad tím co se stalo. Po nějaké chvíli jsem došla až domů, pokud se tomu tak dá říkat. Na chvíli jsem se zastavila před dveřmi do bytu, než jsem je nakonec otevřela a vešla jsem dovnitř. Zavřela jsem dveře, sundala jsem si katanu z opasku a přešla jsem ji o stěnu a následně jsem se na chvíli zastavila v chodbě a dívala jsem se okolo.* Jsem doma zlato, *řeknu poté, protože jsem si všimla jeho věcí. Nevěděla jsem, jestli se mnou bude mluvit a nebo ne, takže jsem se pomalu rozešla do ložnice.*
Takashi: *v dešti jsou jeho kroky unášeny směrem, o kterém ani netuší, kam vede. Prostě jde a nechává déšť, aby mu schladil hlavu. Slyší pak Kami, která za ním přijde. Zastaví se tedy a poslouchá, co mu říká, i když to jím jen tak propluje. Pak mu zase zmizí. Stejně tak jako on, i ona se potřebuje nejspíš trochu uklidnit, a tak jí nechává samotu, kterou potřebuje i on. Směr si nakonec určí a vrací se domů, kam se Kami stejně vrátí, takže tam na ní může počkat. Nemá ponětí, jestli to potom budou ještě nějak rozebírat, nebo se k tomu už nebudou radši ani vracet. Věděl, že to s Lanou nemusí dopadnout dobře a štve ho, že měl opět pravdu. Holt už to prostě jiné nebude.*
Lana: *Počúva jeho slová, samozrejme, že nevie, prečo sa cíti ukrivdený, ona mu hovorila skutočne pravdu, teraz v tej kondícii v akej je by proti nej nemal šancu, ak by si dali súboj tu, prehral by a cítil by sa ešte horšie.* Ja som myslela, že je trochu odolnejší na slová... ale nevadí... *Povedala si Lana pre seba, ona dobre videla jeho slzy a tiež cítila jeho rozrušenie v tele, ktoré pozná ako smútok. "Prečo vždy, keď hovorím pravdu sú všetci naštvaný, prijala som ho, budem ho tolerovať, čo by viac ešte chcel... bože ľudia sú nižšej úrovne, to som vedela, ale že by bojovník mal takto reagovať na slová ženy, to som nečakala..." Povzdychne si Lana v duchu, vstane od stola a zmizne preč tak ako keby sa tu nikdy neukázala. Dala Takashimu najavo, že ho prijíma ale nemôže si k nemu alebo k hocikomu inému sa chovať inak ako povýšene a odmerane, by to zničilo jej imidž a tiež zdravý úsudok.*
Kami: *Dále sedím a následně stáhnu ruku k sobě. Následně si vyslechnu Lanu, ale nic na její slova neřeknu. Jen jsem si v duchu povzdechla. Jakmile začal mluvit Takashi, tak jsem se na něj podívala a poslouchala jsem jeho slova.* 'Mám takový pocit, že s ním Lana nebude nikdy spokojená a to mě štve, prostě by se s tím měla smířit, že je to tak, jak to je a prostě, že se to nezmění,' *pomyslím si. Když se pak Takashi rozejde, tak se podívám na Lanu. Povzdechnu si a zvednu se.* Ach jo, proč jsem si myslela, že tentokrát to dopadne jinak, *řeknu spíše pro sebe.* Měj se, *řeknu jen a následně se rozejdu ven. Když uvidím Takashiho, tak se za ním rozejdu. Dojdu k němu a zastavím se před ním. Následně ho obejmu.* Promiň zlato, že to zase dopadlo jako vždy a já neřekla ani slovo, *řeknu mu a poté ho pustím.* 'Vím, že jsem měla něco udělat, zastat se ho, ale prostě Lana by to stejně nepochopila, *pomyslím si a následně se rozejdu pryč z onoho místa, jestli půjde se mnou nebo ne, jsem aktuálně moc neřešila, potřebovala jsem si trochu srovnat vše z dneška.*
Takashi: *jakmile může, stáhne si zase ruku k sobě. Tahle chvíle ho už začíná opravdu otravovat. Nebaví ho poslouchat její kecy, ve kterých je z něj největší hovado. Nakonec to završila slovy požehnání a sentiment. To v něm už úplně začalo rozdmýchávat ohně.* Víš, úplně nechápu, na co si pořád hraješ? Kami tě bere za sestru, já ale za někoho, kdo se mi jenom plete. *začne pomalu a vstane.* Já to všechno podstupuji jenom kvůli ní. *je rád, že tam jeho muži už v tuhle chvíli nejsou. Nemusí být u všeho.* Nikoho z mých můžu by si ani neškrábla. Důvod? *podívá se na ní s otázkou.* Nikomu z nich bych nedovolil proti tobě bojovat. Tenhle svár jsem si sem z našeho světa přinesl já a nemíním prolévat jejich krev kvůli tobě. Že tě sledují? Ano, rád mám přehled a jsem zvědaví. Že by si mě tu mohla zabít nesčetně krát? Ano, to je také možné. Být si tím ale stoprocentně jistá, také by to vedlo k tvému zániku. *musí se držet svých kalhot, aby ruku zaměstnal jinak, než katanou.* Stále na mě mluvíš, jako bych byl batole, kterému se povedlo se neposrat. Ani v nejmenším tě netrápí, že mě to všechno co říkáš před Kami snižuje. Ta to možná nechápe a bere to jako náš svár, ale já to v tom cítím. Úplnou nenávist a nadřazenost, kterou si myslíš že máš. A tvoje požehnání? K tomu bych mohl říct spoustu dalších slov. Jak ale myslíš, že se tu před ní teď cítím. *aniž by z ní spustil zrak, na okraji spodních víček se mu začne tvořit slabounký mokrý pruh. Do očí se mu začaly hrnout slzy. Nejsou to slzy hněvu, ale slzy ublížení. Aniž by si to sám uvědomil, cítí, tě ho každým tím slovem sekla na duši. Je rád, že je v úhlu, ve kterém mu Kami nevidí do očí a on sám přestává mrkat, aby mu tak ty slzy nestekly po tváři.* Netuším, co se mezi vámi odehrálo za ty dvě hodiny, ale vím, že se v tobě něco zlomilo. Mám ale pocit, že se to opět snažíš potlačit. *s těmi slovy se otočí, protože už ví, že by dlouho ty slzy nezadržel a musí odejít. Rázným krokem vstoupí na déšť a nadzvedne lehce hlavu, aby mu déšť skropil obličej a schoval jeho slzy.*
Dodatek: *Lana spomenula agentov, ktorých tu mal predtým ale, už tu nie sú, tak neukázala na nich pohľadom a ani inak*
Lana: *Pozrie Takashimu do očí a počúva jeho formuláciu, ako vždy, trochu ide proti nej, no nie je to tak silné ako vždy, veď ani Lana teraz proti nemu nevystupuje.* Nie.. to vážne nemusíš, viem, že tu si silný dosť a viem tiež, že máš niečo s rukou, no to som si len domýšľala, čo to môže byť... viem že tu máš ľudí a viem, že tu si schopný... otestujem ťa, keď sa všetci vrátime tam odkiaľ sme prišli, ako hovorím, bude to len tréning a hlavne... viem, že Kami je silná no i tak každý potrebuje niekoho v dobe svojej slabosti... *Keď to Lana hovorí, pustí im ruky a natiahne si naspäť rukavice, potom si podloží ruky pod bradu a zadíva sa na oboch.* Kami ďakujem ti za tvoju odpoveď, popravde, to,ž e som pre teba ako sestra, to mi úplne stačí, rodina si vždy musí pomáhať a stáť pri sebe... preto toto beriem tak vážne, lebo ak má byť Takashi pri tebe, stáva sa súčasťou našej rodiny... spoločne s Ikarim... *Jemne si povzdychne a upraví vlasy.* Takashi tu a teraz by som ťa mohla zabiť nespočetnekrát... tu nie si pre mňa súper ani s tvojimi agentmi, ktorí tu chodia... *Povie Lana a pohľadom ukáže na každého z nich, aby vedeli, že o nich vie, áno Lana je mrcha a málokto ju dokáže nepozorovane sledovať. Nakoniec sa však Lana nefalšovane usmeje.* Verím vám obom, že spoločne budete mať dobrý život... takže máte moje požehnanie k spoločnému životu... *Keď to Lana hovorí, miesi sa v nej smútok a i radosť, lebo Kami bude šťastná, no je tam i nervozita, kvôli Takashimu, ktorého prijala no nevie aké následky to bude mať do budúcna.* Nejaké otázky?? Práve teraz mám v sebe posledné zbytky sentimentu... takže je to i posledná šanca sa pýtať....
Kami: *Když se mě na Takashi podívá, tak jsem z jeho pohledu poznala, že ví, že je Lana trochu jiná než předtím a navíc jsem měla tušení, že se mě bude určitě ptát na to, co se dělo, když tady nebyl. Poslouchám slova Lany.* 'Myslím, že na toto jí nedokážu odpovědět hned, musím nad tím trochu popřemýšlet, chci, aby se občas ukázal, ale abych jí viděla skoro pořád, tak by to asi nedopadlo dobře, hlavně pro ty dva,' *pomyslím si a pak si poslechnu co říká Takashimu.* 'To budou chtít bojovat ještě tady, tak dobře, ne bojovat, ale trénovat, no, mám takový pocit, že to bude ještě moc zajímavé, až šílené,' *pomyslím si.* Lano, jsi pro mě jako sestra, takže tě nechci ztratit, *řeknu jí a poté čekám, co mi na to řekne.*
Takashi: *z celého toho má zvláštní pocit. Hlavně mu přijde, že i Lana je jiná. Nemá ponětí, co se stalo během těch dvou hodin, co byli sami. Co jí řekla nebo udělala, že je její povaha tak trochu klidnější. Podívá se na Kami. Chvíli na ní nechápavě kouká a pak vrátí zase pohled na Lanu. Poslouchá celou její otázku a už ke konci ztrácí přehled o tom, na co se ptala na začátku. Musí si to všechno srovnat, co po něm vlastně chtěla.* Takže... Chceš tedy po mě vědět, zda jsem ochotný počítat s tím, že by si se motala kolem nás, kdyby byl nějaký problém a chceš si mě zkoušet, zda jsem schopný jí kdykoliv bránit? *Sformuluje otázku zkráceně.* Víš, že je Kami dostatečně schopná a můj styl boje je úplně jiný, než její? Tady jsem rozhodně silnější a schopnější, ale v našem světě bych s ní měl problém. *poví narovinu, protože je už celý z toho nějaký zmatený.* Ale asi klidně. Jestli chceš, můžeme jít klidně teď někam, ale jsem trochu indisponován. *poví a položí svůj pahýl levé ruky na stůl. Konec ruky má pár čísel od okraje stolu. Má to už slušně zahojený, takže to ani neovazuje. Pak ji stáhne zase pod plášť.*
Lana: *Lana sa len na Takashiho zadíva, lebo jemu tá odpoveď trvala o niečo dlhšie, proste si neodpustil komentáre.* Dobre, to by bolo... ale Takashi, i keď si myslím, že nie si hodný Kami, tak to neznamená, že by som ťa zákerne zabila... v minulosti by som ťa asi skôr zmlátila do bezvedomia, ale zabiť ťa?? To by predsa nič neriešilo... a hlavne, keď sa ťa vecne pýtam na niečo, nemusíš to rozširovať o svoje dodatky, na tie môže byť čas i inokedy... *Ako to Lana hovorí, nie je z jej strany vôbec cítiť nejaká nevraživosť, práveže je cítiť akási neutralita a pokoj zo strany Lany.* Dobre teda... už len posledná a jedna vec... Kami... hodláš ma zo svojho života úplne vypustiť... alebo zostaneme rodinou?? *Opýta sa Lana a potom ešte dodá.* Viem, že sme sa o tom rozprávali a verím ti, no potrebujem to teraz počuť ako tu sedíme... *Dodá s úsmevom a pozrie na Takashiho.* Takashi, nezačali sme najlepšie ale chcem sa ťa spýtať, bol by si ochotný ma zavolať na pomoc ak by sa niečo pokazilo?? Pretože ak už chcete byť spolu, chcem byť aspoň tá, ktorá vám pomôže z problémov a hlavne chcem byť tá, ktorá o vážnych veciach, ktoré sa vám stanú, chcem byť tá, ktorá o tom bude prvá vedieť okrem vás... rozumieme si?? A súhlasíš s tým, že raz za čas si ťa otestujem či si nezhrdzavel aby si bol dobrý ochranca Kami, samozrejme nemyslím tým súboj na život a na smrť ale skôr tréning....
Kami: *Když Takashi podal Laně ruku, tak si trochu oddychnu, že nehodlá protestovat, ale zase jsem se trochu bála, co bude chtít Lana. Když jsem se na ní podívala, tak jsem ještě trochu viděla, že ještě není úplně v pohodě po našem rozhovoru. Následně Lana začne mluvit, atak se na ní dívám a čekám, co z ní vyleze.* Ano, *řeknu jí hned poté co Lana domluví, protože jiná odpověď u mě není. Pak začne Lana mluvit na Takashiho.* 'Takže pořád mu Lano ještě nevěříš, ale zkus to prosím,' *pomyslím si a následně poslouchám ty dva. Všimla jsem si, že najednou z okolí začínají odcházet nějací lidé, ale nějak jsem na to nereagovala. Když pak Takashi domluví, tak se usměju, protože jsem věděla, že to tak dopadne.* 'Bojím se, co bude chtít ještě dále,' *pomyslím si a dívám se na Lanu.*
Takashi: *má problém, jí tu ruku svěřit. Od to víc, když mu jí stiskne. Chytá ho v místech kde má silnější pulz. Přemýšlí nad tím, k čemu jí to bude, ale nesmí teď holt lhát. To uvidí, podle otázek. Pak přijde ta ale nejbizarnější a nejneočekavanější otázka, jakou by čekal. Nejprve se ptala Kami, tak si jen počkal n její odpověď. Pak nechápe ale, proč otázka na něj je daleko rozšířenější a proč to pořád naznačuje to, že je úplně neschopnej. Chvíli na ní stále nepřátelsky kouká. Nejvíc ho na tom štve, že jsou všude kolem jeho lidé. Cukne nejprve hlavou do strany. Všichni se začnou tak jak se tam pomalu objevili zase ztrácet, než tam zůstanou jen civilové.* Víš, pořád nechápu, o co ti jde? Nemyslíš, že za ty roky už jsi měla možnost zjistit, co k ní cítím? Proč myslíš, že jsou stále ty naše malé šarvátky? Nebýt jí, oba by jsme se už pobili navzájem. *spustí nejdřív. Nechává jí na svoji odpověď čekat.* Má odpověď se ale nikdy nezmění. Nesvazovat nás pouta toho světa, už by jsme v našem vztahu byli taky někde jinde. *pokračuje. Ještě se chvíli na ní kouká, než jí dá úplnou odpověď.* Ano.
Lana: *Keď ich ruky pevne drží, tak cíti ich pulz veľmi dobre a tiež to ako sa ich telo chvie pri dýchaní. Lana nasmeruje na nich všetky svoje zmysli. "U Kami sa nebojím, že by klamala, no uvidíme ako je na tom Takashi, som dobrá vo vypočúvaní a hlavne v tom, že viem určiť kto klame. Teraz držím ich ruky, takže to na mňa nebudú môcť hrať..." Lana si potom prezrie Takashiho, všimne si, že jej dal druhú ruku, už dávnejšie si domyslela, že s ňou niečo má ale to nie je naozaj jej starosť.* Takže... toto je pre mňa dôležité... po tom čo som si pohovorila s Kami... si musím ujasniť nasledujúce veci... takže Kami... Skutočne miluješ Takashiho a chceš s ním ostať?? *Pozrie pozorne na Kami a čaká na odpoveď, keď Kami odpovie, bude smerovať otázku na Takashiho.* Takashi... Miluješ Kami a chceš s ňou byť?? Budeš ju ochraňovať i keď ja tu nebudem svojím životom a nikdy ju nezradíš?? *Povie takto Lana na oboch úplne vážne, i keď sa jej predstava, že Takashi bude s Kami dvakrát nepáči, Kami mu verí a týmto si chce overiť pravosť citov Kami i Takashiho, síce nikdy s ním nebude úplne spokojná ale aspoň bude vedieť, či klame Takashi alebo to myslí vážne.*
Kami: *Stojím kousek před Lanou a dívám se na ty dva.* 'Lana se chová trochu jinak než předtím,' *pomyslím si a podívám se na Takashiho, protože mě napadlo, že to určitě poznal.* Jo, můžeme, *řeknu souhlasně, protože Takashi nic neřekl, takže to zbylo na mě. Rozešla jsem se za Lanou. Když dojdeme dovnitř, tak se posadím. Když si Takashi sedne vedle mě, tak nic neřeknu a podívám se na Lanu, která na nás promluvila. Koutkem oka jsem se podívala na Takashiho, bylo mi celkem jasné, že asi nebude moc nadšený z toho, že bude muset dát Laně svou ruku. Následně podám Laně svou ruku a čekám, co nám bude chtít říct.*
Takashi: *v první chvíli si toho nevšiml, když šel blíž. Když byl ale u nich viděl, že má Lana špinavá kolena. Sice se je snažila očistit, ale v rozbahněném přístavu a během cestě si klesnout.. Zanechá to jisté stopy. Sice se snažila mít svůj tón, ale po tom prožitku na ní poznal, že je něco jinak, jen netuší co. A dokonce při jejich slovech neměl hned nutkání jí rozbít hlavu. Prostě na něj začala působit jinak a on si nedokáže představit důvod, proč. "Budu se pak muset zeptat Kami, co se stalo." řekne si. Vydá se tedy s nimi​ sednout. Obejde ale Kami, aby seděl na její straně. Nerad nechává svou levou stranu jen tak do prostoru. Posadí se a sleduje jí. Když je ale vyzve, aby jí podali ruce, začne toho litovat. Netuší ani v nejmenším, o co jí jde a už vůbec ne, jestli se jí někdo svěřil s tím, že nemá levou ruku. Nechce se jí do lvího chřtánu dávat všanc i svou druhou ruku, ale když k ní Kami tu svoji natáhne, natáhne i svojí. Musí ale pravou, která je k ní dál, stejně tak jako i Kami, která jí nejspíš podá taky pravou.*
Lana: *Samozrejme, že vedela o Takashim, no až keď bol bližšie pri nich, jej zmysli predsa len boli zamestnané niečím iným. Počúvala Kami a teraz si uvedomila, že city má hlboko v sebe, čo ju veľmi zarazilo, pretože si vždy myslela, že jej pocity zahynuli vtedy keď prešla premenou. "Keď som sa vtedy zobudila, nič som k nikomu necítila... možno je to len kvôli najbližším alebo sa city vrátia?? To by nebolo dobré, budem úplne mimo ak by sa to stalo..." Pomyslí si ale to už Takashi tam bol, ako sa Lana oprašovala, všimla si slzu v odraze vody, ktorá bola na zemi, rýchlo si ju utrela, aby to Takashi nevidel, no istá si tým nebude, či videl jej prvú slzu za niekoľko desiatok rokov.* Tak... ste tu obaja, čo keby sme si sadli?? *Povie Lana a ukáže na stôl a stoličky v jednom podniku neďaleko nich, je to miesto, ktoré je v ústraní od všetkých ostatných. Keď tam prídu a usadia sa, Lana sa zadíva na Takashiho a Kami, pričom položí ruky na stôl.* Takashi... Kami.. podajte mi svoje ruky... *Povie Lana vážne a čaká čo urobia, ak jej ich podajú pevne ich chytí, síce silno no zároveň jemne aby im neublížila.*
Kami: *Stojím a dívám se na ní.* Strach, prostě ses jen bála, že třeba ztratíš ty, na kterých ti záleží, obavy, *odpovím jí na to, že neví, co to bylo.* 'Snažila ses zůstat chladnou a mrtvou, jako tvé tělo, ale tak úplně ti to nejde, jak vidím,' *pomyslím si a dívám se na ní. Když se na mě usměje nebo se o to aspoň pokusí, tak se na ní usměju.* Prostě máš obavy o lidi, na kterých ti záleží, nevím co jiného ti na to říct, *řeknu jí. Když jí po tváři zteče slza, tak mě to celkem překvapí. Poté už jen mlčím a sleduju jí, jak se zvedne ze země a začne se oprašovat. Vyslechnu si její slova a jen na ně souhlasně kývnu hlavou nic neřeknu. Když pak uslyším Takashiho, tak se otočím a usměju se na něj.* Ahoj zlato, ale jo, *řeknu mu, přece jen nemusel vědět, co se tady dělo.*
Takashi: *zahlédl je už z dálky. Trochu ho to zase vzalo, protože si uvědomil, za kým se vlastně rozhodl jít. Ale nic s tím už neudělá. Nakonec se tedy zase rozhoupe a vydá se skrz ulici k nim. Ví, že má Lana nějaké schopnosti, takže o něm už ví. To znamená, že už k nim dojít musí. V hlavě se mu honí spousta důvodu, proč by tam neměl chodit. A je tam jedinej důvod, proč tam chce jít. Ten jediný přehluší všechny, ty ostatní. A to je Kami.* Nazdar, tak jak jste si pokecali? *zeptá se, když k nim dojde.*
Lana: *Lana sa snažila upokojiť ale to, že nemá emócie, to pravda úplne nebola, boli proste zablokované a ich dlhým nepoužívaním sa stalo to, že ak i nejakú emóciu pocítila, nevedela ako presne na ňu zareagovať.* Ja viem... ja viem... e si to nemyslela vážne, bol to len príklad ale tak presvedčivý a tak dokonale podaný, že tá predstava my pohltila celé telo... neviem čo to bolo... *Povie Lana, ktorá v podstate strach nepoznala, ak i z boja ustúpila, tak len kvôli taktike a logike, lebo bola názoru, že v bezvýznamných veciach nebolo nutné nasadzovať život. Pozrela sa na Kami, pokúsila sa o úsmev, no jej herecké schopnosti teraz boli veľmi rozhodené, takže to bolo len chabé napodobnenie úsmevu.* Neviem čo to somnou je... *Povzdychla si a z oka jej vyšla jedna slza, samozrejme, že Lana o tom nevedela, pretože necítila, pritom sa postavila a snažila si zapratať myseľ tým, že sa oprašovala.* Dobre... rozhodla som sa... pohovorím si i s Takashim... urobím to kvôli sebe tentoraz, pretože takto sa chovať nemôžem, je to divné... *Snažila sa pôsobiť chladne ako vždy, no rozrušenie bolo na nej jasne poznať.*
Kami: *Když Lana řekla dvě slova, tak jsem se na ní podívala. Vůbec jsem nechápala, co se to s ní děje, vždyť přece vždy byla taková že na sobě neukázala žádnou slabost nebo nějako takového a najednou tady přede mnou je na koulenou a vypadá jako kdyby se měla každou chvíli snad rozbrečet.* No tak Lano, já to nemyslela vážně, *řeknu jí a poté jí položím ruku na rameno.* 'Ach jo, co s ní budu dělat,' *pomyslím si a dívám se na ní.*
Takashi: *od okamžiku, kdy je zanechal osamotě, dostával pravidelné informace, kde se pohybují a co dělají. Mezitím stihl obejít několik skladovacích prostor zásob, zjistit jejich stav popřípadě nechat sehnat nové zásoby a zboží. Byl si obhlédnout i okraj přístavu, kde plánuje rozšiřování. Měl tam i pár lidí navíc, kteří to tam už postupně vyměřují. Shodou okolností se setkal i s pár muži, kteří mají na starosti dopravu materiálu a že jeho dodávka proběhne bez problémů.* To je výborná zpráva. Tak jen tak dál. *usměje se a potřese si s nima rukou. Pak se zase vydá do přístavu. Obejde několik obchodů, kde si potřebuje promluvit s pár lidmi ohledně vybavení. Nečekal, že mu to půjde všechno tak hladce a během dvou hodin má všechno hotové.* Tak to je super. *stojí před stánkem, kde si objednal čaj a teď ho pomalu dopijí. Nakonec se rozhodl, že se je pokusí vyhledat a tak vyrazí k místu, kde o nich slyšel naposledy. Upřímně se mu s ní nechce zase setkat, ale lepší než aby zůstávala celý den s Kami.*
Lana: Ja.. vieš... *Povie Lana dosť kŕčovito, nečakala takéto prirovnania, nečakala takúto odpoveď, proste čakala vysvetlenie, lenže Kami jej to povedala priamo ale úplne z iného pohľadu.* Ja a emócie... predstaviť si to, že by si ty alebo Renji umrel... boli by ste mŕtvy??!! *Povie preľaknuto pri tej predstave, zrazu pustí dáždnik a chytí sa rukami za hlavu a v očiach má akoby strach. "Bola by som sama!! Bola by som sama!! Nemala by som už žiadnu rodinu!!! A keď by nebola i Mito!! Čo by som robila?!" Prebehlo jej mysľou a pritom pocítila slabosť, nie fyzickú ale duševnú, akoby jej niekto zobral sily, padla na kolená a lapala po dychu, i keď ona dýchať nepotrebuje.* To... je nepredstaviteľné... *Vykoktá zo seba, lebo pred očami sa jej pri tej predstave rozbíja zrkadlo jej sveta, ktorý mala doteraz utvorený. Jej city boli otupené a už niektoré skoro preč, preto toto celé nemihla teraz len tak spracovať, samozrejme stále počúvala Kami a snažila sa skoncentrovať a opäť postaviť, no neišlo to len tak ľahko.* Ja tomu nerozumiem, čo sa to deje Kami-chan...
Kami: *Vyslechnu si Lanu a trochu si povzdechnu.* Ono nejde jen o to, co chci já. Už je to nějakou dobu, co mi dal Suzuya rozkaz, abych se vrátila do Yugy. Navíc tam mám rodinu a ani nevím, jestli ještě vůbec žijou. Oni si určitě myslí, že už jsem mrtvá, když mě tak dlouho neviděli. *řeknu a na chvíli se odmlčím. Chvíli se hrabu v pouzdru, kde mám zbraně a nějaké další věci. Po chvíli z něj vytáhnu řetízek, na kterém je přívěsek měsíce, řetízek je rozbitý, takže jsem ho už dávno nenosila, i když jsem místo něj měla jiný, který jsem měla z tohohle světa, ale nebylo to ono. Chvíli se na něj dívám a pak ho sevřu v ruce. Následně si vyslechnu Lanu.* Takže se chystá něco velkého, tak to jsem moc zvědavá, copak má Suzuya v plánu, *řeknu a na chvíli se zamyslím nad poslední větou.* Jedna část tvého já se ho chce zbavit, ale druhá ne. Víš když chceš někoho zabít, tak znáš někoho, komu na něj záleží, tak si zkus představit, jak by se ta osoba cítila, kdyby zemřela osoba, na které jí záleží. Lano, vím, že víš, jaké by to bylo, kdyby se stalo něco mě nebo Renjimu. Věř mi, myslíš, si, že to nevíš, ale kdyby se stala ta situace, kdyby se nám něco stalo, tak to poznáš. I když ze sebe děláš někoho, kdo nemá žádné emoce, tak je máš, jen prostě si nechceš prostě přiznat, že je máš. Nestalo se ti nikdy, že tě naštval někdo tak, že jsi se neudržela a začala na někoho křičet, i jen třeba toto jsou emoce. Láska? Jednoduše řečeno, prostě miluješ onu osobu, chceš s ní být, ať se děje cokoliv, dobré nebo zlé, budeš jí ochraňovat. Ale když tě zradí, tak to hodně bolí. Nevím, jak ti to říct, prostě když to nezažiješ, tak to tam moc nepochopíš, *řeknu Laně a dívám se na ní.*
Lana: *Lana ju pozorne počúva a potom sa na ňu milo usmeje.* Dobre teda, ja som toto chcela v podstate počuť, viem moc dobre, že si s ním z lásky, teda... lásku plne nechápem... ale už som o tom dosť prečítala a počula... ide o to, že či vlastne by si chcela i po tom, čo budeš teda s ním... zostať v organizácii, predsa len má to pre teba isté výhody... ale obnáša to i určité veci, veď to poznáš, tak či tak bývať v paláci môžeš vždy ale viem, že asi by to bolo pre nás s Takashim trochu zložité sa vyhnúť bez toho, aby sme si ublížili, teda dokedy sa náš vzťah neupraví... *Potom sa zamyslene pozrie do neba a na tvár je padne pár kvapiek.* Nikdy nepochybuj o tom, že sa odtiaľto dostaneš... no teraz však k veci.. ak by všetko išlo dobre... mohla by si ty aj on bývať v nebeskom meste, je to mesto, ktoré sa práve v našom svete rekonštruuje pod dohľadom našej organizácie... mali by ste tam zázemie a tiež potrebnú ochranu, ja by som aspoň bola spokojná, že si v bezpečí ale ja i Takashi by sme boli od seba dosť ďaleko... *Potom sa jej nakloní k uchu a hovorí ďalej.* Hovorila som so Suzuyom... zdá sa, že sa črtá niečo veľké... počíta s mojou pomocou a i s Takashiho... môže to byť nebezpečné... a ja neviem ako sa mám v tej misii k nemu chovať, keď to príde... jedna moja časť ho chce mŕtveho... a druhá vie, že by si bola smutná... neviem na to prestať myslieť... Kami... povedz, čo je to láska, musím to správne pochopiť... možno potom sa pohnem ďalej...
Kami: *Jdu vedle Lany a čekám, co mi bude chtít říct, když se pak pustí do řeči, tak jí mlčky poslouchám. * Možná se ještě objeví, až bude mít hotovo, to co potřebuje udělat. Já vím, že se nemáte moc rádi, že jste si prostě nesedli, ale zkuste spolu prostě aspoň trošku vycházet, *řeknu jí a poté poslouchám co říká dále.* No jo no, nebudeš mi stát za zadkem do konce života, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* Nevím, nemám žádné plány do budoucna, pomalu začínám pochybovat, že se odtud někdy vůbec dostanu, *odpovím jí a poslouchám, co řekne dále.* Chci s ním být. Dítě? Nevím, Takashi by chtěl, ale já si tím nejsem nějak moc jistá, jestli bych to vůbec zvládla, *odpovím jí.* Bydlet, jestli se vrátíme zpět, tak bychom si v Yuga koupili dům, ale to vše se uvidí podle toho, jak to dopadne tady. Já vím, že máš o mě starost, ale já ho miluju a chci s ním být. To nevím, ale vím, že vy dva se moc nemusíte, takže to bude spíše na vás dvou, *odpovím jí a pak se na chvíli nad tím zamyslím.*
Lana: *Najprv zamyslene kráča vedľa Kami a potom sa pomaly rozhovorí.* Vieš... teraz keď sme sami si trochu pohovoríme o nejakých veciach, i keď ma i trochu mrzí, že Takashi odišiel, viem že nie som príjemná a viem,ž e sa chce mojej prítomnosti vyhýbať ale snáď keď dokončí to čo ide robiť sa tu nachvílu ukáže a pohovorím si s vami oboma, i keď sa nemusíme... tak je vždy o čom hovoriť no teraz to nechajme takto... *Povie Lana ako vždy veľmi vážne ale hlavne je vidieť, že to myslí úplne úprimne.* Kami-chan, viem, že ti nemôžem donekonečna stáť za zadkom, tak to povedal i Takashi... viem že som v tomto otravná, ale proste nemôžem si v týchto veciach pomôcť, či už sa jedná o teba alebo o Takashiho... vieš chcela som od teba počuť plány do budúcna a takisto i od Takashiho, no snáď ho neskôr zastihneme... *Lana sa milo usmeje na Kami a pritom sa rozhliadne na tých, ktorí ich sledujú.* Takže chceš sa s Takashim niekde usadiť?? Plánujete nejaké povedzme spoločné záväzky ako je dieťa... a tak podobne... poprípade si si istá, že Takashi má plán... kde by ste mohli žiť, ak by ste sa odtiaľto vrátili?? Vieš... ide o to, že mám o teba starosť v tomto smere, neviem, či mu môžem veriť v tom, ako sa o teba postará do budúcna... a ešte jedna vec, chceš baby som sa stiahla do úzadia a menej vám vstupovala do života??
Kami: *Čekám na Lanu, která najednou zmizela a objevila se před Takashim a ještě mu něco řekla, ale to jsem nerozuměla co.* 'Ach jo, ona si nechá pokoj,' *pomyslím si jen a dále je sleduju. Když se poté se rozejde ke mě, tak se na ní jen mlčky dívám a čekám, jestli něco řekne. Když řekne, že se se mnou ráda projde, tak jen souhlasně kývnu hlavou. Následně nade mnou ještě roztáhne deštník, tak jen pokrčím rameny. Nějak mi ani nevadilo, že prší, déšť jsem měla celkem ráda. Následně s Lanu rozejdu směrem k molu.* Tak když chceš si chceš se mnou promluvit, tak spusť, copak máš na jazyku, *řeknu jí a poté poslouchám její slova.*
Takashi: *udělá pár kroku, když se před ním zastaví. Otočí se na patě, aby se jí nemusel dotknout, protože k tomu nebylo daleko. Už byl nakročený, když se před ním objevila. Zastaví se vedle ní obličej na druhou stranu ulice než kouká ona.* Víš, je to hlavně na její volbě. Možná si tak stará, že by si jí mohla dělat babku, to ale neznamená, že se jí budeš stále srát do života. *poví tak, aby to Kami neslyšela úplně zřetelně.* Ale jestli si myslíš, že to tomu tvému prostoru po srdci ulehčí. *řekne to tak, páč si vůbec není jistý, jestli ta zmije nějaké má.* Nemám s tím problém. Budeš s tím muset ale počkat až domů. Tady by to nemělo tu váhu, kdybych ti nakopal zadek. *a s těmito kroky se vydá zase kupředu. Jen koukne na několik mužů, kteří mají na starosti Lanu sledovat a podávat informace, co kde dělá.*
Lana: *Slová, ktoré od neho počula jej v podstate nič nerobili, všetko toto vyplývalo len z toho, že sa bála o Kami a o ňom mala proste slabú mienku. Rozhodne jej Takashi ešte nedokázal, že je hodný stáť po boku Kami a tak, keď odchádzal, mu Lana len opätovala pohľad. Následne akoby zmizla z očí Kami i všetkých ostatných a objavila sa tesne pred odchádzajúcim Takashim.* Raz mi budeš musieť dokázať, že si jej hoden... takže buď na to pripravený... *Povie Lana chladne no je vidieť, že to nemyslí ako žart, je to čistá pravda, dokedy sa nepreukáže byť dostatočne dobrý v Laniných očiach, nebude mať pokoj. Potom Lana len preruší ich očný kontakt a kráča ku Kami.* Samozrejme, rada sa s tebou prejdem Kami-chan... *Povie Lana a keď je vedľa Kami, tak rozprestrie nad ňu dáždnik, aby na ňu nepršalo.* Musíme si predsa len pohovoriť...
Kami: *Mlčky sleduju Lanu a neřeknu zatím ani slovo. Když ke mě dojde a obejme mě, tak mě to trochu zarazí, ale tak občas Lana dokázala překvapit. Vyslechnu si její slova a následně si povzdechnu.* Nemusíš se o mě bát, umím se o sebe postarat, *řeknu jí naprosto klidným hlasem. Bylo mi jasné, že se její poslední slova týkaly Takashiho.* 'Mám takový pocit, že se ty dva budu muset držet několik metrů od sebe,' *proletí mi hlavou. Poté se podívám a Takashiho.* Jo, klidně běž, *řeknu mu, protože vím, že pro oba dva by to bylo jen utrpení a plno zlých pohledů, kdyby museli ještě déle zůstávat na jednom místě. Následně se od něj nechám políbit a usměju se na něj.* Jo jasně uvidíme se pak doma zlato, *řeknu mu a dívám se jak odchází. Následně se podívám na Lanu.* Nepůjdeme se projít, *řeknu jí a poté počkám, jestli se rozejde za mnou.*
Takashi: *Aniž by hnul brvou, nebo se nějak jeho pohled na Lanu změnil, vyslechne si všechny její slova. Kami to podala ještě jednoduše, podle jeho názoru. Nechal to tak být.* Víš upřímně, už dlouho mě tvoje řeči a nařážky nechávají chladným. Jediný, kdo jí nějak ubližuje, jsi ty s těmahle kecama. *poví a podrbe se na hlavě. I tak se stále tváří, že je mu úplně ukradená celá její existence. Docela rád by s ní zkřížil svůj meč, ale to nejdřív až si dá dokupy tu ruku, protože i tak to bude docela oříšek potom.* Hele zlato, jestli si chcete pokecat, tak mi to je jedno. Já mam ještě ale nějakou povinnost a pokud mi to umožní, že se jí zase zbavím, bonus pro mě. *poví a otočí se na Kami. Pak se skloní, aby jí políbil a odchází.* Uvidíme se pak doma, ano. *houkne na ní ještě a když projde kolem Lany, spiklenecky na ní mrkne.*
Lana: *Očami prebehne po okolí, ušami i nosom cíti okolo seba dosť vojakov, ich pulz i to ako z ťažka niektorí dýchajú, pretože nevedia čo majú čakať. Je pravda, že sem chodieva takto okato, lebo keď chce, dokáže sa tu pohybovať tak, že o nej nik nevie. Lana počúva Kami no pritom si stále premeriava Takashiho, hlavou jej už prebehlo niekoľko spôsobov, akoby sa dal odstrániť natrvalo z jej i z Kaminho života, lenže to by bola Kami smutná, čo sa nezhodovalo s dobre premysleným a logickým plánom.* To znie zaujímavo... takže menšia životná zmena... *Povie Lana zamyslene a potom sa jemne na Kami usmeje a pristúpi k nej, jemne vystrie k nej pravú ruku, lebo nedrží v nej dáždnik a objíme ju.* Tak dúfam, že je to i správne rozhodnutie... nechcem aby si nakoniec skončila nešťastná... ale tak vždy tu budem na to aby si sa mohla vrátiť a ak by sa niečo pokazilo, a niekto ti ublížil, tak... povedzme, že by to nedopadlo pre toho, kto to urobil... pekne... *Ako hovorí tie poslendé slová a objíma Kami, chladnými očami pozrie na Takashiho.* Rozumieme si... že?! *Povie Jeho smerom chladne a potom Kami pustí.* Chcete sa niekde zastaviť alebo môžem ísť kúsok cesty s vami?? *Povie zase smerom na Kami milo akoby sa úplne vymenila jej osobnosť čaká na jej odpoveď.*
Kami: *Šla jsem vedle Takashiho a akorát jsem mu chtěla něco říct, když jsem najednou uviděla, jak lidé, kteří šli po ulici jdou raději bokem nebo rovnou utíkají do uliček, u kterých jsou.* 'Tohle může být jen kvůli jedné osoby, to ani kvůli Suzuyovi by nedělali takový rozruch,' *pomyslím si a jen si potichu povzdechnu, když před sebou uvidím Lanu. Když pak Lana promluvila, tak jsem se na ní chvíli mlčky dívala.* 'Doufám, že se ti dva nepozabíjí, i když slíbili, že se budou snažit jeden druhého ignorovat pomyslím si.* Ahoj, byl čas na změnu, Nee-chan, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* Ovšem to neznamená, že přestanu plnit úkoly pro piráty a taky neznamená, že tě už nemám ráda, jen prostě občas je dobré se pohnout trochu dále, *řeknu jí a čekám, co mi na to řekne.*
Takashi: *dál kráčel a povídal si s Kami, když periferně na ulici několik desítěk metrů před sebou zahlédl postavu. Lidé před ní uhýbali a bylo mu celkem jasné, o koho jde. Už jen podle toho, jak vypadá. Přesto si jí ale nevšímá, dokud nedorazí až k nim a nepromluví na ně. Nechává komunikaci na Kami. S někým jako ona nemá zapotřebí komunikovat a její pohled jí oplácí svým, který jí dává jasně najevo, že je mu úplně volná. Navíc tím, že má takové okaté vzezření, je snadné ji sledovat. Po téhle ulici a po těch okolo se během chvilky prochází v přestrojení pouze jeho lidé, několik jich je i na střechách. Ona je právě ten důvod, proč musí mít vždy ba stráží více lidí, když se přijde bavit do přístavu. Tím že při vstupu do brány viděl pít krev, nerad by, aby toto praktikovala na lidech v přístavu.*
Lana: *Pach sa približoval jej smerom, i keď na chvíľu zastavil. Lana teda položila na stôl peniaze za víno a potom sa vybrala von, roztiahla čierny, čipkovaný dáždnik a išla pachu Takashiho a Kami naproti. Vyzeralo to akoby išla na pohreb, celá bledá, tak ako vždy, čierne oblečenie so sukňou, okolo očí čierne tiene a na perách čierny rúž. Na nechtoch mala čierny lak ale to cez rukavice vidieť nebolo. Už od nich nebola ďaleko, pretože v diaľke rozoznala ich postavy, v prístave bola Lana v celku známa ako prízrak zo záhrobia. Nikdy ju nik nevidel odkiaľ prišla a ako odišla, pretože často používala neviditeľný krok, ktorý vlastne takto maskoval jej pohyby. Ako tak kráčala im oproti, tak i tí najhorší grázli a zločinci je uhýbali z cesty ako baránkovia. Keď bola dosť blízko, nadvihla dáždnik a pozrela sa podozrievavo na Takashiho a potom sa jemne usmiala na Kami.* Ale ale... koho to tu máme?? Na lodi som nenašla teba a ani tvoje veci... nevedela som čo sa robí... no teraz mi to už začína dávať zmysel... *Povedala Lana chladne a pozrela na Takashiho s pohľadom, ktorý jasne dával najavo, že by ho na tomto mieste okamžite zabila.*
Kami: *Nechám se od něj políbil a poté se rozejdu za ním ven.* Tak jo, *řeknu mu a jdu vedle něj.* Lana to ještě neví, ale mám takový pocit, že už určitě něco tuší. Jak jsem si byla pro věci, tak jsem jí tam nikde nepotkala, tak jsem ještě neměla čas jí to říct, *odpovím a poslechnu si jeho další větu.* Hmm doufám, že to pochopí, ona bere spíše věci racionálně, *řeknu mu a podívám se na molo, ke kterému se blížíme.* No jo no, neznáš jí. Taková vždy nebyla. jak jsem jí potkala poprvé, tak byla úplně jiná, milá, hodná, přátelská, *dodám ještě na jeho slova a poté už jdu mlčky.* Počkám tady, *řeknu mu a podívám se po lodích, které jsou aktuálně v přístavu. Jak jsem se tak dívala okolo, tak jsem si všimla, že je tam i Suzuyova loď. Na chvíli se můj pohled přesunul na levou ruku, na které jsem měla náramek, ve kterém byl mechanismus skryté čepele/kuše.* 'Už je to dlouho, co jsme to dostali od jednoho bývalých pirátských vládců,' *pomyslím si. Poté co se Takashi vrátí, tak se na něj jen usměju a rozejdu se za ním.*
Takashi: Výborně. *Usměje se a skloní se, aby ji mohl políbit.* Tak můžeme jít. *poví a vyjde s ní z pokoje. Provede jí komplexem. Až na ulici.* Hm, začneme v přístavu. Tam je to vždycky nejhorší. *Poví jí a jdou k molu. Tam to je přibližně na patnáct minut cesty.* Jak to vůbec vzali na lodi, že odcházíš ke mě? Nebyla Lana proti? Nebo o tom neví? Myslím, že u by mi dělala bordel po přístavu, kdyby to věděla, jak ji znám. *zasměje se.* A to jsem rád, že ji skoro neznám. *poví nakonec vážněji. Bylo jim to asi dáno, že spolu s Lanou vycházet nebudou. Udělali mezi sebou nejspíš tichou dohodu, že kvůli Kami se pokusí spolu vycházet. Rozhodně to tak bere, protože jestli si ji má vzít, musí s ní vycházet. Nějak pro Kami něco znamená a tak ji musí přežít. Dorazí do přístavu, kde vleze rovnou do kanceláře.* Můžeš počkat tu, nebo jít semnou. Jak se ti chce. *poví a zamíří k muži, který to tam má na starost. Řeší tu denní správy ohledně příjezdu a odjezdu lodi, zboží, cestování a mimoděk i dohled nad pirátskými loděmi. Jde mu spíše o jejich počet a pohledem určené vybavení, vyzbrojení a podobně. Dost ho překvapilo, že to dneska je přehledné a v pořádku. Nedávno dosadil nového člověka, který to tu má na starosti, takže se ukázalo, že to byl dobrý tah.* Výborně, když to takhle půjde dál, budu spokojený. *pochválí jí a zase si Kami odvádí dál ulicí, ve které je shodou okolností i podnik, kde sedí Lana, což netuší.*
Lana: *Ako tam sedela, tak premýšľala nad veľa vecami, potom zrazu zacítila jemný pach, ktorý dobre pozná, bola to Kami, následne zacítila ďalší, ktorý tiež je jej známy, ale rozhodne ho nemá moc v láske. Bol to Takashi, ktorého sa rozhodla tolerovať len a len kvôli Kami, ktorá ho z nejakého, pre ňu nejasného dôvodu, milovala. Tak či tak sa tomu, že cíti Kami potešila, lebo chcela sa s ňou stretnúť a chcela vedieť ako sa má, pretože na lodi ju nenašla.* Uvidím, či pôjdu okolo... ak nie, tak si ich rozhodne nájdem... i keď Takashi... ahhhh.... musím sa cez to preniesť...
Kami: *Ležela jsem na posteli a přemýšlela jsem, co bych mohla dělat.* Hmm, proč ne, ráda se projdu, *řeknu mu a následně se zvednu z postele. Ze skříně si vytáhnu modré kraťasy a růžové tričko a převléknu se. Poté zmizím na chvíli do koupelny. Poté co se vrátím tak si ještě připnu pouzdro se zraně mi a katanu. Dojdu k Takashimu a podívám se na něj.* Jo, můžeme vyrazit, no jo no, tak někdo to dělat musí, *řeknu mu a následně zvednu pravou ruku a podívám se na dlaň, na které mám značku od Satsuki, obyčejně nebyla vidět, protože jsem nosila rukavice, ale dneska jsem je neměla.* Tak jdeme, *řeknu mu poté co dám ruku dolů a rozejdu se ke dveřím.*
Takashi: *stojí v ložnici u skříně a zkoumá, co si vzít na sebe. Nakonec se stejně rozhodne pro svůj nový oděv, který si přinesl naposledy. odkaz » Plášť má přehozený přes svou zkrácenou ruku. Pod pláštěm na zádech má zase svoje pláty, které mu chrání slabiny a záda před bodnutím.* Musím na obchůzku. Nechce se ti jít semnou? *zeptá se Kami, když se oblékne a přijde za ní.* Musím zase zjistit, jestli se mi mají všichni kam narvat. Jestli tohle dělá i kage, ještě že jim nechci být. Je to taky samy úřadování. *postěžuje si a zasune si k opasku katanu.* No, já můžu vyrazit. Rozhodla ses nějak? *otočí se k ní a zeptá se.*
Lana: *Nevedela do čoho má pichnúť, pretože všetky náležitosti vybavila a tak sa proste túlala po starom prístave. Nebol večer ale vonku bol jemný dážď a tak nemusela mať na sebe plášť a ani kapucu. Prechádzala to tam pozerala si výklady a obchody, ktoré tam boli. Na sebe mala čierne tričko, s dlhými rukávmi, bolo z hodvábu, kratšiu čiernu čipkovanú sukňu, z toho istého materiálu, pančuchy a čižmy, ktoré mala až na stehná. Vlasy mala rozpustené, na rukách mala rukavice, veľmi elegantné. Niesla si čierny čipkovaný dáždnik, vyzerala skôr, akoby išla z pohrebu až na fakt, že na boku mala priviazanú svoju katanu.* Dnes je nudný deň... žiaden obchod a ani nič podobné... *Povzdychne si a zamieri do nejakého podniku, kde si objedná červené víno, pozerá cez výklad a znudene počíta dažďové kvapky.*
---: ---
Kami: *Když mě obejme, tak se na něj podívám.* Jsem ráda, že jsi zpět, *řeknu mu, když na mě položí hlavu.* Věřím, že už bude lépe zlato, *povím mu souhlasně a poté ho obejmu ještě pevněji. Když mě políbí, tak mu polibek oplatím.* 'Ach jo, doufám, že se brzo zase kvůli něčeho nechytneme, nerada se s ním hádám,' *pomyslím si a podívám se na něj.* Miluju tě, *řeknu mu a opět ho políbím.*
Takashi: *nejspíš oba měli důvod se omluvit. Napětí se mezi nimi mohlo aspoň za těch pár dní uklidnit a mají teď možnost být zase v klidu a spolu. Překvapí ho její reakcí, když k němu vyběhne. Přesto ji obejme svoji volnou rukou. Skloní hlavu a přiloží jí k jejímu temenu. Teď je spokojený. Díky kamenům snad vědmy budou moct zase fungovat o něco lépe a třeba to povede i k rychlému konci v tomto světě. Akorát krystal, ze kterého má udělaný svůj prsten Kami na prstě holt už není k dispozici.* Snad už bude líp zlato. *poví a pak se k ní skloní, aby ji mohl políbit. Už se rozhodl, že zavádět téma na dítě asi nemá smysl. Buďto ho nechce, a nebo není připravena. Tak jako tak, akorát by se tím zase nechal rozhodit a kdo ví, kam by dojel příště.*
Kami: *Dívám se na něj. Když sklopí zrak k zemi, tak nakloním hlavu lehce na jednu stranu. Když domluví, tak se na něj trochu smutně podívám.* Já se ti omlouvám, za to jak jsem reagovala na tvá slova, jen mě to prostě zaskočilo, promiň mi to, *řeknu mu a dívám se na něj.* Jo už jsem se tady celkem zabydlela, *odpovím mu. Ve chvíli, kdy se ke mě rozejde, tak k němu udělám několik rychlým kroků a obejmu ho.*
Takashi: *jak stojí opřený o dveře nevšiml si, že dveře do ložnice jsou zavřené. Takže ho nejspíš neslyšela.* Chvíli se na ní dívá a pak sklopí zrak k zemi.* Promiň... Promiň jak jsem se choval. Asi toho bylo na mě moc poslední dobou tak jsem se nechal unést. Aspoň jsem si zařídil, co jsem potřeboval už delší dobu. *poví a stále se dívá do země.* Koukám, že jsi se už zabydlela. *poví nakonec a zvedne zase oči k ní. Lehce se usměje.* To jsem rád. *poví jenom a vydá se pomalými kroky k ní. Netuší, jestli ji má obejmout nebo se připravit na facku. Tak nějak počítá s tím druhým. Přesto k nictu jednu ruku natáhne, když k ní dojde, aby ji mohl k sobě přitáhnout.*
Kami: *Seděla jsem na posteli a četla jsem si jeden svitek, který jsem si donesla z našeho světa. Jak jsem tak četla, tak jsem po chvíli uslyšela, že někdo otevřel dveře. Poté bylo ticho. Tak jsem se potichu zvedla z postele a rozešla jsem se ke dveřím, které jsem otevřela a vešla jsem do chodby. Když jsem uviděla Takashiho, tak jsem si oddechla.* Ahoj, *řeknu mu a dívám se na něj.* 'Celkem jsem zvědavá, jak bude reagovat po našem rozhovoru,' *pomyslím si a čekám, jestli něco řekne.*
Takashi: *vjíždí pomalu do přístavu. S koněm zajede rovnou do stájí, kde z něj sleze a dá jim ho na odstrojení a prohlédnutí po té cestě. Sám se pomalu vrací do svého bytu. Pak se ale zamyslí. Problém je v tom, že se noční hygienu po té cestě nestaral. Netuší, jestli je Kami ještě u něj, ale musí se nejdřív někam zajít dát dohromady, pokud stále je. Zamíří no jednoho z menších hotelů. Zajistí si hlavně sprchu a dá se dohromady. Nechal si i zajistit nové šaty, kdy mu plášť zase schovává levou ruku. odkaz » Pak teprve se sebere a odejde k sobě domů. Stojí před dveřmi a přemýšlí, jestli má klepat. Sice je to jeho byt, ale zase po tom jak se zachoval neví, co bude dál. Ani jestli tam je nebo ne. Po několika vteřinovém přemýšlení nakonec rovnou vstoupí. Zjistí tak, tě tam je a že se k němu už i nastěhovala. V kuchyni jí nevidí tak hádá, že bude v ložnici. Opře se se o vchodové dveře.* Promiň. *zamumlá do bytu tak, aby ho slyšela.*
Kami: *Už to bylo několik dnů, co Takashi odešel, přičemž řekl, že jde jen na chvíli na vzduch, ale já jsem to nějak neřešila, až bude chtít, tak se vrátí. Byla jsem buď to u něj v bytě nebo v okolí přístavu. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl. Nějakou chvíli jsem přemýšlela, že bych si vzala věci k němu a zůstala s ním v přístavu, ale ze začátku jsem nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Nakonec jsem se rozhodla, že se k němu přestěhuju. Vydala jsem se teda na loď, kde k mému údivu nebyla Lana a tak jsem došla do své kajuty a začala jsem si balit věci. Když jsem měla vše sbalené, tak jsem se vydala zpět do jeho bytu. Následně jsem si během té doby u něj uložila všechny věci a trochu jsem přemýšlela, co bude dále.*
Takashi: *nemá cenu se s ní nadále dohadovat. Proto se jen letmo ukloní.* Tak tedy, sbohem. *poví a vyjde po zpátku z maringotky. Sejde ze schodů a vrací se ke svému koni.* Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé. Fakt mě mrzí, že jsem neviděl toho dalšího generála. Vykašlávala dým. Bylo to tam cítit kouřem, ale nevypadala na to, že by kouřila doutníky. *nasedne na koně a pomalu se rozjede od cirkusu. ''Také je možný, že když Mori ovládá led, budou ostatní mít nějakou schopnost. A tohle vypadá na schopnost podobnou našeho klanu v Yugakure. Mononoke.'' proběhne mu hlavou a tryskem valí s koněm zase zpátky k přístavu. Zabere mu to opět několik dní cesty.*
Vědma: Že si někdo vyžádá smrt je jedn věc, ale kdo je zabije, je viníkem. Vypadněte a už sem nikdy nechoďte. Vaše Edo přesahuje to, které dřímá v králi pirátů. *Chytila brašnu s krystaly.* Myslím, že kdybyste udělal jak tvrdíte, tak byste na tomto světě už dlouho nebyl. Jděte už, a varuji vás, ještě jednou se k nějakému cirkusu, či vědmě, přiblížíte, zemřete. *Vzala do ruky jeden z krystalů. Pevně stiskla.*
Takashi: *chápe, že má vztek. Oprávněně i na něj, ale nemá z ní strach. Nechá jí, ať se vyřve. Sice si pak chvíli mne krk, když ho pustí, ale zjistil, že mu nic nepřervala, tak je to v pohodě.* Kolik jich je? Sedm. *zamyslí se a spočítá si je.* Jop, mělo by jich být sedm. *pak jí poslouchá dál.* Kdyby nebyli otravní lidé od cirkusu, nic takového by se nestalo. Za to, že neví kdo jsem nemůžu. Taky jsem je mohl nechat rozházet po moři, nebo dát všechny cirkusákovi, který si tenkrát vyžádal smrt vaší kolegyně a dalších vědem na setkání. Netuším, k čemu mu byli, ale za jejich smrt může on. To jste asi neviděla, že? *protáhne si ještě ruku, která ho po tom nárazu dveří docela bolí. Zajímalo by ho, co to bylo za chlapa, když se ho tahle tak bála. ''Že by další generál? Škoda, že jsem ho neviděl.'' řekne si a počká na její reakci. Měl v plánu se zase co nejdřív vrátit, ale nevypadá to, že by se k tomu mělo schylovat.*
Vědma: *Seděla v koutku a tahala si vyrvané vlasy v chomáčích z hlavy. Takashi i tak přišel. Ignorovala co říkat, rychle se zvedla a jako duch se ocitla před ním, chytila jeho krk a zaryla mu do něj dlouhé, špičaté nehty.* Ještě jednou se přiblížíte k cirkusu a budete dělat rozruch a zabiju vás osobně! *Zavrčela, pustila ho a otevřela brašnu.* Kolik jich je? *Otřela si krev od nosu a úst, brašnu zavřela.* Uvědomte si, že vaše chování ohrožuje i jiné lidi, jste hulvát, hrubián a nemáte kouska slušnosti v těle, lidi jako vy měly matky potratit. Viděla jsem to už od začátku, že jste hrozba, minimálně pro můj vlastní život. Už nikdy se k žádné vědmě nepřiblížíte, jinak očekávejte svržení vaší vlády nad přístavem a smrt vašich blízkých rukou generálů. *Rozkašlala se a vykašlala chomáček dýmu s černou krví, dým se rozplynul.* Ts. *Otřela si krev do kapesníku.*
Takashi: *zevnitř maringotky se ozval hluk, následován dusotem a pak přišla rána. Odletěl i s dveřmi a zůstal pod nimi ležet. Když se vzpamatoval a dál ze sebe dveře pryč, byl už muž taky pryč. Vědma plácla něco o zavíračce, ale prostě přišel po schodech zase nahoru, zaklepal na bok maringotky a vstoupil.* Dobrý den. Věřím, že nemáte náladu na někoho dalšího po tomhle, ale něco jsem vám přinesl. Před nedávnem jsme u vás byli s vládcem pirátů, když jste stáli u města trhů. Já jsem tedy ležel pod vaším vozem, když mě uspali, ale něco mi řekl. *poví a položí jí na stůl brašnu, kde jsou krystaly mrtvých vědem.*
Vědma: *Kolem celého cirkusu se začala stahovat podivná atmosféra. Povyk a rozruch se brzo dostal až k ní a jejímu nynějšímu zákazníkovi.* /Co to zase kurva je...to s váma nemůžu mít chvilku času?! Říkala jste, že budeme v pohodě a pokecáme si. *Začal se rozčilovat mohutný muž našedivělé pleti, vytrhl si dýmku z úst a vklepal ji. Pro změnu skousl mezi zuby doutník, zapálil ho a foukl Vědmě dým přímo do obličeje.* /Ještě jedno slovo a zadusím vás zevnitř, jasné? *Muž se zvedl a vyrazil dveře maringotky ven, i přes to, že se otevírají dovnitř. Prostě je vykopl a spolu s nimi sejmul i Takashiho.* /Kdo tu u všech čertů dělá bordel? Držte huby vy kreténi a nechte nás v klidu mluvit. *Rozhlédl se po okolí, Vědma se zvedla od stolku a s rudýma zářícíma očima se procpala ven kolem něj, ale chytil ji za vlasy a držel pevně u sebe. Zvedla k němu pohled.* Váš zaplacený čas už vypršel můj pane. Vše, co jste chtěl znát již víte, dovolte mi obsloužit i další zákazníky. *Pustil ji a foukl jí dým do tváře. Vědma jej nevědomky vdechla a muž jí skrze dým začal uvnitř těla roztahovat plíce. Vědma padla na kolena, chrčela bolestí a z očí se jí vytrácela rudá záře a tekly jí slzy. Po chvilce i krev z úst a nosu. Najednou vše přestalo, zrychleně dýchala a muž s dusotem sešel pár schůdků a rozehnal lidi nadávkami, následně zmizel.* D-dnes již zavíráme...moc se omlouvám. *Zmizela ve své maringotce, jen zatáhla korálkový závěs, jelikož dveře jaksi už nebyly.*
Takashi: *cesta mu zabrala pár dní. Po cestě spal, kde se dalo. Bylo mu jedno koho potká, ať šlo o piráty, lupiče či normální občany. Chtěl se jen co nejdřív dostat do cirkusu, který právě stojí pár mil od hlavního města Řádu. Není noc a nemá dneska potřebu se plížit mezi vozy. Koně zaparkuje mezi ostatní koně návštěvníků a vydá se rovnou ke vstupu. Nezajímají ho lidé ani fronty ani to, že na něj křičí, aby se zařadil do fronty jako ostatní. Jeden vyhazovač ho chtěl popadnout a odnést, ale Takashi byl v ráži a nenechal se sebou ani hnout. Využil protivníkovy váhy a svalil ho na zem. Katanou mu pak mířil do obličeje.* Víš kdo já vůbec jsem? *sklonil se a prskal mu do obličeje.* Nech mě být, jinak si váš cirkus u přístavu už ani neškrtne. *poví a pak se otočí a odkráčí. Po cestě zasune katanu do pochvy a míří rovnou k maringotce vědmy, kterou poznává už z dálky. Rozruch se donesl až k frontě u ní, takže mu lidé dál ustupují z cesty. Zastaví se před jejími dveřmi a zaklepe. Počká na vyzvání a pak vstoupí a zavře za sebou dveře.* Dobrý den, přeji. *pozdraví a mžourá oči, aby si na to šero zvykl.*
Kami: *Ještě nějakou dobu sedím, než zvednu hlavu a otřu si slzy. Následně se začnu dívat okolo.* 'Hmm, vypadá to tady celkem pěkné,' *řeknu si pro sebe a následně se zvednu a zajdu se podívat ještě vedle. Když dojdu do kuchyně, tak si vezmu něco k pití a posadím se ke stolu.* 'Hmm, jsem zvědavá, kdy se Takashi vrátí, jak dlouho bude pryč,' *pomyslím si.* 'Jít na loď, nejít tam zpět, nemám náladu na Lanino kázání dneska,' *pomyslím si a dívám se před sebe na stůl.*
Takashi: *po cestě našel jednoho ze svých mužů, po kterém poslal vzkaz Habuovi, že se vzdaluje z přístavu. Kdyby se něco stalo, řešit to bude on. Ve stájích popadl svého koně a vyjel rovnou pryč z přístavu. Jel k určitému místu, která si musel zamapatovat. Má tam totiž schované zbylé krystaly. Ty si uloží do brašny na koni a tryskem vyrazí vstříc planinám země řádu. V tuhle chvíli se musí vydat směrem k hlavnímu městu Řádu, protože u něj se nachází jeho cíl. Bude mu trvat pár dní, než se zase vrátí do starého přístavu. Uvědomuje si, že nebyl zrovna příjemný, ale taky si uvědomuje, že aby se to pohlo, musí je vrátit. Suzuya mu to řekl jasně. "Krystaly stejně nemůžeme používat a musíme je vrátit vědmám. To oni zajišťují brány a ony nám chtě nechtě musí pomoci. Něco se blíží. Něco velkého, co není ani z jednoho světa." To si zapamatoval, když mu to řekl potom, co přišel k sobě.* Jestli to pomůže.. *řekne si a vítr mu za ním rozevlévá plášť.*
Kami: *Mlčky poslouchám jeho slova. Nevím co bych mu na to měla říct, má pravdu, ale prostě nevěděla, co mu na to říct.* 'Co ti mám na to říct,' *proletí mi hlavou.* Proč myslíš, že tady umřeš, *řeknu potichu, ale nějak ani nečekám jeho odpověď. Poté se na něj jen mlčky dívám, jak odchází.* Věř mi, že se chci vrátit domů, nechci tady zůstat, bez tak už si všichni myslí, že jsem mrtvá, *řeknu ve chvíli kdy vyskočil z okna. Nejraději bych odtamtud utekla, ale rozhodla jsem se tam zůstat. Zrovna teď jsem se nechtěla vracet za Lanou, protože by to stejně nepochopila. Rozešla jsem do pokoje a posadila jsem se na postel. Jen jsem si smutně povzdechla a po chvíli jsem si složila hlavu do dlaní a přemýšlela nad tím vším, co se do teď dělo.* 'Nejraději bych to vše udělala jinak,' *pomyslím si a začnou mi téct slzy.*
Takashi: *je rád, že souhlasí s jeho návrhem. Pak se ale opět ozve to slovo časem. Takashi začíná mít dojem, že to slovo je používané už často.* Časem? To je to, co si myslím, že už tolik mít nebudeme. Jak dlouho tu jsme? Jak dlouho jsme spolu? Jak je to dlouho, co jsem tě požádal o ruku? *začne a opře se o stůl.* Čas divoce postupuje a zanecháváme za sebou mladí. Přijde mi to jako včera, co mi před očima zabili matku a já se dostal do Yugakure. Teď mi je už přes třicet a dospělost trávím tady. *rozjede se trochu, ale ani ho nenapadne, že by měl zabrzdit.* Už ani nevím, jaké to je mít chakru a dokonce ani ruku. Už jsem si na to zvykl. A něco jsem tu hlavně dokázal. Já si stejně myslím, že tu jednou umřu. Ne dnes ani třeba za rok, ale určitě tu zemřu. *celou dobu mluví v klidu a ani jednou nezvýšil hlas. Není naštvaný na ní, není naštvání na nikoho. Z hlasu mu jde ale čiré zoufalství zlomeného ducha. Přesune se pro plášť a katanu.* Udělej si pohodlí, prosím. Musím nachvilku na vzduch. *bez řečí se rozeběhl k oknu. Za letu katanou do něj zatlačil a otevřel ho a proletěl ven. Dopadl na protější střechu, odkud se vydal po dalších domech pryč než dopadl na ulici a tou utíkal dál. Směrem ke stájím.*
Kami: *Usměju se na něj.* Tak to ti děkuju, *řeknu mu a usměju se na něj. Nechám se od něj políbit. Když se pak začne opět mluvit, tak se na něj dívám a poslouchám jeho slova. Trochu mě jeho slova zaskočily a trochu jsem nevěděla, co mu na to říct.* Asi bych se mohla časem přestěhovat k tobě, bylo by fajn, kdybychom byli konečně spolu, přece jen doteď to bylo takové až trochu šílené,* řeknu mu a následně se na něj podívám a obejmu ho.* Rodinu? Třeba časem mít budeme, *řeknu mu.*
Takashi: *po jejich slovech se rozhlédne.* No, měl jsem nějaký ten čas na to, aby to tady bylo obyvatelné i pro tebe. *Nechá se políbit a polibek jí opětuje. Když se odtrhnou, pokračuje.* Doufal že by ses sem jednou nastěhovala ke mě a mohli jsme tu bydlet společně, jako pár. Nevíme, jak dlouho tohle potrvá a tak sem si říkal, že třeba jednou i jako rodina. *pokrčí rameny a dívá se jí do očí. Sám si myslí, že už jsou dost stáří na to na, aby měli dítě. A že jsou v temném světě by je neměli nijak zdržovat. Přeci jen už tu žijí několik let a Takashi si už nedovede pomalu ani představit, jaké to je žít s chakrou. Přesto se ale rozhoduje nad jistými věcmi.*
Kami: *Nad jeho slovy jen souhlasně kývnu hlavou a jdu vedle něj. Když po chvíli dojdeme k podzemní chodbě, která vede do jeho pracovně a jeho pokoji. Mlčky jsem ho následuju. Když dojdeme do jeho pokoje, tak se podívám okolo. Vypadalo to tam jinak než minule. Následně si sundám katanu a opři o stěnu.* Máš to tady pěkné, *řeknu mu a poté k němu dojdu a políbím ho.*
Takashi: Super, tak jdeme ke mě tedy. *poví a prochází ulicemi starého přístavu zpět k sídlu, kde má svoji pracovnu i bydlení. Vstoupí s ní do komplexu a vede jí podzemní chodbou do svého pokoje. Podrží jí dveře a pak vstoupí za ní. Sundá si plášť a pověsí ho na věšák vedle dveří. Katanu vytáhne taky a položí jí na skoby vedle věšáku. Svůj byt už si dál více dohromady. Má dvě místnosti, kde jedna funguje jako kuchyně s jídelnou a druhá jako ložnice. Koupelna se sprchovým koutem a záchodem, do které se chodí z ložnice.* Tak si udělej pohodlí. Dneska máme i dostatek neomezeného času. *poví s úsměvem a sundá si i brnění z vrchní části těla, které stále nosí. Jedná se o pláty, které mu chrání záda a slabiny před bodnutím.*
Kami: *Cestou se ještě rozloučím s obsluhou a poté už vyjdu za Takashim ven na ulici. Chytnu ho za ruku a poté se na něj podívám.* Hmm, myslím, že bych mohla jít k tobě, ne ráda půjdu k tobě, *řeknu mu a usměju se na něj.* Nemám co dělat, dneska jsem neměla žádné plány, jen jsem se chtěla někde projít tady po okolí, *odpovím mu a jdu dále vedle něj.*
Takashi: *vstane a dopije svoji sklenici. Pak se rozejde ven. Pokývnutím hlavy se rozloučí s obsluhou a vyjde na tmavou ulici. Společně s Kami se vydává k hlavní ulici kde je větší ruch.* Tak co, nechtěla bys teď zaskočit tedy ke mě? Nebo máš něco na vyřizování? *zeptá se jí a pokračuje v cestě kupředu. Nechce jí nikam nutit. Chtěl by s ní chvíli strávit, ale pokud už má jiné plány, sám se aspoň pustí do svého projektu na rozšíření přístavu. Nejdřív si ale musí hodit řeč se Suzuyou.*
Kami: *Nad jeho slovy se na něj trochu smutně podívám. Bylo mi líto, že jsem mu přidělala práci, ale já jsem tušila, že zrovna já na to nejsem vhodná. Nad jeho otázkou se na chvíli zamyslím.* To netuším, ale někdy se jí na to můžeš zeptat, i když mám pocit, že Yami s dokonce i s Lanou poradí, *řeknu a mírně se pousměju. Na jeho další větu nějak nereaguju. Když se poté ke mě přesune, tak se na něj podívám. Následně se nechám políbit, když polibek skončí, tak se na něj usměju a pohladím ho po tváři.* Jo, můžeme jít, *odpovím mu a poté se zvednu ze židle a rozejdu se za ním ven.*
Takashi: No co se dá dělat. Budu muset najít někoho jiného. *usměje se a pokrčí rameny.* Nevadí. Nějak to zvládnu. *pak se zamyslí nad tím, co jí vlastně říká o Laně i Katsumi.* No, a nechtěla by jít Katsumi dělat pro mě? U mě nehrozí, že bych ji vysál. *zasměje se.* Už jsem dlouho hlavně nevysál ani tebe, což budu muset brzo změnit. Myslím, že ještě dneska. *přesune vedle ní a dá ji svoji jedinou ruku přes rameno. Pak se k ní skloní a políbí jí. Už dojedl a je připraven si ji odvést domů.* Tak co, půjdeme? *zeptá se a položí na stůl peníze. Už mu několikrát tady říkali, že platit nemusí, ale vždycky platí. Nemyslí si, že by měl mít nějaké výjimky.*
Kami: 'Jako nebylo by to asi moc dobré, kdybych ti pomáhala zrovna já,' *pomyslím s a poté konečně dojím.* Promiň, ale myslím, že jsou tady lidi, kteří by ti s tím dokázali pomoci lépe než zrovna já, *řeknu mu a dívám se na něj. Poté vezmu skleničku s džusem a napiju se.* Hmm, jaké mám teďka plány, *zopakuju zamyšleně.* No to sama nevím, zatím nemám žádné plány nejspíše se zase budu muset vrátit za Lanou, jestli má v plánu něco ona, ale já sama nemám aktuálně v plánu nebo můžu být s tebou zase nějakou dobu, i když se mi tam moc nechce nechávat Katsumi samotnou, aby jí náhodou Lana vycucla. *řeknu Takashimu a dívám se na něj.*
Takashi: *zamyslí se. Doufal, že by mu mohla být nápomocna, ale když si to sama nemyslí.* No co se dá dělat. Nevadí. Holt to budu muset nějak jinak vymyslet. *poví s úsměvem a pokračuje. Objedná si další pití a pro Kami džus, pokud má už také dopito, aby tam neseděla na sucho. Musí teď už nějak jenom vymyslet, jak to nadhodit Suzuyovi. Nebo spíše mu to ozámit a říct mu, co by po něm požadoval. ''To zas bude blbej den.'' řekne si v hlavě ale na venek nedává nic najevo.* A jaké budeš mít tedy teďka plány? *zeptá se jí, aby nezůstalo trapné ticho.*
Kami: *Mlčky ho poslouchám a na jeho první slova nic neřeknu. Následně se napiju a dále pokračuju v jídle. Nad jeho dalšími slovy se zamyslím a polknu.* 'Hah, to nevím, jestli sis vybral dobře, mám takový pocit, že na to asi nebudu zrovna ta pravá osoba,' *pomyslím si.* Ráda bych ti pomohla, ale nevím jestli zrovna já jsem k tomu ta pravá osoba, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Takashi: Tak je to jeho boj. Pokud ale udělá něco, co bude proti přístavu, nemůžu to tak nechat a pošlu po něm svoje lidi. *poví a pokrčí rameny. Pokračuje v poklidu v jídle. Srovnává si myšlenky, aby správně formuloval její otázku.* Tak, nejdřív, proč se vůbec ptám. *Začne a zapije sousto.* Po naší misi, kdy jsem tu provedl veřejnou popravu, klesla kriminalita. Přístav je klidnější a není tolik práce s řešením různých problémů. Moji lidé mají tak více volna, ale přesto jej jich hodně. Teď když mají ale méně práce, mají víc času pro sebe a několik jich už dokonce začalo zakládat rodiny. Horší je, že je nemám pomalu kam ubytovat. Chtěl bych proto na krajích přístavu zahájit stavby na rozšíření přístavu. Od tebe bych chtěl moci co se týče vzhledu, popřípadě nějakého interiéru. Pokud by si měla zájem. Přeci jen, ženské oko je v tomhle lepší. Ještě pak potřebuji hodit řeč se Suzuyou teda. Ale chtěl bych tedy znát tvůj názor.*
Kami: *Dále pokračuju v jídle. Nad jeho slovy o Erenovi se trochu zamyslím.* Hmm, co jsem slyšela, tak Katsumi krystal má, takže bude asi mít i on. A co tady provede, tak to bude fakt jen jeho problém, *řeknu mu a napiju se.* Hmm, o co jde s čím bude potřebovat pomoc, *zeptám se ho trochu zvědavě a dívám se na něj.* 'Hmm, to jsem zvědavá, co po mě budeš chtít,' *pomyslím si.*
Takashi: *když vidí, že ji chutná, sám se pustí do jídla. Popadne "krevetu" mezi dva prsty za konec a namočí si ji do omáčky. Pak teprve vloží do úst. K tomu si příkusuje chřest.* Možná je to dobře, že odešel. Kdo ví, co by se mu Stalina nerad bych pak u nás vyvolával válku, protože bych ho tu zabil. *pokrčí rameny.* Zase ale kdo ví, co provede tady, když se bude toulat. Netuším, jestli má zpětný kámen. *poví a vezme si další sousto. Objedná jim ještě další pití.* Víš, přemýšlel jsem a asi bych od tebe potřeboval pomoct, pokud budeš mít zájem. *poví a znova si kousne. Napadlo ho zajímat se o rozšíření. Navíc, pro piráty by to bylo taky přívětivé. O tom by se měl ale spíše později promluvit se Suzuyou. Její názor se mu ale hodí také.*
Kami: *Nad jeho slovy se jen pousměju.* Jo to jo, *řeknu mu jen na to a po chvíli se natáhnu pro džus a napiju se. Když poté vrchní donese jídlo, tak poděkuju za jídlo.* 'Vypadá to celkem dobře,' *pomyslím si, zatím co si jídlo prohlížím. Poté si vezmu příbor.* Dobrou chuť, *řeknu a následně si naberu první sousto. Poté co to spolknu, tak se podívám na Takashiho.* Je to dobré, měl jsi pravdu, *řeknu mu a poté pokračuju v jídle.* Jo jinak, nevím jestli to už víš, ale Eren se naštval, řekl, že sem nepatří a pak ještě ten den odešel někde pryč. Potkala jsem ho ještě po pád dnech za přístavem a pak odtud odešel, *řeknu mu.*
Takashi: *poslouchá jí a občas přikývne.* Hm. Takže i tak Suzuya vydělává. Každý má své metody. *pokrčí rameny a upije zase ze své sklenice. Po chvíli jim nese vrchní jejich oběd. Postaví před ně dva talíře. Každý má na svém hromádku krevetam podobným tvorům usmažených v těstíčku a v tom samém těstíčku obalený i chřest. To ho těšilo, že ten tu mají také. Také dostanou misku sladko pálivé omáčky, která se chuťově vyjímá jakýmkoliv jejich chutím a dodávají tomu lepší požitek. Takashi stále nepřišel na ty dvě ingredience, které tam jsou a právě jedna dělá sladkost a druhá ostrost. odkaz » * Tak, snad ti to bude chutnat. Já na to chodím jak to jen jde, protože to je opravdu dobré. *poví Takashi.* Děkuji Saji san. Dobrou chuť vám přeji. *ukloní se a pak odejde pryč. Takashi je zvědaví na její reakci a tak čeká, dokud si nedá nejdřív Kami.*
Kami: *Sedím a trochu jsem se zamyslela nad úkolem pro Suzuyu, vlastně ani nevím jak to dopadlo, protože už jsem se o to nějak nestarala, protože loď už byla Lany a co říkala, tak mu věci poslala.*'No Lana si celkem dost dělá věci po svém,' *pomyslím si. Když mi donese džus, tak se mírně usměju* Na zdraví, *řeknu a následně se napiju. Nad slovy Takashiho se na něj podívám.* Hmm, každá loď musí mít nějaký zisk a tomu se tak na Lanině lodi nedělo, protože Kori si vyřizovala Laniné věci. A tak když se Lana vrátila, tak jsem jí to řekla, ať si splní úkol. No a místo přepadnutí lodi ty věci nakoupila někde, tak uvidíme, co na to Suzuya řekne. Že si prý Lana nechce dělat nepřátele. A Suzuya je na tom zase opačně, občas se trochu přeceňuje, což zapříčinilo, že jsme už tady málem nebyli nebýt gryfa, *řeknu a opřu se o opěradlo židle.*
Takashi: *vždy když sem přijde přemýšlí, proč zrovna takový název. Ještě ho to ale nezaujalo natolik, aby to musel zjišťovat. Vrchní je už tak ukecaný. Vezme jejich objednávku a zmizí. Než mají hotové jídlo, dostane Kami svůj džus a Takashi něco podobného zázvorovému pivu. Zde ale mají jiné rostliny a tak to má hořkosladkou chuť s nádechem ovoce, které je chuťově podobné pomerančům.* Tak. Na zdraví. *poví a natáhne k ní svoji sklenici. Pak ji přiloží k ústům a tekutinu do ní nalije. Vždy ho ta chuť překvapí.* No, a co jsi tedy měla za úkol? *zeptá se jí a odloží sklenici. Zjišťuje, že vůbec neumí vést normální rozhovory.*
Kami: *Vyslechnu si Takashiho, ale raději nic neřeknu, raději jsem ani nechtěla vědět, co se tam dělo. Jak jsme pokračovali v cestě, tak jsem se dívala okolo, protože tam jsem to nějak ještě neznala. Když pak dojdeme na místo, tak se jen rychle podívám po okolí. Tak nějak jak jsem byla poslední dobou mimo loď a kde byli neznámí lidé, tak jsem byla v pozoru.* Díky, *řeknu mu a vejdu dovnitř.* Zdravím, *řeknu jen a poté se rozejdu vedle Takashiho.*Hmm, já si dám džus, *řeknu a poté se posadím.* 'Saji, takže jeho jméno ještě moc lidí nezná kromě těch nejbližších pomyslím si.*
Takashi: *zamyslí se.* Co jsem dělal jo? No, měli jsme výlet se Suzuyou, který dopadl tak nějak, jak to říct? Asi tak ne úplně, jak bych si představoval, ale přežil jsem. *poví a pokrčí rameny. Zahne do ulice vedle a pokračuje dál. Tam se přibližně uprostřed pohupuje štít, na kterém je vyobrazen mořský had, který je propletený s drakem. Na vrcholu se spojuje voda z hadových úst a plnění z dračích. Taky se to jmenuje je u plazů zkázy.* Tak až po tobě. *poví a otevře jí dveře ven. Vstoupí za ní a hned k nim přiběhne vrchní.* Hezký den, Saji san. Dneska se slečnou. Vítám vás slečno. Pojďte tudy zamnou. *poví a vede je do zadní části, kde Takashi sedává. Utěrkou oklepe stůl a odkud si vytáhne čistý čtvercový ubrus, který jim rozprostřel po stole.* Jako obvykle si dáme. Pití si dám své a Kami? *podívá se na ní a pomůže jí se posadit.*
Kami: Doufám, *řeknu mu a usměju se na něj, když mě pohladí. Když přes mě pak přehodí ruku i s pláštěm, tak se na něj podívám a rozejdu se s ním.* Na oběd, tak jo, přece ti nebudu odmlouvat, *řeknu mu s úsměvem.* A copak jsi dělal poslední dobou, *zeptám se ho.* 'Hmm, nemyslela bych, že ho potkám zrovna tady, spíše jsem myslela, že bude v kanceláři, ale zase jsem ráda, že jsem to tady potkala a nechodím tady sama,' *pomyslím si.*
Takashi: Neboj, určitě dostaneš. Jen co se to tu dořeší tak se vrátíme domů. Uvidíš. *pohladí jí po tváři a pak přes ní přehodí svoji pravou ruku i s pláštěm a vede ji kupředu.* Chtěl jsem jít někam na oběd, tak jestli se chceš přidat, tak tě zvu. *nečeká ani na odpověď a rovnou jí vede směrem k restauraci, o které ví, že tam vaří dobře na zdejší poměry. Nemá to tedy na restaurace v jejich světě, ale zase místní kuchyně taky není tak špatná.*
Kami: *Když mě obejme, tak se pousměju a poté ho pustím.* Jo dobrý. Lana se vrátila, takže loď už si zase řídí ona. Byly jsme vyřídit nějaké její věci, které tady má a ještě úkol, který jsem měla od Suzuyi. A Katsumi skončily klidné časy, musí jí dělat sluhu, *řeknu a poté si vyslechnu jeho otázku.* Hmm, zamyslela jsem se nad tím co mě trápí celou dobu, co jsem tady, jestli se odtud vůbec dostanu, *odpovím mu a pak se na něj podívám.* Nechceš jít někam jinam? Původně jsem mířila za přístav, ale jestli máš nějaký nápad kam jít, *zeptám se ho a usměju se na něj.*
Takashi: *nechá se obejmout a svojí pravou rukou jí také obejme.* Celkem to jde. Jak u tebe? Koukám že zpátky z cest takže máš zase další dobrodružství za sebou co? *pustí jí a koukne se na ní.* Kam tě vedou tvé myšlenky? Vypadala si duchem nepřítomná, skoro si divně vrátila. *poví a rozhlédne se. Na ulici je pár lidí, kteří se přesouvají z bodu A do bodu B a ničeho si nevšímají. Pak je tam pár lidí, kteří se mu vyhýbají obloukem. Je to ta sorta lidí, kteří by neradi dopadli stejně, jako Oroshi. Dřív k tomu svými skutky měli blízko. Jeho muži měli díky takovým stále co na práci. Teď už jich není tolik třeba, takže mají volnější chvíle a můžou se více zaměřovat i na své soukromí a rodiny, což také zapříčinilo, že zatím o pět procent zvedla porodnost v přístavu.*
Kami: *Pokračovala jsem v cestě a dále jsem přemýšlela. Jak jsem tak šla, tak jsem se akorát chystala zahnout do další ulice, abych se pomalu dostala za přístav. Hlavu jsem měla sklopenou byla jsem zamyšlená. Najednou jsem uslyšela, jak na mě někdo promluví. Jen jsem se usmála a zvedla jsem hlavu.* Ahoj zlato, *řeknu mu a usměju se na něj.* Jak se máš, *zeptám se ho a obejmu ho.*
Takashi: *ve svém ohozu se prochází přístavem. Co se vrátil se Suzuyou z jejich cesty, je trochu zmatený z toho, co se událo. Co ho uspali a co byl Suzuya zavřený s vědmou uvnitř, mu toho moc neřekl, co se mezi nimi událo. Nechal to ale být, třeba mu to jednou řekne. Lidé v přístavu se na něj už také dívají jinak. Co nechal vykonat veřejnou popravu, situace v přístavu se více uklidňuje. Méně zločinů, s tím také méně stížností a veřejný pořádek je na vyšší úrovni.* Kdybych to věděl, popravim někoho dřív. *řekne si s úsměvem. Na konci ulice, kterou prochází zahlédne Kami a tak se vydá rovnou k ní. Mezi několika jeho muži se už rozneslo, že jsou zasnoubení, nijak to nepopírá a ani dál neroznáší. Zastaví se před ní.* Ahoj zlato. *osloví jí a čeká na reakci, protože se zdá, že je myšlenkami jinde.*
Kami: *Už je to pár dnů, co jsme se s Lanou vrátili do Starého Přístavu a tak jsem seděla ve své kajutě a přemýšlela jsem, co budu dělat. Byla jsem celkem zvědavá, jestli už se Suzuya s Takashim vrátili. Ještě nějakou dobu jsem seděla na posteli, než jsem si vzala mechanismus skryté čepele/kuše a připnula jsem si ho na levé zápěstí, vzala jsem si pouzdra se zbraněmi a poté jsem si k boku připnula katanu.* 'Hmm, musím na chvíli zmizet z lodě, protože se tady zase dostanu Laně na mušku a bude mě chtít trénovat. Když jsem měla vše, tak jsem vyšla z kajuty, zamkla jsem jí a rychle jsem se dostala rychle pryč z lodě a po molu jsem se rozešla do ulic Starého Přístavu, abych byla chvíli sama a mohla přemýšlet. Jak jsem tak šla, tak jsem se celkem ztratila ve svých myšlenkách.*
---: ---
Katsumi: Dobře, díky, *řeknu Hideyoshi a následně se rozejdu ven. Podívám se okolo a všude jen voda.* 'Jsem zvědavá, kde teď poplujeme,' *pomyslím si a podívám se na Kami.* Hmm, myslím, že nic nepotřebuju, tak jo, tak se zatím měj, *řeknu a ještě nějakou dobu jsem na palubě lodě, než se rozejdu do podpalubí.*
Kami: *Jen se trochu pousměju a následně poté co se Lama rozejde ven, tak se s ní rozejdu ven a podívám se na Katsumi, která si ještě prohlíží věci, která právě dostala od Lany.* 'Hmm, vypadá nadšeně,' *pomyslím si a podívám se na Lanu, která se rozešla do své kajuty.* Dobře, tak zatím, *řeknu a poté se rozejdu k boku lodi. Po chvíli jsem se podívala na Katsumi, která stojí kousek od mě.* Pokud teda nic nepotřebuješ, tak půjdu do své kajuty, *řeknu Katsumi a rozejdu se i s věcmi do své kajuty. Když tam dojdu, tak si věci odložím. Prohlédnu si všechny zbraně, které mám, tak si jen lehce povzdechnu, protože jsem tady toho už měla celkem dost.* 'Mám takový pocit, že už nebudu potřebovat žádné další zbraně nebo se tady už nevlezu a ani toho tolik nepotřebuju,' *pomyslím si a následně si lehnu do postele a přemýšlím.*
Lana: *Jemne sa pousmeje nad poznámkami Kami i Katsumi.* Je to pravda, že minule všetka ostala vo zvitku a ja som si ju nijak neužila... teraz už to tak nie je... zvieracia stojí za nič... *Dodá otrávene a potom sa začne umývať vo vedre v ktorom je voda a pomaly vyzliekať.* Nič za to nechcem... len si želám to, že keď k tomu príde, obe použijete tieto veci tak aby ste ochránili seba a tých na ktorých vám záleží... *Povie Lana a usmeje sa milo na obe.* Plus som si precvičila kovárčinu... *Keď to povie tak Lana už je pomaly umytá a prezlečená.* Teraz nás čaká dlhšia plavba do prístavu, kde mám založený verejný dom... ako som počula, darí sa mu a chcem si vyzdvihnúť zisky, obe máte voľno, užite si zbrane, precvičte sa, ja idem do svojej kajuty plánovať ďalšie cesty na mape. *Keď to Lana povie obom zamáva a vydá sa pomalým krokom do svojej kajuty.*
Katsumi: *Dívám se na Hideyoshi, který něco pije. Ale raději to nekomentuju. Když pak opět začne pokračovat v práci, tak se jen stojím a sleduju jí. Už předtím jsem si všimla, že Kami nebyla moc nadšená z toho štítu, protože vypadal celkem dost velký na ní. Celou dobu co Hideyoshi pracuje, tak mlčím. Když i pak podá dýku a meč, tak i je prohlédnu.* Děkuju moc, vypadají skvěle, *řeknu a dále si zbraně prohlížím. /Yami: Sleduje vše a mlčí, než se rozhodne promluvit.* A copak za to chceš, *zeptá se Yami Hideyoshi.*
Kami: *Když se Lana napije krve, tak se trochu pousměju,* Tentokrát jsi si jí už nezapečetila do svitku, *zeptám se a trochu se na ní usměju. Když si pak všimne, že z toho štítu nejsem moc nadšená, tak ho začne předělávat. Ono to nebylo z toho, že by se mi nelíbil jako takový, ale byl na mě moc velký. Mlčky sleduju, jak předělává štít a poté ještě vyrábí Katsumi nějaké zbraně. Když má vše hotovo, tak si vezmu štít.* Jo, vypadá dobře, i ty zbraně, *řeknu a usměju se. Poté se podívám na Katsumi, co na to řekne.*
Lana: *Lana si upije z fľašky, ktorú si priniesla zo sebou, obsahuje ľudskú krv, ktorú ukradla v nemocnici, následne sa pozrie ne to, že Kami nie je zo štítu nadšená, tak ho vezme a prekuje ho na kruhový, ľahký štít, ktorí sa pre ňu viac hodí. Potom pozrie na Katsumi a chvíľu sa zamyslí, nakoniec vezme železo a začne z neho kuť dve čepele, ktoré niekoľkokrát preloží a nakoniec zakalí. Keď vyrobí rúčky a púzdra, vyleští čepele a urobí posledné úpravy, ako je jej značka, tak zrazu v rukách drží dýku a meč, krásne spracované.* Možno sa ti bude hodiť, obojručný boj je pre také postavy ako ty najlepší, pretože je rýchli... dýka v ľavej ruke meč v pravej... *Lana ich Katsumi podá dýka odkaz » a meč odkaz » Tu je upravený štít Kami odkaz » * Myslím, že pre obe je to super...
Katsumi: *Mlčky vše sleduju a dívám se na ostatní. Když se pak naloží zboží, tak se Kami s Hideyoshi rozejdou do kovárny a tak je následuju. Když tam dojdeme, tak sleduju Hideyoshi, která začne něco vyrábět.* 'Takže štít a kopí? Co teda dostanu já,' *pomyslím si a poté se podívám na Kami, která je z toho celkem dost zaskočená, jak to tak vypadalo.*
BlueBoard.cz ShoutBoard