Přidej zprávu »
--: --
Itachi Hirase: Když jsem se ráno probudil a vydal se ven, překvapil mě Jonin stojící před dveřmi mého domu. (Jonin) Dobré ráno, konečně si vylezl z postele. Mám pro tebe další úkol. V duchu se se zaradoval : "Jupi další mise, jen doufám že to bude něco normálního, né jako minule." A o co de? Zeptal jsem se natěšeně. (Jonin) Nooo moc se neraduj, nebude to moc hezká práce, pojď za mnou. Řekl a mávnul u toho rukou. Moje prvotní radost ze mě po jeho slovech v podstatě okamžitě opadla. Po nějaké době jsme došli před největší nemocnici ve vesnicí. Byl jsem zde jen párkrát na nějaké běžné kontroly. Naštěstí jsem tady nikdy nebyl kvůli něčemu horsímu. Vešli sme dovnitř. Pozdravili jsme paní u recepce a pokračovali dále chodbou. Chodba byla hnusně bílá a všude byl cítit pach desinfekce. Míjel jsem cedulku na které byla šipka která ukazovala kudy vede cesta na operační sál. Právě k jejím dveřím sme dorazili. Pred dveřma byl oprenej mop a další čistící prostředky. (Jonin) Taak a jsme tady. Tamhle si vem ty věci budeš je určitě potřebovat. Popošel ke dveřím a lehce se rukama o ně oprel (Jonin) Jsi připraven? Ani jsem nestačil cokoliv říct a otevřel dveře. Zustal jsem jen zaraženě stát. Všude po zemi i na stěnách byla krev. Z místnosti byl citit zápach podobný hnijícímu masu. (Jonin) Vím jak se teď citíš. Ale je potřeba aby to někdo uklidil. Alespoň zjistíš jaké to doopravdy je na bojišti. Bude to pro tebe dobrý trenink. Až to budeš mít hotové, nahlaš to na recepci a ona mi to oznamí. Pak udelal pečeť tigra a zmizel. " Fuuuha co se to tady proboha stalo a proc to musim sakra uklízet já, takhle jsem si dnešní den opravdu nepředstavoval." Bohuzel nic jiného mi nezbylo, než se do toho pustit. Mopem sem jezdil po mistnosti tam a sem. Neustále jsem si musel měnit vodu, protože byla neustále plná krve. Po neuvěřitelných 3 hodinách úmorné a nechutné driny vydrhnul podlahu tak, že by se z ní dalo večeřet. Vzal jsem houbicku a hadr a začal cistit operovaci lůžko. Celej spocenej a špinavej jsem to po další hodině dokázal vydrhnout. Unavou jsem se na chvíli posadil na zem a odpočíval. Pak jsem vstal a v hlavě jsem měl jedinou myšlenku. " TOHLE UŽ NIKDY" Na recepci jsem nahlásil že je hotovo a vyrazil jsem pomalým unaveným krokem si dát sprchu domů.
--: --
Chang: *Po poslední části Chuuninských zkoušek zkončil Chang v nemocnici. Dlouhou dobu tam ležel sám a nevěděl jestli se stal chuuninem nebo ne. Pomyšlení že by nebyl chuunin ho docela štvalo ale více ho štvalo to že nebyl schopen bránit se tomu klukovi. Chang stále přemýšlel o posledním souboji, o tom co se stalo, jak prohrál atd... Jednoho dne za ním přišla sestřička a řekla.* Changu dneska odpoledne tě propustíme ale dávej na sebe pozor ať se tady zase neukážeš. *Chang se usmál jelikož už se domů těšil a však posmutněl když slyšel že by se měl šetřit.* Sestřičko neboj se já se tady už neukážu. *Řekl velmi odhodlaně. Zdravotní sestra se usmála souhlasně přikývla a odešla. Jen co odešla tak se u Changovi postele objevil Akihito a řekl.* Nazdar prcku slyšel jsem že by tě měli pustit. No mám pro tebe tři zprávy. Jednu hodně dobrou, druhou dobrou a třetí docela na nic. *Jen co to Akihito dořekl tak se Chang usmál a nedočkavým pohlede prosil Akihita aby mu všechno řek. Akihito se rozesmál a řekl.* No Tak začnu od té nejlepší zprávy. Stal si se Chuuninem. *Jen co to Chang uslyšel tak začal skákat radostí, když se uklidnil sedl si na postel a pobídl Akihita aby pokračoval dál.*No budeme spolu v týmu. My dva a eště nějaký tokubets jounin. Nevím kdo to je to se eště nerozhodlo no a teďkon ta nejhorší zpráva až tě pustí tak běž domů vem si své zbraně a přijď k hlavní bráně plníme misi typu C. *Jen co to Chang uslyšel tak se zaradoval a řekl. Sakra my dva v týmu to bude super a jakou plníme misi? *Zeptal se Chang a doufal že mu to Akihito řekne. Bohužel se nedočkal žádné odpovědi.* "Sakra proč mi to nechce říct?" *Pomyslel si a znovu se zeptal Akihita. Akihitio se usmál dal Changovi bingo knížku a řekl.* No doprovodíme rybaře do země vln. Bude to mise minimálně na dva dny a tak si vem dost zbraní a nějaké jídlo a pití. Jo a obrň se trpělivostí ten rybář je dost jak bych to řekl. No je dost protivnej. Maj tě pustit ve dvanáct. Takže ve tři hodiny před hlavní bránou jasné? *Když to Akihito dořekl tak se Chang usmál a řekl.* Super moje první mise typu C. Už se těším až ji budeme plnit. Hele Akihito budeme plnit i nějakou misi typu B? Já jen tak abych věděl. *Když se Chang zeptal tak se Akihito zasmál a řekl.* Changu kamaráde na misích typu B už potkáme nějaké shinobi. Ty jsi nebyl ani na jedné z misích typu C a už by sis troufl na ninji? Musíš vydržet ale ano, jako Chuunin už plníš i mise typu B. Tak jo já už budu muset jít. Dal jsem ti Bingo knihu, kterou hlavně neztrať jo. Jsou v ní informace o nukeinech. Takže je hodně dobrý jí mít u sebe. *Jen co to Akihito dořekl tak beze slova otevřel okno a vyskočil z něj ven.* "Sakra proč nešel dveřmi?" *Pomyslel si Chang, usmál se, zavolal si sestru a doufal že ho pustí o něco dřív. Když přišla sestra tak se Chang usmál a řekl.* Sestři prosim vás mohl bych odtud odejít třeba hned? *Sestra se usmála, změřila Changovi teplotu, tlak a pustila ho domů. Chang se zaradoval oblékl se do svých věcí a běžel domů. Doma si začal balit věci k jídlu a nějaké zbraně. Když měl sbaleno tak si sedl do houpacího křesla a koukal se na hodinky.*
---: ---
Niromi: *Niromi má mít svojí první misi,ale pro Niromiho to je kravina chtěl už chytat nukeniny nebo něco takového.Má se dostavit za hlavní sestrou v nemocnici aby jí pomohl uklízet v celé budově, protože nějaké zdravotní sestry nemůžou kvůli nějaké přednášce z lékařství.Niromi stojí před nemocnicí a rozhoduje se jestli tam má jít, jestli to není pro něj kravina,ale nakonec se rozhodl že tam půjde když to slíbil vešel do vnitř ale neví kde ta hlavní sestra je tak se zeptá jedné sestry u hlavního vchodu.*Prosím vás, kde tu najdu hlavní sestru?*Sestra Niromimu ukázala cestu a Niromi poděkoval,když došel k místnosti kde má být H.sestra tak zaklepe na dveře a vchází do vnitř.*Já se tu mám zastavit jako výpomoc.*povídá Niromi a H.sestra odpoví*jo to si ty,hele bude to jednoduché jen musíš vynést všechno smetí a pak zamést všechny pokoje.*Niromi si myslel že to bude hračka,ale potom mu H.sestra řekla že tam je tam 108 pokojů.Už měl výraz jak kdyby chtěl vyskočit oknem a utéct domů.V tom okamžiku tam vběhne sestra a říká že je něco vážného na druhé straně nemocnice.*Niromi tady máš kartu, s kterou tě pustí všude, ale nesmíš jí stratit! Zeptej se nějaké sestry kde jsou tady košťata a prostě věci na uklízení.*Niromi si vyslechne H.sestru a dostane kartu kde je napsáno-Uklízečka.*,,Tak to si nezasloužím."*ze smutným obličejem se jde zeptat sestry co stojí na druhé straně chodby,kde jsou košťata.Sestra mu řekne kam má jít a Niromi si jde pro koště aby zamet.*,,Když já mám vynést smetí."*Tak se teda otáčí aby sebou nemusel nést koště,vleze do prvního pokoje a bere smetí,v koši skoro nic nebylo takže se Niromi zaradoval že to bude mít hned hotové,ale opak je pravdou asi v jedenáctém pokoji co byl bylo tolik bordelu že musel jít na třikrát.Niromi už nemohl tak si sedl do čekárny a čekal než bude moct,najednou se ho starý pán zeptá.*Proč tu si chlapče?*A Niromi odpoví*Bolí mě nohy,už nemůžu ani chodit.*starý pán se koukne na Niromiho a povídá*Tak to je špatný mě nohy začali bolet v 57letech a ke komu jdeš na kontrolu?*Niromi se vymluvil že ještě musí někam rychle skočit,protože nechtěl starého pána ztrapnit.Niromi šel zase pracovat. Po nějaké té době už měl přes půl pokojů hotovo,sedá si na zem a opře se o zeď,celý zklamaný že musel furt chodit nahoru a dolů z odpadkama.Najednou k němu přídě jedna sestra s pitím v ruce a nabídla Niromimu aby se napil.Niromi celý uřícený ani nic neřekne a hned vypil pul litru džusu.Niromi se na sestřičku usměje a podekuje,pak šel zas pracovat.je u posledního pokoje a celej nadšenej že to půjde naposledy vešel dovnitř, najednou mu spadne úsměv až někam ke kolenům.*,,To si ze mě děláte srandu,to není normální."*všude po pokoji byly odpadky minimálně tak 10 pytlů,Niromi celej nastvanej jde vynášet ty pytle. už to odnesl všechno a šel si pro koště, ale tím jak uklízel tak zapoměl kde to je.Když našel koště tak šel uklízet ale musel potichu,protože už bylo večer a pacijenti spali.Niromimu zametání šlo od ruky jak kdyby to dělal každý den, takže to měl za chvilku skoro hotoví.Když zametal poslední pokoj tak našel na zemi 5ryo,které si dal do kapsy.*,,Super,konečně se to obrátilo k dobrému."*Už uklidil koště a šel za H.sestrou a povídá.*Už to mám.Můžu jít domů? *Sestra povídá.*Ano a dobrou noc.*Niromi se rozloučí a jde domů, než vyšel ven z budovy tak si všimne sestry jak vybírá ryo pro lidi zraněné z válek nebo zboju.Pak si zpomene že našel 5ryo,tak se s nima rozloučí a dává je sestře která Niromimu poděkuje.Niromi celej utahanej jde pomalu domů, protože ho bolí nohy.*,,Tak to byl asi ten nejlepší trénink na výdrž."
Konec: -:-
Kirigaya: *pořad spinka.*
Kiborashi Sensey: Léčí jeho rany a poté pomocí Shunshin no Jutsu se s ním teleportuje k němu domů a pokládá ho na postel.,, měl by sem za suzuyou a říct mu že může na Geninskou Zkoušku. "*Poté pomocí Shunshin no Jutsu se teleportuje pryč.*
Kirigaya: *spinka.*
Kiborashi Sensey: *Sáhne Kirigayovi na rameno a ten usíná.*
Kirigaya: ruce vám nedam můžete jít pryč a dohnavat ho nechci.
Kiborashi Sensey: Hele koukej Suzuya de zejtra dělat Geninskou Zkoušku jako nejnadanější žák tak mě nech ti vyléčit ruce a oba budeme moct jít po svých.Měl bys ho dohnat.
Kirigaya: hmm tak uděláme jinej obchod ruce vám neukazu a vy me necháte i tak.
Kiborashi Sensey: Ne to je obchod ty mi ukazes ruce a já té nechal bejt.
Kirigaya: hmmm to zní jako vyhrožování.
Kiborashi Sensey: Nebo té nechal prooadnout a nestane se nikdy shinoby.!!!
Kirigaya: nebo co.
Kiborashi Sensey: *Pouští Kirigayu.*Ukaž my ty ruce.!!!!
Kirigaya: *zniceho nic se objevuje v nemocnici.*,,co tu dělám."
-:-: -:-
Suzuya Juuzou: *Bere si své oblečení a převléká se potom odchází z nemocnice domů.*
Sestřička: Ano můžeš díky léčivím technikám jsi zdravý jako by se ti nic nestalo tak já už musím za dalším pacientem dávek na sebe pozor.*Odchází.*
Suzuya Juuzou: Ano chtěl by sem se zeptat jestli mužů trénovat?
Sestřička: *Vejde do pokoje a nese nějaké věci pokládá je suzuyovi do postele.*Už můžeš jít domů.než odejde chceš se na něco zeptat?
Suzuya Juuzou: *Probouzí se.Šedá si rozhlíží se ale v pokoji nikdo není.*,,Už asi Ariku pustili domů."Všimne si papírku na stole tak ho sebere a čte.*Suzuyo pustili mě už ráno a já té nechtěla budit tak se sejdeme dnes k veceru v parku Arika.,,a mě pustí kdy ?"
--:--: --:--
Arika: Dobrou Suzuyo .*Lehá si a jde spát.*
Suzuya Juuzou: *Usměje se.*S tebou si rád zatrenuju se zítra do mluvíme. Když nás zítra pouštějí ale už půjdu spát dobrou Ariko. *Lehne si a jde spát.*
Arika: *Stydlivá.*No no no pokud chceš mohli bysme spolu někdy trénovat pokud budeš chtít.?
Suzuya Juuzou: Dík sem v poslední době hodně trénoval ale nevím jestli my stačí az budu bojovat s Kirigayou.
Arika: Dekuju sem nečekala ze budeš takhle nadaný si byl vždycky takovej potichej.
Suzuya Juuzou: * podívá se na Ariku.*Mohli no bojovala si hodně dobře takhle dobre sem se dlouho nepobavil.
Arika: Už by nás mohli pustit co ? * Usměje se .*
Suzuya Juuzou: *Probouzí se ale stále má zavřené oči.,, zítra me pouští domů. "* Otevře oči posadí se podívá se z okna .*,,už je zase noc ?"
Suzuya Juuzou: *zavírá oči a usíná .*
Kirigaya: *otáčí se a odchazi.*
Suzuya Juuzou: Čau.
Kirigaya: já vim tak čau
Suzuya Juuzou: Ten zadek je dobrej .* Ve chvili kdy to řekl vešla do dveří sestřička a podívala se na Suzuyu a Kirigayu .* Promiňte chlapci ze vas rusim ale musím ukončit vaší velice zajímavou konverzaci ale návštěva dnes už bude muset jít pane Juuzou za 3 dny vas pustíme ale musíte odpočívat.*Otočí se a odchází z místnosti.*Blbe ted kvůli tobě vypadam jako uchyl.
Kirigaya: ano sem divnej a jak to víš a určitě je pevnej jak molytanova deska.
suzuya juuzou: Nemá je akorát a je pevnej a divnej si ty.
Kirigaya: prostě je divná a hlavně ma velkej zadek jako sluně
Suzuya Juuzou: No tak definuj proč je divná.
Kirigaya: je divná a Kiborashi nic neříkal
Suzuya Juuzou: * Naštvanym výrazem.* není divná nechápu co tím myslíš. A neříkal Kiborashi něco ?
Kirigaya: no s tou divnou holkou asi 4 dny.
Suzuya Juuzou: To sem celej ja , hele jak dlouho už jsem mimo ?
Kirigaya: Ty a ta tvoje nuda v boji souboje nejsou o zábavě my přijde ze si trochu na hlavu. * Usměje se .*
Suzuya Juuzou: Protože jsem se začal nudit.
kirigaya: no to je pravda ale yamashi byl už vyrizenej toho bych sejmul ale ariku bych nesejmul takže si mi sní pomohl ale proč si mi pomohl s yamashim
Suzuya Juuzou: *Usměje se .* No ale kdyby sem to neudělal tak by to byl nudnej zápas a hlavne by si nemusel vyhrát proti oboum dvoum .
Kirigaya: vyhrály jsme a tvoje šance mi trochu pomohla ale nemusel si to delat.
Suzuya Juuzou: Aha hele jak jsme dopadly ? Doufám ze si to nezkurvil sem ti vytvořil obrovskou šanci.
Kirigaya: ukázal sem se protože nemám co dělat.
Suzuya Juuzou: *probouzí se.pomalu si sedá pořád je velmi slabý podívá se na kirigayu který se zrovna divá z okna*.Arogantně se usměje.Kdopak se to tu ukázal ?
Kirigaya: *Přichází do pokoje kde je Suzuya jde k jeho postely a říká.*možná me neslyšíš ale vyhrály jsme.*usmeje a seda si na židli.*,,počkam tu než se vzbudí."
--:--: --:--
Suzuya Juuzou: *Zrovna se probouzí a rozhlíží se.*,,Já sem v nemocnici ?"*Podívá se kolem a vidí ze tam je další postel a v ni leží Arika.*,,Ona je taky v nemocnici ?? Vyhrály SME nebo ne ." *Znova usíná..*
---:: ---
Kenji: *Trochu zklamaně zamířil opět ke dveřím pokoje. Bratra už nějaký ten pátek znal, takže byl obeznámen s tím, že teď si chce asi trochu poklidně zapřemýšlet.* “Taky bych to měl zkusit.” *Řekl si a otevřel dveře. Mávl bratrovi na rozloučenou a vyběhl pryč. Zvažoval, kam by se mohl vydat přemýšlet. Nakonec si zvolil hřbitov. Když tam dorazil, bylo tam prázdno, jak předpokládal. Posadil se tedy do trávy a zavřel oči.* “Spolehnout se sám na sebe, zbytečně někomu nedůvěřovat, nemít nikoho...To je fakt dvojsečná zbraň. Na jednu stranu mě pak nikdo nezradí, na tu druhou mi zase nikdo nepomůže. To je složitý. Ale počkat, vžyť mám přece bratra, na toho je spolehnutí. Kromě něj nepotřebuju kvanty přátel. Přátelé se musí pečlivě volit.” *Otevřel oči s mírným úsměvem a zvedl se ze země.* “Až budu také jounin, budeme dělat mise společně.” *Pak rychle zamířil domů.*
Raiden: *Zbystřil, když se dozvěděl, že Kenji zřejmě narazil na nějakého zločince. Podíval se na fotku, kterou mu Kenji ukazoval. Rychle si prolétl informace o tomhle nukeninovi. Pak si od bratra vzal svou Bingo knížku zpět.* Časem se na to podívám, ale teď už bys měl jít. *Nechtěl ho vyhánět, ale pár věcí si teď potřeboval promyslet, a to mu nejlépe šlo, když bylo kolem ticho, klid a prázdno.*
Kenji: *S vítězným obličejem kráčel ke skříni, aby se mohl do Bingo knížky podívat. Otevřel ji a začal hledat. Moc dlouho mu to nezabralo. Poté opět skříň zavřel a přešel opět k posteli.* Řekněme, že jsem někoho potkal. *Začal listovat a hledal jeden konkrétní obličej. Po chvíli našel obličej, který jisto jistě patřil tomu chlapci, co ho tehdy potkal. Začal si o něm něco číst. Opravdu tam stálo, že vraždil ve vesnici.* Bijuu Sanbi… *Polkl a zaraženě zíral na řádky. Tohle opravdu vědět nemusel.* “Tak to jsem měl celkem štěstí. “ *Otočil knížku k bratrovi a poklepal na Kazukiho fotku.* S ním jsem měl tu čest se potkat.
Raiden: *Podle výrazu v Kenjiho tváři to vypadalo, že moc nepochopil, ale to mu teď bylo jedno. Stejně si myslel, že je na to ještě moc mladý.* “Měl by sis užívat mládí.” *Trochu si poposedl na posteli.* Měla by být támhle ve skříni mezi mými věcmi. *Odpověděl a ukázal na skříň v rohu místnosti.* Na co se tam ale potřebuješ podívat?
Kenji: *To, co bratr říkal, mu přišlo celkem zvláštní. Zatím to ani moc nechápal. Tak se nechápavě i tvářil. Přemýšlení nad tím si však chtěl nechat až na někdy jindy.* No jasně. *Zasmál se a přiskočil k němu, aby mu také mohl podat ruku. Tak si tedy přátelsky potřásli. Kenji přemýšlel, čím by se tak ještě mohl bratrovi pochlubit, co se stalo zajímavého. Po chvíli si vzpomněl na ten malý incident s tím zvláštním mladým vrahem ze země Řek.* Mohl bych se podívat do tvé Bingo knížky? *Dostal totiž nápad, jak o tom klukovi něco zjistit.*
Raiden: *Zakroutil hlavou a ještě chvíli zvažoval svá slova.* Rozhodně se nijak nechci plést do tvého rozhodování, ale měl bych pro tebe jednu malou radu. Nedělej si zbytečně moc přátel. Možná pak budeš sám, ale budeš vědět, že se sám na sebe můžeš spolehnout a nebudeš mít nikoho, kdo by tě mohl zradit. Dokázat se spoléhat vždy jen sám na sebe bývá mnohdy složité. *Po chvíli se mu povedlo posadit se.* Parťáci? *Natáhl k němu ruku s úsměvem.* “Opravdu, na tebe je spoleh, na rozdíl od jiných.” *Kenji se tak stal jeden z mála, kterým se do budoucna Raiden rozhodl důvěřovat. Své přátele měl rád a záleželo mu na nich, avšak zrada svého domnělého nejbližšího přítele jeho úsudek skoro od základů změnila.* “Aby ses vždy mohl postarat jen sám o sebe, budeš muset zesílit. Vzdát se něčeho na úkor něčeho nového.”
Kenji: *Pozorně naslouchal tomu, co mu bratr říkal. Nelíbilo se, co se dozvídal.* “To je ale srabák.” *Řekl si a zakroutil nad tím hlavou.* To je všechno, co jsi mi chtěl říct? *Zeptal se, protože teď opravdu nevěděl, jestli je tu ještě něco dalšího, nebo to Raiden prostě řekl vše tak, jak to bylo. Zvedl se z postele a zamířil k oknu. Trochu se vyklonil ven, ale pak se opět otočil směrem k bratrovi.*
Raiden: *Dlouze se nadechl, chystajíc bratrovi dlouhý a asi pravděpodobně i nudný monolog.* Jak sis určitě domyslel, důvodem mého zdržení byla mise. Kdyby to bylo jen to, tak bych tu teď neležel v nemocnici. *Na chvíli se zahleděl z okna, ale pak zase pokračoval.* Cestou jsme ale já a můj partner, to je ten týpek, co byl u nás doma, byli přepadeni značnou přesilou. Když jsme začali prohrávat, on si raději zachránil kejhák na úkor toho mého. Jako jeden proti čtyřem silnějším soupeřům jsem neměl šanci, ale i tak se mi podařilo jednoho z nich zabít. Pokračovat dále s bojem už by byla sebevražda, tak jsem napáchal co nejvíc škod a zmizel pryč. *Vlastně neřekl tak úplně to, co říci chtěl, ale i tak to bylo celkem důležité sdělení.*
Kenji: *Přikývl. Je pravda, že se sem dostavil ihned, co si dopis přečetl. Po chvíli se tedy posadil k bratrovi na postel a čekal, jestli k tomu řekne něco sám od sebe, nebo to z něj bude muset tahat jako z chlupaté deky. Jak ho tak pozoroval, přemýšlel co se mu asi stalo.* Něco jsi mi chtěl povědět, ne? *Řekl nakonec, aby přerušil tu trapnou chvíli ticha, která kolem už nějakou dobu panovala.* “Když už jsi mě sem dostal, tak mi alespoň koukej říct, co jsi vyváděl, že jsi musel skončit v nemocnici.” *Řekl si pro sebe nespokojeně a čekal.*
Raiden: *Do dveří vrazil Kenji, jak to on obvykle dělával.* To sis teda pospíšil. *Řekl mu a pokoušel se posadit, ale moc mu to nešlo. Jeho zdravotní stav se po ošetření stával lepším a lepším, ale stále to nebylo to pravé ořechové.* Sedej! *Plácl rukou na postel a posunul se trochu do strany, aby si Kenji mohl sednout.* “Měl bych pro tebe několik věcí, ale pochopíš je ve svém věku?” *Jaksi taksi se pral sám se svým podvědomím, jestli by ho měl vůbec nějakými svými moudry zatěžovat.*
Kenji: *Věděl, že se občas mise můžou protáhnout na delší dobu, ale svého bratra už doma neviděl druhým týdnem. Přišlo mu to při nejmenším hodně zvláštní. Nikdy totiž na tak dlouhou dobu nezmizel. Už nebyl žádný malý prcek, který by neustále potřeboval dohled, ale stejně, tak náhlá bratrova nepřítomnost mu dělala značné starosti. Bylo mu jasné, že by bylo zbytečné se ho jít pokoušet hledat nebo se na něco vyptávat, nezbývalo mu tedy nic jiného než prostě čekat, jak to všechno dopadne. Aby nějak zaměstnal své myšlenkové pochody, pustil se opět do tréninku. I když si svou fyzickou kondici zvýšil, tak si pořád říkal, že ani tu nesmí zanedbávat. Ale stejně se většinou věnoval tréninku ninjutsu. Nakonec se jako obvykle vrátil domů zcela vyčerpaný. Když dorazil ke dveřím, tak si hned všiml papíru, který byl vsunutý pode dveřmi.* “Co to asi je?” *Pomyslel si, když otevíral dveře a bral do ruky papír, úhledně složený do menšího obdélníku. Jako obvykle za sebou bouchl dveřmi a zasedl ke stolu. Papír si rozložil a začal číst.* “Omlouvám se za to, že jsem takovou dobu nebyl k sehnání. Stalo se pár věcí...no, pár věcí, ke kterým bych ti rád něco řekl.” *Na chvíli se zastavil, protože si všiml, že je text značně naškrábaný, což se Raidenově obvyklému stylu psaní nepodobá. Stejně ale četl dál.* “Pokud tedy budeš mít v nejbližší době čas, stav se za mnou do nemocnice. Raiden.” *Jen co to dočetl, nechal dopis ležet na stole a rychle se rozeběhl směrem k nemocnici. Hned jak tam doběhl, začal se zajímat, na jakém pokoji je jeho bratr. Jen co to zjistil, tak se se tam ihned vydal. Vběhl do dveří a to co uviděl s ním celkem zacloumalo. Raiden nevypadal moc dobře, ale i přes spousty obvazů si zachoval milý úsměv.*
BlueBoard.cz ShoutBoard