Přidej zprávu »
---: ---
Temari: *Stojí, ruce svěšené podél těla a hledí na vodní hladinu. Je tak dokonale klidná, na rozdíl od její vlastní duše. Přemýšlí nad tím vším co má před sebou, budoucnost jí velmi tíži. Ale ona už se dávno rozhodla. Je potřeba jen ještě chvíli vydržet a pak to bude dobrý. Musí být, přesvědčuje sebe samotnou ale marně hledá ve svém nitru klid. Možná ho najde v tréninku a tak na chvíli zavře oči a plně uvolní svou vlastní chakru. A už letí po vodní hladině jako blesk! Vypadá to, jako by chodidla napuštěná chakrou ani nedopadala na vodní hladinu, je rychlá. A rychlost Temari miluje, ale to není všechno. V rukou si vytvoří za běhu Rasengan a mrštně jako laň se mihne vzduchem. Tvrdý dopad následuje máchnutí ruky a skála o něco víc zapraská. Navíc se zde vedle několika dalších důlků po rasenganu táhnou docela slušné praskliny. Kde že se tu vzaly? Temari trénuje od rána, usilovně jako o život. Už si stačila vyzkoušet sérii technik, které ovládá ale nakonec se rozhodla vrátit k dobrému Rasenganu. Nyní těžce oddechuje, ale to neznamená, že nezačne v rukou tvořit další Rasengan! Otočí se a znovu se rozběhne po vodní hladině. Tentokrát směřuje k druhému břehu, který už také nese jisté známky toho, že zde už dnes tvrdě trénovala. Válí se zde spousty polámaných stromů ať už přes sebe, nebo na zdař bůh všude možně i nemožně. A Temari na první z nich ladně doskočí jako kočka. Přikrčí se, ale okamžitě vyrazí vpřed a skáče z kmene na kmen až se ocitne před jedním doposud nezničeným stromem. Následuje samozřejmě pohyb ruky vpřed, náraz a následné praskání dřeva až i tento menší strom padne. Teď už je Temari opravdu unavená. Klesne na kolena a vážně dospívá pozvolna k názoru, že je na čase si dopřát menší pauzu. Donutí se vstát a na druhý pokus se jí to opravdu povede. Dovleče se k vodní hladině, kde ze sebe postupně shodí všechny nepotřebné hadříky i zbraně a pak pomalu vkročí do jezera. Pořádně to studí a zpočátku je to nepříjemné, ale když se namočí po chvíli celá tak ten nepříjemný pocit přejde a nahradí ho lepší, mnohem uvolňující. Temari se trochu ošplouchne a pak se zády položí na vodní hladinu. Sleduje slunce, mraky a nádhernou oblohu nad sebou. Zavře oči a začne se soustředit víc na svou vlastní chakru. Představí si jak proudí jejím tělem a pokusí se vycítit veškeré její nedostatky. Kde proudí silněji a kde méně, pak pozvolna přejde k jejímu urovnání zhruba tak stejně, jako to už dělávala snad tisíckrát. Je to zvláštní pocit, nevnímat jak se tělo pohupuje na vlnách ale mysl se zabývá chakrou. Ten pocit se jí zvláštním způsobem zamlouvá. Po chvíli se jí podaří chakru dokonale srovnat a opět převzít plnou kontrolu. Otevře tedy oči a rozhodne se doplavat ke břehu. Usadí se zde a pojí svačinu, kterou si sebou vzala. Nohy zamyšleně nechá máčet ve vodě složené před sebou na sobě. Když po chvíli vstane, rozhodne se že je čas ještě na krátký trénink a pak hurá domů. Chvíli tedy zamyšleně přemýšlí jakou techniku by si ráda zkusila a pak si vzpomene na to, jak kdysi trénovala genjutsu s vyvoláním iluze dopadajícího meteoritu. Kdo ví proč jí ta vzpomínka pobaví a ona se zamyšleně usměje. Pokusí se v hlavě si vybavit veškerý potřebný postup a pak uvolní to správné množství chakry. Nad jezerem se začne zobrazovat ne zrovna příliš ostrý obraz, ale Temari se zamračí a obraz ovlivní svou vůlí a konečně se zaostří. Spokojeně se usměje a pak pobaveně rozmáchne pažemi a nechá iluzi zřítit se do jezera. Zakryje si tvář, ale pak jí dojde že jí vlastně voda nezasáhne protože je to přeci jen iluze. Hloupě se pousměje a rozhlédne kolem. Nejspíš je už čas vydat se domů, sice se jí nechce ale má dnes ještě na starost nějaké úkoly, které musí splnit. Povzdechne si a dojde na břeh. Musí chvíli počkat, až pořádně oschne aby se mohla znovu obléknout. Naštěstí je ještě docela teplo, takže to netrvá zase až tak dlouho a je připravena vyrazit. Ještě jednou se rozhlédne jako by něco, či někoho hledala. Ale je tu přeci jen sama, nebo ne? Chvíli nad tím přemýšlí, než jí dojde že se tím jen ještě víc zdržuje a tak se na to vykašle a drobným krokem se vydá zpět do vesnice za sestřičkami.*
---: ---
Temari: *Dlouho přemýšlela a nemohla se rozhodnout, na jakou oblast tréninku se vlastně chce zaměřit. Po poslední misi totiž zjistila, že by potřebovala získat co největší sílu v jediném zaměření než jako doteď se soustředit na všechny. Nakonec se rozhodla, že i když nejvíc miluje taijutsu, tak se zaměří na svou tajnou zbraň. Proto si našla místečko v horách, kde jí nikdo nebude rušit během tréninku genjutsu. Pro trénink si vybrala jednu techniku, která se jí zdála být obzvláště šikovná. Jde o to, že uživatel vytvoří velmi ostré světlo, kterým je jeho soupeř oslepem. A slepý soupeř, to je něco co se Temari líbí. Jenže k použití techniky má před sebou ještě dlouhou cestu. Navíc nikdy předtím vytvořit žádné iluzinární světlo nezkoušela. Přesto si vybaví všechny kroky z techniky a srazí ruce k sobě. Pokouší se najít to správné množství chakry a pozvolna ho měnit ve světlo. Jenže jak můžeme všichni hádat, první pokus jí absolutně těžce nevyjde. Nestane se totiž vůbec nic. Jen Temi spotřebuje malé množství své chakry. Naštěstí jí má stále poměrně velký dostatek a tak se nemusí bát, že by její pokusy jen tak skončily neúspěchem. Pevně rozhodnutá nevzdat se bez boje to zkouší znovu. Správné množství chakry ba snad už i měla, ale ve chvíli kdy přijde na to, že se má objevit světlo se opět nic nestane. Dvojitý neúspěch jí pěkně podráždí. Na chvíli svého snažení nechá a začne pochodovat sem a tam. Přemýšlí, v kterém kroku udělala chybu a stále na to nemůže přijít. Když provede již nejméně dvanácté otočení, tak jí dojde že nebude jiná cesta než na to přijít jí tolik známou cestou pokus a omyl. Rozhodne se tedy, že nejdřív přistoupí k uklidnění vlastní mysli pomocí meditace. Usadí se na zem, zkříží nožky do tureckého sedu a pokusí se zbavit všech otravných myšlenek. Pak si znovu vybaví popis techniky a snaží si představit jak jednotlivé kroky probíhají. Pěkně pomalu však není kam spěchat. Když si to představuje, tak se to všechno zdá být tak jednoduché. Konečně toho nechá a znovu s klidnou myslí vstane. Trochu se protáhne a pak to znovu zkusí. A konečně se něco děje! Jakmile opakuje stejný postup jako naposledy, tentokrát se jí podaří vytvořit slabé světlo. Je malé, nepatrné a sotva by stačilo na posvícení i když to je samozřejmě směšné protože takhle ta technika nefunguje. Ale je tam, nebo možná spíš chvíli bylo. Protože během chvilky opět zhaslo. I tak to Temari bere jako velký pokrok a přestože nejde o fyzickou námahu tak si trošku unaveně přejede dlaní po čele. Tohle chce trošku se odreagovat, rozhodne se, že se trochu půjde proběhnout, než to zkusí znova. Běhání je pohyb a ten jí opravdu baví, takže udělá pár dlouhých koleček po prostranství jak jí jen omezený prostor dovolí a až pak se vrátí zpět na původní místo. Trochu si vydechne a rukama se opře o kolena. Je spokojená, protože se jí krásně podařilo uvolnit si hlavu od myšlenek a tak to konečně může zkusit znovu. Tentokrát zavře oči a pokouší se si představit to světlo, jaké viděla před malou chvílí, kdy se jí povedl její první malý krůček. Jen se snaží přidat na intenzitě a pak ještě trochu. Tohle by mohlo fungovat, usměje se a pak oči opět otevře a z plic vydá povzbudivý výkřik.* Yooooooooosssshhhhhh! *Při něm zaujme ten správný postoj pro provádění techniky, tedy vzpřímený a pak konečně uvidí jak se jí celkem technika daří. Síla světla které vyvolá rychle roste a pak najednou nečekaně zmizí.* Super… *Malinko se jí pohnou rty v maličkém úsměvu. Dokud si ten pocit pamatuje,tak se rozhodne zkusit to ještě jednou znovu. Soustředění po kterém přijde ten známý převod chakry do techniky a pak se opět rožne světlo a tentokrát vydrží ještě o něco déle. Temari se snaží co nej usilovněji, aby si ten pocit dobře uložila do paměti. Rozhodne se po malém zaváhání pro malou pauzu. Ráno vyjímečně nestihla snídani, takže se na svačinu docela dost těší. Posadí se pěkně do trávy a vyndá z tašky přes rameno malý balíček s jídlem a flašku své oblíbené domácí limonády. Tu prozatím odloží stranou a pustí se nejdříve do rozbalování balíčku s jídlem. Má v něm domácí sendviče s tuňákem, má je moc ráda. Hladově se do nich pustí ale ukusuje je vždy po malých kouscích. Přeci jen je holka a ne nějaký klučičí prase. Takže vychování má na úrovni i když je i rváč. To se v ní prostě nezapře. Dojíst jí trvá tedy poměrně dlouho, protože si jídlo vychutnává a nakonec dojde i na limonádu. Spokojeně si otře ústa do čistého kapesníčku co má u sebe a rozhodne se ještě tak jednou či dvakrát si techniku projít. Má pak ještě nějaké povinnosti, které musí zařídit a taky musí navštívit svého milého studenta. A pak je tu ještě trenér K, i s ním by měla zase někdy jít trénovat. Srdce jí po dlouhé době na chvíli zaplaví klid. S novým odhodláním se pustí do stejného tréninku jako předtím a tak nějak si ho nyní i užívá. Poté se rozhodne vydat za povinnostmi.*
---: ---
Temari: *Všude se válela těla banditů. K obloze stoupal dým a z několika domů stoupal k obloze kouř. Uprostřed toho všeho stála Temari a právě schovávala své zbraně pod plášť. Poradit si s touhle verbeží pro ní nebyl problém. Z poza rohů domů vykukovali obyvatelé, kteří se k ní s díkem pomalu přibližovali. Konečně někdo ukončil jejich trápení a pomohl jim. No Temari to bylo jedno, jejich dík jí nijak nezajímal. Požádala je pouze, zda by si zde někde mohla pořádně den, dva odpočinout a oni pro ní samozřejmě našli volný pokoj. Nechala se od nich odvést a usnula okamžitě i bez jídla jakmile sebou plácla na čistě prostřenou postel. Když se probudila, našla na malém nočním stolku nějaké jídlo a pití. Mlčky pojedla a pak vykoukla ven z okna. Vesničané nezaháleli a kouř už nebylo nikde vidět. Dokonce se pustili do opravy domů, ale jak se zdálo šlo především o mladé či staré muže. Dokonce jim sem tam pomáhaly i ženy. Všude kolem toho pobíhalo spousty dětí a Temari se nerozhodovala dlouho. Proskočila oknem ven a když se všichni zarazili aby na ní překvapeně pohlédli, vzala do ruky velký pytel. Hodila si ho jako nic přes rameno a mlčky se zapojila do oprav. Nebyl pro ní problém unést toho víc, než průměrný muž a navíc jí stačilo vložit trochu chakry do nohou a skočit a hop, už byla nahoře na střeše. Díky její pomoci, se materiál především pak i velké trámy s prkny dostali na místo určení mnohem rychleji. To že Temari musela napínat všechny svaly jí nevadilo. Alespoň si pěkně protáhne svaly a k večeru mohla pozorovat kolik práce toho stihli. Bylo úžasné, že jim pomáhala, tedy pro vesničany. Rozhodli se jí pozvat na menší hostinu, kterou pro ní uspořádali aby se jí alespoň trochu odvděčili za nejen její záchranu ale i pomoc za opravy. Zpočátku se jí totiž báli, protože nemluvila pokud to nebylo nezbytně nutné. Což nebylo skoro nikdy, ale když si pomocí nešikovností dvojice dětí ujasnili, že jim nic nehrozí přijali jí takovou jaká byla. A poměrně rychle si na ní všichni zvykli. Temari je nechtěla urazit a tak zůstala a něco pojedla, ale jinak se k jejich radostné oslavě nepřipojila. V jejím nitru necítila radost, momentálně v ní při pohledu na ně převládal smutek. Tak nějak si konečně uvědomila, že to neudělala pro ně. Na prázdné židli naproti ní na chvíli zahlédla Kamlyn. A ona se na Temi usmála a hned byla vzpomínka pryč. Jistě, byla to pouze její představivost, ale moc dobře věděla, že Kamlyn by to takhle chtěla. Takže zůstala a sledovala všechno dění, dokud nenastala pozdní hodina a ona toho mohla využít, aby se všem omluvila že je unavená. A půjde si lehnout. Přestože to řekla, následující noc toho příliš nenaspala. Nějak nemohla, protože se jí hlavou honily vzpomínky. Byla to těžká noc, ale i tak příliš dlouho nezaspala. Vstala časně a aby nemusela na nic myslet, vydala se znovu pomoci s opravami vesničanům. Tahala materiály, pomáhala je vytáhnout nahoru na střechy a i celý druhý den pracovala s plným nasazením. Ani dnes jí nevadilo, jak je práce namáhavá. To že je poledne si uvědomila, až ve chvíli kdy k ní přistoupila usměvavá žena s plnou miskou dobrého jídla. Pozvali jí na oběd, aby si přisedla k nim. Ale zdvořile je odmítla, pojedla raději sama. Když se na ně při jídle dívala, nevěřila že jim toto štěstí vydrží. Všechna ta záchrana, ty opravy, to vše bylo podle ní na nic. Ona odejde už brzy a přijdou jiní a srovnají to tu zase se zemí. Přesto i nyní cítila, že to co udělala bylo z pohledu její nejdražší kamarádky správné. Udělala to pro ní. odložila prázdnou misku a vyrazila znovu do práce. Pracovala i tentokrát až skoro do večera, ale podařilo se jí společnými silami dokončit nejhorší opravy asi hodinu před večeří. Rozhodla se, že dnes už nezůstane a vrátí se do vesnice. Určitě už jí netrpělivě očekávají. Vesničané se marně snažili a naléhali. Když se rozhodla odejít, seběhla se celá vesnice a vytvořili dvě řady mezi kterými směla čestně projít. Překvapilo jí to, lidé jí mávali a usmívali se. Stejně tak děti, které rodiče drželi za ruce, nebo jim seděli na ramenou. Nedala však údiv znát a brzy nechala vesnici za sebou. Když se naposledy otočila, zdálo se jí že v dálce vidí malou postavu jak na ní s úsměvem mává. Postava se po chvíli rozplynula zpět do vzpomínek, kam patřila. Temari svěsila smutně hlavu a zmizela ve tmě.*
---: ---
Temari: *Zvolna kráčí ulicí, která musí dozajista každou chvilku skončit. Je zamyšlená a tak trochu víc, než obvykle se zdá být mimo. Nevnímá stánkaře, který si přivstal aby stihl vše připravit, než otevře. Stejně tak si nevšímá ani chladu, který se jí zakusuje všude, kde jí nepřiléhá plášť. Přemýšlí o posledních událostech, tak jako poslední dobou často. Srovnává si vše v hlavě a přehodnocuje názory. Ani si neuvědomuje, že když se nečekaně v postranní uličce někdo pohne, automaticky posune ruku na zbraň. Jde však jen o obyčejného občana, který jde po noční šichtě domů. Cesta jí poměrně rychle utíká, ale když opustí uličky a dojde na své oblíbené tréninkové místo, rozhodne se že má jasno.* “Je tu spoustu věcí, které bude potřeba změnit.” *Na tváři se jí pozvolna objeví úšklebek a ona srazí dlaně k sobě. Plášť jí při tom pohybu lehce nadzvedne vítr* “Jak, že to jen stálo v tom svitku?” Znovu si vybaví přesný popis techniky (Fuuton: Shinkuu Renpa) a pak se začne plně koncentrovat na tok vlastní chakry. Vydechne vítr z úst a ten soustředí do jednoho místa a to na skálu. Jenže její mysl je rozhozená a tak se víceméně nic nestane. Ano postup jako takový je správný, ale sílá provedení není nijak extra valná. Je to jen takové neškodné šolichaní, které má do plné techniky opravdu daleko. A Temari tam stojí s rukou stále složenou v poslední pečeti. V mysli vidí svůj poslední zápas. Cítí strach ze smrti, vidí ty dva šílence o tolik silnější než byla ona sama v důsledku čehož stiskne až tak silně rty, že jí z nich vytryskne krev. Prudce zavře oči a na čele jí vyskočí žilky.* Už neeeeeeeeeee! *Její výkřik se rozléhá po skalách ale není zde nikdo kdo by ho mohl slyšet. Když pak prudce otevře oči, její odhodlání je nesrovnatelně větší a smíšené s hněvem. Provede techniku i s celým postupem znovu a tentokrát poryv větru udeří do skály v jednom místě o dost silněji. Před očima má další scénu, vidí Shikiho jak se nečekaně objeví za tím Nukeninem co jí překvapil. Vidí jak vkládá ruce do kapes, přivírá oko a vnímá i lehký pohyb ramen když se na ní otáčí a promlouvá. Promlouvá ta svá zatraceně tvrdá slova, Temari div znovu nevykřikne. Výkřik hněvu v sobě zadusí a sevře několikrát levou ruku v pěst. Aby se trochu uklidnila, než znovu přes zkousnuté zuby procedí.* Hajzle! Zatracený namyšlený hajzle! *Konečně může dát průchod hněvu,když zde nikdo není. Ale není to Shiki na koho se doopravdy hněvá, je to ona samotná komu její hněv patří. Díky nečekanému sledu posledních událostí, šlo všechno jinak. Tak nějak rychleji, bylo to možná tvrdé ale ona dovolila tomu všemu aby jí to ukolébalo. Cítila se tak silná, zatraceně tak dobrý pocit to byl… a pak ho rozbili...* Aaaaaaaaaaaaa *Vykřikne a pak zhluboka nabere vzduch do plic. Soustředí se snad jako nikdy, když vypouští vzduch z plic a ten uniká ven z jejích úst a nabírá na síle. Soustředí ho do jednoho místa a tentokrát se jí to povede na výbornou. Překvapeně slyší jako by skála zasténala nad silou útoku, kterou použila. Stojí tam a dochází jí spousta věcí. Zcela mechanicky provede celý postup ještě jednou! Jenže, tentokrát je pevně rozhodnuta. Odteď bude hledat sílu, sílu potřebnou na to všechno co jí kdy potká. Sílu která by jí udělala nezávislou s možností vše vyřešit po svém. Její mysl se zklidní a ona znovu koncentruje sílu útoku do jednoho místa, hned po té co vítr z úst vypustí. I tentokrát se jí technika povede dokonale. Cítí její sílu, vidí jak její útok sílí ale co cítí? Zklamání nad sebou samotnou, nikoliv radost. Tak nějak ví, že tohle zdaleka nestačí. Jeho síle se ani nepřiblížila.* “Jak zatraceně ubohá technika!” *Znovu zkousne rty, ale i tak pokračuje v tréninku. Znovu a znovu jí používá aby mohla sledovat její účinek a následně ho uznat jako dokonale nedostačující. Když se po nějaké době už cítí hodně vyčerpaná, tak přestane a otočí se k celému tomuto místu zády. Odchází domů úplně v jiném rozpoložení než odcházela doteď vždy když skončila s trénováním. V jejím srdci se usadila hořkost jako nebezpečný jed. Nu což, musí doma udělat ještě spoustu práce, aby něměla Mayu zase kecy.*
---: ---
Karusi: Další den další mise. Tak jdeme na to. *Řekl si Karusi jednoho rána když mu opět přišel svitek se zadáním mise. Pro dnešek bylo jeho misí dělat asistenta jedné významné dáme v Kumogakure.* "Já budu dělat Garde? Jako vážně? Co už. Tak jdeme na věc." *Pro dnešek Karusi zvolil trochu jiný typ oblečení. Oblečen v tmavě šedých dlouhých kalhotech s hnědým páskem a na sobě speciální vestu kterou dostal rok zpět k narozeninám. Byla zároveň pohodlná avšak byla i dost vzhledově společenská. Stoupl si před zrcadlo a koukal na sebe.* "Myslím že takhle mohu jít." *Karusi se vydal do bohatší čtvrti Kumogakure kde měla čekat dáma které měl dnes dělat Garde. Když ji uviděl trochu si povzdechl. Byla to klasická zbohatlá panička. Karusi věděl že toto je test toho jestli se nechá vyvést z míry a nebo ne. Nadechl se a vydechl. Přišel k ženě.* (Karusi) Dobrý den. Jmé jmíno je Karusi Inko. Pro dnešek vám budu dělat doprovod. (Žena) Jaký sladký malý kluk. Vidím že si uvědomuješ s kým budeš dnes trávit čas. Zvolil jsi správné oblečení. Ten co se mnou byl minule byl oblečený jako vagabund. Aby jsi věděl co nás dnes čeká. *Podala mu lístek.* (Žena) Tady jsou úkoly které musíš stihnout než skončím u své kadeřnice. Potom půjdeme spolu do obchodního centra kde mi pomůžeš vybrat nové šaty. Nakonec do divadla na operu kde ppotřebuju doprovod protože můj neschopný manžel bude zase pít. Takže jdeme ke kadeřnici. *Karusi si v duchu povzdechl. Bylo mu jasné že to bude záhul. Došly až ke kadeřnici kde žena si šla nechat dělat vlasy a Karusiho povinosti započaly. Utíkal do šistírny kde měl vyzvednout šaty které si tam žena nechala čistit. Když byl hotový vydal se na tržiště kde měl koulit jeden šperk který žena velmi chtěla ale dle jejích slov neměla nidky čas se zde zastavit. Dále pro objednávku zákusků v místní cukrárně. Když toto vše oběhl vydal se zpět ke kadeřnici. Vypadal jak vánoční stromeček. Žena byla v půlce procedury.* "Jak může úprava vlasů trvat tak dlouho." (Žena) Tady máš klíče kluku a odnes všechny věci ke mě domů. Pak se vrať. *Karusi to splnil a během 20 minut byl zpět. Žena byla načesána a načančaná. Když se odebraly do obchoďáku bylo jasné co teď příjde. Z Karusiho bude opět vánoční stromeček. Měl pravdu. Během 30 minut měl kabele v rukách a pomalu už i v zubech. Díky bohu žena už dál nic nakupovat nechtěla a hlavně se blížila část s divadlem. Na tu se těšil z této mise snad nejvíc. Byl shinobi ale i muž kultury. Když došli do divadla a usadili se v soukromé lóži žena si Karusiho znovu prohlédla a lehce se usmála. Karusi si toho všiml ale nevěděl co to u ženy znamená. Když opera skončila a oni vyšly z l´že otočila se žena na Karusiho.* (Žena) Jak se ti představení líbilo chlapče? (Karusi) "úplně klidně" Bylo to zajímavé. Nečekal jsem že někdo dokáže udělat natolik komplexní operu ve které se budou ukazovat i prvky Deus Ex Machina. *Žena vytřeštila oči. Nečekala že Karusi ze sebe dostane takovou odpověď. Když dorazili k jejímu domu žena se na něj usmála.* (Žena) Musím říct že jsi předčil má očekávání chlapče. Muž kultury. Buď si jistý že jsi uspěl. Podám hlášení jak jsem s tebou byla spokojena. Teď už běž domů. *Karusi se uklonil a jak mu řekla vydal se domů.*
---: ---
Temari: “Jak má zatraceně běhat rychle, když jí její trenér K ověsil tímhle vším?” *Temari se trochu mračí, protože si jí zrovna prohlíží (K) a ona si připadá jako vánoční stromeček. Jenže to, čím jí ověsil jsou teda moc pěkně těžké dárečky.* Jo tohle půjde. *Řekne pouze k Temari a pak poodstoupí. Očividně se K dobře baví.* Příště si rozmyslím, před tebou říkat že mě nebaví trénovat rychlost sama. *V odpověď pouze K pokrčí rameny.* Jo to bys neměla, ale chápeš že vše souvisí se vším ne? Takže tahle závaží a náklad poslouží dokonale. Prostě jen musíš být stejně rychlá jako vždy. *No za tahle slova by ho ráda Temi zabila.* “jasně holka, prostě buď stejně rychlá jako vždy.” *Přivře oči až na malé škvírky a jasně mu tak dá najevo, jak moc jí štve.* To je správný přístup, jen si udrž to nadšení! *Tak tahle slova dala Temari tvrdou ránu do žaludku. Ale překousne je a na venek klidně mu odvětí.* Můžeme tedy už začít? *Trenér K přikývne a rukama opíše oblouk kolem sebe.* Jak vidíš, tohle údolí je dokonalé. Samé skály a spousty stěn. Tvůj úkol je co nejdéle běhat pokud možno dokola tohoto prostranství. No a pokud si budu myslet, že to flákáš, provedu na tebe útok. Nebo možná taky, když se budu moc nudit. *Tu druhou větu dodá K se zákeřným úsměvem. Temari by ho za ní nejraději ugrilovala na vlastním Katonu zaživa. Nechápe, proč si jí tolik dobírá a hlavně proč jí to samotnou tolik štve. Ale pouze chladně přikývne, že jako rozumí. Rozhlédne se a očima si vybere nejlepší náročné kolečko a pak se rozeběhne a vyskočí na nejbližší skalní stěnu. I přes tu veškerou těžkou zátěž se prozatím drží a běží. Netrvá příliš dlouho a celé tělo začíná dostávat tvrdě zabrat, poměrně se potí ale pokračuje. Trenér K jí se zájmem pozoruje.* “Zlepšila se mrška a je stále tvrdší. Jen ten její chlad…” *Trenér K své myšlenky přeruší a pak se rozhodne jí popíchnout.* Hej neulehčuj si to! *Načež se mu v rukou objeví kunai, který po ní hodí a pak dva další. Temari jeho slova urazí,protože ona se přeci nefláká na rozdíl od něho! Přesto i bez sharinganu, o kterém on mimochodem neví, obratně i s nákladem uskakuje vždy stranou. Takže se jí ani jejího nákladu žádný z kunaiů ani nedotkne.* To nebylo špatné! *CHvíli opět Temari nechá běhat a pak, dkyž se mu zdá, že její mysl trochu otupuje z opakované námahy nečekaně zavolá.* Fuuton: Eaboru No Jutsu! *Chce tak Temi upozornit, že přijde další zákeřnost. Sám vyfoukl vzduch do své ruky, kde se zformoval do koule větru. A tu kouli hodí po Temari. Ta koule má sílu až takovou, že prorazí díru do skály. No Temi to rozhodně probere, ještě že se tomu útoku vyhnula.* Chceš mě zabít! *křikne na něho na půl nahněvaně a na půl zaskočeně. Ale pokračuje dál v tréninku.* Jen když ti to pomůže se zlepšit! *Zakřičí na ní provokativně její trenér K v odpověď. No po této odpovědi Temari naskočí žilky na čele. Až trénink skončí, plánuje s ním párkrát praštit tvrdě o skálu. Po očku ho (k) stále pozoruje a tak si všimne, že opět vyfoukl vzduch do své ruky. Tentokrát bez varování!* “Ten hajzl!” *Temari své rychle se unavující tělo přinutí opět zrychlit a vrhne se vpřed jak jen to jde, trochu stranou aby se tomu útoku vyhnula. Naštěstí se jí to podaří a odměnou jí je nevinný úsměv na tváři jejího trenéra K. Jenže ten úsměv je divný, jeho ruce! Temari si toho všimne jen tak tak, protože právě hned po druhém vzduchovém útoku vypustil třetí! Temari stihne zvýšit chakru v chodidlech a odrazit se směrem nahoru, kde se přichytí chodidly na stěnu skály. Poslední útok jí mine jen o vlásek, úplně cítí sílu techniky prosvištět kolem ní a pak pod ní do třetice poprská skála. Temari ztěžka oddechuje a cítí se zaskočená když uslyší potlesk od trenéra K.* Tohle bylo fakt dobrý. Víš, chtěl bych aby jsi věděla že od doby co jsem tě poznal. No vlastně Temari, ty už nejsi ta malá holka a já… Chtěl bych aby jsi věděla, že jsem na tebe hrdý. *Ta slova jsou ještě větší překvapení než jeho útoky. Temari seskáče unaveně dolů a pomalu k němu (ke K) přijde. Díky jeho slovm se na něho přeci jen nemůže zlobit. Mírně se usměje.* Už toho mám dost, pojďme domů. *Požádá ho Temi a on jen přikývne a tak tedy jdou směrem domů.*
---: ---
Temari: *Temari stojí na kraji příkré skalní stěny. Dívá se pod sebe na místo, kde leží její věci. Tedy taška se svačinou, zbytek věcí má na sobě. Její černý plášť s rudými květy mírně plápolá ve větru. Ale jí to nijak neruší při přemýšlení. A pak zcela nečekaně a automaticky se rozběhne dolů po skalní stěně. V chodidlech má samozřejmě vloženou chakru, díky čemuž se bezhlavě nezřítí na dno propasti. Jenže to není všechno. Složí pečetě a za běhu vypustí několik ohnivých střel (Katon housenka no jutsu), které se rozplynou neškodně o kamenné dno hluboko pod Temi. Používat tu techniku a zároveň neztratit soustředění na běh po kolmé skále a snažit se sledovat i své nejbližší okolí, to dá Temi docela zabrat. Naštěstí se stihne i včas odrazit a doskočit bezpečně na zem. Zde se rukou opře lehce o skálu a chvíli jen tak lehce odpočívá, než se od ní odlepí a dojde na své místo. Posadí se ve svém výklenku v údolí bohů Hromu a začne meditovat o své chakře. Zdá se jí jako rozbouřený bolavý oceán. A tak jí myslí jemně pohladí a pak znovu, dokud není spokojená s jejím lehkým zmírněním. Po té jí rovnoměrně rozdělí do všech částí těla a hezky jí srovná. Nějakou dobu jí to zabere, ale ve výsledku je spokojená. Pomalu vstane a protáhne se. Zvedne hlavu a sleduje krátkým pohledem jak nad ní přeletěli nějaké vrány.* Je na čase zkusit to směrem nahoru. *Pronese samozřejmě jak jinak, než jen čistě pro sebe a pak odhodlaně opět vloží chakru do chodidel. No upřímně, běžet nahoru je o dost namáhavější, než jen brzdit dolů při sestupu. Temari musí vynaložit víc síly i chakry a tak se jí první technika příliš nepovede. Ohnivé střely jsou jen dvě a první neškodně zmizí pouhých pár centimetrů od ní. Druhá pak narazí jinam než chtěla, což Temi dost rozladí. No ještě má nějaký čas a tak to zkusí znovu ještě jednou, než vyskočí nahoře přes okraj. No druhý pokus při stejném výstupu už je o něco lepší. Ale stále to není prostě ono. Proto se rozhodne seskákat až úplně dolů a trénovat víc výstupy společně s katonem. Je to logické zaměřit se na své největší slabiny a dokonale je vypilovat. Temi to ví a tak na sobě pracuje po několik dalších drsných výstupů než pocítí že potřebuje další oddych. Rozhodne si vzít jídlo nahoru a posadí se na okraj stěny. Nohama bezstarostně pohupuje ve vzduchu a užívá si tu nezaměnitelnou chvíli společně s menším odpočinkem. Tady nahoře se jí moc líbí! Je tu krásně a jeden by chtěl mít křídla a následovat vrány, které už jsou mezitím samozřejmě na obzoru jako pouhé malé body. Temari se moc líbí a doufá, že jednou získá vlastní kuchiouse. Jenže pak si uvědomí, že už odpočívala dost dlouho a tak vstane. Vrátí se k tréninku nejdříve při sestupu a samozřejmě opět zapojí katon. Ale pak už se zase zaměří na výstupy, které provede třikrát po sobě. Celkem si sáhne na hranici svých možností protože pozvolna začíná cítit, jak jí chakra dochází. Přesto se posadí do trávy a unaveně se opře zády o chladivou stěnu skály. Je to tak příjemný pocit a navíc má pocit, jako by skála na její blízkost reagovala. Samozřejmě je to jen pocit. Ale i tak jí to nějak psychicky pomáhá se lépe uvolnit na soustředění při meditaci. A Temari medituje ráda, protože jí ovládání chakry baví. Pokračuje dokud necítí, že si její tělo alespoň trošku neodpočinulo. A samozřejme také, dokud její chakra není hezky uklidněná a uspořádaná tak, jak má být. Teprve pak naposledy rozlámaně vstane a sesbírá pomalu své vlastní věci.* Děkuji bohové Hromového údolí. *Zašeptá k nim tiše, protože si sama není úplně jistá zda v ně věří či nikoliv nevěří. Ale i tak jí to udělá radost a ona s taškou přes rameno běží opět domů na večeři se svou milovanou rodinou.*
---: ---
Temari: mise C: *Po hrbolaté cestě drncá vůz naložený zbožím. Táhnou ho dva statní býci a na kozlíku pod plachtou sedí postarší obchodník. Vůz jede pomalu poměrně volnou krajinou neboť kam sž oko dohlédne se rozprostírají louky. Sem tam je lehce naruší nějaký ten osamělý strom či keř, ale jinak zde není nic zajímavého k vidění. Přesto se jedná o oblast, kde poslední dobou řádí minimálně jedna tlupa banditů. Přepadají každého kdo jim přijde do cesty a sem tam dokonce někoho zabijí. Nedávno si dokonce dovolili přepadnout zámožného muže na cestách i s jeho doprovodem. Naštěstí se jim podařilo útok odrazit jakmile vznikly na obouch stranách první ztráty. Banditům se totiž nechtělo příliš umírat a tak se po krátkém neúspěšném pokusu stáhli. Tohle všechno malý obchodník věděl. A rozhodl se i přes značné riziko oblastí projít. Proč? Protože zboží které veze je díky banditům opravdu nedostatkové. Ale nemyslete si, z dobroty srdce to nedělá, chce prostě situace využít a pořádně si namastit kapsy. Až doposud šlo vše dobře. Naplnil vůz, zaplatil velké vesnici za ochranu a odjel počkat na nedaleké rozcestí. Jenže tam na něho čekala jediná drobná osoba zahalená v černý cestovní plášť s jakýmsi vyzobrazením rudých květů. Na tváři měla jakousi masku připomínající Anbu s úzskými štěrbinami na oči, která však byla viditelně upravena. Někdo z ní totiž něčím odsekal spodní část dvěma seky, takže ústa zůstala odhalena. A co bylo horší, byla to malá holka! Tedy tak Temari viděl ten muž. Poznal to když na něho promluvila a oznámila mu po strohém pozdravu, že mohou vyrazit. Nejdřív byl značně nesvůj ale když mu oznámila, že se tedy vrátí a peníze zpět nedostane, tak přeci jen neochotně vyrazil. Nyní se ochranka pohybuje kolem vozu v náhodných pozicích. Obchodník toho totiž zrovna moc o strategii neví a tak nepozná, že Temi jde vždy tam, kde hrozí nejvyšší riziko přepadení v závislosti na stavbě terénu. Přesto se zdá, že nakonec vše nakrásně dopadne. Cesta hezky utíká a nikde kromě jich samotných není ani živáčka. Muž si dokonce spokojeně pobrukuje a cíl cesty se neúprosně blíží ke konci. Pokud vše dobře dopadne, měli by dorazit k známému místu na táboření ještě před večerem. Rozhodne se proto změnit dosavadní směr cesty a přinutí býky odbočit. Jenže v tom se u vedoucího býka jako blesk mihne najatá ochranka a prudkým pohybem za otěže přinutí vůz zastavit. Temari cloumá vztek, ten tlustý bastard jí celou dobu přehlíží a nyní se ani neobtěžuje poradit se s ní ohledně tábořiště. Jistě jen na tohle ten hloupý obchodník může myslet, to pochopí z jeho reakce okamžitě.* Co si to dovoluješ ty spratku! Okamžitě mi táhni z cesty, za zdržování tě neplatím! *Zakřičí nasraně muž a Temi se pod maskou objeví na čele nasraná kapka. Neustoupí mu však a navenek klidným hlasem promluví.* Touhle cestou nebudeme pokračovat a to známé napajedlo vynecháme. Jistě nemusím připomínat, že bude hlídané. *Muž se zachmuří ještě o něco víc. Ale její slova na něho udělala dojem. Nebyl hloupý aby se hmal po hlavě do nebezpečí.* Dobrá, co tedy navrhuješ? *Zeptá se muž a narozdíl od ní není dobrý herec, takže ona pozná že se opravdu hodně vzteká. Ale je jí to upřímně jedno.* Půjdeme touto cestou. *Rukou mu naznačí směr. Jde o cestu, která se používala dřív a nyní je podstatně v horším stavu.* Do večera dojdeme k lesu, stromy nás i tábor lépe skryjou před zraky zvědavců než širé louky. *Už si pomalu zvyká vysvětlovat muži vše polopatě. Ten o jejím argumentu uvažuje pouze chviličku.* No dobrá, ale pokud budou v lese mít tábor, co pak? Co s nimi... *Temari ho přeruší rozhodným gestem ruky.* Pak budou mít opravdu špatný den. Neznàm slitování s lidmi jejich nízkého druhu. *Zní drsně a sebevědomě. A muž si jí dlouze prohlíží. * Dobrá, pak nemám námitky. *Temi vůz pustí a vůz změní podruhé směr. Poměrně se jí uleví, že to takhle dobře dopadlo. Zařadí se opět vedle vozu a zdá se, že kráčí se sklopenou hlavou a nevnímá příliš okolí. Opak je ovšem pravdou. Přesto se ani po malý zbyteček cesty nic nestane. Jakmile zmizí mezi prvními stromy a objeví se první vhodné místo pro tábor, Temari se opře o kmen stromu. Po celodenní cestě se cítí trochu unavená. S přivřenýma očima sleduje, jak obchodník buduje malý tábor a odvazuje býky. A pak zavře oči, jenom docela na malou chviličku. Prasknutí větvičky jí však okamžitě probudí a zároveň jí praští do nosu kouř. Trochu sebou trhne, zatraceně usnula ve stoje! Během mžiku zjistí, že se zdá být vše v pořádku. Ještě že jí trenér K dobře cvičil, učil jí znát zvuky lesa a jak se probudit při sebemenším zvuku který do lesa nepatří. Jenže, tentokrát nejde o nebezpečí, tedy nejspíš ne. Přichází k ní totiž sám obchodník.* To tu chceš jen tak stát celou noc? Pojď k ohni. *Vyzve jí překvapivě mile, možná jen nechce trávit večer u ohně sám když mimo ní si neměl celý den s kým vyměnit víc než pár slov. Chvíli jeho slova mlčky zvažuje, ale pak si všimne že rozdělal poměrně velký oheň. Zakleje a proběhne bez odpovědi kolem něho. Rychle odstraní klacky tak, až zůstane oheň jen malý.* To bylo hloupé. *Oznámí mu a aby zakryla svou chybu, že usnula a nevšimla si ničeho co dělal, dodá.* Půjdu se nejdřív podívat po okolí, zda je vše v pořádku. *Načež jakmile zajde za první kmen stromu, zmizí muži z očí dřív, než se vůbec zmůže na odpověď.* Divná holka. *Zabručí a začne v kotlíku připravovat něco k jídlu.* Hmm, okolí je čisté. *Zabručí si Temi sama pro sebe. Dívá se z jedné větve dolů pod sebe. Pro jistotu okolí prošla třikrát v neustále se zvětšovaném kruhu. Rozhodne se vrátit. Muž mezitím uvařil jakousi hustou polévku, když pak znovu zvedl hlavu div sám sebe neopařil. Teď tu nebyla, a přesto jako nic stojí a opírá se vedle jeho vozu!* Fuj, zatraceně to musíš chodit jako bys byla po smrti! *Bručí sám pro sebe nespokojeně ale jí je to putna. Sáhne do tašky přes rameno a vyndá jakýsi balíček. Má sebou trochu vařené rýže a speciální pasty. Začne pomalu jíst a muž jí chvíli pozoruje. Pak se zatváří otráveně a mávne rukou ať jde blíž.* Pojď sem, nebudeš dřít hubu něčím studeným. *Načež vezme do ruky misku a naplní jí až po okraj. Krásně to voní, opravdu moc dobře. Temi se zarazí a krátce váhá. Pak balíček zabalí a opět schová. Přijde blíž a vezme si misku.* Děkuji. *Řekne pouze a pak se usadí naproti muži k ohni.* “Ta holka toho zrovna moc nenamluví.” *Pomyslí si obchodník ale dál se tím nezabývá, má totiž dost práce se svou miskou. Kterou hodlá ještě několikrát až dojí doplnit. Když konečně dojí, odebere se natáhnout někam za vůz. Temari dojedla teprve před malou chvíli. Vychutnávala si každou kapku toho příjemně horkého jídla. Rozhodne si trochu si odpočinout u ohně. Pak zhruba po dvou hodinách se zvedne a znovu zkontroluje celý tábor v kruzích. Je opatrná, když se vrátí najde si jiné místo ve stínu kam není příliš vidět. A takto pokračuje celou noc, obchází tábor po dvou hodinách a vždy si zvolí jiné skryté místo k odpočinku. K ránu po obhlídce tábora rozbalí balíček a trochu z něho ují. Hodlá si trochu nechat na odpoledne, aby necestovala domů hladová. Když skončí vstane a dojde vzbudit muže.* Musíme vyrazit. *Oznámí mu stroze, když se jí konečně podaří ho zamotaného do dek vzbudit. Nadává, ale nakonec vstane a začne připravovat vůz k cestě. Za necelou půlhodinu na to už jsou opět na cestě. Temari kráčí kolem vozu a jejich cíl se krásně každým krokem blíží. To, že to bude dnes bez dobrodružství jí vůbec nevadí. Je ráda, že se brzy ocitne v cílové vesničce. I těch pár domů značí dobré místo k odpočinku a pak hurá domů. Samotné jí to jistě nezabere tolik času jako cestovat s vozem. Spokojeně se usmívá a i obchodník se zdá, že má dobrou náladu. Už jenom dojet k támhle tomu stromu, kde cesta začíná zvolna klesat a budou tam. Navíc se jim naskytl krásný pohled na vycházející slunce, Temari v něm však zaujala nějaká skvrna. Rukou si zakryje masku i oči, aby lépe viděla a následně tiše zakleje. Na obzoru se právě vynořila směrem od vesnice pořádně velká banda banditů. Nejspíš přinutili vesničany, aby zde přes noc mohli zůstat a vyjedli je i vypili. Nyní tak trochu opilí a veselí se rozhodli vydat se drancovat někoho dál v okolí. Muž už si jich také všiml a zatáhl za otěže, aby vůz zastavil.* Co budeme dě…* Chce se podívat na dívku, ale ta tam najednou není. Plnou rychlostí odběhla stranou a začala nepřítele obíhat ze strany, případně pokud to stihne, hodlá se jim úplně dostat do zad. Jistě si každou chvíli všimnou vozu a nebudou se starat příliš o to, aby koukali jinam. Hodlá toho naplno využít. A přesně tak se stalo. Banditi začali křičet a hnát se k vozu, který se vyděšený obchodník začal snažit co nejrychleji otočit. Marně, tohle nemá šanci stihnout ani jim ujet. Když už jsou téměř u vozu, dopadne mezi ně a vůz kunai s výbušným lístkem. A pak okamžitě exploduje. To se do toho právě vložila Temi. Výbuch odhodil nejrychlejší útočníky do všech stran, ale především je zastavil. Protože okamžitě bandité začínají hledat svého protivníka kolem sebe. Jenže tento odhad je špatný. Temari totiž složila pečet tygra a přemístila se mezi bandity (shunshin no jutsu). Již během přesunu tasila tanto a ihned o přemístění provedla dva rychlé seky. Krev vystříkla do okolí z hrdla a následně těla nejbližších banditů. Oba se okamžitě sesunuli k zemi, ale to už si Temari jen tak hodila tanto mezi zuby když se na ní vrhli. Aktivovala v očích sharingan a vrhla se k zemi proti nejbližším nepřátelům. Nízký kom (konoha reppu) pak přišel zcela automaticky a další dva nepřátelé tvrdě dopadli na zem. Neměla však čas se s nimi zabývat, neboť z druhé strany se po ní vrhl další útočník s katanou. Viděla jeho útok dřív, než přišel.* “Jeho smůla.” *Temi na poslední chvíli ukročila dozadu a vyhla se tak jeho ostří. Čímž se ale dostal dost nebezpečně blízko ní a ona provedla prudký výkop (konoha senpu). Zasáhla a nebožák odletěl kus dozadu, kde tvrdě dopadl na záda. Katana mu při tom z ruky vypadla. Ale to už zde byl další s jakou si palicí, rozmáchl se na ní a rána prošla skrz ní. Absolutně nechápal, co se stalo. Nu což, Temari ho jednoduše přeskočila a pak ještě v letu uchopila tanto a při dopadu s ním sekla za sebe. Zasáhla a nebožák stále nechápajíc co se stalo se svezl na zem taky. Mezitím se zvedli ti dva, co srazila na začátku. Na zbraně v tom zmatku zapomněli a vrhli se rovnou na ní.* Moc pomalé. *Poučila je Temari a s tanto opět mezi zuby klidně odraží jejich pěsti. Sharingan jí dává výhodu, stačí tak všechny rány buď vykrýt, nebo se lehce uhne na stranu. Hraje si s nimi, nebo to tak alespoň vypadá. Protože uskakuje a poskakuje sem a tam. Někteří bandité se po výbuchu ještě zvedli a přidali se k jejímu pronásledování. Ale nic se nezměnilo, dokud je Temari neměla přesně kus dál od vozu.* Jste hloupí. Místo toho, aby jste přehodnotili své síly a utekli pokračujete dál. *O trochu víc se odrazí aby vytvořila mezi bandity a sebou dostatečný prostor. A pak rychle jak jen to jde poskládá pečetě.* Katon: Ryuuka no Jutsu! *Pronese s úsměvem na rtech pak sleduje, jak plameny pohlcují všechny bandity. Síla plamenometu, který vytvořila je poměrně velká a obyčejní bandité tak proti němu nemají sebemenší šanci. Někteří křičí ale postupně všechny hlasy utichnou. Je po všem a obchodník celý zpocený i ohromený nevěřícně zírá. Temari cítí zvláštní uspokojivý pocit. Ne ona jich nelituje ani trochu, jí podobná prasata přece taky nelitovala. Je to zvrácený, ale cítí hluboko v sobě hřejivý pocit uspokojení. Úsměv však zmizí a ona dojde k obchodníkovi, aby ho vyzvala že mohou pokračovat dál. Dál jim v cestě už nic nestojí a když se ocitnou bezpečně v cíli cesty, Temi bez rozloučení zmizí. Je čas vydat se domů.*
---: ---
Temari: *Kolik času uplynulo od doby, kdy na tomhle místě stála naposledy! Kde pak že je? Temari postává na mostě, který vede ke chrámu bohů hromu a dívá se z něj dolů. Pravou ruku založenou v bok vzpomíná, jakou neuvěřitelnou náhodou našla nedaleko odsud své klidné místečko ke cvičení.Dneska vstala poměrně brzy a tak se ještě úplně nerozednilo když sem došla. Sleduje východ slunce a nechá první hřejivé paprsky slunce příjemně dopadat na svou tvář. Je to tu moc hezké takhle k ránu, proč jí jen nenapadlo zajít sem už dřív? Ještě malou chvilku si krásnou chvíli naplno užívá a pak prostě skočí dolů. Vybere si mírnější kopec na bližší straně a pozvolna po něm sjíždí dolů. Sem tam se přichytí chakrou v nohách ale sestup zvládá poměrně dobře. Jakmile se ocitne dole, vydá se loudavým krokem ke svému starému a dobrému místu. Poznává zde každý keř i kámen, je to hezký pocit plný vzpomínek. Když dojde do malého výklenku, přejede rukou po studené stěně.* “Tak, jsem tady.” *Koutky úst se jí protáhnou do úsměvu, tohle je jen její místo. Jen její čas a jen její trénink. A ona si ho hodlá naplno užít. Tašku přes rameno jako vždy upustí na zem a pak se odrazí a skočí. Chakru v novou aktivuje krásně na čas a už běží nahoru po kolmé skále. Dlouho si na tenhle pocit nemohla zvyknout, ale nyní už jí není ani trochu cizí. Naopak! Nejspíš by jí chyběl, kdyby o něho přišla. Ale to už je úplně nahoře a pak jí napadne udělat něco bláznivého. Vloženou chakru ještě o něco zvýší a odrazí se (chakura shotto). Její tělo opustí skálu a ocitne se poměrně hezky kus nad skálou. Je to tak skvělý pocit! A ten výhled do stran a především pod sebe vážně stojí za to! Ano Temi nejspíš hráblo, i když dost možná byla takovýhle šílenec vždy. Ale to už těch pár vteřin uběhlo a ona padá dolů pod sebe. Upraví pozici nohou a nasměruje se tak šikovně, že trefí skálu jen kousek pod okrajem nohama. Nyní následuje šílený běh i pád zároveň po kolmé stěně skály dolů. Temari není hloupá aby okamžitě vložila plnou chakru do nohou a způsobila si tak nepěknou nehodu či případně bolest z přetíženého škubnutí v celém těle způsobeného téměř okamžitým zastavením. Chakru vkládá s citem jen tak, aby lízala sem tam stěnu skály a pozvolna jí přidává. Naštěstí dobře odhadla své schopnosti a tak pozvolna zpomaluje, až se zastaví jen necelých pět metrů nad zemí. Odrazí se od stěny a seskáče zbylý kus již normálně. Celým tělem jí chakra bouří společně s adrenalínem.* “Je to tak skvělý pocit. “ *Pomyslí si trošku unaveně, když si sedá na zem do tureckého sedu. Snaží se uvolnit mysl, zklidnit se a trvá jí to tak minutku, možná dvě. Pak se až emoce s chakrou trochu uklidní natolik, aby je mohla zkusit zvládnout. Zavře oči a naplno se oddá svému tréninku v jejím ovládání. Zvyšuje a zase snižuje její tok v celém těle. Pak přejde na ovládání jen vždy v určité části, nejdřív ruku po ruce, pak přejde na nohy. Je to uvolňující pocit cítit její klidný tok a že je vše v pořádku tak, jak má být. Když po dlouhé době otevře oči,uvědomí si že slunce už poměrně dost postoupilo a poněkud se vyděsí.* Aaaaaa měla jsem nakoupit a připravit pro dnešek něco k jídlu! Mayu mě zabije! *Vyskočí a rozběhne se co nejrychleji nakoupit, aby to ještě dnes stihla doma připravit dřív, než se sestry vrátí z tréninku domů.*
---: ---
Temari: *Poslední dobou toho na Temi bylo prostě moc. Přestože se už plně zotavila a před sestrami tvrdohlavě předstírala jako by se nic nestalo, nebyla Tem psychicky v pořádku. Často jí mohly sestry přistihnout jak se na ně dívá a pak beze slova odejde někam do ústraní. Styděla se, nenáviděla možná taky. Hlavně kvůli Aishi, protože stačilo tak málo a mohla o sestřičku přijít. Bála se víc o ní a pak tu byla ta druhá věc. Tedy přesněji přepadení. Proto se rozhodla zajít si na staré místo, kterému bez jakéhokoliv opodstatnění připisovala jakousi tajemnou moc. Odešla na své skryté místo v blízkosti starého chrámu zasvěceného hromovým bohům. Netrvalo jí dlouho tam dojít, protože dnes šla poměrně nalehko. Její staré pečlivé přípravy byly prozatím nenávratně pryč. Dokonce jedla méně, než obvykle. Ale zpátky ke stěně u skály, kde kdysi párkrát trénovala. Je zde, zpátky v bezpečí. Na místě kde se jí nic zlého nestalo a ani nestane, protože je chráněno hromovými bohy. Temari nikdy nepochybovala, že doopravdy existují. Proto začala trénovat stejně, jako kdysi když byla ještě studentem akademie. Použila Kinobori no waza, ale během obyčejné chůze nepociťovala dostatečně, že to zabírá. Proto se po stěne rozeběhla a začala trénovat tvrději. I tak jí trvalo poměrně dlouho, oproti dobám když byla pouhým studentem akademie, než se unaví. Pak přišla k místu, kde kdysi sedávala a zaraženě se na něj dívala.* “Co se stane tentokrát? Uvidím zase ty obrazy? “ *Už jen tato myšlenka jí poměrně dost rozhodí. Najednou si ale vůbec nechce sednout a pokračovat v tréninku. A pak udělá to zvláštní gesto, co použila tenkrát s Aishi na uklidnění, když se jimTo stalo. Zatne pomalu prsty levé ruky v pěst a pak jí opět uvolní. A pak ještě jednou a hned se jí o dost lépe dýchá. Velmi pomalu si sedne a začíná se zabývat uklidňováním své chakry. Když se jí to začne dařit, stejně jako kdysi si začne s chakrou hrát. Zvyšuje její tok ve svém těle a pak naopak zase snižuje. Pokračuje tak nějakou dobu, než se jí zase začnou vracet ty proklaté vzpomínky. Tentokrát se nejedná o přepadení s Aishi, ale to její samotné. Znovu si vpomene na ten pocit a v její hlavě se přehodí pomyslná vyhýbka. Lekne se a vyskočí na nohy, cítí žeten divný pocit je zpátky! Rozhlíží se a vidí jak v dáli po mostíku ke chrámu kráčí nějaká postava, co slabě září namodralou chakrou. Netuší že je to chakra, ale i tak zakřičí pro sebe.* Ne! Já nechci! *A silou vůle Sharingan deaktivuje.Je vystrašená z toho co se právě stalo. Nerozumí tomu a nechápe to. Opře se zády o chladnou stěnu, to jí uklidní. I dkyž to chvíli trvá.* Co to jen je? Prokletí? *Zeptá se zoufale sebe sama. Uklidňuje jí jen fakt, že o tom nikdo neví. Poslední kdo ty oči v ní probudil, zemřel rukou zachránce. Je mu za to vděčná. Přesto zkusí silou vůle na to už dál nemyslet a vrátí se zpátky k tréninku na skále. Trénuje ještě dvě hodiny a pak včas za světla vyrazí opět domů. Od jisté doby se podvědomě tmy tak trochu bojí.*
---: ---
Temari: *Jak krásné je dnes počasí! Slunce vysoko nad mraky posílá své hřejivé doteky na celou vesnici a mraků pluje po obloze pouze poskrovnu. Temari se dokonce sem tam zdá, že až krapítek moc připaluje. Však také proto si na cestu koupila zmrzlinu z které sem tam zamyšleně ulízne. Je moc dobrá a krásně na cestě k jezeru osvěží. Dnes se rozhodla, že musí něco udělat se svou zásobou chakry. A proč nejde jako obvykle na své oblíbené místo? Inu, právě díky neskutečnému horku dostala nápad na těžší verzi tréninku. Bude trénovat na vodě! Spokojeně se usmívá a jak ze zmrzliny, tak z cesty jí zbývá již jen malý kousek. Za chvilku už je u vody, kde si odloží tašku a pár drobností.* Táááák! *Protáhne se a pak poklekne u vody. Rukou zajede pod hladinu a nabere studený křišťálový poklad, aby se alespoň trošku osvěžila.* A můžeme začít! *Pronese jen tak pro sebe a už kráčí po hladině kus dál od břehu.* “Takže jaký máme plán?“ *Ušklíbne se, protože ji dojde, že asi dostala úpal, když se saba sebe ptá. Třebaže jen v mysli. Přesto si odpoví.* “Jakýkoliv trénink na vodě je přeci těžší! Musíš udržovat chakru v chodidlech a zároveň jí používat i jinak!“ *Znovu se sama nad sebou zašklebí a pak začne skládat pečetě.* Katon Housenka no Jutsu! *Nad hladinou vyletí tři ohnivé střely a neškodně zasyčí dál o hladinu vody.* “Výborně! To máme na zahřátí.“ *Nyní se soustředí více na svou chakru. Na její proudění chodidly, případně do vody a okolí. Snaží se jí opět zklidnit a ovládnout. Je to těžší, než u předchozího tréninku s Kinobori. Protože uvolněná chakra k boji je mnohem divočejšího rázu. Po chvíli se rozhodne použít Katon dvakrát po sobě. Opět se nejdřív ujistí krátkým pohledem, že nikoho nezasáhla. A pak rozbouřenou chakru silou vůle klidní. Chce si víc zvyknout na ten pocit, aby během boje který jistě jednou přijde, dělala vše zcela pudově. Tentokrát je to o dost těžší, přesto to nakonec zvládne.* Ovládání je těžší, než jsem si myslela. Ale já se nedám, Yosh! *Povzbudí sebe samotnou a pak se rozběhne po hladině. Odrazí se a doskočí opět na hladinu, kde dopad ustojí. Ale okamžitě vyrazí jako střela dál a skládá pečetě. Opět ta samá technika katon, protože jinou ještě neumí. Ale upřímně za běhu a navíc na vodě je provádění ještě o dost těžší. Nyní cítí trochu i únavu a chakra v ní přímo bouří. Pozvolna zpomalí a zastaví se. Uvolní svůj postoj a zavře oči. Soustředí se na vlnobití chakry uvnitř sebe. Tak trochu má pocit, jako by byla uprostřed silné bouře. Tentokrát ji trvá opravdu dlouho, než se dokonale uklidní a svou chakru uklidní.* Pauza! *Zavolá po chvíli a doběhne na břeh. Posadí se a nohy si přitáhne pod bradu. Rukou sáhne po tašce a vyloví svačinu. Přeci jen je nutné při tréninku chakry i doplňovat energii. Jí pomalu a cítí jak odeznívá jejím tělem jemné chvění. Asi po dvacetiminutové přestávce se znovu vrhá do dalšího tréninku. Ruce za zády běží po hladině vody a pak prudce odskočí do strany. Přesto se nezastavuje a poměrně dlouho takhle divoce pobíhá sem a tam s úskoky. Chce se znovu zahřát a trénování uhýbání před útoky na vodě je k tomu ideální. Po chvilce znovu začne používat katon se svou jedinou technikou. Tentokrát trénuje ještě déle, než před pauzou. Použije většinu své chakry a nechá si jen malou rezervu. Nechce jít za nebezpečnou hranici a ztratit nad chakrou kontrolu. Nerada by se tu přeci jen začala topit. No závěrečné zklidnění chakry trvá nejdéle ze všech předchozích pokusů. Nejen že trénovala déle, ale použitím většiny chakry se také dost unavila. Naštěstí se jí to podaří přeci jen nějak ustát a tak spokojeně unavená ale šťastná zamíří opět ke břehu.* Pfff, pro dnešek mám dost. *Uleví si když klekne na břehu k vodě a opět se trochu celá osvěží.* Tohle vedro je přeci jen děsný, pfffff doufám že příště už to půjde lépe. *Plně rozhodnutá se nevzdat vyskočí na nohy a posbírá své věci. Však zítra je taky den. Zamíří domů.*
---: ---
Temari: *Po posledních dnech se Tem cítila dost unavená. Maya po ní neustále něco chtěla a navíc časté tréninky nových technik s Aishi si vybraly svou daň. Přemýšlela o nějaké změně, něco co už delší dobu nepodnikla. A pak si vzpomněla na svůj trénink chakry u chrámu. A hned jí došlo, že to bude přesně ta změna kterou nyní potřebuje. Opatrně nakoukla do kuchyně a když bylo okolí čisté, pustila se do příprav svačiny. Hodlala si udělat pořádnou hromadu sendvičů a vzít dvě tři limonády. To by jí mělo na celý den snad stačit.* Yosh! * Zvedne ke kuchyňskému světlu odhodlaně sevřenou ruku v pěst. Je čas vyrazit! Tentokrát jí cesta netrvá tak dlouho jako když tudy šla poprvé. Ví už kudy se vydat a hlavně na které své opuštěné místečko směřuje. Cesta příjemně utíká a jen jednou se zastaví, aby si lokla trochu limonády. Je totiž strašlivé horko! Rukou si otře pot a pak se odhodlaně vydá dál. Netrvá dlouho a konečně opatrně sestupuje dolů ke skalní stěně. No dobrá, nohy jí sem tam ujíždějí, takže spíš klouže ale i tak je to něco s čím se umí Temi vypořádat. Nakonec stane přesně tam, kde stála i minule. Odloží tašku a zkoumavě přejede rukou po skále. Zavře oči a pokusí se soustředit. Nejspíš je to jen její velká představivost ale zdá se jí, že něco mimořádného co k tomuto místu patří, cítí. Rozhodne se proto, že dnes začne opačně. Nejdřív se posadí a pak se snaží stát součástí tohoto posvátného ticha. Vnímat jen sebe, tok své chakry a jemně ovlivňovat své nejbližší okolí. A tak jí chakra proplouvá a je to moc příjemný pocit. Pokračuje v tréninku, dokud si její tělo dost neodpočine a pak rozlámaně vstane.* Yatatato… je to stejné jako minule. To je skvělé! * Vykřikne jen tak radostně pro sebe a pak vloží chakru do chodidel. Začne pomalu stoupat nahoru a přitom se snaží ovládat svou chakru. Tentokrát se dostane zase o kousek výš! Je pevně rozhodnutá! A poměrně se jí daří. Je vidět rozdíl po absolvovaných trénincích jak jí samotné, tak se sestrou. Pokračuje déle než minule, dokud pro tuto chvíli necítí vlastní limit. Pak opatrně seskáče a znovu se posadí zády ke skále. Na řadě je opět trénink chakry. Ví, že stejně jako předtím bude po každém výstupu těžší a těžší své tělo i smyslí zcela uklidnit. Srovnat dech a pokračovat v tréninku. Jenže pro ni tohle není překážka. Ba naopak, na tohle se celou dobu moc těší! Cítit tok chakry a snažení se porozumět dokonale všem bodům rozhodně nezvládne ani za tento den. Ale když napodruhé vstává, cítí se být mnohem připravenjší než předtím. Znovu šplhá po skalní stěně a chakra v nohou jí příjemně pulzuje. Překonává o další kousek svůj předchozí limit. Tentokrát se dostává už téměř do poloviny.* “Je to ale výška...“ *Pohlédne dolů, ale nějak se nebojí.* “Nejspíš by trvalo, než by mě tady našli...“ Yosh! *Zaculí se moc hezky.* Prostě stačí jen nespadnout! *Vysvětlí sama sobě, protože nikdo jiný tady není. Pak se otočí a zahájí pozvolný sestup, také po stěně skály. Není to zrovna o moc lehčí, než stoupání. Navíc na rozdíl od prvního tréninku se liší v tom, že předtím pouze seskakovala. Když však ucítí slábnoucí chakru, nehodlá na dále riskovat a opět dolů raději seskočí.* Uff… to bylo těsné…* Oddechne si a spíš se zhroutí, než znovu usedne. Rozhodne se doplnit chakru a pořádně se najíst. Odpočinek a odhad vlastních sil je stejně důležitý jako vlastní trénink. Alespoň tak nějak si na tu radu od genina vzpomínala. Zamyslí se a hladově ukousne další pořádný kus sendviče.* Co by na tohle asi řekla May…? *Zvedne oči nahoru jak usilovně přemýšlí a pak se zadívá přes koruny stromů až na nebe.* Je tu krásně, ten klid…* Zašeptá a pak jí ještě chvíli trvá, než dojí. Konečně vstane a přesune se opět ke skále. Zavře oči a zase se vytrvale soustředí. Tentokrát se však jedná o mnohem kratší trénink, protože její tělo odpočívalo už během svačení. Když vstane, zahrozí skále pěstí.* Dneska, tě pokořím! Yosh! *Načež se rozběhne a skočí. Podaří se jí zachytit chodidly rovnou na skále! Radostně pískne a pokračuje ve výstupu. Tohle jí vážně baví. Ani si neuvědomuje, že den poměrně dost pokročil. Zkouší chodit šikmo, poskočit a opět se zachytit. A když se trochu zase rozehřeje, vydá se opět vstříc vrcholu. Trénuje usioně až do příchodu prvních stínů. Pak se zarazí a seskáče dolů.* Yosh! Pro dnešek to stačí! *Rozhodne sama za sebe a sesbírá všechny své věci. I když cítí únavu, zároveň jí hřeje ten dobrý pocit tvrdě odvedené práce. Začne se unaveně hrabat nahoru do srázu. Dneska musí přijít domů dřív než posledně. May se moc nelíbilo, že dorazila až za tmy.* “Snad ještě stihnu nakoupit vše co jsem spotřebovala na svačinu...“ *To a její pozdní příchod by totiž mohl vyvolat další proslov o odpovědnosti a o to rozhodně nestála. Takže směr domů.*
---: ---: ---: ---
Temari: *Dnešní den začal prostě skvěle. Nejen, že se probudila dřív než Maya, ale dokonce se i vykradla po špičkách na chodbu aniž by ji probudila. Jistě neprobudit Aishi to byla sranda, ale May.. no to byl docela jiný level. Spokojeně se na chodbě zazubí,když sbírá ze země své cvičební botky. Na dnešek má totiž velké plány! Dnes, ano dnes půjde cvičit do oblasti chrámu. Slyšela totiž povídat si dva staříky na lavičce a podle toho co vzpomínali šlo o perfektní místo na trénink chakry. Tajemno a chakra, to nějak šlo dohromady. Tedy alespoň podle ní. Spokojeně ukládala malé balíčky s výživným jídlem, které si včera dopředu nachystalo, do malé tašky přes rameno.* Yosh! *Zašeptá jen pro sebe a musí se opravdu nutit jen do šeptu, protože se jí z toho dobrodružství chce nadšením křičet. Spokojeně vyklouzne ven a vydá se směr chrám. Cesta příjemně utíká a není zas tak těžké se orientovat podle bodů, které si předem našla na mapě v knihovně.* “Chráme vydrž, už jdu!“ Pomyslí si s úsměvem a pak už po zbytek cesty o ničem nehloubá. Brzy se tak konečně dostane do okolí chrámu zasvěceného hromovým bohům. S úctou se zastaví před ním a chvíli přemýšlí kam se vydat.* “ Trénovat uvnitř, by asi nebylo považováno za moc uctivé.“ *Napadne ji a tak se rozhodne slézt dolů do údolí jen kousek od mostu ke chrámu. Najde si zde vhodný malý prostor k trénování. Nejdříve se trochu rozcvičí a přibližně hodinu trénuje výstup pomocí kinobori no waza. Tuhle techniku už částečně zvládá díky společnému úsilí s Aishi. Navíc v ní jde o chakru a to se jí hodí přesně k tomu, co chce dnes trénovat. Usilovně stoupá výš a výš aby vzápětí opět ucítila svůj limit. V ten moment se pokusí překonat sama sebe alespoň o další krok či dva. A až teprve pak seskočí bezpečně zpět dolů na nohy. Nejde jí to moc rychle, ale o to v tomhle tréninku nejde. A ona už ví, že opakování je něco přes co se musí snažit. Když už se příliš unaví (cca výše zmíněna hodinka), posadí se a zády se opře o chladnou skálu. Cítí jak lehce unavené tělo se odmítá zklidnit, ale to nevadí. Však má čas, a tak čeká dokud se jí nedaří pravidelně dýchat. Další na řadě je chakra. Pokouší se ovládat sílu proudění ve svém těle. Cítit jí a zklidnit. Chvíli jí jen tak nechat plynout skrz sebe a skálu a pak jí zase zesílit. A to neustále dokola. Někdy o trochu víc a jindy zase o něco méně. A pokračuje v tom do doby, než si podvědomě uvědomí, že si její tělo odpočalo. V ten moment opět vyskočí na nohy a protáhne své zdřevěnělé tělo.* Yatata…* Zašklebí se a trochu se rozcvičí. Když si přijde jako, že už je to v pohodě, vrátí se k ovládání chakry v chodidlech. A výstup může pokračovat! Odhodlaně se podívá k nebetyčné výšce hor tam nahoře a k mrakům roztroušeně plujících po nebi.* “Tohle je zábava.“ *Zaculí se, přestože ji nikdo nemůže vidět. A pak vykročí po nerovné ploché skalní stěně. Trénuje až do pozdního večera. Na střídačku a čas tak strašlivě rychle plyne, že si to uvědomí až s příchodem šera.* Aaaaaaaaaaaa…. *Chytne se za hlavu a seskočí ze skály dolů.* .“May mě zabije!.“ *Popadne tašku a honem utíká směr - nejkratší cesta domů. Po cestě se láduje svačinou na kterou úplně zapomněla. Kousky drobečků i svačiny ztrácí po cestě. Ale na na to není čas se nyní právě tím zaobírat.* “ Tak zase zítra!“ *Pomyslí si odhodlaně.*
---: ---
Kyuki: Dobře, děkuji mnohokrát *Řekl kyuki ještě než stihla zmizet, jenom co zmizela se na místo dostali dozorující oininové. Vyléčili katayanagi natolik aby vstala a pak nám pomohli se dostat do vesnice. Kyuki jim řekl že nukenina zabil on a oininové vzali jeho hlavu jako důkaz přičemž tělo zničili. Kyuki celou cestu musel přemýšlet co mělo znamenat to setkání s tsuchikage* “Byla to ona? Nebyla? Čemu mám věřit?” *Když dorazí do vesnice tak kyuki společně s katayanagi zamíří na ošetřovnu*
Shinon: Kdo ví, třeba je možné že mrtvá stále jsem ne? Taky je možnost že nejsem ta, za kterou mě máš nemyslíš? Nicméně cítím další dvě chakry, které tento souboj celou dobu jen sledují a zdají se být netrpělivý, protože se sem chtějí nejspíš dostat, protože se pomalu přibližují. Hádám, že to bude dozor na této misi že? Jednou se určitě ještě uvidíme, vypadáš celkem zajímavě takže tě časem navštívím ale teď nahlaš tomu vašemu dozoru, že jsi ho zabil ty a o mě ani slovo jo? *Poví a složí ruční pečeť během které se její krystaly rozpadnou jako kdyby tam nikdy nebyly. Shinon se poté v očích vytvoří Eternal Mangekyou Sharingan a stejně rychle jako se zjevila zase zmizí pomocí Kamui. *
Kyuki: *Kyuki se vzpamatuje a okamžitě zruší kyuubiho chakru, začal vzdychat kvůli vyčerpání ale nevyužíval jí tolik takže je pořád schopný vpořádku fungovat* Moc vám děkujeme, ovšem jaktože jste tu? Četl jsem že jste už přes 20 let mrtvá. *Zůstal kyuki v úžasu, nechápal co se děje a chtěl pochopit co se právě stalo, zachránila ho přeci jen údajně mrtvá tsuchikage. Kyuki si všiml že její obličej a oči jsou jiné jenže to byla v té situaci ta nejmenší věc*
Shinon: (Nakamura): *Zamračí se, když se mezi ním a Kyukim vytvoří stěna Doton: Doryuu Heki, tuhle techniku zná a sám ji vlastní, takže mu je jasné, že nemá cenu dál střílet. Zrakem se otočí na Shinon, která po Kyukim hodí i Katayanagi, tak jsou oba dva v bezpečí ale Shinon je nyní jediná odkrytá. *Tak zabiju tebe! *Vykřikne a složí několik ručních pečetí, vyšle chakru do země a na místě pod Shinon obrovskou rychlostí vyrazí ostny (Doton: Ganchuusou). * (Shinon): *Usměje se, když je Katayanagi i Kyuki v bezpečí, sice je nezná ale nevypadají nepřátelsky nebo zle, tak jim ráda pomůže. Nicméně Nukenin (Nakamura) si očividně myslí že by mohl Shinon porazit a složí ruční pečetě, které Shinon moc dobře zná. Těsně předtím, než vyrazí ostny tak se Shinon odrazí od země a vyskočí trochu do strany, a tak ji ostny nezasáhnou. Jakmile dopadne rychle složí sérii ručních pečetí a vytvoří velké množství (70) krystalových shurikenů, které vysílá proti soupeři (Kesshou: Rokkaku Shuriken: Ranbu). * (Nakamura): *Nelíbí se mu že se Shinon vyhla jeho útoku, ale proti tomu jejímu má lehkou obranu a to že složí několik ručních pečetí a udeří dlaní do země a z té se před ním vynoří stěna, která ho uchrání před Shurikeny (Doton: Doro Gaeshi). * (Shinon): *Přesně toto čekala že udělá, on ji nyní nevidí a tak složí rychle další ruční pečetě a ze země pod Nukeninem (Nakamura) prorazí růžový krystalový trn, který dále roste a větví se tak, aby dosáhl na Nakamuru a mohl ho probodnout (Kurisutaru Toge no Jutsu). * (Nakamura): *Nečekal, že by se něco takového mohlo stát, a tak ihned jakmile zpod země pod ním prorazí ten trn tak ho ihned probodne a proroste ještě ven přes jeho záda a jak roste, tak ho vynese do vzduchu a on je bez šance se z toho dostat, vykřikne bolestí, ale po chvilce stejně zemře a jen tam tak visí a jeho krev stéká po krystalu. * (Shinon): *Otočí se na Kyukiho s Katayanagi. *Tak hotovo, je všechno v pohodě?
Kyuki: *Kyuki uviděl že na něj nukenin střílí nějaké střely z dotonu* “Sakra, nestihnu uhnout!” *Rychle proto ještě na zemi vytvoří hebi bunshin co se postaví před něj a schytá střely za něj, potom tam tsuchikage vytvoří stěnu která zbytek střel zastaví. Kyuki se pomalu zvedne a otočí se na tsuchikage. Ještě je trochu oslabený z minulého útoku ovšem najednou na něj letí Katayanagi. Chytne jí ale neudrží se a spadne na záda na zem*
Shinon: (Shinon): Zvládla to sama? To určitě. *Poví dost ironicky a natáhne se po Katayanagi kterou má v úmyslu chytit za kotník nohy a prostě ji táhnout po zemi zase za Kyukim jako kdyby to byl jen pytel brambor co je líná nést, a tak ho jen táhne. * (Nakamura): *Kyuki se určitě nebude schopen zvednout, když ho jeden ten vlk zasáhl, protože zásah vlkem znamená zásah elektřinou, a to znamená že bude trochu popálený a k tomu jeho tělo bude ochromeno (paralyzováno). Tudíž Kyuki rozhodně nebude schopen běhat a podnikat nějaké akce (aspoň ze začátku ne). Nicméně Genjutsu by provést mohl, ovšem Genjutsu ranku D, aby mělo nějaký účinek na Nukeninka ranku B? Nukenin se ihned uvolní pomocí zastavení své chakry a jejího následného prudkého uvolnění (Kai) a když na něj letí jeho kunai s chilli bombami tak prostě proti těm kunaiům hodí shurikeny které se s nimi srazí a kunaie odrazí někam do piče úplně bokem. Poté složí další sérii ručních pečetí a udeří dlaněmi do země ze které poté začnou na Kyukiho vylétávat hliněné střely (Doton: Tobi Tsubute). * (Shinon): *S Katayanagi dorazí ke Kyukim i když ještě není úplně u něj, ale vidí hlinění střely, které proti němu letí, a i když před všemi Kyukiho neubráni tak aspoň před zbytkem a tak složí ruční pečetě a udeří levou dlaní do země a před Kyukim se ze země vynoří mohutná zeď z půdy, která je protkaná chakrou, a tak je o dost silnější než nějak obyčejná zeď (Doton: Doryuu Heki). Toto by mělo Kyukiho ochránit i před dalšími hliněnými střelami nebo jakýmkoliv dalším útokem. *Takže chytej svou kamarádku! *Poví a chytne Katayanagi opět za kotník a prostě s ní hodí celkem silně a prudce proti Kyukimu, který ji nejspíš chytí ale určitě kvůli tomu vrazí zády do té stěny (což by ho moc srát nemělo). *
Kyuki: *Kyuki si všimne letících vlků a pokusí se jim uhnout, ovšem nezvládne uhnout všem a 1 ho trefí. Kyuki spadne k zemi kde se kutálel a hned se zvednul. Pak se namířil na nukenina a rozeběhl se k němu* “Přes to brnění se nedostanu, tak ho alespoň můžu zdržet” *Kyuki se podívá nukeninovi do očí a použije kanashibari no jutsu čímž nepřítele na chvíli zastaví což mu dá dost času na to aby po něm hodil 3 kunaie s chilli bombami které odpálil hned jakmile se přiblížili k nukeninovi*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi si sedí ve svém ochranném vězení a cítí jak jí opuští síla. Naneštěstí slyšela ohromnou ránu která jí dala naději že nezemře, ale jej názor se změnil v moment kdy tam začalo být ohromné horko díky Katonu který Shinon vytvořila.*"tak teď mě chtějí sníst lepší to být nemůže."*proběhla jí myšlenka myslenka když z okolí šli slyšet ohromné rány.*"Joo!! Nezemřu"*Katayanagi si otřela čelo od kapek potu a hodlala zrušit kopuli aby konečně byla venku, ale pod ranou Shinon se i kopule pomalu rozpadla. Katayanagi v ten moment byla dost oslepená jelikož byla celou dobu ve tmě a najednou slunce přičemž slyšela ženský hlas.*zvládla bych to sama.*odvětila a snažila se pomalu rozkoukávat a pomalu se zvedat. V moment kdy se Katayanagi zvedla přestala účinkovat bojová pilulka a poté na ní padla obrovská únava a Katayanagi se opět zkácela k zemi.*já na chvilku zavřu oči.*řekla už potichým hlasem a během několika vteřin usnula.*
Shinon: (Shinon): Dobrá tak toho Nukenina nechám na tobě chlapče. *S těmito slovy se otočí na ty pilíře uvnitř kterých je pod bahnem uvězněná Katayanagi. Nejdřív zavře oči a koncentruje se na okolí 100 metrů okolo sebe a cítí tak všechny chakry ve svém okolí, a to jak toho Nukenina, tak Kyukiho klonů nebo jeho samotného a samozřejmě i Katayanagi jejíž chakra je na naprosto nízké úrovni (samozřejmě i chakry Oininů). Následně se jí v očích zformuje Eternal Mangekyou Sharingan a vytvoří kolem sebe finální podobu boha blesku kdy se mu vytvoří i jakési brnění (Susanoo (Finální). Je modré barvy ale přitom průhledný ( odkaz » ), nicméně Shinon vyvolala jenom jeho horní část těla, protože nohy nyní nejsou potřeba. * (Nakamura): *Ten rozhodně Shinon nechce nechat, aby si dělala, co chtěla, a tak využije rychlost Raiton no Yoroi a pokusí se kolem Kyukiho proběhnout a silně udeřit do Susanaa ale nemá to žádný účinek, ani maličká prasklinka, a tak se opět odrazí od země a odskočí od ní a místo toho, aby se věnoval Shinon se otočí na Kyukiho. Bleskové brnění poté zmizí a místo toho celé jeho tělo pohltí znaky prokleté pečetě a vytvoří se na celém jeho těle velmi silné brnění (Noroi no Juin – Jōtai Ni (druhý stupeň). Nyní je silnější, rychlejší a jeho Ninjutsu, Genjutsu a Taijutsu jsou silnější a tak složí několik ručních pečetí a z pravé ruky vyšle 4 bleskové vlky, kteří se rozeběhnou rovnou na Kyukiho s úmyslem se ho dotknout a dát mi silnou elektrickou ránu (Raiton: Kaminari no ōkami). * (Shinon): *Ignoruje Nukenina a v pravé ruce Susanaa se začnou formovat 3 Magatamy, které poté po pilířích obklopující Katayanagi hodí a ty způsobí po nárazu velkou a silnou explozi, která zničí všechny pilíře z té strany odkud to Shinon hodila (Yasaka no Magatama). Sice ano pilíře ještě mají další 3 strany ze kterých šlehá elektřina, ale to Shino netrápí, protože Susanoo sice zruší ale místo něj si vytvoří z průhledné modré chakry žebra Susanaa (Susanoo (Kai). Takto vejde dovnitř a rozhlédne se, dokud nezahlédne tu hromadu bahna. *Tak pod touhle sračkou je? Lenoch jeden. *Pošeptá si pod nos a složí několik ručních pečetí a z úst proti tomu bahnu vypustí ohromný proud ohně (Katon: Gōka Messhitsu), kterým bahno zahřeje na takovou úroveň že odpaří všechnu vodu z něj, a tak ztvrdne na úroveň kamene. Poté složí několik další ručních pečetí a na všechny pilíře okolo sebe z úst vypustí ohromné ohnivé koule (Katon: Dai Endan). Takto se všechny pilíře začnou postupně řítit k zemi, jak je Shinon je ničí a pak rozpustí své Susanoo a Sharingan stáhne do předešlé verze (3 Tomoe) a vyjde na vrchol toho kamene a plnou silou do toho udeří a tak se všechen ten kámen rozpadne a opadá všude kolem, dokud nezůstane jen ta koupe ze železného písku, kterou by nejspíš síla úderu Shinon mohla taky poškodit (Byakugō no In xD). Nicméně je to vlastně už jedno, protože Shinon ji takto jako velká zachránkyně zachránila. *Hej ty prase zvedni se!
Kyuki: *Kyuki se probere a všimne si že vedle něj stojí neznámá žena, ovšem připadá mu povědomá.* “Kdo to může být? To není možné” Druhá tsuchikage-sama?! *Kyuki stojí v úžasu a jeho 3 ocasy se houpají za ním, nepřemýšlí teď nad tím že je v kyuubi chakra modu ale že vidí již dlouho mrtvou tsuchikage. Pak slyší její otázku* Mohla by jste ji prosím dostat z toho vězení? Nemám dost síly se k ní dostat. *Řekl kyuki a uklonil se, ovšem stále se snažil pokukovat po tom kde je nukenin*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi nemá vůbec ponětí co se děje jelikož je stále uvězněná pod tunou bahna a v místnosti kde je spoustu elektřiny. Katayanagi nemůže nic dělat a jen sedí a drží svou obranu aby neumřela, ale už je to velice obtížné i přesto že použila bojovou pilulku která i ta přestává účinkovat (a nikoho to nesere). Katayanagi se už pomalu smiřuje že to nezvládne a zemře, ale snaží se to brát pozitivně i když na tom nic pozitivního není.*
Shinon, Nakamura: *Kyuki nějakým záhadným způsobem tuší že má střílet do korun stromů (Just Magic/Trash). Nicméně Nukenin vidí, o co se Kyuki pokouší a tak složí ruční pečetě a vymění se se špalkem dřeva a zjeví se zase úplně někde jinde tentokrát se velkým balvanem (Kawarimi no Jutsu). Tam složí ruční pečetě a vystřelí přímo na Kyukiho silný blesk (Raiton: Gian) a poté vyběhne ven s úmyslem aktivovat 2 stupeň Raiton no Yoroi během kterého je jeho rychlost až 6x rychlejší a je až 4x silnější (Raiton no Yoroi 2 stupeň). Jeho cílem je dostat se rovnou ke Kyukimu a silně s ním udeřit o zem jako kdyby to byla panenka, nicméně netušil s něčím, co se odehrálo nyní, a to že se těsně vedle Kyukiho zjevila žena s růžovými vlasy a Sharinganem s třemi Tomoe v očích s Rasenganem v pravé ruce, kterým na muže z boku zaútočila, a i přes jeho rychlost dokázala vypočítat místo kam zaútočit aby ho z boku zasáhla přímo mezi žebra a odmrštila ho velmi prudce opačným směrem kdy pokosil několik stromů a kamenů dokud se nezastavil. Bělmo očí této ženy není ovšem bílé ale černé a její pokožka je místy celkem popraskaná a na čele má pečeť Byakugō no In. Oblečená je v ( odkaz » ) a k levému boku má připevněné pouzdro uvnitř kterého má Kakuto. Nakamura se v aktivním Raiton no Yoroi opět zvedne, a to beze zranění, protože ho ochrana bleskové chakry ochránila před zranění a rychle se přesune zpátky aby stál takových 30 metrů od té ženy a Kyukiho. On ji sice nepoznává ale Kyuki by z učebnic mohl poznat, že se jedná o Druhou Tsuchikage Shinon Asadu, která má být přes 25 let mrtvá. *Nevadí, že trochu pomůžu? *Zeptá se Shinon mile. *
Kyuki: *Kyuki netuší co dělat, pomalu začíná šílet* “Spolubojovnice umírá a já nemám co udělat. Co jsem to za ninju? *Kyuki se najednou uklidnil a s mrtvolným výrazem v obličeji začal odstřelovat pomocí fuuton:daitoppa okolní koruny stromů. Nemluvil, nemrkal jenom útočil*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi je stále uvězněná ve své vlastní "ochranné" kopuli a nemá ponětí co dělat, Teda vlastně ví a to je zatím neumřít.*do prdele Kyuki aspoň si konečně vyndej tu ruku z nosu a tu druhou z prdele a běž zabít toho kreténa!!! Si tu stejně užitečný jako Kondomy v kostele!!*Katayanagi doufá že to kyuki uslyší a nadále se snaží vymyslet nějaký plán jak se z toho dostane.*
Nakamura (Npc): *Jediné, do čeho Kyuki hodí kunai je obrana z pilířů, které jsou okolo ( odkaz » ), takže exploze zasáhnou jen ty pilíře, ale na těch to nezanechá ani prasklinku. Nakamura vykoukne znovu a všimne si Kyukiho stojícího u pilíře a rozbíhající se klony do všech možných směrů, a tak vyjde opatrně a potichu po kmeni svého stromu a ukryje se v jeho koruně. Prozatím se mu moc nechce útočit, ono ty pilíře mu neustále žerou chakru, a tak s ní musí nyní trochu šetřit, a to i přes to že nyní používá trochu chakry z prokleté pečetě, která se mu rozroste ještě více po těle (na 40 % těla). *
Kyuki: *Kyuki si vezme do každé ruky 5 kunaiů s výbušnými lístky a hodí je do bahna na kopuli* Připrav se na náraz! *Zařval na ní Kyuki a odpálil všechny lístky díky čemuž zničí většinu bahna na kopuli. Poté vytvoří další 4 hebi bunshin a vyšle je do všech směrů hledat nukenina, mezitím on sám přiběhne kousek ke kopuli a brání jí před útoky dřív než se z ní bude moct kata dostat* Už na tobě není bahno, teď si poraď s tou elektřinou. *řekne kyuki tak aby ho kata slyšela, rád by jí pomohl i s elektřinou ale nemá s ní co dělat*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi zaslechla jak kyuki řekl ať vydrží.*"to říka někdo komu nedochází rapidně chakra a nesnaží se ho rozdrtit ohromné množství bahna."*Katayanagi už je na hranicích svých sil když se jí najednou začnou zvedat vlasy díky statickému poli který se tvoří kolem ní."tohle je už kurva moc!"*Katayanagi si chce vzít bojovou pilulku, ale uvědomila si že si je sebou nevzala.*kyuki! Nevím co se děje ale pohni!!!*křičí Katayanagi a snaží se najít nějakou bojovou pilulku jestli se jí někam nějaká náhodou nezatoulala a náhodou zatoulala. Katayanagi proto vezme do ruky pilulku a dává si jí do pusy, ale těsně před tím než se jí to podaří tak kulička vyklouzne a někam se zakutálí.*"to si děláš prdel."* Katayanagi proto zběsile hledá pilulku, ale v kopuli je strašná tma a nějak jí to nejde.*rychle!!!!*Katayanagi po delším hledání najde pilulku a okamžitě jí dá do pusy takže se ji na dočasnou dobu doplní chakra.*
Nakamura (Npc): *Kyuki zabije klona (Iwa Bunshin no Jutsu) a ten se po zničení rozpadne na kusy kamene. Originál vyleze někde na úplně opačné straně bojiště a opět se tam ukryje za nějakým kmen stromu kde se posadí a zády se opře o jeho kmen. Těžce dýchá, sice to vše byli jen kloni ale stálo ho to celkem velké množství chakry a na to není moc zvyklej. Sice má možnost prokleté pečetě ale i když mu doplňují zásoby chakry a posílí jeho Taijutsu, Genjutsu a Ninjutsu tak po jejím vyprchání bude velmi vyčerpaný což je už teď a fyzickou energii mu prokletá pečeť rozhodně nedoplní. * „Musím si vymyslet strategii, jak si s nimi poradit, protože nejsou zrovna nejslabší a ten kluk má možnost velké rychlosti a nevypadá to, že by mu jen tak došla chakra je dost možné, že používá něco, co mu doplňuje chakru.“ Díky tomu že Iwa Bunshin je zničený už nepůsobí technika Doton: Douka Iwa Fubuki, ovšem bahno po jeho zničení už nezmizelo pouze se udržuje v tom obrovském množství na kopuli Katayanagi. Tíha toho celého bahna se blíží k váze až jedné tuny. Nakamura použije malou část chakry z prokleté pečetě, která se mu rozleze po 34 % jeho těla a on tak z bezpečí skládá ruční pečetě a když to dokončí ze země vyletí šestnáct pilířů, které kolem kopule a bahna a vytvoří vězení, ze kterého je těžké se dostat, protože pilíře jsou vysoké a mezi nimi šlehají blesky (Raiton: Shinchuu Shibari). Tím pádem bahno začne vodit elektřinu do její kopule, takže jakmile se jí dotkne dostane elektrickou ránu. *
Kyuki: *Kyuki dává veškerou svou sílu do úhybů, díky rychlosti 3 ocasů není až tak těžké se jim vyhnout ale není to něco co by zvádl se zavřenýma očima. Potom uslyší výkřit katayanagi a uvidí jak na její kopuli se hromadí bláto* Vydrž tam, jdu na to *Kyuki vyběhne nejrychleji jak může proti kamennému klonu a cestou na něj použije fuuton:daitoppa posílené kyuubiho chakrou, když k němu dorazí tak vytáhne svůj kunai který namíří na hlavu klonu. Poté vyskočí a díky rychlosti naletí do klonu a zarazí mu kunai do hlavy*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi vyhověla Kyukimu a proto mu vytvořila vchod který ovšem okamžitě nezavřela a jen sledovala, ale když k ní začalo téct bláto tak jen vykřikla.*zavřít kurva!*křikla a zavřela se, ale to moc nepomohlo jelikož těžké bláto začalo padat i na její obranu ze železného písku což dokonce i ona pocítila jaký obrovský tlak to je.*"v pohodě to nemá šanci prorazit."*Proto se Katayanagi usmála a v klidu si seděla uprostřed svého úkrytu, po nějaké době ucítila co si něco nepříjemného na rameni a zkontrovala co to je.*"bahno?"*poté se koukla nad sebe a uviděla jak se na její Kopuli pomalu ale jistě tvoří prasklina a bahno se pomalu začíná dostávat dovnitř.*kurva... Kurva.. Kurva... kurva.. kurva.. Do prdele Kyuki pomoc!!!!!*Katayanagi se momentálně musí soustředit na to udržet Kopuli po hromadě a proto musí soustředit více chakry na udržení což už moc dlouho nezvládne.*
Nakamura (Npc): *Střela, která vyletí z kopule z železného písku proletí drakem, protože na něj fyzické útoky nemají účinek, a tak to skrze něj proletí a zasáhne to klona (Kemuri Bunshin) a ustřelí mu tím hlavu a on se rozplyne na dým stejně jako Enryū, kterého vytvořil. Jakmile Kyuki vyběhne ven z té kopule tak na něj i na jeho klony ihned ze všech stran začnou létat všemožné kusy kamenů a silně do nich vrážet a tím pádem počet Kyukiho klonů velmi rychle zreguluje, protože klon z kamene (Iwa Bunshin no Jutsu) ještě složí další ruční pečetě a vytvoří na nebi nad kopulí ze železného písku díru ze které začne dolů na kopuli padat bláto. Blato je velmi těžké, a tak bude vyvíjet na její kopuli velmi velký tlak ze všech stran (Doton: Nentsuchi Otoshi). Originál ten se prozatím udržuje pod zemí a pokračuje v přesunu na opačnou stranu. * „Sakra moc plýtvám chakru, budu muset využít prokletou pečeť.“
Kyuki: *Kyuki se zadívá na katayanagi a uvědomí si že má pravdu* Neboj, teď to převezmu, mezitím si zkus načerpat trochu chakry, otevři mi tady trošku tu kopuli na chvíli. *Požádá ji kyuki a hned jak to udělá vystřelí jako střela pryč z koule a zamíří na místo kde byl klon, Katayanagi po něm sice již vystřelila kopí ale kyuki si není jistý tak radši vytvoří 3 hebi bunshiny (Což znamená že jich je již 8) a nechá všechny bunshiny prohledat okolí po nepříteli, mezitím sám vystřelí ještě po kouřovém klonu další kuchiyose:sotoya kdyby náhodou kopí nefungovalo. Pokud by klony našli originál okamžitě by na něj použili kuchiyose:sotoya*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se dostane pomocí Kyukiho z pasti a vůbec jí teď nezajímá že má kyuki kolem sebe divný plášť.*zvládla bych to, ale dík.*řekla v rychlosti a poté se soustředila na útoky nepřítele, ale když viděla že na Kyukiho letí ohnivá koulička tak chytne Kyukiho za zápěstí a silně s ním trhne tak aby ohnivá koule minula Kyukiho poté nechá Železný písek obklopit Kyukiho i Katayanagi aby je písek dokázal ochránit před nárazem, kopule písku která je dostatečně chrání, sice draka neodrazí alespoň nejsou v kouři oni.*nerada to říkám a není to ani moc vhodná chvíle, ale přestávám to zvládat.*Katayanagi je vyčerpaná z používání písku, poté z kopule nechá vystřelit dostatečně velký projektil který míří na toho který draka vyvolal, ovšem nevěděla zda tam pořád je.*
Nakamura (Npc): *Nakamura nenápadně opět vykoukne a uvidí, jak Kyuki zachraňuje Katayanagi. Jeho stínový klon je zničen, a tak se mu aspoň vrátila jeho chakra jakou do něj pustil, když ani neměl šanci použít techniku Raitonu moc chakry jako takové mu vytvoření toho klona nakonec nevzalo. Do vzduchu nakreslí kanji znak Hi (oheň) a vytvoří si v ruce ohnivou kouli kterou po Kyukim následně vrhne a opět se ukryje za ten strom dřív, než by si ho tam někdo mohl všimnout a vytvoří si z dýmu klona (Kemuri Bunshin), který vyběhne zpoza toho stromu a vytvoří draka z dýmu, kterého konec je spojený s klonem a může ho tak libovolně ovládat (Enryū). Jelikož je drak z dýmu, je imunní vůči fyzickým útokům, zatím co on sám dokáže útočit velkou silou. Drak vyletí velkou rychlostí rovnou proti Kyukimu a Katayanagi a pokusí se do nich vrazit plnou silou pomocí své tlamy a v ideálním případě je spolknout čímž by je začal uvnitř sebe dusit. Originální Nakamura mezitím vytvoří klon tvořen kamenem, který je proto i odolnější (Iwa Bunshin no Jutsu). Tento klon vyběhne zpoza stromu z druhé strany než první klon a složí sérii ručních pečetí a ze země okolo Katayanagi a Kyukiho se doslova vyrvou kameny a začnou kolem nich kroužit a různě na ně ze všech stran útočit (mezitím co se k nim blíží Enryū) a originál tohoto rozptýlení využije a zahrabe se pod zem, aby se pod zemí mohl přesunout na úplně opačnou stranu (Doton: Dochū Eigyo no Jutsu). *
Kyuki: *Kyuki si všimne že se styl boje nukenina změní, trochu se vyděsí* “pokud ukáže ještě víc toho co doopravdy dokáže tak bychom mohli i prohrát” *Okamžitě po tom, co nukenin vyběhne z poza stromu (klon) aktivuje chakru 3 ocasů a vystřelí fuuton:daitoppa následované vystřelením dvouhlavého hada (kuchiyose:sotoya) aby si byl jistý. Hned potom se otočí a uvidí jak se kata drží za závěsné vlákno a pod ní ji stahuje zem dovnitř. Kyuki ihned dá obě ruce na zem a běží jakoby po 4. ( odkaz » ) Největší rychlostí co v tu chvíli stihl se rozeběhl ke katayanagi a těsně před začátkem nukeninovi techniky vyskočí do dálky kousek nad ní. Za letu se chytne závěsného lana kde se díky rychlostí protočí a řízne se kvůli velikosti lana do dlaně. Mezitím co se chytil jednou rukou lana použil druhou ruku, aby chytil katayanagi za zápěstí a vytáhl jí s pomocí kyuubiho chakry z techniky a hodil jí na lano nad něj.*
Katayanagi Shintaro: Katayanagi se pomalu blíží k Nukeninovi který ovšem složí několik ručních pečetí a zmizí.*"co to kurva."* když se ale otáčí na Kyukiho tak doslova ztuhne a chce na něj křiknout ať ji pomůže, ale ani mluvit nemůže.*"druh Genjutsu? Tak silné? Blbost"*v ten moment se začne pomalu propadávat do země.*"do píči s pískem půjdu rychleji dolů."*Katayanagi své písečné brnění přesune zpátky do nádoby, když už je tak v polovině těla tak uvolní velké množství chakry jako při technice Kai ovšem to nepomůže a Katayanagi začíná panikařit a zkusí to podruhé s rozdílem že tentokrát použije o dost více chakry a v ten moment se uvolní poté v rychlosti vystřelí závěsné vlákno které se chytí silné větve u jednoho stromu. V moment kdy se tak stane se začne Katayanagi pomalu přitahovat, ovšem je to velice náročné protože musí bojovat se zemí která jí silně táhne dolů.*
Nakamura (Npc): *Nakamura složí pár ručních pečetí a místo něj se na tom místě zjeví dřevěný špalek a on se zjeví o 14 metrů bokem za stromem, takže ho vlastně nyní ani Katayanagi ale ani Kyuki vidět. *Fajn takže teď musím vymyslet co bude dál. *Poví si potichu jen tak do prázdna sám pro sebe a přiloží si ruku na levou stranu krku kde má svou pečeť (Noroi no Juin). Nicméně následně složí ruční pečeť a vytvoří si jednoho stínového klona (Kage Bunshin no Jutsu), který vyběhne ven z krytu za stromem a utíká bokem jako kdyby chtěl Kyukiho a Katayanagi oběhnout a během toho vykoukne originál, který je nyní mimo jejich pozornost a nakreslí do vzduchu kanji znak iwa (kámen), který směřuje na Katayanagi a ta by měla skončit paralyzovaná a cítit se jako kdyby zkameněla, sice se to dá překonat uvolněním většího množství chakry ale už to dává Nakamurovi výhodu že ji sebere chakru co b mohla využít na boj. Nehledě na to že Katayanagi by to neměla znát a tak určitě ihned nebude vědět co se děje a co má dělat, následně složí ruční pečetě a zem pod Katayanagi začne rotovat a vtahovat ji do svého nitra (Doton: Arijigoku), což je celkem dobré kombo skrze to že se Katayanagi nemůže hýbat. Poté se originál opět ukryje za kmen stromu, aby se jen tak neodhalil a Kage Bunshin co na sebe nalákal pozornost složí také sérii ručních pečetí a vystřelí velice silný blesk (Raiton: Gian), který míří rovnou na Kyukiho. *
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi to celé pozoruje a vlastně zatím nemůže nic moc dělat a proto jen sleduje dění okolo sebe. Když ale kyuki vytvoří dvouhlavého hada tak se trošku zarazí, ale přijde jí to působivé.*"proč je to tak obtížné ovládat ten pojebany písek."*řekne si v hlavě a povzdechne si.*nedá se nic dělat.*řekla a sundala si nádobu se Železným pískem a poté všechen Železný písek dala na sebe jako kabát (Jiton: Kontorōru) a přiblížila se blíže ke kyukimu.*tohle si na chvíli půjčím.* jakmile to dořekla tak vzala Kyukimu Kakuto kterou měl připevněnou na boku. Katayanagi sice nebyla nějak extra dobrá na boj na blízko, ale taky nehodlala bojovat s Kakuto tu měla jen pro případ nouze.*"jestli tohle přežiju tak se jdu opít."*Katayanagi se usměje a udělá dva kroky před Kyukiho.*možná bys měl zůstat v zádu aby se ti nic nestalo.*pronesla a s Kakuto se pomalu blížila k nukeninovi.*
Kyuki: *Jakmile Kyuki uvidí že nukenin znovu použil dým došlo mu že tu techniku poznává* “To je klan mononoke. Chudáku.... Máš proti sobě nejhoršího nepřítele” *Okamžitě si uvědomil co má dělat a když dým který trefil klony začal sílit použil kyuubiho chakrou posílený fuuton:toppa. Díky tomu rozfoukal dým a Kyuki uviděl že nukenin skáče na strom na kterém jsou s katayanagi.* “tak tohle teda ne!” *Okamžitě použil kuchiyose: sotoya a vyvolal tak dvouhlavého hada který vyletěl proti nukeninovi. Pak dal povel klonům aby se vzpamatovali a obklíčili nukenina*
Nakamura Iboky: Opravní post - *Jakmile uviděl kopí a i klony, tak měl jasno.* "Zatím dva, ten jeden ovládá očividně něco ve smyslu železného písku jako člen z klanu. jiryoku." *Problesklo mu hlavou, a nehodlal se nechat přizemnit, klony a ani trefit Shurikeny a proto velmi rychle složil pečetě a z rukou vystřelil dýmové střeli na klony (1 na jednoho klona) které vybuchly a mimo menšího výbuchu taky měli účinek jako dýmový granát, takže by se v okolí mělo "zamořit" dýmem. Když nikdo nevidí Nakamuru a menší okolí, tak skočí na jiný strom, aby se vyhnul Shurikenům. Následně na tom jiném stromě vystřelí znova ty dýmové střeli, ovšem tentokrát přímo na ten strom kde je Kyuki a Katy. (6 střel, celkově na horní část stromu, kde jste.) Takže by strom měl být zakrýt celkově dýmem. Nakonec proste Nakamura znova skočí na jiný strom, aby se přesně nevědělo kde je.* "Tak co ukážou...? Už bych mohl útočit, co?....No nic, asi to udělám."
Kokkuri: *Nakamura byl a stromu, který byl dál od těch dvou. Nebyl to idiot aby skočil přímo před nepřítele.* "Nu což." *Jen velmi rychle složí pečetě a natáhne ruku na klony a na shurikeny. Z ruky mu začne střílet voda velmi silným proudem. (SUITON: SUIHACHI) Minimálně Shurikeny by to mělo kompletně odklonit a podobné sračky. Klony by to mělo aspoň shodit na zem. Jakmile jsou klony nejspíš na zemi. Nakamura skočil mezi listy a celkově tak aby nevyl vidět. V ten moment Mura odbouchne kunai s lístkem, co udělá menší explozi a tlakovou vlnu, co i katy nejspíš donutí ztratit kontrolu. A co dělá náš Nakamura? Ten utíká pryč od nich, skrze stromy a větve. Možná má plán, možná jen nechce bojovat. Kdo ví.* "snad to vyjde, ale kdo ví."
Katayanagi Shintaro: *V moment kdy proletí první kunaii Katayanagi okamžitě vytvoří před sebou stěnu ze železného písku která jí ochrání před dalšími útoky samozřejmě slyšela i Kyukiho který na ní zakřičel aby vytvořila dvě kopí tak i provedla a sledovala klony jak zabodají kopí do míst kde stojí tak neváhala ani vteřinu a stěnu kterou měla před sebou přesunula rovnou kolem Nukenina, moment kdy se "zhmotní" obalí ho Železným pískem tak že zevnitř nechá vysunovat bodliny které ho budou pomalu, ale jistě probodávat. (hlava zůstane odkrýtá).*"nikdy jsem tohle neviděla, ale vypadá to že Kyuki ví co dělá."zatím to jde lehce.*pronesla a hlídala si moment kdy se nukenin vrátí zpátky do své formy.*
Kyuki: *Kyuki si okamžitě všimne že něco není v pořádku a okamžitě vytvoří klony (5) na které položí výbušné lístky (každému 1 na záda) a vykřikne na Katayanagi* Vytvoř pro ně kopí! *Hned po tom, co se tak stane klony uchopí vytvořené kopí a rozeběhnou se k nukeninovi, Kyuki je kryje palbou shurikenů aby se nukenin nemohl zhmotnit a díky tomu že o něm nukenin nevěděl na něj neletěli ani žádné střely takže nemusel uhýbat a mohl se soustředit na míření. Když klony dorazili k nukeninovi zabodali kopí do místa kde “stojí” díky čemuž mu úplně zabrání zhmotnění a stojí asi 3 metry od něj čekajíc co se bude dít*
Nakamura Iboky: *Nakamaru byl skrčen poblíž stromu a prohledával brašnu kterou před chvilkou ukradl. Pokud by šlo o jeho vzhled a tvář, tak byl celkem hezký podle žen, ale kdo ví pravdu. ( odkaz » ) Následně měl na pravé noze pouzdro na 2 kunae a poté brašnu kde měl klasické ninja vybavení. (Kunae, Shurikeny, výbušné lístky, Světelná bomba a pilulka na dokrvení a doplnění chakry. (obě jednou.) ) V brašně co ukradl nic moc nenašel a tak jí jen hodil dost daleko za sebe, čímž by mohly klidně trefit Katy. Kdo ví. Proste začal vstávat a najednou skoro postaven ucítil velkou bolest na pravé části břicha či jak to říct, ale Nakamura musel jednat rychle a proto, to místo proměnil na dým. (Sanka no Jutsu) Díky tomu v ten moment pouze kopí proletí a Nakamura vyskočí na strom a podíval se za sebou.* "Pche...člověk ukradne brašnu a hned po něm někdo střílí." *Bolest ho tolik netrápila. Byl na ní zvyklí skrze to ze dřív v yuge dělal mučitele. Zatím nic moc netušil o nepřítelovi a proto jen hodil trochu shurikenů (7) a 5 kunaiu. Ale na 2 kunaii jsou výbušné lístky. První výbušní letí, tak aby Katy netrefil a dopadl asi 2 metry od Katy (z pohledu Nakara doleva.) a výbušní 2 letí proste přímo na KAty a případně jí vybuchne před ksichtem, pokud se dostane dost blízko, pokud by je neodfoukla či podobně a proste tak, tak budou oba nečiní a nic nebudou dělat.* "Budu muset za chvilku deaktivovat tu techniku, jinak to možná vezme víc chakry než budu potřeboval.."
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se usměje když kyuki s jejím plánem souhlasí každopádně se na Nukenina pořádně soustředí, aby měla 100% jistotu že zasáhne cíl protože by nebylo moc milé kdyby musela bojovat, jelikož její poslední boj byl na chz a skončil tragédii takže nechtěla aby se to opakovalo.*"tak hlavně to neposer."*Katayanagi se odhodlala a vystřelila plnou rychlostí své kopí které by mělo zasáhnout hrudník což by mělo být dostačující zabít Nukenina jedním úderem.*
Kyuki: *Kyuki se podívá na katayanagi a kývne jí na její plán. Raději si připraví pečetě na hebi bunshin kdyby bylo potřeba odreagování.* Jdi na to *Zašeptal na ní a zahleděl se na nukenina který stále nic netuší.* “Tohle by mohlo skončit rychleji než jsem čekal” *Kyukiho celkem zaujala její technika železného písku ale neměl čas se tím nějak více zabývat*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi nereagovala na jeho poznámku o zachraňování jen se trochu pousmála.*"to určitě."*řekla si jen v myšlenkách a pokračovala nadále bez jediného slova ovšem když po dlouhé době narazili na Nukenina a Oininové se stáhli tak bylo jasné co se v příštích minutách stane a jelikož měli moment překvapení tak měli výhodu a Katayanagi se přesunula na lepší pozici na střelbu.*provedeme to rychle a tvrdě a hlavně... pokus se neumřít.*v ten moment si vytvoří obrovské železné kopí které namíří na onoho nukenina.*můžu? Nebo máš lepší plán?*pokud kyuki svolí k útoku tak nechá kopí vystřelit do oblasti hrudníku, ale pokud přijde s něčím lepším nechá zrušit kopí a vrátí ho zpátky do nádoby.*
Kyuki: Nemáš ani ponětí jakej. *Odpověděl Kyuki na otázku o chůvě* Jen abych nakonec nezachraňoval prdel já tobě. *Řekl Kyuki trochu popichavě a zasmál se a společně s katayanagi vyrazili za oininy. Nějakou dobu se nic nedělo a chvíli se i zdálo že nukenina nenajdou. V tom se oininové zastavili a ukázali na ninju vysedávajícího u stromu. Vypadalo to že prohledává něčí brašnu, pravděpodobně někoho koho okradl. Oininové se stáhli a nechali Kyukiho a Katayanagi jednat na jejich uvážení.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi si masku nasazovat nemusela, jelikož už jí měla nasazenou sice už jí bylo vysvětleno že masku nosí jenom mimo vesnici, ale to jí nějak netrápilo.* hele kyuki? Je ta tvoje chůva taky takový kretén?*zeptala se a pokračovala vedle Kyukiho a vyndala si jediný kunai který měla u sebe a zacala si sním hrát aby se aspoň po cestě nějak zabavila.*jo a aby bylo jasno pokud budeš umírat zachraňovat tě nebudu, nejsem žádná charita abych pomáhala ostatním jasné?*řekla Katayanagi trošku vážnějším hlasem a poté trošku zrychlila krok.*
Kyuki: *Kyuki vyrazí za katayanagi rychlejším krokem* První, hádám že tvoje taky. *Kyukise na cestě lehce zamyslí nad tím co bude dělat* “Neměl bych použít kyuubi chakru dokud to nebude nezbytně nutné, nesmím na ní spoléhat tak jako na chuuninských zkouškách, grrrr chuuninské zkoušky- taková fraška” *Kyuki zatnul zuby a pokračoval v chůzi. Když se dostali k bráně vesnice vyzvali je oininové aby si nasadili masky a vyrazili za nimi. Kyuki si masku nasadil a vyrazil za oininy kteří již vyrazili, skrz zatmavená skla jeho masky byli vidět pouze zářivě zlaté zorničky Kyukiho očí.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi sledovala Kyukiho do té doby než se představil.*Jsem Katayanagi Shintaro Maya a jsem velmi ráda že tě poznávám.*řekne milým hlasem a na chvíli se zapřemýšlí.*hm.. Tak by jsme mohly vyrazit ne? Aby jsme tu nepostávali celý den.*v moment kdy to dořekla se vydala pomalu na cestu přičemž se koukla na Kyukiho brašnu na které byla pověšená maska.* takže tohle je tvá první nebo druhá mise s tou chůvou?*Katayanagi samozřejmě měla na mysli Onnina který byl s Kyukim a na dále se už nic neptala a jen si kráčela dál.*"doufám že to proběhne v pořádku a neumřu hned při své první misi."
Kyuki: *Odvoz kyukiho a jeho dohlížejícího oinina dovezl pouze k bráně, odtamtud již šli pěšky. Cestou se Kyuki snažil ujistit že oinin kdyžtak zakročí kdyby se něco dělo ale dostal jenom úhybné odpovědi nebo smích.* “Ale líbí se mi to tu, ikdyž na yugakure to nemá” *Když se blížili k chrámu všiml si že ona kunoichi i s jejím oininem už tam čekají, masku měl pověšenou na brašně, zatím jí nepotřeboval. Prohrábl si své bílé vlasy dozadu a pomalu došli k nim.* Těší mě, já jsem Kyuki Arito. Těším se na naši spolupráci. *Když se představil zadíval se na kunoichi a jejího dohlížejícího* “Že by taky první mise? Aspoň v tom nebudu sám” *Lehce se chytil za svoje kakuto a čekal co se bude dít*
Katayanagi Shintaro: Katayanagi měla svou první misi misi a tou bylo zneškodnit nebezpečného nukenina. Katayanagi na to ovšem nebyla sama a čekala na společníka který byl z Yugakure no Sato každopádně měla ještě doprovod který na Katu dohlíží, ovšem jí předtím řekl že ať se bude dít cokoliv tak jí nikoliv nepomůže a že je v tom sama. Katayanagi na sobě měla ( odkaz » ) a své dlouhé červené vlasy v culíku, dále měla na zádech nádobu se Železným pískem a na rukou nasazené rukavice (KURATCHI). Katayanagi při čekání seděla v tureckém sedu a samozřejmě měla nasazenou i svou masku ( odkaz » ).*"snad už tu brzy bude."*řekla si v hlavě když v tom jí saigetu (to je ten onnin) naznačil aby vstala a pořádně uvítala Kyukiho který se pomalu blížil. Katayanagi znechuceně vstala a hodlala ho aspoň na oko příjemně přivítat.*
Kyuki: *Kyuki se stal nedávno chuuninem a již získal svou první misi, vypadala to jako konečně zajímavá mise. Eliminace nebezpečného nukenina v kumogakure. Divil se proč by měl jet až do Kumo ale bylo mu vysvětleno, že onen nukenin již dříve působil v Ketchu ovšem stihl uprchnout dříve než byl chycen, kvůli lepším vztahům s kumo na Kyukiho má čekat v Kumo kunoichi oinin co mu pomůže nukenina eliminovat. Kyuki se vyrazil připravit, vzal si na sebe ( odkaz » ) a svoji masku oinina ( odkaz » ) spolu s brašnou s ninja vybavením (Kunaie, shurikeny, výbušné lístky, chilli bomby) na ruce skládací štít ve tvaru náramku a na boku těla svoje kakuto, čelenku yugakure měl na rameni. Když byl připraven vyrazil na cestu ke svému odvozu do Kumo kde by na něj měla čekat u chrámu ona kunoichi*
---: ---
Yzune: *Yzune měl dnes dostat svojí druhou misi jako genin. Ráno si dal sprchu a oblékl se do svého klasického oblečení. ( odkaz » ) Na cestu si znova vzal dvě jablka a vyrazil směrem k budově raikageho aby si vyzvedl informace o misi. Po cestě si dal jedno jablko. Dorazil k budově raikageho. Chvíli počkal než dojedl jablko a poté vyrazil do místnosti s informacemi o misích kde dostal svitek s informacemi o misi. Vyšel ven a přečetl si svitek. Kde stálo, že má jít pomoc do knihovny. Vyrazil do knihovny co nejrychleji, protože to chtěl mít za sebou. Dorazil do knihovny a vešel dovnitř. * Zdravím jsem tu jako výpomoc. * Vyšel směrem k pultu za knihovnici a čekal co mu řekne. * Tak taky zdravím. Pojď se mnou, budeš tady vzadu skládat staré knížky do krabic a poté je odneseš do sklepa. * Yzune přikývl a dal se do práce. Skládal jednu knížku za druhou a to celkem rychle, protože ho to nebavilo a chtěl dělat něco jiného. Když měl se skládanou jednu krabici, tak jí položil na zem vedle sebe a dal se do skládání další. Takhle pokračoval asi dvě hodiny a už měl vedle sebe deset krabic a rozhodl se je se skládat do sklepa. Postupně je bral do sklepa, až je seskládal všechny, a tak se dal znova do balení knížek. Už bylo skoro po třetí hodině a Yzune toho měl už dost, ale zbývalo mu už jen posledních pár knih. Seskládal je do krabice a vydal se do sklepa je tam zanést. Když nesl poslední krabici do sklepa, tak zavadil o dveře a ty se zabouchli. Jak mile bouchly Yzune se otočil řekl si. * „ Tak tady ještě zůstanu.“ * Yzune si sedl na zem a dal si svoje jablko, které měl ještě z domu. Byl už večer a knihovnici to bylo už divné, a tak se vydala se podívat po Yzunem. Otevřela dveře od sklepa a tam seděl Yzune. * Promiň hochu zapomněla jsem ti říct o tomhle.* Yzune hned odpověděl. * To je v pořádku, tak já tedy půjdu. * Yzune se vydal odevzdat hlášení o misi a vydal se poté domů. *
---: ---
Yzune: *Yzune měl dnes dostat svojí první misi, a tak se ráno nachystal svoje věci a oblékl se do svého klasického oblečení. ( odkaz » ) Vzal si z domu do tašky ještě dvě jablka a vyrazil na k budově Raikageho kde si měl vyzvednout informace o misi. Šel obyčejným krokem a nespěchal nikam. Dorazil k budově Raikageho. Bylo něco po deváté hodině a Yzune vešel do budovy pro informace o misi. Přišel k místnosti kde se měli dostávat svitky s informacemi. Zaťukal a poté vešel dovnitř.* Dobrý den, jsem Yzune a přišel jsem si pro informace o mojí misi. * Ninjové za stolem na něj koukli, jeden se podíval na stůl a viděl tam svitek, který měl dostat Yzune. * Tady máš. * řekl ninja za stolem a natáhl ruku se svitkem. Yzune přišel ke stolu a vzal si svitek. * Děkuji a naschledanou. * Yzune vyšel směrem ke dveřím a po cestě rozbaloval svitek. Vyšel z místnosti a četl si zadání mise. * „Výpomoc v Kari království. Hmm to zní snadně, ale nelíbí se mi to. „ *řekl si v duchu a svitek si schoval do tašky a vydal se směrem ven z budovy a poté směr Kari království. Po cestě si dal jedno jablko, protože měl hlad. Yzune dorazil do svého cíle. Vešel dovnitř podniku a vydal se rovnou k pultu kde byl zaměstnanec. * Dobrý den mám vám tu dnes vypomoct. * Zaměstnanec koukl na Yzuneho a řekl mu. * Tak dobrá. Začneš vzadu v kuchyni a budeš umývat nádoby. * Yzune kývl a vydal se do kuchyně. Stoupl si k dřezu a dal se do mytí nádoby. Ze začátku nádoby ubývalo rychle, ale jak mile odbyla dvanáctá hodina, tak se podnik začal plnit lidmi a nádoby rapidně přibývalo. Yzune se snažil aby nádoby stejnoměrně ubývalo a přibývalo, ale to se mu nedařilo. Jak mile skončili odpolední hodiny a začínalo se stmívat, tak hosté už moc nechodili a nádoby začalo ubývat. Do kuchyně vešel zaměstnanec u pultu.* Hej ty u dřezu. Umí to nádoby a můžeš jít domů. Děkuji ti za dnešní výpomoc. * Yzune kývl a pomalu domýval nádoby. Umyl poslední talíř a vydal se směrem k budově raikageho odevzdat hlášení. Po cestě si dal i druhé jablko a poté co odevzdal hlášení se vydal směrem domů. Doma si dal sprchu a šel si lehnout a spát. *
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal poslední den konkurzu. Zbývali už jen dva uchazeči, jedna žena, jeden muž. Ziki se rozhodl to pojmout poněkud old-schoolově a zařídit duel. Proto se i místo setkání změnilo na Hromovou arénu. Kromě Zikiho a dvou uchazečů se sešlo i pár lidí, kteří chtěli vidět pořádný souboj. Přeci jen, o konkurzu na Raikageho stráž věděla skoro celá Kumo. Tribuny se zaplnily nadšenými lidmi a účasten byl i vyvolávač. Ten začal své vyvolávání.* Dámy a pánové! Chcete vidět trochu ninjutsu akce?! Dnes proti sobě stojí dva shinobi veliké hodnosti, hodnosti Shinobigashira! *Jakmile to dav uslyšel, začal jásat.* Na jednom rohu, mužský vyzyvatel, Kano Kabashima! *Dav začal znovu jásat.* A v druhém rohu, svůdná uchazečka na post Raikageho osobní stráže, Toya Sasaki! *Dav začal jásat ještě víc, což Kana poněkud znejistilo. I když to bylo pochopitelné, žena, která jde bojovat s mužem, to je vždy podívaná, obzvláště, když poté vyhraje.* Připravit… pozoooooooooooor… ZÁPAAAAAS!!! *Vykřikl. Kano okamžitě složil pečetě a z úst vyslal koncentrovanou kouli větru naproti Toye (Fuuton: Shinkuu Taigyoku). Ta ale neváhala a stihla složit pečetě na protiútok (Katon: Goka messhitsu). Když do sebe tyto dvě techniky narazily, bylo jasné, že vyhraje Katon. Ten se o Fuuton ještě posílil a pokračoval dál přímo proti Kanovi. Ten se útoku vyhnul jen tak tak, musel použít kawarimi no jutsu. Kano věděl, že se s ní nemůže příliš párat a tak použil Hataite hoso, čímž kolem Toyi vznikly výbušné lístky a ty se na ní začaly postupně nabalovat. Byla už celá obalená a zírala, jak na ní Kano vyběhl s rasenganem v ruce. proto Toya použila Kawarimi, na které nepotřebovala provést pečetě, těsně před tím, než k ní Kano doběhl a do jejího kawarimi napálil plnou silou svůj rasengan. Toya neváhala a vytvořila si v rukou dvě raikiri a jedním udeřila Kana do břicha a vyhodila ho vysoko do vzduchu. Poté se odrazila od země a nepravidelnými šikmými pohyby vytvoří okolo cíle světelné proudy. Následně se objevila vysoko nad ním a doslova proletěla středem oněch světel a zasáhla svým raikiri cíl a doslova ho srazila k zemi a způsobila tak výboj tvořený elektřinou. Tím Kana usmrtila, neboť neměl vůbec možnost tomuto útoku se vyhnout. Celé publikum zmlklo a na pět vteřin bylo v celé oblasti arény neuvěřitelné ticho. Po těchto nekonečných pěti vteřinách dav vybouchl nadšením, nehledě na to, že jim Kano zemřel před očima. Samozřejmě ho i tak odvezli saniťáci, ale všem bylo jasné, že už se na nohy nikdy nepostaví, i kdyby ho nějak zachránili. Ziki přišel k Toye a podal ji ruku.* Věřil jsem, že to budete vy, kdo se stane mojí stráží. Gratuluji. *Dívka se zachichotala a děkovně se uklonila.* Děkuji, lorde Raikage! Budu vám sloužit věrně a do mé smrti! *Ziki ukončil celou tuto akci a odvedl si Tayu k sobě do kanceláře, kde vyřídil potřebné formality pro její jmenování a do večera už byla oficiálně Raikageho osobní stráží.*
--: --
Ziki Katsuki: *Midori ještě ke štěstí chyběli dva vazalové. Nicméně jak nad tím přemýšlela, tak to celkově není tak těžký úkol. Po Kumo se potuluje spousta hloupých chlapů, kteří při správné motivaci udělají, co řekne. Její život byl momentálně tak jednoduchý. Před tím, než potkala Zikiho byla jen druhořadá expertka na lidi s duševními chorobami a teď se z ní stává skoro šéfka gangu. Čím víc stoupal její vliv, tím se posilovala i její láska k Zikimu. I když ho neviděla každý den. Tím ho vlastně milovala ještě více, protože jí stále více a více chyběl. Každopádně se rozhodla dát se ihned do práce. Věřila, že tento ten už bude její poslední hledání. Zkrátka už chtěla Zikiho vidět. Udělala by pro to všechno. Zmobilizovala své tři vazaly a ještě před vyražením do ulic si je pozvala na jakýsi meeting. Všichni tři se postavili do řady a Midori si před nimi kráčela jako nějaký generál.* Zlatíčka! Dobrá zpráva! Dokázala jsem si „vydělat“ trochu peněz a tak ode mě dostanete dárečky! *Vytáhla tři velké zbraně: Pro dva svalovce vzala velké, těžké meče a pro toho nejslabšího vzala katanu. Všichni jí po jednom pokorně poděkovali, nejpokorněji však ten nejslabší. Ten měl největší motivaci, proč být k Midori loajální a oddaný. Když skončil tento malý meeting, vzala je s sebou do ulic. Teď už to nebyli jen rváči, teď to byla její osobní ozbrojená jednotka. Jak si tak kráčela po ulici, někteří občané se jí vyhýbali, někteří jen tak divně zírali. Vypadalo to, že v určité části vesnice už má jakýsi tichý respekt. Jak se tak procházela, najednou se stalo něco nečekaného. Všichni občané se najednou schovali, zabarikádovali své obchody, dveře, okna a ulice najednou byla úplně prázdná. Zpoza rohu najednou vyšla skupinka pěti vypracovaných svalovců.* Midori Haku? *Začal mluvit jeden z nich, ten uprostřed. Midori se usmála.* Možná. Záleží na tom, kdo se ptá. *Odpověděla provokativně. Muž uprostřed skupinky se trochu zamračeně ušklíbl a pokračoval:* Dělala jste nám problémy dost dlouho. Tady vaše počínání končí. To znamená, teď a tady umřete. *Midori se začala nahlas smát.* A kdo to provede? Vy? *Podívala se, jaké zbraně u sebe mají.* A s těmahle nožíkama? HA! *Najednou její vazalové tasili své zbraně. Midori si z ramena přehoupla baseballovou pálku do obou rukou a připravila se, až jejich soupeři také vytasí své zbraně. No a to se také stalo. Někteří vytáhli nože, někteří katany. Každopádně se okamžitě rozeběhli s úmyslem Midori s její skupinkou vazalů zmasakrovat. Midori se podívala na své posluhovače a řekla chladně.* Dva mi nechte. *A pustila se do toho prostředního člena skupiny, který se vrhnul přímo na ní. Ten nejslabší z jejích vazalů se vrhnul na jednoho z nich, přičemž její dva další vazalové se postarali o zbytek. Měla výhodu v síle svých mužů. Byli to opravdu kovaní siláci, zatímco jejich soupeři byli spíše jen namakaní pitomci. Navíc, Midořini vazalové měli ještě větší výhodu a to tu, že uměli alespoň základy bojových umění. Midori chvíli uhýbala útokům jejího protivníka a poté ho jednou ranou pálkou do hlavy omámila, přestože se stále držel na nohou. Neváhala a doslova mu rozmlátila páteř, dokud neležel na zemi. Tím to ale neskončilo. Nelíbila se jí jeho arogance a tak mu ještě rozmlátila hlavu na cucky, dokud mu neprolomila lebku. Z hlavy tohoto muže stříkala krev tak silně, že byla za chvíli Midori celá zkrvavená. Mezitím se už její partneři postarali o ostatní, přestože utržili nějaké ty šrámy, ale nic vážnějšího. Dva nepřátelské svalovce drželi pod krkem a čekali, co s nimi Midori udělá.* Hej, ty! *Zavolala na svého nejslabšího vazala.* Postarej se o těla. A pořádně! *Křikla na něj a ten se dal okamžitě do práce. Samozřejmě si na to musel zavolat menší posilu ve formě občanů, kteří už vylezli zpět ze svých úkrytů. Ti už věděli, co dělat, přeci jen, tato část už byla často v takovýchto situacích. Mezitím Midori pokynula svým dvěma dalším nohsledům, aby dva nepřátele vzali a následovali ji. Dovedla je až k sobě domů a otevřela dveře. Vazalové jí muže přednesli až za práh a silou je donutili před Midori pokleknout. Midori se usmála a pozorně si prohlédla své zajatce.* Hmmm… Nevypadáte jako zloduši. Co s vámi, miláčci, udělali? *Udělala psí oči a oběma pohladila tváře, každého jednou rukou.* Můžete si vybrat. Buď budete pracovat pro mě a řeknete mi všechno o svých bývalých šéfech, nebo tady na místě umřete a vaše těla zmizí v kyselině. Ale ta se mi nechce kupovat, takže vám doporučuju… Vyberte si pracovat pro mě. Protože jsem se asi špatně vyjádřila. Neumřete hned. Pohraju si s vašimi těly tak, že za chvíli skoro nezbude nic, co by stálo za to nechat rozleptat kyselinou.* Já budu! *Vykřikl jeden z mužů, očividně psychicky slabší.* Budu pro vás pracovat! Nezabíjejte mě, prosím! *Začala mu stékat slza po tváři. To se Midori náramně líbilo a rukama mu chytla obě tváře, přičemž položila své jemné čelo o to jeho.* Pak tedy vítej. Už ti nikdo ubližovat nebude. *Nezajímalo jí, jak se k nim chovali jejich bývalí šéfové, ale předpokládala, že nijak hezky. Zanedlouho se ozval i druhý muž.* Fajn, tak já se k vám teda taky přidám no… *Midori se usmála, ale nelíbil se jí jeho akcent.* Prosím? Nějak jsem ti nerozuměla! Trochu pokory bych prosila! *Muž zasyčel a podíval se na jinou stranu, ale vazal, který ho držel mu hlavu znovu otočil směrem k Midori.* Já čekám. *Dala si ruce v bok a čekala, co muž řekne.* Ano, má paní. Budu pro vás pracovat… *Midori se usmála.* Výborně! No, a protože to tak dlouho trvalo, nezasloužíte si plat. Budete dělat zadarmo, tedy, pouze za mou ochranu. A opovažte se mě obejít! Jestli se dozvím, že jeden z vás se stýká s vašimi bývalými šéfy, rozřežu vás na kousky a udělám z vás jídlo pro bezďáky! *Po těchto slovech se začala maniakálně smát. Už měla konečně svých pět vazalů. Jednoho z mužů dala hlídat její dům k jejímu nejslabšímu nohsledovi a druhého dala do sekce její eskorty. Takže momentálně měla dva domovní hlídače a tři bodyguardy. Zikiho úkol tedy splnila a konečně se za ním může vrátit a znovu mu sdělit dobré zprávy.* Tak zas zítra, zlatíčka! *Usmála se roztomile a pokynula jim, aby se vrátili do svých domovů.*
---: ---
Namine: *Vypočuje si, akú chybu urobila, a potom si od neho flautu vezme, aby ju opravila podľa jeho slov a naznačení, ktoré jej veľmi pomáhajú. Začala tvarovať drevo v mieste, kde sa má do flauty fúkať a snažila sa vytvoriť presne to, čo hovoril,* Eeeee.. Asi takto nejako to stačí?.. *ukázala mu flautu, ale vzápätí začala hneď robiť dierky.. v predu širšie, ostatné stredné a menšie, ktoré sa striedali.. Podá mu to,* Dúfam, že to bude fajn.. A... ďakujem, *poďakuje sa za pochvalu.. Rada takéto drevené veci vytvárala.. Už mala aj niekoľko návrhov na bábky.. Dali by sa využiť v boji, či na obranu.. Len na to bude potrebovať pomoc..* Ja mám ešte trochu tej višne na puse, *povie, akoby nič a olizne si mlsne pery jazykom a venuje Nomimu pohľad.*
Nomi: Jááj no dobže.. Promiň, že se moc nevyznám. Není to příliš obvyklé KG pro naši vesnici nemyslíš ? Proto jsem o tom pramálo slyšel, ale tak nejspíše jsi klikař, pokud jsi získala tuto schopnost od rodičů. *Usně je se a pozoruje se zaujetím, jak vytváří flétnu. Potom si ji prohlíží a zkusí písknout do otvoru a nic.* Uhhmm.. Takže tady u části, do které se píská je třeba udělat žlábek, který by měl vypadat skoro jakoby tam měl být takový menší srázek. *Naznačí řez a podá ji flétnu.* POtom ještě prosím tě.. Přední a zadní dírky udělej širší a potom cik cak ty prostřední dírky na střední a malé průměry. Jinak je dokonalá moc děkuji. Je rovná, vypadá nádherně na pohled a navíc je i dutá jak má být, takže si to zvládla. Měla by sis založit truhlářství nebo řezbářství. *Zašklebí se a vyplázne na ni jazyk. Potom si z úst vytáhne tyčku od lízátka, to zlomí a schová si do kapsy.* Uhmm.. Trošku mi chybí ta chuť višní, ale už nemám žádné lízátko.. Nom. Škoda..
Namine: *Pokrčí nad tým ramenami,* Zložitý.. nezložitý.. V prvom rade to vôbec nie je element, ale dedičná schopnosť.. Kekkei Genkai.. Je to niečo, čo sa nedokáže nikto iný bez potrebných génov naučiť.. "Aspoň tak to bolo vysvetlené u otca v zápisoch.. Ani ja som nemala 100% šancu na to, že Mokuton zdedím.." .. *vytiahne si rozkúsanú paličku z úst a olizne si pery, ktoré mala trochu nasladlé od chuti lízatka. Poškriabala sa rukou na hlave a znova si dala paličku do úst a začala ju kúsať, zatial čo v prázdnych rukách začala tvarovať za pomoci Mokutonu drevenú flautu podľa Nomiho slov..* Nejak takto?.. *spýtala sa ho, keď mu ukázala svoj hotový výtvor.. Mala niekoľko chýb krásy, preto chcela, aby jej povedal, čo na nej má opraviť..* Hovor mi, čo mám zle a ja to opravím.. Hádam..
Nomi: Jak mám vědět, zda se vyrovnáš či ne, když ani vlastně pořádně nevím jaké máš schopnosti. Máš dřevo. Není to složitý element ? Už jen tohle dokazuje, že mě strčíš do kapsy jako nic. *Usměje se a lízátkům už nevěnuje pozornost, protože to její jahodové stejně už snědl.* Nom.. Tak už si asi přišla o jahodu. Bdueš si muset už koupit, pokud ještě budeš chtít tu chuť. *Zaculí se a potom se zamýšlí nad tím, jak popsat flétnu..* Mnoo... Není tak krátká jako klasice zobcové flétny a jiné na které se hraje. Je trochu delší. *Ukáže na rukách.* Dále také má pouze šest dírek, takže je lehčí na ní učit se akordy. Nakonec část do které se fouká je vlastně také jen obyčejná dírka v tom bambusovém stéblu, která má ovšem specifický tvar s úzkým otvorem, kterým proniká vzduch na druhou stranu flétny a do dírek, které nejsou zakryty prsty. Každá z dírek má jiný průměr, aby zvuk, který vychází byl odlišný od druhé dírky. Celá flétna je vlastně svým způsobem i dutá, aby se do ní mohlo dát foukat. Nevím jestli jsem to vysvětlil dostatečně, ale víc to asi ani já sám nezvládnu pospat. *Usmál se a dřepl si na zem.*
Namine: *Zaculila sa a rukou si prehrabla svoje dlhokánske fialové vlasy, aby sa jej nedostávali do úst, keď olizovala lízatko,* Ale prosím ťa.. Nemôžem sa nijak Hachimonu rovnať, *vyplazila potom naňho jazyk,* No a čo.. Sám si mi ho ponúkal, *rukou, ktorou si prehrabla vlasy potom ukázala prstom na spánok, po ktorom si poklepkala,* ..len som využila mozog v prospech seba, *zazubí sa a jazykom prehodí lízatko do druhej strany. Jahoda bola síce lepšia, ale ani toto nechutilo zle,* Nástroje?.. *zavrtela hlavou nad tým,* Hovoríš drevenú flautu.. Popísal by si mi ju, prosím ťa?.. Netuším, ako taká flauta vypadá.. *od Liath vedela, že klan Tekubi v Kirigakure sa špecializuje na techniku zvuku.. A práve flauta má v tom prsty.. Jej matka bola z toho klanu, ale nikdy ju nevidela hrať na flautu, či nevidela flautu samotnú.*
Nomi: Jsem v pořádku. Nemusíš se tolik bát. Není to nic zlé. Je to jako by si se schoulila do klubíčka na hodiny a potom se chtěla protáhnout. Už necítím větší bolest v pořá... *Než to dořekl, tak mu už držela líčko a on říkal legračně.* So to děláš ? *Když přišel o lízátko, tak se trochu nafučel, ale potom cítil jahodovou chuť. Nijak mu nepřišlo divné to, že je od slin, ale spíše, že už je malé, protože Naminka je kousala.* Když jsem se ptal, tak si nechtěla, najednou je málo tohoto, tak si vzala moje ? Máš kliku, že bych tě ještě nedohnal, kdyby si se rozběhla. *Zasměje se. Docela mu pomohla tím vším, aby zapomenul na to, že byl trošku smutný z jejího odchodu. A najednou ho i ťuklo do hlavy.* No jasně.. V každém obchodě, kde mají sladkosti, budou i tato lízátka. A uhhm.. Navíš ty, kde tu prodávají nástroje ? Rád bych si pořídil bambusovou nebo dřevěnou dlouhou flétnu. Má nádherný zvuk. *Usměje se a potom se tiše kouká na západ slunce.* Už se stmívá co ?
Namine: *Nejak ho rukami vždy zachytávala, aby si nejako neublížil. Nemala predstavu ako bolí telo po použití Hachimonu, preto bola teda opatrná,* Dávaj si pozor a nepremáhaj sa, *stále trochu šišlala, pretože mala v puse lízatko. Prehadzovala si ho zo strany na stranu za pomoci jazyka, ale už mala voľnú jednu ruku, preto si ho z úst vytiahla. Druhou rukou chytila Nomiho za líčka a stisla mu ich, aby ho donútila otvoriť pusu a jeho lízatko mu ukradla, pričom mu tam strčila to svoje. Nevinne sa naňho usmiala. Od Kazukiho vedela, že ľudia moc nemajú radi sliny iných ľudí, preto bola zvedavá na Nomiho reakciu. Ona si bez povyku strčila lízatko do pusy, pretože jej nepripadalo oslintané.. Ani ona moc nemala rada cudzie sliny v pusu, ale toto sa zniesť dalo,* Máš pravdu.. Aj toto je celkom dobre.. Kde to môžem kúpiť? Mala by som si urobiť zásoby na cestu!.. Mňamky..
Nomi: *Když ho vezme za ruku, neví co čekat, ale nakonec ho i mile překvapí. Usměje se, když spolu zkříží malíčky a usměje se potom na ni.* Dobrá... S tímto slibem budu moct jít dál. I když mi i tak budeš chybět. * Ucítí její ruku na svém už tak moc splašeném srdci, nejspíše trochu díky ní a jejím slovům k uklidnění, a opět chytne nádech červeně.* To je.. Je příjemné cítit teplo tvé ruky tady. *Věnuje ji jeden dětský úsměv a potom se zvedne. Pomaličku si začne vše protahovat a stále ještě sykal, když se snažil rozpohybovat ztuhlé svaly.* Áááj.. Sice je pravda.. ááu.. Že také zmizím z této vesnice, ale to bude kdo ví kdy. Áááj.. Itaiiii ! *Zrovna si protahoval stehenní svaly, takže byl pokaždé na jedné noze a vypadal jako čáp. Na chvíli se zamyslí a potom ještě řekne.* A je nějaká šance, že tě tu ještě potkám Nami ? -Nemyslím si, že pro mě budou jako rodina.. Mistr bude mistr a samuraje jediné, co spojuje, je jejich pán, nikoliv vztahy.. Pouze závazky a čest.- *Usmál se na ni a dál se snažil protahovat.*
Namine: *Povzdychne si.. Ju tiež moc neteší tá predstava, že opustí ľudí, ktorých si tu v Kumogakure obľúbila.. Bolo ich síce málo, ale aj tak to pre ňu bolo dôležité, pretože to boli jediní ľudia z dediny, ktorí ju v podstate prijali takú, aká je,* Vidíš to.. Ty sa chceš stať samurajom.. To znamená, že aj ty odídeš z dediny do Zeme Železa, aby sa ťa ujal nejaký majster a naučil ťa samurajskému spôsobu života a predal ti svoje skúsenosti.. Tiež to nebude trvať krátko, možno sa tam zabývaš natoľko, že ostaneš slúžiť tam.. To isté je so mnou.. *pousmeje sa naňho a nastrčí pred neho svoju zovretú päsť, len vyčnieva malíček,* Sľubujem, že sa stavím v Zemi Železa.. Je to zem, ktorú som vždy chcela navštíviť, pretože tam vyrastala moja mama a tam sa stretla s otcom.. *vzala jeho ruku a zovrela mu dlaň tak, aby mu trčal len malíček a s druhou rukou si s ním malíček preplietla,* Splním to.. Určite.. Jedného dňa.. Nikdy nie si sám.. Samuraji budú tvojou rodinou.. A každý človek, ktorého nosíš tuto.. *odpojí svoj malíček a miesto toho chytí jeho ruku, ktorú si priloží na hruď na srdce,* ..je s tebou..
Nomi: *Vycítil z jejího hlasu, že se ji naprosto změnila nálada.* -Co se děje ?- *Potom si vyslechne naprosto vše, co mu pověděla a taky hrozně posmutní.* Uhmm...Ne.. Ne..Ne ne.. *Dá si ruku před oči, aby nebylo vidět, že slzí.* Ne.. Nesmíš. Proč ? T-t-teď jsem se s tebou seznámil a už mi hrozí, že tě možná dlouhou dobu nepotkám.. K čemu je mi síla a ochrana tebe, když tě možná ani neuvidím ? Uhhmm.. Vím, že se ještě moc dlouho neznáme, ale mohla by si mi prosím tě slíbit.. uhmm.. Pokud se nesetkáme až dokud nebudeme oba dospělí, dorazíš do Země Železa ? Je možné, že tam budu.. Budu se tam chtít zaučit... Tak uhmm... *Pořád potahuje a slzy mu tečou po tváři.* Já.. Zase budu sám Nami... Nemám nikoho..
Namine: Nechci, dík.. *mala svoje jahodové, ktoré jej náramne moc chutí, preto si nechcela kaziť chuť nejakými višňami,* Doženieš ma, pretože ja nebudem mať moc času zlepšovať sa.. Odchádzam mimo dedinu, kde ma čaká jedna misia.. Dlhodobá misia, ktorú som musela prijať, aby som vlastne mohla dedinu opustiť.. A aj to je dôvod, prečo je zo mňa už Tokubetsu Jounin.. Snažila som sa, čo najrýchlejšie zlepšiť, aby som čo najskôr mohla zmiznúť.. *nehovorí ale o tom, prečo.. Najskôr chcela cestovať, aby našla Jashina a oslobodila svojich rodičov, ale vďaka Kazukimu a Ayumi už vie, že jej rodičia nemôžu byť u Jashina, pretože je to boh.. A ak niekto povie, že je človek u Jashina, znamená to, že je mŕtvy.. Jediným dôvodom prečo chce odísť z dediny je ten, že tu nedokáže fungovať.. Všetko jej pripomína rodičov.. A istým spôsobom je to oslobodenie od Raikage..* Budem len rada, ak ma budeš ochraňovať.. *pousmiala sa nad tým..*
Nomi: T..Tokubetsu Jounin ? Áááha.. *Vyjeveně otevře pusu a potom se koukne do strany, takže se ji kouká na bříško.* Uhmm.. To jsi hodně dobrá.. *řekne to tiše a skoro pro sebe. Potom se však vrátí pohledem k ní a usměje se.* Je dobré ? Je to prostě lízátko, jahodové, já mám višňové.. Chceš ochutnat ? *Nabídne ochotně to své.* Uhmm.. A ptáš se proč ? U mě je to naprosto jasné. Chci se stát samurajem, kterého nikdo neporazí, abych mohl ochránit právě takové lidi, který nejsem volný. *Volnou ruku dá Namče kolem pasu a hlavou se zapře o její bříško a tak ji vlastně objal.* Abych svou silou mohl bránit takové lidi a aby se na mě vždy mohli spolehnout. Budu se snažit Nami.. Budu se snažit být co nejsilnějším a možná jednou skončíme spolu v týmu a budeme plnit mise... Budu se hodně snažit. Ještě tě možná doženu. *Je tak rád, že mu to řekla, ale on rád vůbec za to, že je tady někdo s ním, když potřebuje.*
Namine: Prečo sa potom učíš Hachimon, keď ti to spôsobuje také veci, ako potrhanie svalov?.. Prečo? Vôbec to nechápem, prečo by niekto dobrovoľne ničil svoje telo.. *potom sa ale zarazí, pretože v podstate to isté robí aj ona.. Tým, že má vyšší prah bolesti, si bez zaváhania dokáže sama rozrezať ruku, len aby predviedla schopnosti svojho klanu iným ľuďom.. Zámerne prijíma rôzne fyzické rany, pretože aj tak vie, že ju to bolieť nebude.. Síce tú bolesť cíti pomenej, než iný človek, ale vplyv na jej telo to má rovnaký. Pokrúti hlavou, ale rýchlo roztvorí oči, pretože ucítila na svojich stehnách nejaký tlak.. Keď videla, že je to len on, pousmiala sa.. Jej vystrašený výraz v tvári sa jej stratil.. Zahryzla sa do paličky, ktorú jej Nomi strčil do pusy a po chvíľke len hlaito zamrčala,* Čo to je? Je to tak dobré!!..* Ľudia, ktorí sa ma neboja.. Ktorí mi neubližujú.. A ktorí sa so mnou rozprávajú.. mi voľní nie sú.. *podotkne len.. Po jeho otázke si začala v ústach prehadzovať lízatko jazykom zo strany na stranu.. Premýšľala..* Prednedávnom sa zo mňa stal Tokubetsu Jounin.. *rozhodla sa, že mu povie pravdu.. Aby mal motiváciu sa rýchlejšie zlepšovať.*
Nomi: *Viděl ji a tak už natahoval opatrně ruku a dal jí Nami na tvář a pohladil ji.* Aj. aj... *Ještě řekl, protože to trošku bolelo.* Neříkal jsem ti snad, aby si se smála ? Tohle tu nepotřebuji. Navíc když vím, že budu v pohodě. Ale jsem rád za tvou starost. *Vyplázne na ni s úsměvem jazyk.* A jak by si to mohla vědět, když si to moc neznala ? *Chvíli jen tak přemýšlel a potom ještě dodal.* Ona to není ani trochu tvoje vina. První věc, chtěl jsem tě potěšit a aby si zase něco poznala, když už tak jsi dost chytrá a druhá věc. Ta paralýza přichází automaticky ať už to dělám nebo ne.. I kdybych to už dělal několik let, tak to přijde. A to ještě prý není nejhorší.. Od 4. brány se potrhávají svaly v této technice, takže to nikdy není čajíček. A uuhmm.. Něco je co by si mohla udělat. *Pomaličku své tělo přesouval na rukách, které už aspoň cítil a potom se s několika syknutím uvelebil hlavou na jejích stehnech a hleděl na oblohu.* Na. Dej si lízátko a usměj se už konečně. Stejně jsem i trochu chtěl, aby si se o mě bála, abych věděl, jestli ti nejsem volný. *Přiznal se a sám si jedno lízátko dal do pusy.* Uhmm... A Nami ? Pověz mi tedy jak to s tebou je ? Jsi tak chytrá. Jsi tak silná.. Ty nejsi slabá kunoichi. Jak to s tebou tedy je ? *Zeptá se trochu smutně, protože už teď tuší, že je slabší jak ona a přitom jsou vrstevníci.*
Namine: *Odtrhne od neho svoje ruky a vystrašene a zároveň ospravedlňujúco sa naňho len pozerá. Nebolo nič, čo by mohla preňho urobiť, keď teraz vie, že ho bolí každý jeden sval v tele. Nechcela mu spôsobiť nejakú ďalšiu bolesť,* P-promiň.. Ja som to nevedela.. *zamrčí potichu a upiera naňho svoj bolestný pohľad.. Znovu sa obviňuje z niečoho takéhoto.. I predtým s Ichirom, keď navrhla, aby sa zahrali schovku.. A on si pri tom zlomil svoju ruku.. Tak aj teraz za to niesla odpovednosť,* Je to moja vina.. Nemala som.. Ťa o to žiadať... Prečo ľudia používajú niečo také nebezpečné?.. Vo svetle je moc a v moci noc.. *zahlásila jeden z úryvkov, ktoré kedysi čítala v knihe..* Ako sa cítiš? Budeš v poriadku?.. *chcela byť nápomocná, keď za to mohla ona sama, ale nevedela ako.. Preto sa len letmo dotkla jeho ruky.. Bolo to také inštiktívne.*
Nomi: *Byl naprosto mimo, že ani neodpovídal. Jediné, co cítil, tak jenom tupou bolest, která vystřelovala z jeho utahaných svalů, které nejsou ještě dost přizpůsobeny k těmto branám.* -Bože... Co to dělá ? Jááj.. Nemohu skoro ani mluvit, jak mě každý sval bolí.- *Myslí si a nakonec tiše z jeho úst vyjde.* A..Au.. -Možná jsem to asi přehnal, ale tak.. Chtěl jsem ji splnit přání, aby se něco dozvěděla. Tak moc jí to zajímalo. Nic mi teď nevadí.- *Najednou vypálila další tupá bolest a jemu naskočil výraz utrpení a nakonec pohled jakoby byl kompletně vysílený.* -Jááj.. PRoč se mnou třese ?- *KDyž už pomalu cítil, že může mluvit, tak ji jemně povídal.* Po použití této techniky je moje tělo chvilku paralyzováno a cítím tupou bolest snad v každém svalu, tak jenom.. Kdyby si byla tak hodná, moc se mnou netřes. -Bože.. A to jsem si myslel, že budu o ni opřený a že bude mít starost.- *Pomyslí si a jenom dál vyčkává na to, aby mohl pohnout aspoň prsty.*
Namine: *Vôbec nejak nereagovala na to, keď udrel rukou do stromu.. Prizerala sa, čo robí, ale rozhodne ho v duchu neľutovala, keď mu videla krvácať ruku.. Bola zvyknutá, že také zranenia boli pre ňu nič.. Bolo to pre ňu prirodzené, a tak to brala aj pri iných ľuďoch.. Začala cítiť niečo divné.. Akoby sa všetka sila okolo nej začala zhlukovať do jedného jediného miesta.. A tým epicentrom bol práve Nomi,* "Čo sa to deje?.. To je.. Hachimon?..." *očami sledovala, čo sa deje, pripadalo jej to neuveriteľné.. Taký silný pocit.. Rozšírili sa jej oči, keď udrel do stromu.. Začínala to chápať.. Takže toto boli účinky Hachimonu.. Presne, ako hovorila Mei..* "Zvýšená hrubá sila.." *potom sa ten pocit umocnil ešte viac a znova videla, ako udrel do stromu.. Bohužiaľ, nezaregistrovala, ako sa mu rana zacelila a prestala kvapkať krv.. Bolo to mimo jej vnímanie momentálne.. I tá rýchlosť ju opantala,* "Zvýšená rýchlosť.." *s otvorenou pusou sledovala, čo robí s jej klonom.. Po tom všetkom klon po náraze zmizol.. Síce necítila tú bolesť, ale mala pocit, akoby použil pri tej technike ju,* Nomi!.. *vystrelila smerom k nemu a kľakla si,* Nomi, čo je?.. Čo sa deje?.. *rukami ho chytí za ramená a začne ním trochu triasť.. Nevie, aké negatívne účinky má Hachimon na telo človeka, preto netuší, že mu momentálne asi spôsobuje bolesť.*
Nomi: *Už se pomaličku chystal na první ukázku, když v tom viděl, že posmutněla. Potom, co něco pověděla, tak se usmál a přišel ještě k ní.* No táák. Nami.. Nesmutni mi tady. Usmívej se, to ti sluší více. *Byla to fráze, kterou často slyšel u zamilovaných, tak ji použil on teď. Odstoupil od ní a pozoroval vytváření toho klona. Nedokázal z toho spustit zrak.* To.. To.. To je super. Ty jsi tak skvělá a nadaná. Doufám ,že budu jednou tak silný jako ty. *Podíval se na klona a potom na originál.* Pááni. Opravdu bych vás nerozeznal. *Zašklebí se a potom se chce připravit.* Táák. Ještě taková názorná ukázka toho, co se se mnou bude dít. *Přijde k nějakému stromu a vší silou udeří do kmene. Nic se nestane, jenom se mu z ruky spustí pramínek krve. Nomi se zatnutými zuby potlačuje bolest.* Tak to vidíš. Jsem zatím jen slabý. Ale za chvíli. *Dal ruce do kříže ke svému čelu a opět začalo to, co i na tom stromě. Pomaličku se kolem něj hromadila energie, která zvedala trocha prachu nebo spadané listí.* První vnitřní brána.. Brána otevírací, Kaimon ! *První bránu otevřel a znovu tou rukou udeřil do stromu a tak se teď objevila menší prohlubeň, ale krev nemizela. Pokračoval dál a s novým přívalem energie otevřel další bránu.* Druhá vnitřní brána, Brána uzdravení, Kyuumon ! *Včetně zvýšení atributů se také jeho odřeniny na ruce začaly ucelovat a krev už také netekla. *Opět a naposledy udeřil do stromu a opět byla prohlubeň větší.* Ták a teď k technice. *Rozběhne se velkou rychlostí ke klonu a když je potom pod ním, tak jen smutně poví.* Promiň Nami. *Hned následuje rychlý kop pod bradu klona, který ho vymrští do vzduchu. Zničehonic se objeví za klonem a obvazy na jeho rukách obvážou klona tak, že zůstane jen hlava.* Technika Hachimonu, Primární lotus, Omote Renge ! *S těmito slovy uchopil zakukleného klona a s ním nyní točivým pohybem míří k zemi tak, že hlava klona by měla dopadnout na zem ničivou silou.* Ještě jednou.. Promiň mi to.. *Když to dořekl, dopadl s klonem na zem se silnou ranou, která zvedne prach. Když je prach pryč, na zemi je pouze dřevěná loutka, která je omotána obvazy. Nomi se ještě drží na nohách a potom s úsměvem padá k zemi jako mrtvola.* -Je to tu.. Paralyzování těla.- *Teď vyčkával, zda za ním doběhne aspoň Nami.*
Namine: *Trochu posmutnela, pretože si uvedomila, že ich bude musieť čoskoro opustiť a Rin a Yukio ju určite nebudú vôbec poznať. Vlastne poriadne nepoznala ani Noriyukiho, ktorý bol snúbencom, priateľom, či manželom Mei.. Bol stále niekde na misiách. Stále sa ale triasla z toho zážitku. Oklepala sa a snažila sa tie obrazy vypudiť zo svojej hlavy,* T-to.. nič.. Nič sa nedeje.. *znova sa oklepala a ešte raz ju striaslo, kým bola schopná ďalších reakcií. Kývla mu trochu neisto hlavou a z jej boku sa začalo naťahovať drevo, ktoré sa sformovalo do jej klonu, ktorý predstúpil pred Nomiho. Klon sa pousmial a originál odstúpil a so záujmom sledoval chlapca,* Moc jej neublíž.. *zašklebila sa a zložila si ruky na hruď.*
Nomi: *Zasmál se nad tím, jak má krátkou paměť.* Jááááj no jo. Já jsem trdlo promiň mi.. Rin a Yukio.. Hmm.. Tak snad budeš dobrou sestřičkou. *Vyplázne na ni jazyk a potom se usměje.* Táákže chceš vidět Hachimon.. Uhhmm.. Ale pozor.. Není na tom nic extrémního,. Ty jako zkušený shinobi musíš určitě vědět mnohem více technik a máš mnohem silnější a krásnější jak já. *Trochu se zklamaně podívá do země a potom tedy odstoupí. Prohlíží si ji jak se třese a tak se zeptá.* Uhhmm.. Copak se děje ? Co se stalo nad čím přemýšlíš ? Takhle vypadám, když se probudím po noční můře ? Joo a ještě než mi to řekneš, vytvoříš mi prosím tě jednoho toho dřevěného klona, aby mi udělal takovou figurínu ? *Bylo mu trapné o to žádat. Pořád konekonců bude mít klon tvář Nami a tu se mu moct nechce bít.* Pokud tedy budeš chtít.
Namine: *Horlivo prikývla na jeho ponuku o technike,* Samozrejme! Čím viac, tým lepšie! *privrela očká a usmiala sa takým detským bezstarostným spôsobom.. Dokázala sa chovať zodpovedne a dospelo, ak musela, ale ak cítila, že môže byť povoľnejšia, rada sa vracala ku svojmu detskému ja.. Ťažko ale povedať, ktoré to 'JA' bolo skutočné.. Nevedela to ani ona sama.. A možno to tak bolo i dobre.. Popravila si svoje šatičky a potom rukou siahla na náhrdelník, ktorý mala na krku - bol to strieborný kľúčik s krídlami po stranách. Zavrtela hlavou,* Už som hovorila, že mám dvoch nevlastných bratov.. Teda.. Adoptívnych, alebo tak nejak.. Sú to dvojčátka.. Rin a Yukio!.. A sú to synovia mojej bývalej sensei, ktorá si ma.. adoptovala.. *na tvári sa jej objaví opäť úsmev, ale ten zmizne, keď sa spýta, či bola pri pôrode. Zamrzla.. Doslova zamrzla a po chvíľke sa začala triasť. Hnusný zážitok.*
Nomi: No vida. Tak.. Uhhmm.. Obeznámena si.. hihi *Pořád se trochu styděl, ale potom ucítil, že z něj už slezla. Trochu ho to zamrzelo, ale potom se zvedl taky.* Takže s teorií si obeznámena, ale chtěla by si to vidět v akci. Uhhmm.. No dobrá. A budeš chtít vidět i techniku, která se s tím spojuje ? -Pokud řekne ano, tak potom zase budu blízko ní, protože ta technika je trošku náročná a nedělá moc dobroty.- *Když nad tím tak přemýšlel, tak ho představa toho, že by byla zase u něj, tak se trochu usmál, ale potom vrátil pohled na ni. Byla tak neskutečně roztomilá, ale pro Nomiho to prostě byla jenom dívka.* A uhhmm.. Jo a ještě.. No.. 2 brány jsou opravdu málo, ale tak je to jenom začátek, tak doufám, že budu na tom lépe.. *Najednou ho zarazila to, co mu pověděla.* Tvoje mamka byla těhotná ? Máš sourozence ? Kolik ? Byla si u toho, když se narodili ? *Myslel si, že ji říká sensei jen ze slušnosti, tak si řekl, že je to asi její matka.*
Namine: Moja sensei.. Mei.. Tá mi o Hachimone rozprávala.. Tiež ho ovláda, ale.. Ešte nikdy som ho nevidela na svlastné oči.. Viem len z jej rozprávania, aký je ohromne silný, ale nechcela mi ho predviesť, pretože bola vtedy už tehotná.. Nechápem prečo mi to nechcela predviesť.. *povzdychla si. Mei jej o negatívnych účinkoch nehovorila. To pred ňou zatajila, aby nemala Namine starosti a aj preto jej nemohla Hachimon predviesť, keď bola tehotná.. Mohla jej povedať len teoretické veci,* Dve brány z ôsmich.. *povedala zamyslene. Možno sa to zdalo málo, ale na genina slušné. Ten dotyk jej nevadil, ani ho poriadne nevnímala.. O týchto vecach nemala vôbec žiadne informácie, takže to brala normálne,* Ty sa červenáš.. *pre ňu to bola nepochopiteľná vec.. Zakrútila nad tým hlavou,* No, to je jedno.. *síce ju vždy zaujímalo, prečo sa ľudia červenajú, ale zvedavosť ohľadom Hachimonu prebila tú druhú,* ..Takže mi to ukážeš?.. *stiahla ruky a začala sa pomaly stavať.. Mala na sebe žlté krátke šatičky..*
Nomi: Vyhrál.. Jsem ? *Nemohl tomu uvěřit, protože vlastně celý život se s ním táhne smůla a prohra. Vždyť se stačilo podívat jenom na jeho geninské zkoušky. Potřeboval dva pokusy. Podíval se na Namine a její úsměv si chtěl zapamatovat napořád. Bylo mu příjemně s ní a navíc byla tak milá. Najednou ucítil její ruce na svých ramenech a nevěděl, co bude dál. Nakonec viděl, že se jen zvedla a prakticky seděla na něm.* -Dostal.. A nejraději bych tě už ani nepustil.- *Netušil, kde se to v něm všechno bralo. Opět byl vyrušen tím, že se ho začala ptát a z celého svého nadšení na něm trochu naskakovala, nebo spíše se pohybovala. Kdyby byl starší, tak by to s ním asi dělalo divy, ale teď byl v klidu.* Uhmm... Byla to první brána.. Kaimon... A uhhmm.. Nejsem ještě dost dobrý.. Zvládnu dvě brány a konec.. Ale budu se dál snažit, aby jich bylo co nejvíce a já zesílil. Ukázat ti to mohu a nepovím ti, jak to funguje, protože se to těžko vysvětluje, ale mohl bych něco málo říkat, kdyby si měla zájem o to, to vidět. *Trochu stydlivě se zasmál a chytil se za hlavu, když potom ale vracel ruce zpátky k tělu, omylem zavadil o její zadeček dlaněmi a když si to uvědomil, trochu zčervenal a koukl se do strany. Srdce mu neskutečně bušilo a on nevěděl, zda to bylo kvůli horku nebo něčemu jinému.. Kdyby rukou sjela z ramene níže, dokonce by to bití ucítila, protože sám ho dost cítil.*
Namine: *Uškrnula sa naňho. Nomi bol taký dosť kľudný.. Aspoň podľa nej.. Nemala pri ňom potrebu vyhrať nad ním.. S Kazukim to bolo iné.. Boli jak dvaja psi, ktorí sa sústavne rafali, kto je lepší, a tak sa to tiahlo donekonečna.. Aj keď vždy víťazila Namine..* Hej. Vyhral si, *bol to divný pocit povedať to, pretože vždy vyhrávala ona, ale jednoducho tú potrebu teraz nemala,* Dostal si ma.. *pousmiala sa, ale potom sa zarazila,* Hachimon?.. To bol Hachimin?! *jej nohy z neho skĺzli, takže ich mala na zemi, pri jeho bokoch a kolenami sa zapierala do zeme. Pomaly sa začala zdvíhať, ruky nechajúc na jeho ramenách a posadiac sa naňho, pričom mu pozerala do očí. Bola zvedavá.. Moc zvedavá..* Ktorá brána?.. Koľko ich vieš otvoriť?.. A ukážeš mi to ešte raz? Ako to funguje? Hm.. Hmm?? HM?? HMMM??
Nomi: *Viděl ji na sobě a tak se jen usmál.* Uhhmm.. Já.. Zkoušel jsem techniku, kterou jsem se nedávno naučil, takže mě jaksi trošku unavila, ale jsem v pořádku. Ale to není na tom to nejlepší. Nejlepší je, že... Jsem tě chytil Nami ! *Řekl to radostně a ještě na ni vyplázl jazyk. Potom se začal tulit hlavou k její hrudi. Ještěže byla zatím jenom dítě.* Chacháá.. Máám tě. *Byl radostí bez sebe, ale v hlavě mu létaly myšlenky.* -Tak jak vysoko asi jsi Nami ? Rozhodně nejsi jenom genin či student akademie.- Uhmm... A je to hachimon, pokud si to poznala. *Zasmál se a pak si v klidu lehl a koukal se na oblohu.* Jáááj.. Co budeme dělat ?
Namine: *Povzdychla si, pretože ho nevedela už nejakú chvíľu nájsť,* "Kam zmizol? A čo tá haluz?.. Čo sa stalo?.." *chcela sa pohnúť ďalej, ale zrazu bol pri nej. Vyjavene naňho pozerala. Vyzeral byť v hroznom stave,* Nomi.. Čo je?.. *poznala Hachimon, teda.. teoreticky ho poznala, pretože Mei ho ovládala, ale nikdy nevidela jej Hachimon v akcii, takže netušila, že práve používal prvú bránu. Objal ju a ona sa nebránila už len z toho dôvodu, že bol skoro nevládny,* Nomi... *náhle ju stiahol so sebou. Pre ňu by ten pád nebol nič, keby dopadla na zem, ale stiahol ju tak, že padla naňho. Mala zakliesnenú ruky, takže sa nemohla nimi do zeme zaprieť, aby mohla dvihnúť hlavu a vrch tela, takže jediné čo jej ostávalo bolo to, že na ňom ležala,* Čo sa stalo?.. Vypadáš poriadne zriadene..
Nomi: *Když už si myslel, že ji i tak nenajde, už si všiml nějakého pohybu a potom i volání jeho jména.* -To musí být určitě ona.- *Rychle opět zmizí a běží za možným zdrojem toho hlasu k nějaké budově. Konečně ji našel. Hned se objevil před ní a v ten moment mu už došla i síla na udržení brány. Usměje se na ni a pomaličku se přibližuje. Vypadal, jakoby měl každou chvíli umřít, ale byl jen vyčerpaný. Dorazil k ní a objal ji. Přitulil se k jejímu rameni a potom s ní stále v objetí dopadl na zem tak, aby byla ona nad ním. Při pádu se trochu praštil do hlavy, ale bylo mu to jedno. Teď mu právě bylo nejvíce příjemně. Nakonec řekl utlumeně do jejího ramene.* Mám tě Nami.. Našel jsem tě.. Nepustím tě...
Namine: *Než sa dostala spoza budovi do kríčkov, z ktorých by mala priamy výhľad na strom, kde predtým jej klon náhodou objavil Nomiho, už ležala na zemi jedna z haluzí,* Čo sa tam stalo?.. *povedala si sama pre seba a pre istotu z kríkov vyliezla. Teraz už pre ňu nebola dôležitá hra. Dostala sa pod strom, aby videla do koruny, ale nikde tam Nomiho nevidela. Dokonca sa aj započúvala, aby si bola istá.. No naozaj nič. Fakticky nemala poňatia, čo sa stalo,* Nomi?.. *zvolala, ale nie moc nahlas a pohla sa smerom dopredu, mieriac preč od budovy a niekde hlbšie do dediny.*
Nomi: *Když zmizel klon, tak naprosto žasl.* Ona... Ona vytvořila klona, který se hýbal a mluvil. Ona... Ona není jenom student akademie.- *KDyž si to uvědomil, zastyděl se a říkal si.* -Bože ty si hlupák.. Co když je ještě víš jak ty a ty ses k ní choval jako k nanince. Sakra. *Byl sám na sebe naštvaný, ale to brzy přešlo a on se zvedl.* Musím se jí omluvit.. Ale nejprve ji musím najít. Pořád mám koneckonců babu.. Ale hlavní je zeptat se ji na rovinu, jak to je. Asi si dnes konečně vyzkouším tuhle techniku. *Říkal si to vše potichu pro sebe. Neočekával, že bude Nami někde hodně daleko, aby ji nemohl najít. *Zkřížil své ruce nad hlavou a pomalu se z něj uvolňovala energie, lístky na stromě se začali hýbat a nakonec pod náporem začali mířit čepelemi nahoru, nohy se Nomimu zabořili trochu do větve pod ním a ta pomalu začala křupat.* Otevřít první bránu.. Brána Otevírající KAIMON. *Větev se zlomila a spadla na zem, ale Nomi už na ní nebyl. Větev s rachotem dopadla do keře pod stromem a Nomi teď ve větší rychlosti a za pomocí Shunshinu prohledával okolí. NEbylo těžké ho ještě spatřit pohledem, protože to není brána vysoké úrovně. Ale i to stačilo, aby rychle prohledával okolí. Sám se tu dost často schovával.* -Tak kde jsi ?- *Stále pobíhal kolem keřů, zdí stromů a snažil se ji najít.*
Namine: *Jej klon sa rozosmial, a tak si priložila ruku na ústa. I ona sa dokázala chovať ako malá,* Máš babu, nezabudni na to, Nomi.. *milo sa usmiala a vzápätí naňho vyplazila jazyk, pričom hlavou zamierila ku kôre kmeňu. Vypadalo to, akoby si chcela rozbiť hlavu, ale keď sa tak stalo, klon jednoducho zmizol. Originál tak mal informáciu, kde sa momentálne chlapec nachádza. Uškrnula sa. Nie len, že ona vedela, kde on je, ale on zas nevedel, kde je ona. Nech si trochu užije hľadanie aj on. Obrátila smer a vrátila sa naspäť ku budove, pri ktorej bol strom. Ona si však drepla poza kríčky, aby mala výhľad a chichúňala sa.*
Nomi: *Už si myslel, že opravdu vyhrál a že už ho bude brzy hledat. Pokud by ho tedy vůbec hledala a nezabalila to a neodešla. V tom však ucítil rychlý příchod někoho jiného a tak sebou cukl směrem k vetřelci až cítil, že skoro padá z větve, ale potom se octl na druhé větvi. KDyž pak viděl že je to ona, tak na ni koukal vyjeveně.* Jak si ? Kdy si ? áách to je nečestné.. Já tě měl.. uhmm, překvapit.. *Tu poslední větu řekl potom tišeji, aby si toho moc nevšimla. Potom sebou začal házet.* TO není féér. Nehraju. *Nafučí se a kouká někam jinam. Je opravdu dost dětinský a neumí prohrávat.* -Jak to sakriš udělala ? Jak mě vůbec našla ?-
Namine: *Bežala za ním, ale stratila ho z dohľadu, takže jej originál bežal popod strom a ani si chlapca na ňom nevšimol. Proste bežala ďalej a za akousi budovou sa vytratila. Klon, ktorý bežal doľava sa taktiež niekde vytratil do neznáma hľadať Nomiho. Ale klon, ktorý bežal doprava, vyskočil na strechu onej budovy, za ktorou zmizol originál. Jaksi ju napadlo, že by bolo dobré mať aj nejakého pozorovateľa, a len tak na streche budovy by bol klon nápadný. Skočila rovno do koruny stromu a skoro Nomiho z haluze zhodila, jak doňho nechtiac narazila svojím bokom. Ani nepípla, a keď dvihla hlavu, uvedomila si, kto to je,* Mám ťa, *čapla ho rukou po ramene, ako on predtým ju a preskočila na druhú haluz so širokým zazubením.*
Nomi: *Klonů si vůbec nevšiml a tak dál utíkal s tím, že se párkrát ohlédl za ní a zakřičel.* Nami.. Jsi pomalá. Přidej, jinak mě nikdy nedoženeš. *Odběhl ještě o kus dál a potom se za pomocí Shunshinu vytratil na nejbližší strom a schoval se ve větvích.* -Chichichi. Tady mě určitě nenajde ať bude hledat sebedýl. Musela by vyšplhat až sem.- *Usmíval se sám pro sebe a jinak byl zticha jako myšička, aby ho Nami nenašla.* -Pak se zničehonic objevím a vyděsím ji. Potom se bude dozajista bát a tak ji utiším objetím.- *Mšl plán promyšlený spíše jako taktik než jako dítě, ale co už. Bylo to to první, co ho napadlo a co by i docela rád udělal.*
Namine: *Sama nejaké rozpaky, či hanbu nepociťovala.. Vlastne to nepoznala, preto jej vždy prišlo začervenanie a koktanie určitým spôsobom vtipné i nepochopiteľné zároveň, ale což. I teraz jej to prišlo smiešne, preto sa trochu uškrnula. Nemala vôbec problém ani s nahotou. Pak ale dostala placáka po rameni, a tak len vyjavene pozrela na Nomiho, ktorý už bežal smerom preč od nej. V prvom momente si myslela, že skutočne od nej uteká preč. Možno ho vyľakali schopnosti jej klanu, alebo niečo také. Ale jeho ďalšie slová ju vyviedli z omylu. Zoširoka sa usmiala a rozbehla sa za ním. Len naoko vytvorila niekoľko pečatí, ale pritom nevytvorila obyčajné Bunshiny, ale dva Moku Bunshiny. Oba sa rozbehli do strán, pričom originál stále bežal rovno za Nomim.*
Nomi: *Když mu vezme ruku, trochu se začervená, protože to ani trochu nečekal. Trochu panikařil a bylo to na něm vidět, když potom projížděl prsty po její pokožce. Jemu to ještě nic neříkalo, ale měla dost hebkou kůži a když se ještě zeptala a podívala na něj, tak se podíval do nebe s rudýma líčkama a měl takový rozpačitý úsměv.* Jááj. Ano máš pravdu. *Když mu poví vše o svých rodičích, řekl si, že nebude do toho dále rýpat.* Co bychom dělali ? Uhhmm... I když nemáš čelenku, proč by nám to nebránilo v tom, abychom třeba. Mohli hrát na honěnou nebo třebaaa... Háá.. Máš babu. *Plácne ji jemně po rameni a potom rychle utíká.* No táák. Nami.. Chyť si mě ! Nebo ti uteču. *Ohlédl se za nia vyplázl na ni ještě jazyk a potom se se usmál a ještě na ni mrkl jedním okem. Snažil se utéct co nejdříve z pozemku chrámu, aby ho nijak nezneuctil.*
Namine: *Rozosmeje sa a chytí ho za ruku, roztvoriac mu dlaň. Tú mu potom položí na svoju ranu, bruškami jeho prstov prejdúc po červenej tekutine a ruku mu pak pustiac,* Čo myslíš.. čo to je?.. *spýta sa ho pobavene, s úsmevom pokračujúc,* No, naozaj neviem ako to funguje.. Jednoducho sa to deje, ale jedného dňa tomu prídem na kĺb.. *dokonca ani u otca v zápiskoch nenašla nič detailné, takže zrejme na to neprišiel ani on.. Ale ju to zaujímalo.. Ostatně.. Ju zaujímalo i ostatné klany. Síce ich brala úplne v pohode, akoby bolo normálne pobehovať po svete s polovicou tela čiernou.. Ale což,* Hrdá?.. Nikto mojich rodičov nepovažuje za hrdinov.. Boli úžasní.. pre mňa.. Ale.. *kusne sa do pery, pozerajúc do zeme. Potom ale náhle zrak zvihla, usmejúc sa naňho,* No, to je jedno.. *pokrčí nad tým ramenami a nijak nereaguje na jeho poznámky k jeho rodičom. Nebude do toho predsa brblať,* Čo by si rád robil?.. s niekym, kto nemá ani čelenku sa toho moc robiť nedá..
Nomi: *Pozoruje to, co se před ním teď dělo. Opravdu viděl ty vlákna, jak prostě sama od sebe se zjevila a zašila ránu.* Páni *Vykulí oči.* Zajímavý je to dar, ale jen mě teď zajímá. Máš tam vůbec místo pro krev, nebo jak fungují ty tvoje vlákna ? *Zeptal se, ale ani nečekal, že by se mu chtěla až tak svěřovat. Konec konců ho nepoznala. Když si vyslechl vše, co řekla, vzal si tedy ten kunai, otřel ho o obvazy, které měl na rukách a schoval.* Aspoň máš být na koho hrdá. A moji rodičové ? Hmm.. Ty jsou jaksi.. Mrtví.. Otec byl chuunin a mamka jounin.. TAké nechápu, jak se to mohlo dát dohromady, ale každopádně oba zahynuli na společné misi, když jsem byl malý. Nebyli nijak slavní, proto se o nich neví.. NAvíc jak se může proslavit někdo od pavoučáků ? Mě samotného nesnáší, takže nikdy jsem nikoho neodsuzoval.. Přijde mi, že ty by si mi mohla porozumět. Oba jsme z ne příliš oblíbených klanů. *Zakouká se do země a potom hodí pohled zpět na ni.* Tak.. Co podnikneme ? Půjdeme se mrknout do knihovny ? Budeme trénovat nebo co ? -Nami.. Tohle jméno si zapamatuji. Je krásné.- *Pomyslí si a stále hledí na osobu před sebou.*
Namine: *Vezme si od neho kunai a okamžite si ostrú čepeľ priloží na vnútronú stranu predlaktia. Pritlačí a potiahne. Trochu stisla pery a privrela oči. Pohľad na krv jej nikdy nevadil a táto bolesť sa dala zniesť,* Áno, som to ja.. A toto je dôvod, prečo ma nemajú radi a boja sa ma.. *nasmerovala ranu smerom na Nomiho, ale chvíľku sa nič nedialo, len jej rana krvácala. Avšak po chvíľke jej začali spod kože vyliezať akési nite, či dráty, alebo ako to nazvať a začali jej samovoľne zošívať ranu dokopy,* ..som totiž z klanu Doku, *dodala, keď sa jej rana zašila. Nechala ruku skĺznuť pozdĺž tela, ušpiniac si krvou svoje žlté šaty,* Mama mi často hovorila skrátene NAMI.. Což znamená vlna.. Možno ma tak pomenovala preto, že bola z Kirigakure a ovládala Suiton.. Asi si tak chcela pripomínať rodnú dedinu, *pokrčila nad tým len plecali.. Ešte vždy ju trochu bolelo, keď rozprávala o svojich rodičoch, ale což.. Život ide ďalej, a ak nad tým bude sústavne plakať, nič sa neznemí.. Nikomu to nepomôže.. Ani jej, ani jej mŕtvym rodičom..* Áno, boli to veľkí ľudia.. *pousmiala sa.. Možno bol otec pre dedinu a iných ľudí nebezpečný kvôli svojim výskumom a Jshinizmu, no stále to bol jej otec a obdivovala ho. Dokonca zdedila väčšiu časť jeho povahu, ale i časť z matkinej,* Akí sú tvoji rodičia? *dvihne k nemu pohľad a zároveň mu podá aj zakrvácaný kunai.*
Nomi: Aháá.. Takže jsi to ty !? Ta dívka, do které se každý navážel ? Namine.. Namine.. Jo vzpomínám si na to jméno. Určitě z akademie. Páni.. Má překrásné jméno. Já mám takové hrozně neutrální a znamená pouze: "poslední", takže jako žádný extrém. *Zasměje se a potom se zamyslí nad tou otázkou.* No jasně. Proč ne ? *Sáhne do brašničky a při vytáhnutí kunaie s ní trochu protočí a podá ji. Prosím. *Natáhne ruku, ale ještě si ji vyslechne. V tom ho napadne.* -Ona je jedináček jako já. Taky přišla o rodiče. Bože jak ji chápu.- *Po zamyšlení se však zvědavě optá Nami.* Uhhmm.. A tedy na co vlastně potřebuješ tu kunai Nami-chan ? *Už si myslel, že by si mohl dovolit ji až tak zatykat. Navíc o nic nejde. Jsou jen děti.* Neplánuješ mi nějak ublížit nebo jo ? *Vykulí na ni očkáá a otevře pusu a začne na ni koukat svými zelenými očky, jako by ji chtěl nějak ovlivnit. Jeho plán přijde až potom. Ale tak snad potom kvůli tmu nebude ta kunai opravdu použita jako zbraň.* A uhmm... Závidím ti rodiče samuraje. Máš hrdiny, ke kterým vzhlížet a které můžeš potěšit tím, že budeš ctnostná. *Pousměje se na ni.*
Namine: "Takže preto sa ma nebojí.. On ani nevie kto som.. No, uvidíme, aká bude jeho reakcia teraz.." *zhlboka sa nadýchne a spolu s výdychom začne rozprávať,* Som Namine.. *pozrela na chlapca a palcom si prešla po spodnej pere. Bolo to jedno z jej giest, ktoré poukazovali na to, že premýšľa. Rozmýšľala nad jednou vecou,* Mohol by si mi, prosím, požičať jeden z tvojich kunaiov?.. *sama totiž pri sebe nemala ani len čelenku, nie to ešte brašnu s kunaimi a inými pomôckami. Medzitým, ako chlapec vyťahoval kunai, mu začala odpovedať,* Vlastne i otec bol samurajom.. Učil sa u mojej mamy.. Spoznali sa v Zemi železa.. No nanešťastie.. Sú už obaja mŕtvi, *stisla pery do čiarky, omotajúc si stuhu okolo ľavej ruky. Bolo na nej vidieť, že je s tým zmierená.. Ľudia predsa umierali a už to boli tri roky, čo bola v podstate sama, takže si na to zvykla.. Aj keď o ich smrti sa dozvedela nedávno a aj to len vďaka Kazukimu a Ayumi,* ..no mám náhradnú rodinu.. Vlastne som bola doteraz jedináčik, ale zrazu mám dvoch nevlastných bráškov.. *konečne sa pousmeje, vyčkávajúc na kunai.*
Nomi: *Hned jak to podle toho poznala, tak si ji začal zase vážit a záviděl ji i to, že je tak chytrá.* Mnoo.. Ano. Už to tak bude. Jsem z toho klanu. Ale pořád nevím kdo jsi ty. *POdívá se na ni a věnuje je ji konečně aspoň jeden úsměv.* Páááni. Závidím ti, že je tvoje mamka samuraj. Určitě to musíš mít doma zajímavé. Jaký styl boje používá ? Nebo je spíše střelec ? Učila tě něco ? Umíš bojovat s mečem nebo si spíše pro mírumilovnější činnosti samurajů ? *Chrlil na ni jednu otázku za druhou a ani si to sám neuvědomoval. Takový on byl, když se dostal v řeči na zajímavé téma.* Nezajdeme někam ? Aspoň si budeme moci popovídat. Nebo pokud chceš, můžeme si i zabojovat nebo zatrénovat, aby si už konečně mohla také zesílit a přidat se potom ke mně až budeme v týmu. *Zasměje se a pořád žije v iluzi, že děvče před ním není pouhou studentkou. Doteď se nedá moc pochopit, že tomu věří, když byl nakonec mezi posledními, co dělali geninskou zkoušku a ji tam neviděl vůbec.*
Namine: "Takže je z toho pavúčieho klanu," Ty si z toho klanu.. Umm.. Supaidā?.. *zdvihla sa zo sedu a zamierila pod strom ku vláknam, aby sa ich dotkla,* "Hmmm.. zaujímavé.. Naozaj je to pavučina.." Možno nie si samuraj, ale čoskoro budeš.. *odlepí pohľad od pavučiny a pozrie smerom naňho,* No vieš.. Moja mama bola jedným zo samurajov.. Viedla ma tou cestou.. Takže nejaké tie veci viem.. *pre ňu bol jej vyšší prah bolesti normálny, takže to ani nezmieňovala, dokonca ani netušila, že je to niečo nenormálne.*
Nomi: Uhhmm... Ani nevím jestli má ta technika jméno. Jsou to jednoduše vlákna pavučiny. Pokud si sáhneš, opravdu i lepí. *Usměje se a seskočí z vláken a otře si ruce o oblečení a potom podá dívce ruku.* Ještě jsem se nepředstavil. Jsem Nomi. Genin Kumogakure a také uhmm.... učedník u samuraje.. Nejsem žádný samuraj.. Jsem jenom trdlo... *POdívá se trochu smutně do země, ale potom se vrátí pohledem k ní.* Jak to, že ti ten sed nepůsobí žádnou bolest ? Ty snad někde trénuješ nebo co ? Já pořád cítím tlak na kolenech, když jsem moc dlouho v tom sedu, ale ty sis jen přišla a uhmm.. A bylo.. *Začne koukat smutně do země a ještě špičkou ryje v zemi.*
Namine: *To, že dokázala v tejto polohe zotrvať dlho a bez známok bolesti, bolo zapríčinené tým, že po otcovi zdedila vysoký prah bolesti, takže pre ňu to v podstate ani bolesť nebola, a ak, tak ju vnímala podstatne menej než iný človek. Na jeho prvé slová nemala ani šancu reagovať, pretože začal sahať kamsi poza seba. Nebála sa, bola zvyknutá, že ju mlátili, preto sa ani len nepohla. Pak ju ale tá vec na okamih oslepila, než si uvedomila, že je to čelenka,* Jo, možná někdy jo.. *zareagovala naňho stroho. Toto ju dosť pobavilo, ale vôbec to na sebe nedávala poznať, len si rukou potiahla žltú stuhu, ktorá sa rozviazala a jej vlasy sa oslobodili z culíku,* Čo je to za techniku?.. *o klanoch Kumo vedela, takže jej doplo, že je z toho pavúčieho klanu, ale naďalej hrala, že nič nevie. Ostatně, ona sa večšinou stýkala s podivínmi z klanu Kumamuchi, resp. s jedným z nich, keďže Larka už ani nepočítala.*
Nomi: Jo.. Samuraj. A co ? Jsou to skvělí lidé. A aspoň jeden z nich prokázal, že má i dobré srdce.. Jeden samuraj mi kdysi pomohl. Dokonce jsem byl i v jejich zemi, aby si věděla. A hned tam ve mně něco viděli. *Jeho rozpaky se proměnili v závist, protože ona si zničehonic sedla do toho sedu a byla úplně v pohodě. Tak trochu nafoukl líčka a podívá se na ni takovým dětský roztomilým zamračením, takže vidět to dospělí, ani by mu nevěnovali pozornost a nevěděli by, že je zlobí.* -Nevypadá jako někdo od nás z klanu. Toho bych mohl využít.- *Pomyslí si a sáhne pro něco za zády. Mohlo to vypadat, jakoby sahal po zbrani a chtěl ji ublížit, ale vytáhl nakonec čelenku Kumogakure a uvázal si ji na levé rameno.* Možná to ještě zkusíme, ale zatím ti ukáži, co dokáží shinobiové jako já. Neboj se, určitě budeš taky shinobi. *Byla to narážka na to, že nemá dnes čelenku, tak ani neví jestli je shinobi. Za pomocí Shunshinu se přesunul na blízký strom a po něm se vlákny spustil hlavou dolů a pomaličku se i začal točit a s neutrálním pohledem, jakoby tu dívku zase viděl poprvé a byl z ní hotový, ji pozoroval. Prostě se teď předváděl. Asi to bylo tím, že je dívka, tak takhle působil nějak přírodně, či spontánně.* Hezký ne ? A takhle dobrá budeš i ty. *Ukáže na ni potom zdvižený palec, jakože OK.*
Namine: *Začala sa uchechtávať, pričom si rukou zakryla pusu, aby svoj chichot stlmila. Čupla si, prezerajúc si chlapca svojimi veľkými fialovými očami, ktoré boli teraz kvôli úsmevu vykrojené trochu do podoby mesiaca,* "To bude asi zas jeden z tých, ktorí sa ma boja.. Ale on ma na Akadémii nemlátil," *prebehlo jej hlavičkou. To, že sa na ňu nepozeral, ju len utvrdilo v tom, že sa jej bojí. Také veci ako rozpaky, hanba.. ona nepoznala,* Takže samuraj.. *očami blúdila stále po chlapcovi, všimnúc si dve rukoväte. Matka ju cestou samuraja viedla odmalička, takže vedela, ako správne meditovať.. Holt, nevedela bojovať s katanou, či tanto, pretože moc veľký záujem o to neprejavovala, no samurajov obdivovala a hlavne matku. Položila kolená na tvrdú zem a jej tvár sa ani len nepohla, ani jeden sval na tvári nedával najavo čo i len najmenší znak bolesti,* Skúsime to spolu.. *navrhla.. Tak trochu i skúmala do akej miery sa jej chlapec bojí.*
Nomi: *Pořád se snažil jakkoliv uklidnit a hlavně přetrpět tu bolest, neskutečně to bolelo. Ale tohle byl základ a potřeboval zvládnout tohle, jinak by se nikdy nedokázal zdokonalit ve složitějších věcech. Nemyslel vůbec na nic, pořád myslel, že je tu sám a proto ho vyrušení od dívenky polekalo a on s menším vyheknutím vyvedl sám sebe ze sedu a spadl na stranu. Podíval se na dívenku . NA chvíli se mu zastavilo srdce. Tu dívku viděl už i na akademii, navíc měl najednou divný pocit. Nedokázal to popsat. Skoro jakoby ji znal (proč asi ? xD) Podíval se na ni a potom stydlivě a dětským tichým hláskem řekl.* Já.. Já tu medituji.. Vadí to snad ? Vím, že to ještě neumím, ale jako samuraj se to budu muset naučit a musím přijít na pointu toho všeho. *Koukne se do strany a na dívku se nekouká, protože ho to ještě více dostávalo do rozpaků.*
Namine: *Kráčala popri chrámu, ktorý bol zasvätený hromovým bohom. Nikdy v žiadneho boha neverila, aj keď jej otec vyznával Jashina.. Kto by už svoje dieťa viedol na túto cestu? Asi len šialenec.. Síce Hideo ním v podstate bol, ale Chizuku a Namine boli jeho životom.. a zmyslom jeho života. Pred pár dňami sa Mei narodili dvojčatá - Rin a Yukio.. Okumurovci.. Dostali meno podľa ich otca, ktorý je momentálne na dlhej a ťažkej misii.. Preto Namča robila morálnu podporu počas samotného pôrodu. Z tohoto zážitku sa nevie ešte doteraz spamätať.. Už ale konečne vie odkiaľ sa berú deti, a že to, čo jej tvrdila matka s otcom o bociánovi, nie je pravda.. Keď sa ale pýtala Mei na to, ako sa to dieťa dostane do bruška, nechcela jej nič povedať.. Vraj sa to dozvie, keď bude veľká.. Čo už.. Zadumane kráčala a premýšľala, či má nachystané všetky potrebné veci na odchod.. Až si všimla akéhosi chlapca kľačiaceho pred jedným z vonkajších oltárov.. Tá poloha jej bola známa, ostatně, matka bola samuraj, tak o tom trochu vedela,* Co děláš?.. *spýtala sa ho detským hláskom, oprúc sa o oltár bokom a zložiac si na hruď ruky. Pôsobila strašne dievčensky, jemno a detsky. Dokonca nemala na sebe ani čelenku, len žlté šatičky, ktoré kontrastovali s farbou jej vlasou a očí. Toho chlapca poznala z Akadémie, aspoň z videnia.*
Nomi: *Konečně se stal geninem. Už se mohl v klidu přihlásit a přidat k samurajům, jak bylo jeho snem. Nedávno si kvůli tomu pořídil konečně i zbraně. Obě měl zavěšené. U levého boku byla jeho katana a hned pod rukojetí katany trčela rukojeť jeho Tanta. Obě zbraně byly připraveny k rychlému tasení. Zbraně byly nalevo, zdůvodu pohodlnějšího tasení z pravé ruky. Jeho krok byl jiný než doposud. Našlapoval lehce a tiše, protože potřeboval trénovat na chození po rýžovém papíře. Bylo toho ještě tolik, kolik se musí naučit než bude samurajem.* Dneska je docela krásný den. Stálo by za to něco podniknout, ale uhmm.. -Nechci zase být sám a hrát si sám.- *Jistě mohl trénovat, ale moc rád se taky bavil s lidmi nebo si hrál s dětmi. Ovšem od dětí se dočkal vždy jen slov "pavoučák" nebo "odprejskni pavučinový hňupe" Tušil, že jeho klan má něco společného s pavouky, ale to není důvod, aby na něj byli hnusní. Každopádně dneska chtěl nejen protrénovat lehkou chůzi, ale také chtěl provětrat své nové kimono. Naštěstí mu padlo dobře a nevypadal v něm divně, protože na svých osm let Nomi měřil více, než je normální u ětí v jeho věku. Někdo by si ho možná spletl i s desetiletým nebo 11-ti letým. Nikdy mu jeho výška nevadila, ale mistři mu vždy říkali, že v šermu bude jeho výška možná jeho záhubou, ale on to nebral na vědomí a chtěl se nadále zdokonalovat v tomto překrásném a starodávném umění. Přečetl již tolik knih o samurajích. Miloval i literaturu jako samotnou. Ale nejvíce se opravdu zajímal o zbraně, samuraje a boj zblízka. Vše se to chtěl naučit a chtěl se zdokonalit a zesílit. Dorazil před budovu chrámu a došel k jednomu oltářku vedle budovy a tam si klekl do samurajského sedu na kolena. Neskutečně ho to ještě bolelo, protože moc nebyl zvyklý na tento sed, takže bylo na jeho zkřivení tváře vidět, jak ho to bolí.* -Vydrž. Nebude to bolet pořád.- *Toto si vždy říkal a snažil se sám sebe podpořit kdykoliv to jen šlo, protože se moc chtěl zdokonalovat. A to ještě nevěděl, že bude muset jednou překousnout svou nenávist k dospělým a že se bude muset chovat slušně i v přítomnosti svého nepřítele. Začal pomalu nadechovat a vydechovat vzduch a relaxoval. Potřeboval se zbavit té bolesti v kolenech, která ho tíží pokaždé, když se dostane do tohoto sedu.*
rpg: koniec
Namine: *Ozval sa úder do stola,* Priveď mi ho živého.. Ja mu ukážem! A teraz sa pakuj, mám prácu, *zavrčala smerom k Namine samotná Raikage. Namine jej bola oznámiť, že si všimla na chráme nejaké čarbanice, ktoré tam ešte predvčerom neboli.. A včera pribudli znova ďalšie. Len kývla hlavou a vyšla von z kancelárie Raikage. Kráčala ulicou smerom domov. Vyberie sa tam až večer, pretože teraz sa okolo chrámu pohybuje viacerp ľudí, takže si ten vandrák určite nič nedovolí za denného svetla. Ešte skôr, než Slnko zapadlo, vybrala sa ku chrámu. Uvelebila sa do koruny jedného zo stromov a už len vyčkávala, či sa dotyčný dnes zjaví. Už pomaly zaspávala, keď začula hlasy blízko stromu, vedľa chrámu,* Rei.. Nemám z toho dobrý pocit, *ozval sa šepotom dievčenský hlas,* Myslím, že toho stačilo.. *chlapec cukol,* Tss.. Ak sa bojíš, tak zmizni.. A opováž sa to niekomu povedať, *ozvalo sa zahŕkanie spreju a následný zvuk spriekania,* "Mám vás.." *Namine vytvorila za pomoci Mokutonu Moku bunshin,* Rei!.. *ozvala sa zúfalo dievčina,* Poškodzovať majetok Kumogakure je závažný trestný čin, *ozval sa hlas Namine, keď zoskakovala zo stromu na strechu chrámu a odtiaľ sa vrhla proti chlapcovi, ktorý sprejoval na stenu chrámu. Mal šťastie, že sa stihol vyhnúť,* "To nebolo zlé," *dopadla na nohy, a keď sa obzrela, videla, ako sa chlapec dal na útek. Jej drevený klon zatiaľ za pomoci techniky Mokuton: Daijurin no Jutsu, namieril na dievča niekoľko kopijí a prinútil ju tak natlačiť sa chrbtom ku stene chrámu,* Prosím.. *zakňučala. Originál sa zatiaľ vrhol po chlapcovi. Aj keď bola od neho snáď o polovicu mladšia, bola rýchlejšia vdaka tréningu a tomu, že chlapec bol len civilista. Bola tesne za ním, keď poskladala pečate, uhla trochu do strany a vystrelila pred neho vodnú vlnu, ktorá sa rozpľasla na zemi,* "Suiton: Mizuame Nabara!" *chlapec sa len škodoradostne začal smiať,* Myslíš, že nejaká mláčka vody ma zastaví? Fagan malý.. *uškrnul sa a akonáhle stupil na vodnú hladinku, prilepil sa k nej,* Čo to?.. Čo to má znamenať?! Pusti ma, okamžite! Ty skrček! To si odskáčeš! *teraz sa škodoradostne uškrnula ona a vytvorila chlapcovi na rukách za chrbtom provizórne drevené putá.. To isté urobil aj klon dievčaťu a takto spacifikovaných ich odviedla rovno k Raikage.*
--: --
Kyoshi Yagari (NPC): *Naposledy zamáva svojej dcéra na pozdrav a rozbehne sa neznámym smerom. Potrebuje zopár informácií o tom, kedy sa Raikage vzdiali z kancelárie*
Ai: *Po cestě sní svůj rohlík a když dojdou domů tak se usměje po té puse.*Ano tati! Zatím se měj budu čekat.*Řekne s úsměvem a vydá se domů. Otevře si dveře a ještě zamává na tatínka.*Zatím tati!*Zakřičí a odejde domů.*
Kyoshi Yagari (NPC): *Chytí Ai za ruku a vychádza z chrámu. Prechádza sa rôznymi uličkami v Kumogakure a v mysli spriada svoje nasledovné plány. Chce sa vlúpať do kancelárie Raikage a ukradnúť niekoľko spisov, no na to treba nájsť najvhodnejšiu chvíľu. Nachádza sa na uličke ich domu a otvorí bránku* Na sporáku máš večeru, dnes som robil rezance. Vrátim sa asi večer, dobre? *S úsmevom pohladí Ai po vlasoch a dá jej bozk na čelo ako rozlúčku*
Ai: *Postaví se a chytne ho za ruku.*Ano! Otče jdeme až to nezmeškáš.*Pronese a usměje se.*"Nesmím tatínka zdržovat musím být rychlá až kvůli mě něco nezmešká."*Pomyslí si až otec vyrazí pak by šla hned za ním když jí drží za ruku. Rohlík ještě měla v druhé ruce a taky ho dojídala.*
Kyoshi Yagari (NPC): *Konečne doje svoje pečivo a postaví sa. Zahasí vonnú tyčinku a načiahne ruku k Ai* Musíme ísť... Mám jedno dôležité stretnutie v meste takže... /Musím zohnať všetky potrebné dokumentácie a pomaly zisťovať čo-to o rôznych deckách... Hlavne sirotách.../ *Dumá v duchu*
Ai: *Vezme si taky něco spíš obyčejní rohlík na ,který nemá ani tak moc hlad ale když to řekl otec tak to udělala.*Ano...Budu hledat a budu hodně trénovat abych se stala nejsilnějším člověkem v Root.*Pronese a začne jíst rohlík ,který je obyčejní.*"Budu trénovat! Budu hledat nové lidi do Root! Budu silný ninja! Budu ochraňovat otce!"*Pomyslí si*
Kyoshi Yagari (NPC): *Vezme do rúk tašku s pečivom a položí ju pred Ai. Sám si vezme jeden kus slaného pečiva so syrom navrchu* Jedz, Ai. Od zajtra začíname s plným tréningom... Potrebuješ nabrať veľa síl. *Žmurkne na dcéru a zahryzne do pečiva. Dostatočne kus prežuje a prehltne* A postupne mi budeš pomáhať naberať nových členov... Pomstíme smrť tvojej maminky. *Pobozká Ai na čelo a odhrnie jej vlásky*
Ai: *Je ráda ,že je na ní tak otec hodný a když jí řekne ,že Mina tak se usměje.*To sní skvěle! Už se nemůžu dočkat až ti budu pomáhat tati.*Pronese s úsměvem.*"Budu pomáhat tatínkovy...nedovolím ,aby se mu něco stalo..budu ho chránit. Nejlepší na tom je ,že nebudu pod dozorem Raikage."*Pomyslí si ,protože někde slyšela jak se chová Raikage. Neví zda to bylo od otce nebo od nějakých lidí co si povídaly na ulici.*
Kyoshi Yagari (NPC): *Objíme Ai a hlavu ponorí do jej jemných vlasov* Som tak rád, že ťa mám, Ai... *Pošepne, no dosť nahlas, aby ho Ai počula* Si to jediné, čo mám... *Odtiahne sa a láskyplný úsmev mu neustále hrá na perách* Tvoje krycie meno v jednotke Root budeee.... *Zamyslí sa a ukazovákom pravej ruky si poťuká po brade* Mina... Páči sa ti? *Nahne hlavu na stranu*
Ai: Aha...tak to je skvělé?*Řekne a usměje se. Popřemýšlí zda se tam má přidat nebo ne ,ale když tam je její otec tak nechce odmítnout.*"Hm...Neslouží Raikage..to musí být asi něco skvělého..určitě tam půjdu.."Pomyslí si a směle řekne s úsměvem.*Ano! Ráda tam půjdu tati. Chci být tam kde ty ,protože tě mám ráda.*Řekne a s červená se.*"Doufám ,že pomůžu tatínkovi...chci mu pomoct! Chci být po jeho boku!"*Pomyslí si*
Kyoshi Yagari (NPC): *Chytí Aine malé rúčky do svojich. Pomaly si zvyká na post jej otca. Sklopí zrak na spojené ruky* Jedná sa o špeciálnu jednotku vycvičených shinobi, ktorí budú spadať pod moje velenie. Budeme mať vlastné ciele a nebudeme pod nadvládou tej odpornej Raikage. *Sykne pri pomyslení na ich "dokonalú" Kage* /Jediné, po čom túži je moc... Nemá cit absolútne pre nič. A podľa mojich informácií je to brutálna sadistka.../ *Pomyslí si a pokrúti hlavou* Naberám momentálne rôznych shinobi, ktorým by som odovzdal svoje skúsenosti. Chcela by si byť jedným z nich, Ai? *Usmeje sa na ňu otcovským úsmevom plným lásky*
Ai: *Otec jí nic neřekl jen jí chytil za ruku a táhl někam. Koukala na něho překvapeně ,že se sní nebaví ale bylo jí to celkem fuk. Když došli tam tak se jen překvapila. Nevěděla co je to "Root" ani odkud či co se tam dělá pokud to je nějaká vlastnost.*N-ne nevím...Neznám Root. Ani nevím co to je? To si nějaký specialista na něco?*Zeptá se s úsměvem. Stála vedle něho ,protože si nechtěla sednout když měla plno energie.*
Kyoshi Yagari (NPC): *Chytí Ai za ruku a kráča na vrchné poschodie, kde sú priestory pre modlitby. Dúfa, že aspoň jeden bude prázdny. Priestory sú totiž zvukotesné. Má šťastie, keďže jedna miestnosť je prázdna. Vojde dnu stále držiac Ai za ruku a zapáli jednu z vonných tyčiniek. Sfúkne ohník a položí ju do závesnej misky. Kľakne si na zem a posadí sa na vlastné nohy* Ai... Mala by si o mne niečo vedieť. *Odkašle si a rukou si prejde po hustých hnedých vlasoch* Som veliteľom špeciálnej jednotky Root. Hovorí ti to niečo?
Ai: *Když uslyší hlas svého otce tak se otočí ke dveřím a usměje se.*Tati tady jsem!*Zakřičí a běží za otcem. Zastaví se předním a koukne na něho.*Tak co se bude dít tati?*Zeptá se a všimne si ,že má nějaké pečivo ovšem Ai neměla hlad teď takže se zajímala jen o to co se tu bude dít*
Kyoshi Yagari (NPC): *Pomalým, no istým krokom kráčal smerom ku chrámu, kde sa má stretnúť s Ai. Cestou sa zastaví v pekárstve a kúpi nejaké slané pečivo. O dve minúty skôr než je dohodnutý s Ai sa dostaví ku bráne chrámu. Vojde dnu a ukloní sa kňažke* Ai? *Zvolá pátrajúc po svojej \"dcére\"*
Ai: *Její otec jí požádal ,aby se dostavila do chrámu který je v Kumo. Nevěděla co se bude dít jen ,že tam má být v čas. Běžela tedy do chrámu co nejrychleji ,protože byla zvědavá co se tam bude dít. Už byla na ulici kde chrám má stát takže se tak rozběhla. Stála před chrámem a koukla na hodinky co měla na pravé ruce.*"Ještě mám šest minut..."*Pomyslí si a vejde do chrámu. Rozhlídne se a čeká zda tu bude její otec.*Tati jsi tady?*Zeptá se pro případ.*"Jsem zvědavá co se tady bude dít...Doufám ,že něco super."*Pomyslí si a čeká zda tu někdo je.*
Shoutboardy končí. Více zde.