Přidej zprávu »
---: ---
Katsumi: *Skončila mi akademie a tak jsem před budovou čekala na Mikuru, která už by taky měla končit, abych s ní něco podnikla, protože jsem nechtěla sedět doma, třeba by jsme mohly potrénovat a nebo něco jiného, ale to bylo jen na ní, co pak bude chtít dělat. Seděla jsem na lavičce a dívala jsem se okolo, abych jí nepropásla.* 'Hmm, asi bych teď měla trochu více trénovat,' *pomyslím si.*
---: ---
Katsumi: *Když mě obejme, tak Yami překvapeně zamrká.* My tebe taky, *řekne Yami a potichu si povzdechne.* Tak jo uvidíme se po škole, *řeknu jí a pak už se rozejdu do třídy a následně čekám až začne hodina.* 'Dneska je nějaké moc milá,' *pomyslím si.*
Mikura: (POtichu se pousměje z ničeho nic svou mladší sestřičku obejmu) Mám tě ráda Nee-chan tak se dobře bav (zašeptá a pošle svou malou sestřičku do třídy) Po škole tě tady vyzvednu nebo před akademií (Pousmje se a zamíří si to do své třídy po cestě potká své kamarádky tak jde s nimi.)
Katsumi: *Dále jsem běžela za ní.* 'Sakra, ona je rychlejší, to není fér,' *povzdychne si Yami. Já jsem souhlasně kývnu hlavou. Následně jí doběhnu a podívám se na ní.* Hmm, asi jo, *řekne Yami a dívá se na ní. Když mě chytne za ruku, tak se na ní i já zle podívám.* Ach jo, tady se mi moc nelíbí,' *povzdechne si Yami.* Tak se měj, *řeknu jí a následně se rozejdu do třídy, zatím co se Yami dost otráveně dívá okolo.*
Mikura: (Samozdřejmě že byla o dost rychlejší než její mladší sestra, Minimáln byla o čtvrt chodby napřed vždy se ohlédla jestli moc neutekla své malé sestřičce přeci jen by byl problém kdyby jí ve škole ztratila naiž by jí dovedla do třídy... Když je kousek od její třídy tak se z ničehoni nic zastaví Pohlédne za sebe a podívá se na svou mladší sestru pousměje se) Asi jsem vyhrála ? (Nevinně mrkne to že vyběhla dříve řešit nebude opět jí chytne za ruku a táhne ke třídě jako by si myslela že její sestra bude chtít utéct čím blíže u třídy budou, když jsou u dveří tak natáhne ruku.) Tak jsme tady (pousměje se)
Katsumi: *Poté co mi pustí ruku, tak se na ní podívám. Také se zastavím a dívám se na ní. Nad jejími slovy jen překvapeně zamrkám.* Já chci spát a ne běhat,' *řekne Yami. Ve chvíli, kdy mě šťouchne do čela, tak se na ní podívám a povzdechnu si. Dívám se, jak se rozběhne, tak si jen povzdechnu a pak se za ní rozběhnu k mé třídě.*
Mikura: (Potichu se pousměje pustí její ruku a předběhne jí před akademií zastaví jí.) Tak mě musíš chytit abych tě něco naučila (Nevinně jí štouchne do čela) Jinak nebudeš vědět do jaké třidy jdeš (Sladce se na své sestry pousměje a rozeběhne se k její třídě.)
Katsumi: *Dále jsem pokračovala v cestě. Když mě sestra chytla za ruku, tak jsem se na ní podívala a pak jsem se usmála.* Hmm celkem bych se chtěla už něco učit, *řeknu a trochu si povzdechnu.* Já říkala, že to bude nuda, snad se tam bude dát spát, to už bych raději byla někde venku než v akademii, *povzdechne si černá polovina.* Mě je to jedno, jen aby si pak ze mě nedělali srandu, *řeknu a pak se podívám na sestru.*
Mikura: (Mikura venku před domem netrpělivě přešlapovala chvilku přemýšlela, co komu udělala že se musí starat o tak pomalou malou sestru.. Když jí však viděla vedveří tak se pousmála udělala několik kroků k ní a lehce jí chytla za ručku, poté se rozešla přeci jen s musela ujistit že tam dojde v pořádku..) Nejspíše se budeš první den seznamovat s ostatními a něco málo probírat.. (usměje se) Asi zabere nějaký čas než se začnete učit jutsu prckové (zasměje se potichu.. Mikura byla spíše taková samostatná klidná osoba málo kdy trávila svůj čas s někým jiným než ze sebou..) Nejspíše to bude velká nuda (Mrkne na černou polovinu své sestřičky.. Mít místo jedné malé sestřičky hned dvě je velká dřina..) A hlavně se vyhýbej problémům jinak tě ebudou mít učitelé rádi (zasměje se protože ona se do problémů dostává v jednom kuse.) Za chvíli tam budeme (upozorní spokojeně když se blíží k Akademii.) mám tě odvést až ke třídě Nee-chan?
Katsumi: *Akorát jsem dojídala, když se tam objevila sestra.* No jo, no jo, vždyť už jdu, *řeknu a Yami jen protočí oko v sloup. Hodím do sebe poslední sousto a pak se zvednu ze židle a pak se rozběhnu do pokoje a vezmu si věci. V kuchyni si do batohu hodím svačinu.* To bude zase nuda, *pronese Yami.* Ale no tak, bez to aspoň trochu z té lepší stránky, *řeknu jí jen mezitím co si v chodbě obouvám boty.* Tak jdeme Mikura-chan, *zeptám se jí a pokračuju dále v cestě.* To bude nuda, *pronese znuděně Yami. Já si už jen povzdechnu, protože mě nebaví se s ní pořád dohadovat, tak mlčky pokračuju v cestě.* Co nudného se dělá v akademii, ségra,* zeptám se po chvíli Yami zatím co se dívá na Mikuru jen proto, aby si opravdu potvrdila, že to bude nudné a že by se jí to opravdu nemuselo týkat, popřípadě to ukecat na to, že by do akademie nemusely chodit.*
Mikura: (Mikura už byla několik minut vzhůru, několik minut se jen tak válela v posteli a sledovala strop.. Další nudný den v Akademii.. Jelikož má za to že by ten den dokázala využít mnohem lépe.. Potichu vydechne a vyleze z postele, nejdříve zajde do koupelny, přičemž slyší budík své sestry, trochu se pousměje byla ráda že není jediná kdo takové úmorné ráno bude zažívat.. Nějakou dobu pobývá v koupelně než se vrátí do svého pokoje aby se oblékla.. Vezme na sebe černé kalhoty bílé tričko černou mikinu, ruce si strčí do kapes u mikiny a vybere se do kuchyně, kde do svého batohu naháže svačinu a podívá se na svou sestřičku která se teprve ještě cpe.. Musíme jít nebo přijdeme pozdě.. Nee-chan (Zašeptá s milým úsměvem poté si na záda přehodí batoh .) Jestli si nepospíšíš tak tě tady nechám (zavolá když vyráží na chodbu kde si oblékne boty a na hlavu si nasadí černou čepici.. poté se vydá ven a na svou sestřičku čeká před domem kde netrpělivě přešlapuje..)
Katsumi: *Ráno jsem se probudila až ve chvíli, kdy mě vzbudil zvuk budíku, který nebyl moc příjemný, raději bych ještě spala* Dneska je první den na akademii, super, *řeknu s úsměvem.* Ale mě se tam nechce, to bude otrava, co raději zůstat doma, *zeptá se lehce otráveně Yami.* Ale no tak neblázni, *řeknu vesele. Yami si jen povzdechne. Poté co se obleču, tak vyrazím do koupelny. Po chvíli se vrátím zpět do pokoje ještě pro nějaké věci.* Co si dáme k snídani, *zeptá se Yami.* Hmm, jogurt, *řeknu zamyšleně.* To jíst nebudu, zavrtí nesouhlasně hlavou černá polovina.* Tak si vyber co chceš, *řeknu jen a následně se rozejdu do kuchyně. Následně si Yami vybere co chce jíst. Nad jejím výběrem si jen povzdychnu a následně začnu jíst, zatím co čekám na Mikuru, než dojde, abychom mohly vyrazit do akademie.*
---: ---
Oikiby: *Založil si ruce za hlavu.* Nic extra se nedělo Lei. Docela nuda. Pár kluků si myslelo že si na mě může dovolit no nakonec to skončilo tak že přepadl přes mou lavici. *Pousmál se.* Následně už jen nuda. Celou dobu jsem si počítal jelikož učivo je tak lehké a navíc šlo jen o představování a seznámení. Prostě nuda. Jediné co je pro mne divné bylo to jak se na mě dívaly spolužačky. Furt si na mě ukazovali a cosi si šuškaly. Docela by mě zajímalo co si říkaly. *Mezitím se dostali do obchodní části Otogakure.* "A teď začíná peklo. Tak sestři. Co jsi si vymyslela dnes."
Leiyla: *Leiyla se jen na Oikibyho zamračila.* A co vůbec ty ? Nepochlubil ses jak bylo první den na Akademii.*Začala rýpavě zase ona.*
Oikiby: Zase nakupovat? Co máš pořád s těma hadrama sakra. Hadry hadry hadry a jídlo. Myslis ty i na něco jiného? *Pronesl otrávené.* Sladké jo? Zajdeme na Dango do toho nového stánku. *Pokračoval v lehkém cuchání.* No promiň. Ale jsi prostě malá sestřička. Rozčesávat ti nic nebudu. *Dal ruku pryč z její hlavy. Napadlo ho že si trochu rejpne.* Tak řekni nějakému tomu nápadníkovi co se kolem tebe točil po škole ne? *Řekl škodolibě ale samozřejmě to myslel jako vtip.*
Leiyla: Hmm. Na co mám chuť ? Asi na něco sladkého co ty na to ? A muzeme to vzít přes nějaké oblečení. Nova vesnice nové hadry. A neboj zahnutí tašek se taky bere jako trénink. *Pousmala se ale to už ji cuchal vlásky * Noo tak . Oikiby cuchas mi vlásky a nicis účes. Jestli mi to chceš večer rozcesavat tak prosím .*Řekla otraveně a dělala trochu uraženou .*
Oikiby: *Pustil ji a nechal jít vedle sebe jakmile se vzdálili od hochů.* Klidně. Jak chceš ty Lei. Víš že jdu s tebou jen proto že nemám co dělat a jsem tvůj starší bratr. *Zazíval a protáhl se.* "To bude otrava ale co se dá dělat." Tak na co máš chuť Lei? Sladké? Slané? Nebo něco extra? Mě je to jedno. Jsi si jistá že chceš se mnou trénovat? Nechci ti ublížit Lei. *Trochu jí rozcuchal vlasy.*
Leiyla: *Leiyla se spokojeně usmála když si ji Kiby přitiskl.* "Hehe jen koukejte ztroskotanci". Jo chtěla *Řekla k Oikibymu.Otocila se k spolužákům zády a pokračovala v cestě pryč od školy. * Ve škole jsem přemýšlela ze bychom si mohli koupit nějakou mnamku a pak zajít někam zatrenovat co ty na to ? At posilim svoje tělíčko . A jinak díky za záchranu .* Mrkla na něj a po usmála se.*
Oikiby: *Oikiby ji přitiskl k sobě. Nasadil ještě strasidelnější výraz. Přitiskl ji k sobě a rozhlědl se kolem.* Jestli někdo z vás jen zkříví Lei vlásek tak budete mít co dělat se mnou jasné? *Zamračil se na všechny.* Jdeme Lei. Chtěla jsi jít nakupovat ne?
Leiyla: *Chlapci se při příchodu Oikibyho zarazily a trochu od Leiyly poodstoupily.* No konečně to ti to trvalo.*Řekla Kibymu a silně jej objala.* Oni mne obtěžovali.*Začla si stěžovat na přihlížející spolužáky.*
Oikiby: *Konečně ten nudný den ve škole zkončil.* "Ach. Konečně. Tak jdeme." *Jakmile vyšel z akademie tak zahlédl Laiylu a kolem ní několik chlapců co se jí smáli.* "Ale ale. Co se to děje?" *Nasadil výraz který říkal "nezahrávejte si se mnou" a vyrazil přímo doprostřed houfu.* Co se tu děje? Nějaký problém chlapci?
Leiyla: *Leiyla mezitím se svou třídou zkoncila a čekala na Oikibyho před školou *"Doufám ze mu to nebude dlouho trvat." *Mezitím se kolem Leiyly ochomejtavalo par kluků z její třídy.* (nějaký kluk) Princeznou ,copak tady rak sama nechces doprovodit ? (Leiyla) Ne,děkuji. Čekám tady na svého prince. *Rozhlížela se kolem jestli Oikiby není na cestě. Znervoznovalo ji to,byt tam sama.* (chlapec) Ach tak ono už je to zadané ? *Kluci se začali smát což Leiylu ještě vice znervoznovalo .*
Oikiby: *Oikiby nijak moc na sebe neupozorňoval. Jen si seděl ve své lavici a studoval.* "Dost se nudim. To jsem semka ani nemusel chodit." *Stále si psal a počital. Chlapci ho sledovali s povrchním výrazem. Mu to bylo jedno. Ale holky po něm koukali divně a furt si něco šuškali.* "A sakra. Vzbudil jsem zájem. To není dobré. Lai bude šilet jestli se kolem mě budou točit." *Hodina se blížila ke konci a on už si říkal co s Lai podniknou.*
Leiyla: *Stejně jako Oikiby byla ve své třídě vyvolána aby se představila. Vstala a postavila se před tabuli.* Jmenuji se Leiyla Hayashi,mám zde na škole staršího brachu. Jsme tady novi a pochazime z Konohy. O sobě bych řekla že jsem přátelská a líbí se mi móda a tak. *Řekla a posadila se do lavice. Když dosedala uslysela zapiskani jejím směrem od chlapů ze zadní lavice.* No tak klid ,jestli po něčem touzis stačí říct po škole .*Otočila se směrem k tabuli a sledovala zarlive pohledy svých spoluzacek.* "Kdyby to jen viděl Kiby" *Pomyslela si*.
Oikiby: *Oikiby došel do své třídy a rozhlédl se. Nikoho neshledal vhodným k tomu aby se s nimi bavil.* "Stroskotanci." *Posadil se do jediné volné lavice kde mohl sedět sám a vytáhl notes a tužku. Začal cosi čmárat. Ve výsledku to byly různé rovnice které si cvičil už doma.* "Nuda. Moc jednoduché." *Rozhlédl se po třídě jestli neuvidí nějaké knížky které by ho mohli zabavit. Všiml si sbírky příkladů pro shinobi.* "Že bych se přece jen nenudil?" *Vzal si knihu a otevřel ji. Pousmál se.* "To bude lehké." *Začal hned počítat. Už chvíli ho pozoroval jakýsi chlapec. Ten se zvedl a došel k Oikibimu.* (Chlapec) Co si o sobě myslis? (Oikiby) Co bych si o sobě myslel? Třeba to že jsem inteligentnější než ty ubožáku. *Chlapec se rozčílil a chtěl mu jednu vrazit. Oikiby však jen uhnul jeho ráně a tak chlapec přepadl přes lavici.* Každá akce vyvolává reakci. A teď mě nech bejt. *Už ho nechal chlapec napokoji. Mezitím přišel sensei který je uvítal na akademii. Oikiby jen poslouchal ale stále si počítal své příklady. Když byl vyvolán tak se představil.* Jsem Oikiby Hayashi. Moji předkové pochází z tátovi strany z Konohagakure. Teď žijeme tu a prosím každého aby mne nechal na pokoji a nechal mne se věnovat studiu. *Posadil se a sensei byl trochu překvapen z jeho projevu. Avšak pokračoval dál. Představování Oikiby úplně ignoroval a místo toho si počítal svoje příklady.*
Leiyla: Dobře.Sejdeme se tady.*Vrazila taky do své třídy. Když tam došla sedla si do první lavice.* "Banda ubožáků" *Řekla si když videla své spolužáky,a otočila se k nim zády.* "Jakpak se asi ma Kiby?".
Oikiby: *Pousmál se.* Věř že sebevědomí mi opravdu neschází. *Došli až k akademii.* Konečně jsme tady. Je načase ukázat co naše rodina dovede Lai. Hlavně nám neudělej ostudu. Ne že uslyším nějaké stížnosti. Jasné? *Pohladil ji po hlavě.* Tak jdeme do tříd. Po škole tady pod stromem. *Vyrazil do své třídy.*
Leiyla: Já vím.*Řekla a pokračovala v cestě k Akademii vedle něho.* Dyt sám víš že si dělám legraci. Taky se ale docela teším*Dodala*. Hlavně nesmíme ztratit sebevědomí.Stejnak si myslím že budeme nejlepší.*Řekla egoisticky a protáhla se.Když byli skoro u akadamie,nahlas si povzdechla.* Tak jsme tady bratříčku. Nakopeme jim pozadí.
Oikiby: *Povzdechl si.* Žádné končení dřív. Nic takového Lai. Jdeme. *Vydal se směrem k akademii a počítal že sestra půjde za ní.* Nuda? I kdyby to byla nuda tak de snaž. Musíš se učit a musíš studovat. Jinak se nikdy shinobim nestanes. Jasný? *Vážně se na ni podíval. Ale pak se i trochu usmál.* Můžeme pak někam zaskočit. Ale jen na chvíli. Myslím že budeme mít dost úkolů.
Leiyla: Drdůlek. Co by to mělo být ? To ty tam máš vrabčí hnízdo. *Řekla a předeběhla ho ve dveřích.* Dámy,první. *Řekla a mile se na něj usmála.* Máš pravdu dneska je opravdu krásně. Třeba skončíme dřív a mužeme nekam vyrazit.Třeba na nákupy co ty na to ? Stejne to tam bude nuda.
Oikiby: *Už mu docházela trpělivost. Byl připravený vyrazit a když už otvíral dveře tak se ozval její hlas.* Co to máš na hlavě Lai? No co. Dělej. Nebo příjdeme pozdě. *Otevřel dveře a podíval se na oblohu.* Aspoň že je pěkně. To je snad na dnesku jedno ze 2 plusů. Společně s akademií. Dělej Lai. *Zavolal do otevřených dveří.*
Leiyla: Jo jo ,dyt už jdu. *Řekla Oikibyho směrem a zamířila do koupelny. Postavila se před zrcadlo.* Tákže princezno,jaký učes si dneska uděláme ? Dva culíky ? nebo jeden ? Nebo jen nejaky culíček vzadu ? Nebo na boku ? *Kroutila se před zrcadlem až skoro ztratila pojem o čase. * Né, udělám si drdůlek *Rozhodla se nakonec. Vlasy si sčesala nahoru,vzala si svoji tašku a vyrazila za svým bratrem se obout.* Tak jsem hotová mužeme vyrazit.
Oikiby: *Zavrčel když ho plácla přes zadek.* Jako každý den. Nic extra ale na to abych si odpočinul to stačilo. Najez se. Čeká nás akademie. Nebudu řešit to že kvůli tobě přijdeme pozdě. *Opřel si hlavu o dlaň a druhou rukou jedl vajíčka. Když je dojedl tak se zvedl od stolu.* Lai. Za chvíli vyrážíme takže žádné flákání jasné? *Odebral se do pokoje kde si vzal přes rameno brašnu se sešity a několik tužek aby mohl psát. Následně se odebral do chodby kde se začal obouvat.* "Doufám že na ni nebudu muset čekat. Nenechám se seřvat jen za to že ona nedokáže být dochvilná." *Přemýšlel jaké to asi v akademii bude. Napadali ho různé myšlenky ale nejvíce se mu zamlouvala ta kde bude sedět, studovat a následně složí zkoušky a vrhne se do světa po hlavě.* Lai. Dělej. Přijdeme pozdě. *Zavolal. Z kuchyně jen uslyšel lehké zachychotání matky a smích otce.*
Leiyla Hayashi: *Leiyla se ješte válela v posteli když ucítila vůni vajíček* "Skvělé, snídaně jako každé ráno. Vždycky mě tak hezk nabudí." *Vstala a oblékla na sebe ( odkaz » ) a utíkala do kuchyně.* Dobréé ráno *Pozdravila z vesela. Mamince dala pusu a Oikibyho plácla přes zadek.* Jak ses vyspal Kiby. Do růžova ? *Zasmála se a posadila se za stůl .* Já se teda do růžova vyspala. Zdálo se mi o nové škole. Hrozně se teším co ty ? *Zeptala se svého staršího bratra.*
Oikiby: *Přišel Oikibiho první den v akademii ale nebyl sám. Na akademii a ním měla nastoupit i jeho sestra Leiyla. Povzdechl si a hned potom co vstal se oblékl (do odkaz » ) a sešel dolů na snídani. Jeho matka už nachystala snídani kde dostal mýchaná vajíčka.* Zase vajíčka mami? Vždyť je máme pořád. *Pronesl suše. Matka si na jeho chování už zvykla tak se jen pousmála.* Leiyla furt ještě spí? To chce přijít první den pozdě? *Pustil se do snídaně a v duchu si broukal melodii.* "Tak uvidíme co nás čeká."
Rpg: ukončeno
Kazuki: Jsi zbabělec,nic víc. Utíkáš od problémů. Děláš ze sebe hada,ale ty nejsi had,hadi se otočí k problému čelem a bojují s ním,ty jen zbaběle utíkáš.*Zavolal na ní,nemá opravdu cenu aby jí pronásledoval,nestojí mu to za to.Snažil se a jak se zdá tak zklamal,přeci jen co nadělá když už se očividně rozhodla vzít do zaječích a radši si říct o nový tým.*
Saisho: *Nehodlá se s ním bavit, když očividně zapomenul na vše co se seběhlo a i na to co bylo řečeno při posledních dnech, kdy byli okolnostmi donuceni k nějaké té komunikaci mezi sebou.* Nejsme tým a nikdy jsme jím nebyli, to celé byl jen blbej vtip vašeho otce, nic víc. Nezkoušej mi tu věšet na nos další lži. Prostě odprejskni kam patříš. U mě to nemá co dělat. *Snaží se ignorovat, že ji to celé staví zpět tam, kam už znovu nechce. Vždyť prochází vesnicí a těžko se může udělat neviditelnou.*
Kazuki: *Opět jí následoval,rozhodně se nezastaví tak snadno,přeci jen jsou tým a jako tým by měli fungovat,nehodlá hledat někoho nového do týmu,když už mu bylo něco udáno,bylo by to proti jeho zásadám.*Podívej,vím že jsi na nás naštvaná,ale určitě to můžeme nějak napravit,nenechali jsme tě na ocet schválně a už vůbec tě nechceme opustit jen protože tě potřebujeme,je důležité že nás dali jednou dohromady jakožto tým a dle mého,by jsme tak měli zůstat a spolupracovat,navíc ninjů není tolik,aby jsi měnila tým jak se ti hodí
Saisho: *Přesně, jak říkala, vyslechne ho. Poslouchá co říká, ale absolutně nijak to s ní v ničem nepohlo a nepohne. Sleduje ho s jistým chladem, když se rozhodne po jisté přestávce odpovědět.* Má odpověď zní.. Ne. *Nenechá se zvyklat. Jen ji to v tom celém utvrdí.* Nehodlám pro vás existovat jen, když se vám to hodí. *Uteče jí jasná stížnost. Opět odchází. Míří domů, což skrz dosavadní Kazukiho zastavování, stále má nějakou vzdálenost.*
Kazuki: Konečně,takže věc se má tak že tým nechceme zrušit,ale naopak ho obnovit. Někde v okolí je zřejmě parta lidí,kteří experimentují na dětech,ta Yazanova snoubenka je oběť experimentů,neví ani jak se pořádně jí,protože jí drželi v kleci a dělali na ní experimenty,je dost možné že to samé provádí dalším dětem,my se chceme pomstít,ale sami to nezvládneme,potřebujeme pomoc týmu a víme že ty jsi velmi nadějná kunoichi, potřebujeme tvou pomoc a proto chceme obnovit tým,společně trénovat,spolupracovat a vyrážet na mise,když nám dáš druhou šanci,určitě toho společně hodně svedeme.* Kazuki se snažil znít přesvědčivě.*
Saisho: *Skončí na zemi. Nikdy jí nikdo nepodrážel nohy. Urychleně si kontroluje ruce, zda je nemá nějak vážněji odřené. Doma by to znamenalo potíže. "Dobrý.." uleví se jí, když jsou dlaně čisté. Nicméně se následně velmi nepřátelsky zahledí na Kazukiho. Nutí se ten vztek potlačit, udržet ho mimo hru. Vstane opět na nohy.* Nestojím o to. Ale fajn, řekni co chceš říct. Nicméně pak stejně následně odejdu. Nemůžeš mne tu držet věčně. *Stojí k němu čelem.*
Kazuki: *Když se ho pokusí odstrčit tak jí podrazí nohy tak aby spadla na zem.* Odejít tě nenechám,dokud si se mnou nepromluvíš,je očividné že myslíš hněvem než-li rozumem a dokud si nepromluvím s tou rozumnou Saisho,tak tě nikam nepustím.* Saisho reagovala podle hněvu,což se Kazukimu nelíbilo,takto to nemohl brát vážně,přeci jen skrz hněv každý dělá plno kravin,kterých si ani neuvědomuje*
Saisho: Nemyslím si. Dali jste mi je vy sami! Jdi mi z cesty! *Přimhouří oči. Vůbec se jí to nelíbí, protože Kazuki nereaguje podle jejího přání a jejího očekávání. Přeci jen touhle dobou by měl být nad ní ohrnován dávno nos, a dotyčný se zhnusením odcházet. Nicméně nezastavuje, hodlá si ho z cesty odstrčit a jít si za svým, nenechat se od toho odradit.*
Kazuki: *Stoupne si před ní aby nemohla dál.* Dál tě nepustím,je vidět že máš o nás mylné informace,je fakt že jsme se ti teďka moc nevěnovali,ale já to přišel napravit a nenechám tě odejít,dokud si nepromluvíme.* Byl připraven jakkoliv zakročit,když by chtěla utéct,začal by utíkat za ní,pokud by se otočila na jinou stranu,opět by si před ní stoupnul a kdyby náhodou chtěla mu dát pěstí,chytl by jí za ruku,rotačně by se otočil dokola a shodil jí před sebe*
Saisho: Jsem mu asi tímhle, tobě též.. *Ukáže na ptačí lejno, které je na jednom šutru cestou k vidění.* A.. Momentálně jste mi vy tím stejným. Nehodlám se s vámi k ničemu spojit ať už půjde o cokoliv. Jak vy ke mě, tak já k vám. Varovala jsem vás. A někdo, jehož slovo navíc stojí za to samé za co mne máte.. *Uchechtne se, i když ji to kdesi trápí a bolí, le matka ji něčemu učila a stále učívá. Drží to hodně hluboko pod zámkem.* Ani jeden z vás se nenamáhal. Myslím že daleko spíš budete tým tvořit se snoubenkou, mne z toho všeho už vynechte, jinak se jedině zraníte. *Varuje ho ve vší vážnosti. Je jí jedno, že jsou potomkem vůdce vesnice. Obrátí si to směrem domů. Nelíbí se jí, že leze za ní.*
Kazuki: Heh,tým není utvářen tak,aby spolu byli ti co vycházejí,ale tak aby spolu tvořili tým ti,kteří budou ve chvíli ohrožení společně nejlépe spolupracovat,ano ty a Yazan si nesednete,já proti tobě nic nemám a v týmu mají být tři lidi,já jsem s Yazanem jako jeden,ty jsi druhá a třetí do týmu ještě nemáme. Možná máš nějaké priority,každý je máme,ale jako tým jsme byli poskládaný,protože jsme každý jiný,ty jsi byla přiřazena k týmu kde je Yazan,protože jsi jeho pravý opak,jsi Yin a on je Yan,nesednete si,nesnášíte se,ale v době nouze se můžete spojit a tvořit silný celek.* Spustil Kazuki,zatímco následoval Saisho.*
Saisho: *Ušklíbne se.* Pokud dovolíte, hodlám z týmu vystoupit. Bylo by na místě, aby tam nyní s vámi byl někdo jiný. Někdo kdo je vám mnohem přijatelnější. *Spustí se skrytím opovržením.* Nehodlám s vámi už nic hrát. *Vzdaluje se od akademie a projde kolem kovárny. V tuhle chvíli ani neví kam by chtěla jít, tak se jen prochází.* Máte jiné priority, taky si utvářím vlastní. Myslím že to jako důvod stačí. Vy nestojíte o mě, já nestojím o vás. *Je si jistá, že tohle postačí na odstranění nechtěného zbytku.*
Kazuki: Ano je,ale rozpadá se a proto ho chce obnovit,navrhuji společný trénink a poté by jsme spolu mohli vyrazit na nějaké mise* spustil hned Kazuki,neotálel a šel rovnou k věci.* Musíme náš tým obnovit a začít se snažit,spolupráce je důležitá a zařídí aby jsme se stali silnými,co takhle zábavu ve formě tréninku?* Pokusil se naladit na její noty,ví moc dobře,že Saisho miluje hry a zábavu.*
Saisho: *Zarazí se v půli kroku. Po jistém rozhodování se nakonec zadívá na Kazukiho. Ač by jí na něm bývalo nic nevadilo, jenže celkově celý Yazan se jí hnusí po tom všem, takže samozřejmě zhnusený výraz předvede i v pohledu na onu polovinu. Bere je jako jednu součást, jeden celek. A ani on se nenamáhal od té doby. "Proč bych ti měla činit výjimku.." odfrkne si a znovu vykročí.* On nějaký tým je? Kde? *Odtuší k němu uštěpačně.*
Kazuki: *Zahlédne Saisho a vyrazí směrem k ní.* Zdravím tě Saisho,já jsem Kazuki,Yazanova druhá polovina,jsem rád že jsem na tebe narazil,pokud máš čas,rád bych si popovídal o našem týmu* Spustil hned směrem k ní,nerad někoho zdržoval,přeci jen každý má něco na práci a času je vždy málo,ale toto bylo velmi důležité pro ně oba, kord když se jednalo o celý tým,který se jaksi rozpadá.*
Saisho: *Už dávno nefungovali jako tým. Sotva to mělo začátek, od té doby nic. Saisho to i jistým dílem vítá. Medošlo k žádné slibované nápravě, jen k objevení nového a zajímavějšího cíle. Tak k tomu podle toho všeho hodlá i přistupovat. Nechodí sem na tréninky. Chodí si mimo vesnici, kde občas zkouší co si zrovna umane. Už dávno není v žádném centru zájmu jiném, než své matky. Kolem akademie jde jen jistou náhodou.*
Kazuki: *Opíral se o sloup a čekal až se ukáže Saisho,jelikož Yazan neměl čas kvůli starání o snoubenku,tak měl Kazuki volnost,na sobě měl rudé tričko a černé kalhoty,čekal až se Saisho ukáže,bylo mu ukradený co si bude myslet o tom,že má jen půl tváře. Chtěl si s ní do budoucna něco domluvit a jelikož teď na to byl dobrý čas,tak to využil. Yazan o tom ví,sám chtěl lepší spolupráci mezi nima,ale kvůli okolnostem nemohl dorazit.*
Rpg: ukončeno
Saisho: Tys mi zabránila něco dělat, tak se do mě nepouštěj! *Odsekne jí zprudka. Na to vyráží zpět do vesnice. Během oprašování svého oblečení zvažovala, zda nožík opět schovat zavřený do kapsy, nakonec se rozhodla, ponechat si ho v ruce skrytý rukávem, kdyby náhodou něco cestou mělo přijít. Ale jinak už dál nemluví. Proč by taky. Velitelka jí nakonec nepřirostla k 'srdci'. "Zdá se, že další, kdo by mě chtěl krotit podle svého.. " konstatuje si a ví jediné, že se jen tak nenechá.*
Toketa: *Nafoukne tváře a pozoruje odcházejícího Yazana.*Fajn tak si jděte ''Já si vás ještě srovnám,toho se nebojte!''* řekla si v hlavě Toketa a čekala až Saisho vyrazí,přeci jen dokud jsou mimo vesnici,tak je musí hlídat,kord když Saisho nebojovala.* A ty budeš pěkně trénovat,nebudu tě furt zachraňovat!* Dodala podrážděně směrem k Saisho a hodlala už celou cestu mlčet a přemýšlet jak ty dva zkrotit,přeci jen takto to nemůže jít dál. Jedna nafoukaná,která si myslí že všichni budou bojovat za ní a druhý si dělá co chce.*
Yazan: Heh,je vidět že ona neumí ani pořádně bojovat.* řekne hlubokým hlasem Kazuki. Bylo jasné že Saisho se na tyto mise nehodí,nu což.* Já nevím jak vy,ale mizím domů,už mě to tu nebaví o mrtvoly se pak postará likvidační tým.* Řekne Yazan a mávne rukou,vyrazil směrem do vesnice,bylo mu jedno co sensei řekne,dosti ho tato mise zklamala. Většinu nepřátel zabil on sám a to měli pracovat jako tým,nu což.*
Saisho: *Vidí výsledek své zkoušky, kdy vyhrála ona. Usměje se na padlé bandity.* Proč? *Vstane a oprašuje si oblečení od bordelu ze země.* Zkuste si na to přijít sama, když jste ta velitelka. *Pohlédne na ni koutkem oka ke konci svých slov. Cítí se spokojeně. Víceméně ji až podcenilo víc osob, než jen nepřátelé. A hlavní je, že vyhrála. Měla být zkoušena, místo toho ona zkoušela na oplátku velitelku. A stalo se tak, že nemusela hnout prstem. Ověřila si tím i její slova o bezpečnosti, kterou jí zajistí. Velitelka s ní tohle zkoušení prohrála. Tak to je z pohledu Saisho.* Můžeme jít, ne? Nebo to má pokračování? Všechno to zkoušení a pozorování?
Toketa: *Poslední dva disky z elektřiny,které měla u sebe (RAITON: RAISO GEKISHIN) hodila po dvou banditech poté,co viděla jak Saisho reagovala,bandité jen zařvali a padli k zemi,z nich se začalo kouřit a šel cítit pach spáleného masa. Toketa si oddychla,bylo to o kousek. Rozhlédla se kolem a jen zakroutila hlavou.*Je vidět že máte toho hodně na zlepšování,i když je fakt že to mohlo skončit hůř co se teď stalo.* Toketa šla k Saisho a podívala se na ní* Proč jsi nic nedělala? Mohli ti ublížit....
Yazan: Utíkejte!* zařvali tři bandité a otočili se k Yazanovi zády,ten vytvořil v ruce tři kuličky z písku (Suna no Danga) a velkou rychlostí je poslal na bandity,kteří po chvilce padli k zemi a pod nima se udělala louže krve.* Eliminace nepřátel proběhla hladce.* řekl temným hlasem Yazan a podíval se na Saisho,která očividně vůbec nechtěla bojovat,chtěl jí pomoc,ale je jasné že do tohohle zasáhne Toketa.*
Saisho: *Všimne si toho co k ní razí. "Hrátky s hady..." konstatuje, když jsou opravdu viditelně zaměření na ni a nikdo z jejího okolí nic nedělá, aby je zastavil a to ani Toketa. Všimne si, že ta to sleduje. "To vážně?.." rozhodne se si sednout a just počkat. V rukávu má stále svůj nůž s už odhaleným ostřím, nicméně skrytý v rukávu. Naprosto bez nějakého viditelného zájmu sedí na místě a nic vůči banditům nedělá, jako kdyby jí byli naprosto ukradení.*
Toketa: *Zbylo jich už pět a zdálo se že dva běželi na Saisho,Toketa byla připravená hodit disky,ale chvíli čekala zda Saisho nějak nezareaguje,popravdě si tuto misi vyžádala ona,chtěla znát schopnosti svých žáků,ať ví jak na tom jsou. U Yazana si všimla sice dobré reakce,ale také velké krutosti,šlo vidět že zabijí bez lítosti,nevěděla zda to byl vliv Ichibiho či takovou měl prostě osobnost,ale v pozdějším věku by to nemuselo přinést nic dobrého. V případě že Saisho nijak nezareaguje,hned na ty dva pošle Toketa disky z blesku.*
Yazan: *Dvěma usekl hlavu Onuki,čtyři zabila Toketa,Yazan stáhl bič z písku a nechal písek kolem sebe,aby odrážel útoky nepřátel,v ruce si mezitím vytvořil kuličku z písku (Suna no Danga) a tu poté velkou rychlostí poslal na nepřítele a tím mu udělal díru v hlavě,bandita jen zamumlal nějaké nesmysli a padl k zemi,takto Yazan útoky opakoval,Onuki mezitím dostal zásah zezadu a poté zmizel,takže po něm zůstal jen dým. Dva bandité se rozeběhli na Saisho,to ovšem Yazan nevnímal,právě si vždy vytvořil kuličku z písku a tu poslal jako kulku na bandity pokaždé tak aby je trefil do hlavy,povedlo se mu zabít takto další tři a zbytek začal couvat,bylo jasné že jejich útoky proti písku,co je okamžitě zablokoval nic nezmůžou.Tři stáli na místě a dva šli po Saisho,přišla jim jako nejslabší článek,který by mohli vzít jako rukojmí.*
Saisho: *Málem díky tomu manévru ztratila svůj nůž. Zaraženě se rozhlíží po písku kolem, když už byla neočekávaně stažena zpět ke skupince. Neočekávala od Yazana nic. Tedy, ani nyní tomu nepřikládá žádnou váhu. Couvne vzad, jelikož jí přijde pod její úroveň, pouštět se do téhle šílenosti. Nemá touhu po krvi a nikdo z nich ji určitě nevyzval k žádné hře, jako tomu bylo tehdy na cestě. Sleduje to dění před sebou a tak nějak se v tom snaží orientovat, kdyby někdo přes ně prošel k ní. Velitelka si tam střílí elektrické disky a další tam masakruje Yazan s jeho hmyzím stvořením, jehož název nezná.*
Toketa: Skvělá práce Yazane* jeho reakce jí ohromila,nečekala že bude takto rychle reagovat,no na to teď nebyl čas,musela jim okamžitě pomoc, v ruce si vytvořila bleskový disk (RAITON: RAISO GEKISHIN) a ten pak hodila na banditu,který byl okamžitě po zásahu uškvařen bleskem,Toketa takto pomalu vytvářela další bleskové štíty,které házela na ty bandity,které šli po ní,či ohrozili na životě jejich žáky,jinak je chtěla nechat bojovat samotné.*
Yazan: *Když šli po cestě,tak náhle na ně z keře začali létat šípy,Yazan ihned chytl Saisho a přitáhl ji k sobě,byl také hned u Tokety,takže kolem nich na chvíli udělal kopuli z písku,která je ochránila (Suna no Tate),poté šel slyšet řev banditů,písek spadl a šlo vidět jak z keře na ně běží bandité,Yazan pustil Saisho aby mohla také bojovat,poté se kousl do rtu a plivl si kousek krve do dlaně,po složení pečetí,udeřil do země *Kuchiyose no jutsu!* svolal a před ním se objevila kudlanka velká jako dospělí člověk.* Sekej!* zařval a Onuki viděl své protivníky a rozeběhl se na ně* Hahahaha,já vás rozsekám na kousky! Všechny vás zabiju,hahaha!* smál se šíleně a odrážel útoky,katan a následně vždy zaútočil svými čepeli,které měl místo rukou,snažil se protivníkům usekávat končetiny,ale banditů bylo dost a ti co nezaměstnávali Onukiho se rozeběhli na zbytek,bylo jich kolem patnácti a tři zaměstnal Onuki.*''Konečně nějaká akce zase!''*zařval Ichibi který se začal šíleně smát,Yazan pomocí rukou nadzdvihl písek a rozeběhl se na protivníka,hodlal využívat písek jako bič,takže švihal protivníky pískem po tváři a tím je odrážel,samozřejmě na něj útočilo vícero protivníků,ale písek automaticky každý útok zablokoval.*
Saisho: *Opět si zkontroluje svůj nůž. Nicméně nyní ho rovnou přesune z kapsy do rukávu mikiny. A samozřejmě, že ho odjistí. I když tím nyní ohrožuje i svou vlastní ruku. Rukávy jsou dost dlouhé a tak má ruku i s tím nožem skryté, protože jednoduše nechává rukáv přes ni, jako kdyby jí byla mikina příliš velká. Je jen trochu nervózní. Nemá už tu naivní představu toho, že ji Yazan bude chránit. Nespoléhá se ani na jednoho z těch dvou. Vůbec netuší do čeho ji to táhnou. A nelíbí se jí to, že není Yazan někde daleko před ní. Nenechává však nic z toho projít na povrch. Má však problém, že to nyní nedokáže brát tak, jako tehdy, jako hru. Povzdechne si. Rozhodne se od nich trochu vzdálit víc do strany. Chce se tak uvolnit a ne neustále očekávat, kdy něco přijde ze strany Yazana, ne ho mít za svými zády, či vedle sebe.*
Toketa: *Blížili se k místu,kde se nacházeli bandité,očekávala každou chvíli že na ně někdo zaútočí,ovšem byla připravena rychle zareagovat a chránit své svěřence.* Buďte ve střehu* šeptla směrem k nim,nevěděli co ona umí a nerada by jim to ukázala předčasně,ráda se předvádí a chce se předvést při nějaké větší akci,než je banda potulných zlodějíčků*
Yazan: *Byl stejně rychlí jako Saisho,možná o trochu pomalejší,přeci jen měl na sobě vrstvu písku (Suna no Yoroi) a navíc měl v tykvi další písek a také v brašnách měl jíl. Co se týče Tokety,vypadala mile a sympaticky,no i tak se mu zdála trochu moc dětinská na to,že byla jejich sensei. No když vycházeli z vesnice,tak bez rozhlížení kráčel dál,nebál se ničeho.*
Saisho: *Dělá snažně, že ho vůbec neslyší. Zato velitelka ji trochu nakazí svím pokusem o náladu. Trochu ji to vrátí do starých kolejí. Je zvědava na tu zábavu o níž ti dva neustále mluví ohledem misí. Navíc nikdy nic nezabila, kromě hmyzu. Když se vyráží, opět se tváří, jako tehdy, když šla ven s Yazanem z Otogakure. Jen tentokrát není ve svém přepychovém oblečení, takže to nepůsobí dle ní tak dokonale, jako dosud. Je z nich nejmladší a tedy nejmenší, ač mezi ní a Yazanem není zas tak moc velký rozdíl ve věku. I tak je z nich ta pomalejší.*
Toketa: Neboj bude děsná sranda jeeeej!* zvedla vesele ruku nad sebe a nadzdvihla jednu nohu dozadu,čímž udělala radostnou pózu.* A máš pravdu Yazane-kun,musíme vyrazit tak pojďme a Saisho-chan,neboj se říct kdykoliv,budeš potřebovat s něčím pomoc* Toketa vyrazila směrem ven a doufala že jí budou oba následovat,ke svým žákům se spíš chovala jako k přátelům, přeci jen byla furt mladá,i přes svou sílu a zkušenosti jí bylo teprve šestnáct a půl,byla geniálním dítětem vesnice,jak jí všichni rádi říkají.*
Yazan: Ach jo,tohle bude hodně dlouhá cesta.* povzdychl si Yazan,se Saisho si moc nerozuměl,kord poté co jí jeho otec řekl,že budou mít spolu svatbu,což nechápe že si takto vzala,když musí se svatbou i ona souhlasit,nejen on.*No nic asi by jsme měli vyrazit,čím dřív je dostaneme,tím dřív půjdeme domů a vím proč se na mě zlobíš a pokud ti to udělá lépe,tak po misi to napravím.* poslední větu směřoval směrem k Saisho*
Saisho: Mrtvolu? *Na nic takového se nepamatuje, ať vzpomíná, jak vzpomíná. Pamatuje se, že jí Yazan dlužil zábavu a ona se jí dožadovala, načež on jí, jako zábavu v odpověď, odhalil co skrýval v písku. Tělo muže, které se pak nehybně válelo na zemi.* Mrtvola..? Já chtěla zábavu, hru a nikoliv nějakou mrtvolu.. *Protestuje zachmuřeně. Na jisté změně v jejím vystupování od té doby, je znát, že s ní už pár věcí zamávalo a tak nějak se opět hledá, ale má to své nedostatky, než se do toho opět dostane.*
Toketa: *Naklonila se k Saisho a dala jí ruku na hlavu.* Neboj se,nebude to nic hrozného a třeba pak uvidíš další hady,mám jich víc a někteří jsou dokonce obrovští!* Neznala je,věděla jen o tom že Saisho má nějaké hadí znaky a že Yazan je syn vůdce vesnice a vlastník Ichibiho,proto je taky dostala na starost. Jako jediná ve vesnici uměla vyvolávat hady a také znala plno pečetících technik,kterými mohla zablokovat Bijuu chakru,kdyby bylo nejhůře. Přeci jen Ichibi je nejvíc agresivní Bijuu a snadno svou agresi přenáší na svého Jinchuurikiho,i když se nic takového dle informací neprojevilo u Yazana,ale radši si být jistý a hlídat ho.*
Yazan: *Podíval se na Saisho,když slyšel co si zamumlala.* Heh,minule jsi tvrdě stála za tím,že chceš vidět mrtvolu,a teď se bojíš mise kde se bude vraždit,myslel jsem že máš zábavu ráda* řekne Yazan a protáhne se,nedělal si s misí starosti,přeci jen má písek a Bakuton,s tím si hravě poradí s kýmkoliv,a v případě nouze se může s Kazukim rozdělit a tak bojovat ve dvou.*
Saisho: *Pocítí jasné zklamání z toho, že had už není. Dokonce hmátne prsty do toho prázdna. Nakonec ji zase stáhne.* C mise? *Hledí na ni dost překvapeně. Pro sebe spíš očekávala nějaké D mise na začátek, které jsou potřebné k rozjezdu výš. Navíc nyní to je pro ni mise. Nemá možnost spoléhat se na ty dva, že jí budou ochranou děj se co děj. Ne jako tomu bylo tehdy při té cestě z vesnice, kdy byla mimo hradby poprvé. Zkontroluje si zavírací nůž, který se jí povedlo dnes ráno zabavit cestou kolem kovárny. Je si jista tím, že kovář si jeho zmizení nespojí s ní, ale bude mít za to, že jen opět ztratil nový nůž pro své potřeby. Má ho v kapse. "Matka by s tím nesouhlasila... Jenže tohle neurčuje ona, že.." pomyslí si a v zamyšlení tak nějak příliš nevnímá své okolí na chvilku.* Už vůbec ne na zabíjení.. *Zamumlá pro ně trochu bez návaznosti.*
Toketa: *Všimla si jak byla Saisho zhypnotizovaná tím hadem,no nerada jí takhle kazila zábavu,ale chtěla s nima mluvit,takže luskla prsty a z had zmizel,zůstal po něm jenom dým.* Bohužel ne,musíš ho získat od zástupce,který vlastní svitek se smlouvou a ten dotyčný myslím už nežije a nevím kdo ten svitek teď vlastní* Řekla směrem k Saisho a poté se podívala na Yazana,se kterým si také potřásla rukou.* Jsem tu,protože máme společnou misi C, nedaleko vesnice mají úkryt mnoho banditů a jelikož jsme teď tým,tak společně je máme zabít,je mi líto Saisho,že takto brzy jdeš na C misi,ale já se o tebe postarám* poslední větu směřovala směrem k Saisho*
Yazan: *Potřásl si rukou s Toketou* Yazan těší mě/ Kazuki těší mě* odpověděli za sebou Yazan s Kazukim, nečekali že by měli za senseie ženu,ale každá nová zkušenost se hodí.* Mimochodem,co tu děláte Toketo-sama?* zeptal se zvědavě Yazan,had ho ani moc nezajímal,přeci jen má svoje vlastní kuchiyose a těch si hodně cení.*
Saisho: *Pracně odolá svému nutkání stáhnout ruku a odtáhnout se o kus dál od Yazana. Pomáhá jí v tom přítomnost hada, kterému věnuje většinu své pozornosti. Rozhodnuta ignorovat ho, dokud to bude vhod. Jeho slova však i přesto slyší.* Vy mi můžete zajistit smlouvu s hady? *Jasně sleduje pouze velitelku týmu. Na Yazana za celou dobu vůbec nepohlédla.*
Toketa: *Chtěla odpovědět,ale to už se vynořil ze země Yazan a odpověděl podstatě za ní,vůbec se ho nelekla,spíš naopak ho čekala,jelikož vycítila chakru Bijuu,ihned se na něj s úsměvem podívala a natáhla k němu ruku* Zdravím,jmenuji se Toketa Inomara a ty musíš být určitě Yazan,můj druhý žák. Moc mě těší* Kolem těla měla stále omotaného Hebiho,kterého zatím neodvolávala,byla ráda že mohla poznat své nové žáky.*
Yazan: *Uviděl ty dva a proto se propadl do země (Kagerō),poté se vynořil mezi Saisho a tu ženu,kterou slyšel,jak mluví o tom že je jejich sensei.* Je možné je vyvolat skrz smlouvu,pokud ji s nimi máš,já mám také možnost vyvolat jistý druh kuchiyose.* Spustil,když se začal vynořovat.*Je možnost získat smlouvu s kuchiyose tím,že ten kdo vlastní smlouvu tě nechá se tam podepsat krví a poté je můžeš vyvolávat.* Odpověděl hlubokým hlasem Kazuki*
Saisho: *Trochu se vnitřně poleká, ale jakmile pozná o co jde, jen užasle zírá. Možnost dotýkat se opravdového hada. Pro ni to má opravdu velký význam. Pokud jí v tom nebrání jeho tělo, které by mohlo věznit její ruce, pak začne prsty zlehka přecházet po jeho těle. Určitě jí tohle stačí. Víc než dost jasná odpověď dle ní.* Jak? *Koukne po Toketě.*
Toketa: Na to mám pro tebe jasnou odpověď* zachichotala se Toketa a kousla se do prstu,poté si krví potřela dlaň,složila pečetě a položila ruku na zem.* Kuchiyose no Jutsu!* svolala a poté se objevil dým,když zmizel,tak kolem Tokety,byl omotaný černý had Hebi* Stačí ti tohle jako odpověď?* zeptala se s vypláznutým jazykem.*
Saisho: *Pohlédne jaksi bez valného zájmu na Toketu. Shlédne ji od hlavy, až k patám. Teprv po půl minutě jakéhosi vnitřního zvažování, k ní natáhne též ruku a přijme její na potřesení. Nedrží ji déle, než je nezbytně nutné, pokud jí v tom nebrání Toketa. Není na tenhle styl představování zvyklá.* Saisho Mireno... *Hlesne ze slušnosti.* Jak jste na tom s hady? *Prohodí nakonec podstatnou otázku a bedlivě dospělou ženu pozoruje.*
Toketa: *Byla v akademii,kde se dozvěděla o svém týmu,když šla po chodbě,tak dle obrázku poznala jejího prvního studenta,ihned šla za ní a jelikož šla naproti,tak na ní s úsměvem mávla.* Ahojky,ty jsi určitě Saisho Mireno pokud se nepletu,jsem Toketa Inomara a jsem velitelka tvého týmu,těší mě.* Natáhla k ní ruku,na důkaz přátelství si chtěla s ní potřást. Na sobě měla bílou košili,černou sukni s černými podkolenkami,byla veselá a těšila se na trénování svého týmu*
Saisho: *Její matce toho moc neuniklo. A tak Saisho nyní drží bobříka hladovky za to, že matce nic nepoví a za to, že nejedná tak, jak by si od ní představovala. Nicméně neoficiálně si cení toho, že si to Saisho nechává pro sebe a nedává tak zbraň do jejích rukou. Víceméně to ví i Saisho za ty roky. Stojí nyní v černé mikině pod níž má bílé tričko a černých teplácích, u hrazení za nímž je aréna. Tedy zavítala do budovy akademie, protože zde se nacházejí místa k tréninku. Není tu však kvůli vlastnímu tréninku. Spíš si užívá toho klidu, že ji nikdo neotravuje a využívá ho k pokračování v třídění si svých myšlenek. Kolem krku má přehozenou shinobi čelenku, jako náhrdelník. Není tedy nijak na pevno, jako by tomu bylo, kdyby si ji u krku stáhla. To by to totiž potom vypadalo, jako obojek.*
Rpg: ukončeno
Saisho: *Teď odchází trochu dost zkoprněle. To, že i po té reakci na zmínění týmu či jejímu henge, jí zde právě říká něco o její svatbě s Yazanem, je na ni trochu moc. "Svatba.. " opařeně opustí zkouškovou místnost, kterou byla její nyní bývalá třída. Potřebuje tohle prvně rozdýchat, než se vydá učinit první kroky, kterými má v plánu zbavit se pocitu toho, že by snad měla mít domluvený sňatek s někým, kdo se jí štítí až tak moc, že od ní nic nechce chytit.*
Fugiki,zkošející: *Ušklíbl se,poznal že Saisho chce potrápit Yazana už kvůli té otázce,což se mu líbilo. Jeho syn potřeboval pevnou ženskou ruku a zdá se,že ji Fugiki poměrně snadno našel,navíc chtěl aby jeho syn měl nějaké potomky,kteří by za něj vládli vesnici,Saisho byla typ ženy,který Fugiki svému synovi přál,ženy která se řídí etiketou a z jejího hlasu jde poznat že by ho i k mnohým věcem dokopala,kdyby bylo potřeba. Fugiki jen mávnul rukou.* Může být,ale kdyby jsi ho donutila ke svatbě s tebou,tak by ses stala princeznou vesnice a Yazan by tě musel na slovo poslouchat,jako svoji ženu* Uchechtl se,bylo mu jedno jak si to Saisho vezme, jediné o co mu šlo,bylo jí dát brouka do hlavy.* No nic,těšilo mě Saisho,ale bohužel musíme vyzkoušet ještě mnoho mladých studentů.*mávnul na ni znova*
Saisho: *"Ale nééé! To snad nemyslíte vážně!" pomyslí si, ale své myšlenky nepřenáší navenek. Přesto to naruší její rozhodnost, kdy zaváhá u převzetí čelenky se znakem Otogakure, která ji má řadit mezi běžné shinobi. Převzít ji znamená padnout do rozhodnutí vůdce. Pohlédne na Fugikiho vážným a neutrálním pohledem, když čelenku nakonec přebírá. Do výrazu vecpe svůj obvyklý úšklebek.* Myslím, že nám to společně půjde výborně. *Zákeřnost skrytá mezi řádky, nevyslovená skutečnost, která jí z toho přeci jen nakonec dělá možnost k využití.* Lepší volba ani nemohla být. *Pronese suše. S čelenkou opouští místnost. U dveří by se zastavila.* Znamená to, že spolu s tím mám přístup i do sídla, kdykoliv ho tam jít shánět?
Fugiki,zkošející: *Fugiki se začal smát* Hahaha tykev tu nemáme,ale je vidět že vy dva se hodně provokujete. Dobře,takže jaké je vaše hodnocení kolegové?* Zeptal se dvou dalších zkušejících a když na něj kývly tak jen vzal do ruky čelenku a natáhl ji k Saisho* Gratuluji Saisho,stala ses geninem a aby toho nebylo málo,budete s Yazanem tvořit zatím dvojčlenný tým,dokud k vám nenajdeme někoho do trojice. Zasloužila sis to a věřím že z tebe bude skvělá kunoichi.* dodal vesele,byl moc rád že ninjové v této vesnici se rychle rozrůstají a vesnice tak není bezmocná.*
Saisho: *Stáhne plášť na maskování, který si poté upne kolem sebe a na vrch otočí bílou stranu. Složí pečeť a během ní si vybavuje vzpomínku na Yazana. Vzpomíná si na ten jeden den, který hodlá nyní využít. Nejradši by to využila na to, aby Yazanovi něco provedla, jako třebas ho i zesměšnila. Bere však v potaz, že se tam nachází zřejmě jeho otec. Ne že by měla starost o Yazana. Jde spíš o ni samotnou. Nemá tam zrcadlo, takže netuší příliš, nakolik dobře to provedla, ale pevně věří tomu, že dost precizně.* Tak, je možnost iluze, aby jsme ošálili zrak těch kolem, aby byli přesvědčeni, že vidí někoho, něco jiného. A nyní mi dejte tykev a já půjdu. *Zprvu pouze pronáší naučené věci z výuky v akademii ohledně Henge no jutsu.To poslední však už zmíní po krátké úkloně s jistou vážností a sehraje i nos nahoře k tomu. Pózu někoho namyšleného. Pak Henge zruší.*
Fugiki,zkošející: Ano je to velmi působivá technika,dokáže zmást i zkušené ninji,hehe je vidět že jsi trénovala,ale stále není konec,chybí ti poslední technika.* Zatímco zkoušející něco zapisovali,tak Fugiki zdvihl ukazováček na znamení,že zbývá poslední technika.* Ještě jedna technika a můžeš se stát geninem,tak nám ji milá Saisho předveď* dodá s úsměvem.*
Saisho: *Ušklíbne se. "Tohle by byl velmi zajímavý fór.." Nevěří mu ani slovo. Nesedí jí to na Yazana a jeho jednání. Přeci jen určil prve v jejich hře věc, kterou pak ale vzápětí odmítl na plné čáře. "I kdyby to byla pravda, mohu si to s ním pak vyříkat.." pouze přimhouří oči, ale jinak na to nereaguje. Zruší bunshiny a pokračuje.* Pevně věřím, že si mohu tamhle ke své odstrčené, zapomenuté lavici dojít pro svou zapomenutou pomůcku.. ? *Pronese, ale nečeká na svolení déle, než chvilku a zamíří tam. Z lavice vytáhne svůj maskovací plášť od matky, který má z jedné strany naprosto bílou barvu. Z opačné se však snadno zamění s barvou kamene, štěrku a tak.* Představte si, že jste tu ještě nebyli. Nebo, že nevidíte momentálně mě. *Přehazuje přes sebe plášť, navrch onou maskovací stranou, přičemž si okamžitě dřepá k podlaze. Plášť by měl být schopen překrýt ji kmplet a přiléhat k podlaze.* Být to venku, přijdu vám, jako nějaký kus šutru. Dokud se nepřiblížíte příliš blízko, nebo do toho něčím netrefíte, nebo to nenamočíte... To by asi pak bylo podezřelé, že to není tak pevné, jak by od pohledu být mělo. *Jde o Kakuremino jutsu. Schopnost splývat s okolím, zamaskovat se.*
Fugiki,zkošející: Hehehe,koukám slečna je vtipálek. No nemusíte víc předvádět,to mi stačí. * Fugiki se ušklíbl, chtěl trošku Saisho rozhodit,přeci jen uprostřed boje se může stát,že nepřítel řekne něco,co ninju rozhodí a může ho to stát i život.* Víš Saisho,můj syn o tobě mluvil a řekl mi jednu věc,že by tě chtěl v budoucnu za manželku.* Tohle samozřejmě Yazan nikdy neřekl,to ovšem Saisho nemůže vědět a tak hned jen co řekl tuto informaci tak jen mávnul rukou.* Ukaž další techniku.
Saisho: *Zvolí si první techniku, kterou použije u této zkoušky. Lehce skloní hlavu na místo pozdravu, jako menší úklonu, ale jen hlavou. Poté složí pečetě a vytvoří dva bunshiny. Obyčejné bunshiny, které nevydávají žádný zvuk, nejsou hmotné a také pouze jsou jejím vlastním odrazem. Nemohou tedy provádět co se jim zamane. Jen kopírují její vlastní jednání. Čehož s úšklebkem využije. Mlčky popojde blíž, předvede o něco větší úklonu, která nyní není jen u hlavy, ale v pase s jednou rukou pozvednutou u strany, předkloní se a zase se narovná. Přitom má jeden z bunshinů u jednoho boku a druhého u druhého.* Je libo němou pantomimu? Ale praktické je to ke zmatení. V první okamžik by jste si mohli myslet, že jsme tři a trefit tak špatnou, jen o kousíček a stačí to k minutí správné osoby. *Divadélko jí k tomu, ač jen drobné, pouze jak nějaké zívnutí, jí k tomu spíš sedne. Aspoň pro sebe samu uvolní atmosféru.* Aneb, kam jste to mířil pane? Takový slepoň.. *Doplní to a přidává k tomu i hraný šokovaný výraz naprosté nevíry, kdy přiloží své prsty lehce na své rty.*
Fugiki,zkošející: *Fugiki mávne na dívku s úsměvem.* Yo, takže ty jsi Saisho Mireno že ano? Ta dívka,co měla praktickou část s mým synem Yazanem. Moje jméno je Fugiki Notsuda a jsem Yazanův otec a také vůdce této vesnice,těší mě. Mé kolegy určitě znáš,když tě učili. Takže jak to bude probíhat,tvým úkolem je nám předvést tři techniky,co ses za dobu na akademii naučila a k nim nám říct jak by jsi je využila v praxi,já a moji kolegové to ohodnotíme a ke konci se rozhodne,zda jsi hodna se stát ninjou,takže začneme.
Saisho: *Kráčí naprosto klidným tempem. Jako kdyby šlo o něco, co provádí běžně. Nese se stále ve svém typickém vzezření. Bradu lehce skloněnou, záda rovná, ruce spjaté za nimi. Navenek tak sice naprosto vůbec nepůsobí, ale uvnitř je z toho trochu nervózní. Jde o to, že její matka má svá očekávání a dle výsledku s ní podle toho bude pozděj nakládat. A logicky tedy její očekávání nechce zklamat. Při pohledu na osazenstvo, které je přítomno během zkoušek, neubrání se ušklíbnutí, ač velmi krátkému.*
Fugiki,zkošející: *Fugiki s dalšími zkoušející seděl na židli a na stole měli zápisníky se jmény nových možných ninjů a také zápisníky,kde si budou zapisovat poznámky a v poslední řadě i čelenky. Pár studentů se už úspěšně stalo geniny a další na řadě byla....* Saisho Mireno* došel zkoušející do třídy,kde měl vzít dalšího studenta,jakmile studentka vstane tak jí dá znamení,aby za ním vyrazila a dovede jí před zkoušející.*
Saisho: *Na svou geninskou zkoušku doráží v lehkých kalhotech a tričku s dlouhým rukávem. Vše je bílé barvy a neprůhledné. Podlitina už je dávno pryč. Její matka nechce, aby se během nějaké geninské zkoušky zranila a tedy proto nemá klasické oblečení, jako nosívá běžně. Nachází se nyní v akademii a čeká, až na ni přijde řada.*
rpg: skončeno
Saisho: *Drží se a neotáčí se. Přeci jen zhoršení trestu od matky je pro ni horší, než tohle. Neví co by si mohla dalšího vymyslet, ale představy i tak představují dost možností. Prošla východem, není již v akademii. Každým dalším okamžikem, kdy je dál a dál, se cítí volněji, protože dosud se nepřihrnul Yazan. Cítí radost z toho, že to vyšlo. Neznamená to, že má vyhráno, počítá s tím. Pod maskou se bolestivě ušklíbne. Pro bolest to trvá jen zlomek okamžiku. Maska její počin i bolest zračící se ve tváři, skryje spolehlivě. Ruce nyní založí za zády v oblasti ledvin. Vypadá tak přirozeněji s tou chůzí.*
Yazan: Heh,koukám že se mě bojíš jako vždy,no nedivím se,přeci jen jsem silnější a lepší,a to si skrýváš pusu,protože se bojíš že tě políbím?* Směřoval směrem k ní a dál už ji neřešil,očividně to nebyla ona,když nereagovala,ale což stejně za chvíli jde ven,protože svůj trénink akorát dokončil.*
Saisho: *Samozřejmě, že nejradši by ho zpražila pohledem, ale s vypětím vůle tomu odolá. Dál jde, jako kdyby ho vůbec neslyšela, či se jí to snad absolutně netýkalo. Východ už má na dosah. Pro ni je to však nyní až mučivá vzdálenost s těmi opravdu pomalými a krátkými krůčky, které smí. Zachovat u toho naprostý klid, uvolnění i se držet zpříma, nepředklánět se. Není to pro ni tak snadné, jako když směla mít normální tempo. Kord, když má skoro v zádech Yazana. Uteče jí zamračení, které věnuje východu. Každý krůček ji k němu vede blíž a blíž. Za svobodu už stejně počítá až chvíli, kdy překročí práh svého pokoje. Do té doby ji může kdokoliv další kompromitovat. "Nehledáš mne Yazane.. Tvou pozornost má jistě plno jiných a třebas ten v aréně..." nedisponuje sice ničím senzibilským, ani telepatií, ale pokusu snahy vsugerovat všemu tohle, neodolá.*
Yazan: *Všimne si osoby,která mu je povědomá,akorát to zakrytí obličeje k té osobě mu nesedí. No i tak se to rozhodl zkusit.* Jestlipak to není Saisho,která vypadá jako strašidlo ze skříně.* Rejpnul si do ní,jednoduší cesta jak zjistit zda je to ona či ne ani snad nebyla.* Snad se nebojíš další hry?* dodal ještě k tomu,aby měl stoprocentní jistotu,že je to ona a né nějaká osoba,co vypadá jen podobně.*
Saisho: *Zamyšleně se rozhlíží, když tu už končí hodina. Nevedou žádné sešity. Možná tak na začátku, ale ne nyní. Aspoň ne ona. Vstane z židle a odchází od své lavice. Počká trpělivě, až ostatní spolužáci opustí třídu, aby mohla v naprostém klidu odejít po svém. Vyhne se tak strkanici a dalším nevhodným věcem. Za to, že přišla domů s podlitinou na bradě, a zcela zřejmě vlastním přičiněním, matka učinila přísná opatření. Saisho tedy momentálně drží to pomalé tempo s nímž tehdy došla domu s bolavým zadkem od pádu ze střechy, ač ten už ji netrápí. A že k její matce se donese lesco. Však je to žena, atraktivní žena, která nemá muže. Mnoho mužů tak podléhá její osobě. Cesta z třídy a ven z akademie má arénu. Přeci jen je nyní v uličce, po jedné straně má svou třídu a zeď akademie a po druhé je aréna. Je tam z uličky dobře vidět. Takže ano, všimla si Yazana. Víc pozornosti mu už ovšem nevěnuje. Tím spíš, že je nyní dost znevýhodněná a setkání s ním by mohlo věci dost ztížit. Ač tomu, aby ji on mohl spatřit z arény, kdyby se dobře podíval, se těžko vyhne. K tomu tohle umístění a ulička, neposkytují zrovna dost místa.*
Yazan: *Byl v aréně která se nacházela v akademii, chtěl si trochu zatrénovat a zrovna porazil svého druhého protivníka, písek který si nosil v tykvi byl opravdu silný a hodně užitečný na obranu a útok,díky tomu že ho měl stále v tykvi a byl nasycený jeho chakrou,tak ho jeho používání nestálo žádnou chakru,tudíž nebyl vůbec zadýchaný.* Tohle bychom měli.* Řekl si vesele Yazan.*'' To je vše? Jsi slaboch,já bych to zvládl lépe,kdyby jsi mi dal možnost!''* ozval se nabručeně Ichibi.*
Saisho: *Poslední dobou chodí do akademie tak, aby to vypadalo jen na to, že jde jen o exotickou módu. Její matka nebyla nadšená z toho, že skončila pošramocená. Modřina, ta slabší a až nevýrazná, která je na čele, ji nepotrápila tolik, jako spodní čelist, konkrétně brada. Saisho tak dostala k novému kimonu, stejného stylu, jako to co bylo zašpiněno a někde poničeno skrz její pád, plášť. Bílé barvy samozřejmě, který má vysoký límec a za ním tak může skrývat krk i bradu. Ač nejvíc k zakrytí slouží maska přes tvář, která zakrývá bradu, nos, tváře. Ta je však samzořejmě jen látková, neprůhledná a černé barvy. Takže na její jinak zcela bílé, vyniká. Bude určitě i přitahovat mnohem víc pozornost. "Má nová součást... " povzdechne si. "Jen, aby nebyla pokažena má dokonalost.." zopakuje si v myšlenkách výsledek toho, o co jde její matce v tomhle případě, kdy má na bradě dost nehezkou modřinu. Nehledě že ji stále bolí. SPolužáci se už dávno dohadují, zda je nachlazená. Bylo by to vysvětlení k té roušce a nebo že jde jen o zesílenou namyšlenost, kdy nechce dýchat stejný vzduch jako oni. Mlčenlivost moc neřeší, protože i dříve mluvila jen v určitých situacích. A hlavně se starala jen o svůj zájem. Čeká, až skončí hodina, zatímco poslouchá výklad, který se jí týká možná i naposledy.*
Rpg: přerušeno
Yazan: Hahahaha!* začal se hlasitě smát.*Nemůžu uvěřit že jsi mi na to skočila!* Smál se Moriko,jak se jmenovala ta dívka.*Myslím že si užijeme ještě spousty srandy* natáhl k ní ruku a vyplázl na ní jazyk z úst na dlani. V tu chvíli přišel do třídy sensei.*''Chjoo to bude dneska opruz,nesnáším učení''* pomyslí si Yazan a otráveně vstane,když sensei dá povel posadit se,tak si sedne a znuděně poslouchá co sensei říká. Poté se podívá na Moriko a uchechtne se,z tužky na stole udělá flusačku,poté si utrhne kousek papíru,který rozžvýká a pomocí flusačky to vystřelí na tvář Moriko*
Moriko: Můžeš se do mě navážet, ale ještě jsi mě neviděl bojovat, neznáš mě a proto tvá slova nemůžu brát vážně. *Chlapec k ní natáhl ruku a řekl jak se jmenuje a že ho těší. Nebyla si jistá co tím sleduje ale aby nebyla nezdvořilá tak mu podala ruku a odpověděla.* Jsem Moriko. *Hned jak to dořekla tak ucítila něco co ji nepřipadalo normální, jako kdyby ji někdo olíznul dlaň, vztáhla svou ruku zpátky a podívala se na ni. Byly na ní sliny, sice málo ale přece. Podívala se směrem k Yazanovi který vypadal celkem pobaveně.*
Yazan: *Zakroutí hlavou,šlo vidět že se ta dívka div nerozbrečí.* Bože,jsi ufňukaná, jak chceš obstát v boji,když se rozbrečíš po slovech.* odfrkne Yazan,sám při větším zranění se rozbrečel,ale také mu bylo jen šest let,jelikož je líné povahy tak většinu zlých slov pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nač si lámat hlavu s někým kdo se zmůže max na slova. No když už tu byla ta holka,tak se rozhodl jí trošku postrašit,ústa na dlaních měl zavřená aby nešli tak dobře vidět,pak natáhl ruku směrem k dívce,stejně jako to dělal jeho táta,když se s někým seznamoval.* Jmenuji se Yazan,těší mě* odpověděl a usmál se na dívku,čekal až ho chytne za ruku,plánoval jí ústy na dlani olíznout ruku*
Moriko: Slabá? *Nikdy neměla moc kamarádů, protože pro všechny byla špatná, její matka ji ale vždy uklidnila. Snažila se zadržet slzy a odpověděla* Slabost je sice špatná vlastnost, ale ne tak špatná jako když je někdo zlý na druhé.
Yazan: *Než si dívka stoupne,tak místo v první lavici někdo zabere,a tak Yazan jen hlasitě zamručí.*Že já mám to ale smůlu a nejsem smutný copak vypadám smutně?* Zamručí na dívku a jeho druhá polovina odpoví* Já ti říkal že se furt tváříš smutně* Yazan hned naštvaně odpoví* Ale já nejsem smutný! A co se týče tebe* Dívá se dívce do očí* Jsi slabá.* Řekl jí klidně do očí,lítost je pro něj slabost a nebál se lidem co projeví lítost říct,že jsou slabí*
Moriko: *zadívá se do lavice a smutně odpoví* Myslela jsem že nechceš být sám, vypadal jsi smutně. *Zvedne se a chce odejít, ale zjistí že jediné místo je jen před ním a to by bylo to samé. Proto si zpátky sedne a mlčí.*
Yazan: *Všiml si dívky,která byla strašně hlučná a sedla si do lavice vedle něj,což pro něj bylo docela otravné,protože jestli takhle bude vyřvávat i o hodině,tak se ani pořádně neprospí,mezitím jeho černá část,která byla jeho druhou osobností se jen zachechtala.*Tsch myslím že sis sedla špatně,místo pro uřvané holky je vepředu.* Ukáže na první lavici kde bylo volné místo a hned na to se ozve,jeho druhá polovina hlubším hlasem.* Hehehe,zase upřímný co?* přičemž Yazan na to hned druhé polovině odpoví.* Nejsem upřímný,jen nemám zájem,aby někdo kdo řve seděl vedle mě,už takhle je slyšet přes celou třídu,ještě abych to slyšel z první řady to tak.* Odfrkne a podívá se na dívku s otráveným výrazem*
Moriko: *Procházela se po chodbě a hledala ve spěchu třídu* „První den a hned zmatkuješ, pomyslí si a snaží se nepanikařit." Konečně! *Skoro radostně vykřikla. Našla třídu kterou hledala. A vešla dovnitř...Bylo tu spoustu dětí ale úplně vzadu seděl kluk a kolem něj nikdo nebyl. Vždy byla podle matky dobrosrdečná a tak spěchala sednou si vedle něj.
Yazan: *Seděl ve třídě úplně vzadu u okna v lavici a pozoroval ostatní děti,na sobě měl rudou mikinu a černé kalhoty,toto byl jeho první den na akademii,jeho otec byl známý Otokage,vůdce této malé vesnice a poté co získal vládu nad vesnicí rozhodl,že se tu budou trénovat shinobi. Yazan se narodil s podivným tělem, na dlaních má ústa,stejně jako na hrudi. Toto zdědil po otci,který mu řekl že se jedná o vrozenou schopnost neboli Kekkei Genkai a jmenuje se to Bakuton,prý později se naučí tvarovat pomocí dlaní jíl,který dokáže nechat vybouchnout,ale to bylo Yazanovi jedno,štvalo ho že je odlišný od ostatních,i když nikomu to co měl na dlaních nevadilo,jelikož jeho otec byl uznávaný a respektovaný muž,který toto měl také.*''Dah,tady je strašná nuda,než se vypracuji na silného ninju,tak to bude strašná práce a to je otrava''* pomyslí si líně Yazan a začne se protahovat,před ním i vedle něj bylo zatím volné místo,zřejmě nikdo si moc nechce sedat k němu.*
BlueBoard.cz ShoutBoard