Přidej zprávu »
---: ---
Tatsuya Miyazaki: *Tatsuya je celkově netradiční osoba, je si toho vědom všimne si jejího výrazu ve tváři, ale nic dalšího neříká. Následně jí začne věnovat polibky, kdy občas jemně stiskne její pokožku mezi zuby a trochu zatahá. Takto pokračuje níž a níž dokud se neocitne u jejího rozkroku, trochu jí roztáhne nohy, aby tam měl lepší přístup. Následně se svou tváří skloní k jejímu rozkroku a pomalu ho několikrát olízne, dokud se pak nevěnuje spíše jejímu klitorisu, který několikrát obkrouží jazykem a lehce se k němu pak přisaje. Poté začne kmitat svým jazykem, kdy se snaží dráždit její klitoris a během toho do Kaori začne pomalu vnikat svým ukazováčkem a prostředníčkem, když se ocitne hluboko uvnitř tak ho ale nevytahuje, místo toho uvnitř ní začne svými prsty pohybovat a začne jí dráždit zevnitř. * „Ještě chviličku tě trošku pozlobím.“ *Projede mu během toho v mysli a začne stupňovat tempo jak prstů, tak jazyka. *
Kaori Yagami Nero: *Spolupracuje při sundávání jejího oblečení, ačkoliv ještě není tak úplně dominantní. Zatím si nechá líbit, co Tatsuya dělá. Nemá nejmenší důvod se snažit mu pomáhat, nebo mezitím potěšit i jeho. Je důležité se nechat obšťastnit samotná. Když rozdává polibky po jejím těle, zajede rukou do jeho vlasů a trochu sama zakloní hlavu. Jen neví, co odpovědět na pochvalu svých bradavek. Je to dost netradiční kompliment, takže zdvihne hlavu a zadívá se na Tatsuyu s mírně pobaveným, avšak vzrušeným výrazem.*
Tatsuya Miyazaki: *Vydá se rovnou do ložnice, když se tam ocitnou, postaví se k posteli, do které pak Kaori položí a svlékne si všechny své věci a stejně tak svlékne i Kaori z jejích věcí. Pak si k ní vleze do postele, ústy se přesune k jejímu krku, na který jí začne dávat polibky, pomalu se ale přesouvá níž a níž. Když se ocitne u jejích prsou tak pravou rukou stiskne to pravé a opakovaně ho stiskne, mezitím se ústy přesune k tomu levému a nejdřív se k němu přisaje, poté okolo bradavky začne kroužit jazykem a občas přes ni přejde, ale občas se k ní znovu přisaje a celkově si s ní pohraje svými ústy a stejně to pak i vymění a svými ústy zaměstná její druhou bradavku. *Jsou tak úžasné. *Poví během jedné krátké přestávky. *
Kaori Yagami Nero: *Nechá ho, aby chytil její hlavu a udržoval tempo, v jakém chce, aby ho uspokojovala. Je to jeho volba, ačkoliv to potom není takové "překvapení" a je vše po jeho. Ale nikdy v tomto nebyla kdovíjak dobrá, tak ji třeba jednou přiučí. Potom se nechá vzít do náručí. Přidrží se jednou rukou kolem Tatsuyova krku, aby udržela rovnováhu. Potom ukáže směr, kterým je ložnice a nechá se tam odnést.*
Tatsuya Miyazaki: *Rozhodně neodporuje, nechá to vše na Kaori, sice nečeká, že v tom bude nejlepší z nejlepších, ale, kdy se mu může naskytnout další příležitost se takto pobavit. Spokojeně se zaboří do pohovky a nechá to na ní, spokojeně během toho z úst vypouští vzdychy a ono se ani není čemu divit. Nechává Kaori pokračovat, jednu ruku jí přiloží k hlavě, aby si mohl sám určit tempo jaké, mu je zrovna po chuti. Tatsuyovi tohle bohatě stačí pro začátek, nepotřebuje kdovíjak dlouho, aby ho uspokojovala ústy. Tatsuya Kaori trochu odtáhne od sebe a rozhlédne se okolo, pak jí prostě chytne, aby si jí vzal do náruče, a sám se zvedne. *Kdepak máš ložnici?
Kaori Yagami Nero: *Jakmile se tedy dostane k jeho klínu, otevře opasek a rozepne knoflík na kalhotách, které úplně stáhne. Potom chvíli Tatsuyu provokuje dotyky přes spodní prádlo, takže to chvíli trvá, než ho opravdu sundá. Mezitím ještě Tatsuyu párkrát políbí. Nakonec spodní prádlo sundá a chytí jeho úd. Nejdřív jen tak zkusmo olízne jeho špičku, načež otevře ústa a vloží jej do úst. Pohybuje s nimi nahoru a dolů, přičemž hýbě stejně tak i rukou, kterou úd drží. Nezasouvá ho ale moc hluboko.*
Tatsuya Miyazaki: *Její slova, která mu zašeptala do ucha, bere doslova jako výzvu. Když ho ale zoubky zatáhla za ušní lalůček, jeho tělem přeběhla husí kůže v doprovodu vlnou vzrušení. Pokud jde o vzájemné polibky a to jak bez jazyku nebo s jazykem tak Kaori to rozhodně umí, sice si toho v životě možná moc neužila, ale tohle aspoň umí. Jeho dech je zrychlený a srdeční tep zrychlený, není se ani čemu divit. S radostí jí nechá, aby svými opečovávala jeho vlastní tělo, kterými směřuje níž a níž. Když se zastaví tak se ani není třeba ptát, na co čeká, ovšem ani není potřeba aby Tatsuya odpovídal, jeho pohled povídá sám za sebe, moc jí to ale neulehčí jen ať si ho Kaori svlékne sama, je to aspoň z jeho pohled vzrušující on si taky bude chtít Kaori svléknout sám. *Neboj, ukážu ti co je pravá zábava, jen si ji teď musíš zasloužit. *Podotkne s úsměvem. *
Kaori Yagami Nero: *Cítí, jak se jí zrychluje dech. Když Tatsuya odlepí rty od těch jejích a přejde ke krku, využije po chvíli Kaori ten moment, aby přiblížila ústa k jeho uchu.* Takovou zábavu beru, ukaž mi co umíš, *zašeptá a zatahá zuby za jeho ušní lalůček. Když ji potom políbí a zapojí i jazyk, neodporuje, naopak se přidá a posune se na jeho klíně blíž přímo k jeho rozkroku. Tře se tak chvíli o jeho klín. Podprsenku se mu podaří rozepnout, načež ji Kaori jen sundá ze svých ramenou a odhodí. Potom se přesune ústy zase na jeho krk. Častuje ho letmými polibky od krku a přechází postupně níž a níž. Zastaví ji až jeho kalhoty. Je v poloze, kdy klečí u gauče, na kterém Tatsuya sedí. S hlavou v jeho klíně se dívá na Tatsuyu, zda souhlasí s tím, co má přijít.*
Tatsuya Miyazaki: *Nebrání se, když mu Kaori chce svléknout jeho tričko, spíše naopak spolupracuje, aby to měla jednodušší, sám Tatsuya během toho svlékne pak zase na druhou stranu její věci, zatím jen horní část a upřímně pohled na její tělo stojí za tohle všechno. Rozhodně se během toho usměje, když cítí jak Kaori lemuje svými prsty jeho svaly, Tatsuya naopak začne přecházet po pevné a hebcé pokožce jejího bříška a pomalu přejde k bokům a různě si přechází po její pokožce. Musí uznat, že je svým způsobem pyšný na svou práci jejího omlazení, obzvlášť když si může její tělo prohlédnout trochu blíž. Svými ústy se přesune k levé straně jejího krku a začne jí líbat po krku, pomalu se ale přesouvá a opět se vrátí k jejím ústům, ovšem tentokrát do polibku zapojí i svůj jazyk. Volnou rukou se jí mezitím pokusí sundat její podprsenku. *
Kaori Yagami Nero: Nepředpokládám, že z toho co jsi sám říkal, bys chtěl něco vážného, *namítne ještě. Pak pokračuje v polibcích a po dotyku Tatsuyovy ruky na jejím boku přehodí jednu nohu přes jeho klín, je stále čelem k němu. Chvíli sedí na Tatsuyových nohou, potom se k němu nahne. Chytí spodní lem jeho trička a začne mu jej sundávat, kvůli čemuž musí na chvíli přerušit polibek. Jakmile mu ale sundá tričko, pokračuje dál, jen prsty opisuje tvary jeho svalů.*
Tatsuya Miyazaki: Psst je mi jasné, že od toho nemám čekat něco vážného. *Tatsuyovi je jasné že vztah a podobně by si od toho slibovat neměl a tak ani nebude. *Příležitostná řekněme zábava nám bude vyhovovat. *Podotkne, ale odejít nehodlá, stejně nevěří, že by mu Kaori v tomto ohledu někdo mohl sebrat. Kdyby se ten její snoubenec mohl vrátit tak by to už dávno udělal ne? Tatsuya se tedy zdrží dalších zbytečných slov a spojí své rty s těmi jejími v dravém a vášnivém polibku, během toho se k ní na gauči trochu přisune a jednou ruku má přiloženou na její tvář a druhou jí přiloží k boku. *
Kaori Yagami Nero: Tak uvidíme, věřím, že tu zábavu nějak uskutečníme, *ušklíbne se.* Je to v pořádku, oba dva jsme zaneprázdnění a vlastně jsme se dlouho nepotkali, *dodá nakonec. Pak se ale soustředí jen na Tatsuyu. Nechá se políbit. Nezapojuje jazyk, jen rty. Pak se zase vzdálí na těsnou vzdálenost, jako předtím.* Aby byla jasná situace. Jsem po strašně dlouhý době v mladém těle. Snoubenec je dlouho pryč. Tak pokud se nechceš dostat do situace, který bys litoval, nemluv o hříchu, *zašeptá. Dá mu prostor případně odejít. Ale po dlouhé době, kdy se jen nudila, má chuť si trochu užít. Takže pokud si nevymyslí nějakou výmluvu, aby se odtamtud vytratil, je jasné, jak to dnes skončí.*
Tatsuya Miyazaki: Takhle, pokud ti jde, o jakou máš pověst, mohu sem tam při odchodu lidem smazat vzpomínku, že jsi tam byla, mohu to udělat tak aby si mysleli. Jinak to s tím snoubencem mi je líto, asi by ses neměla vázat na někoho, kdo si tě nebyl schopen za 40 let vzít. Sice to je hnusné ale minimálně by ses kvůli tomu neměla omezovat a odpírat si zábavu a pořádně žít. *Podotkne, ovšem tím dalším ho Kaori docela zarazí, neví jistě, zda to je nějaká zkouška nebo tak podobně. Nebude se tím ale stresovat a zadívá se pozorně do jejích očí, levou ruku jí přiloží k tváři a nedá jí moc času na to, aby se oddálila (kdyby chtěla) a spojí své rty s těmi jejími v polibku. *
Kaori Yagami Nero: *Kopne do sebe druhého panáka vodky.* Mě taky moc nezajímá, co si lidé myslí. Ale to jsem jen já. A jelikož jsem na pozici Kage, je moje pověst důležitější, než jen to, co mi vadí a nevadí. A ještě k tomu...no teoreticky mám snoubence, ale nevzali jsme se přes čtyřicet let, takže to dost upadá. O manželství se mluvit nedá. Je to dětská láska, ale všichni to berou jako víc než to. *vysvětlí mu situaci, čímž také tak trochu řekne něco o sobě, přesně jak chtěl. Pak položí panáka.* Ale akt nemusí být jen ze slov, *zasměje se. Chce Tatsuyu trochu vyprovokovat. Nahne se k němu a opře se rukou o jeho stehno. Potom přiblíží svůj obličej k jeho tak, že se jejich nosy skoro dotýkají. Dívá se mu do očí.*
Tatsuya Miyazaki: Jak chceš ty, už jsem říkal mě osobně je jedno, co lidé říkají. Tady spíš záleží na tom, co budeš chtít ty. *Poví s úsměvem a počká na to co Kaori donese, upřímně je docela příjemně překvapený z toho že jim na stole přistála vodka. Vezme si skleničku své vodky a přiťukne si s Kaori. *Dobře tak na tu zábavu, bez které by život ani neměl moc cenu. *Přiťukne si společně s Kaori a kopne do sebe všechnu tu vodku. Skleničku pak položí na stůl a slovům Kaori se musí zasmát. *Co přijde dál? To neví ani jeden z našeho myslím že jediné řešení je pít dál a pokračovat v rozhovoru. Ovšem její narážka mu připomene jeho vlastní slova. *Dám ti radu tohle přede mnou neříkej dvakrát. Než mrkneš, ze slov bude akt. *Vezme si skleničku, která byla už dolitá a kopne do sebe i tu. *Už jsi toho dost zažila, a tak podobně pověz mi něco o sobě.
Kaori Yagami Nero: Dobře, dejme tomu, *odpoví na jeho odpověď s užíváním si.* No, to mě nenapadlo, pravda, *zasměje se.* Takže bude v pořádku, že se případně budeme potkávat v kanceláři a pak někam mizet? Když se umíš přemisťovat... *navrhne, dopije sklenici a přikývne na jeho návrh. Najde kromě whisky i vodku, na kterou má zrovna docela chuť. Vezme dva panáky, které přenese do obýváku. Nalije sobě i Tatsuyovi a láhev položí na stůl.* Tak na tu naši zábavu teda! *přiťukne si s ním, načež panáka exne. Položí panáka zpět na stůl.* Tahle situace je vlastně docela vtipná. Kage přijala nukenina do vesnice a chvíli na to se s ním opíjí. Co přijde dál? *ta otázka je spíš řečnická. Nicméně nalije jim dalšího panáka. Pak si vzpomene na větu, kterou řekl on sám.* Protože když se na tebe tak dívám, za hřích bys stál, *zasměje se. Doufá, že pochopí narážku na tu jeho, kterou pronesl před branami.*
Tatsuya Miyazaki: Tak ono asi nejde o to tě to učit, každý to umí jen je to prostě o tom mít si s kým užívat o tom všem to je, ty máš to jediné štěstí, že tu teď máš mě. Jen aby si někdo z vesnice neříkal, že chodíš na rande s někým, koho jsi teprve nedávno přijala a k tomu ještě někdo kdo byl nedávno Nukenin, mě by to osobně nevadilo, ale lidé si mohou domýšlet cokoliv, nerad bych aby kvůli mně tvé jméno a postavení utrpělo. *Pomalu dopije svou skleničku, nebo ne zrovna pomaleji ale spíš rychleji aby jí měl už za sebou, a odsune jí trochu stranou. *Takže pro začátek, co přejít k něčemu silnějšímu?
Kaori Yagami Nero: Dobře, to beru. Spíš myslím, že ze začátku stačí být tady ve vesnici, to se tak rychle neroznese, pokud se to nebude dít opakovaně. Tak mi řekni, kdy chceš začít s tím tvým učením zábavy. Teda snad se to dá naučit. Jak jsi ze mě udělal dvacítku, mám o to zas zájem, *zasměje se. Upije ze sklenice vína a mezitím položí prázdnou lahev pod stůl.* No vypadá to, že jen říkáš, co si myslíš. Možná jsem nudná. Otázkou je, co udělat pro to, abych změnila tvoje mínění, *odvětí mu. Je vážně ráda, že se k ní Tatsuya nechová s úctou jen proto, že je Kage vesnice. Je to nejspíš tím, že je on silnější.*
Tatsuya Miyazaki: *Jeho sklenice je už prázdná takže dolití určitě přivítá. *Tak jsou dvě možnosti, buď kašlat na to zda si toho někdo všimne nebo ne a druhou možností je se nepozorovaně vytratit z vesnice do nějaké jiné, kde se můžeš pobavit, mohu tě vzít kamkoliv takže kdybys chtěla do nějakého určitého města tak stačí říct a vezmu tě tam, jakmile řekneš znovu tak tě zase vezmu zpátky do vesnice. *Odpoví naprosto klidně s úsměvem na tváři a znovu se napije z nově dolité skleničky s vínem. *Mimochodem omlouvám se, že jsem tě nazval nudnou.
Kaori Yagami Nero: No tak uvidíme. Myslím, že by bylo dobré se tomu tréninku věnovat když už, tak pořádně. Nějak to potom vymyslím. Mám pocit, že by mě to mohlo hodně posunout, ale hlavně chci zkusit něco nového, *pokrčí nad tím zatím rameny. Třeba se jí to jednou podaří.* Ne že bych se bála. Spíš se ptám proto, že jsi mluvil o tom, že nemáš kvůli čemu sílit, *vysvětlí, načež se znovu napije vína.* Dobře, taky souhlasím. Jen mě zajímá, jak to chceš udělat. Jsem přeci Kage, nemůžu si jen tak vyrazit do baru, aniž by si toho nikdo nevšimnul. Ledaže bych tím chtěla být proslulá, *zasměje se.* Takže mě zajímá, co tím návrhem myslíš. A opomenu fakt, že jsi mě nazval nudnou, *Dopije sklenici vína a dolije si ji, načež to tak udělá i u Tatsuyi, má-li sklenici prázdnou, nebo pokud o dolití stojí.*
Tatsuya Miyazaki: Netuším, ale myslím, že bych ti s tím mohl pomoci tím, že bych tě přemisťoval mezi místem tréninku a mezi Usogakure abys nebyla pryč tak moc dlouho. Pokud bys vymyslela dobrý systém tak by tím vesnice nijak neutrpěla. *Podotkne a pak se zamyslí, protože mu vysvětlila základní informace ohledně klanu Tengoku, nezní to zrovna špatně být členem klanu Tengoku. *Rodina? Žádnou nemám, takže se nemusíš bát, že by se přiběhlo padesát mojích Nukeninských dětí a podobně. *Ujistí Kaori pro jistotu. *Radši si užívám kde to jde. Takže bych se ale na druhou stranu nedivil, kdy někde běhal nějakej Tatsuya Junior. Každopádně s tím klanem souhlasím, ty bys zase mohla souhlasit s tím, že ti pomůžu si trochu užít života, abys nebyla tak vážná a aby ses odvázala dobrá? Druhou šanci jen tak někdo nedostane.
Kaori Yagami Nero: To je hodně. No tak to by bylo hodně zařizování, myslím, že s tím tréninkem počkám. Nebo to stojí za to, abych něco uspěchala a vykašlala se na vesnici? *zeptá se nového člena vesnice. Pak pokračuje.* To věřím, ale neumím si to představit. Díky otci jsem byla vždycky tady ve vesnici s dobrým postavením. Nedá se říct, že bych si užila život dostatečně, *povzdychne si.* No aspoň tu máme dobré víno díky tomu, *dodá k tomu.* Nemáš příbuzné nebo tak? *až teprve teď si všimne jeho prstenu. I když prsteny nenosí jen muž, kteří mají manželku. Nicméně bylo by zvláštní, nosit prsten jako muž. Trochu ji ta myšlenka popudí.* No jasně, to se zařídí. Jsem z klanu Tengoku, zabýváme se vesmírnými objekty. To je taky důvod, proč jsem nikdy nepochopila třeba sledování hvězd, když jim lidi nerozumí, *zasměje se. Nikoho by nebavilo s ní sledovat hvězdy, protože by je musela komentovat.* Máš tedy zájem o ten klan?
Tatsuya Miyazaki: Já byl na takovém podivném místě, kde byl problém rozeznat den a noc. Nevím, jak dlouho jsem tam vlastně byl ale dlouho ro určitě bylo, nejspíš tak půl roku, možná dokonce rok. *Vezme si samozřejmě skleničku s vínem. Samozřejmě se při přípitku dívá Kaori do očí a s radostí se napije. *Je to výtečné, jako Nukenin bylo velmi náročné sehnat nějaké kvalitní pití. Jsem ti vděčný, že jsi, byla, tak přívětivá řekl bych, ono uvrhnout tvé lidi ihned do Genjutsu nebyl dobrý krok a tak jsem rád, že to i přes tento přešlap vyšlo. Mimochodem ani silnej možná jsem ale ztratil jsem důvod použít tu sílu, chtěl jsem si najít nějaký svůj osobní smysl nebo důvod proč jí používat a nějak jsem nic nenašel tak doufám, že tady to najdu. Mimochodem Ninja by měl být přidělen k nějakému klanu že? Asi by bylo nejlepší ke stejnému, z jakého pocházíš ty?
Kaori Yagami Nero: Potom mi tedy můžeš dát nějaké rady. Ale to až vymyslím, co s vesnicí v tu dobu. Trvá to docela dlouho, ne? *zeptá se Tatsuyu a podá mu sklenici s kvalitním vínem. Není takové, že by za něj utratila měsíční výplatu, ale jakožto kunoichi se schopnostmi Kage má dostatek financí na nadstandardní věci.* Tak na zdraví a na nás, *zvedne sklenici a udrží s Tatsuyou na přípitek oční kontakt. Pak si sklenici dá k ústům a nakloní ji. Za ty roky se sice naučila víno i degustovat, ale to není totéž, co pití. Takže na to kašle.* Slyšela jsem, že jsi opravdu silný shinobi. Očekávám tedy, že budeš vesnici prospěšný. Takže nechci, abys byl jen něčím jako zbraní. Sama teda doufám, že pro nás budeme moci používat slovo přátelé, *přikývne.* Ale důvěru si nevybudujeme jen tak, že o ní budeme klábosit.
Tatsuya Miyazaki: *Dostane vyzvání, aby se klidně posadil a tak se tedy klidně posadí na gauč, doufá, že ochutná dobré a kvalitní víno hodně dlouho totiž neměl dobrý alkohol. Byl Nukenin a tak se mu mnoho věcí, které by měli být kvalitní, sháněly docela špatně. Když upozorní, že by ráda svůj čas využila k tomu, aby trénovala tak není těžké přijít na to co tím myslí. Co jiného by bylo potřeba trénovat někde mimo vesnici? *Senjutsu, to jsem dokončil teprve nedávno. *Poví a usměje se. Vezme do ruky skleničku s vínem a podívá se jí do očí. *Tak připijeme si na něco? Co takhle na nás dva? Aby se ukázalo, že spolupráce nás dvou se vyplatí a třeba se stanem i přáteli kdo ví.
Kaori Yagami Nero: *Přikývne.* Souhlasím, *vytáhne dvě čisté sklenice a nalije do nich víno, načež s nimi přejde do obýváku a pozve Tatsuyu dál.* Můžeš se posadit, *sama si sedne na gauč, kromě toho je kolem ještě křeslo a nějaké židle. Její dům je poměrně velký. Nechá Tatsuyovi volnost v tom, kam se posadí.* Většina lidí by mě asi pokládala za blázna, že tě bez otálení pozvu domů, *zasměje se.* Ber to jako vděk za ten dárek od tebe, *vysvětlí a narazí na svoje mládí.* Možná ten čas využiju k tréninku. Přemýšlela jsem o tom už dlouho, ale jako Kage je složité se vzdálit z vesnice. *Myslí tím konkrétně Senjutsu, ale má pocit, že to už je drobnost, kterou vysvětlovat snad nemusí.*
Tatsuya Miyazaki: Tak co prozatím začít vínem a pak přitvrdit a dát si whisky. *Navrhne zamyšleně Tatsuya, když se rozhlíží po interiéru jejího domu. Samozřejmě že si vyzul své boty. Nebude jí tu šlapat, to rozhodně nechce. Přemýšlí, zda se posadit nebo ne ale radši prozatím nebude nic takového podnikat, nechce se tu chovat, jako kdyby byl doma. *Máš to tu hezké, to každopádně. *Musel to pochválit jak jinak, ovšem když se tak zamyslí, proč se vlastně vnutil k ní domů? Stačí mu jeden přešlap a může si zase sbalit kufry ale na druhou stranu aspoň je to motivace aby se přešlapu vyhl. *
Kaori Yagami Nero: No dobře, tak pojď dál, *přikývne s úsměvem. Má mnohem více energie, teď když je mladá. Hein doma není, hodně dávno někam odcestoval a neukázal se. Navíc je to jen nový člen vesnice, kterého chce Kaori přivítat. Otevře tedy dveře, zuje se a vejde do kuchyně. Chvíli opětuje Tatsuyovi pohled, ale pak se obrátí a podívá se do lednice.* Co by sis dal? *zeptá se ho.* Máme džus, saké, víno, whisky...možná kdybys měl speciální přání, najde se něco v chladu sklepa, *zasměje se. Mají tu na tohle docela zásoby.* A nebo pak minerálku, *navrhne nakonec. Ona se přizpůsobí.*
Tatsuya Miyazaki: *Poklidným krokem následuje Kaori, samozřejmě že klíče si vezme. Podívá se na svůj dům, je to určitě dům stylu, který bude potřeba naprosto jistě renovovat. Pak se podívá na dům, který vlastní Kaori a je to rozhodně jiný než ten Tatsuyův. *Pozvat mě? Pokud máš aspoň něco k pití tak to bych neodmítl. Aspoň bych tě trochu poznal. *B2hem toho se Kaori podívá pozorně do očí, jako kdyby se z jejích očí pokusil něco vyčíst. *
Kaori Yagami Nero: *Nevadí jí, když s ním půjde mu ukázat svůj dům. Má už pro dnešek hotovo. Za dveřmi kanceláře na ni čeká Megumi, kterou pošle pryč, kamkoliv si ona usmyslí. Obyvatelstvo si na fialového okřídleného vlka jejich Kage poněkud zvykli, takže nevadí, když někde bude sama. Anbu dá Kaori pohov, není potřeba, aby dávali dál pozor, když je teď Tatsuya člen jejich vesnice.* Tak mě následuj, *řekne Tatsuyovi, zamkne kancelář a vydá se směrem ke svému domu. Cestou dá Tatsuyovi klíče. Ukáže, kde je jeho dům, načež pár metrů od jeho nového domu mu ukáže i ten svůj.* Pozvala bych tě dovnitř na jídlo, nicméně moc toho tam teď není, takže tak... *řekne s pokrčením ramen.*
Tatsuya Miyazaki: Nebo případně použiju jedno ze svých Doujutsu a podívám se, kde zrovna jsi, to je další možnost. *Při těch slovech si poklepe na oči ale ne přímo na ně ale jen naznačuje. *Uhm mohla bys mi ukázat jakej přesně barák to je? Nerad bych náhodou zahnul o jeden dům vedle a ocitl se doma u někoho jiného, to by bylo totiž docela nemilé. *Podotkne a věnuje Kaori pozorný pohled, takový ten tázavý zda mu vyhoví nebo ne. *
Kaori Yagami Nero: *Poslouchá ještě Tatsuyu. Když bude pryč tak zhruba jeden den, nepředstavuje to žádný problém.* Průsery nejsou povoleny, ale nezkoušej je zakrývat, *dodá pak nakonec a sáhne do šuplíku. Má tam pár klíčů od prázdných domů, které od smrti jejich majitele patří vesnici. Některé pak chátrají a je na místě je renovovat, nebo zbourat a postavit něco nového. Ale není to prioritou vesnice a tak stejně pár takových domů existuje.* Naproti mému. Bez problému. *Odvětí a podle seznamu s adresami najde nějaký, který je docela blízko.* Kaori také vstane a pokývne hlavou s úsměvem.* Kdyby jsi cokoliv potřeboval, jsem si jistá, že mě najdeš podle chakry, nebo případně tady, *dodá nakonec.*
Tatsuya Miyazaki: Pokud budu plánovat nějakou dlouhodobou cestu tak bych dal vědět předem, spíše bych to viděl, že třeba ráno někdy někam odejdu a nejpozději druhého rána budu zase zpátky, jen tvoji Kanchi by si měli zvyknout, že se může stát, že zničehonic ucítí ve středu vesnice mojí a Hachibiho chakru. Co se týče domu tak by se něco hodilo, klidně i něco staršího já si zaplatím onu renovaci, jen by se hodilo asi, aby to bylo blízko k tobě, kdo ví, co kdybys byla v ohrožení? Nebylo by dobré, abych byl na opačné straně vesnice. *Pak přijde informace, že je tedy člen Usogakure a dostane svou čelenku, kterou si Tatsuya určitě vezme. * „Nevypadá zle, mohl bych se s ní po nějakém čase trochu pobavit.“ *Proletí Tatsuyovi v mysli. *Jasné chápu, pokud budou nějaké problémy, zpacifikuju dotyčné pomocí svých Genjutsu či tak podobně ale nikoho nezraním. *Pak se zvedne a hluboce se ukloní. *Moc děkuju, jsem ti vděčnej.
Kaori Yagami Nero: No nechci zatím nic přímo pro sebe. Ale budiž, jsem ochotná tě přijmout do vesnice. Jen bych chtěla, aby ses mi jednou za čas ohlásil. Takže budu zhruba vědět, jestli tu jsi. Pokud budeš chtít někam na delší dobu, budu to chtít vědět. Samozřejmě to tak nebude celý tvůj život. Ale mou důvěru si teprve budeš muset vybudovat. Jak si představuješ svoje nastěhování sem? Chceš tu rovnou začít bydlet, chceš poskytnout nějaký starý dům na renovaci? *zeptá se Tatsuyi, pak si sedne ke stolu, aby si napsala papír na jeho přijetí. Dá mu na vyplnění pár údajů o jeho osobě a vytáhne čelenku vesnice, kterou mu předá.* Nebudeme dělat oficiality. Jsi členem vesnice a zařídím, abys už nebyl hledaným, *dodá pak Kaori.* Chápu, že není lehké neútočit, pokud někdo zaútočí na tebe. Ale pokud to bude někdo ze spojeneckých vesnic Usogakure, jen je zpacifikuj a dej mi o tom vědět. Tohle se řeší diplomaticky, *upozorní ho.* A taky budeš respektovat náš lid. Ber to jako že jsi zatím v podmínce a pokud někde zjistím, že ses na našem třeba i pral v hospodě...no snad mě chápeš.
Tatsuya Miyazaki: Předci, bych nepošpinil tvoje jméno a jméno tvojí vesnice, nemusíš se bát. *Pak se zamyslí nad příkladem. *Asi zničení malé vesnické osady, žádný velký zločin jsem neprovedl. To by se mohlo brát jako nejhorší, takže u mě nenajdeš zločin, kdy jsem srovnal se zemí půlku celé Země nebo Shinobi vesnice. *Pak přijde řeč co by mohl nabídnout, Tatsuya se zamyslí a usměje se. *Co nabízím? Svou přítomnost, zaujmi mě a svou náklonost. *Zasměje se tomu a pak zvážní ve své tváři. *Fungovat jako tvá stráž? Pokud bude potřeba, abych tě chránil, tak to splním a s radostí. Mohu se během mžiku vteřiny přesunout zase sem k tobě, i kdybych byl úplně jinde. Mohu ti nabídnout svou sílu pro tvou vesnici, splnit tvoje tváře jaké si budeš přát, jen si vyber je to dost. Pro mě za mě ti klidně dám Bijuu. *Tím samozřejmě nemyslí Hachibiho ale to že jí sežene Bijuu přímo pro ni. *
Kaori Yagami Nero: Nepochybuji o tom, že si dokážeš sehnat lidské maso venku. Jenže pokud by to byli nevinní lidé, nic na tom nemění. Takže buď při tom opatrný, *odvětí mu.* Poskvrnilo by pověst vesnice, kdyby se její člen potuloval po světě a jedl lidi, *vysvětlí.* Nevyhýbej se odpovědi, dej příklad prosím, *řekne pak smířlivě na to, když odpoví, že všechny jeho zločiny měly stejnou váhu.* Dobře, tak na pečeť kašlu, ale stále přemýšlet, jak si zaručit tvou loajalitu. Pokud jsi jednou zabil a stal se nukeninem, jistě pro tebe není morálním problémem to udělat znovu, *povzdychne si.* Sharingan si nechám, ale díky za nabídku. Jsi pozorný. A evidentně schopný, *odmítne pak jeho nabídku.* A mimochodem, s tím povoláním nemám nejmenší problém. Ačkoliv by určitě bylo skvělé tě využívat jako svou stráž, pokud bych se opravdu rozhodla ve tvůj prospěch. No každopádně ty sis podmínek určil dost, ale co vlastně nabízíš? Jistě pochopíš, že ti sice mohu nabídnout azyl, ale riskuji kritiku od obyvatel vesnice.
Tatsuya Miyazaki: Myslíš, že si nedokážu obstarat něco venku? Svět je plnej banditů, nehledě na to že to že dokážu jíst lidské maso, neznamená, že nemohu jíst normální stravu. *Podotkne a pak se zamyslí ohledně svého největšího zločinu. *To nejhorší co jsem kdy provedl? Tak to nevím, řekl bych, že vše to bylo stejné váhy, ovšem ohledně pečetě není pro mě problém s tím souhlasit, ale myslím, že pro ušetření času nám oběma je nutno podotknout že umístění jakékoliv pečetě na mě nemá moc smysl, ale můžeme to provést, pokud ti na tom tak záleží. Žádná pečeť by mě asi nezastavila, mohu ti nabídnout ale změnu Doujutsu místo Sharinganu jakékoliv jiné které existuje případně někomu jinému ale to je jen tak mimo téma. Ovšem rád bych si ponechal své povolání Katchū-shi, vědec a Kanchi.
Kaori Yagami Nero: Dobře. Nechci říct, že chápu tvou vraždu rodičů, ale myslím, že dokážu pochopit následky jejich týrání. Nicméně pokud jsi z klanu kanibalů, jak chceš být v naší vesnici? Po pravdě řečeno je to hodně morbidní tu mít někoho, kdo se živí lidským masem, *namítne.* Co bys řekl, že byl tvůj nejhorší zločin? *schválně si nevyhledává informace. Byť o něm, jakožto o jinchuurikim Hachibiho by se něco sehnat dalo. Ale chce si s nim prostě promluvit. A informace si nejspíš ověřovat nebude.* Pokud bych tě přijala k nám do vesnice, přemýšlím, zda bych si tě pojistila nějakou pečetí. Myslím, že už z principu bych měla. Co ty na to? Máš návrh? *ptá se ho spíš proto, s čím by byl ochoten souhlasit.*
Tatsuya Miyazaki: *Posadí se naproti Kaori do křesla, při otázce co si dá, se okamžitě zamyslí. *Za dobu co jsem byl tam venku, jsem ještě neměl dobrý čaj, takže prosím čaj. *Běhen odpovědi se přátelsky usmívá. *Asi bude nejlepší, začít tím proč jsem se stal Nukeninem. Moje matka a otec mě jako malého týrali, ale pak skončily ve vězení, jednou jsem je potkal venku. Očividně dostal svobodu a já se neudržel, našel jsem si je a zabil je. Během toho bohužel i pár Shinobi, kteří je chránily. Pak jsem se přesunul do své dimenze a vlastně jsem zůstal jen já a Hachibi. Celej zbytek života jsem se nějak coural po světě, sem tam jsem samozřejmě někoho snědl, ano pocházím z toho klanu, který se zakládá na tom, že pojídá lidské maso a podobně. Samozřejmě že nějakej ten zločin jsem, určitě spáchal, to je jasné to bych akorát lhal ale, že bych provedl nějaký velký zločin, to se říct nedá. *Na jeho slovech není ani známky po lži, mluví upřímnou pravdu. Sice vynechal zmínky o Maiye ale nechce, aby byl nějak spojován právě s Maiyou mohl by jí tak vystavit nebezpečí, ona možná Nukeninem být chce ale Tatsuya už ne. *
Kaori Yagami Nero: *Vede Tatsuyu do své kanceláře, konečně dojdou k budově, Kaori vyjde po schodech a pozve jej do kanceláře. Sedne si na druhou stranu, než je její pracovní stůl - na křeslo u konferenčního stolku. Vyzve Tatsuyu, aby se posadil na gauč naproti.* Ještě mám stále nějaké vychování k hostům. Dáš si něco? Kafe? Čaj? *zeptá se nejdřív, než začne reagovat na to, co jí řekl.* No...dobře. Dejme tomu, že ten čas využiju lépe. A myslím, že se shodneme na tom, že prvních několik let bude nejlepších, vždy to tak je, *zasměje se při vzpomínce na svá mladá léta. Byla vždycky slušná, ale s přáteli se bavila poměrně dost.* Co se týče mého vzhledu, pokusím se brát to jako kompliment, ačkoliv špatně řečený, *dodá nakonec.* Ale je pravda, že teď, když jsem zase mladá, mnoho se toho mění, *dodá pak nakonec. Vlastně ani neví, jak bude chtít řešit záležitosti s Heinem. Jsou snoubenci tak čtyřicet let, ještě se nevzali a navíc ona je teď mladší.* No každopádně...řekni mi něco o sobě a způsobu, jakým jsi vedl svůj život doteď, *nadhodí. Přejde ke skříňce se sklenicemi a natočí si vodu, případně pokud Tatsuya chce, i pití pro něj.*
Tatsuya Miyazaki: *Klidným krokem následuje Kaori do vesnice. *Vím, že mi nevěříš ale to že se mě nebojíš, se mi docela zamlouvá, udělal jsi mi tím radost. Smrt je navíc jen něco jako něco co člověka poté čeká, taková další cesta ale současně to je něco co se dá obejít. *Tatsuya ví, o čem mluví, on sám má možnosti že se po smrti automaticky reinkarnuje a bude schopen zase převzít kontrolu nad reinkarnovaným tělem a vrátit se opět zpátky. *Doufám, že dobře naložíš se svým dalším životem, nesmrtelnost a obnovené mládí či podobně je jedna věc ale důležitější je aby si to člověk dokázal užít a aby to nepromarnil. Když si tě prohlížím tak jsem docela pyšnej na to, že jsem ti takový dárek dal, vypadáš dobře za hřích bys stála. *Sice by takto o Kage mluvit neměl ale Tatsuya si servítky rozhodně nebere. *
Kaori Yagami Nero: Dobře, tak ti tedy za ten dar děkuji, *odpoví Tatsuyovi. Líbí se jí. A líbí se jí i to, že je zase mladá. Bude si muset dlouho zvykat. Ale to je to poslední, co ji trápí. Možná se týden každé ráno v zrcadle bude divit. A pak už to bude normální. A její podřízení budou asi také překvapeni.* Pojď se mnou, *navrhne a otočí se směrem k branám. Pokud má Tatsuya nekalé plány, provede je tak jako tak. Takže si mohou promluvit v klidu, v její kanceláři. Místo lesa. Zatímco jdou, Kaori dá pokyn Anbu, aby se stáhli zpět. Jen u bran pokyne strážcům, aby se měli v případě potřeby na pozoru.* Už mě to unavovalo. Neber to tak, že ti věřím. Jen se nebojím, *zasměje se.* Neznám tvoje schopnosti. Nicméně já jsem za tu dobu úřadování už spíš kancelářská krysa, obávám se, že moje schopnosti už zakrněly. Takže, mezi námi, nepochybuji o tom, že bys mě porazil. Nicméně pokud se to stane, nebojím se smrti, *odvětí Tatsuyovi. Dlouho s nikým nemluvila. A je znuděná životem, což může být také důvod, proč se nebojí smrti. Ani umírání. Ale teď když je mladší, možná by mohla přehodnotit svoje postoje.*
Tatsuya Miyazaki: Za tohle? Ne nic za to nechci, je to prostě dárek, který si nech, ať už to vyjde jakkoliv. *Zastaví se kousek naproti Kaori, podívá se do očí hlubokým a pozorným pohledem. *Takže je něco co bych chtěl ale ne od vesnice ale od tebe, nech mě stát se členem Usogakure. Už mě nebaví být Nukeninem a mít zákaz vejít do různých vesnic, na oplátku mohu nabídnout svoje schopnosti. *Podotkne a skloní svůj zrak k zemi a mírně se pokloní. *
Kaori: *Vyslechne si Tatsuyu, stále jí neodpověděl, proč tu je. Povzdychne si. Všimne si jeho deaktivovaného Sharinganu. Ona to neudělá, nechce se k tomu nechat vyprovokovat a nemá k tomu důvod. Zase tolik chakry jí to nespotřebovává. Pak se na sebe podívá v zrcátku. Je ohromená svým vzhledem. Opravdu vypadá jako když jí bylo dvacet let.* Za to ti patří mé díky. Ale něco za to chceš, nemám pravdu? *Podívá se na něj už s úsměvem. Neměla by se jako Kage nechat ovlivnit takovými malichernostmi. Ale pokud je opravdu fyzicky se vším takto mladá, má šanci na nový, lepší život. Nechce ale, aby byla vesnice plátcem jejích dluhů a tak je otázkou, zda tento Tatsuyův čin mu pomohl získat reputaci ve vesnici. Je to koneckonců nukenin.*
Tatsuya Miyazaki: *Svým Sharinganem se dívá do jejího i když rozdíl vzhledu jejich Sharinganu se na první pohled liší, Tatsuyův Sharingan je díky Kekkei Mora jiný a Sharingan Kaori je klasický. Tatsuyův Sharingan se deaktivuje, je to znamená toho, že nehodlá bojovat a tak má opět bílé oči bez zorniček. Právě jsem ti vrátil tvé mládí, po fyzické stránce ti je opět dvacet let, ber to jako omluvu za ten jak to říct. Neslušný příchod, který mohl vypadat jako útok, pomocí Gugenu si v pravé ruce vytvoří zrcátko a hodí ho směrem ke Kaori. Někdo by řekl, že je moc neopatrnej a nedává si téměř žádný pozor na okolí ale opak je pravdou. Sice to tak nevypadá ale stále má aktivní techniku Kagura Shingan, takže dokáže určit lokaci okolních chaker a tudíž by dokázal říct, že se k němu někdo blíží. Začne pomalým, ale jistým krokem kráčet přímo směrem ke Kaori, počítá, že bude určitě trochu mimo nebo aspoň trochu překvapena z toho co jí vlastně provedl. Tedy aspoň s tím Tatsuya počítá, ale stát se může cokoliv, třeba by ho mohla překvapit i pravým opakem. *
Kaori Yagami Nero: *Jeho troufalá slova o její síle ji rozhořčí. Ještě k tomu to řekl před Anbu. Ačkoliv ona nevládne Usogakure tím způsobem, že by si podřízené podmaňovala, stále je ráda, když k ní chovají respekt. Bez toho by vesnice nerespektovala. Ale je o ní známo, že je klidný typ. Všeobecně se dá říct, že jí provokace příliš nevadí a tak tuto poznámku přejde docela elegantně, přesto ne úplně.* Těžko říct. Nevím, jestli se o tom tu chci dnes dohadovat. Řekni, co požaduješ, nemám povinnost tu být, *odpoví mu. Pak se ale Tatsuya objeví jí za zády. Ayame aktivuje Sharingan. Nechtěla bojovat, nicméně Tatsuyovy pohyby teď skoro nepostřehla, což je nebezpečné. Postřehne naopak, co se stalo, jen neví, že ji omladil. Necítí přímo tu změnu fyzicky, jen si připadá lépe. Anbu se pokusí zakročit, ale Kaori zvedne ruku v gestu, aby počkali. Otočí se k Tatsuyovi čelem. Napadne ji to. Nenosí u sebe zrcátko nebo cokoliv takového. Nicméně dotkne se obličeje a pocítí změnu. Podívá se na něj zmateně.* Jaký přesně? *samozřejmě, že by si mohla zrcátko nějak obstarat, napadlo ji, co se stalo. Ale raději počká na jeho odpověď. Kdyby se však v ten moment viděla, byla by šťastná. Se stárnutím se člověk nevypořádává úplně nejlehčeji.*
Tatsuya Miyazaki: *Cítí, že nakonec uspěl a Kaori se blíží (Kagura Shingan). Stále si opakuje, že neměl používat Genjutsu a podobně, měl prostě kolem nich projít a bylo by to jednodušší, nebo je pomocí Shintonu přesvědčit aby mu zbraně nechali, možností tu bylo mnoho. Konečně se k němu Kaori dostane, zvedne k ní pohled a usměje se. *Právo mě zadržet? Ano to máte ale sílu? Tu na to Usogakure postrádá. *Podotkne, díky tomu že Tatsuya vlastní Kekkei Mora a k tomu Kuraigan tak z Kaori cítí, že je vlastníkem Sharinganu. * „Bylo by lepší nechat jí, aby mě popravila, pak by jen viděla, že mě může zabíjet stále dokola a stejně neumřu.“ *Pomyslí si, ale nebude už dělat žádné hlouposti, vezme si od bohů rychlost (Osoroshī Sokudo), normálně by kvůli tomu musel vyřknout potřebné verše, ale díky hodnosti Kami nic takového dělat nemusí. Poté použije své Kekkei Haibi (Taiton) a zničí chakru v bariéře a ta se prostě zničí/rozpadne. Poté Kaori zmizí před očima a objeví se přímo za jejími zády, není to ani tak rychlostí díky které se objevil za ní ale spíše částečná teleportace, kterou mu poskytuje Osoroshī Sokudo. Ruku přiloží mezi její lopatky Má aktivní svůj Kekkei Mora Sharingan a tak během doteku do Kaori zapečetí přes Tensha Fuuin Izanagi, které odstraní hranici realitou a iluzí a použije se takovým způsobem že Kaori na okamžik zmizí, jakoby tam nikdy nebyla a opět se tam zjeví, ovšem už nebude tak stará ale spíše naopak její fyzický věk bude dosahovat pouhých dvaceti let. *Přinesl jsem ti menší dárek, Kaori. *Není těžké neznat její jméno, však je to Kage. *
Kaori Yagami Nero: *Shinobi, kteří byli v Genjutsu, se proberou. Jakmile se ujistí, že je každý z jednotky v pořádku, vrátí se zpět k branám, jelikož shinobi od bran jsou teď pro změnu v lese. Ten muž tu způsobil obrovský povyk. Už jen proto se shinobi u bariéry příliš nechce volat pro jejich Kage. Nezdá se to bezpečné. Nicméně dokud je v bariéře, bezpečné by to být mohlo. Shinobi si neví rady. A Kaori se nudí, protože až na bariéru nedohlédne. Proto jde směrem ke zdroji chakry jinchuurikiho. Většinou se takovými věcmi nezabývá. Ale už dlouho tu nebylo takové pozdvižení a občas se prostě člověk nudí. V půlce cesty se setká s Anbu, kteří jí oznámí, že si nukenin žádá její přítomnost. Kaori postupně přejde k bariéře.* Tak jsem tu. Radím ti se příliš nehýbat. Je vůbec vyjímka, že jdu já za tebou. Ale je to lepší, než ohrozit celou vesnici. Co žádá nukenin poblíž Usogakure? Je ti jasné, že máme právo tě zadržet? *zeptá se vetřelce. Poněkud ji rozčílil, protože se přiblížil k její vesnici. Pokud jde v míru, měl alespoň dát vědět. Znala pár nukeninů, kteří se dostali do vesnice a tak ví, že ne vždy jsou špatní. Ale o Tatsuyovi nic neví. Je poměrně hloupý krok, že mu čelí a nepřikáže Anbu ho rovnou zabít. S tím má v plánu jim pomoct.*
Tatsuya Miyazaki: *Uzavření do nějaké bariéry pro Tatsuyu nepředstavuje problém, ale docela mu to nahrává. *To jenom kvůli tomu že jsem ty Anbu uspal? *Zamračí se a plácne se přes čelo, vytvoří si Kage Bunshina, který se pomocí Kamui přesune ven z bariéry a objeví se u uspaných Ninjů které prostě z Genjutsu osvobodí a za doprovodu dýmu se opět zruší. Originální Tatsuya moc dobře ví že Kage Bunshin svou úlohu splnil. * Fajn s tím Genjutsu jsem to maličko přiznám. Mám z té bariéry odejít sám nebo Kage přijde za mnou? Vy my za rozhovor moc nestojíte ale Kage by mohla být něco jiného. *Sice je možnost že ho někteří neuslyší ale proto taky používá Shinton aby se jeho slova objevily v hlavě okolních Shinobi takže to buď uslyší, nebo se jim to ozve v hlavách. * „Sakra blbej zlozvyk ihned bejt nepřátelský když vidím Ninju, já za to ale nemůžu, jsem Nukenin tak musím prostě bejt opatrnej.“ *Postěžuje si v mysli a prostě jen naprosto poklidně stojí a čeká, co bude dál. *
Kaori Yagami Nero: *Protože Tatsuya použil Genjutsu na Anbu, kteří mu šli naproti, další shinobi z okolí bran se vydali, aby Tatsuyu zastavili. Jelikož to nešlo po dobrém, objeví se kolem o dost více shinobi, na povel Anbu se někteří z nich z částí dál od samotné brány pokusí dostat za záda Tatsuyi mimo dohled. Čtyři shinobi se tak pokusí Tatsuyu uzavřít do Shishienjinu. V okolí se tentokrát nejedná pouze o Anbu. Jelikož Anbu přestali komunikovat, počítá se s tím nejhorším. Ke Kaori se mezitím dostane její stráž. Samozřejmě, že se mezi branou a Tatsuyou shromáždí spoustu Shinobi. Přirozeně tedy také i mezi Kaori a Tatsuyou. Kaori zatím nejedná. Od Kage se ochrana vesnice od takových lidí ani nepočítá. Jen se přišla zatím podívat, zapojí se, pokud to bude vypadat opravdu zle.*
Tatsuya Miyazaki: Odložit zbraně? Ani je nemusím vytasit a všechny váš složím. *Tatsuya zavře oči a když je otevře má v nich zformovaný Rikai Shireigan (Kekkei Mora). Ihned použije Genjutsu Teianjutsu: Neru, které uspí každého kdo se na Tatsuyu nyní dívá, díky Kekkei Mora jsou navíc Genjutsu Shireiganu desetkrát silnější než někoho jiného se Shireiganem. Pak začne kráčet dál k bráně, cestou Shireigan deaktivuje a aktivuje si pro změnu Byakugan (Kekkei Mora), takže okamžitě zaznamená, kde se kdo nachází (dosah 50 kilometrů). *Hm Kage na mě čeká u brány jo? *Samozřejmě ví, že okolo jsou ještě další, kteří nejspíš měli sloužit jako záloha pro ty kteří Tatsuyu oslovily přímo, ale moc ho to netrápí. Cestou k bráně deaktivuje i svůj Byakugan a aktivuje Sharingan (Kekkei Mora). Pokud se ho někdo nepokusí zastavit tak se zastaví tak 4 metry naproti Kaori. *
Kaori Yagami Nero: *Sedí ve své kanceláři a zatím nehledí do poslední chvíle na nepřítomnost Tatsuyi. Nicméně je samozřejmě včas informovaná. Přijdou za ní její podřízení do kanceláře, že je cítit Hachibi, jehož majitel je nukenin. Je ale podle všeho ještě docela daleko. Kaori tak nějak doufá, že si s tím Anbu poradí. Přesto se oblékne a ukončí vše, na čem pracovala. Vloží si do kapsy Inkan Gofu, na záda pověsí ledabyle Samehadu. Mezi Anbu způsobil nukenin spoustu povyku. Pár shinobi se připraví daleko před bránou, aby jej zastavili a zkontrolovali jeho úmysly. Jakmile přijde skupina Anbu k jinchuurikimu, který ani neskrývá svou přítomnost, vyzve jej k odložení zbraní a ujištění o jeho bezbrannosti. V záloze za Anbu je ještě několik shinobi. Přesto je jich více u samotných bran. Kaori zatím míří k bráně. Vedle ní kráčí Megumi.* Na starý kolena mě vytáhnout z kanceláře. Jestli jde dělat problémy, ať si trhne, *odfrkne si Kaori směrem k vlčici. Ta vzdoruje času mnohem lépe, než Kaori. Na ní jsou vidět známky věku. Na kondici se to projevuje minimálně, spíš ten vzhled s ní cloumá a ví, že jednou přijde její osudný den. Měsíce i roky rychle letí. Až moc rychle. Kage vesnice se dostane k bráně, kde počká.*
Tatsuya Miyazaki: *Kráčí klidným krokem směrem k hlavní bráně Usogakure. Oblečený je v ( odkaz » ) na zádech má vedle sebe dvě pouzdra na meče uvnitř kterých je dvojice jeho mečů Yaban'na. Nosí pod oblečením na krku přívěšek Chikyū no Shukufuku, který mu poskytuje možnost manipulovat se zemí plus užívání technik Dotonu bez ručních pečetí. Nasazený má svůj snubní prstýnek, ovšem to nejdůležitější je že v sobě má zapečetěného Hachibiho, takže počítá s tím že Usogakure bude určitě už předem vědět, že se k nim blíží Tatsuya, Nukenin který pochází z Kōragakure. Na levém rameni má pečeť Tekkō Fūin a na pravém rameni má elementární tetování (Akai Mizu). Má bílé oči bez zorniček, což je způsobeno tím, že vlastní Byakugan. * „(Tatsuya) – To bude povyku, že se blíží Nukenin jako jsem já co? Myslíš, že přijde i zdejší Kage? (Hachibi) – Kdo ví, zda přijde, mě spíš zajímá, co tím sleduješ.“
------: I--------I
Yuki: *Zamávala mu a zamierila do Uso. Bol to len kúsoček, ale tá zima sa zahrýzala do kostí. Tešila sa, až zapadne do postele, no zároveň sa tešila, že má nového kamaráta. Predsa len sa jej to nestávalo každý deň. Dúfala, že ho ešte niekedy stretne. Mávla na strážcov Uso a vošla dnu. Zacítila známu vôňu dediny a usmiala sa.*
Ichigo Yagami: * Trochu se začervenal, když ho označí jako úžasného syna. *Ehm neboj, budu pozdravovat! Měj se pěkně! *Zavolá na ní a zamává ji na rozloučenou. Samozřejmě se hned vydá na místo setkání. Kde si ho má vyzvednou mamka. Naštěstí nemusí čekat moc dlouho a ta ho poté odvede zase zpátky domů. Ichigo má radost že má první kamarádku a už teď přemýšlí kdy ji zase tak asi uvidí. *
Yuki: *Zachumlala sa do kabáta a chytila chlapca za ruku. Mávla druhou rukou barmanovi.* Díky!* zakričala naňho a usmiala sa. Potom zamierila von, kde konečne prestalo snežiť, no bola zima, takže sneh sa celkom držal.* Zima je fajn, ale premrznuté nohy nie.* zašomrala a prevrátila oči, keď ju ovial chladný vietor. Zamierila smer Usogakure.* Pozdravuj potom mamku, ano? Má úžasného syna.* pozrela na Ichiga a usmiala sa.*
Ichigo Yagami: He? Tak nic ti vracet nebudu. ,,Stejně ti to nějak oplatím.“ *To si ovšem řekne jen v mysli a i sám Ichigo si uvědomí, že by už měl jít na místo srazu s mamkou, odkud ho vezme zase zpátky do Shōningakure. Tak během toho co se Yuki obléká tak si Ichigo na záda zase vezme nádobu na písek. *Taky už budu muset jít, aby na mě mamka dlouho nečekala a mohla mě vzít zpátky do Shōningakure. *Samozřejmě hodlá ale počkat než se Yuki oblékne, aby mohl vyjít s ní. *
Yuki: *Zamávala rukami.* Nemusíš mi to vracať, to je v pohode!* snažila sa ho upokojiť. Naozaj to nerobila preto, aby dostala nejakú odmenu naspäť. V skutočnosti jej to bolo jedno, či minula nejaké peniaze alebo nie. Pomaly sa postavila.* No, mala by som sa vrátiť pomaly domov. Asi ma očakáva môj sensei.* povedala skleslo. Nemohla sa len tak flákať, to bola pravda a musela sa podľa toho riadiť. Pomaly sa obliekala.*
Ichigo Yagami: * Nyní Yuki ani neodpovídal a věnoval se tomu výbornému jídlu, ale snědl to nakonec poměrně rychle. Jen zvedne pohled na Yuki a usměje se. *Ano byl jsem plnej ale bylo to tak výborné. Že to prostě nešlo nesníst. Moc ti děkuju, jsem ti opravdu vděčnej. Nikdy jsem nejedl nic tak výtečného. Jendou ti to nějak oplatím. *Ichigo nyní dál jen s rukou položenou na svém plném bříšku sedí opřenej o opěradlo. *Jsem rád, že jsem tě poznal.
Yuki: *Pri pohľade na chlapca sa rozosmiala.* Na to, že ešte pred chvíľkou si mal ešte plné bruško, teraz papáš dosť rýchlo!* vyhŕkla a potešene Ichiho sledovala. No i ona jedla dosť pažravo, pretože proste punčový rez je dobrota. Oblizla sa a položila vidličku.* Som rada, že sme sa najedli. je tu teplo a príjemne, nie?* spýtala sa a mávla na barmana, ktorý k nim podišiel a položil papier s cenou na stôl. Yuki si prezrela číslo a prikývla.* Neplatíme vôbec veľa.* okomentovala to a vytiahla peniaze na stôl. Čašník ich s úsmevom zobral a odišiel.*
Ichigo Yagami: * Vyslechne si vysvětlení co to vlastně je a její odpověď ho velmi nadchne. Už jen představa toho jak to vypadá, je něco velmi lákavého. V tom jim to ale už donesou a Ichigo od své porce nedokáže odtrhnout oči. *Dobrou chuť. *Dostane ze sebe Ichigo a odkrojí si první kousek a vloží si ho do úst. Okamžitě se mu rozzáří očka, protože mu to chutná ale to opravdu moc. Má pocit jako by byl, v nebi a mohl ochutnat nějaký božský pokrm. *J-j-je to výborné! *Jen co to řekne tak se pustí do dalšího a dalšího sousta. Ovšem neháže to do sebe jako bagr ale vychutnává si to. *
Yuki: *Usmiala sa. Jeho slová boli také roztomilé!* Punčový rez je taký ružový viacvrstvový koláčik. Je strašne dobrý!* vysvetľovala nadšene. No to už bol čašník pri nich aj s dvoma tanierikmi. Položil ich pred decká a zobral misky od rámenov. Potuteľne sa usmieval a odkráčal. Yuki vzala vidličku do ruky a mávla na Ichiho.* Je to naozaj dobrota, tak dobrú chuť!* povedala s nadšením a odkrojila si kúsok.*
Ichigo Yagami: * Zakroutí hlavou na znamení, že to ještě nikdy nejedl. A při otázce proč na ní tak kouká, se usměje. *Chci si tě pořádně zapamatovat, abych tě poznal, až tě příště uvidím. Jsi moje první kamarádka tak si tě chci zapamatovat, abych tě poznal, až sem přijdu znovu. Jak vlastně vypadá ten punčový řez? Takové jídlo neznám a nikdy jsem o něm neslyšel. *Ichigo u své otázky natočí hlavičku na bok a pozoruje Yuki a očekává, co mu odpoví. Chce vědět, co bude jíst, ještě než mu to přinesou. *
Yuki: *Sledovala jeho rozhodovanie a uškŕňala sa.* Okej!* vyhŕkla nadšene a takmer zatlieskala.* Takže dvakrát punčový rez. Už si ho mal niekedy?* spýtala sa zatiaľ čo čašník sa pobral po koláčiky. Chlapec na Yuki civel, ale jej to nejak nevadilo.* Čo tak pozeráš?* mrkla naňho a mierne sa začervenala. Nevadilo jej, že na ňu ľudia pozerajú. zvykla si na to už, ale tento chlapec nepozeral nejak nepríjemne. A to bolo nezvyklé.*
Ichigo Yagami: * Ichigo se zamyslí a snaží se posoudit svůj stav, zda by nějaký dezertík zvládl nebo ne. Nakonec se na Yuki usměje širokým úsměvem. *Tak pro tebe to ještě zvládnu, takže si dám. *Dostane ze sebe nadšeně. *Ale chci to stejné, co si dáš ty! To je moje podmínka. *Ichigo Yuki věnuje dlouhý a velmi pozorný pohled. Ani ho nenapadlo, že je to vlastně neslušné. Dokonce ho ani nenapadlo, že jí to může být nepříjemné. *
Yuki: *Naliala teda aj jemu a usmiala sa.* Za máličko!* odvetila. Vtedy podišiel k ich stolu čašník.* Dáte si ešte niečo?* mrkol na Yuki. Ona len uprela pohľad na chlapca.* Máš rád sladké? Koláčiky a tak?* spýtala sa. Mala veľa peňazí. Dedina dávala sirotkom žijúcim samým kopu peňazí.* Ah nevládzeš? Škoda. Ani malý dezertík sa nezmestí?* spýtala sa s nádejou a čašník len čakal s úsmevom. Poloprázdna krčma znamenala, že sa snažil aspoň im nanútiť čo najviac. A Yuki to vedela, ale nevadilo jej to.*
Ichigo Yagami: * On je ještě maličký tak je jasné že mu to potrvá o něco déle, než to dojí. Takže v moment kdy mu nabídla čaj. Ještě jedl. Tak jen zvedl pohled na konvici. * Ano prosím dám si taky. *Odpoví s úsměvem. *A moooooooc děkuju. *Dodá, ještě než se opět pustí do své porce jídla, ovšem prostě to nezvládne spořádat sám je to pro tak droboučkého chlapce moc velká porce. Tak misku jen trochu odsune a položí si ručičku na bříško. *Já už nemůžu Gomene ale už to nesním. Nechceš to dojíst ty?
Yuki: *Usmiala sa. Ichiho naivita bola celkom roztomilá. Samotná Yuki bola občas dosť negatívna a občas zas príliš pozitívna. Podľa nálady pravdupovediac.* No, bolo by super, keby sme spolu mohli robiť misie.* odvetila len, a keď stíchol, tak sa venovala tiež len jedlu. Potom, keď dojedla, si vzala jeden hrnček, naliala doňho čaj a položila ho pred seba.* Dáš si aj ty?* zatriasla jemne konvičkou na čaj a usmiala sa.*
Ichigo Yagami: Oprava: špatnej Nick :DD
Yukio: Hm to máme stejné nebo aspoň podobné. Třeba budeme jednou, až budeme starší spolu chodit na mise a tak. To by třeba šlo a budeme dobří kamarádi a tak! *Je na první pohled poznat že Ichigo je z toho úplně mimo a prostě má své vlastní představy o dokonalém světě kde se vše funguje, jak on chce. Samozřejmě u toho jí svoji porci takže to vypadá dost komicky. Tak toho pak nechá a jen věnuje jídlu a raději moc nemluví. *
Yuki: *Sŕkala polievku a úkosom sa zahľadela na chlapca. Pozorne ho počúvala. Pomaly prikyvovala na jeho slová a pri jeho otázke sa usmiala.* No, baví ma boj na blízko, ale zatiaľ toho príliš neovládam. No určite sa časom zlepším! Takže asi tiež Taijutsu.* povedala s nádejou a širokým úsmevom. Ichigo na ňu pozitívne vplýval. Možno o tom ani nevedel. Vychutnávala si jedlo a premýšľala nad budúcnosťou. Mala by začať viac makať, aby bola dobrá. No doteraz nemala príliš veľa motivácie. Predsa len, opustené dieťa bývajúce samo príliš motivácie asi nebude mať, však?*
Ichigo Yagami: * Taky samozřejmě poděkuje, když se jim donese jídlo. *Taky přeju dobrou chuť. *Ani si nestihl vzít sousto a už mu je položená otázka. Proto se zarazí a zamyslí se. Nikdy totiž ještě nebojoval a tak prakticky nemá úplně jisté jaký styl. *No já díky kombinaci svých Kekkei Genkai mám velkou výhodu na Taijutsu navíc věřím v Tatakaimus. Takže moje zaměření je Taijutsu. *Odpoví Ichigo a dá se do jídla. *Já jsem stejně ještě nikdy nebojoval. Takže netuším, jak přesně mi to sedne. A ty? *Zeptá se Ichigo. *
Yuki: Popravde, Onikage sa nebaví len tak s niekým. A zatiaľ som nemala tú česť.* povedala a usmiala sa. Pri jeho 'vyznaní' sa jej úsmev rozšíril.* Aj ja teba.* odvetila, no to už sa hrnul čašník s dvoma miskami a za ním mladé dievča s táckou, dvoma pohármi a konvičkou na čaj.* Ďakujeme,* pozrela Yuki vľúdne na dievča i barmana. Obaja sa len jemne uklonili a zmizli. Yuki mávla na Ichiho.* Tak dobrú chuť,* zašvitorila a pustila sa do jedla.* Čomu sa vlastne venuješ, aké umenie uprednostňuješ?* spýtala sa Yuki pomedzi hlty. Zaujímala sa o druhých, pretože vždy ju dokázali nejak inšpirovať. Nech už to bolo aj malé dieťa.*
Ichigo Yagami: Aha ty ji neznáš. Já myslel, že ji budeš znát, když je to Onikage. Hm nevadí, ale děkuju. Určitě si s ní někdy popovídám a zjistím jaká je. *Ichigo se na ní pousměje a pak se zamyslí, protože je tu něco co ji chce říct. *Mám tě rád Yuki-hime. *Sice ji zná teprve chvilku ale má pocit že ji má prostě rád. Ichigo hold přilne ke každé hodné dívce, co mu řekne pár vlídných slov. No je to i jeho naivita ale on to tak cítí. Nebo si to aspoň myslí. *
Yuki: *Čašník prikývol, zapísal si a odišiel. Yuki bola rada, tešila sa na jedlo, bola dosť hladná. Na otázku Ichiga sa však zamračila a prekvapene zamrkala.* Kaori? Je z Uso?* domyslela si pri tom, ako sa pýtal na ňu. Popravde sa Yuki nebavila príliš s ľuďmi z vlastnej dediny, pretože ju hlavne ako mladšiu nenávideli. Mala divné oči, bola zo zlej rodiny... A nebola príliš talentovaná. Takže nebola žiada hviezda. No všimla si, ako skľúčene pri tej otázke vyzeral. Chytila ho za ruku.* Nepoznám ju síce, pretože sa príliš nerozprávam s mojimi spoluobčanmi v Uso, no som si istá, že ju čoskoro uvidíš.* snažila sa ho akosi povzbudiť.*
Ichigo Yagami: Tak já si teda dám to stejné kromě toho Chilli. *Odpoví Ichigo a zaposlouchá se do té melodie, která se rozléhá celým podnikem. *Je to tu vážně pěkné. Akorát by mě zajímalo. Víš jaká je moje sestřička Kaori? Viděl jsem ji jen jednou a tak nevím jaká by mohla být. *Zeptá se Ichigo a položí svoje ručičky na stůl a proplétá si svoje prstíky. Už je mu rozhodně větší teplo než tam venku. *
Yuki: *Čaká na odpoveď a čašník si pomedzi to len zívne.* No... popravde... Ja si dám to, čo vždy. Rámen s chili. určite chceš to isté?* pozrela Yuki na chlapca, zatiaľ čo čašník si zapísal jej objednávku.* A k tomu čaj, prosím.* dodala, pretože ešte stále nestihla akosi rozmrznúť. Usmiala sa povzbudivo na Ichiga. Nechcela, aby sa bál. Čašník čakal. V krčme začal ktosi hrať na nejaký strunový nástroj a príjemná melódia sa niesla celou chatkou.*
Ichigo Yagami: * Jen sedí a tiše se rozhlíží kolem. V tom se k nim začne přibližovat ten muž a Ichigo se začne trochu křečovitě krčit. V tom se ho Yuki zeptá co si Ichigo dá. Ten se zamyslí a z toho co tam bylo vyjmenováno. Absolutně netuší, co by si mohl dát. Proto se dlouhým pohledem podívá na Yuki se zamýšleným výrazem. *Já nevím. Vezmu si to, co si vybereš ty.
Yuki: *Posadila sa a poobzerala sa. Za pultom neďaleko nich videla unudeného barmana a čašníka v jednom, ktorý si lúštil pravdepodobne sudoku. Keď na ňu jedným okom pozrel, povzbudivo sa usmiala. Už ju dobre poznal. Jedno oko mal skryté za čiernou páskou ako pirát. Totiž, v krčme sa dá dosť ľahko prísť k úrazu...* Ja mám desať,* pozrela späť na Ichiga a usmiala sa. Po chvíľke k nim lemravým krokom prišiel sám čašník s bločkom v ruke.* Ahoj, Yuki. Čo to dnes bude?* spýtal sa. Síce vyzeral trocha desivo, hlas mal príjemný a netváril sa nevraživo.* Čo máš dnes ako denné menu?* spýtala sa Yuki. Cítila sa tu ako ryba vo vode. Čašník vymenoval niekoľko jedál a prihodil aj iné dobroty do zoznamu. Mal veľa na výber.* Ichi, čo si dáš?* kývla Yuki na chlapca.*
Ichigo Yagami: * Z počátku se mu tam moc nelíbilo ale, když se trochu lépe rozhlédl tak se mu to tam začne trochu líbit. Zatím Yuki nepouští za ruku. Právě naopak drží se jí pevně jako klíště. Když dojde s Yuki k tomu stolu tak ji pustí a sundá si nádobu na písek a položí ji vedle židle. Pak si sundá bundu a posadí se. Pozorně se podívá na Yuki a příjemně se usměje. *Je to tu celkem pěkné a útulné. A hlavně tu je teplo takže ti teď nebude zima. Děkuju moc Yuki-hime. Taaakže kolik ti je let? Mě je tolik. *A ukáže ji pět prstů na levé ruce. *
Yuki: *Keď vošla, uvanul ju zmiešaný vzduch, v ktorom sa mixoval smrad alkoholu, vôňa dobrého jedla a akýsi pach ninjov. Yuki sa zhlboka nadýchla. Milovala to tam. Zobrala chlapca za ruku a povzbudivo sa naňho usmiala. V krčme takmer nikto nebol. Iba pár starých chlapov so saké či iným druhom alkoholu. Yuki zamierila k menšiemu drevenému stolu s troma stoličkami. Štvrtá stolička chýbala, keďže stôl stál pri stene. Yuki si dala dole kabátik, celá sa oklepala. Jej predstavy boli správne, bolo tu úžasne teplo a ticho. Pozrela na Ichiga.* Nie je to také zlé, či?* spýtala sa s nádejou. Áno, možno to bolo drsné, no tá drsnosť ukazovala krásne život ninju. A Yuki po ňom túžila.*
Ichigo Yagami: * Rychle kráčí za Yuki a snaží se jí stíhat. Ovšem kvůli sněhu a jeho maličkým nožičkám je to celkem problémové. Ovšem konečně se dostanou k té budově. Ichigo celkem nedůvěřivě sleduje ty dveře, které Yuki otevřela, ale po ujištění tam tedy vejde. Ovšem přiběhne k ní a má v plánu ji chytit za ruku. Moc se mu to tam nelíbí, protože má trochu obavy a to i přes to že má vlastně obranu díky písku. *
Yuki: *Vykračovala po zasneženej ceste. Keď chlapec smrkal, kútikom oka naňho pozrela.* Nieže ochorieš. Poď,* povedala a zrýchlila krok. Onedlho pred sebou uvidela malú chatku s komínom. Z komína sa valil dym. Očividne mali otvorené. Predstavila si, ako príjemne teplo tam musí byť a automaticky by ešte zrýchlila krok, no keďže mala so sebou mladšieho chlapca, nebolo to vhodné. A tak kráčala čo najpomalšie dokázala, avšak i tak je možné, že chlapec jej ledva stačil. Nakoniec však stála pred dverami. Oklepala si nohy o rohožku. Dvere boli staré a dodriapané od ktovie čoho.* Aj keď to vyzerá staro a ošuntelo, je tam super.* uisťovala chlapca trocha zahanbene.* A neboj sa, ja nám obom kúpim jedlo.* dodala a usmiala sa naňho.*
Ichigo Yagami: Dobře tak jdeme. *Už chtěl někam vyrazit, ale rychle se zarazil, protože ani neví, kudy by se vlastně mělo jít. Tak počká, kudy vyrazí Yuki a vyrazí za ní. I jemu je dost zima a to i přes to že je tak teple oblečený. Cestou si i kýchnul a tak si pak vytáhl kapesník a vysmrkal se do něho. *Heh je opravdu zima ale vlastně já nemám peníze tak si nemůžu moc věcí koupit. *Dodá cestou Ichigo a trochu mu sklesne výraz, protože mu to přijde trapné. *
Yuki: *Bol oproti nej drobnejší a ona sa cítila ako staršia sestra. Hrialo ju to pri srdci. Na jeho návrh radostne prikývne.* Niekde za rohom by mala byť taká reštaurácia pre pocestných, tak sa tam môžeme zastaviť a aj najesť.* navrhla a mrkla naňho. Keď ju oslovil -hime, takmer odpadla. Len vyvalila oči a pootvorila ústa, neschopná slova.* Ehm... Poďme,* usmiala sa a vydala sa ďalej. Ešte kúsok a budú v teple.*
Ichigo Yagami: * Tohle nečekal, že ho hned obejme. Předci jen ji zná teprve pár chvil ale i tak ji obětí opětuje svýma maličkýma ručičkama. Je mu to velmi příjemné. *Je ti zima. Nepůjdeme někam do tepla? Mohla bys nastydnout a bejt nemocná. *Poznamená Ichigo a pustí ji a pokus ho pustí i Yuki tak udělá pár kroků od ní. Dívá se jí pozorně do očí a nesměle se usměje. *Takže? Yuki-hime jaký je váš návrh co dělat?
Yuki: Rada by som tvoju mamu poznala jedného dňa...* vypadlo z nej spontánne, až sa začervenala.* V pohode, neurazil si ma,* zodvihla ruky v obrannom geste. Nechcela pôsobiť nepriateľsky. Pri jeho dôvere, že bude jedného dňa silná sa tiež červenala. Tento chlapec bol tak milý! To snáď ešte nezažila. Objala ho.* Si.. milý.* vytisla zo seba a na nos jej dopadla vločka. Stále jemne snežilo a Yuki bola trochu zima, tak sa jej klepali nohy.*
Ichigo Yagami: Jsou to krásné očička jako má maminka. Hm určitě budeš jednou velice ale fakt velice silná! *Úplně ho nenapadlo, že je to asi nevhodné že je tak blízko u ní a tak udělá pár kroků zpět. *Gomene byl jsem moc blízko u tebe. Nečekal jsem, že uvidím někoho dalšího se stejným Doujutsu jako má maminka. Hm tak jsem přemýšlel. Nechtěla bys něco podniknout? Něco zajímavého?
Yuki: Jasné, nezáleží, ale niektorí ľudia radi hodnotia. A navyše čím skôr si silný, tým lepšie pre teba. No nie?* udržiavala priateľskú konverzáciu. Keď zrazu skríkol, prekvapene vyvalila tmavé oči a zahľadela sa naňho. No stál pri nej dosť blízko. za svoje oči sa stále trocha hanbila. Väčšinou sa modlila, aby si nik nevšimol, že má také oči, aké má.* No, áno...* začala, keď však povedal, že majú rovnaké doujutsu, prekvapene zdvihla obočie.* Ešte som nestretla nikoho s Akuganom!* vykríkla nadšene. Okamžite jej to zlepšilo náladu. Ju dlho šikanovali pre jej oči, takže ich nemala rada. No vedela, že je to mocné Kekkei Genkai.*
Ichigo Yagami: Hm máš pravdu. Jsme ještě mladej. Ani jsem nechodil na Akademii, ale vše mě učila maminka. Genin jsem se stal teprve nedávno. Ale nezáleží na tom, v kolika máš jakou hodnost ne? *Ovšem jak ji odpovídá tak si něco uvědomil. Má pocit, že u Yuki viděl černé oči. Proto hned přeběhne před Yuki aby ji viděl do tváře, a podívá se pro jistotu ještě jednou rovnou do jejích očí. *Aaaaa! Ty máš černé oči a tohle je Doujutsu Akugan! Stejné jako má moje maminka! Takže oba dva máme Kekkei Genkai! To je super!
Yuki: *Čakala trpezlivo na vysvetlenie. Pri slove 'otec' sa strhla. Ešte stále sa nedokázala úplne odosobniť od svojho detstva. Aj keď sa naozaj snažila. Tiež sa zastavila. Už došli na spomínanú čistinku a Yuki sa nadýchla krásne čistého vzduchu.* Áno, je tu nádherne,* pritakala a usmievala sa.* Tiež si Genin?* podivila sa.* Vyzeráš na to dosť mlado.* dodala, no nemyslela to urážlivo.*
Ichigo Yagami: * Samozřejmě že jde s Yuki o dál. Spíš přemýšlí jak ji to pořádně vysvětlit. *No je to moje vrozené Kekkei Genkai a je k tomu potřebný ten písek co mám na zádech v nádobě. Maminka říkala, že jsem to zdědil po otci, takže je to vlastně moje jediná památka na něj. *Následně ale na okamžik přestane mluvit a jen se kolem rozhlíží. Přijde mu to tam vlastně celkem krásné. *Je to tady krásné. Ale fakt že krása. Jinak já jsem taky Genin. *Dodá po chvilce Ichigo pyšně. *
Yuki: *Sledovala celú situáciu, no odohralo sa to tak rýchlo, že jej mozog to najprv nestihol pobrať. Vyvalila oči a pootvorila ústa.* Páni...* vypadlo z nej konečne.* To je celkom solídna obrana!* dodala. Predstavila si, že v podstate je to dokonalá obrana. Možno by porazil aj Yuki. A to bol mladší.* To máš od narodenia?* spýtala sa a znova vykročila. Chytila sa ho a smerovala k jednej krásnej čistinke. Čižmičky jej vŕzgali na snehu, inak bolo všade ticho.*
Ichigo Yagami: Neboj, neublížíš mi. *Jen sleduje Yuki a čeká, až si to odzkouší. Nakonec po něm ale něco předci jen hodí. Sice jen malej kamínek a jen na jeho nohu ale hodila. Doslova okamžitě ten kamínek zablokuje písek z jeho nádoby. Bylo to tak rychlé, že vlastně by neměla ani vidět, jak rychle to vyletělo, ale jen moment zablokování kamínku. Písek se pak okamžitě vrátí zase do nádoby. Ovšem rozhodně se ji trochu ohromit a tak nechá velké množství písku vyletět ven z nádoby a ten jen tak poletuje okolo Ichiga ale po chvilce ho zase vrátí zpátky do nádoby. *Už věříš?
Yuki: Ja som genin.*Zasmiala sa. Bola rada, že narazila na neho zrovna ona. Vyzeral zraniteľný napriek jeho slovám o tom podivnom piesku. Zamračila sa a zastavila sa.* Ale čo ak ti ublížim? Neverím tomu moc...* zamrmlala a bolo vidno, ako bojuje. No tá nádoba vyzerala tak zaujímavo a tajomne... Yuki bola možno staršia, no stále bola dieťa. A veľmi zvedavé dieťa. Nakoniec však neodolala a vzala čo najmenší kameň zo zeme.* Budem ho hádzať k nohám, dobre?* spýtala sa opatrne a hodila ho. Dívala sa napäto, čo sa stane.*
Ichigo Yagami: He? Co to mám za nádobu? To je moje nádoba na písek. Je v tom velmi rychlí písek co mě automaticky chrání. Ani já nemůžu ublížit sám sobě. Klidně to zkus, můžeš po mě hodit kámen nebo klidně i Shuriken či Kunai. *Odpoví ji v klidu cestou, kterou vybrala Yuki. *Ty jsi Shinobi ale na jaké jsi úrovni? Chuunin že? Minimálně. *Absolutně neřeší, že ji teprve poznal a že by neměl jen tak někam chodit s někým, koho vlastně nezná. *
Yuki: *Chcela konečne vykročiť mimo prúdu ľudí. A tak chlapca rovno chytila za ruku a vykročila aj s ním. Všimla si jeho nádoby na chrbte a otočila k nej hlavu, no stále kráčala vpred.* Čo to máš na chrbte?* spýtala sa a ukázala voľnou rukou na podivnú korkovú nádobu. Vyzerala podivne a zaujímavo.* Ja to tu poznám, netráp sa, len sa trocha prejdeme, v dedine nie je čo robiť.* mykla plecom a usmiala sa. Pomaly vyšla na lesnú cestu a vôkol nich sa objavili vysoké holé stromy. Sneh stále padal a ona sa cítila ako vo svojom živle. Predsa len Yuki znamená japonsky sneh.*
Ichigo Yagami: * Nějakých grázlů se ani nemusí bát díky obraně svého písku. I když je pravda, že ani nepřemýšlel nad tím, že by se mu mohlo něco stát. Po návrhu zda se nechce někam projít. S na okamžik zamyslí. *,,Hm já jsem se představil ale ona ne. Asi jen zapomněla nebo mi jen nechce říct své jméno.“ *Pomyslí si a rozhlédne se okolo sebe. *Půjdu rád, ale kam bys chtěla jít? Já to tu ještě neznám. Půjdu kamkoliv budeš chtít.
Yuki: *Pozorovala potichu chlapca a ustúpila trocha z cesty ľuďom, ktorí sa ponáhľali do dediny alebo práve naopak - von. Usmiala sa pri chlapcovej úprimnosti. Vyzeral tak nevinne a naivne. Troška sa v nej prebudil akýsi sesterský pud a zatienila chlapca, aby si ho nemohli obzerať nejakí grázli. V Uso ich bolo hodne.* Ja som Yuki, teší ma.* usmiala sa a na kompliment sa len mierne začervenala. Mala svoje čierne vlasy s fialovým nádychom stiahnuté do chvosta, no krásne sa jej leskli.* Chceš sa prejsť?* nadhodila a zahľadela sa túžobne k ceste z Uso.*
Ichigo Yagami: * Nečekal takto přátelské jednání. Tedy nečekal, že mu odpovědí předci jen to úplně cizí kluk a jen tak si za ní přišel a pozdravil ji. Nevinným úsměvem se na ní podívá a na okamžik se zamyslí. *Vau máš krásný vlásky. Já jsem Ichigo Yagami a přišel jsem ze Shōningakure. Doufal jsem, že potkám někoho zajímavého a ty jsi zajímavá. Jak se jmenuješ? *Je na první dojem poznat že je to malé nevinné a hlavně naivní dítě. *
Yuki: *Zachumlala sa do kabáta a pritiahla si tesnejšie aj šál. Vyšla z Uso a pred bránou uvidela malého chlapca. Samozrejme neboli sami, do Uso prúdilo mnoho ľudí, obchodníkov ale aj ninjov a i úplne obyčajných ľudí. Yuki však zaujal tento chlapec. Dokonca k nej i podišiel. Prekvapene sa usmiala.* Ahoj!* odzdravila. Prekvapilo ju, aký je priateľský, no musela uznať, že ju to potešilo. Mal oranžové vlasy a veľké oči. No vyzeral od nej o čosi mladší. I keď Yuki nevedela úplne dobre odhadovať vek, toto dokázala uhádnuť.*
Ichigo Yagami: * Míří směrem k bráně Usogakure. Maminka ho nedaleko pomocí Soraoshi nechala teleportovat až z Shōningakure. Poprosil mamku, aby ho sem dostala, že by se tam rád podíval a tak mu vyhověla. Dohoda zněla, že až se začne stmívat tak se sejdou, na místě kde ho vyložila a tak ho vezme zase domů. Je oblečen v zimní bundičce a kolem krku má šálu. Na zádech má svoji nádobu na písek. Jak jde k bráně Usogakure tak si už stihne v dálce všimnout nějaké slečny, která je na první pohled starší. Ichigo je zvědavej a tak se vydá rovnou naproti ní. *Ahoj! *Zavolá na ní a zamává ji. *
Yuki: *Bol krásny zimný deň, sneh poletoval a Yuki stála pod veľkou vŕbou pred svojím domom. Sledovala dve mačky hrajúce sa na zasneženej tráve a usmievala sa. Bola šťastná. Už prešlo veľa času od smrti jej otca a konečne bola slobodná. Bola genin a užívala si to. Čelenka sa jej leskla na čele a kabát sa jej mykal vo vetre. No nebola jej zima. Bola dosť odolná. Dnes sa rozhodla urobiť si menší výlet za brány Uso, chcela spoznávať ľudí aj mimo dediny. No ktovie na koho narazí.*
konec: ---
Hina: I já tebe. *Pousmála se, řekla to potichu ve dveřích. Zavřela se a s úsměvem usnula.*
Hein: *Zasmeje sa.* No vy ženy na tom nie ste o nič lepšie! *Zakričí jej a stále sa smeje.* Dobrú noc kvetinka. Ľúbim ťa.. Sladké sny. *Usmeje sa a začne si čítať ďalej svoju knihu.*
Hina: Ah....fuj. *Zakončila Heinovo vysvětlování a slezla z něho.* Jdu si lehnout...jsem nějaká utahá furt. *Zasmála se a vydala se do ložnice.* Tak pak ekni, až půjdeme za Kaori. *Zavolala na Heina a šla si lehnout.*
Hein: *Prekvapí sa a zmĺkne.* Eto... penis.. no to je.. Mužský pohlavný orgán. * Povie a ešte jej potom pridá možno pár vysvetlení, aby to lepšie pochopila.* Chápeš nie? *Zamyslí sa či to vlastne vysvetlil dobre. Ale hádam áno. Potom jej aj vysvetlí aké to je vlastne citlivé a prečo to povedal. Že by to bolelo a nemohol by mať deti a tááák.*
Hina: *Zasmála se a pak ztichla.* Hein...eto...co je penis? *Optala se s rumělcem ve tvářích. Nevěděla o jistě, ale mohl jí trochu v tomhle poučit, protože Hina prostě od doby, co otec zemřel skoro s nikým nemluvila a ani netoužila po seznamování se a tak to bylo an Heinovi, tohle vysvětlování.*
Hein: Tak v tom prípade mu ja odtrhnem penis.. *Poznamená mierne naštvane.* Ja ti nájdem niekoho vhodného. A keď tak.. no.. pokúsim sa ťa VYSAMURAJOVAŤ.. *Zasmeje sa. Nevie skadiaľ ho toto slovné spojenie napadlo. Ale dúfa, že pochopí akože vycvičiť.* Takže tak.. pôjdeme za Kaori onedlho. Alebo počkáme kým príde a tu jej to navrhneme.. No však nejak to už bude. *Prenesie.*
Hina: Dobře. *Usmála se, do roka nezbývalo málo, a tak se mohla na co těšit. Nikdy ještě nebyla nikde mimo vesnici.* Místo? Tak to se nechám překvapit. *Zasmála se.* Potřebuji, aby jsi mě učil ty, ne někdo cizí, nějaký děda třeba...by mě nepochopil a akorát by mi chtěl utrhnout kvítek...*Zamumlala.*
Hein: *Len sa usmeje sa kývne hlavou na súhlas. Pritúli si ju k sebe a hladí ju po vlasoch. * Neboj.. budeme sa vracať. *Poznamená a potom sa zamyslí.* Hm.. Kedy? No.. ešte si musím vybaviť pár papierovačiek tu v Uso a potom možno.. takže.. do konca roka určite.. možno.. Dúfam v to.* Zasmeje sa.* Samuraj sa ale najlepšie učí sám.. a so starými samurajmi.. vezmem ťa na jedno miesto. *Pousmeje sa a dá jej pusu na čelo.*
Hina: Umn...*Přitulila se tak, že nejprve lehce narazila čelem o jeho tvář a pak hlavou zakroutila tak, že se dotýkali tvářemi.* Můžeš mě ty naučit o světě a bránit se. *Zamumlala a pak mu sklouzla do náruče.* Ráda se tulím. *Povzdychla si s úsměvem.* To musíme, mám Kaori ráda, musíme se vracet. *Pokynula pak hlavou.* Kdy budeš chtít jít?
Hein: *Zamyslí sa.* A veď.. nemusíme odísť navždy.. Pozri ani ty ako Samuraj nemusíš byť celý život preč.. Len na nejaký čas. Aby si sa naučila aj niečo o okolitom svete vieš.. A ja som uvažoval o takej práci, že by som vlastne mohol byť kdekoľvek. A určite sa chcem za Kaori vracať. Ale keďže je teraz Onikage.. má veľa práce a musí byť hlavne v kancelárii a v Uso. Inak by som chcel aby išla s nami.. a cestovali by sme. Ale tak.. no.. okolnosti.. *Stíchne a pozrie na ňu. Toto nič nerobenie ho aj tak pomaličky a časom zabíja.. Nudí sa a musí niečo podniknúť. S niekym sa pobiť. Už ten pocit dávno nezažil. Pousmeje sa.*
Hina: *Nejak extra moc z toho nepobrala, no nakonec alespon dokazala rozeznat bijuu od vseho ostatniho a jinchuurikiho taky. Pak se zamyslela.* No neco malicko vim, ale nic extra. Ale mam sekiken, hlavni vec na to, abych se mohla ucit delat vsechno kozny, jeste potrebuju katanu, kakuto a spoustu dalsich zbrani. Hodne hazecich, to mi jde. Ale nesmime ublizit stromum, nikdy. *Z niceho nic zacala mluvit k stromech, dite no, jednu chviliresi zbrane, druhou stromy.* Ale ty jsi chtel, aby s nami Kaori zila...aby tu byla. To preci nejde, abychom odesli.
Hein: *Zasmeje sa a podrobne jej vysvetlí všetko aby to pochopila.. to s bijuu jinchuurikym a tak podobne. Nech nie je mimo.* No dobre .. hádam niekoho teda nájdeme.. takže.. aké máš plány? *Opýta sa jej.* Keďže chceš byť ten Samuraj.. kedy chceš odísť? A vieš o tom vôbec niečo? Knihy alebo také niečo.. *Poznamená a pozrie na ňu.*
Hina: Eh...no...*pousmala se, kdyz se optal, zda rozumi.* Chces zachranovat lidi a mas v sobe Bijuu? Co nevim co je, nevim co jsi ty, protoze ja si myslela, ze jsi prsote jenom hodne silny a dospely a proto mas tak velkou chakru...*priznala se.* Jen vim, ze kamkoli oujdes, chci jit s tebou, cokoli budes mit v planu, chci ti pomoct. Jsem tady na svete uz jen kvuli tobe. Najdeme nekoho pro tvyho brachu. *Usmala se dost hloupe. Proste toho moc nevedela, nikdy se nezajimala o nic, krom hazeni a kytek.*
Hein: *Prikývne jej.* Ja? No.. chcel som zmeniť povolanie. Teda.. doteraz som bol Informátor ale keď sa všetko zmenilo hlavne keď odišla Kaori, zomrel jej otec a predošli Onikage.. Stratil som dôvod byť Shinobim pre túto dedinu. Preto som sa skôr začlenil k bežnému životu a nad Jutsu a podobnými vecami som zanevrel. A chcem to zmeniť. Chcem aby zo mňa niečo bolo.. vždy som chcel by niečo ako ANBU alebo tak.. ale .. zistil som že mne spolupráca s ľudmi nejde. Preto uvažujem o inej práci, pri ktorej budem na vlastnú päsť a budem zneškodňovať hrozbu pre Uso.. pre celý svet. Vieš čo tým chcem povedať? *Ani on sám totižto nevie.* A taktiež.. potrebujem niekoho.. kto by.. ako to povedať. Do koho by som mohol zapečatiť Bijuu. Brata toho môjho Bijuu. Vieš som Jinchuuriky. A môj Bijuu má dvojča.. a keď.. *Odmlčí sa.* Keď zomrela moja sestra, bývalí Onikage toho Bijuu zapečatil. A keď sa vrátila Kaori.. môžno môžem mať prístup k nemu.. len musím nájsť osobu.. Chýba nám.. mne sestra a jemu brat. Aj keď viem, že mne sestru už nič nevráti lebo som zlyhal.. Intenshimu chcem brata vrátiť.. Rozumieš? *Povzdychne si kúsok smutnejšie. Je to niečo.. čo ho poslednou dobou trápi.*
Hina: *Trochu se pousmála.* Hai, dojdu pak za Kaori, se optat...já ale nechci odejít na vždy, jen bych ráda viděla svět. *Více to nerozebírala.* Copak jsi chtěl ty? Říkal jsi, že něco chceš...*Optala se, to jí zajímalo momentálně nejvíce.*
Hein: *Povzdychne si.* Tiež som sa s tebou chcel o niečom porozprávať ale .. najprv vyriešme toto. *Pozerá sa na ňu. * No vieš.. podľa mňa to ani tak nebola otcova voľba.. Lebo otcovia svoje dcéry neradi nechávajú robiť nebezpečné veci ale.. Chceš to. Preto ti nemám dôvod v tom brániť krpec. *Vezme ju k sebe na koleno a pohladí ju po vláskoch . Veľmi si ju obľúbil to áno. Ale čo teraz.. keď chce odísť.. * Takže.. odo mňa síce to povolenie máš ale hlavná hlava je tu Onikage.. *Usmeje sa na ňu.*
Hina: Umn...*Pomalu došla k němu a sedla si na sedačku vedle Heina, přitulila se k němu.* Eto...tatínek býval samurajem, než poznal mou maminku a já bych ráda...abych uctila jeho památku, se to taky naučila...*Mnula si u toho lem sukně.* Vím, že je to trochu divné, ale tím, že budu nechávat růst květiny nic nedokážu. Ráda bych se uměla nějak víc bránit a možná by to bylo to, co by chtěl? *Řekla tázavě, doufala, že se Hein víc ptát nebude, protože si stále dost živě vzpomínala na to, jak z toho její otec nebyl nadšený, když ho otravovala s tím, aby ji učil boj s katanou. Nepřál si, aby se stala samurajem, ale to byla minulost.* "Už umřel, nikdo nemusí vědět, že to bylo jinak." *Ujistila samu sebe v hlavě. Bylo jí úzko v místech, kde má být srdce, cítila, jak jí začíná být smutno, že se jí po otci stýská, i když ho Hein vlastně nahradil.*
Hein: *Sedel na gauči v obývačke a čítal si nejakú knižku. Dajme tomu že knihy sú jediné veci čo mu po rodine ostalo. Keď k nemu Hina pribehne s požiadávkou a otázkou na niečo, len knihu zavrie a pozrie na ňu spýtavým pohľadom.* O čo ide kvietok? *Nejak si už zvykol ju tak volať, keďže má niečo dočinenia s kvetmi a s tým že asi ona sama je kvet. Teda zatiaľ neprejavila nejaký náznak toho, že by jej to vadilo. Tak ju tak proste volá.*
Hina: *Procházela si dům, i přes to, kolik času tu už je, si ho pořádně neprolezla. No stejně nakonec skončila na zahradě s vodou, ležíc na kytkách a užívajíc si jejich přítomnost. Měla zavřené oči a ležela na břiše, přemýšlela. Pomalu se zvedla a šla hledat Heina, chtěla se něco dozvědět. Složila pečeť kdo Chakra kanchi no jutsu, aby zjistila, kde přesně v domě je, přeci jen ho nebude hledat po celém domě půl hodiny, takhle je to jednodušší. Vydala se za ním s tím, že se ho musí na něco optat.* Hein? *Zamumlala v obýváku.* Potřebuju poradit.... *chytila si lem sukně, to bylo poprvé, co měla na sobě něco takového..*
---: :---
Raito: *Zašklebí se. Na to jednou kývne. Byl to zároveň pozdrav na heina jako na rozloučení a zároveň i souhlas stím co říkala Kaori a že to bere na vědomí. No když oba dva kamsi zmizeli, tak se postavil a protáhnul. Vzal krabičku od cigaret a strčil si ji do kapsy, přičemž si rukou promnul zadná část krku. Poté se vydal do obýváku, kde si lehnul na gauč a koukal do stropu. Přemýšlel tak nějak o tom všem. TEdy nejen o tom co se teď událo, ale tak celkově co se děje všude.*
Hein: *Odhryzáva si nanuk a natiahne sa.* Ah.. prepáčte.. ale.. myslím, že pre mňa bude lepšie, keď pôjdem domov. *Usmeje sa a oddiali sa. Všimne si aj Kaori preto svoje oddaľovanie zvyšuje.* Ďakujem Raito za tamto.. aj obed a tak.. *Usmeje sa.* Idem už. Ďakujem.. ahojte.. *Mávne na nich a vybehne zo záhrady. Za ten čas aj zje svoj nanuk a presunie sa domov do sprchy. Potom posteľ a spí.*
Kaori: *Je už trošku unavená z Heinova Zetsubou a nejraději by si šla rovnou lehnout. Byl to dlouhý den. Kouše postupně nanuk a sklopí zrak.* V pohodě, nemám ani moc hlad, abych řekla pravdu, jídla bylo dost *odpoví Raitovi.* Ale díky. *Dodá s úsměvem. Pak ukousne další kus nanuku. Pohledem zabloudí k Raitovi a napadne ji, zda si uvědomuje, že jí stále není moc dobře.* Gomenne, jdu se projít a pak nejspíš půjdu spát, když vám to nebude vadit. Bylo to trochu vyčerpávající, *má na mysli hádku i přítomnost Heina, i když se chlapec celou dobu snažil být dál od Kaori, jeho Chakry je díky Bijuu dost, tudíž to moc nepomohlo. Sklopí pohled k zemi a jde dál zahradou, načež vyjde bránou ven. Po chvíli chůze, kdy se jí podaří alespoň trochu se uvolnit, se vrátí předními dveřmi do domu, dojde do pokoje a lehne si na svou postel. Nepotrvá to dlouho a usne.*
Raito: *Zašklebil se. No když mu donesla zmrzlinu jen lehce pokývnul na znak díků.* Chceš něco na večeři? *Optal se po chvíli, kdy nanuka rozdělal. Popravdě ani netušil, že nanuky vůbec doma mají. No poslední dobou, měl hodně práce takže se v podstatě o domácnost ani nestaral. No nevadí.* Ak chceš můžeš zůstat. *Pronesl s jistým nezájmem v hlase směrem k Heinovi a dále se zdržoval slov. Věnoval se nanuku, přičemž nahnul hlavu doprava a poté doleva. Párkrát vněm zakřupalo a ihned se cítil lépe.*
Hein: *Nekomentuje. Otvorí si nanuk a začne ho jesť. Čo iné aj robiť? Vyjde za Kaori a Raitom a len tam tak tupo stojí s nanukom v ústach ako malé decko. Nemá čo viac povedať. Podľa neho, povedal dosť a teda bude mlčať. Začína byť aj večer.. čiže by bolo fajn, keby ide pomaličky možno aj domov.. Nevie. Nechce byť neslušný a odísť len tak. Preto počká, kým ho asi nepošle domov sama Kaori. Aj návrh na boj odignoroval. Ešte nie. Možno neskôr. *
Kaori: *Nechá se od Heina obejmout a Heina také na chvíli stiskne.* V pohodě, *zamumlá, ale trochu se stáhne ke dveřím na zahradu, aby nebyla v Heinově bezprostřední blízkosti tak dlouho. I tak to dává dost zabrat a vlastně poté, co se vrátí odněkud, kde byla s Heinem alespoň chvilku a celkem daleko, večer spí jako zabitá, mnohem lépe než po misi. Možná to funguje jako tvrdý trénink, dá se na to zvyknout tak, že se v určité chvíli ovládá, ale je to vyčerpávající a občas to dost působí i na imunitu.* Je to v pořádku, chápu tě, *odpoví Heinovi s úsměvem, který si však schová pro sebe, jelikož je k němu otočena zády. Chce, aby z hlasu byla cítit přívětivost, ale aby to nevypadalo, že smrt jeho sestry dává na lehkou váhu.* Jen to na mě působí, že se mi nechceš svěřovat. Což trochu komplikuje náš vztah. *Vlastně pochopí to, jak se Raito cítil, jen se snaží nevyvolávat spory, protože pro Heina je ztráta jeho sestry určitě už tak dost těžká. Pak však vyjde zpět k zahradě, natáhne se jednou rukou zpět do domu, aby podala Heinovi jeho nanuk, protože na to doteď zapomněla a natáhne druhou ruku k Raitovi, kterému poklepe na rameno právě tím nanukem, kdyby si jí do té chvíle nevšimnul. Třetí nanuk už má v puse, protože volné ruce nemá.* Pfyflím pfyfifky! *pokusí se odpovědět Raitovi, ale moc se jí to nepovede, když mezi zuby drží nanuk.*
Raito: *Nějak nechápal co dělat nemůže, vpodstatě jsou její rozhodnutí jen její a tudíž nemá stím on nic moc společného.* Hmm už jsem to řekl jednou Kaori, jestli chceš omluvu ode mne, dokaž mi, že mne škrábneš při souboji. Třeba i s Kaori v týmu. *Pronesl a zašklebil se. Nijak to dál neřešil. Prostě za tímto si stál. Navíc Kaori byla jeho jediný potomek, který žil a určitě o ni nechtěl nijak přijít. Proto ji hlídal více jak své oko, což vlastně o oči už jednou přišel. No co už. Dál nic neříkal. Zůstal tam vlastně sám, než se vrátili. Nic však dále neříkal. Na co. Co by měl říkat.*
Hein: *Len ticho stojí. Nechce s Raitom ostávať sám, preto sa rozhodne za Kaori hneď ísť. Zastaví ju ešte pred tým, než vyberie nanuk. Otočí ju k sebe a objíme.* Prepáč.. že som ti to nepovedal.. *Jemne ju stisne a zas sa oddiali.. Odíde zas preč.. síce von naspäť na záhradu, no tento krát si sadne na zem. Je dosť zdrvený z dnešného dňa a najradšej by išiel domov a spal. A asi niekomu ublížil. Ale to je vedľajšie. Pozrie sa do neba.* " Chýbaš mi.. sestri.. " "Jo.. aj mne chýba brácho.. mh.. povedal si, že sa ho opýtaš.. ale.. teraz asi nie je vhodná doba že? " *Prenesie Intenshi. Raz už síce boli s bratom rozdelený, no to jeden z ních za tým druhým pobehoval vo veľkej forme. Je pravda, že polovica technik spočíva v spolupráci s tým druhým. No to zatiaľ Hein nevie. Ale Intenshi vie.. Nevadí.*
Kaori: *Hein se k nim vrátí a Kaori se už konečně pousměje. To by bylo. A Raito snad vychladne. Snad. Omluví se Raitovi, i...i jí samotné? To Kaori vůbec nečeká, ale jen na něj kývne. Přijímá jeho omluvu, i když to myslela trochu jinak. Nevyčítala to ani jednomu, jen chce, aby se nad tím zamysleli. Vlastně jí dělá dobře, že je ochraňovaná. Trochu ji zasáhne jeho věta. O smrti Shai nevěděla, její pohled roztaje. Tušila, že se něco stalo, ale to už je dlouho a nesvěřil se jí. Nechce to ale před Raitem řešit. Ona mu nejspíš také neřekla o Kari.* No chápu, že tě to dost naštvalo, když o tom přemejšlim. A chápu i to, že z té zprávy nejspíš nemáš radost a všechno to okolo. Ale dělat co chci si nemůžu. Navíc...tvoje svolení by mi dost ulevilo. Ale teď ho nechci, *řekne s povzdechem a dojde mezitím do kuchyně. Nechá tam Heina s Raitem o samotě a dojde si pro nanuka. Vezme další dva a zamíří zpět k zahradě.*
Raito: *Trošku se při jejich slovech zamracil.* pohřbil jsem čtyři děti, manželku a snoubenku. *Pronesl směrem k ní a potahnul si z cigarety lépe si sednout v židli.* nehodlám pohrbivat i tebe. Všechno to bylo protože jsem nebyl dost silný a nezvladnul je chránit *Zavrcel ohledně její poznámky ohledně toho ze by se mohla urazit. Avšak tolik slov ani říct nechtěl. Přece na ni je naštvaný a chce komunikovat co nejméně. No co už když dojde Hein nijak si ho nevšímá. Ví že na něj mluví slyší ho, ale nemá mu moc co odpovědět. Vpodstate dělá jako kdyby tam nebyl ikdyz o něm ví a nevypadá to až tak moc jako ze tam není. No mezitím cigareta dohorela a on ji nechal zmizet.. Rozložit na části. Pomocí jikanu*
Hein: *Rozhodne sa vstúpiť na záhradu. Zbadá Kaori a mierne vidí jej zmenu nálady. Nechápe to. Teda mohol by to nazvať, že cíti jej zaváhanie. No zahodí to za hlavu. Uvidí ich oboch tak stáť. Pomaličky s vesenou hlavou k ním prejde a stále pozerá do zeme. * "Zachovám si predsa aspoň niečo z tej.. mužnosti.. " *Pozrie Raitovi do očí.* Prepáč. Že som tak reagoval. *Následne pozrie na Kaori.* Prepáč.. že .. že ťa stále chcem len ochraňovať. *Odkašle si a potom len tak do vzduchu prenesie.* Smrť Shai neberiem stále najlepšie.. a keďže .. som nebol schopný ochrániť ani Daraka, matku a Shai.. nechcem stratiť aj to posledné, čo mám.. *Povie a následne sa odmlčí. Sklopí zrak zas k zemi. Cíti sa naozaj trápne, že to povedal práve teraz, že to nezvláda a hlavne preto, že tak vyletel.*
Kaori: *Poslouchá Raita, ale především poslouchá jeho hlas, slova jsou pro ni vedlejší a jejich váznam jí dochází vždy až o něco později. Ale v hlase cítí hořkost. Všímá si stále cigarety, ale předpokládá, že na Raitovo zdraví to vliv moc nemá, když je díky chakře zdravotnictví tak pokročilé. Kdyby to byl nějaký kamarád - kterých sice moc nemá, ale nevadí - pravděpodobně by si od něj tu cigaretu vzala a potáhla by si taky, i když to pravidelně nedělá, ale ví, že ve stresových situacích to člověka hrozně uvolní. Vlastně je to jen kvůli tomu, že při tom člověk hlouběji dýchá, což ona jako medik ví, ale je jí to jedno. Aspoň by ji něco donutilo zhluboka dýchat a nevypadala by jako rapl, co má záchvat.* Máš pravdu, jsem dospělá. Takže bych se taky mohla cítit ublíženě, že mě oba berete jako předmět k ochraně. Krom toho je tu Kaori, takže to s tou ochranou je trochu stereotyp, *řekne s pohledem upřeným do prázdna. Nechce tím Raita příliš naštvat, ale na jednu stranu ji to možná trochu uráží. Copak je tak slabá?* Asi to nebude potřeba. Vychladne. Teda myslím - je na tohle výbušnej, ale na mě je vpoho, *ujistí Raita. I když na chvilku ji napadne, co by se stalo, kdyby ta zamilovanost Heina přešla. Nebyl by schopný takhle vybouchnout i kvůli ní, ještě hůř si na ní vylít zlost? Chce si upřímně odpovědět sama sobě, jenže není schopná s jistotou říct, že ne.*
Raito: *Ani se na Kaori nepodíval když za nim přišla. Na megumi též nijak nereagoval když na něj mluvila. Přišlo mu ze je jediný komu to nikdo neřekl. Ano věděl ze to neřekli nikomu, jen pro něj to bylo celkem osobní ani nevěděl proč. No nikdy nebyl typ člověka co by se na někoho rozcilenim okrikoval nebo tak. Spíše byl ten co to v sobě dusil a vlastně mel spíše odtazite chování. Kaori nic neříkala a tak si potahnul z cigarety, vdechnouc do sebe kouř a při prvním projevu slov vydechoval.* Dělej si co chceš Kaori. Vlastně si dospělá. *Řekl vpodstate s určitým nezájmem v hlase. Avšak vážně. Heina přitom cítil před dveřmi, tedy chakru jeho bijuu a tak dále mlčel. No uvědomoval si, že to možná přehnal Ale zase si myslel ze to nebyla jeho chyba.* pokud si myslí že jsem řekl něco za co bych se měl omluvit. Nechť semnou bojuje. Pokud mě jen skrabne tak se mu marovinu omluvim. Klidně můžete jít oba a i megumi. *Pronesl ještě s jakousi hořkosti v hlase. Bylo vidět ze on nevidí důvod k omluve. No opět nastoupil v ticho.*
Hein: *Sedí ďalej pri strome a snaží sa ukludniť. Aj sa mu to darí. Vyčistiť myseľ. Je len tak opretý o ten strom. Ventiluje všetko zlé zo seba. Vie, že to len pod nátlakom zle pochopil.. nechce to riešiť. Radšej. Tak teraz len bude sedieť chvíľku a čakať. Ukľudniť sa. Bude to tak lepšie. Vybehol a nemal ani dôvod. Nezvládol to a nechal tam Kaori samu. Po chviľke sa zodvhihne a pomaličky prejde až pred dom, kde si sadne pred dvere a sedí. Nechce ešte ísť dnu. Vie, že to prehnal a je mu to blbé. Odfúkne si, keď sa tep jeho srdca spomalí na normálny. Aj celé napätie a adrenalín je preč.. Teraz už len sedí. A nad ničím nerozmýšľa. Obyčajná prázdna hlava.*
Kaori: *Odfoukne si vlasy z obličeje, když Hein uteče. Možná je slaboch, ale dokáže udržet klid, za což je teď ráda. Zprvu nezmatkuje a jen se zhluboka několikrát nadechne. Uvažuje, co pro ni bude lepší - neuchyluje se k ničemu. Jen v duchu možná i sprostě zanadává. Pak si popovídá sama se sebou i nahlas.* To je skvělý, tos vyšperkovala, Kaori, *zhodnotí svůj skvělý čin.* Tak to se podívám, co budeš dělat, *protne znovu prázdnou místnost svým hlasem. Jen doufá, že Hein bude mít dost rozumu, že nic neprovede. Jelikož jeho nenaštvala přímo ona, třeba vypění - a hlavně, u něj nemusí nic žehlit. Jenže kdyby za ním nešla, naštvat by se teprv mohl. Na druhou stranu s Raitem by to mohla vyřešit a hlavně teď kdyby šla za Heinem, moc by si nepřilepšila. Proto zamíří na zahradu. Ještě než se tam dostane, Megumi odejde stranou.* -Jsem jediná, kdo o tom oficiálně věděl, neříká se jí to snadno. Ale je dospělá, tak ji neomlouvám,- *řekne směrem k Raitovi, než odejde. Přecijen to on ji stvořil. Kaori pak přijde na zahradu a všimne si cigarety v jeho ruce - nekomentuje to, jen ji to trochu zarazí a mlčky ji sleduje. Sedne si na zem vedle křesla a opře se o stěnu domu. Pořád nic neříká, ale ona to ticho vnímá především jako takové omluvné. Prázdným pohledem sleduje místo, kde zmizel Hein, ale myšlenkami je u Raita.*
Raito: Hmm *Zamrčel jen a po jeho křiku si radši slova schoval jen pro Kuramu, který lehce zavrčel s jistým znatelným nezájmem o tuhle situaci. No celkem ho to rozbouřila, leč co už. Každopádně se rozhodl udělat to co již několik desítek let neudělal. Pomocí Rikitonu vytáhnul jakousi krabičku z pod postele ve vrchním patře, která následně proletěla oknem, bohužel zavřeným. Nevadí však. Následně se položila vedle Raita na stůl a ten z ní vybral cigaretu a zapalovač, kterým následně cigaretu zapálil a poté vdechl kouř do plic a následně vyfouknul. Koukal při tom na Megumi a lehce se mračil.*
Hein: Slabý?! Slabý na to aby som ju ochránil!? *Zareve na Raita. A to bola posledná kvapka. V ten moment ako sa zdvihne Raito, Hein vybehne von z domu . Smeruje si to rovnou čiarou domov. * Tak vraj slabý! Grr! *Zozvbiera sa v ňom asi toľko hnevu čo len môže mať. Táto poznámka sa ho až priveľmi dotkla. Nemá v pláne niečo viac preberať s niekym ako on. A hlavne keď je to osoba, čo by mala pár vecí poznať. Však je to Kage. Ale čož.. Ide len rýchlim krokom.. síce by mohol bežať alebo trieskať do niečoho alebo tak.. no nedeje sa. Keď je už mierne obďaleč, oprie sa o strom a tresne doň celou silou päsťou.. * Tak slabý.. *Sykne cez zuby a vybehnú mu slzy. Slabé stránky sú holt slabé stránky. Je mu jedno či pôjde Kaori za ním alebo nie. Ani sa nepozastavil pre uistenie. *
Kaori: Takhle jsem to nemyslela. Má budoucnost, ale vždyť víš. Prostě chceme plánovat, *snaží se situaci zachránit. Fakt to dost pokazila a je jí to líto, trochu ztrácí nervy a tak se jen podívá na Raita. Neví, co říct. Vždyť on má pravdu. Měla mu to říct. Jenže na jednu stranu...Kaori opravdu nikdy nevěděla jak. Má strašnou chuť se pokoušet o další záchranu, jenže by možná Raita měla nechat o samotě. Pak se tázavě podívá na Heina. naznačí ústy slova... "Co teď?" Ani si nevšimla Heinova zaváhání, když chtěl podvědomě zmínit Shai.* Ksakru, *zakleje pro sebe tiše, ale ne tak potichu, aby to Hein neslyšel. Podívá se jen na dveře, tupě zírá a neví, co udělat. Na zahradě si Megumi všimne Raita, nicméně jej jen po očku sleduje. Ještě aby se ona vmíchala do toho "sporu".*
Raito: Vztah bez naplánovane svatby, nemá budoucnost? *Otázal se ji nechápavě. Přece jen on s Kaori nemel nic v planu a i tak to šlo. No nějak to radši dal přešel. Zastavil se a zamracil se. Sledoval ty dva a přemýšlel. No když promluvil Hein jen na něj hodil pohled jako kdyby ho chtěl zabít na to však mluvil dal. Neskakal mu do toho, jen mu opět trosku zaskočilo.* pět let? Ty myslíš vážně Kaori?!? *Obrátil se na ni už trošku se vztekem, který však nebyl hrany.* jasně ochranis ji, čím? Vždyť jsi slabý. Dopadne to tsk ze mi umře další dítě že? *Obrátil se pak již na heina. Už to tak nějak nehrál.těch pět let ho celkem zarazilo, myslel si ze má tedy lepší vztah ze svou dcerou. No usklibnul se a následně už beze slova se vybral ven na zahradu, kde zavřel dveře a sedl si do křesla.*
Hein: *Nemo pozoruje prestrelku medzi dcérou a otcom. Nemá sa prečo do tohto miešať. Jediné čo by tak doplnil, je to, prečo mu o ich vzťahu Kaori nepovedala skôr. No zahryzne si radšej do jazyku. Ticho sedí a počúva. Radšej neotvorí ústa, ešte by to mohol zhoršiť. Až keď naňho niečo budú smerovať. Možno vtedy. Alebo keď sa bude treba zastať. Inak nie. Nechce to zhoršiť. Je pravda, že takéhoto Raita ešte nevidel, síce spolu často niesu, no nerozhodí ho to.* No.. Myslím, že Kaori to myslela tak, či ju povedieš k oltáru. Svedkov nám ani v podstate nie je treba. Nemusí to byť niečo veľké alebo tak.. a taktiež.. je to len otázka budúcnosti. Chceli sme len aby si o nás už konečne vedel. Aj keď viem, že to je dosť neskoro, ale cítili sme dnes nejakú tú správnu chvíľku ti to oznámiť. Možno sme to sformulovali trošku zle.. stres a tak.. Ale podstata tam je vlastne jasná. A.. Mhm.. Povedal by som, že na Kaori budem dávať pozor a tak všetko ako správny chlap a že sa nemusíš čoho báť, že sa jej nič nestane, no nebudem dávať znovu niekomu takéto slovo, keď potom nebudem môcť nič spraviť ako pri Sh... * Odmlčí sa. O Shai Kaori vlastne vôbec nevie. Nevie, že je mŕtva. Teda aspoň od Heina nie. Odkašle si.* No.. chcem tým povedať že sa budem snažiť. A .. ach.. nie som v tomto dobrý. *Poškriabe sa za ušami a len pozrie na Raita a Kaori.* Prosím nebuď na nás naštvaný. Vieš no.. Hm.. Požiadal som Kaori o ruku asi pred 5 rokmi. A.. moje city sa nemenia. Teda len silnejú. Neviem či chápeš čo chcem povedať.. eh.. Mám pocit že to len zhoršujem. *Odmlčí sa. Utiahne sa kúsok na tom kraji pohovky a len ich ďalej pozoruje. Radšej.*
Kaori: *Zatímco sedí v obýváku a Kaori vybalí na Raita tuhle věc, všimne si, že se mu to příliš nelíbí. Docela se jí ulevilo, když to řekla a teď to vypadá, že začne být znovu nervózní. Ale nechce ztratit trpělivost a začít se tu o něčem hádat. Zhluboka se nadechne a pokusí se o úsměv, ale pak ji napadne, jestli to nemůže vypadat provokativně. Raději se usmívat přestane a vymění si s Heinem nejistý pohled. Samozřejmě, že Raitovi věří, ale o tomhle příliš navázat konverzaci neumí, možná je to i tím, že se před ní rodiče k sobě příliš neměli. Prostě se před ní chovali jako ukázkoví rodiče.* Jo, já vím... *odpoví taťkovi. Vlastně ani svatbu zatím neplánují, spíš nevěděla, jak to taťkovi říct. Jen mu chtěla naznačit, že jsou zasnoubení.* Víš...svatba není zatím v plánu, jen s tím počítáme. Kdybysme nepočítali, nemělo by to...ehm, budoucnost, *pokusí se vysvětlit. Dost ji Raitova reakce překvapila, načež se ještě zeptá, zda je to normální. Kaori jen doufá, že i Hein zůstane klidný.* Pravda je, že zasnoubení jsme, o čemž jsem ti měla říct dřív. Jenže já třeba měla vždycky pocit, že tě tyhle věcí nebaví a máme lepší témata na debatu, takžeee... *neví, co dál říct. Nejspíš by byla schopná říct, že takové debaty jí připadají trapné a špatně se jí tyhle věci říkají, ale zarazí se uprostřed věty. I tak to měla říct. Možná je to tím, že je stále dětinská, vždyť přeci za vztahy není nutno se stydět a už vůbec nejsou trapné. Jenže Hein je v tomhle ohledu také dost nesmělý.*
Raito: *Postaví se ze židle, přičemž si udělá vodu do sklenky, kterou vytáhne ze skříně. Ano, když je umyté nádobí musí se přece hned zašpinit ne? No následně začal pít, přičemž se přesouval postupně za nimi do obýváku, když mu to Kaori oznámila a přičemž jak polykal vodu tak mu zaskočilo. Celkem se rozkašlal. Bylo to no nečekané, spíše překvapení jako když chcete psa a dostanete koně. Protože o jejich vztahu vůbec netušil, věděl jen že se znají a to od Heina, z dřívější doby. No vyrukovat na něj hned se svatbou bylo celkem dost velké překvapení a bylo potřeba ho vstřebat. No po chvíli se mu hrdlo uvolnilo a on přestal kašlat a v podstatě to nenápadně rozdýchával. Přece jen dcera o které si myslí že nikoho nemá tak na něj vyrukuje ze svatbou. Ještě jediné dítě z pěti, které přežilo dá se říci tolik let a dostalo se až do takovéto fáze života. Vpodstatě pro něj Kaori byla něco jako poklad, nejcennější co měl, nějaké poklady pfff... Přece jen když vám z pěti dětí přežije jedno doufáte že sním budete mít natolik dobrý vztah aby vám o všem řeklo, leč co už. Bola pro něj něco dá se říci i svatého? No kdo ví. Každopádně když mu uhnul Hein s jeho otázkou přešel do obýváku a procházel se u skříně naproti sedačce.* Hmmm, poměrně nečekané. * Pronesl, přičemž v hlase začal působit celkem nepříjemně. Jeho okolní dá se říci aura se též změnila spíše na takovou chladnou temnou. No ještě to neměl rozmyšlené, ale vpodstatě tušil co má dělat. Ale proč si z toho neudělat aspoň trošku zábavu a vrátit jím to. No je dost možné že ani KAori ho takto nezažila, přece jen nijak často nahněvaný nebyl a už vůbec před ní neměnil i své celkové působení. O změně pohledu dost možná věděla že umí, no co se v mládí naučíš ve stáří použiješ jakbysmet. Teda nějak tak asi.* hmmm takto najednou vyrukovat s něčím tak obrovským. To je normální? *Zeptal se otázkou, však hlasově otázku nenaznačil, spíše mluvil chladně.* Svědek? víš jak to chodí? kdo tě místo otce povede k oltáři? *Pokračoval dále chladně a celkem možná i naštvaně. No byl i zvědav na reakce.*
Hein: *Pouseje sa na Raita. * Ja viem. Nechám si ju akomna pamiatku, čo si pre mňa spravil. Aké informácie mimto poskytlo. A týmto vlastne odpovedám aj tebe Kaori. *Zasmeje sa ale následne si uvedomí pred čím stojí. Ťažko preglgne a postaví sa. Pozrie na Raita.* Ovšem.. ak by ste mi dovolili si zobrať Kaori za ženu.. Rád by som vás teda.. Požiadal o jej ruku. *Povie a odmlčí sa. Prejde radšej za Kaori do obývačky. Zetsubou ešte chvíľku potrvá než ovládne. Ale do svadby určite áno. Kocku stále drží v ruke. Sadne si na gauč. Na kraj. *
Kaori: *Pomalu mezitím dojde ke dveřím, naznačí jim, jestli třeba nechtějí jít s ní a pak jen poslouchá Raita.* Tati? *rozesměje se. Tím úplně odboural její nervozitu.* To, co se ti snažím naznačit je to, že s Heinem nejsme tak úplně kamarádi, jak jsi pochopil, *hodí po Heinvi kradmý pohled a vstoupí do obýváku.* Víš, vlastně jsme něco jako zasnoubený, samozřejmě když dovolíš, *řekne Raitovi.* Ale možná by se fakt hodilo, kdybys ovládnul to Zetsubou, *zašklebí se na Heina. Svatbu by nejspíš chtěla bez nevolností, bylo by to jako pohodlnější. Zatím ale stále neví, že v kostce byly informace o tom Kekkei Genkai - to je důvod, proč Raitovi zatím ještě nepoděkovala.*
Raito: No přece nukrninove by nebyli rádi kdyby jim na svatbu mel dojít kage, ještě jako svědek. *No nijak netušil ze to nechápe. Přece jen nevěděl vůbec na co naráží nebo něco málo o jejich vztahu.. Tudíž jim mohl připadat jako tupec.* prekonavam, no stejně bych jídlo musel dělat sobě takže když se ho udělá trosku víc, nikomu to neublíží *Zareaguje na slova ohledně jídla a kouká chvíli na heina.* ta kostka je už bezcenna, můžeš ji zahodit už nic neumí. *Pousmál se. Bylo totiž zajímavé ze si stim hraje. No nic si z toho nevycital- z jeho pohybu.*
Hein: *Pousmeje sa nad ich rozhovorom. * "Intenshi?" "Hm?" "Musí byť krásne mať rodinu.. teda.. no.. takéto niečo. Rozprávať sa s niekým takto.. vedieť, že ťa doma niekto čaká a že ti niekto s láskou navarí a taaak." "Musí no.. " " Tiež by som to chcel.. " *Pousmeje sa zase a len si tou kockou kotúľa po stole a prevracia si ju medzi prstami. Pozerá sa raz na Raita a raz na Kaori. No jeho pohľad na Kaori je úplne iný. Zapozerá sa na ňu a s takým úsmevom sa jej pozerá zozadu na vlasy. Sedí trošku tak, že jej vidí aj kúsok tváre a krku. Ako rád by k nej teraz pristúpil, pobozkal ju na krk a jemne jej ho uhryzol. Ako rád by pri nej ostal vlastne dlhšie ako len pár minút.. Hodiny.. dve.. tri. Navždy. Presne to by chcel. Kľudne ostať v jej náručí navždy. Ale tak.. časom to hádam pôjde, keď už vie ako na Zetsubou no nie? *
Kaori: Náhodou bys měl být! Nebo si pořídíš sekretářku a budeš taková ta legenda vesnice, co se čas od času někde objeví. A děti tě budou žrát a budou si k tobě chodit pro podpis. Chápeš, celebrita, *zasměje se.* Cože? Nukenninové? Co mají se zasnoubením společného? *zptá se Raita. Netuší, jestli tu otázku pochopil nebo ne. Jestli ne, doufá, že teď mu to už trochu vysvětlila. Raito pak zvedne talíř a přesune ho k umyvadlu, Kaori nádobí dál myje. Ani jí to nevadí, talíře jsou umyté hned a příbor také dlouho netrvá umýt. Zaslechne, že zaskočila i Heina - nebo prostě zakašlal ve špatnou chvíli, třeba mu jen zaskočilo.* Někdy se překonáváš tati. Jako kdo by řekl, že Kage vaří svý dceři oběd, že jo. *Vezme mezitím utěrku a nádobí do sucha utře, načež jej i uklidí na své místo.* Párty? No nevím, já moc párty nevymetávám, *řekne s úsměvem. Přemýšlí, jestli by nebylo lepší si sednout třeba někam jinam než do kuchyně, ale tak to je vcelku drobnost.*
Raito: *Lehce se začal smát, načež dojedl sousto.* To jsem teda pěkný reprezentant vesnice. *Zasmál se, přičemž pomalu dojedl.* Nechaj to být Kaori umyju to. *Pronesl, přičemž pomalu dojídal.* Svědek? No myslím že Nukenninové by si to moc nepřáli. *Odpověděl, na její poznámku ohledně toho kdo by nechtěl mít za svědka Kageho, přičemž v podstatě na otázku neodpověděl. Poté pomocí Rikitonu, zvedl talíř i s příborem do vzduchu a přesunul ho k umyvadlu. Čekal zda Kaori nádobí sebere a bued ho dále umývat, nebo to nechá na něm. Přece jen bylo toho nádobí více a on by si vlastně ruky nenamočil.* Co máte v plánu? Nějaká párty? *Optal se ze šibalským úsměvem a jiskrou v očích. No dělal si spíše srandu, ale tak kdo ví.*
Hein: *Pomaličky je. Je pravda, že to ovladanie vplyvania chakry na okolie chvíľku potrvá. Ale nie dlho. Dúfa. Preto by to malo byť lepšie no časom. Potichu je svoju porciu. Na Raita len pozrie a usmeje sa.* Kage ma oveľa dôležitejšiu funkciu. Predsa len to je hlava dediny a reprezentant. Robí oveľa viac než papierovanie. Napríklad posiela svojich informátorov na misie a tak.* Zasmeje sa. Doje svoju porciu tesne vtedy, keď sa ho to Kaori opýta. Zabehme mu a rozkašle sa. Pozrie na Kaori prekvapene a odnesie tanier ku nej. Podá jej ho.* Ďakujem za jedlo. *Poznamená a sadne si naspäť na svoje miesto. Zaskočila aj jeho, síce je pravda, že si ju chce zobrať za ženu. No aj tak. A tiež je pravda, že už sú dospelí. No do tohto rozhovoru nechce skákať, kým nebude vyzvaný alebo nebude potreba. *
Kaori: *Chápe Raita s tím papírováním. Dál jí a není jí stále úplně dobře, neboť přestože Hein znalosti o Zetsubou má, ještě pořád na ni jeho chakra působí.* Myslím, že o to nejde. Třeba na rozdávání misí by to stačilo, ale pochybuju, že by sekretářka vesnice byla schopná uzavírat větší dohody, *řekne to víceméně jako holka krutě - a zní to až tak, jakoby podceňovala ženy. Jenže pod pojmem sekretářka si představí slabou a hloupou ženu, co nosí kafe a podepisuje papíry za šéfa. Bezmozkou.* Ale můžeš to zkusit navrhnout, *řekne pak s úsměvem. Tuší, že kdyby Raito chtěl, už dávno takovou přihlouplou sekretářku jmenuje. Takže to asi nebude tak horké. Dojí své jídlo a sklidí talíř, aby ho šla umýt.* Tak mě napadlo, *začne, zatímco stojí k otci zády, protože je u dřezu.* ...jestli bys třeba nechtěl jít za svědka. Je ještě trochu brzo, nooo. Ale kdo by nechtěl Kageho jako svědka? *zeptá se s úsměvem, trochu nervózně přešlápne a pustí vodu na talíř. Začne jej mýt. S Heinem jsou vlastně zasnoubení, takže není od věci mluvit o svatbě.*
Raito: Ale já to zvládám, jen mě to absolutně nebaví. Nějaké kusy papíru. *Zareagoval na Kaori ohledně toho, že se stím nejdříve musí vypořádat sám. No na Heinovo poděkování jen přikývne. Nemá k tomu co dalšího říci. No pomale ujídá, než se na chvíli zastaví.* Vpodstatě by stačilo si najmout jen někoho jako sekretářku vesnice, co se bude starat o papírování a Kage by nebyl ani potřeba. *Pronesl tak nějak svou myšlenku. Věděl, že byla milná, protože KAge znázorňoval i něco víc. No byl zvědav zda to odsouhlasí nebo budou mít ještě nějaké připomínky. U Kaori by to i čekal, ale kdo ví, třeba je zabraná do jídla.*
Hein: *Nekomentuje to. Len pozoruje Raita a kocku. Keď ju po ňom hodí, automaticky sa jej dotkne a tým aktivuje kód a to čo tam Raito vložil sa v okamihu presunie do Heinovej pamätá. Komplet všetko o Zetsubou. Hein len tak z ničoho nič naberie plno nových poznatkov o Zetsubou, technikách a ako celé Zetsubou vlastne ovládať. Je to preňho fascinujúce a s udivom sa pozrie na Raita. Presne vie, čo znamená toto všetko čo práve dostal do hlavy. Postaví sa a bez slova prejde k Raitovi. Chvíľu naňho pozerá, no chlap či nechlap, do očí sa mu vtisknú slzy. Pozrie ešte na kocku a potom na Raita. * Ďakujem.. *Pošepne. Poklipla ešte pár krát očami a prejde ku Kaori. Sadne vedľa nej a spokojne sa na ňu pozrie. Kocku medzi tým prehadzuje pomedzi prsty.* Hm.. oke teda.. *Povie na ich narážky s jedlom a naberie si aj on.*
Kaori: *Poslouchá Heina a trochu ji to štve. Nechce, aby kvůli ní takhle hladověl. Je to od něj sice hezké, ale možná i trochu neupřímné. Jestli spolu mají někdy žít, byla by ráda, kdyby tohle omezil. Uvidí, možná mu to časem i řekne. Nechce, aby žili jeden na úkor druhého. Dál však jí a po chvíli se podívá na otce. Sleduje kostku, kterou vytvořil.* Uhmmm...co je to? *zeptá se opatrně, doufajíc, že to není něco, co by měla dávno znát a že se neztrapní. Ale je tu jen on a Hein, takže by to tak hrozné být nemuselo.* Dobře. Často se ti stává, že ti uteče vlk? *zeptá se s mírným úsměvem. Megumi je u ní co nejčastěji. Ale ona byla vytvořena přímo za tím účelem.* Nooo, to bych mohla. Ale nejdřív si musíš sám sobě dokázat, že to zvládneš sám! *řekne mu to schválně. Ví, že na to Raito má.* Není to trochu nuda? *pro ni by to bylo jako pomáhání lidem, ale není si jistá, jestli Raito není spíš na plnění misí a uplatňování své síly. Byl vůbec za poslední dobu na misi? Na jednu stranu, co by bylo tak důležitého, aby to donutilo jít Kageho na misi? Hodí kradmý pohled na Heina.* Je pravda, že nám Zetsubou trochu komplikuje život, ale nemusíš kvůli tomu trpět hlady.
Raito: Netuším kde může být no stačí až zítra kdyztak. *Odpověděl Kaori, načež se opět zamracil. * neptal jsem se zdá ho pocitujes. *Zareagoval. Neměl rád takovéto výmluvy ale tak co už no. Hold poznal lež a obkliky nemel rad. Proto si gugenem vytvořil v ruce kostku nad kterou následně udělal několik pečeti pro techniku Kōkei-sha. Následně se na ni vyril jakýsi kód. Právě do ni započetím informace ohledně technik a veškerého umění Zetsubou a dovednosti co uměl. Jednoduché jak něco někoho naučit.* chytej a pod jist. *Pronesl než kostku celkem silně hodil po heinovi. Na to se usadil ke stolu a nandal si na talíř.* v práci. No papírování je nuda, někdy by jsi mi mohla přijít pomocí. *Lehce se pousmál a začal se věnovat jídlu.*
Hein: *Len sa pousmeje. * " Zaujímavé, že to vie. Čo už. " Hm.. pravda je, že nechcem aby bolo Kaori pri mne zle aj pri jedení. A aj keď som nejedol už asi deň, hlad nepociťujem. Toľko k tomu. *Povie s menším úškrnom. Raita nevidí prví krát. A taktiež je to stále jeho šéfik. Ďalej sedí na pohovke. Sústredi sa ešte chvíľku na nich, no po chvíli zavrie oči a presunie sa k Intenshimu. S rukamj vo vrecku okolo neho prejde. S Bijuu sú namseba predsa zvyknutí aj keď odlúčenie od brata stále neznáša pozitívne. * "Ja viem.. aj mns chýbajú. Ale čo mám robiť? Pokúsim sa opýtať Raita.. alebo nájsť spôsob aby bol pri nás aspoň on.. Keď už.. som ja bez rodiny, tebe ju nemôžem odoprieť. Posnažím sa. " *Usmeje sa a prejde k Intenshimu bližšie. Rukou mu prejde medzi jeho dlhými ušami na hlave a pohladí ho. Sadne si na zem. Stačí momentálne menšia veta na Heina a od bijuu ho to vytrhne. Nechce veľmi počúvať ich osobný rozhovor. *
Kaori: *Trochu ji rozhodí, že Hein ji takhle popostrčí, protože myslela, že to zkusí Raitovi naznačit až během normální konverzace a ne že to na něj vybalí. Ale co, možná popostrčit potřebuje. Jenže když Raito zavrčí na Heina cosi o lhaní, trochu sebou cukne. Pokrčí nad tím rameny. Tuší, že Hein nejedl, ale najíst se přeci může, i kdyby si jídlo vzal on. Nebo kdyby ona jedla v obýváku, když by na to došlo. Pak si vezme jídlo a Raitovi poděkuje.* Jasný, kde tak zhruba bude? *odvětí Raitovi a pak si vezme do úst sousto. Nebude to problém, jen doufá, že to tu třeba nějak s Heinem nevyhrotí, zatímco bude vlka hledat.* Jak jde práce? *zeptá se mezitím, dál jí.*
Kaori: *Trochu ji rozhod
Raito: *Nadzvedl pokličku a privonel. No na kaoriine slova nějak nereagoval.* Myslím ze bys měl vědět, že lhát se nemá *Zavrcel lehce nevrle a svůj výraz změnil na celkem chladný, i jeho pohled oči se změnil na studený. Někdy toto prováděl i nevedonky no co už. Ale lhaní nemá rád.* netřeba pomocí Kaori. Už je hotové. *Odpověděl ji tedy přičemž se zády opřel o linku. Rikitonem zatím přesunul talíře ze skřínky na stůl a následně i destičku na které přistál hrnec.* Kaori, potom jestli tě můžu poprosit, našla bys Shizua a dovedla ho? Nespěchá to však *Vzpomněl si na vlka který stále pobyhal venku, přičemž by mohl již být též ve vesnici.*
Hein: *Nenápadne sťuchne do Kaori a pozrie na ňu. Naznačuje jej aby sa vymáčkla. Pozvanie na jedlo odmietne. Vie, že Kaori pri ňom dobre nie je.* Eh ďakujem nenudem.. jedol som už. Môžem počkať v obývačke kým sa najete? Myslím, že Kaori chce niečo povedať. * Odkašle si a ostane teda tam. Už tu raz sedel. Preto sa len tak posadi na gauč a prezera si to tam. Kaori samozrejme o jedle klamal. Nejedol asi už deň. Čo už. No zas chce, aby sa ona mohla trochu uvoľniť a nebolo jej tak nevoľno. Preto sa aj chce vzdialiť. Jedenie pre ňu a celkovo viac vecí bude pre ňu jednoduchších.*
Kaori: *Trochu uhne pohledem, když jí dojde, že bude muset vysvětlovat. Pozdychne si, ale co nejvíc pro sebe, nejradši by byla, kdyby to z té situace třeba vyplynulo.* Nooo, jak myslí. Já aby ses neurazil, že třeba takhle nikoho neznáš, že...já jen, přišlo mi to lepší, sem Heina přivést, *vysvětlí.* Jako byla i nebyla vevnitř. Ale tak po několika letech jsem ji sem pustila a nic se nestalo, *potvrdí. Nebude lhát. Však už se prokecla, tak co.* Jestli jsi něco vařil, tak si určitě dáme, ne? *podívá se na Heina.* Jedl jsi vůbec dneska? *zeptá se Heina. Uvažuje, jestli by za ním neměla občas skočit třeba s jídlem.* Jen...já si dám trošku, *doplní nakonec. Nedá se říct, že by se jí v přítomnosti Zetsubou jedlo dobře.* Vlastně jsem se ti o Heinovi nejspíš i zmiňovala, když jsme mluvili o Zetsubou, *dodá, zatímco dojde ke stolu, kam zavede i Heina.* Chceš pomoct? *zeptá se Raita.*
Raito: *Podíval se na Kaori a následně na Heina kterého sjel pohledem.* Umm nepotřebuji znát tvé kamarády, vždyť jsi dospělá. *Pronesl jen, brajic heina jen jako obyčejného kamaráda. Přece jen nijak si moc nrivrdomoval ze jeho malá holčička už je velká a bude hledat může. Podal však Heinovi ruku a silné ji stiskl a potrasl sní, načež ji pusti. Vtom mu však něco došlo.* Megumi byla uvnitř? *Lehce se zamracil, no nějak rychle to přešel a vydal se do kuchyně. Bude jídlo chceš? Tedy chcete? *Opravil se nějak byl ještě trošku z toho "přemýšlení"*
Hein: *Nesmelo pokračuje dnu. Len ticho počúva. Kivne na Raita a usmeje sa. Natiahne rruku na pozdrav, aj keď sa poznaju. Ale to snáď nevadí. Snaží sa byť pokojný a slušný. V celku mu to ide. No nevie akú formu reči by mal zvoliť. Formálnu ? Radšej. Ale je ticho no. Len čaká akú reakciu bude mať Raito. Nemá čo veľmi komentovať. *
Kaori: Hm, tak to je možný, *odpoví Heinovi.* Ale tak je lepší to oznámit, ne? Než vtrhnout domů, *zašeptá s úsměvem a popošťouchne Heina trochu dopředu.* Určitě teda zná i tvoje jméno a...i tak tě asi představím, že... *dodá potom a na okamžik se o něj opře. Ale pak si uvědomí podle taťkova hlasu, že ho nejspíš vzbudila. Tedy aspoň se jí to zdá z jeho obličeje. Podívá se na Raitovy tepláky a pokrčí rameny. Teď jsou si s Heinem kvit. I když zrovna Raito to měl šanci ovlivnit trochu míň.* Megumi? *rozesměje se. Původně si totiž myslí, že si spletl Heinův hlas s Meguminým. Chvíli jí trvá, než jí sepne, že možná naráží na to, že tu s ní vlčice byla v noci. Ale nezdá se, že by to Raito řešil.* Já vím, gomenne, nic tu nerozbila, *uhne pohledem. Pak si uvědomí, že by je tedy mohla už představit.* Ehm...tati? Tohle je Hein...Matsuoka...pozvala jsem ho domů, *usměje se a podrbe se na krku, čímž neúmyslně dává najevo svou rozpačitost, nejistotu.* Heine, můj taťka, *představí pak Raita.* Raito Nero, *pokračuje. Sleduje teď spíš Raitův obličej, snažíc se z něj něco vyčíst. Jenže Raito bývá někdy tajemný, až je to děsivé. Někdy má naopak nálady, kdy ji podporuje v její dětinskosti tím, že se chová podobně. Zkrátka nikdy se nedá odhadnout.*
Raito: *Ležel stále na sedačce jen v teplakach. No nijak nečekal návštěvu a tusil ze kari i kaori si již dávno zvykly na to jak chodí doms a občas po venku. Skoro však u přemýšlení usnul, takže Kaorin hlas ho probral z takového polospanku.* jsem doma *Ozval se trošku rozespale než si však uvědomil ze ho zdrávo mužský hlas ještě stihl promluvit* vis ze Megumi dovnitř nesmí *Napomenul opět dívku. No pak si uvědomil ze slyší mužský hlas a tak si promnul oči a následně se postavil a chtěl se jít podívat koho to dovedla. No uviděl Heina a Kaori. Trošku ho to vyvedlo z míry no jen lehce zvedl jedné obočí a nijak jinak to na sobě nedal znát.* zdravím *Zareagoval tedy opožděně na pozdravy.*
Hein: Vieš, že tvoj otec o mne vie? Pozná Zetsubou. Sám je vlastník.. vie, že som tu... Taktiež Bijuu.. *Zamumlá jej a pokračuje teda za Kaori. Nerobí si z toho až takú veľkú hlavu ako by mal. Už je kľudnejší po tom, čo povie Kaori. Veď.. predsa to nemôže byť až tak hrozné no nie? Pokračuje teda dnu a ako Kaori dopovie, preglgne a pozdraví. * Dobrý deň.. *Predsa len nevie kto všetko je doma. A tak. Snaží sa byť slušný.. tak, ako ho to dávnejšie naučila Kari. Drží sa pri Kaori.*
Kaori: *Pokračuje v chůzi.* Bude to v pohodě, *uklidňuje tím sebe i Heina. Není si tím však jista. Raito je nákladový, kdoví, jakou náladu má teď. Je možné, že by odmítl Heina v kraťasech a tílku kvůli nedostatečné důležitosti. Ale taky se může stát, že jo vyhodí třebas i v obleku, protože má pocit, že mu tím chlapec podlézá. Právě v tu chvíli ji Hein zastaví. Kaori skousne ret, uvažujíc.* Hele, nechme to být. Já sama netuším, jak je to pro něj lepší. Ale buď přirozenější. To klapne. *Usměje se. Ani netuší, zda by jako správně neměl Hein jít za jejím otcem hned po tom zasnoubení. Ale to je teď jedno. Nebudou mu to oznamovat, Kaori chce vidět Raitovy reakce a na tom můžou stavět. Udělá pár kroků vpřed, aby Heina ujistila a pobídla. Pak už jej nesleduje a dojde k jejich domu.* Tatiii? Máme návštěvu! *začne trochu rozpačitě, když otevře dveře.* Jsi doma?
Raito: *Udělal pár posledních věci než hodil posledních par hrnců na sporák, které se teď budou vařit. Poté se přesunul do obýváku, kde se hodil na gauč a zavřel oči. Ruku si dal za hlavu jako podperu a přemýšlel. Mel toho v hlavě celkem dost a to i přes to ze si své myšlenky a věci ukládal do jakoby složek aby to nezapomněl. No ani tato pomoc shintonu někdy nepomahala. Přece jen ten mu nepomůže zlepšit vesnici a podobně.*
Hein: Deti? *Zamumlá si a pozrie prekvapene na Kaori. * "Ona chce deti? Ale Zetsubou.. ak zdedí.. " *Nechá sa ťahať až k ním do domu. Už tu síce bol, Raita pozná však je to jeho šéfik. Rešpekt pred ním má a pamätá si ich prvé stretnutie. Odmvtedy o dosť zosilnel a zmenil sa. Aj povahou aj postavou. Trošku má z tohto stretnutia stres. Predsa len stres. Zastaví sa a donúti tak stáť Kaori. Otočí si ju k sebe a potom si uvedomi ako je vlastne oblečený. * Prečo si mi nepovedala že sa mám. . no.. Obliecť nejako.. Slušne? K sakru. Veď on ma rozpoli a hodi na zahradu ako Megumi na jedlo. *Zamysli sa..* To by ale hádam vlastne neurobil. Ale aj tak! Kaori! Vyzerám ako pako.. Gosh. *Zavrčí na ňu a zacvaká zubami. Čaká, čo bude ďalej.*
Kaori: *Přejede Heina pohledem. Sice to není oděv, který by si člověk vzal na oběd respektive prostě na pokec k normálnímu Kamekagemu, ale Raito snad nebude mít moc velké požadavky. Aspoň je vidět, že Hein je silný. Dojde jí, že Megumi nechala doma, ale vlčice spí po probděné noci u Kaori. Právě proto, že dívka přemýšlela o dovedení Heina k nim domů, byla celkem neklidná. Megumi zrovna byla u ní v pokoji, což sice často nedělá, ale podařilo se jim to nějak ututlat. Většinou spíš Meg na zahradě. Kaori se nechá chytit kolem pasu a sama položí Heinovi ruce na ramena, ale kvůli Zetsubou je stále trochu odtažitá. Nechce se nechat Zetsubou odradit, ale nemůže si pomoct, svým způsobem z toho má trochu strach.* Sice tě zná, ale neví o nás...vůbec, *vyplazí na chlapce jazyk, chytí Heina za ruku a táhne jej ke dveřím.* Jo, to bys měl. Protože ti tu za chvilku odpadnu, *poznamená. Dá se říct, že si na to trochu zvykla. V jeho přítomnosti je to trochu jako když máte virózu. Trochu jí to vytváří imunitu, když je jí pak zle doopravdy, trochu to její tělo oslabuje. Není si sama jistá, co víc. Pak Heina na okamžik pustí, má pocit, že jí tělesný kontakt rozhodně nepomáhá.* To bys měl, nejen kvůli mně. Ale měl bys myslet do budoucna! Děti bez ovládnutí Zetsubou mít nebudem! Nebudem je týrat! *zasměje se. Blíží se k domu. Kaori zahlédne Megumi spící na zahradě. Není těžké si vlčice všimnout.*
Raito: *Po pár takovýchto cviků i na jedné ruce se postavil zpátky na nohy a protáhnul se. Následně se vydal dovnitř domu nahoru po schodech rovnou do koupelny, tedy samozřejmě to vzal přes ložnici, kde si vzal čisté kalhoty. Když byl v koupelně zesleknul se a poté si dal teplou, příjemnou sprchu. Když se umyl a vysušil do ručníku oblékl si kalhoty a špinavé hodil do špíny kam patří. Sešel dolů po schodech opět do kuchyně a začal tam cosi vytvářet na jídlo. No tusil ze nejspíše nebude jist sám, protože věděl ze kaori není na žádné misi nebo mimo vesnici, nejspíš by to věděl i kdyby nebyl kage, ale co už. Kolem něj přísady jen polrtovsli a co nedělal rukama dělal pomocí rikitonu.*
Hein: *Zasmeje sa. Keď zbadá jej reakciu, len sa uškrnie. Prejde bez slova k skrini a už si na seba oblieka veci. Teda dáva si čierne kraťasi a biele tielko s veľkým výkrojom po bokoch. Odhaľuje to tak dosť jeho telo. Pozrie na ňu. Keď je tak opretá, to využije a príde k nej. Pritlačí ju trošku viac a rukou jej prejde od kolena, cez stehno a chytí ju za pás. Nežne ju pobozká a odbehne si zas sadnúť na posteľ.* Hm.. Raito ma síce už pozná.. ale.. Mám na výber žena moja? *Usmeje sa na ňu a vyplazí jazyk. Prehrabne si svoje biele vlásky a pozrie sa na ňu.* Gosh.. musím niečo s tým Zetsubou spraviť.. lebo ma to privedie do hrobu.. *To povie len tak ako keby pre seba ale ona to určite počuje. Je pripravený odísť teda ku nim.*
Kaori: *Nikdo jí neodpoví a tak neví, jestli jít Heina po bytě hledat nebo ne.* Jsi doma? *zavolá do ticha, načež má pocit, že narušila příliš moc tu atmosféru. Nakloní hlavu. Mohla by tu na Heina počkat. Odebere se tedy do jeho pokoje, ani se kolem sebe moc nerozhlíží. Nejdřív se podívá, jestli třeba nespí a pak by mohla teoreticky počkat v obýváku. Zatím jí ale špatně není, navíc by tak nejspíš poznala, že je Hein doma. Když však vejde do jeho pokoje, docela se lekne, protože ho tam nečekala. V první chvíli si ani nevšimne, že je tam tak...dá se říci na lehko. Teprve když si to uvědomí, trochu uhne pohledem. Naprosto si rozumí, ale v tomhle si Kaori není tak úplně jistá, protože je rozděluje Zetsubou a tak si na ten pohled příliš nezvykla. Nakonec se usměje.* Ahoj! *zdůrazní, že přišla. Zdá se, že Hein ji tu čekal.* Dostala jsem nápad! Mohl bys jít k nám domů, představila bych tě taťkovi! *vyhrkne směrem k Heinovi. Neví, kdy se Raito vrátí, takže ho tam nechce nechat čekat samotného, ještě by mezitím někam zase odešel a oni by se minuli.* Ale v takovym případě by ses musel oblíknout, *opře se o stěnu a zkříží ruce na hrudi, usmívá se. Na ruce nosí stále prstýnek od Heina, ale o jeho původu se s Raitem nijak nebavila. Jenže už ji celkem štve, že Raito o Heinovi nic není. Na druhou stranu se jejich setkání trochu bojí. No uvidí se.*
Raito: Aaach*Vyšlo mu z úst a opřel se zády do židle.* už mě to nebavi *Pronesl načež se podíval na stos papíru co již udělal a na pár papíru co zbylo. To už mohl nechat na další den.* seru na to jdu domů *Pronesl jen načež se zvedl ze židle a vydal se ke dveřím. Po cestě mu na hlavě přistál klubouk a též se mu návlekl kabát co nosil diky rikitonu. Poté se vydal ven. Šel několika ulicemi, kde bylo několik stánku. U par znich sw zastavil aby koupil par věci. Přece jen byl čas oběda a on ode dne předtím nejedl. Pí chvíli se však dostal domu. Když vešel dovnitř povzdechl si. Podle ticha a zámků doma nikdo nebyl. No hodil věci na stůl do kuchyně a následně se vydal ven na zahradu kde se začal protahovat a pomalé začínal zapojovat svalstvo do zátěže. Před tím si však přehodil pomocí gugrnu a jikanu oblečení aby byl jen v kratasich. Odhalil tak svou kůži a své tetování na hrudi a zádech. Postupně se dal do stojky a začal dělat jako kdyby kliky.*
Hein: *Strhne sa z premýšľania, keď započuje otvaranie dverí. Zatvorí oči a predstaví si ako prichádzala mama z práce. Ako Shai a Derek vchádzali za ňou. No z toho ho vyruší hlas Kaori.* "Kaori.." *Pošepne si a usmeje sa. Uvedomí si, že teraz je jeho zmysel života ona. A všetko čo kedy chcel. Spokojne si ďalej leží v posteli -polonahý, vlastne má len boxerky -a čaká, kým jeho žena príde až za ním. Ostáva ticho a len s úsmevom pozerá do dverí izby. Aby mal lepší výhľad, dá sa na bok, podoprie sa rukou. Jednu nohu nechá pod sebou pokrčenú a druhú pokrčí ale tak proste do hora je. Nie na posteli. Hlavu má mierne naklonenu na bok. Taká erotická póza s jeho sexy telom. Čaká, kým príde. Vie, že príde. *
Kaori: *Už dlouho přemýšlí, že by Raitovi představila Heina. Nikdy nechtěla přehnané halo kolem rodičů a kluků - i když je pravda, že v úplně dětských letech - kdo by to také řešil. Ale s Heinem to už dá se říct táhnou celkem dlouho. Pravděpodobně by se už i vzali, kdyby mezi nimi nebylo Zetsubou. Ale i tak se Kaori žene k domu Heina, načež si otevře klíčem, který jí Hein dal. Ona jemu ten svůj nedávala, protože by asi úplně nebylo vhodné, kdyby Hein vešel do jejich domu a potkal Raita nebo Kari - a pak by asi i dostala sprda. Prostě to není její dům a nemá oprávnění někomu dávat klíč. Jakmile otevře dveře, dojde jí, že tu Hein bude - protože nebylo zamčeno na víc západů.* Ahoj! *řekne tak, aby chlapce příliš nepřekvapila svým vstupem. Je odpoledne, takže by neměl spát. Přemýšlela, že by jej vzala domů na oběd, ale jaksi neměla moc času na to, aby něco vařila, Kari není doma a nechtěla moc otravovat Raita. Jistě má svých povinností dost. Ještě aby postpubertální dceři vařil oběd.*
-.-: ---
Nagisa: Aha.. *Potichu počúva a nič nehovorí. Nemá čo. Neprejavuje veľmi pocity. Nemá aké.* Hm.. *Čaká a vlastne za ňou bez slova ide. Náhle sa ocitnú doma. Bez prekvapenia sa vyberie svojím smerom. Ako do izby. Veľmi ju tá informácia neprekvapuje. Mala by? Ani nie.. Spomína si, že čakala dieťa.*
Yuno: Tady dole. *Zavolala na Nagisu. Počkala až k ní došla a pomalu se vydala k bráně.* Já vím, proto jsem taky odešla dřív. *Pousmála se.* Jsem ráda, že jsi zase v pořádku. Ani nevíš, jak nepříjemné to je, když někdo koho máš rád tě nenávidí. *Povzdychla si.* Určitě jsi si všimla Raitovo narážky....nejspíš si i zapomněla, že pár měsíců na to, co jsi odešla z našeho domu, jsem porodila syna. Proto Raito mluvil o krvi prvorozeného. Nicméně, to není první šok, co tě doma bude čekat. Přibyl nám další spolubydla. Michiho nejspíš znáš, minimálně on zná tebe. Bydlí s námi. *Chytila ji pevně za ruku, Anděl sám už byl na cestě domů, odešel ve stejnou chvíli z místnosti, jako Yuno a teď, když jej nepotřebovala, byl na cestě domů. Yuno to měla snazší. Čapla tedy Nagisu za ruku a portla se s ní domů.* Nenechám tě jen tak bez dozoru....zatím. *Objala ji.*
Nagisa: *Vyrazí ma chodbu. Začne pomaličky hľadať Yuno a obzerá sa za nejakými obrázkami a tak. Cíti sa tak.. Inak.. Lepšie. Mladšie. Je to zaujímavé.* Yuno? Kde si? Hej? *Potichu prenesie po chodbe.* Nemôžem tu byť dlho samé.. Yuno..? *Stále ju hľadá.*
Raito: *Zasklebil se a podíval se za nagisou.* dlouho se tu nezdržuje bez doprovodu by stě tu neměli být *Pronesl. Nešlo mu o to ze by to vadilo jemu, ale byla tu i rada a další lidé kterým by to mohlo vadit no otočil se a šel ke stolu opět dělat papíry..*
Nagisa: *Prekvapene sa naňho pozrie . Najprv neodpovedá, no potom sa usmeje a objíme ho.* Ďakujem.. Naozaj. Hm prianie? Ostaň mojím kamarátom .. *Je pravda že Nagisa ako tak nemá veľa kamarátov. A Raito jej práve prirástol k srdcu. Da mu ešte pusu na líce a potom sa postaví a vyrazí za Yuno.* Idem sa za ňou pozrieť. *Otvorí dvere .*
Raito: *Dostal se až k tvorbě svalové hmoty, kterou následně začal upravovat aby pokračovala v tvorbě a též nebyla zastavena stejně jako stárnutí celkové. No toto chvíli trvalo diky tomu ze kdyby se něco vynechalo mohl jeden sval zůstat stejné jako teď. No po chvíli mel však hotovo a techniku jako takovou zrušil.* hotovo *Pronesl a pousmál se na ni.* ještě nějaké přání? *Optal se ji a protáhnul se, načež se postavil a vzal si svůj klobouk který zamířil pověsit.*
Nagisa: *Prekvape sa na ňu pozrie keď odchádza. Pozerá sa preto ďalej na Raita. Začne sa cítiť mlaďsie a aj jej stavba tela a všetko sa kúsok omladi. Teda o dosť . Pozerá sa na Raita čo robí a pomaličky ani nedýcha. Snaží sa ani nepohnúť a čušať. * "Wow." * Udivene naňho pozerá. Mierne nechápe čo sa deje, ale postupne jej začne dochádzať, že jej asi dáva to nestarnutie. Teda aspoň si to myslí.*
Raito: Neboli to nic, jen se rukou nrpohni *Pověděl Nagise načež iba kývl na Yuno. No ještě nádobí po jídle uklidil do inkanu a následně si prokeupnul prsty.. Udělal několik pečetí a následně nahronadil tekutou chakru na konci jeho prstu jedné ruky. Následně do ni vložil chakru plynou a to vytvořilo prázdnou bublinu, technika Idenshi kumiake byla velmi náročná na soustředění a tak přestal dále mluvit. Zvládal by to i s mluvou ale takto to bylo rychlejší. Následně se chakrova nit spojila s rukou nagisy a Raitovi se v bublině objevili její informace ohledně genetiky a DNA. No začal po bublině prejizdet prsty aby se dostal tam kam potřebuje. Celkem rychle prsty kmital a tak se dostal tam kam potřeboval. ik znal velmi dobře a tak to nebyl žádný problém či něco co by ho zpomalilo. Následně tam však začal něco měnit a Nagisa se postupně měnila na mladší až do věku dvacetijedne. Zde také zablokoval další stárnutí a tudíž by takto měla vypadat už stále. Dále se však ještě vrhnul do svalstva a věci ohledně toho kde začal upravovat věci ohledně tvorby svalové hmoty.*
Yuno: *Prudce se nadechla. Pak pomalu vydechla.* To bych ti raději dala vlastní život, než jeho. *Zamumlala, následně jí došlo, že Nagise utekla ve chvíli, kdy Yuno zjistila, že je těhotná, takže Saitamu ani neviděla. Zvedla se a došla ke dveřím.* Než si to tu vyřídíte, tak budu venku, nikam nepůjdu, jen bych ráda šla na vzduch. "Připravit se Nagise oznámit pár věcí...." *Domyslela si, nečekala na svolení a vyšla z místnosti. Raito stejně neměl důvod se obávat, že by něco provedla, Yuno k němu měla až moc velký respekt, takže by si nic takového ani nedovolila.*
Nagisa: *Polkne sliny a bez slov mu dá svoju ruku. Netuší čo chce robiť . A ani dosť nepochopila tú krv prvorodeného. Nagisa predsa ani nevie , že Yuno má manžela a syna.. * Dobre.. *Nastrčí mu ruku a čaká, čo sa stane. Je mierne napätá. * "Ide mi brať krv? Alebo čo? Aaaah.. " *Pozrie na Yuno a následne na Raita. Ruku stale drží v očakávaní.*
Raito: Hmm *Zamrčel po jejich slovech, přičemž následně mlčel. Nejprve dojedl a následně se protáhnul.* Nuž tak nikdo nemluvil o tom že by jsem chtěl nějaké vzorky. Leč míříš již dobrým směrem v obchodování. Leč tyto vzorky mám. *Odpověděl, nechávajíc jí dále v napětí.* Třeba krev prvorozeného že? *Otázal se s úsměvem Yuno, načež nakonil hlavu doleva a poté doprava. Aby si prokřupnul krk a protáhnul se. Hlavu též narovnal.* Tak mi nastav ruku nebo něco. *Pokynul Nagise, načež čekal až tak udělá. No již dlouho nedělal nic v Idenshi Kumiake, ale tak toto se nezapomíná, takže během chvíle bude hotovo.*
Yuno: *Lehce se pousmála.* Nagisa také může nabídnout služby všeho druhu, ne? *Zasmála se, Vzala si svůj čaj a začala jej pomalu dopíjet, už byl tak akorát na pití, ani horký, ani studený.*
Nagisa: Hmm.. *Zamyslí sa. * Môžem ti poskytnúť vzorku svojích KG a Bijuu chakru.. Možno k tomu mozem prihodiť nejaké Ryo.. *Zamyslí sa ešte, čo mu môže dať. Ale nič viac ju už nenapadá.* Stačilo by to za nestarnutie ? *Smutne a prosebne sa naňho pozrie. Kunaiom si prechádza po prstoch a stále naňho pozerá.*
Raito: *Zašklebil se lehce. Toto byl obchod kdo co nabídne. Ne to co chce, kdežto Nagisa to asi nepochopila.* Eh není to o tom co chci já. Já bych toho chtěl... Ale jde o to co chceš ty a o to co nabídneš. *Byl zvědav co mu zato dá. NEbo aspoň bude chtít. Nuž po jejím dalším dotazu lehce povytáhnul oboči.* Kou? Ta je dávno pod zemí. *Odpověděl jí jen bez nějakých emocí. Neznal tu ženu nějak extra a popravdě ho nějak moc netrápila. No možná kdyby věděl, že kdysi než jí Kikumi změnila byla dítětem co od něj měla Prokletou pečeť, by se i více zajímal. I když proč? Nebylo by to aj tak potřebné.*
Yuno: *Nic neříkala jen se uvelebila na zemi a sledovala ty dva. Netoužila se jim do toho motat. Po chvilce nakonec jen promluvila.* V nejhorším případě ti budu možná moci poskytnout já něco...ale až v budoucnu, ne hned. *Zamumlala, pokud by Raito uznal Yuninu nabídku, mohla by Nagisa dostat to, co chce.*
Nagisa: *Zasmeje sa nad Yuno.* Auuu tstsss *Pošúcha si miesto kde ju čapla a dá jej pusu na líce.* Stále si taká krásna, aká si bola.. Neboj sa. Bábino.. *Zasmeje sa a vyplazí jej jazyk ako malý frcan. Potom začne počúvať Raita a silno sa zamyslí.* No.. Čo z toho budeš mať ty.. Mhm.. Neviem.. Čo by si chcel? Nemám ti čo veľmi ponúknuť v podstate .. *Kou jej napríklad dala Rinnegan len tak. Že ho bude potrebovať.. Preto netuší, čo by mohol chcieť. Ale tak je jej od začiatku jasné, že len tak to nebude.* Povedz si teda.. *Zamyslí sa zas, čo by mu asi tak mohla poskytnúť. Sadne si na zem a vytiahne Kunai, ktorý si poťažkáva v ruke. Nie len tak obyčajný kunai.. Je to ten, čo jej dal Sho. S iniciálkou. * "Ktovie, ako sa má Sho. A iný ľudia z detstva. " Raito? Keďže si šéf tejto dediny.. Žije ešte Kou? *Pozrie sa naňho.*
Raito: *Nijak na poznámku ohledně dědka a babky nereagoval. No tak nějak vynechal to ohlendě poznání, přec ji viděl tak dvakrát či třikrát za život. No co nadělá že. Každopádně si doohříval jídlo a následně si k němu vytáhnul rohlíky a lžíci. Přesunul to Rikitonem na stůl a poté si k tomu sednul a chystal se to jíst.* A co z toho budu mít? *Optal se mírným hlasem, přičemž si poté vzal první lžíci do pusy a následně si ukousnul rohlíku.*
Yuno: Babka?! *Vyhrkla a placla Nagisu.* Copak vypadam jako babka? Boze...*Rychle si vytvorila gugenem zrcatko a zacala se prohlizet. Chvilku se odmlcela.* Dneska vypadam priserne, to je pravda. *Povzdychla si.* Mucis me Nagi. *Usklibla se na ni. Pak se podivala na Raita, cekajic odpoved na Nagisi prosluvek.*
Nagisa: *Usmeje sa naňho. * Som si istá. Raito veď ma poznáš. *Vyplazí mu jazyk a pribehne k nemu a s čiapkou na hlave. Nasadí mu pirátsky klobúk na hlavu.* No takže ty budeš môj dedo RAITO a ty moja starká Yuno.* Zasmeje sa a objíme Raita aj Yuno.* Ste ako také moje.. Ovečky pre šťastie.. moja rodina. *Usmeje sa na nich.* A chcem s vami fotku! Starčekovia. *Zasmeje sa a oprie sa o stôl. *
Raito: *Chvíli se odmlčel.* opravdu si uvedomujes co to znamená? Já jsem přežil manželku a tři děti z toho jedno adoptocane *řekl trosku se smutným výrazem, ale po chvíli to ze sebe oklrpal a pousmál se.* no nevím, řekl jsem si před pár lety ze už nikomu nedám nic jen tak nebo na dluh. Lidé to nedodržují a stále rozdávat též není fajn. *Pronesl zamyšleně a usmál se* neboj v tvém věku sem též nic moc nemel pozici až kolem čtyřiceti sem se v kore probojoval na místo velitele root *Pověděl a usmál se. No jen ji zkoušek protože jí znal a tak tak nejspíše nemel problém dat nějakou takovouhle banalitu. No byl zvědav*
Yuno: *Jen sledovala Nagisu. Klidně skládala klobouk, už ho skoro měla.* Není to takové jak si myslíš....*Zamumlala, chěla ještě něco říci, ale Nagisa vypadala přesvědčeně. Raději ji nechala. Podívala se na Raita a začala z papíru skládat poslední část klobouku. Pak jej položila na stolek. Složila mu něco na způsob pirátského klobouku.*
Nagisa: *Bez rozmyslu odpovie.* Chcem. Yuno je jediná osoba ktorú mám. A aj keď mám polovicu Vašeho veku, poznám len vás. Yuno, Raito, Kari, Michi.. Nikoho viac nepoznám.. Dokonca pár ľudí už aj zomrelo.. Ale na nikom mi nezáleží tak ako na Yuno. *Zovrie ruku v päsť.* Je mi ako staršia sestra.. Jediný človek, ktorý o mňa v detstve prejavil záujem. Teda aj ty si, ale vieš ako to myslím ohľadom Yuno. Postarala sa o mňa. A teraz.. Moje najbližšie osoby aj tak tak rýchlo nezomrú. Viď vy dvaja. A moj vek mi len pripomína, že by som mala niečo dosiahnuť .. No nechcem. Nechcem sa cítiť stará a byť slabá. Je síce pravda, že vidieť umierať milované osoby bolí, ale okrem Yuno a priateľov tu nik iný nie je. *Usmeje sa naňho a postaví sa. Prejde pár krokov k oknu. Dá si ruky za chrbát a zapozerá sa von. * Celá Usogakure je tvoja ? Pamätám si, že keď som bola mladšia, chcela som byť Kage v Koragakure. *Zasmeje sa.* A teraz sa deje to čo sa deje.. Útoky.. Informácie sa šíria rýchlo. *Odkašle si.* Rozmýšľala som, že by som sa vrátila do Kory a pokúsila sa o nejaký post. *Zasmeje sa nad celou tou myšlienkou. Potom sa s vážnou tvárou otočí ma Raita.* V zhrnutí.. Áno vážne to chcem Raito.
Raito: *Pousmál se.* no mně bude brzy sedmdesát a taky se chovám jako dite, ale já už se tak chovám od dospeni. *Věděl z čeho to má, ale prox to rozvádět ze? Nejspíše to.nebylo třeba, navíc je to nemuselo asi ani nijak zajímat.* no podle toho co jsem viděl ze uměl by mi.byl k ničemu. Ale jako pokus na Edo tensei by mohl byt použitelný i když se zničil. *Zareagoval a dále to nerozvadel. Každopádně se lehce zamracil a mlčel.* no nevím jestli je nějak super žít navždy Nagiso. Vidíš umírat nejbližší a musíš poznávat jiné. Před kterými musíš skrývat svůj vlastní věk, protože je to může vyděsit. Opravdu to chceš? *Optal se a po chvíli si uvědomil ze vlastně neodpověděl * ano dokážu to
Yuno: *Když Nagisa začala mluvit o tomhle, Yuno se trochu zarazila a přestala skládat. Začala přemýšlet. Pak se podívala na Raita a znovu na Nagisu, která se k ní mezitím přitulila.* Raději bych měla mlčet....ale už bych měla mít něco přes šedesát....*Zamumlala a raději se dala do skládání, tohle byla věc mezi Nagisou a Raitem.* Škoda, že se ten blbeček, co tě držel zničil...byl by z něj skvělý dárek tady pro Raita. *Povzdychla si.* "I když on asi všechno už má..." *Dodala v mysli.*
Nagisa: *Nagisa sa len chvilu pozerá na oboch. Náhle zosmutnie. Pozrie sa na Yuno a náhle na seba.* "Aj keď je staršia, vyzerá mladšie.. Nach..." Raito? Vieš čím to je, že Yuno vyzerá stále.. Tak mlado? Aj keď je staršia ako ja, vyzerá mladšie.. Chcela by som mať znovu 23 a ostať v tom veku navždy.. Mám 31 a aj tak sa správam ako malé dieťa.. Nechcem dospieť a .. Nechcem . Nemohla by som mať zase prosim 23 rokov ? Ostať mladá.. Nestarnúť.. Chňo.. *Vzdychne si a pritúli sa k Yuno. Klobúk položi na stôl.* Tak dlho som bola od teba preč.. A mne to príde ako.. Ako chvíľka.. No pozri sa ma rozdiel medzi nami. *Štuchne jej do stehna. * Raito? Vedel by si to.. Nejako?.. Zariadiť? Alebo niečo.. Prosim ? *Zakuká naňho psími očkami.*
Raito: možná trošku no, kdo ví *zareagoval na nagisu načež se zasmál* dobře tak to jsem zvědavý *Pobidl tak Yuno, načež se ze židle postavil a přešel k menšímu stolku kde předtím vařil čaj a z inkanu dí vytáhnul svoje jídlo v hrnci. Supnul to na menší sporacek a zapálil oheň pod tím.* mám zvas hlad, ale aspoň chvíle klidu *Oddechnul si a sledoval je*
Yuno: *Když si dřepla k ní, šťouchla jí do čela.* Trdlo, vrať ten klobouk. Složíme ti tvůj vlastní. *Gugenem vytvořila štos papíru a začala skládat, pár jich přisunula k Nagise.* Udělám ti jednu obrovskou čepku Raito. *Zasmála se a pohladila Nagisu. Yuno zase byla šťastná a hlavně celá. Neměla ráda, když jí lidé opouštěli.*
Nagisa: *Pribehne k Raitovi a jemne ho buchne okrajom klobúku do čela. * Raito je Onikage? Waa to je super! *Zasmeje sa a poto sa zarazí.. * Počkať.. nemala by som ti prejavovať rešpekt a úctu a tak podobne? *Priloží si zamyslene prst k perám a usadí sa pri Yuno. Aj tej dá pusu. Dokonca dve. Na jedno aj druhé líce. * Ne-žiar-li. *Vyplazí jej jazyk a tukne jej po nose. Samozrejme že to vie. Cíti to no nie?* Ideme skladať papierove čiapky! *Vyhŕkne nadšene.*
Raito: *než stihl jakkoliv na cokoliv reagovat Nagisa už tu Robila (napsal bych kokot*ny) blbosti a Raito jen cumel nechápavě. Než však stihl něco říct tak mu do toho vbrhla yuno "pff člověk je oniksge a ani se nedostane ke slovu" zamrcel si v hlavě a následně se podíval na yuno * hmm *Zamrcel a tvářil se děsně vážně a zamyšleně. Přitom si zní jen utahoval což určitě pozná. Najednou se však rozzaril.* poskladas mi papírovou čepici *Navrhl s úsměvem*
Yuno: *Lehce zavrčela na Raita, když už štěně, tak pořádný. Pak přivřela oči do nenávistného pohledu, když dala pusu jemu.* R-raita....*Natáhla ruku, ale pozdě, už ho měla na hlavě. Plácl se do čela.* To nesmíš! On je Onikage, tomhle je...ach, hlavně mu to neznič. *Povzdychla si a začala Nagise lehce foukat čaj, aby ho neměla tak horký, Yuno vroucí věci nevadily.* Dala bych cokoli za to, co aby byla jako dřív. Jestli něco chceš, tak si řekni, cokoli.
Nagisa: *Neotála a pribehne aj k Raitovi a silno ho objíme. * Zase raz sa stretávame s tým, že mi nejako zachraňuješ prdel.. *Zasmeje sa a silno ho vystíska a dá pusu na líce* Ďakujem vám.. obom.. *Usmeje sa na nich a napije sa čaju. Teda skôr ho celý vypije. Aj keď je teplý a popáli si ústa. * Auč *Vyplazí jazyk a chytí si ho* Je to houce! *Zaskučí na nich a snaží sa si jazyk ochladiť. * No a.. ako sa vlastne máte? Čo je nové vo svete a.. kde to vlastne sme? *Poobzerá sa po miestnosti a všimne si klobúk a kabát. Pribehne k nemu a vezme to do rúk. Videla taký podobný len raz. A áno správa sa ako malé decko čo už. Vezme ho do rúk a pozrie si ho z blízka. * Hmm.. Či je? *Nasadí si ho na hlavu.*
Raito: *Usmíval se když se tam začali obimat a po té čo řekla Yuno ony slova se začal smát* jako štěňátka co delší dobu neviděli maminku *Pronesl lehce provokativně a podal si svůj čaj.* nůž a mel bych za to asi něco chtít ne? *Optat se jich, ale tohle myslel spíše ze srandy.*
Yuno: *Neváhala a také jí objala. Držela se a nebrečela.* To je v pořádku, nevěděla jsi o sobě. *Pevně ji stiskla.* Už nikdy neodcházej, jinak tě zase někdo takhle chytí. *Rýpla si a pohladila jí po vlasech. Zvedla jí lehce o bradu hlavu a políbila jí na čelo, otřela jí slzy a podala šálek čaje.* Nebreč tu, ještě si o nás Raito pomyslí, že jsme citlivky. *Pousmála se a ještě jednou ji objala, sama si pak vzala čaj.* Děkujeme. *Pokynula Raitovi a lehce se napila.*
Nagisa: *Následne sa preberie. Prv ako otvorí oči zažije šok. Zhlboka sa nadýchne a trhne sebou. Šokovito sa obzerá po miestnosti. Najprv zbadá Yuno, potom Raita. Chvíľu jej trvá kým jej všetko dopne. No ako sa tak stane, rozplače sa ako malé dieťa a vrhne Yuno okolo krku.* Yuno.. *Silno ju stisne okolo krku a zaborí si tvár do jej ramena.* P-prepáč mi to.. Mňa to.. tak strašne.. Mrzí.. *Rozplače sa ešte viac.* Prepáč .. *Stále plače ako malé dieťa. No to čo sa do podrobna stalo, si začne uvedomovať až časom. *
Raito: Neomlouvej se. *Pronesl, přičemž hodil pytlíky s čajem do hrnu a následně si sundal klobouk a kabát, oboje hodil na věšák.* No příště by ste mi mohli dát vědět, očividně vás dobře zřídil když tak vás vidím a vidím co se dělo. *Pronesl, přičemž bylo téměř vše hotové. Voda cvakla a on nalil vodu do tří hrníčků s čajem, které aby nerozlil přesunul Rikitonem. Mezitím bylo hotovo a on zařídil Shintonem aby se NAgisa probrala. Takové lehké ovládnutí.* Toto je typický ospalec, čaj na stole a ona si chce dál chrápat pfff. *Pronesl a zasmál se. VYzařoval celkem pozitivní energii no kdo ví proč.*
Yuno: *Najednou byla v kanceláři, Anděl položil Nagisu na pohovku a stoupl si ke dveřím, dělal že tam není.* Zelený prosím. *Zamumlala Yuno a otřela si slzy, od toho dne, kdy přinesla Nagisu domů, se silně držela, ale i jí lezly deprese na mozek a neustále měla potřebu plakat, až teď byla schopná se trochu uvolnit, věděla, že jí Raito může pomoci.* Za tohle se omlouvám...*Řekla roztřeseným hlasem.* J-já jí....je to těžké...vědět, že člověk, kterého....kterého miluješ tě chce zabít. *Dřepla si k pohovce a přejela Nagise prsty po tváři.* Posledních pár let jsem ji neviděla, až před pár dny...je to pro mě psychicky těžké. *Promnula si obočí.* Ještě jednou se omlouvám.
Raito: *Poslouchal co říká a jen lehce pokyvoval hlavou, načež když ho chytila za ruku a začala prosit, trošku se zašklebil. Nebylo to důstojné, jak pro něj tak ani pro ni. No jen udělal krok aby se dostal i k Nagiese, které by se mohl dotknout, když Yuno se ho držela. Následně se spolu snimi přemístil pomocí Hiraishinu do kanceláře. Zjevili se uprostřed mísntosti kde byl stůl s židlí, několik oken, sedačka a také jako kdyby malý koutek kde se dalo možná tak ohřát jídlo nebo uvařit čaj.* Polož ji na sedačku a posaď se u nás. *Pronesl, před sedačkou byl stolek krásně čistý, takže tam měl v plánu donést čaj.* JAký čaj si dáš? *Mluvil v klidu, jako kdyby tu NAgisa vůbec nebyla. Leč již pracoval pomocí svého Shintonu na nápravě toho co se stalo. Postupně jí napravil vzpomínky na Yuno, které vzal od Gasira a poté jí začal upravovat řečové centrum a celkově nervy. Avšak chvíli to trvá, protože musí prvně všechno ponacházet. Zatím psotavil konvici na vodu.*
Nagisa Oprava:: *Gasir sa len preberie. Driemal. Šak čo iné robiť.* "Hmm.. Čo jej spravil.. Pamätám si že mala v hlave náhly zmätok. Zmenil jej všetky spomienky. Cíti k tebe hnev.. chuť zabiť ťa. Je to strašne silná túžba. Ako keby si bola jej úhlavný nepriateľ. Taktiež.. to dievča si prešlo silnou psychickou ujmou. Zrazu prestala hovoriť a hýbať sa.. Neviem. Yuno.. musíš jej pomôcť.." *Odpovie ešte v rýchlosti, no napokon ďalej ignoruje Nagisu. Vlaste je to tak vzájomné. Nagisa prepadla do depresií. A dokonca aj tieň to vie. Ale ešte čaká a nepribližuje sa. Nagisu len mierne strhne, no ďalej nič. Cíti prítomnosť niekoho ďalšieho. Nevie v momentálnom stave, že to je Raito.*
Yuno: Jo čaj by se hodil...trocha energie. *Pousmála se a ukázala na Nagisu.* Momentálně je v bezvědomí, ale měli jsme takový malý konflikt s jedním mocným člověkem, ten momentálně již nežije, ale pozměnil jí Shintonem myšlenky, nenávidí mě. Vytvořil jí špatné vzpomínky na mě a chce mě zabít. *Pohladila Nagisu po hlavě.* Chci aby jsi jí vrátil do pořádku mysl...je mi velice blízká. *Otřela si oči.* Raito.....prosím tě, moc tě prosím, pomoz mi! *Chytila ho prosebně za ruku a hodila na něj psí oči.*
Nagisa: *Gasir sa len preberie. Driemal. Šak čo iné robiť.* "Hmm.. Čo jej spravil.. Pamätám si že sa jej hral Shintonom v hlave. Zmenil jej všetky spomienky. Cíti k tebe hnev.. chuť zabiť ťa. Je to strašne silná túžba. Ako keby si bola jej úhlavný nepriateľ. Taktiež.. to dievča si prešlo silnou psychickou ujmou. Shintonom jej zamedzil pohyb a hovorenie. Yuno.. musíš jej pomôcť.." *Odpovie ešte v rýchlosti, no napokon ďalej ignoruje Nagisu. Vlaste je to tak vzájomné. Nagisa prepadla do depresií. A dokonca aj tieň to vie. Ale ešte čaká a nepribližuje sa. Nagisu len mierne strhne, no ďalej nič. Cíti prítomnosť niekoho ďalšieho. Nevie v momentálnom stave, že to je Raito.*
Raito: *Postupně došel až k nim a u nich se zastavil.* Yo dlouho jsme se neviděli *Usmál se, načež se podíval na všechny tu. No stráže celkem koukali, ale když na ně zajel pohledem dělali jako by nic. No co už.* Co potřebuješ Yuno? *Optal se jí a byl zvědav co je přivádí až do Usogakure. Navíc ještě když žádají přímo jeho. No bylo to divné, ale tak divné věci se v tomto světě stávájí ne? No tedy snad.* Dáš si čaj nebo tak? *Optal se jí ještě.* Každopádně vypadáš strašně. *Polichotil jí nakonec a lehce se zasmál.*
Yuno: *Prošli do vesnice a Yuno lehce zvedla obočí.* Tak Onikage. *Pousmála se. Pustila Nagisu a prohrábla si vlasy dozadu z obličeje, vypadala doopravdy zašle, kruhy pod očima, neupravená, celou svou energii věnovala synovi a Nagise, neměla čas se ani pořádně vyspat. Rozhlédla se nervozně po vesnici a dala se pomalu do kroku, aby se lehce přiblížila, ale nechtěla to nějak přehánět. Měla nařízeno čekat.*
Raito: *Nebyl momentálně u sebe v kanceláři, ale na podívané v Akademii Usogakure. Přece jen byl brán jako příklad a tak se i jednou začas musel zastavit v Akademii za nejmenšími studenty. No na sobě měl černý kabát, dlouhý až téměř na zem a na hlavě klobouk se značkou Onikageho. Už delší dobu cítil dvě chakry blížící se k Usogakure a tak to tu pomalu ukončoval a vydával se pomalým krokem k bráně. Tam již však strážci zastavili Yuno a Nagisu. No nechtělo se jim věřit moc těmto dvěma, avšak Raito jim přikázal aby je pustili pomocí Shintonu. Easy ovládání vesnice, když má člověk Shinton.* Ano pustíme vás, ale počkejte zde Onikage je již na cestě za vámi. *Pronesli strážci, když jim ustoupili z cesty. No chvíli na to se v ulici kolmé k bráně objevil hrubý obrys Raita, kráčejícího k nim. Zahalený v kabátu s vysokým límcem a jeho kloboučku (:33333).*
Yuno: *Po cestě držela Nagisu za ruku. Gobi se ujal vedení a začal mluvit ke Gasirovi.* "/Gasir....jak moc jí nenávidí? Jak jí to udělal?" *Promluvil ke Gasirovi a čekal na odpověď, mezitím se dostali vcelku rychle k Usogakure, popravdě, Yunin dům nebyl zas tak daleko od vesnice a Uso díky bohu byla na stejném ostrově.* Kde je Raito? *Vyhrkla hned jakmile se dostala k hlídané bráně. Rozhlédla se po strážcích a sklopila pohled.* Yuno Aomine Takeo, příslušnost Kirigakure...Raito je můj dlouholetý přítel, alespoň doufám. Potřebuji jeho pomoc. *Prosebně se podívala na strážce.*
Nagisa: *Aj keď je v bezvedomí, cíti prítomnosť Yuno. Cíti hnev, ktorý ju poháňa k tomu, aby jej ublížila. Nagisa sa síce nemôže hýbať ani rozprávať, no Gasir môže. A Gasir predsa sám vie, ako to bolo. Pamätá si každú sekundu. Všetko čo pre nu Yuno niekedy robila. No pozostatky zo Shintonu v Nagisinej hlave a tá stena nenávisti je oveľa silnejšia ako komunikácia medzi ňou a Gasirom. Preto ani on sám s ňou nekomunikuje a je mierne neaktívny. Odpovedal by tak Gobimu.. no Nagise radšej pozornosť nevenuje. Tieň sa pohybuje v jej vernej blízkosti, no nedovolí si priblížiť sa. *
Yuno: *Celou dobu, než se sama zotavila, držela Nagisu v jejím pokoji, připoutanou k posteli. Starala se o ní každý den, po dobu osmi dní, dokud se jí rány alespoň lehce nezahojily a popáleniny na kůži jí ošetřila tak dobře, že jí zbyly jen malinké jizvičky, těžko pozorovatelné. Yuno byla šikovný chirurg, hlavně se jí netřásly ruce. Když tedy Nagisa byla dost silná na cestu a Yuno také, rozhodla se Yuno vzít Nagisu do Usogakure. Věděla, že je tam Raito, nebo tam budou vědět, kde Raito zrovna je. Vadilo jí, jak jí Nagisa nenávidí a chtěla jí přivést zase do normálu. Sice byla v bezvědomí, ale Yuno cítila tu nenávist a vadila jí. Vzala tedy Anděla, který nesl Nagisu a vydala se do Usogakure, Saitama byl už dost starý na to, aby vydržel doma sám.*
--: --
Hein: *Pomaličky sa pohybuje podvečernou nocou. Snaží sa byť čo najviac nenápadný. Však je predsa na niečom ako misia a potrebuje vysliediť informácie. Nevie ešte čo sa má dozvedieť, no vie, že sleduje nejakých ľudí. Sú divný. Vyzerajú ako nukenini, no nie sú tak celkom nukenini. * " Hm... Kto vie čo sú zač. Mal by som ísť o kúsok bližšie aj keď.. nie o veľa. Nesmú nás cítiť." *Priblíži sa tak, aby len nepatrne počul. Ešte že má trošku lepšie zmysli ako iný ľudia. Načúva.. načúva.. nič podstatné. Keď zrazu započuje niečo ako.. *..Tam neďaleko dediny by sa dala založiť pekná základňa pre organizáciu. Je tam pár lesov a tak. Dalo by sa to skryť. Alebo žeby sme to schovali pod zemou? Tiež možnosť. Kto by na to asi mohol prísť? Veď pod lampu býva najväčšia tma no nie? * Zasmeje sa jeden z dotyčných. Druhý vytiahne listinu a dá ju prečítať tomu prvému. Sú tam veškeré informácie o danej organizácií, ktorú chcú vytvoriť. Zahliadol v diaľke postávajúceho vojaka. Vyzerá dosť mlado a neskúsene. Ošíva sa, nepostojí kľudne a je nervózny. Rozhodne sa obkľukou a poza stromy k nemu prísť.* "Potrebujem získať ten dokument. A čo je lepšie ako prísť v "prestrojení" a ísť ďalej? Pomaličky sa k nemu priblíži. Keď je v dostatočnej vzdialenosti, rýchlo sa k nemu presunie shunshinom, prekryje mu ústa rukou a odvlečie ho preč. Dal si záležať na tom, aby v okolí nebolo veľa ľudí a nik ho nevidel. Ako ho odvlečie, omráči ho. Použije Henge no Jutsu a vezme si jeho podobu na seba. Telo položí niekde, kde by ho nemusel nikto nájsť. Zas vyčkáva. Vie že bijuu budú cítiť a keď nie to, tak Zetsubou. Ale to by mohol aj využiť. Ten dokument položili na stôl v jednom z provizórnych stanov. Je tam zas len jeden strážca. Normálnym, kľudným krokom k nemu prejde a prihovorí sa mu.* Hej kámo.. Meníme si stráže. A volá ťa šéf. *Strážca naňho len zamručene pozrie. Prikývne. Ako odchádza mierne sa zatacká a zašomre si.* Hm.. mal by som.. mal by som sa ísť najprv najesť. Skoro celý deň som nič nejedol a už mi je aj nevoľno.* Chudák nevie, že to je kvôli Zetsubou. Ale to Heina netrápi. Počká si, kým odíde. Uistí sa , že tam už nikto nie je a strčí dokument za pás. Potom sa ako keby nič vytratí preč zo stanu. Na iného strážcu, ktorý chodí sem a tam mávne, že si ide odskočiť , aby to zobral zaňho. Ako náhle je dostatočne ďaleko, zruší Henge no Jutsu a rozbehne sa ihneď smerom do dediny. Musí to predložiť Anbu a všetko im povedať. Veru aj sa tak stane, keď sa dostane do dediny.*
--;;--:
Raito: Dobře *Odsouhlasil jí to, že ji má vzbudit jak se tu objeví Kaori. No myslel si, že se Kaori první co vrhne za mámou. Takže to asi ani nestihne. Každopádně když se její dech změnil na klidný pokoný, zavřel oči taky. Stále ji držel, ale užíval si to celkově, její přítomnost a tak. Po chvíli však také zapsal, byl též unavený od toho jak se o ni v noci staral a podobně.*
Kari Yagami: *Zaklikala očami a uložila sa mu hlavou na hruď. Tlkot jeho srdca bol upokojujúci a ona teda privrela oči,* Ach tak, *začala potichu, skoro nečujne, pretože ju to zmáhalo na spánok,* Takže nič pre mňa, *dodala napokoj po chvíľkovej odmlke,* Keď príde domov Kaori, zobuď ma.. Mám pocit, že keď teraz zaspím, prespím zvyšok svojho života.. *aj keď mala naspäť svoje telo, podpísala sa na ňou dlhodobá únava, takže jednoducho si potrebovala zopár dní odpočinúť.. A to poriadne.*
Raito: Nuž. *Začal nějak aby to chvíli pozdržel a třeba ji nechal i v nějakém tom napětí.* Díky té laboratoři se dají dávat Kekkei Genkai, dokonce až třetí, také Kekkei Touta a kekkei Haibi. No také jsou tam vzorky většiny bíjuu ze základní devítky. Tedy vlastně ty by tam měly být věchny. *Odpověděl jí tak nějak a usmál se no přimáčknul jí více na sebe.*
Kari Yagami: *Zrejme nejak nepochopila jeho narážku o zosilnení, preto sa zatvárila nechápavo,* Mhmmm.. A ako? *vlastne ani poradne nevedela, čo jej vtedy v laboratóriu chcel ukázať, pretože keď sa ho na to spýtala, tak jej to už ukázal nechcel, takže nevedela, čím a ako by mala zosilnieť.*
Raito: Díky tom use ale dalo zesílit hodně. *Pronesl a vyplazil jí jazyk. No když si zívla tak jí dal polibek do vlasů, tudíš musel zvednout hlavu. No rukami ji nepouštěl a stále hladil a škrabkal.* Spachtoš. *Utrousil s úsměvem a položil svou hlavu na polštář. Bylo příjemné po dlouhé době takto opět ležet, spolu. No on by šel i spát, ale nějak nechtěl usnout aby toto všechno nebyl náhodou jen sen a on se neprobudil a Kari byla opět mimo.*
Kari Yagami: *Povzdychla si,* V tej dobe ma to naozaj nezaujímalo. Vtedy ma zaujímalo akurát to, ako sa stať silnou.. A vlastne to bolo celé zbytočné, pretože bez chakry som úplne k ničomu, *odpovedala na jeho poznámku, viac sa k nemu pritúliac. I keď už bola ako-tak vo svojej koži, i tak ju začínala premáhať únava, takže si mimovoľne zívla.*
Raito: Nevím, ale když jsem ti chtěl ukázat něco co zná par lidi po světě tak si nechtěla *Zamrcel ji na odpověď, načež když ho pretlacila na zada ji objemul kolem pasu a spojil své ruce na jejími zády. Po chvíli ji však po zádech začal rukou hladit nebo projíždět nehty aby ji takto skrabal na zádech.* nemam se už ostříhat? *Optal se ji potichu a pousmál se. *
Kari Yagami: *Akosi dostala chuť ho hýčkať, preto mu na hruď zatlačila rukou a pretočila si ho na chrbát a ona sa rozvalila na neho,* A o čo iné by som sa mala zaujímať? *zamrčala a rúčkou mu začala behať po hrudi a brušku. Hladila ho celou dlaňou, alebo jemne šteklila končekmi prstov. Ani už nevedela, ako bola pre ňu táto činnosť upokojujúca. Úplne prestala nad všetkých rozmýšľať a len sa nechala unášať dotykmi, ktoré mu tak veľmi rada poskytovala. Hrala sa s ním chvíľku, a potom rukou prešla po jeho krku a chytila mu do dlane prameň vlasov, s ktorým sa začala hrať.*
Raito: A já na to ze se o to zajímáš *Zamrcel když ho zatahala za kůži na krku a přitom se jeho tělo zachvelo. Byl to divný pocit po tak dlouhé době cítit takový jemný dotyk od ní. Bylo to i poměrně vzrušujíci. Proto sehnul hlavu a dal jí pusu do vlasů, načež zavrnel a pohladil ji rukou po zádech protože jí měl přes ni stále prehozenou *
Kari Yagami: *V duchu sa pousmiala. Konečne z neho niečo dostala! Shinton, skvelé, aspoň vie, po čom pátrať. Pretočila sa tvárou k nemu a objala ho okolo krku,* Naozaj si nejak nemôžem zvyknúť, že už nie som bezmocná, a že sa necítim ako stará ženská, *zamrčala, stále docela vzrušeným hlasom z tej ich témy ohľadom dokonalého človeka. Well, bude musieť nájsť iného človeka, s ktorým by sa o tom mohla porozprávať. Nie, nechcela takého človeka vytvoriť, nemala by na to ani len prostriedky a momentálne ani vedomosti a dovednosti, proste ju len bavilo premýšľanie.. Zavŕtala sa hlavou ku jeho krku a ústami vcucla trochu jeho kože a začala ju sať.*
Raito: Lidé se shintonem dokáží používat i véce procent mozku *Poznamenal jen.* A už stačí. *Odpověděl jen na její dotazy. Nebavilo ho toto řešit. Nebyl někde v nějakém vědeckém něčem, byli v pusteli, teda leželi na ní.* Kdyby tě zajímala laborka co jsem ti chtěl ukázat, mohla jsi to všechno zkoumat. *Dodal ještě, načež se nosem otřel o její krk a dále mlče. Zavřel oči a snažil se přestat myslet.*
Kari Yagami: *Vypočula si ho. Dokonca chvíľu mlčala, než sa položila do svojho rozprávania. Netuila, či ho ešte niečo napadne, takže bola trpezlivá a nikam sa neponáhľala. Toto všetko aj tak bolo len na úrovni rôznych hypotéz. Nebolo to nič zatiaľ reálne. Teda, možno sa k tomu niekedy priblíži, avšak k tomu by potrebovala niekoho, kto má také schopnosti ako Raito. Teda, minimálne také schopnosti ako on a to nebude ľahké zohnať. A nie to ešte prinútiť spolupracovať. Navyše, ako povedal Raito - nie je možné, aby jeden človek vedel úplne všetko na svete,* A keby spolupracovalo viacero ľudí? Či dokonca.. By jeden človek, či skupina viacerých ľudí prinútila nejakým spôsobom všetkých ľudí na zemi, aby spolupracovali na tomto.. nazvime to.. projekt.. ? Čo myslíš, ak by sme odhliadli od toho, že zrejme na zemi nebude príliš veľa takých ľudí.. podobných tebe.. A predpokladali by sme, že by sme dokázali nájsť potrebný počet takýchto ľudí, ktorý by bol schopný preniesť informácie a vedomosti všetkých ľudí do jedného mozgu.. Pravdepodobne by sa to mohlo podariť, že?.. Ak teda vynecháme ešte jeden dôležitý fakt a to, že človek svoj mozog nevyužíva na sto percent..
Raito: Eh *Trošku si povzdechnul, když na něj vyhrnula takové otázky a návrhy.* No když nad tím tak přemýšlím. Tak nejspíše ne. Nedokáži vytvořit pomocí žádné techniky lidskou bytost. *Pronesl zamyšleně. Ne opravdu neměl jak vytvořit novou lidskou bytost.* No a kdybych to dělal na obyčejném člověku, který je již živý. Tak bych to též nesvedl. Dokázal bych upravit to co bych si vzpoměl, či ho jako kdyby řekněme naprogramovat tak jak bych si myslel, že dokonalý člověk vypadá. Leč na to by mohl mít jiný člověk jiné námitky. Trvalo by desetiletí než by se něco takového stvořilo. No kdo ví jestli by se to vůbec dokončilo. *Pronesl tak nějak svou myšlenku, snažíc se ji rychle sformovat tak aby dávala smysl i ostatním a né jen jemu.* Eh ta druhá otázka byla jaká? Ach už vím. *Pronesl, protože si nemohl vybavit celé znění otázky, ale nakonec se podařilo.* Můžu vštípit někomu do mysli co si usmyslím, co mě napadne. Udělat mu s myšlenkami či nervovou soustavou co chci a nebo mu jen tak číst myšlenky. Ale vsunout do hlavy někomu něco je omezené. Je to omezené na to co vím, co umím a co znám. *Vysvětlil jí prostě to, že dát může něco někomu do hlavy jen to co on má ve své.*
Kari Yagami: *MUsela sa znova zasmiať na jeho reakciách. On bol skutočne ako také malé dieťa, o ktoré sa treba postarať a rozmaznávať ho. A to bolo paradoxné, pretože si veľmi dobre pamätala akú má chakru, jej objem a čo za schopnosti má, ktoré jej predviedol ešte keď bola malá. Bol pre ňu v tej dobe ako boh, teraz ho vnímala ako muža. A do toho fakt, že určite musí mať od nej.. oveľa viac rokov. Chcela by ho vidieť v skutočnom boji, ale to môže počkať,* Vieš, keď sa nad tým tak zamyslím, s tými prapodivnými technikami, ktoré ty ovládaš.. nedal by sa vytvoriť dokonalý človek? Či dokonca niečo ako nadčlovek?.. Veď si len predstav.. Ak by sa dala dokonalosť definovať niečim určitým, za pomoci tej chakrovej gule a pohraním sa s genetikou, by to bolo možné, nie? A tak ma teraz napadá, *poškriabala sa prstom na líčku, až sa zarazila, že už líca nemá prepadnuté, ale pekne tvarované,* ..Kaori si naučil základné dovednosti behom chvíle.. Dalo by sa takto vštiepiť tomu kvázi dokonalému človeku všetko, čo ľudia poznajú?
Raito: Pff *Zaprskal na její poznámku.* vypadáš skoro stejně, jen si trošku více pohubla ještě *Zamrcel a když si lehla, tak se k ní západu pritulil. Čelo opric o její krk ze zadu a přehodil si přes ni ruku* a nejsem pupkaty *Zamrcel ještě a vdechovsl její vůní, uzivac si pohodlí*
Kari Yagami: *Ešte dlhšiu dobu trvalo, kým sa rast svalstva a tukovej hmoty úplne zastavil. Nebol to úplne jej pomer, ktorý mala predtým, keďže fyzicky bola docela moc zdatná, ale toto jej úplne stačilo. S jej bojovým duchom aj tak čoskoro začne trénovať a dostane sa tam tam, kde predtým bola. Nemohla sa sťažovať, ale predsa len sa prstami uštipla do bruška,* Ten tuk si si mohol odpustiť, *vyplazila mu provokatívne jazyk a dodala,* budem ako ty, pupkatá.. *zahihňala sa a pritúlila sa k nemu. Bol to úplne iný pocit, keď mala konečne naspäť svalstvo,* Ďakujem, *zamraučala a pretočila sa na bok, aby sa mohol pritúliť k jej chrbtu.*
Raito: *Pousmál se na Kari a poté se opět natahnul na zada. Doufal teď, že by mohli pokračovat v ležení a odpocovsni. Přece jen by to trosku potřeboval. No třeba však kari bude chtít na vycházku nebo tak.* takto snad stačí *Zamrcel a privrel oči, následně na ni koukal a čekal co poví. No vypadala teď už lépe, leč barvu kůže už si bude muset opalit sama*
Kari Yagami: *Tak ako predpokladala - z gule vyšlo niečo podobné nitke a tá sa spojila s jej telom. A potom už len v guli nabehli rôzne písmenká, v ktorých sa Kari naozaj nijak nevyznala. Mohla Raita pri tom pozorovať akokoľvek dlho, toto bolo nad jej pozorovacie schopnosti. Možno sa len dostatočne nesústredila, kto vie. Podstatné bolo, že nechápala, čo to všetko znamená. Čo ktorý znak predstavuje a ako to celé funguje. Náhle sa cítila nejak divnô. Takmer voľným okom mohla postrehnúť, ako sa jej ruky a vlastne celé telo trochu zväčšuje, čo sa týkalo svalovej hmoty a tuku. O tuku ale netušila, i keď mohla na to prísť aj sama, ak by sa dostatočne zamyslela,* P-pááni.. *nešlo to zase nijak extra rýchlo, ale značný rozdiel postrehla už teraz,* To je úžasné.. Cítim, ako sa mi vracia sila.. *natiahla pred seba ruky a začala hýbať prstami. Šlo to o niečo ľahie ako predtým. A mala ich aj o trošku hrubšie ako naposledy, keď sa na ne pozerala.*
Raito: *Povzdechnul si, přičemž se ušklíbl nad její poznámkou. No chakrová niť se spojila s její kůží a jemu naběhli v oné kouli písmena, značící její DNA. Pár minut projížděl prstem po oné kouli, než našel to co hledal. Bylo to urychlení tvorby svalstva a trošku tuku. Přece jen když nechce vypadat jako úplný namakanec tak při jejím stavu, musí vytvořit i trošku tuku. Proto toto musel urychlit. Následně přestal a sledoval jak se mění její genetická informace. Šlo to poměrně pomalu, ale oproti normálu o dost rychleji. Na Kari začíanlo být vidět jak se její objem zvětšuje. Pomocí svalstva a tuku. No když si Raito usmyslel, že takto nějak vypadala předtím, možná jej trošku ubral, ale tak co už. TAk opět začal přejíždět prsty po kouli. Díky tomu se její tvorba svlastva a tuku pomalu vrátila do normálu až byla úplně normální. No následně odpojich chakrovou niť, přičemž technika byla kompletně zrušena.* Tak co? *Optal se jí.*
BlueBoard.cz ShoutBoard