Přidej zprávu »
---: ---
Aoda Jaazu: *uběhli tři dny od té doby, co ho zajmuli.* To je v prdeli. Musím to vymyslet jinak. Hlavně se odsud musím dostat​. *řekl si. To že poslali dopis, netušil. Ani netušil, že je na cestě armáda, ale ta dřív jak za dva dny nedorazí. Pokusil se aktivovat Hachimon, aby mohl projít ven, jenže v tu chvíli se mu podlomily kolena a upadl do bezvědomí. Probral se o několik hodin později. Večer třetího dne. Uvědomil si, že zbývá pár minut do výměny stráží. Včera se mu povedlo odloupnout větší kus dřeva že spíš postele, který zlomil do špičky. Teď už se musí spolehnout jen na své vytrénované tělo. Lehnul si do postele a začal nepříjemně kašlat. Skoro se až dusík a dokonce si pomohl k tomu, že se pozvracel. Nebylo to nic příjemného, zvlášť když se jednalo skoro jen o žaludeční šťávy. Dva strážní, kteří hlídají před dveřmi, kouknout dovnitř.* Skoč pro doktora. *řekne jeden z nich. Oba se tak rozdělí a jeden doběhne k Aodovi. Ten mu v tu chvíli ale vrazí do krku klacek.* Sakra, museli jste se rozdělit. *zakleje a věž!e si jeho kopí. Strčí ho do postele a postaví se ke stěně za dveře. Do minuty tam je doktor i s druhým strážným. Vyběhnou za sebou do místnosti. Aoda nečeká a rovnou vyrazí. Zabodne kopí ze zadu do krku doktorovi tak silně a rychle, že projede skrz a bodne do krku i druhého strážného. Sílu na to má, aby se mu to povedlo. Popadne brašnu doktora a meč druhého strážného. Na chodbě zaslechne kroky, to se blíží stráže na výměnu. "Co kurva teď. Jestli sem naletí všechno co předtím u vchodu, nemám šanci." řekne si a uvědomí si brašnu v ruce. Potichu položí meč na zem a rozevře jí. Najde dvě injekce s anestetiky. Nebo v to aspoň doufá... Co jiného by mohli potřebovat takhle narychlo. Doufá, že má pravdu. Věci schová na skříň a sám se schová za závěs a čeká. Srdce mu tluče jako o závod. Vše dává do téhle dvou vteřin, během kterých to musí stihnout. Musí se trefit přímo do krku a pustit jim tam plnou dávku. Už jsou těsně u něj, prochází kolem, dva kroky od něj. V tu chvíli vyběhne. Je naboso, protože mu věci sebrali, tak není ani slyšet. V okamžiku, kdy se jehlu dotknou krků, už je mačká a hned na to vjedou do těla. Bokem mu vyteče jedna dvě kapka. Muži jsou překvapeni a stihnou se otočit, než to začne působit a padnou k zemi.* Do háje, takovej rámus. *sebere si zad brašnu a meč a běží dál. Mysli si, že při něm dneska stojí všichni svatí, protože po několika krocích našel svoje oblečení na polici regálu. Dokonce i čisté. Boty si nasadí a zbytek věcí popadne. Od nich má jen dlouhý šedý kus hadru. Zbývá mu několik desítek metrů, aby se dostal k východu. Jenže u něj jsou další stráže. Ne něj nevidí, koukají se pryč od domu. Vrhne tedy meč k nejvzdálenějšímu oknu. Hlavně dál od místa, kde má venku zakopané svoje zbraně. Meč vysklí okno a strážní se tam běží podívat. To ale rozhýbe i zbytek domu. Rychle vyběhne otevřenými dveřmi ven a rovnou do křoví. Tam se ohlédne.* Dávám tomu dvacet vteřin, než najdou tamty a meč pod oknem. *řekne si pro sebe. Rychle si stáhne šedý kus hadru a natáhne si s oje oblečení. Popadne Mōretsuny a zbytek výbavy co tam má a křovím se vzdaluje od domu. Musí se dostat dolů na začátek cesty. Kde má svůj batoh a věci. Hlavně krystal, aby se mohl vrátit. Nemyslí si, že se mu povede probít celým dolem. Navíc rána na břiše se mu zase otevřela. Páni nečekali y na cestě jsou nový stráže. Těm se teď ale už vyhýbá. Hlavně se zaměřují na to, že je v domě pozdvižení a aktivovali alarm. Všichni z cesty běží nahoru do domu, aby byli nápomocní. Také zajišťují perimetr kolem domu.* Ať na mě dává dneska pozor kdokoliv, měl by si říct o příplatek. *řekne si, když dorazí ke svým věcem. Všechny věci si posbírá a vezme si krystal do ruky.* Domov je tam, kde je mé srdce. *během toho myslí na domov, jenže si není tak úplně jistý, kde to je. Místo, kam ho to přeneslo, bylo ale to poslední, kam by si myslel, že to ho přenese. Leží na prkenné podlaze a dívá se do stropu. Jdou na něj zase mrákoty. Aniž by se podíval ví, že vedle jeho ruky, ve které má krystal, je gauč. Ruku pod něj strčí a najde tam škvíru. Vloží do něj krystal a zase stáhne ruku zpět. Vezme si do ruky nějakou z věcí, co přenesl sebou, aby nevypadala ta prázdná ruka podezřelé. Pak pomalu usíná. Na zemi, v bytě, na akademii. Ve svém bytě v nejvyšším patře akademie v Sunagakure.*
---: ---
Aoda Jaazu: *ze dveří na něj čumí chlap. Překvapeně pozoruje zakrváceného muže, který jim klepal na dveře.* Vy... Schaníte práci? *Zeptá se nechápavě.* Moment. *zavře dveře a zmizí v domě. Běží po schodech a míří do pracovny svých pánů.* Nerad obtěžuji pánové, ale u dveří stojí muž, je od krve a hledá práci. *muži na něj chvilku koukaj.* A jak prošel kolem stráží? *zeptá se ho jeden.* No ti jsou právě mrtví. *odpoví. Než jim dojde jeho odpověď uběhne pár vteřin.* Cože?! I voják řádu? *vyskočí na nohy a běží k němu.* Ani, i ten. *poví jen, když,z kolem něj proběhnou. Aoda využívá chvíle, kdy je sám. Svoje dýky si schová do křoví kus od cesty, přidá tam i většinu svého vybavení. Hlavně to, co je výbušné. Nemůže tušit, co ho uvnitř čeká. Nechává si jen svoji Wakizashi. Nakonec se vrátí zase před dveře. Pak se otevřou dveře.* Cože?! *poví oba najednou a dívají se na tu spoušť po jejich cestě. Nejblíž k nim je voják řádu, který leží v kaluži své krve, která stéká po cestě dolu.* Jak jste to ....? *zarazí se s odpovědí, když se před ně Aoda zase postaví.* Jak? No jednoduše. Svým mečem. *nepotřebuje, aby věděli odkud je a jaké má schopnosti.* Byla by ta práce tedy? *zeptá se ještě jednou a čeká na odpověď.* No... Teď asi... Když už.... No tak pojďte. *poví jeden. Druhý mezitím sháněl muže, co jsou po domě a fungují jako jeho ostraha. Ti přiběhnou do vstupní haly a míří na Aodu svoje zbraně.* Teď máte dvě možnosti.. *Poví muž už klidně, když jim nemá kam utéct a má kolem sebe dalších deset mužů.* Buďto se vzdáte a přidáte se k práci v dolech, když jí tak schaníte nebo tu zemřete. *poví s úsměvem. Aoda se kolem sebe rozhlíží a drží rukojeť Wakizashi. Má dost zranění na to, aby najednou bojoval a deseti muži a ještě na něj sou znát dopady Hachimonu a je unavený. Nakonec ji pustí a zvedne ruce.* Dobrá. Ale prosil bych předtím ošetřit má zranění. Přeci jenom, pokud se mi do nich dostane infekce, nemusel bych vydržet v dolech dlouho. A jak by se vám jinak zaplatila za ztráta, kterou jste utrpěli tím, že máte slabé muže, kteří vás měli ochraňovat. *poví a dívá se na ně. Má jistý plán, ale musí se nejdřív uzdravit. A hlavně je opravdu rád, že ty svoje zbraně venku ukryl. Teď už jen doufat, že se k nim nedostanou.* No, to bychom si mohli. Ve dne v noci vás ale budou hlídat a nesmíte opustit svůj pokoj. *odpoví muž a nechá Aodu odvést. Pak se společně vrátí do své pracovny.* Musíme kontaktovat Řád. *poví jeden a hned začne psát dopis. Další den ráno ho odešlou do hlavního města Řádu, nejvyššímu z generálů, aby ho informovali o tom, co se tu stalo. Aoda ještě pořádně nechápe, co se tu děje, ale je o něj postaráno dostatečně dobře na to, aby se během pár dní dál dohromady. Chce vydržet aspoň pět dní, než spustí svůj plán, který do té doby ještě vypiluje. Hlavně potřebuje získat nějaké informace o této zemi a situaci, která tu probíhá. Třetí noc se už odhodlá projít kolem spící stráže. Využívá svojí rychlosti a zkušeností, aby se proplížil domem a sháněl tolik informací, kolik tu jen sehnat může. Od chodu dolu, přes mapu světa až k nějaké politice. (to asi ať rozhodne Mito, co všechno tu může najít.) Vždy se vrátí do pokoje před výměnou stráží.*
---: ---
Aoda Jaazu: *využívá zmatku, který nastal, když nalezli odpadlé tělo. "Snad pochopí, že jsem mu takhle chtěl pomoci." řekne si. Když ale neslyší žádný poplach, protože ho už museli probudit, je mu jasné, že tím kryje i sám sebe.* Výborně. *řekne si a lesem přebíhá až k úpatí kopce, po kterém se vine cesta až k domku na vrcholu. "Zhruba kilák." řekne si, když si prohlídne vzdálenost dalekohledem. Na cestě vidí i v několika rozestupech strážné. Napočítal dohromady osm lidí.* Uf, to bude zase dřina. Proč já to vlastně dělám? *sedne si na zem a přemýšlí. "Jsem v cizím světě, nikoho tu neznám, ty co znám jsou bůhví kde. Tohle je sice otrokařina, ale aspoň něco dělají." Běží mu v hlavě myšlenky. Stále se mu ale vracejí k tomu muži, se kterým mluvil. Vzpomene si na to, co mu řekl a na to, jak to tu chodí. Ani jemu by se to nelíbilo. "Co by asi dělala Chikaku, kdyby to tu viděla?" představí si ji v hlavě, že tam s ním je, ale nedokáže dát dohromady obraz toho, co by v tuhle chvíli dělala.* Bože, jak dlouho jsme zasnoubení​ a ani netuším, jak by se zachovala. *zanadavá si a vstane.* No dobrá, asi mi nic jiného nezbývá. *řekne si a vydá se do kopce. Nejdřív pomalu, ale pak přidá na tempu. Sprintuje až k prvnímu strážnému. Je večer a vypadá unaveně, takže si ani nevšiml, když mu po hrdle přejela čepel Aodovi Mōretsuny. Padl na zem a párkrát zachroptěl. Aoda pokračuje dál. Druhý si ho už všiml přibíhat. Vytasí katanu a vrhne se proti němu do boje. Tady se ale ukazuje Aodovo výhoda. Tím že celý život fungoval jenom se svým taijutsu a kenjutsu a nepotřeboval ovládat chakru, její ztráta pro boj mu nevadí. Sic s batohem na zádech o hmotnosti nějakých patnáct kilo, která jsou v porovnání se závažím na nohách nic, se jeho seku vyhne záklonem a brzděním. Otočí se v podřepu na patě a druhou nohou mu podsekce nohy. Zatímco strážný padá k zemi zabodne mu jednu dýku do hrudi a nechá ho dopadnout. Narovná se a protáhne​.* Tak jo. Budu to muset sundat. *stáhne ze zad batoh a z nohou sundá svoje závaží. Všechno to uloží do křoví, aby mu to nikdo nesebral. U sebe nechává svoje dýky, několik kunaiů, senbonů a Shurikeny co má zapošité v oblečení, dva kouřové granáty na opasku, Wakizashi na kříži a obě Sāberu u pasu.* Tak jo, pokračujeme. *když odložil svých 45 kilo závaží, vystřelil jako šíp. I tak si ale myslí, že bude muset nejspíš použít Hachimon, aspoň první bránu. Další tři strážní mu dali zabrat a přišel o jedno Sāberu, které zůstalo v strážného těle. Měl tak aspoň o závaží míň zase. U šestého se zdržel, protože to byl hromotluk s obří sekerou. Jeden jeho útok zablokoval pomocí Sāberu a ponořil se o pět čísel do země. Tenhle rámus už přilákal pozornost. Když od něj Aoda odskočil, Sāberu praskla a čepel jí odpadla.* Sakra co tu máte za ocel? *překvapivě se podíval a zbytek jí odhodil.* Dobrá.. Kaimmon... Kai. *uvolněná energie od něj odrazila chomáčky prachu, které vlétly hromotlukovi do očí. Aoda hned vyrazil a vyskočil. Přetočil se nohama vzhůru a svoji hlavou přeletěl nad jeho, načež v tu chvíli mu dýkami přesekl krční tepny na obou stranách. Dopadl za něj a pokračoval dál. Sedmý po něm střílel šípy. Měl ale zvláštní dobíjecí samostříl, který pálil jednu za druhou ve vteřinovým intervalu. Musel hodně kličkovat a uskakovat, aby ho nezasáhli. Přesto cítil několik jejich škrábnutí. Tím že měl samostříl, nestihl už zabránit jeho útoku a tak to byl další, který skončil s dýkou v hrudi. Poslední, který na něj čekal měl nějaké zvláštní brnění. Vypadal jako rytíř. Na něj potřeboval Aoda deset minut, druhou bránu a Omote Renge, aby ho nakonec dostal. Kovová helma mu moc nepohlavní, když mu do ní nárazem narval i kus vnitřností, kosti a podobných věcí z vnitřku těla. Když porazil i jeho, zrušil svůj Hachimon. Sedl si na zem a prohlížel svoje zranění.* Nejvážnější je asi to od meče posledního, co mi udělal na hrudi a ta naražená ruka od toho týpka se sekerou. Někoho takového příště blokovat nebudu. *řekne si a porozhledne se kolem.* Bingo. *usměje se, když najde vak s vodou, kterou tam rytíř měl. Půlku mu vypije. Upraví se a trochu se vodou umyje i od krve. Vrátí Mōretsuny do pouzder a vydá se klidným krokem až ke dveřím domku. Tam v klidu zaklepe a čeká na nějakou reakci.* Dobrej, sháním práci a ti mrtví mi naznačili, že bych se uplatnil. *poví s úsměvem, když se dveře otevřou.* (Pokračování příště)
---: ---
Aoda Jaazu: *po mnoha dlouhých dnech, dokonce týdnech, kdy se plahočil přes ledové pohoří a zabloudil tam natolik, že se z východní strany dostal až na západ, byl konečně rád, že vidí suchou trávu. V pohoří se mu povedlo ulovit sem tam nějakého tvora, ale hůře se tam už opékali. Když ale zabil ledového vlka, z jeho kůže si udělal pouzdra na svoje Mōretsuna, které má nyní připnuté na zádech na žebrech. Tam si na ně zvykl a tam mu nepřekáží. Byl blízko města trhů a schovával se v křoví. Sledoval vztup do města. Každého si pomalu prohlíželi, než je vpustili.* To je blbí, musím nejdřív něco víc zjistit, než se do takového města nachomýtnu. *řekne si a zase od města utíká pryč. Dostane se do nějakého lesa a tak si tam najde pohodlné místo a chvíli se prospí. V noci ho vzbudí ale rámus. Tmou se ty zvuky rozléhají a ještě odrazy od stromů ho matou. Najde ale směr a vydá se jím. Po nějaké hodině se mezi stromy rozlézají světelné paprsky. Schová zase za poslední strom a sleduje dění před sebou. V dálce vidí pár malých krystalů, jak se vznáší nad zemí. Je mu ale jasné, že nejsou zrovna malé. Osvětlují celé okolí natolik, že jasně vidí, co se kde děje. Je tam spousta lidí strašně pohublých a v roztrhaných hadrech. Stříhaných prací v dolech. V několika místech skály jsou otvory pro podzemní doly a je tu i táhla rejha v zemi natolik hluboká, že používají několika kladek po jejím obvodu na vytahování materiálu a lidí.* Tak tohle je hodně zlý. Otrokařinu jsem už viděl, ale tohle je horší. Musím s tím něco udělat. *řekne si, jenže co udělat. Je sám proti zdejším lidem. Ani neví, jak to tu chodí, kdo to tu řídí ani kolik lidí tu doopravdy je. Když se tak rozhlíží, ozve se hlasitý hluboký tón, který se táhne přes celý důl. "Co to? Objevili mě?"zjišťuje a rozhlíží se. Vidí, že všichni z dolu vycházejí ven. Utahaní a zničení prací, kterou odvádějí za malý peníz. Místo nich do dolů vchází noví, ale stejně vyčerpání, jako ty předchozí.* Výměna směn, teď mám šanci. *řekne a vyběhne mezi stromy do míst, odkud odcházejí. Doprovází je několik strážných, ale ve chvíli nepozornosti se mu povede odchytit jednoho muže v zadní části průvodu. Chytne mu ústa a zmizí s ním zase mezi stromy. Sice zde nemůžou používat chakru, ale má dostatek síly, když chakru nepoužíval celý život. Navíc muž tolik neváží.* Prosím nekřič, chtěl bych s tebou mluvit, nic ti neudělám. Tady máš. *poví rychle a potichu k muži a podává mu kousek chleba se sýrem a vodu. Muž na něj chvíli hledí vyděšeně, ale nakonec přijme a pustí se do jídla.* Musím ale rychle zpátky. Jestli zjistí, že jsem pryč... Bude z toho mít malér moc lidí. *říká muž ustrašeně.* Nevadí, to mi stačí. Potřebuji jen pár informací. Co se to tu děje? Ve zkratce několik detailů o tomto dole. *poví Aoda a nechá muže mluvit.* No, musíme tu těžit krystaly, které bohatí využívají na stavbu měst. Je tu jedno město, které je snad jenom z těchto krystalů. Platí mám hodně málo a navíc jsme odtržení od rodiny. Někteří tu jsou tak dlouho, že už ani netuší, že nějakou mají. Jsme tu na čtyřech směnách a každá má svého hlídače. Jsou to obří chlapci, kteří se s ničím nemazlí a jakmile někdo poruší pravidla, bez váhání je zabíjí. Všechno ale hlavně řídí z toho domku tam na kopci, jestli jsi ho viděl. Nikdo neví, kdo tam žije, ani kolik jich tam je, ale rozkazy chodí odtamtud. *poví muž a dojí zbytek.* Kdo jsi vůbec ty? *zeptá se Aody.* Říkej mi Aoda. Doufám, pro tvé bezpečí, že už se nepotkáme. *poví a zase vstane. Omráčí muže a odnese ho na cestu. Dožene celý průvod a rychle ho položí na cestu. Pak hlasitě dupne a zmizí zase mezi stromy. Ti na konci průvodu se otočí a začnou dělat povyk, když ho zahlédnou ležet. Aoda sleduje, že se o něj postarali a tak se vydá k domku na kopci. Potřebuje toho zjistit víc.*
Konec: ---
Ryun Haito: *Po několika minutách, dokonce i hodinách pohlédne na všechny osoby před dolem.* "Očividně tady pořád funguje otročina a musí to tady občas vypadat hrozně, když vypukne vzpoura, teda.. Jestli se vůbec odváží." *začne vzpomínat na historky, který mu dříve vyprávěl děda. Historky o historii jejich vesnice, krvavé historky.* "Pravda, že my ve vesnici nebyli dříve o moc lepší." *Zvedne se ze sedu, udělá dva nepatrné kroky směrem k dolu, když v tom se zarazí.* "Nojo! Já měl vlastně omezený čas, který můžu strávit v tomto světě. Otec mi dal pár dnů, abych mohl pokračovat v tréninku a nezostudit náš klan až budu v jeho čele.." *Rychle se zamyslí co by v této chvíli mohl udělat. Po chvíli si vzpomene na krystal, který obdržel spolu s Meiranem u brány, kde jim ho vydal samuraj.* "Jak se to mělo říct ? Sakra! Kdybych si pamatoval více věcí..." *Šťastně se usměje, když si konečně vzpomene na tyto čtyři slova.* Tak dobře, tenhle svět byl super, zažil jsem zde vcelku dost dobrodružství, ale povinnosti volají. přátelství je nad zlato. *Vysloví s krystalem v ruce.* "Tak zase doma Meirane, doufám, že si taky vzpomeneš a nebude ti to moc dlouho trvat."
Horník: *Těžký vozík plný krystalů, které byly vytěženy v místním dole tlačí před sebou směrem ke skladu. Na sobě má roztrhané hadry, které jsou pokryté špínou z těžení v dole. * "Dneska už osmý plný vozík a to nám platí jen jídlo, pití a nějaké minimum peněz. Tenhle systém vážně nesnáším. Už se chci dostat zpátky domů za ženou a synem. Doufám, že jsou oba v pořádku a nic jim neudělali." *Vyloží každý krystal a jde zpět směrem do dolu. Cestou ale uvidí někoho se hnout v křoví za jídelnou.* "trochu ho vidím, nevypadá, že by zde pracoval a už vůbec ne, že by pocházel z tohoto kraje." *Zamyslí se a s nadějí se nenápadně vypraví za tou osobou.* "Larsi? Jsi to ty ? Doufám, že ti neublížili synku můj." *Řekne prvnímu hlídači, že si dojde k lesu do zásobárny pro nové neroztrhané věci. V zásobárně se vezme do ruky nové věci a jde opatrně za tou osobou. Dojde k té osobě zezadu a pozná, že to není jeho syn.* "Škoda.. Tak co tady tedy dělá tenhle mládenec ?" *Zaklepe mu opatrně na rameno, jelikož vidí jeho katanu, tak trochu odstoupí.* Hej, neboj nechci ti nic udělat. *Řekne pro jistotu, aby nedošlo k omylu.* Hledáš něco tady ? "Snad bude v pohodě, pomoc by se mi určitě hodila v tuto chvíli."
Ryun Haito: *Po delší plavbě na lodi pirátů spolu s Meiranem, se rozhodne, že nakonec nepopluje až do města, ale bude chtít zastavit na nedalekém pobřeží.* "Asi to takhle bude nejlepší, postupovat na vlastní pěst, stejně se s Meiranem zase určitě potkáme v našem světě." *Po několika dalších minutách strávených na moři, piráti zakotvili kousek od pobřeží. Na konec se rozloučí s kapitánem posádky a s Reiem.* "Snad se ještě někdy potkáme lidi. Teď musím něco prozkoumat." *Na Meirana se jen podívá a s malým úsměvem na obličeji jenom kývne hlavou na rozloučenou a pomalu jde na břeh.* "Teď to zkusím někde najít, podle mapy by to mělo být někde hlouběji v lese." *S katanou za opaskem si vykračuje klidným krokem přes les několik desítek minut.* "Budu si muset zvyknout na tohle ticho. Hlavně dávat pozor na okolí, abych tady na někoho náhodou nenarazil, to by moje dobrodružství zase rychle skončilo. Navíc toho máme ještě dost před sebou, že ?" *Položí si ruku na břicho. Zhruba po hodině chůze lesem se před ním objevilo pár obyčejných budov a několik lidí. zpoza budov viděl větší díru do skály, ze které chodili horníci.* "Očividně jsem tady, ale nečekal jsem, že tu bude tak živo. Musím buď nějak zapadnout, nebo jim něco nabídnout, když budu chtít něco málo tady zjistit." *Několik minut stál za stromem a pozoroval lidi u vchodu do skály.* "Pokud jsem to nějak pochopil, tak je tu pár lidí na hlídce, co se střídají a jinak horníci." *Z batohu vytáhne krystal, který našel v jeskyni, když potkali Reie.* "Snad se dozvím k čemu to slouží a popřípadě o co jim jde."
BlueBoard.cz ShoutBoard