Přidej zprávu »
---: ---
Satoshi: *Satoshi odchádza. Zmoknutý príde do prvého podniku na ktorý natrafí. Ale len aby si požičal pero a papier kde napíše.* "Mám ťa rád, chýbala si nám." *Ani sa nepodpíše nechá to tak a vezme si to zo sebou. Vonku znova na daždi si vytvorí vodného klona.* Vlož to Ayase v posteli pod vankúš. *Prikáže mu. Musí sa ale znovu kus cesty vrátiť. Musí byť aspoň 50 metrov od sídla aby sa mu klon nerozplynul. Keď to dokončí, môže už definitívne odísť a pohľadať si nejaký nový prístrešok pred dažďom.*
Ayase: *Ayase nahodí takový pohled jaký ještě nikdy nenahodila, jako kdyby Satoshi prostě šílel či co (něco takového: odkaz » ). Moc nechápe co přesně dělat ale rozhodně za ním nehodlá běhat. *Radši se oblékni jinak chytneš zápal plic. *Poví jeho směrem celkem zamračeně. Nicméně pokud čekal že ho bude přemlouvat tak to se Satoshi mílí a Ayase se jde radši pokusit opravit dveře. *
Satoshi: Ok. *Otočí sa.* Myslím že máš pravdu. Nebudem ti nič zapierať ani zalievať. *Pozrie sa na chvíľu na oblohu a tým pádom mu vlastne popadá aj niekoľko kvapiek priamo to tváre.* Ako...myslím že to aj znamená, že nemal by som mať právo bývať v tomto dome. *Vykročí.* Zatiaľ sa maj Ayase Juuzou Toyakazu-san. Možno sa naše cesty ešte niekedy opäť stretnú.
Ayase: Asi zapomínáš na to že duše naší matky je s bohem Jashinem a je jeden z těch lidí, které není a nebude možné oživit. Nicméně pokud si pamatuji dobře tak moje oživení trvalo tak dlouho protože teprve nedávno zemřel člověk co mě zabil, on totiž pohltil moje tělo a duši a kvůli tomu nebylo možné abych byla oživena, Suzuya se o to pokoušel. *Poté se na chvilku odmlčí než bude pokračovat. *Sice ano oživit člověka lze několika způsoby ale Suzuya je jediný o kom vím že to určitě dovede ale neoživuje lidi na objednávku, jistě to má nějakou daň a podmínku a pokud jde o tebe bráško tak ty Juuzou Toyokazu nejsi, možná pokrevně ale nejsi hodnej si tak říkat protože jediné co jsi pokud vím je ostuda těchto dvou rodin stejně jako Sayuri. Otec mi řekl jak těžké to děláte a upřímně nejradši bych vám oboum dala přes tlamu ale tím bych vás asi nic nenaučila, jsem jen zklamaná to je vše co mohu říct.
Satoshi: Hračka...*Zopakuje si Satoshi.* Ak hračka, tak prečo to trvalo toľko rokov? Ak hračka prečo tu ešte nie je mamka? Ak hračka...mám sa potom vôbec báť smrti? Veď je to je len dočasný stav, že? Nebude teda prekážať ak si teraz skočím z útesu? *Dokončí otázkou Satoshi. Predsa len, nevie inak zareagovať. Keď Ayase mu to podáva ako niečo veľmi bežné.* Hmm. *Zamyslí sa Satoshi.* Prečo sa vlastne dnes ľudia zaoberajú smrťou svojho blížneho? Prečo nad tým plačú, ak sa ich blížny môže kedykoľvek vrátiť? *Satoshi sa na jej pripomienku, musí usmiať aj keď je urazený.* Vieš, prečo by som mal ísť obliecť? Predsa takto som Satoshi Juuzou v celej svojej kráse.
Ayase: Tak pokud si dobře pamatuji tak se říká že pro Suzuyu je oživení mrtvého hračka, sice v tom budou nějaké podmínky ale on oživil lidí už několik. *Odpoví a poté z něj sleze, není ji moc příjemné sedět na něm když je vlastně polonahej. *Radši se běž obléknout, nicméně asi budu otci nějak vysvětlit ty zničené dveře. *Poví a ukáže na dveře, kterými Satoshi vyletěl ven z domu a rozbil je tím. *Nicméně já jsem Ayase Toyokazu v celé své kráse.
Satoshi: Nemuselo to byť tajomstvo...Stačilo hocijakú udalosť. To si skoro povedala ako keby sme sa nikdy nerozprávali. *Pokrčí ramenami (¯\_(ツ)_/¯)* Nemám hľadať žiadnu vedu za oživovaním? Aha takže je to bežná udalosť. Deje sa to každý deň že... *Chytí sa za hlavu.* Naozaj chceš aby som ti to vysvetlil? Mal by som vôľu bojovať s hocikým o hocičo! *Povie jej priamo do očí.* Ale! Nemám ani som nemal vôľu bojovať s duchom mojej sestry! *Vysvetlí jej svojimi slovami.*
Ayase: Upřímně? Nic takového není nikdy jsme neměly takový vztah abychom si sdělovali nějak tajemství ale tak nejspíš bych jako Ayase mohla vědět že Suzuya mě a Shizuce daroval chiméry a vám ne, nicméně nehodlám tě tu přesvědčovat o tom že to jsem já nebo ne, pokud jde o okolnosti toho proč žiju tak je to celkem jednoduché. Prostě jsem byla oživena, žádnou vědu na tom nehledej. Spíš mi vysvětli jak je možné že potomci Satsuki a Shikiho Toyokazu jsou tak slabý a nemají téměř žádnou vůli bojovat.
Satoshi: *Keď leží na zemi a Ayase si robí rasengan, tak má len proste zatvorené oči a nevníma. Keď ho minie, Satoshi nejak cíti že nie je mŕtvy. Zrazu si Ayase zmyslí že ona sa ho bude ešte pýtať.* Neťahaj do toho našu matku. A ak si naozaj Ayase povedz niečo o čom viem len ja a ty. Inak... vysvetli mi tie okolnosti? Ako to že žiješ? A čo ti poviem za tých 10, 11 rokov? No že predsa kde si za ten čas bola?! *Situácia je stále príliš absurdná aby sa dalo tomu len tak ľahko uveriť.*
Ayase: *Satoshi to už vzdává a toho Ayase chce využít, tak trochu ji už došlo že to bude dost pravděpodobně její bráška ale proč mu nedát trochu za vyučenou, rozhodně to potřebuje a ne zrovna málo ale tak to asi každý. Když je u něj vyskočí aby ho mohla povalit na záda a doslova si pak sednout na jeho pas a vytvoří si v pravé ruce rotující chakru, která lze vidět pouhým okem (Rasengan). Poté se napřáhne a následně mu stejnou rukou zaútočí na tvář a kdyby ho trefila jeho tvář by byla v takovém stavu že by ho už nikdo nepoznal, nicméně Ayase na poslední chvíli uhne a Rasenganem zasáhne zem přímo vedle jeho hlavy a vytvoří tam větší díru v podobném tvaru jako Rasengan. Pozorně se mu dívá do očí, nyní již s Byakugan v neaktivní formě ( odkaz » ). *Nejdřív se trochu uklidni takže za prvé jsi Toyokazu a ti se nemají vzdávat, takto akorát pliveš na památku naší mrtvé matky a za druhé ano správně jsem mrtvá ale okolnosti se sešly tak že jsem byla oživena. *To že na ní prší ani neřeší, voda je vlastně jistým způsobem pro ni i spojenec, protože dobře vodí blesky a ona má dobrou kombinaci schopností díky kterým má techniky Raitonu dost silné (Ranton + Ikazuchi no Kiba). *Taaakže copak řekneš své sestře, který byla nějakých 10 nebo 11 let mrtvá?
Satoshi: "Je toto kliatba za to že som veľa pil? Alebo je toto kliatba za to že som málo čo robil zo svojím životom? Alebo je to preto že som na misii zahrával z duchmi a sám sa za jedného vydával?" *Pýta sa sám seba Satoshi.* "Ok." Ukončíme to už. *Povie Satoshi a už sa ničomu nebráni.* Vieš, človeče. Som rád že som mohol znovu vidieť a počuť hlas svojej sestry. *Utrie si pár maličkých sĺz.* Na moment som aj v kútiku duše uveril že sa vrátila živá. To nič. Dosť bolo sentimentality. Ak si prišla po mňa smrť už to nenaťahuj a zober ma tam kde treba... Len nemusela si na seba brať práve túto podobu. *Satoshi roztiahne ruky a čaká kedy dostane finálny smrtiaci úder.*
Ayase: *Ayase nevadí že Satoshi odskakuje ona vidí stejně jako kdyby tam mlha nebyla, tudíž prostě stačí použít Shunshin no Jutsu a zjeví se přímo u něj (dále následuje útok, který byl popsán v minulém odpisu). Přecijen kdyby mělo stačit něco jako odskakuje pak by tu s Ayase bylo opravdu něco špatně kdyby jí tohle zabránilo v možnosti útoku, navíc je o dost rychlejší takže ji nebude dělat nejmenší problém se k němu dostat. *a
Satoshi: *Samozrejme že keď vidí paru ako sa zdvíha, tak vôbec sa mu nepáči myšlienka že by mali bojovať v súboji kde sa vidia len ako čakrové diagramy. Vkladá chakru do nôh a čo najďalej odskakuje od páry ako to len ide. Predsa len vie o tom, že nemôže sa spoliehať na súboj z blízka.* Tss. *Nepáči sa mu že musí ustupovať.*
Ayase: *Ayase se usměje, nicméně tento muž proti ní ohnivý proud. Dokonce zaslechla jeho slova, takže ji dochází že se jedná přímo o Satoshiho jejího bratra. Nicméně nyní se musí postarat o tu ohnivou střelu, protože kdyby uhla tak by to akorát zapálilo jejich dům a tak složí několik ručních pečetí a z úst vypustí silný proud vody (Suiton: Mizzurappa). Tento proud vody jakmile se setká s ohněm tak při kontaktu se začne voda měnit v kombinaci s plamenem v oblasti kontaktu měnit na páru, protože voda ničí plamen ale zároveň se tím vypařuje. Ayase ví že by Satoshiho plamen přetlačila a zasáhla ho ale o to jí nejde, proto tak dlouho vodní proud nevypouštěla, nyní chce využít toho že jí Satoshi přes tu vodní páru nevidí. Sice má Sharingan ale s tím může vidět akorát modrou auru kolem Ayase, ona ho ovšem vidí naprosto dokonale a tak složí pečeť tygra a velmi rychle se po přímé lince přesune rovně vpřed a zastaví přímo před Satoshim (Shunshin no Jutsu). Když je takto blízko ihned na něj zaútočí konečky dvou prstů (ukazováček + prostředníček). Tyto útoky konečky prstů mu zasazuje přímo na chakrové Tenketsu body kdy jde vždy o sudé číslo úderů a zastaví to až na čísle 128 a pokud jí to celé vyjde Satoshi nebude již schopen používat chakru a donutí ho to vlastně deaktivovat i Sharingan (Hakke Hyakuninjuuhachishou). *
Satoshi: *Satoshi neočakáva žeby dostal poriadny úder od halucinácie. Satoshiho to odhodí a vyletí cez dvere, cez ktoré sem aj prišiel pričom ich rozbije. Pár triesok sa mu zabodne do chrbta a kvapká odtiaľ pomaličky krv.* Nehovorím že musíš byť nutne halucinácia. *Hovorí Satoshi a pomaly vstáva.* Ako som spomínal, môžeš byť aj imitátor! A ak to je pravda musel si jej aj ukradnúť oči! Toto ti nedarujem! Ayase by si poznala brata a navyše Ayase je mŕtva! *Kričí na tú podozrivú osobu Satoshi. Zloží pečate.* Katon: Ryuuka no Jutsu! *Vypustí z úst na ňu prúd ohňa.*
Ayase: *Ayase je jasné že jde o Satoshiho, aspoň poté co pronesl že ona je napodobenina jeho sestry a navíc jeho Sharingan. Ayase vystoupnou žilky kolem očí a vytvoří se jí ve středu jejích býlích očí něco jako zorničky ( odkaz » ). Poté se ihned rozeběhne proti Satoshimu ve velké rychlosti kdy její tělo je dost silné a rychlé díky tomu že má vlastně vlčí DNA, navíc se celkově věnuje Taijutsu (specializace na Taijutsu). Když se jí povede dostat až k Satoshimu zaútočí mu na břicho výpadem pravé ruky s otevřenou dlaní ze které těsně u něj vypustí natlakovanou chakru ve formě chakrové vlny a měla by být schopná ho odhodit až o deset metrů (Hakke Kuushou). *Je to dost reálné? Nebo jsem snad pořád halucinace?
Satoshi: *Satoshi tomu nerozumie. Halucinácia by sa takto nesprávala.* Žeby som bol v genjutsu? *Spýta sa sám seba, lebo Ayase stále nepovažuje za skutočnosť. Satoshi použije Kai. Nič sa nezmenilo. Tak Satoshi zatvorí a otvorí oči. Objaví sa mu v nich sharingan.* Zvláštne. Všetko sa zdá byť v poriadku...*Čuduje sa Satoshi.* Ja ti dám že uchylák! Kto si ty?! Ty imitátor mojej sestry! Že sa nehanbíš a máš tú odvahu takto sa tu promenádovať a na tomto mieste! *Na krik zaútočí Satoshi protiútokom, tak že tiež zakričí.*
Ayase: Hej ty úchyláku! Co mi lezeš do bytu a ještě takhle polonahej! Pokud mi nevysvětlíš kdo sakra jdi ta ti ublížím, přísahám bohu že ti opravdu ublížím! *Není divu že Ayase takto reaguje, za prvé nemá dobrou náladu a za druhé se bojí že se jim do domu vloupal nějaký úchylák a mohl by ji třeba chtít znásilnit nebo ještě hůř. *
Satoshi: *Uvidí Ayase. Mladá. Jeho staršia sestra, ktorá je teraz mladšia ako on. Nejde mu to.* "Prečo ju vidím?" *Bolo to len nedávno ako z toho ako prestal piť a už začali sa u neho prejavovať občasné rôzne abstinenčné príznaky. Bolesti hlavy,senzitivita,kŕče,nevoľnosti...ale aj občasné halucinácie. Ako už aj naposledy stretol svoju matku Satsuki.* "Satoshi, upokoj sa. Všetko je v poriadku. Musí sa to dať racionálne vysvetliť." *Hovorí sám sebe.* "Je to len ďalší výplod tvojej fantázie." *Vysvetľuje si to čo najnormálnejšie. Ale emócie sú silné. Ako ju uvidí. Vyjde mu z jedného aj druhého oka slza. Utrie si ich.* Veď ty si taká reálna skoro ako živá. *Znovu si utrie oči.* Aj keď... Je trochu zvláštne, že má môj vlastný výplod fantázie nespoznáva. *Dodá Satoshi, lebo táto vec tu nehrá.*
Ayase: *Zaslechne nějaký mužský hlas, proto ihned se svým zpěvem přestane a vydá se ven ze svého pokoje a zamíří si to rovnou za Satoshim. Nicméně když ho zahlédne nemá ani tušení kdo by to vlastně mohl být, Satoshi za ta léta zestárl a změnil se k nepoznání aspoň pro samotnou Ayase, která nemá tušení kdo by to mohl být. Kdyby měl aspoň ty zvířecí mutace jako Ayase, Shizuka a Sayuri podle toho by ho lehce poznala ale ona jediný z rodiny je vlastně 100 % člověk. *Kdo jste? *Zeptá se zvědavě a nahne hlavu na stranu, přičemž na něj upírá své bílé oči bez zorniček. *
Satoshi: *Satoshimu dážď nevadil. Pršalo tak často že si na to zvykol. Často bol mimo domu a len sa túlal ale keďže aj bary sa vždy o nejakom čase musia zatvoriť bolo treba sa ísť niekde zohriať alebo osušiť a to miesto bolo domov. Otvorí dvere domu.* Tadaima! *Oznámi svoj príchod aj vlastne keď netuší komu to hovorí, keďže nikoho doma neočakáva. Skôr je to len zvyk. V hale zhodí zo seba mokré oblečenie a ostane len v trenírkach, veď vie že je doma len sám. Ale!* "Moment nepočujem niekoho?" *Zamyslí sa Satoshi, veď predsa len nikto by tu nemal byť. Chytí si hlavu.* Ach, do kelu zase na mňa chodia tieto halucinácie... *Hovorí to sám sebe.* "Mal by som niečo s tým spraviť..."
Ayase: *Krásně se vyspala, poslední dobu cestovala venku ale Ayase prostě nesnáší déšť a celkově vodu jako takovou nemá zrovna moc v lásce, sice ano ovládá Suiton, ale ten ji zase tolik nevadí, pokud se sama nenamočí. Nicméně je celkem pozdě večer a Shiki je opět někde pryč, nejspíš zařizuje nějaké své vlastní povinnosti, ale na to byla Ayase už kdysi zvyklá, že Shiki na ně nemá čas, proto se snažila podobat co nejvíce Satsuki. Vždy chtěl být ta neústupná, drsná a samostatná žena na kterou si nikdo nebude vyskakovat a která si prosadí to své. Možná to je důvod proč v tak nízkém věku dosáhla tak vysoké hodnosti. Nyní sedí u sebe na posteli oblečená v černé noční košilce, která je celkem krátká ale je tu přecijen sama, a i kdyby ne tak před otcem se stydět nemusí. Nicméně svoje dva bleskové meče (Ikazuchi no Kiba) si opře do rohu pokoje posadí k oknu ze kterého jen tiše sleduje jak prší. Už takto prší hodně dlouhou dobu a co ji řekl Shiki tak to způsobuje Temný Svět a pro všechny lidi světa je to velký problém. Nakonec si tam ovšem začne poklidně zpívat, tohle je vlastně to, co umí velmi dobře. Ayase je hudebně nadaná jak na flétnu (klan Tekubi) tak i ohledně zpěvu a má to celkem ráda ( odkaz » ). *
--;;--:
Shiki: *Seděl an nemocniční lavici... Už tři dny skoro nespal a jen tu seděl. Moc toho též nesnědl... Nevyspalost byla znát na jeho očích... Černé kruhy pod očima a zarudlé bělma byly jasný důkaz... Možná tu ani být nemusel, ale chtěl. Přece jen Ayame byla jeho svěřenkyně a on ji měl na starost.. Ano nedávno ji oznámil, že její rodiče zemřeli a ona od té doby byla jakási jiná.. Ale nikdy nečekal, že to dopadne až takto. Chtěl sice operovat on, ale ostatní z nemoncice mu to nechtěli dovolit.. Přece jen 24 hodin před začátkem operace nespal, protože seděl u lůžka Ayame a dával an ni pozor, navíc to byla jeho příbuzná a jim se nelíbilo, že by ji měl operovat. No co se dá dělat. Každopádně po několika dalších hodinách, kdy Shiki seděl a koukal před sebe, napůl spící dorazila doktorka se špatnoz právou.. Ayame umřela... Shiki tuhle zprávu absolutně vyloučil už na začátku ale když mu byla řečena... Zarazilo ho to... Byl z toho poměrně dosti mimo... Co teď? No věděl co.. ale že by se mu do toho zrovna chtělo? To se říci nedalo.. Každopádně co mohl dělat že? No odkýval sestřičce co mu říkala a přikázal jí donest dvě sklenice s tekutinou na uchování vnitřností a tak podobně... s lákem. Rozhodl se totiž své srdce vyměnit za Ayaminino.. Zaprvé poslední dobou nebyl spokojen s tím, že vlastní srdce Shinon a též nebyl příliš spokojen, že ovládá kombinaci něčeho, co již někdo měl a proslavil se tím.. O jitonu samozřejmě nevěděl. No následně se vydal do šatny, kde si vydezinfikoval kvalitně ruce a vzal si naprsoto čistý operační oblečení. Poté šel na sál, kde ležela mrtvá Ayame... Samozřejmě to udělal během rychlosti aby stihl ještě funkční orgány. Poté došla i sestřička a donesla mu dvě lahve s lakem, které položila vedle sebe a vedle Shikiho.. Následně Shiki otevřel oči Ayame a díky omu, že svaly jič nebyli funkční tak víčka drželi otevřené.Následně aktivoval na jedné ruce Chakra no Mesu a začal. Opatrně si nadzvedával jedno oko, kde vždy když mohl odpojil oční spoj a nerv. dělal to pomaličku aby bylo vše vpořádku a nic neporušil. Samozřejmě že to chvíli potrvá. No chakru soustředil jen do konečků prstů aby tak chakrový skalpel byl co nejmenší a nejostřejší, nechtěl totiž omylem říznout do oční bulvy. Postupně se oční bulva dala více a více vytáhnout, avšak Shiki az ni příliš netahal. Musel pomaličku a nic neuspěchat. Postupně takto opojoval nerv za nervem až mu nakonec zůstala oční bulva v ruce. Věděl, že Ayame má Sharingan Shinon, ještě aby ne že? Oční bulvu následně vložil do lahve s lakem a poté začal s druhým okem... Úplně stejný postup a princip.. Opět lehce nadzvedl oční bulvu a postupně od ní odděloval nervy, kdy musel postupovat stejně opatrně jako u oka prvního. Sice by se asi nic nestalo, kdyby druhé poškodil a měl tak jen jedno, ale to nechtěl. Nechtěl si přizant selhání. V půlce oddělování nervů si však musel odpočinout. Únava na něm byla znát a tak na chvíli přestal aby si promnul lehce oči a mohl pokračovat.. Přece jen soustředění bylo momentálně na prvním místě. Poté se opět vrhl, jeden po druhým odřezával skalpelem a díky chakře to šlo krásně a haldce, byla to velmi složitá činnost, ale měl snad na výběr? Vlastně měl, mohl je nechat zaniknout, ale nebyla by to přece jen škoda? BYLA. Následně po dalších dlouhém čase měl však hotovo. Vyjmul opatrně bulvu z očního důlku a následně ji vložil k první do sklenice. Tu následně zavřel... Poté se rozhodl přejít k druhé části.. Rozřízl skalpelem hrudník Ayame a následně ze svého těla nechal vzejít několik vláken. Využil techniku Kokoro o Nusumu, kdy vytáhl srdce Ayame z jejího těla a následně ho nechal přišít do svého těla, mezitím se jeho srdce co měl - shoutonové dostalo z těla ven a pomocí vláken se dalo do druhé prázdné sklenice.. Shiki mezitím přišil Ayaminé srdce do svého těla a poté uzavřel ránu, kterou začal léčit technikou Shousen no Jutsu aby tak zmizela stopa po jakkékoliv vměně srdce. Následně když byl jakš takš vpořádku a zvládal to, zakryl Ayaminino tělo pod deku, tedy prvně sešil k sobě nitěmi díru v hrudi, kterou ji vytvořil... Poté vytáhl svitek, do kterého zapečetil obě sklenice, jak s oky tak se srdcem shoutonu a následně se vydal domů... Dal rozkaz po cestě aby připravili rakev a následně celý pohře, na ten se však už musel vyspat.. Přece jen takovouto vměnu srdce dělal poprvé, stejně tak tohle soustředění bylo soo hard... Navíc nespal pořádně tři dny.. Takže se vydal domů aby se prospal a nechal srdce pořádně se usadit....*
---: ---
Shizuka: *Usmiala sa keď jej dal pusu na čelo a popriala mu dobrú noc - potom sa ešte zodvihla a prezliekla do nočnej košieľky. Keď si ľahla na spánok - usmievala sa. Dnešok bol úžasný!*
Shiki: *Pousmál se. No následně ji pohladil po tváři a zvedl se, nahnul se nad ni ještě a dal ji pusu na čelo. * Dobrou noc *Pronesl, přičemž se vydal zpátky do kuchyně. Zavřal za sebou dveře. Rozhodl se ještě si nalít trošku vína do skleničky, kterou si poté vzal sebou do ložnice. Zde se převlíkl do věcí na spaní, sundal si pásku, oko držel samozřejmě zavřené aby zbytečně nepřicházel o chakru a lehl si na postel.. přitom chvíli pil víno, než šel spát.*
Shizuka: *Nechala sa odniesť - cítila sa ako hotová princezná keď ju uložil do perín a začal rozprávať fantastický príbeh o katane nemohla už zakryť úškrn.* Tééda takú by som chcela. *Zatiahla a pokúsila sa dať do hlasu čo najviac detskej naivity. potom sa až po nos zababušila do beriny - oči sa jej však stále usmievali. Keď ale otec v legende pokračoval a doslova ju vyslal na lov jednorožcov. Musela sa zasmiať. Zároveň však bola dosť zvedavá prečo ju tam otec posiela. Sľúbila si, že si tam spraví výlet.*
Shiki: *Pousmál se, načež rukou sjel pod její zadek, stehna až nakonec zůstal pod koleny, kde poté udělal pohyb nahoru a tak ji vytáhnul do svého náručí. Následně ji odnesl k ní do pokoje, kde ji uložil do peřin. Vyslékat ji však nebude. Ano sou sice jedna rodina, ale tak byla dospělá a úplně se to samozřejěm nehodí. Poté ji zakryl až pod krk a pořádně po bocích zamačkal peřinu pod ni. Následně se posadil na kraj postele a pousmál se. Napadl ho jeden příběh, který by ji mohl zaujat..* Povím ti příběh o jednom bijuu, tedy možná o jeho jinchuurikim, to je nejasné. *Pousmál se, přičemž se pohodlněji posadil a zamyslel se jak začít, no následně se nadechl a začal.* no teď jsem si uvědomil spíše, že to není příběh ale legenda o jedné zbrani, *Pronesl a ušklíbl se že se takto ojebal.* No takže, kdysi dávno, existoval Rukobi a on se svým jinchuurikim stvořili katanu. Říká se jí Kami no Arashi,,, *Prozradil zároveň její jméno.* No a říká se, že tahle katana umí spolupracovat s elementárními podstatami a též jen tak z ničeho nic zmizet a objevit se jinde. *Začínal aby trošku Shizuku nafascinoval na to.* No a také, že má vlastní myšlení a zkoumá pohyby nepřítele a následně dokáže sama čelit útokům, aniž by ji její majitel vlastnil. *Pousmál se a poté zvedl ruku. k jejím nosu, po kterém přejel.* No a tahle katana je zajímavá i vzhledem a celkově její manipulací, stejně tak tím co dokáže. *Neuměl vyprávět příběhy, však možná kdyby vyprávěl o sobě tak by to dokopy nějak dal, ale thole přišlo, že to bylo takoév sekané.. ale snažil se!* No já vím, že je to jen legenda a nic moc příběh, ale zkus si o volné chvíli zaběhnout do Oltáře smrti za hlavním mnichem jashnistů (či jak se tomu nadává) neboli feudálním pánem této země a zkuse se ho na ni zeptat. *Poradil jí a vyplazil jí jazyk. To že ji má a jsou domluveni, že ji dá jednomu z dětí, které si pro ni příjde je vedlejší. To už Shizuce říkat nemusel.*
Shizuka: *Pousmiala sa, oči nechala zavreté.* Áno prosím - ulož ma do postele, povedz mi rozprávku a zababuš ma do perín. *Uškŕňala sa stále v jeho objatí a v duchu si sanžila márne spomenúť či ju takýmto spôsobom uložil. Robila to ale hlavne maminka. Shiki mal vždy veľa povinností okolo Ketchu.*
Shiki: *Pousmál se když k němu přistoupila blíže a přitulila se. No obejmul ji a lehce se přikručil dajíc ji pusu do vlasů jako malé holčičce.* Měli bychom jít spát, či chceš ještě pohádku? *Vyplazil ji lehce jazyk a potichu se zasmál. Stejně tak ona slova řekl již tišeji a celkem klidně aby ji případně nějak nevyrušil z únavy*
Shizuka: *Zasmiala sa s ním. Keď si ich predstaví ako sa vždy hašteria. Toto bolo typické zase pre Shikiho.* Ah jop.. poznám ťa ocko. *Objala ho a schúlila sa ku nemu ako keď bola malinká.* Mám ťa rada.. veľmi moc. *Špitla so zavretými očami.*
Shiki: *Pousmál se* Ale prd *Ušklíbl se. Nevěděl jak jejich vztah vlastně pořádně popsat. Bylo to takové složitější.. Nojo hold Suzyua byl jak žena, i ohledně jeho změny účesů.* Máme se rádi.. Snese me se. *Začal tak nějak s vyjadřováním se.* Nakonc mě uznal *Pokrčil rameny. Leč nedokázal jak vysvětlit jeho narážky, nebo urážení Suzuyi, či chytání ho za slova.* Umm a prostě mě baví do něj rýt a dělat si z něj srandu *Zasmál se.. Jeho povahu Shizuka snad znala.*
Shizuka: *Pousmiala sa. To čo hovoril bolo pre Satsuki tak typické!* "Zober si to čo chceš. Dosť nikdy nieje dosť. Nezabúdaj, že si Juuzou Toyokazu - to niečo znamená." *Zaspomínala na všetky poučky, ktoré jej a súrodencom vštepovala od ranného detstva.* Mamka vždy dostala to čo chcela. *Odvrátila pohľad aby nevidel v jej očiach ako jej chýba.* S dedkom sa radi nemáte ani po toľkých rokoch, čo? *Úplne jej to vykĺzlo.*
Shiki: *Zasmál se* Určitě jsi zažila mamk ukdyž zuřila.. No tu děsivost má již od malička *Dodal pobaveně. No to, že vypadá staře si moc dobře uvědomoval, jelikož poslední dobou něja zapomínal, či kašlal na omlazování.. No co se dá dělat že? Každopádně se zamyslel.* No a když mě kvůli tomu děda prohodil zdí a věděl jsem, že ho budu moct více visírat, tak proč ne *Pousmál se.* Navíc po tom, co jsme se potkali v jedné vesničce a následně jsem zabil Tsuchikage tak sme se nějak více propojili a taaaak *Shrnoval vlastně jeho, nebo i jejich život. Nevěděl, či jim o jejich cestování někdy mamka vypprávěla. On totiž díky tomu, že byl Kagen ějak extra neměl čas na rodinné chvíle, což byla škoda.. No nyní kdyby to mohl napravit... Sic by asi Ketchu nebyla hlavní vesnice, ale to by nevadilo*
Shizuka: *Usmievala sa keď zaspomínal na staré časy - vtedy pôsobil bezstarostnejšie a mladšie. Keď dohovoril uškrnula sa a ukázala na seba prstom.* Keby mi niekto oznámil, že si ma chce vziať .. rozhodne by som protestovala ocko. *Vyplazila na neho jazyk na znak toho, že to bola chabá výhovorka.*
Shiki: *Zasměje se* Ono.. *Pousměje se* Můžeš být rozdílná jak chceš, ale když respektuješ názory toho druhého .. najdeš si nakonec společný cíl a nebo aspoň společné souznění. *Pousmál se. Zrovna on, který byl takový řečník a podobně, nevěděl ohledně takovéto věci pořádně mluvit.* No a taky je tu to, že mi asi v osmi letech oznámila, že si mě prostě vezme a je to *Zasmál se při vzpomínce na to.* No a kdo by odporoval že? *otázal se spíše řečnicky. Ano uměl si prosadit svůj názor, ale většinou to nebylo potřeba, či nakonec po jeho upravení nějakého plánu se na něj kývlo.. No jak říkala.. Byli rozdílní.. Satsuki všechno řešila hend a silou, zatímco on se většinou pokoušel řešit věci s chladnou hlavou a slovně.. Přeci jen své esa ukázal jen málo lidem.. Vlastně ukázal jen jedno ze svých es a to byl Shari rinnegan, který skrýval, jinak nikdo nevěděl co vlastně umí a co dokáže.. Nebylo toho potřeba.. Vždyť ani nikdy nějak naplno nebojoval.. Ani proti Suzuyovi, jelikož nemohl používat zcela chakru kvůli čerpání Byakugo no In*
Shizuka: *Zažmurkala a nijako to nekomentovala. Nechala si jeho slová prejsť hlavou. Sama sa ako niečo viac necítila.. Už len preto aká bola v boji nemožná.* S maminou ste boli asi dosť rozdielny v mnohých veciach.. Ako je možné, že vám to spolu klapalo?
Shiki: *Zasmál se a zakroutil hlavou.* Já tu teorii nijak nepopírám nebo tal něco *Pousmál jsem.* Ale nikdy jsem například netoužil být Kage a vést celou vesnici.. Vesnici jsem budioval s tím, aby měli lidé kde žít a abychom měli kde žít my... Stejně tak všechno ostatní většinou nedělám pro sebe.. ale pro ostatní *Pousmáls e.* Nepotřeboval jsem nikdy k životu bohatsví nebo slávu, stačilo mi pár korun a můj život. No teĎ samozřejmě má rodina *Pousmál se* Ale každý má svůj pohled a každý se cítí jinak, nměkdo jako něco více někdo jako běžný člověk a podobně *Zasmál se... Tímhle však na jediného koho mohl narážet byl Suzuya*
Shizuka: *Prekvapene otočila hlavu k ockovi zdvihla pohľad do jeho očí.* Ty si myslíš, že to nieje pravda? *Prekvapilo ju to, jasné vedela, že maminka ich videla ako nadľudí. Ale to svoje deti vidí každá matka - v nemocnici sa s tým stretla niekoľko krát. Vedela tiež, že jej otec jej nikdy nič podobné nevštepoval, no vždy si myslela, že má rovnaký názor ako mama. Šlo to tak automaticky.*
Shiki: *Zasmál se nad jejími slovy a poté když dojedl svou porci tak následně vstal z židle a přiložil jeho misku k té Shizučiné do dřezu.* Jednou až budeš mít vše, zjistíš že to není to co doopravdy chceš. *Pousmál se. Jup Shiki byl přesný opak názoru, který uznávali všichni juuzou. .teda Suzuya a Satsuki.. Vždy byl ten skromnější a podobně.. no i tak toho měl celkem dost, aniž by po tom vlastně toužil.*
Shizuka: *Uškrnula sa, zoskočila zo stola a prikročila k dresu.* Mne rozhodne nie. *Mykla plecom keď začala umývať misku.* Ale máme povinnosti. Voči Ketchu, ľuďom, rodine aj voči sebe. Keby sme sa len váľali nikdy by sme nedosiahli to čo máme. A pre nás dosť nikdy nieje dosť. *Poslednú vetu jej stále opakovala maminka. Vštepila jej ju až do morku kosti - a mala pravdu. Nič jej nestačilo. Nechcela byť len prvotriedna lekárka, chcela viesť nemocnicu, ale ani to jej nestačilo, chcela byť aj úžasný vedec atď. atď. Chcela sa starať o svoju milovanú rodinu, chcela .. chcela toho veľa.*
Shiki: *Zasmál se* Dobře tak je tedy ráno udělám.. Pokud teda vstanu *Vyplazil jí jazyk. Vlastně v poslední době nemusel kagovat, takže ani nějak extra brzo vstávat nemusel, leč stále byl ještě lékař a musel něco málo též porábat aspoň v nemocnici nebo vypomáhat ikdyž bylo na něm zda příjde.* Umm to ano, ale komu se chce že? *Pronesl. Sic byl velký spáč a spaní byla jeho nejlepší schopnost, když byl vzhůru a bavil se.. spát se mu nechtělo*
Shizuka: *Doširoka sa usmiala ešte stále si pamätala ako ju učil robiť palacinky.* To by bolo perfektné! *Zazubila sa natešene. Len boh vedel ako je možné, že s tým kvantom čo zje má stále takú útlu postavu. Nebola síce úplná kosť a koža - mala správne ženské krivky, no aj tak. Už dávno mala vyzerať ako gulička.* A máš pravdu. Mali by sme sa vyspať inak budem zajtra v nemocnici nepoužiteľná. *Zívla si a dojedla zmrzlinu.*
Shiki: *Pousmál se.* Nne nedám si děkuji. Na noc a spánek by to asi nebylo dobré. Nemuselo by mi být dobře *Pronesl a pousmál se. No užíval si zmrzlinu a společnost se Shizukou* Inak možná by jsme dneska už měli jít spát aby jsme rán ovstali *Pronesl a zamyslel se* Co kdybych na snídaní udělal palačinky s nutelou? *Otázal se a podíval se zvědavě na Shizuku.. Takový sladký začátek dne*
Shizuka: *Hojdala nohami a veselo sa usmievala. Vychutnávala si sladkú zmrzlinu, ktorá ju osviežila po ich tréningu. Sledovala svojho otca ako spokojne ujedá z misky. Pohľadom prešla po kuchyni a uvedomila si ako veľmi šťastná tu je. Samozrejme všetko má svoje mínusy - nikdy nič nieje dokonalé ale v tejto chvíli by nič nemenila.* Ak budeš chcieť ešte ti pridám. *Pousmiala sa keď videla ako ocko svoju misku strategicky vyprázdňuje.*
Shiki: *Na její smích se trošku zašklebil jakože hahahaha, no nekomentoval to. Když pronesla slova o nachystání zmrzliny tak jen přikýval.* Anooo a hodně prosím *Pronesl a následně poté co odložil sombrero se vydal za Shizukou do kuchyně a posadilse na židli, kterou přisunul blíže ke kuchyňskému pulstu, kde seděla shizuka. Poté si vzal talířek, který byl očividně nachystán pro něj a nabral si lžičkou zmrzlinu z talíře do úst.* Tak samozřejmě *Pousmál se a vychutnával si chuť zmrzliny.*
Shizuka: *Vyprskla do hlavy veľkého medveďa keď sa Shikimu nepodarilo prejsť dverami na prvý pokus. Svoje topánky hodila vedľa tých jeho a objala ho okolo pásu voľnou rukou.* Naberiem nám tú zmrzlinu. S extra polevou. *Uškrnula sa. Hovorila tichším hlasom - pustila ho a kráčala do kuchyne kde za jedálenský stôl položila na jednu stoličku medveďa. Potom vybrala dve misky, dve lyžice a z mrazničky vybrala citrónovú a čokoládovú zmrzlinu. Obom im nabrala, potom to celé poliala tekutou čokoládou v tube. Posadila sa na dres ako keby bola opäť dieťa a nabrala si na lyžičku prvé sústo.* Uhmm. *Prevrátila oči a blažene si vzdychla.* Najlepšia vec na svete. *Špitla a opäť si nabrala sladkú zmes.*
Shiki: *Samozřejmě, že jí medvěda odevzdal když se dostal k ní a oddechl si. To že se mu smála musel nějak překousnout.* No a má autorita je v čudu úplně po otmto *Zasmál se no následně se nahnul ke dveřím aby je otevřel a mohl tak vpustit Shizuku dovnitř. Držel je tedy a čekal až projde. Následně vešel za ní. Tedy první pokus mu nevyšel, jelikož sombréro bylo jaksi větší než dveře a tak se zasekl. No sundal si ho a vzal do ruky, načež tedy prošel. Vevnitř se vyzul a snažil se ve tmě pořádně rozkoukat kudy do kuchyně.*
Shizuka: *Samozrejme že ho predbehla - dobehla na verandu a keď sa otočila a uvidela ako sa pokúša bežať s tým všetkým na sebe - prehla sa v páse a s rukou na ústach začala vydávať sípavé zvuky, ktoré zneli akoby mala zomrieť ale stále to bol smiech. Z očí jej vytriskli slzy a musela si ruku na ústa pritlačiť aby nezobudila svojich súrodencov. Otriasala sa a snažila sa potlačiť rehot. Dosť neúspešne.* Pre-prepáč oci. *smiala sa.* musela som. *Utrela si slzy a vzala si od neho svojho medvedíka - teda ak jej ho dal.* Dostaneš polevu neboj. *Uistila ho.*
Shiki: *Když mu najednou strhla klobouk do obličeje, doruk strčila medvěda, ani se nestačil vzpamatovat, co se vlastně děje. Držel medvěda a snažil se vzpamatovat, že co se děje. No následně si dal kraj sombréra nahoru.* To je zase podváděnííí *Zamrčel a následně se snažil rozběhnout za Shizukou, leč přes mědvěda a sombrero na hlavě, aby mu všechno nepopadalo mu to moc nešlo a tak to byl spíše takový běh někoho kdo se právě po deseti letech psotavil z kriplkáry.*
Shizuka: *Zasmiala sa.* To by som chcela vidieť. *Priznala a keď zamrnčal o citrónovej zmrzline. Skoro nadskočila od radosti. Prišlo jej to roztomilé.* Najlepšie kombo! *Zazubila sa - ich domček bol už neďaleko. Keď pred ním boli niekoľko metrov.* Kto tam bude prvý - dostane extra polevu! *Pustila ho, capla mu po sombréru aby mu zakrylo tvár - strčila mu do rúk obrovského medveďa aby mala aspoň nejakú šancu a rozbehla sa k domu.* Štart! *Zvolala so smiechom keď už bežala. Šaty si držala aj s opätkami - neobťažovala si ich po ich súboji obuť.*
Shiki: Noo já nemám také zubky nooo *Zamrčel a ušlíbl se. Když však narážela na jeho sombréro* Pff neurážej něco, co jsi mi dala! To budu nosit na veškeré jednání! *Pronesl a samozřejmě si dělal ke koneci srandu, ikdyž kdyby se vsadili asi by to i splnil. Však proč ne? No následně když se natěšila na zmrzlinu šibalsky se usmál/* A k tomu citronovou na osvěženíí žejoo *Zamrčel skoro jak malé dítě. No dětství si moc neuži takže vlastně tohle u něj bylo občas i běžné.*
Shizuka: *Zasmiala sa na jeho výraze keď sa pokúsil na ňu zasyčať.* Bolo by to efektnejšie keby si mal tesáky.* Ukázala na svoje - o niečo dlhšie očné zuby - nebolo to veľmi vidno ale predsa boli nenormálne.* A ešte efektnejšie keby si nemal na hlave to smiešne veľké sombréro. *Zasmiala sa znova. Pri zmienke o zmrzline jej blyslo v očiach.* Ah áno prosím! Dúfam, že ešte zostala tá čokoládová. *Prekrížila prsty na znak toho že si drží palce a pridala do kroku. Pevnejšie objala svojho medvedíka.*
Shiki: *Poslouchal Shizuku a přikývl.* No to dávej.. ono ti co to znají, ví většinou co to dokáže, protože proti Sharinganu stáli nebo se někde dostali k informacím.. No a ti co to neznají se budou bát.. Takže nejen jak jsi říkala že jsi monstrum.. tak by jsi byla monstrum se svítícími oky *Prnesl a udělal pusou a volnou rukou jako kdyby nějakou šelmu co jde po oběti takove to wraaau jak si mi jednou posílala na videu a já se málem dosral.* Shizuu nedáme si zmrzlinu domaa? *Otázal se*
Shizuka: *Bola pravda, že originál mala ešte aj modré oči po otcovi.. skrátka to vychytala. Zaškerila sa.* Ale čo ono to bolí? *Zatvárila sa nevinne no na hlase bolo poznať, že práve preto by im to chcela spraviť.* Neboj sa, poznáš ma.. neublížila by som ani muške. *Tieto slová tiež neboli až tak pravdivé, keďže dnes odtrhnutým vakom trafila do hlavy nič netušiaceho muža a otca podkopla a zhodila na zem. Možno mala predsalen niečo aj po mame. Saya jej síce stále hovorila, že je celá Satsuki, že sa na ňu veľmi podobá, no ona sama sa videla skôr v otcovi.* Skúsim si dať na to pozor. Keď ma niekto naštve - skúsim si vybaviť mačiatka. *Prehodila žartovným tónom.*
Shiki: *Pozoroně ji poslouchal. Když začala o modrých očích, trošku se zašklebil, měl azurově modré oči, takže vlastně jejich rodina je jak říká Shizuka, plná mutántů a divná a jiná. No na její reakce se začal ke konci už smát. Byla roztomilá když zuřila a ho to rozesmálo.* Nuu ale nerob to, když mi mamka dávala do těla vlákna jejího klanu.. celkem dost to bolelo a tak *Zasmál se, načež si vzpoměl na den, kdy mu byl změněn klan.* Koukám, že sharingan se ti aktivuje při vzteku *Pousmál se* Dávej si na to na misích pozor, někdo to může brát jako napadení
Shizuka: *Zazubila sa.* Myslím, že keby ma videli nejaký jednoduchší dedinčania niekde v ďalekej krajine ničoho.. pokladali by ma za démona. *Uchechtla sa.* Veľa ľudí sa s niečim takým nestretlo a keďže to nepoznajú - automaticky sa nás boja. Niektorí ľudia zase hovoria o podobných jedincoch, že sú to hnusný mutanti a že je to - čo sme neprirodzené.. a pri tom ani len netušia, že obyčajné modré oči sú výsledkom mutácie génu HERC2 na oboch chromozómoch. *Povzdychla si.* Celá ľudská existencia je veľká mutácia.. a pokiaľ sú ľudia tak primitívny, že si to neuvedomujú - nezáleží mi na ich názore. Vlastne vieš čo by som s nimi najradšej robila? Uniesla ich do mamineho labáku a menila im DNA .. boli by to moje osobné pokusné subjekty a sami by potom vedeli aké to je byť mutantom. *Čím viac rozprávala tým nahnevanejšie znela - ku koncu mala v očiach sharingan. Keď si to uvedomila odmlčala sa a opäť ho deaktivovala.* Ah.. ale samozrejme to nespravím. Nie som ten typ. *Povedala ospravedlňujúcim hlasom.*
Shiki: Drbe mi na maják.. oprava jména na Shiki... Kill me pls
Shizuka: *Pousmál se* No tak máš díky tomu oška a ocásek a vypadá to suprově.. *Pronesl.. On měl jen jedno a to že měl zorničku pravého oka jako kočka, tudíž mu reagovala na světlo více, než normálním lidem a bývala i přesně zužená jako u koček.* A lepší čich a sluch tak proč ne že? *Pronesl a usmíval se. Byl rád, že ji nevadilo jak vypadá. Akorát vlastně ani nevěděl, či vlastně Satoshimu nevadí, žetakovou mutaci nemá.*
Shizuka: *Pousmiala sa.* Mama to tušiť musela. Čítala som jej poznámky o tom ako tvorila tú techniku. Viem o všetkom, hra s génmi sa vždy podpíše aj na potomkoch. Nezazlievam vám to.. má to aj výhody. *Usmiala sa na otca.* Každopádne.. asi začnem vypočúvať najprv Satoshiho. S ním som mala ako taký vzťah keď sme boli malí. Možno si na niečo z toho bude pamätať. So Sayuri si to ešte premyslím. *Uškrnula sa počas chôdze cestičkou k ich domu pri jazere.*
Shiki: *Pousmál se* No aby jim ale to, že to chceš nějak řešit nebylo proti srsti *Pronesl a podíva se na ni a poté zpátky na cestu, kterou šlapali.* No tak zdivočeli.. Jste zajímaví kvůli ouškám a ocáskům, takže ta divokost je sice možná nepříjemný vedlejší účinek, ale mysli si, že kvůli roztomilosti to nevadí *Zasmál se a poté si povzdechl.* Nemohli jsme čekat, že po těch pokusech budou ovlivněné i děti
Shizuka: *Sklopila oči k zemi.* Každý sme sa s tým čo sa stalo v našej rodine - vyrovnali po svojom.. *Zahryzla si do pery.* Ale nieje to tvoja chyba - keby nebolo teba, pravdepodobne by sme úplne zdivočeli. Možno je toto ešte štádium puberty. Som najstaršia - skúsim sa s nimi o tom pozhovárať. *To by nebola ona keby sa nesnažila vyriešiť každý problém o ktorom započuje - zvlášť keď sa týka jej milovanej rodiny.*
Shiki: No to snad nee *Zamrčel na to, když mu odshouhlasila onu párty. No co už tak hold budou uklízet, zatímco on se vyvalí do houpací sítě.* Umm tak v tom ti bohužel nemám jak pomoci.. Shizu nespí a je stále v laborce a Satoshiho nějak extra nepotkávám ani já *Pronesl a povzdechl si. Aspoń, že ta Shizuka je jeho zlatíčko, co zůstalo od dítěte stále věrné*
Shizuka: *S úsmevom mu podala sombréro keď si ho nasadil na hlavu zazubila sa. Na jeho ďalších slovách sa z chuti zasmiala.* Presne tak.. a misia prebehla nadmieru úspešne. *Chytila ho pod pazuchou a vydala sa pomalým krokom domov.* Ak mám pravdu povedať.. so Sayuri sme si cudzie. A Satoshi.. myslím, že sme si viac rozumeli ako deti. Ani ich doma nevídam keďže som stále v nemocnici.
Shiki: *Když se k němu přitulila a dala mu hubičku nijak se nebránil. Proč by také měl že? No když se začala zvedat otevřel své oko a sledoval ji.* Ti dva? To určitě *Zasmál se a následně se postavil.* Stále zkouším věřit tomu, že by si ani lidé nedovolili jít k nám *Dodal ještě a oprašoval se též. Poté natáhl ruku k Shizuce, že si vezme své sombréro a pokud mu ho dala, tak si ho nasadil na hlavu.* Nebo si snad něco zaslechla? Že ty jsi mě měla vylákat z domu *Trošku žertoval, ale přitom se i z části podíval na Shizuku zda je to opravdu jen sranda a ona mu to nepotvrdí že je tomu tak a že ho měla vylákat*
Shizuka: *Zasmiala sa a objala ho. Dala mu pusu na líčko a potom sa postavila. Začala si oprašovať šaty.* Je načase aby sme šli domov čo myslíš? Čo ak tam Satoshi a Sayuri urobili párty kým sme neboli doma. *Zazubila sa, vzala svoje topánky, sombréro aj macíka a počkala čo na to ocko povie.*
Shiki: *Když souhlasila, že by ráda tak se usmál. Byl rád, že by to ráda dělala. No následně poslouchal její slova a přemýšlel.* Hmm *Zamrčel. Nebylo to však nesouhlasné, navíc kdyby neměl nastarosti určování lidí, Shizuka by mohla jít klidně sama a to bez ptání, dospělá už přece je.* No jasně, klidně tě tam přiřadím, ale dávej si pozor ju? *Pronesl zároveň s takovou menší opatrností ji sdělil aby byla opatrná a dávala na sebe pozor.*
Shizuka: *Rozjímala bolo jej príjemne, dych sa jej ustálil a oči mala privreté. Keď Shiki opäť prehovoril - neveriaco sa na neho pozrela. Na chvíľu jej vyrazil dych. Samozrejme, že po tom túžila, makala aby toho raz bola hodná.* Bude mi cťou.. raz prevziať túto funkciu. No musím priznať, že si mal pravdu oci. Dnes pri večeri keď sme sa bavili o tom, že nikam nechodím a že by bolo dobré nabrať skúsenosti.. chcem byť dobrá aspoň tak ako bola mama.. a to nedosiahnem tým, že sa budem schovávať doma. *Zahryzla si do pery.* Getsugakure nám včera poslala žiadosť do nemocnice. Myslím, že za tebou zajra príde hlavný medik nemocnice aby ti o tom povedal viac. Majú tam problémy s nejakou zvláštnou chorobou. Požiadali nás o pomoc. *Vysvetlila.* Dovoľ mi prosím pridať sa ku tímu a ísť s nimi na polmesačný ostrov.
Shiki: *Pozoroval hvězdy a nechal se chytit za ruku. No po chvíli zavřel oko a užíval si jen tu danou přítomnost, ten okamžik.* No ono, některé věci jsem neviděl a rád bych je viděl, ale hold smůla *Pousmál se a dále to nijak nekomentoval.* Jinak co by jsi řekla na to, kdyby jsi převzala po mamce vedení nemocnice? *Otázal se. Ano sám chodil vypomáhat do nemocnice a případně pomáhal robit nějaké složité operace, ale an vedení nemocnice neměl opravdu příliš času a hlavně se až ta moc v tom a tom a tamtom nevyznal.* Tedy jestli by se ti chtělo, samozřejmě to příjmout nemusíš
Shizuka: *Chytila ho za ruku a s úsmevom stále pozerala pred seba.* Vychovali ste nás s maminou úžasne. Nikdy nám nič nechýbalo dali ste nám všetko o čom by sa nám mohlo snívať. A teraz keď sama pracujem viem veľmi dobre čo znamená pracovná vyťaženosť. *Uistila ho a stisla mu ruku.* Nemusíš si nič vyčítať ocko.
Shiki: *Pousmál se když se svalila a lehla si vedle něj. I on se zahleděl do hvězd a uíval si to, že jew tu se Shizukou a jsou v naprostém klidu a pohodlí jako kdyby.* Umm nemusíš mi děkovat, však ti dlužím víc takových víletů, jelikož jsem neměl moc času když jsem musel být stále v kanceláři *Pronesl a trošku si povzdechl. Vpodstatě své děti i z části zanedbával.. a to jen kvůli tomu, že musel vést vesnici a nemohl být nonstop doma...* Škoda, že jsem nemohl být více u vašeho růstu ... ikdyž... kdybych tam byl, nemusela by jsio být taková jaká jsi *Pousmál se. Ano byl na Shizuku velmi pyšný takže asi tak*
Shizuka: *Cítila ako sa zaprel do jej rúk a hoci sa snažila udržať ich na zemi bolo jasné, že nemá najmenšiu šancu. Zasmiala sa keď ju pochválil, zosadla z jeho pásu a ľahla si vedľa neho na zem.* Šetril si ma. *Vydýchla a rozviazala si sukňu. Dúfala, že tie šaty veľmi nezničila. Deaktivovala sharingan a obzrela sa po okolí - zahliadla sombréro aj macíka a svoje topánky.* Dnes som si to užila, ďakujem, že si šiel so mnou oci. *Usmievala sa.*
Shiki: *Ne že by to bylo neplánované, tedy neumyslné, ale prostě se nechal shodit. Už to bral spíše jako srandu, než souboj. No když ho zhodila a chytiula mu ruce nechal se. Usmíval se u toho* šikovná si Shizuuu *Pochválil ji, piřčemž když na něm seděla se lišácky usmál.* Ale nesmíš nikdy podcenit sílu nepřítele, když si troufáš na souboj na blízko.* Pronesl, načež začal lehce zabírat tak, aby šel proti rukám Shizuky a ona tak poznala, že prostě na tělesnou sílu je momentálně silnější.. Avšak nebránil se nějak příliš a ani netlačil nějak moc.* Jsi první kdo mne položil na záda *Dodal a vyplazil jí jazyk. Samozřejmě to myslel v soboujoi.. Úchyláci.. hlavně ty suzuyo*
Shizuka: *Vedela, že to nebolo fér ale inak by šancu nemala. Nedala mu čas spamätať sa. So smiechom sa rozbehla - kým nariekal a utieral si oči. Silno sa odrazila od zeme. Skočila po ňom s úmyslom zraziť ho na zem. Ak sa jej to podarilo tak mu chytí ruky aby nemohol skladať ďalšie pečate.*
Shiki: *Když mu uhla usmál se. to byla příjemná reakce. No když mu následně hodila do oka písek, zrušil techniku a začal si mnout své oko.* To je podraaaz *Zamrčel a zašklebil se* Podvádííííš *Mrčel dále a snažil si písek z oka vymnout ven.. To mu zároveň i začalo slzet.. Jak se snažilo samovolně vytlačit písek z oka. Neútočil však dále. čekal zda zaútočí Shizuka.*
Shizuka: *Teraz nemohla jeho päsť vyblokovať tak ako jej to ukázal - inak by dostala ranu bleskom. Uskočila teda na stranu - pristála na všetkých štyroch, nabrala si pri tom do dlane hrsť piesku, kamienkov a hodila ju otcovi do tváre. Rozhliadla sa pri tom po okolí - vzala do ruky nerovnomernú palicu a čakala na jeho ďalší krok.*
Shiki: *Pousmál se* Nemyslím si.. Tlakem se nejvíce naučíš spolupracovat se svým zrakem a zároveň i bojovat *Pronesl a pousmál se. Načež opět využil Shunsin aby se dostal k ní s tím, že ji rukou s blesky mířil znovu na břicho. Samozřejmě si dával pozor kdyby nesreagovala aby Chidori zrušil a neublížil jí. Chtěl na ni vyvinout trošku tlak aby se snažila a zároveň mu též dala nějak aspoň trošku zabrat. To, kdyby ho nějak zranila ho příliš netrápí jelikož by se mohl vyléčit. Rychlost však stále udržoal tak aby ho stíhala.*
Shizuka: *Keď uvidela ako mu z ruky začali lietať blesky - uskočila jeho výpadu dozadu a pristála na všetkých štyrok. Vzhľadom na fakt, že mala opätky a dlhú róbu - takmer spadla. Skopla si teda topánky a stála na tráve bosá. Sukňu si zdvihla a uviazala okolo pása tak, že sa jej dalo lepšie pohybovať.* Neberieš to trochu moc vážne? *Zazubila sa a nespúšťala z neho pri tom pohľad.*
Shiki: *Ano, nečekal, že se tomu vyhne a rovnou zaútočí. Sice se tomu mohl v klidu vyhnout - zkušenosti z boje a tak podobné blbosti- ale nechtěl. Nechal se podkopnout, přičemž sebou švihl na záda a vycenil zuby.* No vidíš, že to jde* Pronesl, přičemž udělal pečetě a v na pravé ruce se mu začali hromadit blesky a zároveň se i začal ozývat onen známý celkem otravný zvuk.. Vytvořil totiž na své ruce Raiton: Chidori.. Ano sice to mohli někteří považovat za bláznovství a považovat ho už skoro za vraha své dcery.. Ale on věděl co dělá a hodlal ji pomocí toho tlačit do toho aby se více akčně zapokojila.* Nenechávej nepříteli možnost něco udělat *pronesl, přičemž se pravou rukou ohnal po jejich nohách, načež se vzhoupnul a odrazem ze zad a švihnutím nohou se vyhoupl na nohy.*
Shizuka: *Sčervenala a trhane prikývla - očami sa priam vpíjala do toho ako jej chytil ruku a ukazoval ako vyblokovať letiacu päsť. S mečom jej to šlo o dosť lepšie.* /A je to tu.. teraz zistí aká som neschopná./ *Celá stuhla a keď na ňu mieril jeho lakeť - čupla si a inštinktívne mu chcela podkopnúť nohy - netušila či sa jej to podarí. Chcel od nej aby ho vyblokovala a ona sa namiesto toho vyhla a pokúsila sa ho zraziť na zem - dúfala, že to nebude čakať. Mama jej však veľa krát povedala, že najlepšia obrana je útok.*
Shiki: *Zasmál se ... Samozřejmě, že při útoku nepoužíval sílu.. když viděl, že to neubrání tak pěsti vpodstatě zastavil a jen ji do břicha jako kdyby žduchnul. No následně po jejich slovech chytil její ruce a pousmál se* Využívej je *Pronesl, přičemž jednu ruku pustil a udělal pomalý úder svou rukou, tak jak ho dělal předtím. No druho rukou ji ruky přiložil na jeho ruku.. Jednu na zápěstí a druhou kousek před loket..* Blokuj.. * Pronesl ještě, načež nohou lehce žduchl do její nohy aby ji donutil se lehce rozkročit a zapřít se tak. Jo sice neměla šaty na boj, ale byl její tatko.. takže vlastně ji uričtě v případně toho nebude okukovat...* Soustřeď se na to co vidíš.. Reaguj na to.. Nesoustřeď se jeká je prodleva.. prostě udělej jak to vidíš hned... *Dodal ještě takovou radu, přičemž se otočil kolem své osy a druhou rukou ji mířil loktem na obličej.. čekajíc, že to bude krýt... Samozřejmě kdyby to nestihla tak by loket zastavil.*
Shizuka: *Neodpovedal jej - vyštartoval bez varovania a na jeho mieste zostalo len veľké sombréro.* Ah! *Zavzdychala keď ju udrel do brucha. Vedela, že sa to stane - videla to, no nevedela ako jeho päsť vyblokovať.. Stratila rovnováhu, no nespadla. Ustála to.* Naozaj to nieje videnie budúcnosti. Vedela som čo sa stane len pár stotín pred tým než si ma zasiahol. *Prehovorila prekvapene a rukou sa pri tom držala za udreté miesto. Samozrejme, že ju nezranil - nechcel jej ublížiť, no ak by to bol nepriateľ - už by mala v bruchu kunaj.* Skúsme to znova.
Shiki: *Sledoval jak se Shizu snaží a pousmál se. Byl rád, že má takto šikovné dítě.. tedy děti.. ale vlastně trénoval jen s jedním.. Shizuka je druhá se kterou zkouší trénovat. No a Ayase když s ním naposledy trénovala tak Shikiho i celkem poranila. Naštěstí díky Byakugo no In se vyléčil během chvíle, ale i tak nebyl příjemný zásah bleskem. Když viděl v jejich očí Sharingan nic neříkal. Na její otázku neodpovídal. Využil Shinsin no Jutsu aby se přesunul rychle k ní. Na jeho místě tudíž zůstalo jen sombréro, které se začalo snášet k zemi. Shiki byl v tu chvli u Shizuky a mířil ji pěstí na břicho.. On sharingan aktivovaný neměl a navíc se i pohyboval rychlostí aby to Shizuka stíhala.. Přece jen kdyby použil svou "pravou" rychlost.. asi by nestačila... Kdo ví, možná by ho viděla.. ale nestíhala reagovat.*
Shizuka: *Smiala sa a krútila pri tom hlavou. Nevedela či ju to viac pobavilo alebo či jej to polichotilo. On si vážne myslel, že je schopná mu ublížiť? Ah aké by bolo pre neho sklamanie keby zistil, že je v boji úplny zelenáč, ktorého by zvládol pokoriť pravdepodobne aj obyčajný genin?* Neboj ocko, ak by som ťa zranila - viem ťa dať aj dohromady. *Uškrnula sa .. dúfala že znie presvedčivo, len nech si myslí, že je silná.. chcela ho v tom nechať. Napokon dorazili na lúku a rozdelili sa. Usadila méďu na trávu aby sa na nich mohol pozerať a postavila sa oproti nemu. Ešte sa úmyselne sharingan nepokúšala aktivovať. Sústredila teda svoju chakru - smerovala ju do svojich očí a napokon si spomenula na to ako ju rozčúlil dnes ten chlap. Tadá - trochu hnevu a jej oči sa sfarbili na červeno.* A čo teraz?
Shiki: Však právě.. *Pronesl a ušklíbl se.* Už jsem měl dávno spát.. určitě je po večerníčku.. Pohádku a spinkat abych nebyl unavený a protivný *Navazujíc na Shizuku si z toho též dělal srandu. Ale upřímně? Možná se i celkem bál toho, co shizuka předvede. Přece jen ikdyž se omlazuje tak stále není tak mladý jak ona.. aspoň mozkově. No co se dá dělat však?* Ale myslím to vážně.. Ne že mi nějak vážně ublížíš *Pronesl a když odešli kousek od vesnice na nějakou menší lesní louku pustil se Shizuky a poodešel pár kroků od ní.* Tak aktivuj Sharingan a zkusíme to ju Shizu?
Shizuka: *Chytila sa jeho ponúkanej ruky a na jeho poznámke sa z chuti zasmiala.* Máš pravdu ocko - o takomto čase by si mal mať dávno nasadené papuče a bafkať z fajky. *Pritúlila sa ku nemu a pokračovala v pomalej chôdzi. Medveďa držala pod pazuchou.*
Shiki: *KDyž šla Shizuka zaplatit tak se ještě napil svého vína a poté se napil hodně vody. Zbytek co nedopil prostě nechal na stíle a postavil se. Jeho malá dcerka již čekala při dveřích a tak k nimi šel, přičemž ji otevřel dveře a podržel a následně ji opět nabídl loket, ak by chtěla... Vydal se směrem jako kdyby k jejich domu, ale ne nijak rychle.* Ale musíš mě šetřit Shizu.. nezapomeň, že už jsem starý *Pronesl a usmál se. Ano svůj věk si pamatoval, to že se omlazoval bylo vedlejší.*
Shizuka: *Zahryzla si do pery - s otcom nikdy netrénovala. Nikdy sa o bojovanie zvlášť nezaujímala. Nebola ten typ.. nerada ubližovala druhým. Hlavne keď odišla jej sestra Ayase z domu.* Poďme na to. *Prehovorila odhodlane a vypila pohár vína.. postavila sa a prešla k baru kde zaplatila celý ich účet a počkala na Shikiho pri dverách.*
Shiki: *Na chvíli se zamyslel.* Tak vyzkoušet se to dá jen jediným způsobem. *Pronesl, načež se protáhl.* Můžeme dále od vesnice a tam to vyzkoušet spolu, tedy jestli chceš *Pronesl a lehce si chytil skleničku mezi prsty a koukal na ni. Je pravda, že by si dal chlebíček, ale radši pomůže dceři aby zjistila, co všechno vlastně dokáže díky Sharinganu.*
Shizuka: *Keď sa jej opýtal či si to chce vyskúšať - prikývla.* Určite.. áno. *Ani nezaváhala. Potom ju pochválil a ona sa na neho žiarivo usmiala.* Ďakujem oci.. vybral si mi skvelé šaty aj doplnky. *Podvedome sa dotkla náhrdelníka.* /Aspoň ty mi to povieš, ocko./ *Pomyslela si, nikdy jej žiadny muž kompliment nedal.. v práci ku nej chovali rešpekt a riešili s ňou len oficiálne záležitosti. Pár jej pacientov ju chcelo pozvať na večeru z vďačnosti, no neprišlo jej to vhodné a tak vždy odmietla. Vyslúžila si tak povesť namyslenej, ľadovej kráľovnej. Našťastie jej to bolo jedno. Nestála o nikoho - mala svoju rodinu .. to bolo jej všetko.* Ako to vyskúšame?
Shiki: *Pousmál se* Ono to není až tak předvídání budoucnosti jako předpokládání a tak *Pokrčil rameny. Přece jen pro něk byloi předvídání budoucnosti až to, že co měl za speciální schopnost Mangekyo Sharinganu.* Chceš si to vyzkoušet? *otázal se a usmál se. Následně se napil ze sklenky a koukal na ni.* Dneska ti to fakt sluší *dodal a u toho se usmíval... Proč ji nepochválit znovu že? Když může.. Navíc je to jeho dcera*
Shizuka: *Pousmiala sa a neveriaco potriasla hlavou. Ani len netušila čoho všetkého je schopná, aká moc sa skrýva v jej očiach. Čiastočne ju to vydesilo, no hlavne bola fascinovaná. Takéto schopnosti sa nemusia využívať len na boj. Ak by mala sharingan aktivovaný počas operácie. Prakticky by to takmer vynulovalo riziko, že urobí chybný rez - prakticky už nikdy nemusí stratiť pacienta počas operácie. Možno by jej to uľahčilo aj prácu v labáku - ak by dopredu zbadala ako sa vzorka zachová pod mikroskopom nemusela by prichádzať o toľko materiálu.* Tak predsa vidíš budúcnosť. *Uškrnula sa a žmurkla na neho jedným okom. - presne tým, ktoré mal prekryté páskou.*
Shiki: *Pousmál se* Ano senjutsu, senjutsu manipuluje přímo s přírodní chakrou, která je kolem nás. Já ji však mohu vidět, jak je kolem nás a podobně. *Bral to jen stroze, počítal tak nějak s tím, že ji Saya řekla co je přírodní chakra. No následně se ušklíbl.* ano souvisí to se Sharinganem. Umožňuje ti analyzovat pohyby nepřítele a určit tak kam bude útočit, případně dokážeš i předvdat pohyby například jeho pečetí až to bude vypadat, jako kdyby jsi se koukala do budoucnosti a ještě ho předběhla *Pousmál se* Je celkem vtipné, když tě pak někdo nazve, že čaruješ protože víš co chce udělat dřív než to udělá *Dodal a poté se zamyslel.* No a ještě ti to umožní kopírování *Pronesl a rozhodl se to rovnou i vysvětlit.* Budeš si moct zkopírovat techniku, například Suitonu, pokud ten element nevlastníš a budeš ji i moci nadále používat.
Shizuka: *Zasmiala sa a potom pri pití vína ledabolo pohodila rukou.* Asi by sa u nás stratil. *Zaškerila sa. V mysli si predstavovala svojho okrídleného vlka a vedľa neho dúhového jednorožca. Potriasla hlavou a sústredila sa radšej na niečo iné.* Prírodná chakra mi niečo vraví.. Saya mi o nej rozprávala keď som bola malá, tuším sú aj ľudia, ktorí ju vedia využívať pomocou... *Poklipkala si po spodnej pere svojim dlhým, štíhlym ukazovákom, ktorý končil ostrým pazúrom. Lakovala si ich lakom na nechty aby jej ruky vyzerali viac žensky.* Senjutsu!? *Povedala nakoniec neisto a urobila grimasu.* Bolo to dávno veľmi si to nepamätám.. okrem toho v ten deň sme toho preberali veľa, cez históriu sveta, po bijuu - až Jashina. *Uškrnula sa.* Teraz ma tak napadlo.. mám pocit, teda.. zazdalo sa mi. Ah... dnes pri tej roztržke v meste - prisahala by som že som vedela čo sa stane pár stotín sekúnd pred tým než sa to stalo. Súvisí to s mojimi očami? *Bola trochu vydesená - neistá keď o tom hovorila.*
Shiki: Dobře *Odsouhlasil to, když mu řekla, že opravdu za ním příjde. No následně když se začala vyptávat na jeho oko a to co tím vidí se musel začít hlasitě smát. Bylo to vtipné a Shizuka tak byla ještě více a více roztomilá, než normálně. Hlavně, když se ptala na takovéto věci.* Umm nene nic takové tím nevidím *Vysvětlil a pousmál se.* Vidím spíše přírodní chakru, která ej všude kolem nás a nabízí mi nové různé techniky. *Pousmál se a vypalzil jazyk.* Ale jednorožec by byl fajn všaaaak? Ikdyž je taky pravda, že my máme doma už dost velkou zoo *Pousmál se*
Shizuka: Neboj - sľubujem, že len čo sa zamilujem a objaví sa mi to v očiach - pobežím za tebou hoci by som bola akurát na medových týždňoch na druhej strane sveta. *Sarkazmus samozrejme, uškŕňala sa, no reálne nepredpokladala, že by mohla prebudiť niečo čo neplánovala nikdy ani len vidieť nie to ešte používať. Okrem toho hlbokou láskou HA - to bol ďalší vtip. To skôr bude v pekle mrznúť. Čašník im doniesol poháre a vzal prázdne preč. Za ten čas mlčala - keď ale ten chlapík odišiel opäť sa na ocka žiarivo usmiala.* Si úžasný. *Chytila ho na chvíľu za ruku a pozdvihla pohár. Gestom si na neho pripila a nič iné nepovedala.. po chvíli ju však svrbel jazyk.* Tým tvojim okom.. *Poťukala si po spánku. Naznačila tak, že myslí to fialové oko pod páskou.* Vidíš ním ľuďom do hláv? Vieš čo myslím.. dokážeš čítať myšlienky vidíš budúcnosť? *Zaškerila sa, opäť hovorila potichu.* Vidíš jednorožce alebo tak? *Opäť sa zachichotala ale už menej posmešne.* Ja len teraz neviem či všetky rozprávky nie sú náhodou skutočné.. to aby som sa začala vážne báť bubákov pod posteľou.
Shiki: Noo a nebo taky já *Lehce se připomenul, že on může též, jelikož u něj již byl a navíc od něj získal ještě jeho chakru a tak.* No já si dám též. *Pronesl již nahlas a ukázal na skleničku, kterou následně chytil a napil se.* Jsi hold v rodině.. no řekněme, ne zcela normální. *Zasmál se nahlas a jeho Etenral mangekyo Sharingan mu z oka zmizel.* Ale chtěl jsem s tebou hlavně mluvit o Mangekyo.. aby jsi za mnou přišla a mohli bychom to vyřešit dříve než oslepneš. *Pousmál se. Byl i celkem udiven, že se neptala co nového ji Mangekyo a Eternal poskytne.. Díky tomu si však byl jistý, že to nebude vyhledávat.. Ikdyž i kdyby se zeptala asi by jí to stejně prozradil.*
Shizuka: *Stále sa neveriacky usmievala a chytala sa za hlavu.* V preklade ma s ním môže zoznámiť dedko. *Len čo to vyslovila - opäť jej ušiel spomedzi pier chichot - mala chuť búchať päsťou po stole.* No to ma podržte. *Prstom si utrela slzu, ktorá jej pri smiechu vyšla z oka a opäť si upila z vína.* Podarená rodinka .. *Skonštatovala len.* Za normálnych okolností by som fakt chcela vedieť na čo sa ťa Rikudo-bohovia ja to ani neviem vysloviť- pýtal. *Štebotala tichý ale veselým hlasom. Nemohol ju počuť nikto len ocko.* Ale už toto je na mňa moc. Ja som vedela, že sme iní - ale že až takto.. Aspoň už viem prečo si si chcel na to so mnou vypiť. *Ako to povedala - vypila na jeden dúšok svoje víno a oprela sa o sedačku. Zamávala na čašníka za barom a na diaľku mu gestom jednej ruky naznačila, že si ešte pohár vína poprosí.*
Shiki: *Usmíval se na reakce Shizuky. Vlastně byla první kdo se vlastně ptal jak k tomu oku ptal, nebo spíše krom Suzuyi jediná, kdo věděl o tom, že se střetl s Rikudo senninem.* No vzal mě k němu Suzuya spolu s Kyuubim. Bylo to pomocí meditace a následně se mě Sennin vyptával na různé otázky tak. Vlastně celkově mluvil v hádankách. Nakonec mi daroval část své moci a vyvinulo se mi mé levé oko *Ušklíbl se. Celou dobu mluvil trošku tišším hlasem aby ho Shizuka slyšela, ale ostatní ne.* No a mám pocit, že za ním tě umí dostat jen bijuu, pokud jsi s ním na vynikajícím vztahu a nebo někdo, kdo u něj již byl a nebyla mu následně odepřáno další spojení *Prozradil ji a pásku si dal zase zpátky na oko.*
Shizuka: Samozrejme, že za tebou prídem. *Uistila ho okamžite. Neisto prikývla keď sa jej opýtal na Rikudo sennina. Netušila kam tým mieri - keď to zo seba dostal už chcela vybuchnúť, že nieje na mieste robiť si z nej teraz srandu - keď jej ale ukázal svoje oko zalapala po dychu. Ten pohľad... to zachvenie čo jej prešlo po tele.* Ako si sa mohol stretnúť s postavou z legiend a rozprávok! *Nahla sa nad stôl a stíšila hlas tak, že mohli byť obaja radi, že majú tak výborný sluch.* Ty asi žartuješ ocko. *Neveriaco sa zasmiala a v očiach mala pýchu.* Od malička som ťa brala ako hrdinu ale toto.. je viac než by dieťa mohlo očakávať - prisahám, že keby som to nevidela tak ti neuverím. *Nadšene si zakryla rukou ústa a poriadne si logla vína.* O môj bože oci! Chcem vedieť ako sa to stalo! Kde ste sa stretli? AKo! Prečo ťa takto obdaril!? *Bola taká hrdá, že je jej otec a cítila sa dojato keď si predstavila, že sa jej zveril s niečím takýmto. O jeho slovách nepochybovala - dôverovala mu ako nikomu na svete.*
Shiki: Proto bych ti byl hodně vděčný, aby kdyby jsi náhodou aktivovala MAngekyo Sharingan.. mi o tom dala ihned vědět *Pronesl* Pečeť si na tebe kvůli tomu dávat nebudu, věřím že mi to příjdeš říci. Nemusíš se toho být, vyřeší se to *Pronesl aby ji utěšil a stále mu hrál na ústech úsměv. No následně si sáhl k pásce přes oko, ale ještě ji nesundával.* Pamatuješ si historky o bájném RIkudo senninovi, neboli senninovi šesti cest? *Otázal se.. Počkal chvíli i na podvěď, no předpokládal, že pověsti a pohádky o něm znal.* Setkal jsem se s ním a on mi daroval svou chakru... Díky tomu se mi Eternal Mangekyo Sharingan vyvinul na Sharirinnegan... Bohužel nemohu to deaktivovat a tak to nosím skryté, protože i dívání mě stojí chakru. *Pronesl, načež mu ruka vyjela nahoru a odkryl se tak jeho Shari rinnegan. Díky tomu, že seděli dál od lidí, to naštěstí nikdo neviděl.*
Shizuka: /Veľmi silná láska./ *Uškrnula sa, mala síce osemnásť, no s mužmi mala asi toľko skúseností ako dieťa v ninja škôlke.* To čo máš pod páskou.. môže sa to stať aj mne? Ak áno mala by som o tom vedieť. *Znela vážne a snáď prvý krát jedlo odmietla len zakrútením hlavy .. počas rozhovoru o transplantácii očí .. tajomstvách a podobných veciach o tom naozaj hovoriť nechcela. Mala to v sebe celý ten čas. Nikto jej nepovedal, že môže prísť jedného dňa o zrak. Táto skutočnosť ju zanechala dosť otrávenú.*
Shiki: Může to být i velmi silná láska *Dodal ješt ohledně Mangekyo a následně se pousmál.* Nene, slepnou ti obě oči stejně *Pronesl a následně se šuklíbl.* Pod čelenkou či páskou nosím ještě něco jiné.. o tom byh ti též mohl říci, ale to budeš třetí co to na tomto světě ví a nesmíš to nikde šířit. *Pronesl a následně se ohlédl a poté se podíval na Shizuku. Ta mohla vidět jak se mu sharingan v oku protočil a následně se Tomoe spojili v jeho Eternal Mangekyo Sharingan.* účinek Mangekyo Sharinganu můžeš vynegovat tím, že si s někým, kdo ho též vlastní vyměníš oči.. Tomu se říká Eternal Mangekyo Sharingan.. věčný. *Pronesl a znovu si ukázal na oko.* Já si je vyměnil s tetou sayou. *Pronesl, přičemž si znova upil ze skleničky.* Dáš si něco dobrého na jídlo? *Otázal se ještě.. Načež nechával prostor Shizuce na dotazy.*
Shizuka: *Usmievala sa keď počula jeho smiech. Pri jeho ďalších slovách však už zvážnela. Zahryzla si do pery a napila sa kým rozprával.* /Je v našej rodine niečo jednoduché? Nakoľko ešte môžem byť čudnejšia?/ *Pomyslela si frustrovane.* Prvé tomoe. *Zaváhala pri tom slove, no keď ju neopravil usúdila, že ho vyslovila dobre a pokračovala.* Prvé tomoe sa mi vytvorilo keď zomrel vtáčik o ktorého som sa ako malá starala. Schovávala som ho v dome tety Teiry. *Vysvetlila a sklopila zrak.* Druhé sa objavilo krátko po tom čo som sa dozvedela o smrti Ayase a maminy. *Odmlčala sa a napila sa vína.* Nehodlám podstúpiť ešte niekedy niečo podobné. *Prehrabla si prstami vlasy a oprela sa lakťom o stôl -premerala si jeho tvár.* Slepota vravíš? To preto máš jedno oko prekryté páskou odkedy si pamätám? *Opýtala sa.*
Shiki: oprava jména .. jsem jebnutý
Shizuka: *Zasmál se nahlas* ano skoro všechny mutace co máte všichni jsou po mě... *Pronesl a pousmál se na ni.* Všiml jsem si, že jsi se již dostala na druhou tomoe. *Pronesl, přičemž na chvíli zavřel pravé oko a poté ho otevřel s již aktivním Sharinganem se třemi tomoe.* Sharingan, jak se tohle Kekkei Genkai jmenuje, má nejvyšší formu tří tomoe. *Pronesl a ukázal si na oko.* Dokáže kopírovat různé techniky aniž by jsi na ně měla potřebný například element. zároveň dokážeš i předvídat pohyby nepřítele a tak. *Začal s vysvětlovaním.* Nepochybuji o tom, že se brzy dostaneš na nejvyšší formu tří tomoe. *Dodal ještě a následně se nadechl. Když došla barmanka poděkoval a dal si dva plné doušky.* Ale musím ti k tomu ještě něco prozradit.* Sharingan má ještě vyšší formy... Dvě.. *dodal a z hlubokým nádechem a výdechem pokračoval.* Má ještě vyšší formu zvanou Mangekyou Sharingan.. Aby jsi tuto formu aktivovala, musíš zažít něco, co tě velmi citově ranní, nebo ovlivní. U mne to například bylo když jsem viděl jak mi před očimi zavraždili rodiče. *Pronesl a ušklíbl se* Avšak daň az jeo používání je slepota... *Dodal ještě.. no chvíli si oddechl aby dal prostor pro otázky Shizu než bude pokračova.. v očích stále necháva aktivní Sharingan.*
Shizuka: *Posadili sa a keď prišla barmanka - objednala si červené sladké víno a vodu. Potom upriamila svoju pozornosť na otca. Uškrnula sa.* Tak o mojich očiach? *Zahryzla si do pery. V boji ich nikdy nevužila v podstate ani nevedela čo to s nimi má.* Predpokladám, že je to forma mutácie, ktorú mám tiež po tebe? Vieš mi o tom povedať niečo viac?
Shiki: *Následoval Shizuku a než vešel do krčmy tak si sundal klobou, načež prošel dovnitř za Shizukou. Když ukázala místo, přikývl* To by šlo *Pronesl, přičemž se posadil. Na gentlmanství měli jiné večery, navíc rodič a dcera a nyní jí nechtěl dělat nějaké překvapení, takže ji ani nedržel židli. Přece jen byli rodina a to se patřilo jen když měla nějaký významný den.* chci s tebou mluvit o tvých očích. *Pronesl a pousmál se, lehce si spravíc pásku na oku. Když přišla barmanka, objednal si zdejší bílé víno a k tomu sklenku vody.*
Shizuka: *Postavila sa teda a s úškrnom chytila svojho medveďa pevnejšie.* Ak si mal chuť na niečo fajné - mohol si mi to povedať normálne. *Zasmiala sa. Žartovala len na oko a možno, to aj bolo vidno. Kráčali chvíľu kým narazili na útulný bar.* Pravdepodobne chceme miesto niekde v ústraní však? *Opýtala sa a rozhliadla sa po voľných stoloch keď už boli dnu.* Čo tak tam? *Opýtala sa a ukázala prstom k stolíku blízko okna.*
Shiki: Dobře může být *Pronesl na to jméno a usmíval se. No když se posadila na lavičku trošku se ušklíbl.* Možná bude lepší někam ke sklence? *Zasmál se* Co takhle na něco k pití a nějaký ten zákusek? *Navrhl a pozvedl zvědavě obočí. Asi se měl prvně vyjádřit trošku lépe, ale to byla jeho chyba.* A nemusíš být ta kveselá *Stále se usmíval. Bylo to sice vážné téma, ale proč ho tak i brát? Však stačí jen vědět,že je to vážné no ni?*
Shizuka: *Zasmiala sa cez slzy sklamania a objala ho okolo krku. Bola tak neskutočne vďačná, že je taký aký je. Dokázal by aj z hnoja spraviť vonnú sviečku.* Aj ja som spokojná - mám úžasného medvedíka, ktorého by som pokojne mohla volať Grizly. *Zazubila sa a keď zrazu zvážnel, že sa s ňou chce porozprávať - prikývla.* Iste, samozrejme. *Zašomrala podišla ešte väčší kus ďalej od ľudí - sadla si na lavičku a zvedavo na neho pozrela.* O čo ide?
Shiki: *Otočil se na ostatní, zda nepříjde útok ještě od někud, no očividně Shizuka převzala veškerou iniciativu a vedení tohoto celého. No nechal ji tak, jen hlídal aby se ji případně nic nestalo. Když ho násůedně začala Shizuka tahat pryč nechal se a nijak se nebránil.* To je vpořádku neboooj. *Pousmál se, přičemž si zkontrolvoal, hda má sako vpořádku, hlavně v oblasti lokte.* Já mám sombréro a jsem spokojený. *Dodal a usmál se na ni. No následně se rozhlédl a povzdechl si.* ty Shizu? Někde bych si rád s tebou sedl a o něčem si promluvil. *Rozhodl se, možná byi bylo podstatné aby to věděla, přece jen je to taková jistota.. NAvíc chce aby pokud se to stalo došla ihned za ním.*
Shizuka: *Otec vyzeral, že to bude riešiť s chladnou hlavou.. nuž mužove rozsypané zuby po zemi svedčili o niečom inom. Neznášala to ale opäť sa v nej prebudila jej povaha kľakla si ku chlapovi a skontrolovala mu dvoma prstami pulz. Dať mu príučku - to áno..* Ustúpte - dajte mu trochu priestoru! *Rozkázala svojim doktorským hlasom.* Možná fraktúra lebky, je nutný prevoz do nemocnice. *Ukázala na jeho dvoch spoločníkov.* Zoberte ho do nemocnice, povedzte, že je to priorita a že vás poslala Shizuka Juuzou Toyokazu. *Inštruovala ich potom sa pozrela na jednu známu tvár - tunajší obyvateľ.* Vy - choďte s nimi nech sa tu nestratia. Potrebuje lekársku starostlivosť. *Prehovorila vážnym hlasom a na jej počudovanie ju počúvli. Otočila sa na ocka, chytila ho za ruku a ťahala ho preč - ľudia im vytvorili koridor. Nezastavila ani na chvíľu až kým neboli aspoň trochu mimo toho obrovského davu.* Sakra, takto pokaziť super večer. Mrzí ma to ocko.
Shiki: V klidu Shizuuu, tady pán se omluví a odejde že? *Pronesl mile a naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, přičemž se podíval na muže.* že? *To však muže ještě více rozzuřiko a už se natáhl a dával ránu směrem k nim. Shiki nijak neřešil, zda útočí na něj nebo na Shizuku, každopádně ruku mu při ráně chytl při zápěstí a přitáhl ho k sobě, přičemž pokrčil ruku a loktem mu namířil přímo na obličej. No bylo to napadení jeho dcery a to se nedělá. Využil tedy při tom plnou sílu Byakugo no In a bylo jen slyšet křupání a tak dále. Muž se po jedné rychlé a opravdu silné ráně složil k zemi s vyhozeným pantem, přelomeným nosem a vyraženou asi půlkou zubů. Ostatní co tu s ním byly se trošku zamračili a chvíli přemýšleli co budou dělat. No to, že Shiki ublížel jejich "veliteli" jim trošku dodal k agresi. Shiki samozřejmě zaregistroval druhý stupeň Sharinganu u Shizuky. "tady by mohla probudit třetí" Proletělo mu akorát hlavou. Jediné co mu v této situaci však vrtalo hlavou ještě více, bylo zda ji říci o Mangekyo a Eternal Mangekyo Sharinganu.*
Shizuka: *Vrelo to v nej.* Oh vážne? Vážne by ste vztiahli ruku na ženu kvôli tomu, že vás trafilo vrece plné plsti? *Zamračila sa na muža a dúfala, že sa ju pokúsi udrieť aby mu mohla dať príučku. Takýchto mužov poznala až pridobre. V nemocnici dookola riešila prípady "pádov zo schodov" s nálepkou domáceho násilia. Dúfala, že mu bude môcť zlomiť ruky aby vo svojej záľube honkania ega na nežnejšom pokolení nemohol pokračovať aspoň na nejaký čas. V očiach sa jej aktivoval sharingan aby bola pripravená na hocijaký mužov krok. Jej zvieracia divokosť dnes vyhrala.*
Shiki: *Chlapík, kterému patřila atrakce tam nebyl, byl tam týpek, co ho to zasáhlo v dáli a následně jeho asi kamarád...* To mě nezajímá zasáhli jste mě! *Pronesl a začal si vyhrnovat rukávy.* Teď vám dáme za vyučenou. *Pronesl a i jeho kamarádi si začali vytahovat rukávy a přibližovali se k nim v jakoby bojovém postoji. Shiki si povzdechl a poťapkal Shizuku po hlavě.* To bude vpohodě, ale pak by jsme mohli jít ještě něco podniknout že? *Choval se absolutně s klidem, jako kdyby tam ani muži nebyli. Neřešíc je. No dav sledujících se stále zvětšoval.*
Shizuka: *Tešila sa z toho ako ockovi sombréro sadlo na hlavu.* Seňor otec, myslím, že sme našli úžasný doplnok tvojho dnešného looku. *Vyplazila na neho jazyk. Dobrá nálada ju ale rýchlo prešla keď sa okolo nich začal rojiť dav. Otočila sa na chlapíka čo bol najhlučnejší a dala si ruku v bok. (v druhej držala obrovského medvedíka)* Už som sa ospravedlnila! Čo čakáte keď ste sem prišli s tak detskými atrakciami. Toto je Ketchugakure! Spamätajte sa a uvedomte si, že tu žije veľa ninjov! Veľa, silných ninjov. *Na poslednej vete dala dôraz. Jej hlas bol prísny a niesol sa panovačne davom. Proste ju vytočilo, že nejaký otravní ľudkovia ničia ich rodinný, pekný večer.*
Shiki: *Pozoroval jak málem jeho dcera upadla. Kdyby byl blíže pravděpoodbně by ji chytal též, leč nedočiahol. No následně, když se trefila a urvala to, přičemž i měřák síly hodil error, pousmál se.. Bylo to jen dobře. No když vyfasoval na hlavu sombréro zašklebil se.* No nooooooo *Zamrčel jen a zvedl pohled nahoru na okraj sombrera.* Šikovná si. *Pronesl, načež se k nim však hrnulo asi 5 lidí, celkem dosti rozzuřených a jeden s jakousi rudou tváří. Když se k nim dostali, vypadali i nahněvaně. Shiki jen nechápavě koukal. Muž s rudou tváří jim k nohám hodil to, co Shizuka urvala.* Vy hajzli, co si to dovolujete. *Již dle vzhledu bylo i poznat, že není zdejší a také, že mluví k oboum. Mezitím se kolem Shikiho, Shizuky a těch můžu nashromáždil kruh z davu, do jen přihlížel. Shiki jen trošku zvedl levý koutek úst, v zhnusený úšklebek, což asi moc nepomohlo.*
Shizuka: *Pozrela sa za jeho ukazovákom a úsmev ju prešiel.. Zatvárila sa však odhodlane.* Tak dobre - len sa pozeraj! *Vypila pohárik muštu na jeden dúšok a vytiahla si pomyselné, neviditeľné rukávy niekam akože nad lakte. Povytiahla si sukňu čiernych šiat a odpochodovala k stroju akoby to mal byť jej najväčší a najkrutejší nepriateľ. Zaplatila si od prevádzkara dva údery. Prvý bol len cvičný až druhý sa rátal. Roztiahla nohy, prikrčila sa v kolenách a napriahla sa dozadu. Keď jej päsť vyletela - zošmykla sa po hladkej strane vreca a to teda zostalo na mieste. Skoro by spadla keby ju prevádzkar nezachytil za predlaktie.* "Dajte si pozor, slečna. Mierte viac do ľava." *Obával sa o ňu - ona ho však nevnímala - dívala sa na štyri nuly pred sebou na stroji. Odtiahla sa od chlapíka s pohŕdavým pohľadom. A v duchu oslovila svojho milovaného Hachibiho.* /Hej kámo, pomôž mi tu trochu a načapuj mi trochu tvojej sily do pravej ruky./ *Požiadala ho - Hachibi sa na tom celom dosť dobre bavil a tak ju počúvol. Keď cítila ako sa jej ruka pod náporom bijuu chakry zachvela - napriahla sa a udrela do vreca. Tento krát sa trafila - ba čo viac ... Celé vrece sa odtrhlo a odletelo niekam do davu. Spokojne sa uškrnula na počítadlo ktoré skočilo z 0000 na 9999 a potom EROR .. Otočila sa na prevádzkara a zaklamala v tom, že ju to mrzí. Napokon si od neho zobrala cenu. Bolo to veľké, žlté sombréro. Prišla k otcovi a nasadila mu ho na hlavu, potom si zobrala medveďa a zasmiala sa.* Pristane ti, nemáš začo. *Vyplazila jazyk tak ako to robil aj on a zaškerila sa.*
Shiki: Dobře tak já tedy něco vyberu *Pousmál se a rozhlížel se. Chtěl něco trošku zákeřného aby Shizuka měla trošku trable s tím.. aspoň trošičku.. Přece jen chtěl ji něco i naučit, když už se rozhodl učit a tak ji k tomu mohl i z části dokopat.. Onu atrakci uviděl.* Mám to! *Pronesl a zvedl prstík.* Shizu táámhleeee *Ukázal na jakýsi stroj s pytlem, do kterého se mělo bouchnout a získat co největší čísla.. Nejvyšší číslo nejvyšší odměna... Ano možná to bylo svinské, když věděl, že není příliš na boj a sílu, ale bylo to spíše pro její dobro.. aspoň pro něj.*
Shizuka: *Ťukla si s ním.* Nech sa nám darí obom. *Z chuti sa napila. Bolo to lepšie ako džús, no chutilo to podobne.* Myslím, že sme obišli všetko - vyber si stánok v ktorom mám pre teba vyhrať darček. *Zazubila sa a pritúlila si medveďa ku sebe bližšie.*
Shiki: *Pousmál se, když viděl jak se tváří na medvěda. Přesně to byl jeho účel. Každopádně když následně donesla pití tak si ho od ní vzal.* Děkuji. *Poděkoval a lehce si přivoněl. Následně přikývl.* A ať se ti daří *Vyplazil jazyk. Přece jen nepřál Shizuce nic zlého a tak proč ji nepopřát aby se ji dařilo ještě lépe. Proto to také řek. Následně pozvedl pohár aby si s ní ťukl a lehce se napil.* Je to dobré *Pronesl a olízl si rty.*
Shizuka: *Prišli k stánku a keď Shiki hodil všetkých 5 kunajov do stredu terča - so smiechom mu nadšene zatlieskala. Keď jej vybral obrovského medvedíka prevrátila oči ale darček prijala a chytila macka okolo pása.* Ďakujem. *Uškrnula sa.* Na toto si teda vypijem. *Uškrnula sa a podišla k vedľajšiemu stánku kde im objednala a podala jeden pohár otcovi.* Pripíjam na tento večer. *Pozdvihla čašu.*
Shiki: *Pousměje se když se ho chytí a následně ji tak doprovází směrem k tomu stánku.* No zkusím ti něco vyhrát ju? Bez rozptýlení, ale mošt bych si dal též*Položil řečnickou otázku a zároveň se rozhodl, že by na mošt měl poté i chuť, pokud došli až ke stánku o kterém mluvila. Následně si vypítal od týpka pět kunaiu jak bylo v soutěžio a začal se soustředit. Nebylo pro Shinobi nic těžkého, aspoň shiki to tak bral naházet všech pět shurikenů do středu terče. Následně se zamyslel a podíval se na to, co se mu líbilo. Nechal si to podat. Bohužel však metrového medvěda před Shizu nedokáže schovat za záda. No následně když se dostal k ní tak jí ukázal medvěda s motýlkem na krku, světle hnědé barvy.*
Shizuka: *Uškrnula sa a chytila sa jeho ponúkanej ruky. Pomaly kráčali vpred ku svojmu cieľu.* Ak chceš aby to nebola jasná výhra môžeme sa zastaviť v stánku na ovocný mušt. Otupíš si zmysly ale predpokladám, že to aj tak nebude mať požadovaný efekt - jednoducho máš výhru v rukáve takže si len premysli čo by si mi chcel vybrať. Ja už som niečo zahliadla v neďalekom stánku.. /Nech je zmena bude aj iná disciplína./
Shiki: *Zamyslel se* Není to podvádění? *Otázal se s jistým vtipem v hlase. Když se však kolotoč zastavil pokusil se postavit. Uprostřed zdvihu se však musel rukou zapřít a druhou si přiložil k hlavě, aby zastavil jakési motání. Následně když to trošku přestalo, nastavil Shizuce ruku aby jí případně pomohl a udělal jakousi podporu.* Tak to tedy jdeme zkusit? *Pozvedl obočí a plánoval co by tam mohl vyvést jako překvapení pro Shizu.*
Shizuka: *Zasmiala sa. Bola rada, že sa baví - človek si môže užívať samotu, no nikomu neprospieva osamelosť a Shiki bol príliš dlhý čas zavretý doma.* Nuž myslím, že som videla stánok v ktorom za pár hodov shurikenmi na terč vieš získať odmeny. S tvojou muškou si poprosím vyhrať mi niečo malé na pamiatku. Ja potom vyhrám zase niečo pre teba. *Navrhla akurát keď kolotoč pomaly zastavoval. Keď sa postavila hlava sa jej točila akoby vypila pol fľašky saké. Ešteže to odznelo o dosť rýchlejšie.*
Shiki: No tím bych si nebyl tak úplně jistý *Pousmál se a sledoval jak se rozjíždí. Chvíli ten pohyb do kola byl takový zvláštní, avšak po chvíli si na to zvykl a nedělalo mu to problém.* Nooo tak jestl ise ve spaní točíš dokolečka tak asi ano *Pronesl a zasmál se. Chytil se trošku těch řečí o pohybu a tak na to i reagoval. Why not. Každopádně tohle ho i celkme bavilo.* Je to sranda si konečně někam jen tak vyrazit. *Usmál se na Shizuku a následně se trošku poprotahoval avšak s co nejméně pohyby.* Máš nějaký plánc obudeme dělat jak se dotočíme? Teda krom toho že se budeme rozmotávat *Otázal se s lehkým vtípkem nakonec a podíval se na Shizuku.*
Shizuka: *Keď ju pohladkal po hlave cítila sa zase ako malá. Uškrnula sa.* Si všetko z toho a ešte omnoho viac - si môj hrdina a navždy ním aj budeš. *Dala mu pusu na líčko a potom sa narovnala. Kolotoč sa za zvukov melódie rozblikal a roztočil. Deti veselo vískali. Celý kolotoč sa pohyboval veľmi pomaly.. bolo to príjemné.* Myslím, že ten krik môžeme obaja vynechať.. rýchlejšie sa hýbem aj keď spím. *Prehodila pobavene a pohodlnejšie sa usadila.*
Shiki: *Pousmál se.* a co z toho jsem já? *Otázal se pobaveně Shiuky a následně se posadil vedle ní, tam kam ukazovala.* a jsem na tebe hrdý neboj *Pronesl, načež pozvedl lehce ruku a potlapkal ji na hlavě mezi oušky. Poté ji položil do svého klína a druhou se opřel o kraj jejich nynějšího trůnu.* No tam jsem zvědav zda mi to opravdu pomůže *Ponesl s jistým nádechem toho, že tomu věří, ikdyž se mu mo tomuhle zrovna věřit nechtělo.*
Shizuka: *Opäť ju rozosmial.* Myslím, že by to nebol dobrý nápad. Som viac užitočná v nemocnici aj keď - nemôžem povedať, že by ma to už nenapadlo. Ako malá som hrozne chcela aby si bol na mňa hrdý.. Zvažovala som teda aj túto možnosť - kým som si neuvedomila, že Kage by mal byť v prvom rade úžasný diplomat, stratég a majster v boji. * odkaz » Keď kolotoč zastavil - vykročila na otočnú plochu a vybrala pre seba a Shikiho miesto, ktoré pripomínalo Kráľovský trón pre dvoch. Deti obsadili kone a napodobeniny drakov či rýb. Potľapkala po mieste vedľa seba a zazubila sa na neho.* Keď ti príde zle - krič, vraj to pomáha. *Uťahovala si z neho.*
Shiki: Hmmm *Zamyslel se, přičemž pokrčil rameny.* Tak užjsme se očistili vpodstatě léky, ale tohle by mohlo zvednout turistický ruch a i obyvatele a podobně. *Pronesl zamyšleně.* Asi nad tím porozmýšlím *Pousmál se* Možná že by to i šlo *Potvrdil ji a otočil se na ni.* Nechceš téhle vesnici Kagovat? *Otázal se jí zvědavě s úsměvem na tváři. Samozřejmě to nemyslel vážně, ale dělal si srandu. Ikdyž.. Kdo vlastně ví? Když došli ke kolotoči, následně pozoroval atrakci.* Též vidím, něco takového poprvé *Pronesl směrem k Shizuce. Neznal úplně vše na světě, navíc doba se posouvala kupředu a on toho neznal více no..* Jdeme to tedy zkusit? *Otázal se a podíval se na Shizu zvědavě.*
Shizuka: *Prikyvovala kým rozprával.* Možno by mesto mohlo vybudovať niečo ako divadlo pod otvorenou oblohou - amfiteáter na podobné vystúpenia. *Premýšľala nahlas.* Mohla by sa tu vybudovať škola pre ľudí využívajúcich chakru k umeniu .. už keď máme tak krvavú minulosť - bolo by možno dobré napraviť Ketchu reputáciu. *Jej nápady boli možno príliš naivné ale na druhej strane - rozprávala sa práve s jej najbližším priateľom, otcom - krvou jej krvi. Ak niekomu má hovoriť o podobných bláznovstvách nevie si predstaviť nikoho ideálnejšieho. Potom keď pozrel smerom ku kolotoču a vyplazil na ňu jazyk zvonivo sa nahlas rozosmiala. Pár ľudí sa pri jej výbuchu otočilo ale bolo jej to fuk. Keď prišli ku kolotoču - obdivovala svetielka a celú technológiu stroja.* Nikdy som na ničom podobnom nebola. *Špitla natešene. Vzhľadom na fakt, že majú obaja nadľudsky dobrý sluch - rozhodne nemusela cez hluk hudby a vrav ľudí v dave kričať.*
Shiki: Tak se to s nimi potom musí naplánovat *Pronesl a pousmál se. Však proč ne? Jednou měsíčně kdyby přijeli na pár dní.. peníze by měli jisté i od města případně, za objednání a i od lidí co si určitě takto jednou za měsíc vyskočí rádi.* Na kolotoč? *Otázal se a pousmál se* Chtěl sem se zeptat první, ale já jsem starší takže je lepší když vypadáš dětinsky spíše ty. *Vyplazil ji provokativně jazyk.* Aj já tam chci jít *Dodal poté s úsměvem a začal pomalu Shizuku tahat směrem ke kolotoči*
Shizuka: *Zasmiala sa a napchala si do úst poslednú guličku danga. Vytreštila oči a len čo preglgla chytila ho za ruku.* Žartuješ ocko! Je to tu fantastické! Konečne je mesto tak živé! Len škoda, že to trvá iba pár dní. Jednoznačne by nás mali navštevovať častejšie. *Súhlasila a ukázala na neďaleký kolotoč.* Bolo by príliš detinské keby som s tebou chcela ísť tam? *Opýtala sa s úškrnom a čakala čo jej na to povie.*
Shiki: *Vyslechl si nápovědu Shizuky o čem to vlastně má být a následně se zaměřil na plátno. Ano bylo to pěkné, dohánějící k slzám, leč Shiki byl momentálně emočně trošku jinde a tak to v něm tak úplně ty největší city nevyvolávalo. To však neznamenalo, že by se mu hra nelíbila a nebo že by se nudil. Pozorně sledoval celou hru až do samého konce. Narozdíl od Shizuky ovšem Dango snědl... Jídlo je jídlo... ostatní počká no ne? Každopádně když se začalo tleskat, začal tleskat též co to jen šlo. Podíval se na Shizuku. Přišlo mu, že je spokojená, aspoň dle pohledu.* co chceš dělat teď Shizu? *Zeptal se zvědavě a rozhlížel se. Jemu se zamlouvali nějaké ty kolotoče či zvířecí ukázky, ale nechával to na ní. Byl to její nápad a tak by bylo i fajn, kdyby si vybírala atrakce, které se jí budou líbit.* To divadlo bylo nádherné *Dodal a pousmál se.* Měli bychom je do vesncie zvát častěji však? *Otázal se jí zvědavě, co na to vlastně říká.*
Shizuka: *Natešene sa posadila vedľa neho a naklonila hlavu na stranu keď jej položil otázku.* Nuž .. Vraj to má byť príbeh o dcére luny a slnka, ktorá sa zamilovala do obyčajného človeka. Som zvedavá ako to dopadne ..*Len čo to dopovedala odhryzla si z danga a upriamila pozornosť na pódium kde pritancovala krásna žena v bielych ľahkých šatách k mužovi v zlato-žltom rúchu. Zatancovali tak milostný tanec až Shizuke z tej intimity zrúžoveli líčka. Potom na scénu prišla čiernovláska zložila nenápadne pečate a pre efekt začala žonglovať s ohnivými guľami. Po tanci s ohňom prišla na rad vodná technika. Shizuka ani nedýchala tak elegantná tá tanečnica bola. Dokonca ani nejedla dango to už je čo povedať. Celý príbeh bol veľmi dojemný a každé dejistvo dopĺňali efekty rôznych jutsu a úžasná hudba. Páčil sa jej tento spôsob vužívania chakry. Príbeh však neskončil veselo. Mladí milenci zomreli a Luna a Slnko sa z toľkého zármutku od seba naveky odlúčili. Publikum hercom a tanečníkom a muzikantom oplatilo hru vášnivým, burácajúcim potleskom.* To .. Bolo tak krásne. *Potiahla nosom a utrela si slzy, ktoré mala v očiach.*
Shiki: Oh to jsem rááád *Poznamenal ,než se vydali na cestu a následně ji tedy doprovázel. Pozorně si prohlížel, jak bylo město vyzdobeno a to co mu Shizuka povídala. Samozřejmě když mohl tak ji v klidu odpověděl a snad i nějak rozumě. Bylo to tu pěkné, tohle se jim opravdu povedlo. Upřímně Shiki původně ani nevěřil tomu, že by se to povedlo, když žádost schvaloval. Ale tak udělal dobře, když se to schválilo. * Umm ak máš návrhy na změny, můžeš to změnit *Pousmál se a dodal jen mezi řečí. Když však dostal do rukou Dango, oko se mu rozzářilo nadšením.* Děkujiii *Poděkoval slušně a následně ho začal pomalu okusovat.* Janě poďmě se podívat. *Pronesl a nechal se Shizukou táhnout ikdyž to neměla vůbec náročené. Když došli k pěknému místu, odkud bylo vidět a nikdo jim nezavazel, následně se usadil a čekal, až se posadí Shizuka.* Ty víš o čem to bude? *Pošeptal do jejího ucha.*
Shizuka: *Žiarivo sa usmiala a chytila ho za rameno.* Pane, bude mi cťou vás dnes sprevádzať. *Zasmiala sa a pritisla sa ku nemu. Neponáhľali sa, do mesta prišli popoludní, no ešte stále bolo vidno. Mesto sa hemžilo ľuďmi - tunajší občania sa prišli občerstviť a pokochať na výtvoroch potulných umelcov, kaukliarov a komikov. Shizu sa vedľa svojho otca hrdo vystierala a hlavou zdravila známych obyvateľov mesta. Niektorí sa na ňu usmievali - iný im kývli hlavami. Shizuka celý čas veselo štebotala. Hovorila otcovi čo všetko sa zmenilo, komentovala jednotlivé výtvory, hovorila návrhy čo by ako ona sama upravila či zmenila. Ovoniavala vzduch, látky, ktoré predávali. Tie pachy - to bolo niečo neskutočné! Ani nemusela piť a bola celkom omámená! Obzerala aj rôzne šperky no nič nesiahalo tomu náhrdelniku čo mala na sebe ani po päty. Sem tam utrúsila nejaký vtip aby sa ocko nenudil. Nakoniec po viac ako hodine chôdze pomedzi stánky a ľudí zastavila pri jednom kde bola najmenšia rada a kúpila sebe aj ockovi Dango.* Už keď som ti to sľúbila. *Podala mu dango a všila si ako sa ľudia usádzajú na lavičky pred malé - podomácky vyrobené pódium.* Už to asi začína! To predstavenie! Poďme si chytiť nejaké super miesta. *Nadchla sa, vzala otca za ruku v snahe prekĺznuť davom ako had.*
Shiki: *Když přišla do kuchyně pousmál se. Asi by neměl nechávat svou dceru chodit v takovýchto šatech, ještě mu ji nějaký nápadník ukradne, navíc jeho nejroztomilejší dceru. No měl ta, být jako dozor tak coo.* I tobě to sluší *Pronesl, přičemž na její žádost odložil sako, které držel v ruce na bok. To že mu spravila kravatu ho moc nepotěšilo, protože ho přece jen škrtila. Vlastně jediné co mu ještě žůstalo byla čelenka Ketchugakure, kterou měl na hlavě a kryla mu Bykugo no In a stejně tak levé oko se Shari rinneganem. No vzal náhrdelník a následně ho rukami propletl kolem krku Shizuky a zapnul ho vzadu. *Hotovooo *Zahlásil se poté si sáhl k obličeji a sundal si čelenku, oko pod ním držel zavřené. Čelenku položil na stůl a následně přešel k šuplíku, odkud vytáhl jakousi černou pásku, tedy byl oto to stejné jako čelenka akorát hodně černé a bez plíšku co značil Ketchu. To si dal stejně jako mřel předtím čelenku. No vlasy měl stále rozcuchané, ale to nějak neřešil. Aspoň, že měl oholený obličej.* Můžeme vyrazit? *Zeptal se a pozvedl jedno obočí, přičemž si vzal do jedné ruky sako a druhou nastavil Shizuce... Jednou za čas slušně, why not*
Shizuka: *Zobral jej aj svoj prázdny tanier a pobral sa do spálne. Bola natešená, že ho dostane z domu. Po smrti mamy sa dosť uzatvoril do seba - nie žeby mu to zazlievala.. ale sú to už roky, rozhodne podľa nej nepatrí do starého železa a čo viac - zaslúžil by si spoznať spriaznenú dušu. Nechcela aby zostal do smrti sám. Postavila sa, že umyje taniere - keď ku nej pristúpil a podal jej škatuľu. Bol v nej skvostný náhrdelník a čierne šaty.. Takto elegantne a vyzývavo sa už dávno neobliekla - od radosti sa vrhla ockovi okolo krku.* Oh Jashin! Bože! Oh! Wau si najlepší - je to krása. *Poskakovala na mieste - škatuľu položila na stôl, vybrala z nich šaty a so smiechom si ich pritlačila na hruď - otočila sa okolo svojej osy a utekala do svojej izby.* Hneď sa do nich oblečiem! *Informovala ocka a keď za ním prišla mala ich na sebe už oblečné. Pohľad na ocka jej vyrazil dych.* No páni! Ocko - vyzeráš skvele! *Zalichotila mu a napravila mu uvoľnenú kravatu.* Zapneš mi prosím ten náhrdelník? *Otočila sa ku nemu chrbtom a zdvihla si vlasy. Šaty jej skvele padli - boli dlhé takže schovali jej chvostík.*
Shiki: *Zasmál se* Dobře tak teda za dango *Pronesl a postavil se od stolu. Vzal prázdný talíř a také ten Shizučin (pokud ho dojedla) a následně ho dal do dřezu. Nádobí umyje potom. * Jen na sebe dám něco trošku více do společnosti dobře? *Zeptal se, načež se vytratil do ložnice a hrabal se ve skříni.* Mimochodem něco pro tebe mám *Pronesl a vytáhl ze skříně krabici a následně ji lehce otevřel. Byli v ní šaty. ( odkaz » ) Rychle do ní však strčil ruk ua nahromadil chakru kvůli Shoutonu a ještě tam vytvořil náhrdelník ze Shoutonu. ( odkaz » ) Poté ji zavřel a donesl ještě do kuchyně kde krabici položil na stůl.* Možná by jsi si mohla vzít toto *Pronesl a pousmál se. Následně se opět vytratil do ložnice, kde se převlíkl do odkaz » aby ji když už nedělal ostudu a následně přišel zpátky do kuchyně.*
Shizuka: *Všimla si jeho zdráhanie tak na neho hodila svoje typické "psie" očká.* Ale nooo ... ocko! Ty mi budeš hovoriť aby som nesedela doma ako taká kvočka a pozri - sám robíš to isté. Dnes mi poď príkladom a ja ti za odmenu kúpim v stánku dango. *Zaškerila sa. Navrhla by aby šli celá rodina ale Sayuri a Satoshi doma až tak veľa času nepobudnú - každý z nich má svoj život a sú dosť tajnostkársky .. aspoň pred ňou. Skoro akoby si boli cudzí. Môže byť len rada, že s otcom a Sayou sú si tak blízky.*
Shiki: *Pousmál se* to ne no, ale tak kdo ví co má v plánu. Do hlavy ji nevidímě *Pousmál se. No když mu Shizuka oznámila ohledně akce ve vesnici trošku se zdráhal.* No asi by jsme se tam mohli jít podívat. *V poslední době nebyl moc na velké akce, nevěděl proč, jakože když někde komunikoval nebo tak něco tak mluvil bez problémů, ale vlastně v poslední době ani nebyl mezi lidmi a když cestoval tak za účele, ale taky je pravda že takovéto akce tu moc nebyli že.*
Shizuka: *Zamyslene si prstami klepkala po brade.* Tiež si myslím, že sa zmenila .. a myslím si, že by jej v tejto situácii spoločnosť prospela. Nebudem to ale siliť, keď bude chcieť vyhľadá nás. Nieje osoba čo by sa dlho utápala utiahnutá niekde v kúte. K nikomu z našej rodiny sa nič podobné nehodí. *Prehovorila s istotou v hlase.* Pre nás dosť nieje nikdy dosť. *Tieto slová jej vštepovala maminka.* Čo mi pripomína - keď sa najeme mohli by sme sa ísť prejsť do mesta. Prišli ku nám kočovný umelci, večer bude predstavenie neďaleko námestia. *Informovala otca zvesela. Bolo jej jedno, že tam budú hlavne páriky - ona o lásku nestála. Aspoň zatiaľ ju žiadny muž neoslovil natoľko aby s ním vôbec prehodila pár slov.*
Shiki: *Nic si nedělal z toho, že pověděla, že jí je to líto. Nic s tím nenadělá, stejně jako oni s tím, že umřela Satsuki. No co už. Život je život a život jde dál. Každopádně když začala mluvit o Sayi pousmál se.* No to si nemyslím. Je chytřejší než předtím a určitě se nebude chtít znovu chytit a být ve vězení.. Navíc pravděpodobně by ji nyní popravili když by ji chytii *Ušklíbl se. Poslední době fakt bylo všechno o smrti a všude se potulovala.. Proč? Těžko říci.*
Shizuka: *Ľútostivo sa na otca zahľadela. Nevedela si ani predstaviť, že by zažila niečo podobné.* To mi je ľúto. *Priznala - neboli o nič mladší než ona, Satoshi a Sayuri keď prišli o ich maminku.* Ako myslíš, že sa s tým bude teta vysporadúvať? Máme sa pripraviť na reči o horách mŕtvych? *Zatvárila sa neurčito. Vedela o Sayinej viere, no aj tak s tým vraždením v duchu nesúhlasila.*
Shiki: *Ušklíbl se* Ani mne nic neřekla, ale přece jen. Už ji znám *Pronesl a poté si dal ještě pár soust, než si vzal skleničku z vodou a upil si z ní.* Tak, umřeli když nám se Sayou bylo dvanáct a zabili nám je doma, přímo před očima... *Pronesl a povzdechl si. Na tohle období nerad vzpomínal a prostě tak nějak nebylo to příjemné. Pravděpodobně se přes to asi nikdy nepřenesl, protože nebyl ani v domě ani u jejich hrobů... Asi si to dával i za vinu, těžko říci.*
Shizuka: *Zatvárila sa prekvapene.* To som netušila. *Priznala smutne - bola rozhodená z toho, že sa s ňou ani Saya nerozlúčila.* Nu .. som presvedčená, že sa so mnou skôr či neskôr skontaktuje. Sme si celkom blízke.. mám ju rada. *Pousmiala sa a dala si do úst ďalšie sústo.* Nikdy si o svojich rodičoch veľa nehovoríš.. *Podotkla.* Často si kladiem otázku prečo to tak je. Keď som sa ťa na to pýtala ako malá - rýchlo si to zahovoril.
Shiki: *Pobaveně se zasmál když udělala její reakci, ale spokojeně si dále jedl. To ho chytila za ručku. Zvedl pohled a koukal na ni, vyslechl si ji a přikyvoval. No následně, když ho pustila a začala mluvit o Sayi trošku se ušklíbl a zakroutil hlavou.* Umm Teta Saya odcestovala na nějakou dobu mimo vesnici. Víš, umřela jí její studentka, kterou si strašně oblíbila a pravděpodobně chtěla být sama a pročistit si hlavu. *VYsvětlil Shizuce a trošku si pozvdechl.* Takovéto chování měla naposledy když námi zabili rodiče *dodal ještě. Nikdy moc nerozváděl své rodiče. Netušil zda Saya někdy jeho dětem vykládala o jejich rodičím, ale on jim moc ne.*
Shizuka: *Prevrátila oči a zasmiala sa už o niečo úprimnejšie.* Viac zdivočieť už nemôžem. Vrrr. *Zavrčala (skutočne to neznelo veľmi ľudsky) a urobila aj rukou také to smiešne gesto akoby mala labku. Jej "nechty" boli dlhé a ostré čo dotváralo skvelý obraz - nepomohlo, že si ich lakovala aby vyzerali ženskejšie stále to boli skôr pazúre a manikérka by mala čo robiť ak by sa ich pokúsila upraviť. Keď bola dieťa jej vzhľad jej neprekážal - ako prišla puberta to už bolo horšie. Uvedomila si, že je iná a bla bla.. to by za hranicami mesta tiež ľuďia horšie vnímali.* Ale neboj sa ocko, chápem čo tým chceš povedať.. *Chytila ho za ruku a pohladila palcom jej chrbát.* Nechceš aby som zahadzovala mladosť a tvrdla doma.. Dávaš mi veľa voľnosti a ja si to vážim. *Odmlčala sa a pustila ho. Dala si do úst sústo a keď ho prehltla povzdychla si.* Možno je pravda, že som sa trochu uzatvorila do seba, no - skúsim s tým niečo urobiť. *Pokúsila sa ho upokojiť, postavila sa a dala mu pusu na líce - potom vzala džbán s vodou a doliala si do svojho poloprázdneho pohára.* Teta Saya spomínala, že pôjde na nejakú misiu.. opýtam sa či by som sa ku nej mohla pridať.
Shiki: *Zasmál se.* To se příjdu podívat *Pousmál se ohledně operace poté si ji vyslechl. Tak nějak věděl, že Shizuka se zdržuje hlavně v Ketchu a skoro nikam nechodí. No když řekla poslední větu rozesmálo ho to.* Tak samozřejmě, ale také je tu to, že pokud je někdo zavřený stále ve vesnici a nezná venkovní svět, může za to být též časem problém kvůli chování a tak dále *Pronese a usmívá se. Nemyslí to zle, samozřejmě svou dceru nechce nijak trýznit tím, že by ji vyháněl nebo tak.* Navíc by ses tam mohla též něco naučit, ale to je na tobě *Dodal ještě a pokračoval následně v jídle.*
Shizuka: *Nabrala si sústo a kým prežúvala objektívne analyzovala svoje schopnosti na sále. Napokon mykla plecom prikývla a usmiala sa - v očiach mala pobavenie.* Určite áno. *Znela sebavedomo, no bola to pravda. Ako medik napredovala míľovými krokmi. Jedli ďalej - keď ale otec spomenul či by sa nechcela pozrieť do sveta - zbledla a prešla ju chuť do jedla. Nasucho preglgla svoje sústo. Nikdy nikde nebola .. zo zjavných dôvodov. V boji nevynikala - mohla by ale nechcela bola zelenáč. To že sa nedokáže prinútiť vraždiť ale nebol skutočný dôvod. Cítila sa byť zodpovedná za dom, nemocnicu, rodinu. Mala len ich a .. brala do úvahy aj fakt, že vždy keď niekto z rodiny na dlhší čas opustil Ketchu.. stálo ho to život.* Iní by boli radi, že majú deti, ktoré radšej trávia dni s nosom zaboreným v knihách .. *Zažartovala aby zakryla pochmúrne myšlienky.*
Shiki: *Protáhl se a pokračoval v jídle zatímco ji poslouchal.* Takže příště tu operaci zvládneš sama či? *Zeptal se a usmíval se. Byl hrdý na své děti a byl by i kdyby se nechtěl istát shiob a chtěli by býti napříkla rolníkmi.* umm a kdy se půjdeš podívat na nějakou cestu mimo veničku? *Zeptal se. Nechtěl ji vyhánět nebo tak něco, ale určitě i ona se chtěla podívat po světě a něco nového poznat ne? Kdo byc nechtěl přece.*
Rin Yoru: *Spokojne sa zazubila, popriala mu dobrú chuť a pustila sa do jedla tiež. Po prvom súste sa na otca milo usmiala a pustila sa do zodpovedania otázok.* Oh, no vieš.. klasika. Veľa študujem, chodím s doktormi po vizitách - nedávno som asistovala pri operácii hrudníka. *Zapila sústo vodou a mykla plecom.* Behám hlavne medzi labákom a nemocnicou - sem tam idem prevetrať chyméru do lesa a doplniť zásobu byliniek. Všetko je .. po starom. Vlastne ani nemám veľmi o čom hovoriť. Uvedomila si a posmutnela aby si to jej otec nevšimol trhane sa uchechtla.* Vediem nudný ale spokojný život.
Shiki: *Pousmál se* To zní výborně *Pronesl a trošku se uvelebil. * Ano poprosím tě o vodu *Samozřejmě nebyl zrovna člověk, co by potřeboval obsluhovat, ale od Shizuku se spíše nechával rozmazlovat. Bylo mu to příjemné. * dobrou chuť Tedy *Popřál a následně ochutnal. * Je to výborné *Pověděl a spokojeně si Zamrcel. * Jak to jde v nemocnici? *Otázal se. Ano i on tam chodil, vždyť to musel převzít po Sayi celou nemocnici. Ale spíše jen řešil minimum jako jsou nedostatky léků a tak. Zbytek nechával na lidech. No a zrovna o své dceři dlouho neslyšel jak se jí vede, nebo se s ní možná dlouho o tom nebavil? Těžko rici*
Rin Yoru: *Opätovala mu úsmev.* Yakisobu s volským okom a lesnými hubami. Prosíš si aj pohár vody? Čaj je ešte trochu horúci. *Informovala ho a sama si naliala do pohára čistú vodu. Od malička videla vo svojom otcovi superhrdinu a roky, ktoré prešli na tomto fakte nič nezmenili. Napila sa a už zo zvyku sledovala ako zje prvé sústo - spokojný úsmev na jeho tvári bol najlepšou odmenou.*
Shiki: *Jelikož nebyl Kage už mohl trávit více času doma a zároveň i mimo vesnici. Nyní vvsak byl před domem v ohradě s Enteiem. Chudák už také nebyk nejmladší a bylo na něm vidět stáří. Shiki už mu nezvykl ani zavírat branku, vždy nikomu nikdy neublížil když nelovil a neměl strach ze by někomu ublížil. Na sobě měl pouze černé tepláky a bilo tričko spolu s čelenku Ketchugakure na hlavě, kterou měl však zakryté levé oko se Shari rinneganem a též mu zakryvala pečeť Byakugo no In na čele. V tom ho zavolala Shizuka dovnitř a tak se vydal dovnitř domu kdy za sebou zavřel dveře a vyzul se. Následně přešel do kuchyně a pousmál se na Shizuku* Jsem tu *Oznámil ji a posadil se ke stolu. * Co máme dnes dobrého? *Zeptal se jí a prohlížel si jídlo. *
Shizuka: *Rozviazala si zásteru a keďže bola čistá - poskladala ju a položila na svoje miesto do skrinky. Rozpustila si vlasy a nabrala dve porcie obeda pre seba a otca.. zvyšok jej súrodencov bol mimo domu.* /Ak budú Satoshi a Sayuri hladní - môžu si nabrať neskôr./ *Pomyslela si kým prestrela stôl len pre dvoch. V spomienkach zablúdila k časom kedy bola ešte malá a s maminou tu potajme vyjedali dango. Svet bol iný, dom bol živší.. Premýšľala nad minulosťou kým umývala riad a zažmurkala aby zahnala slzy. Potriasla hlavou aby zahnala chmúrne myšlienky.. bolo to predsalen už pred rokmi. Hoci bola len o rok staršia než jej sestra a brat.. väčšinu domácich prác robila ona - varila, prala, upratovala .. pracovala v nemocnici - inými slovami snažila sa urobiť pre svoju rodinu prvé, posledné. Koniec koncov - presne to kedysi sľúbila svojej mame. Práve naložila na čierny tanier veľkú porciu Yakisoby pre otca a položila ju na stôl. odkaz » Sama si nabrala tiež.* Ocko! Jedlo je na stole. *Zvolala jasným hlasom a posadila sa na svoje miesto elegantnejšie než baletná tanečnica.*
--;;--:
Shiki: *Pousměje se* Dobře tak já tedy jdu do kanceláře abych to vyřídil. *Pronese, načež se rozejde ven z ohrady, kterou za sebe zavře. Sice pravděpodobně bez důvodu,ale to ničemu nevadí. Vydá se do Kanceláře v Ketchu aby sepsal papíry o tom, že se Satsuki a Shiki stávají jejími pečovateli či poručníky, stejnou zprávu poslal i rodině Ayame do Země Čaje aby jim to oznámil.*
Ayame Hirai: *Deaktivuje mezitím Sharingan.* Tak se to alespoň teď můžu učit používat, *řekne nadšeně.* Myslím, že Sharingan budu využívat s rozvahou, *slíbí. Pak jen přikývne.* Určitě, dělejte co je potřeba. Já tu zatím budu s Enteiem, když jsem se s ním tak skamarádila. A pak taky trénovat - venku, abych nic nerozbila, *dodá pak a posadí se k Enteivoi.*
Shiki: *Pousmál se.* Ano je to všestranné, jediné co tak ti s protivníkovým Kekkei Genkai nepomůže, nedokážeš ho ani zkopírovat. *Pronesl a povzdechl si.* Ano je to těžké, tedy hlavně ze začátku, teď už jsme si tak nějak zvykly, ale to nevadí. Přece jen má své poslání, které musí splnit a poté se vrátí. *Usmál se na Ayame.* No a asi bych se měl odebrat vypsat papíry že? Aby to opatrovnictví bylo oficiálně. Nebo máš nějaké otázky ještě? *Lehce se protáhnul.*
Ayame Hirai: Aha, takže Sharingan je vlastně spíš všestranný. Dá se říct, že jsme vyjmenovali snad všechny druhy jutsu, *zamyslí se.* Vážně mohu kopírovat i jutsu, jejichž element vůbec neznám? No tak to je perfektní. Navíc se mi tím sníží potřeba informací třeba o jutsu, pokud rovnou pochopím princip techniky, *vydechne nadšeně.* Divím se, že Satsuki nevadilo mi dát ten Sharingan hned. Ale už se těším, až se zase potkáme. Musí to být těžké pro vás i vaše děti, když se tolik nevídáte, *napadne ji. Ale je pravda, že Ayase je hodně mladá a ve svém věku už opustila domov na delší dobu - a to jen aby trénovala. Nejspíš jsou aspoň samostatnější. Další věc je, že Ayame je taky vlastně sama, ale ví, že může za rodiči připlout, kdyby chtěla. A navíc už je nevídá - čím déle s nimi není v přímém kontaktu, tím se to dá snášet lépe.*
Shiki: *Přikyvuje její myšlence* Ano je to výborná pomůcka k taijutsu, ale nemáš tak úplně pravdu. *Pousmál se.* Díky Sharinganu dokážeš techniku, kterou chce nepřítel použít kompletně okopírovat a mít ji jako vlastní a to i bez například potřebného elementu. Zároveň Sharinganem dokážeš prohlédnout a přijít na princip techniky. Také je to výborný odhalovač Genjutsu. Dokážeš pomocí něj dokonce pokud tě někdo dostane do Genjutsu to Genjutsu otočit a použít ho proti tomu druhému. stejně tak jako Sharingan je dobrý na Genjutsu techniky tak má i několik Ninjutsu technik. Ale nemohu je ukázat. *Pousmál se na ni a lehce se rozhlédl.*Na ty musíš přijít sama. *Dodal ještě. Kdyby totiž chtěl ukázat třeba takové Susanoo musel by si sundat pásku z oka a to se u upřímně zrovna dvakrát nechce, ukazovat jen tak své levé oko. Před Ayame se naštěstí o Eternal Mangekyo Sharinganu zmiňovat mohl, jelikož ona ho dle něj měla automaticky protože Shinon ho též měla. Zatímco u dětí pokud to zdědili to ukazovat nemůže, protože nechce aby kvůli tomu někoho zabíjeli nebo tak. Tudíž o tomhle zákoutí Sharinganu jim říkati nechce.*
Ayame Hirai: Takže se ale hodí hlavně k Taijutsu? Protože nejspíš nebudu vědět, jaké jutsu protivník chystá udělat. Tudíž se Sharinganem se hodí spíš Taijutsu, ne? *zeptá se Shikiho. Nemá s takovou skutečností problém, ale neví, že to, co řekla, není tak úplně celá pravda. Všimne si Enteie, který kouká docela smutně a tak se k němu mezitím aspoň nahne, aby ho podrbala.*
Shiki: *Když mu vyblokuje kop, pousměje se. Čekal to a ta poté opět nohu stáhne k sobě.* Vidíš? zlepšili se ti reflexy. V podstatě vidíš jako kdyby co udělám předtím. Zároveň když trvá boj déle, díky Sharinganu dokáže číst jeho pohyby a následně z toho i vyvodíš co bude jako další a dokonce dokážeš udělat to stejné o něco dříve než protivník. Proto se říká, že sharinganem vidíš do budoucnosti, ikdyž to pravda není. *Něco málo k tomu dodal, zatímco Entei se smutně začal dívat na Ayame jak od něj odchází, chtěl by ještě škrabat.*
Ayame Hirai: *Usměje se, když se jí povede aktivovat Sharingan. Rozhlíží se kolem sebe. Ale nevidí v tom ještě tu hlavní výhodu. Akorát si všimne, že Shiki vstává a nečekaně kopne směrem k ní. Všimne si toho hodně rychle a vymrští předloktí mezi sebe a jeho nohu. Jakmile se jí povede zachytit nohu bezpečně, odsune se trochu dál od Shikiho, aby mohla nohu pustit a vstát. Podívá se na Shikiho.* To bylo výborný, *zasměje se ohromeně.*
Shiki: *Poslechne si Ayame a jen přikyvuje. Když se však začne soustředit mlčí a kouká na ni. Když se jí povede v očích aktivovat Sharingan usměje se. Chvíli ji nechá aby si na to jako kdyby zvykla, načež se v rychlosti vyhoupne na nohy a otočí se o 360 stupňů s tím, že zvedne nohu a má v plánu na ni zaútočit švihovým kopem z boku. Nepoužil však plnou rychlost ale jen takovou střední, stejně tak sílu. Odurčoval to od toho jakou rychlost by měla hned zvládat stíhat a také sílu kterou zvládne zachytit aniž by se jí něco stalo.*
Ayame Hirai: Když to tak říkáte, mám dojem, že se možná zmínila i přede mnou, že má nějaké povinnosti. Ale to už si nepamatuju tak dobře, *pokrčí nad tím rameny. Je ostatně jedno, jestli to říkala přímo jí.* Když jsem se bavila s Ayase, mluvila o tom, že hodně cestuje, máte pravdu, *souhlasí pak nakonec. Pořád drbe Enteie a pak si vyslechne Shikiho znovu.* Do očí? *trkne jí, že je to nejspíš kvůli té operaci a tak přikývne.* Zkusím to. I když to bude divný, *poznamená. Neumí si představit soustředit chakru v očích. Pak to chvilku zkouší. Zabere to pár pokusů. Především proto, že to nikdy nedělala.* Tak nevím, *zamumlá. Ale nechce se vzdát, takže to zkouší, dokud se jí to nepovede. Jakmile aktivuje sharingan, je pro ni jednoduché pocítit rozdíl. Nevidí sice aktivovaný Sharingan, ale vnímá to zatím jako vylepšení zraku. Ty zásadní rozdíly zatím nevnímá, protože jej má aktivovaný jen chvilku.*
Shiki: Ono Ayase je mimo vesnici a tak je tu takový větší klid přece jen ona je nejuivejsi element. *Zasmál se nad tim* No a Satsuki plní určitě povinnosti co má mimo vesnici. Ještě nějakou chvíli bude pryč, ale jednou za čas chodí domu. Ovládá totiž lremiszovaci techniku, která ji během vteřiny dokáže přemístit přes celý svět. No a jak ji znám určitě si značku udělala i na tobě, takže se může přemístit i k tobě *Pousmeje se a pak ho něco napadne. * Ayi *Začal a sedl si naproti mi, ale tak aby nezavazel Enteiovi * tipuji, že chakru do nohou soustředit umíš. Napadlo mě, co kdyby jsi teď zkusila Chakru soustředit do očí. Ano je to divný nápad, ale zkus to *Pověděl a zároveň ji pobidl*
Ayame Hirai: Tak super, i když jsem tu zatím byla jen chvilku, myslím, že nebude tak těžké se sžít s Vaší domácností, *odpoví na to Shikimu. Jen ještě nepotkala nikoho z dětí, i když nejspíš vědí, že tam bydlí. Pochybuje, že by jim o tom rodiče neřekli.* A kam vlastně odešla Satsuki? Od té doby, co jsme se potkaly prvně, jsem ji tu už nepotkala... *nadhodí. Přijde jí škoda, že už se neviděly, ale pokud tu bydlí její děti, určitě se ještě někdy uvidí. Možná jen odešla na misi.*
Shiki: *Pousmál se. Líbilo se mu, že Ayame přijmula jeho pozvání.* O to se neboj, dům je velký a nějaké místnosti jsou ještě nevyužité. Navíc tipuji, že se bude ještě přistavovat. *LEhce se nad tím zasmál a protáhnul se.* Každopádně nikomu nebude vadit, když tu budeš bydlet. Třeba se i skamarádíš se všemi našemi dětmi. *Při představě, že by se začala chovat stejně jako Ayase ho však zamrazilo v zádech. No co se dá dělat.* Myslím si, že zatím však můžeš zůstat v pokoji Ayase. Než najdeme lepší místnost. *Pronesl. Nechtěl ji nějak omezovat tím, že by ji šoup do neupravené místnosti plné prachu. Tak radši prvně vyřeší zda nějakou předělá, nebo se prostě přistaví.*
Ayame Hirai: *Pochopí z jeho odpovědi, že i jeho občas ještě něco překvapí. To úplně nečekala, ale je pravda, že na světě je tolik informací, že nikdo nikdy nebude schopný vědět všechno. Jí se ale líbí znalosti a ráda by se vydala na cestu vědění, mnohem raději, než jen bojovat. Její názor je zatím takový, že mozek má mít přednost před svaly. Ačkoliv na to občas nevypadá. Pak zpozorní, když Shiki mluví. Zve ji k nim domů, mohli by se o ni starat.* No...Pokud by Vám to nevadilo...snažila bych se hodně pomáhat a...tak. Byla bych jedině ráda, *rozsvítí se jí oči. Satsuki si stihla oblíbit a Shiki je pro ni vzor jakožto Chikage. Komu se naskytne takováto příležitost?* Hlavně když to nebude problém...Ani zatím nemám moc věcí, takže mi stačí málo prostoru, *dodá pak. Nikdy by po nikom nic takového nechtěla, ale Shiki se sám nabídl a nejspíš to konzultoval i se Satsuki.*
Shiki: Ono vrozené schopnosti tě nepřestanou překvapovat nikdy. Stejně tak jako různá Jutsu. *Dodal jen a následně se zhluboka nadechl.* Víš, vím o tom, že zde žiješ sama a povězme si narovinu. Není dobré pro dítě aby žilo samo bez dozoru. *Momentálně s ní mluvil jako s dospělou a narovinu. Tedy vždy mluvil se všemi na rovinu a s tím co měl na jazyku se nikdy nijak netajil.* Napadlo nás se Satsu, jestli by jsi nechtěla bydlet u nás. Satsu je teď sice na cestách, ale zatím já bych se rád stal tvý řekněme poručníkem nebo opatrovatelem. Aby tvá rodina nemusela mít starost že žiješ sama, zároveň budeš mít i nějaký dozor a mile rád ti případně i s něčím poradím když si nebudeš vědět. Je to jen taková nabídka, takže záleží jen na tobě. *Pokrčil rameny.*
Ayame Hirai: "A přitom zrovna shinobi mají spoustu způsobů, jak můžou zjistit pravdu. Vsadím se, že na takový věci určitě existujou jutsu," *napadne ji, ale už to dál nekomentuje. Mezitím stále drbe Enteie, když si k ní lehne a přímo ji k tomu vybízí. Zapojí obě ruce.* Techniky s krystaly. No určitě to má dost široké využití, *pokýve hlavou.* Ale stejně mě ten shinobi svět nepřestává překvapovat. Nenapadlo by mě, že existuje Kekkei Genkai s krystaly. *Dodá nakonec. Pak zpozorní.* Ptejte se, *vyzve Shikiho. Neví, co na to jinak říct, když jí řekl o otázce, ale ještě se na nic nezeptal. Každopádně mají času dost i na takovéto řečnické věty. Takže je to v pořádku.*
Shiki: Jop i to se může stát no. Když člověk nezná okolnosti, udělá rychlé závěry. *Zakončil tím téma o svém nukenninstvím už nadobro. Avšak si uvědomil, že neodpověděl na jednu z otázek co mu Ayame položila.* A nečekal jsem že budu Vůdcem a nebo Chikagem. Pomáhal jsem z toho důvodu aby se lidé měli lépe a já si tím sám tvořil místo k pobytu. *Pronesl a pokril nad tím rameny.* Samozřejmě, má to větší využití. Různé techniky a podobně. *Ubezpečil ji.* tohle je jen malá ukázka. *Pousmál se. Poté však přešel k hlavní věci, co po Ayame dnes chtěl.* Jo mimochodem, měl bych na tebe menší otázku. *Pronesl a na to si Entei lehnul před Ayame a doufal, že ho bude škrábat dále a tak se o ni i trošku zády opřel.*
Ayame Hirai: Jo takhle. Tsuchikage by to tak jako tak nepřežila? *dost ji to překvapí. Nikdy takhle nepřemýšlela o tom, že nukeninem se může člověk stát i nedorozuměním, vlastně jen kvůli lidem, kteří si něco špatně vyloží. To je docela smutné, ale nakonec...Shiki tu stojí, je v pořádku a je Chikagem vesnice. Takže to nakonec dopadlo dobře.* Pro dobrotu na žebrotu, *dodá nakonec ještě k té věci s Tsuchikage a pak se znovu zadívá na růži.* Naučil jste se to používat fakt rychle, *kývne uznale a prohlédne si růži z krystalu.* Ale má to i větší využití, než jen vytváření takových objektů? *napadne ji. Prohlíží si růži. Zatímco ona ještě Sharingan ani neaktivovala, Shiki tu z fleku vytváří krystaly. Ale je jasné, že to tak je, když je ona teprve genin.*
Shiki: *Lehce se zasmál nad její poznámkou.* Ne všichni nukeninové jsou zlí, ne všichni zároveň provedli něco špatného. *Začal své vysvětlování.* Nukeninem se můžeš stát i omylem, nebo nedorozuměním. Například já jsem Zabil Tsuchikage. *Udělal menší dramatickou pauzu.* Kdysi se něco stalo se světem a bylo to celkem zlé. Říká se tomu temný svět. No a poté jsem nalezl Shinon polomrtvou a ona mne požádala o to abych ji dorazil a následně odnesl do Iwagakure. Leč když jsem ji pomohl z trápení tak mi došlo, že když se tam objevím tak mne okamžitě zatknou a dají popravit. Proto jsem ji tam přemístil teleportem. S tím, že jsem u toho nechal dopis. Avšak oni si to zle vysvětlili a udělali ze mne nukenina. *Vysvětlil ji zároveň, že se nukeninem stal omylem a také proč. Dále k tomu však momentálně neměl co říci. Usmál se však, když nepochopila to s růží.* Ten komu patřilo to srdce, ovládal Kekkei Genkai Shouton, neboli krystaly. *ZAčal vysvětlovat.* Já se o tom jen doslechl a chtěl jsem to zkusit. Proto jsem požádal Satsu aby mi ho implantovala a buala, vlastním Shouton. *Lehce se nad tím zasmál.*
Ayame Hirai: Nukenin? Teď si to už neumím představit. Nevypadáte ani nezníte jako typický nukenin, *namítne Shikimu na jeho poznámku. Pak se zamyslí nad tím, že ho zvolil lid.* Nečekal jste, že se stanete Kagem nějaké vesnice, když jste to tu dával do pořádku? *zeptá se překvapeně.* Neřekla bych, že schopnosti mohou zakrnět, možná jen trochu něco opomenete, ale to se dá zase zpátky natrénovat, ne? *napadne ji. Pak se na něj se zájmem podívá. Nenapadlo ji, že jeho operace měla nějakou spojitost s tou její, respektive že o to požádal záměrně. Ale ani po vytvoření růže nepochopí, jaký důvod to mělo. Podívá se se zájmem na růži a vezme si ji od Shikiho.* Hm? Růže? *podívá se na něj. Nechce pokládat další otázky, doufá, že Shiki svou myšlenku dokončí.*
Shiki: *Pousměje se.* ale tak, ze začátku to byl hodně velký nezvyk. Hlavně proto že kdysi jsem byl Lovec a poté Nukenin. Takže jsem se pohyboval jak se mi zachtělo. *Pousmál se a nadechl.* časem si však zvykneš. A ono mne si vybrali lidé za svého vůdce, takže i to tě žene k tomu aby jsi to dělala. Ikdyž občas mám strach aby nezakrněli mé schonosti.* Na chvíli se nad tím zamyslel.* Mimochodem. *Odmlčel se.* Jak jsem žádal o operaci zároveň s tebou, již ti mohu ukázat proč. *Následně k ní přčešel a natáhl k ní dlaň. Pomocí Shoutonu vytvořil květ růže na své dlani a podával ho Ayame.*
Ayame Hirai: No evidentně se mu tady líbí, takže je to v pohodě. Máte pravdu, že by tu ohradu přeskočil levou zadní, kdyby chtěl. Tak to aspoň nevypadá děsivě pro ostatní lidi, kdyby viděli volně pobíhajícího geparda u domku, *poznamená spíš pro sebe.* Tak to je docela pohoda. Ale stejně to musí být hrozně moc papírování, když jste Chikage. Nevadí vám to? *napadne ji. Potom si sedne vedle Enteie, aby ho mohla škrábat na břiše, když zrovna sedí.*
Shiki: Možná a nebo proto, že nemá na výběr *Lehce se zasměje.* Ne kdyby chtěl odejít tak může, nikdo mu bránit nebude. *Pokrčil nad tím rameny. Zastával jisté volnosti pro divoká zvířata a tak neviděl důvod v tom ho tu držet.* A nějak se mi povedl ovčera udělat více práce a dneska se mi tam nechtělo. *Odpvoěděl jí.* Neměl jsem žádné schůzky, pokud někdo něco bude chtít tak mě zavolají. *Vysvětlil jí tak nějak princip a pousmál se. entei mezitím stále stál nad Ayame. Přední tlapy však dal vedle jejího těla a zadními si stoupl vedle a tak napůl si sedl-lehl aby ho mohla pořádně škrábat a on si to užíval.*
Ayame Hirai: *Shiki sundal z Enteie ruku, načež zvíře položilo tlapy na Ayame a povalilo ji. Zprvu ji se trochu lekla, nicméně když jí začal gepard olizovat obličej, rozesmála se. Začala jej drbat mnohem energičtěji, protože si ji očividně zvíře oblíbilo, nemusí dávat pozor, aby jej nějak nepatřičně nerozrušila obyčejnými pohyby.* Tak proto je tak krotký, *odpoví ohromeně na tu odpověď s pytláky. Sama nikdy zvíře neměla, takže se jí pozornost Enteie líbí.* Dnes máte volno? *napadne ji mimo řečí. Překvapuje ji, že Shiki není v kanceláři.*
Shiki: *Pozoroval jak Opatrně Ayame jde k Enteiovi. Ten samozřejmě další ruku na škrábání prijal* Nebran se *Pronesl jen Shiki a následně z něj ruku sundal. To už Entei vyskočil tlapami na hruď Ayame a zatlačil ji tak aby spadla na zem a on ji začal olyzovat* Tak ohrada není tak velká, takže ji může v klidu přeskočit a jít se proběhnout když bude chtít. Nedržím ho v zajetí. Jako malého jsem ho zachránil od pytlaku a vychoval ho *Usmál se*
Ayame Hirai: Pěkné jméno, *odvětí jen a přiblíží se k ohradě. Chvilku váhá, jestli tedy jít opravdu dovnitř. Ale pokud jen vleze do ohrady, ještě by se nic stát nemělo. Vejde a potom se začne pomalu přibližovat ke zvířeti. Mělo by snad být na děti zvyklé, takže se po nějaké době odhodlá ho pohladit. Přiblíží pomalu ruku k jeho hlavě a pak jej pomalu a opatrně pohladí. Předtím si dává pozor, aby zvíře registrovalo jeí ruku.* Gepard není úplně typický domácí zvíře, *poznamená.* Líbí se mi, že se o něj staráte. Ale bála bych se, že tu bude mít málo pohybu, *řekne zamyšleně.*
Shiki: (Stojí uvnitř ohrady xD ) *Dále drbe Enteie a ten si mrčí a olizuje se. To už vyběhne Aya. Nemyslel to ta, že by ji hnal do práce, ale spíše aby vstávala. Sám už byl nucen opusit dny které jen prospal a rád... Musel brzo vstávat a už tak vstával i v dny kdy nemusel. Když přiběhla Aya pousmál se.* Entei. *Odpověděl jí a poté mu přejel rukou lehce po zádech.* Jestli chceš poď si ho pohladit. *Zasmál se. Většina lidí totiž měla srach z šelem a podobně. Ale tak enteie zachránil jako malého a tak s nimi i žije od mala.*
Ayame Hirai: Hned jsem venku, *zavolá zpět na Shikiho. Neuvědomila si, kolik tak může být hodin, až když na ni Shiki zavolá. Sehnala si nějaké oblečení, takže přivře a převlékne se. Potom vyjde z pokoje a zamíří směrem k Shikimu. Ten stojí u ohrady s gepardem. Ayame se ke zvířatům zatím příliš nepřibližovala, ačkoliv jim dávala najíst, tak jak Shiki předtím řekl.* Jak že se jmenuje? *zeptá se Shikiho a sleduje, jak škrábe zvíře za uchem.*
Shiki: *Dnes nemusel do práce a tak stál na zahradě v ohradě s Enteiem (Gepard) a pořádně ho škrabal za uchem, Entei si to pořádně užíval.* No vidííš ani to očkování nebolelo. *Pronesl a pousmál se. Dnes ho totiž očkoval a celkem nevěděl jak by mohl reagovat. Ale nakonec to snesl úplně bez problémů.* Vztávej už je den. *Houkl mezitím do otevřených dveří, doufajíc že to třeba Ayame probere pokud spí. Na sobě měl černé tepláky a tričko. Na hlavě samozřejmě čelenku Ketchugakure, která mu zakrývala jeho Shari rinnegan v levém oku a pečeť na čele.*
Ayame Hirai: *Ráno ji probudí světlo, naštěstí už je víceméně zotavená z transplantace Sharinganu. Stále má pocit, že se necítí jako dřív, ale to může být i tím, že si ještě úplně nezvykla. Sharingan ještě ani nezkoušela, ačkoliv už o tom přemýšlela. Taky začíná přemýšlet, jak dlouho tu zhruba bude ještě zůstávat, aby nebyla na obtíž. S dětmi se tu ještě nepotkala, nějak se vždy stalo, že když už se někdo z potomků Shikiho a Satsuki dostal domů, Ayame zrovna spala. Naspala toho za poslední dobu hodně. Aby ale nezaostávala, snažila se trochu učit a zkusila párkrát posilovat.*
Konec: -
Satsuki: *Naposledy dcéru objime a s ťažkým srdcom odíde* Dobre dievča. *Povie tesne pred portnutim do nemocnice. - koniec filleru* Ach snáď sa im darí čo najlepšie... *Pomyslí si keď zabrana do spomienok hľadí do plamienku ohňa. Onedlho na to zaspí s myšlienkami na svojich najbližších*
Shizuka: Samozrejme! To zvládnem. *Ubezpečila maminku a na vybaľovanie sa tešila - bolo to ako keby mala narodeniny. Kopec nových, krásnych lesklých vecí. Potom sa ku nej ale maminka sklonila. Presne ako si myslela peniaze od nej prijať v prvej chvíli nechcela. Avšak ponaučila Shizuku, že má vždy prijať a vycucať všetko čo jej život prinesie.* Pre nás dosť nie je nikdy dosť. *Zopakovala poslušne a zovrela svoju drobnú pästičku aj s peniazmi, ktoré jej tam maminka dala. Zovrela pery a so smrteľne vážnym pohľadom prikývla.* Budem! Nenechám v tom ocka samého. *Ubezpečila ju ešte a očká sa jej leskli. Posledný krát sa vrhla maminke do náručia. ušká mala sklopené a chvostík stiahnutý.*
Satsuki: *Smútok z jej tváre vystrieda úsmev keď vidí to odhodlanie a skvelé správanie Shizuky. Zdedila po nej a Shikim naozaj len to najlepšie. Zvedavosť, rýchle chápanie a dobre srdce. Obe aj s nákupom presunie domov a tašku odnesie Shizuke do izby* Vybalit to myslím zvládneš aj sama. Tvoj sensei alebo možno aj samotny ocko ťa naučia ako sa s tým narába. A čo nestihnú, to dozeniem po návrate aj ja. Do tej doby. *Zahrabe ešte vo vrecku a vytiahne sto ryo. Poda ich Shizuke a aj keby nechce, tak jej ich proste natlaci do ruk* Budem vám nosiť aj nejaké suveníry. A samozrejme aj posielať listy. Ale nebudem vás môcť neustále sponzorovat tak si to prosím vezmi. Aj Ayase dostala a nemáš dôvod nedostať tiež. Čo s ními spravíš, to je na tebe. Môžeš si z toho zaplatiť aj nejaký kurz ak by si chcela, či nové zbrane. Ale je to naozaj veľa peňazí, tak na ne dávaj pozor. A nemusíš sa báť, že by mi chýbali. Juuzou Toyokazu majú vždy veľa peňazí kdekoľvek uschovanych. Pretože pre nás dosť nie je nikdy dosť. Ani na to nesmieš zabudnúť. A hlavne sa neboj čokoľvek prijať. Ak niekto niečo ponúka, prijmi to. A vycucaj čo najviac. *Ukáže vztýčený palec a snaží sa už visc neplakat. Pohladka naposledy Shizuku po hlave* Tak sa teda drž, miláčik. A pomáhaj ockovi doma čo najviac.
Shizuka: *Statočne zadržala slzičky. Hrdo sa usmievala keď jej povedala, že bude skvelá doktorka a bola rozhodnutá, že pre to spraví prvé posledné. Potom ich maminka obe presunula späť do cukrárne - bolo to nečakané tak sa jej trošku zamotala hlava nestihla sa pripraviť. Odtiahli sa od seba a kým mamina zobrala tašky, mdloby ju prešli.* Pôjdem s tebou domov. *Rozhodla sa rýchlo. Chytila ju za voľnú ruku a usmiala sa.* Môžeš čarovať. *Zhlboka sa nadýchla a zaťala bruško.*
Satsuki: Presne tak. Raz budeš ešte lepšia doktorka ako mamina. Naučím ťa všetky triky, ktoré poznám a ukážem ti aj ako tvorím nové lieky. Ale najprv musím chytiť čo najviac zlých ľudí. *Objime taktiež dcéru a nepusta ju z objatia. Dokonca jwj vyhrkne z oči aj zopár sĺz. Skutočne jej budú všetci chýbať a rozlúčka s deťmi je to najbolestivejsie na svete* Tak teda, poďme späť do restauracie, máme tam nás nákup. *Obe v objatí presunie do reštaurácie a zdvihne zo zeme tašky* Chceš ísť už domov alebo ešte zostanes v dedine? Aby som vedela, či vziať domov len tašky alebo rovno aj teba... *Počká na pokyn Shizuky. V prípade, že by chcela ísť domov, tak obe presunie k domu ale ak chce zostať ešte v meste, tak počká, aby sa ešte riadne rozlúčili*
Shizuka: *Zachichotala sa a strihla uškami keď jej maminka dala pusu na bruško. Potom fascinovane hľadela na maminkino tetovanie.* To tvoje vyzerá ako slnečnica! *Usmiala sa prešla po ňom prštekom. Potom sa ale postavila a záporne potriasla hlavou.* Môžeme ísť, nechcem ťa zdržiavať.. ako nádejná budúca doktorka musím dbať na zdravie našich ľudí v Ketchugakure! Už keď som ich zachránila nenechám ich predsa zomrieť. Ďakujem, že si si našla na mňa čas .. ľúbim ťa maminka, budeš mi strašne mooc chýbať. *Objala ju okolo krku kým sedela.*
Satsuki: *Položí jej ruku na bruško a pobozka ju na líčko* Ano, aj ja skrývam to svoje. *Stiahne zo seba trochu vršku a ukáže jej pečať v oblasti srdca* Teoreticky o tom môžeš hovoriť prípadne aj s dedkom Suzuyom alebo tetou Sayou. Oni si uvedomujú váhu svojich slov. A dedko Suzuya ti určite rád pomôže a zodpovie akékoľvek otázky, ktoré by ti časom napadli. Neskôr o tom budeš môcť hovoriť aj so súrodencami ale kým si ešte malička, rada by som to držala v tajnosti. Si predsa moja princezná. *Najradšej by jej povedala, že aj Sayuri má Bijuu ale na to je ešte skoro. Najprv sa o tom bude musieť pozhovarat so samotnou Sayuri* Budem musieť ísť, zlatko. Čakajú ma ešte nejaké povinnosti. Je ešte nejaké miesto, kam by si chcela zájsť? Pár minút by som si možno ešte našla ale musím stihnúť ešte navštíviť nemocnicu. Mám tam zopár pacientov, ktorým ešte treba nastaviť liečbu.
Shizuka: *Uľavilo sa jej, že sa o tom môže rozprávať aspoň s ockom keď maminka odíde. Vôbec ju však nenapadlo, že by jej súrodenci mohli závidieť démona čo v sebe nosí ale maminka je múdra, ona svetu rozumie lepšie.* Dobre mami. *Prikývla.* To tetovanie na mojom brušku je znak môjho bijuu? Mám ju tiež skrývať však?
Satsuki: Hmm... *Zamyslene premýšľa nad odpoveďou. Nevie, či sú na toto pripravení ostatní. A takisto čím menej ľudí to vie, tým lepšie* Ocko o tom vie, bol pri tom, keď sme do teba pečatili Hachibiho. Ale Sayuri, Satoshi a Ayase by to možno nevzali tak dobre. Mohli by buď to závidieť alebo premýšľať, kvôli čomu sme vybrali práve teba. A hlavne, mohli by to povedať niekomu zlému. Vieš jak sme sa bavili o tých zlých ľuďoch... Náhodou by im to vyklzlo z úst a potom by sem prišli zli ľudia... A to predsa nechceme, všakže? *Nie že by svojim deťom neverila ale pozná ich až moc dobre. Niekedy hovoria visc, než je nutne*
Shizuka: *Maminka na ňu preniesla svoje kúzlo. Objatie jej opätovala keď sa odtiahla spýtavo naklonila hlavu na stranu.* Asi si mi povedala všetko čo som chcela vedieť. Mám už iba jednu otázku.. Nemôžem o mojom tajomstve povedať ani ockovi a ani ostatným súrodencom? *Opýtala sa neistym hlasom.*
Satsuki: *Tukne dcére do nosika a pokrúti hlavou* Nemôžem ťa ho naučiť, môžem len zaistiť, že sa v prípade potreby pričaruješ ku mne. *Vysvetli a keďže ju drží, nie je s umiestnenim pečate problém. Pomocou Tensha Fuuin do nej zapečatí Hiraishin, ktorý ju k Satsuki prenesie v prípade, že by chcel niekto či už zistiť nejaké informácie z jej hlavičky okolo Bijuu alebo keby niekto ohrozuje Shizuku na živote* Hotovo. *Takisto vypije zvyšky zmrzky a tuho Shizuku objime* Ešte niečo moju princeznú zaujíma? *Spýta sa a hľadí do prázdnoty dimenzie. Ťažko uveriť, že tu kedysi pobyval Bijuu*
Shizuka: *Upokojilo ju čo jej maminka povedala a keď jej navrhla únikovú cestu z podobnej situácie - takmer okamžite prikývla. Vystrela sa, vypila zo svojho pohára zvyšky zmrzky a položila ho vedľa seba. Olizla si ústa a bola trochu zaskočená koľko čokolády sa nachádzalo mimo jej pier. Keď si ale už bola istá, že je čistá pozrela sa na maminku.* Som pripravená nauč ma svoje kúzlo! *Prehovorila odhodlane.*
Satsuki: *Odhrnie Shizuke vlásky z cela a smutne prikývne* Bijuu po smrti svojich hostitelov - Jinchuuriki - opäť preniknú do sveta v plnej forme. Väčšinou sú vtedy veľmi agresívni a zmietani emóciami, preto to držíme všetko v tajnosti. Nikdy nesmies nikomu povedať ani o mne, ani o sebe, ani o dedkovi. Presne ako hovoríš, zli ľudia túžia po moci. A všetci Bijuu sú ohromné schránky moci. Ale ty sa báť naozaj nemusíš. Ľudia majú zo mňa, z ocka a dedka neskutočný rešpekt, možno až strach. Ale ak chces mať istotu, môžem zariadiť, že keby sa niečo také stane, tak sa presunies za maminkou. Použila by si presne také kúzlo, aké používa maminka. Čo ty na to? *Nahne s úsmevom hlavu na stranu a vloží si do úst už polo-roztopenu zmrzku*
Shizuka: *Oprela si hlavu o maminku a len tíško sedela, kým jej vysvetľovala celú zložitú históriu. Snažila si všetko poctivo zapamätať.* Bijuu musia mať veľa rokov oni asi nezomierajú však? .. keby sme ale zomreli my - jinchuuriky tak ujdú a treba ich zase chytiť mami? *Zdvihla hlavu aby sa na ňu pozrela, chcela vedieť či to pochopila správne ak jej odpovie - vypočuje si ju a položí jej ďalšiu otázku.* Musím to držať v tajnosti lebo tí zlí ľudia chcú Hachibiho a ostatných bijuu využiť, však? Vzali by mi ho? Čo by sa potom so mnou stalo?
Satsuki: *Privinie si dcéru bližšie k sebe a hladká ju po ramene, aby sa cítila príjemne* Áno, presne ako vravíš. Obe sme hrdinky, pretože v sebe máme ukrytých demonov, ktorí teraz nemôžu nikomu ublížiť. A o Bijuu kolujú rôzne legendy. Hovorí sa, že kedysi veľmi, veeeelmi dávno žil mocný shinobi, ktorému hovorili Rikudou Sennin. Ten zastával dobru časť sveta. Ako všetko, tak aj svet mal vtedy zlú stranu, v ktorej čele stál mocny Bijuu, ktorý mal chvostov až desať. Údajne bol veľmi nebezpečný, tak ten mocny shinobi obetoval svoj život a Juubiho, toho Bijuu, rozložil na deväť ďalších demonov. Údajne žili spočiatku v harmónii ale ľudia boli sebecki a využívali ich. Nakoniec ich začali ukladať do seba, kvôli čomu sú tito démoni pravdepodobne veľmi nedovercivi voči ľuďom. Považujú za monštrá nás. A náš údel je momentálne žiaľ taký, že musíme pokračovať v tradícií pečatenia. Bijuu nám už nikdy nebudú veriť ako kedysi, preto s nimi v mieri už viac žiť nemôžeme. Tvoj dedko si myslí, že robím zlú vec. On má v sebe tiež Bijuu, ten jeho má chvostov až deväť a volá sa Kyuubi. On sa snaží s Bijuu vychádzať ale ja si myslím, že to už skrátka nejde. Bijuu sú na nás nahnevaní a zo strachu z nich mám skrátka potrebu ich chytať. A čo sa týka chvostov, údajne určujú ich silu. Dedkov je tým pádom najsilnejší a ten tvoj je hneď po ňom. Ten môj... Reibi... On údajne ani nie je typický Bijuu. Vznikol ľudskou zlobou. Nie každý je totiž taký dobrý ako ja, či ocko alebo dedko, či teta Saya. Existujú aj zli ľudia a je možné, že Reibi vznikol vďaka nim. Možno nejaky vedecký pokus, kto vie. Ostatní Bijuu ho veľmi v láske nemajú, aspoň čo som tak pochopila. Zaujíma ťa ešte niečo? *Nevie, či jej to vysvetlila dostatočne*
Shizuka: *Pomyslela si, že je úžasné čo jej ocko dokázal vytvoriť. Potom však pozorne počúvala maminkinu rozprávku, dokonca po chvíľke položila pohár a prestala jesť. Ako maminka rozprávala postupne Shizu začala chápať kam tým mieri.* /To nieje rozprávka./ *Ušká sklopila a chvostík mala skrútený vedľa seba na zemi.* Takže mám v sebe démona? *Zaklipkala očkami a podvedome si rukou siahla na bruško.* Neviem presne čo to znamená.. ale som rada, že už nemôže nikomu ublížiť. *Zamrmlala si skôr sama pre seba. Na chvíľu odvrátila pohľad a potom sa pozrela späť na maminku.* Aj ty si zachránila teda veľa ľudí! Sme hrdinky! Jinchuuriky! *Potešila sa.* Sú ešte ďalší? Prečo má môj osem chápadiel a tvoj nemá žiaden chvostík? Kde sa vzali? Sú to niečo ako opaky bohov? *Bola neskutočne zvedavá. Trhalo jej chvostíkom a od zvedavosti mala problém obsedieť na mieste.*
Satsuki: Toto je ockova tajná miestnosť, myslím, že by nemal vediet, že si tu bola. Asi si myslí, že sem vôbec nechodím ale využívam to tu pomerne často. *Prizná sa q dá si lyžičku zmrzlinky* A teraz k hlavnej veci. Porozprávam ti jednu rozprávku dobre? Tak nastraž uši. *Odkašle si a na chvíľu odloží zmrzku vedľa seba* Kedysi naozaj naozaj dávno žil kráľ s kráľovnou, ktorí mali tri princezné a jedného princa. Všetko vyzeralo že bude v poriadku, ľúbili sa, detičky sa pokojne hrali každý deň... Ale ich šťastie raz prekazil jeden veľký tvor, ktorý sa priblížil k ich domovu. Kráľovná a kráľ milovali aj svoje sluzobnictvo a poddaných, rovnako svoj krásny hrad. A preto sa rozhodli, že musia nájsť tomu veľkému tvorovi nejakú schránku, hostiteľa. Samotná kráľovná už robila hostiteľa jednému zlému tvorovi, preto vedela, že je to bezpečne. Pre dobro celej zeme zvolili za vhodného hostiteľa princeznú, ktorá bola zo všetkých najčistejšieho srdca. Preniesli toho tvora do nej a zavreli ho tam navždy. A tak mohlo kráľovstvo opäť jasat a tešiť sa z toho, že ich mala princezná zachranila. *Dá si do úst lyžičku so zmrzkou a jahodku. Položí Shizuke ruku na rameno a pohladka ju* Ak si ešte nepochopila, tou princeznou si ty. Nemusíš sa však ničoho obávať. Neublíži ti to... Dokonca keď budeš väčšia a budete si ako-tak rozumieť, môžeš od neho čerpat neskutočnu silu. Ľudia, ktorí držia takýchto tvorov, sa volajú Jinchuuriki. A títo tvorovia skladajúci sa z chakry, sú Bijuu. Aj maminka je Jinchuuriki a má v sebe démona menom Reibi, teda bezchvosteho. Shizuka má v sebe Hachibiho, ten má osem chvostikov.
Shizuka: *Nevenovala pozornosť klonu,ktorý jej maminka vytvorila - dávala si záležať skôr na tom aby jej nekiclo z lyžičky na stolík pri jedení zmrzliny. Keď však maminka rozhodla, že odchádzajú - poslušne sa zošuchla zo stoličky.. Nadýchla sa, zatvorila oči a zadržala dych. To robila vždy keď ju maminka presúvala a fungovalo to.* Auaa kde to sme? *Pipla ked sa okolo seba rozhliadala. Sadla si k maminke. Opäť si dala lyžičku do úst a s čokoládovými ústami nadšene prikývla, keď maminka spomenula nejaké tajnosti. To bude už ich druhé tajomstvo! (Dango guľôčky bolo prvé.)*
Satsuki: *Prestane jesť, keď Shizuka predstaví meno svojej príšerky. Prehltne sústo, ktoré má v ústach a lyžičku položí do pohára* Tak Hachibi? *Vytvorí si Kage Bunshin, ktorý podíde k pokladni* Chcem si vziať zmrzlinu aj s pohármi. Toto by malo stačiť. *Položí o dosť viac peňazí na pult. Predavačka ich prepočíta a v očiach sa jej objavia srdiečka* Á-áno! Prosím prídite aj nabudúce. *Povie natešene, na čo Satsuki zruší klona* Poď, zlatko... Musím ti o niečom porozprávať. Zmrzlinku si vezmi do rúčiek. *Samotná Satsuki uchopí svoj pohár v ľavej ruke a pravú dá okolo ramien svojej dcéry* A nezabudni zatnúť bruško, maminka ide opäť čarovať. *Obe potom presunie pomocou Hiraishinu do Shikiho Kamui dimenzie* Nie je to tu síce rozprávkové ale nikto nás tu nebude počuť. Budeme sa rozprávať o niečom, čo by nemal počuť len tak niekto. Také naše maličké tajomstvo, dobre? Si pripravená? *Posadí sa na zem a očakáva, že to isté urobí jej dcéra. Začne zatiaľ znova papať zmrzlinku, aby Shizuka mala pocit bezpečia bez hrozieb, keďže ani Satsuki nemá potrebu byť ostražitá*
H: *Zachichotala sa.* Nemôžu nás počuť? *Ukázala prstom na strop a keď jej maminka začala šepkať kľakla si na stoličke a nahla sa dopredu.* Niekedy sa spolu hráme.. Niekedy spievame ale viem iba že sa volá Hachibi. *Dala si do úst opäť plnú lyžičku a spokojne pri tom vlnila chvostikom.*
Satsuki: *Predstavivosť jej dcéry ju asi nikdy neprestane prekvapovat. Ale je rada, že jej deti vymýšľajú, je to omnoho lepšie, než keby sú nejaké tiché myšky schované v kúte* Hmmm... Neviem, nikdy som takého boha nevidela. Vlastne žiadneho. Nikto nevie ako bohovia vyzerajú ale mnohí si ich predstavujú ako nádherné bytosti. Alw vieš ty čo? *Nahne sa cez stôl k Shizuke, dá si ruku zboku k ústam, akoby jej chcela niečo pošepkať. A začne hovoriť potichu, aby jej dcéra nabrala dojem, že ide o tajomstvo* Ja si myslim, že sú veľmi škaredí. Predsa len, keby sú pekní, tak vy nemali problém sa nám ukázať. Takže je možné, že taká medvedia chobotnica aj naozaj existuje. Aj ti niečo v tých snoch hovorí
Shizuka: *Potešila sa, že pohár vyzeral presne tak ako na obrázku .. No potom venovala všetku pozornosť maminke. Zamyslela sa nad jej slovami.* Aha.. *Prikývla a opäť chvíľu mlčala a len sa lyžičkou hrabala v poleve. Chvíle kedy bola ticho boli vzácne a prišli iba v troch situáciách. Prva bola, ak práve niečo jedla. Druhá, že odpočúvala cudzí rozhovor a tretia - ak vymýšľala nové otázky.* A nemali by byť bohovia úžasný? Vieš.. Myslím si, že sa so mnou niektorý z nich snaží spojiť mami. Mávam také sny.. O veľkej morskej príšere s chápadlami.. A medveďou hlavou. Vyzerajú tak bohovia? *Opýtala sa zvedavo a nabrala si plné ústa šľahačky s polevou ktorá jej vytvorila čokoládové fúzy nad hornou perou.* /To je tak dobree./ *Pomyslela si spokojne.*
Satsuki: *Na stole im pristanú krásne zmrzlinové poháre s ovocím,, šľahačkou a čokoládovou polevou. Vyzerajú naozaj krásne. Satsuki sa trochu neisto poškrabká po hlave. Nechce maléu dieťaťu vešať na nos pravý význam jashinizmu* Ono v niečom mali deti pravdu... Ale doslova krv nepijú. Nesmieš si ich predstavovať ako gurmánov, čo chodia s pohárom plným krvi. *Nezapodieva sa ľuďmi okolo, všetci dospelí aj tak vedia o tom, že ona je jashinista a takisto voči nim nechovajú nejakú nenávisť, či tak. Určitý strach tam je ale rešpektujú ich* Ale povedzme, že robia dosť nepekné veci. Minimálne také aké by deti vidieť nemali. Nesmrteľnosť je však pravdivá, po určitej obeti ich telá prestanú starnúť. A bežné zranenia ich nezabijú, môžu dokonca vykrvácať, či zostať bez jedla a tekutín ako také trosky... A aj tak prežijú. Je to trochu desivé ale až budeš staršia, môžem ti o nich povedať viac. Teraz sa to moc nehodí. *Pustí sa do svojho pohára. Celkom by ju možno potešilo, keby aspoň jedno z jej detí zdieľa jej lásku k Jashinovi. Ale na druhú stranu, sama vie čo to obnáša a chce, aby jej deti aj naďalej zostali neskazené, presne tak ako teraz*
Shizuka: *Uľavilo sa jej, že to maminka schválila a a úsmevom jej padol kameň zo srdca.* No.. Hovorili, že je to najsilnejší z bohov lebo vládne smrti. Potom hovorili niečo o nemŕtvych bojovníkoch.. O večnom živote. A že ľudia ktorý ho uctievaju pijú ľudskú krv. *Hovorila to pološeptom a stále sa obzerala aby si bola istá, že tieto tajnosti nebude nikto počuť.*
Satsuki: Aaale, kto nešpehuje, ten nič nevie - to je moje heslo. *Pohladkala ju po hlavičke a potom jej zľahka prešla rúčkou po líčku* Len tak ďalej, dieťa moje. Aspoň budeš informovaná a budeš vedieť, kto je skutočný priateľ a kto len slizký had, ktorý sa na neho hrá. *Zdvihne učiteľsky ukazovák a potom si oprie hlavu o ruky, ktoré vyloží na stôl* Čo vlastne o Jashinovi hovorili?
Shizuka: *Počkala kým maminka objedná a potom jej odpovedala. Mykla plecami.* Počula som ako sa o ňom bavia nejaké decká. *Ukázala ukazovzákon na svoje ušká.* Niekedy sa bavím tým, že počúvam cudzie rozhovory.. Viem že sa to nepatrí ale človek sa dozvie kadejaké veci ... A správny ninja by sa mal vedieť plížiť a špiónovať aby ho neodhalili. Tak to presne trénujem. *Začala sa hneď ospravedlňovať.*
Satsuki: Zdvihne súhlasne palec hore, keďže ani ona nepochybuje o tom, že ich misia bude úspešná. Pozrie na pohár na obrázku a mávne na čašníčku* Dva tie krásne poháre so zmrzlinou. *Povie a pozrie späť na Shizuku* Tak na toto naozaj odpovedať neviem... Ale bohov si my ľudia predstavujeme ako niečo nadapozemské, úžasné, dokonalé... Niečo, čo sa slovami nedá opísať. Preto také tie úžasné, neopísateľné veci, nazývame božskými. Prečo sa vôbec pýtaš na Jashina-sama? *Celkom ju prekvapí, že jej deti o ňom vedia. V Oltári snáď ešte ani neboli a sama pred nimi rituál nikdy nevykonala*
Shizuka: *Spokojne prihopkala k stolu kde jej už mamina ako čarodejníčka odsunula stoličku.* V takom pripade.. Tí zloduchovia nemajú šancu. *Mávla rukou akoby to bolo niečo samozrejmé a vďačne vysadla na mäkké sedadlo. Uchopila jedálny lístok a namiesto čítania jej oči pritiahli namaľované obrázky.* Uaaa tento zmrzlinový pohár s ovocím vyzerá božsky! *Ukázala prstom a potom sa zamyslela.* Mami? Prečo sa vlastne hovorí božsky? To ako bohovia majú radi zmrzlinu? Jashin ma rád zmrzlinu?
Satsuki: *Otvorí dvere cukrárne a pridrží ich, aby mohla vstúpiť aj jej dcérka* Tak jak sa to vezme, sú občas aj takí, s ktorými máme s tetou Mito problémy. Ale sme už celkom zohrané a maminku len tak niečo neporazí. Maminka vie totiž čarovať a všetko, čo ju na telíčku bolí, to zmizne. *Uškrnie sa a vyplazí jej jazyk. Keď vôjde dnu, tak za ňou zatvorí a v momente je pomocou Shunshinu pri voľnom stole, aby jej odsunula stoličku, ako princeznej predsa! Sama sa posadí oproti a posunie k dcére lístok s menu. Je pripravená objednať si asi to isté, čo jej dcéra, pokiaľ to nebude nič divné*
Shizuka: *Prikývla.* To dáva zmysel. Ste ako kráľ a kráľovná. A kráľovské rodiny majú vždy veľa detí. *Teda aspoň si to myslela. Keď videla ako maminka mieri k cukrárni - trošku pobehla a bola rada, že odolala pokušeniu otvoriť lízatko, ktoré dostala od predavačky.* Tí zlí ninjovia ti neublížia však nie mami? A je ich veľa?
Satsuki: *Potrasie hlavou a cvrnkne jej do nosa* Vy ste maminkine a oteckove princezné. Zaslúžite si len to najlepšie. *Žmurkne na ňu a vykročí smerom k cukrárni* A áno, ocko na vás bude nejakú dobu sám. Maminka musí ísť loviť veľmi zlých ľudí, aby boli jej princezné a princ v bezpečí. A ocko bude ako váš statočný rytier v ziarivej zbrojí, ktorý vás bude chrániť vlastným telom. *Povie to trošku poeticky, keďže takéto slová sú pre deti typické*
Shizuka: *Zažiarili jej očká keď jej predavačka podala lízatko.* Ďakujem! *Pískla a usmiala sa na maminku. Rozprávala sa ešte s predavačkou. Dospeláckym kšeftom veľmi nerozumela. Lízatko si dala do vrecka a usmiala sa na maminku keď vyšli z obchodu. Objala maminku okolo pása.* Toľko som si toho ani nezaslúžila mami! Budem od dnes doma viac pomáhať. *Dušovala sa.*
Satsuki: *Položí na pult košík a ešte sa otočí k poličke s katanami. Najkrajšiu, ktorej rukoväť zdobia kvietky sakury, položí na pult a s ňou aj vrecúško s makibishi* Dajte k tomu aj toto a dáme to na rovnú stovku. *Predavačka je samozrejme predajom nadšená* Ale ale, koho to tu máme? Novú nádejnú kunoichi? *Nahne sa za Shizukou a podá jej čerešňové lízatko. Satsuki zaplatí 100 Ryo* Och, madam, prerátali ste sa. Je to len 90 Ryo... Tu máme senbony, kunaie, shurikeny, drát... Všetko po 5 Ryo, čiže dokopy dvadsať. Výbušné lístky, dokopy tridsať. Vystrelovač senbonov - šesťdesiat. Katana 85 a makibishi 90. Čo keby vám dám ešte k nákupu našu novinku Johyo? Možno sa to maličkej zíde niekedy časom. *Satsuki mykne ramenami a tašku s nákupom vezme, keďže Shizuku by pravdepodobne jej váha zhodila k zemi* Spokojná? *Zamyslene nahne hlavu na stranu. Ayase tieto ryo dostala na ruku, Shizuke za to nakúpila výbavu*
Shizuka: *Počúvala ju a nechala si poradiť.* Tak teda aj drôtik a pár výbušných lístkov. *Prikývla keďže to znelo veľmi rozumne. Približne si zratala ceny - pomáhala si pri tom prstikmi.* Myslím, že je to všetko .. Najlepšia prva výbava! *Usmiala sa a prišla k pokladni.* Dobrý deň ešte raz. Chceli by sme a maminkou kúpiť všetky tieto veci. Zdvihla ruku nad hlavu a prstikom ukázala na kôš, ktorý držala Maminka. Pravdepodobne ju nebolo spoza pultu ani vidno.*
Satsuki: *Sleduje nadšenie svojej dcéry a postupne hádže do košíka všetko, čo sa jej páči. Predsa len, jej deti si zaslúžia len ten najväčší luxus* Moja prvá výbava bola kuša. A rada som pripevňovala na drátky rôzne vrhacie zbrane. Dokážeš vďaka nim vytvárať úžasné techniky. Prípadne sa dá po drátku aj vyslať nejaké katonové techniky, ak si ho potrieš nejakým olejom. *Položí si zamyslene prst na ústa* Napríklad jedna jednoduchá technika Suitonu to dokáže. *Poučí svoju dcéru*
Shizuka: Dobrý deň. *Uklonila sa predavačovi len čo vošla dnu tesne za maminkou. So stiahnutými uškami. Chvostik si držala oboma rukami na hrudi a s otvorenými ústami obzerala všetky tie naleštené zbrane. Automaticky zamierila ku veľkým katanam a mečom. Mala by ich problém udržať v ruke no hýrili farbami.. Rukovete mali vykladane, boli rôznych tvarov. Rozšírili sa jej zreničky. Maminka jej zatiaľ hovorila koľko môže minúť a zavolala ju k regálu so shurikenmi. odkaz » * Tieto vyzerajú ako kvietky. A tamtie ako slniečko. *Ukazovala maminke zvesela.* Chcela by som s oboch... A určite aj kunaje. Správna kunoichi potrebuje kunaje. Alebo mám zobrať radšej senbony? Hm? K tým by som chcela ale aj to vystreľovatko. *Premýšľala nahlas.* Aká bola tvoja prva výbava mami?
Satsuki: *Neodpustí si ľahký smiech a na návrh dcéry prikývne* Tak poďme teda. Majú tam rôzne veci a myslím si, že mnohé ani vo svojom veku ešte neunesieš. *Poučí Shizuku a ruka v ruke s ňou vstúpi do obchodu so zbraňami a výbavou* Dám ti kredit tak 70 Ryo. Môžeš si vybrať čokoľvek budeš chcieť. S Ayase som moc behať nemohla, keďže som mala ešte iné povinnosti ale momentálne čas mám. Takže si pokojne prezri a vyber, čo sa ti bude páčiť. Nejaké tie krásne kunaie, či shurikeny? Majú tu rôzne tvary, pozri. *Ukáže na poličku so shurikenmi rôznych veľkostí a tvarov. Niektoré sú tenké, iné väčšie a hrubšie*
Shizuka: *Trošku sa jej zamotala hlava ale inak zavrtela hlavou.* Nič mi neni mami. *Zchichotala sa a strihla uškami keď jej maminka frnkla do čela. Zdvihla ruky nad hlavu so zaťatými pästičkami.* Ninja výbavuu! *Rozhodla sa takmer okamžite.*
Satsuki: *Keď pristanú na mieste, skloní sa k Shizuke a odhrnie jej vlásky z tváre* Nebolí ťa bruško? Niekomu býva z týchto presunov zle... Hoci, členovia našej rodiny by si pri mne a dedkovi už asi aj mohli zvyknúť. *Zasmeje sa a stále čupiac sa otočí ku obchodkom* Tak, kam by si chcela ísť najprv? Nejaký pekný obchod s oblečením? Alebo ninja výbavu? Nejaká tá katana by sa ti určite zišla. Čoskoro budeš plniť misie... Hm, kam to teda bude? *Cvrnkne jej slabúčko do čela, samozrejme bez použitia chakry, či sily z pečate. Nechce predsa svojej ratolesti rozbiť hlavu*
Shizuka: *Zdvihla ruky aj s knihou nad hlavu a šuchla knížku na stôl. Potom pricupkala k maminke a nehala sa zdvihnúť do náručia.* Naaakupy. *Zatiahla a tuho maminku objala.presunula ich pomocou svojej techniky do nejakej uličky v meste.*
Satsuki: *Vylezie za dcérou hore a zostane sedieť na dlážke, pričom este laborku zavrie a zamkne* Tak šup, polož si knižku na stôl a môžeme vyraziť. Pôjdeme mojou obľúbenou skratkou. *Položí na stolík vedľa seba knihy a rozprestrie ruky, aby jej Shizuka mohla opäť skočiť do náručia* Nájdeme si nejaké krásne šaty... A ja možno niečo pekné aj na cesty. *Povzbudí ju a trpezlivo čaká, aby mohla obe presunúť pomocou Hiraishinu do Ketchugakure, presnejšie do ulice Nari, kde sú aj obchody, ktoré hľadajú*
Shizuka: *Dychtivo sa štverala po schodoch, este sa ale nezabudla otočiť a posledný krát si uložiť do pamäti maminkinu laborku.* To by bolo skvelé! *Nemohla než nesúhlasiť. Kniha sa jej zrazu zdala ťažká a kým zdolávala schody musela sa podopierať aj rukou. Prakticky hore vyliezla po štvornožky. Potom si vydýchla a oprášila si ručičku o koleno. Poskakovala na mieste a veselo sa škerila keď si na novom svetle obzerala knížku.*
Satsuki: *Prikývne a vezme do rúk zvyšné knihy. Pokynie rukou smerom ku schodom, aby Shizuka vyšla von ako prvá. Chce ísť za ňou, aby ju v prípade pošmyknutia mohla rýchlo zachytiť* Premýšľam ale kam ťa vezmem najprv. Mohla by som ti to možno ukázať najskôr v meste... Máme tam stánok s bylinkami, odkiaľ čerpam minimálne prísady do čajíkov. Môžem ti tam rovno nakúpiť aj nejakú výbavu, čo ty na to? *Spýta sa a čaká, kým vylezie Shizuka, aby vyšla rovno za ňou* A prípadne aj nejaké pekné oblečenie na tréningy. Ayase som tiež nejaké veci nakúpila. A som fér voči všetkým svojim ratolestiam. *Navrhne ako jednu z možnosti*
Shizuka: *Zažiarili jej očká.* To by bolo skvelé Maminka! *Zvolala nadšene a vrhla sa jej okolo krku aby mohla dať mamči pusu na líčko. Potom vzala do náručia jednu z knižiek - tú ktorú mamina označila za jej prvú. Pritiskla si ju na hruď a usmiala sa.* Zoberieme knihy so sebou? * Opýtala sa.*
Satsuki: *Na skomoleni slova sa len zasmeje a pohladka dcéru po hlavičke* Sú to medúzy. Z jedného špeciálneho druhu medúzy som dokonca vytvorila jed. A to všetko v tejto maličkej pracovni. Až budete všetci dosť velki, plánujem vás trošku z vedy naučiť. Este je však príliš skoro, tak zostaneme len pri teórii. *Prehrabne si vlásky a čosi jej napadne* Hmmm čo keby ťa vezmem na exkurziu? Ukázala by som ti kde zbieram všetky prísady do tvorby liekov a ako samotné lieky vznikajú. *Nepríde jej to nejak extra nevhodné pre dieťa a zároveň sa môže Shizuka niečo priučiť*
Shizuka: *Bez dychu lačným pohľadom vstrebavala každé maminkino slovo. Keď jej ukázala 'meduzu' zachichotala sa a rúčkami si prešla po uškách.* Vyzerá akoby mala na hlave mäkkučkú čiapku. *Zhodnotila a očkami si bystro prečítala kde podobne potvorky žijú.* Oh.. Býva len v slanej vode. To ju asi v jazierku chovať nemôžem. *Zamyslela sa nahlas. A potom sa usmiala na maminku.* Budem z tých knižiek študovať všetko! Úplne všetko. Ako sa volajú stromy, ako sa majú kvietky kde žijú medúznice. *Začala sa rozplývať a pri tom omylom skomolila svoje slová.*
Satsuki: *Nasleduje svoje dieťa a keď sú pri knihovníčke, čupne si k nej a začne vyťahovať rôzne knižky. Niektoré majú obaly ponurej šedej farby, iné sú farebné* Aha, táto je moja obľúbená. Bol to môj úplne prvý herbár, ktorý som si kúpila. Jedná sa o lúčne kvety, ktoré nájdeš hlavne v krajinách, ako je napríklad naša. Bude sa ti páčiť. *Položí knižku na zem vedľa seba a hľadá ďalšie* A táto je tiež skvelá. Tu máš nielen rastlinky ale aj zvieratká. Na čo sa využívajú, z niektorých sa dajú napríklad vyrábať aj jedy, napríklad taká medúza. Aha, vyzerá zvláštne, však? *Nalistuje príslušného živočícha v knihe a ukáže Shizuke obrázok* Ale nikdy sa nesmieš dotknúť týchto jej ramien, ktoré vyzerajú ako vlásky. Veľmi to páli.
Shizuka: *Hoci sa snažila odkukať ako maminka poklop otvorila nepodarilo sa jej to a tak keď ju napokon vyzvala aby šla za ňou dole - hrdo vypla pliecka a čupla si ku kraju. Bola nebojácna a hlavne vedela, že by maminka nedovolila aby spadla.* Úaaa! *Vydala užasnutym hlaskom keď si pozerala vnútro. Predstavovala si ako tu maminka lieči ľudí a mieša kadejaké čarovné elixíry.* To je paráda! *Hodnotila. Stúpala si na špičky a obzerala zvláštne sklenené nádobky. Chvostik sa jej pri tom veselo vlnil. Napokon ju zaujali knižky a vybrala sa rovno k nim.*
Satsuki: Tak v tom prípade by som ti mohla niečo odtiaľ požičať, ak ťa to teda zaujalo. *Povie ihneď po tom, čo uvidí Shizukino nadšenie. Na jej otázku len pokrúti hlavou a vstane od stola* Nie, nie, všetko som sa učila sama. V klasickej medicíne ťa naučia len pracovať a anestetikami a rôznymi liekmi na chemickej báze, lenže žiaľ aj tie niekedy musím použiť. Ale tak pod teda, ukážem ti to tam. *Navrhne a vezme si so sebou aj paličku s guličkami dango. Prejde ku kobercu, pod ktorým má poklop do svojej pracovne. Odhrnie koberec a pri odomykani dáva pozor, aby princip Shizuka nevidela. Nie že by svojim deťom nedoverovala ale nachádza sa tam aj mnoho nebezpečných vecí a nechce, aby s nimi jej deti prišli do kontaktu. Keď poklop otvori, zíde po schodoch dole a počká, aby prípadne pomohla dolu aj dcére* Tak poď. *Už sem v podstate raz vzala Sayuri, keďže na ňu zostalo nočné stráženie a nechcela, aby rušili ostatné deti pri spánku. Lenže to bola Sayuri este moc malička a nerozumela mnohým veciam. Takže toto bude jej premiéra v tom, že nejakému dieťaťu predvedie svoju pracovnu v plnej paráde. Nachádza sa tu samozrejme jedno lôžko s čistým povlecenim, cez ktoré je prehodena plachta. Samozrejme je tu aj mnoho náčinia ako mikroskop, rôzne kadičky, infuzie, skrinky s mnohými liekmi, anestezami a úplne vzadu je priemerne veľká knihovnicka so všetkými knihami, ktoré Satsuki dodnes nazbierala*
Shizuka: *Vždy mala rešpekt pred maminkinou pracovňou - z možnosti, že by sa tam mohla pozrieť a požičať si herbare až zatajila dych. Zaklonila trochu hlavu a oňuchala vzduch.* Každá kvetinka vonia veľmi jedinečne. *Skonštatovala a keď jej maminka rozprávala o medicíne a odvaroch a lektvaroch - prestala prežúvať, jedno líčko tak mala odute ako škrečok. Chvostik sa jej nevlnil, ušká mala nastražené. Miestami dokonca zatajovala dych. Keď dohovorili preglgla a oprala sa oboma rukami o stôl.* To znie ako niečo absolútne úžasné! Je nejaká škola kde si sa to všetko naučila? *Jej rodičia sú hrdinovia!*
Satsuki: Aaaale, dango nie je zase také ťažké pripraviť. Skôr je na tom najťažšia časť to ozdobovanie, prípadne miešanie rôznych chuti. Nie vždy sa totiž trafiš do tých správnych kombinácii. *Povie na jej pochvaly ale aj tak ju vďačne hladká po hlavičke* Áno, rastie. Mnoho liečivých rastlín rastie ľuďom rovno pod nosom a oni o tom ani nevedia. Aj kvôli tomu mám v pracovni mnoho herbarov. Učím sa z nich ako je možné využiť rôzne kvety, bylinky, prípadne dokonca aj ovocie. Vynašla som mnoho sirupov na rôzne ochorenia a sú nám za ne vďačné aj veľké dediny. Aj vďaka tomu sme najznámejšou a najváženejšiou malou dedinou. Ale samozrejme aj vďaka rôznym nápojom, ktoré vyrába ocko. *Nezabudne samozrejme pochváliť aj Shikiho* Ak chceš, môžem ti nejaké herbare požičať. Ak by si chcela byť teda lekárom... Podľa mňa je to to najvznešenejšie povolanie na svete. Samurajovia sa síce pyšnia "čistou dušou bez hriechu" ale my lekári zachraňujeme iných. *Na svoje povolanie nedá dopustiť a bola by rada, keby v jej stopách ide aspoň jedno jej dieťa. Uvažovala aj nad Sayuri ale ta ma ešte do voľby povolania nejaký čas*
Shizuka: *Nadšením sa celá rozžiari keď zbadá ako jej kytička maminku potešila. Maminka bola jej idol, bola najkrajšia a najlepšia zo všetkých! Keď jej navrhla, že môže ochutnať dango ako prva mala chuť od radosti poskakovať.* Áno, ďakujem mami! Sľubujem, že nikomu naše tajomstvo neprezradím. *Na dôkaz svojich slov urobila rúčkou gesto na perách akoby si ich zamkla na kľúčik a ten potom hodila za seba. To sa ale už napriamila na stoličke zobrala si na tanierom, sladké farebné dango a jednu guličku si dala rovno do úst. Spokojne mľaskla až zavrnela - zasypala maminku salvou pochval a ďalej počas jedla fascinovane sledovala uviedol, ktorý jej maminka ukazovala.* Taká úžasná kvetinka rastie len tak na lúke? To je krása! *Pískla uznanlivo.*
Satsuki: *S láskou sleduje svoje rastúce dieťa. Netuší, po kom Shizuka je. Má tak nejak asi niečo z každého z nich. Príde za ňou do kuchyne a prisunie ku stoličke bližšie tanier s hotovymi dango guličkami. V tom jej však oznámi, že niečo priniesla, tak si Satsu klakne pred ňu na kolená a zvedavo nakuka za jej chrbatik. Keď Shizuka vytiahne pestrofarebnú kytičku, Satsuki si prekvapene položí ruky na líca a s radosťou kvety príjme. Privonia k ním a pohladka dcéru po hlave* Ty vždy dokážeš maminku veľmi potešiť. Poď, za odmenu môžeš ako prvá ochutnať dnešné jedlo. Malo byt síce až na večeru ale nikomu nepovieme, že sme už mali. Bude to naše malé tajomstvo. *Štuchne Shizu do nošteka, kvetinky dá do vázy, ktorú postaví na stôl a posadí sa na jednu zo stoličiek. Vezme si do ruky jednu paličku so sladkými gulickami a jednu z nich si dá do úst* A vies ty, že si priniesla aj mnohé liečivé bylinky? Aha, pozri na túto ružovú. *Ukáže na krásny ružový kvietok, ktorý môže Shizuka poznať aj z kvetináčov, ktoré majú na oknách rôzne domy* Toto je ružový muškát. Veľa ľudí o jeho vzácnych účinkoch nevie ale používa sa aj do rôznych povzbudzujucich nápojov na tréningy. A nielen to. V niektorej zemi ich myslím dokážu aj vyvariť a používajú ich pri akupunktúre. To je taká zvláštna liečba, kedy ti doktor uvoľní celé telo. Vyzerá síce nebezpečne ale ževraj to naozaj pomáha ak ťa bolia kostičky, či dokonca hlavička. *Chce svoje deti vzdelat čo najviac ešte prv, než odíde. Hlavne všetky jej deti bývali od malička dosť zvedavé, tak sa ich snažila kŕmiť množstvom nových poznatkov*
Shizuka: *Keď počula hlas svojej maminky z kuchyne zazubila sa a rozbehla sa za ňou. Už z diaľky vo vzduchu zavetrila sladkú vôňu domáceho jedla.* Uaa! Vonia to skvele. *Zhodnotila a nadšene prikývla keď sa jej maminka opýtala či si dá. Ak bolo niečo čo milovala viac ako svojich rodičov - bolo to jedlo. Vyštverala sa na stoličku, kľakla si na ňu aby videla ako guličky vyzerajú. Musela zatajiť dych tak sa jej zbiehali slinky. Skoro by aj zabudla prečo sem vlastne prišla, že za chrbtom zviera malú, pestrofarebnú kytičku. Vystrela sa teda a trošku si odkašľala.* Ja pre teba tiež niečo mám. *Zaklipkala mihalnicami a so stiahnutými uškami vystrčila pred seba zovretú pästičku s čerstvo natrhanými kvietkami.* Sú len pre teba - skús ako krásne voňajú.
Satsuki: *Dnes je jeden z posledných dní, čo je doma. Aby spravila deťom radosť, rozhodla sa pre palacinky. Snaží sa ich učiť samostatnosti a preto s nimi len okrajovo vždy posiela svoje klony, ktoré dohliadajú len z diaľky. Sama doma momentálne pripravuje dango s rôznymi prichutami - poliate sladkou čokoládou, posypané kokosom, prípadne niektoré kúsky majú v sebe aj maličké kusočky krajaneho sušeného ovocia, ktoré je primiešané v ryži. Oblecenu má čiernu sukňu po kolená a bielu blúzku, cez čo ma kvôli prípadnému zašpineniu prehodenú zásteru. Prekvapí ju hlas jedného jej dieťaťa a tak sa zvedavo otočí smerom k dveram* Tu som zlatko, všetko v poriadku? *Spýta sa a vyjde z kuchyne do chodby* Pripravila som dango, niektoré sú už hotové ale na čokoládových treba nechať trochu zaschnúť polevu. Dáš si? *Doplní a zvedavo nahne hlavu na stranu*
Shizuka: *Poskakovala po lúke, najskôr sa hrala s Rakkitsune ale po chvíli ju to unudilo. Zamyslene si čupla k jazierku. Strihla ušami a vyštartovala rukou po rybke, ktorá sa k nej odvážila prísť najbližšie. Voda vyšplechla, no rybku nechytila.* /Škoda, že ušla.. čo ak by mi vedela splniť nejaké želanie?!/ *Pomyslela si zachmúrene. Chvost sa jej naježil keď ju zasiahli letiace kvapky.* Kyaa! *Postavila sa a trochu sa otriasla. Jeden Kage Bunshin sa pozrel jej smerom - chcel sa uistiť či je v poriadku keďže kričala a tak mu len zamávala. Oprášila si kolená a s rukami v bok sa tuho zamyslela nad tým čo ide ďalej robiť. Popri tom čo rozmýšľala - očami skúmala okolité kvietky, najviac sa jej páčili tie čo rástli blízko vody. S nadšením sa jej rozšírili zreničky keď ju napadlo, že by mohla natrhať nejaké pre maminku. Rozbehla sa teda k nim a začala šklbať jeden za druhým. Ako kytička naberala na farbách a veľkosti - začínala byť so svojim výtvorom čoraz viac spokojná. Miestami ju rozptyľovali motýliky, ktoré okolo nej poletovali a ona ich mala chuť naháňať, no kytičku dokončiť zvládla a ponáhľala sa domov.* Mamii? *Zvolala keď vbehla do domu, poskakovala na jednej nohe ako sa snažila vyzuť počas behu topánky.*
---: ---
Ayase: *Seskočila tedy dolů z klínu Shikiho a vyrazila s ním na cestu domů, tam si zaleze do svého pokojíčku, ovšem nejde spát. Spíše si čte a studuje, pak to ale stejně skončí tím, že si půjde hrát se svými hračkami. *
Shiki: No a to je vše *Pousmál se, načež ji lehce pozdouchl aby seskocila z jeho nohou. * Tam a vzhůru domu, tedy pokud nechceš zůstat ve vesnici ještě *Pronesl, načež když šla s ním tak sel pomaleji, pokud však ne tam šel rychlejší chůzi domu. Chtěl si na chvíli lehnout, ne však spat*
Ayase: Huh? Lízátko? *Ayase k němu nejistě natáhne ruku, ale nakonec si ho stejně vezme, rozbalí a vloží si ho do úst. *Uhm děkuji. *Pronese Ayase trochu nejistě a pak se podívá na Shikiho. Moc jeho slova nepochopila, ale nechce ho zklamat, nebo aby si myslel, že neumí moc hovořit. *Jo to zní docela dobře.
Shiki: *Oddechl si. Očividně ho pochopila, jelikož on by svá slova určitě nepochopil.* Ano, přesně to je ono. *Její poznámku ohledně jejího jména radši přešel, nechtěl se dohadoat ze Satsuki a tak ji radši ignoroal.* Přesně takto se chovají lidé, kteří si to jméno zaslouží. Lidé tě díky tomu budou mít rádi a pomáhat ti a ti co tě rádi nebudou mít, vždy se někdo najde tak se tě bude bát a respektovat kvůl isíle. *Nakonecp ronesl.* To zní fajn ne? *Optal se jí, přičemž jí lehcep okývl hlavou k paní, která ji stále nabízala lízatko.* Jen si vem
Ayase: *S radostí vyrazí se Shikim k lavičce kde se mu posadí na klín a spokojeně se opře o jeho hruď. *Pomáhat se stavbou? Jsem Juuzou Toyokazu to je pod naší úroveň. *To je jediné co Ayase stihla říct, zbytek času jen mlčí a poslouchá k ničemu jinému ani nemá prostor. Musí počkat až Shiki domluví, než se dostane ke slovu. *Takže prostě musím si stát za svým a bránit se by mi ostatní nesrali na hlavu, ale nesmím se chovat jako mrcha, která akorát diktuje a nadává všem okolo. Prostě jen zastávat tvrdého postoje, a pokud semnou někdo bude vyjebávat tak si prostě dupnout a ukázat mu s kým má tu čet, zároveň pokud si to ale člověk zaslouží tak němu mám být hodná a laskavá?
BlueBoard.cz ShoutBoard