Přidej zprávu »
---: ---
Saya: *Stojí kousek do jezírka v Zemi Vody, jen se na to jezírku dívá oblečená v ( odkaz » ). Sice to je trochu vyzývavé ale občas je potřeba holky maličko provětrat ne? Navíc tu nikdo není, kdo by jí mohl vidět tak to moc nevadí. Složí sérii ručních pečetí a udeří dlaněmi o sebe. *Kuchiyose Edo Tensei! *Zvolá hlasitě a ze země přímo před Sayou se vynoří uzavřená truhla, ze které na zem padne víko. * / Razoi Panki (Edo Tensei): *Opět byl přivlán přímo ze tmy a vyšel ven z rakve, která sem byla přivolána jeho princeznou Sayou. Vyjde ven oblečen v ( odkaz » ). K levému boku má připevněné pouzdro, uvnitř kterého se nachází jedna z nejlepších katan, jaká vlastně může být (Kurosawa). Před Sayo padne na koleno a skloní se před ní se zrakem upřeným k zemi. *Hime-sama, jak vám mohu posloužit? / Saya: Jak? Pamatuješ, jak jsi mě naučil své techniky Raitonu a Suitonu třídy C? Prosím ukaž mi svoje techniky třídy C/B. Samozřejmě tím myslím Suiton a Raiton. *Podotkne s úsměvem, jaký dovede asi jen, když je spokojená ohledně toho když jí ostatní nazývají princeznou. * Prosím zvedni se, možná bys mohl přejít rovnou k technikám Raitonu. / Razoi Panki (Edo Tensei): *Vyslechne si co po něm Saya vlastně chce, čekal něco podobného a upřímně má docela radost z toho že ho Saya k tomuto potřebuje, cítí se velmi užitečný. Narovná se a prohlédne si jí, uznává, že vypadá, celkem vyzývavě ale kdo je on aby mohl soudit někoho jako je Saya? / Saya: Útoky Raitonu posílej přímo proti mně dobrá? *Saya následně aktivuje Sharingan s třemi Tomoe a pozorně sleduje Razoie, je připravená skládat pečetě k technikám které on bude používat. Poté si ale místo obyčejného Sharinganu aktivuje rovnou Eternal Mangekyou Sharingan a její tělo vzplane a zazáří fialovou barvou, přitom z jejího těla plápolá fialová chakra jako plameny (Susanoo Mōdo). * / Razoi Panki (Edo Tensei): *Postaví se přímo naproti Saye do vzdálenosti deseti metrů. Následuje série ručních pečetí a po kterých svou pravou rukou nabije elektřinou, kterou pak udeří do země. Takto vyšle na Sayu blesk přímo z místa, kde Saya stojí (Raiton: Denpō Sekka). Následuje další série ručních pečetí, vyšle proti Saye čtyři rychlé bleskové disky (Raiton: Raiso Gekishin). * / Saya: *Pozorně sleduje Razoie skládat sérii prvních ručních pečetí, díky Sharinganu to vidí s předstihem, takže skládá ruční pečetě ve stejný moment. Poté udeří pravou rukou, která je nabitá elektřinou do země a vyšle proti Razoiovi blesk, který se ovšem srazí s tím, jaký vyslal Razoi (Raiton: Denpō Sekka). Následně se postaví a skládá další ruční pečetě společně s Razoiem a vypustí proti němu čtyři rychlé bleskové disky (Raiton: Raiso Gekishin). * / Razoi Panki (Edo Tensei): Fajn tato technika je potřeba používat jí ve vodě. *Razoi se přesune do vody a složí sérii ručních pečetí, po jejíž dokončení mu začnou z obou rukou vycházet blesky, které vodu probijí elektřinou ale Razoie to nezraní (Raiton: Sandāboruto). * / Saya: *Všechno po Razoiovi zopakuje, takže stejně jako on se ocitne, ve vodě do které z rukou vypustí blesky a tím pádem vodu nabij vodu elektřinou znovu ovšem toto Razoie už zasáhne, Sayu sice zasáhnou zase jeho blesky ale pro ni, to nic není, protože jí ochrání její Susanoo. * / Razoi Panki (Edo Tensei): *Dostal elektrický zásah, který ho docela překvapil, a nebylo to moc překvapivé. Vyleze radši zase ven z vody, zranění žádné nemá díky regeneraci, kterou Edo Tensei disponuje, se mu nic nestane. *Hime-sama nikdy mě nepřestanete překvapovat. *Poví Razoi když se nachází zase na břehu mimo vodu. * / Saya: *Čekala, že to zvládne takto Razoie zranit ale tak on to řešit nemusí. Když je už venku mimo vodu deaktivuje Susanoo Mōdo. Chakry má sice dost a pro ni není těžké tyto techniky Sharinganu používat (speciální schopnost MS – techniky Sharinganu stojí pouze ½ chakry). *Tak co dál? / Razoi Panki (Edo Tensei): Tak nyní jdeme pro techniky Suitonu, kterých bude sedm. *Poví a postaví se zase stejně jako před okamžikem čelem naproti Saye deset metrů od ní. Složí pečeť tygra a následně vystříkne z vody vedle něj proud vody k nebi (Suiton: Chūdan). Následně dupne nohou do země a z té začne stříkat voda a postupně tato voda stříká ze země a blíží se k Saye (Suiton: Mizu Kamiriki). * Saya: *Pozorně sleduje Razoie ve stejný okamžik jako on skládá pečetě tak ve stejný je skládá i Saya a tak z vody kousek do sebe k nebi vystříkne proud vody (Suiton: Chūdan) a následně dupne nohou do země a proti proudu vody, který se v jejím směru uvolňuje, ze země vypustí úplně stejný proud vody (Suiton: Mizu Kamiriki). * / Razoi Panki (Edo Tensei): Tak jdeme na další, teď je potřeba si nejprve vytvořit Mizu Bunshina Hime-sama. *Jak poví tak i udělá a vytvoří si z vody z jezírka jednoho svého vodního klona (Mizu Bunshin no Jutsu), tento klon se postaví o několik metrů bokem. *Prosím mohla byste použít nějakou útočnou technikou? *Saya: Jistě. *Vytvoří si stejně jako Razoi vodního klona jako Razoi a následně proti němu z úst po složení série ručních pečetí vystřelí jednu stlačenou vzdušnou střelu, která má stejné účinky jako střela z pistole (Fuuton: Shinkuu Gyoku). * / Razoi Panki (Edo Tensei): *Razoi se zničehonic vymění se svým vodním klonem, který dostane zásah střelou a rozpadne se a Razoi stojí v bezpečí, na místě kde stál vodní klon původně (Suiton: Mizu no Kawarimi). Následně ihned chytne svou katanu a obalí jí chakrou (Hien), což lze vidět na první pohled obyčejným okem a poté švihne do prázdna a proti Saye vypustí chakrovou čepel, která jde taky vidět (Hadan). Provedl to opravdu velmi rychle, není se čemu divit, když v tom byl velmi dobrý. * / Saya: *Zvládla Sharinganem zahlédnout jeho techniku, naprosto přesně ví, jak technika funguje a tak když proti ní Razoi vypustí chakrovou čepel techniky Hadan tak se vymění stejným způsobem Saya se svým vodním klonem, který je přeseknut a zničen útokem Razoie. Saya dále sleduje Razoie, očekává další techniky. Některé už byli celkem užitečné, které tu zkopírovala ale je jí jasné že by to, mohlo být ještě lepší ale tak logicky, čím vyšší hodnost bude kopírovat tím lepší, a silnější techniky budou, logicky budou i náročnější na chakru. * / Razoi Panki (Edo Tensei): *Složí ruční pečetě a z vody si vytvoří vodní bič, kterým několikrát švihne do prázdna nebo do země (Suiton: Mizu no Muchi), poté nechá vodní bič se rozpadnout na vodu zase na obyčejnou vodu. Následuje další série ručních pečetí a vytvoří tam vodní vír, který se pohybuje po hladině vody jezera (Suiton: Mizu no Tatsumaki). Pak složí další sérii ručních pečetí a pravou ruku natáhne proti Saye, z dlaně mu začne prudce stříkat voda (Suiton: Suihachi). Následně poslední technika a z vody si vytvoří meč, tvořený vodou (Suiton: Takigakure Ryuu Mizukiri no Yaiba). Tímto mečem párkrát švihne do prázdna a následně ho nechá, aby se zase změnil na vodu. * Hime-sama, to je vše co vám mohu dát. / Saya: *Pozoruje jak Razoi pokračuje ve vytváření jedné techniky za druhé, stejně jako on si vytvoří vodní bič, kterým švihla několikrát do země stejně jako Razoi (Suiton: Mizu no Muchi), ve stejný moment jako on na hladině vody vytvoří druhý vodní vír, který se srazí s tím, jaký tam vytvořil Razoi (Suiton: Mizu no Tatsumaki). Víry se tedy navzájem vyrušily, přijde další technika a Saya ve stejný moment jako Razoi natáhne ruku jeho směrem a vypustí z dlaně prudký proud vody, která se srazí s tou od Razoie (Suiton: Suihachi). Pak přijde poslední technika a tou je tvorba meče z vody (Suiton: Takigakure Ryuu Mizukiri no Yaiba). Mečem si několikrát do prázdna zaútočí a provede pár výpadů. Ovšem tím dnes nekončí, Saya totiž Razoie požádá, aby jí trénoval v Kenjutsu takže po několik hodin tam s ním ještě bojuje bez použití chakry, pouze za používání toho co umí. Razoi jí ukáže pár zajímavých výpadů a různých postojů, které jsou mezi Samuraji celkem běžné a obvyklé ale předvede jí i nějaké méně známé (žádnou Samurajskou techniku jí nenaučí pouze jí ukáže jak co vypadá a jak se před tím případně bránit). Když skončí Saya ho zase odvolá a následně se vrátí do Ketchūgakure no Sato. *
Rpg: zrušeno
Chikaku: *Jasně, že té změny si nejde nevšimnout. Pokrčí pak nad tím rameny.* Pak zřejmě tedy celou akci odpískáváme, protože jsi z toho celý nadšený, až skáčeš radostí do vzduchu. *Podotkne. Netváří se nijak šťastně, ale určitě ani nepřátelsky či zle.* A nenakupuji v přístavišti, jedině snad, pokud bych si hodlala koupit jídlo na dnešek. *Dodá ještě.* A ani si nemyslím, že jsem někdo nějak, něčím vznešený, ani se dle toho neoblékám, pokud je mi známo.. *Schválně ještě obhlédne své oblečení, které je naprosto obyčejné. Pro někoho dokonce podprůměrné. Samozřejmě, že jeho reakce ji donutila začít se víc uzavírat a odtáhnout se. "A to byl on, kdo popíchl..." rozhodnuta nechat tedy vše z domlouvaného právě nyní plavat, než akorát tak to celé víc zhoršit.* Štěstí, že se tohle nestalo o pár let dřív za přítomnosti Segaty. *Ušklíbne se nad tou představou co by z toho pro ni plynulo a vůbec, že by byl problém vůbec s ním promluvit, pro ni. Přeci jen vzpomíná si na to, co jí to zavinilo s ohledem na Arakiho, který byl též akorát čerstvě poznanou tváří z její strany. Pak si vzpomene, že Segata skončila při jejich poslední společné cestě s holou a připálenou hlavou. Úšklebek zmizí. Začne uvažovat nad možností se tedy podívat i někam dál z přístaviště. Mohlo by to být vhodné odreagování, možná.* Co se ti na tom tak nelíbilo... Zmínila jsem, vidíme se poprvé, neznáme se.
Wiero: *Jeho popíchnutí zjevně brala poněkud vážněji, než mladý shinobi z Kiri očekával, a tak i na jeho tváři zmizel jeho úsměv. Přeci ji tím nechtěl nijak urazit. Když se pak odmítla představit celým jménem, jako on a ani mu nepodala ruku popudilo jej to ještě víc a založil si ruce na prsou. Ne, nesnažil se svou změnu rozpoložení nijak skrývat.* Jistě pokud na to máš peníze, tak si v přístavišti můžeš koupit mnohé, proč ne. Jediným nadbytkem jsou však ryby … takže jsou i nejlevnější. *pronesl a jeho do této chvíle poměrně příjemný tón hlasu byl tatam.* Pokud máš tolik času, klidně bych ti mohl ukázat něco ve vnitrozemí. Neutralita není přece nepřátelství, pokud nechceš navštívit přímo místa, jako třeba sídlo feudálního pána, nepotřebuješ žádné povolení, nikdo ti tu nebude líbat ruku, za tvou vznešenou přítomnost, ale nikdo po tobě ani nebude házet kunaie sotva opustíš přístav. Například ve vnitrozemí je jezero, ale, když už si pod nabídkou průvodce od MUŽSKÉHO představuješ takové postranní úmysly, nechci hádat, co by sis představila pod tímhle.
Chikaku: *Úsměv jí z tváře zmizí.* Neznám tě, takže od tebe očekávám mnohé varianty z nichž některé jsou v pořádku, jiné ne. Co bys čekal, být na mém místě a nabízejícím se za průvodce by byl mužský? Myslím že jelikož jím sám jsi, víš moc dobře co si mohou mužští slibovat, nemýlím-li se, že? *Vrátí mu to po svém.* Chikaku. *Představí se též, ač ne celým jménem. Podání rukou mu však neoplatí.* A je to přístaviště... Je tu dost dalších věcí než jen ryby, když tohle není kontinent.. Dál od mola najdeš obchůdky s dalším zbožím, které vám sem připlouvá právě ze vzdálenějších míst. *Nesouhlasí s ním. Proč by zde jinak měla možnost obchodu. Není to žádné vnitrozemní přístaviště, ale přístav z moří a oceánů k jejich odloučenému území od všech dalších.* Hmm... Nejdřív se bude odplouvat zítra... Ale tuším, že se to pravděpodobně prodlouží. Námořníci potřebují nějaký odpočinek a volno. Jinak se pohybuji akorát po přístavišti. Je mezi námi jen neutralita, nezastávám žádný speciální post, ani nemám povolání, které by to umožnilo... A nejsem na papírovačky, když netuším ani nic o zdejších pravidlech při takových návštěvách... Takže kam uznáš za vhodné. Tuším, když mne někam bereš ty, místní... Pak by to nemělo být nutně problémem.
Wiero: *Když souhlasí, Wiero hbitě sleze ze zábradlí.* A co bys čekala, že bych chtěl za odměnu? *Sám nad tím nijak nepřemýšlel, avšak po jejích slovech již ano a s těmi slovy se mu na tváři objevil šibalský úsměv, prozrazujíc nějakou klukovinu. Avšak nic nechystal, ani neočekával, snad až na to, že zažene nudu a na chvíli se pobaví.* Jinak mé jméno je Wiero Komitsuke. *Představí se konečně, oklepe pravou ruku od zbytků drobků a následně jí ji podá, očekávajíc, že i ona mu podání ruky oplatí a představí se.* Tak kam by jsi chtěla jít? Pokud máš hlad je to mnoho stánků, i když pochybuji, že v nějakém najdeš i něco jiného než ryby. Kolik máš vlastně času, než tvoje loď zase odpluje? *Při poslední otázce opět trochu pozvedl obočí, přemýšlejíc kam vlastně bude moct dívku zavést, tak aby svou loď zase stihla.*
Chikaku: *Zaujme ji ta jeho nabídka. Přemýšlí nad ní a též zvažuje možné postraní úmysli, které by v tom čistě náhodou mohli být. "Nemusí nutně být stejný, jako Araki nebo snad Katsuo.. " povzdechne si, když si vzpomene na domlouvání od Zikiho, kterého se jí před pár lety dostalo, když ještě žil a byl Raikagem, kvůli její uzavřenosti a nedůvěře vůči všemu a všem.* Dobrá, když nabízíš, beru. Ale nevím zda se ti dostane nějaké té odměny za provedení... Radši nic neočekávej. *Upozorní ho předem v dobrém.* Můžeš začít, jestli souhlasíš. *"Pokuds v tom neočekával výdělek a tedy zisk financí... Z turisty... Pak by neměl být problém." pousměje se nad tím.*
Wiero: *Wiero samozřejmě vztahy mezi vesnicemi znal, avšak pokud nestál přímo tváří tvář nepříteli, bylo mu to jedno. Neutralita byla dle něj asi nejlepší, nejméně zavazující, ať už k nepřátelství nebo nutnosti plést se do věcí po kterým jim nic nebylo.* Ruce svazuje i válka se spojenectvím, jen trochu jinak *pronesl a pokrčil rameny. Jeho počáteční podezření k ní poněkud opadlo, když mu to částečně vysvětlila. Ne však zcela. Neměl však důvod se k ní chovat nepřátelsky.* Pokud chceš mohu ti dělat průvodce, jestli chceš nějaké tipy trochu to tu znám. Navíc to vyřeší tvé obavy o problémy, kdyby si někdo myslel, že porušuješ nějaká naše zvláštní pravidla, *poslední dvě slova pronesl s notnou dávnou sarkazmu, avšak nechtěl ji nijak urazit, jen mu přišlo nesmyslné, že by se k ní někdo snažil chovat nepřátelsky. Leč mohl s mýlit.*
Chikaku: Dobrá. Ono.. Jeden nikdy neví.. *Odtuší, než se začne zabývat jeho otázkou.* Pracovně, ale ne pro vesnici, nýbrž pro mou vlastní potřebu. Nyní už však jen čekám, až bude doba odplutí zpět. Takže přemýšlím nad něčím, čím se zatím zabavit. Aniž bych samozřejmě porušila nějaká pravidla o nichž bych neměla nutně tušení. *Před poslední větou se krátce odmlčí, než na Wiera pohlédne.* Přeci jen stav mezi našimi vesnicemi je neutrální. Nejsme spojenci.. A koneckonců, ani nepřáteli. *Poznamená, aby upozornila, že si je vztahů vědoma a dle toho reaguje.* Trochu ta neutralita svazuje při návštěvách ruce. *Vzhledem jí trochu připomene Arakiho, ale jen trochu. Chováním se však dost liší. Aspoň takový je její první dojem.*
Wiero: *Wiero zrovna strčí do pusy poslední kousek sendviče, když si dívka zamumlá jméno zdejší vesnice a on na ni pohlédl s pozvednutým obočím. Připadlo mu zvláštní, když si dívka zjevně dělala starosti s shinobi z Mlžné, když se nacházela právě v zemi Vody. Což následně i potvrdila svou další otázkou. „Že by něco nekalého?“ pomyslel si a následně si olízl mastné prsty.* To obvykle záleží na okolnostech, momentálně zabíjím čas. *řekl a jeho koutky se mu zkroutili v úsměv. Její zvláštní zájem jej zaujal a byl při nejmenším podezřelý.* A ty?
Chikaku: *Tak tentokrát už nemá možnost znak přehlédnout, když se ohlédne po příchozím a jasně vidí stejnou osobu, její pohled zabloudí ke znaku, který je znatelně viditelný, než ten se otočí k zábradlí zády, aby si na něj vysedl.* Kirigakure.. *Zamumlá tak, aby mu to ovšem neuniklo. Pohled už má zas před sebe do nitra přístaviště.* Jsi zde u mne momentálně pracovně, nebo pouze zabíjíš volný čas? *Zvolí nakonec neutrálnější otázku, než původně měla v úmyslu, kdy chtěla jít rovnou k věci, kdyby byl přítomen pracovně.*
Wiero: *Wiero v klidu dál pokračoval v jídle, zatímco si přistoupil ke stejnému zábradlí, o které se dívka opírala a v podstatě ji napodobil s tím rozdílem, že se na něj posadil. Všiml si, že dívka zpozorovala jeho pohled, avšak nezdálo se, že by jí to bylo nepříjemné, a tak neměl důvod v tom přestávat, byl zvědavý. „Vypadá pěkně,“ pomyslel si, když svůj pohled obrátil zpět k sendviči, i když doposud jej více zajímalo, že pochází z Kumu, na podobných myšlenkách přeci nebylo nic špatného, ač vyslovit je nahlas již nebezpečné být mohlo. Wiero se při té myšlence ušklíbl a znovu se zakousl do své svačiny. Dívku neoslovil, přesto byl zvědavý kam půjde a snad i chtěl zahnat nudu, která by jej jinak v tomhle přístavu nejspíše čekala, jelikož mezi loděmi nenašel nic, co by zasluhovalo jeho pozornost.*
Chikaku: *Jak se tak rozhlíží, spatří po jedné své straně, kde má stranu z níž je možné vidět její shinobi čelenku, pravděpodobně shinobiho. Odhaduje to tedy z toho co má dotyčný kolem krku. Otázkou však je, zda je dotyčný odsud, nebo odjinud, jako ona. S tím, jak je kolem krku ta čelenka volně, tak nemá dle čeho určit, která vesnice tam má svůj znak. A nezdá se, že by hlídkoval. Aspoň na to nevypadá s tím jídlem v ruce. Připomene jí to, že sama si ještě nedala nic, od rána, než sem dorazili, až dosud. Ještě na to má stále dost času.* Takže.. ? *Ploží tu otázku spíš sobě, než komukoliv dalšímu. Zatím ještě stojí stále na tom jednom místě. Pozorně se dá do pokračování své prohlídky pohledem, která by jí měla pomoci rozhodnout se čím začnout.*
Wiero: *Poslední dobou byl vysílán na mise, které jej přiváděli pořád dál od jeho rodné vesnice, i když ne, že by mu to vadilo. Nyní jej jeho, zcela obvyklá mise doručení jednoho svitku zavedla až do přístaviště. „Možná bych se mohl ještě chvíli zdržet …“ pomyslel si a následně vyrazil blíže k molům, zatímco většinu pozornosti začal věnovat obsahu papírového pytlíku, který ukořistil v jednom ze stánků. Na sobě má černý obyčejný plášť s kápí a pod ní obyčejné kalhoty a košili. Svou čelenku má kolem krku, ani sám nevěděl proč, její umístění měnil snad denně, nejradši by ji nenosil vůbec, avšak na misi to byla nutnost. Z pod pláště na zádech mu pak vyčuhuje jeho katana, jinak má jen u pasu svou obvyklou výbavu a několik svitků. Pokračoval stále k dokům a ze sáčku vylovil nějaký rybí sendvič. Když dorazil na místo zběžně projel pohledem všechny lodě ukotvené u mol. Ne, že by jej nějaká příliš zajímala, byl jen zvědavý, zda neobjeví něco, co přitáhne jeho pozornost. Stalo, avšak nebyla to loď, nýbrž dívka, která podle čelenky nebyla odtud, ale z Kumogakure, čímž se stávala zajímavou. Wiero chvíli na dívce zůstal pohledem a znovu kousl do sendviče.*
Chikaku: *Opět donesla další dodávku pro obchod v přístavišti země Vod. Jde o materiál z akácií, kterým je dřevo. Dál zatím nepokročila. Má už předem jistou přepravu a tedy určitá období, kdy dodává. Opouští obchod a dává si procházku po přístavu, kdy se zastaví u mola, kde kotví její loď. Nepatří jí, ale je tou lodí, která ji dopravila sem a zase ji dopraví odsud domů do země Blesků. Potrvá to však nějakou dobu, než budou znovu odrážet z přístavu na cestu. "Co dál?.. " otočí se a rozhlédne se po přístavu, zády opřená o zábradlí. Oblečená je ve fialovém tričku a kalhotech, kdy má přes to i fialový plášť. Svou shinobi čelenku kvůli tomu nese přes rukáv pláště, aby byl vidět a nemohli si ji zde jen tak splést s nukeninem. Pod pláštěm, ale už přes tričko, nikoliv pod ním, má Onikusari, řetězy jež jsou legendární zbraní. Pod nohavicí levé nohy, na vnitřní straně lýtka, nosí pouzdro v němž je svitek Kuchiyose Tobidougu a v kapse kalhot má dalekohled s pár chili bombičkami.*
Rpg: přerušeno
Saya: * Opět se nachází uvnitř své dimenze Kamui a klečí na kolenou uvnitř svého Jashinistického znaku. Před ní sedí muž, který se očividně stejně moc nemůže hýbat a z nože který Saya má jen kape krev, která mu patří. Saya tu krev jen klidně pozře a poté její tělo nabere černého zbarvení s bílými znaky. To značí začátek rituálu a Saya se tedy nožem bodne do břicha a tím pádem to stejné způsobí i tomu muži který se začne svíjet v bolestech na zemi. Saya má spokojený úsměv a je na první pohled jasné že se jí to líbí a tu bolest miluje což je vlastně i pravda co by to bylo za Jashinistku kdyby se jí nelíbila bolest. Když rituál skončí se smrtí muže tak se Saya usměje a začne se léčit pomocí Inyu Shometsu čímž zacelí svá zranění, která si vlastně způsobila on sama. Když je vyléčená tak se svlékne a zapečetí tělo do svitku, ve kterém se i s novým přírůstkem tedy nachází 92 mrtvol. *Pomyslí si a následuje přesun do jednoho jezírka v Zemi Vody kde se Saya vykoupe a následně se opět oblékne a vydá se do vesničky, do které se nedávno přesunula, protože je o něco blíž Kirigakure než ta minulá. Poslední dobou Saya moc nezjišťovala žádné informace, ale zaměřila se na obětování lidí Jashinovi. *
---: ---
Saya: * Opět se nachází uvnitř své dimenze Kamui a klečí na kolenou uvnitř svého Jashinistického znaku. Před ní sedí muž, který se očividně stejně moc nemůže hýbat a z nože který Saya má jen kape krev, která mu patří. Saya tu krev jen klidně pozře a poté její tělo nabere černého zbarvení s bílými znaky. To značí začátek rituálu a Saya se tedy nožem bodne do břicha a tím pádem to stejné způsobí i tomu muži který se začne svíjet v bolestech na zemi. Saya má spokojený úsměv a je na první pohled jasné že se jí to líbí a tu bolest miluje což je vlastně i pravda co by to bylo za Jashinistku kdyby se jí nelíbila bolest. Když rituál skončí se smrtí muže tak se Saya usměje a začne se léčit pomocí Inyu Shometsu čímž zacelí svá zranění, která si vlastně způsobila on sama. Když je vyléčená tak se svlékne a zapečetí tělo do svitku, ve kterém se i s novým přírůstkem tedy nachází 91 mrtvol. *Pomyslí si a následuje přesun do jednoho jezírka v Zemi Vody kde se Saya vykoupe a následně se opět oblékne a vydá se na procházku napříč Zemí Vody a nakonec se i rozhodne se trochu přiblížit ke Kirigakure takže změní místo svého dočasného pobytu a přesune se do jiné vesničky, která je o trochu blíž u Kirigakure. Saya začíná mít ovšem trochu obavy z toho že by někdo mohl začít vyšetřovat ty zmizení a mohlo ho to dovést za ní, ale pak si uvědomí ze k Saye vlastně žádné stopy nemohou vést. *
---: ---
Saya: * Opět se nachází uvnitř své dimenze Kamui a klečí na kolenou uvnitř svého Jashinistického znaku. Před ní sedí muž, který se očividně stejně moc nemůže hýbat a z nože který Saya má jen kape krev, která mu patří. Saya tu krev jen klidně pozře a poté její tělo nabere černého zbarvení s bílými znaky. To značí začátek rituálu a Saya se tedy nožem bodne do břicha a tím pádem to stejné způsobí i tomu muži který se začne svíjet v bolestech na zemi. Saya má spokojený úsměv a je na první pohled jasné že se jí to líbí a tu bolest miluje což je vlastně i pravda co by to bylo za Jashinistku kdyby se jí nelíbila bolest. Když rituál skončí se smrtí muže tak se Saya usměje a začne se léčit pomocí Inyu Shometsu čímž zacelí svá zranění, která si vlastně způsobila on sama. Když je vyléčená tak se svlékne a zapečetí tělo do svitku, ve kterém se i s novým přírůstkem tedy nachází 90 mrtvol. * „Chjaj už mě to přestává bavit, takto se ty mrtvoly hromadí tak pomalu.“ *Pomyslí si a následuje přesun do jednoho jezírka v Zemi Vody kde se Saya vykoupe a následně se opět oblékne a vydá se zpátky do vesničky, kterou tu využívá jako dočasný domov nebo spíš místo pro spánek. *
---: ---
Saya: * Opět se nachází uvnitř své dimenze Kamui a klečí na kolenou uvnitř svého Jashinistického znaku. Před ní sedí muž, který se očividně stejně moc nemůže hýbat a z nože který Saya má jen kape krev, která mu patří. Saya tu krev jen klidně pozře a poté její tělo nabere černého zbarvení s bílými znaky. To značí začátek rituálu a Saya se tedy nožem bodne do břicha a tím pádem to stejné způsobí i tomu muži který se začne svíjet v bolestech na zemi. Saya má spokojený úsměv a je na první pohled jasné že se jí to líbí a tu bolest miluje což je vlastně i pravda co by to bylo za Jashinistku kdyby se jí nelíbila bolest. Když rituál skončí se smrtí muže tak se Saya usměje a začne se léčit pomocí Inyu Shometsu čímž zacelí svá zranění, která si vlastně způsobila on sama. Když je vyléčená tak se svlékne a zapečetí tělo do svitku, ve kterém se i s novým přírůstkem tedy nachází 89 mrtvol. Následuje přesun do jednoho jezírka v Zemi Vody kde se Saya vykoupe a následně se opět oblékne a vydá se zpátky do vesničky, kterou tu využívá jako dočasný domov nebo spíš místo pro spánek. *
---: ---
Saya: * V Zemi Vody je Saya velice opatrná pokud se jedná o obětování lidí, protože na sebe nechce upřít pozornost Kirigakure. Sice je nesmrtelná ale nechce si zkazit svůj plán, ještě než vůbec začne. Naštěstí se jí ale povedlo chytit nějakého muže, který rybařil sám u vody, takže není možnost, že by Sayu někdo viděl, v moment kdy ho odnášela pomocí Kamui pryč. Naštěstí se rychlost přesouvaní věcí do Kamui velmi zrychlila a z a to Saya je vděčná. Nyní se nachází v Kamui dimenzi s jedním mužem, kterého unesla kvůli rituálu a proto taky Saya klečí na kolenou oblečená v ( odkaz » ) uvnitř svého znaku Jashinismu. V pravé ruce drží nůž, který je od krve muže takže krev jen pozře a její tělo nabere černého zbarvení s různými bílými znaky. Následuje to, že se bodne do břicha a po různém naříkání od bolesti její oběť zemře a Sayi tělo opět nabere normální barvy. Taktéž ihned po skončení rituálu aktivuje Inyu Shometsu a vydá se k tělu, které zapečetí do svitku, ve kterém se tedy po novem přírustku nachází 89 mrtvol. Následuje přesun pomocí Kamui do Země Lesů k jezírku kde se umyje a pak se stačí jen převléknout a může se pomocí Kamui vrátit do Země Vody. *
---: ---
Saya: * Saya toho měla už dost, protože očividně v i když Země Drápů sousedí se Zemí Vody tak ani tak tu nikdo nic neví o prvním Mizukagem a tak se Saya přesunula na kraj Země Vody. Prostě tam letěla přes moře, dokud se nedostala na dohled k pevnině a poté se tam zabydlela v jedné menší vesničce. Tu využívá jako místo k spánku takže z této vesnice chodí různě do okolí Země Vody vyzvídat různé informace o prvním Mizukagem dokud se jí to nepodaří a zjistí, že v Kirigakure by měl být k nalezení výzkum prvního Mizukageho ve kterém se nachází popis jeho oživovací techniky, kterou Saya chce. Ovšem nyní se nachází v Kamui dimenzi s jedním mužem, kterého unesla kvůli rituálu a proto taky Saya klečí na kolenou oblečená v ( odkaz » ) uvnitř svého znaku Jashinismu. V pravé ruce drží nůž, který je od krve muže takže krev jen pozře a její tělo nabere černého zbarvení s různými bílými znaky. Následuje to, že se bodne do břicha a po různém naříkání od bolesti její oběť zemře a Sayi tělo opět nabere normální barvy. Taktéž ihned po skončení rituálu aktivuje Inyu Shometsu a vydá se k tělu, které zapečetí do svitku, ve kterém se tedy po novem přírustku nachází 88 mrtvol. Následuje přesun pomocí Kamui do Země Lesů k jezírku kde se umyje a pak se stačí jen převléknout a může se pomocí Kamui vrátit do Země Vody. *
---: ---
Teiry Toriko: *Teiry se opět postavila na vodu. Tasila opět Kakuto a pomalým krokem se blížila k Akame. Když už byla u ní tak jen pronesla.* Promiň sestřičko ale tohle se stát nemělo. Mohla jsi jít se mnou ale radši půjdeš za našim bratrem jak tak vidím. Inu tedy asi sbohem. Za několik let se možná shledáme celá rodina. Zabít. *Při posledním slovu ťala Teiry přes krk Akame. Po její tváři se spustily vodopády slz ale snažila se je schovat.* "Proč to muselo dopadnout takto. Přišla jsem o Sasoriho, o Haruku, o rodinu a teď i o svou sestřičku. Není už proč se strachovat. Dnes se zrodila Teiry Toriko bez jakékoliv části Kurome Kamari." *S chladnou tváři a utřenými slzami schovala Kakuto zpět k pasu a odebrala se z vodní hladiny.* "Musím vypadnout než se někdo dohmátne co se tu stalo." Bullate. Jdeme. *Teiry s Bullatem opustili zemi vody a navrátili se zpět do Takigakure.*
Akame: *Akame stala na vodě a v moment kdy viděla se potopit osobu do vody tušila, že něco chystá. Akame dostala okamžitě elektrický šok a na moment celé její tělo ztuhlo a nemohla nic dělat. Čekala co se bude dít dále. *
Teiry Toriko: *Teiryno rameno schytalo zásah avšak díky tomu že na to rychle zareagovala a odskočila nemohla čepel již zasáhnout její záda.* Pěkně ses zlepšila sestřičko. Ale myslím že je na čase to ukončit. *Teiry se propadla do vody kde zelektrizovala všechnu vodu pomocí techniky Raiton: Sandāboruto.*
Akame: *Akame na nic nečekala a rozběhla se taky proti osobě. Když byly od sebe kousek tak Akame vyskočila do vzduchu a v letu sekla osobu do ramene katanou a když dopadla za ní tak sekla ještě jednou do zad. Akame poté odskočila směrem do zadu a zaujala obraný postoj. *
Teiry Toriko: Chceš to vyřešit katanou? Jak si přeješ sestři. *Teiry ukončila Raiton no Yoroi a vytasila též kakuto se kterým se hned rozběhla po Akame. Kakuto držela v pravé ruce a zaútočila z pravého boku (Od Teiry). Následně vytáhla nenápadně zpoza pasu Tanto a pokusila so ho pomocí ho ještě seknout levou rukou do druhého boku Akame než na který mířila kakutem.*
Akame: *V moment kdy osoba uskočila bokem tak Akame na nic nečekala a hodila po ní i ten druhý kunai. Poté vytáhla další kunai, jenže v ten moment na ní už letěla ta osoba takouvou rychlostí, že neměla sebemenší šanci uhnout a tak použila Kawarimi ni jutsu aby se tomu vyhnula. Stihla tak tak složit pečeť na to. Když byla mimo dosah tak vytáhla katanu co měla na zádech a čekala až se na ní osoba znova vrhne. *
Teiry Toriko: *Teiry si jen smutně povzdechla.* Odpusť mi to. Onee-chan. Takhle to skončit nemělo. *Kunai odrazila pomocí kakuto a útoku Akame uskočila na vodu po které chodila pomocí Suimen Hokou no Waza.* Jak tedy chceš. Jestliže mi nechceš věřit že jsem to já prosím. V tom případě potom ty, Akame Kamari, půjdeš za naším bratrem. *Teiry se s tím opravdu nepárala. Použila Raiton no Yoroi. Kolem ní se udělal elektrická aura.* Tak tedy sbohem. Moje malá Onee-chan. Pozdravuj tam na druhé straně bratra. *Teiry se proti ní v rychlosti rozběhla s úmyslem Erubou (Velká rána loktem) do břicha.*
Akame: * Akame se ještě víc rozzuřila, když i nadále ta osoba tvrdila, že je Kurome, a tak Akame vytáhla kunai a rozběhla se proti ní. Akame byla jen pár kroků od ní, a tak vytáhla ještě jeden kunai, který hodila po ní. *
Teiry Toriko: *Teiry díky svým reflexům a ještěrčím buňkám dokázala uhnout.* Neblbni sestři. Jsem to jen po pár úpravách. "Je hodně rozrušená. Bojím se že dojde na boj." *Teiry už pro jistotu vytáhla Kakuto.* Ale jestli mi nevěříš stejně jako Haruka a Sasori tak si mě tedy můžeš zkusit zabít. Bránit ti nebudu ale nenuť mě zabíjet vlastního sourozence. *Teiry byla opravdu zklamaná že vlastní sestra ji nedokázala poznat.* Bullate. K noze. Asi se tu bude schylovat k něčemu co by se mi moc nelíbilo.
Akame: *Akame okamžitě otočila hlavu na osobu co stála vedle ní. Vstala a vykřikla na ní. * Cože? Ty a Kurome. Vždyť nevypadáš jako Kurome a máš i jiný pach než Kurome... podobný, ale jiný. * Akame byla rozrušená, protože považovala Kurome za mrtvou a tohle vytáhlo akorát špatňe vzpomínky, a tak se nechala Akame unést a vytáhla kunai a hodila ho po osobě, která se vydávala za Kurome. *
Teiry Toriko: *Teiry si v klidu máčela nohy ve vodě když najednou k ní někdo přisedl. Cítila její pach a v tu chvíli se zarazila. Pomalu otočila hlavu. Nemohla uvěřit svým očím. Před ní seděla její sestřička.* A-A-Akame-chan? *Vykoktala ze sebe. Bylo jí jasné že ona ji nepozná.* To jsem já. Kurome. Vím je to neuvěřitelné ale jsem to já. Věř mi. *Teiry právě nevěděla co dělat. Její sestřička byla ten poslední člověk co by tu čekala. Pořád tomu nemohla uvěřit. Nadále si necachtala nohy ve vodě ale už stála na molu.*
Akame: *Akame měla dneska volny den, a tak se rozhodla, že se projde po okolí. * „Kam bych měla jít.... „ * Akame přemýšlela a rozhodla se, že si udělá výlet do země vody. Akame si pobalila trochu jidla a nějáke věci a vyrazila. Jelikož to byl pouze kousek od Kirigakure tak ji to netrvalo ani den cesty a už byla u jezera. Procházela se po kraji jezera a viděla nějákou dívku sedět na molu. Rozhodla se přisednout a hledět si svého. *
Teiry Toriko: *Teiry se rozhodla tohoto dne jít se podívat na pár míst kde byla ještě jako Kurome. První zastávkou jí byla země vody. Přesněji jezero kde kdysi bývali s Itsumi a kde se kdysi probudila při oném incidentu se světem.* "Ježiši. Tady je to tak pěkné." Co Bullate. To je vzpomínek že? *Bullat souhlasně štěkl. Teiry s Bullatem přišli k molu a sedli si. Teiry se koukala do vody a začala si máčet nohy které si vyzula z bot.* Voda je pořád úžasná. Ach. Jak se má asi sestřička.
---: ---
Kurome: *Kurome jí objala a přitulila se k ní.* Dobrou noc Itsumi. *Popřála a chvilku po ní usnula také.* "Byl to náročný den. Ale končí to nádherně."
Itsumi: Pěkný. *Řekla uznale, když se rozhlížela po jejím pokoji.* Někdy příště zase budeš muset přespat ty u mě. *Pousmála se. Už byla dost unavená. Z celé té cesty, ale hlavně ze všech těch bojů. Bylo to opravdu vyčerpávající.* Ani nevíš, jak jsem unavená. Lehnu a spím. *Zasmála se a hned na to zívla. Zalezla si ospale do postele vedle Kurome a popřála jí dobrou noc.*
Kurome: Tak toto je můj pokoj. Co na něj říkáš? *Zeptala se Itsumi když přišli do jejího pokoje. Protáhla se.* Nevím jak ty Itsumi ale já jsem dost unavená. Oujdeme asi spát. Přecejen ta mise nebyla zrovna nejlehčí. *Kurome si lehla do postele a zavolala na Itsumi.* Pojď. Je dost velká pro obě.
Itsumi: *Byla také ráda, ale Kurome byla očividně ještě radši.* Určitě se mi u tebe bude líbit. *Řekla vesele Itsumi. Byla zvědavá, jak si Kurome žije. Když dorazili k nim domů, vešla dovnitř a začala se tam rozhlížet. I když ještě nikoho neviděla, nahlas pozdravila, aby ji slyšeli.* Páni. *Jejich dům byl o dost zajímavější, než ten jejich, alespoň jí to tak přišlo. Moc dlouho se nerozhlížela a vydala se za Kurome.*
Kurome: *Kurome zajásala. Chytla Itsumi za ruku a vlekla jí celou Kirigakure k sobě domů.* Ty jsi vlastně nikdy u ně nebyla že? Doufám že se ti u mě bude líbit. *Kurome se na ni usmála. Opravdu doufala v tom že se tam bude cítit dobře. Navíc přeci jen u ní měla přespat její Itsumi. Už jen to jí dělalo šťastnou. Když dorazili před dům Kurome otevřela dveře od domu.* Jsem doma mami. Přespí tu dnes Itsumi-chan. *Zakřičela na celý dům.* Pojď Itsumi. *Pobídla ji.*
Itsumi: Souhlasím. *Vyrazili do vesnice a dokončili misi. Už před sebou měli jen cestu zpět, na které je naštěstí žádné další překážky nečekaly. Cesta zpět sice byla pomalejší, než cesta tam, ale stejně nakonec přišli zpět do vesnice.* Jestli bych teda mohla, byla bych ráda. *Usmála se na ni Itsumi. Věděla, že otci by to nevadilo. A stejně, kdyby se ptal, mohla by říct, že stále byla na misi.*
Kurome: Hlavní krvácení už je zastaveno Itsumi ale děkuji. Nemame však čas. Ať už to máme za sebou. *Vstala, stále se držejíc za obvázaný bok. Vydali se di vesnice kde předali svitek. Cesta zpět do vesnice už byla jednoduchá. Kurome se však nešlo moc dobře. Potřebovala často zastávky aby se mohla v klidu nadechnout. Dorazili až do vesnice.* Itsumi. Jsem šťastná že jsem mohla na misi s tebou. Nechtěla by jsi jít dnes k nám a přespat u mě? *Zeptala se Kurome s úsměvem.*
Itsumi: *Ráda by Kurome pomohla, ale nepřítel, který si vybral za cíl, ji nechtěl nechat. Jak obvyklé… Už toho měla celkem dost. Věděla, že tím pomáhá vesnici, ale už ji nebavilo stále dostávat nakládačku. Kdyby tak byla nesmrtelná. Povzdechla si. Takhle jednou zestárne a zemře a nebo ji zabije někdo ještě daleko dřív. Zbude tak po ní jen několik splněných misích a hrob, na který stejně asi nikdo nepřijde.* Uhni mi z cesty. *Procedila mezi zuby. Ninja se jí jen zasmál. Okamžitě proti němu vyrazila a útočila na něj hlava nehlava. Vytáhla si ještě Kakuto a bojovala tak se dvěma zbraněmi. Když jí pak po chvíli boje ninja vyrazil Kakuto z ruky, vysunula si zápěstní nůž a bojovala s ním. Krátká zbraň měla své nevýhody a ninja ji tak stihl několikrát seknout do té ruky, u které měla vysunutý zápěstní nůž. Itsumi by si nikdy nepomyslela, že dokáže takhle bojovat. Vypadala, jako kdyby tančila s meči. I když začínala být postupně unavená, nezpomalovala a pomalu začínala svého protivníka udolávat. Jeden klamavý útok a získala možnost nepřítele zabít. Dala mu ránu loktem do břicha, poté se rychle otočila o 360° a zasáhla muže do krku. Pak ho skopla na zem, vytrhla mu jeho katanu z ruky a bodla ji do jeho srdce. Krev z rány na krku začala prosakovat obvazem, ale o to se teď ani moc nestarala. Dokráčela ke Kurome a posadila se k ní.* Obvážu ti to. *Řekla neurčitým tónem v hlase.* "Už aby to bylo… Hloupý svitek."
Kurome: *Kurome už zahlédla jejich místo mise.* Hele Itsumi jsme skoro tady. Už jen... *Kurome a Itsumi zastoupili cestu 2 muži kolem 20 let.* Holčičky. Je mi líto ale vaše cesta tady končí. Takže nám předejte svitek a můžete klidně odejít. *Řekl jeden z nich s dost strašidelným úsměvem. Kurome už toho měla dost. Šlo to na ni vidět. Obličej jí zrudl zlostí a svaly začaly cukat. Koukla se na Itsumi.* Itsumi. Myslím že i ty víš na co nadešel čas. *Kurome zašeptala. Pustila se její ruky. *Tak si to pojď vyřídit chlapče. *Kurome začala skládat pečetě pro Raiton: Raiso Gekishin. Vyslala po něm několik disků. Všem až na jeden se vyhnul. Šlo vidět že i ho Kurome naštvala. Vytáhl zpoza pasu svoji katanu.* Takže meče? Jak si přeješ. *Kurome elegantně tasila Kakuto a popsala s nim před sebou kruh.* Toto ostří je to které nese krev tvých kumpánů. Budu ráda když se k nim přidá další. *Dořekla Kurome a čekala na útok protivníka. Čepel zazvonila o čepel a Kurome podlehla svému zranění z předtím. Podlomila se jí noha a dostala nepěkný zásah přes levou ruku. Díkybohu jí netrefil žádné důležitr svaly a tak mohla bojovat dál. Uchopila Kakuto objema rukama a velkou rychlosti se pustila do nepřítele. Ocel zvonily a jiskry létaly. Kurome už vyoadala jako by ji trefila hromada žiletek. Kurome však užtoho měla dost. Olízla si krev která ji tekla z rukou.* Ukončíme to chlapče. Seimon Kai. *Kurome otevřela Hachimon. Oponent couvl. Šlo vidět že se někde s Hachimonem už setkal a neměl dobré zkušenosti. Zaútočila na něj avšak nepočítala s tím že se dá na útěk a tak se nevědomky napíchla bokem na jeho meč. Díkybohu netrefila čepel žádné důležité orgány. Kurome se ještě víc naštvala.* Ura renge. *Kurome ho vyřídila jedinou technikou. Jakmile dopadl na zem tak mu pomocí Oukashou rozdrtila hlavu. Avšak hachimon byl u konce a Kurome padla na kolena. Chytla se za ránu kterou měla po meči. Utrhla kus svého pláště a použila ho jako ucpávku aby nepřicházela o krev. Poté nasadila shousen Jutsu. Rána se začala pomalu hojit.* "Sakra dochází mi chakra. Snad si Itsumi vede lépe než já."
Itsumi: To já děkuji. *Objala ji také. Měla pravdu, bylo na čase dokončit misi.* Jasně. *Pousmála se, i když jí zrovna moc do smíchu nebylo. Ještě se podívala do tvářím mrtvým nepřátelům. Přišli jí opovrženíhodní. Kurome na ni už volala, tak za ní hned doběhla. Úsměv jí opětovala a chytla ji za ruku.* Pojďme to dokončit, ať už to máme za sebou. *Usmála se a vykročila po cestě. Už od svého cíle nemohly být tak daleko.*
Kurome: *Kurome jakmile jí Itsumi obvazovala litko se uklidnila.* Děkuji Itsumi. *Objala ji co nejpevněji mohla a co nejvřeleji. Stoupla si po chvíli.* Je načase jít. Bullate. Do vesnice to není daleko. Jsi zraněný. Vrať se domů. Je to na nás Itsumi. Pojď jdeme. Já budu kontrolovat okolí. *Kurome vyrazila směrem k vesnicím v zemi vody. Ještě si o čistý kousek oblečení mrtvoly utřela čepel Kakuta.* Pojď Itsumi. *Řekla jí a s co nejmilejším úsměvem za sebe natáhla ruku aby se mohla Itsumi chytit.*
Itsumi: *Za chvíli jí po ruce začala stékat krev z rány, kterou si držela. Byla ráda, že to obě tak nějak přežily.* To je v pořádku. *Uklidňovala Kurome. Uvědomovala si, že kdyby se ten ninja trefil o kousek jinam, mohlo vše dopadnout úplně jinak. Zůstávala však relativně klidná. Pustila si ránu na krku, aby jí to Kurome mohla obvázat.* Byla to moje chyba, neměla jsem se před tím nechat překvapit jeho útokem. *Mluvila o té fuutonové technice, která ji překvapila. Když pohledem zabloudila ke Kurominým nohám, nemohla si nevšimnout, že je také zraněná. Na lýtku měla ránu, zřejmě od kunaie a část nohy měla popálenou.* Tvoje noha… *Řekla a mezi tím, co jí Kurome obvazovala krk, sáhla do kapsičky pro srolovaný kousek obvazu. Tím jí pak obvázala ránu.* Je mi to líto… *Řekla polohlasem. Na chvíli uhnula pohledem, protože přemýšlela, jestli by nebylo lepší chodit na mise s někým, na kom jí takhle nezáleží.*
Kurome: *Kurome sledovala jak Itsumi bojuje.* "Jen do toho. Jsi skvělá." *V tu chvíli když Itsumi vykřikla že jeden utíká už býka připravena jít za ním avšak všimla si jak jeden shinobi řízl Itsumi do krku. V tu chvíli jí přepadl strach a úzkost z toho že by ji mohla ztratit. Viděla že shinobi co jí to udělal se jen plazí po zemi a krvácí.* Ty zmetku. Jak se opovažuješ tohle udělat Itsumi. Tohle si odneseš. *Kurome s hrůzným vírazem přišla k němu. Škemral o záchranu. Kurominy uši však byli jeho prosbám hluché.* Zabít. *Kurome ho sekla opět do krční tepny. Tuto ránu však předcházelo ještě useknutí všech končetin. Nakonec však jeho život vyhasl a Kurome se otočila s pláčem k Itsumi. Rozběhla se za ní a vůbec jí nezajímalo že je celá od krve.* Gomene. Gomene Itsumi. Promiň žr jsem ti tohle nechala udělat. *Vytáhla obvaz a roztřesenýma rukama začala ovazovat Itsumi krk. Proudy slz se nedali zastavit a ten šok že by o ni přišla jí nedovolil ani trochu klidu.*
Itsumi: *Přikývla na souhlas.* "Nedostanu se do úzkých." *Řekla si pro sebe, protože v sobě nechtěla pěstovat jakékoliv myšlenky na neúspěch. Ty by jen neúspěch zapříčinily. Když na ninji ještě nalétávaly vrány, rozeběhla se k těm dvěma, kteří na ni zbyli. Věděla, že někde 'venku' jsou ještě další, ale ty se zatím neobjevili. Využila toho, že ji ještě nevidí a vytvořila Karasu Bunshin, který poslala za těmi ninji v hejnu. Sama se pak rychle přesunula Shunshinem o několik metrů dál. V houští tam byli schovaní dva ninjové, kteří zřejmě vyčkávali, až budou mít dobrou příležitost k útoku.* "Dobře, teď už mi zbývá jen jeden." *Pomyslela si. Hledala, ale nemohla ho najít. Kdyby tu měla Kurome, tak ta by ho určitě vycítila. Mezitím její klon poměrně šikovně uhýbal útokům ninjů, kolem kterých se stále ještě motaly nějaké vrány a dorážely na ně. Itsumi zanechala hledání posledního ninji a řekla si, že na ty dva zaútočí. Pokud by to neudělala teď, asi by už ztratila moment překvapení. Ti ninjové pravděpodobně nevěděli, že bojují s klonem. Přiskočila na místo zrovna v pravou chvíli, kdy jeden z ninjů klon probodl kunaiem. Jaké bylo jeho překvapení, když z nějak začaly létat vrány. Zůstal překvapeně stát na místě a to se mu stalo osudným. Itsumi ho sejmula nově naučenou technikou Oukashou.* "Páni, i to taijutsu má něco do sebe." *Pomyslela si. Druhý ninja se z překvapení vzpamatoval ale celkem rychle a skoro okamžitě začal útočit.* Mě nedostaneš. *Křikl a pustil se do Itsumi s katanou v ruce. Nutno říci, že byl poměrně dobrý šermíř. Kdyby se Itsumi rychle neskrčila, tak by asi už byla bezhlavá.* "Uf, takhle to nepůjde." *Řekla si, když zjistila, že s wakizashi není zase tak dobrá. Když byl ninja u ní, tak dupla nohou do země a z té poté začala prudce stříkat voda, čímž svého protivníka odhodila. Neměla ani čas se dívat jak si vede po Kurome, protože věděla, že jestli mu dá čas, tak je zase ve chvíli u ní. Jelikož byl ninja pěkně smáčený, bylo by chytré využít raiton. Zasáhla ho technikou Denpou Sekka a tím ho uzemnila na dostatečně dlouhou dobu, aby ho mohla zabít. Jenže. Když běžela k němu, tak se na ni odkudsi vyřítily asi tři ostré rychlé meče tvořící vír (Fuuton: Juuha Shou). Itsumi si říkala, že bude lehké se jim vyhnout. V momentě, kdy vyskočila do vzduchu ji zasáhla technika Katon: Ryuuka no Jutsu. Chránila si obličej rukama, tak naštěstí měla popálené jen ty. Navíc brzy dopadla na zem a odkutálela se do bezpečí. Ohnivou technikou na ni zaútočil jeden z ninjů, které před tím objevila, ale odkud přišel ten větrný útok, tím si nebyla úplně jistá. Ještě k tomu všemu se začal zvedat ten ninja, kterého zasáhla raitonovou technikou. Nejprve bylo třeba ukončit toho. Přesně mířeným hodem kunaiem ho trefila do krku, čímž si zajistila, že má o jednoho nepřítele méně. Teď na ni zase mířili dva ninjové ze křoví. Podívala se do očí jednomu z ninjů a tím ho chytila do genjutsu Yuugure no Jutsu. Byla dost velká šance, že si neuvědomí, že je to genjutsu, protože Itsumi už jedno jutsu s vránami použila. Itsumi sledovala, jak se ten ninja ohání po vránách, které tam ve skutečnosti nebyly. Jeden ninja byl sice už skoro u ní, ale teď byla vhodná chvíle zabít toho v genjutsu. Zabila ho stejným způsobem, jako toho minule. Další z ninjů byl už u ní a vypadalo to, že chce útočit jen pěstí. Buď musel ovládat nějakou techniku jako Oukashou, nebo to byl jen klamavý útok. Když se ninja napřáhl, tak se Itsumi skrčila a použila Konoha Reppu. Ninja dopadl na zem, ale hned se zase zvedla. V tu chvíli se na scénu objevil ještě poslední ninja, který tentokrát vytvořil silný proud vzduchu (Fuuton: Reppushou), který zabránil Itsumi se dostat k ninjovi. Ninja se zatím dostal ze země a utíkal kamsi do lesa. Itsumi by ho pronásledovala, ale ten poslední chlap ji nenechal.* Utíká. *Zakřičela. Třeba jí Kurome uslyší a dostane ho. Itsumi jen doufala, že nepřivede další. Ninja se kterým bojovala se snažil využívat toho, že Itsumi se má v boji se zbraněmi ještě co učit. Zřejmě to před tím vypozoroval. Itsumi ho ale hodlala překvapit. Boj chtěla ukončit co nejdříve, protože ji spálené ruce opravdu bolely. Obalila se bleskovou chakrou techniky Raiton no Yoroi a zaútočila na ninju v mžiku tak rychle, že nestačil pořádně zareagovat. Zrovna se rozmachoval katanou, když mu Itsumi zamířila na srdce. Ještě než jej probodla, ji stačil koncem čepele katany škrábnout do krku. Naštěstí pro Itsumi to nebylo nijak vážné zranění, krční tepna zůstala neporušená. Itsumi se chytla levou rukou za krk, v ruce stále držíc wakizashi a rozhlédla se po bojišti.*
Kurome: *Jakmile začali kolem létat vrány Kurome se podivila a byla překvapena.* "Nevěděla jsem že takovou techniku má. Pěkné. Bude se to hodit." *Když zmizli v oblaku vran Kurome se rozhodla vzít situaci takříkajíc do svých rukou. Kurome kývla na Bullata po jejím boku.* Juujin Bushin. *Najednou tu byla Kurome dvakrát. Následovala technika Shikyaku no Jutsu.* Itsumi. Vem si svoji půlku já svoji. Jakmile se budeš cítit v úzkých zavolej nebo se vrať na pozici. Já s Bullatem jdeme na ně. *Kurome se otočila směrem na shinobi na které útočili vrány.* Bullate. Já pravého ty levého. Tsuuga. *Kurome i Bullat zasadili dvoum shinobi přímí zásah kdy už se ani jeden z nich nemohl pohnout. Směr změnili velmi záhy když se po Kurome vyřítila ohnivá koule. Kurome se povedlo částečně uniknout ale spálil jí nohu.* "Za tohle zaplatíš zmetku." Bullate. Gatsuuga. *Oba se roztočili a zasáhli shinobiho. Ten se však ještě zvedl a plánoval bojovat. Kurome zrušila Juujin bushin a Shikyaku no jutsu.* Tak jdeme na věc. *Kurome vytáhla od pasu Kakuto a Tanto. Pokývla na Bullata a oba začlai kolem shinobiho rychle běhat. Na jeho zákrok však nestačila zareagovat. Pomocí výbušného lístku se mu povedlo trefit Bullata. Kurome se zastavila a koukla se na zraněného pejska.* Za tohle zaplatíš. *Kurome se bez rozumu po shinobim vrhla a protla mu krční teplu. Avšak ještě jí stihl při posledních křečích zabodnout kunai do lítka. Kurome vykřikla a vytáhla si Kunai z lítka.* Tady toto je asi tvoje že? *Připevnila na kunai výbušný lístek a hodila ho do zad shinobiho.* Zabít. *Kurome šla pomalu k těm dvoum které předtím srazili s Bullatem k zemi. Ještě se nezvedli. Kurome kráčela s kamennou tváří plnou šílenství.* Zabít. *Kurome oboum protla krční tepny. Krev která stříkala z jejich krků se dostala až na Kurome. Kurome v tu chvíli pocítila skvělý pocit plný euforie. Zrodila se její plná láska ke krvi. Už předtím jí zbožňovala ale teď ji doslova milovala.* Jen krvácejte dál. A víc prasata. *Když si uvědomila jak moc už šílí a vypadá děsivě přešla k Bullatovi a objala ho. Pomocí pár obvazů mu omotala rány a vodou vydezinfikovala. Poté se v jeho blízkosti otočila se aby zjistila jak si stojí Itsumi. Věděla že kolem běhají minimálně 3 až 4 shinobi ale v současné době to neřešila.*
Itsumi: *Po několika misích, které už absolvovala věděla, že dosáhnout takového lehkého vítězství mnohdy není lehké. Tak ji ani nepřekvapilo, že byly po chvíli obklíčeny. Kurome k ní byla zády, takže si obě kryly úhly, do kterých neviděly. Několik ninjů se po chvíli vynořilo z lesa, ale bylo jich méně, než Kurome říkala. Itsumi však věřila Kurome a jejím schopnostem. Ti, co se ukázali, určitě nebyli všichni, co tu byli. Dva z pěti byli ozbrojeni katanami a zbylí bez jakýchkoli zbraní v rukou. Drželi se celkem u sebe. Rychle poskládala pečetě a k ninjům se z okolí slétlo velké množství vran, které kolem nich začalo kroužit a zároveň jim zabraňovalo ve výhledu na Itsumi a Kurome. Některé vrány po chvíli i začaly nalétávat na ninji.* "Alespoň je to na chvíli zmate."
Kurome: "Ha zabralo to. Já to věděla." Tak jdeme Itsumi. Chytili se na to. Nesmíme zpomalit. A kdo ví možná ... *Kurome ani nedokončila větu jelikož se velmi zarazila. Byli obklíčeni i když to nešlo vidět.* Itsumi. Jsme obklíčeny. Drž se u mě. Je jich asi 8 a nejsou to nováčci. *Kurome se přitiskla zády k zádům Itsumi.* "Tohle bude masakr."
Itsumi: *Kuromě to odsouhlasila, a tak se dala na útěk. Neběžela ale daleko, protože se Kurome zastavila. Když viděla, co dělá, říkala si, že bude určitě zajímavé, jestli si toho ti ninjové nevšimnou. Zároveň se ale obávala toho, že to Kurome zdrží a ninjové je tak budou moci rychle začít pronásledovat. Hned jak Kurome přiběhla, tak se i ona rozeběhla pryč. Zbytek ninjů už se blížil k mrtvole jejich kumpána a poté se ozval výbuch..*
Kurome: *Kurome pouze na souhlasně kývla a rozběhla se směrem k cíli.* Rychle Itsumi. Zdrháme. *Otočila se Kurome a zavolala na ni. Poté jí však došlo že by mohla přichystat malinkou past pronásledovatelů. Přiběhla k mrtvole a kolem nastražila několik výbušných lístků.* Dobrá utíkáme. Dala se opět na rychlý běh z místa činu.*
Itsumi: *S dobrým pocitem, že se jim to podařilo, se postavila. Podívala se do ninjových zhasínajících očí s mírným úsměvem a poté se podívala na Kurome.* Skvělé. *Okomentovala její čin. Záhy ale zaslechla přibližující se kroky.* Myslím, že bychom se měli pokusit rychle zmizet, jinak je budeme mít na krku. *Řekla. Ne že by nechtěla bojovat, ale ještě měli možná šanci, že když zmizí teď dostatečně rychle, tak je nenajdou.*
Kurome: *Jakmile ho zasáhl blesk tak Kurome vyskočila ze země a ihned zaútočila pomoci konoha diasenpu. Kopala ho nahoru a nakonec ho skopla dolů. Dopadla vedle něj a koukala se na něj.* "Žádné svědky nepotřebuji." *Vytáhla kakuto a rozmáchla se.* Zabít. *Kurome usekla shinobimu hlavu. Koukla se na Itsumi. Kývla na ni.* Jdeme Itsumi. Měli by jsme zmizet než se vrátí jeho kumpáni. *Kurome měla ještě tvář pokrytou kapkami krve a shinobi ho krev stékala dolů z jejího kakuto. To si otřela do oblečení mrtvého shinobiho a opět ho dala za pas.*
Itsumi: *Jakmile uviděla Kurome, také na ni kývla a připravila se k útoku. Tiše se připlížila k okraji keře a v okamžiku, kdy se posunula ještě víc a keř ji už nezakrýval, udeřila rukou nabitou elektřinou do země. Ninja, když uslyšel nějaké zvuky, tak se stačil jen otočit a pak už ho zasáhl Itsumin blesk. Ninja nebyl mokrý, takže zásah nebyl tak fatální, ale stejně to pocítil.*
Kurome: *Jakmile Kurome zmizela v zemi tak se pomoci své intuice a čichu přesunula tak aby byla asi 2 metry za ninjou.* "Snad me Itsumi netrefí. Věřím jí." *Kurome opatrně vystrčila hlavu ze země a kývla na Itsumi. Teď už to bylo na ní aby tento útok začala.*
Itsumi: Jasné. *Pokývala s úsměvem hlavou. Poté se ještě chvíli dívala za Kurome, jak mizí v zemi.* "Zajímavá technika." *Pomyslela si a pak se opět otočila, aby ninju měla na očích. Rozhodla se, že použije Raiton: Denpou Sekka. Tomu by se neměl vyhnout. A i kdyby se nějak vyhnul, dalšímu překvapivému útoku, tentokrát od Kurome se nevyhne. Itsumi nějakou chvíli čekala a sledovala ninju a jeho okolí. Útočit chtěla, až by viděla, že někde u ninji ze země vylézá Kurome.*
Kurome: *Kurome v tomto viděla příležitost.* Itsumi. Teď máme šanci. Toho jednoho zvládneme jednoduše. Použiji Doton: Moguragakure no Jutsu a dostanu se za něj. Připrav si to nejsilnější co máš a zničíme ho. *Kurome jen co to dořekla zmizela v podzemí.*
Itsumi: *Po celou dobu zůstávala klidná. Věděla, že s chladnou hlavou jde všechno daleko lépe. Kuromin nápad nebyl vůbec špatný.* Dobrý. *Pousmála se a čekala, jak na to zareagují. Ninjové, když za sebou uslyšeli hlas, tak se na sebe podívali. Nebyli si jisti tím, že je tam nějaká cesta, ale stejně se to vydali prověřit.* Ty tu zůstaň. *Na poslední chvíli ale nechali nejslabšího z nich, aby zůstal na místě a hlídal tady.*
Kurome: *Kurome nervózně čekala jestli odejdou. Marně. Schovali se naproti.* Nejsem si jistá že je to dobrý nápad Itsumi. Jsou v přesile. Ale mám nápad. *Kurome začala skládat pečetě pro Utsusemi no Jutsu. Promítla svůj hlas daleko za keř kde se shinobi ukrývali. Promítla větu která doufala že zabere.* Hej Itsumi. Myslím že to vezmeme radši touhle oklikou. Je to tu bezoečnější. "Prosím prosím ať na to naletí."
Itsumi: *Kroky se stále přibližovaly, až se zastavily těsně u nich.* "Neví o nás, že ne?" *Nepohnula se ani o píď a snažila se dýchat co nejtišeji.* Hej, počkáme si na ně. Budou muset jít touhle cestou. *Řekl jeden muž hlubokým hlasem a zapálil si cigaretu. Kouř se brzy dostal i k Itsumi s Kurome. Po chvíli se ozvalo přitakání dalších osob. Chvíli přešlapovali u keře, ale poté přešli cestu a schovali se na druhé straně. Itsumi moc dobře věděla, že neodešli.* Půjdeme na ně? *Řekla skoro neslyšně a opět ke Kurome přiblížila hlavu.*
Kurome: *Kurome se zachvěla a začervenala když jí šeptala do ucha. Nevěděla ani proč ale bylo to příjemné. Vzchopila se však.* Asi ano Itsumi. Tenhle pach. To není obchodník ani pocestný. *Jakmile to dořekla ukázali se před keřem asi 4 páry vysokých okovaných bot. Takové boty nenosí nikdo jiný než shinobi. Kurome pokývla na Itsumi.* Musíme ještě chvilku vydržet. Ani hnout Itsumi. *Pronesla Kurome nejtišeji jak jen mohla. V tuto chvíli pomalu ani nedýchala. Doufala že shinobi odejdou co nejrychleji.*
Itsumi: Tak společného rivala? *Podivila se Itsumi. Opravdu ji ale nenapadal nikdo, kdo by to mohl být. Jakmile ji Kurome znenadání shodila do keře, došlo jí, že se musí něco dít. Ona ale ještě nějakou dobu nic neslyšela. Neměla tak dobrý sluch a čich, jako Kurome. Až po několika vteřinách konečně zaslechla slabé kroky. Podívala se tázavě na Kurome.* Myslíš, že to mohou být nějací ti ninjové? *Přiblížila hlavu k jejímu uchu a co nejtišeji jí to zašeptala.*
Kurome: *Kurome pokračovala cestou za Itsumi. Jakmile zahnuli na křižovatce dala se Kurome do řeči.* Inu. Je sirotek to ano. Ale je to velmi schopný shinobi. A navíc máme společného rivala. *Zasmála se Kurome.* Je to sirotek. Ale je taky pro mě něco jako bratříček. Malý bratříček který potřebuje svoji velkou sestřičku. Tak pro něj jsem ta sestřička já. *Kurome se zase začervenala. Tentokrát už bylo jasné že mezi Kurome a Sasorim není nic než kamarádství. Přece jen Kurome se líbila Itsumi a ne Sasori. Najednou však Kurome ucítila nepříjemný zápach a uslyšela kroky. Ale nebyli to kroky civilistů nebo obchodníku. Byli to shinobi. Rychle běžela k Itsumi. Měla štěstí vedle bylo hned křoví kde se mohli schovat. Nedělala to ráda ale překvapivě skočila na Itsumi aby ji spolu se sebou shodila do keře.*
Itsumi: *Itsumi by celkem zajímalo, co přesně myslí tím, hodně dobře ho znám.* Co o něm víš? Já vím jen to, že bohužel žije v sirotčinci. *Řekla. Chtěla by zjistit, jestli o něm Kurome ví ještě něco, co Itsumi neřekl. Nemohla si nevšimnout, že se Kurome začala červenat.* Také jsem ráda, že jsi v pořádku. Tehdy, po té misi, jsi nevypadala zrovna moc dobře. *Když si na to vzpomněla, tak by byla raději, kdyby se to při této misi neopakovalo. Cesta jim celkem rychle ubíhala a došly po cestě až na první křižovatku, kde se vydaly doleva. Les v okolí začínal řídnout.*
Kurome: *Kurome napjatě poslouchala a jakmile uslyšela že její chuť bojovat není jen u ní tak byla ráda. Pak padlo jméno které sama dobře znala. Sasori.* Ano Sasoriho znám. Hodně dobře ho znám. *Kurome se při těch slovech trochu začervenala. Přece jen žádného kluka by si nenechala přikročit k tělu jako Sasoriho.* Je to hodný a milý klučina. *Začala se červenat víc.* "Sakra Kurome. Tímhle si nepomáháš." Nic se neděje. Za mnou se stavil taky. Jsem ráda že jsi v pořádku.
Itsumi: Když tak nad tím přemýšlím, taky bych si ráda zabojovala. *Pokud opravdu mohly přivolat potíže, tak teď by byly dvojnásobné.* Trénovala jsem, byla s bratry a taky jsem potkala jednoho kluka ze sirotčince. *Přemýšlela nad jeho jménem, protože jí najednou vypadlo.* Sasori, jmenoval se Sasori Shintaro. Prý tě zná. *Řekla po chvíli.* Já v nemocnici ani moc dlouho nezůstala. Promiň, že jsem tě nepřišla navštívit. *Sklopila zrak. Kurome si musela připadat sama.*
Kurome: *Kurome poslouchala Itsuminy připomínky.* Potíže? Nechci je přivolávat ale ráda bych si zabojovala. *Usmála se Kurome. Dlouho už nebojovala.* Jak jsi trávila všechen čas Itsumi? Ani jsem nevěděla jak jsi se zotavila v nemocnici. Nikdo mi nic neřekl. *Zesmutněla trochu Kurome. Hrozně se v té době o Itsumi bála. Byla zvědavá jak to nakonec celé dopadlo.*
Itsumi: Nic se neděje. *Řekla s úsměvem. Času měly dost a ona se ani o moc dlouho nezpozdila. Po chvilce se vydaly na cestu. Itsumi šla chvíli o něco napřed, ale uvědomila si, že je to zbytečné, zvláště, když zatím půjdou stále rovně.* Abych nezapomněla… *Začala, když si vzpomněla ještě na jednu důležitou věc.* … Mizukage ještě řekl, že by nás cestou mohly potkat nějaké problémy. Prý by ten svitek mohli chtít získat nějací cizí ninjové, kvůli jeho důležitosti. *Obeznámila Kurome o případném nebezpečí.*
Kurome: *Kurome k ní doběhla.* Prosím nech mě popadnout dech. Zaspala jsem promiň. *Kurome zhluboka vydechovala. Do toho poslouchala instrukce které přebrala Itsumi od Mizukageho.* Aha takhle? Dobře tedy. Měli by jsme vyrazit. Bullate pojď. *Pejsek zaštěkal a utíkal za Kurome. Kurome rázným krokem vyrazila kupředu. Najednou si ale uvědomila že Itsumi zná asi cestu lépe. Podrbala se na hlavě a s úsměvem se otočila.* Asi by jsi měla jít první Itsumi. Já nevím přesně kudy.
Itsumi: *Kurome pravděpodobně měla trochu zpoždění, ale tím si Itsumi nebyla úplně jistá. Přešlapovala z nohy na nohu a stále vyhlížela svou kamarádku. Po chvíli zaslechla její hlas. Netrvalo dlouho a našla i místo, odkud vycházel. Itsumi se hned usmála a zamávalají.* Ahoj, moc ráda tě vidím. *Počkala, než přijde ještě blíže a poté jí stručně řekla, co bude cílem jejich mise.* Dostala jsem důležitý svitek, který máme doručit do jedné z osad u jezera. Znám to tam, určitě to snadno najdeme. *Vesele se zasmála a palcem poukázala na batoh, co měla na zádech.* Tam je.
Kurome: *Kurome ten den zaspala. Jakmile se vzbudila tak si vzpomněla že má dnes jít s Itsumi na misi.* "Sakra. Itsumi na mě určitě už čeká. Musím si pospíšit." *Kurome se rychle oblékla, v kuchyni jen rychle něco zakousla a v malé místnůstce si pobrala co mohla a co by potřebovala.* Snad mám všechno. *Koukla se a v tu chvíli jí došlo že tu nemá pejska.* Bullate. Bullate. K noze hochu. *Zaslechla hlasité štěkání a z horního patra se přiřítil její pejsek. Viděl na ní že je nervózní a spěchá.* Pojď Bullate. Jdeme. *Rychle otevřela dveře a vyběhla na ulici. Utíkala jak jen mohla. Ulice ale byli plné lidí.* "Sakra. No nic vezmu to po střechách." *Vyskočila tedy na střechu a mířila k bráně Kirigakure. Když už se blížila tak seskočila ze střechy a začala volat.* Itsumi. Itsumi už jsem tady.
Itsumi: *Po nějaké době dostaly s Kurome opět misi typu B. Teď už ale byly daleko silnější než před tím, tak Itsumi věřila, že tentokrát dopadnou lépe, než minule. Svitek, který měly doručit už měla vyzvednutý, takže zbývalo jen chvilku počkat na Kurome u brány vesnice. Už se těšila, až ji zase uvidí.* "Takže, doručit svitek do osady… Co v něm asi bude?" *Měli jej doručit do osady která je nejblíže velkému jezeru a blízko které je les, kde už Itsumi jednou na misi byla.* "Určitě se nikde neztratíme." *Stojíc u brány se rozhlížela do všech stran, jestli už Kurome nezahlédne.*
---:: ---
Itsumi: *Konečně tu byla její první mise typu C. Byla z ní celkem nadšená, protože to byla také první mise, díky které se dostala mimo svou rodnou vesnici. Byla za to ráda, protože už jí nebavilo jen věčně trčet v Kirigakure, kde se nic moc zajímavého nedělo. Konečně mohla na chvíli vypadnout, sama. Jejím úkolem bylo získat vzácné bylinky, které v nemocnici už pomalu docházely. Určitě by se daly někde koupit, ale prodávaly se až moc draze. V nemocnici zatím ještě nějaké měli, tak se jim nechtělo je draze kupovat. Místo dali Itsumi úkol je získat. Měly se nacházet nedaleko velkého jezera, poblíž jedné s menších osad. Brzy ráno se začala balit. Několik věcí si zapečetila do svitků, byly to především zbraně. Také si s sebou vzala jídlo a pití, lehkou přikrývku a svitek s pár základními technikami, kdyby se náhodou nudila. Rozloučila se doma a vyrazila na cestu. Když si to tak počítala, tak by měla na místo dorazit chvíli po poledni. Vše ale záleží na terénu a na tom, jestli nebudou žádné potíže. Jakmile dobalila, tak si zakousla chleba a vyrazila na cestu. Měla s sebou mapu, takže se určitě neztratí. Vše probíhalo v největším pořádku. Nikde nebylo nic, co by ji mohlo znepokojovat. Spíš než mise to pro ni byl takový výlet. Jen škoda, že to utíkalo tak rychle. Když se po několika hodinách opět podívala na mapu, měla by být už nedaleko onoho jezera. A opravu, po několika minutách jej už před sebou v dálce viděla.* "Tak, za chvíli jsem tam." *Řekla si pro sebe. Byla tu celkem brzo, tak se na chvíli posadila na zem a odpočívala.* "Vždyť není přeci kam spěchat." *Bylo pěkné počasí, tak si lehla, dala si ruce za hlavu a pozorovala nebe. Nechtělo se jí vracet domů. Bylo to tam takové nudné, nic moc se tam nedalo dělat. Tady nikdo nebyl a mohla si dělat cokoli se jí zachtělo. Čas jako by se na chvíli zpomalil, ale i přes to se po několika minutách zvedla, že půjde najít ty bylinky. Z mapy věděla, kde by měly být, ale byl to celkem velký prostor a najít je by mohlo chvíli trvat. Dostala obrázky s tou bylinkou. Prý byly podobné jiným, které ale měly úplně jiné účinky. Nemohla si je tedy splést. Dorazila k jezeru na místo, kde by měly být. Začala je hledat v menším lesíků. Nebylo to zase tak jednoduché. Každou chvíli se ohýbala k nějaké kytce, která byla podobná tomu, co hledá. Většinou se však při bližším prozkoumání ukázalo, že je to něco úplně jiného. Asi po půl hodině narazila na dvě bylinky, které byly velmi podobné. Jedna z nich určitě byla ta, kterou hledá. Itsumi se tedy posadila na zem a začala je porovnávat s obrázky. Květ měly obě velmi podobný, listy ale byly jiné. Tu, co nehledala zahodila na zem a se správným vzorkem se vydala hledat další. Po chvíli hledání našla skvělé místo, kde byla jedna vedle druhé. Začala je tedy trhat a dávat do košíků. Když už ho naplnila tak do poloviny, proletěl jí kolem hlavy nůž a zabodl se do stromu kousek od ní. Itsumi v mžiku položila košík na zem a z pouzdra vysunula wakizashi. Protočila s ním v ruce a dívala se na muže, který ten nůž hodil.* Teď mi dáš ty byliny a já tě nechám jít. *Zasmál se a zlověstně mával nožem v ruce.* Na co je chceš? *Ptala se ledově klidná Itsumi.* Že se ještě ptáš, zrovna tyhle se na trhu prodávají velmi draze. *Zasmál se. S tím Itsumi nemohla souhlasit. Samozřejmě, že mu nedá košík bylinek, které sama natrhala svýma rukama.* No na to zapomeň. *Přivřela oči a dívala se na něj ještě hůře, než on na ni.* Tak já si je vezmu sám. *Vyběhl po ní a myslel si, že košík získá lehce. To se ale spletl. S jedním obyčejným nožem proti ní neměl šanci. Měla zápěstní nože a ještě k tomu wakizashi, jehož čepel byla delší než čepel jeho nože. Že bude mít složitější obranu, na to mu přišel po chvíli sám. Muži se podařilo jí chytit za ruku, ale z toho se velmi rychle dostala jen tím, že vysunula jeden ze zápěstních nožů. Muž zakřičel, když mu začala z hluboké rány téci krev. Pak už se nesnažil jí košík sebrat. Místo toho se sebral a utekl. Byl dostatečně chytrý na to, že s mladou kunoichi nemá cenu si zahrávat. Itsumi si očistila nůž a dala se zase do sbírání bylinek. Začínalo to být trochu únavné. S několika přestávkami ten košík ale nakonec nasbírala.* Tak.*Oprášila si ruce.* "To snad bude stačit." *Řekla si a sedla na zem.* "Nespěchám." *Pousmála se. Košík položila ke stromu a lehla si vedle něj. Bylo tu příjemně, nikdo ji tu neotravoval. Když se blížil večer, tak si přichystala večeři a potom si začala procházet ten svitek, co měla s sebou. Byly tam celkem zajímavé věci, ale ne zase tak speciální. V noci se jí nechtělo vyrazit na cestu, tak se rozhodla zde přespat. Lehla si na bok a chytla košík. Brzy na to usnula. Když se pak ráno probudila a košík byl vedle ní stejně plný. Když pak dojedla zbytek svého jídla, vydala se zpět na cestu do vesnice.*
....: _____
Miu: *Miu seděla doma na zemi a meditovala když v tom někdo zaklepal na dveře .*"Kdo to muže byt?"*Miu šla otevřit dveře a zadveřmi stal anbu a dal miu dva svitky.Pote zmizel.Miu zavřela dveře a sedla si do křesla.*"Na co mi dal dva svitky."*Všimla si že najednom je pečeť.Otevře ten svitek na kterem nebyla pečeť.*"Vaši misi je odevzdat svitek s pečeti shinobim z meši vesnički.Jedna se o misi typu B."*Miu si zbalila věci a vyrazila k bráně.*"Tuhle misi splnim a pote si dam odpočinek."*Miu jakmile opustila bránh kiri pokráčovala dale v cestě po vychozene lesni cestě.*"Sakra tady je chladno."*Miu si odpečetila ze svitku plašť a oblekla si ho a pote pokráčovala dal.*"Je krásný den nemusi pršet dneska ."*Když došla do povoloviny lesa tak si na chvili sedla a divala se kokem sebe.*"Nikde nikdo."*Pochvili se postavila a šla zase dal.*"Zachvili bych tam mohla byt."*Miu se trochu usměje a pote se koukne zasebe jestli ji někdo nesleduje.*"Proč mám takový divny pocit."*Miu pote pokračovala dal.pochvili narazila na řeku .Kolem řeky rostlo plno květin.*"To je nadhera."*Miu si vložila chakru do noh pote přeběhla řeku a pokračovala dal.Když narazila na shinobi te menši vesnički .*Dobry den vy jste tady kvuli toho svitku?/Ano to jsme my.*Usměje se chlap.*No dobře tohle dejte tomu kdo veli ve váši vesnici.*Miu mu hodi svitek s pečeti.Chlap si svitek schova do kapsy u zadnu .*Nebo taky ne .Zabiteji.*Kolem miu se oběvili tři chlapy.*"Jak chcete."*Miu se rozběhla proti stromu a vložila si trochu chakry do noh a vyběhla na strom.*Chcete boj máteho mit.*Zakřičela ponich miu .Dva chla py se naštvaly a hodili po mii kunai každy.Miu si na bila právou ruku elektřinou.*Raiton: Hiraishin.*A oba kunaie odhodila do strany.*"Už je čas."*Miu se začala soustředit.*První brána - Otevírací (Kaimon),Druhá brána - Uzdravovací (Kyuumon),Třetí brána - Života (Seimon),Čtvrtá brána - Bolesti (Shoumon)*"To je sila."Aaaaaaaaaa.*Miu se rychle rozběhla k jednomu.*Shunshin no Jutsu.*Rychle předněho dostala a potom mu podkopla nohy.*Konoha Reppū.*Pak ho vykopla do vzduchu silnym kopem do brády.*Ura Renge.*Miu vyskočila zanim a obejmula ho.Hlavou napřed pak zamiřili k zemi a ještě se roztočili.*Hyabusha Otoshi.*Chlapovy zlomila vaz a chlap měl hlavu v zemi zaraženou.Miu pak rychle vyběhne na strom oak zněhoskoči .Všichni neuměji nic řict a jenom stoji a jsou zarážení.*Oukashou.*Duhemu dala silnou ránu do žeber a zarazila ho dozemě a promačkla mu hrudni koš ,chlap to nepřežil .Jeden chlap vytahnul katanu a rozběhnul se proti miu.*"To se ještě uvidi."*Miu si vytahla boxery a začli se šermovat ,ale miu dostala silnou ranu do lica leveho a miu si lehla na zem a když ji chlap ct3l probodnout tak miu mu vrazila do leve nohy boxer .*AaaaaaUuuuuu.*Miu toho využila a rychle se postavila a boxer mu vrazila do srdce ,chlap zemřel a miu si schovala boxery a rozběhla zatim kteremu dala ten svitek a když ho vyděla kus předsebou tak poněm hodila dva kunaie s vybušnimi listky ,ale ten chlap uskočil a rozeběhul se proti miu.Vytahnul si katanu a běžel proti miu.Když byl u mii tak ji chtěl probodnout miu uskočila a rychle použila.*Konoha Shōfū.*Tim jakmu kopla do prave ruky ,tak mu katana odletěla pryč a miu hned nato použila.*Konoha Senpū.*Silněho odkopla a jakmile ležel na zemi .Rozběhla se na něho miu .*Tsuuten Kyaku.*Když byla přednim skočila a nohou mu promačkla hrudnik a chlab byl taky zaražen do země ale mrtvy ani jeden z nich nepřežil.Miu pak zrušila hachimon.*uuuuchchch.*Miu byla dost vyčerpana ale i přesto doručila svitek do vesnice kde ho předala vudci ,pak si ve vesničce trochu odpočinula .K večeru se vratila do kiri a podala hlašeni.*"Byl to super den."
--: --
Saku: *Saku se procházel v uličce Minakami byl oděn do modrých tepláků a modré košile. Saku se procházel a koukal se po různých obchodech.* "Sakra že bych si něco koupil? Proč ne?" *Pomyslel si a sáhl do své kapsy. Vytáhl svou peněženku, otevřel ji a pousmál se.* "Sakra moje peněženka je jako cibule, když ji otevřu chce se mi plakat. No tak si nic nekoupím." *Pomyslel si a vtom uviděl obchůdek s dýmkami.* "Sakra zkusím si jednu koupit. Schválně jestli mi ji prodají." *Pomyslel si a když chtěl jít k obchůdku tak mu někdo sáhl na rameno. Saku se rychle otočil a uviděl Mona.* (Saku) Ahoj Mone jak je? (Mon) Celkem to jde hele zrovna jsem odevzdal misi a Mizukage mi řekla abych ti řekl aby jsi se za ní stavil. (Saku) Dobrá díky tak já se za ní vydám rovnou. Tak ahoj a až uvidíš Nanami tak ji pozdravuj tak zatím. *Jen co to dořekl tak se rozeběhl k sídlu Mizukage.* "Nejspíše další mise, to bude super." *Pomyslel si a když se dostal k sídlu tak otevřel dveře a vyšel po schodech k její kanceláři. Saku zaklepal a když byl vyzván tak otevřel dveře a vešel. Mizukage ho přivítala a řekla mu že má novou novou misi typu C. Mizukage zavolala a po chvilce přišel rybář. Saku se dozvěděl že tohoto rybáře doprovodí do jeho osady u jezera a po celou cestu jej bude chránit. Saku se usmál.* "Tak jo teď mám u sebe cca dvacet kunaiů a třicet výbušných lístků. Také mám u sebe pytlíček s Makibishi. No měli by jsme vyjít co nejdříve aby jsme tam byly do setmění." *Pomyslel si a poté řekl.* (Saku) Rybáři chceš jít rovnou nebo chceš jít později? *Rybář se usmál a poté řekl.* (Rybář) Chtěl bych být doma před západem slunce takže by jsme měli vyjít co nejdřív. (Saku) Dobře vyjdeme rovnou.* Jen co to dořekl tak se rozloučil s Mizukage a poté odešel. Rybář šel za ním. Když se dostali k jižní bráně tak se Saku zastavil a řekl.* (Saku) Hele rybáři budeš muset dělat vše co ti jen řeknu dobře? Pokud by jsi to neudělal tak by se ti mohlo něco stát. *Jen co to dořekl tak si vyndal jeden kunai, který podal rybáři.* (Rybář) K čemu mi bude ten nůž? (Saku) Tohle je kunai velmi dobrá zbraň kdyby bylo nejhůř tak se jím můžeš bránit ale jen kdyby bylo nejhůř dobře? *Rybář se usmál vzal si kunai a poté oba vyšli. Když takhle šli tak oba dva byly mlčky. Saku se soustředil a snažil se všímat co nejvíce věcí. Když vtom rybář řekl.* (Rybář) Jaké to je být ninjou? Být rybářem je celkem na nic neumím se ani pořádně ubránit před obyčejnými bandity. (Saku) No být ninja není nic lehkého já jsem sice dost mladý ale i já vím že být ninjou je dost těžké protože plníme mise na kterých můžeme přijít i o život. Navíc věčně musíme tvrdě trénovat a tak podobně. No a přece ty máš větší štěstí než nějaký ninja ne? (Rybář) Tomu nerozumím jak to myslíš? *Jen co to rybář dořekl tak Saku zastavil a řekl.* (Saku) Dávej si pozor myslím si že tu jsou. Slyšel jsem nějaké šustění v křoví. *Když to Saku dořekl tak se rybář trochu vyděsil. Saku se však usmál a poté řekl.* (Saku) Vylezte neschovávejte se! *Když to však dořekl tak se nikdo neobjevil.* "Sakra to jsem se spletl? Ne já jsem slyšel šustění v křoví." *Pomyslel si a pořádně se rozhlédl. Mezi tím rybář pozoroval Sakua a celkem vzato se i bál.* "Jeden je ve křoví na dvou hodinách, druhý se schovává v koruně stromu na jedenácti hodinách." *Pomyslel si Saku když vtom přišel jeden bandita ze předu a druhý zezadu.* "Sakra jak mám sám ochránit toho rybáře?" *Pomyslel si Saku když vtom bandita jenž stál před Sakuem a rybářem začal smát a poté řekl.* (Bandita) Tak jo vy dva dejte nám vše co máte nebo vás zabijeme. *Jen co to bandita dořekl tak se Saku usmál a levou rukou sáhl po dvou kuniích a dvou výbušných lístků. Poté výbušné lístky přilepil na kunaie a hodil je po banditovi jenž byl přímo před nimi. Jen co to Saku udělal tak se proti nim rozeběhl bandita jenž byl za nimi. Saku se rychle otočil a když byl bandita dost blízko tak Saku poslal svou chakru do pěstí rozmáchl se a praštil banditu do hrudníku. (Oukashou) Bandita odletěl asi dva metry od Sakua. Saku se poté otočil o 180 stupňů a zjistil že bandita jenž byl před nimi je mrtvý. Poté se rozeběhl ke křoví vyskočil udělal salto, poslal svou chakru do své pravé nohy, kterou poté kol do bandity ve křoví. Bandita se nevyhl a tak dostal plný zásah od Sakuoava Tsuuten Kyaku. Poté se Saku otočil, vyndal si kunai s výbušný lístkem. Výbušný lístek rychle přidělal na kunai a hodil jej po banditovi jenž byl v koruně stromu. Když byl kunai dost blízko tak Saku nechal kunai vybouchnout. Kunai vybuchl a bandita spadl ze stromu. V tu chvíli se Saku rozeběhl k banditovi a řekl mu.* (Saku) Jestli ještě někdo přežil z téhle bandy očemž pochybuji tak mu řekneš že pokud nás přepadnou tak po druhé už živy nebudou. *Jen co to dořekl tak pobídl rybáře a znovu se vydali na cestu. Rybář se už na nic radši neptal a Saku také nemluvil. Když už konečně přišli do rybářské osady tak byla tma a rybář nabídl Sakuovi nocleh. Saku jej rád přijal. Poté dostal najíst a hned šel spát. Když se ráno probudil tak se vydal do Kiri. Když přišel do Kiri tak hned šel za Mizukage a řekl ji že mise byla splněna. Mizukage mu dala odměnu a Saku šel domů kde si sedl do křesla a jen tak se díval načež pomalu usl.*
--: --
Tomeo: *Sledoval toho muža a nijako sa k nemu neponáhľal. A že by to mal rýchlo ukončiť a postarať sa o troch zranených? To je možné, ale momentálne zo seba najprv dostať tie emócie, ktoré z neho robili dravca a predátora, musel to zo seba dostať, než sa opäť stane človekom. Uškrnul sa, keď sa muž doplazil k svojej dávnej láske. Nikko zložil len pár jednoduchých pečatí a prsty nasmeroval na krvavú mláku, ktorá končila pri jeho nohách a zaplavovala aj muža, keďže v nej ležal pri svojej milovanej.* Raiton: Jibashi. *Elektrické výboje s dvojnásobným množstvom chakry, ako to, ktoré je na ne bežne potrebné. Neprestával ich vysielať a vďaka vodivosti krvi mal byť muž vystavovaný nepríjemným bolestivým elektrickým šokom pôsobiacim na všetky plochy jeho tela namočené v krvi. Niečo sa však v tomto záhadnom jouninovi pohlo, keďže výboje zrazu prestali. Akoby aj nie? Veď na moment tam nevidel mŕtvoli tých dvoch, ale spokojné mŕtve telá úplne iných zamilovancov. Sám teraz vstúpil na krvavú kaluž, ktorej náboj sa vybil do muža. Postavil sa až nad neho a ukončil jeho život rovnako, ako život jeho družky, výstrelom z prsta, pričom guľka mala prestreliť mužovo srdce. Akoby mu však svitlo a prudko sa rozbehol k telám zranených, ako k prvej dobehol Maiko a skontroloval jej životné funkcie.* Ty si hovoríš jounin a sensei? Si rovnako nespolahlivá ako vždy... *Provokatívne si do nej rýpol. A prečo to urobil? Aby ju udržal pri vedomí. V ďalšom momente mu už z palca tiekla krv a on mal poskladané potrebné pečate. Pomocou techniky Kuchiyose no Jutsu vyvolal veľkého hnedého vtáka (kondor), na ktorého sa mali všetci bezproblémovo zmestiť. Ako prvú vyniesol na vtáka študentku od Maiko a hneď po Yumi aj vlastného študenta, ktorému odstránil papierovú pečať z čela. Ako poslednú vzal do náruče svoju niekdajšiu veľkú lásku, ktorú bezpečne položil na vtákov chrbát. Sám sa umiestnil medzi telami tak, aby v prípade núdze ich tam udržal. Vták okamžite vzlietol a svojimi ohromnými krídlami mával v najvyššej nutnosti a nezastavoval sa ani nespomaľoval, až kým by nepristál na streche nemocnice v Kirigakure.*
Yumi: *Muž dúfa, že ho mladík pred ním vypočuje a dopraje mu smrť. Nezáleží na tom akú, chce odtiaľto odísť keďže pobyt na svete bez svojej lásky je na nič. Avšak, dostane len prudkú ranu do brucha obrnenú slabým bleskovým výbojom. Na mieste úderu mu zostane popálenina a odletí o pár metrov ďalej, pričom spočinie na zemi. Jeho telo sa začne trochu triasť a muž uvažuje, či sa vôbec pokúšať o odpor. Mohol by ležať na zemi a možno by sa mladík zľutoval a konečne ho dorazil. Pomaly sa začne plaziť smerom ku svojej družke a načahuje sa za ňou pravou rukou. Keď konečne dosiahne rukou na jej tvár, jemne ju pohladí a nadvihne kútik úst. Je spokojný, keďže môže umrieť pri nej. Zostáva len ležať na zemi a čaká na to, čo sa bude diať. Dúfa, že to bude rýchle keďže psychická bolesť zo straty najbližšej osoby je oveľa horšia než akákoľvek iná fyzická bolesť*
Tomeo: *Chlapcovo telo bezvládne ležalo na zemi, pokryté množstvom popálenin, nie však až tak vážnych, keďže v danej podobe nezotrval príliš dlho. Bolo ich však dosť, okrem toho, jeho poranená ruka neprestávala krvácať. Jeho dych bol pomalý a slabý, no stále tam ešte bol. A hoci to vyzeralo, že sa Nikko rozhodol neskontrolovať ani telo dieťaťa, ktoré mu bolo pridelené, v skutočnosti dobre vedel, že ten chalan žije. Keď počul slová svojho oponenta, tak si len odpľul jeho smerom.* Vážne si myslíš, že to skončí tak ľahko? Si taký naivný alebo hlúpy, že dúfaš v rýchlu smrť? Nie, v tvojom prípade to ani zďaleka nebude také. Tvoja smrť bude pomalá a plná bolesti a budeš ma prosiť, aby som sa zmiloval a ukončil to inak. Za normálnych okolností by som bol možný ochotný ti aj dovolil utiecť, no nie teraz, nie po tomto. Nie po tom, čo sú na pokraji smrti. Jedna žena, dve deti a plno ďalších mŕtvych... *Jeho hlas bol vyrovnaný, no zároveň ľadový a hrôzostrašný. Vykročil svižným tempom vpred, skladajúc zopár pečatí už po ceste. Nebol od muža a mŕtvoly ženy ďaleko, takže mu postačilo pár dlhších krokov. Presne v tom momente však dokončil svoju techniku. Jeho technika zableskla a v nasledujúcom momente ju obklopovalo množstvo elektrických výbojov. Bola to možno len C technika, ale elektrika bola vo svojej podstate nepriateľom ľudstvo. Veď telo nemalo voči nej žiadnu odolnosť a už miliampére spôsobovali nepekné zranenia, ba aj popáleniny. Takto posilnenou rukou zaťatou v päsť prudko udrel muža do brucha. A prečo do brucha, keď išlo zasiahnuť aj lepšie? On nechcel muža hneď rovno vyradiť, on mu chcel spôsobiť bolesť. A brucho bolo dosť efektívne, keďže bolo mäkké a zároveň sa výboje pekne mohli šíriť ďalej jeho telom z takéhoto miesta.*
Yumi: *Muž zostane po použití techniky doslova paralyzovaný a len sleduje, ako jeho družka schytá Nikkovu klanovú techniku. Guľka vody prejde cez jej telo, presnejšie cez srdce. Na malý moment sa v jej očiach odrazia slzy, mala naplánovanú budúcnosť so svojím druhom, na tejto misii mali vziať všetok majetok teraz už mŕtvym spoločníkom na misii a začať nový život bez vplyvu Mizukageho. Všetko sa však rozsypalo behom chvíľky, nečakali totiž, že sa to takto zvrtne. Pomaly zavrie oči a zvezie sa k zemi, kde jej telo obklopí krv vytekajúca z rany. Jej druh dokáže hýbať len očami a neveriacky sleduje ako jeho životná láska padá mŕtva k zemi. Z očí mu začnú rovnako ako jej stekať slzy a napriek paralýze jeho telom prechádza slabá triaška. Momentálne si neželá nič iné, len zomrieť. Prišiel o všetko a ak by prežil, dostal by sa maximálne do väzenia. Preto sa rozhodne* M-....m....mohli..... *Snaží sa hovoriť a bojovať s paralýzou. Uvoľňuje posledné zvyšky chakry, ktoré mu dovoľujú aspoň sekano rozprávať* Zabite ma. *Vysúka zo seba nakoniec a zavrie oči. Nechce to vidieť, nechce vidieť už nič. Mŕtve telo jeho partnerky leží vedľa neho, preto dúfa, že čoskoro spočinie vedľa nej. Kedysi si sľúbili byť spolu až do konca, tak chce svoj sľub dodržať. Maiko sa pokúša sledovať dianie, no hučí jej v ušiach. Už len leží na zemi neďaleko svojej študentky, keďže jej väzniteľka bola zabitá. Vidí, že Yumi sa zdvíha hrudník, čo ju aspoň čiastočne upokojí. Spozoruje dobre známe pohyby, ktoré do dnešného dňa videla len u jedného človeka* "To je baka..." *Pomyslí si a prvýkrát ju jeho prítomnosť teší. Na dôkaz toho sa na jej tvári rozmiestni aj slabý úsmev*
Tomeo: *Genjutsu použité na samotného bijuu nie je najlepšia voľba, keďže bijuu svojou chakrou ľahko vyruší pozmenený tok chakry majitela tela a tým genjutsu ľahko zruší. A že to bežne bijuu nerobí? Veď prečo by mal pomáhať svojmu väzniteľovi? Tentokrát však má otvorenú cestu k slobode a už po nej kráča, v Nanabiho prípade letí. Veď chlapec sa mu odovzdal. Vplyv Nanabiho rázom zmizol a bol potlačený. Chakra začala miznúť do chlapcovho tela. Mohla za to papierová pečať na jeho čele, ktorú mu tam umiestnil muž, ktorý ho zrazil pri vzlietaní. A že sa sám pri tom čine popálil? To bolo teraz nepodstatné. Nad telom bezvládneho ružovovlasého chlapca teraz stál muž v dlhom bielom kabáte s kapucňou.* Kto by to bol povedal, že budem rád za jinchuurikiho? *Povzdychol si, pohŕdal ním, no nebyť jeho, tak to nestihne včas. Jeho úlohou však bolo dohliadať a chrániť a preto sa ponoril ho pátrania. Vďaka pátraniu tu teraz stál, v posledný možný moment. Rozbúrený vietor, ktorý nemali už zastavovať aké stromy, keďže v blízkosti boli poničené, sfúkol mužovi kapucňu. Vyzeral príliš mlado, no predsa jeho výraz znamenal jediné, nastala búrka, ktorá zmetie všetko a všetkých. Jeho zvyčajne pokojné zelené oči teraz žiarili túžbou po krvi a rovnakú emóciu značili aj vycerené zuby. Pohľad na Maiko ho však dorazil, dlho pochovávané city sa po dlhom čase dostali k moci, no zároveň do nich bolo bodané z každého možného smeru.* Skapete, všetci... *Vystrážný oznam, počas ktorého v rýchlosti črtal prstom niečo do vzduchu. Muž, ktorý stál oproti nemu, sa rozhodol pre akúsi techniku. Aspoň teda začal skladať pečate, no poslednú pečať nestihol zložiť, keďže Nikko dokončil svoje dielo. Vo vzduchu napísal znak Iwa, do ktorého sústredil svoju chakru. Bolo to unikátne umenie, s ktorým sa stretol len raz v živote a to u svojho majstra. A účinok tohto slova? Celková paralýza toho muža. V čase začiatku platnosti slova už mieril ľavou rukou na muža ako zbraňou a prudko ňou trhol dozadu, čo prípomínalo výstrel. A skutočne aj vystrelil. Vystrelil extrémne prieraznú vodnú guľku, ktorá ľahko prechádza svojím cieľom. Bola to jeho klanová schopnosť a hoci patril k tým najmenej podstatným vetvám klanu, on svoje schopnosti dokázal už viackrát.*
Yumi: *Jej telo stále leží na zemi a jediné, čo sa hýbe, je jej stále rýchlejšie sa zdvíhajúci hrudník. Skrz jed sa jej začína ťažšie dýchať, tak jej telo automaticky dýcha pomenej a rýchlejšie. Maiko sa začína prebúdzať, no jej zranenia sú natoľko vážne, že sa nedokáže ani pohnúť, tak sa nechá doslova ťahať po zemi ako nejaké zviera. Pred chvíľou totiž prebehol neférový súboj, kde bojovala proti štyrom shinobi. Troch zabila, no bola so silami v koncoch, takže táto žena ju doslova dorazila. Nečakala, že sa misia takto zvrtne a keby to bola vedela, určite by sem nešla sama s dvoma deckami. Ďalšia vec, ktorú Mizukage posral na plnej čiare. Tentoraz je však Maiko natoľko naštvaná, že mu to neodpustí. Neodpustí mu smrť ďalších dvoch detí. Otočí hlavu naľavo a uvidí na zemi bezvládne telo svojej študentky, na čo sa jej výraz zmení na rovnaký, aký mala pred chvíľou Yumi - bledý, bezvýrazný, prázdny. Pozrie o kus ďalej a uvidí to množstvo Bijuu chakry, z ktorej mrazí. Vidí, ako chlapec zabíja všetko okolo seba a po lícach sa jej začnú kotúľať slzy. Nie je to fér, nič z tohto. Prílet ostrých hrotov ninja zmiatne technikou Fuuton: Juuha Shou. Následne ukáže na Toma prstom a s využitím Genjutsu Utakata a Neko no Kougeki sa ho pokúsi dostať do Genjutsu, v ktorom na neho útočia mačkovité šelmy* "Zdochni ty malý smrad!" *Pomyslí si a postaví sa pred svoju družku, okrem neho poslednú pozostalú*
Tomeo: *Akoby to nebolo už tak dosť zlé, všetko sa ešte zhoršilo. Nový psí spoločník Yumi bol bodnutý a ich odborný sprievod minimálne polomŕtvy. Chlapec už nedokázal poriadne vnímať realitu a odpadnutie Yumi bola posledná kvapka. Nasledoval krik, teda, skôr rev, no tento bol omnoho viac ohlušujúci, ako ten predtým. Obsahoval mnoho chakry démona a preto dokázal tvoriť až veterné poryvy. Bol to rev poslednej ľudskosti tohto chlapca, ktorá bola zlomená. Dopadol na štyri a prikrčil sa ako ranené zviera. Vyzeralo to, že od žialu skoná, no v nasledujúcom momente zdvihol zrak na jedného z jouninov a prudko zavrčal. Úroveň Nanabiho chakry sa znovu zdvihla, tentokrát až tak, že chlapcova koža bola trhaná prívalom chakry, ktorá sa miesila s jeho krvou. Už to nebol priehľadný plášť, teraz vyzeral ako krvavý démon. Hoci mal len jeden chvost, tento plášť mal už blízko k sile toho chrobáka. Jounin, na ktorého vrčal, spanikáril, buchol rukami do zeme a pokúsil sa chlapca zbaviť. Zlá voľba, možno išlo o B techniku, no kamenné bodce, ktoré vyleteli zo zeme a mali prebodnúť bývalého ružovovlasa, boli rozmetané chakrovým chvostom, akoby o nič nešlo. Ostré úlomky, ktoré sa rozleteli do okolia, sa však zrazu zastavili. Bolo to, akoby čas okolo transformujúceho sa démona zastal, no v skutočnosti boli všetky tieto úlomky zachytené démonickými chakrovými vláknami. Prudkým trhnutím ruky sa všetky tieto úlomky rozleteli na jounina, ktorý sa už nezmohol na nič. Bol ohúrený a vystrašený, keďže toto prekonalo jeho očakávania. Ostré šrapnely jeho techniky sa pozabodávali do jeho celého tela a ďalší život vyhasol. Zostávali dvaja. Ďalší rev. Démon vzlietol, presne tak, nebol to len skok, išlo o odrazenie a let, keďže sa vo vzduchu s ľahkosťou vyhol ohnivým projektilom. Niečo sa však stalo, niečo nečakané. Niečo vrazilo do Toma celou silou a začalo potlačovať chakru démona.*
Yumi: *Zvíja sa v príšerných bolestiach, keďže šíp zasiahol niekoľko svalov a zdá sa, že je dokonca aj napustený jedom, keďže rana sa začína zapalovať. Len slabo si dokáže všímať, čo sa deje okolo nej. Všimne si Tomove rýchle reakcie a povšimne si aj zmeny, ktoré nastanú. Tretia tomoe v jeho očiach, čo znamená, že už teraz je oveľa silnejší, než kedy bol Misaki. Oveľa viac ju však trápia chvosty tvorené Bijuu chakrou. V tom momente zabudne na bolesť v nohe a uvažuje, čo podniknúť. V rovnakú chvíľu počuje príšerné kňučanie, ktoré prichádza z opačnej strany. Uvidí, ako jeden z ninjov v rýchlosti zabodne kunai do brucha Mei. Úplne celá zbledne a lesom sa roznesie príšerný rev. Chytí si oboma rukami hlavu a v tvári má neprítomný výraz. Nechcela si to priznať, no obľúbila si aj svojho nového psa, takže táto scenéria ju zvnútra doslova drtila. Avšak, netušila, že to nie je všetko. Z rovnakej strany vidi prichádzať ženu len o pár rokov staršiu, než je ona sama. Ťahá za sebou spútanú Maiko s oblečením zaliatym krvou. Je v bezvedomí, no na prvý pohľad pôsobí ako bez života. Yumine telo sa skrz jed začne prehrievať a rapídne jej stúpne teplota. Taktiež zo samotného šoku z údajnej smrti najlepšej priateľky odpadne. Kunoichi ťahajúca Maiko ňou šlahne o zem a podíde ku svojmu parťákovi. Pobozká ho na líce a oprie sa o neho* Čo s tým posledným? *Spýta sa a oblizne si pery. Pohľadom skĺzne k Yumi a uvažuje, či je skutočne mŕtva. Zadíva sa na Toma obklopeného chakrou a usúdi, že nie je najlepší nápad sa o jej smrti presvedčiť*
Tomeo: *Nepáči sa mu to, ani v najmenšom. Jeho vodné klony sa nestihli k tým ninjom ani dostať, jeden sa bezproblémovo uhol útoku kunaiu a dobre miereným oukashou vyslal vodu tvoriacu klon do okolia v podobe dažďu, takže klon sa nebol schopný obnoviť. A ten druhý? Ten použil akúsi vzdušnú vlnu, ktorá vodu zase mala odfúknuť naspäť k nim. Tom sa však len uchechtol, keďže to videl. Presne tak, zvykal si na tie oči. V rýchlosti zložil niekoľko pečatí.* Katon: Endan. *Šepol si pre seba názov techniky a proti blížiacemu sa vetru vyslal väčšiu ohnivú guľu, ktorá využila oheň na vlastné posilnenie a ďalej letela na toho ninju. Ostatní sa v tom čase už rozhýbali, keďže v nasledujúcom momente Tom počul dopadnutie na zem. Sotva sa otočil, zmocnila sa ho hrôza. Toto je ich koniec? Takto úbohý? Nestihol sa zaujímať ani o úspech svojej techniky, pred ním sa objavil už ninja, ktorý naňho mieril s tantom.* Vidím ťa.* Hoci bol chlapec vystrašený, túžba chrániť ho hnala ďalej a strach o Yumi ho nútil to ukončiť rýchlejšie. Preto neváhal s protiútokom a bolo mu jedno, ako to dopadne. Už to viac nebol chlapec vystrašený z vlastnej sily, teraz to bol muž odhodlaný chrániť svoju priateľku. Za žiadnych okolností nemal v pláne prehrať. Vyhol sa prudkým zohnutím a tým bol ten muž pred ním nechránený. Jeho ruka vystrelila a žliabkom medzi palcom a ukazovákom mu vrazil do hrtanu. Mal v pláne ho zastrašiť a len na čas mu vyraziť dych, aby nebol boja schopný, no pri takomto útoku však bolo ťažké to správne odhadnúť a mohol ľahko dotyčného aj zabiť. To teraz neriešil. Čas nepozornosti sa mu však zase vypomstil, keďže jeden z mužov sa rozbehol na Yumi s katanou s opačnej strany, ako bol Tom. Podĺa všetkého, jouni zatiaľ len vyčkávali, akoby im ani nezáležalo, ako skončia ich parťáci. Teraz sa však v Tomovi objavilo zúfalstvo. Ten muž s katanou bol príliž blízko Yumi z opačnej strany a ružovovlasovi dochádzali možnosti. Mal jediný spôsob, ako sa dostať včas na druhú stranu a to použiť shunshin. Naneštastie, nemohol sa mu postaviť priamo do cesty a muž sa už načahoval. Tom obiehal Yumi zľava, takže teraz stál po mužovej pravici. Jeho jedinou pomocou boli tie oči, bez nich by nestihol asi nič, no tu už nemal čas riešiť svoju bezpečnosť. Rukou vyštartoval proti napriahajúcej ruke muža, aby ju zastavil svojou pravačkou a celkom mu to aj vyšlo, no nedokázal jeho ruku zastaviť úplne a hlavne ho zle chytil, takže katana sa mu teraz zarezávala do ukazováku kolmo a pokračovala v reznej rane aj cez chrbát dlane. Nebolo to zatiaľ tak vážne, ale každou sekundou získaval muž prevahu a katana sa viac zabárala. Tomovi sa z prudkej bolesti zaleskli oči, no nemohol to tu vzdať. Použil príliš veľa chakry naraz a takýmto tempom to nemal šancu ustáť. Čas bol zrazu preňho spomalený, no zároveň jeho telo nebolo jeho. Akoby na pár stotín žil len spirituálne. "Yumi. Prosím, daj mi silu. Potrebujem tú silu, viem, že si vyberáš svoju daň a ja ti ju zaplatím." Teraz už z jeho očí tiekli slzy a jeho horúca krv stekala po jeho pravej ruke až k ramenu, keďže ju mal zdvihnutú. "Daj mi tú prekliatu silu!" Jeho posledný vzdor sa menil na zúrivosť. Ako chcel, dostal silu, no jej cena bola príliš vysoká. Dostával sa do stavu zúrivosti. Z jeho tela začala bublať oranžová chakra, no to nebola jediná zmena. Tá pravá zmena sa diala v jeho hlave. Jeho emócie smerovali na jedinú myšlienku a bolo mu už úplne jedno, ako to zvládne. Oči mu žiarili, aspoň to tak vyzeralo, no možno za to mohol objavujúci sa plášť. Muž sa pokúsil uskočiť, no jeho telo sa ani nepohlo. Zostal stáť ako prikovaný. Bola to Nanabiho zúrivosť, no Tomova túžba, čo predčasne odomkli moc, na ktorú jeho telo až tak pripravené nebolo. Jeho oči znovu prešli zmenov, ironicky vždy v prítomnosit Yumi. A presne ten očný kontakt stačil, aby ten útočník skončil v genjutsu. Genjutsu vyvolané už úplnym sharinganom posilneným o chakru démona. Možno to bol už viac démon ako chlapec, ale myšlienka, ktorá ho k tomu priviedla, sa nezmenila. Oranžový chvost jediným švihnutím odhodil muža do skalnatého výčnelku, ktorý sa vytvoril, keď chlapcova partnerka udrela do zeme. A že to bol v podstate bezbranný jedinec, keďže už bol v genjutsu? Stále bol považovaný za hrozbu. V ďalšom momente bolo počuť len šialený rev, ktorý vystrašil vtákov v celom okolí. Na tvárach jouninov však hrial úsmev. Očividne splnili to, čo mali.*
Yumi: *Pokrúti hlavou keď jej Tom prezradí svoj plán. Ani v najmenšom nemá v úmysle nechať ho napospas týmto...grázlom? Dotkne sa jeho ruky a v okamihu sa opäť stiahne* Nemysli si, že ťa v tom nechám. Sme tým, parťáci na tejto misii... A priatelia. *Usmeje sa pri poslednom slove, no vzápätí je opäť vážna. Ide im predsa o život!* Stojím pri tebe. *Zašepká a pomocou Shikyaku no Jutsu naberie jej zovňajšok zvieracie tvary. Jej zmysly sú oveľa lepšie než doteraz* Priprav si nejaký fasa útok, zatiaľ budem odrážať čo najviac rán. *Zahlási a vytiahne si opäť kunaie, tentoraz len dva - do každej ruky jeden. Počuje kedy presne sa nepriateľ približuje, štrkotanie kovu v kapsičkách ninjov. Taktiež sú jej pohyby oveľa rýchlejšie, tak to využíva na odrážanie letiacich zbraní priamo na nich. Spotrebúva veľké množstvo chakry, no dúfa, že jej parťák príde s nejakým nápadom. Medzi odrážaním útokov kývne na Mei, aby si našla únikovú cestu a pomocou pachovej stopy vystopovala Maiko. Nejde jej do hlavy, prečo ešte stále ninjovia váhajú, v postate útočia len dvaja z nich. Možno ich skúšajú alebo sa proste len boja. Možno nečakali, že na misiu povolajú zrovna ich* "Maiko... Čím skôr prídi..." *Pomyslí si a vďaka tejto chvíľkovej nepozornosti si nevšimne letiaci šíp. Zasiahne jej stehno a v tom príšernom návale bolesti sa zvezie k zemi, pričom sa deaktivuje Shikyaku no Jutsu. Z celej sily zviera svoju nohu a zatína zuby, aby nekričala od bolesti*
Tomeo: *Nechápe jednanie Yumi, no očividne niečo postrehla, čo on sám nie. Naplno jej však dôveruje, čo môže byť dosť nebezpečné, ale je tomu tak. To, čo nasleduje, ho však ovalí, ako keď človek dopadne z niekoľko metrovej výšky na vodnú hladinu takzvaného pupkáča a voda mu vyrazí dych. Sám sa nalepí na Yumi a všetky svoje kunaie vystrelí naraz na jedného z tých jouninov. Premeriava si ich sharinganom a vďaka tomu mu práve tá chakrová sústava naháňa strach. Nevie ju presne identifikovať a ani presne nechápe tomu, čo vidí, ale nepochybne je to omnoho silnejšie ako tie ich.* Zdržím ich, oboch. Uteč a nájdi Maiko, ja sa za vami dostanem... *Šepne k Yumi, ktorá sa oňho opiera chrbtom a teda to počuť musí. A že to je skôr zbežné prianie, než sľub? Možno, ale znie to presvedčivo, veď sám tomu chce veriť. A okrem toho, nechce, aby bola Yumi pri tom, čo sa chystá urobiť. Veď on sa chystá vyzvať na súboj časť Nanabiho chakry, ktorej dovolí prejsť cez štrbiny pečate. Je to stále veľmi náročné, lebo Nanabiho vedomie obsiahnuté v chakre ho dokáže ľahko ovládnuť, ale sú to jeho najlepšie možnosti. Zároveň si uvedomil, prečo sa jounini držia ďalej, ak nič iné, tak sa boja, že ho démon ovládne. V rýchlosti zloží niekoľko naučených pečatí na jednu z prvých techník svojho primárneho elementu.* Suiton: Mizu Bunshin. *Po jeho pravici a aj ľavici sa vytvoril jeden klon tvorený vodou. Možno by ich dokázal vytvoriť aj viac, ale to by ho stále príliš veľa chakry. Klony už mali pripravené kunaie a v momente sa rozbehli na jouninou. Potreboval niečo vymyslieť a nemohol sa Nanabimu poddať hneď, ale čo urobiť? Mohol by to tu zahaliť hmlou, no tým by dostal do nevýhody len sám seba a Yumi, veď on sa v hmle orientovať príliš nedokáže a jounini majú určite viac skúseností s takými bojmi. Nasucho prglgol. Ako sa to mohlo takto posrať?*
Yumi: *Zhlboka sa nadýchne a postupuje čo najpomalšie. Pohľadom stále prechádza sprava doľava a naopak. Pozrie hore, no taktiež nič nevidí. Obzrie sa, no okrem Toma a mierneho pohybu lístia skrz slabý vietor nič nezvyčajné nevidí. Sklopí zrak dole a prižmúri oči* Nepočujem ich... Niečo mi vraví... *Nedokončí, pretože už hromadí chakru do pravej ruky. Z celej sily udrie do zeme a vytvorí tam niekoľko trhlín, ktoré v okamihu vytvoria kráter. Diera odhalí štyroch ninjov s čelenkami Kirigakure. Dvaja z nich majú dokonca jouninské zelené vesty* To si robíš... *Zasekne sa uprostred vety a preglgne. Ustúpi o krok dozadu a natisne sa tesne k Tomovi* Toto je zlé... Viac než zlé... *V očiach sa jej po prvýkrát zračí skutočný strach. Bojí sa rovnako o seba ako aj o Toma, keďže ninjovia udržiavajú bojové postoje a očividne sú pripravení zaútočiť. Yumi si taktiež uvedomí, že sa nachádzajú konečne pri jazere, no s podobným prekvapením skutočne nerátala. Taktiež začína mať aj strach o Maiko, keďže vie, že jej zvieracie zmysly sú oveľa lepšie, hoci momentálne nemá psieho parťáka. Celé sa to akosi divne vyvíja, keďže to mala byť misia typu C, nanajvýš B* Čo spravíme? *Pošepká obom svojim parťákom a schmatne do rúk niekoľko kunaiov pripravená ich kedykoľvek použiť. Avšak, ninjovia si zatiaľ udržujú odstup, keďže si pamätajú čo sa udialo na skúškach, respektíve súboj s použitím Bijuu chakry*
Tomeo: *Keď spomenula, že sa má potom u nej staviť, tak ho to zarazilo a zaskočilo. Nevedel ako reagovať. Sotva vedel, kde je sídlo klanu. A aj to len vďaka tomu, že sa pokúšal dostať do klanu Modoru. Tí ho však otočili na päte a hnali kade ľahšie. Akoby mohol čakať, že najmocnejší klan dediny ho prijme len preto, že ho Liath učila ich techniky. Musel sa ale trochu zasmiať nad predstavou, ako ho niekto pokorne sprevádza. Veď si o ňom šepkali a vyhýbali sa mu, väčšinou ním aj pohŕdali. Bolelo to, no on to znášal, nemohol im dožičiť pocit víťazstva. Preto bolo niečo také preňho skoro nepredstaviteľné, že mu vyhovejú tak ľahko. "Takže vážená rodina..." Mal v pláne si ju premeriať očami, no to už sa stalo niečo nečakané, boli vyrušený. V očiach sa mu zaleskol sharingan, hoci sa učil kontrolovať tú silu, teraz to bola čisto práca podvedomia, keďže bol v príjemnom a uvoľnenom rozpoložení a zrazu išla v jeho hlave jediný myšlienka, ochrániť Yumi. Otočil sa jej i Mei chrbtom, aby pokryl druhú stranu, sám už však vytiahol približne päť kunaiov z ninja taštičky. A že prečo toľko naraz? Odpoveď je jednoduchá.* Soushuuha. *Šepol názov techniky a na každý kunai sa napojil vláknom svojej chakry, aby mal nad ním kontrolu. Kunai vrhol oproti sebe, no nie sústredené na jendo miesto, ale rozmiestnené do viacerých korún, keďže hneď, ako by preleteli, by sa mali otočiť a vrátiť k nemu. Teda, aspoň k nemu mieriť, než by takto pokračoval v preskúmavaní, pripravený však aj sa chrániť.*
Yumi: *Nechá sa strhnúť do objatia, ktoré ju samu celkom zaskočí. Nečaká podobnú reakciu, tak jej chvíľu trvá, kým si uvedomí okolnosti. Do tváre sa jej nahrnie ešte viac krvi a naprázdno preglgne. Srdiečko jej tlčie ako o preteky, tak je pre istotu potichu. Má strach, že by jej vnútornú reakciu mohol počuť, keďže sama svoj tep počuje viac než zreteľne* Po misii sa inak stav u mňa, v klane Doragon. Potrebujem s tebou niečo prebrať... A ak by bol problém s miestnymi, ktorí majú od nášho... duelu... tak trochu strach, proste povedz, že ideš navštíviť rodinu Hoshi. *Odtiahne sa a úškrnom mu naznačí, že to bude v poriadku* Sme najváženejšia rodina nášho klanu, takže ťa pravdepodobne aj odprevadia k nášmu vchodu. *Chystá sa mu prezradiť viac, no preruší ju nálet shurikenov, ktoré len tak tak vďaka lepším zmyslom odrazí kunaiom z vrecka. Okamžite zaujme bojový postoj a bez vyzvania k nej pribehne aj Mei. Stoja priamo pred Tomom a s napnutím všetkým zmyslov hľadajú nepriateľa* "Kde je sakra Maiko..." *Pomyslí si Yumi a hodí pohľad na kunai. Pokúša sa pohľadom zistiť trajektóriu, no na mieste, odkiaľ zbraň údajne priletela, momentálne nikto nestojí* Buď pripravený na útok. *Prehovorí a opatrnými krokmi sa začne hýbať vpred. Neprestáva sledovať akýkoľvek, hoci aj nepatrný pohyb lístia na zemi*
Tomeo: *Pochopil, kam tými rečami o hriechoch smeruje a už je pripravený jej odporovať. Má už pripravenú reč o tom, ako boli iné spôsoby, ako ho zabíjať nemusel. Veď mohol použiť genjutsu, mohol ho silnejšou ranou dostať do bezvedomia. Mohol použiť svoje oči. Nič z toho však neurobil. Drasticky ho zabil a schytal doslova krvavú sprchu. Všetky jeho argumenty sa však v okamžiku rozbijú ako keď kameň roztriešti okno. Jej čin toto všetko odniesol. Do tváre sa mu nahrnula len horúčava a jeho srdce až poskočilo, ak teda na moment nevynechalo. V tvári je celý ružový, jeho ružové vlasy sú oproti tvári možno až biele. Keď príde k sebe, tak sa mu srdce rozbúši, no aj naďalej tam len tak stojí, neschopný pohybu. Jeho ruky sa však nakoniec pohnú viac-menej samé od seba a pritiahne si ju k sebe bližšie, do objatia. Možno potreboval skryť svoju tvár a toto bolo jedno z riešení, no takéto odôvodnenie moc pravdivé nie je.* A-a-arigato... *Šepne napokon. Ešte hodnú chvíľu tu takto postáva, zabúdajúc nejako na fakt, že tu majú svoju úlohu, ktorú musia splniť. A čo je to zároveň aj otázka času.*
Yumi: *Súcitne sleduje svojho parťáka, keďže si veľmi dobre pamätá, aká bola jeho obeť pre splnenie druhej časti skúšok. Musel zabiť človeka, čo sa očividne prieči jeho presvedčeniu ako medika. Hodí pohľad na pár sekúnd k Maiko, ktorá jej naznačí, že ide skontrolovať okolie. Yumi prikývne a pokračuje ďalej* Maiko vraví, že existujú tri druhy hriechov... Zlé, dobré a nevyhnutné. *Pohľad sklopí k zemi a pokračuje v kopaní do malého kamienku* Zlé hriechy sú tie, za ktoré ľudia sedia v base´u môjho tatíčka alebo by minimálne mali sedieť. Dobré hriechy sú tie, ktoré sú väčšine ľudí prospešné... Neviem čo tým práve myslela ale vraj to pochopím keď budem staršia. *Prehrabne si neisto vlasy a trochu si odkašle* A posledné sú nevyhnutné hriechy. Môžu byť aj zlé, no ak sa v daný moment skutočne nedá inak konať... Nemôžeme byť za ne odsudzovaní. *Trochu pridá do kroku až sa ocitne priamo pred Tomom. Chytí do rúk tie jeho a pozrie mu priamo do očí. Po prvýkrát sa skutočne úprimne usmeje* Ak by nezomrel, zomrel by jeden z nás, ak nie obaja. Zachránil si ma. *Skloní sa a pobozká ho na čelo. Je ešte červenšia než doteraz, tak pre istotu opäť uhne pohľadom* A... Tie skúšky ti odpúšťam. *Doplní a zostáva na mieste stáť. Necíti sa byť vo svojej koži, no zároveň jej to ani nevadí. Naposledy takto držala Misakiho, čo v nej vyvoláva trochu melancholické spomienky, no má akýsi pocit, že sa cez to pomaly ale isto dostáva*
Tomeo: *Je rád, že to pomohlo, aj keď sa stále cíti príliš previnilo akým spôsobom to dosiahol. No bol to jeden z najjednoduchším spôsobov, aj keď najzákernejší. Pri spomienke na tie chuuninské skúšky len sklopí zrak a nejaký čas ticho pokračuje.* Bol som zbabelý bojovať. Nechcel som bojovať a nemohol som. Príliš som sa bál, čo sa môže stať a čo môžem urobiť. Hlavne po tom, čo som spravil v druhej časti. Zároveň nemôžem dovoľovať emóciám, aby si so mnou robili čo chcú. A preto to vyústilo do podrazáckej taktiky, zničiť tvoju vôľu bojovať a keď nevyšlo to, tak ťa donútiť zaútočiť prvú, pretože ja by som to nedokázal. Potreboval som vyhrať, pretože len víťazstvo ma mohlo dostať naspäť do chrámu, no práve kvôli tomu som oslabil emóciami pečať a stalo sa to, čo sa stalo... *Hovoril sekavo a lámaným hlasom, opäť mal v hrdle horkú hrču, ktorá mu bránila aj poriadne sa nadýchnuť.*
Yumi: *Zamyslene kráča a občas kopne do malého kamienku na ceste. Už počas cesty späť pochopila, že ten útok z Tomovej strany prostredníctvom zmienky mŕtveho kamaráta nebol v skutočnosti útokom. Docielil v podstate to, o čo sa Maiko pokúšala už nejaký ten piatok. Yumi zrovná krok s Tomom a dá ruky za chrbát. Uhne pohľadom a jej tvár je o pár odtieňov červenšia* T-to na skúškach... Nemyslel si to vážne, však? *Opatrne stočí pohľad priamo k nemu s výrazom raneného šteniatka. Chce zistiť, ako to v skutočnosti bolo, keďže jej to vŕta hlavou v podstate od toho dňa. Nechápe rôzne súvislosti, keďže v jeden moment má pocit, že mu na nej záleží a v druhý moment ju trhá zvnútra na kusy. Chce, aby ju nesklamal, no zároveň má strach, keďže nechce, aby sa opakovali udalosti zo skúšok. Maiko spoza nich spokojne sleduje scenériu, no začína mať zvláštny pocit, že tu nie sú sami. Rovnako to cíti aj Mei, tak sa pre istotu zdržuje poblíž detí*
Tomeo: Možno nerozumiem, ale to neznamená, že tu pre teba nie som... *Zašepká jej do vlasov a pohladí ju po chrbáte. Zostáva tak až dovtedy, kým to sama potrebuje. Slová sú viac-menej zbytočné, ide o prítomnosť. Aspoň to si myslí.* Ja viem, že to bolí, ale veď presne vďaka tomu vieme, že ešte stále žijeme... *A že je to moc hlboká myšlienka na osemročného hanarta? Tak si prejdite šikanou v útlom detstve a vyrastaní bez otca, stratou matky a domova, útekom do neznáma a zúfalstva a odolávaním stálym hrozbám.* Po a, nemám to komu hovoriť, keďže s nikým sa... nikto sa so mnou nebaví. A po b, kde vidíš tú slabú? Lebo ja vidím len odvážnu a silnú osobu. *Milo sa pousmeje a pohladí ju po tvári. Pri pohľade na jazvu na jej rameni ho to extrémne zabolí a je skalopevne presvedčený, že sa na to neskôr pozrie a nenechá sa od Yumi zastaviť, aj keby mu chcela tie zelené ruky dolámať. Vykročí za ňou a už sa načahuje, že ju čapne za ruku, presne tak, ako keď spolu utekali v druhej časti, no v poslednej chvíli sa zastaví. Nie, nemôže, stále je to on, kto jej už niekoľkokrát ublížil a kto jej spôsobil tie jazvy. Len už ticho nasleduje, sám nevie ako. Keby ho Yumi neviedla, tak by sa tu už dávno stratil. Veď jeho orientačný zmysel nie je zrovna najlepší. Možno majú časový sklz a dávno tam už mali byť, ale v predchádzajúcom rozpoložení by toho asi moc nezvládli.*
Yumi: *Skrz vlastnú nevyrovnanosť v daný moment akosi prepočuje blížiace sa kroky. Ucíti dotyk, čo ju donúti zdvihnúť zrak. Začne sa šklbať zo strany na stranu a z celej sily sa pokúša odtlačiť Tomove ruky* Pusť-! *Nedohovorí, keďže vzlyknutie jej prekazí dokončiť vetu. Po pár nevydarených pokusoch sa prestane vzpierať a pokúša sa dať do poriadku, aby zo seba vysúkala nejaké súvislé vety* N-n...ničomu nerozumieš. *Vzlykne sa rukami si zakryje ústa. Na celom tele sa trasie a rozhodne sa, že dovolí svojím emóciám vyjsť na povrch poprvé pred niekým iným. Rúčkami taktiež objíme Toma a ponorí hlavu do jeho ramena* Bolí to... *Potichu vzlyká a stisk zovrie. Niekoľko minút sa lesom ozývajú len jej vzlyky. Po tej pre ňu extrémne dlhej dobe sa konečne odtiahne a odvráti uslzenú tvár* Nikomu o tom nehovor. Nemôžu vedieť, že som slabá. *Postaví sa a utrie si tvár. Ruku si položí na jazvu na ramene a jemne po nej prejde* A... ďakujem. *Zamrmle a bez slova sa pohne zase späť k Maiko. Tá ustarane sleduje svoju prichádzajúcu študentku, no keď ju obdaruje úsmevom, Maiko je nadmieru spokojná. Takmer sa od dojatia rozplače a vďačne pozrie na Toma* Vyrazíme? *Yumi prikývne a bez slova pokračuje v ceste. Popri chôdzi sa nenápadne usmieva*
Tomeo: *Dosiahol to. Dokázal to, čo tak veľmi chcel. A predsa to bolí, akoby ho trhali. Akoby aj nie? Veď jej ubližuje. Opakovane a veľmi. Že je to jeden zlý krok za druhým? To je možné, ale jemu nikto nedal návod života a robí len to, čo vie. A možno to vyzerá len ako bezcieľne ubližovanie osobe, na ktorej mu záleží, ale tak bezcielne to nebolo. Potlačí vlastné slzy a dá si facku, ktorej ozvena sa odráža od stromov. Urobil to len preto, aby sa udržal pri zmysloch a vzchopil. A že mu Maiko viac menej zakázala íst za ňou? To je možné, ale ako keby to on mal v pláne rešpektovať. S využitím shunshinu sa vydá pátrať, predsa len, trvalo mu zase dlho sa rozhýbať. To je ona už na inom mieste. A trpí. No práve aj vďaka vzlykom ju dokáže nájsť. Ignoruje všetko ostatné, zastaví až priamo u nej a potláča nepodstatné. Objíme ju, možno to môže pripomínať zovretie, no nemá v pláne jej dovoliť sa vymaniť.* Vážne si myslíš, že môžeš utekať vlastným emóciám? Alebo že prejavíš slabosť, ak ich uvolníš? Práveže to chce odvahu a silu, nepopierať ten kúsok ľudskosti... *Šepká. Očakáva škrabance a udieranie. Ani tým sa ale neplánuje dať odradiť. Veď on sám keď stratil matku a ocitol sa v chráme, chcel svoje emócie potlačovať. Tváriť sa vyrovnane, aj keď netúžil po inom, než sa vrátiť do Mahonu a žiť s matkou. Emócie sa však len hromadia a hromadia a pokial sa včas neuvoľnia, tak človeka roztrhajú zvnútra. Hlavne, ak sa ich rozhodne využiť akýsi démon.*
Yumi: *Bum. Cíti príšernú ranu, v podstate takú necítila už riadne dlho. O smrti jej priateľov sa nehovorí, u nich v klane je táto vec akési tabu. Doslova sa zasekne v chôdzi a cíti, že sa jej oči plnia slzami. Tak veľmi nechce plakať, no nedokáže svoje emócie už udržať na uzde, tak sa rozplače. Poprvé od skúšok zo seba vypustí všetko smútok. V rýchlosti sa otočí a počas rozmachu hromadí trochu chakry do päste, ktorú mieri na Toma. Pohyby má ako vždy aj napriek zdravotnému stavu rýchle, tak šanca, že minie je v podstate minimálna* Toto si prehnal. BAKAYARO! *Zvreskne a zakryje si ústa. Nechce, aby ktokoľvek počul jej vzlyky, tak sa rozhodne bežať čo najďalej. Maiko ju nesleduje, dobre vie, že to je to posledné, čo jej zverenkyňa chce. Vie, že nemá rada, ak ju vidia plakať a radšej sa vyplače v súkromí. Pozrie na ustarostenú Mei a pohladí ju po hlave* Odpočinieme si kým sa vráti, dobre? *Usmeje sa a spoločne sa usadia pod strom. Následne pozrie na Toma a pokrúti hlavou, čím mu naznačí, aby jej študentku neprenasledoval. Yumi zatiaľ beží lesom čo najďalej, nepotrebuje svedkov. Čupne si za veľkú skalu pri jazere a položí hlavu na kolená. Rukami zviera nohy a doslova sa citovo zrúti. Úplne na ňu doľahnú skutočnosti, ktoré sa udiali a bolí ju to, čo opäť vypustil z úst. Začínala mať opäť pocit, že to bude v poriadku, keď to musel zase raz posrať. Tak ako všetci* "Bakayaro..." *Zopakuje v duchu a pokrúti hlavou*
Tomeo: *Čakal to, veď ju úmyselne provokoval, ale aj tak ho dostala tá rýchlosť a náraz. Len nasucho preglgne, ignorujúc chladivú čepeľ kunaia a znova z posledných síl nahodí ten priblblý výraz tváre, akoby poznal celú záhadu vesmíru.* Ale to je jasné, že o tom, čo chceš, nič neviem. Nepovedala si mi to a do hlavy ti predsa nevidím. Ani môj zrak neodhalí všetky tajomstvá. *To už ho však pustí. Bohužiaľ, sám už nemá silu v tomto divadielku pokračovať. Zatne pravú ruku v päsť a vrazí ňou do stromu za sebou, trochu zabúdajúc na kontrolu vlastných emócií, čo sa prejaví takou slabšou verziou oukashou, keďže občas je zvládanie jeho vlastnej chakry preňho docela kríž, keďže ju musí oddelovať od tej Nanabiho, hlavne v takýchto emočných stavoch. Strom nepríjemne popraská a v kmeni zostala dostatočná diera. Jediné šťastie, že je to storm dostatočne starý a kmeň dostatočne róbustný, aby to prežil. Hlboký povzdych. Hlboký nádych. Hlboký výdych. Pohyb ruky, pri ktorom si stiahne čiapku z hlavy. Tá nemusí byť toho svedkom. Opäť raz dobehne Yumi, aj keď teraz celkom s problémom, keďže sa príliš dlho spamätával a trvalo mu nabrať kontrolu nad samým sebou.* Aj keď, ty tie oči vlastne poznáš lepšie ako ja. Čo povieš, otestujeme, ako veľmi sa s nimi dokážem dostať do tvojej hlavy? *Hlúpy a úbohý žart, posledný pokus o nevedno čo. Tak veľmi to bolí, cíti sa ako keď utekal z Mahonu. Ignorujúc vlastnú bolesť a vyčerpaniu musel stále bežať, no napriek tomu že prekonával vlastné limity a stále bežal, tak sa ponáral do stále väčšieho zúfalstva.*
Yumi: *Každou sekundou je viac naštvaná. Cíti, ako sa jej telo značne zohrieva, presne tak, ako kedysi u jej matky. Snaží sa agresivitu ovládať, no keď začne Tom mávať zelenou chakrou pred jej tvárou, neudrží sa a zoskočí z Mei. Posilní svoje nohy chakrou a rozbehne sa proti Tomovi. Vďaka klanovým schopnostiam je jej Shunshin oveľa rýchlejší než klasický, rovnako aj jej reflexy. Pokúsi sa pritlačiť Toma o strom pridŕžajúc mu kunai pod krkom* Vieš HOVNO o tom, čo chcem. *Zavrčí a doslova ho prepaľuje pohľadom. Cíti sa skutočne nesvoja keďže len tak-tak udržiava vážny výraz. Cíti, ako sa jej krv valí do hlavy a pokúša sa čo najviac skoncentrovať. Maiko zbystrí pozornosť, keďže vidí, že pomaly ide do tuhého. Yumi sa pomaly nakloní k Tomovmu uchu a začne šepkať* Sklamať ma je jedna vec... Nasrať ma však bolí oveľa viac. Nepokúšaj sa o to. *Odtiahne sa a tentoraz kráča po svojich. Snaží sa čo najviac piť a neohliada sa za seba. V skutočnosti ju táto hra celkom baví a ten mierny úsmev na jej tvári postrehne aj Maiko, keď Yumi pre istotu skontroluje pohľadom okolie. Už je to dlho, odkedy sa necítila úplne prázdno a prítomnosť tohto chlapca jej naozaj chýbala. V podstate tak povediac vyhnal myšlienky na Misakiho. Rovnako s ním aj nočné mory, ktoré jej nedali spávať*
Tomeo: Domýšľaš si, nič také som nepovedal. A nemyslím si, že niekoho z nás troch prítomných oklameš o tom, že si fyzicky v poriadku. Ideálne by bolo ťa poslať za lekárom, ale... *Mávne pred ňou ruku, ktorú na moment obalí zelená chakra, je to len na efekt, nemá to mať žiadne iné účinky. Áno, zachádza priďaleko a príliš ju dráždi, ale už pri teste prežitia pochopil, že svoju nezničiteľnú osobnosť len hrá. A že jej tým ublíži? To je možné, ale určite jej neublíži viac, ako jej už ublížil alebo ako si ubližuje ona podvedomím mučením. Niežeby nezažíval niečo podobné, ale on si za to aj môže, keďže sa správa nejako... takto. Snaží sa veci uľahčovať, čo nie je možné. Jeho výraz je však už vážny, možno skôr ustarostený.* Chceš splniť misiu a odviesť dobrú prácu alebo je tvojím cieľom sa tam sotva dotackať? *Svoj zrak má uprený do jej očí a netuší, koľko to ešte vydrží, než sa asi rozreve nad tým, ako idiotsky sa zase správa a že všetko zhoršuje, ale inú možnosť momentálne nemá. Veď klin sa klinom vybíja, no nie?*
Yumi: *Tentoraz je sústredená a počuje, že sa Tomove kroky zrýchľujú a približujú. Zároveň počuje, že Maiko sa stále zdržiava vzadu. Očervenie, keď Tom naznačí, že pôsobí dosť mŕtvolne. Chystá sa zareagovať, no to Mei prudko zabrzdí, keďže nechce Toma prevalcovať. Yumi sa rozhodne trochu s Tomom pohrať. Keď už s ním má plniť misiu tak nech si to chlapec aspoň trochu vyžerie. Položí celé svoje telo na Mei a pozerá Tomovi priamo do očí. Neuhýba pohľadom, mučitelia ju učia ako zvládať mučenie a zároveň aj udržiavať očný kontakt s obeťami* Nepáčim sa ti? Smutné. *Utrúsi so sarkastickým podtónom v hlase a zatvári sa na oko ublížene. Maiko už tuší, že je niečo zle, no zatiaľ sa nezapája. Yumi sa rozhodne trochu pritvrdiť* Chlapče... To ako vyzerám je len a len moja vec. Nepotrebujem sa páčiť nikomu a ničomu. Zatiaľ žijem a to je hádam hlavné. A teraz uhni. *Opäť sa narovná a zostane v sede. Hlava sa jej pomaly prestáva točiť, no stále sa cíti trochu malátne*
Tomeo: *Zarazí ho zistenie, že chcela byť medikom a rezignovala. Ako môže niečo také povedať? Veď práve o tom je byť lekárom, každý raz umrie, ale lekár sa snaží o to, aby tá smrť nenastala tak skoro. Keby to bral každý tak, tak väčšina by asi ani neprežila detstvo. Chvíľu len nechápavo stojí, hej, doslova na moment zastal, ale následne len pregúľa očami. Keď to nejde žiadnou inou cestou, tak mu zostáva jediná možnosť a do rýpať do osieho hniezda. A že osy vyletia a popichajú ho? Bude to musieť zniesť, pokiaľ to aspoň pomôže, aby trochu uvoľnila emócie. Má čo robiť, aby dokázal vyrovnať tempo so psom, ale napokon si nájde nejaké tempo poklusu, v krotom to ako tak zvláda. Len bude problém hovoriť. Čo už, prinajhoršom sa zadychčí alebo kvôli nepozornosti potkne o kameň a padne na hubu. Riziko povolania.* A to si rezignovala aj na samú seba a radšej sa tou mŕtvolou staneš? *Shunshinom sa ešte trocha urýchlil, aby psa bezproblémovo obehol a s menším rozostupom sa postavil pred neho a stál mu v ceste. Úmyselne použil shunshin, aby medzi nimi vytvoril priestor na vybrzdenie, ale bol pripravený aj na to, že ho pes zhodí a on sa nepekne uderí.*
Yumi: *Prekvapí ju informácia, že Tom nie je z dediny. Má predsa čelenku, ako je možné, že nepochádza z Kiri? Skúmavo si prezerá jeho čelenku a nadvihne jedno obočie. Viac sa tým nezapodieva, aj tak Tom pokračuje ďalej s nudnými vysvetlivkami pojmov. Yumi sa pri tom tvári absolútne nezaujato a mykne ramenami pri jeho otázke* Kolegovia sú proste kolegovia. Sú nútení spoločne robiť prácu, ktorá u mnohých je skôr samozrejmosťou než koníčkom. *Prehodí a smutne nadvihne kútik úst* Patológom som sa stala preto, lebo... Mala som prípravu na cestu medika ale akosi... Som rezignovala. Príde mi zbytočné sa tomu venovať, keď aj tak mnohí podľahnú zraneniam v boji. Nechcem sa pokúšať o záchranu ľudí, ktorí aj tak raz zomrú. Radšej sa venujem tým mŕtvym... Raz už zomreli a druhýkrát sa im to nepodarí. *Ukončí snáď najdlhší monológ, aký za posledné obdobie mala. Pri poslednej vete ju pichne pri srdci, keďže hovorí skôr o určitých osobách. Maiko sa spokojne usmeje, keďže vidí, že je to aspoň maličký posun vpred. Vie veľmi dobre, na čo Yumi naráža. Tá vec rozosmúti aj ju, kedykoľvek si na ňu spomenie* Našou dnešnou úlohou bude splniť misiu a zistiť, čo sa tam stalo. Ty zachrániš pozostalých a ja sa budem rýpať v tých, čo padli. Toľko k našej kolektívnej práci. *Jemne ťukne topánkou do Meinho brucha, čím jej naznačí, aby pridala a o pár krokov sa vzdiali Tomovi*
Tomeo: *Nečakal nič menej, čakal dokonca aj niečo horšie, no nenechal sa odradiť. Bolo by dobré aj preňho samého, keby sa cez to dostal, no o to mu nešlo. Všimol si tie zmeny na Yumi, no čo mal robiť? Správať sa ako medik a začať ju poučovať? Tým by ju od seba ešte rýchlejšie odohnal. Alebo sa mal správať ako veľký kamarát? Lenže to neboli, posral to. Ďalší hlboký nádych.* Možno pre každého v dedine, no ja do tej dediny nepatrím. "Lebo ja nepatrím nikam..." *To druhé si dodal len v duchu, veď sa nechcel začať pred ňou ľutovať, chcel začať aspoň nejakú debatu, niečo, čo by im pomohlo. Lenže nevedel čo. Spomenul si na vždy usmievavú Inori a dodal si odvahu, ona to nikdy nevzdávala a vždy tu preňho bola, to ona rozlomila ľady medzi nimi a teraz bolo na Tomovi, aby dokázal niečo také, aby sa prebil až ku kolegyni.* A čo myslíš, že sú kolegovia? Okoloidúci ľudia? Povedal by som, že pravdou je presný opak. Veď sú to ľudia, ktorých spája práca a tá je ich život. Ľudia, ktorí si tú prácu môžu vzájomne uľahčovať alebo sťažovať. *Netušil, ako sa dostať k jazeru a preto spoliehal, že mu bude stačiť nasledovať.* Čo ťa doviedlo k tomu venovať sa patológii? *Pokúsil sa to zmeniť a pre zmenu sa teda zaujímať priamo o ňu.*
Yumi: *Je natoľko pohrúžená do čítania, že ani nezachytí, ako sa k nej Tom blíži. Takmer spadne zo svojho psa, keď na ňu prehovorí. Prekvapene pozrie smerom, odkiaľ prichádza Tomov hlas, no ten výraz si dlho neudrží. Po chvíľke ho totiž zmení na úplne bezvýrazný, ktorý si trénuje tak povediac odjakživa. Je to nutné, keďže sa tajne vzdeláva aj u mučiteľov* Svoje sračky si rieš sám. *Prehodí a znova pozrie do knihy. Tom však pokračuje v rozprávaní, no Yumi sa tvári, že ju to nezaujíma. Avšak, občasne na neho pozrie jedným očkom a v skutočnosti ani knihu nečíta. Jemne nadvihne jeden kútik úst, no v momente ho vráti nazad* Mizukage využíva všetko a všetkých, to je známe hádam každému v dedine. Majú pred ním rešpekt ale ja nie. Odmietam to. *V mysli sa vráti k okamihu, kedy Mizukagemu vrazila do kancelárie bez zaklopania. Tak povediac to robí už dlhšie* Rešpektujem len troch ľudí. *Nenápadne pozrie na Maiko vzadu. Nedáva na sebe nič poznať, no ju samu trápi to, čo sa s jej telom momentálne deje. Mala by sa vyvíjať ako každé dievča v jej veku, no každým dňom je z nej stále menej a menej* A správne si povedal, sme kolegovia. Nič viac-nič menej. *Týmto celú konverzáciu ukončí otvorí knihu, pričom tentoraz začne naozaj čítať. Dozvedá sa o rôznych ďalších faktoroch, pomocou ktorých môže určiť príčiny úmrtia obetí. Stále je trochu nervózna a líčka jej jemne zružovejú z Tomovej prítomnosti. Srdiečko, ktoré jej prevažne vynecháva sa taktiež o niečo viac rozbúši, čo vďaka lepším zmyslom počuje aj samotná Maiko o pár metrov ďalej. Usmeje sa a kývne hlavou, keďže jej odhad bol správny. V podstate má tak trochu prsty v tejto misii, keďže nedávno naznačila Mizukagemu, aby ich dal na spoločnú misiu*
Tomeo: *Trochu ním trhne, keď sa Maiko zrazu objaví pri ňom a vyruší ho od čítania. Teda, nie je to, že by sa k nemu teleportovala, ale jeho vnímanie okolia je kvoli čítaniu zase na pomerne nízkej úrovni. Div, že nenabúral doteraz do nejakého stromu. Posmutnele sa pozrie na Yu-chan a zavrie knižku, ktorú opäť odloží do taštičky. Čo má také povedať? Alebo urobiť? Nemal sa kedy naučiť správnym zásadám rozhovorov a kontaktu s ľuďmi, veď skoro žiadny taký kontakt nemal. Má sa snáď rozplakať, aby bolo vidieť, ako ho to samého trápi? Nie, to by ešte len vyzeralo, že útočí na jej city. Povzdychne si a pridá do kroku, aby ju dobehol.* Vieš, o tom, že sme v podstate kolegovia? Teda, ty budeš viac menej zakrývať moje zlyhania, ale aj tak... *Snažil sa to odlahčiť suchým vtipom o sebe ako neschopnom lekárovi. Veď nevedel, čo robiť a toto bolo jedno z mála riešení, ktoré mali aspoň trochu logickosti.* Popravde, bol som podráždený, že mám ísť na misiu s niekým iným, hlavne keď tu nikoho nepohnám a nechcem poznať. Najradšej by som sa vrátil do chrámu, pretože za ten krátky čas, čo som tu bol, som spôsobil akurát bolesť... Prišlo mi to, akoby Mizukage chcel mať nado mnou kontrolu a len využiť to, čo je vo mne, keď ma vyslal na misiu, ktorú by som mohol zvládnuť. No pravda je taká, že by som nezvládol. Zaujímam sa o liečenie a rozhodol som sa stať lekárom a pre lepšie poznanie tela aj patológom. Kirigakure mi to aspoň uľahčila, keďže je tu mnoho vzdelanosti. *Nakoniec začne hovoriť, ako sa veci uňho majú, aby vyrušil trápne ticho. V hrdle má však nechutnú hrudu, slová sa mu zasekávajú a strácajú, nevie ako pokračovať.*
Yumi: *Vezie sa na chrbte Mei a z tašky si vyberie knihu o patológii, ktorú má momentálne požičanú. Stále sa má čo učiť a rozhodne nezaháľa. Maiko sa trochu nahne k Tomovi a čo najtichšie mu pošepne do ucha* Daj to, prosím, do poriadku. Týmto štýlom sa nedožije ani titulu Jounina. *Prosebne mu pozrie do očí a dúfa, že ju Yumi nepočula. Ako by aj mohla, predsa len je pohrúžená v knihe a na okolie kašle, ako vždy v podstate. Maiko trochu spomalí rozhodnutá dopriať deckám trochu súkromia. Nič si neželá viac, než to, aby sa opäť dali do reči. Vie veľmi dobre prečo je Yumi taká aká je. Nehovoriac o tom rannom fiasku na námestí. Yumi sa zatiaľ usadí pohodlnejšie a pretočí stranu na knihe. Znervózňuje ju Tomova prítomnosť. Je vlastne aj rada, že je tu s ňou, no zároveň ju jeho prítomnosť vytáča. Stále ho viní zo zrady a z toho, ako hnusne ju využil počas skúšok. Chladný výraz v tvári sa však nemení*
Tomeo: *Sklopí zrak, keď okolo neho Yumi prejde a prijíma to všetko a zároveň rešpektuje jej rozhodnutie, no správanie tej jej senseiky ho rozhodne zastaví. Zdvihne na ňu zrak a obzrie sa na Yumi.* Takže je patológ? *Šepne otázku, ktorá moc ako otázka nevyznie, keďže odpoveď pozná. Tichšie si povzdychne a začne sa ošívať, keďže mu je ten kontakt nepríjemný. Možno je to milé gesto, ale on sa odnaučil byť v cudzej blízkosti a po udalostiach z chz sa ešte aj nenávidí a chcel si vytvoriť akúsi bublinu okolo seba, vďaka ktorej nezraní okolný svet. A ona sa ho dotkla, akoby svoju bublinu ani nemal.* Nie je to môj sensei a rozhodne by sa neobťažoval za mnou niekam chodiť. *Precedil skôr pomedzi zuby a otočil sa smerom von z dediny, aby mohol nasledovať svojich staro-nových parťákov. Vydesí ho to, čo sa deje s jeho skorokamarátkou, no v poslednej chvíli zabráni sám sebe v tom, aby sa za ňou rozbehol. Održuje si od nej minimálne metrový odstup a len ticho nasleduje. Cíti sa za to všetko zodpovedný a možno aj je. Nasucho preglgne a radšej si vytiahne z taštičky s lekásrkym vybavením akúsi knižku. Je to o tom, ako spoznať, keď je niekto pod vplyvom nejakého jedu. Veď o bylinky a ich rôzne účinky sa zaujímal už dosť, vie z nich vytvoriť liek, ale zároveň vie, že to môže byť aj nebezpečná otrava. A preto sa teraz zamerial aj na jedy, aby sa vedel voči nim nejako brániť.*
Yumi: *Nepridáva na kroku. Prejde okolo Toma pomaly a dramaticky. Ani na neho nepozrie a dúfa, že Maiko urobí to isté, no tá sa neochotne zastaví pri Tomovi a dá ruku okolo jeho ramien* Takže budeme parťáci, hej? Dúfam, že svojho chlípneho senseia neberieš so sebou. *Uškrnie sa a zloží ruku z jeho ramien. Rukou mu naznačí, aby šiel za ňou a potom povzbudivo pozrie na svoju študentku. Pohľadom jej naznačí, aby príliš nejančila. Yumi si poskladá dve a dve a všetko jej dobije. Ona je patológ a určuje príčiny úmrtia... Samozrejme potrebujú aj medika. Hoci netuší, čomu sa Tom venuje, akosi si to domyslí a zamračí sa ešte viac a dáva na sebe poznať, že je viac než nespokojná s výberom parťáka. Otočí sa na päte a vyrazí smerom k jazeru. Ruky si dá do vreciek a tvár má sklopenú k zemi. Mei k nej pribehne a trochu do nej drgne čumáčkom* Som v pohode. *Zamrmle smerom ku psovi. Pomaličky jej prirastá k srdcu, no stále nemá pocit, že môže zaujať miesto Haru. Začína cítiť, že opäť na ňu idú mdloby, predsa len dnes vlastne ešte nič nejedla. Naposledy zjedla ryžovú kašu predošlý deň poobede a tú taktiež nezjedla úplne celú. Maiko k nej pribehne a uchopí jej tvár do dlaní* Si v poriadku? *Yumi odrazí jej ruky a vyhupne sa Mei na chrbát. Tá ako vždy neprotestuje, keďže je oveľa väčšia ako jej predchodca a Yumi momentálne aj tak nie je príliš ťažká. Maiko pokrúti hlavou, no odmieta sa s ňou hádať*
Tomeo: *Nevenuje svojmu okoliu až takú pozornosť, akú by mal, ale aj tak, na čo? Veď toto okolie sa mu samé vyhýba, on sa nemusí ani pozerať pred seba a kráčať a je zaručené, že do nikoho nevrazí, pretože takmer kazdý sa mu hneď uhne, či už mladý alebo starý, či už obchodník alebo ninja. Veď kto by nemal strach z démona? A hlavne keď je démon uväznený v krehkom malom človiečiku, ktorý má bližšie k princeznej ako k tvrdému chlapovi? Aspoň takto ho teda väčšina okolia asi berie, no on má aspoň pokoj. Jeden čas sa aj pokúšal predrať do klanu Modoru, keďže Liath ho do toho klanu vtiahla, keď ho začala učiť Suika no Jutsu, no ten klan sa od neho dištancoval. Nervózne postáva pri bráne a skúma svojimi zvieracími žltými očami akúsi divnú špinu na protiľahlom stĺpe, akoby ju dokázal pohľadom zotrieť alebo by pochopil, čo to voľakedy bolo. Hmyz? Možno. Ale na hmyz je to priveľké. A čo to vlastne robí na stĺpe pri bráne? Ktovie. Nervózne si začne podupkávať, keď sa špina preňho stane nezaujímavou, keďže takto nemá ako stavať stenu činností voči myšlienkam. Čiže sa mu vybavujú voľne a napĺňajú jeho myseľ, ako keď sa do šálky nalieva čaj, na vonok pokojne, no v skutočnosti vrážajú do stien šálky a snažia sa dostať z väzenia. Nemá tak dobré zmysly a ani si nevšíma svojho okolia, aby si ju hneď všimol. Chvíľu mu to teda trvá a nevedno, ako dlho pri ňom už je. V tom si ju všimne. Jeho tvár sa skriví pod náporom impulzu čírej bolesti a čiapku si stiahne rukou bližšie do tváre. Je to len náhoda, že tu je, nič viac. Veď je to hlavná brána dediny, ona ide na svoju misiu. Aká je pravdepodobnosť, že by ich Mizukage zase spároval?*
Yumi: *Mlčky sa prediera davom v Kirigakure spolu so svojím novým psím spoločníkom a, samozrejme, senseikou Maiko. Povolal ich samotný Mizukage kvôli akémusi akútnemu prípadu. Yumi dnes plánovala zostať zahrabaná v knižnici a pokračovať v štúdiu patológie, no žiaľbohu bola prerušená v polovici procesu* Dúfam, že to bude aspoň stáť za to. *Zamrmle nafučane po ceste a nohou kope do kamienku na ceste. Pri jednom kope kameň narazí do dreva, ktoré podopiera stánok s ovocím. Keďže Yumin kop je tentoraz silnejší a drevo trochu schátralé, prelomí sa a celý stánok spadne. Ovocie sa začne kotúlať po ceste a predavač začne behať hore-dolu hľadajúc príčinu tohto všetkého, pričom zo zeme zdvíha popadaný tovar* Hups. *Škodoradostne s protivným úškrnom na tvári zamrmle Yumi a odvráti zrak. Tvári sa, že v tom nemá prsty, no Maiko videla, čo sa stalo* Preboha. *Plesne si po čele a trochu pridá do kroku. Dúfa, že nik okrem nej to nevidel. K predavačovi sa začnú pridávať aj ostatní a pomáhajú mu zbierať ovocie zo zeme* Stáva sa. *Mykne ramenami Yumi a spoločne míňajú dav. Nachádzajú sa už v uličke Minakami, kde sídli aj Mizukage. Otvoria dvere veľkej budovy a vyšlapú schody, ktoré vedú priamo ku kancelárii najvyššieho. Yumi sa ani neunúva klopať, rovno vojde, za čo si vyslúži karhavé zavrčanie od Maiko* Mizukage-sama. Vraj nás potrebujete pre akýsi akútny prípad. *Araki prekvapene zdvihne pohľad od kartotéky. Zo všetkých ľudí v Kirigakure je len pár, ktorí vchádzajú do kancelárie bez klopania. Odvaha dievčaťa sa mu pozdáva už odjakživa, predsa len v nej koluje krv kedysi veľmi nebezpečnej nukeninky. Povzdychne si a zloží ruky na hrudi* Áno. Potrebujem schopnosti patológa a počul som, že si v poslednej dobe dobre pokročila v štúdiu. *Yumi prikývne na znak súhlasu, tak Araki pokračuje* Pri jazere sa stala istá... tragédia. Je tam veľa mŕtvych a treba určiť príčinu smrti. *Podá Maiko do rúk zvitok. Tá ho pomaly otvorí a prečíta všetko potrebné k misii* Ihneď vyrazíme, Mizukage-sama. *Povie Maiko a spoločne vyrazia smerom k bráne. Maiko si po ceste ešte číta podrobnosti a Yumi je opäť pohrúžená vo vlastných myšlienkach. Zrednuté červené vlásky má vypnuté vo vysokom cope. Pleť má ako vždy mŕtvolne bledú a oči podliate krvou skrz nedostatok spánku. Sídlia pod nimi aj tmavé kruhy pod očami, ktoré jej vzhľadu príliš nedodávajú. Celkovo je mierne pochudnutá, čo sa odzrkadľuje aj na jej tvári, respektíve prepadnutých líčkach. Čelenku Kirigakure má uviazanú okolo ľavého zápästia, na pravom má zvnútra vytetovaný znak svojho klanu. Oblečené má čierne tričko bez rukávov a čierne kraťasy, čo umožňuje vidieť jej jazvy zo skúšok. Tá na ramene jej pomaly mizne, keďže nebola natoľko vážna, no tá na stehne je viditeľná viac než dosť. Yumi to však nevadí, rovnako ani znechutené pohľady malých detí, ktoré práve míňajú. Pomaly sa blížia k bráne a Yumi začína cítiť dobre známy pach, ktorý si pamätá až moc dobre* To nemôže byť... *Začne, no nedokončí pretože uvidí chlapca zo skúšok, ktorý jej v poslednej dobe nedal spávať. Zamračí sa a zovrie ruku v päsť*
Tomeo: *Čas neúprosne nasledoval a on sa vzdal nádejí, že sa odtiaľto dostane. Spočiatku si myslel, že sa aspoň Liath pokúsi niečo vybaviť, veď mu sľúbila, že ho neodvedú, no teraz je tu. Aj keď, chápe, prečo si ho tu nechali. Je jinchuuriki a teraz to o ňom vedia v celej dedine kvôli fiasku v aréne. Len škoda, že toto je posledná z vecí, ktoré ho trápia. Každú sekundu svojho času je buď ponorený v knihách a vzdeláva sa, trénuje, psychicky i fyzicky alebo možno aj dokonca medituje, presne ako ho učili v chráme, len aby utiekol svojím myšlienkam. Stačí však jediná slabá chvíľka a oni ho dobehnú. Znova ho zhodia z útesu do priepasti zúfalstva. Nikko sa s ním stále nebaví, no ani Tom sa už neplánuje s ním. Veď prečo by mal? Odsúdil ho len preto, že je jinchuuriki a pohŕda ním, akoby si to chlapec sám vybral. Najviac ho však stále trápi aj tak to, čo urobil Yumi a ako sa s ňou rozišiel. Vedel však, že keby sa ju vydal hľadať, tak by okúsil len väčšiu bolesť. Preto sa radšej zašíval v izbe v jouninovom byte. A úspešne by sa skrýval pred svetom aj ďalej, keby mu posol od Mizukageho nedoniesol zapečatený list s informáciami o jeho ďalšej misii. S neochotou si to ružovovlasý chlapec prevzal, voskovú pečať rozlomil a pustil sa do čítania. V liste bolo dosť málo informácií, ale pochopil z toho, že pôjde o misiu C, možno dokonca aj B. Úlohou bude čo najrýchlejšie vyraziť do jednej z viacerých osád pri jazere, keďže neďaleko jednej z nich je mnoho mŕtvych. On ako lekár má zabezpečiť prežitie aspoň nejakých preživších, ak tam teda nejaký vôbec budú. Misiu prekvapivo neplní sám, ale zároveň s nejakým patológom. To ho dosť pobúrilo, keďže on bol patológ súčasne aj s lekárom a mal mať dostatočné znalosti. Aj keď je pravda, že v takomto stave by sa nad mŕtvolou asi rovno zosypal. V rýchlosti sa prezliekol, na seba si dal čierne džínsové tesnejšie, no predsa dostatočne voľné, nohavice a tričko s dlhým rukávom. Ako tričko to bol skôr čierny nátelník, ale detail. Čelenku Kirigakure si uviazal na ľavé rameno, taštičku s ninja vybavením upevnil a pravé stehno a na pás si pripevnil ešte svoje lekárske vybavenie, ktoré bolo za ľavým bokom. Takto pripravený vyrazil k bráne, kde sa mal stretnúť so záhadným spoločníkom. Teda, samozrejme, že mal na hlave ešte čiernu čiapku, čím zároveň zakrýval svoje ružové vlasy, ktorým chýbal zdravý lesk, takisto ako chýbala zdravá farba jeho tvári. Bol prehnane bledý.*
------////------: .
Shi Kira: *Shi práve prechádzala lesmi, prezerala si okolie a snažila sa byť stále v pohybe, vedela dobre, že musí navštíviť Kumo a tiež Kiri, čo vôbec nebude jednoduché, preto si chcela urobiť obhliadku len tak, z diaľky, na sebe mala svoj šedivkastý plášť a bielu masku s jemným červeným pomaľovaním, čo ju z diaľky chránilo pred zrakmi a odhalením. Skákala zo stromu na strom, išla smerom ku Kiri, chcela si to najprv obhliadnuť tam, ale samozrejme len okolie, bolo až príliš riskantné ísť blízko. Cesta jej celkom príjemne ubiehala, nikoho nestretala, no vtedy začula vravu boj, preto zastavila, použila henge no jutsu a premenila sa na veveričku, v tejto podobe sa vybrala len o niečo bližšie. Bolo to zaujímavé, nejakí shinobi z Kiri bojovali proti prepadnutiu, boli to asi banditi ale ovládali i jutsu, možno nejakí, pre Shi neznámi, nukeninovia. Boj to bol v skutku zaujímavý, preto si Shi dávala na čas, no až do chvíle, keď si všimla, že dvaja tí neznámi nukeninovia odnášajú akéhosi chlapca, v podstate bol v bezvedmí alebo bol mŕtvy, to nedokázala určiť, nijak by ju ani nezaujímal, ak by zrazu neuvidela tie uši. “To je... počkať... veď to je Misaki... musím ich sledovať...“ Pomyslí si a nasleduje tých dvoch, ktorí odnášali Misakiho, celý jeho tým a i ochranka boli zamestnaný bandou nukeninov, ktorých cieľom bolo asi práve uniesť jeho. Shi nestráca čas, proste ide za nimi, čaká na vhodnú príležitosť, kedy ich prepadnúť a zachrániť Misakiho, predsa ona mu sľúbila, že raz mu poskytne voľnosť a to hodlala i dodržať, išli dosť rýchlo, nechávala si odstup a čakala na správny okamžik, kedy ich prepadne zase ona, bola už dosť ďaleko od bojiska, odkiaľ bolo ešte stále počuť ako sa bojuje a tí dvaja, ktorí ho uniesli, tak zoskočili na zem, spomalili tempo ale stále pokračovali určitý smerom, asi to bolo do úkrytu. Vôbec netušila ako sú tí dvaja silní a preto si ich premeriavala, postavy mali priemerné ale nikdy nemohla vedieť ako sú silní, preto sa vzdialila a zrušila henge no jutsu, postupne sa plížila medzi kríkmi. “Potrebujem viac vlhkosti...“ Zložila pečať na Suiton: Kirigakure no Jutsu, všade okol sa začala vznášať hmla, samozrejme,, že to bolo dosť nápadné ak príde hmla za slnečného dňa a preto zastali, obzeralis a okolo seba, jeden vytiahol kunai a druhý kakuto.* Čo to má znamenať??? *Povedal jeden z nich a rýchlo sa okolo seba obzeral, ten druhý rýchlo položil na zem Misakiho aby mal ruky voľné. “Takže... čo na vás skúsim...“ Keď si to Shi pomyslela, tak vytvorila asi tri vranie klony, ktoré následne vbehli do hmly aby zistila, čo sú ti dvaja zač. Ten s kunaiom uvidel prvý klon, teda skôr jeho obrys v hmle, zmizol do zeme Doton: Moguragakure no Jutsu, objavil sa pri klone zo spodu, Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu, použil ho a chytil za nohu, čím ho chcel vtiahnuť pod zem, v tom momente sa klon zrušil na vrany.* Toto bol klon... niekde tu musí byť... *Keď to povedal, vynoril sa naspäť, jeho parťák len prikývol, no to už uvidel ďalší klon, a ihneď zaútočil, vyslal z úst na klon prúd vody, ktorý bol nabitý elektrinou pomocou techniky Raiton: Jibashi, klon sa rozpadol na vrany.* Toto bol tiež klon... hraje si s nami!!! *Zakričí a pomaly sa pritiahne chrbtom k tomu druhému.* Neboj... dostaneme ho... alebo ich... tá sprostá hmla im nepomôže... *Shi sa len v jednom kríku usmieva a počúva, analyzuje. “Takže doton a k tomu suiton s raitonom... zaujímavé... ako ich dostať...“ Shi premýšľa a sleduje ako sa tí dvaja trápia, pousmeje sa a použije na oboch Yuugure no Jutsu, všade okolo nich začnú lietať vrany, niektoré z nich sa menia na postavu Shi a útočia na nich rôznymi údermi a z rôznych uhlov. Na začiatku sa toho tí dvaja zľakli, dokonca i dostali pár silnejších úderov, nakoniec sa dokázali celkom slušne im vyhýbať, pričom to jednému docvaklo, genjutsu, neovládal síce Kai ale otočil sa k svojmu partnerovi.* Je to genjutsu, musíme si spôsobiť bolesť, tým sa z toho dostanem... *Jeden si vykĺbil palec a druhý si zakusol do jazyka. Ocitli sa naspäť v hmle a Shi bola zase na začiatku, prišla o trochu chakry, no stále ich mala od seba dosť ďaleko a boli v tej hmle, senbony nemohla použiť, mohla by predsa zraniť Misakiho, preto toho ktorý nedošiel na to, že je to genjutsu, tak jeho samého pošle do Neko no Kougeki, kde na neho útočia divoké šelmi a podobne, to bol ten s dotonom, na jeho tele sa objavujú reálne zranenia a ten jeho spoločník naprv nechápe, no rýchlo ho chce dostať z toho, to mu však Shi nedovolí, vytvorí ľadového vlka Rouga Nadare no Jutsu, ktorého na neho pošle, ten to nečaká a z hmly sa na neho vyrúti, zvalí ho na zem a začne ho kúsať, no shinobi nabije svoje ruky bleskom, Raiton: Hiraishin, a veľmi mocne niekoľkokrát udrie toho vlka, čo nakoniec spôsobí jeho rozpadnutie. Hmla už pomaly mizla, no Shi mala šťastie, shinobi uväznený v tom genjutsu skonal a padol mŕtvy a zakrvácaný na zem, no jeho kamarát sa rýchlo postavil, a keď sa rozpozeral, uvidel časť oblečenia Shi. Vtedy so shunshinom zmizol a objavil sa za Shi, Shi bola ešte dosť sústredená na genjutsu, ktoré práve chcela zrušiť, ten shinobi neváhal ani sekundu, chytil ju rukami pod krkom a začal ju dusiť. Bolo to prekvapujúce a Shi sa po chvíli začalo zatmievať pred očami, tak na poslednú chvíľu zložila pečať v ruke, ktorou sa nesnažila dostať z jeho zovretia a použila Hyourou no Jutsu, čím ho uväznila v kuse ľadu, jedine ruky oko jej krku ju ešte chvíľu držali, no povolili, shinobimu dochádzal kyslík a pomalou smrťou zomieral, potom už nasledoval veľký nádych a výdych, adrenalín opadal a Shi prišla k Misakimu, rýchlo ho otočila na chrbát, no už od začiatku sa jej to nepáčilo, videla už dosť mŕtvol a toto nevyzeralo vôbec dobre, skúsila pulz, no žiaden tam nebol, preto okamžite začala s masážou srdca a umelým dýchaním, dokonca skúsila i Shousen Jutsu na jeho srdce, no nič nezaberalo. Shi bola celá nesvoja a triasla sa, rýchlo zobrala jeho bezvládne telo a shunshinom zmizla, snažila sa dostať čo najďalej, keď už si bola viac menej istá, že nik ju nenájde položila jeho telo na čistinke, plakala, no nebolo to vidieť vďaka jej maske. Ako si všimla, boli blízko nejakého jazera, no v okolí nikoho nevidela a ani nepočula.* Aspoň si našiel slobodu... no nie takú akú som ti sľúbila ja... *Povedala tichým hlasom a potom si dala dole masku aby si pretrela oči od sĺz a vtedy si to všimla, pri prenášaní sa mu pohlo jedno viečko a pod ním bolo jeho oko s aktivovaným KG, ktoré videla u jeho sestry.* Nemám čo stratiť... *Povedala si, na prstoch sa jej urobila Chakra no mesu, a začala s operáciou ako u Akumu, najprv pravé a potom i ľavé oko, vytiahla z tašky väčšiu sklenenú nádobku s roztokom, ktorý bol výživný a tým pádom udržoval oči nepoškodené a stále funkčné, veď tak mala uskladnený i rinnegan od Akumu. Potom si v každej ruke vytvorila ľadovú lopatku, vykopala plytký hrob a do neho dala Misakiho telo, jeho polohu si zaznačila len na svojej mape, ktorú nosila so sebou a ani ho neoznačila nijak inak.* Zbohom priateľ... *Povedala smutne a so shunshinom zmizla preč.*
---:: ---
Kenji: Nic. Běž pryč! *Obdila ho se škodolibým naštvaným výrazem. Kenji se zamračil a věnoval jí opravdu naštvaný pohled.* “Tak o ni už se nikdy zajímat nebudu. Co s ní vůbec je? To snad není možný.” *Strčil ruce do kapes a vydal se zase zpět k té osadě, co byla celkem blízko. Podíval se do pár malých obchůdků a koupil si něco k jídlu. Potkal cestou pár lidí a ti byli rozhodně příjemnější, než ta divná holka. Nakonec tedy Kenji pokračoval v cestách po zemi Vody.*
Kenji: *I když už byl poměrně daleko, nějaký hlas zaslechl.* Nezdálo se mi to? *Zeptal se Hachika, který měl přece jen lepší nos. Vlče jen zavrtělo hlavou, pak se rozeběhlo zpět za Miki. Kenji se tím směrem také vydal.* “Nepřipadalo mi, že by předtím byl kolem ještě někdo.” *Postupně přidal ještě do kroku. Nakonec ji uviděl, jak tam leží na zemi. Přidal ještě trochu víc. Až k ní doběhl, tak jí podepřel hlavu.* Kdo to byl? Co se stalo? *Zeptal se poněkud starostlivě, i když se zrovna netvářil, že by o ní měl nějaký strach.*
Miki: "Co bych tady asi mohla dělat?"*Pomyslí si Miki a nakonec se škodolibě zasměje.*Pomoc!! Pomoc!*Začala křičet jako by jí někdo napadl. Křičela nahlas takže jí mohl Kenji ještě slyšet.*Kenji!!! Pomoc mi! On mi chce ublížit."Doufám, že to zabere."*Miki si ještě lehla na záda a dělala, že se jí něco stalo. Dokonce zavřela schválně oči a pomalu dýchala.*
Kenji: *Jak tak šel, zahlédl něco před sebou.* “Že by konečně nějaká osada?” *Zaradoval se a přidal do kroku. Doufal, že tam potká nějaké trochu přívětivější jidi, než tu holku.* Vůbec nechápu, co proti mně měla. *Pokrčil rameny a podíval se na Hachika. Pak pokračoval normálně dále v cestě, až už byl v osadě.*
Miki: Taky tě nemám ráda...*Řekla uraženě a její výraz se nezměnil.*"Nemám ráda lidi co se chovají tak divně. Spíš nemám ráda lidi celkově."*Pomyslí si a s nuděně kouká jak Kenji odchází.*"S kazil mi den.....Doufám, že ho už nepotkám."*Pomyslí si. Její bratr byl pořád ve v osadě.*
Kenji: *Otočil ještě jednou hlavu na tu dívku a doufal, že se její výraz trochu vylepšil. Bohužel, nestalo se tak. Její pohled se mu vůbec nelíbil. Tak tedy vstal ze země, zapl si batoh a dal si ho na záda.* Nemám rád lidi, co nedokáží říct věci na rovinu. Doufám, že v této zemi jsou i lepší lidé. *Řekl aniž by se na ni podíval. Jeho výraz v obličeji byl poněkud skleslý. Když se pak zadíval na Hachika, usmál se.* Pojď, půjdeme. *Pak se oba pomalu vydali pryč od té dívky.* “Třeba na někoho ještě narazíme.”
Miki: "Nemám ho ráda.."*Kouká na něho uraženě. Když se otočí a přivolá zvíře tak se usměje s radosti. Byla ráda, že jí ten otrava dal pokoj ovšem vadilo jí pořád že je u ní.*"Je otravný.."*Začne si kroužit očima a na konec se začne dívat na chlapce se zvířetem.*"Kéž by zmizel..."*Pomyslela si. Její bratr zatím dorazil do osady a nějak se tam ztratil.*
Kenji: *Po chvíli se tak na ni otočil, aby se podíval na její výraz. Po jejích slovech byl naštvaný ještě víc. Přísahal si, že se bude v projevování svých emocí klidnit, takže nakonec nechal mírný vztek odeznít.* Budu s radostí dělat zajímavější věci. Pokud mi navrhneš něco lepšího než otravování malých hol-či-ček. *Osoby v chování jí podobné neměl moc v lásce. Nakonec se zvedl a udělal pár kroků a opět se posadil. Otočil se k ní zády a kously se do prstu. Udělal pečetě.* Kuchiyose no Jutsu. *Přivolal si vlče Hachika.* Budeš lepší společník. *Řekl a pohladil vlče po kožichu.*
Miki: "Nedá si pokoj.."*Urazí se ještě víc až začne červenat ze vzteku.*Inu...Proč tě tolik zajímá s kým tu jsem? Copak nechceš dělat něco zajímavějšího než otravovat malé holčičky ve svém volnu?*Zeptala se ho uraženě i kdyý byla uražená. Neměla ho ráda odteď.*
Kenji: Mám teď volno a ani nevím, kam bych přesně šel. *Pokrčil rameny. Chtěl se podívat někde po okolí, procestovat svět, ale zatím neměl naplánováno, co kde bude dělat.* Ale je pravda, že bych rád viděl toho s kým tu jsi. *Poznamenal po chvíli. Nemělo cenu jí lhát a ani pro to nebyl žádný důvod. Po chvíli vzhlédl k obloze a začal sledovat líně plynoucí mraky na obloze.*
Miki: Proč ty tu chceš sedět? Vždyť můžeš pokračovat cestou...*Řekla nechápavě. Trošku nevěděla proč tu chce ten chlapec zůstat ovšem tušila, že chtěl poznat jejího bratra což nechtěla dopustit.*
Kenji: Jo, klidně tady můžeme jen tak sedět a koukat na sebe. *Řekl možná taky trochu uraženě. Pak se mírně pootočil, aby ji neotravoval svým pohledem.* “Doufám, že lidi v téhle zemi nejsou všichni takoví.” *Pomyslel si a koukal dále zamyšleně po okolí. Čekal, jestli přijde ten člověk, který tu s ní má být.*
Miki: Když nemám ráda otázky tak proč ti je asi budu dávat?*Zeptala se uraženě. Miki neměla ráda když se jí lidé na něco ptají a vůbec neměla ráda aby se na něco měla zeptat lidí kolem nich. Byl by to pro ní takový trapný pocit, který by nechtěla už nikdy mít.*"Pořád tu je. Jak se ho mám zbavit? Nechci aby tu byl. Je divný...Otravuje mě a já ho tu nechci. Doufám, že příjde bratr a vyhodí ho. Schválně jak dlouho tu chce sedět a koukat na mě..."*Pomyslí si Miki a kouká uraženě na Kenjiho.*
Kenji: *Ušklíbl se.* To budu, no. *Dále pak čekal, jestli řekne ještě něco, nebo na něj bude dále jen zírat.* S člověkem, s tím lidé často cestují, ale já dávám přednost jiné společnosti. *Pokrčil rameny. Pořád však nevěděl, jestli má k takovémuto chování nějaký důvod.* “Že by neměla ráda lidi? Nebo nějakou společnost?” *Věděl, že ptát se jí na to by bylo opravdu zbytečné. Řekl si však, že tu počká, dokud nepřijde onen člověk, se kterým tu je.* Dobře, nesnášíš otázky. Chceš se na něco zeptat teda ty? *Otázal se jí, protože pro něj to byl takový zvláštní pocit, když tu jen tak seděli a jeden beze slova koukal na toho druhého.*
Miki: Tak si buď.*Řekne potichu a kouká pořád na něho. Když se jí zeptá tak se už trošku urazí její obličej začal vypadat uraženě.*Jsem....jsem tady s člověkem...Stačí to?*Zeptá se ho uraženě, protože už jí nebaví ty otázky co jí ten chlapec dával. Bylo to jako kdyby byl policajt a ona zločinec co musí odpovídat na otázky.*"Vypadá, že je starší ale ptá se jak nějaké dítě... Nemám ráda zvědavé děti. A to jsem sama dítě."*Pomyslí si a kouká na chlapce uraženě.*
Kenji: “Drž se.” *Na chvíli zavřel oči a ruku zatnul v pěst, pak se ale mírně pousmál, jelikož se uklidnil.* “Budu na tom muset ještě zapracovat.” Mě se moje jméno líbí, jsem na něj hrdý. *Pokrčil rameny a mírně mávl rukama, přičemž v jedné držel ohryzek od jablka, který následně zahodil mezi stromy. Pak si zapnul batoh, nepotřeboval, aby se mu tam ta zvídavá dívčina podívala. Neměl tam nic tajného, jen by podle toho poznala, že je ninja, ale asi nic víc.* Můžu se teď tedy zeptat, s kým tady jsi? Nemusíš mi říkat jméno. “I když bych asi rád slyšel.” *Nepotřeboval se tu s ní o něčem dohadovat, takže už předem trochu počítal s tím, že mu nic neřekne. Tentokrát hodlal možné odmítnutí vzít s absolutním klidem. Vždy byl rád, když šlo vše dle jeho představ, ale už před nějakou dobou poznal, že to tak vždy nefunguje.*
Miki: "Je rychlí..."*Pomyslí si a kouká na chlapce pořád stejným výrazem. Neměla důvod být smutná či šťastná nebo nějaké emoce cítit. Byla už taková odjakživa.*Kenji? Divné jméno pro takové ho chlapce jako si ty.*Řekne a kouká na jeho reakci.*"Schválně zda ho vyprovokuji nebo se sním spřátelím. Zatím to vypadá zábavně."*Pomyslí si a v mysli se usměje.*
Kenji: *Přivřel mírně naštvaně oči a rychle přiskočil k jablku, aby ho zvedl. Otřel ho a vyleštil svým oblečením. Poté ho uložil zpět do batohu.* “Alespoň budu mít o jeden šťavnatý kousek navíc.” Ha! *Zasmál se, když mu řekla, že má s otázkami přestat a sdělit své jméno.* Jsem zvědav, jestli… “...jestli bych ji dokázal na místě zabít.” *Jen na chvíli nad tím zapřemýšlel. Došel k tomu, že nemá cenu si s nějakým spratkem zbytečně ničit pověst, krom toho, chtěl se naučit hněv v sobě udržet.* Inu dobrá, jsem Kenji. *Odpověděl jí nakonec na její otázku a mírně si skousl ret.*
Miki: *Natáhla se a vzala si jablko. Potom si k němu čichla a zahodila ho za sebe.*"Nemám ráda jablko.."Dost otázek. Chci vidět jak se ty jmenuješ.*Řekne a kouká na chlapce se stejným výrazem jako měla doteď.*"Má plnou pusu otázek a sám nic neřekl. Určitě je nějaký zvědavý šlo to poznat hned jak řekl druhou otázku. Schválně co s něho vyleze.."*Pomyslí si a kouká pořád na toho neznámého chlapce.*
Kenji: *Při konzumaci jablka sledoval její výraz, který se neměnil a přemýšlel na co asi myslí. S podobným pohledem se zatím ještě nesetkal. Ne že by na něj působil nějak zvlášť negativně.* “Zajímalo by mě, kdo si myslí že jsem.” *Analýzou jejího pohledu by se o ní nic nedozvěděl, takže si řekl, že se dá do řeči, i když na to poslední dobou moc nebyl. Sáhl znovu do batohu.* “Co? Poslední?” *Protočil očima a vytáhl poslední jablko co měl.* “To už jsem sežral tři?” *Nakonec ho podal dívce.* A s kým že tady jsi? *Zeptal se, když jí ho podával.*
Miki: "Nic neříká...Jen si sedl přede mě a kouká na mě. Co asi chce? Proč se na mě furt dívá?"*Miki pořád koukala na chlapce. Potom se překvapila když si něco vytahoval s batohu. Bylo to jablko, které začal jíst.*"Ani se nerozdělí. Jde vidět jak je vychovaný. Určitě je to nevychovanec..Nepřekvapilo mě kdyby opravdu byl lakomý.."*Kouká na chlapec pořád stejným výrazem. Čekala zda začne nějakou diskuzi nebo něco jenže on jedl jablko.*
Kenji: Tak to je dobře. *Řekl a pokýval hlavou. Když už ho nebavilo postávat, posadil se kousek před ní na zem a batoh si odložil vedle sebe. Nesedl si k ní ani moc blízko, ale ani moc daleko. Jelikož se ani trochu nepousmála, tak svůj úsměv stáhl i on. Nechtěl hned na první dojem působit chladně, ale její obličej se mu zdál prázdný, tak nemělo cenu se usmívat. Zatím zase mlčel. Pootočil se k batohu a rozepl ho. Mezi dvěma svitky, ochrannou čelenkou, fotkou bratra a několika dalšími věcmi leželo to, co chtěl - jablko. Vytáhl si ho a zakousl se do něj, při tom batoh nechal rozepnutý a díval se na dívku.*
Miki: "Je to chlapec."*Koukla se na něho a byla chvíle ticha. Potom ze sebe vydal nějaké slova na, které nechtěla odpovědět pravdou.*Miki...Moje jméno je Miki.*Když se jí zeptal zda je tu sama tak si okamžitě myslela, že je to nějaký lupič.*Nejsem tu sama.*Řekne klidně a kouká na chlapce.*"Podle toho jak se vyptává se chce s kamarádit. No co? Mohla bych si udělat nějaké ty přátele. Stejně mě to nezabije."*Kouká na chlapce a ani se neusměje spíš se zdá že nemá žádné emoce podle obličeje.*
Kenji: *Hlavu měl mírně sklopenou k zemi a vlasy mu občas padaly do očí. Kakuto nyní s sebou nenosil přímo, protože nechtěl být moc nápadný. Nakonec se zastavil pár kroků před dívkou. Chvíli si ji jen tak mlčky prohlížel, ale po chvíli na ni promluvil.* Ahoj, jak se jmenuješ? *Zeptal se a pokusil se na své tvářil vykouzlit co nejmilejší úsměv a celkem se mu to zadařilo.* Jsi tu sama? *Zeptal se ještě. Rozhlédl se kolem a nikoho neuviděl. Podle vzhledu děvčete mu bylo jasné, že bude určitě mladší jak on.*
Miki: *Jen tak seděla a koukala na cestu. Taky přemýšlela, protože moc nemluvila. Byla často sama takže se doma s nikým nebavila. Rodiče chodili do práce. Dokonce i sourozenci chodili do práce takže se cítila v domě sama. Dnešek měl její bratr volný takže se sní vydal ven a teď je někde na procházce podle ní. Najednou ve předu uviděla nějakou osobu. Seděla a koukala na ní zvědavě.*"Nějaký cizinec? Nebo zdejší? Nebo bandita? Na bratra to nevypadá."
Kenji: *Země Vod, to byla jeho první zastávka při cestách. Hodlal procestovat celý svět, najít nějaká skvělá místa, hodně se toho naučit, setkat se s mnoha výzvami, splnit svůj cíl. Čelenku Listové již od doby, co vesnici opustil, měl složenou v batohu. Byl rád, že mu bylo dovoleno cestovat. Šel po cestě a díval se kolem sebe. Nikde zatím neviděl žádné osady, to mu stejně ale moc nevadilo. Jídlo s sebou pořád měl, takže by ani nikde zastavovat nemusel. Jak tak šel, v dálce uviděl něco, co bylo u stromu. Když byl blíže, rozpoznal, že jde o člověka. Když byl ještě blíže, zjistil, že je to nějaké dítě.* “Třeba je z nějaké osady poblíž.” *Pomyslel si a pomalu směřoval jejím směrem.*
Miki: *Miki a její bratr Kano se vydali k jezeru. Kano měl Miki na zádech, protože ona nemohla chodit. Podle obyvatel měla vzácnou a nevyléčitelnou nemoc. Ovšem nebyla to nemoc jenom KG o, kterém stejně nikdo nevěděl ani Miki. Miki byla břichem na zádech takže viděla dopředu jako Kano.*Tak co Miki mám si dát pauzu nebo pokračovat dále?*Zeptal se jí, protože on byl sportovec takže dokázal jít ještě dál. Dokonce si nechtěl dát ani pauzu, ale napadlo ho že by se chtěla podívat po krajině.*Můžeme zastavit.*Pronesla Miki dětským, ale tichým hlasem. Kano kývl a položil Miki vedle jednoho stromu. Oba byly ještě kousek od jezera takže u osady nebyly.*Miki jdu se podívat po okolí.*Řekne Kano a jde od ní pryč. Miki jen tak seděla a koukala se na cestu odkud přišly. Čekala zda by odtamtud někdo přišel.*
Shoutboardy končí. Více zde.