Přidej zprávu »
---: ---
Renji Narimachi: No to asi neposlouchala. A proto se s nimi snažím vycházet spíše jako s přáteli. *Renji si namočí surimi do wasabi a po tom, co polkne, se zhluboka nadechne.* Přeci jen je lepší, když mi kryjí záda, než aby mě chtěl zabít někdo z vlastní organizace. *Renji musel zapít, to co snědl, protože si nabral víc wasabi a jeho ústa teď připomínala ohniště.* ,,Měl bych mu říkat o svém kekkei genkai? Vzhledem k tomu, že by to v boji asi stejně poznal, tak mu to říct můžu." No nevím jestli zvláštního, ale mám kekkei genkai. *Renji aktivuje svůj tenseigan.* Takže mám tenseigan. Co ty ? Jsi něčím zvláštní ? Určitě patříš mezi silné posily.
Ziki Katsuki: Skutečně? „Konečně někdo s vyšším postem. Skoro to tu vypadalo, jako kdyby organizace teprve vznikla.“ To je rozumný pohled na věc. *Nabral si velké sousto nudlí a nacpal si je do úst a následně mluvil s plnou pusou.* Beztak by tě většina lidí neposlouchala na slovo, pokud jsou silnější než ty. *Vysál všechny nudle ze sousta a polkl.* Jsi nějak zvláštní? Kekkei Genkai, bijuu, … ? *Zadíval se mu do očí.*
Renji Narimachi: Zdravím tedy, já jsem Ikari. *Renji se v poslední době nikomu nepředstavuje jménem, ale dost členů ho pod jeho jménem zná, protože se z nich stali dobří přátelé.* Nováček ? Nene. *Zasměje se Renji.* Vlastně jsem byl u založení organizace. Jinak oficiálně je můj post zástupce vůdce, ale na nic takového si nehraju. Přeci jen je tu dost zkušenějších lidí než jsem já. Já měl pouze štěstí. *Pronese Renji a pokračuje v jídle.*
Ziki Katsuki: „Měl bych mu říkat své pravé jméno? Už mám nové tělo, klidně mu mohu lhát. Navíc by nebylo moudré sdělovat své jméno. Toto tělo má obrovskou výhodu – nikdo neví, kdo jsem. Navíc, dle toho, že jsem se jako nováček dozvěděl z nedbalosti členů pravé jméno jak Lany, tak Sasoriho, evidentně zde lidé neumí udržet tajemství.“ Říkejte mi yūrei (duch). *Usmál se svým klasickým falešným úsměvem, který již po tolika letech trénování vypadal jako skutečný.* Vy jste zde v organizaci také nový?
Renji Narimachi: *Renji si na pokynutí muže tedy přisedl. Poté se podíval na jídlo a hned sáhl po jednom závitku.* Dobrou chuť. Kdo vlastně jste, jestli se mohu zeptat. Nikdy jsem vás tady neviděl. A to bych měl znát všechny členy. *Pak vzal Renji do rukou hůlky a pustil se do svého surimi. Renji měl surimi v oblibě, zvlášť když si k němu mohl dát dobré wasabi.*
Ziki Katsuki: *Ziki si zrovna hůlkami vecpal do pusi obrovskou nálož nudlí, když si k němu chtěl přisednout muž, kterého viděl si před chvílí brát jídlo ze švédského stolu. Rychle rozkousal sousto a polkl. Následně ukázal rukou na židli vedle něj.* Ale jistě, příteli. Místa je tu dost. *Poté se znovu pustil do jídla.*
Renji Narimachi: *Renji se po namáhavé noci, kdy do pozdních hodin vyřizoval nějaké papírování, rozhodl jít najíst do společné jídelny. Dlouho s nikým nemluvil a už mu nějaká ta další osoba chyběla. Proto šel do společné jídelny v zámku. Když tam došel, viděl tam někoho sedět. Někoho koho ještě nikdy neviděl. Vzal si jídlo a šel blíž k té osobě.* Ahoj, můžu si přisednout ? *Řekl Renji a s úsměvem čekal, co mu odpoví.*
Ziki Katsuki: *Ziki ještě pořádně neznal všechny členy organizace a tak si čas od času prošel společenské místnosti, jestli na někoho nenarazí. Rád by je znal všechny, nebo alespoň většinu, aby věděl, jestli má mít v noci jedno oko otevřené, nebo může v klidu spát. Šel tedy do jídelny a vzal si ze švédského stolu enormní mísu nudlí s krevetami a přinesl si je ke stolu, kde se začal (ačkoliv velmi spořádaně a na úrovni) cpát.*
BlueBoard.cz ShoutBoard