Přidej zprávu »
---: ---
Zeref: Asi je fakt lepší když tě budu poslouchat, teď bys mě dostala a ani by ses u toho nezapotila. *Zasměje se té představě jak Mito jako Nukenin přinese hlavu Zerefa do nějaké vesnice a kromě toho že by dostala kurva velký finanční obnos tak by možná dostala i milost a mohla by dostat na co by si jen pomyslela. Netrvalo dlouho a Zeref opravdu usl a to docela tvrdě, ono Mito měla pravdu v tom že jeho tělo potřebuje odpočinek. *
Mito: Mozna, uvidime. *promluvila ohledne louceni* potrebujes odpocivat, tvoje telo ziviny nejlepe vstrebava za spanku a regeneruje se pri spanku taky mnohonasobne rychleji. Tady mas logicke argumenty, a ten nelogicky je, ze pokud me budes srat, tak za me bude hodne bohata zenska a z tebe zbude jen skrtnuta stranka v bingo! *probodla ho pohledem, ale Zeref mel dost rozumu a uz se v tu chvili zvedal.* Tak jdeme... Jsem rada, ze mas v hlave vsech pet pohromade. *usmala se a dovedla ho do ppstele, kde mu pak nechala soukromi. Sama sla delat nejake sve veci, ale nakonec usnula i ona na pohovce v knihovne, do ktere se nejakym zahadnym zpusobem dostala.*
Zeref: Snad se aspoň rozloučíš ne? *Zeref ví že nejspíš ne, spíše se jednou vzbudí až bude zase fit a Mito tam prostě už nebude ale to mu ani tak nevadí, zase pak přijde den kdy za ním bez varování přijde a jak sama říkala může si ji kdykoliv přivolat stejně jako ona jeho. *To samé platí pro tebe, můžeš si kdykoliv přivolat mě i kdyby šlo o hloupost. *Poví klidně a pak už i dojí ale to co následuje mu už takovou radost neudělá. *Počkat co? To už do postele? *Nakonec ale tuší že nemá mysl odporovat rozhodně ne tak tvrdohlavé ženě a tak nakonec beztak jen ne zrovna spokojeně povzdychne a nechá se dovést do ložnice kde si lehne do postele. *
Mito: Mela, ale nechci si davat slofika... Musim byt ve strehu. *usmala se a pomalu dojedla.* Nevim... Dokud budu chtit, pokud ti to tedy nevadi? Urcite se driv nebo pozdeji stane, ze se beze slov vyparim. A pak se zase z niceho nic objevim ze jo.... Ale kdykoliv si me muzes privolat. *pokricla rameny a kdyz zeref dojedl, sebrala i jeho misku.* Pojd, musis si jeste odpocinout. *hodlala ho vzit zase do loznice.*
Zeref: Neměla bys jít o něco víc? *Zeref by radši kdyby Mito jedla pořádně i když je pravda že ona toho asi moc nesní, tak si k tomu jídlu přičichne a voní to suprově. *Itadakimasu! *Popřeje a pustí se do jídla a není třeba nic říkat je naprosto jasné že mu to chutná už jen tím jak si to vychutnává a podle výrazů tváře, ta mluví za všechno. *Jak dlouho se tu vlastně zdržíš? Abych věděl jak dlouho si můžu užívat takovou příjemnou společnost. *Zeptá se během jedné krátké přestávky když zrovna nejí ale pak se do toho zase pustí. *
Mito: *Behem asi hodiny, mela takovy, trochu odflakly pho bo hotovy. Nandala poradnou porci do misky a polozila pred Zerefa, k tomu jeste lzici a hulky.* Iatadakimasu. *poprala mu k jidlu a sama si nalila z lednice nejaky dzus a vzala si jen neco malo ze zbytku Pho. Mito vubec nemela hlad, byla unavena, to ano, ale kdyby se nacpala, musela by si jit lehnout, coz nemohla dopustit.*
Zeref: Dobře, dobře chápu tě nebudu ti radši ani odmlouvat. *Zeref to myslí i celkem vážně, kdo ví zda by ho opravdu trestala tím že mu dá přes držku pokud by to zkusil i když by ještě neměl a zjišťovat to radši nechce. Jen tiše a poslušně sedí a sleduje Mito jak vaří, přijde mu tam tak přirozená a přitom spokojená možná až šťastná? Kdo by řekl že někdo kdo vyrůstal po boku Suzuyi bude takovýto. Už teď se na to jídlo ale rozhodně těší, má pořád hlad jako vlk a sežral by snad i veškerý obsah lednice. *
Mito: Radsi zamek, nez diru v zemi. *zamrucela.* Beztak, kdo vi, zda to bude treba.... Mozna, jeste uvidime jak s tvou nabidkou nalozim. *posumala se a poslala ho si sednout. Sama se dala do vareni.* Ano, cviceni a remcani o tom, jak ti to chybi, jsou zakazane dokud se ti alespon castecne... Z vetsiny, neobnovi chakra a nebudes schopny sejit schody bez drzeni zabradli. *Polozila Katanu na linku, pripravenou kdykoliv pouzit. Mezitim uz pripravila nudle, vyvar, maso a pod. Vse potrebne mela nachystane, uz jen uvarit.* bude ti jen chvilka. *moc u toho nemluvila, ale spokojene si pobrukovala nejakou melodii, kterou spis podvedome znala. Byla v kuchyni jako ryba ve vode.*
Zeref: Jo to bych si dal, ono cokoliv co uděláš je dobré. *Přijme její pomocnou ruku při cestě zpět do zámku. Mimochodem tak mě napadlo, pokud bys někdy hledala úkryt tak ti mohu poskytnout tento palác nebo jeden ostrov kde je hluboko v podzemní starodávné město které kdysi sloužilo jako sídlo Suzuyovi organizace. *Nabídne ji to během cesty skrze zámek rovnou do kuchyně kde je její součástí i jídelna, je tam kousek od toho totiž i takový menší stůl a jen dvě židle, víc jich není potřeba beztak sem moc lidí nechodí a tam si Zeref případně sedne. *Hádám že cvičení mám asi na dlouhou dobu zakázané co?
Mito: *Jeste chvili takhle vydrzela, nez se zacala oddalovat. Lehce se zasekla, kdyz byli tvarema vedle sebe, ale sklopila zrak a odtahla se uplne.*Pojd, mela bych ti udelat obed... Potrebujes hodne jist ted. Co kdybych udelala Pho Bo? Je tam hodne vitaminu, nudle a maso? *pousmala se a nabidla mu opet pomocnou ruku k ceste zpatky do zamku.*
Zeref: *To jak cítí jak ho hladí a ten pocit když mu vjede do vlasů, je to příjemné a to opravdu. Když přijde ten moment kdy se k němu vážně přitiskne tak jako kdyby ji tím objetím držel tak aby mu už neutekla, aby mu ji nikdo nevzal. Cítí její vůní, vždycky vonila jako květiny a to stále platí, prostě to je taková malá květinka. Cítí jak rychle ji buší srdce stejně jako ona může cítit jeho, Zeref má pocit že shoří, ostatně to stejné cítí z Mito jak jsou si tak moc blízko. Na jeden okamžik chce i otevřít ústa aby něco řekl ale zastaví se, chce si tento okamžik dokud to ještě jde a uchovat si ho v paměti. Jednou rukou ji mezitím hladí na zádech jak ji drží takto v objetí u sebe kdy chce zanechat přesně tuhle jejich nulovou vzdálenost. *
Mito: *Nechala se stisknout, citila, ze to potrebuje, uz tak je slaby fyzicky, proc mu nedoprat oporu v psychice. Jemne ho hladila jednou rukou po zadech a druhou mu vjela do vlasu. Oprela se bradou o jeho rameno a zavrela oci. Jemne ho hladila a skrabkala. V jeden okamzik se vazne pristihla, jak se k nemu vic a vic macka, jakoby chtela projit skrze nej. Takhle blizko, kdyz se jejich tela v podstate pres dve vrstvy obleceni dotykala, mohl citit, jak ji silne busi srdce a cela hori. Ale Mito nic nerikala, jen stala a opirala se o nej, vdechovala vuni jeho veci a spokojene mzourala pred sebe.*
Zeref: *Překvapí ho když ho Mito chytne za ruku a vzápětí se postaví přímo před něj a než se naděje už Mito objímá. Jen ji o trochu pevněji stiskne ale ne nějak moc spíš příjemně a zavře oči. Nic neříká stejně jako Mito, není co říkat přitom současně je toho moc ale jak zmínila Mito ve svém odpise jsou na tenkém ledě a tohle celé by se mohlo jednoduše zničit. Zeref si může být jistý jedním, stejně jako jeho něco táhne k Mito, že k ní něco cítí tak je to dost pravděpodobně vzájemné ale přitom je to složité, opravdu složité. Na to Zeref teď myslet nechce, chce se cítit tak jak se chce cítit tak jak se cítila Mito když za ním přišla a nechala se obejmout. Pojednou chce on ten bezpečný úkryt ale nevysllví to nahlas, ani nemusí nyní má to co potřebuje, záleží jen na tomhle momentu a na ničem jiném nezáleží. *
Mito: Ja si tve uprimnosti cenim, ani nevis jak moc. *zaseptala potichu a poslouchala ho.* Kazdy chce nekdy zapomenout a chce se stat obycejnym clovekem, ne chodici hrozbou. *zamumlala ohledne te jeji "sily"* Psychicka odolnost je neco jineho, je mnohem horsi si ji vybudovat. *podivala se na Zerefa, kdyz domluvil. Chytila ho za ruku a stoupla si pred neho. Nic uz nerikala, nevedela ani co by mela. Rikat, nakonec nemusi mit neustale posledni slovo. Ruku, kterou druzela (zerefovu) si omotala kolem pasu a sama jej pevne objala. Stale nic nerikala, vedela, ze jsou oba oslabeni, fyzicky, chakrove a asi i psychicky, bala se, ze by se neco mohlo znicit, tancovali na tenkem lede. Proto si stale, i pres fyzickou blizkost, snazila drzet odstup.*
Zeref: Tak ke šťávě mě ještě nikdo nepřirovnal. *Trochu se tomu usměje ale ne že mu to přijde k smíchu ale spíše takové sladké a krásné a to od začátku do konce. *Omluvám se že o tom takto mluvím ale prostě snažím se mluvit o tom co mám na srdci, snažím se nezatajovat a nemanipulovat. *Přizná se trochu. *Nemysli si že to nemám stejné, vím že tě moc neznám ale přitom mám pocit jako kdybych tě znal celý i život i když osobně jsem tě vlastně neznal, ono je to složité. To co se na tobě snažil Suzuya zakrýt když s tebou manipuloval mě..... Udivuje. *Zeref musel rychle přemýšlet protože z něj málem vypadlo že ho to přitahuje nebo že celkově jaká je Mito od základů že díky tomu jaká je po ní akorát touží. *Měla bys na sebe být pyšná, prožila jsi toho tolik a přitom jsi to nevzdala a probojavala sis cestu životem do zlomu kdy ses fakt stala samostatná. Když to srovnám s jinými lidmi každý prožije jen nějaké maličké trauma a už si hraje na to jak je uvnitř prázdný nebo jak jsou zničení ale ty jsi jiná, jsi silná i když myslím že občas silná být nechceš. Občas chceš zapomenout na to jak jsi silná a spolehnout se na někoho jiného u koho se cítíš v bezpečí, koneckonců ať jsou ženy všelijak stejné každá po něčem takovém touží stejně i jako.... *Zeref se při těch slovech docela uvolnil, usmíval se ale pak se zarazí. Nedokáže dokončit větu, ne že bych nemohl ale možná ani nechce. *Promiň asi že mě mluví únava, trochu jsem se rozkecal a ani tě nepustil ke slovu. *Zeref si zpětně uvědomí o čem mluvil naštvaně si sám nad sebou zakroutí očima a kousne se do rtu. * \\\"(Kurama): Já ti to říkám pořád že moc mluvíš když se zkoušís otevřít, myslím že jsi toho řekl až moc (smích).\\\"
Mito: Mel by se vratit do sve dimenze, tim by se vse vyresilo. *pokrcila rameny.* No... Ocividne ano. *zamrucela nabrucene, vazne ji stvalo, ze vzdy si veskerou jeji pozornost ziskal nekdo takovy. Nicmene Zeref pak zacal s tim, ze ma pomotane myslenky se Suzuyovymi a ze chybela i jemu. Mito uhnula pohledem.* Asi protoze jsi celou tu dobu byl v tom tele, i kdyz uvezneny, byls tam... Ja-ja mam pocit, ze vsechno to dobre, co jsem na Suzuyovi milovala ze vseho nejvic, jsi byl ty. A ted jsi tady, jako ta sladka stava vymackana z horkeho obalu grapefruitu. Jako celek to nikdo nechce, ale staci jen oloupat tu zlou slupku.... *mnula si prsty, delala to vzdycky, kdyz byla nervozni.* J-je to slozitejsi, poradne sama nevim, co citim. Jakoby jsme spolu zili cely zivot a pri tom jsme si tak cizi. Jsem s tebou vzdy jak kdybych mela vybouchnout, ale proc, to fakt netusim. Srdce mi busi jako o zivot a pritom o tobe doopravdy nic moc nevim. Sppjuje nas akorat tragedie.
Zeref: Nelíbí se mi jak všude běhá a ničí vše co mu přijde do cesty, navíc tento Juubi není přirozený stejně jako Reibi ale to je už jen věc názoru. Spíše jde o to že naše Bijuu mají aspoň inteligenci a tolikrát jsou daleko inteligentnější než lidi když zrovna z Juubiho nemají bobky ale on? Je to jen nemyslící bytost z jiného světa nic víc a nic míň. *Dál se o tom radši hádat nebude, Mito má svůj názor a Zeref zase svůj. *Slabost pro sebestředné a ignorantské idioty jo? „Tak to abych měl co dohánět.“ *Tahle myšlenka ho docela rozesměje ale jen vnitřně. *Nedivím se že ti chyběl víc než Suzuya ale něco musím přiznat, sice ta léta jsi prožila s ním a podobně ale i tak mám pocit jako kdybych to byl já a tys zase chyběla mě, je to docela zmatené co? Tyhle pomíchané vzpomínky a další takové hovadiny.
Mito: *Kdyz to zopakoval, lehce zrudla, nicmene promluvila o onom Juubim a pak se vyjadril Zeref.* No jiste, ja nerikam, ze to neni realne, jen se nam do toho moc nechce, mit vas po boku, bylo by to snazsi, mit tam i Shikiho, je to stoprocentni jistota. Ale! Proc to delat? Proc ho pecetit? Kdyby na Rokubim v mem tele nezavisel i muj zivot... Davno bych ho pustila na svobodu. Nelibi se mi ta predstava zapecetenych bijuu, jen at je venku a drancuje zeme, jen at si uziva volnosti, dokud se neobjevi nejaky blazen. A o te bytosti mi ani nemluv, rada bych se s nim setkala. Nechci bojovat, chtela bych vedet co je zac, ne co rikaji klepy a povesti, ale kdo doopravdy je. Urcite je to zajimava osobnost. Sebestredna a ignorantska. *zarazila se.* Asi jsem vazne ujeta na sebestredne kreteny ze? *zasmala se a placla se do cela.* Ja jeho taky a moc. Popravde v jeden cas mi chybel vic Kurama nez Suzuya.
Zeref: Před oltářem. *Ani neví proč to po ní zopakoval, jen se nad tím mile pousměje a to i celkově nevědomky. * „Zeref Kamatsu.“ *Rychle na to radši zapomene a jde se radši věnovat tématu zvané Juubi. *Juubi je těžký, po dlouhé rozmluvě s Kuramou jsme došli k závěru že bych ho možná i dokázal porazit, s tvojí pomocí by to bylo i o dost jasnější ale co pak? Potřebujeme mu najít Jinchuriki ale problém je že si myslím že Juubiho jako téměř nemyslící bestii je obtížné ovládnout a tak by potřeboval někoho kdo má čistou hlavu, někoho psychicky odolného. Budu k tobě upřímný, doufám že jednou potkám toho Otsutsuki, něco touží po tom abych se s ním utkal. *Hlavně aby ale nepřišel dnes to by mohl být docela průser. *Mimochodem Kurama to sice nikdy nepřizná ale oblíbil si tě.
Mito: Celkove my a rande je dost zvlastni predstava, nakonec by skoncilo budto pred oltarem, nebo nad hrobem. Nic mezi. *zasmala se. Pak se na nej podivala a polozila ruku na jeho.* Tohle misto je perfektni i bez okolniho sumu, nikdo nestoji o prehnanou pozornost cizich lidi a nebo o vlezlost prodejcu na ulicich. Abych byla uprimna, jsem rada, ze tyhle dve velike vesnice padly, zalidni se ty mensi, ekonomika se rozlozi mezi vsechny, lide zacnou byt vice vdecni i za kus zvance a prestaneme see roztahovat po celem svete jako choroba. *chytila svou ruku, tim padem Zerefovu pustila, jakmile se optal na Juubiho.* N-neni to prijemne. On vi, ze ja bych s nim klidne bojovala hlava nehlava, ale nejakym zazrakem me podvedome neustale tahne dal a dal od nej. Juubi je fajn, zajimava potvora, ale chapu pocity meho bijuu, on respektuje me, ja musim respektovat jeho. Bojime se tedy spolecne, jsme znechuceni spolecne, vyhybame se mu spolecne. Co ty a Kurama? Ah jak mi jen chybi ten jeho hebky kozisek. Ja vim! Ze neni na hrani, ale je to nejroztomilejsi lišák. Roku me vzdy akorat oblemca nejakym sajrajtem. *zamrucela nakonec.*
Zeref: Ano je tu pěkně, tohle místo jsem si nevybral kvůli tomu zámku ale kvůli tomu tichu. Jak je tu pusto moc tu toho nežije a tak není velká šance že by mě tu někdo otravoval. Není to tu sice moc romantické takže na rande tě sem asi pozvat nemám kam, takže za to se ti předem omlouvám. *Zeref se hold snaží spíše o to být vtipný, maskuje tím svou menší nervozitu a ne jen z Mito ale není to příjemný pocit když je prakticky bezbranný. *Jak se má vlastně Roku? Taky je tak vystrašenej z Juubiho? *Zeref mu chtěl říct přímo Rokubi ale asi by z toho neměl radost tak to radši zkracuje a jinak mu říkat nemůže, Zeref si hold nezasloužil znát jeho jméno. *
Mito: Opatrne. *pomohla mu se posadit. Mito se jeho vtipum nesmala, ano, byly vtipne, ale ona to brala az moc vazne.* Vim, jak mi dalo zabrat par desitek, natoz dve stovky.... Divim se, ze jeste stojis, cekala jsem, ze jakmile se dotknes postele, tak vytuhnes a vzbudis se za nekolik dni. Tohle je dobre, alespon dokazes komunikovat, jinak by jeblo i me. O neboj, o ochranu nebude nouze, myslim, ze me se chakra obnovi rychleji, nez tobe, i kdybych nekam musela, nenecham te tu samotneho. *podivala se na nebe.* I v takove zemi je fakt hezky.
Zeref: *Podpěru přijme, k té stěně by sám určitě nedošel. *Víš ve výsledku mám vlastně celkem štěstí, ne každý má to štěstí že má takovou ochranu jako já tebe. *Poví cestou k té stěně a když jsou u té stěny tak se na ní společně s Mito posadí. Spokojeně si tam vydechne jako kdyby právě ušel více jak 100 kilometrů. *Oživit jednoho člověka je hračka ale tohle bylo fakt hard, kdo by to byl řekl že ten „velký“ Zeref je nyní tak jednoduchý cíl. *Zasměje se tomu a není se čemu divit, však by na něj stačil i jeden Genin tým aby ho dostal. *
Mito: Jsem rada, ze ti chutnalo. *Rozhledla se, kolem a kolem nebylo nic, bylo tu pusto.* hmm? Nejsem fit... Netrozfnu si na pouzivani chakry ani na rychle pohyby, vsechno me boli, ale nesmim nechat svaly ztuhnout, katana je jako ma prodlouzena ruka a nesmim polevit s tim, co beha po svete a pokud te mam v nejhorsim pripade chranit, musim byt schopna alespon se zbrani bojovat. Kdybys jen ted mohl citit jak moc me boli jen rovne stat. *usmala se.* Pojd, muzeme se posadit tady na ten kus steny, alespon budeme na vmcerstvem vzduchu. *natahla ruku a nabidla mu podperu, pokud bude potrebovat.*
Zeref: Vysílený sice jsem ale na druhou stranu tobě by se chtělo ležet několik dní v posteli? Mimochodem děkuji za snídani, bylo to výtečné. *Zeref je upřímný, však tu snídani do sebe naládoval jako kdyby rok hladověl. *Rád bych byl venku, jen bude lepší nechodit moc daleko i teď se radši držím stěn abych se o ně mohl cestou opírat. Nečekal jsem že budeš fit tak brzy, to je docela dobře. Takže napadá tě jak trávit den se starým mrzákem co si sám sotva dojde do koupelny? *Tomu vtipu na svou osobu se upřímně zasměje. *
Mito: *Nikam se nehnala, pohybovala se pomalu, dlouze, a pritom hladce. Protacela obycejnou katanu v rukou, jedna, druha, obe... Prikrcena, na jedne noze, na spickach, cele telo pracovalo.* "/Je vzhuju" *upozornil ji Saiken. Mito pevneji stiskla rukojet katany a nakonec udelala vypad, behme ktereho by i touto katanou klidne nekoho rozsekla, jemne prejela katanou po okraji pochvy, do ktere ji pak zastrcila. Otocila se a pousmala.* Mel bys jeste spat.... Musis byt hodne vysileny. *dosla k Zerefovi.* Chces zustat venku?
Zeref: *Spal jako zabitej to ano ale nejhorší na tom je že i když se probudí tak pořád se necítí úplně nejlépe, pořád má pocit že kdyby ho někdo vyzval na souboj i kdyby jen ručně tak by dostal pořádnou nakládačku. Jak se probudí zmateně se rozhlédne a když si všimne snídaně tak se do toho pustí a s radostí se nají. Pak dojde do koupelny kde si dá sprchu, vyčistí si zuby a podobně a teprve pak se oblékne do černé košile s dlouhým rukávem, černé kalhoty a stejně tak i boty (oblečení: odkaz » ). Přemýšlí kde by našel Mito a tak jde na jeden z balkonů a světe div se Mito tam opravdu je. * „Půjdu se na ní podívat dolů.“ *Myšlenka je to pěkná ale cesta je dlouhá a cestou se musí ještě občas opřít o stěnu ale nakonec dojde až dolů kde potichu vyjde ze dveří mezi kterými se zastaví a opře se o ně, netuší zda si ho Mito všimla ale i kdyby ne nevadí mu to. Tiše sleduje její trénink se svou zbraní a trénuje své pohyby, je to pěkná podívaná a proto nic neříká aby ji nevyrušil. *
Mito: *Nechala ho spat, i kdyz sama spala jen par hpdin, Zeref byl jako zabity. Mito po probuzeni lehce odtlacila Zerefovu ruku a nahradila sve telo polstarem, jemne ho pohladila po tvari a vylezla z postele. Natahla si kalhoty a bosky, po umyti se, zacala v zamku prochazet chodby, nez narazila na kuchyn, kde pripravila poradnou snidani. Citila, ze jeji chakra neni dost silna na to, aby tady carovala nejaky blbosti s klony, i pres podporu bijuu si netroufala riskovat a ohrozit tak tohle misto, ktere uz jednou zdevastovala. Pripravila livance, ale i neco slaneho, slaninu, vejce, zeleninu. Pomerancovy dzus. Vse pak donesla k Zerefovi do pokoje, jeste kdyz spal, prikryte poklickou, aby nic nevychladlo. Vzala katanu a vysla ven, pred zamek si trochu protahnout svaly a procvicit pohyby.*
Zeref: Vím že to je složité. *Pro Zerefa je to taky složité ne že ne ale tak co už, člověk s tím nic nenadělá a musí se s tím pouze vyrovnat. Když je k němu Mito tak krásně přitulená tak ji chvilku pro svůj klid hladí ale netrvá to moc dlouho a Zeref opravdu začne usínat. *Dobrou noc. *Pošeptá tiše a sotva co dopoví svá slova ztratí vědomí, nebo usne -> je to, to stejné. Jeho spánek je ale opravdu tvrdý a i kdyby mu u hlavy vybuchl granát tak to Zeref zaspí ale i během toho si spokojeně přidržuje Mito u sebe. *
Mito: *Stala pred posteli a drzela lem tricko, sice mela spodni pradlo, ale coz.* Dobra tedy... Zustanu s tebou. *sedla si na postel a nejprve sahla po dece, aby Zerefa prikryla, pak si pod ni sama vlezla a pritulila se k nemu. Tak nejak automaticky.* Taky mi je s tebou dobre. Ale je to slozite. *zamrucela a lehce se zachumlala.* Pojd uz spat, potrebujes to, rano zkusim neco uvarit. Koneckoncu uz driv jsem ti to slibila. Mela bych sve slovo dodrzet.
Zeref: Neboj nejsi jediná se srdcem v krku. *Poznamená a přesune se trochu více do postele aby si tam mohl aspoň lehnout, lehne si prostě na záda a dívá se do stropu. Když pak vyjde Mito po kdovíjak dlouhé době z koupelny tak na ní přesune svůj zrak a na okamžik se zamyslí ale ve výsledku si poví že proč to brát kolem a kolem, Zeref nebude přeci stydlivé děcko, však je to chlap co prožil už jedno století a je jedno kolik let z toho prožil u vedení tohoto těla a kolik ne. *Pokojů tu jsou stovky, třeba ihned vedle je jeden ale asi bych byl rád a udělalo by mi upřímně radost kdybys tu zůstala se mnou, teda pokud to nevadí tobě. Nebudu lhát sám sobě ani tobě když povím že mi je s tebou dobře.
Mito: To nic neznamená.... *Zamručela, když ho převlékla.* Ted děláš že bys to zvládl, ale sám moc dobře víš, že je to takhle lepší, potřebuješ odpočívat. Ty nakonec nejsi on...takže je to jakobych se dívala na někoho jiného, ne že bys byl o moc jiný. Ne že by mi srdce nebušilo v krku už jenom z toho, že jsem tady. *Podívala se na něj a pak zakroutila hlavou.* Plácám hlouposti. *Zamručela a šla se sama svléknout a natáhla si na sebe jeho tričko. Tedy, šla do koupelny, logicky. Chvíli tam jen tak stála a mnula tričko v rukou, než vešla umytá a převlečená do místnosti.* A-asi nechceš abych zůstávala tady, takže...máš tu někde nějaký pokoj navíc?
Zeref: *Skoro se až zasměje tomu že mu Mito sundá boty ale když zmíní že by se měl převléknout tak to už se musí trochu vzepřít. *Tohle zvládnu neboj, nemusíš mě převlékat jako hadrovou panenku. *Nakonec mu jsou slova stejně k ničemu, Mito si to beztak nenechá vykecat. Všimne si jak se na něj zkouší nedívat když mu sundá tílko a přijde mu to vtipné. *Nemusíš se stydět, beztak tohle není nic co bys už neviděla ne? *Jako ani on se necítí úplně klidně ale snaží se to maskovat i když Mito to možná pozná. Nakonec si musí nechat pomoct se převléknout do něčeho trochu příjemnějšího. *Tak teda děkuju že mi pomáháš.
Mito: Hm. *Přikývla, nic moc neříkala, spíš doopravdy nic, soustředila se na cestu, na každý krok. Pak museli společně zabrat, aby otevřeli bránu, vyhrabat se do schodů a projít snad nekonečnýma chodbama, než otevřeli dveře do pokoje. Posadila Zerefa na postel a rozhlédla se.* Máš tu bordel to je děs. *Zamručela a hodila si věci vedle postele. kKlekla před Zerefa a pomohla mu sundat boty.* Najdu ti něco čistého, nemůžeš ležet v posteli v tomhle. *Došla ke skříni, pohybovala se pomalu, ale s jistotou, snažila se být silná, jeí záchvat v Sora byl chyba, kterou si nesmí už nikdy dovolit. Otevřela skřín a našla mu nějaké čisté triko a tepláky, vytáhla ještě jedno tričko pro sebe. Položila oblečení an postel.* Pomůžu ti, ted se potřebudeš hlavně vyspat, potom si dej nějaký povzbuzovák, je mi to jedno, ale ted potřebuješ odpočívat, jinak si zničíš tělo. *Chytila jeho tílko a začala mu ho sundavat, tváře u toho měla červené jako rajčata, ale pohled se snažila směřovat někam jinam.*
Zeref: Dobře, stačí nás dostat do mého pokoje tam si můžeme buď lehnout nebo tam mám něco co nás zase nakopne. *Poví ale dál mlčí, poslechne ji a nechá si pomoct a jediné na co se soustředí jsou jeho kroky. *230, to je můj rekord. *Šeptne cestou jak kráčejí k zámku který po nějaké delší době jejich tempem mohou vidět, kolem něj je vše pusté žádný strom, květiny prostě nic. Zámek je dost „strašidelný“ jako kdyby jen jeho design měl odradit někoho kdo by zabloudil a ocitl se tu, uvnitř je to sice už o něco hezčí ale není to nic přehnaného jako to měl rád Suzuya. *Je tu stovka dveří a pokojů, nejdřív musíme vyjít schody do druhého patra. *Poví když jsou u zámku a jakmile nějak otevřou mohutnou bránu která je velmi těžká (řekl bych že otevřít to musejí společně) tak vykráčejí do druhého patra a tam musejí projít několika chodbami kdy jsou každé dveře úplně stejné ale u jedněch z nich Zeref ukáže že to je ono, tam najdou jeho pokoj kde je velká postel pro dva která má zdravotní matraci pro nejlepší pohodlí. Je tam i jedna skříň, stůl s tunou papírů a podobně. *
Mito: Děkujeme, a mluvte s ní! Každý den jí říkejte, že mi chybí, prosím. *Usmála se na Tomea a za chvilku se ocitli v zemi pustoty. Mito se začala zvedat a Zeref se jí snažil pomoct.* Nech toho! Jsem v pořádku, ty jsi na tom mnohem hůř, tak ty se opři o má ramena. *Shodila Shinku ze zad a začala jí používat jako hůl.* Já vím kudy. Nemusíš se namáhat, potřebuju jen, abys ovládat nohy, ani mluvit nemusíš, postarám se o tebe. *Mluvila rázně, jako k dítěti, Zeref moc dobře musel vědět, že když mluví tímto tónem, neměl by odporovat, Mito to nebrala na lehkou váhu, nechtěla ho ohrozit a každý teď musel cítit, že je oslabený. Jednou rukou objímala zerefa a druhou se přitahovala k "mečoholi", kráčela pomalu, ale jistě, směrem k zámku. Bývala by byla použila disk z rudé chakry, ale nechtěla riskovat, že by odpadla i ona.* "Už nikdy nebudu oživovat." *Problesklo jí hlavou.*
Zeref: Jistě že přenesu, rád bych vás tu nechal ale už tak máme válku na spadnutí a tohle by byla poslední kapka, jsme vám moc vděční a jménem Naomi vám děkuji. *Tomeo na okamžik aktivuje Mangekyou Sharingan a s jeho pomocí je přenese do Pusté Země někam do středu, netuší kam přesně je měl přenést a tak to mají každým směrem stejně daleko. Když se tam ocitnou Zeref se pokusí zorientovat kde jsou a pak se pokusí Mito podepřít aby ji pomohl se zvednout. Ve tváři je úplně bledej ale jak Mito sama řekla, nemůže si dovolit tu odpadnout a tak je zkouší táhnout jedním směrem. *Heh tohle je rozcvička co? *Poví během toho co se jí snaží držet kolem boku aby ji udržel na nohou, normálně by ji podepřel u ramen ale hold Mito je moc malinká. *
Mito: *Objala Zerefa a ještě chvíli tam takhle byla, než dorazil Tomeo a začal je popohánět.* Můžeš nás alespoň přenést do země pustoty? Myslím, že mi alespoň tohle momentálně Sora d....ne, alespoň tuhle laskavost bys nám mohl projevit, přivedli jsme vám je všechny zpátky. *Snažila se mluvit normálně, ale bylo v jejím hlase znát, že sama pořádně neví co s emocemi a hlavně byla vyčerpaná, nečekala takový šok, nedovedla si ani představit, jak na tom musel být Zeref.* Ty hlavně zůstaň tady se mnou, nedokážu tě táhnout v bezvědomí, podcenila jsem to.
Zeref: *Když to vypadá že to zvládla i Mito tak se usměje ale pak ji uslyší a tak se s vypětím sil postaví a nějak dojde k ní kde se posadí přímo k ní a zkusí ji aspoň trochu zvednout aby se mohla opřít o něj, případně ho obejmout. *To je dobrý, jsou zpátky vidíš? Zachránila jsi je všechny. *Neví jak by ji měl utišit, sám by normálně už odpadl do limba ale snaží se udržet při vědomí. Nakonec i uzná že bude lepší nechat ji aby se vybrečela, bylo toho na ní moc. Mezitím co se zvedají Samurajé už jsou v šoku že Zerefa a někteří už i chtějí něco udělat ale naštěstí dorazí Tomeo aby je uklidnil a začal jim vysvětlovat situaci. Pak se otočí na Zerefa a Mito. *Vím že musíte být vyčerpaní ale já se o to už postarám, mohla byste vzít Zerefa a odejít? Nerad bych pokoušel štěstí.
Mito: *Postavila se vedle Zerefa a sledovala co dělá. Počítala jednoho po druhém.* "O deset více pro mě, to zvládneš Mito!" *Pomyslela si a chytila Zerefa při pádu, aby dosedl měkce a prostě ho položila na zem. Složila pečeť a koncentrovala Rokubiho, i svou chakru, Nemohla jí dávat mnoho, ještě stále musela odkládat na píču na čele. Nicméně se zhluboka nadechla a s výdechem začala i ona oživovat mrtvé. Jeden, dva, pět, deset a než se nadála, procitlo i poslední tělo. Mito rozpojila pečeť. Udělala krok a okamžitě sebou flákla o zem, někde kompletně mimo zerefa a lidi. Přetočila se na záda.* Chvála bohu. *Vydechla a z očí jí tekly slzy, ani nevěděla, jak je zastavit. Z lehkého poplakávání se stal hysterický pláč, takhle Mito snad ani Zeref/Suzuya nikdy nemohl vidět. Ležela na zemi a nestíhala si rukama, který jí bolely jak nikdy, utírat slzy a lapala po dechu jako ryba na souši.*
Zeref: Jednou toho fakana chytíš, neboj. *Když jsou na místě Zeref si je všechny prohlédne. *Fajn jdu na to, ty jim pak vše budeš muset vysvětlit, budou vyděšení a dezorientovaní. *Poté sepne své ruce a koncentruje ohromné množství chakry a poté začne postupně všem 230-ti mrtvým vracet život. Chvilku to trvá ale když to skončí Rinne Tensei Zerefa je úspěšné a 230 samuraju. Zeref má štěstí že má tolik chakry a ještě že jeho Ninjutsu je tak silné (70 bodů). Tak nebo tak bere si to svou cenu i na fyzické únavě a Zeref se tam skácí ale neleží spíše sedí na zadku a těžce dýchá, má pocit jako kdyby právě oběhl celou planetu aspoň 100x.*Zbytek je na tobě. *Dostane že sebe těžce. *
Mito: Snad nebude T. moc napruzelej, říkala jsem mu, že se mu moje společnost líbit nebude.... *Zamručela, když se zvedala do sedu.* Jo rovnou nahoru. Ten fakan mě ale sere, nejradši bych mu zakroutila krkem, být to Mitsuki, tak je mrtvej, tohle bych se své rodině nestrpěla. Ale tak zase každý má jiné hodnoty že? Třeba tvoje máma taky byla dost veliká svině, co si budeme. *Za chvilku už byli přímo v prostoru Naomi a Sora no sato. Mito ukázala před sebe na akademii.* Támhle jsou těla, zatím nejsou pohřbená, zjištují, co za plyn to bylo a snaží se najít nějakou věc, co by to negovala, aby se něco podobného už nikdy nestalo.
Zeref: To bude hodně, víš co? Já oživím těch tak 240 a zbytek oživíš ty, už tak to na tebe bude víc než dost. *Jak si cestou povídají tak překročí hranice a jsou na území Země Nebe. Samozřejmě normálně by byl poplach skrze chakru Kyuubiho ale je tu i chakra Mito a Rokubi takže Edo Tensei Naomi zařídí aby se to ututlalo. *Mimochodem nikdo za to nemůže, stalo by se to tak nebo tak. Je to ten styl chlapa co má rád destrukci, zmatek pouze využil příležitost a kdyby ji neměl našel by si něco jiného. Musel to plánovat dávno předtím než se Obnovila Sora. Nicméně mám zamířit rovnou nahoru? Tamhle je už Sora no Sato a Naomi no Sato.
Mito: Mám konexe díky Naomi. *Porkčila rameny.* Eh...no přesněji dvě stě devadesát tři zemřelo v Sora no Sato, další čtyři v zemi železa, jejich těla jsou také v Sora no Sato, takže dohromady dvě stě devadesát sedm lidí. Samurajů, kteří zastávali hodnoty Sora no Sato....ach jak mě to sere, já jsem věděla, že s tím budouo potíže, ale ne že tohle.....
Zeref: Nehodí, už to koluje mezi lidmi že Samuraje jsou skoro vyhlazení a i to co se stalo v Zemi Železa a Sora no Sato za to převzala zodpovědnost, aby to vypadalo že jste jednali s jejich vědomím, máš tam asi přátelé dost vysoko co? *Zeref se o to nějak moc nezajímá ale mezi Nukeniny má vysoké postavení a informace se vždycky hodí. *Mimochodem kolik jich oživujeme? Rád bych to spočítal tak abys jich nemusela oživit až moc, nikdy jsi to nedělala takže nesmíme to přehnat jinak to vezme tvůj život.
Mito: *jen si odfrkla a pak Zeref zacal s jeho zasadami.* Ja jeste nikdy nikoho neozivila. Nemela jsem duvod, proto mam obavu, ze tohle bude hodne riskantni krok. Ah jiste, ten kluk.... Toho roztrhnu jako hada, jen co se mi dostane pod ruku. Je tezke najit jednoho cloveka, neni tezke najit organizaci.... Dost jsme si to zkomplikovali. Myslim, ze svet nebude nadseny z toho, ze jsme vyhladili celou zem. Diky bohu je tam nejvetsi otisk moji chakry, snad to cele hodi na me a ne na ty nebozaky ze Sora.
Zeref: Tak to kvůli tobě jsem to musel nechat opravit jo? *Podívá se na Mito jako kdyby ji to vyčítal ale pak se zasměje, samozřejmě mu to nějak nevadí. *Lenosti nejsme! Jsme pouze praktičtí! *Opraví ji zatímco letí rovnou směrem k Zemi Nebe, sice letí celkem rychle ale nesmí letět zase moc rychle aby nebylo moc těžké se tam udržet. *Kdo by řekl že pro tebe budu ignorovat svou zásadu neoživovat jen tak, jen toho názoru že když oživuju tak zabíjim, víš jak to myslím. Život za život, to pak hold nějak doženu a zkusím ti pomoct najít toho kdo za to vše může. Se mnou můžeš vždycky počítat.
Mito: Tak jestli chces, můžeme do zamku, tam to alespon znam. Teda... Etoo.... Nez jsem ho z casti znicila, tak jsem ho znala. *lehce se usmala jako nejvetsi andilek. Pak Zeref vytvoril disk a Mito si sedla na druhy okraj. * Linejsi uz byt nemuzeme ze? *zasmala se a spokojene se natahla na veliky disk tak, ze ji jen nohy visely dolu. Veci samozrejme mela u sebe. *
Zeref: Mám jen zámek co jsem sebral Laně i když původně byl můj ale znám jedno místo v Zemi Lesů, nachází se tam jeden prázdný domek tak nás tam pak dovedu. *Když se Mito zeptá ale město půjdou pěšky tak záporně zakroutí hlavou a po aktivaci Rinneganu si za zády vytvoří tři orby z rudé chakry a ty se spojí do podoby jednoho velkého disku. *Poletíme spolu? *Zeref si sedne na jeden okraj a počká na Mito a pak vyletí do výšky nad stromy a pak naberou směr Země Nebe. *
Mito: *pomalu se zvedla a sebrala svoje veci.* A ty nejaky takovy domek mas? Moje lehly popelem u Yugakure a Ketchugakure, nemam ted vubec nic, jen tu malou vec v Sora a stan. Takze pokud o necem vis, tak muzeme jit tam... Ach diky bohu, ze to neni tak daleko. Chces jit pesky, nebo?
Zeref: Těžké, to je to správné slovo. *Poví a pak se trochu zasměje. *Zábavičky stejně nemají budoucnost. Mimochodem nevím zda bude nejlepší nápad si mě vzít domů do Sory, s tebou zůstanu rád ale mohla by z toho mít problém i samotná Sora kdyby se ukázalo že ukrývají i mě a určitě mě ukrývat nechtějí, můžeme být rádi že dokážou ignorovat mou dočasnou přítomnost, budeme si muset vystačit s něčím na venkově, nějaký osamocený domek uprostřed ničeho. *Mezitím co to říká se začne pomalu zvedat a připravovat na cestu. *Tak teda asi můžeme vyrazit.
Mito: Ah... Chapu, ze to pro tebe muselo byt tezke. *povzdychla si.* Silna... To tezko, ale na jednu stranu jsem tam jednoho milovaneho ztratila, ale odnesla si domu jineho, komu jsem lasku musela venovat. Nemit to dite, tak je se mnou amen. Ale je dobre, ze mas alespon nejake zabavicky. *pousmala se, i kdyz bylo videt v jeji tvari, ze z toho neni moc nadsena, Mito byla hodne sobecka v tomhle. Ohledu. Rikala jedno, ale myslela si druhe.* Asi mizeme uz jit jestli chces. Az to dokoncime, muzes zustat.... Ne, zustanes povinne u nas doma.
Zeref: *Je mu to příjemné když ucítí její ruku na své tváři ale její otázka ho celkem zaskočí. *Pokud myslíš zda jsem někomu dal své city tak od Temného Světě jsem sám, myslím že jsem se stále nesmířil s tím co jsem tam ztratil, jako ano občas se nějaká ta známost najde ale od Temného Světa jsem se ani nepokusil navázat vztah, takže řekl bych že ano jsem od té doby sám. *Zeref tohle říká naprosto klidně i když jakmile se zmínil o tom Temném Světě tam se jeho tón trochu změnil, trochu rozklepal. *Tys to ale překonala že? Byla jsi vždy dost silná a odolná.
Mito: *Prikyvla.* To je pravda.... Jen to dost narusuje soukromi toho druheho mi prijde. Ale mas pravdu, kdyz bude nejhur. *pousmala se, chvili takto jeste sedeli, nez se Zeref priblizil k jejim vlasum a nenasal jejich vuni. Mito jen uhnula pohledem. Ne ze by ji to vadilo, jen netusila, co by mela delat.* T-to je v poradku.... Asi te chapu. *latahla ruku a pohladila ho po tvari.* Jak dlouho jsi vubec sam? Nerikej, ze od temneho sveta....
Zeref: Dobře tak zůstaneme tady, zasloužíš si odpočinek. *Zeref si říká že večer tu bude zima ale tak to bude řešit až přijde večer ne? *Věřím že kdyby ses s ním potkala nějak si poradíš. *Zeref sice ví že nejspíš by ten Otsutsuki Mito opravdu porazil ale ona by se z toho určitě dokázala dostat. *Kdyby přišlo na nejhorší prostě mě k sobě přivolej dobře? *Uvědomuje si že Mito si ho může kdykoliv díky Rinneganu přivolat stejně jako on ji. Nevědomky se přistihne jak v jeden moment nasaje její vůni a přinese mu to opravdu nostalgické vzpomínky, sice nejsou jeho ale prostě navodí to ten pocit nostalgie ale nebylo asi těžké si toho nevšimnout. *Uhm, promiň. Já jen …. *Dál radši jen mlčí, cítí se trochu trapně a jako idiot co čuchá k lidem. *
Mito: *vyslechla ho* rozdrtil by me jako nic....,*zaseptala potichu. Pak se Zeref zeptal, zda uz chce jit.* Musela jsem ukovat legendarni zbran pred par hodinama jsem skoncila.... Co myslis? Nejradsi bych takhle zustala az do zitra. Pak uz me bude bolet cele telo.
Zeref: Pokud jdeš proti Otsutsuki je jedno zda jsi Jashinista nebo ne, už jsem o nich slyšel nebo spíše četl během svého starého výzkumu, teda během výzkumu Suzuyi kdy hledal co mohl o Rikudou Senninovi. Rikudou Sennin byl potomek Otsutsuki a člověka a tak byl kříženec, měl poloviční sílu Otsutsuki ale tohle nejsou kříženci, jsou to plnohodnotní Otsutsuki takže jejich moc se dá opravdu brát za božskou ale bohové nejsou no. Upřímně sice nevím jak je Naomi silná ale kdyby byla slabší tak je mrtvá, vem si že Shiki dostal nakládačku jako malé dítě, takže asi bude tento týpek vážně silný soupeř. *Zeref o tom Otsutsuki mluví s nadšením, jako kdyby se těšil toho že se s ním jednou střetne. *Tak co myslíš, chceš si ještě užít ten klid nebo můžeme vyrazit do Sory?
Mito: Jedna z mala dobrych veci, co vymyslel. *narazela na Suzuyu a pak se zaposlouchala.* Ah sokka... V tom pripade chapu, necham ji cas, zkusim se casteji dostat do Sora no sato, mozna zkusit Shikiho presvedcit aby za ni taky chodil, a jeji poskoky, aby s ni mluvili. Nevim, co bych bez ni delala. Cekala jsem, ze bude silnejsi, nakonec je stejne smrtelna jako my všichni. At uz ma nebo nema jashina.
Zeref: Ano líbí se mi to. *Poví spokojeně a nad její otázkou ohledně Naomi a Shikiho se trochu zamyslí. *Slyšel jsem to, Shiki přišel o ruku a dostal nakládačku s tím že unikl do Sora no Sato a o Naomi jsem neslyšel ale pokud má poškozenou soustavu chakry tak to chce čas, chakrová soustava je stejně složité ne-li složitější jako nervová a léčit to pomocí Ninjutsu by mohlo uškodit, takže zbývá jen možnost čekat a doufat. Pokud je v kómatu možná by nebylo od věci s ní někdy mluvit, bude potřeba aby měla i vůli bojovat o život a podpora by neuškodila. Bohužel víc ti nemohu pomoct, poškození chakrové soustavy je výjimečné a pokud je poškozená opravdu hodně tak se to může léčit i roky. *Zeref ví že ji asi nedal odpověď jakou by chtěla ale bohužel nic jiného tu není. *
Mito: Hmm hmm. *v podstate moc nevnimala, byla myslenkama nekde jinde, momentalne premyslela nad chakrou naomi. Kdyz mela poskozenou soustavu, nemohla ani ona vlozit svou chakru do ni a tim ji pomoct. Nicmene pak se Zeref optal, zda muzou takto zustat jeste dele.* No jasne. Ja jsem takhle dost spokojena. Libi se ti to ze? *lehce ho stouchla do nosu.* Hezke tetovani.... Mimochodem, slysel jsi o Naomi a Shikim? Ketchugakure padla a Shiki... No nevim co mu je, este za nim musim dojit, ale Naomi ma totalne zdevastovanou chakrovou soustavu a nelepsi se ji to. Netusis, jak by se ji dalo pomoci?
Zeref: Spíš myslím to co ti vše udělal Suzuya, vznikl z mé slabosti a díky tobě už neexistuje ale dobrá nic mi nedlužíš. *Na okamžik se oddá svým pocitům a trochu pevněji Mito obejme, dalo by se říct že i on tohle potřeboval. Má pocit že Mito je jediná kdo mu může úplně rozumět, stejně jako ona ztratila svou lásku v Temném Světě on tam ztratil zase tu svou i s nenarozeným dítětem s čímž se do dnes nedokázal vyrovnat. *Jsem rád že tu jsi Mito. *Pošeptá tiše, přitom si uvědomuje že takto tam nemohou být věčně ale jemu by to rozhodně nevadilo. Je to divné, měl pocit že v životě mu nic nechybí ale když je s Mito tak tu díru uvnitř sebe dokáže dočasně zaplnit. Samozřejmě tohle jen tak nahlas nepoví, stejně jako ona i on má svůj život. *Nebude ti vadit když takhle chvilku zůstaneme že?
Mito: Neboj, nenecham te na holickach, postaram se o tebe. *prikyvla a opet se k nemu pritulila.* Jak bych se mohla vubec prestat starat a byt lhostejna...ohrozit te. *zamrucela potichu a nafoukla tvare.* nedluzis mi nic, pokud myslis odstaneni te veci, bylo to pro me spis jako darek, nez prace.
Zeref: No nevím, takto budeme na ráně oba dva. Myslím že by bylo lepší kdyby aspoň jeden z nás dával pozor na toho druhého ale dobrá můžeš mi pomoct ale budu potřebovat abys to nepřehnala, budu tě potřebovat ve stavu kdy budeš schopna dávat pozor za nás oba. *Zeref si je jistý že on bude nejspíš opravdu mimo ale kdyby měla být mimo i Mito to by mu tak ještě chybělo, Zeref v Sora no Sato na ráně? *Nebudu se moct v Sora no Sato zdržet moc dlouho, nějakou dobu to budou tutlat ale delší dobu by to asi nešlo takže budeme muset vypadnout zase někam pryč. *Poví klidně. *Myslím si že ti tuhle službu stejně dlužím.
Mito: *Spokojene si hovela, kdyz ji zacal hladit jeste vice se k nemu primackla.* Ach ty fakt vis jak na me. *zamrucela potichu. Jeho slova ji zarazila a sebrala ji ta jeji z ust, pak to dorazil uznanim jejich schopnosti a tim, ze i on tohle potreboval.* Huh? Pockej pockej. To ne. Nemuzu ohrozit jeste tebe. Cením si tveho navrhu, ale nenecham te ozivit je vsechny sam. Vim ze by to bylo velice riskantni vzhledem k situaci. Ale co kdyby.... Jsme se spojili? Nebyl by to takovy sok pro nas pro oba a ohrozeni by bylo mensi, nakonec na sebe muzeme pak navzajem dat pozor, kryt si zada, nez se zotavime. Nechci te vystavit nebezpeci kvuli moji nepozornosti.
Zeref: *Drží si Mito u sebe a upřímně, tohle mu je celkem příjemné a přivádí mu to příjemné vzpomínky, které ovšem nejsou jeho. *Já to udělám, oživím všechny Samuraje co padly v Sora no Sato. *Zeref si uvědomuje že v ten moment bude prakticky na ráně protože chakrově to zvládne, jeho Ninjutsu je i dost silné ale vzhledem k tomu kolik jich bude přivádět zpět tak to bude mít jisté následky -> velmi ho to vyčerpá. Jednou rukou kterou má přiloženou na její záda ji začne jemně hladit, když už nic jiného tak by ji mohl trochu uklidnit. *Nejsi slabá, já tvou sílu uznávám. *Poví s úsměvem. *Sice to nejsou moje vzpomínky ale vypadá to že i mě to chybělo, jedna z mála příjemných vzpomínek od něj. *Pošeptá tiše. *
Mito: *Zeref se trochu prisunul a Mito se mu vetrela mezi nohy (jakoby sedel s nohama od sebe a Mito mezi nima) a pritulila se.* Presne to jsem myslela. *vydechla spokojene.* hmmm.... Mam pocit, ze jsem tady slaba... Tam jsem byla nekdo uplne jiny, tady... Tady nedokazu ochranit ani jednoho cloveka. Premyslela jsem, ze bych se pro samuraje asi i obetovala... Vim, ze bych mela byt schopna alespon cast z nich dostat zpatky, ale...ani Rokibi by me pak nezachranil, obzvlast kdyz neustale odkladam vlastni chakru. *podivala se na nebe.* Alespon neco se vyvedlo.
Zeref: *Zerefovi na mysl padá plno věcí co s ním Mito dle jeho vzpomínek dělala a tak chvilku přemýšlí co má asi na mysli. *Stojí to za prd, chybí mi Temný Svět. *Poví ale pak se k Mito přisune. *Pojď sem a na chvilku zkus na to vše zapomenout. *Zeref se chce pokusit Mito vzít k sobě by se k němu přitulila, chce ji obejmout. *Je to opravdu těžké, možná ti s jednou z těch věcí ale pomůžu. *Poví jejím směrem a zadívá se vysoko na oblohu která je bez mráčku. *Dneska se to počasí povedlo. *Tohle už povídá sám sobě než aby to říkal Mito, tohle ji asi určitě zajímat nebude. *
Mito: Hmm....mě taky. *Zamručela a opřela se o strom.* Takže se zdá, že se informace šíří rychleji, než si dovedu představit. Jen b mě zajímalo, jaký to bude mít vliv na mou budoucnost, takové....když nevíš, zda po tobě půjde víc lidí, nebo míň. *Pokrčila rameny.* Nicméně pro to tu nejsem, nepotřebuji lítost, ale pomoc. A.... *Povzdychla si.* umn, vím že je to asi nevhodný, ale chybí mi něco, co jsme se Suzuyou často dělávali, když jsem byla mladší a myslím, že by mi to teď dost pomohlo, protože se asi už zblázním. *Zrudla, nemohlo být jasné, zda studem nebo vzteky.* Celej tenhle svět stojí za starou bačkoru.
Zeref: *Opírá se o jeden strom co tam leží, spadl na zem (Zeref za to nemůže!) a tak ho využívá jako opěradlo kdy na něj svítí sluníčko. Oblečený tam je v ( odkaz » ) s tím že je vidět jeho tetování na pravé ruce které krásně září ( odkaz » ). I přítomnosti Mito dávno ví, nejprve ho Kyuubi upozorní na blížící se chakru Rokubiho a pak když Mito překročí hranici 50-ti metrů tak ji ucítí už i sám Zeref. Má zavřené a v klidu si odpočívá ale jakmile se Mito posadí vedle něj otevře oči aby se na ní podíval ale to už mu podává svou láhev tak si ji vezme a napije se. *Slyšel jsem co se stalo, je mi to líto. *Tím myslí jak co se stalo Samurajům tak i to co se stalo s Naomi a Shikim i když tihle dva mu nějak srdce netrhají to je pravda. *
Mito: *Díky křišťálové kouli věděla přesně kam jít, tuhle zemi poznala už jen díky přírodě, natož cesty. Nakonec i Kyuubi byl jasným znamením, že tady dřímá někdo, s kým si rozhodně nechcete zahrávat. Mito to ale bylo fuk. courala se stezkami, než našla svůj cíl. Je jí jasné, že Zeref o ní věděl už dávno, nakonec jejich bijuu se dost dobře poznávali. Mito došla pomalu až k místu, kde se Zeref na palouku v lese povaloval a shodila vedle své věci, pak si sama sedla vedle něj. Nic neříkala a ze skryté kapsy vytáhla lahev saké, vyndala zátku a napila se. Natáhla ruku k Zerefovi, beze slov. Jemu muselo být nanejvíš jasné, že s ní něco není v pořádku.*
---: ---
Mito: *Pokračovla ve své cestě na místo, kde byla domluvená se Sayou. Měla toho za sebou docela hodně, zážitky...nápady, zbraně, lidi, ae nakonec se to vše odehrálo plus mínus ve stejných částech země, nestihla dojít do Kumogakure ani Konohy, hold bude muset žezlo předat Toyimu a konečně vypadnout zpátky do temného světa. Rozhodla se ale svou milovanou katanu nahradit jinou, sice nesla na zádech novou zbraň, jejíž schopnosti pořádně neznala, ale chyběla jí její černo černá katana. Procházela zemí čaje už po několikáté a znala místní lidi natolik, aby věděla, kde se nachází dlší statek s kovárnou, kterou by mohla za pár ryo použít. Docestovala pod rouškou noci jako Ywerth až tam, zabouchala na dveře a počkala pár minut, než jí otevřela rozespalá paní domácí. Mito jí vrazila peníze a vysvětlila, že si půjčí na přes noc kovárnu. Souhlasila a Mto měla volný prostor k práci. Okamžitě si odložila, rozpálila výheň a začala pracovat. Z chakrových tyčí, které po aktivaci Rinneganu vytvořila, začala tvořit katanu. Několik hodin trvalo, než Mito vůbec docílila nějakého tvaru. Než bla katana hotová, bylo už nad ránem. Dala si šlofíka, najedla se s rodinou sedláků a vrátila se k práci, kdy katanu dobrušovala a tvořila jedinečnou rukojeť. Dalších pár hodin do katany ryla znaky pro "spravedlnost" z kodexu samurajů. Když sledovala zbytky z chakrové tyče a to, co tam sedlák měl za kovy, rozhodla se rodině ještě připlatit a vytvořit si ještě dvojici dýk, které by se jí mohly v temném světe hodit. Zdržela se tedy ještě o další den, ale tentokrát její práci zastaly kloni, během toho co Mito pomáhala sedlákům s úrodou. Za dva dny si stihla vytvořit tři užitečné a ostré zbraně, které bud emoci kdykoliv využít. Následně se s rodinou rozloučila a vydala se na cestu k Chamise, za Sayou.*
---: --- (Ukončovat to bude kurva kdo? - Suzuya)
Teiry Toriko: *Teiry pouze přikývla na její vyzvání k spánku. Sledovala jak Itsumi usíná v její náruči. Poté se položila hned vedle ní a přivinula si jí k sobě. Přitiskla se k ní jak nejvíc jen mohla. Potichu jen šeptala.* Děkuji ti Itsumi že jsi zpět v mém životě. Dobrou noc moje malá květinko. *Objímajíc Itsumi nakonec velmi příjemně usnula.*
I: Tak to bych ti radila, neumřít. *Pousmála se mile a protáhla se.* Není co odpouštět. *Pokývala hlavou.* Už na to nemysli. Tohle zvládneme, a pak už to bude dobré, uvidíš. *Jen co to dořekla, opřela si o ni hlavu a pomalu přivírala oči.* Jsem opravdu unavená, pojďme spát. *Vybídla Teiry a položila se na postel. Určitě se jí bude spát skvěle. Když pak zavřela oči a konečně se uvolnila, usínala skoro hned.* "Dobrou noc…" *Pomyslela si ještě. Už byla natolik unavená, že už se jí mluvit nechtělo. Brzy na to usnula spokojeným spánkem.*
Teiry Toriko: Neboj. Nezemřu. Slibuju. *Řekla jí. Jakmile však uslyšela o Itsuminých plánech zarazila se. Tohle od ní opravdu nečekala.* Můžeš jít se mnou. Nafingujeme tvoji smrt a můžeš v poklidu žít se mnou na místě kde žiji teď se svou Senpai. Pomůžu ti s čímkoliv budeš chtít Itsumi. *Když viděla tvář Itsumi před sebou tak nevěděla co se to s ní začíná dít. Její srdce začalo silně bušit. Teiry pomalu přiblížila svou tvář k té její.* Itsumi. Odpusť mi toto. *Jakmile tohle zašeptala přitiskla své rty na její a láskyplně jí políbila.*
Itsumi: *Konečně byla někde, kde ji nechtěli zabít a s někým, kdo ji měl rád. To nebylo špatné.* Taky tě nechci ztratit. *Zavřela oči a užívala si její přítomnost.* Je ti jasný, že se teď nesmíš nechat zabít. *Řekla o trochu veseleji. Několikrát se dlouze nadechla a vydechla. Poté znovu otevřela oči a otočila se k ní.* Měla bych na tebe ještě jednu prosbu. Prosím, vyslechni mě. Jestli se jednou všechno vrátí zase do pořádku, už nechci víc žít jako ninja Kirigakure, ani žádné jiné vesnice. Doma už nebudu mít skoro nikoho, nic mě tam nedrží. Chtěla bych zmizet, ale aby mě nikdo nehledal. Napadlo mě, že bych mohla… nafingovat svou smrt. Úplně sama to asi nezvládnu.
Teiry Toriko: *Teiry ji ze svého objetí nepouštěla. Stále v něm setrvala a nakonec si opřela hlavu o její rameno.* Nemusíš říkat nic Itsumi-chan. Vím že je to asi hodně náhlé ale já to musela říct. Cítím to tak už dlouho ale nikdy jsem neměla plnou odvahu ti to říct. *Usmívala se jak ještě nikdy. Byla šťastná že může opět cítit její teplo, její dotek, její přítomnost.* Chci už být po tvém boku na vždy Itsumi-chan. Už tě nechci opět ztratit. *Políbila jí na tvář.*
Itsumi: *Bylo hezké opět slyšet něco takového. Bylo by určitě skvělé opět trávit s Teiry většinu času. Itsumi se ale za ty roky změnila. Jak postupně ztrácela ty, na kterých jí nejvíc záleželo, přestávala být ochotná si někoho pouštět k tělu. Hádala se sama se sebou, jak by se teď měla zachovat.* To je od tebe moc milé. *Objala ji kolem zad. Jak Teiry mluvila, začínala se trochu obávat, co nakonec řekne.* Já… *Nevěděla, jak by na to měla reagovat a co by si měla myslet, nebo cítit.*
Teiry Toriko: *Když Teiry slyšela vše co jí řekla pomalu se slzy z tváře vytráceli.* "Já jsem ale sobec. Je na tom mnohem hůř než já." *Prudce se otočila a objala ji jak nejsilněji uměla. Přitiskla si jí na rameno.* Je mi to líto Itsumi-chan. Ale teď už sama nebudeš. Slibuju. Na vždy už zůstanu s tebou. Budeš tu mít mě a nikdy tě neopustím. *Šeptala jí do ouška.* Vím že nedokážu vrátit co se stalo ale mohu aspoň zkrášlit tvoji přítomnost. Budu s tebou ať půjdeš kamkoliv. Protože tě ... *Teiry na chvíli zmlkla a polkla. Po chvíli se lehce nadechla a dořekla.* Protože tě miluji Itsumi-chan. *Byla teď rudá ale i šťastná že toto ze sebe dostala.*
Itsumi: *Haruku bohužel neznala.* To je mi líto… *Nevěděla, co přesně se mezi nimi událo, ale bylo jí Teiry celkem líto. Jestli mluvila pravdu, tak za to nemohla. Jen si vybrala možnost žít.* Notak, nebreč… "Ráda bych ti řekla, že to bude dobré, ale nebudu optimistka." *Posunula se směrem k ní. Nevěděla, jestli to někdy bude jako kdysi, ale pořád ji měla ráda.* Když jsi zmizela, šlo všechno od desíti k pěti. No ne všechno bylo spojeno s tebou. *Na chvíli se odmlčela.* Zemřel mi otec, byl nemocný. Asi měsíc před tím, než se tohle všechno stalo, mi zemřel nevlastní brácha při misi. Měla jsem tehdy jít s ním… *Povzdechla si smutně.* A pak, když jsem se objevila někde v zemi Pustoty, zůstala jsem úplně sama…
Teiry Toriko: *Při zmínce na lidi z Kiri přepadl Teiry smutek.* Víš Itsumi. Potkala jsem Sasoriho a Haruku. Minimálně pro Sasoriho již neexistuju a jsem mrtvá a nevím jak přesně je to s Harukou. *Začali se jí opět hrnout slzy do očí.* "Ach jo. Já jsem takový slaboch. Pořád jen brečím." Teď tu mám jen tebe. Ostatní už mne zavrhli. *Otočila se tak aby Itsumi nemohla vidět její slzy ale snaha byla zbytečna jelikož její vzdychání a vzlykání šlo dostatečně slyšet.*
Itsumi: *Když vešli do pokoje, tak se Itsumi krátce rozhlédla kolem. Na postel se velmi ráda posadila.* Tak pohodlné… *Řekla spokojeně a hned se i položila. Něco jako postel jí opravdu chybělo. Po chvíli se ale opět posadila, aby se mohla dívat Teiry do očí.* Je tu ještě někdo z Kirigakure? *Zajímala se. Cestou sem přemýšlela o různých věcech. Právě teď váhala nad tím, jestli se jí má s jednou věcí svěřit, nebo ne.*
Teiry Toriko: *Tiery ji dovedla až do své malé místnůstky.* Bullate. Ooiry. Běžte se někam proběhnout. *Poslala oba své mazlíčky pryč aby mohla být se svoji Itsumi sama. Posadila se na svoji postel která byla dost velká i pro 2. Poklepala na místečko vedle sebe.* Posaď se Itsumi-chan. *Koukala na ní s červenými tvářemi. To že ji zde potkala bylo to nejlepší co jí za celou dobu tohoto teroru potkalo a nehodlala se jí nijak vzdát. Teď už měla v úmyslu být pouze a jen s ní.*
Itsumi: *Poslouchala a mezitím nad vším přemýšlela. Tenhle svět vypadal stejně, jak jejich. To lidé tu se změnili. Zajímalo by ji, jestli jsou v nějakém jiném světě, nebo ten jejich původní někdo takto změnil. Ať tak či tak, ti, co to provedli, musí mít velkou moc.* Celé je to postavené na hlavu tohle… *Povzdechla si.* Ale jsi tu ty, tak je to o něco málo šílenější. *Mírně se pousmála. Když se přiblížili k té základně, začala se cítit trochu nejistě.* "Snad budou v pohodě…" *Měli by to být jejich spojenci, ale i tak se necítila zrovna moc bezpečně.* Tak jo. *Vydala se s ní dál.*
Teiry Toriko: *Její objetí jí opětovala. Vyrazili na cestu. Po cestě jí Teiry sdělila co věděla.* Pokud se nepletu tak v současné době proti vesnicím kde se sdržují velmi nebezpeční nepřatelé proti kterým bojujeme. Taky toho o tomto světě moc nevím. Ikdyž teď je mi to jedno. Teď je klid a objevila ses mi tu ty Itsumi. *Začervenala se a darovala jí krásný úsměv. Kolem nich se zatím v mezičase začal ochomítat Bullat a Ooiry která si uvelebila na Bullatových zádech. Za malou chvíli se dostali na základnu.* Jsme tu Itsumi. Pojď. *Zatáhla jí za ruku. Měla v úmyslu dovést ji do svého pokoje.*
Itsumi: *Nakonec se přeci jen i pousmála. Chytla se jí za ruku, aby se jí lépe vstávalo.* Děkuju… za všechno. *Políbila ji též a objala ji, co nejsilněji teď dokázala. Po chvíli ji však pustila, poněvadž věděla, že musí jít.* A mám ještě otázku. Když jsou to rebelové, tak proti komu rebelují. Ty lidi, co nás nesnáší, přece někdo musí vést k tomu, aby nás neustále nenáviděli a nechávali zabíjet. Víte o nějakých vůdcích?
Teiry Toriko: *Vstala tedy a podala jí ruku.* Pojď má milá Itsumi. Pujdeme do základny rebelů. Tam se dáš dohromady a odpočineš si. Je tam jídlo, pití měká postel. Vždy ses o mě na misích starala ty. Teď se o tebe postaram já. *Usmála se a políbila jí na tvář.*
Itsumi: *Nějaké základní informace, co jí Teiry říkala, už zjistila sama. O tom, že jsou tu ale nějací lidé, kteří pomáhají shinobi, neměla ani tušení.* Tak takové jsem zatím žádné nepotkala. *Pronesla s povzdechem. Na druhou stranu ale byla celkem ráda, že je tu alespoň někdo, kdo stojí na jejich straně.* Klidně. Nemám nic proti. Už bych se ráda konečně pořádně vyspala. Jsem z toho všeho tak unavená. Je to na mě vidět? *Ptala se. Vůbec totiž neměla čas na nějakou hygienu. Když viděla Teiry, jak se červená, vzpomněla si na ty časy, kdy ještě žila Kurome v Kiri. Zadívala se na ni zamyšleně. Byla to stále Kurome, ale určitě se změnila, obě se změnily. Itsumi si nebyla zrovna jistá tím, jestli vše ještě může být jako za starých časů.*
Teiry Toriko: *Teiry si utřela slzy a otočila se zpět na Itsumi.* Inu. Stalo se něco zvláštního. Náš svět byl jaksi změněn a my shinobi jsme loveni jako zvířata. Jedinou možností je spolupracovat. Avšak jsou tu i lidé kteří nám shinobi pomáhají. *Utřela si znovu oči.* Ti lidé mají i tady v zemi čaje základnu. Pojď vezmu tě tam. Je tam bezpečí. Ale je to dost velký komplex a není tam moc místností. Myslím že by jsme se mohli... *Teiry zrudla.* Mohli by jsme se podělit o jednu místnost. Co myslíš? *Její obličej mohl být přirovnám k velmi zralé jahodě. Uvnitř sebe doufala že bude Itsumi souhlasit. Chtěl být s ní. Odteď už jen s ní a s nikým jiným.*
Itsumi: *Pootočila hlavu směrem k Ooiry a prohlédla si ji.* "Zajímavé stvoření." *Byla opravdu zvědavá na její vysvětlení toho, proč byla tak dlouho pryč, tak bedlivě poslouchala. Jak se dozvídala víc a víc, její výraz ve tváři se měnil z neutrálního do smutného.* Chápu… *Řekla krátce a zadívala se na chvíli kamsi do dáli.* Rozhodla bych se stejně. *Pronesla a stále se dívala tím samým směrem a přemýšlela nad tím vším. Říkala si, jestli třeba neměla nějakou možnost nějak jí poslat zprávu o tom, co se stalo, nebo alespoň, že je naživu.* Teiry Toriko… Bude těžké si zvyknout ti takhle říkat. *Otočila se zpět na ni.* Tak nebreč, to je v pořádku. Nech to být. *Natáhla se k ní a položila jí ruku na rameno. Bylo zvláštní ji po tak dlouhé době vidět a zrovna za těchto divných okolností, kdy se cosi stalo s zřejmě s celým světem.* A co se to vlastně všude děje? Víš něco víc? *Zeptala se jí, aby mohla na něco odpovídat, místo toho breku.*
Teiry Toriko: *Teiry nakonec vzdala něco jako odchod někam jinam. Hvízdla. Přiběhla Bullat a Ooiry.* Bullata už znáš. A ta malá je Ooiry. Můj nový mazlíček. Bullate, Ooiry. Hlídejte okolí a kdyby něco dejte vědět. *Oba se rozeběhli a hlídali Teiry se posadila vedle Itsumi.* Víš Itsumi. Bylo to takhle. Víš jak můj otec zmizel. Hledala jsem ho v okolí Kiri ale bohužel jsem narazila na něco na co jsem neměla. Byla to osoba a bohužel jsem viděla to co vidět být nemělo. Chtěla jsem utéct zpět do Kiri ale dohnala mě. Měla jsem jen 2 možnosti. Jít s ní a nebo zemřít. Hrozně mě bolelo vás všechny opustit. Odvedla mě do své skrýše a tam jsem žila. Jelikož jsem viděla vše co dělala tak musela Kurome Kamari zemřít aby se po ní Kiri nesháněla. Pomocí jejích technik mi změnila celý obličej a můj vzhled. Přijala jsem i nové jméno a to Teiry Toriko. Chtěla jsem se jednou do Kiri vrátit hlavně kvůli tobě Itsumi. *Jakmile toto řekal její tvář zrudla.* Ale nebylo to možno. Musela jsem zůstat s ní. Později když jsem tam žila už nějaký rok ze mě udělala svoji studentku. Poté se stalo toto co vidíš kolem sebe. *Teiry už byla připravena na stejnou reakci kterou zažila již od Sasoriho a Haruky. Avšak tady to bylo jiné. Tady šlo o víc než přátelství. Tady šlo o dívku kterou miluje.* Odpusť mi to Itsumi. Nemohla jsem se vrátit. *Hanbou se otočil k Itsumi zády a složila hlavu do klína a začal usedavý pláč.*
Itsumi: *Chvíli na dívku nechápavě koukala. Když se od ní dozvěděla, že by prý měla být Kurome, její už několik let ztracená kamarádka, nechtělo se jí tomu moc věřit. Takhle dívka vypadala úplně jinak než ona. Už se chtěla zeptat, jestli tohle není jen nějaký žert, ale když ji pak ta dívka objala, přišlo jí na tom něco zvláštního… známého. Jako by už to samé dříve zažila.* "Že by to opravdu byla ona?" *Pomyslela si. Itsumi už měla hodně dlouho pořádně zkaženou náladu. A teď nevěděla, jestli by se měla radovat, a nebo neměla.* Ale co se to s tebou stalo? A kde jsi to byla? Tak dlouho… *Zeptala se nejistě, když jí Kurome nabízela pomocnou ruku.*
Teiry Toriko: *Teiry na ní pěknou chvíli jen koukala než se sebrala.* No ehm. Itsumi věc se má tak. *Držela slzy jak jen mohla.* Já jsem Kurome Kamari. *Koukla se na ni a objala ji. V tu chvíli už nedokázala slzy udržet.* Vím že je to zvláštní ale vše ti vysvětlím. *Chvíli ještě brečela ale pak se dokázala uklidnit natolik aby mohla dále konat.* Pojď se mnou. Někam do bezpečí. Tady je to dost nebezpečné. Nikdy nevíš kdo tě může napadnout. *Vstala a nabídla jí ruku.* Vše ti vysvětlím.
Itsumi: *Když uslyšela nějaké zvuky, zamžourala a snažila se zaostřit na přibližující se osobu. Už celkem mnoho dní musela šetřit s vodou a stále jen utíkat, takže se to podepsalo nejen na jejím zevnějšku. Jak se tak nad tím v krátkostí zamýšlela, už jí bylo jedno, jestli je to přítel, nebo nepřítel. Když se osoba přiblížila, tak rozeznala, že drží v rukou zbraň. Trochu sebou reflexně cukla, ale v tomhle stavu už nemělo ani cenu dále utíkat. Chystala se pomalu zavřít oči, ale vypadalo to, že tu dnes nemá zemřít. Jaké bylo její překvapení, když uslyšela své jméno.* To už blouzním? *Řekla chraplavě a prohlédla si tu, co před ní stála. Zelené vlasy, zelené oči… Na nikoho takového si nepamatovala.* Kdo jsi a co mi chceš? *Zeptala se unaveně.*
Teiry Toriko: *Teiryny toulky po zemi čaje ji vedly k nedalekému vysutému mostu. Jakmile ho uviděla aspoň částečně tak si pomyslela.* "Tak to je ten most. Že bych si trochu pohrála na vandala?" *Teiry se svému nápadu sama pousmála. Přišla oblečená v ( odkaz » ). Když se blížila k mostu tak si vytáhla svůj vlastní recept. Voda a šťáva z bobulí. Bylo to opravdu osvěžující a dobré.* "Uff. Chtělo by to nějakou tu akci." *Jen co si to domyslela už byla na jedné straně mostu. Na druhé uviděla jakousi postavu.* Bullate, Ooiry. Pozor někdo je na druhé straně. Buďte připravení zaútočit. *Teiry tasila Kakuto a rychlým sprintem se rozeběhla po mostě. Už napřahovala meč ale těsně před dívkou (asi 2 metry) se zastavila a vypadl jí meč z rukou.* I-I-Itsumi? *Stála udivená a z očí jí začali téct slzy.*
Itsumi: *Po nějaké době přežívání v zemi Pustoty se ukázalo, že vše může být ještě horší, než se na první pohled zdálo. Nějaké informace si Itsumi pozjišťovala cestou od různých lidí. Nenatrefila však na nikoho, kdo by nebyl proti ní, nebo se jí rovnou nesnažil zabít. Zemi napadla armáda a ona byla nucena se oddělit od černovlasého chlapce, se kterým doposud putovala. Zamířila do země Vody, doufajíc, že její domovina byla těchto hrůz ušetřena. Ke Kirigakure se však ani trochu nepřiblížila, poněvadž jí přišlo, že tam je to ještě horší. Navíc po několika dnech cesty, co mířila pryč ze země Vody, se jí začalo zdát, že jí někdo sleduje. Utíkala jim dlouho. Přes zemi Nebe se dostala až do země Ohně a tam se jí pronásledovatele podařilo setřást, protože si očividně našli nějaký lepší cíl. Země Ohně by pro Itsumi nebyla dobrou volbou, tak se raději vydala do země Čaje. Šla už velmi dlouhou dobu, a tak, když dorazila k nějakému visutému mostu, unaveně si sedla mezi stromy opodál a začala odpočívat.* "Už toho mám dost, všechno jde stále jen z kopce. Kdysi jsem si říkala, že cestování by bylo skvělé, neměla jsem ale na mysli neustále utíkání před něčím." *Otevřela si nádobku s vodou a vypila poslední zbytek.* "Už i ta voda mi došla." *Naštvaně mrštila nádobkou kamsi do pryč před sebe.*
---: ---
Saya: * A je to tu znovu Saya odešla z úkrytu odboje, aby mohla prohledávat Zem Čaje. Sice se snaží moc nevzdalovat a zdržuje se v lesích, ale tentokrát se rozhodla pro něco jiného. Jde se podívat k jedné z cest za krajem lesa. Chce obdarovat Jashina nějakou obětí ale, když bude courat uvnitř lesů tak asi těžko na něco narazí a proto tedy míří ke kraji lesa. Oblečená je v (X) a kápě Saye zahaluje tvář. NA zádech má pouzdro, uvnitř kterého je katana a na pravém rameni se nachází pečeť Kuchiyose Raikō Kenka. *To čekání mě jednou zabije. Doufala jsem, že ten útok na strážce Kirigakure přijde brzo. *Stěžuje si tiše Saya sama pro sebe. *Stejně je dost divné že neslepnu i přes to že jsem použila některé mocné techniky Mangekyou Sharinganu. Nejspíš to byl jen Shiki kdo je nějak nemocnej a prostě slepl. *Saya stojí na větvi stromu na kraji lesa a opírá se právě o kmen toho stromu. Doufala že tu bude trochu větší provoz, ale ničeho takového se nedočkala. Ovšem následně v dálce uslyší nějaký křik a to aby nebyla zvědavá Saya, která se rozhodne podívat, o co jde. Z toho důvodu se vznese do vzduchu a letí docela rychle tím směrem, ale stále se drží mez stromy na kraji lesa sice mezi nimi musí kličkovat aby do nich během letu nevrazila. Po chvilce se dostane k místu a naskytne se jí docela zajímavý pohled. Vidí totiž, který utíká po cestě a za zády má čtyři další muže, kteří jsou v zbroji a v rukou mají kuše, kterými po tom muži střílí za běhu. Za muži se ale nachází ještě muž a tím je nějaký jejich velitel, protože jeho zbroj je výrazně kvalitnější a má i nějakej plášť zelené barvy. * „Tak asi abych se zase vrátila.“ *Pomyslí si Saya ale pak si trochu pozorněji podívá na muže, který před nimi utíká a rozpozná v něm toho, který Sayu a Mito poslal do Země Čaje, že tma budou v bezpečí. Je jí jasné že se jedná o špeha odboje, který působil v Zemi Ohně a tudíž i v Konoze. * „Takže ho nejspíš někdo odhalil a teď po něm jdou jo? Ale proč běží do Zemi Čaje to je tam zavede.“ *Saya samozřejmě netuší, že špeh odboje je nemá v plánu zavést do odboje ale to jedné zajímavé pastičky ale nyní to nevypadá tak že by se tam měl stihnout dostat, protože se mu několik šipek z kuší zabodnout rovnou do nohou a on padne na zem svírajíc v objetí malou taštičku. Trojice střelců s kušemi se zastaví a zamíří na ležícího špeha, který tam leží. * „Teď se určitě hodí, že jsem si v dimenzi Kamui předem připravila znak pro rituál.“ Ty jsi nám ale dal takhle nás prohnat a utíkat nám několik dnů. *Zavolá velitel (Rovný hodnosti Jounin). Na všech tam je jasné že jsou velice vyčerpaní a Saya se dost zamlouvá ten fakt, že mají brnění, které je dost omezují v rychlosti a pohyblivosti. Saya si z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka odpečetí Wakizashi a balíček Kouřových Chilli Bomb. Wakizashi uchopí do pravé ruky a Chilli Bomby uchopí do druhé ruky a následně se v pohybu rozloží a opět se složí (Jinton: Mueishō) přímo za zády velitele stíhací jednotky. Sice má ten velitel pevné brnění ale nemá chráněnou hlavu a krk a tak se po něm ožene Kunaiem a řízne ho na hlavě. Ozve se bolestné syknutí ale než Saya stihne opět zmizet on je k ní už otočený čelem a udeří Sayu přímo do břicha velkou silou. Síla jeho úderu je tak silná že Saya letí několik metrů od něj, ale ještě stihne hodit po střelcích Kouřové Chilli Bomby, které je začnou pálit v nose a dokonce jim začnou slzet oči z důvodu silného pálení. Velitel stíhací jednotky se zdá velmi silný ale hlavně rychlej, protože Saya ani nepostřehla, že se otočil. Díky tomu že může létat jednoduše přistane a zanechá na zemi menší brzdnou čáru. Saye se následně v očích zformuje Eternal Mangekyou Sharingan a vyvolá kolem sebe obrovskou kostru, která je tvořená Chakrou (Susanoo: kostra) ale to je pouze z důvodu získání času, protože následně okolo sebe začne kroutit prostor v pokusu se přesunout do své Kamui dimenze. Jediné štěstí je že vyvolala kostru Susanaa, protože velitel se k ní dostal a silně do Susanaa udeřil. Následně Saya zmizí i se svým Susaneem a objeví se u sebe v Kamui dimenzi. Saya deaktivuje Sharingan a svlékne se. Důvod je jednoduchý a tím že se nachází na svém Jashinistickém znaku a tak pozře krev z kunaie a její tělo nabere černého zbarvení s bílými znaky. Saya se následně několikrát Kunaiem bodne do břicha, aby rychle odrovnala velitele stíhací jednotky u cesty v Zemi Čaje. Takto jeho duší odevzdává Jashinovi a zároveň odstranila hrozbu, která by ji tam mohla dělat problémy. *Jashin-Sama omlouvám se, že vám poslední dobou neposílám moc obětí. *Saya opět nabere normálního zbarvení, protože její oběť je mrtvá a v Zemi Čaje se kolem něj setne trojice střelců, jako kdyby snad očekávali, že tma někde okolo Saya je. Následně Saya aktivuje lékařskou techniku Inyu Shometsu a její zranění se vyléčí, takže si Saya jen rychle setře krev z těla a znovu se oblékne do svého oblečku. Následuje opět aktivace Eternal Mangekyou Sharinganu a pomocí Kamui, se začne přesouvat na cestu, na které nyní leží poranění špeh, mrtvý velitel a stojí tam trojice střelců s kušemi. Okamžitě na ní ale vyletí několik šipek z kuší a tak opět využije pohybu a techniky Jinton: Mueishō když se rozloží a složí se rovnou za nimi. Dva z nich zezadu chytne za krk a použije svojí obrovskou sílu a silně stiskne, takže se jen ozve prasknutí. Třetí z nich se stihne otočit a má v ruce kratší meč a očividně chce využít toho že Saya by má plné ruce ale to se přepočítal, protože Saya do něj prostě flákne jednou z mrtvol a druhou po něm hodí. Nakonec když má volné ruce k němu nakráčí chytne ho pod krkem. Očividně už teď je zraněný už jen tím jak ho poranila mrtvolami, takže znovu jen stiskne, a když se ozve další prasknutí. Než se ale odebere ke zraněnému špehovi tak si vytáhne svitek, do kterého postupně zapečetí všechny tři mrtvoly. Cítí se dost vyčerpaná kvůli rituálu ale a proto je ráda že to pak šlo takto rychle, protože delší souboj by nevydržela. Pomalým krokem přijde k špehovi, který je mimo vědomí a tak sebe a i jeho pomocí Kamui přesune do odboje, kde ho předá překvapeným lékařům, kteří se o něj ihned postarají. Saya si v nemocniční části taky rovnou lehne, protože opravdu potřebuje odpočinek. Saya ani netuší, že špeh přinesl informace o strážci Konohy a jednom z generálů Konohy. *
--: --
Chang: "Changu že ty se sní hádáš? Že ty to máš zapotřebí?" *Pomyslel si když skákal z větve na větev. Chang měl na sobě své klasické věci (viz. profilovka) na své pravé lopatce měl svou Hatake Tanto. Na své levé noze měl Tanto. Také měl okolo boku svůj pásek. Na kterém měl pouzdro pro shurikeny, kunaie. Také měl sáček s Makibishi a sáček s dráty. Chang se koukl za sebe aby se ujistil že ho nikdo nesleduje. Jen co se ujistil že ho nikdo nesleduje tak se usmál, seskočil z větve a jen co se dostal na zem tak se prudce odrazil od země na větev a pokračoval ve své cestě.* "Sakra já se nudím. Vůbec nevím co mám dělat. Docela dost se nudím. No asi bych se měl vrátit k tréninku. Jo doběhnu zpátky k té roklině. Zkusím tam trénovat. Třeba jen házení kunaie, možná bych mohl trénovat regulaci čakry. No nebo bych mohl trénovat své ninjutsu, taijutsu." *Pomyslel si Chang a najednou uslyšel nějaký křik. Zastavil se otočil se směrem, kde slyšel křik a docela se udivil. Jelikož uviděl čtyry shinobie, kteří bojovali proti dvaceti banditům. Chang si sedl na větev a díval se na souboj. Chang také zpozoroval dva vozy a u vozů bylo deset obchodníků.* "Sakra tak tohohle bych mohl pěkně využít. Tihle ninjové bojují proti těmhle banditům. No obě strany jsou velmi silné a vypadá to že ninjové nebudou mít čas na to aby semnou mohli bojovat. No čtyry ninjové proti dvaceti banditům. Jo zapíšu se tady." *Pomyslel si stoupl si chytl svou Hatake Tanto a pomocí Shunshin no Jutsu se přesunul k obchodníkům. Jen co se Chang dostal k obchodníkům tak se na něj podívali docela vyděšeně a jeden z nich řekl.* Rychle schovejte se nevíme kdo to je! *Jen co to jeden z obchodníků dořekl tak Chang vytáhl Hatake Tanto a napůl přesekl obchodníka jenž stál před ním. Obchodník vykřikl, Chang vyskočil do vzduchu, levou rukou si vzal pět shurikenů a hodil je na pět obchodníků. Čtyřy z nich byly zasaženy shurikenem a jeden se schoval za vůz.* "Hm to nevadí zabiju ho později." *Pomyslel si, spadl na zem, skrčil se a najednou se proti němu rozeběhlo pět obchodníků kteří měli katany, které chtěli prodat.* "Jo dostanu vás všechny najednou." * Když obchodníci přiběhli k Changovi tak Chang skočil po jednom, kterému usekl hlavu, zároveň stím kopl do dalšího obchodníka do břicha. Obchodník se skrčil, Chang usekl tomuto obchodníkovi hlavu, poté se prudce otočil a vyblokoval útoky ostatních.* Tak jo už jste zbyly jen tři. *Jen co to dořekl tak skočil dozadu, vzal si tři shurikeny a hodil je na obchodníky. Dva obchodníci vyblokovali shurikeny a jednomu obchodníkovi se shuriken zabodl do krk. Obchodník pomalu umíral a jeho dva přátelé se rozeběhli proti Changovi.* Tak jo nakopu vám zadek! Jasné?! Vy dva zemřete stejně jako vaši ostatní přátelé! *Jen co se obchodníci dostali k Changovi tak se Chang rozpřáhl a zaútočil na jednoho z obchodníka. Tento obchodník zablokoval Changův útok. Bohužel obchodník měl obyčejnou katanu a Chang měl Hatake Tanto, která byla ostřejší, pevnější a díky tomu se obchodníkovi zlomila katana a Hatake Tanto prořízla obchodníkovi hrdlo. Mezi tím druhý obchodník zaútočil na Changa zezadu. Chang vyskočil do vzduchu, kde se prudce otočil a zároveň hodil po obchodníkovi svou Hatake Tanto. Poté Chang rychle zformoval pečetě a použil Ryuu Yanagi. Díky této technice Obchodník vyděl jak na něj letí desítky Hatake Tanto. Obchodník se jen usmál a snažil se všechny Hatake Tanto odrazit. Bohužel nedokázal odrazit pravou Hatake Tanto, která se mu zabodla do hrudě. Obchodník spadl na zem a umíral. Chang dopadl na zem, doběhl k obchodníkovi, vyndal z něj Hateke Tanto, jenž utřel o trávu a uklidil jí do svého pouzdra. Poté se rychle koukl na ninji a bandity. Banditi zabili tři ninji a ninjové zabili asi patnáct banditů. Teďkon bojovalo pět banditů proti jednomu ninjovi. Chang se usmál namočil si prsty do krve obchodníka a na oba vozy napsal. Byl jsem tu a toto jsou mé oběti Chang Nishi. Poté sformoval pečetě a použil Sanzengarasu no Jutsu okolo banditů a ninji se objevili vrány a bránili jim ve výhledu a v rozhledu. Poté Chang vyskočil do zduchu zformoval pečetě a použil Katon: Endan. Chang z úst vypustil velkou ohnivou kouli jenž posilnil technikou Fuuton: Daitoppa. Ohnivá koule byla veliká a upálila všechny bandity a ninju. Chang dopadl na zem celkem vyčerpán* "Sakra měl bych trénovat abych zesílil. Tahleta moje síla není dostatečná. Proto musím trénovat víc." *Pomyslel si a utekl pryč. Po nějaké době se unavil, lehl si na větev a pomalu usl.* (Celá bitva se stala nedaleko visutého mostu)
--: --
Chang: *Chang brzo ráno vyšel z jeskyně a rozeběhl se do lesa. Vůbec nevěděl kam se dostane, nevěděl koho potká nevěděl nic. Jediné co věděl bylo to že se musí co nejrychleji dostat co možná nejdál od Namidy. Chang vyskočil na větev a skákal z jedné větve na druhou.* "Tak jo musím se dostat co nejdál od ní a musím být co nejdéle venku. Jednak aby mě nekomandovala a aby po mě nic nechtěla." *Chang se dostal až k visutému mostu. Seskočil ze stromu a koukl se do propasti přes kterou byl postaven Visutý most.* "Sakra to je hloubka. Tam bych nechtěl spadnout. Sakra to je dobrej nápad. Skočím do té propasti a zkusím přežít." *Pomyslel si, usmál se a když byl připravenej skočit tak na něj někdo zařval.* Hej mladej vypadni od té propasti. *Chang se prudce otočil a uviděl dva chlapíky s pruty jak jdou k němu.* Nechte mě bejt to je moje tréninková metoda. *Řekl Chang trochu naštvaně, oba dva rybáři zakroutili hlavou a poté jeden z nich řekl.* To je pěkně blbej způsob tréninku. Vypadni od té propasti a mazej domů. Na co si to tady sakra hraješ?! *Jen co to Chang uslyšel tak se naštval, nahmatal svou levou rukou na své levé noze svou Tanto.* "Tak jo eště jedno slovo a zabiju vás oba dva." *Pomyslel si hrozně se udivil to mu co se to sním děje. Nikdy přeci nebyl tolik agresivní a poslední dobou se sním něco stalo. Byl dost agresivní a nijak zvlášť mu to nevadilo.* Hele co jsi to řekl? Víš vůbec kdo já jsem?! *Řekl velmi naštvaně. Rybář se jen usmál a poté řekl.* Jo vím kdo jseš! Jseš rozmazlenej fracek co si zaslouží dostat za vyučenou. *Jen co to Rybář dořekl tak se Chang hlasitě zasmál a řekl.* Tak jo to vás chci vidět jak mi vy dva dáte za vyučenou. *Jen co to Chang dořekl tak se rozeběhl proti rybářům. Rybáři se udivili nad nestidatostí Changa. Když se Chang přiblížil k rybářům tak svou pravou rukou chytl svou Tanto jenž měl na levé noze. Vyndal ho a rozřízl rybáře na pravé straně. Rybář spadl na zem a v tu chvíli byl mrtví takže se netrápil. Chang potom odskočil a utřel si do trávy svou Tanto. Poté jí uklidil do pouzdra a koukl se na rybáře jenž na něj hodně řval a byl tak drzí.* Tak co budeš dělat? Hm jseš pořád tak chytrej a odvážnej?! *Rybář stál a byl vyjevenej. Koukal na Changa jako na blázna a potom se strachy rozklepal.* Tak jo teďkon si z tebou trochu pohraju. Tvého kamaráda jsem ušetřil trápení ale tebe ne. Tebe zabiju pěkně pomalu a budeš pěkně trpět! *Když to rybář uslyšel tak se rozeběhl pryč od Changa a pryč od vysutého mostu. Chang se jen usmál a zakřičel.* Stůj! Nebo budeš trpět eště víc! *I přes Changovo varování rybář utíkal stále dál. Chang jen pokrčil rameny. Rychle složil pečetě a použil Kagemane no Jutsu. Changův stín rychle vyrazil a jen tak tak chytl rybáře.* "Tak jo mám tě a mám tě jen tak tak. Naštěstí nejseš tak rychlej aby jsem tě nechytl. No ale opravdu jen tak tak jsem tě zachytl." Tak jo teďkon si z tebou pohraju. *Chang zrušil svou techniku a potom se k rybáři dostal pomocí Shunshin no Jutsu. Když byl vedle rybáře tak se usmál a řekl.* No teďkon se těš. *Jen co to Rybář uslyšel tak se rozklepal. Chang si vzal svou Hatake Tanto jenž měl na své pravé lopatce. Hatake Tanto Chang probodl rybáři obě nohy. Rybář spadl na zem a klečel. Chang dal rybáři Hatake Tanto na rameno a pomalu ale silně tlačil ostří Hatake Tanto do rybářova ramene. Rybář nejdříve zasyčel bolestí ale nakonec začal křičet.* "Super tak už jsem se dostal do půlky jeho ramene." *Pomyslel si a pomalu vyndal Hatake Tanto. Rybář křičel eště víc a Chang přiložil Hatake Tanto na rybářovo druhé rameno a jako předtím mu prořízl půlku ramene. Když už rybář prosil o to aby mohl zemřít tak se Chang usmál a poté řekl.* Cože? Ty jsi snad ze mě děláš srandu? Já jsem vás varoval. "No možná nevaroval ale říct mu to můžu." No tak dobře já tě zabiju. *Jen co to dořekl tak rybáři probodl levou plíci.* Neboj se zemřeš. No zemřeš sice budeš trpět ale zemřeš trochu rychlejš. *Jen co to Chang dořekl tak očistil Hatake Tanto a uklidil jí do pouzdra. Poté si namočil prsty do krve rybáře a napsal na jeho tělo. Byl jsem tu a tohle je má oběť. Chang Nishi. Poté rybář spadl na zem a zemřel. Poté se pomocí Shunshin no Jutsu dostal k druhému rybáři, kterého zabil jako prvního a také si namočil prsty do krve a na jeho tělo napsal. Byů jsem tu a toto je má oběť Chang Nishi. Jen co se takhle podepsal tak běžel zpět do jeskyně.*
--: --
Chang: *Jen co ráno otevřel oči tak rozdělal oheň opekl králíka jenž v noci ulovil a okořenil. Poté se najedl a šel z jeskyně ven. Bylo mu v celku jedno jestli vzbudí Namidu páč jí neměl vůbec rád a tak by ho ani netrápilo kdyby jí vzbudil. Poté v rychle vběhl do lesa a hledal něco čím by se zabavil. Na sobě měl své klasické oblečení (viz. profilovka) na levé noze měl svou Tanto a na pravé lopatce měl svou Hatake Tanto. Toulal se po lese a nijak zvlášť ho nenapadalo co by mohl dělat.* "No mohl bych jen tak chodit ale to je nuda. Mohl bych.. já nevím co mám dělat." *Pomyslel si a zasteskl si po Konoze. Najednou uslyšel nějaké hlasy. Rychle se vydal tím směrem a uviděl šest rybářů a dva ninji. Pořádně si prohlédl ty dva ninji.* "No nevipadají nijak zvlášť silně. Jo mohl bych si užít trochu legrace." *Pomyslel si usmál se a pomocí Shunshin no Jutsu se dostal k posledním dvoum obchodníkům. Jen co byl mezi nimi tak se usmál chytl svou HAtake Tanto a svou Tanto a zabil oba obchodníky. Ty vykřikli a ostatní se otočili Changovím směrem.* Vy dva shinobiové tohle je pro vás ponaučení. Sice jen na dnešní den ale měli jeden z vás měl jít vzadu! *Řekl velmi naštvaně poté se koukl na ochranou čelenku Shinobiů a zjistil že jsou ze skryté travnaté vesnice.* Super tohle mi hraje do karet. Vy dva jste z vesnice, kterou chci zničit. No začnu s vámi! *Řekl velmi hlasitě a výhružně. Obchodníci se schovali za stromy a shinobiové si vyndali kunaie a dali si jeden do každé ruky, poté se rozeběhli proti Changovi.* Pinto nevadí že jsme jen Chuunini ale tohohle hajzla zabijeme raz dva. *Jen co to Pinto uslyšel tak řekl.* Jasně Botane. *Mezi tím Chang stál na místě a čekal až se k němu oba shinobiové přiblíží.* "No Přemýšlím jak je zabít. Mohl bych je zabít jen díky svému Taijutsu. Jo skusím to." *Pomyslel si a když k Changovi přiběhli oba dva shinobiové. Jen co se Pinto dostal dost blízko k Changovi tak vyskočil. Botan zase zaútočil na Changův krk.Chang odrazil Botanovi pokusy o útok a potom uskočil. Mezi tím Pinto dopadl na zem za Changa a skládal pečetě. Když Chang odskočil od Botana tak se koukl dozadu na pinta. Chang ty pečetě neznal ale to nevadilo. Rychle se otočil na patě a optom se rozeběhl k Pintovi. Botan zase rychle běžel za Changem jelikož věděl že Pintova technika potřebuje čas. Když byl Chang dostatečně blízko u Pinta tak Pinto byl připraven a hnedka použil KATON: HAISEKISHOU. Pinto Vypustil velice hustý dým jenž zahalil Changa i Botana.* Promiň příteli. *Řekl Pinto a stiskl zuby. Vtu chvíli dým vybouhl a vytvořil obrovskou explozi. Která zničila vše co bylo v ní. Naštěstí Chang použil Kawarimi no Jutsu a tak se mu nic nestalo místo toho aby exploze roztrhala Changa tak roztrhala jednoho obchodníka jenž byl mimo explozi. Chang byl vyčerpán ale eště více byl vyčerpán Pinto, jelikož Katon: Haisekishou je úrovni Jounin a on byl na úrovni Chuunin. Pinto spadl vyčerpáním na zem a začal brečet. V tu chvíli k němu přišel Chang a řekl.* Snad sis nemyslel že jsi mě touhle technikou zabil že ne? Ano tak rychlí únik z této techniky mě dost vyčerpal. No víš že jsi zabil svého kamaráda a jednoho obchodníka že? *Jen co to Chang dořekl tak se Pinto zhroutil. Chang jen pokrčil rameny a poté probodl Pinta svou Hatake Tanto. Poté se Chang rozeběhl a zabil všechny obchodníky až na jednoho. Tomu jen probodl ruce a řekl mu.* Běž do nebližší vesnice, města a řekni jim co se tady stalo. Že vás rozmetal Chang Nishi. * Obchodník rychle utekl a chang se usmál. Nakonec je naházel na jednu hromadu. Své prsty si namočil do jejich krve a na zem před ně napsal byl jsem tu a tohle jsou mé oběti Chnag Nishi. To samé napsal i na hromadu. Poté běžel zpátky do jeskyně.*
Shoutboardy končí. Více zde.