Přidej zprávu »
---: ---
Tsuki Yagami: Dobre, to nevadí, aj tak vám moc pekne ďakujem, niečo snáď objavím, *pousmiala sa na Asaki a rozlúčila sa s ňou. Chvíľku tam len tak stála, zamávala jej naspäť a pozerala, ako odchádzala. Potom sa rozhliadla okolo seba a len tak od oka vybrala smer, ktorým sa vydá. Dúfala, že narazí na niečo zaujímavé.*
Asaki: Nemáš za co, *řeknu jí. Poté poslouchám její další slova.* Hmm, nevím, kde ještě by jsi mohla jít nějak mě aktuálně nic moc nenapadá, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* Ráda bych ti dělala společnost i nadále, ale budu muset vyrazit. Potřebuju si ještě něco zařídit. Tak se měj pěkně a někdy se zase uvidíme, třeba v době, kdy z tebe už bude chuunin, *řeknu jí a usměju se na ní. Následně se rozejdu směrem ke vstupu na tréninkové pole. Cestou se ještě otočím a zamávám na ní, než opět pokračuju v cestě.*
Tsuki Yagami: *Trochu si vydýchla. Asaki jej tak trochu potvrdila, že na skúškach nemusí protivník zomrieť. Takže si povedala, že sa bude snažiť protivníka dostať nejak inak. Možno by mohla skúsiť nejaké Genjutsu?.. Ešte nad tým popremýšľa,* Ďakujem vám, Asaki-san.. Za vaše odpovede a čas.. Pomohli ste mi dosť. Ale už vás nebudem ďalej zdržiavať.. Ešte sa tu rozhliadnem asi.. Tak ak máte nejaký návrh, kam by som sa mohla ísť v dedine pozrieť, nechám si od vás poradiť.. *povedala Tsuki, čím uzatvorila tému skúšok. Zakecala sa tu celkom. Niežeby jej to vadilo, ale bude načase čoskoro ísť a ona si chcela prezrieť hlavne dedinu. Raiken na ňu čakať rozhodne nebude.*
Asaki: *Dívám se na ní a poslouchám její slova.* Hmm, jestli jsem někoho zabila na chuuninských zkouškách? Ne to ne, nikoho jsem nezabila, *řeknu jí a dívám se na ní.* 'Hmm, celkem jsem zvědavá, co z ní časem bude.* Věřím, že časem zesílíš a chuuninské zkoušky pro tebe budou hračka, *řeknu jí a usměju se na ní.*
Tsuki Yagami: *Stále na ňu obdivne pozerala. Nemohla si pomôcť, urobilo to na ňu dojem, keďže ona sama sa bojí už len toho jedného jediného protivníka, ktorého bude mať proti sebe. Ale že by mala bojovať s dvoma? To si ani predstaviť nevie,* Chcela som sa len spýtať.. Zabili ste na skúškach chuuninov niekoho.. ?
Asaki: *Jen se na ní usměju.* No nakonec jsem to zvládna, ale jako bylo to tak tak no, protože bylo celkem dost těžké, kdy jsme byly tři, *řeknu jí a na chvíli se odmlčím.* 'Zatraceně, co se na mě tak dívá,' *pomyslím si, když si všimnu jejího pohledu.* Jo jasně, ptej se, co chceš vědět, *zeptám se jí a poté čekám, na co se mě bude chtít zeptat.*
Tsuki Yagami: *Bola rada, že ju v podstate cudzia žena povzbudila, že skúšky zvládne. Potom si vypočula jej slová ohľadom skúšok chuuninov, ktoré absolvovala trochu netradičným spôsobom, čo sa týkalo samotnej tretej časti,* Tak to vás obdivujem. Zvládli ste to.. *ozvala sa Tsuki s obdivom v hlase. Dokonca sa na Asaki pozrela pohľadom, ako na nejakú sväticu.,* Môžem sa spýtať na jednu.. osobnejšiu otázku ohľadom skúšok?.. *nechcela sa spýtať hneď, hoci mala to nutkanie. Ale sama vedela, aké ťažké bolo pre ňu samotnú len pomyslenie na to, že by niekoho zabila..*
Asaki: Zvládneš to, musíš si věřit a trénovat, *odpovím ji.* Moje chuuninské zkoušky? Hmm nějakou dobu už to bude, ale ve třetím kole jsme byli proti sobě tři místo toho, abychom byly jen dvě a ještě samé holky.. Ve třech je to o hodně těžší, než když je jeden proti jednomu. Zaútočíš na jednoho a v tu chvíli na tebe zaútočí ta třetí osoba, *řeknu jí a trochu si povzdechnu, protože jsem už na to moc raději nechtěla vzpomínat.*
Tsuki Yagami: *Pečlivo sledovala ruky Asaki, ako skladala pečate na danú techniku katonu,* "had, drak, zajac, tiger.." *premietla si v hlave pečate a len tak ich zložila v tomto poradí ona sama. Bez koncentrácie chakry. Skúsila by to aj teraz, ale žienka jej pozornosť zaujala niečim iným. A tak len stiahla ruky zase naspäť dole pozdĺž tela,* Ja.. Áno, teším sa, že vďaka nim postúpim na vyššiu hodnosť, ale.. na druhú stranu.. Bojím sa.. Bojím sa, že nebudem dosť dobrá, že to nezvládnem, nechcem nikomu ublížiť, nechcem, aby oni ublížili mne.. Ale.. Ešte mám času dosť.. Pred krátkou dobou som sa stala geninom.. Snáď sa dovtedy dobre pripravím.. *pousmiala sa Tsuki, ale tá predstava, že bude musieť bojovať... ju desila..* Spomínate si na svoje skúšky chuuninov ?
Asaki: *Jen se trochu pousměju. Když mi řekne, že mám ještě jednou ukázat pečetě, tak začnu pomalu skládat pečetě, aby je viděla.* Tak a teď už jen zkoušet a zkoušet, dokud se tu techniku nenaučíš, *řeknu jí a usměju se na ní.* Těšíš se už na chuuninské zkoušky, *zeptám se jí.*
Tsuki Yagami: *Počúvala každé jej slovo. So zapamätaním nemala moc problém. Pokývala aj hlavou na znak súhlasu, že má iba katon. Mierne prižmúrila svoje oči, keď spomenula Kekkei Genkai. Trochu zapátrala vo svojich vedomostiach. Po krátkej chvíľke si uvedomila, že hovorila o dedičných schopnostiach,* "Aha.. Hmmm.." *prebehlo jej mysľou, pretože nemohla moc reagovať. Asaki jej totiž začala ukazovať ďalšiu katonovú techniku. Tentokrát takú, ktorú Tsuki ešte nepoznala,* Wow.. *zareagovala na to ohnivé predstavenie, ktoré Asaki predviedla,* Mohla by som vás poprosiť.. Ešte raz tie ručné pečate?
Asaki: Super, takže z katonu už toho umíš celkem dost, to je fajn, *řeknu jí a trochu se pousměju.* Hmm, no dá se to tak říct, ale tyto elementy mám díky Kekkei Genkai, které mám, *povím jí.* Ty máš teda zatím jen katon, jo... Hmm, tak C rank ti můžu ukázat, protože pokud si pamatuju, tak můžeš umět dvě techniky C na chuunincké zkoušky, teda aspoň za mě to tak bylo, *řeknu jí. Poté poskládám několik pečetě a z úst vydechnu proud ohně.* Katon: Ryuuka no Jutsu, *řeknu jí.*
Tsuki Yagami: *Utrela si pusu. Hovorili jej, že kým sa katon naučí dobre ovládať, bude mať solídne popálené kútiky úst, či dokonca celé ústa. Ale jej sa to nikdy nestalo. Netušila, že to bolo kvôli Hakari klanu, ktorý jej poskytoval pasívnu ochranu pred katonom. Hoci ani zďaleka nie stopercentnú. Pokývala hlavou na súhlas,* Goukakyuu no Justu a Houkashusha. To je zatiaľ všetko, čo z katonu ovládam.. *hlavou jej prebehlo to, čo žena povedala,* "Katon a Fuuton," Uhm, Asaki-san, používate svoj Fuuton na posilnenie svojich katonových techník ?
Asaki: Hmm, tak to jsi mě teda překvapila, řekla bych, že umíš i další dvě techniky katonu, které jsou na geninovi, že, *zeptám se jí a dívám se na ní.* Hmm, přemýšlím, co bych tě mohla z D rankových technik, ale to už asi bude všechno umět, že, *řeknu a pak se na chvíli dívám.* Možná bych ti mohla ukázat nějakou z C ranku, ale nevím, jestli by ses jí mohla naučit, *řeknu jí a dívám se na ní.*
Tsuki Yagami: *Sledovala ženu, ako poskladala ručné pečate a začala z úst chrliť oheň v podobe niekoľkých ohnivých gulí. So záujmom na ne hľadela. Vedela presne, aká to je technika. Sama ju ovládala. Nebola z tých osôb, ktoré by nejak machrovali, či sa predvádzali, ale mohla si techniku oprášiť a precvičiť. A tak zložila pečate, sústredila chakru do pľúc a vystrelila z úst niekoľko ohnivých gúľ, ale nie moc veľkých. Nechcela plytvať chakrou,* Housenka no Jutsu, poznám, *pousmiala sa Tsuki, a aby to Asaki uľahčila, tak pokračovala,* Môžete mi ukázať náročnejšiu techniku. Asi sa ju hneď tu nenaučím, ale budem môcť doma trénovať.
Asaki: *Mlčky čekám co řekne. Následně se nad jejími slovy zamyslím.* Ninjutsu a katon jo, *řeknu a pak se pousměju.* Ty máš fakt štěstí holka. Já ovládám Katon a Fuuton, takže myslím, že bychom mohly vymyslet něco, co bych tě mohla naučit, *řeknu jí. Následně složím několik pečetím nadechnu se a poté vydechnu několik ohnivých koulí.(Katon: Housenka no Jutsu)* Tak co říkáš, *zeptám se jí a trochu se pousměju.*
Tsuki Yagami: Oh, dobre, tak.. Asi by som mohla povedať niečo o sebe.. *zamyslela sa, čím by mohla začať. Asi by mohla najskôr povedať svoje prednosti, potom svoje slabosti. Alebo naopak? Moc nad tým nepremýšľala, len si teda v hlave zhrnula, čo ovláda, a potom by dodala niečo viac,* Idú mi celkom Ninjutsu techniky, aj ovládanie chakry nemám najhoršie, takže by som asi prijala niečo z tohoto.. A čo vlastne ovládam?.. Hmm.. Tak.. Základné techniky, ktoré sa učia na Akadémii.. Ale začala som sa zameriavať na Katon.. Ak teda ovládate tiež Katon, Asaki-san, tak mi môžete z neho niečo ukázať, *navrhla Tsuki.*
Asaki: Naučit tě klidně něco naučím, ale musíš mi říct, co už umíš a já zkusím vymyslet, co by ses mohla naučit, *řeknu jí a usměju se na ní.* Lovec odměn. Chytáš nukeniny, buď to přivedeš živé nebo ne a za ně dostaneš odměnu. Povolání jako každé jiné, *řeknu a pokrčím rameny, protože některým se to moc nezamlouvalo, ale mě to přišlo prostě normální.*
Tsuki Yagami: *Nemohla nesúhlasiť s tvrdením, že čo sa stalo, tak sa stalo a nedá sa to vrátiť späť. Život bol už raz taký. Bola celkom škoda, že Asaki nebola sensei. Tsuki by bola rada, ak by narazila na niekoho takého. Ešte stále sa nevedela rozhodnúť, či ísť dráhou medika, alebo byť práve sensei pre mladších ninjov,* Zatrénovať si? To znie celkom dobre, ale ja moc na boj nie som.. Radšej by som sa bojom vyhla.. Ale.. Mohli by ste ma niečo naučiť.. Nejakú techniku? *navrhla Tsuki. Bola si moc dobre vedomá toho, že bojovať nevedela,a že by ten boj mala potrénovať, ale necítila sa na to,* A.. Um.. Lovec odmien.. Čo to je za povolanie ?
Asaki: Co se stalo, stalo se, už se to nedá vrátit, *řeknu jí a usměju se na ní.* Jo to jo, *odpovím já na slova o Nanami.* Věřím, že se brzo naučíš plno dobrých technik. Já? Já tým nemám, nejsem sensei, já jsem stopař a lovec odměn, takže spíše chodím na mise jen s několika lidmi a občas se stává, že chodím na mise s lidmi z jiných vesnic, *řeknu já. Následně se na chvíli zamyslím.* Když jsme tady, co kdybych trochu potrénovali, neboj budu tě šetřit, jsem si ani zbraně s sebou nevzala nevěděla, že skončím tady, *řeknu jí a usměju se.*
Tsuki Yagami: To ma mrzí.. To s tvojimi rodičmi.. *ozvala sa Tsuki a moc do toho nechcela rýpať. Ona sama nemala moc problém o tom rozprávať, ale napriek tomu sa pri tej téme necítila zrovna moc pohodlne, a tak sa nič okolo toho nevypytovala. Keď prišli do tréningovej oblasti, Tsuki sa zastavila pri Asaki, počúvajúc ju a pritom si pozorne prezerajúc areál. Nevyzeralo to tu nijak inak, než v Sora no Sato. Ale v Sore bolo omnoho lepšie a modernejšie vybavenie. Sledovala skupinku malých deciek, možno o rok - dva starších než bola ona sama, ako trénovali. Nemali ešte čelenky, takže to boli študenti. Pousmiala sa pri tom pohľade,* Áno, počula som niečo o tom, že naša kráľovná prispela k tomu, aby ten svet porazili.. *pozrela sa na Asaki pri jej poslednej otázke,* Základy, som len genin.. Stala som sa ním nedávno.. Asaki-san, vy trénujete nejaký geninský tím, alebo robíte niečo iné ?
Asaki: *Vyslechnu si její slova.* Vím, jaké to je. Mí rodiče taky zemřeli, když jsem byla malá a děda se rozhodl, že v Konoze nezůstaneme, tak jsme se odstěhovali do Naomi no Sato, *řeknu jí a nad jejími dalšího slovy se usměju.* Přesně tak jsem Jounin, *odpovím jí a následně z kapsy vytáhnu čelenku Naomi no Sato a uvážu si jí kolem krku. Následně dojdeme na cvičiště, tak se opřu o jeden strom a povzdechnu si.* Víš, co říkáš není zase tak nereálné. Před nějakou dobou byl jeden svět, ve kterém nešlo používat chakru, bral jí shinobi, kteří tam byli a mělo to vliv i náš svět, *řeknu jí.* 'Je to minulost, ale až moc blízká,' *pomyslím si a dívám se na ní.* Co jsi se vůbec už naučila, za to dobu, co jsi ninja, *zeptám se jí.*
Tsuki Yagami: Áno, vlastne máte pravdu. Moji rodičia zomreli, keď som bola maličká. Veľmi si ich nepamätám, poznám ich vlastne len z fotiek, ktoré doma máme.. *táto téma pre ňu nebola moc jednoduchá, ale keďže rodičom moc nepoznala, tak to pre ňu nebolo až také hrozné, ale prejavovala im svoj rešpekt. Dali jej život a bez nich by tu nebola. Stále to boli jej rodičia,* Takže vy ste nejaký jounin ? *spýtala sa jej Tsuki, keď kráčala vedľa nej. Z jej slov zistila, že Asaki je tiež ninja, hoci doteraz ju považovala za obyčajného človeka, keďže nemala nikde na sebe čelenku, ale to nemuselo byť pravidlom. Sama tiež hore v Sore čelenku moc nenosila, len keď bola na misii, či keď bola s tímom a senseiom,* Ja si vlastne aj viem predstaviť život bez chakry, ale asi by to bolo v mnohých životných situáciách náročnejšie.. *pokrčila trochu ramenami, ale to už nejak moc filozofovala. Na osemročnú bola celkom inteligentná.*
Asaki: To je v pohodě, stejně nemám moc co dělat, *řeknu jí a pokračuji v cestě. Během cesty si jí vyslechnu.* Aha, ty nemáš rodiče, *zeptám se jí, i když jsem asi tušila, co se stalo vlastně měla jsem to nejspíše stejně...* Aha, neboj časem se dostaneš i mimo vesnici. Chakra je fajn, nedokážu si představit že by existovalo místo, kde bychom nemohli používat chakru, *řeknu a následně zahnu do ulice, která směřovala k okraji vesnice, kde se nacházela jedna tréninková oblast, kde jsem většinou chodila.*
Tsuki Yagami: *Prekvapilo ju, že jej žena ide tréningovú oblasť ukázať. Na druhú stranu ale za to bola rada, nemusí tu blúdiť a bude mať info z prvej ruky. Ale, samozrejme, musela jej povedať, že sa nemusí obťažovať jej to ísť ukázať,* Ďakujem, že ma tam odvediete, ale nemusíte sa tým zaťažovať ma tam doprovodiť, nechcem vás oberať o čas, *vysvetlila Tsuki, ale ak Asaki chcela, tak jej v tom predsa nebude brániť. A aspoň bude mať spoločnosť. Vydala sa teda za Asaki a cupkala hneď vedľa nej. Otázka, ktorú jej položila, ju zaskočila,* Ja som vlastne ani nemala na výber.. Strýko ma šupol do Akadémie ešte maličkú, a tak som v podstate bola vychovaná k tomu, aby som sa stala kunoichi. Či ma to baví? Ja ani neviem, ešte som nezažila skutočný boj, kde by išlo o ochranu dediny, a kde by som sa musela ukázať ako ninja.. Ale rada by som ľuďom pomáhala a ninjovia majú tú výhodu, že môžu pomáhať chakrou.. Je to naozaj úžasné, že medici vedia liečiť zranenia behom chvíle..
Asaki: *Mlčky jí poslouchám a pak se trochu posměju.* 'Takže další osoba ze Sora no Sato, je vůbec někdo i odtud ze spodu,' *pomyslím si.* Tréninková oblast jo, to není špatné, *řeknu jí.* Těší mě Tsuki, *řeknu jí, to že se ještě ukloní mě celkem překvapí.* Tak pojď řeknu jí a následně se rozejdu směrem, kde je tréninková oblast. Jdu celkem pomalu a ruce mám v kapsách mikiny. Následně se na ní otočím.* A baví tě to být ninjou, *zeptám se jí a mlčky čekám na její odpověď.*
Tsuki Yagami: To by sme si asi rozumeli, tiež rada pozorujem ľudí, ale pochybujem, že tu budú žiť úplne iní ľudia, než hore v Sore, aj keď.. Asi sa nebudete chovať tak arogantne ako tí zbohatlíci.. *zapremýšľala nahlas Tsuki. Myslela si svoje o ľuďoch zo Sory, ale tak bol to ich životný štýl a musela uznať, že zrvivá väčšina tých ľudí si tie peniaze sami zarobili,* Tréningová oblasť by ma zaujímala. Mohla by som vás poprosiť ukázať mi smer, kam mám ísť? Alebo mi popísať cestu, snáď to nájdem, *poprosila ju Tsuki. Ešte lepšie by bolo, keby jej to dotyčná išla ukázať, ale to po nej nemohla chcieť. Hoci žena na sebe nemala čelenku, tak dúfala, že bude miestna. Veď nie každý musel byť ninja,* Ja som Tsuki Yagami, moc ma teší, Asaki-san, *uklonila sa a vyjadrovala sa celkom zdvorilo. Asaki bola od nej staršia, tak prečo by jej mala tykať?*
Asaki: *Dále stojím mimo davy, které se tam procházejí a sleduju lidi a koutek oka onu dívku, která se tam dále rozhlíží. Už jsem se chtěla rozejít pryč, když si mě všimla a rozešla se směrem ke mě.* 'Hmm, tak jo, aspoň bude sranda,' *pomyslím si a dále stojím na místě. Dneska jsem s sebou neměla žádné zbraně jen čelenku Naomi no Sato, kterou jsem měla ale schovanou v kapse.* Hmm... co tady dělat? Co stojí za to tady vidět, to těžko říct. Já se třeba ráda procházím po vesnici a pozoruju lidi. Ale je otázka, co zajímá tebe. Přijde mi, že tady toho moc není, tak se spíše obchoduje a tak. Vzhledem k tomu, že jsi ninja, tak co třeba se zajít podívat na zdejší akademii nebo tréninkové pole a možná, jak budeš procházet uličkami vesnice, tak si něco dalšího najdeš, co by tě třeba zajímalo, *řeknu jí.* 'Hmm, pokud něco z tohoto pochopila, tak budu ráda, nějak jsem se v tom sama zamotala a to jsem nechtěla nic dělat, ach jo,' *pomyslím si a dívám se na onu dívku.* Mimochodem já jsem Asaki a ty, *zeptám se jí trochu zvědavě, přece jsem chtěla vědět, s kým se to vůbec bavím.*
Tsuki Yagami: "Tak, čo by som tu mohla robiť? Asi by som sa mohla niekoho spýtať," *prstami si prechádzala po brade, sledujúc svoje okolie. Bol tu celkom ruch, ale ľudia vyzerali, že sa skôr ponáhľajú, než aby jej mali ešte radiť. Preto sa rozhodla, že z tohoto rušného davu zmizne. A že si okolie prejde radšej sama. Keď sa dostala od davu trochu ďalej, všimla si mladej ženy ktorá vyzerala, že asi nemá čo robiť. Aspoň tak pôsobila, ale opak mohol byť pravdou. Tsuki teda vykročila za ňou, veď za spýtanie sa nič nedá,* Um, p-pardon, môžem vás vyrušiť, prosím vás? Ja len.. Potrebovala by som poradiť, čo by som si tu v dedine mohla pozrieť, čo stojí za zhliadnutie, *otravovala Asaki. Dnes mala na sebe aj čelenku Sora no Sato, aby ju miestni ľudia nepovažovali za nejakú cudzinku z iných zemí, ktorá by tu mohla robiť nejaký bordel. Čelenku mala obviazanú okolo pása a technicky jej robila náhradu za stuhu z kimona.*
Asaki: *Procházím davem a trochu zamyšleně pozoruju okolí. Po nějaké chvíli najdu stánek s dangem a tak tam vyrazím. Koupím si dango a pokračuju v cestě. Jak se tak dívám po okolí, tak si všimnu nějaké holky, která se rozhlíží po okolí.* 'Hmm, co asi hledá,' *pomyslím si, ale následně jen pokrčím rameny.* 'Co budu dělat,' *povzdechnu si. Po chvíli se zastavím trochu stranou od davu a sleduju onu dívku, co bude dělat, protože jsem stejně neměla co dělat.*
Tsuki Yagami: *Tsuki nedávno ukecala Raikena, aby ju vzal dole do Naomi no Sato. Netušila vôbec, ako by sa mohla dostať dole do dediny. Raiken jej po dlho naliehaní teda vyhovel. Dnes bol ten deň, kedy jej oznámil, že ju tam vezme. Avšak pod podmienkou, že jej tam nebude musieť robiť žiadneho sprievodcu, pretože on sám tú dedinu moc extra nepoznal. Bol radšej tu hore v Sora no Sato, kde to malo úroveň. Tsuki s tým súhlasila. Takže sa za pomoci nejakého lietajúceho Kuchiyose, ktoré privolal Raiken, dostali zo Sory do Naomi. To bol jej prvý let v živote. Mala strach, ale na druhú stranu si to hrozne užila. Pred malou chvíľou sa rozlúčila s Raikenom. Netušila, kam išiel, ale dohodli sa, že za tri hodiny sa stretnú zase tu na námestí v centre. Mala na sebe červené krátke kimono s dlhými rukávmi. Vo vlasoch mala mašľu, ktorá jej držala vlasy v chvoste. Dozorientovane sa rozhliadala okolo seba, aby si miesto zapamätala. A očami sa snažila nájsť nejaký zaujímavý obchod, alebo niečo, čo by ju upútalo.*
Asaki: (odehrává se v Naomi no Sato)*Bylo pěkně a mě se nechtělo sedět doma, tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít po vesnici a možná vymyslím, co bych mohla dělat nebo spíše jsem v to doufala, protože trénovat se mi nechtělo, více méně nikoho jsem tady neznala, i když jsem tady už tak dlouho a osobách, které jsem znala jsem neměla vůbec představu, kde by se mohly nacházet.* 'Na to, jak jsem jedno domu často potkávala Yachiru, tak bych teď řekla, že se po ní slehla zem, takže zase se tady budu nejspíše nudit. Kam jen půjdu...' *pomyslím si. Nakonec jsem se tady šla jen tak projít a vyrazila jsem do centra vesnice, abych se podívala, kolik je tam lidé a jestli si něco nekoupím.*
---: ---
Tsuki Yagami: *Kráčala ulicou a snažila sa nájsť správny dom,* "Kde to je?" *prešla ešte niekoľko metrov a narazila na správne číslo domu. Zaklopala a nedočkavo prešľapovala z jednej nohy na druhú. Bolo jej povedané, že bude venčiť malé tigríča. Celkom sa jej tá misia páčila, i keď šlo len o venčenie,* "Páni, tigríčatko.." *nechala sa uniesť svojou predstavivosťou. Mala zvieratá rada, ale na druhej strane sa jej moc nepáčilo, že niekto chová do ma tigra. Ten by mal byť niekde vo voľnej prírode (hele, ak tu tigre nie sú, tak povedzme, že to bol vlk :D). Dvere sa otvorili a ona so zvedavosťou dvihla pohľad smerom ku mladšej žene,* Konnichiwa, mám venčiť tigríča, *oznámila žene. Tá prikývla a zvolala:* Ferdinand, Ferdinand!! Priprav Nalu.. *žena ju pozvala ďalej, ale ona pokrútila hlavou a rozhodla sa počkať vonku. Vo dverách sa zrazu objavilo klbko chlpov sfarbených do typickej tigrej farby aj s typickým vzorom na srsti. Žena jej podala vodítko,* Dávaj pozor, je veľmi hravá.. Tak poď, Ferdinand, musíme ísť.. *popohnala malého hnedovlasého chlapca a vyšla s ním z domu,* Vrátime sa za hodinu, tak nám ju dovtedy postráž a vyvenči.. Nezabudni.. Je hravá.. *žena sa milo usmeje a chlapec Tsuki ešte zamáva a vytratia sa kamsi do ulíc,* Tak poď, Nala.. Užijeme si spolu aspoň tú hodinku, čo ty na to?.. *prihovárala sa jej. Tigríča len vydalo akýsi zvuk a pohlo sa smerom za Tsuki... Prišli až ku parku, ale šli až ďalej na okraj, kde neboli ľudia, kde ju Tsuki odopla z vodítka a nechala malú tigricu nech sa blázni. No bola hyperaktívna až moc,* H-hééj.. *zvýskla Tsuki, keď sa tigríča vrhlo labami na jej brucho, keď ležala v tráve. Prevrátila sa na brucho, no v tom ju tigrica chytila za rukáv mikiny a ťahala ju zaň. Šklbala jej látku a mikinu jej natrhla,* "Au, au.. Ty príšerka!" *postavila sa, keď ju konečne pustila, no to ju už tigríča začalo pazúrikmi škriabať po nohe,* Aaaaau.. Prestaň.. *tigrica spokojne zarevala a drápkami jej prešla znova po nohaviciach. Ak by ich na sebe nemala, asi by mala teraz nepekné škrabance,* "A to som sa tak tešila.." *tigríča ju nechalo na pokoji, lebo ju zaujal motýľ. Tsuki si sadla do trávy a na okamih privrela oči. Bolela ju trošku ruka. Ešte stále mala zlomené prsty, ale už zajtra ide na kontrolu. Snáď sa všetko zahojí dobre. Tigrica sa medzitým zatúlala za motýľom. Tsuki počula to ticho, ktoré sa jej moc nezdalo. Oči otvorila,* "Kde je?" Nalaaaa!! *okríkla tigricu, no po tej nebola ani len stopa,* "To bude prúser.." *vstala a prešla okolie, až konečne tigricu zbadala. Tá sa hrabala v listoch od stromov, a keď začula Tsuki, dala sa na útek. Rozbehla sa za ňou. Shunshinom si urobila pred ňou nábeh. Zastala a tigríča nestihlo zabrzdiť. Vrazila do nej a Tsuki ju ihneď chytila jednou rukou za kožúšok na krku,* Neposlúchaš, ideme domov!.. *dala tigríča na vodítko a zamierila ku ulici, na ktorej sa nachádzal dom Nalinej pani. Zazvonila a žena otvorila,* Konečne, už sme sa báli, čo sa stalo.. *žena vzala tigricu do rúk a pohladila ju po hlave. Akonáhle mala Tsuki volné ruky, skryla si ruku s roztrhaným rukávom za chrbát,* Trochu sme predĺžili naše hranie.. *zatvárila sa milo,* Tak ja pôjdem.. Sayonara.. *rozlúčila a žena jej zamávala. Už len stačí zájsť za týpkom, ktorý jej zadal misiu a oznámiť mu jej splnenie.*
---: ---
Teiry Toriko: *Už to byla nějaká chvíle co se Teiry stala Jinchurikim. Nemožnost spánku jí kompletně vrtala hlavou a pomalu z ní bláznila. Když si chtěla odpočinout jediná možnost byla meditace kdy se snažila rozmlouvat s Bijju v sobě.* „(Teiry) Takže. Když už tě v sobě mám tak by jsi mi mohl něco o sobě říct. (Shukaku) Jediné co ti řeknu je že až usneš tak končíš a stane se to velmi brzo. (Teiry) Nebuď takový mrzout. Opravdu tě ty výhrůžky baví? (Shukaku) To nejsou výhrůžky ale čistá realita. Za nedlouho budu venku.“ *Teiry se v duchu zasmála jeho sebevědomí.* „(Teiry) Hele démone. Ať je tvá realita jakákoliv tak ta současná je ta kdy jsi uvězněný a nic s tím nenaděláš. (Shukaku) Neříkej mi démone ty bezvýznamná mrcho. Jmenuju se Shukaku. Jsem nejsilnější Bijju co existuje. (Teiry) To je velmi zajímavé uvážíme li fakt že máš jen jeden ocas. Neznamená to že jsi naopak nejslabší. (Shukaku) Síla Bijju se neodvíjí od počtu jejich ocasů. (Teiry) Máš zajímavé názory ale i tak jsi pořád ten s nejméně ocasy.“ *Po té větě se Shukaku odmlčel. Teiry vydechla a postavila se. Venku už panovala černá noc a ona se rozhodla otestovat své nové schopnosti. Z nočního stolku si vzala malou tykev s pískem a vydala se na severní okraj Sora no Sato. Tam tykev otevřela a začala si pohrávat s pískem vylétající k z tykve.* „(Shukaku) Vidím že si osvojuješ dovednosti které máš jen díky mě. (Teiry) Jo mám. A jsou super. Tyhle schopnosti se mi líbí jen abys věděl. (Shukaku) Tak si běž lehnout a já ti ukážu ještě víc mé síly. (Teiry) To zrovna Shukaku. Tímhle mě nedostaneš. Nejsem tak naivní jak si myslíš.“ *Teiry už ovládání písku docela šlo. Sama si už představovala jak toto vše využije v boji a ta představa se jí tuze líbila.* „(Shukaku) Notak. Jsi utahaná. Jdi si lehnout. Potřebuješ odpočinek. (Teiry) Už drž hubu blbej mývale. Fakt mě už ty tvoje kecy nebaví.“ *Teirynymu agrese byla díky bohu zatím mířená jen na Shukakua. Od doby co se stala Jinchurikim se jí jaksi všichni vyhýbali. To jí dělalo ještě vzteklejší. Písek který poletoval před ní se vrátil do tykve u pasu a Teiry trřískla vztekle do stromu. Neuvědomila si svou sílu a tak strom rovnou porazila.* Potomek špalek. Fakt se na to můžu vykašlat. *Teiry vyrazila směrem k paláci. Chtěla se trochu uklidnit ale její vztek ne a ne odeznít. Vešla do pokoje a třískla za sebou dveřmi. Po chvíli jí klepala na dveře jedna ze služek.* (Služka) Paní Toriko. Potřebujete něco. (Teiry) Neotravuj a padej. Vůbec mě neotravuj. Nic nepotřebuju. *Zařvala směrem ke dveřím. Tykev s pískem si odepla od pasu a pohodila na gauč. Oblečení že sebe dostala co nejrychleji a cestou na gauč si vzala sklenici vína. Nalila si do sklenky a doslova se rozvalila na gauči.* „(Teiry) Pitomej mýval. Myslí si že není bůhvíjak silný. Má jen jeden ocas. (Shukaku) Víš že tě slyším. (Teiry) Jo? A co s tím chceš udělat? Nic. Nic dělat nemůžeš, tak zavři klapačku a buď hodně zvířátko. (Shukaku) Ale ale. Kdopak se nám to vzteká? Neměl by si někdo odpočnout? (Teiry) Už jednou jsem ti řekla ať držíš klapačku jasný? Já spát nepotřebuju. Budu vzhůru už celý život a ty s tím nic neuděláš.“ *Teiry doslova popadla sklenici a vínem a hluboce si lokla. Byla to taková malá tradice kterou si zavedla když se Shukaku objevil v jejím těle. Vždy k večeru jednu sklenku. Když už trochu vychladla hodila přes sebe župan a vyšla na balkón.* „Co budu dělat. Jako Shino i bez vesnice nemám moc možností ale chci cestovat. Budu si muset pak promluvit s Naomi. Byla bych pod její vesnicí ale přitom bych se s ní mohla domluvit na cestování.“ *Teiry trápila její budoucnost čím dál tím víc. Po zbytek noci až do východu slunce si užívala příjemného nočního vzduchu s knihou v ruce.*
---: ---
Tsuki Yagami: "Z tréningu zase nič nebude" *pomyslela si, keď sa dozvedela, že má ísť plniť misiu. Nebola náročná, a tak ju mala plniť sama. Však načo by platili dvom ľuďom, keď to zvládne aj jeden? Mala sa dostaviť za týpkom, čo zadával túto misiu. Respektíve za týpkom, ktorý ju mal sprostredkovať. Pomaly sa vydá k domu samotného týpka, kde sa tiež nachádza jeho akoby 'kancelária'. Tsuki bola úplne zabraná do svojich myšlienok, že do kancelárie sa dostala, takpoviec, automaticky. Ani si poriadne neuvedomila, že je už pred domom. Vojde dnu, pretože ju pozvali dovnútra a so zamysleným výrazom na tvári sa vyštverá schodmi priamo pred kanceláriu týpka. Až keď stojí priamo pred dverami, uvedomí si, že je už tu. Zaklope a na vyzvanie vkročí dnu, týpek má celkom frmol, tak jej len vysvetlí misiu a strčí jej lístoček s informáciami do ruky a už aj ju ženie preč, aby ho ďalej nerušila. S prekvapeným výrazom sa dotrepe ku dverám a vyjde von, aby sa mohla ďalej pohnúť smerom ku domu, kde má vykonať svoju misiu. Ide o stráženie dieťaťa. Dom sa nenachádza ďaleko od domu týpka, takže sa tam dostane pomerne rýchlo. Obzrie sa, kam má ísť.* Prepáčte, *ukloní sa, keď osloví jedného staršieho pána. Dúfala, že dotyčný by rodinu mohol poznať, keďže je dosť starý na to, aby mal v malíčku každého obyvateľa Sory,* Mohli by sme mi ukázať, ako sa dostanem ku tomuto domu? *spýta sa ho a ukáže mu papierik s číslom domu. Starček si papierik oddiali a usmeje sa. Ukáže na dom so zelenou farbou. Poďakuje sa mu a vyrazí smerom ku domu. Zazvoní a dvere otvorí asi 5 ročný chlapček, ktorý je celý natešený.* Mami, mamííí.. Už je tu! *kričí cez celý dom, keď ju zbadá vo dverách. Hneď za ním dobehne jeho matka, ktorá ho odsunie stranou a pozve Tsuki dovnútra. Zavrie dvere a spolu sa presunú do obývačky. Tam jej jeho mama vysvetlí, čo všetko Daiki môže, a čo nie. Pozorne ju počúva, aby niečo nepoplietla a nespôsobila Daikimu niečo zlé. Na konci prednášky Tsuki prikývne na súhlas. Jeho mama sa oblečie a spolu s Daikim ju idú odprevadiť pri dvere a rozlúčiť sa s ňou. Keď matka odíde, ostane Tsuki trochu nervózna, pretože netuší, ako sa správať k deťom,* Tak, Daiki, čo by si chcel robiť? *kľakne si k nemu, aby bola v jeho výškovej úrovni, aj keď sama ešte bola dosť maličká.* Poďme sa hrať na ninjov! *zvýskne Daiki a ruky zloží do akejsi pečate. Tsuki sa rozosmeje, ale potom ju napadne celkom dobrý nápad, ako Daikiho zabaviť a pritom si aj zatrénovať.* Prečo nie *pohladí ho po vlasych a vstane,* budeš môj študent a ja tvoj sensei, *Daiki začne natešene skákať po celej izbe a päsťami udiera do steny. Zastaví ho.* Nechaj si to nadšenie na náš tréning, *vezme ho za ruku a smerujú spolu von na dvor. Pripraví terč a vytiahne pár senbono,* Daiki, teraz ma budeš pečlivo sledovať a budeš mi tie zapichnuté senbony nosiť naspäť, dobre? *Daiki prikývne na súhlas a postaví sa neďaleko stromu, na ktorom je zavesený terč. Tsuki začne triafať senbonmi do terča. Daiki jej ich ochotne nosí naspäť. Takto sa to opakuje dlhšiu dobu, kým to Daikiho neprestane baviť.* Tsuki-neechan, aj ja si chcem zahádzať, *mrnčí pri nej a ťahá ju za ruku. Tsuki sa pousmeje a dá mu do ruky jeden senbon. Ruku mu však drží, aby sa neporanil a poposunie ho bližšie ku terču. Napriahne mu rúčku a spolu senbon hodia. Daiki začne výskať a pobehovať po celom dvore,* Som ninja, som ninja! *v tú chvíľu príde jeho mama. Okamžite sa za ňou rozbehne a začne okolo nej krúžiť.* Mami, mami.. Je zo mňa ninja! *stále dokola jej to opakuje. Jeho mama sa na Tsuki usmeje a spýta sa jej, či poslúchal. Nakoniec ju ešte ponúkne sladkosťami a Tsuki s dobrým pocitom odvedenej práce odchádzam odovzdať splnenú misiu týpkovi, ktorý jej ju zadal.*
---: ---
Renzo Watanabe: Tohle neplatí pro všechny, znám minimálně dvě skupiny lidí, kterých se to netýká. Členové klanu Doku například nestárnou co jsem slyšel a poté Jashinisti. *Když se nad tím zamyslí pořádně dokázal by vyjmenovat ještě minimálně Druhého Yugakageho, Suzuyu Juuzou ale u něj netuší jak to funguje a asi to radši ani vědět nechce. *Máš náladu na filozofování? Nebo aspoň to tak vypadá.
Yuzuki: Hm. Chápu. *Odvětila mu Yuzuki a odtáhla se od něj. Poodešla pár kroků.* Začínám si uvědomovat že čas je něco jako hodně vzácná komodita avšak se nedá koupit, každý ji ztrácí a někdo jí má málo a někdo dost. Ztrácí se rychle. *Dotkne se dlaní vyschlého stromu, bez listí. Nejspíše tu již takto stojí pár let.* Ale ztrácí se s tím i mnoho dalších věcí. Barva bledne, skály se drolí a ocel koroduje. Nezastaví se to. *Yuzuki se opře o kmen stromu a zády sjede dolů až do sedu.* "Mrknutím oka ze mě bude pouze seschlá bába... stejně mě nikdo nepotřebuje." *V duchu se ironicky usmála.*
Renzo Watanabe: *Yuzuki se změní na písek a v jeho podobě se přesune za jeho záda a tam se opět zformuje do pevné formy, Renzo by sice mohl uhnout ale nemá k tomu důvod. Nechá se obejmout a jemně se o ní opře a zavře oči během toho co ruce přiloží na ty její. *Jinchuriki jo? Víš maximálně nás může být 9, co vím tak Bijuu existuje pouze 9 a tak jedno Bijuu, jeden Jinchuriki. *Ohledně toho že Yuzuki si není jistá zda to byl dobrej nápad se Renzo nevyjadřuje, chápe že to pro ni není jednoduché. Proto se otočí tak aby se k ní otočil a stál k ní čelem a toho využije aby si ji přitiskl na svou hruď a pevně ji obejme. *
Yuzuki: *Yuzuki se nechápavě rozhlédla když narazila do zdi a následně k ní byla připoutána.* Eh... jak milé. *Pověděla ironicky ke svému spoutání se zdí. Hned jakmile se dotkl její tváře se její tělo změnilo na písek. (Suna no Henkan) Její tělo se plně zformovalo hned za ním. Yuzuki se protáhla a objala Renza kolem pasu.* Je to zvláštní pocit... být jinchuuriki. Nějak nevím jestli to byl dobrý nápad... *Položila mu hlavu na pravé rameno.* Kolik nás vlastně je, jinchuuriki. Znáš je? *Yuzuki ví pouze o jí samotné, Renzovi a Toshirovi.*
Renzo Watanabe: Zbiješ? *V ten moment se Renzo zasměje a využije toho že má rukavici Ai no Ishi a může tvořit různé věci ze země podle své vůle, prakticky by mohl nechat půdu pod Yuzuki se propadnout nebo by si mohl z kamene nechat vytvořit různé objekty ale o to mu nyní nejde. Zničehonic aniž by Renzo hnul prstem se ze země přímo za Yuzuki vynoří velká stěna, která je protkaná chakrou a díky tomu je výrazně silnější než obyčejné stěny z kamene (Doton: Doryuu Heki). Skoro ve stejný moment Renzo Yuzuki dostal od sebe tím že do ní silně strčil aby zacouvala ale kvůli stěně se moc daleko nedostane a vrazí do ní svými zády a v ten moment Renzo využije manipulaci s tímto elementem a z části stěny kde se jich Yuzuki dotkne vyjdou takové oblouky, které se obmotají kolem jejích zápěstí a přitáhnou je k té stěně jako kdyby k ní byla připoutaná a bude nucená mít ruce trochu nad sebou a stejně tak se to obmotá kolem jejích kotníků. Renzo použil dost chakry aby to odolalo velké síle (odolá to síla do 6-ti bodů síly). Poté by se Renzo samozřejmě vydal k ní a pohladil ji levou rukou po tváři. *Yuzuki-chan, neříkej takové hlouposti.
Yuzuki: *Yuzuki se nechala přitáhnout a dala mu ruce kolem krku. Polibek mu opětovala. Nicméně na jeho provokativní větu zareagovala trochu zmateně. Mírně se začervenala a nafoukla tváře. Otočila hlavu jiným směrem.* T-to ne...ne...není pravda. Ty... já tě... ty budeš... ... jestli to zopakuješ tak tě z-zbiju. Já nejsem nervní v-v...vůbec. *Řekla tsundere tónem a pokoušela se hrát uraženou. I když ví že na tom bude něco pravdy.*
Renzo Watanabe: Víš tak trochu oboje, měl jsem tu nějakou práci ale detaily ti říct nemohu ale pak jsem zjistil že tu je nedaleko chakra Shukaka a tak jsem si řekl že se na tebe podívám. *Poví a chytne ji za boky aby ji k sobě mohl trochu více přitáhnout a obejmout ji, poté se tváří přesune k té její a políbí ji. *Chyběla jsi mi víš to? *Poví klidně a zasměje se. *Jsi takovej malej nerváček víš to? *Poté ji cvrnkne do čela a zasměje se trochu hlasitěji, není to nějak zlé ale spíše takové nevinní dobírání. *
Yuzuki: *Zrušila techniku a zhluboka se nadechla a vydechla. Postavila se a oprášila. Jakmile zrušila techniku tak již bolest necítila, bylo to v pohodě. Nicméně se ještě párkrát nadechla. Následně poklidem přišla k Renzovi. Neměla nic v úmyslu jen prostě nechtěla s ním mluvit na takovou vzdálenost no a tak k němu šla blíže.* No... já ti nevím. *Řekla nejistě.* Mimochodem, copak tě sem přivádí, máš tu práci? *Zamrkala.* A nebo... jsi přišel za mnou? *Mile se na něj usmála a přitáhla se k němu.*
Renzo Watanabe: Mohu ti říct jen to že to musíš vydržet nic víc, mimochodem pro mě nebezpečná být nemůžeš mi ublížit takže aspoň o to se bát nemusíš. *Renzo to myslí naprosto vážně, věří tomu že Yuzuki by mu neublížila i kdyby se snažila ale na druhou stranu kdyby nebyl moc pozorný tak by to problém určitě byl. *Nepřemýšlela jsi že bys na nějakou dobu odešla do ústraní od lidí kde by ses mohla věnovat meditacím a naučit se kontrolovat své emoce? Víš minimálně bys tam byla takovou dobu než by ses to naučila zvládnout.
Yuzuki: *Yuzuki si pádem sedne na zadek a snaží se v klidu dýchat.* Už aby tomu byl konec... tohle se nedá zvládat věčně. *Dá si hlavu do dlaní a poté si promne oči.* Nejsem normální... není dobré se ke mě přibližovat. *Lehne si na zem a levou ruku si dá přes oči aby jí slunce nesvítilo do očí.* Je to vyčerpávající... po všech stránkách. Říkám si, či to byl dobrý nápad. *Yuzuki otočí hlavu směrem Renzovi a koukne na něj.* Co mám dělat? *Zeptala se spíše řečnickým tónem než jako úplně otázkou protože ani nečeká že by jí Renzo odpověděl či dokonce pomohl.*
Renzo Watanabe: *Yuzuki se očividně trochu vzpamatovala a už útočit nehodlá, Renzo ji stále z té dálky ale sleduje a to bez jediného slova, nemá ji moc co říct. * „(Yonbi): To dělá Shukaku, každý jeho Jinchuriki je psychicky nestabilní a velmi mimo v počátcích po zapečetění.“ *Renzo to nějak chápe ale nehodlá se k Yuzuki chovat jinak ale naopak úplně normálně jako ke každému jinému. *Už jsi trochu normální?
Yuzuki: *Yuzuki se zamračila. Měla v úmyslu se na něj rozeběhnout ale udělala krok a zastavila se. Jednou rukou se držela za čelo a dívala se do země. Ten dlouhý čas v skoro nepřetržitém vzteku je celkem vyčerpávající jak psychicky tak se to odráží i na fyzické stránce. Jak jsou tyto návaly protivných emocí časté tak jí bolí hlava, bolest se dostavila v tomto momentu. Není to žádná příjemná bolest, je to takový ten otravný typ bolesti který by si člověk nejraději vyrval z těla po delší době. Díky Hikari no Hogo-kyū si trochu od bolesti ulevila ale jakmile techniku zruší tak je možné že se to znovu dostaví. Yuzuki se vydýchává hledíc do země. Z čela jí steče kapička potu až k bradě od které ukápne na suchou vyprahlou lesní zeminu.*
Renzo Watanabe: *Nehodlá se s tím srát a ihned svou pravou dlaní udeří do prázdna do směru odkud na něj letí písek a ten moment z té dlaně vystřelí směrovanou explozi, která vypadá něco jako střela nějakého paprsku. Tato střela odpaří téměř cokoliv s čím přijde do kontaktu a pokud jde o rozsah jaký u této techniky Renzo použil je 20 do dálky a rozptyl do stran je úhel 180 stupňů (Jiraiken). Pokud jde o všechen ten písek ten se vypaří (nezvratně). *Tímhle mě neser jasné? *Poví celkem hrubým tónem hlasu, trochu ho to naštvalo. *Zopakuj to a nebudu se s tebou srát, půjdu na tebe jako na nepřítele.
Yuzuki: *Renzo přerušil její nerušené skoro nic nedělání, tedy spíše teď hledění na horu. Stála už pouze jen na hromádce písku který měla plně pod kontrolou za ten čas. Místo toho aby ho nějako sladce uvítala se jen otočila jeho směrem a všechen písek co tu byl všude dostupný poslala ihned na něj. Ať uhýbá kamkoliv tak ho písek následuje. Yuzuki ani neví proč to dělá vlastně a jaký to má smysl ale je jí to jedno. Prostě jí štve z neznámého důvodu a nebo je to celé pouze jen styl pozdravu... kdo ví.*
Renzo Watanabe: *Renzo se ocitne během chvilky u Yuzuki a tak se zasměje tak aby ho zaslechla. *Co ty tu? Copak ve vesnici nemáš tréninkovou oblast kde bys mohla trénovat? *Zeptá se pobaveně, je to spíše taková ta poznámka pro pobavení než seriózní otázka. Prohlíží si ji ale nikde nevidí její pečeť, která v ní drží Bijuu a tak předpokládá že Yuzuki má jinou než Renzo a nejspíš bude někde pod oblečením, ne že by ho nějak extra zajímalo jakou pečetí je uvnitř ní zapečetěn její Shukaku. *Jinak ahoj.
Yuzuki: *Yuzuki je oblečená v ( odkaz » ) Původně si chtěla jít zacvičit, odreagovat se... no prostě něco dělat. Už si celkem zvykla na občasné Shukakuovi připomínky. Poslední dobou s lidmi okolo moc nemluví nebo se jim vyhýbá. Je často naštvaná až rozčílená. Nedokáže si pomoct. Shukaku z nějakého důvodu mlčí, nejspíš se možná kvůli něčemu urazil nebo nemá náladu. Yuzuki si to nijak nebe a pokračuje v zírání na létající vesnici. Všimne si že je tu vlastně hned vedle ní větší skála. Určitě je to pískovec. Yuzuki se vyšvihne na ni aby byla výš a pomalu ho jí začne drtit v písek.*
Renzo Watanabe: *Renzo měl Zemi Nebe jednu zakázku jejíž zadání bylo vyvraždit jeden menší tábor několika obchodníků, kteří naštvali vysoce postaveného Nukenina, který vede celou skupinu bandy Nukeninů (něco jako mafie a ten Nukenin je takový kmotr). Ten Nukenin ve velkém prodává různé zboží ať už zbraně, drogy a tak podobně a těchto několik obchodníků se spojilo s úmyslem oslabit jeho trh a získat tak nějaké peníze ale ten Nukenin (Izuma) tak o dost peněz přišel. To je důvod proč je měl Renzo pozabíjet a to se mu povedlo, bez nějakých potíží všechny ty obchodníky pozabíjel a to bez použití chakry. Poté všechny ty obchodníky zapečetil do pečetícího svitku (9 těl) a vyrazil zase na cestu pryč. Oblečený je v ( odkaz » ) s černou katanu v pouzdře v oblasti kříže (jako na obrázku). Jak tak kráčí Yonbi mu poví že cítí chakru která patří dalšímu Bijuu a to je Shukaku a to Renza nepřekvapuje, přecijen v této Zemi Yuzuki žije a tak vyrazí jejím směrem. Na spodní části zápěstí levé ruky má speciální pečeť uvnitř které má zapečetěné velké množství svého vybavení (Kuchiyose Raikō Kenka). *
Yuzuki: (Lesy poblíž Naomi no Sato) *Yuzuki to v paláci nebaví. Nemá co dělat jakožto vědec, no spíše jí nic nenapadá a momentálně se jí vůbec nechce přemýšlet. Nemá poslední dobou náladu vůbec na nic. S sebou měla jen rolničku (Omamori) a tykev s pískem. Šla vyschlým lesem a štvalo jí že jí nic nenapadá, že nemá co dělat. A nemá vůbec náladu na jakékoliv lidi. Ze vzteku vyslala proti úzkému vyschlému stromu velice rychlý a silný proud větru kterým ho doslova přesekla vejpůl. (Fuuton: Kazekiri) S narůstajícím amokem se rozeběhla a mezi hloučkem stromů se rychle otočila a do svého okolí poslala z úst prudké a ostré vlny větru které stromy přesekaly. Zastavila se a povzdechla si.* "Achjo... to je ubohé." *Šla kousek blíž k vesnici a následně se zastavila na mýtině kde se posadila na pařez a sledovala levitující Sora no Sato. V ruce žmoulala trochu písku a přemýšlela co do budoucna.*
---: ---
Teiry Toriko: *Už to bylo chvíli co byla Teiry oživena. Tohoto dne si Teiry konečně usmyslela dát si pořádně do těla. Oblékla se do jednoduchého černého trička s volnými kalhotami, přes sebe přehodila ještě malou taštičku s malou svačinkou, obvazy a vodou. a vyrazila z paláce. Hledala po celé Sora no Sato aspoň jedno místo kde by si mohla pořádně zacvičit. Nakonec ono místo našla. Bylo prostorně, bylo zde pár stromů a dost místa na jakékoliv cviky.* To je dneska zase vedro. Nepamatuji si že by někdy takové horko bylo. Ale co už. Jde se na věc. *Nejdřív zvolila jednoduché protažen aby probudila své tělo k výkonu který se chystala podat. Protáhla si nohy, ruce, krk a vůbec každou část těla. Následně přešla do sekvencí cviků zahrnujících běh, kliky, dřepy a sedlehy. Zvládna série než její tělo začalo protestovat.* Ale notak. Nemohla jsem zeslábnout tolik ne? *Na chvíli se opřela o blízkou zeď a výdýchala se. Následně opět přešla do sekvencí. Nehledě na bolest a únavu svalů stále cvičila. Její metody byly dosti extrémní ale fungoval. Dokázala překonat bolest aby dosáhla svého. Po dalších 3 sériích opět přišel malý odpočinek. Vzala tašku a osvěžila svoje hrdlo velkým douškem studené vody. Následně si ruce obmotala obvazy a přišla k jednomu ze stromů. Začala zasazovat údery do stromu. Rychlé ale přesné. Byla ráda že aspoň její přesnost se nezhoršila. Ale její výdrž stále nebyla ta kterou by si představovala. Když po 5 hodinách ustavičného tréninku její tělo řeklo dost jasně dost, sbalila své věci a vyrazila ulicemi Sora no Sato. Po cestě přemítala co bude v budoucnu dělat.* "Ráda bych se koukla opět do Ketchugakure. Přecejen jsem tam zemřela. Možná tam budou ještě trosky mého domu. Minimálně chci určitě uctít památku Reiza. Byl to skvělý student." *Když tak přemítala ani si nevšimla že je téměř u paláce. Pokrčila jen rameny a vešla dovnitř. Ihned si to namířila do kuchyně. Trávila zde dost času aby si osvěžila své kulinářské dovednosti. Sluhové ani kuchaři proti ní nic neměly. Vždy si našla nějaké místečko a připravila si svoje jídlo. Nikomu nepřekážela, nikoho neotravovala. Když po přípravě obloženého toastu zamířila pryč rozloučila se s personálem a zamířila do svých komnat. Sundala ze sebe oblečení a zůstala jen ve spodním prádle. Přes sebe hodila jen lehkou blůzu červené barvy a volné, tenké šaty. Vzala si židli na balkon kde se posadila a sledovala obzor. Přikusovala svůj toast a nechala odpočinout bolavé svaly.* "Žije se tu pěkně, ale nemůžu tu zůstat na vždy. Jakmile se trochu zotavím a dostanu se do své formy budu cestovat. Možná budu lovit nunkeniny, možná hledat různé byliny. Kdo ví. Ale určitě nebudu žít na jednom místě. To není můj styl."
---: ---
Shiki: *Na jeho slova prostě pokrčil rameny a následně se vydal krokem ke kraji střechy, lehce zvednouc ruku na rozloučenou. No následně seskočil ze střechy a mířil si to uicemi někam do města mezi lidi.*
Renzo Watanabe: Nejspíš budeš mít pravdu, nicméně raději bych asi šel. Nechci riskovat zbytečné otázky k tomuto incidentu a je možné že nyní mě nechají jít ale mohou mě zastavit později. *Mezitím se postaví a začne si z výbušného jílu tvořit v ústech na levé dlani tvořit orla s dvěma páry křídel a poté ho položí stranou na zem a složí jednoruční pečeť a ten pták se zvětší do velkých rozměrů (Kibaku Nendo). Na jeho hřbet si Renzo pak vyskočí. *Tak teda asi zmizím, každopádně sice to nebylo nějaké kdovíjak velké setkání ale rád jsme tě opět potkal.
Shiki: Nikdy nevíš, může být i jistá hranice, kterou nelze překonat a někdo se za ni i přes to dostane *zareaguje na jeho slova a protáhne se.* Jop obloha je pěkná *Pronesl, načež se sehnul a přiložil ruku ke střeše budovy, načež se pomocí mokutonu začala opravovat jako kdyby k žádnému poškození vůbec nedošlo. No následně se opět postavil.* Pokud už nemáš v úmyslu na mne útočit, asi by jsi měl jít domů, nebo na hotel. Pravděpodobně tě nechají být. *Pronesl a pousmál se. samozřejmě pokud renzo nechtěl ještě něco po Shikim*
Renzo Watanabe: Kdybys mi řekl že je nedosažitelná řekl bych že to není pravda, kdyby byla nedosažitelná tak bys na ní nebyl ani ty, pokud jsi té úrovně dosáhl ty tak té úrovně buď někdo dosáhl nebo jednou určitě dosáhne a třeba ji i překoná. *Upřímně nemá ani tušení proč se tu se Shikim baví jako kdyby o nic nešlo a nebyly by obklíčeni tolika lidmi z tohoto města. Renzo je nyní celkem rád že tu není královna, říká se že je velmi silná a tak je dost pravděpodobné že ona by zasáhla ale bez ní to nevypadá že by si někdo dovolil Shikiho zastavit. Mezitím se i ty jednotky uvnitř přesunou mimo bariéru a na rozkaz kapitána bariéru samotnou zruší. Sice ještě nikoho do té oblasti nepustí ale doufají že už se žádný boj nebude opakovat. Tohle byl sice riskantní krok ale stále je to méně riskantní než pokoušet štěstí a útočit na Shikiho nebo Renza. *Ano obloha je to pěkná. *Poví Renzo. *
Shiki: to mu už musíš sdělit ty *Pousměje se, přičemž když konečně dokončil léčení narovnal se* Nebudu ti říkat, že úroveň na které jsem, je nedosažitelná. To je strašně demotivující. Stačí se snažit a dosáhnout se toho dá *Pousmál se. Připadal si jako kdyby tahle slova vlastně už někdy říkal a měl pocit, že dokonce Ayase, ale už neví kdy. Každopádně když se narovnal podíval se k obloze.* Ta bariéra je velice nepříjemná však? *Otázal se renza, přičemž se následně podíval an jednotky, které byly nejblíže k Renzovi a to ty, které byly původně za jeho zády.*
Renzo Watanabe: Mě to neříkej, to říkej tomu co tě napadl. *Dostane ze sebe jako kdyby byl trochu uražený, je mu nyní naprosto jasné že tohle je ten kdo mu prokletou pečeť kdysi daroval. Samozřejmě jinak uražený není, pouze chtěl aby Shikimu bylo jasné že ten s kým „bojoval“ nebyl Renzo ale úplně jiná osoba. Shikiho pochvala ho celkem překvapí ale nijak nepotěší, upřímně mu je nějaká pochvala v tomto směru ukradená. Sice ano dokázal Shikiho zranit i když jen nepatrně ale výsledek je stejný a to prohra, kdyby to byl skutečný souboj proti někomu kdo by se s ním nesral tak by už nedýchal. *
Shiki: *Pokračoval si spokojeně v léčení, přičemž se podíval na renza a usmál se, přičemž mu však byli viditelné lehce špičáky, které ještě k tomu povylezly jako kdyby chtěl dávat prokletou pečeť aby tak dal najevo Renzovi, že on je ten kdo mu ji dal.* Musíš si vybírat protivníky na své úrovni. Nebo jinak potkáš někoho, kdo se s tebou nebude párat jako já a zabije tě během vteřiny. *Samozřejmě věděl dokonce i o kom by mohl tak zhruba mluvit. O určitém člověku, co se vyžíval v týrání dětí a neváahal je určitě ani zabít.* Jinak ta láva je vcelku bolestivá *Dodal ještě jako takovou mírnou pochvalu, aby se případně renzo necítil tak špatně*
Renzo Watanabe: *Renzo se ani nemůže bránit, Shiki ho donutil si lehnout na záda ale poté ho začal pro změnu zase léčit. Renzo by se stejně nebránil i kdyby mohl, jen tam bezhybně leží a nechává Shikiho aby ho léčil. *Tak teda díky no. *Ti Ninjové, kteří k Renzovi přistupovali zezadu se zastaví, nikdo teď neví co dělat a čeká se na kapitána aby jim řekl co dělat. Ten je původem z Konohy, on osobně v ní sice nikdy nebyl ale jeho otec je z Konohy a tak po otci zdědil klanové techniky klanu Yajuu. Díky tomu může komunikovat se všemi policisty tu aniž by o tom Shiki mohl vědět, protože to je telepatická komunikace (Ishiki o Tsunagu). Samozřejmě mu jeden policista také mohl sdělit že Shiki má velmi mocnou chakru a má ji také celkem dost (Kagura Shingan). Kapitán samozřejmě všem rázně sdělil aby Shikiho nikdo nevyprovokoval k útoku a ať na něj hlavně nikdo neútočí. Kdyby tu se Shikim vypukl boj nejen že by tu padlo mnoho policistů a nakonec by Shikiho ani nikdo nemusel zastavit ale mohlo by to ohrozit i mnoho lidí. Proto se posut Ninjů uvnitř bariéry zastaví. *
Shiki: *Jen obyčejně rukou mávnul na týpka co an něj mluvil, načež se Shunsinem přemístil k Renzovi a zatlačilu mu rukou do ramene aby ho překlopil na záda ikdyž to pro něj bude možná dosti bolestivé. Následně nad jeho břicho/žebra dal ruce, kde se objevila zhelená chakra od techniky Shousen no Jutsu a začal ho tak léčit. Přitom se jeho popálená ruka samozřejmě též hojila dost viditelné, ale již ne tolik hrozně popáleně jako na začátku. Ano naprosto ignoroval prosby vojáků, tak nebo tak mu to bylo fuk*
Renzo Watanabe: *Tenshi se chytí z tvář a zaskřípe svýma zubama, na povrch se totiž opět dostal Renzo a tak jeho oči naberou normální odstín a zruší všechny své aktivní techniky. Ihned ucítí silnou a ostrou bolest zevnitř svého těla, to je způsobené tím že má zlámané kosti a nejen jednu ale hned několik. * „Sakra Tenshi!“ *Pomyslí si a padne na jedno koleno, ne že by chtěl ale z té bolesti je donucen padnout na to koleno a levou ruku si přiložit na břicho jako kdyby si chtěl zakrýt žebra. Druhou ruko use zapře o zem. *Nechceme se tu s vámi prát, požádám vás aspoň o to abyste odstoupil od toho druhého muže, který to dle svědků začal. PO vás jen budu chtít jedno, nezasahujte! *Mezitím se k Renzovi zezadu pomalu blíží těch 5 Ninjů. *
Shiki: *Když se dostal pryč z jeho sevření, jeho Raiton no yoroi zmizelo spolu s tím a on dal popálenou ruku k tělu. Ta však pokračovala v léčení, přičemž už se však jeho "protivník" zastavil a on se též rozhlédl. "Nadělají kvůli jedné budově" Pomyslel si, přičemž si spočítal shinobi co zde jsou. No nebylo to nic moc. Když se však po něm někdo okřikl aby si klekl a dal ruky na zem zavrtěl hlavou.* Nemyslím si, že by jsi mě donutil si kleknout. Každopádně pokus dobrý *Pronesl, přičemž kývl směrem k tomu co byl ještě před chvílí jeho "nepřítel"* Poď vyléčím tě *Dodal následně a čekal až k němu renzo příjde, aby mu mohl vyléčit aspoň nějaká ranění.*
Tenshi: *Tenshi si uvědomuje že nyní je v průseru, Shiki se ještě drží a odmítá Tenshiho pustit. Samozřejmě nemá ani tušení že se nějakým způsobem takto rychle může léčit a tak nyní musí nějak tento problém vyřešit a to hodně rychle. Sice Tenshi dokáže ignorovat smrtelné zranění ale bez kyslíku fungovat nemůže a Shiki ho začíná dost silně svírat a tím mu zamezí přístup ke vzduchu. Snaží se násilně uvolnit ze Shikiho sevření ale ani trochu mu to nevychází. * „(Yonbi): Musíš se rozložit.“ *Tenshi nemusel přemýšlet nad tím co tímto Yonbi myslel a v ten moment se celé jeho tělo přemění na mnoho papírových motýlků, kteří se shromáždí v jednom místě (o pár metrů před Shikim) a tma se opět Tenshi vrátí do své původní formy (Shikigami no Mai). Samozřejmě ihned své tělo opět pokryje lávou ale primárně se pokouší popadnout dech. *Ty hajzle! *Ovšem ihned než znovu vyrazil tak se v tom pohybu během zvedání zastaví, sám se totiž zarazil. Všiml si díky Yonbimu že jsou ve velkém kruhu obklíčeni velkým počtem Ninjů a hlavně ulice kolem nich jsou prázdné, nehledě na to že Shiki s Tenshim je uvězněný v bariéře (Shishienjin). Bariéra má tvar hranolu o rozměrech 15x7 metrů s výškou 20-ti metrů. Tuto bariéru udržují 4 Ninjové, každý z nich za sebou má další dva, kteří jsou připraveni do nich vyslat svou chakru a podpořit je tak v udržení této bariéry (Fukoku no Chakura). Sice většina Ninjů je mimo bariéry ale někteří jsou uvnitř. 5 z nich se ocitne pár metrů za Shikim a dalších 5 za zády Tenshiho a jsou očividně připraveni bojovat. *Ihned to ukončete a pomalu si klekněte a položte dlaně na zem! *Vykřikne jeden z těch Ninjů. *
Shiki: *Jakmile ho chytil pod krkem a jeho obalila láva, zala ho ruka pálit. But na to začal ihned reagovat léčením svého těla. Ikdyž nebylo účinné tak aby nedošlo k nějakému popálení tak v tom pokračoval. Přece jen takto popálení dost snižoval a chakry tam mířilo i poměrně dost. No když ho chytil za zápěstí nepouštěl ho. Pokračoval v sevření a následně začal však využívat i svou sílu aby ho začal hodně dusit až skoro do bezvědomí, kdy by neměl být schopen dále používat nějakou onu chakru či prostě pomalu začal ztrácet vědomí.*
Tenshi: *Shiki je stále o něco lépe na tom jak Tenshi s rychlostí a reflexi + reakce těla. Ovšem Toshiro ví že útokem Shikiho nyní nezastaví a tak na poslední chvilku využije Yonbiho chakry a celé jeho tělo pokryje láva, která se jakoby drží na jeho těle nebo by se dalo říct že je nyní součástí jeho těla (Yonbi Chakura Mōdo). Z jeho těla sálá velké teplo a ihned jakmile se ho Shiki dotkne tak i přes obranu Raiton no Yoroi (2. stupeň) se jistě popálí a to celkem ošklivě a k tomu se ho Tenshi pokusí chytit levou rukou za zápěstí ruky, kterou ho chytil pod krkem. Jde mu o to Shikiho popálit natolik že ho nebude schopen ani udržet. *
Shiki: *Když na něj cosi vystřelil, ani se nehnul a nechal se jimi prostě zasáhnout. Nechtěl aby tím Renzo poničil zemi. No díky obraně Raiton no Yori na sobě neměl ani škrábanec a následně, když se k němu Renzo přiblížil, využil toho, že je rychlejší a má o dost zvýšené reflexy už základně díky experimentům se propletl pomezi jeho případnými útoky rukami či něčí jiným a pravou rukou ho prostě chytil pod krkem a držel ve vzduchu, samozřejmě pokud to vyšlo a nějak se neminul.*
Tenshi: *Tohle Tenshi nečekal, sám Raiton sice ovládá ale k technice Raiton no Yoroi se stále nedostal. Nyní leží zaražený v Zemi celkem hluboko až se z ní musí silou vyrvat. Samozřejmě se kolem už shlukuje pár zvědavců a když se Tenshi zvedne vyrazí rovnou za Shikim. Má zlomených pár kostí ale Tenshi ignoruje jakákoliv zranění, která se postaví mezi něj a jeho cíl. Během cesty mu z oblasti levé lopatky vytryskne rudá chakra a vytvoří mu útvar rudé barvy, který vzdáleně připomíná křídlo a táhne se až po Tenshiho pravou stranu (jakoby ho trochu do strany přesahuje). Tato technika (Furaingu) mu jeho současnou rychlost ještě zvýší o 8 bodů (celková rychlost: 23 bodů). Shikimu se sice prozatím ještě nemůže rovnat ale i tak ho to aspoň trochu přiblíží. Jakmile se Shiki ocitne na dohled vystřelí na Shikiho ze křídla salvu 50-ti střel, které jsou velmi průrazné a navíc vypadají jako rudé krystaly. *
Shiki: *Když na něj zaútočí renzo, kolem Shikiho se sformuje Raiton no Yoroi rovnou v druhé stupni, kdy se jeho rychlost zvíší o 14 bodů tudíž jeho rychlsot nyní činí 28 (jestli dobře počítám) no a následně prostě využije dané rychlosti, kdy se možná pro renza i v mžiku, "přemístí" těsně před zásahem za něj a prostě ho udeří pěstí do zad.. tedy pokud to výjde samozřejmě a využije při tomi z části síli bykugo no In aby ho prorazil domem, všemi patry a zastavil se až o tvrdou zem.* A nedá si říct a nedá si říct *Pronese a stále v raiton no Yoroi čeká co bude.*
Tenshi: *Tenshi je nasranej ještě víc, Shiki se ani nepohl ale jeho kopí ho ani netrefilo. Proto se odrazí a skočí přímo proti Shikimu a velkou rychlostí se k němu takto pokouší dostat aby ho mohl udeřit přímo do tváře, Tenshi si věří díky své současné vysoké rychlosti (Rychlost: 15). Během toho se mu ze zad z oblasti kde končí páteř vytvoří dva tři metry dlouhé chakrové ocasy, rudé barvy (Tēru). Ocasy zatím nevyužívá k ničemu ale pokud proti němu Shiki provede nějaký protiútok či tak podobně tak ty dva ocasy mezi sebou a úderem překříží aby je využil k obraně. *
Shiki: *Když na něj hodí cosi papírového tak ho to prostě zasáhne, but k jeho tělu se to nedostalo, díky brnění z Gudoudam, ale shiki se nijak dále nehýbal* A nedá si říci a nedá si říci. Takhle tě akorát zatknou a budeš mít po prdeli *Pokrčí rameny.* Nebo tě hitnu já a budeš mít po životě *Dodal následně, ale v jeho hlase schválně zaznělo jakési opovrhování, zda se ještě více vytočí nebo ne, to Shikiho zajímalo.*
Tenshi: Vojenské jednotky mě nezajímají! *Okřikne Tenshi Shikiho a zaskřípe zubama dost nasraně. Je si vědom že soupeř je o dost silnější ale věří že by Shikiho mohl porazit, Tenshi má větší sílu jak Renzo, protože na něj platí vylepšení atributů prvního stupně prokleté pečetě i bez jejího aktivování (Síla, Rychlost a výdrž + 3 body. Síla Jutsu + 4 Body a zásoby chakry + 5 bodů.). Nemá ani tušení že ani tohle mu zdaleka nestačí aby se například silou Ninjutsu k Shikimu jen přiblížil ten rozdíl je tam obrovský ale Tenshi očividně nehodlá ustoupit a to i přes to že mu Yonbi radí aby se stáhl a nechal převzít kontrolu nad tělem Renza. Vedle jeho hlavy se mu po pravé straně vytvoří z papírů kopí, které uchopí do pravé ruky a prudce ho po Shikim vrhne (Kami Supaiku). Sice by ho mohl ovládat jak se mu zachce jen za použití své mysli ale potřebuje něco dělat a tohle mu celkem pomohlo, navíc sice mu jde hlavně o to ukojit svůj hněv ale zároveň má pud sebezáchovy a ví že proti tomuto muži a vojákům tohoto městě by neobstál. *
Shiki: *Když Renza chytí ten mini rage začne se smát a prostě se na tom baví a směje se* Hmm, že by zábava začala? *zeptá se spíše do větru, když uklidní svůj smích, načež se rozhlédne.* Měl by jsi se klidnit, přilákáš akorát vojenské jednotky a myslím, že to si tak úplně nepřeješ, nebo ano? *zeptá se ho zvědavě a lehce nahne hlavu na stranu ve zvědavém výrazu. Navíc se na něj dívá z hora, jelikož před ním bylo prázdno a tak musel dopadnout na zem ulice, zatímco Shiki sedí na kraji střechy.*
Tenshi: *Renzo neví proč ale prostě ta slova tohoto muže ho vytáčejí, jen jeho hlas ho sere. Netuší že to je tím že jak mu tento muž kdysi daroval prokletou pečeť tak to umocňuje jakékoliv emoce jaké k němu obdarovaný zrovna cítí. V tomto případě to je zrovna vztek, který je už tak dost velký. To způsobí fakt že se na povrch vědomí prodere Tenshi což je Renzova druhá osobnost, která se živý jen tím zlým. Jde mu o způsobování bolesti, trápení a vraždění lidí a hlavně miluje vztek a agresivitu. Oči Renza, nyní Tenshiho se zbarví tak že bělmo zčerná a zbytek zrudne až to září ( odkaz » ). Nyní mu jsou pasivně propůjčeny veškeré bonusy, které propůjčuje první stupeň prokleté pečetě [síla, rychlost, chakra a odolnost se 3x zvýší.]. Pozorně sleduje Shikiho a tak se následně odrazí od země a dopadne na zem tak že dopadne před Shikiho. *Co jsi to kurva řekl? Co mě takhle přestat srát ty hajzle!
Shiki: *Zasměje se* Nojo zábava je zábava, ale co tu chceš dělat zbavného? *Pokrčí rameny.* Možná tak někoho zabít nebo mučit? *Položí tak své myšlenky nahlas a pokrčí rameny* Jen běž, určitě svůj mrzký život musíš schovat před smrtí *Dlal si z něj srandu, no přitom narážel na to, že by tu chtěl někoho zabít a on před tím zdrhá, no kdo ví, zda se mu tahle provokace povede* Lepší posraný srab, než mrtvý hrdina jak se říká *dodá ještě a zasměje se*
Renzo Watanabe: *Zkousne si silně ret a zhluboka se nadechne a poté pomalu a dlouze vydechne aby se uklidnil. Hold Renzo neumí být moc klidný on je spíše dost horkokrevný a tak je pro něj těžké udržet chladnou hlavu a nevybuchnout tu (doslova). Tohle je totiž město Toshira jeho kamaráda a zároveň tu žije i Yuzuki, což je dívka se kterou má očividně nějaký vztah ve kterém si ale není jistý že by ji měl milovat. Renzo to tak necítí ale neví proč do toho s ní stejně šel, možná pro zábavu nebo byl jen zvědavej. *Asi nebudu otravovat, nejsi vůbec zajímavej.
Shiki: *Pokrčí rameny* Možná jsem blbý, ale stále se nesnižuji jako primitiv na nadávky. *Pronesl naprosto klidně, stále bez pohledu, který by věnoval svému kolegovi co s ním sedí na střeše.* Navíc nejsem nijak silný, nebojuju, nestarám se a souboje mě nezajímají. *Tohle možná byla trošku lež, možná by si i rád zabojoval. Ale nějak nemá důvod bojovat, nebo něco podobného, protože mu momentálně nikdo za to nestál a postupen času se začíná dokonce i obávat, že nebude mít s kým.. vzhledem k tomu jak je Suzuya již dlouho pryč.. Ano opět Suzuya, protože kdo jiný by to zkoušel že...*
Renzo Watanabe: Jsi blbej nebo co? Já myslel tebe ty hovado. *Renzo už trochu vypěnil, ne že by se Shiki musel nějak moc snažit. Renzo nikdy nebyl moc klidnej, kdyby ho chtěl někdo popsat dalo by se říct že je nebezpečný v tom směru že si klidně ušpiní ruce vraždou kohokoliv, ovšem to stejně neví moc lidí. Hlavní je to že se nechá lehce vyprovokovat a je to tvrdohlavé hovado. *
Shiki: Tak ale potom jak se můžeš jít podívat na někoho mocného, když mi ho nemůžeš ukázat? *Otáže se ho ,přičemž se dívá na lidi pod nimi, kteří chodí bez problémů po ulici a většina z nich o nich ani nevím, že tu vůbec sedí.* No je to možné, asi si nevzpomínám *Pokrčí rameny. Samozřejmě, že si to pamatuje, ale nijak to neříká a tak si s ním řekněme... Hraje..*
Renzo Watanabe: Ne nemohu vám ho ukázat. *Poví Renzo a myslí to vážně, sám zatím transformaci v Bijuu neovládá a tak by mu to ukázat nedokázal ani kdyby to on sám chtěl. *Fajn tak si ho vezmu já. *Podotkne Renzo a to jídlo si vezme do ruky a zakousne se do toho (nevím do čeho). Celkem mu to ale zachutná a tak spokojeně zamručí a jakmile spolkne první sousto poté co ho rozkousal tak si ukousne druhé. *Hej a kdo jsi teda! Tebe vlastně znám! *Renzo si až nyní vzpomněl kde tento obličej už viděl. Vzpomněl si na jeden den mimo Takigakure kdy ho tento muž kousl do pravého zápěstí a vytvořil mu tam značku prokleté pečetě. *Tys mi dal tu prokletou pečeť!
Shiki: *Ušklíbne se* A já se ptal, zda mi ho můžeš ukázat *Zareagoval vzápětí, načež když mu nějak dolétlo jídlo, ušklíbl se* Není to takhle lepší. Teď nemám ten dobrý pocit, že jsem si pro to zašel a musela se kvůli tomu zbytečně používat chakra.. *Zamrčel, ale jídlo si nevzal a neměl to ani v plánu udělat. Když už tak si pro něj skočí, ale to by se asi už poté nestaral o tohodle kluka, co vedle něj sedí.*
Renzo Watanabe: Já jsem vám odpověděl, řekl jsem že jsem byl zvědavý na toho kdo je tak mocný. *Opraví ho Renzo. Poté se na nic dalšího neptá a vytvoří si větší množství papírů a ty se rozletí k tomu jídlu, které by si Shiki dal a opět ho donesou zpátky ale rovnou k Shikimu. Dá se říct že si Renzo vytvořil několik motýlků a ti Shikimu to jídlo donesli a pokud jde pro peníze za to tak ty tam Renzo poslal tak že tam nechal doletět bankovku stejně jako kdyby to byl obyčejný papír, které Renzo běžně ovládá díky svému klanu. *Není to takto lepší?
Shiki: *Pokrči rameny po jeho otázce.* To je asi jako moje otázka, co ode mne chceš. Též jsem nedostal odpověď... Avšak já budu tě Dobroty a odpověď ti dám *Pronesl přičemž se zamyslel zda řekne pravdu nebo si jen vymysli, but to co nakonec řekl, je jen záhadou zda je pravda nebo lez* No já na to sice chuť mám, ale nechce se mi pro to skákat a ani chodit, zrovna jsem se pohodlně rozešel a možná za chvíli i rozlezel *Pokrčil nad svou odpovědi už jen Rameny a dále se k tomu nevyjadeoval. Přitom ho však i upozornil na to, že mu vlastně tak nějak neodppvedel*
Renzo Watanabe: *Renzo neřeší že Shiki zjistil že mluví s Jinchurikim, je mu naprosto jasné že musel použít Kagura Shingan aby si prohlédl jeho chakru. Sice tu techniku Renzo neovládá ale jako vědec zná každé Jutsu z těch obecných do ranku S. *Ano jsem Jinchuriki. *Potvrdí Shikimu aby tam jen tak tiše neseděl a nemlčel. Pozorně se podívá na to na co má Shiki chuť a následně se podívá i přímo na Shikiho i když nikde nemá jistotu že mu ten pohled opětuje. *Tak proč si pro to neskočíte? Pokud na to máte chuť tak není problém si to koupit ne?
Shiki: *Když začal mluvit o rikudo seninovi, sám pro sebe si zvedl obočí od údivu. No věděl toho celkem dost o rikudo a pochyboval, že je tento chlapec ví něco takového poznat sám. Proto se ještě zjistil, v tom co ho napadlo. * Hmm takže jinchuuriki *Usklibl se, když to Pronesl nahlas aniž by to měl vlastně v planu* No následně se na Renza podíval svým pozmenenym okem* Mohl, ale kdo ví zda se mi chce a zda na to mám chuť. *Pokrčil rameny. * Momentálně mám chuť na tamhle to akorát *Pronesl, načež rukou ukázal směrem k prodejně tamtoho jídla. * Navíc, kdo ví, zda to není tajemství *Dodal však už potiseji. *
Renzo Watanabe: „(Yonbi): Ta chakra, připomíná mi to staříka Rikudou. (Renzo): Rikudou? Tohle není Rikudou Sennin neblázni. (Yonbi): Vím že to není on ale jeho chakra mu je velmi podobná.“ *Renzovi vrtá hlavou jak je možné že by někdo takový mohl mít tak moc podobnou chakru tomu legendárnímu muži. *Nemohu vám ho ukázat, nicméně mohl byste mi prozradit jak je možné že máte chakru, která je podobná svým podpisem Rikudou Senninovi? *Renzo se nyní už rozejde ke kraji střechy blízko u Shikiho a tam se posadí a nohy nechá svěšené dolů. *
Shiki: *Když na mu to začal říkat usklibl se* Ale tvůj známý tu jaksi není *Zareagoval ihned. Nezjistoval si chakru, radši se nechával překvapit takovýmito překvapením. No následně zamyslel. * Tak mi ho úkazy též se rád podívám *Pronesl následně jako reakci, stále se na něj neotacejic a sleduji lidi pod sebou. Uviděl tam však cosi, co ho zaujalo. Jedno specivifke jídlo. Maso se sýrem v bulcee a rozmyslel že by si pro něj mohl též skočit.. (ano dostal jsem chuť na cheeza)
Renzo Watanabe: Jeden můj známej mi řekl že tu je velmi mocný člověk, který je nejsilnější v této oblasti. Prý tu momentálně nikdo silnější není a tak mě sem dovedla má zvědavost. *Renzo si tu nebude vymýšlet řeči stylu že jde jen náhodou kolem nebo tak podobně, prostě na něj vytáhl pravdu a hotovo. Zatím si od dotyčného udržuje bezpečnou vzdálenost, je tu risk že Shiki taky nemusí o společnost Renza stát. *
Shiki: *Shiki si spokojeně sedí, když uslyší kroky nedaleko něj.. Díky zvuku střechy když se po ní chodí, vydedukoval že to bude někde tady a podle pachu, který se k němu donesl určil i směr že kterého to jde. Následně však na něj už dotyčný mluvil. Nijak sebou metrhnul a nelekl se nebo tak meco* Potřebuješ něco? *Otázal se ho. Běžně si nepotrpel na somptu, ale zároveň když za ním někdo kracel takovou cestu až sem na střechu a ještě ho zdraví. Pravděpodobně bude po něm něco potřebovat. No a tak přešel rovnou k vevi*
Renzo Watanabe: „(Yonbi): Je tu někdo nový, víš o tom? (Renzo): Jak to myslíš? (Yonbi): Cítím tu velmi mocnou chakru, řekl bych že momentálně ten dotyčný bude nejsilnější v celé Sora no Sato a Naomi no Sato. (Renzo): Tak to zní zajímavě, prověříme to.“ *Renzo si nechá od Yonbiho poradit kde přesně se ta chakra nachází a nakonec se dostaví na střechu jednoho domu, Renzo se ani moc neplíží ani tak. Nemá pocit že by se tu v tomto městě měl cítit v nebezpečí. Nicméně nyní se ocitá na stejné střeše jako Shiki ale je za jeho zády. *Uhm ahoj. *Pozdraví ho už z dálky aby si nemyslel že se k němu chce plížit nebo mu něco udělat. *
Shiki: *Sedí na střeše jednoho z domů a kouká po vesnici. Vlastně zapoměl co tu dokonce dělá, tedy spíše, proč tu stále je, když už má to co tu chtěl zjištěné. No spokojeně si seděl v kalhotech a tričku s krátkým rukávem, pod tím schováné godudamy aby nevylézaly ven a byly jako brnění. Přes oko měl čelenku Ketchugakure, která zakrývala Shari rinnegan a také zároveň zakrývala pečeť Byakugo no In. Druhé oko lehce přivřené se zuženou zorničkou, stejně jako má kočka na světlo a prohlížel si lidi pod ním a okolo. Tak celkově. Vlastně tu ani neměl nějak kontrolu od vojáku nebo něco, jelikož tu byl na přání Naomi... Ikdyž zde byl nejen proto*
Renzo Watanabe: *Renzo se prohází ulicemi Sora no Sato. Nějaký čas nyní bude v paláci, řekl si že si dopřeje nějakou dobu klidu od práce. Hold bude nějaký ten čas trávit s Yuzuki, která jak Renzo zjistil od Yonbiho se stala Ichibiho Jinchurikim. Byla to jen chvíle kdy byla někde pryč ale jakmile se vrátila už to Renzo věděl. Oblečený je v ( odkaz » ) a zrovna popíjí nějakou ledovou tříšť, kterou si zde v tomto létajícím městě. Dokonce to vypadá že brzy by mohlo být již kompletně dokončené a to Renza celkem těší. * „Hm tak si říkám kdo mi to tehdy daroval tebe (Yonbiho) a kdo mi pomohl vylepšit prokletou pečeť na druhý stupeň.“ *Renzo o tom muži neví vlastně vůbec nic, dokonce ani jeho tvář má to takové rozmazané ale co mu utklo v paměti je informace že to byl Jinchuriki. *
---: ---
Asaki: Tak dobře, tak se zase někdy uvidíme, *řeknu mu a poté vstanu od stolu a rozejdu se směrem ke strážím, které mě pak dostanou dolů do města. Když se dostanu dolů, tak se rozejdu domů a přemýšlím, co se asi bude dít dále.*
Toshiro: Pokud by ti to nevadilo, šel bych si odpočinout, přeci jen, teď už mám za sebou trénink s vojáky a ještě s tebou. A to mám pořád co trénovat. *Toshiro se zase napije a vstane od stolu.* Děkuji ti za příjemnou společnost Asaki, až budeš chtít jít, běž ke strážím a oni tě dopraví do Naomi no Sato, jinak se ti pohybuj dle libosti, tvou chakru už senzibilivé zaznamenali. Pro teď se loučím, ahoj. *Toshiro se vydal do svého pokoje, kde se vysprchoval a pak si na chvíli zdřímnul.*
Asaki: *Napiju se a trochu se usměju.* Sedmi ocasého, tak to budeš časem hodně silný, *řeknu mu a dále pokračuju v jídle.* Díky, uvidíme, přece jen stát že může cokoliv, že, *řeknu mu a po chvíli už taky dojídám svou porci. Když odnesou můj talíř, tak se podívám na Toshira.* Máš ještě nějaké plány nebo už budeš chtít mít po tréninku volno, *zeptám se ho.*
Toshiro: To mé je taky výborné. Máme tu opravdu dobré kuchaře, snad pokaždé mi tu jídlo chutnalo. *Toshiro si dá pár dalších soust a napije se, než začne zase mluvit.* Mimochodem, stal jsem se jinchuurikym sedmiocasého démona, díky čemuž, bych se měl časem stát taky o něco silnější. Každopádně myslím, že je klidně možné, že nám časem dají nějakou společnou misi. Já ti samozřejmě taky přeju aby se ti dařilo. *Pak se Toshiro pustí zase do jídla a během chvíle je celé jídlo v něm a sluha už odnáší jeho talíř.*
Asaki: *Dívám se na něj a lehce se na něj usměju.* Děkuju ti moc, *řeknu mu a vezmu si od něj peníze a pak si je chovám do kapsy.* Vrátím je, to se neboj, *řeknu mu. Poté co donesou jídlo, tak se na něj podívám.* Dobrou chuť Toshiro, *povím a pak se pustím do jídla.* Je to dobré, *řeknu poté co spolknu první sousto.* Doufám, že se ti bude v tréninku i na misích dařit, aby jsi se stal ještě silnějším, *řeknu mu během jídla.* Já se budu taky snažit, abych tě dohnala a možná bychom jednou mohli jít na nějakou misi spolu, i když to se spíše nepovede, *řeknu mu.*
Toshiro: Asaki, tohle není vůbec problém, je to to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. A takovýhle částka ani není tak velká, aby mě vytrhla. *Toshiro sáhne do "kapsy" a vytáhne peněženku, ve které vyhrabe 130 ryo a podá je Asaki. * Tady máš, až to budeš mít, tak mi to dáš, nemusíš na to spěchat. * Pak jim sluhové přinesli jidlo. Toshiro už se nemohl dočkat hlad a chuť byli velké.* Dobrou chuť Asaki. *Řekl Toshiro a po té co začne jíst ona jako gentleman začne i on.*
Asaki: Tak to já jsem ráda, že si vydělám aspoň těch pár drobných na misích. Přece jen za D a C mise těch peněz není, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* Nevím, jestli něco takového po tobě můžu vůbec chtít, *řeknu mu a dívám se na něj.* Hmm, potřebovala bych asi tak 130 Ryo, přece jen další mise budou o dost těžší, tak bych potřebovala nějaké lepší vybavení. Díky, *řeknu mu a usměju se na něj.*
Toshiro: Myslím, že tady toho mám daleko víc než potřebuju. Přijdu si někdy jako rozmazlený fracek. *Pak oběma slouha přinese vodu a džus, s prázdnými sklenkami a Toshiro mu gestem ukáže aby odešel, že si balení oni samy.* Nemáš dost peněz? Kolik by jsi potřebovala, jako princ mám docela až na rozdávání klidně ti něco půjčím. Stačí říct kolik by jsi potřebovala. *Byla pravda že Toshiro na penězích nestrádal, to ale hlavně díky tomu, kolik za poslední dobu splnil misí.*
Asaki: *Podívám se ještě na postavy, které se pak rozešly jinak a pak se podívám na Toshira.* Mno, budu to muset nějak vymyslet, aby se to nestávalo, *řeknu mu a usměju se na něj. Když dojdeme na jídelny, tak se celkem zaskočeně rozhlédnu po místnosti.* 'Ehm, to je velké snad jako větší půlka našeho domu,' *pomyslím si. Následně se posadím na židli a na chvíli se zamyslím.* Já bych si dala smažené nudle s kuřecím masem, prosím, *řeknu a pak se podívám na Toshira.* Jak se tak dívám, tak to vypadá, že tady máš všechno, co potřebuješ, že, *řeknu a pak si trochu povzdechnu.* To já dokud si nevydělám, tak nemám ani na nové vybavení, což si tak říkám, že asi bude až za dlouho, *řeknu celkem zamyšleně.* 'Přece jen na misích, na které chodím si moc peněz nevydělám a to co má děda je na jídlo a na dům,' *pomyslím si.*
Toshiro: ,,nepřijde o vlasy ?! Divný, já ji přeci nechtěl ostříhat." *Toshiro se zasmál vlastní myšlence a když vyšel z haly, hned pár sluhů přišlo a začalo tam po souboji uklízet. Šli ještě kousek a paini zahnuli jinam, směrem k Toshirově pokoji, kde byli uschování.* No myslím že nemusíš mít strach. Jsi silná, ale musíš pečlivěji zvažovat své kroky, protože třeba jak jsi na mě použila to jutsu a netrefila ses a omdlela, to bylo dost riskantní a řekl bych, že možná až hloupé. Promiň, ale kdybych chtěl, v klidu bych tě stihl zabít. *Pak došli do jídelny, kde byl obrovský stůl. Sluhové hned odtáhli židli u Toshirova místa a pak jednu naproti němu pro Ayase. Toshiro si tedy sednul.* Dnes bych si dal křupavé kuřecí kousky s rýží prosím. *Sluha který se staral o Toshira odběhl vyřídit objednávku. A druhý čekal co si dá Ayase a pak udělal to samé.*
Asaki: *Vyslechnu si ho.* Hmm, taky zajímavé Kekkei Genkai. Proti tobě bych nechtěla bojovat v opravdovém boji, *řeknu mu a nad jeho dalšími slovy kývnu hlavou.* Tak fajn už nebudeme bojovat, aspoň nepřijdu o vlasy, *řeknu a trochu se usměju.* 'Hmm, kdo ví, co si myslí když slyšel tohle, ale je to pravda, jinak bych použila tamtu techniku,' *řeknu si v duchu.* Hmm, něco k jídlu, klidně, díky *řeknu mu a pak se rozejdu za ním.* Musím říct, ale že popravdě mám možná i trochu strach z dalších misí, ty už asi nebudou tak lehké jako tady ve vesnici, *řeknu mu a pak už jdu mlčky.*
Toshiro: Asaki, je to schopnost mého vrozeného kekkei genkai rinneganu. Chtěl bych tě předem poprosit, aby ses snažila nezmiňoval nikde o tom, že takové kekkei genkai mám, mohlo by to být pro mě nebezpečné..dost lidí o něj má zájem. Každopádně, já už bojovat nechci. *Toshiro se vydal směrem k Asaki a s ním se dali do pohybu i paini. * Mám docela hlad, dáš si se mnou taky něco k jídlu ? *Toshiro zamířil rovnou k východu z haly. * Myslím, že kuchař ti připraví cokoliv, na co budeš mít zrovna chuť.
Asaki: 'Jo jasně, ty bojuješ sám a co tam ti,' *pomyslím si a dívá se na další postavy, které tam jsou, během toho co na mě létají další senbony. Když pak techniku zruší a zeptá se jestli se vzdávám, tak se usměju.* Hmm, když já ještě nezačala pořádně bojovat a to už to chceš ukončit, *zeptám se ho trochu otráveně.* Jen odvolej ty své loutky nebo co to je, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Toshiro: *Toshiro skákal mezi zrcadly sem a tam.* Bo-ju-ju-sám. Teď. *Ozývalo se z různých stran jak se Toshirp pořád přemisťoval, nepřestával totiž házet senbony, jelikož Asaki nedala žádný náznak toho, že by se vzdala. Pak ale celé jutsu zrušil a dopadl na zemi naproti Asaki, kde se kolem něho postavili jeho peini.* Tak co, vzdáváš se Asaki? *Řekl Toshiro s úsměvem, který dával najevo radost z toho, že mu boj s peiny vyšel podle představ.*
Asaki: *Když se tam objeví ledové zrcadlo, tak dám ruce dolů, protože to nemělo smysl. Najednou na mě začnou létat ledové senbony.* 'Sakra, co to je,' * pomyslím si, když začnu schytávat další a další zásahy.* Bojuj sám a ne v přesile, *řeknu mu a dívám se okolo.* 'Ach jo, jak já tu techniku nemám ráda, ale asi jí budu muset potom použít,' *pomyslím si.*
Toshiro: *Asaki se celému útoku vyhla skrze Kawarimi, takže útok painů něvyšel. Ale když hodila kouřovou bombu, sféry se otočili a Toshiro měl najednou o dost větší výhled než obyčejný člověk (Propojení rinne). Během chvilky tedy zjistil, kde je Asaki zrovna teď. Toshiro rychle poskládal pečetě a kolem Asaki vytvořil ledové zrcadla, její technika ho tedy ani nemohla trefit. Toshiro se pak sám začal mezi samotnými zrcadly velice rychle pohybovat a ze všech směrů na Asaki házel ledové senbony. Asaki by neměla ze začátku mít vůbec šanci poznat, odkud na ní přijde útok. (MAKYOU HYOUSHOU)*
Asaki: *Vyhýbám se útokům nebo je vykrývám, ale sama neútočím, protože na to nemám dost času.* 'Zatraceně, tohle je otrava,' *pomyslím si a během toho, co se vyhýbám, tak se dívám po okolí.* 'Přišlo mi, že když se soustředí na ty další, které přivolal, tak moc nevnímá okolí. Následně hodím na zem kouřovou bombu a složím pečetě na Kawarimi no Jutsu a prohodím se s jednou z loutek, která je nedaleko Toshira, který vypadal, že nedává moc pozor. Pak rychle udělám pečeť na Shintenshin no Jutsu a pokusím se ovládnout jeho tělo.*
Toshiro: *Toshirovi paini bojovali proti Asaki na blízko. Jejich útoky se jí podařilo odrážet když útočili samostatně. Pak když útočil Kioshi ( sféra Asura), tak druhou ruku zatnul v pěst a při útoku ryčí ji nasměřoval na Asaki a vypustil jí jako raketu. (KAIWAN NO HIYA) Ruka se mu po skončení útoku zase sama vrátí. Kioshi stál u Asaki jako druhý z leva ve formaci, kterou tvořili. Ostatní paini ale nepřestávaly v útočení. Toshiro stál za samotnou formací a snažil se pořádně se naučit pracovat s tolika rovinami v souboji. V nehybnosti to bylo totiž daleko lehčí než takhle v boji.*
Asaki: *Když také složí pečetě na tu samou větrnou techniku, tak se na něj trochu ošklivě podívám. Následně se vyhnu jeho technice, která na mě pokračovala. Ve chvíli, kdy dá ruku na zem, tak se objeví kolem dokola dalších šest osob.* A co je zase toto, *povzdechnu si, protože to vypadalo fakt šíleně a navíc měli jednu věc společnou, všichni měli ty fialové oči. Všimnu si, že se všem v ruce objevily nějaké divné tyče a pak se na mě rozběhli. Naštěstí jsem měla s sebou katanu, tak jsem si jí vytáhla a pevně jsem si sevřela v ruce, abych mohla odrážet jejich útoky.* 'Budu muset vymyslet něco, jak se jich zbavit, ale je jich sedm proti mě, to bud katastrofa,' *pomyslím si a pak se podívám na Toshira, který je za nimi.*
Toshiro: *Jelikož Toshiro znal tohle jutsu a poznal tedy u pečetě, rovnou poskládal pečetě úplně na to samé jutsu. Pokusil se zasáhnout přesně její jutsu a jelikož byl jeho proud vzduchu silnější (XP a hodnost) tak její techniku zničí a pokračuje na ni. Sice je teď oslabená ale stejně může něco způsobit. Mezi tím Toshiro druhou rukou poskládá pečetě a udeří dlaněmi o zem. Tím přivolá 6 osob, které mají v očích rinnegan také.(NINGEN NO KUCHIYOSE)Ty se hned rozestoupí kolem Asaki do tvaru půlkruhu. Toshiro teď trochu vyčkává protože s nimi nikdy nebojoval, ale na jejich pohledy si už zvykl, přeci jen už je má docela dlouho. Každý z peinů si v ruce pak vytvoří chakrovou tyč. A najednou se rozběhnou proti Asaki.
Asaki: Hmm, asi ne no, ale jinak je to dost dobrá technika, *řeknu mu a usměju se na něj.* Hmm, tak jo můžeme pokračovat, *řeknu mu a připravím se. Když Toshiro aktivuje Rinnegan, tak trochu překvapeně zamrkám, protože má najednou fialové oči.* Co to sakra je, *řeknu během toho co skládám pečetě na Fuuton: Kami no Orochi a pošlu proti Toshirovi stlačený proud vzduchu.*
Toshiro: No myslím, že takovou techniku by jsi neměla používat, když jsi v boji sama, pak když se netrefíš nemá tě kdo chránit. A co kdybychom spíš dokončili nás souboj ? Začněme od začátku. *Toshiro zase dojde naproti Asaki.* Tak co, můžeme se do toho dát ? *Toshiro už teď na nic nechtěl čekat, proto rovnou aktivoval rinnegan. Chtěl si vyzkoušet bok s painy po svém boku.*
Asaki: *Nějakou dobu to trvá, než se proberu.* 'Sakra, zase mimo, tahle to nepůjde, budu to muset vymyslet nějak mimo,' *pomyslím si a podívám se na Toshira, který je vedle mě.* Jo jsem v pohodě, uhnul jsi mi, takže se mi nepovedla moje technika, kterou mám. Je to dobrá technika, ale spíše když se nepřítel nemůžu hýbat, tohle se mi stalo i na zkouškách, *řeknu mu a následně se zvednu na nohy.* Pokud chceš, tak ti tu techniku předvedu, ale nesmíš zase uhnout nebo dopadnu stejně a slibuju, že se ti nic nestane, *řeknu mu s úsměvem a dívám se na něj.*
Toshiro: ,,ty koule už mě trochu serou, ale to jí asi můj led taky." *Když Asaki udělal pečeť, Toshiro se trochu lekl, co má za lubem. Takovou pečeť totiž ještě nikdy neviděl. Proto automaticky uskočil do boku. (Asaki by měla minout a být tak 15s mimo). Tím pádem by ale zase neměla Toshirova technika zasáhnout Asaki, protože ta logicky spadne k zemi.* Cože ?! Jsi v pohodě ? *Toshiro nevěděl co se stalo, proto se vydal rovnou k Asaki.* Že by jí došla chakra ?! To je blbost, přeci by nešla do souboje s tak malou zásobou chakry. *Pak Toshiro počkal v sedě vedle Asaki než se probere.* Jsi v pohodě ? Co to bylo ? Jak to že jsi tak odpadla ?
Asaki: *Vlk zmizel, ale následně na mě začaly létat nějací ptáci a ukázalo se, že jsou také z ledu.* 'Tak jo začnu to taky brát vážně,' *pomyslím si a následně ještě vytvořím třetí Hinotamu a ty ničí vlaštovky, které na mě létaly. Když se mu u úst začne tvořit větrná koule, tak dám rychle ruce před sebe a složím pečeť na Shintenshin no Jutsu a pokusím se ovládnout jeho tělo, přitom mé spadne bezvládně na zem.*
Toshiro: *ledový vlk už byl připravený skočit, ale v tu chvíli ho zasáhly ohnivé koule, které proti němu Asaki poslala. * ,,Tohle nebyl katon, že by další technika toho kekkei genkai o kterém mi tenkrát řekla?!" * Toshiro nestál jen tak, hodlal využít vzdálenosti která mezi nimi byla a složil opět jednou rukou pečetě tak aby to nebylo moc vidět. Toshiro tentokrát vytvořil asi deset ledových ptáků, které postupně střílel po Asaki, kdyby chtěla jen uhýbat. (TSUBAME FUBUKI). Tom to ovšem nekončilo druhou rukou totiž začal hned skládat další pečetě. U úst se mu začala tvořit koule stlačeného vzduchu, kterou následně vystřelil na Asaki. (Fuuton: Eabōru no Jutsu)*
Asaki: Hmm, fajn, takže mě tady dá když tak někdo dohromady, kdyby mi chyběla třeba ruka, jo, *řeknu mu s úsměvem. Když se kunaiům vyhne, tak se jen trochu pousměju, protože to bylo jen tak na začátek. Když uvidím, jak tak tak stojí, tak vytvořím dvě koule Hinotamy a původně jsem je chtěla poslat na Toshira, ale nakonec jsem je poslala na ledového vlka, který proti mě běžel.*
Toshiro: Neboj, kdyžtak je v paláci dost dobrých doktorů, to se nemusíš bát. *Když na Toshira letěly dva kunaie, prostě uskočil do boku. Pak si dal ruku ke stehnu a poskládal v ní pečeť tak aby to bylo co nejméně vidět.(díky Hyoutonu mu stačí jedna ruka). Následně se před ním objevil ledový vlk, který se rovnou rezeběhl k Asaki a pokusí se na ni skočit a u toho využít zuby a kousnout ji, nebo poškrábat drápy.* Začněme jen tak zlehka.
Asaki: *Nad jeho slovy se posuměju.* Takže chceš souboj jo, tak ho máš mít, aspoň to bude trochu zajímavé, *řeknu mu a usměju se na něj.* Tak jo, ale ne že ze mě uděláš nějakého mrzáka nebo tak něco, ale já se nebudu držet zpět. Tak začneme ne, *řeknu mu a následně vytáhnu z pouzdra dva kunaie a hodím je po něm.*
Toshiro: Chtěl bych ji vyzkoušet v souboji. Souboji s tebou. Tak zjistím i toy jak moc jsi pokročilá ty. Rozdíl mezi námi v silách není tak veliký a pokud si pamatuji, taky máš kekkei genkai, tak by to mohlo být i vyrovnané. *Toshiro se přesunul díky shoushin no jutsu pár metrů od Asaki a otočil se k ní.* Takže co ty na to ? Souhlas ? ,,Snad to budu zvládat, mělo by to být silné, ale ještě nikdy jsem to nezkusil."
Asaki: *Procházím palácem za Toshirem a dívám se po okolí. Když vidím ty lidi, jak se chovají k Toshirovi, tak mi to nahání až trochu husí kůži. Když se po chvíli dostaneme do nějaké haly, která je opravdu velká, tak jen překvapeně zamrkám a rozhlížím se okolo.* Je to tady moc pěkné, ale asi bych tady nedokázala žít, *řeknu a trochu se usměju. Když pak řekne, že musí vyzkoušet nějakou techniku, tak trochu nakloním hlavu na stranu a sleduju ho.*
Toshiro: *Když prochází zámkem, všichni se Toshirovi uklánějí a oslovují ho buď pane, nebo princi. Toshiro jim vždy dal ale najevo, že nic nepotřebuje. Místo toho zamířil rovnou do haly, která byla schovaná pod zámkem. Byla obrovská a málokdo věděl, že tam vůbec je. Nacházelo se tam několik tréninkových nástrojů a panáků na taijutsu i ninjutsu.* Něco si musím sám vyzkoušet, ještě nikdy jsem tu techniku nepoužil.
Asaki: *Jen souhlasně kývnu hlavou.* No já do té doby taky ne. Nejspíše chtěli zkusit něco nového a nesměly jsem bojovat dva proti jednomu. Takže to bylo celkem zajímavé. Ale nevypadá jsem první, aspoň jedno pozitivum, *řeknu mu a trochu se usměju. Když pak dojdeme ke strážím, tak se na ně podívám.* 'Zajímavé nemyslela jsem si, že bych se sem někdy dostala a najednou jsem tady,' *pomyslím si. Když pak na mě Toshiro promluví, tak se na něj podívám.* Však jo, už jdu, *odpovím mu a následně se za ním rozejdu a dívám se na palác.*
Toshiro: Tři?! *Toshiro se trochu podivil, protože o takových zkouškách ještě nikdy neslyšel.* Zvláštní, nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. *Toshiro se podíval na stráže.* Potřebujeme nahoru. Oba. *Dal dost jasně najevo že nebude poslouchat nějaké výmluvy. Stráže si pak zaznamenali Asaki a přesunuli je do horního města.* Proč by ses sem nikdy nedostala ? Všechno je možný. *Toshiro se pak vydal směrem k paláci.* Pojď Asaki, nestůj jako sloup.
Asaki: *Vyslechnu si ho a pak se trochu usměju.* To vidím no. My jsme byli při souboji tři a jedna na nás posílala vybuchující květiny, moc nepěkná technika. Hmm, potrénovat, proč ne, *řeknu a mu a na další jeho větou se chvíli zastavím.* V Sora no Sato? Ne tam jsem ještě nikdy nebyla a pochybuju že se tam vůbec někdy dostanu, *řeknu mu a podívám se na něj.*
Toshiro: Tak to gratuluji. Já jsem na svých zkouškách dostal proti sobě pořádně silného soupeře. Taky mám na něj do teď památku. *Toshiro ukázal na jizvu na obličeji (viz AV) * Nerad bych to zakřikl, ale možná jsem se přiblížil povýšení i v armádě. A co máš v plánu teď ? Klidně můžeme trochu potrénovat ať jí můžeš překvapit. A jinak já ?! Teď mám přítelkyni, už jsme spolu docela dlouho asi tři roky. Možná bych ti mohl něco ukázat, dost jsem zesilel od doby co jsme se viděli naposledy. Hele? A už jsi někdy byla nahoře? *Toshiro ukázal rukou na vznášející se Sora no Sato.*
Asaki: *Když ve stejnou chvíli řekne, to co já, tak se usměju a podívám se na něj.* To ano no, *odpovím souhlasně. Když mě chce obejmout, tak ho taky obejmu a pak ho pustím.* Jo postoupila, už jsem chuunin a co ty, jak se daří tobě, kromě toho, že trénuješ, *zeptám se ho a dívám se na něj.* Po chuuninských zkouškách jsem začala občas trénovat s jednou holkou, která tady občas, bojovala proti mě a je zatraceně silná, takže doufám, že mi pomůže pořádně zesílit, *řeknu mu a usměju se, protože jsem celkem ráda, že ho konečně vidím.*
Toshiro: *Když Toshiro šel, najednou měl pocit, že mu někdo stojí v cestě. Myslel si prostě že je to nějaký občan. Proto zvedl zrak a už začínal ustupovat. Ale když se podíval na osobu, došlo mu o koho jde.* Jé, Asaki. Dlouho jsme se neviděli. *To řekl přesně ve chvíli, kdy to řekla i ona. Tomu se začal smát.* Koukám že nás hned oba napadlo to samé. *Toshiro se k ní přiblížil a pokusil se jí obejmout. * Jak se máš, už jsi postoupila a pořádně zesílila ? Já jdu zrovna z tréninku a dneska nám moc do těla nedali, nebo už jsem si na tu dřinu trochu zvykl.
Asaki: *Jak tak dále pokračuju v cestě vesnicí a dívám se občas okolo, jestli by mě nenapadlo, co bych mohla dělat, protože jsem se začínala celkem nudit. Nikdo nikde, ani Yachiru se tady kupodivu neukázala, tak mé kroky vedly směrem na cvičiště. Najednou si všimnu, že se lidé na poslední chvíli někomu vyhýbají.* 'Hmm, co se to děje, *pomyslím si. Když pak uvidím, komu se vyhýbají, tak se jen mírně pousměju a zastavím se přímo v jeho cestě asi 5 metrů před ním a čekám, jestli si mě všimne nebo mě srazí. Pokud se nezastaví, tak asi metr před ním promluvím, abych získala jeho pozornost a on mě nesrazil. Pokud se zastaví, tak i tak promluvím.* Ahoj, dlouho jsme se neviděli, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Toshiro: *Toshiro je zrovna v Naomi no Sato. Šel z tréninku a zamyslel se. Nedával ani pořádně pozor na cestu, ale každý věděl kdo to je a rovnou se mu uhnul. Nebylo znát, že prošel vojenským tréninkem před méně jak hodinou, protože se v kasárnách rovnou umyl aby nesmrděl potem. Jelikož bylo obrovské horko, Toshiro na sobě měl jen světlé kimono.* ,,Kdy asi přijde zase Ayase. Moc známých tady nemám, takže bez ní je tady nuda." *Toshiro prošel za krátkou dobu městem a už se blížil k ninjům, kteří ho měli dopravit domů.*
Asaki: (Odehrává se v Naimo no Sato)*Procházím se po vesnici a přemýšlím, co bych asi tak mohla dělat. Jak se tam procházím, tak na chvíli zvednu hlavu a podívám se na oblohu. Po chvíli se mi ale pohled přesune na Sora no Sato.* 'Hmm, celkem dlouho už jsem neviděla Toshira, jak se mu asi vede? Bez tak už bude Jounin možná i silnější.. Jak tak přemýšlím, tak jsme se naposledy viděli po mých geninských zkouškách a to už je celkem dávno,' *pomyslím si a pokračuju v cestě do centra vesnice.*
---: ---
Asaki: C mise: *Rozhodla jsem se, že bych šla na další misi, atak jsem se vydala na místo, kde se rozdávají mise. Dostala jsem misi, ve které mám chytit vandala, který ničí domy a další věci ve vesnici. Tak jsem se rozešla na místo, kde se ona osoba páchat vandalismus. Když se tam dostanu, tak se tam začnu rozhlížet, abych zjistila, tak to tam vypadá. Ještě tam byly nějaké počmárané domy, které akorát majitelé opravovali a rozbité věci.* ‘Hmm, vypadá to, že se tady ten vandal činí,‘ *pomyslím si a následně se začnu dívat po okolí, abych viděla, kde by se dalo schovat přes nic a sledovat onoho vandala, abych ho pak mohla chytit.* ‘Tak jo, to by bylo, teď bych se mohla jít připravit na noc,‘ *pomyslím si a pak vyrazím domů. K večeru se s vybavením rozejdu na místo, kde se vandal působí. Nějakou dobu se nic nedělo, ale potom přišel vandal. Začal ničit věci. Když se ke mně začal blížit, tak jsem se přesunula do druhého úkrytu, aby si mě nevšimnul. Po nějaké době jsem vyskočila na vandala a pak jsem mu jednu vrazila, pak další a další. Onen vandal nic nestihl, tak jsem ho chytila a rozešla jsem se s ním do vězení. Když tam dojdu tak ninjům odevzdám onoho vandala a zmizím domů. Když jsem si myslela, že je klid, tak další den vandal opět zaútočit na místo, kde jsem onen den byla.* ‘Vždyť jsem onoho vandala chytla, tak o co tady jde? Že by tam objevil ještě někdo jiný a že by tam byli dva a ne nej jeden,‘ *pomyslím si. A tak se rozhodnu, že další den se tam půjdu podívat znova, abych zjistila, jestli to byla pravda nebo ne. Jsem tam celou noc, ale ono se nakonec nic nestane.* ‘Takže, to zítra zkusím ještě jednou, jestli se tam někdo ještě neobjeví,‘ *pomyslím si a pak zmizím domů. Půl dne doma prospím a k večeru se vypravím zpět. Kolem půlnoci se tam objeví vandal, který začne vše ničit.* ‚Takže ono vás teda bylo více? Doufám, že už budete všichni, protože další noc by se mi už tady nechtělo moc sedět,‘ *pomyslím si. Následně se přesunu o kousek dále a sleduju ho. Když si jsem jistá, tak vyskočím z mého úkrytu a zaútočím na něj. K mému údivu se mu podaří vyhnout se. Poté mi chce on zasadit ránu, tak se mu rychle vyhnu a zasadím mu ránu do břicha. Pak mu rychle zasadím další dvě rány, abych ho dostala k zemi, ale on se nechce moc vzdát a opět se začne zvedat ze země. Když se zvedne ze země, tak mu dám ještě další dvě rány, aby zůstal ležet na zemi.* Kolik vás ještě sakra je? Byli jste dva nebo vás je ještě více, *řeknu mu a dívám se na něj./ Vandal: První nechtěl mluvit, ale nakonec si to rozmyslel.* Jen my dva, *řekne./ Vyslechnu si ho a pak ho chytnu a rozejdu se s ním k vězení.* Doufám, že nelžeš, *řeknu mu. Před vězením řeknu strážím o co jde, apak se rozejdu domů. Nakonec další dny už byl opravdu klid, takže to byli všichni co tam byli a já si mohla oddychnout.*
---: ---
Yuzuki: *Yuzuki se zamrká z té náhlé změny prostředí.* Oh... *Poté se rozhlédne jestli jsou opravdu v paláci a nakonec kývne.* To je dobrý, dojdu sama. Potřebuji jít ještě k sobě do pokoje. *Usmála se.* Tak zatím, a děkuju. *Pomalu se otočila a kráčela svým směrem.* "Hm... tedy nic v mojí hlavě o tom co bylo předtím není..." *Yuzuki nevěděla jestli to má brát jako dobrou nebo špatnou zprávu. Nicméně si z toho nechce dělat starosti.*
Ayase Toyokazu: Tak jdeme. *Poté jen luskne prsty a Ayase a Yuzuki se zničehonic zjeví zpět na chodbě ze které společně s Yuzuki vešla do té dimenze a Ayase již opět vypadá normálně protože Jigen opět vyprchal. *Mám tě někam doprovodit nebo už půjdeš sama? *Zeptá se Ayase poměrně zvědavě a vyčkává na to co ji k tomu Yuzuki poví, pokud by už chtěla jít sama svou cestou Ayase půjde do pokoje Toshira. *
Yuzuki: *Yuzuki se nevěřícně poškrábe na tváři.* Tak dobrá tedy... pokud mi to vůbec nějak povede. *Zasměje se. Poté jde ještě pozorovat nějaké zvláštní květiny, houby a hned se vrátí k Ayase.* Asi jo, myslím že se můžeme vrátit. *Rozhlédla se kolem sebe. Yuzuki by se sem někdy ráda ještě podívala. I na jiná místa na této planetě, určitě jich zde je opravdu plno.*
Ayase Toyokazu: Ber to jako laskavost z mojí strany, jediné co musíš sehnat je ten Ninja aby dobrovolně prošel branou do mojí dimenze, nic jiného nechci. *Ayase to myslí zcela vážně a upřímně. Nechce za to vůbec nic a tak to prostě je a to i kdyby tomu Yuzuki nevěřila. Nakonec to Ayase ale nedá a nahlédne Yuzuki ještě jednou do mozku ale neprohlédne si její vzpomínky ale spíše se podívá na to co vše umí její Hiruton a celkem ji to zaskočí, nicméně Ayase to udělala hlavně z toho důvodu aby do budoucna mohla vytvořit nebo spíše vyvinout kombinované Ninjutsu dvou a více schopností dvou a více lidí. Sice by ráda začala jen na dvou ale s Yuzuki by to mohlo být celkem zajímavé něco takového vyvinout ale to si ještě musí promyslet a prozkoumat schopnosti Hirutonu. *Chceš už zpátky?
Yuzuki: *Yuzuki se zamyslí.* No... pokud by to fungovalo tak proč ne? *Pousměje se.* Nicméně předpokládám že za to budeš něco asi chtít že? *Pokrčí rameny.* Konec konců všichni chtějí něco za něco. *Yuzuki si povzdechne.* Pokud to bude v mých silách... tak ti to oplatím.
Ayase Toyokazu: Jako mohla bych ho získat silná jsem na to dost ale nestojím o nějaký válečný konflikt. Kdyby mi byl ten konflikt ukradený tak bych to asi ani neřešila, já by porazila i současnou Hokage ale o to mi moc nejde, nicméně stačí seznámit se s nějakým Ninjou z Konohy z klanu Nishi a dotáhnout ho do této dimenze kde bych se mu podívala do mozku na techniky klanu Nishi co ovládá a převedla bych je na psanou podobu na různé svitky.
Yuzuki: *Yuzuki pohlédne na Ayase a poté se pousměje.* Získáš svitek z Konohy? *Řekla takovým spíše ironickým tónem. Vše co potřebovala vědět, ví od Suzuyi. Nicméně nemá jak ten svitek získat, a tedy neměla Suzuyovi co nabídnout za to. Každopádně pokrčí rameny.* To je nemožné... potřebuju svitek. Jediné co vím je, že je v Konoze. *Povzdechla si.* Kdyby byl jiný způsob, tak třeba, ale šance na získání svitku je celkem pochmurná. A nemůžu riskovat vztah mezi vesnicemi.
Ayase Toyokazu: Jenže já nevím vůbec nic, protože jsem se podívala jen na ty vzpomínky z tvého dětství ohledně toho kde jsi vyrostla o tvé matce a otci ale nic jsem nenašla, prostě nic a tak jsem nehledala dál abych ti nenarušila tvé soukromý a tak podobně, pokud chceš chránit tajemství Naomi tak ho ochraňuj, já to nechci zjistit ale případně až od ní. *Ayase hold nemá ráda hrabání se v hlavě jiných lidí nebo i přímo Genjutsu, to je něco čím opovrhuje a kdyby se hrabala dále ve vzpomínkách Yuzuki mohlo by se to přirovnat právě k nějakému Genjutsu. *Nicméně na něco jsem se stejně podívala a to na klan abych se případně mohla orientovat ve vzpomínkách na mládí a ani to nepomohlo, takže ty nemáš způsob jak se naučit pokročilé techniky klanu Nishi že? Co kdybych ti s tím pomohla?
Yuzuki: Opravdu? *Yuzuki se dotkne svých rukou konečky prstů a zadívá se na ně.* No... to nevadí. Asi to tak má být. *Usmála se.* Nicméně, teď už víš kdo je Naomi. *Poodejde kousek a dotkne se velkého tlustého stromu, stále nedokáže uvěřit že je to skutečné.* Tím pádem ti nemám co už povědět dále, když víš všechno. *Otočila se na ní a pousmála se.*
Ayase Toyokazu: *Ayase se natáhne směrem k Yuzuki a zavře oči a začne si procházet její vzdálené ale opravdu vzdálené vzpomínky když byla ještě malá ale jako kdyby ji něco stál ov cestě a tak se to pokusí obejít, což se jí povede díky tomu že v této dimenzi může dělat úplně cokoliv. Poté si najde její vzpomínky, její dětství v Konoze a poté co se stalo když se setkala se Sayou ale uvědomí si jedno. Kdyby ji to řekla tak by ji tím mohla zhroutit celý svět, protože by si uvědomila že vše od toho dne byla jen lež. Našla si tam ale i vzpomínky na organizaci Inazuma. *Nic jsem nenašla, omlouvám se.
Yuzuki: *Yuzuki se usměje když má vlasy zpět jako předtím a k tomu ještě dokonce přírodní. Tedy si je nemusí barvit. Yuzuki napadla ještě jedna možnost využití těchto světů. Nicméně jí to přišlo nijak nedůležité a tak si to nechala pro sebe. Po otázce Ayase o vzpomínkách Yuzuki nevěděla co by je dobré. Přistoupila k ní.* No... já nevím jistě že... bylo by to super kdyby to bylo možné. Ale... je to správné? Třeba jsem je ztratila z nějakého důvodu, já ti nevím... ale myslím si že za zkoušku to stojí.
Ayase Toyokazu: Jasné. *Ještě než to stihla doříct se vlasy Yuzuki obarví na blond ale ne tak že by je měla barvené ale je z ní přírodní blondýnka. *Už si je barvit nemusíš, jen tak pro informaci. Takto ti to už zůstane. *Zasměje se tomu, tohle je dost užitečná schopnost tohoto světa. *Mohla bych zkusit projít tvé ukryté vzpomínky co ti chybí pokud chceš.
Yuzuki: *Yuzuki chápavě zakývá hlavou. Nicméně představa další ruky jí děsí.* "Další ruku... to nee." *Sáhne si na vlasy.* Jsou zelené... *Yuzuki se zamyslí.* Můžu tě poprosit jestli by jsi mi je dala znovu na blond? *Pousmála se.* Původně jsem černovláska, měla jsem vlasy dokonce celkem dlouhé ale pak jsem se to rozhodla zkrátit a přebarvit. *Vysvětlí.*
Ayase Toyokazu: Přesně tak, kromě mě se sem nikdo bez mého vědomí nikdy nedostane, nebo aspoň by to tak mělo být. *Otázka Yuzuki ji dost zaskočí. *Ne nemohla bych je odsud vzít k nám, protože sice ano co se stane tady skutečné je ale jakmile se vrátíš k nám tak jako kdyby se tu nikdy nic nestalo. Jediné co ti odtud zůstane jsou vzpomínky a nějaké maličké změny ale nic velkého. *Ayase poté luskne a vlasy Yuzuki naberou barvu světle zelené. *Teď kdyby ses vrátila do našeho světa vlasy budou takové jaké jsou teď ale kdybych ti třeba vytvořila další ruku nebo tak, prostě bys ji neměla.
Yuzuki: *Yuzuki se zapřemýšlí a poté se zeptá ještě na jednu věc.* A nikdo jiný než ty se sem dostat nemůže že? *Yuzuki se poté postaví, opráší se a jde pár kroků dopředu a poté se dotkne jedné velké nejspíše květiny a otočí se na Ayase.* A co kdyby, se zde vyvinul tedy dejme tomu že prostě třeba lidé a tak. Můžou i oni do našeho světa?
Ayase Toyokazu: Jistě mohu sem vzít cokoliv kohokoliv, ovšem ten člověk musí souhlasit s tím zda ho sem vezmeš nebo ne. Ale poté daný člověk nebo cokoliv jiného nedokáže odsud odejít dokud to nedovolím a nevezmu ho pryč já osobně. *Poví Ayase klidně a posadí se do tureckého sedu ale nesedí na zemi ale prakticky se vznáší ve vzduchu jako kdyby tam jen tak létala a když si tak uvědomí tak vlastně doopravdy létá, nic ji nedrží nad zemí jen to že si prostě řekla že se bude takto vznášet. *
Yuzuki: *Yuzuki se pousmála.* Aha. Takže takhle to je. *Opatrně se posadila, aby něco náhodou nezasedla a tak podobně. Yuzuki se dívala vzhůru.* Je to úžasné... můžes tu zřejmně vytvořit téměř cokoliv. Klidně i kopii našeho světa. A nastavit ho tak aby bylo vše jak má být... či vyzkoušet různé scénáře. *Yuzuki se podívá na Ayase.* Šlo by zde i něco ukrýt z našeho světa? Nějakou věc... nebo i něco živého a poté se sem pro to vrátit. *Yuzuki se ušklíbla.* Je to jen takový tvůj svět.
Ayase Toyokazu: Ne, nesmí se tvořit inteligentní život ten se musí vyvinout samovolně ale tyhle dimenze nefungují jako přímej život ale jen jako takové místo pro nás kněžky, ano je to skutečné ale současně to i skutečné není. Nevím jak to vysvětlit abys to pochopila, asi začnu tím že co se tu stane to si zapamatuješ a i když tu jsem bůh tak kdybych tě tu omládla na nějakých 10 let ta po návratu bys byla opět stará jako jsi byla, mohu do skutečnosti promítnout jen pár věcí jako je třeba barva vlasů a různé úpravy vzhledu. Vzpomínky ti samozřejmě zůstávají a řekla bych že to je dokonalé místo na trénování a studování, protože tu plyne čas jinak než ve skutečném světě. Víš čas tu plyne 50x pomaleji a tudíž když tu strávíš 50 vteřin tak ve skutečnosti uplyne jen jedna jediná vteřina. Takže i když tu budeme řekněme 50 hodin tak ve skutečném světě uplyne jen jedna hodina.
Yuzuki: *Yuzuki to všechno sleduje a žasne. Když dopadnou na zem, rozhlédne se kolem dokola.* To je neuvěřitelné... je to vůbec skutečné? *Rozeběhne se k nějaké světélkující rostlině a ťukne do ní rukou. Poté se otočí a přicupitá ke stromu. Zaklepe na něj.* "Dřevo." *Pomyslí si.* Co tu všechno žije? Budou tu něco jako lidé?
Ayase Toyokazu: Tak jdu na to už vím jak to bude vypadat a jak to tu pojmenuji tak tedy jdeme na to. *Ayase natáhne ruce před sebe a začne se daleko před nimi tvořit jádro planety a poté se na ní začnou přidávat další a další vrstvy až se nakonec stvoří celá planeta ale stále je mrtvá tak ji vytvoří následně i další vrstvy a tak podobně. Následuje flóra, fauna a pokračuje dokud není dokončeno a Ayase stvoří unikátní vlastní svět. Ayase a Yuzuki sestoupí do části kde je noc a ocitnou se uprostřed lesa ale v noci ale i přes to je tam světlo, Ayase vytvořil vlastní svět (řekněme že to je totožná kopie z Avataru). *Jmenuje se Pandora. *Poví Ayase tiše a nadšeně lze slyšet různý pohyb kolem nich a různé zvuky zvířat ale nelze to přirovnat ke zvukům zvířat jaká mohou poznávat. *Vítej v mém světě. (Vypadá to asi takto: odkaz » ).
Yuzuki: *Yuzuki kývne a projde. Když se objeví v tom prázdném prostoru tak se rozhlíží jestli něco nezahlédne. Nicméně se otočí na Ayase když jí to vysvětluje. Potom se jen zasměje.* To... to je úžasné. Nikdy jsem netušila že je něco takového možné. Vlastní svět. Tedy je jen na tobě co tu bude a tak... To je opravdu úžasné.
Ayase Toyokazu: To bude spíš tím že kněžka co mě učila mě vedla i tím abych byla velmi moudrá, to je prostě jedna z podmínek k tomu abych mohla čerpat energii samotného vesmíru a proč? Protože nejdřív musíš poznat samotnou podstatu vesmíru a až pak moct čerpat tu energii a asi bych řekla že jsem i dospěla v moment kdy jsem zemřela. Byl jsem mrtvá kolem deseti let a možná i více, moje dvojče je o dost starší než já a navíc si myslím že si s ní ani nerozumím, vlastně z rodiny si rozumím asi jen s otcem ale ostatní sourozenci to je prostě ztracená kapitola mého života a nejspíš to bude asi tím že je svou silou zastiňuji a mnoho lidí je srovnává právě se mnou. *Poté přijme načerpanou vesmírnou energii a Ayase opět přejde do podoby Jigenu a vytvoří vedle sebe takový průchod. *Chceš projít? *Pokud bude Yuzuki souhlasit Ayase s ní projde a ocitnout se v úplně prázdném prostoru prakticky v prázdném vesmíru kde není žádný vzduch ani nic takového ale i přes to tam mohou dýchat a ni nemrznou. *Každý člověk jako já si může vytvořit vlastní svět, vlastní dimenzi a toto je podoba toho vesmíru v moment kdy ještě není stvořen. Do dnes jsem si svou dimenzi nestvořila a tak tu jsou jen hvězdy a prázdný prostor a tak jsem si řekl že bych konečně ten svět mohla stvořit co myslíš? Mimochodem dýchat můžeš z důvodu že tu neexistují žádné fyzikální zákony a protože prostě chci abys mohla dýchat jsem tu něco jako bůh.
Yuzuki: *Yuzuki se zaposlouchá do toho co říká.* Asi máš pravdu. Možná by to tak mohlo fungovat. *Usměje se.* Moudrá jsi, a psychicky budeš třeba i starší než já. Přeci jenom... *Yuzuki pokrčí rameny.* Chybí mi tak nějak více než deset let vzpomínek. *Yuzuki přejde k ní.* Copak to bude za to místo co mi chceš ukázat? *Zeptá se.* Už se nemůžu dočkat.
Ayase Toyokazu: Ty mě tak úplně nechápeš, víš jak zjistit že tě někdo dokáže mít doopravdy rád? Zkus s daným člověkem strávit pár dní a pár nocí v kuse, řekněme celej víkend a je jedno zda tady nebo někde venku na výletě a prostě užívejte si zábavu a tak podobně ale prostě třeba se klidně můžeš k dané osobě různě lísat a tak podobně a nebo si vyměnit nějaký ten polibek ale drž si tam tu romantiku ale nedovol aby to došlo dál, prostě aby nebyl sex a pokud to daný člověk vydrží a prostě se na tebe nevysere nebo tak podobně tak to pak stojí za zkoušku, protože už kvůli tobě vydržel. I když je pravda že jsem mladší než ty a dávám ti takové rady ale já toho vím opravdu hodně a jsem řekla bych celkem moudrá tak moje rady nejsou k zahození ne?
Yuzuki: Kamarádka? *Yuzuki se pousměje.* To mě těší... děkuju. *Poté se ale otočí a jde k oknu. Dívá se ven z paláce.* Ano... chybí. Moc. *Potom se otočí a opře se o zeď. Nicméně za zády má okno. Tedy se opírá zadečkem.* Já... moc nejsem na to někoho svádět. Nedokážu to nějak vydržet a stejně... mi to poté nepříjde přirozené. Nedokázala bych mít ráda někoho kdo mě má rád jen kvůli... sexu.
Ayase Toyokazu: Ale neříkej blbosti, kdo by neměl rád takovou hezkou a milou holku hm? Navíc nezapomínej že co není může být, využívej toho že mysl muže je většinou slabá a dá se lehce svézt. *Poté si vyslechne všechno co Yuzuki řekla a následně se zamyslí nad tím co k tomu dodá. *Jsi moje kamarádka já tě mám ráda a Naomi tě má jistě taky ráda, proč jinak bys byla tady? Chybí ti nemám pravdu?
Yuzuki: *Yuzuki si otře oči.* Nechci o něm mluvit... už jsem ti to říkala. Nevím jestli to s ním je správné a navíc. On mě stejně nemá nijak víc rád. *Pokrčí rameny.* Nevím co mám ráda... nemám nic vyhrazeného. Vlastně, mám ráda bijuu, mám z nich respekt. Mám ráda palác... je to můj domov a je tady hezky. Mám... mám ráda Naomi. *Ironicky se usměje a poté poví úplně jiným tónem, spíše řečnickou otázku. Není vůbec mířena na Ayase ale spíše na Yuzuki samotnou.* Kdo má rád mě?
Ayase Toyokazu: Ah tak, chápu ale tak však mě znáš sotva dvě hodiny. Nejsem pro tebe ani zdaleka ta vhodná a kromě toho spíše by ses měla líbat s muži než s dívkou jako jsem já, to tě přejde neboj se. Mysli prostě na toho svého puberťáka a pokud by t to pomohlo můžeš o něm zkusit přemýšlet nebo mi o něm něco říct a případně mi klidně pověz o něčem co máš ráda. *Ayase stále čerpá vesmírnou energii a načerpané má množství tří odpisů. *
Yuzuki: *Yuzuki zakroutí hlavou a poté odpoví.* Ne... to ne. Ty nic, neboj. *Otočila se na ní a zastavila se. Snažila se na ní usmát. Poté si tiskla ruce a snažila se nějak uklidnit. Koukala do země.* Víš... tam jak jsem ti nechtěla říct co se děje... *Skousla si nervózně ret a poté ho pustila.* Já... chtěla jsem ti říct... chtěla jsem tě políbit... a já nevím prostě... se to ve mě nějak... nevím. Omlouvám se. *Ukápla jí slza na zem.*
Ayase Toyokazu: Yuzu? Pokud jsem ti řekla něco zlého co se nehodilo tak se omlouvám, nechtěla jsem abys byla smutná. Pokud chceš tak klidně můžeš jít domů nebo někam pracovat, nechci tě nutit dělat něco co dělat ve skutečnosti ani nechceš. *Ayase má trochu obavu z toho že by snad řekla něco zlého, něco co se prostě nehodilo a teď by Yuzuki kvůli ní byla v takové depresivní náladě. Stále čerpá vesmírnou energii a načerpáno má už dost (dva odpisy). Ovšem ještě to není potřebné minimum, které potřebuje. *
Yuzuki: Aha... tak dobře. *Yuzuki jde tedy pryč s kuchyně. Předpokládáno že Ayase jde s ní se vydá chodbou. Někam. Nemluví, netuší co by měla říct nebo na co se ptát. Nejraději by teď zalezla do nějaké temné místnosti do kouta a zakryla se dekou. Nicméně stále přemýšlí jestli byla dobrá volba mlčet. Možná by se jí ulevilo, jenže taky třeba vůbec ne. Neví jestli to bylo dobře nebo ne, ale půlka jí říká že měla mluvit a druhá půlka říká že to byla pitomost.*
Ayase Toyokazu: Není třeba, beztak mu můžu věnovat zase celý večer a tak podobně, navíc bych řekla že tu ani není. *Poté aktivuje svůj Byakugan aby mohla prohledat celý palác což zabere několik vteřin ale Toshira nikde nevidí. *Jsem to říkala není tu. *Svůj Byakugan opět deaktivuje. *Nejspíš bude na vojenském cvičení s ostatními vojáky v Naomi no Sato, dává to logiku řekla bych. *Poví Ayase klidně a je připravena se jít někam projít a i teď čerpá vesmírnou energii (načerpán jeden odpis). *
Yuzuki: *Yuzuki si všimne že jsou zase zpět ve velké kuchyni, nicméně je tu už celkem dost lidí. No aby ne začínají již chystat oběd zřejmě. Yuzuki souhlasně kývne.* Dobře... ale... neměla by jsi se spíše vrátit k Toshirovi? *Poví Yuzuki sklesle, nechce jí nijak zdržovat nebo tak něco.*
Ayase Toyokazu: *Samozřejmě Yuzuki obejme aby byla blízko u ní, kdyby tu náhodou nechala nohu nebo ruku asi by ji moc nepoděkovala a tak se stejným způsobem jako se sem dostali i vrátí zpět do té velké jídelny. Ovšem to už tam je dost lidí a celkem se vylekají co se to sakra děje ale když si všimnou že to je jen Yuzuki a pak i Ayase tak se trochu uklidní a raději se nevyptávají co se děje. Ayase v ten moment začne čerpat z další náhodné dimenze vesmírnou energii a ukládá ji uvnitř sebe. *Potřebuju chvilku než budeme moct jít jinam, takže co se tu troch projít nebo tak?
Yuzuki: *Yuzuki se zvedne a opráší. Naposledy se rozhlédne kolem sebe a pak jde pomalu do onoho kruhu.* Dobře... můžeme zpátky. *Řekne ustaraně, stále z toho co nechtěla Ayase říct. V kruhu se podívala na Ayase ale poté jí znovu pohled spadl a chytila si obě ruce a propletla prsty. Oči má stále trochu napuchlé od pláče.*
Ayase Toyokazu: *Snažit se může jak chce ale je to beznadějné, Ayase v tomto neoblbne ale tak nechá tedy Yuzuki být když si to tak přeje a místo toho se zvedne a vydá se k tomu kruhu, který je plný těch znaků. Jde vlastně o ten znak ze kterého Ayase a Yuzuki vyšli a tím se taky mohou vrátit zpátky do jejich světa. *Tak pojď jdeme zase zpátky. *Poví směrem k Yuzuki, samozřejmě její znaky Jigenu jsou nějakou chvilku pryč, protože si načerpala chakru jen opravdu na minimum a tak ji pouze minimum vydržela. *
Yuzuki: *Yuzuki se snaží uklidnit srdce. Prostě aby nic na ní nebylo poznat.* Nic jsem nechtěla říct, nech to být prosím. *Otočí hlavu jinam a snaží se nic nedávat najevo. Ví že Ayase ví na co myslela. Bylo to jasné. Yuzuki není žádný přeborník na city a ani nedokáže v lidech číst.* "Tohle je ale trapná situace... proč se mi tohle děje." *Říká si pro sebe v duchu.*
Ayase Toyokazu: *Ayase moc dobře slyší jak rychle ji buší srdce, není hloupá a hlavně hluchá. Proto se natáhne levou rukou k její bradě a jemně se jí dotkne a pozvedne její tvář aby se jí mohla dívat do očí. *Copak jsi chtěla říct? Určitě máš něco na srdci, přecijen ti buší jako o život nezapomínej že já to slyším. Navíc víš jak se říká že zvíře pozná jak se člověk cítí? Tak řekněme že u mě to je úplně stejné, tak povídej copak máš na srdci?
Yuzuki: *Yuzuki dá ruce vedle sebe a kouká na Ayase. Když na ní Ayase kouká přímo tak Yuzuki jako by chtěla něco říct a zvednout hlavu cítí jak jí bije srdce. Nicméně pusu zavře a nic nedělá. Pouze se trochu začervená a kývne.* Um. *Sjede poté pohledem mimo. Pamatuje si co jí předtím v kuchyni říkala.* "Další místo... snad tam bude pěkně."
Ayase Toyokazu: Ale tak buď ráda že tu je tak chladlo, nicméně se pak ještě na chvilku vrátíme a ukážu ti ještě jedno místo ale nejdřív mi tu musíš slíbit že o ničem co jsem ti tu ukázala nikomu nepovíš. Dobrá? *Poví Ayase a posadí se tak aby byla před Yuzuki a mohla se jí podívat pozorně do očí. *Navíc z náš budou kamarádky a ty neprozrazují svoje schopnosti, stejně jako já neprozradím ty tvoje. *Poví Ayase s úsměvem a naprostým klidem. *
Yuzuki: No jo vlastně... máš pravdu. *Yuzuki si zakryje rukou oči.* Úplně mi vypadlo jak to venku vlastně vypadá... *Otřese se.* Je tu trošku chladněji. *Usměje se.* Světu se bez inteligentního života daří celkem lépe... lidi vše zničí. Jak jsem si zvykla na to vedro tak tady je sice příjemně ale je tu více chladno než moje tělo bylo zvyklé poslední dobou. *Yuzuki cítí že má husí kůži.*
Ayase Toyokazu: Neroste tam nic, protože tam vše umírá. Nemysli si že jsem se nedívala, chtěla jsem Toshirovi udělat nějaký čaj z nějaké bylinky co bych našla venku ale nic tam nikde není vše je suché a mrtvé. Bez skleníků na tyhle bylinky a tak podobně bych byla nahraná. *Ayase ví o čem mluví, jejímu Byakuganu by nemohla uniknout ani jedna jediná kytka co by mohla přežít ta horka. *Je potřeba aby se to počasí dalo dohromady jinak náš svět zemře. Nejdřív voda vše zabila velkým množstvím vody a mráz pak vše na dlouho zmrazil a teď pro změnu horka, mnoho lesů je i bez života, bude trvat dlouho než se příroda vzpamatuje a to jen za podmínky že se počasí zase dá dohromady.
Yuzuki: Dvě? *Zeptá se zvědavě Yuzuki.* To musí být fajn... *Kouká vzhůru a sleduje oblohu která je úplně jiná než v jejich světě.* Je tu opravdu nádherně... a klid. Nikdo tě tu nemůže rušit. *Usměje se.* Za chvíli se ale budeme muset vrátit... mám něco na práci. Vlastně mám volno ale dnes jsem se chtěla podívat do okolí co tam roste a podobně.
Ayase Toyokazu: Co já? No tohle není žádné Kekkei Genkai, tohle je něco co mě naučila jedna žena, která je kněžka dimenzí. Dá se říct že dohlíží na chod všech světů ve vesmíru i když ani ona samotná nezná všechny dimenze a světy, je jich totiž nekonečně mnoho a nikdo nikdy nedokáže prozkoumat všechny i kdyby na to měl milion let života. Spíš řekněme že mi tato kněžka předala znalosti a schopnosti jak otevírat brány do různých světů a čerpat jejich vesmírnou energii a z té si vytvořit vesmírnou chakru a užívat unikátní schopnosti včetně cestování skrze různé světy. Nicméně asi se ptáš zda mám také nějaké Kekkei Genkai a odpovím ti že ano mám a dokonce dvě.
Yuzuki: *Yuzuki sebou plácne dozadu a tím pádem leží na zemi.* "Nenašla hmm... asi má pravdu." A co ty? Předpokládám že tohle je jen zlomek toho co opravdu dokážeš. *Yuzuki sleduje oblohu a zamyslí se.* "Něco dělám špatně... kdybych jen věděla co. Nebo... nedělám ale měla bych. Možná bych mohla chodit víc mezi lidi."
Ayase Toyokazu: Celkem zajímavé, dvě zásoby chakry se docela hodí nemám pravdu? Nicméně nemyslím si že to projde jakoukoliv bariérou, spíš jsi zatím nenarazila na dostatečně silnou bariéru. *Ayase nerada slyší že něco projde vším, nic neprojde vším, protože vše se dá nějak zastavit taková je prostě rovnováha a tak to být musí. *Nicméně je to docela zajímavé i když je pravda že existují silnější Kekkei Genkai to uznávám. *Poví Ayase s úsměvem a rozhlíží se okolo a pak se posadí na zem vedle Yuzuki. *
Yuzuki: *Yuzuki si povzdeche.* No.. tak dobře. *Odkašle si.* No... mám dvě zásoby chakry, normální a pak mystickou kterou používám na techniky Hirutonu. Dokážu vytvořit silné bariéry a mé pečetě jsou silnější. Jak jsem předtím řekla, dokážu vidět do budoucnosti, respektive vidět smrt. Moje techniky projdou jakoukoliv bariérou a tato chakra se nejde vysát. Nemůžu o ní přijít díky někomu jinému, jedině používáním technik. *Povzdechla si.* Nicméně... není to nic velkého. Jsou silnější kekkei genkai.
Ayase Toyokazu: Zkoumání nepřipadá v úvahu existuje takové pravidlo a to že nikdy nesmíš nic odnést z jednoho světa do jiného. Nejsme tu od zkoumání světa jako takového jako ve zjišťování co je co a co jak pojmenovat, to je na obyvatelích daných světů a pokud tu žádní nejsou tak z toho co tu žije se jednou takový obyvatele vyvinou. Takže ne nepojmenovala jsem to a ani to neudělám, protože na to nemám právo a ano mohla bys mi o Hirutonu říct. *Poví Ayase a jen se tam tak klidně rozhlíží a různě se prochází okolo Yuzuki. *
Yuzuki: Aha. *Otře si slzy do rukávů pláště a sleduje své okolí.* Je tu opravdu krásně. *Usmála se.* Víš co jsou ti tvorové zač? *Yuzuki se na ní podívá.* Pokud najdeš něco, zajímavého... nebo prostě cokoliv. Přijď s tím zamnou, ráda bych se na to taky podívala a třeba bych ti mohla i pomoct se zkoumáním. *Usmála se. Sehne se aby se mohla dotknout země, když se jí dotkne tak se posadí. Už jsi to pojmenovala? *Otázala se jí.* Jo... a asi bych ti měla říct o... Hirutonu že?
Ayase Toyokazu: Genjutsu? Vypadám jako někdo kdo by používal právě takový styl souboje? Jen jsem nás přenesla do úplně jiného světa ale přesněji bych to popsala jako jednu z mnoha dimenzí, kterými cestuji a různě je zkoumám a poznávám. *Poví Ayase upřímně s úsměvem a spokojeně se rozhlíží kolem, toto je totiž jedna z jejích oblíbených dimenzí kam chodí odpočívat a relaxovat. *Tento svět je obrovský a řekla bych že celá tato planeta je několikrát větší jako je ta naše, stále jsem ji neodkázala zmapovat ani pořádně prohlédnout. *Poví Ayase trochu zklamaně, protože neví co dalšího by tento svět mohl ukrývat za krásy a překvapení. *Líbí se ti tu?
Yuzuki: *Yuzuki jí poslouchá a nakonec jí kývne.* Asi máš pravdu.. *Usměje se maličko. Když řekne aby se postavila, provede to tedy. Je blízko u ní a zavřela oči. Nicméně když se společně s ní objeví někde jinde tak otevře oči a rozhlédne se.* Co... co je tohle za místo? *Rozhlédne se kolem dokola.* Jsme vůbec na zemi? *Podívá se na oblohu a sleduje jí. Poté se její pohled upíná k zvláštním medůzám co plují vzduchem.* Je to genjutsu?
Ayase Toyokazu: Na tom nezáleží odkud pocházíš a kdo jsou tvoji rodiče, záleží na tom co si pamatuješ a jaký život od toho dne žiješ. Jsi Yuzuki a Naomi je tvoje mentorka nebo ti je blízká jako kdyby to byla tvá matka nebo něco jiného jaký máte vztah zjišťovat nebudu a jsi hrou členkou Sora no Sato, vědec a mučitelka. Copak je ti tohle vše málo? Nepotřebuješ vědět kdo byla tvoje matka, kdo byl tvůj otec a jaký je tvůj původ jsou to věci na kterých vůbec ale vůbec nezáleží. *Během toho Ayase načerpá dostatečné (minimální) množství vesmírné energie a tak ji přijme a přemění na vesmírnou chakru, která se přidá k jejím normálním zásobám jako druhá zásoba chakry a její vzhled se změní tak že se jí na čele vytvoří zlatý znak připomínající měsíc a na tvářích zlaté čárky ( odkaz » ). Pojď ke mně, potřebuju aby ses mě chytla. *Poví a přistoupí k Yuzuki aby ji donutila se zvednout a obejme ji, je vtipné že ji Ayase drží jako kdyby ji chránila a Yuzuki je přitom o dost vyšší jak ona. Pod nimi se následně vytvoří kruh plný podivných znaků, které ani jedna z nich nedokáže rozluštit (přečíst) a ty začnou zářit silným rudým světlem. Poté jakoby se tím propadnout a vylezou z nich opět ze země ale na úplně jiném místě v jiném světě, jsou v dimenzi, kterou Ayase objevila už před dávnou dobou technika na přesun mezi dimenzemi je součástí Jigenu (Ryokō). Ocitají se v noci na celkem chladném místě kde jsou tam různá světla podivně zářících rostlin jaké Yuzuki nebude schopna poznat, protože nic takového v jejich světě není a stejně tak i zvěř a další podivné věci, jsou tma medúzy, které plují vzduchem jako kdyby to byla voda a houbám podivná stvoření ( odkaz » ). Znak na zemi zůstává aby e ním mohla Ayase i Yuzuki poté vydat zpátky, technika funguje tak že si vezme chakru i na zpáteční cestu. *
Yuzuki: *Yuzuki si povzdechne.* Asi máš pravdu... já už nad tím přemýšlela. A tohle je právě problém kterému bych se také chtěla vyhnout... bojovat proti někomu. Jenže... chci někdy zažít opravdovou bitvu... a být schopná alespoň něco udělat, pomoct. *Yuzuki se odmlčí.* Je těžké se s někým seznámit, když sama nevím kdo jsem, odkud jsem, kdo jsou mí rodiče... sama o sobě vím málo. Natož... kdo by chtěl někoho kdo je vlastně nikdo.
Ayase Toyokazu: Válka? Doufám že válka nebude, lidé akorát zbytečně trpí a umírají. Každý uzavírá různá spojenectví a poté se navzájem zrazují, období války je doba kdy nemůžeš nikomu věřit a navíc se bojím že kdyby začala válka tak bych mohla stát nakonec na straně kde bych byla jako tvůj nepřítel a věř mi že by to nedopadlo nejlépe. *Poví Ayase upřímně. *Navíc tahle Země není na válku připravena, ještě stále není dokončené město Sora no Sato a není tu ani zdaleka tolik vojenské síly jako má Kirigakure, Kumogakure a další velké vesnice. Sice ano máte jednoho Jinchuriki ale ten toho prozatím moc nezvládne a upřímně jeden silný Ninja nemůže stát sám proti armádě a navíc Toshiro není ještě zkušený a nezvládl by vymýšlet společně s radou taktiky a tak podobně, nakonec by Sora no Sato buď skončila jako majetek jiné vesnice a Země nebo by z ní nezůstalo nic víc než jen trosky. *Ayase stále čerpá vesmírnou chakru (energii) a stále ji nemá dost (2 odpisy načerpány). *Navíc bys nejspíš mohla bojovat i proti někomu koho máš ráda a uvědomila by sis to až v ten moment. *Dodá s úsměvem a pokud jde o otázku jak se dostanou na to místo, Ayase jen mlčí a nic neříká (neodpovídá na tu otázku). *
Yuzuki: Rovnováha hmm... *Yuzuki se zamyslí.* Myslíš že bude válka? *Fňukne.* Byla by to možná zábava... velké bitvy a tak. *Pousměje se.* Nikdy jsem nebojovala opravdu za něco... vždy to byla jen mise. *Znovu potáhla nudli.* A jak se na to místo dostaneme?
Ayase Toyokazu: Jsem jen vnímavá nic víc, nemyslím si že jsem až tak moc hodná. Víš jen jsem všímavá a člověk by neměl trpět, víš žena co mě kdysi trénovala mnoho let tak mi řekla že rovnováha musí být všude a to jak uvnitř nás samotných tak i ve světě, nesmí převládat ani moc dobra ale ani moc zla a dnes ve světě převládá to že spíše je více dobra než zla a je to na tom světě poznat, chybí mu hold rovnováha ale to není to důležitá pouze jsem ti ukázala že i ty potřebuješ dojít k rovnováze. *Ayase stále čerpá vesmírnou energii z té dimenze a má načerpáno množství rovné jednomu odpisu. *
Yuzuki: *Yuzuki zavře oči.* Tak se nechám překvapit. *Usměje se a poté se dlouho odmlčí.* Nezmiňuj to prosím... sama nevím co s tím. Je to pro mě trochu těžší... *Povzdechla si. Více stiskla její ruku.* Jsi první člověk kdo je ke mě takto milý... *Yuzuki se pousměje. Že je tu konečně někdo kdo si alespoň všimne její vnitřní bolesti.*
Ayase Toyokazu: Není to daleko a nepovím co je to za místo, bude to překvapení. *Poví Ayase s úsměvem a už v ten moment začne čerpat vesmírnou energii z jedné náhodně otevřené dimenze. Tato energie se ukládá v jejím těle ale na Ayase není ani trochu poznat že by vlastně něco takového dělala, ovšem to je hold jasné že to tak bude. *Mimochodem ty jsi si teda něco začala s klukem, kterému je teprve šestnáct jo? Byl aspoň dobrej?
Yuzuki: *Yuzuki přemýšlí. Neví o jaké místo by se mohlo jednat ale zajímá jí to. A také doufá že jí to třeba zvedne náladu.* Tak... tak dobře. Řeknu ti to... ale jaké místo? *Poví zvědavě přičemž přestane plakat a potáhne nudli v nosu.* Je tam hezky? *Yuzuki se nemůže dočkat až to uvidí.* Je to daleko?
Ayase Toyokazu: Víš všechno se dá porazit a i tato schopnost bude mít svou slabinu, například se můžeš dostat do situace kdy ti ani to ž to vidíš takhle dopředu nemusí pomoct. Stačí ti situace ze které nebude východisko a nebo prostě až přijde nějaká vážná nemoc nebo stáří a ty zemřeš přirozenou smrtí ale nakonec to přijde. *Poví k Yuzuki a jak jí objímá tak zavře svoje oči. *Mám nápad, co kdybych tu ukázal jedno místo a pokud ti udělá radost a ještě k tomu tě překvapí tím stylem žes to nečekala tak ty mi pak povíš více o té tvé schopnosti za domluvy že ti slíbím že o ní nikdy nikomu nepovím.
Yuzuki: *Yuzuki se ironicky usměje.* Pro mě ale ani smrt není konec... vrátím se zpátky. Víš, mám možnost vidět budoucnost, smrt. A vyhnout se tomu. *Yuzuki sebou jemně škubne když jí obejme. Nečekala to. Když položí ruku do míst kde má srdce tak na její ruku položí tu svojí.* Děkuju.
Ayase Toyokazu: Nemusíš být sama ale musíš s tím něco dělat a smrt, nakonec se jí nevyhneš. Dokonce i ti, kteří žijí dnes více jak sto let nakonec zemřou, je přirozené že nakonec každý člověk zemře a dokonce i ti nesmrtelní Jashinisté. Smrt je jediná jistota, kterou člověk na tomto šíleném světě má a nejhorší je že nevíme kdy přesně nakonec přijde ta finální smrt a věř mi vím moc dobře že může přijít kdykoliv a to i když to ani nečekáš. *Ayase by mohla mít o čem vyprávět, když byla více jak jedno desetiletí mrtvá dokud ji Renji nepřivedl zpět k životu. *Ayase se pak zvedne a obejde Yuzuki tak aby se ocitla za ní a jemně se skloní aby ji mohla obejmout. *Není to o tom být někomu užitečná, to je jen slepá věrnost a nic jiného. Víš až budeš k někomu něco cítit ucítíš to tady. *Levou ruku položí na její hruď kde by měla mít srdce. *Nehledej někoho komu budeš užitečná a nesnaž se ani na toho člověka udělat dojem ale buď sama sebou, možná jediné co trochu změň je to abys byla lidem trochu otevřenější a hlavně buď milá a oni si tě zamilují.
Yuzuki: *Yuzuki jí poslouchá a při tom nabodne další knedlíček a vloží ho do úst. Nějak se nekontroluje a mezitím dokáže sníst celý talíř. Potom chce napíchnout další a uvědomí si že už žádný není. Uvědomila si že snědla celý talíř. No je jí to momentálně jedno. Párátko zahodila na talířek a ruce dala do klína. Hlavu měla skloněnou.* Nechci být sama... nechci umřít. *Yuzuki se zaslzí oči ale nezvedá hlavu. Nechce to ukazovat.* Máš pravdu... ale já nic nedokážu aby mě mohl mít někdo rád... stačilo by abych byla někomu užitečná a spoléhal na mě. *Spadlo jí pár slz do klína.*
Ayase Toyokazu: Víš na věku ani tolik nezáleží, věk od momentu kdy je ten druhý aspoň puberťák nic neznamená. Například můj dědeček měl přítelkyni a později snoubenku, která od něj byla mladší o čtyřicet let a to je teprve číslo a byl s ní šťastný. *Samozřejmě Ayase tím myslí Suzuyu a Mito ale nemusí moc často o tom říkat jako že je její děda Suzuya a tak podobně, už jen to že Suzuya se vzdal (veřejně) jakékoliv příbuznosti se Shikiho rodinou ji dává důvod neříkat o tom kdo je nebo spíše byl jejím dědou. *Mimochodem nesmíš dávat práci přednost před svým milostným životem jinak nakonec skončíš v depresích a to nechceš. Práce tu bude navěky ale láska nemusí, nakonec lidé na tebe čekat nebudou až budeš ochotna pustit si někoho k tělu a najdou si své vlastní lidi, které pustí ke svému tělu. Lidé jako jsi ty nakonec umírají bez někoho kdo by byl s nimi a jsou samotní bez někoho koho mají rádi a to je to nejsmutnější co může být, umřít s vědomím že nikomu nebudeš chybět a nepočítám tím kamarády a další podobné osoby. *Poté před sebe natáhne ruce a drží je vedle sebe. *Levá ruka je práce a pravá ruka je tvůj život ať už milostný nebo společenský to je jedno. Musí to být v dokonalé rovnováze jinak nebudeš nikdy opravdu šťastná, pokud jedna strana převáží druhou. *Poté jednu ruku dá níž a jednu výš. *Tak bude rovnováha narušená a ty budeš psychicky strádat. *Během toho vysvětlování ruce přesune zpátky na svůj talíř a pokračuje v jezení svých řízků. *
Yuzuki: Já ti vlastně ani nevím... možná jo možná ne. Nedokážu to nějak poznat. Ale stejně... i kdyby. Mě je nějak přes dvacet... nějak podobně. A jediný člověk kterého jsem poznala je někdo komu je... šestnáct. *Přihmouří oči.* I kdyby, tak stejně nemůžu být s někým kdo je třeba o sedm let mladší a není ani dospělý. *Povzdechne si.* Mladší to mají lehčí. Nah... to je stejně jen hovadina. Ono to přejde. *Usměje se.* Stejně by se mi vztah pletl do práce, a já jsem přeci jenom služba trůnu, Naomi. Nemám na tyhle věci čas.
Ayase Toyokazu: Na vztahy lásku a tak podobně není nikdy nikdo moc starej a neříkej že to je jedno když tě to dost očividně trápí, dáváš to na sobě dost jasně najevo že tě to trápí. Ayase si mezitím připravila nějaké jídlo (nějaké maso-řízky) a to si pak osmahla a jen tak klidně si samotní řízky (osmažené) začala pojídat u stolu, její velmi ostré zuby se do masa zaboří jako kdyby to byl papír a bez problémů to rozkouše. *Pověz, narazila jsi snad na někoho? Jako víš ono jde o to že láska nebo celkově sociální vztah párů má mnoho podob.
Yuzuki: Vztahy? *Zvedne hlavu a kouká na ní.* Ah... no já nevím. To je stejně jedno. *Povzdechne si a prstem začne na stole dělat malé kolečko.* Stejně jsem už moc stará... "Nechci stárnout... " *Yuzuki vstala a šla se podívat do nejbližší lednice. Začala jí prohledávat a když konečně našla co hledala, vytáhla to na poličku. Byly to dango knedlíčky. Pár jich ještě zbylo. Přinesla si je sem včera a doufala že je nikdo nesebral. Vzala párátko a pak se vrátila ke stolu. Na párátko zapíchla jeden knedlíček a vložila do úst.* "Alespoň něco dobrého..."
Ayase Toyokazu: Jak a co všichni dělají? Myslíš jak si hledají vztahy a tak podobně nebo co přesně máš na mysli? *Zeptá se Ayase když to Yuzuki řekla a i kdyby to řekla velmi potichu Ayase by to stejně slyšela (vlčí sluch). Dokonce zaslechla i to poslední co si Yuzuki pověděla potichu pod nos i když je pravda že to neslyšela úplně jasně ale hlavní je že to zaslechla. * „Asi myslí Naomi.“
Yuzuki: *Yuzuki na ní koukne skrz prsty a potom dá ruce pryč. Povzdechne si.* "Závidím." *Rozplácne se na stole. Respektive si tam položí hlavu i ruce.* Někdy by mě zajímalo jak to všichni dělají... připadá mi že mi něco chybí. Něco co mají ostatní a já ne. "Dala bych si dango..." *Zafňuká si pro sebe v duchu a poté si sama pro sebe řekne velmi potichu.* Už chci aby se vrátila... nejdřív zmizí pak přijde jako někdo jiný... a pak zase zmizí do temného světa. *Zavře oči a povzdechne si zoufale.*
Ayase Toyokazu: *Ayase se zasměje. *Právě mi lžeš, vím že jsi na to určitě myslela a chtěla bys mě. *Ayase to lichotí sice by Toshira nikdy nepodvedla a to už jen díky tomu že to má v genech, protože vlk jaký tvoří její velkou část genetického materiálu je jeden z těch druhů kteří jsou věrní až za hrob a když jim zemře protějšek tak nakonec si nikoho už nenajde a umírají žalem. Ayase by sice určitě neumírala ale tak věrná Toshirovi je na takové úrovni že ho nikdy nepodvede i kdyby mohla. *Nemusíš se stydět, hold se ti na mě něco strašně moc líbí a neumíš si vysvětlit co přesně to je a pokud ano tak je to určitě to bude to vlčí cosi na mě.
Yuzuki: *Sleduje jak přemýšlí.* Hmm... *Ráda by jí pomohla ale nemá jak. Pak sleduje jak se zvedne a poslouchá jí. Nicméně hned zamává rukama a podívá se jinam. Trochu se začervená.* Ne ne ne... já teda, vlastně to, ne teda jo, teda doháje ne sakra na nic takového jsem nemyslela to je omyl... *Smutně si lehne na stůl a zakryje si obličej. Nejraději by se teď hanbou propadla. Neví co má teď dělat.*
Ayase Toyokazu: Hu? Moje teta byla Jashinistka ale o tom že by Jashinistka byla i královna se neví, takže Jashinistka zabila Jashinistku to je zajímavé. *Ayase na tom něco nehraje, začne nad tím trochu hlouběji přemýšlet. Když nad tím nyní přemýšlí trochu více tak ji na tom nehraje čím dál tím více věcí a to ji nutí nad tím přemýšlet více a více. Během toho se zvedne a vydá se opět do kuchyně. *Dávej si na ten pohled pozor, dáváš na sobě dost najevo že by sis se mnou nechala říct. *Poví Ayase naprosto klidně. *Kdybych neměla Toshira asi bych i souhlasila. *Dodá k tomu a začne se přehrabovat v lednici. *
Yuzuki: *Yuzuki jí sleduje.* Zabila tetu? Aha... no říkala mi že je z víry která jí káže zabíjet lidi. Takže se to stává... *Řekne upřímně Yuzuki. A poté se na ní zakouká když řekla že by si dala něco k jídlu. Yuzuki se pousmála.* "Hmm... já bych si dala tebe... hehehe..." *Usmívá se stále na ní jako kdyby po ní chtěla už opravdu doslova skočit.* Je tu toho hodně.
Ayase Toyokazu: Koukám opravdu nemáš co říct, ta Naomi musí mít hodně tajností ale to je mi jedno vím že mi zabila tetu v sebeobraně ale to neřeším, stejně každý jednou umře. *Poví a začne přemýšlet že by si dala ještě něco k jídlu, protože ji začne kručet v břiše. Sice měla zmrzlinu ale to na hlad nepomáhá. *Hm co bych si ještě mohla dát. *Poví a poklepe si ukazováčkem na spodní ret. *
Yuzuki: Hmmm... tak to máš dobrý. To bych taky chtěla umět. *Zasměje se Yuzuki.* Hlavně když dojde na nějakou nudou práci... *Zamračí se a po její prosbě jestli by o sobě neřekla něco ona se zamyslí a poté se usměje.* No... nemám toho moc co říct. Příjmení nemám, jméno mi dala královna. Odkud jsem taky nikdo neví. Ale kdysi jsem byla v jedné organizaci společně s... *Zasekne se a nechá pusu otevřenou.* s... to je jedno. Nicméně pak... *Znovu se zasekne.* "Aah... proboha já ji nemůžu skoro nic říct aniž by to mělo spojitost s Naomi." *Panikaří v duchu.*
Ayase Toyokazu: Není, protože i když se ode mě očekávalo mnoho tak jsem předčila veškerá očekávání. Víš už ve svých sedmnácti let jsem se dostala na úroveň hodnosti Kage, jak se tak zdá jsem první komu se tohle povedlo, protože snad to ještě nikdo nezvládl tak brzy a tak moc neřeším a sice ano jsem dost hlídaná ale já umím lehce utéct a dostat se kam chci a kdy chci. Dokonce se dokážu dostat přímo do pokoje Toshira aniž by si toho někdo všiml, nicméně dost o mě pověz mi aspoň něco o sobě a nekoukej na mě jako na štěně co bys nejradši objala.
Yuzuki: *Yuzuki jí poslouchá a pak si povzdechne.* Achjo... nuž co se dá dělat. No... *Položí hlavu na stůl a chladí si o něj obličej. Poslouchá ji a po jednom slově náhle zvedne hlavu ale nic neříká a poslouchá dál.* "Toyokazu? Hm..." *Yuzuki se pousměje.* No jo... rodiče si nevybíráme. "Heh... rodiče. To bych nějaké musela mít." *Pomyslí si.* A není to pro tebe nějak, víš, složitější? Když je, tedy byl chikage? *Poví Yuzuki a kouká na ni jako kdyby jí chtěla sníst.* "Roztomilá..."
Ayase Toyokazu: Není už nic takového, matka všechny záznamy zničila aby nikdo další kromě ní nemohl její výzkum využívat pro účely své nebo jiných lidí. *Ayase si tím sice nebyla jistá ale dává ji to logiku. To že se to dalo využít různými způsoby Ayase moc nezajímá, ona by to určitě nepoužila pro záchranu lidí a tak podobně nikdy to nebylo něco co by takto mohlo zajímat. *Nicméně pocházím z Ketchūgakure, jmenuji se Ayase Toyokazu, takže můj otec je První Chikage i když to nic moc není, pro mě titul Kage není nic zajímavého ani něco co mě láká.
Yuzuki: *Pozorně si jí vyslechne poté se usměje.* Až budeš královna, můžeš rozkazovat co budeš chtít. *Pokrčila rameny.* Budu se na to těšit. *Podepřela si hlavu dlaní a loktem se opřela o stůl.* To je velmi zajímavé... nicméně... chceš říct že již není nikdo kdo by to zvládl? Ani žádné záznamy... z výzkumu? Prostě cokoliv. *Yuzuki si povzdechne.* Manipulace s DNA... tolik věcí by se pomocí toho dalo vytvořit. Či zachránit nějaké životy... *Přihmouřila oči a její pohled sjel jinam.* Nebo naopak vzít. *Řekla si potichu pro sebe. Poté dala ruku do klína a pohlédla na Ayase.* Odkud vlastně pocházíš?
Ayase Toyokazu: Zeptat se někoho kdo je v Temném Světě to byl dobrej vtip, nicméně nebudu ti dokazovat zda mi můžeš věřit, jednoho dne ti to možná dám jako rozkaz abys mi to řekla, až budu tvou novou královnou. *Usměje se. *Takže já jsem se takto narodila, matka byla nejlepším vědcem jaký kdy žil a ještě nikdo nedokázal tolik co ona a nejspíš to tak zůstane, kromě toho že dovedla implantované Kekkei Genkai změnit na původní tak ještě dovedla lidskou DNA zkřížit se zvířecí a to udělala mému otci a ten získal lepší vnímání a vyšší rychlost než je člověk schopen normálně vyvinout ale ta DNA se dostala i do mě když jsem se narodila tak se to na mě prokázalo viditelně na rozdíl od něj a byla jsem už s tímto ocáskem a těmi oušky.
Yuzuki: *Yuzuki jí poslouchá. Ale nic hned neodpoví. Přemýšlí.* Tohle je... trochu složitá otázka. Ono... neznám tě. Nevím či ti mohu věřit a nevím zda to mohu říct. Jistěže to nedává smysl protože vypadá hodně mladě. Nicméně jsem ti nelhala. *Řekne s klidem ale vážně.* Vzala si mě k sobě jako malou... pokud mi prokážeš že ti můžu věřit. Možná... ti to povím. Nicméně nejlepší by bylo zeptat se jí osobně.
Ayase Toyokazu: Jaký je opravdový vztah mezi tebou a Naomi, je hloupost aby se tě ujala když jsi byla mladá, protože pokud počítám správně tak za prvé by ji muselo být okolo čtyřiceti a to fakt není a za druhé bys musela být sestra Toshira a to vím naprosto jistě že nejsi, protože myslím že něco takového mi řekl a on mi své rodinné vztahy již řekl takže jak to teda je? *Ayase čeká co jí Yuzuki poví, nicméně kdyby snad zkoušela lhát nejspíš by tu lež mohla i prokouknout a důvod? Každý kdo není trénovaný ve lhaní se nějak prozradí a to ať už uhýbání pohledem zadrhávání řeči nebo třeba zrychlené dýchání. I to blbé dýchání Ayase svým sluchem lehce zaznamená. *
Yuzuki: Hmm... *Yuzuki si dá ruce do klína a začne přemýšlet.* "No jo ale já nevím co bych mohla dát. Achjo, nevím jestli jí mám co nabídnout..." *Yuzuki si povzdechne.* Co by jsi potřebovala? Jsem jedno velké ucho... ale neočekávej něco zásadně úžasného. Netuším či můžu splnit něco co by mělo stejnou váhu. Nicméně uvidím co bude v mých silách... *Yuzuki si promne tváře.* No... tak povídej tedy. *Řekne a sleduje co z ní vypadne.*
Ayase Toyokazu: Povím ti všechno ohledně toho jak jsem k tomu přišla a jak je možné že to vlastně takto vzniklo, nicméně nabídneš mi aspoň něco málo za to že ti to povím? Víš nejsem sice úplně hráč nebo někdo kdo je dobrej na vyjednávání ale zase nejsem ani úplnej idiot a ráda bych aby mi z toho něco káplo, už mám výhodu v tom že vím že tě to zaujalo ale co mi dáš nebo povíš na oplátku ty? Něco stejné nebo aspoň vzdáleně podobné váhy. *Ayase během toho pomalu odjí svou zmrzlinu a dokonce i její sklenička je skoro prázdná. Poté na Yuzuki vycení i své zuby, které jsou všechny velmi pevné a hlavně každý jeden z nich je ostrý jako žiletka a důvod? Jednoduchý její chrup je žraločí. *
Yuzuki: *Yuzuki pozorně poslouchá každé slovo co vyjde z jejích úst. Poslouchá každé slovo a usmívá se nad příběhem který jí tu pověděla. Poté se zarazí.* No... ehm cokoliv asi ne... *Z nějakého důvodu se jí vybavil Renzo za což by si teď nejraději bodla kudlu do hlavy. Nicméně položí lokty na stůl a dlaněmi si podepře bradu.* Předpokládám že to má co dělat s úpravou genetického kódu, DNA. Na to aby to bylo jen tak přišité je to celkem synchronizované... tedy předpokládám že to máš od mala nebo... je možné že by jsi se s tím narodila? Každopádně dala bych cokoliv za to se setkat s tím kdo něco takového dokázal. Je to velmi zajímavé a taková věc by mi mohla velmi pomoct ve výzkumu... *Nahodila zaujatý gamblerský pohled který již dlouho nepoužila. Objeví se na její tváři vždy když jí něco opravdu hodně zaujme a plyne z toho velké plus. Nicméně je tento pohled i celkem chladný ačkoliv neškodný.*
Ayase Toyokazu: Nevím zda našel on mě, spíše bych řekla že jsem si našla já jeho když jsem mu pomohla v jedné misi. Byl v celkem nebezpečné situaci a tak jsem ho zachránila, představila jsem se mu a nabídla mu že mi může někdy napsat a tak mi i po čase napsal. Ze začátku jsme si jen dopisovali ale pak sebral odvahu a pozval mě na rande na kterém jsem si ho zamilovala když to tak vezmu už je to skoro tři roky co jsme spolu. *Ayase nemůže uvěřit tomu že to tak rychle utíká. *Je sladkej a neříkám to jenom protože jsem starší. Každopádně si bych ti měla říct jak je možné že jsem taková jaká jsem že? Hádám že bys dala cokoliv za to abys věděla jak to tedy je.
Yuzuki: Aah ták. *Kývla na to že Ayase je Toshirova přítelkyně. Nicméně potom moc nerozumněla co se snažila říct ale tak nějak to pochopila.* Já tu žiju... *Odpověděla.* Královna si mě vzala k sobě ještě jako malou... *Poví potichu. Yuzuki je na cokoliv spojené s Naomi velmi citlivá. Je na ní vázaná. Svým životem. Na poznámku o ouškách kývne a pohladí je. Poté vezme židli a posadí se naproti ní.* Jsem ráda že si Toshiro někoho našel. *Kouká na ní a sleduje její oči a občas i ouška.*
Ayase Toyokazu: Jsem přítelkyně vašeho prince, on je ještě v posteli a spí a já dostala chuť na něco k jídlu a tak jsem skončila tady. *Odpoví Ayase s úsměvem. *Nicméně nemusíš si hrát na někoho kdo nezná lépe královnu, už jen to že jsi ji málem nazvala tvým jménem prozradilo a kromě toho žiješ nebo minimálně máš přístup sem do paláce a to znamená že ti to zajistil buď Toshira o čemž se nezmínil nebo ti to zajistila královna. *Ayase se usměje a pokračuje v pojídaní své zmrzliny. *Pokud budeš jemná klidně si sáhni na moje ouška.
Yuzuki: *Yuzuki se zaraduje když svolí a klekne si. Natáhne se k ocásku a opatrně se ho dotkne. Poté se ho dotkne trochu více a jistěji oběma rukama.* Je tak hebký. *Řekne jako šťastné dítě co hladí koťátko. Poté se postaví a bojuje s nutkáním po ní skočit a pomazlit se s ní. Nicméně ji z toho dostane její otázka.* Oh, no ano já jsem věděc. A také mučitel... teda moji poslední co byly na... výslechu umřeli... ale to je jiný příběh. Jsem také blízká Nao-... královny. *Yuzuki se mile uculí a na něco si vzpomněla.* Oh vlastně jsem se chtěla zeptat. Co tu vlastně děláš, nikdy jsem tě tu nepotkala. Jsi něčí host? Nepřipadáš na personál.
Ayase Toyokazu: Dotknout se ho? *Ayase nahodí takový zamyšlený pohyb a rýpe se ve své zmrzlině, jako kdyby čekala že odpověď ji poradí právě její zmrzlina ale pak zvedne pohled tak aby se mohla podívat do očí Yuzuki. *Fajn můžeš ale budeš mi dlužná za to něco, sice nevím co ale nebude to nic hrozného neboj. *Odpoví klidně a opět se začne věnovat své zmrzlině do které se pomalu psutí, nejdřív sní postupně šlehačku a teprve pak se pustí do samotné zmrzliny. * „Mám ráda takové velké budovy z kamene, drží se v nich chlad.“ *Pomyslí si a pomaloučku pojídá svou zmrzlinu, nemá ráda ten pocit jako kdyby ji měl umrznout mozek. *Kdopak jsi? Jako kuchařka nevypadáš, spíš bych tě tipla jako lékařku nebo nějakého vědce.
Yuzuki: Já... já jsem Yuzuki. *Odpoví, sleduje každý její krok. Prohlíží si její tělo. Chtěla se zeptat spíše na to co tu dělá vlastně, odkud se tu vzala ale její zájem upoutal pohyb ocasu. Sledovala ho pečlivě když se hýbal skoro jako kočka nějakou hračku. Pomalými kroky jde za ní a když se zastaví u stolu tak opatrně promluví.* Umm... promiň ale... jak bych to řekla... mohla bych se ho dotknout? *Sleduje poté její ouška.*
Ayase Toyokazu: Jsem Ayase a ty? *Odpoví a dojde do kuchyně kde otevře jednu ledničku nebo spíše mrazák a vytáhne si trochu ledu a pak jednu takovou velkou plastovou nádobu ve které je pistáciová zmrzlina ze které se většinou dělají různé dezerty a tak podobně. To si položí na jeden pultík a pak si najde jednu takovou misku (skleněnou) a do té si dá několik kopečků té zmrzliny a hodí si na to ještě trochu šlehačky. Poté zmrzlinu vrátí do mrazáku a zakončí to tím že si do skleničky nalije jablečný džus a přidá si tam pět kostek ledu. Následně si do skleněné misky zabodne lžičku a s džusem v jedné ruce a miskou zmrzliny v druhé vyrazí k jednomu stolu na který si to položí a posadí se k němu. Nejdřív se samozřejmě napije a pak si vezme trochu té zmrzliny. Je jí jasné že Yuzuki její ocas bude asi trochu zajímat (už jen protože to je vědec) a tak s ním ještě párkrát pohne. Ayase má samozřejmě jako každý vlastník Byakuganu kompletně bílé oči bez jakékoliv známky očních zorniček ( odkaz » ). *
Yuzuki: *Yuzuki si sama libuje pití kávy prázdné kuchyni když v tom uslyší před vchodem kroky nakonec někdo vejde. Yuzuki má zavřené oči a užívá si kávy. Předpokládala že to bude někdo z kuchyně či prostě nějaké služebnictvo. Jakmile osoba promluvila tak otevřela oči. Jenže k jejímu úžasu tam byl někdo, kdo vypadal jako z poloviny vlk. Tedy vlčice. Yuzuki tohle rozhodně neočekávala a málem vychrstla kávu zpět. Její rudé oči byly vytřeštěné nicméně se hned vzpamatovala a odkašlala si. Odložila šálek kávy na poličku a postavila se normálně, tedy se neopírala o polici.* Ohm... ahoj. *Usmála se. Při tom na ní stále hleděla.* Eh tedy... kdo jsi?
Ayase Toyokazu: *Ayase dnes jako stejně jak ov dalších několika dnech byla u Toshira. Občas si k němu hold dojde aby s ním strávila svůj volný čas. Leží nahá vedle něj a užívá si odpočinku po předchozí noci kdy to skončilo tak jak to většinou končí když je mladý pár přes noc spolu v jedné ložnici. Ovšem probudí se dřív než on a tak opatrně sleze z postele a dojde do sprchy kde se osprchuje vlažnou vodou a pak se usuší a to i svoje vlčí ouška a ocásek. Poté se oblékne do něčeho kratšího a hlavně světlého, protože světlá odráží slunce, které paří svým teplem ( odkaz » ). Žádné zbraně si nebere a tak vyrazí do kuchyně a už z dálky slyší že tam někdo je (vlčí sluch) a také cítí kávu (vlčí čich). Moc to neřeší a rovnou si to tam nakráčí, cestou stejně potkala i několik stráží ale ti už jsou jaksi zvyklí že se tu Ayase takto pohybuje, navíc to není prvně ani posledně co sem zavítala. *Ah ahoj. *Poví s milým úsměvem n Yuzuki, která může vidět i vlčí ouška a ocásek co Ayase má, protože ona to nijak neskrývá. *
Yuzuki: *Yuzuki se probrala do dalšího horkého rána celá spocená protože se večer přikryla dekou. Nicméně ráno se udělalo šílené vedro jak je poslední dobou zvykem. Šla se tedy nejprve do koupelny vysprchovat. Po ranní sprše se oblékla. Počítala s tím že půjde poté ven nasbírat nějaké bylinky, tedy pokud dole kolem Naomi no Sato nějaké najde. Napadlo jí že by z nich mohla udělat. Oblékne si proto do černých kalhotek, vezme si krátké černé šaty které vypadají spíše jako do postele a na to si oblékne čistě bílý laboratorní plášť. ( odkaz » ) Do kapsy hodí rolničku. (Omamori) a na prsteníček pravé ruky si dá prsten. Odejde z pokoje a zamíří do velké kuchyně kde si udělá kávu. Když je káva hotová, provoní celou kuchyň a Yuzuki si ji nalije do šálku. Opře se zadečkem o polici a pomaličku usrkne horké kávy.*
--: --
Asaki: *Jak na něj běžím, tak si na poslední chvíli všimnu, že mi do cesty dal nohu.* 'Aha, takže ty takto,' *pomyslím si a následně jeho nohu prostě přeskočím a objevím se za ním.* Tohle by bylo moc jednoduché, *řeknu mu a zatím co jsem za ním, tak se pokusím ho zasáhnout pěstí do zad.*
Minami: *Opatrně jsem čekal na její pohyb, čekal jsem ve svém postoji, než se rozběhla. Jakmile chce kolem mě proběhnout, tak natáhnu proste nohu. Nic složitého...Ovšem provedl to když byla velmi blízko, takže by měl by´t malý čas na reakci.* "hehe, uvidím jestli jí to sundá"
Asaki: *Mlčky se dívám, jak se Minami připravuje na souboj.* 'Takže vydržíš jo? Tak to jsem moc zvědavá, vůbec tě nebudu šetřit,' *pomyslím si. Následně se rozběhnu kolem něj, protože jsem se rozhodla, že na něj nebudu hned útočit. Po chvíli se rozběhnu na něj a mířím pravou pěstí na jeho levé žebra.*
Minami: Vydržím! *Řekl nahlas a jasně, přičemž se stále zubil. On tentokrát neodskočil, a postavil se do takové bojové pozice. Jednu ruku dal před sebe a druhou loktem k pasu. Nohy dal jednoduše, jednu víc dopředu a druhou dohadu.* Takže boj? *Zeptal se natěšeně, a již se nezubil tolik, ale spíš jen usmíval. Jeho oči vážnější, ovšem stále dětské.*
Asaki: *Jen ho lehce překvapeně sleduju.* 'Ach jo a to jsem chtěla mít klid na trénování, ale mám takový pocit, že to se mi asi nepovede,' *pomyslím si, zatím co se dívám na Minamiho.* Proč myslíš, že vydržíš trénink se mnou, *zeptám ho.* Chceš trénovat se mnou, tak fakt, ale nebudu se moc držet zpět, *řeknu mu a poté od něj uskočím.*
Minami: Ehehe! *řekl Minami pyšně a podrbal se pod nosem. Ovšem poté slyšel to o dalším tréninku.* Hmm, jestli ti to nevadí tak se klidně přidám. *Řekl Minami lehce nahlas a zazubil se.* A co půjdeš trénovat? Nové jutsu nebo snad taijutsu? *Ptal se Minami zvídavě a stále jí sledoval.*
Asaki: *Sedím na stromě a dívám se na jeho počínání. I když mu to nešlo, i když padal pořád pokračoval a snažil se, aby mu to šlo.* Popravdě jsem nečekala, že ti odhodlání vydrží tak dlouho, ale opravdu ti to šlo dobře, *řeku mu a trochu se na něj usměju.* Tak nevím jak ty, ale já bych měla pokračovat v tréninku, *řeknu trochu zamyšleně.*
Minami: *Minami stále sledoval Asaki a měl poté jen takový pohled plný úchvatu. Tuhle techniku ještě neuměl a proč se jí rovnou nenaučit, ze jo?* OOoo, tak já to zkusím! *řekl nahlas a začínal lehce litovat svého oblečení.* "A to jsem si myslel ze to nebude takový problém..Zima.." *Pomyslel si a šel ke stromu. Zavřel oči a představoval si jak jeho chakra proudí do noh kde se nechává jeden kus. Minamimu to přišlo jako akorát, ale bylo to moc. Opatrně dal jednu nohu na strom, ovšem než se nadál tak se již na místě jeho nohy objevila díra či jak to nazvat.* To je asi moc.. *Pomyslel si a znova dal nohu na zem a znova zavřel oči a soustředil se. Tentokrát do toho dal méně chakry a znova zkusil dát nohu na strom. Tentokrát měl pocit ze to je dobré a tak dal i druhou nohu a skutečně se tam držel, tak se rozhodl udělat pár kroků které mu šly.* Hele mě to uz jd.... *A najednou! Začal padat na zem protože se přestal dostatečně soustředit a spadl.* Au! *Řekl protože spadl celkem blbe na hlavu a párkrát se překulil.* "Doma budou naštvaní...Zase jsem špinaví..." *Pomyslel si Minami lehce smutně ze bude mít problém ale znova se postavil a soustředil chakru.* Yosh. *řekl si vážněji a dal znova nohu na strom. Tentokrát se pekelně soustředil na svojí chakru a to jak jí má v noze. To jak je strom v pořádku. To jak vylezl nahoru. Dal další a další..Soustředil se jak jen mohl a pomalu lezl. Ale..Poté znova spadl.* Sakra! *Zařval když mu to nešlo a začal to zkoušet hlava nehlava. Po asi půl hodině se uklidnil a znova to zkoušel klidně. Po asi 10 minutách se konečně dostal nahoru. Chudáček. Celý od bláta a špíny a mokrý. Zároveň i těžší dýchal.* Asi jsem...Měl vžít aspoň bundu..co? *řekl a zazubil se na Asaki.*
Asaki: Hmm, mě je 11, *řeknu mu a na chvíli se zamyslím, co bych ho mohla naučit.* Co kdybych tě naučila chodit po stromech bez použití ruk, *zeptám se ho a podívám se na něj. Následně se rozejdu k jednomu stromu a poté začnu soustředit chakru do nohou a vyjdu mi po stromu k jedné větší větvi, na kterou si sednu.* Jde o to, že se musíš soustředit na svou chakru, musíš jí soustředit do nohou, pokud jí dáš málo spadneš, pokud jí dáš hodně, tak uděláš díru do stromu a zase spadneš, prostě musíš najít to správné množství, ale musíš na to přijít sám, *řeknu mu a divám se na něj.* 'Asi to bude mít trochu těžší, protože prší, ale věřím, že to zvládne,' *řeknu si v duchu a dívám se na něj.*
Minami: *Stále ještě měnící se pozice špičky a normální stání poslouchal Asaki s úsmevěm.* Vážně? Jasně ze chci! *Řekl nahlas na její nabídku ze by ho něco naučila.* "Hmm, kolik jí asi je?" *Napadlo Minamiho a přestal stále "přeskakovat" z pozice na špičkách a normální, a proste jen normálně stál a díval se nahoru na Asaki.* A kolik ti je vlastně Asaki? Mě je 9! *řekl nadšeně. Byl rád ze má někoho s kým by si mohl povídat či se i učit. Sice znal učení v akademii, ale takhle s novou kamarádkou by to mohla být sranda.*
Asaki: *Dívám se na kluka, který stál přede mnou a s údivem mě sledoval.* 'Proč se na mě tak dívá.' *proletí mi hlavou.* Těší mě Minami, *řeknu mu a podívám se po cvičišti.* Víš, musím trénovat, ale jestli chceš, tak tě můžu zkusit něco naučit, *řeknu mu a dívám se na něj, zatím co čekám, co mi na to odpoví.*
Minami: *Minami jen stál na místě a s úsměvem sledoval dívku, až konečně vše řekla* ooooo *řekl a jeho tvář byla plná údivu, ovšem poté na otázku na jméno jen odpověděl* Minami, Minami Gihei! *Řekl plný radosti a postavil se na špičky.* Hmm, a nechceš si dát na chvilku oauza a hrát si? *Pokud by znova řekla ne, tak by jí řekl ještě něco* Dobře...A můžu aspoň trénovat s tebou? *řekl by znova nadšeně. Bylo to veselé dítě, co se rádo bavilo. A sport? Proč ne, ještě ho moc nedělal a mohla by to být legrace.*
Asaki: *Po chvíli jsem doběhala a na chvíli jsem se zastavila, abych popadla dech. Najednou se u mě zastavil nějaký kluk.* Ahoj. Hrát si? Musím trénovat, abych byla silnější a mohla na chuuninské zkoušky. Chci se stát ještě mnohem silnější, abych mohla chránit tuhle vesnici, *řeknu mu a prohlížím si ho* Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Asaki, *řeknu mu.*
BlueBoard.cz ShoutBoard