Přidej zprávu »
---: ---
Renji Narimachi: (někde X km od Kumo) *Renji se rozhodl na vlastní pěst pátrat po tom, kdo může za to, co se stalo jeho bratrovi. Oblékl si tmavý oblek, který byl místy kožený a kapuce, která se táhla přes hlavu zasahovala i do očí a tak nebylo Renjiho tak snadné poznat. Vybaven samehadou na zádech a v brašně, kterou měl připnutou v oblasti křížových obratlů, měl své bleskové kunaie. Jeden si ale nesl v ruce. Ostatní vybavení měl v pečetích na zápěstí. Vesnice, kde měl v době své smrti Renjiho bratr bydlet byla v zemi ohně. Nebyla to krátká cesta, Renji celou dobu přemýšlel nad tím, kdo by za to mohl. Nečekal, že už by to někdo věděl a ani, že by to někdo přežil.* ,,Musel to být někdo silný, kdo jiný by prostě vtrhul do vesnici a celou ji zničil ?! *Renji pak dostal nápad.* ,,Musím se podívat do bingo knihy." *Za celou dobu si to moc neuvědomil, ale Natsu mu dal docela dobrý popisy kdyby to měl s kým porovnávat. V tu dobu, kdy mu to došlo už ale byl u zničené vesnice.* ,,Sakra, tady to vypadá." *Renji si ověřil oblast díky Kagura Shingan a zjistil to co čekal. Necítil žádnou rozvinutou chakrovou soustavu. * ,,Tak tady si asi moc nepomůžu. Musím najít bratrovo tělo." *Renji ve skutečnosti svého bratra téměř neznal, protože vesnici Renji opustil už jako docela mladý a jeho bratr byl také o poznání mladší než on. Teď litoval toho, že nevyužil času a nesetkal se s ním. Hledal mezi několika těly, když jeho zrak upoutal dům, který byl úplně zničený a bylo mu jasné, že za tohle nemůžou jen zbraně nebo lidská síla.* ,,Tohle udělala chakra." *K domu ihned vyrazil a zjistil, že zde probíhal asi samotný boj. V okolí bylo několik kráterů od samotného boje. Renji ti několikrát prozkoumal, ale nakonec zjistil, že v okolí nic jiného zajímavého nebylo.* ,,Říkali že bratr to nezvládl ubránit sám, nemohl tu být jiný shinobi, musím ho tu někde najít. " *Renji si nemohl pomoct, cítil něco temného. Nevěděl přesně co to je, ale věděl že se mu to moc nelíbí. Ještě chvíli hledal a pak si něco uvědomil.* ,,Ta krvavá stopa." *Před barákem se táhla krvavá stopa, která vedla až kus k jinému domu. Renji se vydal za stopou, šel pomalu a nevěděl co čekat, protože z toho měl dost špatný pocit. Když došel, vedlo to až do dalšího baráčku, který byl o dost skromnější. Stopa vedla až dovnitř. Renji tedy vstoupil a kunai v ruce měl připravený. Po tom co vstoupil zatajil dech. Všiml si dvou mrtvol, muže a ženy. Ležely blízko sebe a dokonce byly probodnuté obě těla současně a katana v nich zůstala. Místnost byla plná krve, Renjiho začal zaplavovat pocit nenávisti k tomu, kdo tohle provedl, protože mu bylo jasné, že tohle je jeho bratr se svou ženou. Z mrtvol vytáhl katanu a hodil ji bokem. Obě mrtvoly zapečetil do svitků. Pak svůj zrak zaměřil na katanu, byla celá pokrytá zaschlou krví. Pak ji tedy vzal a taky zapečetil.* ,,Zjistím, jakej zmrd za tohle může a bude trpět, bude trpět jako nikdy." *Renji v záchvatu zuřivosti bouchl pěstí do zdi a celou ji zbořil, jeden z kamenů způsobil toy že se propadla podlaha. K Renjiho údivu se tam nacházela ještě jedna místnost s menší truhličkou. Renji se ihned vypravil právě k ní. Byl v ní vzkaz, který na sobě měl jméno právě Renjiho synovce. Dále tam byl svitek, když se do svitku Renji kouknoul, zjistil že jde o klanové techniky. Šlo o klan, který Natsu zdědil po své matce.* ,, Takže jsi ze svého syna taky chtěl udělat ninju." * Renji si ho schoval stejně tak s dopisem. Už ho zde ve vesnici nic nezajímalo, byla zničena a nikde nebyla kromě Renjiho jediná živá osoba. Renji se tedy rovnou vydal do Kumo. Šel pěšky, chtěl si všechno promyslet a srovnat si poté všechny své myšlenky. Byl dost naštvaný, ale neměl si za cestu jak vybít zlost. Když přišel do Kumo, vydal se rovnou ke hřbitovu, kde sídlila organizace, která měla na starosti pohřbívání lidí. Renji si tam za určitý obnos z domluvil, že nechá vybudovat rodinnou hrobku. Pak odpečetil obě mrtvoly, které tam také nechal pohřbít. Nekonal se žádný pohřeb, na který by někdo přišel, byl u toho pouze Renji.* ,,Teď vaše duše můžou dojít klidu. Bratře, slibuji, že na tvého Syna dohlédnu a budu na něho dávat pozor, dokud budu sám žít. " * Renji se pak vypravil do svého bytu. Cestou si sehnal v nemocnici fízák a jednu zkumavku. Doma si odpečetil onu katanu, z jílce vzal trochu zaschlé krve a v roztoku ji rozpustil. Měl teď vzorek DNA, který mu byl ale naprosto k ničemu, neměl tušení jak by ho mohl použít, ale potřeboval se nějak zaměstnat, a to hlavně svou mysl, která hořela nenávistí k osobě, kterou si Renji našel v bingo knize. * Sorako Neiru, jdu si pro tebe a připrav se, budeš trpet.! *Renji si podle popisu který mu dal Natsu spojil vyvraždění vesnice s nukeninkou, která dokonce pocházela z Kumo, byl rozhodnutý, že bratra pomstí a jí zabije.*
---: ---
Kishin Tago: *Kishin se týden po tréninku henge no jutsu rozhodl, že se pokusí jutsu použít jinak, než ho učili v akademii.* Henge! *Kishin se doma přeměnil na 5. raikage a začal přemýšlet.* "Heh, co kdybych se zkusil přeměnit na nějakou sexy holku?" *Poof, ukončil transformaci.* "Vezmu nějaký časopis z dospěláckého obchodu. To by mi mělo dát dost inspirace, hehehe" *Vydechl, a rozhodl se že vyjde z domu.* Aah, kde to asi bude? *On sám neví proč se to sám sebe zeptal, asi očekával odpověd. šel ulici Akamiwoobita až se ocitl u budovy policie.* "Tohle není kde chci být, radši se tu nebudu zdržovat, mohli by mě zadržet a začít se ptát otravné otázky." *Pokračoval uličkou, když v tom uviděl že policisté zastavují ostatní vesničany* "Jako bych to předpověděl. Na tohle fakt nemám nervy." *Kishin radši šel mezi domy.* "Zajímá mě na co se jich ptají." *Měl štěstí, protože u jednoho z domů byla popelnice, za kterou by se mohl zchovat a poslouchat.* Neviděla jste tady nějakého podezřelého muže? Je celý v černém a je zhruba 180 centimetrů vysoký. Vykradl dům jednoho ze studentů. *Řekl policista, velkou rychlostí.* "Hahaha, to si ti blbci zaslouží" *Kishin se schoval za dům a začal se nekontrolovatelně smát, dokonce mu z toho začaly slzet oči.* "Aah, doufám že mě neslyšel." *Policista si myslel že něco slyšel, ale sám sebe přesvědčil, že to byl jenom vítr. Kishin pokračoval, až se dostal za policisty.* "Teď bych mohl jít normálně cestou." *Pokračoval po uličce až se ocitl v centru Kumogakure.* "Táákže, teď jenom najít ten obchod." *Obchod hledal přez celé centrum, ale nenašel nic.* "To mi nemůžete říct že tady nemají obchod pro dospělé." *Přemýšlel, dokud nedostal nápad.* "Aha! Mám pocit že už vím! Musí to být knihkupectví! Teď jenom najít knihkupectví." *Nebylo daleko, asi 3 obchody od obchodu, u kterého se zastavil. A s tím, vstoupil do knihkupectví.* "Dospělí, Dospělí, 18 plus." *Našel sekci pro dospělé, ale byla tam kontrola.* "To snad neee. Tolik chůze a snažení pro nic? To se nesmí stát." *Smutek mu skoro byl znát na tváři, v tom ale dostal nápad.* "Převtělím se do dospěláka! to by mělo fungovat." *Vyšel z knihkupectví a vybral si do koho se převtělí. Byl to vysoký muž s fousy.* "Tohle je rozhodně zmate." Henge! *V převtěleném stavu šel zpátky do obchodu a šel k sekci pro dospělé. Kontrola ho ani nezastavila.* "Hah, dokázal jsem to!." *Vybral si nejtluzčí harem knihu* "Z toho budu mít hodně inspirace, hehehe." *Odešel z sekce pro dospělé a šel k prodavačce.* Co to bude pane? *Zeptala se přívětivým hlasem* Jenom takhle knížka. *Řekl Kishin, převtělený za dospělého muže.* Dobře to bude 2 ryo. *Kishin prodavačce zaplatil za knihu a odešel z knihkupectví.* "Hahaha, JO! Zvládl jsem to!" *Poof, zrušil transformaci. S knihou v rukou, rozběhl se zpátky domů, šel delší cestou, protože si myslel že tam zase budou policisti.* Ahh, to bylo lehčí než jsem čekal. Heh, měl bych začít studovat. *Po pěti minutách měl dost dobrý přehled o tom, jak vypadají nejvíc sexy ženy.* "Dobře, stačí imitovat jejich vzhled. Mělo by to být lehké." Henge! *Hned jak se proměnil tak se šel podívat do zrcadla, viděl sexy holku, kombinace atributů, které viděl v knížce.* "Wow, nevěděl jsem že jsem tak sexy" *trochu se zasmál, a ukončil transformaci.*
---: ---
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi to celé sleduje co Saya dělá a trošku nechápe, ale asi jí ta meduza pomůže pak ale přijde moment kdy jí Saya nahazuje zpátky její vykloubene zápěstí, což už není tak příjemné spíše opravdu bolestivé tak že Katayanagi opravdu nahlas zakřičí až jí vyletí slzy bolestí, bylo to tak z nenadání a rychlé že to nečekala, ale na druhou stranu je to asi dobře. Katayanagi je chvíli na omdlení ale to po chvilce pomine a druhou rukou si utírá slzy a kouká na Sayu.*dě-děkuju za pomoc..*řekne Katayanagi roztekaným hlasem a chvíli kouká na Sayu.*mohu se tě zeptat na jméno?*zeptala se potichým a nejistým hlasem.*"nevím kdo jsi, ale jednou ti to určitě vrátím."*přeběhne jí tato myšlenka a čeká na odpověď.*
Saya: To je moc zranění naráz to jsem líná léčit skrze Shousen no Jutsu. *Zamumlá si pod nos a složí sérii ručních pečetí a vytvoří ji na hrudi malou vodní medúzu, která se ji přichytí na hrudi a začne celé její tělo léčit, přičemž léčivé schopnosti medúzy se dají přirovnat k techniky Shousen no Jutsu, takto by měla během takové minuty úplně zdravá (Iryō Suiton: Mizukurage). Vykloubené zápěstí ji ale napraví ručně, sice to Katayanagi bude bolet ale tohle technika vyléčit nemůže, dokud to Saya nenahodí zpátky. Takže jak ji podává ruku rychle ji chytne a jednoduchým a precizním pohybem ruky ji tu ruku zase nahodí zpátky, hnusně to lupne, když se zápěstí vrátí do kloubu, ale zase na druhou stranu to bude bolest, a to opravdu hodně. *
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi je pořád v šoku, ale nakonec se odhodlá a promluví I když velice potichu. Saya by to ale slyšet měla.*děkuju, mám něco s hlavou a zápěstím, pak mě je ještě bolí strašně břicho a záda.*"opravdu mi dokáže pomoci?"*Katayanagi se sayi docela I bojí, ale na druhou stranu taky ne, a přesto že je vystrašená tak jí něco říká že ji může věřit a podává ji levou ruku protože tam má vykloubene zápěstí.*proč jsi mi pomohla? Nikdo jiný by to neudělal*zeptala se a čekala na sayi odpověď.*
Saya: Už ti neublíží tak se neboj, dostal pro jednou do držky on ale takovým způsobem, že s to bude pamatovat ještě hodně dlouho. *Poví klidně s úsměvem, když se podívá na to, jak se Katayanagi dívá na Sayu. Udělá krok jejím směrem a trochu se skloní, aby tam nestála přímo nad ní, věnuje ji i jeden vřelý úsměv ale pokud se ji bude bát nebo bude třeba naopak přehnaně vystrašená tak se s ní určitě srát nebude. *Pokud tě to někde bolí tak řekni, kde a já to vyléčím.
Katayanagi Shintaro: *Otec celý vyděšený a v bolestech dává najevo že tomu rozumí, když z něho Saya sleze tak pár vteřinek lapá po dechu, ale poté se co nejrychleji zvedne a ještě rychleji uteče do nemocnice, samozřejmě co nejrychleji dokáže. Katayanagi zatím sleduje tuto situaci a neví jak se má zachovat.*"co teď udělá? Pomůže mi? Jak? Mám se bát? Bude na mě mluvit? "*tyto myšlenky se jí honí v hlavě celou dobu, hlavně Katayanagi nemá moc ve zvyku mluvit a hlavně se I bojí protože kdykoliv kdy něco řekla tak od svého otce dostala přes tlamu, proto mluví jen když nikdo není v okolí a jenom pro sebe takže Saya to sní nebude mít lehké.*
Saya: Teď se zvedneš, půjdeš do nemocnice a řekneš že jsi se popral v opilecké rvačce jasné? Já si tu s tou holkou hezky popovídám a pak ji teprve pošlu domů, ty ji nebudeš hledat a už nikdy na ní nesáhneš nebo se vrátím a dokončím to co jsem začala a neskončím jen s lámáním kostí. *Poví a zesílí stisk své ruky kterou ho drží pod krkem, aby ho trochu přiškrtila ale pak ho pustí a sleze z něj. Křik sice byl hlasitý ale ulice jsou celkem prázdné a koho zajímá křik nějakého opilce. *
Katayanagi Shintaro: Otec Katayanagi se nestačí divit když mu luk doslova zmizí v rukách, když se Saya objeví přímo před ním tak se aspoň snaží uskočit, ale Saya je hold rychlejší a otec už leží na zemi s dvemi zlomenými žebry a lehce výraženým dechem tím pádem se snaží lapat po dechu což je dost obtížné vzhledem k tomu jak mu Saya drží pevně krk, po tom co Saya k němu mluví se snaží jakymkoliv způsobem dát vědět že tomu rozumí, když najednou mu Saya mu rozdrtí celé zápěstí tak je to opravdu šílená bolest a snaží se křičet bolestí i když se mu to moc nedaří. Katayanagi která leží úplně domlácená na zemi se pokouší aspoň kleknout na kolena I když jí všechno bolí a to si jí I podaří a sleduje co se tam děje, a vůbec nechápe co se to děje.*"kdo je ta žena?*zeptá se v myšlence a kouká jak se to dál vyvine.*
Saya: *Když vytáhne luk a namíří s ním proti Saye tak si ho pozorně prohlédne, tuhle schopnost moc dobře zná. Jde totiž o schopnost klanu Supaidā, jehož kompletní popis má Saya na svitku včetně všech schopností má to podrobně prostudované. *Tohoto budeš litovat. *Poví a přiloží k sobě dlaně a vytvoří mezi nimi větší čtvercový projektil, který proti vystřelí rovnou proti němu, projektil je částečně průhledný a po vystřelení rozloží jak luk, tak i šíp na molekuly (Jinton: Muki Hōkai). Ovšem jeho to nezraní, protože organické látky to rozložit nedokáže. Tímto mu Saya zničila jeho zbraň, a tak se ihned rozeběhne proti němu a během chvilky stojí před ním a chytí ho pod krkem praští s ním velmi silně o zem, že by mu tím mohla zlomit několik žeber a vyrazit mu dech. Zadívá se mu pozorně do očí a dívá se na něj nepřátelským pohledem. *Takže už ji nikdy neublížíš nebo si za tebou dojdu a udělám ti něco strašného jasné? *Poví a volnou rukou se natáhne k jeho zápěstí za které ho chytne a stiskne, ošklivě to zakřupe a zapraská což způsobí rozdrcení kostí a vykloubení zápěstí. Rukou svírá silně jeho krk, aby mohl dýchat, ale aby nedokázal křičet, což určitě bude. *Rozumíme si? s
Katayanagi Shintaro: *Otec se ani neohlidne potom co na něj Saya zakřičela jen zvedl svou levou ruku a ukázal prostředníček a šel dál, ovšem když se Saya přiblížila až moc blízko tak se zastavil a otočil se k saye.*přibliž se ještě a bude to horší.*jakmile to řekl tak bez váhání trhl Katayanagi se zápěstím čímž jí ho vykloubil poté ji pustil a nohou lehce odstrčil a vytvořil si zlatý luk a šíp (GŌRUDENBOU) a namířil na Sayu přesněji na hrudník.*seber se a běž si hledět svého ty děvko jinak skončíš hůř jak Katayanagi.*odvětil a byl kdykoliv připravený vystřelit kdyby Saya udělala něco co by se mu nelíbilo.*
Saya: *Katayanagi má velkou smůlu, že moc hlídek tu v noci není a u brány také ne, není k tomu důvod, když je vesnice obehnána bariérou. Saya kráčí ulicemi vesnice a prochází kolem hřiště, které je kousek od jedné vesnické brány. V dálce zaslechne nějaký hluk, a tak se tam jde podívat a uvidí nějakého polonahého muže (má jen sodní prádlo) a ležící dívku, která vypadá opravdu mladě. Poté ji ten chlap chytne za ruku a začne ji někam táhnout, Saye se to moc nelíbí a nikde v okolí zrovna nejsou hlídky, ne že by to byl problém minimálně Saye to tak vyhovuje, a tak začne rázným krokem kráčet rychle jejich směrem. * Hej ty prase! Stůj! *Okřikne ho Saya celkem naštvaně, nelíbí se jí totiž vidina, že tu někdo mlátí nějaké dítě. *
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi už nějakou dobu sedí opřená o strom a snaží se zůstat při vědomí, jelikož je docela I pozdě tak je zima a začíná se klepat víc a víc. Katayanagi si ještě chvíli drží za hlavu, ale poté se snaží vstát a přes velké bolesti se jí to i podaří, je tak zmatená že pomalu zapomněla kde to vlastně je, sice to není poprvé co jí otec zmlatil, ale poprvé co takhle moc. Katayanagi se rozhodne nějakým způsobem dostat aspoň do nemocnice protože opravdu neví co má dělat akord když je v tomhle stavu, každý krok co udělá je pro ní obtížný, motá se jí a bolí hlava a to břicho ji taky nepomáhá, občas klopýtne ale vždy se jí podaří nějakým způsobem udržet rovnováhu, ale u brány ztratí vědomí úplně a odpadne. Zatímco otec který slyšel rány na dveře tak se opilý s flaškou v ruce dopotácel ke dveřím a otevřel, ve dveřích stal jeho přítel z hospody a tedy ho vyslechl, otec jen podal flašku svému příteli.*běž si sednout do obýváku.*řekl opilým hlasem a vydal se směrem k hřišti, moc dobře věděl proč tam protože tohle bylo jediné místo kam se Katayanagi chodila vždy schovat. Katayanagi se zatím probrala a pomalu se zvedla a vydala se směrem k nemocnici, po dvou minutách Katayanagi ucítila silnou bolest v zádech a svalila se na zem, tu ránu ji dal její otec který ji hledal poté ji silou otočil na záda chytl ji velice pevně za ruku a začal ji vláčet domů.*
Saya: *Saya se ocitá v Kumogakure, potřebuje trochu dovolené a odpočinku, a tak si zvolila Kumogakure. Je sice hluboká noc ale Saya se prochází nočními ulicemi vesnice. Oblečená je v ( odkaz » ) s pečetí Byakugō no In na čele a značkou Sōsa Gijutsu na dlani pravé ruky. Ulice jsou sice uprostřed noci nebezpečné ale Saya si věří i když u sebe má pouze jednu zbraň a tou je její nůž ( odkaz » ). Má ji ukrytou za opaskem u zadku, předci jen vždycky se hodí mít nějakou zbraň. Jeden starší muž procházející kolem domu Katayanagi a jejího otce si všimne, jak vylézá ven z toho okna, ovšem je to přítel jejího otce, a tak jde ihned hlasitě zabouchat na dveře, aby mohl říct, že mu utekla dcera a aby věděl kam mu utekla. *
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi leží ve své posteli a snaží se usnout jelikož už je docela pozdě a Katayanagi je i dost unavená, najednou ale uslyší několik hlasitých ran uvnitř baráku.*"že by opilý otec?"*povzdechne si a leží dál, když ale hlasité rány nepřestávají tak už začíná mít docela strach.*"možná zloděj?"*Katayanagi se okamžitě oblékne do červeného trička a černých riflí a chystá se, se kouknout co se děje samozřejmě má strach a je si trošku nejistá jestli se tam má jít kouknout a ještě beze zbraně. Katayanagi si proto vezme propisku aby se mohla aspoň něčím bránit, poté pomalinku a potichu otvírá dveře a kouká jestli tam někdo není, nakonec jde do obýváku ale jakmile se objevila mezi dveřmi tak kolem hlavy ji proletěla váza v tom šoku pustila propisku a rozdýchávala ten šok, naštěstí to byl její otec který ji okamžitě zaregistroval a začal na ní křičet. Katayanagi pořád v šoku až se nedokázala hýbat a sledovala otce jak k ní jde rychlým krokem a pravačkou jí dá facku takovou že si dala druhou stranou o futra a skácela se na zem. Katayanagi zacitila obrovskou bolest a cítila jak se jí z hlavy začala spouštět krev to ovšem nebylo všechno otec ji dal ještě obrovskou kopačku do břicha, poté ji chytl za krk a odtahl ji do pokoje kde ji hodil na postel a odešel před tím ji ještě zamkl aby nikam nemohla. Katayanagi ležela v bolestech na s velkým brekem a snažila se lapat po dechu, po asi půl hodině se pomalu zvedla z postele a utekla z baráku, ano dveře sice zamčené byly ale okno ne, jelikož to bylo v přízemí tak mohla v klidu seskočit I když v tuhle chvíli to bylo velmi bolestivé. Katayanagi utíkala co nejrychleji mohla až se nakonec schovala na hřiště kde si sedla a opřela se o strom, a snažila se zastavit krvácení z hlavy, jelikož byla mladá a nezkušená tak nevěděla pořádně co dělat, hlavně byla zmatená a měla mžiky před očima.*
---: ---
Katsumi: Mise C rank/*Už je to nějakou dobu co jsme se s Yami staly chuuninem, tak jsme se rozhodly, že bychom mohly konečně zase po nějaké té době udělat misi. Celkem mě zarazilo, že se Yami na nějakou misi těšila. Vydaly jsme se tedy pro nějakou misi. Chvíli nám trvalo, než jsme si něco vybraly.* Takže co to máme, *zeptá se netrpělivě Yami, když dostaneme zadání mise.* Hmm, jeden obchodník prodává nekvalitní vybavení za nepřiměřenou cenu.. Našim úkolem je mu dát za vyučenou a následně ho zavést do místního vězení. Tak co ty na to Yami, už je to konečně lepší než D mise, *zeptám se jí zvědavě a zatím co jdeme na místo, které bylo napsané v zadání úkolu.* Jo, jo, to už zní konečně lépe, *řekne Yami spokojeně. Po chvíli se pomalu chůzí dostaneme až do centra vesnice, kde jsou různé stánky od jídla přes všechny možné věci až po zbraně.* Hmm a jak tu osobu najdeme? Víme jak vůbec vypadá, *zeptá se ještě Yami, která se mezitím dívá okolo.* Vezmu všechny informace a následně v nich začnu číst. Když to dočtu, tak se podívám okolo.* ‘Yami nelítej tak pohledem po okolí, nevypadá to moc dobře,‘ *řeknu jí v duchu a následně se pomalu rozejdu ulicí a hledám osobu, která je v onom svitku. Ale není to tak jednoduché, protože ulice je celkem dost dlouhá a je tam hodě lidí, kteří něco prodávají. Jak jsme tak pokračovaly v cestě, tak jsem se dívala okolo po stáncích, ale i po lidech, kteří tak prodávali, abych našla obchodníka, který prodával ony nekvalitní a předražené věci.* Mám takový pocit, že ho nenajdeme Katsumi, *řekne Yami a trochu si povzdechne.* Ale no tak Yami nevzdávej se jen tak lehce, *odpovím jí. Po chvíli hledání si konečně všimnu osoby, kterou hledáme a usměju se.* Mám ho Yami, ale teď hlavně nenápadně, ne že mu hned jednu vrazíš, *řeknu jí.* No jo, no jo, *odpoví Yami. Poté si to zamířím rovnou ke stánku a začnu si prohlížet věci. Onen muž si mě hned všimne.* /Obchodník (NPC):* Zdravím slečno, máte zájem o nějaké mé zboží? Je velice kvalitní, mám tady všechno možné, jen se podívejte a v klidu vybírejte, *řekne muž a nechá Katsumi, aby si vybrala co chce./ Katsumi: Podívám se na onoho muže a jen se na něj mile usměju. Poté co Yami vezme do ruky nějaký šíp. Chvíli si ho prohlíží. Když ho chce ohnout, abych zkusila, jak je pružný, tak se hned zlomí.* Upss, *sykne potichu Yami.* /Obchodník: *Když muž uvidí, co dívka udělala s jeho šípem, tak se na ní podívá.* Jak si to dovoluješ ničit mé zboží, to zaplatíš, *řekne jí a dívá se na ní.*/ Katsumi: *Nic platit nebudu za takový šunty, vždyť to nic nevydrží, *řekne mu Yami a dívá se na něj.* /Obchodník: Ale budeš slečno, *řekne a následně se chystá Katsumi chytit, aby mu nikde neutekla, takže se k ní nakloní./ Katsumi: Ve chvíli, kdy se k nám nakloní, tak se jen usměju a Yami mu jednu vrazí. Obchodník o vůbec nečekal a tak zavrávoral a vzdálil se.* Yami ve dvou to bude lepší, *řeknu jí a použilju Karada no Bunpu a rozdělíme se s Yami. Obchodník se dívá, co se to děje a nechápe o co tady jde. Následně ho s Yami začneme mlátit hlava nehlava.* /Obchodník:* Prosím nechte toho, dám vám něco se slevou nebo zadarmo, když mě necháte být, *říká muž a dívá se na nás. /Katsumi: Po chvíli už necháme mlácení, protože už měl dost.* Nee díky, bez takových věci se obejdeme, *odpoví mu Yami. Následně ho vezmeme, aby nám nemohl utéct a rozejdeme se s ním do místního vězení, aby si ho tam převzali a případně to s ním ještě nějak pořešili. Když ho předáme věznici, tak se s Yami rozejdeme domů.* Hmm… tohle už jsem mnohem lepší mise, než jsme dělali předtím, *řekne spokojeně Yami.* Hah, to jsem ráda, že tě konečně baví mise, *řeknu a trochu se usměju zatím co pokračujeme domů.*
---: ---
Katsumi: D-rank mise/*Po pár dnech od doby, co jsme uklidily knihovnu jsme se rozhodly, že splníme další misi ve vesnici. Tentokrát jsme si vybrala, že půjdeme chytat zatoulaného domácího mazlíčka, a tak jsme se s Yami vydaly na adresu ženy, které se její mazlíček ztratil, abychom se něco více o něm dozvěděly, aby bylo jeho hledání o něco jednodušší. Procházely jsme ulicemi Kumogakure a hledaly jsme dům oné ženy. Po chvíli jsme ho našly, a tak jsme zazvonily a vešly jsme dovnitř. Žena nás mile uvítala a pustila nás dovnitř. Žena nám řekla, že se máme posadit a že ním jejím psovi, který se ztratil něco poví. Následně donesla fotku.* (Žena) Tu si můžete vzít s sebou, ať ji najdete chudáka mého malého, kdo jí, kde asi je, moje Yami-chan, *řekne žena a podívá se na nás. Když řekne, jak se její pes jmenuje, tak mi začne cukat koutek.* ‘Vím na co narážíš a vůbec to není vtipné, tak toho laskavě nechej, jo Katsumi,‘ *řekne celkem uraženě Yami.* ‘Neboj se Yami, vůbec nikdy bych se tobě nesmála, to by mi ani strach nedovolil, Yami-chan,‘ *řeknu jí a trochu se zachichotám.* Nebojte se najdeme jí, *řeknu žene a vezmu si od ní fotku psa a následně se rozejdu do ulic Kumogakure, abych jejího miláčka našla.* ‘Hmm, toho psa má asi hodně ráda, když měla všude jeho fotky, co myslíš Katsumi,‘ *řekne Yami zatím co si ještě pořádně prohlíží jeho fotku, aby věděla, jak ten pes vůbec vypadá.* ‘Hmm, vypadá to tak Yami, ale no co, najdeme jí ho, ať má klid, ale kde bychom měli začít,‘ *pomyslím si a následně fotku psa strčím do kapsy a vydám se směrem do centra.* ‘Nevím jak ty, ale já bych řekla, že bude někde v centru hledat, kde by se dalo sežrat nějaké maso,‘ *řekne Yami a trochu hladově se oblízne.* ‘Ach jo, to že se jmenuje stejně jako ty vůbec, ale vůbec neznamená, že bude stejně žravá jako ty. No i když, pes žere maso a maso je u řezníka, za zkoušku to stojí, někde stejně začít musíme,‘ *řeknu jí a pokračuju v cestě do centra.* ‘Hmm, nech si ty poznámky, já vím, že je to dobrý nápad, ještě jsem neviděla psa, který by byl vegetarián, ty snad jo,‘ *zeptá se ještě Yami a pak už se začne rozhlížel po okolí, jestli tam někde nepobíhá pes, kterého hledáme.* ‘Hmm, to já taky ještě ne, ale co ty víš, co když je někdo takový blázen, aby učit psa žrát zeleninu,‘ *řeknu a trochu se zasměju. Následně si všimneme nějakého řeznictví, před kterým stojí muž a dívá se dost naštvaně do ulice. Následně k němu dojdeme.* Dobrý den, neviděl jste náhodou takového psa, *zeptám se ho a mile se na něj usměju.* (Muž) Jistě že viděl, ten pes mi před chvíli sežral kus salámu, který jsem měla na prodej a pak běžel tamtudy, *řekne a následně ukáže před sebe.* A jak dlouho to asi bylo, *zeptám se ho ještě.* (Muž) Hmm, asi pět minut, proč ten pes je váš, *zeptá se.* Ne, ale máme za úkol ho najít, díky, *křikne na něj ještě za běhu Yami, ale to už jsme od něj celkem dost daleko, když po nás začne křičet, abychom zaplatily, to co sežral. Po chvíli se dostane pryč z centra vesnice k tréninkovému poli.* ‘Určitě běžel tudy, to se mi moc nezdá,‘ *řekne Yami a začne se dívat okolo.* ‘Vždyť jsme ho přece viděly, a byl to on, vypadal úplně stejně jako ten na té fotce,‘ *řeknu jí. Následně si všimnu psa, který ležel pod stromem a díval se okolo* To je on, *řekne Yami a hned se k němu rozběhne. Pes ležel pod stromem a spal, protože byl přežraný, takže se nám ho podařilo chytit a následně jsme se rozešly zpět k domu ženy, které pes patřil* ‘Ten je teda těžký, myslím, že by ho už neměla tak moc krmit,‘ *pomyslí si Yami cestou.* ‘Myslet si můžeš co chce, ale ne že jí to řekneš, byly by z toho určitě velké problémy,‘ *povím jí. Po chvíli už je dům na dohled. Když k němu dojdeme, tak zaklepeme. Žena okamžitě vyběhne a psa si vezme.* (Žena) moc krát vám děkuju,* řekne a spokojeně následně už zavře dveře.* Tak další mise hotová jdeme domů, *řekne Yami a rozejde se domů.*
---: ---
---: ---
Jui Shi: Nemyslím si že to je důvod se s někým nebavit dvě kámošky v jedné dvakrát tolik zábavy!*Mile se usměju a řeknu*tak ahoj uvidíme se zítra v akademii rád sem vás poznal jste fajn holky*A poté co za sebou zavřou se otočím a půjdu k sobě domů,spát*
Katsumi: *Pomalu pokračuju v cestě domů.* Jen jeden kluk a naše starší sestra, *řeknu mu a podívám se na něj.* Přece jen pro ně jsem tam byla jiné, více jiná než tady, takže kdo by se bavil s holkou, které jsou vlastně dvě, *řeknu mu a dívám se na něj. Po chvíli se zastavím před domem.* No já musím už jít, už je celkem dost pozdě, tak se měj, zase se někdy uvidíme, *řekneme obě dva a následně vejdu domů a zavřu dveře.*
Jui shi: *Zasměju se překvapeně*Taková pěkná holka jako ty a nikdo se s tebou nebavil?To bych teda nečekal,Já ve volném čase vlastně taky jen tak sám procházím vesnicí.A nebo cvičím*Usměju se na ni a pokračuji v doprázení k jejímu domu*,,Hmm chudinka nechápu proč se s ní nikdo nebavil"
Katsumi: *Podívám se na něj a chvíli mlčím.* Hmm, toho neznám, *řekne Yami a pak se podívá na svítící měsíc na obloze.* Přece jen v Kumogakure jsem teprve pár dnů, takže tady vlastně ještě nikoho neznáme,*řekne Juimu Yami a podívám se na něj.* Hmm, co děláme ve volném čase, většinou jsme vždy chodili někde po vesnici, protože se s námi nikdo moc nebavil v Otogakure, *odpoví Yami.*
Jui Shi: Znám ještě jednoho s tvého klanu poznal jsem ho včera jmenuje se Toshikazu a jeho druhá polovina Zaik je dost cool trénovali jsme spolu u jezera zatím to je můj jediný kámoš v Kumo z akademie*Pokračuji s Katsumi*No a co vy vlastně děláte ve volném čase?
Katsumi: *Jen mlčky pokračujeme v cestě.* 'Hmm, jak někdo jako on může vědět tolik o našem klanu, tohle je nějaké moc divné, *pomyslí si Yami a jí jen dám za pravdu, ale zatím nic jiného neříkám. Pomalu se blížíme ke čtvrti klanu Kumamochi a tak se na chvíli zastavím a podívám se na něj.* My jsme si na to zvykly, *řekne Yami a já jí dám za pravdu.* Tak nějak si už nedokážu představit, že by jsme byla jedna, *dodá ještě Yami, protože věděla, že to samé si myslí i Katsumi.*
Jui Shi: No popravdě jsem to čekal že jste dvě už podle toho že máš typicky jednu polovinu těla černou jen to pořád úplně nechápu a je težké poznat s kým zrovna mluvím, ale je to opravdu velmi zajímavé a líbí se mi to jen musím uznat že bych se z toho asi zbláznil kdybych se musel o své tělo dělit s druhou osobností.,,Doufám že jsem ji nijak neurazil nebo tak něco někdy mi nedochází jak může vyznít to co řeknu"*Pomyslím si a mile se na Katsumi usměju a pokračuju s ní*
Katsumi: *Podívám se na něj a Yami se na chvíli zamyslí.* Sejdeme se zítra po akademii, před ní, *řekne Yami.* Mě je to jedno jak chceš, *dodá ještě Yami a pokračuje v cestě, tentokrát to já jen sleduju.* Se divíš, vždyť jsem tady jen pár dnů, vůbec nikoho tady neznám, *řekne ještě Yami.* Já jsem Yami a tohle je Katsumi, ale tu už teda znáš no, *řekne Yami a ukáže na druhou polovinu těla. Následně obě dvě čekáme, jak bude reagovat, když se dozvěděl, že jsme dvě.*
Jui Shi: Dobře tak mám tě zítra zajít vyzvednout nebo se sejdeme až u jezera?Bude v pořádku když tě odprovodím až k tobě domů nebo mám už jít?Nechci se ti vnucovat....,,Zdá se být celkem opatrná jako bych vypadal na někoho komu se nedá věřit,v duchu se zasměju,ale nemohu se ji divit neznáme se a popravdě vypadám trochu divně"*Pomyslím si*
Katsumi: *Obě dvě si současně v duchu povzdechly.* 'Proč si myslí, že jsme super, když nás vůbec nezná, co kdyby jsme ho někde chtěly zabít,' *pomyslím si.* 'A nebo třeba sníst,' *dodá Yami a jí se jen zasměju.* 'No co,' *pomysli si Yami.* Hmm, možná by jsme i mohli, *řeknu mu a dále pokračuju přes centrum do čtvrti klanu Kumamuchi, do nového domu.*
Jui Shi: No jo já vím mám jen takovej dobrej pocit že tobě můžu věřit vypadáš jako fajn holka.,,Doufám že se nemýlím"nechceš zítra zajít na procházku k jezeru?Můžeme se líp poznat mně se nemusíš bát nejsem žádnej špeh nebo tak něco*Zasměju a podrbu se na temeni hlavy*
Katsumi: *Vyslechla jsem si jeho slova a jen jsem si v duchu povzdechla.* 'Jo tohle za kluka, jen tak o sobě začít vykládat, co je zač a proč, je sám, tohle bych já nikdo neřekla, aspoň teda dokud to více nepoznám,' *pomyslím si a pak se na něj podívám.* Proč jsme se sem přestěhovali kvůli rodinným důvodům, více toho vědět nepotřebuješ, *řekne mu Yami a dívá se na něj. Já jsem souhlasně kývnu hlavou.* Jako ninja nemůžeš každému vše říct hned na potkání, *řeknu mu až teď něco já.*
Jui Shi: *Pousměju se mile a pokračuji vedle Katsumi*Jsem jeden s tvých spolužáků z akademie Jūi Shi z klanu Taigajointo nemám tu moc kamarádů protože jsem byl celkem samotář a ostatní děti se mi posmívali kvůli mému vzhledu,rodiče taky nemám můj táta byl celkem cvok za to jak vypadám může on a máma tak ta umřela při porodu,,Hmm proč jí to vše povídám ta naivita a důvěřivost mně jednou zabije",a co ty jakto že jsi přesla s Otogakure sem k nám?
Katsumi: *Po chvíli se zatavím a podívám se na něj.* 'Yami tohle konverzaci zatím nechám na tobě, můžeš pokračovat,' *řeknu jí v duchu a dále se díváme na toho kluka, který šel za námi.* Já tě neignoruju jen tě neznám, jako nikoho jiného zatím odtud z vesnice, *řekne Yami.* Takže moc lidem nedůvěřuju, *dodá ještě.* Tohle nejíme, to nám doma ještě mamka nepovolila, *řekne Yami pak se opět rozejde směrem ke čtvrti klanu Kumamuchi.* Kdo vůbec jsi, *zeptá se Yami nakonec. Já se celou dobu usmívám a čekám co mu ještě Yami řekne.*
Jui Shi: *Povzdychnu si a jdu za Katsumi*Udělal jsem něco že mně takto ignoruješ?*zeptám se smutně*Co kdybych tě pozval na véču do Království Kari?
Katsumi: *Procházela jsem se po vesnici a pomalu jsem se vracela domů a přemýšlela jsem nad ségrou, co asi v Otogakure dělá. Celkem jsem si už tady zvykala, ale pořád se mi trochu stýskalo po domově.* Já ještě nechci domů, půjdeme se někde ještě podívat, *řekne Yami a dívá se okolo.* Tak fakt a klidně si vyber kde a veď, dneska je to na tobě, *řeknu jí a tak se vydáme do centra vesnice. Jak tak jdeme, tak se najednou před námi objeví nějaký kluk a hned začne mluvit.* 'Můžu, že jo,' *zeptá se prosebně Yami.* 'Vždyť jsem ti říkala, že teď vedeš pokud někoho nezabiješ, tak je mi to jedno Yami,' *řeknu jí.* Hmm, my se známe, *řekne trochu otráveně Yami a následně se opět rozejde, aby pokračovala v cestě, je jen na tom klukovi, jestli půjde za námi a nebo tam zůstane stát.* 'Chybí mi Yuka,' *povzdechne si v duchu Yami a následně pokračuje v cestě a prohlíží si večerní Kumogakure.*
Jui Shi: *Šel jsem zrovna na večerní procházku po Kumogakure a vydal se do Centra když v tom jsem uviděl Katsumi tu novou spolužačku z akademie,přišel jsem k ní usmál se a začal mluvit*Ahoj Katsumi copak tady děláš viděl jsem tě dnes v akademii ale nechtěl jsem tě otravovat nechceš se spřátelit?Jsi tady nová a tak hádám že asi taky zatím nemáš moc přátel tak bych ti rád nabídl kamarádství a kdybys cokoliv potřebovala tak se na mně můžeš obrátit
konec: --..--
Mito: Edit-nevím, zda jsem to napsala, dopis pro Lanu nechla poslat skrze obchodníky na trhu.
Mito: *Začala psát dopisy pro Lanu a Suzuyu. Oběma něco koupila a tak to chtěla odeslat. Pro Lanu samozřejmě skrze její informační síť a tak se ani neobtěžovala se psaním adresy na obálku, do které schovala brož: ( odkaz » ) V dopise pro lanu stálo: "Milá Lano. Daří se nám dobře, všechno probíhá jako po másle. Máme v plánu ještě nějakou dobu pobýt v okolí země Blesku...uvidíme, kam nás nohy zavedou a za pár týdnů se chystáme do země Železa. Drž mi palce, utkám se s vůdcem samurajů o jeho post. Neboj, nezůstanu v Pevnosti jako vůdce...ale chci osvobodit svého přítele a získat tak na svou stranu další ze silných armád...ty máš kontakty v podsvětí, já mezi čestnými. Obě dvě z toho profitujeme, ty finančně, já díky reputaci...díky tomuhle kroku očistím zase z části své jméno...rozhodně se proslavím jako Akira, minimálně mezi Samuraji, ale až prozradím, kdo jsem doopravdy, budou samurajové na mé straně...spolu s Yugakure a dalšími vesnicemi, kde máme se Shion silné spojence...hlavně, prosím, přej nám jen dobré. Ať se ve zdraví vrátí Shion-san ke své rodině a já do svého života. Posílám pozdravy a dárek z Kumogakure. - A.H. (M.K.)" Zalepila obálku a na ní napsala "Hideyoshi". Další dopis byl pro Suzuyu. Začala psát, trochu víc, než psala Laně. "Je to stále v řádu několika dnů, co jsme pryč a přijde mi, že je mezi námi celý oceán času...nehlede na ten oceán mezi kontinenty. Chci být pro tvou dceru silnou společnicí a proto tě nepřivolám, dokud naše cesta neskončí...Nechci, aby viděla mou největší slabost...myslela jsem si, že to je výdrž, nebo to, že nejsem fyzicky stejně silná jako vy, ale ne. Jsi to ty. Asi bych nebyla schopná stát po boku tvého nepřítele a nepodrazit ho. Normálně bych takovéhle chování přisuzovala vlivu pečeti, která mi neustále připomíná, že ti patřím...ale ne, jde to od srdce. Bolí mě, že jsme tak daleko, ale nesmím...nesmím to vzdát, dlužím jí to. Jen díky tomuhle její rodina bude moct být znovu celá a svá. Odevzdali jsme Raikage-san první úlovek...koupila jsem ti takovou hloupost, máš všeho spoustu, nadbytek..ale stejně jsem neodolala. Brzy odtud odejdeme zase o dům dál. Někam do divočiny a nebudu mít možnost ti psát. Ozvu se ti opět, až po souboji s Vůdcem samurajů. Satsuki slíbila, že tam můžeme jít, chci osvobodit Toyiho, který tam pyká za mé činy a dlužím mu to za to, že několikrát zachránil krk mě. Nezasahuj...sleduj, ale nic prosím nedělej. U samurajů jsou jiná pravidla, tam shinobi ani Kagové svou mocí nedosáhnou. Respektují pouze toho, kdo čestně nabude postu vůdce, nikoho jiného. Proto to musím být já, ani ty, ani Satsuki byste vůdce v kenjutsu neporazili a vtrhnout do Pevnosti a dobýt ji kvůli Toyimu nehodlám. Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit armáda samurajů. Hlavně bych nerada zabíjela své studenty. Mám trochu strach...strch z toho, co se stane, když i přes všechnu službu, kterou světu uděláme, naše jména budou stále potřísněna krví a lživými rozsudky jiných, zaujatých, lidí....co pak? Budeme si muset své životy vydobýt zpátky další krví a násilím, které nebude mít žádný účel? mám stále podivný pocit, jakobych na zádech nesla všechny starosti světa a přitom je to jen pár desíte hodin, kdy jsem ještě byla bez starostí...tak proč? Proč musím mít tenhle pocit? Že se mi vzdaluje vše, o čem jsem kdy snila? Bohužel si ještě přijdu dost nezkušená, nemám pocit, že jsem schopná se usadit a žít na jednom místě...je toho ještě tolik, co jsem nepoznala, neviděla a rozhodně odmítám mít rodinu, před kterou bych musela zatajovat kdo jsem, abych ji neohrozila. Satsuki obdivuji, ale to, jak její děti musí trpět tou vzdáleností mezi nimi a matkou...nechci něco stejného udělat svému dítěti..nebo dětem. Snad to chápeš...máš se mnou už tak dost trpělivosti a je sobecké po tobě žádat více, ale ty jsi žil dlouhý život na to, abys získat všechny zkušenosti, nech mne prosím nabrat ty mé a slibuju ti, že se vrátím a budu s tebou až do samého konce světa. V obálce máš ten dárek...mám stejný, aby mi připomínal i závazky a sliby, které mám vůči tobě. Miluju tě. M." Zakousla se do rtu a počkala, než se jí po vráskách na rtech rozlila krev, kterou pak natiskla na konec dopisu, jako takovou pečeť a vše i s přívěskem ( odkaz » ) zabaila do obálky. Sama si svůj přívěsek nasadila na krk a odeslala dopisy.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi pro dnešek dostal misi s označením typ C. Byl šťastný že se konečně posune výš. Když si přečetl zadání tak bylo jasné o co jde. Po centru se pohyboval kapsář který dělal už nějakou dobu potíže.* Takže kapsář? Ne v mé vesnici. Tady ne. *Kinshi přišel k šatníku a začal se prohrabávat svým oblečením. Měl v plánu se obléct tak aby vypadal jako syn bohatého obyvatele. Pro tento záměr zvolil ( odkaz » ). Opět jako vždy doplněno o obvazy a jeho rukavice. Vyrazil tedy do centa kde si sedl na lavičku. Bylo zde mnoho lidí a nemohl tedy poznat kdo z nich by mohl být onen zloděj. Rozhodl se tedy trochu vmísit do davu. Prošel pár obchodů, krámků a koupil si dost drahou zmrzlinu. Tím chtěl dát najevo že ho peníze nijak netrápí.* "Tak schválně. Na toto už by se někdo chytit mohl." *Kinshi klidně slízat svou zmrzlinu. Musel uznat že za ty prachy stála. Poté se opět vmísil do davů. Ucítil jak mu někdo šmátrá v kapse.* "Mám tě." *Chytl pachatele za ruku a už se chystal pokračovat avšak ten se mu vytrhl a začal utíkat.* Stůj. *Rozběhl se Kinshi za ním. Díkybohu ho neztratil. Když už doběhli na plácek kde nic a nikdo nebylo a nebyl tak vytáhl zloděj nůž a šel po Kinshim.* Takhle mě nedostaneš. *Kolem Kinshiho začaly létal jeho obvazy které se dostali až ke zlodějovy a spoutaly ho (MEITON: HŌTAI SAKUGEN).* Tak a teď tě odvedeme do vězení. *Takhle dovedl zloděje až na policejní stanici.* Dobrý den. Přivedl jsem vám tu jednoho kapsáře. *Strážník vykulik oči když viděl jak je zločinec svázaný. Převzal si ho a pochválil Kinshiho. Kinshiho cesta poté vedla rovnou k Zikimu do kanceláře aby podal svému otci hlášení.*
--:-- Přesun na pole:
Yuzuru Yin: Tak to je od tebe hezké. *Taková byla moje reakce na to, že ho schopnosti mého klanu fascinují.* Máš pravdu, asi se mi smát nebudou, ale ty je tím zase překvapíš, když jim nakopeš zadek. *Zasměju se.* Dobrá tedy. *Následuju ho směrem k poli.*
Renji Narimachi: Mě schopnosti vašeho klanu fascinují. A že vypadají děsivě je mi jedno, aspoň se ti nepřátelé nikdy nebudou smát, že proti nim chceš malovat.Tak jdeme na to pole, bude tam větší klid. *Rozejdu se směrem k poli o něco rychlejším krokem.* ,,Jsem velmi zvědavý co na to řekne, sám bych nejspíš nevěděl jak reagovat."
Yuzuru Yin: Aha, takže malíři. To zní dobře. Já v takových věcech zrovna nevynikám. A ještě úžasnější je, že to dokážete využít v boji. *Začnu se smát.* Máš pravdu, schopnosti mého klanu jsou silné, ale taky docela strašidelné. Co si myslíš, že bude lidem příjemnější? Člověk, jehož tělo je protkané nitěmi nebo člověk, který umí krásně malovat? *Usměju se.* Ale netrápí mě to. Názor ostatních mě nezajímá. Mě se schopnosti mého klanu líbí a jsem s nimi spokojen. *Znovu se usměju.* Tajemství? No, je to tvé rozhodnutí a jestli ho chceš říct zrovna mě, tak si toho nesmírně vážím. A proč ne? Klidně můžeme jít na pole,problém mi to nedělá. *Usměju se.* Jdeme teda?
Renji Narimachi: Schopnosti našeho klanu... No všichni jsme skvělí malíři, to uplatňujeme i v boji, protože svoje kresby můžeme zhmotnit. To se dá využít mnoha způsoby. Nemyslím, že jsme vážení jenom díky tomu, protože schopnosti vašeho klanu zní opravdu silně. Když už jsme přátelé, tak bych ti rád řekl jedno moje tajemství, doteď jsem ho neměl komu říct. Rád bych se o něj podělil s tebou, jako důkaz našeho přátelství. Jde o moje kekkei genkai. Ale radši bych ti to i ukázal, jen né tady mezi lidmi. Nepůjdeme někam kde je méně lidí? Třeba k poli ? ,,Jsem zvědavý jak na to zareaguje, třeba má také kekkei genkai a nebo jiné tajemství, o kterém mi taky řekne." *Zastavím aby jsme se mohli lépe domluvit.*
Yuzuru Yin: *Když pochválil schopnosti mého klanu, tak mi to trochu polichotilo.* Taigajointo? Hmm, takže vážený klan, jo? Heh, to je úplný opak mě. *Řekl jsem a usmál se, protože jsem za svůj klan pyšný.* Za hrob? Máš pravdu, zní to ještě lépe. Tvoje verze značí nekončící přátelství, přičemž ta moje tam má jakýsi konec. *Řekl jsem a usmál se. V hlavě jsem však trochu pochyboval.* ,,Sakra, myslel jsem stejně jako on, ale pokazil jsem to. Snad si z toho nic nedělá a ví, jak jsem to myslel." Já a silný? Heh, kdepak. Jsem takový průměrný žák, takže nic extra. To ale neznamená, že nemám vysoké cíle. *Trochu se usměju.* A ano, o vašem klanu jsem již slyšel. Jste vážený klan. Úplný opak nás. Ale nevím, jaké máte speciální schopnosti, ale musí to být něco, když jste tak vážení a navíc po tobě tolik jedou holky. *Usměju se.* A neber to jako narážku na to, že jsi obklopen dívkami. Jen jsem si tvou oblíbenost spojil s oblíbeností tvého klanu.
Renji Narimachi: Klan Doku, o těch jsem slyšel. Vaše schopnosti zní velice zajímavě. Já jsem z klanu Taigajointo. Chápu a jsem rád, že ti za to tedy stojím. *podívám se na něj a přátelsky se usměji. Když mi Yuzuru položil ruku na rameno, trochu jsem se lekl, že přijde další narážka na holky, které se kolem mě motají. Co řekl, mě velice příjemně překvapilo, jelikož mi už na první pohled přišel jako super člověk, a něco mi říkalo že by z nás byli dobří kamarádi.* Na hrob? Mám lepší nápad. Až za hrob! Asi budeš silný viď? Když jsi budoucí nejsilnější ninja? *Po této otázce jsem se usmál, aby věděl že si ho nedobírám.* O našem klanu už jsi někdy něco slyšel ?
Yuzuru Yin: Jsem z klanu Doku. A ty? *Zeptám se přátelským úsměvem na tváři.* Není to tím, že bys neměl moc prostoru. Je pravda, že se s moc lidmi nebavím. Ale to jen proto, že se prostě nechci přetvařovat a hrát si na kamarádíčy s lidmi, se kterými se nechci bavit, chápeš? *Řeknu s vážným výrazem. Začnu ho následovat, jakmile se rozešel a stále poslouchám, co mi říká.* Hehe, jasně. Už to bude jen Renji, Renji. *Zasměju se. Na narážku, že nemá žádné kamarády jen zvážním. Položím mu ruku na rameno a povídám.* Nemáš žádné kamarády? Tak víš co? Ode dneška jsme ty a já kamarádi až na hrob! Platí? *Zeptám se ho s vážným výrazem, aby bylo vidět, že to myslím vážně.* ,,Každý potřebuje alespoň jednoho pořádného přítele. Renji má něco do sebe a věřím, že právě on je jeden z mála, kteří si zaslouží mou pozornost." Ah, ty nitě. No, víš, jak jsem říkal, že jsem z klanu Doku, tak naše těla jsou protkána nitěmi, které můžeme využít například v boji nebo lékařství. Bohužel s nimi skoro nic neumím. Jen jsem si takhle trochu propletl kůži, aby bylo vidět, že se za svůj klan nestydím, i když nejsme moc oblíbení. A ne nebolí to. *Trochu jsem se usmál.*
Renji Narimachi: *Zasmál jsem se.* ,,Takhle mně říká každý ?!" Z jakého jsi vlastně klanu, jestli se můžu zeptat. ,,Nikdy jsem se s Yuzurem vlastně asi nebavil. Zajímalo by mě, jestli je už teď silný, když řekl, že je to budoucí nejsilnější ninja." Nikdy jsem tě snad neviděl se s někým více bavit. Je ale pravda, že přes ty, často velice otravné holky, nemám moc prostoru. *Usměju se a pokynu rukou, ve směru, kterým se náhle pomalu rozejdu.* A prosím, už jen Renji, nemůžu za to, že se kolem mě pořád motají. Kvůli nim ani nemám pořádné kamarády. *Zatvářím se sklesle, aby bylo vidět, že mě tato skutečnost vážně mrzí.* Mám ještě jednu otázku, proč máš na kůži ty nitě ? Není to bolestivé? Už jsem si toho jednou všiml v akademii a přemýšlel jsem jestli to není pouze nakreslené, ale takhle z blízka je poznat, že to jsou opravdu jakési nitě.
Yuzuru Yin: *Když zmínil, že holky jsou pro něj horror, tak jsem se jen pousmál.* Vypadá to, že to máš těžké. *Potom řekl, že nemá žádné kamarády. Že každý kluk, se kterým kdy navázal kontakt, byl odehnán pryč holkami. Přišlo mi ho trochu líto tak jsem se jen přátelsky usmál. Na jeho pokus o vtip jsem se zasmál. Když se mě zeptal, jestli nemám čas, že by rád využil chvíle, kdy není v obklopení holek a s někým se spřátelil, tak jsem nad svou odpovědí trochu uvažoval.* ,,Jestli nemám čas? No nevím, chtěl jsem jít trénovat. Co mu na to mám říct? Ale co, stejně jsem tam šel dneska dřív, takže tohle nikomu neuškodí. A navíc nemá žádné kamarády. To mi je docela líto, každý někoho potřebuje. Alespoň jednoho skutečného přítele." *Tak jsem se jen trochu protáhl a s úsměvem na tváři odvětil.* Moc rád. Jsem zvědavý, jaký bude Casanova Renji bez holek. *Dokončil jsem větu a začal se smát.*
Renji Narimachi: Ano vím kdo jsi. *Usměju se.* Musím přiznat, že už mě to někdy šve, člověk chce být někdy sám, ale v akademii to v mém případě moc nejde. A hlavně, ty holky jsou pořád někde okolo a ani mě nenechají mít kamarády. Každého kluka s kterým jsem se někdy začal bavit ode mne odehnaly. Někdy jsou ty holky horší než kunai letící na hlavu. *Zasměju se a sleduji jeho reakci.* ,,Snad má smysl pro humor a pochopí, že se nevychloubám." Nemáš na chvíli čas? Chtěl jsem se trochu projít a ve dvou by to byla určitě vetší zábava. A musím taky využít toho, že kolem mě nejsou ty holky a můžu navázat konverzaci i s někým jiným.
Yuzuru Yin: *Když se představil, tak jsem se usmál. Poté zmínil, že jsme se určitě viděli na Akademii. V tu dobu jsem nad tím začal přemýšlet.* ,,Na Akademii? Je pravda, že ne každý se baví s každým, ale že bych si ho nepamatoval? To se mi nezdá. I když to jméno mi bylo nějaké povědomé." *Podíval jsem se na něj a pořádně si jej prohlédl.* ,,Ha, už vím! Renji! Casanova Renji! Ten kluk od nás ze třídy, který je vždy v obklopení holek. Kvůli čemu to asi tak může být?" *Znovu si jej prohlédnu.* ,,Nevypadá nějak zvláštně, tak nevím, co na něm vidí." *Pomůžu mu se zvednout.* Už vím, kde jsme se viděli. Máš pravdu, bylo to na Akademii. Ty jsi pořád v obklopení holek a já sedím úplně vzadu v rohu u okna. Takový průměrný žák. Možná ses o mě přes tolik dívčích hlav i doslechl. *Řeknu a začnu se smát.*
Renji Narimachi: Já jsem Renji, Renji Narimachi. * Představím se a dál se usmí­vám.* Určitě jsme se viděli v akademii. Že ano ? *Až teď mi došlo, že mi podává pomocnou ruku. Natáhnu ruku a s jeho pomocí­ se postaví­m.* To je v pořádku, neomlouvej se. A kam jsi vlastně tak pospíchal ? ,,Vypadá vcelku mile." *Třeba bude mít čas a prošel by se se mnou, byla by to vetší zábava a také by jsme se více poznali.*
Yuzuru Yin: *Probíhám centrem, směrem k tréninkové oblasti, abych si tam dnes znova zatrénoval. Jdu tam výrazně dříve, než včera, abych na trénink měl více času. Při svém běhu jen pořád přemýšlím nad tím, co budu dělat dnes.* ,,Budu trénovat vrhání shurikenů? Nebo švihání klackem do stromu jako cvik s mečem? Nebo si tam vezmu studijní materiály a budu se učit do školy? Dneska je příliš hezky na to, abych seděl doma nebo v antikvariátu, jak mi to doporučil Kinshi. No, ještě se rozmyslím, až tam přijdu." *Při mých hlubokých myšlenkách jsem však nedával pozor na cestu. No a co jiného se mohlo stát než to, že jsem vrazil do kolemjdoucího. Jen jsme do sebe vrazili a já už ležím na zemi. Trochu si zastřesu hlavou a podívám se na onoho člověka, do kterého jsem vrazil, abych se omluvil. Jenže on se stihl omluvit dříve.* Ah, promiň, moje chyba. Heh, opravdu jsem nedával pozor. Ah, ano. Máš pravdu, už jsem tě také někdy viděl. *Postavil jsem se a podal mu ruku, abych mu pomohl se také zvednout.* Já jsem Yuzuru. Yuzuru Yin, budoucí nejsilnější ninja. *Řeknu a začnu se smát, stále však čekám, až přijme mou nabídku na pomoc.*
Renji Narimachi: *Po dlouhé výuce, jsem ještě nechtěl jít domů, proto jsem se rozhodl, že se trochu projdu. Šel jsem, ani jsem se nedíval na cestu. Najednou jsem šel kolem dospělých ninjů naší vesnice.* ,, Kéž bych byl jednou silný, tak jako jsou oni a nebo ještě víc, já budu nejsilnější." *Pousmál jsem se a šel jsem dál se sklopenou hlavou, v hlavě mi létaly myšlenky o tom, jak silný chci být. Jediné co jsem vnímal ohledně toho kam mířím, bylo to, že jdu směrem k centru. Ruce jsem si dal do kapes pro větší pohodlí a trochu zpomalil, abych měl více času na přemýšlení. Jak jsem šel a nekoukal na cestu, do někoho jsem vrazil, podíval jsem se před sebe a viděl kluka s bílými vlasy. * ,,Někde už jsem ho určitě viděl." Koukej na cestu. *Řekl jsem a přátelsky jsem se usmál.*
---: ---
Saya: *Saya nijak nereaguje na to, že nejspíš Mito ublížila, sice je to její kamarádka ale prostě Saye se to nelíbí a nevadí jí Mito zbytečně varovat, než aby jí nevarovala. Když už mohla Mito přesunout tak tu zůstane sama a tak se po chvilce odhodlá ke sprše a následné večeři. Zbytek večera pak nějak přežije a jak? To nikdo ani neví. *
Mito: Zblaznila jsi se? Vazne nemam potrebu svadet zadany chlapy. To s trojkou je spis protoze vim, ze i ty si to uzijes. Nemam sebemensi zajem s nim neco mit drive, nebo po nasi seslosti, to ti prisaham. *Zavrcela, jakoby se ji jeji slova dotkla. Prestoze ji to bylo uplne jedno. Chtela si uzivat, ale jak rekla. O zadane zajem nemela Kdyby ano, tak by toho zneuzila pro Suzuyovo dobro a svadela vysoce postavene muze, jejich smrt by suzuyovi ulehcila postup k pozici Kageho.* Casu mas kolik chces. *Usmala se pak a pockala, nez bude Saya pripravena.*
Saya: *Vášnivý polibek Mito samozřejmě oplatí, jak jen může. *Heh dělit se o Tomea, to se musím fakt přemlouvat, toho si važ. *Poví Saya s menším úšklebkem. Ovšem nelíbí, se jí že by Mito chtěla navštívit jejího Tomea. *Fajn navštiv ho ani se ho nezkoušej dotknout nebo ti tu ruku přelámu. *Poví Saya trošku strašidelným tónem, který vystřídá s jedním úsměvem. *Dej mi minutku hned tě tam pošlu, jen si musím trošku oddechnout. *Saya počká tak ještě pár minut a pak se jí v očích zformuje Eternal Mangekyou Sharingan, kterým jí pomocí Kamui přesune, zase zpátky na místo kde si Mito vyzvedla. *
Mito: *Kdyz slysela hlasitejsi a hlasitejsi vzdychy udala svym prsum tvrdsi pristup a tak Saye doprala vytouzeneho orgasmu s trochou bolesti. Kdyz se Saya uvolnila, vytahla z ni sve prsty a olizla si je.* Tohle mi chybelo. Jsi jako to nejsladsi ovoce. *Zamrucela spokojene a ocistila svuj prsten jazykem od Sayineho medu.* I tohle uz bude nase tajemstvi. *Oprela se rukama o ramena Sayi drzela ji tak pritlacenou k posteli, aby ji mohla vasnive polibit.* Priste mi to oplatis. *Mrkla na ni, kdyz prerusila polibek.* Mela.bych uz jit. To s tim tvym Tomeem je ujednano. Jestli se to nekdo dozvi, jsem ochotna za neho dat vlastni zivot. Pro trosku rozkose se klidne necham probodnout tou Suzuyovou kudlickou. Nikdo mi nebude branit zit zivot. A mym pratelum taktez ne. *Protahla se, kdyz slezala z postele.* Sayo...navstivim toho Tomea ale jeste predtim, chci poznat muze, ktereho jsi si pustila k telu. Pro ktereno jsi ochotna obetovat kus sebe. *Dopila vino,ktere vzala ze stolku. Natahla se pro sve tasky.* Eh...nevim, kde to jsme. Mohla bys mne prosim vyhodit opet na te ulici?
Saya: *Saya prožívá takovou rozkoš, jakou nepocítila dlouho. Obzvlášť když Mito začne dorážet na její bod G, to se Saya samozřejmě automaticky ozve hlasitým zasténáním. Saya by rád řekla, že nechce, aby to Suzuya někdy zjistil, protože jí je jasné že by to Tomeo odnesl a to dost krutě. Saya na něco takového ale nemá momentálně prostor, jediné co dokáže pořádně vynímat je rozkoš, kterou prožívá. Nedokáže se prostě udržet a skrz celý její pokoj se ozývá její hlasité sténání. Netrvá to moc dlouho a Saya to už prostě nevydrží, zasténá opravdu hlasitě, přes celý svůj pokoj následně utichne, protože Saya už dosáhla orgazmu tak jen spokojeně vydechuje a leží tam jako hadrová panenka. *
Mito: *Pokracovala ve svem cineni.* Tomea, to zni zajimave, uvidime. Jeste preci nejsem vdana. Takze at si rika kdo chce co chce. *Na chvilku prerusila oralni uspokojovani a dorazela na Sayu pouze prsty, behem toho co mluvila. Zacala uvnitr Sayi nahmatavat bod G, ktery zacala.drazdit tak, aby sve milence doprala nejvice rozkose.* Suzuya neprijde zkratka. Venuji mu snad kazdou chvili a jsem mlada, kdyz mu pripadny hrich odcinim, tak bude v pohode. Snad... *Opet zaplula tvari do rozkroku divky na posteli a jazyckem krouzila okoli klitorisu a nasledne se do neho lehce zakousla a usmala se. Pokracovala ve sve praci dokud saye nedoprala vyvrcholeni.*
Saya: Teiry? To asi ne, můžeme trošku pozlobit Tomea ne? Snad to ale Suzuya nezjistí, zabil by ho a já ho mám celkem ráda. *Dále Saya moc mluvit už nemůže, protože to už jí Mito začne dopřávat tu rozkoš, která jí tak chyběla. Saya své vzdychy moc netlumí, nemusí je tlumit, pokud je někdo uslyší tak buď nějaká straž hradu nebo různé služky či uklízečky a to Sayu moc netrápí. Jakmile do toho Mito zapojí i třetí prsty tak Saya své vzdychy trochu zesílí navíc to, že jí to trochu bolí, je přesně to pravé pro Sayu. *Ježiš tohle mi chybělo! *Saya svými prsty stiskne povlečení své deky. Pak se pokusí chviličku své vzdychy potlačit nebo aspoň omezit ale moc dlouho jí to nevydrží. *
Mito: Ne. Proste nekdy jeste s nekym, nemusi to byt muz. Muze to byt treba ta tvoje Teiry nebo tak nekdo. *Pokrcila rameny a sundala Saye spodni cast obleceni i s kalhotky. Pravou rukou se natahla, aby mohla Saye masirovat, mackat prso a bradavku. Druhou rukou zacala Sayu prstit dvema prstiky. Ale Mito mela prsty hubene a tak ani zdaleka nedosahla svymi prsty tloustky, jakou by mel muzsky penis a tak se rozhodla po chvilce pridat i treti prst na jehoz konci mepa svuj zasnubni prsten a tak jeji dorazeni mohlo Sayu i trochu bolet, prave kvuli onomu prstenu. Jazykem krouzila kolem klitorisu, jemne ho nasavala a zakusovala se do neho.*
Saya: *Nechá se odvést do své postele a jen klidně leží na zádech, když jí Mito začne svlékat. Ovšem otázka, kterou obdrží, jí trochu zaskočí. *Ve třech? To jako se Suzuyou? *Saya na to nic neříká, nějak se jí nechce zkoušet jiného kluka než je Tomeo, už si toho užila dost, samozřejmě že Mito je něco jiného ale představa jiného chlapa jí nutí nad tím přemýšlet. *Nejsem si jistá, musíš mě trochu přesvědčit. *Saya se k tomu zatím nechce vyjadřovat, promluvit si o tom mohou později ne? Nyní tam jen leží naprosto oddaná Mito. *
Mito: *Skousla si ret, když slyšela Sayiny vzdychy a ona se pak začala věnovat jejím prsům.* Jsi tak roztomilá. *Zasmála se. Vytáhla ruku ze Sayiného oblečení a olízla si prsty.* A sladká. *Dodala po chvilce a chytila její ruku a zvedla jí hlavu tak, aby saya přestala obtěžovat její ňadra. Zvedla se z pohovky a chytila Syu za ruku, aby si ji dovedla k posteli. Tam ji položila zády na postel a začala jí sundavat kalhoty.* Sayo, co bys řekla tomu, že bychom si někdy užili ve třech? Hm? Nikdo to nemusí vědět. Mohla by to být zábava.
Saya: *Původně se chtěla trošku věnovat Saya Mito, ovšem když do ní vnikne a začne si s ní tak pohrávat tak se odhodlá jen k dalším vzdychů, které Mito vypustí rovnou do úst během líbání. Saya navíc velmi dlouho nebyla uspokojená, naposledy v Yugakure když byla s Tomeem a to bude už tak rok nebo dva. *Ahh Jashine-Sama, to je krása. *Saya se pak ústy přesune od tváře Mito k jejímu levému prsu, jehož bradavku okamžitě nasaje mezi rty a začne si s ním trošičku hrát tím, že jí různě saje a pak po ní přejíždí konečkem jazyka čí kolem bradavky i chvilkami krouží a to vše stále opakuje. Ovšem i tak jí občas z úst uteče nějaký ten vzdych. Saya se všem nebude věnovat jen jednomu prsu a tak se po chvilce začne věnovat i tomu druhému stejně jako tomu prvnímu. Mezitím se jednou rukou se začne přesouvat pod oblečení k rozkroku, aby jí mohla svými prstíky zatím trošku podráždit její klitoris. *
Mito: Tomu se rika chemie. Dabelska pritazlivost. *Zasmala se a zakousla se ji do ouska. Ze vzdechu, ktere ji Saya venovala byla cela bez sebe. Venovala ji dalsi serii polibku. Nechala si sundat svrsek, podprsenku nenosila, bylo tedy snadne odhalit jeji nadra.* Pohovka mi staci. Sayo, byla jsi dlouho pryc, musim ti dat jeste dalsi důvod, proc se vratit do Yaguke, Tomeo nestaci. *Druhou volnou rukou ji sjela do kalhotek a okamzite do Sayi vnikla dvema prsty. Jen lehounce, jen prvni clanky, aby mohla palcem krouzit kolem jejiho klitorisu a o to vic Sayu drazdit.* Miluju kdyz mohu za pomoci uspokojeni ovladat silne lidi a jeste k tomu, kdyz je miluji, je to jako odmena. *Zasmala se. Zacala zjistovat, ze diky eroticnu se dalo docilit vseho. Valky, mir, vydirani...ovladani, v hlave ji to srotovalo, i pres to, ze se venovala Saye, nedokazala premyslet nad tim, ze vlastne i Suzuya se necha snadno ovladat, pokud jde o sex.*
Saya: *Saya pokračuje v polibcích a vzdychá během toho Mito přímo do úst. *Proč mám pocit, že jakmile se někdy setkáme tak to končí takto? Mám tu i postel, pokud chceš. *Podotkne Saya když si dá malou přestávku, která ovšem nevydrží moc dlouho a opět se pustí do polibků, nemůže se Mito nabažit a je to moc dlouhá doba kdy ji ochutnala naposledy. Když jí Mito zmáčkla svými prsty bradavku tak vydá další slastný vzdych a netrvá to moc dlouho a začnou jí tvrdnout, ono stačí už jen blízkost Mito natož její dotyky. Saya se jí pak pokusí sundat její tričko a i zbytek jejích věcí. *
Mito: Ano, taky je bereme takove, jake jsou. Musi nas vzit tak take. *Pohladila Sayu po tvari, tise ji zamrucela do polibku, kdyz ji masirovala zadecek. Zacala s pohyby rukou, kdy ji hladila celou dlani po rozkroku, vzdy pritlacila prstenicek a prostrednicek vice do kalhot, aby Sayu drazdila. Uzivala si to. Busilo ji srdce jako o zavod. S polibky pokracovala, snazila se mezi nimi nadechnout, aby je nemusela prerusovat. Prestala s drazdenim a vjela rukou Saye pod obleceni a udelala si prsty cesticku do jeji podprsenky. Lehce mezi prsty zmackla jeji bradavku, dabelsky se u toho zazubila.*
Saya: Pokud bych měla oslepnout tak bych Shikimu vyrvala z jeho chladné mrtvoly jeho oči a vzala si je zpátky. *Sayu pak trošku zaskočí reakce Mito ohledně toho polibku a tak dále. Rozhodně jí to nevadí, spíše naopak. Spokojeně se na Mito usměje, když se na ní obkročmo posadila a odložila svou skleničku na stůl. Ty slova, která Mito vyjdou z úst Sayu opravdu dostanou. Vydá tichý, vzrušený vzdych když jí Mito přitlačí na rozkroku. Samozřejmě že do polibku se zapojí stejně vášnivě jako Mito, levou rukou si ji přitiskne k sobě a pravou rukou jí zajede na zadeček, který párkrát stiskne. *Takhle se mi to teda bude zamlouvat, hold si každý bude muset zvyknout. *Saya se ponoří do dalšího polibku, kdy hravě zapojuje svůj jazyk. *
Mito: Sayo, vis ale, ze tohle uz nejsou tvoje oci, ale Shikiho? Co kdyz to podruhe nebude fungovat a ty doopravdy oslepnes? Das sve zdravi za to jeho? Nezakazuji ti to, ale nejprve se ujisti, ze ti za to riziko doopravdy stoji. Dej mu to jako vyznani lasky treba. *Usklibla se a odlozila sklenku na stul.* Posledni? Proc to rikas...ja si muzu libat koho chci. Jsi ma jedina zena, prvni polibek, prvni sblizwni, preci mi te nebude Suzuya zakazovat. *Sedla si na Sayu tak, ze ji sedela obkrocmo na kline.* Jestli chci, budu si delat s kym chci co chci. *Chytila ji za bradu a lehce si skousla spodni ret.* Ty gis, ze nikdy nebudeme jenom kamaradky ze? I kdyz jsem zasnoubena, i kdyz budu vdana, i kdybys ty byla vdana...vzdycky budu chtit libat tyhle sladke rty a uzivat si s tebou. Protoze stejne tak moc, jako miluju citi v sobe Suzuyu, miluju tvoje stenani. *Zaseptala a polibila ji, pricemz druhou rukou zajela mezi jejich tela a pritlacila Saye na rozkrok pres obleceni. Do polibku se okamzite pustila se vsi vervou, vasnive a s jazykem. Pohravala si s tim sayinym, lahce ji kousla do spodniho rtu a odtahla se od jejich rtu az kdyz se potrebovala.nadechnout. Tvare mela zarudle, trochu se bala, co by na to Suzuya rekl, ale Saye proste nemohla odolat.*
Saya: Hm tak další takový Suzuya snad být už nemůže, každopádně jsem o Tomeovi něco zjistila. Jak to vypadá tak je možná až dvakrát starší než já, ovšem ani o tom neví. Jak se zdá tak Tomeo byl nejspíš nějak zaseknutý v čase, on bydlel nějakou dobu u Suzuyi ale nikdy o tobě nebo mě, č dokonce o smrti syna Suzuyi nevěděl. Tomeo, chlapec z minulosti, tak mu říkám, ale zjistila jsem už čím to je, že jsem neslepla při používání Mangekyou Sharinganu a Shiki to stejné. Jak se zdá, pokud si s někým vyměníš Mangekyou Sharingan tak se změní a už nebudeš nikdy slepnout, takže přemýšlím, že bych si vyměnila oči s Tomeem, trápí mě, že slepne. *Saya pak dostane zákeřný nápad. *Mito? To když jsi zasnoubená, znamená, že už mi nesmíš dát polibek? Ani poslední?
Mito: Ale stejně, je to zajímavé téma. Tomeo jo? zajímavé jméno...Takže ti nebude vadit, když si ho proklepnu? Chci pro tebe jen to nejlepší, optám se na něho Suzuyi. *Napila se vína a nechala si od Sayi dolít, zrovna pila, když se optala na dítě. Mito se zakuckala. Odložila skleničku a musela si poplácat hrudník, aby se neutopila vínem.* Srandu si děláš? Dítě? Je mi..jsem mladá na dítě, proboha fuj. Jsi jako Yato-kun, taky furt otravoval s dítětem. Jestli někdy budu mít dítě, bude to druhej Suzuya a jeden mi zatím stačí. *Protáhla se, když už se konečně mohla pořádně nadechnout.*
Saya: Dobře budu dělat, že jsi to neřekla, budu dělat, že jsi o pitomcovi Zikim neřekla, že není špatnej. *Saya přitom dokonce obrátí oči v sloup a radši do sebe kopne skleničku plnou vína. * Jediné co na něm je dobré je fakt že ho mohu zneužít jinak je to pako. Přejdeme radši k lepšímu tématu a tím je Tomeo, nebylo to s ním špatné a já jsem byla očividně jeho první. To je tak sladké a prostě bylo to pěkné, věřím, že až to tu všechno dokončím tak se určitě budu moct vrátit a strávit s ním trochu více času. Možná se vrátím ke svému povolání Lovce Odměn, a pokud Shiki bude Yugakure jako Nukenin dělat potíže skoncuju to s ním. *Saya při tom skoro ani nemrkla, místo toho se spíše napila ze své skleničky. * Kdypak ze mě uděláš tetičku Sayu? *To si Saya prostě odpustit nedokázala. *
Mito: Štěstí je pomíjivá věc, ale máš pravdu, našla jsem ho. *Usmála se a pak zpozorněla.* Ten růžovlas? Byl zvláštní...takový, příliš sebevědomý, ale moc hezký kluk. Nebýt zadaná, jdu do něho taky, ale jen pro zábavu...víš co je strašné? Pro svou neustálou chuť být s mužem, sama se sebou musím bojovat. Raikage-sama taky není špatný, určitě má nějakou úchylku....ten tvůj růžovlásek...*Odmlčela se,* byl dobrý? Užila jsi si to? Třeba je to ten tvůj pravý, láska chce čast, já Suzuyu nenáviděla, bála se ho a až po pár letech s ním, jsem se zamilovala. Chtěla jsem ho jen využít, abych zesílila, ale okouzlil mě. Narcis jeden. *Zasmála se.* Třeba to budeš mít stejně, zamiluješ se, až ho více poznáš.
Saya: Ty si už nikoho omotávat nemusíš, ty jsi své štěstí našla a já možná taky. Víš nikdy mě k chlapovi nic netáhlo ale on, je prostě úplně sladký. Pamatuješ v Temné Světě, ten útok na toho kapitána nepřátel. Tak takový růžovovlassý kluk, co mě tam nazval myslím zlato nebo tak nějak. Potkala jsem ho pak i v Yugakure, jak se totiž zdá tak on pochází z Yugakure a prostě jsme se zakecali a nakonec skončili u něj a asi si umíš představit jak to skončilo že? Bylo to prvně co jsem se rozhodla u nějakého chlapa po tom přespat, prostě mě k němu něco táhne a já nevím co to je. Láska to určitě ještě nebude ale rozhodně mě přitahuje. Jen mě trápí že slepne jako kdysi Shiki, je to totiž také vlastník Sharinganu, stejně jako já.
Mito: Slabsi nez ty...vsak ty jsi taky skoro stejne silna jako.Suzuya. nechapu jak to zvladas tak rychle se ucit. Ja asi travim vic casu necim jinym, nez trenovanim, mela bych to delat obracene. *Povzdychla si. * Tomeo? Kdo je Tomeo? Vypravej mi o tom. No tak! Treba si te vezme prave on. Nebo nekdo jiny. Ty si alespon muzes uzivat, omotat si nekoho kolem prstu. Kdybych to zkusila ja, Suzuya zabije toho cloveka a pak i me.
Saya: Snad máš pravdu a někdo si mě vezme. *Když Mito zmíní Yata, tak si na něj Saya ihned vzpomene a tak si smutně povzdychne.* Yato, celkem mi chybí i když teď mám Tomea, i když nejsem si tak úplně jistá zda s ním ve vztahu jsem nebo ne a co se týká Zikiho, tak mě rozhodně potřebuje je slabší než já a tak se mu jako stráž určitě hodím. Stejně, téměř nic nedělám a jen u něj věčně nechávám svého Kage Bunshina. Nemám téměř žádné povinnosti takže to beru skoro jako takovou dovolenou. Jakpak se ti líbí v Kumogakure?
Mito: *lehce se usmala a zase napila vina.* Dekuji, jsi uzasna Sayo. *Oprela se hlavou o jeji rameno.* Urcite si nekoho najdes, jsi super, ja byt chlap tak si te vezmu hned. Se Suzuyou mas pravdu. Kdybys vedela jak se tvaril, kdyz jsem zminila Yata. Bylo to komicke. *Zasmala se.* Jake to je, byt neci ochrankou. Potrebuje to Raikage vubec?
Saya: To je tak sladké. *Saye to přijde krásné, ale nebyla by to Saya aby svojí kamarádku nepodpořila, když má Mito strach.* Podle mě se nemusíš bát, nikdy jsem ho blíž nepoznala, ovšem i tak mi Suzuya přijde že tě absolutně miluje a budeš s ním šťastná, uvidíš. Navíc vždycky tu máš podporu v podobě tvé nejlepší kamarádky a prakticky i sestry jménem Saya Toyokazu. *Saya se pak napije toho vína a spokojeně se u toho zatváří, protože jí to chutná.* Docela ti závidím, taky bych chtěla někoho kdo by si měl vzal.
Mito: *Uvelebila se v sedacce a rozhlizela se po pokoji, dokud se Saya nevratila.* Je to tu pohodlne. Doopravdy luxusni posezeni. Raikage utraci penize za zbytecnosti...maji toho se Suzuyou dost spolecneho, ale Suzuya utraci alespon jeho vlastni penize, ne penize. *Vzala si sklenku od Sayi a napila se vinka.* Hmm...jak? No vis jak jsme se vratili z toho sileneho sveta. Byl uplne vycerpany, celou dobu jsem se o neho starala. Pred tydnem asi tak, jsem jen tak ze srandy rikala, ze jsem jeho kralovna a tak. Provokovala jsem ho. Hlavne jsem si chtela uzit, ale on prisel s tim, ze jestli chci, tak ze me tu kralovnu udela, ze si mne chce vzit za zenu. Tak jsem rekla ano...je to zvlastni. *Podivala se do zeme a pak si zacala hrat s prstenem.* Je to jediny muz, ktereho jsem kdy poznala, fyzicky a jediny, na ktereho jsem se kdy mohla spolehnout, kdyz nepocitam Yata, ktery byl jednu chvili tim nejspolehlivejsim clovekem, kdyz nepocitam tebe. Mam strach.
Saya: Raikage staví celkem zbytečné věci a finance vyhazuje z oken, to je ale jeho problém. Jinak mohu se procházet po celém hradu ale moje je pouze toto, takovej můj řekněme byt v hradě? Sedni si zatím támhle na ten rohový gauč, já si zatím odběhnu do kuchyně, pro to víno a skleničky. *Jak Saya poví tak i udělá a během chviličky se vrátí s láhví vína a dvěma skleničkami, které položí na stůl před gaučem.* Jak tě tedy požádal o ruku? Jsem dost zvědavá tak povídej.
Mito: *Popadla pevne sve tasky a objevila se se Sayou v hradu.* Pockam si neboj. *Rozhledla se po pokoji. Odlozila tasky stranou a posadila se na pohovku.* Mas to tu zajimave, jsem zvykla na tradicni nabytek, takze je to tu pro mne dost zajimave. *Usmala se.* Ale utulne. Mas cely hrad pro sebe? Zijes u Raikageho? Suzuya rikal neco o tom ,ze si stavi hrady...
Saya: Ráda bych ti řekla co mě k tomu vedlo, ale i stěny mají uši, takže si budeš muset počkat než ti to řeknu. *Saye se poté v očích aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui se společně s Mito přesune do luxusního pokoje, i když dá se tomu říkat už byt. Je tam luxusní nábytek a je tam plno místností, Saya tam má vše laděné do kombinace černé a bílé barvy. Saya Sharingan deaktivuje a usměje se na Mito.* Jak se ti tu líbí?
Mito: Hm? Na hrad? Ah...zapominam, ze nejsem v zemi horkych pramenu ani vetru. Tam nikdy hrady nejsou. Tak me ved. *Usmala se.* Jak jsi se vubec dostala na post strazce? Co te k tomu vedlo?
Saya: Samozřejmě že hodlám přijít! Ty jsi taky moje jediná rodina, musím na takovou svatbu přijít. *Pak se Saya zamyslí jaké místo asi tak Mito myslí ale v tom jí dojde jaké víno asi tak myslí.* Pokud chceš tak to víno mám i doma tak můžeme na skleničku ke mně na hrad Ten no Shiro. *Navrhne Saya klidným hlasem.*
Mito: *Hledela na ni dost nechapave. Zamrkala.* Nechces jit na svatbu? Pokud bude v Yugakure teda...minimalne na oslavu do Rezidence se stavis, az bude po svatbe. Jsi moje jedina rodina Sayo. Jedina tak blizka, abych te mohla brat jako rodinu a nekoho, na koho se muzu vzdy spolehnout. *Pousmala se, ale bylo na pohled jasne, ze Mito to mysli vazne a ze z toho zasnoubeni uz neni tak vyjukana jako predtim. Momentalne bojovala s jinym psychickym problemem nez je detinskost.* Muzeme, je tu nejake podivne zdejsi vino, co tu nedaleko prodavaji rozlevane. *Ukazala smerem do davu.*
Saya: *Jen vykulí oči, když uvidí její prstýnek a na okamžik snad i přestane dýchat. Musí to celé vstřebat.* Fajn takže ty se budeš brát! To je prostě super! Neměli bychom to jít aspoň zapít? Musíš mi říct úplně všechno, jak tě požádal o ruku a tak, prostě úplně všechno jasné?
Mito: Ze ty mas nejaly zaludny plan, co? Ziki-sama...zajimave, je zajimavy, skoda ze neni dost casu na zkoumani jeho osobnosti. *Zamyslela se, z premysleni ji vytrhla otazka Sayi.* Hm? My jsme tu na vylete se Suzuyou. Slibil mi, ze procestujeme cely svet jeste nez se ujme postu Kageho v Yugakure. *Natahla ruku k Saye, kde mela stribrny prsten s tremi kameny, dva bile diamanty a uprostred fialovy drahokam.* Za par mesicu, az se vratime z cest, ze me bude pani Juuzou... *Povzdychla si.* Nevim zda se tesit nebo bat.
Saya: * Saya po skončení objetí Mito věnuje další úsměv. *Co tu dělám? Řekněme, že to je součást mého takového plánu, po jehož skončení se opět vrátím do Yugakure. Momentálně jsem obyvatel Kumogakure a jsem dokonce stráž současného Raikageho. *Odpoví Saya klidným hlasem. *Copak ty tu děláš?
Mito: *Položila si na chvíli tašky na zem a zkusila se protáhnout, ale to už slyšela svoje jméno a ve snaze uvidět, kdo jí volá se rozhlédla. Saya jí skočila kolem krku.* S-saya-chan? *Opětovala jí obětí, ale dost zaraženě.* C-co tu děláš? Kde jsi se tu vzala?
Saya: * Jak si kráčí, tak se nakonec dostane taktéž do jedné vedlejší uličky a pak uvidí dívku, kterou si Saya pozorně prohlédne. Nevěří svým očím že by to mohla být Mito ale zrak jí neklame a opravdu to je Mito. Rychle začne kráčet přímo k ní a nahodí nadšený úsměv. *Mito! *Zavolá na ní a ihned se jí vrhne kolem krku a pevně jí obejme. *
Mito: *Šla po centru vesnice, v ruce měla tašku s oblečením, které si koupila, v druhé tašce měla nějaké jídlo s Kumogakure, které chtěla i domů. Na ruce se jí leskl velký kámen zásnubního prstenu, oblečená byla v ( odkaz » ) a na tváři měla fascinovaný výraz, postupovala mezi davy lidí, nebyla na takové množství zvyklá, Yugakure sice byla velká, ale většina lidí tam chodila z práce do pramenů či hospod, domů a zase do práce. Na turisty a kupce tam nebyl čas ani místo a hlavně, Yugakure byla z většiny soběstačná, nebylo třeba si neustále zvát nějaké obchodníky, zdejší zemědělci si vystačili sami. Mito se procpala do jedné boční uličky, kde se mohla konečně dostatečně nadechnout.*
Saya: * Není to moc dlouho co se Saya stala stráž Raikageho, když zabila v souboji jeho stráž. Souboj to nebyl moc obtížný a ani dlouhý. Saya získala ale díky tomu vysoké postavení ve vesnici a navíc i dobré bydlení v hadu Ten no Shiro. Nyní se oblečená v ( odkaz » ) prochází uličkami Kumogakure. Sice dostala svojí čelenku se znakem Kumogakure ale Saya jí nenosí, nějak si zvykla nenosit čelenky. *
--: --
Ziki Katsuki: Takže už jste jenom čtyři… *Začal další meeting Ziki.* Dnešní část konkurzu bude trochu jiná, než ty ostatní. Základní rozdíl bude v tom, že budete rozděleni na týmy. Berte to jako semifinále. Tým, který vyhraje, zůstává. Tým, který prohraje, jde ven. A teď k tomu, jak bude test vypadat. V tréninkové oblasti jsme vytvořili dvě provizorní pevnosti, na jejichž věži je vlajka. Jedna modrá, jedna červená. Bude to klasická hra o kradení vlajky. Červený tým jste vy dva *Ukázal na jednu dvojici.* A modrý vy. *Ukázal na dvojici, ve které byla i jediná žena v celém konkurzu.* Startovní pozice je ve vaší týmové pevnosti. Jestli zaútočíte oba najednou, nebo jeden zůstane a druhý půjde ukrást vlajku, to je na vás. Strategii si vymyslete jakou chcete. Další rozdíl, v čem bude tato část konkurzu jiná je, že už můžete používat útočné techniky. Aby se ale předešlo brutálním vraždám, protože, víme, co se stane, když nám stoupne adrenalin… Pokud někdo zvedne pravou ruku a zakřičí „vzdávám se!“, okamžitě na něj přestanete útočit. Nebuďte hrdinové, pokud vám přijde, že máte na kahánku, raději se vzdejte. Je lepší vypadnout z konkurzu, než ztratit život. Jasné? Ten, kdo zaútočí na vzdávajícího se protivníka, ten dostane okamžitě šibenici. Tak na místa! *Jakmile domluvil, oba týmy se dostavili ke svým vlajkám. Poté se ozval gong a tím začal test. Červený tým měl promyšlenou strategii. U věže zůstal expert na boj na dálku a genjutsu, který podporovala útočníka, který šel pro vlajku, experta na taijutsu. Modrý tým na to šel poněkud jinak. Protože byli oba specializovaní na ninjutsu, šli spolu do útoku jako silná útočná zbraň, která ovšem měla slabou obranu. Toho si byli vědomi. Chtěli ihned vyřídit červeého útočníka a poté se už jen postarat o červenou podporu. Jakmile došlo ke střetu, vytvořila modrá útočnice ohromný proud ohně, který ještě její partner podpořil Fuutonem (Katon: Goka Messhitsu, Fuuton: Reppushou). Tímto proudem ohně pohybovala tam, kam uhýbal jejich protivník. Ten se ale vyhýbal opravdu mistrně, přesně tak, jak se dalo od experta na Taijutsu čekat. Jakmile přestala modrá útočnice chrlit oheň, vyběhl proti ní a rozhodl se jí vyřadit svými kopy a pěstními údery. Žena se snažila ubránit, ale protože byla spíše na ninjutsu, tak neměla samozřejmě šanci. Její partner jí ale nechtěl nechat ve štychu a tak použil Fuuton: Shinkuu Gyoku a vystřelil z úst stlačené proudy vzduchu, které působily jako střely z palné zbraně. Na tuto techniku byl expertem, tudíž měl i velice přesnou mušku. Nechtěl protivníka ale zabít, takže ho střelil jenom do končetin – do rukou a do nohou. Muž sice nemohl zvednout ruku, ale zakřičel:* Vzdávám se! *Žena se usmála a otočila se směrem k nepřátelské věži. Oba dva modří vyběhli na věž a protivník na ně začal sesílat různé techniky na dálku – Hari Senbon, Enerugisshuna rasengan, Suiton: Suichu, Raiton: Chidori senbon, apod. Bohužel měli specialisté na ninjutsu spoustu technik, jak se ubránit a všechny jeho útoky odrazili. Když se dostali až k vlajce, jejich protivník zvednul ruce, ale neřekl, že se vzdává. Oba jeho protivníci byli důvěřiví a domysleli si, že se asi vzdává a mužská část modrého týmu vzala vlajku a otočila se, aby ji přinesla do své věže. V tom ale protivník vytáhl katanu a chtěl ho rozseknout vejpůl. Žena si toho ale všimla a vběhla kataně do cesty, chytla čepel za prostřední část (která je u katany relativně tupá), ale přesto jí katana poněkud poranila ruku. Ziki si toho všiml a velice ho tento její zásah zaujal. Poté žena použila rasengan a naprala to protivníkovi rovnou do břicha. Ten odletěl z věže a zvedl ruku.* Vzdávám se! *Vykřikl. Muž z modrého týmu donesl vlajku spolu s jeho parťačkou do věže a oficiálně tak vyhráli. Když přišli k Zikimu, Ziki podal ruku ženě z modrého týmu.* To bylo skutečně chrabré, tam v červené věži. Těším se na zítřejší test. *Žena se začervenala a zavrtěla hlavou.* Ne, tak to není. Byli jsme parťáci. To by udělal každý. *Ziki se spolu s ostatními rozloučil a připravil vše na poslední test, který měl nastat zítra. Nakonec, protože měl dostatek času, šel ještě pracovat do své kanceláře na své obvyklé práci.*
---: ---
Tsukiyama: Jasné chápu tak se měj. *Rozloučí se s ním a ještě a chvilku se pohupuje na místě. Nakonec se ale také vydá na cestu domů. Tam už ho čeká otec a sestra, tak si s radostí dá večeři a lehne si do postele, ve které po chvilce usne, aby ráno mohl vstát do akademie. *
Kinshi Iruso: *Na informaci o čase se trochu zarazil.* Ups. Asi bych se měl dát brzo na cestu domů. Sice nepotřebuju moc spát jelikož budu zase zítra dřímat při hodinách. *Zasmál se svému vtipu.* Ale zase se nechci z osobních důvodů potulovat moc po venku. Nepotřebuju problémy nebo tak. Tak se měj. Kdyžtak se uvidíme na akademii. Rád jsem tě poznak Tsukiyamo. *Zamával mu a běžel domů.* "Nemůžu se tu jen tak potulovat s tím co mám na ruce. Nepotřebuju aby mě někdo přepadl." *Doběhl domů kde si vzal chleba a máslo. Rodiče byli zrovna pryč na misi tak si musel vystačit sám. Ještě že ho vychovali tak aby to pro něj nebyl problém. Poté se uložil k spánku.*
Tsukiyama: Já je nezavrhuji, ale nechápu, proč jsme povinni uctívat stejnou víru a rozšiřovat jí dále. Myslím, že bych měl mít možnost volby. Ono to není tajemství, že členové našeho klanu jsou opravdu spíše sekta, takže není potřeba se v tom rýpat. *Poté dostane otázku, kolik je hodin a tak se podívá na to kolik tak ještě zbývá světla do tmy, aby mohl odhadnout čas. *Asi taj šest hodin večer? Možná sedm, ber to s rezervou.
Kinshi Iruso: Máš zajímavé názory. Tím jsem myslel jako zajímavější konverzace. *Vysvětlil Kinshi.* Tenhle klan? Moc lidí odtam neznám. A co proti svému kalnu máš že zavrhuješ? *Byl zmaten. Nikdy ho nenapadlo že by někdo zavrhoval vlastní klan. On byl na svůj doku klan pyšný. Koukl se po okolí. Hřiště se pomalu vyklidilo.* Kolik je? Všichni jsou pryč tak už je asi pozdě. *Zamyslel se Kinshi.*
Tsukiyama: Hlouběji? *Zeptá se nechápavě a nakloní nechápavě hlavu v bok. Dokonce se už přestal houpat a jen tak se pohupuje na místo. *Jinak můj klan se tak úplně nedá považovat za klan ale spíše za náboženskou sektu. Ovšem já jim tu debilní víru nežeru a jen se dokonale přetavuju, že všemu rozumím a že běhám, jak pískají. Ale nejspíš tě zajímá oficiální název toho našeho takzvaného klanu. Takže jedná se o klan Supaidā.
Kinshi Iruso: *Rychle vlaz rukavici a nervózně si ji nasadil na ruku. Poté si sbúlevou oddechl.* "Uf. Jsem v pohodě." Aspoň nějaký cíl máš ikdyž dost zvláštní. *Opře se o část houpačky která je zapuštěna do země.* Možná by jsme si mohli někdy popovídat i hloubjeji. Ze kterého klanu jsi? Ja jsem Doku.
Tsukiyama: Vlastně prakticky jeden cíl tu mám. Chci najít nějaký smysl svého života a chci najít nějakou tu svojí životní cestu, to by se jako cíl dalo považovat. *Poví klidným hlasem a dívá se před sebe. I kdyby mu tedy Kinshi svou ruku na které má značku Meitonu ukázal, tak by si toho stejně nejspíše ani nevšiml. *Možná ještě jedna věc by tu byla. Chci se nejpozději do svých 11 let stát Geninem.
Kinshi Iruso: Dobře. Promin Tsukiyamo. Nemusis se hned čertit. *Kinshi se snažil zachránit situaci jež vytvořil.* Žádný cíl? To je docela zvláštní. Proč tedy člověk žije když nemá cíl. Aspoň že chceš chránit sestru. Aspoň nějaký cíl máš. *Usmál se. Byl rád že potkal někoho nového ale zmaten z jeho osobnosti.* "Zlatý Yzune. Je sice méně chápavý ale není tak byzcitný jako tenhle." *Dále se houpal na houpačce a držel se řetězů jež drželi ono sedátko. Rozhodl si stoupnout ale nešťastnou náhodou se mu zasekla rukavice do řetězů. Vstal z houpačky a chvíli mu trvalo než si to uvědomil že má odkritou ruku.* Sakra. Moje rukavice. *Rychle přiskočil k houpačce se snahou tu rukavici rychle vzít. Odkrytou ruku si schoval pod své oblečení.*
Tsukiyama: * Zamračí se, protože se mu nelíbí jak ho Kinshi oslovil. *Neříkej mi Tsuki. Moje jméno je Tsukiyama a ne Tsuki! *Poví rázně a pokračuje v houpání se. *Jinak zajímá mě jen pár věcí. První z nich je to že si přeji, aby byla moje sestřička v pořádku i přes to že je starší myslím si že mám vůči ní zodpovědnost. Jinak žádný cíl asi ani nemám, takže nemá cenu se mě ptát, čeho bych rád dosáhl.
Kinshi Iruso: I tak si myslím že tohle bylo přehnané. *Začal se taky pomalu houpat.* Silní přežijí a slabí zemřou. Zajímavá myšlenka. Ale i pravdivá. Ale potom jsou ti i lidé aby ty slabé dokázali ochránit. Jako já který chce tuto vesnici chránit a pomáhat samotnému Raikagemu. *Pronesl. Napadla ho však hned na to otázka.* Co je vlastně tvým cílem Tsuki? Dle tvého tvrzení to nedokážu odhadnout.
Tsukiyama: Přehnal? Nebylo to nic osobního, jen byl prostě ve špatný čas na špatný místě tak nemyslím, že bych to nějak přehnal. *Odpoví klidným hlasem a v klidu se začne houpat. Nehoupe se nějak přehnaně moc vysoko ale jen takové to poklidné houpání. *Nejsem problémový jen říkám, že slabí zemřou a silnější přežijí.
Kinshi Iruso: Asi máš pravdu. Inu každý děláme bordel v jiné třídě. *Zasmála se. Uviděl též onen park. Byl však plnej. Než stihl něco Tsukimu říct tak už viděl jak kope do kluka na houpačce. Přišel na houpačku kde byl onen utíkající kluk.* Hele. Nemyslíš že je to trochu přehnané? Upřímně jsi asi o dost víc problémový než já.
Tsukiyama: Heh ne neslyšel jsem o tobě ale je to nejspíš tím že každý jsme, v jiné třídě nemyslíš? *Zeptá se a všimne si v dálce jednoho hřiště ale je tam plno což Tsukiyama neřeší a nakráčí si to k houpačce ze které skopne nějakého malého chlapečka, který s pláčem uteče. Tsukiyama se usměje a spokojeně se na houpačku posadí a začne se houpat. Vedle něj, je hned další ale ta je obsazená tedy do momentu než si chlapec, který na ní byl, nevšiml co Tsukiyama udělal chlapečkovi, který byl na houpačce, kterou chtěl. Vedlejší kluk tedy z houpačky seskočí a radši odběhne někam jinam. *
Kinshi Iruso: Hm. To se divim že jsi neslyšel spíš ty o mě. Já ty problémy mám taky avšak známky jsou spíš průměrné ale spím v hodinách. Vůbec mě to tam nebaví ale musím to podstoupit abych se mohl stát shinobi a chránit vesnici. *Seznámil ho se svými cíly.* Co by jsme mohli dělat? Sám nevím. Nevím co jsou tvé záliby. *Seznámil ho s evidentními argumenty se snahou zjistit o něm víc.*
Tsukiyama: Neviděl jsi mě? Ale tak slyšet jsi o mě mohl. Jsem Tsukiyama Atane neboli ten malej chytrej kluk co má dobré známky ale má kazéňské problémy. Kdybych neměl takové známky, jaké mám tak by mě nejspíš už dávno vyhodili. *Zareaguje Tsukiyama a prostě bezcílně dál bloudí přes Kumogakure. *Jáj jak já se nudím, napadá tě něco, co bychom mohli podniknout?
Kinshi Iruso: *Sledoval jak se vzdaluje. Když mu nabídl aby šel s nim tak si povzdechl.* "Nákupy se odkládají. Kamarádi se hodí vždy." Jo jdu s tebou. *Doběhl ho.* V akademii jsem tě ještě neviděl. Mimochodem jsem se mepředstavil. Jsem Kinshi Iruso. Mohu znát tvé jméno? *Zeptal se.*
Tsukiyama: Jen jsem přemýšlel, co budu dělat, takže jsem rozhodně zasněný nebyl a mimochodem co tu dělám? Prostě jsem se nudil a tak jsem se bezcílně procházel. Stejně není co dělat a v Akademii jsem dneska už skončil. *Odpoví Tsukiyama a prostě se vydá dále v cestě, jako kdyby tady žádný obchod nebyl. *Nechceš jít někam jinam? Tady stejně není nic zajímavého.
Kinshi Iruso: Takže za A já tu stal a obdivoval tyhle krásné kusy oblečení a najednou jsi do mě vrazil. Za B. Jelikož dnes nemusím do akademie tak si potřebují aktualizovat svůj šatník. *Oznámil mu. Usmála se na něj a následoval další dotaz od Kinshiho.* A co tu děláš ty? Jsi asi nějaký zasněný když sis nevšiml stojícího člověka.
Tsukiyama: He? Já neumím koukat na cestu? To ty jsi mi vlezl do cesty. *Odpoví mu Tsukiyama a pozorně si ho prohlédne. *Nevím, co tu meleš o stylu ale tak co už. Co tu děláš? *Zeptá se zvědavě Tsukiyama a usměje se i když jde spíš o takový ten nucený úsměv, aby se neřeklo. *
Kinshi Iruso: *Jeho obdiv oblečení byl přerušen jakýmsi klukem.* Hej co děláš. Neumíš čumět na cestu? *Naštval se Kinshi. Koukal na něj.* No aspoň máš aspoň trochu smysl pro styl v oblečení. Co tu vůbec děláš? *Zeptal se nakonec. Přecejen by si mohl najít i další kamarády když nepočítal Yzuneho. Trochu si upravil rukavice jelikož mu začali trochu sjíždět z ruk.*
Tsukiyama: * Tsukiyama němá absolutně žádný zájem o nějaké blbé obchody ani nic podobného, protože nějak mu je jedno zda nosí to, nebo to. Ani si moc nevšímá okolí a jen se dívá na své nohy během své výpravy napříč vesnice. To je vlastně taky důvod proč z boku narazí do Kinshiho. Tsukiyama na okamžik ztratí rovnováhu, ale rychle jí zase získá. *Neumíš uhnout?
Kinshi Iruso: *Věnoval se své zmrzlé pochoutce.* "Hm. Maji tu skvělou zmrzlinu. Dal bych si ještě víc ale musím si najit ty hadry." *Dojedl zmrzlinu, zvedl se, oprášil se a pokračoval svou tour po obchodech. Potuloval se a konečně narazil na obchod jež hledal.* Konečně. Obchod při pravé shinobi co se nebojí vyčnívat. *Zastavil se před výlohou a sledoval ty skvělé obleky.*
Tsukiyama: * Tsukiyama se v klidu prochází vesnicí. V Akademii dnes dostal sice vynadáno a Sensei si pozval jeho otce do Akademie, ale ten to neřeší, poněvadž se problémy týkají jen konfliktů s ostatními žáky. Známky má výtečné tak to toleruje a tak Tsukiyama jen bezcílně bloudí ulicemi vesnice. Oblečený je v černých kalhotech, šedého trička a k tomu má černou rozeplou mikinu. *
Kinshi Iruso: *Kinshimu docházelo oblečení ve kterém by mohl chodit a tak si vzpomněl na Yzuneho a jeho oblečení.* "Je čas na nákupy." *Sebral se, oblékl se do ( odkaz » ) a vyrazil do centra. Po cestě si všímal všech krás své vesnice.* "Tak a teď jen najít nějaký obchod se stylovým oblečením." *Všude viděl jen oblečení které ho nijak neoslovilo. Takové obyčejné ve kterém chodil každý.* "Ble. Nic zajímavého. Ach jo. Jde se na zmrzku." *Skončil tedy u malého zmrzlinového stánku kde si koupil zmrzlinu. Sedl si na nedalekou lavičku.* "Ach bože to je nuda. Každý si chodi v barevných hadrech jako by se nikdo nemohl trochu odvázat." *Koukl se na sebe.* "No jo. Prostě úplně vyčnívám ale vůbec mi to nevadí." *Začal se už ale věnovat své zmražené pochoutce.*
Konec: ukončeno - nabudúce si to plz ukonči sám
Kento Edo: *dnes čeká kenta jeho první mise* tady je to* řekne kento když dojde k jednomu z domů a zaklepe * hálo prý se vám ztratila kočka *řekne a dveře mu otevře postarší dáma* nejsi trochu mladý na hledání kočky* řekne dáma hned když otevře* ne nebojte se je mi 11,má váše kočka njěké rysy díky kterým bych je poznal*zeptá se kento a vytáhne si bloček na poznámky* no její packy vypadají jako čtyřlístek a má dvě bíle skvrny na zádech*řekne dáma a kento si všechno zapíše* a poslední otázka kde jste si vyděla naposledy*zeptá se kento a schová si bloček* noo tady za rohem u plotu vždycky tam chodila a vrátila se ale včera se nevrátila*řekne dáma a ukápne jí slza* nebojte vaší kočku najdu *řekne kento a rozeběhne se hledat stopy* hmm musím se tady porozhlédnou*začne hledat stopy a po chvilce si všimne čtyřlístkových stop které vedou pryč* konečně stopa*jde po stopách a dojde k temné uličce* hmm *když vstoupí do uličky uslyší hluk* co to*připráví si wakizashi a dojde k místu odkud šel hluk ,když tam dojde odklopí víko popelnice a v ní leží kočka * mám tě*řekne si a chce jí vzít do náruče ale kočka ho škrábne a udělá mu tři škrábance na obličeji*aa ty svině*zakřičí a kočka začne utíkat* stůj* rozeběhne se za kočkou a jednou rukou si drží tvář aby mu tolik netekla krev od kočky* ta svině měla ostrý drápy*když vidí že kočka je skoro pryč přidá do běhu * už tě mám* najednou si nevšimne toho kořenu od blízkého stromu a zakopne a začne se kutálet* néé* dokutálí se a uvidí že kočka utekla za roh* ne proč jsem já debil bral tuhle misi*postaví se a rychle běží za kočkou* blbá kočka*hledá stopy ale nemůže nic najít* kde muže být *řekne a sedne si * vykašli se na kočku a běž pryč*řekne jeho zlejší polovina* běž vážně někám debile jo*odpoví hodnější polovina* a proč to vůbec děláš proč nejdeš domu a nespíš*řekne zlejší polovina* protože prostě nechci*najednou uslyší kočičí křik* ta kočka*hned se rozeběhne do vedlejší uličky a tam vidí tu kočku ale okolo ní jsou psi * no sakra musím jí zachránit*rozeběhne se a vyskočí a v přemetu vezme kočku a dopadne na zádá* mám tě* postaví se a vidí že na něj běží psi* sakra*soustředí chakru do nohou a vyběhne po zdi na střechu domu * teď už mi neutečeš* veze kočku pevně do náruče a dojde k majitelce kočky a zaklepe a po chvilce mu paní otevře * tady máte kočku* dá jí kočku* moc ti děkuji*řekne paní a obejme ho* nešahej na mně stařešino*vykřikne zlejší polovina* co ty nevychovanče* dá mu pohlavek a zavře* já tě asi zabiju*řekne hodnější polovina a pomalu vyrazí domů*
---: ---
Raiki: *Raiki dopadl jak kočka na zem a přejel si rukou po pravé straně hrudi a tváři, kde se mu vytvořila celkem široká krvácející jizva. Ušklíbl se a vydal se domů. Policii nic neřekl. Nestálo to za řeč. Za to si večer promluvil se strýcem. Babička mu jejími lékařskými technika zranění vyléčila a brzy po něm neměl ani stopy. Strýc ho pokáral za to, že se chlubil svým klanem, ale Raikimu přišlo, že to udělal jen tak, aby se neřeklo.*
Hiroto: *Zasmál se*Že někoho zavoláš je ještě větší zábava, vše jde lépe když je to veřerné no ne? *Pronesl, černý, přičemž mu bílý přikývl načež věděl, že nemá moc času a tak v rychlosti rozřízl kunaiem jeho tričko, přičemž to vzal i do kůže na jeho hrudi. Měla by mu po zahojení zůstat pěkná jizva a následně ještě vyšvihnul rukou nahoru aby měl jizvu i na tváři. Strašně ho to těšilo, hlavě to že z toho bude mít na těle následy a to v podobě jizvy. A dokonce dvou. Poté ho pustil a pomocí stejné techniky jaké se objevil zase zmizel do podzemi. Blížila se policie a on tu nemohl zůstat. Nějak ho netrápilo že pozná jeho obličej.* Ještě se potkáme. *Pronesl Hiroto když mizel do země.*
Raiki: A vymýšlení si pravidel tam patří taky ?* Ušklíbl se Raiki.* Tak si posluž. Potrestej mě tady před všema. Ukaž jaké hrdinné Jouniny naše vesnice má, že si musí prověřovat své schopnosti a masírovat svoje ego na studentech akademie.* Snažil se, aby byl co nehlasitější a částečně se mu to povedlo, protože se několik lidí otáčelo a pozorovali Jounina držícího šestiletého kluka.*
Hiroto: *Oba dva se začali smát přičemž černý přiskočil za kluka a následně ho chytil pod rameny a ruky spojil za jeho krkem, aby ho tkato držel. Následně Hiroto vytáhnul Kunai.* TAkže chvástání klanem. vyhrožování, neuposlechnutí příkazu a urážky. To si zaslouží celkem čtyři malé tresty nebo jeden velký. Jsem ale hodný a dám ti vybrat co ty na to? *PRonesl přičemž se zasmál. A čekal.* Hiroto, ale notak, udelej mu více škody. *PRonesl černý jako radu.*
Raiki: Aha. Takže bonzovat se nemá, ale když si Jounin dokazuje svoji sílu na šestiletým klukovi, to je v pořádku, žejo ? Vy jste vážně ubohý.* Utrousil Raiki posměšně. Moc jiného totiž nemohl dělat. Tomuhle zmetkovi by se přecejenom ještě neubránil. Ale v hloubi duše chtěl, aby mu tenhle chlápek něco udělal a aby si potom na něj mohl stěžovat. Jeho klan měl ve vesnici celkem silné slovo.*
Hiroto: Takže tu máme bonzáka tak to si nic jiného nezaslouží. *Pronesl, černý kterého to trošku pohoršilo. Přece jen bonzovat se nemá.* Ale až nyní po několika varováních. *Pronesl Hiroto, přičemž ho chytil za límec a zvedl do vzduchu. Díky zaměření na taijutsu a usilovnému tréningu mu to nedělalo nějaké extrémní problémy.*
Raiki: Což právě dělám.* Ušklíbl se Raiki.* A klidně si posluž. Z takových jako ty strach ani mít nejde. Akorát si to potom budeš muset vyžehlit u Raikageho.* Strýc Tonoro se s ničím moc nepárá. Je to nejsilnější shinobi jakého zná snad kromě Raikageho a ten by si s touhle nulou nedělal starosti. Raiki se zadíval na toho bílého s pohrdáním v očích.*
Hiroto: *Hiroto se zasmál.* To že jsi z toho klanu, mě nějak netrápí. Já to mám na starosti tady a řekl sjem ti že tu být nemáš a že máš vypadnou. *Pronesl, přičemž ho dále držel pevně na rameni aby se mu nemohl vycuknout a odejít od něj. Když měl možnost nešel, tak proč nyní.* Co třeba trest mučením? Za neposlušnost. *Pronesl pošklebně černý.*
Raiki: Nebo co ? Jsem z klanu Himeji a pokud dělám něco proti pravidlům, tak to řekni normálně a nedělej ze sebe frajera, kterým nejsi.* Odsekl Raiki a snažil se sundat jeho ruku ze svého ramene. Nesnášel namyšlené lidi, kteří komandovali jiné. Strýc měl ohledně tohohle klanu úplnou pravdu.*
Hiroto: Pokud jsi na tomto území tak jsi, mám to tu na starost. *Pronesl a když se frajírek jen otočil a vydal se na odchod Shunsinem se dostal za něj a chytil ho pevně za rameno.* Výt tebou tak ho neštvu *Pronesl z dálky černý a následně se vydal směrem k nim.* A vůbec, nebudeš semnou mluvit jako ze sobě rovným. *Pronesl, přičemž se mračil a čekal co mu poví ten malý fracek.*
Raiki: *Raiki se nechal výtáhnout na nohy, ale pak se vysmekl a upravil si bílé kimono.* Nech mě na pokoji. Nemáš mi co přikazovat.* Řekl Raiki a vydal se pryč. S tím chlápkem skončil. Tohle ho jenom utvrdilo v tom, že klan Kumamuchi nestojí za nic. *
Hiroto: Co ti je po tom prostě vypadni. *Pronesl hiroto, přičemž se černý trošku pousmál.* Ne jen si hraje na důležitýho. *Strapnil opět svou druhou polovinu, která se ušklíbla.* Nejde to po dopbrém? Půjde to po zlém. *Pronesl, přičemž se rozdělil každý na svou polovinu. Zatímco černý zůstal stát tak Hiroto směřoval k němu. Jejich končetiny jim dorostli a tak mohli takto jednat. Poté když byl u něj, ohnul se a položil mu ruku na rameno.* Jdeme *Pronesl přísně, přičemž ho zatáhnul za rukáv aby ho vytáhnul na nohy. Byl o dost starší a i o několik úrovní výše, takže by mu to nemělo dělat problém.*
Raiki: *Raiki přesměroval svou pozornost na ty "dva". Tohle bylo celkem zábavné sledovat. Upřímně byl rád, že se narodil do klanu, do jakého se narodil a neměl druhou osobnost, která by ho neustále ztrapňovala. Jeho klan byl vznešený a starý a Raiki na něj byl patřičně hrdý.* Co vy jste ? Policie ? Nebo jen dáváte pozor, aby někdo nesedal na zábradlí ?
Hiroto: Neříkej *Pronesla s úškrnem černá polovina jeho těla.* VYpadni odtud. *Dodala bílá nahněvaně.* však ho tu nech. *Oporoval mu černý.* Nenechám je to zakázané. Takže vypadni. *Odpověděl své polovině, načež slova opět obrátil k chlapci.* Nebo tě snad máme donutit my? *Optal se, přičemž černá polovina se jako kdyby rozesmála.* Ty a někoho donutit, ale jdi ty. *Poškleboval se mu ,přičemž podrýval i jeho autoritu, kterou očividně již neměl, takže vpodstatě to bylo jedno, ikdyž on sám to nevěděl.*
Raiki: *Raiki sebou trochu trhl, ale nespadl. Podíval se na individuum, které se právě vynořilo z blízké země a lakonicky odpověděl*Sedím.* Hned na první pohled poznal, že ta osoba je z klanu Kumamuchi. Jeho strýc ten klan neměl moc rád a Raiki to přejal. Z toho zábradlí by vlastně za normálních okolností spadnout ani nemohl. Držel se tam technikou Kinobori no Waza a pokud by ho někdo neskopnul, tak by tam měl vydržet v pohodě sedět i dál.* A neboj, nespadnu jestli myslíš tohle.
Hiroto: HEJ TY CO TU DĚLÁŠ! *křikne na kluka na plšoině, načež se se vynořil z plošiny vedle něj. Jeho polovina těla byla černá a on se takto mohl přemisťovat technikou KAGERŌ, neboli klanovou technikou.* No co tu chceš? Nevíš že je to nebezpečné? *Rozčíleně na něj dále pozerá.* Šak co by tu dělal čumí. *Ozvala se druhá polovina jeho těla, která měla rozdílné myšlení.* To mě nezajímá, nemá tu co dělat. *Pronesla opět první část těla.*
Raki: *Raiki seděl na zábradlí jedné z plošin v centru Kumo a pozoroval okolní dění. Když se nudil a neměl chuť trénovat ani číst, chodil sem. Tady bylo spoustu zajímavých lidí a Raikiho bavilo pozorovat jak se hemží, baví se a dělají jiné věci. Balanc měl dobrý, a tak se ani moc nebál, že sletí na další plošinu několik desítek metrů pod ním.*
--: --
Ziki Katsuki: *Ziki zavzpomínal, kolikrát už ho Suzuya Juuzou zabil. Dvakrát. To je celkem velký počet na normálního shinobiho, když se vezme v úvahu, že Ziki pořád ještě žije. V budoucnosti to ani nemusí být Suzuya Juuzou, už několikrát se ocitl ve velkých ohroženích života a nikdo nikdy neví, kdy bude poražen a usmrcen. Proto si chtěl udělat jakousi pojistku, kdyby náhodou ho někdo někdy zabil a už by se z toho nedostal, tak Ziki nechtěl, aby takový člověk stále žil. Zkrátka a dobře „Když půjdu dolů já, ty půjdeš se mnou“. V úvahu přišla technika, která byla velmi těžko dohledatelná v knihách, Ziki ji našel snad jenom v jedné knize z celé knihovny, no možná hledal špatně, ale nikde jinde nenašel ani zmínku. Byla to tedy spíše pečeť, než technika. Když by Ziki náhodou zemřel, zapečetí všechno v jeho okolí. Což bylo fajn, za prvé udělá po smrti nějakou tu menší destrukci a za druhé, je velká pravděpodobnost, že tak stáhne s sebou i svého soka, pokud by však nebyl Ziki zabit z velké vzdálenosti. Nejprve se Ziki ale techniku, tedy pečeť, musel umět naučit. Proto si pečlivě prostudoval z té jedné knížky, jak pečeť funguje a jak ji na sebe použít, než ji na sebe skutečně použije. Problém byl, že pečeť samotná nelze ověřit, jestli funguje. Ziki hold musel spoléhat na své schopnosti. Přestože nebyl v pečetích tak zběhlý, něco mu říkalo, že na tom nebude nic těžkého. Když si pak nakonec řekl, že už pečeť chápe zcela bezchybně, rozhodl se použít ji v praxi přímo na sebe. Udělal to raději v tajnosti ve svém domě, aby o tom nikdo nevěděl. Výhodou pečetě byl její moment překvapení, takže pokud by Zikiho soupeř věděl, že takovou pečeť vlastní, určitě by si dal velký pozor. A to Ziki nechtěl. Nakonec nebylo tak obtížné pečeť zvládnout a Zikimu se to povedlo hned na první pokus. Nyní měl pečeť, kterou si pojistil, že jeho smrt nebude zbytečná. A to je vlastně dobře.*
--: --
Ziki Katsuki: *Midori se po svém vášnivém milování se Zikim vrátila do vesnice do svého skromného příbytku a vyspala se na svou další práci. Když se vzbudila, neváhala ani vteřinu. Dost jí motivovala i skutečnost, že pokud splní i tento úkol, bude se moci se Zikim znovu vidět a to by mohlo znamenat další odměnu. Proto se tedy osprchovala, oblékla a namalovala a vyrazila na obchůzky. Potřebovala získat na svoji stranu pět vazalů, kteří by jí chránili. Ziki jí říkal, že by bylo nejlepší, kdyby pro ní pracovali zadarmo.* „Možná, že když splním tenhle úkol takhle dobře, tak dostanu ještě lepší odměnu!“ *Přemýšlela, zatímco se rázným krokem pohybovala po vesnici. Ale kde asi tak získat nějaké vazaly? A co víc, kteří by byli ochotní Midori chránit zadarmo? Rozhodla se nechat to na osudu. Kráčela si tak po vesnici a najednou hle! Uviděla bitku dvou hor svalů, které obklopovali přihlížející. Midori neměla ani páru, proč po sobě ti dva jdou, ale rozhodla se si užít podívanou. Přidala se k menšímu kroužku, který se vytvořil, jako se vytvoří při jakékoliv zajímavé události a sledovala. Jeden měl výrazně navrch, byl větší, očividně i svalnatější, měl už na první pohled větší zápal v očích. Chvíli se ti dva prali a přitom zároveň i jaksi měřili sílu jeden druhého, ale v tom se stalo něco, co určitě nikdo nečekal. Ten o něco menší svalovec si počkal, až jeho soupeř proti němu napřáhne ruku, mrštně se vyhnul a zasadil mu poslední ránu. Povalil ho na zem a začal ho mlátit pěstmi hlava nehlava, dokud se nepřestal bránit. No a i potom mu dal pár ran. Midori to zaujalo a počkala si, až se dav rozpustí. Což se stalo asi za pár minut. Vítěz souboje, tedy ten menší, i když stále celkem hora, si ještě chvíli kontroloval ústa, z kterých mu tekl menší proud krve. Midori k němu přistoupila a chytila se jeho levé, svalnaté paže.* Nazdárek, svalovče. Pěkně jsi ho vyřídil! Hihihi. Docela to na mě zapůsobilo. Co kdybys šel se mnou a já ti ošetřila rány? Určitě nechceš, aby se ti dostala do těla infekce, viď? *Muž se na Midori podíval překvapeným pohledem. Tedy, nepřekvapovalo ho, že by s ním flirtovaly přitažlivé ženy, ale její vzhled ho trochu šokoval. Přesto však po chvilkovém záseku odpověděl.* J… jo, jasně… proč ne, budu rád. *Midori se usmála a táhla ho za ruku ke svému domu. Tedy, alespoň chtěla, ale sama by ho určitě silou nedonutila se pohnout, takže řekněme, že se svalovec nechal vést. Když došli do Midořina domu, zamkla dveře a posadila ho na gauč.* Vydrž tu chvíli. Někde tady mám lékárničku, hned jsem zpátky. *Chvíli ho nechala sedět. Zatímco Midori hledala dezinfekci, pár obvazů a další potřeby, muž si prohlížel její příbytek. Něco mu tam nevonělo. Doslova. Celý dům byl načichlý zvláštním odérem, ale nemohl přijít na to, co by to mohlo být. Zkoušel víc a víc čichat ve vzduchu, ale to už kráčela Midori zpět a muž raději nechal toho, co dělal. Přeci jen, nesluší se v domě ženy jí znehodnocovat její obydlí. Navíc, tak krásné ženy. Midori přišla ke svalovci a dezinfikovala mu ústa a další rány, které utržil v pěstní bitce. Když byl dostatečně ošetřen, sedla si vedle něj a prakticky celá se na něj položila.* Á… jak jsi se vůbec do té… situace… dostal? *Začala s ním rozhovor.* No… *Začal muž nejistě.* Víš, už nějakou dobu mám pár problémů s rodinou. Ségra se do něčeho zapletla a tenhle chlápek z ní měl vytlouct prachy… Musel jsem jí pomoct… chápeš, je to rodina. *Midori se tvářila, že jí to hrozně zajímá, přestože v duchu jí to vůbec, ale vůbec nezajímalo.* Vááážně?! Páni. Zbožňuju muže, co se dokážou postarat o svojí rodinu! Hrozně moc je… zbožňuju… *Při těchto slovech mu začala pomalu hladit oblast rozkroku, což muže trochu znejistilo. Byla to hora svalů, ale se ženami to věru moc neuměl.* Ehm… jo… no… to jsem já no… *Snažil se rozvést konverzaci.*Víš… *Pokračovala Midori, přičemž přestala s hlazením jeho mužských partií přes jeho kalhoty a posadila se na jeho svalnatá stehna, ale stále oblečená.* Taky potřebuju ochraňovat. Kdyby po mě šli nějací zlí lidé. Je to skoro jako osud, že? Že jsme se takto setkali. *Začala ho tentokrát hladit po ramenou a u toho trochu kroutila zadečkem, aby ho trochu podráždila. Muži se evidentně začal zvedat vzrušením krevní tep, protože už u toho začal trochu sýpat.* Tam venku je spousta zlých lidí… A ty určitě zvládneš ochraňovat dva lidi najednou, že? Ha! Že se vůbec ptám, určitě dokážeš. Jsi tak velký… silný… *Muž chytil Midori za boky.* Rád tě ochráním… ehm… jak že se jmenuješ? *Midori se usmála a položila mu hlavu na pravé rameno.* Midori. *Zašeptala mu do ucha něžně a zároveň mu i trochu provokativně skousla pravý ušní lalůček. U toho jí muž stiskl boky tak silně, že jí skoro rozdrtil kosti. Midori prakticky z celé této šarády necítila nic, tedy, k tomu muži. Byla plně oddána Zikimu a jednoduše nedokázala cítit nic k jiným lidem. Byla Zikim tak posedlá, že by pro něj udělala cokoliv. Když viděla, že muž by jí za chvíli asi znásilnil, kdyby pokračovala v jeho dráždění, utnula to a odsedla si z něj zpět na gauč.* To jsem ráda, že to bereš takhle. Dala bych ti za tu ochranu i peníze… *Jakmile se zmínila o penězích, muž jí sám přerušil.* Ne, ne, ne! To je v pohodě, nepotřebuju prachy. Rád to pro tebe udělám. Je vidět, že jsi hodná holka, tak proč vlastně ne… Ale řekni mi, prosím… Nechci být nezdvořilý… Co to tu tak divně páchne? *Midori se usmála.* Ále, prosím tě… *Nijak nepokračovala a nechala ho v nejistotě. Byla si jistá, že se dál vyptávat nebude. Přestože to byl na první pohled velký, nebojácný chlapák, Midori ho dokázala odhadnout a i jeho osobu, která byla křehká jako pírko.* Tak broučku, už tě tu nebudu zdržovat… Kdybych tě potřebovala, můžu se tedy na tebe spolehnout? *Podívala se na něj svůdným pohledem. Muž okamžitě vstal a pronesl:* No samozřejmě! Tedy, jo… jistě… *A sám se vyprovodil z jejího malého domku na kraji Kumogakure.* „Hihihi… To je trouba. Až to budu vyprávět Zikimu, ten umře smíchy!“
Koniec: RPG - ukončené
Hideaki Furo(NPC): *Člen rootu si len vypočul, čo mu povedala samotná Raikage, nič neodpovedal na to, len skončil vypočúvanie Rika a nasledoval Raikage, samozrejme počkal, kým sa prezlečie. Hideaki len zamyslene stál a pozeral na Zikiho a Rika, keď Raikage prechádzala okolo, len sa jemne uklonil, no nič nehovoril. Člen jeho jednotiek mu následne predl informácie, ktoré zaznamenal, ale až keď Raikage odišla preč. Neskôr si s ní pohovoril i o tom, čo Raikage povedala ale to už bolo v centrále a v súkromí. Hideaki bol teda rozhodnutí, že oficiálne vyhlási rozpustenie rootu, pričom vytvorí novú frakciu, ktorá bude operovať v absolútnom utajení, iba pomocou agentov. Bohužiaľ, to ako sa zapojil do riadenia vesnice odkrylo jeho krytie, preto je nútený urobiť tieto kroky.*
Liath (Ayumu): *Dokud Ziky vypadal při smyslech, tak se hodlala ptát. No když bylo vidět, že chlapec začíná být mimo a pomalu, spíše rychle usíná, tak jen pokývla na znamení, že chlapce nechají odpočívat. No následně ostře pohlédla na muže z Root.* Medici v této místnosti jsou vázání lékařským tajemstvím. Nehledě na fakt, že tyto informace nejsou přísně tajné. Sám ani nevíte na co jsem se ho vlastně ptala. Nic, co se řekne v této místnosti se z ní nedostane z úst těchto lidí. Takže se přestaňte vy i vaše ... skupina chovat tak nadřazeně a panovačně. Ano, Hideaki - sama dlouho vedl Kumogakure s pomocí svých lidí, ale dostal se až příliš na světlo. Root už není tím, čím měl být. Stala se z něj až příliš známá frakce. Díky tomu jí hrozí minimálně oficiální rozpuštění, takže i vy byste si měli uvědomit, jaké by měly být vaše další kroky. Rozhodně ne tolik na světle, jako dosud,* odvětila mu jen.* Nechci vám nijak brát vaše postavení, ale zasahujete do věcí do kterých nezasahuje vaše pravomoc. V této místnosti spadá pod vaši pravomoc akorát Riko, který je vašim členem, zatímco Ziki spadá do mého revíru jakožto člen vesnice.* Dodala. Na Zikim už bylo vidět, že příliš nevnímá jejich konverzaci pokud byl tedy vůbec ještě vzhůru. No Liath následně jen kývla na medičku, která jí dala info o kameni a kývla.* Zatím jim nevracejte jejich věci. Pořádně je nejdříve vyčistěte a poté uchovejte ve vakuovaných pytlích aby se k nim nedostalo nic, co by je mohlo tady kontaminovat. Ne, dokud neskončí karanténa. Jakmile budete mít nějaké výsledky, tak mi je prosím zašlete po ANBU, kterého tu nechám.* Otočila se jen k medičce a ta se zlehka poklonila.* Jak si přejete Raikage-sama.* Odvětila jen načež Liath zamířila bez dalšího slova ke dveřím, přesněji dekontaminační komůrce, kde se před vchodem ještě otočila na člena Root,* ale v jednom máte pravdu, bude třeba si promluvit. A nebude to zrovna nejlépe laděný rozhovor. Takže návrh přijímám. Očekávám, že až bude správný čas, tak si mě někdo od vás najde. Neměla jsem ještě možnost navštívit vaši centrálu,* dodala načež vstoupila do komůrky, kde byla postříkaná různými pesticidy a ochranými látkami načež se v té komůrce vysvlékla. Pod oblekem měla svoje oblečení, takže nebyla nějak nahá, aby to nemohla udělat. Následně jen opustila dekontaminační komůrku, kdy pokud ji hodlal muž z Rootu následovat, tak by ho tam medici pustili až po jejím odchodu. Což bylo díky průhlednému zátarasu vidět, kdy odejde. Netušila, co Hideaki bude vědět z toho, co řekla vzhledem k tomu, že stála zády ke sklu, takže nemohl odezírat ze rtů, no nehodlala to s ním momentálně probírat. Nejdříve si musela popřemýšlet než se s ním vůbec pustí do hovoru. Nevěděla ani či na ni bude Hideaki čekat, no bylo by lepší, kdyby se tam v tuto chvíli nenacházel a nesnažil se nic vysvětlit.*
Vypravěč: *Ziki je natolik vyčerpán, že nebude schopen nějak dál rozumě a plynně komunikovat. Má potřebu spánku, ne sílu popisovat co se dělo, natož si kontrolovat své věci po "kapsách" a rozhlížet se. Jasně bylo v prvním zdejším vypravěči zmíněno, že se nejsou po těch 10 dnech schopni ani nějak hýbat, jak jsou vyčerpaní, že bude trvat minimálně 2 měsíce, než budou plně v pořádku. On i Riko. Vždyť je to teprv deset dní od toho dne, kdy se dostali do normálního běhu času. Dva roky mají dohromady počet dní přes šest stovek. Riko ostatně právě propadl spánku.*
Ziki: „hmm…“ *Zikimu se nelíbila skutečnost, že by měl Raikage říkat o nerostu. V tom si ale uvědomil, že není ve svých obvyklých šatech. Proplácával si místa, kde má obvykle kapsy, jestli náhodou neucítí daný kámen, ale neměl ho u sebe. Díval se kolem sebe, jestli někde nebude, ale nemohl ho najít. Na chvíli ho přemohla frustrace, myslel si, že mu kámen vezmou, přestože byl jediný, kdo ho může používat, nechtěl, aby se mu ztratil, nebo by byl v nejhorším případě zničen. Poté to však vzdal a sám se utěšil, že ho pravděpodobně jen převlékli a jeho věci včetně kamene budou někde poblíž. Přeci jen, byl v karanténě, jak zjistil z toho, co mu Raikage řekla. Na druhou stranu měla Raikage v jedné věci pravdu. Přestože už „prokázal“ svou loajalitu ke Kumo touto misí, stále se pohyboval takříkajíc na tenkém ledě. Proto si uvědomil, že luxus tajnůstkářství si momentálně bohužel nemůže dovolit.* Fajn. Ten… kámen… Funguje jako dorozumívací zařízení. Díky němu dokážu uhm… komunikovat s červi na vjemové úrovni. Dává mi to schopnost přivolat si červy, kteří mi mohou pomoci v boji… Myslím, že červ, který mi kámen předal má dokonce schopnost blokovat chakru… A jestli chcete vědět, jak jsme se sem s Rikem dostali, tak to vám neřeknu. Sám to nevím. Vím jen, že něco uvnitř toho kamene se mnou dokáže mluvit a že jsem pravděpodobně jediný, kdo tuto schopnost ovládá, prý si červi vždy mohou vybrat jen jednoho zástupce z říše lidí. Pravděpodobně ani neuslyšíte jeho hlas, ani Riko ho neslyšel, když jsem s ním v té kopce mluvil… To je všechno co vím, vážně.
Hideaki Furo(NPC): *Mal vážny výraz a potom proste zaklopal na okno, čím dal svojmu mužovi vo vnútri jednoduchý príkaz, ten sa od Rika vzdialil a pristúpil k nej.* Raikage-sama... *Jeho root bol úctivý ale ako vždy jeho tvár vidieť úplne nebola.* Hideaki-sama by chcel túto debatu na teraz ukončiť, predsa len sa nedávno prebrali... *Priblížil sa bližšie k jej uchu pričom veľmi potichu zašepkal.* Niektoré veci by sa mali prebrať v súkromí a nie takto... *Potom zase sa hlas vrátil do normálu a vzdialil sa, pričom pozrel na Hideakiho a ten mu posunkovou rečou dal jasne najavo, čo má povedať.* Keď bude ukončená karanténa, tak Hideaki-sama navrhuje stretnutie s vami a i so Zikim v našej centrále... bude to rozhovor s ním, aby ste si vyjasnili určité veci a tiež so Zikim... dovtedy ich nechajme pod spoločným dohľadom ANBU a našich jednotiek...
Liath (Ayumu): *Pousmála se chlapcově odpovědi. A to i navenek. Nepřekvapovala ji. Věděla, že chlapec není hloupý, no nepatřil ani mezi ty nejchytřejší lidi, které znala.* Och jistě, promiň. Samozřejmě, že nevíš, kdo jsem, když jsi byl tak dlouho pryč.* Zareagovala nejprve, no následně hned pokračovala.* Ayumu Takame jméno mé. Jsem nová Raikage, jedna z mediků Kumogakure. Sice je pravda, že jsi misi dostal od Hideakiho-san, no znám okolnosti, které k tomu vedli a dostávají tě na dost tenký led. Stejně tak mám od něj svolení vyslechnout tě první, i když jsem o něj vůbec nemusela žádat či mu to vůbec oznámit. To stejné platí v případě tvého společníka Rika, který patří k Rootu, jak sám víš. Sám jsi mluvil s tímto druhým Hideakiho mužem, kdy nevím či jsi si všiml samotného Hideakiho, který stojí na druhé straně této místnosti. Ostatně právě tento muž je tu aby zjistil informace od Rika a od tebe s tím, že zaznamenává i náš rozhovor,* pokračovala, no nepřestávala mluvit.* Tedy myslím za sklem, které obě místnosti propojuje, abych byla přesnější.* Upřesnila ještě, jak myslela to na druhé straně místnosti.* Mimochodem se jedná o karanténu z podezření na mor či něco jiného nakažlivého. Bezpečnostní opatření kvůli událostem, které se údajně staly na jiných místech, kam byli vysláni Shinobi.* Dokončila svou odpověď na jeho otázku, kdy měla na rtech téměř nepatrný úsměv, no oči chladné. Neřekla žádnou výhružku či nedávala do svého hlasu moc, no stejně by Ziki mohl cítit z její osobnosti potom, co řekla ohrožení, které by ho mohlo donutit lépe spolupracovat. Přeci jen se pohyboval dost na tenkém ledě, zvlášť, když jedna z mediků poslouchala jejich rozhovor a naklonila se k jejímu uchu. Nezakázala jim totiž naslouchat a když se probudil Riko, tak ho mezi vyslýcháním druhého ANBU ošetřovali podobně, jako Zikiho když se probudil.* Raikage-sama, nějaký nerost měl ten chlapec u sebe. Nyní je spolu s jeho věcmi v nočním stolku vedle postele.* Zašeptala jí jen dívka do ucha, aby to nikdo jiný neslyšel. Téměř nepatrně kývla hlavou, no tuto informaci zatím nahlas nevyslovovala. Byla zvědavá či si chlapec uvědomí, že zmíněný kámen nemá u sebe. Nevybízela ho znovu k mluvení, dávala mu čas si její slova přebrat.*
Vypravěč: (P.S. -> Omlouvám se, špatně se v minulém odpisu uvádělo to s kamenem a krádeží chakry, není to jeho vlastnost, tedy tomu tak není. Je předvolacím kamenem, chrání tedy mysl Zikiho ohledem všeho od uzavření kontraktu a sežere chakru, která je do něj soustředěna. Chakra není jinak vysávána, a blokována je pouze v okamžik, kdy je předvolaný červ z Kráteru. Entita komunikuje maximálně se Zikim.)
Ziki: *Jakmile skončila technika Raikage, zeptala se ho ohledně kamene, který od červa získal.* Promiňte, asi jsem přeslechl vaše jméno. Vlastně vůbec nevím, kdo jste. A neberte mně špatně, ale tuhle misi jsem dostal tady od pana Hideakiho, takže bych s prominutím výsledek mise nejprve sdělil jemu. Pokud uzná za vhodné, že by se o tom mohla dozvědět veřejnost, rád vám o tom kameni povím, oukej? *Zikiho nenapadla žádná lež, kterou by jí mohl o kameni nakecat. Nevěděl, co všechno ví a nechtěl se tak jednoduše nechat nachytat při lži. Ostatně z jeho pohledu jeho chování bylo adekvátní, neví ani s kým má tu čest a přesto by jí měl vykecávat informace o své misi. To mu přišlo jako hloupý nápad. Jakmile to dořekl, podíval se na Hideakiho, jako by od něho čekal vyjádření. Pravdou bylo, že ze všech lidí může momentálně věřit jen jemu. Ostatně po smrti všech jeho blízkých byl Hideaki jediným s kým mluvil a tedy jediným, koho zná. Pokud nepočítám Rika a toho druhého Rooťáka. Navíc to byl právě Hideaki, kdo mu dal druhou šanci dokázat, že nespolupracuje s nukeniny na úkor Kumo.*
Hideaki Furo(NPC): *Hideaki len pozoroval toto dianie, nerobil žiaden rozruch a tváril sa úplne pokojne, jeho root vypočúval svojho druha. Samozrejme, že root síce spravoval vesnicu ale bolo to robené tajne, takže obvykle ich považovali za normálnych ANBU, alebo mali prevlek nejakého policajta. Ako bolo povedané predtým Hideaki ich postupne nahradzoval, ale to nebolo ľahké. Ten root, čo bol vo vnútri samozrejme dobre počúval i Zikiho alebo i samotnú Raikage, keď sa Raikage opýtala na ten kameň, tak Riko pozrel len neveriacky na Zikiho, netušil, čo ten mladík odpovie, či si to nechá pre seba alebo jej to povie, no vedel jedno, Ziki spomínal, že to nechce moc ľudom hovoriť, tak mu Riko navrhol aby to potom popísal Hideakimu a on rozhodne ako sa s tým naloží. Takže teraz to bolo na Zikim, ako sa rozhodne, či to povie alebo si niečo iné vymyslí a neskôr sa stretne s Hideakim.*
Liath: *Sleduje informace o tom, jak Ziki dostává misi. Nepřekvapuje ji výzva, že tak může dokázat svou loajalitu Kumogakure. Sleduje i cestu, kudy chlapci jdou a jak rychle. Je jí dovoleno i sledovat, jak se chlapci propadají do podzemí. Tam ještě zahlédne onoho červa, jak má v tlamě kámen. Má informace i o tom, jak Riko Zikiho zastaví, když chce na tvora zaútočit. Poslední scéna je, jak se chlapec natahuje ke kameni v tvorově tlamě. A pak nic. Něco blokuje její náhled a rozum jí napovídá, že je to dost možná práce toho kamene. Že není obyčejný. A nebo že chlapec upadl do bezvědomí. Což také muselo mít nějaký důvod. No nedovedla se dostat ani ke vzpomínkám, které se děli v Kumogakure. Prostě jakmile se dotkl toho kamene, tak nic. Bylo to jako bariéra, kterou nedovedla prolomit. A nechtěla se o to ani pokoušet. Mohla by tím chlapci ublížit a to nechtěla. Medici při péči o oba chlapce je skutečně převlékli. Přeci jen jejich šaty dost narušovali snahu o sterilizaci prostředí. A kámen, spolu s dalšími věcmi obou chlapců byly umístěné ve stolcích u jejich postelí. Na první pohled tedy nebyly vidět, bylo třeba stolek otevřít. Díky oblekům, které na sobě medici měli ani nezaznamenali efekty kamene na kůži, a tak ho nenahlásili. Proč taky? Vypadal jen jako zajímavě zbarvený nerost, nic víc. A oni nebyli zrovna geologové, aby poznali, že to není zrovna nerost na který byste narazili každý den. Liath, jakmile se ujistila že nic víc nezjistí, tak stáhla ruku z chlapcova čela. Na tváři měla zamyšlený výraz. Nehodlala říct, že se nedostane chlapci do hlavy. Přesněji se mu nedostane k vzpomínkám od chvíle, kdy se měl dotknout toho kamenu. Ne, když tu byl Root. Samotnému chlapci to neměla problém říci. Místo toho se ho rozhodla zeptat nahlas. I když by byla raději kdyby tu nebyli ti z Rootu.* Ten nerost. Co mi k němu povíš?* optala se jen. Předpokládala, že chlapec bude vědět, o čem mluví. Přeci jen to pro něj bylo sotva pár hodin, co se ho dotknul. Že byl tady o tom Liath nevěděla jelikož byl v skříňce spolu s jeho věcmi - krom šatů samozřejmě.*
Ziki: *Díky tomu, že entita blokuje Zikiho vzpomínky od doby, co kámen získal, jediné vzpomínky, které byly vyčteny byly ty ještě předtím. To znamená vzpomínky na cestu ke kráteru a částečně i v kopce pod zemí, ještě než na něj obří červ kámen vyplivl. Ještě by mohlo být viděno toho červa, dokonce i jak v tlamě drží samotný kámen a i jak ho vyplivl na Zikiho, ale jinak už nic. Díky tomu, že měl Ziki kámen v kapse, tedy v kapse svého oblečení, které pravděpodobně medici odbavili, pakliže Zikiho s Rikem před léčením převlékli, chakra se na Zikiho používat dá.*
Vypravěč: *Předvolacího kamene se nemůže dotýkat nikdo jiný, než Ziki. Ovšem v tom smyslu, že by to pro dotyčného bylo něco víc než kámen. Samozřejmě při styku s kůží to automaticky blokuje možnost používat chakru. Respektive při jejím využívání, odčerpává ji. Není však rozpoznáván za vyvoleného. Nemá možnost kontaktu s entitou, ani komunikovat s červi, či je cítit. Na jeho chakru, která je sebrána, nic neodpoví. Chakru už však ani nemůže vybrat zase ven. Jen Ziki s tím kamenem zvládne manipulovat, ač se stejným omezením v používání chakry při doteku s kůží. Je to cena za kontrakt, který při převzetí kamene, uzavřel. Je tedy otázka, kde nyní kámen je. Pokud by se totiž dotýkal Zikiho kůže, nebylo by možné, aby na něj někdo, kdokoliv, použil chakru. Automaticky by si ji vzal kámen. (znamená, že by na něj neměli vliv ani útoky chakrou) Tu je entita součástí kamene, je v něm. V tomhle nerostu, který ani není zcela kamenný. Navíc, vychází z něj záře, čím víc je ve tmě. Od chvíle, kdy získal kámen, jsou díky navázání komunikace a jistého pouta s entitou kamene, jeho vzpomínky blokovanému tomuhle způsobu získávání informací. Je jedno jakou technikou. A též i to, zda se kámen dotýká jeho kůže, nebo ne. Kámen nelze zničit žádným předmětem. Zikimu jeho vzpomínky na nic z toho, nejsou zablokované. Kdokoliv jiný však o tom může mít informace, pouze tím, že jim o tom poví zcela normálně, slovně. Ne sledováním či vybíráním vzpomínek. Taktéž určitě nebude schopen, ani Riko, ani on, někam vůbec jít. Pohyb je pro ně příliš. Ani nevstanou z postele. Jejich rekonvalescence i většinou delší, než jednodenní spánek, bude trvat tak zhruba dva měsíce. (herní měsíce, rl 4 dny) U společníka Zikiho z té výpravy, takový blok není. On taky nenavazoval kontakt s entitou. Jako kdyby něco mysl Zikiho od té doby šifrovalo.*
Ziki: *Když se Raikage rozhodla projít si informace o misi, kterou Ziki s Rikoem absolvoval, jako první vyšla na povrch vzpomínka na samotné zadání mise. Přítomen byl samozřejmě sám Hideaki a Riko. Ten mu misi zadával s tím, že teď má možnost ukázat svou loajalitu ke Kumogakure. Ziki samozřejmě v té chvíli nechtěl nic jiného, než být v klidu a bez jakýchkoli výslechů a nedůvěry, proto misi bez zbytečných řečí přijmul. Cíl mise byl jednoduchý. Prozkoumat kráter, který byl zjevně vytvořen jednou z padajících hvězd, které byly zaregistrovány mnohými obyvateli různých vesnic. Když došli na místo, asi kilometr od kráteru, zničehonic je něco začalo stahovat pod zem. Protože Ziki v té chvíli neměl možnost se úplně rozhlížet kolem sebe, přeci jen, viděl jen zeminu a kameny, nebylo to nic záživného. Možná jen to, že Ziki při tom stahování pod zem cítil jakési ostré nohy, nebo klepeta, něco takového, co ho chytilo a táhlo hlouběji. Poté se objevili na místě s absolutní tmou. Nepropouštělo žádné světlo a tak chvíli s Rikoem mluvil jenom po tmě. Naštěstí si pak Riko vytvořil nějakou provizorní louč a tak mohli vidět. No nebyl to zrovna vábný pohled. Všude kolem byly kosti, přičemž většina z nich se podobala těm lidským. Nějakou chvíli se spolu snažili najít nějakou cestu ven, ale marně. Bylo tam sice spousta tunelů, které pravděpodobně vedly ven na povrch, ale kdykoliv se k nim přiblížili, slyšeli jakési pohyby, takže se této možnosti vzdali. Nicméně potom se tam objevil jeden obrovský červ, s na první pohled pevnou kůží a prakticky celou místnost obmotal kolem dokola, že Zikiho s Rikoem uzavřel. Ziki na něj chtěl zaútočit, ale Riko ho zastavil, což následně vyšlo jako dobrý nápad, prakticky Zikimu zachránil život. Měl to přeci jen v popisu práce. Zpátky z mise se měli vrátit živí. To bylo i v samotném zadání mise. Červ pak vyčkával s polootevřenou pusou a v tlamě měl jakýsi předmět, nerost. Ziki k němu pomalounku šel a chtěl mu z tlamy předmět vytáhnout, bylo to riskantní, ale co jiného mohl dělat. Červ napřed ucuknul, když se k němu Ziki dostal blízko, ale pak na Zikiho nerost sám vyplivl. Chvíli ho Ziki zkoumal, uvnitř kamene bylo jakési světýlko a celkově kámen vydával dost světla, aby byl i v té absolutní tmě vidět. Po pár pokusech ho prozkoumat se s ním pokusil promluvit, což se mu vyplatilo. Najednou se uprostřed vzpomínek vynořily i další vzpomínky, prakticky celá Zikiho historie v jednom kusu, protože sám nerost jeho vzpomínky potřeboval, aby se s ním mohl lépe dorozumět. Když to skončilo, promluvil mu v hlavě jakýsi hlas a „Představil se“. V kostce šlo o to, že Ziki byl vybrán jako reprezentant červů a že jako takový je jediný z říše lidí. Výhodou toho bylo, že si bude moct kdykoliv přivolat červy na pomoc právě pomocí onoho kamene a díky němu s nimi se i dorozumívat. Nutno podotknout, že v okolí kráteru byl problém používat chakru, vlastně blíže k němu už nešla používat vůbec. Proto byli v té kopce s Rikoem uvězněni, jinak by měli šanci na útěk. Každopádně, díky tomuto kameni, této síle, kterou dostal, už nemůže ublížit žádnému červovitému živočichovi. Tito červi byli pravděpodobně i důvodem, proč nešla na místě používat chakra a tím pádem si to Ziki přebral tak, že bude moci přivolávat červy, kteří blokují chakru. Samozřejmě samotné přivolání spotřebuje velké množství charky v závislosti na velikosti a síle červa. Jakmile toto zjistil, následovalo několik pokusů se dostat ven, přivolal si červa, aby jim vytuneloval výstup ven, ale když se po něm pokusili vylézt, začal se tunel hroutit. Takže tam byli pořád uvězněni. Už už to vypadalo, že přijde na to, jak kámen využít k útěku z této kopky, ale když už to skoro dokázal, kámen s ním asi ztratil trpělivost a v hlavě se mu ozvalo, že mu tentokráte bude pomoci, ale ne od kamene, ale od jiných a že to jen jeden případ, kdy mu tato pomoc bude poskytnuta. No a pak se zničehonic objevil uprostřed centra Kumo a zbytek už všichni známe.*
Hideaki Furo(NPC): *Riko sa už prebrala preto k nemu jeho spoločník z root prišiel a začal mu pokladať otázky najprv o tom ako sa má a že koľko asi ubehlo času, odkedy sa vrátili sem. Bolo to to isté ako Ziki, presne tak isto odpovedal. Potom prišlo na otázky o misii a Riko tam postupne hovoril o tom, že to išli skontrolovať to miesto, tak ako Hideaki im nakázal. Samozrejme zatajil fakt, že touto misiou sa ml i Ziki ukázať ako hodonoverný člen Kumo, lebo jeho povesť bola naštrbená po tom, ako kvôli pečati, ktorú mal na sebe, prišiel ľahko Suzuya do kancelárie Raikage. Opísal to ako tam cítili i chakry iných a boli v celku silné, no keď sa rozhodli na jednu z nich pozrieť, prekročili hranicu a boli vtiahnutí do podzemnej jaskyne, kde boli dosť dlho, kým sa neobjavili tu. Samozrejme, vynechal časť o tom, ako odstal Ziki ten predmet na komunikáciu a privolávanie červov, to si nechával pre Hideakiho, ktorý posúdi, či to treba posunúť ďalej alebo nie. A ak išlo o to, že ANBU bolo málo, tak mnoho ich padlo pri boji so Suzuyom, Hideaki ich musel nahradiť svojimi mužmi a tí čo zostali na žive boli dlho ošetrovaní a potom ako rekonvalescenciu, vykonávali dozor pri stavbách Kumo, policajti tiež utrpeli straty, lebo odradzovali to miesto a tak tých tiež nebolo moc. No postupne ako sa dedina dávala dokopy, robil Hideaki nábor do polície a ANBU, no problém bolo to, že dával veľké previerky, aby sa tam nik, kto nemá nedostal a tiež preto, že mnohí miestni, tam nechceli dať seba alebo svoje deti, potrebovali ich doma na výpomoc pri budovaní svojich domovov.*
Liath (Ayumuú: *Jakmile měla projité veškeré informace o Rinneganu a Sharinganu, které ji Ziki mohl poskytnou, tak se zaměřila na to, jak přesně vlastně znělo zadání jeho mise. Její postup, s čím a kým se tam setkali, co se dělo. Kam konkrétně byli posláni. Jistě, Hideaki ji ukázal na mapě oblast, no stále šlo jít více do detailů. Ziki už předtím řekl, že se dostali nějak do podzemí. Tak ji zajímalo proč a jak. A také ji zajímalo, co přesně zač je ten druhý návrativší. Stále nevěděla ani Rikovo jméno, jen věděla, že patří k Rootu. Což o samotném Rootu jako obecně frakci měla jen omezené informace. Za což mohla jejich struktura a fakt, že mají jednat ze stínů vesnice pod dozorem svého velitele, který má pro ně nejvyšší prioritu. Velitel Rootu býval po Kagem druhá nejvlivnější osoba. Věděla, že root často pracuje za zády Kageho, proto Hideakimu nevěřila. A ze Zikiho mysli dostala přímý důkaz, že měla proč. Civilisté neměli šanci root běžně zahlédnout. Tak to alespoň mělo fungovat. Ale při příchodu sem zjistila, že z ANBU, kteří dělali pro Raikage udělal Hideaki posluhovače, kteří vykonávaly pro ně nekompetentní práce - jako například hlídkování na staveništích, což byl úkol policie. Nebyl proto žádný div, že neměl jednotky na to, aby někoho poslal na danou misi místo Zikiho. Zato policie v době jejího nástupu do úřadu téměř neexistovala. A zbytek, co zůstal sice vypomáhal jednotkám ANBU při hlídání, ale bylo jich žalostně málo. A co se týkalo ANBU ROOT, tak ti se procházeli v uniformě po vesnici a chovali se tak, jak se měli chovat její ANBU a kterým to nebylo dovoleno. Když to viděla poprvé, tak ji to dost rozčílilo, i když to nebylo vidět. Celkově získávala na Hideakiho větší a větší alergii. Jistě, chápala, že v dané situaci byly omezené možnosti, no odsud podsud.*
Ziki: *Byla to opravdu zajímavá škála informací, kterou lze ze Zikiho hlavy vytáhnout. Kdo by kdy řekl, že už tak mladý shinobi bude svědkem takových zvláštních úkazů. Samozřejmě z jeho pohledu by tyto informace nenaznačovaly absolutně nic, nebo opravdu málo, ale to možná bude jen Zikiho nezkušeným okem. Každopádně teď už to byly všechny informace, které souvisely se sharinganem, rinneganem a útokem na Kumo. Více už toho opravdu nebylo, jediné, co se z jeho hlavy dalo vytáhnout byly jeho četné kontrakty jakožto lovce odměn, nebo jeho výlety do různých zemí s rodiči, než zesnuli.*
Hideaki Furo(NPC): *Hideaki vedel, že teraz sa dozvie i to ako povedal samotnému Zikimu o tm, že na Suzuyu nemajú útočiť, lebo je to vlastne teraz ich silný spojenec, bola to obojstranne výhodná dohoda, oni mali v Kumo možnosť sa normálne pohybovať v prezlečení rootu a zase na oplátku mal Hideaki k dispozícii silných shinobi, ktorí nemali spojitosť s Kumo a tak mohli vykonávať mnohé veci, ktoré by normálne vykonať ani samotný Hideaki nemohol. "Budem si musieť s ňou o tom pohovoriť, musí vedieť detaily toho, prečo som to urobil, veď vďaka tomu Kumo prosperuje a postavilo sa na nohy za rekordnú dobu..." Pomyslí si Hideaki a čaká na to, kým dokončí tento výsluch Liath, úprimne on sa vinný necíti, keď Suzuya napadol Kumo, bol na love nukeninov, ale akonáhle sa o tom dozvedel, vydal sa sem, bohužiaľ prišiel až ku koncu, no podarilos a mu dosiahnuť dohodu a tak zastaviť to šialenstvo, sám dobre vedel, že proti nemu nemal šancu bojovať a nič iné ako dohoda mu nezostávala.*
Liath (Ayumu): *Jen mlčky přikývla na reakci Zikiho na oznámení o času, ale poté už začala se samotnou technikou. Nejprve se k ní dostaly informace ve kterých se objevila Shinon a Ami - dívka, která byla z Kumogakure, ale nacházela se na seznamu obětí z útoku Suzuyi - což věděla díky záznamům, které si prošla. Ostatně se obecně zaměřila na Zikiho rodinu, když se tu objevil. Tedy předtím než šla spát, že ano. Shinon však neznala. Z informací od Zikiho bylo patrné, že Shinon - jak se dívka údajně jmenovala - není schopna deaktivovat Sharingan. Přeci jen ho měla v Zikiho přítomnosti neustále aktivovaný - a běžně to nedává smysl už jen proto, že to vyčerpává.* "Takže to nejsou její oči. Údajně je dle Zikiho z Iwagakure a chce se stát Tsuchikage. Takže by neměl být problém si ji více prověřit. Vzhled je diskutabilní, sama jsem zářným příkladem,"* pomyslela si jen v duchu přičemž se ušklíbla. Víc než kdokoliv jiný věděla, že Sharingan pochází z Kirigakure. Přeci jen věděla o sourozencích, kteří ho měli. A pak ho získal i Tomeo. Její adoptivní syn, i když v té době s ním nebyla zrovna v kontaktu, a tak neměla informace, jak k tomu přesně došlo. Navíc se díky Akumovi vědělo, že Sharingan ukradla Shi Kira. Mohla by to být i tato dívka. Vzpomínky Zikho na Shinon nebyly v dost velkém časovém úseku aby to dovedla alespoň trošku odhadnout. Jediné vodítko byl Sharingan, který nemohla deaktivovat. Navíc vzpomínky na Shinon byly dosti krátké a následně rychle přešli k těm se Suzuyou.* "Má zajímavé setkání..."* pomyslela si jen, kdy následně její další myšlenka byla, že nikde nenašla o tomto setkání zmínku - tudíž to nenahlásil. Což však zatím byl jediný přečin, který by mohl znamenat nějaký trest.* "Ten výpadek paměti po tom úderu... zabil ho snad Suzuya a díky Rinneganu zase oživil? Akuma tvrdil, že něco takového Rinnegan dovede. A tehdy nemohl lhát, byl pod kontrolou. Druhá možnost je, že to stěží přežil a Suzuya ho vyléčil. Což mi nepřijde moc pravděpodobné, no vyloučit to zcela nelze,"* uvažovala. Techniku Hiraishinu poznala. Přesněji pochopila, co se stalo. Sama dovedla to stejné. Označit si místo či osobu a následně se k ní pomocí časoprostorové techniky dostat(objednána před začátkem RPG - díky o pár dní ohlášenému nevyřizování objednávek to není v profilu). Proto i později pochopila, jak se vlastně Suzuya dostal k Zikimu, když ho držel věrný Raikage. To by se však předbíhalo. Krom pro ni známých technik Rinneganu zaznamenala, že Suzuya očividně používá Raiton. A také Rasengan. Ono vědět jméno techniky nebylo moc těžké, když ho tam vyřvával. Kouzlo této techniky bylo v tom, že se v mysli daly najít i věci na které by si samotný cíl nevzpomněl. Tak vlastně fungovala i ještě jedna vyslýchací technika, kterou používala.* "Schválně, čí blesk je silnější... Chidori sice dovede zabít, jako jsi to udělal ty, ale je to jinak nedokonalá technika..."* ušklíbla se opětovně v duchu. Na to ani nemusela poměřit síly, aby toto věděla. No to byla jen jedna z věc z mnoha. A ona se nehodlala stát arogantní jen díky síle Rantonu.* "Dárek, co?"* podotkla jen, při zjištění, že přesně toto Suzuya Zikimu řekl. Samozřejmě na její tváři bylo však vidět pouze soustředění. Po tomto setkání se objevila scéna s další dívkou, tentokrát podstatně mladší. Na scéně s dívkou s hady by neviděla zprvu nic zvláštního, ale bylo tu pár detailů, díky kterým to jaksi nešlo.* "Naitsumi Henjin, původem z Kirigakure, zemřela v jedenácti letech. Jeden z pokusných králíků Mizukageho, přesněji s liščími geny. Starší sestra Yoko, která jako malá chtěla lovit nukeniny a nakonec se jedním stala. Dopadena Shinobi z Iwagakure. Jediná ze čtyř sourozenců se Sharinganem, která to dotáhla před smrtí výš než na Genina. Stále si pamatuju tu její plachost a nadšení v knihovně. Bylo to krátce předtím, než jsem našla Tomea. Tehdy jsem uvažovala nad tím sebrat pár dětí a vychovat z nich shinobi. Nevyšlo to. Co se stalo, stalo se."* proběhly jí jen hlavou vlastní informace, zatímco se na svitky zapisovaly veškeré získané informace od Zikiho. Dalším důvodem byl fakt, že dívka měla Sharingan. Sice chlapec viděl dívčiny oči jen krátce, no bylo jasné, že mají zvláštní tvar. Rozhodně jiný, než byly tři Tomoe. Znamenalo to tedy nějaký další vývin? Co ji však přivedlo hlavně na myšlenku, že se jedná o Shi Kiru byl fakt, že chtěla být Chikage. Chtěla vládnout Zemi Vojen, kde dříve sídlila Akumova organizace jejímž byla členem. Náhoda? To si zrovna nemyslela. Nad tím však mohla rozmýšlet později. Už se totiž dostala k situaci, kdy byl chlapec přitlačen ke zdi. A objevil se Suzuya. Hned jí bylo jasné, která bije. Měl na tomhle chlapci značku. Přemýšlela či by byla schopna ho díky té značce vystopovat skrze Tomegame. I když z vlastních zkušeností hádala, že ne. No při další vzpomínce, přesněji informací z ní se pozastavila. Věděla už, že vedení Kumo - v tu dobu Hideaki - vyhlásilo, že se nebude na Suzuyu útočit. No tady měla očividný fakt, že Hideaki řekl, že spolupracují se Suzuyou.* "Takže je to přeci jen zrádce... No, o důvod méně ho potom litovat,"* pomyslela si jen. Vzhledem k tomu, že už se pomalu dostávala ke zničení vesnice, tak už se rozhodla více zaměřit na tuto fázi příběhu. A to přesněji na zadání mise a její celkový postup. Celou dobu, co pročesávala informace v chlapcově hlavě měla soustředěný výraz, neměný. Nedalo se z něj vyčíst nic, co by napovídalo, jaké informace zjistila. A to byl účel.*
Ziki: Dva roky?! *Neodpustil si Ziki demonstraci překvapení, které pocítil při této nečekané informaci. Najednou pořádně zbystřil, co mu žena chce říct. Moc toho nebylo, jen že se toho za tu dobu hodně změnilo a to si mohl i domyslet. Každopádně, pak k němu natáhla ruku, čemuž se Ziki nebránil. Věděl, že je ve své domovině a když je přítomný i člen rootu, kterého navíc ještě poznával, neměl se čeho bát. Vzhledem k tomu, že Raikage chtěla zabrousit hlouběji do Zikiho mysli a zaměřit se i na lidi se sharinganem či rinneganem, jako první vyšly najevo vzpomínky se Shinon. Samozřejmě to byly vzpomínky hlavně ze Zikiho chuuninské zkoušky, kdy se s ní setkal poprvé, ale ty byly jen chvilkové, následně vzpomínky z misí, které spolu se Shinon a Ami (Zikiho zesnulou slečnou) absolvoval. Ty však nemají ani sebemenší spojitost s útokem na Kumo a proto se vyjevily další vzpomínky. Chronologicky vzato, Zikiho první setkání se Suzuyou Juuzou. Byl to Zikiho přibližně dvacátý kontrakt jako lovce odměn. Člověk, který si ho na tuto záležitost najal netušil, jak mocný vlastně Suzuya je. Pro Zikiho to byla jakási rutina, netušil, že se řítí do jámy lvové. Hledal ho všude možně po zemi, kde se teoreticky měl vyskytovat a až po několika hodinách usilovné práce na něj narazil opravdu náhodou, po cestě. Konfrontoval ho a jakmile si byl jistý, že tohle je jeho cíl, začalo to. Suzuya do určité chvíle skrýval svůj rinnegan, ne snad, že by to bylo potřeba, jen chtěl, aby Ziki sám přišel na to, s kým má vlastně tu čest, bez pomoci. Nicméně sám potom pobídl Zikiho, aby si prohlédl bingo knížku a našel si ho. V tu chvíli chtěl Ziki vzít nohy na ramena, ale Suzuya ho nenechal. Hodil k němu pár kunaiů se značkou hiraishinu, aby mu zamezil útěk. Následně došlo na „boj“, který víceméně vypadal spíše jako šikana ze Suzuyovy strany. Ke konci „boje“ dostal Ziki do hrudi pořádnou nálož rasenganu a zanedlouho zemřel. Protože si Ziki tuto chvíli nemohl pamatovat (tedy chvíli, kdy byl po smrti), vzpomínky přeskočily až do chvíle, kdy ležel zcela zdráv naproti Suzuyovi. Ten mu řekl, že ho nechá jít a že možná ho jednou i odmění. Tím skončila první vzpomínka na Suzuyu. Druhá v pořadí byla vzpomínka na dívku, kterou Ziki potkal po cestě do země blesků za svým dalším kontraktem. Byla přibližně v jeho věku a Ziki se samozřejmě jako gentleman snažil zjistit, jestli se náhodou neztratila. Kdyby si byl jistý, že je dívka shinobi, nechá ji být, ale.. no… Každopádně dívka následně narovnala ruce a Zikiho obmotaly dva hadi. Ziki byl v tu chvíli tedy svázaný a dívka vytáhla z pouzdra katanu a přiložila mu ji k hrdlu. Ziki tuto skutečnost poněkud ignoroval, ale v tu chvíli neznal kuchiyose a tak požádal dívku, zda-li by ho nenaučila manipulovat s hady, jako to umí ona. Té to samozřejmě přišlo absurdní, vzhledem k tomu, že Zikiho vůbec neznala, proč by ho tedy měla učit. Následovalo několik Zikiho snah přesvědčit ji, samozřejmě žádná nevyšla. Zkrátka neměl co nabídnout. Dívka si povzdechla a uvolnila Zikiho ze sevření hadů, zřejmě z důvodu, že se nechtěla zahazovat s někým tak slabým, jako byl Ziki. Následně se i zmínila, že se chce stát Chikage v zemi válek a odcházela pryč. To Zikiho rozhněvalo a rozběhl se za ní s další zbytečnou snahou ji přesvědčit. Její sharingan uviděl až ve chvíli, kdy se na něj naštvala a pomocí kamui ho přemístila pryč. To byla vzpomínka na Shi Kiru, přestože její jméno ve vzpomínce nebylo. Poté byla už poslední vzpomínka, tedy útok na Kumo. Ziki si šel zrovna k Raikage pro další misi, přičemž rozhněval jejího pobočníka. Ten ho přitiskl ke zdi a pro Zikiho to vypadalo bledě. No v tu chvíli se zčistajasna u něj objevil Suzuya, ovšem toho si Ziki nevšiml vzhledem k jeho novému vzhledu. Nebyl pro něj rozpoznatelný. Začal ten ukrutný boj, přičemž když Suzuya použil tu svou techniku, která zdevastovala téměř celou budovu Raikage, Ziki se trochu proletěl a život mu zachánila technika jednoho z ANBU, kteří ho uzavřeli do jakési kovové místnosti. Vzhledem k tomu, že v ní byla tma, v tu chvíli byly vzpomínky zbytečné. Když se pak ocitl uprostřed zničené vesnice, začal jeho rozhovor s Hideakim, velitelem Rootu. Až v této chvíli se dozvěděl, že šlo o Suzuyu Juuzou a zároveň mu Hideaki řekl, že má zrovna se Suzuyou jménem vesnice smlouvu o neútočení, skoro by se dalo říci o spolupráci a ať tedy Ziki bere na vědomí, že Suzuyu ani nikoho z jeho organizace nesmí stíhat.*
Hideaki Furo(NPC): *Hideaki sa len prizeral tomu a jasne počul odpovede, čo len potvrdilo tú časovú izoláciu, no vtedy sa to stalo, kto by nepoznal túto techniku. "Takže... teraz akos a vlastne nová Raikage postaví k tomu, že Suzuya má somnou dohodu... a že vlastne pomáha chrániť Kumo... toto budem musieť ešte premyslieť, no teraz už s tým nič nenarobím..." Pomyslel si Hideaki a keď videľ, že root chce nejak zasiahnuť, len pohľadom mu dal najavo, že to nemá robiť, bolo by to ešte horšie, predsa len, dá sa s Raikage určite dohodnúť na tom, určite môže pochopiť v akej situácii bol a že Kumo potrebovala ochranu. Jedine Suzuya im to mohol poskytnúť.*
Liath (Ayumu): *Zaznamenala příchod člena ROOT spíše sluchem, než že by sledovala vchod z dekontaminační chodbičky. Více pozornosti věnovala Zikimu. Na jeho slova zamyšleně přikývla.* Ve skutečnosti jsi byl údajně pryč něco přes dva roky,* podotkla jen,když se objevil u jeho lůžka Hideakiho muž a zeptal se, proč by si ho neměl pamatovat. Chtěla to říct hned, no byla zvědavá na mužovi otázky.* Dost věcí se tu za tu dobu změnilo,* dodala Liath. Sledovala chlapce okem doktora a uvažovala, jak dlouho bude při vědomí. Pokud byla pravda, že se pro něj na misi čas zastavil - čemuž napovídalo několik faktů - jako například to, kolik si myslel, že uběhlo času a také to, že spolu s tím druhým návratším jim doslova stárli před očima... Ještě nikdy se s ničím takovým nesetkala.* Zajímalo by mě co se přesně stalo... Takže se teď nelekej, nic ti neudělám,* pokračovala, kdy položila dlaň na chlapcovu hlavu. Následně měla v úmyslu začít s technikou Dokushinjutsu. Byla však zvědavá, proč Hideaki vyslal na tuto misi zrovna tohohle mladíka, a tak zabrousila hlouběji při sběru informací než při začátek jeho mise. Sice dle jeho karty byl primárně lovcem odměn a sekundárně dělal i medika, ale stále mu bylo čtrnáct. Tedy v době, kdy ho poslali na misi dokonce dvanáct. A ani s omezenými zdroji nebylo zrovna moudré posílat na takovou misi zrovna dítě - jakkoliv schopné. Jen pokud v tom nebylo něco víc. A ona chtěla znát důvod. A tak nějak doufala, že jí ho chlapcova mysl prozradí. Jistě nečekala, že tam narazí na nějakou spojitost se Suzuyou. Na kterou by měla narazit, když by začala zjišťovat, co ví chlapec o útoku na Kumo, přesněji na Raikage. Přeci jen to měl být Ziki díky kterému se Suzuya dostal do vesnice. A ji napadlo, že možná nějaká zápletka v daném útoku byl důvod, proč musel chlapec na nějakou dobu zmizet z vesnice. Nicméně věděla více než dobře, jak Dokushinjutsu funguje. Do mysli chlapce se měli zabodnout svitky do kterých se začaly zapisovat informace, které chtěla zaznamenat. Díky letům praxe by jí mělo prohledávání chlapcovi mysli nemělo zabrat dny. A díky jeho věku snad ani hodiny. Však i toho mladíka díky kterému se jí podařilo dostat k této tváři vyslýchala jen pár hodin. A to ne celou dobu používala tuto techniku. Jakmile by však našla zmínku o Suzuyovi či někom, jehož oči vypadají jako Rinnegan či Sharingan, tak by se zaměřila na informace o něm, dokonce předtím než by se zaměřila na informace o misi a zvláštním kráteru. Předsi jen existovala možnost, že by se jí Hideaki v provedení techniky do konce pokusil zabránit. Což by bylo značně podezřelé, ale což. Věděla, že technika je pro chlapce bezbolestná a že ani neví, které informace z jeho mysli může takto získat. A to bylo dobře. Ve vyslýchání a infiltraci byla vynikající - však se také deset let takto snadno skrývala a budovala svou síť. Dovedla vyslýchat lidi, ale nikdo se nemohl dozvědět nic od ní. To měla pojištěné. Root příliš nebrala na vědomí, když začala s touto technikou. Nezajímal ji. Řekla Hideakimu, že chce chlapce vyslechnout osobně. A způsob jak na to byl její věc.*
Ziki: *Ziki neposlechl radu ohledně pití, kterou mu dala Raikage a pil, dokud nevypil vše. Když se ho pak zeptala, jak dlouho si asi myslí, že byl pryč, zamyslel se a poté odvětil.* No, nevím, pár dní cesty ke kráteru a pak asi… několik hodin u něj? Nevím jistě, mohl to být i den, ale víc určitě ne. Neměli jsme… možnost sledovat čas, krátce po příchodu ke kráteru jsme skončili hluboko pod zemí… Pak jsme se dostali sem. *Poté svou pozornost převedl k muži, který se představil jako člen rootu, který ho dovedl k Hideakimu ještě před začátkem mise.* Proč bych si to nepamatoval? Bylo to nedávno. *Podivil se nad jeho otázkou. Nechápal, jestli si myslí, že má problémy s dlouhodobou pamětí nebo tak podobně, ale nenapadlo ho, že byl ve skutečnosti pryč tak dlouho. Přeci jen, neměl ani moc času se nad tím zamyslel, když bezprostředně po objevení se uprostřed centra omdlel.*
Hideaki Furo(NPC): *Jeho muž tam už bol a pristavil sa teda pri Zikim, Rika obišiel, nechal ho sa poriadne prebrať a hlavne k nemu prišli lekárky, ktoré sa začali o neho starať.* Ahoj Ziki-san... my sme sa už videli, bol som jeden z tých, ktorí ťa sprevádzali do stanu, kde si od Hideakiho dostal misiu... spomínaš si na to??? *Povedal ten z rootu pokojne a potom čakal na odpoveď, netušil, že sa ho Liath niečo pýtala predtým ale určite to z odpovede hneď pochopí, pretože, podľa toho čo počul, tak vraj starli pred očami, presne tak, fámy sa šíria veľmi rýchlo. "Kto vie, čo všetko si tam prežili, boli preč dva roky... no uvidíme, čo nám povie..." Pomyslel si root a potom pozrel na Hideakiho a dal mu znak rukou, že Ziki je schopný hovoriť.*
Liath (Ayumu): *Jakmile se převlékla, tak zamířila do karantény. Tam ji přivítal třetí a poslední medik, přesněji asi čtyřicetiletá žena. Alespoň od pohledu. Liath věděla, že je asi o deset let starší. No nad tím neuvažovala, nebyl k tomu žádný důvod. Místo toho promluvila na Zikiho, který byl jako první zcela při smyslech. Hideakiho na druhé straně si všimla a jen mu pokývla hlavou na opětování pozdravu.* Nepij příliš rychle jinak ti bude zle. Momentálně jsi v karanténě, kdy je dobré se tomu vyvarovat o to více než běžně,* podotkla jen, upravíc si trošku své rukavice. Hideakiho muž ještě nebyl vevnitř, no stále tu byl Riko - i když to, že se tak jmenuje nevěděla - a netušila, jak je ten moc při smyslech.* Jak dlouho myslíš, že jsi byl pryč?* optala se Zikiho narovinu aniž by se zatím představovala. V samotné místnosti bylo vidět, že tu má značnou autoritu, no to jí nevadilo. Nebyl k tomu důvod.*
Ziki: *Když se ho medička zeptala, jak se cítí, usmál se.* Jako bych bez přestávky oběhnul svět. *Poté si chvíli oddechl a zanedlouho se začal probouze i Riko, což Zikiho poněkud uklidnilo.* Mohl bych prosím dostat ještě trochu vody? *Pokud mu medička vodu donese, zhltá vodu, jako kdyby dva roky nepil, ale ono to tak vlastně i bylo.*
Hideaki Furo(NPC): *Hideaki sa dostavil do miestnosti, z ktorej videl na izbu, kde obaja boli, keď za ním prišiel člen rootu, tak mu nakázal aby sa išiel obliecť do obleku a potom mal ísť za Zikim. Prečo do vnútra neišiel, on narozdiel od Raikage nespal ale práve robil nočný tréning a mal na sebe svoje brnenie, ktoré sa mu vyzliekať rozhodne nechcelo.* Choď a zisti čo sa dá, ja budem tu... *Povedal Hideaki, a keď vojde Raikage do tej izby, tak ju samozrejme cez sklo pozdraví len gestom. Medzitým sa obliekol jeho člen rootu a tiež išiel do vnútra, samozrejme neskoršie tam vošiel ako Raikage, ak bude Raikage stáť pri Zikim, postaví sa vedľa nej a nechá ju ako prvú položiť otázky. Medzitým sa začne preberať Riko, ktorého telo sa tiež už začína dostávať z toho šoku.*
Liath(Ayumu): *Vrátila se ke svým povinnostem. No nehodlala kvůli dvojici celou noc ponocovat. Takže, když se Ziki probudil, tak zrovna spala. Přeci jen tou dobou už byla dávno noc. No to neznamenalo, že ji neprobudil jeden z jejích ANBU, kteří měli stan hlídat. A vzhledem k tomu, že odtamtud odešel Hideakiho člověk, tak se zřejmě něco dělo. Netrvalo to dlouho a stejně jako Hideaki zamířila k danému stanu. ANBU na hlídce nechala jako pojistku.* Zhruba deset hodin,* odvětila jen Zikimu jedna z mediček, která tu byla a zrovna měla noční směnu. Přispěchala k němu, když se probudil. Na sobě samozřejmě měla oblek, který ji měl chránit před čímkoliv škodlivým. Vzorky krve obou pacientů už se vyšetřovali. Oni sami nemuseli být nakaženi, ale mohli být přenašeči.* Nevstávej,* pokárala ho hned medička, když si všimla, že se pokusil vstát. Nebo to tak aspoň vypadalo.* Jak se cítíš?* optala se jen, zatímco její kolega kontroloval stav Rika. Ten byl očividně stále ještě mimo. Liath mezitím se vrátila do stanu, kde se předtím nacházela s Hideakim a sama si začala za závěsem oblékat jeden z obleků. Neměla zájem, aby ji někdo během toho sledoval. A navíc by slyšela, kdyby se někdo dostavil. Aby totiž mohl k pacientům, tak musel projít takovým předsálkem, kterým museli projít hlavně ti, kteří z karantény odcházeli.*
Ziki: *Když už byl „plně“ při smyslech, všiml si, že u něj stojí několik mediků.* Jak dlouho jsem byl mimo? *Zeptal se jednoho z nich, toho, který byl nejblíže. Poté se pokusil vstát, přeci jen, musel stále nahlásit stav mise. Když mu vstávání nevyšlo, znovu si jen lehnul a díval se do stropu.* „Tak si tu asi ještě chvíli pobudu… Snad aspoň ví, že jsem ve vesnici.*
Hideaki Furo(NPC): *Len ju pozorne počúval, bola pravda, že vtedy nemal možnosť nič viac urobiť a preto len dodal.* Urobil som to, čo sa len dalo.... no skončili takto... *Pri zmienke o rýchlom starnutí nič nehovoril, no bol dosť prekvapený, nakoniec sa s Raikage úctivo rozlúčil a odišiel, no nechal tam jedného zo svojich root, aby ho okamžite informoval, ak sa niečo zemní. Keď sa Ziki prebral, tak Riko ešte spal, no bol on neho len pár metrov, samozrejme, root dal avízo Hideakimu a ten už bol na ceste aby sa pozrel na to ako to so Zikim vyzerá, vedel, že Riko hore ešte nie je, ale to sa mohlo každú chvíľu zmeniť.*
Liath (Ayumu): *Přenechala oba dva karanténí jednotce a otočila se na Hideakiho.* "V lásce? No, i tak se to dá říci. A mám pocit, že ti záleží na Kumo asi tolik, co mě."* pomyslela si jen v duchu, no nahlas si zachovala svůj nicneříkající výraz jako vždy.* Neobviňuji vás z špatných postupů,* podotkla však jen, když to znělo, jako by snad omlouval své jednání.* V dané situaci byly to nejlepší, co se zřejmě dalo udělat.* pokračovala. Pohledem zabloudila k mapě. Slyšela o událostech ve světě, ale pravda byla, že doteď ji to nemuselo zajímat. Byla v ústraní a zjišťovala si jen všelijaké informace, budujíc si spletitou informační síť, kdy i cestovala po světě. Primárně se zaměřila na medicínu, i když ta musela jít po nástupu na post Kageho na vedlejší kolej. No to neznamenalo, že by se jí dál nehodlala provozovat. Spíše naopak. I když teď musela opatrně kvůli pečeti jejíž chakru hromadila.* Myslím, že teď zbývá jen počkat. Informace se sice dají zjistit i během bezvědomí, no stále bude nějakou dobu platit karanténa a také se musí trošku zotavit. Nemá smysl tu však čekat. Ať už se dělo cokoliv, tak to zřejmě narušilo jejich vnímání času. Když jsem přišla, tak ještě pomalu stárly před očima,* odvětila s pohledem upřeným na mapu. Neměla důvod se o tuto informaci nepodělit. CO se týkalo Zikiho s Rikem, tak je měli stále strážit, kdyby se probrali. Což poté, co Liath opustila po rozloučení se s Hideakim stan, ji měli o tom informovat. Nepřekvapilo by ji, kdyby se o tom hned dozvěděl i Hideaki. I když u dvojice byli jen medici, co spadali pod ní. A díky pověsti Ayumu je měla dosti nakloněné.*
Ziki: *Ziki naštěstí pár doušků vody do sebe dostal, ale jak už bylo v předešlém příspěvku, zanedlouho stejně znovu usnul. Vzhledem k tomu, že v podstatě celé ty dva roky, co byl pryč nespal, potřeboval to trochu dohnat. Nicméně jeho tělo nebylo zvyklé spát více jak osm hodin, no v tomto případě se vzbudil za deset hodin spánku. Samozřejmě byl ještě velice zesláblý, ospalý, ale už nebyl tak dehydratovaný a přes přístroje, na které byl napojen do těla dostal i nějaké ty živiny. Byl momentálně ve stavu, kdy by asi nebylo vhodné vyskočit z postele a jít si zacvičit, ale mluvit zvládl, stejně jako nějaké základní pohyby hlavou, rukama, atd. Rozhlédl se kolem sebe, jestli neuvidí Rika, nebo někoho, kdo by mu objasnil, co se vlastně stalo. Pokusil se si sednout, ale to mu dělalo značné potíže a tak si znovu lehnul a jen zakřičel:* Haló?! Je tam někdo?!
Hideaki Furo(NPC): *Hideaki ju len nasledoval, v tomto smere jej však nemusel nijako klamať, či zatajovať nejaké informácie, bola to oficiálna misia, len v tej dobe nemal nikoho lepšieho, tak musel zobrať k Rikovi i pomerne neskúseného shinobiho, tým sa stal Ziki, ktorý bol z časti i zodpovedný za to, že Suzuya bol schopný zaútočiť na Kumo. Vošiel teda do tej miestnosti, postavil sa k sklu a sledoval ako sa o tých dvoch starajú, pričom rozprával. Keď už boli tam sami a dvere sa zatvorili, tak pokračoval viacmenej na rovinu.* Je to jednoduché, nemáme sa moc v láske.. no budem k vám Raikage, úprimný, pretože mne tiež záleží na blahu Kumo... *Keď to povie, tak položí na stôl, ktorý tam bol mapu a prstom ukáže na oblasť, kde mali byť.* Boli sem vyslaní, aby získali údaje o podivných veciach, ktoré sa tu diali, vraj tam bol kráter.. alebo niečo také... kde mizli ľudia... a proste nevedelo sa, čo to spôsobuje, keďže bola Kumo oslabená, chcel som vedieť, či nás to neohrozí, no... problém nastal, keď sa nevracali, zdrojov bolo málo... a v konečnom dôsledku som mohol vyslať len pár pátracích skupín... niektoré sa vrátili bez výsledku a iné proste nie... tak som nechal strážiť prísne hranice... najlepšie ako sa dalo... no vidím, že sa tam odohralo niečo podivné... dúfam, že sa preberú čo najskôr... a povedia, čo videli... či nám nejaká hrozba nehrozí...
Liath (Ayumu): *Nijak ji nepřekvapilo, když se za několik chvil na scéně objevil Hideaki.* Buďte pozdraven i vy,* pokývla mu jen v odpověď, kdy lehce sklonila hlavu na znamení uznání a pozdravu. Očekávalo se to od ní a ona hodlala svou roli hrát dokonale.* O jednom z nich vím. Tedy o jeho příslušnosti ke Kumogakure. Jsou zde jeho záznamy. O druhém nejsou záznamy, takže hádám patří k vaším lidem. To však nemění nic na tom, že oba dva budu chtít vyslechnout osobně. Ve světě se teď šíří různé zvěsti i o moru. Proto ti dva musí, co nejdříve do karantény aby se zjistilo, či jsou něčím takovým nakažení. Zatímco medikové budou pracovat, tak mi v oddělené komoře můžete říct jaké byly podrobnosti mise.* Odvětila jen, pokračujíc sebevědomě v chůzi. Nemusela tyto dva vyslýchat osobně. Ale pravda byla taková, že chtěla veškeré informace a nevěřila Hideakimu, že by se před ní nepokusil utajit informace, které nechce aby věděla. Jakmile ANBU přenesli chlapce na karanténu, tak tam se ho ujal tým mediků v oblecích. Jednalo se o primárně mediky, kteří sem byli přiřazeni. Nejprve tu byli jen dva, no během pár minut sem ANBU přivedli další tři. Liath mezitím pokynula Hideakimu k vedlejší kóji stanu, která byla oddělena speciálním materiálem, který neměl propouštět dovnitř karantény nic. V té se nacházely nejvíce možné neutrální prostředí, jaké se dalo v jejich situaci poskytnout. Medici si byli nuceni nasadit obleky než se zjistí jak je to s příchozí dvojicí. Medici hned začali Zkiho a Rika ošetřovat a připojovat na různé přístroje. Hlavně kanyly a podobné na dodání tekutin a živin do těla. To však neznamenalo, že by Zikimu nedal nikdo napít, když se na chvíli probral.*
Ziki: *Ziki na několik minut ztratil vědomí a tak nevěděl, že ho vůbec někam odnášeli. Poté se však na chvíli probudil a zmohl se jen na:* Vo...du... *A čekal, jestli mu bude vyhověno. Nicméně za pár vteřin znovu usnul a jen bezmocně ležel.*
Hideaki Furo(NPC): *Bolo mu to oznámené ihneď no on bol na opačnom konci mesta a riešil veci, ktoré sa týkali ohľadom špionáže. Takže sa tam dostal tesne po novej Raikage, práve, keď ich odnášala preč do stanu. Preto sa len pridal k nej ako kráčala a jemne sa uklonil pri pozdrave.* Raikage-sama... dopočul som sa, že sa tu objavili shinobi, ktorí boli považovaní za mŕtvych... ešte keď som Kumo dostal na starosť dočasne, tak som ich vyslal na jednu misiu... podrobnosti vám zdelím v stane.. a odvtedy som o nich nemal správy, no v tej dobe neboli zdroje na to aby sme po nich mohli rozsiahlejšie pátrať a ďalšie straty som si nemohol dovoliť... *Povie jej a potom na nich pozrie a vidí že sú veľmi zanedbaní, akoby sa vôbec za tie dva roky o seba nestarali a žili v jaskyni. "Čo to má znamenať... toto ej podivnejšie než som si myslel" Pomyslí si a ide až do stanu, za ním kráčajú jeho dvaja ochrankári z root.*
Liath (Ayumu): *Nacházela se zrovna u jedné ze staveb. Po svém nástupu do úřadu zorganizovala konkurz do řad policie. Po útoku jich zůstalo žalostně málo a ona nehodlala tolerovat, aby její ANBU dělali takové práce jako hlídání stavenišť. To měl být úkol policie, udržovat pořádek. ANBU se měli objevit jen v případě většího konfliktu, které by policie nemusela mít pod kontrolou. V okolí vesnice se stále nacházelo dost provizorních stanů, kde byly zřízeny stany první pomoci jelikož nemocnice byla stejně jako většina budov v opravách. Začínalo se od centra vesnice, kdy na okraji byly i protibouřkové úkryty, které by stany nemusely ustát. Přeci jen se nacházeli v zemi Blesků, kde se tyto bouře občas objevovali. V místě vesnice sice vzácně, ale jistota je jistota. Byla jen o pár set metrů dál, když zaznamenala, že se uprostřed vesnice zničehonic objevily dvě neznámé chakry. I když obě byly cítit po zdejší vesnici. Rozhodla se to okamžitě prozkoumat, kdy přenechala situaci na stavbě příslušným osobám a zamířila ke zdroji toho zmatku. Na sobě měla své klasické oblečení doplněné o kageho plášť. Neměla moc v oblibě ten klobouk, byl trošku nepraktický, hlavně v těchto dnech. Byla na místě dokonce dříve než její ANBU což ji celkem pobavilo, no nepřekvapilo. Proto i měla možnost vidět, dvojici, která před očima obecenstva začala rychle stárnout. Vidět to bylo hlavně na chlapci jehož tvář si pamatovala ze záznamů, které si prošla. Tenhle klučina zmizel před dvěma lety na misi. Druhou osobu neznala ani ze záznamů, no to nebylo moc zvláštní, když se vzalo v potaz, že patřila k Rootu. Nechala ANBU aby oba příchozí zvedli a odnesli je do ošetřovacího stanu. Nebrala je jako hrozbu, tedy ne co se týkalo útoku. Vzhledem ale k událostem ve světě bylo potřebné je okamžitě izolovat.* Karanténa,* prohlásila jen, sama zamíříc za nimi. Okolních přihlážejících si nevšímala.* "Jsem zvědavá, kdy se objeví on..."* pomyslela si jen trošku uštěpačně.*
Root NPC: *Riko sa len obzrel okolo seba a absolútne nič nechápal, len uvidel Zikiho ako sa mu pred očami mení, no to isté začalo i u neho celková slabosť, nechty, vlasy a iné zmeny tela sa okamžite začali prejavovať, čo bolo proste pre telo veľmi nezvyklé a hlavne to bol veľký nápor.* Ziki... ja... ja to ne... *Nestihol dopovedať a zrazu sa mu zatmelo pred očami a už nebolo nič, jeho telo bezvládne dopadlo na zem. Ľudia boli prekvapení a samozrejme hneď alarmovali ANBU, ktorí za pár okamžikov boli pri nich.*
Ziki: *Ziki už nedoufal, že se někdy dostanou s Rikoem ven, zkoušel už úplně vše a žádná odpověď. Následně mu však bylo odpovězeno, poněkud chladně, jako by byl neschopný a jen teď, v nějakém zvláštním případě mu bude pomoženo. Najednou se zničehonic ocitl v centru Kumogakure. Rozhlédl se kolem sebe, co se to vlastně stalo a hledal Rikoa, jestli je tu s ním. Poté na něj však dolehla únava, hlad, žízeň, všiml si dokonce změny svého těla. Konkrétně se to nejvíc podepsalo na délky jeho nehtů, vlasů, a výšky, ale to, o kolik vyrostl vůbec nezaregistroval. Přeci jen, nebylo nikde žádné zrcadlo. Jen mu přišlo, že má zem o něco hlouběji od očí než obvykle.* Riko?! *Zakřičel z posledních sil, ale bylo to velmi tlumené, byl vážně dehydratovaný a zanedlouho se skácel na zem, stále však při vědomí.*
--: --
Ziki: *Ziki už byl s náladou na dně, tak se rozhodl, že už tomu dá jenom poslední šanci a poté koníčky vzdá. Už neměl energii na to se neustále nechat odmítat a tak se rozhodl, že jeho poslední hledání bude to nejepičtější, jaké kdy zažije. Dlouho a dlouho přemítal, přemýšlel a hodnotil, až nakonec zjistil, že na nic nemůže přijít. A v tom ho to trklo.* „No jasně!“ *Běžel do centra a začal obcházet mladé a ptát se jich, jestli studují akademii. Všichni, kdo odpověděli kladně postoupili do „druhého kola“ vybírání a Ziki se jich dodatečně zeptal, jestli by nechtěli zkusit kroužek jutsu. Většina z nich odpověděla negativně, ale čtyři děti, tři dívky a jeden chlapec odpověděli, že by to rádi zkusili. Ziki je tedy vzal na místo, kde nebylo příliš lidí, ale zároveň bylo blízko centra, aby rodiče, které děti doprovázeli nemuseli cestovat daleko. Rodiče byli jakési publikum a Ziki si stoupl před nastoupené děti.* Takže, takový malý intro, dlouho jsem teď hledal nějakou zálibu, nějakýho koníčka. No a v každém mě hned první den vyhodili, takže i tenhle kroužek bude v tomto duchu pouze jednodenní, ale i tak si užijem spoustu srandy! Takže jako první se naučíme chodit po stěnách. Umí to tu někdo? *Ani jedno z dětí se nepřihlásilo, ani nevydalo zvuk, takže byl Ziki rád, že je má co naučit.* Super! Takže, tato technika se nazývá kinobori no waza. Až s váma skončím, měli byste být schopní chodit po stěnách jako pavouci! *Všichni vypadali, že alespoň trochu zbystřili, takže Ziki usoudil, že s technikou nešlápl vedle.* Takže, všichni si stoupněte tady k tý stěně a já vám ukážu, jak se to dělá. Já se s touto technikou ze začátku učil, jak vlastně chakra funguje a jak jí využívat, bylo to první jutsu, které jsem se naučil, takže i vám to vysvětlím tak, jako to bylo řečeno mě. Jde prakticky o koncentraci a hromadění chakry do chodidel tak, aby se dokázala energie spojit s hmotnými předměty a tak se stát prakticky jedním. Ukážu to na sobě. *Ziki nakoncentroval chakru do nohou a poté pomalu vyšel po stěnách, jako by chodil po rovné cestičce. Poté sešel znovu dolů a pokračoval ve výkladu.* Tak teď to zkuste vy.. a nebojte se, pokud vám to hned nepůjde, ani nevíte, kolik modřin jsem si při tréninku týhle techniky způsobil já, hehe.. *Všichni koncentrovali chakru a pokusili se vystoupat na stěnu, ale povedlo se to malinko jen jednomu z nich, právě jedinému chlapci. Dívky byly rozezlené, že je takhle předběhl a zkoušeli to znovu a znovu, ale stále jim to nevycházelo.* No… zkusíme to jinak, stoupněte si do řady a já vás chytnu tak, abyste měly nohy přilepené na stěnu a vy budete jen koncentrovat chakru, takže by pro vás mělo být jednodušší se soustředit, dobře? *Dívky si stouply do řady a udělaly přesně to, co po nich Ziki chtěl. Výsledek byl enormní, všichni žáci se prakticky naučili techniku.* No výborně! Jde vám to ještě rychlejš než tehdá mě, to je skvělý. Teď to ještě zkoušejte, já si tu sednu a budu se dívat, až to budete zvládat dostatečně dobře, tak skončíme s tréninkem. *Všichni to zkoušeli a zanedlouho už dokázali bez problému chodit po stěně, skoro tak dobře jako Ziki.* Tak jo! Všichni jste odvedli kus práce, takže teď zábava! Zahrajem si takovou hru, znáte hru na babu? *Všechny děti kývly hlavou, což Zikiho potěšilo.* Paráda! Takže, teď budeme hrát na babu, ale na týhle velký stěně! *Děti vypadaly nadšeně, že můžou prakticky využít jutsu, na kterém teď tak tvrdě pracovaly a tak nastoupily na stěnu a čekaly, až Ziki hru spustí.* A já budu hrát s váma, hehe… Takže, tři… dva… jedna… TEĎ! *Vykřikl a hra začala. Ziki jim často dával náskok a občas si nechal i záměrně předat babu a nechal je trochu poodběhnout, aby pak mohl zamachrovat a pomocí jiongu: garroter jim vždy dal babu i na dálku. Děti se většinou smály, když to Ziki udělal, ale ten, kdo babu dostal byl vždy na chvíli uražený, ale jako každé jiné děti, za pár minut už se Zikim znovu kamarádily. Takhle si hráli, dokud rodiče neusoudili, že už začíná být pozdě. Ziki tedy naposled zvolal nástup a ukončil kroužek.* Takže, doufám, že se vám kroužek líbil a že se vám jutsu bude hodit, ale tímhle kroužkem vaše cesta nekončí, naopak teprve začíná! Doporučuju se mimo akademii ještě doučovat, opravdu to stojí za to, věřte desetiletému Chuuninovi, hehe… *Pochlubil se samochvalně a kroužek rozpustil. Poprvé za celé jeho snažení vetřít se na nějaký kroužek odcházel domů s pocitem sebeuspokojení. No a pointa této série? Všechno zlé je k něčemu dobré, ale je důležité nepřestat doufat.*
--: --
Ziki: *Ziki už byl beznadějný, nedokázal si představit, co ještě by mohl dělat.* „Ach jo.. jestli ani dneska nic nenajdu, tak je se mnou asi něco hodně špatně... můj život je jako jedna velká komedie… Tak počkat! No jasně, komedie! *Ziki nadšeně běžel do centra a vstoupil do kroužku herectví.* „Páni, já se tak těším, tohle mi určitě půjde!“ *Přišel k učitelce herectví a představil se.* Dobrý den, jsem Ziki Katsuki, můžu se tu někde přihlásit? *Učitelka si ho prohlédla, jakoby ho skenovala od hlavy až k patě a pak se usmála.* No jistě, hned tě zapíšu, vydrž. *Odešla opodál a vytáhla skicář a tužku a něco do ní zapisovala. Tento kroužek, na rozdíl od ostatních byl zcela zdarma, protože si učitelka vybírala žáky sama podle toho, jak vypadali, nebo jak jí podle intuice přišli nadaní. Proto by bylo hloupé, aby za hodiny ještě brali peníze, když se tam nemůže dostat jen tak kdokoli. Když přišla zpět k Zikimu, gestem ruky mu pokynula, aby se postavil do řady k ostatním žákům. Ziki tak udělal a prohlédl si letmo všechny své „kolegy“. Většinou to byli malé děti, ještě mladší, než Ziki, ale pár žáků tam bylo i o něco starší než on. Všichni to byli pěkní, svěží lidé, s milými úsměvy a drahými účesy. Ziki si chvíli přišel jako černá ovce, ale jejich zářivý chrup ho natolik hypnotizoval, že na svůj ostych skoro zapomněl. Poté se učitelka postavila před všechny, jako při hodině tělocviku a spustila.* Takže děcka, vítám vás na další hodině herectví. Dneska si probereme jevištní boj. Jde o speciální techniku, kdy to z pohledu diváka vypadá, jako byste svého kolegu herce praštili, kopli, nebo umlátili kovovou trubkou, ale ve skutečnosti jen mácháte do vzduchu. Samozřejmě to chce cvik, není jednoduchý jen tak mlátit do vzduchu, často si lidi myslí, že to zvládne každej, ale když se někdy podíváte, jak to zkouší nějakej amatér, poznáte, že jde o velmi laciný trik. Protože to budete zkoušet na svých kamarádech tady, budete se muset lépe poznat, poslední dobou nám do třídy přišlo spousta nováčků a když se nebudete znát dostatečně dobře, nikdy si nebudete natolik věřit, abyste nechali druhého, aby vás „praštil“ a nikdy se jevištní boj nenaučíte. Takže jsem si vymyslela menší poznávací hru. Všichni si sedněte do kroužku, chytněte se za ruce a postupně si budeme sdělovat svoje nejhorší obavy. Projedem takhle tři kola, takže si dobře připravte, co řeknete. *Všichni si sedli do kroužku a neměli problém se chytit za ruce, zatímco Ziki se doteku s ostatními žáky štítil, obzvláště, když se musel za ruku chytit s dvěma chlapci, ale nakonec se zhluboka nadechl a tento blok překonal.* „Bože… má strašně zpocený ruce…“ *Postěžoval si, když chytil ruku jednoho z kolegů žáků a učitelka si sedla doprostřed kroužku.* Tak začínáme, začne třebaa.. Ziki, ujmeš se toho? *Ziki se zhrozil, že jako první půjde on, čekal, že bude až mezi posledními, neměl vůbec nic připraveného a tak musel zapátrat ve svém nitru.* No… bojím se, že až zabiju prvního člověka na misi, tak se mi to bude líbit… *Všichni se zhrozili při tom, co Ziki řekl a oba chlapci, kteří se s ním drželi za ruku ho okamžitě pustili. Delší chvíli nikdo nic neříkal, až ticho prolomila učitelka.* Noo.. dobřee… chválím tě, ne každý má tolik odvahy říct něco, co ho opravdu trápí.. výborně. *Ziki se usmál, ale tušil, že to učitelka asi nemyslela vážně a tak byl úsměv spíše lítostný, než radostný. Poté jela řada dál a byly slyšet většinou strachy typu „Budu mít obličej plný akné, ztloustnu, vypadají mi vlasy, chytnu rýmu, atp., což v Zikim vyvolalo pocit, že je tu asi jediný hlupák, co jim doopravdy otevřel svoji duši. Poté na něj přišla opět řada a Ziki si dvakrát rozmyslel, co tentokrát řekne.* Já.. bojím se, že nikdy nenajdu žádného koníčka. *Teď už nikoho jeho odpověď neudivila, což bylo pochopitelné, před chvílí nastavil laťku dost vysoko, takže by byl problém i pro zkušeného tohle přebít. Když k němu došla řada napotřetí, řekl jen:* Bojím se, že se budu v nevhodnou chvíli bát. *Učitelka kývla hlavou a vyjádřila se.* To bylo hluboké. Takže všichni, takhle má vypadat pravý herec, nemá se bát říct, co si myslí, a co je hlavní, co cítí. Vy všichni jste mě zklamali, jste tu dýl než Ziki a přesto vás v týhle hře rozcupoval jako papír. No, ale to je jedno, přejdeme k učení samotného jevištního boje. *Učitelka vstala a rozestoupila žáky tak, aby měli každý partnera pro trénink. Poté jim vysvětlila, co budou dělat.* Takže, teď bude stačit, když dáte svému partnerovi pěstí, samozřejmě jenom jako! Nechci vidět, že se tu budete mlátit. *Ziki si stoupl ke chlapci, který mu byl přidělen jako partner pro trénink a udělal jeden rozmach do vzduchu, který se mu celkem povedl. Chlapec se usmál a rozmáchl se. Omylem však dal Zikimu pořádnou ránu do spánku a Zikiho to na chvíli dezorientovalo. Po pár vteřinách se však vrátil k vědomí a chlapci to vrátil. Bohužel, měl o dost větší ránu než chlapec, který byl podle všeho nějaké bohaté děcko, co nikdy nedělalo kliky, takže po jeho ráně chlapec rovnou upadl do bezvědomí. Učitelka k Zikimu přiběhla a dala mu facku.* Co si myslíš, že děláš?! Vypadni odsud, zavolejte někdo pomoc!! *Volala na ostatní žáky a když viděla, že Ziki stále stojí na místě, vykřikla na něj.* VYPADNI!!! *Ziki se smutnou tváří odešel a znovu se odšoural zpět domů.* „Asi je se mnou něco hodně špatně..“
--: --
Ziki: *Zikiho napadlo, že když mu nevycházejí běžné koníčky, jako vaření, poezie atp., možná by mu šel nějaký bojový sport. Je přeci chuuninem, takovéto sporty by mu měly přeci jít od ruky. Díky nedávnému incidentu se ženou s abnormálně velkým mečem ho napadlo, že by mohl vyzkoušet šerm. Přihlásil se tedy na první lekci šermu a v danou hodinu na ní přišel. V centru byla tělocvična, kde se jednou týdně tento kroužek scházel, celý prostor tělocvičny byl osetý žíněnkami, na kterých stáli lidé s přiléhavými oblečky a ochranou hlavy. Ziki taky jeden takový set dostal a šel do šatny se převléct. Kromě něj byli v šatně ještě dva další chlapci, přibližně o pár let starší než on a vedli spolu vášnivou debatu.* Hele, myslíš, že to Gonki zase schytá? *Zeptal se jeden druhého.* No určitě! Ten kluk je marnej, vždyť skoro umí stát na nohou, natož šermovat. Nechápu, proč sem furt chodí, vždycky dostane tak akorát nakládačku. *Odpověděl druhý kluk. Společně se zasmáli a poté vyšli z šatny. Ziki si jich příliš nevšímal, ačkoliv jejich rozhovor si zapamatoval. Když byl převlečený, vyšel z šatny do tělocvičny a vyfasoval jeden tenký, ostrý meč. Potěžkal si ho a zjistil, že je velmi lehký, mnohem lehčí, než jakákoli zbraň, kterou kdy v ruce držel, možná kromě shurikenu. Dokonce i kunai mu přišel těžší. Všichni žáci si sedli kolem jedné velké matrace. Zanedlouho přišel na matraci učitel šermu a pronesl.* Vítejte na další hodině šermu, pro nováčky, probereme si základy. Tohle je základní postoj.. *Vysvětlil základy a Ziki je docela pobral, přišlo mu, že to není moc velký rozdíl oproti umění s jinými zbraněmi.* Takže, jako první proti sobě půjdou Ziki Katsuki a Kisho Abiko. Předstupte prosím. *Oba si stoupli na žíněnku proti sobě a uklonili se.* Oba jste začátečníci, takže nechci vidět žádný velký bitky, jen ukažte, že jste mě teď poslouchali a zkuste soupeře zasáhnout. *Zainstruoval je a poté odstartoval boj. Ziki se do Kisha okamžitě pustil, jakoby byl talent od přírody. Většina žáků nebyli ani shinobi a když už, tak nižších hodností než Ziki, většinou studenti akademie, nebo geninové, což mu dalo určitou výhodu. Ziki Kisha v souboji naprosto rozdrtil, Kisho se ani nestačil divit, jak rychle se proti němu Ziki s mečem řítí. No každopádně, poté bylo ještě pár soubojů, až přišel na řadu někdo, jehož jméno Ziki už slyšel, tedy Gonki. Nastoupil na souboj proti jednomu z chlapců, kteří se bavili v šatně. Uklonili se a učitel odstartoval souboj. Gonki vypadal, že přesně jak chlapci říkali, vůbec neví, o co jde. Jen tam tak stál a snažil se vykrýt údery, marně. V jednu chvíli však záhadně vykryl jeden úder a meč mu sjel tak, že soupeře zasáhl. Tomu se evidentně nelíbilo, že se ho taková nicka jako Gonki troufá vůbec dotknout a tak se jeho rychlost šermování o dost zrychlila. Udeřil ho jednou, dvakrát, třikrát, desetkrát, bodal ho, sekal, snažil se mu mečem ublížit. Ovšem těmito cvičnými kordy by mu nic vážného neudělal, kromě několika odřenin. Zikimu se však nelíbilo, jak neuctivě se Gonkiho soupeř chová a tak proti němu vyrazil a silně ho kopl do břicha, až odletěl o pár metrů daleko.* Stop! *Vykřikl učitel.* Proč jsi přerušil souboj?! *Vyjel na Zikiho.* Vy jste to neviděl?! Vždyť tomu chudákovi málem ublížil! *Bránil se Ziki.* Nestrpím tu žádný jiný boj, než šerm. Měl sis líp přečíst pravidla, pokud použiješ sílu, končíš. Mě je to jedno, já už svý prachy dostal, takže odsud vypadni a běda, jestli tě tu ještě uvidim! *Vykřikl na něj a prstem mu ukázal směrem k východu. Ziki se ani příliš nebránil, stejně by nebyl rád v kroužku, kde jsou na sebe lidi takto oškliví. Odešel rázným krokem a zamířil si to rovnou domů.* „Já se asi nehodím na žádnou zálibu…“ *Pomyslel si smutně Ziki.*
--: --
Ziki: *Byl to Zikiho už třetí pokus najít si nějakou zálibu. Po svých neúspěších v kroužcích Haiku a malování ho napadlo vyzkoušet vaření. Nebylo to zrovna něco, co by ho doslova lákalo, ale jídlo měl rád a říkal si, že na tom nic není. Přeci jen, jen přidáte do hrnce ingredience, že? Tak tedy znovu zašel do centra a zavítal do kroužku vaření. Všichni přítomní byli oblečeni do moderně vyhlížejících rondonů, většina do bílých a jeden obtloustlý muž v černém rondonu, pravděpodobně jakýsi šéf, nebo učitel vaření, což se ostatně potvrdilo asi pět vteřin po tom, co se Ziki objevil ve dveřích.* Vítej, shinobi! Chceš se naučit vařit? Jsi na správným místě, ještě nikdy jsem neměl žáka, kterého bych nebyl schopný učit. První lekce je zdarma, další jsou za deset ryo na den, to jde, ne? *Ziki nedůvěřivě kývl hlavou.* Éh.. ano, chci se naučit vařit.. myslím.. *Kuchař v černém rondonu mu gestem ruky pokynul, aby ho následoval a zašel do jakési menší spíže, nebo skladu a vytáhl jeden čistě vypraný, voňavý bílý rondon, který Zikimu s úsměvem podal. Ziki si rondon navlékl a postavil se na jednu z plotýnek, které byly určené pro žáky.* Takžééé… Dneska se naučíme můj možná nejoblíbenější recept, je to jídlo, který je tak jednoduchý, že to zvládne každej trouba.. hehe.. Takže pro nováčky.. *Podíval se hlavně na Zikiho.* Ještě vám v krátkosti vysvětlím, jak to tady u mě chodí. Já vám budu postupně dávat instrukce jako „nakrájejte tohle, tamto, přidejte tam.. bla bla bla..“ a vy si sami zvolíte, kolik dané suroviny do svého pokrmu dáte, samozřejmě si můžete do svého jídla i něco málo přidat, ale neměli byste přímo odbočovat od receptu. Tak jo! Jdeme na to, první si nakrájejte ingredience, který máte připravený na prkýnku. *Ziki začal, stejně jako ostatní žáci krájet suroviny. Ty se skládaly z mrkve, cibule, masa a zelí. Když měl zeleninu připravenou, šéf pokračoval v instrukcích.* Výborně! Teď maso okořeňte a hoďte na pánev, až se trochu prosmaží, přidejte i zeleninu a smažte, dokud vám to nebude připadat dost. *Ziki udělal, jak mu bylo řečeno. Začal kořenit nakrájené maso, nejdřív sůl, poté pepř a ještě tam přidal jakousi směsici koření, u které si nebyl úplně jistý, co by to mělo být, ale pěkně to vonělo, tak to tam mrsknul. Poté hodil maso na pánev, osmažil ho a přidal zeleninu. Když už to začalo vonět a zelenina trochu změkla, Zikiho napadlo tam přidat ještě jednu surovinu, tedy vysokoprocentní rum. Byl z nápadu nadšený, často viděl v restauracích, jak kuchaři flambují a chtěl to tedy také vyzkoušet. Vzal si z přihrádek s nápisem „extra ingredience“ rum a vrátil se zpět ke své pánvi. Pustil oheň na maximum a začal lít rum do pánve. Bohužel nebyl připraven na to, co následovalo. Protože viděl flambování vždy z dálky nebo nevěnoval přílišnou pozornost celému procesu, oheň mu doslova vyprskl do obličeje a kdyby neměl dobře vytrénované reflexy, určitě by mu to spálilo celý obličej. Nicméně, jak se lekl, tak vrazil do jednoho z dalších studentů, pánev stále držel v ruce. Poté odskočil od studenta, aby se mu mohl omluvit, ale to už vrazil do dalšího a do dalšího a zanedlouho začal shazovat všechno možné z plotýnek, až ho šéf chytil za límec a pánev mu vyrazil z ruky.* Cos to proved?! Řekl jsem snad FLAMBOVAT?! *Ziki se na něj podíval a snažil se ospravedlnit.* Ale říkal jste, že si můžem recept vylepšit! *Šéf ho za límec dotáhl k východu a vymrštil ho ven.* A už se nevracej! „Ach jo… tak vaření asi taky ne…“ *Pomyslel si Ziki a odšoural se domů.*
--: --
Ziki: *Ziki další den znovu přemítal, jaký koníček si zvolí dál. Po svém minulém zážitku s malováním však dlouho uvažoval a zvažoval i případné trable. Nakonec mu přišlo, že by mohl zkusit Haiku kroužek. Trochu ho to tam táhlo, přestože nebyl příliš poeticky založený. Přišlo mu, že je to jednoduché a nezabere to tolik času. Navíc se mu líbila představa nomáda, který cestuje po světě a píše krátké básničky. Vydal se tedy znovu do centra, kde sídlil mimo jiné i právě kroužek Haiku. Vešel dovnitř a do nosu ho praštila vůně, nebo spíše smrad kadidla, ale i přesto se odvážil proniknout dál do vnitra. Místnost byla vyzdobená především dřevěnými uměleckými díly, soškami, ale i jakýmisi dřevěnými obrázky, které byly většinou vyřezány do ploché dřevěné desky, nebo ohněm vypálené křivky. Z celé místnosti sálala jakási starodávná energie. Zikiho překvapilo, že v kroužku nebyl ani jediný kluk. Všude byly samé dívky, což bylo pro Zikiho opravdu nepříjemné, nikdy nebyl příliš kreativní, když šlo o předvedení své tvorby jakýmkoli lidem, natož partě holek. Měl pak pocit, že se mu za zády budou smát a budou drbat jeho umělecký výtvor. Postarší dáma, zmalovaná až hrůza ho přivítala s otevřenou náručí a tajemně pronesla.* Vítej, cizinče. Máš zájem se k nám připojit? *Ziki otevřel pusu, jakoby chtěl promluvit, ale žena evidentně neměla zájem slyšet jeho odpověď a okamžitě pokračovala.* Výborně! Představ se nám, nestává se často, že by k nám zavítali muži, přestože je známo, že muži mají ty nejzajímavější poetické schopnosti.* Éh.. Jsem Ziki.. Katsuki… *Žena se usmála a pokynula mu na podlahu, kde seděly dívky.* Vítej Ziki, posaď se k nám, za chvíli na tebe dojde řada.* „Řada?! To jako rovnou mám něco skládat?! Sákra… Vždyť ani nevím, jak takový Haiku vypadá… bože, to bude trapas…“ *Poté vystoupila na menší podium jedna z dívek, které bylo přibližně stejně, jako Zikimu.* Plující něha, krásná, jemná, důstojná, proud ji unáší. *Ostatní dívky jí lehce zatleskaly. Zikimu se její krátká báseň líbila, možná to bylo i proto, že samotná dívka byla dost pěkná. Ziki dokonce v duchu i uznal, že je roztomilejší než Ami. Postupně se na stupínku prostřídaly všechny dívky a řada přišla konečně na Zikiho.* Boj dvou shinobi… *Následovala velká pauza.* krutý a… nelítostný, jen… smrt přináší. *Dívky nehnuly ani brvou, ale nonšalantně mu zatleskaly.* Noo… to bylo trochu depresivní, ale nevadí, vítáme i tento druh poezie… Tak dáme druhé kolo. *Znovu všechny dívky postupně přicházeli na stupínek, jejich básně Zikiho občas fascinovaly. Když na něj došla řada, měl velký strach, vůbec nic ho nenapadalo a společnost tolika dívek mu v přemýšlení moc nepomáhala. Vystoupal přesto na stupínek a začal:* Zimní vichřice je… *Když si uvědomil, že jeho první verš měl šest slabik, ztuhl a ostudně se usmál, ostatní dívky se začaly hihňat a Ziki sklopil hlavu.* Éh.. heh… asi radši půjdu… *Rychle vyšel pryč a zamířil si to rovnou domů.* „Tak fajn.. Haiku asi taky nebude zrovna pro mě…“
--: --
Ziki: „Ach jo.. už mě to tu nudí, co by se dalo asi tak dělat?“ *Přemítal Ziki. Už dlouho nezažil žádnou zábavu, tedy zábavu, která by nezahrnovala trénink nebo souboje. Potřeboval koníčka. V úvahu stálo několik různých druhů takových zálib. První, co ho však napadlo byl kroužek malování. Zašel tedy do centra a přihlásil se na první lekci.* Takže žáci, máme tu nový přírůstek do naší malé rodinky, seznamte se se Zikim Katsukim, Chuuninem z naší vesnice. *Poté se ozvalo ze strany ostatních malířských učňů jednohlasné:* Vítej, Ziki! *Zikiho učitelka malířství usadila na volné místo. Byla to vlastně židle a před ní malířský stojan spolu se základními malířskými potřebami.* Takže, dnešní lekce bude obzvláště zajímavá, váš první úkol bude nakreslit čtyři rovné čáry! *Pronesla učitelka nadšeně a ostatní žáci začali vášnivě kreslit čtyři rovné čáry. Jeden z nich zvedl hlavu od svého stojanu a přihlásil se.* Paní učitelko, můžeme je i spojit? *Paní učitelka ukázala jakýsi pohyb rukou, který měl evidentně značit „ne ne ne..“ a dodala.* Hou hou! Zase moc nepředbíhejte, u téhle lekce ještě nejsme. *Zikiho to opravdu překvapilo, bohužel negativně.* „To myslí vážně? Čtyři rovné čáry?! I psaní je mnohem větší vzrůšo… no, třeba je to jen rozcvička, uvidím, co bude dál.* Tak. Podíváme se na vaše výtvory. Výborně Aniko! Taky pěkné Mishu… *Prohlédla si všechny „obrazy“ a většinou žáky vřele pochválila, až přišla k Zikimu.* Hm… Ziki, ty ještě trochu procvičuj, ale určitě ti to za chvíli půjde, je to jen o cvik. *Ziki vypěnil a vyjel na ní.* Cože?! Jak můžu mít špatně čtyři rovný čáry?! Děláte si ze mě srandu? Nejsem v genjutsu nebo tak?! *Učitelka si dala ruce v bok a pokárala ho.* Ale ale… máme tu předbíhače. A co se stává s předbíhači děti? *Pobídla ostatní žáky.* Vyloučí je z řady! *Ozvalo se znovu z řady. Ziki byl sice stále naštvaný, ale viděl, že to nemá cenu se s nimi hádat, tak se jen vrátil zpět k malování. Nakreslil znovu čtyři rovné čáry a přivolal si k sobě učitelku, aby mu práci znovu překontrolovala.* Hmm… No, to už je lepší, ale tady se ti udělala kaňka… Neboj, jednou to zvládneš. „Tohle prostě musí bejt nějakej trik! Kai! Kai! Kai!“ *Neustále zkoušel, jestli opravdu není v genjutsu, ale nakonec to vzdal. Učitelka se postavila před celou třídu a řekla s ještě větším nadšením, než předtím:* Tak. Skoro všichni už jste čáry zvládli, teď si vyzkoušíme kolečka! *To už Zikimu ale nedalo a vyskočil ze židle jako dědek s artrózou.* To ne! Ne ne ne! Nebudu kreslit čáry, kolečka, čtverečky a už vůbec ne tečky! Nebudu tu ze sebe dělat chorobomyslnýho, nevím, jestli z toho máte legraci, že tu lidi učíte lidi malovat čáry, já odsud padám! SBOHEM! *Vykřikl na učitelku a odešel, nebo spíše utekl z třídy pryč zpět domů.* „Čáry.. no to snad ne…“
---: ---
Ziki: *Je to už pár dní, co se Ziki od Ami naučil své první jutsu a od té doby v akademii dával stále větší a větší pozor. To samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí a jeho rodiče se rozhodli mu tvrdou práci oplatit uklidňujícím stimulem, tedy lázněmi. Ziki ještě v lázních nikdy nebyl a tak když se dozvěděl, že mu je rodiče zařídili, nijak zvlášť z toho nebyl nadšený.* „Ach jo, další rodinnej vejlet.. to zas bude bomba…“ *Přišel čas a rodinka se vydala směrem do lázní. Nejprve je přivítala milá, mladá recepční, se kterou Zikiho otec chvíli mluvil.* Mám tu rezervaci na jméno Renzo Katsuki. *A podal jí lístek.* Jistě, vše je připraveno, chodbou na konec a do leva, tam se převlékněte a naproti je pro vás připravena lázeň. *Pronesla recepční s úsměvem a pokynula lehkým gestem rodině k odchodu, aby se mohla věnovat dalším zákazníkům.* S tvojí maminkou jsme rádi, že jsi našel zalíbení ke studiu v akademii, tak jsme se rozhodli zařídit lázně jen pro nás, aby nás nikdo nevyrušoval. *Vyřídil Zikimu otec polohlasně a vedl jeho i matku dál chodbou. Došli k šatnám, kde se se Zikiho matkou rozdělili do mužských a ženských šaten a vyhledali své skříňky, u kterých se následně převlékali.* Eh.. Tati? Mám se svléknout až…? *Zašeptal Ziki otci do ucha, aby ho ostatní návštěvníci lázní neslyšeli.* No samozřejmě, přece tam nepůjdeš v kabátě, ne? *Pronesl otec a zasmál se. Ziki chvíli vnitřně vzdoroval, ale nakonec vymyslel způsob, jak si „zachovat čest“ a zároveň se nějakým rychlým způsobem dostat přes tu nepříjemnou část až k umotání ručníku kolem pasu. Když už byla mužská polovina rodiny připravena, uzamkli si skříňky a vyšli ven. Shodou okolností při vycházení ze šaten potkali Ami s kamarádkami.* Hele, to je ten tvůj kluk? Docela kus. *Ozýval se šepot ze skupinky dívek. Zikiho přepadl ostych, ale ten vzhledem k tomu, že se jenom míjeli, netrval příliš dlouho.* „Super, to ještě chybělo! Tohle už snad ani nemůže bejt horší..“ *Zatrucoval si Ziki. V této chvíli byl naštvaný na sebe, na tátu, na mámu i na tu milou recepční, nemluvě o skupince dívek, kterou před momentem potkal. Měla to být odměna za tvrdou práci a přesto to vypadá, že jediný, kdo se baví jsou všichni kromě něj. Jakmile s otcem otevřeli dveře jejich zarezervované místnosti, obklopil je teplý vzduch smíšený s párou vycházející z bublajícího bazénku uprostřed místnosti. Na zadním rohu místnosti stály tři mladé dívky, přibližně ve věku devatenácti let, jedna hezčí než druhá a vedle nich tři lehátka.* Tati…? To na nás budou koukat? *Zeptal se Ziki otce, který se znovu z plna hrdla zasmál a pokynul synovi rukou směrem do vodní lázně.* To až potom, nejprve si vejdi do vody. A neboj se, ony tu pracují, určitě jich už viděly spousty… *Řekl s šibalským úsměvem, strhl si ručník z pasu, rozběhl se do bazénku a se saltem do něj skočil, přičemž ošplouchl i masérky, které si doteď mezi sebou povídaly. Ziki si nejdříve smočil nohy ve vodě, otočil se směrem od dam a také si ručník sundal. Když se za sebe podíval, k jeho překvapení si ho slečny ani nevšimly. Bylo to pro něj příjemné zjištění a tak z něj částečně spadl ostych, který mu dosud svíral hrdlo. Skočil k otci do vody a posadil se do vody. Najednou všechen tlak, který na něj působil díky této výpravě prostě zmizel a jeho mysl se stala příjemně uklidněnou, leč bdělejší než jindy. Na tváři se mu objevil lehký úsměv a když se podíval na otce, aby mu vyřídil, že je to opravdu tak skvělé, otec ho rovnou přerušil slovy:* Já vím, úžasný, co? *To už ale do místnosti vešla i Zikiho maminka, která na sobě však místo ručníku měla plavky. Ziki se na chvíli podivil a obrátil se na otce.* Tati? Jaktože já musím být nahý a máma může být v plavkách? *To otce trochu znepokojilo, chvíli se zamyslel a pak řekl:* No… Víš… Ženy mají vrozený extrémní stud a tak nemůžou v přítomnosti nás, velkých chlapů se takhle ukazovat… *Zikiho matka se zasmála a jak přicházela do vody, dodal:* Ano, navíc muži by pak při pohledu na nás začali silně krvácet z nosu, že? *Oba rodiče se začali smát, ale Ziki evidentně vtip nepochopil a tak se dál soustředil na relaxující horkou lázeň. Když přišel čas vyjít z vody, znovu si oba mužští příslušníci tříčlenné skupiny oblékli ručníky kolem pasu a všichni tři se přesunuli k lehátkům a sličným damám. Ty okamžitě ukončily svou konverzaci (pravděpodobně velice zajímavou) a vzaly si je do parády. Ziki vycházel z lázní odpočatý a vyrelaxovaný jako nikdy a když dorazili nakonec domů, jeho spánek byl ještě lepší. *
Kenichi: *To bylo nadšení, to bylo slávy, Kenichi si dokázal zařídit svojí první misi už první týden jako genin. No tedy zařídit misi, došel do knihovny v doprovodu maminky a po prvních třech slovech která byla nervóznější než tele když jde na porážku jeho zařizování skončilo a celé to za něj dovyřídila maminka. Dnes uběhl přesně týden od toho incidentu který má doma stále na talíři a je tím pádem terčem posměchu své vlastní matky a on nastupuje do knihovny aby zde pomáhal třídit papíry. Když přišel měl plnou hlavu snů protože vždy když slyšel o ninja misi tak to obsahovalo spoustu soubojů na život a na smrt a hlavně spoustu hrdinství a slávy. Místo toho se mu dostalo nuceného pozdravu a odvodu do skladu kde byla hromada papírů rozházená na třech různých stolech.* Tohle jsou výpisy příchodů a odchodů různých lidí, nedávno jsme měli trochu problém a jednu krabici nám rozházel vítr, potřebujeme abys to seřadil podle data a pak to ukládal po deseti papírech do támhletěch složek. *Dvoumetrový člověk který ninky neměl nikoho v lásce a který ninkdy nepoznal umění zacházet s chakrou jednal s Kenichim takto "příjemně" pouze proto že opomenul fakt ze kterého klanu Kenichi přichází. Chlapec mu to nehodlal připomínat a tak jen s úsměvem a přikývnutím odběhl do hlubin skladu a nechal za sebou zavřít dveře, sám, jen on a papíry, tak jako skoro celý jeho život.* "páni, to je bordel, kdo ví jestli je vůbec možné se v tom vyznat." *Jeho první myšlenka po zhruba deseti minutách prodíráním se papíry nebyla zrovna pozitivní ale on jí rychle zahnal protože si uvědomoval že není možné dostat se nahoru bez toho aby musel začít dole.* "Yosh, tohle zvládnu levou zadní, musím si udělat kategorie." *Chvíli přemýšlel jak to udělá ale potom mu došlo že to bude řadit od vyšších celků po nižší, brzy si roztřídil papíry podle let, následovalo třízení podle měsíců, týdnů až došel ke dnům.* "WooW tahle knihovna funguje opravdu často, a hodně" *Pomyslel si když viděl kolik papírů má naházených v různých hromádkách v nespočtu komínků které zobrazovaly dny. Ani si neuvědomil že i když přišel se svítáním tak okolí už upadá do večerní bdělosti, a to měl mít ten nejtěžší úkol stále před sebou.* "Asi tady nějakou chvíli stráv..." *Myšlenku nedokončil protože se ozvaly dveře a z nich vyšla ona osoba která ho sem i uvedla. Zamračila se nad nedojedeným jídlem, i když Kenichi netušil proč se mu nelíbí že si nedojedl oběd jen protože se tak věnoval zadanému úkolu. Pominul to ale a zadíval se na něj jak vděčně za tu příležitost tak zničeně onou smaotnou příležitostí.* Kluku, chceš tu zůstat přes noc nebo přijdeš zase ráno?.... Přes noc tu zůstanu *Skoro vykřikl Kenichi protože věděl že kdyby se onen muž koukal kterým směrem odchází tak by ho jistě nechtěl, neměl ani ponětí o tom že ta osoba jedná přes den s tolika různými lidmi že nějaký klan Taigajointo mu je úplně ukradený. Každopádně přáni bylo vyřčeno a dveře se opět zavřely. Následujího dne když se znovu otevřely našel tam onen muž ležícího Kenichiho nad hromádkou papírů která se dle data téměř blížila ke konci. Pousmál se a rozhodl se že ho nechá spát a´t si to dodělá až se vzbudí.* "WooW, bože, já u toho usnul, musím rychle zapracovat než si toho všimne." *Kenichiho myšlenky o dvě hodiny později onoho muže dost podceňovaly ale zato ho vybičovaly ke skoro nadlidskému výkonu a do oběda měl vše rozříděné. Vyšel ke dveřím a málem jimi byl sražen protože jimi zrovna prošel onen muž aby mu donesl lehčí oběd.* Mám hotovo *Vypadlo z Kenichoho s takovým nadšením že se nad sebou až podivil jestli je to vůbec on.* No výborně chlapče, očekával jsem že tu budeš smrdět minimálně do večera, seš děcko šikovný, no každopádně, na tady máš něco k zakousnutí. *Podal mu oběd a jelikož měl onen muž z Kenichiho radost tak i chvíli povídali a on dostal slib že na další misi rozhodně může přijít sem a dalším ho vychválí aby měl o "zábavu" postaráno. Kenichi byl na sebe hrdý a nemohl se dočkat až to všechno poví doma....*
rpg: koniec
Namine: *Trochu ju to prekvapilo, ako rýchlo sa odtrhla a zamierila preč,* Hmm.. Dobre.. *kývla hlavou a jej hlas znel veselo, ale výraz vôbec veselý nebol,* "Kazuki.... Čo to vyvádzaš?.." *bola nešťastná z toho, že na seba takto upozorňuje. Neznala to dievča, takže ju jej smrť nijak nezasiahla.. Ľudia umierajú každý deň.. Nikto si nevyberie.. Otočila sa a zamierila domov tiež.. Potrebuje sa pripraviť na odchod z dediny, ale neodíde skôr.. Ešte chce byť pri Mei, keď jej bocián prinesie bábätko.*
Ai: *Jen se nechala obejmout a poslechla si co říká.*Možná máš pravdu..*Pronese a kouká do neznáma za Namine.*"Nemůžu uvěřit, že nějaké dítě zabijí lidi..Proč to dělá? Má s toho něco? ... Měla bych odejít domů..Už to nezvládnu. Pro dnešek to stačilo. Začíná mě bolet hlav. Asi Opravdu půjdu domů."Už půjdu.*Ai se odtrhne od Namine a jde pomalu domů. Dnešek byl pro ní depresivní.*
Namine: *Vypočula si jej slová a hneď si pri tom spomenula na to, ako jej Kazuki klamal o jeho nukenninstve. Holt, ona si k nemu vybudovala také puto, že aj keby ju on zradil, zrejme by mu nedokázala ublížiť.. Nijak.. Ani fyzicky, ani psychicky,* Prosím, neplač, Ai.... *priložila jej pod oči prsty a zotrela jej slzy, ktoré jej stiekli po líčkach. Ruky jej potom položila na ramena a pritisla si ju k sebe, objímajúc ju,* Raikage ho dostane.. Uvidíš.. *musela klamať.. Nechcela, aby trpeli ľudia z Kumogakure.. Sama moc dobre vedela, čo je to trpieť.. A aj keď jej títo ľudia ubližovali, nechce ona ubližovať im.. Výnimkou je Raikage, ktorá má všetko toto na svedomí.*
Ai: Ano poznám..*Když se jí zeptala na Kazukiho tak se usmála a odpověděla.*No...chtěl se kamarádit..Jak jsme ho potkali poprvé tak se choval přátelsky. Nevím zda to jenom hrál...*Poškrábe se pravou rukou levou.*Vím ,že se chtěl bavit nebo něco takového..spíš se chtěla přátelit...Ale .... Nevěděla jsem ,že je to takový hrozný člověk..*Ai začaly pomalu padat slzy s očí ,protože Kazukiho podcenila.*"Jeto zlý člověk! Nesnáším ho! Pomstím sestru!"
Namine: *Pred budovou Raikage len zavrtela hlavou na otázky dievčiny,* Nie, vôbec nič si mi neurobila, *pousmiala sa na ňu, potiahnúc ju za ruku a smerujúc tak ďalej od budovy Raikage,* Ty.. Ty poznáš Kazukiho?.. *sama ho nepoznala, kým ešte býval v Kumogakure. Bolo to divné, ale což. Aj keď podľa jej slov, ktoré vyslovila Ai v kancelárii Raikage, ho zrejme spoznala až mimo dedinu, kde jej.. zabil sestru. Toto zistenie ňou otriaslo. Predsa len bola ešte dieťa, trochu sa jej to priečilo, ale z nejakého dôvodu necítila ľútosť a ani odpor. Zastavila na námestí, kde sa stretli. Prešla pred ňu a chytila ju za ramená,* Povedz mi o ňom viac, určite ho dostaneme.. *usmiala sa.*
Ai: Nemáte zač!*Řekne a když jí Namine chytí za ruku tak jde za ní. Všimne si ,že potichu celou dobu tak se zeptá.*Udělala jsem něco? Proč si najednou potichu? Je si jsem ti něco udělala tak se omlouvám. Nechtěla jsme ,aby ti ublížila.*Řekla smutně ,protože si myslela že jí nějak ublížila takže se jí pokusila omluvit.*"Co jsem jí udělala? Co pak nechtěla abych se jí zastala?..."
Namine: *V duchu sa zamračila. Tak neskutočne moc v túto chvíľu psychicky trpela. Tie reči o Kazukim jej jednoducho neboli ľahostajné. Mala ho predsa tak moc rada!.. Očami pozrela na Raikage, trochu kývnuc hlavou na znak pozdravu a v tom momente sa aj otočila na odchod, chytiac Ai za ruku a spolu s ňou prejdúc ju dverám, ktoré otvorila a nechala dievča prejsť ako prvé, zasledujúc ju.. Celú cestu dolu po schodoch len mlčala a dokonca aj pred budovou Raikage.*
Raikage: Jo můžete odejít,Ai udělala jsi velkou službu Kumo,na tohle nezapomenu.Až polapíme Kazukiho Kurosawu,budeš první kdo ho může mučit.A teď odejděte,já musím zorganizovat lovení Kazukiho.Namine tvoje mise stále platí,chci aby jsi ho též hledala a zjišťovala o něm informace a teď vypadněte!*schová knížku do šuflíku a čeká až děvčata odejdou.*
Ai: Děkuji..*Řekne a utře si slzy. Potom kývla na Namininou otázkou.*A-Ano..určitě se má asi lépe...*Pronese a usměje se.*No...a mohli bychom jít už...Mohli by jsme?*Zeptá se Raikaga a koukne na ní s radostí bo si jí oblíbila.*"Podle mě je sympatická a milá i když trošku....krutá...Trošku mi vadí ,že dala Namine facku..měla by se omluvit. Ale co stalo se ... Jednou se jí omluví...však uvidí.."*Pomyslí si a čeká kdy konečně vyrazí pryč.*
Namine: *Ak by teraz zakročila proti Ai nejakým spôsobom, aby ju umlčala, Raikage by mohla spatriť Naminin záujem o Kazukiho, což by sa zrejme ťažko vysvetľovalo.. Preto len mlčala, v hlave si mysliac svoje,* "To aby som sa vydala na cestu čo najskôr, abych ho našla skôr, než oni a varovala ho.. Nedovolím, aby Raikage jej plány vyšli.." To je všetko, Ai?.. *spýtala sa jej s úsmevom a rukou ju chytila za rameno, trochu jej ho stlačiac,* Tvoja sestra sa má už určite lepšie.. *pohľadom prejde ku Raikage,* Môžeme už ísť?.. Ai sa musí upokojiť..
Raikage/Aito: Vesnice Hacho?Aito,pošli tam jednotku Anbu,ať to tam prohledá,hned!Tvůj požadavek se splní Ai,až ho chytíme a budeme ho mučit,dostaneš i ty možnost udělat mu cokoliv,co tě napadne a on bude přitom trpět!Opravdu jsi nám pomohla,smrt tvé sestry pomstíme,díky tobě víme kde se vyskytl Kazuki Kurosawa i když tam nebude,dokážeme sledovat jeho stopu,moc jsi nám pomohla.*Aito kývnul a běžel ven z místnosti.Raikage se jenom usmála.*Až bude prosit o smrt,tak ho budu mučit ještě víc hahaha!
Ai: O-on....Viděla jsem ho..."Musím popřemýšlet...Kde jsme to byly... Vesnice..."*Koukne se na Raikage a odpoví.*Blízko vesnice Hacho..Myslím si..tam mi zabil sestru...*Řekne a podívá se na zem.*"Znamená to ,že tatínek mi lhal?! On mi lhal... On mě jen využil..."*Pomyslela si a po obličeji jí začali téct slzy. Koukla se na Raikage a zakřičela.*Prosím vás zabte ho! Prosím vás chci aby byl mrtví! Prosím! Chci aby zemřel!*Řekla naštvaně a obličej měla od slz.*"On mi zabil sestru! Musí zemřít! Parchant!"
Namine: *Prekvapene zamrká smerom ku Ai, keď vysloví Kazukiho meno,* "Ona ho pozná?.." *viditeľne sebou cukla, keď dopovedala tie dve slová, že niekoho zabil,* "Tá husa! Načo to rozoberá pred Raikage?.." *teraz moc nemyslela na to, že vlastne Ai je obyvateľkou Kumo a tiež je vlastne nepriateľkou Kazukiho.. Rozptylovali ju reči Raikage i Aita.*
Raikage/Aito: *Raikage vstane a bouchne do stolu.*Ty znáš Kazukiho Kurosawu?Kde se nachází?!Je s ním ještě někdo?Chci ho potrestat za to že utekl i s mým Sanbim!Bude trpět za to co udělal!Okamžitě mi řekni kde se nachází a já ti povolím žít v Kumo,chci o něm všechny informace!*Aito se jenom temně usmál,rád viděl jak Raikage někoho mučí.Miloval ten pohled lidí,kteří prosili aby je zabila,ale ona je jenom trápila.*Další oběť,která bude trpět dokud nezemře.*řekne potichu Aito,aby to slyšela pouze Namine a Raikage.*
Ai: *Kývne a usměje se když nedostane facku. Ale překvapí se když řekne to jméno chlapce. Zdá se jí to ,že to někde slyšela jenže neví kde. Otevře oči a podívá se překvapeně na Raikage.*Kazuki...Kurosawa?!*Zeptá se jako by o něm něco věděla. Okamžitě se jí vrátila paměť o Kazukimu. Jen o Kazukimu rodinu tam zatím neviděla.*Kazuki Kurosawa...Kazuki Kurosawa...*Začne říkat furt dokola.*Kazuki Kurosawa...zabil jí....*Řekla a najednou si vzpomněla i na svojí sestru Himawari.*"On...jí zabil...On jí ublížil....On jí zabil....On jí chtěl zabít..."*Pomyslela si a koukala na Raikage.*
Namine: "To je blbka!" *prebehlo jej hlavou akonáhle si ju začala Ai zastávať. Tým bol celý jej vzdor voči Raikage potom zbytočný. Chcela upozorniť na seba, aby Raikage nijak neublížila Ai, ale ona to jednoducho pokazila!.. Teraz len pokorne vyčkávala na ďalšiu facku, alebo niečo horšie.. Bolo jej jedno, či by udrela ju, ale jednoducho nedovolí, aby udrela aj Ai. Za iných okolností by jej to bolo jedno, ale proste na jedno slovo má Namine slabosť - kamarát.. Možno prijíma za kamarátov ľudí, ktorí si to ani nezaslúžia.. Tým však teraz nemyslí Ai.. No mala by sa to naučiť separovať,* Pretože som ešte neopustila dedinu.. *povie šeptom. Vôbec sa jej nepáčilo, že by ho mala mučiť!*
Raikage/Aito: Grr,na tohleto nemám čas.Ty!*Ukaže na Ai.*Odteď bude pár ninjů hledat o tobě informace,budeš hlídaná jedním ninjou,abych měla jistotu že nejsi zrádce co tu chce dělat potíže a ty!*tentokrát ukáže Raikage na Namine.*Začni se chovat slušně,ještě jsi mi nepřinesla jedinou informaci o Kazukim Kurosawovi,až ho chytím tak tentokrát nebude pobíhat mimo vesnici,hezky ho zavřu do vězení kde ho budu za zradu mučit,poté někdo dostane jeho Sanbiho.Takže se radši pusť do pozorování a získávání informací!
Ai: N-Namine....*Ai koukala na ní překvapeně. Nevěděla proč jí to řekla ani proč se tak zachovala ale šlo poznat že sní nemá strach.*"M-Musím něco udělat...Nebo se jí ještě něco stane! Ale co? Zkusím nějak....Nesmím dovolit aby se jí něco stalo. Je to moje kamarádka a já nedopustím ,aby se něco mojí kamarádce stalo!"*Ai se postavila před Namine a koukala se na Raikage.*Prosím neubližujte jí! Prosím vás moc nechce jí na pokoji...Ubližujte mě ,ale jí nechte být! Prosím!*Promluvila na ní docela vystrašeně. Nechtěla ,aby se něco Namine stalo protože to byla její kamarádka.*"Namine...nedovolím aby se ti něco stalo.."*Pomyslí si a zavře oči očekávajíc facku.*
Namine: Neříkam, co máte dělat, ja len.. *akonáhle ju zasiahla ruka Raikage, ucítila jemné pálenie na líci a hlava sa jej otočila do strany. Trochu sa zapotácala, pretože to bola riadna rana. Našťastie mala vyšší prah bolesti, pre ňu to bolo ako pohladenie. Rukou si chytila červené líce,* Je vidieť, aký máte poriadok v dedine.. Keď si neviete ustrážiť spisy, či ľudí, ktorí sa tu pohybujú.. Mláťte si ma koľko chcete, ale takto sa nebudete baviť s niekym, kto pre vás robí špinavú prácu v podobe špehovania.. *začala pokojným tónom a pokojným tónom aj celú vetu dopovedala, nepozerajúc na dievča, ktoré stálo vedľa nej, ale upierajúc pohľad na samotnú Raikage. Nebála sa jej.*
Raikage/Aito: Ty mi budeš říkat,co mám dělat?!*Raikage naštvalo jak Namine řekla pokoj a tím naznačovala,aby se uklidnila.*Mě je jedno kdo je její opatrovník,dokud nebudu o ní nic vědět,tak bude mít problémy a ty by ses měla naučit mít ke mě úctu!*Raikage napřáhla ruku a chystala se dát Namine facku.*
Ai: J-já...*Nevěděla co říct ale v tu dobu zakročila Namine a ona se na ní podívala překvapeně.*O-opatrovníkem? ..."Že by to nemohl být můj otec?! Ale .... On by mi nelhal...nebo jo? ... Kdo vlastně jsem? ... Jmenuji se Ai? ... Odkud jsem? .."*Pomyslí si ,ale furt koukala překvapeně.*"Musím popřemýšlet...Nevím co mám říct...Hlavně ....v klidu..."*Začala dýchat rychleji ,protože už nic nechápala takže měla strach.*
Namine: *Keď začne Raikage kričať a vyhrážať sa dievčaťu, zakročí už i Namine,* Pokoj, Raikage-sama.. Ona si vlastne nič nepamätá, pretože stratila pamäť.. Aspoň tak mi to povedala.. *naozaj nemala chuť pociťovať hnev Raikage,* Nejako sa to vysvetlí.. Nemohol sa stať jej opatrovníkom? Tak ako bola mojim opatrovníkom Haruka, než ku mne bola pridelená Mei?
Raikage/Aito: Kysohiho Yagari?Počkej!*Raikage nalistovala profil Kysohiho Yagari.*Ale tady se nepíše,že Kysohi má dceru.A tato informace je stará měsíc.*Raikage zavře knížku a naštvaně se podívá na Ai.*Kdo jsi!Nejsi v knížce kde jsou informace o lidích z Kumo a taky se tu nepíše že by jsi byla dcera Kysohiho.Jestli nepromluvíš,Aito už tě donutí!*Jen co to Aito uslyšel začal slintat a přemýšlet,jak si užít s Ai.*
Ai: *Usmívá se když se do toho Raikage pustí ,ale když řekne že tam není tak se překvapí a kouká nechápavě.*J-já tam nejsem? ... Ai Yagari. Jsem dcera Kysohiho Yagari.*Řekne ještě jednou pro jistotu. Nechápala to vůbec. Ani nevěděla jak se má zachovat. *"Jak to ,že mě tam nemá Raikage? Vždyť mě tam musí mít! ... Touhle nedává smysl. Co mám dělat? To jsem snad anonymní?!"*Pomyslí si koukajíc na Raikage nechápavě.*
Namine: *Stále s podvihnutým obočím sleduje toho chlapa,* "Takže sa asi nedozviem, čo to to vzrušenie znamená, ale ten chlap je nejaký divný.. Má desivý pohľad.." *po týchto slovách, ktoré jej prešli hlavou, od neho odvrátila zrak a zamrkala očami na Raikage,* Ako to myslíte, že žiadna Ai tam nie je?
Raikage/Aito: *Když Aitovi dívka praští do rozkroku,vzruší ho to ještě víc a chce Namine znásilnit.*Ty odpal odtud dál!Hned!*zařve Raikage a podívá se na Aita.*Večer tě toho vzrušení zbavím,ale jestli uděláš to,na co myslíš tak o něj příjdeš!*Raikage narážela na Aitův rozkrok.*Rozumím Raikage-sama*Vyděšeně odpoví a podívá se na Namine.*''Jednoho dne tě dostanu''*Raikage otevře knížku a začne hledat jméno Ai.*Hmm to je divné,nemůžu tě nikde najít*řekne po chvilce hledání.*
Ai: *Schválně se podívala na Raikage a pak na Aita. Bylo to pro ní docela urážlivé když jí ignorovaly. Uviděla ten polibek a s červenala.*"To je tak roztomilé.."Ehm? ... Dostanu taky prostor?*Zeptá se a otočí se na Raikage. Bylo jí to docela fuk ,že se tam pusinkují chtěla vědět jenom kdo je její matka či zjistit nějaké informace o svojí rodině.*
Namine: *Ucítila dotyk na svojom rameni. Chcela natočiť hlávku do strany, aby sa pozrela, kto to je, resp. čo ten chlap chce, ale skôr, ako tak učinila, ucitla sa zadkom natlačená na stole.. Vlastne si ju otočil k sebe a sklonil sa k nem, aby ju pobozkal na ústa. Z toho bozku by si nič nerobila.. Ona to brala ako dôkaz toho, že ju má dotyčný rád (xD), pretože to robila aj mamka s ockom.. Dávali jej pusy.. Lenže tá jeho poznámka ju zaskočila,* Vz-vzrušila?.. Čo to je za slovo?.. A prečo ste mi dal pusu? Máte ma rád?.. *podvihla jemne obočie a nechápavo pozerala raz na Aita, potom zas na Raikage, rukou prejdúc po stole, čím zhodila na zem pero. Kľakla si, a keď sa snažila postaviť, hlavou vrazila Aitovi rovno do rozkoku,* Auč.. *chytí sa za hlavičku a vzpriamená potom hodí pero naspäť na stôl.*
Raikage/Aito: *Jakmile se Namine naklonila před Aitem,Raikage zakroutila očima.*''Ta kráva pitomá.''*Aito celý zbledl a rychle chytil Namine za rameno,aby si jí mohl otočit k sobě a dát ji polibek.*Teď jsi mě vzrušila!*zařval a Raikage ho nechala být.*''Může si za to sama''
Ai: *Moc nebyla ráda ,že křičela.*"Proč křičí....je otravná..."*Pomyslí si a jde za Namine. Postaví se vedle ní a odpoví konečně Raikage.*Ai...*Přemýšlí jak se vlastně jmenuje.*"Kyoshi Y....Yagari!"*KOukne na Raikage a odpoví konečně svoje celé jméno.*Ai Yagari. Jsem dcera Kyoshiho Yagariho.*Řekne a usměje se.*Měla na sobě růžové šatičky a podrbala se na stehnu pravou rukou.*
Namine: *Keďže ich Raikage zastavila, len zamrkala očami,* "Tie jej nálady.. Vždy je odporná.. Nemám ju rada, bosorku!.." *prebehlo jej hlavou, keď sa priblížila ku stolu, postaviac sa vedľa Aita a zohnúc sa ku spisom, ktoré Raikage vytiahla. Bola zvedavá. Keďže mala dnes voľno, nebola oblečená v chuuninskom odeve, ale mala na sebe dievčenské krátke šatôčky bielej farby. Trochu ju štval prevrátený lem jej nohavičiek, preto podvedome rukou prešla na svoje stehno a trochu si šatôčky nadvihla rukou, čím jej nechcene bol vidieť kúsok cukríkovo ružových nohavičiek.. Prstom lem napravila a ruku znova položila na stôl, podopierajúc si bradu. Vôbec si neuvedomila, že by ju mohol Aito z tejto polohy vidieť.*
Raikage/Aito: Nikam nepůjdete!*Raikage otevřela jeden šuflík u stolu a vytáhla obří knížku,kde byli spisy o všech lidích ve vesnici.*Takže mi zopakuj své jméno a já se podívám a pohni sebou!Mám důležité věci na práci.*Aito byl zklamaný,že ho Raikage nepustila s dívkami pryč,chtěl si užít.*
Ai: *Kouká jen překvapeně ,protože si všimla toho co oba dělali.*Děkuji...že mi pomůžete.*Pronese a s červená. Koukne ještě na Raikage a hned na Aita.*"už se nemůžu dočkat až uvidím nějaké záznamy osobě..."*Pomyslí si a kouká na Aita. Čeká až vyrazí a pak by šla hned za ním. Byla docela nedočkavá s toho co zjistí.*
Namine: *Moc ju reakcia Raikage nepotešila, a keďže sledovala oboch, neunikol jej Aitov skrivený výraz. Jemne na to nadvihla obočie, no nevenujúc tomu pozornosť, pretože netušila o čo ide. Holt,* Takže nám pomôže on?.. *svoju malú rúčku nasmeruje k Aitovi,* Teda, chcela som povedať.. Ja vlastne ani neviem, ako sa voláte, *stále mala detský hlások, aj keď mohol znieť dosť pevne, keď sa zhovárala s Raikage. Chcela pôsobiť už vyspelejšie, hlavne pred hlavou dediny.*
Raikage/Aito: *Aito zahlédl obě dívky a zase začal slintat.Raikage ho uviděla a dupla mu na nohu.*Ty prase,v pracovní době na to ani nemysli!*řekne potichu Raikage a prohlídne si dívky.*Kvůli tomuhle mě otravujete?Copak mám čas hledat záznamy o někom?..*do řeči skočí Aito.*Já klidně rád najdu informace o nich,obzvláště když budou samotné se mnou.*Raikage znova dupne Aitovi na nohu a on jenom skousl zuby.*Říkala jsem né v pracovní době,pak si s nima dělej co chceš.*zašeptá opět.*
Ai: *Koukne jen překvapeně na ženu a na toho muže. Trošku se s červená a nakonec ze sebe něco vydá.*J-já bych chtěla vědět o svojí minulosti...*Pronese a potom koukne na ženu.*Slyšela jsem ,že máte každé záznamy s vesnice tak bych vás chtěla poprosit zda byste mi nepomohla. *Dala si ruce za záda a koukala docela stydlivě. Moc se jí nechtělo mluvit s nimi strašně se styděla.*Ztratila jsme to tiž paměť..*Pronese tiše.*
Namine: *Sama bola už zvyknutá na výrazný hlasitný hlas Raikage. S ňou to už nič nerobilo. Zo začiatku mala obrovský rešpekt, no čím viac sem chodila pre misie a podávať hlásenia, tým rýchlejšie si zvykla a obrnila sa voči tomu,* To som len ja, už zase.. Zdravím Raikage-sama... aaa..umm *krivo sa usmiala, keď sa zjavila medzi otvorenými dverami a za ňou bola Ai. Toho muža z videnia poznala, dokonca sa s ním tu v kancly už stretla, ale to ju vtedy len obišiel.. Nevedela však jeho meno. Bolo to pár dní, čo tu bola naposledy kvôli vybavovaniu dlhodobého pobytu a pohybu mimo Kumogakure a Zeme Blesku,* Tuto Ai by sa rada spýtala na pár vecí, *rukou ju chytila za rameno a jemne ju postrčila smerom k Raikage,*
Raikage/Aito: *Oba dělali zrovna nějaké papírování.*Aito,nějaké nové informace o hledaných Jinchuuriki?Chci je tu mít připoutaný u sebe,nejdřív si s nima pohraju a pak je zabiju.*Aito jenom kývne.*Bohužel ne Raikage-sama.*Poté začal slintat.*Jestli tam bude nějaká krásná holčička...*ani nedomluví a ozve se zaklepání.*Dále!*zařve Raikage,nemá ráda když jí někdo vyrušuje.*
Ai: *Šla za Namine a poslouchala co řekla. Když došli k těm dveřím tak byla trochu nervozní. Chvíli se s červenala se stydlivostí a pak jí začalo rychleji bušit srdce.*"Bojím....Bojím se trochu..Co když budu nervozní sní mluvit? Vždyť je to Raikage! Je nejsilnější s vesnice...Mám strach..Nesmím mít strach! Musím to zvládnout...nesmím zpanikařit!"*Pomyslí si a dá si ruce za záda čímž čeká a pořád mlčí. Vůbec neví co má udělat jen stojí a čeká zda někdo otevře.*
Namine: *Nakloní hlavu do strany. Jemne pokrčila čelo, až sa jej vytvorili malé ryhy pripomínajúce vrásky, rukou si uhladila prameň vlasov, ktorý jej trochu stál doboku a všimla si ho v tieni,* Osobne?.. Dalo by sa to tak povedať.. Poznám ju osobne, pretože si k nej chodím po misie, ale nijak bližšie ju nepoznám.. *rukou potom prešla na svoju hlavu, pridajúc k nej aj druhú a stiahnuc si viac svoj dlhý culík. Pokračovala ďalej, až sa dostala k budove, ktorú 'hľadala'. Prešla dverami, ktoré pre Ai podržala a nechala ich samé zavrieť.. Vydala sa po schodoch až hore, zastaviac pred dverami,* Tu je jej kancelária.. Trávi tu najviac času.. *pousmeje sa pri 'vysvetlení' a zľahka zaťuká na dvere kancelárie, vyčkávajúc, kým ich Raikage vyzve vstúpiť.*
Ai: *Jen kývne a seskočí s lavičky takže dopadne na nožky. Když Namine vyrazila tak šla těsně za ní.*Ehm.. Namine? Ty znáš Raikage osobně?*Zeptá se a pořád se přátelsky usmívá. byla sní ráda že má takovouhle kamarádku.*"Už se nemůžu dočkat! Určitě bude zajímavá...Doufám ,že budeme kamarádky s Raikage."*Pomyslí si a jde pořád za Namine.*
Namine: Unn.. *kývne hlávkou,* Bez problému, aspoň ti ukážem cestu a stretneš sa s ňou.. *usmeje sa na dievča, a potom párkrát zahúpe nôžkami, keď si sadne a spustí ich dole z lavičky. Posunie sa zadkom dopredu, dostupiac nohami na špičky a rukami sa odraziac, takže konečne dopadne celými šľapami na zem,* Potom si moc neber všetky jej slová k srdcu, dokáže byť.. *odmlčala sa. Nechcela ju vystrašiť, preto začala hľadať vhodné slovo,* ..svojská.. *mrkla sa dievča a rozišla sa uličkou smerom k tej, ktorá vedie ku budove Raikage.*
Ai: "Raikage?"*Překvapeně se na ní kouká a potom se usměje.*No...můžeme to zkusit...Nešla bys tam se mnou? *Zeptá se.* Já nevím kde je...ani nevím jak vypadá..*Pronese s úsměvem. Ai se přestala červenat bo se už nestyděla.*"Raikage..doufám ,že něco bude vědět...Už se nemůžu dočkat až uslyším nějaké novinky."*Pomyslí si a kouká šťastně na Namine.*
Namine: *Celkom ju jej odpoveď prekvapí, ale zároveň aj zaujme. Čo sa asi tak deje v hlave človeka, keď stratí pamäť?.. Sú tie spomienky nenávratne preč, alebo sú nejakým spôsobom zablokované a stále prítomné v hlave?.. Zahryzla sa prednými zúbkami do palca a užužlala ho,* Keď ti to nepovie otec.. Čo tak sa skúsiť opýtať Raikage?.. Ona by mala mať záznamy o každom z dediny, nie? *navrhla.. Či to bol ale dobrý nápad, to netušila.*
Ai: O-On....*Trošku se překvapí a chvíli mlčí.*On...je můj otec jenže já ztratila paměť takže..*Koukne na nebe smutně. Párkrát za mrká a koukne na Namine.* No..takže si o něm nic nepamatuji jenže...on ... taky moc nemluví o tom co jsem měla ráda..Spíš nemluví vůbec o mě..*Pronese tiše a koukajíc na Namine.*
Namine: "Mohla by som sa na to opýtať Mei.. Predsa len čaká na toho prcka, určite mi o tom povie viac!" Mohla by som sa na to opýtať Mei.. *povie nahlas časť svojej myšlienky, ale ostatok drží potom už len vo svojej hlave. Navyše ju zarazila jej odpoveď,* Jak, že si sa nezoznámila?.. On neni tvoj otec, alebo čo? *to bolo prvé, čo ju napadlo. Trochu šokovane na dievča pozrela. Nechápala to, no co už.*
Ai: Nevím...*Řekla a pokroutila očima opět ironicky. Koukla na dívku a odpověděla.*Na akademii? ...Hm..ani nevím.. otec mi zatím nic neřekl zda jsem genín nebo chuunin či student... Moc jsem se sním neseznámila..."To bude asi tou ztrátou paměti...Škoda ,že si neumím vzpomenout.."*Pomyslí si když kouká na Namine.*
Namine: *Nechápavo na ňu pozrela,* A čo je na tom takého divného?.. Máma mi to řekla, proč by lhala?.. *trochu nafúkla líčka a našpúlila pery. Cítila sa znova ako student akadémie, ako keď mala 5, či 6 rokov. Vzápätí jej ale líčka spľasli a nahla sa k Ai, čím sa prevážila a v podstate teraz na lavičke ležala s hlavou pri dievčine,* A ty si ešte na AKadémii?..
BlueBoard.cz ShoutBoard