Přidej zprávu »
---: ---
Teiry Toriko: *Další dny a týdny plynuly a Teiry zavedla její cesta až do země vodopádů. I v této zemi chvíli byla. Přesně v této zemi zemřela Kurome Kamari a zrodila se Teiry Toriko.* „(Teiry) Tady jsem se narodila. Tady zemřela slabá Kurome a ožila silná Teiry. (Shukaku) Děláš jako by jsi byla silná. Jsi slabá na to nezapomínej. (Teiry) Říká Bijju s jedním ocasem. Ale já vím já vím. Síla Bijju se neodvíjí od počtu jejich ocasů. To už jsem slyšela hodněkrát. (Shukaku) To proto že to tak opravdu je.“ *Na toto už Teiry nereagovala. Neměla to za potřebí. Přišla k malému jezeru kde očima, ušima a nosem zkontrolovala okolí zda ji nikdo nesleduje. Nikoho necítila ani neviděla.* Dobře. Tak si dáme trochu meditaci. *Teiry se svlékla jen do spodního prádla a usedla pod vodopád. Byl studený a cítila každý úder do jejích zad. Nedaleko si položila nádobku s pískem kdyby se přece jen něco podělilo tak aby měla zbraň po ruce. Aktivovala první stupeň Raiton no Yoroi aby rány na její záda nebyly tak silné. Kontrolovala tok chakry, své myšlenky a nechala uvolnit každý sval v těle. Cítila jak jí Chakra protéká a jak jí pomalu ubývá. Natáhla jednu ruku kolmo ke svému tělu a cítila proud vody který kolem ní tekl. To samé udělal s druhou rukou. Stále si kontrolovala Chakru aby se jí její technika nezrušila. Po chvíli vstala a pokrčila jednu nohu a ruce sepjala před sebou. Po chvíli aktivovala další stupeň Raiton no Yoroi a její vlasy i když byly mokré se zježily. Teiry stále kontrolovala tok chakry. Chtěla dosáhnout kompletní rovnováhy mezi Chakrou a fyzickým tělem. Následně bleskově deaktivovala Raiton no Yoroi a ucítila opět spád vodopádu na její tělo. Byl to docela silný tlak ale Teiry držela. Najednou jí však z její rovnováhy a klidu něco vyrušilo. Písek z její nádobky zachytil 3 shurikeny. Teiry otevřela oči a všimla si 5 můžu kus od ní.* Takže takhle? Útočit na neozbrojenou polonahou dívku? Tohle si vypijte. *Teiry aktivovala ihned 2 stupeň Raiton no Yoroi. Jakmile to muži spatřili daly se na útěk. Teiry běžela hned za nimi. 2 mužům jedno hranou zlomila páteř. Další 3 se jí pokusily seknout meči ale nemělo to účinek. Teiry jednoho z nich chytla a použila ho jako palcát na zbylé 2. Ani jeden to nepřežil. Teiry si stále držela Raiton no Yoroi a odtáhla všechny muže zpět k místu kde meditovala. Tam Raiton no Yoroi deaktivovala a zapečetila všech 5 těl přes svitek ke své technice Doton: Shishi Dojou. Následně si opět sedla pod vodopád a opět začala svou meditaci. Postupně aktivovala různé stupně Raiton no Yoroi aby si zvykla na rychlé změny chakry a odhadla kolik jí tak spotřebuje a kolik jí zbývá. Dostala se až na 3 hodiny sezení pod tímto vodopádem. Pak vstala, usušila se a oblékla. Našla si nedalekou jeskyni ve které strávila noc než se vydá dále do země vodopádů.*
---: ---
Rin Yoru: *Na ceste domov z misie narazila na kúzelné miesto. odkaz » Nebola tu čistinka, otvorený priestor – nie. Toto jazierko s vodopádom sa nachádzalo uprostred hustého, hlbokého lesa. Ten pohľad jej vyrazil dych. Vodu zbožňovala – v sirotinci nebolo veľa detí, čo by sa radi umývali, no ona sa v tom vždy vyžívala. A teraz to nebolo inak. So svojou hanblivosťou a strachom z dotykov by nemohla len tak navštíviť verejné lázne či miesta kde sa kúpe naraz viac ľudí. Nevedela by si predstaviť ani len spoločné kúpanie s Renzom. Aspoň zatiaľ nie. U nej chvíľu trvá kým si jeden vybuduje dôveru. To je ale teraz vedľajšie. S rozšírenými očami a nemým úžasom vpísaným v tvári pristúpila ku kraju magického jazierka. Očarene sa usmiala. Ona – osoba, čo neprejavuje emócie sa usmiala! Čupla si a namočila končeky prstov do vody. Zachvela sa nedočkavosťou, chcela sa celá ponoriť do priezračnej hlbočiny. Stiahla si cez hlavu čiernu mikinu, vyzula sa a len v bielom tielku a nohavičkách - bosými nôžkami precupkala po skalkách a postavila sa po členky do vody. Striaslo ju. odkaz » Vodopády hučali, voda žblnkala a okolo jej nôh sa tvorili vlnky. Voda nebola najteplejšia, no jej na tom nezáležalo. Aj keby dostala chrípku – za tento moment to stálo. Urobila pár váhavých krokov dopredu. Voda jej už siahala po pás.. Zaklonila hlavu dozadu a rozpažila ruky. Odrazila sa od dna a hodila sa chrbtom do hlbokej vody. Voda vyšplechla vysoko do vzduchu a keď sa vracala k nej – celú ju zmáčala. Rin sa na tom zasmiala a ponorila sa pod hladinu. Vďaka jej klanu, mala vodu tak povediac v krvi. (Ak mám byť presná tak priam v DNA.) Pri kontakte s touto bystrinkou sa jej nepatrne predĺžili uši a okom neviditeľné žiabre na jej krku sa aktivovali. Ponorila sa pod hladinu a vychutnávala pokoj a samotu, ktorú so sebou prinášal kľud pod hladinou. Klesala hlbšie a hlbšie. Zavrela oči, tento moment mohol trvať večne. Jej telo sa vznášalo, klesalo a pri tom bola stále na jednom mieste. Vodné prúdy objímali jej postavu, teplé striedali studené, tancovala v ich rytme.. myseľ mala čistú a jasnú. Splývala s vodou. Doslova by prisahala, že sa jej chakra vsiakala do vody okolo. Ovládala sa a mala zvláštny pocit dejavu. Vtedy s úplne prázdnou mysľou otvorila oči a videla pred sebou žiarivé, modré svetielko. Začudovane stiahla obočie keď v ňom zbadala obrysy nejakej postavičky. Prisahala by, že toto už zažila, že sa to nedeje prvý krát. No určite sa jej to nikdy nesnívalo. Ani si neuvedomila, že pohla rukou – smerom k bytosti, chcela sa jej dotknúť, bola to automatika ani sa nad tým pohybom nezamýšľala. Bola od tej veci vzdialená len dva centimetre – už sa jej takmer dotkla končekmi prstov. Vtedy modré svetlo zažmurkalo a oslovilo ju zvláštnym – staro znejúcim hlasom.* „Haruka Noburu.“ Trhlo ňou ako sa zľakla. Ten hlas sa ozýval priamo v jej hlave. Bludička sa pohla a veľkou rýchlosťou letela smerom k jej hrudi. Rin splašene hýbala rukami, no tej veci sa nestihla uhnúť. Čakala, že ucíti tlak na hrudi ako to do nej vrazilo. Možno čakala bolesť alebo niečo.. no modrá bytosť prešla jej kožou a vsiakla do jej vnútra. Splynula s ňou a Rin si šokujúco uvedomila, že jej nohy zmizli a mala namiesto nich rybiu plutvu. Bola čierna, posiata šupinami, ktoré pripomínali kovové pliešky. odkaz » Medzi prstami mala tenkú – takmer priehľadnú tmavosivú blanku. Mala pocit, že sa jej sníva! Ohmatala si hlavu, ramená, hruď.. chcela sa uistiť, že je to stále ona. Uvedomila si, že nič nepočuje, ani bubliny ani šum vody.. Vďaka jej klanu mala pod hladinou výborný sluch, no teraz – teraz bola absolútne hluchá. Napriek tomu, že to bolo bizarné, neuveriteľné ... skutočne sa to dialo, nespala. Najčudnejšie na tom všetkom bolo ale to, že sa jej to stalo. Tá plutva – to ticho, tá modrá bytosť.. to meno. ´Haruka Noburu.´ Zovrelo jej žalúdok. Všetko jej bolo tak známe. Pohla plutvou a úplne automaticky a prirodzene plávala vo vode. Akoby to robila celý život. Napokon s nechápavým výrazom vyplávala nad hladinu. Len čo vynorila hlavu z vody – tá bytosť z nej vyletela. Akoby sa nič nestalo – klesla nad hladinu a tento krát Rin oslovila ľudským hlasom.* „Haruka Noburu.“ *Ozýval sa jej v hlave jemný šepot.* /Opäť to meno!/ *Rin sa na tú vec nechápavo pozerala. Plávala aby sa udržala nad hladinou – v očiach mala zmetok. Prsty mala zase v pôvodnom stave – žiadne blany, aj jej nohy sa vrátili do pôvodného stavu. Mala pocit, že zošalela. Zažmurkala a keď mohla konečne normálne dýchať - zahryzla si do pery.* Kto je Haruka Noburu? *Opýtala sa modrého svetielka, no ono sa začalo pomaly vzďaľovať – letelo ponad hladinu k brehu.* Počkaj! *Vykríkla Rin v panike a plávala za ním. Vybehla z vody len v tielku a nohavičkách – bosá utekala za svetielkom, ktoré sa stratilo niekde medzi stromami – oblečenie nechala samozrejme pri vode. Svetielko ju viedlo zvláštnou, úzkou, lesnou cestičkou - čoraz hlbšie do lesa – na miesto kde nikdy predtým nebola a mala obavy, že späť bez pomoci netrafí. Svetlo spomalilo tak, že už nemusela bežať. Kráčala, zadýchaná – pokúšala sa upokojiť splašené srdce. Keď svetielko napokon spomalilo - preglgla a našľapovala na zem opatrnejšie. Nohy mala rozmočené z vody a na ostrom, lesnom teréne si ich nezodrala vďaka tomu, že mala prirodzene pevnejšie telo vďaka svojmu kekkei genkai. Ocitla sa na malinkej čistinke veľkej necelých šesť metrov. Tam modré svetielko blikalo na jednom mieste, na chvíľu sa jeho žiara zmenila – svietilo na zlato – teplou farbou ako slnečné lúče. Zobrala to ako dobré znamenie keďže jej to pripomenulo chlapca z jej snov a bezpečie, ktoré vždy cítila pri spomienke na neho. Nemohla sa ubrániť pocitu, že sa jej toto celé už niekedy stalo. Vošla do stredu čistinky, mäkká tráva po ktorej teraz kráčala bola ako zo sna. Prišla bližšie k tej veci a vtedy sa stalo niečo nečakané – tá vec zablikala a akoby sa začala množiť – vyleteli z nej ďalšie a ďalšie svetielka. Najprv boli všetky rovnako zlaté, no napokon sa ich farby zmenili. Každé svetlo malo inú farbu a keď sa im prizrela lepšie tak dokonca mali iný aj tvar. Biele, červené, žlté, zelené, fialové.. modré, ktoré videla ako prvé - vo vode. Poletovali v pomyselnom kruhu okolo nej.* /Čo to je?!/ *Opýtala sa v duchu sama seba, srdce jej prudko bilo. Mala pocit, že je na dosah niečoho – ako keby na niečo hrozne dôležité zabudla a .. Rozbolela ju z toho hlava. Otáčala sa pomaly okolo svojej osi, jednou rukou si masírovala spánok. Prezerala si ich a oni ju, no stále stála na jednom mieste. Napokon sa pozrela na modré svetielko. Predsa len – bolo prvé, ktoré videla – to ono ju priviedlo sem.* Buru. *Vyslovila s prázdnym výrazom v tvári. Jej vlastný hlas jej znel cudzo. Netušila ako vedela meno tej veci. Vystrela sa a doslova na sebe cítila pohľady všetkých svetielok.* Kto je Haruka Noburu? *Hlas sa jej triasol. Svetielka prestali okolo nej krúžiť. Na chvíľu, ktorá bola nekonečne dlhý stíchli.* „Ty.“ *Odpovedalo jej modre svetlo.* „Ty si Haruka noburu.“ *Hlas modrého svetielka znel ako žblnkot vody. Jeho slová sa jej ale zarezávali hlboko do srdca.* Ja som Rin Yoru. *Oponovala mu, na čo sa svetielka zachveli.* „Ukážeme ti pravdu..“ *Zašepkali spoločným hlasom v jej hlave a v tom do nej všetky naraz vleteli. Rin zaklonila hlavu dozadu a so šialeným, srdcervúcim výkrikom klesla na kolená keď sa jej pred očami prehral celý jej minulý život. Plakala, zvierala v pästi tielko na mieste kde má srdce. Mala pocit, že jej praskne. V sekunde si spomenula na všetko. Na 38 rokov života v inom meste, v inom tele, v inom živote.* /Otec, Momo-chan, Araki... Sasori – ach bože Sasori! Sasori.../ *Srdcervúco zavzlykala. Bludičky z nej vyleteli, stále na sebe však cítila ich pohľad kým sa v duchu snažila vysporiadať s tým všetkým čo práve zažila – s tým, že si konečne spomenula. Sny tie nočné mory, všetko do seba zapadlo ako skladačka a ona pochopila kým je, kým bola... Kyutai sa ju snažili upokojiť vo svojom jazyku, ktorý znel ako bzučanie v úli, ako šum vetra v korunách stromov ako žblnkot vody, ako padajúci dážď a štŕkanie kameňov.. a to všetko dohromady.* „Vybrali sme si ťa, je jedno aké meno používaš a aký život práve žiješ. Tvoja duša je stále rovnaká a naša dohoda stále platí. Ak budeš potrebovať pomoc, sme ti kedykoľvek k dispozícii.“ *Trhane prikývla a zdvihla sa na nohy. Chrbtom ruky si utrela oči a zahryzla si do pery.* Ďakujem Kyutai. *Špitla a otočila sa na odchod. Zmluvu už opäť podpisovať nemusela. Už ju raz podpísala. Prezrela – už nikdy nič nebude rovnaké.*
---: ---
Rin Yoru: *Po jeho slovách zostali vedľa seba ticho sedieť. Nebolo to nepríjemné ticho - naopak. Cítila sa prijemne a uvoľnene - nebolo tam žiadne napätie, žiadne zbytočné slová. Pochopila, že jej je Renzo viac podobný než si kedy uvedomila. Keď sa Renzo bez slova postavil a opäť začal trénovať - sledovala ho. Bol dobrý - lepší než ona. Zahryzla si do pery a začala trénovať tiež. Preťahovala sa, chcela byť ohybnejšia, robila drepy, kliky a zhyby až z nej úplne tieklo. Nabila si chakru do nôh a odrážala sa od zeme a prilepila sa na múr domu - potom sa odrazila a dopadla na zem .. a toto opakovala dookola až kým nebola chakrovo úplne na dne. Nevšimla si kedy šiel Renzo do domu. Zvečerievalo sa. Prestala s trénovaním tiež a zaliala si nejakú polievku v tégliku horúcou vodou. Najedla sa a potom sa umyla a šla spať. Pred spaním ešte podrobne študovala zvitok s technikami jej klanu.* Sairen. *Šepla tesne pred tým než zaspala a jej myseľ opäť zachvátili podivné - príliš reálne sny.*
Renzo: *Dlouho tam Renzo už sedět nevydrží, prostě se pak odhodlá k nějakým dalším cvikům, jakou jsou kliky, dřepy a další blbosti a pak přejde k tomu, že si najde strom a vystoupá po něm tak aby vysel hlavou dolů nohami přilepen k větvi a během toho se jakoby přitahuje, takže trénuje nejen chakru ale i fyzičku. Počítá s tím že i Rin půjde něco trénovat a cvičit ale nakonec Renzo už vyčerpaně radši odejde zalézt někam do jejich domů a jde spát. *
Rin Yoru: *Sledovala jeho úsmev a potom odvrátila pohľad a napila sa z fľaše.* Určite nás nenávidia ešte viac než kedykoľvek predtým. *Zahryzla si do pery. Nehovorila to smutne ani nahnevane. Práve naopak jej hlas bol chladný - skoro bezcitný. Hľadela pri tom na svoje oškreté kolená. Dych sa jej ustálil a tep tiež.*
Renzo: *Posadí se kousek vedle Rin, ale stále si od ní udržuje takovou tu minimální vzdálenost, aby nenarušil její osobní prostor. *Upřímně bych je taky rád viděl, i když nejvíc by mě zajímalo co si všichni pomysleli, když zjistili, že vůdce vesnice nám dal možnost bydlení, a ještě když nám dovolil být Geniny. *Poví s úsměvem a dívá se upřeně přímo před sebe. *
Rin Yoru: *Vďačne od neho prijala fľašu - automaticky sa vyhýbala dotyku jeho prstov.* Ďakujem Renzo. *Špitla a postavila sa. Prešla ku teraske a ešte stále jej prudko bilo srdce a mala zrýchlený dych.* Som zvedavá na misie, ktoré budeme plniť. Chcela by som vedieť čo sa deje v sirotinci.. chcela by som vidieť výrazy vychovávateliek keď prišli na to, že sme zmizli. *V hlase znela veselo, no neusmievala sa.*
Renzo: *Rin odmítla jeho pomoc, a tak místo toho k Rin natáhne svou uzavřenou nádobu kde má svou limonádu, nikde tu která Rin patří nevidí, a tak jí podává tu svou. *Aspoň se napij a nejsi nešikovná, spíš jsi to přehnala. Koukni na mě já jsem ten běh už před několika kolečky vzdal. Takže teď si pojď sednout k baráku a trochu nabrat síly, než přejdeme k další části tréninku dobrá?
Rin Yoru: *Počula ako sa ku nej rozbehol keď spadla. Podvihla sa na rukách a kľakla si - kolená ju štípali, mala ich rozbité.* Heh.. som ja ale nešikovný ninja. *Prehodila neveselo a keď ku nej načiahol ruku - len záporne pokývala hlavou.* Som v pohode, nič mi nieje. *Bola zadýchaná, v tvári mierne červená z fyzickej námahy.. keďže mala kriedovo bielu farbu - bolo to výrazné.*
Renzo: *Renzo běhá a běhá ale nakonec se na to po 8 kolečku vysere a posadí se k vnější stěně jejich domu na zahradě a spokojeně se o ní opře. *Sakra seru na to, na tohle nejsem dneska mi tolik běhání stačí. *Postěžuje si pod nos a radši se napije a odpočívá. Vždy když Rin kolem proběhne tak se na ní povzbudivě podívá a nechá jí běžet dál. Nicméně když zakopla tak se Renzo ihned zvedl a pak doběhne k Rin a natáhne k ní ruku, aby se mohla chytit a on ji mohl pomoct se zvednou, tak trochu si stále není vědom toho, že Rin není schopná zvládnout lidské dotyky. *
Rin Yoru: *Utekala stále ďalej, koliečka nerátala - pred očami mala zahmlené. V hlave sa jej stále ukazovali spomienky na jej sny. Červenovlasý muž. Nevedela si predstaviť lepšiu motiváciu na bežanie ako bola predstava - že on uteká za ňou. Dychčala, bola spotená, no neprestávala - bežala by až kým by neodpadla, no pri prebehovaní cez záhradu - zakopla a skončila rozčapená na zemi.* Ks-sakra.
Renzo: *Renzo se stejně jako Rin začne protahovat a různě rozcvičovat ale moc ho to upřímně nebaví. Nicméně je to potřeba aby se vyhl nějaké křeči a tak podobně. Když už má dokončeno tak může společně s Rin vyrazit na běh poté jejich zahradě, sice to není nějaká velká zahrada, takže nějaký extra velký okruh je nečeká ale tak pokud si budou dávat těch koleček hodně tak to bude mít stejný výsledek. Ovšem Rin pak začala utíkat kolem domu a než to napadlo i Renza ji následovat tak Rin by si měla stihnout dát ty kolečka už tak tři, nicméně Renzo se snaží držet stálé a pomalejší tempo, nicméně díky tomu aspoň vydrží o něco déle i když Renzova výdrž není tak velká, protože není zvyklí na fyzickou námahu. * „Já tady sakra zdechnu.“
Rin Yoru: *Vypočula si jeho návrh a prikývla.* To znie dobre. *Priznala a vyhrnula si rukávy. Začala si naťahovať nohy, svaly na rukách a krúžila hlavou. Keď skončila - a ak skončil aj Renzo - rozbehla sa a utekala pozdĺž kríkov - krúženie po záhrade ju však prestalo baviť tak sa rozhodla, že si dá koliečko aj okolo domu. Už po chvíli bola zadýchaná - pokúsila sa teda sústrediť na správne dýchanie. Nadýchla sa nosom a vydýchla ústami. Bežala ďalej, no už nie úplným šprintom. Spomalila a bežala do tempa úderov vlastného srdca.*
Renzo: *Renzo se také obuje a vyjde ven na tu zahradu a položí si láhev někam na zem do stínu a otočí se na Rin aby ji mohl odpovědět, sice by mohl, aniž by se na ní podíval, ale přijde mu to slušné dívat se někomu do očí, když s ním mluví. *Tak možná se nejdřív párkrát protáhnout a pak si dát pár koleček kolem té zahrady, potom bych asi přešel na nějaké cviky na svaly? Jako jsou kliky a tak podobně? *Navrhne Renzo i když ono nic jiného, ho asi zrovna nenapadá, tedy pak dostane nápad. *Možná se chakrou přilepit k větvi nějakého stromu a vyset hlavou dolů a pokoušet se to vydržet do nejdéle? To může pomoct s trénink chakrové soustavy nemyslíš?
Rin Yoru: *Sledovala ako zmizol v kuchyni. Keď sa vrátil podal jej fľašu. Dala si pozor aby sa nedotli ani len končekmi prstov keď si ju od neho brala.* Ďakujem. *Povedala tichým hlasom a vydala sa k záhrade.* Prešla na terasu - obula sa a položila jablkový džús na schodík.* Máš plán ako začať?
Renzo: To máš pravdu, procvičit naše těla abychom byly schopni bojovat i pomocí Taijutsu, dobrá to zní jako dobrý plán tak co si k tomu nejdřív udělat nějaké pití, aby nebyla žízeň. *Navrhne Renzo a zmizí v kuchyni kterou začne prohledávat a najde nějaké uzavíratelné nádoby do kterých udělá nějaký jablečný džus, který tu najde. Poté se vrátí zase za Rin a jednu nádobu s džusem ji podá a druhou si nechá (našel dvě). *Tak teda půjdeme?
Rin Yoru: *Zamyslela sa.* Ninjovia nebojujú len pomocou ninjutsu.. *Predpokladala. Niečo o tréningoch sa jej snívalo, no veľmi si to nepamätala.* Bolo by asi dobré zabrať aj čo sa týka fyzickej formy. Mohli by sme začať behávať.. alebo tak. Posilňovať svaly. *Mykla plecom.*
Renzo: Tak asi by to nebylo špatné, nicméně jak chceš trénovat? *Renzo netuší jak by mohl nějaký ten jejich trénink už jen z toho důvodu, že nikdy s nikým netrénoval, ale je si jistý aspoň s tím, že Rin je na tom stejně ale tak co když ji třeba něco napadne? Nyní na ní hledí se zájmem v očích, co by asi tak mohla vymyslet a navrhnout, sice sám neví, jak by to mělo vypadat, ale představuje si, že by to mohlo být celkem zábavné. *
Rin Yoru: *Zamyslela sa a rozhliadla sa okolo seba.* Je to.. ako v sne. *Poznamenala.* Čo dnes budeme robiť? Chceš trénovať? *Navrhla so záujmom a ukázala na dvere.* Záhradu môžeme využívať ako cvičisko - aj tak o záhradkárčení nič nevieme.
Renzo: *Renzo nic neříká, podle něj je jedno co byli. Má teorii že je tu nechali kvůli tomu aby měli lepší šanci na život. *Ah no asi ano. *Poví nakopne takovým nejistým tónem i když to řekl celkem neupřímě, protože to vidí jinak ale nechce se o tom s Rin bavit aby z toho nebyla hádka či tak podobně. *
Rin Yoru: *Jej výraz ešte viac skamenel.* Nezáleží mi na tom čo boli alebo neboli. *Prehovorila chladne.* Boli to nukeninovia, ubližovali ľuďom - páchali zločiny. *Potriasla hlavou a zaťala zubami.* Keby som mala tú možnosť, vrátim im všetko aj s úrokmi. Mám sen, chrániť nevinných ľudí pred tyranmi. Zabila by som aj našich rodičov keby som mala možnosť.
Renzo: Ah jasné, nemám nic proti neboj. *Poví s úsměvem. *Nicméně taky si tam pak odnesu své klanové techniky i když něco mi na tom stále přijde divní. Jak je možné že ty a já jsme se zjevily na tom stejném místě ve stejný den, a přitom nejsme sourozenci? *Na okamžik se zamyslí ale dlouho mu to nevydrží. *Možná byli prostě přátelé nemyslíš?
Rin Yoru: *Obzrela sa ponad rameno.* Našla. *Prikývla a necítila sa previnilo, že Renza vo vyberaní predbehla.* Okrem obývačky sú tu v podstate len dve dalšie obývateľné izby. Zoberiem si tú na ľavo ak nemáš nič proti. *Zažmurkala a povzdychla si.. Pozrela sa na zvitok na stole.* Nechala som si tam svoje klanové techniky.
Renzo: Ty si mysli, co chceš, ale já si myslím, že jsi. *Dodá tvrdohlavě a stojí si pevně za svým názorem. Ani moc nezkoumal, kam mu Rin pak zmizela, zahleděl se totiž do své dlaně, na které měl zavřená ústa a přemýšlel nad tím k čemu mu to v budoucnu asi bude dobré, z toho přemýšlená ho vytrhne nabídka, zda si vezme taky, a tak si radostí vezme pár lupínku taky a postupně je začne pojídat. *Děkuju. *Dodá, když první spolkne a pak si do úst vloží ihned druhý, třetí a tak dále dokud stále nějaké má. Nikam nespěchá ale je to tak dobré, není moc zvyklej na to jíst taková jídla. *Asi by bylo fajn aby si každý našel svůj pokoj co? Nebo ty sis už nějakej našla?
Rin Yoru: *Znel pozitívne a odhodlane - čudovala sa kde v sebe berie toľký entuziazmus. Napokon len prikývla.* Som za, budeme si navzájom kryť chrbty. *Prehovorila s vážnym výrazom. Keď jej povedal, že je roztomilá - vykoľajilo ju to. odkaz » Nikdy jej nikto nič také nepovedal ukázala na seba prstom a nechápavo zažmurkala svojimi veľkými modrosivými očami. Nikdy si neprišla roztomilá. Malá čierne rovné vlasy, ktoré boli dlhé len po plecia... rozhodne v sirotinci boli krajšie dievčatá. Tie si aj našli nové domovy skôr.. kto by odolal kučierkam, plavým vlasom a úsmevom pri ktorých sa v líčkach tvorili jamky. Ona nič z toho nemala. Pod očami mala kruhy, bola biela ako stena, nízka a vychudnutá a neusmievala sa.* To si nemyslím. *Prehovorila teda úprimne a postavila sa lebo začínala byť zase hladná. Podišla k jednej skrinke, vybrala z nej prvú vec čo jej prišla pod ruku a keď sáčok otvorila s potešením zistila, že sú to zemiakové lupienky. odkaz » Priniesla ich k Renzovi a ponúkla ho.*
Renzo: Já děkuju tobě že jsi tu se mnou, nemohl bych tu být sám, to bych se asi zbláznil, a tak prosím buď po mém boku nadále stejně jako já budu po tvém. Nicméně myslím že to těžké nás teprve čeká, život Shinobi je těžký a nebezpečný, takže musíš mít někoho komu můžeš naprosto důvěřovat stejně jako někoho takového potřebuju já a ten komu chci důvěřovat jsi právě ty. Nakonec se staneme úspěšnými a silnými dobrá? *Poví s úsměvem a posadí se tak aby seděl vedle Rin, nechce tma ležet, zatímco ona tam sedí. *Jsi roztomilá. *Poví jako takový kompliment, když se na ní podívá, jak si tma objímá kolena. *
Rin Yoru: *Mykla plecom.* Miesenie cesta vyzerá podobne ako tvoje miesenie blata. *Vysvetlila svoju domnienku, že by mohol o varení čo to vedieť.* Okrem toho - nemal by si mať odkiaľ ani znalosti Jutsu a napriek tomu aha - pozri kde nás dostalo tvoje odhodlanie. *Hovorila to vážnym hlasom a pri tom kráčala ku nemu. Posadila sa vedľa Renza na zem a objala si rukami kolená.* Ďakujem.. uvedomujem si, že som ti ešte poriadne nepoďakovala. A tak ďakujem.. Ďakujem, že si mi pomohol s tými dievčatami a ďakujem, že si sa rozhodol so mnou priateliť. Nebyť teba - trčala by som do teraz v sirotinci. *Hovorila to vecným tónom.. bez citového zafarbenia - v jej tvári nemohol čítať žiadnu emóciu.*
Renzo: Vařit? To neumím, však to je hloupost abych něco takového uměl ale fajn, koupím si nějaké knihy a naučím se to a než se to zvládnu naučit budeme kupovat levné a nevýživné hotovky. *Odpoví Renzo klidným hláskem a sleduje strop nad sebou, který už nevypadá tak depresivně jako v sirotčinci, kde byly všechny stěny vlastně jen zničené a pošpiněné, a to nebudilo moc dobrý dojem. *Tak ty tedy budeš vrchní uklízečka, když já jsem kuchař.
Rin Yoru: *Pobavene sa pozrela na Renza ležiaceho a smejúceho sa na dlážke.* Nuž.. otázka znie - vieš variť? *Nahla hlavu na stranu a prešla obývačkou ku kuchynke. Boli tam rôzne potraviny.. väčšinu z nich nikdy nevidela.* Asi ťa menujem našim dvorným kuchárom. *Zašomrala pri pohľade na vysokú poličku nad dresom. Tam by nedočiahla ani ak by si prisunula stoličku.*
Renzo: Upřímně? Ano zajímá mě, jak to vypadá uvnitř ale stále nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje. *Podotkne Renzo a vstoupí do domu společně s Rin. Uvnitř si sundá botky a vejde dovnitř a jakmile se ocitnou v obýváku, který je spojený s kuchyní tak jen žasne. Projde si celej ten dům, každou jednu místnost si projde a nakonec skončí zpátky v obýváku kde si na stolek odloží ten svitek a plácne sebou na zem a rozpaží ruce. *Svoboda! Konečně! *Vykřikne přes celou místnost a začne se nahlas smát. *
Rin Yoru: *Hľadela na dom. Naozaj ich tu nechali samých. Sedem ročného chlapca a päť ročné dievča. Podozrievavo sa pozrela po okolí a prikročila ku dverám. Renzovu poznámku nepochopila a tak len mykla plieckami.* Je to pekný dom.. nie si zvedavý ako vyzerá vo vnútri? *Opýtala sa ho keďže ninja dal kľúčiky jemu - počkala kým otvorí, potom sa vyzula a len v podkolienkach vošla do vnútra.* (Obývačka s kuchyňou -> odkaz » Izba Rin -> odkaz » Izba Renzo -> odkaz » Kúpeľňa -> odkaz » ) *Prešla celý dom, mal len tri miestnosti a kúpeľňu. Obývačka bola spojena s kuchyňou.. rozhodne by tú miestnosť nikdy nenazvala malou - dalo sa z nej dostať do záhrady. Kúpeľňa bola menšia no im dvom bohato stačila.. Položila vo svojej izbe zvitok na komodu a obzrela sa okolo seba. Nič viac nemala.*
Renzo: (Renzo): Uhm dobrá. *Poví a ukloní se Josukemu a vyrazí společně s Rin směrem k tomu jejich domku kam je dovede ten Shinobi a ihned jakmile ho uvidí tak mu ústa padnou skoro až na zem. Jen němě sleduje ten dům a přebírá si klíče od toho muže, který mu je podá stejně jako druhé klíče podá zase Rin a beze slova odejde. *Takže tady budeme společně žít, jen ty a já. *Poví Renzo trochu překvapeně a maličko zrudne ve tváři, protože si uvědomí že takto vlastně žijí dospěláci jako pár (manželé). *
Shizuka: *Pozrela sa na Renza a úprimne ju mrzelo, že mu Josuke nevedel odpovedať - ba čo viac .. povedal mu, že na ňom pravdepodobne robili pokusy. Bola rada, že mu svoje žiabre neukázala. Prišla k Renzovi a potiahla ho za rukáv.* Poď, ideme domov. *Neusmiala sa, neznela veselo.. no to, že mu povedala niečo také a ešte ho aj potiahla za rukáv - to bolo to najvrúcnejšie čo za celý život spravila. Potom sa ešte raz úctivo uklonila Josukemu a odkráčala za ninjom čo ich mal vziať do ich domčeku.*
Renzo: (Josuke): Není potřeba, mise vám budu zasílat k vám domů přes různé prostředníky a pokud vás nikdo nezastihne doma prostě vám tam nechám zadání mise u vás doma dobrá? Nicméně máte nějaké dotazy? (Renzo): Ano já bych jeden měl. *Poví a ukáže Josukemu svá ústa na dlaních. * (Renzo): Co to je? (Josuke): Bohužel ti nepovím, co to je, protože žádný informátor nezjistil, co přesně to je ale je to teorie že na tobě rodiče dělali nelidské pokusy a toto je výsledek toho celého. *Renzo tiše přikývne a vezme si svitek ze stolu a sleze z křesla. *(Josuke): Za dveřmi vás čeká doprovod, co vás dovede do vašeho nového domu a dá vám klíče od dveří dobrá? Pokud budete někdy potřebovat pomoc nebo cokoliv jiného tak stačí jen říct, jste členové mé vesnice, a tak se o vás budu starat jako o vlastní rodinu.
Rin Yoru: *Tá informácia ňou nijako extra nezamávala. Tušila, že jej rodičia nebudú svätý keď ju len tak odložili akoby bola len vec. Nepamätala si na nich - tak ako iné deti v sirotinci, ktoré prišli o rodičov keď plnili misie, chránili dedinu atď. Hoci tajne dúfala, že jej sny sú spomienky na jej rodinu - musela si priznať, že to je to príliš pekné než aby to bola pravda. Nemá otca, babičku ani brata.. nemá kamaráta Sasoriho.. to všetko je len jej bujná - úžasne živá fantázia. Renzo sa díval do Josukeho očí - ona hľadela na zvitok, ktorý by jej mohol dať moc po akej túžila. V tejto chvíli si sľúbila, že nájde každého jedného nukenina aký chodí po svete.. a osobne ho zabije. Vzrástol v nej hnev, ľadový, ostrý - spomenula si na červenovlasého muža z jej snov.* /Oh áno, zabijem každého človeka čo úmyselne ubližuje a týra nevinných ľudí./ *Pomyslela si chladnokrvne a jej výraz bol stále rovnaký - chladná, tvrdá maska.. tak neprirodzená pre tak malé dievčatko. Bez slova sa postavila - pohľad nespúšťala zo zvitku.. podišla ku nemu, chytila ho a zovrela vo svojej drobnej pästičke. Až teraz zdvihla zrak.* Arigatou. *Uklonila sa a keď sa vystrela - tvárila sa sebaisto.* Po misie si máme chodiť ku vám, Josuke-sama?
Renzo: *Rin jako by Renzovi četla myšlenky, stejně jako se nyní zeptala Rin i on se chtěl zeptat, jak to bylo přesně s jejich příchodem do Takigakure, když to včera tak nakousl ale nic k tomu neřekl. Renza ale ani nenapadlo že by Rin mohla být jeho mladší sestřička, je to pro něj takové stresové, protože si neví rady, co si o tom myslet. *(Josuke): Nejste sourozenci, jednoho dne proste před sirotčincem byla nalezena dvojice dětí jedno mladší a jedno starší. Nicméně u každého byl dopis s vysvětlením proč to tak je a jaké máte jména. Jedno máte společné, a to že jste potomci zločinců, kteří vás nemohli mít u sebe a starat se o vás tak jste skončily tu se svitkem klanových technik, jakých byste mohly dosáhnout, pokud se stanete Shinobi, a to se vyplnilo tak jsem to nechal přivést od ředitelky sirotčince a Rin ty pocházíš z klanu jménem Sairen, který je z Ketchugakure a ty Renzo z klanu Yumi, který pochází ze Sunagakure. Nicméně radím vám abyste se tam nikdy nepokoušeli zařadit, jste potomci zrádců, a tak by s vámi bylo naloženo. *Poví a vyloží před ně na stůl ty svitky, Renzo je z toho v šoku a nemá ani tušení, jak reagovat, a tak jen mlčí a hledí do Josukeho očí. *
Rin Yoru: *Urobila to čo aj Renzo - len čo prišla do miestnosti sadla si do voľného kresla. Sedela vzpriamene - akoby zhltla pravítko a s vážnym výrazom počúvala Josukeho slová. Uľavilo sa jej, no zároveň bola trošku vydesená.* Josuke-sama.. Sme vám veľmi vďační. *Použila rovnaké oslovenie akým volal Josukeho muž, ktorý ich sem priviedol.* Chcela by som sa vás ale na niečo opýtať. Včera ste spomínali, že náš príchod do Takigakure nebol obyčajný. *Začala tichým hlasom.* Našli nás spolu pred sirotincom, správne? *Chcela sa uistiť, no nečakala kým jej slová potvrdí.* Znamená to teda, že sme súrodenci? *Nahla hlavu trochu na stranu. Bola bledšia než Renzo, mala inú farbu očí no vlasy mali obaja čierne. Prišlo jej to ako najlogickejšie vysvetlenie prečo im umožní bývať spolu v dome mimo sirotinec a bez dozoru. Opäť bolo jej správanie a vyjadrovanie netypicky dospelé.*
Renzo: *Muž je dovede do kanceláře, uvnitř které Josuke sedí za svým stolem a něco vyplňuje. Muž, který tam Renza a Rin dovedl jen ustoupí a zavře za sebou dveře, a tak tam ty dva nechá s Josukem úplně samotné. Renzo si všimne dvojice křesel přes stolem, a tak si k jednomu hned zamíří a vyleze si na něj, aby se mohl pohodlně usadit. Otočí se na Rin naznačí aby provedla to stejné, nicméně pak Josuke zvedne svůj pohled na ty dva a usměje se. *Takže pokud jde o vás dva zajistil jsem vám jeden prázdný dům, který má sice jen jedno patro a sklep ale určitě vám bude stačit. Každý budete mít jeden svůj pokoj a je tam společná koupelna a tak podobně, takový obyčejný skromný domek, který je i zařízení a nebudete muset platit za to, že tam žijete, jediné, co si musíte platit je jídlo na které budete dostávat měsíčně menší příspěvky, ale pokud se chcete mít opravdu dobře musíte si vydělat misemi. Rozumíte tomu dobře?
Rin Yoru: *Nestihla ani odpovedať - otvorili sa dvere a do miestnosti vošiel muž, ktorý im oznámil aby ho nasledovali do kancelárie Josukeho. Vymenila si s Renzom prázdny pohľad a vykročila za mužom. Bola zvedavá čo od nich chce. Možno im oznámi, že to včera bol omyl, možno im bude chcieť zobrať pásky. (Tú svoju mala uviazanú okolo krku.)*
Renzo: Docela to šlo ale nebylo to úplně ono, nejsem zvyklej na tu samotu a ten klid, co ty? *Zeptá se zvědavě a začne se rozhlížet po její ložnici kde spala, nebo aspoň si to Renzo myslel. Následně se ovšem otevřou dveře a zjeví se v nich starší muž v Ninja uniformě s čelenkou se znakem Takigakure na čele, kterou Renzo má obvázanou kolem levého ramene. *(Muž): Poslal mě sem Josuke-sama, mám vás dovést za ním do kanceláře, prosím následujte mě. *Renzo se otočí na Rin, zda bude spolupracovat, pokud ano bude i Renzo a bude muže následovat a pokoušet se zmapovat chodby, aby si mohl zapamatovat celou cestu. *
Rin Yoru: *Nezostala ležať dlho, odobrala sa do kúpeľne. Kým sa umyla a dala do poriadku - v jej izbe na ňu čakal Renzo.* Ako si sa vyspal? *Opýtala sa a bola vďačná, že vie tak dokonale skrývať emócie keď sa snaží.*
Renzo: *Přijde mu, že to, co tam Rin povídá jsou lži nebo ještě lépe řečeno, obyčejné výmluvy. Nicméně Rin nezastavuje při jejím odchodu, místo toho se umyje v jedné koupelně, co je hned naproti jeho pokoji a pak se vrátí, aby se mohl obléknout a pak si to zamíří do pokoje Rin. Nejdřív samozřejmě zaklepal, aby pak následně mohl otevřít dveře a vejít dovnitř. *Rin? Neruším?
Rin Yoru: Eh.. *Odhrnula si vlasy z tváre.* Áno presne tak a teraz sa mi zdalo - že... že som videla myš ale už tu nieje teda - asi tu ani nebola a .. ah. *Povzdychla si a postavila sa z postele.* Prepáč, že som ťa zobudila. *Zašomrala. Zabalila sa do deky a kráčala ku dverám preč z izby. Perinu ťahala ako inak aj po zemi, bola veľmi maličká. Keď vošla do svojej izby zvalila sa na posteľ a prikryla si vankúšom tvár. Červenala sa a bola na seba naštvaná. Sľúbila si, že to už viac krát nespraví.
Renzo: *Nespokojeně zamručí když ho Rin probudí tím svým výkřikem, či co to bylo a jejím následným pádem z postele. Zmateně zamrká a promne si postupně obě oči a když se rozkouká uvědomí si, že tu je i Rin, která by měla být správně ve svém pokoji (aspoň s tím počítal no). *Huh? Rin? Copak tu děláš na té zemi? Jsi šla spát ke mně vedle postele na zem? *Zeptá se trochu zvědavě a přiloží si ukazováček ke rtům a nahodí takový ten zamyšlený pohled. *
Rin Yoru: *Prebrala sa na to, že jej slnko svietilo do tváre. Rozospato otvorila očká a keď precitla - zažmurkala aby si rozostrila zrak - uvedomila sa, že ju niekto zozadu drží skôr než si uvedomila, že nieje v miestnosti sama.* Kyaaaa!!! *Vykríkla a skotúľala sa z okraja postele - dopadla na tvrdo na zem a červenala sa. Časť prikrívky zletela dole s ňou a časť bola stále zakliesnená pod Renzovým telom.* /Vážne mal na mne vyloženú aj nohu?! Ježišmarja!/
Koniec: -
Satsuki: Tak ten vytuhol dosť rýchlo. *Skonstatuje a pre istotu mu podá aj anestézu cez striekačku. Následne začne priamo s operáciou. Aktivuje chakrove skalpely a s využitím Kasutamaizu vyjme z tela vlcatka trochu jeho vlcej DNA. Tentoraz je fakt dôsledná, nie ako pri Kurome. Pri vypúšťani DNA do Shikiho je opatrná a dáva pozor, aby to neprehnala. Keď vypustí všetku DNA, netrpezlivo sleduje Shikiho telo. Žiadne zmeny žiaľ nevidí a má trochu obavy, či nepoužila toho DNA moc malo. Je však z dnešku dosť unavená, tak vezme prikrývku a ľahne si vedľa neho. Prikryje oboch, objime ho a položí mu hlavu na rameno. Spokojne zavrie očká a zaspí. Shikiho zmeny sa rozhodne skontrolovať až po prebudeni*
Shiki: *Sleduje to celé přičemž ji i následuje. Bylo to celé zajímavé a trošku ho mrzelo, že nemůže sledovat toto celé jak se provádí. No bohužel nic s tím asi neudělá. * umm dobře *Pronese když se posadi na lehátko a následně mu podává jakousi nádobku. * Umm umm *Zamrci trošku nervózně. Nešlo by o to, že by satsu neduveroval, ale tak nějak se toho i lehce bál, ale to se dalk asi i čekat. Každopádně si od ní vzal nádobku a vypil ho do dna. Netušil jak dlouho potrvá než ho Úspi, ale radši ji co nejrychleji chtěl podat Satsu a následně si lehnout na lehátko aby sebou někam nesvihl. *dobru *Pronesl potichu chvíli předtím než ho anestezie pohltila a on usnul. *
Satsuki: *Prikyvne a postaví sa. Pokynie hlavou von z cely, aby ju nasledoval. V supliku má už nachystané roztoky s anestézou v injekcnych striekackach. Jednou rukou jednu vytiahne, zubami zachytí uzáver na konci a odhalí tak ihlu pod ním. Bez ostychu vpichne roztok do vlckovho kožuchu a ten sa v momente zľakne a začne sa šklbať zo strany na stranu. Satsu ho ledva udrží ale roztok začne onedlho zaberať a vĺča jej zaspí v rukách. Položí ho na menší stolík vedľa lehátka a otočí sa k Shikimu* Teraz ty. *Potľapká po posteli a naleje si do odmerky doplnok k anestéze, ktorý podáva ľuďom. Následne ruku s nadobkou s približne dvoma mililitrami roztoku natiahne smerom k Shikimu* Je to trošku horké.
Shiki: *Posloucha, přičemž se udklibne no Sleduje jak odchází pryč a následně se vrací zpátky. Nešla roztomilé vlcatko, které tu před ním bylo a satsu ho držela v rukou. Strašně miloval zvířata a tohle bylo ještě malé a roztomilé. No radši to nechtěl říkat. Naposledy když krotil lva tak ho pak Suzuya změnil. * Umm hlavně když to nebude kožich s blechami. *Pronesl a koukal na ni. *Můžeme to tedy zkusit jsem zvědavý jak si pokročila *Pobidl ji ikdyz nevěděl co má dělat. *
Satsuki: *Prižmúri oči a začne v hlavičke kalkulovať atribúty jednotlivých zvierat, ktoré má vo svojich klietkach* Hneď som tu. *Zahlási a postaví sa, aby mohla vyjsť z klietky. Vojde do miestnosti, kde má svoje zvieratká a prejde až úplne dozadu. Otvorí klietku s malým vĺčatkom a zdvihne ho na ruky. Spolu s ním sa vráti k Shikimu a vĺčika škrabká za uchom, pretože na ňom vidno, že sa bojí* Šššš... *Znova si sadne do klietky oproti Shikimu a vĺčika nepúšťa* Je síce ešte malý ale ako každý vlk, aj on má dobre vyvinutý čuch a sluch. Celkovo aj sila a rýchlosť nie je zlá. Nevyrovná sa to síce iným zvieratám ale určite by ti to navýšilo určité telesné atribúty aj bez použitia pečate. Len je tu taký malý zádrhel. *Zahryzne si do pery a pozrie vĺčkovi do očí* Každá operácia po sebe holt zanechá nejaký zvierací prvok. *Začne sa obzerať po miestnosti a sleduje svoje pokusné subjekty. Niektoré majú zvieracie uši, jeden z nich má na krku dokonca náznaky žiabrov* Môžu to byť len predĺžené nechty ale rovnako to môžu byť aj uši či chvost. Bez ohľadu na sústredenosť, keď sa začnú gény spájať tak je to proste v prdeli lebo ich prispôsobovanie ľudskému organizmu neovplyvním. *Povzdychne si* Ale budem sa snažiť.
Shiki: *Pozorně ji poslouchá už ji chce namítnout něco na to, že ji nemá tolik chválit, ale radši to nechá tam a nic neříká. No po jejím návrhu se zamysli. * zní ti velmi zajímavě *Zamrcel a chytil ji nazpátek packy. *Umm co takhle nějak zlepšit čich? *Optal se jí, bylo to první co ho napadlo. * přece jen se říká když máš trable jdi za svým nosem *Dodal spolu že svým návrhem. Byl z toho celkem dost nadšený. * Nebo křídla ty jsou taky fajn, ale asi by to bylo nepraktické pac by nešli schovat že? *Dostal další návrh a tak ho rovnou i Pronesl. *
Satsuki: *Trochu sa zamyslí a premýšľa nad tým, či to, čo jej zrovna napadlo je správny nápad. Premýšľa o tom, že by mu svoje experimenty mohla ukázať priamo na ňom ale nie je si tým istá. Okrem iného je to predsa jej životná láska a ak by mu tým niečo spravila, nikdy by si to neodpustila. Zhlboka sa nadýchne a skrz zamyslenosť sa pri jeho komplimente len zľahka začervená. Chce spustiť svoj návrh, aby jej to nejako okomentoval, preto mu položí prstík na ústa, aby ho v jeho chválach na jej adresu umlčala* Zlato, nechváľ ma tak... Proste som pokračovala vo výskume niekoho predo mnou, nie je to jedno? *Pousmeje sa a prst mu dá z úst dolu. Chytí ho za packy a vzhliadne mu k tvári* Ak chceš, môžem pomocou zvieracích génov zdokonaliť aj teba. Teda... Pre mňa si viac než dokonalý. *Hanblivo sklopí očká a sleduje svoje rúčky* Ono ide skôr o zlepšenie nejakých atribútov bez toho, aby si musel používať svoju pečať a tak sa moc neunavil... Chápeš, čo myslím. *Znova mu pozrie do očí a tentoraz už trošku vážnejšie* Len potrebujem vedieť, aký máš na to názor. *Zmĺkne a poskytne mu tak možnosť sa k tomu vyjadriť*
Shiki: Nevím, všechno *Prozradí ji a kouká na ni. Celé si to tu i prohlíží a doufá že mu i něco ukáže každopádně když si lehne do klece dojde blíže a opře se o klec* říkáš kráska a zvíře jo? Ale teď jde o to co dělá kráska v kleci?,*Snaží se jí nějak polychotit ale neví jak na to a tak to zkusil takto. * Ale úplně si mě překvapila, strašně moc jsi toho zvládla *Pronesl ještě koukajíc na ni*
Satsuki: *Cíti sa pri ňom veľmi príjemnE a hlavne je rada, že sa nemusí na nič hrať a môže byť tak prastena a mimo realitu jak to dokáže len ona* Nevadí mi to. A k tvojmu zelaniu, čo presne by si chcel vedieť? Je to dosť zložité a vyžaduje to majstrovské ovládanie chakry. A trvalo to dost dlho... Dlhé roky som vylepsovala techniku než som sa konečne naučila ju správne a bezchybne použiť. *Keď príde reč na jej klietku určenú pre štúdium a občasne aj spánok, rozhodne sa mu to názorne ukázať. Vojde dňu a posadí sa do tureckého sedu* Netuším čo tu bolo. Ja tu však zvyknem študovať a vymýšľať spôsoby uľahčenia rôznych operácii, zlepšujem svoje medicínske znalosti a tak... *Ľahne si na zem a privrie očká* Aj sa tu celkom dobre premýšľa.
Shiki: *Sleduje své okolí * Fakt je tu příjemné podnebí *Pronese po cestě a cupita spolu s ní. * Teda pokud ti nevadí že bych ho chtěl vidět? Je to zajímavé a umm rád bych chtěl vědět více o tom *Pronesl po cestě a poté viděl chatrč. Nic na ni však neříkal a jen sledoval Satsu. Na její další slova prikyvnul a když odhalila vchod jen trošku otevřel pusu. Když sešli dolů, neměl šanci ani pusu zavřít * Umm umm to si všechno stihla za takovou chvíli? To jsem hodně pozadu, je to úžasné *Vychvalival ji to, přičemž ji pustil packu a procházel se a prohlížel věci. Na nic však nesabal. * Umm tady bylo co? *Zeptal se jí, když přešel ke kleci. *
Satsuki: *Trochu ju vykoľají to, že mu jej viera nevadí. Dokonca to chce aj vidieť* Um... dobre. *Trošku neisto sklopí zrak a sleduje ich zladené kroky. Zamýšľa sa nad tým, či vôbec existuje niekto, kto by sa k nej hodil viac než Shiki. Znesie všetko, čo má rada a očividne aj jej žiarlivosť. Vedie ho preto priamo ku svojej chatrči, ktorá má schválne zvonku vyzerať schátralo a nepoužívane, aby odlákala nežiadúcu pozornosť* Um, sme na mieste. *Povie a otvorí vŕzgajúce dvere. Vnútri to pôsobí rovnako ako vonku - nepoužívane, na rozpadnutom nábytku kopy prachu a špina kam sa človek pozrie* To je úmysel. *Skonštatuje pre istotu neporiadok a dostane sa ku kobercu, ktorý je z časti obhorený. Odsunie ho na bok a otvorí sklápacie dvierka. Zíde po schodoch a ocitne sa vo svojej laborke. Všetko je tu tak ako to tu nechala. Svoje tri subjekty so zvieracími črtami a správaním má stále nažive. Svietia tu miestami svietniky a akési zárodky svetla, ktoré páli do očí pri dlhšom pozeraní. Satsu si na to už však zvykla. Na jednom konci miestnosti je prechod do ďalšej miestnosti, kde ukrýva zvieratá, z ktorých čerpá DNA. Na druhej strane je veľká železná klietka s mrežami, v ktorej zvykne študovať* Tak... Čo povieš? *Spýta sa *
Shiki: *Když vylezou z vody, packu jí pustí a následně se vydá ke svému oblečení, které je jen kousek od Satsukininého (nevěděl jsem jak to sklonit). No následně si ho začne pomalu oblékat a hlavně opatrně. Trošku při tom i pokukuje po Satsu, aby ji ještě zahlédl třeba kousek holé kůže. Bylo to tak strašně příjemné, když spolu sdíleli něco, co s nikým jiným nesdíleli. Když se i přes mokré tělo konečně oblékl tak přiskočil k Satsu a chytil jí ťapku, kterou mu nabízela a vydal se s ní.* A Satsuuu ukázala by jsi mi zase rituál? *Optal se jí zvědavě a trošku prosebně ve svém hlasu.*
Satsuki: *Jeho správanie jej príde na 15 rokov dosť detské ale zároveň hrozne roztomilé. Chytí sa jeho packy a zdvihne sa. Už sa ani toľko nehanbí za svoju nahotu. Videl ju už celú aj s jej jazvami a ak sa mu páči aj napriek tomu tak nemá čo riešiť. Na brehu sa ho pustí a horko-ťažko si oblečie podprsenku a nohavičky. S nohavicami má už trošku problém skrz mokré telo ale.nakoniec to nejako zvládne. Očakáva, že sa Shiki oblieka tiež a v prípade, že už bude oblečený, k nemu znova vystrie packu a s úsmevom plným radosti vykročí ku svojej laborke*
Shiki: Anooo *Zamrci na ni spokojeně a trošku ji pohladí po zádech a postavil se* anooo pod meee *Zamrci spokojeně a podá ji packu aby ji zvedl*
Satsuki: *Líčka jej znova jemne zružovejú pri jeho otázke o tom, či sa o neho bude starať navždy* Budem sa o teba starať ešte dlhšie, než len navždy. *Obtrie si svoj nosík o ten jeho a keď jej odpovie trochu nečakane na jej provokáciu, tak Satsu len naprázdno preglgne. Znova sa červená jak zrela jahoda a uhne pohľadom* Chceš teda... vyraziť? Moje laboratórium nie je zas tak ďaleko. *Navrhne dúfajúc v ďalší vzrušujúci zážitok so Shikim*
Shiki: *pozorně ji poslouchá. * dobře budu opatrný *Pronesl trošku potiseji. A na chvíli se i zamyslel *Jsi strašně roztomilá když se o mně takto moc staras. Budeš navždy zejoo? *Optal se jí tazave a koukal ji přes rameno a po jejích dalších otázkách zamrcel * Umm chci oboje, ale musíme to nějak skloubit do sebe ať je nám fajnove co ty na to? *Odpověděl ji a hádal že ona čekala jinou reakci, ale kxyz mohla být hovado ona, mohl i on ne?
Satsuki: Prrr, prrr, prrr kapitán. Pekne pomaly a postupne. *Zasmeje sa a objime ho čo najtuhšie. Priloží mu tvár k jeho vlasom zboku hlavy a nasáva ich vôňu* Chcem len, aby si to využíval dobre a hlavne rozumne. Shinon má ovládanie Sharinganu na brutálnej úrovni, preto som ti vybavila tréning práve u nej. *To už začne byť zase akýsi chtivý a tak presunie svoju tvár z jeho vlasov na jeho uško. Jemne ho uhryzne a potom perami nasaje* Pekne pomaličky... Chceš si to ešte raz zopakovať alebo vidieť moje pokusy? Prípadne... Môžeš mi to spraviť priamo na operačnom stole. *Navrhne a znova sa jej nahrnie do tváre červeň. Miestami si totiž uvedomuje, že to môže z jej úst znieť hrozne trapne a hlavne opovážlivo* "Kto vie, či to vôbec bral vážne a či to nebolo pre neho len jednorazové..." *Preblesne jej hlavou a je šťastná, že Reibi mlčí. Posledné, čo teraz potrebuje, sú jeho blbé poznámky, ktoré koľkokrát ani nedávajú poriadne zmysel*
Shiki: *Sledoval ji od zadu a pozorně poslouchal. * Tak když nejsi ve vesnici tak nemám moc co dělat a navíc jsi mi domluvila trénink u shinon a tam jsem se něco málo naučil. A používám to proto, protože je to fakt hrozně silné *Odpověděl ji, přičemž ji dal pusu zezadu na krk. * Umm te větší chakry jsem si všiml, když jsem na tebe hleděl přes sharingan, ale všechno to zní celkem fajn *Pochválil ji, přičemž se usklibl a pousmál. * ukážeš mi to zejoooo a jinak stále mám doma tvou čelenku a ještě jsem si vzal koťátko z ulice *Zamrcel ji do ouška, přičemž to mohlo znít i více toužebně nez-li chtel*
Satsuki: *Ani nevie na čo reagovať skôr. Snaží sa utriediť si myšlienky, aby mu mohla suvislo odpovedať a nepovedať nejakú blbost. Na zmienku o smrti blízkeho nereaguje. Trochu ju vydesí fakt, že by mohlo ísť o Sayu ale čo si pamätá, tak spolu moc nevychadzali. Možno mu len ublížilo to, že odišla a možno to nejako súvisí s ich rodičmi, kto vie. Následne sa zamračí a pokrúti hlavou* Prečo to teda používaš, keď z toho slepé? *Spýta sa a nahlas si povzdychne. Ona sama moc nemá právo mu do toho kecať, sama je obrovská hazardérka. Nastal čas, aby nejako reagovala na jeho vysvetlenia okolo vyššej formy Sharinganu a tak zdvihne kútik úst do úsmevu* Vidím, že si dosť trénoval.... Ja ti moc nových techník ukázať nemôžem, pretože šetrím chakru na jednu špeciálnu lekársku techniku... Ale tak aspoň niečím sa pochválim... Už dávnejšie bol do mňa zapečatený Bijuu, Reibi. Vďaka tomu mám ešte jeden zásobník chakry. A ak všetko klapne dobre okolo tej lekárskej techniky, tak budem mať ešte tretí. *Úškrnie sa a dá si prameň vlasov za ucho* Okrem toho som sa venovala vede. Snažím sa skombinovať DNA zvierat, respektíve to najlepšie z nich a vkladám to do ľudí s cieľom stvoriť dokonalého človeka.
Shiki: *zarazi ho celkem její starostlivost.* Umm nene zatím jsem vporadku, to nadměrné užívání Mangekyo Sharinganu způsobuje slepota. *Odpověděl ji a trošku se k ni přiblížil jako kdyby ji chtěl ponazlit. * Je to Mangekyo Sharingan, vyšší forma sharinganu, která se aktivují při velmi velkém pocitu úzkosti například že smrti někoho blízkého. *Vysvětlil ji tak nějak * To co jsi viděla bylo susanoo chakrova bytost kterou mohu ovládat a má více forem,* Pověděl načež preplaval za ní a ovejmul ji od zadu. *
Satsuki: *Najradšej by mu oponovala svojim tvrdením o tom, že je iné to spraviť pre peniaze a iné to spraviť len z vlastného rozmaru. Nestihne však čokoľvek povedať, pretože jej už Shiki ukazuje niečo nové, čo sa naučil. Pozorne sleduje miesto, na ktoré ukazuje a nevšimne si skrz to jeho poranené oči. Uvidí nejaké zelené monštrum, možno Kuchiyose. Žiadne iné vysvetlenie pre to nevidí. Chce Shikiho pochváliť ale keď na neho pozrie, uvidí, že má poranené oči. Keď k nej príde, začne mu kontrolovať zdravotný stav a chytí mu tvár do dlaní* Si v poriadku? Čo sa to sakra dialo??? Tvoje oči... Vidíš dobre? Nemáš nejaké problémy alebo tak? *Spustí starostlivo a stále ho hladká po tvári*
Shiki: Jsme shinobi. To k tomu patří. *Pronesl, přičemž se usmál. * též jsem zabil několik lidí. Jsem lovec odměn. *Pronesl, přičemž se trošku oddalil. * Tam dívej. *Pronesl a odplaval ještě kousek, načež mu stále lezla jen hlava. V jeho očích se objevil Mangekyo Sharingan a následně se mu z obou oči linula krev. Kolem něj se začalo z chakrs formovat jakési cosi až to dostalo tvar kostry barvy zelené. Šlo o susano úplně to nejzákladnější. Cítil při tom však silnou bolest oči a také ho začala bolet každá buňka v těle. Zatím se mu ani nějak zrak nehorsil, přece jen Mangekyo moc nepoužíval, ale satsuki se musel ukázat. No po chvíli susano zrušil a následně mu zmizel z očí i sharingan a on začal rychle mrkat aby se zbavil tě bolesti. Následně si rychle oplachnul krev z očí a poté se opět přiblížil Satsu. Koukajíc na ni*
Satsuki: *Pokrčí ramenami a pozrie na kamienky pod sebou. Niektoré vytiahne a začne si ich prezerať* Ja neviem, je proste zopár vecí, ktoré sa udiali odkedy som na cestách a nie všetky sú príjemné... Zabila som už toľko ľudí, že si to ani nepamätám... *Prvýkrát snáď ľutuje svoje skutky. Ani nie ľutuje, skôr sa bojí, aby ju pre ne nezavrhol* A áno, chcem to vidieť. *Povie a pokúsi sa o ako-taký usmev*
Shiki: *Sledoval satsu a na její pokyn priplaval k ní a jako kdyby se prikrcil a byl hlavou před tou její. * jak tě to napadlo trdlo? *Otázal se jí, přičemž naklonil hlavu* něco ti ukážu chces? *Optal se jí. *
Satsuki: *Shiki k nej pripláva a ona sa takmer potopí. Čakala ho ale aj tak ju to prekvapí. Prepláva bližšie k brehu a posadí sa tak, že jej trčí len hlava. Natiahne nad vodu packy a naznačí mu, že má priplávať* Som v poriadku a neskutočne šťastná. *Usmeje sa a spokojne si povzdychne. Vzápätí jej však niečo napadne, tak na neho trochu zdesene pozrie* Neopustíš ma, že nie? *Spýta sa s obavami v hlase a pri tej predstave sa jej začne v hrdle tvoriť ďalšia hrča*
Shiki: Jdu s tebou. *Zahlasil a následoval ji. Po cestě ji však nějak sám od sebe koukal na zadek a jak jde. Když Došek k vody trošku ho zastudela voda, ale následně šel tedy do ní až se dostal do hlubší vody a začal plavat k satsu vedle které se zastavil a koukal na ní. Hlavu měl kousek od její a pozoroval ji. * jsi vporadku? *Optal se jí projistotu *
Satsuki: *Celá sa trasie ako vedľajší efekt jej orgazmu. Čaká kedy sa spraví aj Shiki a trochu ju zamrzí, že sa nespravil dnu. Vie, že by z toho mohli byť haranti ale chce všetko z neho* Mohol si aj dňu... *Povie s trošku odutými ústami keď sa posadí a hľadí mu do očí* Asi by som sa mohla ísť umyť. *Úškrnie sa a trošku malátne sa postaví. Stále nahá kráča smerom k jazierku a pomaličky do neho vkročí. Studená voda ju trošku preberie a keď má zo seba dole jeho sperma, tak sa proste položí na vodu a pláva na chrbte*
Shiki: *Pokračuje co nejlépe to jde a snaží se jí i co nejvíce dráždit na prsou aby ji zpusoboval rozkoš. Je to nádhera a ani si neuvědomuje onen pocit, který se mu začíná privadet na svět. To už však Satsuki začíná prohybat a její vzdych se u toho změnil. Byla to známka toho že se zpravil. To však shiki nečekal a už vůbec ne, ze její již tak úzký vnitřek se tak ztahne, více než předtím a to mu po několika prirazech ještě umocní onen pocit, který na něj šel pomalu přišel celkem rychle. Cítil jako kdyby z něj mělo něco vyjít. To však jeho penis vyklouznul z její kundy a on sa v tu chvíli zpravil. Několik vystriki skončilo na její kunde a některé až na břichem nebylo to úplně bílé jak má být, ale i trošku do červená díky krvi, která byla že Satsuki. Koukal na ni a zhluboka se nadychoval. Zůstávajíc sedět a svůj penis měl položeny na ni. *
Satsuki: *Spokojne si zahryzne do pery keď sa Shiki chopí iniciatívy a začne ju fakt tvrdo jebať. Presne toto chcela a tak si to vychutnáva plnými dúškami. Vzdychá že by ju počuli snáď až v Yugakure a je viac než len nadržaná. Začne sa packou dráždiť po klitorise ale ani to moc nepotrebuje, pretože samotný sex so Shikim je úžasný aj bez toho a ona cíti akýsi zvláštny pocit na celom tele, predovšetkým tam dole* Zlato... Je mi nejak... Poď... *Nepotrvá dlho a Satsukino telo sa kompletne celé prehne v šialenom kŕči spôsobenom jej prvým orgazmom počas sexu*
Shiki: *Ked mu poví dane slova trošku ho to vykoleji. Ale přikývl nemá s tím snad žádný problém, je to její přání a to je pro ni hlavní. Proto se od ní zvednul a následně se dal jako kdyby do sedu na nohy a chytil ty její, pomocí kterých ji přitáhne blíž sebe. Rukami ji pevné chytí za prsa které ji začne mackat a začne postupně rychleji a rychleji rychleji přidávat na tempu. Cítí jak je Satsu vlhká cítí jak je úzká a absolutně si to užívám snaží se i prudce prirazet a taak ji nějak způsobovat rozkoš. Neví jak pořádně na to, alee snaží se. Je to jejich poprvé a chce ji dopřát co nejvíce tě rozkoše. Občas i nešikovně zakryje omylem nehtiky do její kůže na prsou, kde se může objevit maximálně červen. *
Satsuki: Ja som proste len šťastná, že ťa mám. *Posmrkne a nechá si zotrieť slzičky z tváre. Shiki sa začne v nej pohybovať a mierna bolesť zotrváva aj naďalej. Nič krajšie však dodnes Satsu nezažila a každý jeho pohyb okomentuje povzdychnutím. Páči sa jej to ale vie, že chce viac. Znova mu zaborí nechty do chrbta a oblizne si pery* Poď do mňa tvrdo... Ukáž mi kto je tu pán a zmocni sa má. Uhryzni ma, poníž ma, chcem to... *Roztúžene vydýchne z úst a sťažka dýcha*
Shiki: *Sleduje satsu a zvedne jednu z pacek a dá ji k její tváří, přičemž i umře slzicky. * Neplac trdlo, nemáš důvod. *poví a následně se k ni pomaličku přiblíží a dá ji polibek. Následně se začal pomaličku posouvat dovnitř a ven. Isel pomaličku že začátku. Přece jen pro jistotu a nechtěl jejich poprvé nějak pokazit či nechtěl aby nebylo nepříjemné.*
Satsuki: *Od šťastia jej začnú po tvári stekať slzičky. Tak dlho snívala o dní, kedy jej Shiki vyzná svoju lásku a konečne sa dočkala* Tiež ťa ľúbim. *Bolesť začne od začiatku a je oveľa silnejšia než predtým. Znova privrie od bolesti očičká ale nemieni ho pustiť. Keď je celý v nej, tak si ho tam nôžkami pri drží, aby mu náhodou nenapadlo vyjsť von* Som tak šťastná. *Posmrkne a poťuká si prstíkom po perách, aby ju znova bozkával* Môžeš...sa začať hýbať. *Povie keď najhoršia bolesť odoznie. Je na ňu zvyknutá ale takúto bolesť zažíva prvýkrát. Po chvíli jej začne byť aj celkom príjemná, takže ak sa nezačne hýbať Shiki, tak sa začne hýbať Satsu proti nemu*
Shiki: Umm dobře a i já chci patřit jen tobě *Zašeptal ji na oplátku, načež tedy do ní opět začne vnikat. *lubim ta *zašepta ji do ouška ke kterému se náhne a následně ked cítí zabranu zatlaco dokud se blána neprotrhne. To že na ni více zatlavil i následně způsobilo, že se dostal dovnitr rychle a celý. To už zůstal nehybně uvnitř cítil její vnitřní teplo, cítil jak je úzká a obepíná mu jeho penis a jak je to příjemné. *
Satsuki: *Usmeje sa skrz jeho starosť o ňu. Príde jej to hrozne milé a hlavne nečakané* O mňa sa neboj trdlo. Ak je niekto, kto znesie aj smrteľnú bolesť, tak som to ja. *Pobozká ho a pohladká po tvári* Nič, čo mi spravíš, mi nemôže ublížiť. Tak sa nedrž späť a proste poď dňu. Chcem patriť len tebe. *Povzbudivo sa usmeje a viac roztiahne nôžky od seba, pričom ho nimi stále pevne zviera*
Shiki: Neee ani jednoo *Zaprotestuje a dívá se na ni. Celkem mu přišlo příjemné jak si ho obmotala.* umm jen neublíží ti to nebo tak něco? *Optat se nervózně. Očividně uměl krásně zkazit situaci, jen se o ní bál a nechtěl ji nějak zranit.* nechci ti nějak ublížit *Pověděl potichu a koukal na ni, lehce se nahnoic pro pusu. *
Satsuki: *Očká akoby automaticky privrie a hanbí sa mu hľadieť do tváre. Nikdy nič takéto nerobili a je to pre ňu proste nové. Vďaka tomu ako ju provokuje prostredníctvom jej bradaviek, sa nejako prestáva sústrediť na Shikiho prienik do nej. Začne si to všímať až v moment, kedy ju to začne trošku boliet. Vtedy prižmúri očká ešte viac ale vzápätí ich znova otvorí, pretože Shiki sa prestane hýbať* Spravila... Som niečo zle? *Spýta sa pre istotu. Nevie, či robí všetko tak ako má. Páči sa jej to a chce, aby sa to páčilo aj Shikimu* Alebo sa ti nepáčim ja? *V tvári pri tejto otázke výrazne posmutnie a objíme Shikiho nôžkami*
Shiki: *Pokračuje v polibkach na jejím prsů a tahání bradavky stejně jako ji ho pevné Macka. Ked mu chytí vtaka jen vzdechne a kouka na ni. Vypadá strašně roztomilé a to mu krouží hlavou jako každý kluk v jeho věku se přece jen o sex trošku zajímal a tam věděl co zajímá být pannou. * a já panic *Zašeptal ji do ouška a po jejím varování opatrně začal sa tlačit do vnutra. Byla uzoucka, strašně moc a jemu se to absolutně pacilo. Tedy spoléhal na to, že mu bude vtaka směřovat dovnitř. Po chvíli pomalého vsunovani se však zastavil protože mu něco bránilo v pokračování. Chvíli před tímto ji přestal hrát s prsem a koukal ji přímo do očí... Sledoval ji. No jakmile narazil na blanu a zátaras jeho cesty trošku se z ní jako Kdyby vytahnul a koukal na ni. *
Satsuki: *Cíti sa v jeho náručí úžasne a keď sa začne pohrávať s jej bradavkami, jej odpoveďou sú hlasné povzdychy a šepkanie jeho mena pomedzi ne. Na kunde zacíti dotyk jeho vtáka a tak provokatívne zavrtí panvou. Pokúša sa byť čo najviac sexy ale zároveň sa stále trošku hanbí. Chytí mu nakoniec vtáka do rúčky, ešte trochu zaprovokuje, aby bol na sto percent pripravený a priloží si ho k vagíne* Asi... Môžeš. Ale opatrne... Ešte som panna. *Ruky mu dá okolo krku a túžobne sa mu zahľadí do očí* Vezmi si ma celú. *Držiac sa jeho krku sa zaprie, nadvihne k nemu a ukradne si ďalší bozk*
Raito: *Pokračuje v kousání a víc ji zmáčkne prso jak mu prikaze přičemž přesune hlavu dolů a chytí ji lehce do zoubků bradavku a zatáhne a i trošku rty nasaje. * umm musíš ty *Zamrcel pomedzi tým a trošku se posunul ptákem k ní. *
Satsuki: *Nestihne ani nejako reagovať a už leží znova pod Shikim, ktorý sťahuje jej nohavičky. Začne sa trošku hanbiť a krv jej stúpne do hlavy, čo sa vyobrazí ako rumenec v jej tvári. Zacíti jeho rúčku na svojej hrudi a jeho zúbky na svojom krku* Áno... Áno... *Slastne zavzdychá a roztiahne nôžky ešte viac. Chytí mu rúčku, ktorou mačká jej prso a zmačkne silnejšie* Neboj sa aj viac... Chcem, aby to bolo dokonalé, pretože je to s tebou... Chcem ťa cítiť všade. *Položí si voľnú ruku na svoju kundu a začne po nej prechádzať prstami* Chcem ťa aj tu.
Shiki: Pff takto to ale není fér *Zamrcel a udělal několik pohybu nozkama aby mu trenky spadly pod kolena přičemž hlasitě vydechl když mu začala sahat na vtaka potom se usklibl. A chytil ji za boky... Potom ji silou přetočit pod sebe a jako kdyby se posadil na své nožky a chytil její nohy a dal je nahoru a do roviny. To už ji sundal kalhotky dolů, Teď stahnul a následně úplně sundal. Poté je jako kdyby rozevrel a packou přešel pomalu na jejibprso a hlavu dal k jejímu krku do kterého se silněji zakousnul a pote pustil. Poté znovu zakousnul *
Satsuki: *Jeho vyznanie v nej vyvolá návaly vzrušenia a neskonalej radosti, ktorú mu vracia vo vášnivých bozkoch. Rukou mu začne jemne sťahovať trenky, aby sa dostala k jeho vtákovi. Vezme ho potom do rúčky a začne mačkať, Nevie presne, čo má robiť a tak začne pohybovať rúčkou do rôznych strán, až sa nakoniec rozhodne hýbať len hore a dole. Popritom zvodne pohybuje zadkom, aby ho ešte viac vyprovokovala. Páči sa jej byť hore ale radšej by bola submisívnejšia* Pohryzieš ma? *Spýta sa, keď sa na chvíľku odtiahne od jeho úst*
Shiki: *Sleduje její chování a dobrovolně se přetoči na záda a sleduje ji. Packami ji zajde na zadek který začne mackat a koukal na ni. * I já tebe *dostal že sebe a a zcervenal jako rajče styděl se že to řekl nahlas když si to posledních pár let bránil říkat na hlas nebo vedle někoho. *
Satsuki: *Nechá sa odniesť na breh a zahrnúť bozkami. Nevie si predstaviť, že by bola vôbec niekedy šťastnejšia než teraz. Takisto je na seba naštvaná, že sa ho chcela vzdať, zbožňuje ho, jeho vôňu, jeho vlasy, bozky, dotyky, jednoducho všetko* Hrozne moc ťa zbožňujem... ľúbim. *Zaprie sa o zem a jemne do neho zatlačí, aby ho prehodila pod seba, pričom si zájde k viazaniu svojho trička, či podprsenky a jemným zatiahnutím z nej doslova spadne*
Shiki: Na sooous *Zamrci a chytí ji pevné za zadek aby nespadla a vydá se s ní na břeh kde ji stále drží a následně položí do trávy a potom si na nalehne a pokračuje v líbání přičemž jednou packou ji zajde na prso které začne mackat. *
Satsuki: *Od vzrušenia sa doslova trasie a rúčkou mu zájde do treniek, aby boli jej dotyky intenzívnejšie* Pôjdem všade kam ma len vezmeš. *Povie a presunie svoju tvár k jeho ušku, do ktorého ho znova pohryzie a potom ešte oblizne. Ďalej z jeho uška prejde na jeho krk, do ktorého tiež zaborí zúbky*
Shiki: *Ked mu ruckou začala pomalé chytat penis jako kdyby se hlasitěji nadechl a vydechl. * Já? No ty tu provokujes ty máš chuť *Zamrcel protestne a usklibnul se. Snažíc se pokračujíc v polibkach. * ale nechceš jít mimo vodu? *zašepta tazave a trošku provokativně zamrci a pokusí se jí kousnout do rtů a zatáhnout trošku. *
Satsuki: *Pomedzi bozky si jemne povzdychne, keď jej zadok uchopí pevnejšie. Zároveň cíti, že jej počínanie vytvára silné reakcie aj u neho, keď pod zadkom ucíti ako ju niečo začína tlačiť. Nadvihne kútik úst a pridŕža sa ho už len jednou rúčkou. Druhú si trošku neobratne presunie pod svoj zadok a začne sa ňou dotýkať Shikiho penisu. Robí to však len zľahka, aby ho proste provokovala* Niekto tu má chuť na niečo perverzné. *Povie, keď sa odtiahne od jeho úst*
Shiki: *nečekal řekněme takovou chtivost ale když ho obepnula nozkama tak se jeho ruce posunuli až na její zadek který pevneji chytil a jako kdyby zmackl. Její líbání jazykem zkoušel napodobovat a též se s ní tedy líbal jazykem. To celé ho strašně vzrusovalo až se jeho kokot začal navalovat krvi a stavět. To mohla začínat cítit i satsu jako kdyby ji něco tlacilo*
Satsuki: *Cíti na zadku letmý dotyk Shikiho rúk a tak sa spokojne zavrtí, pričom ho objíme vo vode aj nožičkami. Do bozku pridá aj jazyk a pokúša sa o poriadnu pusu. Je to však jej prvá skúsenosť, tak je dosť neobratná ale aj tak pokračuje ďalej. Vďaka tomu je stále viac nadržaná aj napriek tomu, že sú vo vode. Chce ho v sebe a tak ho objíme ešte tuhšie* Vezmi si ma. *Pošepká mu do pier pomedzi bozky a zaryje mu nechty do chrbta*
Shiki: *Ked se vynoří to už má u sebe Satsuki a ona ho obejme a začne hubičkovat. Tak se zapře nožkami o zem, na kterou naštěstí ještě dosáhne a polibek ji spokojeně oplatí, obejmouc jí přes záda a překřížíc tam ručky. Nějak automaticky se takto chytil a to způsobilo i to, že se packami dotýkal trošku jejího zadku, který měla jen v nohavičkách.*
Satsuki: *Vypláva na hladinu a sleduje ako sa vyzlieka. Šibalsky sa uškŕňa a sleduje jeho vypracované telo. Je to už fakt dávno, čo sa nevideli, pretože jeho telo sa stalo o dosť mužnejším než kedysi. Aj jej telo je oveľa vyvinutejšie - ženské boky, pevný zadok a ani nie malé a ani veľké kozy. V tom Shiki skočí k nej a ona mu omotá ruky okolo krku. Prisunie sa k nemu a pritisne svoje pery na tie jeho*
Shiki: já jen že jsi tam zahrnovala i mne *Poznamenal jen, načež se na ni koukal jak se hrne k vodě a tak jí pustil i packu. Když se před ním začala vyslékat trošku odvrátil vlak no pak ho vrátil a přikývnul.* Faaajn. *Odsouhlasil a následně si sundal kabát a odepnul opasek s Kami no Arashi a následně si sundal tričko. Měl trošku strach si sundat kalhoty a tak mu vyzouvání se trošku trvalo. Sice už si všiml, že Satski má jen kalhotky, ale i tak mu to připadalo strašně trapné a stydlivé. No nakonec když si sundal boty, už se neměl na co vymlouvat a tak si pomalu sundal i kalhoty a zůstal tam tedy pouze v trenkách.* Né že mě utopííš. *Poznamenal a následně šel pomaličku do vody, přičemž když tam byl tak po pas se trošku odrazil a hodil sa tak do vody celý i s hlavou a po chvíli se vynořil kousek od Satsuki. Popravdě ho vzrušovalo to, že je u něj jen v kalhotkách a čímsi přes prsa, ale nechtěl jí to přiznat.*
Satsuki: *Jeho reakcie jej prídu hrozne vtipné a má chuť do neho rýpať zase. To už sa však pýta na Shinon a tak mu odpovie* Proste som dorazila a nesrala sa s tým. Ona chcela niečo, čo som mala ja a ja som chcela niečo, čo mala ona. Tak sme sa nejako vzájomne dohodli. Plus jej nosím mŕtve telá po rituáloch. *Povie a obzrie sa doprava na jazierko* Vykúpeme sa? *Ani moc nečaká a proste si sadne na zem. Začne si vyzúvať topánočky a vyzlečie si nohavice. Všetko nechá na kôpke a zostane len v podprsenkovom tričku, ktoré mala aj predtým a v nohavičkách* Tak poď! *Zakričí na Shikiho a hodí sa do vody*
Shiki: Neodbočujíííííí *Zamrčí na odmluvení a následně ji pevně též chytí packu a následuje ji.* Ale nooo šak třeba bude nějaké místo super a můžeme si povídat. Zajímá mě co jsi prožila a všechno také. Hlavně jak jsi se vůbec dostala k Shinon. *Zamrčí a následně pokračuje v chůzi. Narazil už na shinon a to, že ho měla trénovat a ta mu řekla, že to vlastně vyjednala Satsuki. Tak byl i trošku zvědavý.*
Satsuki: *Prižmúri oči a prepaľuje ho pohľadom* Odbočuješ od témy, mladý muž. *Povie a líčka má stále trošku červené. Už však ovláda aspoň svoj srdečný tep a tak len nahlas povzdychne a dá sa na špičky. Tvári sa, že mu chce dať bozk na líce ale namiesto toho mu oblizne krk* Tak poďme sa teda prejsť. *Povie hneď na to, trošku sa odsunie, znova ho chytí za packu a bez ohľadu na jeho reakciu začne kráčať ďalej pozdĺž jazierka*
Shiki: *Její další otázka ho ještě zarazí více.* Umm no umm já neviem ako *Zašklebí se a červená se dál. Trošku své objetí uvolní, když pocítí, že se chce otočit. No bojí se o své rajčatové maskování.* ale ještě si mi to tu určitě neukázala. *Snažil se to trošku zahrát do autu, aby setřásl své maskování a ona ho tak moc dlouho neviděla.*
Satsuki: *Keď jej povie danú vetu, tak je snáď ešte viac červená, ak je to vôbec ešte možné. V tom sa k nej pritúli a ona mu položí svoje rúčky na tie jeho* A vsunieš mi ho tam...? *Povie po chvíli a začne jej trošku preskakovať hlas skrz nervozitu. Dlho o tomto dni snívala a keď konečne nastal, tak je rada, že vôbec stojí na nohách* Teda, nemusí to byť zrovna tu ale ľudia, čo sa mi... *V tom sa zase zasekne, pretože sa mu takmer vyznala* ...proste majú radi, tak to vraj robia. *Zavrtí sa trošku a dúfa, že Shiki svoje objatie trošku uvoľní, aby sa mohla otočiť konečne k nemu*
Shiki: *Nechá sa chytit za packu a jde vedle ní spokojeně tam kam ho vede. Přitom poslouchá to ohledně oné přirody.* To zní vcelku zajímavě, nechceš si mě tu ubytovat? *Optá se jí, přičemž poté na něj vychrlí onu větu a on jen vyvalí oči a začne nabírat né podobu červené ale rovnou kdyby byl v záhonku tak splyne se zralými rajčaty.* Ak je to to kdy se vsune kokot od kundy tak ano.... *Poví absolutně rudý, přičemž si dá ruku před ústa a pozerá nani. Protože to stihl říct dříve než ona stihla říci, že nic neslyšel. Neví co má povedat. * Ale ššššš *Povie a přistoupí k ní odzadu a obejme ji, přičemž si tvář zaboří do jejich vlasů aby imitace rajčete nebyla poznat.*
Satsuki: Provokuješ. *Keby má o pár rokov menej, tak by si aj dupla. Namiesto toho si s ním však prepletie rúčky a začne ďalej kráčať po zemi* Zbožňujem tú čistotu, ktorá tu je. Nie je to tu spustošené a ani moc zmodernizované... A hlavne ľudia zmýšľajú trošku inak, sú priateľskí a pomáhajú si. Snažím sa preto chrániť nie ľudí, nie systém, proste len tú čistotu, ktorá tu je. *Vysvetlí svoj dôvod výskytu v tunajšom okolí. Ako tak premýšľa nad všetkým možným, uvedomí si dosť závažný fakt* My môžeme robiť sex! *To, že to povedala nahlas, jej dôjde až po pár sekundách. V ten moment zastaví a ak si myslela, že bola totálne červená predtým, tak teraz je priam bordová. Okamžite Shikiho pustí, otočí sa mu chrbtom a srdiečko sa jej strašne rozbúcha. Hlavu položí do dlaní a chce splynúť so zemou, aby nemusela počuť, čo jej povie* Nič si nepočul! *Skríkne stále otočená chrbtom*
Shiki: *Posloucha ji pozorně a v tom ho začne škrabkat a jemu se najezi chlupy na jeho těle. *Já tě neprovokujiii *Zamrcel ji naoplatku a následně ji opět pevneji chytl. Měl pocit že už má vše a nepustí to. * Umm takže tě tu něco uchvatilo. *Vyvodil si z její odpovědi, přičemž ho na chvíli napadlo, že si tu někoho našla. No snažil se tuto část a žárlivost potlačit. * Co kdyby jsi mi to tu ukázala? *Optal se potichu a zvědavě čekal na odpověď. *
Satsuki: *Rozkošne sa zasmeje a vzápätí jej prejdú zimomriavky po tele, keď ucíti na svojom ušku jeho horúci dych. Príliš dlho nečaká a nahne sa k tomu jeho, aby ho do uška pohrýzla* Keď môžeš provokovať ty, tak aj ja. *Povie nahnutá k jeho ušku zvodným hlasom a začne ho škrabkať po krku a postupne postupuje rúčkou po celom chrbte* A proste som sa tu ocitla a žijem tu. *Odpovie mu*
Shiki: *zůstává takto stát a nehybe se. Když mu packou začne přecházet po tváři tak se o ní lehce opře od toho jak mu to je příjemné. * Ani nevím, už byla zbytečná a jak bych ti mohl dát pusu přes masku? *Optal se jí a rukou ji trošku začal hladit po zádech a zamrcel od spokojenosti.* Co tu vlastně děláš? *Optal se jí potichu ustami do ouška, čekajíc na její odpověď. *
Satsuki: *Nespokojne zamrčí, keď je ich bozk ukončený. Úsmev sa jej roznesie po celej tvári, keď jej povie, že mu chýbala* Tiež si mi moc chýbal. *Dá sa trošku na špičky a dá mu letmý bozk na líce* Jak to, že už nemáš na tvári masku? *Napadne jej, aby trošku odľahčila atmosféru. Ten divný pocit tam dole začína byť trošku nepríjemný a tak nervózne pohybuje nožičkami a trie si stehná o seba. Jednu rúčku uvoľní z jeho krku a začne mu ňou prechádzať po tvári*
Shiki: *Když ho chytne kolem krku tak ji obejme pořádně a sepne svoje ruce na jejich zádech a o to pevneji když se ho pořádně chytí. Poté už jen po chvíli ukončí polibek a následně si skloni hlavu k jejímu rameni a nadechne se tak vůně jejich vlasů. *Strašně se mi stýskalo. *Pronesl šeptem a zůstal tak nehnute stát a dýchat její vůní. Konečně naleznouc uspokojení co mu chybělo už několik let. *
Satsuki: *Prekvapí ju jeho počin a keď si ju k sebe privinie, tak sa pokúsi vzdorovať a odtláčať ho od seba. V tom ju však pobozká a tam jej vzdor končí. Presne vedela, že ak sa niečo takéto stane, tak nebude môcť svojim citom už brániť. Slzičky jej začnú nečakane vytekať z očí a omotá mu rúčky okolo krku. Zároveň cíti niečo, čo cítila len pri niektorých rituáloch - akési príjemné pocity tam dole sprevádzané zvláštnym, mokrým pocitom v jej nohavičkách. Hlava sa jej začne trochu motať a tak sa ho pevnejšie chytí, aby nespadla*
Shiki: *přidá do kroku stejně jako ona až ji chytí za ruku a silou ji k sobě přitáhne skoro do obětí a následně ji ruky položí na boky tak aby mu nemohla utéct nebo odskočit.* to jsou blbosti s nikým jsem nebyl a pravidelně mě dostali do rozpaků kvůli naším zasnubam. *Zamrcel a hned jak to dorekl a koukal na ni nechtěl aby vytahovala další takové blbosti a odhodlal se k zásadnímu kroku, Ktery minule udělala ona a natiskl své rty na ty její v polibek. *
Satsuki: Videla som ťa. *Povie a nezastavuje sa. Chce byť odtiaľ už čím skôr preč, necíti sa pohodlne. Vie totiž, že by stačilo fakt málo k tomu, aby mu zase padla k nohám* Proste to nechaj tak... Bude to tak lepšie, dobre? *Pousmeje sa a pridá do kroku. Premýšľa nad tým, ako sa mu znechutiť alebo čokoľvek, proste aby sa pohol ďalej tak, ako sa snaží aj ona*
Shiki: *Sleduje Satsukinu reakci a tak nějak nechápe o čem mluví a nebo o co jí jde. * He? *Kouká na ni vcelku nechápavě protože opravdu netuší o co jde. No rozhodně to chce zjistit. Proto se vydá za ní možná trošku rychleji aby ji byl trošku za zady* s žádnými stetkami sem nebyl. O čem to mluvíš? *Optal se jí nechápavě a následoval ji. *
Satsuki: *Rozkašle sa, keď jej odpovie na otázku spôsobom, aký používala kedysi ona. Je to už moc dlho odkedy sa rozhodla, že si ho proste nevezme, pretože netúži po niekom, kto jej je neverný a nedokáže na ňu počkať* Lenže ja už tvoja snúbenica nie som. Bež si za tými štetkami, s ktorými si trávil čas, kým som bola preč. *Povie po chvíli drsným hlasom, keď prehltne hrču v hrdla, ktorá sa jej tam kto vie ako objavila. Potlačuje vlastné slzičky a otočí sa na päte* Pre tentoraz ťa nechám tak, keďže viem, že si čistý. Nabudúce tomu ale tak nebude. A neopovažuj sa mi tu robiť bordel. *Začne kráčať späť k jazierku, pričom si ešte predtým zodvihne svoj meč. Nechce tu tomu už čeliť a vie, že takto je to správne*
Shiki: *Díky sharinganu v ní vidí jakýsi jiný zdroj chakry a podobně ale to zatím neřeší. Když pustí zbraň opět na ni nechápavě hledí a nejspíše mu začíná pomalu docházet o koho jde. Vlastně ten hlas byl povědomy a přesto jiný. *Satsu? *Otázal se spíše do větru, když viděl jak se před ním ani nevěděl jak to nazvat, jestli stydí nebo tak. * umm tak byl jsem na procházce a konec konců jsem dlouho neviděl svou snoubenku *Pronesl a zazubil se na ni. Popravdě si za posledních pár let uvědomil to co si satsu uvedomovala už když byli malí. Sice nehledal momentálně Satsu, protože řekla že přijde sama, ale mohl to vlastně zahrát, ze ji konečně našel. *
Satsuki: Takže sa nedohodneme. *Začne sa o kúsok približovať a už-už chce zaútočiť, keď v tom uvidí to, čo už dlho nevidela - Sharingan. Teda, nejakú inú jeho formu, pravdepodobne. A Sharingan videla len u troch ľudí, pričom chlapec bol len jeden* To nemôže byť... *V tej sekunde jej dobije, keď si začne všímať detaily. Fialové vlasy, maska okolo krku... To všetko je až moc známe. Meč jej zrazu príde až príliš ťažký na to, aby ho udržala a tak proste spadne na zem. Jej ovládanie chakry v ten moment takisto zlyhá a tak sa Rantonové brnenie rozplynie až po ňom nezostane ani jediný náznak čierneho blesku. Sľúbila si síce, že sa ho vzdá ale nerátala s tým, čo bude, až sa stretnú. Hlavne nečakala, že to bude práve v Zemi Vodopádov. Položí si ruky na ústa a nie je schopná vydať ani jediné slovo. Kolená sa jej mierne roztrasú a jej myseľ založená na kalkuláciách zrazu nedokáže vykalkulovať absolútne nič. Nakoniec naberie odvahu a vypľuje ako-takú súvislú vetu* Čo... tu robíš? *Spýta sa a uhne pohľadom. Jej líčka zružovejú v podstate ako vždy, keď boli spolu*
Shiki: *Usklibne se. * Až po tom co mi ukážeš průkaz celni kontroly a policie *Oponuje ji opět provokativně a následně při vsimnuti si jejího sevření zbraně se usměje. V očích se mu objeví Sharingan, který se následně párkrát jako kdyby otočí a změní na Mangekyo Sharingan. Dal mlčí a čeká co bude dále. *
Satsuki: *Výsmech z jeho hlasu jej rozpumpuje krv v žilách a tak pevnejšie uchopí svoj meč* Nikto mi nebude robiť v mojej zemi bordel. Turistov nemáme radi. Preto prezraď svoje meno a ukáž mi svoj ninja preukaz. V opačnom prípade ťa budem musieť zabiť. A ver tomu, že s tým problém nemám. *Povie s pevným a tvrdým hlasom. Je pripravená v podstate na všetko a v prípade, že by zaútočil prvý, tak na neho proste vyšle jeden zo svojich čiernych bleskov pomocou Raiton no Yoroi Bakurai*
Shiki: *Spokojeně se procházel a zkoumal své okolí, přičemž se při jednom z keřů pozastavil a prohlížel si jak had co zde žije na menším kousku zemi bojuje s paavoukem. Nebyl to jeho souboj, tudíž se nesnažil ani jedné straně pomocí. Jen sledoval onen koloběh. To už se k němu však něco hnalo. Uslyšel zasusteni houští a následně se otočil a to už před ním stala satsu. Pozorně divku před sebou pozoroval a zasklebil se. * Nebyla tu žádná ochranka tudíž sem můžu. *Pronesl s čistě chladnou hlavou a naklonil lehce hlavu do boku, načež se klasicky usklibnul. *
Satsuki: *Začne už pomaly čerpať chakru od Reibiho, ktorý očakáva ďalšie zásoby temnoty od svojej Jinchuuriki, preto s tým nemá ani najmenší problém. Satsuki vďaka Kagura Shingan cíti, že sa ku zdroju chakry blíži a tak aktivuje svoje Ranton no Yoroi, ktoré jej momentálne poskytuje nesmiernu rýchlosť a brutálnu silu. Šľahajú okolo nej čierne blesky Rantonu a skrz množstvo chakry z techniky má vlasy úplne naježené. Takto má úplnú obranu voči genjutsu bez toho, aby musela použiť Kai a vďaka povolaniu nemá ani najmenší problém s ovládaním a tým pádom aj udržaním rantonového brnenia okolo svojho tela. Vďaka obrovskej rýchlosti sa k objektu dostane takmer okamžite a zastaví asi 10 metrov od neho* Nie si tunajší. *Povie a prižmúri oči. Začne si ho prezerať od hlavy k pätám a jej hlava začne kalkulovať a premýšľať, že ho už niekedy videla. Nie priamo jeho, možno len niekoho podobného. Avšak, určité črty sú jej viac než len podobné*
Shiki: *Má na sobě svůj outfit avšak již bez masky. Tu má staženo dolů a jen nechanou volne kolem svého krku. V ničem ho to neomezuje a ani pořádně netuší proč to vlastně má. No to je fuk. Svou katanu, kterou si dost oblíbil kvůli jejím dovednostem Kami no Arashi má vzadu za pase v jejím finálovém pouzdru. Necítí chakru, tudíž nedokáže určit, že by tu někdo měl být. Spíše spoléhá na své instinkty. Čelenku Yugakure nechal samozřejmě na hotelu v Iwagakure. Nevedel proč, ale nechtěl ji teď a tu nosit sebou nebo po Iwagakure.
Satsuki: *Unavene si ľahne na trávu pri jazierku, pričom má nohy stále ponorené vo vode. Bezvýrazne hľadí na nebo nad sebou a natiahne nad seba pravú ruku v snahe zabrániť slnku páliť ju do očí* "Dnes nepôjdeme Jashinovi po ďalšiu obeť?" *Rypne si Reibi a slastne zasyčí. Satsu len znechutene pokrúti hlavou, pretože dnes na to fakt nemá náladu. Nevie ani čím to je, proste ju prepadla akási melanchólia. Možno len skrz búriace sa hormóny v jej tele, ktoré sa kvôli dospievanie veľmi ťažko zvládajú* "Nie, nepôjdeme." *Zavelí okamžite a zavrie očká* "Tak to je trochu blbé, pretože nejaký otravný turista sa sem blíži." *Povie s troškou výsmechu Reibi, čím Satsu zaskočí. Do týchto končín fakt nikto nechodí, minimálne nie v túto dobu. Nie je tomu tak dávno, čo to tu okupovala skupina nukeninov. Pomocou Kagura Shingan sa začne sústrediť na chakry v okolí a zisťuje, že Reibi má pravdu. Vylezie preto z vody, stiahne si nohavice a horko-ťažko skrz mokré nôžky si obuje aj topánky. Z puzdra na chrbte si vytiahne meč a začne kráčať smerom, odkiaľ smrdí tá cudzia chakra. Nevie ani čo presne urobí ale môže to byť ešte niekto z tej skupiny a nikoho z nich tu v Takigakure nechce. Nie že by chránila ľudí v nej, skôr chráni čistotu tejto zeme*
Shiki: *Už měl Iwagakure dostatečně prozkoumanou a jeho účitelka ohledně sharinganu na něj poslední dobou prdela. No on se dle sebe již naučil dostatek technik, hlavně ty základní. Dnes se však díky nudě a chvíli volna rozhodl vydat podívat se po okolí. Proto tedy zakoupil ve stánku mapu a vytycil si cestu do země vodopádů k jejich největšímu vodopádu, ke kterému směřoval. Bylo tu poměrně krásně a k tomu sluníčko s troškou větru působilo strašně příjemné teplo všude okolo. Postupně se ohlížel a snažil si zapamatovat cestu kterou přišel *
Satsuki: *Dnešok má celkom voľný a rozhodne sa ho venovať odpočinku a prípadne preskúma nejaké miesta v okolí Zeme Vodopádov. Dostane sa až k veľkému jazierku, do ktorého steká voda z najväčšieho vodopádu v zemi. Posadí sa k brehu a vyzuje si vysoké topánky siahajúce až k jej kolenám. Oblečený má svoj typický outfit prispôsobený k boju a teda aj dlhé elastické nohavice. Vyhrnie si ich ku kolenám, aby si mohla do jazierka namočiť nôžky. Modré vlásky má rozpustené a na krku jej visia dva prívesky - jashinistický symbol po maminke a strieborný prívesok od Suzuyi. Nie je priamo v Takigakure, tak ich neskrýva. Opasok so svitkami si takisto odviaže a položí vedľa seba. Moc zbraní si dnes nebrala. Na chrbte má však vo forme meča svojho hadieho démona zasunutého v puzdre*
Shoutboardy končí. Více zde.