Přidej zprávu »
---: ---
Kureya: *Taky na Asaki zamává a vyrazí do přístavu. Tam nasedne na loď do Země Vody a s dobrým pocitem odpluje ze Země Čaje.*
Asaki: *Jen si ho poslechnu a pak souhlasně kývnu hlavou.* Jo jasně chápu, *řeknu mu mile. Následně dopiju čaj a podívám se na něj.* Taky budu muset vyrazit zpět do vesnice, čeká mě ještě dlouhá cesta, *odpovím mu a zvednu se ze židle.* Tak jsem tě ráda viděla a věřím, že se ještě někdy uvidíme, třeba na nějaké další misi, *řeknu mu mile a potřesu si s ním rukou. Následně si dám vějíř na záda a rozejdu se ke dveřím. Když vyjdu ven, tak se ještě otočím na Kureyu a mávnu rukou na rozloučení. Pak už se rozběhnu zpět směrem do Naomi no Sato.*
Kureya: *Napije se čaje a odpoví.* No, jak už jsem říkal, chtěli jsme aspoň trochu zlepšit vztahy našich vesnic po tom, co jsme zničili přístav ve vaší zemi. Stačí, že možná bude válka s Kumo, nepotřebujeme ji navíc i s váma. Jak se dozvěděli o svitku, to nevím. Prostě mě sem poslali. *Dopije svůj čaj, podívá se na hodiny a řekne. * Za chvíli mi odjíždí loď, budu muset jít. Rád jsem tě poznal, doufám, že se ještě někdy uvidíme. *Dá ruku kupředu, aby si s ní potřásl a usměje se.*
Asaki: *Vyslechnu si ho a napiju se čaje, který donesli.* No, myslím, že kdyby jsi tam nebyl, tak už je po mě, *řeknu mu a mírně se na něj usměju.* Jak to tak vypadá, tak onu techniku nebudu moct používat, dokud se nepřítel hýbe, *povzdechnu si.* Popravdě to ani nevím, jen mi bylo řečeno, že ho mám sledovat, ale překvapila mě teda Kirigakure, že vůbec někoho poslali, *řeknu mu.*
Kureya: *Sedne si naproti ní a objedná si zelený čaj.* Zase tolik jsem toho neudělal. Až na tu část kdy jsi omdlela. Tam jsem asi pomohl. *Řekne a zasměje se. Na chvíli se zamyslí a pak se zeptá.* Co to vůbec bylo za chlapa? Proč se snažil ukrást ten svitek?
Asaki: *Nad jeho slovy souhlasně kývnu hlavou. Po jeho slovech se na něj jen podívám a nic neřeknu, protože jsem se k tomu raději nechtěla moc vyjadřovat.* Mno asi máš pravdu, ale v současné době je pořád co dělat, *řeknu mu a pak se odmlčím, protože mi nebylo moc do slova a pořád jsem ještě trochu byla zamyšlená nad tím, proč onen muž ukradl onen svitek. Když pak dojdeme k domku, tak vejdu dovnitř.* Díky, *řeknu mu zatímco procházím dveřmi. Následně se posadím k jednomu stolu. Poté co přijde servírka, tak si objednám ovocný čaj.* Popravdě jsem ráda, že ses tam objevil, protože sama bych ho asi neporazila, *řeknu mu naprosto upřímně.*
Kureya: Bezva. *Řekne a vyrazí směrem k čajovému domku.* Takže, ty jsi z Naomi no Sato že? Můj přítel udělal v Zemi Nebe nedávno trochu bordel. Ostatně, to je taky důvod, proč mě sem poslali. Těm lidem co tam zemřeli to život nevrátí, ale snad to zabrání dalším škodám. *Řekne a na chvíli ztichne. Po chvíli začne opět mluvit.* Myslím si, že je fajn že vzniká víc menších vesnic, jako třeba ta tvoje. Zemím to pak dává větší bezpečí a nezávislost. I když tím vlastně přicházím o práci. *Řekne a zasměje se. Když konečně dojdou k čajovému domku, otevře dveře a nechá ji projít první.*
Asaki: Těší mě, *řeknu mu s úsměvem. Následně si schovám svitek do pouzdra, katanu schovám a otočím se na Kureyu a na chvíli se zamyslím.* Myslíš, že půjdu s tebou, potřebuju trochu vydechnout, než se vyrazím zpět do vesnice, *řeknu mu mile.*
Kureya: Kureya, Skrytá Mlžná. Nemáš zač. Taky si mi pomohla. Bez tebe bych ho nezvládl. *Řekne a usměje se.* No, svůj svitek máš a on je mrtvej, takže si myslím, že moje práce tady skončila. Zajdu si ještě na čaj a pak skočím na loď. Asi budeš spěchat zpět do vesnice, ale kdybys chtěla na čaj, zvu tě.
Asaki: *Ve chvíli kdy Kureya použije vodní lano, tak zruším Hinotamy, aby se ona technika zbytečně nezničila. Když ho pak přitáhne blíže, tak si vějíř hodím na záda a trochu se pousměju.* Myslím, že je konec, *řeknu mu a následně vytáhnu katanu a seknu ho s ní přes krk, takže jeho tělo se skácí na zem a po chvíli vykrvácí. Pak k němu dojdu a vezmu si svitek, který ukradl. Následně se podívám na onoho muže, který mi pomohl.* Díky za pomoc. Mimochodem, já jsem Asaki, *představím se mu a dívám se na něj.*
Lochivan (NPC): *Jakmile se kolem Lochivala objeví tři Hinotamy, tak je v pasti, protože horko, které z nich sálá ho začíná pálit a po nějaké chvíli se na mu na těle začínají objevovat popáleniny a popálí mu ruce a tělo ještě více, kdyby měl více chakry, tak by se z toho ještě dostal, ale ví, že už nemá skoro žádnou, takže mu bylo jasné, že je nejspíše konec. Když ho pak ještě Kureya sváže lanem v vody, tak už se nesnaží ani dostat z té techniky, protože už mu došly možnosti.*
Kureya: *Když na něj Lochivan hodí kunaie, použije techniku Hakkeshou Kaiten, aby vírem chakry odrazil kunaie pryč. Když vidí, že je Lochivan uvězněn mezi třemi žhavými koulemi, usměje a zakryje si Byakugan páskou. Potom složí pečetě a vytvoří si opět lano z vody (Suiton: Mizu no Muchi), chytne jím svitek a přitáhne si ho k sobě bez toho, aniž by ho nějak poškodil, aby ho mohla Asaki konečně zabít.*
Asaki: *Když Kureya uskočí před mnou technikou, tak se trochu pousměju, protože jsem byla ráda, že se jí vyhnul a že jsem ho taky nesejmula. Když si všimnu, že ho má technika trefila, tak vytvořím tři žhavé koule (Hinotamy) a ty se rychle rozletí na nepřítele, abych ho už konečně zabila, ale zase jsem to musela udělat tak, aby nebyl zničený svitek, který mám donést zpět do vesnice. Koule následně začnou poletovat kolem něj, aby nemohl utéct a my ho mohli konečně zabít.*
Lochivan (NPC): *Nestíhal se vyhýbat útoku, takže ho jeho útok zasáhl plnou silou. Když pak uviděl, že jeho nepřítel najednou uskočil, tak taky rychle uhnul a tak mu fuutonová technika technika zranila jen nohu. Lochivan už byl hodně vyčerpaný a docházela mu charka a poté co na něj ještě byla použita technika Hakke Rokujūyon Shō, tak ho každá další technika bude náročná na chakru, jako kdyby byla o úroveň výš. Následně vytáhne několik kunaiů a hodí je po Kureyovi.*
Kureya: *Odskočí do strany, aby se vyhnul vlkům a pak zase přiběhne k Lochivanovi a pokračuje v útoku a v zavírání jeho Tenketsu bodů. Když si všimne, že se Asaki probrala a že na Lochivana vyslala vítr, pokračuje v útoku dále, tentokrát se zaměří na jeho nohy, aby ho bolely a nemohl tak snadno utéct. Pak na poslední chvíli odskočí na stranu, aby ho Asaki svou technikou netrefila.*
Asaki: *Proberu se po nějaké chvíli, když jsem opřená o strom.* 'Zatraceně, už zase? Na co mi ta technika je, když jí můžu používat jen pokud je nepřítel znehybněný,' *pomyslím si. Následně se rychle zvednu na nohy a všimnu si, že Lochivan utrpěl další zásah technikou od Kureya. Následně si sundám ze zad vějíř a pošlu na něj techniku KAKEAMI, takže na něj letí ostré řezy větru.* 'Doufám, že už bude po něm,' *pomyslím si.*
Lochivan (NPC): *Už se těšil, že bude po té holce, když se tam najednou objevil ten druhý a zastavil jeho útok a zabil mu další včely.* 'Tss, měl by sis hledět svého nebo zemřeš ještě rychleji', *pomyslí si. Mezitím co se přesunuje s tou holkou dále, tak začne skládat pečetě a vyšle proti němu bleskové vlky. (RAITON: KAMINARI NO​​ ŌKAMI) Následně ho zasáhne technika nepřítele a tak od něj odskočí pryč a přemýšlí, co by mohl dělat dále.*
Kureya: *Těší se, až Asaki konečně ukáže tomu zloději zač je toho loket. O to větší je jeho zklamání, když se prostě skácí k zemi.* „To snad ne? To jako vážně?“ *Pomyslí si, ale na fňukání není čas. Rychle skočí před Asaki a složí pečetě. Vyšle proti včelám oblak horké páry, která by měla odfouknout pryč je i jejich žihadla (Futton: Atsui Jōki). Vezme Asaki do náruče a odskočí s ní pryč. Položí ji ke stromu, kde by měla být v bezpečí.* „Tak fajn, je čas to skončit.“ *Pomyslí si a stáhne si pásku z pravého oka. Rychle složí pečetě a provede techniku Shunshin no Jutsu aby zvýšil svou rychlost. Pak rychle přiběhne k Lochivanovi a udeří ho 64-mi údery, čímž mu způsobí vnitřní zranění a zavře mu hodně chakrovodů, takže je pro něj velmi náročné používat techniky(Hakke Rokujūyon Shō).*
Asaki: *Když se Lochivan uhne, tak se netrefím do jeho těla, tak je moje vědomí dlouho pryč, což ještě bude nějakou chvíli trvat, než se vrátí zpět do mého těla, takže se nemůžu bránit před útokem, který na mě letí, což bylo hodně špatné, protože se jednalo o otrávené žihadla.*
Lochivan (NPC): *Povedlo se mu zasáhnout Kureyu, což ho potěšilo. Na poslední chvíli si všimne divné pečetě, kterou Asaki složila a tak se rychle pohne do strany. Následně si všimne bezvládného těla, které leží na zemi, tak rychle složí pečetě a objeví se tam včely, které začnou vystřelovat otrávené žihadla na nehybné tělo. (HACHI SENBON NO JUTSU)* 'Tak nakonec první oddělám tu holku,' *pomyslí si a dále je v pozoru, kdyby na něj chtěl nepřítel zaútočit.*
Kureya: *Ve vzduchu nemá jak uhnout blesku a nemá ani čas techniku nějak zablokovat, tak jen dá ruce křížem před sebe a připraví se na ránu. Po tom, co ho blesk zasáhne odletí o kus dál. Dopadne na nohy. Má popálené předloktí, ale jinak je v pohodě. Když si všimne, že se Asaki se svou technikou trefila, pousměje se.* „Hezký. Teď se mu budou špatně skládat pečetě.“ *Pomyslí si a narovná se. Technika, kterou Lochivan použil, nemíří na něj, a tak tam jen stojí. Už se chystá zaútočit, pak si ale všimne, že Asaki složila nějakou zvláštní pečeť, tak se rozhodne, že se jí do toho nebude plést a čeká, co to bude za techniku.
Asaki: *Když si všimnu, že Kureyra vyhnul oné technice, tak se trochu pousměju a dále navádím Hinotamy na nepřítele. Když mi ho pak chce pomoct chytat tak se mírně usměju, ale i když se mu to nepovede, tak se mi ho podaří popálil na rukou.* 'Tak jo, myslím, že už by bylo dobré to dokončit a vzít si ten svitek,' *pomyslím si. Když najednou ze země začne stříkat voda, tak rychle uskočím na bok. Následně si všimnu, že pořád stojí na místě, tak složím pečeť na Shintenshin no Jutsu a pokusím se přenést mé vědomí do jeho těla, takže mé tělo se bezvládně skácí k zemi a já doufala, že zase neminu, jinak by to mohlo skončit špatně.*
Lochivan (NPC): *Jen naštvaně sykne, když se vyhne jeho raitonové technice. Najednou si všimne, že na něj letí nějaké podivné ohnivé koule, ale už z dálky z nich jde o hodně větší teplo než z obyčejného katonu.* 'Tak tohle je zlý jestli mě to trefí, tak je po mě,' *pomyslí si. Všimne si, že Kureya vyskočil do vzduchu a skládá pečetě, ale Lochivan byl rychlejší a odskočil dozadu a složil pečetě a poslal na něj blesk. (Raiton: Gian) Obě hinotamy ho ale popálily na rukou a to celkem dost vážně, než se mu povedlo se od nich dostat dále. Ruce mě celkem dost popálené a hodně ho bolely, takže pečetě se mu skládaly velmi obtížně. Následně se otočí směrem k Asaki a dupne nohou do země v rovině začne ze země prudce stříkat voda.*
Kureya: „Takže ovládá suiton jo? Dobrý vědět.“ *Pomyslí si, odskočí kousek dál, a čeká, co bude dál. Když na něj vyletí bleskové disky, chce prostě odskočit pryč, pak si ale všimne, že jeho spolubojovnice na Lochivana vyslala dvě žhnoucí koule.* „Zkusím ho nějak zabavit, aby ho to trefilo.“ *Pomyslí si a skočí do vzduchu. Přeskočí disky a začne skládat pečetě. Vytvoří si lano z vody a obmotá jím Lochivana tak, aby se nemohl pohnout(Suiton:Mizu no Muchi). Dopadne na zem a chytne lano pevně do rukou. Čeká, co se bude dít dál.*
Asaki: *Když se mé technice vyhne, tak se na něj jen naštvaně dívám. Když pak onen muž, který tam byl předtím na něj zaútočí, tak se začnu soustředit a vytvořím dvě ohnivé koule z Shakutonu (Hinotama), které se následně rozletí na Lochivala. Vyhnou se jeho raitonové technice, která letěla na mého spolubojovníka, který se nacházel kousek přede mnou a zamíří si to na jeho ruce s úmyslem ho popálit, aby nebyl schopný skládat další pečetě. Vzhledem k tomu, že Shakuton má velmi vysokou teplotu, tak už v blízkosti, by ho měly zranit, pokud se jim nevyhne.*
Lochivan (NPC): *Včely poté co na ně vyletí proud vody dopadnou na zem mrtvé. Když na něj lepší větrné meče, tak se jen přesune o pár metrů vedle. (Shushin no Jutsu). Když proti němu nepřítel vydechne proud ohně, tak složí pečetě a vytvoří kolem sebe vodní bariéru, která Katon zastaví. (SUITON: SUIJINHEKI) Po chvíli techniku zruší a složí několik pečetě na vyšle na něj několik bleskových disků. (RAITON: RAISO GEKISHIN) Onu nově příchozí zatím ještě ignoroval, protože na něj na rozdíl od onoho muže ještě nezaútočila a první chce zabít onoho muže, aby pak zjistil, co dokážou shinobi z Naomi no Sato.*
Kureya: „Sakra!“ *Pomyslí si a rychle odskočí stranou. Jen tak tak se vyhne větrné kouli. Když na něj vyletí včely, rychle složí pečetě a napřáhne ruku dopředu. Z ruky mu začne tryskat proud vody (Suiton:Suihachi). Začne pohybovat rukou a snaží se zasáhnout co nejvíce včel. Když si myslí, že má všechny, zastaví techniku. Vtom tam přiskočí nějaká kunoichi.* „No vida, pomoc už je tady.“ Po tom co na Lachivana vyšle větrné meče začne rychle skládat pečetě. Jakmile je dokončí, rozeběhne se proti němu a vyšle na něj proud ohně(Katon:Ryuuka no Jutsu).
Asaki: *Když se nakonec vyhne mé technice, tak si jen smutně povzdechnu a pak skočím na cestu, na které oba dva byli.* Myslím, že máš něco, co ti nepatří, *řeknu mu lehce naštvaně. Následně mávnu rukou a vyšlu proti Lochivanovi ostré meče, které jsou tvořeny z větru. (Fuuton: Juuha Shou)* 'No jsem ráda, že je tady on, ale snad se mi nebude plést do boje,' *pomyslím si.*
Lochivan (NPC): *Čeká, jestli onen žebrák uhne nebo tam bude dále stát, když v tom se mu onen žebrák začne omlouvat a prosit o život.* Dej mi důvod, proč bych tě neměl zabít, *řekne jen a lehce se ušklíbne se a následně se napřáhne s úmyslem vrazit pěstí žebrákovi do břicha, ale najednou se proměnil. Lochivan rychle jen zaskřípal zuby a rychle uskočil doprava, aby se jeho útoku vyhnul a tím pádem se vyhnul i Fuutonové technice, která na něj letěla. Poté se trochu vzdálí od oné osoby a z rukávu mu vyletí několik včel, které se rozletí na Kureyu.*
Kureya: „Jo, tohle bude určitě ten zloděj.“ *Pomyslí si, když na něj muž vystartuje.* Dobře, promiňte, promiňte, jen mě nezabíjejte. *Řekne a začne pomalu couvat. Už má v plánu se přeměnit zpět a skočit po něm, když vtom si všimne jakési koule, která letí zloději přímo do zad. Neváhá a rozhodne se využít situace. Přemění se zpět do sebe, vyběhne proti muži a nabere ho pod krkem (Lariat) tak, aby ho zasáhla i větrná koule.*
Asaki: *Potichu a pomalu se přibližuju lesem, když si všimnu, že onen zloděj se zastavil.* 'Hmm, co se to tam sakra děje,' *pomyslím si a zatím se ještě přibližuju se k nim.* 'Tohle tady ještě chybělo,' *pomyslím si, když tam uvidím nějakého starého muže. Následně složím pečetě a do ruky vydechnu vzduch, ze kterého se zformuje koule a následně jí pošlu na onoho zloděje.* (Fuuton: Eabōru no Jutsu) 'Nejraději bych to tady vyřídila co nejdříve, ale vypadá to, že to nebude jen tak jednoduché,' *proletí mi hlavou.*
Lochivan (NPC): *Jak tak stojí, tak se dívá po okolí a hledá pohledem osobu, která ho měla pronásledovat, ale na cestě nebyla.* 'Hmm, že by tentokrát poslali aspoň někoho trochu chytrého, kdo na mě nebude útočit přímo,' *pomyslí si. Následně se otočí a uvidí před sebou nějakého žebráka.* 'Tohle mi ještě chybělo,' *pomyslí si.* Zmizni mi z očí nebo tě zabiju, *řekne muži a následně ruku přesune na jílec své katany.*
Kureya: *V dálce spatří postavu, která běží k přístavu. Pak se zastaví kousek před přístavem, jakoby na někoho čekal.* „To vypadá jako zloděj svitku. Nikde ale nevidím jeho pronásledovatele. Půjdu k němu, trochu ho prozkoumám a zadržím.“ *Pomyslí si a pomocí techniky Henge no Jutsu se přemění ve starého žebráka. Potom vyjde směrem k osobě, kterou v dálce spatřil.* „Je to muž, nikde nevidím čelenku, asi to bude zloděj svitku. Zkusím co nejdéle zdržet.“ *Dojde až k muži a začne k němu mluvit.* Mladíku, nemohl byste mi přispět. Stačí jen pár ryo. Dům mi shořel, rodinu nemám, na práci jsem moc starý a slabý, nic nemám. Vás to nezabije, ale mě by to mohlo zachránit život. Však ono se vám to vrátí, uvidíte.
Asaki: *Běžím dále směrem k přístavu, protože mi bylo jasné, že bude chtít co nejdříve zmizet na moře, kde by měl přede mnou velký náskok nebo by mi taky mohl zmizet úplně, což jsem nechtěla, protože by to byl mnohem větší problém.* 'Hm, jsem celkem ráda, že tentokrát se to zjistilo dříve než minule, protože minule to bylo až po delší době a onen muž už měl připravenou skrýš, ale tento nejspíše ne, když míří k přístavu,' *pomyslím si. Najednou si všimnu v dálce nějaké postavy, takže zmizím do lesa, aby si mě hned nevšiml a snažím se k němu co nejvíce přiblížit.*
Lochivan (NPC): *Už nějakou dobu měl pocit, že ho někdo sleduje, ale moc to neřešil, protože měl přístav už na dohled a věřil, že stihne z přístavu zmizet dříve, než se jeho pronásledoval, kterého vycítil, (KAGURA SHINGAN) neboť se jedná o stopaře.* 'Takže na mě poslali jen jednoho člověka, tak to bude v Naomi no Sato moc málo lidí, když na mě pošlou jen jednoho,' pomyslí si a zastaví se kousek před přístavem, protože se rozhodl onu osobu zabít, aby měl jistotu, že už ho nebude pronásledovat nikdo.*
Kureya: *Právě doplul lodí do přístavu v Čajové Zemi a doběhl ke vstupu do přístavu. Byl poslán, aby pomohl ninjům z Naomi no Sato chytit muže, který ukradl svitek z jejich vesnice. Vedení vesnice doufá, že by to mohlo alespoň trochu zlepšit vztahy po tom, co Kenji Abito v souboji poškodil a zabil nějaké lidi v přístavu v Zemi Nebe. Na sobě má černé triko s krátkým rukávem a černé kalhoty. Přes pravé oko má pásku, která zakrývá Byakugan a zároveň ho drží zavřený, takže se nevyčerpává díváním se. Na levé ruce má přivázanou čelenku Kirigakure no Sato. Na levém boku má za opaskem kakuto a wakizashi, na pravém boku tanto a nad zadkem brašnu s ninja vybavením. V přístavu teď moc lidí není, takže by mu nemělo dělat problém je najít. Sedí na střeše domu hned u vstupní brány a rozhlíží se okolo.
Asaki: *Měla jsem akorát volno, když jsem byl zavolána, abych se vydala pronásledovat jednoho shinobiho, který ukradl nějaký tajný svitek z Naomi no Sato a zjistili, že se prý údajně chystá uprchnout do Země Vody, ale údajně, aby zmátl své pronásledovatele, tak to vzal přes Čajovou zemi. Aktuálně se nacházím v Čajové zemi a hledám onu osobu, která má onen svitek. Oblečená v ( odkaz » ), na zádech mám vějíř, za opaskem katanu a další vybavení.* 'Zatraceně, kde by se ten šmejd mohl nacházet,' *proletí mi hlavou, zatím co se pomalu blížím k přístavu a doufám, že se tam ještě nedostal.*
---: ---
Mumui: *Jdu s ní a rozhlížím se. Snažím se zapamatovat si cestu a hledám záchytné body aby jsem tady příště trefil sám. * "U knihovny vlevo.... u stánku s ramenem vpravo...." *Nakonec dojdeme na cvičiště a já si ji vyslechnu* "Snad brzy *Dodám na její rozloučení a zamávám ji. Potom se rozběhnu domů. Dnešek byl neobvykle šťastným dnem... Našel jsem si kamarádku, novou cukrárnu, kde mají i karamelky... Možná mě opravdu brzo pomůže s tréninkem něčeho..." *Přemýšlím ještě cestou než dojdu domů. otevřu dveře, rozhlédnu se a s povzdechem jdu nahoru... Tady se vždycky nerad vracím...*
Asaki: *Poté co dojím, tak se podívám na Mumuiho.* Jo jasně, zavedu tě tam, *řeknu mu a dopiju limonádu. Položím skleničku na stůl a podívám se na Mumuiho.* Tak jo vyrazíme, *řeknu mu a následně vstanu a přehodím přes sebe plášť.* 'A zase do deště,' *pomyslím si a pomalu jdu zpět ke cvičišti.* 'No jsem zvědavá, jestli se on někdy stane ninjou,' *proběhne mi ještě hlavou. Po chvíli jsme už před cvičiště a tak se zastavím a podívám se na něj.* Tak jo, tak jsme tady, tak se měj a zase se snad někdy uvidíme, *řeknu mu a poté se rozejdu směrem domů.*
Mumui: *Postupně dojím dort a zamyslím se* Asaki-chan... ukázala by si mi cestu na cvičiště? od tamtud už domů trefím... Ale... tady jsem poprvé... *Řeknu trošku stydlivě.* "Jo... žiju tady ale znám jen tři místa a cestu jak se k nim dostat... To je opravdu ostuda..." *Pomyslím i v duchu a dám si přitom i předsevzetí že budu muset chodit víc do města. P5ecejen... V téhe cukrárně mají i karamelky!*
Asaki: No jen aby, *řeknu mu a dívám se na něj. Nakonec ona servírka to vzdá a odejde pro karamelky.* 'Já mít doma tolik sladkostí, tak by mě děda asi přetrhl,' *pomyslím si a následně se pustím do dortu. Po jeho slovech se na něj podívám.* Snad je to správné, občas si myslím, že v tomhle světě je těžko poznat, co je správné, *řeknu a dále jím. Po chvíli se podívám na hodiny.* 'Hmm, pomalu je čas vyrazit domů,' *pomyslím si a napiju se.*
Mumui: *Podívám se na ni zmateně* nemám to přece na dva dny... Vystačí mi to na celé dva týdny... s těma karamelkama... bez nich na 10 dní... *Řeknu zamyšleně a usměju se* Navíc mi to pomáhá. Vydrržím trénovat i hodiny než se unavím... Jinak jsem fakt línej cokoliv dělat... *Servírka nakonec s povzdechem odejde. Koneckonců by neměla odmítat zákazníky... Já si vezmu vidličku a napíchnu na ni menší kousek dortu a dám do pusy* Mňamka... *Řeknu spokojeně a podívám se na Asaki* Chránit lidi... vesnici... hmmm... já jen vím že rodiče věřili že to je správné tak to chci taky.... Shinobi vždycky mají co dělat... alespoň se nebudu nudit...
Asaki: *Nad jeho otázkou se ani na chvíli nezamyslím a podívám se na něj.* Rozhodla jsem se stát se shinobi, protože chci chránit vesnici a lidi, které jsou pro mě důležité, *řeknu mu a dívám se na něj. Poté co servírka donese objednávku, ak se trochu pousměju.* Díky, *řeknu jen. Když Mumui řekne, že bych chtěl ještě pudlo karamelek, tak se zarazím. No když na mě ještě promluví servírka, tak trochu nakloním hlavu na stranu.* Hmm, asi bych taky řekla, ale já ho sama moc neznám, *řeknu jí a pak se podívám na Mumuie, co na to řekne on.*
Mumui: *Zatímco poslouchá odpověď jen přikyvuje* Mimochodem... Proč ses ty rozhodlaa být Shinobim? není bezpečnější být třeba... servírka v cukrárně? *zeptám se zvědavě. To nám už nese servírka objednané kousky dortu a limonádu pro Asaki.* Děkuji! mimochodem... máte karamelky? *Zeptám se zvědavě a servírka jen přikývne. Očka se mi rozzáří* Super! Tak... jedno pudlo... Alespoň nebudu muset pořád chodit kupovat.... *Řeknu nadšeně a servírka se nejistě podívá na tebe* Opravdu je dobrý nápad mu dávat tolik sladkého? *Zeptá se s narážkou na viditelnou hyperaktivitu*
Asaki: *Když řekne, že mě pozve, tak se na něj podívám a jemně pokrčím rameny.* Tak děkuju, *řeknu mu a následně se za ním rozejdu ke stolu, který vybral, ale ještě předtím si sundám plášť a přehodím ho před opěradlo židle. Nad jeho otázkou se na chvíli zamyslím. Opřu se o opěradlo židle a podívám se na něj.* No víš je těžké, není těžké, to se těžko říká, každému jde učení jinak. Ono ještě taky záleží na co máš vlastně talent, někomu jde třeba ninjutsu a vůbec mu nejde třeba genjutsu a tak podobně. Prostě jednoduše řečeno, nikdy nikomu nepůjde vše. Sám to časem poznáš, něco ti půjde líp a něco třeba vůbec, *odpovím mu a doufám, že mu moje odpověď stačila.*
Mumui: *Usměju se* To je dobrý, dneska tě pozvu... Nebo... alespoň sem četl že je slušnost pozvat holku... *Řeknu s usměvem a zaplatím za oba. potom pudla s lízítkama uložím do batohu a na vech na ně položím tři zákusky co jsem si objednal domů s sebou. Nakonec vyberu nějaký volný stůl, kde si sedneme než nám přinesou dort, který sme si objednali a tobě navíc limonádu.* Hej Asaki-chan... Bylo těžké se naučit nové věci ? Techniky a tak... *Zeptám se zvědavě při čekání*
Asaki: *Jen protočím oči, když mě ani tak nepustí.* Vždyť jdu, vždyť jdu, *řeknu mu. Když dojdeme do cukrárny, tak se podívám okolo.* 'Hmm, copak si jen dám,' *pomyslím si. Když si Mumui začne objednávat, tak jen překvapeně koukám a nic neřeknu.* 'T-tolik lízátek?! Není na nic trochu moc závislý,' *pomyslím si.* Dobrý den, já si dám dort a limonádu, *řeknu a následně vytáhnu peníze.*
Mumui: *Nadšeně chvátám do cukrárny ale nepouštím ji jako bych se bál že by utekla* "Hehe... jako by mohla... Cukrárně se nevyhne nikdo!" *Pomyslím si pobaveně a dojdeme tam. Vybereme si stůl a já si obědnám 3 různé zákusky s sebou, kousek dortu na místě ke stolku a potom ukážu na jejich vystavené lízátka, kde v pudle jich je asi 20* A ještě 5 těch plných pudel... S sebou *Řeknu a prodavačka se na mě při poslední objednávce zaskočeně podívá ale uvidí že to myslím vážně a tak nakonec začne skládat na pult pudla a já vytahuju z kapsy menší peněženku zatímco čekám co si objedná Asaki*
Asaki: *Jdu dále cestou, když mě najednou Mumui chytí za ruku a začne mě táhnout do cukrárny.* 'Dorty, zákusky?! Heh moc sladkého, já bych raději maso, ale tak co se dá dělat,' *pomyslím si a podívám se na Mumuiho, který mě táhne za sebou.* Hmm, jo občas si dám, *řeknu mu.* 'Došly lízátka?! Hotová tragédie,' *pomyslím si. Poté ještě s ním srovnám krok, aby mě tak netáhl,.* Už jdu, nemusíš mě tak táhnout prosím, *řeknu mu a v duchu si ještě povzdechnu.*
Mumui: *Poslouchá ji a nakonec jen spokojeně přikývne a stále ji následuje. Po nějaké době cesty konečně ucítí vůni sladkostí a začne se hned rozlížet. chytne ji za ruku a začne tahnout k cukrárně* Už jednu mámj! Pojď, podíváme se tam! Dáme si dort! Navíc... Došly mi lízátka *Řekne nadšeně první část o dortu a poslední slova řekne spíš už zamyšleně.* Máš ráda dorty? nebo nějaké zákusky? *začne s otazkami zatímco ji tam táhne*
Asaki: Taky je to jediná osoba, kterou mám, *řeknu mu a dívám se na něj. Další jeho slova moc neřeším až dokud neřekne, že se chce jednou stát samurajem.* Hmm, zajímavé, takže samurai, *řeknu a trochu se pousměju.* 'Hmm, zajímavé, že jen tak řekne, jakou má schopnost,' *pomyslím si.* Tak jo, hledej si tu cukrárnu, *řeknu mu poté co dojdeme do centra vesnice.*
Mumui: Jdu s ní a vyslechnu si o dědovi " To máš štěstí, já prarodiče nepoznal... možná jsem žádné neměl... *zamyslí se krátce a potom se na ni usměje* To jo... ale elektřina může taky ublížit a používá se k počítačům nebo k rozsvícení světla... Věci, které jsou pro lidi užitečné mužou být vždycky zneužité k ublížení jiným. Pokud si pamatuju dobře rodiče uměni používat kovy... Vždycky když sem házel měnil táta směr letu a já vždycky trefil střed terče... Bylo to fajn... Proto chci být samurajem... Samurajové pomáhají lidem a chrání je... To by se mi líbilo
Asaki: *Vyslechnu si jeho slova a nesouhlasně zavrtím hlavou.* Nee já jsem Suburin, *řeknu mu a pomalu se blížíme k ulici, kde jsou nějaké stánky.* Tady se o mě ještě stará děda, který se rozhodl odejít z Konohy, *řeknu mu. Následně si vyslechnu co říká dále.* Hmm, ale zároveň můžeš katonem i někoho zranit, protože pálí, *řeknu mu.* Proč se vlastně chceš stát shinobim, *zeptám se ho.*
Mumui: *Chvíli přemýšlím než se zvědavě zeptám* Nemáš přijímení Kiseki? Možná jsme sourozenci! Ehmmm... Asaki Kiseki..... No zní to hloupě ale stejně *Řekne a zvědavě ji pozoruje* "Pokud jsou i její rodiče už dlouho mrtví tak proč by to tak nemohlo být?" *přesvědčuje se v duchu* Ale rozhodně by pyšní byli! Umíš úžasné techniky! Vždycky jsem obdivoval ohnivou podstatu, můžeš s ní zahrát své kamarády když je zima a nebo grilovat! a stačí ti k tomu jen troška chakry
Asaki: *Pomalu jdu do centra vesnice a přemýšlím. Když se mě pak zeptá, tak se na chvíli, otočím pohledem na druhou stranu.* 'Sakra, proč se musí ptát zrovna na toto,' *pomyslím si a pak se na něj podívám.* Mí rodiče jsou už celkem dost dlouho mrtví, ale asi by byli pyšní, *řeknu mu a poté se odmlčím.*
Mumui: *Vydá se teda za ni. Když řekne, že pořád prší a ani si pomalu nepamatuje jaké to je, když neprší tak se zamyslím* Jo... V té době tady ještě byli i oni... Hmmm... Byli tví rodiče rádi když ses dostala na akademii a dostala čelenku ? *Zeptá se zvědavě cestou s pohledem na nebe. Kapky padajicí do tváře mu nevadí. Tady je na to už asi každý zvyklý*
Asaki: *Chvíli se na něj mlčky dívám a přemýšlím.* Hmm, takže se zajdeme jen tak projít po vesnici, *řeknu a aniž bych čekala na jeho odpověď se rozejdu do centra vesnice.* Prší a prší, už si ani pomalu nepamatuju, jaké to je, když neprší, *řeknu a podívám se na oblohu, která je zatažená. Poté se podívám na Mumuiho.* 'Z tebe bude shinobi jako fík. Budeš se chtít kamarádit i s nepřítelem,' *pomyslím si.*
Mumui: *Když chvíli mlčí tak někde uvnitř znejistím ale nakonec řekne že můžou být kamarádi* "Hehe já to věděl. Dítě štěstěny nemůže mít smůlu na kamarády!" *Pomyslím si spokojeně a následně se zeptá co bych chtěl dělat. No rozhodně mě s tím zaskočila. uvědomím si že znám jen cvičiště, to místo kde bydlím a akademii...* No... Moc tohle město neznám... Nikdy sem se tady pořádně neprocházel... Vím kde je akademie... a tohle cvčiště.... potom ještě sirotčinec a samozřejmě cukrárna.... Takže projít se po městě by bylo fajn. možná najdu lepší cukrárnu... V té, kterou znám nemají karamelky... *Řeknu spokojeně a trošku zamyšleně*
Asaki: *Všimla jsem si, že se Mumui rozejde zpět ke mě.* 'Heh, že jsem raději nemlčela,' *pomyslím si, ale tak nedám to na sobě znát. Poslouchám jeho slova a trochu se v tom ztrácím. Zastavím se a chvíli se na něj dívám.* 'Ouu, tak tohle bude ještě těžký,' *proletí mi hlavou.* Kamarádi, hmm, jo jasně a co by jsi teď chtěl třeba dělat? Já se chtěla trochu projít po městě, ale jestli tě něco napadne, tak si tě vyslechnu, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Mumui: *Když už jsem na odchodu zarazí mě její slova a otočím se.* "Já věděl že budem kamarádi!" *Pomyslím si nadšeně a rozběhnu se k Asaki a jen tak tak zastavím těsně před ni* N-Ne! to je dobrý... Jen mě to už moc nebavilo a ty si vypadala, že nechceš rušit... No... Teda ne, že bych to většinou respektoval hehe... Ale... Znamená to že budeme kamarádi? *Ze začátku celkem nervozně plácá a tak nakonec od toho odbočí a zeptá se na přátelství. Na tváři přitom mám svůj neutuchající veselý úsměv a nadšení. Tedy... zdá se že je nadšený uplně ze všeho co se v okolí děje ale i tak...*
Asaki: *Ještě nějakou chvíli sedím na stromě a sleduju Mumuiho.* 'Hmm je takový celkem zvláštní, přijde mi jiný než všechny, co jsem tady prozatím poznala,' *pomyslím si, ale už nad tím pak dále nepřemýšlím. Najednou si všimnu, že už odchází ze cvičiště.* Ach jo a to jsem si myslela, že trochu pokecáme a ne že hned uteče, *řeknu a poté seskočím ze stromu a rozejdu se pro kunaie, které jsem házela a schovám je zpět do pouzdra.* Ale tak co se dá dělat, asi vyrazím ještě na chvíli poflakovat se do centra vesnice, *řeknu si a pomalu se rozejdu k východu z tréninkového pole.*
Mumui: *Pokračuju dál ale ačkoliv už neházím dva metry mimo terč tak stále se nedá říct že bych se to už naučil nebo že by mi to nějak zvlášť šlo. "Zítra to zvládnu a pozítří mě naučíš chodit po vodě *Řeknu nadšeně. Pravda je že na tom cvičišti jsem už docela dlouho a potřebuju si odpočinout a tak se vydám pryč ze cvičiště domů* "Asaki-chan mě bude trénovat ty super věci a navíc si najdu další kamarádku!" *Přemýšlím spokojeně cestou domů. Dneska byl opravdu šťastný den... vlastně každý den je v něčem dobrý!*
Asaki: *Na chvíli přestanu s tréninkem a sleduju ho.* 'Hmm, že by se mu povedlo se zlepšit,' *pomyslím si a poté pokračuju v tréninku. Ještě nějakou dobu trénuju katon než se rozhodnu, že to stačilo a že si dám na chvíli přestávku. Pak se rozběhnu a vyběhnu po stromě a posadím se na jednu větev. (Kinobori no Waza) Dále sleduju onoho kluka. Pak si vytáhnu několik shurikenů začnu je házet na terč, který je přede mnou.*
Mumui: *Hážu kunaie stále dokola. Různě ho chytám a kombinuju různé postoje s různými způsoby míření. Nakonec si vyberu něco, kdy se mi kunai drží pohodlně a postoj mi příjde uvolněný a začnu házet. V duchu si dělám poznámky* "Mířit více doleva, hodit silněji..." *Pravda semtam se ještě odrazí ale začínám přicházet na t jak alespoň trefit terč. S každým vrženým kunaiem to ale jde o něco lépe. Zatímco ona v pozadí trénuje svoje ohnivé techniky* 'Miluju ohnivé techniky... A hlavně lidi s ohnivou podstatou... i v zimě můžou své kamarády zahřát... " *Pomyslím si a uslyším její otázku* no... neřekla jsi ne... To mi stačí* Odpovím spokojeně s úsměvem na tváři a pozvednutým prstem aby sem vypadal důležitě*
Mumui: nechávám si radit v duchu od Chōmeie. Jak lépe držet kunai, jak se lépe postavit, jak se naučím lépe mířit... v duchu s ním vedu krátký rozhovor o kterém Asaki nejspíše netuší. V rozhovoru ho požádal o pár rad s držením kunaie, postojem a způsobem házení i mířením. S každým vrženým kunaiem to jde o něco lépe. Zatímco ona v pozadí trénuje svoje ohnivé techniky* 'Miluju ohnivé techniky... a hlavně lidi s ohnivou podstatou... i v zimě můžou své kamarády zahřát... " *Pomyslím si a uslyším její otázku* no... neřekla jsi ne... To mi stačí* Odpovím spokojeně s úsměvem na tváři a pozvednutým prstem aby sem vypadal důležitě*
Asaki: *Už jsem ho pak moc nevnímala a pokračovala jsem v tréninku, protože jsem chtěla udělat chuuninské zkoušky. Ve chvíli, kdy mě obejme, tak se na něj celkem zmateně podívám.* 'Sakra, o co mu jde,' *pomyslím si a dívám se na něj.* Hele já řekla možná, víš co je to možná, *řeknu mu. Poté jen zavrtím hlavou a odejdu od něj kousek dále.* 'Ach jo, chtěla bych si vyzkoušet jednu techniku, ale tady mi to asi nepůjde,' *pomyslím si. Následně složím pečetě a začnu vydechovat malé ohnivé koule. (Katon: Housenka no Jutsu)*
Mumui: *Nadšeně začnu poskakovat* Bude mě trénovat bude! *pokřikuju nadšeně a obejmu ji krátce pak odběhnu ať už reagovala jakkoliv a začnu trénovat vrhání kunaiů*
Asaki: *Následně se opět chci soustředit na onu techniku, ale on opět začne něco nadšeně říkat.* Hee?! Já řekla, že možná, pokud se naučíš pořádně házet kunaie, ale tuhle techniku co trénuju já se stejně nedokážeš naučit, *řeknu mu a dívám se na něj.* 'Ach jo, to se mi zdá nebo je ten kluk na hlavu, no raději nad tím nebudu přemýšlet,' *pomyslím si a opět se začnu soustředit na svou techniku, kterou jsem začala procvičovat.*
Mumui: *Usměju se a zdá se že jsem místo její kritiky slyšel něco jiného jelikož nadšeně řeknu* Takže mě budeš trénovat? Super! jak se chodí po stromech ? *Začnu hned s první otázkou. Skutečnost, že ani ještě nesouhlasila jde nějak mimo mě. neřekla ne a to mi stačí jako souhlas*
Asaki: *Dále se soustředím na svou techniku a nevnímám moc okolí. Žhavé koule létají kolem mě a já se dívám, jestli náhodou někoho nezasáhnu. Když ke mě dojde Mumui, tak si trochu povzdechnu.* Hmm, ty se chceš učit nějakou další techniku a ještě neumíš ani pořádně házet kunaie, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Mumui: *Spokojeně se usměju. Pochvala potěší vždy. KDyž ale vidím co udělala přiběhnu k ní "Úžasné! jak to děláš? Budeš mě trénovat? Chození po vodě, stromech a pak jednou něco takového! prosííím *dodám nakonec. Její technika vypadá opravdu skvěle. Vím jen to že štěstí je na mé straně a doufám že bude i teď*
Asaki: Oh, dobře Mumui, těší mě, *řeknu mu a když se na mě nedívá, tak lehce protočím oči.* 'Toshiro doufám, že se nepotkáte jinak se z něj asi zblázníš,' *pomyslím si. Ještě chvíli ho sleduju, než se od něj trochu vzdálím a vytvořím tři žhavé koule. (Hinotama) Když jsou přede mnou, tak je po jedné začnu posílat před sebe a různě je ovládat. Když Mumui, začne výskat, že se mu to povedlo, tak se leknu a koule se rozletí do okolí a všechny tři naštěstí skončí v mokré zemi.* No vidíš to, jak jen dále trénuj, *řeknu mu a opět vytvořím tři žhavé koule.*
Mumui: *Zarazím se* Nevíš? Já jsem Mumui! *Prohlásím docela hlasitě a s hrdostí* Šťastlivec téhle země! *Dodám stejným způsobem* Těší mě Asaki-chan. *Potom se ale znovu soustředí na terč a chvíli mlčí. Viditelně hodí špatně. i Kunai špatně drží. Napřáhnu se ale nehodím....Místo toho ho chytnu už správně a teprve tehdy vrhnu kunai. Sice jde o okraj terče ale i tak pro mě je to viditelně úspěch* Vidíš? Šťastlivec! *Prohlásím hrdě*
Asaki: *Mlčky sleduju počínání onoho kluka. No když kunai letí jinde než měl a ještě se ani do toho místa zapíchne, tak mu trochu cukne koutek.* Tak se na to zkus trochu více soustředit, *řeknu mu a potí vezmu další kunai a hodím ho na terč a opět se zapíchne.* Vidíš nic to není, musíš jen trénovat, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Asaki, *představím se mu a následně čekám, až se představí on.*
Mumui: *Vytáhnu taky jeden kunai ze svého pouzdra, hodí a... Kunai trefil strom... Asi metr napravo od terče a ještě rukojetí takže se jen odrazil* "Ehhh... Tohle byl trapas... Vůbec ne jako šťastná sedmička! Ale to že je tady je štěstí! Jasně já mám štěstí vždycky!" *Zamyslím se a stydlivý výraz po trapasu nahradí znovu veselý úsměv* Háfet umým ale mífit mi nejde *zahuhlá s lízátkem v puse*
Asaki: *Když hodím kunai, tak sleduju reakci onoho kluka a musím se trochu smát. Když ke mě onen kluk přiběhne, tak si ho chvíli prohlížím. Ve chvíli na, kdy na mě promluví, tak si ho vyslechnu a následně chvíli přemýšlím, co to vlastně říkal, protože asi polovinu jsem mu nerozuměla.* Naučit tě házet kunaie, hmm, však to není zase až tak těžké, *řeknu mu a následně vytáhnu kunai z pouzdra.* Vezmeš kunai do ruky a pak ho hodíš, *řeknu mu a následně ho hodím na terč a kunai se tam zapíchne.*
Mumui: *Už už se napřahuji když se do terče zarazí jiný kunai. Zarazím se v náprahu* "Tohle... to sem nehodil já že ne? ne... furt ten kundi mám v ruce... Hmmm.... Takže někdo... je.... " *Po tom co si to uvědomím se ohlédnu a vidím tu holku. Hned k ní přiběhnu* To bylo super! Nauč mě to nauč mě to prosím! *Začnu naléhat prosebně. Možná je mi hůř rozumět jelikož v puse mám i lízátko*
Asaki: *Po nějaké době dojdu na cvičiště a rozhlédnu se po okolí a byli tak asi tak dva lidi, tak jsem jen pokrčila rameny a následně jsem se pustila do menší rozcvičky. Po nějaké chvíli se zastavím a přemýšlím co bych si mohla procvičit jako první. Chvíli se dívám na onoho kluka, který tam házel kunaie na terč, ale nějak moc mu to nešlo. Jen se trochu usměju a vytáhnu jeden kunai, který hodím na terče a zapíchne se přímo do středu.*
Mumui: (Sora no sato) *Na cvičišti trénuje zrovna vrhání kunaiů. Zdá se že déšť mu nevadí. Vlastně se i přesto u toho tréninku docela baví. No trénink je silné slovo... téměř pokaždé mine terč... Sáhne po dalším kunai a zjistí, že žádné nemá tak pro ně běží a sbírá je z okolí terče kde je většina z nich. Přitom svému okolí nevěnuje velkou pozornost. v tomhle počasí tady nikoho ani nečeká*
Asaki: (odehrává se v Sora no Sato)*Je další upršený den a já přemýšlím, co bych mohla dělat. Chuuninské zkoušky z mého pohledu v nedohlednu a na mise se mi moc nechtělo. Tak jsem se nakonec rozhodla, že nebudu jen tak sedět doma a že se raději půjdu projít po vesnici, i když prší a případně, že si půjdu zatrénovat. Obléknu se, přehodím přes sebe plášť a s shinobi vybavením a čelenkou kolem krku vyjdu ven z domu. Pomalým krokem mířím na tréninkové pole celkem pustými ulicemi, protože se snažím vyhnout té hlavní, kde je celkem dost lidí a různé stánky.*
---: ---
Renzo: Tak se zatím měj, opět se uvidíme. *Poví s úsměvem a vyrazí s jedním zachráněným otrokem pro kterého původně přišel. Venku s ním naskočí na hřbet jeho obrovské sovy z výbušného jílu a vyrazí se na cestu rovnou k němu do jeho rodné vesnice a následně domů do Takigakure kam mu následně dorazí děkovný dopis a odměna. *
Toshiro: Díky. *Poděkoval Toshiro, když mu Renzo sundal pouta. Když se pak přeměnil zpátky, byl Toshiro možné ještě víc vděčný. Jak Renzo pouštěl otroky, spousta z nich byla vyděšených, tak je Toshiro pomáhal uklidnit.* Vypadá to tak, ale co už, věřím, že se zase potkáme.
Renzo: Heh docela vtipné. *Poví a 2. stupeň své pečetě opět stáhne zpátky do jedné značky, kterou má na pravém zápěstí. Tudíž opět vypadá jako předtím, když Toshiro chce sundat pouta tak mu jeho přání splní a pouta mu sundá tím že je odemkne a on je opět volný a pak začne pouštět jednoho vězně po druhém, ti se už o sebe nějak postarají ale když dojde na jeho cíl tak ten si připraví na cestu. *Děkuju, tahle práce mě celkem baví abych byl upřímný hele, nicméně co teď? Asi je čas se rozdělit co?
Toshiro: *Toshiro sleduje, jak se Renzo dostal že svých okovů. Když se na něj pak otočí a bafne, Toshiro se trochu lekne toho co najednou vidí.* No fuj, nikdy jsem neměl rád pavouky a ty teď jako jeden vypadáš. Radši mi pomož z těch pout, ať už to máme celé za sebou. Budu z tebe mít ještě arachnofobii. *Toshiro se zasmál a natáhl ruce ve znamení, aby mu odemkl pouta.* Teď vypustíme lidi a je hotovo, máš docela zajímavou práci, to musím podotknout.
Renzo: Ne já je neukrýval já si je teď vytvořil ale to bys nepochopil, neřeš to bude to tak lepší. Mohu říct že umím vypadat ještě nechutněji než vypadám. *Poví a otočí se k němu zády, během toho se mu aktivuje kompletní druhý stupeň prokleté pečetě. Jeho kůže na celém těle zrudne, nyní nemá jen 4 ruce ale celkově jich má rovnou 6, ve středu čela se mu vytvoří další oko, bělmo všech očí zčerná a vytvoří se mu něco jako dvojice rohů a aby toho nebylo málo ještě má všechny zuby velké a ostré ( odkaz » +Shot+2014-07-29+at+1.35.34+PM.png). Jeho síla je nyní opravdu velká a ale pouta nezničí prostě přijde k jedné mrtvole a vezme si klíče kterými odemkne pouta a sundá si je, až pak se otočí na Toshira. *Baf! *Vykřikne na něj a rozpaží všechny tři páry rukou. *
Toshiro: Dobře. *Toshiro se tedy smíří se spoutáním a nedělá nic, jen se tváří naštvaně z toho, že je chytili. Když pak Renzo téměř upálí nukenina, dost se podiví.* ,,Jak to sakra udělal?!" *Pak Renzo vytáhne druhý pár rukou a Toshiro se až pěkně.* Fuj, co to je ?! Nemáš jen plán, vypadáš jak nějaký pavouk. Fuj. Co to sakra je ? To si tam ty ruce schováváš celou dobu ? Jsem si jistý že na zkouškách si je neměl.
Renzo: Nic nedělej mám plán tak nic prostě nedělej! *Zdůrazní potichu ještě těsně předtím než dostanou pevná pouta z chakrovodivé ocele, která je velmi pevná a tak to nebude ani trochu jednoduché přetrhnout. Nukenin poté vrátí vězně a zároveň Renzův cíl do klece a přistoupí rovnou k nim, nicméně to netuší že Renzo již ovládá druhý stupeň prokleté pečetě tak dobře že si dokáže vytvářet jen jisté části, který mu jinak druhý stupeň poskytuje. Tudíž mu pod každou rukou z těla vyroste další jedna ruka, tudíž má nyní druhý pár rukou ale není vidět, protože m dlouhý plášť. *Takže ty hajzle, je čas zdechnout! *Poví Nukenin a vytáhne katanu během toho co kráčí směrem k Renzovi ale Renzo nenápadně spojí své ruce k sobě a složí několik ručních pečetí a poté se jen zhluboka nadechne a poté když prudce vydechne tak proti němu z úst vypustí proud ohně, jako takový plamenomet (Katon: Ryuuka no Jutsu). Nukenin to nečekal a tak je ihned stráven těmito plameny a za doprovodu křiku ho lze vidět jak následně utíká opačným směrem. Renzo to nasměroval tak aby nezasáhl žádného z vězňů a povedlo se to. Nukenin nakonec skončí na zemi sice stále živ ale má popáleniny na takových 70 % těla. Poté Renzo zpod pláště vytáhne další pár rukou čehož se leknou zbylí bandity, které následně zabije několik kopí z papíru, který mu vyletí z rukávů spoutaných rukou (Kami Supaiku). *Takže hotovo, vidíš? Já říkal že mám plán.
Toshiro: *Toshiro byl trochu nesvůj z toho co přišlo, nechtěl nikoho obětovat, takhle už mohl za smrt nějakých nevinných. Podíval se na Renza a podle toho, co mu naznačil, mu došlo, že jde o toho může, kterého má zachránit. Toshiro v ruce měl stále dýku, o tu rozhodně nechtěl přijít, proto jak měl ruce opeřené o tělo, pomalu ji zasunul do pouzdra ve kterém ji nosil, pak nastavil ruce do předu.* Viděl jsi co dokážu, pořád je tu šance. *Pošeptal Toshiro k Renzovi.* ,,Snad má dobrý plán."
Renzo: Idiot. *Poví Nukenin a vezme jednoho vězně ven z klece co je přímo vedle něj a zezadu ho kopne do nohy aby ho donutil si kleknout a následně vytáhne kuši a namíří ji muži na hlavu zatímco stojí přímo za ním sice mu poumírají poskoci ale ještě tam nějaké má ale ti jsou trochu mimo ale není jich moc, nicméně jakmile i těchto deset umře tak vyjdou z úkrytu a stojí mezi Toshirem s Renzem a Nukeninem. Mají u pasů pouta, nicméně Nukenin se zasměje dokonce i Renzo je venku mimo úkryt. *Takže teď si kleknete a necháte si dát pouta jasné? *Poví s úsměvem Nukenin Renzo se zamračí, protože se jedná o toho co potřebuje živého a tak musí uposlechnout jinak mu Nukenin střelí šíp do hlavy a proto si klekne a natáhne ruce před sebe aby mu mohly bandité dát pouta a to stejné naznačí Toshirovi aby provedl. * Neboj mám plán. *Pošeptá Renzo Toshirovi. *
Toshiro: Nu dobrá. *Řekl Toshiro tak, aby to slyšel i nukenin. Na jeho výzvu vylezl zpoza úkrytu. Ruce měl opřené v bok. Postavil se proti nim. Pak uvolnil všechny šupiny, které si před tím vytvořil a všechny je vyslal na nepřátele. Šupiny byly horké, zhruba jako slabší techniky katonu a Toshiro je mohl ovládat, i když je na sobě už neměl. Zaměřil se především na stráž onoho nukenina, protože nevěřil, že by něco takového zabralo i na něho. Pak přešel do bojového postoje, aby mohl rychleji reagovat na možné útoky.*
Renzo: *Žádní kloni tam nejsou (Toshiro jen neumí číst). Jakmile Toshiro řekl že je připraven Renzo si zrakem našel všechny které vidí, včetně toho hlavního Nukenina a z rukávu pravé ruky mu začnou vylétávat papírky, které se začnou formovat do tvaru kopí a poté prudce a rychle vyletí s velkou přesností proti cílům (Kami Supaiku). Každé kopí zasáhne svůj cíl a je jedno zda do zad nebo hrudě, každý z nich padne neschopný pokračovat a buď je už mrtvý nebo brzy zemře, nicméně Nukenin ten sebou škubne do strany a kopí ho mine. Poté se na patě otočí na Toshira a Renza, v ten moment se před ním vytvoří linie dalších deseti podřízených co mu dělají živý štít. *Vím že tam jste tak vylezte oba dva!
Toshiro: Dobrá tak do toho. *Toshiro své ruce, obě tak 15 cm nad zápěstí pokryl šupinami, které byly ostré. Dále pak čeká na Renzův tah. To proto, bay byl částečně maskovaný jeho klony. * ,,Docela by mě zajímalo, jak moc silný bude ten šéfík, když si kolem sebe shromažďuje tolik lidí. Budu doufat, že tady jsou i pro jeho obranu a ne jen proto že by měli co nejvíc pracovat."
Renzo: Jako mohu ale i v oblasti tepny bych způsobil maximálně tak nějakou popáleninu, aby to byla exploze co by něco takového dokázala musel bych to trochu zvětšit a to by byl problém, navíc bych v takovém uzavřeném prostoru nerad vytvářel exploze, mohlo by se to tu celé zřítit. *Poví a pak ho něco napadne. *Možná by mě něco napadlo, mohl bych vytvořit několik kopí a s jejich pomocí zabít co nejvíc banditů naráz a pak se zaměříme na toho hlavního, přecijen pokud necháme bandity až na konec mohou se nám plést pod nohy a ohrozit všechny lidi kolem, takže co ty na to?
Toshiro: *Toshiro si podrobně prohlédne místnost, pak chvíli přemýšlí. Díky Sairento Kiringu taky není téměř slyšet. Pak potichu zašeptá na Renza.* Máme na výběr, buď teď dostaneme větší množství nepřátel, nebo se nejdřív zaměříme na mozek celého toho ,,těla,, to už bych nechal na tobě. Každopádně, dokážeš z té bílé hmoty udělat něco účinného a zároveň úplně maličkého ? Pokud by jsi to nepozorovaně zvládl umístit například na krk, i malý výbuch v oblasti tepny je schopný způsobit smrt celkem snadno, díky tomu by se dalo zbavit i více nepřátel, ale jakmile to dojde tomu veliteli, máme po momentě překvapení. No a nebo se můžeme rozdělit. Tak jak to vidíš ty ?
Renzo: Únosce zabijeme a lidé co tu jsou drženi se vrátí do svých domovů, sice je tu nenechám ale nebudu je vodit do Sora no Sato nebo Takigakure no Sato, prostě jim povím kde jsou a nechám je ať se oblečou a připraví na cestu, zásob tu je dost, ti únosci z něčeho žít musejí a tak z toho budou žít unesení než vyrazí na cestu do svých domovů. *Odpoví Renzo tiše Toshirovi a velmi tiše se plíží další takovou dlouho chodbou, která vede ještě níž. Nikdo by neměl výt Renza schopný zaslechnout, protože vydává minimum hluku (Sairento Kiringu). Nyní se již ocitají v další rozlehlé „místnosti“ a uvnitř té se nachází plno dalších únosců, klecí s unesenými a také vůdce únosců, který je na první pohled jiný než ostatní. Ten je nejdál od Renza a Toshira ale únosci jsou celkem blízko a je jich docela blízko. *Tak co bys udělal ty? Když už jsi tu tak zjistím jak uvažuješ když jsi ten voják.
Toshiro: Máš pravdu, teď na to budu opatrnější. Běž tedy první, ať máš lepší přehled, budu tě následovat. *Pokud se Renzo rozejde, Toshiro ho opatrně následuje.* Co ti ostatní? Nenecháme je tady že ne ? Klidně je všechny vezmu k nám do vesnice, místa je dost a vesnice se stále rozrůstá. Určitě se budou moct začlenit. Na únosce se neptám, ty zabiju, ať chceš nebo ne. Takoví lidé nemají právo žít.
Renzo: Takhle by se princ chovat neměl víš to? Přecijen je dost pravděpodobné že tu jsou lidé i z toho vašeho slavného království, zkus nezabíjet nevinné civilisty dobrá? Sice nejsou můj cíl ale nejsou ani naši nepřátelé a není důvod je zabíjet jasné? *Renzo chce mít jasno než vyrazí na cestu dál kde už nejspíš bude jeho cíl a další lidé, nicméně chce s být opravdu jistý že ho Toshiro znovu nepřekvapí. *
Toshiro: *když Toshiro dostane pohlavek, jen se otočí a pokrčí ramena.* Promiň, neovládám to ještě moc dlouho. A za druhé. Myslím, že nikdo z těchto uvězněných by nemohl být tvůj cíl, když vyloučíme ženy, je tu pár můžu, většina z nich jsou naprosto vychrtlí, budou tady dlouho, myslím že sami mohli být na pokraji smrti. Vzhledem k tomu, co jsi mi řekl jsem usoudil, že vězeň, kterého hledáš tady nebude tak dlouho, aby byl v takovém stavu. Tak tedy jdeme dál, jsem zvědavý co nás tady ještě potká. *Toshiro se vypráví dal na jeskyní.*
Renzo: *Renzo sleduje jak Toshiro poskládal několik ručních pečetí jednou rukou, celkem ho to překvapilo ale i trochu naštvalo, protože použil dost plošný útoky (přecijen tisíc senbonů). Využije toho že je mírně za Toshirem a tak mu věnuje celkem silný pohlavek ale ne nic moc velkého. *Debile co jsem ti říkal? Žádné plošné útoky! *Zdůrazní Renzo dost naštvaně a i hlasitě, přecijen v této části Toshiro každého zabil a jak se zdá dokonce i pár unesených to vzalo. Renzo rychle vyjde z úkrytu a prohlédne si mrtvoly v klecích a když zjistí že Toshiro nezabil toho koho Renzo potřebuje tak si oddychne. *Máš štěstí není tu ten koho potřebuju takže to jsou přijatelné vedlejší ztráty. Tak jdeme dál?
Toshiro: To máš pravdu. *Toshiro šel stejně tak chodbou jako Renzo. Když už byly u prvního rozšíření chodby, únosci si tam museli svítit, jelikož jeskyně neposkytovala moc světla. Toshiro se schoval za jeden z kamenů a snažil se nakouknout, kolik by jich tam mohlo být. Když někoho zahlédl, rozhodl se že prostě zaútočí, poskládal pečetě a ve vzduchu, lépe že vzdušné vlhkosti, které bylo v jeskyni dost, vytvořil tisíce ledových tenkých jehel, které hned poslal na nepřátele, pokusil se jich trefit díky množství jehel co nejvíce. Ale neviděl do celé místnosti. Viděl zatím jen dva, oba měli u pasu katanu a povídali si u průchodu dál do jeskyně.*
Renzo: Tak vede je Ninja, takže určitě si hlídá aby mu tam někdo něco neposral, dává to docela logiku nemám pravdu? *Podotkne Renzo a vejde dovnitř do vchodu do jeskyně, která se následně táhne dlouhou chodbou, která vede dolů z kopce, takže se dostávají hlouběji a hlouběji a současně níž a níž. Ze začátku nikoho nepotkají ale poté se začínají dostávat k širším místům, které vypadají jako chodby, místnosti a tak podobně a v nich se již nacházejí bandité nebo lépe řečeno únosci. *Jdeme na to. *Poví Renzo velmi potichu aby ho slyšel jen Toshiro. *
Toshiro: Takže jsou do toho zapletení i takoví lidé, trochu jsem doufal, že to bude jen o lidech jako byl ten před tím. Teď tedy jdeme na věc. *Toshiro si do ruky vzal dýku a pomalu pokračoval až dovnitř. Dýka mu teď ani nepřekážela, protože měl možnost skládat pečetě jen jednou rukou, čehož taky chtěl využívat.*
Renzo: To by fungovalo nejspíš na obyčejné lidi ale vůdce těch lidí tam uvnitř mají Henge takže si myslím že to nemá cenu, protože vůči takové základní a debilní technice budou mít určitě opatření, prostě si probojujeme cestu dovnitř s tím že budeme omezovat o techniky co mají plošné účinky. *Poví a zastaví se, nyní se totiž nacházejí přímo před vchodem do té jeskyně. *
Toshiro: Pamatuji si tvé výbuchy i tvé papíry. Já sám jsem v tu dobu ještě neuměl nic, co by sis mohl pamatovat ty, ale možná ti dnes ukážu něco, co by sis zapamatovat mohl. A jestli se přidám? Na to se nemusíš ani ptát. Něco mě napadlo. Určitě ovladače henge no jutsu že ? Pokud ano, mohl by jsi mě využít jako návnadu, tedy po tom co by ses změnil na osobu, kterou jsi před nějakou chvílí zabil. Klidně mě i svaž, poté budeš mít v jeskyni lepší přehled o tom, kdo je vlastně otrok a kdo padouch. Já už se o sebe postarám. Ale je to jenom návrh, můžeme tam samozřejmě v klidu nakráčet.
Renzo: Za normálních okolností bych je všechny odpálil i s tou jejich jeskyní ale vzhledem k tomu že jednoho jejich vězně potřebuji získat živého tak to nepřipadá v úvahu, hold budu muset využívat své techniky spojené s papírem jak jistě víš a poté hold Taijutsu abych tam toho moc nezničil. Nechci riskovat zabití svého cíle a tak to bude asi nejlepší touto cestou. *Poví a všimne si že v dálce se už zjevuje ta odbočka o které ten muž kterého vyslýchal mluvil a tak zahne směrem na západ, přesně dle instrukcí. *Pokud chceš teda můžeš se zapojit ale pokus se to tam celé nezničit dokud neosvobodím toho koho potřebuju získat dobrá? Nebo ještě lépe zkus nezabít žádného vězně, to by bylo nejlepší.
Toshiro: Tak to je pak jiná, myslel jsem, že jsi už takových misí splnil daleko víc, zněl jsi jako profesionál, proto jsem měl takový úsudek. A než jít jinudy, řady bych tam vletěl a pozabíjel všechny ty sráče, kteří si myslí, že jsou dost dobří na to, aby někoho unesli. *V Toshirově hlase bylo slyšet to, že je trochu impulzivní, když přijde na něco takového.* Za chvíli už by jsme tam měli být ? Nemyslíš ? Máš taky nějaký konkrétní plán jak na to ?
Renzo: Proslavil? Tohle je teprve můj třetí úkol navíc vždy požaduju zálohu předem, takže nevím zda by to ten někdo riskoval nehledě na to že pokud by to byla past bylo by to fakt postavené na hlavu ale tak povím ti detaily ohledně tohoto úkoly. Jeden klient má bratra a někdo ho unesl, bohužel se neví kdo a jediný svědek očividně křivě vypovídal ale nikdo neměl důkaz a tak jsem ho přepadl a dostal z něj pravdu a to že ten únos naplánoval jeho bratr, který vede bandu únosců lidí a prodávají lidí jako zboží. Řekl mi že jeho úkryt je někde tu a jak mohu poznat lidi jeho bratra a tak jsem našel toho v lese ze kterého jsem dostal tu informaci a pak zabil, takže je dost nepravděpodobné že to bude past ale i tak dobrá poznámka. *Renzo na okamžik zmlkne. *Nicméně splnil jsem málo úkolů takže tohle nejspíš past nebude ale pokud chceš můžeš jít jinudy pokud máš obavy.
Toshiro: Z Takigakure mě adoptovali, mou matku jsi mohl vidět už na zkouškách. Teď bydlím v Sora no Sato. Ale stále mám na obličeji jizvu, kterou jsi mi způsobil, aspoň si budu pořád pamatovat na to, abych byl silný. Jinak, já jsem se dal na dráhu vojáka pro svou vlastní vesnici. Je divné dávat rozkazy těm samým lidem, kteří poté velí tobě. Ale práce žoldáka zní zajímavě, jen nevím, jak by se ve vesnici líbilo, že je někdo z královské rodiny žoldák. *Když zase o kus popošli, Toshiro si něco uvědomil.* Hele, pokud jsi se už trochu jako žoldák proslavil, nemůže tohle být třeba past ? Myslím, že něco takového by mohlo lidi klidně napadnout.
Renzo: *Renzo a bručoun? Bručoun by ho sice sebou rozhodně nevzal a tak klidně by mu pověděl všechny ty informace co zjistil ale tak co už Toshiro má jen vadný úsudek a odhad na lidi nic víc. *Pokud jde o Takigakure tak asi nic moc, pokud jde o to se tam děje moc mě Takigakure nezajímá. Jediné co bych mohl říct je to že jsem se dal na dráhu žoldáka a tak to dělám nezávisle, docela mě to baví už jen to že se mi naskytne možnost desítek různých úkolů a co ty?
Toshiro: Zdržovat ani nemám v plánu. *Řekne Toshiro a trochu se pousměje.* A jak se ti od zkoušek daří ? Jsi z Taki, stejně jako jsem pocházel já, pokud se nepletu. Je ve vesnici něco nového? Jednou se tam budu muset zase podívat. *Toshiro následoval Renza a dál už toho moc neříkal, nechtěl být příliš vlezlý a Renzo mu připadal trochu jako bručoun.*
Renzo: Přesně tak nechám ho tu, stejně se o jeho tělo postará lesní zvěř a pokud chceš klidně pojď za mnou ale hlavně mě nezdržuj dobrá? *Poví Renzo a vydá se na cestu ven z lesa a Toshirovi v moment kdy kolem něj prochází naznačí levou rukou aby ho následoval, poté si opět nasadí svou kapucu aby mu nepršelo na hlavu. Když se dostane na hlavní cestu tak vyrazí směrem na jih. *Ten muž mi řekl že mám jí po cestě pořád na jih a jakmile ujdeme takových 40 minut tak se dostaneme na rozcestí a tam se vydáme na západ mimo cestu a skrze les dorazíme k jedné ukryté jeskyni uvnitř které se nachází dlouhý tunel uvnitř kterého se v podzemí nachází komplex kde jsou ti které hledáme. *Oznámí Renzo Toshirovi během cesty. *re
Toshiro: *Toshiro poslouchal a když si Renzo stáhnul kapucu, Toshiro jo okamžitě poznal.* Vzpomínám si, jsi ten, který mi tak napráskal na zkoušce.*Pak Toshiro koukal jak Renzo zabije muže.* A co teď ? Hodláš nechat mrtvolu válet se v lese ? A pak ? Nechceš pomoct ? Stejně tady nemám co dělat, myslel jsem si, že prohlídka země bude zábavnější, než jen chodit a nikoho a nic zajímavého nepotkat.*
Renzo: Jo dostal jen jsem chtěl získat ještě nějaké další informace, nicméně vím kdo jsi a vlastně tě dokonce i znám. *Poví a sundá si svou kapucu aby mu Toshiro mohl vidět do tváře stejně jako Renzo do jeho. Poznal ho hlavně podle jizvy co má na tváři, kterou mu vlastně způsobil právě on. *Uhm, pokud si mě nepamatuješ tak si zkus vzpomenout na svou třetí část Chuuninské Zkoušky. *Poví Renzo s úsměvem a otočí se na toho svázaného muže ale pak složí několik ručních pečetí a ze země vedle něj vyletí kamenné kopí, jaké Renzo uchopí do pravé ruky (Doton: Gansetsukon). Následně mu své kopí zabodne přímo do hrudě a za doprovodu posledního výkřiku muž také naposledy vydechne. *
Toshiro: *Stejně tak, jak byl Toshiro hodný, byl i důvěřivý. Může v pozadí ani nevnímal, soustředil se na Renza, kterému ovšem ani neviděl do obličeje.* Pokud je to takhle, tak se omlouvám za vyrušení. Já jsem Toshiro Yuyake. *Toshiro si vstřícně sundal kapuci, aby mu bylo vidět do obliceje. Dýku si dal zpět za opasek. Nechci být zvědavý, ale už jsi z něho něco dostal? *Stejně jako Renzo, i Toshiro poznal věkovou kategorii osoby se kterou mluvil.*
Renzo: *Renzo by normálně Toshira slyšel už na velkou dálku skrze to jak je hlasitý ale skrze neutichající prudký déšť toho slyší o dost méně, ovšem když se Toshiro dostal dost blízko Renzo se otočí a všimne si cizince, který vypadá stejně staře (podle výšky). Hlas mu taky dost napoví jaký je jeho věk, proto si ho pozorně prohlíží ale skrze kapucu mu nevidí do tváře stejně jako on Renzovi. *Pomoc! Prosím pomoz mi! On mě tu mučí, je to nějaký blázen! *Začne volat ten vězněný muž ale v tom ho Renzo z otočky kopne do hrudě a na okamžik mu vyrazí dech, takže si může nadále s Toshirem povídat zatímco to bude rozdýchávat. *Takže tohle je řekněme člen takové bandy co unáší a prodává lidi jako zboží, já z něj jen dostávám polohu úkrytu, který se nahází v této Zemi, kdo jsi ty a co tu chceš?
Toshiro: *jak si jde Toshiro lesem, zaslechne křik. Podle hlasitosti Toshiro soudil, že nebyl úplně daleko od místa denní.* ,,Co když někdo potřebuje pomoct ?!" *Toshiro byl dobrák, proto se rozběhl směrem odkud slyšel vycházet obrovský křik. Nedošlo mu, ale že by tam mohl být někdo nebezpečný, proto ani nešel potichu, větve a listí mu pod nohami dělalo docela rachot. Nebyl už podle hlasu daleko, proto běžel dál a v ruce si připravil svou dýku, která byla tvořena krystaly.* Co se tu děje? *Řekl Toshiro ještě než se přes houští dostal přímo k místu denní. Viděl někoho v rudém plášti a potom jen někoho, kdo ho vyslýchá.*
Renzo: *Přišla mu domů žádost od jednoho muže o služby Renza jakožto žoldáka, který za peníze poslední dobu plní různé úkoly. Dokonce se už podíval i na to jaké to je plnit špinavou práci když odstranil jednoho muže proti zákonu, sice nebyl úplně nevinný ale hold před zákonem se mu povedlo utéct. Tento úkol jaký Renzo ovšem dostal je trochu jiný, je totiž od jednoho muže ze Země Kamenů, jehož bratr se ztratil. Bohužel ale neví kde přesně je a kdo ho unesl, jediné vodítko jaké Renzovi mohl poskytnout je jeden muž, který měl být očitým svědkem ale během výslechu policie bylo jasně vidět jak je nervózní a k tomu i lhal ale nikdo mu to nemohl dokázat. Tudíž to Renzo vezme do svých rukou a vyrazí na cestu do té vesničky ze které pochází Renzův klient a odkud pochází i ten údajný svědek. Jednou večer si ho Renzo v té vesnici odchytí v osamělé tmavé uličce a s kunaiem u krku z něj dostanu pravdu, zjistí totiž že únos naplánoval jeho bratr aby mohl bratra Renzova klienta odvést do Čajové Země kde má někde mít skrýš ve které on a jeho banda shromažďují unesené lidi pro které si pravidelně přijíždí obchodník s lidmi a odveze si je aby je následně mohl prodat na trhu s býlím masem, ovšem kde by to přesně mělo být také neví. Renzo nyní tedy ví že někde v Čajové Zemi nejspíš bude ten úkryt a že podřízené vůdce únosů pozná podle tetování červeného nože na levém spánku a tak se vydává do Čajové Země kde nakonec jednoho takového muže najde i když ve skutečnosti se jedná o muže co pracuje v čajovém domku Chamise ale nyní se s Renzem nachází v lese kde má ruce za zády svázané ocelovým lanem a Renzo se tam z něj pokouší vymlátit pravdu, ovšem místy to vypadá jako kdyby ten muž byl oběť a Renzo agresor. Jeho hlas se nese do velké dálky kdy místy vykřikne jak do něj Renzo buší a způsobuje mu bolest například tím že mu po těle způsobuje pomocí výbušného jílu vytváří malé exploze, které mu vytvářejí na těle ošklivé popáleniny. Renzo zahalený v červeném plášti s kapucí na hlavě ( odkaz » ). Jeho věci jsou nepromokavé díky speciálnímu materiálu. *
Toshiro: (někde v Čajové zemi) *Toshiro se chtěl vydat prozkoumat trochu okolní země. Ohlásil to lidem, kteří se o něho v paláci měli starat. Oblékl si odkaz » . Celý oblek byl pomazaný voskem a tak se stal nepromokavým. Přes hlavu si přehodil černou kapuci a vydal se na cestu do Čajové země. Šel pomalu a kochal se okolím. Líbila se mu příroda. Ze zastavěného Sora no Sato se po dlouhé době koukl někam ven než jen do ulic Naomi no Sato, aniž by šlo o nějakou misi. Svou dýku, kterou dostal od matky si vzal sebou, měl jí u pasu a čelenku své vesnice měl stejně jako na obrázku.* ,,Zajímalo by mě, jak se teď mamka asi má. Snad je v pořádku, nerad bych, aby jí někdo ublížil. Doufám, že se ani nestane nic u nás ve vesnici když tam nejsem."
Konec: ---//---
Lana: *Keď už Lana necíti prítomnosť Naomi, tak vezme Renjiho preč, aby ich nik nevidel, tam mu do krku vstrekne svojimi zubami krv, ktorá aspoň vylieči fyzické následky tsukuyomi, ako je napríklad poškodenie srdca a iných orgánov od stresu, no ostatok je už len na ňom. Potom zabodne svoju katanu do zeme, okolo nich sa vytvorí pečať a teleportuje sa do Kumo, na pohrebisko, kde nájde nejakého miestneho obyvateľa aby vzal Renjiho do nemocnice. Lana to urobiť predsa len nemôže, nechá pri ňom však list, v ktorom mu praje rýchle uzdravenie, a že ho zase niekedy navštívi, keď bude lepšia doba. Potom z Kumo odíde tak, ako tam prišla, nechce aby ju s tým niekto spájal, preto vlastne bola tam v prestrojení, ten človek jej nevidel do tváre a tiež nezanechala žiadnu stopu, okrem listu, ktorý bol podpísaný len písmenom H.*
Naomi: „Jashine-sama slibuju že tuto ženu ti přinesu jako oběť, při celé mé víře a při slibu všech obětí co jsem ti kdy poslala, přísahám že duši této ženy ti jednoho dne pošlu do tvého království.“ *Naomi se usměje a otočí se k Laně zády, začne klidným krokem kráčet pryč z této Země. Ovšem poté když je mimo dohled tak se přesune do své dimenze Kamui a z té se poté přesune do Země Železa, přesněji do Pevnosti Samurajů. Nicméně nemá klid kvůli jedné věci a to že narazila na někoho kdo je schopen zakrývat svou chakru, což Naomi vlastně dovede také ale nepřišlo ji že Lana používala stopařský způsob zakrývání chakry (Chakura Yizhi no Jutsu). Do budoucna má jeden cíl (plán) a to vyřešit tento problém, protože v širokém spektru jsou takový lidé vlastně velké bezpečnostní riziko pro dvě místa na kterých ji záleží a to Země Nebe a Země Železa. Nyní si ovšem na pár dní od tohoto přemýšlení dá pauzu, protože musí pokračovat ve výcviku s Toyim. *
Lana: *Získala si jej pozornosť, Lana sa na ňu úplne zase otočila.* Povedz mi, čo týmto všetkým vlastne sleduješ, je mi jasné, z toho čo tu predvádzaš, že sa snažíš vyvolať konflikt a donútiť ma k nejakej reakcii... nie som podradná a už vôbec nie som človek, mám mnoho mien a mnoho tvárí... neviem nič o tebe a ani o to v zásade nestojím, viem len to, že si ťa Ikari pre určité veci váži, i keď si mu ublížila... ale to je jedno ja sa do nikoho života starať nemienim... ak túžiš po boji, dohodneme sa na čase a mieste a rada túto dohodu splním... tak ako všetky ostatné dohody, ktoré mávam... *Lana sa jemne pousmeje. "Ja svojich spojencov, s ktorými mám dohodu nezrádzam... a nenapádam tak ako ty.... mám svoju česť..." Pomyslí si Lana a prstami si jemne poklopkáva po katane.* Ak chceš bojovať tu a teraz... máš smolu... jedine, že by si ma napadla a ja bola donútená sa brániť... inak ti neostáva nič iného než si počkať... a nič na tom pre tvoje sklamanie nezmeníš... máš ešte niečo na srdci??? Alebo si konečne skončila so zádrapkami ako keď packami pred sebou metá koča a snaží sa vyvolať reakciu, ktorá má viesť k výzve na hru, no ty teraz drapkáš do kamenej steny... a zachvíľu si svoje drápky o ňu zoderieš až do krvi...
Naomi: Ty nevíš nic o mě a věř nebo ne tak ve zkušenostech jsi daleko pod mou úrovní, tvář se jak chceš ale chováš se jako ČLOVĚK co už neví co říct. Jak jsi říkala lidé jsou podle tebe podřadní ale ve skutečnosti se pouze lidskosti bojíš a proto se obklopuješ několika lidmi, kterým věříš a které máš ráda. Takže ve výsledku se obklopuješ těmito lidmi a tvrdíš že lidi jsou pro tebe podřadní přitom jsi člověk stejně jako oni ale bojíš se přiznat si to. *Poví Naomi jen tak klidně, jako kdyby o nic nešlo. Zajímá ji jak bude Lana reagovat na tento faktor, protože jak se zdá není ji příjemné když někdo mluví o jejím spojení s lidmi. *
Lana: *Na to, že to vzdáva, by nereagovala, predsa len, ona povedala, že nie tu a teraz, no to, že ju prirovnala k odpadu, čiže ľudom, Lanu dosť pobúri, zastaví sa no neotáča.* Čo vlastne ty o mne vieš?? A hlavne ako ma môžeš nazvať niečím tak nízkym, ako je človek... si pre mňa sklamaním... očakávala som od niekoho v takom postavení viac... ale to jasne ukazuje, že pre rolu kráľovnej si nebola stvorená... a nemáš ani predstavu o tom, čo to vlastne znamená mať moc... *Ako to Lana dohovorí, natočí hlavu tak, že sa jedným okom pozrie na Naomi, vôbec nerozumie jej agresívnemu správaniu.* Súboj som ti sľúbila, nie tu a teraz... niekedy je treba si vybrať i správny čas a miesto... to vie každý bojovník... alebo i ten najzbabelejší a najzákernejší vrah... ale ak to nevieš ani ty... tak potom čo?? Si pod úrovňou zbabelca?? Ja som na tomto svete už dosť dlho a zažila som veci, o ktorých nemáš ani potuchy dievčatko... takže si nevyskakuj na niekoho, komu v skúsenostiach nikam nesiahaš...
Naomi: *Pozoruje Lanu, která se nakonec otočí a kráčí směrem do Chamise. * Takže se vzdáváš jo? Stejná jako Renji, plná pusa silných řečí a skutek utek, lidstvo v tomto ohledu celkem upadá jak koukám. *Podoktla Naomi naprosto klidně s úsměvem. Prozatím nikam neodchází nějak moc se jí nechce se k Laně otáčet zády a tak tam ještě počká zda bude reagovat nějak na její slova nebo ne. PS: Když Lana Renjimu vstříkne svou krev nijak mu to nepomůže, její krev může sice léčit fyzická zranění ale nikoliv psychické trauma způsobené právě Genjutsu. *
Lana: *Pozerá priamo na ňu, vyhodnocuje celú situáciu a i to ako sa Naomi chová, predsa len, už dlho robí špióna a vraha, takže pozná ľudské chovanie a v celku u psychológiu. Jediné čo nechápe sú city v tom zmysle, že ľudia proste konajú tak ako konajú. "Tu a teraz... ak by sa tu strhol boj... Renji bezvládne leží vo vnútri... ľudia sú síce preč... ale asi by to upútalo pozornosť... počula som, že teraz šarvátky na verejných miestach nie sú moc tolerované a toto by sa spájalo somnou... čšš... rada by som jej dala príručku... je neodpustiteľné to ako sa k Renjimu zachovala... ale nie tu a nie teraz... ja si ju nájdem..." Lana povolí svaly a katanu založí do púzdra.* Týmto to nekončí... toto nie je vhodná doba a ani miesto na takéto veci... *Povie Lana chladne a proste sa otočí a začne kráčať k dverám. "Postarám sa o Renjiho... portnem sa s ním do Kumo... predtým mu vstreknem svoju krv, ktorá uzdraví jeho vystresované telo rýchlejšie..." Uvažovala Lana v mysli, pričom zmysli sledovali jej budúcu oponentku, bolo to veľké pokušenie zaútočiť, ale ako sama povedala, nebolo to vhodné miesto, bol tam Renji v bezvedomí a príliš mnoho svedkov.*
Naomi: Pokud něco cítíš zkus si jednou vyčistit zuby, ten pach z úst ti očividně ovlivňuje tvůj čich. *Odpoví jako kdyby o nic nešlo, stále ji ovšem pozoruje. Přijde ji to docela vtipné jak se tahle Lana vlastně chová jako kdyby něco snad znamenala nebo tak podobně. * „Odpad mě uráží, kdybych se naštvala znamenalo by to že ji beru jako sobě rovnou a to fakt neberu.“ *Naomi by se jinak její tělo lehce ztrácelo z dohledu ale Sharingan to krásně vyostřuje, takže tuto nevýhodu vlastně celkem lehce neguje. Přecijen naprosto dokonale dokáže jen od pohledu poznat jak technika funguje a jaké jsou její slabiny. *Omluvit se? Kdybych se ti omluvila uznala bych že jsem někde udělala chybu a to já neuznávám, navíc jsi oproti mně podřadná takže se ti omlouvat nebudu a Renjimu už vůbec ne, takže jak tohle vyřešíme? *Zeptá se trochu zvědavě, nicméně všimne si nenápadného pohybu svalů protože pohyb svalu znamená odpověď těla a i když je to jen miniaturní pohyb Sharingan to s přesností zahlédne. *
Lana: Práve naopak... jediné hovno, ktoré tu vidím si ty... ale to ty nemôžeš cítiť ako smrdí, pretože hovno samo seba necíti... *Odpovedá na jej opovržlivé reči, pričom ju nespúšťa z očí, i pre ňu je toto počasie výhoda, ovláda suiton, nemusí dýchať, necíti chlad a tiež je jemne šero, takže vďaka Yora no himitsu svojej legendárky jej telo Naomi tak úplne nevidí, dokonca miestami sa jej môže jemne strácať z dohľadu.* Nemám dôvod s tebou bojovať... ale ak sa ospravedlníš tak ako sa na slušných shinobi patrí... som ochotná túto záležitosť... povedzme prehliadnuť... nízke ľudské spory sa ma netýkajú, no mám svoju hrdosť... a skákať si po hlave od takejto ku...r...vi...čky si rozhodne nenechám... *Ako to Lana hovorila, jej svaly sa pomaly no nebadane chystali vyštartovať.* A za Ikarim ma posielať nemusíš... viem dobre, že síce je teraz jeho telo vystresované no v poriadku.... *Ako to hovorila, kvapky dažďa dopadali na jej telo, tvár, vlasy a potom z nosa a brady padali na zem. Ľudia v okolí už dávno poznali zhustnutú atmosféru a stiahli sa preč.*
Naomi: První věc, co je mezi mnou a Renjim není tvoje věc a i kdybych ho zabila tak ti po tom je hovno a za druhé já si budu dělat co budu chtít kdykoliv budu chtít a ty mě v tom nezastavíš. Takže co kdyby ses teď otočila a šla dovnitř z Renjim? Asi by nebylo fajn ho nechat ležet jen tak, já bojovat moc nechci ale pokud mě napadneš tak se budu samozřejmě bránit. *Naomi je celou dobu naprosto klidná jako kdyby to byl obyčejný rozhovor nebo nějaký čajový dýchánek na nějaké zahradě. * „Ten déšť mi vlastně poskytuje celkem výhodu.“ *Tohle ji napadlo až nyní jakou jí nynější světová situace poskytuje výhodu ohledně, přecijen její tělo je z klanu Modoru a tak má i jejich techniky a hlavně stavbu a výhody jako každý jiný člen a voda je v tomto ohledu její největší spojenec. *
Lana: *Lana sa nepohne, len sleduje čo sa pred ňou práve robí, nevyzerá, že by v tomto stave jej mohla ublížiť, takže len čakala, kedy sa zase objaví, alebo utečie, bolo tu viac možností, no ona stojí rovno pred ňou.* Sharingan... to som si mohla myslieť, že to bude prvá vec, ktorá sa z jej tela použije... *Povie Lana a postaví sa do bojového postavenia, je to jej obľúbené, kedy katanu drží v jednej ruke a druhú ruku si drží pri sebe aby ju mohla použiť na nejaký kradmý útok.* Zabiť?? Mňa?? Nebuď smiešna nemal nikdy na to dôvod... a i keby chcel, jeho výzvu kedykoľvek prijmem... len nechápem celkom tvoje zámery... chceš byť mojím nepriateľom alebo len naschvál provokuješ?? Pretože jedno i druhé je jasne nerozumné... a osobne... nie som žiaden príklad pre dodržiavanie etikety, no ak si skutočne kráľovná... mala by si sa tak i chovať... nejde o to čo môžeš robiť, ale čo musíš... *Povie Lana chladne, sama ľuďmi pohŕda, nie sú pre ňu nič ani Naomi pre ňu nič neznamená. Je to len človek, ktorý sa jej teraz dostal do hľadáčika len preto, že obťažuje Renjiho.* Úprimne... si mi ukradnutá, necítim k tebe ani odpor... len neznášam nafúkané štetky, ktoré si myslia, že môžu beztrestne zabŕdať do mojich vecí a záležitostí....
Naomi: *Naomi se ani neotáčí, naprosto jistě tušila že ji Lana nakonec nenechá odejít. Stojí k Laně zády, nicméně udělá krok vpřed a Naomi zmizí (rozloží se na molekuly). Nyní tam jakoby není a není možné vycítit žádným způsobem její přítomnost nebo chakru. Nyní se pohybuje a udržuje se pohromadě pomocí chakry a složí se opět zpět o takových 5 metrů dál čelem k Laně (Jinton: Mueishō). Dívá se přímo na Lanu, nicméně kapuci si sundá z hlavy a mile se na ní usmívá. *Nic mu není, pouze jsem mu dala najevo své zklamání z toho jaký je srab, nejdřív se vytahuje jak tě zabije a teď je z něj tvůj nejlepší kamarád. *Poté se zasměje. *Víš že jsem od Sayi získala něco dalšího kromě Sora no Sato? *Zeptá se a aktivuje si svůj Sharingan (3 Tomoe). *Nemusíš se bát, nic vážného jsem mu neudělala pouze bude pár dnů spinkat nic víc.
Lana: *Keď si to vypočula ešte predtým ako išla, tak sa len na Renjiho usmiala a položila mu ruku na plece.* Chápem, tak aspoň niekedy zájdem na návštevu, nemusíš sa báť, žeby som ti nejak zničila tvoj pokojný život... *Povie Lana a potom sa už vraciame k tomu ako sa kŕmi, jej zmysli sú veľmi dobré a pritom ako pije sa sústredila na srdečné rytmy. Už už bolo po tom úbohom dievčaťu, keď zistila, že srdečný rytmus Renjiho sa veľmi porušil, ako bol v strese alebo prežíval niečo strašné. "Čo sa to deje!!!" Povedala si Lana a odhodila dievča bokom, i tak bolo zo straty krvi v bezvedomí, ale to určite prežije, lebo Lana nedokončila prácu, vybehla zo záchoda a uvidela Renjiho ležiaceho na stole, no dýchal a jeho pulz bol už pokojnejší, teda skôr v rovnakom rytme. No tá Naomi odchádzala preč, určite v tom mala prsty. Lana rýchlo vyrazila za ňou a skončila tesne za jej chrbtom vonku, skôr než by stihla odísť. Kvapky dažďa dopadali na Lanu a na jej vytasenú katanu, ktorú držala tesne za chrbtom Naomi.* Nemusím hádať, kto za jeho stav môže... *Povie chladne a pozorne sleduje Naomi pred sebou.* Váži si ťa... hovorí o tebe v pozitívnom zmysle a ty urobíš toto... v mojej prítomnosti... myslíš, že ťa nechám len tak odísť??
Renji Narimachi: Teď bydlím v Kumo. Nejsem si jistý jestli by tě tam nechala Raikage bydlet, zvlášť v situaci, která teď ve světě panuje. A také úplně nevím, jestli bych, i přes to jací jsme přátelé zvládl žít v těsné blízkosti. Nechci aby se tě to ti dotklo. *Když pak Lana vstala a Renjimu bylo hned jasné o co jde, podíval se na Naomi. Ovšem nestihl říct ani slovo a najednou se objevil v temné mistnosti, jejíž podlahu tvořila voda. Naomi Renjimu ubližovala. Ze začátku si nebyl jistý, kam ho přenesla, ale pak mu došlo, že nikam. To už ale bylo pozdě. Renji upadl do bezvědomí a tak vydržel několik dní, než se z tohoto genjutsu vzpamatoval.*
Naomi: *Naomi se pořád tváří naprosto klidně, upřímně doufala že by si proti Laně zabojovala ale to by mohla provést někdy jindy. Dokonce k Laně ani nepoví jediné slovo, nechá ji beze slov odejít a pak se zvedne a věnuje Renjimu pohrdavý pohled, nicméně během toho se jí v očích aktivoval Eternal Mangekyou Sharingan s tím že se pokusí Renjiho dostat do jednoho svého Genjutsu během kterého se Renji ocitne v takovém místě kde podlahu tvoří jen voda ale jinak tam vlastně není nic (takový prázdný svět). Naomi se tam ocitá přímo naproti němu a věnuje mu pohrdavý pohled, během kterého ani nemrkne. *Zklamal jsi mě, měníš strany jako ponožky a jsi srab, takové to zabiju ho a další silné řeči a skutek utek, nakonec nemáš ambice a možná ani tu páteř. *Poví mu dost pohrdavě a během toho ze země vyletí velmi rychlé řetězy, které ho probodají na nejrůznějších místech a vpustí poté do jeho těla mnoho elektřiny a způsobí mu tím ohromné bolesti. Poté luskne a jako kdyby to bylo pryč, následně luskne znovu a doslova se mu stáhne z těla kůže (nechtěl bych cítit takovou bolest). Vše je to Genjutsu (Tsukuyomi). Opakuje nejrůznější způsoby bolesti jako například sežrání zaživa nějakými potvorami nebo že se mu z těla prokoušou nějací červy. To celé Naomi stihne během toho co si Lana pochutnává na té dívce. Naomi si je jistá že Renji z toho bude dost vyklepanej (pokud neodpadne na několik dní jako Kakashi). Následně to Genjutsu ukončí a Sharingan deaktivuje, samozřejmě Lana o tom nemá jak vědět a Naomi si nyní kráčí naprosto klidně opět pryč směrem ven kde vyletí do vzduchu a hodlá letět pryč. *
Lana: *Jemne sa na Renjiho usmeje a potom si položí ruky do lona a opäť venuje pohľad Naomi. Práve totiž počúva, čo jej Renji povedal, určite zvážil jej silu a Lana si jeho názoru cení, taktiež zachránila podľa všetkého Renjiho, za čo je jej vďačná, pretože ho má moc rada. Správe o Zikim bola pre ňu trochu mätúca, pretože zomrel, o tom vedela, no už skôr, a zase ožil?? Alebo nie?? To už je na jutsu ktoré v tomto svete sú zaujímavé, nikdy si nik nemôže byť istý smrťou toho druhého, preto Lana tiež neberie správy o Saye a jej smrti až tak vážne.* Nie nie.... všetko je určite v najlepšom poriadku, ste žena, ktorá má určitú moc, môžete sa chovať tak ako sa vám páči, avšak s mocou prichádza i istá zodpovednosť... určite nie som tá pravá... ktorá by mala niekoho poučovať... ale taktiež to predtým bola len priateľská rada, predsa len nie ej dobré si robiť zbytočných nepriateľov však... *Jemne sa na Naomi Lana usmiala a pozrela jej priamo a ľadovo do očí.* Ikari-kun... chcela som sa spýtať... teraz som sa len vrátila... chcela by som stráviť nejaký čas po tvojom boku... kde aktuálne žiješ?? Ak by to nevadilo, žila by som v tvojej blízkosti... *Povedala Lana milo Renjimu a potom sa pozrela na Naomi.* Je to všetko, čo ste mi chcela povedať?? Naomi-sama?? *Povedala Lana, no pritom sa jej jemne vystrčili tesáky. "Sakra... zase som hladová... vždy keď sa musím pretvarovať..." Pomyslí si Lana, vstane a ide smerom k záchodom.* Ospravedlňte ma... *Povie Lana, príde na záchod oprie sa tam o stenu a premýšľa, pritom počuje ako sa niekto tam blíži, akonáhle vojde jedna žena, Lana ju pevne chytí za telo a ústa a zakusne sa jej do krku a začne dychtivo piť. Celá tá pretvárka bola na ňu moc, tá žena asi zomrie na stratu krvi.*
Renji Narimachi: *Lana vzala Renjiho ruku a jemu bylo jasné o co jde. Nemohl ji jí nic říct, nevěděl co přesně by to mohlo znamenat.* ,,Sakra, do jaké jsem se to dostal situace. Ještě nedávno jsem Naomi říkal, že chci Lanu zabít, ale když jsem se zbavil juinky, už to tak necítím. Měl bych si vybrat stranu." *Renji opětoval rukami Laně zprávu.* /Je silná, tu nezvládneš./ Hideyoshi, tady KRALOVNĚ vděčím za svůj život. Souboj se Sayou nebyl úplně jednoduchý, byl jsem zraněný, její lidie zachránili. /Renji- sakra, tohle se začíná obracet proti mě. Kdyby se do sebe pustili, Naomi je silnější ale obě pro mě dost znamenají, nevím za koho bych se měl postavit. /Gobi- Renji, je to tvé rozhodnutí, ale s tím, že ti půjčím svou sílu můžeš počítat."
Naomi: Ty máš nějaký dokument jak by se královna měla chovat? Pokud vím tak Země Nebe je první Zem jaká kdy měla královnu a já pouze tady Hideyoshi řekla pravdu jak to bylo se smrtí jejích lidí, nic víc Renji-kun. *Poví Naomi s úsměvem. *Mimochodem příště až mi řekneš co bych měla a neměla dělat vyříznu ti jazyk dobře? *Toto pověděla naprosto sladkým hláskem, což tomu dodávalo na děsivém faktoru. Nicméně Renjimu nevěnuje ani jeden pohled, stále si hlídá Lanu a sleduje jí. Dá se říct že je Lanou nějakým způsobem fascinovaná. *Ohrozila? Promiňte nechci vás podceňovat ale vy mě nemůžete ohrozit. *Poví zcela jistě, Naomi si je v tomto ohledu naprosto jistá. Naomi je ovšem každým okamžikem připravená se případně bránit takže i kdyby se Lana dostala během mžiku přímo za ní dokázala by se ihned bránit i když je pravda že by to bylo za pomocí Ninjutsu. Nyní ovšem periferně sleduje prsty Lany a Renjiho a je jí jasné že se takto o něčem baví. Sice netuší o čem to by musela poznat vzorec této jejich komunikace ale je jí jasné že to není nic pěkného. *Snad jsem vás nějak neurazila, jen jsem vám přišla říct pravdu nic jiného.
Lana: *Lana dobre počuje čo hovorí i Renji, ak ide o ľudí a veci s nimi spojené, to ju vážne netrápi, jediné čo jej prekáža, je to, že prišla o peniaze s tým spojené a zmluvy, ktoré boli s tým spojené.* Aháá... *Povedala Lana jasne a zreteľne, jej pohľad bol stále nevinný a usmiaty, no v nej to teraz pracovalo a spájalo sa to. "S Mito... to si musím vyjasniť osobne, predsa nemôžem veriť neoverenej informácii, ktorú mi podala táto osoba, ak nebol prítomný nejaký svedok, ktorému by som mohla veriť, takže to si nechám na rozhovor s Mito." Pomyslí si Lana a reaguje.* Mito i ja si ctíme zmluvy a s nimi spojené záväzky, mala misiu... mala ju splniť... bola to jej úloha... určite by zabila i mňa ak by to bolo potrebné... *Povie Lana s úsmevom, no k Mito cítila lásku a preto boli tieto slová pre ňu bolestivé a musela sa hodne snažiť aby to nebolo poznať. Potom Lana začala klopkať prstami po stole a milo sa na Naomi usmiala až sa jej ukázali tesáky.* Je od vás milé... ale taktiež veľmi nerozumné hovoriť niekomu, pre koho tí ľudia pracovali.... že ste ich zabili, síce ste mi uľahčila pátranie, no zároveň... ste sama seba ohrozila... *Povedala Lana milučkým hlasom, sama vôbec nebola nútená použiť chakru na to aby na Naomi zaútočila, mohla ju úplne prekvapiť, v sekunde na ňu zaútočiť a odťať jej tú peknú hlavičku.* Renji-kun... kde si sa s touto milou kráľovnou Naomi-sama... zoznámil... povedz mi to... *Povedala Lana stále milo, chytila ho za ruku a jemne aby sa na jej ruku pozrel. Ona i Renji používali posunkovú reč, v ktorej mu začala hovoriť.* "Kto je táto bitch a čo si o sebe myslí, mala by som ju na mieste zabiť, nie pre to... že by ma trápilo to čo hovorí ale preto, že ma vlastne ona stála nemalé peniaze a ľudské zdroje... je to kur...va... ktorá si zaslúži trpieť..." *Povie mu posunkovou rečou a usmeje sa na Naomi ešte milšie.*
Renji Narimachi: *Renjimu bylo docela jasné, že se snaží Lanu vyprovokovat. * ,,Sakra, snad se Lana udrží, nechci je od sebe rozdělovat aby se ani jedné něco stalo." *Renji nevěděl co má dělat, proto zase chvíli jenom pozoroval.* Bože, jako malé holky. *Řekl Renji docela potichu.* Je vhodné aby se královna chovala takhle ? Nepřijde mi to jako chování které by se hodilo. * Renji věděl že je Lana paličatá, proto sázel na to, že bude Naomi více klidná.*
Naomi: *Je klidná, nicméně chtěla si zjistit kolik má Lana chakry (Kagura Shingan), ovšem to je nemožné. Zjišťuje že Lana potlačuje svou chakru, kterou Naomi tedy neucítí dokud nějakou chakru nezkusí použít. Nicméně nyní Naomi má mluvit a tak začne mluvit. *Abych začala tak pokud jde o Sasoriho toho zabila Mito Kamatsu, chtěla nějaké informace nebo svitky o vašich pracích organizace, které jste měla nejspíš u sebe. Ovšem on ji bránil ve vstupu do vašeho zámku a během obrany toho zámku zemřel. *Následně se tomu zasměje. *Celkem ironie že i vaše kamarádka jde proti vám pokud jde o misi pro nějakou vesnici že? *Poté se obratem zase změní ve svém pohledu a tváří se opět vážně. *Pokud jde o všechny lidi tu, tak ty jsem pozabíjela do jednoho. Upřímně pokud jde o lidi tu tak jsem za to ráda je to tu konečně zase čisté a ne plné vašich lidí. „Tak a teď je tu ta hlavní událost.“
Lana: *Lana len jemne privrela oči a nahla hlavu na bok a usmiala sa milo na Naomi.* Yare yare... aké sú mi to potešujúce zistenia, že čo všetko sa derie na povrch... *Povie Lana milo a úplne pokojným hlasom, no Renji moc dobre vie, čo toto znamená, že Lanu to všetko zaujíma, no zároveň nie je nadšená z toho, koľko o tom vie táto žena pred ňou.* Takže... keď už ste sa ustanovili za posla informácií, rada si vypočujem všetko, čo ste načala, samozrejme o mnohom už akú takú predstavu mám, no ak viete o niektorých týchto veciach viac, alebo viete celú pravdu, tak hovorte... *Povie Lana milo a upije si z vína, na tvári má strašne milý výraz. "Dozviem sa, čo potrebujem a na základe toho zvážim, či ťa nechám žiť do budúcna... viem že si silná ale zároveň... neznalosť informácií ma ubíja a hlavne štve ma to celé okolo mojich ľudí... hlavne pre ušlí zisk a ba čo viac, mohol zomrieť Renji a to by som ťa ani nenechala dohovoriť... ale musí sa nechať tá žena je v skutku dobrá... vie ako zaujať..." Povie Lana a venuje jemný no trpký úsmev Renjimu aby vedel ako sa cíti.*
Renji Narimachi: *Renji ignoroval to jak na něho Lana kouká, věděl, že kdyby to neudělal, mohlo by to být horší. Věděl že Lana je silná, ale taky věděl, jak silná je asi Naomi. Obě pro něj něco znamenaly a proto nechtěl aby došlo k něčemu špatnému. Renji jen mlčky seděl a poslouchal co ty dvě řeší. Nebyl z toho nadšený, ale co mu zbývalo.*
Naomi: Znám organizaci vás dvou, víte tady ikari to sice neví ale ještě jsme si ze Sayi po její smrti vytáhla pár informací díky tomu vím kdo jste. Celkem smutné kolik lidí jste ztratila že? Nejdřív Saya, která zemřela tady s pomocí Ikariho, poté Aka Manto nebo také jinak Ziki Katsuki a konečně ten poslední a to Sasori Shintaro. Věděla jste že Saya Toyokazu věděla jak, kdy a proč zemřel? *Zeptá se trochu zvědavě, upřímně Naomi docela zajímá jak na to Lana zareaguje. *Nebo víte jak a proč zmizely všichni vaši lidé z této Země?
Lana: *Nemá rada ak jej niekto siahne na jej katanu ani keď je to Renji a ani ked to je len na ruku, preto Renjimu venuje mrazivo chladný pohľad ako každému ukazuje, o koho nemá záujem, no potom keď povie, kto to je, tak Lana odtiahne ruku preč. \"Som síce bez emócií a tiež... nie som kto vie aká spoločnosť... a ona je akože kráľovná, no drzosť je drzosť, treba dbať na dobré maniere aby vás ľudia okolo seba uznávali...\" Pomyslí si Lana, no následne len vyčaruje jemný no drzí úsmev.* I mňa teší... predstavovať sa nemusím ako vidím... teší ma Naomi-sama... *Naznačí hlavou jemný úklon a počúva ďalej, na čo dodá.* Vedela som, že ma tu čaká veľa správ a informácií... či už dobrých alebo zlých... no zatiaľ boli len zlé alebo horšie... takže pokojne pokračujte... *Lane priniesli víno, hneď si upila, svaly v tele mala nastražené, bola prichystaná na všetko, predsa len poväčšine si ju už nik nepamätal, a táto žena vedela kde sú, čo znamená, že musela sledovať Renjiho, lebo Lana vedela, že keď potláča chakru, nik ju nemôže nájsť. \"Toto bude ešte zaujímavé...\" Povzdychne si Lana a venuje dlhý a chladný pohľad Naomi, ktorý by zastrašil každého bežného človeka.*
Renji Narimachi: *Renji si všiml, jak Lana při té silné chakře znervózněla. Rychle položil ruku na tu její, kterou sáhla po kataně.* Klídek, vím o koho jsem. *Když si pak Naomi přisedla, Renji přikývl.* Zdravím královno. Hideyoshi, toto je vládkyně země nebe. Přesně té jsem pomohl, když jsem zabil naší bývalou společnici Sayu. *Pak už jen Renji seděl a poslouchal co se bude dít, neměl z toho úplně dobrý pocit. Dal si ruku do kapsy. V ní měl jeden bleskový kunai, který stisknul.* ,,Gobi- Ty dvě se znají ? Tu se kterou jsi sem přišel jsem ještě nikdy nepoznala, ale tu Naomi..tu si pamatuji. Ale vypadá to že se nemají v lásce. Renji- Netuším co s nimi je, podle mě se takhle ještě neviděli."
Naomi: *Vyrazí ke stolu u kterého sedí Renji s Lanou a rovnou se k nim posadí bez toho aniž by se zeptala zda si vůbec může přisednout. Podívá se Laně do očí a věnuje ji milý úsměv. *Můžete dát dolů tu ruku nejsem tu abych vám uškodila. *Poví naprosto klidně s úsměvem. *Hideyoshi, jak se mi poštěstilo váš konečně najít a mít možnost si s vámi popovídat. Víte mám tu jednu neodkladnou záležitost, kterou bych s vámi velmi ráda probrala a když už jsme u toho tak váš společník Ikari klidně může zůstat. Mám pro vás jednu informaci, kterou vám žena Saya Toyokazu chtěla předat ale tak trochu to nestihla a tak jsem vám tu zprávu přišla předat rovnou já. *Naomi si samozřejmě dává pozor na to co Lana a Renji dělají, tohle bude totiž celkem emotivní debata a nerada by aby se to nějak zvrtlo i když s Lanou si chtěla vždycky zabojovat a s Renjim to stejné. *
Lana: *Lana si upila z vína a pozorne počúvala, doktorka, je vážená, dcéra bývalého kageho.* Teda... Ikari-kun, ty sa nazdáš, keď si ideš za niečim, ideš len pre tie lepšie veci, to sa mi moc páči, som rada, že aspoň niečo dobré si odomňa pochytil, keďže ja som skôr zbierkou negatívnych... *Povedala lana s jemným úsmevom, dobre dávno už cítila silnú chakru a pach, ktorý s ňou prichádzal, bolo jasné, že je to silný shinobi, teda až keď vošiel a dal si dole kapucu, bolo vidieť, že ej to žena, i keď Lana podľa pohybov hádala nežnejšie pohlavie, neušlo jej, že Renji na ňu uprel svoj pohľad, že bol nachvíľu akoby bezradný, i jeho srdečný tep sa zmenil. "Akoby ju poznal... alebo mu niekoho pripomínala... kto vie čo sa tu všetko stalo za ten čas..." Pomyslela si Lana a potom jasne cítila, že sa Renji zase pomaly upokojuje.* Cítiš to... tú nechutne silnú chakru... kto vie čo tu pohľadáva... možno lovkyňa odmien... alebo shinobi na misii... *Povie potichšie Lana a položí si ruku na katanu, pričom zdvihne ruku na znak ďalšieho vína, predsa len, ona sa opiť nemôže.*
Renji Narimachi: Takže Yin už dospěl. To jsem rád. Doufal jsem že až ji znovu uvidím, bude mi závidět mé schopnosti. *Když to dořekl, trochu se zasmál a napil čaje, aby mu bylo tepleji.* Moje přítelkyně.. je z ketchu, vlastně její otec je bývalý kage této vesnice. Ona je doktorka, vede temnější nemocnici, lidé si ji tam dost váží. *Renji se podíval kdo vešel do dveří, díky kápi Naomi nepoznal, ale když ji sundala, bylo mu hned jasné, kdo to je. ,,Sakra co teď?! Nesmím prozradit kdo to je. Budu si teď muset dávat ještě větší pozor na to co říkám." *Renji dělal, že si ji nevšiml a hned se zase díval na Lanu.* Já se asi do toho světa vydám ještě jednou. Jsem zvědavý a rád bych viděl Kami a Yina. Kdo ví, kdy se ti dva dostanou zpátky.
Naomi: *Už jsou to tak čtyři měsíce co se Naomi nachází v Pevnosti Samurajů, dokonce se už dala dohromady s Toyim a zpečetila s ním i svůj vztah tím že mu dala panenství tohoto těla. Toyi samozřejmě nemůže vědět že Naomi kdysi bývala Saya a ani to nesmí nikdy zjistit. Nyní se v pevnosti nenachází, dnes žádný trénink nemá a tak využije toho chvilkového volna a pomocí Tōmegane no Jutsu se z pokoje Toyiho podívá na místo kde se momentálně nachází Renji. Všimne si že se tam nachází společně s Lanou a tak se usměje. Rychle se oblékne do jednoho trochu více zahaleného oblečení, které připomíná spíše něco jako oblečení pro nějakého zabijáka ale Naomi si tohle nechala prošít speciálním nepromokavým materiálem. Pokud jde o tuto dobu tak je to více než potřeba, když neustále jen prší a nic jiného ( odkaz » oblečení). Pokud jde o schopnosti tak ji tento déšť celkem vyhovuje, díky technikám klanu Modoru. Na rukou má nasazené rukavice s navijáky, které mají ocelové struny, které jsou tvořeny ze slitiny velmi kvalitní oceli a prášku velmi pevných a odolných krystalů (Kurōsu Tēru). Tyto rukavice ovšem nejsou moc vidět a i kdyby ano tak jsou lehce zaměnitelné za úplně obyčejné rukavice. Na čele má pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In) a na spodní straně levého zápěstí pečeť Kuchiyose Raikō Kenka uvnitř které má zbytek svého veškerého vybavení. Nasadí si kápi a pomocí Kamui se přesune tak 50 metrů dál od čajového domku Chamise, uvnitř kterého je Lana s Renjim. Kráčí klidným a jistým krokem rovnou směrem k Chamise kam poté vejde hlavními dveřmi a zavře za sebou. Klidně a potichu se začne rozhlížet. Nemělo by být možné ji vidět do tváře skrze kápi a tak ji uvnitř Chamise sundá a je poznat že to je tvář Naomi. *
Lana: *Lana sa pozerala priamo na Renjiho, na jeho tvár, oči, sledovala jeho tep a tiež si dobre zapamätávala jeho vôňu.* Takže toto sa skutočne stalo, nikdy mi neprišla ako bláznivá, že by nekonala bez dobrého plánu... a tak podobne... možno si ju porazil, možno si myslíš, že je mŕtva... no ona sama vedela ovládať mŕtvych, takže neviem, či o nej ešte obaja nebudeme niekedy počuť... sama čo to viem o smrti a mŕtvych živých... *Žmurkla na neho a ukázala na seba, pričom si zase upila.* Presne tak... je s tým... Taka.... ehm... ako to bolo, pamäť mi na neho neslúži... ahááá Takashi... *Bolo jasné, že to robí naschvál, lebo Lana nezabúdala, pamätala si čísla dokonale, vlastne účtovnú knihu a listiny ktoré si raz prečítala vedela naspamäť.* Kami mu verí... takže musím i ja... štve ma to jemne... teda dosť... ale neviem... on je jediný človek, ku ktorému cítim... ako sa to volá... zlosť a opovrhovanie... *Povedala s úsmevom a potom počúvala ďalej.* Neboj... Yin žije... povedzme, urobili sme obchod... je z neho muž... teraz a ja som sa uspokojila zase po inej stránke... v podstate som si ho obľúbila... *Zachichotala sa ale bolo vidieť, že to myslí vážne.* Tak ty si schopný shinobi, dokázal si získať veľkú moc... teraz si musíš vyriešiť toto, ale neboj, som teraz tu... a ako ťa tak počúvam asi na čas sa pri tebe zdržím... predsa len musím ti vynahradiť ten čas... čo som ti nebola na blízku a možno si ma vtedy i potreboval... *Ako to povie, vezme do svojich chladných rúk jeho a jemne ju pohladí a priloží si ju na líce, je cítiť ako jej chladná pokožka absorbuje jeho teplo a tiež ako Lana si k jeho ruke jemne pričuchne.* Si predsa moja rodina... *Keď to povie, položí jeho ruku naspäť na stôl.* Je dobré, že ti chce Suzuya pomôcť, jedno o ňom viem, že dohody dodrží... a tiež ti pomôžem i ja... a inak... povedz mi niečo o svojej priateľke... celkom si ma zaujal ako si dospel... *Povedala milo a ako sa usmiala, objavili sa nachvíľu jej tesáky.*
Renji Narimachi: *Renji souhlasil a posadil se s Lanou, objednal si jenom čaj na zahřátí. Sundal si kápi a poslouchal. Když si vše vyslechl, začal mluvit on.* No Saya začala blaznit. Zabila pár našich lidí a potom se pustila v zemi nebe do dalších. Nemohl jsem to nechat jen tak, postavil jsem se jí a s velkým štěstím jsem vyhrál. Vrátil jsem se s jojo mrtvolou do Kumo a raikage se o ní postarala, ale díky tomu zjistili, že se ze mě stal jinchuuriky, takže mě chtějí upoutat ve vesnici, raikage se mi snaží pomoct, ale myslím, že to nezvládne. Dostal jsem od Suzuyi nabídku, že mi s tím pomůže, ale musím přemýšlet tak, aby to bylo dobré i pro mou přítelkyni. *Pak došlo Renjimu, co řekla Lana.* Chutný ?! Yin ? Neříkej mi, že jsi ochutnala jeho krev, doufám, že žije. Dlouho jsem ho neviděl a Kami to samé. A muž ? Takže do toho s Takashim praštili, pěkné. Asi už sis všimla i mé nové zbraně. *Jakmile to Renji dořekl, sáhl pro samehadu a opřel ji o zem a o stůl.* Stalo se toho opravdu moc, nedávno jsem vlastně také oživil Suzuyovi vnučku a tím pádem mé přítelkyni sestru. *Renji se jen zasmál.* Stalo se toho víc než hodně.
Lana: *Lana sa pozorne na neho pozrela, počúvala čo jej hovorí a tiež cítila ako ju silne objal, nie v tom pravom zmysle, ale má veľmi dobrý sluch, počula jeho svaly a tiež svoje telo, ktoré našťastie bolo pevnejšie ako obyčajné ľudské. Jasne videla, že si musia pohovoriť, všimla si v pozadí stan s jedlom a miestami na sedenie.* Poďme tam a všetko mi povedz... niečo málo viem... ale bude lepšie ak mi to povieš ty ako všetko toto dopadlo, som tu len krátko... *Povie Lana a zavedie Renjiho do toho stanu, dá si dole bundu, objedná si červené víno a rozpustí si vlasy.* Tak začnem prvá ja... v temnom svete som sa potĺkala, skúmala tam terén, robila si podrobnejšie zápisy do mapy a cestovala som... v podstate som sa oddelila od prúdu udalostí, ktoré tam roztočil Suzuya, stretla som tam tvojho priateľa Yina a videla som katanu, ktorú si mu dávno daroval, dobre sa o ňu stará... Yin je naozaj chutný... *Povedala s jemným úkrnkom a z úst jej vytiekla jemná slinka, ktorú utrela a radšej sa napila vína.* Kami som nedokázala pomôcť... v Temnom svete proste nie ej nič také ako brány... ktoré sú tu... nenašla som ich, tak som jej zanechala po svojej zástupkyni tam list... nechcela som sa s ňou lúčiť osobne... lebo by mi to trhalo srdce... a teraz keď som prišla, vidím, že mnoho z vetiev obchodníkov, ktorých som mala sú preč... obchody fungujú ale sú sporadické.... a stále ma trápi to, čo je s Kami... viem, že po niektorých členoch organizácie sa zľahla zem, asi budú i mŕtvi... to ešte presne nemám zistené... jedna rana za druhou... jediné čo ma teraz potešilo je pohľad na teba, že si v bezpečí... a tiež ma teší... že Kami tam v temno svete ochraňuje jej muž... i keď jeho asi nikdy nebudem mať rada... *Povzdychne si Lana a upije znova z vína.* To je asi tak všetko... ale hovor ty, príde mi, že mi máš čo povedať...
Renji Narimachi: *Renji ji opětoval objetí.* Víš co se stalo že ? Mezi Sayou a mnou. Musel jsem to udělat. *Renji si pevně stisknul když ji objímal, dlouho ji neviděl a od té doby co nemá juinku mu dost chyběla. Měl podstatně větší sílu než dřív díky tomu jakou měl od Gobi fyzickou sílu.* Jak jsi se vůbec měla ? Strašně dlouho jsme se neviděli. Kam máš vůbec namířeno ?
Lana: *Lana ani nezaváhala ani nijak neuhla, len sa mu priamo pozrela do očí a jemne sa pousmiala, ako vždy nacvičené veci sa stanú rutinou, no teraz v tom bolo cítiť i jemnú lásku, lebo ho skutočne mala rada. Jeho pach sa zmenil a chakra bola iná, preto ju predtým nejak neupútal.* Oh Ikari-kun... kto by už mňa tu poznal po tak dlhej dobe... mnohé sa tu zmenilo, ako si sa zmenil i ty... takže trochu extravagancie si snáď môžem dovoliť... *Žmurkne jemne na neho a hraje len jemnú tichú melódiu, no po chvíli si zavesí lútnu na chrbát, vďaka popruhu, ktorý má na nej, opatrne sa k nemu priblíži a bojíme ho.* Už je to nejaká doba... vôbec som ťa nepoznala... *Zašepká mu do ucha a potom sa odtiahne, lebo vie, že dotyk jej tela nie je príjemný, jej telo je chladné a tvrdé, lebo ňom nie sú život a ani city.*
Renji Narimachi: *Renjiho upoutala melodie, kterou slyšel kousek od něho. Zvedl hlavu a nevěřil tomu co viděl. Byla to ta nejchladnější osoba kterou znal, ale zároveň někdo, koho viděl velice rád. Bez toho aby na sebe nějak upozornil se vypravil přímo k ní. Když byl těsně před ní, promluvil.* Slyšel jsem tě už z dálky Hideyoshi. Jsi dnes nějak příliš nápadná. *Pak si Renji sundal masku z obličeje aby byl vidět.* Ahoj, dlouho jsme se neviděli.
Lana: *Práve bola zamyslená, vedela o tom, že niekto kráča občas oproti nej, každý mal zlú náladu, no ona nie, pochmúrne veci ako počasie, smrť a podobne, to ju práve naopak tešilo. Preto si vytiahla jemne svoju lútnu a začala hrať na nej svoje obľúbené melódie, ktoré pri svojich cestách hrávala neustále. V mysli jej behali myšlienky na to, čo bude robiť do budúcna a ako všetko zariadi, mala predsa povinnosti voči určitým ľudom ako bola Kami, Renji a samozrejme Mito, no tiež organizáciu, ktorá zažila za posledné obdobie rany, stále sa držala, no stálo to viac úsilia než osohu, udržať obchody v dobrom chode, Lana tu dlho nebola a i keby bola, nemohla byť všade a každého z obchodníkov ochrániť a najatí strážcovia neboli vždy dosť schopní tak akoby chcela Lana, oproti v diaľke si všimla postavu, bol to určite shinobi, pretože cítila dosť silnú chakru ale nemala s ním čo do činenia takže hrala, jemne si do toho pohmkávala a spievala, nik nechápal ako môže mať v takomto hnusnom počasí dobrú náladu.*
Renji Narimachi: *Po tom co byl Renji v zemi horkých pramenů, rozhodl se že by se mohl podívat i do země čaje. V téhle zemi měla dřív organizace takovou svou pobočku. Všechno vybavení měl zapečetěné na zápěstí, kromě samehady, kterou měl na zádech a bleskové kunaie měl v brašně kterou měl na boku. Procházel se a nevšímal si ničeho zajímavého. Oblečený byl klasicky tak, jak se oblékal v tomto období, kdy bylo počasí nechutné odkaz » . Jako vždy měl oblečení pokryté vrstvou vosku, který zamezil tomu, aby mu oblečení promoklo.*
Lana: *Keď bolo v Temnom svete robila obchody a hlavne naverbovala 50 mužov a žien, ktoré spolu s Kori trénovala. Túto menšiu skupinku chcela nechať Suzuyovi k dispozícii, keď sa vráti do Temného svete, s Kami sa nechcela lúčiť osobne, lebo by to bolo pre ňu ťažké ale proste musí sa vrátiť, lebo povinností má viac práve tu. Takže v podstate kameň, ktorý dostala a s ktorým sa vrátila sa zrušil, zmizol jej v rukách a už ho nenašla, to znamená, že i ak by sa vrátila, zostala by v temnom svete. Nečakala, že svet bude teraz takto zmenený, ale ako vždy zistila si informácie rýchlo a urobila si obraz o tom čo sa deje, práveže jej toto počasie vyhovovalo, nemusí stále nosiť plášť, ak je deň a tak podobne. Lana mala zviazané vlasy do copu, okolo očí mala tmavé očné linky i tiene, mala čierny rúž na perách, čierne kožené nohavice a i čižmy, na rukách kožené rukavice a na vrchu mala čierne tričko a na ňom čiernu kvalitnú koženú bundu. Pomaly si kráčala po ceste v čajovej zemi, mala zamyslený výraz, ako vždy mala skrytú svoju chakru a katanu mala upnutú pekne u pasu.*
---: ---
Mito: Právě v tom je ta svoboda, můžeš si to vyložit jak chceš, je jen an tobě, jak to pobereš a co s tím uděláš. *Usmála se a objala ji.* Snad na tebe bude hodný, tak se zatím měj drahá. Sayonara. *Usmála se a nechala Naomi samotnou.*
Naomi: Tak se teda měj, ráda jsem tě viděla, a ještě jednou děkuji. *Poví a obejme Mito (Ywerth) na rozloučenou. *Pokusím se tu filozofii přijmout, ale jak se znám vyložím si ji po svém, ale zkusím se uzpůsobit neboj, možná je tohle to, co potřebuji pro tu pravou svobodu. *Poté už Mito (Ywerth) nechá odejít a sama si lehne, protože si musí odpočinout. *
Mito: Je jedno, zda se hodíš nebo ne, hlavně, abys byla schopná tuhle filozofii přijmout, pokud ji přijmeš, mnohem snáz se naučíš vnímat kenjutsu jako samu sebe, jako svou součást, ne jako zbraně a boj jako takový. *Pousmála se a položila jí ruku na tvář.* Asi ano, pro dnešek všechno, já brzy odjedu zase, neboj, rozloučím se.
Naomi: Dobrá tak si to přečtu, než mě o tom začne Toyi učit, ano vím na samuraje se nehodím, ale já nejsem ovlivněná Ninja systémem jako takovým nikdy jsem ho neměla rád a prostě jsem zvědavá jaká ta filozofie přesně je. *Poté se posadí na postel a věnuje Mito (Ywerth) pozorný pohled. *Tak to bude asi vše co? Předpokládám, že pro dnešek se asi rozloučíme.
Mito: No on to zvládne, přece je to dospělej chlap. *Vytáhla černé kimono a podala ho Naomi, tohle je pro ženy, je to teplejší, jelikož je už zima, kimono ve kterém se chodí, na tréninky je tu pak tohle béžové, taky vyteplené. Pokdu se zdržíš i do jara, tak ti djaí nějaké lehčí a tenčí. Co se týče filozofie... je dobré si přečíst kodex a tohle. Bushido, což je tahle kniha.
Naomi: Neboj chápu to, taky se tam vydám, a to je důvod proč jsem přišla Toyiho požádat o trénink, nicméně požádala jsem i o výuku samurajské filozofie abych se něco naučila o samurajích jako takových a doufala jsem, že bys mě mohla učit ty, ale pokud brzy odejdeš tak to asi vše odnese Toyi. *Usměje se a rozhlédne se. *Nicméně co tu tedy budu nosit? Očividně všichni chodí v tom stejném a neměla bych si tedy chodit ve svých věcech co mám pro tuhle příležitost doma.
Mito: *Připravila NAomi pokoj a všechn, co dostával každý ze samurajů, když nastoupil do pevnosti. Naomi přišla docela brzo, takže Mito ještě byla v pokoji.* Tak to jsem ráda, že je vše vyřízené...nicméně já se tu zdržím tak týden a půjdu do světa, na druhou strnau víš...dokud je čas. Něco jsem tam slíbila, musím to dodržet.
Naomi: Dobrá zítra se vše doladí, a ještě jednou děkuji. *Poví a slušně se ukloní a pak se po narovnání vydá směrem odkud cítí chakru Ywerth a Rokubiho. Nepotrvá dlouho a ocitne se u dveří do toho pokoje tak zaklepe a otevře dveře do kterých pak vejde a zavře je za sebou. *Tak a je to, tohle bude teď nějakou dobu moje bydliště docela ironie co? Zrovna já, a nakonec jsem skončila tady ze své vlastní vůle. Každopádně nechceš se tu nějakou dobu zdržet?
Toyi: No jak chcete, je to na vás...vadit mi to nebude, ale kdo ví, jestli nechce zase někam jít, nikdy se tu dlouho nezdržela, takže si myslím, že by asi bylo lepší, abyhc vás učil všechno.... KDyžtak si o tom promluvíme ráno, při snídani. Vše ohledně rozpisu se dozvíte v pokoji na stole, tam má být připravený itinerář. *Otevřel jí dveře a lehce se uklonil.*
Naomi: Ano to bude ideální a moc děkuji, jsem vám vděčná. *Poví a poté co se postaví se mírně ukloní. *Pokud tedy můžu tak bych asi za Ywerth šla, její chakru znám umím si jí najít tak nepotřebuji doprovod, ale pokud na tom trváte doprovodu se bránit nebudu. Tak mě napadlo nemohla by mě Ywerth učit ten styl života a filozofii abyste nemusel vše tohle řešit vy? Nerada bych váš zatěžovala více než je nutné už to že jsem vás požádala o trénink jako takový je dle mého až moc.
Toyi: *Promnul si čelo.* Jméno tady nikdo neřeší, stejně polovina z nás ani neví, kdo jste. Tak o nic nejde. Věci si můžete nějak zařídit, ale všechno tady vyfasujete jako každý nováček. Oblečení nosí krom róninů všichni stejné, zbraně k zapůjčení i koupi zde jsou. Takže...je to jen na vás. Váš pokoj Ywerth již připravila, takže pokud chcete, můžete si jít odpočinout a od zítra začneme s výcvikem. Dobrá?
Naomi: Asi se již vracet nebudu, jen bych ráda odeslala zprávu do vesnice, že se zde zdržím na delší dobu, aby se rada postarala o Zem, a hlavně aby se o mě nebál můj adoptivní syn, který by měl zastat jednoho dne moje místo jako nový vládce. *Poví mile. *Samozřejmě si ale nechám poslat pro nějaké věci, pokud to nebude vadit. Víte během toho tréninku bych chtěla mezi vámi žít bez nějakých ohledů na můj původ a zkusit si žít jako všichni Samurajé tu, nebýt jen nějakou výjimkou a okusit váš styl života a možná se poučit i z vaší filozofie a naučit se i něco víc, než jsou pouhé schopnosti, sice vím že se nejspíš na plnohodnotného samuraje nehodím, ale ráda bych prožila výcvik, jakým si prochází každý tu, proto bych možná ráda aby co nejméně lidí tu vědělo kdo jsem a vymyslelo by se nějaké jiné jméno pod kterým bych se tu představovala.
Toyi: *Vyslechl si ji.* Ninjutsu bylo mysleno jako tvorba klonu, ktery zastane mou práci. Nakonec si vyberu to prvni a pak si vas dlus na necem vyberu. To zni fer, jelikoz se do vetsiny z veci, ktere jste vyjmenovala doopravdy nefusujem, byly by nam zbytecne. *dopil svuj caj a odlozil nadobu stranou.* Chcete zde zustat okamzite? Nebo se jeste vratite do sve vesnice?
Naomi: Nabídnu toho několik a vy si prostě vyberete to zní fajn ne? *Poví a zamyslí se nad tím kolik toho poví. *Mohu nabídnout buďto že vám budu dlužná a jednoho dne vám to splatím. Další nabídnou je možnost nějakých technik Katonu, které nikdo jen tak nemůže mít bez potřebných znalostí o těchto technikách přímo od nějakého vlastníka, další nabídnou jsou informacích o několika technik ranku Kage, techniky nějakého klanu nebo celkový popis nějaké speciální schopnosti, a nakonec by tu byl dokonce rozpis i nějakého Kekkei Genkai, stačí si jen vybrat ale pokud vám to nestačí můžete si cenu určit vy. Nicméně proti mně určitě Ninjutsu potřeba nebude, nejsem v tom tak dobrá a asi to nejhlavnější co bych se ráda naučila by byla opravdu dobrá střelba, ale tohle vše ráda nechám hlavně na vás.
Toyi: *Poslouchal ji a jen si pohraval s nadobou s cajem.* Hmm. Lidi se hrnou do toho sveta jakoby byl jedinou zajimavou veci, tady je taky dost k reseni. Ale jak chcete. Klidne vas budu ucit, ale co z toho budu mit? Kvuli vam nebudu mit cas na sve povinnosti jako vudce samuraju. Asi se budu muset uchylit k ninjutsu, abych vse zvladal...
Naomi: Vlastně máte pravdu, sice jsem slízla smetanu za práci někoho jiného, ale ten někdo se jmenoval vládcem Země, aniž by k tomu měl pravomoci a žádná okolní Země nic neudělala. *Poví ohledně toho vybudování vesnice, která se nyní nachází pod Sora no Sato. Když se Toyi postaví k tomu oknu tak se zvedne a postaví se vedle Toyiho a dívá se z okna stejně jako on. Velmi pozorně poslouchá každého jeho slovo a doslova hltá každé slovo, které Toyi vypustí ze svých úst. Díky Toyimu si uvědomí velmi důležitý fakt, a to že její vesnice momentálně nemá co nabídnout, pokud jde o světový trh, jak řekl Toyi oni vyvážejí zbraně, ale co by mohla vyvážet Země Nebe? V čem jsou unikátní kromě létajícího města, které stále nebylo úplně zrenovované. Jakmile se Toyi posadí poté co dokončí svá slova tak ještě chvilku stojí a přemýšlí stále v čem by se její Zem mohla prosadit. * „Zbraně z krystalů? Ne to nepůjde nikdy bych neměla takový trh jako mají tady ale co drahokamy jako takové? Jenže jakmile by se něco stalo se Tsuki o vše bych přišla, takže jediné co potřebuju je prozkoumat Zem Nebe nebo spíš co se nachází pod jejím povrchem, viděla jsem staré záznamy o tom, že se tam něco mohlo kdysi těžit co když tam něco takové najdu?“ *Naomi se usměje a otočí se zády k tomu oknu a přejde opět před stůl a posadí se na své místo. *Děkuji za vaši odpověď, jsem vám velmi zavázaná i za toto vím co dělat a kudy upřít svůj zrak a teď k té druhé věci. *Než začne tak se napije ze svého hrnku s čajem. *Chci vyrazit do Temného Světa a nejsem sice slabá, ale vím, že tam nefunguje chakra, a tak jde o to, že bych ráda podstoupila trénink přímo u vás osobně. Nejsem v Kenjutsu sice moc dobrá, ale údajně máte být nejlepší s každou zbraní tak zda byste mi nemohl poskytnout základní lekce pro přežití s katanou nebo s noži a již trochu detailnější trénink se střelnými zbraněmi jako je kuše nebo luk a jsem ochotná zaplatit cokoliv. *Poví a skloní svou hlavu. *Moc vás o to prosím.
Toyi: *Vyslechl si ji a neci si vytukaval tuzkou do papiru na stole, v podstate si sifroval to, co mu prave rekla.* Chcete rict, ze jste stavbu vesnice prevzala... Prace byly jiz zapocate, kdyz jste tam prisla.. V podstate jste jen slizla smetanu na dortu nekoho jineho. Ale to je jen slovickareni. *napil se caje a premyslel. Po par minutach odlozil tuzku a stoupl si k velkemu oknu s vyhledem na cele nadvori a vnitrni areal pevnosti.* Naomi san, stoupnete si vedle mne. A divejte se. Tamhle trenuji strelbu ze zad kone, tamhle jsou uzavrena doja, trenuji tam boj muze proti muzi. Tamhle je kovarna, srdce cele pevnosti, bez kovarny jsme nic. Vidite, jak vsichni budto pracuji na zdokonaleni sidla, nebo na zdokonaleni svych schopnosti? Diky systemu, ktery jsme zavedli, si tady totiz nemuze na nic stezovat, maji se lepe nez kde jaky shinobi, nemusi tolik drit aby si vydelali nejaky ten peníz. Maji tu domov, zazemi... Zenskou, tu si muzou zaplatit ve vesnicich v jinych zemich, nebo si nejakou vzit za manzelku, pokud budou chtit. Jiz neziji v celibatu, jako pred deseti lety, kdy kazdy z nas sve milenky musel tajit. Diky teto fyzicke spokojenosti a psychicke pohode je snadne s nimi manipulovat, ochotne budou delat co nakazu, protoze jim davame spolu s vasi znamou domov a zazemi, ktere jinde nenajdou. A proto nam zde funguje system, ktery neni zavisly na velkych vesnicich. Prace od velkych vesnic je pro nas jen okrajovy privydelek, z nehoz jdou penize na upravu pevnosti. Nas opravdovy prijem je diky tamhlete budove. *ukazal na kovarnu* Vsude na svete najdete zbrane od samuraju, jsou mnohem lepsi, nez ty tvorene ve velkych vesnicich a neni na svete trh, kde by alespon jeden stanek nebyl. Pokud se chcete odpoutat od vesnic, musite necim pokryt globalni trh, abyste si zajistila prijem, pratele a spojence, vymenny obchod je dulezity. My dodame naradi, zbrane, sedla a podobne a okolni obyvatele nam dodaji zeleninu, brambory a maso. Nemluve o ochrane vysoce postavenych osob, uz se pomalu zacina vracet trend samuraje u bohace a takove si, lec to zni divne, musi jeden zaplatit, takze ano, v podstate obchodujeme i s lidmi, ale samuraj smi kdykoliv odmitnout, takze se nejedna o otroctvi, ale o platbu za sluzby. Takze vam radim, nez se budete chtit uplne oddelit od vesnic, udelejte si mezi kagy spojence. Kumogakure a Konoha maji hodne dobra okolni pole a seznam jejich potravin je rozsahly, Iwagakure na tom tak dobre neni, ale zda se, ze novy Tsuchikage neni idiot a vyuzije prilezitosti spojenectvi. Pokud vam jde o politickou imunitu a neutralitu, tu si nikdy stoprocentne nezachovate. *opet se napil a protahl.* Kazdy mame favority, ktere v tehle hre satu sledujeme a pokud zacne nase oblibena strana prohravat, zasahneme. Jakkoliv, at jde o podporu fyzickou, ci jen dodani informaci. Mozna vyoadame neutralne a kopeme si na vlastnim pisecku, ale az prijde valka, tak budeme stat na strane jedne z velkych vesnic. Jelikoz se nas jejich spory netykaji, tak jako zoldaci. *posadil se.*
Naomi: Děkuji za čaj bych vám byla vděčná, nicméně nebylo v úmyslu vás zaskočit nějakým nepříjemnýn způsobem. *Poví klidně a trochu se rozhlédne po jeho kanceláři. *Nicméně asi bych přešla rovnou k věci, takže budu po vás žádat přesně dvě věci. Takže jak jistě víte vystoupila jsem ze stínu a prosadila si vládu nad Zemi Nebe a postavila pod ní vesnici, která je i podobná těm Ninja a také Ninji máme ale jinak bych ráda svou Zem držela mimo vliv a kontrolu okolního světa. Něco podobného jako máte vy, proto bych ráda požádala o nějakou pomoc nebo rady, nikdy jsem nic tak velkého nevedla ale je to Zem s unikátním systémem vlády a přitom podobná těm Ninja skrze systém misí a podobně proto jsem vás přišla o nějakou radu a tak podobně. *Naomi se trochu rozpovídala a tak dále nic neříká a čeká co ji k tomu Toyi poví. Je na ní celkem vidět nervozita. *
Toyi: *Posadil se na druhou stranu stolu.* Prekvapila jste dost mozna uolne vsechny svym vpadem a nahlym vystoupenim na svetlo. Coz vam nezazlivam. Jen si myslim, ze nic vice prekvapiveho se vam uz nepodari. Date si caj na zahrati? *vzal kalisek a podal ji ho, na stole uz byla konvice s jasminovym cajem.* tak co potrebujete?
Naomi: *Ještě že se Naomi s Mito zná tak dobře, protože naprosto přesně ví, co tím chce říct a co tím myslí, sice ten, kdo by to zaslechl by to mohl pochopit úplně jinak ale Naomi jako kdyby slyšela co doopravdy by Mito řekla, kdyby spolu mohly mluvit soukromě. *Mohla byste mě sem vzít? Ukázat mi tu svatyni během jara a léta? Ráda bych tu krásu viděla na vlastní oči. *Je jasně poznat že Naomi po tom opravdu touží něco takového vidět a dá se říct, že je na svou přítelkyni (Mito) opravdu pyšná za to o tu vybudovala. Někdo by tohle vše mohl vidět jako něco co vybudovali Samurajové jako společenství, ale Naomi to vidí jako dílo a odkaz Mito jako takové. Nicméně poté se už ocitnou v kanceláři současného vůdce Samurajů, a tak Naomi vstoupí a věnuje mu jeden sladký úsměv a mírně se mu ukloní čímž mu chce dát najevo že i přes své postavení to není nějaká arogantní pipka co si myslí, že když je někde královna tak je královna všude a že ho uznává jako sobě rovnou autoritu. *Velice mě těší Toyi-dono. *Poví klidně uctivě s mírně sklopenou hlavou. * „Tohle ode mě Mito určitě nečekala, jsem zvědavá, co si o tom myslí.“ Děkuji za doprovod Ywerth-san, jistě se ještě uvidíme. *Tím prozatím přítomnost Mito (Ywerth) v blízkosti Naomi končí a ona se musí věnovat Toyimu, klidně se usadí i když je to celkem náročné přes takovou hromadu oblečení (hlavně ty šaty, kimono nebo co to je xD). *Omlouvám se, že jsem vás takto přepadla a neohlásila se předem ale dorazit sem bylo otázkou okamžiku a asi abych byla upřímná chtěla jsem váš trochu zaskočit. *Tomu poslednímu se zasměje. *
Mito: Jasně no....já rozumím tvým důvodům a tomu, kdo jsi teď. Jsem vnučka vůdce celého klanu, od malička matkou rozmazlovaná, otcem podceňovaná a shazována. Tady jsem si vybudovala takové postavení, jaké máš ty jako princezna celé země a proto chápu, že ti na tvé vesnici určitě hodně záleží a jsi ochotná pro ni udělat cokoliv. *Mluvila tak, aby Saya věděla, co jí tím chce říci, spíše než vesnicí, myslela nový začátek, ae nemohla to říct nahlas před cizím člověkem.* /Jsme tu. *Ustoupil strážce ode dveří.* Tady je zima většinu roku, ale to jaro a léto stojí za to, všechno kvete...škoda, že jsem svatyně nezažila na jaře...musí to být nádhera, všude sakury a lístk okvětní na posvátných sochách... *Rozplynula se Mito, když klepala na dveře. Ozvalo se zamručení a ona vrazila dovnitř.* Senpai, vedu vám Naomi, princeznu a vládkyni země Nebe. Chtěla by s vámi probrat pár věcí, jsem zde jako její ochranka. A k tomu všemu mám sama ještě pár. *Vytáhla z brašny svazek hromady svitků, smlouvy, svitky s mrtvolami samurajů a podobně, prostě vše, co nasbírala po cestě.* Ještě pár drobností. *položila to na stůl. Toyi jen zmateně hleděl před sebe.* /Naomi-san, posaďte se. *Přistoupil k Mito a zblízka si ji prohlížel, zahleděl se jí do očí a zamračil se.* /Už zase.....? *S povzdychem.* /Kouknu se na to později, jdi připravit Naomi-san ubytování, určitě nepojede domů tenhle den, to je sebevražda. *Mito se poklonila.* Jak chcete. Zatím nashle. *Pousmála se na NAomi a zmizela v pevnosti.*
Naomi: *Počká si až ji Mito podrží otěže u jejího koně a ladně seskočí z koně a trochu si pošlape na místě, dlouho na něm jela a Naomi není na jízdu na koni zvyklá, tak cítí jako kdyby ji trochu zdřevěněly nohy. Nicméně když ji Mito (Ywerth) naznačí by ji Naomi následovala tak i tak provede a jde za ní. Sice na sobě má pončo, ale táhne za sebou své věci, co má pod ním, sice je to celkem nepraktické na takové cesty ale hold chtěla před Toyim vypadat dobře a budit dojem že je to opravdu královna Země Nebe. *Je to tu opravdu krásné, proto si myslím že ty jednou pochopíš to jak teď žiju. *Naomi by si uměla zvyknout tu žít, celkově Naomi (Saya) byla vždycky velmi přizpůsobivá ať už šlo o jakoukoliv situaci, jakkoliv drsnou ať už šlo o mnoho let bez Ninjutsu nebo o život v Temném Světě (v tom prvním). Kráčí ladným a vznešeným krokem, dá se říct, že se jakoby nadnáší (jen přirovnání xD). Naomi se rozhodně nepovažuje o něco víc než všichni okolo, sice má vyšší postavení ale Naomi (Saye) nikdy nezáleželo na krvi, která lidem proudí v žilách ale na jejich schopnostech a na tom co kdo za svůj život dokázal a tu je rozhodně plno lidí, kteří toho ještě určitě mnoho dokáží pokud nepromarní svůj talent. *Sice bych si na to tu zvykla ale ta zima je fakt něco.
Mito: V pořádku. *Pousmála se a zrychlila tempo jízdy, aby se brzo dostaly do pevnosti. KDyž dorazily na nádvoří, seskočila z koně do sněhu, který zapraskal pod jejími kroky, došla ke koni Naomi a chytila jeho otěže, aby mohla pohodlně seskočit, předala koně samurajovi u jízdárny a naznačila Naomi, aby šla s ní, šla první, aby prorazila, lež už ušlapanou, ale opět zasněženou, cestu po schodech do hlavní budovy.* Jsem na tohle místo pyšná, je to dílem nás všech...nebduu se chvástat, ale jsem na své dílo doopravdy pyšná. Tohle je můj domov Naomi-san. Myslím, že o tom ani není pochyb. *U hlavního vchodu je zastavil strážný a doprovodil je k Toyimu do kanceláře.*
Naomi: *Nemá moc radost z toho že už musí Ywerth pustit. Nejradši by se takto k ní tulila i při jiné příležitosti. Bohužel na to musí zapomenout, protože to nepřipadá v úvahu, Ywerth by jí to stejně nesvolila. Ze své Kamui dimenze přivolá opět koně. Opět si vyleze na koně a společně s Ywerth pokračuje v jejich cestě. U hranic je zastaví stráž ale Ywerth to celé vyřídí a poté je pustí dál. *Děkuji. *Poví když se zachumlá do ponča, ta zima tu je totiž opravdu krutá, Naomi na to hold není zvyklá a tak není překvapení že se klepe. *
Mito: *Byla ráda, že se Naomi přitulila, už se bála, že tímt jejím novm životem její náklonnost k Mito končí, nicméně byla na omylu. Spokojeně kočírovala ptáka a po pár hodinách, když už se pušt měnila v hory, přistála a požádala Naomi opět o koně. Nasedla a vydala se dál, zde v této zemi všechny cesty vedly do Pevnosti, takže se nikdy nemohla ztratit. Na hranicích je zastavili hraničáři, Mito jim ukázla svůj praporek a oznámila, že vede politickou spoečnost k Toyimu a nyní pracuje jako ochranka princezny Naomi ze Sora no Sato. Nechali je jet dál a Mito během cesty odpečetila z pečeti u opasku se zbraněmi pončo, které dala Naomi.* Zachumlejte se, bude sněžit. Vidíte to šedé nebe a mlhu v dáli, to už sněží. Přímo nad pevností.
Naomi: Pokud mu věříte a ručíte za něj tak vám důvěřuji. *Jede společně s Ywerth dokud nedorazí k moři a následně se nechají převést do Země Větru. Naomi se zvládla sžít se svou rolí královny a s tím že ji žilami koluje urozená krev. Na lodi di hezky odpočala a poté když v Zemi Větru urází potřebnou vzdálenost tak koně přesune do své Kamui dimenze kde se nachází Razoi, který se o ně postará. Nyní sedí na ptákovi, kterého Ywerth přivolala zezadu se k ní spokojeně tulí a pevně se jí drží aby neupadla. Čím blíže k Zemi Železa jsou tím chladnější počasí se Naomi zdá. *
Mito: Dobrá. *Pobídla koně a dala se do rchlejšího cvalu.* Mám tam spoustu hezkýh teplejších věcí, určitě si vyberete má paní. Ale musím vás varovat, Vůdce Samurajů pozná, kdo jsem, nikdo nemá stejný praporek jako já. Ale tak, o své bezpečí se tsarat nemusíte, zařídím, aby vás přijal jako svého hosta. *Během nějaké té hodinky se dostali k pobřeží, kde Mito zapaltila převozníka a nechala sebe, Naomi i koně převézt na druhý břeh k zemi větru. Ujeli na koních ještě pár kilometrů hlouběji do pouště, než se Mito rozhodla aktivovat rinnegan a přivolat ptáka, na kterém poletí do země železa.*
Naomi: *Na koně pomoct sice nepotřebovala ale rozhodně to uvítá. Zamyslí se ohledně způsobu přepravy přes Zem Větru, které ji Ywerth navrhla. *Vzhledem k tomu že moje pokožka je citlivá na slunce a horko celkově nemám moc ráda tak já se o koně postarám a vy nás vezmete vzdušnou cestou aby to bylo rychlejší. *Odpoví a následuje Ywerth i když spíš se snaží držet trochu vedle ní po jejím levém boku. *V Zemi Železa bude vlastně zima to zase umrznu.
Mito: Naomi-sama. *Pomohla jí na koně a sama si naskočila, zkontrolovala zásobu vody ve vaku na sedle.* Nejrychleji pojedeme do přístavu, kde vezmeme loď do země větru, následně projedeme pouští a budeme tam, pokud chcete cestovat běžnou cestou, potrvá to několik dní. Pokud chcete, můžeme zemi Větru přeletět za pár hodin, ale přijdeme tak o koně... *Mito pevneji stiskla otěže.* Leda, že byste ta zvířata vzala na chvíli k sobě a následně před hranicí na ně opět nasedneme.... *Vydala se určitým směrem k přístavišti, které bylo u pobřeží, ze kterého se dalo dohlédnout na břeh protejší země.*
Naomi: Dobrá tak tedy jdeme ke koním a pojedeme, jsem ráda že vás tu mám Ywerth-San. *Poví Naomi a jakmile dojdou ke koním tak si vyskočí na toho svého a pod jejími šaty ho vlastně z velké části ukryje. * „Sice si na tuhle naší roli ještě hrát nemusíme ale proč ne že? Aspoň bude sranda.“ *Pomyslí si a je připravena na to kdy Ywerth určí směr jakým se vydat, aby ji Naomi mohla následovat. Telepaticky předá Tsuki (Edo Tensei), která se drží tak aby cítila jejich chakru aby se vrátila do Sora no Sato. Přecijen Tsuki využívá jako stráž toho místa, a tak by byla škoda, kdyby ji sebou táhla, když je teď ve společnosti takové úžasné (silné) ochranky a doprovodu zároveň. *Jak dlouho vůbec potrvá cesta až do Země Železa? *Způsob, jakým Naomi nyní mluví je úplně jiný než před okamžikem, nyní totiž nemluví tak jak mluvila celý život (drsně) ale tak trochu vznešeně, a hlavně mile a příjemně. *
Mito: Ah...gomen, je tu řeka, ale hrozně daleko. Navíc, mimo trasu. *Promluvila, až když jí došlo, že NAomi se chtěla vykoupat. Sama si prostě jen utřela obličej do hadru a stejně tak ruce. Až byla Naomi hotová, Mito se pousmála.* Tak jo, moc ti to sluší...musím říct, že Naomi jefakt hezká ženská. Já jsem tedy Ywerth....těší mě má královno a razíme do pevnosti. *V podstatě tak s Naomi souhlasila.*
Naomi: Vypadala celkem zajímavě ale nechtěla jsem se tě na tu zbraň vyptávat. *Odpoví a podívá se na tu její zbraň, sice Naomi hlavně zajímalo nějaké místo, kde by se mohla vykoupat a Mito k tomu nic neřekla tak ten ignor nějak ignoruje a začne se svlékat na místě kde stojí. Postaví se na volný plácek, kde je poměrně volno (není tam moc stromů) a tak nic nepřekáží dešti, který Naomi přímo nad sebou vyvolá po složení několika ručních pečetí (Suiton: Sukoshi no Ame). Naomi se tam svlékne úplně do naha a odhodí i všechny věci které by u sebe mohla mít včetně rukavic Kurōsu Tēru. Pak se tam začne umývat a nechává vodu dopadat na své tělo. Toto tělo je o dost menší než to, které měla Saya jako své vlastní, které bylo vysoké 172 centimetrů. Toto nové tělo od Naomi je vysoké 167 centimetrů ale zase na rozdíl od Sayi, která byla celkem podprůměrná, pokud šlo o hrudník tak tenhle je na tom o něco lépe a celkově tělo Naomi budí dojem, že je její pokožka pevnější, a to tělo je lépe tvarované, Naomi přijde že tohle vypadá více žensky jak to její staré. Když už je čistá tak déšť ustane a Naomi si aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a všechny ty věci co odhodila vtáhne do Kamui, a naopak ze své dimenze pak vytáhne svitek ze kterého si odpečetí nejdřív ručník do kterého se utře, následně si oblékne spodní prádlo a pak si vytvoří stínové klony, kteří ji pomohou se obléct a usušit a upravit její vlasy. Někdo používá služebné ale Naomi postačí jen kloni (výsledný vzhled: odkaz » ). *Tak co vypadám aspoň trochu jako kdybych byla královna nějaké Země? Víš tohle je ta nejtěžší část, i když je to oblečení někdy nepraktické tak musíš vypadat reprezentativně, nicméně zahrajeme si hru, co ty na to? Jsi moje stráž, co mě má dopravit na žádost do Pevnosti Samurajů, co ty na to? Aspoň nebude nikdo pokládat otázku, jak je možné, že se známe a tak dále.
Mito: Lana je moje přítelkyně, její lidé ale ne. NAvíc, kvůli mě zemřelo už dost samurajů, pokud by si Lany lidé spojili tebe, mě a samuraje, půjdou i po nich a to nemám zapotřebí. Nakonecl...když ti pomůžu, bude práce rychleji hotová a budeme dříve v pevnosti, to je logické. *Pokrčila rameny.* Tu zbraň jsme ukula předevčírem, zdá se, že kombinace samehady a Katany po suzuyovi přináší zajímavé ovoce do téhle zbraně. Vidělas, jak se změnila....nečekala jsem to a bylo to doopravdy vyčerpávající, už jsem si přestala zvykat na to, že mi něco bere chakru a tahle maličká má očividně ještě větší hlad než samehada.
Naomi: Dobře, beztak Saya Toyokazu pro něj nebyla nějak moc důležitá. *Následuje rozhlédnutí se okolo sebe a rychle zase zrak vrátí zpět k Mito. *Nicméně myslela jsem si, že s Lanou vycházíš jakto, že mi pomáháš vy vyvražďování jejích lidí? *tohle Naomi trochu zaráží, čekala že Mito bude jen tiše přihlížet a případně bude mít blbé řeči že by to dělat neměla ale ona se místo toho dost ochotně zapojila do jejich vyvraždění. *Mimochodem nevíš, kde tu je někde blízko nějaké jezero? Cestovala jsi více jak já, a tak to tu určitě znáš lépe. „Jsem zvědavá, zda mě Toyi přijme a pomůže mi.“
Mito: *Začala si kupit těla ke svitku a postupně je zapečetila.* Já ti nevím, asi byhc mu neříkala nic....on se bez toho vědomí obejde a pokud máš v plánu být Naomi...beztak by ti nevěřil, že jsi tím, kdo jsi. Kdybych se neukázala bez kůže, nepřišel by ani na to, že jsem Mito...neříkám, že je hloupej, jen je mi to jedno. *Zapečetila všechna těla a svitek schovala.*
Naomi: Klidně si je vezmi, předpokládám že to máš na uzavření dohody s Mandou abys ho mohla přivolávat. * Zasměje se s rozédne se okolo. *Mimochodem přemýšlím zda mu říct svou pravou identitu nebo ne, co myslíš? Já totiž nevím ani co si o mne jako Saye myslel s tak vlastně by tohle mohla být šance na druhý začátek co si myslíš?
Mito: Čekala jsem tedy trochu víc od její organizace, ale každý má trochu jiné představy o síle, je pravda, že vědomosti jsu mnohdy vražednější, než obnos chakry. *Otřela zbraň od krve a vše sklidila.* Pokud si buud moct vzít ta těla, tak se můžeš koupat klidně hodiny. *Zsmála se. Uvědomila si, kolik těl za tu dobu promarnila, jelikžo chtěla přivolat Mandu, ale na to potřebovala sto mrtvol...Připravila si svitek.* Můžu tedy? Jsem zvědavá, jak se bude Toyi tvářit...obě dv vypadáme jinak, než nás zná....
Naomi: *Netrvalo to moc dlouho a poslední zbytky členů organizace Inazuma byli zabití. Naomi je celá od krve a není se čemu divit její stylu zabíjení strunami během kterého krev stříká všude kolem všemi různými směry. Naomi mrcha poslední strunu aby se navinula zpět na mechanismus. *Máš pěknou novou zbraň, nicméně pokud jde o schopnosti lidi od Lany dokáží akorát zjišťovat informace a obchodovat ale jinak jsou k ničemu stejně jako ona, nicméně hlavní členové jsou nepatrně silnější to je pravda. Uhn vadilo by kdybych de umyla, převlékla a upravila se než půjdeme do Pevnosti?
Mito: Kdo vi, co on ma v planu nebo nema... *zamumlala potichu, vyckala az Naomi poprve uderi a obehla tabor z boku, kdy pak zautocila na jednoho banditu zezadu, necekane, i kdyz jeji vybaveni bylo dost hlucne.* Cekala jsem, ze v organizaci budou schopnejsi lide. *vytahla zbran z jeho hrudniku a dala se do souboje s dalsim. Postupne takhle premohla asi 4 lidi, i kdyz ji to dalo trochu zabrat, posledni dobou se flakala a nebyla. Zrovna 2x ve forme. Ale slo to.*
Naomi: Pokud tě miluje tak se klidně vzdá i postu vládce té Země, ovšem tak dobře ho neznám abych mohla říct zda to opravdu udělá nebo ne. *Naomi mluví naprosto klidně celou dobu. Ovšem snažila se být potichu aby neodhalila jejich přítomnost, jako čerství stopař se poslední dobou pokouší pohybovat potichu bez nějakého odhalení. *Tak jdeme na to. *Poví a vyběhne z krytu do toho táborů kde se je utečenec snaží přesvědčit o odeslání nouzové zprávy aby se o tomto každý dozvěděl. Nicméně jakmile si všimne Naomi tak si uvědomí že je pozdě s nic dalšího nestihne, protože přesně v ten moment mu strunou oddělí hlavu od těla a ten zbytek na ně ihned zaútočí a i když jsou v Kenjutsu výrazně lepší jak ti předešlí tak by pro Mito nebo Naomi neměl neměl být problém je pozabíjet. *
Mito: *Zamyslela se.* Veskery cas... Pokud bude ochotny cestovat a travit cas hlavne mimo zdi vesnice, pak ano. Necitim se ve vesnicich prijemne. Dusi me predstava byt zase zavisla na tom, zda je brana otevrena ci neni. *Zastavila, seskocila z kone a jen mu uvazala oteze na sedlo tak, aby se mohl pohodlne past ale neprislapl si u toho otez a neurval hubu. Vydala se s Naomi pesky. Jakmile se dostali do 50m od clenu organizace, citila i ona jejich protomnost diky sve zbrani. Tentokrat ji ale nechytala, radeji vytahla svou cernou katanu.*
Naomi Yuyake: Beztak přeju ti abys v budoucnu už měla svůj klid, pak budeš Suzuyovi moci konečně vynahradit ta dlouhá léta co ses mu věnovala co? Těšíš se na to až mu budeš moct věnovat veškerý čas jaký budete chtít? *Tohle Naomi zajímá jen z jednoho důvodu, a to že ona sama tohle nejspíš už nezažije, ztratila nějakou naději, a tak chce vědět aspoň jak to má Mito. *Jsou před námi tady musíme slézt a dojít pěšky, už se zastali a nyní je obklopen přesně 9 lidmi. *Poví a ukáže směr ze kterého cítí jejich přítomnost. *
Mito: Ja vim. *Pousmala se.* Uz pri minulych chuuninskych byl... Uz nazivu. Je hezke, jak se vesnice snazi drzet pospolu a pritom si navzajem bodaji kudly do zad. Svata Pevnost. A ano... Jakmile ho chytime, pujdeme. Cekala jsem pouze na tebe, jinak bych tam uz byla. *pousmala se. Ziki ji vrtal hlavou uz dlouho. Nicmene nemela zadny problem s tim, ze zije... Spis nevedela co s tim. Asi ho ani nebude kontaltovat, proc by taky mela... Pro ni je stale mrtvy, ze Suzuya ozivuje lidi z litosti uz neni jeji problem. Pobidla kone.* tak sup, at neutece.
Naomi: Jasné, doufám že brzo své dokonalosti dostaneš. Ovšem je vlastně ještě něco co bych ti ráda řekla. *Poví a pokračuje v cestě na svém koni. *Nicméně Ziki nakonec žije nedávno se ukázal v Sora no Sato, ten parchant tu s námi taky bude ještě minimálně 200 let co? *Podotkne se smíchem a pokračuje v cestě. *Až to tu dokončíme půjdeme do té pevnosti?
Mito: *Vyslechla si ji. Pripravila ji i sobe kone. Nasedla a vydala se za ni. Celpu dobu premyslela nad svym zivotem.* Ne... Asi doopravdy ne.*nakomec odpovedela na otazku* Ja... I kdyz si stezuju, i kdyz se skryvam a se svou laskou jsem se jiz roky nevidela, citim, ze muj zivot je takrka kompletni, chybi mi pouze rodina k dokonalosti, i kdyz se skryvam, stale jsem uvnitr a svym chovanom sama sebou, nesnazim se byt Ywerth nebo Akirou. Vzdy jsem to ja jen v jine kuzi. A sve ciny...ano, mohu za smrt mnoha lidi, ale nic bych neudělala jinak, mozna Feudala bych pred smrti vykastrovala, malo trpel. *Nasledovala na svem Koni Naomi.* Bude tezke si zvyknout na jine jmeno.
Naomi Yuyake: Nejde o to, že bych se změnila úplně ale něco hodlám dělat úplně jinak, například už nechci být tak rozdavačná, pokud jde o mé tělo. Chci se k tomu tělo chovat jako k chrámu, a ne do něj pouštět každého kdo se na mě jen hezky usměje. *Poví a upije si ze svého čaje. * Ze začátku budu žít pouze život Naomi ale postupně si tento život upravím svým vlastním mírám abych se cítila jako já, a přitom abych věděla že to nejsem úplně přímo já. Chápeš? Nechtěla jsi někdy něco zkusit udělat znovu … jinak? *Zeptá se zvědavě, nicméně poté se Mito už začne zvedat, a tak Naomi dopije svůj čaj a postaví se. *Dobře jdeme, povedu nás a ty buď těsně za mnou. *Poví a vyjde ven s úmyslem nasednout koně a dočasně aktivovat Kagura Shingan aby mohla vyhledat chakru toho „utečence“ a když najde jeho pozici tak pobídne koně, aby se rozeběhl po cestě směrem na jih. *
Mito: *Pozorně jí poslouchala,vzala čaj a upíjela. Lehce se pousmála, když sebe srovnala s ní.* Já zbíjela z nutnosti, ne pro někoho jiného, abych jej dostala k moci..ale v podstatě ano, způsob žití cizího života máme stejný...myslím si, že hluboko uvnitř budeš stále Saya, ať chceš nebo ne...osobně mě užírá k zbláznění se skrývat a nosit....tohle. *Ukázala na svou tvář.* Nejsem to já a není to můj život. Tohle nejsi ty a nikdy nebudeš...o tvém hereckém úmu nepchybuji, ale pokud se chceš vydávat za Naomi do konce života, buď si, ale připrav se na chvíle, kdy budeš bojovat sama se sebou ze sebe nestrhat cizí kůži a být opět Saya. *Dopila čaj a zvedla se, hodila si zbra´ˇn na záda.* Můžeme vyrazit? Koně máme venku.
Naomi Yuyake: *Trochu ji zaskočí že Mito ji objetí neopětuje, nicméně nějak to neřeší spíš se na to radši ani neptá. Místo toho připraví nějaké dva čaje a položí je na stůl kousek od Mito a sama se posadí naproti ní. *Takže asi začnu tím, že dlouhou dobu jsem přemýšlela, že už nechci být Toyokazu a už vůbec nechci být Saya a pokračovat v tom jak žiju. Vražedkyně Kagů Saya Toyokazu, zločinec Saya Toyokazu to je jediné, co jsem, a i když jsme na ty činy hrdá dělá mi to akorát nepříjemnosti a nepřátelé, a tak proč nezkusit nový život? V tom mi jako dar padla dědička Země Nebe, kterou jsem zabila a doslova posedla její tělo a ukradla jsem jí vlastně její života vzdala se toho svého. Kromě pár nových schopností, co jsem získala jsem získala. Nicméně pokud jde o boj proti Laně tak Renji se stal vlastně jejím nepřítelem, protože obviňuje právě ji, že zemřel Sasori, a tak jsem si řekla že se postavím na jeho stranu a zda ji zabije nebo ne je už jejich věc. Navíc jako Naomi vlastně s organizací Lany soupeřím, protože jsem jim vytrhla Zemi Nebe, nad kterou už nemá kontrolu a přišla o ní, a tak ji oslabuju jak to jenom jde, dokud se nevrátí. *Naomi je k Mito naprosto upřímná. *Je docela vtipné že jsme sehrála svou smrt jako ty že?
Mito: *Mito tam soupeřila ještě s dalšími muži, někteří se jí pokusili zasáhnout jen zbraní, jiní si mysleli, že nějaká technika k něčemu bude. Nicméně za chvilku zbyla jen velká vana krve, bedna plná lístků a blbeček na útěku. Mito si přikopla židli a posadila se. Její zbraň se proměnila zpět na velkou těžkou kupu železa a Mito vyčerpaná sedla na židli. Nechala se obejmout, ale sama měla svěšené ruce, nečekala, že jí tohle bude stát chakru, že jí další forma zbraně tolik vyčerpá.* Gomen....deset minut snad bude stačit...vyčerpalo mě to....co to sakra je tohle...smrt, tahle zbraň, boj proti Lanině organizaci....
Naomi Yuyake: *Naomi většinou každému kdo se k ní pokusí přiblížit obmotá struny kolem nějaké části těla a odsekne mu danou část nebo je jen nechá zařezat se hluboko pod kůži a pak struny uvolní, aby viděla soupeře zemřít na vykrvácení. Dokonce si všimne že se stalo, jak čekala a majitel Chamise se pokouší utéct stejně jak čekala, ale další jeden ho následuje, a tak proti němu vyšle dvě struny co se mu obvážou kolem nohy těsně pod kolenem a jednoduše mu nohu oddělí od zbytku těla. Struny jsou téměř neviditelné ale ani Sharingan by Naomi moc nepomohl, protože struny neobsahují chakru, a tak lidé vidí, jak se jen občas něco zaleskne ve vzduchu, ale to je většinou to poslední, co vidí. Nicméně tímto tempem to s nimi Naomi s Mito vyřídí celkem rychle, a tak nakonec zůstane jen jeden, který stojí na opačné straně Chamise a sleduje jak Mito, tak Naomi a za sebou má bednu, která je narvaná výbušnými lístky, které to celé místo mohou vzít ke všem čertům. Naomi se podívá na Mito a jen pouhým pohledem ji naznačí aby ho nechala a pak udělá pár kroků bokem a ocitne se za Sayou a v ten moment pak doslova zmizí (stane se neviditelnou). Nejde jen o to, že zakryje svou fyzickou formu, ale také zakryje svou chakru (nelze ji cítit) a v této formě se potichu přesune za toho idiota co tam vyhrožuje, že to tam odpálí a je tak ve stresu že ani nepostřehl zmizení Naomi. Jakmile se Saya ocitne za ním ihned ho chytne zezadu pod krkem a opět odhalí svou přítomnost a prostě prudce trhne jeho hlavou a zlomí mu vaz, samozřejmě ještě odkopne bednu, aby nevybuchla skrze padající zapalovač, který je zapálený. *Takže co nechat toho blbečka ať uteče trochu napřed? Můžeme mu dát tak 10 minut náskok a dohnat ho a zabít jeho kunpány, zatím se můžeme něčeho napít a já ti vysvětlím co znamená ta moje smrt co ty na to? *Naomi se pak vydá směrem k Mito s úmyslem ji obejmout, protože tuší že určitě ji nebylo nejlépe když zjistila, že Saya umřela. *
Mito: Hih. *Usmála se. Naomi vešla do Chamise, dejme tomu, že se střetly tesně za dveřmi u stěny domu a tedy musely obě dvě vejít, i když Mito trefila díky svému Kenjutsu umění muže i skrze otevřené dveře. Vrazila dovnitř tehdy, kdy Naomi odstranula přebytečné hlavy lidem u stolů. Okamžutě sundala Shinku ze zady a odrazila se od země, byla rychlá, i s tolika vybavením, které dělalo poměrně velký rachot, jak o sebe pleskalo železo. Rozeběhla se proti muži s Katanou, několikrát odrazila jeho útok. Její zbraň jí permanentně odsávala chakru a Mito mysllea, že je to kvůli tomu, že skrze ní cítila chakru okolí, jako tomu bylo se Samehadou, netušila, že spojením démonické katany a Samehady vytvořila novou legendární zbraň, to se dozvěděla až nyní, kdy po 4. odklonění útoku nepřítele, zarazila ostří do jeho břicha výpadem iado a zbraň se proměnila v tenkou katanu, jejíž řetěz Mito obmotal ruku. Mito cítila nával síly a její reflexy byly najednou jakoby rychlejší. Zkusila se rozeběhnout proti dalšímu muži a úderem, jedním ze slabších, KUMO-RYŪ MIKAZUKIGIRI, je zasáhnout. Přesekla jak jeho zbraň, tak tělo, už jen to, že do zbraně neustále ukládala chakrují posilovalo, ale tahle forma se zdála být Mito velice, ale doopravdy velice sympatická.*
Naomi Yuyake: Koho? Víš co? Seru na to nebudu riskovat a začnem zabíjet všechny uvnitř kromě majitele, ten se pokusí utéct, a tak nás dovede i ke zbytku lidí z organizace Inazumi v této Zemi. *Naomi je velmi ale velmi potichá, je ráda že ten slídil je po smrti nicméně poté vejde do samotné Chamise a rozhlédne se tam po všech lidí (teď nevím, zda jsme venku nebo ne, pokud ne tak to ignoruj xD). Rozhlédne se všude okolo a usměje se, následně sáhne na svou kapucu a tu dá dolů, nicméně deaktivuje Sharingan aby si někdo nespojil Sayu s tváří Naomi (Sharingan by to provést mohl). Jakmile odhalí tvář královny Naomi každý člen Inazumi to ihned pozná a prudce se zvedne do obranné pozice, není totiž tajemství že každý člověk, co pracoval pro Inazumu a byl v Zemi Nebe byl zabit. Není těžké si domyslet, že to byla Naomi, když zlikvidovala Sayu (oficiálně) a převzala to tam pro sebe. Vtipné je že se do obranného postoje posadí 14 lidí z 16. Saya tedy ihned pohybem levé ruky z ukazováčku vystřelí strunu po jednom z nich a další strunu po druhém z nich (na každého lanko z jednoho prstu) a obmotá jim je kolem krku a pak jen ruku sevře v pěst a struny jim useknout hlavy a pak struny zase navine zpátky. *Tak a teď tu není nikdo kdo by nás mohl rušit. *Poví Naomi a klidně si prohlédne všechny zdejší a ti ihned vystartují proti Naomi a proti Mito, která vypadá jako kdyby byla společnice Naomi a tím pádem jejich nepřítel. *
Mito: *Pozastavila se u dveří. Ještě zahlédla její Sharingan.* Sokka..... *Schovala dýku za opasek a sáhla levou rukou po své zbrani.* Tak ty si jako myslíš, že díky tomu blbýmu praporku ti budu posluhovat?! *Začala hrát divadlo.* Tak mi ukaž, koho *tohle pronesla přímo pro Sayu,* To mám vlastně poslouchat! *Prudce se otočila, vytáhla z kapsy na kalhotech jeden kunai a hodila ho přímo mezi oči jednoho muže, který jí tam celou dobu pozoroval a o to víc jí propaloval pohledem, když mluvila se Sayouo...nyní jinou, Mito neznmou ženou.* "Alespoň mám o slídila méně. I kdyby nebyl od nich." *Pomyslela si.*
Naomi Yuyake: Heh přesně tohle zlatíčko. *Poví když skončí přitlačená zády ke stěně Chamise a ucítí tu dýku na svém krku. *Něco bych tu potřebovala vyřídit mohla bys na mě počkat? Nicméně pokud se ti tu nechce čekat může jít po cestě na sever a já tě doženu, nebo mi pomoct pozabíjet zdejší lidi od Inazumi. *Poví Naomi s naprostým klidem a pozvedne svou kapucu aby jí šlo vidět na okamžik do tváře kde má v očích aktivní Sharingan s třemi Tomoe. * „Třeba mi s tím pomůže sice to bude témě bez odporu, ale aspoň toho udělám méně.“
Mito: *Byla už skoro na odchodu a její Shinka no Shi byla na jejích zádech a převyšovala ji. Někdo na ní promluvil, zastavila se a přiložila ruku k pečeti umístěné na opasku s černou katanou. Odpečetila krystalovou dýku a rychlým otočením jí přiložila ženě ke krku. Udělala pár kroků a přitlačila dívku ke zdi.* Tuhle? *Optala se jakoby nechápavě. Nikdo jiný než blázen by na Mito v utlhe chvíli nemluvil...jen někdo, kdo už mrtvý je, a hlavně, nikdo jiný jí nikdy dýku nedal.* Mrtvoly patří do hrobu. Ne do ulic. *Schovala dýku a vyšla z podniku, kde to trochu šumělo šeptem.*
Naomi Yuyake: *Dnes je den kdy se má společně s Mito setkat v čajovém domku Chamise, a tak se tam vydá naprosto klidným krokem, nikam nespěchá, protože ví, že tma Mito je. Zkontrolovala si lokaci chakry Rokubiho, kterou tam cítí skrze Kagura Shingan. Jak ji Mito řekla svůj názor, že by se jako stopařka hodila tak to Naomi splnila a opravdu se na to povolání vydala. Naomi nechce, aby někdo poznal, že se v Čajové Zemi pohybuje královna Země Nebe, a tak je oblečená v ( odkaz » ). Pokud jde o vybavení tak na spodní straně levého zápěstí má pečeť Kuchiyose Raikō Kenka. Na rukou má nasazené rukavice s navijáky, které mají ocelové struny, které jsou tvořeny ze slitiny velmi kvalitní oceli a prášku velmi pevných a odolných krystalů (Kurōsu Tēru). Bohužel její celková síla chakry je dosti omezená kvůli čerpání Byakugō no In, a tak se nechává sledovat Tsuki Asadou, které kdykoliv může požádat o pomocí telepatie. Nicméně nyní dojde přímo k Mito a zastaví se přímo před ní. *Uhm slečno? Máte stále tu krásnou dýku, kterou jsem vám kdysi dala? *Tím Naomi nenápadně odkazuje na tu krystalovou dýku, kterou ji kdysi dala a ona tak zjistila že žije, a přitom aby to nikdo nezjistil, kdyby ji někdo poslouchal. *
Mito: *Seděla v Chamise a poslouchala nějaké brepty místních. Pila zleeený čaj a řekla si obsluze i o nějaké noviny, aby byla informovaná. Její meč byl pověšený s dalšími jejími zbraněmi na věšáku u jejího stolu. Bylo jasné, že boj s ní bude dost obtížný, už jen díky množství, které tam vyselo. Na sobě měla tmave modré oblečení: odkaz » Vlasy krátké jí padaly do obličeje, který měl bílou barvu, nicméně rty i oči měla černě nalíčené. Šok, který Mitoin, spíše Ywerthtin obličej zbarvil do mrtvolně bílé byl po té, co si vsadila na výsledky chuuninských zkoušek a hlavně po té, co se v novinách dočetla o smrti Sayi v seznamu mrtvých, poměrně známých a důležitých shinobi. Její ryzák stál vedle domku uvázaný u stromu a jeho postroj byl položený na zemi.* "Saya je jashnistka...nemohli ji jen tak zabít a je dost silná...i já bych měla problém, pokud byhc vůbec měla nějakou možnost....kdo....Renji...hm. Toho neznám." *Pomyslela si, mito netušila, že Ikari je Renji a tak jí přišlo divné, že zrovna on za to nesl jakousi slávu. Zvedla se. Hodila pár ryo na stůl a začala se obalovat popruhy a podobně, které nesly jej zbraně, byla na odchodu.*
--: --
Yuzuki: *Yuzuki šla plnit 3. misi, misi D. Poslední svitek, který jí Saya dala. Náplní této mise bylo pracovat jako obsluha čajového domku Chamise. Dříve zde už byla, což byla její první mise... uklidit sklep. Nuže tedy se sem vrací splnit poslední misi ze všech třech. Cesta byla překvapivě klidná a... hlavně nudná. Prostě jen chůze nebo odpočinek či svačinka. Přišla k mostu přes nějakou řeku, šla až k vodě a tam si na chvilku sundala boty a smočila nohy. Když už jí to přišlo dost tak si boty nasadila a přešla most, pokračovala dál. Když dorazila, dorazila brzo ráno, tak jí přivítala majitelka s již pár slečnami z obsluhy.* Ah... dobré ráno... *Řekla Yuzuki a uklonila se.* Dobré ráno, Yuzuki-chan. *Usmála se postarší paní.* Jsem ráda že se k nám dnes připojíš... tak, dámy postarejte se o ní. *Řekla paní a odešla někam za roh.* "Po-starejte...?" *Vyděsila se Yuzuki, přičemž již byla obestoupena dívkami v yukatách a někam vedena. Dívky jí převlékly do překrásné yukaty přímo pro její výšku. (Tedy je teď oblečená v: odkaz » ) Blížil se čas otevření a dokončovali se poslední úpravy k začátku dne, tedy směny. Yuzuki byla celkem nervózní protože ještě nikdy neobsluhovala lidi, nicméně ostatní jí utěšovali že to zvládne. Práce to byla celkem klidná, naštěstí jí ještě předtím naučily jak správně připravovat čaj a obsluhovat hosty. Byl to celkem klidný den do chvíle než si jeden opilý muž začal trochu dovolovat něco více... Yuzuki ho celkem brutálním způsobem vykopla ven a za ním jeho věci. Chtěl se vrátit ale dostal botou do obličeje a poté se odplazil někam pryč. Mise Yuzuki končila pozdě večer, tedy tu zůstala do rána. Ráno poděkovala a dostala podepsanou splněnou misi. Dostala dokonce i onu yukatu co měla na sobě, prý si ji může nechat a tedy se odebrala na cestu zpět se splněnou misí. Šla pomalejším klidným tempem. Cestou lesem, bylo zde celkem klidno a zatím na nikoho nenarazila. Po cestě si všimla borůvčí, tedy se zde rozhodla na chvilku zastavit a nasbírat pár borůvek do pusy a odpočinout si, poté pokračovala v cestě. Když tu narazila na můstek který přecházela předtím, všimla si že voda se trochu zvedla. Usoudila že zde, nebo jinde směrem proti proudu řeky muselo pršet, šla doprostřed mostu a sledovala vodu jak se valí pod ní když v tom proplulo pár klacíků a rozpáraná košile. Yuzuki se zamyslela co to asi bylo ale po chvilce to hodila za hlavu. Nechala to být a pokračovala v cestě zpět.*
--: --
Yuzuki: *Yuzuki dostala tři svitky od Sayi tedy D mise, tedy teď jde plnit misi D... tedy tady taky zrovna. Náplň mise je úklid sklepení zde v čajovém domku. Cesta byla celkem nemilá protože to bylo na její nohy celkem daleko a navíc se několikrát namočila a lodě nemá skoro vůbec v lásce. Na lodi si také všimla v podpalubí že nějací námořníci zde hrají poker. Nu tedy si chtěla zpříjemnit cestu a tedy se k nim přidala a... no obrala je o skoro všechno co vsadili. Nebyli to nijací profíci na rozdíl od Yuzuki která má na hazardní hry talent. Není z toho moc nadšená když se sem dostane a vidí to... zdá se že do sklepa skoro nikdo ani moc nechodí... nebo mají jiný sklep. Protože je zaprášený, temný... a plný pavučin a páchne zatuchlinou. Yuzuki se pustila do onoho úklidu. Nasadila roušku, nasadila gumové rukavice a šla na to. Vonělo to tu všude čajem, o tom není pochyb. Nicméně tu byl zatuchlý vzduch tedy se rozhodla otevřít sklepní okno. Hned po chvilce tu byl lepší vzduch a také lépe vidět protože bylo již asi poledne, čas k obědu ale ona neměla teď čas a ani pomyšlení na nějaké jídlo. S sebou měla i pár čistících pomůcek, například spray na prach, prachovnici, hadřík, mop, kbelík a jiné. Nejprve vynesla vše ven co zde bylo v bedýnkách a krabicích ale nebylo tu jen to, bylo zde i nádobí a všelijaké hrnečky, dokonce zde bylo i pár čajových souprav a také zřejmě rozbitá vodní dýmka. Nezajímala se co je uvnitř beden a tak dále. Všechen bordel byl venku a přišel čas na zametání, tedy zametla všechny rohy i kouty a nametla na hromádku. Kterou pak nametala do pytle a položila ven. Poté vzala prachovnici a pomocí ní všude vymetla pavučiny a převzala do ruky hadřík a spray na prach. Utřela poličky a tak dále. Poté přinesla kbelík s mopem a důkladně celou místnost, celý sklep včetně schodů vytřela a špinavou vodu vylila do keře. Daleko. Když bylo sucho, tak prohrabala věci které vynesla a očistila, případně vyleštila hadříkem. Poté je vrátila do sklepa a nějak hezky vyskládala. Našla pár lístků starého čaje který už asi nebude pitný ale hezky voní. Pár jich svázala do sítěk a pověsila na strop za šňůrku aby se to zde hezky provonělo. Udělala pár posledních úprav a šla uklidit náčiní a umýt se. Poté odešla, odevzdat splněnou misi.*
--: --
Yuzuki: *Yuzuki má misi D... tedy tady taky zrovna. Náplň mise je úklid sklepení zde v čajovém domku. Není z toho moc nadšená když se sem dostane a vidí to... zdá se že do sklepa skoro nikdo ani moc nechodí... nebo mají jiný sklep. Protože je zaprášený, temný... a plný pavučin a páchne zatuchlinou. Yuzuki se pustila do onoho úklidu. Nasadila roušku, nasadila gumové rukavice a šla na to. Vonělo to tu všude čajem, o tom není pochyb. Nicméně tu byl zatuchlý vzduch tedy se rozhodla otevřít sklepní okno. Hned po chvilce tu byl lepší vzduch a také lépe vidět. S sebou měla i pár čistících pomůcek. Nejprve vynesla vše ven. Nezajímala se co je uvnitř beden a tak dále. Všechen bordel byl venku a přišel čas na zametání, tedy zametla všechny rohy i kouty a nametla na hromádku. Kterou pak nametala do pytle a položila ven. Poté vzala prachovnici a pomocí ní všude vymetla pavučiny a převzala do ruky hadřík a spray na prach. Utřela poličky a tak dále. Poté přinesla kbelík s mopem a důkladně celou místnost, celý sklep včetně schodů vytřela a špinavou vodu vylila do keře. Daleko. Když bylo sucho, tak prohrabala věci které vynesla a očistila, případně vyleštila hadříkem. Poté je vrátila do sklepa a nějak hezky vyskládala. Našla pár lístků starého čaje který už asi nebude pitný ale hezky voní. Pár jich svázala do sítěk a pověsila na strop za šňůrku aby se to zde hezky provonělo. Udělala pár posledních úprav a šla uklidit náčiní a umýt se. Poté odešla, odevzdat splněnou misi.*
---: ---
Lana: Ako si želáš, dúfam, že ukážeš všetkým svoj pravý potenciál... *Povie Lana a s úsmevom sleduje ako Saya odchádza. "Škoda, nebola žiadna krv... ach a pritom ona ju má tak dobrú... možno raz sa k nej znova dostanem..." Pomyslí si Lana a tiaž jej zamáva s milým úsmevom na tvári a potom pokračuje v čítaní správ a podobne, keď bude hotová, určite tu prespí aspoň jednu noc a potom sa vydá do zámku, získala predsa len sľubného člena do svojej organizácie, a dúfa, že sa to všetko vyplatí, bude mať tiež spoločnosť pri návrate do TS.*
Saya: Aha, tak to chápu. *Šátek se znakem organizace si samozřejmě vezme a uváže si ho kolem levé ruky u ramena. Následně ten papír opět vtáhne do své Kamui dimenze a Sharingan deaktivuje úplně. *Tak si nakonec asi už nic neudělám, každopádně ráda bych teda roli pouhé agentky uvidíme, jakou roli si zasloužím časem. *Poví naprosto klidně s úsměvem a pomalu se postaví. *Tak já si asi už nic teda nedám, stejně bych se ještě šla projít tak se zatím měj dobrá? *Poví a s těmito slov Saya vyrazí na cestu ven z čajového domku a cestou ještě Laně zamává na rozloučenou. *
Lana: Dobre to mi neprekáža, ako hovorím, v mojej organizácii nie si viazaná, máš len povinnosť robiť úlohy pre nás a udržiavať naše dobré meno... inak si voľná... *Povie Lana a podá šatku s logom organizácie Saye.* Toto je odteraz tvoje... prezentuje ťa to ako nášho člena... a Zikiho... ak ho nájdeš, tak sa s ním stretni, bol v Nebeskom meste, ktoré reštauroval... dúfam, že informácie už nebudeš posielať ďalej... no a ďalej, nemôžem zaručiť, či nie je v temnom svete alebo tu... takže to si už musíš zistiť ty sama... samozrejme máš už teraz možnosť využívať služby našich obchodníkov a špiónov po celej zemi... stačí sa preukázať tou šatkou...
Saya: Moje minulost je s ním docela úzce spojená a já měla tušení, že žije, nicméně jsem k tomu neměla důkazy. Ráda bych se s ním setkala, pokud to půjde, pokud to tedy nebude problém. Víš ráda bych pro tebe pracovala už od teď ale prozatím budu stále ještě žít ve vesnici, byla bych něco jako vzdáleným členem tvé organizace. *Poví klidně a rozhlédne se po čajovém domku. *Asi bych si dala ještě něco, nějaký další čaj ale netuším jaký. Mohla bys mi něco doporučit? „Takže Ziki Katsuki je stále živý a k tomu je členem její organizace, tak kdo by to byl řekl že?“
Lana: Čo sľúbim to i dodržím... takže áno... pracuje pre mňa a odvádza slušnú prácu, je pravda, že nepoužíva svoje vlastné meno ale to v dnešnej dobe nerobí nikto... *Povie Lana a jemne si povzdychne, myslela si, že to bude nejaká dôležitejšia otázka.* Ale prečo sa o neho tak zaujímaš... predsa len... nepríde mi nijak zaujímavý teraz... koná v mene mojej organizácie... pracuje dobre... a som s ním spokojná i po inej stránke... takže prečo sa o neho tak zaujímaš... predsa len, keď sa pridáš ku mne, tak budete spolupracovníci... i keď je zaujímavé, že je na žive ale na to ako a prečo, som sa nepýtala, nie je to moja vec...
Saya: *Má radost z toho, že se Laně zamlouvá už jen to první jméno, měla trochu obavu, že ji bude muset nabídnout někoho známějšího, ale nakonec to očividně není potřeba. Dostala i ujištění že ji Lana odpoví na otázku, a tak po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu ze svého levého oka doslova vytáhne jakýsi kus papíru, který z víru vyletí ven z toho oka na stůl. Samozřejmě následně svůj Sharingan také deaktivuje a ten papír přisune k Laně. Na tom papíru je nakreslen obrázek ( odkaz » ) a Saya se pozorně podívá Laně do očí. *Jedná se o Hiraishin značku bývalého Raikageho, Zikiho Katsukiho a já našla tu značku u tebe v zámku. Takže pověz, pracuje u tebe Ziki jako člen nějakého toho tvého uskupení nebo spíš organizace? Sice mi je jasné že nepoužívá ani své vlastní jméno ale od toho tu mám tebe že? Slíbila jsi totiž že odpovíš.
Lana: Už len to prvé meno... Tsuki... to mi stačí... počula som o nej a záznamy o nej sú naozaj krásne, ak ju dávaš ešte spolu s niekým, kto má užitočné KG nie je o čom moc uvažovať... aspoň bude náš domov v bezpečí... a my tiež... *Povie Lana spokojne, no ako vždy vecne a chladne, nakoniec sa teda jemne usadí v kresle tak aby mohla spokojne odpovedať na otázku, ktorú jej chce dať Saya.* Dobre teda... pýtaj sa a ja ti odpoviem... to je cena za to, čo ponúkaš a myslím, že si zaslúžiš odpoveď na danú otázku... *Povie Lana a upije si zo svojho krvavého čaju posledný dúšok.*
Saya: Dej mi minutku musím si promyslet koho ti nabídnout. *Poví Saya a dopije svůj čaj, samozřejmě se usměje i když nevidí v tom nic upřímného je to jen její automatická reakce, když je zamyšlená. Následně ji konečně napadne, koho by mohla použít. *Takže nabízím ti dceru druhé Tsuchikage Tsuki Asadu, ovládá Kekkei Genkai Shouton a také je výborná stopařka a chakru vycítí na obrovské vzdálenosti, navíc může neustále jen kontrolovat chakru, nepotřebuje spánek, jídlo ani vodu, takže je to takový dokonalý obranný systém. *Následně se odmlčí a zamyslí se. *Jako další ti nabízím mého bývalého přítele Tomeo Ike, sice není moc známý, ale ovládá mocné Doujutsu Sharingan a mocné techniky a jak Tsuki, tak o Tomeo dosahují svou silou někomu jako je Kage. *Doufá že tohle Laně stačí. *Postačí to na tu otázku?
Lana: *Lana sa pri jej odpovedi veľmi poteší, lebo toto potrebuje, ďalšiu takú ako je ona, potečú predsa peniaze ak bude ešte niekto vykonávať špinavú prácu.* Výborne... takže v tom ako robiť prácu mi úplne vyhovuješ... a teraz k tej dohode... určite sa jedná o niektoré jutsu, predpokladám, že o edo tensei, správy o ňom som už počula, samozrejme, že nie všetko ale viem, že je to jedno z tých lepších... a to čo mi ponúkaš sa mi naozaj páči... je treba mať zabezpečené sídlo vtedy, keď tam nie sme a toto by sa vážne hodilo... povedz koho ponúkaš na obranu zámku... ak sú nejak známy, tak prijímam tvoju ponuku a odpoviem ti na tvoju otázku, neskôr si ich môžem i odskúšať osobne... ale mne stačí vedieť kto to je... *Povie Lana a čaká na to, aké mená jej povie, ak budú stáť za to, tak jej odpovie na jej otázku.* Tak hovor... mená a následne i otázku, rada ti odpoviem, ak budem vedieť....
Saya: Myslím, že v postoji, co se týče úkolů máme stejný názor. Máločeho se štítím udělat, zabiju dítě, starce cokoliv, pokud za to něco bude. *Poté Lana Saye odsouhlasí že ji odpoví, pokud to, co chce nabídnout bude stát za to. *Dobrá tak tedy, mohu ti nabídnout dva ochránce tvého zámku ve tvé nepřítomnosti, a dokonce i v té mé a řeknu k tomu, že nejsou živý a jsou na 100 % věrní mě, a to co jim dám za úkol splní bez otázek. Ráda bych zmínila že se jedná o mrtvé lidi, které jsem přivedla zpět aby mi sloužily a pokud chceš mohu ti nabídnout možnost otestovat si jejich schopnosti v boji proti nim, mohu ti to nabídnout, pokud chceš. Víš takto bude bezpečí celého zámku zcela jistě zajištěné.
Lana: Dobre... určite by sa taká pozícia dala zariadiť, predsa len správna žena na správnom mieste, ktorá získa informácie a vie i ako zabíjať, to je naozaj správne... pretože to i mne zaručí profit, ktorí chcem... *Lana ju potom pozorne počúva a nad jej ponukou sa pousmeje, lebo to znie v celku zaujímavo.* Tak teda... poviem to takto, ak to čo mi ponúkneš, bude stáť za to, ja ti zaručím, že ti odpoviem na akúkoľvek tvoju otázku... ale samozrejme, najprv chcem vedieť čo mi ponúkaš, aby som zvážila to, či mi to bude stáť za to... predsa len obchod sa neuzatvára na slepo... i keď ja sa na detaily svojich klientov nepýtam, vždy viem, do čoho idem...
Saya: Miluju zabíjení, lehce získám informace, a to není všechno, takže bych teoreticky byla schopna plnit pozici vojenské generálky? Nebo tak podobně? *Navrhne Saya, protože se jí možnost někde něco dělat docela líbí, navíc by si tam mohla dělat cokoliv by chtěla. Nevím, jaké všechny funkce tam máš, ale o tom se asi můžeme domluvit není pravda? *Poví a pak se usměje, protože se Lana zeptá na to, co ji Saya chce nabídnout. *Věř mi, že to, co ti nabídnu ti nemůže nabídnout nikdo, ale nebude to zdarma, chci za to dvě věci, a to nějaké peníze a odpověď na jednu otázku kterou ti odpovím ale chci abys mi předem zaručila, že mi odpovíš pravdivě a nic mi nezatajíš dobrá? Mohu ti říct, ale že za to, co ti dám by každý dal cokoliv, aby něco takového mohl mít. Takže souhlasíš?
Lana: Práca je rôzna, avšak každý z mojej skupiny sa orientuje na niečo iné, čiže prakticky, ak sa dohodneš, tak môžeš si zobrať takú prácu, ktorá ti ide dobre a nejde proti tvojim preferenciám... vieš... nikoho nenútim do práce, ktorú nevie alebo nechce robiť... ak ti ide zabíjanie... zabíjaj, ak ti ide získavanie informácií, rob to... ja napríklad robím všetko o čo ma požiadajú... ale ja nemám morálne zásady... *Povie pokojne Lana a potom, na otázku, či je to v pustej zemi len jemne prikývne.* Dalo by sa povedať, že máš pravdu, to nie je žiadne tajomstvo, je to predsa zámok... *Povie Lana pokojne a potom sa na ňu zadíva.* Tak čo mi chceš poskytnúť?? Akú informáciu??
Saya: To nezní špatně, ovšem otázkou zní, co přesně bys po nás mohla chtít. Radši bych slyšela detaily víš? Navíc stále pro mě není těžké se sebrat a odejít z Ketchugakure ale ji by můj bratr pustit nemusel. *Poví Saya a pak se usměje, protože ji něco dojde, a tak to zkusit prostě musí. *Ale pokud bych to zajistila možná by to za zkoušku stálo, jen bych ti nejspíš položila několik otázek, než bych zjistila, jak přesně to chci. Každopádně jen teoreticky, není to sídlo náhodou v Zemi Pustoty? Víš ráda bych abys mi řekla pravdu, možná bych pro tebe měla i obchod co myslíš?
Lana: S deťmi moc skúseností nemám, ale tak nie som predsa žiadna pestúnka... som obchodníčka a všeličo iné... *Preloží si nohu cez nohu a pozrie sa na Sayu, pričom sa zamyslí.* Pozri, len teoreticky, ak by som mala spoločnosť, ktorá by mala i svoje sídlo, s veľkým priestorom a možnosťou tam bývať... mala by si záujem tam ísť i so svojou žiačkou a žiť tam, raz za čas urobiť nejaký ten job, ktorý nám prijde... a inak mať voľnosť a možnosť si robiť veci vo svojom záujme, pričom profit z obchodov a misií by bol zaručený a tiež kontakty skoro v každej vesnici... *Povie Lana teoreticky, lebo predsa tak sa to hovorí, takto nik nemôže tieto reči brať vážne, no pritom sa dá o nich verejne hovoriť.*
Saya: Heh ona dítě je, takže já to mám trochu jinak než ty, to je pravda. *Poví klidně s úsměvem. Upřímně Kamei je sice oficiálně dítě ale v chování ji moc dětinská nepřijde, spíše neumí držet jazyk za zuby a chová se až moc drze a oprskle. *Asi máš pravdu, možná tu budeš ale jednou přijde den, kdy nebudeme ani my Shinobi potřební, zmizí dokonce i samotní Samurajové a vše podobné. Myslím, že jednou dnešní svět bude zastaralý a zmizí jako takový a náš úděl bude se tomu přizpůsobit a přežít že? *Informace že Lana přemýšlí že si tam vezme studentu Sayu donutí se zasmát. *To hodně štěstí s tím, jak jsou omezováni na svobodě. Až tam půjdeš mohla bych s tebou? Byla by to určitě zábava.
Lana: Tak mať pod sebou ľudí... je vec ktorú dobre poznám... ty máš jednu študentku no ja ich mám viac nie ej to ľahké ale dávam im voľnosť... nie som predsa diktátor... a oni nie sú deti... *Povie Lana pokojne a potom sa pozrie po čajovni.* Vidíš napríklad túto čajovňu, som tu vážený hosť, pretože som si tu urobila meno a budú ma tu poznať, dokedy tu budú ľudia, ktorím som pomohla... ale ak sa stratia záznamy o tom, čo niekto vykonal... tak zanikne i jeho meno... tak to je tak to vždy bolo... no moja práca nie je v tom písať dejiny, ale sledovať ich a profitovať z obchodu... tak to bude, dokedy tu budem ja... *Povie Lana a potom pokračuje.* U samurajov som žila chvíľu, nie ej to zlé, počula som, že je to tam teraz lepšie... a žiaci sa im tam len hrnú, takže si musia vyberať... nebolo by zlé tam ísť, zobrala by si tam svoju žiačku a niečo ju naučila...
Saya: Některá jména jsou věčná jako například lord Jashin, nebo Rikudou Sennin nebo jinak známý jako Hagoromo, nemám pravdu? *Poví Saya s úsměvem s naprostým klidem, ovšem Lana ji oznámí že Mito tam ještě nepotkala. Ovšem otázka, zda se tam někdy půjde i ona podívat ji donutí se zamyslet, Saya totiž neuvažovala nad tím, zda tam jít nebo ne ale díky Yugakure ví že ji tam čeká svět bez chakry, a tak si nejdřív musí dopřát pořádně tvrdý výcvik v Taijutsu a v Kenjutsu, protože bez chakry nebo spíše Sharinganu tam toho moc nepředvede. *Zatím jsem to neplánovala, ovšem vím, co mě za branami čeká ale mám svou studentku, kterou tu nemohu nechat samotnou a zároveň si nejsem moc jistá, zda ji vzít s sebou nebo naopak nevzít. Dokonce jsem chtěla jít žít k samurajům, ale teď si to musím promyslet, protože ji nechci opouštět. Každopádně co nového? Něvo předpokládám určitě vedeš že?
Lana: Mám mnoho mien, jedno z nich je Hidyeoshi, potom Lana... meno nie je podstatné... i tak sa na neho časom zabudne... iba určité veci sú večné ako zlato, drahokamy... a tak podobne... možno pohoria alebo moria, no i to sa časom zmení, len to trvá dlhšiu dobu... jedna éra skončí, druhá príde... *Povie spokojne Lana, lebo vie, že ona sa tých zmien dočká ak ju nezabijú, ale to je vo hviezdach.* Tak... bola som tam no netušila som, že Mito-chan je tam tiež, prišla som asi skôr a tiež odišla skôr, takže... sme sa minuli, ak správne hádam... ale plánujem sa tam vrátiť, keď tu vybavím určité veci, naberiem zásoby a pôjdem cez niektorú bránu, alebo cez tú istú... to je jedno... plánuješ tam tiež ísť??
Saya: Ah, takže už vím, kdo jsi, takže nyní si říkáš Hideyoshi jo? *Upřímně Saya by čekala nějaké lepší jméno, nebo přezdívku ale tak možná o to jde, aby to znělo tak jak to zní a to mužsky. *To ano spokojená jsem byla, no od té doby jsem se celkem změnila. *Poví a s těmito slovy se opět napije ze svého hrnku uvnitř kterého má čaj. *Stejně si myslím že tvé staré jméno Lana bylo hezčí, ale tak to je jedno ne? *Podotkne s úsměvem a rozhlédne se okolo sebe po tom čajovém domku, upřímně se tu Saye líbí i kdy tušila že tu Lana má nějaké slovo či tak podobně. *Takže jsi byla v Temném Světě jo? Momentálně by tam měla být i Mito, potkala jsi jí tam?
Lana: *Lana sa trochu zamyslí a nakoniec sa jej spomienky vybavia, predsa len, pila jej krv, to sa jej vrylo do pamäte.* Ach áno... spomínam si, to boli naozaj krásne časy a rozhodne to nebol zlý obchod... *Jemne sa Lana zachichotala a povzdychla slastne, pretože krv je jedna z mála vecí, ktoré v nej prebúdzajú emócie, keď na ne myslí.* Ale je to už naozaj dávno, avšak, vidím, že ani ty si nezabudla, pretože po poskytnutí danej služby si vyzerala nadmieru spokojne... *Jemne a provokačne sa usmeje a pritom na ňu žmurkne, potom sa napije čaju.* Ale tak ja poskytujem len obchody, ktoré splnia svoj účel do poslednej bodky... a zatiaľ sami to i darí... *Povie Lana a potom si rozpustí vlasy, predsa len, tu nie je vietor a ani sa nejde bojovať, tak to nie je nutné.* Priznávam, zmenila si sa, no stále... stále si príťažlivá...
Saya: Takže Hideyoshi jo? Tak v tom případě už vím moc dobře kdo přesně jsi. Nepotkali jsme se kdysi v Ketchugakure a neopile se společně? Pokud vím tak jsi mi poskytla takovou jakousi službu ne? *Tím Saya naráží na to, jak se po pití společně s Lanou vyspala jen, tak z rozmaru. Ovšem pokud jde o možnost návratu z Temného Světa tak to Sayu rozhodně zaujme, a ne zrovna málo, ovšem Lana dá jasně najevo že žádná informace není zdarma ale tak prozatím Saye postačí i to něco málo z čeho se stihla prokecnout. Ovšem nyní Saya čeká, co ji Lana/ Hideyoshi odpoví ohledně toho setkání v Ketchugakure, není si totiž na 100 % jistá, zda to je ona nebo ne. *
Lana: Moje meno... je Hideyoshi... obchody všetkého druhu... *Povie Lana spokojne a potom sa pohodlne usadí v kresle.* Nedávno som sa vrátila z dlhej obchodnej cesty v Temnom svete... a užívam si pohodlie, ktoré ma tu obklopuje... i keď ma tu trápia určité veci, ktoré sa tu stali za mojej neprítomnosti... ale inak je naozaj temný svet zaujímavý... zaujímalo by ma, či existuje i brána, ktorou sa dá dostať z temného sveta... lebo brány do neho existujú... ale návrat je naozaj obtiažny... musíte si ho doslova zaslúžiť... ale to by bolo už moc čo hovorím... predsa len, žiadna informácia nie je zadarmo... *Povie Lana pokojne a usmeje sa na Sayu, pričom sa na ňu na dlho zadíva.* Určite to bolo príjemné stretnutie, lebo s tým, že vás poznám, sa nespája nič, čo by mi hovorilo o nejakom zlom obchode, či skúsenosti...
Saya: Ano přesně tak, je to velmi příjemné. *Odpoví ohledně toho, zda je to křeslo příjemné. Každopádně Lana Saye potvrdí to, že se už někdy setkaly, protože i ona zmíní že je možné, že se někdy setkaly. Stačila Saye ta její otázka a bylo ji to jasné že ji určitě už zná. *Je to možné, nejspíš jsme se již setkaly ale nemohu si vybavit kdy a kde, mohu se zeptat na to, jak si říkáte? *Tuto otázku položí naprosto klidně a pak se napije svého čaje, který Saye ihned zachutná a spokojeně se zatváří nad tou úžasnou chutí. *
Lana: Príjemné sedenie však?? *Povie Lana a jemne si usrkne z čaju, ktorý je červený, lebo jej do neho dávajú sušenú krv, ale len trochu.* Výborný čaj, tu je vždy dobrý... *Povie Lana a medzitým obsluha prinesie objednávku Saye.* Poviem to tak... patrí i nepatrí... povedzme, že som podnikavá žena, ktorá má svoje kontakty ale samozrejme, len čisto teoreticky... *Povie Lana a tiež si ju prezerá, predsa len určité črty tváre sa jej zdajú povedomé, pamäť na tváre má, bohužiaľ, vtedy, keď sa stretli naposledy ešte nemala svoje zmysli, lebo vôňu krvi si pamätá každého, koho stretne.* Tak ma napadá... ja som precestovala mnoho miest, nestretli sme sa už niekedy... ja si každého, koho stretnem zapamätám... ale vás si nemôžem vybaviť, muselo to byť dávno... keď som bola mladšia... *Keď to Lana povie, položí si lakte na stôl, prsty si prepletie a položí si do nich bradu, čím sa jej tvár priblíži k tváre Saye asi na 15 cm.* Pretože si pekná tvárička a tie ja mám rada...
Saya: *Beze slova se postaví a posadí se na to místo na které ji Lana ukázala, aby se na něj posadila. Velmi klidně se tam posadí a uznává že to je velmi příjemné posezení. Sice z Lany necítí žádnou chakru, ale nevěří, že to je obyčejná civilistka, bez chakry. Pozná to z vystupování a tak podobně, samotná Saya by určitě poznala, kdyby to byla obyčejná civilistka ne toto. *Zatím si dám jeden zelený čaj, to prozatím bude stačit. *Poví směrem k obsluze a pozorně si prohlédne Lanu, která ji ani vzhledem nikoho nepřipomíná a nic ji to neříká a celkem ji to štve. *Tohle vám patří či tak nějak?
Lana: Oh... *Ozve sa lana, hrá preľaknutú ženu, veľmi presvedčivo.* Mali by ste tú dámu obslúžiť... predsa len, ak sa nahnevá, celé vám to tu zničí... *Povie Lana a potom pokračuje a ukáže rukou na pohodlné kreslo pred sebou.* Prosím... posaďte sa, berte moje pozvanie ako ospravedlnenie za to, že ste museli tak dlho čakať... toto je najlepší stôl tu v čajovni... *Zamestnanci a majiteľ len na sebe s úšklebkom pozreli, dobre vedeli, že Lana takáto nie je, že je výborná herečka. Následne jeden prišiel k Saye a jemne sa uklonil.* Prosím ctená zákazníčka... Hideyoshi-dono Vás pozvala k stolu... bude to pre nás česť, ak to prijeme... vaše prvé dve objednávky idú na nás... *Lana na ňu len jemne žmurkne a ukáže ešte raz rukou na to miesto, práve teď Lana nemá vlastne žiadnu chakru, vďaka svojej schopnosti, takže môže vyznieť ako obyčajná bohatá panička.*
Saya: *Saya sleduje, jak všichni, co tu pracují skáčou jen kolem jedné ženy, ale Sayu nikdo neobsluhuje. Levou ruku položí na stůl a netrpělivě začne ukazováčkem klepat na desku dřevěného stolu, snaží se být trpělivá a vydržet ale nakonec stejně nikdo nepřijde, a tak lehce ruku zvedne do vzduchu a pak s ní pěstí udeří do stolu takovou silou, že se stůl rozlomí a spadne na zem, Saya se pozorným pohledem podívá směrem k Laně. *Tak obslouží mě někdo nebo ne! *Poví dost podrážděně a povídá se na Lanu, zaslechla že ji někdo řekl Hideyoshi a tohle jméno už slyšela, dokonce má pocit, že někoho takového již osobně potkala jen si zrovna nemůže vybavit kdy a kde. Proto Lanu pozorně sleduje, jako by ji zkoumala a snažila se přijít na to kdo to vlastně je. *
Lana: *Samozrejme, že Lana si kontroluje okolie a zacíti prítomnosť tejto shinobi, ktorá si nakráčala do čajovne. Jedným okom ju chvíľu sleduje, no netrvá to dlho, je to predsa len zákazníčka ako každá iná. Vtedy dobehne k Lane asi 5 ľudí, všetci sú to zamestnanci, ktorí ju dobre poznajú a tak jej prinesú rôzne veci, ktoré má rada, noviny, listy, nejaké zákusky a tak.* Hideyoshi-sama... tu prosím... listy s objednávkami... Hideyoshi-dono... tu je všetko čo ste si želali... *Lana ich len jemným hraným úsmevom odmeňuje za ich snahu a prijíma ich dari a tak podobne, takže Sayu nik nevníma teraz. Lana je nad mieru spokojná, jej tvrdá práca sa vyplatila, vážia si ju, sú radi, že ju vidia a starajú sa o jej pohodlie.* Ďakujem... ak máte ešte niečo pokojne mi to prineste alebo to povedzte... určite sa to dá vybaviť... *Povie Lana láskavo no povýšenecky ako pravá šľachtičná a usmeje sa na nich, čím sa jemne ukážu jej tesáky.*
BlueBoard.cz ShoutBoard