Přidej zprávu »
Kureya: *Kureya má dnes významný den. Dnes, v tento krásný den, splní svou první misi jako plnohodnotný ninja. A tou úžasnou misí je...trhání plevele.* "No, tohle jsem zrovna nečekal, ale někdo to asi dělat musí co. No nic jdu na to, ať to mám co nejrychleji. Třeba to taková nuda nebude." *Pomyslí si optimisticky. To ale neví, jak šeredně se mýlí. Je to nuda. Je to děsná úmorná nuda. Pořád jen klečí a trhá trávu tady a támhle, a kolem různých hrobečků a památničků.* "No, budu to muset nějak vydržet. Aspoň že za to dostávám zaplaceno." *Jak tam tak trhá, všimne si jistého památníku. Neví proč, ale z nějakého důvodu má nutkání jít k němu. Ještě chvíli trhá plevel. Pak to ale nevydrží, zvedne se a jde k němu. Na památníku je napsáno Z.V.A. a pod tím spoustu jmen.* Zabiti v akci co? *Očima projíždí jména. U jednoho se ale zastaví.* Kureya Yakushi. *Přečte nahlas* "Děda,co? Když o tom tak přemýšlím, rodiče mi nikdy neřekli, jak vlastně zemřel. Zkusím se jich na to zeptat." *Po tváři mu steče slza.* "No, měl bych se dát zpět do práce. Už to skoro mám." *Promne si oči, odejde od památníku a dá se do trhání. Za chvíli má hotovo a odchází z hřbitova. Naposledy pohlédne na památník a pak odejde.
---: ---
Daisuke Noburu (NPC): *S ťažkosťami sa postavil. Naznačil pri tom svojej dcére aby mu nepomáhala napriek tomu ho však chytila pod pazuchou keď kráčali k domu. Kráčali mlčky. Keď prišli domov - šiel rovno do kuchyne a postavil vodu na čaj. Kým sa lúhoval počul ako Haruka začala hrať smutnú melódiu na klavíri. Šiel teda rovno za ňou. Šálky z ktorých stúpala para položil na stolík a sadol si ku Harunke za klavír. Pripojil sa k nej a spoločne ich štyri ruky hladko klzali po klávesách. Toto bolo silnejšie a lepšie než akýkoľvek rozhovor. Pri hudbe si obaja spoločne rozumeli najviac.*
Haruka Noburu: *Pretrela si dlaňou oči a unavene si vzdychla. Posadila sa a upriamila na otca zadumany pohľad.* Som v pohode ocko. Viem sa o seba postarať. Neboj sa. *Obzrela sa - už bola skoro úplná tma cintorín osvetľovali len mihotavé sviečky z náhrobkov.* Každopádne mali by sme ísť domov. Tu sa o tom baviť nechcem.. Aj mŕtvy majú uši. *Len čo to povedala postavila sa a oprášila si zadok.*
Daisuke Noburu (NPC): *Opätoval jej pohľad - usmial sa svojim typickým úsmevom no kútiky ust mu nezostali v tomto stave dlho. Počúval svoju dcéru a pri tom sa na ňu pozeral. Bola krásna, silná, dospelá a neuveriteľné statočná. Zapísala sa do histórie ich malého sveta a naplnila jeho krehké, zlomené srdce neskonalou hrdosťou. Bolo mu ľúto, že nieje šťastná, že si prežila toľko bolesti .. Nenávidel sa za to, že ju pred tým všetkým nevedel ochrániť. Položila mu otázku a vytrhla ho zo zamyslenia.* Nie dosť dlho. *Odvetil stroho, no.skôr než by ho stihla zahriaknuť doplnil svoje slová.* Ani som sa ta nespytal či si pod vedením Tsukyiamu spokojná. Chová sa k tebe slušne?
Haruka Noburu: *Otočila hlavu tiež jeho smerom a vymenila si s otcom velavravny pohľad. Položila si ruky na brucho.* Ešte nie si tak starý. *Mykla plecom, no nemohla nepripustiť že čas neúprosne beží.. Sama bude mať za chvíľu tridsať rokov. Po jeho ďalších slovách sa uškrnula. Vedela, že si ju doberá.* Medailu budem samozrejme nosiť na krku. Dúfam, že je veľká, ťažká a lesklá. *Usmiala sa, no stále mala smutný pohľad. Opäť sa pozrela na oblohu, zvážnela a povzdychla si.* Ako dlho tu už ležíš ocko?
Daisuke Noburu (NPC): *Počul prichádzať Haruku, vycítil jej chakru. Chcel sa postaviť ale napokon zostal ležať na zemi. Prekvapilo ho, že ho napodobnila a ľahla si tiež. Na jej slová otočil hlavu jej smerom a nevedelo sa usmial.* Ja som len starý muž. Môžem byť pokojne aj bláznivý, no tebe by to mohlo skutočne povesť pošramotiť. *Uznal tichým hlasom.* Dnes ti prišlo domov vyznamenanie aj s medailou od Feudalneho pána. Zavesime to v kuchyni nad stôl?
Haruka Noburu: *Kráčala domov zo sídla Mizukageho. Dnes to bol rutinny deň. Stála v kancelárii Tsukyiamu kým pracoval na papieroch, prijímal hostí, odprevadila ho na obed.. Potom na pár pochôdzok a stretnutí. Skončila jej pracovná doba a šla domov. Na to že je stráž takého mocneho muža sú jej dni v Kiri v celku jednotvarne. Mesto neopúšťajú často a tu mu veľa nebezpečenstiev nehrozí. Stmievalo sa - mala ešte nejaký čas tak sa rozhodla navštíviť svoju rodinu na cintoríne. Kráčala k náhrobným kameňom a už z diaľky zbadala svojho otca. Ležal na tráve medzi hrobom Hany a Momoko. Díval sa do čoraz tmavšieho neba. Bez slova prišla k nemu a ľahla si na prázdne miesto medzi Arakiho a Sasoriho hrobom.* Keď nás niekto zbadá, pomyslí si, že sme sa načisto zbláznili. *Zašepkala ale bolo to dosť nahlas aby ju mohol otec počuť.*
---: ---
Haruka Noburu: --koniec/sólovka/doplnenie príbehu postavy-- *Návrat zo sídla Feudálneho pána nebol najružovejší - a nemohli za to šeré, zamračené dni hlavného mesta v zemi vody. Haru šla rovno domov - do domu, kde krátko bývala so svojim mŕtvym snúbencom. Osprchovala sa, najedla a chcela ísť navštíviť Babičku Momo ešte kým pôjde spať.. no skôr než vyšla z dverí - na prahu stál jej otec. Oznámil jej, že jej brat - Araki.. nezvládol svojho démona a zahynul. Zomrel keď sa ho jeho bijuu zmocnil uprostred Kirigakure.. a aby toho nebolo málo. Babička túto správu neuniesla, roky ju dobehli a pobrala sa za svojim drahým vnukom na onen svet. Človek by si bol pomyslel, že keď prežije jednu veľkú stratu - s ďalšími sa vyrovná jednoduchšie. Opak je však pravdou. Haruka plakala v otcovom náručí hodiny - na prahu stále otvorených dverí. Vonku pršalo, no im to bolo jedno. Schúlený kľačali na zemi a nechali smútok aby si razil svoju cestu von. Daisuke a Haruka už mali iba jeden druhého. Zostali sami. .................................................. Haru videla na svojom otcovi ako mu udalosti týchto dní vzali mladícky elán, ktorý vždy mával. Zostarol. S jej novou pozíciou - vernej kageho - nemala veľa voľného času a keď práve nepracovala trávila chvíle práve s Daisukem. Varila mu, prala, nakupovala, upratovala a napokon sa ku nemu úplne presťahovala. Vrátila sa späť do svojej starej izby v dome kde vyrastala. Cítila, že je to tak správne.. aj tak na ten dom kde bývala -kde mala žiť so Sasorim- mala minimum pekných spomienok. .................................................. Ubehli týždne kým sa odhodlala ísť s otcom prvý krát na cintorín. Napokon tam stáli spolu v daždi a držali sa za ruky. Pred nimi sa na náhrobných kameňoch črtali mená; Hana, Momoko, Araki a Sasori. Haruka sa na ne však nepozerala - sledovala ako mal jej otec zavreté oči, kvapky dažďa mu stekali po viečkach a maskovali slzy, ktoré mu potichu tiekli po tvári. Odvrátila sa, jej oči pritiahlo prázdne miesto medzi hrobom jej babičky a matky, ktoré raz bude patriť práve jej otcovi. Len pri tomto fakte jej stiahlo srdce tak, že sa jej z toho zatočila hlava. Mamu nikdy nepoznala, no vedela, že si otec vždy želal aby to bolo naopak. Aby on zomrel v deň kedy sa s Arakim Haruka narodila. Ona to nikdy nechcela. Otca milovala a len dúfala, že bohovia nie sú tak krutí aby jej po tom všetkom vzali aj jeho. Zažmurkala - prinútila sa myslieť na niečo iné. Pootočila hlavu a uprela pohľad na druhé voľné miesto, na ktorom sa medzi pomníkmi tvorila kaluž. Toto miesto raz bude patriť jej. Bude ležať medzi svojim bratom a snúbencom. Zase budú spolu.. raz. V kútiku duše si tam chcela ľahnúť už hneď teraz. Chcela zaspať a ukončiť toto nekonečné trápenie. Zavrela oči rovnako ako jej otec a v tichosti nechala svoje horúce slzy aby sa miešali so studenými kvapkami dažďa. V mysli sa jej vynorili spomienky na Arakiho. Napriek tomu, že nevyrastali s Harukou ako bežní súrodenci - zomreli by jeden pre druhého. Roky nevedeli kvôli svojim démonom, že sú rodina - zblížili sa a keď Araki zistil pravdu .. nezáležalo mu na tom. Ďalej prechovával k svojej sestre zakázané, hlboké city. Haruka však jeho city neopätovala milovala Sasoriho ... a teraz? Teraz jej to celé príde akoby sa to stalo v inom živote. Všetky vtedajšie trápenia a spory bledli v porovnaní s tým čo teraz prežíva. Ocitla sa v svete kde sú dni temné a noci prázdne a chladné. V hrudi cítila obrovskú bolesť, v hrdle akoby jej uviazla veľká guča, ktorá pálila, no nedala sa prehltnúť. Chcela ísť čo najrýchlejšie preč aby sa ne-rozvzlykala, chcela sa vrátiť domov a hrať na klavíri smutné melódie dosť hlasno na to aby pri nich mohla plakať.* ´Ideme?´ *Opýtal sa jej otec tichým hlasom, skoro akoby čítal jej myšlienky. Vedela, že ak by sa mu pokúsila odpovedať, pravdepodobne by jej zlyhal hlas a tak sa na neho len pozrela a trhane prikývla. Ruku v ruke kráčali v hustom daždi domov.*
___: ---
Shoto Saito: Paráda. *Rozsvítí se mu tváře od úsměvu. Netuší do čeho jde nebo co se bude dít ale pro nyní má velmi dobrý pocit.*"Snad to zítra nepokazím."*Koukne se jak bezpřemýšlení vytáhne hrst peněz. Taky by se chtěl mít tak aby bez jediného počítání mohl platit i za ostatní. Svůj zájem ovšem nechává hluboko v sobě.* To by bylo dobré. *Pousměje se když mu řekne že by se mohl stát jejím asistentem. Následně se stane něco šíleného a on celý zrudne, vživotě nedostal pusu od nikoho jiného než od Matky a tak je z toho celý nesvůj, ale příjemně.* Ahooj. *Řekne nejspíš až příliš pozdě, do té doby byl v tranzu z té pusy. Každopádně nyní nastal čas jít pomalu domů.*
Lana: *Jeho natiahnutú ruku prijme a usmeje sa.* Takže vieš ako to chodí, to sa mi páči, sme dohodnutí... zajtra nastúpiš, všetko už bude dohodnuté, tebe stačí len robiť to, čo potrebuješ, kto vie, možno časom si ťa vezmem ako svojho spoločníka na rôzne akcie, ktoré naša skupina rada robí... takže platí... *Keď to povie, položí na stôl peniaze za oboch, Shota nemusí platiť nič, potom sa postaví a jemne sa k nemu zohne.* Takže teda neskôr, ešte sa určite uvidíme... *Ako to povie, dá mu pusu na líce a s jemným úsmevom dodá.* Vitaj v rodine Shota-kun... ja mám ešte povinnosti, takže bye bye... *A stratí sa nakoniec v uličkách vesnice.*
Shoto Saito: Takže špiclovat. *Řekne po tom co domluví, ale netváří se ani znechuceně, ani naštvaně a dokonce ani jako patriot co chce zachovat tajemství své vesnice.* Myslím že práci stejně potřebuji. *Řekne s úsměvem a chvíli na ní váhavě kouká než natáhne ruku přes stůl aby si spolu potřásli.* Takhle se to dělá ne? *Zeptá se trochu nervózně, nikdy to předtím nedělal ani nezkoušel si s nikým podávat ruku a tak si nebyl jistý jestli ze sebe nedělá vola. Potom se usměje.* Navíc jsem si vždycky přál mít sourozence, ať už sestřičku nebo bratříčka. *Trochu na ní mrkne a čeká jak se situace vivine.*
Lana: *Usmeje sa pri jeho slovách a vykročí smerom k obľúbenej reštaurácii, ktorú mala rada v Kiri, predávali tam skvelé dango.* Výborne... tomu sa hovorí mať spoločnosť... *Povie a keď tam dorazia objedná jemu i sebe plný tanier, potom začne rozprávať.* Vieš... život je plný prekvapenia... preto je treba mať vždy niekoho, na koho sa môžeš obrátiť, ak by si potreboval... *Zamyslí sa a ukáže prstom cez ulicu na obchod so saké.* Vidíš ten obchodík?? Patrí našej rodine... teda aspoň tak si hovoríme, nie sme pokrvní príbuzní, no predsa sa tak nejako k sebe správame... a ty Shota-kun, sa mi celkove páčiš, mala by som pre teba návrh, ja sa moc na jednom mieste nezdržujem dlho, no naša rodina má v každej vesnici takúto akoby pobočku... ak by si chcel mohol by si v tom obchode pracovať, roznášať po meste saké a tiež počúvať nejaké novinky z okolia, cez ten obchod by si ma mohol i kontaktovať, pretože si vymieňame pravidelne informácie... *Keď to povie, upije si z čaju, nemohla si objednať saké, lebo po tom má ešte prácu.* Ak by si to prijal, bola by som tvoja Onee-sama... *Žmurkla na neho a pomaly pila čaj.*
Shoto Saito: To zní trochu jako špiclování. *Řekne ale závoreň také pokrčí rameny. Nešpicluje se na něm tak proč by se o to staral.*"Zajímavá paní, zajímalo by mě co je v těch bednách."*Hlava plná myšlenek musí počkat protože je vyzván jestli se k ní přidá ještě na nějakou chvíli.* Jistě, přidám se, a rád. *Pronese s úsměvem. Nijak se nebojí toho že by to mohla být past nebo že by mohl dopadnou špatně. Ví že život je život, a matka mu to nezapomínala připomínat. Každá šance se musí využít a risk je zisk a tak dále.*
Lana: Je to možno zaujímavé, ale niekedy otravné... dlhé cesty, celú dobu si špinavý... bolí ťa celé telo... banditi, pochybné hostince... *Povzdychne si a potom ukáže, že kam to majú položiť, všetci ju bez slova počúvnu a podávajú to chlapovi na voze.* Správy sú niekedy veľmi dôležitá a delikátna vec... niektoré stoja veľa peňazí aby si vedel... *Keď to hovorí veľmi zákerne sa usmeje.* Preto je treba mať oči i uši vždy pripravené a vedieť byť v správnu dobu na správnom mieste a tak podobne... niektoré správy alebo informácie získaš len tým, že pozoruješ nejaké miesto alebo ľudí... *Hovorí Lana, pričom všetci chlapi len kývnutím hlavy dajú na súhlas.* Takže... tu sú tvoje lízatká.. ja teraz idem do nejakej reštiky... vážne sa potrebujem najesť, mala som dlhý deň.... nechceš sa pridať?? *Povie v celku milo a čaká na jeho reakciu.*
Shoto Saito: *Když se začne chlubit přemítá jestli vypadat velmi zaujatě nebo dát najevo že si myslí že přehání. Nakonec se přikloní k prvnímu, obličej se mu rozvítí a očka rozzáří.* To zní skvěle. *Děckou zvědavost v sobě umí probudit lusknutím prstu a proto vlastně ani nehraje. Potom se vykloní aby viděl přes ty chlapi co jdou s nimi aby zahlédl vůz s koněm. Koně dlouho neviděl a proto se mu v obličeji zopakuje výraz z před chvíle. Potom se zadívá zpátky na onu paní.* Zprávy. Obchodovat se zprávami. Proč si je prostě nepředají.. *Odmlčí se aby našel správné slovo.* Sami? Tedy jakože, třeba zvířaty, zadarmo. *Zeptá se nyní opravdu zvědavě protože na to sám nemohl najít odpověď.*
Lana: Shota?? Pekné meno... *Povie Lana, ktorá zámerne použila svoju známu prezývku Hideyoshi. Ako idú, tak chlapca s jemným úškrnkom počúva. "Hmmm je celkom zaujímavý, s tým by sa možno dalo niečo robiť..." Pomyslí si a následne odpovedá.* Ako hovorím, obchodujem so všetkým možným... ovocie bylinky, zelenina... nejaké tie zvitky, knihy alebo správy, ktoré je treba doručiť... a vieš, mňa často stretneš všade po svete, už hodný kus som ho prešla... nie síce všetko čo sa dá ale videla som kráľovské paláce, nekončiace hory a tiež zasneženú krajinu... kde nestretneš nikoho celé kilometre... *Povie Lana pričom smerujú k starej stodole blízko cintorína, tam už čaká voz s koňom a pár ďalšími chlapmi, ktorí to odvezú kupcovi.* Už tam skoro sme...
Shoto Saito: Shoto *Poví chlapec když se pomalu přibližuje k bednám se kterými by měl té paní pomoci.* říkáte obchodnice, zajímavé. Chodím na hřbitov v jednom kuse, a doteď tu nikdo neobchodoval. *šibalsky se pousměje. Vůbec netuší o co jde, ale nějak cítí že je zábava zkoušet se dozvědět víc tím že dělá že už něco ví. Přijde až k bedně a zkusí jí obtěžkat. Není to sice žádný skrček ale stále neočekával že by šlo o tak těžkou bednu.* Páni, asi je toho dost. *Řekne a následuje onu slečnu kamkoli ho jen zavede.*
Lana: Výborne... je to skvelé... *Potom začne i s ním kráčať k tým dreveným krabiciam.* Vieš chlapče, my sťahujeme nejaké veci z jedného miesta na druhé a proste cez cintorín je to najkratšia cesta... *Povie Lana celkove milo, no v tóne je poznať nervozita, pretože sa jemne okolo seba otáča.* Vieš som obchodníčka so zmiešaným zbožím, presúvam to, čo ľudia chcú, nepýtam sa čo to je a na čo im to je a oni toto oceňujú... *Keď mu to hovorí, tak sa už zastavia rovno pri nich.* Ach aby som nezabudla, moje meno je Hideyoshi... obchodníčka pre všetko... *Keď to povie, postaví sa pred chlapov, čo sú tam a dá im pokyn aby ju nasledovali, počíta s tým, že sa i tento pre ňu neznámy chlapec zapojí.*
Shoto Saito: *Ještěže je zvyklý na to že se ho každou chvíli někdo na něco vyptává, přecijenom je sám na hřbitově. Takže ačkoli se paní trochu lekl nedal to na sobě nijak znát.*"Lízátka?"*Pomyslí si zatímco se na ní otočí a věnuje jí úsměv dítěte.* Nu proč ne. *Řekne a nakloní hlavu nad rameno ve velmi zvědavém gestu.* A co v nich je, že je stěhujete na hřbitově? *Zeptá se jí a na tváři se mu objevuje úsměv, protože představa obchodu s něčím přímo ze hřbitova mu prostě přijde dosti zábavná.*
Lana: Rýchle... pohyb... nemám na to celý deň... *Hovorí Lana, keď sa presúva s pár pomocníkmi, presnejšie tu obchoduje s drogami. Mala ich sem priniesť a počkať na kupca, ten aj prišiel a ona teraz prenášala bedňu s katanami na miesto, odkiaľ ju vezmú preč. Keď prídu na miesto, kde si všimne jedného chlapca, tak sa pousmeje, jej chlapom to predsa len ide pomalšie a tak sa pomocná ruka môže hodiť. Začne pomaly ale isto kráčať k nemu, s jemným úsmevom na perách, oblečené má nenápadný čierny plášť a pod ním má svoje obľúbené oblečenie, ktoré je vyrobené z kože.* Hej... chlapče, nechceš si zarobiť... mám tu pár lízaniek, ak mi pomôžeš odniesť tam tie bedničky sú tvoje... *Usmeje sa lana a z pod plášťa vytiahne pašované cukrovinky.*
Shoto Saito: *Kdo ví kdo byl Shootův otec. Jeho matka nejspíš, jistě ale ta mu nikdy nic neřekla. Vždycky když se jí zeptal na cokoli související s jeho druhým rodičem odvrátila zrak, a zeptala se ho jestli mu nestačí. Nu jak mohl po takové podpásovce fungovat dál.*"Achjo mami, jednou to z tebe dostanu."*Pomyslel si, nebo možná dokonce zašeptal. Chodil sem na hřbitov často, u velkého pomníku si vždy pročítal jména padlých za vesnici a přemýšlel které by bylo nejvhodnější pro jeho otce. Protože samozřejmě, nikdo jiný než válečný hrdina jeho otec být nemohl. Tedy alespoň v to Shoto pevně doufal.*
---: ---
Sasori Shintaro: Taky se měj! *Odpoví Sasori a pomalým krokem si to namíří domů, nikam nespěchá, bere si to naprosto klidným krokem. Je docela spokojený, dneska si odpil svůj dobrý skutek a pomohl chlapci nebo aspoň mu dal pár rad. *
Ri'Sai: Asi máš pravdu, tak zase někdy. *Řekl s úsměvem a rozeběhl se pomalu směrem domu, ale po pár metrech se zastavil a otočil.* A přeji hezký zbytek dne. *Pak se znovu definitivně rozběhl domů.*
Sasori Shintaro: Kterým směrem je Konoha? Tak to netuším, nedokážu to říct takhle z hlavy, kdybych měl mapu tak bych to asi říct dokázal. *Odpoví a všimne s, že své pití už dopil tak to prostě cestou vyhodí do jednoho koše. *Neměl bys jí asi domů? Myslím, že bys pro ní měl být oporou. *Poví Sasori s úsměvem. *
Ri'Sai: Taijutsu jsem již vyloučil dávno, ale bylo by dobré se mu alespoň trochu věnovat a co se týče Genjutsu tak to by mě asi nebavilo, já nevím příjde mi pro takové ty slabochy a nebo jen jako podpora. *A při tom se podíval směrem kde je slunce.* Kterým směrem je vlastně Listová?
Sasori Shintaro: Asi to tam teda nějaký člověk časem přidal. *Podotkne a zamyslí se nad jeho otázkou ohledně zaměření. *Myslím že Ninjutsu zní nejlepší, Taijutsu je totiž barbarské a i kdybys byl nejlepší uživatel Taijutsu světa tak proti Ninjutsu nebo Genjutsu nemůžeš vyhrát. Myslím si že Taijutsu je pouze pro lidi, kteří nemají žádné nadání v oblasti Genjutsu a Ninjutsu. *Podotkne Sasori s úsměvem. *
Ri'Sai: Nepamatuji si že by to tam při pohřbu bylo, ale to je jedno... Přemýšlel jsem do budoucna čemu se budu spíše věnovat, jestli primárně taijutsu, ninjutsu nebo genjutsu, ale celkově si myslím že zaměřit se na ninjutsu by pro mě bylo nejlepší. *Poté se poškrábal na ruce a ušklíbl se.*
Sasori Shintaro: Netuším proč to tam je, válka vlastně ani není Kirigakure je stále neutrální vesnice. Ovšem vysvětlím ti, co je tím myšleno. Ve válce se nakonec prosadí váleční hrdinové za své úspěchy, ovšem když válka skončí, jsou z nich nakonec jen vrazi, tedy aspoň v očích té další vesnice. Docela mě překvapuje, že tam ta věta byla, já myslel, že to pozůstalí určují, co tam bude.
Ri'Sai: *Otočil hlavou na Sasoriho a usmál se.* Na náhrobku mého otce jsem našel nějakou divnou větu, byla úplně dole a nešla moc vidět dokud jsem to neodkryl, bylo tam napsáno: Hrdinové z války, jsou za čas pouze vrazi. nevíš co to má znamenat? Proč je to na jeho náhrobku...
Sasori Shintaro: Každý člověk poslouchat rozkazy, to je celkem nevýhoda vždycky budeš poslouchat rozkazy. Jediný způsob jak to obejít je to že se staneš tím, kdo ty rozkazy dává. *Sasorimu se celkem líbí způsob myšlení toho chlapce. *
Ri'Sai: No, vůbec nemám žádnou představu. Ale když bych měl nad tím přemýšlet, tak bych chtěl volnou ruku a nebýt nikomu ničím zavázaný. Ale nebylo by špatné mít lidi kteří by ti věřili a šli by s tebou kamkoliv, ale jak říkám nechci být ničím zavázaný. Nechci muset příjmout rozkaz a podobně, jestli víš jak to myslím? *Zašoural trochu nohama o zem.*
Sasori Shintaro: He? Prach? To si sice zase tak moc nemyslím ale tak jak myslíš. Mimochodem sice je asi ještě brzo se tě ptát ale kde vidíš svou budoucnost v uplatnění jako Shinobi? Každý by měl vědět, čemu by se chtěl jednou věnovat. Sice na to většinou přicházejí až jako Geninové ale třeba o tom ty budeš vědět už teď.
Ri'Sai: Eh, děkuju. Ostatně, já nevím co budu dělat.. taky se poslední dobou docela nudím. Všichni jsou pořád zaujatí tréninkem. *Zase si kýchnul.* To by člověk nevěřil kolik tu je prachu. *Na to si kýchl znova a zasmál se, při tom se podrbal na hlavě.*
Sasori Shintaro: Co dělám? Tak jsem Shinobi takže většinou trénuji nebo tak nějak. Jsem totiž povoláním voják, ale ještě se trochu věnuji stopařství, takže dokáži lehce rozeznat z člověka jeho množství chakry a dle toho určit podle množství té chakry jeho hodnost a taktéž říct jeho jaký má primární element. *Když o tom tak Sasori přemýšlel tak si to rovnou vyzkoušel a díky Kagura Shingan tedy dokázal říct, že tento chlapec má hned dva primární elementy což znamená jen jedno a to že vlastní Kekkei Genkai i když o tom ani on sám ais ještě neví. *Možná jednou překonáš i svého otce.
Ri'Sai: Myslím že ano. *Kejchnul si.* A co ty vlastně děláš? Já celkově ani nic moc. *Řekl s úsměvem.*
Sasori Shintaro: Aspoň umřel se ctí to je myslím trochu uklidňující, podívej na mě, já nemohu říct jistě, zda můj otec žije nebo je mrtvý nikdy jsem ho navíc neviděl a matku jsem taky nikdy nepotkal, jsem jedno z těch dětí, co vyrostli v sirotčinci. Tvůj otec má aspoň dobré jméno a zemřel statečně měl bys být dokonce pyšný.
Ri'Sai: *Podrbal se na hlavě a zasmál se.* Nevím kde bych měl začít, myslím že byl velmi dobrý ninja. Vždy když vyrážel na mise, byli tak v pěti lidech a on to vedl. Taky hodně cestoval, máme doma věci ze snad ze všech kontinentů. Ale pak se jednou nevrátil včas s celou skupinou a po týdnu je našli v zemi ohně jak jim někdo přepadl tábor a otec se dopotácel někam do okolí listové kde ho dostal jed z rány kterou utržil při útoku. Tak nám to bylo řečeno. *Dopil poslední kapku limonády a odběhl kelímek vyhodit do nedalekého koše a pak se vrátil.* Ale dá se to unést, jen pořád jako by se měl v blízké době vrátit domů.
Sasori Shintaro: Ani pro peníze nesahej, já jich mám víc, než dost díky velkému počtu splněných misí jsem si zvládl našetřit už dost peněz, abych mohl zaplatit jenu limonádu navíc. *Poví s úsměvem, a když přijde na řadu tak sobě koupí jednu malinovou limonádu a Ri'Sai dostane tu svou citrónovou, kterou mu Sasori koupil. Pak se otočí a pokračuje v procházení vesnicí bez většího cíle. *Popovídej mi o svém otci, jaký to byl ninja, jaký to byl otec a jaký to byl člověk? Uleví ti to.
Ri'Sai: *Vážně se zahleděl před sebe a odpověděl.* Mé jméno je Ri'Sai Kawashima, ano jistě, taky mám žízeň.* Když došli ke stánku, Ri'Sai si prohlédl nabídku.* Asi si dám tu citronovou, vypadá dobře. *A sáhl do kapsy pro ryo.*
Sasori Shintaro: *Příběh chlapce mu přijde docela smutný, i když aspoň má tu matku, takže to není tak strašné jaké by to mohlo být. *Moje jméno? Jmenuju se Sasori Shintaro, jak se jmenuješ ty? *Zeptá se cestou a všimne si stánku, kde se prodává limonáda tak tím směrem ukáže. *Mám docela vyprahlo v ústech tak si dám limonádu, pokud ti to nebude vadit a neurazí tě to tak bych ti taky rád nějakou koupil.
Ri'Sai: *S usměvavým pohledem povídá.* Mám prostě štěstí a odhad... otce, otrávili ho nějakým jedem na misi a od tý doby mu sem chodím vyměnit každý týden květiny. Matka si na to pořád nemůže zvyknout, přece jenom, bylo to minulý měsíc. A taky je to pro mne trochu blok protože už se mnou nemá kdo víceméně trénovat. *Nachvilku přerušil konverzaci a díval se před sebe.* A jak se vlastně jmenujete?
Sasori Shintaro: Souhlasil jsi docela rychle, kdybych byl nějaký zločinec tak jsi v maléru, víš o tom? *Poví Sasori s úsměvem a jde vedle toho chlapce. *Tak kohopak tam máš? Slyšel jsem, že je prospěšné mluvit o našich milovaných, které jsme ztratily. Přišlo mi vhodné se ti trochu věnovat, nevypadáš zrovna v pořádku. *Poví a pokračuje v chůzi, ani neví, kam směřují. Prostě jde bez jasného cíle skrze Kirigakure. *
Ri'Sai: *Z počátku se toho hlasu lekl protože vůbec nedával pozor co se kolem děje jelikož byl položen v myšlenkách ale ten hlas ho probudil z bdění. Rychle se podíval tím směrem a odpověděl.* Dobré ráno. *Usmál se.* Ano klidně mohu. *A vydal se pomalými kroky za neznámým mužem.*
Sasori Shintaro: *Prochází se po hřbitově ani neví proč, matku která tu leží, nikdy nepoznal a otec ten může být mrtvý ale ani nemusí. Sasorimu bylo totiž v sirotčinci řečeno, že matka zemřela a otec že nejspíš zemřel v misi, prý byl nalezen celý jeho tým mrtvý ale otec se nikdy nenašel. Sice se tam našlo mnoho ohořelých a popálených těl a tak nebylo možné určit, zda to je on nebo ne a tak byl nakonec i on prohlášen za mrtvého. Sasori byl oblečený v ( odkaz » ) a neměl u sebe ani žádné své Ninja vybavení jen položil k hrobu jednu červenou růži a usmál se. Proč vlastně nosí zrovna tuto kytku? Zjistil od někoho, kdo jeho matku trochu znal, že milovala červenou růži a tak jí nosí aspoň toto. Poté se rozhlédne a všimne si nějakého mladíka tak si řekne, že ho možná trochu rozveselí? Dnes nemá co na práci a ten chlapec mu přijde, jakoby někoho ztratil teprve nedávno. *Uhm ahoj, nechceš se projít?
Ri'Sai: *Ri'Sai prošel jakousi bránou na hřbitov. Procházel se mezi řadami hrobů a při tom v ruce držel bílou květinu. Při chůzi se rozhlížel kolem a připadalo mu to jako věčnost ale nakonec se našel svůj cíl, hrob svého otce. Přiklekl k hrobu u kterého byla váza s zvadlou květinou. Květinu vyndal z vázy a vylil zbytek vody, poté se vydal k nedalekému pramínku vody ze kterého nabral do vázy trochu vody a vložil do ní bílou květinu kterou si před kleknutím k hrobu přidržel zubama. Když se vrátil k hrobu položil vázu zpět na své místo a zvadlou květinu zahodil daleko do trávy. Na chvilku si sedl před hrob.* Tak jsem zase tady tati, no hodně se toho událo v poslední době. Byl jsem s mámou chytat ryby, chytili jsme jednoho velkýho, opravdu velkýho kapra. Taky jsem začal pomáhat v jednom malém obchodě, prodávají tam všemožné vybavení od kunaiů po svitky ale ty nevím k čemu jsou... a taky.. scházíš nám, mamka vypadá že se s tím že tu nejsi ještě pořádně nevyrovnala, zrovna včera ráno udělala snídani pro jednoho navíc. A pak celý den skoro nepromluvila. Víš je to docela těžké ale zatím se držíme... *Ri'Sai se zvedl a oprášil se.* Tak zase někdy. *Ještě udělal jedno kolečko kolem hřbitova a byl připravený se vydat domů.
---: ---
Araki: (Odvede chlapce s Harukou pak se iba podiva na svou sestřičku a lehce ji obejme kolem krku.) třeba to priste bude lepsi zabava a omlouvam se že si vsetko odrela ty .. (Potichu vydechne a poodstoupim opatrne ti chytnu ruce a jdu s tebou domu)
Haruka Noburu: *Na otázku jej brata prikývla. Ukazalo sa, že miestny vandal nieje nebezpečný.. Je to len syn miestneho strážnika, ktorý túžil po otcovej pozornosti. Odviedli ho teda na policajnú stanicu, odstránili zvyšné pasce z cintorína a vydali sa smerom domov.* Ah som unavená. Táto misia nemala konca. *Priznala, bola už tma keď kráčali k ich domu. Na cestu im svietil mesiac.*
Araki: (Araki se vydal do sveho ukrytu bylo to jako menši trening jelikož ve vodě musi pečlive kontrolovat svou chakru.. Po nekolika hodinach to je dost i na nej lroto vyleze a rozhodne se že si odskoči mezi tim když se vraci ho skoro srazi dva kluci co utikaji z mista Haruky.. Araki kdyz zahledne Haruku a nejakeho chlapce tak k ni rycjle dobehl.) Haruka tys vydesila nejake deti? (Usmejem se s rukama nad hlavou) maš ho? (Zeptam se když k chlapci naklonim hlavu)
Haruka Noburu: *Vedľa hlavy sa jej objavil otázniček. Araki je tak divny.. Hovorí zvláštne veci, správa sa nevyspytateľne.. Kládla si otázku či za to môže jeho prekonaná amnézia alebo či mu myseľ zahmlieva Yonbi. Len ľutovala, že aj keby prišla na príčinu.. Nemala by mu ako pomôcť. S povzdychom sa len otočila na päte a vyliezla do koruny najbližšieho stromu. Sedeli v úkrytoch dlho. Zo začiatku sa sustredila na okolie, na zvuky, pohyby, rozhovory ľudí prechádzajúcich cintorínom.. Vtedy jej nebolo všetko jedno bála sa, že zabočia zlým smerom a spustia ich pedantne nastražené pasce. Našťastie sa tak nestalo, hodiny ubiehali, čas sa vliekol, obloha potemnela. Mohlo byť pol deviatej večer keď zbadala rýchly pohyb rovno pod ňou. Nevedela určiť kto to je. Bol celý v čiernom, na hlave mal kapucňu.. Postavou pripomínal dieťa.* /Ah nie, zase len deti..!/ *Vrhol sa rovno do kríku a spustil niekoľko výbuchov nastražených pascí. Zaskočila zo stromu a počas pádu na neho zoslala vodné lano aby ho spútala. (Suiton: Mizu no muchi)* Pozrimeže koho to tu máme. *Pritiahla si spútaného chlapca do svetla pouličnej lampy. Bol strapaty, uplakany, nahnevaný a vystrašený zároveň.*
Araki: *Pohlédne tím směrem a na moment zůstane mlčet on často pozera oblohu mraky a nebe.. Zkousne si spodní ret načež se rozhlédne kolem.* Tak dobře já pujdu do té fontanky na na vodu nebo co to je *usměju se* aspon budu mít přehled i o jiných místech *přikývnu a kouknu jinam..* Občas nevím co bych měl dělat abych byl lepší.. *zašeptá ale aniž by nechal Haruku cokoliv říct tak odchází směrem k místu od kad se bere voda.*
Haruka Noburu: *Spokojne sa pozerala na výsledok ich spoločnej práce.. keď sa opýtal na miesto úkrytu s úškrnom ukázala prstom do hora.* Ľudia sa na nebo, do korún stromov takmer vôbec nepozerajú. Áni len na oblaky! *Vysvetlila, no posledná veta znela skoro ako výčitka. Iba sama patrila totiž k tým naivným zasneným dievčatám, ktoré majú hlavy v oblakoch. Najme teraz keď so Sasorim majú čoraz intenzívnejší vzťah.*
Araki: *Sleduje jak Haruka připravuje past poté jen přikývne a s úsměvem začne na drát připevnovat nějaké výbušné lístky na některé místa dá spíše světelnou bombu a na některé kouřové atd.. Když má hotovo tak sep odívá na Haruku.* Snad je tohle jejich úkryt a přijdou se ma né jinam.. *vydechne a jde k Haruce.* Kam se schováš ty?
Haruka Noburu: *Keď jej dal pusu odtiahla sa a vyplazila na neho jazyk. Takto si to nevyžehlí.* Radšej mi pomôž s pascami. So sledovaním sa budeme zapodievať neskôr. *Povzdychla si a vybrala z tašky drôt obzerala sa a napokon začala naťahovať drôt pomedzi konáriky tesne pri zemi.. v korunách stromov, v kríkoch kde boli ukryté spreje.. Pripomínala pavúčicu.* Araki? Ak máš pri sebe nejaké výbušné lístky - pripevni ich tu - tu a tam. *Ukazovala mu prstom príslušné lanká. Pasce boli nastavené tak aby výbuch vandalovy neublížil.. z jej predchádzajúcich misií sa už poučila, že za podobnými vecami môžu byť pokojne deti.*
Araki: *Vydechnu ale v zápětí se k tobě přikloním.* Berem to vážně vždyť je tam výhled po skoro celém hřbitově.. Nee-chan *Věnuje jí jemný bratrsky bozk na její našpulené rty.* Ještě bych mohl použít Kuchiyose Kamu aby pomohl hlídat nenápadně..
Haruka Noburu: *Očividne jej plán ignoroval - keď sa na ňu zrazu zavesil a mierne ju škrtil pod krkom - pokúsila sa ho najprv jemne odstrčiť a odtiahnuť sa. Nechcela na neho hneď používať chmaty a silu, dúfala, že mu to dôjde.* Araki ak to nemieniš brať vážne môžeš ísť domov. Takto sa nikam neposunieme. *Podráždene našpúlila pery. Robila to vždy keď bola nahnevaná, urazená atď. ( Vzhľad - odkaz » )*
Araki: *odfoukne si pramínek vlasu z očích.* možná bych si je měl nechal ostříhat.. *zamumlám jako bych Haruku neposlouchal následně.. se usměju.* Haruka ty máš skvělý nápad.. *Skočím ti kolem krku a trochu se na tebe pověsím.* Ale já moc pastí neumím tak budu dělat v jezeru že jsem voda.. *zasměju se potichu a svou tvář přitisknu lehce ke tvé.*
Haruka Noburu: *Zaškerila sa a zahnala sa po jeho ruke - len čisto pre efekt keď sa odtiahol.* Hej, ja som predsa amnéziu nemala, hlupáčik. *Zapriadla a žmurkla na neho aby mu došlo, že si z neho len uťahuje. Potom prišla ku kríku kde našiel spreje. Vzala jeden do ruky a pohŕkala ním.* Myslím, že nieje prázdny.. a sú tu aj iné, niektoré sú ešte neotvorené. *Rozprávala, skrčená na všetkých štyroch v kríku, že jej z neho trčal len zadok a nohy. Dehonestujúca misia na to, že už je za chvíľu Jounin. Napokon sa odtiaľ vystrčila a oberala si z vlasov kúsky konárikov a lístkov.* Mám teóriu. *Rukami urobila teatrálne gesto aby jej dal čas a začala sa prechádzať tu a tam ako skutočný detektív.. vždy mala zmysel pre dramatično.* Podľa mňa si tu tie spreje len schovali.. Nastražíme pasce, schováme sa a počkáme či sa večer neukážu. *Zastavila vo svojom pochodovaní a pozrela sa na svojho brata.* Čo myslíš? Súhlasíš?
Araki: *Araki bol dneska nějaký čudný, dokonce se ráno usmál na Babču s menším úšklebkem arogance.. Otce letmo objal ale hned poté pospíchal vyřídit si nějakou misi na kterou by mohl jít jen s Haruko.. S úsměvem došel k Haruce, ktere prstem lehce tukne do čela ked k ní dojde.* Určitě budeš úžasný detektiv .. *Řekne se smíchem z ničeho nic strne protože vidí poníčený hrob.. Jeho pohled je trochu chladný v hlavě jako by mu bouchla žárovka..* Když je najdeš dřiv než já tak jim neublížím.. *Zašeptá Araki znechuceně tohle by si podle něj neměl nikdo dovolit..* Haruka? *Pohlédne opět na svou sestru a mírně se k ní přikloní.* Už si pamatuji všechno pamatuješ si to taky? *Usměje se načež se rozejde k hrobu u ktereho roste malý keř, z pod pár listí vytáhne barvu ve spreji..* Haruka asi mám stopu *řeknu s úsměvem.*
Haruka: *Stála nad pomníkom cudzej ženy - ktorý bol celý pomaľovaný čiernou farbou, neúctivými symbolmi. S Arakim dostali od Kageho úlohu zistiť kto za tým vandalstvom v meste je. Podobné malé priestupky sa začali hromadiť. Pozhadzované kvetináče, prevrátené smetiaky.. pomaľované pomníky a domy. Je tu obava, že to prerastie do drobných krádeží. Ich úlohou je chytiť páchateľa a odovzdať ho strážnikom. Znelo to dosť fádne ale aspoň je vidno ako silou mocou rada a Kage chce aby neopúšťali mesto.* Nuž .. ideme sa teda hrať na detektívov. *Zamyslela sa nahlas.* Nejaký plán? *Otočila sa na svojho milovaného brata a sladko sa usmiala. Sama už mala nejeden nápad v hlave.*
---: ---
Sasori: *Sasorimu nedělá problém tam s Atarashi počkat dokud nebude schopná odejít a pak i sám Sasori odejde zpátky do sirotčince. Sice trochu přemýšlí o tom zda bylo dobré se tam přidávat do toho souboje ale to je už jen spekulace zda to bylo dobré nebo ne.*
Atarashi: *Když chtěl Wiero odejít, tak ho nechala. Spustila svoje ruce k tělu a stále klečela a dívala se jak odchází. Potřeboval být sám. Po chvilce na ňu dopadl ten nedostatek chakry. Lehla si na zem a sledovala oblohu.* Tohle bylo divný.. *Řekla nahlas a podívala se na Sasoriho.* Co ty? Půjdeš taky nebo tu se mnou ještě budeš? Totiž. Nevypadá to tak, že se budu hýbat. *Zeptala se, ale nějak ju na odpovědi nezáleželo. Podívala se zpátky na oblohu. Byla jako vždy stejná. I když trochu osvobuzující.. Nějak po půl hodině už cítila, že může konečně vstát. S námahou se zvedla a pokud tam ještě Sasori byl, tak se nadechla na pozdrav.* Tak.. děkuju,že si tu byl se mnou. Ahoj. *Řekla s kamenou tváří a odešla.*
Wiero: *Wiero se pokusil ten třesot ignorovat, ignorovat to co viděl a pokračovat, i když cítil, že není schopen boje. Stiskl vztekle zuby a sevřel v ruce opět katanu. V tom jej však stiskla Atarashi. Wiero byl natolik vykolejený tím co viděl a tím, jak se ještě nyní třásl, že ji neodehnal, tak jak kdysi Sasoriho, ač jindy by to jistě udělal i jí. Nechal se dokonce stlačit na kolena, ač její slova příliš nevnímal. Místo toho měl opět před očima dvě scenérie, jednu, jež byla kdysi skutečná tu co se opravdu stala a v té druhé byly ta těla tři místo dvou, ač se zdáli být stejné, ta druhá jej děsila o poznání více, i když si sám mnohdy říkal, že kdyby tam zemřel taky, vše by bylo snažší.* „Co se to do hajzlu děje…“ *Ještě jednou stiskl pořádně katanu a následně ji zabodl do země, aby se o ní mohl opřít a zase vstát, setřásávajíc se ze sebe ruce Atarashi.* Jsem v pořádku… * Pronesl, až s podivně ledovým klidem, zatímco se stále ještě trochu třásl.* Myslím, že pro dnešek toho bylo dost. Mějte se, snad to dokončíme zase jindy. *Pokračoval a otočil se k odchodu. Nechtěl jim nic vysvětlovat, ani nechtěl doprovodit. Chtěl být sám, potřeboval být nyní sám nebo to alespoň pokládal, za tu nejlepší možnost.*
Sasori: *Ani se nepokoušel, se vyhnout těm Senbonům, které ho stejně minou. Atarashi by měla být příšerně vyčerpaná na nedostatek Chakry neboť už tak použila dost Chakry, navíc ta bariéra jí ukradla celkem dost Chakry, navíc i jen zničení té bariéry vyžaduje vypuštění velkého množství Chakry. Sasori tedy neútočí, neboť to vypadá tak že Sasori ten boj už ukončil ale zatím se k nim nepřibližuje a jen je oba dva pozorně sleduje.*
Atarashi: *Z ničeho nic se nemohla hýbat. Sotva sáhla po své flétně a byla v nějaké bublině. Jediné, co slyšela bylo výkřik Wiera.* "Použít Kai?.. Ok no.." *Trochu tomu nevěřila, ale chtěla to zkusit. Už tak cítila, že její chakra ubývá. Určitě kvůli té bublině, či co to bylo. Naschromáždila ještě nějakou chakru a poté ju na ráz uvolnila. A opravdu to fungovalo. Začala z hluboka dýchat, protože boj před tím s Wierem ju trochu oslabil.. Není ještě dost velká na to aby měla zásobu chakry. Koukla se směrem k Sasorimu a poté k Wierovi. Cítila, že je něco špatně. Viděla, jak netrefil ty senbony. Poté se zaměřila na jeho samotného.* "Třesou se mu ruce.. Ale není to z únavy. Hm, Táta se někdy třese po noční můře.. Takže nějaké trauma? Narakumi no Jutsu." *Uvědomila si Atarashi v hlavě a rukou naznačila Sasorimu, aby dál neútočil. Pomalu přicházela k němu a mluvila na něj, aby věděl že tam Atarashi je. Jestli stojí, tak ho Atarashi chytne za ramena a bude chtít aby si kleknul. A pokud to nepůjde, tak klidně i přitlačí. Pokud už sedí či klečí, tak si klekne k němu. V obou případech ho silně obejme.* "Buď to je hodně silná vzpomínka a nebo se to stalo někdy v blízké době.. Byl přece u toho hrobu. Yup, vyřešeno." Je ještě brzy na 'zašití rány', co? Ale to je v pohodě, jsou už na lepším místě. Můžou tam dělat, co chtějí, kdy chtějí. A kdyby jsis říkal, že jsi sám.. Nejsi. Máš kamarády. *Zvedla mu hlavu a konečně se na něj od srdce usmála.* Oh, promiň. Jen mému tátovi též někdo odešel a mamka tohle dělávala než se přes to dostal. Doufala jsem, že to pomůže..
Wiero: *Když k němu přiběhla Atarashi přikývl a pevně stiskl katanu.* „Ale co …“ *Zatímco o Atarashi alespoň věděl, že využívá tu zvláštní gumu Sasoriho neznal vůbec. Atarashi však neváhala a začala jednat, přičemž mu řekla, aby si zacpal uši. Poslechl. Nic se však neozvalo, kromě zapraskání jednoho z pilířů Sasoriho vězení a kolem Atarashi se ocitla bariéra vysávající chakru. Jutsu jeho klanu, již o něm četl, ale zatím jej nedokázal ovládnout.* „Do hajzlu…“ *Zaklel v duchu a rozběhl se proti Sasorimu, chtěl se dostat na blízko a dát Atarashi čas uvolnit se z bariéry, sám jí více pomoci nemohl, snad až na …* Uvolni co nejvíce chakry! *Křikl jejím směrem, když tu se sám zarazil v pohybu, když před sebou spatřil svůj největší strach, noční můru, jež jej provázela ve snech a nyní se ocitla přímo před ním, byla tady živá a skutečná. Viděl strom, ohromný dub, jakých bylo po lesích spousty a na něm se houpala tři těla. Nikoli dvě, nýbrž tři … Wiero cítil, jak mu z ruky vypadla katana, jak se tlukot jeho srdce zrychlil, jak téměř nepřijímal do plic žádný vzduch. Věděl, že to je genjutsu, že to není skutečné, stačilo jen spojit ruce a …* „Stejně jako byl Temný svět pouze snem, že?“ *Wiero se zarazil a cítil, jak tlukot jeho srdce zvedl až na nesnesitelnou rychlost.* Do hajzlu. *Zaklel a následně spojil ruce do pečeti a uvolnil se z genjutsu. (Kai) Vše se vrátilo do normálu a osoba před ním byl opět Sasori, nikoli jen velký dub a na něm. Wiero znovu v duchu zaklel a sáhl do taštice pro tři senbony, jež vrhl po svém soupeři. Sasori ani nemusel uhýbat, všechny letěli úplně mimo.* „Netrefil jsem? Jak to? A proč … proč se mi tak třepou ruce?“
Sasori: *Nediví se že Wiera ani jedním Shurikenem nezasáhl, když po něm navíc vyletí jeho kunai tak udělá krok do strany a kunai tak proletí kolem Sasoriho. Ovšem to se Atarashi a Wiero už ocitnou u sebe a Sasori se ocitne uvězněný v Dotonovém vězení ale Sasori není hluchý a tak mu je jasné co Atarashi plánuje a tak se zničehonic kolem Atarashi vytvoří bariéra, která z ní začne vysávat Chakru a úplně jí znehybní (Mugen Hōyō), čímž by neměla mít ani šanci se vůbec pro flétnu natáhnout. Poté přejde k jednomu pilíři svého vězení a pomocí Oukashou ho zniří a vyleze ven. Následně vyskládá několik ruční pečetí a vypustí pod země na zem vodní vlnu (Suiton: Mizzurappa) čímž oklo sebe vytvoří množství vody akže Sasori je obklopen vodou (takovou větší louží). Po vyskládání dalších ručních pečetí na Wiera sešle Genjutsu Narakumi no Jutsu kdy mu vyzobrazí jeho největší strach ukrytý přímo v hlouby jeho srdce.* „Tak se předveďte děcka.“
Atarashi: *Byla docela překvapená, když místo útoku od Wiera viděla útok od Sasoriho. Ale tak co. Aspoň bude větší zábava. Sice si obadva trochu vyplítvali chakru a je o hodnost vyšší než oba dva, ale pokusí se o něco.* "Doufám, že bude Wiero spolupracovat." *Pomyslela si v duchu a vytvořila pečeť na Kawarimi no Jutsu. Vyměnila se na poseldní chvílu s nějakým kusem dřeva. Ocitla se kousek od Wiera, který si šel pro svou katanu. Doběhla k němu a postavila se vedle něj.* Musíme něco vymyslet.. * V tom ju něco napadlo.. Začala skládat techniku na Doton: Ganchuurou no Jutsu. Kolem Sasoriho by se měli okamžitě vyletět kanemé, špičaté sloupy a uvěznit ho.* Zacpi si nějak uši *Kdž to dořekla okamžitě zase začala hrát na flétnu nepříjemné tony a doufala, že Wiero toho využije.*
Wiero: *Wiero, již uskakoval před tím, aby jej Atarashi mohla chytit z pod země, když mu došlo o co jí jde a snad by jí to i vyšlo, jelikož se tam tak tak objevila její ruka, když tu je však Sasori zastavil. Wiero byl v tu chvíli zmatený, něco takového koneckonců nečekal. Než však mohl kterýkoli z nich protestovat, Sasori přešel do útoku, proti oběma z nich. Wiero rychle sáhl do taštice pro kunai, aby mohl odrazit shurikeny, kterým nemohl uskočit a během uskakování se blíží ke kataně. Když je u ní rychle ji sevře a kunai vrhne proti Sasorimu.*
Sasori: *Sledování toho souboje ho natolik navnadí, že seskočí z toho balvanu a čelem stojí k Wierovi s Atarashi.*Stop! Změna pravidel boje! Vy dva budete bojovat proti mně! *Zavolá na ně Sasori v moment kdy se Atarashi vyhrabe ze země. Mezitím vytáhne jeden svitek a už ve vzduchu ho rozloží a pustí takže jen spadne na zem už rozložený, takže Sasori má dost času složit několik pečetí a odpečetit si z něj dvojici Fuuma Shurikenů. Sasori hodí oba dva Fuuma Shurikeny proti Atarashi, jeden však letí v zákrytu toho prvního a proto není téměř (Kage Shuriken no Jutsu). Sasori ale nezapomíná ani na Wiera a vytvoří ze vzdušné vlhkosti 10 Shurikenů, které postupně začne házet na Wiera (Suiton: Mizu Shuriken).*
Atarashi: *Jelikož ju z hraní vyrušili spalující, ohnivé koule, tak musela přestat hraní. Ale i tak použila techniku Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu. Takže se vyhnula jak plamenům, tak i popřípadný bližší kontakt s Wierem. Zkusila Wiera stáhnout pod zem. Vylezla kousek od jeho nohy a stáhla ho. Pokud se ju to povedlo, vylezla a postavila se před něj. Pokud ne, tak vylezla ze země a díky Shunshin no Jutsu si udělala mezi ním zase místo. Okamžitě začala hrát zase ty nepříjemné zvuky na techniku Surudoi Kucho. Pokud to vyšlo, tak zase použila Shunshin no Jutsu a přiběhla k němu. Šla za něj a ze zápěstí se ju vysunul nůž, který mu dala pod krk. Pokud to nevyšlo, tak přestala hrát a zase tma jen tak stála a koukala na něj, co udělá dál.*
Wiero: *Wiero byl sice nejméně zkušený ze všech přítomných, ale nebyl hlupák. Když se Atarashi vyhnula jeho útoku a sáhla po podivné flétně, nelenil. Nechal katanu zabodnutou na místě, kde chtěl přišpendlit její gumu a rozběhl se k ní, zatímco rychle skládal pečetě pro Housenka no jutsu a začal plivat plameny po Atarashi, tak, aby se musela především soustředit na uhýbání, nikoli na hru na podivný nástroj a on se mohl dostat až k ní. Pokud se mu to nepovedlo a ona stihla hrát dost dlouho, pokusil se alespoň zacpat si uši a zmírnit tak dopad její techniky.*
Sasori: * Pozorně sleduje ten souboj a uznává že Atarashi vymyslela zajímavou kombinaci. Dokonce začíná uvažovat nad tím, že by si s ní sám Sasori chtěl zabojovat. Vždyť on byl od malička cvičený na souboje s jinými Ninji a Atarashi vypadá jako zajímavá možnost souboje. *
Atarashi: *Bylo vtipné jak si musel uhasit rukáv. V mysli se nad tím Atarashi pousmála. Trochu se lekla, když vytasil katanu. Ale její chladná hlava po matce si nedala říct. Okamžtě škubla rukou a guma se začala vlnit. Stačil by milimetr a katana by šmikla gumu. Odvolala tedy gumu a začala v hlavě strádat plán.* "Přes Taijutsu není, protože to už by startoval. Genjutsu nevím." *V tom vytáhla rchle z jednoho svitku svoju flétnu Doki. Nejdřív na ňu hrála normálně a docela i hezké tony. Za pár sekund začala vydávat vysoké až nepříjemné tony za účelem techniky Surudoi Kucho. Wiero by měl být zparalizovaný a měl by mít silnou bolest hlavy. Bolest by měla setrvávat i po tom, co přestane hrát na flétnu. Jakmile Atarashi přestala hrát neotálela a složila pečetě na Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu. Čímž se zahrabala do země a vynořila se po pár sekundách pod Wierovími nohy. Chytla ho za nohu a stáhla pod zem, tak že by mu měla čouhat jen hlava. Vylezla ze země a postavila se před něj.*
Wiero: (Máme Sasoriho teď přeskočit) *Ani nečekal, že by snad senbony měly jakýkoli úspěch, tak jej samotného překvapilo, když Atarashi škrábl. Když viděl, jak složila pečetě na Housenka no jutsu, rychle začal uskakovat prvnímu z plamenů a následně těm dalším. Nebylo se jim zas tak těžké vyhnout, ale i tak mu začínalo být pěkně horko a jedna koule mu stačila zapálit rukáv, který však rychlým oklepáním uhasil, tak akorát, aby si všiml, že k němu leze ta podivná guma, se kterou na něj a na Sasoriho zkoušela nějaký vtípek. Bylo snadné uskočit, on však zůstal stát, a když byla guma již těsně u něj, rychle sáhl pro katanu na zádech a přišpendlil ji k zemi. Pokud to nevyšlo, jednoduše se pokusil uskočit dál. Pokud to vyšlo složil rychle pečetě na Goukakyu no jutsu a jen co vyplivl z úst ohnivou kouli, sklonil se ke kataně a gumě, za kterou následně trhl, tak, aby přitáhl Atarashi k sobě a tak i k ohnivé kouli.*
Atarashi: *Jak Sasori odstartoval boj, tak se začala soustředit ještě více. Sice na sobě nedala nic znát, ale byla hodně natěšená. Hlavně si musí dávat pozor. Protože přesně jak řekla.. Jeden špatný pohyb a je konec. Z přemýšlení ju probudilo dva senbony. Chtěla udělat něco strašně epického, ale na dva senbony stačí jen uskočit. Akorát když uskočila, tak trochu pozdě. Byla až moc hluboko ve svých myšlenakách, že ju to škrtlo tvář. Objevila se tam červená čárka ze které začalo téct malinko krve. Sjela prstama po červené kapalině a podívala se.* "Tohle je doopravdy.. Konečně" *Řekla si v duchu a zase věnovala pozornost chlapci naproti jí. Složí pečet na Katon: Housenka no Jutsu a začně po něm plyvat ohnivé koule.* "To ho nachvilku zabaví.." * Jakmile přestane pomocí Gomu-sei no Ropu se ho pokusí chytnout gumou stejně přesně jako předtím Sasoriho. Pokud to vyjde, tak ho zvedne a řekne "šach mat". Pokud ne, tak gumu stáhne zpátky a vyčká, co udělá dál.*
Wiero: *Wiero přikývl na Sasoriho a následně, jako by se čas zpomalil. Slyšel každý úder srdce a cítil každičkou kapičku potu na svém čele. Ještě nikdy to nezažil, těch pár sekund před startem souboje, sekund, jež se mohly jevit, jako hodiny. Cítil jak mu srdce bije o závod, na což se sám pokusil uklidnit, jednou rukou sáhl do taštice na pravém boku a zaujal bojový postoj s levou nohou ve předu, nic si nedělajíc z toho, že Atarashi, stojí, jako by ji ani žádný souboj nečekal.* „Zjevně si dost věří.“ *Pomyslel si, čekajíc, až Sasori souboj odstartuje. Když se tak stalo, rychle vytáhl z taštice tři senbony a dvěma vrhl po Atarashi.*
Sasori: * Sasorimu se dost líbí, jak k tomu Wiero přistupuje a je dost zvědavý, jak jim to půjde, a tak se trochu vzdálí a posadí se na jeden menší balvan a pozorně je sleduje. *Já vám to odstartuju! *Zavolá na ně Sasori a ještě chviličku mlčí a jen je sleduje. *Start! *Zavolá hlasitě a pozorně je sleduje, jak si budou počínat. * ,,Wiero má výhodu fyzické stavby těla, je starší a fyzicky silnější." *Pomyslí si Sasori.*
Atarashi: *Nějakým způsobem se odsouhlasil Sasoriho nápad. Ale bylo ju to jedno. Sledovala jak se Wiero připravuje.* To že si slabší neznaméná, že nemůžeš vyhrát. Stačí jedna chyba z mé strany a máš vyhráno. *Řekla chladně a trochu nadzvedla koutek ve snaze se usmát. No, bylo to spíše strašidelné. Trochu od něj odstoupila dál.* Chceš to odpočítat? Pokud jo, tak začni. *Neudělala ani žádný postoj.. Jen tam tak stála a pozorovala ho.*
Wiero: *Wiero klidně přikývl na slova Atarashi, rozvinul svitek na zem a sedl si k němu.* Dobrá. *Souhlasil ještě a následně v klidu složil pečetě, tak aby neudělal chybu. Nestávalo se mu to, ani když skládal pečetě rychleji, avšak byl si vědom, že je zde nejslabší, a že má nejmenší šanci, tak proč hned odkrývat všechny karty. Když se po složení pečetí objevila na svitku katana, klidně si ji připevnil na záda mezi lopatky a pohlédl na sasoriho.* Mno jak chceš, mě souboj s někým silnějším nevadí, vlastně ani nepočítám, že bych se vám mohl vyrovnat. *Pronesl klidně a postavil se na nohy.* To však neznamená, že to nezkusím. *Pronesl s úšklebkem a pro změnu se otočil směrem k Atarashi. Už dlouho nepocítil takovou chuť k boji nebo snad i takovou touhu vyhrát nebo se byť jen v souboji vyrovnat někomu jako byli tihle dva. Ještě prohrábl jednou rukou taštice na boku, aby se ujistil, že má vše a pokynul směrem k Atarashi.* Já jsem připraven.
Sasori: Já si myslím že by asi bylo nejlepší kdybych nebojoval, nerad bych vám ublížil nebo tak nějak. Možná by bylo lepší kdybyste bojovali jen vy dva a já vás pozoroval, případně vám to občas trochu ztížil nějakým překvápkem. *Poví Sasori klidným hlasem a střídavě se podívá na své dva společníky.*
Atarashi: *Na to že tu nejsou haly neodpovídala* "Tak já převážně cvičila doma.." *Pomyslela si. Zastavila se kousek od kluků a přemýšlela nad otázkou ohledně pravidel.* Jen asi to, když to bude smrtelné nebezpečné, tak se zastavit. Né že by mi to vadilo, ale jistota je jistota. Jakože příklad je, že když půjdu a přitisknu ti kunai ke krku, tak se zastavit. Ale jinak s ničím jiným nemám problém. *Zamyslela se. Tohle bude pro ňu hodně velká zkušenost. A možno ju to i pomůže k něčemu novému.* Teďka hlavní otázka. Jak to tedy bude? Všici proti všem, nebo budeme losovat? *Položila poslední otázku a čekala na ty dva, co k tomu řeknou.*
Wiero: Obávám se, že má Sasori pravu. *Zasměje se Wiero směrem k Atarashi a rozejde se stejným směrem jako Sasori.* Hmmm všichni proti vem nebo se můžeme prostřídat, mě je to osobně celkem jedno. *Pronese klidně, jemu však jasné, že při souboji všichni proto všem bude situace zmatená a ač přínosná, bylo dost pravděpodobně, že si někdo ublíží. Ne, že by to nebylo riziko, které klidně podstoupí.¨Když došli na místo sáhl do brašny pro svitek, když se najednou zarazil a ona přejel pohledem.* Chcete se domluvit na nějakých pravidlech nebo je vše doloveno?
Sasori Shintaro: Ehm pokud vím tak v Kirigakure tréninková hala není, je tu akorát Tréninková Oblast Zlomených Kostí tak nevím kde chcete hledat tréninkovou halu. *Podotkne Sasori a prostě vyrazí směrem Tréninková Oblast Zlomených Kostí. *Možná tu je akorát Dojo ale je hloupost trénovat tam, protože bychom to akorát zbytečně zničili. *Následně se dostanou na místo mezi skálami, které je většinu roku zakryté mlhou neboli směrem Tréninková Oblast Zlomených Kostí. *Tohle je nejlepší místo na trénink a ne nějaké Dojo.
Atarashi: *Zase se zamyslela a z ničeho nic ju Sasori podává pití. Instinktivně natáhne rukh a když cítí chlad, tak lahev uchopí. Napije se a nechá jít Sasoriho jako prvního. Na naslednou otazku ze strany Wiera se na něj s kamenným výrazem otočí a nadechne se pro odpověď* Samozřejmě do tréninkové haly *Otočí hlavu zpátky tak aby viděla na cestu a nechá se vést. Cestou celou láhev vypila a vyhodila ju. Taky si urovnavala svoje oblečení, které se skladalo z pohodlných černých kratasu s páskem, kde měla pripnuty svitky a bílého trička s dlouhými rukávy. Skontrovala si ještě svitky a byla připravena.* Jak to udelame? Všici proti všem? *Zeptala se, když pomalu docházeli k hale.*
Wiero: Jo to asi jo. *Potvrdí polohlasně Sasoriho slova, když následovali Atarashi, následně ignorujíc její následné zmatení, když se nejspíše sama vatrhla ze svých myšlenek.* "O čem asi tak přemýšlí. Zdá se, že jsme všichni nejvíce zvědavý na trénink. Snad to nebyla hloupost to navrhnout." *Ne Wiero nebyl hlupák, moc dobře věděl, že jsou oba silnější než on, nevěděl o kolik, ale určitě budou silnější. To však neznamenalo, že by se bál, spíše byl sám plný nejistoty, z části odhodlaný dát do toho vše a nejistý tím, zda to k něčemu vůbec bude.* Děkuji. *Vyhrkne, když nyní vytrhl z myšlenek pro změnu Sasori jeho a taktéž se napije.* Nějaký návrh na místo na trénink?
Sasori Shintaro: „Budu se muset držet trochu, mimo abych jim neublížil.“ *Pomyslí si Sasori a klidně s nimi jde koupit nějaké to pití. *Hm bude to zajímavé dát si trénink s někým koho neznám. *Poví Sasori jen tak zrovna v moment kdy se ozve Atarashi. *Nic prostě tady stůjte a já skočím pro pití. *Poví Sasori a prostě zmizí za rohem jedné uličky a když se po několika minutách vrátí tak má tři vychlazené láhve s perlivou vodou. Jednu podá Wierovi a jednu Atarashi a tu třetí si samozřejmě nechá a ihned se z ní napije. Následně pomalu vyrazí tedy do směrem k tréninkové oblasti. *
Atarashi: *Jakmile i Wiero odsouhlasil nápad v podobě pití, tak začala přemýšlet kde by něco takového mohlo být.* Asi v uličce Hokori by mohlo něco být. *Zapřemýšlela nahlas. Ani na ně nečekala a vydala se směrem k centru.* "Jsem docela zvědavá na ten trénink. Bude sranda si vyzkoušet svoje schopnosti na někom jiném. Na akedimii jsem měla možnost, ale to nic prakticky nebylo. Všici byly.. tak nějak pod její úroveň. Přestala být zamyšlená, když se blížili do té uličky. Pokud na nu pokládala nějaké otázky, tak neodpověděla. Byla duchem mimo.* Co.. co? *Řekla když se vrátila do reality a obrátila se na ty dva.*
Wiero: *Wiero přikývne a vyslechne si oba dva. Osobně mu na tom, zda s ním někdo půjde trénovat moc nesešlo, ovšem nepochyboval o tom, že to bude zjevně něco zcela jiného než trénink s panáky.* Dobrá to by šlo. *Pronesl a zamyšleně se poškrábal na hlavě, zatímco se rozešel klidným krokem směrem ze hřbitova.* Nějaký nápad, kde se tu dá něco koupit? *Zeptal se ještě, sám vi nyní neschopen vybavit žádné takové místo. KOneckonců ze hřbitova se nikdy neodcházel s nějakou velkou chutí ... mno asi k čemukoli nebo alespoň pro něj ne.... vyjma dneška.*
Sasori Shintaro: (Wiero nemohl od Sasori nic slyšet o Temném Světě a o tom že ho zdržel v postupu neboť Sasori si jen pomyslel a předpokládám že Wiero myšlenky číst neumí) *Sasori nahodí na okamžik celkem zamyšlený výraz a pak dostane nápad. *Tak co si jít koupit nějaké studené pití, pak půjdeme trénovat a až skončíme, to je docela fér nemyslíte? *Navrhne Sasori klidným hlasem a pokud nebudou mít nic proti tak vyrazí na cestu. *
Atarashi: *Na jeho připomínku radši ani nic neříká. Neměla by to smysl to vysvětlovat. Periferním viděním, zahlédla jak se Wiero otočil. Zaslechla otázku ohledně té své gumy, ale nechtěla na to odpovídat. Věděla, co to je. Její rodiče ju o tom něco říkali, ale ona jako vždy neposlouchala. Takže jen ví že to je Kekei Genkai a že se jmenuje Youton, ale dál nic neví.. Spíše teda neposlouchala. O znímce ohledně tréninku zpozorněla. Nikdy nějak moc neztrénovala. A když už, tak sama. Protože hlavně neměla s kým.* Je mi to jedno, ať rozhodne Sasori. Buď si teda můžeme někam sednout třeba k jídlu a nebo jít trénovat.* "Sama bych zvolila jídlo, protože mám docela hlad. Ale trénink s někým jiným než s terčem a panákama?" *V duchu se usmála, ale na venek měla kamenou tvář. Koukla na Sasoriho a čekala, co z něho vypadne.*
Wiero: „Chunnini v sedmi letech. Pf.“ *Pomyslel si, zadržujíc v sobě několik pohoršených poznámek, když si Sasori začal stěžovat na to, že nebýt Temného světa byl by již o dvě hodnosti víc.* Já jsem Genin. *Odpověděl klidným hlasem popravdě, nic si nedělajíc z toho, že oba byli již podstatně vyšší hodnosti.* „Hodnost nikdy nemusí znamenat vše.“ *Pomyslel si s úšklebkem, jež ani jeden nemohli chápat a zatímco dívka nejspíše odpovídala na další Sasoriho otázku, otočil se směrem k menhiru, který měl za zády.* Tak zase zítra. *Pronesl tiše, tak, že jej mohl slyšet maximálně Sasori a otočil se zpět k nim.* Mno nevím jak vy, ale nechci tu prostát celej den, čeká mě ještě trénink. Můžeme se někde na chvíli stavit nebo se můžete přidat.
Sasori Shintaro: Za pár dní Tokubetsu Jounin? Myslím, že to je docela hloupost, ale je příjemné potkat někoho, kdo se stal Chuunin, v 7 letech jako já. *Podotkne Sasori a usměje se. * „Nebýt toho strašného Temného Světa tak jsem dneska tak o dvě hodnosti výš.“ *Pomyslí si Sasori a pak se opět usměje. *Mě čeká ještě mise a bude ze mne velící Jounin jednoho týmu. *Odpoví klidným hlasem Sasori. *Co to bylo ta divná guma? *Zeptá se zvědavě, protože ho to opravdu zajímá a otočí se i na Wiera a nahodí takový tázavý výraz, jako kdyby čekal, že ho to také zajímá. *
Atarashi: *Okamžitě si zapomatovala jména a na přezdívku 'vtipalek' nereagovala. Neměla jak. Sice to pravda nebyla, ale motat se v tom nechtěla. Při zmínce ohledně shinobi se ani nepohnula. Koukla na ně a pozorovala je.* Je mi 7.. A jsem už chuunin. Ale za pár dní budu Tokubetsu Jounin. *Odpověděla mu suše. Nevychloubala se, jen odpovídala. Přišlo ju to normální.. *A vy? *Zeptala se nazpátek a byla docela dost zvědavá, co z nich vypadne.*
Wiero: \"Praštěná holka nebo spíše děco.\" *Pomyslel si, když dívka promluvila a znovu se pošrábal na týlu hlavy. Takové klidné místo to tu bývalo. *Jo jo, amatér. Možná se ještě polepší. * Zazubil se při odpovědi na Sasoriho poznámku a v duchu se rozloučil s dnešním klidem. Co však bylo zvláštní, skutečně se začinal bavit, poprvé od té chvíle a to i potom, co Sasori nezačal zrovna nejlépe.* Wiero. * Doplnil hned po Sasorim a ledabile mávl rukou k dívce ve formě pozdravu, ač to v mnohém působilo spíše líně, než co jiného. Taktéž byl překvapen očividným mládím dívky, která již byla nepochybně shinobi. Ovšem na nic se sám neptal, čekajíc, jak nebo jestli odpoví Sasorimu.
Sasori Shintaro: He? *Sasori začíná mít pocit, že ta maličká holčička je docela střelená ale tak zaujala ho svou podivnou technikou nebo co to bylo. *Ahojky já jsem Sasori. *Odpoví Klidným hlasem a pak se podívá na Wiera. *Ale tak vtipálek asi nebude, když jí to moc nevyšlo a pokud ano tak je to amatér co? *Ovšem pak si všimne že Atarashi má Shinobi čelenku což Sasoriho docela překvapilo. *Ehm ty jsi Shinobi už? Kolik ti je?
Atarashi: *Byla trochu překvapená, když za tu gumu zatahal. Němela dost rychlou reakci a tak chvilku balancovala na špičce, až dopadla přímo na frňák. Chvilku tam ležela a poté se pomalu zvedla. Když se konečně postavila na nohy, tak se chytla za nos. Měla ho celý červený a dost ju bolel. Ale nedala to na sobě znát.. Tohle měla po matce. Volnou rukou se oprášila a koukla se na obadva.* Viděla jsem tvého kamaráda jak se tváří. A hlavně na hřbitově se nikdo netváří, jako by vyhrál milion ryo. *Vyplázla jazyk a pomalým krokem šla k nim. Až když došla na dva metry k nim, tak se zastavila.* Začneme od znova? Ahoj, jsem Atarashi Hajime. *Odpověděla chladně.* "Jsi blbá?Zase jsi to udělala.. Zatracený geny." *Pokárala se v duchu a čekala na jejich reakci s rukou stále na nose.*
Wiero: O kteoru jsem přišel ... *Procedil Wiero mezi zuby, očividně považujíc jeho slova za kecy, které nechtěl poslouchat. Ne ztratit někoho rozhodně nebylo stejné, jako nikoho nikdy nemít.* To není to snadné. Nemysli si, že tomu rozumíš ... *Dodal ještě podrážděně, avšak k dalším jeho slovům, se už nevyjadřoval. Snad by za ně byl i rád, kdyby před tím nezačal tak, že ho několika slovy vytočil. I Wiero, si podivné gumy všiml, avšak než stačil Sasoriho varovat, sám se otočil a chytil s trhnutím gumu.* Asi nějaký místńí vtipálek. *Pronesl klidně, sledujíc, jak dívka nejspíše dopadla.*
Sasori Shintaro: Buď rád že jsi rodiče aspoň měl, koukej na mě, já je nikdy v životě neviděl, takže vím, že jsem měl matku a otce ale nevím, jaký měli hlas a ani jací byli, takže na rozdíl ode mě máš jednu velice cennou věc. *Máš je v srdci a pak žijí ve tvých vzpomínkách. *Poví Sasori i když možná to zní, jako kdyby k němu mluvil nějakej dědek ale Sasori byl vždycky mentálně na vyšší úrovni než ostatní jeho věku. Sasori si možná nedává pozor ale už je to Tokubetsu Jounin a dokonce dostal k velení svůj tým, takže není úplně nevšímavý, takže se rychle otočí a chytne lano z gumy a silně zatáhne čímž Atarashi lano z gumy buď vytrhne z ruky, nebo jí donutí ztratit rovnováhu a ona nejspíš spadne. *Jak můžeš vědět jak se tvářím když jsem k tobě zády hlupáčku. *Zeptá se Sasori když je už k ní otočený čelem. *
Atarashi: *Už tam seděla jakou dobu. Ti dva si jen povídali.* "Asi se dlouho neviděli.. Hm, tomu se říká mít kamaráda?" *Skočila z větve dolu. Byla to v celku malá výška, takže se nemusela ani skrčit. Dopadla na zem a nevěděla, co bude dělat dál. Spíše kam jít. Její vlasy si zase zatančili s lehkým vánkem a ona si užívala ten pocit. Tohle místo měla v oblibě. Byl tu hlavně klud..* "Mohla by být sranda s těma klukama.. Půjdu blíž" *Řekla si v duchu a vstoupila na pozemek. "Jak bych mohla na sebe." *Přemýšlela a v tom ju to napadlo. Složila pečeť na Gomu-ssei no Ropu. Z rukávu ju vylezla guma a ta se postupně začala natahovat. Lezla po zemi a ona byla od nich cca. 20 metrů. Když byla guma u prvního čímž byl Sasori, tak vylezla nahoru a zajelo pod jeho triko. Rychle se mu omotala kolem těla a vynesla ho nahoru.Pokud se to nepodařilo, tak se guma vrátiloa zpátky* Netvařte se jako okurky! *Zakřičela na ně, když šla směrem k nim.*
Wiero: *Wiero přikývl při jeho prvních slovech a potom se otočil zpět k obelisku, přes který lece přejel prsty.* Jak by mohlo ... *Pronesl tiše, jako by ani nemluvil k němu, ale význam slov byl takový, že nepochybně patřila jemu.* To už se nikdy nespraví. NIkdy už je na vlastní oči neuvidím. *Ač tvrdil opak Sasori si přeci jen mohl všimnout nějaké té zmšny a sice té, že už aspoň nebulel, když o tom mluvil.* Vidíš ne? *Pronesl s pšklebkem a stáhl si čelenku z čela, zase mu padala.* "Budu pro ni muset najít lepší místo." *Pomyslel si a schoval čelenku do kapsy.* Zkoužky jsem udělal nedávno, ještě ani nejsem v týmu, ani nevím, jestli budu, ale už za sebou mám pár ... misí. *Dal si velmi záležet, aby slovo misí vyznělo co nejvíce ironicky, jak to šlo.*
Sasori Shintaro: Byl jsem přinést květiny k hrobu své matky. *Odpoví Sasori klidným hlasem. *doufám, že se ti už vede líp, než když jsme se viděli naposledy. *Zeptá se Sasori a pokusí se o jeden přátelský úsměv. Nemá ani tušení že nedaleko nich se nachází ještě někdo další a taky jak by mohl, když je v Kirigakure takže si okolo sebe moc nevšímá ostatních lidí. * Tak co už jsi se stan Geninem?
Atarashi: *Sledovala toho kluka už nějakou dobu a stále se nepohnul* "Asi mluví s nějakým jeho příbuzným něbo tak něco" *Nahnula hlavu do leva a sledovala ho dál. Nebavilo ju tam tak stát a tak si vylezla na strom a sedla si na nějnižší větev. Jak byla výš, jak ju ovaanul slabý vánek. Čechral ju její rudé vlasy. Byla na ně nesmírně pyšná. V tom přišel nějaký další kluk. Obadva byly stoprocentně starší jak ona sama. Ale to ju nijak nevadilo. Ten jeden toho druhého oslovil* "Asi se znají." Řekla si v duchu a zvedl se ju koutek nad tím, jak jednomu z nich málem spadla čelenka. Ona tu svoju má přivázanou okolo stehna. Tam ju moc nepřekáží a někdy se hodí jako takový malý štít.*
Wiero: *Nestávalo se často, že by zde potkával další lidi, obvykle tu byl sám a v klidu rozmlouval s rodiči, takže se ani nedíval okolo, zda někdo nepřišel a Sasoriho si všiml, až když promluvil, zatímco dívky nedaleko si nevšiml vůbec.* Ahoj ... ty jsi ... ehm ... jo Sasori. *Pozdraví, otočí se a rozpačitě se poškrábe na týlu, zapomínajíc, že tam měl uvázanou čelenku, kterou si tím povolil, až mu téměř spadla z čela, stačil ji ale v čas chytit. Potkali se jen jednou a ne zrovna nedávno ... čas plynul jak voda.* Co tě sem přivádí? *Zeptal se, upravujíc si čelenku, ténem, jako by jej snad měl sledovat, ani se momentálně neuvědomujíc, že i on zde mohl mít zase své blízké.*
Sasori Shintaro: * Sasori se šel podívat na hrob své matky, kterou nikdy nepoznal. Oblečený je v ( odkaz » ) a pokládá květiny k tomu hrobu. Následně se usměje a zase se otočí s úmyslem jít jinam, ale všimne si Wiera. Ani nečeká a pomalým krokem se vydá rovnou k němu. * Wiero? Jsi to ty? *Zeptá se ho opatrně, když se k němu dostane. *
Atarashi: *Byl normální den. Šla na misi, jedla, trénovala.. Stále dokola. Jak tak seděla doma a četla si knihu, přišla do pokoje její mamka. Atarashi se ani nepodívala a ani nic neřekla. Čekala jaká moudrost z ní zase vypadne.* Ven. *Řekla klidným hlasem. Atarashi pohnula očima ke dveřím, kde ona osoba stála. Ale ihned se vrátila ke své knize.*Ven. Teď.*Její mamka nikdy nebyla velký řečník. A věděla, že po ní chce aby šla ven. Jenže Atarashi nechtěla. Ještě tam chvilku stála a poté změnila její mamka postoj. *Teď. *Řekla chladným až vražedným hlasem. Atarashi jen protočila oči a zvedla se. Prošla kolem ní a sešla schody* Tatiiii, mamka začíná být zase strašidélná. *Zařvala přes celý dům.* Počkej, teď ne. Na něčem pracuju. "Jako vždy.." *Pomyslela si a znova protočila oči. Nazula si obuv a vyšla. Neřekla ani 'píp'. Ví do kolika má být doma. Ale stejnak to nikdy nedodržela. Táta to vždy okecá 'Ale ty jsi byla též stejná Yukii.. Pamatuješ jak jsem za tebou tajně chodil?' A už to začne. Ty jejich nostalgické chvilky. Byla myšlenkama jinde. A tak ani netušila kam kráčí. Periferním viděním viděla plot. Zvedla hlavu a otočila ju do prava. Hřbitov. Všude samé kytice a náhrobní kameny. Nikdo tu nebyl až na jednoho chlapce před nějakým velkým šutrem. Nevěděla, co dělat a tak tam jen tak stála a pozorovala ho.*
Wiero: *Chodil sem často. Nejdříve trochu střídmě, nyní již však denně. Stále tu nebyly broby jeho rodičů a jak také zjistil nikdy nebudou. Nikdo nevěděl kolik lidí zhynulo v Temném světě a tak se to vedení vesnice rozhodlo vyřešit jinak. Wiero se zastavil před velikým obeliskem do něhož byl vytesám znak Kirigakure a pod ním text, věnován těm, jež se stali oběťmi těchto událostí.* Zdravím, přinesl jsem kytky. *Pronesl tiše Wiero s letmím úsměvem a položil před obelisk dvě květiny, mezi ty ostatní, zdálo se, že nebyl jediný, kdo v Temném světě někoho ztratil. Mnozí si mysleli, že sdělit někomu, že i on někoho ztratil bolest dotyčného zmírní, ale nebylo to tak.*
---: ---
Kurome: *Kurome se hopkala po boku sve sestřičky. Naproti nim šla rodinka kde byla maminka a tatínek a uprostřed drželi svého synka. Kurome trochu zesmutněla. Koukla se na svoji sestřičku.* Onee-chan. Myslíš že se tatínek někdy vrátí a budeme zase kompletní rodina? *Kurome při těchto slovech vytryskly slzy z očí.*
Akame: *Akame se podívala na tu kytici a řekla prodavači. * Tuhle si vezmu a chtěla bych ještě 4 svíčky prosím. * Akame zaplatila nechala Kurome nést kytici a vzala svíčky k sobě. * Tak jdeme Onee. * řekla a vyrazili směrem k hřbitovu. *
Kurome: *Nechala se vtáhnout do obchodu. Koukala se po všech možných kyticích ale do oka jí padla naaranžovaná květina z rudých a bílých květů.* Tahle Onee-chan. *Ukázala na danou kytici.*
Akame: *Akame čekala tuhle reakci sestřičky a hned ji zatáhla do svého oblíbeného obchodu.* Honem pod. * A začali vybrat květiny. * Tak jaké vememe onee? * Zeptala se jí a čekala na které ukáže.*
Kurome: *Kurome se její nápad zalíbil. Tak si nechala svoji ruku chytnout a šla se svou sestřičkou.* A do kterého obchodu Onee-chan. Je jich tu tolik. *Kurome měla pravdu. Obchodů s kyticemi a svíčkami tu bylo požehnaně. Byla z toho zmatená.*
Akame: *Akame chvíli přemýšli a potom řekne. * Nevím. * Vyleze z domu a jde s Kurome. Chce se po cestě stavit pro svíčky a kytici. * Onee po cestě se zastavíme pro kytici a svíčky. * Akame se usměje na Kurome a chytne jí za ruku. *
Kurome: *Odebrali se tedy dolů k východu z domu kde si Kurome obula své boty.* Sestři. Jak dlouho jsme se nebyli za nimi kouknout? *Kurome se zajímala jelikož sama si nebyla jistá jak dlouho tam už nebyla. Mezitím když čekala na odpověď vylezla z domu.*
Akame: Dobře chvíli počkej. * Akame zajde do pokoje vezme svoji loutku na záda a Akamara si dá na hlavu. Akame už byla oblečená ve svých černých šatech a měla na sobě černé podkolenky. Akame vyšla z pokoje a šla za Kurome. * Jsem připravená.
Kurome: *Kurome se trochu vyděsila když její sestřička náhle vyšla z pokoje.* Jdu na hřbitov. Zapálit babičce a dědečkovi svíčku. *Kurome se usmála. Ikdyž sama věděla že toto není téma k úsměvu.* Nechceš se přidat sestři?
Akame: *Akame seděla ve svém pokoji a hrála si se svojí loutkou když v tom najednou uslišel šteknuti. Akame vyšla z pokoje a podívala se co se děje. Viděla odcházet Kurome. * Kam jdeš? * Řekla a z pokoje ji koukala jen hlava.*
Kurome: *Kurome se rozhodla jít navštívit své zesnulé prarodiče na hřbitov.* Dlouho jsem jim nebyla ani svíčku zapálit. Musím to napravit." *Oblékla se tedy k pasu připla své tradiční Kakuto, do pláště vložila knihu a k druhému boku sladkosti. Byla již připravená vyrazit ale potom se koukla na Bullata. Koukal smutnýma očima že chce jít s ní.* Tak dobře. Pojď. *Bullat byl opravdu šťastný a tak radostně vyštěkl. Kurome se tomu pousmála. Otevřela dveře od svého pokoje a chtěla jít do spodního patra a odejít.*
---: ---
Kurome: *Kurome si ten den šla pro další zadání své mise do sídla Mizukage-sama. Už se těšila jelikož poslední mise kterou měla nebyla nic moc.* "Je pravda že to byla zajímavá mise ale ani jsem se na něm nemohla vyřádit." *Kurome si povzdechla. Došla k sídlu a vydala se do kanceláře mizukage kde dostala zadání svého úkolu. Byla opravdu překvapená když dostala zadání které dostala.* Hele Akamaru. Vzpomínáš si na toho obchodníka z minula? *Akamaru jen štěkl na souhlas.* Tak si jedeme pro distributory. Pro ty co ho nutili a podobně. *Kurome byla ráda. Doufala v to že se jí dostane pocty když ten případ bude pokračovat. Jakožto ta která měla předtím misi která pomohla otevřít tuto misi tak věděla úplně vše o pachatelích. Četla dál. Zadání bylo stručné a jednoduché. Vyřídit gang a zajmout velitele a dovést ho na polici k vyslechu.* Tak jdeme Akamaru, je čas se začít hýbat. *Akame opět zaštěkal. Kurome si ještě jednou četla svitek.* "Hmm. Prý někde u hřbitova. Už chvíli jsem tam nebyla. Pěkné se opět podívat na tokové místo." Akamaru. Půjdeme tam později. Podle toho co říkal ten obchodník tak jejich výměny probíhaly v noci takže máme času dost. *Koukla se na nebe kde jí slunce zasvítilo do očí a kde pluly bílé nadýchané mraky.* Je teprve poledne. Pojď jdeme se domů pořádně připravit. *Došli domů kde si Kurome našla její oblíbené oblečení. Vynechala svůj outfit s rudým pláštěm ale vzala si mnohem lehčí outfit ( odkaz » +Outfit&client=firefox-b-ab&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwis7YeF_rzTAhVHOhQKHcABCPkQ_AUIBigB&biw=1440&bih=789#imgrc=90m4zMXi7nFlFM:).* "Páni, já toto oblečení miluju." Co říkáš Akamaru. Můžeme vyrazit? *Dočkala se veselého štěknutí. Konečně se už stmívalo a tak se Kurome s Akamarem mohla přesunout na hřbitov. Cesta byla docela dlouhá jelikož klan Doragon byl až na druhé straně vesnice od hřbitova. Po cestě si Kurome s Akamarem hojně a aktivně povídala. Dorazili ke hřbitovu.* Opatrně Akamaru. Musíme je dostat všechny. Nikdo nesmí uniknout. *Kurome zašeptala tak aby ji nebylo skoro slyšet. Avšak Akamaru byl pes a tak jeho sluch byl vynikající a tak jen souhlasně mírně pokývl svou chlupatou hlavou.* Pojď. *Kurome a Akamaru se plížili skrz hřbitov. Po cestě viděly pár zdejších ožralů jak spí na lavičkách.* „Páni. Jsem na hřbitově a je tu tolik pochybných existencí. Tak takhle vypadá noční tvář Kirigakure.“ *Kurome byla tímto opravdu znechucena. Najednou ucítila společně s Akamarem známý pach. Byli to bylinky které cítili když chytali onoho obchodníka.* To budou oni Akamaru. Jdeme. *Kurome a Akamaru se přiblížili k vůni. Uviděli skupinu 4 lidí a jednoho starce. Zrovna si něco předávaly a stařec vypadal vyděšený k smrti. Měl rozbité obočí. Šlo vidět že ho vydírali. Kurome vyčkala až se stařec vzdálí a ti 4 tam zůstaly. Kurome se v duchu zaradovala. Hrálo jí to do karet. Jelikož jim byla dost blízko tak je mohla sledovat až za hranice vesnice. Tak se zastavili. Kurome se rozhodla udělat z toho boj do kterého se nikdo nebude moct plést. Jak se zastavily tak Kurome složila pečetě pro techniku Doton: Ganchuurou no Jutsu. Kolem ní a 4 neznámých se ze země objevili sloupy a vytvořili kolem nich jakousi arénu. Podezřelí byli dosti zaskočeni ale než se Kurome nadála už viděla pěšky jejich mečů.* Akamaru asi jsme natrfili na jackpot. KTERÝ VÁS JR VELITEL? *Kurome je sledovala a po vyslovení otázky se 3 rozkročili a čtvrtý procházel mezi nimi dopředu.“ Holčičko zmiz i se svým podvraťákem než si ublížíš. *Kurome se naštvala. Nenaštvalo jí to že jí označil za malou holku a že dle jeho názoru není nebezpečná ale to že Akamara nazvala podvraťákem.* Tohle si vypiješ. Shikyaku no Jutsu. *Kurome stála na čtyřech s dlouhými drápy a tesáky. Vedle ní už byl nachystaný Akamaru. Oponenti se připravili k obraně.* „Nejsou to amatéři. To jde vidět už z jejich postoje.“ Akamaru opatrně. Jdeme. *Oba vyběhly a běhali okolo celé jemi vytvořené arény. Když si všimla jak je jeden nervózní a nesoustředěný rozhodla se k útoku.* Tsuga. *Zakřičela a najednou se před daným banditou objevila holčička Kurome ve své technice kterou schytal přímý zásah. Další 2 krom jejich velitele se dali na útěk. Avšak nebylo kam utéct u stěny je oba odchytly. Pomocí konoha reppu se Kurome povedlo oba smést na zem. Tam dostaly oba obrovskou ránu Kurominou pěstí do zátylku. Byli ihned v bezvědomí.* Tak už jen ty. *Koukla se Kurome po velitelovi. Ten stál s katanou v ruce přímo proti ní a Akamarovi.* Vzdej se hned a bude to bezbolestné. *Kurome při těchto slovech zrušila své shikyaku no Jutsu a postavila se na obě nohy. Jelikož neviděla žádné náznaky toho že by se chtěl vzdát tak jen vzdychla a vyřadila své kakuto. * Akamaru běž po něm ale opatrně ať ti neublíží. *Akamaru na ní štěkl a rozběhl se proti cíli. Za ním běžela Kurome. Ocel narazila na ocel a Akamaru byl odkopnut stranou. Kurome se naštvala.* Jak si dovoluješ mi kopat do Akamara. Já tě zabíju. *Kurome při těchto slovech schytala zásah mečem do nohy. Nebyla to hluboká rána ale škrábnutí to bylo pěkné. Opět se ocele srazili a pokračovali v boji až okolo létali jiskry. Kuromino tělo tento boj odnášelo opravdu znamenitě. Avšak ani soupeř nebyl bez šrámů. Najednou se Akamaru probral a zakousl se do nohy nepřítele. Ten zařval bolestí.* Šikula Akamaru. *Kurome otočila meč a zasadila nepříteli úder do hlavy rukojetí meče. Ihned upadl do bezvědomí. Kurome z hluboka vydechovala. Její tělo bylo jak po operaci každé jeho části. Dosekaná byla hrozně. Sedla si na zadek.* Akamaru. Skoč rychle na policii a přiveď je sem. *Kurome mezitím když Akamaru zmizel tak shlukla všechny pachatele dohromady a svázala je. Teď už jen čekala až se vrátí Akamaru s policí. Prohlížela si své tělo a rány na něm. Když se vrátil Akamaru s policií která si odvedla tyto 4 kteří měli být postaveni před spravedlnost. Akamaru začal olizovat Kurome rány.* Děkuji ti Akamaru. *Kurome ho poplácala po hlavě. Poté se odebrali do sídla mizukage kde podala hlášení. Poté se odebrala do nemocnice aby si nechala ošetřit rány.*
---: ---
Haruka: *Jej tretia misia ju zahnala priamo na cintorín Kirigakure. Trhanie buriny popri chodníkoch na mieste posledného odpočinku predkov možno znelo pre ňu zo začiatku trochu morbídne, no napokon túto misiu prijala. Medzi burinou a machom zarastenými chodníkmi predsa odpočíva aj jej maminka - a Haru chce aby to tam vyzeralo krásne už len kvôli tomu. Neobliekla sa ako bábika - naopak, dala si na seba nohavice na traky, tričko a zásteru. Rukavičky a hrabličky na vytrhávanie neželaných rastlín. Taktiež lopatku na zoškrabávanie machu. Vstala už skoro ráno - keď len prvé slnečné lúče osvetlovali hustú mliečne-bielu hmlu. Niekedy si hovorila, že by bolo fajn keby na oblohu vystúpilo slnko dlhšie než na pár hodín (a aj to nie každý deň). Na cintoríne strávila celý deň, najprv len vytrhala plevel od hlavného chodníku - potom si obišla aj ostatné. Normálne by to už pri tomto zabalila ale chcela chodníky zbaviť aj machu - ktorému sa v týchto vlhkých, chladnejších podmienkach veľmi darilo. Pokrýval aj niektoré náhrobky. Bolo jej smutno z pohľadu na zanedbané pomníky, z niektorých aspoň zmietla lístie a konáriky - Ďalšie vyslobodila z nánosu machu aspoň do takej miery aby sa dalo prečítať meno človeka čo tam leží. Možno to bolo zbytočné, možno tí mŕtvi už nikoho nemali - kto by ich chodil oplakávať, kto by na sivých kamenných oltároch spomienok hľadali svojich blízkych. Na oko jednoduchá misia sa teda natiahla, kvôli Harukinmu dobrému srdcu. Nemala dokonca ani prestávku na obed! Ako posledný si na svojom zozname povinností nechala maminkin hrob. Prišla k nemu - zapálila nové sviečky, do vázy položila nové, čerstvo natrhané kvietky a posadila sa na okraj. Tento hrob bol udržiavaný - sama sa oň starala a nedovolila by aby schátral ako tie hroby čo dnes dávala do pucu.* Ahoj maminka.. *Zašepkala so slabým úsmevom.* Len som ti chcela povedať, že sme sa s Arakim našli. Vieme, že sme dvojičky a vieme aj o tvojom obetovaní.. ocko nám všetko povedal.* Pohladila fotku vsadenú do mramorového, studeného kameňa.* Vieme ako si nás veľmi ľúbila. *Povzdychla si a v očiach mala slzy ako vždy keď hovorila len tak do vetra v nad hrobom svojej matky - v márnej nádeji, že vietor odnesie jej slová až k nej. Čím bola staršia tým menej tomu verila, tým viac si uvedomovala nezvratnosť smrti.. a tým zúfalejšie a bolestnejšie sa pri tom cítila. Aj tak ale nemohla prestať.. nemohla s tým skončiť.* Araki mi dal náhrdelník, ktorý patril kedysi tebe. Nikdy ho nedávam dole. *Oznámila jej hrdo a zažmurkala. Mihalnice oslobodili jej oči od priezračných sĺz a tie tiekli po jej bledých líčkach ako kvapky dažďa. Drobné a nenápadné.* Už pôjdem, som tu celý deň a nechcem aby sa Momoko a ocko strachovali. *Posledný krát pohladila mamin obrázok a postavila sa.* Ľúbim ťa mami. *Šepla a s novým prívalom sĺz sa otočila na odchod. Tretia D misia bola úspešne za ňou.*
---: ---
Taijo: *Taijo byl předvolán do kanceláře Mizukage, kde obdržel další misi. Opět se jedná o klasickou D misi, která není nikterak náročná, dokonce by se pro ninju mohla zdát potupná, ovšem Taijo ji přijímá jako kteroukoliv jinou misi. Tentokráte dostal za úkol dopravit se na místní hřbitov, jelikož se tam nachází spousta hrobů, o které nikdo léta nepečuje, a proto vypadají tak, jak vypadají a kazí dojem celého pietního místa. Celá práce by mu prý neměla zabrat déle než pár hodin a pro věci, které k tomu bude potřebovat, si má zajít ke správci hřbitova, který bydlí v menším domečku nedaleko. A jelikož bez pracovních pomůcek se nedá začít práce, tak je to první místo, kam Taijo zamíří. Starý muž sedí ve své židli a čte nějakou knihu.* Dnes plním misi.. mám uklidit hroby. *Muž sklopí knihu.* Konečně taky někoho poslali. Už jsem myslel, že si to budu drhnout sám. *Otráveně ukáže na skříň.* Vezmi si co potřebuješ. A vyřiď Mizukage, že si to nechám proplatit! To čekání a ty věci! *Okřikne ho nerudně a vrátí se ke své literatuře. Taijo pobere kýble, hadry, čistící prostředky, motyčky a kartáče, s nimiž se poté vydá na hřbitov. Hned po průchodu hřbitovní branou se rozhlédne a přemýšlí, kde by začal. Hroby, které jsou zpustlé, se nacházejí velice často od sebe, a proto se při práci hledá jen horko těžko nějak systém. Nakonec se ale rozhodne, kde začít a klekne k hrobu. Nejprve z něj otrhá popínavé rostliny, poté očistí půdu v jeho okolí a jako závěr celý náhrobní kámen vydrhne kartáčem a jednotlivá písmena, která jsou na něm vyrytá, očistí hadříkem. Takto pokračuje dost dlouho, až se pomalu začíná stmívat. Čistí poslední hrob, když v tom na něm najde nápis, v němž se vyskytuje jméno muže, o kterém se dočetl v knihách. Jednalo se o významného ninju, který bránil vesnici a nakonec za ni položil i život. I toto místo dokonale vyčistí, ale obohatí ho o květiny, které koupí v nedalekém stánku. Až poté vrátí muži jeho vybavení a misi ohlásí za splněnou.*
---: ---
Haruka: *Odfrkla si a otočila sa k nemu chrbtom so založenými rukami na hrudi.* Hlúpe vtípky, volám sa predsa Haruka.*Frflala si pod nosom a kráčala opačným smerom.* "Ani len netrafil správneho démona." *Uškrnula sa v duchu, čakala, že sa Gobi-sama nejako vyjadrí, no bol tichý. Prišla teda po chvíľke k maminmu hrobu, položila naň kytičku a s povzdychom zavrela oči.* Všetko najlepšie Haruka. *Šepla nahlas a schúlila sa ku náhrobnému kameňu. Dúfala, že sa tam objaví ocko, že ju objíme a odvedie domov, no hoci tam sedela ešte hodnú chvíľu - nikto sa tu neobjavil.. a tak sa pobrala domov, kde na ňu čakala narodeninová oslava.*
Araki: *Mírně vydechne a přivře oči.* Omlouvám se.. *Otočí se k ní zády a pomalu se vydá pryč kdo ví třeba radši už nepřijde ani do akademie a nechá někoho si s ním dělat si co chce..* Ako ju mám najít Yonbi? *ani neví proč na něj mluví možná protože tu vždy byl.*
Haruka: "Vážne sa ma pokúsil teraz uraziť?" *Postavila sa tiež a kým si prášila sukňu nepekne na neho zazrela, skoro sa neovládla a vyplazila na neho aj jazyk.* Ani si nie sme podobný. *Odsekla a ukázala na svoje vlasy.* Ja mám kučery a ty nie. *Fakt že inak vyzerajú identicky ako vajíčka jej naivnej detskej mysli nedochádzal.* Zvládnem to aj sama, nemusíš ma odprevádzať. Tú cestu poznám veľmi dobre.. Trafila by som tam aj po tme. *Posledné slová hovorila smutne, no už vykročila tak si to možno nevšimol.. možno.*
Araki: *Pousměje se protže se postaví měl by si dojít nechat ošetřit své ruce,.* TO bude pravda protože moje sestra je určitě úžasný jinchuriki energetický stejně jako já jsme přece dvojčata .. *zasměje se načež se porozhlédne kolem.* Chceš doprovodit ? *mírně se pousměje chce se jí omlouvat tak stokrát.*
Haruka: *Len čo ju pustil - s mierne červenými líčkami sa k nemu posadila trucovito chrbtom.* Určite nie som jediná Haruka v zemi. *Ako rozprávala upravovala si kytičku keďže už nebola taká pekná ako na začiatku.* A vôbec, som jedináčik keby som mala brata tak o tom asi viem. *Neklamala. Ako to hovorila jej tvár pomaly naberala normálnu farbu.*
Araki: "Yonbi ? " *Pomyslí si ale nedostane se mu žádná odezva pomalu se zvedne.* To je možné je to démon který se pečetí do lidí.. *Pousměje se ani neví proč jí to říká má na ní prostě nějaký kvalitní vliv takže jí chce vyklopit vše co má v hlavě aniž by veděl proč.* Včera jsem zjistil že mám sestru jménem Haruka omlouvám se *poškrábe se na tváři.* Jen jsem to zkoušel.. *vydechne vyčerpaně a položí se na záda.*
Haruka: *Vážne, váážne si bola istá, že nejakým spôsobom zistil, čo je zač a teraz od nej chce dostať ešte viac informácií.* "Kiežby som bola lepšia v Taijutsu." Posťažovala sa v duchu, no prestala sa vzpierať keď ucítila jeho tvár medzi lopatkami.* Ja nič o žiadnych bijuu neviem. *Zaklamala, netušila nakoľko je dobrá klamárka keďže doteraz ešte takto neklamala. Možno tým, že sa nepoznajú.. možno jej uverí. A možno nie. Sama nevedela ako má klamstvo rozoznať.*
Araki: *Potichu vydechne a svojí tvář zaboří do jejich zad mírně se ušklíbne.* Počkej neodcházej chci si povídat.. *Poví nevinně.* Možná že Biiju není démon *usměje se s úšklebkem.*
Haruka: Kyaaa! *Pískla keď po nej z ničoho nič skočil a ona skončila vo vysokej, neudržiavanej tráve zašlého pomníku, na ktorom ani nebolo jasne vidieť kto tam odpočíva.* Araki-san! *Nechápavo mu hľadela do očí. Kvapka krvi stiekla po jeho čele, odrazila sa od štipky nosa a pristála na jej líci. Pokúsila sa ho zo seba zhodiť, no mal poriadnu silu.* Čo je to s tebou?! *Zvraštila čelo.*
Araki: *Otře si krev z tváře a pousměje se.* To zní hezky *z ničeho nic skočí Haruce na záda a svalí jí k zemi kde jí přitiskne na zem.* Haruko! *Vydechne jsem v pořádku ! *usměje se* Nesmíš odejít!
Haruka: *Pržmúrila oči a postavila sa. Nebola si istá či si z nej uťahuje alebo či má vážne otras mozgu.* Hovoríš ale nezmysly, mal by si ísť k doktorovi. *Preglgla a o krok cúvla.* Bola krásna, statočná a dobrá. S ockom sa ľúbili.. narodila som sa z lásky tak mi to babička hovorí. *Pri tých slovách sa trochu usmiala.* Mala by som ísť. *Ako to povedala - otočila sa a kráčala úzkou cestičkou k hrobu jej maminky.*
Araki: *Pohlédl na Haruko trošku se zkousne do rtů tohle je taková pitomost.* Nechci do nemocnice Jsem polovina démona .. *ušklíbne se.* Nepotřebuji ničí pomoc pro to abych vše dokázal. *Mírně se pousměje .* Jaká byla tvoje Maminka? *mírně se pousměje trošku mu to nedochází.*
Haruka: *Keď spomenul démonov, nasucho preglgla. Zľakla sa, že o tom vie, no zachovala pokoj rozhodla sa to prepočuť.* Nechceš aby som ťa odprevadila na ošetrovňu? Asi si sa udrel do hlavy trochu prisilno.* Počúvala ho a pri tom ho pozorne sledovala nedôverčivým pohľadom.* Čo by som tu asi robila? Prišla som na hrob mojej maminky, umrela presne dnes.. pred siedmimi rokmi. *Len čo to povedala trochu sa usmiala.* Na ceste z nemocnice môžeme zmrzlinou osláviť tvoje narodeniny hm? Alebo môžeš prísť k nám.. bude u nás dnes menšia oslava. Dnes mám totiž narodeniny.. heh, aká náhoda však? Možno sme od teba staršia len o pár dní. *Len čo to povedala - postavila sa a ponúkla mu ruku.* Ideme?
Araki: Jenom démon vždy bude démon.. *ušklíbne se a na moment a pak pohlédne Haru do tváře.* Někdy ted mám Narozeniny *odmlčí se* asi pokud je to pravda.. *Zasměje se načež se kousne do jednoho z kloubů na pravé ruce.* Co tu děláš Haru?
Haruka: *Sleduje kvapku ako sa odrazila od jeho nosa až pokým nedopadla na jeho doráňanú ruku. Mal v nej kopec triesok. Popri tom počúvala jeho slová.* Uh.. a našiel si to? *Stiahla ruku späť a nahla hlavu trochu na stranu. Prišlo jej divné toto jeho chovanie. V Akadémii je vždy energický.. možno dokonca trochu namyslený!*
Araki: *Pohlédne na její tvář na čež se podívá do země. Kapka krve dopadne na jeho ruku na zemi.* Protože je tu ticho a v poslední době jsem něco hledal.. *Potichu vydechne.*
Haruka: *Keď päsťou minie a udrie sa do tváre - potichu zalapá po dychu a pribehne k nemu.* Si v poriadku? *Čupne si a rukou v ktorej nezviera kytičku mu potľapká po pleci.* Tečie ti krv! *Informovala ho ak by si to nevšimol a ľutovala, že nemá pri sebe náplasť ani obväz. Sama si nepamätala kedy naposledy krvácala.* Prečo trénuješ na cintoríne? *Opýtala sa ho, keďže jej to prišlo trochu neuctivé.*
Araki: *Když k němu dívka prohovořila tak pravou pěstí minul takže ztratil rovnovahu a čelem dopadne přímo na tvář, takže mu po čele začne stékat krev kolem očí ..* AUuu *dopadne na kolena a čelem zůstává opřený o strom.* Už jsem to asi vstřebal Haru-chan. *Zašklebí se sebejistě.*
Haruka: (Vzhľad: odkaz » )
Haruka: *Kráčala smerom na cintorín, po tvári jej tiekli slzy. Obyčajne sem chodila každý rok v tomto čase s ockom, no tento rok je akurát na misii..* /Si už veľká na to aby si plakala za svojou matkou, malá Hime./ *Opäť ju len poučoval, tento krát mu ale neodvrávala, dokonca sa ani neusmievala.* Ja viem Gobi-sama, dnes je to ale iné. Mám narodeniny.. čo znamená.. že dnes je deň, kedy umrela moja maminka. *Hovorila to tichým hláskom a trhala pri tom biele a bledomodré kvietky popri plotu veľkého cintorína na ktorý mierila. Bol opäť hmlistý deň.. iný v Kirigakure ani nezažijete.. Z domu sa vykradla kým babička piekla narodeninovú tortu. Pozvala susedov z klanu Modoru na oslavu.. kopec ľudí, ktorých ani nepoznala.* Táto sa jej bude páčiť. *Povedala si napokon a s kitičkou v ruke kráčala hmlou k maminmu hrobu. Tesne pred ním však započula tlmené údery. Rozhliadla sa, no jej oči hmlou neprenikli.* Je to niekto nebezpečný, Gobi-sama? *Opýtala sa ho bez dychu.* /Nie, teda.. nie tak celkom, moja malá Hime./ *To jej dodalo odvahu a s kytičkou v ruke šla za zvukom. V hmle najprv rozoznala obrysy malého chlapca búšiaceho do stromu, až potom spoznala, že je to jej spolužiak Araki.* Araki-san? *Pípla aby na seba upútala jeho pozornosť.*
Araki: *Araki odešel z domu celkem ve zpěchu byl to už den co se tam nevrátil protože tvrdě trénoval, pár hodin dokonce na hřbitově i chvilku spal vedle velkého mohutného stromu, jen co se probudil tak se opět pustil do svého tréningu.. Tréningu nebo spíše do sebepoškozování i když odešel z domu a vypadalo to, že všechno v pořádku střebal opak byl pravdou jen si hrál před Matkou na hrdinu protože jí nechtěl ublížit.. Stojí oproti mohutnému stromu do kterého mlátí v určitých intervalech na stromě je krev z jeho rukou, která je také na jeho rukou jak má potrhanou kůži od zběsilého mlácení do stramu snaží se tak uklidnit své myšlenky o zradě, která na nich byla dopustěna a ani nad tím nepřemýšlí je pro něj lehčí příjímat fyzickou bolest než tu psychickou.. Každá ráda do stromu ho stojí čím dál více sil delší čas a občas i hlasitý výkřik při bolesti kterou si způsobuje díky tomu jak nepečlivě do stromu mlátil až tak že si rozdrásal kůži na kloubech do krve a do masa, je jen otázkou času kdy nebude moc ani jednu ruku zvednout až tehdy nejspíše bude spokojený.*
---: ---
Kurome: *Přišla první Kuromina mise. Jednalo se o misi typu D. Jakmile jí byl doručen svitek se zadáním hned si ho Kurome přečetla.* "Vašim úkolem je najít zatoulanou kočku. Byla naposledy spozorována na hřibotvě za vesnicí." Wow to bude ale zábava. *Kurome mimoděk smutně vydechla.* No co mi zbývá. Mise je mise. *Kurome se připravila tentokrát do nejtmavějšího oblečení co měla. 4erný baret, černá halena s dlouhým rukávem, černé kalhoty s krvavě rudým lemováním a černé vysoké boty. Na záda jako vždy svůj boken. Vzala si ještě svůj oblíbený krvavě rudý pásek ke kterému si připevnila pouzdro s ninja vybavením a pytlíček se sladkostmi.* "Bude to docela složité. Ta kočka má být prý hnědá takže bude špatně vidět. Jelikož se kočky toulají po večerech tak si na ni večer počíhám." *Kurome se tedy připravila a vyrazila na hřbitov. Schovala se za blýzkým náhrobkem, schoulila se a čekala jestli kočku neuvidí. Čekání si krátila přemýšlením a mlsáním.* "Co asi těla Akame a Tatsuya. Mohli by už složit tu geninskou zkoušku." Mńáuu. *Kurome zbystřela. Na protějším náhrobku seděla kočka a bedlivě jí sledovala.* "A mám tě." *Kurome se pomalu přibližovala ke kočce. Kočka ji spozorovala a Kurome si všimla že se asi chce začít hýbat.* Stůj ty potvoro, ani se nehni. *Kurome už byla 2 metry od kočky když se kočka naježila a skočila po ní. Kurome s ní chvíli zápasila akdyž kočka přestala Kurome měla na tváři nejeden škrábanec a potrhané oblečení. Kočka jen spokojeně seděla opodál a olizovala si packu.* Ty potvoro. Teď už je to osobní. *Kurome se po kočce rozběhla ale jak je známo kočky jsou rychlé. Kočka Kurome uhla a kurome přestála nosem do hlíny. Kočka se dala na útěk.* Mě neutečeš. Ne nadarmo se mnou nechce nikdo z kamarádů bojovat v taijutsu. *Kurome narostly drápy a najednou byla na všech čtyřech. Použila techniku která byla její specialitou. Zrychlila a vyrazila za kočkou. Jejich honička připomínala kočku utíkající před vzteklým a hladovým psem. Kočka sičela, mňoukala ale dál utíkala.* Zastav se sakra už. Bude to rychlejší pro nás oba. *Kočka ji samozřejmně úplně ignorovala. Kurome se tedy rozhodla nasadit extrémní rychlost. Pomocí chakry se zrychlila natolik že deokázala kočku chytit.* A už tě mám teď mi už.. AU. *Kočka po Kurome sekla drápy. Kurome už to chtěla mi za sebou tak kočku vší silou chytla a utíkala zpět do města. Přišla ke dveřím pána kterému se kočka zatoulala a zaklepala.* Dobrý den. Přinesla jsem vám vaší kočku. *Pánovi se rozzářili oči.* Děkuji ti holčičko. Hele nejsi ty ta co zachránila mého synka? Prý ta holčička měla meč na zádech. *Najednou se pod jeho paží objevil jeho synek. Ano byl to opravdu kluk kterého kdysi zachránila a který jí dal tak skvělé dobroty.* Ahoj. Dlouho jsme se neviděly. Ty tvé koláčky byli opravdu dobré. *Kurome se na něj usmála.* No nic. Já už budu muset jít. Nashledanou. *Kurome se uklonila a už byla na odchodu když jí otec kluka chytl za rameno a dal jí do ruky pytlíček.* Děkuji ti za záchranu synka a za přinesení mé kočky nazpět. Když ti ty koláčky tak chutnaly tak tady máš a dej si. Kdykoliv přijď na návštěvu. *Kurome se usmála a vyrazila rychlým tempem domů. Doma se umyla. Všechno jí štípalo jak měla podrásané celé tělo od drápků kočky.* "To byl ale den." *Vložila Kurome do úst koláček a snědla ho. Poté už pouze usnula s pocitem radosti.*
---: ---
Kurome: *Po tom co cvičili techniku preměny Kurome nemohla dlouho klidmě spát. Porad myslela na tatínka a mnoho noci proplakala. Jeden den si řekla ze se půjde kouknot opět po delší době na hřbitov kde leželi její babička a dědeček. Doufala v to ze když tam už bude tak aspoň možná najde hrob svého tatínka.* "Vím ze když ho najdu tak to bude velmi bolet ale stále lepší než o něm nevědět nic." *Kurome tento den vynechala svoji všední kombinaci oblečení což byla blůzka, vestička, botičky a šatičky a to vše zladeno do kombinace černé s červenou. Tento den červenou úplně vynechala a oblékla se pouze do černé blůzky a černých kalhot a své klasické botky vyměnila její sváteční botky které malo kdy nosila protože se ji nelíbilo ze měli čistě jen černou barvu. Toto ji bylo líto jelikož v těchto botičkách se ji chodilo opravdu pohodlně. Celý oblecek doplňovala sponka s černou růží kterou si vložila do vlasů. Jako poslední doplněk si Kurome dala prez rameno kabelku kterou dostala po babičce. Černá kabelka c červeným vyšíváním.* "Tak jsem připravena." *Kurome už se chystala opustit dům ale zarazila se.* "Něco jsem zapomněla." *Kurome sáhla do škvíry mezi zdí a skříní. Vytáhla svůj boken který si upevnila na záda.* "Jeden nikdy není. Obranná zbraň se hodí vždy." *Kurome vyběhla z domu a utíkala městem na hřbitov. Před branou hřbitova se zastavila aby popadla dech. Jakmile se vydychala pustila se do cesty hřbitovem. Klidně procházela mezi náhrobky a četla si jména která byla na nich napsána. Konečně dorazila k hrobu svých prarodičů. Zarazila se. Na hrobě byli čerstvé květiny a hořela svíčka.* "Že by máma? Ale ta je doma. Nebo snad Akame nebo Tatsuya? Celý den jsem je neviděla." *Kurome si vyhrnula sukynku nad kolena a klekla si. Vytáhla z kabelky svíčku a zapálila ji.* "Babičko kam mohl tatínek zmizet." *Kurome se ještě chvíli procházela po hřbitově a koukala se po hrobech jak jsou ozdobené a kolik svíček na nich hoří. Nakonec přišla k hrobu bývalé mizukage kde hořelo mnoho svící. Opět si klekla a zapálila svíčku i tady. Zvedla se a vyrazila z hřbitova na cestu domů. Jak procházela kolem akademie najednou za ni běžel jeden kluk kterého si držela delší dobu od těla protoze se k ni choval hrozně. Chytl ji za rameno a strhnul ji její boken ze zad. Otočil se a začal utíkat. Kurome se jako obvykle když byla v úzkých nebo šílené rozzlobená zableskli a zcervenali oči. Použila postoj který předtím použila na sestřičku v akademii při tréninku taijutsu. Nohama se zaryla do země, a dlaněmi se opřela o zem také. Nahrbila se a neuvěřitelnou rychlostí za nim vystartovala. Jakmile ho dohnala chytla ho za krkem, složila na zem a znehybnila ho.* Už nikdy nezkoušej se toho meče biď jen dotknout nebo ti zlomim ruku." *V Kurominých očích plál plamen zlosti až z ní šel příšerný strach. Prehodila si boken zpět na záda a jakmile se otočila viděla jak klučina pomalu odchází pryč s odrenyma rukama a koleny. Kurome sáhla do kabelky a vytáhla bavlněný pytlíček s jejíma oblibenýma sladkostma.* "Maminka vždy ví co mi dát sebou. Dokonce už mi na něj i vyšila krásný nápis aby poznala můj pytlíček." *Na pytlíku byl vyšitý nápis Kurominy sladkosti. Po cestě se ji zlepšila nálada díky jejím sladkostem. Jakmile přišla domů, šla do svého pokoje. Chvíli ještě studovala dějiny shinobi.* Kdysi spolu národy válčili. Bylo mnoho válek. Díky vzniku 5 kage ... . *Kurome už se zavřeli oči a zívla.* "No nic měla bych jít na kutě." *Kurome se natahla do postýlky a pomalu usínala. Konečně se po dlouhé době vyspala s úsměvem a klidnými sny. Na nočním stolku ležel její pytlíček s nápisem Kurominy sladkosti ještě s pár kousky které už nestačila sníst než usnula.*
--: --
Saku: *Saku byl doma schoulený ve své posteli a brečel. Radši nevylejzal z pokoje aby ho někdo neviděl brečet. Bylo mu smutno protože dnes bylo výročí otcovi smrti a zároveň výročí kdy se Saku stal Geninem.* "Jsem přece shinobi z klanu Modoru a nejsem žádná bačkora. Táta by nechtěl abych tady brečel jako nějaká holka ale chtěl by abych vstal a šel trénovat. Takže teď udělám to že se převléknu, opláchnu se najím se, vezmu si své zbraně a vyrazím na hřbitov kde tátovi vzdám hold a poté půjdu trénovat." *Pomyslel si Saku, utřel si slzy a vzal si čelenku kterou měl na nočním stolku vedle postele. Čelenku si připevnil na čelo, vylezl z postele došel ke skříni kde si vytáhl modrou košili a modré tepláky. Sundal si pyžamo a hodil jej na postel.* "Sakra ještě trenky a ponožky." *Pomyslel si a ze skříně si vyndal trenky jenž si oblékl a poté si oblékl tepláky a košili. Poté přišel ke dveří od pokoje otevřel je a najednou se zasmál.* "To by mi mamka dala." *Pomyslel si a šel si do skříně vzít ponožky poté si je nandal a rovnou si vzal i pouzdro s ninja vybavením a připevnil jej ke svému pasu. Poté vyšel z pokoje zavřel za sebou dveře a seběhl do přízemí rovnou do kuchyně. V kuchyni si opláchl obličej aby nikdo nepoznal že Saku brečel. Když si utřel obličej do utěrky na nádobí tak ho pozdravila mamka a začala připravovat jídlo.* "Ještě že mám mamku nevím co bych si udělal k jídlu." *Pomyslel si a poté se začal koukat mámě pod ruce co a jak připravuje k jídlu. Když to mamka zjistila tak se zamračila a dala Sakuovi jasně najevo že se jí nemá dívat pod ruce. Saku se rychle vzdálil protože ho mamka celkem vyděsila.* "Sakra tak takhle se na mě ještě nikdy nepodívala." *Pomyslel si a posadil se na židli ke stolu. Když mamka měla uvařeno tak nandala na talíř a přinesla Sakuovi na stůl společně se lžící. Saku poděkoval a koukl se do talíře.* "Super už dlouho nebyl Dango knedlíčky s fazolovou omáčkou." *Pomyslel si a pustil se do jídla.* Mami je to jako vždy moc dobré. *Sakuova mamka se usmála a poté si také nandala a i s jídlem si sedla ke stolu a začala jíst společně se Sakuem.* "No je to dobré ale něco tomu chybí ale co?" Mami nemyslíš si že tomu něco chybí? Mě se zdá že tomu něco chybí ale nevím co. *Sakuova mamka se usmála a řekla že se Saku hodně podobá svému otci. Saku se také usmál a do očí mu vyhrkli slzy. Saku si je rychle otřel a dal si do pusy další lžičku. Poté si Saku zamlaskal tak jak to dělal jeho otec, vzal si ze stolu pepřenku a nasypal si trochu pepře do omáčky. Zamíchal ji a poté ji znovu ochutnal.* "Jo to je ono. Pepř tomu chyběl. Taťka si vždy každé jídlo musel připepřit jinak mu tam něco chybělo." *Pomyslel si a jeho mamka zčervenala. Když se Saku najedl tak vzal talíř se lžící do dřezu kde nádobí umyl a uklidil. Poté se otočil na patě a vydal se do předsíně kde se obul, otevřel hlavní dveře a vyšel ze dveří. Poté za sebou zavřel a vydal se ke hřbitovu. Saku celkem spěchal protože chtěl aby si všichni mysleli že spěchá na misi a nechtěl aby ho zastavovali. Když doběhl do uličky Minakami tak začal hledat hřbitov. Saku si nepamatoval cestu a tak tam nějakou dobu bloudil až nakonec hřbitov našel. Vešel dovnitř.* "Sakra kde je tátův hrob? To je ostuda kde je jeho hrob? To tady budu hodně dlouho než najdu kde leží pamětní deska mého otce." *Pomyslel si a vydal si hledat. Trvalo u to asi čtyři hodiny a Saku už si myslel že zde není pamětní deska jeho otce. Když ji našel tak se uklonil a díval se na ni přičemž vzpomínal jak si hrál se svým tátou když byl malý a nechodil na akademii. Vzpomínal jak ho táta učil rybařit, jak ho učil házet kunaie a shurikeny, jak ho naučil Kinobori no Waza a Suimen Hoku no Waza. Také vzpomínal jak se táta rozčiloval nad křížovkami v novinách. Jak se táta rozčiloval když se mu něco nepovedlo nebo když sakův bratr pokazil svou první misi typu B. Při těch všech vzpomínkách Saku začal plakat. Snažil se přestat ale nějak mu to nešlo. Vždy když si utřel slzy tak se mu vzápět objevily nové a byly ještě větší než ty před tím. Najednou Sakuovi někdo sáhl na pravé rameno a on se podíval tím směrem.* "Co tady dělá?" *Pomyslel si když uviděl Kikara.* Co tady děláš Kikaru? *Jen co to Saku dořekl tak si znovu utřel slzy a tentokrát už se další neobjevili.* (Kikaru) No byl jsem u tebe doma a tvoje mamka mi řekla že neví kde jsi. Myslela si že budeš v knihovně. No když jsem přišel do knihony tak mi řekli že tam nejsi a jeden ninja tě viděl jít na hřbitov a tak jsem přišel. *Když to Kikaru dořekl tak se na Sakua usmál a podal mu obálku.* Kikaru co tam je? *Kikaru se usmál a řekl aby si ji otevřel doma vyplnil ji a přinesl ji ke Kikarovi domů. Adresa Kikarova domu prý byla na papírku v té obálce. Saku se usmál rozloučil se s otcem a poté se vydal domů. Když přišel domů tak otevřel obálku a tam byla přihláška na Chuninskou zkoušku. Saku se usmál a důkladně vyplnil přihlášku. Poté znovu sáhl do obálky a vyndal zní lístek kde byla adresa Kikarova domu a tak Saku dal vyplněnou přihlášku do obálky a osobně přinesl Kikarovi domů. Kikaru byl naštěstí doma a tak si ji vzal s úsměvem na tvář. Saku se poté vydal domů a v kalendáři ve svém pokoji si označil den kdy má plnit chuuninskou zkoušku.*
Koniec: RPG - ukončené
Shi Kira: *Shi si vytvorila klona v kamui a potom sa sama vrátila študovať senjutsu. Klon sa zatiaľ dostal do blízkosti Kiri, no nie priamo tam ale do okolia, mal na sebe oblečený plášť a sledoval ľudí, všimol si pritom jednu ženu, ktorá cestovala sama, bola to zberačka byliniek. Klon si počkal na správny okamžik, chytil ženu za plece a vtiahol ju do kamiu, pričom ju sharinganom donútil povedať všetko o sebe, takto si klon zaistil krytie. Nakoniec klon použil silné uspávadlo a uspal ženu injekciou, pričom jej do mozgu dal pečať tvorenú ihlou, ktoru zabudla na všetko, čo sa odohralo. No v kamui si ju zatiaľ klon nechal, následne klon použil Kao Utsushi no Jutsu , čm na tri dni nabral podobu práve tejto ženy. Potom využil znalosť Kiri a v noci sa s kamui premiestnil na cintorín, bolo to na mieste, kde stále jedna hrobka, takže to nebolo vôbec vidieť. "Tu by mala byť niekde pochovaná, musím si pohnúsť a nájsť náhrobok skôr, než vyjde slnko." Pomyslel si klon, pričom začal chodiť po cintoríne a hľadal náhrobok s jej menom, chvíľu to trvalo, no keď uvidel hrob s menom Naitsumi, tak bolo jasné, že Noelle nebude ďaleko a to bola i pravda. Cvíľu na ten náhrobok Shi pozerala a následne si odkrokovala vzdialenosť kde by mala byť rakva. "Dobre... ide sa na to... Doton: Moguragakure no Jutsu!!" Povie si klon v mysli a jemne sa dostane pod zem, pričom sa pohybuje predpokladaným smerom, nakoniec narazí na niečo tvrdé, presne tak, je to drevená rakva. "To bude ono..." Pomyslí si a tak vytiahne zvitok a celú rakvu zapečatí do neho. Potom zase vyjde na povrch pred hrob a uvidí ako sa jemne prevalí hlina, takže zobrala správnu rakvu, nakoniec s kamui odíde preč a na miesto, kde získala ženu, položí jej spiace telo, pričom žena si nebude nič pamätať. Nakoniec sa klon vráti za Shi a odovzdá jej zvitok, Shi odpečatí rakvu, odoberie vzorku z tela, a nakoniec sa po cvíli dostane ku kostnej dreni. POtom Shi vytvorí klon a ten s kamui ide získať telo, no nie bežného človeka, klon sa zjaví neďaleko jedného mesta, teda presnejšie na ostrove Jiro, klon má podobu sexy ženy, vďaka Oiroke no Jutsu, ide do baru a tam zvedie a opije jedného miestneho grázla, ktorý nikomu chýbať nebude. Vojde s ním do izby a pri tom ako ho zvádza mu zabodne senbon do krku a tým ho paralyzuje, potom ho s kamui prenesie k Shi, ktorá si medzitým pripravila všetko na Edo Tensei, umiestni ho do stredu pečate a urobí rituál k tomuto jutsu, za veľkej bolesti sa tento kriminálnik zmení na Noelle, pričom Shi do jej hlavy vloží kunai. Takto nad ňou získa moc a potom ju dá naspäť do truhly a uspí ju, keď bude potrebovať jej služby, proste si ju zavolá.*
---: ---
Hishigata Joo: *Smutný príbeh chlapca bez budúcnosti. Aj tak by sa dala nazvať táto kapitola jeho života. Alebo možno aj horšie. Možností bolo skoro nekonečno, no moc ružové rozhodne neboli. Koniec koncov, bol sirota, ktorá sa musela pretĺkať sama jednou z asi najnebezpečnejších dedín. To by však nebolo nič nezvyčajné. On bol predsa ešte iný. Bolo na ňom niečo ešte zvláštnejšie ako oranžovo-zlatisté dúhovky. Bolo to niečo, o čom nemal ani predstavu. Bolo to niečo, kvôli čomu bola jeho matka mŕtva. A bolo to zároveň niečo, čo kvôli jeho vlastnému dobru, musí zostať utajené. A že sa len ťažko dá hovoriť o dobre pri mladom chlapcovi, ktorý sa stal zákerným vačkovým zlodejom využívajúcim rôzne zákernosti, len aby prežil. Nevedno prečo, smrť preňho nikdy nebola možnosťou a nikdy ju nezvažoval. Od toho osudového dňa, kedy našiel svoju matku mŕtvu, ho niečo stále nútilo žiť. A nech to pokojne bola aj prechádzka peklom, on to napĺňal. Stále žil. Kradol, spočiatku len to, čo skutočne potreboval na obživu. Postupne, ako sa zlepšoval, však začal ukradnuté aj hromadiť vo svojej skrýši. A dôvod? Jednoduchý. Rátal s možnosťou, že jedného dňa už nebude schopný kradnúť a bude na to musieť byť pripravený. Že kde sa takéto myšlienkové pochody berú v nevzdelanom dieťati ženy ľahkých mravov? Nevedno, možno nejaký zdedený inštinkt, možno hlas boží a možno niečo úplne iné. Bolo to nepodstatné, aspoň preňho určite. A nech sa naučil akejkoľvek rafinovanosti, podfukom, rýchlosti rúk alebo maskovaniu vlastných citov, vnútri bol stále rozbitý. Byť dieťaťom miestnej ľahkej dievky nie je možno ľahké, hlavne keď má istú bohatšiu klientelu a teda svojmu synovi vie dopriať celkom komfort, no on si nesťažoval. Jeho asociálnej osobnosti to viac než len vyhovovalo a keď si pripadal sám, tak sa rozprával so zvieratami, lepšie povedané viedol monológy alebo otravoval matku, ktorá nemala nikdy čas si oddýchnuť. Prípadne, ak jej ten čas dopriať chcel (veď si uvedomoval, že je celé noci hore, lebo pracuje), tak sa hral s kartami, ktoré raz našiel medzi jej vecami. Niežeby vedel, ako sa s takými kartami hrá, ale tie obrázky ho zaujali. Hlavne sa mu páčil vysmiaty ujo, ktorý sa očividne snažil zabávať. Oslovil ho samotný joker. Ďalej mal rád aj kartu kráľovnej, pretože v nej videl celkom aj svoju matku - koľká to irónia, keďže ona bola len dáma na sex, on však v tej panej videl rovnakú nežnosť, akou sa správala jeho matka k nemu. Kráľa však nikdy v obľube nemal, pripadal mu moc drsný. Možno preto, že v živote nemal žiaden mužský vzor. Alebo preto, že ich mal až príliš. Nevedno. Jedno bolo však isté, zvyk krátenia si dlhej chvíle kartami mu zotrval spolu s tými kartami. Veď aj práve teraz sa s nimi hral. Respektíve si ich rôzne otáčal a zoraďoval podľa vlastnej postupky obľúbenosti.* Čoskoro sa blížia moje dvanáste narodeniny. Dobre viem, čo by si na to povedala. Že hoci som už veľký chlapec, tak stále budem tvoje dieťatko. A len tvoje... *Slová z jeho úst plynuli ťažko, v hrdle sa mu zadrhávali a mal čo robiť, aby potlačoval slzy. Už tak sa mu oči prehnane leskli. Hovoril na akýsi neobratne vyrezaný krížik v korune jedného z pár stromov na úplnom konci cintorína. Bolo to jedinýkrát, čo bojoval a odniesol si z toho aj nepekné rany. Veď sa vtedy bil ako divá mačka, len aby si dostal svojho. Chcel, aby jeho matka bola úctivo pochovaná. Bola to však len čubka, ako mnohí hovorili, a hrob si nezaslúžila. Nech sa bil ako chcel, nič tým okrem bolesti nezískal. Odpratali je telo a zabudli na ňu rovnako, ako na jej bastarda. A hoci jej nemohol zriadiť skutočný hrob, aj keď stále nerozumel prečo, niežeby na to vôbec mal peniaze, chcel, aby spomienka na ňu bola aj na cintoríne. Bohužiaľ, nezmohol sa na viac ako na neobratné vyrezanie krížiku, pri ktorom si dorezal vlastné prsty. Vtedy skoro umrel od hladu, keďže to boli prvé pokusy o krádež a to tiež s takým hendikepom. Odvtedy uplynulo už zopár rokov, aspoň podľa Hishiho úsudku to už roky jeho krátkeho života byť museli, no zároveň svoje umenie nepekne vypiloval. Veď hrozilo, že buď ho budú bičovať a trýzniť za lúpeš alebo umrie od hladu. Pravdepodobne aj vďaka tomu božskému inštinktu si vybral, že radšej bude postupne zvyšovať riskovanie a robiť všetko preto, aby sa nenechal chytiť.* Saitova skupinka si znovu vyskakovala... *Hrdinsky si odkašľal a utrel si slzy.* Vyhrážali sa mi, že ak nezačnem kradnúť pre Saita, tak ma potrestajú... *V tichosti si odkašľal, akoby sa snažil vyhnať slová z hrdla.* Ale ja viem, že kradnutie nie je správne a už vôbec nie pre niekoho iného. *To, ako ho za to zmlátili, si radšej nechal len pre seba. Veď ona to aj tak vedela. Predsa ho stále pozorovala. Stále pri ňom bola a dohliadala naňho. Veď to bol jeho anjel strážny. Jeho kráľovná.* Teraz už budem musieť ísť, musím si zatesniť skrýš ešte predtým, ako sa zotmie, lebo mi tam nalezú tulavé mačky. A tie v noci škrábu. *Donútil sa k úsmevu, hoci už slzám nedokázal vzdorovať a vyzeral ako správny usmrkanec.* Sľubujem že zajtra opäť prídem. *S týmito slovami sa s ňou rozlúčil, pohladil neobratný krížik a opatrne zliezol z koruny stromu. Dal sa na odchod.*
---: ---
Ajairu: -Nechápe jeho počínání, ale když zmizí, tak to bere, jako možný souhlas a usadí se v obýváku, zatímco naslouchá tomu dešti, aby v případě, že už nebude pršet, mohla za ním dojít a říct, že se může vyrazit. Zrovna, když se k tomu chystá, předběhne ji Sasari. Tak pouze přikývne.* Určitě. *Odpoví a vyráží. Plášť si na sebe nedává, bylo by jí v něm pravděpodobně horko a po dešti i dusno. Těší se na to co se bude dít a hlavně, zda to bude tedy vše dnes.*
Suzuya Juuzou: *Když mu Ajairu nakonec odmítne i přes ten plášť tak mu to dojde.*Vždyť můžu ten déšť zastavit.*Řekne velmi potichu a přejde do pitevny protože v ní nejsou okna takže ho nemůže nikdo sledovat jakmile tam dojde začne skládat pečetě a pomocí techniky Ukojizai no Jutsu se pokusí zavést úplně opačný efekt neboli se pokusí ten déšť řekněme zrušit. Pak vyjde u pitevny a když se podívá z okna tak přestává až nakonec neprší vůbec. S úsměvem se otočí na Ajairu.*Tak teda teš už můžem ?
Ajairu: *Nenadšeně sleduje mizejícího Sasariho, který si usmyslel, že půjdou i přes ten déšť. Je z toho nervózní. Slyší, jak nahoře v něčem s něčím štrachá, dokud se nevrací zpět. Uvažuje, co má asi tak v plánu provádět s tím svitkem. Jenže to už dostává plášť, který si zaslouží její kritický pohled.* He?.. *Koukne z pláště na Sasariho. Chvilku tak na něj zírá, než si přeci jen nakonec ten plášť převezme. Jenže ne aby si ho oblékla, začne zkoumat, jak jí to má chránit před vodou, takže začíná prohlídka pláště.* Nechápu.. *Oklepe se, když jí při vzpomínce na její otřesný zážitek s vodou, nepříjemně přejde mráz po těle.* Nechci do deště. *Zamumlá.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se zatváří nechápavým výrazem sleduje Ajairu která nechce jít kvůli dešti.*No tak můžeme ti nasadit plášť to se na tebe voda nedostane co ty na to ? To by šlo ne ? *Zeptá se Suzuya a ani nečeká na odpověď a jde do pokoje kde potichu aby nevzbudil Shi začne hledat jeden svůj starej svitek kterej asi po 2 minutách najde a jde s ním potichu zpátky za Ajairu. Má jeden ze svých svitků kterej používal ve před mnoooha lety. Odpečetil z něj jeden černej plášť kterej by měl bejt dokonce i Ajairu. Natáhne ho k Ajairu.*Vem si ho to budeš před vodou v bezpečí tak jestli chceš můžem jít ?
Ajairu: *Vstane po tom jeho prohlášení.* Dobře. *Dojde se do kuchyně akorát napít, aby si dopřála trochu nějakého ochlazení. Potom se vydává zavřít okno ve svém pokoji, přičemž neopomene zkontrolovat stav počasí. To totiž ani nejde přehlédnout, když to není miniaturní okénko. Přeci jen mizeli ze začínajícího deště. Nálada jí je tak nějak pokažena. Okno zavře a s pokleslými rameny sejde do půlky schodiště.* A šlo by to nechat na zítra? Stále prší.. *Utrousí nenadšeně věc z níž není šťastná.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se usměje když ho Ajairu objala no sice se hned stáhla ale tak stačilo mu to.*No dobře to stačí a teď mám nápad dneska by jsme přece jen mohli jít do mučírny sice není na 100% jisté že nás nechaj někoho mučit ale jestli chceš zkusit to můžeme.*Navrhne ji Suzuya/Sasari příjemným hlasem a očekává jak se Ajairu rozhodne protože on tam může zajít kdy se mu zachce když tam vlastně pracuje.*,,Uvidíme možná by to přeci jen mohlo jít ji tam dneska něco naučit.“
Ajairu: *Vyčkává co z něho vypadne, dech zatajený obavou z toho, co by to mělo být. Nakonec je řečeno to poslední a dost podstatné. S pousmáním nějakou dobu nereaguje. Přeci jen, jde o něco, co pro ni nikdy nebylo zvykem. Přemýšlí tedy o tom. Nakonec se sebere a váhavě ho obejme. Nejde o nadšené, nebo pevné objetí. Je z toho prostě nesvá. A navíc, také hned co je objetí hotové, začne to přerušovat a stahuje se opět pryč.*
Suzuya Juuzou: Hned ? No to nevím to asi ne to budu muset dát vědět že tam přijdeme.*Informuje ji a při její otázce jakou má podmínku tak se ďábelsky usměje.*Chci po tobě abys udělala tohle chci obejmout..*Zprvu to řekne temným hlasem ale poslední slovo řekne vysokým hláskem doslova jako nějaká nevinná školačka..A očekává to obejmutí prostě je to něco co od Ajairu očekával když přišel ale jediné čeho se dočkal byla nenápadná ignorace.*Tak co přijímáš podmínku ?
Ajairu: *Nechápe to, co tím myslel, že si tím už tak trochu prošla. Na okamžik tedy zmateně stáhne uši vzad. Ale nevidí smysl v tom, se tím zaobírat zrovna nyní. Odsouvá to tedy stranou, jako méně podstatnou věc, když jí bylo přeci jen řečeno, že to jí nehrozí. Líbí se jí ty vyhlídky, které jí jsou předestřené.* Dobře a kdy tam půjdeme? Hned? Hned teď? *Dokonce ignoruje to horko, které jí je. Nebo má snahu, ostatně s tím nic nenadělá. Provází ji stále a provázet bude. Zřejmě.* Podmínku? *Rázem je opatrnější a zní též nedůvěřivě.* Jakou?
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se pousmál když mu přímo přes očima jakoby ožila.*Ano vážně a ten dodatek jistě nebude potřeba jsem si jistej že už jsi tím řekněme prošla..*Tím narážel na to co se jí stalo v jeho nepřítomnosti ale spíš se to v jeho hlase ztrácelo. * Pokud budeš chtít tak tam půjdeš to se mnou zařídit a třeba by nás nechali na to jít hned kdo ví..*Informuje Suzuya/Sasari Ajairu a a má upřímně radost z toho jejího zapálení pro věc protože nečekal takovou náhlou změnu.*,,Pro tebe by to může být osvobozující.“*Řekne si Suzuya/Sasari v hlavě a je to provda je šance že ji to pomůže být zase veselá.*Ale mám jednu podmínku.
Ajairu: *Zbystří. Tohle je pro ni novinka. Něco v co už zapomenula vůbec doufat. Ostatně ona jaksi ztratila i ponětí o tom, že se o to mučení zajímala. To ta spousta starostí, které ji zahltili.* To... Vážně? *Hlesne překvapeně.* Ale vždyť jste mi tvrdili, že to nelze bez toho prvního dodatku. Nechat to prvně praktikovat na sobě samé. *O ano, musí na to upozornit, aby to na ni náhodou okamžitě při vstupu, nepadlo, jako nějaká klec. Vše může mít své tajné háčky. Ale je fakt, že nyní výrazně ožila, oproti tomu, jak na tom byla dosud.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya úplně zapoměl že v očích Ajairu je Mizukage něco jiného než v očích Suzuy/Sasariho.*Je to jsem říct nechtěl idiot no spíš … ehm.... no to je jedno to mi jen ulítlo promiň.*Pak Ajairu zřemě zvědavá se ptá proč se Zeptal na to mučielství no na to se usměje.* Naadlo mě že to učení povedem jinak protože tebe teorie nezajímá takže přejdeme k praxi prostě tě vezmu do mučírny zamluvim pro nás dva jednu mučitelskou místnost a jednoho člověka kterého budeš mučit co ty na to ?*Zeptá se ji Suzuya/Sasari. Ano prostě chce aby Ajairu v relativně krátkém čase zesílila. Proto ji nabízí učení Ninjutsu a nabídku učení v praxi mučení.*
Ajairu: *Střihne ušima a pohlédne na něj, na Sasariho, který právě zřejmě mluvil o Mizukagem. O tom, kdo se stará o její zdraví a bezpečí. O někom, kdo si dává tu práci, aby jí léčil.* Idiot? *Zopakuje tedy nechápavě a spíš též zaskočeně, tak nějak čeká, že dostane vysvětlení.* A ano... Pamatuji. *Přisvědčí, ač si vzpomene, až když o zmíní. Do té doby to bylo mimo její povědomí.* Proč? *Ptá se s jakýmsi vyčkáváním. Ostatně, zatím ještě ani neumí techniky stopařů. Na to teprve musí získat potřebné zkušenosti a jisté schopnosti. A ohledně mučitelství, na to jaksi nepřišla řeč už strašně dlouhou dobu, takže.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya sice slyšel že se vztahy hodně změnili a že skončila válka ale Suzuya tomu nevěřil no teď už tmu věří.*To je víc než dost o tom jsem nevěděl tak ti moc děkuju. No stejně ten klid dlouho trvat nebude pokud zůstane u vlády ten Idiot co tu vládne.*To o tom Idiotovi řekne radši potichu nechce aby ho slyšel nějakej Mizukageho Anbu a nechal ho zavřít či obvinit za zradu.*Hele Ajairu takže pro příště když uslyšiš můj hlas v hlavě tak je to normální protože je to moje technika dobře ? Nemusí tě to děsit radši ti to říkám kdybych tě tak chtěl kontaktovat někdy v budoucnu. Mimochodem pamatuješ jak jsem tě chtěl naučit něco o mučení?
Ajairu: *Pokrčí rameny.* Ne. Mám více méně spíš starosti sama se sebou. Tedy až na to, že spojenectví s Kumogakure je to tam. *Ke konci spíš šeptá. Má pocit, jako kdyby i to byla její vina. Že urazila Kumogarské.* A války byli ukončené. *Ač nechápe proč, když byla propašována do Iwagakure a tam, až teprve tehdy tam, pro ni dorazila Kira. Rovnou do sídla Tsuchikageho. A ten z toho nadšený ani náhodou nebyl. Měla pocit, že vztahy se spíš zhorší a válka bude o to urputnější, místo toho je po válečném období. Jen je Kirigakure ve všem sama, bez spojenců. Její vinou zřejmě. Zamyšleně hledí do ohně.* Jinak, žádné novinky se ode mne nedozvíš.
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari je příjemně překvapen když se Ajairu přisune blíž a když řekla ,,dobře,, tak mu neunikl její kratičký úsměv. No ten úsměv Suzuya/Sasari opětuje.*,,Stejně jsem doma tak si můžu sundat brejle.“*Řekne si a pak tak i udělá a sundá si brejle. Doma Rinnegan může mít odhalený není tam nikdo před kým by ho měl schovávat.*,,Možná by nebyl špatnej nápad popostrčit trochu Ajairu v zesílení. Prokletá pečeť by to mohla zařídit. No nebudu to zatím řešit přeci jen Juinka je velmi riskantní takže radši ne.“*Řekne si v hlavě.*Vlastně co vesnice ? Je tu něco nového o čem by jsem vědět a víš o tom Princezno ?
Ajairu: *Při té jeho odpovědi zaváhá. Ale přeci jen se nakonec přisune blíž k němu. Místo toho, aby se stále držela dál a zajišťovala si i tenhle odstup.* Dobře.. *Nesměle se pousměje, ale opravdu jen na kratičký okamžik. Hodlá to zkusit znovu a jinak.* Je dobře, že jsi se vrátil. *"Jen jsem se obávala reakce a odsouzení..." povzdechne si krátce. Mírného napětí se ještě nezbavila. A krb s ohněm jí neposkytuje teplo, nýbrž jí je v jeho blízkosti akorát o to spíš větší vedro.*
Suzuya Juuzou: Dobře když hlad nemáš tak okej no.*Odpoví ji Suzuya/Sasari. Pak se ho Ajairu zeptá se proč se tak snaží a Suzuya se na tu otázku pousměje.* Ptáš se proč se snažím ? No asi proto že tě mám rád a těšil jsem se na tebe až se vrátim no jako koukám o tobě to asi neplatí.*Odpoví ji jednoduše a uraženě Suzuya/Sasari.*,,Ta je tak náročná a složitá až je to nemožný normálně mě z ní sekne.“
Ajairu: *Zavrtí hlavou v záporu.* Ne, nemám. *Odtuší v odpovědi. Rozhodnuta nenechat to jen u mlčení, ale říct mu to i nahlas.* Proč.. Se tak snažíš? *Má na mysli tu jeho komunikaci se svou osobou.Tam u toho jezírka. Chce to pochopit. Pochopit a zkusit se, zorientovat se v těch věcech kolem sebe, kterých je strašně moc. Stále nepochopila, čím pro něj je ona osobně. A čím by jí měl být on, vyjma někoho, kdo je důležitý pro Kiru, někoho s kým mají právě společný bod, Kiru. Pokud se s ní nesnaží bavit a tak, právě a pouze kvůli tomu, jak to trápí Kiru a pro nic jiného.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari si od Ajairu převezme svou Kusanagi a posadí se vedle Ajairu do tureckého sedu a Pouzdro s Kusanagi položí vedle sebe na zem. Dívá se teď pro změnu do ohně. Nejdřív do vody do jezírka a teď do ohně do krbu.* No musím uznat že takto je to lepší doma u krbu než tam venku.,,No v té vesnici co jsem vyvraždil to taky nebylo zrovna hrozný mít celou vesnici pro sebe bylo docela pěkný.“*Pak se podívá na Ajairu a prostě se usměje.*,,Až založím organizaci tak budu mít těžké zvládnout život tu a zároveň život jako vůdce organizace.“*Přemýšlí Suzuya.*Ajairu nemáš hlad ?
Ajairu: *Ten déšť se jí nelíbí, znamená to totiž vodu. Proto, sotva začínají dopadat první kapky deště, vezme tu katanu, o což byla požádána a odchází. I sám déšť pro ní nese nepříjemné pocity. Až, když sedí v obýváku, poblíž ohně z krbu, začne si uvědomovat další věci. A to i některé útržky z debaty u jezírka, kterých si předtím nevšímala. Je pro ni nezvyklý pocit, mít někoho, koho by vůbec mohla považovat či nazývat rodičem, natož matkou či otcem. Hledí na tu zbraň a čeká. Když se objeví Sasari, podává mu ji na zpátek.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari už nemá moc nálady něco řešit s Ajairu prostě je taková až moc uzavřená a Suzuya to nemá v plánu měnit přeci jen má Kirigakure hlavně jednu práci. Pak si toho všimne že do jezírka pomalu začali dopadávat kapky deště tak se podívá na předtím tak čistou oblohu, která se tak znenadání zatáhla.*Bude pršet. Já vezmu Kiru dovnitř prosímtě vezmeš moji katanu ? *Jak to dořekne dojde k Shi a opatrně ji vezme do náruče aby ji nevzbudil. Vydá se opět do domu přesněji do jejich pokoje kde jí položí na postel a přikreje ji.*,,Ta vypadá tak nevinně když spí.“*Pak přejde do obýváku kde předpokládá že najde Ajairu i s jeho Kusangi.*
Ajairu: *Uvažuje nad tím vším. A hlavně nad tím, proč to Sasari vydí takto a ne tak, jak si to celou dobu myslí ona sama. A též tak, jak to tehdy viděla Kira.* Nevím.. *Cítí se bídně, ale vážně sama nyní prostě neví. A kdyby byl spolu s ní na misích. Má pocit, že by se to zhoršilo. Uvažuje však dlouho. Dokonce se tak nějak vrací k událostem, předtím. Probírá se tím, jak se chovala tehdy.* Klidně. *Pokrčí nakonec rameny, zdánlivě bez valného zájmu. Stačí přeci si nepouštět prostě Sasariho tak moc k sobě, jako to má s Kirou. Dělala to i předtím, neměl by být problém, pokračovat v tom. Uvědomuje si, že ty události po jeho odchodu a následně řečené věci na předoperačním vyšetření, jí vnitřně hodně ublížili a byla potom dost zmatená. A to co potřebovala moc, co by jí pomohlo v tom, se jí zřejmě nedostalo, tak do toho příliš zabředává. Sasari přeci není Kira. Ač je víc, než je snad Jin či kdokoliv další.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari Ajairu slyší sice je to potiché ale slyší to.*No pravda sice s ním nebudeš celou dobu ale jde o to jestli se mnou budeš ještě chtít vůbec trénovat.*Řekne trochu váhavě protože to je to co mu dělá těžkou hlavu že s ním nebude chtít už trénovat.* No a vlastně dostal jsem nápad co kdybych požádal Mizukageho jestli by jsem mohl občas jít na nějakou tu misi občas s váma ? Teda pokud by ti to nevadilo.*Zeptá se zvědavě Suzuya/Sasari.*
Ajairu: *Stále to nechápe, ale tentokrát už se přiklání víc k menší radosti, než té velké nerozhodnosti. Už není tolik na vážkách, k čemu se přiklonit.* A proč bys nemohl? *Začne něco co jí nyní vrtá hlavou. Dál mluví tiše, pro Sasariho slabý sluch.* Nebudu přeci s Jinem celý svůj čas, ne? A nevím, kde je dáno, že s ním musím určitě trénovat.. *Začne nakonec dál tiše, brblat. Čímž ani neříká, že bude a chce trénovat se Sasarim a s Jinem ne. Neříká to.* To, že s ním tvořím tým, znamená snad, že mohu trénovat pouze a jen s ním? *Docvakne jí další z mnoha možností. Z téhle určitě nadšená není.*
Suzuya Juuzou: ,,Nezaslouží si moji pozornost ? To je blbost.“*Suzuya/Sasari vrátí svoji Kusanagi do pouzdra a opře ji o lavičku. Pak se podívá do jezírka.* To že jsi neuspěla neznamená že si to nezasloužíš víš máš šanci ukázat že jsi to nevzdala. Mě nejde o to jakej máš úspěch ale o to že se nevzdáš. Navíc nikoho nebudu trénovat radši než tebe.*Poví takovým hlasem aby to Ajairu slyšela tak akorát. Pak se usměje protože dostane nápad že by přeci jen jezírko napustil elektřinou a dokonce začne přemýšlet že by to udělal.*
Ajairu: *Nezvládá se rozhodnout, zda být potěšena, nebo se ještě víc stáhnout. Trápí jí a nerozhodnost, kterému z těch mnoha pocitů, dát přednost. Necítí se totiž hodná toho, aby se vůbec Sasari byl nucen zaobírat její 'výukou'. Ostatně, ani Zan'yo to nedělala. Jen jí dala informace o teorii technik a učiva akademie pro studenty a tím to haslo. Dál to bylo pouze na ní samotné. Kdežto z dalšího úhlu pohledu jí to těší, že má zřejmě stále zájem, i přesto, jak dopadl její úkol zesílit, naopak zhoršením všeho, ji trénovat. Ale také jí je jasné, že se od ní zřejmě očekává, že bude mít tréninky i s Jinem, když mají být týmem, ač ve skutečnosti je s ní pro její ochran. Než aby šlo o to, že by mu měla co dát, její přítomnost.* Nezasloužím si tvou starost. *Hlesne nakonec tiše, ač pro ni je to tak či onak, hodně hlasité.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari neřešil že mu neodpověděla ale štve ho že teď nezná odpověď.*já tě chtěl trénovat a ne on.*Řekne si pod nos ale Ajairu to určitě uslyší.*Pak zavře oči a jen poslouchá okolí.*Tohle prostě neumím....,,Neumím mluvit s dětma ale je to těžký ona je tak nepřístupná až ni to občas leze na nervi.“*Řekne si v duchu Pak vytasí Kusanagi a pouzdro položí na stranu. Prohlíží si čepel jestli tam někde nemá zaschlou krev či jiné nečistoty ale Kusanagi je doslova čistá a navíc ostrá. (Tato zbraň dokáže přeseknout i jinou obyčejnou Katanu ).*
Ajairu: *Tak na tuhle otázku už mu určitě odpovědět nehodlá a to ani náhodou. Mrazí ji při tom, že by jí měl trénovat nějaký ANBU, v zádech. Přijala to, že by měla mít takového společníka, jen z toho důvodu, že je to pro Kiru uklidňující. Přeci jen, říkala jí, že osobní stráž. Tedy to není čistě jen týmový partner. Má dohlížet na její bezpečí, zřejmě, když bude mimo vesnici a hlavně, půjde-li o mise.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari se usměje když Ajairu řekne že nikam nejde. No nějak momentálně neví o čem s ní mluvit protože ho nějak přechází nálada. Suzuya/Sasari si veme do obou rukou Pouzdro s Kusanagi a položí si ji přes stehna.*Ajairu ten tvůj novej společník nebo co to bylo zač tě bude trénovat ? *Zeptá se zvědavě Suzua/Sasari. Přeci jen on je ten kdo chtěl Ajairu trénovat a ne nějakej Shinobi z Kirigakure. Ti ani nevědí co je tam venku pořádně všechno čeká ale Suzuya to ví.*
Ajairu: *Zase ho nechápe. "Kdo je mrtvý?" zmateně pohlédne na Kiru, rozhodně jí sluch hlásí, že Kira je živá, ona sama se též cítí být živá a Sasari, dle jejího sluchu, taktéž. Na otázku od něj, opět nechápe. Kam dovnitř, když jsou u jezírka a ani nevedli řeč o tom, že by se někam zašlo. K tomu, Kira tu spí. Nehodlá se nyní, sebrat a odejít.* Nikam nejdu. *Odpoví pro případ, že by snad její mlčení nechápal.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari i všímá jak má Ajairu blbou náladu a doslova ho štve že se mu nedaří jí nijak zvednout. Během toho si urovnává to co mu Shi pomocí Genjutsu ukázala a pak mu to vlastně došlo Yumi je mrtvá. Sice s ní nestrávil až tak moc času ale nějaký čas s ní strávil. Suzuya se podívá prázdným výrazem do vody.*Sakra ona je mrtvá. To není možný to by mě fakt nenapadlo.*Řekl Suzuya/Sasari a ironicky se pousmál. Je smutnější než by měl furt má vzpomínky na Yumi od Sasariho ale plete si to se svými. Dokonce mu ukápne slza.*,,Stejně jsem ji neznal tak proč jsem takovej zkleslej. No co ale uznávám že byla výbornou mučitelkou.“*Pak se podívá na Ajairu.*Jestli chceš můžeme dovnitř.
Ajairu: *Nechápe to. Stále to nechápe. Nechápe, proč by s ní měl vůbec ztrácet čas. Kord po tom všem. Ani to proč prve dával takovou důležitost v tom, že by měla umět zacházet s kosou a nyní tohle je odsunuto. Ač, dobrá. Dochází jí, že to zřejmě z toho důvodu, jak moc málo se věnovala tomu, čím byla pověřená. Nezesílila. Naopak, zeslábla za ten čas, který byl pryč.* Hmm... *Sleduje trávu v blízkosti vody. Sama přitom ví, že má mezi sebou a tou vodou jistou vzdálenost. Není až u ní. Přesto se nedokáže uvolnit. Byla by sem vůbec nelezla, kdyby to byo zcela plně na ní samotné, kdyby nebyla pro ni Kira nijak důležitá, kdyby pro ní nic neznamenala a jí stále nebolelo, co o ní řekla. Zprudka se nadechne i vydechne v jeden okamžik. Ani náhodou po tu dobu, nemá šŤastný výraz ve tváři. Je smutná a její nálada přešlá.*
Suzuya Juuzou: Explodovat hlava ? To jsem myslel jen obrazně víš já jsem se u té techniky hodně soustředil a tak mě ta hlava začala ohromě bolet. Ale už je to v pořádku...*Pak se Suzuya zamyslí.* No až bude někdy čas tak to vyzkoušíme a ono se uvidí. S tím Katonem. Jak jsem už říkal teď se budeme zaměřovat na Ninjutsu než na Taijutsu to je pro Shinobiho velmi důléžitá věc. Já bez svých Ninjutsu by jsem byl už dávno mrtvej.*Pak se usměje a podívá se na oblohu.*Víš chyběla jsi mi. Ne jenom Kira ale i ty. Já tě mám za dceru sice to tak není ale prostě tě tak beru.*Řekne Suzuya/Sasari a začne přemýšlet jak to v budoucnu bude vůbec zvládat časově. Nemůže žít dva životy současně.*
Ajairu: No... *Začne váhavě, koukne na jezírko.* Tobě nevadí, že ti má explodovat hlava?! *Nechápe ho. Sám o tom přeci mluvil. A nyní se zdá, jako kdyby se nic nedělo. Jenže ztráta hlavy by měla být přeci dost podstatná. Zamračí se.* A nevím. *Netuší o tom, zda má nějakou možnost ovládat některý z elementů. Ví, že původně jí to mělo být zjištěno už po složení Geninské zkoušky, jenže to se nestalo. Plánovala to totiž Zan'yo. Jenže s Geninskou zkouškou už nebyla Ajairu její starostí.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari poznal že Klon se jí moc nelíbí tak popřemýšlí a dostane nápad.*Hm a co Katon: Goukakyuu no Jutsu ? Můžeme tě zkusit naučit tohle to je velice prakitcká Technika.*Zeptá se Suzuya ale pak se zarazí protože Ajairu nechápe co myslím tím hlava. Tak nechápavě nakloní hlavu.* Hlava ? Co s hlavou ? Co tím myslíš ? ,,Co tím tak může myslet ? Snad si nemyslí že jak jsem říkal že mi snad vybouchne hlava no snad si nmyslí že jsem to myslel doslova.“
Ajairu: *To co jí říká Sasari, jí v tom nijak nepomáhá. Při jeho nabídce už na něj nevraživě pohlédne.* Bunshin...? To je klon, že? *Odtuší suše. Touhle vyhlídkou není nadšená. Nechce klony. Vždyť je to jen něco co není prostě ona. Jasně, naučila se pouhou parodii, bunshin no jutsu. Jenže to bylo z důvodu, že šlo o výuku a bylo to předmětem toho co měla umět, aby prošla Geninskýma zkušenostma. Navíc je to studentské jutsu, úplný základ. Teoreticky jsou to techniky, které by měl umět každý, kdo byl na akademii.* Tvá hlava.. *Začne, ale nedopoví. Neví zda a jak se optat na to s tím explodováním.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari poslouchá jak se Ajairu rozpovídá a příjemně se na ní usměje.*A proč myslíš že jsi mě zklamala ? Já jsem na tebe hrdej že jsi se z toho všeho dokázala dostat. Navíc ona to možná řekla že ti nevěří ale nemyslela to tak jí ti řeknu jedno. Kira není zrovna nejchytřejší a tak občas řekne něco co by neměla ale to se občas stává.*Pak se podívá na oblohu a nakonec jeho pohled skončí znova na Ajairu.*Nemusíš bejt takhle zkleslá. Jednou ti ukážu pokud to bude nutné co špatného se stalo mě abys si nemyslela že si to vše vymýšlím. Teď by jsi to vidět asi neměla.*Pak dostane Suzuya nápad.* Až bude někdy čas tak tě naučím Karasu Bunshin co ty na to ?*Zeptá se Suzuya/Sasari.*
Ajairu: Já.. *Neví prve co mu na to, co jí právě řekl, říct. Znovu si vzpomene na to co bylo řečeno ten den. Povzdechne si a zkroušeně se zahledí k zemi.* Jenže já vás oba dva akorát zklamala a zklamávám i nadále.. I Mizukageho.*Rozpovídá se nakonec tiše s pohledem dál upřeným k zemi před svou částí lavičky a nohy stažené nahoře, na lavičce tak, že si o ně opírá bradu a rukama je objímá.* Ale hlavně Kiru.. Nejsem nic.. *Zaváhá, když málem přejde do breku. Něco co nechce. A už určitě ne před Kirou nebo Sasarim.* Nevěří mi.. *Zabrblá více méně pro sebe a i tak má nepříjemný pocit, že řekla víc než chtěla, víc než by měla. "Měla jsem si to nechat pro sebe.." znovu si povzdechne a ještě víc se upne k okraji lavičky, div že nespadne. Přeci jen pro ni je důležitá právě Kira, ale též Sasari a Mizukage. Je pro ni hodně důležité co si o ní myslí a tak. To co řekla tehdy Kira, ji tedy i dost ranilo. Víc než dost.* Nejsem pro ni dost dobrá..
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari nemá náladu na to jak Ajairu reaguje na jeho přítomnost. Pak ho něco napadne.*Víš každej člověk občas selže nebo zažije zlé věci. Ty nejsi ani první ani poslední dokonce i já byl jednu dobu slaboch a dokonce jsem byl zbytečnej a na obtíž. Víš podle mé matky jsem na obtíž dokonce mě málem zabila abych tu zbytečně neotravoval. Ta mrcha mě dokonce mučila a to ti nelžu. A začal jsem ignorovat jediného člověka na kterém mi záleží ne !! Víš v čem je úspěch ? V tom že jsem to nevzdal život je tvrdej to ano. Ale jde o to kolikrát se dokážeš znovu postavit a překonat to.*Řekne Suzuya vážným hlasem ale při mluvení o své matce se mu trochu roztřese hlas protože to si zrovna nechtěl připomínat bylo to pro něj traumatizující.Pak si uvědomí že nemá brýle tak si je rychle zase nasadí.*
Ajairu: Nejsem drzá! *Odvrátí tvář a kouká do prostoru vedle lavičky v místě, kde sama sedí.* Nebo.. aspoň ne na Kiru... *Hlesne dodatečně a opravdu tiše, spíš to říká sama sobě, než že by to bylo určeno uším Sasariho. Na otázku, zda chce taky ten chleba, nereaguje. Necítí potřebu se k tomu vyjadřovat. Zájem zcela jasně nemá. Neodpovídá ani později na jeho další otázky. Nudí se, jak sama zjišťuje a nedokáže se ani uvolnit, natož usnout. Ne tu a nyní. Ona se určitě bezpečně necítí.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari tam jen stojí a dívá se jak Shi usíná no nijak to neřeší pak se podívá na Ajairu a prostě se posadí vedle ní. Nelíbí se mu její poznámka že to rovnou mohli zůstat doma.*Ajairu nebuď drzá jasný !*Řekne trochu temným hlasem ale fakt jen nepatrně temným ale pak se zase usměje. A utrhne kousek toho suchého chleba a hodí ho do jezírka nacož ho hned nějaká ryba sní a takhle tam pomalu háže kousky.* Chceš taky ?.........( chvilku mlčí ) hele Ajairu proč se mnou nemluíš ? Naštval sem tě ? *Suzuya ví už co s Ajairu je díky Genjutsu od Shi ale chce s ní navázat nějakou konverzaci když už ne nic jiného. Pak se podívá na Shi a usměje se. Ovšem pohled zase hned přesune na Ajairu.*
Ajairu: *Odfrkne si pouze na tu poznámku o kose. Ač jí to trápí a nejradši by se někam zahrabala a už o sobě nedala vědět. Sama se rozhoduje taktéž usnout, ale je venku. A Kira usíná. Takže ten plán odsouvá. Na to se necítí prostě dostatečně bezpečně.* Mohlo se zůstat doma. *Zamumlá na to její usínání, kterého si logicky všímá. Mluví dost nesměle. Rozhodně ovšem, pokud se na tu lavičku snad usazuje sám Sasari, tak se drží co nejdál to jde. Chce mít čistě svůj prostor. A vyhýbá se mu pohledem. Takže sleduje hlavně převážně Kiru či ono jezírko. Je nervózní. Z toho všeho, není to ze strachu, ale z nervozity a vlastní neschopnosti plnit jejich očekávání.*
Shi Kira: *Lens a na oboch usmieva, keď tam idú, potom sa usadia a ona sa posadí do mäkkej trávi, pričom sleduje slnko na oblohe, práve začal fúkať i príjemne chladný vánok od vody v jazierku.* Tak je lepšie mať pri sebe zbraň, ak by sa bolo treba brániť... *Poznamená trochu znudene, no potom pokračuje ďalej, pričom si ľahne do trávy a jemne privrie oči.* Nie som dokonalá, len mám rada harmóniu a jazierko patrí k veciam, ktoré ma upokojujú... *Ako to hovori, tak ju celá táto atmosféra upokojuje, pričom začína jemne privierať oči, v podstate zaspáva, pretože po dlhej dobe s tu cíti ako doma, sú zase konečne spolu.*
Suzuya Juuzou: *Suzuyovi se nápad Shi zamlouvá hlavně že si odpočine než ale dojdou do kuchyně tak si rychle ještě skočí pro pouzdro se svou Kusanagi která se stala jeho milovanou zbraní. Pouzdro si prostě veme do levé ruky a doběhne zase do kuchyně kde dostane ten suchej chleba a když ho uvidí tak si vzpomene jak málem umřel během hledání vesnice v ohnivých horách a zasměje se tomu.*Ano musím ji mít sebou je to moje nová milovaná zbraň . Něco jako moje kosa kterou jsem dal Ajairu.*Řekne předem Suzuya k Shi protože očekával že se ho bude ptát jestli tu zbraň opravdu chce tahat sebou. Pak plánuje jít se Shi k tomu jezírku..Když ho uvidí tak se trošku zasměje protože ho napadne že by byla sranda tu vodu naplnit technikou Raito: Jibashi. Ale radši nic neříká.*Miko ty jsi prostě dokonalá mě by nic takového nenapadlo.
Ajairu: *Dobrá, tohle jí sice přijde trošku či více, jako ztráta času. Jistým způsobem. Ale tak za to se dá považovat i její dosavadní čas trávený před operací a po operaci až dosud. Vlastně i před tou operací. Úplně na začátku svého trápení po splnění mise. Nechce ty dva rušit. Ale nechce ani víc trápit Shi. A sedět u jezírka, místo na stromě, není zas tak moc významný rozdíl. Není v tom nic co by jí nějak vadilo. Takže nemá námitky a vyráží s nimi. Určitě hodlá zabrat tu lavičku.*
Shi Kira: *Keď počuje Ajairu, len zastane a jemne sa usmeje.* Dobre Ajairu-chan, tak čo keby všetci traja ideme von, na záhrade som nechala postaviť pekné malé jazierko, pri ktorom si môžeme sadnúť... ty si užiješ chladný vánok a ja so Sasarim nakŕmime ryby v jazierku a tiež prinesiem nejaké jedlo i pre nás... *Keď to povie, tak mávne na oboch aby išli s ňou, keď prídu ku kuchyne, väzme z chladničky chlebíčky, ktoré prichystala ešte včera a potom väzme i starý chleba pre ryby. Suché chleby podá Suzuyovi a jemne sa usmeje.* Tak poďte vy dvaja, užijeme si spoločné chvíľky ako skutočná rodina...
Suzuya Juuzou: *Když Shi dokončí lečení tak se usměje no jakmile Shi řekne že je ráda že je Suzuya zpátky tak se usměje.*Tak já vím že jsem důležitej to je přece jasný.*Pak jim Shi řekla že si mají říct své zážitky a to Suzuya trochu ztuhl protože by asi musel rychle nějaké vymyslet. Asi těžko ji bude vyprávět jako vyvraždil celé město nebo vesnici. Pak ale Ajairu zareagovala tak si z části Suzuya i oddechl že si nemusí vymýšlet zážitky.* Ehm já se nudím a chtěl by jsem něco dělat holky. *Řekne Suzuya a podívá se na Shi a Ajairu.*
Ajairu: *Neodpoví mu na otázku s uběhlým časem, sama totiž neví. Vždyť byla obrovskou dobu víc než dost mimo. Otřese se mírně, nad nepříjemnými vzpomínkami, aby je zahnala a nevraceli se zas na připomínku toho, jaké je nic. Nechápe tuhle situaci. A navíc její otázky nebyli zodpovězeny, takže se nevzdává svého podezřívavého pohledu ohledem Sasariho a občasných, namátkových pohledů na jeho hlavu. Ve chvíli, kdy je Kira ponechává jim samotným, se zalekne. Natáhne ruku, aby jí zastavila.* Nechci. Už tak se cítím pokořeně, že se stěží držím. *Hlesne ke Kiře na vysvětlenou. Nehodlá si vyprávět se Sasarim o svých zážitcích. Ono už jen to, říct tuhle větu Kiře, pro ni je svým způsobem pokořením navíc. Je to pro ni, jak bludný kruh v němž se jistým dílem zasekla a nezadařilo se jí z něj zatím nalézt cestu ven. Neustále ve všem vidí jen to, co o ní prohlásila tehdy Kira na předoperačním vyšetření, spolu s tím co prožila. Jen tak se přes to nepřenese a určitě ne zcela sama.*
Shi Kira: *Pozoruje pri liečení Ajairu a milo sa usmieva, keď cíti, že je to ok, tak prestane a postaví sa.* Ja viem,že si bol preč dosť dlho, lenže čas ubiehal a i samotné udalosti a tak som nevenovala čas počítaniu, no sama dobre viem,ž e to bolo dosť dlho a že si mi chýbal, no teraz si konečne tu... a tomu som moc rada... *Povie Shi milým hlasom a potom sa otočí smerom preč z izby.* Idem upratať do kuchyne.... vy dvaja ste boli od seba preč dosť dlho, máte si toho veľa povedať, takže... zostaňte spolu... a porozprávajte si svoje zážitky...
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari cítí úlevu když ho začne Shi tu hlavu léčit sice by ho to přešlo ale tak i to je bonus když to po chvíli přestane bolet. Otevře oči a podívá se na Shi,*To jste nemusela paní teď vám jsem dlužnej.*Řekne Pobaveně a trochu se zasměje. Pak mu dojde že je něco na co se zapomněl zeptat.*Ehm mimochodem holky jak dlouho jsem byl vlastně pryč ? Dlouho to nebylo že ?*Žeptá se nevinným hlasem a očekává odpověď.*,,Sakra já ale fakt nevím jak dlouho to bylo no já nepočítal tam venku dny takže není co řešit ale oni asi počitaly nebo ne to ani nevím.''*Řekne si v hlavě.*
Ajairu: *Nemá důvod tomu příliš důvěřovat, ale tvrdí to on sám osobně. Tak, kdo ví. Opravdu o tom uvažuje, zvažuje to. A hlavně je pro ni uklidňujícím jevem hlas Kiry. Tentokrát nepřichází po milých slůvkách, nic z toho co tehdy. Zdráhavě tedy přijímá to co jí je řečeno a zůstává tam. Přesto sebou polekaně trhne a koukne na Sasariho, když udělá krůček vzad, protože slyšela moc dobře jeho slova.*Expluduje?! Jak?! Proč?! Kdy?! *Absolutně netuší o co se bát dřív, zda sebe, protože je u něj, nebo o Kiru, která k němu dojde a léčí jeho hlavu, či právě o něj, protože je to přeci jeho hlava. Zůstává obezřetně, kde je.*
Shi Kira: V poriadku moja zlatá Ajairu-chan... *Usmeje sa Shi a vráti ruky k telu.* Ja sa na teba za to nehnevám a ani nie som smutná, vážim si tvojho názoru... *Povie s jemným úsmevom a veľmi pokojným hlasom, potom pokračuje.* Hlavne to čo hovorí Sasari, tak to ej pravda, on ovláda také špeciálne jutsu, ktoré nik iný nevie a tým ti môže rozprávať len v mysli a pritom to počuješ len ty... môže sa s tebou rozprávať s myšlienkami... *Následne vstane a pristúpi k Sasarimu, z rúk jej začne žiariť zelené svetlo, tie mu priloží na hlavu a tým mu začne liečiť tú únavu a a i krvácanie z nosa.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari nějak tiše klečí jakoby tam nebyl protože tohle je nejspíš hlavně o nich dvou no ale když Ajairu zmíní že slyší hlasy tak se Suzuya/Sasari zasměje.*Ale zlato to nic není to byla jedna moje technika to byl můj hlas co na tebe mluvil to jsem byl já.Toho se nemusíš bát.*Řekne pobaveně a trošku se tomu zasměje no to že Ajairu nešla objemout Shi ho trochu překvapí sice mu to Shi ukázala ale není ještě pořádně v obraze natož když ho bolí hlava kvůli těm svým klanovým technikám, které používal. Suzuya/Sasari se postavil a opřel se o stěnu takže Ajairu měla přímej výhled na Shi. Suzuya jen zavřel oči a opřel o zeď hlavu doslova do ní trochu bouchl.*Ta hlava mi exploduje..*Zašeptá si tiše ale Ajairu s jejím sluchem by to slyšet měla.*
Ajairu: *Má o Kiru obavy a proto tedy nebere hned do zaječích, jak měla původně v plánu a to i přesto, že k ní jde Sasari, kterého sleduje nyní dost podezřívavě. Chtě nechtě ji jeho řeč nahlodává. Znovu se jí v očích objeví slzy, taky si je proto hned otře a bez odpovědi jemu, se zadívá na Kiru. Nechce jí ublížit, ale také se ještě pořádně necítí na to, aby si něco takového víc dovolila. Vždyť se za sebe stále víc než dost, stydí. Stojí tam a uhne pohledem.* Já.. *Povede se jí najít svůj hlas, který je dost ztrápený. Koukne na Sasariho před sebou.* Necítím se na to.. Ještě.. *Zamumlá a otře si zrádnou slzu. Její hlas nebyl skoro slyšet. Stále si není jistá tím, jak Kira zareaguje na nesouhlas. A jisté věci se nedají opravit hned. A onehdá jí Kira taktéž dala na výběr. A následně se to otočilo. V tomhle našlapuje na nejisté a velmi vratké půdě. A přitom cítí, ví to, že ji tahle odpověď, znovu zklame. Jenže jí řekla, že má přeci říkat, když jí něco vadí, nevyhovuje. Myslí se jí prohání spousta myšlenek.* Já.. *Zvažuje, jak to vlastně říct, čím začít.* Zas semnou něco není v pořádku... Já.. Slyším hlasy.. Hlasy uvnitř svojí hlavy.. *Vážně nemá daleko k tomu, rozbrečet se, jak jí to trápí, protože to má za nějakou další možnou nemoc nebo něco podobného. Jaksi jí v první chvíli nedošlo, že by to mohla rovnou specifikovat na to, že slyšela jen jeden hlas. Ač co ona ví o tom, zda to zůstane jen u jednoho jediného.*
Shi Kira: Vieš... Ajairu-chan, budem k tebe úprimná, som takáto smutná len preto, že nikdy som nedokázala prejavovať a ani prijímať lásku a nehu od iných, proste som to v sebe potláčala, čo je zle.... lenže ja som žila v takej rodine, kde to bolo normálne a tak to pripadalo preto i mne, no to, že sa o teba bojím, to je prejav mojej lásky, ak by som sa o teba nebála, tak by som tým ukazovala, že by mi na tebe nezáležalo a že ťa nemilujem, no ja ťa moc milujem, preto si nemysli, že keď sa trápim alebo si smutná, že je to tvoja chyba, je to moja chyba, lebo nedokážem dobre spracovávať tento cit... ktorý sa volá láska a ešte dlho to i tak bude, lebo až príliš dlho som city potláčala a dávala ich bokom, čo ej moja chyba a nie tvoja a teraz poď a objím ma.... *Keď to Shi povie milým hlasom, tak sa usmeje a otvorí náruč.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari Shi drží v objetí a zároveň si ji vyslechne chtěl by ji nějak uklidnit ale neví jak.*No to je lidské no víš že já se nikdy nesnažil city potlačovat však ti říkám že tě miluju už asi od kolika ? Od 13 ? No je to normální ale neboj všechno dám do pořádku.*Sice nemá takovej sluch jako Ajairu ale zase má je ve střehu a tak ví že Ajairu stojí mezi dveřmi. Suzuya pustí Shi a zvedne se z postele a jde pomalu k Ajairu na tváři má příjemný úsměv no zase si sundá brýle Ajairu Rinnegan viděla a tak mu to nepřijde jako problém. Když dojde až k ní tak si před ní klekne a dívá se jí do očí.* Tak princezno a teď ty. Je na čase abych si tě vzal do parády a udělal z tebe toho nejlepšího Shinobiho co tu je. Je to moje chyba tak co ty na to ? Chceš naučit něco ? A neříkej ne musíme z tebe udělat pořádnou bojovnici co kdyby se mi něco stalo. Někdo musí hlídat mamču.*Jakmile řekne mamču tak kývne na Shi. Vše říká svým příjemným hlasem možná by dokázal tímhle hlasem přemluvit dítě aby vyloupilo banku.*
Ajairu: *Vrací se domů, protože prostě potřebuje tohle Kiře říct. Až skoro doma, když už je u dveří, tak si uvědomí, že jde o další slabost, další problém. Další starost, kterou by Kiru otravovala. Znervózní kvůli tomu a už si nemyslí, že to tak moc hoří, že to tak moc potřebuje Kiře oznámit. Ale, když už tam vyrazila, slyší jejich přítomnost nahoře ve svém pokoji. Vydá se tedy tam. Dává si však pozor na to, aby byla opravdu tiše a svým sluchem si to opravdu zvládne hlídat dobře. Jen si tak příliš nevšímá těch dvou. Navíc, onen vetřelec, ten hlas, už se znovu neozval. Dostává se tak až ke svému pokoji, kde jsou dveře otevřené a uvnitř jsou ti dva. Zarazí se a stojí na kraji vrcholku schodiště, odkud tam kouká. Polkne a je zas na vážkách, zda nebude lepší jim dál nechat dost prostoru. Nebýt tam, navíc a zbytečně, protože tak si opravdu připadá. Samozřejmě stále jaksi mlčí. Trápí ji, že Kira je utrápená, ale má pocit, že to právě kvůli ní. Že to ona za to může. Ona a její slabosti, její neschopnost. Kousne se zlehka do rtu. Neví co teď. Ale cítí se bídně.*
Shi Kira: *Shi sa len bezducho zapozerá do okna, objatie neodmieta, no nevie, čo sa to vlastne s ňou deje, nikdy nebola takto nevyrovnaná, ale zase nikdy nič nepociťovala, pretože city boli vždy u nej na úplne inom konci a teraz, keď má manžela a dokonca dcéru, tak je to proste pre ňu nával pocitov, ktoré celý svoj život nikdy nemala potrebu vnímať a samozrejme ani ich prejavovať.* Dúfam... pretože ja už neviem, nikdy som nemala takéto pocity, nikdy som to nemusela riešiť, no teraz... teraz je to pre mňa veľmi zložité... vieš... nečakala som, že budem mať niekoho niekedy skutočne rada... že niekoho budem milovať... je to pre mňa všetko také vyčerpávajúce, lebo tieto pocity neviem ovládať.
Suzuya Juuzou: *Suzuya cítí že Ajairu jde nejspíš domů protože chakra je blíž a tak okamžitě skončí. Už s Ajairu není spojen a ani se nesoustředí na chakru ale okamzžitě spadne na kolena a levou rukou si chytne hlavu ale není to nic co by nezvládl jen ho bolí hlava i když někdo jiný by z toho mohl začít šílet. Utře si té trocha krve ale pak uslyší Shi co říká. Zvedne se a posadí se vedle Shi a obejme ji. Suzuya vidí že Shi potřebuje taky trochu podpory to jak to vše musela zvládat sama bylo nejspíš dost stresující a to že to vše bere na sebe taky není zrovná dobré.*Ale notak to není pravda ona tě má ráda. Jsem tu pro tebe to víš vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Miluju tě tebe a Ajairu jste moje princezny. Bude to v pohodě jenom si potřebuješ trochu odpočinout.*Snaží se Suzuya Shi uklidnit ale spíš improvizuje protože tohle nikdy dělat nemusel ale je rád že je aspoň trochu potřebný teda aspoň si to myslí.*
Ajairu: *Nelíbí se jí to stejnou měrou, ať už ten hlas říká cokoliv, ač ona chvíle, kdy myslí na krev a bolest z hlavy, onen hlas, tak se jí to nelíbí o dost podstatněji více. Je značně na vážkách. A začíná z toho mít i strach. "Šílím..Já už opravdu šílím.. Je to semnou čím dál tím horší..." zní skoro ukňouraně. Téměř bez dechu z celého toho dění a přestane už váhat nad cestou kamkoliv jinam nebo setrvávání na místě, natož cestou domů. Vyráží domů, protože tam je Kira. Otře si objevivší se slzy a tentokrát zase hodlá jít dveřmi. Musí Kiře říct, že to s ní je opět horší, že slyší hlasy.*
Shi Kira: Neviem či príde, v poslednej dobe je proste taká... *Povie smutne Shi a potom pokračuje.* Som tak premýšľala, že by som zmizla... už sa v Kiri asi nebudem zdržovať, ešte si tu niečo pozisťujem a potom toto miesto nadobro opustím, možno by bolo dobré aby som nafingovala svoju smrť, čím by som Ajairu aspoň dala voľnosť, keďže si myslí, že nie je dosť silná a potom mi príde, že ju strácam... a som smutná proste... *Povie Shi a jemne jej z oka vytečie pár sĺz.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari stojí uprostřed pokoje a soustředí se na Ajairu chakru a současně i na to udržet techniku Ishiki o Tsunagu. No dělá mu to problém hlavně kvůli tomu že to moc netrénuje a nepoužívá takže je to pro něj problém. Pak uslyší to co si Shi říká ovšem nemůže na to momentálně reagovat jinak by tu techniku neudržel.*,,Ajairu věř mému hlasu to jsem já Sasari ale používám jednu svoji Techniku. Tak pokud se nechceš vrátit tak co se někde sejít a popovídat si mě přece můžeš věřit a Kiře taky. Jestli budeš chtít pomůžu ti zesílit a naučím tě nějaké Jutsu.,,*Přenáší dál Suzuya do hlavy Ajairu ale jde o to že ani přesně neví co jí je tak se jí jen snaží aspoň uplatit. Přijde mu zbytečné aby ji domu táhly proti její vůli a proto ji chce donutit aby se vrátila z vlastní vůle. Pak už se začne ozývat první nežádoucí účinek protože Suzuyu začíná bolet hlava a spustí se mu lehce krev z nosu.*,,Hm a je to tady krev a bolest hlavy no to zatím nic není,,*Říká si pro sebe ale nedochází mu že je spojen s Ajairu a i toto jí přeposlal.*,,Ajairu tak co jak ses rozhodla ? Odpověz mi pouze myšlenkou já to usylším ale odpověz prosím rychle dobře ?,,*Snaží se na ní naléhat Suzuya/Sasari.*
Ajairu: *Je z jejich dohledu, ač sama by o nich měla mít dobrý přehled díky svému výbornému sluchu, jenže se soustředí na věci před sebou a odchází od domu. Přesto však jejich hlasy jsou pro ni jistým zůsobem přednější. A není nyní v běhu, jako tomu bylo tehdy na tom běžícím pásu. Zrovna míří za další dům, aby se ho vydala obejít k jeho druhému rohu a následně obešla další dům, když ve své hlavě slyší hlas Sasariho. Ztuhne na místě, protože ji to šokuje a hlavně v prvním momentu vyděsí. Nechápe to. A nevěří tomu. Nedůvěřuje tomu hlasu. Uvědomí si, že je hlavně také zmatená. Rozhlíží se, napíná uši, ale ve své blízkosti Sasariho určitě nemá. Nechápe to a hlavně to, že ho má právě ve své hlavě. A vůbec už jen z toho co jí ten hlas říkal, se domů vrátit nehodlá. Jak snadno se z toho dá počítat se špatnýma věcma. Nechce skončit tak, jako skončila u Mori. Neustále se podezřívavě vůči svému okolí, rozhlíží do kola. Ač jistým dílem to připomíná to, jak konverzoval ten ANBU a Kira tehdy před předoperačním vyšetřením. Až na to, že to byl hlas slyšet kolem, ne v hlavě. Nehledě na to, že i tak jí to nebylo po chuti.*
Shi Kira: Hmmm ako povieš, ja budem rada keď príde, veď predsa ju mám rada ako vlastnú dcéru... *Povie Shi a posadí sa na posteľ Ajairu do tureckého sedu, pričom sa len pozerá von oknom. "Koľko nepríjemností som si narobila, chcela som jej pomôcť, chcela som, aby mala rodinu a nebola sama, no zdá sa, že som jej ešte viac uškodila, než ako keby bola sama a nikdy ma nepoznala... je to celé zle...." Avšak Shi ešte nezrušila genjutsu, v ktorom Szuyovi hovorí svoje myšlienky, a preto toto celé asi Suzuya počul, keď si to Shi uvedomí, tak jemne očervenie a zruší to genjutsu a radšej už nič nehovorí.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya je zase v Genjutsu no je docela překvapenej co vše se změnilo v jeho nepřitomnosti.*Dobře teda no půjdeme za ní.*Když se tedy blíží k pokoji Ajairu tak uzná že udržovat toho klona nemá cenu a tak ho zruší. Když jsou u dveří do jejího pokoje tak je jen otevře stejně jako Karasu ale Ajairu není nikde. Uvidí jen otevřené okno ale to je asi tak vše. Pak mu dojde že musí být velmi zklamaná protože když Suzuya/Sasari odcházel tak dal Ajairu za úkol aby zesílila.*Sakra asi je na sebe navíc naštvaná že nemohla splnit to co jsem od ní chtěl no tak jdeme za ní.*Řekl a nasadil si brýle protože nechce aby někdo viděl jeho Rinnegan.Začne se soustředit na Chakru v okolí a brzo vycítí tu která patří Ajairu.( Klanová schopnost ) Následně se začne soustředit na techniku Ishiki o Tsunagu a spojí se s Ajairu.*,,Ale notak moje princezno kampak mi utíkáš já jsem se na tebe tak těšil a ty mi utíkáš prosím vrať se k sobě do pokoje já tady na tebe počkám.,,*Takto momentálně Suzuya/Sasari Komunikuje s Ajairu a doufá že se vrátí doprovolně nechce ji nutit nebo ji hledat doufá že by ji přesvedčil aby se vrátila sama.* Nepůjdem za ní zkusim aby se vrátila sama to bude o něco lepší.*Řekne Suzuya k Shi a dál se soustředí na tu techniku.*
Ajairu: *Je už v okně, sedí tam na parapetu, aby mohla seskočit dolů za barák a z toho místa je to už jen kousíček od hřbitova a toho stromu tam, když si uvědomí kroky, blížící se kroky. Jenže ti dva jsou stále dole, takže jí je jasné, že tohle bude pravděpodobně klon. Většinou, když jsou ti dva poblíž sebe, končí s ní klon. Je jedno jaký, pořád to je klon.* Nemusíš se namáhat. Stejně jsem na odchodu. *Přehmátne rukama, protože je přeci jen mírně nejistá a k tomu všemu, už za ní jdou i ti dva. Slyší Kiřin hlas. A zadržuje slzy z toho, jak jim je přítěží i v jejich shledání.* To.. je dobrý, stejně jdu. *Hlesne, chtěla to říct tak, aby to slyšeli oni tím jejich sluchem, jenže shledává, že toho nyní není moc dobře schopna. Pouští se a už očekává dopad na zem, kdy by se rovnou vydala podél zdi domu, na opačnou stranu. Pokus zmizet jim co nejrychleji z očí.*
Shi Kira: *Bozk opätuje, no potom sa zase stiahne, predsa len, v dome je Ajairu a tak nechce toto robiť v jej prítomnosti, predsa len, Ajairu sa považuje za dospelú vďaka jej milovanej Mori.* Mali by sme teraz obaja zájsť za Ajairu... potrebuje teraz od nás podporu... *Keď to povie, použije zase genjutsu aby mu pohla hovoriť bez toho, že ich Ajairu počuje. (Vieš, ona si asi myslí, že je pre nás sklamaním a že je proste moc slbá, no neuvedomuje si, že keď chce byť silná, musí niekedy mnohé pretrpieť, tak ako sme pretrpeli i my dvaja, preto by bolo na čase jej to povedať... vieš od teba si to bude veľmi ceniť, no musíš jej topovedať naozaj od srdca, prepáč, že používam genjutsu ale nechcem aby nás počula.) Povie mu v ilúzii, následne ho chytí za ruku a ťahá ho k izbe Ajairu.*
Suzuya Juuzou: *Její poznámky k tomu démonovi Suzuyu pobavili. Když po bozku dodala svoji poznámku tak se usmál a poprvé snad to byl i upřímný úsměv. Když se k němu přisunula a položila mu ruku na rozkrok tak se na ní podívá takovým svým provokačním pohledem. Složí pečetě a vyvolá Karasu Bunshina. Ten klok okamžitě zamíří za Ajairu do pokoje. Ani nezaklepe rovnou otevře dveře a vejde do jejího pokoje.*Ale to jsem byl pryč tak dlouho ? Jsem si začal říkat že si snad na moji nepřítomnost zvykneš.*Pak si Suzuya sundá brýle nechce se na ní dívat přes ty otravné brýle, které mu tak lezou na nervy.*A následně ji znovu dá bozk ovšem tentokrát opravdu vášnivý samozřejmě s jazykem.*
Ajairu: *Je ve svém pokoji a poslouchá. Samozřejmě, že čeká, kdy se o tom všem začnou bavit. Ač nechápe co se myslelo tím, že si to ukážou. Váhavě se vydá do obýváku, když se zdá, že o ní řeč nevedou. Navíc, je řeč o něčem co poutá pozornost, zřejmě nebezpečnou pozornost a nějakém 'démonovi'. A zvědavost jí nedá, protože takto z toho co slyší, ví opravdu jen útržky, které by někomu něco říkat mohli, jinému zase nepoví naprosto nic. Je na půli cesty, když zaslechne tak nějak známý zvuk, který je pro ni už spíše varováním a znamením potíží, společně se znovu se připomínajícími vzpomínkami. Stáhne se zase a tentokrát se chystá opravdu opustit dům, tiše. Nechce na sebe v tuhle chvíli upozorňovat.*
Shi Kira: *Keď vidí, že na ňu použil genjutsu, tak sa začne pritom smiať.* Toto je jedno z mojich obľúbených, ale dobre, nechám ho nech pôsobí, aby som videla, to čo chceš... *Povie pobavene Shi a potom pozerá.* Zaujímavé, ty vážne chceš... teda skôr, ty si robíš na problémy, predsa len ak by si pokračoval v takomto tempe, by to upútalo moc pozornosti, nemyslíš?? *Povie Shi a potom si prehliada toho takzvaného démona.* Démon... heh... to ešte nevidel nás spolu... určite by som to zvládla a ty by si s tým nemal tiež problémy, dokonca by som povedala, že by ste si rozumeli... *Povie s úsmevom a nechá sa pobozkať, keď bozk skončí, tak si len oblizne hornú peru a usmeje sa na neho.* Konečne si to urobil, čakala som, či sa k tomu vlastne i po tak dlhej dobe odhodláš... *Keď to povie, prisunie sa k nemu a ruku mu položí na rozkrok a začne po ňom pomaly prechádzať.*
Suzuya Juuzou: *Když to vše uvidí tak mu to ze začátku dělá problémy se v tom celkově vyznat tak mu asi dvě minuty zabere než si to správně seřadí. Dřív by asi hned začal vyšilovat a vymejšlet různé blbosti ale nějak to už nedělá. Této změny si nevšiml ani sám Suzuya.*No tak ještě že má takovou mámu, která se o to všechno zvládne postarat.*Pak mu vlastně dojde že ho Ajairu naprosto ignoruje.* No je něco co by ti chci ukázat i já a dokážu to podobně.*Řekne Suzuya jakoby na sebe byl pyšnej. Pak na Shi použije Genjutsu Utakata. Sice v jeho ovládání k takovému užití teprve začátečník ale moc ji toho ukázat nechce. Ukáže ji jak vyvraždil vesničku v ohnivých horách a jak se tam díky odebrání duše jejich vůdc dozvěděl kde Kyubi je ale viděl to jakoby u Kyubiho byl on sám. Ukázal ji v tom Genjutsu Samotného Kyubiho.*No a tohle jsem chtěl abys do mě zapečetila ale začínám si říkat že tohle po tobě chtít nemůžu tohle je totiž fakt démon.*Dodá pak položí na stranu ten čaj a nahne se ke Shi s tím že ji chce dát dát Bozk do kterého ale zpojí i jazyk.*
Ajairu: *Sasarimu naštěstí není ničím povinována, jako je tomu u Kiry. Takže se nezastavuje a dál pokračuje. Kira ji přeci jen ani náhodou nezastavovala. Dojde k sobě do pokoje. Samozřejmě, než zavře dveře, slyší odpověď Kiry na otázku Sasariho a její nálada ještě víc poklesne. "Problémů..." povzdechne si a otevře si okno, načež si na něj i vysedne, aby byla v tom chladším prostoru. Nejradši by si nyní někam zalezla, někam mimo a daleko. Pryč z očí Sasariho, kterého o všem hodlá Kira informovat. Není si zcela jistá zda bude řeč i o ní samotné, ale tak nějak automaticky tuší, že ano. Ač můžou mít zájmy i jinde. Hledí dolů z okna, zvažujíc ten odchod zpátky na ten strom. A doufá, že se Sasari ebude vyptávat či zavádět na ten mezičas bez něj, řeč.*
Shi Kira: Dosť sa toho stalo... *Vydýchne si, keď je Jin preč a potom sa posadí naproti Suzuyovi a dá si dole svoje okuliare.* Povedzme, že to čo sa stalo bolo viac než neuspokojivé a riešilo sa veľa problémov... no zdá sa, že sa mi ich podarilo ako tak vyriešiť... *Povie Shi a pozrie sa Suzuyovi do oči, pričom použije genjutsu sharingan.* Ukážem ti všetko... všetko do najmenšieho detailu... *Keď to povie, tak Suzuyovi proste ukáže kažú udalosť, ktorú s Ajairu prežila, i to, že teraz je Ajairu úplne iná, proste všetko tak aby bol v obraze a chápal to, že prečo je teraz Shi taká vážna, po tom ako použije sharingan, sa Shi jemne zatočí hlava, no nakoniec to v sede predsa len zvládne a až po tom sa na Suzuyu usmeje.*
Suzuya Juuzou: *Když Shi Suzuyovi přinese čaj tak odloží pouzdro s Kusanagi vedle sebe a veme si čaj.*Děkuju.*A pak se napije. Když se ho Shi zeptá proč je tak nervozní tak se jen usměje.*Já nejsem nervozní jen jsem unavenej. Gomene.*Pak se zadívá do čaje a začne přemýšlet.*,,Nemůžu po ní chtít aby mi s tím Kyubim pomohla původně jsem to viděl jako dobrej nápad ale teď už to tak dobrej nápad není. Když vím co to sakra je. No budu o tom muset ještě popřemýšlet.''*Pak se loučí ten Jin.* Jasný sbohem.,,Suzuya-sama jak Chang no ale Changa využiju pro svůj prospěch.''*Pak se znova napije ale samozřejmě mu neunikne že se Ajairu snaží kolem proplížit. Byl zase venku takže jsou Suzuyovo smysli zase jako dřív ve střehu. Napije se znova a pak se podívá do ohně.* Kampak jdeš Ajairu ?*Ani se na ní neotočil nebylo to třeba.*Jak jste se měli ? Stalo se něco nového ? Zeptá se Suzuya/Sasari Shi.
Ajairu: *Ruku nepřijala, dokonce spíš couvla přitom pohybu Jina, kdy k ní natáhnul ruku. On to sice myslel v dobrém a bylo to gesto ze slušnosti, jenže jí to příliš připomíná špatné situace. Nedůvěřuje mu. Její důvěru by si musel prve získat. A kord, když ona nedůvěřuje žádným ANBU. Vždy s ní manipulovali proti její vůli. Čeká na místě, dokud Jin neodejde. Potom už není tak zkoprnělá. Zmizel jeden z důvodů jejího napětí. Ač nyní je zavřená v tom, co je pro ni prostě vedrem. Koukne na podlahu, pak na obývák a následně opět na dveře. Slyší sice Jina odcházet, ale ty dveře zavřel. A ač už nevnímá přítomnost tam té dvojice, která vždy byla poblíž, nemá jistotu, zda to mělo být nějakou zprávou. Co kdyby dveře otevřela a něco se seběhlo. Sjede je nedůvěřivým pohledem a následně se pokusí proplížit kolem těch dvou do svého pokoje.*
Shi Kira: *"Suzuya, snáď si nemyslí, že sa mu hodím okolo krku a budem ho bozkávať za to, že sa vrátil... keď ma chcel, mal ku mne prísť a vziať si ma... no to ho nikdy nenapadlo, že jediné, čo chcem je to aby sa choval trochu majetnícky..." Pomyslí si Shi a keď je čaj hotový, tak ho prinesie najprv Suzuyovi, veď on je pán domu.* Čo si tak nervózny... *Povie Shi a pozrie sa mu do očí, no zostáva naozaj veľmi chladná. Jin medzitým aby preťal túto atmosféru sa postaví a ide k Ajairu.* Ja som Jin... rád ťa poznávam Ajairu-chan... *Keď to povie, tak sa zdvorilo ukloní a podá jej ruku. Pritom sa len usmeje a pokračuje milo ďalej.* Chcel som ťa len vidieť a povedať ti, že sa teším na našu spoločnú spoluprácu, ako vidím, dnes máš významnú návštevu, takže, tréning dnes vynecháme, naplánujeme si ho na iný deň... *Potom sa otočí a príde ku dverám do obývacej izby.* Shi-san... Sasari-sama... rád som vás poznal, teraz vás opúšťam, nechcem rušiť vaše stretnutie... *Povie zdvorilo, ukloní sa a potom príde ku dverám, tie zatvorí a shunshinom zmizne, nechce tam teraz byť, cíti tam moc veľké napätie, ktoré sa ho netýka.*
Suzuya Juuzou: *Suzuya je sice zvyklej jaká je Shi ale nikdy ho to nepřestane štvát no neřeší to.*Ano jsem tady..*Odpoví suše když je taková no spoléhal aspoň na nadšení Ajairu a tak ho i její reakce překvapila a trochu zklamala no neřešil to neměl na to opravdu náaladu která mu klesala od desíti k pěti. A pak zjičtění že má Ajairu trénovat s Jinem ho trochu urazila. On chtěl být ttím kdo bude Ajairu trénovat. Pomalu začínal litovat toho že se vůbec vrátil.*,,To si ze mě někdo dělá prostě prdel já se vrátím domů a jakoby by jsem se ani nevrátil.''Tak teda ahoj Holky.*Řekne a odejde do pokoje kde se převlékne. Dlouho mu to netrvá oblékne se do svého nového oblečku odkaz » pak se zase vrátí ale stále sebou má svou Kusanagi. Prostě si sedne ke krbu a vždy Kusanagi lehce vysuna a pak ji zase silněji zasune čímž se ozve i slabší bouchnutí.* ,,Radši pít nebudu měl by jsem to asi trochu omezit.''*Řekne si v hlavě a uraženě sedí před krbem v tureckém sedu dál.*
Ajairu: *Celá zpocená a zadýchaná, doráží ke vchodu domu, kde je i Sasari. Neskáče proti Sasarimu, aby ho objala, nebo podobně. Jen se zastaví a kouká na něj. Neví co říct. Kord, když si až nyní vzpomenula na to, na čem se dohodli ten den, kdy se viděli naposledy. Najednou tedy hodí zpátečku. "Stále jsem slabá... A jak moc.." svěsí nenadšeně ramena, protože se mu nemá vlastně ani čím pochlubit, žádným pokrokem. Stydí se před ním. Její nadšení z jeho příchodu je to tam. Je ráda za to, že dorazil. To jo. Ale už ne tak moc, pro vlastní stav věcí. A domů se jí také příliš nechce, protože tam je ten Jin, její parťák od ANBU, jak ví od Kiry. Ač jméno i hlas, zjistila až dnes.* No.. Ahoj. *Hlesne tedy pouze a zvažuje vzít do zaječích, jenže ani toho není schopna.*
Shi Kira: *Shi sa práve objaví vo svojej izbe s kamui, samozrejme využila k tomu klona, ktorý sa okamžite vyparí preč.* Sasari?? *Povie si pre seba a rýchlejším krokom kráča dole po schodoch, prvé uvidí chrbát Jina.* Jin-kun... tyy už si tu, Ajairu je asi niekde vonku, v poslednej dobe jej býva často horúco... *Potom uvidí Suzuyu a len sa pousmeje no zámerne ho obíde a vojde do kuchyne, pričom začuje kroky, sú to kroky dieťaťa, takže predpokladá, že to bude Ajairu.* Ale ahoj Sasari-kun... takže konečne si sa vrátil... *Povie veľmi pokojným hlasom, no nie sú v ňom cítiť žiadne emócie, čo nie je moc netradičné, lebo Shi je proste taká.* Asi sa sem blíži i Ajairu, takže onedlho sa určite poznáte.... *Povie k Jinovi a potom sa letmo pozrie na Suzuyu.* A teba určite Ajairu rada uvidí... *Dodá sucho a začne si robiť čaj. Jin sa medzitým rozhodne nasledovať Shi, lebo tú jedinú zatiaľ pozná a sadne si za stôl v kuchyni.* Nie ďakujem... nebudem piť alkohol, chcel by som Ajairu zobrať dnes na tréning a trochu sa s ňou zoznámiť, počul som, že je moc nadaná a vraj veľmi ostražitá, takže sa o ňu v celku zaujímam....
Suzuya Juuzou: *Suzuya/Sasari si odpoutá pouzdro ve které má Kusanagi ale pak se tam objeví ten neznámej tak okamžitě druhou rukou povytáhne Kusanagi z pouzdra ale je mu vysvětleno kdo je tak ji zase zasune zpět.*Ou promiň za tu reakci ale myslí že to budou už dva roky co jsem byl mimo vesnici a tak jsem ještě trochu ve střehu. No já jsem Sasari Zen Manžel Miko Kiri a tak tedy i adoptivní rodič malé Ajairu a no zrovna jsem se vrátil.*Řekne a trochu se usměje i když je to falešné. Nelíbí se mu že se v tom domě pohybuje cizí muž dalo by se říct že žárlí nejradši by ho na místě zabil ale nemůže.* No dáš si se mnou skleničku ? Chtěl by jsem poznat toho kdo je týmovej partner malé Ajairu.*Dodá nakonec. Ajairu absolutně přeslechne protože se soustředí na toho cizince a dalo by se říct vetřelce Suzuyovo teritoria.*
Ajairu: *Slyší z domu přítomnost toho jednoho neznámého už delší dobu. Vlastně od chvíle, kdy tam vešel. Věnuje se dnes svému okolí, protože nemá nic jiného na práci, takže jí to nedělá problém. Téměř. Netrvá to však dlouho a slyší hlas druhé osoby, která dorazila na tu scénku. Až se poleká, jak dlouho tenhle hlas neměla šanci slyšet. Otře si objevivší se slzy z přetrpěných špatných věcí, které mezitím byli. Začne dost zbrkle slézat z toho stromu dolu, takže si ze spodní větve sletí a místo seskoku je z toho pád na zem vedle jednoho náhrobku. Dům je přeci jen vedle hřbitova. Sbírá se ze země a prve, než tam vyrazí, si trochu očistí zadek. Na jejím kimoně se vzadu vyjímá nyní tmavě hnědá skrvna od hlíny.* Sasari?? *Zavolá pro sebe příliš nahlas, ale ti dva by to tedy zaslechnout mohli, uši však přitom musela stáhnout vzad. Je nadšená návratem Sasariho, jenže její tělesná teplota zase nabírá na síle, díky tomu spěchu, když běží domů. Ví i o tom Jinovi, slyšela ho letmo, ale toho úplně přehlíží.*
Jin(NPC): *Započul, že niekto je v dome, Shi mu dala kľúč, aby sa stretol s Ajaitu, no na jeho prekvapenie tu nikde nebola, pretom sa vracal práve po schodoch dole.* Noé zatiaľ tu pani domu nie je... *Odpovedal na volanie toho, pre neho neznámeho muža, pričom si napravil svoje okuliare. Na boku mal svoje kakuto, ktoré bolo krásne vyleštené a nabrúsené, no teraz schované bezpečne v púzdre a na sebe mal sandále, biele ponožky a modrofialové kimono, ktoré na sebe malo kvetinový vzor.* A nie je to ani jej dcéra, ktorú som hľadal... *Poznamená Jin úctivo a potom pokračuje.* Ach... som nezdvorilý, volám sa Jin a som tímový partner Ajairu...
Suzuya Juuzou: *Suzuya zrovna dorazil do Kirigakure. Byl pryč snad víc jak rok. Měl na sobě druhou podobu.( Shunshangan no Jutsu ) a měl jak nosíval Sasari Brýle. Oblečen byl v Shinobi uniformě Kirigakure a v oblasti ledvin měl pouzdro s Kusanagi. Zrovna mířil směrem domů ale cestou ho zastavila nějaká mladá slečna ale Sasari/Suzuya ji prostě prošel ale nezapoměl ji plácnout přes zadek.*,,Ach jo tady jsem nebyl docela dlouho ale nedokážu se tu udržet dlouho tohle není pro mě život ve vesnici. No ale pro mojí smůlu se musím na nějakou dobu ukrýt nadělal jsem pár velkých zločinů a nestojím aby se na mě Kagové zaměřili.''*Říká si v hlavě Suzuya/Sasari. To už dorazí ke dveřím jejich domu a tak prostě odemkne vyzuje se a namíří.* hááálo je tu někdo ? *Zavolá přes byt a úplně zapoměl na ten Sluch Ajairu. Chang se podle domluvy skrýval v Zemi Čaje přesněji v jeskyni kde se Suzuya poprvé potkal se Shi.*
Ajairu: *Doma jí bývá příliš velké teplo, tak nyní tráví svůj volný čas na hřbitově. Vylezla si speciálně na ten nejvyšší strom a je až v jeho koruně. Na té nejvyšší větvi. Jen kvůli tomu, aby na ní mohl ten chladivý vítr, tak tu větev v místě svého pobytu, kam až může, aniž by se s ní zlomila, dost zřídila. Odstranila totiž ostatní větvičky a hlavně listí. Nyní si tam dřepí a užívá si příjemných teplot. Ač někomu jinému by mohlo být dost chladno, jí je i tak velké teplo. Zvažuje, že by si mohla začít sepisovat nějaký svůj deník.*
Rpg: ukončeno
Shi Kira: Shinon bude určite v poriadku, urobila správnu vec, i keď to bola z časti nesprávna vec kvôli tomu, že pochádzaš z Kiri, no shinobim v problémoch sa má pomáhať... hlavne tým ,ktorých ohrozujú silnejší... *Povie Shi a jemne zívne, potom sa chrbtom oprie o časť kresla, ktoré je za jej chrbtom.* Teraz si doma... pri mne a v bezpečí... nezdá sa ti to... *Shi po týchto slovách začne pomaly no isto zaspávať, je unavená avšak veľmi spokojná, pretože má Ajairu doma a to je dôvod, pre ktorý vlastne teraz svoj život považujem aspoň trochu za zmysluplný.*
Ajairu: *U Kiry se cítí fajn. Nechává se ukolébávat tím jejím hlasem. Tak moc jí chyběla její přítomnost během těch dlouhých dní.* Myslíš, že bude Shinon v pořádku? *Vzpomene si na to, co Shinon říkala, když zjistila, že je z Kirigakure. Na ten daný okamžik o ni má menší starost. Přeci jen, to objetí od Kiry, připomene jí to i ten tak krátký pobyt u té další ženy.* Kdyby nebylo jí.. Skončila bych prodána na černém trhu.. *Jednu ruku dá Kiře přes břicho a víc se k ní přitiskne.* Jen.. Doufám, přeju si, aby tohle nebyl jen pouhý sen. *Neřekla Kiře všechno, všechny podrobnosti a nechce se jí o nich mluvit. Ač potrvá, než ji opustí, než zůstanou opravdu mimo.*
Shi Kira: *Shi s apri tom ako jej podá vankúš len jemne usmeje a poďakuje jej.* Ďakujem ti Ajairu-chan. si moc milá a pozorná, tak ako vždy... *Povie Shi a potom nadvihne jednu ruku vtedy, keď sa Ajairu o ňu opiera a prikryje ju tiež dekou.* Nesmieš už nad tým uvažovať, pretože sa to už stalo a to už nezmeníš, no môžeš sa z toho poučiť, musíš mi hlavne sľúbiť, že už budeš opatrná... pretože moc som sa o teba bála... mala som pocit, že už sa mi nevrátiš... *Keď to povie, tak si ju pritisne k sebe o niečo viac.* Pomsta... vieš pomsta je zvláštna vec, mnohý ju odsudzujú no niekedy niet iného východiska... ak ti niekto urobí zle... alebo ublíži tvojmu blízkemu, máš dve možnosti, buď to necháš tak a časom na to zabudneš a v podstate mu to odpustíš alebo mu to nejakým spôsobom vrátiš... a práve v tom ej ten vtip... nikdy sa nikomu nesmieš pomstiť tak ako to on urobil tebe, musí to urobiť tak, aby to bolo rovnako bolestivé, no zároveň aby to nebolo pod tvoju úroveň, aby si mu ukázala, že ty to vieš urobiť rafinovane a pritom kruto...
Ajairu: *Přisune se opět blíž ke Kiře. Nechce se jí nyní zůstávat samotná. ALe uvědomí si, že se takhle může Kiře nepříjemně dřepět. Vyrazí tedy pro jeden z polštářů, které jsou dál od krbu pro sezení na zemi. A vrátí se i s ním. Podá ho Kiře.* Tady.. *Doufá, že za něj bude Kira ráda. Ano, jakási její část čeká v nějakou tu pochvalu. Ale nechápe příliš to o čem Kira mluví. Pro ni je to něco neznámého a nepochopitelného.* Pomstu? Za co? *Sedne si na zadek vedle Kiry a opře se o ni nejen hlavou, ale i bokem. Ano, díky těm událostem si je vědoma toho, jak závislá je na starostlivé péči a ochraně těch starších a mocnějších, ale též závislá na jejich blahovůli. Přeci jen, Raikage ji před tím, než se za nějakých událostí ocitla v rukách toho vyzvědače, pomohla. Zaplaší ty vzpomínky a stydíc se, zahledí se na zem před prsty svých nohou.* Možná... Možná kdybych... *Začne, ale nakonec to nedokončí. Sama neví přesně co.*
Shi Kira: Vodu... ak t to urobí radosť, tak sa budeš umývať vlhkou špongiou.... *Potom sa Shi horko-ťažko posadí, oheň v obývacej izbe stále horí v ohnisku a preto sa k nemu dotiahne, z kresla si stiahne deku a zabalí sa do nej, presne tak z vyčerpania je jej zima. Ajairu do ničoho nenúti, len pozerá chvíľu mlčky do ohňa.* Vieš... môžeš iných shinobi priradiť do dediny a tá dedina potom rozhoduje, že či sú spojenci alebo nie, musia sa podľa toho riadiť, no pamätaj, že záleží na každom z nás ako sa k tomu postavíme... shinobi z nepriateľskej vesnice môže byť náš najlepší priateľ a zase to platí opačne... spojenectvá sa uzatvárajú z rôznych dôvodov a málokedy sú tie dôvody zakotvené v spoločných sympatiách... musíš si to dobre zapamätať... ale neboj... to čo sa ti stalo... nenechám len tak... časom nájdem spôsob na pomstu...
Ajairu: *Nechá Kiru, ať se jí dotkne, ač se během toho trochu napne.* Nesnáším vodu... *Vyhrkne najednou po jisté době, kdy pouze mlčela, když má Kira za sebou své utrápené a starostlivé věty. Natáhla totiž prve ruku, aby jí setřela slzy, ale vzhledem k těm svým zážitkům s tím má trochu problém. Jo, je to hodně maličké množství vody, ale co když se v tom ztratí a bude ji to děsit? Ruku zase stáhne.* Byla to má chyba. Příště jen odevzdám co dostanu za úkol donést a hned se vracím. Ani spojencům se nedá věřit. *Otřese se při vzpomínce, jaký to byl pro ni šok, když zjistila, že s ní mluví tamní Raikage a nedovolí jí ani odejít. Schoulí se opět. Nepřítel se k ní zachoval lépe, než spojenec. Uvažuje, že ty pojmy jsou očividně nějak prohozené.*
BlueBoard.cz ShoutBoard