Přidej zprávu »
Hisoka: *Když prošel dveřma, okamžitě ze sebe sundal vlhkou koženou bundu. Venku trochu pršelo a byl rád, že se konečně dostal do knihovny. Přišel ke stolu, jenž stál osamocen za rohem. Na jednu ze židlí navlekl bundu. Onošenou koženou bračnu, kterou schovával pod bundou ze sebe sundal a položil ji na stůl. Rozepnul si mikinu a vydal se směrem ke knihovně, na které byl nápis Ninjutsu. Začal si číst názvy knih, které byly napsány na jejich obalech.* "Nejsilnější uživatelé ninjutsu, Slavní uživatelé ninjutsu, Tajemství ninjutsu,..." *Četl si vduchu, když narazil na knihu, která nesla slibný název (Ninjutsu pro začínající geniny). Vytáhl ji teda z poličky a přesunul se ke stolu. Usedl a začal zkoumat knihu. Autor nebyl nikde uveden. "Zvláštní" *Pomyslel si, ale moc se nad tím nezastavoval. Nalistoval na první stranu s textem, na které byl napsán stručný úvod, který měl dát geninům jednoduché instrukce týkající se čerpání informací z knihy a reálného použití. Když konečně dočetl úvod a otočil na další stranu, čekala něj první kapitola.* "Kapitola první - Jak trénovat ninjutsu" *Četl pln očekávání jednu stranu za druhou. Odpoledne značně pokročilo. Když se konečně dočetl čtvrtou kapitolu, zavřel knihu a vsunul ji do kožené brašny, která ležela na stole před ním. Postavil se a pás od brašny si přehodil přes krk. Pás byl nadvázán tak, aby byla brašna chráněná před deštěm, který dnes venku úřadoval. Vzal bundu ze židlo, na které byla pověšená. Už byla suchá. Oblekl si ji, zasunul židli a vydal se směrem ke dveřím. Koutkem oka si pomvšiml knihovnice, která právě přeskládávala poličku. Bez zastavení šel dále ke dveřím a letmo pronesl.* Mějte se hezky. *Otevřel dveře a uvědomil si, že na něj venku čeká překvapení. Deštivý den už byl pryč. Čekalo na něj sluníčko a z nebe se na něj usmívala duha, která se neposlušně prodírala mezi mraáčky.*
Mota Kaizo: *Sbalím knihy, abych si je vzala s sebou do ulice, kde to bude v určitém místě bez vyrušování. Než odejdu, otočím se ještě na dívku.* Chceš-li zvířátko vhodné pro tvůj život, pořiď si Kuchiyose. Rada na obejití nemožnosti mít přímo dlouhodobě zvíře. *Doporučím, ale nic víc jí nespecifikuji. S knihami odcházím ke knihovnici. Beru si s sebou jenom dvě. Dvě určité, kde je převážná většina tvorů obývajících poslední místa tohohle kontinentu, která jsem dosud neprostudovala. S povzdechem si vzpomenu na parťáka, který potřebuje jistou péči, aby mohl naplno vykonávat naší práci. "Vyčesat... Veterinář... Drápy.. Zuby.." Propočítávám výdaje, které to budou, kolik a co zbyde. Zamrazí mne při myšlence věnované veterináři. Připomíná mi to část mé dávné, bolestivé minulosti. Určitě se to neobejde bez téhle reakce.*
Sachiko: *Počúva pani pred sebou a snaží sa z toho niečo odniesť ale príliš tomu zatiaľ nerozumie. Veď je ešte len naivné dieťa študujúce na akadémii. Neujde jej náhle strnutie pani ale nevenuje tomu príliš pozornosť. Mohlo ju proste striasť od zimy, veď chodí bosá. A nechce byť takisto moc doterná. Príde na rad však otázka a tak sa zamyslí* No... Nemám asi problém so žiadnymi zvieratkami. A mnohé sú naozaj rozkošné.. Najviac sa mi páčia asi mačičky, psíkovia a líštičky. Mám rada huňaté a ňuňu veci a všetky tieto zvieratká majú huňaté chvostíky.... Vždy som chcela mať mačičku ale nemáme pre ňu dostatok priestoru doma a predovšetkým ani peniaze. *Vysvetlí a vyzuje si topánky, aby si mohla podložiť nohy pod telo v tureckom sede* Prečo sa pýtate? *Spýta sa a položí knihu na stôl*
Mota: *Zvednu se.* Vážně? Už jen to, že občas zkoumáš bylinky, určuje určitě několik možných odvětví. *Příliš se nespoléhám na to co říká. Ušklíbnu se, než svou řečnickou otázku rozvedu.* Stopařství znamená většinou lov. Patří k tomu shánění informací, odhalení toho co se na určitých místech stalo a z toho se postupně dostávat blíž cíli svého úkolu, plánu. Je tedy dobré znát zákonitosti další zainteresovaných stran i náhodných a neočekávaných neznámých. *Vysvětlím pomalu. Vyhrknutí něčeho takového by mohlo znamenat jen to, že z toho opravdu absolutně nic nemusí zaznamenat. Jde ještě o dítě. Až se při tom na dorbný okamžik naprosto zarazím. Ztuhnu. Bodnutí u srdce vlviem minulosti. "Tak snad, abych s tím teď skončila.." Krátce se zamračím a jdu dělat, že se nic nestalo. Ono, to dítě si také nemuselo ničeho všimnout.* Zajímají tě vůbec nějak zvířata? Případně, jak konkrétně?
Sachiko: *Zaujme ju slovo stopár a chce o ňom vedieť viac. Nevie, či ide o nejaké špeciálne označenie shinobi alebo povolanie a tak sa spýta* Umm, madam... Čo to je? Ten stopár myslím... To je vaše povolanie? A čo obnasa? Stále totiž neviem čo budem keď opustim akadémiu... A rada si rozširujem obzory. *Prehrabne si vlásky a ukáže jej obal knihy, ktorú číta* Ja tak nejak čítam od všetkého niečo a momentálne študujem bylinky. Je to celkom zaujímavé. *Ukáže na napis na knihe a potuka po ňom prstom*
Mota: Ani jedno. *Přesunu rozevřenou knihu k dívce, aby se přesvědčila.* Však se podívej. *Vybídnu ji v dobrém rozmaru.* Jsem stopařka. Mám vyjímečné smysly lišky, výborného psího společníka, ale to neznamená, že bych si nepotřebovala ještě doplňovat vědomosti. Takže asi tak proto. Pro nic jiného. *Vysvětlím. Přeci jen pokud neznám já ji, neměla by znát ani ona mne. Nemusela by tak vědět v čem je pointa tématu.* Ty? *Oplatím jí ten zájem a požaduji tutéž informaci.*
Sachiko: *Prekvapí ju zvláštne správanie ženy ale dnes má výnimočne dobrú náladu a kým nie je na ňu protivná, tak nemá problém* Umm... Ako to myslíte, presvedčiť? *Zažmurká očkami a zmätene si prehrabne vlásky* A čo čítate? Niečo o bojoch alebo ninjutsu? *Doplní konverzáciu novými otázkami*
Mota: *Hledím do knihy v níž listuji. Všímám si jen podstatných informací. Nečtu zcela všechen obsah. Všímám si zmínek o výskytu, rozdílů mezi samci a samicemi, vzhledu mláďat, trusu a jiného. Cítím během té doby pach dívky, který prodchne zřejmě jistá netrpělivost. Vnímám pocit pozornosti. Ničím však nedám najevo, že bych o tom věděla. Neulehčím jí to.* Ani ne. Jsem zvyklá. Nebo se chceš přesvědčit sama? *Vzhlédnu k dívce. "Dítě... Zajímá se o mne dítě... !" Ohrnu nenápadně a velmi krátce nos nad tím faktem. Nejsem z toho nadšená. Zatím mi, k jejímu štěstí, nedala důvod, brát ji za hrozbu a nepřítele.*
Sachiko: *Všimne si, že okolo nej prejde nejaká bosá pani a tak na ňu len nechápavo hľadí. Všimne si aj zvieracích časti na jej tele a nebola by to ona, keby nechcela prísť na to, čo to má byť. Vezme si preto nejakú knihu s bylinkami a kráča tam, kam ona. Posadí sa na stoličku a tvári sa, že číta. Trošku sa tomu aj naozaj venuje ale skôr premýšľa ako tu pani osloviť. A má vôbec? Asi nie ale na to, aby mlčala, je až moc zvedavá* Um, madam? Nie je vám zima na nohy? *Spýta sa nakoniec po chvílke, keď vzhliadne od knihy smerom k nej*
Mota: *Vejdu do knihovny. Taro zůstává venku. Nevešel by se do místa s tak úzce mrňavými uličkami. Vím pro co si jdu. Mířím ke knihám, které jsou velmi vhodné pro stopaře a lovce. Vyberu si namátkou jednu z knih, které hojně popisují býložravce a jejich zvyky. Nevypadám, jako někdo zámožný. Oblečená jsem jen v bílém tričku, modrých kalhotech, šedé vestě a přes sebe mám maximálně tak nyní tmavě zelený plášť. Jako vždy, bosa. "Štěstí, že venku neprší.. By mne sem kvůli tomu nepustilii nejspíš.." Vyhlížím si volná místa, kam bych se s knihou usadila. Nakonec usednu u jednoho, kdy kvůli němu míjím nějaké děvče. Pach mne ničím extra nezaujme, ale i tak si ho přeci jen zapamatuji. Kdo ví, kdy se to bude k něčemu hodit.*
Sachiko: *Dnes je sobota, čo pre ňu znamená deň voľna. Začne ho bohatými raňajkami, po ktorých si dopraje sladký koláčik od maminky. Spraví si každodenný vytrvalostný tréning počas ktorého si spraví kolečko po dedine a takisto nejaké tie zhyby na tyči, ktorú nechal spraviť jej bráško na záhrade, kvôli tréningom. Osprchuje sa, vyčistí si zuby a prezlečie sa do modrej sukne po kolená, tielka a do tašky si zabalí ako nejaké jedlo, tak aj čistý zošit plus zápisník na nadávky. Dostane sa až do knižnice, kde odovzdá knihu, ktorú si nedávno požičala, bolo to celkom zaujímavé čítanie a aj sa vďaka nemu niečo naučila* Dik moc. *Poďakuje a začne sa prechádzať popri regáloch, pričom hľadá niečo zaujímavé*
Sachiko: *Dnes je sobota, čo pre ňu znamená deň voľna. Začne ho bohatými raňajkami, po ktorých si dopraje sladký koláčik od maminky. Spraví si každodenný vytrvalostný tréning počas ktorého si spraví kolečko po dedine a takisto nejaké tie zhyby na tyči, ktorú nechal spraviť jej bráško na záhrade, kvôli tréningom. Osorchuje sa
Koniec: -
Sachiko: *Po rannom tréningu so svojím Onii-chanom sa vyberie do knižnice. Počas cesty neustále premýšľa nad rôznymi možnosťami, ako by ho mohla konečne premôcť. Odjakživa s ním súperí, či už o mamkinu pozornosť alebo v "bojoch". Sora ju učí zatiaľ len rôzne chmaty, ktoré plánuje Sachi využiť na akadémii. Je známe, že mnohí jedinci, hlavne slabší, bývajú na škole šikanovaní a to rozhodne nebude jej prípad. Neplánuje mať však náskok len v hrubej sile. Odjakživa nie je práve mysliteľ a preto jej dnešné kroky vedú do knižnice. Zastaví ju malá roztržka na ulici* Hovoril som ti kurva, aby si na to nezabudol!!! *Kričí jeden chlap na druhého s pomerne červenou tvarou* "Čo sa asi tak deje... A čo znamená kurva?" *Prejde Sachi hlavičkou a kvôli zvedavosti spraví pár krokov vpred. Druhý chlap ukáže svojmu kolegovi zdvihnutý prostredník, čo Sachi takisto zaujme. Spraví rovnaké gesto a zmätene sleduje vztýčený prst na ruke* "Čo to znamená? To je nejaký druh pozdravu?" *Sleduje hádku tých dvoch, ktorá sa skončí naštvaným odchodom toho červeného. Sachiko prustúpi k tomu, ktorý zostal a potiahne ho za tričko* Onii-chan? Čo toto znamená? *Ukáže mu vztýčený prostredník, čo muža rozosmeje* To je niečo, čo by si ukazovať nemala. *Zasmeje sa a čupne si, aby mali hlavu v rovnakej výške* A ukazuje sa to keď... Hmmm.... Keď chceš napríklad niekomu ukázať, že ťa nezaujíma čo hovorí. Alebo keď chceš niekoho poslať do riti... Tedaaaaa... Proste preč. Aby odišiel. *Vysvetlí jej muž a Sachiko zažmurká veľkými očkami* "Hmm... Takže je to škaredé. To by som možno mohla ukázať Onii-chanovi keď ma bude hnevať. Naznačim mu, že ma nezaujíma čo hovorí a pošlem ho... kam to?... Do riti tuším. Asi to budú škaredé slová keď sa tento pán opravil* Sú to škaredé veci? *Pán oproti nej sa s úsmevom prehrabne vo vlasoch a prikývne* Hej no... Hovorí sa tomu nadávky ale to by dieťa ako ty ešte používať nemalo. "Hmm tak nadávky... To znie ako fajn vec." *V mysli sa zasmeje a pokračuje ďalej* Aj to kurva je nadávka? *Chlapík vyvalí oči a nervozne sa ošije* Eeeh no... Áno. Ale fakt by si to nemala používať. Maminka by bola smutná. *Pohladká Sachiko po hlave a postaví sa* Každopadne... Ja musím ísť. Nezabudaj, že na nadávky máš ešte času dosť. A nie je pekne ich používať. *Sachiko prikývne a zamáva pánovi na rozlúčku. Otočí sa chrbtom a začne kráčať znova ku knižnici. Cestou si v malom stánku kúpi zápisník a pero. Na obal si napíše "Zápisník na nadávky" a pri malých prestávkach si tam zapíše nové nadávky a gesto, ktoré sa naučila* "Musím ešte zistiť, čo to znamená kurva... Hmmm..." *Otvorí dvere knižnice a pozdraví pani pri pulte. Nevie moc kam chce ísť a preto sa vyberie náhodou uličkou. Zaujme ju farebný obal knihy o chakre a Ninjutsu. Onii-chan jej už niečo málo hovoril ale to jej nestačí. Obzvlášť keď ho pri teórii absolútne nepočúva. Sadne si s knihami za stôl a začne čítať. Dozvedá sa ako základy o tom, čo je vôbec chakra, až po pokročilejšie veci o tom, ako ju správne využívať. Niektoré zaujímavosti alebo podstatne veci si zapíše zozadu do zápisníka. Má v plane strany vytrhnúť a uschovať pre prípadnú potrebu opakovania. Pri čítaní ju vyruší pani, ktorá má dnes službu v knižnici* Ty budeš nastupovať na akadémiu? *Sachiko prikývne a pohľad jej zíde na knihu, ktorú pani drží v rukách* Toto nám prišlo dnes. Je to kniha o základných bojových chmatoch a sebaobrane. Za jej výpožičanie je menší príplatok, keďže bol po nej veľký dopyt ale pevne verím, že by sa ti určite zišla. *Sachi zdvihne jedno obočie a s prázdnym pohľadom sleduje pani knihovníčku* "Obchodovať vie dobre... Ale tá kniha by sa zišla" Viete čo? Pozriem si ju a ak bude dobrá tak si ju požičiam. *Pani s úsmevom kyvne hlavou a knihu Sachiko podá. Možnosť zárobku Vďaka deťom je holt lákavá. Sachiko začne čítať a vidí tam mnoho vecí, ktoré ju už Sora naučil. Je tam však aj mnoho dobrých rád, ktoré sa Sachi pozdávajú. Opätovne si niečo málo zapisuje a dopĺňa poznámkami. Nie je síce mysliteľ ale za to sa učí rada. Najradšej však sama, keďže na ňu nikto netlačí. Môže si vďaka tomu nejaké veci prečítať pre istotu aj dvakrát. Knihy strieda, aby nečítala stále to isté a spolu s tym si značí aj otázky, ktoré sa neskôr bude musieť spýtať Soru. Strávi štúdiom asi tri hodiny, po ktorých jej bruško začne volať o doplnenie jedlom. Sachiko preto knihu zavrie a spolu so všetkými troma prejde k pultu* Berieš si ju nakoniec? *Sachi prikývne a položí na pult zopár ryo, ktoré dostala od Sory. Vykročí smerom domov, avšak po ceste sa ešte zastaví pre anman bochníčky. Moc vreckového síce nemá ale jej obľúbené jedlo zas tak moc nestojí. Domov príde onedlho a pri vchode pozdraví nahlas celý dom. Vyzuje si topánky a knihy si odnesie do izbičky, ktorú žiaľ stále zdieľa s bratom* Čo si dnes robila? *Spýta sa jej Sora, zatiaľ čo si zapisuje nejaké poznámky zo školy. Pracuje ako sensei na akadémii* Študovala som. *Sorovi skoro vypadnú oči z jamôk od prekvapenia. Položí zápisky a pobúcha vedľa seba po posteli. Sachiko sa vyhupne na posteľ a vyberie si z vrecka jeden bochník. Sora jej jeden vezme, na čo si vyslúži naštvaný pohľad mladšej sestry* Sachiko sa o jedlo s nikým nedeli!!! *Zavrčí nazlostene a chce mu ho vytrhnúť z rúk. Sora ho však olizne a vyplazí jej jazyk* Sora ty prasa!! *Sachiko zatne zuby a následne sa s nafúknutými líčkami otočí chrbtom. Sora ju zozadu objime a Pohladká po hlave* Ale nuuu, však jeden ti chýbať nebude. Aspoň nepriberieš... Však tučnu by ťa žiaden chlapec nechcel! *Sachiko očervenie tvár a otočí sa späť k bratovi* Ja žiadneho nepotrebujem! *Vyplazí mu jazyk. Sora ju však v momente pobozká na čelo* Jup, máš svojho Onii-chana, ktorý ťa bude navždy chrániť. *Sachiko pretoči očami a povzdychne si* Žiaľ. *Zamrmle ale Sora ju našťastie nepočuje. Minimálne sa tak tvári* Tak čo si teda študovala? *Sachiko prinesie knihy z knižnice, ktoré ma na stolíku a podá ich Sorovi. Ten si prezerá jednu po druhej a spokojne sa usmieva* To je skvelé čítanie. Počkaj! Túto som chcel! Na hodiny sa mi bude hodiť. *Už-už sa ju chystá ukradnúť, keď ho však Sachiko uhryzne do ruky* Mjj knhm (moje knihy)!! *Zamumla držiac v zuboch jeho ruku. Sora vykríkne, na čo sa ozve naštvane "Nehadajte sa zase!" Z kuchyne. Sachiko zovretie povolí a knihu, ktorú Sora okamžite po uhryznuti pustil, vezme znova do rúk* Chcem sa vzdelávať, aby som bola silná. *Vysvetlí a Sora ju znova pohladí po vlasoch* To je správny prístup. Len tak ďalej. *Potom znova vezme do rúk zápisky a pokračuje V práci. Sachiko sa oprie o stenu a stále sediac na posteli študuje bojové chmaty. Občas sa spýta Sory na otázky, ktoré jej skrsli v hlave a niektoré odpovede si radšej zapíše. Slovník s nadávkami mu ukazovať nebude. Radšej*
---: ---
Erza: *Bylo brzo ráno a Erza už byla ne cestě vyzvednout si další misi. Po tom co se potkala s dívkou z Konohy musela začít trénovat intenzivněji a s tím souviselo i plnění misí. Docela jí vzalo, že stejně stará holka už byla o tolik dál než Erza. Jediné co s tím mohla dělat, bylo to, že se stane silnější. Když došla k místu kde mněla zjistit jakou misi bude tentokrát plnit, musela ještě chvíli čekat. Když tedy přišla osoba, která jí zadala misi, Erza na nic nečekala a rovnou se vydala na místo, kam měla jít pomoct. Byla to knihovna, zase se tedy jednalo o úklid. * ,,Zase uklízet, to tam nemají nic zajímavějšího a ještě v knihovně. To se mi fakt nechce. Kdybych si tam alespoň měla s kým povídat, ale sama?! No nic měla bych se vydat ke knihovně.“ *Erza se tedy rychle vydala směrem ke knihovně. Venku bylo tak pěkně, že jí ještě víc štvalo to, že musí být zavřená s knihami. Když došla do knihovny, jedna z knihovnic už na ni čekala. Erza byla trochu nervózní, že jde pozdě a dostane vynadáno, ale to se nestalo, šla akorát včas. Hned jí byla sdělena náplň její práce a hned na to jí knihovnice odvedla do místnosti. Šlo o přerovnávání knih. Když se Erza do oné místnosti dostala, dost se zhrozila, takových knih totiž snad v životě neviděla. A to je má zrovna dneska rovnat.* ,,Takže srovnat, tohle všechno. Sakra to to nemohli dělat nějak postupně ? Tohle bude zřejmě na dlouho. Tak se dám do práce.“ *Knihovnice nechala Erzu v místnosti samotnou a ta pomalu začala skládat knihy do jednotlivých dřevěných polic. Samozřejmě začala rovnat od vrchních polic. Na spoustu z nich ani nedosáhla, proto musela být skoro celou dobu na špičkách. Po tom co narovnala pár knih si musela na chvíli odpočinout, jelikož jí už dost bolely její malé nohy.* ,,Co je to vůbec za knihy?!“ *Řekla si Erza a pak se koukla na jména pár nejbližších knih. Ovšem po pár chvílích zjistila, že knihy jsou pro ní naprosto nezajímavé. Po krátké chvíli tedy vstala a začala opět rovnat. Už měla skoro polovinu hotovou, ale už jí to ani trošku nebavilo. Nahlédla ven z místnosti a v knihovně nebyla ani hlava.* ,,Nedivím se že tu nikdo není, sama bych tu nejradši nebyla. Kdybych mohla, tak teď trénuji, abych mohla být silnější, ale mise je mise a musím je plnit, abych zesílila. No nic, měla bych se vrátit do práce, ať to mám rychle za sebou a můžu jít trénovat.“ *Erza se vrátila do místnosti a začala pomalu zase rovnat. Už ji to nešlo tak rychle, protože byla absolutně znuděná. Už jí toho moc nezbývalo, ale rychlost její práce byla čím dál menší a menší. Když měla hotovo, zhluboka si oddychla.* ,,Hotovo, teď už mi zbývá jen to ohlásit a můžu si konečně všímat svého.“ *Erza tedy vyšla z místnosti a po chvilce našla knihovnici, která jí zadávala práci a oznámila jí, že má hotovo. Potom se nejbližší cestou vydala oznámit splnění mise. Když tedy udělala vše potřebné, vydala se na tréninkovou plochu, kde si ještě dala pořádně do těla.*
konec: --..--
Asiru: Misia D-rank/ *Mala som za sebou skúšku v akadémií, ktorú som úspešne spravila. Teraz som sa prechádzala po ulici a rozmýšľala som čo budem robiť. Neskôr som si uvedomila, že teraz musím pomáhať ostatným ľudom, a tak som rozmýšľala čo by som mohla robiť. Ako som sa, tak prechádzala, tak som pred sebou uvidela knižnicu. Zastavila som sa pred budovou a chvíľu som rozmýšľala či mám ísť dnu, alebo nie. Po pár minútach rozmýšľania som nakoniec vošla dnu. Vošla som do knižnice a poobzerala som sa okolo seba. Knižnica bola veľká a útulná. Bolo tu pár ľudí, ktorý sedeli a čítali si knihy a niektorý stáli pri poličkách a vyberali si knihy. Potom som si všimla knihovníčku, ktorá zrovna kontrolovala vrátené knihy, atak som sa pomalým krokom vydala smerom k nej. Prišla som k nej a pozdravila som ju. Ona pozdravila mňa a usmiala sa. Potom sa ma opýtala čo potrebujem. Tak som jej všetko povedala. Ona sa potešila, že jej niekto pomôže. Ja som teda čakala čo mi povie. Knihovníčka mi nakoniec povedala čo potrebuje. Najskôr chcela, aby som upratala knihy na svoje miesto. Prikývla som a potom som zobrala knihy a šla som nájsť poličky, kde patria. Chvíľu mi to trvalo, lebo tu bolo veľa poličiek, a tak som musela prejsť skoro celú knižnicu, aby som našla to správne miesto pre knihy. Keď som konečne našla poličky, tak som knihy upratala do poličiek a upravila som ich, aby to bolo pekne upratané. Potom som tam chvíľu ostala a pozrela som sa na všetky knihy čo tu boli. Zdalo sa mi, ako keby tu boli knihy z celého sveta. Niektoré som si aj zobrala a prečítala som si o čom sú. Ale nič ma nezaujalo, a tak som sa potom vrátila ku knihovníčke a povedala som jej, že som knihy upratala. Ona mi poďakovala a potom mi povedala, že ešte potrebuje umyť podlahu. Toto som zrovna nechcela, ale čo už? A tak som si šla zobrať kýbeľ, handru a metlu. Keď som si zobrala veci, tak som začala najskôr zametať celú knižnicu. To mi zabralo dosť času, lebo knižnica bola veľká, a tak to dosť dlho trvalo kým som to všetko pozametala. Potom som si zobrala kýbeľ a handru a začala som upratovať podlahu. Toto mi tiež zabralo dosť času kým som to všetko umyla, ale aj ma to dosť unavilo. Na začiatok som čakala niečo ľahšie a nie toto. Keď som konečne doumývala podlahu, tak som bola unavená. Potom som si poriadne vydýchla a potom som zobrala kýbeľ, handru a metlu a išla som ich upratať. Kýbeľ aj handru som ešte opláchla a upratala som ich na svoje miesto. Potom som sa vrátila ku knihovníčke a povedala som jej, že som to všetko spravila. Ona sa usmiala a poďakovala mi. Ja som len prikývla a čakala som čo mi ešte dá. Lenže na moje prekvapenie povedala, že to je všetko a už nič nepotrebuje. Poďakovala mi za všetko čo som spravila. Ja som sa len pousmiala a prikývla som. Potom som sa s ňou rozlúčila a ona sa rozlúčila so mnou a potom som šla preč.*
---: ---
Guts Jiryoku: * Gust po prvních dnech ve škole, které ho, vážně nebavili, s ohledem kdy první den se stal školní celebritou. Rozhodl se že se půjde věnovat úkolem co dostal. Chtěl se vydat do knihovny aby si něco nastudoval o schopnostech třídy E. V pátek večer rychle Guts, vyrazil směrem do knihovny. Proběhl uličkami a soustředil se jen na to aby stihl knihovnu před zavřením. Když běžel vyděl cestou malého šneka. Gats i ve spěchu si nechtěl nechat ujít šanci ublížit bezvýznamnému stvoření. A jak běžel pravou nohou v běhu nakopl šneka. Kop se velice povedl. Šnek vyletěl vysoko nad Gatse a nabral na rychlosti. Jak Gust běžel a čučel na letícího šneka, narazil do popelnice která byla před jedním starším domkem. Za plápolal a spadl pěkně na zem. Obličej měl pěkně poškrábaný ale, to zrovna Gatse neštvalo. Víc ho znepokojovalo že popelnice byla vysipaná na zemi a. Majitel oné popelce rozsvítil venkovní světlo a otevíral dveře ven. Gats už při rozsvícení světel pochopil že by to bylo zdržení které si nemůže dovolit a tak dal nohy na ramena. Krev mu proudila po obličeji, ale to neřešil. S mírným zaplápoláním a pochycení rovnováhy vyrazil zase kupředu. Dřív než majitel popelnice stihl vidět Gatse tak už byl pryč. Gats doběhl před knihovnu, ve které se stále svítilo. Guts nadšeně, utřel krev na obličeji do trička a vešel do vnitř. Když ho viděla knihovnice. Zděšením upstila knihy na zem. Přiběhla k němu a začala se vyptávat. * (knihovnice) - Co se ti stalo? Proč má od krve oblečení ? Kde máš rodiče ? Neublížil ti někdo ? * Vystrašená Sestřička zahltila Gutse otázkami. Přičemž Guts pohotově odpověděl. * ( Guts ) - Jsem naprosto v pořádku chci si jen propůjčit knihy a svitky podle kterých bych se mohl učit na akademii. * Když to sestřička slyšela. Na chvíli se zarazila, Přece jen přiběhl tam malí kluk od krve v tričku a tvrdí že se chce jít učit. Ale po chvili přemýšleni, usoudila že asi o nic vážného nejde. Proto si vyslechla vše co Gust chtěl a šla pro knihy. Mezi tím Guts měl za úkol posbírat knihy co upustila knihovnice. Guts to provedl jen si jednotlivě prohlížel o co se jedná. Byli to knihy o Dotonu, Raiton a další elemtarní knihy, a následně se Guts zasekl nad knihou která na sobe měla Pečet, nešla otevřít, ale úvodní Titulek mluvil jasně. Zakázané techniky. Když to Gats viděl hned to chtěl vlastnit. Bylo mu jasné že mu to ale nedovolí odnést tak knihu rychle vyhodil z okna které měl nejvíce poblíž. Kniha byla dost velká tak by jí pod oblečením těžko propašoval . Když se vracel ke knihám které posbíral. Už přicházela knihovnice a předávala mu knihy. Mali Gats si vzal opravdu hodně knich a když je dostal do ruky, temeř litoval že jich vzal tolik, Ne jen knihu o umění E ale požadal i o a knihy pečetí a lékařské techniky. začátečník až středně pokročilé. S potácivím pohybem odešel z knihovny. A rychle se vydal k onu oknu kam vyhodil knihu. V rámci možností co mu knihy dovolili. Nejrychleji pod okno doběhl a knihu začel hledat. Knihu našel velice rychle. Vzal ji ke svím knihám co už měl připravené a pomalu a jiste vyrazil cestou domu. Přičemž když si tak pomalu kráčel cestou uklouzl na čem slizkém. Onen hnusný rozpláclí šnek do kterého kopl byl na chodníku a Gust po něm sjel, Jakoby neměl padání už hodně dneska. knihy mu popadali ale Gats pohotově vstal a vše posbíral. A hned se zase vydal domu...*
---: ---
Kami: Mise D-rank/*Rozhodla jsem se,
---: ---
Kami: Mise D-rank/*Rozhodla jsem se, že si dám ještě jednu misi, než opět začnu trénovat, bylo zajímavé plnit různé mise, pro vesnici bavilo mě to, i když to bylo někdy trochu moc namáhavé, ale tak co budu si muset zvyknout. Dneska jsem si vybrala úklid knihovny. Na jednu stranu to mylo vypadat nudně, ale někdo to udělat musel a mi to nevadilo. Po chvíli jsem dorazila do knihovny a hned jsem si to namířila ke knihovnici, která akorát uložila další vrácenou knihu na hromadu. Žena se jen usmála a dala mi první úkol. Všechny tyhle knihy vrátit na své místa. Jen jsem souhlasně kývla hlavou a postupně jsem všechny knihy začala třídit. Když jsem je měla roztřízené, tak jsem je začala roznášet do regálů a poliček, do kterých patřily. Přitom jsem i urovnávala knihy, které bylo okolo a byly popadané. Po nějaké chvíli jsem měla hotovo a tak jsem začala urovnávat další knihy, u kterých jsem nebyla, což byl vlastně můj další úkol. Jak jsem tak procházela různými odděleními, tak jsem si občas, některé názvy knih přečetla a výjimečně jsem nějakou otevřela a kousek knihy jsem si přečetla. Jak jsem tak pokračovala v ukládání knih, tak jsem narazila na knihy o různých klanech a tak se do některých občas podívala, abych věděla co a jak. Po chvíli jsem už měla vše hotovo a tak jsem se opět vydala za onou ženou, aby mi dala nějakou práci. Dala mi nějaký klíček, že by se potřebovala abych i tam urovnala nějaké knihy, že na to nemá čas, že je dneska v knihovně hodně lidí a tak jsem souhlasně kývla hlavou a vydala jsem se tam. Odemkla jsem a vešla jsem dovnitř. Následně jsem začala přerovnávat knihy a svitky, které tam byly. Jak jsem tak pokračovala v úklidu, tak jsem si všimla nějakého svitku, který ležel na zemi a tak jsem zvedla a dala jsem ho na hromádku a pokračovala jsem v úklidu. Když jsem tak pokračovala v úklidu, tak jsem se dostala až ke svitkům s KG, které jsou známé a jsou v naší vesnici nějaké informace. Po chvíli jsem našla skupinku Dojutsu a tak jsem se do nich začala dívat. Po chvíli jsem si všimla očí, které vypadají úplně stejně jako ty moje a tak jsem si o nich začala číst.* ‘Tenseigan, jo,‘ *pomyslím si a následně čtu dál. Po chvíli vezmu svitek, sroluju ho a vrátím ho zpět na místo. Ještě nějakou chvíli pokračuju v úklidu, než je vše hotovo a tak vezmu klíče, zamknu místnost a rozejdu zpět za knihovnicí. Když jí vrátím klíč, tak mi řekne, že už nic více dneska nepotřebuje, poděkuje mi a rozloučí se.* Na shledanou, *řeknu a poté se rozejdu domů.*
---: ---
Takashi: Mise D/ *znova se podívá na papír, který má v ruce. Na právo od něj se ozývá větší ruch. Koukne se tím směrem. Je tam ulice plná stánků. A tam kde nejsou stánky jsou lidi. Podívá se znova do plánku co má. Jeho cíl je přesně na druhé straně ulice.* No to si dělají srandu. *Nemá tolik času. Aby to mohl oběhnout. Rozhlédne se. Pak soustředí chakru do chodidel a rozeběhne se. Vyběhne po fasádě domu a přebíhá přes střechy. Na konci zase seběhne a zastaví se u schodiště do knihovny.* To by bylo. *řekne si a rozhlíží se. Nikdo si ho nevšímá a tak vejde do knihovny. Než projde dveřmi, upraví si katanu, kterou má na boku. Katanu, která mu zůstala jako jedna ze dvou věcí na vzpomínku od matky. Už ví co udělá s náhrdelníkem. Jen se k tomu ještě nedostal. Má ho schovaný ve svém pokoji v domě Ramí otce.* Dobrý den. *pozdraví a položí dopis, který má pro knihovníci. Ta si ho pročte a usměje se.* Výborně, pojď za mnou. *poví. Takashi se tak vydá za knihovníci, která ho vede do zadní části knihovny až k zamčeným dveřím s nápisem sklad. Odemkne, vejde dovnitř a rozsvítí.* Tohle je tvá práce. Přerovnat, utřít prach z regálu a co bude ve špatném stavu, napsat na papír a dát rady do tohohle vozíku. *poví a ukáže na vozík, ve kterém leží desky s tužkou. Až budeš mít hotovo, přijď za mnou. Pokud nebudeš mít hotovo než budem zavírat nevadí. Můžeš přijít ještě zítra. Tak to je domluvené. *pak se otočí a odejde. Zavře dveře ale nezamyká. Takashi se rozhlédne.* Tak to dneska určitě nebude hotové. *řekne si. Sklad je dlouhý dvacet metrů a široký patnáct. Všude podél stěn jsou regály. Další jsou ve třech řadách oboustranné zahnuté na délku skladu. Mezi všemi řadami je dvoumetrový rozestup. "Je jich tu fakt požehnaně." Projde mu hlavou. Většina z regálu je tedy prázdná, ale knihy jsou všude možně na zemi ve sloupcích či hromadách. Rozhodne se pro radikální postup. Ze všech regálu sundá knihy a položí je na zem. Prochází kolem regálu s deskami a tužkou. Na jeden papír si nakreslil jam regály stojí, kolik mají polic a jaké zařazení. Historie, literatura, medicína, astrologie, poezie, pohádky, legendy, teorie ninshu a spoustu dalších odvětví. Pak si vezme kýbl s vodou a hadrem a začne je jeden po druhém utírat. Najde dvoupatrové schůdky a pomocí nich se dostává i do horních pater. Jenom mytí mu zabere pár hodin. Když domyje poslední polici. Uklidí kýbl s hadrem a vyjde že skladu. Projde knihovnou.* Jdu si koupit něco k jídlu. *houkne na knihovnici. Ta jen kývne, zábrana do nějaké knihy před sebou. Vyleze z knihovny a vleze do chumlu stánků. U nejbližšího si koupí nudle s vepřovým masem a vrátí s ke knihovně. Sedne si na schody a pustí se do jídla. Jakmile dojí, vyhodí krabici a vrátí se zpět do skladu v knihovně.* Teď v tom udělat nějaký systém. *koukne se na svůj plánek skladu a hromady knih všude. Nakonec se rozhodne. Možná to není zrovna nejrychlejší, ale přišel mu jako nejschůdnější způsob. Začal pobíhat po skladu. Vždycky si naložil pár knih a ty odnášel k příslušným regálům. Tak mizeli hromady a komíny všude a tvořili se v jistém systému před regály. Každé odvětví mělo dva nebo tři regály. Dělal před nimi hromady které také rozděloval. Malé, velké, střední. Když se ve skladu objevila knihovnice, měl roztříděných třičtvrtě hromad. Knihovnice na to kouká. Všechny regály prázdné a všude hromady knih.* Co si dělal? Vždyť ještě nic nemáš hotové. *začne zostra. Takashi jí ale vysvětlí svůj systém. Narodil od toho, kdo knihy nechal ledabyle na zemi, on svoje hromady tvořil na novinových podložkách a tak neležely knihy na zemi. Když ji to vysvětlil tak knihovnice přikývla.* Dobře. Je večer a budu zavírat. Přijď tedy zítra, aby sis to dodělal. *Takashi přikývne a odejde z knihovny. Teď už ulicí může v klidu projít a vrátí se do domu. Ráno se vrací do skladu, kde pokračuje tříděním pod regály. Stranou dával knihy, kterým nerozuměl a netušil kam je zařadit. Jelikož už znal svůj plánek nazpaměť, netrvalo dlouho a měl roztříděny i zbytek. Teď už jen zbývala malá hromada, které nerozuměl. Bral knihu za knihou a listovat jimi. Když přišel na to kam ji zařadit, odnesl jí tam. Dostala se mu do ruky kniha "Bojové loutky". Chvilku na ten název koukal. Přemýšlel nad spojitostí až nakonec knihu otevřel a začal pročítat. Kniha obsahovala návody, jak dělat loutkám zbraňový systém a jak je nejlépe rozchodil. Na chvíli se do ní začetl. Pak ji odnesl ke dveřím a nechal ležet. Roztřídil hromadu a narazil ještě na dvě o loutkářství. Přidal je k té první a vzal si k sobě vozík. Bylo na čase skládat knihy do regálů. Minula půl jedenáctá hodina když začal. Párkrát nakoukla knihovnice, aby viděla, jak mu to jde. Všimla si knih, které měl u dveří. Pak když se vždycky vrátila přinesla knihu, která by se týkala témata, jako mají ty u dveří. Kolem půl jedné mu dokonce přinesla oběd. Smažené kuře s rýží. Poděkoval a pustil se do jídla. Knihovnice zůstala v knihovně déle, aby to mohl dodělat. Když si nesl další knihu ke dveřím, překvapilo ho, že jich tam je více než jich tam dal. Ale nevadilo. Týkaly se loutkářství tak je bral. Sám přidal ještě pár o bylinkářství, vědě, lékařství a anatomii. V osm večer zasunul poslední knihu. Ve vozíku měl něco přes dvacet knih ve špatném stavu. Odvezl vozík, sebral knihy a vydal se za knihovníci. Jeho hromada knih čítala jedenáct kousků.* Mohl bych si tyto půjčit? *zeptá se.* Jistě. Koukala jsem, jak ti to jde a měl si to dobře promyšlené. Je vidět, že ti to strategicky opravdu myslí. Tady máš ještě tuhle. *Koukl se na titulek. "Strategie bitvou" přihodil jí na hromadu co má.* Děkuji. ** Nemáš zač. Až budeš chtít vrátit tak můžeš. Nebudu na ně spěchat. Málokdo si je půjčuje. Si asi první. *některé z těch knih nemají ani půjčovací kartu.* Můžeš jít. Nahlásím tvoji dobrou práci u yugakageho. Měj se a dobrou noc. *rozloučí se s ním a vede ho ven.* Děkuji dobrou noc. *cesta s hromadou knih mu zabere o půlku víc času. Nakonec dorazí domu a všechny knihy položí na stůl. Pak se zajde umýt a vleze do postele. Po chvilce vyčerpáním usíná.*
konec: ukončeno
Shiki: *spraví si masku zpátky aby ji měl tak ja křpedtím a následně se dívá na Sayu jak se sním louč. Už teď mu je celkem smutno, že sovu kamrádku neuvidí. No proti puse na čelo nic nenamítá a nechá si ji dát.* tak se měj hezky. *opřál jí, přičež se díval jak odchází.* Dávej na sebe pozor. *Dodal ještě, přičemž zůstal sedět u stolu ještěnějakou chvíli než šel domů.*
Satsuki: *Postaví sa od stola a dopije zvyšok pomarančového džúsu. Ten jablčný asi prepadne ale ju príliš vlastné financie netrápia. Príde k Shikimu bližšie a nahne sa tak, aby jej pozeral priamo do očí* Pravdepodobne sa uvidíme až za dlhú dobu, takže... Opatruj sa. Mám ťa moc rada, Shiki Toyokazu. *Ak nebude namietať, tak sa nahne, aby mu mohla dať pusu na čelo. S trochu vlhkými očami sa ponáhľa čo najrýchlejšie z vývarovne. Samozrejme si vezme aj svoj nedojedený obed a mieri späť domov*
Shiki: Třeba ano, nějakou mega. *Pronesl přičemž se zamyslel nad jejími dalšími slovy.* Já proti Suzuyovi nic nemám, nic jsem mu neprovedl. *Pronesl a trošk usklesl. Popravdě ho trápilo, že ho Suzuya nemá rád a ještě ho nazval nečistou špínou. No prohození zdí byla asi spíše taková třešnička na dortu. Postupně mu však jídlo z talíře mizelo až zůstal nakonec čistý a on odložil i paličky a utřil si ústa do ubrousku.* Umm dobře. *Přikývnul na další její slova.*
Satsuki: *Dá si ešte zopár kúskov jedla a cíti, že je plná. Luskne prstami na obsluhu a rukami naznačí, že chce svoje jedlo zabaliť. Potom pozrie na Shikiho a znova sa mu venuje* Tak v to dúfam! Až sa vrátim, tak nech vynájdeš novú zbraň. A tiež by si mohol možno popracovať na vzťahoch so Suzuyom... Aby mi ťa ako muža schválil. *Navrhne a nechá si od obsluhy zabaliť jedlo* Mala by som čoskoro vyraziť... Ešte mám nejaké vybavovačky okolo mojej cesty, ak nevadí... *Povie a s poďakovaním si vezme boxík s jedlom*
Shiki: Děkuju. *Poděkoval, když polknul sousto aby měl prázdnou pusu a vzal si od ní klíč, který schoval do kapsy.* Budu na něj dávat pozor, stejně jako na čelenku. *Pronesl a ušklíbnul se.* Možná bych měl taky zapracovat na tiku. *Dodal ještě, přičemž se zamyslel a po dalším soustu promluvil.* Snad něco vyzkoumám, něco velkého než se vrátíš. *Pronesl odhodlaně a pokračoval v jídle.*
Satsuki: *Neprekvapí ju jeho odpoveď. Každý nádejný shinobi v ich veku chce hlavne zosilnieť a po skúsenosti so Suzuyom sa ani niet čomu diviť* Vzorky svojej pečate máš stále uzamknuté v labáku. *Usmeje sa a zo zväzku svojich kľúčov mu podá aj kľúč od svojej skrinky v laboratóriu* Sú tam aj rôzne poznatky, ktoré som zatiaľ objavila. Aj nejaké pokusy myslím... *Doplní a než si dá ďalšiu porciu jedla do úst, tak mu za želanie dobrej chuti poďakuje* Aj tebe. *Povie vďačne a konečne si dá ďalšie sústo. Nevadí jej, že bude mať Shiki prístup k jej osobným veciam, pretože verí, že by to nijak nezneužil*
Shiki: Noo coby, asi trénovat a nějak zesilnět. *Pronesl a pokrčil nad tím rameny. Občas mu dělalo problém vymyslet pláš na den natož na nějakou delší dobu dopředu a toto byl cíl asi každého a tak to pronesl.* Možná něco málo zkoumat jako vědec. *Dodal po chvíli, přičemž se ušklíbl. Když jim donesl jídlo jen přikývnul a vyhrnul si masku nad ústa.* Dobrou chuť, *Popřál, ikdyž Satsuki se už ládovala. Vzal si tedy též paličky, které rozdělil a začal následně jíst.*
Satsuki: *Zasmeje sa pri jeho reakcii a začne sa kŕmiť ešte viac, keď Shiki zeleninu odmietne* A čo plánuješ na budúce roky? Kým sa budem túlať kto vie kade? *Spýta sa a v ten moment pred nich položia aj obrovské misky plné vývaru, mäsa a aj s troškou zeleniny. Satsu neváha a vezme do rúčky paličky, rozpolí ich a naberie si do úst mäso* Mňam! Musíš to ochutnať! *Povie veselo a láduje do seba ďalšie kusy jedla. Naozaj je celkom hladná a na nejakú dusenú zeleninu už aj zabudla*.
Shiki: *Jen poslouchá její přednášku, přičemž se začíná cítit více a více trapně ohledně této situace a rád by změnil téma. To chtěl udělat, když Satsuki chvíli mlčela, ale poté o tom opět pokračovala, tudíž se mu to nepovedlo.* R-rande? *Pútaů se nervózně trošku né že nechápajíc, ale mimo. Vůbec nad tímto nikdy nepřemýšlel a dost ho to vykolejovalo ven z jeho chování. KDyž se však donesla zelenina jen pokroutil hlavou.* Umm toto si nedám, zeleninu moc nemusím obvzlášť dušenou. *Pronesl aby to vysvětlil. Doufal, že ji jeho odmítnutí tohoto jídla neurazí. Prostě to jen moc nemusel a vyhýbal se tomu. Radši hodoval ovoci a sladkému.*
Satsuki: *Za hlavou sa jej objaví kvapka potu a sťažka si povzdychne* Keď ti niekto povie, že ťa má rád a ty ho nechceš uraziť, pričom zároveň zdieľaš rovnaké pocity, stačí povedať "aj ja teba". Používajú to ako dospelí, tak aj deti. *Spustí učiteľským tónom a s úškrnom sa oprie o ruku. Celkom sa na celej situácii baví a je rada, že aspoň na chvíľu vypustí z hlavy vlastný odchod* A pre mňa za mňa... *Mykne ramenami a na stole im pristane tanier s dusenou zeleninou. Asi mali jedlo už predpripravené a momentálne ho len ohriali. Satsu si vezme do ruky vidličku a napichne si tri druhy zeleniny, ktoré si vloží do úst. Prežuje a povie mu návrh, ktorý jej medzitým napadol* Keď sa vrátim na stálo do Yugakure, tak ti dovolím pozvať ma na rande, kde mi môžeš zaplatiť jedlo. *Vyplazí mu jazyk a dá si do úst ďalší kúsok. Posunie tanier bližšie k Shikimu, aby sa ponúkol tiež. Teda, len v prípade, že to má rád*
Shiki: *Pozorně ji sledoval a celkem sebou i cuknul, když se před ním objevilo pití a on se lekl. No následoval její příklad a následně si vzal pomerančový džus ze kterého si též upil. Následně si vyslechl její slova a jeho tváře nabrali rudé barvy. Opět děkoval tomu, že má masku a není nic vidět.* A-ale *Zakoktal se, přiočemž nevěděl co na to říci. Né že by byl mimo, spíše ho to poměrně dosti zaskočilo a opravdu vyvedlo z míry.* Ale to si nemusela, opravdu mám peníze a zvládl by si to zaplatit. *Pokračoval však v protestech, když se mu po chvíli povedlo vstřebat její slova.* Umm tohle je podlé, příště platím já. *Pronesl, přičemž to nemyslel ve zlém. Jen to první slovo mu možná ujelo, protože až poté si uvědomil, že je to nevhodné.* Uh tak jsem to nemyslel.. prostě naaah zamotal jsem se do toho.. *Tušil že se mu bude smát z jeho nervozity.*
Satsuki: *Neodpovie mu na jeho protesty a ani sa nenazdá, na stole im pristanú poháre s džúsikmi. Sama si vezme pomarančový a Shikimu nechá na výber. O ten, čo zostane sa buď to neskôr podelia alebo ho vypije sama. Predtým, než mu odpovie, si odpije a počas toho vymýšľa nejakú vetnú konštrukciu. V podstate to zaplatila skrz tie ukrutne veľké finančné rozdiely medzi nimi ale to mu povedať nemôže, mohol by sa skrz to uraziť a to je to posledné, čo chce. Stále mu síce neodpustila jeho odmietnutie ale poštvať ho proti sebe tiež nechce. Napadne jej spásonosné riešenie ale prv, než ho vysloví, tak naprázdno preglgne. Líčka jej zružovejú a celá trochu znervóznie* Kúpila som ti to z lásky. Chcela som ti spraviť radosť, nu. *Pomrví sa na stoličke a zvedavo na neho kútikom oka pozerá. Zaujíma ju, či ho aj tentoraz vyvedie z rovnováhy ako už toľkokrát predtým*
Shiki: *Jen potichu sleduje jak Satsuki vybírá a platí. Celkem ho překvapí jak rychle ženu přechytračí a vezme si ještě nazpátek co je navíc. Poté na její výzvu přikývně a posadí se ke stolu, který nechal výběrem na Satsuki.* Hele ale tohle se nedělá, já si to chtěl zaplatit sám, peníze na to mám. *Pronesl nafoukle. Necítil se pohodlně když za něj platila a ani mu to celkově nebylo příjemné a tak.* Proč tak moc naléháš že to budeš platit. *Pronesl po chvíli, čekajíc její odpověĎ.*
Satsuki: *Dobehne k pultu a po ceste vytiahne peniaze, ktorými následne udrie do pultu. Nemá rada čakanie a týmto chce na seba upriamiť pozornosť obsluhy. Mierne rozhorčená staršia žena k nej podíde a s hraným úsmevom sa spýta, čo si dá. Satsu vyčaruje okúzľujúci úsmev a a pozrie na svojho spoločníka. Ani sa moc nepýta na jeho voľnu, proste objedná najväčšie porcie jedla, ktoré tu ponúkajú* Dva veľké vývary, k tomu ešte tanier dusenej zeleniny aaa... *Prezerá si menu a premýšľa, čo si dá ako zákusok. Sklamane povzdychne, keď uvidí len koláčky šťastia ale nakoniec zvolí aspoň tie* A dva malé koláčky. A na pitie dva pomarančové džúsy a jeden jablčný. *Objedná pre istotu obe príchute, keďže nevie, ktoré má Shiki rád. Žene za pultom vyletí obočie pri takej objednávke ale keď prepočíta peniaze, zistí, že je tam aj čosi navyše. Chce si to zhrabnúť, kým si to jej zákazníčka uvedomí ale žiaľ bohu neskoro. Satsukina ruka v momente vystrelí a dve mince si pritiahne k sebe* Toto je moje. *Toto je jeden z momentov, pri ktorých Satsu vďačí za skvelú pamäť, vďaka ktorej si zapamätala ceny. V žiadnom prípade nenechá Shikiho platiť a aj keby chcel na pult hodiť čo i len jediný drobák, zastavila by ho s napriahnutím ruky povedľa seba* Poď, sadneme si, kým to donesú. *Navrhne a tak aj spraví*
Shiki: He cože? nechápu. *Zareagoval na její slova, která pronesla nahlas. Nějak nechápal o čem to vlastně mluví. No když rázně vykročila jen ji následoval, přičemž zasebou zavřel a zamkl. No hold doufal že má Saya kdyžtak klíče. Následuje ji celou cestu až do doby, než rozhodne kam se půjde.* Umm dobře. *Pronesl, načež vešel za ní a též ho do nosu brnkla vůně jídla.* Výborně to voní. *Pochválil vůni, přičemž tím chtěl i Satsuki dát najevo, že se mu tu líbí.*
Satauki: *Zaskočí ju, že jej nedá ruku a zostane len tupo pozerať na jeho chrbát, keď sa obúva* "To jako vážne?" *Naštvane nafúkne líčka a prekríži rúčky na hrudi* Shiki je hrozný baaaka! To aby som ťa všetko zaúčala ja... Čaká ma ešte dlhá cesta. *Odfúkne si prameň vlasov z tváre, ktorý jej tam medzičasom padol a keď to nepomôže, odhrnie si ho rukou. Viac sa k držaniu za ruky, ktoré nanešťastie neprebehlo, už nevyjadruje a vykročí von, pričom nechá otvorené, aby mohol prejsť aj Shiki. Kráča smerom k centru a orientuje sa podľa čuchu. Hľadá reštauráciu, z ktorej to najlepšie vonia a tam sa hodlá zastaviť. Zbystrí pozornosť, keď ucíti vôňu hydinového vývaru, dusenej zeleniny a vareného mäsa* Dnes obedujeme vo vývarovni! *Zavelí a bez ostychu sa tam ponáhľa. Vývar nemala už nejaký ten piatok a zrovna na neho dostala chuť*
Shiki: *Trošku nechápal styl natažené ruky, tohle nebylo v jeho znalostech a netušil co tím naznačuje proto jí ruku nedal.* Umm necháme to na náhodě. *Pronesl, přičemž a usmál se pod maskou. Byl zvědav kde se nakonec nají.* Tak šup mám hlad a ty očividně taky. *Popohnal ji, přičemž vyrazil do chodby se obout.
Satsuki: *Spokojne sleduje ako za sebou nasledujú ich mená a má chuť tam krvou dokresliť srdiečko. V poslednom momente si to však rozmyslí a zmuvu proste zmotá a vloží za opasok* Vyrazíme? *Natiahne k nemu rúčku a ak nebude protestovať, tak sa s ním chce prechádzať ruka v ruke* Už si sa rozhodol kam pôjdeme? Alebo to necháme na náhodu? *Vyzvedá a premýšľa nad tým, čo ju bude čakať po odchode z Yugakure*
Shiki: *Sleduej jak podepsiuje smlouvu a spokojeně ji poté smotá, přičemž doufá, že to stihne uschnout. Než to však poklidí do tuby kouká i na její kuchyiose.* Pááni kočky. *Pronese, přičemž tak nějak řpeslechl to ohledně všech tří. No následně se podíval na Satsuki.* Samozřejmě budu rád, když mi to nabízíš ty. *Pronesl, přičemž si zuby prokousnul prst a následně se pomocí toho podepsal na její svitek.* Mockrát ti děkuji. *Poděkoval a usmál se na ni, přičemž zabalil svou tubu, kterou si schoval do svého oblečení.*
Satsuki: *Rozosmeje sa, keď začne Shiki trucovať. Pretočí očami a prv, než mu na to stihne niečo povedať, on pre niečo vybehne. Zvedavo za ním nakúka a keď sa vráti späť, s otvorenými ústami sleduje svitok so zmluvou s ďalšími kuchiyose* Wow... Všetci traja máme zmluvu s nejakými kuchiyose? *Spýta sa skôr samej seba a neuvedomí si, že to povedala nahlas. Prečíta si kanji na svitku a vyrozumie, že je to zmluva s plazmi, presnejšie hadmi. Uvidí na svitku aj Suzuyovo meno, nad čím sa trošku pousmeje. Vie, že je silný ale nemyslela si, že ho nájde všade kam pozrie. Uvidí aj meno Sumi a keď trochu zaloví v pamäti, spomenie si na divnú ženu, čo u nich doma zaklopala a ponúkla jej zmluvu s pavúkmi* "Bleh, dúfam, že chcípne do rána." *Pomyslí si na adresu Sumi a znechutene sa zaksichtí. Zatiaľ aktivuje chakrový skalpel na ukazováku pravej ruky a poreže sa do dlane ľavej. Nechá na papier dopadnúť zopár kvapiek svojej krvi a vytvaruje kvapky do podobizne svojho mena* Tiež ti dám menší suvenír. *Povie a prv, než svitok z opasku uvoľní, si ranu vylieči. Svitok rozloží na stole a zdvihne jeden kútik úst* Ja mám zmluvu s mačacími kuchiyose. Ak chceš, môžeš ju podpísať. *Vyzve ho a trošku od stola ustúpi*
Shiki: Ale ale...Vždy´t já mám peníze,. *Pronesl jako námitku. Přece jen nechtěl se nechat zvát a chtěl si to zaplati. Každopádně ne neřekl.* Ale klidně se můžeme najíst venku. *Pronesl, přičemž se na chvíli zamyslel a dokonce ho něco naapdlo.* Umm chvíli tu počkej, něco ti dám na cestu. *Pronesl, přičemž sbalil čelenky ze stolu a následně se vydal nahoru po schodech do pokoje, odkud vyhrabal tubu a poté běžel dolů zpátky za Satsu.* Dám ti něco co tě bude snad ochraňovat. *Pronesl, přičemž rozdělal tubu a následně vytáhnul pergamen, který rozložil na stůl.*
Satsuki: *Prejde zozadu k Shikimu, kým sa nahýba do chladničky a pozerá mu ponad rameno. Zbadá poloprázdnu chladničku, z ktorej by síce niečo málo uvarila ale nechce ich vyjedať* Vieš ty čo? Vezmem ťa na obed, čo ty na to? *Navrhne a skontroluje, či má pri sebe dosť peňazí* O financie sa netráp, dostávam dosť od Suzuyi, plus niečo za misie, takže moc veľký škrt cez rozpočet to nebude. *Peňaženku zavrie a pozrie znova na Shikiho* Kde rád ješ? Alebo kde by si to chcel ochutnať? Odpoveď nie neberiem. *Informuje ho vopred*
Shiki: Umm jasněn ěco najdeme... Tedy snad. *Pronesl, přičemž nijak více nereagoval ohledně toho zda se něco najde nebo se má najíst někde venku. Myslel si, že je to dost výstižná odpověď. Na to ss zvedl ze židle a přesunul se k lednici a otevřel ji.* Umm jn nevím či to bude dobré jak ty vajíčka a vůbec tak jedlé. *Pronesl, když koukal následně do lednice dále. Netušil co udělat na jídlo.* Umm popravdě nevím co vyčarovat.
Satsuki: *Sklamane oduje pery a napadne jej, že Saya je možno na misii. Na Shikiho otázku mu odpovie Satsukino hladné brucho, ktoré sa začne kŕčovito a pomerne nahlas zovierať* Eh. *Zatvári sa trošku zahanbene a inštinktívne si položí na brucho ruku* Možno by som si niečo dala... Ak to teda nebude vadiť. Ak hej, tak sa pôjdem najesť niekam von. *Ponúkol ju síce s jedlom ale za prvé nechce vyžierať a za druhé to mohla byť len otázka zo slušnosťi*
Shiki: *čelenku položil před sebe na stůl a díval se dále na satsuki.* Umm ne není, tedy nepotkal jsem ji. Trošku jsem spal déle.* Pronesl a trošku se pousmál. No poté se zamyslel.* Umm nedáš si něco k jídlu? *Optal se následně. Přece jen on měl menší hlad a nemohl jíst jen on.*
Satsuki: *Ruku stiahne späť k telu a trochu sa rozhliadne hľadajúc ďalšiu obyvateľku domu* Umm... Saya nie je doma? *Chce sa rozlúčiť aj s ňou, pretože nevie, či sa do jej odchodu ešte budú mať šancu vidieť. So Suzuyom to bude najťažšie, preto si ho zámerne necháva na koniec. Má strach, že by si to nakoniec rozmyslela už len preto, lebo si sľúbili, že sa nikdy neopustia* "Neviem síce, či je dobré sa na ňu pýtať skrz ich nie moc dobré vzťahy... Ale snáď by mi neklamal, keby tu bola." *Pomyslí si v zápätí*
Shiki: *Díval se na ni a sledoval ji co dělá. Trošku nechápal, proč si nebere čelenku jako prokázání jiným vesnicím případně nebo něco takové.* Umm dobře. *Přikývnul, přičemž hlavou od její ruky neuhýbal. Poprvé vlastně vnímal její vůni a celkově její dotek nějak více. Většinou tomu nevěnoval pozornost, ale nejspíše to bude daným okamzikem.* budu se o ni pořádně starat. *Dodal ještě, přičemž si od ní čelenku opatrně vzal, pokud mu ji tedy dala.*
Satsuki: *Spokojne zdvihne kútik úst, keď jej žart zoberie s rezervou. Postaví sa zo stoličky a dá si z vlasov dolu čelenku so znakom Yugakure. Chvíľu na ňu len pozerá a nakoniec ju s povzdychom položí na stôl* Na cestách ju mať nebudem a chcem, aby si mi ju postrážil, kým sa po ňu nevrátim. *Ďalej mu položí rúčku na líčko a zľahka ho pohladká* Budeš mi chýbať. *V ten moment hanblivo odvráti zrak ale rukou nepohne*
Shiki: Tak ale když se vrátíš tak je to jen na chvíli. Tak bude dobře. *Snaží se jí tak nějak povzbudit a jako kdyby utěšit. No po jejích dalších slovech se trošku zarazil, ael tak nějak tušil, že potřebuje povzbudit* Samozřejmě. *Pronesl na podporu toho, že je musí kontrolovat.* Kontrola jesti se nám vůbec daří a ukázat se či jsi vpořádku také ty. *Pronesl a ušklíbnul se.*
Satsuki: *Zružovejú jej líčka a hanblivo sklopí očka* Jasné, že budem. Budete mi chýbať, ty, Saya, Nii-nii... Ste pre mňa dôležití a verím, že spočiatku to bude ťažké ale je to takto najlepšie. *V hrdle jej začne navierať malá hrča a len tak-tak sa udrží, aby nezačala plakať. Pokúsi sa to preto znova uhrať na srandu* Musím si predsa dať pozor, či mi frajera nebalí nejaká iná, no nie? *Vyplazí mu jazyk a dúfa, že si to nezoberie nejak zle*
Shiki: Takže se zamnou zastavíš? *Optal se jí, přičemž se usmál pod maskou.* Tedy pokud se ti bude chtít a já budu v dědině. *Pronesl, přičemž na ni koukal pomale jak na svatý obrázek s tím, že ho bude snad navštěvovat. Slova ohledně Sayi moc neřešil, neměl k tomu nějak velký důvod. Přece jen co si dělala sestra sama byla její věc a jemu do toho nic nebylo.* No tak třeba toho má i moc na práci. *Pronesl, přičemž se usmál a čekal co mui na to řekne.*
Satsuki: *Prijme pohár s vodou a trochu si odpije. V podstate sa už po dedine chvíľu prechádza a za celý čas sa ani raz nenapila* Tak nie je na tom moc čo chápať... Nechápe to asi ani Saya mám pocit, pretože sa tvári, akoby sa ani nič nestalo. *Smutne povzdychne a oprie si hlavičku o ruku* Yugakage povedal, že všetky papierovačky okolo toho a prípravy budú hotové tak o dva mesiace. Mám pocit, že je to len lenivé prasa a rád všetko necháva na poslednú chvíľu ale budiž. *Uškrnie sa pri svojom pokuse trochu odľahčiť atmosféru* Ale občas sa v Yugakure zastavím. Ten starý mamrd chce, aby som sa hlásila. Tipujem, že nechce prísť o financie za moje misie.
Shiki: *Vyslechne si její žádost, přičemž se zamyslí a postaví se. Poté přejde k lednici, kterou otevře a zahledí se do ní.* Ummm džus nemáme, takže vodu. *Pronese, přičemž se přesune ke dřezu a z vrchní skříňky vytáhl skleničku, do které z kohoutku napustil vodu. U toho poslouchal to co mu Satsuki vyprávěla a jen přemýšlel. * Ummm sice to moc nechápu, ale tak dobře, *Zareagoval jen načež před ni položil skleničku z vodou,* Když ti to pomůže tak proč ne že.
Satsuki: *Nevie ako to celé podať tak si na pár sekúnd vydýchne, aby si utriedila myšlienky* Um.. Pomarančový džús ak máš. Ak nie tak stačí aj voda. *Vďačne sa usmeje a zhlboka sa nadýchne* Tak... Už dávnejšie som ublížila Sayi a fakt som nechcela... Lenže istá moja časť, ktorú neviem dostatočne ovládať, skrátka koná bez môjho vedomia. *Vyloží karty na stôl a po chvíli mu vzhliadne do očí* Chcem odísť, kým sa ju nenaučím dostatočne ovládať. Inak som pre svojich blízkych nebezpečná. *Detaily okolo jej alter ega radšej nehovorí. Keby vedel, že to vzniká pri dosiahnutí jej prahu bolesti, ktorý si v podstate užíva, mohol by si myslieť, že už úplne zošalela* Neviem, či to dostatočne chápeš, pretože je to celé trochu na hlavu ale tak... *Koniec vety nechá visieť vo vzduchu, pretože ani v podstate nevie, ako by ju ukončila*
Shiki: *Poslouchá ji a když k němu natáhne packu tak ji podá i svou. Netuší však vůbec důvod proč by měla odcházet.* Co se stalo? co se událo? proč chceš jít najednou pryč? *Optá se jí, přičemž zverdne jedno z obočí a kouká na ni. Vůbec netušil proč by měla odcházet.* Umm ani jsem se nezeptal, dáš si něco?
Satsuki: *Celkom jej lichotí, že chce ísť s ňou ale pokrúti hlavou. Posledné, čo potrebuje, je niekto, komu by mohla ublížiť* Potrebujem byť sama. Nebudem dlho ale aspoň na nejaký čas. *Oznámi mu a vystrie k nemu ručku, aby ho za ňu mohla v prípade záujmu chytiť* Nič proti tebe, nič proti nikomu. Proste sa toho udialo nejak moc a ja sa s mnohým neviem vyrovnať. *Nechce sa jej to príliš rozoberať, tak dúfa, že sa v tom nebude chcieť moc rýpať*
Shiki: *Když vešla dovnitř posadil se naproti ní za stůl. Její věty ho však celkem vyděsili. No bál se o ní to je samozřejmost. Proto také celkem vyvalil oči, přičemž na ni koukal jak tele na nová vrata. Absolutně nechápal proč chce jít pryč a co jí k tomu vede.* Umm proč? Kam? Aji já chci jít. *Otázal se, načež zaprotestoval, že chce jít taky. Nechtěl říct narovinu, že ji nechce pustit nikam od sebe. Ani nevěděl proč. Jestli nějaký pud sebezáchovy nebo něco jiného.*
Satsuki: *Na jeho výzvu sa postaví z lavičky a prejde priamo k bráne ich domu. Kým tam vôbec príde, tak Shiki už stojí dolu a pridŕža jej dvere. Trochu nervózne prejde popri ňom a pri dverách sa vyzuje. Nejde príliš ďaleko, keďže jej je divné sa len tak prechádzať po cudzom dome. Posadí sa za stôl v kuchyni a čaká, či sa posadí aj Shiki* Umm... Nebudem obiehať okolo horúcej kaše... Odchádzam na čas z Yugakure, tak som sa prišla rozlúčiť. *Po vyslovení viet mu vzhliadne do očí a čaká, ako sa k tomu vyjadrí*
Shiki: *Sledoval jak si sedá na lavičku a očividně si ho už všimla. No to se mu i potvrdilo hlasem co slyšel, načež se rozhlédl.* Poď dál. *Křikl však. Nechtělo se mu používat techniky na to a proto zakřičel. Následně z okna zmizel a šel dolů po schodech. Po cestě si vzal tričko a následně si ho oblékl když šel po schodech dolů. Došel ke dveřím, které otevřel, čekajíc až jimi projde aby je mohl zavřít. "Hmm co se může dít?" Optal se sám sebe. Bylo mu to trošku divné.*
Satsuki: *Ešte chvíľu sa prechádza po ulici a smutne si povzdychne, keď nikto nevychádza z domu. Posadí sa na lavičku oproti a vzhliadne hore, kde uvidí v okne Shikiho hlavu. Najprv sa šťastím bez seba na plné ústa usmeje ale keď si spomenie na to, že čoskoro odchádza, tak úsmev začne pomaly miznúť* Umm... Nezídeš dole? *Spýta sa s využitím Utsusemi no Jutsu. Vďaka tomu by ju mal počuť dobre aj na takú vzdialenosť. Nechce sa jej kričať, preto sa zariadi takto*
Shiki: *Právě se probudil na posteli a postavil se. Rychle se protáhnul. Uvědomil si, že je nejspíše pár hodin po budíčku, což nebylo super. Prošvihl oběd a to je zlé. Má totiž celkem hlad. No vydal se prvně k oknu aby ho otevřel a vyvětral tak vydýchaný vzduch. A také vzduch co tu zaprděla Saya. Když vtom s ivšimne oné barvy vlasů. Chvíli se na to zaměří a poté se ujistí, že je to ona. Satsu chodila před jeho domem. Proto se opřel o parapět a sledoval ji. samozřejmě měl na sobě masku a kalhoty. Tričko však nějak ne. No zamyšleně ji sledoval a počítal za jak dlouho si ho všimne*
Satsuki: *Ešte má pred sebou dva mesiace, počas ktorých má čas sa so všetkými rozlúčiť predtým, než vyrazí na cestu. Nemá veľa známych, preto ju nečaká moc veľa lúčení. Nevie však, či môže zaklopať na dvere domu rodiny Toyokazu, tak proste len chodí okolo po tej istej ulici, pričom dúfa, že niekoho zo súrodencov, ktorí sú jej najlepšími priateľmi, stretne. Má na sebe len biele tielko a čiernu sukňu. Za opaskom na sukni má zopár svitkov, kde má zapečatené všetky zbrane pre prípad núdze*
---: ---
Chika Saoketsu: "Být nesmrtelná. To by bylo něco." *Pomyslela si Chika když pročetla pořádně všechny techniky.* S tímhle dokážem co budem chtít. *Zašeptla Sumi těsně před tím, než se zvedla.* Um dobře, zkusím to prostudovat, pak ti všechno povím. *Řekne a začne se natahovat pro svitek. Než ho ale vzala, proklouzl ji mezi prsty a zmizí ve dveřích v ruce Sumi.* Zrovna dneska nemám co na práci.. Tak ti teda pěkně děkuju. *Řekne, zaboří se do křesla a začne přemýšlet nad tím, co si z toho svitku pamatuje.*
Sumi Saoketsu: Když její otec rozložil svitek tak se nemohla přestat vynadívat. *“hmm to je zajímavé."*Sumi si ani nevšimne, že její otec odešel a dál sledovala všechny techniky. *no nejde o to, že je to dost dobrý ale jde o to že mužem být nesmrtelný. To je to, co je natož nejlepší. *“nebo spíš teoreticky"*Sumi se koukla na Chiko a usmála se. *tak se kochej. Já se na to později podívám, teď už musím jít cvičit. *Sumi se sebere a chvíli kouká na svitek a poté ho sebere. *nebo se na to koukneš večer. *řekne a vyběhne ven i se svitkem. *
Chika Saoketsu: *Chika měla radost, že se ji ho povedlo napálit. Dívala se na tátu a čekala ci se bude teda dít dál. Jakmile rozložil svitek na stůl, skoro se jí zastavilo srdce. Byla nadšená z toho co viděla. Něco teda už uměla, ale když viděla co všechno ještě může umět. Podívala se na tátu, jestli to jako mysli ooravdu vážně, ale to už mizel ve dveřích.* Mno tak ahoj. *Dodala když se za ním zabouchli dveře. Pak se podívala na Sumi.* Dost dobrý co?
Sakuto Saoketsu(NPC): *Sakuto je na chvíli překvapen, že tam Chiko něco čte. *“ze bych vyměnil nějak svitky?"*nakonec se ukázalo, že si dělala srandu a Sakuto se zasmál nakonec tedy vytáhl poslední a správný svitek který měl v zadní kapse a rozložil ho na stůl. *takže v tomhle svitku jsou úplně všechny naše klanové techniky, takže koukejte a čtěte a učte se. *poté se koukne na hodiny. *sakra holky tohle si nechte já musím za jedním klientem, takže se uvidíme večer, takže zatím holky moje. *rozloučí se a doslova vyběhne ze dveří.*
Oprava Chika Saokets: "Tři, dva, jedna, teď.." *Odpočítávala si společně se Sumi. I když o něco pomaleji. Chtěla počkat až co to udělá se Sumi. Ale rozevřela svitek sotva pár setin po ní. Byla hodně překvapená, když tam nic neviděla. Došlo jí že si z nich dělá srandu, a tak jí napadlo, že by si taky mohla udělat srandu. Ještě chvilku na to koukala s otevřenou pusou. Po chvíli se zhluboka nadechla.* To je hustý, díky tati, tohle mi změní celej život. Děkuju. *Řekla nadšeně a zabrala se do prázdného svitku a dělala že čte Samozřejmě si naklonila svitek, aby do něj nebylo vidět. Chviku je ještě nechala podusit a pak zesmutněla.* No jo, taky je prázdnej. *Řekla a položila svitek na stůl.*
Chika Saoketsu: *Chika se usmála, když viděla taťku, který se ukázal ve dveřích.* Ahoj. *Pozdravila ho s úsměvem. A čekala co bude dál. Když ji řekl to co jí řekl založila ruce na prsou a uraženě ucukla hlavou od něj.* Pff, tohle jsem si nezasloužila. *Řekla trochu uuraženě ale on ví že to tak nemyslela, že si dělá jenom srandu.* Mno a co to překvápko naše? *Zeptá se zas se zájmem a úsměvem, když tam jen tak chvilku sedí a sleduje je.*
Sumi Saoketsu: *Sumi poslouchá svého otce a trošku ji to i děsí. *“hm tak to asi musíme být opravdu silný, když nám to chce předat nebo spíš ukázat třeba nějaká super technika. Jo to je možný."*pomyslí si a usměje se poté si převezme svitek poté na chvíli kouká na Arui.*dobře společně takže tři… Dva… Jedna. Teď. *po tom co řekne teď otevře svitek na kterém nic není. *“cože!!!?"*Sumi prohlíží svitek pořád dokola, jestli tam není aspoň náznak něčeho malého, ale nic poté se koukne na otce, který se snaží nesmát. *“já ho asi zabiju.."
Chika Saoketsu: *Když se zeptá i Sumi, začne být pořádně natěšená. Kdyby byla pes vrtěla by ocáskem tak moc, až by skoro lítala. No její natěšení zmizí, když se táta zvedne a odejde. Doufala že takovou věc bude mít připravenou a dá jim to hned. Když zmizel ve svém pokoji, podívala se na Sumi a nechápavě pokrčila rameny. Na tváři se jí zas objevilo nadšení, když se objevil v obýváku. Mno když začne povídat co je všechno čeká, začne se bát. V jednu chvíli cítí takovej strach jako ještě nikdy. Ale, tak ňák jí vrtá v hlavě, že kdyby to bylo něco strašného, tak by jim to asi nenabízel jejich vlastní táta a tak nakonec vzala. Opatrně, ale vzala. Byla na rozpacích a tak se koukla na Sumi jak ona zareagovala.* Společně, jo?
Sakuto Saoketsu(NPC): *Sakuto se zasměje, protože vidí jejich zájem, no ještě takhle chvíli sedí a jen je pozoruje. *no tak tu počkejte. Hned vám to ukážu. *zvedne se a jde do svého pokoje a sebere tři svitky dva jsou ovšem prázdné a jeden je ze všemi klanovými technikami ovšem ten pravý svitek si zastrčí do zadní kapsy pak opět přijde do obýváku a kouká na Chiko a Sumi.*tak holky teď vám ukážu něco co vám v životě opravdu pomůže. Ale! *zničehonic křikne nahlas. *pokud to nedokážete tak zemřete!! *říká opravdu zvýšeným a vážným hlasem nakonec přijde k Sumi a podá ji prázdný svitek a poté podává druhý svitek Chiko také prázdný. *pokud to otevřete, není cesty zpět a může to být vážně nebezpečné, jste si obě dvě jisté, že to chcete? *zase řekne vážně a čeká, až si pravdě svitky převezmou. *
Sumi Saoketsu: *Když její otec přišel a řekl jí ať se tolik neláduje že bude tlustá tak tím samozřejmě ji urazil a ona tím přestala jist a zbytek jídla dala na stůl. *hm díky tati dodáš vždycky chuť k jídlu. *Když se posadil a koukal na ně tak byla trošku nedočkavá zase, protože chtěla moc vědět, co to chce ukázat nedá ji to a zeptá se stejně jako chiko.*no tak co nám chceš ukázat? Ukaž rychle prosím. *prosí, protože ji to opravdu nedá.*
Chika Saoketsu: *Chika se usmála, když viděla taťku, který se ukázal ve dveřích.* Ahoj. *Pozdravila ho s úsměvem. A čekala co bude dál. Když ji řekl to co jí řekl založila ruce na prsou a uraženě ucukla hlavou od něj.* Pff, tohle jsem si nezasloužila. *Řekla trochu uuraženě ale on ví že to tak nemyslela, že si dělá jenom srandu.* Mno a co to překvápko naše? *Zeptá se zas se zájmem a úsměvem, když tam jen tak chvilku sedí a sleduje je.*
Sakuto Saoketsu(NPC): *Sakuto se akorát vracel domů byl totiž zařizovat nějaké obchodní věci no taky doufal že si Sumi a Chiko přečetly vzkaz který tam nechal protože jim chtěl ukázat a dát jim svitek ze všemi klanovými technikami klanu doku když přišel domů tak viděl obě, jak sedí v obýváku. *zhoj, jsem zde holky moje Joo a Sumi bejt tebou tak se tolik neláduju, budeš tlustá a už nebudeš tak roztomilá samozřejmě Chiko? No u tebe nic vyjmenovávat nebudu to by jsme tu byly do zítra že? *samozřejmě Sakuto vtipkoval a nemyslel to vážně, ale u něj člověk nikdy neví každopádně si šel sednout vedle Sumi na gauč a pozoroval chvíli Chiko a chvíli Sumi.*
Sumi Saoketsu: *Když se Sumi vrátila a sedla si tak se začala ládovat jídlem, ale zase pozorně poslouchala Chiko. Když dožvýkala poslední sousto tak se na chvíli zamyslela. *hmm vážně netuším ale asi něco důležitého nebo zajímavého když u toho musíme být obě. *jakmile to dořekla, tak opět začala jist. *
Oprava: Chika Saoketsu
Katsuo Yoshitake: *Chika si sedla do křesla, nohy si dala pod sebe a snídala.* já jen že je to takové nezvyklé u tebe. *Řekne a zasměje se.* Vidíš to, žádnýho vzkazu jsem si nevšimla. Ale když to povídáš, tak na tom asi něco bude pravdy. *Řekla a sleduje Sumi jak odchází, když se vrátila, počkala až se posadí. Podívá se na velké hodiny na stěně.* Hm a nevíš o co by mohlo jít? Jsem docela zvědavá. *Řekne a začne nad tím přemýšlet.*
Sumi Saoketsu: *Sumi si poklidně když slyšela kroky ze schodů Sumi bylo jasné, že to je její sestra. *dobré ráno sestřičko, ale nic snad nevadí, že jsem pro jednou doma ne? *zasměje se, a když přijde Chiko z kuchyně opět do obýváku za Sumi tak se usměje. *no jsem tu jen proto, že v kuchyni na stoje je, vzkaz od našeho táty prý nemáme nikam chodit a máme počkat, až se vrátí, chce nám prý něco ukázat tak jsem tady a čekám. *řekla mile a koukala jak Chiko snídá no nakonec ji to nedalo a musela si opět doběhnout do kuchyně pro něco dobrého k jídlu. *
Chika Saoketsu: *Chika se ráno probudila zvlášť brzo. Bylo to u ní nezvyklé, poslední dobou vstávala dosti pozdě. Ještě asi hoďku ležela v posteli, než ji sluneční paprsky začali tančit po obličeji. Dost ji to vadilo a tak konečně vylezla z postele. Dala si sprchu a oblékla se. Slezla dolu do patra a v obýváku viděla Sumi.* Dobré ráno. Co ty tady dneska? Nikam nerazíš.? *Zeptala se a došla si do kuchyně pro něco k snědku. Pak se šla posadit k Sumi do obýváku.*
Sumi Saoketsu: *Když se ráno Sumi vzbudila tak jako vždy šla do koupelny umýt se a poté se nasnídat a většinou hned šla trénovat, ale tentokrát to bylo jiné na stole totiž leželo vzkaz od jejího otce, ať nikam z její sestrou nechodí a počkají na něj, až přijde chce jim totiž něco ukázat sice to přišlo Sumi divné ale tak se tedy v klidu nasnídala a šla si sednout do obýváku a čekala na otce. *
---: ---
Saya: * Saya toho má už dost je to třetí D mise a opět je to obyčejná a nudná mise. Uklízení skladu v knihovně to je prostě další odporně nudná mise. Samozřejmě že misi bez jediného slova splní, je to její povinnost ale to že se jí ta mise nelíbí. Prostě nezmění. Už dostala zadání mise a tak je sama ve skladu knihovny kde je plno beden s knihami, Saya má jednoduchý úkol dvě označené bedny vyprázdnit a jejich obsah přesunout do jedné velké bedny a jakože v jedné z těch beden je těch knih sakra hodně. Nehledě na to že ty knihy jsou tak staré a zaprášené až z toho Saya začne i kýchat. *Sakra se na to můžu taky vykašlat sakra! *Postěžuje si pod nos Saya dost naštvaně a pokračuje v přesouvání knih do té bedny. Sice jí to moc nebaví ale tak co nadělá. Samozřejmě si i několikrát udělá nějakou tu přestávku. Kdyby to měla všechno udělat naráz tak by to dopadlo tak že by byla extrémně vyčerpaná a navíc by to možná ani nezvládla. Ale Saya není samozřejmě hloupá a tak to v klidu zvládne. Sice velmi vyčerpaná ale s pocitem že má další splněnou misi typu D. S tímto pocitem se Saya vydá oznámit knihovnici, že má splněnou misi. Pak se může v klidu vydat domů a věnovat se svým věcem jako je třeba trénink hry na flétnu. *
---: ---
Saya: * Saya vlastní smlouvu s Kuchiyose ale vlastně o tom ani nic neví. Ovšem stále nemá ani nejmenší tušení že má tu čest být zástupce liščí linie Kuchiyose. To je důvod proč momentálně stojí před nedávno dostavěné knihovny. * „Hm vypadá fakt pěkně tak snad poslouží i svému účelu a není tu, jen aby byla pěkná pro oko.“ *Saya vkročí do knihovny a je to tam opravdu nádherné. Saya se okamžitě dá do hledání potřebných knih a svitků. Saye to zabere okolo dvaceti minut, než najde potřebnou knihu a potřebnou část, která ji zajímá. * „Kuchiyose no Jutsu je časoprostorové Ninjutsu, které umožňuje přivolat Ninja zvířata na obrovské vzdálenosti. Před tím, než zvíře přivoláte, musí být podepsaná, smlouva s daným druhem Kuchiyose. Smlouva má podobu svitku, na který se Shinobi podepíše vlastní krví. Existuje mnoho druhů Kuchiyose a každý druh je svým vlastním způsobem výjimečný.“ *Saya se pak zastaví, protože co se tam dál píše, je vlastně něco čemu absolutně nerozumí. Saya tedy knihu zavře a uklidí jí. Nyní se totiž přesune k mapám. Vezme si svitek mapy světa a ten rozloží na stole. Okamžitě si začne vyhledávat Zem Válek a naviguje se podle vysvětlivek popisů dole u kraje mapy. Sice to chvilku trvá, ale nakonec Zem Válek najde. *Vau ta je ale fakt velká. Tak teď stačí jen najít Zem Horkých Pramenů. *Saye opět cestuje po té mapě a hledá Zem Horkých Pramenů a když ji najde tak se usměje a je opravdu nadšená. *Mám to! I když počkat! Ono to není tak blízko jak jsem doufala. *Saye absolutně nezamlouvá, jak moc daleko se Země Válek nachází. Ale tak polohu zná a ví, že jediná možnost jak se tam dostat je po moři což jí není zrovna příjemná představa. Saya si pak ještě pročte několik dalších knih či svitků které pojednávají o některých bojových taktikách a případně i o tom jak dobře držet kunai a takové ty základní věci ohledně soubojích zblízka a tak dále. Saya si takto čte knihy a svitky dost dlouho až nakonec odejde, z knihovny ale ne že by se nudila ale kvůli hladu. * „Co asi bude doma k jídlu? Dala bych si palačinky anebo prostě něco sladkého.“ *Saya s těmito myšlenkami dorazí domů a první co ucítí, jsou palačinky což je náhodou dokonalá shoda náhod. Má opravdu radost a tak okamžitě běží mamince do kuchyně pomoct a pak se samozřejmě nadlábne palačinkami. *
BlueBoard.cz ShoutBoard