Přidej zprávu »
Dodatok: *Lana použila predtým, než začal ich sex, lubrikant, aby si Yin neublížil, ako obchodníčka, má zo sebou veľa vecí.*
---: ---
Yuzuru Yin: No to teda mám. *Pousmál jsem se nad její připomínkou o obchodě.* Heh, ty vážně všechno řešíš obchodem. *Neváhal jsem a vzal si jednu z dek, které měla u stánku. Přišel jsem zpátky ke své kápi, kterou jsem rozepl a udělal si z toho takovou podestýlku.* Tak já se teda vydám na cestu do Země Snů. Ty si pokojně hraj a zpívej, já usnu vždycky a všude bez jakýchkoliv problémů. *Lehnu si a zabalím se do deky, začínalo už přeci jen být trochu chladno.* Nápodobně. *Odvětil jsem na její ,,Doboru noc." a zavřel oči, načež jsem téměř okamžitě usnul.*
Lana: *Lana ho len s úsmevom počúva a potom sleduje ako si dáva jedlo, ktoré mu ponúka, vždy ju poteší, keď zákazník je spokojný, lebo vie, že predáva dobré zbožie.* Ako vidím, tak to máš potom pred sebou ešte dlhú cestu... budem len rada, keď nájdeš odpovede na otázky, ktoré hľadáš, keď budem môcť pomôžem ti, samozrejme za správnu cenu, tak ako sa na obchodníčku patrí... *Žmurkne Lana na neho a potom len na tú polo-otázku, o cestovaní v noci súhlasne prikývne.* Áno... nie je to bezpečné, hlavne v tomto svete, kde nemôžeš využiť všetky svoje bojové skúsenosti... pokojne si urob pohodlie... ja budem ešte dlho do noci hore... pretože ja som skôr nočný tvor... *Lana sa pri tých slovách zachichoce a potom si zoberie deku a gitaru, deku by síce nepotrebovala, ale tak nechce vyzerať podivnejšie, než už vyzerá. Medzitým si dá na seba oblečenie, jednoduché čierne gate, čierny pulóver a kožené čižmy. Následne sa zabalí do deky trošku ďalej od ohňa a začne hrať jemnú melódiu a pritom spievať odkaz » , Lana sa naučila spievať na svojich dlhých cestách, tak si sprvu zarábala.* Dobrú noc a sladké sny... *Povie a pokračuje v hraní a spievaní.*
Yuzuru Yin: *Zůstal jsem překvapený, když jsem uviděl, jak vypila panáka.* ,,Páni, když si představím, že to se mnou otřáslo a ona ani jen nezkřivila koutek..." Tak to se někdy stavím, abych nějakou koupil. *Pousmál jsem se a nalil si ještě jednou.* Na to jsem samozřejmě ani jen nepomyslel. *Mával jsem rukama před sebou, no nakonec jsem se zasmál, protože mi polichotila.* Mnoo, to je nabídka, která stojí za zvážení. *Pousmál jsem se a zadíval se do ohně. Přemýšlel jsem nad svým věkem a zauvažoval, jestli už není čas i na rodinu.* ,,Aale, času dost. Ještě jsem mladej!" *Namazal jsem si chleba a na něj dal maso. Pořádně jsem se zakousl. Už jsem dlouhou dobu nic nejedl.* Hmm, po dlouhé době bez jídla i takovéhle "obyčejné" jídlo je víc, než nějaká 5 hvězdičková strava. *Podíval jsem se na oblohu, kde už byly vidět hvězdy.* Tak jestli to nebude vadit, tak tady rád přespím. Mám před sebou dlouhou cestu a cestovat v noci v poušti není nejlepší nápad. No a co já? Já bych se rád dozvěděl víc o tomhle světe. O jeho minulosti, aktuálním stavu a tak. Jakto, že jsme se sem najednou mohli dostat a proč nemůžeme používat chakru. Prostě zjistit odpovědi na otázky, které si položil snad každý.
Lana: *Sledovala ho kútikom oka a keď sa potom posadil a napil, videla, jeho reakciu, trochu sa pousmiala, je pravda, že tento alkohol nebol až tak známy, teda nie že by nebol, ale bol drahší a tak sa málokedy v bežných putikách predával. Lana si teda na seba hodila svoj plášť ale pod ním nič nemala, bolo jej takto dobre. Následne si zobrala pohár s pálenkou a upila si, no jej kamenná tvár sa ani nepohla, akoby vypila vodu.* Táto pálenka patrí medzi moje špeciality... ktorú nikde inde nenájdeš len u mňa... *Pozrie sa mu do očí s úsmevom a dopije pohárik.* Tak je to môj život, cestovať, predávať... robiť zákazky rôzneho druhu... *Hovorila Lana pokojne, s veľmi uspokojeným hlasom, pretože už dávno nebola takto uvoľnená.* A tiež ako hovoríš stretávam nových ľudí, no málokedy narazím na niekoho ako si ty... nemysli si, že toto čo sme spolu mali je môj bežný deň... proste si mi prišiel sympatický a niečo mi hovorilo, že by si ma mohol uspokojiť a bola to pravda... takže rada budem ak ostaneme priateľmi s výhodami... *Žmurkla na neho Lana šibalsky a potom mu podala chlieb, maslo a sušené mäso.* Mal by si niečo po takom výkone zjesť, pretože pálenka ti žalúdok nezaplní... a ak budeš chcieť, môžeš tu somnou prenocovať... a inak čo plánuješ ty?? Máš niečo, čo tu chceš vidieť alebo urobiť??
Yuzuru Yin: *Neváhal jsem a vyrazil ke stánku, kde jsem si vzal jeden ručník a pouze ho namočil do vody. S ním jsem se následně utřel a oblékl si zpět kalhoty, abych na sobě měl alespoň něco.* ,Vidím, že jí to je asi úplně jedno." *Pousmál jsem se, když jsem spatřil, jak tam sedí úplně nahá. Vzal jsem tedy tu pálenku a dva panáky. Posadil se na svoji kápi a nalil nám oběma. Následně jsem jí jeden panák podal.* Tak na začátek nového přátelství. *Řekl jsem jí přímo do očí, jak se to ze slušnosti dělává a pokynul rukou. Pak už jsem to do sebe jen hodil a trochu sebou otřásl.* Aaah, to je něco. *Trochu jsem se i zakuckal.* Takhle silný alkohol jsem ještě nepil. *Zasmál jsem se.* Co máš vůbec teď v plánu? Jenom cestovat, prodávat věci a potkávat nové lidi, jako dneska mě?
Lana: *Lana sa postaví a začne kráčať ku stanu kde má i náhradné veci.* Pokojne poď a vyber si veci, ktoré chceš a i ručník tu mám... veľa druhou, dokonca je tu i trocha vody, ktorá je určená na umývanie ale je len jeden kýbeľ, takže ňou šetri a nechaj niečo i pre mňa... *Keď to Lana hovorí, má po dlhej dobe milý úsmev na tvári, ktorí vôbec nie ej hraný, proste teraz je jej dobre a cíti sa uspokojená, našla niekoho, kto ju dokáže už len opisom jej tela uspokojiť a naozaj nažhaviť a preto si ho veľmi cení.* Za to, že si mi dal takéto potešenie máš šaty i vodu zadarmo... dokonca je tam i fľaška severskej pálenky, tá je tiež v cene ale pozor, je silná 75% no veľmi lahodná... *Ako to Lana hovorí, bez ostychu zo seba zhodí všetky veci, ktoré sú špinavé od prejavov ich vzájomného vzrušenia a premáva sa okolo ohňa nahá, pomaly sa začne vlhkým uterákom umývať, pričom si vyložila vedľa seba suché a čisté šaty. Jej telo, ktorého pokožka je dokonale biela ako alabaster jemne žiari v mesačnom svite, je vidieť ako sa jej hýbe každý sval, nie je nejaká kulturistka, práve naopak svaly sú vypracované, no zároveň sú jemné aby sa zachovala jej ženskosť.*
Yuzuru Yin: *Pomalu jsem to rozdýchával, když mě objala.* ,,Oh, ne. Teď to mám všude..." *No nakonec jsem nic neřekl. Přeci jen to, že od toho byla ona, byla moje vina.* To jsem rád. Určitě se někdy stavím. *Zašklebil jsem se.* Aaha, chápu. no nevadí, tak snad příště. *Nejdřív jsem byl zmatený a přemýšlel, proč asi nemůže otěhotnět, ale nakonec jsem nad tím jen v hlavě mávnul rukou a neřešil to. Následně jsem vstal a prohledal brašnu, jestli nenajdu něco, čím bychom to ze sebe oba utřeli. Nic jsem nenašel.* Hele, nemáš někde mezi tou hromadou věcí na prodej i ručník?
Lana: *Nič nehovorila, lebo bola tiež vzrušená, chcela si užiť vyvrcholenie s ním, nemala čas mu vysvetľovať, že ona nikdy nemôže otehotnieť. Keď na ňu na jej telo i tvár jeho pýcha vypustila všetko čo v sebe mala, tak i Lana hlasno zavzdychala a jej telo sa napälo, bolo to vďaka jeho krásnym opisom jej tela a tiež tomu, že jej telu venoval takú dokonalú pozornosť ako si ona predstavovala. Lana mu rukou pohladila tvár a potom ho chytila pevne okolo pasu a pritlačila si ho k sebe na prsia, takže jeho tvár skončila medzi nimi.* Bolo to naozaj skvelé... rada si to niekedy zopakujem... *Povedala Lana milo a pritom si prstom nabrala trochu toho, čo na ňu vypustil a vložila si to do úst.* Naozaj vynikajúce... no povie ti tajomstvo... ja nemôžem otehotnieť, takže nabudúce si to uži do konca vo mne... už som nemala silu ti to povedať... pretože si pôsobil tak intenzívne... *Povedala Lana a dala mu dlhý bozk, bola naozaj uspokojená a milo prekvapená z tohto chlapca, ktorého si týmto okamžite obľúbila.*
Yuzuru Yin: Ale... *Řekl jsem těžce.* ,,Když to dám dovnitř, může otěhotnět. A já nevím, jestli chci mít dítě..." Promiň, ale ještě nejsem připraven mít dítě, natož to jakkoliv riskovat. Skončí to venku. *Řekl jsem popři vzdychání a přirážení. Cítil jsem, že se to blíží.* ,,Nemůžu to nechat vevnitř." *Říkal jsem si, že to vytáhnu a dokončím rukou, ale nicméně mě mé tělo neposlouchalo.* ,,Haaa, ven, musí..." *Nakonec jsem se sebral a vytáhnul ho ven, těsně před dokončením a celá nálož skončila na jejím těle, ne-li i na tváři.* Haaa, haaa. *Dovzdychal jsem a podíval se na ní.*
Lana: *Pri jeho slovách si slastne povzdychla a premkla ju slastná túžba, už skoro bola i ona, práve jeho slová o jej tele ju privádzali do rozkoše. Z jeho tepu a dychu jasne cítila, že sa blíži k vrcholu, veď už toto zažila veľakrát, mužov mala po tejto stránke prečítaných. Pevne si ho chytila rukami dala mu bozk a potom mu pošepkala.* Pokojne sa urob... všetko to daj do mňa... zaslúžiš si to mať dokonalé až do konca po týchto sladkých slovách.. ja si tiež svoj vrchol šetrím práve pre tebe ale dlho to tiež neudržím... *Povedala Lana sťažka a s povzdychmi, nakoniec ho už len bozkávala a nohami si ho pekne pritiahla pri každom razy ako do nej vnikol, chcela aby jeho vyvrcholenie bolo intenzívne a celé v nej a hlavne šetrila si svoje vzrušenie aby ten vrchol dosiahla s ním.*
Yuzuru Yin: ,,Očividně se jí to líbí.” *Pomyslel jsem si, mezitím, co mě její nohy ještě víc utěsnily a vzdychala. No to ale zintenzivnělo celý můj zážitek a byl jsem skoro hotový.* Tvoje tělo je krásné a jemné jako orlí peří, no zároveň nepostrádá sílu a majestátnost jako orel samotný. *Pošeptal jsem jí so ucha, mezitím, co jsem jí líbal na krku.* Za chvíli už budu... *Řekl jsem jí mezi líbáním.* ,,Moc dlouho jsem teda nevydržel...”
Lana: *Užívala si ten pocit, že sa niekto takto nežne a hlavne dôsledne stará o jej telo a hlavne jej ho tak vychvaľuje. Po dlhej dobe zase mohla pocítiť to, že je žena a nie len obávaná shinobi.* Oh... to je naozaj krásny opis... naozaj vieš, čo máš žene ako som ja povedať... *Povedala s povzdychnutím pri predstavách, že ona je ten šperk, že ona chutí tak dobre a hlavne, že teraz je v nej a je pre neho jediná na svete. "Hmm neviem sa zbaviť pocitu, že dnes prišiel o panictvo... ale na to sa nebudem pýtať, no ak áno... musím mu dopriať potešenie, nech je to jeho poprvé nezabudnuteľné." Pomyslela si Lana a jednoducho naklonila hlavu na bok, nechala sa bozkávať, rukami sa k nemu pritiahla a tým oprela svoje bradavky a prsia o jeho hruď. A ako do nej prirážal, tak sa vzájomne šúchali o sebe. Jemne tiež stisla stehná, čím mu jeho pýchu viac väznila v sebe, vo svojom poklade, tým mal všetko ešte viac intenzívne. Nakoniec sa jemne priblížila k jeho uchu a slastne vzdychala, z časti to i hrala, lebo jej herecké umenie sa nezaprie a z časti to nebolo hrané, lebo to ako sa staral o jej telo a ako opisoval ho, ju proste vzrušovalo a hlavne teraz bol úplne jej krásou pohltený.* Pokračuj... maznaj ma svojím telom a slovami... *A Lana slastne vzdychala a stonala, robila to dokonale, takže, sa nedalo povedať či to hrá alebo nie, no malo to Yina vzrušiť.*
Yuzuru Yin: Oh, chutnal stejně dobře, jako krev nepřátel, slíznutá z čepele katany. *Řekl jsem udýchaně a pořád přiřážel.* Tvoje tělo mě teď krásně drží, stejně jako zlaté drážky dřzí diamant na prstenu. Mám chuť tě teď celou sníst. *Řekl jsem s přímím pohledem do jejích očí, pak jsem jí rukou prohrábnul vlasy spoza ucha a začal něžně líbat na krku, přičemž jsem postupně začal v přirážení zrychlovat, ale byl jsem pořád něžný.*
Lana: *Bola spokojná z toho ako k tomu celému pristupoval, z jeho reakcií a chovania jasne videla, že si jej telo naozaj váži a túži po ňom viac a viac, vlastne to bolo aj cieľom tejto hry. Keď sa sklonil k jej pokladu tvárou len sa jemne zasmiala a ruku mu položila na hlavu do vlasov mu zaborila prsty akoby dávala pozor na to, že by predčasne odišiel, predsa len, musel odviesť svoju prácu poriadne. Pri tom ako sa tam skláňal si predstavovala, všetko to čo jej o nej opísal, že je drahocenný poklad a to, že je teraz pre neho neoceniteľná. To ju veľmi napĺňalo a rozpaľovalo a preto dole zvlhla a zase jemne zavzdychala.* Tak?? Ako ti chutil môj poklad, pekne mi to opíš.... *Povedala Lana keď vnikol do nej, jemne ho objala rukami a hladila ho prstami po chrbte, keď sa potom po chvíli začal hýbať, vychádzala mu v ústrety, aby vždy vnikol čo najhlbšie, cítila v ňom veľké vzrušenie i nadšenie ale to všetko dokázal ovládať, čo jej i imponovalo a tak si i ona toto užívala.* Chcem počuť z tvojich úst viac o mojom tele... *Vzdychla mu Lana šeptom do ucha a dala mu dlhý bozk.*
Yuzuru Yin: *Opravdu jsem nečekal, že by se něco takového mohlo přihodit.* ,,Nikdy jsem u holek moc neobstával. Asi jsem moc tlačil na pilu." *Líbilo se mi, když vzdechla. Zvedalo mi to sebevědomí a touhu po jejím těle. Když se přesunula dolů a strčila si jej do úst, jen sem se opřel rukama za sebe o moji kápi. Nerad bych měl ruce od písku. Užíval jsem si tento okamžik. Když si pak jemně roztáhla nohy, vykoukl na mě jíž dříve zmiňovaný "rubín."* ,,Tak a je to tady, Yine. Tvoje velká chvíle." *Nejprve jsem se tam však zabořil hlavou a jemně jí dráždil klitoris jazykem, mezitím, co mé prsty pronikly dovnitř. Po nějaké době jsem přestal, podíval se jí do očí, přiblížil se k ní a zasunul. Chvíli jsem zůstal bez pohybu a zpracovával fakta.* ,,Uu, a je to tady. Přišel jsem o panictví..." *Byl jsem rád, ale nedával jsem to najevo. Rozpohyboval jsem to.*
Lana: *S jemným úsmevom na perách pozoruje jeho počínanie, myslela si, že k tomu príde, no musí to byť pre mužov magické, hrať sa s prsiami a tiež cucať bradavky, páčilo sa jej to, pretože takto dával všetku pozornosť jej telu. Páčilo sa jej ako sa o jej telo zaujíma a túži po ňom. Jemne mu prešla rukou cez vlasy, keď sal z jej pŕs, akoby nechcela aby prestal. Bola však zvedavá na jeho ďalšie počínanie a vtedy zaznel jeho verš, jeho vyjednávanie o tom, kam by sa chcel vydať. No bol naozaj prepracovaný. "Chlapec vie naozaj vyjednávať ako sa sluší a patrí.... tie jeho slová o šperkoch... a zbraniach, ku ktorým prirovnáva moje telo sú veľmi dobre spracované, udržuje si chladnú hlavu, i keď po mne túži..." Pomyslela si Lana a pri jeho slovách vzdychla a následne podvolila telo, nechala ho, nech si teda robí čo chce.* Ako si želáš... tvoje slová zavážili... *Zašepkala mu do ucha a jemne mu strhla nohavice z nôh, odhalila jeho pýchu, následne sa sklonila a vložila si ju do úst, párkrát hore a dole po nej prešla, pričom mu po ňom prechádzala i jazykom akoby okolo neho s ním krúžila, keď skončila, bola jeho pýcha celá od jej slín, Lana potom len jemne roztiahla nohy a čakala čo urobí ďalej.*
Yuzuru Yin: ,,Asi se vydávám dobrým směrem.” *Řekl jsem si sám pro sebe v duchu. Pak jsem si nemohl nechat ujít tuhle nabídku. Moje obě ruce skončily na jejích prsou. Každá na jedné a začal jsem je mačkat. Poté jsem se rty přiblížil k levému prsu a začal jí cucat bradavku. Druhou jsem dráždil prsty. Několikrát jsem takto prostřídal strany. Pak jsem rukou přešel níž, až k její pýše a opět pošeptal.* Je hladká, no zároveň ostrá, jako dokonale nabroušený šperk. Křičí o společnost, jako opuštená naušnice, která ztratila společníka z druhého ucha. Je tak krásná, že nesmí být vidět, jinak by se po ní všichni vrhli. Stejně, jako po nádherném rubínu, který se schovává v hlubinách země.
Lana: *Venovala sa jeho pýche pomaly, nežne no intenzívne, pričom pozorne počúvala jeho odpoveď. Cítila jeho vzrušenie, ako stúpa jeho srdečný tep ako sa mení jeho vôňa, ako sa potí i z ťažka dýcha, pričom ona sama pri jeho odpovedi si naozaj jemne vzdychla a dala mu zase dlhý bozka na pery.* Hmmm... naozaj dobré... dostávaš sa mi pod kožu... *Zašepkala a následne mu pustila ruku, ktorú mu držala na svojich prsiach.* Môžeš sa na ne pozrieť z blízka a robiť si s nimi čo chceš to je tvoja odmena... no každá časť môjho tela, ktorú chceš z bližša poznať, si vyžaduje adekvátny opis... *Povedala Lana a nechala mu teda voľný priestor na to, čo chce urobiť z jej prsiami, predsa len šperky miluje ale i lesk zbraní je krásni, pri tomto opisu, jej na koži prebehli jemné zimomriavky a pritom sa jemne vzrušila. Svojou voľnou rukou mu začala rozopínať oblečenie, no neprestávala dráždiť jeho pýchu, keď mal voľnú hruď, prešla mu pomaly po nej svojím jazykom až po bradu. Bola zvedavá, čo urobí s jej prsiami a hlavne kam bude smerovať opis jej tela, takáto hra ju naozaj vzrušovala.*
Yuzuru Yin: *Byl jsem jako v tranzu. Nic jsem nevnímal a jen líbal. Když v tom se naše rty najednou oddálily a natáhla se mezi námi tákova slina. Utřel jsem si tedy její zbytky z brady.* Tak...to bylo něco teda. *Řekl jsem v polosmíchu.* Popravdě jsem nečekal, že mě nějaká odměna bude čekat. *Pousmál jsem se.* Ooh. *Řekl jsem s trocha třesavým hlasem, když dokončila větu a její ruka skončila na mé hrudi. Když však začala sjíždět dolů, tak jsem zpozorněl, a když došla k cíli, jemně jsem sebou cukl.* ,,Holy, fucking, shiit.” *Nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě teď děje.* ,,Tak tohle si nenechám ujít.” *Rukou jsem se pomalu přiblížil k jejím ňadrům, přiblížil se k uchu a zašeptal.* ,,Teď hlavně musím působit s klidem.” Tvoje prsa jsou jako dva šperky, které svojí krásou překonávájí dnešní nádherný měsíční svit. Jsou měkká jako sodík, no zároveň pevná a krásná jako čerstvě naleštěná ocel katany. ,,Doufám, že když zmíním i zbraně, kterými se zabývá, tak si pomůžu.” *Když se moje oblečení přestalo tvářit jako překážka, a její ruka se přímo dotkla mé pýchy, netrvalo dlouho a už byl připravený k akci.* ,,Jsem zvědavý, jestli tohle všechno není jen sen.”
Lana: *Samozrejme, že videla jeho zaváhanie ale tiež to i cítila vďaka svojim zmyslom, či už jeho zrýchlený tep alebo dych a taktiež i vzrušenie, ktoré mu to prináša. Nakoniec sa chytil, jemne ju chytil za hlavu a pridal sa do tohto bozku, ktorý teda Lana predĺžila aby si ho i on pekne vychutnal, keďže usudzovala, že v náznakoch to môže byť i jeho prvá pusa. "Nebojí sa bolesti, dokáže bojovať naozaj s nadšením zaslúži si to... zaujal ma..." Pomyslí si Lana a potom sa jemne od jeho tváre oddiali a tým sa ich pery odpoja, medzi ústami sa im natiahne slina, ktorá klesá až na koniec pukne.* Naozaj si ma zaujal Yin-san... a dokonca si bojoval tak, že si ma zaujal... preto... dostaneš i o niečo viac... *Keď to Lana povedala, položila mu ruku na hruď a potom ňou išla pomaličky nižšie a nižšie až nakoniec skončila na jeho medzinoží a s dlaňou a prstami jemne stláčala jeho pýchu cez oblečenie. Ústami sa pritiahla k jeho uchu a hovorila zvodne a potichu.* Ak chceš... môžeš sa dotknúť mojich pŕs, jediná podmienka toho je, že mi musíš šepkať aká som krásna... najlepšie ak časti môjho tela prirovnáš k drahým kovom a kameňom, pretože tieto veci ma naozaj vzrušujú... rovnako i peniaze... ak sa mi lichôtka bude páčiť, môžeš dať dole z časti tela, ktorú mi pochváliš oblečenie... všetko záleží len na tebe a tvojom umení opisu... *Povie Lana a pobozká ho na krku, proste si chce užiť a pritom ho otestovať, aký obratný má jazyk, aby vedela, či sa bude hodiť i po obchodnej stránke. Pritom ako ho bozkávala na krku mu rukou vkĺzla do nohavíc a chytila ho za jeho pýchu, pričom jemne začala hýbať rukou hore a dolu a dráždila ho nechtami, ktorými po ňom prechádzala. Druhou rukou chytila jeho ruku a položila si ju na prso.* Tak aké je na ohmat??
Yuzuru Yin: Tak teda díky. *Chytil jsem se rukou za hlavou a podrbal se, přičemž jsem zavřel oči a usmál se, pak už jsem jen byl překvapen, když mě pohladila po tváři a naše rty se dotkly.* ,,Páni, nečekal jsem, že to vážně udělá. A co víc, je to moje první pusa vůbec, nevím vůbec, co přesně mám dělat." *Na začátku jsem trochu zpanikařil, což mohla poznat, no nakonec jsem začal dělat to, co dělala ona.* ,,Snad to dělám dobře." *Chytil jsem jí jemně za hlavou a pokračoval.*
Lana: *Lana ako vždy dobrá herečka, ktorá vedela hrať pocity, ktoré už dávno stratila, sa zasmiala podobne a akoby skutočne od srdca, no bola to i pravda, pretože si užila boj a samozrejme otestovala si niekoho, kto ju zaujal, bol predsa známy Renjiho a daroval mu Renji katanu, to znamená, že ho mal rád a vážil si ho.* Vážne bola to dobrá rana... a ako som sľúbila, si ma naozaj prekvapil a skutočne som schytala ranu... čiže... *Pustila mu ruku a položila mu svoju ruku na líce, jemne ho po ňom pohladila a pozrela sa mu do očí. "Skutočne znesie toho veľa a rád bojuje, dokonca ho boj baví, takýto človek sa mi hodí..." Pomyslela si a potom pokračovala.* Tu je tvoja odmena... *Priblížila pomaly svoju tvár a pery k jeho, nakoniec sa jeho a jej pery jemne dotkli a začala ho pomaly no veľmi zvodne bozkávať, pričom sa jej jazyk pomaly predral do jeho úst a našiel tam ten jeho. Bozk bol naozaj dlhý no veľmi intenzívny, tak ako sa za roky naučila ho robiť, predsa len prax robí majstra.*
Yuzuru Yin: *Bum. Naše čela se střetla v půli cesty.* Aaah...sss. *Dělal jsem podobné zvuky, když jsem dýchal několik sekund, než jsem se začal dýchat opět normálně.* Tak tohle jsem upřímně nečekal, abych pravdu řekl. *Zasmál jsem se.* To byla ale pořádná rána! ,,Díky svému povolání jsem schopen bojovat i velmi těžce zraněn. Navíc jsem si při mučení na lodi opět hodil práh bolesti na svoji bývalou úroveň před vstupem sem. Bolí to, ale ne tolik, že bych upadl do bezvědomí, nebo sténal v bolestech.* Máš ale řádně tvrdé čelo. *Zasmál jsem se a pak se na ní upřeně podíval.* ,,Je zajímavé, že ani trochu nedala najevo bolest. Zajímavé..."
Lana: *Lana sa mu pozrela priamo do očí, vedela presne o čo sa pokúsi. "Som zvedavá koho to bude bolieť viac... no si odvážny... to si cením na tých, ktorých chcem mať u seba v organizácii..." Pomyslí si a proste bez váhania svojou hlavou vyrazí proti tej jeho, ktorá sa rovnako blíži. Ešte vždy sa Lana z tohto svojou silou mohla pokojne dostať, ale tak, prečo odhaliť všetky svoje triky, vie, že je silnejšia, no nevie presne o koľko. A tak sa ich hlavy zrazili, bol to celkove hlučný a dunivý náraz. Avšak s Lanou to nijak nepohlo, bola zvyknutá na také veci a jej telo bolo proste vytrénované a hlavne úplne iné.* Naozaj parádny záver... *Dodá Lana, ktorej čelo sa opieralo o to Yinovo, nedala do tej rany toľko sily aby upadol do bezvedomia no slabá tiež nebola. Ak by bola normálny človek alebo shinobi, tak by i Lana mala čo robiť.*
Yuzuru Yin: *Usmál jsem se, byl jsem rád, že můj plán vycházel, no nakonec mi moji ruku chytila a já si koutkem všiml, že se ke mě blíží její druhá. volná, ruka.* ,,Nerad bych dostal další ránu, heh." *Nohu, kterou jsem stále svíjel svojí druhou rukou, jsem jen rychle "obalil" svojí nohou a tou rukou pak zastavil naopak já její pěst a pousmál jsem se. Naše hlavy nebyly zas tak daleko, tak jsem své čelo namířil na její tvář.*
Lana: Hmmm... nepodceňuj sa... nikdy nevieš proti komu bojuješ, takže teraz sa držíš naozaj dobre... *Povie Lana s jemným úsmevom na perách, pretože jej to pripomínalo to ako trénovala s Kami alebo ako bojovala po boku Renjiho. Jej nohu chytil, čo bolo naozaj niečo, čo Lana ocenila, dobre si totiž musel všimnúť, že je silnejšia a že takému kopu by bolo lepšie vyhnúť sa. Lana by to ustála ale jemne padla na zem, teda sa zošuchla a zaprela sa svojou nohou a ľavou rukou tak, aby v podstate dosadla na zem. Keď na ňu išiel päsťou tak pravou rukou mu ju chytila tesne pred svojou tvárou a pevne ju stisla a pomaly začala drtiť, ľavú ruku už mala voľnú a tak s ňou vyrazila dopredu aby mu dala jednu do zubov, nie však silnú na toľko aby mu ich vyrazila, drevené katany oboch ležali na zemi blízko nich.*
Yuzuru Yin: *Moje tělíčko nevyšlo, ba naopak jsem jedno schytal já a spadl na zem.* Fuha, je to těžší než jsem čekal. Asi jsem i trochu vyšel ze cviku. A nevím, jestli se držím zrovna nejlíp, heh. *Poposmál jsem se a když jsem se na ní podíval, viděl jsem její nohu, jak se ke mě napřáhla.* Oh. *Vyrazil jsem naproti ní a chytil jí.* ,,Svojí nohou zvedla tu mojí, nebude nijak slabá." *Začal jsem se psychicky připravovat na náraz. Moje povolání mi dovolovalo zvládnout mnohem víc bolesti, než normálnímu člověku, ale i tak jsem to cítil. Když jsem její nohu pevně držel, přitáhl jsem jí k sobě, aby ztratila rovnováhu a když mířila níž, tak jsem namířil pěstí na bradu.*
Lana: *Pozorne sledovala, čo urobí, pretože si v celku tento boj užívala, už dlho sa takto nepobavila. Držala sa späť a preto vykryl jej ranu na chrbát, následne jej stupil na nohu, mala vysoké kožené čižmy, ktoré boli dosť hrubé a preto i keby to cítila, tak by ju to extra nebolelo. On však proste nevedel ako silná Lana vie byť, vďaka tomu akou premenou jej telo prešlo, proste mohol stáť na jej nohe pevne ale ona ju i tak zdvihla a opätovala mu bodíček, ktorým ju chcel vyviesť s rovnováhy, pritom sa kryla drevenou katanou a voľnú ruku si dala do zadu, čí sa dokonale vyvážila.* Hmmm... ako vidím držíš sa dobre... *Povie so záujmom a i trochu provokačne a nasleduje jej kopačka s nohou.*
Yuzuru Yin: *Už jsem si myslel, že jí mám, jenže uskočila dozadu, s čímž jsem nepočítal. Trochu jsem ztratil rovnováhu a měl odkrytá záda. Když jsem nakoukl dozadu, viděl jsem, jak drží katanu oběma rukama a míří mi na záda.* ,,Sakra..." *Co nejrychleji jsem si dal katanu, jako bych jí zasouval do pouzdra na zádech, abych tak vykryl její útok. Pak jsem jí šlápl na nohu a chtěl se postavit. Naznačil jsem otočku, jenže jsem se v půlce druhou nohou odrazil a dal jí tělíčko.* ,,Nohu na té její držím fakt pevně, takže by tentokrát neměla tak lehce uskočit."
Lana: *Pousmiala sa nad jeho reakciou, keď mu olizla ucho, potom už len vyčkávala, či to prijme a prijal to.* Tak poď!! *Ani to nedopovedala a už na ňu zaútočil, no predtým zaujal bojový postoj, čo ocenila, ako bývalá samurajka. Už mnohokrát bojovala a tak tento útok ju nejak moc neprekvapil. Mohla zaútočiť tak, že by to hneď ukončila ale to by predsa nebola výzva pre neho a ani pre ňu, takže urobila jemný úskok do zadu, čím sa vyhla bodnutiu a i podrazeniu nôh, ktorý prezrádzal jeho postoj. Urobila to tak, aby si myslel, že ju už už má a potom jemne stratil rovnováhu. Na to Lana chytila katanu oboma rukami a urobila priamy útok na jeho chrbát, no pritom dávala pozor na jeho ďalší krok, proste si ho testovala, zatiaľ z postoja i útoku, vyzeral v celku nádejne.*
Yuzuru Yin: *Pozorně jsem poslouchal její vysvětlování toho, jak to u nich funguje.* ,,Začíná mě to víc a víc zajímat." *Když si sáhla na rameno, bral jsem bodyguarda jako lichotku.* ,,Alespoň teda doufám, že u nich neznamená být bodyguardem naprostým ňoumou." No, myslím, že se s tímto faktem, že jsme pro teď oba o něco přišli, budeme muset nějak vyrovnat. *Pousmál jsem se a pak mi trochu přejela husina po zádech. Nečekal jsem olíznutí a hryznutí do ušního laloku. Když jsem se na ní podíval, tak už mi házela dřevěnou katanu.* Co máme v plánu? *Dotázal jsem se, ale to už mi to začala vysvětlovat, načež jsem byl velmi mile překvapen.* ,,Sice jsem se naposledy pral, když jsem asi před rokem vyzabíjel otrokářskou posádku, ale snad jsem ještě ze cviku nevyšel. Nerad bych." *Zaujal jsem bojový postoj a po chvilce se na ní plnou rychlostí a pravou rukou, ve které jsem držel katanu, jsem bodnul. Kdyby se vyhla, tak se jen skrčím a udělám otočku, abych jí podrazil nohy.*
Lana: Tak ako myslíš, nevysvetlila som ti všetko... každý kto pre mňa pracuje... si vyberá úlohy, ktoré robí, niektorí radi robia ilegálne joby... ktoré sú mimo zákon a zase iní, vybavujú obchody, robia strážcov pre obchodníkov alebo zámožným občanom... čiže ty by si pokojne mohol robiť tú prácu, ktorá by sa ti hodila a v ktorej by si bol dobrý... výhoda práce pre mňa je to, že ak urobíš zakázku, je už len na tebe čo budeš robiť vo voľnom čase... to je len pre to aby si vedel... ale rešpektujem tvoje rozhodnutie, i keď je to možno škoda pre nás oboch... *Chytí ho rokou za rameno a ohmatá svaly.* Hmm asi je to škoda, mohol by si byť bodygardom... alebo tak podobne... takže zatiaľ mne i tebe vznikne škoda, ty stratíš na určitú dobu moju podporu a vedenia a ja stratím peniaze kvôli tomu, že ti nebudem môcť dať prácu... *Potom sa Lana priblíži k jeho uchu a zašepká.* Naozaj škoda... *A jemne mu prejde jazykom po lalôčiku a jemne ho do neho hryzne, nakoniec sa odiali.* Tak či onak... sme tu, čo keby si ťa trochu otestujem, je príjemne chladno... ako stvorené ná tréning... *Povie Lana, vstane, vytiahne z vaku dva drevené meče a jeden hodí jemu a druhý vezme ona do ruky.* Tak čo?? Trúfneš si na mňa?? Ak ma aspoň raz zasiahneš... dám ti pusu... a ak viackrát, odmena sa bude stupňovať.... *Žmurkne na neho vyzývavo a pošle mu vzdušnú pusu.*
Yuzuru Yin: Aaha, chápu. Takže to kvůli tobě Renji odešel, jo? *Řekl jsem tázavým tónem a pořád se díval do ohně. Při její zmínce o vedení jsem si vzpomněl na Odboj a zároveň jsem se při tom faktu pousmál.* ,,To dokonale vystihuje představy Odboje." Huh? *Překvapeně jsem se na ní podíval.* To zní zajímavě, ale nezdá se mi ta ilegálnost. Víš, jednou jsem si řekl, že už se nikdy nevydám na dráhu zločinu a budu žít čestný život. Dlouho jsem totiž byl v Bingo knížce. *Chvíli jsem byl úplně zticha a přemýšlel.* ,,Ty jo, jestli mluví pravdu, tak bych mohl zesílit stejně jako Renji. Ale vzhledem k tomu, že jsem teď určitým způsobem zavázán..." *Zhluboka jsem se nadechl.* Hele, vážím si tvé nabídky, ale pro teď budu muset odmítnout. Aktuálně jsem zavázán jinde, nerad dělám pro dva lidi najednou a navíc nevím, kdy se budu moct vrátit domů a ani hlavně jak. tohle ale není moje definitivní odpověď. Uvidím, jak to bude zpátky v našem světě, jestli se tam vůbec dostanu.
Lana: To rada počujem... že táto katana je stále pri svojom majiteľovi... a že ho dobre chráni... *Povedala úprimne, pretože pochválil jej zbožie a jej človeka, ktorý pre ňu pracoval a bol zároveň jej rodina.* No si v celku zaujímavý... hlavne zaujal si ma svojim rozprávaním... Renji je naozaj zaujímavý človek, preto odišiel pracovať ku mne, som obchodníčka a spolupracovníci sa mi vždy veľmi hodia... no a Renji je jedným z nich... *Jemne si natiahla nohy do boku a pritom pozerala do ohňa ako plamienky poskakujú.* Každý máme svoju cestu, ktorou sa musíme vydať, aby sme dosiahli niečo, čo potrebujeme, popravde niekedy stačí aby ťa niekto viedol... *Potom sa na dlhšie zamyslela a pozorne sa na neho pozrela a prehliadala si ho.* Čo tak sa pridať ku mne, povedzme, že by si bol na blízku Renjimu a ja by som ti umožnila prístup k prostriedkom na získanie sily, mohla by som ťa trénovať a mohol by si pre mojich klientov robiť určitú prácu, ktorú sami nezvládnu, avšak, ak by si to prijal, musel by si rátať s tým, že to nie je vždy legálne, že občas obídeme zákon... no všetko kryjeme obchodom tak, ako to vidíš teraz... no bola by to pre teba celkom slušná šanca aby si získal silu a tiež určitú povesť... tak čo by si na to povedal??
Yuzuru Yin: Děkuji mnohokrát. *Vzal jsem si od ní sklenici vody a do dna jej vypil.* Aaah. *Utřel jsem si pusu a bradu.* Víš, popravdě jsem se jen doslechl o tom, že se zde objevují nějaké brány a tak jsem šel jednu zkontrolovat. No a skončil jsem tady ještě s dvěma lidma. *Nic z toho, co mi řekla mě nějak nezaujalo. Hlad jsem neměl, zbraně jsem měl svoje a oblečení a šperky jsem už vůbec nepotřeboval.* Huh? *Zatvářil jsem se překvapeně, když vylíčila náš příběh.* ,,To úplně vystihuje Renjiho. Tu katanu jsem dostal jako dar na rozloučenou, když opouštěl vesnici." To zní fajn. Až budu něco potřebovat, dám vědět. *Pousmál jsem se na ní. Pak už jsem se zatvářil opět normálně a podíval se zpátky do ohně.* Jo, to budu nejspíš já. A teď, když jsi zmínila to jméno, jsem to určitě já. Na 100%. Dostal jsem jí od něj jako dar na rozloučenou, když opouštěl vesnici kvůli nějaké práci, tuším. *Podíval jsem se napříč hvězdné obloze.* Od té doby, vždycky, když jsem ho viděl, byl mnohem a mnohem silnější. Neviděl jsem ho zrovna často, ale vždycky byl silnější, než posledně. Zajímalo by mě, jak to dělá. Ale jsem za to rád. Alespoň jeden z nás se blíží pozici nejsilnějšího člena vesnice. *Zasmál jsem se.* Ale zároveň mě to i trochu irituje. Nevím totiž, co dělám špatně. *Podíval jsem se na ní.* Jinak musím tu katanu pochválit. Ještě mě nikdy nezradila.
Lana: Takže tiež si pricestoval bránou... no každého sem priviedlo niečo druhé... mňa obchody a teba?? Chcel si poznávať, či si dostal nejakú úlohu z vesnice?? *Povedala Lana obozretne a potom prestala hrať, vstala a išla k pultu, pričom mu naliala plný pohár vody, pomaly k nemu došla a podala mu ho.* Prosím, tento je na účet podniku za to, že mi robíš spoločnosť... *Povedala Lana zdvorilo a potom len prikývla.* Pokojne si to pozri, je tam toho veľa, oblečenie, šperky, nejaké zbrane a tak podobne, samozrejme i jedlo, nemôžem ale toho nosiť toľko ako obvykle, lebo zvitky tu bohužiaľ nefungujú... *Lana si sadla k nemu a pritiahla si rukou tu katanu a s úsmevom ju položila naspäť.* Túto katanu dobre poznám... raz som ju predala jednému mladíkovi... ktorý ju kupoval pre svojho priateľa... táto katana pochádza zo zeme Ľadu... *Povie Lana a pokračuje.* Keďže toho nemôžem nosiť veľa, nosím si náradie a materiál aby som mohla robiť veci na zakázku... takže keď máš niečo na mysli, môžem to urobiť, za primeranú cenu... inak... ty si ten priateľ?? Ktorému bola darovaná?? Ten chlapec sa volal Renji... ak si dobre spomínam... *Lana ako vždy obratne a opatrne zisťovala, čo a ako, bola milá a nežná, no zároveň tajomná, no pritom všetkom vždy pôsobila seriózne.*
Yuzuru Yin: Aah, ze světa za branou. Chápu chápu, jinak já jsem Yin. *Podíval jsem se do ohně a trochu zavzpomínal.* Joo, svět za branou. *Řekl jsem s upřeným pohledem napříč ohni.* Už je to dlouho. Mooc dlouho, co jsem tam byl. Už jsem skoro zapomněl, jak to doma vypadá. *Pousmál jsem se a podíval jsem se zpět na ní.* Souhlasím. Společnost se vždy hodí. Čas tak utíká rychleji a je to i větší zábava, než se tady potulovat sám. *Sáhl jsem na katanu , odpojil ji z opasku a prohlédl si jí. Vzpomněl jsem si při tom na Renjiho, jak jsme dříve skoro všechno dělali společně.* Když už jsme u toho, mohl bych se podívat, co všechno tady máte. Popravdě mě ale nejvíc zajímá voda. *Podíval jsem se nejdříve na tovar a pak na ní s malým úsměvem, abych dal najevo, že mám žízeň a vyplýtval jsem vlastní zásoby.*
Lana: *Samozrejme, že ho cítila už dlhšiu dobu ako sa približoval, no pokojne si pohrávala upokojujúcu melódiu a jemne sa usmievala, bolo to síce hrané ale ona bola dokonalá herečka, keď prišiel a sadol si k ohňu, pokračovala v hre.* Čo tu robím?? Som potulná obchodníčka, Hideyoshi, prišla som sem zo sveta za bránou aby som tu našla bohatstvo... povedzme, že som na prieskume a keďže ťahám so sebou veľa jedla, vody a iných vecí a som i kováčka... tak som si tu na večer rozložila stánok, predsa len, niekedy sa obchod naskytne skôr ako sa zdá... *Usmeje sa na neho ešte zdvorilejšie a hraje ďalej.* A osud mi priviedol vás, ctený zákazník... ste u môjho ohňa vítaný... spoločnosť vždy poteší a taktiež takáto spoločnosť poskytuje možnosť urobiť obchod... *V skutočnosti ľudmi pohŕdala a pokladala ich za nižšie tvori, uznávala peniaze alebo si ju niekto získal svojimi činmi, čím ukázal, že má nejakú cenu.* A čo vi v tejto púšti, taktiež ste pútnik??
Yuzuru Yin: *Jak jsem tak putoval pouští a přemýšlel o různých věcech, v dáli jsem spatřil nějaké světlo.* Huh, co to je? Takovéhle světlo a uprostřed pouště? *Přišlo mi to divné, tak jsem se rozhodl jít to prozkoumat. Byl už večer a začínalo být chladněji a chladněji.* No, nějaký oheň bych už i možná ocenil. *Řekl jsem si, když jsem se přibližoval. Když už jsem byl blízko, spatřil jsem stánek, oheň, stan a neznámou osobu. Přišel jsem k ní.* Zdravíčko, nevadilo by, kdybych se tady usadil? *V podstatě jsem ani nečekal na odpověď a sedů si do písku a hlasitě povzdechl.* Haa. *Sundal jsem si kápi i masku. Kápi si dal pod zadek a masku položil vedle sebe.* Co vy tady, takhle uprostřed pouště? *Prohlédl jsem si stánek s různými potravinami.* Moc lidí tady v poušti asi nepotkáte. Proč prodáváte zrovna tady?
Lana: *Lanine kroky zamierili k púšti, povedala si, že z lodi už tento svet preskúmala viac ako dosť a preto bolo treba prejsť si niektoré úseky i osobne. Bol už podvečer a tak si užívala viac menej príjemný vetrík na tvári a tiež už zväčša nebolo slnko, takže kapuca na tvári nebola nutná no i tak mala cez ústa a nos šatku. Na sebe mala teda plášť a pod ním svoje obľúbené oblečenie čiernej farby, dalo by sa povedať, že sú to pevné kožené čižmy, čierne gate a čierne tričko s dlhými rukávmi, všetko samozrejme z hodvábu a jemnými čipkami. Na rukách mala rukavice, bola to púšť, no k večeru bolo viac chladno, no Lana môže byť oblečená ako chce i keď je horko či zima, pretože necíti teplotu okolia a tiež sa vlastne nepotí, jej telo je v podstate mŕtve.* Mala by som sa utáboriť... možno vytvorím nejaký stánok, veď nesiem vodu a potraviny... ktoré mám predať... *Keď to povedala, zastavila, urobila táborák, postavila stan, urobila tam malý pult a dala tam veci na predaj. Potom sa posadila proste k ohňu a pozerala na hviezdy, ako som už povedal, svojimi zmyslami ako je čuch, sluch a i zrak, ktorý bol v noci najlepší sledovala okolie.* Možno budem mať nejakého kupca, ktorého priláka svetlo ohňa... *Povedala si a začala jemne hrať na gitare pokojnú melódiu.*
Yuzuru Yin: *Před chvílí jsem konečně “začal” něco dělat, po těch asi 5 letech tady.* ,,Zajímalo by mě, jaké věci se teď začnou dít. Víc a víc mě láká zjistit věci o tomhle světě.” *Při své cestě jsem přemýšlel o Odboji a Generálech, mezitím, co se mi potila tvář pod maskou.*
----: ---
Aoda Jaazu: *po přibližně dvaceti hodinách se probudí. Je z části pokryt pískem. Chvíli mu trvá, než mu dojde, kde je a co se vůbec stalo. Vymrštil se a rozhlíží. Uvědomí si, že na kříži nemá svoje Mōretsuna o Odoru.* Co to? *Podiví se a rozhlédne. Nikde je nevidí, ale spíš teď stejně hledá Chikaku. Nikde nejsou žádné stopy a po ní už tuplem ne.* Co se do hajzlu stalo? Kde je? Snad nás nerozdělila ještě? To si dělá prdel. *zařve, když si to uvědomí. Každý jsou v tomhle světě někde jinde.* Kde mám zbraně? *řekne si ještě a prohrabává místo, kde se probudil. Zbraně nakonec najde a chce si je dát zase na kosti ke kříži. Jakmile aktivuje chakru, aby je zase nasadil, padne na kolena a omdlévá opět.* Co to... *teď se probere přibližně po pěti hodinách.* To je v prdeli. Bez Chikaku, bez chakry a jste je tahat v ruce. *řekne si. Vybere si směr a vydá se jím.* Takže nemohu používat chakru. Já ji nikdy moc nepoužíval, takže když se nebudu snažit využívat KG, tak to bude v pohodě. *povídá si sám se sebou. Pouští se plahočí už několik hodin. Vypil i veškeré zásoby vody, které v batohu měl.* Co ale Hachimon? Ten chakru nevyužívá. *řekne si po chvíli. Zastaví se a zkusí aktivovat první bránu Hachimonu. Navýší se mu atributy a cítí příval energie.* Super, takže to je v cajku. Ale pokud aktivují vyšší jak třetí, poničí mi to kosti a svalstvo a budu v háji... Budu se dlouho léčit bez schopnosti ovládat kosti. *řekne si a aktivuje i druhou bránu. Jakmile má hotovo, vyrazí plnou rychlostí vpřed. Pro boj udrží Hachimon přibližně patnáct až dvacet minut. Během by to mohl vydržet snad přes půl hodiny. Jak řekl, do půl hodiny najednou běžel k severu. Na levé straně měl v jisté vzdálenosti les a na pravé straně poušť. Spíš běžel po trávě, protože to mělo lepší odpych, než písek a mohl se pohybovat rychleji a dál. Že běží na sever určil podle slunce nakonec. Dostalo se mu za záda takže soudí, že bude podvečer přibližně. Taky ale musí zrušit Hachimon, aby nabral síly. Zastaví a zruší Hachimon. Zkontroluje si vybavení, jestli nic neztratil a vydá se pomalu k hvozdu, aby se dostal do stínu a našel nějakou studánku, kde by nabral vodu. Mezi stromy se prochází a prohlíží si okolní faunu.* To jsou zvláštní rostliny. *řekne si. Přibližně po hodině chůze přes hvozd, kde se ozývají nejrůznější zvuky prapodivných zvířat, najde potůček. Skloní se, a nejdřív si jenom srkne doušek. Když zjistí, že je pitná a dokonce lahodná, náplní si láhve. Pak se svlékne do naha a vleze si do vody. Smyje ze sebe pot a písek. Vyleze a vyklepe i písek z oblečení a bot. Vleze si do trenek a vezme si obě Mōretsuny a vydá se na prohlídku. Najde dost zajímavých rostlin a plodů, ale nic se mu jíst nechce, protože netuší, co by to s ním udělalo. Do půl hodiny se vrátí k věcem, oblékne se a vydá se volným tempem podél pouště zase k severu.*
---: ---
Yin: No to já doufám taktéž. *Pousmál jsem se a pak jsem s vážným pohledem poslouchal její slova.* Nevím, proč máš v úmyslu umřít na takovémto místě, ale věřím, že jsi rozumná žena a víš, co děláš. Před chvílí jsi řekla, že nerada vidíš, jak lidé obětují svoje životy pro nic. *Sáhl jsem si do brašny pro masku.* Takže nejspíše své důvody máš a já ti v tvém rozhodnutí bránit nebudu. Přeci jen jsme se teprve potkali. *Pomalu jsem se s maskou blížil k mojí tváři.* Mito Kamatsu. To jméno si budu pamatovat. *Nasadil jsem si masku a už jen sledoval, jak kopla koně do slabin a velmi rychle vyrazila směrem zpátky.* Přeji ti tvoji smrt takovou, jakou si ji přeješ, Mito Kamatsu. *V ten moment jsem se otočil a vydal se do nedalekého Opuštěného města, abych zkontroloval terén.*
Mito: Jak myslis. Hodne stesti s Piraty. Doufam, ze najdes nekoho mnohem lepsiho na spolupraci, ne spinavou chasku. *pokynula mu hlavou.* pochybuji, ze se v nasem svete jeste nekdy uvidime. Sayonara... Yuzuru-kun. Me orave jmeno je Mito Kamatsu, jsem jiz mnoho let mrtva a tento svet bude mistem meho posledniho odpocinku stejne tak. Prej mi jen stesti, ktere budu prat i ja tobe. Smrt v boji je tim, co si spravny samuraj muze prat. Doufam tedy v takovou smrt i pro tebe, kdy budes mit svou cest v posmrtne pouti. Soyanara. *Kopla kone do slabin a vyrazila rychlosti blesku zpatky k hvozdu. Zde Mito narazila na skupinu lovcu z Mesta Chaosu, kteri se rozhodli lovit v hvozdu zver. Svedla s nimi zurivy souboj, kdy ji napadli a zabili jejiho kone. Mito je vsechny porazila, ale utrpela doopravdy silne smrtelne rany. Snazila se doplouzit k potucku, kde si svou cerno cernou katanu, zabodla do stredu bricha. Trhka zbrani do strany a Freon, ktery byl zrovna na ceste po okoli a snazil se najit lovce, kteri vzthli do jeho hvozdu, usekl Mito hlavu. Jelikoz si byl vedom o Samurajskych teadicich, stejni bojovnici prebyvali i zde. Nasledne Mito nechal pohrbit v lune skal, ktere obklopovaly jejich skryte mesto. *
Yin: No jo, pirátských. Ale já jsem nikdy nepirátil, takže moc nevím, co to přesně obnáší, ale chlapi zatím jenom chlastají. *Povzdechl jsem si. Nechtěl jsem jí říct, co se vlastně stalo, jelikož před chvílí řekla, že není zastáncem vysvětlování.* Nebudu ti tedy nic vysvětlovat, když si to nepřeješ. Ale díky za radu. *Pousmál jsem se.* Jen bych tě poprosil, až se někdy potkáme v našem světě, už mě jako Nukenina neber. Ještě se necítím na umírání. *Zasmál jsem se.* A taky řekni všem lovcům, které potkáš nebo znáš, ať si aktualizují Bingo knihu. Nerad bych, abych narazil na někoho, kdo si o mě bude myslet špatné věci. *Když se kůň dostal na jednu z písečných dun, tak jsem spatřil něco, co nevypadalo jako poušť a ani jako zalidněné město.* Támhle! To bude ono! *Ukázal jsem na Opuštěné město a seskočil z koně.* Sem to bude stačit. Díky za svezení. *Uklonil jsem se.* Vrať se, ať se neztratíš. Odtud se vydám po vlastních.
Mito: Ah tak...takže jsi nyní kapitánem několika lodí...zajímavé. Předpokládám, že pirátských. *Povzdychla si a sledovala, jak slunce pomalu mizí a barví písek ještě více do zlata.* Hodím tě poblíž a sama pak odjedu, mám hodně práce a už se stmívá. Nechci se ve hvozdu ztratit. *Promnula si čelo.* Když jsem lovila nukeniny, bylo mi fuk, zda si za svůj cejch mohl sám nebo ne...popravdě, ani nejsem zrovna zastáncem vysvětlování, takže si své důvody nech, ale pokud jsi za svůj osud sám nemohl, dávej si pozor na to, s kým se stýkáš.
Yin: *Následoval jsem Heiwu do lesa. Po chvilce jsme narazili na koně. Když jsem k němu přišel, prohlédl jsem si jej a pohladil ho.* Pašák. *Přijal jsem Heiwiinu ruku a naskočil za ní.* Tak vzhůru tímhle směrem. *Ještě jednou jsem ukázal, kudy se máme vydat.* Nijak jsem neřešil, že kůň nijak nepospíchá. Přeci jen jsem už dlouho šel po svých, takže jsem byl rád alespoň za takovouhle dopravu.* Hm. *Pousmál jsem se.* Přesně tak. Není tam co k dohledání. Ale přeci jen jsem se rozhodl zkontrolovat terén, než tam napochoduji se svojí posádkou. Nedávno jsem totiž dostal od přítele na starost 3 lodě a jeho muže, když se vydal domů. No, usoudil jsem, že zůstávat poblíž osídlených míst nebude nejchytřejší a tak mi jeden člen posádky doporučil tohle místo. *Vytáhl jsem kompas a zkontroloval směr, jestli se držíme jedné pomyslné čáry.* ,,Jdeme správně."Nemělo by to být odtud daleko, co mi říkal ten chlap...
Mito: Hmm....Opuštěné město? *Zamyslela se.* Pojď se mnou, musíme pro koně. *Vydala se do lesa. Nedaleko byl její ryzák, na čele měl bílou značku a na sobě pouze přehoz a provazovou ohlávku. Mito na koni uměla lépe než dobře a tak neměla potřebu jej zatěžovat sedly a podobnými kravinami. Sama se v rychlosti vyhoupla na koně a podala Yinovi ruku.* Tak pojď. *jakmile si naskočil, vydala se se svým koněm zpátky k poušti a tam směrem, který jí Yuzuru ukázal předtím. Pobídla koně k lehkému cvalu, ale jelikož na něm seděli dva, nechtěla jej moc přepínat a tak ho sem tam nechala i v klidu vyklusat, nebo dokonce jít krokem.* Co tě láká v opuštěném městě? Když je opuštěné....tak tam není co k dohledání, ne?
Yin: No tak to nevadí. Jsem alespoň rád za svezení. Po té dálce, co jsem ušel, už mě to chození přestává bavit. *Vytáhl jsem si kompas z brašny a natočil se směrem na Severo-Východ.* Nuže, mělo by to být tímto směrem. *Ukázal jsem prstem a schoval si kompas.* Mělo by se jednat o Opuštěné město. Takže jestli je opuštěné, tak ho poznáme, až ho uvidíme, řekl bych.
Mito: Ah ano, i takove doujutsu je a umi toho mnohem vice. Takze aby tady behala holka s touto zbrani jen tak po svete, s tim ze ocivitne nechape, co je to byt ostrazita... Neni dobre ani pro nas, ani pro ni. Pokud nekdo prijde na to, ze se ten kov da zpracovavat, muze to tu skoncit jeste hur. *Pousmala se.* Takze jsi ztraceny? Uprimne... Ja sama se tu poradne nevyznam, znam tento hvozd a tim to hasne, ale mohu te po jeho okraji hodit na druhy konec... Jsem tu na koni, ale musim ho vratit, takze te mohu pouze svezd na urcitou vzdalenost. Vis alespon, kterym smerem. To misto ma. Byt...? Myslim, svetovou stranu.
Yin: *Jen jsem žasnul nad tím, jakou katanu to Kami nosí po ruce.* Páni, nevěděl jsem, že má Kami tak zajímavou zbraň. *Pak jsem si vzpomněl na svůj Taitai, který taky nemusím nijak brousit, jenomže to je díky chakře.* ,,To mi připomíná, že jsem ho ještě nestihl ani pořádně vyzkoušet..." Doujutsu, které je schopno tvořit takovýto kov? Zajímavé. ,,Jediné Doujutsu, které znám je Renjiho Tenseigan. Takže jich je víc, jo?" Chápu, moc nebezpečná v rukou Kami. *Pousmál jsem se.* ,,Nechci tě nijak podceňovat Kami, ale jestli je to tak, jak praví tady Heiwa, je zajímavé, že jí aktuálně vlastníš zrovna ty." *Povzdechl jsem si.* Aah. Tak to bychom už tak přibližně věděli, proč tahle potyčka vlastně vznikla. Teď přejdeme k jiné věci. Vyznáš se trochu v okolí? Hledám totiž jedno místo a pochoduju už docela daleko. Bylo mi řečeno, že pokud narazím na poušť, tak jsem blízko, takže bych to nerad minul.
Mito: Ah... *Povzdychla si a vytahla svou katanu. Jeji temne ostri nekolika barev se zalesklo.* Vidis tuhle fialovou? To je kov tak pevny, ze je zbran, ktera je z nej zhotovena, takrka nepreseknutelna a sama se nemusi skoro vubec brpusit diky sve ostrosti. To, z ceho je katana v rukou Kami, je jeste pevnejsi kov, bez toho, aniz by byla pouzita chakra, nelze stvorit ani jej znicit. Takova zbran ji nenalezi, ani ji nevytvorila, je mi jasne, ze ji ma od krale piratu, o kterem je znamo a ze ovlada doujutsu schopne takovou strukturu kovu tvorit. Mam hned nekolik duvodu, ktere by tahle divka, lehkeho smysleni, nepochopila, kdybych ji je sdelila. A pak par osobnejsich, ktere ani sdelovat nechci. Ve zkratce je ta zbran az moc nebezpecna pro nekoho, jako je ona.
Yin: *Když mi Heiwa podala katanu a pochválila její vzhled, byl jsem opravdu překvapený.* Oh, díky. A ano, byla by škoda ji ztratit. A to ne jen z důvodu, jak vypadá, ale proto, že je to dar od dobrého přítele. *Schoval jsem ji zpět do pouzdra.* ,,Tak to jsem si všiml, heh.” *Sundal jsem si masku.* Takhle to bude asi lepší. Mimochodem, ta Kamiina katana. Ona byla tvoje, že pro tebe tolik znamená? Nebo snad někoho blízkého? *Když jsem od ní pak dostal rychlokurz správného držení katany, tak jsem se jen pousmál.* ,,Ta se v tom asi vyzná.” Dám na tvoji radu, hned jak to bude možné, tak si nějaké pořídím. *Řekl jsem s úsměvem na tváři.*
Mito: *S povzdychnutím sledovala Kami, jak mizí.* Mohla být sranda... *Zamumlala, stojíc vedle Yuzurua. Podívala se na něj a zvedla obočí. Jakmile domluvil, zandala katanu a klesla k zemi, zvedla tu jeho a podala mu ji, jakoby mu podávala klenot.* Je krásná, taky jsem kdysi v tomto světě o svou přišla, byla rudá, nádherná. Byla by škoda ztratit i další z takových krasavic. *Prohlédla si ji, než mu ji předala úplně.* Vím, že se věci dají řešit jinak, jsem jen moc temperamentní a nesnáším, když někdo zahazuje život jen tak pro nic za nic a nosí něco, čeho není hoden. *Odmlčela se. Podívala se na něj přísným pohledem.* Stejně jako ty, když takovou nádheru držíš jako kus salámu. Zpevni úchop, jinak je ti katana k ničemu...doporučila bych ti se věnovat boji s boxery, naučíš se pevně držet v ruce cokoliv.
Yin: *Když mi Heiwa cvrnkla do špičky katany a promluvila, projel mi mráz po zádech.* Je mi líto. Vidím tě poprvé a tvé jméno jsem dnes také poprvé zaregistroval. *Řekl jsem s klidem a po odražení katany jsem byl překvapen.* ,,Sakra..." *Snažil jsem se dostat zpátky do pozice, ze které se bude dát něco dělat, ale než jsem si srovnal nohy a odraženou ruku, schytal jsem to do ruky ještě jednou a katana mi z ní vyletěla.* Hej hej hej...jak říkám, věci se dají řešit i v klidu. *Řekl jsem s rukama u hlavy.* A mimochodem, tasil bych zbraň, i kdybych si byl jistý, že bych neobstál. Zaprvé tě ale, jak už všichni víme, neznám a nebudu tady jen tak stát, když jsi se takhle rozhodla konat první ty. *Když se pak Kami rozběhne pryč, tak si jen povzdechnu.* ,,Takže mě tady necháváš samotného, jo?" *Pak jsem se podíval na Heiwu.* Hele, podívej. Sama musíš vědět, že pokud by ses Kami normálně zeptala a vysvětlila jí, proč po té její kataně tak toužíš, tak by to možná zvážila. *Pročistil jsem si krk.* Ehm, takže, co bude teď? Jestli dovolíš, tak bych si zašel pro svoji katanu, je pro mě důležitá a nerad bych jí ztratil někde v písku...
Kami: *Byla jsem celkem ráda, že jsem uhnula.* 'Mám takový pocit, že by bylo nejlepší se odtud vytratit co nejdříve,' *pomyslím si a dívám se na Akiru. Sledovala jsem, jak najednou odzbrojila Yina.* 'Sakra, to je moc dobrá, to vypadá špatně. Proč, sakra chce tu katanu, proč zrovna tu katanu, co je zač? Proč sem pořád tahá Mito?,' *přemýšlím v duchu zatím co se dívám na Akiru.* Promiň, ale nemám ti co víc, myslím, že půjdu, *řeknu jí a schovám katanu.* Jo a mimochodem Suzuya je jen osoba, kterou budu poslouchat a nezradím jí, přece jen pokud nejsi odtud, tak víš, o čem mluvím. Takže ti nic nedám a pokud chceš tuhle katanu, tak si musíš promluvit přímo s ním, *řeknu jí a rozběhnu se pryč.* 'Yine, pokud to přežiješ, tak se zase někdy uvidíme,' *pomyslím si.*
Mito: *Pousmála se, Kami uhnula, jen tak tak. Poznala v tom odkaz Lany, viděla ji u boje a Mito styl boje lidí nezapomíná. Yuzuru jí mířil na krk, lehce mu cvrnkla do špičky katany.* Ale ale. Když jsem lovila, bys nukenin a hodně žádaný v Kumogakure. Setkat se na druhé straně, dozajista byste tak sebevědomí nebyli a být vámi, nejsem ani tady. *Usmála se.* Víš, proti komu stojíš? Yuzuru-kun? *dlaní, ve které měla Kurachi mu praštila prudce do katany, takže mu jí v podstatě odrazila stranou a rukojetí své zbraně ho praštila do zápěstí, takže by měl katanu po ráně do nervů upustit.* Nic po vás nechci, jen tu katanu z chakrových tyčí, kterou má támhle slečna a nenáleží jí. Netas na mě zbraň, když bys v souboji proti mně neobstál. Hazardovat se životem umí každý. *Podívala se na Kami, přičemž odkopla Yinovi katanu na zemi stranou.* Suzuya tě musí asi hodně chránit co? Zajímalo by mě, jak se mu takováhle ženská dostala pod kůži. Ah pravda, co Mito Kamatsu zemřela, přidal se k zoufalcům, tak se nedivím, že sáhne po každé. *Zavrčela.* Tu zbraň! Pokud bude mít kecy, pošli ho za mnou, mile ráda mu své důvody vysvětlím.
Yin: *Sledoval jsem Heiwu, něco se mi tady nezdálo. Po našem představení jsem si všiml jejích očí, jak mě upřeně sledují a do toho jen padlo slovo...Bingo a k tomu smích.* ,,Bingo? Že by mě znala?" *Začínal jsem být docela nervózní.* ,,Proč já jsem sem vůbec lezl. Měl jsem zůstat na svojí trase..." *Když pak Heiwa shrnula všechno, co jsem jí řekl, dostalo v mojí hlavě slovo "Bingo" nový význam.* ,,Bingo...Bingo knížka! Ona jí má? Ale já bych už v ní přeci dávno být neměl!" *Moje ruka pevněji sevřela katanu. Pořád jsem pozorně sledoval Heiwu. Když pak přivřela oči, věděl jsem, že se něco bude dít. Když pak vykřikla, bylo to už stoprocentní. Když pak jen zmínila moje Nukeninství, tak už mi bylo vše jasné.* ,,Takže má přeci jen knížku zastaralou." *Když jsem pak spatřil její zuřivý pohled, tak jsem tasil katanu. Pak už jsem jí jen viděl, jak bleskurychle vyrazila po Kami. Ta se však vyhnula a já mezitím sekl katanou po krku Heiwy a zastavil jsem se před ním.* Tak hele, aby bylo jasno. Nukenin už pěkných pár let nejsem a byl jsem v tom kompletně nevině, takže už mě s tím titulem nespojuj. Věci se dají řešit i jinak, než násilím. V některých případech. Co proti nám přesně máš??
Kami: *Celou dobu sleduju Akiru, kdyby se rozhodla něco udělat.* Proč se tak zajímáš zrovna o tu loď a o osobu, která je na ní.* 'Sakra, ta se mi nelíbí, vypadá trochu jako Lana.. Počkat, Lana přece říkala, že jí kdysi učila nějaká žena, co byla samurai, ne, to nemůže být přece ona, kdo ví, kdo to byl, nikdy mi nic víc o ní neřekla, ale proč si mě pořád tak prohlíží, tohle se mi ani trochu nelíbí. Že by si už všimla Suzuyovy katany a sakra,' *řeknu si v duchu a náledně na nás začne křičet. Když si všimnu, že bere do ruky katanu, tak se připravím vyhnout se jí, jak mě to učila Lana.* 'Snad to vyjde,' *proletí mi hlavou. Celou dobu jsem byla zapřená do jedné nohy, aby mohla ve chvíli, kdy na mě zaútočí uskočit. Když se na mě rozběhla, tak jsem rychle uhnula do boku, aby nemohla získat katanu, po které nejspíše šla.* O co to sakra snažíš. Nech na pokoji věci, které nejsou tvoje, *řeknu jí a během toho vytáhnu katanu z chakrových tyčí.*
Mito: Yuzuru Yin a Kami. *Zopakovala si pro jistotu a pevne stiskla Yinovu ruku, sama mesla stisk pevny a jakymsi zpusobem neuprosny a ne zrovna prijemny - zvyk z pevneho uchopu katan.* Takze Juuzou Suzuya. Ah... Tak to jo. *Zacalo ji to v hlave srotovat, proc zrovna pirati? Proc jeji jmeno spini tim, ze jej pouziva na pojmenovani piratske lode, jak se mohl stat kralem piratu, proc dal prednost tomuto, nez aby ji byl oporou, kdyz Satsuki provedla co provedla a nasledne zemrela? Skousla si ret. Kdyz byla u Satsuki, jmeno Yuzuru Yin uz nekdy videla, ale kde? * Ah, Bingo! *Zasmala se, kdyz prisla na to, kde jej videla. Tuhle narazku by Yin mohl pochopit, kdyz se na nej uprene zadivala.* Vesnice vysoko v horach.... Mimo tento svet? Bingo... Zajimava minulost. Jen ty jsi zahadou... *Koukla po Kami.* Zda se mi, ze toho dost vite. *Prohledla si Kami od hlavy az k pate a stejne tak Yina.* "Dva na jednoho, v tomto svete jsem jeste nebojovala, ale trenink v pousti a snehu mi dovoluje se zde pohybovat, jakoby slo o pevnou zem. Jeste ze tak." *Pomyslela si a oci ji spocinuly na katanae, kterou kami nesla.* "Chakrove tyce?" *vyvalila oci, bervu a strukturu tohoto kovu znala jako svoje vlastni ponozky.* "Suzuya...." *Primhourila oci. Ruku stahla ke sve pevne katane a lehce ji postrcila tak, ze se jeji cepel zaleskla ve slunci cernofialovou barvou.* Jste shinobi z druheho sveta! Ty jsi nukenin a ty mas co docineni s tim piratskym kralem Juuzou! *Srdce ji busilo, zurila, jeji pohled se zmenil. Nebyla uz ani trochu hezka a ani trochu mila na pohled. Vyrazila proti Kami, za jejim sipnym odrazem se jen zvedl pisek do vzduchu, tasila technikou Iagiri a presekla opasek, na kterym mela Kami svpu cernou katanu. V mziku se dostala za ni, nemusela mit zadne boosty od hadiho krale, nebo zvireci geny, aby byla rychla jako vitr, diky tvrdemu treninku v extremnich podminkach. Zastavila se za Kami a v druhe ruce drzela katanu z chaktovych tyci.* Toto si beru, doufam, ze s tim nemas problem, jinak si muzu vzir i tvuj skalp.
Yin: *Nad faktem, že se Kami řítí do nebezpečí s úsměvem jsem se pod maskou jen pousmál, když v tom, prozatím neznámá osoba, pronesla něco o ztrátě moci. V ten moment jsem opět zbystřil.* ,,Jakoby o svou dřívější moc nikdy nepřišla... Ona něco ví o ztrátě chakry? Že by byla něco víc, než jen nějaký potulný občan?" *Mohlo mě napadnout hned, že nebude "obyčejný" občan, když má po ruce katanu, ale to jsem si uvědomil až teď.* Heiwa Akira...zajímavé jméno. *Řekl jsem si potichu pod nos, ale ne zas tak, že by to neslyšeli i ostatní. Ze zdvořilosti jsem svou pravou ruku pustil z katany a nabídl jí Heiwě.* Yuzuru Yin. Yuzuru je jméno a Yin příjmení, ale většina lidí mi říká Yin. Je to kratší a zní to líp. *Když pak přišla řada na drahé informace, tak jsem se rozhodl, že si jí vyslechnu.* ,,No, uvidíme, co považuje za drahé informace. A proč by se o nějaké vůbec zajímala?" *Vyslechl jsem si její otázku, ale neodpověděl jsem. Ne jen proto, že bych na ní neznal odpověď, ale začínal jsem přemýšlet, proč se zajímá zrovna o pirátskou loď. Otázka, která následovala hned na to, už z mojí strany byla před chvílí zodpovězena a na další jsem si nebyl jistý, jestli chci odpovědět upřímně.* Jméno již znáš. No a co se týče mého původu, tak je to jedna vesnice daleko odsud, vysoko v horách. Není moc známá. ,,Alespoň ne pro lidi z tohohle světa...myslím." *Nicméně jen dále zpoza masky pozoruji Heiwu a snažím se všímat si co nejvíce věcí.*
Kami: *Podívám se na onu osobu, která mě pozdravila.* Ahoj, taky tě ráda vidím a ani to není tak dlouho, co jsme se viděli, *řeknu mu s úsměvem. Poté si vyslechnu její jméno.* 'Takže Akira Heiwa, jo,' *řeknu si v duchu.* Hmm, jakou mám jistotu, že až se dozvíš informace, které chceš vědě, tak tady neskončím mrtvá. Řeknu ti čí je, ale řekneš mi kdo jsi, *řeknu jí a dívám se na ní.* Postrach moří Mito, patří pirátskému vůdci, který se jmenuje Suzuya.... Suzuya Juuzou, *řeknu jí a dívám se na ní.*
Mito: "Takze oni se znaji... V tom pripade je budto take shinobi, nebo jeji kontakt z tohoto sveta. Ale on neni tak pruhledny jako ona." *Pomyslela si a zamyslela se.* Ostrazitosti neni nikdy dost, mel byste ji naucit i svou pritelkyni, ktera se vrha do nebezpeci po hlave a jeste k tomu s usmevem, jakoby o svou drivejsi moc nikdy neprisla. Jmenuji se Akira Heiwa, Heiwa je me jmeno, Akira prijmeni, pokud jsem toto neuvedla na pravou miru jiz predti., omlouvam se za zmateni. *Zkusila zakecat sve jmeno, bylo ji totiz jasne, ze byt sama sebou nesmi, Akiru zna az moc lidi a co vic, nekteri i vi, kdo je Akira ve skutečnosti, Zikiho slova o ostrazitosti ji znela hlavou jako zvon a proto se pokusila, bez zadneho naznaku podezreni v hlase, sve jmeno prohodit. "Ty ses falt Genius Mito, vazne..." Pronesla Ironicky v mysli, kde se mlatila dlani do hlavy.* Hmm, kdyz uz jste zde, muzete mi poskytnout drahe informace, ktere diky pobytu ve Hvozdu, se ke mne nedostanou. *Odkaslala si a napila se z kozeneho valu, ktery mela u leveho boku. * Co je zac Piratska loď Mito? A kdo ji veli? Kdo jste vy, odkud pochazite a co hledate v tomto kraji?
Yin: *Když jsem byl už velmi blízko, tak jsem se zastavil a sledoval obě dvě.* Rád tě opět vidím, Kami. *Pozdravil jsem, ale díval jsem se na druhou osobu.* To je nějaká tvá kamarádka? *Pročistil jsem si krk.* Ehm...promiň, za tu napjatost, ale asi tušíš, že se snažím být ostražitý, vůči lidem v tomto světě, které neznám, po tom, co se mi přihodilo. *Pak jsem promluvil na druhou osobu.* Zdravím a omluvte moji nedůvěru, pokud se ve vás pletu, ale mám své důvody, proč být ostražitý. ,,Vypadá to, že Kami nebezpečí nevidí, ale radši ještě chvíli počkám, než abych dělal unáhlené závěry a pak na to dolatil."
Kami: *Dívám se na onu osobu a přemýšlím nad jejími slovy.* 'Ach jo, člověk neřekne nic, je to špatně, člověk se představí, je to taky špatně, tak co teda po mě chcete, celé tohle místo je tak divné,' *řeknu si v duchu a ještě chvíli se dívám na Akiru, než se otočím a všimnu si osoby, která se k nám blíží. Po chvíli si podle jeho chůze všimnu, že je to osoba, kterou znám a tak se jen usměju, protože se jednalo o Yina.*
Mito: *Sledovala dívku.* "Přehnaně otevřená...dlouho nepřežije." *Pomyslela si a koutkem oka uhnula do strany, kde se formovala další osoba. Přemýšlela co říci, vzpomněla si na Zikiho slova, když na ně přijde někdo z jejich světa, je po nich i zde.* Akira Heiwa. *Pronesla, Kami by mohla mít tak 50% šanci ono jméno znát z vyprávění, jelikož v době, kdy Mito převzala Pevnost, byla Kami ještě stále s Lanou, která o tom dozajista věděla.* Kami...neměla bys být tak sdílná. Bůh ví, kdo ti podrazí díky tomuto nohy, možná to bude právě on. *Ukázala za ní s úsměvem.*
Yin: *Když jsem vystoupal na písečnou dunu, odkryl jsem si část obličeje zpod masky a rozhlédl se.* ,,Ten tvor přilétl přibližně támhle." *Podíval jsem se na místo, kde jsem si myslel, že mohl přilétnout a pak se díval kolem, jestli neuvidím něco zajímavého. Nakonec jsem spatřil siluetu jedné osoby a následně se tam objevila i druhá. Připomnělo mi to jednu nemilou situaci a to domlouvání obchodu s lidmi.* Ts. Zatracení překupníci. *Měl jsem podezření, že by se zde mohla domlouvat další schůzka, ale rozhodl jsem se to nijak nehrotit a nejdříve se ujistit.* Mno, jediný způsob, jak to zjistit je takový, že se tam zajdu podívat. *Tvář jsem si opět zakryl maskou a vydal se směrem k osobám. Netušil jsem ještě, jestli jsou to muži, nebo ženy, ale nic jsem nechtěl riskovat a ruku měl připravenou na kataně pod kápí tak, že to nebylo vidět.* ,,Budu doufat, že to nebudou žádní otrokáři, jinak za sebe neručím. *Když jsem se blížil, tak se mi jedna osoba zdála povědomá. No čím blíž jsem byl, tím jsem si byl jistější.* ,,Kami? Co ta tady dělá? *Pak jsem se podíval na druhou osobu.* ,,Tak tuhle neznám. Není zrovna oblečená jako někdo z našeho světa. Možná její kamarádka odsud?" *I když jsem věděl, že jde o Kami, tak jsem nepouštěl ruku z katany a druhou jsem si přidržoval pochvu, aby se, kdyby bylo potřeba, lépe vytáhla, takže jsem si nemohl dát dolů masku zatím. A ani jsem nic neřekl, protože jsem si v hlavě přehrával různé scénáře toho, co by se mohlo stát, když jsem si všiml katany u druhé, neznámé, osoby.*
Kami: *Pokračuju v cestě a dívám se okolo, když se najednou má pozornost přesune na ženu, která se tam najednou objevila. Nejspíše byla ukryta v keřích. Dojdu ještě blíže a následně se zastavím.* Oh, díky za varování. Mimochodem já jsem Kami, *řeknu a trochu se na ní usměju.* 'Sakra, zajímalo by mě, co je zač, jestli je místní a nebo tady shinobi jako já, nějak to z ní nemůžu poznat, ale určitě musí být nějaká nápověda,' *pomyslím si a dívám se na ní.*
Mito: *V dálce uviděla siluetu těla, zatím se jí nezdála nějak určitá, dokud slunce nezmizelo za jednou z dun a Mito si nebyla jistá tím, že nově příchozí je žena. Zvedla se a vyšla zpoza křovin, dlaní se ležérně opírala o katanu. Pokračovala v cestě, dívce naproti. Zastavila několik metrů před ní, kdy už rozpoznala blond vlasů a modř oblečení. Už jen to, jak vypadala z ní dělalo shinobi. Ty boty? Přilehavé šortky? Tohle nosili jounini pod uniformami. Mito ale vypadala jako zdejší, hlavně po té, co jim Freon nabídl oblečení.* Nebezpečné místo pro dívku, obzvláště bez pořádné ochrany kůže, pozor, ať se nespálíš. *Zavolala na ní. Kontakt s někým z jejich světa, kdo není Ziki, jí docela chyběl.*
Yin: *Na chvíli jsem se opět zastavil, abych se zkoordinoval a nešel úplně mimo.* ,,Vypadá to, že jdu přeci jen pořád správně." *Podíval jsem se do dálky, a hledal nějaké ruiny města. Alespoň tak jsem si představoval ono "Opuštěné město", které zmínil ten chlap. Jak jsem se tak díval, uviděl jsem na obloze něco velmi zvláštního, jak kleslo k zemi a po chvíli opět vzlétlo do vzduchu a odletělo pryč.* Co to je? *Vypadalo to jako velký pták.* ,,No, takže už víme, že v téhle poušti nejsem úplně sám. Alespoň jsem nebyl, dokud ten tvor neodletěl." *Podíval jsem se na kompas, pak ho zavřel a odložil zpátky do brašny.* ,,Nebylo by zas tak od věci, jít se tam podívat. Odchylka od směru mé cesty není zas tak velká." *Spletl jsem si prsty, natáhl ruce před sebe a dlaně mi směřovaly ven. Pak už jsem jen trochu zatlačil a ozval se zvuk, který se může zdát některým lidem nechutný, ale byl to můj zlozvyk.* Křup. *Křuply mi prsty.* ,,Už půjdu, pauzy na zkontrolování směru bylo dost." *Vydal jsem se směrem, kam přilétl a odkud následně i odlétl onen tvor.*
Kami: *Jak jsem tak šla a dívala jsem se okolo, tak jsem se na chvíli ztratila v myšlenkách.* 'Takže jestli je Renji pryč, tak jeho lodi tedy vede Yin, ten musí být pravdu nadšený,' *pomyslím si a trochu se zasměju. Někde přede mnou byly vidět nějaké stromy a snad i jiné podloží než písek. Jak jsem tak pokračovala v cestě, tak se mi hlavou proháněly různé myšlenky, i když to mohlo vypadat, že jsem vůbec nevnímala okolí, tak tomu tak nebylo, kdyby se tam někdo objevil, tak bych ho hned viděla, protože kolem mě byly maximálně písečné duny, které ještě nebyly moc velké.*
Mito: *Slzy jí protékaly prsty, vydržela takhle hodiny, než se zvedla a otřela si hrdě tvář, oči ale měla rudé, jakoby si šlehla. Zvedla se na nohy, sebrala katanu a vyrazila po okraji přechodu hvozdu a pouště na druhý konec. Rozhlížela se kolem, sledovala nebe i zemi, když si všimla nějakého velkého útvaru na nebi, zastavila se a zacouvala do křovin, odkud sledovala klesajícího obra, který během minuty zase vzlétl a zmizel v dáli.* "co to bylo? Tohle je divný místo...." *Pomyslela si a přikrčila se, zaujala jí bylinka u země, ze které se vyklubal divoký česnek.*
Yin: Takže mám na starost 3 lodě?! *Sedl jsem si na židli a plácl se po čele.* ,,Páni, tady je člověk jedním dnem ožralou, pak otrokem a najednou velí flotile 3 lodí." A řekl Renji alespoň, kdy se vrátí? *Zeptal jsem se osoby, která se vydávala za Renjiho Osobního strážce. Nejprve jsem nechtěl věřit tomu, že Renji nějakého osobního strážce vůbec potřebuje, ale asi to bylo jen tak na oko.* Ne, je mi líto pane. Jediné, co chtěl, abych vám vzkázal bylo: ,,Kumo." *V tu chvíli mi všechno zapadlo do sebe. Renjiho náhlé zmizení a můj nový post.* ,,Takže jsme pirátská flotila a nemáme místo, kde bychom se mohli usadit a mít nějakou centrálu." *Podíval jsem se s vážným pohledem na Renjiho Osobního strážce.* Řekni mi o místě, kde nikdo není. Kam nikdo nechodí a ani se o něm moc nemluví. (Yin) No...aktuálně se nacházíme na okraji Temného měs- (OS) Tady ale žijí lidé. (Yin) *Zarazil jsem ho v půlce věty.* V tom případě bych asi doporučil Opuštěné město na Severo-Východ odsud. *Vstal jsem ze židle a nahodil na sebe svoji kápi i kapuci a vzal si masku do ruky.* Vydám se tam sám a pěšky. Půjdu omrknout terén a pak se vrátím. Zatím tady zůstaňte. Máš to na starosti. Jestli se něco pokazí, nebudeš už schopen vykonávat práci Osobního strážce a už vůbec ne piráta, jasné? *Nasadil jsem si masku a ještě stihl zahlédnout, jak Osobní strážce jen přikývl.* Jo a pane! Až narazíte na poušť, tak vězte, že jste blízko. (OS) *Odpověď jsem zaregistroval, ale neodpověděl.* ,,Nemůžu si vzít loď, pořádně nevím jak se ovládá. A ani ostatní, nevíme co nás tam může potkat a je vždycky jednoduší schovat se sám, než schovat bandu pirátů a 3 lodě." *Vydal jsem se tedy na cestu. Nebyla krátká, ale už jsem se musel přibližovat. Vytáhl jsem si kompas a zkontroloval směr.* ,,Zatím jdu správně." *Po nějaké době jsem se pod nohama ucítil měkčí povrch. Byl to písek a čím víc jsem šel, tím víc se vytrácela zeleň a přibývalo písku.* ,,Poušť. Už musím být blízko..."
Kami: *Už je to zase pár dnů, co jsem odplula ze Starého Přístavu, abych se zase podívala někam jinam. Tak trochu jsem podle mapy, kterou měl Kori věděla kde plujeme. Jak jsme tak pluli, tak jsem se rozhodla, že by loď mohla zakotvit a já bych se zase po nějaké době podívala na pevninu, ne, že by mi vadilo být na lodi, ale pevnina pořád pro mě bylo to lepší. Zašla jsem do své katuty a olékla jsem se do modrého trička, modrých kraťasů a obyčejnýc shinobi bot. Následně jsem si vzala nějaké pouzdra se zbraněmi. Na levou ruku jsem si připnula mechanismus skryté čepele/kuše, k levému boku jsem si připnula katanu z kosti Shikotsumyaku a k pravému katanu z chakrových tyčí. Vyšla jsem ze své kajuty zamkla jí a Matadovi jsem řekla, aby zůstal na lodi, že se brzy vrátím. Poté dojdu ke gryfovi a posadím se na něj, ten zamává křídly a rozletí se směrem na pobřeží. Chvíli kroužil nad pobřežím, než přistál. Hned jsem z něj seskočila a nechala jsem ho odletět, protože jsem ho nepotřebovala, až ho budu potřebovat, tak na něj zapískám. Když odletěl, tak jsem se podívala po okolí a rozešla jsem se směrem do vnitrozemí, kde jsem viděla nějaké stromy.* 'Ach jo, zase všude písek, vypadá to tady jako v Zemi Větru,' *řeknu si v duchu a vydám se na cestu.*
Mito: *Už byli se Zikim ve skrytém městě nějaký ten den, rychle si navykla na pomáhání jak Zikimu, tak zdejším. Přemýšlela nad tím, jak život v tomto světe plyne, klidně, pomalu...nikdo se navzájem nezabíjí. Tedy...v mezích, rozhodně to tu není samý nukenin a vesnice mezi sebou neválčí. Nechala Zikiho na pospas Freonovi a sama si vzala jednu ze svých katan, tu černou. Oblékla se do světlé haleny, hnědých kožených kalhot, zeleného kabátce a vysokých jezdeckých bot. I přes to, že ve městě bylo minimum koní, jednoho jí půjčili a Mito se vydala na cestu lesem, zpátky, po proudu potoka, k poušti. Když začala být zemina sypká a rostliny řídly, nechala koně uvázaného u stromu poblíž zbytků trávy a potůčku, ze kterého byl již jen malý tok, mizící někde v zemi a znovu se bojevující až v oáze. Došla až na okraj pouště, v zádech měla hvozd. Odepnula si katanu s opaskem a klesla na kolena. Sledovala slunce, které se lesklo v dáli, mraky, které se tvořily nad mořem, přičemž pomalinku vytasila zbraň. Věděla, že katana se na tohle nepoužívá, ale také věděla, že by jí Freon jinou zbraň nepovolil, pokud by se vydala na cestu za poznáním. Sledovala ostří, o které se černě leskly paprsky. Chytila své dlouhé vlasy, měla je již do poloviny zad, stále barvené, i tady uměli udělat odpovídající odstín, aby si je Mito mohla přebarvit. Zvedla zbraň a utnula vlasy v polovině. Zbyly jí jen krátké po ramena, zbytek držela v pěsti a sledovala jak pomalu vlásek po vlásku padají a mizí v písku, který k ní hnal vítr.* "Pirátská loď se stejným jménem....hm...." *Pomyslela si a oprášila si ruku. Natáhla obě paže před sebe a přehodila si katanu tak, že špička mířila na její břicho, přímo do středu. Přišložila jí tak blízko, že cítila tlak na kůži, jak se katana tlačí skrze oblečení. Slyšela zvuk trhání nitek látky. Roztřásla se a katana spadla na zem vedle ní. Cyhtila se za hlavu a hřbety dlaní přiložila na písek, jak se celá schoulila.*
BlueBoard.cz ShoutBoard