Přidej zprávu »
---: ---
Renzo Watanabe: *Renzo domů ještě nejde, musí si zařídit nějaké obchůzky například tu je jeden muž, který chce aby mu Renzo dovezl nějaké drogy do Naomi no Sato. Renzo si jen musel převzít jeho drogy a zapečetit je do pečetícího svitku, dělá to tak protože nikdo kromě Renza není schopen z toho pečetícího svitku něco odpečetit a tak se aspoň vyhne tomu aby mu někdo ukradl svitky a vytáhl to vše ven (Kuchiyose Tobidougu). Nedělá mu moc radost tohle dělat ale jakmile se do toho namočil jednou tak už se z toho nemůže dostat, pokud si váží svého života té jediné na které mu záleží (Rin). Navíc Yonbi je celkem rád aspoň je docela zábava. *
Rin Yoru: *Zoskočila z toho tvora a sledovala ako sa premenil opäť na beztvarú hmotu.* Vďaka za tréning. Bolo to - poučné. *Skonštatovala len a otočila sa ku nemu chrbtom. Stratila sa v dome. Šla do svojej izby a premýšľala nad tým čo sa dozvedela. O sebe. O Renzovi.. o jeho bijuu.*
Renzo Watanabe: Jsem rád za to že jsem ho získal ale jsem rád hlavně z toho že jsi už v pořádku a nemusím se bát toho že tě vůdce nechá odpojit od přístrojů a jako že už párkrát to bylo skoro až tak drsné že to málem provedl a nebyl jsem daleko od toho abych na něm spáchal vraždu. *Pro Renza by zavraždění vůdce vesnice nebyl problém, problém by byl v tom že by musel nést následky buď tím že by si násilně prosadil fakt že usedne do jeho funkce, nebo vy utekl a byl Nukeninem a poslední možností by bylo vězení a Renzo by nejspíš zvolil možnost číslo dvě, protože on není druh Ninji, který by chtěl něčemu vládnout. *Už jsme tady. *Je to sice zbytečné oznámení protože Rin není slepá ale stejně to řekl v moment kdy přistál na střechu jejich domu. Renzo seskočí dolů ze svého orla a když z něj seskočí i Rin tak ho nechá opět zmenšit do velikosti že se mu vejde na dlaň a ústy na té dlani ho pohltí a rozžvýká ho zase na obyčejný jíl, který si vloží do pouzdra na výbušný jíl. *
Rin Yoru: *Pri jeho slovách ju zaplavil hnev a potom smútok. Pred očami sa jej vynorili spomienky na jej brata. Bol slabý.. to vedela. Bol otrokom svojich pocitov.. nemal to v hlave úplne v poriadku a ona to vedela. No napriek tomu aký bol stál pri nej keď zomrel Sasori bol pri jej boku. Snažil sa ju dostať z toho najhoršieho. Za to že ju miloval ako ženu a nie sestru môže Patsumi. Oh ako ju len nenávidela. Bola ticho až kým neuvidela ako sa približujú k ich domovu.* No.. som rada že ste sa teda našli. *Uzavrela nakoniec trpkým hlasom.*
Renzo Watanabe: Jasné že jo, lepšího Jinchuriki ještě nikdy neměl prej dlouho nenašel někoho kdo by plně ovládl jeho schopnosti to pokrytí lávou a tak jsou schopnosti právě od něj. Ptal jsem se ho na nějaké jeho bývalé Jinchuriki ale prý není jediný, který by stál za zmínku, takže jak to vypadá zatím měl smůlu a byl zapečetěný jen v ubožácích a slaboších. *Renzo samozřejmě nemá ani tušení že by Rin mohla jeho předešlého Jinchuriki znát (Arakiho). Ten ovšem byl také velmi slabej a tak ho Yonbi ani nezmiňuje a nemá to ani v úmyslu. *On je celkem dost hrdej a pyšnej, takže je to s ním občas dost těžké a to nemluvím o jeho tvrdohlavosti, kterou jsem ale asi částečně přejal. *Zasměje se tomu ale všimne si že v dálce je už Takigakure tak začne postupně klesat. *
Rin Yoru: *Všetko počúvala a snažila si to ukladať do pamäte.* A čo .. tvoj bijuu? Rozprávate sa? Máte dobrý vzťah? Je pri tebe šťastný? *Keď mala v sebe Gobi.. často jej hovorila o jinchuuriky, ktorý ju nosili ešte kým ju dostala ona. Hovorila o minulosti, radila jej strátégie, bola jej morálna podpora a oh.. ako len zbožňovala chuť mäsa. Dala jej obrovskú silu.. chýbala jej. Hlboko v očiach Rin bol smútok, ktorý by si mohol Renzo všimnúť aj napriek Faktu, že držala pevne nasadenú v tvári nečitateľnú masku.*
Renzo Watanabe: Tak to že mohu tvořit exploze už víš, kromě toho díky té rukavici mohu dle své vůle ovládat půdu a zem a tvořit různé věci jako třeba ta pouta, která jsem použil na tebe. Kromě toho pokud se někoho dotknu tou rukavicí tak mohu člověka nebo jiný organický materiál změnit na kámen. Kromě toho nemusím na techniky Dotonu skládat žádné ruční pečetě, také ovládám element Katon a Raiton ale ty moc nepoužívám jak jsi mohla vidět. Kromě toho mám ohromné zásoby chakry a dokážu tvořit lávu, kterou mohu své tělo taky pokrýt. Dále ty papírové schopnosti to jsi viděla a mohu mnohonásobně zvýšit svou sílu a rychlost, nemluvně o síle Ninjutsu. Taky si mohu na pomoc do boje přivolávat hady, což je vlastně mé Kuchiyose. Pak se mi v hlavě vždy probudí takové alternativní ego, které je sadistické a velmi agresivní a krvelačné ale to většinou jen v případě že se dostanu do velkých potíží a nezvládám to.
Rin Yoru: *Nezvažovala to dlho.* Som za. *Prisvedčila a pozrela sa na neho kútikom oka.* Povedz mi o nich a potom sa na ne pozriem. *Navrhla. Rada bola pripravená a to za každých okolností.* Pre prípad, že by bolo nutné aby som šla z cesty. *Dodala - už len tá jeho špecialita ohľadom výbušnín ju nútila stiahnuť sa z boja.*
Renzo Watanabe: Nešetřit se? To by jedna mise nestačila ale mohu ti to tedy ukázat je tu vlastně jeden úkol, mám tu dva tábory nějakých zločinců ale každý je někde jinde a klony bych nerad používal tak co kdybys šla semnou? Já půjdou do jednoho táboru ty půjdeš do druhého nalákáme je na jedno místo a tam se o ně budu moct postarat o všechny naráz. *Navrhne to takto, tuhle misi by možná zvládl sám ale tak ono je to jedno zda mu někdo pomůže nebo ne. *Mohu ti něco málo ze svých schopností říct pokud chceš ale pokud je chceš spíše vidět tak klidně to necháme tak.
Rin Yoru: *Odmlčala sa keď počúvala jeho slová. Bola by ochotná tomu uveriť hoci ju pri tréningu šetril.. aspoň čo sa sily týka.* Som za rada by som sa pozrela na tvoje schopnosti keď sa nešetríš. *Pousmiala sa.* Netvrdím, že sa chvastáš ale vieš.. lepšie raz vidieť ako dva krát počuť. *Trochu ho škádlila.*
Renzo Watanabe: Jsem silnější jak někteří Kagové vesnice, aspoň to je tedy můj názor. *Zasměje se tomu. *Mimochodem pokud bys chtěla mohl bych tě někdy vzít na nějakou misi nebo jiný úkol abys taky opět nabrala nějaké zkušenosti co ty na to? *Renzo se nad tím zamýšlí už delší dobu jen prozatím Rin nechtěl na žádnou misi pustit. *Myslím že nyní bys nějakou misi už i klidně mohla zvládnout.
Rin Yoru: *Povzdychla si a pokrútila hlavou.* Len.. uvažujem koľko som toho premeškala a okoľko si silnejší. Mala som plány a tento môj niekoľko ročný šlofík mi ho dosť skomplikoval. *Prehovorila. Hoci nebola úprimná ani neklamala. Skutočne sa nad tým už veľa krát zamýšľala .. len práve teraz nie. Každopádne klamala excelentne. Takže nemal šancu to spoznať.*
Renzo Watanabe: Jsi nějaká zamlklá, teď se nebudeme bavit? *Zeptá se během cesty do Takigakure, tichá cesta ho totiž dost nudí a rád by aspoň komunikoval ono taková delší cesta když je ticho je dost ubíjející (nudná). Renzo nějak nevidí že pro Rin je to prostě těžké vzhledem k tomu co v minulém životě prožila ale tak on to vědět ani nemůže když mu to nikdy neřekla ale jednoho si vědom je, trochu se změnila ale neví kdy se to stalo. *Brzy tam budeme.
Rin Yoru: *Vyskočila na orla a držala sa na jeho chrbte pomocou chakry v nohách. Odtieň jej tváre už neevokoval zrejúcu jahodu, no stále sa jemne červenala.* /Čo to do pekla malo znamenať./ *Nešlo jej do hlavy. Opäť si vybavila prvú vec na ktorú si spomína keď sa prebrala z kómy. Jeho pery. Hoci mala len šestnásť, zažila si v minulom živote kadečo. Bola zasnúbená, jej brat ju miloval inak než by sa patrilo ... a dlhé roky bola zneužívaná hlavou Kirigakure. Bola otrokom túžob šialenca, obeťou incestnej náklonnosti vlastného brata a zničená smrťou jej životnej lásky. Toto bolo celkom niečo iné. Renzo bol jej priateľ.. vnímala ho ako brata, najlepšieho kamaráta. Netušila či všetky tieto okolnosti sú len záležitosťou príťažlivosti alebo je za tou intimitou aj niečo hlbšie. Bola z toho zmätená.*
Renzo Watanabe: *Usměje se jako kdyby se nějak nic moc nedělo i když Rin to nejspíš vidí trochu jinak a je si toho vědom. Takže si dojde pro své oblečení, které si svlékl a oblékne se do něj, pak díky výbušnému jílu a ústech na dlaních vytvoří orla, kterého pak pomocí jednoruční pečeti zvětší do velkých rozměrů aby unesl i člověka (Kibaku Nendo). Tiše si vskočí na hřbet toho orla a počká na Rin kdy se k němu přidá aby mohl vyrazit na cestu do Takigakure no Sato. *
Rin Yoru: *Najradšej by ušla .. zmizla niekam preč, no doniesol ísť dosť ďaleko. Takže to nebolo velmi praktické. Keď si začal robiť srandu z toho že je červená .. sčervenala ešte viac. Ako naschvál ...cítila ako jej horia aj uši. Postavila sa, otočila sa ku nemu chrbtom aby nevidel jej rumenec.* Chcem ísť domov. *Bola vďačná že vie tak skvele skrývať emócie.*
Renzo Watanabe: *Konečně rukavici najde a tak ji zvedne a nasadí si ji, nicméně se mu Rin moc uvolňovat nechce. Pozorně si ji prohlédne ale pak se pousměje. *Zkus na mě nekřičet. *Poví a pak se její pouta uvolní (rozpadnou v prach) a tak opět získá kontrolu nad svým tělem ale Renzo ten si teď hlídá její pohyby, protože pokud by se mu pokusila dát facku ne-li něco horšího ihned by se vyhl což by s jeho rychlostí a reakcemi neměl být problém ale když bude křičet s tím už asi nic neudělá a bude si muset vyslechnout co má Rin na srdci. *Jsi hezky červená víš to? Vypadáš jako rajčátko. *Neodpustil si to, Renzo prostě nemohl odolat. *
Rin Yoru: *Ústa už zavrela - stále však ležala bez pohnutia na zemi s doširoka otvorenými očami. Jednak za to mohol aj fakt, že Renzo len hovoril o tom, že ich zruší, no reálne to nespravil lebo hľadal nejakú sprostú rukavicu. Rin si to snažila v hlave všetko urovnať. To čo sa stalo v nemocnici.. ten bozk - to je nič v porovnaní s tým čo sa stalo teraz. Ešte stále sa chvela a cítila na sebe jeho ruky.* /Vzchop sa, vzchop sa./ *Opakovala si v duchu ako mantru a pri tom uvažovala či ako prvé Renza udrie alebo na neho nakriči. Najradšej by sa však len prepadla pod zem a tam počkala kým sa aspoň farba jej lic dostane do normálu. Zatiaľ bezúspešne.*
Renzo Watanabe: *Pohrával by si dál ale všiml si (periferně) toho jak se pokusila zničit jeho pouta a tak je jasné že sice se jí to částečně líbí ale zároveň zase bojuje s tou svou averzí vůči dotykům. Ruku, kterou si sahal její zadek zase dostane ven a trochu pohodlněji se na ní usadí a skloní se svou tváří k jejímu uchu, mezitím ruku vytáhl ven z její podprsenky a jazyk se do úst vrátil a zavřela se (ta ústa). *Myslím že tohle by ti pro dnešek mohlo stačit už tak jsem zašel trochu moc daleko, nesmíme to přehánět. *Toto ji ale do ouška pošeptá a pak ji ještě dá polibek ale ne na ústa ale jen na čelo. Pak se opět narovná ale zatím z ní nesleze. *Zničím pouta jen kam jsem dal tu rukavici. *Poví pod nos a začne se zmateně rozhlížet. *
Rin Yoru: *Ešte sa nespamätala z prvého dotyku a Renzo svoj svojský útok premenil v niečo ešte zákernejšie. Okolo zápästia sa jej objavili kamenné putá a Renzo mal opäť len dve ruky. Dotkol sa jej na tvári a s nečitateľným výrazom sa posunul nižšie na jej stehnách. Keď v tom jeho ruka držala jej zadok a jeho druhá ruka vklzla popod jej športovú podprsenku a stlačila jej prsnik. Šokovaná zalapala s otvorenymi ústami po dychu. Jej tvar očervela úplne a naprázdno trhla rukami, ktoré istil ten čudný kameň. Trhla nimi tak silno že mala pocit že si odrapi vlastné zápästia. V momente ho chcela zasypať nadavkami a vyhrážkami, no v tom momente opäť o niečo pritvrdil. Z Renzovej dlane vyliezol jazyk a chlípne olizol jej bradavku, ktorá na to reagovala tak, že sa vytýčila do pozoru. Neveriaco opäť zalapala po dychu v hrdle sa jej vytvorila guča ... neschopná slova hľadela do Renzovej tváre a snažila sa vyčítať nejaké zámery - skryté plány či iné emócie, no vo vlastnej panike, hneve a vzrušeni toho nebola veľmi schopná. Mozog jej vypovedal službu.*
Renzo Watanabe: *Ze strany Renza je to teď už úplně o ničem než o tréninku Rin ale o jeho chtíči. Nyní už ale další dva páry rukou nepotřebuje jako beztak síly má dost na to aby si Rin udržel i jen jednou rukou kdyby chtěl a tak se ruce stáhnou zpět do jeho těla. Ruce přesune do pozice nad její hlavu a dá je blízko k sobě, využije ještě toho že může libovolně ovládat zem a tak tak ze země u jejích zápěstí vyjde ze země pevný a tvrdý kámen, který se obmotá kolem jejích zápěstí aby ji udržel tak jak je. Rukavici pak ale sundá a položí ji na zem vedle, ono kdyby se jí dotýkal rukavici tak by se toho moc nenaučila. Nyní se ji sice dočasně nijak nedotýká ale to hodlá ihned napravit a levou rukou ji přiloží k tváři a podívá se jí pozorně do očí. Není potřeba ani nic říkat jeho druhou rukou se začne dotýkat opět její pokožky na bříšku ale pokračuje výš až k její hrudi, kterou se nebojí vynechat. Proč si ji neosahat celou když tu možnost má ne? Ruku, kterou měl u její tváře přesune k jejímu boku a pak si zajde rukou pod ní a stiskne její zadeček. *Vidíš? Vše není jen nepříjemný fyzický kontakt. *Renza napadne něco zábavného a aby svá slova podtrhl tak z úst na dlani ruky kterou má u jejího hrudníku tak je otevře a tak dostane z úst jazyk, kterým ji přejde přes bradavku jednoho prsa (dost nečekané xD). *
Rin Yoru: *Keď posunul ruku a tá sa Rin prvý krát dotkla priamo na pokožke - napla sa ako struna. Keby ju tak efektívne neukotvil na mieste tak by ho vďaka tomu možno zhodila. To sa ale nestalo. Srdce je začalo pumpovať krv dva krát tak rýchlo. Zrychlil sa jej aj dych a rozšírili zreničky. Nevnímala jeho slová. Bola mimo z jeho dotyku. V hlave sa jej v rychlom slede prehrali spomienky na Sasoriho, Mizukageho, dokonca aj jej brata Arakiho. Vedela, že toto je iná situácia, iné telo a iný život.. traumy však zostali v jej duši aj keď vedela že by jej Renzo nijakým spôsobom neublížil. Všetko to vedela, no aj tak neovladla ston ktorý jej vyšiel z krku keď ju jemne uštipol na boku. Naskočili jej zimomriavky a zaťala zuby. Ruky zvierala v päste. Vedela, že ak o to požiada tak Renzo prestane - tak by sa ale nič nenaučila. Nesmie dovoliť aby ju podobná situácia v reálnom boji takto rozhodila. Mohlo by ju to stáť život. Vyzeral sebavedomo keď prechádzal po jej nahej pokožke na brušku. Cítila ako jej do tváre stúpa červeň a jej líčka v momente nabrali odtieň paradajky. To kontrastovalo s jej bielou pokožkou a vlasmi čiernymi ako noc. V tomto živote sa jej nikdy nikto podobným spôsobom nedotýkal.*
Renzo Watanabe: Musíš se to naučit vydržet. *Poví tiše no zároveň je skoro zhypnotizovaný a zatímco ji všemi způsob jistý jeho volná ruka ji zajede pod tričko a dotkne se jí na holé pokožce na jejím bříšku. Nejde o nějaké nepříjemné dotyky aspoň on to tak vidí ale jen se jí jemně dotkne a rukou ji přejede trochu výš ale ne moc jen maličko aby si uvědomila že tohle už není obyčejný dotyk přes oblečení nebo jen že to je něco co patří k boji. *Musíš se naučit odlišit co je nepříjemný dotek. *Aby to zdůraznil tak ji jemně štípne do boku rukou kterou ji drží aby se mu nevykroutila. *Zároveň jsou ale příjemné doteky a musíš to odlišovat. *Nyní rukou pod jejím tričkem pohne trochu do strany a pak zase na druhou stranu a jen mapuje její pokožku. Jeho výraz je přitom tak sebejistý jako kdyby si byl naprosto jistej tím co dělá (což taky je xD). Stále si ale uvědomuje že trochu riskuje že by zašel moc daleko a tak si radši dává pozor na to jak reaguje. *
Rin Yoru: *Takýto vývoj udalostí nečakala. Keď dopadol na kolená a v podstate si sadol na jej boky efektívne ju znehybnil na mieste. Tyč ju tlačila na krku k zemi, nohami takmer nepohla. Celou silou sa snažila tyč odtlačiť a zhodiť ho zo seba, no on ani nemusel viditeľne napnúť bicepsy. Prehrala. Žmurkla a tyč sa v jej dlaniach rozpadla. Keď jej chytil ruky a ukotvil ich po bokoch jej hlavy nezostávalo jej nič iné len nemo s vytreštenymi očami hľadieť na jeho vypracované telo. Na hrudi mal tie zvláštne zašite ústa.. na bruchu pečať bijuu ktora ešte viac zvýrazňovala jeho tehličky. Zdvihla pohľad k jeho tvári a naprázdno prehltla. Strnula na mieste keď sa jej voľnou rukou dotkol. Síce mala na sebe tielko no látka nebola dosť hrubá na to aby bol jeho dotyk menej intenzívny. Pootvorila pery - z hrdla jej ale nevyšiel žiadny zvuk. Bolestne si uvedomila že ak by to nebol Renzo ale skutočný nepriateľ bola by v koncoch. Toto je jej slabina. Dotyky. A on sa ju práve snažil trénovať.*
Renzo Watanabe: *Rin skončila na zemi na zádech (předpokládám) a tak Renzo skočí po ní s tím že dvě jeho ruce začnou tlačit na to kopí přímo ve středu s tím že s ním tlačí proti ní jako kdyby ji tím chtěl uškrtit ale jen chce tlačit tak aby ho nemohla využívat jako zbraň a případně ho bodnout nebo jinak zranit. Druhou ruku a pravé straně ji přiloží k hrudníku a přiloží ho přímo na ní zatímco třetí pár rukou jistí její boky aby se nevykroutila (posadil se ji na pas). Potě zničehonic se to kopí rozpadne na prach, protože Renzo to něj úmyslně přestane pouštět chakru a toho využije aby se pokusil její ruce chytit za zápěstí a přitlačit je k zemi vedle její hlavy. Jednu ruku sice stále nevyužívá ale má pocit že není potřeba. *Tohle je docela …. Zajímavá pozice.
Rin Yoru: *Zoskočil na zem vo chvíli čo nechala odpáliť výbušný lístok. Len nemo hľadela na to čo mu vyrástlo z chrbta. Podvedome o pár krokov cuvla. Periferne si všimla na zemi tyč z dotonu ktorú po nej hodil zohla sa po ňu a zdvihla ju v obrannom postoji presne vo chvíli čo sa Renzo objavil pred ňou. Odrazila ňou jeho päsť, no stratila rovnováhu a padla chrbtom na zem.* /Je tak rýchly.. tak neskutočne rýchly./ *Otočila tyčou vo vzduchu pred sebou pre prípad že by chcel opäť zaútočiť a nohami sa pokúsila odsunúť ďalej.
Renzo Watanabe: Sice to teď bude vypadat jako striptýz ale není to tak jak to bude vypadat. *Jak to dořekl tak si sundal vršek svých věcí a zavěsil je na větev stromu na kterém teď stojí. Pak seskočí dolů na zem a jak dopadne tak se skrčí a levou rukou se dotkne země ale to nic neznamená pak se narovná a stojí tma s horní polovinou těla odhalenou a pak se stane něco ne zrovna moc hezkého na pohled a to že mu narostou další 2 páry rukou navíc. Poté využije toho že jeho rychlost je opravdu vysoká (12 bodů) což se dá rovnat s 2 bránou Hachimonu. Jednou levou rukou zaútočí na Rin pěstí ale ne moc silně ale přitom jde vlastně jen o to aby ji zaměstnal takže nakonec na ní útočí celkem dvěma rukama (těmi původními) a ty další dvě prozatím udržuje u těla pro obranné účely. Jde o to Rin nutit bránit se jeho úderům což by nyní nemělo být moc těžké ale zároveň bude nucena se jeho rukou dotýkat. *
Rin Yoru: *Jej ruka chňapla naprázdno. Keď sa vynorila spod zeme videla zmiznúť Renzovi krídla a musela uznať že to bolo veľmi pôsobivé. Trochu očarovane na neho hľadela keď pristál na konári stromu.* Pôsobivé. *Skonštatovala polohlasne a hodila kunaj s pripevnenym výbušným listkom Renzovym smerom. Mierila samozrejme na konár nechcela mu ublížiť.*
Renzo Watanabe: „Myslíš si že to neznám?“ *Ihned jakmile Rin zmizela z dohledu tak si Renzo vytvoří z mnoha kousků papírků velká křídla podobná andělským (Kami Enjeru) a s těmi zamává a dřív než ho Rin stihne zatáhnout pod zem tak on odletí do strany a přistane na větev jednoho stromu a ty papírky z křídel se od něj oddělí a opět zmizí pod jeho rukávy. * „Možná bych měl Rin věnovat nějaký dotek aby si na to zvykla sice to nebudou něžné doteky ale nesmím to ani přehnat.“ *Toto si promýšlí ale hlavně čeká co dalšího Rin provede. *
Rin Yoru: *Pousmeje sa keď Renzo s ľahkosťou odrazí jej kunaj sama zloží ručne pečate a pomocou techniky Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu sa stratí pod zemou čím sa vyhne ohnivej guli zároveň sa presunie pod zemou priamo pod Renza s úmyslom chytiť mu nohu a vtiahnuť ho pod zem.*
Renzo Watanabe: *Sleduje jak si s tím Rin poradila, něco takového čekal vždycky mu přišla jako ten typ holky co se dokáže dobře hýbat a různě ohýbat. Jakmile po něm Rin hodí ten kunai tak Renzova prav ruka celá zkamení (Doton: Domu) a on tou rukou ten kunai odrazí jako kdyby o nic nešlo. Jako další krok Renzo podnikne trochu více útočný a tak složí potřebné ruční pečetě a z úst vypustí poměrně velkou ohnivou kouli přímo na Rin (Katon: Endan). *
Rin Yoru: *Zaškerila sa keď ju pochválil a čupla si keď do nej hodil ten bodec odrazila sa od zeme urobila kotúľ vpred a vyšvihla sa na rovné nohy. Hodila po ňom kunaj.*
Renzo Watanabe: *Rin Renza zaskočila, tohle fakt nečekal ale tak byl by velmi špatným Ninjou kdyby se nechal dostat takovýmto způsobem. Za celé ty roky čelil mnoha situacím a už má nějaké zkušenosti a tak Renzo zareaguje celkem pohotově. V moment kdy mu přiložila kunai ke krku tak jeho tělo se promění na stovky maličkých motýlků z papírků, které vypadají jako Origami (Shikigami no Mai). Renzo se pod tělem Rin doslova rozpadne a i když je to krásné na pohled dlouho to tak nehodlá udržet, protože tito motýlci se všichni rychle 2 metry za zády Rin zase spojí do jednoho bodu a tam Renzo své tělo opět složí do pevné formy. *Tohle jsem nečekal, tohle se ti povedlo ale znovu už na stejný trik neskočím. *Poví Renzo s úsměvem a využije toho že na techniky Dotonu nemusí skládat pečetě a vedle něj ze země vyskočí kamenné kopí, které Renzo chytí a vrhne ho po Rin plnou silou (Doton: Gansetsukon). *
Rin Yoru: *Vedela, že by ju nenechal len tak padnúť - v ruke stále držala kunaj keď ku nej priskočil hodlala ho prekvapiť a celou váhou svojho tela sa na neho prevaliť a pridržať mu pod krkom kunai. Mdloby len predstrierala. Renzo chcel aby mu ukázala čo v nej je. Mohla sa snažiť poraziť ho vo férovom boji ale vedela, že by prehrala. Na silnejších protivníkov sa musí ísť prešpekulovane. Odhadnúť ich slabosti a potom ich použiť proti nim. Renzovou slabinou bola ona.*
Renzo Watanabe: Nevím, jak jsi to mohla čekat i když občas tuto možnost během tréninku dávám. *Poví Renzo s naprostým klidem, tedy než mu ten klid zmizí z tváře a to v moment kdy se Rin podlomí kolena a ona začne padat k zemi. *Sakra! *Vynadá si za to, že Rin ještě očividně ještě není úplně fit a už mu tu padá a tak bleskově složí pečeť tygra a velice rychle se po přímé lince přesune přímo k ní (Shunshin no Jutsu). Takto se k ní dostane dost rychle aby ji stihl zachytit, než upadne a takto s ní klesne k zemi společně s ní aby ji mohl n zem položit trochu něžněji, neví co přesně ji je a tak ji radši nechá si lehnout kdyby ji bylo nějak zle nebo by se cítila bez energie, sám není doktor a tak nemůže vědět co s ní je. *Je ti dobře? *Zeptá se s trochu starostlivým pohledem. *
Rin Yoru: Prečo som tušila, že presne toto povieš? *Pousmiala sa a urobila krok dopredu s kunajom v ruke .. Keď v tom z ničoho nič .. jej kolená ochabli. Podlomili sa jej a celá dopadla tvrdo na vyschnutu teplú zem. Oči mala zavreté a dýchala plytko.*
Renzo Watanabe: Dobře no uvidíme, takže bude to kombinační trénink takže používej jak Ninjutsu, Taijutsu, Kenjutsu či Genjutsu prostě vše co dovedeš využij když budeš moct. *Nyní stojí čelem k Rin ve vzdálenosti takových 7-mi metrů a dívá se jí do očí. *Tak dobře dávám ti první útok, můžeš zaútočit jako první. *Toto Renzo myslí naprosto vážně, tohle není o tom aby on Rin porazil nebo tak ale aby ji dal možnost útočit na jiného Ninju, který se jejím útokům dokáže ubránit. *
Rin Yoru: *Krajinu z takejto výšky ešte nevidela. Vďaka svojmu kyutai síce vedela lietať a mohla do sýtosti vychutnávať vietor vo vlasoch, no oberalo ju to o ostrý zrak. Toto bola teda novinka. Keď pristáli - sledovala ako sa renzove zvieratko opäť mení v hrudu hliny. Keď sa jej opýtal či je pripravená mykla jedným plecom a prikývla.* To nezistíme kým nezačneme.
Renzo Watanabe: Jak chceš, jen jsem navrhl tu nejpříjemnější možnost. *Poví klidně a poté jeho výtvor zamává křídly a vzlétne vysoko do vzduchu a zamíří si to na jih vesnice, kterou ale pak přeletí a letá dál dokud nedoletí nějaké tři kilometry za vesnici. Tam přistane na jedno volné pole nebo spíše na oblast vykácených stromů. Tam jeho výtvor přistane a Renzo seskočí na pevnou zem a počká až seskočí i Rin a dotkne se dlaní svého výtvoru a ten se opět zmenší a poté ho jeho dlaň pohltí a opět ho rozžvýká aby ho případně mohl použít na něco jiného a ten rozžvýkaný jíl uloží do pouzdra ke zbytku svého výbušného jílu. *Tak jsme tu. *Poví a vytáhne si svou rukavici Ai no Ishi a nasadí si ji na pravou ruku. *Připravena?
Rin Yoru: *Pochybovačne si tvora premerala a vyskočila na neho bez Renzovej pomoci. Keď jej ale kázal aby sa ho pevne chytila .. zamračila sa.* To už ten tréning začal? *Opýtala sa - narážala na tú časť s dotykmi a pristúpila ku nemu bližšie.* Skúsim sa udržať chakrou v nohách ak to nebudem zvládať tak sa ťa chytím. *Navrhla.*
Renzo Watanabe: *Renzo si cestou vezme z jednoho stolu na kuchyni takovou pečeť, kterou si umístí na spodní část levého zápěstí. Pečeť je speciální v tom že Renzo z ní může pouhým dotekem lehce odpečetit jakýkoliv objekt, který do ní zapečetil (Kuchiyose: Raikō Kenka). Samozřejmě si sebou vzal i pouzdro ve kterém má zavřený výbušný jíl a ten si připevní tak aby bylo přístupné z pravé strany na pravém stehni. Venku si z jílu vytvoří orla, který je celkem maličký ale jakmile ho položí na zem a složí levou rukou pečeť jeho rozměry jsou obrovské (Kibaku Nendo). *Tak poletíme tímto co ty na to? Napadlo mě jedno fajn místo a tímto způsobem tam budeme celkem rychle. *Pak si vyskočí na hřbet toho orla a natáhne ruku k Rin aby ji případně pomohl nahoru. *Pevně se mě chytni kolem pasu jinak spadneš.
Rin Yoru: *Kráčala až ku dverám kde si natiahla na telo plášť bez rukávov. Na nohu si pripojila púzdro s kunajmi kde v malom vrecku mala aj bombu, výbušné lístky a drót.* Ako uznáš za vhodné. *Odpovedala mu a obula si sandálové ninja topánky.* Ak vieš o nejakom mieste tak ma tam zaveď. /Ideálne nech to nieje na otvorenej ploche. Tento úpek ma zničí./ *Dodala ešte v duchu sama pre seba, no nahlas to nepovedala.*
Renzo Watanabe: *Nijak se nebrání její ručník ho určitě nezabije a tak není důvod se tomu bránit. Samozřejmě Rin následuje ven ale něco si uvědomí a to Rin musí říct ihned. *Bylo by nejlepší jít do lesa mimo vesnici, víc moje Ninjutsu a i nějaké Taijutsu nejsou zrovna bezpečné pro trénink takto blízko u domu nebo celkově takto blízko u vesnice nevadí ti to?
Rin Yoru: *Uškrnula sa pri jeho poznámke a pokúsila sa ho švacnúť uterákom (mierila na jeho rameno) a pri tom prevrátila oči. Bola spokojná, že jej plán vyšiel. Napila sa vody z fľaše a položila ju na stôl vedľa svojho denníku.* Tak poďme kým nevychladnem. *Prehrabla si prstami vlasy a urobila si copík. Potom popri ňom prešla ku dverám kde sa obzrela či ju bude nasledovať.*
Renzo Watanabe: Vidíš bylo to tak sexy že jsme skoro zapomněl proč jsem přišel, chtěl jsem se podívat jak na tom jsi. Vidím že dobře tak bych rád navrhl kombinovaný trénink v souboji jeden na jednoho. Tím kombinovaný mám na mysli využívání jak normálních útoků tak i používání chakry. Musíš trochu trénovat i svou chakru abys pak neměla zakrnělou chakrovou soustavu. *Mluví naprosto klidně a vyrovnaně hold sice měl takový krásný pohled na Rin na tyčí ale stále může normálně fungovat. *
Rin Yoru: *Neprestala aj keď spozorovala, že Renzo vošiel do miestnosti. Predsalen chcela aby ju videl. Aby jej konečne pomohol s tréningom a len jej stále netvrdil, že je ešte slabá. Elegantne sa zviezla po tyči, podišla ku stolu kde si zobrala uterák a utrela si pot, ktorý jej tiekol po krku.* Nie, akurát som skončila s rozcvičkou. Potrebuješ niečo? *Dúfala, že jej navrhne spoločný tréning.*
Renzo Watanabe: *Renzo se šek podívat na Rin, uvažoval nad tím že by se mohl trochu pozorněji podívat na to jak na tom Rin už fyzicky je a proto vešel do její pokoje, potichu otevřel a dokonce i zaklepal ale ne moc hlasitě navíc Rin je zabraná do tréninku tak je možné že by to mohla přeslechnout. Když ji uvidí jen tiše naprázdno polkne, úplně zapomněl že by ženské tělo mohlo být až tak krásné na pohled. Navíc to její opravdu stojí za to a s tím co vše s ním dokáže je to ještě víc vzrušující, naštěstí se umí ovládat takže takový problém nemá ale rozhodně mu Rin přijde jako velmi přitažlivá dívka (žena). *Uhm Rin? Neruším tě?
Rin Yoru: *Zamyslela sa.* Mám len šestnásť ale snáď nebudú robiť problémy. *Mykla plecom a odišla do mesta. Fľašu nakoniec kúpila spolu s tým nejaké oblečenie.. rovno niekoľko rovnakých kusov keďže vedela akým štýlom sa zvyknú na misiách ničiť veci. Keď sa vrátila domov šla do svojej izby a hľadela na zaprášený prázdny denník. Pár krát sa tam odvážila napísať svoje myšlienky, no potom tie listy hneď vytrhla a spálila. Nechcela riskovať, že by jej tajomstvá niekto našiel. Dívala sa naň a uvažovala či ho otvorí. Nakoniec ale usúdila, že by to nebolo múdre. S povzdychom teda vzala do ruky knihu a ľahla si na posteľ čítala si a zaspala. Dni plynuli. Vrátila sa k domácim povinnostiam .. upratovala, umývala riad.. prala. Pokúšala sa aj cvičiť. Ovládanie chakry, krátke tréningy, no veľa nikdy nevydržala. Štvalo ju to, frustrovalo, no vedela, že sa to musí zlepšiť a tak aj bolo. Cvičila a každý deň zvládala o niečo viac. Dokonca vo svojej izbe vytvorila kovovú tyč na ktorú sa vešala a posilovala so svojou vlastnou váhou. Ubehol viac ako týždeň odkedy sa prebrala.. Bola omnoho viac ohybná na tyči sa dokázala udržať pomocou rúk aj nôh. Dokonca zvládala ľahké akrobatické triky. odkaz » A to práve teraz robila. Mala na sebe len čierne, obtiahnuté kraťasky a športovú podprsenku.*
Renzo Watanabe: Do domácnosti nic nepotřebujeme ale s tebou nemohu, musím teď dát odpověď několika svým klientům že bych s teď rád vzal na nějakou dobu volno. Mohu si dopřát trochu volna a tak si ho taky hodlám vzít na takovej měsíc. *Poté se zamyslí a něco ho nakonec napadne. *Vlastně dal bych si jednu láhev alkoholu, jmenuje se Dračí Dech (Jägermeister v naru verzi xD). Teda pokud ti to nebude vadit, nerad bych tě ihned využíval a rád bych šel i s tebou ale nechci se později zdržovat s tím že budu všem spát proč teď nemám čas a nálad na práci.
Rin Yoru: *Prevrátila oči a povzdychla si. Vedela, že má pravdu ale bolo jej už nanič z toho ako sa len povaľovala doma. Keď jej niečo napadlo. Rýchlym krokom šla do svojej izby kde strčila ostrý kovový necht pod parketu. vybrala odtiaľ svoj denník a mečec plný Ryo. Oboje oprášila. Denník položila na stôl a vrátila sa do obývačky.* V tom prípade pôjdem do mesta. Potrebujem nejaké šaty.. prádlo a podobne. Povedz čo môžem kúpiť do domácnosti alebo poď so mnou a niečo ti kúpim. *Navrhla.*
Renzo Watanabe: Není dobrej nápad začít ihned, myslím že potřebuješ aspoň týden na to aby ses mohla zregenerovat a tvé tělo aby bylo připravené na nějakou námahu. Nesmíš na své tělo moc tlačit, není to bezpečné a akorát se tím dostaneš zpátky do nemocnice, spíš bych to viděl že začneš pomalu cvičit a posilovat, trénovat svou ohebnost a tak podobně a myslím že za týden už budeš moct začít už náročnější tréninky. Tvému tělu chybí mnoho živin, takže si myslím že bude nutné abys brala nyní na své tělo ohledy dobře? Mimochodem ten trénink bude taky něco jako terapie jak tě odnaučit averzi vůči dotekům, jednou se to může otočit proti tobě a mělo by se to aspoň omezit.
Rin Yoru: *Nebola si istá či by to pre neho urobila.. pravdepodobne áno ale.. To mu nemohla povedať. Bola chladná ako jej meno. Napila sa posledný krát z pohára predtým než sa postavila.* Tak poďme hneď na to. Mám čo doháňať. *Nebude sa s ním hádať. Ak to naozaj spravil nezištne je mu vďačná, ak jediné čo chce je aby sa dostala do formy tak sa do nej dostane.* Nejaký nápad s čím začať? Zaostala som úplne so všetkým. *Podotkla.*
Renzo Watanabe: Nemusíš mi nic vynahradit, udělala bys pro mě to stejné a každý by to udělal pro někoho na kom mu záleží. *Později si povzdechne, je jasné že Rin prostě chce najít způsob jak mu to vynahradit a tak dostane nápad. *Něco pro mě udělat můžeš, dostaň se zase do své formy abych se o tebe nemusel bát dobře? *Samozřejmě on se jí díval do očí stejně pozorně jako ona do těch jeho, Renzo je tvrdohlavej a nechce aby mu vracela peníze a tak i kdyby mu je donesla nakonec by je stejně odmítl. *Takže co ty na to? To zní fér nemám pravdu? Jinak pokud bys chtěla trénovat a potřebovala partnera stačí říct.
Rin Yoru: *V tichosti premýšľala nad jeho slovami a dívala sa pri tom na orosený pohár ľadového čaju. Ak to bolo vo svete tak zlé - chápala, že ju chceli už dávno odpojiť a nechať zomrieť. Nevedela si predstaviť aké úsilie musel Renzo vynaložiť, koľko úloh a misií musel plniť aby mal dosť peňazí pre seba a ešte na jej opateru keď ležala v kóme. Preglgla.* Vynahradím ti to čo si pre mňa urobil. Že si nedovolil aby ma odpojili. Povedz mi sumu.. povedz koho mám pre teba zabiť - spravím čokoľvek. *Dívala sa priamo na neho - do jeho očí ak neuhol pohľadom. Stále sedela na mieste pred hromadou dopisov a čakala na jeho odpoveď.*
Renzo Watanabe: Z čeho to je? Ani netuším já tu kupuju už připravené jen to pak zaleju vodou, různě to připravím a tak podobně. Pokud jde o jídlo vodu a tak dále tak toho je samozřejmě málo, plodiny nerostou jak by měly a jídlo je o dost dražší, jasné že ti chudí prostě umírají ale tak ti ve většině zdechli už během první vlny počasí. Ono kromě toho že je málo vody a jídla tak se i šíří dost nemocí a lékaři mají práce nad hlavu a stejně mají o dost vyšší úmrtnost než normálně. *Pak se potichu zasměje. *Ale to není náš případ takže si s tím nemusíš dělat těžkou hlavu.
Rin Yoru: *Uškrnula sa, najprv si myslela, že si vymýšľa nakoniec ale len mykla plecom. Znel presvedčivo položila ho teda na stôl a napila sa čaju.* Hm.. *Uznanlivo kývla.* Ďakujem, je chutný čo to je? *Zamyslela sa.* AKo to teda vlastne je? Ak svet sužujú také výkyvy počasia. Čo jedlo? Voda? Nieje o to núdza?
Renzo Watanabe: To není přítelkyně, to je řekněme že to je součást mé práce. Někteří moji klienti co mají pro mě nějaký úkol tak posílají šifrované zprávy, někteří jsou hold tajnůstkáři a někteří zase ne. Proto jsem si s některými domluvil unikátní styl šifry, který jsem vymyslel ale nemohu ti to říct a zároveň ti nemohu říct co na tom papíru skutečně stojí, protože nesmím prozradit žádné údaje svých klientů a chránit jejich osobní informace a tak podobně. *Napadlo ho že by si mohla přečíst jednu z těch šifrovaných zpráv, nakonec je rád že si vybrala tuto kde je tento druh šifry je jich tam víc a některé jsou i šifrované tak že jsou psané formou čišel. Hold Renzovi tohle jde, vymýšlet různé druhy šifer a tak proč toho nevyužívat. *Chutná ti čaj?
Rin Yoru: *Nebola naivná tušila, že si jej malý problém všimol už dávno. Keď odišiel do kuchyne s povzdychom si sadla za stôl a napila sa čaju. Nazrela na všetky tie listy a vzala do ruky jeden, ktorý nedával zmysel.* Ahoj lovec, večer na konci splnu budem čakať. Horúčava zo mňa priam sála, ak prídeš odmena ťa neminie. *Začala čítať nahlas ani to celé nedočítala uškrnula sa a zamávala listom. (Šiforovaná správa.)* Nepovedal si mi, že máš priateľku. Prečo nie je s tebou? *Zaujímala sa s úprimnou zvedavosťou.*
Renzo Watanabe: Ah omlouvám se, zapomněl jsem. *Poví tiše a pustí Rin. Úplně zapomněl na to že Rin má takovej problém s dotyky a neměl by se jí moc dotýkat a tak se místo toho zvedne a jde do kuchyně udělat si další ledový čaj. *Jinak máš tam na stolku hrnek s ledovým čajem tak si ho můžeš vypít. *Vzpomněl si totiž že Rin neřekl že tam jeden svůj čas má taky, když on ten svůj už před nějakou chvilkou vypil. *
Rin Yoru: /Dotyky kyaaa!/ *Automaticky stiahla ruku späť, no bol silnejší než ona takže pokiaľ ju nepustí nepodarilo by sa jej vytrhnúť.* Ja viem Renzo. *Zajachtala nesvoja z toho, že sa jej niekto dotýka ani sa mu pri tom nedívala do tváre.* Prosím pusti ma. *Srdce jej bilo niekde v krku vyzerala ako vyplašené vtáčatko.*
Renzo Watanabe: Možná bych mohl postavit i větší dům, nicméně šlo by to jen z kamene a kámen má tu nevýhodu že v sobě uchovává chlad a to by bylo v období chladné zimy dost nepříjemné. *Dále hledí jen před sebe, nakonec ale cítí to jak je Rin blízko svou rukou od jeho těla v oblastích kde má tetování. Renzův tep se samozřejmě zrychlí, není třeba ani nic říkat atmosféra sama o sobě mluví za všechno. Renzo velmi rychle pohne druhou rukou a tu její chytí za zápěstí a jako že jeho rychlost je dost vysoká (rychlost: 12). Během toho se otočí tak aby seděl na kolenou a přitom se jí mohl podívat do očí. Později její zápěstí pustí a místo toho ji za ruku chytne aby si s ní propletl své prsty. *Víš se mě se bát nemusíš že? Jsem vlastně jediný člověk na celém světě, kterému můžeš naprosto důvěřovat. *Během toho se postaví aby Rin na Renza nemusela koukat ze shora. *
Rin Yoru: *Počúvala ho a pri tom skĺzla pohľadom na jeho hruď - mal tam zvláštne tetovanie pripomínajúce ústa ale to patrilo k jeho telu už od malička. Vedela, že sa s tým narodil.. a tak išla pohľadom ešte nižšie. Hľadela na jeho vypracované brucho kde mal ďalšie tetovanie. Vedela, že by sa mala spýtať aj na to aby nemal podozrenie, že vie o čo ide. No nechcelo sa jej stále klamať. Bála sa, že sa do svojich lží zamotá .. a okrem toho Renzo si to nezaslúžil. Mala by byť úprimná a všetko mu povedať? Po tom ako ju držal pri živote.. po tom ako ju ochraňoval prakticky celý tento život - asi by to malo byť samozrejmé, že sa mu s tým kým je zdôverí. Avšak.. bála sa. Celkovo bola celkom irónia, že mal rovnakú pečať ako mal aj jej brat Araki.. dosť to, že mal v minulom živote rovnakého bijuu. Rin už vie, že reinkarnácia je reálna, ak by verila tomu, že história sa opakuje.. Možno práve pred ňou sedí jej brat, no on si ich minulosť nepamätá. S Renzom predsa vyrastali spolu skoro ako súrodenci.. možno jej dal osud ďalšiu šancu. Keď sa jej opýtal ako sa cíti - pobavene vyfúkla vzduch. Na verejnosti city nedávala veľmi najavo ani pri Renzovi. No tu - tu sa cítila bezpečne takže bola uvoľnenejšia aj v tejto oblasti.* Už viem ako sa cítia spiace princezné po tom čo sa zobudia. Nie je to nič moc. Nemám korunku náš zámok je celkom malý.. Ešteže tu máme aspoň draka - inak by to bola nič moc rozprávka. *Prehovorila pobavene a pri svojich slovách vystrela ruku ku jeho tetovaniu skoro akoby sa ho chcela dotknúť. No len končekmi prechádzala ponad vytetované línie tak, že medzi ich pokožkou bola milimetrová vzdialenosť. Mala pocit, že medzi jej končekmi prstov a jeho rukou iskrila elektrika. Bolo to zvláštne.. celá tá symbolika s princeznou. On ju pobozkal, no nie? Alebo si to len predstavovala? Bol to sen?*
Renzo Watanabe: Děkuji. *Nad další odpovědí se zamyslí, má vůbec to tetování nějaký smysl? *Symbolizuje to, to jak že jdu po síle a zároveň že jako drak člověku neprojevím slitování pokud mě dostane do takové situace. *Poté se podívá na svou levou ruku. *Když se tak ptáš asi nevím jaký to mý smysl, já si ho nechal udělat z jediného důvodu a to že se mi draci líbí. *Mezitím se podívá na svou dlaň na které má ústa. *Jak se cítíš? *Zeptá se a otočí na ní svůj zrak, v ten moment ale naprázdno hlasitě polkne. *Uhm sluší ti to. *Rychle svůj zrak přesune před sebe, nejde o to že by se na Rin dívat nechtěl ale nechce na ní zírat. Rin si také může všimnout tetování na jeho břiše, což je vlastně způsob jak se projevuje jeho pečeť (Hakke no Fūin Shiki - odkaz » ). *
Rin Yoru: *Keď vyšla zo sprchy pozrela sa na seba do zrkadla. odkaz » Nechcela v sebe vidieť to kým kedysi bola. Dlhé vlasy jej to evokovali ešte viac. Namaľovala si oči modrým tieňom. Vzala do ruky kunaj a odrezala si prameň vlasov. Potom ďalší a ďalší v hlave sa jej pri tom miešali spomienky na Arakiho, Sasoriho a Renza. Pokračovala ďalej. Rezala prameň za prameňom.. odkaz » až jej vlasy boli dlhé len po lopatky. Začesala si ofinu do strany. Všetko po sebe upratala !vlasy) a obliekla sa do tenučkých čiernych šiat odkaz » Potom vykročila za renzom do obývačky a skúmavo si prezerala jeho tetovanie.* Pekné, má to aj nejakú symboliku? *Opýtala sa a pohľad pri tom neodtrhla od jeho ruky hoci by sa mohla kochať aj jeho vypracovanou postavou.. ju zaujímalo toto.*
Renzo Watanabe: Renzo přímo se převlékne a nechá si na sobě jen jedny volnější tepláky, ani ponožky na sobě nemá. Pouze ty volnější tepláky (černé) ale nic jiného a tak je vidět jeho tetování ( odkaz » ). Mezitím co se Rin sprchuje tak udělá dva ledové čaje na osvěžení a posadí se na zem vedle nízkého stolku a začne procházet své dopisy a žádost od klientů o různé zakázky. *Nic zajímavého, tohle si může vzít někdo jinej. Jsou to jen úkoly za malou odměnu a je to plýtvání mojim talentem a časem že Sone? *Yonbi (Son Gokū) na to jen tiše souhlasně zamručí. *
Rin Yoru: *Keď rozprával bola ako v tranze a len čo spomenul meno bijuu ktorého kedysi nosila v sebe ona sama.. srdce jej bolestné zovrelo.* /Kokuō.. ach priateľka moja. Zdá sa že sa ti nepodarilo utiecť. Tak veľmi ma to mrzí .. mala som sa o ňu lepšie postarať predtým než som sa zabila./ *Takmer jej vyhrkli slzy bola vďačná za svoju chladnú masku. Na prazdno prehltla a kráčala ešte strnulejšie než predtým. Nijako to nekomentovala bála sa že by ju jej hlas prezradil. Keď zbadala ich dom trochu sa jej uľavilo. Vyzula sa a rozhliadla po známom prostredí kde akoby zastal čas.* Pôjdem rovno do sprchy ak ti to nevadí.. To teplo ... nie som na to zvyknutá. *Ospravedlnila sa s jemným úsmevom a prešla do kúpeľne kde pod prúdom vlažnej vody nechala po svojej tvári stekať horúce slzy*.
Renzo Watanabe: *Ten ocas co Renzo použil sice se schopnostmi Bijuu nemá nic společného ale Rin to může připadat podobné. Tento ocas byl ve skutečnosti z chakry jeho prokleté pečetě. *Získal jsem ho pár měsíců poté co jsi skončila v kómatu, nicméně netuším od koho ho mám. Vím že to byl muž co se mě ani neptal zda ho chci a jeho také ne. Vím že to je také vlastník takového démona a podle slov toho mého se jedná Bijuu, které lidi označují jako Gobi, zdůraznil že to je navíc TA Gobi. *V ten moment Renzo už zahlédne jeho (jejich) dům. *Už jsme tu. *Poví a otevře Rin dveře, které nejdřív odemkne. Uvnitř je celkem uklizeno i když na jednom stole se válí tuny dopisu, které obsahují žádosti jeho služeb jako žoldáka. Některé jsou srozumitelné kdy jde o žádost eliminace různých zločinců a podobně ale některé jsou šifrované unikátním kódem, který byl vyvinut jen pro komunikaci Renza a jeho klientů z řad dalších zločinců a Nukeninů. Bylo by totiž nepříjemné kdyby to někdo přečetl. *
Rin Yoru: *Len čo sa predviedol pred očami jej začali skákať spomienky na Akariho. Ako spolu trénovali ako sa pomocou tohto chvosta zavesil na strom. Odrazil od zeme .. Ako s Yonbim bojovali proti Sasorimu v centre Kirigakure atď. Tento krát svoj výraz mala ale pod kontrolou - že je nesvoja ju mohli prezradiťlen jej oči. * Je to vážne úžasné Renzo. Asi by si mal byť tomu tvorovi naozaj vďačný že máš vďaka nemu také schopností. *Vedela že je na seba Yonbi hrdý tak ho v podstate poškrabkala práve za uchom.* Ako dlho ho už v sebe máš? Kto ho do teba zapečatil?
Renzo Watanabe: *Všiml si toho jak dlouho Rin mlčela po zjištění že se Renzo stal Jinchuriki, navíc i v jejím výrazu je jasné že tohle je něco co ji trochu šokovalo. Předpokládá že Rin o Bijuu někdy dávno něco mohla slyšet a proto je trochu zaskočena, příběhy o démonech jméno Bijuu se říkají dětem ale tak je to jen Renzův předpoklad. Poté se jen dívá na cestu ale Rin svou otázku zopakuje bez toho aby mu věnovala oční kontakt a tak dostane nápad. Položí na zem tašku co Rin nesl a rychle se přesune tak aby se ocitl pár metrů před ní a v ten moment využije chakru Yonbiho a celého jeho tělo pokryje láva, ovšem nestéká z něj dolů ale spíše jako kdyby jeho tělo z té lávy bylo stvořené (Yonbi Chakura Mōdo). *Mám v sobě takového démona, který mi dává enormní množství chakry a zároveň mi dává velkou moc. *Z jeho těla sálá obrovské teplo a tak techniku obratem zase zruší a nechá si z oblasti kde končí páteř vytvořit ocas z chakry prokleté pečetě a ten se natáhne až k té tašce a chytí ji aby si ji mohl přitáhnout, vzít ji do ruky a ocas nechat opět zmizet (Tēru). *Můžeme pokračovat?
Rin Yoru: To znie, že máš veľa práce. *Skonštatovala keď jej rozprával o svojom povolaní. To ako sa zasekol nezaregistrovala. Príliš ju trápila horúčava, bolesť nôh, stuhnuté telo.. atď. Keď však prezradil, že má v sebe Yonbiho. Takmer onemela - neudržala masku a v jej tvári sa jasne zrkadlil šok. V minulom živote bol jinchuurikim Yonbiho jej brat.. Son Gokū to je Yonbiho skutočné meno. Araki jej ho povedal.. na revanž mu vtedy prezradila meno jej bijuu. Áno aj ona sama kedysi nosila v sebe démona. Ah.. Trvalo dlho kým si ku sebe Yonbi a jej brat Araki našli cestu ale napokon sa im to podarilo. Dúfala, že to s Yonbim nemá Renzo rovnako náročné ako Araki. Ah.. Netušila ako má na túto informáciu teraz reagovať. Pokiaľ nechce Renzovi vykecať, že je v skutočnosti niekto úplne iný. Keď upadla do kómy.. bolo jej cca 10 rokov v tomto živote nemala odkiaľ vedieť čo to je jinchuuriky .. so žiadnym sa nestretla. V Takigakure nikto taký nebol. Netušila ako má reagovať.* Prepáč čože si? *Vydala zo seba priduseným hlasom a dívala sa pri tom pred seba a starostlivo ukryla svoj výraz opäť za svoju typickú bezvýraznú masku. Do očí sa ale Renzovi nepozrela. Mala strach že by si Renzo, či Yonbi v jej očiach prečítali viac než by chcela dovoliť.
Renzo Watanabe: Můj život? Nic zajímavého, opustil jsem profesy lovce odměn a místo toho jsem se stal žoldákem, který pracuje jen sám pro sebe. Sice jsou tu jiní žoldáci, kteří dostávají úkoly skrze centrum kam pro ně chodí zakázky a ty jsou rozdělené ale já nechci pro někoho pracovat ale plnit si úkol jaký sám chci. Chodí mi takto domů dopisy s žádostí o různé úkoly ať už eliminaci cílů, osobní doprovod či cokoliv jiného co si kdo objedná ale tak mohu takto plnit úkoly i pro lidi na opač … *Ihned se zarazí, málem Rin řekl že bere úkoly i od lidí z opačné strany zákonu. Rád by ji řekl že už exploze nebere jako umění ale že to vyměnil za něco jiného a to že neuznává existenci dobra a zla. Existuje prostě jen to co člověk dělat smí a co nesmí, on rozhodně nechce poslouchat zákony jiných lidí ale současně chce vlastně dělat cokoliv dokáže jen pro své sobecké zájmy. Poctivě se dnes těžko prosadí a upřímně za nelegální úkoly dostává 2x více peněz než od normálních lidí. Bohužel tohle Rin říct nemůže. *Také jsem Jinchuriki Yonbiho ale neříkej mu tak nesnáší to.
Rin Yoru: *V tichosti počúvala čo rozpráva.* To som toho premeškala dosť veľa. *Skonštatovala.* A čo ty? Ako si trávil tých šesť rokov? *Odmlčala sa.* Povedal si mi novinky o svete.. ale čo tvoj svet? *Zaujímalo ju to viac ako debata o obede či večeri. Hladná nebola .. už si ani nepamätala na chuť jedla.*
Renzo Watanabe: O co? Takže Yugakage Suzuya Juuzou dá se říct zemřel, jeho mysl měla prohrát s jeho původní vůlí a nyní si říká Zeref a opustil náš svět a šel do toho Temného Světa, který je za těmi branami. Zjistilo se nedávno že Zeref společně s Raikagem Renjim Narimachim zradil náš svět a bojuje na straně Řádu, což je strana, která usiluje o zničení našeho světa tím že z něj vysaje všechnu chakru. Kromě toho je tento svět tím druhým stále ovlivňovaný a to se prokazuje bláznivým počasí. Nejdřív bylo několik let v kuse mokro, pršelo bez přestání, poté zase tak dva roky byl jen mráz a posledního půl roku je šílené horko a to po celém světě. Mnoho lidí už doufá že to skončí a lidé z našeho světa zvítězí nad tím Temným. Dále se nyní čeká na zvolení nového vládce Země horkých Pramenů. *Renzo přemýšlí zda na něco nezapomněl a nic moc ho už nenapadá. *
Rin Yoru: Vďaka. *Hlesla keď jej Renzo zobral tašku. Mala čo robiť sama so sebou. Opatrne našľapovala na zem - cítila sa ako keby sa len teraz začala učiť chodiť. Obzerala sa okolo seba. Snažila sa spozorovať čo sa tu zmenilo.* Je strašne horúco. *Skonštatovala. V tomto živote jej slniečko veľmi dobre nerobilo. Mala čierne vlasy, bielu pleť. Mala radšej upršané počasie.* Mohol by si mi v skratke povedať o čo som za ten čas prišla? *Opýtala sa tichým hlasom a ďalej sa sústredila na chôdzu.*
Renzo Watanabe: Dobře tak jdeme. *Oznámí a vyrazí s Rin na cestu ven z nemocnice, ovšem sebere ji tu tašku aby se s ničím netahala. Samozřejmě nikam nespěchá aby tomu tempu chůze Rin vůbec stačila. Navíc je velmi oslabená a tak na ní nesmí namáhat a současně zvládnut to aby mohl dávat pozor právě na Rin, kdyby náhodou padala nebo tak podobně. Kdyby k tomu totiž došlo rozhodně by ji mohl zachytit. *Dala by sis k jídlu něco normálního? Sice nemůžeš moc mastné jídlo, nedělalo by ti to dobře ale stejně si myslím že by se něco mohlo hodit na co bys měla chuť.
Rin Yoru: *Prevesila si tašku cez plece a dalo jej zabrať aby ju odniesla. Asi nejakú chvíľu potrvá kým naberie späť svoju silu.. trochu ju to frustrovalo, no nebolo to na nej vidno.* /Zvládla som už aj horšie veci./ *Upokojovala sa v duchu. Renzo bol na chodbe hneď vedľa dverí.* Som pripravená. Poďme odtiaľto preč. *Požiadala ho s jemným takmer nepostrehnuteľným úsmevom, no na ňu bolo aj toto niečo extra.*
Renzo Watanabe: Počkám na chodbě, kdyžtak zavolej. Mimochodem pokud se nebudeš cítit na tu cestu tak řekni, já tě kdyžtak odnesu. *S těmito slovy odejde ven za dveře do jejího nemocničního lůžka a jen tam stojí zády opřený o stěnu přímo vedle dveří (po jejich pravé straně - zvenčí). Ne že by ho nenapadlo se na ní podívat jak se převléká ale nyní bude stejně dost pohublá a musí se dát opět dokopy, kromě toho na Rin nahlíží jinak jak na jiné dívky (ženy). Nevidí ji jen jako hračku na své vlastní pobavení ale má ji rád a záleží mu na ní. Nicméně ho přestává to čekání bavit, sice ano Rin se teprve probudila a k tomu je to holka ale jemu trpělivost moc neříká. *
Rin Yoru: *Dalo jej zabrať zostať stáť na stuhnutých nohách. Keď Renzo otvoril dvere stála skoro vzpriamene.* Zvládnem to. *Povedala pevným hlasom a načiahla sa po oblečení.. Posadila sa na kraj postele a vzala do ruky nohavičky. Bolo jej jedno či Renzo zostal v miestnosti alebo nie. Nahota jej nervy nerobila.. len tie dotyky a aj ohľadom nich v Renzovi videla malú výnimku. Rozopla si nočnú košeľu, dala si podprsenku a s ťažkosťami ju zapla. Bola jej malá.* /Budem musieť skočiť na nákup./ *Pomyslela si otrávene. Keď sa opäť postavila z postele už sa jej nnohy netriasli. Vlasy však mala príliš dlhé, takto rozpustené jej pekne zavadzali. odkaz » /To tiež vyriešim./ *Pomyslela si a v duchu si predstavovala ako si ich sama strihá.. vzhľad pre ňu v tomto živote veľa neznamenal.*
Renzo Watanabe: *Renzo na tento den samozřejmě čekal a tak jakmile získá propouštěcí zprávu s tím že Rin bude nyní doma v péči Renza tak si skočí za vrchní sestrou tohoto oddělení u které měl v jedné skřínce ukryté oblečení pro Rin. Sice ji ho už několikrát musel vždy měnit, protože mu během 6-ti let vyrostla ale je jasné že Renzo se na tento den opravdu připravil a tak se vrátí do jejího pokoje s oblečením v rukou, nechybí ani spodní prádlo ale má i nějaké normální věci (obrázek oblečení si klidně nějaký najdi). Tam se zastaví mezi dveřmi a věnuje Rin pozorný pohled. *Tak jen se musíš převléknout a můžeme vyrazit, zvládneš to sama? Pokud ne tak mohu zavolat jednu ze sestřiček pokud chceš. *Tuto otázku položí během toho co ji položí oblečení na kraj postele. *
Rin Yoru: Nechcem tu stráviť už ani minútu. *Prehovorila a pustila mu ruku. Obzrela sa po miestnosti.* /Za ten čas mi asi nikto šaty neprichystal../ *Pomyslela si a opatrne sa postavila na zem. Hlava sa jej točila a nohy mala ako z gumy - v momente sa jej podlomili kolená, no zachytila sa postele.* Do pekla! *Zakliala.*
Renzo Watanabe: Nemusíš mi nic splácet, dělal jsem to pro tebe abych tě udržel živou a ne abys mi pak byla dlužná. *Trochu ho nyní zaskočí jeden fakt, co si pamatuje Rin měla celkem velké problémy s fyzickým kontaktem s jinými lidmi. Sice už je skoro dospělá ale na druhou stranu byla 6 let v tomto stavu. Radši to nezmiňuje, mohlo by ji to přímo dojít. *Chceš už domů? Sice ti rád pomůžu a mohu tě vzít domů ale musím nejdřív skočit za doktorem a vyřídit s ním aby ti vystavil propouštěcí zprávu, dobrá?
Rin Yoru: *S prázdnym pohľadom chvíľu mlčala a potom sa pozrela Renzovi do očí a slabo sa usmiala.* Len to mám v hlave trochu popletené.. prepáč Renzo. *Zaklamala pohotovo a s jemným úsmevom na perách pokračovala.* Ďakujem, že si sa o moje telo postaral. Sľubujem, že ti to splatím do posledného Ryo. *Prehovorila vážnym hlasom a úsmev jej z tváre zmizol. Palcom ho pri tom pohladila po ruke. /Raz možno príde deň kedy ti o sebe poviem všetko, no teraz.. teraz nie./ Musíš mi pomôcť odtiaľto odísť. Pomôžeš mi dostať sa opäť do formy?
Renzo Watanabe: Patsumi Rokura? To byla 2 Mizukage že? Žena, která nemá žádnou minulost a stejně jako se záhadně objevila tak poté co odstoupila také stejně záhadně zmizela. *Renzo samozřejmě nemůže tušit že Patsumi nemá minulost kvůli tomu že byla velitelkou organizace Root. Stejně tak nemůže vědět že poté co odstoupila tak změnila svou identitu tím že změnila tělo (doslovně) a říká si Root přezdívkou (Esdeath). *Nicméně myslím že ta žena bude už dávno mrtvá, kdyby žila bylo by ji víc jak 100 let (přesně 106 let). *Bohužel znám o té osobě jen to co je veřejně známé, proč se ptáš?
Rin Yoru: *Nevedela či ju to potešilo alebo sklamalo. Rada by ho zabila sama ale ak je už starý a slabý..* Hovorí ti niečo meno Patsumi Rokura? *Opýtala sa rovnako vážnym hlasom hoci pochybovala že by o nej mohol niečo vedieť.*
Renzo Watanabe: Ano stále žije, sice je už starý a dlouho už na svém křesle nebude ale ano stále žije. Co vím tak mezi Kirigakure a Kumogakure jsou vztahy vážné a vypadá to na válku, sice v ní ještě nejsou ale jsou v nepřátelském vztahu a v tomto období je třeba silného Mizukageho, toho Kirigakure nyní nemá. *Netuší proč to Rin zajímá, nicméně nebude se vyptávat proč. Ona má asi osobní důvody proč ji to zajímá a tak to z ní nebude páčit. * „(Yonbi): Rád bych ho viděl mrtvého. (Renzo): Co vím tak to není úplně svatej člověk, takže určitě nejsi jedinej.“ *Yonbiho by celkem zajímalo proč tuto dívku zajímá právě Mizukage, v Renzovi ještě nebyl když byla při vědomí a tak nezná její minulost a Renza se nikdy neptal co je to za dívku, kterou to tak často navštěvuje a pro kterou se tak snaží. *Zajímá tě ještě něco?
Rin Yoru: *Keď ju chytil za ruku - pozrela sa na tú svoju. Štíhle prsty .. Dlhé nechty bola bledá, no oproti jeho snedej pokožke to bol ešte väčší kontrast. Renzova ruka bola tepla a o dosť väčšia než tá jej.* /Šesť rokov./ *Zamračila sa a stále pri tom hľadela na ich ruky. Áno.. Dala najavo emóciu - tak veľmi v nej vzplanul hnev.. Dokonca si zahryzla do pery! Neštvalo ju to, že prišla o detstvo či zážitky.. Nevadilo jej že zostarla. Koniec koncov ..o detstvo prišla keď si spomenula na svoj minulý život. Bola dospelá žena uveznena v tele malého dievčaťa. To bolo frustrujúce. No nahneval ju premarneny čas. Za 6 rokov mohla byť silná.. Veľmi silná.. Mohla toho toľko spraviť..* Renzo.. Vieš mi povedať či je Sotaro ešte Mizukage? Žije? *Pozrela sa mu do oči a tvárila sa pri tom smrteľne vážne. V očiach jej mohol zazrieť že na ničom inom jej v tejto chvíli viac nezáleží. Musela to vediet a bolo jej v tej chvíli jedno ake otázky to u jej kamaráta vyvolá.*
Renzo Watanabe: *Bojí se jak by Rin mohla odpovědět tak se posadí na kraj její postele opět ji chytí za ruku aby věděla že je pro ni opora. *Byla jsi mimo dlouhých 6 let, chtěli tě odpojit a nechat zemřít ale zařídil jsem to tak abys zůstala naživu. Momentálně jsi stará přesně 16 let a mě bylo nedávno 18. *Nyní se bojí toho jak na tuto informaci Rin bude reagovat, on sám by byl určitě v šoku. Ztratit 6 let je velká rána, ten čas jí už nikdo, nikdy nevrátí. *Jsem rád že ses probrala.
Rin Yoru: *Keď sa ten muž vrátil - prišiel aj s doktorom. Očividne si museli byť blízky keď ho doktor neposlal preč počas toho ako ju vyšetroval. Keď začala na Rin inekcia pôsobiť - cítila sa o poznanie lepšie. Pár prikývnutiami odpovedala lekárovi ako sa cíti. Hoci jej hlas už mohol slúžiť dobre nechcela doktorovi odpovedať na to aký je rok ako sa volá a pod. Takže ich nechal samých s tým že sa vráti ešte neskôr. Keď zostali sami a ten muž sa predstavil.. Šokovalo ju to. To ale nemohol spoznať lebo jej tvár bola ako chladná maska.* /Toto je Renzo?/ *Snažila sa vybaviť si mladého chlapca s ktorým bývala.. Ktorý bol jej kamarát už od detstva.* Ako dlho som bola mimo? *Dostala zo seba nakoniec jemne chrapľavym tenkým hlasom. Snažila sa odhadnúť jeho vek no v tom nikdy nevynikala a hlavne v svete ninjov to bolo zložité o to viac lebo existovali techniky ktorými si shinobi udržiavali mladý vzhľad.*
Renzo Watanabe: *Uplyne jen pár minut a Renzo se vrátí zpět v doprovodu lékaře, který se ihned začne starat o Rin. Nejprve ji zavede infuzi, která má za účinek aby Rin dodala trochu vitality a hlavně více živin. Samozřejmě začne kontrolovat i různé funkce a tak dále (netuším co vše by mohl dělat xD). Zabere to dost času ale po nějaké půlhodině odejde a nechá tam jen Renza a Rin. *Rin pamatuješ si na mě? Jsem Renzo. *Má trochu obavu z toho že by si nic nemusela pamatovat, přecijen tam leží hlavně díky kvůli zranění hlavy a tak by mohlo být riziko toho že by mohla mít amnézii. *
Rin Yoru: *Keď sa jej oči konečne prispôsobili ostrému svetlu - zbadala nad sebou muža. Nebol to Sasori. Tento muž mal snedú, hladkú pokožku, symetrickú bradu, čierne dlhšie vlasy s červenými končekmi.* /To on ma pobozkal?/ *Pomyslela si, keď spoznala hlas, ktorý na ňu hovoril tesne predtým než si od nej niekto ukradol bozk. Jeho oči jej boli známe.. no nespoznala ho, myslela si, že je to doktor. No keď povedal že pôjde po doktora zostala zmätená. Pery mala stále pootvorené, no nesnažila sa hovoriť, nepatrne prikývla a sledovala ako mizne za dverami. Netušila ako dlho spala, nevedela, že už nieje dieťa keďže nemala nikde po ruke zrkadlo a cítila sa príliš slabá na to aby si ohmatala telo.* /Čo ak som opäť zomrela a ocitla som sa v inom tele? Čo ak už neexistuje ani Rin Yoru?/ *Všetko sa jej v hlave motalo.*
Renzo Watanabe: *Ani už nevěřil že by se Rin někdy mohla probudit. Nejprve zaregistroval zvuk, který vydala a teprve pak pohyb prstů ruky za kterou ji drží. Ihned se postaví aby se jí mohl podívat do jejích očí a očekává zda je opravdu otevře nebo ne. Nakonec se tak stalo a Renzo se neubrání šťastnému úsměvu a vypuštění pár slz z koutků svých očí. *Rin ty, vnímáš mě? *Levou ruku ji okamžitě přiloží k levé tváři a upřímně se na ní usměje. *Hlavně nemluv a buď klidná jasné? Já odejdu a zavolám doktora ano? Pokud vnímáš jen kývni hlavou ale nezkoušej mluvit.
Rin Yoru: *Čas. Dejiny sú svedkami času, svetlom pravdy, živou pamäťou, učiteľkou života a poslom minulosti. Čas. Čas je ako rieka skladajúca sa z udalostí, ktoré sa diali, dejú a stanú a jej prúd je silný; tak silný, že len čo sa niečo objaví, už je to zmetené preč a na jeho miesto príde niečo iné. Čas. Hovorí sa že čas lieči. No ako dlho trvá vyliečiť zranenú myseľ? Šesť rokov.Rin upadla do kómy, pri ťažkom zranení hlavy na misii. Hoci fyzicky bola v poriadku, ležala v bezvedomí už šesť rokov. Už dávno nebola malé dievčatko. Vlasy mala čierne a dlhé až po pás. Tvorili čierny, hebký závoj, ktorý lemoval jej snehovo-bielu tvár. Už nebola dievčatko jej postava nabrala lichotivé ženské krivky hoci bola stále veľmi chudučká. Nevnímala dĺžku času, ktorý strávila uväznená na tomto lôžku. Bol to bezsenný spánok v ktorom nič nič necítila, nič nepočula. Teda.. až do tohto dňa. Už od rána cítila teplo, dusivú horúčavu, vďaka ktorej sa jej na telo lepila biela košeľa. Po nejakej dobe ucítila niečo sladké a známe.. vôňu kvetov. Zaregistrovala dotyk niečej ruky. Započula hlas.. Slová.. niekto na ňu rozprával. Kým si uvedomila, že je to mužský hlas, kým jej tie slová začali dávať v hlave zmysel - dávno doznely. Potom ucítila teplý dotyk na perách. V tomto živote ju ešte nikto nikdy nepobozkal. No pamätala si - aké to bolo, ešte z minulého života. Najkrajšie bozky zažila so Sasorim. Sasori.. slnko jej života. Bol to on? Pootvorila pery, chcela vysloviť jeho meno, no vyšiel z nej len nejasný, slabý ston, ktorý pripomínal skôr výdych než tón. Podarilo sa jej pohnúť končekmi prstov ruky za ktorú ju niekto držal. Potom zažmúrila očami. Chveli sa jej viečka keď ich pomaly otvárala - oslepilo ju jasné svetlo a tak ich opät zavrela kým sa odhodlala opäť ich otvoriť.*
Renzo Watanabe: *Jako obvykle se Renzo vrátil z jedné zakázky, měl opět klienta z řad zločinců ze Sora-Ku. Přemýšlel zda je to, pro něj to pravé ale nakonec si uvědomil že stejně už nemůže vycouvat jinak by ho potopil každý Nukenin pro kterého kdy udělal nějakou špinavou práci, kromě toho nakonec ho to i celkem baví být i na té druhé straně. Jako každý den je obrovské horko (40 °C). Bohužel ty hrozná horka, která sužují celý svět stále pokračují a nechce to přestat. Vliv Temného Světa je hold věc co je nakonec zničí a nyní když Suzuya Juuzou, nyní Zeref se společně s Raikagem Renjim staví na stanu Řádu tak to nevypadá moc dobře s budoucností jejich světa, nakonec jediný kdo by jim mohl vzdorovat je nějaká Mito ale tu Renzo nezná ale sám ví že v Temném Světě by bez chakry ihned pohořel. Nyní doma kde žije uklidí (žil tam s Rin). Poté si dá sprchu a oblékne se do ( odkaz » ), poté vyrazí do města kde koupí další květiny, které to tam provoní a vyrazí do nemocnice kde dorazí do pokoje Rin jejíž pobyt tu vlastně celou dobu platí a to je taky důvod proč bere tolik úkolu od různých klientů. Není jednoduché udržet ji tu naživu, je v kómatu a kdyby Renzo neplatil tak by ji vůdce vesnice odpojil. Když dorazí do pokoje položí ji na stolek do květináče nové květiny a poté si sedne vedle ní a začne ji hladit po tváři. *Už je to více jak 6 let a pořád mám pocit že jsem miloval jen tebe, chybíš mi Rin. *Pošeptá tiše a poté ji políbí na ústa, ani neví proč to udělal ono to není ani prvně co ji takto políbil. Během toho ji drží za ruku. *
---: ---
Asaki: *Mlčky se dívám, jak se zvedá od stolu.* Tak se měj a zase se někdy uvidíme. No mám to celkem daleko, *řeknu jí a usměju se na ní. Taky pak zvednu ruku na rozloučenou. Pak zaplatím a rozejdu se pryč ulicemi Takigakure a pak vyrazím zpět do Naomi no Sato.*
Miho: *Miho se postaví a stojí vedle stolu.* Asi bych mohla jít spát. *Oznámila Asaki a koukala na ní.* Půjdu domů. A ty... určitě to máš daleko. *Miho se otočí a pomalu se vydává domů.* Tak... někdy jindy. *Malinko jí zamává a vydává se definitivně už ulicemi domů. Doma si dá sprchu atd. a poté jde do postele kde leží a čeká dokud neusne.*
Asaki: *Dívám se na Miho a myšlenkami jsem trochu mimo. Když se pak na mě podívá, tak mlčky čekám, co z ní vypadne. Když to z ní vyleze jako z chlupaté deky, tak se mírně usměju.* No vidíš, že máš nějaké záliby. Já třeba ráda trénuju a mám ráda smažené nudle a maso. Hmm, asi budu muset brzo vyrazit zpět do vesnice, jsem se sem akorát stavila se najíst, abych trochu doplnila síly a mohla pokračovat v cestě do vesnice, *řeknu jí.*
Miho: *Miho sleduje venek, tedy již tak nějak tmu. Poté se otočí na Asaki.* Souhlasím. *Odmlčí se a stále jí sleduje, přemýšlí co by jí mohlo zajímat a nebo co jí samotnou baví.* Nejsem si... jistá. *Odpoví jí na to a stále přemýšlí.* Baví mě číst. *Přemýšlí díle.* Mám ráda když mi chutná jídlo.
Asaki: *Nějakou dobu jí sleduju a neřeknu ani slovo, protože jsem opravdu nevěděla, co jí na to říct.* Aha, *odpovím jí a trochu se zamyslím.* Já fakt nevím co s ní,' *pomyslím si.* Ehm je večer. Co máš třeba ráda, co tě baví, *zeptám se jí mile a dívám se na ní.*
Miho: *Miho se koukne jiným směrem jako kdyby zahlédla motýla a poté se její pohled upře znova na Asaki.* Nevím. *Odpoví jí.* Nemám potřebu... mluvit. *Miho pohlédne ven.* Je večer, nebo ráno?
Asaki: *Mlčky se na ní dívám.* Nad jejími slovy jen trochu zamrkám. Smrti se nebojím, jednou umře každý, *řeknu jí a čekám, co mi na to odpoví.* Čeho se bojím ty, z toho jak se na tebe dívám a pozotuju tě, tak bych řekla, že se moc s lidma nebavíš nebo oni s tebou, *řeknu a následně se napiju džusu, který stál přede mnou.*
Miho: *Miho si položí ruce do klína a proplete prsty.* Čeho se bojí? Smrti? *Nechápavě koukala po Asaki.* "Už chci být ninja... ve vesnici je nuda." *Pomyslí si a pak si zívne ale přes obvazy se to nedá vidět a tedy není ani potřeba aby zvedala ruce za účelem dání si ruky před ústa.*
Asaki: *Podívám se na ní po jejich slovech.* Chtěla jsem být jen slušná, *řeknu jí. Když si sundá kapuci, tak si jí rychle prohlédnu a pak skloním pohled opět na stůl.* Hmm koukají, ale musí sledovat jako kdyby se báli, že se jim něco stane, *řeknu jí, protože mi to tak přišlo.* Fajn, když myslíš, *řeknu jí a opřu se o židli a čekám, co z ní ještě vypadne.*
Miho: *Miho si následně sundá kapucu.* Vypadám snad... že můžu? *Zeptá se jí zvídavě.* Proč... ti to vadí? Lidi koukají... stále. *Miho se ohlédne okolo a potom se stále dívá na Asaki.* Můžu jíst jedině... sama. *Kouká na Asaki jako kdyby viděla něco co neviděla nikdy v životě.*
Asaki: Ne nejsem odtud, *povím jí souhlasně.* 'Bože můj kolikrát jí to ještě budu říkat,' *pomyslím si.* Ne nevadí to, jen prostě nejsem zvyklá, že se na mě někdo tak dívá, *řeknu jí. Následně přijde obsluha a odnese talíř. Objednám si džus a podívám se na Miho, jestli si taky něco dá.* Dáš si taky něco zeptám se jí. Následně obsluha odejde.*
Miho: *Miho nechává dlouhou prodlevu mezi její otázkou.* Ty nejsi odsud. *Odpověděla jí po té chvilce.* Je... v tom problém? *Otáže se jí a stále jí sleduje. Nechce z ní pustit oči byť jen na moment, taky proč? Nic jiného jí teď nezajímá a navíc tu na co jiného se dívat není.*
Asaki: *Nad jejími slovy jen souhlasně zakývám hlavou.* 'To jsem zvědavá, jaká z ni bude shinobi,' *pomyslím si.* Halo, co si mě tak prohlížíš, *zeptám se jí a dívám se na ní, protože jsem vůbec netušila, co je na mě tak zajímavého, že mě tak sleduje.* 'Sakra, co to s tou holkou je,' *pomyslím si.*
Miho: *Miho se zamyslí.* Sora no Kuni *Opakuje po ní. Poté se zamyslí a chvíli na ní pouze kouká. Zamrkala a poté jí odpověděla.* Shinobi? Budu. *Koukala jí do očí stále stejným výrazem jako kdyby na Asaki bylo něco zajímavého.*
Asaki: Je to v Sora no Kuni, *řeknu jí a po chvíli dojím.* Ty jsi shinobi nebo budeš shinobi jednou, *zeptám se jí. nevím ani proč jsem se s tou holkou bavila, ale tak když už si přisedla a někde k hloubi duše jsem doufala, že se trochu více bavit a ne, že bude jen přikyvovat.*
Miho: *Miho nic neříká ale na znak souhlasu zakýve hlavou a dále sleduje Asaki. Netuší i tak stejně moc kdo je, nicméně když Asaki zmíní že je z Naomi no Sato tak Miho začne přemýšlet jestli o tom něco neví nebo jestli to už někdy slyšela.* Kde... to je? *Zeptá se následně a očekává odpověď.*
Asaki: *I během toho co jím, tak sleduju Miho. Když se nakonec představí, tak jen souhlasně kývnu hlavou.* Ty jsi odtud, že, *řeknu a chvíli čekám, jestli odpoví nebo ne.* Víš já jsem z Naomi no Sato, *řeknu jí.* 'Hmm, nepřijde mi, že by často s někým mluvila,' *pomyslím si.*
Miho: *Miho se jí chvilku sleduje. Sleduje její oči a po její otázce nahne trochu hlavu do strany a hodí její otázku nazpět.* Kdo... jsi? *Miho není zvyklá mluvit takže i její rychlost mluvy je pomalejší a stejně tak i tón. Tón je takový stálý bez žádného náznaku čehokoliv. Poté srovná hlavu a stále jí sleduje, když se ona představí tak řekne svoje jméno.* Miho.
Asaki: *Sedím a čekám, až mi donesou mou objednávku, když si ke mě sedne ona osoba, která mě sledovala. Následně si v duchu povzdechnnu.* Kdo jsi, *zeptám se jí. Když mi donesou objednávku, tak poděkuju a pustím se do jídla. Pokud se mi představí, tak se trochu pousměju, pokud ne, tak se na ní dívám s neutrálním výrazem.* Proč mě vlastně sleduješ, *zeptám se jí následně.* Mimochodem já jsem Asaki, *představím přece jen to byla slušnost.*
Miho: *Miho zapřemýšlí když zajde do restaurace.* "Má hlad?" *Pokračuje ve sledovaní. Sedne si ke stejnému stolu jako ona, naproti ní. Sleduje jí, respektive se jí dívá přímo do očí a při tom se ani nehne. Asaki může vidět trochu čistě bílých vlasů, ale stejně má kapucu ale hlavně si může všimnout že její obličej je ze spodní poloviny zavázaný obvazem, i krk atd. Obvaz končí na kořeni nosu. Miho nic nedělá jen jí sleduje.*
Asaki: *Dále pokračuju v cestě, když se mi zdá, že mě někdo sleduje. Otočím se a všimnu si nějakého dítěte, které jde za mnou. Jen pokrčím rameny a jdu dále. Po chvíli zabočím do restaurace a objednám si smažené nudle s masem a k pití džus. Bylo mi jedno, jestli mě ono dítě sleduje nebo ne, protože jsem z něj neměla obavy.*
Miho: *Když se dá do pohybu Miho se vydá ihned za ní. Nechápe co hledá a navíc je tak trochu už skoro pozdě aby tu byli turisti. Ti většinou přece chodí přes den ne přeci, nebo ne? Miho zmenší vzdálenost mezi nimi aby za ní byla blíž. Neohlíží se jinam, nemá to zapotřebí. Pohled má prostě stále upřený na ni.*
Asaki: *Dále procházím ulicemi Takigakure a rozhlížím se po okolí, protože to tady vůbec neznám. Po chvíli zahnu za roh a všimnu si, že kousek přede mnou je restaurace, protože mám celkem hlad. Pomalu jdu, protože jsem tady neznala, tak abych se případně cestou zpět neztratila.*
Miho: *Miho se rozhodne seskočit nicméně zahlédne v šeru osobu, která jí sem nezapadá. Je nad slunce jasné že není nejspíše zdejší. Miho tedy seskočí ze stromu na zem a rozhodne se sledovat neznámou osobu (Asaki) poté když ona zahne někam za roh ona nevykoukne ale přímo si vystoupí ze zákrytu a sleduje jí co bude dělat nebo kam dál půjde.*
Asaki: *Mé kroky mě zavedly do Takigakure, protože jsem tam měla nějaký úkol. Akorát jsem se procházela ulicemi vesnice, abych se podívala, jak to tam vůbec vypadá, když jsem tam jsem.* 'Hmm, je to tady úplně jiné než v Naomi no Sato, ale tak kdyby to bylo všude stejné, tak by to nebylo ono,' *pomyslím si.*
Miho: *Miho se potuluje po vesnici. Nejraději má večer, což právě teď je. Ona je raději když je na ulici méně lidí než ve dne. Nemá lidi moc ráda, no a ono je to tak trochu oboustranné. Protože její tělo utrpělo nehezké popáleniny a tedy byla její pokožka značně znetvořena. Na obou rukách, od pasu až po kořen nosu. Zakrývá všechnu poškozenou kůži pod množstvím obvazů. Tedy má zavázaná i ústa. Když chce jíst, jde nějak kde ji nikdo neuvidí či prostě jí doma. Momentálně se jen tak prochází po vesnici, drží se ve stínu a vyhýbá se lidem aby ji nejlépe ani nezahlédli. Na sobě má černý plášť s kapucí ( odkaz » ) a jako oblečení pod tím má obvazy což stačí. Nicméně na spodek má bílé kraťasy. Při procházení se zastavila ve stínu jednoho většího stromu. Vylezla na jeho nejtlustější větev a tam se posadila. Sledovala okolí.* "Hmm copak si dám asi k jídlu?" *Pomyslela si.*
---: ---
Renzo: Dobrá beru tě za slovo, tak se měj prcku. *Rozloučí se s Hiriko (Hirikem) a zamíří si to domů kde si dá sprchu jídlo a další takové zbytečné blbosti. *
Hiriko: *Poslouchal ho pozorně .* Dobře jak chceš ,ale stejně už budu muset jít jsem celý promočeny a možna se ještě setkame Renzo.A budu se pilně učit to ti slibují a ž se zase někdy setkame budu už možna větši.
Renzo: Promiň prcku ale kamarádi asi těžko, nejsem ten typ co za sebou vodí školku malých dětí co si myslí že jsou moji kamarádi, navíc měl by ses u té školy snažit trochu víc, protože tvoje skladba vět když mluvíš je otřesná. *Poví Renzo upřímně a trochu přísně, on sám na akademii chodit nemohl, protože byl v děcáku a neměl povolení chodit na akademii, vychovatelka z něj chtěla mít jen nějakého obyčejného civilistu. *
Hiriko: Aha.*Vyslechl si ho.*Na školu nekašlu snážim se ,ale teorie mně nebaví radši mám práxy.Moc se těším až bude ze mně genin ,ale rád bych se podíval i do světa.Mohli bychom byt i kamarádi?Jestli nechceš tak nevadí."Achjo asi zůstanu i nadále samotař."*Podival se na zem.*Ale máš dobrý oblečeni."No stále musim přemýšlet čeho bych chtěl vubec dosáhnout,i když je tolik věcí co by se dálo dělat."
Renzo: Hm dolů se mi nechce takže ano baví mě to, nicméně pokud budeš na školu kašlat a místo toho se budeš věnovat jen trénování tak z tebe Genin nikdy nebude. *Podotkne Renzo naprosto klidně. *Možná jsem zajímavej ale to je tvoje věc, můžeš přemýšlet nad tím co a tak podobně ale je možné že na to ani nepřijdeš každopádně, měl by sis akademie vážit já na ni ani chodit nemohl a to jsem strašně moc chtěl.
Hiriko: Já se učim jenže mně škola nebaví rádši si za trénuji a tim že trénuji si aji čistim mysl.Ale musim se přiznat už se těším až bude zemmně genin. Jsi celkem zajímavý,sice nevimčim ,ale přijdu na to.Mužu se tě zeptat baví tě sedět na střeše?
Renzo: Já ti ale neublížil, nemáš jediné zranění co bych ti způsobil, kdybych ti chtěl ublížit tak to udělám takže jsem ti vůbec neublížil. *Poví s klidem. *Já tě nesleduju jen jsem tě chviličku sledoval ale tys mě pak pobavil a začal bezdůvodně utíkat, takže vlastně nesleduju a kdybych tě sledoval tak si mě nikdy nevšimneš. Spíš ty mi řekni proč se radši neučíš učivo do školy.
Hiriko: Pobavilo tě to dobře jak tak vidím.Tobě dělá radost ostatním ubližovat.*Hiriko se začal pomalu čistit svůj obličej Od bahna.*"Že ho to baví kdyby si radši hleděl svi ho a mně dál pokoj."*Už ho omrzelo stát tak si sednul na zem.*Proč mně sleduješ Renzo?
Renzo: O co mi jde? Jen jsem si řekl že bude sranda nechat od tebe kousek něco vybuchnout a sledovat jak budeš reagovat když už utíkáš z nějakého nepochopitelného důvodu. *Odpoví naprosto klidně a stále sedí na střeše toho domu na kterém seděl i před okamžikem. Pohled na toho chlapce Renza docela pobavil, nicméně dalšího tvora z jílu prozatím tvořit nebude přijde mu že by to bylo zbytečné. *
Hiriko: "Tady mně hledat nebude co to je za světlo .A sakra."*Jakmile to bouchlo letěl zpátky od kud příběh.*"Aaaaaa."*Popar přemetech zustal ležet na zemi před Renzo.*Co to jako mělo byt?*Zachvilku se Hiriko zvednul.Cely zablaceny.*A o co ti jde?*Podival se na Renza nechápavě.*"Snad se mu nic neudělal ,tak proč mi tohle děla.Třeba by se chtěl i kamarádit ,ale tim jsi nejsem tak jistý.Co když mně chce jenom tyrat nebo huř šikanovat."*Dival se přimo naněj.*
Renzo: Uhm říká se kdy si přišel a ne kdy si tady přišel, očividně se moc dobře neučíš co? Tvoje skladba vět je příšerná jako kdybys byl fakt malé dítě, měl bys věnovat méně času trénování a více času učení se abys uměl lépe mluvit a správně skládat věty. *Renzo to poví naprosto klidně, kdy si stále toho chlapce prohlíží. *Nicméně já se jmenuji Renzo. *Odpoví ale pak mu to dítě začne utíkat a Renzo nad tím jen pozvedne obočí. * „Asi je postiženej.“ *Projde mu v mysli a nabere si do úst na pravé dlaně trochu výbušného jílu, který začne přežvykovat a formovat do určitých tvarů a tak nakonec z úst na té dlani vypustí malého motýlka z výbušného jílu. Tento motýlek vyletí do vzduchu a vezme si to obloukem a poté se zjeví asi 3 metry vedle Hiriko. Tam jen tak poletuje a tak Renzo složí jednoruční pečeť levou rukou a motýlek se rozzáří světlem a poté exploduje v silném výbuchu, který vyvolá silnou tlakovou vlnu, která by měla Hiriko odhodit o takový metr opačným směrem. Renzo to vypočítal takovým způsobem aby mu ta exploze jako taková fyzicky neublížila a pokud jde o zdejší policisty a další lidi tak ti jsou již navyknutí na to že tu Renzo občas vyvolává exploze takže sice se pár lidí lekne ale nikdo tomu nevěnuje příliš velkou pozornost. *
Hiriko: *Otčil se po hlase.*Ty jsi kdo ?Já jsem Hiriko a to že mije teplo je pravda.A kdy si tady přišel jsem si tě vubec nevšimnul.*Začal rychle utikat ulici aby mu utekl.*"Co když mi bude chtít ubližit musim mu utect ."*Nachvili se zastavil a začal uvažovat kudy má utikat ,protože se tu moc nevyzná.*"Sakra kudy mu mám vubec utect jestli tady budu dlouho stát tak mně dostane .Musim se schovat tady za ten sloup od toho domu."*Schoval se,ale i přesto šel trochu vidět.*
Renzo: *Renzo se zasměje když zaslechne že mu je teplo, Hiriko je promočenej na kost skrze déšť a ještě k tomu je celkem chladno protože je sluníčko neustále pod mraky a tak nepronikají sluneční paprsky a je jak šero tak i chladno. *Jak ti může bejt teplo blázne? Je maximálně 15 stupňů a to přeháním a ty že ti je teplo? *Tohle Renza hold celkem zarazilo, fakt že někdo takovej zmíní že mu teplo poté co jako šílenec cvičí bez nějakého pořádného vzorce. *
Hiriko: *Chvili si poležel ,ale zase vstanul a pokračoval dál v tréninku.*"Nesmim byt měky.Jenom co jsou měki to daleko nedotáhnou."*Dál si ještě tři kolečka a zase si nachvilku lehnul.*"Chci byt silny tak se musim činit.Vlastně by mně zajímalo proč musime mít vesničku ukrytou ve vodopádu."*Ležel a pozoroval mraky.*Teplo.*Řekl tichounce.*"No nic je na čase zase makat."*Postavil se na nohy a jenom tak zlehka ten strom oťukaval.Když dojel kolo oprašil si ruce.*"Ještě se projdu a uvidim co bude dál."*Pomalim krokem odchazel od toho stromu.*
Renzo: *Všiml si že u jednoho stromu jedno děcko trénuje, Renzo sám sice není ještě kdovíjak starej (13 let) ale pořád je výrazně starší a hlavně už je na dost vysokém ranku (Tokubetsu Jounin). Sice ještě nedosáhl úplně nejvyššího ranku ale na druhou stranu s Renzo myslí že vzhledem k jeho věku je tohle celkem úspěch. Dokonce si užívá té krátké chvilky kdy se mu podařilo se dostat na vyšší úroveň než Rin, která je prostě geniální Ninja. Nicméně Renzo sedí na střeše jednoho domu a jen klidně a tiše toho chlapce sleduje, celkem ho překvapilo že takové malé dítě bude tak tvrdě trénovat když by dítě jeho věku mělo spíš trénovat techniky ranku E nebo se učit teorii do akademie kvůli známkám. *
Hiriko: *Pochvili koukání se rozhod .*"Jdu se ještě projít a vymyslime něco."*Šel ulici až k lesiku ,kde začnul trénovat.*Napřed dáme klasicky box.*Začal boxovat do stromu aby si zesilil zapěsti.Pochvili přešel i na kopy.*"Musim se fakt celý ze sílit."*Pote začnul dělat kliki.Po klicich znovu začal boxovat do stromu jel takové kolečko.*"Sice nevim co mně tady ještě čeká ,ale vym že asi nic dobrého ,spiš ještě věči nuda jež tu je."*Zachili si sednul a dýchál z hluboká.*"Sice nevim kdo jsou mojí rodiče ,ale rád bych to věděl jestli se mně chtěli zbavit nebo jestli umřeli ."*Zanedlouho si lehnul a dival se na nebe.*"Kež bych byl volny jako ten pták."
Renzo: *Stejně jako obvykle i dnes Zem Vodopádů sužují prudké deště, které nepřestávají. Je to už asi rok co bez přestání neustále prší po celém světě. Kvůli tomu je nemožné cestovat po moři a tím pádem zanikla lodní doprava a navíc je výrazně méně jídla, kvůli tomu že se hůř pěstují potraviny a mnoho plodin se nyní ani pěstovat nedá. Renzo byl na jedné cestě mimo kontinent, který přeletěl na své obrovské sově z výbušného jílu (Kibaku Nendo). Jeho cesta se skládala z toho že byl eliminovat jednoho Nukenina, nicméně nakonec nezabil jen jeho ale i pár civilistů, které držel jako rukojmí. Renzo je sice chtěl zachránit ale dostal se do situace kdy měl jen dvě možnosti, buď se pokusit zachránit civilisty a riskovat silné zranění, nebo dokonce svůj život a nebo je sejmout všechny a tak se rozhodl pro druhou možnost, která se nakonec ukázala velmi efektivní. Nyní se vrací do Takigakure no Sato, má povolení od vůdce vesnice létat do vesnice a z vesnice bez nutnosti průchodu kolem brány kde by se měl zapisovat a případně i odstupovat kontroly. Přecijen je to Jinchuriki a tak o jeho příchodu a odchodu bude vždy vědět snad každý Ninja se schopností vyhledat chakru. Oblečený je v ( odkaz » ) s kapucí přes hlavu, která mu tím kryje jak hlavu tak i část tváře. Oblečení má částečně prošité nepromokavým materiálem, který zajistí že Renzo nezmokne. Přistanu ve středu jedné ulice a ze své sovy sleze, poté složí ruční pečeť a jeho sova se opět zmenší do takové velikosti že by ji dokázal strčit do kapsy. *Fajn tak jsem tady, co teď?
Hiriko: *Hiriko seprocházel po vesničce a hledal obchod s obvazama nebo lékarnu.*"Musim záčit na sobě teďka zabrat musim zesilit ."*Zatim nic nenášel.*"Podivam se i ponějakem mistě kde bych mohl vklidu cvičit a nic by mně přitom nerušilo."*Hiriko si sednul na vlavičku a rozhližel se kolem sebe .*"Dneska zase nuda jako vždy musim si najít nějakou zábavu.Jenomže co."*Hiriko se pochvili zvednul a šel se opřit o jeden zdomu a díval se na vodopad.*
---: ---
Renzo: *Konečně je kousek od svého cíle a tím je Takigakure, několik dní zpátky ho jeden muž přesunul nějakou teleportační technikou do Země Země a blábolil mu tam o tom že Renzo je nyní nositel nějakého démona. Tohle mu Renzo samozřejmě nežere a to ani trochu, místo toho konečně dorazí k branám své vesnice ale co se stalo pak už Renzo nechápal ani trochu. Během několika chvil se ocitl v obklíčení Ninji z vlastní vesnice. Renzo je ihned vsazen do pout a odveden do Hlavní Rezidence kde se nachází i kancelář samotného vůdce vesnice. Tam je Renzo donucen padnou na kolena kdy po jeho bocích stále stojí dvojice Ninjů jako kdyby Renzo snad byl nějaká hrozba. Na pohledu vůdce vesnice je jasné že je naštvaný nebo dokonce až podezřívavý. * Renzo. *Poví potichu. *Vysvětli mi jednu věc, jak je možné že čerstvý Tokubetsu Jounin odejde a když se konečně vrátí tak v sobě má Bijuu? *Vůdce vesnice po této otázce sleduje oči Renza a to naprosto pozorně, během toho ovšem pod stolem složil sérii ručních pečetí a seslal na Renza Genjutsu, které ho bude nutit aby říkal absolutní pravdu (Jigyakkou no Jutsu). Renzo ještě nikdy neměl takový strach, vždycky měl vůdce vesnice za milého chlapíka ale nyní před ním ukazuje nějakou zlou stránku i kdy na druhou stranu by ho asi měl chápat, protože mu jde o ochranu vesnice a to že mu přišel Ninja s Bijuu uvnitř sebe ho nutí k jistým opatřením ale to Renzo samozřejmě nemůže vidět. *Uhm, byl jsem sbírat nějaké bylinky, co přežijí i v takových deštích s úmyslem extrahovat z nich doma nějaké látky a prozkoumat je. Možná bych dokázal přijít na nějaký jed nebo povzbuzovací látku, nicméně poté jsem ztratil vědomí a když jsem se probudil byl jsem v Zemi Zemi a byl tam jeden muž, který mi řekl že jsem nositel nějakého démona jménem Yonbi a že jsem Jinchuriki stejné jako on a pár dalších které on sám zná. Poté jsem požadoval aby mě přesunul zpátky ale on mi řekl že nic takového se nestane řekl že jsme spratek a pokusil se mě udeřit, nicméně jsem uhl ale pak už byl pryč. Zdá se že tento muž využívá nějaký druh teleportační techniky. *Renzo mu pověděl naprostou pravdu, samozřejmě mu to není příjemné být takto vyslýchán a je si vědom toho že musí být pod účinky nějaké techniky ale nemůže s tím nic dělat, sice by možná mohl zkusit použít Kai ale nechce si znepřátelit vůdce vesnice a tak radši bude spolupracovat. Vůdce vesnice z jeho odpovědi má radost ale i nemá, protože jak se zdá Renzo upřímně netuší o co tu vlastně jde pokud jde o Bijuu ale nelíbí se mu na tom ten fakt že nějaký cizinec a jak se zdá dokonce i Jinchuriki manipuluje s jeho lidmi a dává jim Bijuu proti jejich vůli. *Pokud jde o toho muže co tě přenesl, víš jak se jmenoval? *Renzo se zamyslí nad tím zda mu tento cizinec někdy řekl jméno a když si uvědomí že nedal tak záporně zakroutí hlavou. *Bohužel se mi nikdy nepředstavil pane. *Vůdce vesnice se opět zamračí. *Uhm Renzo? Ty ses s tímto cizincem už někdy dřív setkal? *Renzo se přesně této otázce chtěl vyhnout ale prostě mu to tak úplně nevyšlo jak původně chtěl. *Uhm pomohl mi ovládnout schopnost, kterou jsem před delší dobou získal od jednoho maskovaného muže, který mě kousl a zanechal na mě toto. *Renzo si vyhrne rukáv na pravé ruce a ukáže vůdci vesnice zápěstí své pravé ruky na které má značku Hyakku no Juin (Juinka). *Ah, chápu takže jeden cizinec ti kdysi dal tuto značku poté co tě tam kousl a pak tě ti tento druhý pomohl to ovládnout že? To bylo vlastně vaše první setkání a to druhé bylo během toho incidentu který vyústil v tento výslech mám pravdu? *Renzo poznal že vůdce vesnice to konečně chápe a vypadá to že by snad na Renza už ani nebyl nějak naštvaný. *Uhm Renzo takže nejdřív ti to vše vysvětlím a začnu tou značkou, jak jsi pochopil posiluje tě jako takového a posiluje tvé techniky včetně posílení chakry. Nicméně se to nedá ovládat a ten druhý muž ti pomohl získat druhý stupeň, který ti dává možnost to libovolně používat jak chceš ty. Určitě jsi už přišel co vše to umí, ukazovat mi to ani neumíš já tuhle schopnost znám, protože jsem také schopen to rozdávat ale zařekl jsem se že to nebudu používat. Nicméně chápeš o co jde skrze toho démona? *Renzo se na okamžik zamyslí a vzpomíná si na to co mu vše říkal ten neznám cizinec (Renji) ale žádné pořádně vysvětlení nezískal. *Vím jen to že ten vůl mi řekl že jsem Jinchuriki a mám uvnitř sebe nějakého Yonbiho ale nic víc nevím. *Vůdce vesnice se tomu usměje a poté mu vysvětlí co přesně Bijuu jsou, kolik Bijuu existuje. Vysvětlí mu pojem Jinchuriki a také to že nyní je pro Takigakure velmi ale velmi důležitý. Renzo nyní chápe že je pro vesnici jejich elitní a nejdůležitější zbraň jakou mají a že je nutné aby Renzo svou sílu Jinchuriki rozvíjel a naučil se ji úplně ovládat. Nicméně poté nechá Renza odvést do centra místní policie kde je v zadržovací místnosti svléknut a kompletně prohledán. Prvním důvodem bylo aby se zjistilo jakou pečetí je uvnitř Renza Yonbi držen a také chtěl prohledat jeho tělo jako takové kvůli dalším podobným pečetím. Tudíž je zaujme jeho Hiraishin značka mezi lopatkami a když jim Renzo oznámí že o ní neví tak jim dojde že nejspíš půjde o značku k technice Hiraishin no Jutsu, kterou je proslaven hlavně Yugakage. Proto je Renzo ihned obratem přesunut do chirurgické části nemocnice kde mu je tato značka operačně odstraněna ale aby se zajistilo že nebude mít viditelnou jizvu tak jsou využita lékařská Ninjutsu vysoké úrovně pro rychlé vyléčení. Podoba této Hiraishin značky je zaznamenána a kůže, která byla Renzovi odstraněna je zničena (spálena). Renzovi je následně vysvětleno že pokud se s tím mužem ještě někdy setká má zjistit jeho pravou identitu a také se má po setkání s tímto člověkem nechávat prohlížet aby na něm už nebyla další taková značka. Prozatím má Renzo už pokoj, sice je jasné že ještě od vůdce vesnice nemá pokoj ale prozatím ho nechávají být, přecijen je to stále dítě a už tak je dost vystrašený z toho co se vlastně stalo a v jaké je nyní pozici. Renzo se té síly totiž celkem bojí a nechce si představit jak moc velkou mocí ten démon může oplývat když to na něj upoutalo takovou pozornost. *
---: ---
Renzo: (Renzo): *Zrovna vylezl ven ze sprchy, bylo celkem brzo ráno, a tak byl Renzo potichu aby náhodou neprobudil Rin, to by totiž určitě nechtěl. Nicméně byl oblečený jen ve spodním prádle a černých teplácích, ovšem tričko neměl žádné. Udělal si něco k snídani a nechal tam i něco pro Rin aby se mohla najíst, oběd řešit nemusí ten udělal už v předešlém dni. Dnešní cvičení má už za sebou, a tak nemá žádnou práci, nebo spíš to si Renzo myslel, dokud se nešel podívat na dnešní poštu a nevšiml si tam obálky na které bylo jeho jméno. * „Určitě zase něco chce.“ *Poví si v mysli a obálku v obýváku u stolu otevře a začne si ji pročítat, je tam osobní žádost o jednu zakázku od jednoho muže, který půjčuje peníze (lichvář). Renza to překvapuje že mu přišla jedna taková žádost, nebere si momentálně totiž žádosti v centru lovců odměn, ale nechal se zaevidovat do seznamu lovců odměn v této vesnic, kterým lze zasílat žádosti o různé zakázky a on si může vybrat, zda to splní nebo ne. *Tohle vypadá docela zajímavě, nicméně nevypadá to jako úplně legální zákazník ale na druhou stranu, když si někdo půjčí peníze tak by je měl vrátit. *Žádost o tuto zakázku si dočte do konce, nakonec sepíše dopis, ve kterém odepíše žadateli, že zakázku přijmul a jeho dopis spálí. Zná jméno svého cíle, a dokonce i zná jeho vzhled tak může rovnou začít. Nejdřív se u sebe v pokoji oblékne do ( odkaz » ). Pokud jde o vybavení a zbraně tak si vezme pouze jedno menší pouzdro do kterého si umístí výbušný jíl a připevní si ho k opasku k levému boku, který není ovšem viditelný přes jeho bundu, kterou má rozeplou (viz. Odkaz). Na krku má svůj přívěšek (viz. Výbava), na zápěstí pravé ruky mu náramek, který je ve skutečnosti skládací štít. Uvnitř pouzdra, které si připevnil na pravé stehno má pár kunaiů a shurikenů. Když je připraven vezme si popis svého cíle a jeho fotku, vyrazí ven a po vesnici se začne procházet s úmyslem najít toho muže, ale není to tak lehké, a tak se z počátku začne různě lidí vyptávat kde by toho muže mohl najít, a tak zjistí že ten po kom jde je vlastně vlastník jednoho obchodu se zbraněmi. * „Co? Vlastní obchod se zbraněmi a nemá na vrácení peněz?“ *Moc se nad tím nepozastavuje a vyrazí na cestu k tomu obchodu a vede dovnitř, je to tam sice menší ale jsou tam vystavené zbraně všeho druhu. Na stěnách jsou pověšené různé katany, kopí, štíty a mnoho dalších zbraní tma je všude možně ať už obyčejné nebo zdobené. * (Prodavač): *Zrovna srovnával nějaké věci ve skladu, ale pak zaslechl otevření a zavření dveří, a tak vešel do obchodu za svůj pult a všiml si chlapce, nebylo těžké si nevšimnou, že se jedná o Ninju (čelenka na čele). *Copak si budete přát mladý pane? (Renzo): *Konečně dorazil prodavač, upřímně doufal že to bude jeho cíl, ale za pultem stojí úplně někdo jiný. *Ah dobrý den, sháním majitele tohoto obchodu mohl byste mi ho zavolat? (Prodavač): Omlouvám se, ale nejdřív se budu muset zeptat co potřebujete, nemohu ho nechat mluvit s každým. *Trochu podezřívavě se Renza začne prohlížet a levou rukou mezitím sáhne po tanto, kterou má pod pultem. * (Renzo): Pouze mě sem poslal jeden můj nadřízený, že by tu měl nějaký super obchod se zbraněmi a já mám jen vyjednat schůzku s majitelem tohoto obchodu. *Tuto lež si Renzo vymyslet téměř okamžitě a nedává na sobě znát, že by to snad nebyla pravda, hold se mu povedla dokonalá lež. * (Prodavač): Ah tak, bohužel můj šéf tu zrovna není odjel mimo Zem, aby přivezl nějaké nové zbraně na prodej, ale dnes večer by se měl vrátit. *Renzovi jeho lež uvěřil, a tak tanto nechá pod pultem a obě ruce položil na pult. *Takže co bych mu měl vzkázat? (Renzo): Stačí jen že se zítra kolem odpoledne zastavím, to je vše. *Poví a odejde pryč, dále se zde nezdržuje a odejde ven z tohoto obchodu, ale domů nezamířím, místo toho si koupí nějaký oběd a v klidu se nají. Poté se přesune k bráně vesnice a jen tam klidně trochu mimo sedí a vyčkává. Během toho si různě hraje se svým výbušným jílem a tvoří si z něj různé sošky a tak podobně, když konečně padne večer tak jeho cíl konečně dorazí do vesnice v doprovodu celé karavany vozů, které jsou naložené až po okraj různými bednami, uvnitř kterých jsou různé zbraně. Tajně ho tedy sleduje, dokud nedorazí k obchodu, kde jeho podřízení začnou vkládat zboží a majitel obchodu se vydá někam pryč, nejspíš domů. Počká si, dokud se neocitne v jedné temné uličce a v ten moment seskočí ze střechy a dopadne přímo před něj. * (Muž): Co chceš! Kdo jsi! *Je jasné že je vystrašená, upřímně je jasně vidět že čekal že se něco takového může stát, a tak začíná vystrašeně couvat. * (Renzo): Sakra nemám náladu na to se s tebou srát. *Postěžuje si a složí pečeť tygra a velmi rychle se přesune přímo před něj (Shunshin no Jutsu). Tam se odrazí od země a po výskoku mu dá z otočky kop do hlavy (Konoha Senpū). * (Muž): *Renzo ho překvapil tím, jak rychle začal jednat a dostal silnou ránu do hlavu a on skončil v bezvědomí na zemi kde bezhybně leží. * (Renzo): *Když je Nukenin mimo tak mu z rukávu pravé ruky vyletí několik dlouhých bílých hadů, kteří toho muže svážou (Senei Jashu). Následně Renzo odejde pryč, přesněji do oblasti, kde se měl ohlásit, jakmile toho muže dostane a ohlásí tma místo kde toho muže nechal. Dostal svou odměnu a jistý druh uznání a poděkování. Několik mužů, co jsou velcí jako hory odejdou a vyrazí do té oblasti, když Renzo toho muže po několika dnech opět uvidí tak si všimne, že mu chybí několik prstů jedné ruky. * „Asi svůj dluh nakonec zaplatil.“ *Pomyslí si se smíchem. *
---: ---
Renzo: *Renzo se přidal k Lovcům Odměn, kteří jak zjistil pracují hlavně pro získání peněz, a to ať už chytají Nukeniny nebo chytají různé provinilce, kteří se schovávají před věřiteli, kterým dluží peníze. Nicméně Renzo jde nyní lesem v Zemi Vodopádů v doprovodu dalšího Lovce Odměn. Renzo je oblečený v ( odkaz » ). Na zadku má pouzdro (viz. Oblečení) uvnitř kterého má výbušný jíl, a kromě toho má na zápěstí levé ruky maličký náramek, který je vlastně ve skutečnosti skládací štít, který není ani moc rozeznat od těch obvazů (viz. Oblečení). Kráčí směrem k jednomu menšímu táboru, ve kterém se baví asi 5 banditů, kteří napadají okolní cesty a okrádají lidi, kteří tamtudy procházejí. Polohu toho tábora zjistilo pár stopařů, kteří informace předali dál a jeden Lovec Odměn si tu zakázku ihned vzal a vyrazil s Renzem, jediné, v co doufá je, že se tu někde neukáže nějaký další lovec a nevyfoukne mu odměnu. Renzo ten se potichu plíží mezi stromy a postupem času slyší hlasitější a hlasitější hlasy a praskání dřeva, což způsobuje to, že se přibližují a zvuky se odrážejí od stromů a šíří se různými směry. Poté se zastaví za jedním kmenem stromu a rozhlédne se okolo ale zjistí že lovec, který ho doprovází je pryč. * „Co to sakra?“ *Zeptá se sám sebe, ale nemá moc času na to řešit tento fakt jeho zmizení, a tak se nadále plíží k tomu táboru a cestou nabere do úst na pravé dlani výbušný jíl a ten začne zpracovávat a míchat ho se svou chakrou. Poté se ovšem musí opět rychle ukrýt, protože během toho plížení cestou narazil na jednu překážku, a to je hlídka. Takže tam není těch banditů jen 5 ale rovnou 6. Proto Renzo vyběhne po kmenu stromu nahoru a vyběhne až do jeho větví kde se na jednu postaví, ale ihned se přesune do podřepu, aby mohl zhodnotit situaci. Nejdřív odhadne vzdálenost mezi sebou a tím banditou co tam hlídkuje a následně to stejně provede při vyhodnocování vzdálenosti mezi sebou a táborem. * „Fajn takže mohl bych ho zabít jedním kopím a pak obratem hodit do tábořiště kunai na který připevním několik jílových výtvorů, které ihned skočí po banditech a já je odpálím.“ *Takto si to Renzo naplánuje, a tak se následně pomalu a potichu opět přesune na zem a po složení několika ručních pečetí vyvolá ze země kamenné kopí (Doton: Gansetsukon), které pevně uchopí do pravé ruky a nenápadně vykoukne zpoza krytu. * „Super teď je ke mně bokem, toho bych mohl využít.“ *Rozradostní se nad tím a začne se blížit k tomu banditovi ale stále se drží při zemi, což ho sice celkem zpomaluje během pohybu, ale zase si je jistější svými kroky, a hlavně jsou tiché. Když se dostane dost blízko jak naschvál se Nukenin otočí čelem přímo na Renza a ihned se ho pokusí reflexivně udeřit ale Renzo se ihned skrčí a rána proletí nad ním a pak prostě vyrazí výpadem banditu bodne do krku. * (Bandita): Poplach! *Vykřikne na poslední okamžik, než ho kopí bodne a jemu zůstane to kopí v krku, Renzo ten v ten moment uvidí jeho vyděšený výraz a jak v se snaží dýchat a mluvit ale nedokáže to a místo toho se topí ve své krvi. Renzo úplně ztuhne ale předtím kopí stihl pustit a jen vyděšeně sleduje muže umírat a následuje jen jeho pád k zemi, nicméně na Renza míří všech 5 dalších a on se nedokáže ani pohnout. * Já zabil. *Poví si pod nos a z očí se mu začnou hrnout slzy, nicméně v ten moment se tam odnikud (z úkrytu) zjeví jeho dohled pro tuto misi a ihned bandity pomocí katany zabije. Ani se u toho moc nemusel namáhat, nicméně jakmile jsou po smrti tak se pokouší komunikovat s Renzem, ale nic nezabírá, a tak ho aspoň v náruči odnese do vesnice. Už viděl plno Ninjů reagovat na zabití a vždy na to člověk reaguje jinak, někdo to přejde ihned ale někdy je to špatné a končí to jako nyní s Renzem, kterého donesl do nemocnice, aby ho tam někdo přebral. Nicméně ani tam Renzo nepoví ani slovo a jen tiše sedí nebo leží a dívá se před sebe vypadá to jako kdyby byl v bezvědomí (psychicky) a tělo prostě fungovalo na automatický režim. Mise je sice úspěšná ale další teď Renza určitě nečeká, dokud se nevyrovná s tímto problémem a nenaučí se zabíjet. *
---: ---
Renzo: *Další mise typu D a opět je to nějaké otravné zadání mise, a to chytání kočky. To je taky důvod, proč chodí náhodně po ulicích Takigakure a hledá jednu určitou kočku a musí ji zvládnout odlišit od desítky ne-li stovky dalších koček (vím trochu přeháním). Oblečený je pouze v černém kimonu ( odkaz » ), protože se mu v tom dobře pohybuje a celkem mu v tom je příjemně. Jak tak prochází, tak občas získá naději, že by tu kočku snad našel, ale nakonec stejně jen zklamaně svěsí zrak dolů, protože nakonec to stejně není ona. Samozřejmě má fotku, na které je ta kočka, kterou hledá. * „Sakra se na to vyseru.“ *Proletí mu myslí a zamračí se. Už se chystal jít do jiné části vesnice, když v tom v dálce zahlédl nějakou holčičku, které může být tak 13 let, jak si háže s další holčičkou s kočkou, kterou on přesně potřebuje. Dokonce je jasné že se to té kočce nelíbí a taky by to dalo považovat za týrání, ale je to zatím jen házení, takže dokud do ní nekopou asi to není tak hrozné, i když Renzo by to více asi neřešil i kdyby jde mu jen o to tu kočku získat živou a zdravou kvůli splnění samotné mise. Proto se vydá rovnou k nim a když si ho všimnou tak si s kočkou přestanou házet a jedna ji prostě drží za ocas a nechá kočku viset hlavou dolů a ta tam řve ale očividně jim to je jedno (dívkám). * (Renzo): Omlouvám se, ale budu si tu kočku muset vzít, takže kdyby to šlo rád bych si vzal bez nějakých problémů dobrá? *Dvojice dívek si vymění pohledy a ta jedna si s kočkou začne točit v ruce, bohužel je to v zapadlé uličce, takže nikdo nic nevidí, a tak žádný dospělí nemůže zakročit. * (Dívka 1): Proč bych to dělala? *Dívka 1 je dívka, která točí s tou kočkou. * (Renzo): Protože jinak vám ji budu muset sebrat pomocí násilí. (Dívka 2): Tak to si pro ni musíš dojít. *Poví a poté se rozeběhne proti Renzovi, očividně ho berou za obyčejného malého chlapce a chtějí využít faktu, že jsou starší a větší. Kdyby si aspoň jedna z nich všimla jeho Ninja čelenky na levém bicepsu asi by to bylo jinak ale tak nikdo si toho nevšiml, a tak proč to řešit. Když e o něj ta dívka ocitne vyhne se jejímu úderu tím že se skrčí a pak jednoduchým nízkým kopem dívku podkopne, která tvrdě dopadne na zem (Konoha Reppū). Ta si dopadem vyrazí dech, ale pak hlasitě zasténá od bolesti a jak si Renzo poradí s tou druhou? Prostě před ní prudce zastaví a jednoduchým rychlým kopem zaútočí z otočky na její hlavu (Konoha Senpū). Dívka hodí takový přemet do strany až přistane do nějakých krabic, které jsou plné bordelu a očividně jí tím kopem vyřadil (ztratila vědomí). Kočka ta jí samozřejmě vypadla z ruky, a tak ji Renzo obratně chytí do náruče a rychle kočku uklidní, když prochází kolem té první tak vidí, jak se pokouší se zvednout, a tak když kolem ní prochází tak jí ještě kopne do žeber a ona skončí opět na zemi a hlasitě zasténá. * (Renzo): Kdybyste mi tu kočky daly hned bylo by to lehčí. *Poví, když kolem ní prochází a vyrazí rovnou za vůdcem Takigakure, kterému kočku předá a vezme si rovnou odměnu za splnění mise. *
---: ---
Rin Yoru: *Dnes ju jej misia poslala do malého kvetinárstva v centre Takigakure. Keď tam prišla, od majiteľky si prevzala tričko a zásteru. Bolo skoro ráno, ešte nemali otvorené keď sa prezliekala. Voknu bolo ešte prítmie kým jej pani Eura ukazovala rôzne druhy viazania kytičiek, vysvetlila jej čo bude v obchode robiť kým bude Eura riešiť papierovačky. Bez reptania sa pustila do práce. Kým pani Eura bola za kasou a vybavovala objednávky - Rin zametala predajňu, polievala kvety, odstraňovala tŕne z ruží a triedila zvednuté kvety z vysokých váz. odkaz » Obchod krásne voňal. Bol plný všemožných druhov kvetov. Väčšinu z nich nepoznala ani len z počutia. Predstavovala si z akej diaľky sem museli byť privezené. Lákalo ju pri tom uvažovaní cestovať a spoznávať neznáme kraje. S myšlienkami nad ďalekými miestami sa napokon presunula ku pracovnému stolu, kde viazala jednu kytičku za druhou. Ruky mala doškriabané a zo začiatku jej to veľmi nešlo, ako však hodiny utekali jej prsty sa prispôsobili práci a pomaly, no zručne prepletali jednu stužku za druhou so stonkami kvetov. Obchodík sa striedavo zapĺňal ľudmi. Chodili sem rôzny občania mestečka - s rôznymi požiadavkami. Kytice a vence na hroby šli úplne na dračku.. potom sem chodili ľudia hlavne po kvety, ktoré chceli venovať svojim blízkym k narodeninám, či iným sviatkom a výročiam. Videla aj zaľúbený pár, ktorý si ruka v ruke prezeral kvety. Hľadela na ich prepletené prsty a v hrudi ju zabolelo. V mysli sa jej mihla Sasoriho tvár, no na jej prekvapenie to nebol mladý Sasori s ktorým sa po nociach hrávala -. nie. Bol dospelý a nežne sa na ňu usmieval. Netušila prečo sa pri tej predstave cítila taká nesvoja - netušila kde sa v nej tento obraz zobral pretože v snoch bol Sasori len malý chlapec. Úplne pri tej predstave zamrzla. Nemo hľadela pred seba na pár - chlapec sa na svoje dievča usmieval a hoci jej kúpil len jednu ružu - jeho priateľka z toho bola úplne paf. Dala mu pusu na líce a štastní ako blchy opustili obchodík. Prinútila sa odvrátiť od dvojice pohľad a radšej sa zamerala na kvety vo svojich rukách. Stratená v myšlienkach ďalej pracovala. Bola jedna hodina poobede keď jej pani Eura dala prestávku. Rin si sadla na stoličku a zjedla jablko, ktoré si so sebou vzala. Uvažovala nad tým čo asi teraz robí Renzo a prestávka jej pri tom ušla ako voda - opäť sa pustila do práce. Myslela si, že celý deň strávi viazaním kvetov, no pani Eura jej dala aj inú úlohu - mala chodiť po meste a vybavovať objednávky. Chodila s kyticami, vencami a odovzdávala ich ľuďom pre ktoré boli objednané. odkaz » Každý bol vždy veľmi prekvapený a dojatý. Ďakovali Rin akoby to bola aj jej zásluha, že si na nich niekto spomenul a rozhodol sa ich takýmto spôsobom potešiť. odkaz » Napokon ju čakala posledná zásielka. Netradičná, no nijako neodvrávala, keďže po jej doručení mohla ísť domov. Mala zaniesť kyticu červených ruží na cintorín. Netušila kto si niečo také objednal a bola nesvoja keď položila ruže na náhrobný kameň neznámej žene. Chvíľu tam stála a hypnotizovala studený kameň. Mohla si len domýšľať kto sem tie ruže poslal a prečo ich sem nepriniesol sám. Bol to jej milý pre ktorého bolo príliš ťažké prísť sem a vidieť meno milej vyryté na náhrobnom kameni? To sa nikdy nedozvie. Bolo to smutné a desivé zároveň. So stiahnutým bruchom sa teda pobrala domov. Dnes chcela ešte trénovať taijutsu.*
---: ---
Renzo: *Renzo už společně s Rin nějakou dobu bydlí pod jednou střechou a celkem si na její přítomnost v domě i zvykl, nicméně ještě nesplnil ani jednu misi od doby co byl jmenován Geninem, a tak se rozhodl že už by bylo fajn nějakou misi přijmout. Mise typu D je taky důvod proč nyní kráčí směrem k jednomu domu kde má pomáhat během odklízení trosek toho domu, kterému se zřítila střecha a poté to vzalo celý dům. Nejde ani tak o to že by šlo o útok či tak podobně ale spíše o nedbalost stavitelů, kteří dům postavili. Renzo je oblečený v ( odkaz » ) a když je teda třeba jeho pomoci při nějakém tom uklízení trosek tak hold musí pomáhat. Odklízí jeden velký kus dřeva za druhým, nicméně je mu pouhých 9 let, a tak nedokáže odnášet nějaké moc velké a těžké kusy, a tak se zaměřuje jen na ty menší a lehčí. Samozřejmě tu nepracuje sám, jsou tu i obyčejní obyvatelé vesnice, kteří mají za úkol pomáhat, ale Renzo jako takový je jediná Genin, který tu vlastně zrovna je. * „Stejně nemohu uvěřit, že moje dlaně budou pravděpodobně ve spojení nějakého Kekkei Genkai, když mohu tvořit výbušniny a k tomu mám dvě elementární podstaty.“ *Renzo něco o existenci Kekkei Genkai totiž nedávno četl, je to celkem knihomol z jisté části. Nad každou věcí většinou uvažuje, a dokonce už se i během několika soubojích s jinými Geniny ukázalo že Renzo je ten typ Ninji, který nejdřív analyzuje situaci a schopnosti soupeře. Ovšem v tom ho nad různým uvažováním a přemýšlením nad budoucností vyruší rachot sesunu celé budovy, bylo tam totiž ještě pár stěn, které držely ale to odklízení z jedné strany zmenšilo působící váhu, a tak váha z druhé strany způsobila pád té stěny. Renzo je sice celkem daleko ale jedna žena je dost blízko a padá to přímo na ní. *Sakra! *Vykřikne Renzo vyplašeně a složí ruční pečetě a velmi rychle se přesune přímo k té ženě (Shunshin no Jutsu). Když se tma ocitne složí další ruční pečetě a ze země mu pod nohami vyletí jedno kamenné kopí (Doton: Gansetsukon), které zabodne do země a využije ho jako dočasnou podpěru té stěny. Teprve pak do té ženy silně strčí aby tam nestála jako idiot a nečekala až to na ní spadne, to jí probere a rychle odběhne pryč ale pak se kamenné kopí zlomí a stěna začne padat na Renza, který složí další ruční pečetě a velmi rychle se přesune zase zpátky na své místo (Shunshin no Jutsu). *Sakra to bylo těsné. *Postěžuje si pod nos a pak si vyslechne děkování od ženy, které zachránil život. Renzo se o tom ale nechce bavit, a ještě jde dál pracovat, nicméně poté dostane svolení už odejít a dostane podpis do svitku se zadáním mise, který odnese vůdci Takigakure aby mu mohl ukázat, že splnil svou misi a dostal zaplaceno. Pak se klidně ale unaveně vrátí zase domů, netuší jak dlouho mu ta práce trvala ale vzhledem k tomu, že už přichází večer to nejspíš trvalo aspoň půl dne. *
---: ---
Renzo: *Renzo sroluje svůj svitek a vydá se na cestu do sirotčince, samozřejmě svitek si ukryje do svých věcí, aby to nikdo nemohl najít. Když se najedl tak se šel osprchovat a pak v noci jen ležel a přemýšlel, má totiž radost z toho, že má svou první a jedinou kamarádku, a kromě toho se prostě dokázal naučit svoje první Jutsu, které ovšem bude muset ještě vypilovat. Nakonec ovšem usne. *
Rin Yoru: *Nestihla mu položiť ani jednu svoju otázku, dúfala, že sa na ňu nenahneval. Sklonila hlavu k zemi a prikývla.* Tu o týždeň. *Zašomrala a pobrala sa k sirotincu . Nechcela dať vychovávateľkam ďalšie podozrenie. Mohli by im s Renzom zakázať stretávať sa. To riskovať nehodlala. Vošla do budovy kde sa dievčatá a chlapci radili každý do iného radu aby potom v zoskupení vošli do jedálne. Jedlo bolo hnusné ako vždy, Renza v jedálni už nezahliadla. S pochmúrnymi myšlienkami sa potom pobrala na lôžko kde ju obavy vohnali do náruče zlých snov a agónia výkrikov pokračovala ako každý iný večer.*
Renzo: „Ty to máš aspoň maskované.“ *Pomyslí si Renzo, když má možnost vidět její možnost tvořit si něco dost podobné žábrám. Ovšem nehodlá to tu rozebírat, tohle není žádná soutěž miss nejhorší mutant Takigakure. *Takže budeme společně trénovat a pak se ukážeme vůdci vesnice že ty a já jsme hodni stát se Geniny. *Sotva to dopoví tak vychovatelky začnou děti tahat dovnitř do sirotčince s tím, že je večerka, a tak je čeká večeře, koupel a nakonec spánek. *Sejdeme se tu zase za týden? Budu se teď muset hodně doučit do školy (kde mají základní vzdělání (čtení, psaní, počítání).
Rin Yoru: /Tri.. dva.. jedna .. upokoj sa rin./ *Prikázala si v duchu. Z hrdla sa jej dral výkrik ale prehltla ho. S kamarátsvami nemala žiadne skúsenosti ale pravdepodobne by ich vzťahu neprospelo ak by s krikom ušla preč.* Keď si zapchám nos - na krku mi navre koža. Vyzerá to ako žiabre. *Demonštratívne sa zhlboka nadýchla - zapchala si nos a chvíľu držala - keď očervenela a myslela si, že z nedostatku kyslíku odpadne na krku sa jej otvorili podivné žiabre naprázdno sa zakmitali a keď sa zhlboka nadýchla - opäť sa vrátili na svoje miesto a dokonale splynuli s jej pokožkou.* Aj.. ja .. som uh-mutant. *Vzdychala keď sa ešte stále snažila lapiť dych.*
Renzo: Uhm dobře tak sleduje ještě tohle, ale nesměj se. *Zatím mu přijde že Rin se k tomu nestaví až hrozně. Odhalí ji tedy svou hruď, kde na levé části má něco jako sešitou pusu a okolo ní podivné znaky, podobné tetování ( odkaz » ). Poté se ale rychle zahalí. *Tam je prý ukryta další pusa, kterou mi někdo měl sešít, ale nevím proč.
Shizuka: *Zostala stáť na mieste ako prikovaná. odkaz » Myslela si, že sa už načisto pomiatla po tom čo zahliadla ako sa dlaň jej parťáka otvorila a ona uvidela ako sa v jeho ruke hýbe jazyk - pre bohov veď tam boli aj zuby! Renzo mal ústa na rukách! Prečo? Akoto? Zvraštila čelo, no inak svoje znechutenie a obavy najavo nedala - mohlo to vyzerať aj ako nechápavý výraz, čo by tiež tejto situácii adekvátne pristalo - s odhaľovaním tajomstva však pokračoval a tak ho zatiaľ ešte neprerušila svojimi otázkami a počkala čo z neho ešte vypadne ... bude mať oči na bruchu? Nos na chrbte?!*
Renzo: *Zvedne pohled a podívá se svými žlutými oči do očí Rin a usměje se, samozřejmě tu květinku si vezme a ihned se jeho výraz ve tváři změní v úsměv. *Ovšem ví jde o to, že ona má docela pravdu, pokud jde o to, že jsem mutant. *Poví a povytáhne své ruce tak aby je dostal ven z dlouhých rukávů a pak své dlaně otočí vzhůru aby mohla vidět uzavřená ústa na dlaních která se pak otevřenou a jakoby se trochu oblíznou jazyky a pak se opět zavřou, může tam zahlédnout i zoubky jako v normálních ústech. *Každopádně to není všechno.
Rin Yoru: *Bez náznaku jedinej emócie v tvári Rin sledovala ako vychovávateľka s hundraním odkráčala. Nezáležalo jej na tom čo si o nich myslí - jej slová boli Rin ukradnuté pretože ju nikdy nemala rada. Renzo to však niesol trochu inak. Postavila sa, odtrhla zo zeme kvet a podala mu ho presne tak ako on podal kvet jej keď sa pred týždňom prvý krát dali do reči.* Neber ju vážne, počula som, že je šialená a pojedá malé siroty na ulici. Môžeš byť rád, že jej prídeš nechutný - aspoň si ťa nedá na večeru. *Jej spôsob utešovania bol rovnako čudný ako fakt, že tak malé dievča má takto temné myšlienky. Jej vyjadrovanie a celkové správanie odporovalo jej veku. Len detský hlások všetkých utvrdzoval v tom, že je skutočne ešte veľmi malá. Vychovávateľky a riaditeľka sirotinca si to vysvetľovali po svojom. Boli presvedčené, že Rin utrpela závažnú traumu a jej myseľ to v sebe uzamkla. Jediné momenty kedy si na ten záhadný zážitok spomína sú podľa nich sny ktoré ju tak strašia - aj preto jej nevenujú zvláštnu pozornosť..*
Renzo: *Po odpovědi od Rin se vychovatelka ještě jednou podívá na Renza, ale pak se otočí a začne kráčet pryč. * (Vychovatelka): Tss samotářská malá holka a zmutovanej kluk to mi to byl čert dlužnej něco takového tu mít. Se nedivím že ho jeho rodiče zanechali u prahu v košíku. *Renzo i Rin to s velkou pravděpodobností zaslechli a Renza ta část s tím že je zmutovanej celkem zasáhne a spojí své ruce tak že k sobě přiloží dlaně, aby to nešlo vidět a tváří klesne k zemi, již to není ten nadšený chlapeček ale spíše smutné malé dítě. *
Rin Yoru: *Prikrčila sa pod prísnym pohľadom vychovávateľky - očakávala okamžitý trest. odkaz » * Rozprávame sa o tom.. žee by sme sa chceli naučiť hrať na klavír. *To klamstvo z nej vypadlo tak náhle, že sa až zahanbila. V očiach mala nečitateľný pohľad a výraz stále rovnako zachmúrený.*
Renzo: Ah, tak příště se budu snažit více. Budu muset občas trénovat a určitě to zvládnu ještě lépe. *Poví nadšeně a svou techniku zruší, opět se tam zjeví ten dým a když se rozplyne do okolí Renzo tam je opět ve své pravé podobě. Jedna z vychovatelek si všimne toho, že tam je nějaký dým, a tak jde rychle k nim, ale Renzo si toho stihne všimnout, a tak stihne svitek rychle srolovat a ukrýt ho do svého kimona. * (Vychovatelka): Co tu děláte? *Tón jejího hlasu je takový nepříjemný až skoro agresivní a stejně tak i výraz v její ošklivé, staré a vrásčité tváři. * „Sakra tak dokonalý úkryt to byl ale zatracený dým z techniky mě prozradil.“ *Toto rychle Renzovi projde myslí. * (Renzo): Uhm nic špatného, pouze si tu povídáme. *Po těchto slovech se vychovatelka ještě podívá na Rin, obává se, zda si neubližují nebo tak, nejde o to, že by jí to zajímalo, ale kdyby se někomu z nic stalo něco vážnějšího měla by pak problém ona. * (Vychovatelka): Rin je to pravda? O čem si povídáte!
Rin Yoru: *Ukázala na svoje pravé oko.* Máš trochu iný otieň ľavého oka .. ja mám sivozelenomodré - ty si ho nechal modré. *Vysvetlila ale inak sa tvárila celkom spokojne.* Okrem toho je to ale akoby som sa pozerala do zrkadla. *Povzbudila ho, nech nestratí elán a obzrela sa cez rameno - boli však dobre zašitý - nikdo ich nemohol spozorovať.*
Renzo: Huh? *Renzo nechápe proč ale poslouchá Rin přesně co říká, zní to totiž celkem logicky ale co logické není je to kde tyto vědomosti vlastně bere. Upřímně nemá tušení, jak je to možné, ale když to udělá přesně tak jak mu to Rin poradila, tak cítil, že to je lepší, jako by samotná chakra reagovala na jednolité ruční pečetě, které Renzo provádí. Zkusí tedy složit ruční pečetě a zavře oči, představí si před sebou tvář, výšku a celkově to, jak vypadá Rin a koncentruje během toho svou chakru a v ten moment to vyjde a na moment se kolem něj vytvoří dým a když se rozplyne tak tam před Rin sedí její věrná kopie, ovšem když Renzo otevře oči Rin si může všimnout, že tam je chyba a každé jeho oko má jinou barvu, to levé má barvu podle Rin ale to pravé podle Renza. *Takže? Povedlo se mi to?
Rin Yoru: *Počas sledovania Renzovho snaženia zdvihla hlavu a pozorovala ho.. po dvoch minútach prehovorila, sama ale nevedela kde sa v nej toľká múdrosť nabrala.* Skús pevnejšie stisnúť prsty spolu pri pečati hada - akoby si chcel spučiť blato, prvá pečať ti ide dobre a posledná - ukazováčky musia byť v jednej rovine. Takto. *Ukázala mu poslednú pečať a jedným očkom kontrolovala obrázok na pergamene.*
Renzo: Věř mi i kdyby ses snažila, jak bys chtěla, tak není možné abys byla divnější jak já, prostě jsi jen geniální a nadaná v Ninjutsu, podle mě to není nic divného, a naopak se nám to může hodit. *Renzo složí ruční pečetě a pokusí se proměnit na Rin, ale nevyjde mu to, zkouší to as 2 minuty ale bezúspěšně. Když to tedy vzdá podívá se na Rin, doufá že během těch dvou minut se aspoň trochu uklidnila a opustila ji ta její deprese. *
Shizuka: *Vyjavene na neho pozerala keď nadšene zvolal, že je nadaná.* Nemala by som to vedieť tak rýchlo! Ešte aj v tomto som divná.. *Zašomrala si popod nos a v totálnej depresii objala rukami soje nohy a položila si hlavu na kolená.* odkaz »
Renzo: Ah dobrá tak sleduj. *Poví a poté složí postupně požadované ruční pečetě (Dog, Boar, Ram). Renzo se sice už některé ruční pečetě, které se používají na různá Jutsu naučil ale i tak se jednou zasekne a musí se podívat do svitku a najít obrázek s vypsanými ručními pečetěmi. Ovšem nepoužije to Jutsu a ani se o to nepokouší, jde o to Rin pouze ukázat požadované ruční pečetě a o nic jiného. *Mám to ještě zopakovat? *Zeptá se pro jistotu, aby případně mohl složit ruční pečetě ještě jednou. *Mimochodem odmítám si nechat určovat co mohu a co ne, já sám řídím svůj osud, a ne to k čemu předurčený jsem a k čemu ne. *Navíc si Renzo je jistej že ho mít musí, protože ty podivné ústa na dlaních a hrudníku nemohou být jen tak nějaká mutace a věří že to k něčemu bude. *Pokračuje, když v tom si všimne, že Rin se částečně změní na samotného Renza a ten tam pak zůstane jako přibytý, jak absolutně nechápe, jak to Rin mohla zvládnout, tak rychle (hold Reinkarnace no xD). *Co? Tys to zvládla na první pokus! Jsi opravdu úžasná tak tohle jsem nečekal, očividně jsi opravdu moc nadaná.
Shizuka: *Nahla hlavu na stranu.* Ukáž mi tie ručné pečate zaradom, prosím. *Kým mala ten zvitok pri sebe - zvykla sa do neho pozerať. Za ten týždeň si aj čo to zapamätala ale obrázky sa jej mýlili a čítať až tak dobre nevedela. Sama si snažila zapliesť prsty tak aby to bolo správne.* Si si vedomý toho, že nemusíme mať nadanie na ninjutsu? Čo ak sme predurčený byť roľníkmi alebo služobníctvom v dome feudálneho pána? *Celý čas čo rozprávala snažila sa zopakovať za sebou všetky tri pečate správne a plynule a pri tom pokukávala po Renzovi - keď tu ani si neuvedomila ako a niekde z jej hrude vystrelilo divné mrazenie do každého kúsku jej tela. Boli to studené zimomriavky ako keby si spomenula na dávno stratený kúsok z puzzle - jej tvár sa na sekundu zmenila na Renzovu, no potom opäť nadobudla svoje vlastné rysy s hlasným pufff..* Čo to bolo? *Zľakla sa a odtiahla od seba ruky.*
Renzo: *Nakonec mu stačí i to gesto se kterým Rin přijde, předci jen hlavní je že souhlasí. * „Vypadá to jako by ji vadil fyzický kontakt s lidmi.“ *Probleskne Renzovi v jeden okamžik myslí. *Tak možná by nebylo na škodu zkusit tohle Jutsu, které se jmenuje Henge no Jutsu, píše se tu že po složení několika ručních pečetí (Dog → Boar → Ram), se pomocí koncentrace chakry můžeš změnit na jiného člověka nebo objekt ale musíš si ho pozorně prohlédnout a tak podobně. Pomocí toho se můžeme lehce dostat ven ze sirotčince až k vůdci vesnice co myslíš?
Shizuka: *Zvraštila obočie a pozrela sa na jeho ponúkanú ruku. Nasucho preglgla.* Platí. *Zdvihla dva prsty na znak prísahy a dúfala, že mu to bude stačiť.* S čím teda začneme Renzo? *Nahla hlavu na stranu a očami prečesala okolie či ich náhodou niekto nesleduje, no už boli opäť neviditeľní.*
Renzo: Ah dobře budu ti věřit. *Poví s úsměvem, protože ji naivně věří (dítě no). Když mu Rin podá svitek ukryje si ho do rukávu kimona a takto ho zavede až do jedné vnitřní kapsy. *Takže nejdřív uzavřeme dohodu nebo slib že ty a já budeme jeden tým, chci abys byla moje první kamarádka vím, že ti mohu věřit, protože jak vidím svitek jsi uhlídala, a přitom stačilo zalhat a mít ho pro sebe. Takže bude z nás dvou tým a budeme parťáci? *Zeptá se a nabídne Rin ruku, jde o takové gesto, kdy si podají ruce na potvrzení slov Renza. *
Rin Yoru: *Pozerala sa pred seba do kaluže - čupla si vedľa neho a vzdychla. odkaz » * Nie.. nič sa mi nestalo som v pohode. *Zašomrala s ľadovo pokojným hlasom. Aby si nič nevšimol tak sa rozhodla zmeniť tému.* A aby som nezabudla.. *Vytiahla z vrecka zvitok a podala mu ho.* Strážila som ti ho ako si povedal. Takže - kedy sa do toho pustíme? *Znela veselšie, no netvárila sa tak.*
Renzo: *Trochu ho vyleká reakce Rin, a dokonce tím na sebe upoutá pozornost ostatních dětí, které se jejich směrem dívají jakoby je snad Renzo a Rin nějak rušili a otravovali. *Omlouvám se, chtěl jsem na sebe nějak upozornit, přišlo mi, že by ses lekla, kdybych se tu před tebou zjevil jako duch, ale je to vtipné. *Poví a trochu se tomu zasměje, nemyslí to jako nějaký posměšek. Poté si sedne na bobkem vedle Rin a podívá se do té louže. *Taky tě rád vidím a nic hrozného, byl jsem týden zavřen za takovými těmi velkými dveřmi, které jsou stále zamčené, nechaly mě tam zavřeného celý týden a nemohl jsem s nikým mluvit. *Odpoví klidně. *Mimochodem co ty? Neprovedl někdo něco tobě?
Rin Yoru: *Ponorená v myšlienkách nezaregistrovala Renzovu tichú chôdzu. Keď jej položil ruku na plece - takmer sa jej od ľaku rozskočilo srdce. Odtiahla sa ako keby sa popálila a skončila po zápästie ponorená v kaluži.* Renzo! *Zvýšila hlas a zamračila sa - chvatne sa postavila.* Pohybuješ sa ako duch.. si stvorený na to aby si bol tichý zabijak. *Zašomrala ešte stále rozhodená z toho, že sa jej niekto dotkol. Pokúšala sa to zahovoriť a utierala si pri tom ruku o mikinu. Napokon sa ale trochu upokojila.* Rada ťa vidím - čo ti spravili? *Neusmievala sa, nebolo to jej zvykom. Bola bledá, chudučká a na prvý pohľad nevyspatá - pod očami mala tmavé kruhy. Vyzerala, že by ju zlomil aj slabý vánok.*
Renzo: *Mnoho dětí si všimne Renza, který se vrátil a začnou si něco šeptat. Renzo začne kráčet jako kdyby se vrátil z nějaké velké výpravy a měl se cítit jako hrdina. Když konečně zahlédne Rin tak se usměje a začne kráčet jejím směrem, nicméně je k němu otočená zády, a tak k ní jde jako by z boku, aby ji nevylekal a když se dostane až k ní levou ruku ji položí na rameno a skloní se vedle ní. *Ahojky, doufám žes na mě nezapomněla Rin. *Poví s úsměvem s klidem jako by byl někde na výletu, a ne někde zamčený. *
Rin Yoru: *Len čo to povedal schovala zvitok do hlbokých vreciek svojej mikiny. Sledovala ako Renza odtiahla vychovávateľka a posmutnela. Dni sa ťahali, nočné mory neustávali. Objavovalo sa v nich množstvo tvárí. Bili ju, kopali, rezali.. v jednom sne robila rukami zvláštne pohyby a posielala na nejakých mužov množstvo ohňa. Myslela si, že to spôsobila jej fantázia kvôli rečiam o ninjoch .. no bolo to tak živé. Dievčatá jej dali vyžrať to, že mali kvôli nej blato vo vlasoch. Jeden deň ju zavreli na dievčenských záchodoch. Druhý deň jej schovali topánky ... tretí deň jej zobrali olovrant. A dookola sa jej posmievali kvôli jej nočným výkrikom. Ubehol týždeň. Zo zvitkom chodila všade. Nevybrala ho zo svojej čiernej mikiny ani na chvíľku. Zobrala si ho so sebou aj dnes na ihrisko. Akurát kľačala pri kaluži v ktorej sa hral Renzo keď sa spoznali. Zabárala do nej drevený konárik a premýšľala nad tým či ho ešte niekedy uvidí. Čo ak ho previezli do iného detského domova? Čo ak je už dávno v inom meste? Dávala si to za vinu.*
Renzo: Nebo se naučíme jednu techniku a jakmile to zvládneme utečeme za vůdcem vesnice, kterému předvedeme že si zasloužíme být Shinobi a pokud nám on dovolí být Shinobi tak nám to ředitelka už nesmí zakázat. *Podotkne Renzo zamyšleně a usměje, když v tom něco ze křoví zahlédne, a to je pohyb na hřišti a poté zaslechne, jak někdo volá jeho jméno, a tak nenápadně vykoukne, a to je jeho chyba, protože ho zahlédne jedna vychovatelka, za kterou jsou dívky, po kterých hodil bahno a ta ihned vyrazí jeho směrem. *Rychle schovej ten svitek k sobě a chraň ho jako oko v hlavě! *Upozorní ji Renzo, kterého vzápětí vychovatelka odtáhne pryč a čeká ho trochu krutý trest, a to že ho zamkne do jednoho pokoje, kde bude sám zavřený po jeden týden. Někdo by čekal že takovému samotáři to vadit nebude, ale chybí mu možnost slyšet lidský hlas a sledovat lidi, takže je to pro něj velmi náročné to zvládat. Nicméně když ten týden skončí tak vyjde ven a čeká ho ještě překvápko v tom, že dostane několik ran přes zadek od vychovatelky, aby si to zapamatoval, teprve pak má povolení si dát koupel a když je to hotové tak vyjde ven na hřiště a začne zrakem hledat Rin. *
Rin Yoru: *V tichosti na neho pozerala, nevedela čo si o tom myslieť. Ruky si dala do vreciek a prešľapovla na mieste kým premýšľala.* Keby sme riaditeľke sirotinca povedali o výhodách? Ninjovia dostávajú zaplatené za misie. Tie peniaze by sme mohli nosiť jej kým tu budeme musieť bývať. *Nahla hlavu na stranu.* Alebo ju prinútime násilím. alebo... *Zamyslela sa.* Uhm.. začnime radšej trénovať niektoré z tých jutsu. *Navrhla - stále sa tvárila vážne.*
Renzo: Na Akademii nikdy chodit ani nebudu, techniky se prostě budu učit z toho svitku a až se jich naučím dost tak se proplížím ven ze sirotčince a k pomoci použiju některé ty techniky, které se naučím a pokusím se dostat až k vůdci vesnice abych mu prokázal své kvality a on ze mě udělal Shinobi Takigakure. *Tento plán se Renzovi celkem zamlouvá ale tak je to dítě, které prostě nepřipouští že by mu nemohl jeho plán vyjít. *Tak copak si myslíš?
Rin Yoru: *Pozrela sa na neho, tie slová jej boli veľmi povedomé - skoro akoby ich už počula ale to nebolo možné. Netušila, že sú takéto veci v sirotinci zakázané.* Tieto veci sa učia v ninja akadémii .. ako chceš ísť touto cestou keď nám tam nedovolia zapísať sa? *Zamyslela sa s prštekom na spodnej pere. Nemusela si čupnúť len sa trochu prikrčila aby lepšie na písmenká videla. Pospájať ich jej trochu robilo problém - čítať a písať ešte dobre nevedela ale aj tak na zvitok hľadela.*
Renzo: *Tak pojď se mnou nejdřív si musím umýt ruce a pak ti to ukážu. *Poté se Renzo zvedne a vyrazí do sirotčince, ovšem dává si pozor, aby nepotkal vychovatelky nebo jednu z těch dívek, po kterých hodil bláto. Když se dostanou k chlapecké koupelně naznačí Rin, aby počkala a vejde dovnitř aby si u umyvadla mohl umýt ruce. Když si ruce i usuší tak vyrazí zase ven a dojde ke své posteli kde má pod polštáře takový nažloutlý a starý svitek který si ihned ukryje do svého kimona a zase vyrazí na cestu ven kde najde takový strom/křoví za které se ukryje, aby je nikdo neviděl. Tam rozloží svitek a ukáže ho Rin. *Je to svitek, kde jsou věci o něčem, čemu se říká chakra, která se má rozdělovat do nějakého Ninjutsu nebo Genjutsu a jsou tam i instrukce k nějakým věcem zvané základní Ninjutsu pro Studenty Akademie, kdyby to našla jedna z vychovatelek asi bych měl velký průser, protože když jsem se ptal na věci ohledně takových věcí tak řekla, že touto cestou se nikdo z nás nesmí vydat, a tak jsem se rozhodl že se vydám právě touto cestou a stanu se silný bych mohl opustit sirotčinec. *Renzo mluví naprosto zasněně jako by to bylo něco opravdu úžasného, skoro až magického. *Co myslíš? Nepřidáš se do mého klubu lidí, kteří se vydají cestou chakry a opustí toto místo?
Rin Yoru: *Zmätene pozerala na hrudy blata, ktoré schli na slnku. V duchu si kládla otázku prečo to môže niekoho baviť a keď jej položil otázku .. s nezúčastneným pohľadom mykla plecom a potom prikývla.* Som ideálny človek na zverovanie tajomstiev. Nemám ich komu povedať, takže.. sem s tým. *Vyjadrovala sa až desivo dospelácky, no keďže sa poriadne s nikým nerozprávala - nemal si to kto a kedy všimnúť.*
Renzo: *Klidně dorazí k místu, kde je taková menší louže a kousek od ní jsou poskládané různé postavičky, které jsou tvořené bahnem. Skrze sluníčko ovšem to bahno ztvrdlo, a tak je to i celkem pevné a tyto postavičky se mohou klidně i přesouvat. *Tohle všechno jsem tvořil, docela mě to baví tvořit si různé postavičky a taj dále. Jinak chceš znát jedno tajemství?
Rin Yoru: *Preglgla a po chvíľke váhania prikývla. Nechcela si ho rozhnevať. Zoskočila z hojdačky a postavila sa na zem. Kvietok držala v ruke a rozhliadla sa po okolí. Nikto ich smerom ani len nezavadil pohľadom .. Prečo by aj mali keď boli prakticky neviditeľný. Okrem toho .. že bola čudná a najmladšia v sirotinci tak ani nebola z Takigakure. Jej rodičia boli neznámy nukeninovia.. Ktorý ju tu odhodili. Vedela to len vďaka tomu, že sa jej za to raz deti posmievali - keď sa na to opýtala vychovávateľky tá jej to potvrdila a zakázala jej pýtať sa ďalšie otázky s argumentom, že je na takéto vecí ešte príliš malá a nepochopila by to.*
Renzo: Já vím že přijdou vychovatelky, ale průšvih bych měl stejně, protože mám zakázané hrát si s bahnem ze kterého tvořím umění. Takto to bude aspoň za to nemám pravdu? *To že má v plánu nějaké to bahno ještě použít na vychovatelku to už Rin radši neříká, kdoví co by si o tom pomyslela, navíc hrozilo by že by se mu to pokusila rozmluvit. *Chceš ukázat co tvořím?
Rin Yoru: *Zažmurkala a kradmo na neho pozrela.* Ja som Rin Yoru. *Prehovorila tenkým hláskom. Stále bola nedôverčivá voči tomu chlapcovi, no na druhej strane pomohol jej s tými šikanistkami.* Tie dievčatá budú žalovať vychovávateľkám. Budeš mať problém. *Varovala ho.* Určite ti to budú chcieť oplatiť. *Obávala sa oprávnene. Bola by nerada ak by sa kvôli nej dostal do problémov.. Čo ak by sa potom naštval a chcel jej to vrátiť. Dievčatá ju len urážali.. On by ju mohol zbiť.*
Renzo: Proč? Protože jsem tomu přihlížel už moc dlouho to, jak ti ubližují a já nemám rád moc hlučné lidi a ty blbý holky dělaly dost hluku, navíc jsi samotářská stejně jako já, a tak jsem si řekl že jsi mi celkem podobná, tak proč ti nepomoct že? *Poví a usměje se, všimne si, že má celkem špinavé ruce, navíc snaží se je krýt pod rukávy, aby nebylo možné vidět jeho dlaně na kterých má další ústa. Docela se za to stydí, upřímně i několik vychovatelek říkalo že je dost pravděpodobné, že ho tu rodiče nechali právě kvůli tomu, že je to taková zrůda. *Uhm jmenuji se Renzo, těší mě.
Rin Yoru: *Pozrela na neho keď sa otočil a skrčil k zemi .. Poznala ho z videnia no jeho meno nevedela. Bola zmätená keď ku nej prišiel a podal jej kvetinku. Chvíľu na ňu neveriaco hľadala a potom jej tvár skamenela a nesmelo si ju od neho vzala. Dala si pri tom záležať aby sa ho nedotkla. Nie preto, že by jej vadilo blato ale kvôli tomu že mala panickú hrôzu z dotykov.* Prečo mi pomáhaš? *Zašepkala so sklopenymi očkami.*
Renzo: *Je trochu zmatený z toho, jak ta dívka reaguje ale pak se začne rozhlížet kolem sebe a všimne si jedné květiny, a tak k ní přiběhne a utrhne ( odkaz » ). Poté se otočí zase zpátky k Rin a přiběhne přímo k ní a květinu ji podá. *Na tohle je pro tebe, když budeš mít tu květinku tak budeš moct být klidná. *Renzo není moc zvyklej bavit se s ostatními, a tak je to pro něj takový nezvyklá situace. *
Rin Yoru: * odkaz » Zdvihla pred tvár ruky lebo nechcela aby ten chlapec videl že plače. A z časti aj preto lebo si myslela, že je to len trik aby jej mohol tiež ublížiť. Stiahla si cez hlavu svoju kapucňu a naradšej by sa do nej celá ukryla. odkaz » *
Renzo: *Opět se některé děti rozhodly dělat Rin zle, a tak jdou přímo k ní (jsou to 4 dívky), různě se rozestoupí kolem Rin, aby ona byla středem takového jejich kruhu a oni se jí mohou začít posmívat a různě ji urážet. Renzo si toho všimne, Rin mu přijde taková zajímavá, protože mu přijde stejně samotářská jako je on sám. Proto si upatlá z bláta dvě koule a zvedne se, kráčí směrem k nim a pak se napřáhne a hodí nejdřív první a pak druhou kouli z bláta a dvě z nich zasáhne rovnou do hlavy (vlasů). Dívky si samozřejmě na vzhledu dají záležet, a tak na něj začnou nadávat, ale pak rychle utečou pryč do koupelen, aby se umyly a Renzo ten mezitím nakráčí před Rin. *Jsi v pořádku? Zahnal jsem ty čarodějnice tak teď bys měla mít klid. *Poté se usměje takovým rozkošným úsměvem ( odkaz » ). *
Rin Yoru: * odkaz » S nikým sa tu nerozprávala .. dievčatá sa jej smiali lebo v noci kričala a plakla zo spánku. Máva veľmi živé sny.. A nanešťastie aj veľmi živé nočné mory. Decká o nej hovoria, že je divná a šikanujú ju. Nikto sa s ňou nerozpráva a ona sa boji niekomu prihovoriť. Nepomáhal tomu ani fakt, že tu bola zo všetkých najmladšia. Mrzuto kopla do skalky, ktorú mala pri topánke a rukou si pretrela rozospaté oči.. Kvôli svojim snom nikdy veľa nenaspala.*
Renzo: *Dělá opět to, co by dělat neměl, sedí na bobku u louže, kde je plno bláta a tvoří z toho všelijaké postavičky různých tvarů. Vychovatelky mu nejednou říkaly že to dělat nemá, že je to špinavé a že si akorát špiní ruce a oblečení ale to Renza moc netrápí. Oblečený je v ( odkaz » ). Úmyslně nosí věci s dlouhými rukávy, aby nebyly vidět jeho ruce které jsou velmi divné, má totiž na dlaních další ústa a stejně tak jedny i na hrudi. Renzo je celkem samotářský ale poslední dobou začíná hledat nějakého človíčka se kterým by se mohl bavit a sdílet své zájmy a bavit se, nechce hodně kamarádů nemá rád velkou společnost ale jen jednoho nebo jednu, takže během, toho tvoření svých mistrovských děl se rozhlíží nenápadně kolem sebe svými modrými očky. *
Rin Yoru: * odkaz » Sedela na hojdačke na poloprázdnom ihrisku miestneho sirotinca. Hľadela pred seba cez plot na malebnú dedinku v ktorej žila. Bola započúvaná do šumu vodopáda, ktorý ukrýval toto miesto. Nehojdala sa.. Len premýšľala nad tým čo sa jej snívalo posledú noc. V jej sne bola malá modrá príšerka, ktorá sa volala Mizu. Hrala sa s ňou a pľula vodu.*
---: ---
Mito: Hmm, jak myslíš. Erene...dávej na sebe pozor, snad se setkáme někdy znovu. *Plácla ho po hlavě a vydala se do amegakure, kde podala hlášení o ulovení nukenina, cesta do vesnice jí trvala asi jen pár hodin, díky jejímu kuchyiose (obří pták), na kterém se svezla "domů". Hned po té, co dala hlášení vůdci vesnice, seběhla schody do suterénu a věznice Amegakure, kde si vybrala dva postarší vězně a aktivovala rinnegan. Za pomoci specializované techniky Tamashī no Tōnan vysála ze zločinců život a na úkor toho se její tělo omladilo o jeden celý rok. Padla na kolena a chytila se za ramena. Prožívala šílené bolesti, které s e jí prolínaly celým tělem. Několik minut tam takto strávila, než se zvedla a odešla do svého bytu a užila si chvilku sama pro sebe.*
Jin Pcho/Eren: "Rinnegan, musím si to zapamatovat a podat hlášení Akimu-sama." Jo půjdu na svou misi ale až se setmí. "Hloupá ženská myslí si že by padesát ryo stačilo na opravu mého meče. To je směšné. Ten meč se opravuje sám." *Pomyslel si a vyndal rukojeť od Kubikiri a všiml si že je na ní špička.* "Super zvládnu prolít krev a tím svůj meč obnovím." Ne těch padesát ryo si nech ale díky. *Jen co to dořekl tak schoval rukojeť a šel do lesa. Když se setmělo tak šel u nést dceru obchodníka, který obchodoval s Akim a podvedl ho. Když ji unesl tak ji probodl levou nohu rukojetí od Kubikiri. Kubikiri se částečně obnovilo ostří a poté začal s odřezávání prstů. poté rukou, nohou a nakonec hlavou. Poté odnesl všechny části do obchodníkova domu a když se vracel zpět do lesa tak mu čtyři shinobiové s Takigakure zastoupilo cestu.* Uhněte mi nebo vás zabiju. *Jen co to dořekl tak se na něho shinobiové rozeběhli. Eren se rozeběhl proti nim. Vytáhl Kubikiri a když byl dost blízko tak se napřáhl a začal se točit. Dva shinobiové se pokusili Erena zastavit ale místo toho je Eren rozsekl vejpůl. Kubikiri už byl skoro celý opraven a poté se přestal točit a když se podíval na zbývající dva tak viděl jak se třesou. Poté oba dva utekli a tak se Eren vydal do Kumogakure avšak si dával pozor aby ho nikdo nesledoval.*
Mito: Heh.... "Tak rychle vše vykecá." *Pomyslela si s úsměvem.* Rinnegan...ty oči, jsou rinnegan, dávej si na ně pozor, vidí tvoji duši. *Otočila se a schovala svou katanu do pochvy, vytáhla asi 50 ryo a podala je Erenovi.* To by mělo stačit. Na opravu stoprocentně, opravila ybhc ti to sama, ale dneska jsem už moc líná na to, abych kovala. *Pousmála se a masku si zavěsila za opasek.* Tak co, půjdeš na svou misi?
Jin Pcho/Eren: *Eren byl překvapený z toho že měla tak velké schopnosti.* To dřevo je Mokuton díky suitonu a dotonu zvládnu vytvářet dřevo a používat ho k boji. Zvládl bych tě porazit nebejt těch tvých zbraní co jsi vytvořila pomocí chakry. No předpokládám že ty zbraně můžeš tvořit díky svým očím. Možná že i vidíš chakru. *Eren střílel od boku ale bylo to pro něho logické vysvětlení.* Jo asi si mě v Kumogakure váží.
Mito: Akira Heiwa, vůdce samurajů. Nejlepší samuraj na světě, pokud chceš. *Zavřela oči a deaktivovala rinnegan, zbraně se rozpadly na prach a zmizely.* Ne nadobro jsem ti nabízela učednictví v Pevnosti, kdybych neměla prostředky, kterými bych tě tam dostala. *protáhla se.* Navíc, vážně sis myslel, že ty, takové děcko, zvládneš porazit dospělého shinobiho? *Zasmála se a chytila ho za ramena jednou rukou. Druhou si sundala masku a natáhla se za pomoci nan kaizou (lenoch), pro katanu.* Eren...jsi zajímavý mladý muž, doufám, že si tě v Kumogakure náležitě váží. Řekni mi, co je to za schopnosti, se stromy, které máš, na oplátku já řeknu tobě o mých očích. A zaplatím ti opravu té tvé zbraně.
Jin Pcho/Eren: No to si děláš prču. Co jsi vlastně zač? "Sakra takže ona si umí vytvořit i zbraně s chakry. Co to má za oči? Jsou divné a ty zbraně co vytvořila jsou ostré. Nebude moudré zkřížit sní zbraně když bude naštvaná." *Pomyslel si a poté čekal co se bude dít dál.*
Mito: *Tohle kekkei genkai ještě neviděla v akci, popravdě nečekala, že by se Eren ukryl a na jí zaútočil. aktivovala tedy Rinnegan a jakmile jí začalo cosi obalovat nohy, vytvořila kolem sebe z rudé chakry stovku katan, které rozsekaly dřevo na padrť. Stejně tak to, které bylo kolem Erena. Kkatany se následně zformovaly v půlkruhu kolem Mito.*
Jin Pcho/Eren: *Když mu z ruky vykopla Tanto tak začal skládat pečetě a když dopadla na zem tak použil Mokuton Henge a tak ho obalilo dřevo takže když Akira zaútočila svým mečem tak katanu mírně dřevo zaseklo, takže šla stěží ven. Poté Eren rychle vyskládal pečetě a ze země vyšli kořeny jenž začaly obmotávat Akiru. Nejprve nohy aby nemohla utéct a poté celé její tělo. Kořeny se přitom měnili ve strom. ( Mokuton: Jubaku Eisō) Kořeny Akiru měli silně držet a kdykoli by se pokusila pohnout tak by jí kořeny více zmáčkli.*
Mito: *Legendárku si Eren mohl kdykoliv opravit, doopravdy zničit nikdy nepůjde, nicméně Mito se zaklonila a udělala takový přemet dozadu, kdy ho špičkou boty kopla do ruky, kde měl tanto a pokusila se mu jej vyrazit, tím se také vhnula útoku. Semínka se jí přesto nalepila na podrážku.* "Co to hodil?" *Pomyslela si trochu znepokojeně, nicméně hned na to, co nohama pevně došlápla na zem se odrazila a vyrazila proti němu technikou Shi no ai, nicméně měla v úmyslu minout a zabodnout svou katanu pouze do jeho vesty.*
Jin Pcho/Eren: *Když mu přesekla Kubikiri tak rychle vytáhl Tanto a sekl sní po Akiře. Přičemž Tanto měl v pravé ruce a levou rukou si schooval rukojeť od Kubikiri.* "Sakra jak to že přesekla můj Kubikiri?" *Pomyslel si a poté si v levé ruce vytvořil několik semínek Sōshinki, která hodil po Akiře.* "Díky těm semínkům tě vystopuji ať budeš kdekoliv na světě."
Mito: *Svou zbraň nabila fuutonovou chakrou (Yoso Kenjutsu S+), jakmile po ní Eren skočil, ustoupila stranou a sekla. Okolím se rozlehl zvuk ( odkaz » ), přesekla jedním sekem Erenovu zbraň těsně u jeho rukojeti. Dalším máchnutím techniku zrušila a vyslala nad vodní hladinu silnou fuutonovou čepel, která zmizela v dálce. Sledovala kluka před ní, studovala jeho reakce.*
Jin Pcho/Eren: *Když tasila katanu tak Eren chytl rukojeť svého Kubikiri, poté nahromadil chakru v nohách a skočil proti ní. (Chakura Shotto) Když byl dost blízko tak vytáhl svůj Kubikiri a sekl sním tak aby rozpůlil Akiru.* "Uvidíme jak si silná. Ty vůdkyně samurajů."
Mito: *Zastavila se az u jezera. * Kdo jsem? Akira Heiwa, samuraj, lovec odmen, vudce samuraju, co jen chces. *Pokrcila rameny a tasila katanu.* Tak ukaz, cekam, zautoc.
Jin Pcho/Eren: Jo už jdu. *Jen co to dořekl tak si stoupl a šel ven za Mito.* "Co je to za holku? Proč mi něco takového vůbec navrhla? No v souboji zjistím víc, neboť právě v boji se dozvíš nejvíce o svém protivníkovi." *Pomyslel si a řekl.* Kdo ty vlastně jsi? Říkala jsi že máš sílu zničit vesnici lusknutím prstů. To se mi zdá v celku nepravděpodobné a hlavně namyšlené.
Mito: Eren... Kumogakure. "dobry duvod k uzavreni dohody mezi Ginou a Toyim. Myslim, ze by si mohli rozumet." *pomyslela si a polozila a stul obnos ryo, ktery by stacil na zaplaceni utraty za ni a Erena a k tomu na uklid tel. * Tak jdeme, na co cekas? *Zvedla se, nandala si masku a proste se ladne odstouchla od stolicky, ktera se tak prisunula k baru. Mito vysla az ven z hospody, na nic necekala a zamirila k velkemu jezeru u vesnice.*
Jin Pcho/Eren: *Eren chvíli přemýšlel a poté řekl.* Jsem z Kumogakure a jmenuji se Eren. "Myslím že by mohl Aki-sama souhlasit neboť bych se mohl stát silnějším a poté bych mohl trénovat studenty v rootu jako samuraje. Vím že mají silné techniky s mečem." *Pomyslel si a poté dopil čaj.* Půjdeme ven a ukážeš mi jak mám efektivněji bojovat se svým mečem?
Mito: Hm. *Usmála se.* Musela bych znát tvé jméno, odkud jsi, co tam děláš, mít dohodu s kagem nebo vůdcem té vesnice a následně by se vyřídily formality. Zdá se ale, že jsi z ANBU, takže bys teoreticky tlak v Pevnosti, který je na studenty kladen, mohl vydržet a nakonec by jsi se mohl vypracovat doopravdy vysoko. *Usmála se a projela si prsty rudé vlasy.*
Jin Pcho/Eren: Jo asi by mi pomohlo mít menší výcvik u samurajů. No máš pravdu nejsem s této vesnice. Jen mě zajímá jak mi chceš dát vědět o tom že se mohu dostavit do pevnosti samurajů? "Mohl bych se stát spícím shinobi v té pevnosti a kdyby něco tak bych jo to je dobré." *Pomyslel si a poté čekal co se bude dít dál.*
Mito: *Sledovala podívanou. Hospodský to neřešil,jakoby se to tu dělo běžně. Mito se náramně bavila. Když se Eren vrátil, usmála se. Masku měla sundanou a tak jí bylo vidět do tváře.* Hih. *Zubila se.* No co, tahle vesnice je beztak ztracená. Není tu jediného schopného shinobiho. *Protáhla se.* Divím se ale, že jsi je zvládl tak lehce, vypovídá to o kvalitách výuky v této vesnici mnoho. A mne to přesvědčilo o tom, že nejsi zdejší. Práce se zbraní byla zajímavá, chválím, ale mám dva tipy, odkud můžeš být. Pevnost smaurajů nebo Kumogakure. Možná ejště Yugakure, ale jejich škola kenda nefunguje. S tím, že v Kumogakure vždy dávali důraz na boj se zbraněmi, myslím, že jsi odtamtud. Není to ani moc daleko, proto bych se nedivila. Z pevnosti samurajů nejsi, to bych věděla. Jsem Akira Heiwa, vůdce samurajů, chceš - li. Ale svou pozici jsem přenechala zástupci. Nicméně, pokud chceš, domluvím ti tam hodiny, zdáš se být docela schopný. I přes to, že tu zbraň držíš jako hračku. Má to být součást tvého těla, jakobys měl natažený prst. Ty to držíš jako kunai....
Jin Pcho/Eren: *Když půl litr zasáhl muže tak se všichni rozeběhli proti Erenovi. Eren kopl do muže který mu chtěl sebrat Kubikiri. Muž spadl a Eren se rozeběhl k nejbližšímu protivníkovi, když byl dost blízko u něj tak se zprudka zastavil, chytl chlapovu pěst a sám ho praštil do obličeje poté si všiml že má za zády dva chlapi s katanama. Eren vytáhl svůj Kubikiri, zprudka se otočil a přesekl oba vejpůl. Poté se podíval po hospodě, poté na něj zaútočilo asi deset chlapů se katanama. Eren se začal prudce točit a když přestal tak si uklidil Kubikiri. Všech deset chlapů leželo na zemi. Poté šel zpět k baru.* To jsi udělala schválně co? "Hm můj styl přiláká moc čumilů a mě to ztíží mou misi.*
Mito: *Sledovala muže, jak se přibližuje k jejímu společníkovi, sahá na něj a následně na jeho věci. Rozhlédla se po hospodě, když se zvedlo několik mužů. Sama si lehce opřela zápěstí o katanu.* Hmmm....tak se předveď kluku, dokážeš zabít alespoň jednoho? Pouč starou samurajku o tom, jak bojuje ninja. *Zasmála se a sáhla po pullitru. Ale ne, aby se napila, ale aby vyprovokovala boj. Byla to zábava, navíc chtěla vidět, co v tom chlapci je. Mrskla pul litr po muži opodál a ten se roztříštil o jeho hlavu.*
Jin Pcho/Eren: Víš pokud by náš cíl byl stejný tak bych tě musel zabít a vzít si ten tvůj svitek. Navíc já nemám nikoho zabíjet. Jen mu mám unést dceru a potom mu ji poslat. Nic víc nic míň. "Tak jo sice nevím proč by root tohle chtěl ale co. Je to mise." *Najednou Erenovi někdo zaklepal na rameno. On si toho nevšímal a pol čaj, který mu dal barman. Když vtom ucítil jak mu někdo vytahuje kubikiri.* Nech toho. Tahle hospoda je celkem pěkná. Nechci ji zaneřádit tvou krví. *Jen co to dořekl tak se nadechl, pravou rukou si vzal svou Tanto a na barové židli se otočil a Tanto přiložil muži ke krku. Muž dal ruce nad hlavu a z očí mu tekli slzy.* Víš proč jsem to udělal že? *Poté se zvedlo více lidí od svých stolů a vytáhli své zbraně.* Takže to tady bude krvavé? Nechám tě žít jelikož si mi můj meč nevzal ale jen tě varuji. Příště tě dostanu. *Jen co to Eren dořekl tak si uklidil svou Tanto.*
Mito: *Spokojeně si jedla Dango, když v tom k chlapci přišlo nějaké ještě mladší dítě.* "Tahle vesnice není v pořádku...." *Pomyslela si a sledovala lehce erenův dopis, nečetla ho, jen si projela řádky, zdálo se, že jsou to informace.* Pokud chceš, mohu ti s tvým úkolem pomoci. Docela se nudím, kdo je tvůj cíl? Jede jsem už dnes zlikvidovala, možná by bylo bylo dobré, sdílet své úkoly, aby ses nehonil za někým, kdo hnije v mém svitku, chlapče.
Jin Pcho/Eren: "Takže ona není blbá. Došlo jí že jsem lhal." Možné je vše. *Jen co to dořekl tak se rozhlédl.* "Sakra kde je? Není dobré že ještě nikdo nepřišel." *Pomyslel si když vtom přišel do hospody jeden chlapec a dal Erenovi dopis. Eren si jej přečetl, pokynul hlavou a řekl.* Rozumím. *Jen co to chlapec uslyšel tak odešel. Eren se otočil k barmanovi a poručil si čaj.* "Hm takže se zde schovává. Týdny jsme ho hledali a nakonec je tady ale proč sem měl čekat tady? Jsem moc nápadný. Měl bych zmizet a vrátit se až večer. Ne to by bylo ještě nápadnější. Nesmím na sebe tahat pozornost."
Mito: *Sledovala ho.* Masku může nosit kdokoliv, kdo by srovnal ze zemí celou venici jen lusknutím prstu. *Procedila mezi zuby.* Tahle vesnice je ráda, že má akademii, natož anbu. Nehraj si se mnou. Kdybys byl z této vesnice, rozhodně bys nečekal na parťáka na misi v hospodě s tím, že bys jej neznal. *Narovnala se. Sama se napila svého nápoje a vzala do ruky tyčku s dango. Prohlédla si kouli z rýžového těsta a snědla ji.*
Jin Pcho/Eren: "Takže není z Rootu." *Pomyslel si když mu dala na kalíšek ruku.* No to je jedno kdo jsem já. Hlavně že vím kdo ty nejsi. *Řekl bez známek emocí. Zhluboka se nadechl a poté dlouze vydechl.* Jak to že nosíš masku? Masku můžou nosit jen shinobi z Anbu. Jinak máš špatné informace o téhle vesnici. "Nebudu jí přece říkat že jsem z Kumogakure." Tahle vesnice má své Anbu a já jsem jedním z nich, proč si myslíš že mi ten barman nalil? Proč si myslíš že vypadám jako Anbu a jsem tak mladý? Zamysli se. *Toto též řekl bez známek emocí a poté si vzal sklenku vody a napil se. I když s maskou to šlo zle tak nakonec vypil celou skleničku.*
Mito: *Nestačila se divit tomu, co to dítě dělá.* "Saké? Ten hoch se asi zbláznil." *Pomyslela si a chytila jeho kalíšek z vrchu tak, že se napít nemohl.* Přineste mu vodu, je nezletilý. Upadl jste na hlavu, že mu nalíváte? Copak to neslyšíte? Už podle hlasu je ještě dítě. *Spražila barmana pohledem a ten okamžitě podal karafu vody a sklenice.* Mise..již splněná, více tě zajímat nemusí. Kdo jsi, Máš nezvyklou uniformu, skoro jako ANBU, ale něco se mi nezdá....tahle vesnice anbu jednotky nemá, odkud jsi přišel?
Jin Pcho/Eren: "Co že? Takže asi není odnás. Ne počkat, jasně už to mám. To je ten svitek, který si mám vzít." *Eren si objednal sake. Barman chvíli tupě zíral ale poté mu nalil. Eren se napil i když s maskou to šlo zle a poté řekl.* Co je to za misi? "Možná mi nedá svitek ale asi mi řekne jakou misi mám já. Vtéhle vesnici přeci anbu nemají, natož root." *Poté jen seděl a čekal na odpověď.*
Mito: *Udiveně sledovala osobu před ní. Dle hlasu ještě dítě.* Prosím? *Sundala si masku, aby mohla klidně pít. Prohlédla si jej od hlavy až k patě.* "Anbu?" *Pomyslela si, takovýhle styl uniforem ještě neviděla, ale masku poznávala, masky nosili ANBU.* Asi se pleteš, jsem tu na vlastní misi, pokud ale není nějaký háček v tom...co se zde píše. *Vytáhla svůj svitek a projela si ho.* iie, nic o spolupráci se tu nepíše. Ale klidně přijmu společnost. *Ukázala na stoličku vedle sebe.* Přisedni.
Jin Pcho/Eren: *Eren byl v jedné hospůdce v Takigakure, zde měl počkat až příjde jeden člen rootu a dá mu svitek z misí. Eren byl oblečen do uniformy Rootu, na bocích měl dvě pouzdra s ninja vybavením na pravé noze měl svou Tanto a jeho Kubikiri měl vedle židle, přes kterou měl svůj černý plášť na obličeji měl svou masku. Eren měl před sebou na stole čaj a dango knedlíčky.* "No proč mám čekat v téhle zapadlé vesnici?" *Pomyslel si a když do hospody přišla osoba v masce tak si stoupl, vzal si svůj Kubikiri na záda, oblékl si svůj černý plášť a šel kní se slovy.* Tak už jsi konečně tady. Neposadíme se?
Mito: *Oblečená v černém kimonu s dlouhými rukávy, ( odkaz » ), s maskou na tváři ( odkaz » ), kráčela po okolí Takigakure. Měla od vůdce Amegakure jasný cíl, jednoho nukenina třídy S. Nukenina...byl to shinobi pro Amegakure, ale zběhl k Takigakure. Mito jej měla najít a potrestat. Už jen kvůli tomu, že při útěku zradil svou jednotku a tu zabili. Kráčela vesnicí, s přesným obrázkem onoho zrádce. Sledovala lidi okolo, tiše postupovala. Sebou měla pouze černou a kostěnou katanu. Zbytek vybavení měla v pečeti, která byla připevněná na jejím opasku. Zahlédla skrze masku obličej, který odpovídal zrádci. Procházel kolem ní, když se jejich pohledy střetly. I skrze maličké škvírky v masce bylo jasné, že jí hleděl přímo do očí. Mito pohnula jen panenkami a dále pokračovala svým směrem. Muž začal zrychlovat, Mito lehce položila ruku a katanu a aktivovala rinnegan. Muž se zdál být bez vybavení, snažil se splynout s davem jako civilista. Mito s aktivním rinneganem otočila své tělo a vydala se za mužem, který zmizel v jedné z postranních uliček. Zrychlila krok, malá, vzpřímená prorážela lidi. Když ale vešla za roh, jako uvítání se jí dostalo techniky KATON: KARYUU ENDAN, Mito natáhla ruku před sebe a s vynaložením chkry techniku rinneganem pohltila. Muž mezitím složil další pečetě, technika KATON: TENROU KAKEN, která zformovala u jeho ruky meč z plamene. Mito vytáhla katanu. Rozeběhla se proti nepříteli a využila techniky HYAKKARYOURAN: HANA KAMISORI následně HANA NO DASSHUTSU, kdy jakoby zmizela ninjovi ze zorného pole, využila jeho zaneprázdněnosti s okvětními lístky a sama se dostala za jeho záda. Sekla technikou Kumo-Ryū Uragiri a tím jej sekla do zad, aniž by se musela otáčet. Prudce se odstrčila od země a katanou muže probodla od zad tak, že mu špička katany trčela z hrudi a tíha jeho těla padla na ruce Mito. Tělo sbalila a zapečetila do svitku. Očistila katanu a vyšla z uličky, sledujíc pohledy lidí.* Dělala jsem jen svou práci pro Amegakure. *Oznámila a vešla do jedné z hospod. Sice nebyla už od pohledu vítaná, ale pohled na lesklá ryo hospodského přesvědčil o opaku a nalil jí. Mito si sundala masku a sledovala lidi v podniku. Objednala is i něco k jídlu a další pití.*
---: ---
Oyakawa: *Pri Kaneho návrhu len prikyvoval hlavou, keďže si tú cestu snažil predstaviť a prišlo mu to ako dobrý nápad.* To by šlo. Ak by aj nebolo, tak si nejako poradíme. Stále to môžeme zobrať skrz budovy alebo tak. Predsa len, sme ninjovia! *Skríkol so širokým úsmevom a prstom pichol do Kaneho pleca. Nechal prvého ísť Kaneho, predsa len, bol to jeho nápad, tak nech vedie. Akonáhle sa však ten zastavil pri prvom informačnom stĺpe, tak Kawa pokračoval k ďalšiemu. Nasledoval známy proces natretia určitej plochy o veľkosti plagátu na stĺpe lepidlom a prilepenie samotného plagátu. Za ten čas by ho zase Kane obehol a ich obiehacie lepenie by mohlo pokračovať.*
Kaneshiro: *Střídali se kolem sloupů jeden za druhým a vždy se na něj usmál, když ho míjel, dokud nedošli na konec, kde se zastavil a počkal na něj. Když se ho Kawa zeptal, kudy půjdou teď, rozhlédl se, kde vlastně jsou.* Hmmm, teoreticky, když to vezmeme vlevo, můžeme projít celé přístaviště dokola po té široké ulici se stánky a vrátit se skoro tam, kde jsme začali... Pak by se snad dalo projít druhou stranou, tam jak jsou ty malé domečky a nakonec by jsme museli jít jen okolo do těch zapadlých částí a snad budeme mít všechny... *Pronese a přehodí si plakáty z jedné ruky do druhé.* Teda... Ale nevím, zda to bude celé průchozí na druhé straně... *Dodá a pokud by s tím Kawa souhlasil, vyrazil by do přístavní části a opět by stylem "zipu" obešel na přeskáčku výlepní sloupy a na každý by nalepil jeden plakát, dokud by neprošli celé přístaviště.*
Oyakawa: *Chvíľu mu trvalo pochopiť Kaneho návrh, takže ho zdržal svojou odpoveďou, no napokon prikývol. Bolo to celkom fajn. Konali spoločne, neboli ďaleko od seba a zároveň šetrili čas.* Dobre teda. Choď napred. *Odpovedal v čase, keď prilepoval ten plagát, respektíve ho pritláčal na stĺp. Sám teda vykročil vpred, znova si zhmkajúc nemelodickú melódiu, aby nemyslel na nejaké nepríjemnosti. Potreboval sa na niečo sústrediť a misia ho dostatočne nerozptylovala. Veď nad tým, čo robil, sa prakticky ani nemusel zamýšľať. Zastal pri druhom stĺpe, keďže pri prvom bol Kane, potrel ho lepidlom a prilepil plagát. Vtedy bol obehnutý fialkom a po chvíľke zase on fialku obehol. Takto to pokračovalo celú ulicu, až sa dostali do tej prístavnej časti, kde boli včera. K poslednému stĺpu na tejto ulici.* Ňach, ktorou teraz?
Kaneshiro: *Jistě, že ho možná taky napadlo se rozdělit, ale zas tolik toho být nemohlo a tak o tom ani nezačínal. Vyčkal, až Kawa nalepí první z mnoha plakátů a pak se usmál a pronesl...* Možná bych mohl jít napřed po ulici a nalepit plakát, až uvidím sloup a až půjdeš okolo, tak se k tobě přidám a takhle se můžeme míjet, ale zároveň jít spolu a budeme to mít rychlejší, než když budeme oba čekat, až druhý dolepí, ne? *Optá se na svůj návrh a byl připraven se zvednout a vyrazit rovně po ulici a najít první volná sloup na plakáty a nalepit tam svůj plakát, kdyby s tím Kawa neměl problém, kdyby však ano, následoval by ho ve dvojici a pak až by plakát nalepil.*
Oyakawa: *Pohrával sa s myšlienkou, že by to mali skôr zvládnuté, keby sa rozdelili. Tá myšlienka sa mu však nepáčila. Jednak to chcel zvládnuť ako tím a jednak zvládal odlúčenie od Kaneho len veľmi ťažko. Stačilo prejsť pár metrov a na okraji chodníka medzi budovami sa nachádzal informačný stĺp, jeden z mnohých, na ktoré budú vyvesovať. Zastavil sa, položil si na zem plechovku s lepidlom a otvoril ju. Štetec do lepidla namočil, urobil pár ťahov po stĺpe tak, aby mal dostatočnú plochu pre plagát a ten tan nalepil, no najprv si ho logicky vytiahol z batohu.* Nemalo by ich byť až tak veľa. V zadaní sa písalo, že sa nachádzajú každých zhruba dvesto metrov na obchodných a hlavných uliciach, na obytných uliciach je len jeden a niekedy aj žiaden. *A keďže táto malá dedinka až tak veľa ulíc nemala, malo to byť vážne spravené relatívne rýchlo. Lepidlo si privrel, no vrchnák nedotláčal, aby ho v rýchlosti otvoril. Vzal znovu plechovku za rúčku a pokračoval v ceste.*
Kaneshiro: *Trochu se na sebe naštve, že ho nenapadlo vzít si batoh a tak potáhne ty plakáty celou dobu v ruce ale co už. Vzal si tedy plechovku za ucho na zápěstí, plakáty si přehodil přes jednu ruku a vyrazil s Kawou nějakým směrem.* Škoda, že nemáme něco jako mapu nebo něco takového... Takhle tu budeme pobíhat jako itoidi a hledat volné místo, kam je vylepíme... *Zabrble si nahlas, když si takhle jde vesnicí a rozhlíží se po nějakém místě, kde by měli plakát vyvěsit.*
Oyakawa: *Možno je to len jeho zlý odhad a nedôvera v ľudí. Veď ani Irie sa mu spočiatku nepozdávala a pri tom je úplne úžasná. Stará sa o nich, robí im jesť a nakupuje im aj oblečenie. Okrem toho sa im rozhodla dať aj šancu na život a trénuje ich. Možno rovnaký je aj jej dedo, navonok prísny a odmeraný a vnútri milý. To však nevie a nemieni to zisťovať. Na poznámku, že o tom by nemali hovoriť Irie, len ticho prikývne. Nepáči sa mu, že má zostávať vonku, no vyhovuje mu to viac, ako keby mu hrozilo stretnutie s Minoru-sama. Oprie sa teda o stenu neďaleko vchodu a začne si pohmkávať akúsi neznámu melódiu, ktorá vlastne melódiou ani nie je. Tak to je až do Kaneho návratu. Len s vypleštenými očami sleduje, ako to mohol zvládnuť všetko odniesť. Vezme si jeden kýblik a štetec, čo položí na zem. Zhodí si batoh z chrbta a otvorí ho, pričom doňho začne pchať svoju polovicu z balíka plagátov. Batoh uzavrie len čiastočne, aby z neho mohol vyťahovať a hodí si batoh teraz spredu. Kýblik a štetec vezme znovu do ruky a pousmeje sa na Kaneho, premáhajúc ťarchu batohu.* Tak teda poďme. *Len si tak vykročí smerom, ktorým si myslí, že je vhodné začať.*
Kaneshiro: To ani mě ne... *Pronese a odfrkne si. Ale na druhou stranu, aspoň se protáhne a potrénuje svou rychlost, kterou se stále snaží zlepšit. Ono, musel nějak dotáhnout to, že v ninjutsu byl při nejlepší průměr. A tak se učil hlavně taijutsu, které mu aspoň nějak šlo. Když mu však Kawa řekl, že se mu velitel nezdá, musel se zamyslet. Vlastně ho mockrát neviděl a vždy jen z dálky, nebo ho ignoroval.* No, mě si nikdy nevšímal, nebo se na mě asi ani nedíval... *Pronese klidně a trochu se zarazí...* Vlastně je trochu divný, ale Irie by se to asi říkat nemělo... *Pronese a všimne si, že jsou skoro u sídla.* Tak já tam skočím a ty tady počkej *Pronese a vběhne do sídla směrem ke kanceláři velitele a nenápadně se tam chvilku rozhlíží, dokud nenajde sklad, ve kterém našel velký balík plakátů a plechovky lepidla a štětce. Nastrká si štětce do kapes, plechovky vezme za drátová očka a balík vezme do náruče a s těžkým oddechem je odnese před sídlo, kde je položí a oddechne si.* No, tak asi můžeme jít na to, ne? *Pronese a podá mu jeden štětec a plechovku lepidla.*
Oyakawa: Dúfam, ale behať po celej dedine sa mi ani náhodou nechce... *Povzdychne si. Veď on naozaj nie je z tých, ktorý by boli za niečo také radi. Preto má aj radšej ninjutsu, keďže mu prácu často uľahčuje. Veď keď sa ponúka skratka, prečo by to nemal brať tou? Teraz ale žiadna skratka nie je a preto nemá na výber, než si zájsť po plagáty a začať ich vylepovať po dedine. Na ďalšiu otázku sa mu naozaj odpovedať nechcelo. No klamať nechcel a Kane by jeho lož hneď prehliadol. Preto len s povzdychom začal ticho hovoriť.* Nedalo sa mi spať. Zlý pocit z toho starca má mátal aj po samotnom stretnutí. Niečo... niečo sa mi na ňom nezdá.
Kaneshiro: *Čekal na něj a usmál se, když byl připraven vyrazit.* No tak tam zaběhnem, vezmeme ty papíry a lepidlo a snad to půjde rychleji jak to, co jsme měli včera... *Pronese a utáhne si tkaničky, než vyrazí. Pak se rozejde po boku Kawy a trochu se protáhne, protože je celý ještě ztuhlý ze spánku.* Co, že jsi vlastně dnes vstával tak brzo? *Zeptá se Kawy, když se blíží k sídlu Velitele. Hlavně většinou je Kawa ten, který spí dokud může a nechce se mu vstávat.*
Oyakawa: *S miernym úsmevom prikývne a ešte si raz skontroluje radšej svoju taštičku a či má všetko, v tomto prípade oblečenie a čelenku. Prehodí si ešte cez hlavu kapucňu a nasleduje Kaneho dole. Obuje sa do čiernych tenisiek, než vyjde von. Chladno a vlhko mu nie je príjemné, hlavne, keď to vyvoláva tie nemilé spomienky. Zo spomínania ho vytrhne Kaneho hlas.* Etto. Plagáty by sa mali nachádzať v sklade pri starcovom kancli... *Nijako presne to neznie, no on vie, kam má ísť. Minimálne si to teda aspoň myslí. Tak či tak, zamieri tým smerom, kde majú vyzdvihnuť plagáty a dúfa, že tam trafí.*
Kaneshiro: *Počkal si na Kawu a mezi tím si spletl vlasy v ohonu do copu a spevnil další gumičkou, ale pak se postavil a přišel ke Kawovi a usmál se na něj.* Tak jdem! *Pronese a vyjde ze schodů dolů a v kuchyni se ještě zastaví pro dvě jablka a strčí si je do kapsy na potom ke svačině. Pak se ještě obuje a vyjde ven, kde se nadechne chladného vlhkého vzduchu, jaký tu bývá ráno skoro vždy a nehezky mu připomíná vlhký vzduch ve sklepě, kde spával skoro celé dětství. Uhladil si svetr a otočil se na Kawu.* A kde že jsou ty plakáty? Ať se na to vrhnem? *Optá se a připraví se k odchodu.*
Oyakawa: *V kúpeľni zo seba urobil aspoň trochu človeka, keďže si po malej potrebe a umytí rúk opláchol tvár a umyl zuby. Prstami si aspoň minimálne upratal vlasy. Opustil kúpeľňu a precupital do ich izby. Zo skrinky si vytiahol teplákové čierne voľné šortky, tričko belasej farby s dlhým rukávom a ešte svoju vernú vestu, ktorá mu začínala byť malá. Prezliekol sa teda z pyžama a zelené vlasy si spútal čelenkou dediny. Na pravé stehno si priviazal taštičku s kunaimi. Vzal si ešte batoh, do ktorého si chcel dať tie letáky, aby ich nemusel nosiť v ruke.* Tak teda môžme ísť?
Kaneshiro: *No nakonec se pustí do banánu a vyslechne si jeho poznámku.* No to teda nevím... Jsem rád, když vytvořím jeden klon.. počkej za pár týdnů, to už budeš někde jinde... a aspoň se nemusíme, kde kdo bude, protože já budu ve předu a ty mě budeš jistit zezadu *Pronese klidně a usměje se, načež si zase kousne do banánu a když poslouchá instrukce, tak klidně přežvykuje a nakonec si jen povzdechne, protože to vypadá jako další nudná mise. Když se Kane zvedne, vezme svůj odpad po snídani a vyhodí ho do koše a lžičky rovnou opláchne i s Kawowou miskou. Pak si jen otře ruce a vyjde směrem ke schodům, aby po nich tiše vyšel a nahoře se převlékl do svého běžného pastelového svetru snad nachové barvy a pohodlných třičtvrťáků. Vlasy si stáhl do ohonu a upevnil si čelenku - jako čelenku. Pak se jen natáhl pro kapsičku se zbraněmi a sedl si na postel, aby mohl vyčkat na Kawu a vyrazit.*
Oyakawa: *Dojedá zvyšky cereálií v miske, no už mu až tak nechutia, pretože sú pomerne rozmočené. To je to najhoršie, čo môže byť.* Ale v tom jedinom som dobrý. Akonáhle sa ku mne niekto dostane, som bez šance. Zatiaľ čo ty ovládaš aj ninjutsu a v taijutsu sa ti lent ak niekto nevyrovná. Osobne by som proti tebe nemal najmenšiu šancu nikdy. *Vezme do rúk misku, aby z nej vypil čokoládové mlieko. Po vypití ju položí a otrie si ústa, aby nemal mliečne fúzy.* Budeme musieť zájsť po plagáty, ktoré budeme musieť vylepiť na každom verejnom stĺpe v dedine. Máme zakázané plagáty niekam zahadzovať alebo ich lepiť po iných miestach, než sú stĺpy na to určené. *Povzdychne si, keďže to už vie naspamäť. Odsunie sa od stola, zoskočí zo stoličky a misku odnesie do dresu.* Idem na toaletu a sa prezliecť, aby sme mohli vyraziť... *Po týchto slovách vybehne opatrne po schodoch hore, rovno na záchod.*
Kaneshiro: *Pustil se do své snídaně a jen kývl hlavou, když Kawa navrhl, aby vyrazili hned po snídani.* No to by bylo asi nejlepší *Pronese klidně a usměje se s lžičkou v puse.* A trénink je vždy fajn... A náhodou s elementy ti to jde, na rozdíl od mě a k tomu máš hned dva najednou *Pronese upřímně.* Já bych zas měl trénovat kontrolu chakry, protože jsem rád, že se sotva udržím na vodě a nespadnu ze zdi. *Pronese klidně a začne seškrabávat jogurt z okrajů.* No a co se po nás vlastně vše chce? Rozvěsit pár plakátů? *Optá se a odloží lžičku do kelímku a podívá se na banán, zda na něj vůbec má chuť.*
Oyakawa: *Možno našľapoval Kane ticho, no drevené schody predsa len pracovali a všetko v dome bolo inak tiché. Jediné vyrušujúce zvuky boli Kawove chrúmanie a práve tie kroky. Preto ich dokázal zachytiť.* Bré ránko. Ako si sa vyspal? *Opýtal sa akosi automaticky, hoci sám by sa najradšej takej otázke vyhol. To však potvrdzovali aj kruhy pod jeho očami.* Dobrú chuť. *Zaželal, keď videl, že Kane si vzal mix na raňajky.* Neviem. Asi hneď po raňajkách? Čím skôr to spravíme, tým skôr budeme mať voľno. A ja potrebujem trénovať. V presnosti hádzania kunaia mám čo zlepšovať a môj Katon tiež nie je bohviečo.
Kaneshiro: *Popravdě mu včerejší návštěva velitele nijak zvláštní nepřipadala, protože ho skoro celou dobu ignoroval. Což dělala většina lidí, že ho buď přehlíželi a ignorovali, nebo si mysleli, že je holka a následně je ignoroval Kane, tedy hlavně dříve, čím starší byl, tím víc mu hranice "holka" a "kluk" připadala trochu nejasná a směšná. A tak když se vrátili, večer jen chvilku trénoval a pak si šel lehnout a spal tvrdě až do rána. Když se probudil a zvedl hlavu, aby jako vždy pozdravil Kawu, podivil se, že tam není, protože Kane byl většinou na nohou dříve. Sešel tedy tiše po špičkách dolů a všiml si, že Kawa už snídá, ale Irie očividně ještě spala, nebo musela odejít velmi brzo.* Dobré ránko *Pronesl mile, ale tiše, aby náhodnou nevzbudil Irie. Přešel pak k ledničce a vzal si jogurt a z chlebníku si vzal kus pečiva a z košíku si vzal banán a sedl si vedle Kawy ke skotu.* Tak kdy vyrazíme?
Oyakawa: *Sotva veliteľovi dediny odovzdali papier o ich prvej úspešnej D misie, ten si už zo svojej hromady žiadostí vyhrabal ďalšiu. Skepticky si ich oboch premeral a pohľadom sa obzvlášť zastavil na Kawovi. Aspoň sa tak chlapcovi zdalo, keďže sa až spotil na chrbte a po rukách a nohách mu naskočila husacia koža. Tak či onak, dostali misiu na ďalší deň, ktorú mali plniť. A keďže sa toto udialo včera, bol najvyšší čas. Chudák Oyakawa sa z toho stretnutia stále poriadne nespamätal. Síce ten starec vyzerá poväčšinou ako príjemný dedo a všetci v dedine ho majú radi, v zelenkovi vyvoláva skôr rešpekt, podriadenosť a nepokoj. Možno je to však len preto, že sa od neho vyžaduje až prehnaná disciplína. Niečo, čo nie je naučený riešiť, keďže s ľudmi ani v sirotinci do styku príliš neprichádzal, ak sa nerátajú momenty, kedy bol šikanovaný. A keďže sa poriadne nespamätal, tak sa poriadne ani nevyspal. Stále sa budil a snívali sa mu hlúposti. Napokon to teda vzdal, po tichu vykĺzol z postele, aby nezobudil Kaneho a zamieril si to dole. Zatiaľ nebola hore ani Irie, keďže raňajky neboli pripravené. Nečudoval sa jej však, pretože toho mala pomerne dosť a predchádzajúci večer sa vrátila dosť neskoro. Vzal si misku, do ktorej nasypal cereálie a zalial ich mliekom vytiahnutým z chladničky. Vzal si ešte lyžicu a preniesol si to za stôl, aby sa aspoň najedol. Sadol si rovno k zadaniu ich ďalšej misie a už asi tretíkrát si ho čítal.*
---: ---
Oyakawa: *To o presťahovaní bol ako sen. Bolo to asi najlepšie z toho všetkého. Veď ak človek žil tu, tak ponuka normálneho bývania bola všetko čo chcel. Zatváril sa nechápavo, že sa majú rozlúčiť s priateľmi. Veď jeho jediný priateľ odchádza s ním. Tak či onak, odbehol si s Kanem do pivnice, aby sa mohol zbaliť. Presnejšie, vzal starú dotrhanú deku, na ktorú nahádzal tú trochu vecí, čo mal. Nezabudol ani na Shira, keďže toho si bezpečne odložil ako prvého. Keď to ma zbalené, konce deky pritiahol do stredu, kde urobil uzol. Tak si z deky urobil akýsi batôžok, ktorý si prehodil cez plece. Druhou rukou schmatol čakajúceho Kaneho.* Hurá za lepšími zajtrajškami... *Usmial sa naňho a vyletel ako strela z pivnice priamo za Irie. Teda, ak sa rozbehne aj Kane, lebo inak ním trhne a skonč´na zemi. Tak či onak, chcel byť už čo najskôr preč odtiaľto.*
Kaneshiro: *Šel za tou paní, zíral na ni skoro s otevřenou pusou a poslouchal, co je čeká. Celou dobu si připadal jako ve snu a čekal, až někdo vyleze z keře a vysměje se jim. Ale očividně ne. No když se měli jít sbalit, vlastně neměl Co balit a tak si jen ve sklepě vzal to nejnutnější jako kartáček, staré roztrhané oblečení, které měl a zabalil to do povlaku od polštáře a počkal na Kawu, až se sbalí, aby s ním mohl odejít. S loučením se nezdržoval, stejně se tu s nikým moc nebavil a teď byli všichni naštvaní, že si je paní odvedla a je tu nechala hnít. Pak se k paní přidal a následoval ji do nové, zdárné budoucnosti.*
Irie Tsurara (NPC): *Usmála se nad jejich radostí a vyčkávala, dokud tam nebude klid.* Tak, dovolte mi, abych se znovu představila... Jmenuji se Irie Tsurara a nadále budu vaším senseiem. Mým úkolem bude z Vás vycvičit ninji, kteří budou reprezentovat tuto vesnici. *Pronese klidně a snaží se mluvit pomalu a srozumitelně.* Doufám, že Vám nebude vadit, když se přestěhujete do mého domu u sídla Takikageho,kde je pro Vás připraven pokoj, který je plně vybaven a večer můžeme oslavit třeba miskou ramen, hmm? *Optá se.*A teď se prosím běžte sbalit, rozloučit s přáteli a sejdeme se před sirotčincem. *Pronese a zatím jde uklidit všechen ten bordel na zahrádce. Pak vyčká na dvojičku před sirotčincem a odvede je domů.*
Oyakawa: *Cítil sa pomerne trápne, keďže už druhýkrát ho musela tá dáma zachytávať a zachraňovať pred pádom. Tentokrát však bol dostatočne vyčerpaný po všetkých častiach a hlavne poslednej, že nad tým nezvládal poriadne ani premýšľať. Usadil sa na zemi a očká upieral na Kaneho, snažil si predstaviť svoj život tu bez neho. Nešlo to, ale očakával, že taká bude realita. Všetko akoby sa mu potvrdilo, keď sa pani vrátila s výsledkami. Veď hneď ako prvého si vybrala Fialku, čo pre Kawu nebol žiaden šok. Už sa chcel s ním začať lúčiť, keď zaznelo aj jeho meno. Najprv sa zatváril nechápavo, no hneď na to akoby sa mu energia vrátila. Energicky vyskočil priamo na svojho kamaráta, ktorého prudko objal, div, že ho nestrhol na zem. Očká mu žiarili od nadšenia a od radosti dal Kanemu pusu na líce. Nariekanie itoidov a malej skupinky "normálnych" akosi nerieši. Je na to až príliš nadšený. Teda, do momentu, než tam zostanú s tou ich záchrankyňou sami. Urobí menší krôčik od Kaneho a pevne mu zovrie ruku.*
Kaneshiro: *Trochu nechápal, co se stalo, ale byl rád, že si ta paní všimla Kawy a pomohla mu, protože on sám byl ještě dost zmatený. Pak se měli zase shromáždit, když jim řekla, že si již za chvilku vybere. Byl nervozní jako nikdy a našel si v davu Kawu. Když jim dala rozchod, přitáhl si ho k sobě.* Tak tohle jsme snad zvládni *Pronese a zasměje se.* A teď už jen, aby si nás ta paní vybrala. *Pronese tiše a v napětí čeká, takže mu ani moc do řeči není. Když si je pak vezme k sobě, už nervozitou i přešlapuje na místě. Pak jim však řekne, že si vybrala jeho - i když ho oslovila jako dívnu, no pro tentokrát ji odpustí a i Kawu. No div nevyskočí z kůže a možná je to neprofesionální, ale rozběhne se za Kawou a pevně ho obejme a z oka mu začnou téct slzy štěstí. Když pak nechá odvolat všechny ostatní, nervozně tam čeká a vezme Kawu za ruku.*
Shoutboardy končí. Více zde.