Přidej zprávu »
---: ---
Kinshi Iruso: (Místo pro kočičí senjutsu není vytvořeno) *Kinshi už byl rok mezi kočkami a furt se jen učil kočičí obratnosti a hbitosti. Ovládl už čerpání přírodní chakry. Ten den byl opět pro Kinshiho dosti náročný. Nekomata vymyslel trasu kolem celé země a musel ji zvládnout v daném času. K tomu mělo sloužit právě Senjutsu.* Jsi si jistý že to zvládnu? Je to dost štreka Nekomato. *Ten se jen Zasmál a ukázal směrem kam má běžet. Kinshi seděl a čerpal přírodní chakru. Během chvíle se mu změnili uši na kočičí, narostl mu ocas a na tváři se objevili čárky jako fousky. Když uznal že má přírodní chakry dost tak ihned vyrazil. Nejdřív to bylo v pohodě protože běžel přes louku. Následně už to tak lehké nebylo. Další část vedla skrze skály. Kinshi musel nasadit všechny reflexy a schopnosti které získal aby se odrážel od skal, ploch a podobně. Kinshi však už senjutsu docela zvládal a tak neměl problém. Přeběhl skály a přišel na řadu šplh přes stromy. Kinshi mu to nedělalo sebemenší problém. Vyšplhal na stromy a po čtyřech skákal z jednoho na druhý.* „Docela dobrá schopnost. Jsem rád že jsem se rozhodl sem jít.“ *Kinshi překonal vysoký les a došel do poslední etapy. Skoky na kameny přes řeku. Měla na šířku 40 metrů.* „A sakra. Tak jdeme na to.“ *Kinshi začal skákat po malých kamenných ostrůvkách. Zvládal to docela v pohodě.* „Ha už to mám.“ *Jakmile si to řekl v hlavě tak mu došla přírodní chakra a on sletěl v půlce řeky do vody. Zmizel ocas i uši. Vylezl z vody a doběhl k Nekomatovi.* Tak mi to nevydrželo dlouho. V půlce řeky jsem sletěl do vody. *Nekomata se začal hlasitě smát jak je Kinshi promáčený. Poslal ho aby se šel usušit dal si pro zbytek dne oraz.*
---: ---
Wiero: To ze mě nebudou mít radost … * pronesl, ale nijak se dál nehádal. Sasori je byl schopný najít, takže zjevně dokázal ostatní skutečně vycítit, neměl tedy důvod mu nevěřit. Navíc po těchto zkušenostech neměl zrovna dvakrát chuť potulovat se tu po setmění.* Fajn, tak jdeme. *Přikývl nakonec a následoval Sasoriho směrem k vesnici.*
Sasori Shintaro: Jenže v okolí minimálně osmi kilometrů se nikdo nenachází, takže asi toho zloděje už nechytneme, tak to necháme na jindy ne? Tak pojď. *Poví Sasori a otočí se na cestu směrem do Kirigakure. Cesta sice nějakou dobu zabere, ale měli by to stihnout tam dorazit těšně před tím než se začne stmívat. *
Wiero: *Wiero ještě sledoval odcházenícího Jina, než se otočil k Sasorimu, popravdě byl rád, že je ten podivín už pryč.* A kam jinam bych šel ... *Pronesl poněkud nevrle, když se najednou zarazil.* Vlastně bych měl ještě chytit toho zloděje, kvůli kterému se to všechno stalo. Bastard zkurvený. *Zaklel naštvaně a následně ještě naposled otočil hlavu směrem kudy odešel Jin.* Divnej chlap…
Jin Kenpachi (NPC): Ach … to mnohé vysvětluje. *Pronesl ještě, stále sledujíc mnohem více pohybující se mraky než ty dva. Vlastně jej nezajímal už ani jeden z nich. Možná by ještě tomu silnějšímu předvedl, že své drzosti by měl směřovat k někomu, kdo je není ochotný potrestat, ač sloužil někomu, koho by nepotěšilo, že napadl shinobiho z Kiri, stejně jako by Mizukageho nepotěšilo, že Sasori bojoval s někým, jako je Jin. Takže si nejspíše byli kvit.* Nuže, jdu se někam dospat nebo si alespoň najít lepší společnost, než vás dva. *pronesl s úšklebkem a vydal se pryč, aniž by na jedno z nich pohlédl. Byl unavený a mrzutý, nehledě na to, že jej ani jeden z nich nezajímal. Nyní.*
Sasori Shintaro: Rodiče? To by mě museli nějací někdy vůbec vychovat a tvoji omluvu přijímám. *Poví Sasori naprosto klidným tonem, očividně si z úsměvu toho muže nic moc nedělal. Nyní prostě svou hůl Ōyamatsumi upevní na svá zády a věnuje Wierovi pozorný pohled. *Takže chceš jít už do Kirigakure? Já jen že bych teda rád už vyrazil na cestu. Zabralo to celkem dost času sem pro tebe dorazit, takže jsem ani neudělal to, co jsem chtěl a nechci být venku po setmění. Mám dneska večer ještě něco na práci.
Wiero: *Wiero tak tak zabránil, aby se ošil při Jinově úsměvu, nebyl příjemný, ani z daleka. Přesto byl však rád, že od boje zdánlivě ustoupil, ač Sasori si ze staršího muže očividně nic nedělal a klidně jej i urážel. Wiero rozhodně nechtěl tyhle dva blbce dostávat od sebe, nehledě na to, že by to nejspíše nezvládl, oba byli nad jeho úroveň. Wiero pak otočil svůj pohled směrem k Sasorimu.* Jo, měl ještě nějakého spojence, připravili past, ale ten tu zdá se není, nejspíše už dostal zaplaceno a pro nic víc mu nebyl. *Z jeho hlasu byla jasně patrná nechuť o tom mluvit, i když bylo jasné, že by neměl proti nukeninovi šanci, nebylo mu zrovna po chuti, že mu padl do pasti a že to byl zrovna Sasori, kdo pro něj přišel*
Jin Kenpachi (NPC): Ach tak ... *Usmál se Jin na Wiera, zatímco mluvil i Sasori, kterého zdánlivě ignoroval a zrušil své Raiton no Yoroi.* Pak je vše v pořádku. *pronesl, avšak v jeho úsměvu bylo něco chladného z čeho běhal mráz po zádech, zasunul svou katanu ladným pohybem zase zpět a se stejným pohledem se otočil k Sasorimu.* A ty by ses měl naučit lepšímu chování. Tví rodiče zdá se něco zanedbali. *pronesl stále se stejně chladným úsměvem, ač v jeho hlase byla i jistá skrytá hrozba. Zda ji pochopí nebo zda se ji rozhodne respektovat bylo již na něm.* Každopádně se omlouvám za nepříjemnosti, vždy jsem po probuzení nevrlý. *promluvil až příliš bezstarostně, aby se jeho slova dala brát vážně a pohled otočil k nebi.*
Sasori Shintaro: „Je provádět souboje aniž bych svůj cíl zabil, to musím uznat, ale na druhou stranu bych ho mohl zabitím vyřídit jedním útokem.“ *Pomyslí si Sasori a podívá se na Wiera. *Ehm to tenhle debílek je ten blbec, já se pouze bráním nic víc. Copak můžu za to, že nemá mozek? A dělám tu to, co vidíš, cítil jsem tu tvou Chakru a tak jsem to šel prozkoumat a zjistil jsem, že jsi očividně padl za oběť nějakému uvěznění.
Wiero: *Wiero se zamračil, nad přístupem toho muže stejně jako nad bezstarostným pozdravem Sasoriho. "Měl bych je nechat, ať se povraždí navzájem, co je mi vlastně po nich pomyslel si, avšak udělat to zcela nechtěl.* Oba jste pitomci. Mlátíte se, i když ten co za to může je už dávno mrtvý... *Pronese, ignorujíc nyní zamračení Jina, který zjevně nebyl z označením Pitomec moc spokojen.* Tenhle chlap byl uvězněn se mnou tím Nukeninem a tohle je Sasori, shonobi z mojí vesnice. Co tu vůbec děláš? *Ne, že by mu vadilo, že jim přišel pomoct, Wiero však pochyboval, že tu byl kvůli němu.*
Jin Kenpachi (NPC): *Jin se už připravoval ukončit tuhle šaškárnu a jít ... mno nejlépe někam pokračovat ve svém spánku. V tom však z jeskyně vyšel ten podivný zakrslík, jež mohl částečně i za jeho vzbuzení, avšak byl oběť, stejně jako on, ikdyž to by byl příběh na delší povídání.* Co to meleš zkrčku ... *Pronesl až znuděně a ohlédl se na WIera přes rameno.* Neměl bys náhodou zůstat uvnitř, než to vyřeším?
Sasori Shintaro: *Ze Sasoriho těla vyleze Moku Bunshin, který použije Mokuton: Jubaku Eisou s tím rozdílem že kořeny omotají jeden z pilířů a po složení další pečetě se po utvoření stromu okolo pilíře začne kmen stahovat a pilíř to prostě rozdrtí. Následně tedy blesky už Sasoriho neohrožují, takže voda, která Sasoriho obklopovala, se zvedne a nyní jen poletuje ve tvaru nějakého hada nad Sasoriho hlavou. Blesky už nebude mezi pilíři šlehat vůbec, protože to by do toho ten muž musel soustředit Chakru což v Raiton no Yoroi nemůže. Následně se tam zjeví Wiero na kterého Sasori přesune pohled. *Ahojky!
Wiero: *Wiero jen sledoval jak muž za lamentování, kdy proklínal všechny co ho vzbudili opustil jeskyni. Zjevně se o něj ani nezajímal nebo byl až příliš popuzen tím randálem venku.* "Měl bych tu počkat než dobojují?" *Wiero nebyl zbabělec, ale také nebyl blázen. Podle zvuků, jež vycházeli z venku byli ti co bojovali na mnohem vyšší úrovni a on se nehodlal jen tak nechat zabít. Zůstal tam ještě notnou chvíli, než už to nevydržel a vyšel vel. Pomalu prošel až k vchodu do jeskyně, jen velice opatrně, aby se mohl bránit, kdyby bylo třeba, ale nic z toho se nestalo a on spatřil muže, obaleného jakousi bleskovou chakrou nebo co to kurva bylo a o něco dál, obalen vodou do které proudily blesky byl ...* Copak jste se pomátli?! Přestaňte! *Ne už nějakou dobu neměl Sasoriho příliš v lásce, a přesto nepochyboval, že on na straně toho únosce nebyl, což potvrzovalo i probodané tělo za ním*
Jin Kenpachi (NPC): *Jin pozvedne obočí, když se kolem něj utvoří bariéra. Samozřejmě vnímá, jak se jej snaží drtit, avšak nedá to na sobě nijak znát, což už samo o sobě ukazuje, že jeho fyzická síla i odolnost je na dost vysoké úrovní.* Takže jsi také z Kiri? To nebude fungovat. "Koneckonců jsme stejného klanu" *Pronese s jen mírnými obtížemi, když si následně všimne i toho, jak jeho tělo omotávaly kořínky. Začínal ztrácet trpělivost. Do bariéry se následně opřelo ohromné množství chakry a jeho tělo obalila blezková chakra, která se postará i o ony kořeny bez větších problémů.* Jsi neskutečně otravný... *Zavrčí zkrze zuby a tasí katanu, kterou rovněž obalý blesky.*
Sasori Shintaro: *Nečekal, že bude, muset bojovat proti dalšímu soupeří ale tak co nadělá, prostě okolo Jina vytvoří bariéru, která z něj začne vysávat Chakru a zamezí mu v pohybu, navíc na něj bude bariéra vyvíjet poměrně velký tlak (Tajū Mugen Hōyō). Sasori má v ruce svou hůl Ōyamatsumi a tak jí vedle sebe zabodne do země a složí pár ručních pečetí a ze země okolo toho muže v bariéře vyjdou kořínky, které ho začnou ovazovat a růst dokud se tam neocitne strom, ze kterého by mu měla koukat jen hlava (Mokuton: Jubaku Eisou). Následně rychle uchopí svou hůl Ōyamatsumi a vytáhne z okolních stromů trochu vody, které se uskupí okolo Sasoriho ve tvaru kopule takže Sasori je uvnitř té vody zavřen, ale zase voda bude pohlcovat všechnu tu elektřinu, takže dokud se té vody Sasori nedotkne tak je v bezpečí. *
Jin Kenpachi (NPC): Takže jste se hádali kvůli ničemu? No na tom nezáleží, ať to bylo cokoli... *Pronese klidně, zatímco si ještě protahuje krk, nevšímajíc si moc toho, že nukenin, kterého měl za Sasoriho kolegu byl prošpikován. Znamenalo to méně práce a čím dříve bude hotov, tím dříve bude moct vypadnout. Jin se rozhlédl kolem sebe a následně poskládal několik ručních pečetí, po kterých se kolem jeho nynějšího soupeře vyjely čtyři kamenné pilíe, mezi kterými začaly probíjet blesky* (Raiton: Shichuu Shibari)
Sasori Shintaro: *Sasori rychle seskočí ze stromu a už během toho co padá, na zem skládá ruční pečetě, jakmile dopadne, jen dlaněmi udeří do země a ze země pod Nukeninem vyletí kamenné bodce, které ho různě probodají (Doton: Doryuusou). Vedle Sasoriho dopadne jeho hůl Ōyamatsumi, kterou následně sebere a pozorně se podívá na toho samuraje. *Prachy? O čem to mluvíš? Ty jsi sakra kdo?
Wiero: *Nukenin naštvaně zaklel, když se jeho soupeř vyhnul pomocí kawarimi a kolem něj se následně objevila bariéra, která mu začala odčerpávat chakru a zároveň jej drtila.* Zkurvysynu … *Pronesl ještě, než následně nebyl schopen dalších slov, přicházeje i o ten zbytek chakry, co ještě měl. Nemohl se uvolnit, dal svému klonu až příliš chakry, věříc v to, že si s ním nebude moc tak lehce poradit. Avšak to byl omyl, jelikož i plán s klonem mu vyšel a ten se po odsátí chakry opět nadobro rozpadl na bahno. V tom však z jeskyně následně vyletí blesk (Raiton: Gian), který rozpůlí kmen stromu, na kterém Sasory stál a z jeskyně vyjde muž v kimonu a u pasu má zavěšenou katanu a wakizashi. (viz. odkaz » ) * V tom kraválu se nedá spát, jestli se hodláte hádat o peníze, měli byste to dělat alespoň tiše…
Sasori Shintaro: *Tohle kombo je docela dobré Sasoriho dokonce zasáhne jedna z bahnitých střel, tedy tak to může aspoň vypadat. Následně se totiž vytvoří na místě kde Sasori je dým a místo něj tam je dřevěný špalek a Sasori se objeví na větvi jednoho ze stromu. Následně se okolo originálu ovšem vytvoří bariéra, která mu začne vysávat Chakru a zamezí mu v jakémkoliv pohybu a navíc na něj bude tlak tlačit, aby klekl k zemi a tak dále. Z bariéry se lze dostat jen uvolněním ohromného množství Chakry, které ovšem originál nyní už nejspíš nemá (Tajū Mugen Hōyō), když použil už nějaké techniky a vytvořil i klona, který má celkem dost Chakry originálu. Následně z těla Sasoriho vylezou dva dřevění kloni (Moku Bunshin no Jutsu), jeden z nich se rozeběhne ke klonu nepřítele s úmyslem ho napadat a originál složí několik ručních pečetí a ze země pod klonem nepřítele vyletí několik velkých kusů dřeva, které mu mají svázat každou nohu zvlášť, každou ruku zvlášť a jeden se mu omotá i okolo pasu. Ovšem následně začnou odsávat jeho Chakru a po kusech dřeva začnou vyrůstat malé větvičky (Mokuton: Jubaku no Jutsu). *
Wiero: *Nukenin osud bushinu nijak neřeší, svému účelu posloužil. Už když viděl, že se jeho protivník dračí střele vyhnul, rychle složil několik pečetí, z ohol se, aby tak unikl prvnímu čakramu a po položení rukou na zem vyvolá stěnu zpevněnou čakrou, která si poradí s následnými i vodním drakem. (Doton: Doryuu Heki) Následně vedle sebe zformuje další klon, nyní však z bahna a vloží do něj mnohem více chakry. Následně on i klon vyběhnou z poza stěny, každý opačným směrem, klon více k jeskyni a originál zase ke stromům. Klon se zastaví a vytvoří proti svému protivníkovi bahnitou řeku a následně z ní bahnivého draka, který začne střílet na vetřelce střely.( Doton: Doryuu Taiga, Doton: Doryuudan) Originál vyčká, až dokud se ninja nepokusí o úhyb a jakmile se tak stane, složí pečetě, aby země pod ním začala rotovat a stahovat ho dolů.*( Doton: Arijigoku)
Sasori Shintaro: *Kunaie moc neřeší, prostě uskočí do strany a následně se okolo Bunshina vytvoří bariéra, která mu odsaje Chakru a tím by se Bunshin měl i zničit, samozřejmě pro techniku udržuje aktivní ruční pečeť, ale dlouho to nebude potřeba, pokud zasáhne (Mugen Hōyō), i když ono není moc možností jak se před touto technikou bránit. Díky Kagura Shingan cítí, že originál se už dostavil na scénu a vypustí proti Sasorimu dračí hlavu. Sasori se rozeběhne a pokusí se provést velký skok do strany, aby se vyhl a ještě než dopadne tak odsaje vodu z dalšího stromu a tu vytvoří si z nějaké té vody tři čakrami, které postupně po nepříteli vyletí. Jsou velmi ostré, takže při zásahu jsou schopné ho ošklivě pořezat (Mizu no Sākuru). Poté zbytek vody zformuje do podoby vodního draka, který proti Nukeninovi vyletí z úmyslem do něj plnou silou vrazit ta síla tlaku by mu mohla i něco zlomit (Suiton: Suiryuudan). *
Wiero: Co to kurva?! *Wierovo zařvání se muselo nést snad i mimo jeskyni, když mu jedno z těch slavných kopí z vody přistálo hned vedle hlavy, když prošli vchodem do jeskyně i do její druhé, zadní části. Wiero se chtěl okamžitě dostat do boku jeskyně a povedlo se … voda totiž namočila lístek z pečetí, která jej držela na místě. Wiero dopadl vcelku nepěkně a narazil si bok, rychle však drápl po tom co ležel vedle něj a stáhl ho taky, s podivem slyšíc jak dál chrápe. „No to snad … tenhle zaspí i vlastní smrt, kolohnát jeden pitomej, podělanej, přerostlej …“ Zatímco Wiero častoval v duchu muže nadávkami, jež by z radostí nejspíše sdělil i tomu venku, kdo poslal dovnitř ta kopí, klony nezastavovali v běhu ani když, jimi prošlo kopí nebo dvě. Jeden se zcela rozpadl, druhý však přišel pouze o jednu ruku a jakmile se ocitl mimo stěny, začal uskakovat do levé strany strany, měl již více prostoru k uhýbání. Hodil po svém protivníkovi také několik kunaiů, rozbíhající se proti němu, když salva kopí ustala. Originál se vyhrabal mezi tím po Sasoriho levé straně, přímo v opačném směru, než klon a následně složil několik ručních technik a vyplivl proti protivníkovi ohnivou dračí hlavu.* (Katon: Ryūen Hōka no Jutsu)
Sasori Shintaro: *Cítí, že se k němu z jeskyně blíží dvojice Chaker a jednu které se ocitá pod zemí. * „Počítám s tím, že ta dvojice co se ke mně blíží, budou jen Bunshini.“ *Sasori vytáhne vodu z dalšího stromu a přetvoří ji ve velkou vodní kouli, která se vznáší nad Sasorim a z té vodní koule následně do vchodu jeskyně začne vystřelovat velké množství vodních kopí dlouhých tak jeden metr, která takový klon prostřelí jako máslo, dokonce i kámen by prostřelil jako nic a takových šípů dovnitř vystřelí několik desítek s velmi plošným účinkem, takže není moc kam uhnout. PO tomto pokusu Sasorimu zůstane ještě trochu vody v té kouli ovšem je už výrazně menší, dokázal by z ní vytvořit maximálně dalších takových kopí. Stále cítí kam se další Chakra snaží dostat, ovšem nejdřív by se rád postaral o ty klony. *
Wiero: *Bylo příliš pozdě, když si nukenin uvědomil, že se někdo snaží dostat dovnitř. Pokus byl úspěšný a lístky ani neměli příliš šancí vybouchnout, když je zaplavila voda, která se valila i do druhé části k WIerovi a neznámému. Nukenin se vymrštil na nohy a sečkal, dokud nejhorší proud vody nepřestane a následně si vyvolal další dva své klony. (Iwa Bunshin no Jutsu) Ty nechal vyběhnout ven z jeskyně směrem k Sasorimu a ssám se zahrabal do země, mířící ven z jeskyně. (Doton: Dochū Eigyo no Jutsu)*
Sasori Shintaro: *Sasori ví, že má podezření něčeho nekalého uvnitř té jeskyně a tak se plánuje skrz ten balvan dostat. Stojí ve vzdálenosti takových deseti metrů od balvanu. Sasori se stále nachází venku, takže má okolo sebe dost přírody a stromů takže si ze zad sundá svou hůl Ōyamatsumi a ze dvou stromů vysaje veškerou vodu, která je v nich, čímž způsobí smrt těch stromů to Sasoriho moc netrápí. Vodu může libovolně ovládat a tak všechnu tu vodu vyšle vzduchem jako silný vodní vír, který opravdu silně vrazí do balvanu s úmyslem ho tím tlakem, který voda bude působit rozdrtit, ani výbuchy nemusí moc řešit, ty vodu určitě nezničí. *
Wiero: *Wiero se znovu pokusil zaškubat pouty, avšak nešlo to, drželo jej něco o čemž toho moc nevěděl, avšak měl pár podezření, co by to mohlo být. Bastard před ním se ještě nějakou dobu smál, než se vydal opět pryč do jiné části jeskyně zjevně spokojen sám se sebou, aniž by zaznamenal, že se v okolí pohybuje někdo další. „Zkurvenec jeden …“ Zaklel v duchu a snažil se alespoň minimálně rozhlédnout hlavou, a když ani to nešlo, tak alespoň očima. Nukenin během toho přešel do místnosti vedle, kde se posadil u jedné ze stěn a vytáhl si jídlo ze svých zásob. O své bezpečí strach neměl. Vchod do jeskyně byl zavalen kamenem, takže ten, kdo je skutečně nehledal nemohl mít podezření co tam je a ten kdo ano se měl stát obětí několika výbušných lístků, jež byli připevněny n balvan a měli se aktivovat, jakmile s ním někdo bude manipulovat z druhé strany. Balvan to samosebou nezničí, avšak uvolní se dost rychle na to, aby osoba za ním nemohla uhnout a zkrátka se jen rozmáčkne. Proč tedy mít jakékoli obavy.*
Sasori Shintaro: *Sasori se vydal hledat jednoho Nukenina, který má dělat docela potíže. Sasori sice není Lovec Odměn ale tak když ho o to pár lidí které potkal, požádalo tak jim nějak nebyl schopný říct ne. Sasori použil na jeho vystopování Kage Bunshiny, kteří se rozutekli různě do stran a díky Kagura Shingan tedy Sasori svůj cíl nalezl. Tedy našel ho Kage Bunshin, který se zrušil a Sasorimu dorazila vědomost o tom, co zjistil. Z toho důvodu zruší i ostatní Kage Bunshiny a vydá, se směrem rovnou k místu odkud byli cítit tři různé Chakry. Sasori vycítil, že se tam nachází dvojice Ninjů hodnosti Sanin a jeden Chuunin. Ještě z toho vycítil jejich primární elementy, ovšem to ho moc nezajímá. Sasori má sebou ze svých zbraní pouze na zápěstí připevněné zápěstní nože a na zádech má připevněnou svou hůl Ōyamatsumi. Zbytek svého vybavení má ve svém pečetícím svitku, ve kterém nosí zapečetěné své zbraně. Oblečený je v ( odkaz » ) a klidným krokem se blíží ke svému cíli. *
Wiero: *Ta mise měla být hračka. Šlo jen o zloděje, drobného zlodějíčka, jež si troufl na dost bohatého kupce, aby si i po okradení mohl bez problému najmout od vesnice pomoc. Wiero očekával, že během dopoledne bude vše hotové, když v tom, když už měl chajdu ve které se zlodějíček skrýval, vypustil někdo na Wiera uspávací plyn. Nečekal to, neměl důvod se takového útoku obávat. Když se probral, kolem byla tma a chlad a jeho neuvěřitelně bolela hlava. „Kde to kurva jsem?!“ Chtěl promluvit, avšak ucítil, že má v puse roubík a jeho ruce byly svázané za zády. Co však bylo divné bylo, že pouta cítil, ale nemohl za ně zaškubat nebo snad pohnout nohama, jako by jej spoutávalo i něco dalšího, než byly provazy. Cítil, jak měl za zády studenou skálu a vedle sebe se částečně opíral o … Až nyní zpozoroval chrápání, jež se vedle něj ozývalo, snad jako by někdo řezal pilou dřevo … „To si ze mě děláš prdel?“ Pomyslel si naštvaně, považujíc toho muže vedle sebe za onoho strůjce toho všeho. To my však mylo být brzo vyvráceno. Sotva co zjistil přítomnost muže vedle se – jelikož bylo nemožné, aby takové chrápáni vydávala žena nebo to alespoň předpokládal, vešel do místnosti někdo další a v ruce držel pochodeň.* Helemese to už jsi vzhůru? Zdá se, že s tebou bude lepší pořízení, než s tímhle chrápajícím, kdo ví čím. Doufám, že už se těšíš, brzo poputuješ do zemí, jež si ještě neviděl a budeš dělat věci o kterých se ti ani nestalo nebo je budou dělat oni s tebou, kdo ví, pro mě je hlavní měšec zlata. *Když to dořekl jeskyní se rozlehl jeho smích, který dost ironicky ladil s chrápáním kolohnáta vedle něj. Wierovi se to nelíbilo, ani trochu, avšak ať už se snažil jak chtěl, nemohl se pohnout.*
---:: ---
Itsumi: (Chuuninská zkouška - přežití) *Druhá část zkoušky se měla konat v kamenném bludišti. Vůbec nevěděla, kde něco takového má být, ale jelikož tam šla s ostatními, tak jí to bylo celkem jedno. Všímala si, kudy jdou, ale protože šli celkem dlouho, tak možná v polovině přestala. Už samotná cesta ji celkem unavila. Říkala si, že měla více trénovat svou fyzičku. Jenže už bylo pozdě. Musela touhle částí nějak projít s tím, co uměla. Když dorazili na místo, ocitli se před masivní skálou, ve které byla trhlina, kterou se dalo pohodlně vejít do rozlehlého kamenného bludiště. Jounin, který jim sděloval pravidla, když psali písemný test, tu byl znovu. I tentokrát to vypadalo, že bude to hlavní vykládat on. Netrvalo dlouho a jeho hlas přiměl ostatní se ztišit.* Dnes začnete plnit druhou část chuuninské zkoušky, která ale rozhodně nebude tak lehká, jak byla ta první. Rovnou říkám, že všichni touhle částí rozhodně neprojdete. Tuto část tentokrát bude plnit každý sám. Každý z vás pak dostane svitek nebe, nebo svitek země. S ním se pak vydáte do bludiště a vaším úkolem bude získat ten druhý svitek. Jestli ven nevyjdete do tří dnů se dvěma svitky, tak jste neuspěli a k poslední části zkoušky se tento rok již nedostanete. A abych nezapomněl ještě na jednu důležitou věc… Máte povoleno zabíjet. V normálním světě na vás nepřítel také nebude brát ohledy, tak si zvykejte! *Řekl přísným hlasem a pokynul ostatním jouninům, aby se dali do zbytku příprav. Jouninové je rozdělili do několika skupin a odvedli si je k menším otvorům ve skále, kterými se taky dalo dostat dovnitř. Po jednom dostávali svitky. Ten, kdo dostal svitek se ihned vydal do bludiště, aby nikdo jiný neviděl, jaký svitek má. Itsumi šla na řadu jako jedna z posledních. Dostala svitek země a ihned si ho dala do menšího batohu na zádech. Pak vyrazila do skalního bludiště, kde všechno bylo na první pohled úplně stejné. Měla před sebou úkol získat svitek nebe. Hned jak vešla, začala uvažovat, co by měla udělat.* "Můžu někam běžet a snažit se někoho najít, to je možnost. Chtělo by to ale něco chytřejšího. Jsem totiž celkem unavená po té cestě a kdybych narazila na někoho fyzicky silného, no…" *Dopřemýšlela a našla si malou jeskyni, do které se ukryla. Měla na získání svitku ještě hodně dlouhou dobu, proč si tedy nějakou dobu neodpočinout. Zůstala tam celkem dost dlouho. Celou tu dobu ale pořádně neusnula, protože zase až tak moc odpočívat si nemohla dovolit. Když začínaly svítat, tak jí z polospánku probudily blížící se hlas. Patřil nějakému chlapci, který si zřejmě myslel, že je v okolí úplně sám. Itsumi na něj opatrně vykoukla. Nikde neviděla jeho svitek, takže potřebovala zjistit jaký má. Pomocí Shunshin no Jutsu se rychle přesunula za jeho záda a povalila ho na zem. Stála nad ním a její wakizashi mířilo na jeho krk.* Dej sem svůj svitek. *Kluk ani nevěděl, co by měl říct a hned se snažil dostat svitek z pouzdra u boku. Itsumi mu na to dala trochu prostoru a čekala, jaký vytáhne. K její smůle to ale nebyl ten svitek, který chtěla.* Tss. *Zamračila se. Už po něm chtěla svitek hodit, ale nakonec si to rozmyslela, svitek si zastrčila do batohu a chtěla odsud zmizet. Jenže se za ní objevil nějaký další kluk, který možná sledoval toho, co mu právě sebrala svitek.* Dej mi svitek a nic se ti nestane. *Spustil na ni. Ten první kluk, co už svitek neměl se rychle spakoval a zmizel. Bylo to od něj celkem chytré.* Žádný svitek ti nedám. *Ta odpověď se chlapci samozřejmě nelíbila, tak si svitek hodlal získat násilím. Zaútočil na ni pomocí shurikenů, ale ona se vyhnula. Začala utíkat směrem do středu bludiště a cestou do skal vyrývala pomocí shurikenu čáry, aby se po nich pak vrátila. Cestou se jen tak tak vyhnula kunai, který patřil ještě někomu jinému. Proběhla kolem dvou zápasících osob, ale stále měla na krku toho kluka, co tak chtěl její svitek. Nakonec ale zastavila, protože to vypadalo, že se ho už nezbaví. Zahodila otupený shuriken a počkala, s čím přijde soupeř. Ten byl, jak se zdálo pěsťový typ, protože s ní začal bojovat pouze svými pěstmi. Itsumi bohužel měla wakizashi v pouzdře a ten kluk jí moc nedával čas si ho vytáhnout. Zatím jen blokovala jeho útoky. Vše se otočilo, když po chvíli odskočila dozadu. Vytáhla si wakizashi a šla proti němu s ním. Na svou zbraň byla zvyklá a on měl jen kunai, kterým její útoky vykrýval. Použil ale stejnou strategii. Na chvíli se od ní dostal pryč, aby tak získal čas na použití svého jutsu. Vytvořil poměrně velké množství vody (Suiton: Mizzurappa), která se valila celkem rychle Itsuminým směrem.* "Asi nebude zase tak neschopný." Pomyslela si a po jedná ze skal vyběhla nahoru, kam za ní voda nemohla. Chlapec se rozeběhl směrem k ní a udělal svou osudovou chybu. Chvíli totiž měl nohy ve vodě, kterou před chvílí sám vytvořil. Toho Itsumi využila, použila techniku Raiton: Jibashi a nabila tak vodu, ve které zrovna stál. Kluk vyjekl a pomalu se skácel na zem. Itsumi přišla k němu až když už byla všechna voda pryč. Měl u sebe batoh, tak jej prohledala. Nic v něm ale nebylo. To ji vůbec nepotěšilo. Mrštila batoh po klukovi a vyběhla po skále zase nahoru. Chtěla se trochu porozhlédnout. Nikoho ale neviděla. Slezla tedy opět dolů a pokračovala v cestě, přičemž si ji opět značila shurikenem. Šla celkem dlouho, ale pak uslyšela zvuky boje. Byla tam jedna její bývalá nepříjemná spolužačka, která bojovala s další dívkou, kterou ale Itsumi neznala. Zase nikde neviděla jejich svitky, tak to prostě zase musela zkusit. Odrazila útok své bývalé spolužačky a v krátkosti sdělila té druhé dívce, že jí muže pomoci. Chvíli váhala, ale nakonec přijala. Bojovaly tak proti jedné a celkem se jim to dařilo. Itsumi ale napadl celkem dobrý nápad. Ten zahrnoval jednu klanovou techniku, kterou se nedávno naučila. Vytvořila kolem soupeřky bariéru, která jí zabraňovala v pohybu a zároveň jí vysávala chakru. Jelikož nevěděla, jak se proti tomu bránit, tak jí to nakonec celkem udolalo. Itsumi pak techniku zrušila a přešla k ní.* Já už své svitky mám, pokud se ti bude hodit, tak ti ho přenechám. *Zalhala jí do očí a pousmála se.* Chybí mi svitek nebe. *Odpověděla dívka. Itsumi ve skutečnosti chyběl také ten. Šla k dívce a našla u ní právě ten svitek, který potřebovala.* Je mi líto. *Řekla a aniž by se podívala na dívku, které řekla, že jí pomůže, tak pomocí shunshinu zmizela mezi skalami. Rychle běžela po vyznačené cestě. Když se ohlédla, nikdo ji nesledoval. To bylo jedině dobře. Když pak doběhla až k východu z bludiště, vytáhla svitek nebe a svitek země a ukázala jej jouninovi, který u východu čekal.* Výborně, postupuješ dál. *Řekl jí. Itsumi pak ale ještě vytáhla ten druhý svitek země.* Mám jeden navíc, tak vám ho vracím. *Řekla mu a předala svitek. Pak dle pokynu vyrazila na místo, kam první den společně přišli.*
--: --
Tsuki Asada: *Tsuki se připravovala na svou druhou část chuuninské zkoušky. Díky své mamince pro ni však chudinská zkouška byla o něco peprnější. Jak šla spolu s ANBU na místo, kde se měla druhá část odehrávat, kopala si naštvaně s větším kamínkem.* Sakra… Vždycky jsem na tom nejhůř… Fakt díky mami, prostě nemůžu složit normální zkoušku jako všichni ostatní… Jenom proto, že jsem tak dobrá… To je NEFÉR! *Mluví si sama pro sebe celkem nahlas, nehledě na dva ANBU. Ti však její stěžování si ignorovali a jen pokračovali v cestě.* Co si o tom myslíte vy? Proč mi to sakra musí dělat tak těžký?! *ANBU ji stále ignorovali, což ji rozhněvalo.* Stupidní zamaskovaní pošuci… Pfff, dělaj jak jsou hrozně super a přitom se bojej ukázat svůj hnusnej ksicht. *Po těchto slovech už mlčela a pokračovala s ANBU na místo. Když dorazili, nechali ANBU Tsuki samotnou na začátku bludiště. Zrovna svítilo sluníčko a na nebi bylo jen pár mráčků, což bylo vzhledem k typu zkoušky ideální. Každopádně, prohlédla si bludiště a pokrčila rameny. Následně vykročila kupředu a rozhodla se, že jednoduše půjde, kam ji nos zavane a třeba se jí to povede. Bludiště bylo opravdu masivní, velká skaliska plná chodeb. První rozcestí bylo už pár kroků od startu, bylo to jednoduché, buď doleva, nebo doprava. Tsuki se držela metody „když nevíš, běž doprava“ a tak udělala. Pokračovala dále a dále, dokud nenarazila na rozcestí, které mělo rovnou tři vchody. Tsuki v tu chvíli napadlo, že by si mohla značkovat cestu shoutonovými shurikeny, aby věděla, kudy už šla a tak se ještě vrátila zpět na začátek. Bylo to celkem chytré řešení, protože tyto krystalové shurikeny jsou celkem dobře vidět a nebude tedy muset kontrolovat, jestli někam nehodila shuriken nebo kunai. Které ani neměla. Samozřejmě si označkovala pravou cestu, kterou se vydala předtím a vydala se po ní znovu. Když narazila znovu na rozcestí s třemi uličkami, rozhodla se pro prostřední cestu. Tu si označkovala a šla dál. Tentokráte na ní vyskočila první past. Byla celkem ubohá, bylo to jen několik senbonů, shurikenů a kunaiů, které vyletěly z několika stran. Tsuki se zplna hrdla zasmála a vydala se znovu na cestu. Nemusela ani uhýbat, vždyť byla přeci nezranitelná. Ovšem, jakmile udělala třetí krok od místa, kde na ní vyletěly kunaie, propadla se zem a Tsuki vykřikla typickým, holčičím hláskem. Spadla do jámy, kde ještě byly ocelové hroty, které mířily do vzduchu, takže kdyby na ně spadl nějaký neopatrný genin, pravděpodobně by ho zmasakrovaly. Ovšem, Tsuki je nezranitelná, takže jen spadla na hroty a ty jednoduše neprošly její kůží. Tsuki se zvedla, oprášila a naštvaně se pomocí techniky Kinobori no Waza přilepila chodidly na stěnu jámy. Jak postupovala nahoru, nemohla si odpustit další stěžování si.* Krucinál… Tohle je taková kravina! Tohle mi přece nic neudělá! Je to nuda! Sakra! A navíc jsem tu sama! Kdyby tu byl aspoň Jiro… Nebo Daichi… I Daichi by mi stačil! *Když vylezla, vydala se znovu na cestu kupředu. Tentokráte narazila na slepou uličku. Naštvaně se vrátila zpět na rozcestí a vydala se levou uličkou, kterou si také označkovala shoutonovým shurikenem. Pokračovala relativně v klidu, věděla, že příliš spěchat nemá cenu. Nikdo jí nemohl svitky ukrást, protože pro ní byla tato zkouška individuální, takže byla jen otázka času, kdy se z labyrintu vyhrabe. Samozřejmě tam nechtěla strávit celou věčnost, takže šla tak nějak, aby se neřeklo normální rychlostí. Po hodině chození v labyrintu si ale něčeho všimla. Díky své nepozornosti jí to ani nepřišlo, ale teď si uvědomila, že touto uličkou prošla asi osmkrát. Rozhodla se si to zkontrolovat a vrátila se, aby našla svou značku, ale byla znovu na té samé uličce.* Co to?! *Vykřikla. Vůbec jí nedocházelo, jak se mohla i přes to, že se vracela, znovu dostat na tu samou uličku. Opravdu jí to frustrovala. Rozeběhla se a běžela znovu cestou zpět, ale se stejným výsledkem. Tsuki si sedla na zem a začala plakat. Vůbec nevěděla, co dělat. Poté si ale vzpomněla na chvíli, kdy jí maminka trápila v genjutsu.* Oh? No jasně! *Došlo jí, že je nesmysl, aby se dostávala na tu samou uličku a protože ví, že si je Shinon vědoma toho, že na ní fyzické pasti fungovat nebudou, určitě na ní bude zkoušet i genjutsu. Provedla tedy pečeť pro uvolnění z genjutsu (kai) a objevila se znovu na té uličce. Opět se vrátila, abys i zkontrolovala svou značku a ejhle! Byla tam. Tsuki si oddychla a hrdě šla dál. Prošla takto alespoň polovinu labyrintu, většinou na ní odněkud vyletěly kunaie, shurikeny, senbony, fuuma shurikeny a další zbraně, ale to hravě zvládla. Poté občas spadla do nějaké další jámy, někdy dokonce s odpornými, masožravými brouky, no ti také proti ní neměli šanci. Aby se však neopakoval ten incident s chozením v kruzích, vždy jednou za deset minut provedla kai, aby si byla jistá, že se nenachází v genjutsu. Najednou narazila na něco, co už z dálky vypadalo jako svitek, který měla získat. Rozeběhla se za ním, ale v tom se ze stěn vysunulo několik bodců, které jí doslova uvěznily. Přestože jí nezranily, byla mezi nimi zaseklá a nemohla se z nich vymanit. Ovšem, ruce stále používat mohla a tak vytvořila dva shoutonové bunshiny (suishou bunshin no jutsu) a ti okamžitě věděli, co dělat. Protože tyto klony umí používat techniky Shoutonu, vytvořili si každý jeden velký krystalový, šestihranný shuriken a přesekli jím ostny, které Tsuki věznily. Tsuki se tedy vymanila a běžela si pro svitek. Ovšem, když už měla bunshiny vytvořené, napadlo jí, že by mohli hledat svitky sami. Nakázala jim tedy, aby šli hledat a rozdělila se s nimi. Sama už žádný nenašla, ale jeden klon se zanedlouho vrátil s druhým svitkem. Tsuki si ho vzala a dala si ho do kapsy, stejně jako první. Poté klonovi nařídila, aby šel hledat východ z labyrintu, zatímco třetí hledá svitek. Protože by bylo matoucí, kdyby oba kloni a Tsuki používali stejnou značku, tak platilo to, že Tsukiina značka byla jeden krystalový shuriken, druhého klona to byly dva shurikeny a třetího tři. Bylo to tak rafinované, že zanedlouho se našla spolu s třetím klonem a ten ji s úsměvem předal třetí svitek. Teď už zbývalo jen najít východ. Problém byl, že druhý klon, kterému Tsuki nakázala, aby hledal východ, spadl do jedné velmi, velmi hluboké jámy, ještě hlubší, než do které spadla Tsuki a protože klon nebyl nezranitelný jako ona, zůstal v jámě uvězněný. Navíc, kdyby se rozplynul, bylo by to k ničemu, protože tito bunshini nepředávají zkušenosti jako Kage bunshin. I tak to pro Tsuki takový problém nebyl, stejně by hledala spolu s třetím klonem východ. Neměla v plánu se zdržovat v labyrintu ani o minutu déle, než bylo třeba, hlavně, když už byla noc a začalo být velmi chladno. Tsuki teď litovala, že si nevzala nic teplého na sebe. Procházela se spolu s třetím klonem dál a dál a zanedlouho objevila východ.* No jupí! *Vykřikla.* To bylo snadný. Příště by ses měla víc snažit, mami. *Řekla si tak nějak sama pro sebe, i když, třeba se dívá, kdo ví. Nějakým… zvláštním způsobem. Tsuki odvolala oba dva klony a hopsala si to k východu. Venku už na ní čekali instruktoři, tak jim jednoduše s úsměvem předala svitky a spolu s nimi se vrátila zpět do Iwy.* „Schválně, co bude třetí část.“
Shinon: * Shinon bohužel ještě není fit na to, aby opustila nemocniční lůžko, ovšem to nebrání, aby dala pokyny jakou Chuuninskou Zkoušku. Shinon pověřila dvojici Anbu aby do kamenného bludiště umístili trojici svitků. Následně na začátek toho bludiště mají za úkol odvést Tsuki. A její úkol zní jednoduše. Najít všechny tři svitky a až poté projít na konec bludiště. Ovšem donutila je tam nastražit mnoho pastí. Dokonce i nějaké Genjutsu pasti protože Shinon ví, že to jediná na ní opravdu platí. *
---: ---
Keiji Michio: CHZ část 2://To bude strašná štreka.// *Zoufale zabručí, když se v pohodlí svého skromného příbytku dívá do lejstra, obsahujícího informace o druhé části chuuninské zkoušky. List odloží na stůl a již přichystaný vyjde ze dveří. Po chvíli dorazí k hlavní bráně a společně s ostatními úspěšnými ze Sunagakure se vydána místo určení, podle zadaného směru. Po delší době dorazí společně s ostatními na místo před vysokou skalní stěnou, ve které je vidět vysoká trhlina a před níž stojí několik stanů. Když vejdou mezi stany uvidí již spoustu lidí. Den přečkají v táboře a na rozkaz organizátorů zkoušky se brzy vydají na místo, kde jim jeden vyvolený vysvětlí podrobnosti.* Všichni jste tu, aby jste prošli i touto částí zkoušky, ale můžu vám říct, že ní neprojde více než polovina z vás! Toto je snad nejtěžší část, kdy musíte získat dva různé svitky, jeden dostanete při vstupu do bludiště a ten druhý budete v bludišti muset sehnat od někoho jiného, no a potom se jen dostanete zase ven, sem k nám. Na celý tento proces máte tři dny, a to nejhorší, je povoleno zabíjet! *Zakřičí muž na stupínku. Lidé se začnou stavět do řady směřující do jednoho stanu. Když se Keiji dostane na řadu, kdy vejde sám do stanu. Obdrží svitek se znakem nebe a vzkaz ať si ho schová a rozhodně neotvírá. Keiji otevře tubus, který má připevněný k levé noze a vytáhne z něj svitek, ve kterém má zapečetěné nějaké zbraně. Poté svitek který dostal dá do tubusu. Druhý svitek vloží do tašky na zádech, poté vyjde ven, kde ho k němu přidělená kunoichi dovede k menšímu otvoru ve vysoké kamenné stěně. Tam mu řekne jen.* Až ti ukážu vejdeš dovnitř, zbytek už víš. *Žena se zaposlouchá a když ze sluchátka uslyší příkaz mávne rukou. Keiji si poskočí a vejde do stínu úzkých chodeb. Nějakou dobu se plahočí, neví sice jak dlouho, ale při pohledu na oblohu si všimne že se smráká. V tu chvíli dorazí na křižovatku. Kde stráví chvíli času odpočinkem. Z pravé chodby uslyší z dálky výbuch.* //No, nechtěl bych přijít do zuřícího souboje, ale když se vydám pomalu, dojdu možná k bojišti ve fázi, kdy už budou účastníci souboje dohodnuti.// *Zatočí tedy vpravo. Dojde do místa, kde se z chodby stává tunel. Na jeho konci nalezne velkou krvavou skvrnu. V krvavé skvrně leží tělo s dírou v hrudníku, samozřejmě mrtvé.* //To je hrozný// *Rozhlédne se kolem, spatří tenký drát.* //Hádám, že se jedná o past z výbušných lístků. Tělo je čerstvé, ještě ani moc nesmrdí. Nepochybně přišel výbuch odtud. Je to sice hnusný, ale podíváme se co máš u sebe.// *Keiji nešťastníkovi sundá z opasku malou kapsu na věci a podívá se dovnitř. V kapse jsou jen nějaké shurikeny a pár kunaiů. Chytne ho za rameno a převrhne na břicho. Na zádech má malý batoh, ve kterém je protržená velká díra, a tak se jeho obsah válí v kaluži. Pod nějakými potravinami nalezne onen svitek, po kterém pátrá. Otřepe z něj krev a hodí ho do tašky na zádech. Cukne v něm a dostane špatný pocit. Podívá se nad sebe a všimne si slunce. Oslnivou záři náhle zatarasí lidský stín. Keiji uskočí těsně před dopadem onoho stínu.* Cos mu to vzal?! Toho jsem zlikvidoval já, co má u sebe je moje! *Zařve na keijiho muž s ohořelým obočím a vlasy, který je zjevně starší než Keiji. Poté na něj začne vrhat výbušné lístky. Keiji nucen výbuchy musí uskakovat dozadu, na konci chodby se odrazí od stěny a proletí stínovi nad hlavou. V letu po něm hodí dva shurikeny, mezi kterými je natažený drát. Stín se rychle otočí když mu Keiji proletí nad hlavou a uslyší jak shurikeny pročísnou vzduch kolem jeho hlavy. Drátu si všimne na ppslední chvíli, když ho trefí do čela, řízne ho a stín nárazem zavrávorá. Tohoto okamžiku Keiji využije na rychlé vytvoření papírového klonu a úniku pomocí shunshin no jutsu po stěně nad stínem oslepeným vlastní krví do oblak prachu za ním. Klon se na stína rychle rozběhne a strčí ruku do tašky na zádech. Stín se vzpamatuje, narovná a setře si krev z obličeje. Napřáhne se na velkou ránu, při rozběhu na klon, který v těsné blízkosti vytáhne z tašky fuin fudu a pokusí se ji připlácnout stínovi na záda. Stín se vyhne a dá klonu ránu do obličeje, ten se rozledí na haldu papíru. Stín nechápavě sleduje vznášejcí se papíry, otočí se a spatří Keijiho s širokým úsměvem a rukou položenou na meči. Keiji se rozmáchne a dá mu do obličeje ránu tupou stranou, poté ho druhou rukou naplněnou chakrou (Oukashou) dá ránu do břicha. Zapře se nohama do země, kvůli zpětnému rázu, když stín po ráně odletí. Popojde k němu Keiji ten kousíček.* //Mohl to být lepší odpal.// *Vzdychne si a technikou Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu ho schová pod zem. Ošetří mu ránu na čele a kolem hlavy mu naskládá výbušné lístky. Sedne si kousek od něj vedle mrtvého těla v kaluži a začne jíst energetickou tyčinku, kterou vytáhne z tašky. Když dojí postaví se a podívá se na mrtvolu.* //S tím svitkem se ti cítím zavázán, nemůžu tě tu jen tak nechat.// *Vezme mrtvolu přes rameno a vyběhne po stěně nahoru. Podívá se na nebe, podle slunce odhadne cestu, kterou se vydat. Za několik hodin se přes skalní vrcholky bludiště dostane na kraj. Rozhlédne se, když ve tmě spatří světla, usoudí, že se jedná o tábor. Seskočí ze zdi a vydá se k táboru. Dojde do něj, odevzdá tělo ninji z listové a svitky.* //Je mi to líto, jestli to půjde zařídit, tak bycb se rád zůčastnil jeho pohřbu, moc mi pomohl. Mohli by jste to pro mě zařídit?// *Pořadatel kývne rameny a odnese tělo. Keiji setrvá v táboru do ukončení zkoušky. A po proslovu pořadatele, jak jsou úspěšní, že se dostali tak daleko a že dostanou informace o další části poštou. Se vydal zpět do své rodné vesnice. Do svého pohodlného bytečku.*
---: ---
Kiwi/Kyohi: Tak to nevadí...Já jsem tvůj otec tys zapomněla?*Zeptá se Kyoshi a Kiwi jen kouká za něho.*Já-já jsem zapomněla...tatínku..*Pronese tiše ,ale už přátelsky ,protože mu věří když řekl že je to její otec.*Neboj se Ai...Už to bude všechno v pořádku půjdeme domů a tam se najíš,převlečeš a umyješ si celá od prachu.*Řekne Kyoshi a zasměje se.*D-dobře tati..*Kiwi pustí Kyoshiho a ten se postaví.*Víš co? Já tě po nesu domů jak jsem to dělal. Co říkáš?*Zeptá se Kyoshi a Kiwi kývne. Potom si jí Kyoshi zvedne a dá si jí na hlavu/Za krk/,aby jí mohl nést. Její nohy jsou pod jeho bradou takže je chytne rukama ,aby nespadla za něho. A pomalu se vydá do Kumogakure s tím ,že je to jeho dcera.*Víš co Ai?*Řekne Kyoshi.*Co tatínku?*Kiwi se překvapí ,protože nic netuší.*Řeknu ti něco o tvojí matce...Byla to hodná žena jenže byla nemocná..Takže když si se narodila tak po pár hodinách bolesti umřela..Ale to nejlepší na tom je ,že tu nechala tebe.*Řekne a usměje se. Kiwi se taky usměje ,protože má její důvěru. A pokračují do Kumo...*
Kiwi: "Ai? ......"*Pomyslí si ,ale nic neví takže ho obejme i když netuší kdo to je. Podle toho jak se chová tak ho typuje na někoho blízkého.*J-já nevím... Nevím co tu dělám...Jen jsem se probrala na zemi...A vy jste?*Zeptá se smutně i když myslí ,že je to její otec ale musí se ujistit.*
Kyoshi Yagari: *Jeho výraz v tvári sa nemení. Dostane plán, keďže už dlho túži po potomkovi, ktorému by mohol odovzdať svoje skúsenosti. Jeho priateľka zomrela už veľmi dávno a spolu s ňou aj jeho nenarodené dieťa. Položí ruku na rameno dievčaťa. Dostane brilantný nápad a usmeje sa od ucha k uchu* Prepáč, v tých šatičkách som ťa nespoznal, Ai. Zase si mi utiekla.... *Roztiahne ruky od seba dúfajúc, že ho dievčatko objíme* Mal som o teba strach, čo robíš takto ďaleko?
Kiwi: *Nic netuší dokud jí někdo ne osloví. Vypadá to jako nějaký muž ,který je na pohled milí.*J-já nevím...Já nevím jak se jmenuji..*Řekne potichu a taky trošku smutně protože nic neví.*Já se asi ztratila?*Řekne a taky se přitom zeptá ,protože si není celkem jistá co tu dělá.* "Kdo to je? Nevypadá špatně..Asi nějaký pán co šel okolo? Nevím....já nic nevím.."*Pomalu jí začnou padat slzy s očí.*Já se bojím..
Kyoshi Yagari: *Prechádza sa kamenným bludiskom. Je práve na misii, respektíve ju pred chvíľou ukončil. Jeho úlohou bolo priviesť neznámu medicínu tunajšej lekárskej kunoichi. Zarazí sa, keď uvidí obrovské množstvo rozlámaných kameňov pred sebou* /Čo do pekla...?!/ *Pomyslí si a prejde celé miesto dookola. Jeho pohľad zastaví na útlom modrovlasom dievčatku v ružových šatičkách. Spočiatku len stojí na mieste, no po chvíli sa odhodlá a pristúpi bližšie. Dievča totiž nepôsobí nebezpečne, skôr stratene. Kyoshi pokľakne na koleno pred dievčatkom* Ako sa voláš, maličká? *Spýta sa s jemným úsmevom na tvári*
Kiwi: *Probudí se a začne koukat kolem sebe. Cítí se divně jako by jí něco trefilo do hlavy. Postaví se ,ale velice pomalu ,protože neví kde je a ani si nic nepamatuje.*"K-kde? Kde to jsem? Co se stalo?"*Pomyslí si zmateně a koukne na svoje špinavé šaty od prachu. Potom se podívala napravo od sebe a tam viděla nějakou zříceninu kamenů jako by něco zasypaly ,protože to vypadá na nějakou zasypanou cestu. Ovšem ona nic neví takže je jí to jedno. Šáhne si na hlavu.*Au..Bolí to..*Řekne a dá si ruce křížem ,protože neví kde je a nic netuší dokonce ani jak se jmenuje.*
---: ---
Ken'ichi Ryuu: ulehl do travy a usnul rano vstal zal si z ranecku syr ktery byl tak zraly ze chvily se snim honil po louce nez ho snedl chtel vytazit kdyz uslisel dusod kopyt na louku vyjela vila na krasnem bilem jelenu nevedel nic chystresiho nez k ni prijit placl ji po zadku * pesk a hned na to paac!!! dostal facku pak ze jsou vily etericka stvoreni a timto zazitkem vyrazil po ceste chvili si spival chvili hvizdal az kdyz dosel na dohled k horam tak u cesty uvidel dedu jek sedi u cesty dojde k nemu a pta se* je vam dobre * nic trochu hlasiteji dedo je vam dobre * "detci jsou nahluchli jak poleno" zakrici a trohu zatrese ramenem * je vam dobre * a to nemel delat dedek tam lezel uz nejakou dobu rozhodl se ho pohrbit le na mohylu nebylo v okoli dost kameni a na hrob nemel zase nastroje tak mrtvolu dedka vsoupl do krovi aby po ceste nestrasil a spatnou naladou vstoupil do hor zacal hledat bylinu kdyz tom na nej skocily tri chlapi nebylo na nich nic zlastniho prvni byl velky svalnaty fousaty a v ruce ma kyj o druhem se da rici to same velky fousaty a v ruce ma kyj treti byl stejny az na to ze byl bez vousu* penize nebo zivot* zavrci prvni loupeznik ken ichi. nemam druhy loupeznik co mas v tom ranecku * ukazuje na ranec* ken ichi nic treti loupeznik dej ho sem * drapne ranecek ken ichi se ho odmita vzdat a da loupeznikovy do zubu loupeznici kolem nej udelali zapeti cestne kolecko zacliho tlouci kyjemi ken ichi se rozhodl bojovat jako lev klekl na vsechny ctiri potrasl hrivou a pak ho umlatily zvdal to a umrel
Ken\\\'ichi Ryuu: *zanadava a snezi se utrit tu pohromu rozhodne se ze si pujde lehnout radeji k lesu leze k mytine a hele obevi lesni jahody nebyt toho ze se prastil o vetev spravilo by mu
Ken'ichi Ryuu: * rano posnidani ho mistr poslal pro bylinu v horach nazvanych kamene bludiste zval si sebou syr a placky a vyrazil. svitilo krasne slunicko a cesta mu sla krasne ubihala zacalo se smrakat tak se rozhodl ze se ulozi ke spanku sedl si na kamen vzal si placky jedl a chrochtal blahem ze se v jednu chvili objevil i divocak ale hned sklamane zmizel v housti rozhodl se ze se ulozi ke spanku lehl do travi 'ta priroda krasne vipada cmelaci bzuci kvetiny krasne voni ale co to takhe by vonet kvetiny by nemeli ' a taky ne * doceho jsem si to lehl to si lide nemohou delat potrebujinde
BlueBoard.cz ShoutBoard