Přidej zprávu »
---: ---
Naomi Yuyake: Nic nepotřebuju, tohle bude všechno. Ráda jsem se s tebou odreagovala děkuji. *Poté si s Yinem potřese rukou ale pak ho ještě na rozloučenou obejme a nechá odejít. Sama si pak vleze na střechu jednoho domu, který ještě stojí a zadívá se na oblohu. Uvažuje nad svými následujícími kroky co bude muset udělat aby tento svět zničila. Kdyby se ji nějak podařilo přetížit stroj co blokuje chakru nebo kdyby se jí aspoň podařilo ten stroj zničit a odemknout si možnost používat zde chakru tak by to bylo také úplně něco jiného ale takto je to těžké. Myšlenkami poté zabruslí k tomu zda ji Jashin se Satsuki sledují. *
Yin: Hm. *Pousměju se a odložím si katanu do pouzdra.* Tak tedy velké díky za tento souboj. *Uklonil jsem se a pak jí nabídl potřesení rukou.* Tak jsem zvědavý, jak ti to půjde s chakrou. Rád bych si s tebou zabojoval v našem světě. Já osobně doufám, že mě to tady neovlivnilo natolik, abych zapomněl používat chakru. *Zasmál jsem se, ale docela mě ta představa děsila. Kolikrát se mi o tom v poslední době i zdálo.* Tak, já si asi půjdu pro nějakou mastičku na novou ránu, kterou od tebe mám a zároveň si tím potřu i tvář. Prý to při hojení pomáhá. A hezky ta mastička hřeje. *Pousmál jsem se.* Nebo ještě něco potřebuješ?
Naomi Yuyake: Jednou, tohle byl tak první život ohrožující zásah. Navíc taky jsi měl pár dost dobrých možností, které by mě mohly ošklivě zranit i když ne zabít to je pravda. *Pochválí Yina a svou katanu uloží zpět do pouzdra na levém boku. *Nicméně bych řekla že tohle bude pro dnešek stačit a pokud jde o to že bys mě rád porazil tak neboj, v našem světě kde máme chakru bojuji trochu jinak tady jsem se jen musela přizpůsobit a předtím než jsem přišla sem, jsem podstoupila samurajský výcvik.
Yin: *Naomi jsem úspěšně udeřil, což mi udělalo radost. Co mě ale trochu děsilo je to, že to mělo nulový efekt mohl jsem si tím maximálně zvednout ego, že jsem jí byl schopen udeřit. Rychle jsem se otočil v jejím směru pohybu a pak už jen viděl katanu, jak mi rozřezává košili a vytváří menší řeznou ránu, takové, životu bezpečné, škrábnutí úhlopříčně po těle.* Heh, jako kdybych těch jizev už neměl dost, usmál jsem se se svým hojícím se obličejem.* Už bych byl mrtvej, co? Tak třikrát? *Trápilo mě to, ale už jsem to nedával najevo.* Aaah. *Postavil jsem se na nohy za pomoci katany a do roztržené košile si utřel trochu té krve, která mi vytékala z trupu.* Jestli tě někdy budu chtít porazit, tak buďto vážně oslabenou, nebo budu muset zesílit. Prozatím to zkoušet ale nebudu, jenom při tréninku. *Zasmál jsem se.*
Naomi Yuyake: *Dařilo se jí zaměstnávat Yina svými útoky ale poté ji docela zaskočí a skončí v pozici kdy ona svou katanu pevně drží v obou rukou a Yin to stejné a vzájemně se snaží svou katanou přetlačit katanu toho druhého. Naomi je také už celkem unavená i když stále je na tom o něco lépe než Yin, pozorně se mu dívá do očí. *Ano dost lidí mě podceňuje a toho já většinou využívám. *Bohužel Naomi a Yin mají totožnou sílu a stejně jako ona nedokáže přetlačit jeho on nedokáže přetlačit ji. Nakonec to začne vypadat ale že Yin nakonec už není tak silný, protože ho Naomi přetlačí. Samozřejmě nemá tušení že to Yin udělal úmyslně a vše co chtěl udělat mu krásně vyšlo. Jeho úder ji docela zabolí ale je to jen fyzický (tupý) úder a to dokáže naprosto ignorovat. Poté se rychle několikrát obtočí, prakticky jako kdyby začala tancovat ale obtancuje si takto Yina a pokusí se ho seknout zezadu seshora dolů přes záda. Samozřejmě nemíří tak aby ho přizabila ale jen aby ho škrábla. *
Yin: *Měl jsem radost, že jsem zasáhl, i když to bylo spíše s velkým štěstím. Takže jsem sotva vykryl ten kunai, který po mě Naomi hodila zpátky. Ale to už jen z čisté nepozornosti. Pak, když jsem viděl, jak na mě běží, tak jsem se rychle postavil a prvních několik útoků mečem vykryl. Zapřel jsem se pravou nohou dozadu a poslední útok jsem zablokoval a tlačili jsme na sebe katanami.* Uff, páni. Musím říct, že na to jak vypadáš, tak máš docela sílu. Hodně lidí tě musí docela dost podceňovat, co? *Řekl jsem mírně udýchaným hlasem s menšími přestávkami, kvůli vyrovnání úrovně polohy čepelí a pomalu jsem si při tom začal klekat na koleno, a když už jsem na něm byl, tak jsem katanu pravou rukou pustil zároveň s dokončením věty. Naomi tak kompletně získala převahu při tlačení. Čepel jsem jen zaklonil přes záda tak, aby ta její po té mé sjela a snažil jsem se, aby mě maximálně tak škrábla do nohy a zároveň jsem se jí pokusil silně udeřit do boku.*
Naomi Yuyake: *Naomi proběhne Yina, který ji přeskočí. Vzdálila se tak od něj zase o něco dál, protože ona ještě chvilku běžela než se zastavila a on ji zase přeskočil svým kotoulem. Když se otočila tak aby stále čelem naproti němu tak už proti ní hodí těch několik kunaiů, které Naomi odrazí svým mečem. Jeden z těch kunaiů ji ale utekl a zasáhl ji přímo do části oblečení, kde byla odhalená a to do výstřihu. Nyní má tedy zabodnutý kunai přímo nad levým prsem těch pár centimetrů nad. *Tohle mi uteklo. *Volnou rukou ze sebe kunai vytáhne a prudce ho proti Yinovi hodí, směřuje mu ten kunai přímo na levé stehno i když nepočítá že by ho mohla trefit ale to nevadí, protože ihned běží za tím kunaiem s úmyslem věnovat Yinovi sérii několika rychlých útoků mečem na různá místa. Snaží se ho tak donutit k obraně a případně i k tomu aby couval. *
Yin: Tak to jsem úplně nevěděl, ale co nadělám. *Utrhl jsem si kus rukávu a obvázal si oko.* Stejně bych ho při souboji musel zavřít, takže to radši udělám už teď. *Když se na mě pak Naomi prudce rozeběhla, divně se držela při zemi. Bylo to neobvyklé i vzhledem k jejímu nižšímu vzrůstu, že se držela níž o něco víc. Když jsem viděl, že se její katana pouští do pohybu skočil jsem dopředu. Doslova jsem jí přeskočil. Držela se nízko u země a navíc byla nižší, takže to nebylo tak těžké. Musel jsem pořádně přikrčit nohy a až se převážit, abych padal na hlavu, abych se vyhnul seknutí, kterému jsem utekl o chloub. Na zemi za ní jsem pak udělal parakotoul a okamžitě se otočil na ní a vrhl po ní pár kunaiů, mířených na nohy a hlavu.*
Naomi Yuyake: Věděl jsi že pokud člověka sekneš někam do oblasti nad oko tak rána bude stále krvácet a krev ti poteče do oka? Můžeš si ji utírat jak jen chceš ale stejně to bude krvácet pořád dokola, tohle si zapamatuj. *Naomi to poví naprosto klidně a s úsměvem, docela se bála že by Yina mohla zasáhnout do oka a oslepit ho na něj ale tak trénink s ní byl vždycky docela riskantní a o hubu. Nyní je Naomi ve výhodě že během chvilky bude Yin nucen oko buď zavřít a nepoužívat ho vůbec, protože by mu krev natekla do oka nebo si ho stále utírat a tím pádem zaměstnávat svou ruku, kterou pak nebude moct používat v boji. Naomi se na Yina samozřejmě rozeběhla dost rychle ale své tělo drží velmi nízko u země tak že se u té země krčí. Využije té polohy a rychlosti běhu aby přímo u Yina zastavila prudce a rychle s plnou silou a rychlostí švihla přímo do oblasti jeho nohy v oblasti kolena, nechce mu to nohu samozřejmě useknout takže pokud by došlo na to že by ho trefila tak aby to převedla tak aby ho trefila jen špičkou katany a trochu ho pouze škrábla. *
Yin: *Hodil jsem Naomi před sebe, ale jak jsem jí sledoval letět, najednou se mi do periferního vidění vecpala čepel její katany a jediné, jak jsem stihl zareagovat, bylo instinktivně zavřít oko a pokusit se ho pohybem hlavy dostat co nejdále od řezné dráhy katany. To se mi víceméně povedlo, protože to oko neschytalo, pouze oblast asi centimetr/2 od okraje oka až přesně doprostřed nad oko.* Heh, tam mi už obočí asi růst nebude. *Pousmál jsem se a setřel si tu trochu krve, která mi z rány tekla.* Dobrá trefa, Naomi. *Nevím, jestli Naomi mířila vedle, nebo jestli jsem se vyhl sám, ale jestli mířila, kam mě trefila, tak jsem si moc nepomohl a kdyby mířila na oko, jsem bez něj. Postavil jsem se a prokřupl si záda.* tak teď dávám tu čest začít tobě.
Naomi Yuyake: *Naomi se usměje, Yin nebyl špatnej a dokonce se mu po zablokování jejího úderu podařilo chytit ji za nohu a v ten moment ji bylo jasné co ji čeká, proto toho využila a jak s ní chtěl hodit jen lehce a rychle švihla svou katanou s tím že ho jen konečkem špičky škrábla do čela nad pravým okem sice je šance že by se mohl vyhnout ale vzhledem k tomu že jednou rukou ji drží za nohu a snaží se s ní hodit a nemá prostor na pohyb druhou tak by se ani ubránit moc neměl. Naomi zvládne ten menší let stočit tak aby dopadla sice před Yina ale dopadne nohy a vytvoří kratší brzdnou dráhu v zemi. Jakmile zabrzdí zvedne zrak rovnou na Yina na kterého nyní neútočí, zajímá ji zda ho její útok trefil. *
Yin: *Od doby, co Naomi vyskočila jsem sledoval každý její pohyb. Když jsem zpozoroval její nohu, blížící se ke mě, posunul jsem hlavu kousek do strany, abych se té kopačce vyhnul. Ztratil jsem však sílu v útoku a když Naomi opět zblokovala moji katanu, pousmál jsem se. Moje ruka měla namířena dozadu, jak do ní Naomi udeřila svojí, tak jsem se pootočil kousek za sebe, což mi dost ulehčoval pohyb mojí ruky a chytl jsem Naomi za nohu, zatáhl za ní, jako pokus jí hodit před sebe.*
Naomi Yuyake: *Jen čeká na to co Yin provede a moc ji nepřekvapil, silně udeří proti té jeho kataně tou svou a udeří stejnou silou jako Yin do té jeho, nejde ani tak o to jeho útok zblokovat ale spíše ho mezi nimi zastavit. Když se setkají dvě silné síly tak se vzájemně vyruší (zastaví) a toho Naomi chtěla využít. Ovšem poté přijde jeho pokus ji podrazit nohy a to se jí už moc nelíbí, proto využije jedné techniky, kterou kdysi zkopírovala a později se ji naučila dobře využívat. Naomi ani nevyskočí ale spíše jen lehce poskočí tak že Yinova noha těsně proletí pod ní a Naomi dopadne tak že stojí na své levé ruce a jednou nohou během této pozice kopne do tváře Yina, zároveň udeří svou katanou proti té jeho (Hansha-Tekina Tōsō). Její menší vzrůst než má Yin ji hraje docela do karet, navíc je rychlejší i když ne o moc (o 1 bod). Ovšem akrobatické schopnosti má díky této technice (stylu) dost velké. *
Yin: Heh. *Zašklebil jsem se.* No tak fajn. *Vytasil jsem katanu a trochu s ní pokroutil v zápěstí.* Tak já jdu na to. *Chvíli jsem stál na místě a pak jsem se rozeběhl proti ní. Nebyl jsem moc daleko, takže jsem byl víceméně okamžitě u ní a z mého pravého ramena jsem úhlopříčně vedl seknutí svojí katanou. Tušil jsem, že by se to mohla snažit zablokovat, tak jsem kousek od ní katanu přitáhl k sobě, skrčil jsem se, začal jsem se točit doleva a pokusil se jí podkopnout nohy (Konoha Reppu). Čekal jsem, že by mohla buď uskočit dozadu nebo nahoru, tak jsem se, když jsem se skoro díval už na ní, odrazil dopředu, ale i trochu nahoru a sekl, co nejdál jsem dosáhl.*
Naomi Yuyake: Tak fajn. *Poté vytáhne svou černou katanu (Kakuto) z pouzdra a pevně ji chytí za rukojeť oběma rukama s tím že má svou katanu pozvedlou a namířenou před sebe. Pozorně se během toho dívá na Yina a na tváři má milý úsměv. *Yine můžeme začít? Dávám ti první útok co ty na to? Ráda bych ještě jednou viděla co v tobě vlastně je, sice během boje proti řádu jsem to vidět mohla ale to nebylo úplně ono, nebyl čas tě moc sledovat.
Yin: Heh. *Trochu jsem se zasmál.* Nevím, jak to chceš udělat, ale popravdě to zní lákavě. Tohle moje já se mi nelíbí, možná je čas začít znova. S čistým štítem, jak se říká. *Chvíli jsem přemýšlel, jaké to bude vlastně se vzdát sám sebe a co všechno to vlastně znamená, ale pak jsem se jen pousmál a rozhodl se to neřešit teď. Je na to ještě brzo.* Počítám s tím. Už jsem zabil tolik lidí, že jeden další svět, který se snaží zničit ten náš, je jen pár pomyslných čárek na mém seznamu. A těch několik lidí, kteří se snaží nám pomáhat, tak s tím určitě počítají, takže mě to tolik netrápí. *Pustil jsem ji také a poškrábal se na hlavě.* Tak to jsme na tom s přáteli asi stejně. No, i když ne každý bude můj přítel bude asi přítel. *Vzpomněl jsem si na Renjiho a zase mi trochu klesla nálada.* Musím říct, že to zní jako fajn nápad. Nějaký ten trénink se vždy hodí. A odreagování bych teď fakt potřeboval. *Poklepal jsem si jílec katany a usmál se.*
Naomi Yuyake: Chápu tě a chci ti tedy něco nabídnout, chápu že tento svět ti sebral mnoho let života a tak ti chci nabídnout že po návratu ti mohu dát úplně nový život. *Celou dobu má zavřené oči a užívá si toho hřejivého pocitu objetí. *Dám ti nové jméno, nové tělo a nový život. Musíš mu ale slíbit že mi pomůžeš zničit tento svět i s vědomím že každý koho jsi tu poznal tím zabijeme. Musíme to udělat pro nás svět. *Samozřejmě to myslí naprosto vážně. *Víš moc přátel nemám ale ty jsi můj přítel a záleží mi na tobě. *Poté ho pustí a odstoupí od něj. *Mám nápad jak přijít na jiné myšlenky, co si takhle jít zatrénovat? Ty tu máš katanu, já taky takže by to nemuselo být úplně špatné ne?
Yin: *Zatnul jsem zuby, pěsti, prudce se otočil a vší silou udeřil do zdi, do které jsem se před chvílí opíral. Zeď trochu popraskala a následně mi z kloubů začaly kapat kapky krve na zem. Odstoupil jsem od zdi a promnul si ruce.* Promiň...já...ta situace s Renjim je pro mě komplikovaná. Pořád se mi nechce věřit, že to je ten Renji. Znám ho celý život a prostě mi to nedává smysl... *V obličeji bylo vidět, že mi je až skoro do breku, ale zároveň jsem se křenil trochou agrese, protože mě ten fakt jako takový vytáčí, plus tam byly i náznaky lítosti, protože jsem vůbec nechápal, jak by to Renji mohl někdy vůbec udělat.* Heh..? *Byl jsem trochu překvapen, když mě Naomi objala.* N-Ne, to je v pořádku. Naprosto tě chápu. Popravdě se mi to teď taky hodí. *Nejdřív jsem trochu uvažoval, jestli jí mám taky obejmout, nebo jen tak stát, ale nakonec jsem jí taky objal. Nepamatuju si pocit objetí. Naposledy od mámy a to bylo sakra dlouho.* Ah bože, je to tady těžký... Mám pocit, že mě tady život zkouší...
Naomi Yuyake: Největší selhání jaké kdy bylo je Renji se Zerefem. Dva vládci vesnic, kteří mají chránit své lidi a zradili svůj svět a místo toho bojují za jeho zničení na straně řádu. *Nyní už Yina nedrží za ruku, nicméně když tak stojí přistoupí k němu a obejme ho, svou hlavu opře o jeho hruď a zavře oči. *Nevadí ti to? Víš chybí mi můj syn a muž kterého miluji a tak bych ráda chvilku byla takto v obětí svého blízkého přítele.
Yin: *Pousmál jsem se.* Díky, teď mám o starost méně. *Postavil jsem se a oprášil se.* Díky za připomenutí. Ale hádám, že jsem tak k ničemu, že se mnou nechce mít nikdo odtud nic společného. Kromě Odboje, ale ti mě sebrali, protože každá ruka navíc dobrá, že? *Ironicky jsem se usmál.* Možná tomu tak není, ale já tomu teď věřím. Až konečně udělám něco pořádného a prospěšného, třeba změním názor, ale do té doby v sobě zatím vidím jen jedno velké selhání. Dá se říct, že mi tenhle svět zničil život. Nebo jsem to byl já sám? *Opět jsem se ironicky usmál. Je vidět, že uvnitř právě vedu největší souboj ze všech. A to souboj, kde bojuju sám se sebou.*
Naomi Yuyake: Ano částečně je tvoje vina že jsem skončila s šipkami v hrudi tím že jsi mi řekl že mohu sklonit zbraň, na druhou stranu jsem tě neměla poslouchat a věřit svým instinktům a být připravena přesně na něco takového. Já ti nic nevyčítám, takže nemusíš mě prosit o odpuštění, pokud ti jde o tohle. *Její slova jsou naprosto upřímná, nikdy to Yinovi nevyčítala a po rozhovoru s Mito po rozmrznutí si uvědomila že musí více věřit svým instinktům a intuici. *Mohu ti dát radu? Nevázej se na lidi z tohoto světa, já tu jsem abych ho zničila a věřím že klíčem k tomu bude palác v Hlavním Městě Řádu. Pokud bych zjistila jak zničit bariéru co náš svět odděluje od toho jejich tak bych mohla zajistit aby zde šlo používat chakru a dokázala bych určitě tento svět dostat do stavu kompletního zničení. Kdybych aspoň dokázala otočit účinky tohoto světa, který působí na ten náš.
Yin: *Prohlížel jsem si složeno pečeť, když v tom jsem zaslechl kroky. Rychle jsem ji "zrušil" a a ruku si opřel o břicho.* Ale jo, jsem. *Podíval jsem se na Naomi a s úsměvem odpověděl.* Co ty? Jak se cítíš? *Dokončil jsem větu a podíval se zpátky na oblohu v dálce.* Jinak, jsem rád, že jsi v pořádku. Mluvím o tom, co se stalo v Ledovém pohoří. Je to moje vina, byl jsem neopatrný. Měl jsem ti říct dřív, že jsem v Odboji. Všechno co se tam a po tom kvůli tomu stalo, je moje vina. *Trochu jsem zatnul ruku v pěst, ale byla schovaná za kolenem, takže by si toho Naomi nemusela všimnout, pokud nemá hodně dobrý zrak.* Víš, nemám v tomhle světě moc přátel, vlastně ani doma. A tak bych o ně nerad přišel. Vyzkoušel jsem si tady, jaké to je být "sám" a není to nic pro mě.
Naomi Yuyake: *Kráčí mezi troskami horními částmi Opuštěného Města, souboj ji posledně dal dost zabrat a otevřel ji oči v tom že v oblasti boje se zbraněmi (Kenjutsu) je docela pozadu. Pořád je místo kam by se mohla ještě rozvíjet. Prochází se nahoře kdy už se ani nedá říct že se jedná o město ale spíše trosky, oblečená je trochu volněji počasí tu není zrovna zlé (je celkem teplo). Oblečená je v ( odkaz » ) a k pravému boku má u pasu pouzdro uvnitř kterého má jednu svou černou katanu (Kakuto). Jak tak prochází venkem všimne si v dálce Yina a tak k němu potichu zezadu přistoupí a zastaví se přímo u něj po jeho pravé straně. Poté mu položí levou ruku na rameno. *Jsi v pořádku?
Yin: /RPG se odehrává v Opuštěném městě./ *Přikráčel jsem k okraji města a pomalu se posadil a zády se opřel o zeď jednoho polorozpadlého domu. Přede mnou byl čistý výhled na horizont a slunce, které se za pár hodin začne ztrácet, už pomalu ale jistě obarvovalo oblohu do oranžova.* Haaa. *Povzdechl jsem si a užíval si výhled. Kousek ode mě pod vlivem mírného vánku zašuměla suchá tráva, tak jsem si stéblo utrhl a strčil si ho do úst. Jednu nohu jsem měl nataženou a druhou pokrčenou, abych si o ní mohl podepřít ruku.* ,,Zajímá mě, jestli tohle všechno vůbec někdy skončí..." *Zamyslel jsem se a vzpomněl jsem si na domov, který mi už vážně chyběl.* ,,Umím ještě vůbec používat svá Jutsu?" *Jednou rukou jsem vytvořil jednoruční pečeť ( odkaz » ). Nepoužíval jsem chakru, jen jsem si ji jen tak vytvořil a chvíli se na ní díval. Pousmál jsem se, opřel si o zeď i hlavu a zavřel oči.* Doufám, že ne...
---: ---
Fu_: *chytí zase mapu a nechá ji odjet.* No, tak aspoň něco jsme se dozvěděli. *podívá se na Shinon a otočí se zpět, odkud přišli.* Nejspíš jsme ji neviděli naposledy. Nemyslím si, že patří k řádu. Tam určitě nepatří. *poví a vydají se zpět kolem ledového pohoří. Chce zajít znova za Renjim, aby zkusili něco vymyslet. Na noc se utáboří pod horou a ráno zase vyrazí. Cesta se jim do té vesnice táhne a je zvědavá, na co přišel on po tom, co se jejich cesty rozešli. Vstoupí do vesnice a nejdřív si najde ubytování. Zůstává na pokoji a nechce se jí moc ani vycházet. Lidem zde už nevěří a radši si zůstane na svém písečku.*
Mito: Tady nekdo asi studoval detektivni skolu koukam. *usklibla se.* C9 ty muzes vedet a ztraceni se v tomhle lese? Mas moznost cestovat, ne tady fungovat jako vojak, tak pomlc. *uz zacinala byt dost rozcilena, jedine, co ji uklidnovalo byla pritomnost jejiho demoniho kone. Chytila mapu, rozevrela ji a prohledla. Sledovala hlavne prostor, ve kterym se nachazela. Znak odboje proste presla pohledem. "Nepotrebuju sebou tahat dalsi vocasy... Akorat by zdrzovala, at si najde jinou cestu." Pomyslela si u toho a mapu opet slozila a hodila ji zpatky. Vzala mec a prilozila ruku na kone.* Diky za pomoc. *radeji opet zabodla mec a vyskocila na hrbet zviretr, natahla se dolu a vzala si mec do ruky.* Za pomoc ti dam radu. Drz se ode mne dal a opovaz se slidit kolem mne, nebo lidi, se kterymi se stykam... Jestli zjistim, ze me pronasledujes, tak z tebe i tveho psa udelam tatarak. Doufam, ze jsi rozumnela a mas v hlave dost rozumu na to, abys me varovani vzala vazne. Sayonara. *chytila kone za hrivu a natocila jej na jinou stranu.* Tam, kam ty miris, ti ja cestu vyslapavat nebudu. *pobidla ho a kun vystrelil jako blesk smerem, ktery Mito urcila, Ledove Pohori.*
Fu_: *zamračí se trochu.* Informace bych si v tom městě zjistila, kdyby mě tam vojáci řádu pustili. Taky si nemyslím, že by voják řádu zapíchl svůj meč do země, ale to je jedno. Já jsem tu nevyrostla a dokážu z každého místa jít tam kam chci. Do města si se tak mohla vrátit a aniž by si se ztratila. *Poví a začne rukou šátrat za sebou mezi batohem a jejími zády.* V té jeskyni jste spolu byli, jestli to chceš vymlouvat tak je mi to jedno. Máš svoje důvody, tak tě přesvědčovat nebudu. *říká zatímco se jí podařilo najít co hledala. Vytáhla složený kus papíru. Na něm je nakreslená mapa zdejšího světa tak, jak si ji pamatovala z mapy, kterou jí při jejich příchodu dál prohlédnou Suzuya. Od té doby tam přidala pár dalších věcí, jako je pozice osady, která leží pět hodin cesty na koni jižně od starého přístavu. V pravém horním rohu si nakreslila znak odboje, který jí ukázala kněžka na zasněženém vrcholu. Není úplně přesný, ale je poznat že je to on. Předlohu měla poskladanou z vloček, takže se to hůř chytalo. Takhle složený papír po ní hodí jako Shuriken, takže by ho měla bez problému chytit.* Já už ji znám nazpaměť. Snad ti k něčemu bude. *poví a dívá se na ní.*
Mito: *Sledovala ji dost nechapavym pohledem.* Pokud v te jeskyni nekdo byl, rozhodne ne ja spolu s nim, dost mozna se tam osoba, kterou hledas, dostala az po mem odchodu. Ja jsem tam sama stravila den a pak odesla. Snadny. Jestli chces nejake informace, hledas u spatneho cloveka. *Protocila mec a oprela jej spickou o zem.* Sama jsem uz nekolik dni ztracena a o novinky vazne nestojim, od napadeni mesta trhu se nase jednotka rozpadla a ja se v techto koncinach nevyznam, abych see dostala zpatky do mesta ke sve jednotce. Ktera je vlivem odboje dost mozna cela mrtva, takze mi vazne nelez na nervy. Jestli ses chtela na neco zeptat, jdes za spatnym clovekem, ja jsem v tomto svete vyrostla a vazne nestojim o kontakt s cizaky, jako jsi ty jsou z toho pro nas akorat problemy. Takze pokud mi neneses mapu, pak se otoc a jdi zase zpatky i s tim tvym prerostlym psem. *Zamracila se. Tohle se ji ani trochu nelibilo. Aby ji nekdo sledoval jen kvuli nejake otazce, kterou si mohl zjistit ve meste, kde byl. Sama nepoustela svuj mec a ani s tim nepocitala.*
Fu_: *sama teď přemýšlí, že to nebyl dobrý nápad a možná se měla vydat k městu řádu. To už je teď ale jedno.* Kdo? Jak bych to řekla. Ten se kterým si byla v jeskyni u vodopádu. Buďto ošetřil on tebe, nebo ty jeho, podle stop krve, které tam zůstali. Potkala jsem ještě jednoho od nás po cestě a řekl mi, že Suzuya už není Suzuya. Na něj jsem ale štěstí neměla narazit. *poví a pevněji sevře taky rukojeť. Poznává meč, kterými na ní mířili u města trhů.* Rozhodně tě nesleduji z nějakého nepřátelského důvodu. Neměla jsem se tě jak zeptat, tak proto tě sleduji. Hlavně si byla naposledy s mužem, kterého bych ráda potkala. To on mě dotáhl do tohodle světa. Taky jsem chtěla zjistit nějaké informace, co se zrovna děje, protože to mám dost zkreslené od lidí z různých zemí. *poví a nakonec se rozhodne pustit jílec zbraně a spustit ruku podél těla.* Chápu tvoje obavy a momentální situaci, která tak mezi námi vzniká, ale už mě to tu nebaví a ráda bych, aby se to tady vyřešilo a problémy v mém světě skončili. *poví a dívá se jí do očí. Její vzhled si s nikým koho zná spojit nedokáže, ale to může být taky jen záměna. I Renji vypadá jinak takže kdo ví, jestli ji náhodou nezná a jen to předstírá.*
Mito: *Zvedla se a postavila vedle svého společníka, říkejme mu Tozaq. Byl to konec konců samec a Tozaq znamená v jednom ze světových jazyků Démon. Což on doopravdy byl. Mito stála a držela svůj velký meč Řádu, zbroj již dávno neměla.* Suzuya? A to je kdo? *Zamručela otráveně. Prohlédla si psa i Fujino, přemýšlela, kde to jméno slyšela. Kde ten obličej viděla a pak ji to došlo. Bez žádného projevu emoce si uvědomila, že právě tuhle dotáhla Kirigakure.* NEní to nááhodou více než neslušné, pronásledoval lidi, bez jejich vědomí? Minimálně akt nepřátelství to je. Co mi chceš? *Pevně sevřela meč v rukou.*
Fu_: *vzdálenost mezi nimi se pomalu ale jistě zmenšuje. Každé křoví může být poslední, které je od sebe odděluje.* Musíme počítat s tím, že o nás ví. *promluví potichu k Shinon. Už mě si dost jistá, že jsou opravdu blízko a vánek, který se pohybuje mezi stromy jim tak moc nepomáhá. Nechává položenou ruku na jílci Kakuta a podívá se na Shinon. Pak jen vystoupí ze stínu stromů, kde může zahlédnout tu ženu, kterou stopuje i jejího podivného, zvířecího společníka. Pokud tam tedy zůstali. Nehodlá li na ní zaútočit, zůstane stát tam, odkud se ukázala na světle a Shinon vylezla že křoví vedle ní. Se svojí výškou má hlavu u jejích ramen a dívá se na toho tvora. Hlavně na ty jeho rohy. Pokud by se něco semlelo, budou nebezpečné.* Hm.. Ahoj. *poví nakonec Fu a zvedne u toho pravou ruku na pozdrav. Položí ruku Shinon na krk a donutí jí sednout si.* Nerada ruším, ale sleduji tě už od vodopádů. Původně jsem sledovala Suzuyu, nebo spíš jeho schránku, ale ten odletěl na gryfovi. Tak mě napadlo jít za tebou. *vysvětlí a ruku zase spustí podél těla.* Jmenuji se Fujino Sawa, ale stačí jen Fu. *dodá na konec a čeká na reakci.*
Mito: *Spokojene podrimovala, jeji spolecnik vsak zas tak v klidu nebyl. Citil, ze se k nim blizi nejake dve bytosti. Jedno zvire a druhe neco jako Mito. Lidsky pach se lidi od zvireciho pomerne silne a tak bylo pro kopytnika snadne rozpoznat o co jde. Ale pach psa neznal, v tomto lese nezije ani normalni vlk. Zvedl hlavu a otocil ji smerem k Fujino. Kdyz byli jiz velice blizko, zvedl se a strcil pri tom. Do Mito, ktera se probrala a jemne si promnula oci. I ona se pak ohledla smerem, kterym se dival jeji novy spolecnik.*
Fu_: *Fu sledovala stopu kolem pohoří až do temného lesa.* No Shinon, ještě tak něco přes týden a obejdeme tímhle způsobem celý temný svět. *poví Fu, když stojí na severní hranici temného lesa.* Vzpomínáš, když jsme sem přišli poprvé? Už je to hodně dlouho. *usměje se a pomalu vstoupí do lesa. Sledovaná stopa se hned začne míchat s lesními pachy, kterých je tam nepočítaně. Sledování je tím pádem horší a pomalejší. Občas se musí zastavit a Shinon sama kolem hledá pachovou stopu. Nakonec ji vždy najde na místě, kde je pachů míň a tím si aspoň trochu určují směrem. Při jedné ze zastávek se zastaví.* Kdo myslíš, že to je? *Zeptá se Shinon. Fu se na ní podívá a zamyslí.* Nemám tušení. Může být z odboje? Je to možné. Přeci je je to pach, který vedl od města trhů. Po té samé cestě šel i Suzuya. Podle Renjiho je Suzuya u řádu a není to Suzuya. Podle mě se to dost zamotává a je to bordel. Pokud je tahle taky z řádu, můžeme mít o něm přehled z jiné strany, pokud se něco dozvíme. Jestli je z odboje, taky to neuškodí. *poví Fu a napije se z láhve.* A co když je to Mito? *zeptá se jí ještě Shinon. Fu chvíli neodpovídá.* No, mám pár otázek. Byla se Suzuyou. I on sám měl s ní problém, takže co bych tu zvládla já. Spíš se chci asi jen nad něčím ujistit. A na druhou stranu, ulehčila to, co bylo nevyhnutelné. *pokrčí rameny.* Rychle zapomínáš na minulost? *podiví se Shinon.* Ne, jen není třeba se v ní utápět. *minulost už ji kolikrát dostihla, že je pro ni lepší jí neřešit. Zvlášť když už ji je tolik.* Nic, jdeme dál. *řekne Fu a vstane. Shinon chytne stopu a obě vyrazí. Postupně si začínají uvědomovat, že je pach silnější a dokonce i to, že není sama. Je s ní nějaké zvíře. To musí zase zpomalit, protože zvířata mají lepší čich než lidé a můžou je zaměřit taky. Navíc netuší, na jaké tvory tu mohou taky ještě narazit.*
Mito: *Spala hodně dlouho, schoulená u svého čtyřnohého koňskodémoního společníka, který na její pánvi měl položenou hlavu a takhle spolu spali v bezpečí pod velkou houbou. Ohniště pomalu dohořívalo a každou vteřinou muselo zhasnout úplně, bylo již nad ránem a tak měla Mito velice slabý spánek, stejně její společník, kterému stále nevymyslela jméno (vzhled je v odkaze v postu pod tímto).*
---: ---
Mito: *Bolest a infekce pomalu ustupovala a Mito během dvou dnů cesty pocítila velké zlepšení. Nemusela se opírat o zbraň a hlavně necítila nepříjemné pálení v ráně na noze. Byla Zerefovi jakýmsi způsobem vděčná, le nemohla to brát jako přátelství...jeho tělo možná bylo otcem jejího syna, ale on rozhodně ne. Mito se během své cesty dostala až k lesu, který již od pohledu nevypadal zrovna bezpečně, ale zároveň ne opuštěně a děsivě. Byl pro Mito pouze jiný, nic víc. Mito se tedy rozhodla do lesa vstoupit bez okolků, meč držela pevně v rukou, u pasu lékárničku a vak vody. Procházela lesem, potichu, pozorujíc divy přírody, které jí pronásledovaly. Zvuky okolního života slyšela a cítila, jak jí je něco v patách. Lehce zrychlila svůj krok do hlubin lesa, když v tom ucítila i podivný pach, takový, že i její nos byl schopný jej cítit. Taková podivná zatuchlá vůně stáří a čpavku. Mito zrychlila, takřka utíkala, když v tom se před ní vynořil podivný tvor. Napůl kůň, napůl nějaký jelen či co. Mito nikdy nic podobného neviděla ( odkaz » ). Prudce zastavila a spadla na zem leknutím. Tvor před ní stál, s hlavou vztyčenou, hrdě a děsivě na ní civěl očima černýma, jako jeho srst. Mito se začala pomalu zvedat.* C-co po mě chceš.. *Zašeptala a tvor, jakoby jí rozuměl, se k ní natočil bokem. Měl tam zabodnutých několik šípů, krvácelo. Mito se tedy zvedla a pomalu došla ke zvířeti a nesměle se jej dotkla v místech, kde byly šípy. Tvor po ní chňapl zuby, ale neublížil jí, v podstatě jí jen ukázal, že si sám na šípy nedosáhne.* Bude to bolet...moc se omlouvám. *Odložila meč a pevně chytila šíp jednou rukou, druhou přitlačila kůži a trhla. Zvíře vydalo podivný zvuk bolestí a vzepnulo se na zadní nohy. Mito jej hlazením po srsti konejšila. Následně vytrhla další a další šíp, dokud jich nebylo všech pět venku. Vytáhla lékárničku.* Tohle je sice pro mou vlastní potřebu....ale,, já jsem skoro zdravá. *V ruce zamáchala lahví s dezinfekcí, aby věděla, koli jí tam je...dost pro jednoho, málo pro oba a tak se rozhodla věnovat ji tvoru a vyčistit jeho rány, před tou svou, hojící se. Vyčistila mu rány, zvíře se klepalo a bylo celé napnuté od bolesti, ale Mito neublížilo. Přišla si podivně...jakoby si jí ten tvor sám našel, asi tušil, že je zraněná a tak se domníval, že by mu mohla pomoci? Natáhla ruku k jeho podviné hlavě a pokusila se jej dotknout. Cítila na jeho hlavě podivnou kostěnou strukturu jeho rohů, která se táhla takřka od čumáku dál. Lehce se pousmála, zdálo se, že tvor jí byl vděčný. Mito viděla, že se pomalu smráká a tak se rozhodla se utábořit nedaleko místa, dke nyní byla. Našla si tedy mýtinku, která byla u obří svítící houby, tvor jí následoval. Založila oheň a lehce si naostřila meč.* Musíme lovit a dát si jídlo...ty asi nejíš maso, takže si myslím, že ty se najíš bez problému. *pokrčila rameny.* Ale já trávu jíst nehodlám. *Zasmála se. Tvor z ničeho nic zmizel a Mito vyvalila oči.* Kam....achjo, nci se mnou nevydrží... *Zamručila a zvedla se, že dojde pro nějaké...cokoliv, co by mohla sníst. Nicméně v mžiku se před ní opět ukázal tvor. V hubě, plné ostrých zubů držel podivnou věc, vypadající jako prase.* Ah.... *A tak Mito udělala jídlo jak pro ní, tak pro zvíře a našla si nějakého toho malého kamarádíčka v Temném lese.*
---: ---
Fu_: *během jejího líčení jí Yoroi poslouchá a přemýšlí. Když skončí tak se na chvíli zadívá do stolu.* Vezmu-li v potaz dobu, kdy jste řekla, že jste se tu objevili až doposud, kdy se mi povedlo zjistit nějaké informace o okolním světě, které vám vždycky někdo dá, tak bych to typoval na oblast dolu. Nevím, jaká je jeho povaha, ale někdo se tam pokusil udělat rozbroje a pak náhle zmizel. Za svoje léta jsem nasbíral několik informátorů, ale od těch oblastí toho moc nezískám. *poví a podívá se na ní.* Ta oblast spadá spíše pod řád a tady toho moc nevíme. *dodá a tím skončí svoji myšlenku.* Jinak, jestli jste unavená, nahoře v patře je ještě jeden pokoj, tam můžete přespat. *poví a nechá jí, ať s tím naloží jak potřebuje. Pak se už jen věnuje Fu, kdy se spolu dlouho neviděli a tak probírají události za ty poslední roky a dlouho do rána si jen povídají.*
Chikaku: *Začnu s popisem Aody, jak si ho pamatuji z okamžiku, než jsme byli tak nevypočitatelně rozděleni. Samozřejmě mi to není příliš po chuti, ale zmíním i to, že umí náramě pracovat s kostmi. Jak, to už nezmíním. I tak je to dle mého dost zásah do jeho soukromé části, kterou tu roztrubuji sotva zahlédnutým osobám. Hlavně slovy popíši jeho vzhled. Ke konci tohohle setkání si uvědomím, jak jsem za mnoho těch dní unavená. Snažím se to na sobě nedat extra znát. "Hodilo by se, moci se spolehnout na mou cikádu i zde..." Pomyslím si, protože si tak těžko s pocitem bezpečí, mohu zdřímnout přímo na místě. Těžko se tomu v teple místnosti, brání.*
Fu_: *Fu vstoupí do domu a už má sundaný provaz z rukou. Do hadru si otře obličej a hned přejde k Yoroiovi, kterého obejme a políbí.* Bylo to opravdu dlouho. *řekne když se odtáhne.* Děkuji Chikaku, bylo to o chlup, ale zase jednodušší, než když jsem sem šla poprvé. *poví a dojde se převléknout. Stáhne ze sebe ty hadry a natáhne si svoje, přes které hodí svoje brnění.* Mimochodem, o té značce si mi neřekl. *řekne Fu, když se vrátí do místnosti.* No vidíš a teď se to vyplatilo. *odvětí Yoroi. Shinon ho pozdravila svým obvyklým "ahoj", nechala se podrbat a zalezla do kouta, kde lehávala, když tu byli naposledy.* Chikaku, tohle je Yoroi. Chikaku. *představí je navzájem.* Je od nás, ale vůbec netuším kdo to je. A hledá nějakého Aodu. Co informace? Jak to tady probíhá za ty roky? *zeptá se ho. Yoroi zatím celou dobu dělal něco k snědku a připravoval pití. Fu si sedne ke stolu a ukáže Chikaku na volnou židli.* No, stalo se toho dost. Ale o žádném Aodovi jsem neslyšel. Sem tedy aspoň nedorazil. To by se vědělo. Zkuste ho nějak popsat. *otočí se k Chikaku, když si sedne.*
Chikaku: *Tvářím se celou dobu profesionálně, ale přeci jen na rozlučku věnuji tomu hlídači, nadřazeně vědoucí úšklebek. "Říkala jsem vám to." Zamířím se vším dle instrukcí do uličky. Nadšená z toho nejsem. Takto to vypadá na zrádné místo, ale byla jsem k tomu muži nasměrována instrukcemi Fujino. Tak to zkousnu. No nejsem naivně důvěřivá. Sjedu ze hřbetu koně. Netuším, kdo všechno tu kde číhá a všímá si i mimo oficiálních hlídačů. Pokud mi bude řečeno, že mohu Fujino pustit a přestat s tou šarádou už v uličce zadního vchodu, zařídím se dle toho. Pokud ne, tak pokračuji v té hře. Natáhnu se do povozu pro věci a za provaz odvedu Fujino do budovy. Když bude 'čistý vzduch', otočím se na obě.* Za to písknutí pardon. Přišlo mi to vhodnější do zdejších míst. Většinou se tak jedná s normálními psy. Kdybych jenom mluvila, mohlo by to vyvolat spíš podezření, pokud se mýlím, příště už tak neučiním. *Pronesu v krytu budovy, když tam budeme sami a mírně pokrčím rameny. I kdyby to byl jen okamžik osamění.*
Fu_: *ani Fu ani Shinon se to nelíbí, jak na ní pískla. Ale musí to přetrpět. S vrčením projde kolem Fu a razí cestu tři metry před koněm. Kdo zůstává déle v cestě, tak na něj štěkne, aby na ně upozornila. Shinon si cestu pamatuje nazpaměť perfektně. Do půl hodiny stojí před kovárnou. Voják přejde ke dveřím a zabuší na ně.* Vojenská hlídka. Chci s tebou mluvit. *po chvíli se dveře otevřou. V nich se objeví muž odkaz » ačkoliv už o několik let starší.* Co je? *zaburácí na vojáka. Pak si všimne psa, koně s povozem se zbraněmi a ženu přivázanou ke hrušce koně. V hlavě mu to sice vrtá, ale pozná psa. Dokonce i dvě brnění, která jsou na voze. On sám je dělal.* No to je dost. *zaburácí a projde kolem vojáka. Přejde k Fu a očividně silnou ranou do břicha jí územní. Není to ale silná rána ve skutečnosti. Shinon měla opravdu hodně přemáhání, aby po něm nevystavovala. Fu jí ale znamením uklidnila. Znamení, které mezi sebou mají jen ony díky spojení jejich klanu.* Dobrá práce. Zvu vás na čaj. *otočí se na Chikaku.* Chtěl byste se přidat? *otočí se na vojáka.* Chtěl bych vědět, proč si tato žena, přála jet za vámi? *zeptá se ho a připraví si ruku na meč.* Kvůli mému zboží. Tohle jsem vyráběl já. Vidíte. *popadne oblek Fu, který leží ve voze a ukáže mu límec, kde je vyryta jeho značka.* Toto schován vždy na věcech, co si chci pojistit. Pár kovových hraček mě netrápí, ale tento oblek byl na zakázku. A díky službám lidí, jako je ona, je konečně zpátky. I když to trvalo zatraceně dlouho. *koukne nepříčetným pohledem na Chikaku.* Takže, přidáte se? *zeptá se znova. Voják se po několika vteřinách jen otočí a odejde.* Vyložte to vzadu. *koukne se na Chikaku a zaleze do kovárny. Tam projde k zadnímu vchodu, kde v ulici je tma.*
Chikaku: Beze všeho. *Ušklíbnu see na mluvčího a ten doprovod co má jít semnou, jsedu pohledem od hlavy po paty a zpátky. Tajuplně se na něj usměji. Jako kdyby to už měl nějak spočítané. Popoženu koně k sebejistému poklusu. Lidi přítomní v ulicích to nijak neulehčují. Vidím je už od vstupu, kterým musím popojet. "Tak, určitě máte svou pýchu... Jistě se nenecháte zahanbit, když jde o něco někoho známého..." Doufám. Svou nejistotu už ovšem nechávám jen schovanou ve svém nitru. Tu oni vidět nemusí. Potřebují sebejistotu.* Počítám s tím, že kdo je zajatcem v městě, toho si nenecháte proklouznout. *Zapískám, abych na sebe upozornila Shinon, poté ukáži na cestu před sebe.* Pryč z cesty!.. Mám tu důležitou zásilku! *Zvolám po lidech před hřebcem. V jedné ruce mám stále provaz a místy si kontroluji, zda je zajatkyně stále tam, kde má být a s rukami ovázanými provazem mne na očích. Těkám tak pohledem sem a tam podle potřeby. Pokud náhodou někdo nestihne zmizet, je mi jedno zda mi hřebec přišlápne nohu či ho odstrčí. Pokud se to nebude líbit strážnému, jen se na něj znechuceně kouknu a ne-nadšeně se tomu budu vyhýbat, aby bylo jasné, že se mi to nelíbí.*
Fu_: *Fu jenom postává a kouká do země. Přijde jí, že už možná přehání, ale ona jejich povahy nezná a nemůže tušit, jak s nimi pracovat. K její smůle oni znají Yoroie. Dobře ho znají a vědí, čeho byl doposud proti pořádku schopný.* No vidíte, to je zajímavé. Kolega s vámi rád půjde si tuto historku ověřit. *poví voják, co na ní kouká.* To ho k němu i dovedete, abyste své historce přidala na pravosti. *dodá voják a ten určený voják se postaví vedle koně z druhé strany, než je Fu. Ta během toho co mluvili, se jen zhrozila, protože s tímhle nepočítala. Ani netuší, jak tam Chikaku odnavigovat. Dokonce i Shinon trochu znejistěla. Nakonec ale Fu přišla na způsob, jak ji cestu ukázat. Doufala teda, že to pochopí. Zatím ji jen nechala, ať vjede do města.*
Chikaku: Za panem zbrojířem. Zbrojíř Yoroi. Poslal mne sehnat tady zlodějku. *Ušklíbnu se a ukáži na dámu za sebou, která je svázána a hlídána psem. Poté na veškerý majetek co je vyskládán na voze.* Můj zaměstnavatel jistě očekává, že se mu vše v naprostém pořádku vrátí zpět do rukou a co nejrychleji. Nemůže se nechat zddržovat. Každé zdržení něco stojí, jak jistě víte. *Prohlížím si je a místy se mírně ošklíbám. Jako kdyby to byla zcela běžná věc. Takové veřejné tajemství. Následně ještě ukáži svou dokumentaci. Papíry, které mi zanechala dáma, která zvolila svým posledním místem života, Nadzemní město.* Lichvářský měšec nesmí být prázdný. A tady dáma je nejen zlodějkou, ale i dlužnicí. Pokud nechceme řešit pokutování z maření práce. Jste zváni ke zbrojíři. Milerád vám všechno potvrdí. Nerad by ovšem, aby se mu něco z jeho majetku zašantročilo ještě někam dál. Nenechavé ruce se snadno přehlédnou. *Koukám na pány chvílemi, jako kdyby měli být mou další kořistí. Další večeří hodnou odměny.*
Fu_: *jejich cesta se blíží ke konci. U hlavní brány je to jen na Chikaku, jak si povede. Shinon jde za nimi,metr a půl za Fu přesněji a s vražedným pohledem ji sleduje. Je to inteligentní tvor a tak ví, co má dělat. Hlídá tak Fu, kdyby se pokusila utéct a hned by po ní mohla skočit. I to na ní poznají stráže a tak se k Shinon ani moc nepřibližují. Je pozdě odpoledne a tak moc lidí přes brány nechodí a stráže toho mají po celém dni také plné zuby. Chtějí to mít rychle za sebou, ale tím že se blíží povoz, který vedle sebe táhne svázanou ženu, musí se do toho pustit a povoz zastavit. Přeprava očividného vězně má vždy prioritu a tak se na Chikaku obrátí.* Koho, proč a kam? *osopí se hned na ní třemi slovy. Čím dřív budou hotovy, tím dřív se můžou těšit, až je noční směna příjde vystřídat.*
Chikaku: *Pomáhám s úpravami u hřebcova sedla, aby se dal zároveň zapřáhnout menší povoz. Kůň si na mne za tu jistou dobu docela zvyknul. Po Shinon stále s nedůvěrou a nepřátelstvím, loupe očima. Dokud jen může. Poté je už jen stále značně neklidný. K mému i jeho štěstí, ne tancuje nervozitou. Bez kritizování přijmu úpravu vizáže, kterou se sebou samotnou, provedla Fujino. Upravím si svitek tak, že skončí zabalený látkou. Vypadá to, jako kdybych s sebou nosila nějaký pytel. Něco co mi nahrazuje těžítko i polštář na cestách. Opět překrytý pláštěm a vodorovně při mých zádech.Připravuji se však na následující chvíle. Konec provazu, jímž je Fujino svázána, uváži v určité chvíli za hrušku sedla. Sedím sebevědomě a hledím vpřed na cestu za svým cílem. Jednu ruku poblíž provazu. Téměř už vidím náš cíl.*
Fu_: *nakonec se jim podařilo jeden povoz objevit. Kus od lesa je menší osada, kde ho vyměnila za pár surovin a nějaký ten kunai, který se jim líbil. S jejich pomocí připevnili ke koni povoz a mohla na něj naházet svoje vybavení a sundat vybavení i z Shinon.* Tak, můžeme zamířit rovnou k městu. *poví a určí směr, kterým se klikatí cesta až k hlavnímu městu chaosu. Smog nad městem je vidět už z dálky několika kilometrů.* Jo, asi jsem tě zapomněla upozornit, že je to opravdu nechutné město plné pachu. Továrny tam produkují mnoho splodin, což můžeš vidět už odsud. Ale nehodlám se tam zdržet dlouho. Stejně tak ani ty nebudeš muset, pokud nebudeš chtít. Až se tam dostaneme, zkusím zjistit nějaké informace o tom Aodovi. *slíbí jí a začíná se pomalu připravovat na vstup do města.* Teď mě napadlo, takhle upravená tam asi nebudu moct jít. Dej mi minutku. *Vzdálí se na chvíli zase do lesa. Shinon zůstává u povozu a hlídá jejich věci. Tak jako tak, stále jí nevěří úplně. Po deseti minutách se vrátí jako Křovák, kterého zrychlovala jednotka vojáků chaosu. Několik podlitin v obličeji, poškrábané ruce, rozcuchané vlasy a každý kousek hole kůže pokrytý špínou. Uvěřitelnější. Krev není moje. *pokrčí rameny a vydá se zase na cestu. Když se začnou kolem hromadit lidé, nechá si svázat ruce a táhnout se vedle koně, kde provaz konci na hrušce sedla.*
Chikaku: *Přikývnu párkrát během řeči, kdy jsou mi dávány informace a rady do tohohle podniku, který se rozplánoval, abych tu nemusela bloudit naprosto sama. Naděje, že se tak dopátrám Aody, to je má motivace. Dostáváme se k cíli naší cesty za získáním povozu. Hřebec nadále sem tam projevuje jistou neochotu k cestování v takovéhle skupině, ale nevzpíná se nijak vehementně a zvyká si. Nejsem k mému štěstí zcela slabá. Však jsem se věnovala Nin-Taijutsu. A mám ve svém arzenálu i nějaká Taijutsu. Určitě tak pořád zvládám víc, než zcela obyčejný člověk, který se fyzičce nevěnoval vůbec. "Možná, až na ty kameny o nichž je stále řeč..." Ušklíbnu se.*
Fu_: *zamyslí se a pak si něco uvědomí. Vůbec nemá ponětí, pro koho by mohla být vůbec chycena. Neví o nikom, kdo by se tam o tyhle věci staral. Pak ji ale něco napadne.* Zbrojíř Yoroi. Poslal tě mě sehnat kvůli tomuhle. *poví a nadhodí svůj batoh.* Ukradla jsem mu několik brání, nezaplatila atd... Doufám, že je ještě na živu. Je to starý známí takže by to myslím nemusel být problém. Pokud možno, v použití toho svitku by bylo asi lepší se vyhnout. Když jsem tam šla poprvé, dostala jsem slušnou nakládačku od strážných a ještě mi sebrali dost cenných věcí. Vlastně všechno kromě toho, co měla Shinon na sobě a obcházela to jinudy. Zbraně, vybavení, zkrátka vše. *pokrčí rameny. Od to spíš jí zaráží další věc.* Doufám, že se nebudou chtít hrabat i v těhle věcech. Budeš muset u vstupu trochu zaimprovizovat. Nebudu ti tam moct našeptávat co říct. Pokud budou chtít ty věci zabavit, tak jim řekni, že je Yoroi chce vidět a zkontrolovat, ať si pak za ním zajdou sami. Nesmíš se bát být drsnější. Lidé z profesí jako ty, takový být tady musí. *řekne jí trochu delší nápovědu, zatímco pokračují v cestě.*
Chikaku: *Pouze přikývnu. Ostatně, už jsem na té cestě, jak bylo ukázáno. Hřebce prozatím vedu za uzdu, takže mám jeho hlavu u té své. Druhou rukou ho hladím po krku a tváři, abych ho uklidňovala. Není z Shinon nadšený. Pocukává sebou.* Až bude ten povoz a tak.. Mám tě mít za toho vězně.. zajatce... Pro koho? Rovnou mám uvádět, že jsi někdo z toho mého seznamu, nebo...? *Krátce se odmlčím. Chci si ujasnit pár věcí z plánu.* Co tam dál? Když projdem. *Logicky se pokouším něco zjistit dopředu. Neznám to místo, abych věděla co vše tam je a kam s čím zajít. Což se nedá říct o Fujino. Zná to tu mnohem více. "Aspoň něco dobrého vzešlo z toho poflakování se u lesa, než jsem vešla dovnitř..." Na půl úst se pousměji.*
Fu_: Najít něco v tomhle lese? *zeptá se s úsměvem.* Opravdu tu nebudeš dlouho. Pokdu někdo chodí tímhle lesem, jsou to blázni jako mi, vojáci Řádu či Chaosu, a nebo jen ti, co si opravdu věří. Každý obchodník si to radši obejde, než aby se vydal tudy. Pokud s sebou nemá silnou stráž. Málo kdo si ji ale může dovolit. *poví a ukáže na cestu, odkud přišla.* To se spíš kus vrátíme a vydáme do hvozdu. Po cestě už spíše narazíme na nějakou osadu, popřípadě když budeme mít štěstí na zdejší zloděje a pořídíme si povoz tam. *navrhne rychlejší alternativu. Navíc tím směrem pak budou směřovat i k hlavnímu městu a nebudou se muset nikde toulat nebo vracet. Podívá se na Shinon, která málokdy nad nějakým jejím nápadem odporuje a pak se podívá na Chikaku a čeká na její vyjádření, ohledně tohoto návrhu.*
Chikaku: *Nejsem blbá, takže neberu psa co cestuje s shinobim za nějakého mazlíka. Určitě se tak ke zvířeti většímu, než je obvyklý psí průměr, nebudu chovat, jako k pejskovi.* Zní to, jako celkem dobrý nápad a vážím si ho. *Pokývnu jen zlehka uctivě hlavou.* Sice nebude nadšený z toho, že bude něco muset tahat... Mám dojem, že nikdy nebyl nic jiného než maximálně jízdní zvíře. Ale stavěný je k tomu dobře. *Jsem si jistá, že to utáhne.* Takže nalézt povoz.. Hádám, že by to tu nemuselo být problematické.. Jestli je tu ta nebezpečná zvěř a přepadává cestující v určitých úsecích.. *Otázkou je, zda by nenacházeli jen samé třísky.*
Fu_: *zamyslí se. Podívá se na jejího koně.* Chtělo by to povoz. *zkoumá teď možnosti, které se jí nabídli.* S tímhle bychom se mohli snadněji dostat do hlavního města. *podívá se na Shinon, která není tak blbá a došlo jí, co má za lubem.* Nepočítej s tím, že budu poslouchat její rozkazy. *zavrčí a mykne hlavou k Chikaku.* To neříkám. *ujistí jí.* Seženeme li povoz, můžeme do něj dát všechny tyhle věci, co máme s Shinon. Mě pak rukama přivážeš k sedlu, že mě vezeš k výslechu. Tam to není nic neobvyklého. A tím, že jsem podepsána, nebude to problém. Tam už na mě zapomněli a vypadám jinak. Shinon může být tvůj pes, který mě ze zadu hlídá, abych nemohla dělat kraviny. Pokud mi pomůžeš, pomůžu ti zjistit něco o Aodovi. Co ty na to? *zeptá se jí. Vymyslela to na fleku a dopiluje se to po cestě, ale takhle je s tím už spokojená.*
Chikaku: *Zamračeně se rozhllédnu, a znovu. Srovnávám si to tak nějak ve své hlavě. Ne, ne že by mi nějak zvlášť záleželo na dění v naší domovině. Na to té domovině pramálo záleželo na mne. Spíš jde o Aodu, který se mi ztratil. A s tím teprv spojuji co bude, až ho najdu. Zda vůbec odsud budeme moci zpět. Jenže také nad tím, co tam, pokud tenhle svět ničí ten náš. Z dalšího směru ovšem netuším a zřejmě nemám žádnou možnost s tím opravdu něco udělat. Neznám to tu, jsem v tomhle místě naprosto sama. Mračím se. Sama a bez svých schopností na něž jediné jsem se dosud mohla vůbec nějak opravdu, opravdu vážně, spolehnout.* Pokud by to nevyšlo.. No, pořád bych mohla tvrdit, že jsi dlužníkem.. Pokud ti generálové o nichž mluvíš, neznají svitky Kuchiyose... *Výrazně přimhouřím při tom posledním oči. Pak by totiž bylo snad vše co jsem zatím měla, opravdu velmi malicherné a zbytečné. Nelíbí se mi to. "Že jsme sem vůbec lezli..." Zavrčím si pro sebe v myšlenkách.*
Fu_: Jako pokud tam chceš jít, bránit ti v tom také nemohu. Ale už jsem tam trochu profláknutá mezi obyvateli, když jsem tam byla naposledy. Z armády mě nikdo nezná tedy a navíc jsem změnila vzhled. Dělala jsem tam docela neplechu. Musím tam jít ale svůj úkol dokončit. Pokud mě poznají, v háji budeš i ty, jestli tě uvidí semnou. Vojáci chaosu se s nikým nemazlí. *pokrčí rameny a nahodí si batoh.* Tak co to děla s naším světem asi víš ne? Tady se snaží vysávat naši chakru a používat ji na nějaké krystaly. Nevím, zda mám pravdu ale vydedukovala jsem si, že ty krystaly jsou pak nějak k užitku a nejspíš je budou mít i generálové. Nevím jak vypadají. Pokud ale na nějakého narazíš a on zjistí, že jsi z našeho světa, uteč, budeš-li sama. Od nich by dostal na prdel i Suzuya. A tím jsem si více méně jistá. Jak jsem už říkala, v tom městě řádu je jakýsi stroj a ten za všechno může. *řekne nakonec a douffá, že jí ta odpověď stačila.*
Chikaku: Dobrá, dobrá.. *Zamračím se na mapu, kterou jsem ochotně nabídla. Pamatuji si ten drobet co tam byl zakreslen. Nevadilo by mi tedy nijak zvlášť, kdyby jsem o ni právě nyní tím činem přišla. To se naštěstí i tak neděje. Místo toho mi tam jsou doplňována hlavní města a pár drobností. Celou dobu pozorně poslouchám.* Takže.. Vydat se s tebou... Nemohu, chápu to správně, že? Mám si hledat jiný směr. *Kouknu po Fujino.* O co tu vlastně tedy jde? Co ti generálové... ? *Položím otázku, když mi je nabídnuta možnost se tázat. Nač bych to zahazovala. Mám své starosti a s tím jde ruku v ruce i starost o smysl toho cizího světa, cizího místa v němž jsem uvízla s Aodou. Jak doufám tedy, pak tu někde musí být též. "Byl to hlavně tvůj nápad... Tak se ti snad nepovedlo couvnout v okamžik, kdy už jsem neměla na výběr..." Přijde mi na mysl i tahle možnost. Že tu nakonec možná bloudím naprosto zbytečně a odsouzená k naprosté samotě na mnoho let, ne-li do konce života.*
Fu_: *neřeší, jak se jí snaží vymluvit. Každý má svoje hodnoty nastaveny jinak. Čeká jen, jestli ji řekne to pravé jméno, nebo ne. Nakonec se ho jen dočká a přemýšlí. Buďto o něm neslyšela, nebo si ho nepamatuje. Dost jí to jméno splývá s Chikou, takže se jí spíš na mysli objevuje její obličej, než Chikaku.* Nevím. Asi jsem o tobě neslyšela. Jestli si byla hledaná či ne, když už se tu do jeho vyslovení nechtělo, muselo to být v jiném období, než jsem byla Tsuchikage. *otočí se na ní přijde blíž.* Máš mapu už nejspíš viď? Ukaž mi jí. *vyzve jí. Pokud ji mapu ukáže, začne ťukat na různá místa po mapě a k nim mluvit.* Hlavně město Chaosu. Tam mám namířeno, ale nechodila asi bych ti tam nedoporučovala chodit. Hlavní město řádu. Tam je důvod celé téhle patálie. Ale nebude to sranda. Žádného generála jsem ještě neviděla, ale už jsem něco zaslechla. Tyhle hory je lepší obejít, ze západní strany. Pozor ale na tuhle oblast, kde jsou doly. Tam to nebude příjemné. Lesní město je klidné, ale musíš jim být prospěšná. Do starého přístavu vyrazil jeden z Yugakure. Nebo jsem ho tam spíše poslala pro informace. Je to řada let a neslyšela jsem o něm od té doby. Kdo ví kde teď je Suzuya. Může být kdekoliv díky svým tvorům. Kdyby si na něj narazila, řekni mu, že jsem znova v městě Chaosu. Třeba se pak spojíme. Ale pochybuju. Nevím jakou má ten Aoda povahu, ale podle toho bych se ho pokoušela hledat. *poví a zase ustoupí.* Chtěla bys ještě něco vědět? *zeptá se ještě.*
Chikaku: Nebylo to o zapírání jména, to mi věř. *Pobavím se nad tím jejím výbuchem, kolem toho. Dokonce se i krátce zasměji.* Spíše o fakt, že mé jméno vážně důležité prostě není... *Zamumlám o něco vážněji, než se vrátím ze svých myšlenek k nimž jsem na chvilku zabloudila.* Ale fajn. *Usměji se na Fujino, i když to není zcela z hloubky srdce. Příliš dlouho jsem byla mimo společnost.* Žádnou Fujino z místa mého původu neznám... A někdo ukázal, že lidé z venku mohou překvapit, ač to jejich starost není. *Jenom drobně nad tím přemýšlím. Přeci jen mne má láska nechala dlouhou dobu hnít o samotě a uprostřed lesa, zatímco on se bavil s kde kým a cestoval si po světě. Nemluvě o vzpomínce na Suzuyův čin, když jsem se srovnávala se světem po mém kóma.* Takže... Nemám mapu, která by obsahovala i vnitrozemí. Nicméně k mému pobytu zde bych měla říct, že vzhledem k tomu velkému svitku... a neznalosti zdejšího místa, si hraji na začínající lichvářství, kdy uvádím seznam svitku, jako dlužníky. Proto kupříkladu nebudu používat své jméno. Byla by to celkem blbost. I když se zdá, že mne tu nikdo nezná. *"Mohl zradit přesvědčení kvůli němuž jsme opustili shinobi vesnice, tak proč bych nyní neměla dávat hlavu na špalek v tomhle hazardu?" Jen krátce se drobně ušklíbnu se vzpomínkou na den společného rozhodnutí a s čím pak po jistém odloučení přišel. I přes tohle své nynější rozhodnutí s odůvodněním, jsem nervózní. Nelíbí se mi to a je mi to proti srsti. No, rebeluji proti svým zkušenostem, a opatrnosti s níž jsem dosud úspěšně žila. "V nejhorším mne to bude stát život..."* Chikaku. Tak se jmenuji.
Fu_: *podívá se na ní. Není to příjemný pohled. Sama jí narovinu řekla, že používá falešné jméno, které si našla tady.* Jméno není důležité? *zeptá se a opět položí ruku na jílec.* To se pleteš. Jméno je důležité. Je to jediná věc, která je tvoje vlastní. Jméno ti někdo někdy dal. Tím, že ho popíráš, popíráš i svou vlastní existenci. Nikdy jsem se za své jméno nestyděla. Nikdy jsem ho netajila. I přes to, že pro některé z vesnic jsem hledaný nukenin, nikdy své jméno nepopřu. *vychrlí ze sebe.* Jestli máš problém se jménem, máš problém i se svojí existencí a nevadí mi, tě o ni připravit. V tomhle světě má výhodu jen několik málo od nás. Já jsem jednou z nich. *očividně jí jde jen o toho Aodu. Ať je to kdo chce, asi je pro ni nějak důležitý.* Nemyslím si, že když půjdeš semnou, najdeš ho. Pokud říkáš, že to byla její hříčka, mohla vás hodit klidně oba na opačné konce kontinentu. Přeji ti nejspíš několika měsíční příjemnou cestu, aby si se dostala až na druhý konec. Říkáš nadzemní město. Hledej ve starém přístavu nebo v rybářské osadě. A nebo v opuštěném městě. Kromě opuštěného města si myslím, že v těch ostatních ti to hladce nepůjde. *moc toho neví. Nemá ani ponětí, kam až to Takashi, nebo Suzuya dotáhli, i když o Suzuyovi něco zaslechla. Její cíl je teď jasný. Vrátit se a najít toho, kdo jí chybí nejvíc.* Nechceš mi říct jméno? Nuže dobrá. Naše cesty se tedy rozdělují. *Shinon se otočila už před nějakou dobou a vrátila se pro její věci, které jí teď přinesla. Fu si je hodí na záda a otočí se směrem, ze kterého dívka na koni přišla.* Našli jiný názor, máš posledních pár vteřin. *dodá ještě a čeká.*
Chikaku: Tak, můžeme znát stejného Aodu, nebo každá zcela jiného, ale nebylo to zrovna na nás. Než jsem se probrala nedaleko jednoho ve vzduchu se nesoucího města, věnovala se nám holčička. Třeba její rozmar? *Pokrčím ke konci rameny. Vážně jenom hádám.* Od té doby o něm nevím. *Jak jinak, že. "Takže o něm slyšela před zhruba třiceti lety.. To bylo nejspíš ještě před naším zmizením z vesnic, pokud myslí stejného Aodu.* Jméno příliš podstatné není. Dejme tomu, že zde jsem dle dokladů adoptovanou občankou jménem Haiga. Haiga Endo. *Přelétnu si kvůli tomu po paměti důležité body těch lejster, která mi byla i s identitou a koněm, darována tou ženou, než byla přijata do města.* Myslíš tedy... Že za předpokladu, kdybych vyrazila zastávkami, kterými putuješ ty.. Měla bych větší šanci na něj narazit? *Vzpomenu si na mapku od Kami. Ta však kopíruje hlavně pobřeží a jeho nejbližší místa. Přístavy, možná trošičku vnitrozemí, ale jen trošičku. "A to k moři nemám zájem chodit, ale.. Aspoň představa tvaru pevniny.." Trochu víc jsem se nad tím zamyslela.*
Fu_: *Fu si ji poslechne.* Za mě je to už dlouho. Hodně dlouho, co jsem ten svitek viděla. *pokrčí rameny. Nikde ale nechytá její jméno, ale ptá se na někoho jiného.* Aoda? Jo, to jméno jsem už slyšela. Jak dlouho to bude...? Hm. *zamyslí se a podívá na Fu.* Jo, už vím. Přibližně něco kole. Třiceti let. Jestli je tady, nevím. Já sem se po pár letech znova vrátila a to jsem tu o něm neslyšela. Včera jsem se vrátila. A valím se dál za svým cílem. Pořád jsem ale neslyšela tvoje jméno. Ať si z jakékoliv vesnice, je mi to putna. *pokrčí rameny a čeká jen, jestli se jí představí, aby mohla pokračovat.* Jestli tu je, tady v lese ho nenajdeš. A vůbec, proč jste se rozdělili, jestli ho teď hledáš? *zeptá se ještě.*
Chikaku: *Nelíbí se mi, být pod pohrůžkou zbraně, v tomhle cizáckém místě. No, udržuji klid v téhle situaci, kdy zatím není jiné řešení vhodnější.* Fujino....? Takže, hrozbou si už nebudeme, či? *Jen na okamžik se zamyslím a po paměti si procházím obsah svitku s výpisem těch několika jmen v něm, těch podpisů. * Och ano, jsi v tom seznamu, ale tak.. Tam jména přibývají, jak kouzlem. Nikdo se tam ve skutečnosti ani nepodepíše a stejně se tam jeho jméno ukáže, zřejmě asi jeho krví... Záhada vraního společenství. *Stále se mám na pozoru.* Nezaslechla jsi náhodou něco o někom jménem Aoda? *Přeci jen neodolám nutkání zjistit, jestli se o něm něco neví.*
Fu_: *Fu se podívá na Shinon, když se pachy zastaví a ozve se volání.* Bez lesem a pak vyběhni proti nim. *zašeptá Shinon a pak se rozeběhne lesem. Kakutō vlaje za ní zatímco Shinon vyrazí. Fu se jim dostala do zad a věří nepozorovaně, zatím co Shinon dělala hluk svým vrčením a běžela proti nim. Patnáct metrů před nimi vyběhne z lesa a několika mocnými skoky míří na koně. Když z lesa vyběhne metr a půl vysoký pes, který v tu chvíli se chová jako vlk, nemusí to být nic překvapivého. Fu vyrazila ze zadu a odrazila se několika skoky. Nejsou to moc dlouhé skoky ale stačí ji, aby přistála na zadku koně a Kakutō jí míří na krk.* Nemáš ráda hru na schovku? *zeptá se jí a odhrne plast, aby viděla do obličeje. Přitom si všimne svitku na zádech.* Vrány? Pochybuji, že si to někomu zvládla sebrat. Pokud nejsi shinoby, nikoho bys od nás podle toho jak na tebe koukám neporazila. Hádám tedy, že jsi shinoby. *Shinon se zastavila dva metry od koně. Pomalu přestává večer a poslouchá Fu.* Odkud? *zeptá se jí a seskočí z koně. Přejde na jeho bok, ale Kakutō má stále v ruce.* Najdeš tam i můj podpis. *řekne po několika vteřinách a Kakutō uklidí.* Fujino. *natáhne k ní ruku.*
Chikaku: *U zad je jisté, že pod tím pláštěm schovávám něco, nejspíš nádobu, která je položena vodorovně. No není to nádoba. Je to velký svitek se znakem pro vrány. Svitek, který jsem při získávání koně, papírů zdejší identity, vydávala za lichvářský seznam. Kůň ucítí něco co ho zneklidňuje. Zastaví se a odmítne jít dál vpřed. Mlčky sedím v sedle, hledím až tupě vpřed. "Tak.. Buď jsi se jen zabejčil... Nebo tam něco někde bude... Ale... Co?" Přimhouřím oči.* Ať jste kdokoliv! Vážně si budeme hrát na schovávanou?! *Zvolám nahlas a ledabyle se soustředím na periferní vidění. Nerozhlížím se. "V nejhorším budeme sežrání.. Co říct víc.." Hluk má ve zvyku upozorňovat. Nejsem z toho nadšená.*
Fu_: *Fu spala pár hodin na místě, kde se objevila. Když se probrala, byla trochu malátná.* No Shinon, tak jsme zpět. Je na čase vyrazit, co říkáš? *zeptá se jí a pomalu se zvedne. Posbírá si věci a hodí si těžký bágl na záda. Pak si určí přibližný směr k městu chaosu a vydá se tím směrem.* Dělo se něco zajímavého? *zeptá se jí ještě.* Ani ne. Nějaký ten tvor, ale nic nebezpečného. *odvětí jí Shinon.* Dobrá. Musím říct, že je to fakt tíha. Zlaté pečetě. *postěžuje si a kouká na Shinon, která má na svém hřbetě taky nějaký náklad.* Nemáš to těžké? *koukne na ní.* V pohodě. *Odvětí Shinon a jejich cesta lesem po většinu probíhá v tichosti. Obě pak ale závětří pach člověka a koně.* Jedna osoba. Co myslíš, zjistíme něco od ní? (Té osoby) *zastaví se u cesty a přikrčí se ke stromům.* Uvidíme. *Fu si sundá bágl a připraví si Kakutō, pokud to bude nepřítel.*
Chikaku - edit: *Žena zahalená v plášti s kapucí.*
Chikaku: *Nějakou dobu jsem se potulovala s tím hřebcem po hranici toho temného lesa. Mnohdy z něj šla spousta neznámých skřeků, ale určitě mnohé zvěstovali utrpení, lov a co dalšího už mohu ddál jen hádat. Hřebec vykazoval nelibost, když jsme někdy něco asi měli nebezpečného v cestě a zdržel nás, abychom tomu nezkřížili cestu. Neměla jsem možnost zahlédnout nic z toho. Záře rostlin z něj? To už ano. Hlavně tedy během nocí. Ta i při hranici proniká ven. Konečně narážím na cestu, která se zdá být méně používaná než jiné.* Snad je i bezpečnější, co myslíš? *Hádám slovy ke koni. Má cikáda mi zde je bez užitku. Akorát se zatím stále ddrží kolem mne.* Mno.. Pokud se nehnu někam vážněji dál... Mé šance na nalezení mne drahého muže, budou jen nižší a nižší.. Pravděpodobně by to skončilo na absolutní nule. Tak, dnes to risknem a vejdeme dál. *Poplácám hřebce po krku. Papíry ze sedla mezi svými věcmi u sebe. Sedla jsou prázdná krom pár dobrot sesbíraných cestou, divoce rostoucích, kterými dokrmuji koně. Nyní si shlédnu sedlo. "Tak, zas tak jiné od sedla na tom létajícím vlku... To nebude." Jednu nohu dám špičkou do třmenu a vyšvihnu se správně do sedu v sedle. Přidržím oteže neklidnému koni.* Že se třeseš vzrušením a netrpělivostí z téhle akce a ne strachem...? *Promlouvám k němu, než mu povolím vjet p ocestě do lesa. Vydávám se díky němu rychleji skrz les v naději, že dojedu o nějakou zastávku dál, kde bych se mohla dozvědět o Aodovi.*
--: --
Katsumi: *Vyslechnu si Erena a pak se na něj podívám.* Hele mám tady s sebou nějaké věci, takže nějaké zranění zvládnu, ale raději si zkus dávat pozor jo, *řeknu Erenovi a pak už pokračuju mlčky, abychom se dostali pryč z tohohle lesa, protože se mi tak vůbec nelíbilo.*
Jin Pcho/Eren: No jak by jsme je měli porazit? No přece pomocí taijutsu. Jsem rád že nebudeš dělat hlouposti. Pokud se nepletu tak jsi lékařský shinobi že? "I když nemůže používat chakru tak i přesto, zvládne nějak léčit zranění, teda doufám." *Pomyslel si a pokračoval v cestě.*
Katsumi: *Poslouchám Erena a přemýšlím nad jeho slovy.* Hmm, tohle se mu vůbec nelíbí, tak proč jsme teda tady? Jak je máme porazit když nemáme chakru, nějak se mi to celé nechce líbit, *povzdechnu si a pokračuju v cestě.* Hmm, pokusím se nedělat nějaké blbosti, pokud to bude v mých silách, *řeknu a jdu dálé, zatím co přemýšlím nad tímhle místem.*
Jin Pcho/Eren: O temném světě jsem slyšel něco málo už jako Genin. No vím že bytosti pocházející z tohohle světa chtěli zotročit ten náš. Tehdy však několik shinobi náš svět zachránili. To je vše co vím. Takže z toho usuzuji že naše vesnice je v ohrožení. Jo a poslouchej, jak sis už všimla tak nemám svůj Kubikiri, takže nedělej nic hloupého. "Bez svého Mokutonu a ještě bez Kubikiri, to není dobré." *Pomyslel si a pokračoval v cestě.*
Katsumi: *Poslouchám slova Erena a přemýšlím nad tím.* 'Proč se neobnovuje chakra? Proč je pořád jen na minimu, které je abychom přežili a byli při vědomí? Celé je to nějaké moc divné,' *pomyslím si a dívám se na Erena, který vypadal, že chce udělat něco se svou chakrou.* Erene, vůbec nepoužívej chakru, je to strašně málo co máme a ani tu nejslabší techniku nezvládneš, *řeknu mu, když spadl na zem.* Půjdeme raději dále a zkusíme se vymotat z tohohle lesa, *řeknu mu a pokračuju dále v cestě.* O co jim asi jde, co myslíš, *zeptám se ho.*
Jin Pcho/Eren: Chakra by se nám ale měla obnovit. Nechápu proč se tak neděje. *Jen co to dořekl tak začal přesouvat chakru ve svém těle, po chvíli upadl na zem. Rychle přestal přesouvat chakru a pomalu vstal. Rozhlédl se a pokračoval v cestě.* "Sakra temný svět. Měl bych podat hlášení rootu ale nemohu jí přece opustit." *Pomyslel si a povzdechl si.*
Katsumi: *Dále pokračuju v cestě a dívám se po okolí.* 'Ach jo, je to tady zajímavé, ale vypadá to tady úplně jinak a celkem mě to děsí. Co tady asi tak může být za živočichy, no raději ani nad tím nechci moc přemýšlet, ale celkem by mě zajímalo, proč se nám nedoplňuje chakra,' *pomyslím a pak se podívám na Erena.* Tak co, už ti došlo, že se to chakra více neobnoví než na minimum, při kterém můžeš žít a chodit, *řeknu mu a pak mlčky pokračuju v cestě.*
Jin Pcho/Eren: *Když se Katsumi rozejde tak ji následuje přičemž dává pozor na okolí jestli je něco nesleduje, nebo jestli nehrozí nějaké nebezpečí. Najednou přestane cítit jak se mu doplňuje chakra.* "Sakra to mám tak málo chakry? Musím se naučit bojovat jinak než jsem zvyklí. Budu muset používat. Taijutsu, to je napytel že u sebe nemám svůj Kubikiri meč." *Pomyslel si a stále sledoval okolí a Katsumi.*
Katsumi: *Podívám se na Erena a trochu si povzdechnu.* Už jsem o něco déle vzhůru než ty a zjistila jsem, co myslela tím, že budeme obyčejní lidé... Zásoba chakry se ti nezvedne, pořád budeme na minimálním množství, takže na co budeme ztrácet čas, když můžeme rovnou vyrazit, *řeknu mu a následně se rozejdu jedním směrem.* /Yami: 'No, tak mám takový povit, že s ním to bude ještě hodně těžké... Hele myslím, že se z tohoto lesa vůbec někdy dostaneme, ' *zeptá se Yami. /Katsumi: Vyslechnu si slova Yami.* 'Tak v tom prvním máš pravdu a myslím si, že se odkud určitě někam dostaneme,' *řeknu Yami a pokračuju v cestě. Pak se jen otočím a podívám se, jestli nás sleduje Eren.*
Jin Pcho/Eren: "Sakra kudy jít?" *Pomyslel si a poté se posadil, cítil jak se mu pomalu dobíjí chakra a tak řekl.* Máš dost chakry? Pokud ne tak by jsme se měli někde schovat a počkat až se nám doplní chakra. "Bohužel se tady chakra doplňuje velmi pomalu, takže by jsme v úkrytu mohli zůstat taky několik dní." Mimoto ty tady velíš! Já velím co se týče boje a tvé ochrany. Nevičítal bych ti že jsme šli špatnou cestou jen kdyby na nás někdo zaútočil a tys mě zase neposlechla tak bych měl problém s tím že neposloucháš!*
Katsumi: *Sleduju Erena a přemýšlím.* 'Jako já bych se celkem chtěla dostat pryč z toho lesa a začít zjišťovat, kam bychom se mohli vydat, ale nějak se s ním nechci hádat,' *řeknu si v duchu a následně se podívám na Erena, který začal šplhat po stromě. Když po chvíli seskočí a řekne, že všude je jen les, tak si povzdechnu.* 'To jsem přesně tušila,' *řeknu si v duchu.* Tak jako tak musíme někudy vyjít ven z toho lesa a tentokrát nechám na tobě, kudy půjdeme, protože nechci, aby jsi mi to potom zase vyčítal, že jsem se rozhodla špatně, *řeknu mu a dívám se na něj, jak se rozhodne a jsem připravená za ním vyrazit.*
Jin Pcho/Eren: "Sakra, musím si vzpomenout na vše co jsem se učil v Rootu." *Pomyslel si, přišel k jednomu stromu a začal po něm šplhat. Když vylezl na nejvyšší bod stromu tak se rozhlédl.* "Sakra jediné co vidím tak je les. Nezbývá nic jiného než jít a doufat že narazíme na nějaké shinobi, nebo na nějaké město, nebo vesnici." *Pomyslel si, slezl ze stromu a řekl.* Neviděl jsem nic než les. Což není dobré. No ty vedeš tuhle misi já tě jen chráním takže co navrhuješ?
Katsumi: *Stojím a dívám se okolo.* 'Takové tady bylo ticho když spal,' *pomyslím si smutně, protože se vrátil starý Eren, který jen komandoval a říkal, co můžu a nemůžu dělat.* Nějak ti nerozumím ani slovo, řekla bych, že tvé věty nedávají vůbec smysl, ale hádat se s tebou nebudu nemám na to dneska náladu, *řeknu mu a když se od něj opět otočím, tak protočím oči, protože jsem měla chuť ho zabít za to, že mi ukradl řetízek.* Fajn, tak kde chceš teda jít, když vůbec nevíme kde jsme a je tady okolo jen les. Ale musíme se nějak dostat z toho lesa, *řeknu a rozejdu se za ním. /Yami: Chovala se naprosto tiše.* 'Dívej se, když dojde jídlo, tak aspoň máme co jíst, sežereme jeho,' *řekne Yami a následně se zasměje. /Katsumi: Nad slovy Yami se trochu pousměju.* 'Já ti nevím, jestli bych ho chtěla jíst,' *odpovím jí.*
Jin Pcho/Eren: Vstávej nemůžeme být na jednom místě. Musíme být stále v pohybu aby někdo nebo něco měl menší šanci že nás najde. "Jo Temný svět. Měli bychom se odtud co nejdříve dostat abych mohl informovat Akiho." Hele co chceš vlastně tady v tom temném světě dělat? Jak zní tvá mise teď? Má je pořád tě chránit no i když by se vlastně mohla rychle změnit. Doufej že nenajdu důkaz o tom že jsme v Temném světě, který bych mohl svým nadřízeným donést. To by se jinak má mise hodně rychle změnila. *Jen co to dořekne tak se kousne do palce pravé ruky, začne skládat pečetě ale než složí poslední pečeť tak přestane, protože si uvědomí že má málo chakry a tak si vyndá jednu Shinobi Kado a začne do ní zapisovat, vše co ví o té bráně. Když skončí tak Shinobi Kado uklidí a vydá se náhodným směrem.* Pojď!
Katsumi: *Podívám se na Erena, který se konečně probudil.* Tak jsi se už probral jo. Nevím, jak dlouho jsme byli mimo, já jsem se probudila teprve před chvílí, takže ti toho moc neřeknu, *řeknu mu a dívám se na něj. Když pak najednou Eren začne něco hledat, tak se na něj podívám a pak se opět začnu dívat po lese.* Jediné, co ti můžu říct, tak jsme v Temném Světě a jsme v nějakém divném lese, *řeknu mu.* /Yami: Vypadá to tady fakt divně, *řekne jen Yami a pak si uvědomí, že by asi měla raději mlčet. /Katsumi: Podívám se na něj, když se mě zeptá, jak jsem na tom v chakrou.* Hmm, nic moc mám jen nějaké minimum, takže se cítím dost zničeně. A moc se mi nelíbí představa, že to bude i dále. No budeme muset vymyslet kam asi půjdeme teď, všude okolo je jen les a les, *řeknu a opět se začnu dívat okolo, protože nic takového jsem ještě nikdy neviděla. A trochu jsem měla strach z tohohle místa.*
Jin Pcho/Eren: *Eren v temném světě spal pár dní a když se probudil tak se posadil a byl velmi unavený, rozhlédl se a viděl Katsumi.* Jak dlouho jsem spal? *Zeptal se spíše informativně, poté se prohledal a zjistil že mu chybí jeho Kubikiri meč.* "Sakra kde je? Jak to že sv§j meč nemám u sebe?" *Pomyslel si a začal se prohledávat. zjistil že má všechny své věci, jen je bez svého Kubikiri meče. Erren se pokusil postavit ale přitom jak se snažil tak upadl. Poté to zkusil znovu ale dopadlo to stejně.* Sakra jsem bez spousty chakry. Jak se cítíš ty? *Chvíli takhle seděěl a poté se pokusil znovu se postavit tentokrát se mu to však povedlo a poté se podíval na Katsumi.* Předpokládám že nevíš kde jsme. Z toho co si pamatuji na posled tak nás ta divná ženská poslala do temného světa, což není dobré. Pokud ovšem není pravda to co jsem slyšel. Nevím toho moc ale to co vím tak stačí aby jsi měla strach. *Jen co to Eren dořekl tak se rozhlédl.* "Jsme v nějakém lese a moc se mi to nelíbí." *Pomyslel si a začal přemýšlet jak se z toho lesa dostat.*
Katsumi: *Nevím jak dlouho jsem byla mimo, než jsem se začala probouzet. Po chvíli jsem otevřela oči a začala jsem se dívat okolo.* Je to sen a nebo jsme opravdu v Temném Světě, *řeknu a pak se podívám na Erena, který ležel kousek ode mě a ještě spal.* /Yami: Kde to jsme vypadá to tady nějak úplně jinak než z nás. Co kdyby nás tady chtělo něco sežrat, *řekne Yami a taky se dívá okolo. /Katsumi: Chvíli se dívám na Erena, než se zase začnu dívat okolo.* Yami, myslím, že když budeme někde, kde je hodně lidí, tak by jsi neměla mluvit, abychom na sebe nepřitahovaly pozornost. Nebylo by dobré, kdyby někdy odhalil něco takového, takže když mi budeš něco chtít, tak mi to raději neříkej nahlas, *řeknu jí a opět se podívám na Erena, jestli se už neprobudil. /Yami: Vyslechne si Katsumi.* Jo myslím, že to je asi dobrý nápad a ještě bych sundala čelenku Kumogakure, protože to asi taky není dobré, abychom jí nosily, *řekne Yami. /Katsumi: Nad slovy Yami jen souhlasně kývnu hlavou.* Jo, to není špatný nápad, *řeknu Yami a následně si sundám čelenku a schovám jí do tašky. Pak jsem se napila vody a zvedla jsem se ze země a začala jsem se díval po okolí, abych aspoň trochu zjistila, co je to za místo, ale celkem jsem k tomu měla respekt, aby se nám třeba něco nestalo.* 'Sakra, jak dlouho ten Eren ještě bude mimo,' *pomyslím si.*
---: ---
Fu_: (odehrava se v lesním městě, ale když to někdo zabere...) *příchod do lesního města nebyl takový, jak čekala. Přistála kus od města a nechala Mantikoru, ať si jde prozatím po svých. Blíží se s Shinon k bráně města, když ji zastaví kvůli kontrole dokladu. S tím se doposud nesetkala a tak jim je předloží. Shinon naznačí nenápadně rukou, aby nemluvila.* Důvod vaší návštěvy? *zeptají se jí.* Prohlídka, popřípadě nějaká práce. Umíme s mojí společnící dobře lovit, takže myslím, že prospěch bychom mohli přinést. *poví a usměje se na ně tak kouzelně, jak to jen jde. Přetvářka jo vždycky šla dobře. Jako kage se to občas hodilo.* Dobrá, hlasitě se v tomto sídle. *poví a ukáže jí mapu, kterou si pak zase schová. Přesto si většinu dokázala zapamatovat.* Dobře, děkuji. *poví a vyrazí do města. Shinon jde hned za ní. Když ví, že je nikdo neposlouchá, otočí se na Shinon.* Bude lepší, když nebudeš mluvit, pokud nebudeme sami. Kdo ví, jak si to tu vezmou. *Shinon jen přikývne a pokračují k místu, které jim ukázali u brány. Po cestě si prohlíží okolí. Celé město se jen blízká díky materiálu, ze kterého je postaveno. U budovy, kam je poslali stojí stráž. Hlídají, aby nikdo nechodil a nekradl zásoby potravin.* Co chceš? *zeptá se jí strážný a nastaví jejím směrem kopí.* Hledám práci. Právě jsem přišla do města a mohla bych se vám hodit pro lov. *odpoví. Strážný si ji prohlédne a pošle si pro někoho, kdo má toto na starost. Po chvíli přijde muž ve slušném oblečení. "Tak tenhle asi nikdy nepracoval." řekne si. Muž k ní přijde a podá jí ruku. Fu jí přijme a ověří si svoji myšlenku. Ruce hladké bez mozolů.* Zdravím te. Prý by si měla zájem ucházet se o práci lovce. Pokud se osvědčíš. Tak tě přijmu. Jeden z mých můžu půjde s tebou. *poví a ukáže na může, který se objevil ve dveřích.* Těší mě. Omlouvám se, ale já povím sama, jen se svou společnicí. *odvětí Fu.* Mám u toho ráda svůj klid. Nemusíte se ale bát, že byste přišel zkrátka. Zvládneme toho sehnat dost. *poví a přeloží ruce na prsou. Dívá se přímo na může, který o tom rozhoduje a ani nemrká.* Dobrá, můj člověk ale bude čekat na kraji, dokud se nevrátíte s kořistí, aby vám s ní pomohl. Souhlasíte? *Fu se podívá na Shinon, které se podívá na ní. Z jejího pohledu soudí, že si myslí to samé. "Pokud půjde za námi lesem, stejně ho ucítíme." řekne si a vrátí se pohledem na svého budoucího zaměstnavatele.* Máte nějaké přání, co chcete, nebo je jedno, co ulovíme? *Zeptá se ho. Muž jim poddá seznam. Fu na to zírá trochu nechápavě.* Dobrá. *poví a otočí se k odchodu. Shinon jde za ní. "Co to je do háje za tvory?" řekne si. Nedokáže si dle názvu vůbec odvodit vzhled zvířat. Ohlédne se, zda je za nimi ten jeho muž. Jde. Zpomalí, aby je mohl dohnat a podá mu seznam.* Popis mi je postupně. *Řekne mu a kráčí dál. Tvorové tohoto světa jsou stejně zvláštní, jako rostliny. Muž ji je postupně popíše a ona si je přiřadí k podobě jejich tvorům.* Dobrá. Do večera je tu máte. *poví a vyběhne s Shinon do lesů. Dalo jim to zabrat. Nakonec ale přeci jen k večeru připraví všechna ulovená zvířata. Fu dostane práci a může zůstat, jak dlouho bude chtít.*
---: ---
Fu_: **zarazí se. S tou mapou jí zaskočil. Přemýšlí, jak se z toho vykecat.* Nemám mapu. Ale při průchodu jsem zaplatila a mám ji v hlavě. *poví. Není tak daleko od pravdy. Opravdu mámu nemá. Opravdu zaplatila a opravu jí má teď v hlavě. To že ji zaplatil Suzuya a že ji viděla a zapamatovala si ji je už věc. Začne pomalu přistávat. Přibližně míli od starého přístavu.* Tak tady tě nechám. Přístav je tamtím směrem a lesní město tam tím. Tam budu já. Tady tě za rok zase naložím. Pokud tu nebudu, jdi do lesní ho města. Pokud tam budeš tak tě s Shinon ucítíme a najdeme si tě. Hlavně na sebe dávej pozor. Není to tu úplně snadné pro nás a nerada bych, aby se ti něco stalo. *jakmile sleze, tak se zase rozletí k lesnímu městu kde se rozhodne nejdřív počkat bokem a vyzvídat, co se tam bude dít.*
Takashi: *sedí a poslouchá. Zní to jako plán, který by se mohl dát. Aspoň bude mít něco, co následující rok dělat.* Dobrá. Sběr informací zní fajn. Víš něco víc o tom přístavu? *zeptá se jí a prohlíží si pohoří z dálky. Už ani neví, kde se tam vůbec objevil. Přemýšlí nad tím, jestli se sem vůbec dostala i Kami. Neviděl jí už dlouho a chybí mu. Už ani nespočitá, jak dlouho to je, co se zase rozdělili. Nechává se unášet vzduchem a užívá si vítr, který kolem nich lítá. Přemýšlí i nad tím, co všechno ho potká. Taky by ho zajímalo, jak vůbec ví kam letět.* Ty máš mapu? *zeptá se jí.* Nebo jak to, že víš kam letět? Já ani nevím kde jsem. *Zeptá se jí. Docela ho to zajímá a pojme tak podezření.*
Fu_: To je pravda. Nějakou představu mám, a proto potřebuji tebe. *potvrdí a vede Mantikora dál. Nechává pohoří, aby ho měli na své pravé straně, když ho obletěli a míří takhle mezi lesní město a starý přístav.* Země vody. Chtěl zaplatit věcí, která nám připomíná minulost. Nebylo to dvakrát příjemné. *odpoví.* Já jsem se objevila v tom lese, jen na druhé straně, než jsem našla tebe. *poví. Pak letí chvíli v tichosti.* Asi bych to měla říct, co bych po tobě potřebovala. *začne.* Pošlu tě do starého přístavu. Budeš mi tam shánět nějaké informace. Jakékoliv. O tomhle světě a o tom, jak to tu funguje. Já budu zase v jiné části dělat to samé. Potřebujeme se tu dostat zase na koně. To že nevíme nic nás dostává do jisté nevýhody. Za rok bychom se zase sešli na místě, kde tě vysadím. Souhlasíš sem mou? *zeptá se ho nakonec po tom, co mu vyložila defakto Suzuyův plán.*
Takashi: *je rád, že tu na Fu narazil. I když ona spíš narazila na něj. Vydá se za ní k tvorovi, na kterého si nasedla. Vyskočí tedy za ní.* Samozřejmě. Radši budu pracovat s někým, kdo má nějakou představu než se tu toulat sám a být úplně v háji. *poví.* Navíc ty asi víš, co přesně chceš, takže ti pomohu. *Odražení tvora od země ho překvapilo. "Dost silný tvor" řekne si, zatímco Mantikora míří k pohoří a pak se mu obloukem vyhýbá, aby neletěli přes tu zimu.* Objevil jsem se právě na té hoře. Nic příjemného v letních hadrech, věř mi. Prošel jsem skrz bránu v zemi démonů. Tam jsem musel dát krev a nějakou cennost. *poví a rozhlíží se kolem, když nechali pohoří bokem a obletěli ho.* Co ty? *zeptá se jí také.*
Fu_: *zastaví se a usměje.* Co bych tu asi tak dělala. *odpoví.* Jsem tu ze stejného důvodu jako ty zřejmě. Zvědavost a vyřešení tohohle kontinentu. Nebo spíše ostrova. *poví a koukne na jeho provizorní zbraň.* Koukám, už se přizpůsobuješ. Když jsi tu, aspoň tě mohu využít. Docela se to hodí. *Dodá a koukne na Shinon. Ty se to moc nezdá.* Zase nakonec toho můžeme zjistit víc. *řekne Shinon.* Ano, přesně tak. *vrátí pohled zase na Takashiho.* Mám sebou věci. Vždycky je sebou mám. Ale mám je zapečetěné a tady se k nim prostě nedostanu. *pokrčí rameny.* Musím si základní věci nakoupit. Mám jenom Kakutō a svůj důvtip. *zasměje se a pokyne mu, ať jde za ní. Vrací se zpátky k Mantikoře.* Musíme se dostat za to pohoří. Tam bych ti řekla, co od tebe budu potřebovat, pokud budeš souhlasit a pomůžeš mi. *o Suzuyovi se zatím zmiňovat nehodlá. Neví, jak by reagoval Suzuya, ale pokud jim to vyjde a informací bude víc, tak proč ne. Naskočí zase na Mantikoru a vezme si Shinon před sebe do náruče, aby nespadla.* Tak si naskoč. Tenhle tvor nás unese. *čeká na něj a pak se Mantikora odlepí od země a letí opět k pohoří. Rozhodne se je ale vzít kolem a né přímo přes ně.* Jak si se tu vůbec ocitl? Kde jsi sem vstoupil? *Zeptá se.*
Takashi: *Takashi je tak soustředěný, že ho křik vyleká. Zastaví se a rozhlíží.* Ten hlas... To je Fu? *otočí se. Najednou se ozve ten hlas znova. Jde z místa, odkud přišel. Vydá se tedy opatrně zpět, připraven použít svoji foukačku. Při třetím zavolání si je už jistý, že je to určitě ona a tak jde rovnou k ní. Vyjde z poza stromů a zahlédne jí tak dvacet metrů před sebou.* Páni. Co tady děláš? *zeptá se jí, i když ta otázka byla asi mimo mísu. Je tu zřejmě ze stejného důvodu, jako on.* Teda. Jinak ahoj. *pozdraví ještě a jde blíž k ní. Foukačku si schová mezi batoh a záda. Šipky strčí do pouzdra. Pokud tu jsou ony, nemusí se bát nějakého překvapivého útoku, protože mají svůj nos. Pak si ale uvědomí, že zde jsou schopnosti shinoby pryč.* Jak se ti daří v tomhle světě? Zvládáte to? *zeptá se ještě a dojde až k nim. Podívá se na Shinon.* Ahoj. *pozdraví i jí. Od jejich poslední mise se neviděli, tak je docela překvapený. Diví se, že Fu je jen tak na lehko bez ničeho.* Ty nemáš nic s sebou? *zeptá se trochu s podivem.*
Fu_: *Fu se už naučila Mantikoru ovládat a zvládá na ní i letět. Sice se stále boji, ale jde jí to. Letí teď nad korunami stromů a před sebou v dáli vidí vysoké a dlouhé pohoří, pokryté sněhem. To viděla na mapě. Lesní město by mělo být za tím pohořím u pobřeží. Jak tak přelétá končící lesy, Shinon se na ní otočí.* Cítím Takashiho. *poví. Fu závětří. Sice slabě, ale také ho cítí.* Přistaň prosím tady. *poví k Mantikoře, která začne klesat mezi stromy. Najde si vhodný otvor a proletí jím. Pak dosedne na zem. Fu s Shinon seskočí. Obě se rozhlednou. Cítí jeho směr a vyrazí pomalu za ním. Narazí dokonce na hromádku dřevin, u které cítí jeho pach silněji.* Jako já ho nebudu hledat po lese. Cítíš v okolí nějakého tvora či člověka, kromě jeho? *zeptá se Shinon a ta závětří.* Ne, jenom nás a Takashiho. *Odpoví.* Dobrá. Hééj, Takashi. *zakřičí před sebe. Neví jestli ji uslyší tak jde pár metrů ve směru a zkusí zavolat ještě dvakrát. Pak vyčkává, jestli se vrátí nebo ne.*
Takashi: *Takashi se probudil a rozhlédl. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde vůbec je. Pomalu vstane a přemýšlí, kam se vydat. Rozhodne se mu nechce zpátky na horu a tak je jeho směr jasný. Vyrazí a celé ledové pohoří má za sebou.* Tak to jsem určitě nečekal, že bych se objevil někde v bůhví jaké prdeli. Nemovitosti vyvolat loutky a nedokázat používat chakru. *vytáhne katanu a zaútočí na nejbližší houbu. Využívá jen kenjutsu a zjistí, že to jde.* Tak aspoň něco. *řekne si a zase jí zasune. Opět se vydá na cestu do hlubin lesa. Stále je ve střehu, protože v tomto zvláštním lese, můžou být i zvláštní tvorové. Nechce se mu brát nějaké bobule či plody, na které naráží. Přeci jen si ale vezme několik bobulí a uloží si ji do pytlíku do batohu.* Mohli by se hodit, pokud jsou jedovaté. Můžu si tu vyrobit aspoň nějakou zbraň, aby se dala použít na dálku. Zastaví se u jednoho stromu, kde si usekne kousek větve. Prohlédne si ji a zjistí, že by se dala dobře využít na foukačku. Sedne si a pustí se do práce. Z pouzdra si vytáhne kunai a senbony a začne na větvi pracovat, aby ji udělal dutou. Pak si vytvoří z menší několik šipek, kterým konce namočí do rozmělněných bobulí.* Pokud jsou jedovaté, mohl bych to využít. Kdyby aspoň nějaký malí tvor se objevil. *řekne si a vyrazí opět a vyrazí na cestu. Foukačku připravenou, pokud se něco objeví.*
---: ---
Fu_: *probudí se, když je už Suzuya pryč. U vchodu stojí jenom Mantikora, která na ně čeká.* No Shinon. Asi je čas jít. *poví a zvedne se.* Ještě se zajdu vykoupat. *dodá a zamíří k vodě. Cítí tam Suzuyovo čerstvou stopu. "Taky se byl asi umýt." Svlékne se do naha a vleze si do ledové vody. Drží se okraje, dokud ví, že není silný proud. Po chvíli vyleze a vezme oblečení do náručí, dokud neuschne, aby se mohla obléknout.* Takže míříme na sever. *Poví a vyškrábe se na Mantikoru. Shinon jí skočí do náruče a Fu se koukne tvořivý do očí.* Prosím, hlavně pomalu ze začátku jo? *osloví jí a vzlétnou. Jak jí požádala, letí tak. Opatrně, aby nedělala žádné prudké pohyby. I tak má ještě strach. Postupně si na to ale zvyká a dostává se do rytmu i Mantikory.* Tak můžeme vyrazit k našemu cíli. *rekne a Mantikora se stočí k lesnímu městu.*
Suzuya: Vím, že nejsem všemocnej, zažiju těžké časy a těším se na to. Každopádně běž spát, já ještě musím Mantikoru připravit na to že bude chránit tebe a Shinon místo mě. Navíc hlídka není potřeba, oni se o to postarají. *Podotkne a pomalu vyjde ven, těsně před vchodem do jeskyně se zastaví a otočí se na Fu a Shinon. *Jen spinkejte, je možné, že to je vaše poslední klidná noc. *Poví a zapískáním si přivolá Mantikoru, sice neumí mluvit, ale rozumí tomu co Suzuya tolikrát říká. Jen mu podá takový rozkaz, že ho čeká chránění a doprovázení Fujino a Shinon a taktéž že jí má poslouchat. Pak se vrátí do jeskyně a posadí se zády k jedné vnitřní stěně blízko ohně a podívá se do něj, vytáhne si z pod věcí přívěšek od Mito a pozorně se do něj zahledí. * „Tohle je ten svět, který mi ukradl možnost vidět tě vyrůst a dospět, zařídím, aby celý tento svět trpěl a zaplatil za naše odloučení.“ *Pak ho uklidí a lehne si na zem, nepotrvá moc dlouho a o chvilce usne. Ráno se probudí a to velmi brzo (6 ráno), vyrazí k tomu jezírku, kde se napije a teprve pak se v něm umyje, doslova se tam kompletně svlékne a vykoupe se a opět se oblékne. Pak naskočí na hřbet Gryfa a vyrazí vzdušenou cestou pryč z tohoto lesa. *
Fu_: *poslouchá ho. Je překvapena, že má o ní strach.* Ty to také nepřeháněj. Pamatuj, že tu nejsi všemocný. *Usměje se a podívá na Shinon.* Nemám strach, že spolu nezvládneme. Zvládli jsme toho dost už spolu. *usměje se na ní.* S tou jsem tě také chtěla poprosit. Jen nevím, jak to zvládneme. Asi mi to bude chvíli trvat, než si na ní zvyknu. *dodá a zamyslí se.* Takže za rok a takovéhle podmínky. Dobrá. To by šlo. Většinu mapy už si pamatuju, takže když zůstanu sama, prohledám velká města. Když něco zaslechnu tak počítej s tím, že si tě zase najdu. Co bychom dělali bez našeho kageho? *zeptá se ironicky s hrůzou ve tváři. Pak se zasměje a podívá k jeskyni.* Tak to abychom šli nakutě. Nějak se cítím stále unavená. *poví a rozhlédne se zase po okolí.* Jak hlídky, mám začít? *nadhodí a připraví se na to. Tek nějak spíš si to rozhodla sama.* Stejně asi usnu, takže to bude jedno. *dodá si spíše pro sebe ale protáhne se.*
Suzuya: Sejdeme se přesně za rok tady, pokud tu nebudu, vydrž měsíc a já udělám to stejné a pokud do měsíce nedorazí ani jeden z nás tak to znamená, že jeden z nás nemohl dorazit. Pokud to tak dopadne, nehledej mě a já nebudu hledat tebe, prostě v takovém případě jednej, jak uznáš za vhodné a já to stejné. *Počítal s tím že Shinon mu poví něco takového, ovšem popřemýšlí nad jinou věcí. *Takže ty máš jedinej úkol Fu, zapamatuj si kudy to je do Lesního města a pak je to na tobě, klidně prohledej i jiné oblasti je to na tobě. Každopádně aby ti ta cesta netrvala tak dlouho tak ti půjčím Mantikoru. Nemusíš na něm létat to je na tobě, a pokud mu řeknu tak tě bude poslouchat neboj, nechávej ho většinu času volně, mimo ale jakmile budeš potřebovat jeho pomoct nebo cokoliv stačí zapískat a on tě uslyší to se neboj. Mimochodem ano zítra vyrazíme, přesně tak. Jen chci tě o něco požádat, buď opatrná a neriskuj, pokud to nebude nutná, nechci, abys umřela jasné? Shinon ty to hlídej.
Fu_: *koukne na místa, která ukazuje.* Asi by to šlo. Tím že to vypadá na větší město s jistou politikou, spíš by ses tam vyznal ty. Já hned mlázím takže asi něco spíš zjistím v tom lesním městě. Mohu být půl roku tam a pak jít na ten přístav. Sejdeme se zase tady za rok, nebo někde jinde? Budeš chtít tedy zítra vyrazit jo? *zeptá se ho. Shinon se koukne na Suzuyu, když se jí zeptá.* Já jdu tam, kam Fu, takže mu to je jedno. *poví a zkoumá papír před nimi. Že to je nějaká mapa chápe, ale význam a tak to jde mimo ní. Pár písmen už zvládá, ale neumí plynule číst.* Takže jak se rozhodnete, je na vás. *dodá a zase si lehne vedle Fu.*
Suzuya: Mám pár návrhů, přesněji tři. Potřebujeme zjistit nějaké informace a tak bych navrhoval toto. Temné město, které by mělo být nejspíše nejblíže k naší pozici, pak tu je možnost Lesního města, které je už výrazně dál anebo starý přístav. Neřeknu, proč jsem vybral tato místa, protože já sám nevím. Něco mi říká, že to nezní jako nejhorší nápad, možná bychom se mohly i rozdělit, já bych si vzal na starost Temné město a ty Lesní a řekněme, že rozdělení bude trvat rok. Nasbíráme co nejvíce informací a za rok e opět setkáme, co ty na to? *Pak otočí zrak na Shinon. *Jaký je tvůj názor?
Fu_: *přesedne si k němu, aby na mapu lépe viděla. Má možnost si ji takhle prohlédnout celou a zapamatovat.* Když jsme nejblíže tedy v tomhle lese, co to vzít od spodu a výš. Ten kráter se jí líbí. Třeba by tam mohla být legrace nebo nevím, jak chceš ty? Na tuhle horu bych ale stejně asi jenom sem. Bude tam poradna kosa a nevím, jak to v tomhle oblečení dám. Leda si někde nějaké koupit a pak tam jít. *podívá se na něj, co na to řekne. V tom městě neví, jestli by se tam nějak zastřeli do davu. Ale třeba by mohlo být zajímavé. Počká, jak se rozmyslí. Přeci jen mapu si zaplatil on a tedy je na něm, jak se rozhodnou. Těší jí ale, že se jí i zeptal a přímo nerozhodl.*
Suzuya: Sice by to chtělo koření ale má to zajímavou chuť, krásně se rozplývá na jazyku. *Podotkne ohledně chuti masa a s klidem jí. Ani se nemusel dotknout samotného jídla, postaví mu, když se dotýká klacku, Suzuya prostě ví jak se chovat v lesích a poradí i s nějakou tou vychytávkou. Pak před sebou na zemi rozloží mapu a pozorně se na ní zadívá. *Takže my jsme tady, sice neřeknu kde přesně ale tohle je nějaký ten rozestup. *Ukáže na oblast temného lesa. Nedokáže určit přesně, kde v temném lese jsou. *Musíme se dohodnout na tom, kam přesně se vydáme. Musíme vymyslet nějaké další kroky, chce to informace.
Fu_: *přikývne a z několika klacku vytvoří vidlice, na které zavěsí jejich maso, aby se mohlo pomalu propékat. Shinon si vezme svůj podíl a také si s tím vleze bokem, aby se mohla v klidu najíst. Nakonec leží stranou a kouká na ty dva a sem tam i po okolí, když se jí něco nezdá. Fu se mezitím stará o maso a když je hotové, na klacku podá jedno Suzuyovi a do jednoho se pustí sama.* Chtělo by to nějaké to koření no. *poví po prvním soustě. I to má ve svitku, ke kterému se momentálně nedostane. Dál tedy dojídá a pak si zajde k potoku, kde opláchne sebe a trochu i Kakutō, která je od krve ze zvěřiny. Vrátí se k ohništi a znova se posadí na svoje místo a koukne na Suzuyu.* Tak, co tedy prodiskutujeme? *zeptá se ho.*
Suzuya: Rozdělám to je jasné. *poví a vytáhne krabičku se zápalkami, musí použít dvě, protože ta první mu zhasne, ještě než to stihne zapálit. Pomocí druhé zápalky to už stihl, takže pomalu rozdělá oheň a pak se jen spokojeně usměje. Kouř, vzniklý z toho jak to hoří, jde ven z jeskyně, takže to vymyslel celkem efektivně, poté dvakrát hlasité zapíská a tak Mantikora a Gryf přiletí, vezmou tu mrtvou potvoru a doslova si jí odnesou, jinam kde jí už sežerou. *Takže tady zůstaneme jen dneska, nejdůležitější je určit naše následující kroky. Je potřeba získat nějaké informace a podobně, prostě je tu pár věcí k prodiskutování ale nejdřív se najíme.
Fu_: Já, vím že nemůžu už. *podotkne a vstane, když dá stranou několik kusů masa pro ně, aby se najedli. Kus masa má stranou i Shinon, aby si mohla dát svoje a zbytek přesune stranou pro jeho chiméry.* Tak maso je připravené, už jen oheň pro nás, abychom to nežrali syrový. *poví a koukne na dřevo, co přinesl.* Rozděláš ho? *zeptá se a prohlíží si okolí. Projíždí si ho nosem, zda se tam někde v houštinách něco neskrývá.* Tak, co dál? Budeme mít toto jako hlavní cíl teda jo? Hádám, že tu bude dost nepříjemností, které by nám taky mohli dost zkřížit cestu, co myslíš? *podotkne, když od okolí přesune svoji pozornost zase k němu. Nic, co by je mohlo momentálně ohrožovat, v okolí není. Mají klid.*
Suzuya: Máš nedaleko dost vody, to je dost dobrá koupelna nemyslí? *Podotkne s úsměvem na tváři. *Je jedno, zda máš svitek nebo nemáš svitek, stejně by sis z něj nemohla nic dostat. To je teď jedno já jdu posbírat nějaké dřevo, nebo aspoň něco co jako dřevo vypadá. *Suzuya nechodí moc daleko, drží se blízko jejich úkrytu a většinou se vrací s podivnými kusy dřevo různě tvarovanými ale na první pohled a na dotek se dá říct, že hořlavé to rozhodně bude. Uvnitř udělá z větších kusů dřeva něco jako ohniště ale dal to trochu dál od vstupu ale ne zase tak daleko, chce, aby to tam v noci bylo vytopené ale zase aby to nebylo vidět na takovou dálku, že tam je ohniště, zároveň mu záleží na tom, aby kouř šel ven a ne dovnitř, nerad by se tam udusil. *Vem jen tolik masa kolik sníme, zbytek sežerou chiméry.
Fu_: *sedí zcela prkeně. Mantikora má úplně jiné pohyby než její kondor. Když přistane, seskočí pomalu dřív, než Suzuya. Ráda za pevnou zem.* Jo v pohodě. S tím jsem počítala. *poví. Koukne na jeskyni a prohlédne si ji. Závětří a necítí tam žádné možné nebezpečí, které by tam na ně mohlo číhat.* Pěkné. To by se dalo jako základna. Akorát koupelna mi tu schází. *poví s úsměvem a podívá se na něj.* Co mě ale sere je to, že všechny věci mám ve svitku, kterej je asi kde..? *položí řečnickou otázku a pohladí se po stehně.* Kvůli Gunbaii jsem nenosila žádné batohy. Vždy jsem měla záda obsazena zbraní a tak mě to ani nenapadlo, že by se to někdy mohlo hodit. *Zamračí se. Jediné oblečení co má je to, co má na sobě.* Tohle prostě dokáže naštvat. Pořád u sebe nosím celý šatník pomalu a teď. *Kydne si na zadek před jeskyní a vytáhne Kakutō, aby naporcovala to zvíře.*
Suzuya: Jen si naskoč, ten to unese v pohodičce, nebo vypadá tak slabě, že neunese dva dospělý lidi? *Podotkne a pomůže Fujino na jeho hřbet a počká, až si tam vyskočí i Shinon, logicky myslel, aby se svezla i ona. Někdy si myslí, že je Fujino docela blbá že se ptá na takové triviální otázky, jako že zda poletí i Shinon. Vzduchem letí nad stromy Mantikora a Gryf je s potvorou v držení následuje. Když se dostanou na místo tak opatrně mezi stromy začnou klesat a přistanou na zem před vchod do té jeskyně, ovšem je to moc malé aby se tam chiméry vešli. Suzuya z Mantikory seskočí a Gryf tam položí na zem mrtvolu té velké potvory, Suzuya dá Mantikoře i Gryfovi znamení ať jdou pryč, že si mohou dělat, co chtějí. Pokud Fujino tedy slezla se Shinon na pevnou zem, tak obě chiméry vyletí vysoko do vzduchu. *Vezmeme si jen maso, které sníme, a zbytek si sežerou chiméry, nechci pach krve a masa přitáhl nějakou další potvoru rovnou k nám.
Fu_: *Cítí se nesvá z toho, že má sednout na takového tvora.* A Shinon? *zeptá se ho mimoděk. Nechce jí nechat běžet po zemi za nima, když je překvapil zajíc. Kdo ví, na co by narazila po cestě za nimi.* Unese nás všechny tři jo? Když udáš směr, zvládneme tam dorazit i po svých, pokud nás všechny neunese. *doufá v tu možnost. Pokud by ji ale odpověděl, že to zvládne, nebyla by moc nadšená a tu ruku by s neochotou vzala. Nechala by si Shinon skočit do náruče a celou dobu by ji držela. Ne proto, aby spadla Shinon, ale aby nespadla Fu, i když by to na to nemělo žádný vliv. Jinak běželi hned za směrem, který by jim ukázal. Potřebuje zapracovat stejně na fyzičce, protože by tu bez ní dlouho nevydržela. Bude muset začít i ve volných chvílích cvičit a posilovat. Jak se vyjádří Suzuya tedy, tak se podle toho i zařídí.*
Suzuya: Fajn minutku, mimochodem k tomu místu poletíme. Tak si vyber, na koho si nasedneš. *Poví, zapíská ještě jednou a vrátí se k nim i Mantikora, která má hubu od krve, očividně se nadlábl a docela dobře. Jak přemýšlí, možná by bylo fajn si nasednout na Mantikoru, Gryf ponese mrtvolu té potvory, takže ho nechci moc zatěžovat. *Poví a naznačí Gryfovi, co se po něm chce, ten rozumí a chytne mezi pařáty mrtvolu té divné potvory a Suzuya vyskočí na hřbet Mantikory a natáhne k Fujino ruku aby jí mohl pomoct vyskočit, sice by jí nechal samotnou, ale nechce, aby nějak zatáhla Mantikoru za srst, ta by jí rozhodně nepoděkovala a možná by jí mohla bodnout svým bodcem. *Myslím, že tohle je pro tebe odpovědí zda jsem něco našel. *Dodá ohledem nezodpovězené otázky. *
Fu_: *že tam na ně čeká cítí ještě dřív, než ho zahlédnou.* Tak mě napadlo, aby se nenaštval. Hned takhle něco přitáhnout. *pošeptá k Shinon, aby ji slyšela jen ona. Za několik metrů vystoupí z poza stromů a míří k němu.* Neseme večeři. Doufám, že máš rád pikantní, protože ten rádoby zajíc byl fakt ostrej. *poví s úsměvem. Položí na zem tvora.* Myslíš, že dál by ho nesla jedna z tvých. Je to fakt váha. Dlouho jsem nebyla tak vyčerpaná. *poví a otře si čelo. Smyje Shinon ze zad krev, která jí tam natekla a umyje si i ruce.* Povedlo se ti něco najít? V našem směru bez šance. Tam to jen pomalu vede z kopce. *poví a ukáže za sebe.*
Suzuya: *Krouží na obloze a snaží se najít něco použitelného, jeskyni nebo cokoliv. Jak tak krouží tak se něco dole zaleskne, Suzuya tedy Gryfa pobídne, aby tam přistál. Poté ho ihned nechá, aby zase odletěl. Jak se zdá zaujala ho nějaká stříbrná ruda, nebo spíše by tomu říkal kus kamene, ale vypadá jako stříbro. Suzuyu tohle moc nezajímá, ale rozhlíží se okolo a všimne si něčeho zajímavého. Podivná stěna, která je prorostlá různými liánami, houbami a dalšími podobnými blbostmi. Když se pozorně zadívá tak si všimne, že za tím něco je, vytáhne tedy katanu z ocele z chakrových tyč a začne se prosekávat dovnitř. Chvilku to zabere ale ocel chakrových tyčí je velmi pevná a to i když nepřijímá chakru, jediný rozdíl mezi temným světem a normálním světem je ten že kdyby někdo uchopil, čepel nemělo by to na něj žádný dopad. Když se konečně proseká, drží stále katanu a vejde dovnitř, vypadá to tam opuštěně a celkem prostorně, očividně našel nějakou skrýš v kusu menší skalky nebo kopce, každopádně tohle je přesně to co potřebují. Vyjde zase ven a zapíská, přiletí k němu tedy opět jeho gryf a ten ho vynese do vzduchu a ne jeho zádech doletí zpátky k místu, odkud vyrazil, nezabralo to moc času, takže naopak tam bude muset čekat na Fujino. *
Fu_: No. Tak jdeme Shinon. *poví a vydají se po proudu, který teče na sever. Nebo spíše kousek k západu. Ale i tak se posunout i kousek hlouběji od řeky. Takhle blízko ní by nic být nemuselo. Po deseti minutách se před jimi objeví nora. Asi metr na průměr.* To nebude obyčejný zajíc co? *zeptá se jí s úsměvem. Přikrčí se za strom a pozoruje jí.* Cítíš něco? * *Někdo je uvnitř. Jeden tvor. Nechceš snad..? *podívá se na ní Shinon.* Jo, to chci. Třeba Suzuya něco objeví. Tak aspoň doneseme večeři. A podle velikosti té nory, bude dost i pro ty jeho potvory. *poví Fu s úsměvem.* Navíc i naše potraviny jsou v mojí pečeti. *dodá. Všechno si naučila nosit v pečetích Raikō Kenka, protože to bylo pohodlnější a na zádech mívala většinou nějakou velkou zbraň a nevešel by se jí tam tak ani žádný batoh.* Zkusíme to vylákat. Já si vlezu nad noru a ty kus před ní, hned jak vyleze, skočím po tom. *vysvětlí jí a rozmístějí se. Vytáhne Kakutō a čeká pár metrů za norou. Shinon se přikrčí před norou dobrých deset metrů od ní. Pak několikrát štěkne. Během chvilky obě cítí chvění. Na to se z nory vynoří zvíře, které sotva tím otvorem prošlo. Je podobný normálnímu králíkovi, až na to že je obří, nemá žádnou srst a nevypadá, že by chtěl utéct. Zavrčel naštvaně a vyrazil hned proti Shinon. Ta to nečekala a jen tak tak denní povedlo jo přeskočit. To už vyběhla i Fu. S Kakutō se odrazí. Bohužel ne moc dobře. Sice chakru nepoužila, ale její skok nebyl dlouhý. Nezbylo jí nic jiného, než vyrazit normálně a běžet na "zajíce". Vyhnula se Shinon a přiskočí k němu. Rychlí pohyb mečem, než se stihl vzpamatovat a podsekla mu hrdlo. Ještě mu vrátila Kakutō do hrudi a po chvíli boje "zajíc" padl k zemi.* Tak to jsem nečekala. Fakt to je jiné, bojovat bez chakry. *poví a pak popadne mrtvolu a odnáší jí zpět. Chvíli jí bude trvat, než si na tyhle podmínky zvykne. Nakonec musí dát tělo na Shinon a částečně jí ho podpírat. Místo kam šli se spíš zvažovalo, než aby tam někde byla nějaká jeskyně.*
Suzuya: Shinon na rozdíl od tebe poslouchá, varoval jsem tě, abys nepoužívala chakru že ztratíš vědomí. Když jsem se probudil, zkusil jsem vyběhnout na strom ale i blbé Kinobori no Waza mě dostalo do bezvědomí. Už jsem to říkal, ještě že tu Shinon máš aspoň, že tu je že? *Podotkne s úsměvem. Vypadá to že Suzuyu tento svět netrápí a ani se ho nebojí, naopak z něho má radost a jakoby na něj byl zvyklej odjakživa. Uvnitř ovšem nervózní je, hlavně kvůli tomu že Kyuubi spí. *Jasné vemte to po zemi ale na sever a já budu ve vzduchu kroužit v okolí tohoto místa a budou doufat, že něco zahlédnu. *Pak si rovnou vyskočí na hřbet svého gryfa a nabere s ním výšku, vysoko ve vzduchu kousek nad korunami těchto podivných stromů začne kroužit na obloze. Některé stromy vypadají doslova jakou houby a případně září, je to opravdu těžké si na to zvyknout. Jak létá tak se dívá dolů, zda zahlédne něco, co by mu mohlo povědět, že tam je výhodné se ukrýt. *
Fu_: *také si přidřepne, aby se napila. Má ještě mokrá ústa, když vstane.* Tak hloupá určitě nejsem. *poví a pak se podívá bokem.* I když jsem si chtěla přivolat svitek, abych nějaké plody schovala a později je prozkoumala, zda se dají jíst či ne. Shinon mě ale zarazila. No co. *pokrčí rameny.* Síla zvyku. Ty si taky musel něco udělat, aby si pak mohl říct, že nás i techniky úrovně E pošlou na kutě. *usměje se.* Co kdyby si to vzal vzduchem a mi s Shinon po zemi. Můžeme se sejít zase tady třeba zaa... Půl hodiny? *Protáhne a podívá se na jeho reakci, jakou bude mít.* Vezmeme to třeba na jih ty na sever, nebo jak chceš ty. Jestli máš nějaký jiný nápad. *pokrčí rameny.*
Suzuya: *Klidným krokem se vydá za Shinon, mezitím dá svým chimérám volno, aby se protáhly a trochu se proletěli, případně najedli. Sice tyto zvířata neznají, ale dokáží poznat, když najdou nějaké zvíře, které je slabší aby ho mohly sežrat. Shinon uspěla a našla přesně to co Suzuya potřeboval najít, vodu. *Mimochodem zkuste se vyhýbat jedení plodů tohoto lesa, nevíme, co může být jedovaté a tak podobně. *Podotkne s úsměvem a skloní se k vodě, ze které se napije, nabere si prostě trochu do dlaní a napije se. *Máš pravdu je to výtečná voda, každopádně chtěl bych v okolí maximálně tří kilometrů najít nějakou tu jeskyni. Bylo by výhodné mít blízko zdroj vody, čím blíž tím líp. Voda znamená vodu, to chápeme, ale zároveň to znamená i živočichy k lovení a k jídlu. *Podotkne Suzuya a začne se rozhlížet okolo, přemýšlí, jakým systémem by bylo nejlepší začít pátrání a tak jednou zapíská. Sice jsou okolo různá zvířata, Suzuya o nich i ví, ale dělá, jakoby nevěděl, udržují si od nich bezpečnou vzdálenost, protože Suzuyu ani Fujino tato zvířata neznají. Každopádně na zapískání zareagoval jeho gryf a po několika minutách se ocitl kousek od Suzuyi a Fujino. *
Fu_: *přikývne. Souhlasí s jeho návrhem a podívá se na Shinon také.* Co jsme se byli projít, mohla si něco chtít. *poví. Sama něco cítila, ale Suzuya má pravdu, její je stále lepší.* Jo. Musí tam být i nějaká podzemí voda. Většina těch hub byla i vlhká. *poví Shinon a rozejde se směrem, kterým si je jistá, že je voda. Procházejí zase kolem té samé houby a křoví, které má pět metrů na výšku a jsou na něm plody velké jako melouny, ale s měkčí krustou. Po světě metrech, je slyšet i zurčení vody, která se někde před nimi prohání krajinou. Když k ní dojdou, nejedná se o potůček, ale o třímetrovou strouhou. Voda je čistá a rychlá a zkresluje tak vzdálenost ke dnu. Skloní k ní čumák a začichá. Pak do ní párkrát smočí i jazyk a napije se.* Kam se hrabe naše voda. *poví a otočí k nim hlavu s úsměvem.* Jen není do čeho jí nabrat pro vás co? *poví. Fu si vzpomene na jeden strom, kolem kterého prošli.* Tam bylo něco jako kokosy, když to bude použitelné, dá se to vzít jako miska, co myslíš? *Zeptá se Suzuyi.* Vonělo to nasládle, takže by to nemuselo být nic jedovatého. *zamyslí se.*
Suzuya: Jasné pohoda, nech si ten sarkasmus. Každopádně můžu říct jedno, není to náš svět, stromy, kytky a živočichové vše je úplně jiné než to co jsem doposud viděl. Je to rozmanité a příroda tu je úplně jiná jak flora, tak i fauna. Na první pohled to vypadá jako obyčejné stromy ale obyčejné nejsou, navíc jsou zářivé, nechci si představit, jaké potvory tu budou v noci. Nejdřív si najdeme nějaký úkryt. Nejlepší by byla nějaký jeskyně, která má pouze jeden vchod a nikam nevede, prostě slepou jeskyni. Tam s mapou probereme vše potřebné. Navíc ani já so to ještě pořádně neprohlédl to je momentálně nejméně důležité. *Podotkne a zamyslí se. *Shinon? Cítíš někde vlhkost? Nejlépe sladké vody, slané se bude nejlepší vyhýbat. Sice já i Fujino má lepší smysli ale stále tvůj je ten nejlepší.
Fu_: *nechá ho vzlétnou a sama se udělá malou procházku pár metrů po okolí jejich místa. Dostane se do sto metrů dlouhého okruhu a prohlíží si zdejší faunu. Rostliny, které prostě nezapadají do jejich světa. Houby vysoké jako stromy. To by nebylo tak nic extra. To už viděla v Iwagakure, kde měli podobné. Jenže tyhle svítí a proudí životem. Být nějaká bioložka, tak se tu udělá u první rostliny. Jí to jen připadalo, jako by byla ve snu. Vůně, tvary.. prostě něco jedinečného. Našla i křoví s jistými plody, ale není blbá, aby něco jen tak ochutnávala. Chtěla si hrábnout na pečeť Raikō Kenka a něco nasbírat, než jí Shinon vrčením zarazila. Asi by si tu rychle ustlala, kdyby to udělala.* Děkuji. * * Za nic. Co bych tu s ním sama dělala. *Poví s úsměvem, který ale vidět na ní moc není pro někoho, kdo ji nezná dlouho a nezná jeji grimasy. Vrací se zpátky a taky to nebylo do deseti minut. Chvíli před ním se zastaví na místě, kde se objevili.* Tak to je fajn. Mě to řekneš taky? *zeptá se ho.* Nebo necháš mě se podívat aspoň do mapy, než jí úplně schováš? Abych měla aspoň nějakou představu, kdyby se stalo, že se budeme muset rozdělit, kde se nacházím a co hledat. *zeptá se ho. Zaplatil za ní on, nechce mu ji vzít, ale ráda by měla aspoň přehled. Na nevraživost vůči němu musí v tomto světě zapomenout. Je tu jediný přítel, kterého momentálně má. Pokud by se měli rozdělit, trvalo by ji to, než by se tu zorientovala.*
Suzuya: *Trochu se protáhne a přejde pomalu ke svému gryfu, kterému vyskočí na záda. *Dej mi tak deset minut, hned jsem tady. *Poví a Gryf vyletí vysoko do vzduchu nad koruny stromů. Kam Suzuya dohlédne, jsou jen stromy, takže to bere trochu větším okruhem a zkouší létat v kruzích nad lesem, přičemž kruhy postupně zvětšuje, takže postupně na místech zahlédne i nějaké ty orientační body aby se dokázal podle mapy orientovat a určit polohu. Dívá se jak na okolí lesů a lesy samotné tak i na mapu. Zabere to nakonec místo deseti minut rovných dvacet než nakonec najde zase místo kde se nyní nachází Fujino a Mantikora. Přistane a při tom svými velkými křídly jeho gryf rozvíří trochu prach na zemi. Suzuya seskočí doků a otočí se čelem k Fujino. *Už vím, kde se tak odhadem nacházíme.
Fu_: *usměje se.* No, já sem někde nukenin pořád. *poví a pokrčí rameny.* Myslím, že oběma zůstala schopnost, vycítit dopředu nepřátele. Tady by neměl být snad nikdo, kdo by to měl také zvládnout. Teda asi kromě těch, co by přišli z našeho světa. Jak říkala ta potvora, je jich víc takže ze všech koutů světa se sem někdo nahrne určitě. *přemýšlí a rozhlédne se.* Tak orientace je asi snadná. Jsme v lese. A hádám, že hodně velký les. *kouká kolem.* Ale některé vůně jsou příjemné. Na to, že nám to tu bere chakru, tak by to tu bylo pěkné. *pokusí se pomalu vstát.* No, omluv mě na okamžik. *poví a zajde si za jeden strom. Tam vykoná potřebu a zase se vrátí.* Co máme tedy v plánu dál? *větří, že jsou poblíž cítit i zvířata. Momentálně tam nejsou.* Někde poblíž je asi zvířecí stezka. Okolo nic ale momentálně není. *pak se ještě koukněte na Shinon* Jak ty to tu zvládáš? *zeptá se jí.* Jde to. Nemám tolik chakry, aby mě to nějak silné stahovalo. *poví a také se zvedne a oklepe.* Dobře. *odvětí a vrátí svoji pozornost na Suzuyu.*
Suzuya: Ani tak nejsem obyčejný člověk, koukám, že mi pár věcí zůstalo. Stále cítím tvou chakru, mám vylepšené všechny smysly, což mi taky zůstalo, není to na zvířecí úrovni ale na úrovni mezi člověkem a zvířetem. Mám zvýšenou citlivost na pohyb kolem sebe a stejně tak zlepšené reflexy. Ty máš zlepšený čich a sluch na úrovni mezi psem a člověkem takže v tomto jsme na tom stejně. Každopádně jsme prakticky lidé, ale jsme trochu lepší, každopádně to nejdůležitější. Víš, že jsem byl Nukenin že? Musel jsem přežívat v lesích a tak podobně, počítejme, že všichni jsou naši nepřátelé, takže budeme žít jako bychom v tomto světě byli Nukeniny a každý koho potkáme, by nás mohl chtít ulovit. Takže nejdřív by bylo fajn se orientovat, takže musíme zjistit, kde se nacházíme. Mimochodem nepoužívej chakry ani na Jutsu třídy E jinak přijdeš o vědomí.
Fu_: *pomalu k sobě přichází. Cítí na tváři dotek trávy. Do nosu jí udeří vůně lesa. Jenže jiná vůně lesa. Není to obyčejný les. Cítí, že její chakra je stále na nule. Taky temná i Sanbiho. Co si uvědomuje, že jí zůstalo je její čich. Díky němu může začít zkoumat nové vůně, které ještě nezná. Začne se pomalu sbírat ze země. Z těch nových vůni se jí ale zamotá trochu hlava a zůstane tedy v kleče sedět na nohách. Hned ví, kde je Suzuya. Otočí se na něj a vidí jeho úsměv. Také se usměje.* Jaké to je, být obyčejný člověk? *zeptá se ho a nakonec si sedne na zadek.* Je to docela nářez. Tohle tu už jednou bylo ale ne? Jen si tu dobu nepamatuji, byla jsem mimo. *poví a rozhlédne se. Shinon se posadí vedle ní. Ona té chakry trochu má také, ale na techniky je používána chakra Fu.* Byl to hodně nepříjemný pocit, vidět tě hned padnout. *poví k ní. Pak se podívá na Suzuyovo tvory, se kterými to také nic moc nedělá.*
Suzuya: *Leží překrytý křídlem Gryfa, ztratil totiž vědomí z důvodu, že přišel o mnoho své chakry. Chiméry ty naštěstí nemají rozvinutou chakrovou soustavu a tak to na ně nemělo takový dopad. Suzuya je stále oblečený v ( odkaz » ) k pravému boku má připevněné pouzdro s katanou která je tvořená z chakrové tyče ( odkaz » ). K levému boku má pro změnu zase pouzdro s obyčejnou černou katanou. Na čele pečeť Byakugō no in a na dlaních značky k Meitonu, což ale kvůli rukavicím není vidět (Viz. Odkaz oblečení). Na zádech má připevněnou Gunbai, z jejíž rukojetě pokračuje řetěz, který končí pod pravým rukávem. Má u sebe ještě ukryté různé menší vybavení a nějaké ty pilulky a tak podobně. Zbytek má v pečetích Kuchiyose Raikō Kenka které má na rukojetích svých katan. Pomalu se začne probouzet a probouzí se dřív než Fujino, není se čemu divit však Suzuyovi je pouhých 21 let, na rozdíl do Fujino. Pomalu otevře oči a zase se zvedne na nohy, cítí chakru Fujino takže pozná, že je živá, díky jedu Hakuja Sennina, který mu koluje v krvi, cítí chakru bez použití chakry. Pokusil se vyběhnout po jednom stromu pomocí Kinobori no Waza ale okamžitě ho to extrémně vyčerpalo a Suzuya vědomí ztratil znovu ale už ne tak dlouho. Nyní sedí pod jedním stromem zády opřený o jeho kmen a spokojeně se usmívá, člověk by řekl, že bude vystrašený ale je to naopak má a tváři úsměv. *
BlueBoard.cz ShoutBoard