Přidej zprávu »
---: ---
Saya: *Skoro až zapřede jako kočka, když ucítí, jak se Mito dotkla její ňader. Nepotrvá to moc dlouho a Saya usne v opravdu klidném spánku. Cítí se v bezpečí a milovaná. Saya má opravdu klidný spánek plný krásných snů ve kterých se jí zdá o ní a o Mito. *
Mito: *Ruce mela omotane kolem Sayina tela a si do dlani vzala jeji nadra a lehce po nich prejela prsty, nez ji lepe objala. Hodila si pres jeji boky nohu a drzela ji tesne u sebe.* A ja tobe za to cekani. *Poseptala ji zezadu do ouska a polibila ho. Nadechla se vune jejich vlasu a spokojene zamrucela. Milovala Sayu poddajnou a sladkou, jakoi dokazala byt kdyz byly spolu. Zavrela oci a lezela, dokud by neusla. Sayu si drzic co nejblize k telu.*
Saya: Fajn tak se svlékat nebudu. *Poví Saya a aspoň se trošku vysvlékne, aby aspoň trošku vysvobodila svoje prsa, necítí se prostě dobře, když má spát takto oblečená *Tak aspoň takhle. *Pošeptá Saya a otočí se k Mito zády a doslova se na ní naplácne jak jen může. Chce být k Mito tak blízko jak to jen jde. *Až se uvidíme, příště dostaneš ode mě orgazmus jako dáreček. *Pošeptá Saya potichu a spokojeně se zavrtí a zavře svoje očíčka. *
Mito: Opovaz se si sundavat obleceni, to by bylo jako bys me chtela mucit. *Usklibla se a pevne ji ovinula rukama.* Sayo, zvladnes to, poslu ti dopisy a pokusim se do roka a pul dostat do yugakure, alespon na skok. I kdybych mela dorazit jen kvuli tobe. Plati? To by mi snad mohli povolit. *Hladila Sayu po tele a spokojene zavrela oci.* Budeme v kontaltu, i kdyz to asi nebude moc snadne.
Saya: Už jít spát jo? Ale nejdřív bych se měla svléknout, nerada spím takhle moc oblečená. *Poví Saya a přitulí se přímo k Mito. *Doufám, že to tu bez tebe dokážu vydržet, až mi odjedeš. *Poví Saya takovým trochu smutným hláskem. *
Mito: Hah. Ukaz. *Mrskla sebou do postele k Saye. Zula se, to byla samozrejmost.* Pohodlna a vonava jako ty. *Zasmala se a uvelebila se u Sayi.* Tak co? Chces jit rovnou spat? Ja jsem docela unavena. *Propletla prsty jejich rukou a polozila hlavu tak, aby se celem opirala o Sayi rameno, lehce ho polibila.*
Saya: Heh taková pěkná památka, takovou tě snad ani neznám. *Saye to přijde celkem vtipné a zasměje se. Když se dostanou konečně na místo tak tam jen nadšeně ihned zapluje na postel. Hezky se stihla ještě vyzout a jen se spokojeně rozvalí přes celou postel. *Ummm, je to docela příjemná dokonce bych řekla, že skoro příjemnější jak doma.
Mito: Ale prd, jsi krásná dost, na Kunoichi až moc. *Ušklíbla se a pokračovala v cestě.* O placení se neboj, peníze mám. V nejhorším udělám dluh Suzuyovi, než odjedu. Bude mít památku. *Zasmála se a pokračovala v cestě, u chrámu vyhodila oblečení do nedalekého koše a za pár minut se dostaly až k jednomu z hostelů. Mito zaplatila za pokoj pro dva a domluvila to tak, že tu vlastně nejsou. Dostaly se Sayou pokoj nejdále od ostatních, aby byly nerušené.*
Saya: Modelka? Tak pěkná ještě nejsem. *Odpoví Saya se smíchem. Opravdu jí ta představa pobavila, Saya ovšem moc dobře ví, že by nebyla dobrou modelkou. *Fajn ale budeš muset platit, bez misí nevydělávám peníze. *Poví Saya a je připravená Mito následovat. *
Mito: Sluší ti to. *Zasmála se.* To bys mohla dělat! Budeš modelkou Yugakure. *Zasmála se a vyrazila. Posbírala špinavé věci a ručníky. Po cestě to chtěla vyhodit do popelnice.* Půjdeme do toho hotýlku na okraji vesnice, ať jsme úplně tajně, bude to zábava. *Zazubila se.*
Saya: *Překvapí ji ta rychlost, když se Mito tak rychle připraví na cestu. Vyleze ven z vody a pomalu se usuší, nikam nepospíchá. Navíc ví, že se vlastně producíruje nahá, aspoň nějaká radost Saye může zůstat. Poté se oblékne do toho, co jí tam Mito připravila a trošku se ta zatočí v těch věcech jako modelka. *Jak v tom vypadám?
Mito: Hai! *Spokojene zavrela oci, kdyz ji saya dala pusu na tvar a zvedla se z vody, byla cista, barva nebyla zaschla a tak se odmocila sama. Sahla po rucniku, ktery Klon prinesl take a utrela se, oblekla se do obleceni, byl tam rucnik a obleceni i pro Sayu.* Muzeme vyrazit tedy? Veci mam jiz sbalene a tak se nemusim o nic stara ted.
Saya: Jsem neodolatelná, já vím, můžeme to zkusit to vydržet bez toho, a pokud to nezvládneš tak se svět nezboří. *Odpoví Saya a trochu se zvedne, aby se mohla natáhnout k tváři Mito a dát jí jen takovou nesmělou pusu na tvář. *Důležité je jen jedno a to že budeme spolu.
Mito: Nemusime, ja vim...ani nechci, chci si svou Sayu nechat na chvili, kdy se vratim. Jenze...jenze ja nemuzu. Nemuzu si pomoct Sayo. Nekoukej takhle. Nekoukej vubec. *Zrudla a podivala se jinam, pustila jeji tvar a nafoukla rude tvare.* Muzeme jit do hotelu a byt tam spolu, ale musis mne udrzet na uzde. Jen se tulit.
Saya: Nebo so zahrát na trochu dobrodružství a jít do hotelu? Ty máš doma Suzuyu a já zase Kuroku, chci, abychom byli opravdu jen my dvě. *Poví Saya a spokojeně zapřede skoro jako kočka. *Nemusíme nic provádět, pokud nechceš. Stačí, když budeš se mnou po ničem jiném ani netoužím.
Mito: Hmm... *Usmala se spokojene, kdyz si Saya uzivala jejich doteku. Prodluzovala pohyby tak, ze ji v podstate skrabala po cele pazi.* Muzes prespat u nas. Nebo ja muzu prijit k tobe. Co ty na to? *Druhou ruku presunula k jeji tvari a jemne ji palcem pohladila po brade. Polkla, mela na Sayu chut, tak nesmesitelnou, ze byla ochotna venovat posledni vecer ji a rozlouceni se Suzuyou presunout na rano.*
Saya: Umm, příjemné. *Poví Saya a prakticky vypustí úplně nějaké pracovní zařazení. Sice by se taky ráda věnovala Mito, ale je to tak příjemné a jako kdyby všechna její energie prostě zmizela. *Takhle bych vydržela věčnost. Mohla bys dneska ještě zůstat? Chtěla bych aspoň s tebou ležet, jen ty a já klidně být spolu abych si to mohla pořádně zapamatovat, než odejdeš.
Mito: Heh, praci, vsak jsi profesionalni chuva ted. Muzes delat senseie, ono je rozdil mezi uzivanim chakry a poucovanim jinych jak ji vyuzivat. Takovy sensei si zije docela dobre. *Zamyslela se, pricemz prestala Sayu hladit po vlasech a presunula sve prsty na jeji rameno, po kterem prejizdela konecny prstu. Klon postupne dorazil az k jezirku, polozit na zem obleceni pro Sayu i Mito a zmizel v oblacku dymu.*
Saya: Možná trošku. *Podotkne Saya ohledně toho zda se zbláznila. Počítá totiž s tím, že je mnoho elementů, které mohou člověka změnit a tak se bojí co by se mohlo stát Mito. Však Sharingan je unikátní příklad změny člověka. Ví, že stačí jedno blbé Kotoamatsukami a z Mito může být nepřátel na život a na smrt, kdoví co když existuje další člověk s takovou schopností? Saya na to radši přestane myslet a užívá si své společnosti. *Musím si vymyslet nějakou práci, jinak se tu za těch osm let zblázním.
Mito: *Položila si bradu na hlavu Sayi. Povzdychl si a zavřela oči.* Zbláznila jsi se snad...nezmění. Nikdy s emé city k tobě nezmění, ani nepřemýšlej nad tím, že by mohlo. Proč vždy ti, které někdo milují, potřebují ujistit o citech druhých? *Optala se spíše sama sebe. I Suzuyu musela ujišťovat, že se nic nezmění. Připadala si zvláštně, doopravdy...jakoby v tomto světě nebylo žádné jistoty. Klon mezitím došel ke chrámu a vydal se pomalu směrem k dívkám.*
Saya: *Spokojně zamručí, když jí Mito tak pěkně opečovává. Cítí to, co potřebovala a tak tam jen spokojeně vnímá existenci sebe a Mito. *Slib mi že se nezměníš. Slib mi že to mezi námi bude stejné tak jak to je nyní i po těch letech co se znovu uvidíme. *Saye lze v hlasu poznat trochu strachu, nijak to nemaskuje, že se toho obává. *
Mito: To určitě. *Roztáhla ruce a přivinula si k sobě Sayu jakoby byla malé dítě, hladila jí ve vlasech.* Určitě se uvidíme dřív, zařídí to, i kdybych kvůli tomu měla porušit všechna pravidla. *Usmála se a povzdychla si.* NEchce se mi, když jsi tu, ale už jsem dala slovo...je to tak těžké opouštět lidi...vážně moc těžké.
Saya: Tak já ti napíšu, až budeš v Zemi Železa, kdybych chtěla jinam tak bych ani nevěděla kam to poslat. *Podotkne Saya a přisune se k Mito, němá v plánu jí svádět aby něco bylo, spíše chce, aby jí Mito vzala k sobě do objetí. Chce mít ten pocit, že je milovaná. *Určitě se uvidíme dřív než za 8 let, určitě někdy dokážeš Suzuyu přesvědčit aby nám dovolil se setkat.
Mito: *Vlezla do vody a celá s ezatřásla jak jí po těle vyskočila husina.* Jasně že ano,budu ráda, když mi napíšeš, budu ti psát z každé země, kam dorazím. Nebo spíš...pošlu ti obrázky všech zemí, kde budu, chci to vzít trochu oklikou, užít si volnosti. I když teda je to dost na nic to, jak jsou všude nějací pitomci, co otravujou...alespoň si udělám pár nových sfér. *Zamyslela se spokojeně, přičemž zaplula do vody celá a spokojeně se usmála na Sayu.* Až se příště uvidíme, doufám, že to bude dříve než za osm let.
Saya: Ach tak, chápu. Máte to opravdu pěkně zařízené. *Poví Saya s úsměvem a během pár chvil je svlečená. Následně si vleze do vody a trochu zprvu ztuhne, protoze ns nejí vkus je to moc studené. Stačí si pak na vodu zvyknout a je to už dobré. Celá se potopila takže pak když opět vyplula tak byla úplně mokrá. *Budeš mi chybět, ti někdy pošlu dopis to by šlo ne?
Mito: Povoleni uz mam. *Pousmala se, kdyz si sundavala obleceni s umyslem vlezt do jezirka.* Mluvila jsem o tom se Suzuyou. *Sundala si svrsek a odhalila tak hiraishin znacku na srdci.* Vymysleli jsme i zpusob, jak bych spolu kdykoliv se nam zachce. Takze zas takovy rozdil to nebude. Jen s tim, ze nebudeme bydlet ve stejnem dome. Mozna jsem mu mela jeste mavarit do zasoby. . *Zamracila se. Bohuzel takovou vec uz nestihala. Za chvilku byla naha a ponorena do vody jezirka. Klon za tu dobu dosel do domu, zatimco vyuzil henge no jutsu, aby skryl vsechny barvy na tele a vzbudil tak podezreni. Nabral veci, potrebne pro obe divky a otocil se na podpatku s umyslem se vratit k Mito.*
Saya: He? Nebudou po tobě chtít ale povolení svého Kage? Předpokládám, že jdeš do Země Železa že? *Poví Saya, nechce se nějak zmiňovat ohledně toho, že Mito má šanci jí aspoň dohnat. Saya o tom silně pochybuje, že by toho mohla, dosáhnou, ale předci to své kamarádce nebude říkat. *Ohledně toho když jsme byli malé, tak když se nad tím zamyslíš tak jsme se moc nezměnili ne?
Mito: Techniky neovlada.... *Promluvila a zlomila prvni vetvicku u stromu hned u chramu a lamala takhle vetvicky celou cestu.* ale neni stupidni a ma oci. *Zasmala se. Lamala vetvicky kazde tri kroky, aby byly nadohled od te predchozi. Ruku propletla s tou Sayinou.* Vis co je spatne? Ze jsme uz dospely a presto kdyz jsme spolu, jsme furt ty maly holky, co si vzaly prvni pusy a doteky ..obcas se na ty casy v mysli vracim. Jak jsi se dokazala tak rychle vysvihnout a ze me se stala domaci putka. Jeste ze odchazim, alespon trochu te dozenu za tu dobu. *Usmala se trochu smutne. Ale stale to byl uprimny usmev.* Nehci aby si mne nekdo spojoval s Yugakure. Proto mam pripravenou i masku i jine jmeno pro svuj pobyt mimo zem.
Saya: Tak nějak, nějak se tím musím prokousat. *Poví Saya a vydá se tedy k tomu jezírku, které se nachází severně od chrámu asi tak dvacet minut cesty skrze les. *Jak nás vlastně ten tvůj Kage Bunshin najde? On neví, kam jdeme ne? Ovládáš nějaké vyhledávací techniky? *Zeptá se Saya a cestou prostě Mito drápne za ruku s úmyslem si s ní proplést prstíky. *
Mito: Velka Saya se stala nechtene matkou? I opatrovnictvi se pocita. *Usklibla se.* pujdeme do toho jezirka. Ale nevim, kdo....ah. *Slozila pecet a vytvorila dalsiho klona, ten vyuzil henge no jutsu, na cistou Mito, a odesel.* Prinese nam ciste obleceni. To moje je umazane od barvy. Pujdeme? *vysla z chramu, jen netusila kam, hodlala jit za Sayou.*
Saya: Ke mně domu asi ne, tam bude zase Kuroka, malá holka se Sharinganem o kterou se teď musím starat a navést jí tak aby se z ní stala Kunoichi oddaná Yugakure. *Saya se zvedne a na okamžik se zamyslí. *Mám nápad! Co prostě jít do hlubin toho lesa, který obklopuje tenhle chrám. Určitě tam bude nějaké jezírko, nebo tak nějak. Tuším, že kdysi jsem tam něco viděla, když jsem byla ještě malá holka.
Mito: No to jo, ale kam půjdeme? Asi k tobě? K nám je to přes celé město.... *Zamyslela se a trochu se zamračila.* Prčo musíme bydlet tak daleko. Pro boha. *Zamručela a zvedla se ze země, podala Saye ruku, aby ji zvedla nahoru a usmála se.*
Saya: Já miluju tebe, možná i Tomea ale mé srdce z většiny patří tobě. *Poví Saya upřímně a když si jí Mito k sobě přitiskne tak jí pevně obejme. Je ráda že může být takto u Mito jen v klidu si užívat její přítomnosti. *Jídlo? Nebylo by lepší se jít nejdříve někam převléknout? Předci jen tady je to od barvy a ty a já jsme na tom stejně, takže se musíme umýt, aby nás s tím nikdo nespojil že?
Mito: *Citila jeji slzy na svych prstech a tak saye nezne otrela tvare.* Vzdycky jsem si myslela, ze budu milovat jen jedineho. I pres to me srdce patri dvema lidem . *Pousmala se, nez Sayu opet nezen polibila. Nasledne ji pritiskla k sobe, lehce ji objala. Nehtela zachazet dal. Chtela so nechat se Sayou i takovou obycejnou vzpominku. A az se vrati na chvili do vesnice, tak by v tom mozna pokracovala.* Pujdeme se nekam najist?
Saya: *Nemělo by jí to překvapovat, měla by vědět, že to bude cítit nějak takto. Zná jí neskutečně dlouho ale i tak jí tahle reakce překvapuje. Saye se z očí vykutálí několik slz, není jich ovšem mnoho a není to ani od smutku, spíše jí slova Mito dojala a prostě zároveň v tom jsou i slzy štětí. Když se k ní Mito přiblíží tak zavře oči a položí se do polibku, nestojí o nějakou přehnanou vášeň, právě potřebuje něžnost od Mito. Jednou rukou Mito chytne lehce za hlavu a vjede jí prsty do vlasů, zároveň si jí tak chce udržet u sebe o něco déle, aby mohla polibky trochu prodloužit. *Vždycky tě budu milovat, myslím, že je to prostě tak udělané. Každá bude milovat své muže, ale současně nám bude dovoleno milovat se mezi sebou navzájem. *Pošeptá Saya slaboučkým hláskem když na okamžik polibky přeruší, poté se je ovšem pokusí znovu obnovit. *
Mito: *Povzdychla si. Chytila Sayu za tváře a přitáhla si její obličej ke svému. Zatlačila slzu.* Jako zrádce? Jak jsi se mi provinila, abych tě takto mohla označovat? Naše přátelství jsi nezradila. Vesnice...co je to, jen místo, kde tě drží a kde lidem vládne jeden. I když to od snoubenky Yugakageho zní divně, ale nikdy bych si nedovolila tebe, Shikiho, Satsuki...nikoho, kdo opustil vesnici, označovat za zrádce, já jsem svou opustila již v osmi letech, jsem snad zrádce? Ne, jen jsem hledala domov. Ať už jsi zabila kohokoliv, zradila svou rodnou vesnici, i kdybys povraždila půlku Yugakure, budeš pořád moje nejmilovanější Saya. Dokud teda nezradíš i mě. *Zasmála se.* Ty jsi tady. *Ukázala na Sayino srdce i svoje.* A tam taky zůstaneš. *Lehce si skousla ret, nemohla jí odolat, když byla smutná a hlavně byla na cestě pryč na několik let za tu dobu Saya bude neustále doma v Yuga a nebude tak snadné jí najít. Natáhla se a lehce se dotkla svými rty těch jejích, odtáhla se na milimetr a pak jí něžně políbila.*
Saya: Ach takhle, to by určitě nešlo. Nejsem schopná použít ani vyběhnout po stěně což je to úplně nejzákladnější. Gomene, kvůli tomu jak se mi to vymklo z kontroly, to prostě skončilo takto. *Saya následně uhne pohledem do strany. *Ani bych se ti nedivila, kdybys mě už nebrala tak jako dřív a spíše jako zrádce a zločince.
Mito: Chtela jsem za pomoci Henge vyhnat zeny z horkych pramenu, uz jsme to jednou udelaly spolecne. Kdysi davno jako male holky. Pamatujes? Ale nevim...nevim zda ti ponechali moznost pouzivat chakru natolik, abys byla schopna takovou snadnou techniku pouzit.
Saya: *Nechápe proč se Mito omlouvá. Nahodí tak trochu nechápavý výraz. *Co? Chtěla jsi říct můžeme, ale pak jsi s tím přestala a začala ses omlouvat, jen mluv, to že jsem tu zavřená neznamená. Že to už nejsem já, chovej se ke mně jako normálně. *Saya se přesune do sedu a jen tiše sedí a očekává, co jí Mito odpoví. *
Mito: *nejsprve se smala tomu jejich matlani, pak lechtani. Chvili se branila, ale pak uz ela sil a ruce ji padly na podlahu.* Tohle muselo byt slyset i ve vedlejsi zemi. *Zasmala se a povzdychla si.* hmm. Co dal? Muzeme...ah, to asi ne, vsak ty jsi ted...promin.
Saya: *Naskytne se jí opravdu velká příležitost a tak se prostě vrhne po Mito, která je nyní na zemi i přes to že to schytá nejspíš také. Když ale přijde na lechtaní tak to je Saya bezbranná, pokud jde totiž o tohle tak se nemůže bránit. Saya je až moc lechtivá, ovšem samozřejmě že se bude reflexivně automaticky bránit. Snaží se tedy lechtat ona Mito u čehož se směje opravdu hlasitě na všechny strany. *
Mito: Pfff. *Zaprskala a chtěla pozadu uhnout Saye z dosahu, ale nepočítala s tím, že tam je i další malý stojan na vonné tyčky, o který zakopla a spadla na zem, což byla skvělá šance pro Sayu se na ní vrhnout. Bránila se svou obarvenou rukou a omatlala i jí. Ječela jako u vytržení a z jekotu se stal smích, začala Sayu lechtat v podpaždí.*
Saya: *Pomaloučku postupuje směrem k Mito. *Uhm pozdě už mě to napadlo. *Poví Saya stále s tou jiskrou v očích. Rozhodně se Saye nelíbí, že mezi ní a Mito stojí překážka a tak se pak rozeběhne a prostě skočí na tu stolici a následně skočí zase na zem s úmyslem prostě pronásledovat Mito s úmyslem jí hezky umatlat barvou, je jí vlastně jedno kde jí umatlá od barvy, hlavně aby se to povedlo. Rozhodně se u toho bude zcela upřímně smát a bude rozhodně šťastná, že se takto baví, nikdy se tak moc určitě nebavila nemá žádnou vzpomínku kdy se takto bavila. *
Mito: *Sledovala Sayu, jak si pocina. Lehce se zamracila. Polozila kyblik na zem a nenapadne nabrala barvu na prsty, zacala couvat.* At te to ani nenapadne! *Zasmala se, narazila do jedne ze stolic. Rychle ji obehla a cekala, zda se na ni saya vehne s umyslem ji umatlat nebo ne. Rozhodne mela v planu utikat a jecet jako mala, ale zarovan Sayu zamotat a i ji uspinit barvoz.*
Saya: *Saya se taktéž nevyhla tomu aby na ní nějaká ta barva neskončila, reflexivně zavřela oči, aby jí to neskončilo v očích. Mít v očích takovou chemii by mohlo být dost nebezpečné obzvláště pro Sayu kvůli Sharinganu. Saya pak dostane nápad a přistoupí k té soše a přiloží k ní dlaň, čímž do ní vytvoří obtisk své ruky, pak se otočí k Mito a ruku pozvedne, jako kdyby to byla nějaká zbraň. *Copak mě asi napadlo? *Zeptá se ďábelským tónem a jakousi jiskrou v očích. *
Mito: Jo! *nadechla se.* raz, dva, tri! *vychrstla barvu na sochu, se rozblemcla i na okolni steny, podlahu a vybaceni chramu tak, ze jedina cast, co zbyla cista byla stena za nimi. I Mito to schytala od barvy. Ruce a oblicej mela plne barevnych kapek.* Hah! Necekala bych, ze to bude tak uvolnujici.
Saya: *Má radost z toho že má Mito takovou radost provádět takové lumpárny. Pomůže jí s kýblem barvy, aby se i Saya trochu angažovala. *Vylejeme to společně na tři? *Zeptá se Saya a následně začne případně odpočítávat, aby to pak mohly společně případně vylít na sochu. *
Mito: Jo! *Sledovala jak rudá barva stéká po stěně a usmála se na Sayu.* Tak jdeme. *Chytila ji za ruku a skočila dolů s tím, že sebe i Sayu chtěla zbrzdit díky rinnu těsně nad zemí. Došla pro druhý kýbl s barvou, žlutou a vydala se do chrámu. Deaktivovala Rinn, nechtěla Sayu nějak podráždit, nebo jí přivodit špatné myšlenky, kdyby neustále pioužívala chakru.*
Saya: Nemusíš se bát, bude to v pořádku. Musíme si trochu užít, ani jedna z nás si neužila dětství a pubertu takže teď nebo nikdy. *Pobídne Saya Mito aby jí dodala nějako tuto odvahu, má totiž pocit že Mito je trochu nervózní. *Co teď jít dovnitř do chrámu polít sochu Rikudou Sennina?
Mito: Kdybych nebyla na ceste pryc, tak bych s tebou byla denne. *Zasmala se jejimu zertu a kyvla hlavou.* bezva. Jdu na to. *Skousla si ret, byla nervozni, aby je nekdo nevidel a hlavne aby se trefila na spravne misto. Vyklopila kybl...*
Saya: *Chytne se pevně Mito, aby jí náhodou nevyklouzla a nespadla na zem. *Když jsem vězenkyně tak ty jsi dozorkyně? *Zeptá se Saya a krátce se tomu i zasměje, ovšem teď už musí vybrat směr, kudy má Mito vylít tu barvu. Saya se velmi pozorně dívá na chrám a přemýšlí, jaké místo by bylo nejlepší. Všimne si pěkně udělaného okna, které je všemožně ozdobené a nejspíš i velice drahé Saya tedy ukáže pár metrů nad to okno, protože předpokládá, že to na to okno steče a úplně ho zničí/zamatlá. *Tamhle to bude výborný výběr, steče to i přes to okno a bude to pěkně zasviněné!
Mito: Barvy máme dost. *Usmála se, v jedné ruce držela kýbl, aktivovala Rinnegan, chytila Sayu kolem pasu a přivinula ji k sobě.* Tak se chytni ty moje bezradná vězeňkyně. *Zasmála se a aktivovala rinnegan, díky tomu byla schopná sebe i Sayu vynést na střechu chrámu. Podala jí kýbl s barvou.* Ty budeš určovat směr, já to vyklopím!
Saya: Hm co se takhle nechat dostat na střechu a zlít stěnu od shora až dolů úplně celou. *Navrhne Saya se smíchem. *Ale budeš mi muset pomoct na střechu, sama se tam nemohu dostat. *Poví Saya tentokrát trochu pokleslejším hlasem. Nemá radost z toho jakou jí je překážkou to, že nemůže používat Chakru. *Nebo můžeme jít dovnitř a trochu vybarvit sochu Rikudou Sennina.
Mito: Neměla jsem žádné dětství,mojí...naší pubertu doprovázel boj o život...celou dobu jsem toužila udělat něco takového. *Zasmála se a zastavila se před chrámem, položila na zem kýble s barvou, nikdo tam nebyl.* Ideální situace. Tak co tam nakreslíme? Nebo to prostě jen rozmatláme? *Zasmála se a otevřela první kýbl rudé barvy.*
Saya: *Je dost překvapená z toho, že Mito dostává takovéto nápady. Nikdy by neřekla, že zrovna Mito by chtěla znesvětit chrám Rikudou Sennina. Nemá ovšem nic proti, právě naopak takže s radostí Mito následuje snad s ještě větším nadšením. Cesta k chrámu sice chvilku zabere, protože chrám je trochu mimo obydlenou část uvnitř vesnice ale je spíše obklopená lesy ale o to víc jí je jasné že je velká šance že jim to vyjde, aniž by je někdo odhalil. *Máš opravdu ďábelské plány.
Mito: Tak super. *Vešla do obchodu a koupila různé barvy, no, nekoupila, řekla že jsou k využití na výzdobu k oslavám sklizně, které měly brzy být a tak je dostala zadarmo.* Nikdy bych neřekla, že budu mít takovou výhodu. *Promluvila k Saye, když byly na cestě k chrámu.*
Saya: *Nechá se vést tam kam chce jít Mito je ochotná udělat cokoliv si Mito bude přát. Návrh o znesvěcení chrámu šesti cest se Saye rozhodně líbí. Už jen to že se tím může o něco více zalíbit u Jashina. *To zní jako super nápad jsem ochotná přistoupit na jakoukoliv kreativitu kterou navrhneš dnes ti opravdu k ničemu neřeknu ne.
Mito: *Zakerne se usmala.* Mohla, ale nemela bych. *Capla Sayu za ruku a rychle vyrazila do ulic, vubec netusila co delat. Ale rozhodne chtela neco blazniveho.* Sayo, co kdybychom znesvetili chram sesti cest? Myslim. *Zastavila se u obchodu s barvami* doopravdy nehezky z nej udelame neco jako bordel, ne?
Saya: Tak mě moc věcí nenapadá krom jedné. Co takhle dnešní den nechat ve tvé režii? Jsi snoubenka Yugakageho takže si můžeš dělat co se ti zachce ne? *Poví Saya s úsměvem který je nyní už naopak zase upřímný. *
Mito: S radostí, s tebou mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. *Usmála se a dlaní přejela Saye po ruce, měla docela smutný pohled. Chytila ji za ruku a pritáhla ji k sobě, aby ji mohla ještě jednou porádně obejmout. Hlavu si položla na její rameno.* Kdybych jen věděla...nikdy bych se tak nerozhodla, ale již není cesty zpět. Tak pojďme...*Pustila ji, složila pečeťě a vytvořila klon, který odnesl její tašku domů a Mito tak byla bez žádných závazků, jelikož klon jí rovnou i dobalil věci a zapečetil vše potřebné do svitků.* Co máš na mysli?
Saya: Život má celkem zajímavý smysl pro humor. *Poví Saya s úsměvem i když ten je teď jen předstíraný. Je z toho totiž celkem smutná, při radosti ji držela myšlenka že tu má Mito, kterou tu nakonec ale mít ani nebude. *Tak nechce se ti aspoň něco podniknout? Aspoň se pořádně rozloučit abys měla na co vzpomínat až budeš pryč. Je možné že až se vrátíš ani jedna z nás nebude taková jako dnes a tak by to chtělo aspoň další pěknou vzpomínku.
Mito: *O tom by se se Sayou mohla i hádat, viděla, jak se rozplácla o stěnu na summitu a nevypadalo to zrovna dobře. Nicméně jí obě ruce přiložila na tváře, když se dotýkaly čely a následně jí dala pusu na místo, kde měla mít pečeť. Mito si jne lehce povzdychla.* Ty jsi se vrátila a já zase odcházím...ironie. Suzuya mi povolil odejít z vesnice, půjdu se učit k samurajům do země železa a ráda bych se naučila být trochu soběstačná. Budu pryč asi tak dlouho jako ty tady zavřená. Možná ještě déle...
Saya: *Saya Mito objetí opětuje. *Taky tě ráda vidím. Každopádně nemusíš se o mě bát všechno nám vždycky pod kontrolou. Sice se vloudila malá nepříjemnost ale to nic nemění. Jakpak se ti vede? Vypadáš ještě krásnější než při našem posledním setkání. *Saya si chce na okamžik opřít své čelo o to Mito. *Chyběla jsi mi a to opravdu moc.
Mito: *Zastavila se při cestě a s úsměvem se otočila.* To vidím, takže nemá smysl tam chodit. *I přes to, co všechno viděla v kouli a věděla o tom, co se dělo a stalo, to byla její přítelkyně a byla nesmírně šťastná, že ji opět viděla.* Sayo... *Pevně ji objala.* Tak ráda...jsem tak ráda, že jsi zpátky. Že žiješ... měla jsem o tebe doopravdy strach.
Saya: *Saya se zrovna vracela z horkých pramenů. Ještě cestou domů si všimla Mito a tak stačilo přidat do kroku aby jí během pár chvil dohnala. *Saya momentálně není doma tak tam ani nemusíš chodit. *Poví klidným a přátelskym tónem. Už její výraz je naprosto klidný a bezstarostný. Osm let bez chakry je sice dlouhá doba ale po celý život neustále plnila různé mise a tak si nyní dopřává dlouho ale opravdu dlouhou dovolenou. *
Mito: (jelikož v nemocnici to zdržujete, píšu to tady.) *Mito si šla před odchodem z vesnice vyzvednout pár věcí, které si obsarala v nemocnici, obsáhlé zdravotnické vybavení, které jí mělo vystačit na půl roku cestování i v případě, že by byla vážně zraněná. Mito měla v plánu se brzy vrátit za Suzuyou, tak do roka určitě, ale nejprve potřebovala najít místo, kde se naučí všemu, co potřebuje. Přesněji, dopravit se do země železa a to nebude krátká cesta. Zrovna vycházela z nemocnice s batohem plným věcí, když si vzpomněla na to, co slyšela. Saya je opět ve vesnici, ve vazbě, ale je tu, což pro ní znamenal návat nejlepší kamarádky a přece by nemohla odejít bez rozloučení se s ní. Vydala se tedy z nemocnice přímo k domu, kde by Saya měla být. Zabouchala na dveře. Čekala zda někdo otevře, pokud ne, mávla by nad tím rukou a šla domů si připravit věci na zítřejší odchod.*
BlueBoard.cz ShoutBoard