Přidej zprávu »
Rpg: zrušeno
Sayuri: *V očích se mi zablýskne naprosto potěšeně, když jsem přizvána ke stolu a mohu si objednat. "Který hlupák by nebral možnost najíst se na účet druhého?" Usednu a už mávám na obsluhu. S úsměvem začnu s objednávkou.* Nejlépe sklenici hruškového džusu a k tomu bez přílohy glazované bůčkové jednohubky. *Objednám si s úsměvem. První se dočkám džusu ve sklenici, až později donesou talíř s pár bůčkovými jednohubkami, jejichž vršek zdobí trocha salátové okurky. Pokapané je to jenom zlehka limetkou. Nemluvě o mističce trochy marinády k dochucení namáčením.* Tak, děkuji za pozvání. * Rozplývám se jen při pohledu na tu dobrotu a pouštím se do ní. Párátka z jednohubek odkládám ke kraji talíře. Každý kousek si vychutnávám.*
Shiki: *Přikývne jako poděkování na popřání dobr chuti a následně rukou ukáže na židli oproti sobě.* Klidně si posaď a něco si dej jestli chceš *Pousmál se a následně si vložil další část jídla do úst a poté žvýkal. Dlaní si při tom však trošku promnul oko, které neměl zakryté, nějak ho svrbělo. No nic neříkal. Přece jen měl plnou pusou a s plnou pusou se co? AANOO přesně tak ! nemluví!*
Sayuri: Konečně! *Hlesnu a ruku stáhnu. Už nemusím šetřit svůj čich. Vidím totiž otce u jednoho ze stolů. Nadšeně se propracovávám svou cestou k němu. Nádoba je trochu na překážku, když míjím jeden stůl, za druhým. Naštěstí v té cestě není žádný host, kterého bych s ní mohla nějak praštit. I když mne by to bylo beztak jedno.* Dobrou chuť přeji, tati. *Usměji se, když dorazím ke stolu Shikiho a opřu se o stejný stůl, jen na jeho protější straně.* Snad příliš neruším... V klidu se najez.. *Natahuji se jen tak po slánce, která je uprostřed stolu. Ušklíbnu se nad ní, než ji vrátím.*
Shiki: *Seděl si v rožku restaurace a vychutnával si grilované kuře s brambory na americký způsob. Na sobě měl klasické černé tričko a tepláky, pod kterými měl schované Godudamy ve stylu brnění, které však díky oblečení nešlo vidět. Na hlavě měl čelenku Ketchugakure, která mu zakrývala oko se Shari rinneganem a také piču na čele... Pachy nijak neřešil ,proč by nepotřeboval to nijak řešit. Vzal si příbor a spokojeně se vrhl do jídla, lehce se i sem tam napijíc vody kterou tu měl též.*
Sayuri: *Už dávno od hlášení o společných chuuninských zkouškách, vůbec nechodím do rodinného sídla. Teď, když už jsem nějakou dobu chuunin, ohlížím se po tom, kdy natrefím ve vesnici na otce. Pokud zrovna nedohlížím na bratra bažícího po alkoholu. U sebe brašnu s veškerou mou výbavou, přes záda svou nádobu s pískem a z obou boků jsou vidět masky. Jedna je růžová a druhá klasicky vhodnější do bojové zóny. Na sobě mám vyspravené šaty s hvězdným motivem, který kdysi vybírala mamka. Vždy si ho nechávám uvést i na nové oblečení. Jasně, že stále jsem bosá. Přesně takto vejdu do restaurace, když jdu po pachu otce, jestli ho tu potkám, nebo už bude někde jinde. Rozhlížím se mezi hosty, když si dlaní překrývám nos. Uši špicuji, aby mne mohl navést otcův hlas, když tu bude někde znít.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Dnes dostala jasnú misiu - má sa vybrať do reštaurácie Shinko, kde sa koná nejaká akcias. Prišlo jej to čudné,* "Tak by ma zaujímalo, koho nápad bol tento pošahaný večer, toto nemohol vymyslieť normálny človek," *myslí si, keď sa v šatni prezlieka do oblečenia, ktoré jej dali organizátori dohladajúci na priebeh celej udalosti,* "To si snáď robia pipindu! V tomto mám variť? Vážne? Netrolte ma!" *so zúfalým výrazom v tvári sa pozrie do zrkadla, ktoré je súčasťou výbavy šatne. Na sebe má bielu dlhú sukňu a biely vrch s dlhými rukávmi. Vypadá ako nepodarená sestrička z nemocnice, ibaže na jej hlave sieti veľká biela kuchárska čapica,* "Ty vole, to čo je? To jak vyzerám?.. Čo tiiii... Looool," *popraví si čapicu na hlave a nastúpi do kuchyne ako na výkon trestu. Variť vie, to áno, ale je to pre ňu, ako trest. Nie že by nerada varila, ale musí mať na to náladu, a práve teraz na to náladu fakt, že nemá.* Kamei, nestoj tam ako kamenný múr a rob niečo! Ošúp zemiaky! *nakázal jej šéfkuchár.* Haaai! *povie s otráveným tónom v hlase a neochotne začne šúpať niekoľko kilov zemiakov. Keď ich ošúpe, dostane ďalší rozkaz, aby ich nakrájala* "Cítim sa ako väzeň," *plače vo svojej mysli a to ešte len makať začala.* Cibuľu.. Treba ošúpať a nakrájať cibuľu, Šup, šup.. Prestoooo! *naháňa do práce šéfkuchár* Haaaai! *ozve sa Kamei, pretože pohľadom mierim priamo na ňu, a tak to zobrala tak, že to má urobiť ona,* "Hlavne neplač, hlavne neplač, dievča.." *povzbudzovala sa nad košom, kde šúpala cibuľu. Šúpanie zvládla bez ujmy na zdraví a ani neplakala. To však ešte netušila, že jej oči zmáča práve krájanie. Cibuľka musela dobre štípať, lebo hneď po pár zárezoch, ktoré do cibule urobila nožíkom, sa rozplakala. Snažila si slzy z tváre utierať, ale slzy sa valili doslova potokom. Jej jediné šťastie bolo to, že tej cibule nebolo veľa.* Kamei, dohliadni na tie kuracie prsia, ktoré sa vysmážajú, *nestihla si ani ruky umyť a už na ňu šéfkuchár znova kričal s ďalšou úlohou,* "Ten ma dnes vyšťaví.." *pretočí oči a postaví sa ku sporáku, na ktorom sú dve panvice s kuracími prsiami. Keď sa jedny osmažili, hodila na panvicu ďalšie, a tak pokračovala, až kým neurobila všetky. Medzitým ďalší pomocníci pripravili ingrediencie a dokončili šalát. Šéfkuchár pripravil jednotlivé porcie a jedlo sa môže konečne podávať! *
--: --
Kamei Hoshitaji: *Na druhý deň sa Kamei zobudila zavčasu. Premýšľala, čo sa bude dnes diať.. Hlavne, aby sa to otec a Noriyuki nedozvedeli. TO, že sa pridala k nejakému gangu, ju neprekvapovalo. Vždy vedela, že bude na 'temnej strane', ale netušila, že tak skoro. Bola ešte malá, ale myslela hodne dospelo. Mala to pravdepodobne po otcovi - ak sa nepočítal fakt, že bol vulgárny, i keď to nevedela naisto. Uškrnula sa a vyšla z domu. Dúfala, že sa nikdy nezmení. Slnko len pred pár hodinami vyšlo.. Potrebovala dôjsť načas. Vykračovala si svojimi krátkymi nôžkami a dlhé čierne vlasy jej viali vo vetre. Pomaličky kráčala na miesto stretnutia, uličku, v ktorej sa dohodli včera.. Keď dorazila na miesto, nikto tam nebol. Odfrkla si a posadila sa do kúta.. Ulička mala dobrý výhľad na oblohu. Momentálne bolo v Ketchu krásne počasie. Sledovala oblaky, ako pomaly putovali po oblohe. Zaujímalo ju, či si dajú tie oblaky niekde aj pauzu, alebo stále dookola putujú. Odpoveď netušila. Pred sebou začula hlasy.. Strhla sa a zamračene pozrela na prichádzajúcich. Bola to jej nová partia,* Ahoj,* povedal s úsmevom blonďavý Sachi. Kamei sa nechcene začervenala a usmiala sa, čo robila úprimne len málokedy. Mávla im a postavila sa,* Čaute. Tak ako? Ideme na to?* spýtala sa zvedavo.. Premýšľala, že ak sa stane Geninom, čo bude onedlho, či s nimi pretrhne kontakty a nájde si novú partiu. Dúfala v to, zatiaľ však s nimi plánovala byť, aby spoznala trocha ľudí. Boli pre ňu zaujímaví.. Najmä ten blonďavý.. A tiež nechcela trčať stále doma. Miki sa usmial a vytrhol ju z premýšľania,* Ideme na to. Musíme sa postaviť do kruhu,* dodal, na čo sa jeho kamaráti postavili presne tak, ako chcel. Ostalo voľné miesto pre Kamei, tak sa s arogantným úškrnom, ako vždy, postavila na svoje miesto. Chalani na seba veľavýznamne pozreli a zrazu začali čosi vyťahovať z vreciek. Kamei ich sledovala. Cigareta. Každý jednu. Kamei zdvihla obočie. Blonďavý chlapec vytiahol aj druhú cigaretu a s úsmevom ju podal Kamei. Načiahla ruku. Všetci mali svoje cigarety pripravené,* Je to gesto nášho priateľstva, keď si spolu zapálime a dodáva nám to silu,* povedal vysoký Luki. Kamei neváhala ponuku prijať. Chlapci, s ktorými sa dala dokopy, mali už aj dvanásť rokov. Keďže sa však ale správala pokojne aj dospelejšie ako oni, rozdiel bol poznať jedine vo výške a šírke. Kamei bola naozaj drobná. Sledovala hodne dlho cigaretu. Zobrala ju do svojich rúčok a privoňala k nej. Voňala tak omamne. Usmiala sa. Videla, že ju blonďák sleduje. Uškrnula sa naňho a prikývla na znak, že môžu začať. Miki si zapálil zápalkami cigaretu a podal zápalky ďalej. Ku Kamei sa dostali ako k poslednej. Hrala, že netuší, ako sa zapaľuje. Pochybne pozrela na Mikiho. Najprv na ňu prekvapene hľadel, no potom sa uškrnul,* Tak si zober moju zapálenú cigaretu, pritlač ju k svojej a ťahaj. Prepáliš ju tak,* povedal Miki. Kamei na neho stále hľadela trocha tupo. Zamračila sa, na čo sa Miki usmial. Bol rád, že jej môže trocha pomôcť. Ona sa však cítila nesvoja, nebola rada, keď jej niekto pomáhal. Miki jej vzal z rúk cigaretu a urobil to, čo jej popisoval,* Vďaka..* zamrmlala a zobrala si svoju zapálenú cigaretu,* Teraz opakuj po mne..* povedal Miki a priložil si cigaretu k ústam. Vyfúkol dym a povedal..* Prisahám pri všetkých bohoch a bohyniach, že sa pridávam ku Gangu zlých tigrov,* stíchol a veľavýznamne pozrel na Kamei. Ona sa len usmiala. Neochotne zopakovala jeho slová. Zvyšok prísahy bol pomerne jednoduchý, tak ho odrapotala. Nerada niečo prisahala, alebo sľubovala. Všetci v kruhu si potiahli a vyfúkli dym. Kamei hľadela na dymiacu cigaretu a potiahla si, vydýchla dym a hrdo vystrela bradu, ako mala vo zvyku. Chalani vyzerali spokojní. Aj Kamei bola,* "Vraj tigre.. Drak ich čoskoro zožerie.."
--: --
Kamei Hoshitaji: *Kráčala po námestí, ako vždy. Rozhodla sa, že si pôjde kúpiť do obchodu nejaký koláčik. Vošla teda do obchodu.. Poobzerala sa a uvidela pri regáli s malinovkami nejakú partiu o niečo starších chalanov ako ona. Mohli mať tak dvanásť rokov. Zamračila sa a s bradou hore ich obišla. Sklonila sa ku koláču s čokoládovou náplňou a do očí jej padli jej dlhé čierne vlasy. Založila si ich za ucho a zobrala do sáčku koláčik. Blížila sa k pokladni, keď si všimla, že skupina chalanov si všimla ju a čudne na ňu pozerali a ukazovali si na ňu. Sebavedomo kráčala k pokladni, kde zaplatila koláč. Keď však vyšla von, uvedomila si, že ju skupina chalanov nasleduje. Namrzene kráčala cez námestie, ale chcela sa ich striasť.. Sáčok s koláčom zvierala v pravej ruke. Pootočila sa, keď prešla cez námestie, videla však, že chalani ju nasledujú. Zaškrípala zubami v ústach a zabočila do tmavej uličky. Prešla ju celú, na jej konci zabočila do ďalšej a verila, že takto ich striasla. Ale keď prišla na koniec uličky, zarazila sa. Slepá ulička. Znova zaškrípala zubami a vzdychla. Neostáva jej nič iné, len čeliť nepriateľom, ak ju nájdu. A onedlho sa spoza rohu vyrútili štyria statní mladíci z obchodu. Kamei si dala ruky za chrbát a uvoľnene sa vystrela. Vystrčila bradu a arogantne zablýskala modrým okom, lebo druhé mala zakryté páskou,* Máme ťa, ty obluda! Naval koláč, inak bude bitka,* povedal najtučnejší z nich v červenom tričku. Kamei zdvihla obočie, už sa jej rozdiel vo farbách očí musel rozniesť medzi deckami,* "Ide ti len o koláč, ty tlsťoch?" *pomyslela si a jej úškrn sa rozšíril,* Dostaneš leda tak hovno.. *povedala trúfalo, na čo tlsťoch otvoril prekvapene ústa a jeho traja kumpáni zdvihli obočia,* Čo si to povedala?* zavrčal. Ona zopakovala, čo povedala, ako keby sa nič nestalo. Tlsťoch celý sčervenal a vystrčil tlsté pästičky,* Takže bude bitka!* zareval a rozbehol sa po nej. Uškrnula sa mierne diabolsky.* Netušíš, s kým sa zahrávaš,* pošepla. Chalan sa zamračil, ale nezastavil a chcel ju udrieť päsťou do tváre. Keďže však bola menšia, rýchlo sa mu vyhla a vystretou rukou mu udrela do brucha. Nemala síce najväčšiu silu, ale trafila sa prekvapivo dobre a celkom silne. Chlapec prekvapene zajačal a odskočil, až sa mu zatriasli tuky pod tričkom na bruchu. Kamei si vydýchla, že sa to podarilo aspoň trocha. Trénovala hodně, pretože sa chcela vyrovnať bratovi. Tentoraz to však stačilo.* Beštia,* vyštekol chalan a hladkal si svoje bruško. Ostatní len stáli a bezprízorne na ňu civeli. Ona opäť hrdo vystrčila bradu,* So mnou sa nezahrávajte a nechajte ma odísť,* povedala. Chalani si vymenili pohľady, no neustúpili, práve naopak. Jeden sa naklonil k tučkovi a čosi mu zašepkal. On prikývol. Potom vystúpil dopredu,* Ja som Miki. Ospravedlňujeme sa za problémy, ktoré sme ti spôsobili,* povedal. Kamei sa podivila nad zmenou v jeho hlase. Znel takmer ponížene,* Pridala by si sa s k nám do gangu?..* spýtal sa nakoniec, čo ju veľmi rozosmialo. Arogantne zdvihla obočie,* Prečo by som sa mala pridať k takým slabochom?..* spýtala sa, na čo najvyšší a asi aj najstarší chalan zaprskal, ale Miki ho upokojil..* Sme nerozlučná štvorica a len tak niekoho neprijímame. Predpokladáme, že z teba bude shinobi a niekoho takého potrebujeme. Až splníš prísahu nášho gangu, budeme nerozlučná pätica,* povedal tretí chalan, stredne vysoký blondiak, celkom pekný. Kamei si odfrkla, no prikývla,* Ak mi dokážete, že za to stojíte..* povedala a uškrnula sa. Miki sa spokojne pousmial,* Moje meno poznáš. Tento obor je Luki, blonďavý Sachi a ten najtichší Aki,* predstavil ich skupinu a vydýchol si. Bol rád, že bitka dopadla takto v pohode. Kamei si ich s úškrnom prehliadala. Bol to odpad, obyčajní civilisti. S takými sa flákať, radšej by mala skapať. Aspoň takto ich ona vnímala. Ale nič nevravela. Keď videla, že chlapec vyťahuje cigarety, zdvihla obočie. Mimovoľne pristúpila bližšie. Miki na ňu pozrel,* Dáš si?..* spýtal sa, ale ona pokrútila hlavou.* Nie, vďaka. A musím už ísť. Uvidíme sa zajtra ráno v tejto istej uličke a vysvetlíte mi prísahu..* povedala chladne a pretlačila sa popri nich. Vybrala si koláčik a zamierila s plnou hlavou otázok domov..*
--: --
Ayame Hirai: *Dlouho si chtěla vydělat nějaké peníze a od té doby, co se stala geninkou, uběhla nějaká doba. Tentokrát dostala příležitost pracovat v restauraci. Jelikož jde ale o prvotřídní restauraci, a ona nemá dostatečnou důvěru, bude pracovat jen vzadu a spíš uklízet. Přijde jí to trochu jako škoda, ale nedá se nic jiného dělat. Navíc nepotřebuje mít zkušenosti v oboru jako kuchařka nebo číšnice, naopak by ji to zdržovalo jako kunoichi. Takže by možná měla být ráda, že jde jen druhnout. A prokáže tím službu vesnici. Projde ulicí Hachi, ve které ještě nikdy nebyla. Nepřipadala jí lákavá a neviděla v ní nikdy příliš dětí. Restaurace se naštěstí nachází na samém okraji ulice. Je situovaná tak, aby do ní mohly chodit i děti a ulice Hachi je známá pro přítomnost hospod, barů a podobných podniků. Ayame vejde do restaurace a vydá se rovnou k pultu, kde řekne číšníkovi důvod své přítomnosti. Ten ji pošle dozadu za manažerem. Ayame jej poslechne a vydá se dozadu, kde se představí manažerovi. Ten ji zavede do kuchyně, která je už v plném provozu. Ukáže jí, kde se myje nádobí, kde najde saponáty, houbičky a utěrky, košťata, mopy a tak dále. Dívka se ho snaží poslouchat celou dobu a soustředit se na práci. Spolu s ní je na misi ještě jedna geninka, která sem prý dochází pravidelně, ale jelikož sama nestíhá, poslali sem dnes i Ayame. Pak už jen dostane pokyn, aby si dala do pořádku pracovní oděv a udělala si culík, když už dělá poblíž jídla. Jakmile manažer odejde, zapojí se Ayame do práce a nejdříve jen podává druhé genince špinavé nádobí a následně jej utírá od vody a leští, aby bylo znovu použitelné. Jde jim to docela rychle. Když si druhá dívka odskočí na záchod, dělá chvíli Ayame všechnu práci sama. Pak přijde ta dívka s tím, že ji volají dopředu. Ayame se tam tedy vydá. Podle všeho se malé dítě nějakého páru pozvracelo v restauraci na zem a někdo z pracovníků by to měl co nejrychleji uklidit, přecijenom blitky v restauraci nejsou to, na co se chtějí hosté koukat, nebo co čuchat. Ayame tedy dostane hadr a kýbl. Dnes čekala všechno, jen ne takhle nechutnou práci.* "Umývání nádobí je to nejjednodušší na světě." *pomyslí si. Musí už trochu na kachličky přitlačit, kdoví, co to dítě jedlo. Jde potřetí s kýblem špinavé vody, aby ho vylila a natočila novou. Špinavý hadr hodí mezi věci na vyprání a jde už konečně s čistou vodou a čistým hadrem, aby celé dílo už jen vyleštila. Pak vylije poměrně čistou vodu do odpadu a vyždímá hadr, který dá usušit. Vrátí se zpátky k dívce svého věku, se kterou odmývají špinavé nádobí. V půlce dne si dá Ayame pauzu, ale nikdo to nebere tak, že je to pauza pro ní. V průběhu pauzy dělá kafe stálým zaměstnancům kuchyně. Aspoň, že jsou vděční když nic jiného. Po půl hodině se vrátí zpět do práce a vystřídá se na pauze se svou vrstevnicí, takže třicet minut pracuje sama. Je ráda, když se dívka konečně vrátí, protože je to únavné. Na konci dne má úplně rozmáčené ruce a je unavená tak, že když dojde domů, hned po umytí se usne u sebe na posteli.*
---: ---
Ayase: *Ayase dnes dostala další misi a jejím úkolem je roznášet objednávky jedné restaurace, která dělá službu jídlo donést až domů. * Nesmíš nic ztratit ani rozbít. Když se dozvím, že jsi nedoručila objednávku, vykostím tě! *Upozorní Ayase velmi rázně šéfkuchař. Nejradši by mu řekla svoje ale Ayase nechce riskovat a tak jen tiše přikyvuje, kdyby mu řekla něco nemístného. Mohla by tím mít problém a tím pádem by Satsuki a Shiki měli akorát tak starosti. * Tady máš první objednávku. Musíš tam být za 20 minut je tu to jasný, adresa je napsaná na balíku *řekne kuchař a dá jí balíček s kari* Dobře budu tam hned. * Poví Ayase a vyběhne ven, směrem k domu kam to má doručit. Ayase to bere přes střechy, skáče si to hezky z jedné střechy na druhou. Když se tam dostane tak odevzdá objednávku, vezme si peníze a zase se vrátí zpátky kde na Ayase čekají další dvě objednávky, takže si ani nestihne odpočinout a může rovnou vyrazit na další cestu napříč vesnicí. Pevní objednávka se nachází nedaleko sídla vůdce vesnice, Ayase to stihla asi tak 3 minuty před limitem, odevzdá tedy krabici s jídlem, vezme si peníze a vyrazí na úplně opačnou stranu vesnice. Musí dokonce párkrát použít Shunshin no Jutsu aby nahnala čas, je to dost daleko a nemá moc času. Ayase se tam nakonec dostane akorát načas a tak předá další objednávku a pomalu se vydá na cestu zpátky do restaurace. Když tam dorazí, zjistí, že předešlé objednávky dostal jiný roznašeč a tak si Ayase může odpočinout. Aspoň to si myslela, seděla tak dvě minuty a už si jí volali do kuchyně, aby jim pomáhala tam, její úkol byl jednoduchý. Prostě musí umývat nádobí. Dostane tam tedy stoličku, na tu postaví a začne umývat. Je toho tolik ale opravdu moc, tolik nádobí nikdy ještě neviděla. Je to různě špinav a mastné, jsou tam i zbytky jídel, které musí sypat do kýble na zbytky, které se pak dávají prasatům. Ayase musí opravdu pospíchat, čím víc toho umyje, tím víc se jí toho tam zase hromadí, Ayase má opravdu pocit že toho je nekonečné množství. Nakonec to zvládne a vydrží tak po 4 hodiny, kdy jí vystřídá umývač nádobí, který tu za to je placený. Ayase je tak moc vyčerpaná že jí už pustí domů a dokonce dostane krabičku s nějakými sladkými sušenkami, tak to vezme domů kde se ani nenají, odloží prostě v kuchyni krabičku a praští sebou do postele. Pár vteřin a Ayase spí. *
konec: --..--
Gina: *Zvedla se od stolu.* Není za co, ráda vás u nás přivítám. Hlavně buď po cestě opatrný. *Mrkla na něho a vzala si do ruky ještě jeden košíček s ovocem a odešla.*
Saitou: *Saitou se na ní koukl a poté co domluvila, tak pronesl. * Tak až tam budeme, tak se za vámi zastavíme a seznamíte se. * řekl a usmál se. * A ještě jednou děkuji za jídlo. * Usmál se. *
Gina: Ne, neznám ji, nastoupila jsem an post Kage a ona už byla mimo vesnici nějaký čas. Takže jsem ji nikdy neviděla. Nicméně, pokud budeš šťastná, tak proč ne. Ať si tu žije. *Pokrčila rameny, otřela si pusu a ruce ubrouskem.* Stačilo. *Podívala se na čas.* Ještě mám chvíli, pak budu muset vyrazit. *Začala vytahovat peníze a počítat, nechtěla přeplatit moc, nebo nedat dost.*
Saitou: Nikdy jsem neviděl hladovou ženu teda. * Koukal s údivem jak to do sebe ládovala a sám si vzal pár kousku. Snažil se nebrat kousky po kterých šla ona. Vzal si kousek dortu a řekl. * Znáte se s Teiry z dřívějška? * Zeptal se. *
Gina: Ne, ty mi pomůžeš, ale většinu sním sama...jsi nikdy neviděl hladovou ženu? *Zasmála se a ládovala se. Byla vážně hubená, takže kdo koho mohlo napadnout, kam to dává to jídlo, aleGina byla hdoně aktivní, takže potřebovala dost cukru, a tak se ládovala.*
Saitou: *Saitou poslouchal Ginu a dělal, že ho to zajímá a je to pro něj nová informace. Když se zmínila o svatební cestě, tak se trošku zarazil a zazmatkoval. * To je jasné, že se půjdeme podívat a zastavíme se, takže se znova potkáme. * Poté mávla rukou a začali nosit různé dorty a zákusky. Saitou se díval a zeptal se. * Tohle všechno sníte sama? * koukl na ní. Ona mu řekl, že všechno platí i jeho jídlo. * Tak děkuji. * Vzal si jeden kus čokoládového dortu a začal si ho vychutnávat. *
Gina: *Usmála se.* Ano, je velká, brzy tu bude pobočka naší čajovny, tam můžeš všechno ochutnat. To se neboj. Ale ten zážitek z toho, že jsi ve velkém městě je k nezaplacení. Teiry byla shinobi mé vesnice a tak je tu možnost, že byste se mohli přijet podívat na svatební cestu, jak se vesnice změnila. Co ty na to? Navrhni jí to. Nic jí tam nehrozí. *Mávla na obsluhu, restaurace se začala plnit.* Přineste ještě nějaké dorty prosím. *Také tak učinil, za chvíli měli dost zákusků pro celou rodinu jen pro sebe na stole.* Hmm...co si dám? Tohle! *Vzala si koblihu plnout džemu.* Nabídni si. Tvoje jídlo je na mě dneska.
Saitou: *Saitou si od dichl když ho nepodezřívala z toho, že by nemusel být z vesnice. * Hehe. *zasmál se nad její poznámkou o tom, že toho prd ví o vesnici. Poslouchal jí a zjistil nové věci o vesnici kde dříve býval. * To zní jako jedna z velkých vesnic. Někdy bych se tam chtěl podívat a ochutnat vaše speciality. *řekl a dojedl svůj pohár. *
Gina: Popsal? *Zasmála se.* No na to, že tu žiješ od mala toho prd víš. *Ušklíbla se a posunula pohár stranou.* Moje vesnice je obrovská, bohatá, plná nových domů, které díky mně nechala vystavět a získala na ně dostatek peněz...je vyspělá, má kvalitní lékařství, pokud tě zrovna tohle zajímá, ale to nejlepší se skrývá za zdmi našich skleníků. Tabák, Mana, jedy, rostliny, které jinde nerostou...
Saitou: *Saitou byl zaskočen její otázkou a ani nevěděl jak by na ní měl odpovědět. Začal tedy přemýšlet co by mohl říct. * No tak je to mladá vesnice to ano. No co vám tady o tom říct, není toho moc co říct. Máme tu nemocnici s kvalitními doktory. * Nenapadlo ho co dál říct. * No a když jsem vám něco řekl o mé vesnici, mohla by jste mi taky trochu popsat vaší vesnici? Smím-li se tedy zeptat. * Snažil se změnit tema. *
Gina: *usmala se, trochu zakerne. Nicmene pak jeho ruku pustila a pokracovala v jidle.* Pochazis odtud? Zda se, ze je to vcelku mlada vesnice...rada bych se o ni dozvedela vic. Jsi schopny mi neco rict?
Saitou: *Saito se podivil co řekla. Rozhodl se hrat dále, potom se bude chtit na tohle zeptat. * Ano to jsem já. * řekl a pote co se představila, tak ho zamrazilo.* " Právě jsem se bavil s raikage jako s normální ženskou. Jsem mrtvej." * řekl si a pote když mu zmáčkla ruku, tak ji taky zmáčkl ruku. * moc me těší. * řekl z úsměvem a potom pokračoval v jezeni poharu.*
Gina: *usmala se.* Slecna...brzy dost mozna už paní. *Zasmala se a pokracovala v jidle zmrzliny, kdyz se predstavil, pousmala se.* Takze za tebe se chce probrad slecna Teiry? Kterou kvuli tomu musim propustit z vesnice a povolit ji pobyt zde? Nejsi na to trochu mlady? *Zasmala se. Stiskla jeho ruku a zvaznela.* Pátá Raikage, Gina Haki. *Stiskla jeho dlan v te svoji.*
Saitou: *Saitou seděl a papal svojí rybu. Na poznámku od slečny si všiml a dodal. * No to je možná, tak že nejsem zvyklí jíst jí takovou a chybí mi tam trocha té divočiny. * Pokračoval v jídle. Když jí měl skoro do spapanou, tak si k němu přisedla a dala mu pohár se zmrzlinou. Koukl se na něj a poté na slečnu. * No tak děkuji krásná slečno. * Usmál se a dojedl svojí rybu. Poté se taky pustil do poháru a řekl. * Ten pohár je dobrý, takže ještě jednou děkuji. Jak se vlastně jmenujete? Mé jméno je Saitou Hajime. Moc mě těší. * řekl a nastavil ruku na potřesení. *
Gina: *Pousmála se a napila se. Pokračovala v jídle, když měla hotovo, zeptal se jí. Zamyslela se.* Ano...hlava, krev a chuť po moři. Ale v tom případě by byla živá. Takže jako opečená mi přišla dokonalá. *Usmála se azavolala číšníka, nechala si donést dva poháry s zmrzlinou a oplatkami. Vzala je a posadila se ke společníkovi.* Tady máš dezert, za ten krásný kompliment. *Pustila se do zmrzliny.*
Saitou: *Saitou chvíli čekal na jídlo a sem tam se podíval na slečnu co tam seděla. Když mu donesli jídlo, tak mu popřála dobrou chuť. Tak si vzal sice jen sklenici vody, ale i tak jí zvedl. * Dobrou chuť i vám krásná slečno. * Řekl a napil se. Poté se dal do ryby. Ryba nebyla špatná, ale něco tomu chybělo. Koukl se znova na slečnu co tam seděla a zeptal se jí. * Nepřipadá vám, že té rybě něco chybí? * Zeptal se a čekal na odpověď. *
Gina: *Zvedla pohled od jidla ve chvili, kdy si chlapec priseld, sice k jinemu stolu, ale stale to byl kousek. Usmala se na neho, kdyz mu dobesli jidlo.* Preji dobrou chut. *Zvedla sklenicku na znak pripitku a napila se. Dale pokracovalam ve svem jidle.*!
Saitou: *Saitou došel k restauraci. Vešel a rozhlédl se kolem v restauraci. Nikdo tam neseděl až na jednu ženu. Podle pohledu se zdálo jakoby měla restauraci jen pro sebe a podle vzhledu vypadala jako anděl. Chvíli byl v úžasu, ale potom si sedl ke stolu a počkal na číšníka. Stůl ke kterému si sedl byl naproti stolu kde seděla žena a měl celkem dobrý výhled na ní. Číšník přišel ke stolu a zeptal se ho co si dá a nabídl mu jídelníček. Saitou si vybral nějakou rybu se salátem. *
Gina: *Sedela v restauraci a jedla, sama. Nikdo jiny tam nebyl, byl vsedni den a tesne po poledni, chvilku po otevreni restaurace. Mela an sobe bile krajkove saty, vlasy v sopu ji lemovaly leve rameno a spadaly dolu do klina. Vypadala se svyma fialovyma ocima jako andel, ktery se tam z niceho nic objevil. Davala si nejakou rybu se zeleninou. Zapojela ji alkoholem. Stehna mela.stale ovazana. Rozhodli se s Kinshim nejakou dobu stravit v zemi valek, poznat zdejnsi vesnici nez opusti mesto a vrati se domu, kde podle vseho, co se k Gine dostalo diky Iwagakure, bude muset pripravit Kumo na valku se Sunou. Nicmen Gine to starosti nedelalo, mela.eso v rukavu, Suzuyu.*
Saitou: *Saitou měl nějaké vycházky v nemocnici konečně, a tak se mohl i sem tam projít po vesnici a někde aji zajít a podívat se. Už mu lezla nemocniční strava krkem, a tak se vydal smerem, že si zajde na jídlo do nějaké restaurace nebo hospody. Vydal se směrem do restaurace Shinko. Měla to být vyhlášená restaurace v zemi, a také jedna z nejdražších. Saitou měl na sobě oblečené ( odkaz » ). *
BlueBoard.cz ShoutBoard