Přidej zprávu »
---: ---
Kuii Soruno: Už se těším. *Říkal Kuii pořád dokola, dneska měl jít trénovat do arény, chtěl si trošku procvičit svoje nadání v ninjutsu, tak začal trénovat, když dorazil do arény tak tam byl jeden člověk, Kuii si ho nevšímal, šel trénovat sám, Kuii byl přímo uprostřed, než tam ale přišel tak si zeď nakreslil (spíše vyril kunaiem) hnedka jak se rozeběhl proti zdi tak si nabral chakru do nohou a začal ji tam soustředit, když byl už blízko zdi, tak si vyskočil, dopadl na zeď, dal do toho trošku více chakry, takže když dopadl na zeď tak tam udělal menší prohlubeň, ale opravdu malinkou. Když se po té zdi rozeběhl tak doběhl až na vrchol zdi, hnedka jak se tam dostal tak se rozhlédl po okolí, viděl tam děti hrající si na ninji, pousmál se, seběhl po zdi zpátky dolů, ale z druhé strany zdi, přišel k dětem, a řekl jim.* Ahoj, jak se máte? Koukám že tu hrajete na ninji, co takhle kdybych vás zkusil něco naučit aby ta vaše hra byla zajímavější. *Dořekl Kuii a pousmál se, chtěl jim pomoct, jak to, ale dořekl tak děti byla nadšené a souhlasili s jeho návrhem, Kuii si tak aspoň procvičí svoje techniky a svoji zdatnost. Když jim Kuii ukáže první techniku (Bunshin no jutsu) tak děti byla radostí bez sebe, začali žádat Kuie o to aby je to naučil, Kuii souhlasil a říkal.* Tak nejprve zavřete oči, složte si pečeť tygra a představte si své dvojče vedle vás, až to dokážete tak nahromaďte chakru, kterou máte v sobě a vytvořte si svého klona. *Když je to učí tak si vzpomíná na své tréninky s Rin jak ho učila jak zacházet s chakrou. Když se objeví první klon, Kuii byl překvapený, udělat klon v tak mladém věku na první pokus je velký úspěch. Kuii se pousmál a jen řekl.* Výborně, a teď když máš udělaného klona tak s tím počkáme i na ostatní. *Kuii se zas pousmál a jenom si v hlavě řekl.* "Ten mě jednoho dne překoná." * Když toho klona dokázal udělat každý po pár pokusech tak jim jen zatleskal a hnedka přešli trošku k další technice. (Henge no jutsu) hned co jim to Kuii ukázal tak to děti zkoušeli, při pár prvních pokusech se Kuii pořádně zasmál, jejich přeměna byla nedokonalá, vždy měli nějaké nedostatky například větší nos. Nešlo jim to, ale Kuiiovi už nezbývalo moc času, nastával večer a už byl celkem i unavený. Tak jen poděkoval a už šel pryč. Děti nevěděli proč poděkoval, ale zároveň oni taky poděkovali.*
---: ---
Kuii Soruno: *Kuii skloní smutně hlavu že mu Rin nemůže dělat učitele a řekne.* To sice ano, ale jak vyjdu z Akademie tak budu už učitele mít nebudu. No nevadí, budu cvičit častěji sám a jednou tě silou předeženu. *Řekne Kuii s nadšením, poté Kuii se též zvedne a též podá ruku, usměje se a v tu dobu co Rin odchází a mává tak Kuii tak zamává a poté jde domů, ovšem cestou domů přemýšlí ohledně zotrejsich geninských zkouškách jestli to vůbec dá, ještě na to má velkou sílu, těší se a má zároveň i trému. Během toho co nad tím přemýšlí tak dorazí domů.* Konečně doma. *Kuii se lehne do postele, ani ze sebe nesundá oblečení jak moc je unavený a okamžitě usíná.*
Rin: *Jej malý kamarát na chvíľu vyzerá, že vyhlasuje vážny boj. Ona sama však vie, že na takéto vyhlásenia je ešte priskoro v jeho veku a tak sa rozhodne to nekomentovať. Potom však príde otázka, ktorá ju zaskočí. Ak by súhlasila, nemohla by už tak často cestovať a hlavne by sa tu musela nasťahovať, čo by narušilo jej a Zerefove plány. Rozhodne sa preto Kuiimu dať kompromisný návrh.* Vieš Kuii, moje povolanie je lekárka a lovkyňa odmien. Nie som Sensei. A hlavne som stále na cestách. V akadémii máš predsa svojho senseia. Ten ťa povedie tou správnou cestou a ja ťa môžem trénovať vždy keď sa zastavím v Kirigakure. Inak to asi nepôjde. *Dúfa, že tým Kuiiho veľmi nesklame. Chápe jeho húževnatosť, ale toto naozaj nebude fungovať.* Tiež by som už mala ísť. *Postaví sa zo zeme a natiahne pravú ruku ku Kuiimu na znak dohody, že k nemu bude chodiť častejšie a zakaždým keď bude v Kirigakure ho môže trénovať.* Držím palce na genínskych skúškach. Hlavne sa sústreď! A poriadne si premysli prečo vlastne chceš byť ninja. *Poradí mu ešte a potom mu zamáva na rozlúčku a poberie sa znova na cestu.*
Kuii Soruno: *Kuii nadšeně poslouchá příběh, prý jsou silní ninjové někde daleko za branou kiri, a Kuii následně řekne.* Porazím každého kdo mi přijde do mé cesty. *Řekne Kuii vážně, takový Kuii nebývá, většinou se u všeho usmívá, ovšem teďka je přímo vážný, nikdy takový ještě nebyl, takový vážný. Podívá se na Rin a během té chvíle změní zase svůj pohled na úsměv a s radostí se teda ještě zeptá.* A můžu se tě Rin zeptat? *Zeptal se Kuii trošičku vážnějším hlasem, a dodal.* Budeš mě učit?. *Kuiiovi se otevřeli zorničky, a jakmile tam zasvítilo malinko zapadající slunce tak Kuii urychleně zavřel oči, na malou chvilku oslepl.* Proč musí sluníčko tolik svítit? *Řekne Kuii s legrací a dodá.* Já budu muset Rin za chvíli odejít, zítra mě čeká geninská zkouška, a chci se na ní co nejlépe připravit. *Řekne Kuii se smutnějším výrazem ale ne zas tak moc smutným.*
Rin: *Keď sa Kuii začne znova vypytovať, len sa pousmeje. Pripomína jej ju samú. Malá, zvedavá, prahnúca po dobrodružstve každým dychom a úderom srdca.* Kuii, spomaľ. Nestihnem spracovať ani otázky, nie to ešte odpovede. *Upozorní ho s úsmevom.* Tak poporiadku... Áno aj v iných zemiach narazíš na pár shinobiov. A áno sú silný a niektorý dokonca silnejší ako ja, preto musím byť vždy opatrná. A ty budeš musieť byť tiež, keď príde tvoj čas a vydáš sa aj ty na misie na rôzne miesta. *Povzbudivo naňho žmurkne.* Pre uzavretie príbehu... Samozrejme nebolo to len tak, keď sme si neskôr zohnali niečo na písanie a zapísali sme si to pekne po poriadku, zistili sme, že nás to na to miesto viedlo celú dobu. Len sme boli unavení, zmätení a dochádzali nám zasoby takže aj mierne frustrovaní. Ale aby som odpovedala na všetky tvoje otázky... Príroda je okolo úžasná, na každom mieste. V každom kútiku zeme nájdeš niečo prekrásne.
Kuii Soruno: "Páni." *Řekne si Kuii v hlavě aby ji nezasahoval do příběhu, během toho se mu na tváři dělal úsměv který po většinu času držel. Když však Rin řekla že se ztratily ve svých zápiscích tak se neudržel a zasmál se, páni, řekl si jen tak pro sebe. A jak skončí příběh tak má nutkání se zeptat na dalších spousty věcí a tak zase spustil.* A jsou tam daleko ninjové jako tady? Nebo tak jsou silnější? Jaká tam je příroda? Chtěl bych se tam kouknout když bych mohl a abych nezapomněl, jak se vám vůbec povedlo něco vzácného najít jen tak? Chápu že mě se povede najít svoje boty když je mám schovaný pod postelí ani o nich nevím ale tohle? Páni. *Řekl Kuii, bylo to tak rychle že se musel zhluboka nadechnout a během toho nechal i Rin oddechnout a napadla ho jedna myšlenka, ale nebyl si úplně jistý jestli se může zeptat a tak se ptá Rin jestli mu zodpoví jednu otázku, že je to otázka mezi životem a smrtí a je to mega naléhavé.* "Hihi, Rin Bude mit ze mě asi chvilku hlavu kolem." *Řekne si Kuii v hlavě.*
Rin: Tak dobre. Pohodlne sa usaď, Kuii a nechaj ma viesť ťa mojimi príbehmi. *Zatiahne Rin milo a podľa vzoru jej malého kamaráta si tiež sadne do tureckého sedu.* Rozpoviem ti jeden príbeh, ktorý som cestou zažila na vlastnej koži. A to doslova! *Oči Rin sa nadšene zalesknú keď sa v spomienkach vráti pár týždňov dozadu. Je rada, zsa má s kým podeliť o svoje zážitky.* Deň sa začal ako každý iný... Vieš keď sa potuluješ po krajine, dni sa ti začnú zalievať do celkov. Ale už od prebudenia sa v malom tábore na okraji veľkého útesu v zemi bleskov som cítila, že tento deň bude výnimočný! A to veru bol! Keď som jedla raňajky, začula som neďaleko hlasy. Značilo to prítomnosť ľudí, a keď si na cestách sám, musíš si na seba dávať veľký pozor. Podľa smeru odkiaľ hlasy prichádzali som usúdila, že o chvíľu budú uprostred môjho tábora. Mala som čas iba vziať si veci a schovať sa do koruny najbližšieho stromu tak potichu ako som zvládala. Len tak tak som to stihla. Hneď ako som zastala, napla som uši a sledovala dvojicu ako narazila na môj tábor. Veselo sa rozprávali a uložili sa na mojom mieste aby sa naraňajkovali. Tak som ďalej ticho sedela a počúvala. Zistila som, že sú to výskumníci. Archeológovia. A v tej zemi hľadali veľmi zvláštny artefakt. Nemali však žiadnu pomoc a boli to obyčajný ľudia, tak som po čase prišla k nim a vysvetlila im situáciu. Boli veľmi milý a vysvetlili mi čo hľadajú a tiež mi porozprávali nejaké svoje zážitky. Nakoniec ma poprosili o pomoc a ja som s radosťou súhlasila. Došli nám však zvitky, nemali sme si kam zaznamenávať mapy a informácie a tak som si drobnosti začala zapisovať na vlastnú kožu. Po troch dňoch bádania, sme to tak robili všetci a bolo veľmi vtipné keď nám došli miesta na ktoré sme dosiahli a začali sme písať aj na chrbát, ramená, nohy a ruky toho druhého. Nakoniec sme boli ako ľudské šifry a stratili sme sa vo vlastných zápisoch. Vieš si to ale predstaviť? Boli sme celý popísaný a pokreslený. *Rin pri svojom rozprávaní nadšene gestikuluje.* Ale najlepší bol záver. Boli sme stratený a zmierený s tým, že artefakt nenájdeme. Šli sme sa okúpať do riek, aby sme zo seba zmyli všetky zápisky a tam v malej podvodnej jaskynke sme ten artekat našli! Úplnou náhodou! *Rin musí na chvíľu zastaviť aby nabrala dych.* Bolo to skvelé dobrodružstvo... *Dokončí s úsmevom a sleduje Kuiiho, či sa mu jej príbeh páči.*
Kuii Soruno: *Když Kuii padá tak si říká že to bude bolet, ovšem z ničeho nic spadne do náruče Rin, Kdyby tam někdo byl, cítil by se trapně že ho chytá holka, Kuii má úctu k ženám jako takovým. Jak Kuii spadl do náruče se koukl na Rin a vidí její vážný výraz, během toho co ho dokázala chytnout.* "Jak mě dokázala tak rychle chytnout? Ta musí být opravdu silná." *Pomyslí si Kuii, a hnedka jak ho Rin položí na zem a vidí jak se Rin směje a něco říká, Kuii moc nerozuměl už kvůli tomu že se zasmála a smála se, Kuii se zasměje taky. A následně povídá.* Teď je řada na tobě, já jsem svou část dohody splnil, teď mi řekni něco o tvým cestách. *Dopoví Kuii a sedne si do tureckého sedu a dá ruce na kolena a zoufalým úsměvem kouká na Rin a ceka na její odpověd.* "Trénoval jsem hodně." *Pomyslel si Kuii a průtok hlasitě dodal.* Ty se musíš taky snažit když tu máš mě. *Kuii vyplázne jazyk aby tím naznačil svoji náklonnost k Rin, Kuie začne nutkání se pořád ptát, ale ví že je to moc otázek najednou a že musí nechat Rin se trošku zorientova.*
Rin: *Rin sprevádza hrdý pocit, keď sleduje ako sa Kuii snaží a sústredí a konečne sa mu darí urobiť niečo správne a s pokrokom. Usmeje sa naňho aby ho povzbudila prejsť zo zeme na stenu a potom pozorne sleduje každý jeho krok. Zahráva sa aj s myšlienkou, že by si aktivovala Rinnegan a mohla sa pozrieť ako presne prenáša chakru, ale keď sa zdá, že Kuii pochopil čo sa mu snažila vysvetliť, potlačí túto myšlienku do úzadia. Presunie sa o niečo bližšie k stene aby na Kuiiho mohla pozorať z bezpečnej zásahovej vzdialenosti.* Len tak ďalej mladý, nezastavuj. *Zamumle si viac menej pre seba a potom už len s úsmevom zatlieska keď sa dostane dosť vysoko. Tam však Kuii od radosti stráca kontrolu. Rin zlomok sekundy sleduje ako padá dole, no potom sa odrazí od zeme s nahromadenou chakrou a zachytí Kuiiho bezpečne do náručia. Voľným pádom zoskočí na zem a Kuiiho postaví na nohy.* No vidím, hotový superhrdina.... *Povie káravo za to, že si výkon na konci takto pohnojil, no nemôže sa nezasmiať.* Ak to budeš skúšať bezomňa... Skús oslavovať až keď zídeš na zem. *Napomenie ho veselo.* Ale na dnes by stačilo. Musíš byť unavený po takom dlhom sústredení chakry.
Kuii Soruno: *Kuii v leže dál ruce přes kříž když se Rin pobaví, myslí to ze srandy, avšak snaží se to hrát, chce to dokázat ať to stojí co to stojí. Kuii se koukne na ruku kterou mu podává Rin a natáhne taky ruku, Rin mu pomáhá na nohy. Kuii se zvedne na nohy a jde to zkoušet po zemi jak mu ukazuje Rin.* "Když dám chakru do pravé nohy tak můžu dát pak chakru do druhé nohy." To tak nějak chápu, tak jo, zkusíme to. *Řekne Kuii a jde na to, Kuii to dělá přesně tak jak mu to řekla Rin, ovšem o něco pomaleji. Kuiiovi se nechtělo přímo ještě na stěnu, ale už bylo na čase. Šel ke stěně,přišel k ní, a už začal pomaličku chodit po stěně, nejprve první nohu, poté druhou nohu, když to trošku dostane do těla ten cvik, pokračuje druhým krokem, plně se soustředí, ani se nestačí soustředit na něco jiného, upřímně Kuii ani neví jestli na něj Rin mluví, moc nevnímá. Takhle udělá pár kroků a už je v docela dobré výšce, zastaví se a drží se na zdi pouze na nohou. Otevře oči a vykřikne.* Dokázal jsem to, jsem nejlepší!! *Ovšem teď přichází problém, Kuii neví jak sléz dolů, koukne se směrem na zem a jen vidí jak je vysoko, začne padat už smířený s tím že dopadne tvrdě na zem.*
Rin: Vieš čo? Skúsime to odznova. *Navrhne Rin pobavene keď sa Kuii vlastným telom prepadne dozadu ako harmonika. Zíde dole zo steny a pomôže Kuiimu na nohy.* Tak vstávaj! Skúsime to najprv na zemi. Skús kráčať a zároveň do chodidiel sústrediť chakru tak ako by si bol na stene. Musíš si uvedomiť, že je to taká istá rovina ako tá stena. Proste kráčaš a vysielaš chakru. Keď chceš nohu preložiť a urobiť krok, musíš z nej chakru uvoľniť aby si neostal nerovnovážne prilepený, a znova to isté množstvo skoncentrovať keď nohu ukladáš znova na zem. *Ukáže mu ako to myslí a začne chodiť tak ako dávno keď skúšala svoje prvé tréningy s chakrou. Na oko je vidieť, že jej krok nie je taký plynulý a je to práve preto aby si Kuii stihol všimnúť ako prenáša váhu a kam sústredí chakru.* Skús to takto na zemi a ak to pochopíš, prejdi plynulo na stenu. Ak sa naučíš takto plynulo fungovať a spevníš svoje telo, svaly ťa podržia. *Povzbudivo naňho žmurkne a znova mu ukáže ako to robí ona.*
Kuii Soruno: "Takže dávat stejné množství chakry do obou nohou." *Pomyslel si Kuii, během toho co mu to Rin říkala a dával pečlivý pozor. Poté dal jednu nohu na stěnu, dal do ní určité množství chakry. Prodal druhou nohu, Kuii se velmi soustředí aby v něj Rin viděla pokrok a snahu. Když položil i druhou nohu, stál na zdi, ovšem když chtěl dát další nohu o krok dopředu, ale Kuii začal cítit jak ztrácí rovnováhu. Ovšem udělal první krok po stěně, chtěl udělat krok i druhou nohou, ale ztratil rovnováhu, a pustil do pravé nohy, kterou měl už krokem vepředu tak do ní pustil malinko více chakry. Ale místo toho aby se udržel tak se převáhnul vzad, takže směrem dolů. Nemohl s tím nic dělat, a ocitá se na zemi. A ptá se.* Jak to děláš že třeba nespadneš dozádu? Že tě nepřekoná fyzika? *Zeptá se Kuii už trošku více vyčerpaně, není divu, začíná Kuii cítil větší únavu jak často cvičil a spotřeboval trošku více chakry.*
Rin: Pretože som bola zvedavá ako na tom si. A dobre, že som prišla! *Poznamená sucho popritom ako sa Kuii stále neúspešne snaží.* Pamätáš sa, čo som ti povedala prvýkrát? *Prstom si ťukne po spánku na pravej strane a vážne sa na Kuiiho pozrie.* Všetko to začína tu. V tvojej hlave si musíš vytvoriť obraz toho, čo chceš dosiahnuť. Potom si určiť spôsob akým to dosiahneš a potom sa na to už len sústrediť. *Prenesie mu niečo ako životnú skúsenosť a zíde po stene na zem k nemu. Postaví sa oproti stene a začne mu dávať kompletný návod.* Najprv si predstav, že tvoja chakra funguje ako lepidlo, ktoré ťa na stene udrží. Zdvihni nohu a zároveň s pohybom kedy sa približuješ k stene do chodidla vyšleš chakru. V momente, keď sa tvoja noha prilepí na stenu, udržiavaš presne toľko chakry v chodidle po celý čas, čo máš tú nohu na stene. *Vysvetľuje a názorne mu predvedie ako na to.* Teraz keď mám nohu na stene prilepenú a udržiavam v nej stálu dávku chakry, pridám druhú nohu a musím do nej dať tiež rovnaké množstvo chakry, ale pozor! Tej chakry , ktorá prúdi ďalej, nie tej istej, ktorú máš v pravej nohe už sústredenú! *Rin presunie váhu a znova urobí ako hovorí.* A teraz to už nie je ťažké... len sa najprv skús dostať do tohto bodu. *Vyzve Kuiiho a sleduje či to zvládne.*
Oprava: Kuii Sorunzo=má tam být Soruno, překlep
Kuii sorunzo: Jen naskok? Jenom kvůli mě? Proč? *Zeptá se Kuii nadšeně, a překvapivě. Poté Kuii souhlasí s její dohodou ale ještě k ní dodá že se ptal první přiblíží se ke stěně a celé to zopakuje, jde soustředit chakru do jedné nohy, tu pak dá na stěnu.* "Musíš se soustředit." Říká si Kuii pro sebe, ovšem když dá i druhou nohu na stěnu tak lehce zakolísá, vůbec nemá teďka rovnováhu, je znervózněný z toho jak se na něj Rin kouká. Po tom co stojí na stěně obouma nohama tak se jednou chce odlepit aby s ní mohl jít výš, bohužel zas ztratí rovnováhu a na jedné noze se Kuii nedokázal udržet. Spadne na zem a je on vidí Rin jak na něj kouká a přitom stojí na stěně, vzdechne si a sám pro sebe si řekne.* "Jak dlouho tohle asi trénovala?" *Kuii se znova postaví na nohy, a zkusí to ještě jednou, ovšem teď to dopadá o něco lépe, protože lépe dokáže soustředit chakru, lépe si zvykl na přítomnost osoby. Při prvním kroku už nekolísal, ale když stál oběma nohama na zemi tak zase se neudržel a spadl dolů.*
Rin: Téda spomaľ! Inak nestihnem odpovedať v poradí! *Zasmeje sa a keď je pri ňom už dostatočne blízko natiahne sa k nemu a postrapatí mu vlasy.* Tak pekne po poriadku! Som tu len na skok, špeciálne kvôli tebe, aby som sa pozrela na tvoje pokroky. A ako to, že nevieš tri techniky? Predpokladám, že sa pokúšaš o Kawarimi No Jutsu? *Pozdvihne obočie s dôrazom pri slove „ pokúšaš“. Je jej jasné, že deň strávia tréningom, aby jej návšteva mala ozajstný zmysel.* Urobíme dohodu. Najprv tréning a potom ti poviem zopár historiek z cesty, čo ty na to? *Nadhodí veselo. Skoncenntruje trochu chakry do chodidiel a prejde plynulo po stene asi 2 metre vysoko.* Tak poďme, skús mi sem ťapnúť na moju dlaň! *Vyzve ho aby si prezrela ako túto techniku skúša zvládnuť a kde má medzery.*
Kuii Soruno: Jé, ahoj Rin, rád tě tu vidím, kde se tu bereš? *Řekne Kuii nadšením hnedka jak uslyší smích a tleskot, odpoví.* Promiň, možná tě trošku zklamu, já ještě nejsem genin, umím jen dvě techniky ze tří, které vyžadují při zkouškách. *Kuii trošku sklonil hlavu ostusou, čekal že až ji uvidí bude už genin.* Nepodařilo se mi dodržet slib, který jsem ti dal, nejsem genin. Ale zesílil jsem. *Řekne sebevědomím a dodá.* Z části za to můžeš i ty, nečekal jsem tě tu tak brzo. *Koukne se Kuii na Rin podrželým výrazem, ovšem ten myslí ze srandy, avšak snaží se aby to vypadalo jako že to myslí smrtelně vážně. Kuiiovi poté v hlavě problikne nápad.* Jak jsi mě vůbec našla? *Zeptá se Kuii zvědavým hlasem. A byl zvědavý co se stalo na její cestě, kde byla za tu dobu a všechno by se chtěl dozvědět. Ovšem Kuii nechtěl dávat tolik otázek najednou. Takže Kuii si chtěl vyslechnout její odpovědi ať už bylo jakékoliv.*
Rin: *Po roku sa Rin vracia do Kirigakure v celkom dobrej nálade. Po kontrole pri bráne sa poberie do najbližšieho bistra aby sa poriadne najedla a keď má brucho spokojné a zmysli znova ostré, porozhliadne sa po okolí, či nezbadá tú veselú snaživú kôpku mäsa a kostí- Kuiiho. V okolí ho však nevidí a tak sa vyberie do ulíc. Snaží sa rozpamätať, kde ho odprevádzala domov. Určite by sa potešil keby ju znova videl a mohli by si spolu zatrénovať. Rin celkom zaujíma ako Kuii pokročil vo svojom tréningu, s ktorým mu naposledy pomáhala. Teší ju sledovať ako niekto, komu pomáhala napreduje ďalej. Keď však príde k jeho domu a nik neodpovedá ani na zaklopania ani na vyvolávanie mena, odchytí si na ulici chlapca v asi Kuiiho veku.* Prepáč, nevieš kde by som našla Kuiiho? *Opýta sa milo s výrazom úplnej nevinnosti, akoby bola jeho príbuzná. Zisťuje, že milý pohľad na ľudí- hlavne deti- celkom zaberá. Po chvíli už je na ceste do arény, kde ju chlapec poslal skúsiť šťastie. A ľa-ľa. V tichosti sa vplýži do arény a sleduje Kuiiho pokusy. Keď so zadunením spadne z výšky asi troch metrov musí prižmúriť oči. Otvorí len jedno aby videla, či pozbiera a keď to vyzerá, že je v poriadku, začne mu so smiechom tlieskať.* No teda! Ty si sa pridal k cirkusu? Toto číslo zožne veľký úspech! Určite väčší než pri genínskej skúške!
Kuii Soruno: *Kuii ráno vstal samým potěšením z toho že bude trénovat nové Justu, chtěl by si vyzkoušet své nové Justu, a tak jde do arény kde se to trénuje nejlíp.* "Jsem v aréně poslední dobou docela často, měl bych to omezit." *Zamyslel se Kuii, a šel znova do arény. Když vešel dovnitř tak foukal studený mírný vítr, docela to Kuie rozhazovalo z rovnováhy, ale jeho sebevědomí zůstalo stále na vysoké úrovni.* "Tak jó, jdeme na tó." *Řekl si Kuii v hlavě a byl celý nadšený až z toho začal mírně šílet. Přišel k nejbližší zdi a šel na to.* Dneska to dám. *Řekl si Kuii hlasitě pro sebe. Byla by pro něj ostuda kdyby to slyšel někdo, poslední dobou se strašně stydí před zvědavýma očima. Položil první nohu na zeď, pustil do ní chakru, cítil jak chakra proudí do jeho nohy, snažil se co nejvíc koncentrovat chakru do nohy, aby na zeď mohl dát druhou nohu, položil jí tam, první nohou se udržel na tolik aby tam dal druhou. Kuii chce zvednou první nohu, ovšem když ji zvedne, tak moc se soustředil dát chakru do druhé nohy. Spadl na záda.* Auu, je to těžší než jsem si myslel. *Říká Kuii, zkouší to podruhé, ale dopadne to úplně stejně, nikam dál se nedostane.* "Tak jo, mám nápad." Kuii se zhluboka nadechne, rozeběhne se proti zdi, vloží chakru do obou nohou, a vyběhne 3 a půl metrů vysoko, ale poté se opakuje znova pád. Jak spadl z vyšší výšky, tak ho to bolelo více, chvilku ležel na zemi, a pak se zvedl.*
---: ---
Kuii Soruno: "Dneska zase trenink, chci si trošku procvičit svojí novou techniku." *Kuii šel směrem na náměstí, ale uviděl cestičku kterou dřív jak živ neviděl, šel tam, nechtěl, nechtěl se ale moc zpozdit, když vyšel uličkou tak viděl jak tam různí lidi běží. Jde k nejbližšímu kolemjdoucímu a zeptá se co se tu děje. Pan odpoví.* Dneska jsou závody pro veřejnost, divím se že o tom nic nevíš. *Koukne se na Kuie, a šel dál jakoby nic. Kuii se za ním jen tak otočil a v duchu si řekl.* "Závody pro veřejnost jo? Že bych se zkusil zúčastnit?" Proč ne? *Řekl Kuii poté nahlas, a šel k stánku poblíž, chtěl se zeptat kde může podat přihlášku na závody.* Dobrý den, můžu se vás zeptat? Kde se můžu přihlásit na závody? Chtěl bych se zúčastnit. *Kuii nadšeně řekl, a jeden ze dvou lidí ve stánku mu řekl.* Tady se přihlašuje, stačí jenom vyplnit formulář, a můžeš si zaběhat s ostatními, ale budeš si muset asi hodinu počkat než se dostaneš má řadu. *Kuii vydechl a nevěřil tomu že musí čekat hodinu.* "Co budu tu hodinu dělat? Není tu co ani dělat." *Pomyslel si Kuii. V tu samou chvíli cítil poklepání na rameni. Lekl se, prudce se otočil a vidí Mui jak stojí za ním s úsměvem na tváři.* Jéé ahoj Mui, vůbec jsem tě ti nečekal. *Řekne Kuii s překvapením výrazem a úsměvem. Mui a kuii šli do nedalekého stánku s občerstvením, Mui se na něj jen něžně podívala, a pousmála se, kuii se neotáčel, měl plnou hlavu závodů, Kuii přemýšlel jak ji potěšit. Otočil se na ní a řekl že má krásné oči, Kuii nevěděl co má říct, chtěl se zeptat jestli taky nepůjde běhat, ale nějak mu to vypadlo z hlavy tak se rychle zeptal na tohle. Mui se jen mírně pousmála.* Děkuji. *Mírně se začervenala a dodala.* A ty se budeš účastnit závodů? *Zeptala se Mui, moc dobře věděla že se Kuii chtěl zeptat, ovšem ale nechtěla to dát tak moc najevo.* Budu ti držet palce a hodně štěstí. *Konečně přišla řada na Kuie, šel na startovní čáru.* "Tohle musím dát, už jenom kvůli tomu že mi Mui věří." *Pomyslel si Kuii, Mui seděla v první řadě a povzbuzovala Kuie, dala si obě ruce na hrudník a pousmála se.* "Tak jo, jdeme do toho." *Kuii se připravil a když se ozval start, Kuii vyběhl co nejrychleji mohl, byl za ním jen vidět menší prach, který se vytvořil z toho jak se Kuii odrazil od hlíny, Kuii pomalu získával náskok.* "Tohle už mám v kapse, nemůžu prohrát." *Hned jak si to Kuii domyslel tak začal cítit únavu, a byl už jen 100 metrů před cílem. Předběhl ho jeden člověk o něco starší než on sám, běhal rychle, měl velikou výdrž, a doběhl taky do cíle jako první, Kuii v zápětí za ním a další běžci po chvíli také dorazily do cíle. Kuii byl celý udýchaný, sotva chytal dech.* "Kdo to je? Bylo těžký vyhrát nad někým jako je on." *V tu chvíli přišel ten člověk co ho předběhl a spustil.* Ahoj, já jsem Raya, jsem genin z mlžné, nejlepší genin na blízký boj. Rád tě poznávám. *Pochlubil se Raya. Kuii byl v překvapení a odpověděl.* Rád tě poznávám. *Nevěděl co má říct.* Už musím jít, moc jsme si nepokecali, ale určitě se zase někdy potkáme. *Kuii se má chvíli otočil a v tu chvíli mi tohle Raya řekl a než se stačil Kuii otočit zpět tak už tam Raya nebyl. V tu chvíli tam přišla Mui a řekla Kuiiovi, byl jsi skvělý, vydal jsi ze sebe to nejlepší co jsi mohl, příště to určitě vyjde. Pousmála se Mui.* Děkuji. *Řekl zdvořile Kuii, a začal se červenat, po chvíli ještě víc, a po pár okamžiků ticha se přestal červenat, a najednou mu Mui řekla.* Tak ahoj, já už musím jít domů. Měj se a zase někdy příště. *Mui odcházela a ještě než odešla se stihla ještě jednou otočit a zamávala Kuiiovi. Kuii se začal znova červenat a už taky šel domů a celou cestu domů přemýšlel.* "Dneska náročný den, bolí mě celé tělo, doufám že Mui zase někdy uvidím." *Než se stačil Kuii nadát, už byl před svým domem.*
---: ---
Sinha Soruno: *Ráno jsem vstal, bylo krásné ráno, když jsem vstával tak jsem viděl matku.* Ahoj mami, co tu děláš takhle brzo ráno? *Máma přišla ke mě a řekla.* Ty 11 hodin říkáš ráno? To si ze mě děláš srandu ne? \\\\\\\\\\\\\\\"Máma má zase divnou povahu.\\\\\\\\\\\\\\\" *Pomyslel jsem si.* Ano mami, už jdu do akademie, brácha už tak určitě je viď? *Zeptal jsem se unaveným hlasem, máma jenom přikývla hlavou.* Už jdu mami. *Šel jsem ven, místo toho abych šel do akademie přes dlouhou cestu jsem to vzal směrem ke cvičišti, chtěl jsem cvičit, přišel jsem, je tam 5 stromů vedle sebe, a před nima na kolenou klečel nějaký neznámý člověk, dělal tam nějaký obřad, nebo se modlil, přijdu k němu.* Dobrý den, co to tedy děláte? Odkud jste? Co tu hledáte? *Záhadný muž se otočil. A řekl.* Jsem kirito, nejsem nějak známý, chtěl se tu na chvíli zastavit, trošku se tu kouknout po okolí, nechtěl by jsi mě tu trošku provést? \\\\\\\\\\\\\\\"Původně jsem přišel trénovat, ale nespíš ho tu provedu, nic se nestane, když mu to tady trošku ukážu.\\\\\\\\\\\\\\\" Dobře, provedu vás tu. * Vzal jsem ho kolem náměstí, raději jsem se tomu vyhnul kdyby aby mě nikdo neviděl, vzal jsem ho do parku, kde uprostřed byl velký mohutný strom který dával živou energii do ovzduší, byl tak krásný.* Nejkrásnější na této vesnici je tenhle park kde sem chodí si hrát děti z akademie. *Poté se muž zeptal proč vlastně taky nejsem v akademii a proč se tu tady toulám, nevěděl jsem co říct.* To víte pane, raději nechodím do akademie protože tam se stejně nic nenaučím. Raději trénuji sám. *Muž na to odpověděl.* Aha, a co se tak učíš? Podle loga na oblečení koukám že jsi z klanu které se specializuje na pečetící techniky, někdy tě něco naučím. \\\\\\\\\\\\\\\"Tento muž umí pečetě?\\\\\\\\\\\\\\\" *Přemýšlel jsem.. nevěřil jsem tomu. Než jsem se ho stačil zeptat tak mi řekl.* Děkuji ti za prohlídku města, nyní ještě něco musím udělat. *Než jsem stačil jakkoliv reagovat, byl už pryč.* No nic, asi se vrátím domů, už je skoro pozdě.* Slunce už zapadalo, mlha se zvedala, začala být nějaká zima, docela neobvyklé v tuhle roční dobu, utíkal jsem co nejrychleji domů, dům byl na druhém konci dlouhé ulice, za 5 minut jsem dorazil domů, otevřel jsem dveře a najednou slyším mámu.* To si děláš srandu ne? Proč jsi nebyl v akademii? A kde jsi byl místo toho? Na dva týdny máš zaracha, budeš chodit jen do akademie, budu tě tam doprovázet osobně, a vyzvedávat taky. \\\\\\\\\\\\\\\"To je ale otrava.\\\\\\\\\\\\\\\" *Řekl jsem si sám pro sebe, jinak by z toho mohl být průser. Následně co jsem si vyslechl od mámy všechno jsem šel do pokoje, byl jsem už docela unavený, šel jsem spát.*
Sinha Soruno: *Ráno jsem vstal, bylo krásné ráno, když jsem vstával tak jsem viděl matku.* Ahoj mami, co tu děláš takhle brzo ráno? *Máma přišla ke mě a řekla.* Ty 11 hodin říkáš ráno? To si ze mě děláš srandu ne? "Máma má zase divnou povahu." *Pomyslel jsem si.* Ano mami, už jdu do akademie, brácha už tak určitě je viď? *Zeptal jsem se unaveným hlasem, máma jenom přikývla hlavou.* Už jdu mami. *Šel jsem ven, místo toho abych šel do akademie přes dlouhou cestu jsem to vzal směrem ke cvičišti, chtěl jsem cvičit, přišel jsem, je tam 5 stromů vedle sebe, a před nima na kolenou klečel nějaký neznámý člověk, dělal tam nějaký obřad, nebo se modlil, přijdu k němu.* Dobrý den, co to tedy děláte? Odkud jste? Co tu hledáte? *Záhadný muž se otočil. A řekl.* Jsem kirito, nejsem nějak známý, chtěl se tu na chvíli zastavit, trošku se tu kouknout po okolí, nechtěl by jsi mě tu trošku provést? "Původně jsem přišel trénovat, ale nespíš ho tu provedu, nic se nestane, když mu to tady trošku ukážu." Dobře, provedu vás tu. * Vzal jsem ho kolem náměstí, raději jsem se tomu vyhnul kdyby aby mě nikdo neviděl, vzal jsem ho do parku, kde uprostřed byl velký mohutný strom který dával živou energii do ovzduší, byl tak krásný.* Nejkrásnější na této vesnici je tenhle park kde sem chodí si hrát děti z akademie. *Poté se muž zeptal proč vlastně taky nejsem v akademii a proč se tu tady toulám, nevěděl jsem co říct.* To víte pane, raději nechodím do akademie protože tam se stejně nic nenaučím. Raději trénuji sám. *Muž na to odpověděl.* Aha, a co se tak učíš? Podle loga na oblečení koukám že jsi z klanu které se specializuje na pečetící techniky, někdy tě něco naučím. "Tento muž umí pečetě?" *Přemýšlel jsem.. nevěřil jsem tomu. Než jsem se ho stačil zeptat tak mi řekl.* Děkuji ti za prohlídku města, nyní ještě něco musím udělat. *Než jsem stačil jakkoliv reagovat, byl už pryč.* No nic, asi se vrátím domů, už je skoro pozdě.* Slunce už zapadalo, mlha se zvedala, začala být nějaká zima, docela neobvyklé v tuhle roční dobu, utíkal jsem co nejrychleji domů, dům byl na druhém konci dlouhé ulice, za 5 minut jsem dorazil domů, otevřel jsem dveře a najednou slyším mámu.* To si děláš srandu ne? Proč jsi nebyl v akademii? A kde jsi byl místo toho? Na dva týdny máš zaracha, budeš chodit jen do akademie, budu tě tam doprovázet osobně, a vyzvedávat taky. "To je ale otrava." *Řekl jsem si sám pro sebe, jinak by z toho mohl být průser. Následně co jsem si vyslechl od mámy všechno jsem šel do pokoje, byl jsem už docela unavený, šel jsem spát.*
---: ---
Kenji Abito: Taky nejsi tak marná jak posledně. *Pousmál se na ni Kenji a začal si uklízet všechno své vybavení zpět kam patří.* Je docela pozdě, trochu se nám to tu protáhlo, rád bych s tebou ještě něco podnikl, ale už musím jít. Doufám že se ještě uvidíme. Pokud se ještě stavíš, dej vědět. Něco podniknem. Tak se zatím měj. *Povídal a pomalu šel k ní. Jedním obětím se s ní rozloučil a vydal se pryč.*
Asaki: *Následně chytnu katanu do obou ruk, aby mi jí nemohl vyrazit. Jak dále souboj pokračuje, tak zruším po nějaké chvíli Hien, protože už mi celkem dost docházela chakra. Když jsem celkem dost daleko od něj, tak se nad jeho slovy pousměju.* Jo, řekla bych, že už to stačilo, *řeknu mu a usměju se na něj.* Vidím, že jsi celkem dost trénoval poslední dobou je to poznat, *řeknu mu a následně se k němu rozejdu.*
Kenji Abito: "Kolik ještě těch kunaiů má" *Pomyslel si, když Asaki vytáhla další a když viděl kolik jich předtím rozházela do okolí. Mno řetěz se jí odrážet povedlo i jeho útoky katanou. Ještě pořád v tom nebyl nijak extra dobrej. Jakmile vyskočila do vzduchu, poslal za ní Kenji svůj řetěz. Ten v letu odrazil kunai pryč přes půl arény a neměnil svou trasu. Snažil se odrážet útoky Asaki katany takovou silou, aby jí katanu vyrazil z ruky, protože posílenou katanu se mu asi zničit nepovede. Chvilku se tak snaží a pak odskočí pryč. Cítí že už nemůže pokračovat, kdyby použil ještě trochu chakry, nedopadla by moc dobře.* Tak jo, pro dnešek to ukončíme, co ty na to? Myslím že příště už takovej problém mít nebudem. *Snažil se to Kenji ňák okecat*
Asaki: *Následně doskočím na zem a dívám se, jak proti mě Kenji běží. Rychle vezmu do ruky katanu a začnu se jeho útokům vyhýbat. (Asaki je na tom v kenjutsu lépe 3 body) Následně druhou rukou vytáhnu kunai a snažím se blokovat ještě jeho řetěz. Následně se odrazím od země a hodím po něm kunai. Poté začnu vést do katany chakru. (Hien) A opět na něj začnu útočit, i když mi už chakra dochází.*
Kenji Abito: "Množství chakry už se tenčí." *Pomyslí si Kenji s úsměvem, když zrovna zahlédne, že Akemi zasáhl. Rozhodl se tedy přejít do útoku, který mu nikdy moc nešel. A to útok na blízko. Rychle se rozběhl na místo, kam předpokládal že Asaki dopadne. Pravou rukou tasil kakuto, do levé ruky chytil řetěz a mířil proti Asaki.* "Nemůžu použít už moc chakry. Jinak se probudí pečeť, pohltí mě a mohl bych jí ublížit ublížit. Zároveň se nemůžu vzdát kvůli nedostatku chakry. Musím hold takhle." *Doufal že Asaki bude souhlasit s nepřímým dotazem na souboj mečů. Pokud ano, snaží se jí všelijak zasáhnout katanou. Ve chvíli kdy bude mít Kenji čas, začne svou chakrou ovládat řetěz a to tak, aby jí podrazil nohy. Pokud to vyjde, kakuto ji namíří ke krku.*
Asaki: *Když přestane po mě házet kopí z krystalu, tak si oddechnu, ale místo toho na mě pošle ještě horší techniku.* Co je zase toto, *řeknu celkem naštvaně. Když se za mnou začne krystal táhnout, tak nashromáždím do nohou chakru a odrazím se od země. Jak jsem ve vzduchu, tak se mi moc nedaří se krystalu vyhýbat, takže mě škrábne do nohy.*
Kenji Abito: "Hmm, zajímavá technika." *Pomyslí si, když vidí že její krystaly odráží katanou. Přestane proto házet, myslí si, že kdyby házel ještě dýl, katanu by ji zničil.* Neboj se, ty by tě nezabili, jen by tě trochu poškrábali, ale určitě bys přežila. *Usměje se a začne skládat další pečetě.* A jak se vypořádáš s tímhle? *Dodá ve chvíli, kdy složí poslední pečeť a za použití techniky (Kurisutaru Toge no Jutsu) nechá vytvořit přímo pod Asaki trn, který se dále rozvětvuje, dokavaď ji nezasáhne. Kenji ale nechce být zas tak zlý na ni a proto tu techniku nechá aktivovanou pouze 10 vteřin, poté už nenechá krystál dál rozětvovat.
Asaki: 'Zatracený suiton,' *pomyslím si a následně zruším Hinotamy. Když pak začne běhat kolem dokola, tak ho sleduju. Ve chvíli, kdy po mě ještě začne házet krastalové kopí tak si jen povzdechnu. Vezmu do ruky katanu a použiju na ní Hien, takže jí ještě prodloužím a začnu odrážet kopí, které po mě hází, pokud se jim nestihnu vyhnout.* To mě jako chceš zabít, tohle se mi vůbec nelíbí, *řeknu mu a naštvaně se na něj podívám.*
Kenji Abito: *(Suiton: Mizzurappa) Poskládal Kenji rychle pečetě a vyplivl proti ohnivým technikám z pusy proud vody. Ohnivé koule tím uhasil, ale proti Hinatomě, to nejspíš nemělo moc smysl a tak rychle uskočil stranou. Uskočil by stranou i kdyby tím uhasil i Hinatomi. Pobíhal po aréně, kolem Asaki a v rukách si vytvářel jedno krystalové kopí za druhým a střílí je proti ní. (KURISUTARU HARI NO JUTSU. Kopí letí velmi rychle, takže je dost obtížné se jim vyhnout. Proto Kenji nemíří na žádné životné důležité orgány. Spíše jen na nohy či ruce, aby ji zásah nezabil.
Asaki: *Jak se dále snažím dostat se z genjutsu, tak se mi to moc nedaří. Poté přestane hrát na flétnu, takže se genjutsu ukončí.* Tohle se mi tedy vůbec nelíbilo, *řeknu mu a dívám se na něj.* Jo ještě můžeme pokračovat, ještě mám celkem dost chakry, *řeknu mu. Následně začnu skládat pečetě a poté proti Kenjimu vydechnu několik ohnivých koulí. (Katon: Housenka no Jutsu) Poté ještě vytvořím dvě žhavé koule, které pošlu za Katonem. (Katon: Housenka no Jutsu)*
Kenji Abito: "Konečně!" *Zaraduje se Kenji, když se mu povede Asaki chytit do Genjutsu. Chvilku jí v něm nechá potrápit a když vidí, že se snažídostat se ven, přestane hrát a zruší techniku. Flétnu schová do kapsy a zjišťuje, že má ještě dostatek chakry na pokračování souboje.* Tak jak jsi na tom! *Houkne Kenji na Asaki a čeká, jestli bude dál pokračovat. Mezitím si připraví ruce, aby byl připravenej, skládat pečetě a útočit zpět. Každopádně, konečné rozhodnutí nechá na ni.*
Asaki: *Má technika klon zasáhne. Poté vezmu dva kunaie a hodím je po něm. Klon se zničí a tím se zruší i má technika.* 'Zatraceně, myslím, že mám problém,' *pomyslím si, když uslyším flétnu. Než stihnu cokoliv udělat, tak skončím v genjutsu.* 'Tak jo, tak jo, co budu dělat? Co je to zase za techniku? Jediná věc, ze které to je musí být ta flétna, ni jiného mě nenapadá,' *pomyslím si, zatím co stojím na místě. Následně se pokusím složit pečeť na Kai.*
Kenji Abito: "Šikovná. Ale už mě to štve." *Řekne si Kenji, když Asaki stále rozhazuje kunaie s výbušnými lístky. Ve chvíli kdy hodí plynovou bombu, využije Kenji toho, že ho nevidí. Nevidí sice ani on jí, takže může vymyslet cokoliv. Přes hluk výbušných lístků není slyšet, že Kenji prestane na chvíli hrát, aby mohl složit pečetě a vytvořit si tak vodní klon. (Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu). Ten se hned rozběhne skrz plynovou clonu proti Asaki. Kenji to udělal proto, aby Asaki zaměstnal a ta neměla tolik času, vyhazovat kunaie s výbušnými lístky. Potom hned Kenji uskočí stranou, aby se Asaki nedostala moc blízko k originálu a začne zas hrát na flétnu, aby ji dostal do genjutsu. Kenji ale netuší o technice, kterou se snaží Asaki použít a nakonec trefila jen klon, který vyběhl proti ní z oblaku kouře.*
Asaki: 'Super, povedlo se,' *pomyslím si, když přestane hrát.* 'Mám takový pocit, že toho ještě nenechá,' *pomyslím si ještě a pak vytáhnu další dva kunaie s výbušnými lístky a hodím je do stran, abych neslyšela, jak hraje na flétnu. Poté opět vytáhnu kunai s lístkem a hodím ho do strany a mezitím se snažím přiblížit ke Kenjimu.* 'Nepodceňuje mě,' *pomyslím si. Následně hodím ještě i kunai s plynovou bombou a hodím ho směrem, kde je Kenji. Než se plyn rozplyne, tak za neustálých výbuchů, které jsou zaměrně až za mnou dostanu až ke Kenjimu. Když se dým prozplyne, tak udělám pečeť a použiju na něj Shinranshin no Jutsu.*
Kenji Abito: *Proti vzdušným čepelím má Kenji dost času na úskok. * "Chytrá. Způsobila výbuch aby neslyšela zvuk flétny." *Pomyslel si Kenji, když Asaki pocházela všude kolem kunaie. Ty tři , které letěli proti Kenjimu, těm se vyhnul úskokem do strany. Tři výbušné lístky jsou ale dost na to, aby ho tlaková vlna chytla a odhodila stranou. Kenjiho úskok se tak nedobrovolně o několik metrů prodloužil. V tu chvíli musel i přestat hrát, aby dokázal dopadnout na nohy. Jakmile dopadl, ještě v podřepu přiložil flétnu k puse a začal hned hrát mmelodii kterou když Asaki uslyší, dostane se do genjutsu, kde se její tělo začne roztékat. (Doki Jigoku)*
Asaki: Nepodceňuj mě, ale hold ti nechci ublížit, *řeknu mu. Následně složím pečetě a dvakrát proti němu švihnu rukou a pošlu na něj dvě vzdušné čepele. Když začne hrát na flétnu, tak vytáhnu z pouzdra několik kunaiů z výbušnými lístky a hodím dva asi pět metrů ode mě a tři směrem na Kenjiho, protože se mi ona flétna vůbec, ale vůbec nelíbila. Když začne opět hrát a mé tělo se začne roztékat, tak složím několik pečetí a nechám všech pět lístků vybouchnout.*
Kenji Abito: *Útok Asaki vyjde Kenji těsně před tím, než by Asaki zasáhla, nechá démona zmizet.* Vypadá to že dáváš pozor. *Řekne když se zbaví i shurikenů.* Možná bys to měla začít brát taky trochu vážně, vypadá to, že máš problémy. *Usměje se Kenji a protočí si flétnu mezi prsty.* umím toho o dost víc. Tak teď trochu jiná melodie. *Přiloží si flétnu k puse a začne hrát. Zvuk je to prvních několik málo vteřin hezký, poté by se ale mělo začít tělo Asaki pomalu roztékat.(Doki Jigoku)*
Asaki: 'Už mě to přestává bavit,' *pomyslím si. Následně se rozběhnu proti démonovi. Jeho útoku se vyhnu a rychle nashromáždím chakru do pěsti a udeřím do něj plnou silou. (Oukashou) Poté si všimnu, že na mě letí shurikany, tak složím pečetě a vytvořím kolem sebe větrný vír. (Fuuton: Toppa)* Tak už to začínáš brát vážně, *řeknu mu.*
Kenji Abito: "Zásah." *Pousmál se Kenji, nepřestával ale hrát. Pořád hraje tak, aby na ní Démon tlačil a snažil se jí trefit. I ohně si Kenji všiml. Nebyl ale žádnej problém dostat démona stranou z z trasy kam mířil oheň. Vypadalo to nakonec tak, že Démon udělal úskok do prava a hned se rozběhl zas proti Asaki. Snažíc se jí né odrazit ale rovnou bodnout svými čepelemi na pravé ruce. Nakonec Kenji využil situace, kdy si ho Asaki vůbec nevšímá a kolem své hlavy vytvoří 5 krystalových shurikenů, které vyšle hned proti ní.(Kesshou: Rokkaku Shuriken)*
Asaki: *Když se mi následně podaří zničit jednoho démona, který následně zmizí, tak se pousměju, když v tom dostanu dost silnou ránu od toho druhého a o kus odletím. jak dopadnu na zem, tak se začnu hned zvedat.* 'Tohle nebylo pěkné,' *pomyslím si. Následně složím několik pečetě a z pusy vydechnu silný proud ohně přímo na onoho démona.(Katon: Ryuuka no Jutsu)
Kenji Abito: *Kenji si udržoval dostatečný odstup od hlavního boje.* "Když nad tím tak přemýšlím, není to nejhorší způsob jak bojovat. Ani to nestojí moc chakry." *Pomyslí si a hraje dál. Najednou se Asaki snaží zapálit démoni svou technikou. Protože Kenji vidí celé bojiště, nedělá mu takový problém hrát tak, aby se démoni vyhnuli oběma Hinatomám. Poté jakmile uvidí že má příležitost, nechá do Kosoku narazit obě Hinatomi. Ten bude sice trochu popálený, teda trochu víc a proto ho Kenji nechá hned zmizet. V tu chvíli, pokud to vyjde, ale zahraje Kenji tak aby Kaisha využil toho že je Asaki myšlenkama u Hinatom a prvního démona a prudce ji odrazí rukou do strany.*
Asaki: *Jen se zasměju.* Tak se předveď. Nechci prostě na další misi skočit špatně, *odpovím mu a sleduju, co bude chtít dělat. Když se tam jednou objeví dva démoni, tak jen překvapeně zamrkám.* Tady taky někdo trénoval, *řeknu a následně se od něj začnu co nejvíce vzdalovat, abych měla čas přemýšlet. Když se proti mě oba dva démoni rozběhnou, tak se jim snažím vyhýbat, ale nějak moc mi to nejde.* 'Tak jo, zkusíme, jestli budou hořet,' *pomyslím si. Následně vytvořím dvě Hinotamy, které se rozletí na jednoho démona, aby ho zničily zatímco se vyhýbám tomu druhému, takže Hinotamy občas trochu minou cíl.*
Kenji Abito: *Kenji byl trochu v šoku, že Akemi je stále na nohou.* "Že by blafovala?" *Pomyslel si Kenji. Byl celkem překvapený že si všiml jejího útoku až na poslední chvíli. Rychle Vyskládal pečetě a před sebou nechal ze země vyrůst 6 kamenných sloupů. (Doton: Ganchuurou no Jutsu) ty sic větrné čepele nezastavili, dokázali je ale trochu zpomalit a oslabit a Kenji se dostal z místa kam čepele mířili.* Tak to se ti povedlo.* Řekl Kenji, když se situace trochu uklidnila.* S tímhle jsem nepočítal. Skoros mě dostala. *Dodal a usmál se.* "Ví o mých technikách. Jediné co asi ještě nezná je flétna." *Pomyslí si a prohlédne si situaci.* Já mám ale taky eso v rukávu. *Usmál se na ní a Vyskládal ruční pečetě. Poté bouchnul dlaní do země a přivolal oba dva démony Kosoku a Kaisha. (Doki Kuchiyose no Jutsu). Z kapsy vytáhl flétnu a začal hned hrát. Oba dva demoni se začaly hýbat podle toho jak Kenji hrál na svou flétnu. Kaisha rychle vyletěl proti Asaki, snažíc se jí zasáhnout svými čepelemi. Kosoku je o něco rychlejší a snaží se jí nakopnout nohou. Kenji jimi pohybuje tak, aby Asaki neměla moc kam uhybat a aby letěla do rány druhému démonovi.*
Asaki: *Když se netrefím, tak se jen mírně pousměju. Chvíli tam jen tak stojím. Když na mě pak vyšle vodu, která tryská ze země, tak rychle uskočím a tím pádem se vyhnu i vodě, která by mě měla polít. Poté rychle složím pečetě a dvakrát švihnu rukou a pošlu proti Kenjimu dvě větrné ostří.(Fuuton: Juuha Shou)* To víš, trochu jsem trénovala nové techniky na další mise, abych zase neskončila mimo, jako minule, *řeknu mu a usměju se.*
Kenji Abito: "Ten vějíř bude nebezpečná věc." *Pomyslí si Kenji při její protiútoku. Následně si všiml pečetě, kterou na něj Asaki namířila rychle tedy uskočí stranou, aby ho netrefila.* "To znám, pokud mě zasáhne bude mě moct ovládat. Ovšem pokud mine bude ňákou dobu mimo." *Prolítne mu hlavou během toho co uhybá.* "Známe techniky toho ddruhého tohle bude zajímavej souboj." *Usměje se. Kenji ví že by teď Asaki měla být mimo, protože minula svojí techniku. Proto rychle dupne nohou a ve směru na Asaki začne tryskat ze země v jedné drážce voda.(Suiton: Mizu Kamariki) V tu chvíli by do ní měl narazit i vodní drak. Kenji ale jeho podobu draka zruší a na Asaki se vylije jen obrovské množství vody. Kenji ovšem neví, že Asaki bude stále vnímat.*
Asaki: *Ve chvíli, kdy se na mě rozletí shurikeny, tak si sundám rychle ze zad vějíř a mávnu s ním proti letícím shurikenům.(Daikamaitachi no Jutsu) Následně si všimnu, že Kenji skládá pečetě, tak jsem dále v pozoru. Ve chvíli, kdy se začne voda z kaluží zvedat, tak zruším Hinotamy sleduju vodního draka, který se formuje.* 'To teda ne, koupat se nebudu,' *pomyslím si. Následně složím pečeť a namířím jí na Kenjiho, (Shinranshin no Jutsu) Díky této technice již mé vědomé neopustí tělo a zároveň Kenjiho můžu ovládat. Pokud by se mi to přece jen nepovedlo, tak se od něj začnu vzdalovat.*
Kenji Abito: *Jakmile Asaki uhnula Kenjiho ráně, hned po ní vyslal všech pět shurikenů které si vytvořil jako pojistku, právě kdyby uhnula jeho ráně.* "To znám. To hodně pálí, tomu se musím vyhnout." *Pomyslí si Kenji, když uviděl dvě Hinatomi, které začali poletovat kolem Asaki.* "Do arény ale prší. I když jsou silnější než normální Katonové techniky, přece jen jim neustálý déšť musí trochu vadit. Uvidíme co se stane, když ji zmáčíme ještě víc." *Pousměje se Kenji a složí několik ručních pečetí. Z louží které se všude kolem tvoří, Kenji vytvoří obřího vodního draka, který si to zamíří proti Asaki. (Suiton: Suiryuudan)*
Asaki: Jo znám, *řeknu mu a mírně se pousměju. Když řetězem vykryje kunaie, tak ho začnu sledovat a čekám, jak bude chtít bojovat.* Tak jo, začneme to tedy brát vážně, ať je to trochu zajímavější, *odpovím mu souhlasně. Když se ke mě začne přibližovat, tak složím pečetě a začnu soustředit chakru do chodidel. Když je celkem blízko přede mnou, tak se odrazím od země.(Chakura no Shotto) Následně doskočím celkem dost daleko od něj a vytvořím si dvě žhavé ohnivé koule, které se začnou kolem mě vznášet.(Hinotama)* Tak, copak budeš dělat *zeptám se ho.*
Kenji Abito: Ty znáš Kureyu? *Řekne Kenji překvapivě.* párkrát jsme spolu taky byli na misi a jednou skoro umřeli. *Usměje se Kenji. Jakmile jsou v aréně čeká na Asaki až se připraví. Najednou proti němu letí dva kunaie a Kenji se usměje. Chytne do ruky řetěz a začne do něj soustředit chakru tak aby se nastavil do trasy kunaiů a ty se tak jen odrazili. Hned poté řetěz pustil. Kenjimu je jasný, že Asaki o řetězu nejspíš ví, ale trochu si zamachrovat může.* Tak jo, a teď vážně. *Usměje se. Složí pečeť tygra aby se obrovskou rychlostí dostal k Asaki. Jakmile je u ní, obal svou pravou ruku krystalem (Kesshou no Yoroi) a míří ji pěstí doprostřed hrudníku. Je mu jasný že tomuhle se vykryje a tak hned vytvoří u sebe 5 krystalových shurikenů, které pošle taky proti ní. (Kesshou: Rokkaku Shuriken)*
Asaki: Tak jo, už ju,* řeknu mu a usměju se na něj. Poté jdu mlčky vedle něj, dokud na mě nepromluví, v tu chvíli se na něj podívám.* Ale měla jsem tady nějaký úkol, tak jsem se rozhodla, že tady chvíli zůstanu, než se vydám opět zpět do Naomi no Sato. Znám tady Kureyu, byla jsem s ním na misi a už jsem ho tady potkala. Celkem se mi tady i líbí, vypadá to tady tak jinak než v Naomi no Sato. Hmm jo, na jednu stranu je to fajn, že už nejsou takové vedra, ale zase na druhou stranu by nemuselo pořád tak pršet, takže si moc nevybereme, *odpovím mu. Po chvíli už je vidět aréna, tak si jí rychle prohlédnu a pak vejdu za Kenjim dovnitř.* Takže to budeme brát dneska vážně, proč ně, *řeknu mu a Následně si sundám mokrou mikinu a položím jí, takže jsem jen v černém tričku a kraťasech. Na zádech mám vějíř, za opaskem katanu a taky mám pouzdra se zbraněmi.* Tak jo, můžeme začít, *řeknu mu a následně po něm hodím dva kunaie.* Něco na rozcvičení, *řeknu s úsměvem a poté se vzdálím od Kenjiho.*
Kenji Abito: Tak pojď, čeká nás ještě kus cesty. Je to na druhý straně vesnice. *Usměje se a vydají se na cestu. Cestou přemýšlí o čem si budou ještě povídat.* Co vlastně tady? Tady ve vesnici je to poslední místo kde bych tě čekal. Znáš tady někoho? A líbí se ti tady? Je fakt že když neprší, je to tu hezčí. Ale ta vedra se už snést nedali, je fajn že už zas prší, jen by nemuselo zas tak moc. *Tlachá Kenji když jdou vesnicí. Jakmile dojdou do arény, chvilku se rozhlíží. Poté se postaví do středu arény.* Tak začneme, normální souboj. Jako na život a na smrt. *Usměje se na ní a čeká až bude připravená.*
Asaki: *Chviličku se na něj dívám, než mě pozná, tak se na něj usměju.* Jo, to už je nějakou dobu, *řeknu mu souhlasně. Nad jeho slovy se trochu začervenám a podívám se na chvíli jinam.* Hmm.. díky. Taky vypadáš dobře. Jo, už jsem v pohodě, *odpovím mu souhlasně.* No, je pravda, že nám to trochu nandali, ale příště už se to nebude opakovat, *řeknu mu a trochu se zasměju.* Trénovat, hmm proč ne, aspoň bude sranda, *odpovím mu a poté se s ním rozejdu.*
Kenji Abito: *Z Kenjiho myšlenek ho vyruší hlas dívky, který zná. Vlastně už ho párkrát slyšel. V tuhle chvíli si ale nemohl vzpomenout, komu hlas patřil. Teprve až když se podíval na dívku, která ho zdravila, vzpomněl si.* Asaki, Ahoj. Už je to ňáký pátek co jsme se viděli. *Usmál se a prohlédl si ji.* Vypadáš dobře, všechna zranění vyléčená? *Pokračoval s jeho humorem.* Ti nás dostali co. Mám akorát namířeno do arény, trošku se potrápit. Nechceš se přidat? Uděláme si takovej fajn trénink? Cestou si mužem ještě popovídat. *Dodal a otočil se zas směrem kterým má v plánu se vydat.*
Asaki: *Procházím se po Kiri a přemýšlím, co bych mohla ještě dělat, než se vydám opět zpět do Naomi no Sato. Na sobě mám kraťasy, ve kterých chodím pořád, černé tričko, které ale není vidět, protože na něm mám černou mikinu s kapucí, kterou mám na hlavě, u pasu mám katanu, na zádech vějíř a ještě na opasku a na pravé noze mám menší pouzdra s shinobi vybavením. Jak se tak procházím vesnici, tak si všimnu jedné osoby, se kterou jsem se už potkala a tak se za nám vydám. Když ho po chvíli dostihnu, tak se usměju.* Ahoj Kenji, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Kenji Abito: *Po několika dnech se Kenji vrátil domu. V Zemi Nudlí se chvíli zdržel, aby se dal co nejvíc do pořádku. Nakonec se ale cítil fit, pln síly a připraven na další souboj. Klidně teď hned. Procházel se vesnicí, zahalen do svého pláště, aby na něj nepršelo. Podnebí se nedávno zas změnilo a lidé už neví jaké to je, když 10 minut neprší. Má u sebe všechno své vybavení. Bez toho nevychází z baráku. Prokletá pečeť je od mise v klidu a Kenji je spokojený. Má namířeno do arény. Po posledním souboji usoudil, že je na čase se sebou něco konečně udělat.* "Příště to dopadne lépe." *Usmívá se a kráčí středem vesnice.*
---: ---
Kureya: *Jakmile spadne Rina na zem, skočí dozadu a hodí po ní tři kunaie. Zajímá ho, co udělá v krizové situaci. Když dopadne na zem, rychle složí pečetě a vyšle na ni několik menších koulí ohně(Katon: Housenka no Jutsu).* „Tak předveď, co umíš. Jak se tomu chceš vyhnout.“ *Pomyslí si a jen tak tam stojí a čeká, co se bude dít dál.*
Rina Okamoto: *Bojovala stále a stále bez jediné přestávky a vydechnutí. Zarazila se ale když před sebou zahlédla Kureyu který šel do dřepu. Najednou viděla jak se snaží chytit její nohy.*“Hm..Asi se snaží podrazit mi nohy“*Dojde ji na poslední chvíli, ale už nestihne uskočit. Najednou ležela na zemi.*Au*Řekla ale neotálela a využila příležitosti že je na zemi, a pokusila se mu taky podrazit nohy. Chytila mu nohy a začala se zvedat ze země.*
Kureya: *Jen tak tam stojí a čeká, co se bude dít. Když na něj vyběhne s kunaiem, poušklíbne se. Neútočí zpět, jen uhýbá jejím útokům.* „Tak předvídatelná. No, co bych chtěl od studentky čekat.“ *Pomyslí si a dále uhýbá. Když přijde vhodná chvíle, rozhodne se zaútočit. Skrčí se před úderem a pokusí se Rině podrazit nohy(Konoha Reppu).*
Rina Okamoto: *Kývla hlavou a připravila se jak Kureya řekl. Vytáhla si kunai, ustoupila o dva kroky dál a stoupla si připraveně na své místo. Rozeběhla se a kunaiem se pokoušela Kureyu jakýmikoli způsoby zasáhnout, ale Kureya byl rychlejší a vždy buďto uhnul nebo to vykryl.*Sakra! To se ani jednou netrefím?*Zeptala se sama sebe a začala přemýšlet jak by mohla zaútočit dál.*“Na Nějakou změnu zbraně není čas tak co mám dělat.“*Myslela si Rina a stále čekala kdy zaútočí Kureya .*
Kureya: Tak fajn, připrav se. Můžeš používat cokoliv co budeš chtít, kunaie, shurikeny, ninjutsu, prostě cokoliv. Skončíme, až když řeknu, že je konec. Do té doby budeme bojovat. Neboj se, půjdu na tebe zlehka. *Řekne a odskočí dozadu.* „Ale zase ne moc zlehka.“ *Pomyslí si a ušklíbne se.*
Rina Okamoto: *Rině se na obličeji údiv a zeptala se.*To by jste pro mě udělal?*Ještě nikdy s nikým nezkoušela bojovat a zajímalo ji, jaké to je.*“Asi bude hodně silný. Alespoň tak vypadá.“*Pomyslela si a odpověděla s radostí.“Ráda si s vámi zabojuju.*Pověděla a čekala co se bude dít potom.*
Kureya: *Nemůže si pomoct a směje se jejímu nadšení. Kdo by se nesmál?* „Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by byl tak nadšený a tak moc se chtěl stát shinobim. Přeci jen, téměř každý den bojujeme o holý život, a nikdy nevíme, kdy to může skončit. To znám až moc dobře. Teď přemýšlím jako jeden z těch veteránů. No, už jsem toho hodně zažil.“ *Z jeho myšlenek ho vytrhne dívčina otázka.* Co bych tu pohledával? Tohle je aréna, jdu si zacvičit. *Řekne a zasměje se.* Taky jsem si myslel, že tu budu sám, většina lidí má mise. Já jsem dostal volno, tak jsem se rozhodl trochu si zatrénovat. *Odpoví a na chvíli se zamyslí.* Když nad tím tak přemýšlím, bojovat s člověkem je mnohem lepší než s obyčejným pytlem. Co takhle tréninkový souboj mezi tebou a mnou, co říkáš? Pomůžu ti stát se tou nejsilnější kunoichi na světě, co ty na to? *Řekne a usměje se na ni.*
Rina Okamoto: Ano, ještě stále chodím na Akademii ale za chvilku ze mě už bude Genin a budu plnit mise!*Odpověděla nadšeně Rina a poděkovala za hned několik lichotek. I přes to že se styděla se pousmála a sevřela obě pěsti.*Ano, ze mě vskutku bude jednou skvělý nindža.*Zasmála se ještě více až jí zčervenala líčka jako jablíčka. Když se oba nakonec dosmály tak najednou bylo ticho. Rinu vůbec nenapadalo co by mohla říct a Kureya jen bez mluvení stál.*“Hmm…už to mám! Co tu vlastně pohledává? Myslela jsem že tu zrovna dnes budu sama.*Po chvilce se Rina odvážila a zeptala se.*A co tu dneska vlastně děláte? myslela jsem že tu dnes budu sama.*Optala se Rina a už jen vyčkávala na odpověď.*
Kureya: *Jako odpověď jen mlčky ukáže na svou čelenku.* Rina, to je moc hezké jméno. *Řekne a usměje se.* Viděl jsem tě trénovat s tím pytlem. Jsi docela šikovná. Jednoho dne z tebe bude silná kunoichi. Pověz, ještě pořád chodíš na Akademii? *Zeptá se s úsměvem.*
Rina Okamoto: Když na ní ten neznámý muž promluvil tak na něho beze slov s otevřenou pusou koukala. Po chvilce jí dojde, že se jí neznámý muž jménem Kureya zeptal na její jméno.*Jmenuji se Rina….Rina Okamoto.*Odpověděla ale nevěděla co má říct dál. Tak se chvilku zamyslela a napadlo ji se zeptat zdali je zdejší a pokud pochází z Kirigakure. Tak se ho s nejistotou zeptala.*A pane Kureyo vy pocházíte z Kirigakure nebo jste tu jen tak na skok?*Měla jenom nejistý obličej a vyčkávala co bude dál.*
Kureya: *Když dojde ke vstupu do arény, spatří tam malou holku, která se rve s pytlem jako šílená. Chvíli ji pozoruje, a když si ho všimne, řekne.* Copak, rodiče ti neřekli, že dospělí se mají zdravit? *Chtěl si z ní trochu vystřelit, ve skutečnosti tyhle věci moc neřešil. Nepatří mezi konzervativní lidi, má pro děti pochopení, konec konců, taky byl jednou dítětem. Pak se zasměje a řekne.* Jen si z tebe střílím, nech to být. Jmenuju se Kureya, jakpak se jmenuješ ty? *Řekne a usměje se na dívku.*
Rina Okamoto: *Už brzy ráno posilovala a trénovala v aréně. Posilovala na různé části těla aby zůstala stále v kondici a trénovala různé techniky. Vždy když jde do arény tak se nejprve rozehřívá a až potom začne s pořádným tréninkem. Zrovna měla už rozcvičku za sebou a tak začala trénovat Taijutsu. Začala bušit do pytle a z obličeje jí začal stýkat pot. Po chvilce se šla napít aby jí nebylo takové vedro a vrátila se k pytli. Začala bušit jako o život a zároveň se před rotujícím pytlem začala krýt a různými zbůsoby před ním uskakovat. *Tak co ještě nemáš dost?!*Zařvala na pytel a pokračovala jako kdyby byl ten pytel živý. Najednou uslyší kroky po schodech které se začínají přibližovat k samému vnitřku arény. Pomyslí si kdo by to mohl být ale pokračuje dál. Najednou uvidí světlé lesklé vlasy, pásku přes oko a vybavení různě vysející okolo jeho pasu.*Takového muže jsem tu ještě neviděla.*Řekne Rina a zírá na něho.
Kureya: *Právě se nachází na schodech, které vedou k Aréně. Rozhodl se trochu si zatrénovat, aby byl plně připraven na misi. Je oblečen v odkaz » , přes pravé oko má pásku, zakrývající Byakugan. Na levém boku má za opaskem kakuto a wakizashi, na pravém boku tanto. Nad zadkem má brašnu s všemožným ninja vybavením (shurikeny, kunaie,…). Čelenku Kiri má obvázanou kolem levé paže.* „Fajn, už tam skoro sem. Zajímalo by mě, jestli tam nepotkám třeba Kenjiho. Ale asi ne, nejspíš má misi, nebo si užívá volna. Jen blázen jako já, by šel během volna trénovat.“ *Pomyslí si a sám se tomu zasměje.*
---: ---
Kureya: Fajn, tak jdeme. Jídlo mi po tomhle souboji fakt bodne. *Řekne a společně s Kenjim odejde z arény.*
Kenji Abito: *Vezme Kakuto a schová ho pod plášť do pochvy.* Jo, tam se mi celkem i líbilo, tak za to minule tě teda pozvu. *Zasmál se, otočil se směrem k východu a pomalu šel do restaurace. Cestou si ještě před vchodem sesbírá několik kunaiů a shurikenů, které prve vystřelil proti Kureyovi, aby měl zas později čím bojovat.*
Kureya: Jo, to bychom mohli. Ale dneska platíš ty. *Řekne a začne se smát. Sebere svoje kakuto a hodí Kenjimu jeho.* Kam bys chtěl? Mohli bychom tam co minule nebo někam jinam, nechám to na tobě.
Kenji Abito: To nebylo schválně, to mě tak ulítlo. *Řekl aby nevypadal blbě. Ví že mu je jasný že to tak není, doufal ale, že to nebude víc rozpitvávat.* Nehrát si s tebou tak dlouho na začátku, mám dost chakry, ale bylo to náročnější než jsem čekal. *Zasmál se,pomalu se zvedl a došel ke Kureyovi, aby mu pomohl na nohy.* Jop, myslím že remíza bude dobrá. Příště už to tak lehký ale mít nebudeš. *Dodal a šel si pro svůj plášť.* Tak co, nezajdem ještě někam? *Zeptá se, když přes sebe hodí svůj plášť.*
Kureya: Ale no tak, do očí si mi plivat nemusel. Copak, naštvanej kvůli tomu že prohraješ? *Řekne, zasměje se a promne si oči, aby zase viděl.* „Bouchnul sem do něčeho hodně tvrdýho. Asi to vykryl nějakou technikou Dotonu, obalil si ruku kamenem nebo tak něco.“ *Pomyslí si a poklekne. Je už hodně unavený. *Myslím, že je to remíza, co myslíš? *Řekne, zasměje se a pomalu se postaví. *
Kenji Abito: "Sakra, to je zlý, z toho se jen tak nedostanu. Na boj z blízka očividně ještě nejsem tak připravený." *Jakmile upustí kakuto, bude jasný že bude mlátit.* "Co teď. Tohle vypadá jako jeho nástupní technika. Jestli to nepoužiju tak umřu. Nic jiného mi asi nezbývá. Zkusím to alespoň ňák zamaskovat." *Proběhne rychle Kenjimu hlavou. Nakonec pustí také kakuto a svou rukou míří před svou hruď do místa , kam míří Kureya. Těsně před tím, než Kureya udeří, plivne mu Kenji do očí, aby neviděl. Ruku hned zpevnil pomocí krystalu technikou (Kesshou no Yoroi). Rána byla tak silná, že Kenjiho odrazila několik metrů dál. Hned na to techniku zrušil.* "Snad to neviděl" To bylo dobrý *Usmál se. A klekl na zem. Byl dost vyčerpaný.*
Kureya: „Vypadá to, že to brzy skončí. Už nemám moc chakry, a Kenji taky vypadá unaveně.“ *Pomyslí si, ale hned se začne soustředit na boj. Když po něm Kenji sekne drápy, spatří příležitost.* „Tak fajn, teď to skončí. Buď vyhraju nebo prohraju, ale skončí to teď.“ Rychle nahromadí chakru pěsti pravé ruky. Levou ruku si prodlouží pomocí techniky Nan Kaizou, obmotá ji kolem Kenjiho levé ruky a chytne ho kousek nad loktem.* „Snad to stihnu!“ *Z pravé ruky upustí kakuto a udeří Kenjiho do hrudi pomocí techniky Oukashou.*
Kenji Abito: *Když se Kureya skrčil, bylo mu jasný že půjde po nohách. Proto jen vyskočil aby se vyhnul jeho útoku.* "Suiton, Katon, používáme stejné elementy. S tím toho moc nenaděláme." *Pomyslel si, když se proti němu řítila obří ohnivá koule. Kenji ale cítil že už nemá chakry. Většinu jí použil aby si s Kureyou pohrál. Nemá teda moc na výběr. Zbytek bude muset použít až v úplné nouzi. Proto ohnivou kouli jen přeskočí, pomocí (Chakura Shotto). Jakmile dopadne na zem. Rozběhne se proti Kureyovi na souboj mečů. Kakuto drží pravou rukou. Občas když vidí příležitost, vyšle trochu chakry do Kuratchi na levé ruce. Ta vysune drápy a Kenji švihne levou rukou po Kureyovi.*
Kureya: Konečně si vylez. Ne že by mě to s tím démonem nebavilo, ale přece jenom jsi úctyhodnější soupeř. „Musím být rychlý. Jakmile se začnu hýbat, určitě to kakuto použije.“ *Rychle se skrčí a otočí se. V otáčení pokračuje a pokusí se Kenjimu podrazit nohy (Konoha Reppū). Poté odskočí dozadu, rychle složí pečetě a pomocí techniky Katon:Goukakyuu no Jutsu na Kenjiho vystřelí ohnivou kouli. Jakmile dopadne na zem, vytáhne kakuto a rozeběhne se proti Kenjimu.*
Kenji Abito: *Jakmile Kenji viděl Kureyův útok přestal hrát. Démon mu tedy setrvačností pořád letěl naproti. Ve chvíli, kdy se Kureya dotkl Démona svou nohou, nechal ho Kenji zmizet. Tím se Kureya ocitl v oblaku dýmu, trochu rozhozený. Kenji tasil kakuto, složil pečeť tygra a pomocí (Shunshin no Jutsu) se dostal těsně za Kureyu. Kakuto mu přiložil k na rameno a odkašlal si.* Docela mě ta hra na kočku a myš bavila, tak se snaž dál. Coudeláš teď? *Pokud se chystal útočit také mečem, byl Kenji připraven odrážet jeho útoky.*
Kureya: „Sakra to nevyšlo. Zkusím využít jeho rychlosti a toho, že mám chycenou ruku.“ *Chytil ho rukou za nohu a začal ji stahovat. Tím se dostal do vzduchu a letí proti děmonovi. Nahromadí chakru do nohy a provede techniku Konoha Senpū, aby kopnul démona. Kop ještě posílí technikou Tsuuten Kyaku.*
Kenji Abito: "Hezky se vyhnul" *Usmál se Kenji. Kureyův útok moc nevyjde, jelikož démona ovládá Kenji a ten viděl co má v plánu, zahrál tak, aby Kokosu zarazil a nebylo tak jednoduché s ním pohnout tak jak by Kureya chtěl. Přeci jen je 2x větší než on. Kenji hrál dál. Kokosu skrčil nohu tak, aby zachytil Kureyovo ruku mezi jeho kolenem a břichem, aby neměl Kureya tolik šanci uniknout. Hned na to se odrazil z druhé nohy, přímo proti němu a svůj útok opakoval. Kenji byl pořád schovaný na stromě, odkud všechno hezky sledoval.*
Kureya: *Zaslechne zvuk flétny a otočí se. Vidí, jak na něj letí postava bez rukou a to pěkně rychle. Využije kaluže, která zůstala na místě po tom, co klon použil Suiton: Mizzurappa a schová se do ní pomocí techniky Suika no Fu-Yūjon, těsně před tím než noha té věci udělá kontakt s ním, aby neměla čas zareagovat. Hned nato vyleze ven, prodlouží si ruku pomocí techniky Nan Kaizou a obmotá jí tu věc. Poté jí hodí po Kenjim.* „Pokud se nepřesunul, tak by podle zvuku flétny měl být tam nahoře na stromě. Sežer si to Kenji!“
Kenji Abito: "Je docela v klidu na to, že je chycenej ve vězení." *Myslí si Kenji a přemýšlí co na něj Kureya vymyslel. Nepřemýšlel ani moc dlouho, protože pár vteřin na to, si všiml pravého Kureyi. Musel být pravý. Klon, hlavně tedy vodní klon, by nedokázal použít takovou techniku, aby začala praskat země. Kenji tedy zrušil svůj klon a čekal co se bude dít. Naštěstí byl na stromě, který byl dostatečně daleko na to, aby ho Oukashou zasáhla.* "Tak fajn. Je čas." *Pomyslel si a z kapsy vytáhl flétnu. Přiložil ji k puse a začal hrát. Cítil že už nemá dost chakry, takže moc na výběr nemá. Věděl že jakmile začne hrát, zjistí Kureya kde se schovává. Mno nedá mu ale šanci toho využít. Jakmile začal, Kokosu vylezl z poza kamene a rychle se řítil proti Kureyovi, míříc na něj svou nohou a mohutným kopem.
Kureya: „Cože? Aha, použil taky klon. No, vodní vězení moc fungovat nebude. Teď jen najít originál. Zároveň ale taky nechci prozradit sám sebe. Vypadá to, že mlha už se rozestoupila. No nic, jdu tam.“ *Zvedne se, začne hromadit chakru do pěsti a skočí dolů. Použije techniku Oukashou a udeří pěstí do země.*
Kenji Abito: *Při posledním útoku kdy se Kureya vykril, povolil stisk, díky kterému mu Kureya vyrazil kakuto z ruky. Hned na to začal skládat pečetě. Jeho protiútoku si všiml, ale neřešil ho. Věděl že jím jenom projde, navíc ho to zaměstná natolik, aby se nemohl vyhnout tomu, co na něj Kenji chystá. Jakmilr složil poslední pečeť, natáhl ruku ke Kureyovi (Suiton: Suirou no Jutsu). V tu chvíli Kenjim projelo jeho tanto a Kureya mohl zjistit, že bojuje proti klonovi. No v té samé chvíli se kolem něj začlo tvořit vodní vězení, které ho začne pomalu topit.*
Kureya: *Klon vytáhne kakuto, brání se Keniho útokům a ustupuje dozadu. Najednou se ale nemůže pohnout.* „Hm, použil tuhle techniku. To vysvětluje tu mlhu. Chtěl mě sem celou dobu dostat.“ *Stojí na místě a pořád se brání.* „Tohle je nuda, nevidím na tu zábavu tam dole. Až se ta mlha rozestoupí, tak se do toho asi vložím.“ *Klon mezitím spatří možnost k útoku a využije ji. Rychle levou rukou vytáhne tanto a pokračuje v pohybu ruky dál, aby seknul Kenjiho přes břicho.*
Kenji Abito: "Plýtvá chakru kvůli tomuhle? Co teď? Víc nemám." *Zašklebí se a koukne na flétnu.* "Né na to je brzo. Tak to zkusím jinak." *Dostane nápad a vytvoří si vodní klon. (Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu) Ten hned seskočil na zem, aby Kenjiho neprozradil šum listí. Na to klon poskládá pečetě a pomocí techniky (Suiton: Kirigakure no Jutsu) vytvoří v polovině arény mlhu. Je to proto aby Kureya neviděl že začne soustředit chakru do chodidel, aby se nepřilepil. Tasil kakuto a rychle běžel proti Kureyovi a sekal po něm. Snažil se ho dostrkat na onu tekutinu, ke které by se přilepil.*
Kureya: ¬*Běží směrem k aréně. Dneska má zase trénink s Kenjim, takže je hodně natěšený.* „Už se nemůžu dočkat, co za techniky Kenji předvede tentokrát!“ *Rychle vybíhá schody. Na levém boku má v pochvě wakizashi a pod ním kakuto. Na pravém boku má tanto.* „Hm, vypadá to, že už je tady, ale ještě si mě nevšiml. Přichystám mu malý překvapení.“ * Vytvoří si mizu bunshin a toho pošle dovnitř. Sám se schová na střechu vstupní brány do arény. Sedne si do tureckého sedu a kouká se. Klon zavadí o drát a ze všech stran na něj začnou lítat kunaie a shurikeny. To ho jakožto vodního klona moc nezajímá. Výbušné lístky a některých z nich ale ano. Proto radši všechny odrazí pomocí techniky Suiton:Mizzurappa. „Hmm, taky si přichystal překvapení. No, pořád ještě ho nechám v tom, že jsem to já. Bude zábava!“
Kenji Abito: *Kenji si dal sraz s Kureyou v aréně. Je to až překvapivé, ale dorazil dřív než se vůbec setkat měl. Ale nebylo to jen tak náhodou.* \"Připravím mu malé přivítání.\" *Pomyslel si. Asi 20m od vstupu do arény, postavil kmen, který byl plus mínus stejně vysoký jako Kenji, hodil přes něj svůj plášť, aby Kureyu oklamal. Poté natáhl drát přes vchod, asi 10cm nad zemí. Ten pak tahal kolem arény, a na stromy, které byli blízko u vchodu připravil několik shurikenů a kunaiů, některé dokonce s výbušnými lístky. Tyhle všechny mířili přímo na místo, kde by měl Kureya zavadit o drát, pokud by se tak nestalo, natáhl si Kenji ke svoji schovce v korunách stromů také jeden drát, který spustí salvu shurikenů a kunaiů. V okruhu 10 metrů kolem klády, vyplivnul teknutinu, která se změní v lepidlo, pokud na ni Kureya došlápne (Suiton: Mizuame Nabara​).* \"Dneska ho šetřit nebudu.\" *Pomyslel si, a pomocí techniky (Doki Kuchiyose no Jutsu) přivolal démona Kosoku. Toho pomocí zvuku flétny nechal dojít za kámen, aby nebyl vidět. Nechá si ho tam jako svou tajnou zbraň.* \"O tomhle Kureya ještě neví, tak to pro něj bude překvápko. Shouton si pro něj nechám možná na příště.\" *Usměj se a čeká schovaný na Kureyu.*
---: ---
Haruka Noburu: *Šla rovno domov, kde ju vo dverách čakala Momoko. Rok za rokom vyzerala byť krehkejšia. Objala ju a upokojila. Povedala jej, že je Araki v nemocnici a že sa pobil so Sasorim pod Mizukageho dohľadom. Viac nevedela ani ona sama a tak musela na jej otázky len smutne mávnuť plecom. Bola len jediná možnosť prečo sa pobili a tú babičke hovoriť nechcela. Bola to ona.. bola to jej chyba. Babička šla do nemocnice okamžite a Haruka - ona sa ešte predtým okúpala cítila sa špinavá a vinná.* odkaz »
Sasori Shintaro: On mě napadl, tak si ho trochu uklidněte a zkroťte nebo to udělám příště já. *Sasori se následně otočí a vyrazí rovnou domů. Má pocit, že by bylo asi zbytečné jít za Harukou, stále mu v uších zní to co mu Araki řekl. *Budeš litovat, přísahám. *Zabrblá si Sasori sám pro sebe a odejde domů. Mizukage ten vydá několik rozkazů, jako aby hlídali Arakiho a aby ho k němu přivedli, až se probere. Samozřejmě zajistí i to aby mnoho lidí začalo uklízet trosky Arakiho domu. Následujícího dne ještě pošle dopis pro Arakiho otce že ho očekává u sebe v kanceláři. *
Haruka Noburu: *Pri pohľade na skrvavené a pokrútené telo svojho brata úplne onemela. Sasoriho výraz tváre bol prísny, ani na ňu nepozrel a to stála vedľa mizukageho. Otec jej pustil ramená a premiestnil sa k Anbu, zdravotníkom, ktorý viedli Arakiho do nemocnice. Aspoň v to teda dúfala. Odvrátila pohľad od Sasoriho a Tsukyiamu. V tejto chvíli jej prišli desivo podobní. Znechutene sa k nim otočila chrbtom. Pomaly, bez jedného slova, kráčala domov. Stále bola bosá a sporo odetá.*
Sasori Shintaro: *Zamračí se, měl v plánu Sasorimu dát po tlamě takovým způsobem že o tom bude mít noční můry. Nic takového se ovšem neděje, místo toho Araki prostě odpadne. Sasori k němu přistoupí a pozorně si ho prohlédne, Následně si ze zad vezme svou hůl Ōyamatsumi a špičatou částí prostě Arakimu probodne obě stehna. *Když budeš, mimo tak ať si to pěkně pamatuješ a tvé léčení je bolestivé. *Pošeptá mu Sasori do ucha i přes to že Araki je mimo. Následně prostě pomocí své hole z dřeva, které vytvořil, vysaje vodu a dřevo se rozpadne takže Araki samozřejmě padne tvrdě na zem, sice se do něj nejspíš lehce zabodnou nějaké třísky, když ho nehlídá žádná kůže. To Sasoriho moc netrápí, stále mu jde jen o to ublížit Arakimu. Následně tu vodu prostě přemění na rotující vodu, která do Arakiho vrazí opravdu tvrdě a letí s ním rovnou směrem k bariéře na Mizukageho. Mizukage zvedne ruku do vzduchu což je znamení aby Anbu zrušili bariéru a tak Araki opravdu rychle proletí, jen okolo nic ha zastaví se nakonec v zemi kam Sasori přesměroval, směr letu ve které nechal poměrně dlouhou brzdnou čáru. Vodu pak už nepotřebuje, takže je z ní opět normální voda. Klona ruší a svou hůl opět upevní na svá záda a vyjde směrem k Mizukagemu kde stojí i Haruka. Pomalu vyjde ven z toho kouře a ukloní se před Mizukagem. *Mizukage-Sama. *Poví naprosto prázdným hlasem, nedají se z toho vyčíst žádné emoce a stejně tak ani z jeho výrazu. Mizukage se usměje a to opravdu moc. *Dokonalé. *Poví šťastně pak, ovšem kývne na další Anbu, kteří se vydají k Arakimu a prostě ho odvedou do nemocnice kde se o něj už postarají. Kůži nebude těžké opět obnovit pomocí lékařských Ninjutsu, ovšem bodné rány mu nevyléčí úplně. Ty mu nechají tak aby si je vyléčil sám (je to Jinchuriki takže maximálně 2 týdny a bude okej). Mizukage Arakimu osobně věnuje jen letmý pohled. *Uhm takže to je konec? Doufal jsem tak trochu v něco víc. Hádám, to asi není tvá vina. *Poví Mizukage naprosto klidným tónem, Sasori ten svůj nijak nemění. *Chtěl jsem bojovat s Arakim ne s jeho démonem, takhle jsem nedal nakládačku jemu, ale něčemu jinému. Nejsem nadšený a to nadšení si strč do hajzlu. *Mizukageho úsměv zmizí a nyní Sasoriho probodá opravdu naštvaným pohledem. *
Araki: (Z ničeho nic se před nim objevilo zrcadlo jejich sraženì pozvedlo dalši vlnu prachu a cela Bariera byla zaplněná prachem.. Araki sedì ve svém podvědomì společne před branou ve ktere je Yonbi zapečetěný. Araki vì že proti Sasorimu muže yonbiho nechat řadit.. "Hele Yone zase ti nakopal zadek " (ušklibne se Araki zatim co se jeho telo svýjì mezi Sasoriho Mokutonem.. Stále tam seděl poslouchal kapani vody ) " když Sasori potlači tvou chakru co se stane?" (sam se pro sebe usmiva ještě chvìli čeká ) "pokud stale budeš takový tak skončìš v břiše někoho kdo tě bude chtit ovladat" (Araki se ve sve predstavivost, kdy mluvi s Yonbim postavi Yonbi mezitim hlasitě vřiská ) "Pokud nezačneš spolupracovat " (natahne ruku) " nepustìm tě vyvenčit!" (nebyl by to Araki kdyby i z napjate situace neudělal něco jine.. Když Araki otevře oči tak potlači uplně Yonbiho chakru s čimž mu pomohl z vetši časti Sasoro.. Yonbiho chakra se vypařì.) Kdo se tu necháva ovládat tupče (vydechne přičemž omdlì chtěl mu tìm řicf že on je ten kdo se nechava ovladat..)
Haruka Noburu: *Sotarove slová sa jej vrývali do srdca ako krištáľové nože. Na chvíľu pomyslela na to ako tasí svoje meče a zabodáva mu ich do tela. Ruka v ktorej ich držala sa jej triasla. Celá sa chvela hnevom a strachom o slnko a mesiac jej života.* /Nie, nie.. Toto musí byť len nočná mora./ *Plakala v duchu, no navonok jej neušla ani jedna slza. Pred Sandaimem plakať nebude. Takú radosť mu neurobí. /Smrť.. Nesmrť./ Nezáležalo jej na následku. Vykročila dopredu s úmyslom vstúpiť do bariéry. Zozadu k nej však pristúpil otec a položil jej ruky na ramená, prehodil jej cez plecia svoju čiernu bundu a pevne ju za ne chytil. Sčasti preto aby bol pre ňu oporou a sčasti preto aby neurobila nejakú hlúposť. O dve deti v jeden deň nehodlá prísť. Vietor jej sfúkol vlasy do tváre kým bez dychu sledovala kto sa vynorí z prachu budovy. Nič iné robiť nemohla.* (Vzhľad Haruky - odkaz » )
Sayuri (NPC): *Vďačne prijala pomoc Sasoriho.klonu, ktorý ju dostal do bezpečia. Za bariérou sa zhluklo už dosť ľudí a medzi nimi aj ošetrovatelia, ktorí sa o vystrašenú Sayuri dobre postarajú.*
Sasori Shintaro: *Sasori si musí poskakovat z místa na místo, aby nezapadl do jedné z větších prasklin v zemi, které způsobil Araki. Sasorimu je jasné že Araki se opět nechal ovládnout, zamračí se. Chtěl dát nakládačku Arakimu a ne jeho Bijuu. *Bijuu mě nezajímá Araki! Chci tebe! *Vykřikne Sasori a následně složí ruční pečetě a před sebou vytvoří vodní zrcadlo, ze kterého proti Arakimu vyletí jeho přesná kopie se stejnou silou a vlastnostmi, takže se jejich pěsti vlastně srazí a každý z nich odletí na opačný směr. Tudíž Araki by se měl vrátit zase zpátky a zrcadlová kopie vlastně zmizí (pokud Araki provede jiný pohyb směrem k Sasorimu kopie udělá to stejné „zrcadlový efekt“.) Jedná se o techniku Suiton: Mizukagami no Jutsu. Následně Sasori složí několik ručních pečetí a ze země vyletí velké množství dřevěných kůlů, které se Arakimu/Yonbimu omotají kolem všech ocasů, nohou a jeden kus i kolem trupu (Mokuton: Jubaku no Jutsu). Sasori si je naprosto jistý že to Arakiho udrží, vydrželo to i posledně a dnes je v Mokutonu o dost silnější takže kromě toho že trámů je více dnes dokáží jeho trámy odsávat i Bijuu Chakru a posilovat se na ní (Technika je schopna udržet i Kyuubiho ve verzi 2). Sasori předpokládá, že to Arakiho chytí, protože by měl letět přímo na to, místo odkud vyletí kusy dřeva (gravitace power). Tato technika sice Arakiho mód Bijuu druhé verze nezruší úplně, ale výrazně ho jistě oslabí nehledě na to, že ho to znehybní. Sasori využívá navíc toho že Araki stejně jako Sasori nejspíš nebude schopen nic vidět kvůli zvadlému prachu. Sasori naštěstí ale zrak nepotřebuje, když má Kagura Shingan. Začne směřovat Arakiho směrem přeskočí různé kusy země, dokud se nezataví tak 10 metrů naproti Arakim. *Vidíš? Jsi ubohej. Zase ses nechal ovládnout a to jsem tě ani nevyprovokoval, začal jsi to ty, opět. *Poví Sasori celkem pohrdavým tónem. Mezitím mu z těla vyleze dvojice Moku Bunshinů, jeden z nich zamíří k ženě, kterou našel s Arakim a druhý zůstane vedle Sasoriho. * (Bunshin - 1) – Slečno? Buďte v klidu, nic se neděje dobrá? Nedovolím, aby se vám něco stalo. //// [Tsukyiama Sotaro NPC] – *Vesele sleduje ten boj, pokud se tomu tak dá říkat, on naštěstí vidí co se tam děje díky tomu že ovládá stopařské techniky a tak používá Kagura no Kokoro, díky čemuž může vidět Chakru a tím pádem mu nějaký prach a kouř nedělá problémy. Když se ho ovšem Haruka a otec Arakiho začnou domáhat odpovědi co se tam děje tak se na ně podívá opravdu pobaveným výrazem. * Co se děje? Araki se s někým neshodl a očividně to vyústilo v otevřený souboj, nejde o obyčejný trénink. Očividně si ona dvojice něco fakt provedla. Araki se údajně bez varování přeměnil na Bijuu, té zmenšené verze a zničil celej svůj dům, ohrozil sebe a další dvě osoby uvnitř, jedna z nich je žena. *To vše samozřejmě ví jen díky tomu že Anbu mají neustále Arakiho pod dohledem a tak si nechal rychle vylíčit o, co vlastně jde. *Tak by mě zajímalo. Kdo vyhraje? Nezkrotný Jinchuriki nebo uživatel Kekkei Genkai? Myslím, že oba dva moc dobře znáš, kdybys tam byla i ty tak by to byl kompletní tým, so myslíte vy? Zemře tam dnes někdo? *Tsukyiama svojí radost nijak neskrývá nejen, že dnes může vidět v akci bez nějakých omezení dvě zajímavé síly ale, pokud zemře Jinchuriki tak si Bijuu může přepečetit do lepšího Ninji a pokud zemře vlastník Kekkei Genkai tak si může implantovat jeho srdce. Sice je tu velká šance, že nezemře nikdo, ale on vidí jen ty dvě nejméně pravděpodobné, ale ty které by se mu zamlouvaly nejvíc. *Kdo se pokusí, proniknout do bariéry zemře! Je vám to jasné? *Vykřikne do okolí Tsukyiama a několik Anbu to pochopí jako rozkaz zabít toho co se pokusí proniknout do bariéry. *
Araki: (Opět nahromadì chakru a machne ocasem tak aby dum ktery se zritil nespadl jemu na hlavu.. Tamhle leti kus střechy a tamza okap nekde zase střešni okno... Po Sasoriho křičeni Araki hlasite vyda zvuk něčeho xo nenì lidske spiše nejake vyhrožovani monstra?.. Jako svou zbraň použico cokoliv z trosek co se mu dostane do ruky, pote nahromadi chakru a udeři tak aby se země pod nimi začala třištit druhym machnutim kusy zeminy a vše co je v Arakiho blizkosti se ocitne ve vzduchu, Araki pak kusy použija jako odrazovy mustik přičemž když se od něčehocodrazi tak napřiklad onen kus zeminy se rozleti na druhou stranu snerem do bariery.. Araki tak nabere rychlost i sìlu uderu a namiři to přimo k Sasorimu .)
Haruka Noburu: *Sedela za klavírom a hrala.* (Skladba - odkaz » ) *Hra na klavíri jej už od malička uľavovala od bolesti. Kým nemala Sasoriho nič iné ju od temných myšlienok a depresie nedržalo ďalej. Po lícach jej tiekli slzy. Prsry jej zručne lietali po bielych a čiernych klávesách.* ( odkaz » ) *Hrala, hrala - keď v tom sa ozval strašný hluk neďaleko ich domu. Strnula uprostred hrania a utekala k oknu. V prvom momente ju napadlo, že nejaký nukeninovia napadli ich mesto - no keď otvorila okno a zbadala, že hluk vychádza z ich ulice - videla ako sa zdvihol mrak prachu. Srdce jej zovrelo. Utekala do svojej izby - neobťažovala sa s prezliekaním či obúvaním. Len schmatla svoje legendárne meče. Nestihla si ich ani nasadiť a už bosá len v čiernych šatách na ramienka letela dole schodmi. (Šaty - odkaz » ) *Na chodbe minula babičku.* "Araki! Jeho dom -" *Jachtala Momoko so slzami v očiach.* Ja viem! *Vykríkla ani sa neobzerala, utierala si slzy keď vybehla vchodovými dverami. Bola bosá, pomocou Shunshin no Jutsu sa za krátku chvíľu ocitla pri vysokej bariére. Ledva dovidela na to čo zostalo z Araiho domu.* Čo to má znamenať? Čo sa to deje! *Skríkla, na najbližšieho anbu, no ten sa na ňu ani nepozrel. Zbadala stáť svojho otca vedľa samotného mizukageho. Od ich bozku to bolo prvý krát čo sa s ním videla.* Otec! Sandaime! *Vykríkla počas toho čo ku ním bosá utekala. Vlasy za ňou viali ako biely závoj. Bola zadýchaná - jedno ramienko šiat jej padalo. Bosé nohy mala zakrvavené a špinavé.* Čo sa deje?! *Opýtala sa naliehavým hlasom, striedavo strieľala pohľadom z nich na Arakiho dom. V tom prachu a sutinách zatiaľ nevedela nič zahliadnuť. Zovrela v rukách meče, ktoré boli stále v pošvách - chcela ísť tam.*
Sayuri (NPC): Áááá! *Vykríkla v strachu keď sa jej nádejný mladý milenec premenil v ozrutnú príšeru.* /Spaste svoje duše, je to démon! Démon!/ *Pomyslela si a z očí jej vytryskli slzy absolútnej agónie. Švihol chvostom a bol by ju zabil keby nebolo Sasoriho. Padla na kolemá v drevenom úkryte a plakala so spojenými rukami.* Prosím, prosím nezabite ma. Prisahám, že už sa nikdy na vašu Haruku nezmením, hoc za všetky peniaze sveta. *Tento krát to myslela vážne - srdce jej bilo ako o závod. Sasori sa však pri nej nezdržal v drevenom úkryte zostala sama. Schúlila sa do klbka a.rukami si kryla hlavu keď na ochranný štít padali kusy Arakiho domu.* Pomoc! Prosím! *plakala a dúfala, že ju niekto zachráni - sama sa von neodvážila. Rinčanie skla, zvuky zlámaného dreva, padajúce panely, tehly.. Driapanie nábytku div sa od strachu nepocikala. V tejto chvíli by sa jej jeden krvi nedorezal.*
Sasori Shintaro: *Sasori netušil že Araki se už s Yonbim řekněme spřátelil jako Haruka s Gobim že dokáže dle své vůle ovládat i druhou verzi své Bijuu Chakry. Sasoriho ruka se při kontaktu s Bijuu Chakrou trochu popálí, když ho udeří do té tvrdé a hlavně nepříjemné Chakry. Ovšem to už proti Sasorimu letí pěstí a tak použije Kawarimi no Jutsu a objeví se tam dým. Sasori se objeví přímo u té ženy a tak stihl ještě složit pečeť a vytvořit kopulovitou obranu (Moku Jouheki no Jutsu), která je ochrání před případným spadnutím stropu a vlnou Chakry, kterou Araki způsobí. *Zabiju tě! *Vykřikne Sasori a vyběhne věn z té své obrany. Nepotrvá dlouho a ocitnou se okolo Anbu i se samotným Mizukagem, Sasori už se připravuje na zatknutí, ale to nepřichází, místo toho se kolem nich vztyčí bariéra, která zabírá oblast 40x40 metrů a na výšku má takových 100 metrů. Samozřejmě se nejdřív evakuovala potřebná oblast. Sasori díky Kagura Shingan dokáže naprosto přesně určit Arakiho pozici aniž by ho jen viděl. *Tak pojď srabe! Nemáš strach? Ve všem tě vždycky trumfnu. Dokonce jsem vyhrál i Haruku já mám přednost. Ty jsi, jen obyčejnej bratr nemýlím se? Nikdy nebude tvoje! *Sasori chce nechat Arakimu další šanci na útok když už tak ať mu ukáže co v něm je že? Ovšem nemyslí na to, že tohle pozdvižení určitě přivede velkou pozornost a to Arakiho rodiny, to je ovšem něco na co Sasori momentálně nemůže pomyslet, má jen jeden cíl a to ublížit Arakimu. *
Araki: (Chvilku mu trvalo než mu to doplo. Nečekal že by to Haruka Sasorimu běžela řict, rano za nì chtel zajit.. Ale do jeho planu se připletl jeho nemilovaný otec.. Jeho pohled ank na vteřinu nepadl na ženu.. Sledoval Sasorihu momentalne neměl chut nechat se zmlatit.. ) Sasori (zpozoruje pěst na moment položi ruku na čelo. A před jeho ranou promluvì.) Lìbilo se mi lìbat Haruku.. (Odpovi mu naprosto upřimně no v tu chvili dostane ranu, ale v tu samou chvili vyvola Yonbiho chakru ve druhe formě.. Čìmž anulije učinost jeho utoku ale zaroven jeho ruka vystřeli proti jeho hrudi tak aby mu zpusobil važnou ranu.. Vì že Sasoriho muže max tak překvapit a jednou jedinou nečekanou agresivni ranou ho oslabit aspon tak aby mu tekla krev? Byl zraněn? Při machnuti ocasem u toho vytvori chakrovou vlnu která smete celý dům i s ženou ktera je ješte na odchodu)
Sayuri (NPC): *Povedať, že sa jej uľavilo bolo slabé slovo. Keby títo dvaja vedeli, že Harukinu podobu používa u svojich klientov celkom často - pravdepodobne by odtiaľto živá neodišla. Nahodila teda najlepší ľútostivý výraz akého bola s jej hereckými schopnosťami schopná. So sklonenou hlavou si zaviazala kimono. Dobre vedela, čo sú zač. Sasori, Araki a Haruka patrili k aktuálne najsilnejšiemu teamu v Kiri. A o ich milostnom trojuholníku si ľudia rozprávali kadejaké historky. Vzala si svoje oblečenie a pobrala sa teda chvatne smerom ku dverám. Tu sa to schyľovalo k nepríjemnej bitke. Peniaze nepeniaze nehodlala byť teraz v ich bojovom poli. Rýchlym krokom si to mierila preč a dúfala, že sa ju nepokúsia zastaviť.*
Sasori Shintaro: Viděl jsem jak jsi trénoval s Harukou, doufám že jsi si trénink užil. *Poví Sasori naštvaným tónem a udělá Arakimu několik kroků naproti pak se v krátkém okamžiku rozpřáhne pravou rukou a nahromadí do pěsti chakru a pak se Arakiho pokusí udeřit do břicha a v ten moment se uvolní obrovské množství síly (oukasho). Následně věnuje pohled dívce. *Uhm omlouvám se proti vám nic nemám.
Araki: (Sleduje divku) já tohle.. (Nestihne svou odpoved dopovedet jen je rad, že ho nestačila svleknout.. )Sasori? (Vyhlesne v prvni chvili stale v sobe má dost alkoholu takže když ss postavi tak ss zapotaci na hlavu si položi ruku.. To že za tuhle situaci nemuže asi nevysvetli a ani se nebude namahat.. ) doufám že ten idiot bude spokojenej (šeptne si pro sebe načež udělá krok k Sasorimu.)
Sayuri (NPC): *Zmätene sa na Arakiho pozrela, skôr než však začala byť opäť presvedčivá - v izbe už neboli sami. Obzrela sa.* Kurva! *Zanadávala a okamžite zrušila Henge. Zahalila sa do kimona a ustúpila na bok - nechcela byť v strede medzi nimi.*
Sasori Shintaro: *Sasori nedávno testoval nové Ninjutsu, které ovládl. Naučil se skrze skleněnou kouli sledovat lidi, které už někdy potkal a tak sledoval Haruku a to co tehdy viděl má Sasori před sebou ještě dnes. Pamatuje si jak se Araki převalil nad Haruku a začal jí prostě líbat. Nezapomene ten její pohled, co tam viděl. Sasori ho respektoval, protože ho bere jako přítele a bratra Haruky ovšem tohle bylo už přes čáru. Sasori se oblékl, jako kdyby šel na nějakou misi (vzhled - odkaz » ). Díky Kagura Shingan dokáže jednoduše určit kde se Araki nachází. Na zádech má svou hůl Ōyamatsumi, v některých pouzdrech má pár kusů od různého malého vybavení. Zbytek věcí má zapečetěné v pečetících svitcích. Naprosto jistě se vydá k Arakimu domů, když se ocitne před dveřmi do Arakiho domu tak se ani neobtěžuje s klepáním. Prostě mu z ukazováčku vyroste klíč, kterým si odemkne a vejde dovnitř. Nakonec se dostane až do pokoje ve kterém je Araki tak otevře dveře a podívá se na Arakiho pohrdavým výrazem, ovšem vidí tam i nějakou ženu, která je pomocí Henge no Jutsu přeměnná na Haruku což Sasorimu moc nepomůže. *Ts, ty ubožáčku jeden. Až takhle nechutnej jsi jo?
Araki: *Bradavku jí zkousne protože něco takového od ní rozhodně nechce. Své pery lehce oddálí* To nerob neříkej mi tak.. *Vydechne na moment se narovná přičemž volnou rukou jí projíždí po těle jako by jí zkoumal.. * Nerob nic čudného *zašeptá potichu asi pomalu střízlivý protože se narovná a jen jí rukou jenž prsty má vlhké protože si pohrával s její mušličkou otře o její stehno. * Nechme toho *zašeptá*
Sayuri (NPC): *Bola zvyknutá na hrubšie zaobchádzanie jeho jemne dotyky ju príjemne prekvapili. Hoci tvrdil, že si nič take nikdy nepredstavoval - nepožiadal ju nech to henge zruší a tak sa na neho dívala Harukinymi očami, bozkávali ho jej pery.* Môžem ťa volať nii-san ak si to budeš želať. *Zapriadla a prstami mu vošla do vlasov keď sal jej bradavku. Slastne zastonala keď prstami dráždil jej vrcholček. Na to, že bol očividne panic nebol tak neohrabany ako čakala.*
Araki: *Potichu slastně vydechne trošku zakloní hlavu a nadechne se aby mohl odpovědět.* Nic takého *zašeptá přičemž si zkousne spodní ret normálně by se z toho nějak vyvlíknul dostal jen z důvodu protože by věděl, že to Haruka není.. Z ničeho nic jí na gauči povalil pod sebe a nyní jí on věloval krátké polibky na krk rukama jí hladil po těle jako by se při sebemenším silnějším dotyku měla rozpadnout.. Ve své mysli myslel iba na chaos který měl v hlavě.. políbil jí na prso a následně nasál její ztvrdlou bradavku přičemž si jazykem pohrálaval v puse s bradavkou.. rukou jíí zajel mezy nožky a prsty pomalu opatrně začal otírat o její mušličku.*
Sayuri (NPC): *Žiarivo sa usmiala.* Nie viac než tvoje skutočné túžby. *Pripomenula mu a nechala ho nech ju vyzlečie. Robila to tak často, že jej to prišlo už úplne prirodzene. Opätovala mu bozky.* Je to lepšie ako fantázia.. *Sklonila sa k jeho krku. Olízla ho.* Priznaj .. Koľko krát si si presne toto predstavoval. *Vydýchla mu do ucha, odtiahla sa bozkávala ho po krku, hrudi .. Pokračovala nižšie k jeho rozkroku. Mal na sebe nohavice aj spodky. Rukou ho skúsene dráždia a pri tom sa mu pokúsila vyzliecť nohavice.*
Araki: *Araki oči neotvíral protože věděl že se přeměnila na Haruku bylo to pro něj zvláštní, nevěděl co by měl dělat s tím divným pocitem ve své hrudi. Lehce se odtáhne a otevře oči.* Tohle je divné a úchylné.. *zašeptá ked si jí prohlíží v podobě své sestry.. Věděl že to Haruka není proto si přišel tak nějak prázdně? * Rob si se mnou co chceš *zašeptá polohlasně.* někdy je lepší nechat věci na zkušenějších *pousměje se ale ukradne si pro sebe polibek zatím co z ní kimono začne stahávat pryč celé ab y na sobě neměla kousek oblečení.*
Sayuri (NPC): *Odtiahla sa, spokojne zavrnela keď jej začal stláčať prsia. Bola trošku frustrovaná, že sa na ňu ešte nepozrel a neocenil jej brilantný nápad. Bolo jej jasné, že je to preto lebo si pri tom predstavoval svoju sestričku ale notak - ona mu to o dosť uľahčuje.* Zlato pozri sa na mňa, môžeš otvoriť oči. *Vyzvala ho Harukinym jemným hláskom keď mala odhalené prsia. Zastrčila si za ucho prameň vlasov a zahrzla si do spodnej pery. Neprestávala v krúžení bokmi na jeho páse a cítila ako začína byť vzrušený.*
Araki: *Ked se o něj tak třela tak se začala projevovat Arakiho nadrženost.. potichu lehce zalapal v jednu chvíli po dechu a to ve chvíli kdy promluvila, své oči však nechal zatím zavřené a i druhou ruku z jejího boku přesunul a lehce jí rozvázal kimono, které jí schodil tak aby ho měla z ramen dolů.. Polibky si pomalu a jemně užíval nikam nepospíchal.. Začal si pohrávat s jejíma prstama, které začal mnout a na dlaních cítil její ztvrdlé bradavky, trochu si ty dotyky užíval byl trochu opatrný a něžný což bylo znát na jeho dotycích.*
Sayuri (NPC): *Začal spolupracovať, pousmiala sa na tom.* Neodídem. *Šepla mu temný prísľub pomedzi bozky, mohol si všimnúť zmenu jej hlasu. Chytila mu ruku, priložila si ju na prsník. Aj cez tenkú látku jej kimona mohol cítiť ako sa jej postavili bradavky.* A už môžeš otvoriť oči. *Zapriadla a pomaly, zmyselne krúžila bokmi na jeho páse. Trela sa o neho.*
Araki: *Nepřemýšlel moc racionálně tedy spíše chaoticky, a jelikož mu oči nedovolila otevřit tak je ponechává zavřeně, polibek jí pomalu smělo oplatí a pomalu jí lehce chytne za pas.. * Neodejdeš aj ked tě pošlem pryč? *zašeptá přičemž si pomalu začne krást polibky voní v celku pěkně to je jediné čím se ted nechává unášet a oči radši neotvírá.*
Sayuri (NPC): *Premenila sa pomocou Henge no jutsu na Haruku Noburu, sestru Arakiho. Nechcela si ani predstaviť čo by jej sanin silný ako táto jinchuuriky urobil keby zistila, že sa na ňu premieňa pri prostitúcii. Teraz pri Arakim to prekvapivo nebolo prvý krát, no ako už hovorila aj jemu, jej klientov neprezrádza. A tak vo vzhľade dokonalej Harukinej kópie sa posadila na jeho pás a pobozkala ho na pery.*
Araki: *Mírně se uchechtl ked řekla, že ho nesoudí ví že jí nemůže věřit, protože nejspíše dostala zaplacíno za to aby lhala.. Ale aniž by se nechal přemlouvat tak oči zavře, přeci jen proč na chvíli neodpočinout své oči.. potichu vydechne je mu teplo a on neví proč snad proto si i sundá tričko doufá že ten nával horka odezní.* už je můžem otevřít?
Sayuri (NPC): *Chápavo prikývla a štíhlymi, kostnatými prstami mu zovrela rameno.* Ja ťa nesúdim Araki. *Ako to povedala nahla sa k nemu bližšie, mohol cítiť jej kvetinový parfém.* A môžem ťa ubezpečiť, že sú muži čo majú aj horšie, zvrátenejšie túžby. *Povzbudivo sa na neho usmiala. Možno ani nič z toho čo hovorila nemyslela vážne, no hrala to vážne dobre.* Zavri oči.. na chvíľu. *Vyzvala ho nežným hlasom.*
Araki: *Pohlédne dostropu jelikož se mu trošku motá hlava..* Aké dievče by šlo do bláznivého rodea s chlapcem jinchurikim co k tomu miluje své dvojče, které je taky jinchuriki? *zasměje se* K tomu mám jen jednoho přítele a ten s Harukou chodí *odmlčí se * Já se snažím nerobit hlouposti ale ked je Haruka tak blízko.. *Přejede si prstem po rtu jak je opilý tak se celkem rozpovídal k tomu snad i zasnil.* Nedokážem odolat jej vůni doteku perám vím že to nesmím ale nemůžu si pomoc je to impulz.. *mírě se nad tím ušklíbne jemně si zkousne spodní ret pak pohlédne na slečnu.* Omlouvám se *zašeptá*
Sayuri (NPC): *oprava mena v príspevku nižšie má tam byť Sayuri :D
Haruka Noburu: *Len sa na neho usmiala. Skryla prekvapenie keď jej nechal celú fľašu. Naoko sa z nej napila.* S kurtizánami je to ako s kňazmi, uchovávame tajomstvá našich klientov lepšie než božie kňažky v chrámoch. *Usmiala sa a položila fľašu na stôl.* Nemusíš mi ich však rozprávať. Si chlapec, povedz mi.. mal si už dievča? *Zahryzla si pri svojej otázke do ukazováčika a vyzliekala ho pohľadom. Oproti väčšine jej ostatných klientov bol naozaj pekný, dobre stavaný..*
Araki: *Pohlédl na flašku alkoholu měl za to že by se měl začít krotit, ale flašku jí podá přičemž se k ní přikloní.* Kdybych ti řekl po čem mé srdce touží tak mě zavřou nebo rovnou zabijou.. *Lehce se k ní přikloní když jí podává tu flašku. Tím myslel totiž smrt mizukageho a druhé.. více chce zabít druhou než nynnějšího mizukageho.. Pomalu se narovná a zapře hlavu dozadu.* Jsem spíše chlapec než muž.. *upozorní jí upřímně už jen kvůli svému chování..* Měl bych se jít omluvit Haruce.. *zašeptá si pro sebe místo toho však otevře další flašku neobtěžuje se tím že by po ní chtěl tu co má ona ted.*
Sayuri (NPC): *Usmiala sa a posadila sa vedľa neho. Mala odhalené rameno keď sa zachichotala.* Možno si jinchuuriky ale si aj muž.. a všetci muži majú rovnaké potreby. *Žmurkla na neho mala veľavýznamný pohľad. O mužoch toho nemálo vedela len treba odhadnúť čo by presne chcel.* Čo keby si mi dal napiť trochu toho alkoholu a prezradil mi po čom tvoje srdce skutočne túži. *Nahla hlavu na stranu.*
Araki: *Mlčky jí sledoval načež vydechl a pokroutil hlavou pořádně se napil..* Nestojím o žádný harém.. *posadí se na gauč tím její dotek ze sebe schodí načež na ní pohlédne.* Měla by jste odejít nemůžete naplnit mé tužby.. *Pohlédne na ní vážným pohledem. Jen tak se jí nedá a kdo ví jestli vůbec ..* Jinchuriki žádné tužby nepotřebují existují jen pro ochranu své vesnice..
Sayuri (NPC): *Bolo jej povedané, že sa nesmie nechať odbiť. Prišla teda ku nemu a s hravým úsmevom mu prešla dlaňou po ramene.* Tak mladý, pohľadný muž a nemá žiadne túžby? *Zažmurkala a postavila sa pred neho - pomocou Henge si zmenila vzhľad. Zrazu pred ním stála kučeravá prsatá ryšavka.* Som zbehlá v užívaní henge aj bunshin jutsu. Viem to udržať aj celú noc! Môžeš mať koho len chceš. Môže nás byť viac. Blondínky, brunetky.. Zrušila henge a opäť pred ním stála vo svojej čiernovlasej podobe. Hľadela na neho čiernymi uhrančivými očami.* Máš ma na celú noc, využi to. *Nezbedne sa usmiala a ovievala sa pri tom vejárom.*
Araki: *Potichu vydechne když si povšimne slečny v jeho neuklízeným obyváku.* Omlouvám se ale já po ničem netoužím, leda že by jste dokázala zabít lidi na mém seznamu mrtvých.. *mírně se zasměje načež se poškrábe ve vlasech.* Za nepořádek se omlouvám nečekal jsem že někdo přijde jasně jsem mu řekl že po něčem takovém netoužím.. *Rozejde se kolem slečny ignorujíc jí si pro svou flašku alkoholu.*
Haruka Noburu: *Zvodne sa usmiala.* Dobrý večer prajem, volaj ma osud.. prišla som ti splniť najtajnejšie sny. *Len čo to povedala prešla pori ňom do vnútra. Zaskočilo ju, že sa ninja rozplynul na vodu. Sama nebola v boji skúsená - ovládala len pár detských techník. Pozrela sa po obývačke. Pekne zariadená avšak hrozne zanedbaná. Prázdne flaše alkoholu, rozbité sklo, škvrny na dlážke.* /Nuž robila som to aj na horších miestach./ *Pomyslela si a keď vošiel do obývačky skutočný Araki - pery sa jej zvlnili v lačnom úsmeve a uklonila sa ako princezná.* Dovoľ aby som sa ti predstavila. *Vzpriamila sa a zaklipkala hustými mihalnicami.* Som žena čo ti dnes splní tie najtajnejšie túžby.
Araki: *Chvilku jen tak ležel a než došel otevřít tak se ještě napil poté flašku odložil.. Mezi tím jak kráčel ke dveřím se mu povedlo jednu flašku rozšlápnout a zarazit se střepy do nohy, proto použil vodního klona aby došel otevřít, zatím co on si v kuchyni vyndavá střep z nohy to že po podlaze je krev on ani klon neřeší,* S čím vám mohu pomoc? *Zeptá se klon zdvořile krásné slečny která otevřela dveře, Arakiho ani nenapadlo, že by Daisuke doopravdy někomu řekl aby za ním šel a kdo ví co dělal.. Klon si vyslechne odpoved slečny načež jí pustí dovnitř a sám se rozpadne ve vodu Araki však ani neví zda klon poslal osobu pryč nebo kdo to vůbec je měl dost práce s vyndáním střepu, který se mu vyndat povedlo ale na míste kde stál bylo trochu krve, takže když se rozešel nechával za sebou krvavou skvrnu přičemž šel směr obyvák, kde už nejspíše byla dívka.*
Sayuri (NPC): Vzhľad -> odkaz »
Sayuri (NPC): *Zotmelo sa, bola vystrojená lepšie než v bežné dni. Mohlo za to aj to, že tento muž zaplatil viac než bola jej obvyklá suma. Tak či tak - vyšla k domu kde mala dnes pracovať. Bola kurtizána, bola skúsená a krásna. Čierne vlasy, ktorí jej siahali cca po lopatky mala rozpustené. Vzala si jedno zo svojich drahých kimon, vo vlasoch mala pripnutú červenú sponu a ovievala sa vejárom keď zaklopala na dvere. Vedela čo je tento chlapec zač. Všetci si v Kirigakure šepkali o démoních dvojčatách.. a aj o tom, že Araki k svojej sestre prechováva city, ktoré sa nedajú označiť práve za mravné. Jej to bolo ale jedno, ona sama nemala práve najrýdzejšie remeslo a pri svojej práci zažila rôzne zvrátenosti. Vyčkávala na to kým jej majiteľ domu otvorí.*
Araki-přepis: *Ked tak nějak Araki zmizel Daisukemu nevěděl co by měl jít dělat proto došel do obchodu, kde si nakoupil nějaké věci poté strávil noc doma na gauči, kde popíjel jednu flašku za druhou spát se mu moc nechtělo, protože kvůli svém myšlenkám ohledně Haruky nemohl usnout.. K tomu poprvé zažil vzrušení z toho být někomu tak blízko a tím že to byla Haruka se dostával do situace kterou nevěděl zvládnout proto se chtěl opít aby na to zapomněl, ale stále nebyl dost opitý aby se nemohl hýbat normálně myslet nebo zapomenout. Nečeká že by ho někdo hledal a kdyby chtěl tak maják na chakru se dá najít lechce k tomu kde jinde ho hledat než doma v posteli nebo na tréningové ploše?.*
Araki: *Araki potřeboval trochu vypnůt celou noc nebyl doma, protože nechtěl ryskovat nějaké překvapení, na které neměl náladu proto sedí Kousek od arény Kirigakure na stromě pod ním se válí již několik flašek alkoholu a on více méně leží na větvi a popíjí jednu flašku alkoholu za druhou má tam jak tvrdý tak i nějaké to pivko nějak to střídá aby úplně neodpadl, ví že pokud ho někdo bude doopravdy hledat tak ho lechce najde díky tomu, že je maják na chakru, ale nemyslí si že by ho někdo hledal.. Haruka ho nejspíše nenávidí a nechce s ním ani mluvit to si Araki myslí aniž by to nějak zkoušel no nejspíše pokud dopije celou tašku, kterou am u sebe má tak dostane otravu alkoholem..*
--: --
Wiero: *Vyhrál. Vlastně ani nevěděl jak a nemohl tomu z prvu uvěřit, avšak, když rozhodčí zvedl jeho ruku a prohlásil jej za vítěze, spolu s jásotem všech v aréně, naplnil jej pocit, na který asi nikdy nezapomene. To jak se všichni dívali na něj a jásali nadšením, vykřikujíc mezi tím své gratulace. Wiero nepochyboval o tom, že jásají i jeho rodiče, tam někde, kde teď byli. WIero si ještě chvíli užival tu chvíli než byl odveden na ošetřovnu, kde se postarali převážně o jeho pohmožďená žebra a následně se přidal k divákům, jakožto vítěz sledujíc zápasy ostatních*
Rikimaru (NPC): *Rikimaru opět zklamal v poslední části Chuuninských Zkoušek. Wierovi všechny jeho plány vyšli a není se čemu divit, protože Rikimaru se proti jeho bariéře nedokázal bránit ihned, potřeboval prostě trochu času a ten se mu stal pro souboj osudným. Nyní jen prostě leží a nechává rozhodčího ukončit souboj a následně se nechá i odvést na ošetření. Wiera samozřejmě čeká to stejné, ovšem ještě byl prohlášen za vítěze a teprve poté ho čeká lékařské ošetření a tak dále. *
Wiero: *Wiero nazaváhal ani na chvilku. Hned vystartoval po svém protivníkovi, jež se snažil vstát a svou vahou jej srazil k zemi. Pokud se mu to povedlo, jednoduše mu přiložil koleno k obličeji a sáhl do svého vaku pro kunai, jež mu přiložil ke spodní části čelisti* "Hotovo." *Pomyslel si, i když nepolevil v ostražitosti a vyčkával, až jounin jejich ouboj zastaví nebo se jeho protivník vzdá.*
Rikimaru (NPC): *Kinja nemohl čekat něco takového a tak ho výbuch masky zničil. Nakonec Rikimaru přijde na to jak se bariéry zbavit a tím je uvolnění většího množství Chakry z těla čímž bariéru zničí. Ovšem sotva to provedl a už se u něj zjevil Wiero, který na něj útočí. Rikimaru toho moc nestihne, takže dostane solný zásah do tváře kolenem Wiera a několik metrů ho ta rána odhodí. Jediné štěstí že je stále při vědomí, silně krvácí z nosu, který má určitě zlomený a je i dost mimo a je na první pohled jasné že je dezorientovaný. *
Wiero: *Místo, aby se pokusil hadovi uhnout rozepl svoji bundu a postavil se mu čelem, vytaujíc z pouzdra několik výbušných lístků, jež si na bundu připevnil, a když už do něj had téměř narazil čelem narazil už jen do nevelkého kamene, který se válel opodál a byl nyní v jeho bundě, která následně vybuchla přímo u hadova obličeje, pokud se ta maska dala takto nazývat. Wiero se dál nezdržoval a okamžitě použil Shunshin no Jutsu, aby se dostal ke svému protivníkovi. naneštěstí, jeho meč vzal za osud spolu s jeho bundou, měl však stále obě ruce i nohy. Pokud do teď jeho soupeř nestačil zrušit bariéru učinil tak na poslední sám, aby se nemohl vyhnout, míříc si to kolenem přímo do jeho obličeje. ​(RAKANKEN)*
Rikimaru (NPC): *Před Senbony se vyhne tím, že prostě uskočí do boku, takže Senbony kolem něj jen proletí na opačnou stranu arény. Problém přijde v moment, kdy se kolem něj vytvoří podivná bariéra, která se kolem něj vytvořila zrovna v moment, kdy se pokusil složit pár ručních pečetí. Cítí, jak mu ztěžknulo tělo a on je nucen padnout na kolena. * „Co to sakra je?“ *Kinja, ten se mezitím čelně pokusí vrazit do Wiera s úmyslem ho vyhodit do vzduchu. *
Wiero: *Bylo to tu zase. Že jeho útok neuspěl ani tak překvapivé nebylo, spíše chtěl vidět co ten had dokáže, sotva se však stačil sáhnout po dalších kunaiích měl před očima znovu to samé, jako při oji se Sasorim. Naštvaně zaskřípal zuby. Už to viděl a i přes to se mu stále klepali ruce. Byl by složil pečeť na Kai, to však již ucítil, jak mu něco tvrdě narazilo do břicha a on se proletěl několik metrů arénou. Genjutsu tak zmizelo, sám však cítil, jako by mu někdo zpřelámal několik žeber, kdo ví, jestli to tak i skutečně nebylo. Věděl, že není čas na to, aby tu polehával a ryhle se pokusil vstát, ač s bolavím břichem to nebylo zrovna snadné. To už na něj padal podivný černý smrdurý déšť, kterému však věnoval jen malou pozornost. Mnohem více jej trápil ten had ... Vydržel očividně i výbuh, přesto si však pamatoval,j ka uhm sou maskou, ale jak se k ní dostat. Wiero se opět rozběhl obloukem arénou, sledujíc stále hada i svého soupeře, zatímco si vyhrnul rukám a vystřelil po něm z vystřelovaše pět senbonů. Následně se k němu rozběhl a po očku se koukal po tom hadovi. Pokud si všiml, že jeho protivkíck chce složit pčetě, hned mu v tom zabránil a uzavřel jej do bariéry, která mu odsávala chakru.* (Mugen Hōyō)
Rikimaru (NPC): *Had před Kunaii ukryje jen svou masku, které je jeho slabinou. Výbuchy jeho šupinám nic neudělají, předci jen jsou zlaté a to něco vydrží. Následně vyskládá několik ručních pečetí a sešle na Wiera Genjutsu, díky kterému mu vyobrazí strach, který má ukrytý v hloubi svého srdce (Narakumi no Jutsu). Poté Kinja vyrazí obloukem rovnou na Wiera s úmyslem ho koncem svého ocasu udeřit do hrudi. Rikimaru mezitím vyskládá sérii ručních pečetí a z nebe se na Wiera začne snášet déšť, který na první pohled vypadá úplně normálně, ovšem při bližším zkoumání může Wiero poznat že ten déšť je černý a není to ani tak déšť ale nějaká kapalina (Suiton: Kokuu no Jutsu). *
Wiero: *V klidu si vyslechl všechna pravidla a následně se odebral spollu s ostatními bokem, vyčkávajíc, až bude zavolán. Ani nemusel čekat dlouho, brzy stanul naproti kluka, který se měl stát jeho posledním soupeře.* "Vypadá silně" *Pomyslel si a jeoh obočí se stáhlo k sobě, zatímco zaujal bojový postoj. Nehodlal svého protivníka podceňovat. Jakmile se souboj odstartoval okamžitě se rozběhl trochu na šikmo, jako by se snažil kroužit kolem svého soupře a sledoval co protivník udělá. Když se na něj rozletěli včeli, okamžitě složil několik pečetí, a když už byli dost blízko, aby měl jistotu, že nemine, spálil je ohnivou koulí. (Katon: Goukakyuu no Jutsu) To už však měl před sebou desetimetrového hada s maskou. Wiero nepanikařil a místo toho se zastavil na místě a vrhl po hadovi tři kunaie s výbušnými lístky. Následně se přikrčí a sleduje, zda je jeho útok úspěšný, připraven se bránit.*
Rikimaru (NPC): *Rikimaru plní Chuuninské zkoušky už poněkolikáté. Vždy pohořel v třetí části, kdy pohořel v souboji, i když to bylo vždy těsné. Když je přivolán do středu arény, tak se sebejistě zasměje a vyjde z davu do středu arény. Na sobě má černé kimono, které je uzpůsobené k boji. Na zápěstí má nasazené zápěstní nože, které ovšem nejsou vidět kvůli dlouhým rukávům. Když je na svém místě a stojí čelem pár metrů od Wiera, tak Jounin, který tu je jako rozhodčí odstartuje souboj. V ten moment Rikimarovi z rukávů vyletí celkem 8 včel, které vyletí rovnou proti Wierovi s úmyslem ho pobodat svými žihadly. Mezitím vyskládá několik ručních pečetí a za zády si vytvoří kruhovou bránu Kumen Sowaka, ze které vyjde had se zlatými šupinami, který měří deset metrů (Kinja). Tento had se zatím ovšem prozatím nechystá k útoku, protože nyní jen pozorně sleduje Wiera aby mohl Rikimara chránit před případnými útoky. * „Schválně jak ten kluk zareaguje.“ *Pomyslí si sebejistě Rikimaru a nespouští z Wiera oči. *
Wiero: (Třetí část zkoušky: Souboj v aréně) *Nemohl usnout, stále se budil, převaloval nebo bloudil po domě, zatímco následně zase padnul do postele, moc dobře věděl, že zkrátka musí spát, přesto však nebyl schopen zabrat na víc, než pár hodin. Za vše mohla pouze předzvěst zítřka … předzvěst třetí a poslední části zkoušek. Nikdy si nepředstavoval, že by se dostal tak daleko, ani to, že by byl poražen, zkrátka vše nechal plynout vlastním směrem, rozhodnut dát do toho vše. Wiero se opět převalil na druhý bok a zadíval se na budík.* „Za půl hodiny zazvoní, já se obleču najím, připravím si vše potřebné a vyjdu ze dveří, tak abych vše stihl a nepřišel pozdě. Sakra to by byl trapas, to asi jo.“ *Zamyslel se klidně bělovlasý a pro změnu se přetočil zase na záda a ruce si založil za hlavou. Věděl, že už asi neusne, ani necítil potřebu spát, avšak … chtěl to už mít za sebou, ať už to mělo dopadnout úspěšně nebo ne, avšak neúspěch koneckonců očekával více.* „Sasori mi už ukázal, jak v souboji jeden na jednoho stojím za hovno což? Ale stejně … chci to, chci vyhrát.“ *Wiero zaskřípal zuby a vstal, letmým pohybem vypínajíc předčasně budík. Už nemohl spát a nechtěl ani ležet, upírajíc pohled ke stropu, tak se zvedl a pomalu se pustil do příprav. Nyní do svitků nic nezapečeťoval a zkrátka si vše sbalil tak, jak bylo potřeba, katanu opřel vedle dveří a pustil se do jídla. Vlastně ani neměl hlad nebo chuť, na to byl až příliš nervózní, avšak nebyl ani hlupák, aby vyrazil jen tak bez snídaně. V klidu dojedl, připevnil si katanu na záda a vyrazil ven ze dveří. Věděl, že jde brzo i přes to, že nijak nespěchal a spíše si dával na čas, a tak se rozhodl se ještě chvíli procházet. Šel přes postranní uličky a směry, které nevedly přímo k aréně.* „Když uspěju budou na mě konečně hrdí?“ *Pomyslel si a na chvíli se zadíval směrem, kde tušil hřbitov. Už neměl zase tolik času, ale tušil, že jestli jej někdy jeho rodiče skutečně sledovali, bylo to nyní, nepotřeboval k tomu jejich náhrobek.* „Půjdu tam, až vše skončí.“ *Takto rozhodnut se mladík konečně vydal přímo do arény. Už neměl zase o tolik času nazbyt, a tak se nikde nezdržoval a přišel na čas. Aréna byla plná, všichni se přišli podívat na geniny, jež prošli dvě první části zkoušky. Wiero se v klidu uprostřed arény přidal k ostatním a všichni vyčkávali na slova velícího jounina.*
---: ---
Kurome: *Kurome dopadla na nohy na zem. Jakmile viděla že už se nedokáže oponent ani pohnout tak se zaradovala. Avšak se jí deaktivovali brány. Poklekla na koleno a chytla se za rameno.* Au. To bolí. *Díkybohu že už byla na používání Hachimonu zvyklá ale i tak jí tato brána dost zmohla. Podařilo se jí aspoň se postavit a rozkoukat se. Najednou slyšela že byla prohlášena za vítěze a viděla jak sem běží oštřovný tým. Odváděli jejího soupeře pryč. Kurome se usmála radostí že vyhrála. Avšak jí bolelo celé tělo.* "Jupí. Já vyhrála." *Zvedla ruce s obtíží nad hlavu a opíjela se aplausem.* "Konečně je ze mě chunin. Už jsem se na to těšila. Co na to asi řekne maminka a sestřička?" *Sledovala zbytky zápasů co se odehrávali před jejíma očima. Mezitím se její tělo aspoň trochu uvolnilo a byla schopna se pohnout pořádně. Jakmile se ukončili zápasy tak měla slovo ještě Mizukage. Poslechla si její slova gratulace a odebrala se domů. Tam se jí maminka postarala o její rozlámané tělo pomocí bandáží a různých mastiček. Vyčerpáním Kurome usnula v kuchyni při ošetřování od své maminky.*
Yakushimaru Tomiich: *Když se mu objevila v cestě byl silně překvapen a absolutně nečekal že ho překoná v rychlost. Přece jen na té si zakládal a byl z toho i vyveden z míry. Proto byl vykopnut do vzduchu a následně byl několikrát zasažen od toho jak prováděla techniku Ura renge... Bylo to na něj moc. Jelikož to byla síla o úroveň vyšší brány než měl on a on ji neuměl otevřít tak dostal celkem dost do děla. K tomu ještě byl poškozován od své vlastní brány... Při dopadu na zem se mu deaktivovaly brány a on tam zůstal ležet. Snažil se pohnout. Pohnul když dobře tak s rukou, ale zvednout se již nedokázal. Koukal na svého mazlíčka, jak tam též leží zbitý. Sám přišel o svou hezkou pokožku a bude mít dost šrámů... Již nebyl schopen pokračovat v boji a tady tedy končil... Objevil se u něj Jounin, který naznačil že boj skončil a případně zabránil dalšímu útoku. Na to zavolal lékaře, kteří přiběhli pro ležícího poraženého a následně ho odnášeli na ošetřovnu.. Jounin vyhlásil kurome za vítězku..*
Kurome: *Kurome jakmile to zpozorovala tak přerušila svůj kruh a přešla do přímého útoku. Avšak na ní začala nabíhat. Kurome to zpozorovala. Tak se bránila jeho útokům. Po pár zablokování se dala do běhu za ním.* "Je na čase to ukončit." Shoumon Kai. *Kurome otevřela čtvrtou bránu. Zrychlila se. Povedlo se jí dostat před nepřítele. Chtěla využít jeho setrvačnosti k tomu aby mohla použít Ura Renge.*
Yakushimaru Tomiich: *Vyhla se. Když začala běhat dokola a vířit prach tak nějak mu došlo, že nejspíše bude chtít aby zůstal na místě a díky označkování ji také cítil. Proto rychle změnil svou pozici a ona mohla útočit leda na prázdné místo. V tomto měl on výhodu díky svému čuchu a začal na ni útočit z různých směrů. Vždy chtěl jen běžet a zasáhnout ji a běžet dál. Neměl v plánu se zdržovat na svém místě. Mohla by tka určit jeho polohu. Zatímco takto on se mohl orientovat podle čuchu a odchytávat ji tak.*
Kurome: *Jakmile jí okřikoval tak už padala pomalu z techniky na zem. Pes padl vedle ní. Začala ho sledovat. Uviděla že začal otevírat brány.* "Takže takhle to chceš hrát?" *Kurome odpověděla na jeho krok stejným krokem. Aktivovala Kaimon poté následoval Kyuumon a následoval Seimon.* "Shoumon si nechám jako trumf." *Viděla jak na ní běží. Rychle mu uhnula. Dobře udělala. Dostat zásah pomocí Konoha sennpu by nebylo příjemné. Přešla do ofenzívy. Začala kolem něho běhat v kruhu tak aby se zvedl prach. Věděla že ho asi bude cítit jelikož jí stihl pes označkovat avšak tím jak rychle běhala rozprostírala pach všude v kruhu. Jakmile viděla příležitost tak zaútočila extrémně rychle zezadu pomocí Konoha Reppu.*
Yakushimaru Tomiich: Hej na psa mi nesahej!! *Křikl na ni. Byl na svého společníka velmi háklivý navíc s ním vyrůstal už od malička a nechtěl aby se mu něco stalo. Proto okamžitě začal aktivovat brány. Prvně aktivoval KAimon, poté se rozběhl směrem k ní a za běhu aktivoval Kyuumon a následně Seimon. Sralo ho že mu sahá na jeho pejska a tak použil to nejsilnější co mohl a snažil se k ní dostat a použít Konoha Senpu a následně do ní chtěl jít kenjutsu. Věděl že má výhodu když je v hachimonu, stejně tak cítil jako ho to bolí a ničí mu to tělo, ale to bylo vedlejší. Šlo mu o jeho psa, který byl zasažen a odletěl.*
Kurome: *Kurome pozorovala ve skluzu jak se vyhýbá.* "Aha takže toto mi nevyjde. Tak to uděláme jinak." *Kurome viděla jak nad ní skáče pes.* "A mám to." *Kurome vložila ruce pod sebe a odrazila se směrem na psa.* Konoha Diasenpu. *Zaútočila na psa a kopala ho do velké výšky dokud mohla.*
Yakushimaru Tomiich: *Viděl jak na něj letí kopí a naštstí stihl ještě z dřepu přijít na čtyři, přičemž se mu prodloužili drápy a celkově se mu zvýšila rychlost a síla a on se tak mohl vyhnout onomu kopí, byla to technika Shikyaku no Jutsu. Jeho pes mezitím vyskočil do vzduchu a začal se to čit pro techniku Dainamikku Mākingu a tak začal čůrat a chtěl si ji tak označkovat aby ji mohli kdykoliv a jakkoliv najít.*
Kurome: *Kurome ho poslouchala. Trochu se naštvala.* "Nu co. Někdo nemá vkus." Nojono chlapče. Když nemáš vkus tak s tím nic nenadělám. *Kurome odpovídala na jeho ostré poznámky stejnou taktikou. Schovala svůj meč. Připravila se k použití Doton: Gansetsukon. Už ji přestalo bavit toto vykecávání. Složila pečetě a ze země vyletělo kopí které chytla a hodila ho po soupeřovi. Následně přešla do útoku mířeném tak že po zablokování kopí podklouzne a podrazí mu nohy.* "Musím být opatrná. Musím mít ruce připravené kdyby se to nepovedlo." *Kurome tedy vystartovala ihned za kopím.*
Yakushimaru Tomiich: *Zašklebí se. doufal, že ji tak nějak vyprovokuje a ono nic. Každopádně když se nepřítel neměl k tahu jen nad tím pokrčil rameny. Dřepnul si k pejskovi a pohladilo.* Ta škaredá holka se nás bojí.. MOžná by měla zajít ke kadeřníkovi a také k nějakému vyzážistovi, aby byla co k světu. *Poznamenal k psovi, avšak schválně tak nahlas aby to slyšela i Kurome. Byl sice v podřepu, ale klanové techniky se mohly odvíjet od jeho dřepu což bylo suprové.*
Kurome: *Kurome sledovala jak vytahuje kunaie a hází je po ní. Třemi rychlými švihy kunaie odrazila.* To je vše? *Kurome ho začala trochu provokovat. Měla velké sebevědomí ale i s tím uměla pracovat tak aby se neunáhlovala a koncentrovala se na boj. Po odražení kunaiů udělala jen jeden rychlý švih mečem. Bylo jakési bojové gesto které se jí líbilo. Postavila se do pírného podřepu, meč chytla obouma rukama a jeho špičku namířila směrem na nepřítele. Doufala že ho zmate. Doufala v to že si bude myslet že chce útočit. V tomto postoji však hodlala přetrvat než uvidí k čemu se nepřítel odváží.*
Yakushimaru Tomiich: *Sleduje jak změnila svůj psotoj.* Ano je to dobrý kamarád a neurážej mě. Každému se líbí kdo chce. *Odpověděl ještě, načež vytáhl asi tři kunaie a hodil je směrem na svou nepřítelkyni. Byla pro něj i jaýmsi sokem v lásce, protože mohla sbalit kluka, který byl pro něj určený.
Kurome (PŘEPIS): *Kurome při jeho slovech začala vařit krev.* Možná máš rád chlapce ale tahle holka ti nakope zadek. *Ukázala Kurome na sebe palcem s výrazem který byl plný sebevědomí. Viděla jeho psa.* Pěkný pejsek. Snad jednou taky budu mít nějakého. *Kurome složila kompliment svému soupeři. Opravdu se jí ten pes líbl.* "Až já budu mít psa tak si ho pořádně vychovám a bude mým společníkem." *Začal tedy zápas. Kurome ale stála nehybně ve svém postoji. Jediné co udělal bylo to že doplnila svůj ladný postoj vytaseným kakutem.*
Kurome: *Kurome při jeho slovech začala vařit krev.* Možná máš rád chlapce ale tahle holka ti nakope zadek. *Ukázala Kurome na sebe palcem s výrazem který byl plný sebevědomí. Viděla i psa který už na ní pomalu začínal vrčet a štěkat.* Hele uklidni si ho jo? *Kurome okřikla svého soupeře. Opravdu jí ten pes lezl na nervy.* "Až já budu mít psa tak si ho pořádně vychovám." *Začal tedy zápas. Kurome ale stála nehybně ve svém postoji. Jediné co udělal bylo to že doplnila svůj ladný postoj vytaseným kakutem.*
Yakushimaru Tomiich: *Již od rána byl celkem dost nervózní ze své třetí části chuninské zkoušky. PRoto byl i nesvůj když seděl na lavici a hladil svého pejska, který byl jeho bojový společník. Naštěstí se jeho mazlíček bral jako zbraň a mohl bojovat s ním. Co by si bez něj počal, fakt moc ho miloval. KDyž viděl na tabuli své jméno proti holce trošku posmutněl. Přešel na místo utkání a položil pejska vedle sebe.* Proč proti mě nemůže bojovat nějaký hezký kluk? To by byl aspoň nádherný souboj. *Houkl na Kurome.*
Kurome: A je to tu. Poslední část chuninske zkoušky. Je na čase de připravit. *Kurome ten den byla opět svěží. Už od rána běhala po celém domě a ani sama nevěděla co chce dělat. Chvíli běhala po kuchyni a pripravovala si snídani, chvíli v koupelne kde si oplachovala obličej a chvíli ve svém pokoji kde se postupně oblékala.* "Wow. Už aby to bylo za mnou. Jsem napjatá jak struna." *V kuchyni si pripravila míchána vajíčka s pomerančovým džusem. K tomu přikusovala kousek chleba. Čím rychleji se poslední část zkoušky blížila tím více byla nervozní. Jídlo už pomalu hltala nervozitou.* "Měla bych se uklidnit. Takhle mi leda tak zaskočí." *Kurome zklidnila své tempo a jítlo opravdu důkladně žvýkala. Po chvíli ještě začala přemýšlet.* "Hmm. Neměla bych si ještě jít zatrénovat, nebo zacvičit?" *Kurome takto chvíli přemítala. Potom se koukla na hodiny. Zjistila že má ještě fůru času. Sklidila tedy ze stoli a odebrala se na dvorek. Procvičila si chození po vodě, po stěně, pár úderů a výpadů s mečem. Chtěla si procvičit i svou výdrž proti bolestem. Avšak nechtěl ose jí používat hachimon uprostřed svého klanu a navíc věděla jak to dopadá když otevře vyšší brány. Ale Kurome i tak podvědomě byla ráda že vydrží už hodně s hachimonem. Po pár branách dříve omdlela když se ukončili ale teď už byla schopná stát a v rámci možností bojovat dál.* "Yosh. Už je asi čas." *Kurome jak měla ve zvyku zakřičela na celý dům na rozloučenou. Poté vyběhla z domu směrem do místní arény která byla kus od náměstí. Cestou přes náměstí si koupila pomeranč který v klidu snědla.* "Hmm byl vynikající. Možná bych si mohla jít koupit ještě." *Než se stihla otočit už byla u arény.* "Nu tak co. Jde se na věc." *Kurome si upravila svůj rudý plášť, zkontrolovala meč a vkročila do arény. Byla tu snad celá vesnice aby se koukli na Chuninské zkoušky. Když se pořádně rozhlédla okolo všimla si že na nejvyšším bodě sedí Mizukage.* "Jednou tam budu sedět já." *Kurome se postavila do řady kterou již utvořili ostatní geninové kteří se se sem dostali.* "Moc nás tu teda není. Čekala jsem větší účast." *Kurome se tedy postavila a prozatím vytáhla svoji knihu a začala si číst.* POZOR. *Kurome ten hlas poznala a tak ihned schovala svoji knihu za pas. Pohlédla na Jounina.* Takže v prvé řadě vám gratuluju k složení druhé části chuninské zkoušky. Teď vás čeká poslední. Budete bojovat v duelech. Můžete bojovat i proti svým přátelům. *Kurome se rozhléídla kolem a jediný koho zde z geninů znala bych Kashi.* "Snad nebudu muset jít proti němu. Nechci mu ublížit." Takže tady je rozlosování. *Zvedl ruku a za ním na obrovské tabuli se objevili seznamy bojů. Kurome četla a hledala sebe.* Takže první souboj Kurome Kamari proti Yakushimaru Tomiichi. *Kurome si ho prohlédla. Nevěděla co si o něm myslet. Jediné co věděla že byl z doragonu jako ona protože viděla u něj psa.* "Tak uvidíme." *Po vyhlášení jejího zápasu si šla stoupnout na místo v aréně. Zaujala svůj obviklý postoj kdy byla připravena jak na útok tak na obranu.*
Shoutboardy končí. Více zde.