Přidej zprávu »
---: ---
Mito: To teda, záludné otázky jsou moje slabina. *Zasmála se, pohladila ho a políila na čelo.* Určitě to zvládneš, jsi potomek květinářů, tak ještě aby ne. *Ušklíbl se a šla si lehnout.*
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki se musel zasmát reakci Mito.* Právě jsem porazil největší samurajku všech dob. *Mitsuki si musel trochu rypnout, protože jeďte neviděl matku takhle zmatkovat.* A stejně bych mu tati neříkal ani kdybys mi to dala rozkazem. Teď si běž odpočinout, já zatím udělám něco na té zahradě, snad to ve zdraví přežijí já i ty kytky.
Mito: Ah tak, no vidiš to, jsi se doopravdy pomamil. *Zasmála se.* Jsem ráda, že k tomu takhle přistupuješ. Nakonec, bez citu to nemá smysl a hlupačky v rodině nechceme. Jedna už nám stačí. *Zasmála se a jen přikývla.* Ano říkal, uvidíme, co z něj vyroste. *Lehce si hrála se skleničkou, byla ráda, že Mitsuki nikam nespěchá a není po tatínkovi = neošuká na co dohlédne.* Co prosím? *Zkuckala se a zrudla.* Mitsuki-kun! Gosh....ehm....no já, etoo.....co bych asi měla říkat. Mám známost, nic vážného. Neboj, nemusíš mu říkat tati a už vůbec se tím zatěžovat a Zeref to není! *Špitala jak špaček a postavila se.* Měla bych si jít lehnout, bylinky začínají zabírat, tak dokud s enecítím moc mizerně, alespon si odpočinu....
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki se na matku usmíval, měl radost že ho poslechla a ještě si připadal jako nejlepší diktátor na světě. Ale to s další otázkou kterou položila přešlo. I přes to kolik mu bylo na tohle nebyl připraveny, první rozhovor s matkou o něčem takovém. Začal se tedy podivně šklebit a celý zrudnul.* Mami.. ještě jsem nepotkalholku která mě zaujala na tolik, abych se o ni snažil. *Hodne holek z vesnice po Mitsukim šlo, díky jeho vzhledu a asi i kvůli tomu ze to byl syn nejslavnější samurajky, ale to nebylo nic pro nej.* A z kluků si teda dělám jen kamarády. Můj nejlepší kamarád se jmenuje Yuri, však jsem ti o něm vyprávěl. Chce nastoupit do samurajské školy, možná už to i udělal. Je to skvělý kamarád. *Pak se ale karty otočili a když už v tom byli, Mitsuki taky přišel s otázkou.* Mami a co ty, nějaký kluci, nebo holky? *Začal se posmávat a čekal na odpověď.*
Mito: Dobre. Tak to jsem rada. *usmala se a pak se vyzubila, vypadala dost zakerne.* A vubec, synu muj..... Uz mas nejakou holku? Nebo kluka? Co ja vim, co z tebe vyrostlo. Ale vek na to uz preci jenom mas. Nejaci kamradi a tak? Musis se obklopit lidmi, kterym muzes verit... Pro jistotu.
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki se zasměje když ho matka nazve diktátorem a je rád, že ho poslechla a hodlá si odpočinout.* Já to chápu, ale nechci aby jsi se venku namáhala, musíš pěkně postupně, aby se ti dobře léčili tělo. A tetu na to potřebovat nebudeme, uvidíš ze tohle zvládneme sami, taky ji musím něčím překvapit. *Pak se Mitsuki zastavil nad poznámkou o tom proč teta nestarne. Možná už to slyšel od ni, ale možná ne, nebyl si úplně jistý, ale informace mu přišla povědomá.* ,,Na tohle se tety ještě budu muset zeptat, protože se mi to zda jako perfektní benefit.”
Mito: *mitsuki zavelel a Mito si drebla na zidli zpatky.* No dibre. V klidu diktatore. *usklibla se a pak primhourila podezirave oci.* Ja ti dam tetu, jen pockej. *zamrucela a pak se usmala.* Dobre. Ale ne to ne... To neni nasoedek nedostatku sil, to je nasledek pohmozdenin, natrzeneho svalu a bolesti v kloubech z nedostatku spanku, zivin a toho ze telo leci hlavne oblast bricha. Chteoa bych i chodit ven, nebejt furt doma kvuli tomu. *pokrcila rameny.* Tetu muzeme taky vyuzit, aby nas naucila lekarske techniky, nebo si pujcime nejake knihy a budeme se to ucit doma. Co ty na to? Jinak Naomi nestarne diky Jashinovi. Pokud mu budes vzorne a pravidelne darovat duse, da on tobe na oplatku dar vecneho zuvota, nebo tak neco.
Mitsuki Kamatasu: Mami, sedni si. Ty nic dělat nemůžeš a sama jsi to teď říkala. Kytky a zalévání nech na mě, ty si dneska pujdes už jedině tak lehnout, je ti to jasný?! *Mitsuki nahodil trochu hlas generála, protože to myslel vážně a tohle matce řekl i za cenu, ze by jednu schytal. *Mitsuki chtěl svoji maminku trochu pozlobit a proto delal ze nad jejím návrhem přemýšlí, přestože měl úplně jasno.* No, asi bych s tebou klidně i trénoval, jen to budu muset říct tetě. *Pak se začal smát.* Promiň mami, jasně ze s tebou chci trénovat, není nikdy s kým bych radši trávil čas a ještě ke všemu s kým bych zesílil. Tetě ani nic říkat nemusím, te je to jedno. A opravdu chceš hůlku? *Mitsukimu se nechodila hůlka ke své matce, ale když pak řekla že nestarne, už mu to bylo jasnější.* Aha, takže než se ti obnoví síla, budeš se cítit i starší, nebo jak to funguje? Já vím ze teta taky nestarne, ale nikdy mě nezajímalo jaké to u ni má následky, nebo podobně.
Mito: *Usmála se.* Jsem ráda, že to tak vidíš, jsi to nejlepší, co jsem kdy udělala, to mi věř, ani ta nejsilnější technika, nejostřejší zbraň by mi nevynahradila mateřství. Nakonec jsem vážně vděčná za tenhle dar, i když jsem s ním nepočítala a psychicky jsem nebyla připravená. *Pokusila se vstát, po chvilce to docela šlo.* Musíme zalít tu zahradu a zasadit nové kytky.... *Zamručela si pro sebe.* Jistě, neboj...nějaký čas to potrvá, než budu schopná cestování, možná týdny, možná rok, kdo ví, hlavně musím zesílit. Pokud budeš chtít..můžeme....umn, můžeme trénovat spolu? Chtěl bys? *Usmála se.* Můžu teda ale určitě ještě počkat, co kdybychom odešli s tvými dvacátými narozeninami? Našetřím alespoň nějaké peníze, necháme tu ten dům ať si stojí a půjdeme do světa. O věci si nemusíš dělat starost, můžu si tu chodit jak chci, jen asi budu potřebovat nějaký čas něco jako hůlku...nevím, na opírání se. Bože už začínám fakt cítit tělo, jakoby mi bylo tolik, kolik mi je....*Opřela se rukou o okno.* No vlastně....Mituski-kun, jsem jedním z lidí, kteří nestárnou, vypadám relativně mladě, ale už je mi skoro šedesát sedm let.
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki si vyslechne příběh Mito a trochu ho až zamrazí, když zjístí, co všechno vlastně ještě nevěděl o své matce a o čem neměl sebemenší tušení.* mami, ale pro mě vždy budeš ta nejlepší maminka na světě, nesejde na tom, co mi o tobě řeknou ostatní. to mě nezajímá. *Trochu s opožděním z přemýšlení vezme místo u stolu, ale židli si dá blíže k matce aby jí mohl kdyžtak pomoct, kdyby ztratila sílu nebo podobně.* Mami, to cestování teď není důležité, teď je důležité, aby se ze mě stal silný shinobi, který ti na cestách pomůžu a hlavně pak budeme moct bojovat proti těm hlupákům spolu. Rozhodně se teď musíš soustředit na to aby ses uzdravila a já na to abych zesílel. Ty můžeš učit zdejší zájemce jak být stejně dobrým samurajem jako jsi ty a tím být ještě obrovský přínos pro vesnici. Zbytek zařídím já. Když budeš něco potřebovat, řekneš mi to a já to zařídím, aby jsi neriskovala, dobře?
Mito: Nene, Mitsuki, maminka je prumerny shinobi a nadprumerny Samuraj. Nejsem zadna hvezda, co se Ninjutsu tyce, ale ss zbrani? Jsek neprekonatelna, to vsichni moc dobre vedi ale Suzuya? Kdyz jsem byla mala... *ukazala na zidli.* Sedni si tady, musim ti vsechno rict, protoze nikdy nevis, ktery den je posledni a byla bych rada, kdybys svou matku doopravdy znal. Vedel kdo jsem, nejsem jenom tvoje Mama. *usmala se a napila caje.* Je vyborny, jsem na tebe vazne hrda. *polozila hrnek a pohodlne se usadila na zidli.* Kdyz jsem byla mala, Suzuya, Yugakage, se nejakym zpusobem dostal do Sunagakure. Tam jsem se narodila, tam jsem mela rodinu. Mel stejne oci jako ja, a ja s nim odesla. Spise jsem byla presvedcena at jdu s nim. A ja jsem sla, tata nebyl moc dobry otec, matka byla rada ze jsem sla, protoze mi mohl dat to, co oni ne, rust a vzdelani v umeni jutsu, ne v pleteni vencu. Moje rodina mela velike kvetinarstvi. Takze me Suzuya vychovaval. Ucil me, dal mi prokletou pecet. Tohle, diky cemu dokazu ovladat dalsi typ chakry, prirodni, sice v omezene mire, alw mohu. Pak se neco zlomilo a ja se do nej zamilovala, byl presne muj ideal. Ono jeste aby ne, za cely zivot jsem nepoznala jineho starsiho muze, ktery by mi venoval tolik pozornosti. Zahrnoval me dary, a necim, co zval laskou, ale pouze mnou manipuloval. Pak jsem po letech vztahu, ktery nikam nevedl, zatouzila po vlastni sile, libila se mi filozofie samuraju a sla jsem do uceni do Pevnosti. To nas odloucilo, Suzuya nikdy samuraje neuznaval. Nikdy. Vim, ze se snazil pretvaret prede mnou, ale v jeho ocich jsem diky tomu klesla. Byli jsme v tu dobu zasnoubeni, kdy jsem se s nim poprve rozesla. Jemu neslo o nic vic, nez o me telo a oci, nevidel ve me vlastni osobu, jen dalsi loutkj, ktera jej poslouchala na slovo. Ale ja jsem horka hlava a nenecham se ovladat moc dlouho. Pak to prislo, smet Feudala a Kazekageho. Byli jsme spolu potaji, vratila jsem se k nemu, ale zase to dlouho netrvalo a vratilo se to do stejnych koleji. Vidali jsme se jen kvuli te jedine veci, ani jeden z nas netouzil po rodine a nechtel s tim druhym zit, tak jaky to melo smysl? Pak uz zacal byt nesnesitelny, sobecky a ja jsem se castecne bala, castecne se mi znechutil a hlavne, jsem ho uz nemilovala... Nebyl to muz, ktereho jsem znala, byl zly.... Odesla jsem na vzdy a u toho me jeste stacil prohodit polovinou vesnice. Odesla jsem do temneho sveta uz tehotna, predtim jsem tam taky par let byla a hledala Suzuyu, u ceho jsem jeste delala ochranku jednomu troubovi, takze po tom navratu a rozchodu jsem tam sla znovu. V tu dobu uz mel Zeref, jedna z osobnosti toho tela, kontrolu nad telem a vse se zdalo byt v poradku. Ja sem zila v odboji s tvym otcem, zatimco ten biologicky otec byl clenem radu. Zda se, ze to cele byla jen zkouska moji vule zit. Ja jsem nechtela, chtela jsem tam polozit zivot. Kdybych nebyla tehotna, tak jsem uz davno pod drnem. Porodila jsem, Zeref o tom nemel tuseni, ale jakmile se proflaklo, ze se budeme s otcem brat, Zeref ztratil kontrolu nad telem a prevzal ji opet pomstychtivy Suzuya. Zabil otce i Kralovnu. Dalo hodne prace se s tim vyrovnat a ukoncit tryzneni Temneho sveta. Ale jakmile jsme se vratili sem, rozdelilo se Zerefovo telo ve dve. Jedno obyva Zeref, druhe mel Suzuya, tim se jejich moc rozdelila napul, i kdyz vcelku nerovnomerne. Kyuubi, devitiocasy demon, zustal se Zerefem, tim byl Suzuya znacne oslabeny a diky tomu jsem byla schopma jej porazit. Protozr muj Bijuu dal za stonasobek jeho zasob chakry, ale proti Zerefovi? Smazl by me lusknutim prstu, o tom nepochybuji. Takze abych to shrnula. Byla jsem unesene dite, studentka Yugakageho, ktera se musela leta skryvat, protoze byla unesena z rodne vsi, ani na chuuninske jako ty jsem nesmela, byl jsem studentem v Pevnosti, vypracovala se na vudce samuraju, spravovala jsem je leta, skrze sveho pritele Tojiho. Byla jsem straz feudalniho pana a skoncilo to jeho smrti, bxla jsem nukenin, mela jsem nekolik identit, mam druhe ja, Shae, ktere by pro tebe zabijelo jeste vic, nez ja... Prootze je to zvracena holka, ale mame se rady. A predevsim jsem matka, ktera je odsouzena k zivotu nukenina kvuli ochrane syna. Samozrejme teta Naomi to tady ma zarizene tak, ze v teto vesnici nukenin nebudu nikdy, ale pro vsechny ostatni? Budu, to ano. Kamkoliv pujdu, budu hledany nukenin, za ktereho bude vysoka odmena. Ale to mi nebrani vzit sveho syna a vyrazit s nim na cesty po svete, ktery potrebuje poznat. Muzu se skryvat za jine identity, ale Rokubiho neschovam nikdy, tim padem je jasne, ze vzdycky budu jako majak, volajici lovce odmen. A pokud budeme cestovat, budes se muset pripravit na souboje a smrti nevinnych lidi, stanes se nukeninem stejne jako ja, jen kvuli obrane vlastniho zivota. Tak hloupe je nastaveny system v tomto svete.
Mitsuki Kamatasu: Každý říkal že je to nejsilnější shinobi a ty jsi ho zvládla zabit? Buď nebyl tak silný jak každý říkal a nebo jsi daleko silnější a lidé te podceňovali. *Mitsukiho trochu vylekalo zjištění že by měl být bez matky, protože by ji mohli obvinit a udělat z ni nulenina.* Ale mami, ona přeci chtěl prvně jen tak zabit mě, neměl by být on potrestán? Ty jsi vlastně jen potrestala zločince. * Mitsuki trochu ignoroval vše o Zerefovi, jen si v hlavě myslel ze mu musí hodně poděkovat, především za to, že mu zchranil matku.* A nemohla by teta zřídit aby jsi byla sproštěna viny? Přeci je to její vesnice tak by to mohla zařídit ne? Nechci být bez tebe, jestli pujdes ty, já půjdu s tebou. *Pak si jen vyslechl minulost Mito a jen si uvědomil, jak málo svou matku vlastně zná, ale taky to, ze to pro nej nic neznamená, protože ji miluje.*
Mito: Ja vim, zes ho nehledal. Nejsi prece sebevrah. *usmala se a pak dostala vodu.* Pfff.... *trochu zamrucela a napila se.* Jsi jak moje mama. *zasmala se. Nechala ho, at prinese bylinky, usmala se na nej a pohladila ho po tvari, kdyz dostala caj.* Mam ted trochu volneho casu, nez se to roznese... Musim se brzy dolecit. Pred par dny jsem zabila Suzuyu, Yugakageho za to, co ti udelal. *mluvila klidne a prstem prejizdela po okraji hrnku.* vis, kdyby se dozvedel, ze jsi prezil, vazne by te zabil a pak i k tomu vsemu vyhrozoval primo me. *vzala hrnek a lehce usrkla.* Dobili jsme se... On je mrtvej a ja jsem mela na krajicku, kdyby tam nebyl Zeref, tak jsem uplne na hadry. Nicmene... Nechal ti tu nejake veci, kdyz jsme odchazeli. A promin, ze jsi tu byl sam, byla jsem tak rozcilena, ze jsem tu nechala jen klona a kdyz doslo na nejhorsi, tak se sam zrusil. *pokrcila rameny.* Nicmene.... Za par dni budu ve vsech Bingo knihach. Mel bys vedet... Ze jsem uz jednou nukeninem prohlasena byla. Zabila jsem celou rodinu Feudalniho pana zeme Vetru a Kazekageho, asi druheho... Feudal me psychicky i fyzicky tyral a Kazekage tomu prihlizel, kdyz jsem jim slouzila. Uz to neslo vydrzet. Teta Satsuki mi nabidla utociste a prohlasila me za mrtvou, vystupovala jsem jako Akira Heiwa a pak jako Ywerth, pouzivala jsem cizi identity. Zabijela lidi, pomahala ji v praci pro Jashina. A pak prisel Temny svet tam jsem te porodila a tam jsme te vychovali. Nemohla bych zit s tim, ze mi te nekdo sebral. Takze asi tak. Boj to byl narocny a zjistila jsem, ze budu muset jeste hodne, hodne zapracovat na svych schopnostech.
Mitsuki Kamatasu: Promiň mami. *Mitsuki se snažil být co nejopatrnější.* Mami a co děti tedy stalo? Mluv se mnou. *Mitsuki pak Mito posadil do kuchyně.* Mami, já ale slib neporušil, nešel jsem Suzuyu hledat. Ty jsi mi řekla ať to nedělám, to on našel mě. Přežil jsem jen díky Jashinovi a tomu, že jsi mě našla, kdo ví jak dlouho bych tam jinak vězel. Děkuji ti za záchranu. *Předklonik se a dal jemně matce pusu na tvář.* Tady mas trochu vody, žádné pivo nedostaneš, musíš se teď léčit a alkohol je pro tělo jen zátěž. Chvíli tady počkej, něco prijedu. *Mitsuki běžel do pokoje a vytáhl malou krabičku, kterou měl pod postelí. Vzal ji a běžel do kuchyně za Mito.* Mám tady par bylinek, které rozhodne pomůžou proti bolesti. Naučil mě je poznávat a sbírat táta. *Mitsuki vzal trichu bylinek a hodil je do vody kterou za chvíli začal vařit. Když byla voda hotova tak ji zcedil a nalil do hrnou a odladil medem.* Můžeš to pít pomalu, zabere to tak za dvacet minut.
Mito: *Podívala se na Mitsukiho s největší úlevou, pousmála se a přijala jeho pomoc.* Moc jsem se o tebe bála... *Zamračila se a zasyčela.* Opatrně, mám potrhaný sval. *Upozornila ho, by byl trochu něžnější a pomalu se došourali do kuchyně, kde se posadila na židli.* KDyž jsem tě našla, byls celý zničený, probodaný....v nějakém ledu. *Promnula si oči.* Chtěla jsem se omluvit za ten výbuch předtím....já, víš. *Usmála se jako malá holka, co něco provedla a teď se musí omluvit rodičům.* Měla jsem v sobě hodně potlačované agrese a mrzí mě, žes to odnesl ty..... *Pokrčila rameny a za jedno se chytila, trochu si jej promasírovala.* Pravda je, že kdybych nebyla se Zerefem, jsem už mrtvá. Je vážně odporný vidět vlastní střeva v trávě. *Chytila se za břicho.* Ale splnila jsem úkol....Nemohl bys mi, prosím, podat trochu vody...nebo, nemáme tam nějaký alkohol? Asi bych to měla nejprve zapít.
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki se už ze svého setkání se Suzuyou vzpamatoval, opět přežil jenom díky Jashinovi a proto mu složil více obětí než bylo třeba, aby mu dal najevo své díky. Ležel zrovna doma když uslyšel jak někdo přišel. Seběhl dolů z pokoje a uviděl matku. Hned šel k ni, podepřel ji a snažil se ji co nejvíce pomoct.* mami, co se ti stalo? Jsi v pořádku? Nepotrebuješ nějaké ošetření? Mám dojít pro nějakého doktora? *Mitsuki byl vydeseny z toho jak je matka “pomačkaná” a hlavně nevěděl proč.*
Mito: *Byla bílá jako stěna, Zeref jí sice dodal krev snad ze 3 lidí, ale i tak, její tělo bylo vyčerpané, nemohla používat vlastní chakru, ani tu Rokubiho v tuto chvíli, to by byla sebevražda. Shinku, kterou běžně nosila v jedné ruce jak nic, táhla za sebou a nechávala po ulici rýhu. Došla před dům a zhluboka vydechla, pomalu otevřela dveře. Hodila na zem ve dveřích svou zničenou zbroj a se vší silou, co nyní měla, pověsila Shinku na stěnu u botníku, kam patřila.* Jsem doma. *Vydechla unaveně, z jejího hlasu bylo cítit vyčerpání a dost bolestí. Tělo jí stále bolelo, i když se jí rány rychle hojily a operované břicho bylo z 90% zahojené. Stále to neznamenalo že bnebude mít některé svaly natržené a hlavně popáleniny a pod. Bohužel s tím musela počkat až se jí obnoví chakra, aby se mohla "svléknout" z kůže a zmizet tak popáleniny.* Mitsuki-kun? *Pomalu se šourala po domě ke kuchyni.*
Shoutboardy končí. Více zde.