Přidej zprávu »
---: ---
Mito: /Za nás? *Zarazila se vědma.* /Takže ty...co chceš? *Mito se postavila až před vědmu. Zvedla hlavu, aby vysoké ženě hleděla do očí.* Jmenuji se Mito Kamatsu, byla jsem před pár dny na zasněženém vršku, kde jsem dostala požehnání od Korry, která mi řekla, že mám vyhledat kněžku s rudýma očima, která mi poví o tom, jak zničit bariéru a uvolnit sevření tohoto světa, a která má být přítomna na mé svatbě a oddat nás. Jinak sňatek nebude platný...svatba se koná pod nohama kněžky v chrámě. *Vědma se posadila a chytila se za bradu, trochu nevěřícně sledovala Mito.* /Nemůže být pravda....požehnání...to není pravda, určitě není, ona by nic takového někomu jako jsi ty...ne, to není- *Podívala se Mito do očí a uchopila svůj krystal v podobě lebky. Chvíli do něj hleděla.* /Snažím se vyčíst, něco určitého, ale kolem tebe je tolik nebezpe, že nevím, které je smrtelné a které je jen a pouze tvůj životní styl...Mito Kamatsu? Já tě tedy oddám, ale neočekávej ode mne služby jako od kněžky. *Mito se usmála.* Stejně na to moc nevěřím, jediné co chci je, abys pronesla pár vět, já si vzala Juliana a k tomu jsi mi prozradila, jak toto šílenství zastavit. *Kněžka se pozastavila.* /Už jednou jsem to někomu z tvého světa řekla.../ Jenže já jsem jiná osoba, co je an tom těžkého k pochopení. *Kněžka nakrčila nos.* /Drzost....to Korra očividně přehlédla. Musíš získat všechny krystaly...pochybuji, že všichni generálové půjdou dobrovolně na jedno místo, spolu s kněžkami...musíš získat krystal každého z generálů, odnést je na jedno místo a pronést modlitbu...stačí, aby bylo přítomno dvacet kněžek a kněží, kteří vyskládají krystaly, spolu s krystaly generálů, okolo stroje, který drží tento svět nad vodou, následně odříkají modlitbu a vše skončí...snadné...až na ty generály. *kněžka si začala balit věci.* /Kdy bude ta svatba?/ Za asi rok, dám ti vědět přesné datum, ale jak? *Kněžka vytáhla z vaku dva krystaly.* /Týden před svatbou jej hoď do ohně a já tam budu den předem. A už jdi. Cirkus tady nezůstává, takže nemám moc času se vykecávat. *Mito se uklonila.* Děkuji, týden před svatbou hodit do ohně. *Promnula v rukou krystal oranžové barvy.* Ještě jednou děkuji. *Odešla a našla Tozaqa v lese nedaleko jeho hranic, nasedla na jeho hřbet a vydala se zpátky do LEdového města.*
Mito: *Dlouho jí trvalo, než zjistila v LEdovém městě, kde se pohybuje ten největší cirkus v Temném světě, který má vědmu s rudýma očima.* JEště něco vyřídím, a až se vrátím, budeme pokračovat v přípravách na svatbu. *Oznámila Julianovi, když se chystala k odchodu.* /Buď opatrná, máš bič, meč? *Chytil ji za rucce a prohlédl si ji, věnoval ji polibek a Mito ho pohladila po tváři.* Všechno, co potřebuji k přežití mám zde...tebe a Mitsukiho, ale ano, zbraně mám. *Políbila ho ještě více, než on jí, její prstyy zmizeli v jeho vlnitých vlasech a Mito se oddala jeho obětí. Až po chvíli se od něj odtrhla a nasedla na Tozaqa.* budu zpátky do týdne, slibuji. I kdybych měla přijít mrtvá. *Pobídla Tozaqa a vydala s na cestu, pronásledovala cirkus tři dny, jela v podstatě v jeho stopách, které ještě viděla v hlíně na cestách. Mito zastavovala jen na pár hodin, kdy spala vysoko v korunách stromů, aby byla v bezpečí. Dostihla cirkus až u bran podivného města, Temného města, které nebylo nikde zakresleno...lehce se usmála a vypustila Tozaqa do lesa opodál, aby nepřitahoval moc pozornosti. Nasadila si kápi a prodírala se davem u cirkusu...právě se chystali na představení a tak si Mito zakoupila vstupenku a usadila se ve stanu na jednu z dřevěných lavic. Sledovala spolu s davem celé vystouení, akrobaty, zvířata...kejklíře a klauny, než se celý prostor zatemněl a jediné, co zářilo byly rudé oči uprostřed pódia.* /Vidím smrt...každého z vás jednou potká, dříve nebo později vám umře někdo milovaný a i vy budete v nebezpečí. *Upřeně se podívaly na Mito.* /Ve tvém případě to bude o mnoho dříve, než si myslíš. *Rozsvítilo se světlo a uprostřed stála žena s rudou lebkou v ruce.* /Nebezpečí číhá na každém rohu, toto město padne v zapomnění a v prachu se budou jeho obyvatelé, za svou laskavost, plazit před jejich uchvatiteli. *Světla zhasla a po chvilce ticha se obecenstvo rozjásalo a během hodiny zase byli všichni pryč. Mito se vydala přímo za vědmou do maringotky, ta neměla dveře, jen korálkové provázky. Mito nejprve zaklepala a pak se odvážila vejít.* Promiňte, že otravuji. *Sundala si kápi.* /Já jsem pirátovi říkala, ať sem už nikdo z jeho lidí neleze./ Nejsem od piráta....jsme ze stejného světa, ale já bojuji za ten váš.
---: ---
Naomi: Prosím? Já už jsme vyhrála takže bych řekla že už je konec ale tak teda budu hodná a povím ti to. Ano je mi padesát jedna let. Nicméně jsem ráda že jsem tu naši hru vyhrála, takže už jdeme. *Naomi začne pomalu a opatrně slézat hezky dolů na palubu lodi a je to dost náročné, protože jak je opilá tak musí dávat pozor kam dává nohy. Naomi pak vyrazila do jeho kajuty (Yuzurovi) a tam se svlékne jen do kalhotek a oblečení si tam na jedné bedně složí a lehne si do jeho postele. Netrvá to moc dlouho vzhledem k jejímu stavu a po chviličce usne, poté je čeká několik dní dlouhé a náročné cesty až do Ledového Pohoří. *
Yin: Hm, tak zkusím tvůj způsob hádání. Je ti 51? *Byl jsem už vážně zoufalý. Dneska jsem kvůli ní pil poměrně dost whisky a kdo by řekl, že jí bude přes 50.* To stejné můžu říct já. Vsadil bych všechno na to, že ti bude kolem 20. *Zasmál jsem se.* No a prohrál bych. Jo, určitě to je dobrý nápad. Už jsem měl dneska dost pití. Zítra potřebuju být ready na korigování ostatních. *rozhlédl jsem se, chytil se jednoho lana a sklouzl se po něm dolů. Kousek před podlahou jsem seskočil, protože jsem si uvědomil, že mi málem začala hořet ruka.* Trochu jsem si spál kůži na dlani. *Zatřepal jsem si rukou a podíval se nahoru za Naomi.* Běž se vyspat do mojí kajuty, tam tě nikdo otravovat nebude. Já se vyspím v ubikaci ostatních. Pořád je tam dost místa. Navíc tam dneska určitě nebudou spát všichni, protože usnou na půli cesty, jak jsou ožralí. *Otočil jsem se a jen zvedl ruku a zamával za sebe.* Dobrou noc! *Řekl jsem, mezitím, co jsem se trmácel do postele.*
Naomi: Ne padesát mi není, je mi stále o něco víc ale povím ti že jsi byl celkem blízko. *Zasměje se tomu když je jí jasné že vyhrála, protože Yuzuru ji řekl že vyhrála a uhodla kolik přesně mu je vlastně let. *Vidíš? Nakonec jsme nečekala že ti bude tolik, nevypadáš na to ale já nemám moc co říkat že? Nicméně asi bych to pro dnešek zabalila co ty na to? Bylo by fajn jít dolů na palubu a trochu se prospat.
Yin: Víc jak mě, jo? Takže chceš říct, že ti je 50? *Zasmál jsem se a pak si uvědomil, že jsem jí docela ohraničil možnosti hádání.* ,,No, ono je asi srejně jedno. Jestli půjde po 1, tak to teď uhodne.” *Napil jsem se a čekal, co řekne za číslo. Když se trefila, tak jsem sklonil hlavu a pousmál se.* Hm, jo. Máš pravdu. *Podíval jsem se naopak nahoru.* Je mi 42. Vyhrálas.
Naomi: Ne mě vymyslím si, je mi dost pravděpodobně víc jak tobě. *Odpoví a opět se napije, má v sobě už dost skleniček a tak se musí trochu více jistit aby nepadla dolů, byl to opravdu ošklivý pád. Samozřejmě když se opět netrefila s jeho věkem tak se napila znovu. *Neboj, nelžu ti, přísahám na svou čest. *Poví poctivě s pozorným pohledem. *Takže je ti čtyřicet dva?
Yin: ,,Tyy vole, to je snad legrace, ne?" *Napil jsem se a trochu sebou otřásl. Nikdy jsem nebyl dobrý v pití v tak krátkém časovém intervalu.* Víc, jo? A nevymýšlíš si náhodou? *Zasmál jsem se.* Není mi čtyřicet jedna, je mi víc. *Usmál jsem se.* ,,Vypadá to, že jsem prohrál. Leda, že bych teď řekl správnou odpověď." 38! ,,Tohle byla moje poslední šance. Jestli půjde o jednu víc, jak teď ze 40 na 41, trefí se."
Naomi: Takže ne třicet pět mi není, jsem starší. *Odpoví mu s úsměvem jako kdyby o nic nešlo a bylo by to úplně normální být s takovým tělem a vzhledem tak stará. *Takže teď já, je ti čtyřicet jedna? *Naomi si je jistá že mu bude kolem čtyřiceti a tak hodlá postupně navyšovat s nadějí že nakonec se prostě trefí. *
Yin: Víc? *Řekl jsem s překvapeným výrazem i tónem.* ,,Tak ta buďto nestárne, jako já, a nebo používá nějaké speciální lékařské přípravky na omlazení." Ale tak co. Na zdraví. *Nalil jsem si, pozvedl skleničku a napil jsem se.* Heh, není mi čtyřicet. Je mi víc. *Když jsem to řekl, tak jsem se trochu zamyslel.* ,,Bože, to už mi je tolik? To jsem tady tak dlouho?" *Věděl jsem, kolik let jsem tady, ale až když byla vyřčena čtyřicítka a to, že mi je víc, tak jsem si to teprve pořádně uvědomil.* Takže, jestli je ti víc, než třicet, bude ti maximálně 35. Nebo míň? ,,Nemůže jí být víc, jak 35, to prostě nejde."
Naomi: *Naomi se usměje, jako kdyby mu chtěla říct že se trefil. *Uhm, je mi víc. *Poví a sleduje jak si dává další lok ze své skleničky a zamýšlí se zda začít odhadovat zda to je opravdu kolem těch třiceti nebo je to ještě víc. Proto ji napadne říct jiné, trochu vyšší číslo. *Je ti čtyřicet? *Sice už je u trochu vyššího čísla ale pokud ji řekne víc tak už bude hádat čísla kolem těch čtyřiceti, mohlo by mu sice být i přes padesát ale na tolik by ho rozhodně netipla. *Takže co? *Pokud by ji řekl že to opět neuhodla tak se prostě opět napije, nic jiného ji nezbývá. *
Yin: Víc jo? Tak to bych neřekl teda. Noo, tak pojďme dál. Můj další odhad je 30. Nebo je to víc? *Zasmál jsem se, protože jsem nevěřil, že by to mohlo být víc jak 30 a věřil jsem, že jsem hodně, blízko.* Teď je řada na tobě zase.
Naomi: *Sice musí napít ale aspoň ví že mu je něco přes 30. *Ah je mi víc než 25, takže můžeš hádat. *Poví a s úsměvem vyčkává co z něj vypadne. Naomi s upřímně myslí že tuhle hru má jasně vyhranou, protože je téměř nemožné trefit její opravdový věk který snad ještě nikomu neřekla, pokud nepočítá Mito. *Takže?
Yin: Saakriš, tak to jo. *2x jsem se napil a trochu sebou otřásl.* Brrr, ty mi dáváš. *Zasmál jsem se.* No, tak mi teda řekni, jestli je to víc nebo míň, než 25. A 30 mi není, je to víc. Taky se napij. *Zasmál jsem se a cítil se dobře, že se bude muset napít taky.* Dneska to vidím na dlouhý večer, než to uhádneme. Ale tak co, máme toho dost. *Zhodnotil jsem, kolik pití mi zůstává, a trochu jsem to v té flašcw promíchal.*
Naomi: Řekl jsi dvě čísla a obě špatně, napij se 2x. *Naomi se tomu zasměje. *Mimochodem je mi víc než obě čísla co jsi zmínil. *Pak si Yuzura prohlédne a začne přemýšlet. *Takže není tu 30? *Rozhodne se začít hádat od tohoto čísla a zda to bude víc nebo míň od toho se nějak odrazí. *
Yin: Hm, díky. Snažím se být vstřícný a posílat dobré vlny kolem sebe. Naučil jsem se to tady, s touhle partou. *Podíval jsem se směrem k podpalubí a usmál se.* I když tady byla doba, kdy jsem mluvil jen s vybranými jedinci a choval jsem se povýšenecky. Nemá to smysl, u většiny lidí si tak člověk respekt nezíská. To tě spíš začnou nesnášet. *Trochu jsem se napil.* No to by mě zajímalo, jestli to tomu ninjovi pomohlo. Ale věřím, že si mu dala dobrou lekci. Já si třeba všechny rady beru k srdci a snažím se, abych vyplnil. I když ne vždy je to možné. *Pousmál jsem se a trošku se napil. Nechtěl jsem se hned zřídit, kdo by pak dal bacha, kdyby se začali prát.* Jo, to zní jako fajn hra. Tak začínám. Tobě bych typl takových 20 až 25 maximálně.
Naomi: Jsi milej, děkuju. Tak tedy na to naše přátelství. *Poví a prostě se napije, nicméně ona se po přiťuknutí napije jen trochu, chce s víno vychutnávat a ne ho tu chlastat. *Jsi takovej, jak bych to řekla. Stále jsi takovej nezkaženej, to já před odchodem z našeho světa psychicky zničila jeho Ninju abych mu ukázala že jeho generace je moc rozmazlená a nezná pravou bolest, sílu a to proč zesílit. Hodně jsem mu ublížila abych mu tím pomohla, přitom mě ale předtím považoval za přítele a jak to dopadlo, snad takto neskončíme taky. *Poví klidně. *Co si zahrát jednu hru? Budeme hádat věk toho druhého a pokud třeba řeknu nějaké číslo tak ty řekneš zda víc nebo míň a pokud se netrefím tak se napiju a pak se budeš ptát a takto se budeme střídat dokud jeden z nás neuhodne co ty na to?
Yin: Ach tak, chápu. To já nikoho takového nemám, koho bych miloval. Dost možná je to tím, že trčím tady. *Nalil jsem si do skleničky whisky a trochu si usosnul při zamyšleném pohledu na horizont. Po chvilce mlčení jsem to ticho však utnul.* No, nicméně nevadí, že je to jen malé vítězství. Člověk by se měl radovat i z maličkostí. Ale naše nové přátelství bude přeci jen důležitější, řekl bych. *Nastavil jsem skleničku a naznačil přiťuknutí.* Já myslím, že nikomu na téhle lodi by to nevadilo, vzhledem k tomu, že tě budou zanedlouho vidět rozmazanou třikrát. *Zasmál jsem se tomu, ale spíš mi z toho bylo špatně, protože oslava neběží nijak extra dlouho a už je polovina mrtvá.* Jsem rád, že se směješ, to je to, co nám zlepšuje svět. Proto jsem tady. Řekl jsem si, že ostatním budu zlepšovat svět. Vymyslel jsem to teď a tady v podnapilém stavu, ale budu si za tím stát! *Zasmál jsem se a znovu se trochu napil.*
Naomi: Huh? *Zmateně se otočí na Yuzura, který ji zaskočil sovu přítomností. Sice ho žádala o to aby ji nechal samotnou ale na druhou stranu ji přijde milé že se o ní zajímá. Věnuje mu jeden úsměv, nicméně ten úsměv se jeví jako velmi bolestivý jako kdyby s ním maskovala to jak moc trpí. *Toyi? Je to muž kterého miluji, víš je to složité a bylo by to asi na delší vyprávění. *Poví Naomi a prohlédne si jaký alkohol to sem vlastně Yuzuru přinesl. *Nechci se moc opít a tak víno by mohlo stačit, tak moc nepiju a nemusela bych pak vypadat nejlépe kdybych si dala něco tvrdého. *Poví Naomi s úsměvem, prakticky mu dokonce touto odpovědí dá jasně najevo že ji jeho přítomnost nijak neotravuje. *Radši bych si připil na přátelství, není to kdoví jak důležité vítězství. Jde jen o překonání jedné z mnoha překážet jakých náš určitě pár ještě potká.
Yin: Oh, jasně. Zařídím, aby tě ani jeden z těch ožralů nijak neobtěžoval. *Mile jsem se usmál.* Já se tedy vydám zkontrolovat ostatní a pak půjdem oslavit vítězství. Ty se zatím drž. *Otočil jsem se a šel jsem zkontrolovat, jak na tom je vlastně naše loď. Jediné co vím je, že je poměrně dost poškozená.* ,,Jsem zvědavý, co bude Naomi dělat, mezitím, co mi budeme pařit, jak se dá." *Přišel jsem za Hendricksonem.* Hendricksone, tak co? Máte připravené ty materiály? (Yin) Děláme na tom, kapitáne. 2 místa jsou už připravená, Teď počítáme, jak to bude potřeba tady, aby nám to krásně vyšlo. (Hendrickson) Jasně, chápu. No a kolik je celkem děl v těle? Jsou všechny věci, co se kormidlování týče ok? (Yin) Je tady dohromady 12 děr, z toho jsou 4 fakt velké, ale jsou na místě, které nás nepotopí a 8 jich je menších, ale natékala tam voda. Ty jsme provizorně ucpali, ale ještě je doděláme, aby se to nepodělalo při vaší plavbě. (Hendrickson) Oukej, držím palce, Hendricksone. Věřím tvým šikovným rukám! (Yin) *Zakřičel jsem na něj mezitím, co už jsem byl kousek od něj, protože jsem šel pomoct připravit oslavu. Když už bylo vše připravené a oslava začala, tak jsem si po nějaké době šel odložit katanu do kajuty, abych tam když tak v podnapilém stavu nikoho nezabil. Když jsem vyšel z podpalubí, tak jsem se protáhl a všiml si osamocené Naomi, jak sedí u vyhlížecího koše a sleduje horizont. Vzal jsem tak jednu flašky Whisky, vína a dvě skleničky a lezl nahoru.* ,,Vím, že chtěla být sama, ale dost nám dneska pomohla, zaslouží si minimálně přípitek. Ať už na vítězství, nebo na začátek nového přátelství." Kdo je Toyi? *Zeptal jsem se s úsměvem na tváři.* Ne, samozřejmě mi to říkat nemusíš, jestli nechceš. A než mě odtud vyhodíš, protože jsi chtěla být sama, tak jsem tady, abys měla alespoň trochu odreagování a alespoň si připila buďto na vítězství, nebo alespoň na naše nové přátelství. *Doplnil jsem to menším zamáváním dvou flašek, které jsem držel v jedné ruce.* Nevím, co máš radši, jestli tvrdší nebo naopak. Tak sem vzal oboje.
Naomi: Jasné chápu, nicméně já se té oslavy účastnit nebudu chtěla bych večer být sama pokud by to šlo. *Poví Naomi a jde se opět převléknout, už ji štve být neustále v tom bojovém úboru. Když je převlečená vyjde opět ven z Yuzurovi kajuty (oblečení: odkaz » ). Snaží se také trochu pomáhat při pohledávání mrtvol ale nejde ji ani tak o cennosti ale o to aby si vzala z lovců, které zastřelila co nejvíce šípů. Některé šípy získá zpět znovupoužitelné ale některé hold už použít nelze. Šípy si pak logicky očistí a uloží si je mezi ostatní. Když přijde večer a čas oslavy tak si vezme nějaké pití, toho se napije trochu se nají a pak vyleze do koše na vrchu stožáru kde je hlavní plachta (nevím jak přesně se tomu nadává). Tam si pak vleze přímo na část konstrukce která drží plachtu a o další část konstrukce se opře a jen sleduje oblohu. *Yato, chybíš mi. *Poví si potichu pod nos a zadívá se na prsten, který od něj dostala při svém odjezdu. Už byla sama mnohokrát, neměla nikoho na koho se obrátit a komu věřit ale ani tehdy se necítila tak osaměle jako nyní. * „Nikdy jim neodpustím že mě od tebe oddělili.“
Yin: No, je to těžké. Pochybuji, že tady bude dostatek materiálu na kompletní opravu, ale mohlo by to stačit na to, aby byla provozu schopná. No další takovou bitvu už asi nepřežije. Můžeme se zeptat Hendricksona, jestli tě to zajímá víc. Hendricksone! *Zavolal jsem na něj celkem klidným hlasem. Ani jsem moc nekřičel.* Ano, pane? (Hendrickson) Za jak dlouho to vidíš, že loď bude schopna doplout k Ledovému pohoří? (Yin( No, víte. Provozu schopná bude tak do rána, jestli pojedeme přes noc, odpoledne, jestli se vyspíme. Takže v cílové destinaci bychom mohli být tak za 5 dní. (Hendrickson) Samozřejmě vám nedovolím po takové bitvě makat celou noc. (Yin) *Otočil jsem se na Naomi s uklidňujícím pohledem, aby to zkusila nějak pochopit.* Takže to uděláme takhle. Zkuste si zapsat, kde je co poškozené. Připravte si na ta místa veškerý materiál. Přibližně do 2 hodin započneme oslavu vítězství. Pak se vyspíte a v 9 bude budíček, takže to zkus ty a tvoje skupinka moc nepřehnat. Navíc ti tam přidělím chycené Lovce. Někteří z nich vypadají, že by se v tom mohli orientovat. Takže vyplouváme zítra v 16 hodin nejpozději. Pojedu já, Naomi a vybraných 10 lidí. Tobě přenechám velení a budeš se starat o zbytek lidí a zařídíš kompletní opravu lodi, než se s Naomi a ostatními vrátíme. Až bude opravená, můžete vyrazit zpátky, jen vyměňte ty plachty, ať to není moc podezřelé. My vás pak doženeme. Pokud se do 2 týdnů nevrátíme, vyšli tam jednotku na koních, aby to šli prověřit. Nerad bych, abyste sami čelili znova nějakým Lovcům. Jasné? (Yin) Ano, kapitáne. (Hendrickson) Výborně, tak vzhůru do práce. (Yin) *Když Hendrickson odběhl, podíval jsem se na Naomi.* Vím, že nejspíš posloucháš, ale dřív jak za 5 dní tam nebudem.
Naomi: Chci se zeptat kdy bude loď schopna pokračovat v plavbě do naší cílové destinace. Já se v lodích sice nevyznám jako ostatní zde ale je jasně vidět že tato loď utrpěla celkem vážná poškození a bude třeba opravit než budeme pokračovat, takže otázka zní o kolik dní nás tento souboj zdrží. *Yuzurovi by mělo být naprosto jasné že Naomi na tom celkem dost záleží. Nicméně snaží se to nedávat moc najevo, ono upřímně nežene se tam jen z toho důvodu aby se spojila s řádem ale ráda by viděla Mito. Je to tak dlouho co ji neviděla a pokud je pravda že byla těhotná tak je z ní matka a Naomi chce vědět zda to byl kluk, holka a celkově ji i to dítě samotné zajímá. *
Yin: *Mezitím, co Naomi obětovala jednoho z Lovců, já jsem se staral o to, aby všechno cenné skončilo na jenom místě, a to v mé kajutě, kde se to probere a vyhodnotí se zisk.* Tak co, jak to vypadá, Hendricksone? Půjde to opravit? (Yin) No, víte, kapitáne. Nebude to nic lehkého. Obě lodě jsou značně poškozené, ta naše ale víc. Ty jejich kanony jsou opravdu něco. (Hendrickson) Aha, chápu. Takže to zvládneš. Výborně, přesně to jsem chtěl slyšet. (Yin) *Řekl jsem mu s mírným úsměvem na tváři. Pak jsem se vydal do své kajuty, kde už byly nashromážděné nějaké věci.* No, tak se pojďme podívat. *Začal jsem se prohrabávat a třídit věci, které se budou dát prodat a věci, které se nejspíše vyhodí. Co se mi ale líbilo, byla jejich náhradní výzbroj.* Té je tady dost pro všechny! *Zaradoval jsem, že už moje posádka nebude muset chodit v roztrhaných věcech a bude i nějak vypadat.* S tímhle budou mise o něco lehčí a bezpečnější. *Pak jsem vytvořil menší hromádku ze šperků.* Tohle se bude dát prodat velmi dobře. Vypadá to draze. *Když jsem s tím skončil, vydal jsem se zpátky na palubu.* Takže, chlapi! Nyní běžte prohledat mrtvoly. Cokoliv najdete u mrtvol, bude vaše. Ale! Nechci tady vidět žádné rvačky typu, já to viděl první, jinak to poputuje do mé kajuty, kapišto? (Yin) Ano, kapitáne! (Celá posádka) Výborně. Hned jak je prohledáte, tak se jich zbavte. Pak je na čase čištění věcí od krve a nakonec, až tady bude čisto, čeká nás pořádná hostina! (Yin) Joooooo! (Celá posádka) *Když za mnou přišla Naomi, jen jsem se mírně pousmál.* Hotovo? *Zeptal jsem se tázavým tónem.* No, jistě, že mám. Co potřebuješ?
Naomi: To že víš co budu dělat neznamená že znáš detaily, to nevadí. *Podotkne ohledně toho a je ráda že ji to svolil. Ona by to provedla i kdyby ji to zakázal ale touto formou to bude příjemnější pro všechny zde. Poté si vezme jednoho z těch mužů (lovců pirátů) a odešla s ním do jedné kajuty do které se zamkla. Tam svou krví na zem nakreslila znak Jashina ( odkaz » ). Toho muže donutí (násilně) aby si klekl do středu toho znaku na kolena. Ona sama si poté klekne na kolena přímo před něj a podívá se mu pozorně do očí, přičemž svírá jeden nůž (krystalový). *Jashine, tímto ti z tohoto světa opět dávám najevo svou věrnost, loajalitu a důvěru vůči tobě a tvým darům, jaké mi poskytuješ. Sice nevím zda duše této oběti k tobě poputuje nebo ne ale věřím že i to že se ti tu oddávám ti dodává radost z toho že ať jsme v jakémkoliv světě tak ti budu věrná můj jediný bože. *Poté toho lovce bodne do břicha a úplně ho tam rozpáře. Samozřejmě tam klečela kompletně nahá protože jakmile ten muž zemře tak si poté na tělo namaluje jeho krví různé znaky ale také i znak Jashina na čelo. Poté to tu ovšem uklidí jakmile dokončí své modlitby a umyje se a oblékne, následně tělo hodí přes palubu a vyrazí za Yuzurem. *Máš trochu času?
Yin: No to ještě nevím, asi z nich buďto udělám pořádné piráty a nebo je nechá jako svačinu žralokům. *Otočil jsem se na ně a pousmál jsem se.* Záleží jedině na nich. *Řekl jsem stále s úsměvem na tváři. Pak jsem se ale otočil zpátky na Naomi s obyčejným výrazem.* Jo, jasně, je jich tady docela dost, aby když tak doplnili dnešní ztráty. *Pak jsem se jen trochu zasmál.* Uvědomuješ si, že jsi mi vlastně řekla, co jdeš dělat, i když jsi předtím řekla, abych se neptal? Huh, ale ne. Chápu, že jde o nějaké zvláštní záležitosti a tak, takže si ho klidně vem, jen tu mrtvolu pak odkliď, díky. *Poplácal jsem jí na rameno, mezitím, co jsem šel zkontrolovat, co všechno se zatím našlo na palubě.*
Naomi: *Naomi sleze dolů na palubu lodě a luk si připevní na záda. *To nic nebylo, byla jsem prostě v dobré pozici na střelbu a tak jsem ho odstřelila když jsem měla tu příležitost. *Odpoví Naomi, která poté sleduje jak se všichni piráti dají do práce, nicméně někteří na jednom místě dají dohromady ty lovce, kteří se vzdali. *Co s nimi budeš dělat? Víš já pokud by to nevadilo ráda bych si jednoho vzala ale neptej se proč prosím. Bylo by nejlepší kdybys o tom ani nevěděl, co teprve tvá posádka to už radši vůbec. Víš jak jsem říkala že musím dávat lidské oběti pro svého boha? Tak tím jsem myslela oběti jako opravdové oběti.
Yin: *Když jsem viděl, jak se napřáhl, bylo jasně vidět, že bude nejspíš mířit na moje nohy, tak jsem se připravil vyskočit přímo na něj s katanou namířenou dopředu. Když jsem vyskočil, nebylo to tak silně a rychle, jak jsem si představoval, protože jsem byl ještě trochu mimo z té rány, ale on byl velký a těžký, takže i tak by se nemusel stihnout vyhnout. Spíš jsem v to doufal.* ,,Tak a teď tě mám..." *Byl jsem připraven mu to napálit přímo do velmi malé mezery, kterou měl na krku, aby mohl hýbat hlavou. Soustředil jsem se na ní, abych nijak neminul, no on se v tom momentě složil na kolena a následně mu proletěl šíp hlavou a on spadl na zem.* ,,Co to?" *Podíval jsem se směrem, odkud letěl šíp a viděl jsem Naomi s lukem v ruce.* ,,Aaha, takže zbraně." *Pousmál jsem se, ale než jsem si to uvědomil, ležel jsem na zemi. Jaksi jsem přitom zapomněl, že jsem byl ve vzduchu a v tom pohybu jsem skočil na zemi kousek za mrtvolou kapitána Lovců. Když se po nějaké chvíli vyvraždili všichni Lovci, mimo těch, co se vzdali, tak jsem vyhlásil tuto loď za svou.* Hendricksone! *Zařval jsem na svého opraváře.* A-Ano, pane? (Hendrickson) Máš týden na to, dostat obě lodě do použitelného stavu. Čas ti bude běžet od doby, co se vrátíme do Temného města. Mezitím můžeš začít s deskami, které jsou v podpalubí naší lodi a určitě se nějaké najdou i tady. Ostatní prohledají zbytek lodi pro nějaké šperky, jídlo, dobré pití, no prostě cokoliv, co se dá nějakým způsobem zužitkovat. Řekl jsem to dost jasně? (Yin) Ano, kapitáne! (Celá posádka) Výborně. (Yin) *Pak jsem zašel za Naomi.* Díky za pomoc. Hlavně, když jsi mi zachránila krk před tím jejich kapitánem.
Naomi: *Kapitán se rozpřáhne s úmyslem dát rychle Yuzurovi další ránu, kterou mu zamíří rovnou na nohy s úmyslem mu ty nohy podrazit nebo klidně i zlomit. Nicméně Naomi se na toho kapitána pozorně zamíří svým lukem. Poté šíp pustí a ten vyletí velmi rychle rovnou na toho kapitána a Naomi ho zasáhne do mezery plátu brnění na boku aby se mohl pohnout a v ten moment se tam ten kapitán místně skácí na koleno a pohlédne směrem k Naomi která po něm vystřelí další šíp ale ten zasáhne do jeho oka, nebo spíše přes oko mu trefí mozek a o se skácí na zem (záda) mrtvej na místě. Poté už to netrvá moc dlouho a piráti pozabíjí i zbytek lovců ale někteří lovci se i vzdají ale Naomi jich také hodně postřílí. *
Yin: *Když jsem zabil posledního a začal se rozhlížet, skoro první věc, kterou jsem spatřil, bylo velké válečné kladivo, které se na mě rychle řítí* ,,Sakr-" *Instinktivně jsem do trajektorie kladiva vecpal katanu a zaujal obranný postoj. No nicméně i tak jsem odletěl pár metrů dozadu. Když jsem otevřel oči, tak se mi točil celý svět.* ,,Uh, to bolelo." *I napříč mému vyššímu práhu bolesti to byla přeci jen pořádná rána. Posadil jsem se a rozhlédl se. Viděl jsem, jak se ke mě jejich kapitán pomalu ale jistě přibližuje.* ,,Tak pojď, ty hajzle. " *Postavil jsem se a trochu jsem se zamotal, ale udržel jsem se na nohou.* ,,Nevím, jestli jsem zrovna ve stavu, kdy bych mohl bojovat s někým takovým." Bojoval jsem už i s většíma a silnějšíma lidma, tak se ukaž, co v tobě ještě je. *Řekl jsem, ale docela jsem si zahrával. Moc dobře jsem věděl, jak na tom jsem, ale už se mi dělalo líp. Neschytal jsem ránu přímo do hlavy, jen to jak jsem odletěl mi neudělalo dobře.* ,,Za chvíli budu v pohodě. Ale nějaké pomoci bych se nebránil." *Pomyslel jsem na Naomi, protože jsem nevěděl, co vlastně dělá, nebo kde je.*
Naomi: *Nikdo nereaguje na slova Yuzura, nejde jim o četný souboj ale o to zabít ho a to jakýmikoliv známými prostředky ať už jde o sebešpinavější triky. Kapitán sleduje jak Yuzuru zabíjí jeho střelce, ovšem celou dobu byl jen pár kroků od něj. Zrovna když Yuzuru zabíjel toho posledního tak se rozmáchl svým obouručním těžkým válečným kladivem, které je extrémně těžké. Poměrně rychle a velmi silně se rozmáchl tak aby z boku trefil Yuzura, což by mělo devastující účinek pokud by ho trefil přímo. Sice kdyby se ubránil tak by to tak devastující nebylo ale i tak by to bylo velmi silné a nebezpečné. Je jasné že síla toho kapitána lovců je obrovská, což je logické protože kdyby nebyl dost silnej tak by nedovedl tou zbraní útočit tak lehce, silně a také i rychle. Zároveň je celý osázený silným, těžkým brnění, které ho chrání mnohem lépe než ty ostatní. Naomi ta ze své výtečné střelecké pozice střílí jeden šíp za druhým po lovcích pirátů a každý jeden šíp zasáhne. Naomi sice nestřílí opravdu rychle, protože před každým dalším výstřelem pečlivě zamíří a teprve pak vystřelí. Někoho trefí do krku, někoho do hlavy a do dalších míst, která jsou smrtelná. Piráti jsou jejími střeleckými schopnostmi zaskočeni ale nemají čas se jí věnovat a místo toho bojovat, nicméně díky ní získávají převahu i když velmi pomalu. *
Yin: *Když jsem se otočil, byly předemnou 2 řady Lovců s kušemi.* Ale ale, copak to tady máme? Kde jsou starě dobré šermířské nebo pěstní souboje? Nebo se tady někdo bojí? *Pousmál jsem se.* Heh. *V ten moment jsem se rychle okem rozhlédl kolem sebe, napravo bojoval nějakej Lovec s jedním z mých mužů, tak jsem se odrazil směrem k němu. Oni mezitím vystřelili. No než na mě namířili znova a vystřelili, stihl jsem se dostal k tomu Lovci, chytil jsem ho za krkem a nad zadkem a natočil ho směrem proti střelám a schoval jsem se za něj a ještě jsem se skrčil. Nic mě netrefilo, maximálně mi to trochu protrhrlo oblečení, ale to je vše. Ten Lovex by to díky zbroji přežil, ale tenhle zrovna neměl krytou hlavu s krkem, no a čepel šípu mu trčela ze zadní strany hlavy.* To je vše? *Zeptal jsem se spoza mrtvého těla a rozběhl se s ním naproti nim, mezitím, co přebíjeli. Hodil jsem mrtvolu na levé dva, kteří spadli a vzali sebou ty dva za sebou a pravým předním třem jsem podřízl krky, byly skrčení a celkem hezky v rovině, jak se snažili nabíjet. V pohybu jsem se skrčil a otočil a sebral ze země jednu kuši, která byla nabitá, no nestihl vystřelit a střelil jsem 3 šipky těm třem, co byli za nimi přímo do tváře. Nebylo těžké se trefit, byli docela blízko a navíc šlo zřejmě čistě jen o střelce, protože jejich zbroj byla mizerná na hlavě, oproti všem ostatním.* Tak a co s vámi? *Ptal jsem se zbývajících 4, mezitím co jsem si kroužil s katanou.* Řekl bych, že vás čeká smrt, nejspíš? *Dodal jsem na konec vyšší tón a usměv. Odhodil jsem jednomu z nich kuš do tváře a jak ležel na tom druhém, vší silou jsem mu zapíchl katanu do krku, abych prorazil výzbroj toho pod ním. Mezitím vstali zbylí dva a jeden po mě švihl s dýkou, tak jsem se vyhl do strany, vytáhl katanu z mrtvol a usekl mu ruku v zápěstí a v otáčivém pohybu to zakončil i s jeho hlavou na zemi. Poslední už byl jen vyděšený, tak jsem to tychle ukončil a zabil ho bez jeho jakékoliv obrany.* Tak kam jsi zmizel? *Ptal jsem se sám sebe a začal se rozhlížet po lodi, hledajíc jejich kapitána.*
Naomi: *Kapitán lodě lovců pirátů zvedne levou ruku v moment kdy Yuzuru kráčí rovnou jeho směrem a pak jen prudce švihne směrem dolů a v ten moment se za jeho zády zjeví 10 mužů, kteří jsou seřazení ve dvou liniích po 5. Celou dobu je měl trochu mimo boj ukryté tak aby o nich nikdo nevěděl. Kapitán jen ustoupí zmizí za nimi a těch 5 co stojí jen kleknou a namíří všichni před sebe (na Yuzura) a vystřelí ze svého zásobníku všechny 3 šipky (celkem 15 šipek). Mezitím co tito budou dobíjet tak zadní linie pouze namíří kdyby se během nabíjení těch prvních chtěl dostat aby je mohli postřílet. Naomi si jich všimne ale má problém se k nim dostat, protože na lodi Yuzura jich je taky dost a hned několik dalších střelců střílí i po ní takže musí různě skákat, uhýbat a využívat nejrůznější kryty. Pak se dostane k hlavní stěžni a dostane nápad. Luk si připevní na záda a levou rukou se pevně chytne lana a pravou rukou ho u země odřízne a to způsobí že se mechanismus převáží (uvolní) a lano ji vynese až nahoru kde se chytí a postaví se tak aby krásně viděla na bojiště. Boj mezitím pokračuje a rovnováha sil je stále vyrovnaná. *
Yin: Jak jako připravím? Jsme uprostřed boje...*Řekl jsem zmateně, mezitím, co vedle mě všechno vybuchovalo, pršelo a lítali třísky.* ,,To už bude asi jedno. Můj hlavní problém je tamhle." *Podíval jsem se na loď Lovců pirátů, kteří se k nám přiblížili natolik, že jsme se chtěli nalodit, no aktuální problém byl v tom, že se obě strany snažili přeběhnout dřevěné mosty mezi loděmi, takže nalodění ještě nebylo kompletní. Rychlejší chůzí jsem se vydal směrem k nepřátelské lodi. Vytasil jsem katanu, cestou si vzal z bedny jeden hák a rozběhl jsem se směrem doprava, mezitím, co jsem hodil hák doleva. Ten se zachytil o stěžeň jejich lodi a když jsem vyskočil, nabral jsem otáčivý pohyb i rychlost a nasměroval jsem si to přímo nad mosty, mezi lodě. Skopl jsem tak hodně Lovců a zhoupl jsem se tak ještě několikrát a uvolnil tak cestu většině svým mužům. Když jsem byl ve vzduchu, podíval jsem se nejpravděpodobněji na jejich kapitána. Působil jinak než ostatní. Navázali jsem oční kontakt a já jsem se snesl na druhý konec jejich lodě, než byl jejich kapitán. Vyčaroval se mi úsměv na tváři.* Hm, je čas na trochu zábavy. Šel jsem krokem ke kapitánovi. Uviděl jsem jednoho Lovce, jak se proti mě rozběhl a švihl mečem. Skrčil jsem se a zrotoval jsem svůj pohyb, takže jsem měl prázdnou cestu k jeho kolenům, takže jsem mu přesekl vazy a on spadl na kolena. Pokračoval jsem v otáčivém pohybu, ale už jsem vstával a když jsem se otočil o dalších 360 stupňů, usekl jsem mu hlavu. Pak jsem jen setřásl krev z čepele a otočil pouze hlavu k jejich kapitánovi, aby mu bylo jasné, že si jdu přímo pro něj.* Klouby!!! *Zařval jsem přes obě lodě, co nejvíc jsem mohl.* Zaměřte se na klouby! *Dodal jsem, aby bylo mým mužům i těm méně chápavým jasné, že u brnění jsou slabá místa právě klouby a záhyby.*
Naomi: Heh Taijutsu na to mě zase tak moc neužije ale pokud jde o zbraně to je něco jiného, dej mi chvilku a připravím se. *Poví Naomi a odejde do kajuty Yuzura, mezitím se loď lovců snaží vyhnout co nejvíce střelám ze strany Yuzurovi lodě různými úhybnými manévry. Něčemu se sice zvládne vyhnout ale ne všemu, nicméně jejich střely také některá zasáhnou a mají výhodu momentu prvního výstřelu. Nakonec jak se zdá oni mají úplně stejný názor jako Yuzuru a chtějí se nalodit což dají dost jasně najevo tím že hodí háky směrem k lodi Yuzura a začnou se přitahovat. Posádka této lodě vypadá dost dobře vycvičeně jak se totiž blíží tak už jsou připraveni a nemají jen obyčejné meče ale naopak celkem kvalitní výzbroj, kuše se zásobníky na 3 střely a silné štíty. Kromě toho mají disciplínu a to je to obyčejná námořnická verbež nebo tak to aspoň vypadá. Jejich kapitán je stále u kormidla ( odkaz » ). Poté jsou lodě spojeny takovými mosty z dřevěných prken po kterých začnou přebíhat vzájemně jak piráti tak lovci pirátů a boje vypuknou na obou lodích. V ten moment nějak vyjde Naomi z kajuty Yuzura připravená k boji v kožené zbroji, na zádech má toulec se 40 šípy. V levé ruce svírá luk, který ji daroval vůdce samuraj z jejího světa (Toyi). Kromě toho má na nad zadkem u pasu dvě pouzdra uvnitř kterých má dva nožem přičemž jeden z nich je tvořen kompletně z krystalů Shoutonu. Na pravém zápěstí má připevněnou skrytou čepel ( odkaz » ). Vlasy má svázané do culíku aby ji její dlouhé černé vlasy nepřekážely během boje (oblečení: odkaz » ). Jakmile vyjde ihned vystřelí první šíp a ten proletí kolem několika pirátů a zasáhne jednoho z lovců rovnou do krku a ten padne k zemi mrtvý. Naomi začne střílet jeden šíp za druhým a velmi rychle, lze poznat že v tom je několik let tréninku ale stále v tom má nějaké mezery a tak je jasné že se stále má co naučit. Když se k ní jeden z těch lovců dostane dost blízko prostě se prudce sehne a vyhne se útoku a bodne ho šípem do krku. Poté ten stejný šíp vystřelí ihned po někom dalším. *
Yin: Výborně, alespoň budeme uklízet o pár litrů zvratek méně. Většinou jsou ale stejně spíš způsobené alkoholem. *Zasmál jsem se a pokračoval v kormidlování.* Hodinu cesty od místa? No dobrá, ale to nám potrvá docela dost dlouho. *Ujistil jsem ji, i když jí to dost pravděpodobně bylo jasné. Když jsem viděl, jak se vydává směrem do mé kajuty, tak jsem nic nedělal. Bylo mi to víceméně jedno. Kdyby to byl kdokoliv z mojí posádky, hodil bych ho přes palubu, ale s ní jsem si nechtěl nijak zahrávat.* ,,Stejně by mě, neposlechla. Nepovažuje mě za sobě rovného, natož jako někoho, kdo jí může nějak rozkazovat." *Většinu času jsem trávil za kormidlem, popřípadě jsem se vystřídal s nějakým členem posádky, mezitím, co jsem se šel najíst. Stále jsem však pozoroval své chlapy a Naomi.* ,,Nevypadá to, že si s ní chlapi úplně rozumí, ale učí jí, jak to tady chodí, což je dobře. Dokonce se převlékla do oblečení, které sem více zapadá." *Byl jsem rád, že tak rychle "zapadla". Ale kousek k večeru, když jsme byli tak kousek za třetinou cesty jsem z kantýny uslyšel křik z paluby. Vystřelil jsem tam rychlostí světla a když jsem otevřel dveře, které oddělovali chodbu od paluby, uslyšel jsem výstřely a silné nárazy do vody.* ,,Útok?!" *Odchytl jsem si jednoho člena posádky.* Hej, co se děje?! *Docela jsem křičel, aby bylo slyšet, napříč veškerému hluku, který byl všude kolem.* Lovci pirátů, kapitáne! Útočí na nás! (Člen posádky) Lovci pirátů? Oni ještě existují? (Yin) No jak můžete vidět, pane, tak ano. (Člen posádky) *Pustil jsem ho a začal jsem řvát na všechny kolem.* Každý zaujme svojí pozici! Jako při nacvičování! Miřte jim na plachty a spodní části lodi! *Otočil jsem se na kormidelníka.* Nastav tam nový kurz! Nalodění na nepřátelskou loď! *Podíval jsem se zpátky na lidi.* Připravte se na nalodění! Připravit si meče, lana na uchycení lodě, nabijte děla! Pohyb! *Pohledem jsem našel Naomi a doběhl k ní.* Předpokládám, že ti došlo, co je nalodění. Rád bych využil tvojí nesmrtelnosti a Taijutsu. Berem si jejich loď. Nebo ji minimálně potopíme ke dnu.
Naomi: Tak můžeme vyrazit ono stejně ta cesta na moři zabere několik dní, nicméně seš si jistej že můžeme vyrazit? Já jen zda máš na lodi dost zásob a tak podobně. *Nakonec to ovšem vypadá tak že Yuzuru má vše potřebné a tak když uplyne několik minut (5) tak vyrazí na plavbu. *Neboj moře mi nevadí, není to moje první cesta po moři. *Odpoví mu ohledně jeho obav že by mohla mít mořskou nemoc, ovšem Naomi s ním nehodlá celou cestu strávit u kormidla, bude to hodně dlouhá cesta a tak vyrazí to kajuty Yuzura. Sice normálně by si to člověk kdokoliv jiný než Naomi nemohl dovolit ji je to jedno a navíc ona svou kajutu nemá a tak bude okupovat tu jeho. *Až budeme tak hodinu cesty od toho místa tak mi dej vědět i když tuším že dnes to ještě nebude. *Podotkne a několik následujících dnů se připravuje (psychicky) na tu zimu a náročný terén jaký budou muset zdolat. Během té cesty Naomi jí to co tu mají členové posádky a také pije, dokonce se s pár členy posádky zapovídá i když stále z ní mají všichni strach, protože v jejich očích je to stále to obživlá mrtvola. Nakonec se tam Naomi i pár věcí naučí, jako třeba jak nabít dělo a vystřelit z něj, také pomáhala s pár věcmi aby to šlo jako na drátkách, nemohla si tu moc dovolit posilovat a cvičit a tak místo toho pomáhala posádce na lodi kdy byla oblečená aspoň aby trochu zapadla ( odkaz » ). Přijde si trochu víc námořnicky i když je pravda že nakonec postupem času ji takto posádka trochu více bere. Ovšem v tom se ozve nějaké volání typu loď na obzoru a když se na to podívají trochu blíže ukáže se že se jedná o velkou loď se 64 děly a velkou velikostí s rudými plachtami, které značí lovce pirátů. Ti ihned začnou střílet z předních děl a velmi rychle se blíží k jejich lodi. *
Yin: Aha, chápu. To já stopař nejsem, proto se mi tahle věcička vždy hodí. *Schoval jsem si kompas do brašny.* Takže jdeme za Mito. *Řekl jsem s klidem a poslouchal dál.* Chápu, jsem jedině pro. Nevím, jestli budeme schopni nalézt Odboj, ale jestli tam Mito bude, nebo byla, věřím, že ji buďto dřív nebo později najdeme. *Vstal jsem a vydal jsem se směrem na palubu.* Jsi přeci jen stopařka, ne? *Ještě jsem dodal, když jsem Naomi míjel a mírně jsem se na ní pousmál. Když jsem došel k palubě, zkontroloval jsem si, jestli už jsou fleky krve pryč. Stále to myli, ale už to nebylo tolik vidět.* Paráda, chlapi. Jen tak dál. A vy všichni ostatní, poslouchejte! Vydáme se na plavbu, takže dejte všechno do pohybu, za 5 minut vyrážíme! *Členové posádky se ihned rozutekli na své pozice a začali po sobě různě řvát a podávali si různé informace, ohledně toho, co je a co není připraveno.* Příští zastávka, Ledové pohoří. *Řekl jsem si jen tak pro sebe. Když už jsme byli připraveni vyrazit, vytáhla se kotva já jsem loď kormidloval na sever, podél Západního pobřeží.* Doufám, že nemáš mořskou nemoc. Dneska to trochu houpe. *Trochu jsem se zasmál.* ,,Jsem zvědavý, jestli tam Mito opravdu bude, nebo jestli jí nakonec najdeme." *Věnoval jsem krátký a zamyšlený pohled Naomi, mezitím, co jsem kormidloval loď.* ,,Nevypadá jako někdo, kdo jen dělá, že něco umí." *Podíval jsem se zpátky na vlnící se moře se zvláštním úsměvem. Byl plný naděje a očekávání.* ,,Jestli je to, co říká Naomi pravda, je dost možné, že se za chvíli budu nějak moct dostat zpátky..."
Naomi: Sever umím určit i z oblohy, musím se umět orientovat v okolí i bez kompasu jsem stopařka víš. *Poví s klidem. *Hele mám nápad, co takhle kdybys nás lodí vzal o něco blíž k tomu pohoří a pak tam dojdeme pěšky, víš pokud si pamatuji tak poslední známá pozice Mito Kamatsu je právě Ledové Pohoří a tak je dost pravděpodobné že tam někde bude nějaký úkryt odboje. Navíc co bych to byla za stopařku kdybych nedokázala vystopovat pár lidí? *Jde spíše o řečnickou otázku než o normální. *Takže jdeš do toho společně se mnou?
Yin: No. *Pousmál jsem se.* Můžete se pár z mých lidí zeptat, jestli by to dokázali, ale minimálně polovina z nich neumí číst a psát. Nicméně jsou to dobří bojovníci. Na zdejší poměry boje, když nejsou zrovna ožralí. *Zastavil jsem se a opřel se rukama o stůl a poklepával jsem si špičkou o podlahu. Pak jsem se podíval přímo na Naomi.* Hm, náhodou vím, kde se dá najít Ledové pohoří, i jak se tam dostat. *na "i" jsem dodal trochu větší důraz.* Je to na sever. Toto místo je nejjižněji položený bod, alespoň co jsem při svých plavbách vypozoroval. Takže všechno je víceméně na sever. *Pousmál jsem se.* Ale ne, dá se říct, že Ledové pohoří odděluje Zemi Chaosu od Země Řádu, protože se nachází přes celou pevninu. Byl jsem tam před pár lety naposledy, ale myslím, že když se vydáme prostě na sever, tak to nemůžeme minout. *Pousmál jsem se, vytáhl jsem kompas z brašny a trochu s ním zamával.*
Naomi: Jednou ti ji možná ukážu v akci ale tak kdo ví jak to nakonec bude že? *Jeho nabídka že se k ní přidá se jí celkem líbí, je to celkem užitečný človíček. Sice nevypadá moc silně ale na druhou stranu první zdání může klamat. Minimálně to je kapitán této lodi a posádka je mu zcela loajální co Naomi během několika chvil zpozorovala a ti jeho lidé ji mohou být užiteční více než dost. *Dobrá souhlasím ale překvapuje mě že kapitán námořnické lodi nebude mít takovou map, přecijen tu máte posádku plnou lidí z tohoto světa tak bych čekala že někdo z nich by ji mohl aspoň zvládnout nakreslit ale tak nevadí. Kdybych měla mapu bylo by lehčí zjistit kde by se ten řád dal najít ale tak co tohle? Víte kde se dá najít Ledové Pohoří a jak se tam dostat? *Zeptá se vážným pohledem, je jasné že tuhle otázku myslí zcela vážně. *
Yin: Úsměv jsem jí opětoval. Bylo to takové milé seznámení se. *Nebyl jsem ani moc překvapen, že by je zabila, kdyby jí mí kolegové v Odboji našli. Přeci jen tady byla nedávno zavražděna. Také bych si dával pozor.* V tom případě nevím, jak ti pomoct. Jedinem, že by to bylo naopak. Že bys ty vyhledala je. Bude to složité, ale ne nemožné. S tím, co se teď venku děje, máme asi tu největší příležitost. *Postavil jsem se a trochu se prošel podél stolu, při tomto proslovu.* Radši se ani nebudu ptát, co to za ultimátní zbraň je . Je to přeci jen ultimátní a vzhledem k tomu, že jsme se teď potkali, by z bezpečnostích důvodů bylo logické, kdyby sis to chtěla nechat pro sebe. *Doplnil jsem to úsměvem.* Už se možná opakuji, ale chci se vrátit domů a chci pomoct zachránit svůj svět. Rád bych se k tobě přidal a pomohl ti najít Odboj. Co ty na to? *Podíval jsem se jí vážným pohledem do očí, aby viděla, že to myslím vážně.* Ano, děli se to tady na území Řádu a území Chaosu. A je mi líto. Nemám žádnou takovou mapu po ruce.
Naomi: *Po zjištění jeho jména mu podá svou ruku a potřese si s ním. Věnuje mu dokonce jeden svůj sladký úsměv, kterým by mohla okouzlit snad i celé Země (já musel xD). Naomi se ovšem zamračí a napadne ji trochu něco jiného než ji právě řekl Yuzuru. *Takže já ti budu říkat Yuzuru, zní mi to lépe a zároveň nehodlám se nechat najít protože je dost možné že během toho co mě oni naleznou je z čisté opatrnosti zabiju a to by nebylo moc pěkné. Tentokrát svou ultimátní zbraň co jsem si do tohoto světa vzala neodložím a nebudu tak bezbranná jako posledně proti té svini co mě zřídila. *Zasměje se tomu. *Nicméně mám mapu Země Řádu ale co vím tak tento svět je složen ze Země Řádu a Země Chaosu asi bys neměl kompletní mapu celého světa co?
Yin: Omlouvám se za nezdvořilost, ale byl jsem trochu rozhořčen. *Vyslechl jsem si její výklad o tom, kdo vlastně je.* ,,No pěkně, Yine. Urazil jsi královnu.” Ah, to jsem nevěděl. Víte, za mého života jsem o žádné kralovně, či královské pokrevní linii Země Nebe neslyšel, ale jsem tedy už přes 10 let, takže se leccos mohlo změnit a to respektuji. Pardon. *Pak když už začala tykat i ona mě, pousmál jsem se.* Tak když už jsme se tedy rozhodli tykat si, měl bych se představit. Tvoje jméno už přeci jen znám. Jmenuji se Yuzuru Yin. Stačí Yine, či Yuzuru. Jsem zvyklý na oboje. *Nabídl jsem jí ruku, jakožto počátek nové známosti.* No, viš Naomi...to nebude tak lehké. Jak jistě sama víš, navíc jsem to před chvílí říkal, jsou ve velkém utajení. Jen málokdo se k nim dostane a většinou je to někdo, koho chtějí právě oni, nebo kdo je zajímá. Ale jestli budeš vykonávat alce proti Řádu, je dost možné, že si tě někde odchytnou.
Naomi: No nakonec si asi našla důvod života, copak jste neslyšel co vše se teď v tomto světě dělo? To je jedno, nicméně nevím že bych vám svolila mi tykat, nejsme tak úplně na stejné úrovni asi bych trochu měla upřesnit svůj původ. Nejsme pouze Ninja ze Země Nebe ale jsem královna Země Nebe a to jak oficiálně tak i pokrevně. *Poví dost jasně. *Ale tak co vykat si je docela nudné a řekla bych že vám nebo spíš tobě jsem vděčná za nějaké ty užitečné informace. *Pak se trochu zamyslí. *Nicméně ráda bych věděla jak se dostat do toho odboje, budou tam lidé co budou dost silní a motivovaní aby mi mohly pomoct v porazit řád, nebo spíš já abych pomohla jim.
Yin: Mito? *Řekl jsem s překvapeným výrazem.* ,,To jméno mi něco říká, kde já už jo jen slyšel?...A, už vím! Před pár lety v poušti jsem jí potkal, zavedla mě k Opuštěnému městu.” Mito, tu znám. Před pár lety jsem jí nedaleko potkal, ale měla by být mrtvá. Minimálně se semnou rozloučila a šla ukončit svůj život. *Opět jsem se opřel do židle a pousmál se.* Huh, to jsou mi ale věci. *Při posloucháni, jak je na tom náš svět mi až přeběhl mráz po zádech. Zatvář jsem se vytočeně, ale i zamyšleně.* Hele, jestli je to, co říkáš pravda, rád bych ti nabídl pomoc. A jestli se ptáš, proč bych to dělal... *Sehl jsem se k šuplíku, otevřel ho a vytáhl na stůl čelenku Kumo, ale aby nebyl vidět šátek Odboje.* ,,Mohla by být pro Odboj dobrým přínosem, ale ještě je brzo.” Tak mám také věci, které bych rád ochránil. Věř mi, trčím tady už velmi dlouho a nemám se jak dostat domů. Ten krystal, který držíš v ruce jsem měl taky, ale než jsem se probral, zmizel. Proto bych ti chtěl pomoct. Zaprvé tím pomůžu našemu světu a zadruhé tak možná najdu způsob, jak se dostat domů...
Naomi: Ale už vylézají ven z úkrytů, přecijen teď o nich bylo dost dobře slyšet. Ovšem co jsem slyšela tak v tom má prsty Mito Kamatsu což je moje blízká přítelkyně. *Poví Naomi. *Nejdřív náš svět po několik let sužoval déšť, kdy pršelo po celém světě po celých několik let bez přestávky a když jsem odcházela tak nás zase začaly sužovat mrazy, takže vlastně mrzne i v pouštích a prostě všude. Pokud to tak půjde dál náš svět se nakonec zhroutí, celkově se přírodní rovnováha zblázní a všechno živé na naší planete zemře. *Poví Naomi upřímně. *Což je docela problém, mám lidi které chci ochránit a proto jdu jednou provždy tento svět zničit. *Naomi to myslí smrtelně vážně. *Upřímně nevím zda to je možné a i kdyby ano tak to není to o co mi jde, prostě tento svět skončí i kdybych u toho měla zemřít, není to prvně co tento svět dělá tomu našemu problémy a tak je čas je poslat do pekel. *Poté se skloní ke své tašce a vytáhne zelený krystal. *Díky tomuto se mohu vrátit do našeho světa, nicméně odmítám to použít dokud tu neskončím.
Yin: Aha, rozumím. *Vstal jsem a vydal se k oknu, kde jsem poodhrnul zástěru a díval se chvíli ven.* Tak to naprosto chápu. Slyšel jsem, že jsou velmi dobře maskovaní a najít je je těžké. *Podíval jsem se na ní a vydal se zpátky ke stolu.* Musí mít dobrou organizaci a silnou motivaci, že jsou tak dobří ve schovávání. *Pak jsem se na ní překvapeně podíval.* Jak jako ničí váš svět? Nechápu. Co se děje s vaším světem? *Zahltil jsem jí otázkami.* Promiňte, nechci na vás nijak tlačit. *Pousmál jsem se, ale zároveň bylo vidět, že mě to opravdu zajímá a přemýšlím nad tím.* Chcete mi teda říct, že jediný způsob, jak zachránit váš svět, je zničit tento? Nešlo by jen třeba, já nevím, změnit systém, jakým to tady chodí? Například žádný Řád, žádný Odboj, prostě jeden velký celek, který si bude hledět svého? A máte se jak dostat domů vůbec? *Zajímalo mě, jestli má krystal, který byl mě odcizen po příchodu do tohoto světa. Popřípadě, jestli náhodou neřekne nějakou jinou cestu, kterou bych mohl použít.*
Naomi: V tomto světě sice neexistuje ale v tom druhém světě ze kterého pocházím tak tam taková Země existuje, sice byla obnovená teprve před několika lety ale to je vlastně úplně jedno. *Poví a pak se zasměje o odboji toho pár slyšela ale zatím se s nikým takovým nemohla ještě setkat. *Pokud jde o odboj tak vlastně nejsem na jejich straně, protože jsem se s ním ještě osobně nikdy nesetkala. *Poví. *Jinak řád jako takový není můj nepřítel jejich filozofie není nejhorší ale mají vliv na můj svět, který kvůli nim umírá a pokud to nezastavím tak můj svět bude kompletně zničen a tak jsem přišla do tohoto světa abych ho mohla zničit. Ano mám v úmyslu zajistit aby tento svět jako takový skončil a byl kompletně zničen.
Yin: *Při zmínce o obchodování s otroky jsem zatnul jednu pěst a začala se mi vařit krev. Celé jsem to ale doplnil se zavřenýma očima a úsměvem na tváři.* Nuže, trochu se dostávám do obrazu. Dejme tomu, že jste řádu překazila bussiness. *Otočil jsem se, opřel se o stůl a podepřel si hlavu svýma rukama, když už byla hotová.* Poslouchám. *Řekl jsem mile a čekal na její řadu otázek.* Víte, slečno Naomi. Já, jak bych to jen řekl, nejsem pirát. Minimálně se za něj nepovažuji. Tahle posádka patří mému velmi dobrému příteli a dávám mu na ní pozor. Jinak by se banda těhle ožralů pozabíjela. Nicméně jsem ve Starém Přístavu osobně nikdy nebyl a ani jsem tam nikoho neposílal. Snažím se, aby všechny “akce” byly co nejvíce diskrétní a co nejméně pirátské. Navíc se podívejte kolem sebe. *Konec věty jsem doprovodil mírným rozpětím rukou a pohoupnutím na židli.* Tohle je Temné Město. Tohle místo nikoho nezajímá. Takže tak zní má odpověď k vaší otázce. *Zahleděl jsem se jí přímo do očí a na jazyku měl další otázku.* Říkala jste, že jste ze Země Nebe, mám pravdu? To místo ale neexistuje... *Nechal jsem tam menší odmlku.* Minimálně ne v tomto světě. ,,Moje posádka neví o tom, že jsem z jiného světa. Oblékáním, chováním a tím co dělám jsem zapadl mezi zdejší společnost.” *Otázkou jsem narážel na její pohled, ohledně věcí, které se zde dějí za iniciativy lidí z našeho světa.* A Řád je tedy váš nepřítel? Znamená to, že jste tedy členkou Odboje?
Naomi: Řád je nepřítel já zabíjela členy jedné skupiny lidí, kteří bojují proti obchodu s otroky ve Městě Trhů. Nejde o to že bych byla proti ale pokusily se mě zabít tak jsem jim ukázala jak moc velkou chybu udělali. Nakonec jsem se dostala někam daleko mimo to město a tam mě zabila, její síla byla opravdu velká. Kromě toho že jsem nikdy nikoho tak rychlého neviděla tak jak se zdá používala proti mně jako své zbraně zvířata. Jako kdyby jí každé zvíře poslouchalo na povel a to jsem ještě nikdy neviděla. Nakonec jsem se tomu oddala, přestala dýchat a padla na zem jako mrtvola a vlastně jsem i zemřela a probudila se až tady. *Odpoví a usměje se. *Tak už můžete jsme převlečená. Nicméně nyní bych ráda položila nějaké otázky já vám. Všimla jsem si že posádka je plná pirátů ale jak je to možná? Však piráti byli vyhlazeni společně s celým Starým Přístavem. Poté kdo přesně jste vy?
Yin: ,,Tohle všechno díky uctívání jednoho boha? Zajímavé...” Chápu vás. Ještě jednou omluvte mé muže za to, co se stalo před chvílí, ale snad chápete, že nečekali tohle všechno od mrtvoly. *Na její vyžádání jsem se otočil. Respektive jsem se sedl na židli zády k ní.* Chápu, každý potřebuje své soukromí. *Jak jsem tam tak ale dlouho seděl, přemýšlel jsem o tom celém.* Mimochodem, jak se vám to vlastně stalo, to s tou smrtí? Zmiňovala jste nějakou ženu. Předpokládám, že se jednalo o nějakou členku Řádu? Nějak jste si nesedli, tak vás prostě zabila? ,,Mám tušení, že by mi na takové věci nemusela odpovědět, ale za pokus a za ty informace mi to stojí.” Nebo je v tom něco víc? *Tuto větu jsem dokončil s krátkým pohledem do svícnu, ve kterém jsem spatřil odraz odraz převlékající se slečny Naomi. Po chvilce jsem se ale podíval jinam, respektoval jsem její žádost.*
Naomi: *Samozřejmě ji to bolí ale ona na bolest pohlíží jako na něco krásného a vzrušujícího, bolest ji dopřává uspokojení což je pro ni vlastně úplně normální když je Jashinistkou. Nehledě na ten fakt že její práh bolesti je na úplně jiné úrovni než u normálních lidí. Společně s Yuzurem dojde do jeho kajuty a tam se ihned vydá zkontrolovat své věci a je tam vše. *Už jsem to tam říkala, uctívám jediného pravého boha, který mi poskytuje nesmrtelnost za odměnu že v něj věřím a za to že mu dávám lidské oběti. *Odpoví a rozhlédne se, dojde ke stolu Yuzura a vezme si jednu láhev vody co tam má a pak si vytáhne ze svých věcí hadr. *Prosím otočte se ano? Nehodlám vám tu dělat zábavu abyste mě tu očumoval. *Poví trochu vážně a začne se umývat, prostě ji stačí jen voda a hadr aby ze sebe dostala tu zaschlou krev a další nečistoty. Pak si oblékne černé kalhotky a podprsenku a následně se oblékne do oblečení co měla v jednom batohu ( odkaz » ). Na zápěstí pravé ruky si připevní skrytou čepel, která pod rukávem není vidět. Kromě toho si nevezme nic ale ještě se upraví aby nevypadala jako příšera celé ji to zabere tak 30 minut. *Tak už jsem zase jako živá, takže hádám že něco chcete že?
Yin: Ach tak, chápu. *Sledoval jsem, jak si vypůjčila lékařské potřeby a že si začala sešívat ránu.* ,,Nebolí jí to, zajímavé...” *Nijak extra jsem to neřešil.* Je to pravda? Že sebou měla různé batohy a tak? *Zeptal jsem se jednoho ze členů posádky.* A-Ano, pane. *Odvětil.* Výborně. Předpokládám, že jste je vzali sem. Odneste je okamžitě do mé kajuty. Jestli mi pak tady slečna Naomi řekne, že cokoliv chybí, vyřídím si to s vámi osobně. Řekl jsem to dost jasně? *Zeptal jsem se s vážným pohledem.* A-Ano, pane! *Znova opdověděl a někam utekl. Když skončila se zašíváním, spatřil jsem, že se jedná o vcelku kvalitní zašití otevřené rány.* ,,To bude nejspíš nějaká lékařka. No, uvidíme, kdo je to nakonec zač.” *Když vyšla ven, jen jsem pokývl a beze slov vyrazil ke své kajutě. Cestou jsem potkal toho člená posádky, který dostal za úkol mi donést věci do kajuty. Z pohledu jsem pochopil, že tam jsou všechny. Když jsme přišli ke kajutě, otevřel jsem dveře a vyzval jí ke vstupu. Vešel jsem jako druhý a zavřel za sebou dveře. Přišel jsem ke svému stolu, opřel se o něj a skřížil ruce.* Támhle jsou vaše věci, můžete si je všechny překontrolovat. *Hlavou jsem kývl ve směru, kde byly položené, kdyby si jich náhodou nevšimla.* Poslyšte, vy asi nebudete odtud, že ne, slečno. A nebudete ani obyčejný člověk. To vstání z mrtvých, které jste i sama přiznala. Ta smrtelná rána v hrudníku, kterou jste přežila. To se každý den jen tak nevidí, víte?
Naomi: Tohle oblečení nebude potřeba, na místě kde jsem byla jsem měla koně a ten měl plno věcí a ty tu předpokládám budou taky. Různé plné batohy a tak podobně, několik z nich bylo i plné různého oblečení a tak podobně. *Naomi si všimne že její zranění na boku a díra v zádech, která vychází vepředu i břicha se nezahojila a tak si vezme od lékaře nějaké šicí potřeby aby si zranění mohla zašít a pak to převázat. Předtím si to samozřejmě nechala vydezinfikovat aby nedostala infekci, která ji sice nezabije ale byla by nepříjemná. Sice to zabralo nějaký čas ale na kvalitě stehů lze poznat že Naomi v tom má zkušenosti a tudíž že to bude také lékařka. Když to vše má obvázané tak si vezme tu jednu bundu a vyčkává zda ji Yuzuru dovede do nějakého skladu nebo tak podobně kde jsou doložené její batohy a všechny věci co tam nechala. *
Yin: Ano! Co se děje! Slyšela jste dobře! *Řekl jsem víceméně naštvaně, ale zároveň jsem jí i chápal* Omlouvám se za výkřik, chápu, že jste se probudila v obležení dvou mužů a jeden vás chtěl pitvat. Ale na druhou stranu, je to doktor a vy jste byla mrtvá. *Přišel jsem ke členovi posádky, který držel zlomené kopí.* ,,Tahle určitě bude od nás, takhle by tady kopí žena s takovouhle postavou nezlomila" Dej to sem. *Vyrval jsem mu kopí z ruky, hodil ho na zem kousek dál a vzal mu bundu.* Dejte mi to kopí a tady máte něco na sebe, než vám dám normální oblečení. *Nastavil jsem ruku s klidným výrazem. Písknul jsem na jednoho z členů posádky.* Ty! Sežeň službu a zařiď, ať je to tady uklizené. A vy pojďte se mnou. Do tepla. Musím si s vámi promluvit. *Ukázal jsem na cestu do své kajuty*
Naomi: Co se děje? Člověk si prohraje v boji s nějakou šíleně silnou a divnou ženskou a tak umře a když se klidně opět probudím tak zjistím že jsem nahá, někde jinde a kromě toho obklopená dvěma chlapa z nichž mě jeden hodlá pitvat? Logicky se nebudu chovat jako kdybych byla někde na čaji. *Poví dost agresivním tónem a pevně sevře část kopí před sebou a pak ji jedním prudkým pohybe v polovině zlomí. Díky tomu že pirát tlačil na ní tak ona vyvinula sílu na opačnou stranu a vzájemná síla jí i toho piráta zajistí že se kopí zlomí. Dřevo toho kopí tedy zapraská a Naomi ze sebe tu část co ji nabodla vytáhne a drží ji tak aby mohla případně nyní zkráceným kopím a jeho ostřím (železným) někoho bodnout. *Jsem Naomi Yuyake královna ze Země Nebe a kromě toho kdyby tě to zajímala i žena co věří v jediného pravého boha, který mi dal dar nesmrtelnosti.
Yin: *V klidu jsem si seděl ve své kajutě a prohlížel si vnitřek svojí čelenky z Kumo, kde byl schován šátek Odboje.* Huh... ,,Jsem tady už pěkně dlouho, ale co jsem slyšel, věci se začínají hýbat. Třeba budu mít brzo příležitost se dostat domů." *Na tváři se mi vyčaroval jemný úsměv, při pomyšlení na Kumo a všechny ty lidi, které jsem tam znal.* Kapitáne, kapitáne! Máme problém! (Člen posádky) *Rychle jsem sklopil čelenku a položil ji tak, že šátek směřoval ke stolu.* Co to děláš? Neumíš klepat, nebo co? (Yin) *Podíval jsem se naštvaně.* ,,Ty jejich problémy znám. Buď se někdo zase poblil, popral a nebo znova udělal díru do stěny lodě." Tak, co je to tentokrát? (Yin) *Zeptal jsem se stylem, že už mě nic nemohlo překvapit.* Z poslední výpravy jsme přivezli tělo mrtvý ženský, zdála se nám ňáká divná, víte? No a teď ji chtěl pan doktor pitvat a vona vobživla normálně. Teď jí frajer nabodnul na kopí a pořád žije! Rychle, kapitáne! Musíte s tím něco udělat! (Člen posádky) Cože?! (Yin) *Vyskočil jsem ze židle a opřel se o stůl.* Takže mrtvá ženská, která je teda nakonec živá se mi tam pere s chlapama, jo? (Yin) Tak nějak, šéfe. (Člen posádky) *Vzal jsem si svojí katanu a došel tam bez kápě. Měl jsem na sobě jen triko s dlouhým rukávem a kalhoty. Vyběhl jsem na palubu a uviděl ženu, jak je napíchnutá na kopí a tím jí jeden člen posádky držel nabodlou ve stěně.* Hej! Co se to tady k sakru děje?! *Vykřikl jsem poměrně dost nahlas a přebral na sebe tak veškerou pozornost.* Co jsi ty zač? *Zeptal jsem se neznámé ženy.* ,,Ten znak na čele. Ten už jsem někde viděl, ale kde...Sumi! Sumi takový měla! To znamená, že je z našeho světa? Huh, nemrtvá ženská z našeho světa na mě lodi. Co já jsem komu udělal, že musím čelit takovýmhle věcem..."
Naomi: *Naomi byla mrtvá a to doslova, dlouho nebyla v tomto stavu navíc její tělo si potřebovalo odpočinou a tak byla mimo opravdu dlouhou dobu. Její klisna leží nedaleko od ní mrtvá stejně jako ona, ovšem kolem ní prošla skupina pirátů, kteří spadají pod Yuzura, který je vlastně posledním kapitánem pirátů v tomto světě. Normálně by ji tu každý z nich nechal ale Naomi má podivný znak ve tvaru diamantu na čele což nikdo z nich nezná (Byakugō no In). Vzhledem k zranění je navíc určitě mrtvá a tak vezmou mrtvolu Naomi a věci co má u svého koně (všechny), který je také mrtvý a vyrazí na cestu k lodi, která je u opuštěného města. Trvá to celkem dlouho ale nakonec dorazí a jeden muž ji rovnou svlékne do naha aby jim tam na stole neležela na stole v brnění. Celkem ho zajímá její tělo už jen z důvodu že u ní našel podivný zelený krystal. *Ta nebude z tohoto světa. *Poví si pod nos jeden pirát a to už přijde pirátský „doktor“, který už má v ruce nůž s úmyslem Naomi otevřít a prohlédnout si její tělo. Celkem ho zajímá zda nejsou lidé z druhého světa jiné biologické stavby než oni. Jiný si zase prohlíží to nahé tělo na stole. *Sakra tohle je kus ženský, jen jeden její pohled a byl bych nadrženej. *Ovšem v tom se Naomi prudce nadechne a prudce se posadí. Jashin ji dává nesmrtelnost a nyní se opět rozbušilo srdce a ona nabrala vědomí o které vlastně úmyslně přišla. Rychle se na stole protočí a kopne ze strany doktora do hlavy a ten padne k zemi. Pak seskočí dolů ze stolu a toho druhého piráta chytne zezadu za hlavu a praští jeho hlavou o stůl. Doktor ten vyběhl hystericky ven ze své kajuty a volá na pomoc další piráty že ta mrtvá obživla a tak tam v ten moment vběhne další pirát s kopím v ruce a prudce bodne Naomi do srdce tak že kopí vyjde z její zad a zabodne se do stěny za jejími zády. Naomi vykašle krev ale pak chytí jeho kopí obě rukama a pozorně se na toho piráta podívá. *Tos posral. *Ten pirát nechápe co se děje že ještě žije ale rozhodně kopí nepouští a tlačí na ní, mezitím jeden pirát doběhl za kapitánem (Yuzuru Yin) aby se ihned dostavil do kajuty kde lékař léčil pitval mrtvé že tam mají velký problém. *
---: ---
---: ---
Renji Narimachi: *Renji si dnes přispal, přeci jen jeho noc nebyla tak pohodlná, jako noc jeho posádky. Vedle jeho lodí kotvila další, která mu vlastně taky patřila, ale kapitánem byl Yin. Renji měl pro dnešek už plán nachystaný.* ,,Mohl bych se vrátit do našeho světa, dlouho už jsem nebyl doma." *Řekl si a pomyslel na Kumo.* ,,Ale před tím bych se měl trochu pohnout, přeci jen jsem včera nebyl tak dobrý jak bych si přál." *Pak Renji dostal nápad, došel k posádce a vybral si své nejlepší muže. Rozdal jim dřevěné hole a dal jim instrukce.* Nebudete mě šetřit, chci aby jste se do toho opřeli, musím se zlepšit. *Renji si pak stoupl doprostřed beze zbraně a ostatní kolem něj. Útočili na něho jak jen se dalo, ale Renjimu nedělalo takový problém se vyhnout, díky zlepšenému sluchu totiž měl větší přehled o okolí. Jeho Reflexy po době takovýchto tréninků byly výrazně zlepšené. Pak ale Renji dostal další nápad. Sundal si své tričko a zavázal si s ním oči. Chvíli se zvládal podle sluchu orientovat, ale po první ráně kterou dostal ztratil přehled.* ,,Tohle se musí změnit." Dnes tu budeme tak dlouho dokud se mi to nepodaří naučit. *Pak se opět pustili do trénování. Renji se dost zlepšil. Hlavní zásluhu v tom měl jeho sluch a to, jak si po té době na své schopnosti zvykl. Když skončili s trénováním bylo už odpoledne. Renji opět zalezl do své kajuty a vzal si sebou svého osobního strážce, nevěřil na lodi nikomu jako osobě co by ho měla hlídat.* Na nějakou dobu se ztratím, chci aby jsi zůstal na lodi jako kapitán, úplné velení ale patří Yuzuru Yinovi, který je na jedné z mých lodí. Nevím na jak to bude dlouho, ale doufám že o zvládneš. Yuzurovi prosím vyřiď jen jedno slovo. Kumo. On to pochopí. *Pak strážce odešel a Renji vzal do ruky kámen, který získal při průchodu bránou. Po chvíli koukání pronesl* Život je pomíjivý. *Z ničeho nic se Renji objevil na místě, které znal velice dobře. Také v tom domě vyrůstal.* ,,Konečně jsem zase doma."
---: ---
Yuzuru Yin: *Když jsme uvázali balík mrtvol a odpluli na moře, tak jsem se seznamoval s tím, jak přibližně funguje loď.* ,,Noo, to snad nebude nic těžkýho. Jen točím tímhle kolem a posádka si už nějak poradí s plachtami a zbytkem." *Když jsme byli v dostatečné vzdálenosti od pobřeží, uvázal jsem se na jednu stěžeň a sešlapal bok lodi, abych rozvázal uzel. Když jsem ho rozvázal, tak se síť otevřela a všechny mrtvoly vypadly ven do moře. Já jsem smotal síť a vyšplhal zpátky nahoru, kde jsem rozmotal lano a odložil to zpět do skladu.* Taak, to bychom měli. *Řekl jsem si pod nos, když jsem si třel ruce. *Zbytek cesty k pobřeží jsem sledoval noční oblohu a snažil se sám pochopit systém lodí, kdyby náhodou budoucí posádka něco podělala. Když jsme dopluli, tak jsem to zapíchnul k Renjiho lodi. Než jsem všechno pořádně uspořádal a zabezpečil loď, tak už všichni odcházeli.* Tak já se těším na společná dobrodružství! Zatím se mějte, já si ještě projdu loď. *Oni odešli a já jsem se vydal do své kajuty, kterou jsem si chtěl pořádně prohlédnout.*
Kami: *Jen jsem si mírně povzdechla a dívala jsem se na ty dva.* 'No, snad nebudou dělat problémy,' *pomyslím si. Mezitím, co plujeme, tak jsem přemýšlela, co asi dělá Lana a Suzuya, jak asi jdou jeho plány, tak trochu jsem doufala, že se zase brzo dostanu do Starého Přístavu a zjistím aspoň něco nového od Suzuyi. Když pak na mě zavolal Yin, tak jsem se za ním rozešla.* Jo jasně, *řeknu mu a vezmu to co po mě chtěl. Když je vše hotovo, tak se vrátím zpět na loď a dívám se na vodu a noční oblohu. Když se dostaneme zpět na naší loď, tak Renji hned zmizel ve své kajutě.* 'Sakra, být tak na lodi, kde jsem měla předtím, tak bych měla aspoň svojí postel, ale tady,' *pomyslím si zklamaně a následně se rozejdu do kajuty, kde byl Renji a sednu si do křesla.*
Renji Narimachi: Tady je to vyřešené. *Řekl Renji když jeho spojenci přišli.* Ano, za cenu života budou sloužit na mých lodích. Uvidím jak se osvědčí. Líbí se mi jak si s loděmi dokáží pohrát. A budou na jedné z mých lodí. Většinu času mimo tebe. Ale nezapomínej, že i tahle loď patří pod mé velení. *Renji poté chytl provaz a uvázal jo kke stěžni. Když měl hotovo, mávnul dolů na Kami a Yina, aby jim dal znamení, že on má hotovo. Zbytek cesty nebyl dlouhý. Po připlutí Renji vzal Roda a Toda na svou loď a nařídil je hlídat. Rozloučil se jak s Yinem tak s Kami a odebral se do své kajuty trochu se prospat. Celá jeho posádka byla na lodích, protože jim zakázal vycházet daleko.* ,,A zítra se podívám do toho města. Zajímá mě co je na něm tak zajímavého."
Yuzuru Yin: Dobrá tedy, je rozhodnuto! *Vydal jsem se s Kami zpátky k lodi. Když jsme byli u ní, tak jsem na ní vylezl a všiml si ty dva, jak tam sedí opření a jeden z nich, Tod, byl v bezvědomí.* Takže jsi je přeci jen ušetřil a dostal na svojí...naší...stranu, Renji? *Řekl jsem Renjimu trochu znechuceně. Sám přece mohl vidět, co nám tam dělali.* Doufám, že si je vezmeš na svojí loď, protože na téhle je nestrpím. *Vydal jsem se ke kormidlu, vedle kterého byla páka, kterou se zvedla kotva. Vítr zrovna foukal dobrým směrem, takže jsme nemuseli nic řešit. Po chvilce jsme dorazili na místo a já opět spustil kotvu.* Renji, až budeme dole, hoď nám tohle lano. Nejdřív ho ale uvaž k tomu sloupu. *Nezastavil jsem se, jen jsem mu ukázal prstem na lano a seskočil dolů.* Tak pojď, Kami. Ty to uchop a já to tam uvážu.
Kami: *Nad slovy Yina jsem se zasmála.* 'To je pako, takže vyvolal rvačku a pak, protože nemůžu používat chakru, tak dostal po hubě,' *pomyslím si a pak se na něj podívám.* No, doufám, že už tě příště nic takového nenapadne, *řeknu mu s úsměvem, ale následně se můj úsměv vytratí, protože si vzpoměnu na Takashiho. Poté dojdu k Yinovi a vezmu síť, ale nějak moc to nejde, tak se na něj podívám.* No asi to bude lepší, protože sami dva toto nebudeme stačit, *řeknu mu a pak se rozejdu na loď. Po chvíli dojdu k Renjimu a usměju se na něj.* Tak co, jak to vypadá, *zeptám se a podívám se na něj.*
Renji Narimachi: *Renji nevydržel dlouho čekat, šel se tedy jen rychle porozhlédnout do kapitánovi kajuty, jestli nenajde něco zajímavého. Když tam vešel, všude okolo se válelo spousta šperků, peněz a drahých předmětů. Když Renji přecházel přes kajutu, náhle zakopl o jedno částečně zvedlé prkno.* ,,Jak staromódní, takovéhle schovávačky." *Renji víko zvedl a našel tam šperkovnice s opravdu krásnými šperky. Když ji zvedl, něco se nacházelo ještě pod ní. Byl to nějaký svitek. Renjiho otevřel a našel v něm pouze nákres. Pořádně ani nevěděl čeho to je nákres, ale vypadalo to na nějaké speciální rukavice. Renji sbalil svitek a vzal si ho k sobě.* ,,Tohle si nechám pro sebe, vypadá to docela zajímavě." *Pak šel Renji zpátky na palubu. Tam už čekal Rod a Tod. * Takže vy dva teď půjdete se mnou na loď a postaráte se o veškeré opravy a úpravy. Teď by jsme se mohli vydat na cestu. Přeci jen už musí být posádka trochu nervózní. A nebo dost ožralá.
Yuzuru Yin: Tak to máš ještě dobrý. *Pousmál jsem se.* No a co já? No, ze začátku to bylo celkem těžké si zvyknout. Když jsem vyvolal nějakou pouliční rvačku, tak ze zvyku jsem začal skládat pečetě a až pak si vzpomněl, jak to vlastně je. No a pak jsem to párkrát schytal, protože jsem kvůli tomu nedával pozor. *Pořád jsem ale skládal mrtvoly na síť. Když už byly všechny, tak jsem jednu stranu sítě přehodil přes hromadu mrtvol na druhou pak spojil konce a udělal uzel.* Pojď, Kami. Odtáhneme to k lodi. *Než přišla Kami, tak jsem to začal tahat sám, jenže se mi nohy zabořovaly do písku a moc to nešlo.* ,,Možná to bude těžší, než jsem čekal a pochybuju, že to s Kami půjde o něco líp. Nechci jí nijak urazit, ale přeci jen se jedná o hromadu mrtvol a ještě k tomu s tím velkým hromotlukem." Víš co, půjdeme za Renjim na loď a doplujeme s lodí sem, pak tu síť přivážeme k lodi a až budeme daleko od pobřeží, tak síť otevřeme a mrtvoly vypustíme do vody. Nebo máš jiný plán? Klidně si tě rád vyslechnu.
NPC: (NPC Rod) A-Ano, pane. *Řekl jsem to trochu s odporem, ale neměl jsem na výběr. Teda měl, ale radši budu žít, než abych byl mrtvý.* ,,Alespoň budeme žít pod "ochranou" těchhle silných lidí, brácho." *Vzal jsem bratra, který byl stále v bezvědomí a odnesl ho na palubu, kde jsem ho opřel o zeď a sedl si vedle něj.* ,,Už nic říkat nebudu, jen počkám na rozkazy." (NPC Tod) *Pořád v bezvědomí.*
Kami: *Mlčky následuju Yina a když vezme rybářskou síť, tak neřeknu ani slovo a jdu dále. Když pak sejdeme z lodi na pevninu, tak se podívám okolo a trochu si povzdechnu.* 'Ach jo, tohle není práce pro mě uklízet mrtvoly,' *řeknu si v duchu a pak se podívám na Yina, který na mě promluvil.* Přesně tak, je to Yugakage... Hmm, já spíše ninjutsu a celkem boj s různými zbraněmi, takže ještě trochu tady mám navrch, ale taijutsu moc ne no. Hmm, jako bez chakry je to divné, ale už jsem si na to zvykla vzhledem k tomu, že jak jsme šli sem, tak jsem taky moc chakru nepoužívala, protože se mi nechytla Juinka... A co ty, jak to bereš ty, že nemůžeš používat chakru, *řeknu mu a následně se rozejdu k jedné mrtvole, kterou vezmu a pak se s ní rozejdu k síti. Dále nosím mrtvoly a občas nějakou prohledám, jestli u sebe nemá něco cenného.*
Renji Narimachi: Dobře, postarej se o svého bratra. Snad bude v pořádku. Za chvíli se sejdeme na palubě. Vy dva nejspíš už na téhle lodi nebudete, potřeboval bych vás totiž na jiné ze svých lodí. *Renji pak vylezl že tmy a šel rovnou na palubu, jako by okolo něj nikdo nebyl.* ,,Tohle by bylo. Tuto loď bude mít tedy na starosti Yin. Já bych se měl poohlédnout po nějakém lepším titulu nenez je pirátský kapitán. Případně bych mu mohl přenechat velení nad svými loděmi." *Renji pak čekal na palubě a přemýšlel. Doufal že Kami s Yinem se k němu brzo přidají, aby mohli prokonzultovat, jak to bude dál.*
Yuzuru Yin: *Než jsme se s Kami dostali na palubu, zašel jsem si do jedné místnosti, kde byly různé věci, stejně jako rybářská síť. Tu jsem vzal a pokračoval v cestě. Když jsme se s Kami dostali na palubu, rozhlédl jsem se kolem sebe* Máme tady pláž plnou mrtvol. *Podíval jsem se na Kami.* Než se s nimi Renji vypořádá, pojď mi je alespoň pomoct naházet na hromadu, ať nejsou roztroušení všude kolem. *Seskočil jsem z lodi a vydal se směrem na pláž.* Jak prožíváš to, že tady nemůžeme používat chakru? Před chvílí jsi řekla, že bys byla mrtvá, kdybys nepotkala toho Suzuyu, což je předpokládám Yugakage, takže jsi se na Taijutsu asi moc nespoléhala, co? Ale jestli tomu tak bylo, tak musím říct, že jsi na úplně jiné úrovni. *Pousmál jsem se, ale uvnitř mi bylo trochu líto, že já jsem na Taijutsu nijak nepracoval.* ,,Jak je možné, že nějakým záhadným způsobem jsem vždy já ten, který skončí tak, že nic nedělá a pak všechny dohání." *Vzpomněl jsem si na situaci, kdy mi bylo kolem 19 a konečně jsem se uzdravil ze své nemoci a Renjiho schopnosti pro mě byli jiný vesmír.* Historie se opakuje, co? *Když jsme se dostali na pláž, rozprostřel jsem síť a začal všechny mrtvoly házet tak nějak na jednu hromadu doprostřed sítě.* Ty můžeš zkusit i pár mrtvol prohledat, jestli nenajdeš něco zajímavého, Kami.
NPC: (NPC Rod) Čekali jsme na nějaký důkaz, no a ten jsme taky dostali. Byl to však úplně jiný důkaz, než jsem já osobně očekával. Nevyšel totiž z úst neznámě osoby, ale byla to sama další neznámá osoba, u které se o chvilinku později ukázalo, že zas tak neznámá není.* Y...Yine? *Dostal jsem docela strach. Věděl jsem, jak jsme se k němu celou dobu chovali, takže vůči nám musel cítit velkou zášť.* Takže je to pravda... *Řekl jsem si pod nos, no najednou jsem před sebou měl Yina, který mi strhl můj, respektive jeho náhrdelník z krku. Když se podíval vedle, tak jsem se podíval taky.* ,,Tode! Kriste pane!" *Viděl jsem, jak se zhroucený svalil na kolena. Když už u mě nestál Yin, tak jsem si taky klekl a snažil se ho nějak uklidnit.* Hej, hej hej, to bude dobrý, ok? Hlavně se uklidni. Ani jeden z nás nechce, abys opět dostal ten svůj amok. *Pak ale bratr omdlel.* K sakru, no ale je to pořád leší, než aby tady vyšiloval. *Pak jsem se znova otočil za hlasem.* ,,K sakru." Hele, pojďme to vyřešit normálně, tak jak říkáš. my nestojíme o problémy. Známe tuhle loď dobře a ostatní loďe taky nejsou žádný problém. Tak co? Máme dohodu? *Řekl jsem to ve strachu o bratra. Samozřejmě, že bych nechtěl sloužit pod někým jiným, než byl kapitán svévolně., ale v této situaci to bylo buď to, nebo smrt.* (NPC Tod) *Když přišla další neznámá osoba, tak jsem jen pozoroval a pak byl udiven, když si dala dolů kapuci.* ,,Yin?!" *Podíval jsem se na bratra, který byl taky překvapený. Co mě ale aktuálně zajímalo víc, bylo krocení svého strachu. Strach je věc, kterou jsem nikdy nezvládal a teď mám strach dostat strach. Začalo mi nehorázně tlouct srdce, měl jsem studený pot a rychlé dýchání. Začala se mi motat hlava a klekl jsem si na kolena. Přišlo mi strašně špatně, myslel jsem, že se pozvracím.* ,,Tohle je jeden velký, zlý sen." *Pak mě bratr začal uklidňovat, no moc to nepomáhalo a nakonec jsem omdlel.*
Kami: *Podívám se na Yina, který poslouchal, co se tam dole děje. Taky jsem mlčky poslouchala, co se děje dole. Když se pak Yin rozejde dolů, tak se na něj podívám, protože jsem se chtěla rozejít za ním, ale následně mě zastavil, tak zůstanu stát na místě a dále poslouchám ty dva.* 'No tak tohle ještě bude moc a moc zajímavé. Jsem zvědavá, jak se Renji rozhodne, jestli je nechá nebo ne,' *řeknu si v duchu a čekám, co dále. Když Yin dojde zpět ke mě, tak se na něj podívám na Yina. Když mi řekne, že mám jít za ním, tak jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se za ním.*
Renji Narimachi: *Renji přemýšlel, co by mohl poskytnout jako důkaz, pak ovšem do podpalubí vletěl Yin a bratrům zřejmě bylo jasné o co tu jde. Převaha teď byla na Renjiho straně, jak psychická, tak i silová. Kami a Yin byli dost silná podpora na to, aby byli schopni popřípadě zabít i někoho dost silného. * Takže co ? Stačilo vám to jako důkaz ? Nebo vás mám rovnou zabít ? *Renji vyndal kakuto a ukázal jim na Roda.* Tebou začnu. *Pak kakuto schoval a opět se přemístil, aby byl stále ve výhodě. * Podle mého názoru, by jste se mi více hodili živí než mrtví. Znáte tuhle loď dost dobře a to se hodí taky. Dávám vám na rozmyšlenou posledních pár sekund. *Poté se Renji opět přemístil a doufal, že oba už tak trochu zmátl.*
Yuzuru Yin: *Doufal jsem, že si Renji všiml mého signálu, ale věřil jsem tomu, že ano. Podíval jsem se na Kami.* Teď je budeme chvíli poslouchat. Pokud uznám za vhodné, že je čas abychom tam šli, tak tam půjdeme, ok? *Řekl jsem jí potichu a rozhodl se poslouchat jejich rozhovor. Viděl jsem, jak byl Rod nervózní a Tod na hranici zhroucení. Jen jsem se pousmál.* Heh. ,,Je tak super vidět je takhle po tom všem, co mi udělali. A ne jen mně." *Vzpomněl jsem si na všechno, co dělali mně a mým spoluotrokům, až jsem zaťal ruce v pěst. Pak ale padla věta, která mě navedla k rozhodnutí, které jsem si nemohl nechat ujít.* Počkej tady. *Řekl jsem Kami bez toho, abych se na ní podíval a když jsem se vydával na cestu, hodil jsem si kapuci přes hlavu a došel za nimi do místnosti zahalený v kápi.* Takže vy dva potřebujete důkaz, jo? Co kdybych vám jeden dal? *Natahoval jsem ruce ke kapuci a sundal si jí.* Tak co, pamatujete si mě? *Chvíli po tom, co jsem to dořekl, jsem se vydal naproti Rodovi a všiml si, jak sahá pro svojí dýku.* Ani se o to nepokoušej, Rode. *Přišel jsem k němu opravdu blízko, podíval se mu s vražedným pohledem do očí a on se díval do mých.* A tohle, Rode. Tohle je moje. *Řekl jsem mu s vražedným pohledem a strhl mu náhrdelník s kančím klem z krku a strčil si ho do kapsy.* Pak jsem se podíval na Toda, který klekl k zemi a díval se na mě, jako by právě viděl ducha. Tak jsem se podíval zpátky na Roda.* Vybírej moudře. *Otočil jsem se, nahodil si zpátky kapucu a než jsem zmizel ve stínech, tak jsem Renjimu řekl pár vět.* Pokud nesouhlasí, drž se tvé nabídky. My budeme zatím nahoře. *Pak jsem přišel zpátky za Kami.* Pojď, Tod není ve stavu, kde by kladl odpor a Rod není dost silný na to, aby porazil Renjiho sám. Půjdeme nahoru a uvidíme co a jak.
NPC - OPRAVA: (NPC Rod) *Když jsem to slyšel, tak mě zamrazilo a dostal jsem celkem strach. Pořád jsem tomu ale nechtěl věřit.* H...Hank je...mrtvý? *Když jsem to vyslovil, uvědomil jsem si tu děsivou skutečnost.* ,,Co je to za monstrum, že dokázal zabít Hanka? Jestli říká pravdu, tak jsme nahraní jak kazeta." Takže, jsou všichni mrtví, jo? *Podíval jsem se na Toda.* Pořád nevíme, jestli mluví pravdu. Třeba tam teď Hank a zbytek prostě kosí jeho lidi a on se sem jen vytratil. *Pošeptal jsem to sice Todovi, ale to jen z důvodu, aby nezačal panikařit, protože strach moc nezvládá.* Víš, my pořád nevíme, jestli mluvíš pravdu. Potřebovali bychom nějaký důkaz. (NPC Tod) *Podíval jsem se na bráchu a viděl, jak je trochu rozrušený.* ,,Jestli je brácha rozrušený, tak musí zvažovat možnosti a to znamená, že mu možná začíná věřit a když mu začíná věřit, tak asi mluví pravdu, protože brácha se skoro nikdy neplete." *Začal jsem docela rychle dýchat a začalomi rychle bít srdce. Pot mi začal stékat po tváři a myslel jsem, že už to dlouho nevydržím a zhroutím se. Pak mě ale brácha docela uklidnil a najednou jsem se cítil mnohem lépe.* Máš pravdu, brácha. Není možné, aby byl Hank mrtvý. Natož kapitán. *Pak už jsem jen stál a poslouchal bratrovu odpověď.*
NPC: (NPC Rod) *Když jsem to slyšel, tak mě zamrazilo a dostal jsem celkem strach. Pořád jsem tomu ale nechtěl věřit.* H...Hank je...mrtvý? *Když jsem to vyslovil, uvědomil jsem si tu děsivou skutečnost.* ,,Co je to za monstrum, že dokázal zabít Hanka? Jestli říká pravdu, tak jsme nahraní jak kazeta." Takže, jsou všichni mrtví, jo? *Podíval jsem se na Toda.* Pořád nevíme, jestli mluví pravdu. Třeba tam teď Hank a zbytek prostě kosí jeho lidi a on se sem jen vytratil. *Pošeptal jsem to sice Todovi, ale to jen z důvodu, aby nezačal panikařit, protože strach moc nezvládá.* (NPC Tod) *Podíval jsem se na bráchu a viděl, jak je trochu rozrušený.* ,,Jestli je brácha rozrušený, tak musí zvažovat možnosti a to znamená, že mu možná začíná věřit a když mu začíná věřit, tak asi mluví pravdu, protože brácha se skoro nikdy neplete." *Začal jsem docela rychle dýchat a začalomi rychle bít srdce. Pot mi začal stékat po tváři a myslel jsem, že už to dlouho nevydržím a zhroutím se. Pak mě ale brácha docela uklidnil a najednou jsem se cítil mnohem lépe.* Máš pravdu, brácha. Není možné, aby byl Hank mrtvý. Natož kapitán.
Kami: *Vyslechla jsem si Yina a pak jsem se podívala na noční oblohu.* 'No mám štěstí, že mě našel Suzuya, protože kdyby mě nenašel, tak by to se mnou bylo asi dost zlé a nebo rovnou by už bylo po mě, kdybych se tady dále potulovala sama,' *řeknu si v duchu a pak se podívám na Yina. Poté co se Yin rozejde za Renjim, tak se za ním pomalu rozejdu.* 'Takže Rod a Tod jo? Tak to bude pěkně dvojka asi podle toho všeho co jsem slyšela, jsem moc zvědavá, co s nimi má Renji v plánu, jestli si je bude chtít nechat nebo je zabije, to uvidíme,' *pomyslím si a následně se podívám Yina, který vzal katanu a začal s ní odrážet svit měsíce, tak mi bylo jasné, že dává Renjimu znamení, tak jsem za ním jen stála a čekala jsem, co bude dále.*
Renji Narimachi: *Renji na ně už evidentně udělal jakýsi dojem. Už jsou z části přesvědčeni, že se něco dělo. Ale Renji neměl možnost, teď zrovna dokazovat, že je posádka mrtvá.* Myslíte toho obra s tím velkým mečem ? Bylo to tak rychlý, že jsem ho neslyšel ani naposledy vydechnout. A kapitánovi ? Tomu jeho obchod taky moc nevyšel. *Renji se opět přesunul, aby nemohli zjistit kde je, pak se ukázal záblesk přes místnost. Jednalo se o záblesk oceli a to pravidelný,* ,,Zbraň, doufám že je to Yin, či Kami, nerad bych tu bojoval až proti takové přesile." Takže co říkáte na mj návrh ? máte poslední šanci. Pak vás zabiju. *Řekl Renji a opět se přemístil.*
Yuzuru Yin: Ne, zjistil jsem velký kulový. Možná tak to, že tady mají dobrý pití. *Trochu jsem se posmál, ale bylo mi z toho zle. Z toho všeho, co jsem tady za celou dobu dělal.* Tak to jsi měla celkem vzrůšo tady, heh. *Usmál jsem se na ní.* ,,Takže Renji se zná s někým, jako je Yugakagem jo? A dost na to, aby mu poslal Kami jako pomocnou ruku. Ty krabe, nepřestáváš mě udivovat, Renji." *Když jsme se pomalu blížili za Renjim, začal jsem slyšet hlasy. Rukou jsem dal najevo Kami, ať se zastavíme a budeme chvíli poslouchat.* Rod a Tod... *Řekl jsem potichu. Musel jsem to celkem rozdýchávat, abych tam nenaběhl a nerozdupal jim hlavy.* ,,Nechám to na tobě, Renji. Já bych je nenechal říct ani ň. Pokud se k nám přidají, budou trávit svůj čas na tvojí lodi." *Když jsem se párkrát zhluboka nadechl a uklidnil, myslel jsem, že by bylo dobré dát Renjimu nějak najevo, že jsme tady a čekáme na něj nebo na nějaký povel.* ,,Co by mohlo být tak nenápadné, aby to Renji pochopil a těm tupcům to přišlo přirozené?" *Byla už noc, tak jsem povytasil katanu a odrazil trochu měsíčního svitu.* ,,Tohle by mělo stačit."
NPC: (NPC Rod) No a co jako? Dokud jsou z toho dobrý prašule, tak mě to nezajímá. *Trochu jsem škubl rtem, protože už jsem se těšil na náš podíl z prodaných otroků.* Chcípnout? Haha, my umřem jedině na stáří! *Trochu jsem ho podráždil, nesměl jsem ukázat strach, to bychom byly hned v koncích.* Počkej, jak jako tvoje, loď? *Řekl jsem si potichu pod nos a pak uslyšel zbytek věty.* ,,On vyvraždil celou posádku?! To nemohl zvládnout, ne sám-." *Pak mi to ale trklo v hlavě.* ,,Že by jich bylo víc?" *Nad jeho možnostmi jsem silně uvažoval.* Blafuješ, není možný, aby kapitán a celá posádka byla pozabíjená. Tolik lidí určitě nemáš. Hlavně ne dost silné na to, aby porazili Hanka. *Když jsem si vzpomněl na tu tupou, ale silnou horu svalů, skoro mě zamrazilo. Podíval jsem se na bráchu.* Dokud si nebudeme jistí, že říká pravdu, nesouhlasíme. *Pošeptal jsem mu co nejvíc potichu, aby to ten neznámý týpek neslyšel, ale brácha určitě ano.* (NPC Tod) Joo, přesně! *Přikyvoval jsem na všechno, co můj brácha řekl. Nechtěl jsem něco pokazit. On byl přeci ten, který o většině věcech rozhodoval.* Co prosím? Celou posádku?! To snad ne, brácho, jsme v prde- *Zarazil jsem se, když jsem viděl, že přemýšlí. Pak, když mi všechno vysvětlil, jsem jen kývl hlavou a pokračoval v hledání té tajemné osoby pohledem.*
Kami: *Poslouchám Yina a trochu přemýšlím nad tím co říká.* A zjistil jsi aspoň něco o tomto místě, za tu dobu, co jsi tady, *zeptám se ho.* Já jsem se poté co jsme se rozdělili zamířila do Starého Přístavu, kde jsem potkala jednu osobu z Yugy, teď to tam vede ve Starém Přístavu a poté jsem se vydala přes vnitrozemí na západ a tam jsem potkala Yugakageho a od té doby jsem cestovala s ním na pirátské lodi, které teď velí, byla jsem tam až do doby, než mě poslal, abych pomáhala Renjimu, protože se přidal pod jeho flotilu, takže jsem se nenudila, bojovala jsem tady, dobývala nové lodě, *řeknu mu a pak se za ním vydám, abych se podívala, co tam Renji provádí.*
Renji Narimachi: *Renji se bavil tím, že oba nevědí co se děje. Nepřijdou mu zrovna chytří, ale jestli dokáží vylepšovat lodě, tak mu to bylo fuk.* Víte, že prodávání lidí není úplně dobrý? *Řekl Renji naštvaným hlasem.* Myslím, že by jste měli chcípnout. A proto tu taky jsem. Ale, mám jednu nabídku. Zaslechl jsem, že umíte upravovat lodě. Já mám lodě 3. Včetně téhle. Celá posádka už byla za své činy potrestána. Můžete skončit stejně a nebo pro mě pracovat. Buď oba, jeden a nebo nikdo. Poslední možnost nepatří mezi mé oblíbené a vám by se taky určitě nelíbila. *Pronesl Renji tvrdým hlasem a potichu se ve tmě zase přesunul, aby nevěděli, kde se nachází.*
Yuzuru Yin: *Mezitím, co si Kami vybírala něco ze šperkovnice, padla zajímavá otázka.* Jak se mi vede? *Zamyslel jsem se a podíval se nahoru.* Víš, celou dobu, co jsem tady jsem zažíval peklo. Chvíli poté, co jsme se rozdělili jsem zachránil jednu dívku a odnesl jí domů. Pak jsem se toulal po osadě, u které jsme se objevili a veškerý svůj čas trávil pitím a v hernách. Ubohé, co? *Posmál jsem se a když si Kami vybrala jeden náhrdelník, tak jsem šperkovnici zavřel a odnesl zpátky do kajuty.* Jak tak vidím, taky ty i Renji jste svůj život vedli úplně jinou cestou. Například ty mi přijdeš mnohem sebevědomější a silnější a Renji, Renji je pořád stejný. Ten roste jen na síle, po psychické stránce byl silný vždycky. *Opřu se o svůj oblíbený sloup, na který mě vždy pověsili a bičovali.* Já jsem moc nezesílil. Ba naopak. Tím, že jsem nic nedělal, jsem spíš zeslábl. Musím své tělo dostat zpátky do formy. *Pak jsem si uvědomil, že už je Renji dole nějakou dobu.* Pojď, půjdeme ho zkontrolovat. *vydal jsem se k poklopu do podpalubí a otevřel jej. Vešel jsem dovnitř a počkal na Kami.* Ubikace otroků není daleko. Ale půjdeme potichu, kdyby náhodou. *Začal jsem pomalu našlapovat a když jsme se pomalu blížili, tak jsem uslyšel, jak Rod a Tod křičí.* Jsem zvědavý, co s nimi Renji udělal.
NPC: (NPC Rod) Dneska jsou všechny ty nuly pryč, tak se podíváme, co tady najdeme dneska, hehe. *Chodil jsem od přihrádky k přihrádce, rozhazoval seno a dýkou vylamoval kusy podlahy, jestli pod ní něco nenajdu.* 2A prázdná, Tode. *Řekl jsem a postavil se.* Myslíš, že mi bude vadit, když si tady trochu ulevím, heh? *Řekl jsem zlomyslně, rozepl si kalhoty a vychcal se na seno.* Aaah, tak to by bylo. *Když jsem si zapínal kalhoty, tak jsem uslyšel větu, která mě celkem nachomýtla.* Cos to řekl, ty hlavo dubová? *otočil jsem se na Toda a zeptal se ho s celkem výhružným tónem.* Ještě jednou si dovolíš něco takového říct mě a udělám z tebe železný plát, kterými zalepujeme stěny lodě! *Vrátil jsem se zpátky k prohledávání a po chvilce něco uslyšel znova, tentokrát jsem se ale zarazil.* Jak jako nám? *Podíval jsem se na Toda, který se rozhlížel a taky vypadal zmateně.* Tos nebyl ty, že ne? *Začal jsem se rozhlížet po místnosti.* Hej, víme, že tady někdo je, tak vylez a můžeme to vyřešit po dobrém! (NPC Tod) *Prohledával jsem druhou stranu místnosti.* 1, 2 a 3B taky nic. Huh, dneska to vypadá na slabou úrodu, brácha. *Pak jsem se na něj podíval s úšklebkem.* Já myslím, že mu to vadit nebude, brácha. Taky bych to udělal, ale zrovna se mi nechce. *Nicméně jsem se otočil a pokračoval v hledání, když na mě brácha naštvaně promluvil.* Co? Já jsem ale nic neřekl! *Řekl jsem, ale bráchův tón mě přehlušil a tak mě zřejmě ani neslyšel.* Ne, jen to ne. Železný plát ne! *Trochu jsem se bál, protože mě brácha docela často sekýroval, když jsem něco pokazil nebo rozbil. Pak jsem ale uslyšel větu, která mi hlasem bráchu ale vůbec nepřipomínala.* ,,Co to bylo? Někdo tady je?" *Začal jsem se rozhlížet po místnosti.* Ne, brácho, přísahám. *Pak jsem se přidal k bráchovi.* Joo, vylez!
Kami: *Podívám se na Yina a následně se rozejdu za ním.* Hmm, půjdu s tebou se podívám, *řeknu mu a dále ho následuju. Zastavím se před dveřmi kajuty, do které Yin vešel a opřu se o zeď a dívám se směrem na pevninu a přemýšlím.* Takže si loď necháš jo. To je zajímavé, najednou chtějí všichni lodě... *řeknua trochu se pousměju. Když za mnou Yin dojde s nějakou šperkovnicí, tak se na něj usměju a vezmu si jí.* Jej, díky, podívám se, jestli tam nenajdu něco, co by se mi mohlo líbit... Jak se ti kromě tohoto incidentu tady vůbec vede, *zeptám se ho, aniž bych se na něj podívala, zatím co jsem se dívala, co vše je v truhle. Jak jsem se tak dívala, tak se mi po chvíli zalíbil jeden náhrdelník. ( odkaz » ) Vytáhla jsem to z truhly a pak jsem jí zase zavřela a podala jí zpět Yinovi.* Tohle se mi líbí a stačí mi to, *řeknu a poté si dám náhrdelník na krk a trochu zvědavě čekám, co asi prování Renji.*
Renji Narimachi: *Renji v podpalubí setrvával ve stínech a poslouchal dva chlapy, kteří evidentně něco hledali a sem tam na sebe něco pokřikovali. Renji nehodlal ze stínu vycházet, ale ze stínů nahlas pronesl.* Ty, hňupe, co to máš na krku ? to je snad tvoje ? *Pak se Renji zcela potichu ve tmě přesune o kus dál.* Myslím, že by jsi nám ho měl dát. *Když to Renji řekl, zase se o kus přesunul a čekal na to, jak budou oba reagovat. nevypadali zrovna silně, takže si s nimi chtěl trochu pohrát.*
Yuzuru Yin: Nevím, jestli by se nám je podařilo přesvědčit a už vůbec nevím, jestli je to dobrý nápad. Ještě by ty lodě naschvál ničili. *Povzdechl jsem si.* Ale to ty jsi tady asi větší diplomat, Renji. Nechám je na tobě a já se vydám do kapitánovi kajuty. *Dostal jsem se na loď a rozhlédl se.* ,,Bude to tady chtít vyčistit od krve, posbírat zuby a celkově to tady dát do pořádku..." Ty nejdeš, Kami? Ale to je možná i dobře. Můžeš hlídat, jestli sem někdo nejde, ale nechám to na tobě. Možná by se tady na lodi našlo i něco, co by se líbilo tobě. *Pousmál jsem se.* Patří to teď všechno mě, tak si když tak něco vezmi. *Otočil jsem se a vydal se do kajuty. Otevřel jsem dveře a uviděl poměrně velkou místnost se stolem uprostřed.* Tak, jde se prozkoumávat moje nová kajuta. *Vešel jsem do místnosti a otevřel skříň. Byly tam moje věci, ale i kapitánovi šperky, oblečení, ale co se mi zalíbilo nejvíc, byl kompas na řetízku.* Tak tohohle fešáka si nechám. *Vložil jsem si ho do brašny a vzal šperkovnici. Vydal jsem se ven z kajuty za Kami.* Tak hele, tady jsem ti něco našel. já šperky nenosím a ty jsi žena, tak by se ti mohli hodit nějaké.
Kami: Pochybuju, *řeknu jen.* 'Když už se bude pod někoho chtít přidat tak pod kapitána jedné pirátské organizace a to bude Suzuya,' *řeknu si v duchu.* Takže tady jsou jen ti dva magoři,' *pomyslím si a pak se podívám na Yina a pak na Renjiho, který mezitím pomalu a hlavně potichu šel do podpalubí. Nad slovy Yina jsem jen souhlasně kývla hlavou a zatím jsem zůstala na místě, abych nevydávala žádné zvuky a nebylo mě slyšet.*
Renji Narimachi: To nezní vůbec špatně. Rod a Tod říkáš, úpravy na lodi? to zní zajímavě. Myslíš že by jsme alespoň jednoho zvládli přesvědčit, aby se k nám přidal ? přeci jen by se nějaké úpravy mohli hodit. Zkusíme to jak po dobrém, tak kdyžtak po zlém. Moment překvapení nám hraje do karet. *Renji se trochu sehnul, aby svůj krok ještě ztišil. Takže byl téměř neslyšný, zvlášť díky kočičímu genu.* Jdu rovnou pro ně. *Renji pomalinku otevřel poklop do podpalubí a vstoupí. Hned vidí, jak tam dva chlapi dělají bordel a hledají, co by ukradli. Renji se pomalinku přemístí do tmy, protože ne v celém podpalubí je světlo, lampy svítily jen v oblasti okolo nich. Pak si Renji všiml, že jeden z nich má na krku ten kel, který zmínil Yin.* ,,Sráč jeden, ten z něj dostanu ať je silnej jak chce."
Yuzuru Yin: Chceš říct moji loď. *Trochu jsem ze zasmál. A pak se trochu pozastavil nad slovy Kami.* Panečku, na toho prcka jsem úplně zapomněl. No, snad se mu vede dobře. *Pak jsem se podíval na Renjiho.* Kamiin nápad není špatný. Že bychom znova byly jeden tým? Hm? *Jen jsem se pousmál nad skutečností, jak dávno to je, co jsme jedním byli a jak rychle to uteklo. Renjiho varování mě trochu zarazilo.* No, pokud vím, tak všichni otroci byli na Pochodu smrti. A co jsem počítal, tak všichni členi posádky, včetně kapitána, leží na pláži. Leda, že bych někoho za čas, který jsem byl na lodi, minul. *Pak jsem se ale zarazil a uvědomil si jednu věc.* Rod a Tod... *Zamrmlal jsem si pod nos.* Rod a Tod, jedny z největších sviní na lodi. Jsou to dva bratři, kteří se starají o opravu lodi a její vylepšování. Vždycky, když byli všichni otroci pryč, tak nám zdevastovali pokoje a ukradli věci, které jsme si někde schovávali. *Zamračil jsem se a podíval na Renjiho.* Jako například můj kančí kel. *Když jsem to dohovořil, vybavil jsem si vzpomínku, jak ho měl Rod na krku jako náhrdelník.* Všichni jsme věděli, že to byli oni dva, ale nikdo to neřešil, protože povstání nepřipadalo v úvahu a posádka to brala jako další důvody k tomu, aby nás víc zmlátili. *Zhluboka jsem se nadechl.* Vsadím se, že zrovna teď budou v podpalubí, kde máme postele, teda, ehm, přihrádky s trochou sena a okovy, visícími ze zdi, abys v noci nikam neutekl a prohledávají to tam, rozhazují seno a další věci, kterým nám jen budou škodit. Ti dva totiž nikdy neopouští loď, proto nepřišli ani po svolání rohem. *Pousmál jsem se a měl dokonce i radost.* Tím pádem nevědí, co se stalo na pobřeží a my jsme ti, co mají moment překvapení.
Kami: *Jdu za nimi a poslouchám slova Yina.* Taky jsem ráda, že tě vidím, že ještě žiješ, ale řekla bych, že už asi bude po Juiovi, *řeknu a trochu se škodolibě zasměju. Nad sovy Yina se jen mírně usměju.* A ještě tady dlouho budeš, co, *řeknu lehce provokativně, ale já jsem na tom byla úplně stejně.* Další loď by se hodila, to máš pravdu Renji... A nemusel by být ani špatný nálad, kdyby se k nám Yin přidal, *řeknu a poté se podívám na loď, která je před námi.* 'Nikde nikdo, to se mi nechce zrovna dvakrát líbit, člověk by neřekl, že by tady nechali jen tak prázdnou loď, nikdy nikdo neví, co by se mohlo stát,' *pomyslím si a dívám se okolo.*
Renji Narimachi: *Renji byl rád, že po takové době opět Yina vidí.* No zase tolik se toho nezměnilo. O tom si můžeme promluvit, až vyřešíme tyhle odpady. Každopádně jejich loď by se mohla hodit do mé flotily, kterou se snažím postupně vybudovat. *Když došli k lodi, Renji nastražil uši a slyšel jen pár hlasů, které vycházeli spíše z podpalubí.* Dávejte si pozor, určitě tady nenechali jen otroky. Musí to někdo hlídat. A těla ? Naházíme je potom do moře. *Renji se potichu vydal na loď. Rozhlížel se, ale nikde nikoho neviděl.* ,,To je divné, přece by loď nenechali jen tak."
Yuzuru Yin: *Vrátil jsem Renjimu Kakuto a vydal se směrem k lodi.* Oh, díky, Renji. *Řekl jsem mu, promasíroval si zápěstí a poplácal ho po rameni.* Jsem rád, že tě zase vidím. *Usmál jsem se.* A tebe taky Kami! *Zakřičel jsem na ní dozadu.* Tak co, jak se ti žije? Skoro 10 let jsme se neviděli, určitě se muselo stát něco, s čím by ses chtěl pochválit. To stejné platí pro tebe, Kami. Musíme si povyprávět všechny příběhy, abych si připomenul, jak to vlastně vypadá doma. *Při cestě jsem se podíval na noční oblohu a zavzpomínal na dětství a Kumo. po chvíli jsme došli až k lodi a nálada mi opět spadla a tvářil jsem se docela naštvaně.* Já si zajdu do kapitánovi kajuty. Tam budou moje věci. Měl v oblibě je nosit a ukazovat se v nich přede mnou, aby mě víc rozhořčil. A jen co si vezmu zpátky svoje věci, tak jako úroky za mučení si vezmu i samotnou lo´d. Oni už jí stejně nepotřebují. *Ukázal jsem palcem za rameno na hromadu mrtvol.* No jo, co bude s nimi? Vím, že si ty svině nezaslouží žádný respekt typu pohřeb a tak, ale nemůžeme je nechat se válet u pobřeží.
NPC: *Jen jsem sledoval, jak mlátí jeho hlavu brutálně mlátí o zem.* ,,Kriste pane, co bude se mnou teď?" *Chtělo se mi brečet, no nakonec jsem se nerozbrečel. Naději mi dalo to, když mi tak zvedl bradu.* ,,Třeba na mě bude milý, přeci jen jsem mu nic neudělal, heh." *Dělal jsem si falešné naděje, abych se cítil lépe.* Hele, na tyhle otázky jsem už-. Hele, kam to jdeš? Já- AUU! *Ignoroval mě. Pak se mě zeptal znova a nevnímal moje slova. Co bylo ale horší je to, že mi dupal na moje prostřelené koleno.* Au! Prosím, dost! Vždyť já mluvííím!! *Křičel jsem, ale on nepřestával. Nakonec jsem omdlel a z tohoto stavu už jsem se nedostal, protože mi podřízli krk.*
Kami: *Poslouchala jsem slova onoho chlapa a dělalo se mi z něj zle. Sice jsem si za tu dobu, co jsem byla v temném světě jsem si na hodně věcí již zvykla, ale tohle na mě pořád bylo moc. Podívala jsem se na Yina, který Renjimu podal Kakuto. Pak se má pozornost přesunula na Renjiho, který podřízl onoho muže.* 'Tak a je zase klid,' *řeknu si pro sebe a pak schovám svou katanu a podívám se na oba dva.* Hmmm.. Jasně že jsi s váma, přece si nenechám ujít další zábavu, *řeknu jí a poté se rozejdu za nimi.*
Renji Narimachi: *Renji poslouchal co mu kupující říkal. Z těch slov se mu dělalo špatně, nejen že nesnášel obchodníky s lidmi, ale tohle vyjadřování a způsob chování byl prostě vrchol. Pak přišel Yin, Renji se trochu uklidnil když viděl, že oba jeho přátelé jsou v pořádku. Sám měl jen pár ranek z předchozího souboje, ale nebylo to nic vážného.* Ty si ani nezasloužíš žít. *Pak si Yin začal vylévat zlost. Renji to chápal, museli mu způsobit taky dost bolesti. Pak mu Yin podal kakuto. Renji neváhal a chytil kupce zezadu za vlasy a podřizl mu hrdlo. Ten ten se začal zalknul vlastní krví a po chvíli umřel.* Yine počkej. Půjdu s tebou. *Renji sáhl kapitánovi do kapsy a našel klíče. Pak došel k Yinovi a odemkl mu pouta.* Přeci jen tam může ještě někdo čekat. Co ty Kami, vrátíš se na naše lodě, nebo půjdeš s námi ?
Yuzuru Yin: *Když jsem doběhl Renjiho, byla tam už i Kami.* Tak kde je ten hajzl? *Řekl jsem s vražedným výrazem a byl jsem celý od krve, mohlo to působit docela strašidelně. Pak jsem si ale všiml jednoho těla, dost pravděpodobně mrtvého, na zemi hned vedle.* Tak tady jsi, ani nevíš, jak mi je líto, že jsem tě nemohl zabít já.* Řekl jsem mu, když jsem mu hladil vlasy. Pak se moje emoce ale neskutečně nahromadily, až jsem z toho měl motýlky v břiše. Chytil jsem ho za vlasy a začal mu hlavu mlátit o zem. Bouchnul jsem s ní několikrát, až po okolí začal stříkat krev pokaždé, když se jeho hlava dotkla země.* Haa, haa, haa... *Rozdýchal jsem to a pustil ho. Nechal jsem ho být, už to nemělo cenu. Utřel jsem si krev z tváře a otočil se k tomu druhému, co ležel na zemi a Renji ho drtil k zemi.* Taak, co s tebou teď? *Naklonil jsem hlavu k Renjimu.* Mluvil, když jste se ho na něco ptali? *Ani jsem nepočkal na odpověď, klekl si k němu a začal si povídat s ním. Chytil jsem ho pod bradou a zaklonil mu hlavu tak, abych mu pořádně viděl do obličeje.* Co si myslíš, že ti dává právo obchodovat s lidmi, hm? Kdo si jakože myslíš, že jsi? *Nečekal jsem na odpověď. Postavil jsem se a šel k jeho prostřelené noze a pořádně dupl na jeho ránu.* Tak co, ty hajzle?! Kdo si myslíš, že jsi?! *Za každým slovem následovalo další dupnutí vší silou. pak jsem se na něj podíval, protože už ani neřval.* Omdlel, no co už. *Podal jsem Renjimu jeho Kakuto.* Dělejte si s ním co chcete, já si zatím dojdu do lodi pro věci.
NPC: (NPC Kapitán) *Ucítil jsem, jak mi něco sahá na opasek.* Co to-. *Než jsem stihl dát důraz na otázku, moje vlastní šavle mi prořízla krk.* Grgh. *Svalil jsem se na zem, držel si krk a jen cítil, jak se mi mezi prsty valí krev.* K...č-čertu s...s vá-mi. *Ano, to byla má poslední věta. Pak už jsem jen vydechl a umřel.* (NPC Kupující) *Hned po tom, co jsem tomu hajzlovi podřízl krk jeho vlastní šavlí, tak jsem ucítil tlak na zádech a skončil opět na zemi. Byla to noha toho cizince, která mi tlačila na záda a drtila mé krásné tělo o zem.* Hej, to bolí! *Snažil jsem se nějak vyvléct, no byl moc silný a navíc jsem měl prostřelenou nohu.* Já? já jsem Luis, obchodník s lidmi. *Stále jsem se snažil drápat se ven, i když jsem věděl, že to nepůjde.* Výměna lidí je stokrát jednodušší, než je prodat a pak koupit nové. Když už se mi moji andílci nelíbí a nebaví mě, tak je prostě vyměním za nové, hezčí a mladší kusy. *už se mi i začalo hůře dýchat, jak na mě tak silně tlačil. Pak jsem uviděl tu ženu, jak přede mnou stojí.* Ty. Ty jsi mi zabila moje andílky! Víš jak dlouho mi trvalo, než jsem sehnal tak dokonalé kousky? *Když na mě však namířila svůj meč, okamžitě jsem změnil tón.* Ale, no tak. Pojďme to vyřešit nějak rozumně. Nerad bych skončil, jako všichni ostatní. *Vzpomněl jsem si na Johny-chana, jak na mě teď nejspíš čeká doma a chtělo se mi brečet.* ,,já věděl, že sem dneska nemám chodit."
Kami: *Stála jsem tam a dívala jsem se na Renjiho a na ty dva magory.* 'Ten chlap je moc velký šílenec,' *řeknu si v duchu a následně k němu dojdu. Když kapitán roztrhá nějakou fotku, tak se jen trochu pousměju.* 'Jsou fakt moc divní,' *pomyslím si. Dívám se na Renjiho, no hned přesunu pohled na ty dva, protože onen divný obchodník zabil kapitána. Když mu pak Renji šlápne na záda, tak se trochu pousměju a postavím se před muže, který ležel na zemi a mířím na něj Kakutem a čekám, jestli bude mluvit a nebo mu budu muset pomoct.*
Renji Narimachi: *Renji byl beze zbraně a čekal na jakýkoliv kapitánův pohyb. Ten ovšem neměl možnost se pohnout, jelikož se s ním o chvilinku déle vypořádal sám kupující. Ten byl ozbrojený, ale v Renjiho prospěch k němu byl zády, protože v záchvatu vzteku se snažil rozsekat kapitána. Renji toho využil a vší silou mu dupnuk zezadu na páteř a nohou jo ještě držel na zemi.* Co seš ty vlastně zač ? Kdo by chtěl lidi jen vyměňovat ?! K čemu by ti to sakra bylo ? Buď jsi debilní, nebo něco skrýváš. Dělej vyklop to! *Řekl naštvaně Renji a nohou mu ještě víc zmáčkl mezi lopatky.*
Yuzuru Yin: Jo, neboj. Už zbývá jen jeden, klidně běž. *Řekl jsem v klidu a otočil se na protivníka. Jenže problém byl, že jsem ho neviděl celého. Podíval jsem se nahoru a spatřil železnou masku.* ,,No, tohle bude fuška.” *On se pak jen napřáhl a mách svým obrovským mečem. Já se jen sehnul a tím se vyhnul. Když se chtěl otočit, nak trochu nadzvedl pravou nohu, tak jsem jí chytil a chtěl zatáhnout, no sotva jsem s ní pohnul. On se naštval a odkopl mě pryč. Dopadl jsem k jednomu otrokáři, ve kterém bylo zabodnuté Renjiho Kakuto.* Oh, dar z nebes. *Vytáhl jsem ho a měl hned pořádnou zbraň. Pak jsem se jen otočil a viděl, jak se na mě řítí.* ,,Moc ohebný nebude.” *Rozběhl jsem se taky a v blízkosti jsem se sklouzl a zastavil se u něj. Na koleni bylo brnění slabší, kvůli pohybu, tak jsem mu vší silou zarazil Kakuto do půlky nohy.* ,,To mu ani nepřeseknu celou nohu?” *V ten moment začal padat na zem a dopadl na kolena. Kakuto mi nešlo vytáhnout.* ,,Co teď?!” *Tahal jsem a tahal a ono nic. Tak jsem se rozhodl pro stejnou taktiku jako před chvílí. Řetěz okovů jsem mu přehodil přes hlavu a začal tahat. On začal řvát a postavil se.* Tak tohle už snad není možný. *Přelezl jsem mu na přední stranu a přes dírky na oči mu palci začal mačkat oči. Zapojil jsem i nehty. On mě pak s křikem vzal a odhodil. Držel si oči a řval. Využil jsem šance, rozběhl se a skočil nohama napřed. V té rychlosti jsem mu dopadl na naříznuté koleno a ohnul mu nohu na druhou stranu a ještě víc roztáhl ránu. Tím se uvolnilo Kakuto, tak jsem ho vzal. Otrokář už ležel na zemi, tak jsem k němu došel a zabodl mu Kakuto do krku. Pak jsem si trochu unaveně sedl na zem vedle něj a opřel se o Kakuto.* Tak to bychom měli... *Postavil jsem se a vydal se směrem, kterým běžel Renji, abych mu vrátil Kakuto.*
NPC: (NPC Kapitán) Výměnný obchod?! Vypadám snad, že lovím lidi jen proto, abych za ně dostal další? A z čeho mám žít?! *Vzal jsem tu fotku, prohlédl si jí a roztrhal jí na kousíčky. V tom momentě jsem ucítil kopanec do boku. Převalil jsem se na zem. Bolelo mě dýchání a nějakou chvíli jsem lapal po dechu.* Ty! Co máš za problém?! *Křičel jsem, ale bolelo to.* (NPC Kupující) Sorka, ale podmínky obchodu se neurčily. *Pak jsem málem dostal infarkt.* Nee, Johny-chanovu fotku nee! *Už jsem jen sledoval, jak kousky fotky padají na zem.* Ach, jak...jak jsi mohl?! *Nevnímal jsem okolí, dodrápal jsem se k tomu hajzlovi, mezitím, co mluvil s tím neznámým fešákem. Vzal jsem mu mačetu a když se podíval, podřízl jsem mu krk.* Shoř v pekle.
Kami: *Pustím se do těch čtyř, kteří stáli kolem mě.* 'Tohle bude otrava,' *řeknu si v duchu a všechny rychle projedu pohledem, hlavně jejich meče. Když pohnu rukou, tak na mě jeden z nich zaútočí. Rychle se mu vyhnu a vytáhnu jak kakuto, tak i kostěnou katanu. Když se mu vyhnu, tak po něj švihnu levou rukou, abych upoutala jeho pozornost, ale záměrně minu. V další chvíli ho zasáhnu pravou rukou přímo do krku a zraním ho, bohužel pro něj mu neuseknu hlavou úplně, ale i tak je za pár vteřin mrtvý. V další chvíli na mě zaútočí dva najednou. Jen si povzdechnu a rychle se otočím tak, abych na oba dva viděla. Když po mě mečem sekne první, tak udělám otočku, abych se mu vyhnula a během toho seknu druhého přes ruku, ve které držel meč, ten meč s řevem pustí na zem. Když dokončím otočku, tak kakutem zabokuju meč, který na mě opět letěl a druhou katanou ho seknu přes břicho.* A to je vše, co umíte, *řeknu a trochu se usměju, protože to bylo až moc jednoduché. Následně se otočím na muže, kterého jsem sekla du ruky a jedním pohybem ho seknu přes krk a přetnu mu většinu tepen. Poté se má pozornost přesune na posledního.* 'To jsou šašci ti dva,' *řeknu si v duchu, když slyším jejich rozhovor. Poté se má pozornost opět přesune na posledního, který se na mě rozběhl. Vyhnu se mu a otočím se na patě. Během otočky se mi podařilo ho seknout do zad, ale nějak moc ho to zřejmě nezasáhlo, bylo to jen mírné škrábnutí. Otočím se a podívám se na posledního muže, který zbyl. Ten se proti mě rozběhl a snažil se zaútočit na mé nohy. Jen jsem si povzdechla a vyskočila jsem do vzduchu.* Smůla, *řeknu mu, následně dopadnu na zem a využiju toho, že je za mnou a rychle se otočím a bodů mu katanu do zad a podaří se mi zasáhnout plíce. Když katanu vytáhnu, tak poté co dopadne na zem, tak lapá po dechu, přesněji do doby, než mu katanu zapíchnu do srdce. Když je po všech, tak se podívám na ty dva šašky.* A tohle bylo vše? Moc lehké, *řeknu a podívám se na Renjiho, který už mlátil kapitána. Rychle dojdu k druhému muži a s katanu v ruce se na něj dívám, kdyby ho náhodou napadlo zdrhnout.*
Renji Narimachi: *Renji s Yinem bojovali bok po boku a Renji si připadal jako za starých časů. Po tolika společných třenicích se s Yinem perfektně doplňovali, i když spolu obrovskou dobu nebojovali. Prosekávají se nepřáteli a už by jich moc ubývat nemělo.* Yine, vem si posledního. Musím si poradit s tím zasraným kapitánem. *Renji se otočil na patě a všiml si, že okolo Kami už taky stojí asi 5 nepřátel. Renji vzal své kakuto a hodil jo po jednom z nich. Kakuto se mu zabodli přímo pod levou lopatkou. A teď si budu muset dávat dost velký pozor. Přeci jen jsem beze zbraně. Když dohnal kapitána, který tam zatím prohledával kupce, vsi silou jo nakopl do boku. Kapitán se z toho až převalil. Tím mu mohl Renji pár žeber zlomit .* Tak pojď ty zasraná kryso. *Vyzval Renji kapitána. Mezi tím, se ještě ohlédl aby viděl jak se daří Kami a Yinovi. Ten poslední, na kterého byl Yin sám, byl obrovský chlap, měl skoro dva metry a v ramenou byl široký jako dva muži. Nejděsivější na něm byl obrovský meč, který držel oběma rukama. Další děsivá věc byla jeho ocelová maska na obličeji a brnění podobně snad gladiátorskému. Renji neměl víc času, musel se věnovat kapitánovi.*
Yuzuru Yin: ,,Takže přeci jen jsi to ty, Renji." *Pousmál jsem se a cítil se klidnější.* ,,Byl by to docela trapas, kdyby to byl někdo jiný, heh." *Najednou jsem si však všiml, jak ke mě běží další člen posádky. Jeden z posledních, lépe řečeno. Rozběhl jsem se taky. Hodil jsem po něm šavli, která se mu zapíchla do břicha, pak jsem jen poposkočil a odrazil se od šavle. Bylo to spíše symbolické, protože rychlost a hybnost jsem měl vysokou, ale alespoň mu ta šavle projela trávicím traktem trochu víc. Když jsem se "odrazil", začal jsem se točit, jako bych dělal salto vpřed. Řetězem mezi okovy jsem se mu zahákl o bradu a dopadl nohama na zem za něj. Klekl jsem si, zatáhl a tlačil k zemi. Člen posádky se začal dusit, když jsem ho škrtil, až umřel.* tak přeci jen jsou i nějak užitečné. *Vytáhl jsem mu šavli z břicha a vydal se za ostatními. Posekal jsem další 2, kteří se svalili na zem a silně krváceli. Najednou se mi o záda opřel Renji.* Že ty jsi mi nedával dlouho do těla a já zeslábl? Do těla mi dávali pořádně tihle pablbové, ale nemohl jsem se bránit. Však jen ty počkej. V tomhle světě funguje jen Taijutsu, uvidíme, kdo zeslábl. ,,Teď si dost silně koleduju. Většinu času jsem nedělal nic, než jen že jsem se opíjel a dělal blbosti." Jestli správně počítám, zbývá vás 5. Co kdybychom to snížili na 1 a ten ať si užije nejvíc bolesti, ehm, zábavy.
NPC: (NPC Kapitán) *Jak tak doháním kupce, tak pozoruju bitvu. Moji muži padali jeden za druhým a můj otrok s tím druhým chlápkem byli ti, co je zabíjeli, jako kdyby to bylo nic.* Co jsou zač? *Najednou jsem však uslyšel křik někde jinde.* Tak támhle je, hajzl jeden. *Jak se tak plazil pryč, přiběhl jsem a kopl mu do hlavy.* Konečně jsem tě dohnal. *Začal jsem ho prohledávat a hledat peníze. Jediné, co jsem našel, byla fotka nějakého polonahého muže.* Kde máš prachy, co? Hm?! (NPC Kupující) *Plazím se pryč s bolestí v noze. Brečím, až mi teče z nosu sopel.* Hu, já chci domu k Johny-chanovi. *Vzlykal jsem, když v tom mi něčí odporná noha přistála přímo v obličeji.* Au! Za co to bylo? *Držel jsem se za nos, ze kterého mi nyní tekla i krev. Byl jsem prohledáván.* Huh, ne, vrať mi to! To je moje! *Křičel jsem po něm, aby mi vrátil fotku mého Johny-chana.* Peníze? já žádné nemám. Chtěl jsem udělat výměnný obchod. Moji andílci za nové, hezčí.
Kami: Zásah, *řeknu spokojeným hlasem, když nepřítele trefím do nohy šipkou. Mezitím nabiju další šipku do zápěstní kuše a střelím jí po něm.* Cože, 5 proti jedné, tohle není fér, *řeknu a následně jedním pohybem schovám zápěstní kuši.* Bojuj ty srabe, *zavolám na něj a pak vezmu do rukou katany a začnu bojovat.* 'Proč já? Proč já? Proč jsem raději nezůstala se Suzuou na lodi, proč, proč, proč,' *řeknu si v duchu a tam trochu doufám, že onen srab už nebude utíkat, abych ho pak mohla zabít. Poté se pustím do boje s těmi pěti.* 'Ehm, co jsou vlastně zač a co umí,' *řeknu si v duchu.*
Renji Narimachi: *když se kolem Renjiho rozprostřeli otrokáři, zavalila ho vlna adrenalinu, ale zároveň hřejivější vlna z toho, že si uvědomoval, že bude moct povraždit pár otrokářů.* No tak pojďte vy sráči. *Pak se k němu někdo nalepil zády.* Hm *cuknul sebou Renji.* Sakra, to jsi ty Yine? Ty jsi se nechal zajmout? A otrokáři ? Asi jsem ti nedával dlouho do těla a ty jsi zeslábl. *Řekl Renji a usmál se. Najednou se Yin začal bránit. Renji slyšel jen řinčení řetězu od okovů a pak si jen uvědomoval, že Yin bojuje.* Tak jo, tohle mi chybělo. *Na Renjiho se přímo proti němu rozběhl jeden z otrokářů, Renji ho ladně přeskočil a svým Kakutem se ve dřepu ohnal okolo sebe. Takže 3 nepřátelům přesekl šlachy na nohou a jednomu i hlavní tepnu. Tomu z nohy začala stříkat krev a po chvíli vykrvácel. Ostatní dva se svalili na zem a bolest jim nedovolovala dělat nic jiného než ležet. Renji jednoho z nich podřízl a druhého bodl do hrudi. * Jak já těmihke existencemi pohrdám. *Renji pak ukázal na kapitána Kakutem.* Pak si jdu pro tebe ty sráči. *Na to už Renji couval zády opět k Yinovi.v kruhu kolem nich se dělali čím dál větší mezery z toho jak odpadávali další a další nepřátelé.*
Yuzuru Yin: *Klečím na kolenou. S pytlem na hlavě a čekám, kdy do mě začnou znova mlátit, abych se pohnul. Místo toho jsem však uslyšel křík.* ,,Huh, co se to děje?" *Někdo vedle mě spadl a sundal mi pytel. Hned však vstal, ale stihl jsem si něčeho všimnout.* ,,Ten hlas, tak povědomý. Jako bych byl opět doma." *Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem už v tomhle větě, jsem podobný pocti jen vřele uvítal. Až mě to naplnilo energií a uvědomil jsem si, kdo vlastně jsem.* Huh?! *Podíval jsem se na osobu, která mi sundala pytel.* ,,On zná Kami?" *Mé oči pak zahlédly jeho katanu.* ,,Kakuto..." *Málem se mi nahrnuly slzy do očí.* ,,Znám jen jednu osobu, která zná Kami a nosívá u sebe Kakuto. A navíc ten povědomý hlas. To musí být..." *Vzal jsem si šavli od jednoho mrtvého těla, vstal a nalepil se zády k mému dobrému příteli.* Renji, já a zdrhat? Heh, děláš, jako bys mě neznal. *Zaujal jsem bojový postoj. Stále jsem však měl na rukách želízka, takže jsem šavli držel obouruč.* Jako za starých časů, ne? *Blížil se první otrokář, tak jsem šel k němu, vyhnul se jeho seknutí a zároveň sekl. Když jsem byl v úrovni jeho pasu, tak jsem si všiml kudly a uslyšel řev dalšího otrokáře, jak běží nejspíše k Renjimu. Vzal jsem kudlo a vrhl jí po něm. Zabodla se mu do krku.* Huh, bez tohohle na rukách by to bylo mnohem lehčí. *Trochu jsem zatřásl s želízky. Pak jsem se podíval na těch několik lidí, jejichž osud byl zemřít buďto mojí nebo Renjiho rukou.* Tak na co čekáte, vy bando opic. Několik dní do mě bušíte a bičujete mě, no teď tam stojíte a čumíte? Bojíte se snad? *Pousmál jsem se.* Máte se čeho...
NPC: (NPC Kapitán) ,,Heh, tak fajn. Teď mu "prodáme" pár otroků a pak ho přepadneme a budeme mít zpátky otroky i peníze. Zas tak velkou eskortu nemá. Pro moje muže to bude procházka parkem." *Když jsme dali pytel na hlavu jednomu otrokovi a zmlátili ho, chtěl jsem vydat povel, aby udělali stejnou věc i ostatním.* Co to-? *Uslyšel jsem křik. Byl to náš kupující, který bral roha. Najednou jsem ucítil dotek na rameni, tak jsem jen posunul oči nejvíc na okraj a periferně spatřil neznámou osobu, jak po mě sahá. Chytil jsem ho za ruku a přehodil si ho přes rameno. Když ležel na zemi, tak jsem vytáhl roh a zatroubil. Za nějakou chvíli tady bylo znova několik mých mužů, kteří zůstali na lodi.* Je váš, hoši. *Šel jsem za své muže. Mohlo to vypadat, jako bych se schovával, ale byl to strategický tah.* ,,Tahle banda svalů a kostí se s nimi vypořádá." *Když jsem byl schovaný za svými muži, rozběhl jsem se za tím poserou, co utíkal s křikem jako malý kluk.* ,,Ještě ho stihnu okradnout." (NPC Kupující) ,,Výborně, tenhle vypadá obzvlášť k nakousnutí. Až ho zdrogujeme a pár operacemi na určitých místech...zkrášlíme...bude naprosto chutňoučký, hohoho." *Jemně jsem se zasmál ve své hlavě a svůj pohled pomalu přesouval na další kořist, když v tom jsem si něčeho všiml. Respektive někoho a několik mrtvých těl za ním.* Narušitel! Rychle pryyyč, srdíčka! *Postavil jsem se a co nejrychleji jsem mohl jsem začal utíkat směrem od místa setkání.* Jauvajs! *Spadl jsem na zem.* Kruci písek, copak to bylo? *Podíval jsem se na ostrou bolest v noze. Byl tam šíp.* Jeminkote. *Podíval jsem se za sebe a viděl ženu, jak ke mě utíká.* Ž...Ž...Žena! Zabte jí! *Všech mých 5 andílků se za ní rozběhlo a já se drápal pryč.*
Kami: *Všimla jsem si, že mi Renji dal signál, abych ho následovala. Jen jsem se pousmála a poté jsem se rozešla za ním. Když začal likvidovat nepřítele, tak jsem se jen mírně pousmála. Přece bych se nepřipravila a takovou zábavu. Dařilo se mi zabít asi tři nepřítele, když si všimli Renjiho. Jen jsem si trochu povzdechla a následně jsem se na něj podívala.* Že váháš Renji, *řeknu mu a následně se rozběhnu za mužem, který se vydal na útěk.* Nemám ráda, když přede mnou chlapi utíkají, *povzdechnu si a následně jedním pohybem ruky jsem aktivovala kuši ukrytou v náramku a poté jsem jí za běhu připravila a vystřelila jsem po muži, který přede mnou utíkal.* Neutíkej jako prašivý pes a bojuj, šmejde, *zavolám na něj za běhu.*
Renji Narimachi: *Renji z dálky viděl, jak někoho mlátí. Mezi ním a tím, kdo to tu měl zřejmě nastarosti, bylo jen pár neškodných lidí z posádky. Někteří nebyli ani ozbrojení. * ,,Asi to tady probíhalo častěji a musel o tom někdo vysoce postavený vědět. Jinak by byli ostražitější." *Renji ukázal Kami posunkem ruky aby ji následovala. Pomalu se přikradl k prvnímu nepříteli. Rychle se postavil, zakryl mu jednou rukou ústa a zlomil mu vaz. Takhle se mu to ještě parkrpá povedlo. * ,,Snad se Kami taky zapojila, nemůžu ji tady dávat rozkazy, nebo něco takového, když nechci aby si nás všimli." * Renji se po chvíli dostal až k jednomu z posledních. Byl to muž, který tomu tady očividně velel. Naproti němu, byl ovšem kupec. Ten si Renjiho všiml a začal s křikem utíkat pryč. Renji chtěl využít moment překvapení, proto sáhl po kapitánovi, ale ten to už čekal, proto přehodil Renjiho přes záda. Renji spadl vedle jednoho z otroků, který už byl zřejmě připraven k prodeji. Rychle mu z hlavy sundal pytel. * Zdrhej! *Ani se na něj nepodíval a začal se opět věnovat kapitánovi.* Kami, stihneš toho kupce ?! *Renji si vytáhl kakuto a čekal, jak bude reagovat kapitán.*
Yuzuru Yin: *Byl jsem dovlečen před kupujícího.* Tak tady je několik jedinců, kteří se vám jistě budou líbit. (Kapitán) No to ještě uvidíme. (Kupující) Jestli dovolíte, doporučil bych vám tohoto, je to vskutku jedinečný kus. (Kapitán) *Najednou jsem jen ucítil něčí podrážku na zádech a spadl jsem na zem. Klekl jsem si na kolena, neřekl ani slovo. Jediné, co jsem dělal bylo to, že jsem se s vražedným pohledem podíval na kupujicího. Ten se na mě také chvíli díval a pak se jen usmál.* Tohohle berem určitě. Bude z něk dobrej nástroj, když si jeho tělo trochu upravíme pár operacemi při vědomí. (kupující) *V tu chvíli jsem si už jen představoval, co by mi mohli udělat. Najednou mi však na hlavě přistál pytel a byl jsem mlácen. Když přestali, tak mě začali svazovat.* ,,Asi jsem prošvihl svoji možnost útěku.”
Kami: *Dále jsem mlčky pokračovala v cestě a dívala jsem se po okolí. Byla jsem čím dál tím více zvědavá, co je to za budovu, ale pořád to nešlo poznat, co to asi může být. Když na mě Renji promluví, tak se na něj podívám a trochu nechápavě zamrkám.* Cože, *zeptám se ho. Když pak řekne, že mám jít potichu za ním, tak jen souhlasně kývnu hlavou a následuju ho. Následně se tady schovám a vyslechnu si Renjiho.* Takže, zase nebude klid jo.. Tak fajn, pustíme se do nich, ale zkus neumřít, *řeknu mu a usměju se na něj a poté se připravím k boji.*
Renji Narimachi: *Renji si chvíli prohlížel tu majestátní budovu, ale na to aby viděl detaily byli ještě dost daleko, proto stále nepřišel na to, co je ta budova zač. Najednou díky svému zlepšenému sluchu zaslechl v dálce rachot. * To znělo jako by někdo na někoho řval. Asi to budou chlapi z posádky, ožrali se a teď dělají bordel." *Pak Renji uslyšel nějaké rány. Brzy usoudil, že by mohlo jít o biče, ale byl zmatený, z posádky nikdo neměl bič.* Kami, pomalu a úplně potichu se půjdeme podívat co to je. *Pak mu mi došlo že Kami to dost možná ani neslyší.* Pojď prostě potichu za mnou. *Když se přiblížili, Renji hned pochopil o co tady jde.* ,,Biče, lidé v řetězech... Já se těch parchantů snad nikdy nezbavím." *Okolí bylo docela pusté, takže Renji se schoval za jeden z kamenů v okolí a doufal že Kami udělá to samé. * Kami, nesnáším ty otrokáře. Zabijeme je. Ale máme nevýhodu. Jsme jen dva a oni nás můžou vidět. Až rozváží otroky, vtrhne tam a uděláme bordel. Kdo přežije přežije. Klidně utečeme, hlavně že ten obchod překázíme. A když to dobře půjde, tak pár z nich i dostaneme. Souhlas? *Renji potichu vytáhl své kakuto a pevně jo uchopil, tak aby byl hned připravený.*
Yuzuru Yin: *Už se plavíme několik dní a já netuším kam. Ale co mě aktuálně děsí nejvíc je to, že už jsem 3 dny s nikým nebojoval a nebyl ani nijak bit.* ,,Zajímalo by mě, co má tahle banda za lubem." *Najednou zafoukal silný vítr, až se dostala nějaká voda na palubu. Byl jsem trochu mokrý a podíval jsem se směrem, odkud příšel vítr.* ,,Páni." *V dálce se tyčila vysoká věž, nebo možná budova, nevím, byli jsme stále vcelku daleko.* ,,Takže se konečně blížíme do konečné destinace, jo?" *Najednou jsem však spadl na zem. Pustili mě ze sloupu dolů a hned mi přistála jedna do tváře. Odplivl jsem si.* Za co to bylo? (Yin) Drž hubu, nebo dostaneš další! (Člen posádky) *Připevnili mi na ruce řetězy a byl jsem zapojen do "vláčku" lidí. Najednou sebou celá loď pořádně škubla.* ,,Pevnina." *Začali nás bičovat, abychom se vydali pryč z lodi. Tak tomu i bylo a šli jsme nějakou dobu po pobřeží. Jediné, co jsem slyšel, bylo sténání lidí a pleskání bičem.* Hej, pst. Kam nás to vedou? (Yin) Pochod smrti. Jdeme na prodej. Mají tady dohodnutou schůzku, protože tohle místo je zapomenuté a skoro nikoho nezajímá. Pokud tě neprodají, budou tě mučit a pokud nezemřeš, jdeš na prodej znova. A takhle to jde pořád dokola. Tohle je můj 3. pochod smrti. (Otrok) *Neodpověděl jsem, už jsem si jen v hlavě představoval, jak uteču, když mě odpojí od ostatních. Najednou však jeden otrok daleko přede mnou zaútočil na člena posádky.* Hej, co si myslíš, že děláš, ty hnusnej červe! Nejsi nic, jen kus masa! Ty hajzle, ještě od tebe chytím tvoji bezvýznamnost, ty kuse hovna! (Člen posádky)*Když na něj řval, bičoval ho přitom, mlátil, kopal do něj. Bylo to slyšet až ke mě a to jsem byl docela daleko.* Ticho, jsi normální, takhle tady řvát?! Tohle je možná město vyškrtnuté z map, ale to neznamená, že není obydlené a lidé v něm nás můžou slyšet. Tak zklidni hormon, nebo tě hodím přes palubu! (Kapitán) *Radši jsem se nestaral a pokračoval v cestě. Po nějaké době jsme dorazili na místo a už tam čekalo pár lidí.* Hm, takže jste přeci jen zvládli donést tovar. (Kupce) Ano. A tahle várka je vskutku odolná. (Kapitán) Hm, zajímavé. Přines sem pár nejvytrvalejších kusů. (Kupce) Jak je libo. Tovar se musí otestovat, než se koupí, že? (Kapitán) Přesně tak. (Kupce) *Přišlo ke mě několik členů posádky a odpojilo mě i pár dalších od ostatních a byli jsme dotaženi až ke kupujícímu.* ,,Teď ještě ne. Až bude pozornost na někom jiném."
Kami: *Mlčky jsem se vydala za Renjim a dívala jsem se okolo.* Jasně Renji, nemám v plánu žádně blbosti, *řeknu mu.* 'Ach jo, mám z toho trochu špatný pocit,' *řeknu s v duchu. Jak se pomalu blížíme k střeše věže, kterou jsme viděli z lodě, tak jsem překvapeně zamrkám.* Co to sakra je... To se mi teda nelíbí, mám z toho dost blbý pocit, *řeknu Renjimu.*
Renji Narimachi: *Renji se vydal na cestu s tím, že Kami ho bude následovat.* Drž drž se u mě Kami, hlavně nejednej zbrkle, nerad bych se ve městě zapsal nějak špatně. Takže se zbraněmi taky pozor, jdeme se tam jenom kouknout. Vlastně ani nevíme jestli to vůbec město je. *Už byli docela blízko, když si Renji uvědomil, že ta špička budovy vlastně byla věž obrovského kostela nebo chrámu.* Vidíš to?! co to je ? Taková obří stavba. Zajímavé, ale dnes bych to radši jen proběhl.
Kami: *Netrvalo dlouho a usnula jsem. Psala jsem celkem klidně. No ve chvíli kdy Renji probudil, tak jsem se nespokojeně zavrtěla. Poté jsem otevřela oči a podívala jsem se na Renjiho.* Jo jasně, už jdu, *řeknu mu a následně se zvednu z postele. Vzala jsem si s sebou pouzdra se zbraněmi, kakuto a katanu z kosti a náramek, ve kterém je kryta skrytá kuše/čepel. Poté jsem se mlčky vydala za Renjim.*
Renji Narimachi: *když se Renji probudil, už byla tma, to mu hrálo do karet, protože mohl uskutečnit svůj plán. Porozhlédnout se trochu po městě. Vzal si na sebe tmavý plášť s kapucí. Pod ním měl pouze černé kimono. Vyzbrojil se svým Kakutem. Senjin a ostatní zbraně nechal zamklé ve své kajutě.* Kami je na čase vyrazit. *Zašeptal přes kajutu, protože si nebyl jistý, jestli Kami spí nebo ne. Vem si jen to nejnutnější, nevíme co nás tam může čekat. Pak vylezl z kajuty a stráži dál rozkaz nikoho nepouštět z lodi a k Renjimu do kajuty.
---: ---
Kami: No, to by asi nebylo dobré, ale zase si vezmi, že jsme piráti, takže nějakou vlajku potřebovat budeme, *řeknu mu a dívám se na něj.* Nad jeho další větou se usměju.* Já vím, čiči, *řeknu mu a trochu se zasměju.* Hmm, klidně půjdu s tebou, ale teď bych si někde na chvíli lehla, stejně nemůžeme nic dělat, dokud se nesetmí ne, *řeknu a dívám se na něj.*
Renji Narimachi: Taky jsem zvědavý, proto tam nemůžeme s pirátskou a otrokářskou vlajkou. Nechci rovnou skončit někde zavřenej. Měli by jsme to prozkoumat. V noci tam zajdu. Neměl by být problém aby o mně nikdo nevěděl. Umím být potichu..jako kočka. *Renji se zasmál. * Budeš chtít jít se mnou a nebo to tu pohlidáš? Protože by se mi mohlo hodit nějaké menší varování kdyby se někdo blížil. Ale sama víš, že tě nechci do ničeho nutit.
Kami: *Dále stojím na palubě lodí a přemýšlím, co asi bude chtít Renji dále. Když po chvíli dojde na palubu, tak se akorát otočím a poslouchám co řekne.* 'Takže se vydáme asi tam na to místo? Celkem mě zajímá, co je to zač,' *řeknu si v duchu, protože to vypadalo, že tam bude nějaké město nebo tak něco, ale možná tady ne, protože zatím byla vidět jen jedna nějaká věž. Poté se rozejdu k Renjimu.* Jsem celkem zvědavá, co nás tam asi čeká,' *řeknu mu, tak aby to slyšel jen on.*
Renji Narimachi: *Když po chvíli Renji vylezl z kajuty, uviděl v dálce střechu velice vysoké budovy, ostatní domky nebo něco nebyly ani trochu vidět.* ,,Asi bych tam neměl jezdit s vlajkou jak pirátů tak otrokářů. Renji tedy rozdá úkoly a rozhodne o tom, že se zakotví nedaleko od města. Tak aby nebylo na jeho lodě vidět. Tak se taky stalo. * Chci aby tady většina posádky zůstala, budete lodě hlídat v intervalech. Ale všechno začne až zítra. Dneska se potřebuju pořádně vyspat. to by jste měli všichni, nevím co tam můžeme čekat.
Kami: *Ještě před tím, než Renji vydal rozkaz, aby se plulo dále, tak jsem zmizela na druhou loď a sebrala jsem si své věci, které jsem tam nechala.* Jo, klidně budu s tebou v jedné kajutě, myslím, že na téhle lodi by to pro mě mohlo být asi ehm, nejbezpečnější místo, *řeknu potichu a následně se rozejdu za Renjim a hodím si tam věci. Když tak udělám, tak vyjdu zpět na palubu lodi a dívám se na moře zatím co přemýšlím, co by mohlo být dále. U sebe mám celou dobu svou katanu z kosti. Jak se tak dívám na moře, tak se po chvíli otočím a podívám se po lodi, kousek od mě stál Matado, jen se pousměju, ale nic nekomuntuju a jen mlčky sleduju vodu.*
Renji Narimachi: Tím by to tady pro nás bylo u konce. Takže posádko na svá místa a pokračujeme v cestě ! ,,Musíme narazit na nějaké zajímavé místo. Kami, pokud nechceš spát dolce s chlapama, ubytuj se u mě v kajutě, neboj soukromí budeš mít dost. Pak si i sám Renji šel trochu odpočinout. Jeho strážce si stoupl před kajutu a měl zákaz kohokoliv pustit dál, vyjímka byla pouze Kami.*
Kami: *Jen se na Renjiho usměju.* Jo bude ještě dost příležitostí a zatím raději budu s tebou, *řeknu mu. Když pak jmenuje kapitána steré lodi, tak ho sleduju a zatím nic neříkám.* Fajn, když myslíš Renji, *řeknu mu a následně se rozejdu po lodi, abych se po ní podívala./ Matado (NPC): Vyslechne si Renjiho a jen souhlasně kývne hlavou.* Dobrá, jak si přejete, *řekne Matado.*
Renji Narimachi: Dobře teda, je to tvoje volba. A konenckonců, myslím, že příležitostí bude ještě dost. *Renji si tedy nechal zavolat jednoho z jeho pirátů. A pak ho pasuje na kapitána druhé lodi. Je to jeden z těch nejvěrněších, které na lodi měl. Pak Renji posádce zadal cíl a vypravili se dál na cestu.* Byl bych ale rád, pokud by jste jí toho strážce stejně dělal. Přeci jen je to loď plná chlapů.
Kami: *Dívám se na Renjiho a poslouchám jeho slova. Poté se na chvíli zamyslím.* 'Cože já a vést loď, když už jsem řekla Suzuyovi, že se na to necítím, tak to samé řeknu i Renjimu, myslím si, že zatím by bylo lepší, kdybych zůstala sním, uvidí se až časem,' *řeknu si v duchu.* Hmm, myslím si, že by bylo lepší, kdybych zatím zůstala ještě s tebou na jedné lodi a časem se uvidí, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Renji Narimachi: Tak dobře, to mi zní fér. Kami co ty na to ?! Počkej! Než se rozmyslíš mám pro tebe ještě jednu nabídku. *Renji jde blíž ke Kami aby z toho byl jejich rozhovor a ne aby je poslouchala celá jeho posádka.* Takže ohledně té nabídky. Teď mám vlastně dvě lodě. Samozřejmě, že chci velet téhle, té větší. To mě vede k otázce. Jestli chceš na lodi zůstat se mnou, nebo velet své vlastní lodi. A myslím to tak, že by jsi byla kapitánka mojí první lodi. Je sice malá, ale větší opatříme časem. Nechci tam dosazovat rovnou někoho jiného. Radši jsem se zeptal tebe. Takže co ty na to ? Byla by jsi kapitánka, paní své lodi. Ale pokud by bylo potřeba, musela by jsi mi pomoct a své vlastní plány hodit za hlavu, jestli mi rozumíš. Přeci jen chci vybudovat vlastní flotilu. A myslím, že v případě že by jsi chtěla, by se ti mohl Matado hodit. Každopádně, rozhodnutí je na tobě, můžeš tu se mnou zůstat a dělat mi společnost. Oboje je pro mě vlastně výhra. Takže ? *Řekl Renji a čekal, jak se Kami rozhodne.*
Kami: 'Jak jinak, že Renji,' *řeknu si v duchu a dále se na něj dívám. Další Renjiho věta, která byla mířená na Matada mě trochu zaskočí.* 'Já a mít osobního strážce, tak tohle bude sranda, já za dobu co jsem byla na lodi se Suzuyou nikoho takového nepotřebovala, ale tak to je jedno, bylo by celkem škoda, kdyby bylo po něm, mám takový pocit, že Matado je tady asi nejlepší z těch, co tady jsou z jejich světa,' *řeknu si v duchu a rychle se podívám doprava, kde ještě leželi mrtví piráti. /Matado (NPC): Pečlivě si prohlíží Renjiho a u toho poslouchá jeho slova. Následně se zamyslel nad slovy Renjiho a pohledem přešel na Kami a poté se podívá opět na Renjiho.* Dobrá... Kapitáne, i když si osobně myslím, že by se i beze mě obešla, ale když je to Vaše přání a Kami-sama s tím nebude s tím nebude mít problémy, *řekne Matado a dívá se na Renjiho.*
Renji Narimachi: *když boj pomalu skončí, oba dva se obrátí na Renjiho.* Díky. Nechtěl jsem aby jste se pozabíjeli. Nenechal bych ji totiž zabít, takže je jasné, kdo by má to doplatil. *Řekl Renji směrem k Matadovi.* Každopádně, chtěl bych vám něco nabídnout. Byla by škoda hodit takové schopnosti do moře rybám. Staňte se osobní stráží na lodi. Každopádně ne můj, ani bych nečekal, že bych si to nějak zasloužil, ale její. *Renji ukázal na Kami.* Já už osobního strážce mám. *Renji pokynul hlavou k mladíkovi, který stál u něho a byl tak přesvědčivý, že to vypadalo, jako by Renjiho bránil půl života.* Co vy na to ? Vaše schopnosti jsou úctyhodné, proto bych byl velmi rád.
Kami: NPC: *Muž slova Renjniho úplně ignoroval a dále pokračoval v souboji. Když Kami vytáhla i kakuto, tak se jen pousmál.* Jak se jmenuješ, *zeptá se při souboji, protože ho celkem zajímalo jméno osoby, která s ním v boji dokázala držet krok a ještě k tomu to byla žena. /Kami: Dále pokračuju v souboji souboji a nad jeho otázkou se trochu zarazím.* 'Heh, chce vědět mé jméno, hmm, tak fajn,' *řeknu si v duchu a dále pokračuju v souboji.* Já jsem Kami, *řeknu mu a dívám se na něj.* 'Hmm, přestaví se mi nebo ne,' *pomyslím si. Následně schovám kakuto a bojuju jen s kostěnou katanou, protože na toto jedna katana stačila. /NPC: Když se dozví jméno Kami, tak se pousměje.* Já jsem Matado, *řekne a poté dále pokračuje v souboji. /Kami: Jen se pousměju a dále pokračuju v souboji.* Vzdej se, nemá cenu dále bojovat. Nechci tě zabít, jsi dobrý, *řeknu mu a následně se na něj dívám, jak se rozhodne. /NPC: Ještě chvíli pokračuje v souboji. Po slovech Kami se na chvíli zamyslí a nakonec schová šavli a podívá se na Renjiho. /Kami: Když schová šavli, tak se pousměju a následně schovám katanu a můj pohled se přesune na Renjiho a čekám, co bude chtít dělat dále.*
Renji Narimachi: *Muž, který Niny patřil k Renjiho nové stráži, přijmul jeho nabídku. Za jeho pomoci se postavil vedle něj. Renji se pak zakoukal opět směrem na Kami a její souboj.* Kdo to je ? Docela obstojný s mečem v ruce ne ? (Renji) To je jeden z nás, z naší stráže. Od nás mladších se trochu stranil, přeci jen sám vidíte, že je už na tuhle práci docela starý. Není už takový šermíř jaký býval. Ale díky svému umění byl i docela slavný. (Stráž) ,,Ten by se mohl opravdu hodit." *Renji došel blíž. Tak aby byl ten, kdo by mohl zasáhnout do souboje, kdyby Kami teklo do bot. Zatím to ale celé vypadalo dost vyrovnaně. * Přestaňte bojovat.* Řekl Renji. Ovšem starší muž ho ignoroval a dál Kami zasypával svými údery. Tudíž nemohla přestat bojovat ani ona. Takže to Renji zatím neřešil a nechal je ještě bojovat.* Čím míň síly bude mít na konci toho souboje, tím lépe pro nás, pokud by nechtěl spolupracovat."
Kami: NPC: *Muž dále bojoval, ale viděl, že jeho styl boje už pomalu Kami pochopila, takže se rozhodl, že to zkusí jen tak, bez jakéhokoliv systému.* Nevěřil bych, že tady najdu někoho, kdo se mi vyrovná, *řekne muž během souboje. /Kami: Všimla, jsem si, že se okolo začínají shromažďovat piráti, kteří sledovali souboj a jako kdyby nevěřili, že ještě žiju.* 'Sakra, ani v našem světě, by se za tohle nemusel stydět,' *řeknu si v duchu. Když najednou přestal v dosavadním systému boje, tak jsem si jen povzdechla a dále jsem se vyhýbala jeho útokům nebo jsem je blokovala případně jsem na něj útočila.* Já si zase říkám, že je celkem škoda, někoho, kdo je takhle dobrý, kdyby nebyl proti, tak by se i celkem hodil, *řeknu. Následně jsem se vyhnula jeho útoku a jeho šavle mi usekla několik vlasů. V tu chvíli jsem se jen naštvaně podívala a vzala jsem do ruky i kakuto.*
Renji Narimachi: *Po chvíli si Renji všiml kde je Kami. Ještě pořád vedla urputný boj s jedním mužem z obsažené lodi. Byl výborný šermíř, ale jeho nevýhoda byla to, že patřil mezi starší lidi, proto už nebyl tak rychlý. Jeho síla v pažích, mu ovšem toto nahrazovala. Kolem nich stál hlouček pirátů a sledoval souboj. Asi nevěřili tomu, že je Kami takhle dobrá šermířka. Kolem muže se ,kterým bojovala už leželo několik mrtvých mužů z Renjiho posádky. Pak se jeho dalším cílem stala Kami.* ,,Špatný výběr chlape." *Pomyslel si Renji. Renji věřil ve schopnosti Kami, proto si souboje tolik nevšímal, bojovat už ji viděl mnohokrát.* Přežil z nich někdo ? (Renji) Pár jich žije kapitáne. Co s nima ? (Posádka) Všechny je podřízněte a hoďte do vody žralokům. *Pak se Renji otočil za strážci. Oba dva jeho posádka na povel chytila.* Bohužel pro vás, stačí mi jen jeden strážce. Kdo z vás to bude, je na vás. Posaďte se tady na zem. *Oba dva Renjiho docela poslouchali. Protože život pro ně zřejmě opravdu něco znamenal. * Takže pravidla budou taková. Tady mám jednu minci. Kdo z vás ji první chytí, vyhrává. *Renji položil minci na palubu a sledoval. Jeden ze stráží, ten který vlastně první Renjiho nabídku přijmul co nejrychleji sáhl po minci. Renji vzal do ruky Senjin.* Vážně, to si říkáš kamarád ? To si nevzpomináš, jak jsem ti před nedávnem zachránil život ?(strážce který prohrál) No ale život je život, kamaráde. (Strážce který vyhrál) *Renji nečekal, zhora sekl svou kosou a zasekl ji strážci do hlavy. Ovšem, byl to ten strážce, který stále v ruce svíral minci. Druhému Renji podal ruku v gestu aby vstal. Pak vyndal svou zbraň a mrtvolu hodila posádka do moře.* Přeci bych nechtěl, aby mi záda hlídal někdo, kdo dokáže zradit i svého přítele.
Kami: NPC: *Jeden z mála, který byl na lodi ozbrojený, patřil k stráži. S šavlí to celkem uměl a dále nepřestával útočit na Kami ve snaze jí zranit a následně i zabít. /Kami: Dále jsem pokračovala v souboji a pomalu jsem přicházela na jeho způsob boje, některé útoky se občas opakovaly, takže jsem se jim začala vyhýbat a po chvíli se mi dokonce podařilo mého nepřítele zranit. Po chvíli jsem si všimla Renjiho, který se rozhlížel okolo, ale nějak jsem na něj nereagovala a pokračovala jsem v souboji.*
Renji Narimachi: *Ani jeden ze dvou ochránců Renjimu nic neodpověděl. Pouze na sebe hleděli. Najednou se jeden z nich otočil a zabil prvního otrokáře, který před ním stál.* Taková nabídka se neodmítá. Mám svůj život rád a tihle otrokáři ani dobře neplatili. (Stráž.) *Hned na to i druhý ze Stráže začal pomáhat pirátům v dobývání jejich lodi. Moře houpalo loďmi a krav po palubě pohybu také moc nepomáhala. Renji měl malou výhodu, díky genům kočky. Ostatní námořníci ale sem tam spadli. Renji se rozhlédl a viděl že ještě pár otrokářů zbylo. Nebylo těžké je pobít. Přeci jen nebyli připraveni na přepadení někým, kdo s nimi obvykle spíše obchoduje. Když byli všichni zabiti, Renji se automaticky rozešel do podpalubí. Když tam přišel uviděl velké množství otroků, kteří na něho koukali a z v jejich očích byl strach.* Tím že vás pustím, po vás samozřejmě budu chtít něco na oplátku. Budete sloužit na mých lodích. Budete stejně jako ostatní dostávat podíly na odměnách. Už nebudete otroci. Budete lidé. *Po těchto slovech Renjiho posádka začala odemykat cely, klíči, které našli u jedné z mrtvol.* Začneme tím, že všechny mrtvoly nacházíme do moře, ať se těmi sráči nakrmí racci a ryby. *Na palubě ještě sem tam probíhala nějaká potyčka. Přeci jen tato loď byla už o něco větší než ta Renjiho. Na každé straně měla asi 12 děl. Což bylo na každé straně o 4 víc než ta Renjiho.* ,,Kde je vlastně Kami?!" *Renji vyběhl z podpalubí a rozhlížel se po palubě, aby ji zahlédl * ,, Budu muset nechat pořídit novou vlajku, nenechám si tu vlajku otrokářské lodi. Ale nevím jestli je moudré plavit se teď pod pirátskou vlajkou, co kdybychom narazili na město, nebo nějaký přístav. Nerad bych si vysloužil vězení. Pořídím vlajky nějaké obchodní společnosti. To by mělo stačit."
Kami: *Sledovala jsem loď, ke které jsme se blížili.* 'Takže zase budu dobíjet nějakou loď, no proč ne, doufám, že nás tentokrát skoro nezabijou,' *řeknu si v duchu. Když jsme se přiblížili k lodi, tak jsem se jen podívala, jak se Renji dostal na loď otrokářů a jen jsem si povzdechla. Já jsem následně přeběhla po prkně na druhou stranu.* 'Hmm, tak tohle fakt nečekali,' *řeknu si v duchu, když všichni zabíjeli otrokáře, kteří na ně hleděli. Najednou se u mě objevil někdo s šavlí zaútočil na mě. Obratně jsem se mu vyhnula a vytáhla jsem svojí katanu a začala jsem vykrývat jeho útoky.*
Renji Narimachi: Nemám zkušenosti v čem? V zabíjení otrokářů? Bohužel, Lana mi posledně toto potěšení vzala. Chtěla je nechat žít, to ovšem neplánuji udělat teď. Budou trpět za to jak využívají obyčejné lidi. Nechovají se k nim ani jako k dobytku. Všichni se připravte! Půjdeme se podívat k otrokářům! Všechny je máte povoleno zabít, ale na otroky nikdo z vás nesahne. *Na lodi se ozve jakýsi jásot z toho že bude prolita krev. * Loď je vyzbrojená, ale nerad bych aby jsme ji zničili. * Pak se lodě přiblížili. Renji nedal povel ke střelbě. Ale ani otrokáři. * ,,Asi si myslí, že chceme kupovat otroky, to je jejich smůla." *Renji počkal až se budou moct nalodit. Vyšel ke straně lodi a když byla ta otrokářská dost blízko, zhoup se na laně na jejich palubu. Sáhl si pro svou zbraň. Do pravé ruky si vzal Senjin a do levé své kakuto. Pak začal boj. Na palubu otrokářů se začali naloďovat i ostatní piráti. Otrokáři byli zaskočeni, mnoho z nich nebylo ani ozbrojených. Proto tohle přepadení zatím probíhalo vcelku dost jednoduše. Pak ale Renji spatřil pár ozbrojených mužů. Nejspíše šlo o nějakou osobní stráž. * ,,Snad to bude stát za to." *Renji se rozběhl tím směrem. Cestou zabil pár otrokářů a sám dostal pár slabých zasahů, to ho ale vůbec nevykolejilo. Když přiběhl k ochrance. Nezačal ovšem hned bojovat.* Když si to rozmyslíte, najmu si vás já sám. Nebojte, určitě se u mě budete mít lépe než u těchhle proradných krys. *Samozřejmě byl připravený se kdokoliv bránit. A už bylo dost jasně znát, že Renjiho posádka má navrch. Proto čekal na jejich odpověď.*
Kami: Slyšela jsem, že jste se potkali, *řeknu a na chvíli se odmlčím.* To je pravda, že se s Lanou nemají rádi, jen prostě předtím nebyl takový, až tady se změnil, *povzdechnu si. Když uvidím loď, tak se podívám na Renjiho.* Hmm, větší loď, vypadá celkem dobře, tak můžeme, větší loď by se celkem hodila, *řeknu mu a následně vyrazím pro katany a další vybavení. Po chvíli se vrátím zpět na palubu a dojdu k Renjimu.* Ty v tom asi ještě nemáš moc zkušeností co, *zeptám se ho a trochu se na něj ušklíbnu.*
Renji Narimachi: Aha, jsem překvapený z toho jaký je. Já sám jsem se s ním setkal pouze u vstupu do tohoto světa. Jediné co o něm vím je to, že nemá rád Lanu a to je ještě možná slabé slovo. Každopádně pokud takhle reagoval, myslím že si tě ani nezaslouží. KazdKaždopádně myslím, že ti ještě sám dá najevo jak to mezi vámi bude dál. *Renji se zakoukal na moře před sebou. Najednou spatřil loď. Byla docela velká.* Co to je za loď. *Zavolal směrem k lodnímu koši.* Vypadá to na jednu z otrokářských lodí. Plaví se tudy často. Ale takhle je dost velká. *Ozvalo se opět z koše.* Otrokářská loď. Jak já ty otrokáře nenávidím. *Procenil Renji přes zuby dost naštvaně.* Kami, co by jsi řekla na menší masakr otrokářů. Ať děláme těm pirátům trochu čest, mohlo by to to pomoct vyčistit hlavu, co myslíš ? *Zeptal se Renji, kterého opět dost pohltila zlost.*
Kami: *Dále jsem seděla a dívala jsem se na vody, když ke mě došel Renji. Zvedla jsem k němu pohled a podívala jsem se na něj.* Má naprostou pravdu, něco mě trápí a to už pár dnů, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* Den předtím, než jsem tě vzala za Suzuyou, tak byl na lodi Takashi, bavili se se Suzuyou o tom co bude dále. On totiž řídí Starý Přístav, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* No a já řekla něco Suzuyovi o Takashim, co on nechtěl, aby někdo věděl. A Suzuya se o tom před ním zmínil, takže se na mě Takashi naštval a nevím, jestli ještě bude něco dále a nebo to bude konec, *řeknu mu a smutně se na něj podívám.*
Renji Narimachi: *Před nějakou dobou se Renji vydal na cestu. Jeho plán byl zvětšit svou dosavadní sílu a to co nejvíce. Připadal si teď hlavně oproti Suzuyovi strašně malý a neschopný, tohle ale hodlal změnit. Už byli na cestě docela dlouho. Tento den byl Renji oblečený opět do kapitánského. odkaz » . Po nějaké době si ovšem všiml, že Kami jaksi není ve své kůži. Proto se rozhodl zjistit, co ji trápí. Došel k ní a přisedl si.* Ahoj Kami, doufám že jsi zatím na cestě spokojená, chlapi k tobě mají podle mě dost respektu, přeci jen jsi jim ukázala co umíš. Ale nemohl jsem si nevšimnout, že tě něco trápí. Mohl bych se tě zeptat o co jde ? Nejsem nadšený z toho že tě takhle vidím. *Renji se na ni otočí a usmál, aby viděla že se opravdu zajímá.*
Kami: *Už je to pár dnů, co jsem opustila Suzuyovu loď a přidala jsem se k Renjimu. Už nějakou dobu jsme byli na cestě a celkem mě zajímalo, kde plujeme. S sebou jsem si vzala všechny svoje věci, včetně zbraní, luk, a obě dvě katany, které jsem měla. Byla jsem na palubě a dívala jsem se na moře a přemýšlela jsem, co vše se za dobu, co jsem v Temném Světě stalo.* 'Proč jsem řekla to, co jsem řekla, kdybych to neřekla, tak bych se s Takashim nepohádala,' *řeknu si v duchu. Po chvíli se posadím na jednu bednu, která tam byla a opřela jsem si hlavu o ruce a přemýšlela jsem.*
BlueBoard.cz ShoutBoard