Přidej zprávu »
---: ---
rozprávač: *Satoshi teda najväčší podiel mala na tom Shizuka pripravili ockovi, dobrý obed či večeru. Na ktorom si všetci pochutnali keď prišiel. Bolo to lahodné a v ten deň boli všetci nanajvýš spoko.*
Satoshi: Ďakujem pekne! *Zoberie a vďačne a schuti vpustí do seba celý obsah varešky. A ešte sa poistí aby tam neostala ani len kvapka nazvyš.* Chutné! *Pochváli sestru.* Podajilo sa ti to.
Shizuka: *Prikyvovala kým rozprával a miešala zemiakový šalát. Všetko dohromady celkom pripomínalo jedlo, ktoré im obyčajne robila maminka.* Samozrejme! *Potešila sa a nabrala na varešku, ktorú mu hneď podala.* Môžeš to celé vylízať Satoshi. *Žiarivo sa na neho usmiala.*
Satoshi: *Prevráti očami keď ho potľapká, ale v skutočnosti ho to poteší. * Hmmm. *Hlboko sa zamyslí.* Nuž. Mamka hovorila že si ju nemôžem vziať. A tejaz to hovoríš aj ty. Zaujímavé, asi to nakoniec aj dáva zmysel, keď to povieš takto. Aj keď myslím že chaos môže byť niekedy aj sjanda, ale toto by bol už iný chaos. *Povie a potom podíde k tomu čo z väčšej časti varila Shizuka.* Jééj. Môžem to ochutnať? *Spýta sa s iskrami v očiach.*
Shizuka: *Objala ho a potľapkala po hlave.* Len chcem aby si bol v poriadku. *Usmiala sa a vrátila sa ku kuchteniu. Pri jeho ďalších slovách len s úsmevom mykla plecom.* Ocko hovoril, že sa to nemôže.. že sa musíš oženiť len s niekým kto nieje ešte tvoja rodina. Asi to dáva zmysel.. nemohli by sme mať toľko titulov, bol by v tom zmätok. Nikdy by si nevedel či si môj manžel alebo brat.. na svete by bol chaos.
Satoshi: Ja za to nemôžem. *Pokrčí ramenami a trochu ho to rozčúli že je znova porezaný. Nerobí to naschvál proste nemá ešte tak dobre osvojenú manipuláciu z nožnom ako ostatní. Ruku jej ukáže už bez frflania a úteku. *Keď mu to ošetrí pekne sa poďakuje.* Ďakujem si supel Shizuka. Zabudnime na to dievča ktolé som zmienil na začiatku, ona lany nelieči. Keď budeme dospelý nemôžem si ťa vziať za ženu? *Zavtipkuje Satoshi a usmeje sa na sestru.*
Shizuka: *Keď ju objal trochu ju to upokojilo. Ďalej však pracovali mlčky. Vypla oheň keď zemiaky zmäkli a vyliala vriacu vodu do odtoku. Zemiaky nechala vychladnúť v studenej vode, potom umyla jednu mrkvu a rovnako ako kyslé uhorky krájala ju na malé kocky. V tom ucítila vo vzduchu opäť krv.* Satoshi.. opäť si sa porezal? Necháš ma ti to ošetriť - bez boja? *Opýtala sa. Nu - jej vlčie zmysly len tak niečo neoklame.*
Satoshi: Plepáč. Nechcel som ťa nahnevať. *Obíme ju zo zadu keď mu stojí chrbtom. Potom sa už len mlčky vráti k svojej robote aby náhodou ešte niekomu nehral na nervy. Chcel ju len bratsky podpichnúť nevedel že ju to až tak vezme. Pri škrabaní mrkvy nemyslí na nič iné ako nato že či sú stále v pohode. Tým že myslí na niečo iné ako na to škrabanie spôsobí to že sa znovu poreže.* "Auvajs. Dokelu ja som ale šikovný." *Pomyslí si ale zahryzne si do pery aby pre istotu nevydal hlások aby nevzrušoval svoju sestru ktorá by si možno mohla myslieť že tentokrát by to spravil úmyselne.*
Shizuka: *Jeho obvinenie ju zamrzelo.* Si nevďačný! Keby si sa tak nebránil ..*Pokračovala by ale len si zahryzla do pery.. Nechcela sa s nim vadiť.* Oškrab teraz dce tie mrkvy. *Prehovorila otočená chrbtom ku nemu. Umyla oškrabane zemiaky a hodila ich do vody. Kým sa varili vybrala spod drezu misku a hodila tam hrášok, ktory tiež umyla. A potom začala krajať na male kocky kysle uhorky, ktore hadzala ku hrášku.*
Satoshi: Ďakujem. *Povie aj keď nechce to povedať, ale cíti že to musí povedať. Nakoniec zamračí sa. Strčí si tu ruku do vrecka a odchádza od nej. Vracia sa k tomu čo nedokončil, k škrabaniu zemiakov. Ešte predtým sa pozrie na hrniec v ktorom už voda dávno vrela.* O chvíľu už sa nebude dať v čom valiť... *Skonštatuje.* Nedala si pozoj na vodu! *Oznámi jej a taktiež na ňu provokačne vyplazí jazyk.*
Shizuka: *Diabolsky sa zaškerila.* He he heee! *A potom mu vyliečila drobné porezanie tak, že ku tomu priložila svoju na zeleno rozžiarenú dlaň./Shousen Jutsu/* Hotovo ty bojko - bolelo to? Však nie! Ja som ti to hovorila! *Vyplazila na neho jazyk tak ako to robieva aj ocko - potom sa načiahla po handru a začala utierať dlážku aby tam nezostali čmuhy po krvi.*
Satoshi: Shiiizuuukaaa! Toto o čo sa snažíš je vyhlážanie a domáce násilie! *Nahnevane na ňu zavrčí a prestane sa mykať. Nemá už totižto kam ujsť.*
Shizuka: *Pozrela sa na neho pohľadom typu - "to myslíš vážne?" -* Tieto uši nie sú len na okrasu! A ani moje pazúre a tesáky tak sa prestaň vrtieť! *Pravou rukou ho držala za zápästie zranenej ruky - pokúsila sa mu ju vykrútiť za chrbát - samozrejme nerobila to silou, nechcela ho ešte raz zraniť. Z jeho prsta všade kvapkala krv.* Bože to je bordel! Budeš to musieť upratať! Nechaj ma ti pomôcť prisahám, že to nebude bolieť notaaaak!!!
Satoshi: Pomóóóc! *Kričí a snaží sa jej vytrhnúť.* Nechaj ma ísť, nič mi nie je. *Nepočúva ju a rozhodne sa že jej tu ruku za každú cenu neukáže.* O hej Shizuka počuješ to? Neklopal niekto? Mala by si ísť otvoliť... *Snaží sa v zúfalej chvíli vymyslieť niečo čo by ho z tejto situácie dostalo.*
Shizuka: *Aj keby mu čírou náhodou to divadielko uverila - jej zmysly nikdy neklamali. Rozbehol sa preč, no jej vlčie predispozície jej umožnili ľahko ho dobehnúť. Chytila ho za predlaktie a otočila tvárou k sebe.* Satoshi! Hneď mi ju ukáž nech ti ju vyliečim - inak to urobím násilím. *Varovala ho a ľavá ruka sa jej automaticky rozžiarila na zeleno.*
Satoshi: Ehm...ja a pojaniť sa? *Spočiatku si nechce priznať svoju chybu.* Nie, nie. Všetko je v pohode. *Ale pomaly sa mu začínajú hrnúť silou vôle zadržiavané slzy.* Spomenul som si že niekam musím ísť. *Nasilu vyčaruje úsmev.* Tak zatiaľ. *Otočí sa a skúša svojej sestre ujsť. Rozbehne sa s plánom zbaviť sa jej z dohľadu a nateraz sa zamknúť na toalete.*
Shizuka: *Chcela mu na to niečo povedať no v tom Satoshi zaaukal. Dal ruku za chrbát. Stála vedľa neho, no aj keby to ako sa porezal periférne nevidela - v momente, čo mu z rany vytiekla kvapka krvi - ucítila ten typický kovový pach vo vzduchu. Strihla ušami a otočila sa na neho.* Poranil si sa! *Vytreštila oči a natiahla ku nemu ruku.* Ukáž, nech sa ti na to pozriem. *Nebola to veľmi žiadosť - skôr rozkaz. Výraz mala v sekunde vážny priam profesionálny.*
Satoshi: *Takisto mykne plecami.* Tak to len aby naša konve... to len aby naša debata nestála. *Tá práca zo škrabkou mi príde monotónna až do momentu...kým nepozerá na zemiak ale svoju super sestru Shizuku a zareže si pritom do prsta.* Au. *Zjakne potichu a pustí šrabku. Ustúpi krok dozadu skryje si porazený prst za chrbát. A dúfa že si jeho sestra nevšimla že sa porezal.*
Shizuka: *Musela si dlaňou prikryť ústa aby nevyprskla keď zaračkoval.* "Kawaiii" *Pomyslela si a prihlúpučko sa usmievala. Postavila sa oproti Satoshimu a začala z hrachových luskov vyslobozdovať sladký, zelený hrášok. Jeho ďalšie slová ju zanechali neistú. Nad niečím takým sa nikdy nezamýšľala. Romantické vzťahy a vzťahy celkovo ju nikdy nezaujímali. K cudzím chlapcom nepociťovala nič ako náklonnosť ani len sa jej žiadny nepáčil. Vlastne mimo rodinu nemala ani žiadnu kamarátku.* Kladieš naozaj čudné otázky. *Usúdila a mykla útlymi plieckami.*
Satoshi: *Trochu sa začervená ale potom buchne po stole* Nie je to lozkošné! Ach to bola pasca... *Skúša sa upokojiť a zatiaľ si prevezme škrabku a pokračuje v tom čo Shizuka začala. Počas toho ako škrabe zemiaky hovorí.* Pekných dievčat je veľa ako mám vedieť či som len falošne očarený vzhľadom alebo či sa naozaj k sebe hodíme? *Začne takouto otázkou ale potom sa na chvíľu odmlčí.* Na toto sa asi bude tiež lepšie spýtať mamky, že?
Shizuka: *Začala vyberať veci na zemiakový šalát a pustila sa do škrabania zemiakov.* Nie, mne to príde rozkošné. Ale možno by ti to dodalo sebavedomie aby si oslovil to pekné dievča. *Premýšľala nahlas.* Možno podvedome si sa za to hanbil a vieš, že chcem byť najlepšia lekárka na svete. Čo by som bola za sestru ak by som v prvom rade nechcela pomôcť svojej rodine. *Vysvetlila mu a položila škrabku na stôl.* Pokračuj za mňa, dám zovrieť vodu. *Prisunula si stoličku ku šporáku a napustila vodu do hrnca - dala ju variť.*
Satoshi: Skvelé! *Povie a ide jej pomôcť s myšlienkou že si potom zatrenujú.* Uhmm. Čo? *Spýta sa prekvapene. Nečakal že z ničoho nič vytiahne práve toto.* A...je to až také...*išiel povedať hrozné ale vzápätí si to rozmyslel.* až také zlé? *Nakoniec mávne rukou.* Nechaj to tak to sa už nejako ujčite vylieši.
Shizuka: *Postavila sa a pobehla k dverám.* Ak chceš trénovať tak môžeme po tom čo navaríme a upraceme. *Žmurkla na neho cez plece a pobrala sa do kuchyne. Predpokladala, že ju bude Satoshi nasledovať.* Popri varení by sme mohli trénovať tvoju výslovnosť. Snažil si sa s tým už niečo robiť? *Opýtala sa pri pohľade do chladničky. Mala v pláne urobiť ockovi jeho obľúbené jedlo.*
Satoshi: Jupííí! *Poteší sa že raz pôjdu spolu na misiu a že ho v tom nenechá. Potom sa zamyslí. V duchu mal predstavu že ho zavolá na súboj aby si potvrdila jeho schopnosti ako spolu misijníka. Ale také niečo to by sa dalo asi skôr čakať od Ayase. Prikývne jej.* Okej. Keď si to sľúbila tak to by sme mali. Tak. Poďme nato! Tjénovať môžeme aj inokedy. *Úplne súhlasí z jej nápadom.*
Shizuka: *Zachichotala sa.* Tak dobre. Pôjdeme spolu na misiu. *Zazubila sa. Nevidela v tom problém bol tiež chuunin, mal len o rok menej a v boji bol možno lepši než ona. Sama sa skôr zaujímala o to ako rany liečiť a nie ich spôsobovať. Nikdy to nikomu nepriznala, no predstava, že by mala niekomu vziať život ju tešila. Bála sa, že by toho ani nebola schopná.* A teraz - mám nápad. Sľúbila som maminke, že tu budem ockovi pomáhať.. Čo keby sme ho prekvapili a niečo dobré mu uvarili? Keď príde z práce bude určite hladný. *Nadchla sa. Určite by to mohli nechať na jeden z klonov, ktorý sa okolo sídla ako hliadka nom-stop ponevierali, ale chcela očká potešiť.*
Satoshi: *Zhlboka sa nadýchne a vysloví to.* Všetci veľmi dobe vieme ako často členovia našej famílie chodia na misie. Sme vážený ale máme aj veľa povinností. Chcem aby keď pôjdeš ty na misiu aby si ma nenechala samého doma. Čo budem v prázdnom dome? Vezmi na misiu plosím aj mňa! *Vysloví svoju prosbu a čaká ako jeho sestra nato zareaguje.*
Shizuka: *Strihla uškami a zatvárila sa ako najväčšie neviniatko na svete.* Vážne? *Priložila si ukazováčik k perám.* Skoro by som zabudla! *Sladko sa usmiala a mykla plieckami - nebola to tak úplne pravda ale ani nepravda - len sa zase zarozprávala, hoci musela priznať, že by jej nevadilo keby na to jej mladší braček zabudol.* Taaak čo ti to mám teda sľúbiť Satoshi? *Nahla hlavu na stranu a spýtavo zažmurkala.*
Satoshi: Fajn, fajn ale niekedy by som si aj tak chcel splaviť cestu okolo sveta. Nie len kvôli tomu ale mohlo by to byť zaujímavé nemyslíš? Spýtať sa ocka...no vieš ja som chcel aby toto bolo zatiaľ medzi čo najmenej ľuďmi ale tak uvidíme. *Potom sa zamyslí.* Ty a chlapci niiič? Vôbec? A komu potom budem ujo? Nevadí. Tak Ok necháme to zatiaľ na Ayase a Sayuyi. My si zatiaľ budeme užívať slobodný život. *Odrazu dostane pocit akoby na niečo zabudol. Akoby mu niečo ušlo.* Uáááá! *Zhíkne.* Ty si ale umelec v... odvádzaní pozonosti! Veď po tajomstve si mi mala niečo sľúbiť pledsa! *Pripomenie jej.*
Shizuka: *Jeho opis toho tajomného dievčaťa jej nestačil. Nevedela si ju podľa toho predstaviť a to ju škrelo. Nechcela to z neho však nasilu ťahať. Bol očividne traumatizovaný keď mal problém ju čo i len osloviť. Z chuti sa zasmiala keď do nej štuchol - doslova vyprskla musela si oboma rukami zapchať ústa aby sa prestala chichotať.* Ja a chlapci? *Ukazováčkom si zotrela slzy, ktoré jej od smiechu vybehli.* Nie, pekne ďakujem! Nikdy nebudem mať nikoho radšej než vás. *Frnkla mu do čela prstom.* Na moju vlčiu dušu. *Zaprisahala teatrálne a uškrnula sa.* Ak ale prídeš na ten rozdiel tak sa o to zistenie môžeš so mnou podeliť. Celý svet kvôli tomu ale pravdepodobne obchádzať nemusíš - stačí sa opýtať ocka .. ste obaja chlapi bude to taká chlapská záležitosť. *Navrhla mu a poškrabkala sa za uchom pravou labkou ako psík.* Ešte vždy sa môžeš opýtať aj tety Sayi alebo maminky keď sa vráti. Aj tak nechápem prečo si to tvoje dievča neoslovil. Si predsa Satoshi Juuzou Toyokazu! Mala by byť poctená už len tým, že si jej venoval jediný pohľad. *Prehovorila a pyšne pri tom zdvihla hlavu. Maminka jej vštepila hrdosť k rodine.*
Satoshi: *Vráti sa späť do sedenia aby videl sestre do očí.* Hmm. Keď ani ty nevieš v čom sa líši ľúbenie a milovanie tak ja to zistím a potom ti poviem :D *Povie jej a zasmeje sa nad touto predstavou žeby šiel zisťovať niečo nevedcké vedecky.* Niekto to už musí vedieť, plecestujem celý svet aby som toho človeka našiel a keď taký nebude, tak ja objavím ten lozdiel. Ja viem že máš nás rodinu, ale nevidela si ešte nikdy medzi niektorými cudzími chlapcami nejakého sympaťáka. *Máličko do nej šťuchne aby nebolo všetko len na ňom. Keď sa ho spýta kto to vlastne je tak len mykne plecami.* Neviem. Možno ju poznáš a možno nie. Ani neviem ako sa volá. Bola v tliede nad nami. Videl som ju len odchádzať keď sme šli domov. Nikdy som jej nič nepovedal vždy som to odložil, že sa jej spýtam na meno inokedy... Potom prišla GZ a zrazu som zistil že do akadémie už vlastne nechodím. Takže od vtedy som ju nevidel...
Shizuka: *Dala si ruky pod bradu a zamyslela sa.* Ocka som sa pýtala len na to odkiaľ sa berú deti. Povedal, že keď budeš mať niekoho rád a bývať s ním tak sa narodí dieťa ale nie s členom rodiny. *Vysvetlila mu a potom pokračovala.* Ale neviem či existuje presná poučka kde by sa vysvetľoval rozdiel medzi ľúbením a milovaním. Ja som nad tým doteraz veľmi nerozmýšľala. Mám totiž rada len vás - našu rodinu. *Presunula sa bližšie a stíšila hlas.* Koho to máš vlastne rád? Ako sa volá? Ako vyzerá? Poznám ju?
Satoshi: *Na chvíľu sa zamyslí.* Hmm. Ja neviem. *Prestane sedieť a ľahne si na zem.* Čo to vlastne znamená ľúbiť? A čo milovať? A v čom sa to líši?... *Znovu sa zamyslí.* Shizuka nee-chan ja tomu jednoducho nechápem. V akadémií a z knižiek sme sa naučili veľa vecí ale toto je ťažšie ako definícia hustoty. *Potom sa usmeje.* Ale aspoň jednu vec viem naisto... Ona je pekná.
Shizuka: *Diabolsky sa zachichotala keď jej výraz fungoval. Najprv sa nadurdil, no keď napokon šiel s pravdou von natešene si sadla oproti nemu na zem.* Zaľúbil si sa?! *Opýtala sa dychtivo a plná zvedavosti vyčkávala na ďalšie jeho slová.*
Satoshi: Uhá! *Zľakne a ustúpi o krok do zadu.* Veď to je vydieanie! *Pri ústupe do zadu zakopne a spadne na zem na zadok čiže sedí oproti Shizuke. Prekríži si ruky a na sekundu sa tvári urazene s odvrátenou tvárou ale potom to nevydrží a usmeje sa.* No ale že si to ty tak ti poviem. Ale nikomu ani muk! *Povie varovne.* Ide o jedno dievča... *Začne trochu rozpačito.*
Shizuka: Chápem ťa. Je tu bez maminky a Ayase dosť prázdno. *Zamyslela sa ale len na chvíľku kým odpovedala.* Najprv mi prezraď to tajomstvo! *Zakňučala so psími očkami, čo v jej prípade vyzeralo vďaka chvostíku a uškám mega-roztomilo. Ešte aj spojila ruky v prosiacom geste.*
Satoshi: Ahoj...Áno! To si piš že sa nudím! Všetci chodia každú chvíľu na misie. Z každým kým sa chcem hjať odchádza aspoň že si tu ty. *Povie a usmeje sa.* Keby že dnes odídeš aj ty asi sa zbláznim. Ďakujem. Shizuka musíš mi niečo sľúbiť ak mi to sľúbiš tak možno ti aj prezadím jedno tajomstvo. *Dopovie a ukončí to napoly tajomne.*
Shizuka: *Ležala na bruchu - na svojej mäkkej posteli. Jednou rukou mala podopretú bradu a druhou listovala v herbári, ktorý jej spolu s ostatnými knížkami darovala maminka. Hmkala si nejakú melódiu a kopala do rytmu nohami vo vzduchu. Ušká mala mierne sklopené a chvostík sa jej vlnil zo strany na stranu - keď v tom zaklopal na dvere jej brat.* Satoshi! *Potešila sa, strihla ušami a zoskočila z postele aby ho mohla objať. Boli skoro rovnako vysoký - odtiahla sa a šťastne sa usmievala.* Prečo si prišiel? Nudíš sa? Chceš sa hrať? Rozprávať? Trénovať? Som k dispozícii! *Ukázala si palcom zovretej pästičky na hruď a zachichotala sa.*
Satoshi: *Ďalší deň, členovia rodiny sú doma ale rodina nie je práve v tejto chvíli úplná. Niekto odcestoval loviť nukeina niekto má iné veci na práci. A práve tento deficit členov rodiny doma spôsobil že Satoshi hneď z rána šiel za Shizuku. Zaklopal na jej dvere, otvoril ich, vošiel dnu a zatvoril za sebou dvere.* Ahoj Shizuku smiem vojsť?
---: ---
Ayase: Rád tě zase uvidím, tak se měj ahoj. *Rozloučí se s ní Ayase a vyrazí rovnou směrem k bráně Ketchūgakure od které si to zamíří do domu kde se Shikim a svými sourozenci žije. Není to moc daleko od vesnice, takže se tam dostane maximálně během půl hodiny, doma udělá vše, co chtěla a to jsou přípravy na odchod. *
Ayame Hirai: Jo takhle. No tak to je potom otázka jednotlivců, takže je v pořádku, že jsi to dělat nechtěla. Už jsem se lekla, že máš proti tomu nějaký výhrady jako třeba proti genjutsu, *zasměje se.* Hm, to bych mohla. Nenapadlo mě přemýšlet ještě o druhém povolání, máš pravdu. *Pokýve jen hlavou. Ayase jí teď nasadila brouka do hlavy. Možná by měla mít rozhodnuté i druhé povolání v době, kdy bude volit to první, aby se potom dobře doplňovly.* Díky za nápad, *řekne s úsměvem.* Nezlobím se, chápu to. Přecejenom máš víc povinností než já. Takže je to v pořádku. Kdybychom se dlouho nepotkaly, budu ráda, když se někdy stavíš. Ale snad se potkáme, když jsme z jedný vesnice, *odpoví jí.* Takže se měj.
Ayase: Proč? Nikdy mě nelákala představa lidem léčit zranění a tak podobně, sice dokážu pohledem říct kde má člověk jakou zlomeninu, ale jsem dobrá spíše zranění vytvářet než je odstraňovat. Možná by sis jednou mohla zvolit primárně povolání právě lékařky a sekundární lovce odměn nebo cokoliv podobného co by ti mohlo dovolit společně semnou chodit na cesty, to je ale ještě za dlouho takže to nemusíme řešit. Uhm, každopádně nerada to celé ukončuji, ale asi budu muset pomalu už jít, musím si sbalit nějaké věci a podobně, čeká mě totiž cesta v tom, že půjdu lovit Nukenina a tak musím být dost vyspalá, nezlobíš se?
Ayame Hirai: A kdyžtak řekni ještě mně a nakopem jim zadky spolu! *ujistí novou kamarádku o tom, že s ní může vždycky počítat.* Tak to je zvláštní. Možná se vaši tak hledali, až se našli a maj proto děti s ušima a ocáskama, *řekne s úsměvem, spokojeně. Zní to idylicky, pohádkově. A Ayame je ještě dítě, takže jí to připadá pravděpodobné.* No tak snad budu moct chodit léčit i mimo vesnici. Snad. *poznamená.* To je zvláštní, mně se to třeba líbí. Ale kdoví, kam mě to zavede. Třeba se mi to přestane líbit, *pokrčí nad tím rameny. Připadá jí ale, že lékaři pracují více přímo pro lidi, což se jí chce mnohem více, než pracovat přímo pro vesnici. Je to takové osobnější.* Máš přímo důvod, proč tě to nelákalo? *zeptá se dívky.*
Ayase: Ne nepoužila, místo toho bych jim ukázala, že se dokážu postarat sama o sebe bez kontaktů rodičů a nakopala jim zadky. *Poté se s úsměvem zašklebí. *Netuším jak je to možné ale ani tatínek a ani maminka tento ocásek nebo ouška nemají. Mám ho jen já a mojí tři sourozenci, jen dívky. Proč to tak je, to fakt netuším. *Trochu jí zaskočí její naděje v to, že by se ráda stala lékařka. *Lékařka? Tak to si nejsem jistá, mě tohle povolání nikdy nelákalo.
Ayame Hirai: A použila bys je? Ty kontakty? Kdyby se ti fakt něčí chování nelíbilo myslím, *dotáže se dívky. Ví, že je to jen teoretická otázka a každý by se vždy zachoval trochu jinak, než by čekal. Ale aspoň se Ayase může pokusit o tom zapřemýšlet.* Hm, svět ve kterym lidi odsuzujou někoho za uši a ocásek, je docela smutnej. Jo vlastně mají ho tvoji rodiče? Nebo jak se to stalo, že ho máš? *zeptá se ještě mimoděk dívky. Potom se zamyslí nad jejím návrhem ohledně cestování.* To by bylo hrozně super! *odvětí nadšeně.* Akorát já mám v plánu být asi lékařka a nevím, jak to s tím pasuje, *dodá pak už trochu méně nadšeně.* Myslíš, že to v tom případě nevadí?
Ayase: Spíše si drží odstup, plno lidí má strach že pokud by se ke mně zachovalo nějak nevhodně nebo by se mi něco nelíbilo, že bych využila svého vlivu a rodičů a zařídila jim celkem problémy. Mnoho lidem se nelíbí můj ocásek a ouška jako takové takže mě občas v tomto ohledu někdo i odsuzuje, ale není zase tak strašné a já si na to docela zvykla, navíc jsem prostě zlobivé dítě, které rádo dělá průšvihy. *Tomu poslednímu se Ayase automaticky zasměje. *Ne nechci vést vesnici, upoutá tě to ke křeslu a nemáš svobodu pohybu jako by sis přála, prozatím zůstanu u toho, že bych ráda cestovala ale samotnou ne, hele až trochu vyrosteme jak já tak i ty co takhle začít cestovat po světě? *Navrhne s úsměvem a to ohledně Genjutsu úplně vypustí, teď tu je něco o hodně zajímavější o čem by se ráda bavila a to je vidina že by Ayame a Ayase jednou vyšli na společnou cestu napříč tímto světem. *
Ayame Hirai: Jaký máš vlastně zkušenosti s tím, když někdo předem ví, kdo jsi? Chovaj se k tobě s úctou, nebo se tě spíš bojí? *zeptá se zvědavě. Nikdy ji nenapadlo přemýšlet o tom, jaký život mají děti vysoce postavených lidí.* Hm, je to vlastně logický, když to tu budovali, že nemají klany odsud, *zasměje se.* Chtěla bys dělat stejnou práci, jako tvůj taťka, nebo chceš jít úplně jinym směrem? *zeptá se Ayase. Přijde jí, že být Hokage musí být přeci spoustu papírování.* To máš pravdu. Klan si nevybereš. Ale tak aspoň máš trochu výhodu, že ač to Genjtusu nemáš ráda, něco málo o něm snad víš, ne? *napadne ji a napije se džusu.*
Ayase: Proč až teď? Chtěla jsem, abys mě brala jako normální holku a stala se mou kamarádkou, aniž bys věděl kdo je můj otec. *Během odpovědi se docela usmívá. *Mimochodem klan Tekubi mám z rodiny jako jediná zbytek rodiny má klan po mamince, která má taktéž klan z jiné vesnice ale nevím, zda mohu říct jaký, takže bych řekla, že z celé Ketchūgakure mám tento klan jen já a tatínek. Mimochodem sice Genjutsu ráda nemám ale tak co mám dělat že? Klan si člověk nevybírá a ne v Kirigakure jsem nikdy nebyla.
Ayame Hirai: *Podívá se nevěřícně na Ayase. Slyšela, že Chikage má děti, ale nenapadlo ji, že některé z nich potká.* Aha, vážně? *podrbe se nervózně na zátylku s úsměvem.* Co že jsi to řekla až teď? *zeptá se dívky. Ale uvědomuje si, že její život může být dostovlivněn tím, čí je dcera a tak už teď se snaží pracovat na tom, aby se chovala bez ohledu na to, kdo je jejím otcem.* Takže jste tu jediná rodina s tímto klanem. To musí být docela fajn, ne? Taková, řekla bych, výjimečnost, *nadhodí.* Ale zároveň to působí trochu osaměle, *dokončí.* Počkej, neříkalas, že nemáš moc genjutsu v lásce? *zasměje se na její vyprávění o jejich klanu.* Mimochodem, byla jsi teda někdy v Kirigakure, když je odtamtud tvůj taťka? *zeptá se ze zvědavosti.*
Ayase: Klanu? Z místních klanů nepocházím ani z jednoho, zdědila jsem klan, který mám po tatínkovi. Víš můj tatínek je Chikage, založil tu vesnici a tak jsem podědila klan, který vlastnil ještě předtím, než založil Ketchūgakure. *Při odpovědi se trochu zasměje. *Můj klan pracuje s Genjutsu přes flétny, myslím, že pokus jsem četla správně tak můj klan pochází z Kirigakure no Sato. Mimochodem pokud potřebuješ vodu tak běž prostě na kraj ostrovu a skoč s do vody, vyřešeno ne?
Ayame Hirai: Hm, tak to abych si zařídila něco, aby mi nebyla zima. Je to divný, je tu klan, kterej se přímo specializuje na věci ohledně vody, ale nějaká pláž nebo tak tu pro nás není, *zamručí trochu. Až bude mít víc peněz, pořídí si na pozemek krytý bazén i na zimní měsíce a bude po starostech. Bude si moct zvát i sousedy, aby trochu zmírnila to "utrpení" všem. A nebo se může zkusit ještě poptat, někam přeci musí chodit.* Z jakého jsi vůbec klanu? *zeptá se Ayase.*
Ayase: Vykoupat? *Ayase se okamžitě zamyslí, sice ještě nezná celou Zem Válek ale, pokud by tu bylo místo pro koupání určitě by o něm věděla. Tato Zem je stále taková ponurá, tedy aspoň tak to Ayase přijde. *Asi tu nic pro koupání není, ono tenhle velkej ostrov ani není tak dobře umístěn není tu zase takové horko. *Odpoví trochu zamyšleně. *Pláže ani tak podobně tu určitě nenajdeme.
Ayame Hirai: Vojáka? Páni, tak to je hustý, to bych do tebe neřekla. A lovec odměn zní taky dost zajímavě, *zhodnotí. Obecně třeba voják jí připadá jako takové hrdé povolání, které by prostě chtěl dělat snad každý.* Ah, máš pravdu, jasně, *odpoví jen trochu zahanbená na ty nepřesnosti se zeměmi a vesnicemi.* Hlavně je super, že jsme na ostrově. Miluju vodu. Jen teda nevím, jestli je tu nějaký místo, kde se dá dobře vykoupat. Přístav není ideální. Nevíš o něčem? *zeptá se své kamarádky.*
Ayase: Moje povolání? Primárně dělám vojáka a sekundárně se zaměřuji na lovce odměn. *Pak se trochu zasměje. *Země Trávy není vesnice ale Země, uvnitř které se nachází Kusagakure. To je jako říct že naše Zem se jmenuje Ketchūgakure. To ovšem není pravda, jmenuje se to Země Válek, uvnitř které se nachází naše milovaná Ketchūgakure. *Odpoví s úsměvem a ohledně její touhy po velkých vesnicích se na okamžik zamyslí. *Vlastně Ketchūgakure je taky velká vesnice. Jsi mi to připomněla úplně jsem na to zapomněla.
Ayame Hirai: Jo takhle. A co ty máš za povolání, jestli to není tajný? *zeptá se kamarádky. Neumí si příliš tipnout, co by mohla dělat. Sama Ayame moc nemá přehled o tom, co tak chce dělat, ale uvažovala o lékařství, nebo vědě. Má to k sobě obecně navzájem dost blízko.* Země Trávy je docela malá vesnice, ne? *zapátrá v paměti po geografii. Jak její rodiče vyváží čaj, je to tak to jediné, co umí z toho, co jí může být platné jako kunoichi.* Já jsem vždycky chtěla do velkých shinobi vesnic a přímo myšlenka Ketchugakure se mi líbila. Takže jsem si takový svůj první "sen" vlastně už splnila. Ale taky se mi vždycky líbila Země Horkých pramenů. Líbí se mi to prostředí a někdy bych se tam chtěla podívat, *odvětí Ayase.*
Ayase: *Posadí se na jednu židli u stolu, ke kterému se Ayame vydala. Vezme si džus a s chutí se napije. *Ano jako Tokubetsu Jounin už více cestuji, ono ovšem nezáleží tolik na tvé hodnosti, jako spíš na povolání které si zvolíš. *Pak se musí zamyslet, nemůže si zrovna vzpomenout přímo na název nějaké Země, kterou navštívila. *Byla jsem už v několika Zemích, mimo Zem Válek, vlastně už si i na jenu vzpomínám a tou je Země Trávy. Jinak nikdy jsem o tom nepřemýšlela tak že by mělo být místo které bych vždycky ráda viděla, takže bohužel k tomu ti nic nemohu říct. *Odpoví trochu sklesle, sama si je vědoma toho že pokud se zamyslí nad tím, kam by si přála jít tak by jí prostě nic nenapadlo. *Co ty?
Ayame Hirai: Dobře, v pohodě, *přitaká a najde pomerančový džus, který nalije sobě i Ayase do sklenic a vrátí jej zpátky do lednice. Potom se ještě podívá, co by jí dál nabídla. Ale je div, že má vůbec ten džus. Jinak má nakoupenou rýži a to je vlastně všechno, co tu po dlouhou dobu jí, než jí přijdou peníze od rodičů.* Mimochodem, vždycky mě zajímalo, *začne, zatímco jí nese sklenici s džusem ke stolu, ke kterému se posadí. Stůl je čtvercový a jsou u něj dvě židle, přestože tu bydlí Ayame sama - o druhou si občas opírá nohy, jinak by ji dala pryč, aby se necítila osaměle. Jedna židle je teď ale volná pro Ayase a na stole před ní už leží onen džus.* Posaď se, *vyzve ji mimochodem a pokračuje dál v původní myšlence.* ...když jsi Tokubetsu Jounin, cestuješ už nějak víc díky misím? *dokončí myšlenku směrem na Ayase.* Byla jsi už někde daleko? *zajímá se. Nejen kvůli svým vyhlídkám, ale aby se i něco dozvěděla.* A máš místo, kam jsi se vždycky chtěla podívat?
Ayase: *Nechá se trochu provést, co se týče koupelny a záchodu, sice kdyby to nutně potřebovala vědět tak by prostě použila Byakugan ale když jí to Ayame takto ukázala tak je to rozhodně lepší. *Máš to tu hezky udělané, mimochode dala bych si džus, šťávu nemám moc ráda. Odpoví a rozhlíží se okolo sebe, jakoby chtěla zahlédnout každou skulinu a každý detail domu, ve kterém Ayame žije. *Jinak děkuji.
Ayame Hirai: Jo takhle to myslíš. No potom by byl osud to, že jsem šla do Doja. Ale těžko říct, jak to je, *pokrčí nad tím rameny. Je na tohle ještě malá.* Určitě naše životy ovlivňují i nejmenší rozhodnutí a určitě je ovlivňují často i cizí lidi, *řekne zamyšleně.* Třeba já nevím přesně, kdy jsem se rozhodla stát se kunoichi. Určitě to ovlivnili cizí shinobi, kteří přišli k nám do vesnice. Mohlo se stát, že bych žádného dlouho nepotkala a potom už by bylo pozdě začít trénovat. Ale já jich poznala celkem dost díky tomu, že naši občas nějaké shinobi ubytovávali v našem druhém domu, zdarma. Jako odměnu za jejich služby světu. A tak si se mnou někteří hráli. Mohlo se stát, že kdyby přišlo o jednoho shinobiho méně, vůbec bych tu nebyla. Takže možná něco jako osud existuje. *Ukončí tu myšlenku, ale neví, jestli se tím vůbec může zabývat takhle brzo. Otevře dveře a pozve tedy Ayase dovnitř. Sundá si boty v předsíni a zamíří do kuchyně. Cestou kamarádce ukáže, kde je koupelna a záchod, kdyby tam potřebovala jít. Pak se znovu zamyslí, co může nabídnout.* Dáš si šťávu? Nebo mám pak ještě džus, *vzpomene si.*
Ayase: Ne, chápeš mě špatně. Pokud je někdo úspěšný tak ho tam dostala jeho vlastní rozhodnutí, která během života udělal. I malá změna v rozhodnutí může mít velké následky, například pokud bys ty dnes nešla do Doja trénovat tak bychom se nepoznali. Říkám, že to co z nás bude a jací v budoucnu budeme, určuje jen a jen to, jak se budeme v různých situacích rozhodovat. *Toto je hold prostě názor Ayase na život a jeho směr jako takový, je si jistá že každý někam směřuj. Někdo směřuje k těm důležitějším a ambicióznějším věcem a někdo naopak k těm skromnějším. *Dovnitř? Pokud ti to nebude vadit tak ráda.
Ayame Hirai: *Dostanou se přímo do klanové čtvrti, což je znamení, že jsou správně a Ayame už tuto část vesnice zná moc dobře, klanovou čtvrť má nejlépe zmáklou, co se týče směrů. Takže už si to štráduje s Ayase v patách ke svému domu.* Takže myslíš, že pokud je někdo úspěšný, je mu to víceméně předurčeno? *zeptá se zamyšleně. Neví jinak, co myslí těmi důležitými životními body a nic jiného krom úspěchů, nebo naopak tragédií ji nenapadá. Potom by to stále nebylo příliš uspokojivé. Ayame neví, jestli něco jako osud opravdu existuje, nicméně doufá, že ne. Konečně už se ale dostanou k jejímu domu. Ayame vyštrachá klíče.* Chceš dovnitř? *zeptá se Ayase a zamyslí se nad tím, co by jí teoreticky mohla nabídnout.*
Ayase: *Poklidným krokem jde tam kam Ayame, Ayase to tu celkem už zná a tak když vejdou do klanové čtvrti tak se usměje. *Klan Sairen? Tak to jdeme správně. Neboj, budu to trochu hlídat, ale zkusím to celé nechat na tobě. *Odpoví s úsměvem a pobavením zároveň. *Já? Já si myslím, že život nám předem připravil různé důležité životní body nebo události a podle toho jak se s nimi vypořádáváme se určí, naše životní cesta, kterou si těmi rozhodnutími samy určíme.
Ayame Hirai: *Na "povel" Ayase se vydá směrem ven z Doja a rozhlédne se. Sluníčko ji na chvíli trochu oslepí a pak se chvíli rozkoukává, kterým směrem jít. Pořád se tu nevyzná tak dobře, ačkoliv sem přišla sama. Je příhodné, že je tu s ní Ayase, kdyby se náhodou ztratily. Vydá se tedy směrem, kterým přišla - do klanové čtvrti.* Kdybychom šli špatně, tak se vůbec nediv. Jsem z klanu Sairen, to jen tak abys i ten špatnej směr poznala, *dodá ještě. Někdy by jí mohla Ayase ukázat, co je ve vesnici zajímavého z pohledu samotného obyvatele.* Jako jestli jsou nám věci předurčené? *zeptá se dívky.* Ne tak docela. Myslím, že všechn se dá ovlivnit, nevěřím tomu, že je pro mě připravená nějaká cesta. O čem by pak byl život? Co ty? *zeptá se na tu stejnou otázku.*
Ayase: *Už si stihla aspoň trochu odpočinout a tak se pomalu postaví nohy a věnuje Ayame přátelský úsměv. *Dobrá tak tedy pojďme, veď mě Ayame-chan. *Zasměje se přitom oslovení, doufá, že to Ayame nebude vadit, radši se tedy přestane hihňat jako trouba. Klidným krokem hodlá kráčet po boku Ayame, netuší, kde tam může bydlet, zkusila by si tipnout tak někde okolo centra. *Ayame? Věříš v osud nebo tak podobně?
Ayame Hirai: Tak ono je fajn, že radit jim nemusíš ty, ale můžou rodiče, *řekne zamyšleně, protože z toho, co jí Ayase povídala, jí došlo, že rodiče jsou také shinobi. Musí to být fajn, když je takhle velká rodina pohromadě a Ayame si do toho donedávna příliš nevážila.* Máš pravdu. Nevím, jestli jsou uživatelé Genjutsu srabi, ale taky je nemám ráda. Nikdy na mě nikdo ještě nic takového nepoužil, ale slyšela jsem o tom a i tím, jak tomu nerozumím, mi to přijde dost nefér, *řekne taky trochu pohoršeně.* Tak se chceš podívat, kde bydlím? *zeptá se Ayame své nové kamarádky.*
Ayase: Ne netrénujeme společně. Stala jsem se Ninjou na rozdíl do nich moc brzo a získala si velký náskok. Všichni jsou zatím jen na hodnosti Genin, nerada bych jim nějak během tréninku vážněji ublížila, a poněvadž se spíše zaměřuji na blesky a na Taijutsu tak je těžké neublížit. Ale jednou jsem trénovala s tátou, to byla docela sranda, i když nakonec to ukončil pomocí Genjutsu, podle mě je uživatel Genjutsu srab takže jsem se na něj tehdy docela naštvala a trochu jsem i teď.
Ayame Hirai: *Sleduje ohromeně Ayase, ještě neviděla techniku boje, jakou používá, ale nevyptává se jí na to. Určitě se s něčím takovým ještě setká, nebo se jí zeptá později. Mezitím, co Ayase oddechuje, si začne Ayame odmotávat obvazy z rukou, které tam měla především kvůli boxování. I tak má ruce pomlácené, ale bude si muset zvyknout tak jako tak, že nebude moct být věčně jako princezna.* Vlastně...když máš tolik sourozenců, trénujete někdy spolu? Musí to být celkem výhoda. Nebo se zlepšujete každý sám? *zeptá se Ayase.*
Ayase: To zní dobře, určitě bych u tebe někdy ráda přespala. *Ayase se ta představa rozhodně zamlouvá, samozřejmě že cviky pak vystřídá na kliky a pak na dřepy, které vystřídá útoky na pytel, neútočí na něj pěstmi ale spíše s otevřenými dlaněmi. Styl boje Ayase není založen na údery pěstmi ale spíše na útocích otevřenou dlaní (vznešená pěst – Byakugan). Tak nějak si tak zvykla bojovat, i když Byakugan aktivní nemá. Vydrží celkem dlouho, ale nakonec padne vyčerpaná na zadek, ono cvičit a nosit během toho závaží na zápěstích a kotnících není pro Ayase zrovna jednoduché. *Dej mi pár minut abych popadla dech.
Ayame Hirai: Aha, tak to jsem nějak asi nezaslechla, *odpoví dívce, která s ní cvičí v Doju. Cvičí také bez ohledu na to, že tam jsou dvě a střídá různé cviky, občas si dá i pauzu na pití. Pak cvičení vymění za box. Když už se úplně vyčerpá, začne vydechovat a ještě chvilku sleduje Ayase, pokud ještě cvičí.* Určitě ti můžu ukázat kde bydlím. A až se zabydlím úplně a srovnám učivo na akademii, určitě můžeš někdy zůstat i přes noc, když ti to rodiče povolí, *odpoví dívce a znovu se napije. Počká, až budou moct jít.*
Ayase: Však jsem to říkala, Shizuka je o pár minut mladší takže ta starší jsem já. *Poví a pokračuje ve cvičení, dokonce se do toho na chvilku tak moc zabere, že přestane vnímat přítomnost Ayame a jen tiše cvičí. *Vlastně, pak mi můžeš ukázat, kde bydlíš, pokud ti to nevadí aspoň budu vědět kde žije moje kamarádka, teda pokud chceš, abychom byli kamarádky.
Ayame Hirai: Která z vás dvou dvojčat je starší? *zeptá se Ayase. Ví, že je to drobnost, protože je to často jen pár minut, ale stejně se musí zeptat, jen tak ze zvědavosti. Potom si uvědomí, kolik vyjmenovala sourozenců.* Páni, tak to máme obě celkem velký rodiny, *řekne obdivně. V Zemi čajů znala mnoho jedináčků, takže je ráda, že to má někdo podobně jako ona. Pak si všimne, že Ayase začne cvičit taky. Trochu ji to i motivuje, aby zabrala, ale nakonec už má příliš unavené ruce a tak si dá na chvilku pohov, aby Ayase sledovala. Vypadá to, že musí být opravdu silná, soudě podle techniky, s jakou sedy lehy zvládá.*
Ayase: Platí, i kdyby to byla součást mise tak si společně dáme ten váš výtečný čaj. *Ayase se sbíhají sliny už při té myšlence, čaje má totiž celkem ráda a Země Čaje má ty nejlepší ze všech Zemí. *Huh? Gomene trochu jsem se zasnila, ano jsem nejstarší, mám dvojče a ta se jmenuje Shizuka i když není tak totožně stejná. Shizuka je o pár minut mladší než já a pak mám ještě mladší sestru Sayuri a její dvojče Satoshiho jedinej bráška, kterého mám. *Ayase je blbé že tu vlastně jako jediná nic nedělá, Ayame tu cvičí a Ayase má sedět a nedělat nic? Proto si lehne a začne radši dělat sedy lehy. Nijak na to nepospíchá. Má svoje tempo, bylo by zbytečné, kdyby na sebe moc tlačila a hlavně kdyby zbytečně moc pospíchala a pak zbytečně brzo odpadla. *
Ayame Hirai: Až budu moct vycestovat z vesnice, určitě se tam budeme moct někdy vydat spolu. Budu jedině ráda, *slíbí dívce. Samotnou ji jako dítě trápí, že rodiče nemůže jen tak navštívit.* I kdybychom měli jít na misi, tak se tam společně podíváme. A čaj, se kterým rodiče obchodují, je skvělý, dáme ti ochutnat, *dodá nakonec.* Tak to je dobrý. Takže se prostě jen snažíš a ono to jde skoro samo? To bych taky chtěla, *zasměje se. Ale sama ještě nedokáže určit, jestli jí jednou toto "řemeslo" půjde,nebo ne. Je na akademii opravdu krátce na to, aby toto zjistila.* To je pěkné, že máš koho chránit a chceš to dělat, *pochválí ji.* Jsi z nich nejstarší? Nebo je chceš chránit prostě z principu? *doplní otázku. K pytli se nevrací, ale začne dělat kliky, protože jí stejně brzy dojdou síly a tak bude moct během pauzy pokračovat v konverzaci. Nemusí už dnes tolik dřít, trénovala doteď, takže prostě jen využije, že je v doju a může si u toho i povídat.*
Ayase: Čajová Země, někdy mě tam vezmeš dobrá? Ráda bych si někdy dala výtečný čaj, který tam určitě pěstují. *Ayase se rozhlédne a všimne si jedné lavičky u stěny, nebaví jí tam tak stát a tak se prostě vydá k té lavičce, aby se na ní mohla posadit. *Jak se mi to povedlo? Vypadá to, že jsem jen talentovaná, nevím jak jinak to vysvětlit. Prostě se snažím co nejrychleji zesílit, abych měla sílu na to, aby mě rodiče uznaly jako silnou a abych mohla ochránit své sourozence. *Na okamžik se zamyslí a podívá se na ten pytel, do kterého nejspíš Ayame před okamžikem mlátila nebo boxovala. *Pokud chceš trénovat tak můžeš, ráda se na tebe podívám.
Ayame Hirai: Jsem z vesničky v Čajové zemi. Rodiče podnikají právě s čajem, takže byli schopní mě sem dostat, navíc tam máme přístav a tak bylo jednodušší se dostat sem na ostrov. *Vysvětlí. Je to dost štěstí, kdyby byla z chudých poměrů, dostala by se sem až když by byla o něco starší.* Tokubetsu jounin? *zapátrá v paměti. Kam až její paměť sahá, Tokubetsu jounin už je poměrně silný a tahle dívka nevypadá o tolik moc starší, když dojde na porovnávání síly, ale věří jí to.* Jak se ti to povedlo? *užasne. Na druhou stranu evidentně byla na akademii už opravdu jako maličká. Když se na akademii Ayame dostala až teď, nemůže být rozhodně třeba chuunin.* Tak to tě obdivuji. Nevím ale, s čím bych potřebovala pomoct. Určitě je toho hodně, ale nic mě nenapadá, *odpoví jí.* Ale díky za nabídku. Třeba spolu někdy půjdem na misi, až zesílím, *usměje se na dívku.*
Ayase: Jak se ta Země jmenuje? *Ayase zajímá odkud přesně Ayame může pocházet, je si vědoma toho že je pár Zemí které Shinobi vesnice nemají a tak jsou závislý na těch ostatních. Tudíž předpokládá že Ayame musí pocházet přesně z takového místa. *Vlídný? Tak nejspíš na tom něco bude, tahle Země v opravdu velká a určitě se staneš silným Shinobi, možná na to nevypadám, pač, jsem taky ještě mlaďoučká, ale už jsem Shinobi. Jsem geniální dítě, Geninem jsem byla ve čtyřech a v pěti ze mě byl Chuunin a v osmi letech Tokubetsu Jounin. *Ayase si pak s vyjeknutím zakryje ústa. *Promiň, musí to vypadat jako bych se vytahovala. *Ayase se cítí teď trochu zle, nechce udělat špatný dojem. *Uhm, kdybys chtěla s něčím poradit nebo pomoct tak se mě zeptej dobře?
Ayame Hirai: To máš perfektní, že máš sestry. Já mám zase hodně starších bratrů a teda jako nic moc. *Zhodnotí její situaci. Ve skutečnosti to tak ale děti mají často, že "závidí" to, co nemají, ačkoliv by se jim to v kůži druhého člověka taky třeba úplně nezamlouvalo.* No...já nejsem z tohohle ostrova. *Odpoví dívce. Alespoň o geografii má nějaké znalosti, když už ohledně shinobi světa je vlastně úplně ztracená.* Narodila jsem se v zemi, kde není běžné, aby obyvatelé byli shinobi. Spíš se tam k shinobi vzhlíží a ti tu vesnici málokdy navštíví. Je hodně malá. Takže nevím, jestli ji znáš, *odpoví Ayase.* Rodiče mě sem poslali, protože jsem měla sen stát se shinobi a už jsou celkem staří na to, aby mě uhlídali sami, tak se rozhodli mě poslat sem do vesnice, protože zaslechli, že je tu bezpečno a Kage je vlídný člověk. *Dodá potom.*
Ayase: Kdyby mi to vadilo tak bych ti to nenabídla. *Odpoví s úsměvem a čeká, zda se Ayame odhodlá se dotknout jejích oušek nebo ne. Ucítí jen letmý dotek, tak se zasměje a narovná se. *Není to běžné, tohle mám jen já a moje dvě sestřičky. Nikoho jiného jsem s něčím podobným ještě nikdy neviděla, mimochodem říkala jsi, že tam odkud pocházíš, odkud jsi? *Ayase je rozhodně zvědavá odkud tato dívka může pocházet, počítala, že většina lidí odhází z Ketchūgakure co se týče dětí ale Ayame jak se zdá je na tom úplně jinak. *
Ayame Hirai: A vážně ti to nevadí? *ujistí se ještě jednou, než se letmo uší dotkne, spíše se tedy podívá na místo, kde přecházejí v "normální" pokožku.* Zajímavý. Tam, odkud pocházím, jsem nic takovýho ještě neviděla. Je to v naší vesnici častý? *zeptá se Ayase.* Teda, nechci, aby to znělo, že mluvím o tvých uších nějak...divně. Chápeš, *dojde jí, že použila slovo "to" pro její uši. Ale dívka vypadá přátelsky, tak snad trochu bude tolerovat její neohrabanost co se týče sociálních interakcí.*
Ayase: He? *Ayase prve netušila co přesně tím Ayame myslela, pak jí to došlo. Následně se tedy skrčí, aby byla trochu níž než je Ayame a skloní hlavičku k podlaze. *Pokud budeš něžná tak to můžeš zjistit sama, je to celkem vzácné tak je logické že si toho člověk všimne, ale ty jsi rozkošná tak ti dovolím se jich dotknout. „Je fakt rozkošná, třeba bych si z ní mohla udělat kamarádku.“
Ayame Hirai: *Všimne si teprve teď jejích uší, ocasu ještě ne. Jenže tím, že vyrůstala mezi civilisty, neví, jak moc je to neobvyklé. Proto si samozřejmě uši zvědavě prohlédne.* Já jsem Ayame, *podá si s dívkou ruku. Připadá jí to hodně formální, je ještě trochu dětinská a je jí prostě šest let. Ale ruku podá, ač ne úplně pevně. Když ji spustí, znovu se podívá na uši.* Promiň...to je...čelenka...nebo jsou tvoje? *zeptá se trochu váhavě. Nechce jí na uši přímo sahat, protože ví, že samotné by jí to určitě nebylo příjemné ani v jednom případě. Každopádně neví, zda je to tu časté, nebo je Ayase spíš výjimka. Ohledně shinobi se bude muset ještě spoustu věcí naučit.*
Ayase: *Všimne si toho pro Ayase divného chování ze strany Ayame, podobně se k ní totiž ještě nikdo nechoval. Ayase samotná nemá moc respekt k starším, takže si neumí vyložit jaký má její chování důvod. *Ne nechci, klidně pokračuj. Spíš jsme zaslechla, že tu někdo je a chtěla jsem se podívat, kdo tu trénuje a celkem jsi mě zaujala. *Následuje několik kroků k Ayame a pokusí se si s ní podat ruku. *Já jsem Ayase a ty? *Je si vědoma toho že vynechala Toyokazu Juuzou a má to důvod nechce, aby jí viděla jako dceru Shikiho a členku dvou nejvýznamnějších rodin, spíše chce být ve světle obyčejné dívky, i když s jejími vlčími přednostmi to není zrovna lehké. *
Ayame Hirai: *Snaží se co nejvíce útočit na boxovací pytel, ale zjišťuje, že čím víc se snaží, tím jsou údery horší. Spíš z toho důvodu, že už nemá příliš sil. A tak se rozhodne si radši dát takovou "aktivní pauzu" v podobě dřepů. Uleví horní polovině těla. I když spodní na boxování využívá také, je důležitější, aby si ulevila od určitých pohybů. Po chvíli dřepování do místnosti vejde dívka Je určitě starší než ona sama.* A...Ahoj, *odpoví jí Ayame celkem potichu, ale zase dost nahlas na to, aby ji slyšela. Překvapí ji, že na ni mluví starší dívka. Vnímá věkové rozdíly celkem dost a starší respektuje.* Chceš k pytli? *zeptá se a poodstoupí z místa, kde zrovna trénuje. Kdyby jí teď Ayase řekla, ať odejde z Doja, nejspíš to udělá. Mezitím se napije ze své lahve.*
Ayase: *Jde si jako obvykle dopřát fyzický trénink, Ayase potřebuje ještě hodně zesílit, zda chce zvládnout plynule bojovat se svými meči Ikazuchi no Kiba. Momentálně u sebe nemá žádné zbraně, na zápěstí a na kotnících má akorát tak připevněné závaží, které jí pomáhají trénovat každý okamžik jejího dne. Chvilku si tedy kousek od Doja zacvičila, nějaké kliky a podobně. Nakonec zahlédne Ayame, od prvního pohledu jí ta dívka přijde rozkošná. Ayase jde tedy jejím směrem, žádným způsobem neskrývá své modrá vlčí ouška, která krásně splývají s jejími dlouhými vlásky a vlčí ocásek, taktéž modré barvy se jí krásně houpe za zády. Pozorně se na Ayame podívá svýma očima, bílé barvy bez zorniček. *Ahoj.
Ayame Hirai: *Ve vesnici je stále teprve první týden a tak má občas trochu potíže stíhat děti na akademii. Rodiče ji nenaučili vůbec nic. Je to ostatně obecně z toho důvodu, aby se uměla ubránit a také chce být prostě soběstačná. V dnešním světě by si připadala jako civilista zbytečná. A tak aby se někam posunula, začala alespoň tím, že šla trénovat hod zbraněmi. Také si k tomu dala kondiční trénink, posilování. Vlastně nic, co by se týkalo chakry, ačkoliv se ji již začala učit používat. Ale začátky jsou vždy těžké u čehokoliv. Nevnímá svoje okolí, když zrovna boxuje do pytle pověšeného v místnosti.*
---: ---
Shizuka: *Shizuka toho dne dostala další ze svých misí ale nyní nešlo o to aby našla něčího psa ale o to aby pomohla s úklidem po tréninku v Doju. Dnes tam měl být výroční trénink společně s routem a tak se počítalo s velkým zašpiňením prostorů. Shizuka se tedy oblékla do volnějšího oblečení které ji bylo pohodlné, připnula si čelenku k pásku a vyrazila do Doja.* "Budu uklízet, budu uklízet. Shizuka se těší." *Ač o bylo neuvěřitelné Shizuka se opravdu na tento úklid těšila. Když dorazila do Doja tak se hlásila u správce doja. Ten jen kývnul hlavou a pobídl ji aby šla dvnitř. Shizuka se postavila ke dveřím a sledovala jak mnoho lidí trénuje a předvádí své umění. Byla to nádherná podívaná. Avšak přišla už tak že představení končilo. Povzdechla si.* "Ach jo. Toto se Shizuce líbilo a oni už končí. Tak počkám až dostanu povel." *Sedla si do rožku doja a čekala. Dívala se jak se všichni občerstvují, popíjí a baví se. K ní si sedla jedna holčička s čelenkou Ketchu.* (Holčička) Taky jsi tu na úklid? (Shizuka) Ano. (Holčička) Aspoň tu nejsem sama. Je to nuda čekat že? (Shizuka) Jo. Je. *Nebyla zrovna komunikativní když šlo o cizí děti. Asi po 20 minutách se už prostory vyklidili a ony se mohli pustit do práce. Shizuka se chopila koštěte a začala zametat zbytky a drobky na jednu hromádku. Následně pomocí lopatky vše vyhodila do pytle který tu na toto přímo byl připraven. Když už bylo zameteno tak nějací muži odnesli stoly na kterých byl ještě asi před 30 minutami rout. Shizuka vzala kyblík s voudou a hadrou a začala čistit podlahu (stejně jako v kendu po tréninku). Když byla hotová tak si otřela své spocené čelo. Její pouť byla zakončena u vchodových dveří kam přišel správce. Pochválil obě dívky a poslal je domů. Shizuka utíkala domů tak rychle jak jen mohla.*
---: ---
Reizo Hideki: *Reizo se pomalu chystal k odchodu když ješte prohodil k Shikimu.* Omlouvám se. *Podíval se na Ayase a snad poprvé pocítil lítost nad malou Hafí.* Promin Hafí ,donesu ti pak nejako sladkost *Rozloučil se s velitelem a padil s divným pocitem domů . *
Ayase: *Chiméra by nejspíše Shikiho pokousala, kdyby mela dostatek času aby reagovala, pak si ale uvědomí, že to je Shiki, tudíž její rodič a tak se spíš vznese vysoko do vzduchu a vydá se na lov hluboko do Země Válek. Ayase svými pěstičky pevně chytí tričko Shikiho a zaboří do něj svou hlavičku, musí dýchat svými ústy, protože jakmile se nadechne svým nosem tak má pocit že uvnitř shoří na popel. Velitel týmu další setkání odložil na neurčito a taktéž odešel, sice takováto reakce od Ayase mu přišla ne zrovna dospělá a hodná Ninji, musí ale zase vzít v potaz že je to pouze 4 letá dívenka. Nejspíš si bude pak muset promluvit i s Reizem, to vše vyřeší na dalším setkání týmu. *
Shiki: *Zaregistroval odcházející Ayase* Dneska končíme. *Pronesl, načež využil několikrát Shunsin jutsu a než se dostala Ayase k chiméře, chytil ji do náruče a pomocí Shunsinu si to mířili přímo do nemocnice aby se jí na to někdo podíal. Tedy hlavně na ty oči. Samotného ho to pálilo, ale on to přežije. Spíše šlo o jeho dceru, která je teprve ve vývinu.*
Reizo Hideki: *Reizo pozoroval jak Ayase utíká a nechal jí být.* "Hn.Možná jsem to malinko přepískl. " *Pomyslel si a podíval se na Shikiho.* Omlouvám se pane *trošku se poklonil * ale vypadá to že bych s vámi musel bojovat ted jen já.Myslím že bych s Ayase měl pracovat jako tým . Zkusím se jí omluvit. *Podíval se na velitele týmu a na Shikiho a čekal na jejich reakci.*
Ayase: *Kouř je možná pryč ale Ayase to její smysli už jen tak nevrátí, rozhodně bude nějakou dobu bez svého čichu a očíčka jí ohromně pálí. *Kašlu na to, já dneska bojovat nemůžu. *Pomalu se začne zvedat a i když nic nevidí, tak prostě se vydá náhodným směrem pryč. *Kašlu vám na to, s ním v týmu být nechci! Yoru! *Zakřičí nahlas a než se naděje přistanu před ní její chiméra Yoru no Ikari Ayase mu vyleze na záda a on se rozeběhne prostě pryč, nehodlá letět. Ayase z toho má ještě trochu strach a on to ví. *
Shiki: *Pustil Reizovu nohu a následně udělal krok zpátky. Nechal je tak a následně udělal několik pečetí a použil techniku FUUTON: KIRYUU RANBU, kdy mohl ovládat proudy větru a následně tak odvál kouř od chilli bomb, aby tak sobě aji jeho dceři ulehčil dýchání a on si mohl stáhnout tríčko ze své tváře a volně dýchat. Lehce se bavil na tomto týmu, vypadalo to velice zajímavě a mohlo by to být i dobré.*
Reizo Hideki: *Reizo se jen zasmál jak psíci trpí .Když mu Shiki zachytil nohu tak spadl a sám si taky zakryl tukou oči,..* "Štípe co Hafi ? To máš za tu vyžranou prdel ! *Bylo mu jí ale trochu líto tak Shikiho odkopl a přiskočil k ní a odtahl trochu dál.*Hele Hafi když se spojíme ukažeme že budeme dobrý tým .
Ayase: Moje oči! *Vykřikne bolestně, když se jí kouř z Chilli Bomby dostane do očí, následně to zasáhne i její čich. Ayase má díky vlčím genům výrazně lepší čich a tak jí to lehce zasáhne. Ihned si deaktivuj Byakugan, zavře oči, zakryje si ústa s nosem a schoulí se do klubíčka. Nečekala, že by mohla čekat tohle zrovna od spojence, chtěla ho využít ke koordinovaní útoku. Na Shikiho, to je teď ta poslední věc na kterou má pomyšlení. *Tati! Mami! *Ayase to tak pálí, že z toho i pláče. *
Shiki: *Slova své dcery zatím nijak neřešil, nebylo to na nej. Teda aspoň zatím. No když na něj letěla chilli bomba nebyl z toho absolutně nadšený. Díky tomu, že měl vlčí čich to ucíti o dost intenzivneji, což něžného dobře. Rychle si proto pretahl tričko přes hlavu dolů že sebe. To už u něj však byla Chili bomba a on musel zadržet dech. Následně trošku sruloval tričko aby si ho obmotal kolem obličeje a jakz takž si tím bránil nos od nejsilnějšího pálení. I tak to nebylo stále ono.* Nezranuj kolegy v týmu *Pronesl.,* Nebi neomezuj. * Dodal ještě, načež jeho nohu zachytil svou rukou. *
Reizo Hideki: Vyžranou prdel ?! *Zakřičel Reizo na Ayase,* Já ti ukažu kdo má vyžranou zadnici no počkej. *Ted už mu bylo jedno jeslti Ayase zasahne nebo ne.* Neměl u sebe moc své ninja vybavení, jen pár shurikenů,kunaí a kouřových chilli bomb. *Hodil po Shikim jedno chilli bombu (At si užije i Hafí) a rozběh se proti němu ,vytvořil pár klonů a pomocí výskoku jej chtěl zkopnout k zemi. *
Ayase: *Naivně si myslela že Shikiho dostane, ovšem byl to omyl. Poté se tedy otočí na Shikiho, který odskočil trochu bokem a zamračí se. *Reizo! Taky něco dělej, nebudu jediná, co tu něco dělá tak zvedni tu svou vyžranou prdel. *Ayase si tuto frázi dobře pamatuje když Shiki ředitele školy nazval vyžranou prdelí a tato hláška se Ayase celkem zalíbila. *
Shiki: *Samozřejmě bylo pro něj jednoduché sledovat pohyby Ayase, ikdyz její styl pro boj byl zajímavý a dosti neočekávany. Je pravda, že by takto mohla dosti nepřátel překvapit avšak měl s ní ještě nevyrizene účty za její odporovani jeho osobě. Proto čekal až bude těsně unejy načež vyskocil do boku něčím jako je hvězda bez rukou. Jednu ruku však natahnul a jelikož se madchazel nad ní, věnoval ji pohlavek. Třeba ani nebude muset říkat za co to bylo. Vnímal i Reiza který jen klidně stál, tedy zatím. *
Reizo Hideki: *Když Reizo pochopí že má spíše utočičt na Shikiho,zruší šupiny po svém těle a pozoruje Ayase jak se rozbíhá a chystá se skočit po Shikim. Sám se nějak moc nepřidáva měl strach že by Hafi zasahl tak jen koukal a čekal na vhodnou přiležitost , byl připravený že by Shiki mohl uhnout a pak by zautočil on.*
Ayase: *Díky Byakuganu vidí jak se Shikiho chakra shromažďuje v oblasti jeho levého oka, které je zakryté a ještě v oblasti čela. Taktéž jí u Reiza neunikne to, že se mu po těle vytvořilo něco, co jí připomíná šupiny. Díky Byakuganu to vidí, ale teď se musí spíše postavit proti svému otci a tak se na něj zaměří přímo svým pohledem a postaví se na všechny čtyři jako by byla vlk a zavrčí, je jasné že divokost v ní je a ne zrovna málo, člověk by si jí dokázal fakt splést se zvířetem s lidskou podobou. Poté se odrazí svými nožkami od země a prostě se k Shikim rozeběhne po všech čtyřech, ovšem pár metrů od Shikiho se odrazí od země do levé strany a pak se opět odrazí zadními s úmyslem skočit po Shikim z levé strany s úmyslem chytit se mu za nohu a kousnout ho do stehna a ne zrovna jemně. *
Shiki: Aaa *povzdechl si. * Myslel jsem semnou, kdyby jste bojovali proti sobě pochybuji že by jste se pořádně předvedli *Pronesl, načež trošku udělal nohou krok vzad asi o 30 centimetrů. * Vy dva proti mě *Pronesl a čekal co bude*
Reizo Hideki: *Reizo už trochu uvnitř zuřil nad Ayasinou nevychovaností.* " A tohle mám hlídat ?! To nikdy ! * Pomyslel si a pozoroval jí. Když uviděl její zoubky pomyslel si že by nebylo špatné použít techniku Kaishi no Doragon,díky které pokryje své tělo tvrdými šupinami které bud kousat chtít nebude nebo to alespon bude mín bolet. Použil tedy tuto techniku a pzoroval Ayase která k němu byla otočená zády..* Tak pojd Hafíku, ukaž co umíš. *
Ayase: Beztak budu veškerou práci na misích dělat já, ostatní mě budou akorát zdržovat. *Poví a otočí se na Reiza na kterého vycení své ostré zoubky, podobné žraločím. *Zopakuj to ještě jednou, něco ti udělám. *Zavrčí na něj Ayase nepřátelským pohledem. *Jsem Ayase! Ne hafík! *Pak se podívá na Shikiho když tam něco startuje. *To mám bojovat s tím, co mi říká hafík? *Ayase ani nedává pozor ale je k Reizovi otočená zády což je pro něj výtečná šance k tomu aby něco podnikl, Ayase si ovšem v očích aktivuje Byakugan a sundá si svou kapuci, aby odhalila své krásné vlčí ouška a dlouhé ouška stejně modré barvy. * Však se k němu ani nemusím otáčet, tati on si nic nedovolí na Toyokazu Juuzou.
Shiki: To si děláš doteď *Zamrcel na Ayase.* Navíc je potřeba aby jsi se aspoň na misích chovala zodpovědně, to jsme už probírali * Pronesl a měl na mysli ohledně toho, když ji po geninske zkoušce vysvětloval aby se na misích chovala rwprezantivne at už kvůli sobě tak kvůli jejímu jménu, na které věděl že je hrdá po své mamince. Lehce se otřásl, že vzpomínky na Satsu, když někdo urazil Juuzou. Poté však svůj pohled přesměroval na Reiza. * Nikdy ji neříkej Hafik. *Pronesl. Jeho oko, které bylo zúžené jako u kočky ho pozorně sledovalo. * Výchova * Zasmál se. * Já přišel o oba rodiče před svými oky. Vím že výchova seme dává pomáhá nejvíce k uvědomění si. *Pronesl a následně se zamyslel. * Spíše mi jde o to aby jste v souboji ukázali co dovedete a pak abych viděl pokrok až o to požádám příště. *Pokrčil však rameny a podíval se na Saitamu.* Jistě mohu to udělat já No *Slova Ayase nějak neřešil.,* Nebuď drzá, víš moc dobře že spím tvrdé, ale mohla su poslat své šestry aspoň,*Pousmál se. * Kdo vyhraje platí oběd *Pronesl následně a koukal na ne* start
Reizo Hideki: *Reizo jen znuděně obrátí oči v sloup* Hlídat Hafi ? (přezdívka co jí mezitím vymyslel) ,to si děláte srandu.. že ano ? *Podíval se na Shikiho a nahodil zamračený výraz. Když se ale mluvilo o tréninku byl zvědavý co Ayase dovede. Potom se podíval zpátky na Shikiho.* Budu jí klidně hlídat když nebude odmlouvat a dělat blbosti. To jste ji měl naučit vy jste její otec. *Trochu se zarazil nad tím jestli nepřekročil hranici slušnosti a pak byl jenom radši zticha.*
Ayase: *Ayase se podívá na Shikiho, pak na Reiza. *Budu si dělat co chci, nikdo mi to nebude zakazovat. *Poví Ayase zamračeně, pak je ale zmínka o tréninku a Ayase nahodí opět svůj výraz kdy má v plánu nějakou vylomeninu. * (Saitama) – Vy je očividně trochu znáte tak mám takový návrh, co kdybyste první trénink řídil vy? Rád bych viděl, pokud je to možné, jak dokážete trénink vést i vy, velký Shiki Juuzou Toyokazu. *Ayase se podívá na Shikiho a pak na Saitamu. *On to neumí. *Poví na účet Shikiho. *
Shiki: *Pozoruje co se tu děje a s Ayase si to ještě vyřídí. Následně se zasklebi a prekrizi ruky. * Toho dekovani není potřeba, myslím, že mě za to budeš nakonec ještě proklinat *Pronesl a zasmál se. S Reizem měl určité plány a bylo pro něj jistou volbou ho vložit do tohoto týmu takže neměl na výběr. * Reizo má však velký úkol *Pronesl a podíval se na Reiza* Budes ji hlídat aby nedělala vylomeniny. *Pronesl a pousmál se. Samozřejmě myslel na misích a tréningu. * Ty moc dobře víš o čem mluvím že? Třeba takové výbušné lístky, vytopeni školy a tak dále *Pronesl, bylo na něm vidět že je to brano z humorem. * A jestli dovolíte Saitamo, rád bych viděl bas první trénink hned tu. *navrhl mu s určitým zájmem. *
Reizo Hideki: *Reizo tam jen tak postával se zkříženými rukami a poslouchal co se děje.* " Chjo nemužou si ty rodinné problémy nechat na doma ?" *Pozoroval Ayase jak se uráží, a přemýšlel že radši ještě uteče než být s tak malým rozmazleným hafanem v týmu. To už ale promluvil Saitama a Reizo trochu víc nastražil uši. *
Ayase: *Zamračí se na Shikiho. * (Ayase) – Já volala, že už jdeme, ty jsi spal ale dál a navíc měl bys budit ty mě. *Poví nabručeně a nafoukne svoje tvářičky. Předtím samozřejmě ještě Reiza a Saitamu pozdravila, teď ale jen stojí a hraje si na uraženou. * (Saitama) – Shiki-sama? Tak tento tým jste zformoval vy a je mi ctí že jste mi do rukou svěřil tak geniální dítě jako je vaše dcera a k tomu tady tohoto výjimečného chlapce. Možná byste jim ale něco rád řekl?
Shiki: *Právě se vzbudil a když zjistil, kolik je hodin jen si pleskl přes čelo a rychle si hodil pásku přes oko, tričko a tepláky. Goudamy měl samozřejmě za sebou. Zaběhl do pokoje Ayase.,* Ona mě nevzbudila když jsem zaspal *Pronesl a zasklebil se. Následně použil Goudamu jako podložku a pomocí ní letěl nad stromy, přímo na střetnutí s Ayase, Reizem a Saitamou. Nad nimi seskocil z podložky a vrátil Goudamu zpátky do kruhu. Když dopadl na zem, ladné a lehce nárovnal se a trošku se upravil. * Omlouvám se že jdu pozdě, má dcera mě nevzbudila *Pronesl a pousmál se.
Reizo Hideki: *Reiza dnes čekalo zařazení do týmu .Nějak to nehrotil jen doufal že tam nebudou nějací zoufaci kteří by ho mohli brzdit. Nahodil na sebe oblečení( odkaz » ),vlasy stáhl do culíku a na krk přívešek. * Čau Tori,drž drápky . *Pohladil morče a vyrazil domu směrem k tréninkové oblasti kde se měli sejít.Aspon v to doufal. Když tam dorazil uviděl maličkou Ayase, a plešatého velitele. * "To snad néé,* Pomyslel si Reizo. *Zas ty malé štenata, a plešoun k tomu,to bude zábava. * Dobrej, *Řekl když k nim přišel blíž.*
Ayase: *Dnes Ayase čeká zařazení do týmu, je opravdu moc zvědavá v jakém týmu bude a hlavně to nejdůležitější kdo v tom týmu bude. Trpělivě tedy čeká oblečená v ( odkaz » ). Nevzala si sebou žádnou ze svých zbraní, prostě jen stojí opřena o jednu stěnu s kapucí na hlavě. Nejde o to, že by pršelo ale Ayase přijde, že je tak rozkošná, dnes chce udělat velký dojem jako roztomilá slečinka. Nakonec to Ayase ale nevydrží a prostě vyběhne ven z domu s tím, že běží směrem do Ketchūgakure, k tréninkové oblasti kde se mají všichni sejít. Zatím se tam nachází velitel týmu ( odkaz » ). Jmenuje se Saitama a jeho hodnost je Sanin, pochází z klanu a jeho tělo je opravdu moc dobře vymakané. *
---: ---
Ayase: *Ayase se tomu zasměje, vydá se tedy pomaloučku směrem k nim domů. *Yoru jdi zase k sobě. *Rozloučí se s ním Ayase a zamává mu, Yoru no Ikari zamává křídly a vznese se vysoko do vzduchu a velmi rychle odletí zase pryč. Nepotrvá dlouho a Ayase se Shizukou se ocitnou doma, co budou dělat zbytek, tak nejspíš ho stráví s rodiči a se sourozenci. *
Shizuka: Já se bojím. Nechci bubáka Nee-chan. Nechci pryč od maminky a tebe. *Stiskla její ruku silněji. Přitulila se k Ayase.* Nee-chan. Jdeme. Ja se tu bojím a chci domů. *Jednou rukou držela ruku Ayase a druhou k sobě tiskla svého plyšáčka.*
Ayase: Tak půjdeme domů? Brzo se začne stmívat, ještě nás chytne bubák a víš, co by mohl udělat? Chytnou tě za nohy a odtáhnout tě pryč! *Ayase přitom nahodila takový temný tón hlasu, někdo by asi řekl že Ayase se nechová na svůj věk ale Ayase chová trochu vyspěleji než její sestřičky. *
Shizuka: *Shizuka věděla že její rodina znamená ve světě mnoho ale i tak se necítila nijak nadřazeně. Možná proto byla ona ta tichá a nevýrazná. Byla ráda žr její omluvu sestřička přijala.* Víly? Já radši vlky. Vrrrrr. *Natáhla plyšáka směrem k Ayase a vrčela místo něj. Poté se tomu hlasitě zasmála.* Tato vesnice je opravdu velká. Lehce jsem se ztratila a je tu moc moc lidí. *Přitulila se k ruce Ayase.* Nehnu se od tebe Nee-chan.
Ayase: Omluvila jsi se, to je důležité. Ovšem musíš se chovat lépe podle svého jména. Nezapomínej, že prostě jsme princezny celého světa, který nám leží u nohou. *Poví Ayase a svým hlasem tomu přidá na dramatičnosti. *Jsem nejstarší, tudíž musím být zároveň ta, co to jméno reprezentuje a to jak ses za mě omlouvala, bylo ošklivé. *Ayase pak ale přijde k Shizuce a obejme jí. *Zeptáme se maminky, jestli existují víly? Pokud by existovaly tak jí můžeme poprosit, zda nám nějaké sežene!
Shizuka: *Shizuka semutně sedí před dojem. Dívá se na lidi co chodí kolem ní a tiskne k sobě svého plyšáka.* "Asi jsem se vážně ztratila." *Během chvíle kousek od ní přistane Yoru kterého Shizuka zná.* Yoru. Co tu děláš? Nee-san tě povolala? Mám jít za tebou? Dobře. *Utíkala za chimérou až došla na místo kde byla Ayase. Asi tak 15 metrů od ní se zastavila, přitiskla plyšáka k hrudi asilně ho objala. Se sklopenou hlavou jen řekla.* Gomene Nee-san.
Ayase: *Ayase dostane celkem fajn nápad, zapíská a to opravdu hlasitě. Nepotrvá to moc dlouho a přiletí tam její chiméra, Yoru no Ikari. * Yoru! Najdi Shizuku a přiveď mi ji! *Rozkáže mu Ayase a pohladí ho po hlavičce, Yoru spokojeně zamručí a poté se odrazí od země a vzlétne. Krouží nad ulicemi vesnice, dokud nezaznamená Shizuku tak přistane přímo u ní a začne různě poskakovat k ní a zase zpátky v naději že ho bude následovat. To gesto by ale pochopit měla a on ji tak tedy chce zavést až k Ayase. Lidé se sice místy vylekají, ale na přítomnost této chiméry si už zvykli. *
Shizuka: *Shizuka běžela přes celou vesnici. Prodírala se velkou spoustou lidí a různých uliček. Byla zmatená.* Kde. Kde to jsem? Zastavila se před dojem s rozhlížela se okolo sebe. Sedla si na schody před budovou a tulila se k plyšakovi.* "Že bych byla opravdu něco víc? Udělala jsem tak velkou chybu když jsem se omluvila? Proč se na mě sestřička tak moc zlobí. A kde to vůbec jsem. Já se ztratila." *Dívala se na svého plyšáka.* Ty mi asi nepomůžeš že? *Plyšák přirozeně nic neřekl.* Myslíš že bych se měla Nee-chan omluvit? Za to co jsem udělala když mi tě dala? *Dívala se do očí plyšáka a jen povídala.*
Ayase: Sice brečí, ale aspoň příště pochopí, co udělala špatně. *Zamumlá si Ayase pod nos, sice trochu jí je Shizuki líto ale strach určitě nemá. Co by se jí tak v Ketchūgakure mohlo stát že? Ayase pokračuje v cestě, dokud neskončí na jedné lavičce, na kterou se posadí a začne se rozhlížet okolo sebe. * „Hm co bych tak mohlo udělat, nudím se chce se to nějak zabavit.“ *Pomyslí si a s takovým tím svým pohledem kdy vymýšlí nějakou neplechu. *
Shizuka: *Přitulila se k plyšákovi a začala plakat.* Promiň mi Nee-chan. *Se slzami v očích z toho že pochopila reakci Ayase tak že se s ní nechce bavit rozběhla pryč mezi lidi do centra vesnice. Sama nevěděla kam běží a stále jen opakovala.* Promin mi Nee-chan. Promiň mi.
Ayase: Já nevyužívám rodičů, nezapomínej, co nás maminka učí. Jsme Toyokazu Juuzou a jsme modré krve a tak jsme něco víc než například ten obyčejný prodavač. *Ayase pak jen musí sledovat co Shizuka provádí a tak nafoukne tváře a odvrátí od Shizuki tvář. *Tsss! *Poté se vydá úplně opačným směrem od Shizuki. *
Shizuka: *Shizuka sledovala co Ayase dělá. Když viděla jak se hádá s prodavačem tak jí bylo líto že tohle je kvůli ní. Když dostala vlka tak objala Ayase.* Děkuji Nee-chan. Ale tohle nebylo pěkné. Využívat našich rodičů. *Došla pomalu k obchodníkovi u stánku.* Omluvte prosím mou sestřičku. Udělala to protože se mi ten vlček líbil. *Nasadila smutný výraz a přitiskla si plyšáka levně k sobě.* Omlouvam se. *Lehce se uklonila a šla zpět k Ayase. Bylo jí jasné že to co udělala se nebude sestřičce moc líbit.*
Ayase: Vážně? Tak počkej chviličku tady dobře? *Ayase si to jako královna napochoduje přímo do krámu a sebere tu hračku, kterou Shizuka chce. * (Prodavač) – Hej! Co si myslíš, že jako děláš! *Ayase se na prodavače s plyšáčkem v objetí jen otočí a prohlédne si ho pozorným pohledem. * (Ayase) – Chci ho tak si ho beru. (Prodavač) – Pokud ho chceš, musíš zaplatit! (Ayase) – Víte, kdo já jsem? Já jsem Ayase Juuzou Toyokazu a tak nemusím nic, tuhle hračku si beru a pokud mě zastavíte tak budete mít problém! *Prodavač jen naprázdno polkne, je mu jasné že o problém s touto rodinou nestojí, místo toho raději napíše dopis veliteli vesnice, s žádostí aby naučil své děti nechovat se, jakoby jim to tu celé patřilo. Ayase s plyšákem ovšem vyjde ven a natáhne se s ním k Shizuce. *Tak a je tvůj.
Shizuka: *Chytla ji za ruku a táhla za sebou.* Tam Nee-san. Tam. *Ukazovala na krámek s hračkami.* Mají krásného plyšáčka co má ocásek a uši jako my. Je to vlček. *Shizuka byla v přítomnosi Ayase uvolněná a nijak se nebála poutat pozornost. Jediný s kým to tak měla byla však jen její sestřička.*
Ayase: *Ayase si povzdychne, ten mírně zlepšený čich je sice výhodný ale na druhou stranu by nejradši vymyslela způsob jak svůj pach zamaskovat. Zamračí se ale tak jakmile se k ní Shizuka dostane tak jí pevně obejme. Pak se od ní odtáhne a pozorně se jí podívá do očí. *Na co ses to tam koukala?
Shizuka: *Shizuka byla zahleděná na plyšáka v podobě vlka. Avšak její nos zachytil její sestřičku. Otočila se na místo odkud ji cítila. Poté se k ní rozběhla.* Nee-chan. *Volala a běžela s úmyslem jí obejmout.* Taky jsi se šla projít Nee-chan?
Ayase: *Ayase se vydala na cestu do ulic Ketchūgakure. Oblečená je v ( odkaz » ) a zpod oblečení jí vykukuje ocásek. Má takový ten svůj pohled, kdy vymýšlí další lumpárnu. Není to moc dlouho co díky Satsuki získala nové Kekkei Genkai, Byakugan. Má bílé oči bez zorniček, ovšem zatím Byakugan není aktivovaný, to se Ayase totiž zatím ještě nenaučila. V dálce zpozoruje svou sestřičku Shizuku a tak se za ní začne plížit. *
Shizuka: *Maličká Shizuka se vydala na obchůzku po městě. Chodila stále jen okolo jejich domu a tak se chtěla podívat i jinam. Vzala si na sebe ( odkaz » ) a vyrazila. Ocásek se jí hýbal ze strany na stranu.* "Abych se neztratila. Maminka by nebyla ráda kdybych se někde ztratila." *Byla tichá. Moc toho nenamluvila ani na sebe nepoutala žádnou pozornost. Když se dostala do vesnice tak užasla.* "Jů. Tolik domů. A tolik lidí." *Stála jen na místě a rozhlížela se. Následně viděla stánek s hračkami a tak přiběhla k němu. Hračky se jí opravdu líbilu. Uviděla malého plyšového vlčka.* Jeeeee. Vlček. *Následně si ovinula ocásek kolem sebe a začala si ho hladit a koukat se na vlčka se spokojeným výrazem.*
---: ---
Reizo Hideki: *Reizo dostal misi na kterou se mu vůbec nechtělo. * " Uklízení v místním Dojo. Paráda. * Pomyslel si Reizo ,když byl na cestě. Bylo blízko Akdemie a vlastně tam nikdy předtím nebyl. * . Když dorazil hledal jakkoliv živou duši.Nakonec narazil na postaršího pána oblečeném v tradičním kimonu. * Dobrý den, jmenuji se Reizo Hideki. Dostal jsem zde za ukol uklidit,protože tady na to nemáte lidi slyšel jsem. (Muž) Ano ano přesně tak,pod za mnou. *Ocitli se v jakési komůrce na uklíd *. (Muž) Tady vem si kyblík s horkou vodou a hadr. Vytřeš celé Dojo a uklidíš a vypleješ celý prostor kolem budovy. Prosím mladý muži můžeš začít. *Muž se odebral na malý dvorek kde se posadil k čaji a zapálil si dýmku. * "Ten dědek si ze mně dělá srandu *pomyslel si Reizo*. No dobře, snad mě nebude rušit ,udělám to rychle jak jen budu moct. . *Reizo zašel pro vodu a začal vytírat celou halu. Vypadal u toho trochu legračně protože utíkal v předklonu s hadrou v ruce z jedné strany místnosti na druhý a naopak. Když měl hotovo byl na sebe pyšný. Podlaha se doslova leskla.Zavolal na staříka*. Tak co pane,z té podlahy by se dalo jíst,co ? *Řekl s milým úšklebkem,ale zdálo se že staříkovi se to moc nezamlouvá. Hn.Měl si to podezdřele rychle kluku a nepřipada mí to tak dokonalé. Ale je to dostatečné. Ted můžeš začít s tím venkem. *Otočil se a pokračoval v kouření své dýmky.* "Dostatečné ?!"*Pomyslel si Reizo* " Vždyt je to dokonalé,no počkej staříku". "Kdybych použil svoji novou techniku Suiton, Kirigakure no Jutsu,padla by taková mlha že bys neviděl ani na metr" *Ušklíbl se ale to už vedle něj stal opět stařík*. (Muž) No tak kluku , bud hodný a začni. nemáš na to celý den. *Reizo se jen otraveně otočil a začal s plením všelijakého plevele kolem budovy Doja Šlo mu to pomalu ale nakonec měl i to vše hotové. * "Šmarja,tohle je horší než trénink s Toriko-sensei ". (Reizo) Tak pane mám vše hotové,jste spokojený ? (Muž) Dostatečně. Hádám že máš žízen *Nabídl mu malý šálek čaje* Na pojd se se mnou napít. *Reizo,byl rád za tohle gesto.Byl opravdu trochu žíznivý.* Děkuji vám,pane. *Zhltl šálek vlažného čaje najednou a otřel si ústa. * Ale trochu spěchám . ( Muž) No dobře jen utíkej. *Reizo se jen usmíval a pomalu byl na odchodu.Když muž na něj na poslední chvíli zavolal*. Hele kluku, vypadáš docela šikovně, jen si trochu zbrklý. Jestli chceš mužu te naučit jak se trochu lépe chovat. Jsi zde kdykoliv vítán. *Reizo jen mávl rukou na rozloučenou * Děkuji vám pane. Ale mám svého skvělého učitele. *Usmál se a utíkal domů*.
BlueBoard.cz ShoutBoard