Přidej zprávu »
---: ---
Kishin Tago: *Kishin se jednoho dne rozhodl jít trénovat manipulaci elementů, jelikož neměl co dělat, a takové věci ho celkem hodně zajímaly.* Bych dneska mohl zkusit trochu trénovat katon, chci přece být nejsilnější ninja. *Dořekl, a vydal se z domu do tréninkové oblasti. Nemusel strácet čas převlíkáním, protože už byl oblečený.* “Takže, jak to budu trénovat? Můžu zkusit mít dřevo nebo lístky mezi dlaněmi a pokoušet se je zapálit. Něco podobného jsem viděl v nějaké knížce.” *Začal si po cestě pískat, než se konečně ocitl v tréninkové oblasti. Taková cesta mu obvykle trvá okolo desetí minut* “Mmm, takže jak začnu… mohl bych si natrhat větvičky a listy, začnu lístkama a potom se budu snažit spálit větvičky. *Vylezl na strom, a začal lámat větve, a doufal, že za to nedostane pokutu.* “Mám pocit že ty stromy jsou část Sandy, neměli by mě dostat do problémů, a je tu voda, takže když se mi to vymkne kontrole, můžu plameny uhasit.” *Utrhl 10 větví, na kterých bylo mnoho lístků. Kishin si vybral ty větve, které vypadali že měli lístků nejvíce* “Hmm, můžu začít. Pujdu blíž k vodě, ať nespustím požár.” *Natrhal všechny lístky z jedné větve, bylo jich zhruba 50. Vložil si první lístek do dlaní a pokusil se ho spálit.* “Chakra musí být horká a musí se rozprostřít po velké ploše, až začne hořet. Tak horká chakra, že začne hořet.” *V hlavě si toto opakoval, a začal pálit lístek. Šlo mu to dobře, protože lístky jsou velice hořlavé- jdou lehce spálit.* “To byl první, teď druhý.” *Pokračoval až spálil poslední lístek.* “Měl bych zkusit spálit celou větev? Asi jo, nejsem nějaká bábovka.” *Zlomil větev vejpůl, ať se mu vleze mezi dlaně, a začal pálit. Toto mu šlo několikrát hůře, kvůli velké ploše a menší hořlavosti dřeva.* “U lístků to bylo snadné, protože je stačilo jenom trochu zapálit, a celý lístek shořel, ale s tak slabým plamenem to nejde u dřeva. Měl bych o hodně přitvrdit.” *Přidal na množství chakry a taky na horkosti chakry.* No taak, hoř ty demente! *Kvůli tomu, že jeho chakra byla ještě teplejší než předtím, začala větvička kouřit. Kishin se koukl mezi dlaně, ale skoro to ani nebyl plamen, jenom menší horké místo. Kvuli tomuto Kishin přitvrdil ještě více.* Jestli si myslíš, že mě porazíš, tak se mýlíš, ty nepotřebný kuse dřeva. *Konečně začala větev hořet, ale plameny popálily i Kishinovy ruce.* Aah! “Konečně jsem nad ním vyhrál, ale jsem trochu popálený. Nesmím kvůli takovému minimálnímu zranění přestat!” *Hořící větev hodil do vody, a začal s novou větví. Opět strhal listy z větve, a začal je pálit. Tentokrát ne s dlaní, ale se dvěma prstama, lístky si dal mezi ukazováček a prostředníček.* “Na listy by tohle mělo stačit.” *Pomyslel si, a tak to taky bylo. Stačí jenom minimální plamínek na spálení listů.* “A teď větev… už jak moc chakry potřebuju na spálení větve, takže budou za chvíli všechny spálené.” *Takto pokračoval až do šesté větve, jelikož mu už skoro došla chakra.* “Ještě nejsem dost silný… musím trénovat ještě tvrději.” *Nemohl už dále trénovat, tak se vydal zpátky domů. Ovšem po cestě uviděl malého hada, jak se na něho díval.* “Had? V Kumo?” Hej, máš vlastníka? *Hledal nějakou značku, která by naznačila, že někomu patří, ale nic nenašel* “Hmm, je celkem roztomilý, a nevypadá zrovna nebezpečně, možná bych si ho mohl nechat.” Chtěl bys jít se mnou? *Had se začal plazit k němu a na jeho levou ruku.* Vezmu to jako ano. “Mám nového mazlíčka! První mazlíček, a je to had. Já jsem fakt hodně divný, hehe.” *I s hadem došel domů. Byla skoro noc, tak už nemohl jít hadovi koupit nějakou klec nebo terárium. Tak ho pro dnešek nechal spát na zemi, ale on se sám připlazil k němu na postel.* Tak jo, dneska tě nechám spát se mnou, ale fakt jenom dneska.
---: ---
Kishin Tago: *Kishin slezl ze zdi a díval se jak Maya odchází.* "Je fakt dobrá učitelka" *Toto je jediné na co mohl myslet.* "Co mě naučí příště?" *Lehl si na zem a odpočíval. Vyčistil svojí mysl všech jeho myšlenek a na 5 minut si zdříml. Po pěti minutách se probudil protože ostatní shinobi přišli a dělali hodně randálu.* "Tak asi odejdu." *A jak si pomyslel tak taky udělal. Odešel z tréninkové oblasti zpátky domů.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi sledovala Kishina a po chvilce bylo jasné že už to zvládne.*"to mlácení se opravdu vyplatí."*pomyslela si a usmála se, když už tam byl nejakou dobu tak jenom pískla aby už slezl.*Kishine jsem hrdá že si se to tak rychle naučil, důležité je že jsi to zvládl a budu ráda až se opět uvidíme, ta špatná zpráva je že už pomalu budu muset jít.*"jsem unavená I když jsem nic nedělala to je zajímavý."*Katayanagi uklidila katanu a vzala flašku se zbytkem vody a pomalu se chystala odejít.*jestli budeš chtít, můžeš sem přijít opět za tři dny ve stejnou dobu jako dnes, prozatím se s tebou loučím a jsem ráda že jsem tě mohla poznat a něco naučit.*řekla milým hlasem a pomalu odešla pryč.*
Kishin Tago: Dobře, můžu začít, už zhruba vím kolik chakry potřebuju na chůzi, takže se teď stačí jenom dlouho udržet. *Hned jak to dořekl, opět začal nahromažďovat chakru do svých nohou.* "Stačí se udržet. Stačí se udržet." *Kishin znovu šel po zdi, a koncentroval se víc než kdy předtím, protože nechtěl další bolest.* "Doobře, ještě nepadám, ať to tak taky zůstane." *Už takhle chodil dlouhou dobu, a čím déle se udžel, tím méně potřeboval koncentrace.* "Už to možná umím! Dám si tak další 4 minuty a přestanu" *Kishin byl tak šťastný že mu to šlo na tváři vidět, i když byl kolmo se zdí.* Mayo, mám pocit že mi to jde! *Kishin byl ještě více šťastný, že už nedostane rány dřevěnou katanou do jeho stehen. Stále měl pocit že z toho bude mít modřiny po celý týden.* "Už žádné rány!" *Chvilku ještě zůstal na stěně.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi akorát dojedla když se Kishin zeptal na otázku.*"tak se aspoň nemusím zeptat já, tím líp pro mě."*Katayanagi se usmála a stoupnula si.*pokud si přeješ abych tě učila, tak tě budu i učit, jen chci abys věděl že za nedlouho budou Chunninské zkoušky a musím se teď hlavně soustředit na ně takže teď nebude tolik toho času, ale jakmile se stanu chunninem, tedy jestli se jím stanu tak bude o dost víc času a budu se ti plně věnovat.*Katayanagi se opět pořádně prokřupla a koukla na Kishina.*tak mužem začít ne? Hlavně nepospíchej a soustřed se.*řekla mile a čekala až Kishin začne.*
Kishin Tago: *I když dostal další rány do stehen, neboleli ho tak moc jako předtím. Poslechl Mayu a dal si přestávku. Viděl že mu Maya nabídla trochu jídla, tak s radostí začal jíst.* "Hmm, pod tou skořápkou je docela milá. Nevím co se jí zeptat, radši nejprve sním to jídlo." *Kishin to snědl celkem rychle, protože ho ten trénink vyčerpal. Stále jeho mysl byla jakoby prázdná, nevěděl co říct.* "Co se mám zeptat?!?" *Po chvilce přemýšlení mu na tváři šlo vidět přemýšlení a odhodlal se zeptat o tréninku.* Uhh, po dnešním tréninku, mohla bys mě někdy jindy učit? Já chci zesílit a mít co největší náskok nad ostatníma studentama. Plus, tvoje metody učení vypadají že fungují hodně dobře. *Řekl Kishin, doufajíc že ho bude i nadále učit.* "Doufejme že přijme. Učení v akademii je moc zdlouhavé. Její způsob učení je sice bolestivý, ale je lepší než od učitelů v akademii." *A tak se Kishin napil, a pozorně vyčkával odpověd Mayi.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi pozoruje Kishina a vidí že se už na to jde trošku jinak než na to šel celou dobu.*"hmm hezké."*promítne se jí jen v hlavě a posadí se k tomu.*nepospíchej, musíš se soustředit na to co děláš, pamatuj si že tě nemlatím kvůli tomu že to nezvládneš já ti jenom dávám důvod abys to zvládl a druhý důvod je ten že mě to prostě baví, ale dost o tomhle. Pamatuj si jednu věc, někdy musíš zranit, abys porozuměl, padnout, abys dospěl, prohrát abys získal, protože nejlepší lekce jsou učeny pomocí bolesti.*Katayanagi si teď opravdu přijde jako kdyby byla nějaký učitel nebo neco takového, ale má to výhodu konečně se jí splnil den kdy toto mohla říct. Katayanagi totiž čte nebo četla různé knihy kde bylo spoustu takových věcí a Katayanagi si tyto věci snadno zapamatovala, hlavně díky dobré paměti kterou měla.*"hmm sice nejsem sensei, ale mohla bych mít roztomilého kluka co by se u mě učil i když sama toho moc zatím neumím."*Katayanagi se pořádně nadechne, když v tom Kinshin opět spadne na zem tentokrát z větší výšky.*dej si přestávku prcku s tím že mi je jedno jestli jí chceš nebo ne, prostě si dáš přestávku, ale ty rány stejně dostaneš.*řekne mile a vezme si jídlo s pitím, ale aby nebyla až tak zlá tak nabídne Kishinovi polovinu z toho co má.*"je to sice student akademie, ale mohlo by z něho něco být."*nad touto myšlenkou se usměje a začne jíst.*jestli chceš tak se můžeš na něco zeptat.*řekne skoro s plnou pusou a nadále si všímá dál jídla.*
Kishin Tago: *Kishin opět dostal rány do svých stehen, tentokrát o 2 více. Uvědomil si že s více ránami se bolest o tolik nezvětší, ale jenom se o hodně prodlouží* "Tohle asi bude trvat ještě dlouho. " * Po chvilce se zvedl a začal přemýšlet jak zdokonalik chůzi po stěnách co nejrychleji.* "Mohl bych zkusit vycítit kolik chakry budu potřebovat jenom jednou nohou, a potom až tou druhou, takhle nemusím spadnout abych zlepšoval můj cit. Nejlprve opět zvetšil množství chakry, a potom se přisaju první nohou a potom začnu zvyšovat nebo zmenšovat chakru, aby to byl pocit jako bych chodil na zemi. Mohl bych začít." *Začal zhromaždovat 5krát více chakry než předtím. Věděl že se tím víc vysílí, ale uvědomil si, že když začne s více chakrou, tak uvidí loupání zdi, a že když bude zmenšovat sílu své chakry dost dlouho, tak se zeď přestane loupat a najde optimální sílu kterou bude potřebovat. "Taakže, Hoodně chakry, a potom méně." *Trvalo mu asi minutu a půl než se zeď přestala loupat a jeho noha se přestala odlepovat od zdi.* "To trvalo celkem dlouho, teď zkusíme druhou nohu." *Sundal jeho první nohu a šlápl jeho druhou nohou na zeď. "Opět začal s více chakrou, a zmenšoval dokud nenašel optimální množství. Toto mu zabralo o půl minuty méně, protože už měl představu, jaký to má být pocit.* "Teď obě dvě najednou." *Kishin se odhodlal přisát se oběma nohama. Procházel se po zdi skoro půl minuty než spadl z velké výšky, což pro něho bylo bolestivé. "AU!" *Zařval v hlavě, protože si myslel že když na sobě nechá zdát velkou bolest tak Maya přeruší trénink.* "Z toho mě fakt bolí prdel, měl bych se radší zvednout, než mě bude bolet ještě víc." *A jak si to domyslel, zvedl se.* Doobře, jsem zase připravený. *I když věděl že ho to bude bolet, myslel si že to nebude tak špatné jako ten pád, a taky byl trochu pyšný že se zlepšuje tak rychle.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se usmívá když se na něj kouká protože ji ani nic jiného vlastně nezbývá, ona tam vlastně jen od toho aby jo něco naučila, nebo spíše aby se to naučil sám. Katayanagi si tam spíš pride jako motivace aby se to naučil co nejrychleji v jeho zájmu když, ale opět spadne na zem tak si Katayanagi povzdechne.*upřímně? Bylo to lepší, ale ne o moc.*jenom dodala a postoupila blíž k Kishinovi.*tak jsi připravený?*zeptala se jenom pro pocit, jinak ji to bylo úplně jedno, následně se připravila na další rány do stehen.*"hmm možná se to ani nenaučí díky mě, ale co aspoň je zábava."*zasmála a udeřila dvemi rychlými ale silnými údery do stehna, ovšem opět tak aby se tam nezačal válet na zemi bolestí, poté opět přešla na druhou stranu a udělala to samé přičemž měla ještě větší úsměv na tváři.*tak můžeš pokračovat a můžeš hádat kolik dostaneš teď ran pokuď to opět nezvládneš.*Katayanagi opět udělala pár kroků zpět a koukala na Kishina.*
Kishin Tago: "Sakra, to bolelo víc než jsem myslel, je fakt dobrá." *Kishin řekl sám sobě.* "Pokaždé když spadnu tak dostanu o 2 rány víc, na každou nohu jednu." *Nohy ho sice nehorázně bolely, ale nenechal se tím rozrušit.* "Jestli to takhle pujde dlouho tak bych měl moje tempo zrychlit. Musím přidat o hodně víc chakry, ale né tolik aby mě to odmrsklo." *Hned jak si to řekl, začal nahromaďovat více chakry než předtím. V tomhle pokusu nahromadil dvakrát více chakry než předtím.* "Prosím, funguj líp než předtím." *Řekl si a opět začal chodit po stěně. Tentokrát mu to šlo líp, ale nedokázal se udržet bez chůze. udělal 10 kroků a potom jeho chakra začala odcházet. Momenty později, spadl.* AAA *Zařval Kishin, protože spadl z větší výšky než předtím. "Už jenom ten pád mě celkem bolel. Nejenom že musíš najít optimální množství chakry, ale taky musíš tu chakru udržet. Tohle ještě bude težké, ale mám pocit že vím jak na to, těď to je o opakování podle instinktů a hoodně bolesti." *Zvedl se a opět očekával rány od Mayi.* Ach jo, můžeš. *Řekl s poměrně klidným ale roztěkaným tónem* "Jestli dostanu fakt hodně ran, tak asi přestanu cítit nohy."
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi s úsměvem sledovala Kishina jakým způsobem na to půjde a docela se nad tím opravdu bavila, jelikož moc dobře věděla že těch pár ran mu určitě dá přeci jenom nikdo nic nezvládne na poprvé a to jí ještě víc uspokojilo.*"konečně se na to chystá."*řekla si v hlavě a pořádně ho začala sledovat, když viděla jeho pád tak se zasmála už nahlas.*tak jo kamaráde teď se připrav.*řekne takovým zlověstným hlasem a vezme si do ruky katanu a přijde ke Kishinovi.* nejprve z levé strany a pak z té druhé.*Toto jen oznámila a pořádně chytla katanu do obou rukou, pořádně se napřáhla a dala mu pořádnou ránu do stehna, ovšem ne takovou aby zase nemohl chodit, ale rozhodně ho to bude bolet.*ještě jednu vydržíš nee?*vlastně Kishin neměl na výběr a tak šla Katayanagi z druhé strany a udělala ten samý úder do stehna. Katayanagi poté udělala dva kroky vzad a usmála se.*tak můžeš opakovat, jen upozorňuji pokud se ti to nepodaří dostaneš do každé nohy dva údery.*řekla až moc příjemným hlasem a opět ho začala pořádně pozorovat.*"a nejlepší na tom je že to je začátek."*zasmála se potichu Katayanagi.*
Kishin Tago: "Ona se v bolesti asi vyžívá." *Když ji Kishin slyšel tak mu trochu šel vidět strach v očích, ale to nezastavilo Kishina v jeho tréninku.* "Nahromadit chakru do noh, když málo tak spadnu, a když hodne tak poškodím povrch po kterém chodím a taky spadnu." *Hned ze začátku Kishin věděl že to bude potřebovat najít správné množství chakry.* Eh, nemůžu najít správné množství když to nezkusím, že? Tak to abych začal. *Začal nahromaděním malého množství chakry* "Nejlehčí to bude, když začnu méně a budu pomalu ale jistě přidávat chakru s každým pokusem, a když začnu poškozovat povrch tak trochu uberu, tím bych měl zajistit to, že najdu správné množství chakry. i když se tím nějak zraním, nesmím to dát najevo, protože tohle je první člověk co mě nějak trénoval." *Pokusil se vylézt na zeď, dokázal udělat jenom dva kroky před spadnutím.* "Sakra, to bude bolet" *Pomyslel si* "Pokusím se tu ránu ignorovat. Je to ale geninka, takže ignorovaní bolesti někoho jako je ona bude bolet, a taky to vypadá že se vyžívá v bolesti ostatních, typuju si že je sadistka." *Kishin se postavil a pomalu výčkával ránu* Dobře, jsem na to připravený.
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se po celou dobu usmívala, jen do té doby než se zeptal co je Kinobori no Waza.*hmm je to jednoduché ukážu ti názornou ukázku.*odpověděla milým hlasem a stoupla si ke stěně.*pozorně sleduj a pak to můžeš zkusit.*Katayanagi nahromadí dostatek chakry do nohou a vyleze po zdi tak dva metry do výšky.*tohle je Kinobori no Waza, ale nemusíš se bát není na tom nic těžkého stačí nahromadit dostatek chakry do nohou, ovšem pokud vložíš málo chakry tak si akorát rozbiješ hubu noo a pokud tam dáš moc chakry tak můžeš odloupnout omítku a víš co se stane? Rozbiješ si hubu.*Katayanagi následně sleze a podívá se na Kishina.*tak můžeš začít."toto bude hodně vtipné."a ještě dodatek zkus se přitom nezranit veškeré zranění jsou na tvoje triko a pokud se při tom vážně zraníš tak se neznáme jasné? a dám ti trošku motivaci, pokaždé když spadneš dostaneš rány katanou do stehen, čím víckrát spadneš tím víc ran najednou dostaneš jasné?*to že Katayanagi byla sadistka každý věděl a hold to Kishin nebude mít lehké.*"tohle opravdu bude zábava."*proletělo jí jen tak hlavou a Katayanagi si šla stoupnout ke stojanu s Katanami.*
Kishin Tago: Jmenuju se Kishin Tago, ale klidně mi říkej Kishin. A ano, moc shinobi opravdu neznám. Většina shinobi se kterýma se potkávám jsou pouzí studenti. "Co je kinobari no waza? Od někud to znám. Mám pocit že učitel na akademii o tom mluvil, ale nevysvětlil nám co to je." *Kishin se snažil vzpomenout si co kinobari no waza bylo za jutsu, ale nemohl si vzpomenout, tak se raději zeptal.* Mimochodem, co je kinobari no waza? V mám pocit že jsem to už někde slyšel, ale nepamatuju si co to je. V akademii nás ještě nezačli učit základní jutsu, jenom nám řekli jejich názvy. "Jak pokračovat..." Eh, nezáleží co to je, jestli mě to udělá silnějším tak to beru, i když to obsahuje bolest a utrpení. *Odpověděl Kishin* Můžeme začít? *Zeptal se, těšijíc se na trénink, vědějíc že ho to udělá silnějším než ostatní studenti.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi docela zaskočila reakce Kishina protože takto ještě nikdo nikdy nereagoval na její povahu.*"docela překvapení."no dobře a jaké je tvé jméno?*zeptala se a promýšlela další odpovědi.*asi moc shinobi neznáš že? Nejsem ani trošku silná, ale pokud si to myslíš tak ti iluze brát nebudu.*odpověděla v klidu a usmála se.*"je to hezké, ale to mi scházelo abych někoho něco učila."*Katayanagi se ještě chvíli rozmýšlela, ale nakonec se odhodlala k odpovědi.*dobře a jakou techniku máš na mysli? Upřímně jsem zatím obyčejný genin takže nemám toho moc co bych tě mohla naučit.*Katayanagi se na chvíli opět zamyslela.*"hmmm co bych ho tak mohla naučit? Hm vím Kinobori no Waza není zase tak těžké a upřímně se docela budu bavit jak mu to nebude vycházet."tak dobře můžu ti pomoc s technikou jménem Kinobori no Waza souhlasíš? a ještě jedna věc, nikdy ale nikdy se neboj že tě někdo zbije pokud to dokáže tak to znamená jen jedno a to že jsi slabý a musíš být silnější, druhá věc je taková že strach lže a ty mu věříš. Chápeš co tím myslím že?*zeptala se milým hlasem a pomalu odložila Katany zpátky na svoje místo.*takže jsi připravený na bolest a utrpení?*řekla s lehkým humorem a čekala na Kishina jak se rozhodne.*
Kishin Tago: *Kishina zaskočila prudká povaha této holky, ale všiml si že řekla klan supaidā* "Jak bych měl pokračovat?" *Nervózně se sám sebe zeptal a rozhodl se začít komplimentem.* No, vypadáš silnější než ostatní shinobi co znám, tak jsem myslel že bys mi mohla pomoct s tréninkem. Nechtěl jsem tě nějak urazit a omlouvám se jestli sis to tak fakt vzala, jenom se mezi silnějšími shinobi snažím chovat co nejslušněji můžu. Nikdy nevíš kdy tě někdo může zbít, a já fakt nechci riskovat. "Měl bych podotknout klan?" *Kishin se rozhodl že ano.* Připadala jsi mi povědomá, a teď vím proč. Oba dva jsme z klanu supaidā. *Najednou si je jistý, že ho Maya hned nezbije, ale je stále trochu nervózní.* Co ty na to? Mohla bys mi pomoct s tréninkem? *Zeptal se Mayi, klidným hlasem.*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi si klidně trénuje když v tom jí vyruší nějaká osoba což už jí docela zkazí náladu protože byla nerada když jí někdo v čemkoliv rušil, ale co víc ji naštvalo tak bylo to že jí ta osoba vykala.*"vážně?! To vypadám tak stará?!!! Tak to ne!"*Katayanagi přestala trénovat a pořádně se koukla na osobu co jí vyrušila a usmívala se.*"ach tenhle mi někoho připomíná ale nevím odkud... Ale to neznamená že bude říkat že jsem stará!!"*Katayanagi má úsměv na tváři a pořádně se nadechne.*Komu vykáš mrdko? Přijdu ti nějak stará nebo co? Nehledě na to neměla bych se já ptát tebe kdo jsi? A vlastně co ses opovážil vůbec mě vyrušit? Přijde ti tohle normální chodit za cizími lidmi a rušit je v jejich činnosti nehledě na to se ptát na tyhle blbé otázky? Ale odpovím ti..mé jméno je Katayanagi Shintaro Maya, ale Kamarádi mi říkají Maya a jsem z klanu supaidā.*"počkat.. Já nemám kamarády.."*v tomhle momentu se Katayanagi zasekla a nevěděla co dál, ale pak se znovu vzchopila.*tak a teď mi řekni co potřebuješ nebo vypadni.*Katayanagi byla v tomhle ohledu drsná, ale taková je prostě její povaha a né vždycky to každý přijme.*
Kishin Tago: *Kishin, po devíti hodinách spaní, se probudil.* "Zaspal jsem?" *Pomyslel si, a potom si všiml že dnes není všední den* "Huf, už jsem si myslel že bych přišel pozdě. Co dnes budu dělat?" *Zeptal se sám sebe.* "Dnes bych asi mohl trénovat." *Oblékl si černé tričko a šedé kraťasy kraťasy* "Co si dnes dám na snídani? Hmm, cereálie nezní tak špatně. *A tak si připravil cereálie a rychle je snědl, protože nechtěl ztrácet čas.* "Takže kde pujdu trénovat?" *Zeptal se sám sebe, jako by zapoměl kde chtěl jít* "Mám to! Půjdu do tréninkové oblasti." *A jak si pomyslel tak taky udělal. Naštěstí cesta netrvala tak dlouho.* Tak jsem tady. Co budu dnes trénovat? *Řekl, nevědějíc jak trénovat* "Asi bych zatím mohl meditovat. Je to tu více klidné než doma." *Po pěti minutách meditování přestal a porozhlídnul se po oblasti. Někoho zahlédl. Osoba vypadala povědomě, i když neveděl kdo to je. Rozhodl se že k ní pujde a osloví ji. Dobrý den, kdo jste? *Zeptal se osoby, s mírnou nervozitou v hlase*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi jako každé jiné ráno vstala a pořádně se nasnídala, jelikož v dnešním dni neměla žádný plán tak se rozhodla že půjde do tréninkové oblasti si trošku zacvičit aby přeci jenom nevyšla z formy.*"tak dneska den začal tak hezky doufám že i tak skončí."*řekla si jen tak v hlavě a rozhodla se vyjít, ještě před tím než vyšla tak si sebou vzala něco k jídlu a k pití, protože se rozhodla že tam bude minimálně většinu dne.*"snad mám všechno."*Katayanagi tedy vyšla z domu a pomalým krokem šla k tréninkové k oblasti, když dorazila tak se v klidu protáhla a prokřupla si celé tělo.*tak můžu asi začít.*řekla jen tak do prázdna a šla ke stojanu kde byly vystaveny dřevěné Katany.*hmm můžu zkusit něco nového.*Katayanagi si vzala dvě dřevěné katany a začala s nimi cvičit, což bylo pro Katayanagi těžší protože byla zvyklá vždy na jednu a teď se musela soustředit na obě dvě ruce na jednou, ale nebylo to o tolik těžší jen na to nebyla Zvyklá. Katayanagi si nevšímala co se kolem ní děje protože jí ostatní ani nezajímali I když měli občas blbé poznámky. Katayanagi jako vždy měla její dlouhé červené vlasy rozpuštěné a na sobě měla černé tílko s černými kraťasy aby se jí líp pohybovalo a oblečení jí zbytečně nepřekáželo.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi se rozhodl jemně si pohrát s kočičím senjutsu.* „Když už to umím proč to trochu nezlepšit? Vždy se hodí umět i něco víc.“ *Kinshi se tedy připravil. Pobral si pár sešitů, tužek, oblékl se do ( odkaz » ) a vydal se do tréninkové oblasti. Vyšplhal na vrcholek, kde ho kdysi trénoval Ziki. Jen si povzdechl.* Už je to doba. Vše je teď jinak. *Vytáhl sešity a tužky a začal vymýšlet nápady. Vždy si říkal že genjutsu je zajímavý způsob boje a tak se rozhodl něco podobného vymyslet. Vzpomněl si na techniku Senpou: Kyattsu Ai kdy se mu oči mění na kočičí. Rozhodl se využít k tomu, aby někoho uvrhnul do genjutsu očního kontaktu který mu tato technika poskytovala. Ale jelikož se jednalo o genjutsu potřeboval k tomu ještě někoho. Vytvořil si kage bunshin který poslal pro jednoho spolupracovníka z laboratoře. Mezitím co byl klon pryč Kinshi vymýšlel co by se v tom genjutsu mohlo dít. Jelikož věděl o výhodách kočičího senjutsu tak se rozhodl zkombinovat genjutsu s možností útoku. Začal cosi čmárat na papíry.* „Jo. To by mohlo teoreticky fungovat. Teď jen abych to zvládl zrealizovat.“ *Kinshi se pousmál a rozhodl se pustit do realizace. Kinshi si sedl do tureckého sedu a začal čerpat přírodní chakru. Chladivý vítr mu foukal do vlasů. Kinshi už cítil, jak se mu uši mění na kočičí, roste mu ocas a mění se mu i tvář. V tu chvíli přišel klon s jedním z laboratoří.* (Muž) Kinshi-sama. Jak vám mohu pomoci? *Kinshi otevřel oči a klon místo něj začal čerpat přírodní chakru.* (Kisnhi) Chci otestovat malý návrh techniky co jsem vymyslel. Takže kamaráde ty budeš mít tu čest jí okusit. *Kinshi se usmál a oči se mu změnili na kočičí (Senpou: Kyattsu Ai).* (Kinshi) Bude se jednat o genjutsu. Podle toho jak jsem to navrhnul a jak se budu snažit udělat by jsi měl vidět hodně koček. (Muž) Koček? Cože? Proč? *Než to dořekl Kinshi zahájil první pokus. Pomocí svých očí uvrhnul muže do genjutsu. Ten však hned vyšel ven takže Kinshi ani nestihl zaútočit.* (Muž) Nedostatečně narušujete tok chakry Kinshi-sama. Musíte jej narušit silněji. *Kinshi se opět soustředil. Tentokrát použil více přírodní chakry aby dostatečně koncentroval svou klasickou chakru aby narušila tok chakry nepřítele. Kinshim u se povedlo muže uvrhnout do genjutsu. Ten se kolem sebe začal ohánět a Kinshi ihned vyběhl proti němu. Dřív než se ho však dotkl tak zjistil že muž je venku z genjutsu.* (Kinshi) Sakra. Proč. (Muž) Při nejmenším je to velmi zajímavé genjutsu. Dá se využít dobře ale měl by jste zapracovat na tom jak jej vylepšit tak aby opravdu po danou dobu cíl v genjutsu vydržel. *Kinshi se zamyslel. Opět vzal papír a tužku a začal cosi čmárat. Jednalo se o výpočty, směr chakry a sílu jakou musí narušit tok. Když nad tímto seděl už 10 minut tak vykřikl.* (Kinshi) Konečně. Konečně se mi to povedlo. (Muž) Co se vám povedlo Kinshi-sama? (Kinshi) Konečně vím v jakém poměru musím toto vše uskutečnit. Postav se na to místo. *Kinshimu přírodní chakra už došla a tak zrušil svůj klon a získal opět přírodní chakru a vstoupil do senin modu se všemi technikami jako předtím. Upřel své žluté oči se špičatými zornicemi na muže a uvrhnul ho do genjutsu. Muž opět začal máchat kolem sebe. Slyšel i lehké syčení bolestí.* „Takže to funguje tak jak jsem si představoval. Skvělé.“ *Kinshi se ihned rozeběhl a začal na muže útočit. Jelikož se jednalo o genjutsu kde se kolem nepřítele objeví kočky které na něj všechny útočí a sám útočník se stává jednou z nich s tím že jen on může cíl zranit tak nemohl rozeznat který útok byl od kočky a který od Kinshiho. Psychicky vyvolanou bolest způsobovaly stejnou. Kinshi zasadil několik ran. Následně genjutsu pominulo a muž padl na kolena celý doškrabaný.* (Muž) Kinshi-sama. Myslím že mohu říct určitě, že to funguje. *Poukázal muž na jeho zranění ze kterých ještě čerstvě tekla krev. Kinshi ihned přiskočil k muži a pomocí Shousen Jutsu ho začal ošetřovat.* (Kinshi) Díky za pomoc. Jsem fakt rád, že to funguje. V boji to bude dosti použitelné si myslím. Jinak co jsi viděl v genjutsu. (Muž) Všude to byla samá kočka. Běhali po mě, škrábaly, kousali. Bolelo to ale na místech kde mě kousali nic nemám. Jen na některých místech. Nevím jak to přesně funguje a ani nevím jak se mi v genjutsu tyhle zranění stala. Ani Kai nešlo použít. Nemohl jsem se od tam dostat. (Kinshi) Funguje to přesně tak jak jsem chtěl. Díky za tvou asistenci. Jestli chceš můžeš si vzít pár dní volno. Zavolám tě až budu potřebovat. Běž strávit nějaký čas se svou rodinou. Vždyť jsi v té laboratoři zalezlej furt. Jsi už jak já. *Muž kývnul a odbelhal se pryč. Kinshimu mezitím došla přírodní chakra a on byl zase normální.* „Funguje to. Skvěle. Je na čase probádat další taje této schopnosti. A nebo se pustit do dalších vynálezů. Tak či tak toto je úspěch.“
---: ---
Katsumi: *Ještě nějakou chvíli jsem seděla na zemi a sledovala jsem ty dvě. Po chvíli jsem se zvedla a trochu jsem se protáhla. Když řekly, že už musejí jít, tak jsem se na něj jen usmála.* Já už taky půjdu, tak se mějte pěkně a zase se někdy uvidíme, *rozloučím se s nimi a následně vyrazím trochu oklikou domů.*
Akemi Yuuka: Díky! *Křikla zpět Tami.* "Ještě se proběhneme, co myslíš?" *Řekla v duchu Akemi.* "Ano, mohly bychom." *Seskočily ze stromku a chodily po cvičišti. Pak si sedly a opět odpočívaly. Už na cvičišti byly dlouho. Vlezly obě dvě na jiný strom. Už to šlo dobře. Vypadalo to dokonce i jako chůze, žádné zaškobrtávání.* "Zkusíme támhletu kládu?" *Zeptala se Akemi, když pohleděla na dřevěný stožár u cvičiště.* "Ano, jdeme na to!" *Řekla sebevědomě Tami. Pak obě dvě vyšly nahoru celkem bez problému, ale byla to zatím velká výška, takže to vydržely jen chvíli a vrátily se.* Děkuji za vysvětlení. Já už musím jít, ale moc ráda jsem vás poznala. *Řekla Akemi a usmála se.* Já taky. *Řekla Tami. Obě dvě mávly a zmizely za křovím.*
Katsumi: *Ještě nějakou chvíli jsem trénovala házení zbraní, než mě to přestalo bavit a tak jsem je šla posbírat a následně jsem se otočila a vydala jsem se za těma dvě. Když jsem uviděla, že na mě mává, tak jsem se trochu usmála.* Vypadá to, že ti to jde, *řeknu jí a trochu se na ní usměju. Následně si sednu na zem a přemýšlím, co bych ještě mohla potrénovat, ale zatím nic moc jiného nenapadá, takže už toho pro dnešek nechám a pomalu bych se mohla vypravit domů, ale zatím jsem ještě chtěla sledovat ty dvě, jak se jim ještě bude dařit.*
Akemi Yuuka: "Tak dobře. Teď už by nám to mohlo vyjít kompletně." *Obě dvě se zvedly po pauzičce. Sledovaly Katsumi a Yami, jak trénují.* "Mohly bychom se ještě více snažit." *Obě dvě zpozorněly.* Tak jo. *Vystoupily obě dvě na strom, už trochu jistěji.* "Držíme se, funguje to!" *Nohy se jim už odlepovaly lépe než dříve. Nebyla to ještě stoprocentní plynulá chůze, ale už se tomu dalo říkat chůze.* "To je uspokojivý pocit. Dobrá práce." *Řekla Akemi Tami a zamávala Katsumi s Yami.*
Katsumi: *Dále jsem pokračovala ve svém tréninku a házela jsem kunaie a shurikeny na terče. Po chvíli jsem se otočila a podívala jsem se na Akemi, jak se jí daří, když jsem viděla, že stojí na stromě, tak jsem se usmála a následně jsem šla posbírat kunaie a shurikeny, abych mohla pokračovat v tréninku.*
Akemi Yuuka: *Tami nabila svou nohu a Akemi taktéž.* Obě dvě se pokusily dát Taminu nohu na strom.* "Hm, teď už to půjde." *Obě dvě pak daly i Akeminu nohu na strom. Nohy jim vibrovaly chakrou.* "Už se držíme dost jistě! Jo!" *Jemně si ťukly pěstmi. Zkusily popojí­t opatrně a udržet svoje chakry.* "Pozoor." *Udělaly první krok. Po chvíli držení i druhý." A třetí­.* "Musí­me chvíli vydechnout. Pak budeme pokračovat s tímto tréninkem."
Katsumi: *Dále jsem stála u tréninkového kůlu a dále jsem házela jsem kunaie a shurikeny. Po chvíli jsem k němu došla a začala jsem je sbírat, většina byla zabodnutá ve dveře, ale některé byly i okolo.* 'Hmm tohle zase nebylo tak zlé,' *pomyslím si a pak se podívám na Akemi jak se jí vede a opět začnu házet zbraně.*
Akemi Yuuka: *Akemi zasyčela, když už si asi po pátém pokusu odřela.* "Notak, ségra, to bude v pohodě, jen ses trochu škrábla no..." *Řekla v duchu Tami.* "To se ti řekne... Achjo. Zvládneme to, ne?" *Zeptala se Akemi.* "Určitě. Ale pohni." *Odpověděla jí Tami.* Ha. Ještě. *Řekly si. Obě se soustředily na chakru "své" nohy. Jejich počínání pokračovalo.* "Už nám to malinko jde. Jen to musíme vyrovnat. Opatrně..." *Řekla Tami k Akemi a sama se podívala na svou nohu.* "Dobře."
Akemi Yuuka: *Akemi zasy
Katsumi: *Dále jsem seděla na stromě a pozorovala ty dvě. Po chvíli jsem seskočila z větve a začala jsem trochu běhat po okolí, protože jsem ne nudila. Po chvíli přestanu běhat a dojdu k jednomu kůlu, na který se daly háze hvězdice a kunaie.* 'Musíme hodně trénovat na zkoušku, abychom to daly,' *pomyslí si Yami a usměje se.*
Akemi Yuuka: *Akemi se zapotácela.* Ach jo. *Řekla Tami.* Ještě jednou, prosím. *Řekla Tami a vyzkoušela to znovu.* "Notak, nemůže to být zas tak těžké!" *Pomyslely si a Tami zvedla svou nohu s chakrovou "podloží" na strom. Přilepila se.* "Tak a ještě tu tvou..." *Položila Akeminu nohu na strom. Už jistě nohy lepily, ovšem sebemenší narušení­ je mohlo shodit.* "Sestro... Víš co? Soustřeď se na svou nohu a já taky na svou. Však víš... Jsme dlouho v soužití, jako když chodí­me." *Akemi na Tami kývla. Předání­ kontroly nad nohou ovšem moc úspěšné nebylo, a tak skončily obě dvě na zemi.* "Ale... Je to na dobré cestě!"
Katsumi: 'No jo no, já vím že to není lehce, chce se to na to úplně soustředit,' *pomyslí si Yami a v duchu se zasměje, zatím co se díváme na ty dvě.* Soustřeďte se jen na to, vůbec nevnímejte okolo půjde to lépe, teda aspoň prozatím, *řeknu jim a dále je sledujeme.*
Akemi Yuuka: "Hlavně, že se náramně bavíte." *Pomyslely si s povzdechem Tami i Akemi.* Hah, není to tak lehké. *Akemi nahromadila chakru v obou nohách nastejno.* "Zkusíme to jinak! Jako chůzi." *Pomyslela si a zkoušela se přilepit jemně k zemi. Když se jí to zdálo dost, zkusila se projít.* "Lepí se to moc. Chce to jen... O malou špetku méně!" *Zkusila to vyrovnat.* "Nevím, jak moc drží tohle, ale zkusíme to..." *Vykročila na poněkud kostrbatý strom.* "Naštěstí je šikmý." *Řekla si Akemi.* "Ty ale spadneš i tak. Pusť mě k ovládání, nachvíli." *Řekla v duchu Tami.* "Tak jo." *Černá část Akemi "svou" nohu začala pokládat na strom. Udržela se. Noha ani nelepila, ani se neodpuzovala tolik. Když ale přiložila Tami "Akeminu" nohu, použila příliš chakry a sestřelila se.* Sakra! *Křikla Tami.*
Katsumi: 'Hmm, hned se do toho pustila a takový nadšením,' *pomyslím si a dívám se na ní. Pak jsem se vyhoupla na větev a usmála jsem se. Následně jsem začala houpat nohama ve vzduchu.* Pokud dáš chakry málo, tak spadneš a pokud jí dáš moc, tak uděláš ve stromě promáčklinu, *řekne Yami a pak dále sleduje její počínaní.*
Akemi Yuuka: *Tami se na ně souhlasně koukla.* "Jo, mají recht. Jen pořád dokola dělat hloupé pečetě a žádná akce!" *Pomyslela si.* "Ale to není pravda. Má tě to naučit základy... Nejsou tak záživné, ale důležité." *Pomyslela si naopak Akemi.* Wow. To je super! Zkusíme to taky. "Hele, nech chození na mně. Ty si to můžeš zkoušet jindy, jo?" *Řekla Akemi v duchu.* "No tak jo." *Odpověděla znechuceně Tami, zatímco se obě hnaly ke stromu, který stál vedle.* Jdeme na to. *Nahromadila si do chodidel rovnoměrně balancovanou chakru. Pak opatrně přiložila jednu nohu na strom.* Hm? *Vyrovnávala chakru, dokud se jí nepodařilo přichytit chakrou jednu nohu. Narovnala ji a držela stále konstantní působení chakry.* "Aha..." *Do druhé nohy vpustila podobné množství. Zvedla ji od země, ale ztratila rovnováhu a spadla.* "Musím se soustředit. Ale ne tak moc, abych se přichytila špatně." *Tami celou dobu mlčela a s posměškem.* "Tak..." Jdu to zkusit znova. *Opakovala postup. Teď se ale přichycovala decentně a začala druhou nohou.* "Já jsem nad zemí. Bez držen-" *Přerušil její myšlenky pád.* Ale ne...
Katsumi: *Yami se jen nad jejich slovy usměje.* No jo no, akademie je nuda a základy jsem ještě větší nuda, *řekne Yami a podívá se na ty dvě. Já se jen trochu pousměju.* Hmm, klidně váš něco naučíme, ale co,' *pomyslím si a dívám se na ně. Následně se na chvíli zamyslím.* Hmm, co kdyby jsme vás naučili třeba chození po stromech nebo po skalách bez držení, *řekne Yami a podívá se na ty dvě. Poté se rozejdeme k jednomu stomu, který by na druhém konci tréninkové oblasti a zrovna u něj nikdo nebyl. Když jsme tam došly, tak jsme se zastavily a podívaly jsme se na ty dvě. Pak jsem se začala soustředit na svou chakru a soustředila jsem jí do chodila a pomalu jsem vyšla po stomu až k jedné větší větví a zůstala jsem na ní stát hlavou dolů.* Co na to říkáte, *zeptá se jich Yami.*
Akemi Yuuka: "Jo, jsou fajn..." *Pomyslela si Tami. Yami měla pravdu. Nevycházely spolu moc dobře.* "Je hezká." *Pomyslela si Akemi.* No... Já ještě žádnou pořádnou techniku neumím. V akademii jsme se naučily trochu manipulovat chakrou a tak, ale... Znáš to. Jsem tak nějak začátečník. *Řekla malinko nervózně Akemi.* "Ty jsi padavka, co? Pojďme se jí zeptat, jestli by nám něco neukázala." *Promluvila v hlavě Tami. Pak ale začala mluvit nahlas.* Hele... Neukázala bys nám nějakou techniku? Něco lehčího? Já osobně bych se ráda něco přiučila. *Řekla a malinko se uchechtla při druhé větě.* "Je to dobrý nápad?" *Pomyslela si Akemi.* "Určitě ano, má drahá." *Odpověděla se sarkastickým nádechem Tami. Obě se pak usmály.*
Katsumi: *Jen se na ní obě dvě usměje.* Jo chodím na akademii, ale do Kumogaukre jsem přišla teprve před pár dny, původně jsem žila v Otogakure, *řeknu a usměju se.* 'Hmm, ty dvě spolu nevycházejí tak dobře jako my dvě, i když se spolu někdy hádáme,' *pomyslí si Yami. Následně se na ní podívám.* No chtěly jsme si procvičit nějaké techniky z akademie, pomalu se nám blíží čas zkoušek, *řeknu a usměju se na ní.*
Akemi Yuuka: "Co se stalo?" *Pomyslela si Akemi* "Jsou znepokojené." *Řekla Tami. Byla ta, co byla nad problémem a snažila se dívat bez vyjádření pocitů.* Noo... Já se jmenuju Akemi. A... *Řekla, byla přerušena Tami.* A já Tami. *Slova se ujala Akemi, která ve většině případů řešila podobné situace.* Ještě jsem tě tu neviděla. Chodíš taky na akademii? A omlouvám se za to předtím. Ehm, ehm. *Řekla Akemi k Tami.* Nojo, pardon, že jsem vyhrkla. *Řekla Tami.* "Neblbni, chceme se skamarádit, ne znepřátelit." *Pomyslela si Akemi.* Vy tu budete teď trénovat? *Řekla Akemi. Vždycky byla ta víc projevující se půlka.* "Vypadá fajn, ne?"
Katsumi: *Obě dvě jsme si oni dívenku prohlížely. Když se najednou zeptala, jestli jsme taky Kumamuchi, tak jsme s Yami jen společně zamrkaly překvapením.* 'Heh, to jako vážně, takhle jednoduše řekne, ze kterého je klanu, když nás ani nezná,' *pomyslí si Yami.* 'Taky na to koukám,' *řeknu v duchu Yami.* Ehm, no jo jsme no, *řeknu, když už se nás zeptala a sama to o sobě řekla.* Já jsem Katsumi, *představím se dívence.* A já jsem Yami, *řekne černá půlka pyšně a důležitě. Já se jen trochu zasměju.* A vy dvě jste, *zeptá se Yami zvědavě.*
Akemi Yuuka: *Na první pohled to nebylo poznat. Akemi vypadala jako normální holka. Jenže... Ucítila náhlé zaškubání.* Nech svou nenávist vyplout ven. *řekla druhá Akemi, která si ale říkala radši Tami.* "Proč musím s tímhle druhým tělem žít! Vypadám jak pitomá." *Pomyslela si, i když věděla, že ví sama Tami nejlíp, jak se cítí.* Hele... Máš na tohle tělo stejný právo jako já. Usmíříme se? *Řekla Akemi směrem k Tami.* Nevadíš mi. "Mám se docela i ráda, ale nesmím to přiznat." *Pomyslela si Akemi, tedy, jak se to vezme...* Musíme se naučit nějakou techniku. Takhle jsme zbytečný. Tak se vzchop! *Řekla černá Akemi, tedy Tami, která měla malé nevýrazné oko.* Máš pravdu... Tami. *Řekla Akemi. Bylo to poprvé, co se takhle oslovila, co takhle oslovila... Tami.* Hm? *Otočily se obě dvě naráz, div se neroztrhla celá Akemi.* Ahoj- *Řekne Akemi, během čehož ji přeruší Tami.* Ty jsi taky Kamamuchi? *Odmlčí se*
Katsumi: *Procházela jsem se ulicemi Kumogakure a dívala jsem se okolo.* 'Hmm, tady je to úplně jiné než v to bylo v Otogakure,' *pomyslím si. Má matka se vrátila zpět do Kumogakure, protože její rodiče jsou nemocní a já jsem se rozhodla, že tam půjdu s ní, protože mě zajímalo, jak to tam vypadá.* Tohle je nuda, pojďme něco dělat Katsumi, *začne si stěžovat Yami, kterou najednou přestalo chození z místa na místo bavit a to byla většinou ona, která si to užívala.* Ale co tady chceš dělat, když tady vůbec nikoho neznáme, trochu si to tady projdeme a možná poznáme někoho aspoň trochu poznáme, *řeknu jí a pokračuju v cestě.* Když mě chybí Yuka, *postěžuje si Yami.* No jo no, kdo ví kde je, toho už asi nikdy neuvidíme Yami, odteď budeme žít tady, *řeknu jí a pokračuju v cestě. Pomalu se blížíme k cvičišti.* Hmm, co asi dělá ségra v Otogakure, *řekne znovu něco Yami.* Asi se bude pomalu připravovat na zkoušky nemyslíš? Ty jsi dneska nějaké upovídaná Yami, co se to s tebou děje, *zeptám se jí a pomalu vcházím na cvičiště.* Hmm, co já vím, to asi bude z toho, že jsme tady úplně nové, proto se chci bavit aspoň s tebou,' *řekne zamyšleně Yami a pak se začneme dívat po cvičiště a následně si všimnu nějaké holky, která vypadala stejně stará jako já a tak se za ní pomalu rozejdu.* Ahoj, *řeknu jí trochu nejistě.* Ahoj, *řekne poté i Yami a dívá se na onu holku.*
Akemi Yuuka: "Prašno, prašno. Nikdo tu není." *Pomyslela si, jakmile vkročila za plot v tréninkové oblasti. Vypadala poněkud nejistě. Přecházela sem a tam. Držela nepatrně velký hliněný kamínek v ruce.* Je tu někdo? *Řekla polohlasem pro jistotu.* "Jsem tu asi... Podruhé? Nikdy mě ale tak moc nezajímalo, co je za tímhle podivným pletivem." *Rozhlédla se. Věděla, co to je za místo. Už o tom slyšela.* "Tady se cvičí." Hej! *křikla a mrštila hliněným kamínkem po veverce, která to ticho přerušovala. Trefila.* Promiň... Jen jsi mě vyděsila. *Odmlčela se a nabrala do ruky další hliněné 'kamínky', zahleděla se do dálky.* "Kolik ještě dní zbývá, než se vrátí táta...? Opustil nás. Ať se kouká vrátit!" *Křičela uvnitř, zatímco rozmačkala všechny kamínky lépe než nějaký válec. Pak hodila všemi kamínky na zem a oprášila si ruce.* Notak! Vzchop se! *Okřikla se.*
---: ---
Yuzuru Yin: *Přišlo mi celkem rozumné, že ti chlápci zvolili spolupráci. Ušetřilo nám to práci. Tak jsme je nakonec odnesli na policii, kde si je převzali.* Dnešek byl celkem akční, Renji. Prvnítrénink po nemoci a hned taková akce. To se nestává tak často. Každopádně díky za dnešek. *Rozloučil se s Renjim.* ,,Je hezké, že si myslí, že jsem v dobré kondici, ale pořád to není dost. *Otočil se a vydal se domů, kde ho čekalo posilování.*
Renji Narimachi: *Renji vzal štětec a nakresil na papír 6 hadů, SUKOSHI KŌGEKI , řekl a 2 hadi hned ožili a svázali omráčeného zloděje.* Za krádež ano, ale také za napadení, já jim tu mírovou cestu nabízel Yine. *Renji šel k vězení ze sloupů, které vytvořil svou technikou. Když k němu přišel, zeptal se.* Budete spolupracovat a nebo chce skončit jako ti dva? Budeme spolupracovat. *Odvětili zloději, odhodili své katany a zvedly ruce.* V tom případe dejte ruce k sobě. *Když daly ruce k sobě, Renji využil další dva hady a každému z nich pomocí SUKOSHI KŌGEKI nechal svázat ruce, zbyle hady nechal na svitku, který si uklidil.* Yine vem jejich zbraně a jdeme na policii. *Renji zrušil techniku ,,vězení,, vzal omráčeného muže na záda a zamířil na policii. Další zloději ho následovali. Po předání zlodějů byl Renjiho čin shledán jako sebeobrana a všichni útočníci byli zatčeni.* To jsem si nakonec zatrénovali víc než dost Yine, myslím, že jsi v lepší kondici než když jsme se viděli naposled, ale trénovat musíme pořád oba. Pro dnešek mám asi dost. Půjdu domů, tak ahoj a zase příště. Tvrdě trénuj ať máš vetší sílu. *Řekl Renji a odešel směrem domů.*
Yuzuru Yin: *Když zmizel prach, tak už bylo po všem. A když jsem zjistil, co se stalo, tak se mě Renji ptal, co uděláme s těmi zbývajícími.* No nevím, zaslouží si nějaký trest, takže bychom je měli asi nahlásit za pokus o krádež. *Pak jsem si prokřupl záda a všiml si nabodnutého banditu.,,Páni, Renji ho zabil. No, jelikož jsme shinobi tak je to asi součást našeho života." *Pak jsem se oočil zpátky k Renjimu.* Jo, nejlepší bude, když je nahlásíme. Nejprve je ale musíme nějak spacifikovat asi.
Renji Narimachi: Teď to nech na mně Yine, to prase zaplatí za to, co řeklo a že mi vzal mou zbraň. *Renji díky svému sluchu vědšl přibližnou polohu nepřítele, protože ten z prachu silně kašlal. Renji neváhal DOTON: RETSUDO TENSHIN, najednou se objevila vlna, která se v místě, od kud znělo kašlaní přeformovala do volkého bodce. Najednou kašlání ustalo. Teď Renji uslyšel jen zasýpání a zvuk dopadajícího kovu. Když prach ustál, viděl Renji nabodnutého zloděje a svou zbraň válet se pod ním. Šel směrem k němu. Nepřítel stále dýchal a když okolo sebe viděl Renjiho začal se ohánět a chtěl kopat, viditelně mu to ale způsobovalo mnoho bolesti. Renji se postavil za něj, a zatlačil mu do zad a tím ho nabodl ještě víc.* Kdo je zvíře teď ? Když jsi nabodnutý jako prase na rožni. Jak příhodné. *Nepřítel ani nic neodpověděl a přestal dýchat. Renji vzal svou kosu a připevnil si ji na záda.* Jsi v pořádku Yine ? Ještě tady máme tyhle dva.. co s nimi ?
Yuzuru Yin: *Ani jsem nestihl zareagovat a nepřítel byl zamnou. Otočil jsem se, abych se nějak bránil, jenže už nebylo potřeba. Renjiho kopí mu prorazilo hrudník* ,,Ještě před chvílí jsem si je nazval opicemi a teď udělali jednu ze mě. Nebýt Renjiho, ležím na zemi." *Když jsem se jakž-takž vzpamatoval, tak u mě byl Renji a něco mi řekl. Pak udělal jeho část a byla řada na mě. Vypálil jsem svou techniku (Fuuton: Daitoppa) přímo na zeď, kterou vytvořil. Vytvořilo to mrak prachu a skoro nic jsem neviděl.* Renji, *zakašlal jsem*, skoro nic nevidím. Co teď?
Renji Narimachi: *nepřítel s ukradenou kosou se vrhl rovnou na Renjiho. Ale druhý nepřítel utíkal k Yinovi. Oběhl Yina a objevil se za jeho zády. Než by Yin zareagoval, byl by zraněn, proto Renji uchopil kopí, které svíral v ruce a vší silou ho hodil směrem na nepřítele, který běžel k Yinovi. Trefil jo do hrudníku. Najednou byl další nepřítel u Renjiho, seknul kosou, ale Renji se v pohodě vyhnul. Renji byl naštvaný a teď ani neměl zbraň. Proto uskočil směrem k Yinovi. Měli docela času, proto Renji sdělil část svého plánu.* Až uvidíš že dělám techniku dotonu, rychle proveď tvou techniku fuutonu. * Renji se dotkl země a pomocí Doton: Doro Gaeshi udělal velmi malou zeď a jen čekal na Yinovu část.*
Yuzuru Yin: Zvíře? To víš, že jo, ty přerostlé prase! (Yin) Huh!? (Nepřítel) Máš ho mít. *Řekl jsem Renjimu, aniž bych se na něj podíval. Na Renjiho povel jsem jen tak tak zareagoval a uskočil vzad. Pak jsem si všiml, jak nějaký sloup těsně minul mou nohu.* Páni, to bylo těsné. *Podíval jsem se na bandity.* ,,Takže Renji uvěznil 2 z nich. 3 se stihli vyhnout." *Podíval jsem se na Renjiho.* Tak a teď je na řadě trénink spolupráce. *Pousmál jsem se.* Ten týpek s kosou je venku, takže mu můžeš dát lekci. ,,Není moc, co tady můžu udělat, tak se alespoň pokusím omezit jejich pohyb." *Vrhl jsem nalevo od jednoho chlápka shuriken s drátem (Sōshuriken no Jutsu) a rozběhl se na druhou stranu. Jelikož shuriken na chvilku odvedl pozornost mého cíle, tak jsem použil Shunshin no Jutsu, abych si trochu pomohl a dostal se za můj cíl. Pak jsem jen zatáhl za drát tak, abych ho svázal. Vyšlo to.* ,,Mám štěstí, že se jedná jen o bandu tupohlavých, přerostlých opic, jinak by to nevyšlo." *Pak jsem jen doběhl k chlápkovi a dal mu vypínačku, aby se jen tak brzo neprobudil.*
Renji Narimachi: ,,Co to ?!" *Renji nevěděl co měl Yinův postup znamenat, potom se podíval a bylo mu to jasné. Viděl 5 zlodějů, u kterých Yin stal, všichni byli v bojovém postoji a ten největší z nich v rukou svíral Renjiho kosu. Renji neváhal a okamžitě skočil k Yinovi.* Vrať mi mou zbraň a necháme vás jít. (Renji) TOS uhodl ty ..zvíře, nebo co jsi sakra zač. Nás je pět a vy jen dva, se svou bývalou zbraní se rozluč, vlastně se s ní ještě potkáš, až tě s ní budu kuchat.(nepřítel) *To už Renjiho trochu rozzuřilo. * Yine ten je můj. *Řekl Renji a s kopím v ruce Renji také zaujal bojový postoj.* Uskoč *Řekl Renji Yinovi a okamžitě se taky vymrštil zpátky. Když dopadl ani se nepodíval, jestli jo Renji slyšel a udělal potřebné pečetě Doton: Ganchuurou no Jutsu. Najednou se zaprášilo a ze země rychle vystouply mohutné kamenné sloupy které svírali tvar kruhu.*
Yuzuru Yin: *Zaujalů jsem bojový postoj, i když jsem neměl absolutní tušení, co bych mohl udělat.* ,,Nechci, aby to vypadalo, že jsem až tak pozadu." *Držel jsem pozici a byl připraven se vyhnout Renjimu, když v tom jsem si něčeho všiml.* ,,Co to? Támhle jsou nějací lidé, co berou Renjiho kosu!" *Nebyl čas na přemýšlení, tak jsem jednal spontánně. Rychle jsem se dostal k těm zlodějům (Shunshin no Jutsu) a když jsem byl u nich, tak jsem zezadu sekl svojí katanou. Jenže oni se vyhli a zaujali bojový postoj.* ,,Vypadá to, že je čas na trochu víc akce. Snad se sem Renji dostane rychle. Nejsem si jistý, jestli je zvládnu sám."
Renji Narimachi: *Renji si všiml, že se na něj vrací shurikeny a taky že Yin skládá pečetě. Proto se k Yinovi otočil zády, protože podle pečetí poznal, že jde znovu o techniku fuutonu. Najednou Renjimu prudce zafoukalo do zad, až ho to průrvě sunulo proti shurikenům. Renji tyč ve svých rukou využil k tomu aby po nich sjelo ocelové lano a tudíž i shurikeny. Pak Renji dopadl na zem. Hned použil techniku Doton: Doryuuha, díky čemuž se dostal zase do vzduchu a blíže k Yinovi, tentokrát už ale na zemité podstavě.* Ale no tak, Yine snaž se. Tohle je moc lehké.
Yuzuru Yin: ,,Super, je ve vzduchu" *Zatáhl jsem za drát tak, aby se shurikeny vrátili směrem k Renjiho zádům. Pak jsem vytvořil pečetě a pustil na něj silný proud vzduchu. (Fuuton: Daitoppa).* ,,Má v ruce nějakou tyč, takže se s kunaii jen tak neubráním." *Sáhl jsem si na záda, vytasil svoji katanu a čekal, jak bude Renji reagovat.*
Renji Narimachi: *Renji sledoval jak se Yin zbavil jeho hadů. Pak si všiml letících shurikenů a kunaiů. Na posledním kunai něco vyselo, hned Renjimu došlo, že to bude výbušný lístek. Proto pomocí Doton: Doro Gaeshi udělal stěnu asi 4 metry na 4 metry. Když byl za stěnou, použil Doton: Gansetsukon a najednou se objevil vysoko nad zdí a asi 4 metry blíže k Yinovi.* Yine ty jsi snad vše zapomněl, snaž se trochu. *Řekl Renji a zasmál se.*
Yuzuru Yin: *Když na mě Renji vypustil své hady, tak jsem okamžitě reagoval tak, že jsem po nich vrhl své shurikeny. ,,Po těch letech jsem to snad nezapomněl." *Trefil jsem dva hady, tak jsem se rozhodl uskočit trochu dozadu. Počkal jsem si, až budou trochu blíž a zaútočil.* (Fuuton: Daitoppa) *Díky kratší vzdálenosti mezi mnou a hady jsem se jich dokázal zbavit.* ,,Když si to tak vezmu, tak by mi jen tihle hadi dali zabrat, nebýt mojí techniky." *Podíval jsem se na Renjiho a kousl se do dolního rtu a zažal přemýšlet.* ,,Jsem od Renjiho poměrně daleko, takže jediná věc, která by mohla fungovat, jsou kunaie a shurikeny." *Sáhl jsem do kapsy a vrhl na Renjiho jednou rukou shurikeny, na kterých byl připevněn drát (Sōshuriken no Jutsu) a kunaie z druhé ruky. Na posledním kunaii se nacházel i výbušný lístek, který měl donutit Renjiho uskočit. Následující plán byl na něj zaútočit ve vzduchu pomocí shurikenů s drátem.* ,,Snad to vyjde."
Renji Narimachi: *Renji byl zvědavý jak na tom Yin bude, ale přeci jen už byl na vyšší úrovni. Proto položil svou zbraň dál a na souboj se vydal bez ní. Odskočil dál a udělal pečeť . Potom vzal svůj štětec se svitkem a nakreslil 6 hadů, kteří se hned vydali k Yinovi. (Sukoshi kōgeki) A Renji jen čekal jak Yin bude reagovat.* Tak pojď Yine, už to začlo, už nemůžeš jen ležet a vymlouvat se na nemoc, teď musíš makat. Přeci mě v tom nenecháš samotného!
Yuzuru Yin: To si piš, že se ním stanu! *Řekl jsem velmi motivovaně.* Já ti dám, že jsem tři roky seděl. Tvrdě jsem makal, abych se dostal zpátky na úrověň, na které jsem byl. *Zasmál jsem se také* No tak pojď. Jsem zvědav, jak moc napřed na tom jsi. *Podíval jsem se s vyzývavým pohledem a úsměvem na tváři. Odskočil jsem pár metrů dozadu, vytvořil jednoruční pečeť na započatí férového souboje a čekal na Renjiho reakci.*
Renji Narimachi: Neboj Yine brzo budeš chuuninem taky. I kdybych tě na ty zkoušky měl dovést. A co kdybychom teď prověřili tvé dovednosti ? Přeci jen jsi 3 roky seděl a válel se ty lenochu. *Renji se zasmál.* Tak co říkáš ? Myslím že mám i dost nových schopností, které bych ti mohl ukázat.
Yuzuru Yin: Tak to rád slyším, že se mu daří. *Řekl jsem s úsměvem na tváři a dále poslouchal Renjiho výklad.* Chuuninem, jo? *Řekl jsem zaraženě.* To je mi ale věc. No, tak já si ještě pár nudných misí udělám no, než si budu jistý, že mám na to být Chuuninem. *Zasmál jsem se.* Jo tak Kekkei Genkai, to mi pak budeš muset ukázat. A ano, to máš pravdu. Musím se teď snažit víc, než kdy jindy. Nemůžu si přece dovolit, abys byl lepší než já. *Zahrál jsem falešný úsměv, protože jsem na sebe byl naštvaný, jak moc jsem pozadu a nechtěl jsem, aby to bylo znát. *Když mi Renji podal svou legendární zbraň, tak jsem jen čuměl.* Páni, jak jsi se k ní dostal? *Zeptal jsem se s udiveným výrazem na tváři.*
Renji Narimachi: Kinshi neuvěřitelně zesílil, teď je z něj nejvlivnější vědec z Kumo. I senseiovi jsem dlouho nic neslyše. Díky tomu, že jsem se stal chuuninem tak s kinshim chodím na důležitější mise než je uklízení v knihovně, zaplať pán bůh. Ty otravné mise mě už štvaly. Taky jsem trochu změnil svůj bojový styl. Sám můžeš vidět, že i zbraň. Nyní teda patřím k majitelům legendární zbraně. A také jsem konečně zjistil, jaké je mé kekkei genkai. Hodně se toho odehrálo co jsi tu nebyl. Musíš vše rychle dohnat a stát se také chuuninem, rád ti s tvým tréninkem pomůžu, pokud by jsi měl zájem. *Renji se přátelsky zasmál a podával svou zbraň Yinovi, aby si jí prohlédl.*
Yuzur Yin: No, kde začít, heh. *Řekl jsem Renjimu.* Byl jsem vážně nemocný a 3 roky mi trvalo, než jsem nabral formu, jakou jsem měl před nemocí. Jsem stále Genin. Je to docela trapné, ne? Být Geninem v 19 letech. Každopádně mě to neodradilo od toho, abych nadále pokračoval v tréninku. *Řekl jsem mu ve zkratce svůj příběh.* Vsadím se, že jsi za ty roky neuvěřitelně zesílil. Bylo to vidět už jen z tvých pohybů. *Usmál jsem se a pokračoval.* To jsem rád, že se ti daří. A jak je na tom Kinshi a Sensei? Něco nového? No tak, povídej, o co jsem přišel. *Usmál jsem se a čekal na odpověď.*
Renji Narimachi: No ahoj! Kde jsi takovou dobu byl ? dlouho jsme se neviděli. *Renji přestal trénovat a opřel se o svou kosu.* ,,Zajímalo by mě, kde byl a jak je na tom s tréninkem. Třeba už je taky chuunin." Tak povídej, jak se ti dařilo ?
Yuzuru Yin: *Po dlouhých třech letech mé rekonvalescence po nemoci, kvůli které jsem se nemohl skoro vůbec hýbat, jsem dnes poprvé venku sám bez dozoru a ve formě, jakou jsem měl před nemocí.* ,,Ach jo, ta nemoc mě položila na kolena a mohla mi kompletně sebrat mou shinobi kariéru. Ale já se nevzdám, dokud nedosáhnu svého snu!" *Řekl jsem si v hlavě a zatvářil se motivovaně, no, pak mi úsměv znova klesl.* ,,Momentálně jsem 3 roky pozadu od ostatních lidí v mém věku. Například takový Renji by mě teď porazil bez sebemenší námahy, to se vsadím." *Zatvářil jsem se sklesle a pomalu se přibližoval k tréninkové oblasti. Podival jsem se před sebe a viděl jsem tam Renjiho, jak trénuje.* ,,hm? To je, to je Renji! Páni, po těch 3 letech se pořádně změnil...a zesílil." *Pomyslel jsem, když jsem viděl jeho pohyby.* ,,Už jen z jeho ladných pohybů dokážu říct, že je na tom mnohem lépe než já. Ještě aby ne, když trénoval 3 roky, heh." *Zachechtal jsem se a cítil se sklíčeně.* ,,ne, nesmím se takhle cítit. Mám před sebou ještě dlouhou cestu a nehodlám z ní vykročit." *Nasadil jsem motivovaný výraz a šel za Renjim.* Ahoj, Renji! Dlouho jsme se neviděli! Jak se máš? *Doběhl jsem k němu s úsměvem na tváři a jasnou radostí, že ho po tak dlouhé době vidím.*
Renji Narimachi: *Renji se rozhodl, že by měl trochu procvičit své bojové dovednosti, proto se vydal na tréninkovou oblast. Když Renji přišel, začal rozcvičkou, aby se trochu protáhl, poté následovalo několik akrobatických kousků jako jsou přemety, salta a podobně. Poté se Renji chopil své zbraně a trénoval s ní, aby se v boji s Sanjin no Ogama dostatečně zlepšil.
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshi se rozhodl trochu si pohrát s Meitonem a zkusit vytvořit něco co se mu v boji bude hodit. Odebral se tedy do tréninkové oblasti kde se chtěl pokusit něco vymyslet. Seděl na vršku hory kde tak rád sedával už dávno a přemýšlel při pohledu na své značky o tom co by mohl nějak zkusit. Napadla ho jakási střela temné chakry. Postavil se tedy a začal soustředit svou temnou chakru do dlaně kde se snažil zformovat kouli. Nedařilo se a po chvíli už cítil jak mu ubila chakra. Posadil se a koukal do dálky.* Sakra. Ne a ne se povést. Musí to fungovat. Nemůže to být tak těžké. *Kinshi se trochy vydýchal a opět se postavil. Začal soustředit opět temnou chakru do ruky skrze značky meitonu a už se mu pomalu začala koule formovat ale nedařilo se mu ji udržet. Opět se posadil a vydechoval.* Sakra. Sakra. Sakra. Proč to nejde. Vždyť mi nikdy nedělalo problém ovládat chakru. *Chvíli se koukal na obzor. Usmál se.* "To vyjde. Vyjde to." *Opět se postavil a nyní se úplně naplno soustředil. V ruce se mu začala formoval koule temné chakry a tentokrát se Kinshimu dařilo ji udržet v ruce aniž by se rozpadla.* Skvělé. Konečně. Úspěch. A teď ji vystřelit. *Kinshi se soustředil avšak jakmile koule opustila jeho ruku ihned padla na zem a bouchla kousek u něj. Kinshi cítil jak ho to odhodilo. Držel se kamenů které zde byli.* "Sakra. Dost nebezpečné." *Kinshi se odhodla.* Teď to musí vyjít. *Vytvořil kouly v ruce a vzpomněl si na techniku kterou už umí s Meitonem a tak použil stejný princip aby vymrštil kouli do dálky. Povedlo se. Koule letěla daleko a dost rychle. Po chvíli letu vybuchla. Kinshi zacítil jak se vzduch zachvěl. Usmál se.* Skvělé. Tohle v boji určitě využiju. Bude se to hodit. *Kinshi si nasadil rukavice a pomalu se vydal zpátky domů. Cítil jak mu chakra ubyla po tom co toto dělal.* Jsem dost vyčerpaný. Ale aspoň jsem něco vytvořil co budu schopen použít. Jsi šikovnej Kinshi. *Pochválil se cestou domů.*
--: --
Renji Narimachi: Dobře, ještě si chvíli zacvičím, abych se k tobě jednou dostal a taky ti uštědřil pořádnou ránu. *Renji se zasmál.* Tak ahoj Kinshi a děkuji za trénink. *Když Kinshi odešel, tak jsem si dal ještě pár kliků a pak jsem si s Kakutem procvičoval své kenjutsu. Když už jsem neměl dostatek energie, tak jsem šel taktéž domů.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se zamyslel.* Bohužel nemám. Nebo takhle. Mám ale jsem unavený. Ty obvazy mě dosti unsvili. Kdyžtsk jindy Renji. Dnes ne. Radši bych se odebral domů a v klidu si odpočinul. Trénink jsem si naplánoval na zítra a to dosti náročný. Každá minuta odpočinku se mi hodí. Tak se zatím měj. *Zamával Renjimu a vydal se domů.*
Renji Narimachi: Já trénuji, i k tomu málu co mám jsem se dostal pouze tréninkem. *Chytil jsem Kinshiho za nabídnutou ruku.* Děkuji. Ano staneme se nejsilnějšími shinobi a budeme tu pro naši vesnici. A ohledně slabin, budu trénovat tak, abych těchto slabin měl naprosté minimum, protože mé slabiny můžou ohrozit vesnici a všechny mé přátele. Něco mě napadlo, neznáš nějakou techniku, kterou by jsi mě mohl naučit ? Přeci jen bych už se měl naučit nějakou další.
Kinshi Iruso: *Kinshi zapích kosu do země.* Jak chceš ty. Rychlost a sílu musíš trénovat cvičením. Na to jiný návod není Renji. Já to vše takhle získal taky. *Přišel k němu a podal mu ruku.* I tak se jednou staneme nejsilnějšími shinobi této vesnice. Nedostatky jednoho doplní druhý a naopak. *Vše pronesl s úsměvem.*
Renji Narimachi: Tak tohle jsem nečekal. Jasně že žiju, Toriko-san mi uštědřila pár o dost silnějších ran. *Renji se zatváří kysele když si vzpomenu na bolest, při souboji s ní.* Tak co, chceš mě ještě zkoušet ? A nebo myslíš že to nemá cenu ? kdyby jsi mi pomohl s tím, abych byl rychlejší a silnější byl bych moc rád za každou radu. *Renji přemýšlel , jak by ho mohl překvapit, ale moc způsobů mě proti někomu o tolik silnějšímu než je on ho nenapadalo. Nechtěl taky, aby ho naštval jako Toriko-san, když jí hodil do očí prach.*
Kinshi Iruso: *Kinshi sledoval každý pohyb a cokoliv co udělá Renji. Když viděl že se chystá k útoku dal kosu do obrané pozice. Avšak jakmile Renji vyskočil tak po něm seknul. Počítal s tím že to bude chtít blokovat a tak využil toho že mu zablokoval ostří a sílu která se uvolnila odrazem převedl v rukách tak že Renjiho trefil tupou stranou kosy (spodkem) a odmrštil ho mimo něj. Koukl na něj.* Žiješ?
Renji Narimachi: To mi přijde fér, přeci jen oba máme zbraň, ale v Jutsu jsi velmi napřed. Neříkám že se zbraní ne, to bych si nedovolil, ale přeci jen mi to přijde víc fér. *Najednou se Renji začal bát protože Kinshi byl určitě silnější v každém ohledu, ale vypadalo to, že přesně na tohle čekal.* ,,Tohle bude bolet. jenže zase mě." *Zasmál jsem a rozběhl se směrem ke Kinshimu. Když jsem byl dost blízko na to, aby mě mohl zasáhnout kosou, hlídal jsem si jí pohledem. Když už jsem byl dost blízko, zabodl jsem meč do země odrazil se díky němu a letěl jsem nahama napřed směrem ke Kinshimu. Kakuto jsem měl opět v ruce a byl jsem s ním představen blokovat ostří jeho kosy.*
Kinshi Iruso: *Kinshiho trochu zarazila tasená zbraň.* "Takže takhle to chceš jak si přeješ. Jdu na to vážně." *Kinshimu se v rychlosti stáhly obvazy zpět a místo toho vytáhl ze zad kosu a zablokoval běžícího Renjiho.* Takže ses rozhodl jít na zbraně? Jak myslíš. Ukážu ti co s touto kráskou opravdu dokážu. *Pohladil celé tělo kosy a odrazil Renjiho zpět.* Tak pojď. Nenech mě čekat.
Renji Narimachi: *Ve volném čase jsem trochu pracoval na svém kenjutsu, a proto mě nenapadlo nic jiného, než vzít své kakuto a zkusit ho použít. *Zatnul jsem všechny svaly, rozběhl se ke Kinshimu znovu a když jsem byl obvazům na blízku tak jsem napřáhl ruku s Kakuto, ale neudeřil jsem, jen jsem ten pohyb předstíral, ruku jsem stáhl přihrbil se a pokračoval dál ke Kinshimu.*
Kinshi Iruso: *Kinshi sledoval co Renji dělá. Jakmile uviděl klony tak se jen usmál.* "Tohle nebude fungovat." *Jakmile se klony začali rozmisťovat tak se na své pozice ani nedostaly jelikož je obvazy zničily a před originálním Rejnim se vytvořila zábrana z obvazů která ho zastavila.* Dobrý pokus ale jsi dost pomalý Renji. Musíš zkusit něco jiného. *Usmál se na něj a opět se obvazy vrátili do původní pozice.*
Renji Narimachi: Dobře, za pokus to určitě stojí. *Renji složil jsem pečeť* (Bunshin no Jutsu) *Vyvolal jsem 3 klony, takže najednou nebyl jeden Renji ale byli rovnou čtyři. Seskupili se do řady za sebou, s tím že originální Renji byl 3. Všichni se rozběhli směrem ke Kinshimu. První klon udělal úskok do prava (z pohledu Renjiho) A snažil se dostat blíže ke Kinshimu. Hned potom druhý klon udělal to samé na levou stranu. V tu chvíli se originální Renji otočil, nastavil ruce jako stoličku dalšímu klonu a vzduchem ho hodil směrem ke Kinshimu. Jak klon letěl, rozběhl se originál ke Kinshimu také, když byl ale v blízkém dosahu obvazů, z ničeho nic udělal skluz a doufal že Kinshi nestihne zareagovat na všechny klony. ,,Teď se přesvědčím o tom, jak moc je rychlý. myslím že dost, když mu s tréninkem pomáhá někdo, jako je Toriko-san."
Kinshi Iruso: *Kinshi sledoval. Když viděl jak Renji postupuje tak se usmál.* Není to zlé. Jen to chce trochu víc cvičit ale to je už něco co musíme všichni. *Zasmál se.* Tak na střední a blízkou? Dobře. Tak mi ukaž co umíš. *Kinshi se postavil doprostřed placu a nechal kolem sebe poletovat své obvazy (MEITON: HŌTAI SAKUGEN) tak aby Renji neměl volnou cestu.* Tak pojď. Chci aby jsi se ke mě dostal.
Renji Narimachi: Pěkně! *Vykřikl Renji, když viděl jak je Kinshi dobrý v házení shurikenů.* Svoje nemám tak budu rád když si budu moct půjčit. Ale říkám předem, že nejsem moc dobrý v házení shurikenů a boji na dálku celkově. A taky chci říct, že se boji na dálku nechci ani v budoucnu příliš věnovat, proto se chci naučit jen základy a přejít plně na boj na malou a střední vzdálenost. *Renji se zasmál podíval na shurikeny a následně na panáka kam měl házet. Nadechl se a za soustředění hodil shuriken. Ten se zabodl né úplně daleko od středu, ale také né úplně blízko. Druhým už se Renji trefil téměř do středu, třetí se zabodl těsně vedle druhého. Doběhl pro shurikeny, donesl je Kishimu a čekal na jeho reakci.* ,,Snad mi neřekne, že jsem dřevo, přeci jen jsem už shurikeny několikrát trénoval s Yinem a Toriko-san, neměl bych být úplně hrozný."
Kinshi Iruso: *Kinshi jen vytáhl shurikeny.* Myslím že toto už znáš že? Takže ti nic vysvětlovat nemusím. *Kinshi chytl 2 shurikeny do ruku a hodil je na panáka. Oba se muzabodly do hlavy. Následoval další a další. Nakonec měl v hlavě panák 7 shurikenů těsně vedle sebe.* Tak teď ty. Ukaž co umíš. Jestli nemáš shurikeny tak si pujč moje.
Renji Narimachi: *Renji okamžitě následoval Kinsiho.* Samozřejmě, když je to možné, tak přínosný trénink nikdy neodmítnu. *Když jsem došel dolů ze srázu, šel jsem za Kinshim na trochu volnější plochu, v blízkosti cvičných panáků.* Tak jak začneme ? Je to ve tvých rukou, to já se můžu učit ode mě, myslím, že já tobě v tréninku příliš nepomohu.
Kinshi Iruso: *Kinshi se na něj usmál.* Klidně můžeme jestli chceš. *Kinshi přešel přes okraj a pomalu zamířil dolů po srázu. Koukal se jen za sebe jestli Renji jde za ním. Jakmile dorazil Kinshi dolů tak se rozhlédl kde by bylo dobré místo na trénink. Když zporozoval malou plochu s tréninkovými panáky tak se usmál. Vyrazil tím směrem a počkal na místě na Renjiho.*
Renji Narimachi: Samozřejmě, protože abych mohl být nejsilnější, tam musím trénovat, nic není zadarmo. Proto také dnes ještě hodlám trénovat. Tak mě napadá, nepomohl by jsi mi trochu s tréninkem? Jsi o dost silnější a zkušenější než já. Trénink s tebou by pro mně byl výborná zkušenost.
Kinshi Iruso: *Kinshi se na něj podíval.* Jelikož jsi genin nemůžeš počítat s bojovými misemi. Já bohužel nevím jak často s vámi budu chodit na mise. Já dostávám už mise jiného rázu a navíc zda mi to Raikage povolí tak pověru výzkumnou organizaci. *Kinshi se usmál. Toto byl jeho sen.* Uvidíme co nás čeká Renji ale teď se snažte s Yuzurem zvládnout všechny mise a následně chuninskou zkoušku. Budu se na vás dívat. *Dal si kosu zpět na záda a usmál se na Renjiho.*
Renji Narimachi: Takže se chceš po vzoru svého otce stát Raikagem ? ,,Renji si vzpomněl při zmínce o Raikagem, že bude muset taky zajít za novou Raikage." *Renji si prokřupnul stuhlý krk a podíval se do dálky.* Naše vesnice je stejně krásná, taky se ji vždy budu za každou cenu snažit chránit, na to přísahám. Kinshi, myslíš, že by jsme mohli dostat nějakou pořádnou misi, když ty už jsi docela zkušený ? A nebo budeme hlídat kočky a pomáhat starým lidem jak děti z akademie ? *Renji se usměje.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se otočil opět zády k Renjimu a čelem k obzoru.* Netrénovsl jsem s ní. Pouze mi trénink připravovala. Osobně jsme se nesetkali. A plány do budoucna? *Kinshi chytl ze zad kosu a máchl s ní a napřáhl ostřím před sebe.* Zmodernizuji Kumogakure jakožto nejlepší vědec všech dob. Ochráním svou vesnici za cenu vlastního života. Tuto vesnici nenecham padnout a udělám z ní nejmodernější vesnici. *Poté se pomalu otočí s kosou suštěnsou podél těla ostřím dolů k Rejnimu.* To je moje budoucnost. Mé plány. Můj sen.
Renji Narimachi: Do budoucna.. Já moc dopředu neplánuji, jednám dost často spontánně a když už něco plánuji, tak těsně předem. No, to mě vede k otázce, jestli ty máš nějaký plán? A Toriko-san, ta silná je, to opravdu ano. Ty s ní dokážeš držet krok? S námi si totiž dost hrála.
Kinshi Iruso: *Kinshimu se zatím vrátila ruka na původní místo a procvičoval si jí.* Jedna se o zvláštní techniku. Nevynalezl jsem ji ale umím jí používat. *Kinshi se zasmál ale trochu se zarazil při zmínce KG.* "Čím míň lidí o tom ví tím lépe. Tohle řekla Gina-sama. Má pravdu." Každý může být silný i bez KG. Myslím že když jsi trénoval s Toriko-san tak o tom něco víš. *Zasmál se a a pak když slyšel o klanu ze kterého Renji je tak se pousmál.* Znám ten klan. Je z něho je ten můj kamarád. Jmenuje se Yzune. Skvělý kamarád už z dětsví. A co plánuješ přesněji do budoucna Renji?
Renji Narimachi: To musí být obtížná technika, když jí ovládáš jako jediný, nebo jsi tuhle techniku vynalezl ? Už jsem o technikách vašeho klanu málo slyšel, ale já patřím to klanu Taigajointo, takže jsem spíše, ehm, malíř. *Zasmál jsem se tomu co jsem řekl.* Zní to komicky, ale naše techniky, dokáží být taky opravdu silné. Taky jsem trochu zklamaný, že nemám žádné kekkei genkai, ale já budu určitě silný i bez něho. *Podívám se směrem ke Kinshimu a zasměju se, ale hned potom udělám vážný výraz, aby vyšlo najevo, že to nemyslím jako vtip.*
Kinshi Iruso: *Kinshimu se v namotaly obvazy zpět na hrudník pod šaty.* Asi nejvíc střední vzdálenost. Mám tam možnost využít všechen potenciál mých technik. A nedivim se že tuto techniku vůbec neznáš. Jsem jediný kdo ji ovládá. *Usmál se Kinshi se zvýšeným egem ale ne moc velkým.* Klanové techniky? Jsou dosti důležité. *Kinshi si rozdělil ruku tak že část ležela na zemi spojená s rukou pomocí nití (Jiongu: Garrotter).* Já už jich pár umím. *Zasmál se.*
Renji Narimachi: Ooo, takovou techniku jsem ještě nikdy neviděl, co je to za techniku ? Mně se nejvíce líbí krátká vzdálenost, proto trénuji nejvíc na tento styl boje. Až budu mít v nejbližší době čas, chtěl bych se naučit nějakou klanovou techniku, jak jsem tak koukal, jsou tam i jednodušší, které bych zvládl. *Udiveně a fascinovaně jsem pozoroval obvazy pohybující se okolo.* Když umíš bojovat na všechny vzdálenosti, tak který styl je tvůj nejoblíbenější ?
Kinshi Iruso: Zajímavé. To toho ani moc neumíš. Bez urážky. *Kinshi pomalu soustředil a pomalu mu vylézaly z rukávu obvazy které kolem něho poletovali (Meiton: Hōtai sakugen).* Dokážu bojovat na každou vzdálenost. Jak na blízko díky mé fyzičce tak na dálku díky mým technikam. *Kinshi se sebevědomě usmál.*
Renji Narimachi: Moje bojové schopnosti.. Používám kakuto, jak můžeš vidět, je připevněný v pochvě na mých zádech. Ale ovládám jen jednu techniku, která by se dala nazvat jako bojová. a to BUNSHIN NO JUTSU. Chtěl bych se později stát stopařem, protože pokud bych se naučil nějaké jutsu mého klanu, dalo by se dobře využít. A vyhovuje mi asi nejvíc boj na krátkou vzdálenost. Jaký boj vyhovuje tobě ?
Kinshi Iruso: Dobré informace pro mě. Inu misi by jsme mohli dostat. Ale kdo ví. Musíme vyčkávat. *Kinshi stále stál na kraji a koukal do dálky.* "Kdo ví jak dlouho v tomto týmu setrvám. Chci se stát vědcem a myslím že Renji a Yuzuru tento sen de mnou sdílet nebudou. Ochráním a zmodernizuju vesnici." *Kinshi se pomalu otočil na Renjiho.* Jaké máš vůbec bojové schopnosti? A jaký boj ti vyhovuje?
Renji Narimachi: *Když Renji viděl, že Kinshi je už na cestě, na vrchol skály, následoval ho. Vcelku lehce vystoupal nahoru a tam se pomalu začal rozhlížet.* To je ale krása, takový výhled. Taky doufám že si budeme rozumět. *Řekl Renji když přestal obdivovat krásy výhledu na okolí.* Yuzuru Yin je můj nejlepší kamarád. To díky němu, vím něco o vašem klanu. Jindy jsem o něm totiž ani neslyšel, nebo se o něj nezajímal. Myslíš že brzo dostaneme pro náš tým nějakou misi ? *Zeptal se Renji a nemohl se dočkat odpovědi Kinshiho.* ,,Asi už si o mně něco zjistil, vůbec na mě nemá žádné otázky." *Posadil jsem se na kraj skály a dále jsem se rozhlížel okolo s úžasem a úsměvem v obličeji.*
Kinshi Iruso: Supr. Takže jdeme nahoru. *Kinshi pomalu začal stoupat po úbočí skály. Poté se zastavil a otočil na Renjiho.* Jistě. Znám ho. Je to můj kamarád a dosti si s ním rozumím. Věřím že i s tebou si budu skvěle rozumět. Pojď. Počkám nahoře. *Kinshi lehce vyběhnul na vrchol a postavil se na kraj sledujíc celé okolí.*
Renji Narimachi: To jsem ani nevěděl, že jsi syn bývalého Raikageho. To mi připomíná, že bych se měl za novou Raikage zastavit, tak jak si přála ode všech. Ano tuto techniku umím, jako jednu z mála. *Renji se na chvíli odmlčel a smutně se zatvářil. Pak se podíval nahoru.* To věřím, ten výhled musí být úžasný. A když jsi z klanu Doku, tak musíš určitě znát dalšího člena našeho týmu, Yuzuru Yina, také patří do tohoto klanu.
Kinshi Iruso: *Kinshi za chůze otočil hlavu k němu.* Klan? Jsem z klanu Doku. Lidi se na mě dívají trochu s opovržením. Kdo ví jestli je to kvůli mému klanu nebo kvůli mému otci bývalému Raikagemu. *Došli až k hoře kde Kinshi obvykle sedával.* Umíš techniku KINOBORI NO WAZA? Chtěl bych jít tam nahoru. Je tak skvělé místo na to posedět a kochat se výhledem. *Ukázal na rovný vršek skály.*
Renji Narimachi: Ano to jsme měli. Toriko-san nás docela dost protáhla a potloukla, nicméně trénink s ní byl obrovský přínos. Teda to je alespoň můj názor. *Následoval jsem Kinshiho. V tu chvíli mě napadla další otázka.* A Kinshi, z jakého jsi vlastně klanu ? *Neviděl jsem totiž u něj nic, co by mi s určením klanu mohlo pomoci.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usměje.* Je mi 15 a ano jsem chunnin. Pokud vím tak jste jednou měli jít se mnou trénovat ale to jsem byl zaneprázdněn a prý s vámi šla Toriko-san. Tak pojď. Koukneme se po okolí a popovídáme si. *Kinshi na něj mávl rukou gesto které říkalo pojď za mnou. Tudy.* Vím o jednom dobrém místě kam můžeme jít.
Renji Narimachi: Neděkuj. Ano já jsem Renji, Renji Narimachi. *Natáhl jsem ruku také a stisknul tu jeho.* Takže ty jsi ten další člen našeho týmu. Promiň, že se ptám, ale vypadáš trochu starší. Nejsi už Chuunin ? ,,Chce znát všechny, takže Yuzuru Yina už určitě zná. Vypadá o dost zkušeněji než já, třeba bude hodně silný a mohl by mě něco naučit." *Renji se celou dobu přátelsky usmívá.*
Kinshi Iruso: *Kinshi už viděl z dálky blížícího se Renjiho. Ale dělal že o něm neví. Jakmile přišel k němu tak dohrál poslední skladbu a postavil se. Flétnu si schoval za pas.* Děkuji za kompliment. Ty budeš asi Renji. Já jsem člen tvého týmu. Jmenuji se Kinshi Iruso Katsuki. Rád tě poznávám. *Kinshi natáhl ruku na pozdrav.* Chci se seznámit s každým s kým budu spolupracovat. A jediného tebe z týmu neznám. *Usmál se na Renjiho.*
Renji Narimachi: *Sensei Renjimu oznámil, že má přijít do tréninkové oblasti, protože se musí s někým sejít. Sensei mu ale neřekl, s kým konkrétně se sejde. Renji byl docela nervózní a nevěděl, co od toho má čekat. Byl seznámen i s přesným časem, jelikož ale zmatkoval, klasicky kvůli naprosté kravině, tak nestíhal už když vyšel. Cestu na tréninkovou oblast urychlil tím, že celou dobu běžel. Když Renji doběhl na určené místo, z hluboka lapal po dechu, přeci jen to není kousek. Okolo sebe si všimnul jen jediné osoby. Byl to extravagantně oblečený kluk, který seděl kousek od Renjiho a hrál na flétnu. Renji se trochu vydýchal, aby byl schopný kultivovaně komunikovat a přiblížil se k oné osobě.* ,,Ahoj, zřejmě tu na mě již nějakou dobu čekáš. Moc se omlouvám. Musel jsem něco vyřešit." *Renji si jen představil jeho problém s tím, že zapomněl kam si uložil část svého oblečení, proto musel zdlouhavě hledat.* ,,Chtěl jsi se se mnou sejít, že ? Vlastně jsme se ještě nikdy asi neviděli. Kdo vlastně jsi, jestli nevadí, že se ptám. A mimochodem, líbí se mi tvé schopnosti hraní na flétnu, když jsem se vydýchával ze svého běhu, tak jsem chvíli poslouchal."
Kinshi Iruso: *Kinshi už chtěl konečně poznat i posledního člena svého týmu a to Renjiho. A tak poprosil Senseie aby ho za ním poslal na tento den do tréninkové oblasti. Kinshi oblečen v ( odkaz » ), s rukavicemi na rukou, hrudníkem obvázaným obvazem jelikož už nehodlal nosit je na rukou a přitom je potřeboval pro svou techniku a kosou na zádech seděl u vstupu do tréninkové oblasti a čekal na Renjiho.* "Kde sakra je? Trvá mu to nějak dlouho. Čas jsem Senseiovi taky řekl. Opozdilec." *Kinshi si dlouhou chvíli krátil flétnou kterou si pořídil. Hrál uklidňující a pomalé melodie.*
--: --
Ziki Katsuki: *Krátce potom, co chlapec odešel z místnosti, zazněl přes dveře řev. Sensei s jouninem se na sebe úsměvně podívali, Ziki zapsal prospěch ke jménu Yuzuru Yin na seznam uchazečů a zacvakl propiskou.* Tak jdeme na dalšího. *Řekl bez okolků a Geninské zkoušky probíhaly přesně tak, jak měly i nadále. Bylo poznat, že Yuzurův úspěch a povzbudivá slova jim dodaly odvahu, ačkoliv někteří přeci jen byli trochu nervózní.*
Yuzuru Yin: *Když ke mě Raikage-sama přišel dal mi čelenku, tak jsem tam chvíli jen stál a nevěřil svým očím a pak ve mě vybuchl nával radosti. Nedal jsem to najevo přímo, jen jsem se křenil.* ,,Joo, moje práce se vyplatila! Dokázal jsem to!" *Probíhalo mi hlavou. Pak Raikage-sama zmínil ještě nějaký dar. Jenže jsem nic nedostal.* ,,Hm, nic mi nedal. Jsem zvědavý, co tím myslel. Jestli to třeba není něco abstraktního. No, nevadí. Dostat se ke mě, ať budu kdekoliv? Zajímalo by mě jak, ale ptát se ho to nebudu. Určitě na to má nějaký způsob." Děkuji mnohokrát, Raikage-sama a i vám ostatním. *Uklonil jsem se Raikagemu-sama a členům komise, pak jsem odešel. Když jsem vyšel ze dveří, tak jsem se podíval na ostatní, usmál se, zavázal si čelenku kolem hlavy a řekl.* Je to doma, lidi! Dokázal jsem to! Přeji vám hodně štěstí a věřím, že to dáte taky! *Zakřičel jsem přes celou chodbu, abych tím ostatním nervózním alespoň trochu ulehčil. Pak jsem se rozběhl a mířil domů.*
Ziki Katsuki: *Ziki ani nehnul brvou, když se ho chlapec zeptal, zda-li mu nevadí, jakou podobu na sebe vzal. Nic to nevyjadřovalo, jen to, že Ziki necítil v tuto chvíli potřebu odpovídat. Jak si to ale budoucí genin vezme, to už záleží jen na něm. Jakmile skončil, Jounin se podíval na senseie a Zikiho, zatímco sensei se jen zvědavě zahleděl na Zikiho samotného. Ziki bez přemýšlení vstal a vytáhl z připravené krabice čelenku a přišel k chlapci.* Gratuluji, Yuzuru. Nyní jsi oficiálně geninem Oblačné vesnice. *Řekl monotónně, jako by to pro něj nic neznamenalo. Následně mu podal čelenku a pokračoval.* Protože jsi oficiálně shinobi, jsem teď za tebe zodpovědný. Proto přijmi ještě jeden dar. *Obešel ho a dotkl se ho pravou rukou na zátylku, kde mu umístil pečeť k Hiraishinu.* Odteď jsi pod mým dohledem. Pokud budeš na mále a já se o tom dovím, mohu se k tobě dostat, ať už jsi kdekoliv. *Poté se vrátil ke stolu a sedl si.* To je vše, můžeš jít.
Yuzuru Yin: Dobře, tak já tedy začnu první technikou, kterou bude Henge no Jutsu. *Utvořil jsem potřebnou pečeť, soustředil se a jen zakřičel.* Henge! *Přeměnil jsem se na Raikage-sama.* Snad vám nevadí, že jsem si vypůjčil váš výzor, Raikage-sama, ale byl jste první, který mi přišel na um. *Usmál jsem se a přeměnil se zpátky do své původní podoby.* Jako další vám předvedu Kinobori no waza. *Přišel jsem ke zdi učebny a vyšel po ní až na strop, kde jsem jen za pomoci nohou stál vzhůru nohama. Pak jsem seskočil dolů a přešel k lavoru s vodou. Soustředil jsem se a postavil se na vodu. Postavil jsem se i na jednu nohu, aby to bylo jasně vidět. Pak jsem sešel dolů.* Tak, to byly moje tři techniky.
Ziki Katsuki: *Jako první vešel po vyzvání do učebny Yuzuru Yin. Jakmile ho spatřil jeho sensei, který byl taktéž členem dnešní komise, jak tomu tak obvykle bývá, zašeptal Zikimu do ucha jméno uchazeče. Celá komise se skládala ze tří členů – Yuzurův sensei, Ziki, a jeden náhodný jounin. Všichni seděli za mohutným stolem, Ziki veprostřed, po jeho levici jounin a po pravici sensei. Sensei následně promluvil:* Vítej na Geninské zkoušce, Yuzuru. Předvedeš nám tři techniky, které ses naučil v akademii, nebo mimo ni. Pokud chceš předvést Suimen Hokou no waza, pak tu máš připravený větší lavor s vodou. Zachovej klid, až budeš techniky předvádět. To je vše. Můžeš začít. *Ziki se zadíval na prvního kandidáta geninských zkoušek a prázdným pohledem si ho měřil ještě předtím, než vůbec s něčím začne.*
Yuzuru Yin: *Po nějaké době čekání, když nás před akademií bylo více, vyšla ven celkem sympatická paní, která nám vysvětlila, co máme dělat. Prvním z úkolů bylo ztichnout. To pro mě nebylo moc těžké, protože jsem byl tak nervózní, že jsem vůbec nemluvil. Dalším bylo postavit se do fronty. Ani jsem si to pořádně neuvědomil a byl jsem první. Mezitím, co ostatní ujišťovali a objímali rodiče, jsem já, jakožto jeden z mála, kteří tam byli sami, utvořil začátek fronty. Pak jsme vešli dovnitř pro svá pořadová čísla. Jakožto první v řadě jsem dostal číslo 1.* ,,Oh, bože. Jdu první." *Pomyslel jsem si a vydal se před učebnu číslo 15, kam jsme se měli dostavit. Sedl jsem si a vyčkával jsem. Tvářil jsem se ustaraně, ale jediné, na co jsem myslel bylo to, abych se uklidnil. Tak jsem se uklidňoval a najednou jsem byl povolán pro vstup do učebny.* Ano, už jdu. *Oznámil a vešel jsem do v místnosti. Sedělo tam pár lidí, nejspíše komise a tak jsem se slušně pozdravil.* D-dobrý den, jmenuji se Yuzuru Yin. *Určitě na mě byl vidět strach, ale snažil jsem se to potlačovat.*
Ziki Katsuki: *Nastal čas dalších geninských zkoušek, kterých musel Ziki být přítomen. V Kumogakure byl zrovna krásný slunečný den, na nebi ani mráčku, což se v těchto končinách vidí zřídkakdy. Studentům bylo řečeno, aby se před akademii dostavili už v 8:00, přestože samotné zkoušky dnes začínaly až v devět. Byla to taková pojistka, aby se nemuselo zbytečně čekat na opozdilce a aby zkoušky probíhaly hladce a plynule. V 8:45 vyšla ze dveří akademie dobrovolnice odkaz » , která se upsala pomoci s průběhem zkoušek, tento rok však nová. Stálá dobrovolnice, která na zkouškách vypomáhala už několikátý rok v řadě, teď měla spoustu práce s novorozenou dcerkou a tak se omluvila, že letos zkoušky vynechá. A měla na to plné právo, neboť odměnou za tuto práci je nanejvýš osobní poděkování od Raikageho. Žádné peníze, dokonce ani tričko. Byla to většinou práce, která cílevědomým sekretářkám pomáhala se zviditelnit v očích Raikage a v případě prokázání schopnosti se dostat až do samotného sekretariátu v Budově Raikage, což byla pro ne-shinobi jedna z velmi dobře placených prací. Na první pohled žena vyzařovala klidným a rozhodným dojmem.* Ticho! *Vykřikla melodickým, ale přesto silným hlasem, aby umlčela studenty, kteří se spolu vášnivě a nahlas bavili. Vyčkala, až nastane ticho a pokračovala:* Zkoušky začínají za 15 minut, takže se postavte do řady a po jednom si ke mně pojďte pro pořadové číslo, kterým budete vyvoláni. Jakmile dostanete číslo, vejděte dovnitř a posaďte se na připravené židle před učebnou číslo 15. Kdo neví, kde to je... Snad tu mezi vámi nikdo takový není… Ostatně, chodili jste sem na akademii několik let… Tak je to po chodbě pořád rovně, poté chodbou vlevo a učebna je hned první na pravé straně. Je očíslovaná, takže jestli za mnou někdo přijde, že ji nemůže najít, tak dostane facku. *Zavtipkovala a usmála se.* Nějaké otázky?
Yuzuru Yin: ,,Je to tady. Geninská zkouška. Den, kdy se ukáže, zda se můj trénink vyplatil." *Probíhalo mi hlavou. Vždy, když jsem si uvědomil, že na tomto dni závisí budoucnost mojí shinobi kariéry, tak mě zamrazilo.* ,,Bude to dobrý, bude to dobrý." *Snažil jsem se uklidnit sám sebe.* Tak fajn, zvládnu to. *Řekl jsem si a rozhlédl se.* Nikdo tady ještě není. *Vydal jsem se k nejbližšímu stromu, sedl si a opřel se o něj.* ,,Už abych ti měl za sebou."
---: ---
Yuzuru Yin: To jsem rád, že ti chutnalo. *Usmál jsem se.* ,,Díky Kinshi, že jsi mi ukázal tohle místo. Je to jako nebe na zemi." *Když se Renji rozloučil a odešel domů, tak jsem také zaplatil, poděkoval a odešel.* ,, Až přijdu domů, tak budu studovat." *Řekl jsem si a pomalu se blížil domů.*
Renji Narimachi: *Když pohár přinesli, skoro mi bylo líto jo jíst. Vypadal spíš jako umělecké dílo, než něco co bych měl sníst. Po té, c jsem začal jíst už se nedalo přestat.* ,,Moje mlaskání snad musí slyšet i ve vedlejší vesnici." *Když jsem dojedl pohár, olizovala jsem se dobrotou.* Ten pohár.... Byl nejvíc nejůžasnejší jaký jsem kdy jedl. *Zasmál jsem se a začal přemýšlet, kdy sem půjdu znovu.* Omlouvám se, ale už opravdu půjdu. *Zaplatím svůj pohár.* Tak ahoj, doufám že se zase brzy uvidíme. * Zamávám a pomalu si to mířím domů.*
Yuzuru Yin: Vůbec ne, taky mám pár věcí na práci. *Usmál jsem se.* Jako například trénink a učení. *Když nám oboum donesli pohár, tak jsem se do něj hned pustil.* Páni, ten je fantastický, že Renji? *Jen jsem si oblízl rty.* Hmm, opravdu výtečné. *Po nějaké chvíli jsem dojedl svůj pohár.* Tak co? Jak ti to chutnalo, Renji?
Renji Narimachi: Nevím, co bych si mohl dát. Dám si asi to samé co ty. *Objednal jsem si taky pohár jako Yuzuru.* ,,Jsem zvědavý jaký bude ten pohár. Yuzuru vypadal jako že zde již jedl a to, že je tu zase nejspíš znamená, že opravdu dobře vaří. Jsem zvědavý, jaké budou ceny." Yuzuru, až to sníme, budu muset jít domů. Musím se na zítřek pořádně vyspat. Po tom tréninku jsem strašně unavený. Nebude to to vadit že ? *Usmál jsem přátelsky.*
Yuzuru Yin: Dobrá tedy, tak vyrazíme. *Řekl jsem a už jsem si představoval, jak dobře se dnes znovu nadlábnu.* ,,Co si dám dneska? Znovu Cheesecake, nebo bych měl zkusit něco jiného? Ah, už vím! Dám si ten pohár, co ho měl Kinshi. Vypadal docela chutně." *Ani jsem se nenazdal a už jsme byli na místě.* ,,Ah, to už jsme tady?" Tohle je ono, Renji. *Vešel jsem dovnitř a vybral místo. Když k nám přišla obsluha, tak jsem si objednal již dříve zmíněný pohár.* Co si dáš ty, Renji? Mají široký výběr a všechno je výborné. *Usmál jsem se a čekal na jeho odpověď.*
Renji Narimachi: Určitě bych tam rád za šel a myslím, že mé břicho by bylo jenom pro. A abych pravdu řekl, na sladké mám i docela chuť. Nevím sice kde to je, ale pokud mě tam zavedeš, můžeme rovnou vyjít.
Yuzuru Yin: Heh, tím bych si nebyl tak jistý. *Zasmál jsem se.* Máš pravdu, byl by z nás dobrý tým. ,,Jsem docela zvědavý, jaká bude jeho reakce, až nás dají do stejného týmu s Kinshim. Teda doufám, že to Kinshi nějak zařídí." Jo, to si piš! *Usmál jsem se a když jsem uslyšel Renjiho kručení v břiše, tak jsem se rozesmál.* Znám jednu fajn cukrárnu. Dělají tam výborné koláče. Mohli bychom tam zajít, co ty na to? ,,Ještě, že mě tam Kinshi vzal. Moc se v takových podnicích nevyznám."
Renji Narimachi: Spíš budeš mít co dohánět. Přeci tě nenechám být rovnou stejně dobrý jako já. *Usměji se a přikrčím naštvaně obočí, ale dál se směju, aby bylo vidět jak to myslím.* Budeme se časem třeba dost dobře doplňovat. Snad, pokud vůbec budeme spolu v týmu. Ale pokud nebudeme, budeme spolu alespoň dál trénovat že ? *Nahlas mi zakručí v břiše. Kouknu se jen na břicho.* Asi mám už hlad. Vždy mě po tréninku dost vyhladoví no.
Yuzuru Yin: *Hlasitě se zasměju jeho vtipu. Když vidím, že taky dokáže chodit po stromech, tak se jen usměju.* ,,Páni, vypadá to, že jsme se oba hodně zlepšili." Páni, tak tohle Jutsu neumím, ale jednou ho budu mít pod palcem. *Zasmál jsem se. Když mi ukázal jeho katanu, tak jsem si jí pořádně prohlédl.* Páni, nejsem žádný znalec, ale přijde mi docela neobvyklá. Já si teď šetřím na normální klasickou katanu. Vypadá to, že máme další věc, ve které budeme moci soutěžit a to Kenjutsu! *Usmál jsem se a čekal na jeho reakci.*
Renji Narimachi: Páni. *Zůstanu na přeměnu koukat s otevřenou pusou.* To je ta technika, jak se přeměníš na nějakou sexy osobu?! * Nahlas že zasměji, aby pochopil, že to nemyslím vážně.* Hele, tuto techniku umím taky. *Výletu na vedlejší strom, také pomocí Kinobiri no Waza. Jak vylezu nahoru a dokážu, že nekecám, seskočím dolů.* A také umím chodit po vodě. Ještě jsem se naučil jedno jutsu. *Sloužím pečeť. * Bunshin no jutsu. * Najednou se vedle mě objeví dva klony. Když je Yuzuru vidí vcelku dlouho, na to aby si je prohlédnul, zruším jutsu a čekám na jeho reakci. Náhle si ale vzpomenu, že jsem mu chtěl ještě ukázat svou zbraň.* A málem bych zapomněl, tohle je moje Kakuto. * Vezmu Kakuto a položím jo na své dlaně, aby bylo dobře vidět.* Tak co na to říkáš? Já si myslím, že tvé nové techniky jsou suprové.
Yuzuru Yin: Máš pravdu, měli bychom na ní zapracovat. *Trochu jsem se protáhl.* Opravdu? Tak ti to nejdřív ukážu já a pak ty mě, jo? *Usměju se a utvořím potřebnou pečeť.* Novou zbraň? Tak tu mi pak taky ukážeš. *Při zmínce týmů jsem si vzpomněl na debatu s Kinshim.* ,,Ah, Kinshi by vlastně mohl zařídit, abychom spolu byli v týmu. Ale neřeknu to Renjimu, nechám mu to jako překvapení." Ano, pak si klidně ještě zatrénujme, ale teď už ti konečně ukážu, co jsem se naučil. *Zavřel jsem oči, abych se soustředil a představil si Renjiho.* Henge! *Přeměnil jsem se na Renjiho.* Dobré, že? *Pak jsem vyběhl pomocí Kinobori no waza po stromě a stál na větvi tak, že moje hlava směřovala dolů. Pak jsem se jen usmál na Renjiho a neřekl ani slovo.* ,, Jsem zvědavý, co mi na to řekne."
Renji Narimachi: Jsem taky docela vyčerpaný, měli by jsme na naší výdrži ještě dost pracovat. Já jsem se také něco naučil a rád bych ti to ukázal. Taky jsem si pořídil novou zbraň. Už se těším, až z nás budou pořádní ninjové a budeme plnit mise a tím pomáhat vesnici. Jsem zvědavý s kým budeme v týmu, nebo týmech. A také kdo nám bude velet. Musíme se snažit. Mohl by jsi mi tedy klidně pouze ukázat co jsi se naučil a já tobě taky. Pokud nám pak zbyde ještě dost energie, můžeme dále ještě chvíli trénovat. * Předkloním se a chytím se za špičky, abych se protáhl. Podíval jsem se na oblohu, a zhluboka jsem se nadechl.*
Yuzuru Yin: Mno nevím. Jsem už trochu vyčerpaný, ale zkusit to můžeme. Mám pár věcí, které jsem se naučil a rád bych ti je ukázal. *Zasmál jsem se.* ,,Nevím, jak je dokážu využít v boji, ale tak snad něco vymyslím." Půjdeme teda? Jestli nemůžeš, tak to můžeme odložit. ,,Uvidím, co mi na to řekne. Jestli řekne, že jo, tak hned začnu přemýšlet nad strategií."
Renji Narimachi: *Když jsme běželi, po prvním kole jsem se cítil skvěle. Byl jsem před Yuzurem a stále jsem si držel tempo. Nicméně mi po chvíli začal docházet dech a Yuzuru mě nakonec zase porazil.* Koukám, že výdrž máš. *Pronesl jsem po té, co jsem doběhl k Yuzurovi, který na mě už čekal. Jak to vidíš s tím soubojem ? Docela by mě zajímalo, co všechno už umíš. * ,,Vždy jsem byl soutěživý, ale nikdy bych nečekal, že kvůli takhle super kamarádovi začnu být ještě víc. Může za to to vzájemné překonávání."
Yuzuru Yin: Tak fajn, já myslím, že teda asi půjdeme na ten běh. *Přesunuli jsme se k oné hoře a já nastavil 3 kolečka. Po dokončení 3. kolečka jsem byl pořád na nohou a relativně fit.* ,,Páni, je vidět, že můj trénink se vyplácí!" *Měl jsem chuť si dát další kolečko, ale počkal jsem na Renjiho, abych měl kdyžtak energii na náš souboj.*
Renji Narimachi: Konečně jsem tě také v něčem porazil. Alespoň s fyzičkou jsem na tom o malinko lépe, když už jsi mě ve všem překonal. *Zalehnu a začnu dělat sklapovačky. * 1,2,5,10,...52,..59,60 a 61. *Zašklebím se.* Promiň ale musím být lepší alespoň v něčem, ať máš motivaci se zlepšovat. *Moje vnitřní já se v tu chvíli radovalo tak, že málem vyskočilo ven i ze mě.* Tak co teď napadá tě, ještě něco v čem bych tě mohl překonat? Pokud ne, tak jdeme na to běhání. Ale běhání by bylo možná dobrá volba, aby jsme ještě měli vůbec energii a sílu na náš souboj.
Yuzuru Yin: Aha, takže ty ti z toho chceš udělat soutěž, jo? *Zašklebím se, aby bylo vidět, že výzvu přijímám. Přijdu ke stromu a uchopím větev. Zopakuji vysení na jedné ruce po Renjim.* Tak fajn, jdeme na to. *Začnu dělat shyby.* Raz, dva, tři...10, 11, 12...17, 18, devatenáááááct a dvaaaaaaceeeeeeet. *Pustím se a dopadu na zem.* Heh, tak jsme na tom stejně, ale tobě to dělalo menší problémy, takže jsi vyhrál. *Usměju se, lehnu si a podepřu nohy pod kořen, který trčel ze země.* Tak a teď sklapovačky. 1, 2, 3...53, 54, 55...šedesát. Haaaa, mám jich 60 tak teď ty, Renji. *Vstanu a pozoruju Renjiho.*
Renji Narimachi: Jasně to zní dobře. *Rozhlédnu se kolem sebe a všimnu si větve.* Co třeba shyby ? *Dojdu k větvi a povědomí se. Chvíli vyšším na jedné ruce, potom ruce vystřídám. Když už jsem vysel na obou rukou, konečně jdu na ty shyby.* To abych si něco nenatáh. Učili mě to když jsem byl menší. ,,Jedná, dva,tři.. čtrnáct patnáct.. dvacet." Mám jich dvacet Yuzuru jsi na řadě. *Zašklebím se a začnu se protahovat na nadcházející běh.*
Yuzuru Yin: *Dokončil kliky a posadil se na zem.*Jo, to zní zajímavě. Můžeme to zkusit, rád bych. Ale nejdřív bych se trochu zahřál, jestli to teda nevadí. Dal bych si ještě nějaké cviky na svalstvo a pak pár koleček kolem tamté hory na fyzičku. C9 ty na to? *Při čekání na Renjiho odpověď vstal a začal se protahovat.*
Renji Narimachi: Mám se taky dobře. To zní jako skvělý plán. A když už jsme tu oba, co si spolu dát malý přátelský souboj ? Aspoň zjistíme kdo z nás je lepší. *Po odhození posledních kamínků se kouknu na Yuzura a čekám na jeho reakci. * Snad budu lepší alespoň v tomhle, když v házení shurikenů je bezkonkurenčně lepší on. Ale třeba se to projeví až časem, kdo z nás je silnější. To teprve uvidíme." Můžeme se vydat na ten běh ? *Zeptám se, kouknu do dálky a z hluboká se nadechnu.*
Yuzuru Yin: Ahoj, mám se dobře a ty? *Odpověděl jsem mu, když jsem byl o něco blíž.* Ano, to vidím a vypadá to, že jsi se zlepšil! Paráda. No, měl jsem v plánu dát si pár koleček kolem tamté hory, pak trochu posilování a také bych si rád znovu zatrénoval házení shurikenů. *Doházel jsem kamínky. Trefil jsem se 7x z 10.* Tak, teď bychom si mohli trochu zacvičit, abychom se protáhli, než se vrhneme na tu horu, co ty na to? *Nečekal na jeho odpověď a hned se vrhl do dělání kliků.*
Renji Narimachi: Ahoj Yuzuru. *Stál jsem s úsměvem a mával mu.* Jak se dnes máš ? Teď jsem myslel na to, že by bylo lepší trénovat s tebou. Teď se snažím, abych byl v házení shurikenů tak dobrý, vlastně ještě lepší než ty. Napadá tě, co by jsme mohli trénovat po tom, co nám tohle půjde lépe ? ,,Mám to ale štěstí, Yuzuru přišel a teď tu nemusím být sám a když už jsme tady oba, mohli by jsme spolu zkusit cvičný souboj, potom to zkusím navrhnout, ale teď si potřebuji dát pořádně do těla."
Yuzuru Yin: *Dnes jsem si znovu přišel zatrénovat na tréninkovou oblast.* ,,Dnes si zase zatrénuju trochu ode všeho. Budu házet kamínky jako shurikeny, trochu si zacvičím, pak oběhnu několikrát onu horu a pak znova." *Po příchodu jsem jen překvapeně koukal. Byl tam Renji a trénoval.* Ahoj, Renji! Je vidět, že to myslíš vážně. No, nenechám tě mě předběhnout, hehe. *Vzal jsem si pár kaminku6ze země a začal je házet na strom, který byl vedle toho, na který házel Renji.*
Renji Narimachi: *Dlouho jsem netrénoval, naposledy s Yuzurem a Teiry-san, která nám oběma dala velice do těla, nicméně trénink s ní nám byl určitě oběma velkým přínosem. Proto jsem se rozhodl jít si zacvičit. Nemůžu přeci nechat předběhnout Yuzurem v házení shurikenů tolik. Naposled jsem od něj v soutěži totiž dostal pořádnou nálož.* ,,Co asi tak Yuzuru teď dělá. Měl jsem se hodně zeptat jestli by nechtěl jít se mnou. Trénovat sám asi nebude taková zábava, jako by byla s ním." *Nasbíral jsem si pár kamínků a vybral si cíl. Byl jsem rozhodnutý, že tréninkový panák, dostane pořádně do těla. Postavil jsem se proti němu, představil si treiektorii, přesně jak říkal Yuzuru i Teiry-san a začal házet shurikeny. Bylo to o dost lepší než můj poslední pokus, ale pořád mi to nestačilo. Vždy když mi došli kamínky, šel jsem je posbírat a začal jsem znovu.*
--: --
Yuzuru Yin: ,,Hmm, takže sídlo Raikageho. Tak ten si žije." No nic, tak se měj. *Když Kinshi odešel, tak jsem si řekl, že je na čase jít taky. Přeci jen už byl večer. Tak jsem se vydal domů.*
Kinshi Iruso: No inu. Je to sídlo mého otce Raikageho takže ano. Bydlím na hradě. *Usmál se.* Tak se tedy zítra zastav. Já zatím musím. Čao. *Kinshi vyběhl z tréninkové oblasti a zamířil si to rovnou domů. Po cestě chodbami hradu potkal Teiry a vzpomněl si jak o ní dnes mluvil.* "Asi by neslyšela ráda co jsem o ní říkal." *Doběhl do jídelny. Opět jedl sám.* "Ach jo. Mohl by si na mě táta někdy udělat čas. Nu což." *Dojedl večeři a pouze se odebral do pokoje kde v klidu usnul.*
Yuzuru Yin: Hmm, co takhle zítra? Přijdu k tomu hradu. ,,Proč k hradu? Zajímalo by mě, proč tam většinou bývá." Ah, ty už jdeš. Cháp-...počkat, ty bydlíš na hradě?! Páni, to je jiný luxus. *Říkám s udiveným výrazem.* To se teda máš, bydlet na hradě. A to máte i vlastní služebnictvo? *Zeptám se s pořád udiveným výrazem.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se podrbal na hlavě.* No Inu. Chodívám sem nepravidelně. Ale stačí říct kdy se chceš setkat nebo stačí přijít do tamtoho hradu. Většinou tam bývám. *Ukázal prstem na Ten No Shiro.* To nemůžeš minout. Když už o tom mluvím tak bych se měl asi pomalu balit a vydat se tam. Jelikož tam bydlím a za chvíli je čas večeře. *Začal se Kinshi smát.*
Yuzuru Yin: Aha, takže antikvariát. Tam se někdy stavím. A jo, moc rád. Někdy se sem stavím. A bacha na zelenovlasku...to je vážně tak strašná? *Zeptám se s trochou obavy.* Jestli ano, tak doufám, že jí nikdy nepotkám. Mohli bychom si domluvit další trénink? Kdy sem zvykneš chodit? Ráno, večer nebo jako dneska? *Zeptám se Kinshiho.*
Kinshi Iruso: Mozek? Tady chodik trénovat tělo. Mozek trénují v antikvariátu a ne tady. *Jakmile to dořekl tak si pripl kosu na záda. Opřel se o strom vedle.* Hele. Jestli chceš trenovat tělo tak se za mnou stačí stavit a já ti už nějaký trénink připravím. Ale jak říkám. Dávej bacha na tu zelenovlasku. Prý je dost tvrdá.
Yuzuru Yin: *Když mi Kinshi řekl, že se to v akademii neučí, tak mi klesl úsměv na tváři.* To je škoda. Už jsem se na to těšil, ale nevadí. Jednou takhle budu také umět zacházet s nějakou zbraní. *Řekl jsem a znovu si sedl.* Páni, dnešek mi dal zabrat. Nemáš tam něco, kde se nemusí tak používat tělo? Spíš mozek, nebo tak? *Zeptal jsem se Kinshiho.*
Kinshi Iruso: *Kinshi dokončil poslední pohyb kterým před sebou rozvířil prach a zabodl hrot kosy do země.* Yzuru. *Zasmál se.* Na akademii ne. To jsem se vše naučil sam. Boj s kosou mi plně vyhovuje. Nemůžu najít jinou zbraň se kterou si takhle rozumím. Na akademii se budeš učit spis boj bez zbraně. Ale i ten se da dost využít. U nás po domě chodí jakási holka se zelenýma vlasama. S tou se prý do křížku v Taijutsu nechces moc pustit. *Pousmál se Kinshi. Moc ji neznal a tak se jeho myšlenky odvíjeli od toho co viděl když trénovala párkrát.* Tak co? Připraven na další kolo?
Yuzuru Yin: *Když mi Kinshi řekl, že si můžu odpočinout, tak jsem přikývl. Musím hodně trénovat, ale odpočinek je také důležitý. Tak jsem si lehl na zem a díval se na nebe. Najednou jsem jen slyšel takový divný zvuk. Podívám se a vidím kouř. Když se trochu rozplyne, tak vidím Kinshiho s kosou, jak kolem sebe různě máchá. Až po chvíli jsem si všiml, že v těch pohybech je určitý systém.* ,,Páni. Ten pohyb je tak...tak ladný. Kinshi mě překvapuje víc a víc. Začínám si myslet, že tem rozdíl mezi námi nikdy nedoženu." *Vstal jsem a oprášil se. Pak jsem šel trochu blíž, ale stále jsem si držel bezpečnou vzdálenost.* Páni Kinshi. Kde jsi se takhle naučil ovládat kosu? To se učí na akademii? Jestli ano, tak bych to rád měl už zítra v plánu výuky. *Řekl jsem Kinshimu s uchváceným výrazem.*
Kinshi Iruso: *Jakmile 2x obešel po rukou horu tak se od nich odrazil a přistál na nohach. Pomalu došel k udychanemu Yuzurovi.* Tak jak jsi na tom? V pohodě? Kdyztak si dej malou přestávku. Vidím ze jsi dost zadychaný. *Kinshi vytáhl svitek a odpecetil z něj svou kosu. Tu vzal do rukou a šel o kousek vedle. Tak začal s vypady, seky a paradickami. Se svoji kosou si velmi dobře rozumněl a nebyl tedy problém s ni tyto "blbiny" dělat.*
Yuzuru Yin: "Volné tempo, huh? Vypadá to, že má mnohem větší náskok, než jsem si myslel." Dobře, já si tedy udělám pár sklapovaček. *Kinshi mezitím začal obcházet horu chůzi na rukách. Znova jsem jen žasl nad jeho schopnostmi.* ,,Už se těším, až budu taky tak zdatný." *Řekl jsem si v duchu a usmál se. Postavil jsme se, protáhl a šel k nejbližšímu stromu. Všiml jsem si, že jeden kořen trčí ze země a je pod ním mezera. Využil jsem toho k tomu abych se tam zapřel nohama. Lehl jsem si na zem a začal dělat sklapovačky.* 1, 2, 3, 4...10, 11, 12...35, 36, 37...51, pa-pa-padesát t-tři! Haaaaa. Pa-padesát č-čtyřiiii! *Lehl jsem na zem a byl udýchaný. Chvíli jsem tam tak ležel, ale pak jsem se postavil a trochu se protáhl.* Páni, vsadím se, že Kinshi by jich udělal mnohem více. Jenže já momentálně na víc nemám. ,,Ts, jsem to ale ubohý shinobi. Já vlastně ještě nejsem ani shinobi. Ale tréninkem, jaký je tento, toho dosáhnu. Proto se nevzdám a budu takto cvičit každý den!" *Řekl jsem i v duchu a tvářil se motivovaně.*
Kinshi Iruso: *Kinshi se jen usměje.* Dobře chápu. Ale toto je pro mě volné tempo. Uděláme to takhle. Já řeknu co budeme dělat a ty se pokusíš toho udělat co nejvíc. Prostě musíš překračovat limity. Já si dám něco na ruce. Jestli chceš tak si odpočiň. Jestli jsi ready tak si dej sklapovačky na břicho. *Jakmile to Kinshi dořekl tak vyskočil na ruce a začal obcházet horu ve stojce po rukách (Jako Lee).*
Yuzuru Yin: *Po tom, co jsme oba skončili s obíháním hory se mě Kinshi zeptal, co chci cvičit teď. Jestli ruce, nohy, břicho, ať si vyberu. Odpověděl jsem mu na to jednoduše.* Hele, já jsem jen student, ještě nejsem zvyklý na takovou fyzickou zátěž. Můžeme cvičit, co se tobě zrovna hodí, jen potřebuju trochu volnější režim. *Řekl jsem s trochu vyčerpaným výrazem, no nicméně jsem se snažil usmívat.* Snad ti to nevadí. Vím, že jsi říkal, že tě Raikage-sama cvičí tvrdě, ale tohle je na mě trochu moc. *Ještě podotknu a čekám na odpověď.*
Kinshi Iruso: *Kinshimu běhání problém nedělalo. Oproti tréninkům co měl tohle byl odpočinek. Když běžel druhé kolečko tak v půlce uviděl Yuzuru.* Tak pohni. Tohle je jen rozcvička. *Kinshi utíkal dál. Zastavil se až po 6 kolečkách a začal se vydýchávat.* Uf. Tak jsem se rozpálil. Co teď? Hm. *Koukal na Yuzuru.* Co by jsi chtěl trénovat? Nohy? Břicho? Ruce? Řekni si a já ti dám návrh co můžeme dělat. *Kinshi se protahoval aby mu tělo z běhu neztuhlo. Stále čekal na Yuzureho odpověď.*
Yuzuru Yin: *Když Kinshi zmínil ty věci, ohledně bytí Raikageho synem, tak mi to přišlo celkem logické. Pak řekl, že se to on bude nejsilnějším ninjou, který bude bránit Kumogakure a že jestli ho chci překonat, tak se budu muset hodně snažit. Na to jsem se jen v usmál a odvětil.* To si piš, že se budu snažit. Jen počkej, však ty uvidíš. *Řekl jsem a usmál se. Na mou otázku, jestli s ním můžu trénovat odpověděl stylem, že ukázal na jednu horu. Poměrně dost širokou horu a řekl, že si dáme 3 kolečka kolem ní. Než jsem stihl odpovědět, tak už běžel napříč hoře.* Poč-. Páni, 3 kolečka? Bude to výzva, ale jestli chci zesílit, tak tohle jsou první kroky k dosažení mého snu, stát se nejsilnějším! *Zhluboka jsem se nadechl a vydechl a rozběhl se za Kinshim. Po oběhnutí 1. kolečka jsem si řekl, že je to makačka, ale že se nesmím vzdát. 2. kolečko mi dělalo problémy, ale dokončil jsem ho a u třetího jsem v trochu po půlce zakopl a ležel na zemi. Postavit se bylo těžké, ale dokázal jsem to. Jenže když jsem se znova rozběhl, tak jsem dostal křeč do nohy a spadl na zem. Snažil jsem se jí zbavit, až se mi to nakonec povedlo, ale věděl jsem, že už to 3. kolečko nedoběhnu. Tak jsem se postavil a mírným kulhaním jsem se vydal směrem k místu, kde jsem měl dokončit to třetí kolečko.* Hádám, že 3 na mě byly trochu moc. Nevadí, příště, až budu obíhat tuhle horu, tak jí oběhnu 5x! *Řekl jsem a pokračoval ve své cestě.*
Kinshi Iruso: Není to zas taková výhra mít za otce Raikageho. Věř mi. Ano žiju si v luxusu ale zase na mě nemá pořád čas a nechtěj vědět jak tvrdými tréninky si procházím. *Kinshi klikoval ještě chvíli potom co Yzuru přestal. Poté si sedl.* No tak to hodně štěstí. Já totiž budu ten nejsilnější shinobi co bude chránit tuto vesnici vlastním životem. Budeš mě muset překonat. *Kamarádsky se na Yzurua usmál.* Trénink se mnou? Jsi si jistý? Jak tedy myslíš. *Kinshi se postavil a protáhl.* Tak pro začátek. Vidíš tam tu horu? Dej si minimálně 3 kolečka kolem ní. To je taková menší rozcvička. *Ukázal Kinshi na docela širokou horu. Než však zjistil Yzuruho reakci tak už běžel k hoře a začal kolem ní běhat.*
Yuzuru Yin: Ah, promiň, to jsem nevěděl. Je mi to líto. Ale mít Raikageho jako rodiče musí být přeci jen super. *Řeknu a pousměju se. Když řekne, že je to všechno jen o tréninku, tak se trochu zamyslím.* "Trénink. Ano, je to jen o tréninku. Chci se stát silným shinobi, a proto budu studiu a tréninku věnovat více času." *Probíhá mi hlavou a tvářím se při tom motivovaně. Když Kinshi znova hodí shuriken a trefí se hned vedle toho předchozího, tak jen žasnu.* Páni, ty jsi opravdu dobrý. Jednou budu stejně silný shinobi jako ty. Co stejně silný, budu silnější než kdokoliv jiný! *Řeknu a začnu se smát. Když vidím, jak začne klikovat a dřepovat, tak začnu taky. Po chvilce přestanu a zeptám se ho na jednu věc.* Mám otázku. Mohl bych dneska trénovat s tebou? Abych věděl, co mám dělat příště. *Řeknu trochu stydlivě.*
Kinshi Iruso: No já vím. Dlouhé jméno. Jsem adoptovaný. Moje rodiče byli zabiti na misi a tak si mě adoptoval Raikage. Proto tak dlouhé jméno. *Kinshi sleduje jak Yzuru hodil shuriken. Trochu minul.* Neboj. Trochu tréninku a půjde to samo. Ano jsem shinobi. *Kinshi vytáhl z kapsy čelenku Kumogakure.* Vše je o tréninku Yzuru. Vše se naučíš. Neboj se. *Kinshi hodil další shuriken hned vedle toho prvního co hodil.* Zkoušej to dál. *Kinshi jakmile to dořekl tak začal klikovat a dřepovat aby se apoň trochu zahřál.*
Yuzuru Yin: Páni, to je docela dlouhé jméno. *Řekl jsem a pousmál se.* Každopádně mě taky těší. *Když zmínil, že také přišel trénovat, tak jsem se jen pousmál.* ,,Třeba by mě mohl něčemu přiučit." *Pak vytáhl shuriken a hodil ho přímo doprostřed odlouplé kůry.* "Páni, tenhle kluk je na jiném levelu, než já. Pořád mám před sebou hodně práce." *Pousmál jsem se a znovu se zaujatě podíval na onen shuriken. Pak Kinshi vytáhl další 3 shurikeny se slovy, ať si zkusím vrhnout opravdovými a pár slovy o tom, jak je správně hodit. Snažil jsem si představit trajektorii, po které bych chtěl, aby shuriken letěl. Zaujmu postoj a hodím jeden shuriken. Strom trefím, ale je to trochu mimo od odlouplé kůry. Trochu se zamračím a povzdechnu.* Mám před sebou pořád dlouhou cestu, než se stanu pořádným shinobi. *Řeknu a motivovaně se podívám na Kinshiho.* Ty musíš být také shinobi, když jsi takhle dobrý, že? *Zeptám se Kinshiho.*
Kinshi Iruso: *Kinshi sleduje jak kamínek mine.* Kamínek je docela pěknou náhradou za shuriken ale prostě shuriken je shuriken. *Jeden vytáhne a hodí ho přímo doprostřed odlouplé kůry.* Je těší mě Yuzuru. Já jsem Kinshi. Kinshi Iruso Katsuki. Jo vím mám dost dlouhé jméno. *Začal se smát při této zmínce.* Co tu dělám já? Přišel jsem si sem trochu zatrénovat si udržet fyzičku. Je důležité zůstat ve formě a připraven. *Usmál se na Yuzuru.* Jestli si chceš zkusit co je to hod shurikenem tak tady ti můžu půjčit. *Vytáhl z kapsy 3 shurikeny a podal je Yuzurovi.* Nic těžkého na tom není. Jen si musíš plně zvolit trajektorii kterou chceš aby shuriken letěl pak jen rychle hodíš určenou trajektorií. *Vysvětloval Kinshi.*
Yuzuru Yin: *Při mém tréninku mě vyruší chlapec, který na mě promluvil. Podívám se na něj a s úsměvem odvětvím.* Trénuju. Nemám žádné kunaie ani shurikeny, tak používám kameny. *Podívám se zpátky na strom a hodím kamínek. Bohužel netrefím.* Ts. *Řeknu se zklamaným výrazem na tváři a hlavou mi běhají různé myšlenky.* "Ach jo, zrovna když jsem měl možnost předvést se, tak to pokazím. Teda, ne že bych byl nějaký profík, ale alespoň jsem chtěl udělat dobrý první dojem." *Podívám se znovu na onoho chlapce.* A ty? Co tady děláš ty? *Pak mi hlavou trkne myšlenka.* "Měl bych se vlastně nejprve představit, přeci jen je starší." Mimochodem, já jsem Yuzuru. Yuzuru Yin. *Řeknu a čekám na odpověď.*
Kinshi Iruso: *Kinshi měl dnešní den v plánu velký trénink aby si udržel pořádnou fyzičku. Když se prohraboval svým šatníkem a vybíral si dnešní oblečení narazil na oblečení pro které se i hned rozhodnul ( odkaz » ). Svoje oblečení jako vždy doplnil obvazy a rukavicemi na rukách.* "Yosh. Tak jdeme." *Kinshi se rychlým krokem vydal až do tréninkové oblasti. Začal tedy běhat aby se trochu zahřál. V tu chvíli uviděl kluka jak háže kamínky na strom.* "Co to sakra? Tak si jdeme pokecat." *Kinshi zamířil k chlapci.* Čau. Co to tu děláš?
Yuzuru Yin: *Pomalým krokem přicházím k tréninkové oblasti a kopu do kamínku, který mě takto doprovází skoro celou cestu. Povzdechnu si.*,,Hmm, dneska je docela nuda. Zatrénuju si tady vrh shurikenem. Jenže nemám žádné shurikeny ani kunaie. Hmmm, co budu dělat?" *Znovu povzdechnu a podívám se na zem. Vidím kamínek, do kterého jsem celou cestu kopal a dostal jsem nápad.* ,,Ha! Použiju kamínky. Hehe, jsem to ale génius." *Vezmu kamínek, do kterého jsem kopal a cestou k tréninkové oblasti sbírám co nejvíc kamínků. Když dorazím k jednomu stromu, tak oloupu kůru na jednom místě, do kterého se budu snažit trefit. Ukročím tak 10 metrů od stromu a začnu vrhat kamínky. Trefil jsem 4/10* Potřebuju na sobě zapracovat. Jednou trefím minimálně 8/10! *Vykřiknu, posbírám kamínky a pokračuju v trénování.*
Rpg: ukončeno
Saya: *Saya Chikaku nehodlá dále řešit a vyrazí směrem k hradu Ten no Shiro. Je unavená a navíc si chce lehnout, takže proč nezamířit rovnou tam kde bydlí? Cesta sice chvilku trvá ale, jakmile dorazí tam, kam potřebuje a tím je její pokoj tak si to zamíří do své postele. *
Chikaku: A kdo tu pro mne byl, když jsem se probudila? Kdo tu pro mne vyjma Takasy je nyní? Pro mne to rozdíl vážně nebude ani v budoucnu. *Odfrkne si, když jasně odpoví v jasných bodech, které pro ni jsou plně skutečností. Takasa se občasně ohlíží po Saradě, přeci jen takto při odchodu je jí na očích. Zkusí si opět zajistit krytí, čímž ale překáží Chikaku ve výhledu, ta jde kvůli tomu naslepo. "Tak a nyní to asi bude končit... Nejen, že mě oslepuješ.. Dokonce se mi tak blbě dýchá.." semkne rty a čapne ji za kůži za krkem. Takto si ji vyzvedne do výše a před oči. Zvažuje co s tou situací a Takasa jen splihle visí.*
Saya: Takhle asociální jo? Měla by ses aspoň trochu socializovat, protože takhle skončíš sama. Kdo tu pro tebe bude, když budeš někoho potřebovat? Nikdo, budeš prostě sama a ještě do toho stará panna. *Poví Saya velmi chladným hlasem a chytne Saradu aby si jí mohla vzít do náruče, aby jí nikam neutíkala. Saye je naprosto jasné že Sarada bude mít v plánu Chikaku pronásledovat, to se ovšem Saye moc nelíbí. *
Chikaku: Neseznamujeme se. *Odtuší na to, jak se Saya představí.* A s prominutím, ani tady Takasa nestojí o seznámení se s Vámi. A nutit ji do toho rozhodně nebudu, ani se k ní v tom neobrátím zády. *V těchto věcech má jasno. Takasa a Chikaku mezi sebou mají jedinečné pouto. Jedna pro druhou hodně znamenají. Přeci jen pro Chikaku je Takasa tím jediným co má. A další jediná osoba co pro ni má nějakou hodnotu, je Akabane. jenže s tím se téměř nevídají.* Omluvte nás. *Zakončí to, otočí se a hodlá prostě z uličky odejít. Očekává, že jim v tom nebude nikdo bránit, ani je následovat. No, ani to nevylučuje. Zůstává ostražitá k okolí asi tak, jako bývá vždy. Má dojem, že taková bývala i před kómatem, ač si z té doby víceméně nic nepamatuje, krom Akabaneho a té chvíle, kdy mu pomohla zdrhnout.*
Saya: Proč? Moje zlatíčko mě přinutil jí pomoct se skamarádit, ještě nikdy neviděla stvoření, které jí je aspoň trochu podobné. *Sarada se vyškrábe Saya na levé rameno a pozorně se dívá na Chikako a snaží se pořádně zahlédnout Takasu. Sice jí sem tam zahlédne, ovšem není to moc ideální, když se jí snaží ukrýt. *Omlouvám se, ani jsem se nepředstavila, jmenuju se Saya Toyokazu.
Chikaku: *Samozřejmě dál nepokračuje, když dotyčnou ženu vůbec nezná. Navíc vidí opět i to stvoření, které předtím vyrazilo za její Takasou. Takase se nelíbí, že je rudá cizinka opět v cestě, tentokrát dokonce před ní. Využívá tak Chikaku za skrýš, i když se jí blbě balancuje na ramenou za krkem.* Takže co? *Ušklíbne se Chikaku.* Pronásledujete nás? Za jakým účelem.. ? *Pokračuje prve s lehkým úsměvem a skončí s vážnou tváří s poslední otázkou.*
Saya: *Sarada nespokojeně zamručí a smutně seskočí za Sayou, které začne dloubat do tváře. *Fajn tak ti pomůžu je dohnat. *Saya si vytvoří čtveřici Kage Bunshinů a ti se odrazí od země a vyletí vysoko do vzduchu a v okruhu 500 metrů začnou prolétávat nad ulicemi. Netrvá to zase tak moc dlouho než jeden z nich zahlédne Takasu, která je s Chikako a tak se onen klon zruší a Saya ví, kam má vyrazit. Pevně chytne Saradu do náruče a vyletí velmi rychle do vzduchu a během chvilky svou plnou rychlostí dožene Chikako a tak přistane přímo před ní s úsměvem na tváři. *Ahojky jak se vede?
Chikaku: Takasa samozřejmě pocítí neklid ze zvuků na plotě za sebou, ohlédne se a spatří pronásledovatelku, která se k ní vydává. Okamžitě a bez váhání přeskočí k Chikaku o něco dřív, než až na konci plotu. "Co se děje holka?.." ohlédne se, protože Takasa si obvykle 'výsluní', užívá jak nejdéle může.* Takže pronásledovatel.. Fajn. *Usoudí a vyrazí. Takasa se jí pevně drží, aby nespadla, zatímco Chikaku přidá na své cestě. Využívá k tomu i onen shunshin a určitě míří do míst, kde je plno různých zákoutí i uliček, aby mohla cíli spíš zmizet nadobro. Jo, snaží se Saradu setřást. A počítá s tím, že by jí mohlo postačit, vyrazit po střechách. Nicméně je to hodně okaté a netuší, zda také nemá někoho, jako Takasa má ji.*
Saya: *Sarada rozhodně jiného Rakkitsune ještě neviděla a tak když ho zahlédne ve svém periferním vidění tak ihned zbystří. Saya ta se následně zrakem přesune na Saradu, která k ní běží, jako kdyby běžela nějaký závod. *Huh? *Saya nechápe o co Saradě jde, ovšem pak to přijde a Sarada vyskočí a doskočí Saye přímo na hlavu od které se odrazí co nejvýš a chytí se plotu, s úmyslem vylézt co nejrychleji na jeho vrchol aby se mohla vydat rovnou k Takase. *
Chikaku: *Moc si nevšímá dění za plotem a i kdyby, cizí Rakkitsune by ji nezaujal. Pro ni je Rakkitsune něčím normálním a ne nějak jediněčný.* Hmm... Doufám, že se naučíš dávat pozor na akácie, nerada bych se dočkala toho, že mi tě mravenci složí. *Pohlédne na Takasu. Přeci jen jí dorazilo to co potřebovala a zahradu jí tak budou brzy zkrášlovat akácie, i okolí domu a s nimi vše potřebné pro rovnováhu. Pomalu se blíží k rohu oplocení kolem tréninkové oblasti, což znamená, že Takasa bude brzy seskakovat za krk Chikaku a začnou se vzdalovat.*
Saya: *Saya si uvědomuje, že její Rakkitsune Sarada se většinu času nachází v její dimenzi Kamui a tak se jí rozhodne z Kamui zhmotnit tu v tréninkové oblasti. Sice kvůli tomu musela na krátký okamžik aktivovat Eternal Mangekyou Sharingan ale to jí moc nevadí. Sarada ta si okamžitě najde místo kam pěkně svítí sluníčko, aby si tam mohla spokojeně lehnout a vyhřívat se. Následně se Saye rozhlédne okolo a zaregistruje podobné stvoření jako je její Sarada na plotu. *He? Ono jich je víc?
Chikaku: *Ve svém oblečení, které zajišťuje víc než dost volnosti i prodyšnosti. Netrénuje zde. K tomu jí, když tak už slouží její sídlo s množstvím soukromého prostoru. Akorát zašla do města pro nějaké drobnosti. Objednat věci, které na pozemku nemá a potřebuje je, pro své účely. Rakkitsune Takasa, ta je stále s ní, ale nyní čile vyšplhala na vrchol plotu tréninkové oblasti, kterou míjejí při procházce, než se vrátí zpátky do svého bydliště. Obě se nachází na straně civilní, nikoliv za plotem v tréninkové. I když je fakt, že Takasa je nyní na hraně tím vrškem plotu. Balancuje na vrcholku a nevzdává se svého výhledu.*
Saya: *Saya se nachází v tréninkové oblasti a prostě si tam hraje s různými Ninji tak že je většinou vyzve na souboj, kdy po nich chce, aby po ní šli vším, co mají a ona se snaží jen uhýbat a jakmile jí to přestane bavit tak je vyřadí pomocí Genjutsu nebo jedné silné rány. Oblečená je v ( odkaz » ), kolem krku má čelenku se znakem Kumogakure. Když to Sayu přestane bavit tak se prostě posadí k plotu a jen tam tiše sedí a odpočívá. Je pyšná na svůj nový vzhled, obarvení vlasů byl opravdu dobrý nápad. Barva vlasů jí totiž sedí k Byakugō no in. *
Rpg: ukončeno (dodatek k odpisu Suzuyi ohledně zapečetění Hiraishinu skrz pečetící techniku - aktivace má způsobit přesun k Suzuyovi.
Suzuya: Jasné, neboj, když tak ti řeknu a neboj, nebudu to využívat. Pokud hledáš klíče tak ty najdeš na věšáku v předsíni. *Ještě zaštrachá ve svých věcech a znovu položí na stůl bleskový kunai, který tam Chikaku nechá. *Takže ten kunai sebou nos dobře? Jednou ti jistě bude moct zachránit život tak si ho nech u sebe a nos ho stále sebou jako takový talisman dobrá? *Suzuya následně vyrazí pryč rovnou směrem k Mito. *
Chikaku: Oh... Dobrá.. *Koutkem oka pohlédne k penězům na stole. Poté na muže před sebou. Zaráží ji to, kolik pomoci se jí od něj dostalo.* Kdyby jsem kdykoliv mohla s čímkoliv pomoci, pokud to tedy nebude znamenat něco co uškodí mím přátelům, pak stačí říct. Budu-li toho tedy schopna. *I tak jí přijde děsně málo něco takového, vůči tomuhle všemu. Nemusí být na ulici ani se podřizovat v cizím domě pravidlům tamních vlastníků a má dokonce i na jídlo. "Klíče.." koukne se po nich.*
Suzuya: * Vůbec Chikaku nezná, ale i přes to jí udělal tu radost, jako takovou odměnu za to že mu dopřála nějakou zábavu. *Jistě je to tvoje. *Ujistí jí v tom Suzuya a věnuje jí úsměv. Trochu ho to objetí zaskočí ale tak proč ho nepřijmout. Navíc v budoucnu by se mu třeba Chikaku mohla jako spojenec hodit, takže nikdy člověk neví, jak to může skončit ne? *Takže tady ti ještě něco dám. *Suzuya jí hodí na stůl nějaké peníze, aby měla i na jídlo. Během objetí do ní ovšem zapečetil pomocí Tensha Fuuin Hiraishin no Jutsu, které se aktivuje v případě že Chikaku bude v přímém ohrožení života nebo pokud bude mít obrovský strach o svůj život. *Tak asi abych šel, jsem tu na zásnubní cestě a snoubenka by mě zabila kdyby zjistila že jí zanedbávám.
Chikaku: *Prochází místnost za místností, plna nadšení. Stěží se jí vůbec věří, že by tohle mělo být její. Jakmile má prošlé vše, vyrazí znovu dolu k onomu zmíněnému stolu. Zahledí se na onen papír.* Vážně, tohle celé je mé? *Koukne na Suzuyu, než to podepíše, což následuje vzápětí potom. Ani se nezaobírala tím, že by si něco na tom papíře četla. Má obrovskou radost. Pokud Suzuya její otázku potvrdil, pak po podepsání papíru ho v popudu prostě obejme.* Díky, moc!
Suzuya: Můžeš je to tvůj dům, uvnitř se jen na stole nachází v obýváku smlouvu, kterou musíš podepsat. Nebudeš muset platit nic za možnost tu bydlet, jen prostě podepíšeš ten papír a ten dům bude pouze tvůj. *Samozřejmě že dům je odemčený ale tak co už, prostě se vydá za Chikaku dovnitř do domu a hodlá tak nějak pozorovat její reakce. *
Chikaku: *Samozřejmě, že ho následuje. Poté už však jen užasle zírá, až jí spadne brada nad tím, co má před sebou.* Tohle.. *Vyrazí na obhlídku, na nic nečeká. Prvně ho samozřejmě obejde, aby viděla prostor kolem něj a dům ze všech těch stran zvenku. Poté na zahradu. Takasa už samozřejmě vyráží na svou obhlídku vyvýšených míst, když Chikaku to místo tak prohledává. Takasa byla prostě stržena jejím jednáním.* Mohu..? *Zkusí dveře, zda jsou zamčené nebo ne. Pokud nejsou, nečeká na žádné svolení a prostě vejde dovnitř, aby si to prohlédla i tam.*
Suzuya: Tak myslím, že dvoupatrový domek se zahradou a případným sklepem by byl dobrý. *Mezitím Kage Bunshin zajistí vše potřebné a už stihl zaplatit dům, takže stačí tam, aby pak Chikaku podepsala papír o tom, že ten dům je její. Jedná se o dvoupatrový a zařízený dům se zahradou, která se nachází za ním a je i oplocená. Dům se nachází v uličce Akamiwoobita, když se tedy Kage Bunshin zruší tak se Suzuya vydá k tomu domu s tím, aby ho Chikaku následovala. Ještě než se ovšem Kage Bunshin zrušil tak umístí jednu svou Hiraishin na spodní část postele v jedné ložnici. Nepotrvá dlouho a Suzuya i Chikaku by se měli nacházet před tím domem. *Tak tohle je ono, snad se ti líbí. Mimochode ano je zařízený.
Chikaku: *Opět má tréninkovou oblast na dohled.* Hmm.. *Hledá ho na původním místě, kde byl, když odcházela, ale tam už nestojí. Tak se rozhlédne a slaví úspěch.* Ten dům... Bude plně vybavený i s nějakým dvorem, zahradou nebo? *Začne se okamžitě ptát. Je zvědava. Přeci jen jako Genin zase nebude mít ani nějak extra placené mise, a přednost tak pro ni bude mít v tu dobu jídlo a případně věci potřebné ke zlepšení svého výkonu.*
Suzuya: Jasné já tu počkám. *Poví Suzuya jasným hlasem a vytvoří si Kage Bunshina, kterému dá dost peněz a ten odběhne pryč. Originální Suzuya mezitím čeká na Chikaku. Počítá s tím, že moc dlouho čekat nebude ale i tak se mezitím opět posadí k plotu a prostě čeká až Chikaku dorazí. *
Chikaku: Koupil nějaký dům? *Zopakuje po něm v otázce, načež se rychle vrhne na odmotání řetězů díky pohybům ruky a prstů, načež nechá řetěz vrátit se plně na původní místo, kde byl pod oblečením. Teprv tehdy do řetězů přestane soustředit chakru. "Už jen tohle.." vzhlédne na vrchol plotu. Začne šplhat, aby ho rychle přelezla na opačnou stranu, kde už jen z vrcholu seskočí dolu.* Jen, vydržte chvilku, musím ještě pro Takasu.. *Vyžádá si čas a odběhne zpět do té uličky, kde už je dávno Takasa na vrcholku jedné z budov, ale u kraje, takže ji Chikaku krásně vidí.* Holka, musíme jít.. Tak pojď zas dolu, ano? *Domlouvá jí, ale nemá to účinek. Takase se tam příliš zalíbilo.* Dobrá.. *Zamumlá a vyráží si nahoru pro ni.* Tohle by nám nemělo utéct, víš.. *Už je konečně u ní a bere si ji do rukou. Věci si s klidem nechává v skrýši. Může si pro ně dojít i později. Vrací se zpět.*
Suzuya: Ale i přes to, to byl dost zákeřný a rozhodně zajímavý plán. Moji katanu je ale ode mě nemožné vzdálit takže u mě to bohužel postrádá smysl. *Usměje se, protože ten její plán byl fakt užitečný, kdyby to použila na někoho jiného. * „Ani Ziki neumí tak přemýšlet, ten jen prostě vrhá jeden útok za druhým, bez toho aniž by si promyslel strategii.“ *Pomyslí si. *Hele co kdybych ti koupil teda nějakej dům?
Chikaku: *Ukrytí už postrádá smysl a místo toho jen zírá na to, co se vlastně stalo. Přeci jen zbaň byla chycena a po chvilce sama zmizela zpět k Suzuyovi.* Já.. Prostě.. Šlo jen o pokus, zda něco přeci jen vyjde. A jsou věci, které nejde úspěšně zkoušet, dokud cíl dotyčného vidí. *Odpoví a opráší plášť, což nejde tak dobře. Je stále zmáčená a plášť ten od ní navlhnul.*
Suzuya: * Byl opravdu zvědavý o co se Chikaku pokusí a tak jí nechá konat, když se ovšem jeho katana připevní k plotu tak se Suzuya pomalu zvedne a odstoupí od plotu. Následně se čelem otočí na Chikaku a začnu pomalu couvat čímž mezi sebou a Murasame vytváří vzdálenost a v moment kdy se od ní vzdálí nad více než 5 metrů tak katana se prostě objeví u Suzuyi v pouzdře. Není naštvaný a ani se nemračí, spíše se usmívá. *Pěkný pokus. Řekni, o jsi tím sledovala? *Zeptá se trochu zvědavě Suzuya. *
Chikaku: *Zatím má pocit, že se zřejmě daří. Dál pokračuje v přibližování se, dokud se neocitne opravdu jen kousek od něj, který však dělí plot u nějž on sedí a na jehož opačné straně je však ona. Pracovala na tichém pohybu, ač zvířatům se v tom zřejmě nevyrovná. Nezdálo se, že by hodlal někam odejít jinam, tak nemusela moc spěchat. Nyní natáhne ruku k plotu, rozevře prsty tak, aby řetěz v němž soustředí chakru, vyrazil a omotal rukojeť zbraně Suzuyi, kterou má na očích Chikaku. Aby tak skončila Murasame připevněna k plotu. Jde o techniku Mane-Ji legendárky Onikusari. Samozřejmě jen část řetězů to má na práci a jen jeden konec. Druhá část je stále kolem jejího těla.*
Suzuya: * Překvapuje ho, že si Chikaku nebere jeho kunai a tak ho pomocí Banshou Tenin přitáhne a jde si sednout k plotu, sice chtěl vyrazit za Mito do hotelu ale proč se ještě chvilku nepoflakovat. Prostě tam sedí a má zavřené oči. Ovšem současně si občas proklepne Chakry v okolí (speciální schopnost klanu Yajuu), takže mu ani neunikne blížící se Chakra Chikaku. Ví o ní a to až moc dobře ale tak proč by jí to měl kazit, když z toho může být ještě větší zábava a tak ji hodlá nechat v iluzi, že o ní nemá ani nejmenší tušení. *
Chikaku: *Nechytá onen kunai, ani ho nesebere. Dál si jde za tím svým cílem. Jelikož on za ní zcela zřejmě nejde, má to oč usilovala. Skrytá mimo jeho dohled, prohmatá své věci v pytli. Vytáhne jen jednu a pytel poté schová v jednom úkrytu, o němž na daném místě ví. Vzala si do rukou plášť. Věc, která jí pomůže s její snahou, snad. Jde o Kakuremino no jutsu. Otočí ho tak, aby mohla předstírat, když ho přes sebe přehodí, že je jen nějakým vyšším šutrem v okolí. Na opačné straně má něco, co by mohlo být k užitku někde jinde, než zde venku. Takto teprv vyráží. Skrývajíc se komplet pláštěm, když se vrací zpět a hledá Suzuyu. Doufá, že se mezitím někam neztratil, jinak by to celé dělala zbytečně. Určitě ale nekráčí zcela stejnou cestou, potřebuje přeci krytí a tedy pohyb mimo jeho zorné pole. Je to pro ni obtížnější na vychytání, když jen tuší něčí chakru a vnímá její množství, ale konkrétně určení přesné polohy, není přeci stopař a nemá na to techniky. Pokusí se k Suzuyovi připlížit.*
Suzuya: Měla jsi životní šanci udělat něco se svým životem, víš, pokud bys ještě chvilku pokračovala, získala bys tím mnohé ale, pokud chceš opravdu odejít tak jdi, ale ještě bych ti něco rád dal. *Suzuya vytáhne jeden bleskový kunai a ten Chikaku hodí. *Nech si ho a nos ho stále u sebe. Věř, že jednoho dne ti bude rozhodně užitečný. *Poví Suzuya a rozhodne se, že se vydá tedy za Mito podniknout něco s ní. *
Chikaku: *Jeho slova vpouští jedním uchem dovnitř, druhým ven. Skončila s úvahami a rozhodla se ke změně. Vydá se beze slova k plotu, odkud si vezme svůj pytel, hodí přes rameno a čeká u plotu, aby mohla Takasa bezpečně doskočit a chytit se na vrcholku pytle. Na tu jen pískne, aby upoutala pozornost.* Takaso, pojď.. jdeme. * A nyní jí zbývá pouze čekat, až dojde tvoreček k rozhodnutí přijít.* Ono.. Myslím, že stačilo. *Pronese a vydává se pryč. Pokud možno co nejdřív do nějaké nejbližší ulice či uličky, mimo jeho zorné pole.*
Suzuya: Genin nebo Kage, každý by se měl pokoušet, jak to jen jde, je jedno zda to má malej kalibr anebo obrovský nejdůležitější je snaha. Nejde o to být nejsilnější ze všech, jde o to být nejsilnější, jak v daný moment můžeš být. *Odpoví Suzuya klidným hlasem a prostě jen tiše sleduje Chikaku, zda se o něco pokusí. *Tvoje útoky byli dobré tak si to nekaž.
Chikaku: *Zamračí se, jeho slovům v danou chvíli nevěnuje pozornost. Nechápe v čem by mělo být co k čemu, že tam vůbec má klony, když on je stejně zcela ignoruje a jí jejich existence bere nějakou tu chakru. Zruší je, jelikož to postrádalo efekt, který to mělo mít.* Žel natrefils na ubohého Genina... Nějak postrádám něco lepšího kalibru, co by mohlo být fakt k užitku... *Poznamená, zatímco přemýšlí co by ještě snad byla mohla zkusit.*
Suzuya: He? Tohle byl pouhý protiútok, takže stále se držím pravidel, takže buď v klidu. Mimochodem jako šašek by sis připadat neměla, dokud se snažíš pokračovat tak budeš rozhodně úctyhodná ale, pokud se člověk vzdá tak pak si může připadat jako šašek. Mimochodem, není problém zajistit, aby to uschlo, ovšem stále ses nevzdala že? *Zeptá se zvědavě Suzuya. Ignoruje stále její klony, kteří mu ale nemohou ublížit, takže je naprosto ignoruje. *
Chikaku: Hej! *Uteče jí výkřik, když ztrácí půdu pod nohama a ocitá se celá zmáčená, jak ji smetla neočekávaná vodní vlna k zemi. Cítí se trochu zrazena tím, že víceméně přešel do útoku, ač řečeno bylo, že se bude jen bránit, ale nestěžuje si, neublížil jí.* Voda.. Snad to do večera uschne.. *Brblá si, zatímco se sbírá opět na nohy. Snaží se z oblečení dostat co nejvíc vody pryč. Co jiného by ji nyní asi tak mohlo zajímat.* Připadám si, jak šašek.. *Zabrblá znovu, tentokrát hlasitějš a rozmrzele.*
Suzuya: * Není pro něj ani nejmenší problém rozeznat originál od klonů už jen tím že originál má výrazně více Chakry a to Suzuya pozná (Rinnegan Powa). Suzuya je neskutečně rychlej už v normální ale ještě díky Rize no Murasame je to o 10% rychlejší. Suzuya prostě vyskočí a pokusí se Chikaku přeskočit, dopadne kousek za její záda čelem k ní díky tomu, že ve vzduchu využil kontrolu gravitace, aby dopadl tak jak chtěl. Ještě před dopadem skládal ruční pečetě a tak když dopadne tak na Chikaku vypustí úst vodní vlnu (Suiton: Mizzurappa). *
Chikaku: *Ani omylem se jí onen pokus nevydařil. Zatím to určitě nezkoušela na něčem živém, jen na neživých předmětech. K tomu, aby to mělo vůbec smysl jí nezbývá, než zůstat v pohybu. Takže v okamžik, kdy Suzuya zmizí z místa kde byl, když zmerčí kam se přesunul, následuje ho za výpomoci shunshinu. Použije ještě než vyrazí Kasumi Jūsha no Jutsu, což vytvoří klony, které se hýbou a mohou sloužit i jako krytí, ač jsou pomalejší. Chikaku tam tak je nyní ve vysokém počtu. Nemá to spočítané, ale je to dost. Ne však tolik, aby jí to stálo příliš velké množství chakry. Jde jí potom už jen o Konoha Reppū. Podkopnutí nohou Suzuyi, čímž by ho složila na zem. Trohu chakry během toho soustředí i do svých řetězů, které má pod oblečením kolem těla, aby je zpevnila a troch utak sloužili, jako brnění, Yoroi. Také tak má jistotu, že může kdykoliv přejít na využití řetězů k pohybu s nimi. Takže, ať už by se jí podkopnutí povedlo nebo ne, měla by za cíl mávnout rukou a minimálně jedním koncem řetězu chytit ruku svého cíle.*
Suzuya: * Pozorně Chikaku sleduje, ovšem jakmile si všimne, co po něm hodí tak se zamračí. * „Jak já tuhle blbost nesnáším.“ *Pustí rukojeť katany a rychle vyskládá potřebné ruční pečetě a z úst vypustí velice prudký vítr (Fuuton: Daitoppa). Tím se pokouší tedy její Chilli Bomby odfouknout někam na druhou stranu. * Z toho by mě pěkně pálily oči. *Dodá pobaveně a následně složí potřebnou ruční pečeť pravou, a když se Chikaku zjeví blízko u Suzuyi (pokud tedy bude pokračovat k němu) tak použije Shunshin no Jutsu tak že se přesune do pravé strany o 7 metrů a pak se na Chikaku otočí opět čelem. *Tohle bylo zajímavé, umíš aspoň používat hlavu, to se mi líbí.
Chikaku: *Uvědomuje si, že je právě mezi nimi dvěma zřejmě dost propastný rozdíl. Přeci jen, dokud byla jen s Takasou, necítila nic z toho, co vnímá momentálně a čím blíž byl, tím spíš ta přítomnost něčeho dost mocného překrývá vše ostatní. Nemá však z toho žádné velké starosti, spíš netuší, čím začít. Zkusí jít prvně bez nějakého vážného boje. V hrsti, aby to neviděl Suzuya, si vytáhne z vaku pár chili bombiček. Vak poté složí u plotu v místě, kam by případně seskočila Takasa. Přes nos si přetáhne vršek mikiny. Když se otáčí opět čelem k cizinci, hodí dvě chili bombičky, zatímco má přivřené oči a také hned vyráží k němu. Jen se ho dotknout na ruce, nejlépe na více končetinách. Ruce a nohy, aby tak na něm měla chakrová vlákna techniky Kugutsu no Jutsu a poté toho může využívat ve svůj prospěch.*
Suzuya: * Pomalu se zvedne a postaví se rak 8 metrů od Chikaku a stojí k ní čelem, pokud se otočí i ona čelem k němu to už je čistě její věc. Pravou rukou uchopí rukojeť katany Rize no Murasame ale zatím netasí, jen jí uchopí, nic víc zatím nedělá. *Jistě můžeš začít čímkoliv a kdykoliv, zároveň máš právo kdykoliv říci stop a skončíme. *Oznámí ji Suzuya a pozorně jí sleduje. Je mu jasné, že to nebude nic složitého, ale chce si aspoň zjistit, čeho jsou zdejší mladí Shinobi schopní a nějak se zabavit musí ne? *
Chikaku: *"Vážně tě nechápu..." zavrtí nad tím hlavou. Nicméně nemá dojem, že by tím měla něco nutně ztratit. Zkontroluje si, jak se má nyní Takasa.* Držíš se dobře holka... *Pochválí ji, jelikož zatím dosud nespadla a je skoro úplně nahoře. Chikaku následně vstává.* Takže ukázat co umím? Hmm... To nebude zrovna jednoduché... *Vydechne a uvažuje čím začít. Doba po porbuzení v nemocnici jí dala dost nového. Aspoň pro ni to nové určitě bylo. Netuší přeci, zda toho byla schopná před kómatem. Nicméně její cvičení k rozhýbání těla a dalším věcem obsahovalo i trénink věcí, které patří k shinobi. Výhoda, že ležela v nemocnici v shinobi vesnici a ne mimo. Bylo to k pokusu o dohnání těch let, kdy ležela.* Mohu začít kdykoliv a naprosto s čímkoliv? *Ujišťuje se. Je z toho nesvá.*
Suzuya: Kóma jo? Pokud bylo tak dlouhé tak je možné, že budou prostě chybět některé vzpomínky navíc, pokud jsi byla v kómatu tak dlouho a nikoho nemáš tak je jistě jasné že přizpůsobit se není zrovna jednoduché. Ale vidím, že máš rozvinutou Chakrovou soustavu tak co kdybys mě zkusila jako panáka na zkoušení? Prostě si se mnou trošku zatrénovat, prostě se mi pokusíš rozbít držku a já ti slíbím, že já ti nic neprovedu, budu se pouze bránit. A řekněme, že podle toho jak mě zabavíš ti, buď dám nějaké peníze anebo ti zajistím střechu nad hlavou. *Pro Suzuyu je něco takového úplná maličkost takže je samozřejmé že jí něco takové nabízí. *
Chikaku: *Hledí na něj chvilku trošku zmateně, než toho nechá.* Kóma. Od mých jedenácti let... Je to asi rok, až dva? Co jsem vzhůru. Ztratilo se mi i dost vzpomínek z mé minulosti. *Odpoví, ač nechápe, že se zajímá. Faktem je, že si pamatuje jen útržky a jen něco, ale určitě nic o rodině.* Takže překvapit... Hmm... *Moc věcí ji nenapadá. Už déle si hrála s myšlenkou zkusit něco s tou pavoučí hračkou, jenže jí přijde, že na pavoučka by to bylo plýtváním a nic lepšího u sebe ale nemá. Netuší totiž, jestli by to šlo vzít zpět či to půjde jen s jednou nebo i s více loutkami. "Ukázat legendárku to nepovažuji za moc dobrý nápad.." mračí se, jak tak přemýšlí.*
Suzuya: Huh? Jak bys mohla být mimo svět? *Suzuya je docela zvědavý jak mu na tohle může odpovědět. *Mimochodem jak se jmenuješ? Já jsem Suzuya. *Tak nějak doufá že Chikaku bude aspoň trochu výřečná. *Mám nápad na menší obchod, co kdybys mě zkusila nějak, překvapit nebo pobavit a já se ti za to odměnil, to zní fajn, nemyslíš?
Chikaku: *Zavrtí hlavou nad těmi otázkami.* Nemám skoro nic a že bych měla peníze od opuštění nemocnice na zajištění si nějaké střechy nad hlavou a dalších věcí, se říct také nedá. Jak by mohl mít něco někdo, kdo byl roky mimo svět? A nejsem už tuším ani ve věkové kategorii, kterou podporuje vesnice, aby byla zaopatřená, pokud k tomu nemá rodinu. *Koukne se na něj. Mluvila víc než prostě.* A něco podniknout...? Záleží na tom, co by to mělo být. Aby to také bylo vůbec v mých možnostech.*
Suzuya: Tak ještě jsem nikdy nic takového neviděl a tak jsem se zeptal. Tohle děláš každý den? Jen sedíš a odpočíváš? Mě by to teda moc nebavilo. *Suzuya se samozřejmě posadí, když mu to Chikaku nezakázala tak proč by tam měl jen tak stát jako idiot. *Snad ti nějak nevadím, nerad bych otravoval a nějak tě rušil. „(Kurama) – Proč jí lžeš? Oba dva moc dobře víme, že ti je jedno, zda jí vadíš nebo ne. (Suzuya) – Mlč jasné? Tak se nudím a chci si pokecat.“ Nechtěla bys něco podniknout? Já jsem v Kumogakure jen krátkodobě, jsem tu jen na návštěvě.
Chikaku: *Pokrčí rameny, nebrání tomu, ale ani mu k tomu nedává svolení. Dokud nenaruší její osobní prostor, nemá důvod něco namítat. Koukne na Takasu, která se pracně drápe pletivem nahoru. Využívá k tomu s velkým zápalem, svých tlapek a mnohdy i tlamičky, protože se tím chrání před pádem.* Netuším. Jmenuje se Takasa. Možná že prostě existuje pro mě konkrétně? Nejsou snad běžní? *Zmateně se podívá na Suzuyu.*
Suzuya: Tak nikdy jsem neřekl, že je tu zakázané podniknout cokoliv jiného kromě tréninku. Trochu mě zajímalo, co tu lze dělat kromě tréninku a tak jsem se, tě přišel zeptat je s tím snad problém? Nikdy nevíš, kdy se hodí si s někým pokecat ne? Bude vadit, když si přisednu? *Zeptá se zvědavě, a pokud mu to Chikaku povolí tak se posadí vedle ní. *To tvoje stvoření vypadá pěkně copak to je a jak se jmenuje?
Chikaku: *Vyrušená, rozhlédne se, i se ohlédne, než se rozhodne odpovědět.* Nejsem zde za tréninkem. *Oznámí cizinci, který jí přijde nezvyklým a to už jen pro to, jak je oblečený. "Nejspíš za to může ten můj pobyt v nemocnici.." hádá. Přeci jen v nemocnici byla dlouho.* Tuším není zde žádné nařízení, které by mi bránilo, dělat zde něco jiného, než trénovat a i kdyby, pořád se pobyt zde každý večer dá považovat za trénink. *Pokrčí rameny. Pro ni prosté řešení. Navíc Takasa už pozoruje vršek oplocení a to velmi zaujatě. Zavrtí sebou v ruce Chikaku.* Mno.. *Chikaku jen na svou společnici koukne, potom následuje její upřený pohled.* Proč ne, když si dáš pozor a neskončí to pro tebe karambolem. *Pokrčí rameny a nechá ji, ať se vydá na výpravu.*
Suzuya: * Nejradši by se otočil a zase si skočil někam jinam ale, když už je tu tak by se mohl podívat na zdejší Shinobi jak trénují, ovšem moc lidí tu není kromě Chikaku, která se ovšem do trénování moc nemá. Chvilku jí pozoruje, dokud se nerozhodne se na ní podívat o trochu blíž. Prostě se vydá rovnou k ní. *Ahojky, koukám, tobě se do trénování moc nechce co?
Chikaku: *V obyčejných nevýrazných teplácích i mikině, které jsou teplé a vhodné i do zdejších nocí, s řetězy legendární zbraně omotanými pod tím oblečením kolem těla, v kapse s pavoučí 'panenkou' a dalšími drobnostmi ze svého vybavení v pytli přes rameno, zatímco v druhé má teprv skoro rok starou Rakkitsune no Fuuton jménem Takasa, ocitá se zde v tréninkové oblasti Sandá. Pouze se opře o pletivo se sveze se zadkem k zemi. Ve tváři trochu ustaraně zamyšlený výraz, když se tak rozhlíží po svém okolí.*
Suzuya: * Suzuya se prochází po Kumogakure, z důvodu nudy a tak se dostal do Tréninková Oblasti Sandā. Oblečený je v ( odkaz » ) a na přes záda má připevněné pouzdro uvnitř kterého se nachází katana Rize no Murasame (stejně jako obrázku). Na vnitřní straně pravého rukávu má pečeť Kuchiyose Raikō Kenka uvnitř které se nachází většina jeho vybavení. Na čele má zformovanou pečeť Byakugō no in a na dlaních má značky Meitonu. Má u sebe i svitek smlouvy s žabím Kuchiyose, který sebou nosí jakožto zástupce této linie. V pravém oku aktivní červený Rinnegan a v levém aktivní červený Shari-Rinnegan. Ještě lze vidět náhrdelník ( odkaz » ) na kterém je zezadu vyřezané Mitsuki. * „Jak jsem se mohl dostat vlastně až sem? Stejně nemám s kým trénovat tak to tu mohu tak dělat?“
--: --
Ziki Katsuki: *Ziki se znovu sešel se šesti zbývajícími uchazeči a znovu započal ranní meeting.* Takže. Dneska to bude takový spíš hravý. Je vás šest zbývajících. V tréninkové oblasti je pět svitků na kamenných podstavcích, které jsou dobře viditelné. Vaším úkolem je jeden z těchto svitků dostat a vrátit se s ním v bezpečí sem. Je to dost podobné Chuuninskézkoušce. Samozřejmě je povoleno svitky ukrást, ale POZOR! Je striktně zakázáno používat útočné techniky. Můžete používat jen ty techniky, které nějak mění prostředí. To znamená, můžete použít třeba Dotonovou zeď, nebo vytvoření velké vlny vody, ale nesmíte proti někomu hodit nějaké Dotonové kopí, nebo přímo útočit ohněm. Oheň povolen samozřejmě je, nebudu diskriminovat uživatele Katonu, ale musíte to korigovat tak, aby ten oheň, kterej použijete, byl použit jen tak, že zamezí někomu pohyb v určitém směru. Ne že ho spálíte na uhel. V takovém případě dostanete šibenici. Dobrá, takže můžeme se vydat do tréninkové oblasti. Nějaké dotazy? *Nikdo nevypadal, že by něco nechápal, tak je Ziki vzal do tréninkové oblasti a když byli na startovací lokaci, Ziki chvíli počkal a užíval si to ticho před startem.* TEEEEEĎ! *Vykřikl a všichni uchazeči okamžitě vyběhli. Už od startu byl vidět první svitek. Jeden uchazeč použil rychle Doton: Doryuu Heki do všech tras, kudy běželi jeho protivníci. Dva z nich nestihli zastavit a v té rychlosti, v jaké běželi, do zdi narazili a to je trochu zpomalilo. Ostatní se zdi vyhli a běželi dál. Díky těmto zdem se k prvnímu svitku dostal daný uchazeč, který vyvolal zdi, první a už už po něm sahal, když na něj najednou narazila obrovská vlna vody, kterou vytvořil jeho protivník a ta ho odnesla pryč. Sám po této vlně se uchazeč užívající Suiton dostal ke svitku, vzal ho a okamžitě pelášil zpět. Jeden z uchazečů po něm vyběhl, aby mu svitek sebral, ale ostatní se na něj vykašlali a běželi dál, pro další svitky. K dalšímu svitku se dostal jeden z uchazečů dříve než ostatní a aby mu nikdo nešel do cesty, vytvořil ohnivý kruh kolem podstavce se svitkem, svitek vzal a běžel pryč. Do ohnivého kruhu už se dostali dva uživatelé Suitonu a když si všimli, že má svitek, utíkali k dalšímu stanovišti, resp. podstavci. Mezitím ten, který běžel za uchazečem s prvním svitkem, ho nestihl doběhnout a první uchazeč tak odevzdal svitek. To jeho pronásledovatele značně zpomalilo a musel si pospíšit, aby stihl ostatní. Naproti němu běžel jeden z uchazečů vrátit svitek, za ním běžel jeden jeho protivník. Uchazeč, který už nestíhal, vytvořil větší bažinu a uchazeč, který běžel vrátit svitek, do ní spadl a těžko se mu hýbalo. To dalo prostor pro jeho pronásledovatele, který vyběhl, vzal mu svitek a snažil se oběhnout danou bažinu. Toho ale využil tvůrce bažiny a schoval se pomocí dotonu do země, odkud vyčkával na muže, až kolem něj bude probíhat. A skutečně. Jakmile cítil jeho dupot, chytl ho za nohu, muž spadl na zem a uchazeč vyskočil ze země, svitek vzal a utekl zpět vrátit svitek. To se mu nakonec povedlo, přestože ho ještě naháněl muž, kterému svitek sebral. Tito dva, jeden v bažině a druhý, který naháněl muže z druhým svitkem, se rychle dohodli, že vezmou svitky zbývajícím dvěma a sami si tak pomůžou k postupu. To se Zikimu příliš nelíbilo, ale proč by vlastně ne. Spojenectví je dobrá věc. Nastavili pár pastí tak, aby to bylo v souladu s pravidly a když přiběhli dva uchazeči se svitky, kteří se nechávali na pokoji, neboť oba už mohli postoupit, tak nedávali pozor a do jejich pasti spadli. Oba dva spojenci vyběhli, vzali jim svitky a utíkali je vrátit. Dva uchazeči, kteří spadli do pasti, se z ní nakonec uvolnili a běželi oba pro poslední svitek. Bylo jasné, že jeden z nich už nemá šanci postoupit. Byl to souboj jeden na jednoho. Jeden z nich se ke svitku dostal, vzal ho a snažil se oběhnout nepřítele tak, aby si ho nevšiml. Jeho nepřítel byl ale senzibil a věděl přesně, kde jeho soupeř je. Vyběhl proti němu a stíhal ho. Muž, který utíkal se svitkem, vytvořil obrovskou vodní vlnu, aby jeho pronásledovatele spláchla, ten ale využil Doton: Doryuuha, čímž vytvořil vlnu zpevněné hlíny, která vytvořila přes vlnu jakýsi most, po kterém přeběhl a znovu ho začal pronásledovat. Když už se blížili ke konci a pronásledovateli došlo, že už to nemůže stihnout, rozhodl se k zoufalému kroku. Začal skládat pečetě, které Ziki moc dobře znal. Proto okamžitě vrhl bleskový kunai naproti muži, který chtěl vytvořit Katon: Goka messhitsu a jakmile byl kunai u něj, Ziki se k němu přemístil a dal mu pěstí do zad tak silně, že ho zabořil hlavou do země, div mu nezlámal páteř. Poté ho chytl za límec a dovedl ho k ostatním, kteří na rozdíl od něj testem prošli.* Takže tu máme dalšího podvodníka. Vím přesně co za pečetě jsi skládal. Teď odejdi v hanbě, že jsi podváděl a přesto jsi hanebně prohrál. *Rozkázal mu. Ten se sklopeným zrakem odešel a Ziki se znovu postavil ke zbývající pětce.* No! na začátku vás bylo deset, teď je vás pět. Celkem to ubývá. Ještě čtyři testy a budu vědět, kdo je můj nový strážce. Může to být každý z vás. Proto teď moje obvyklá rada teď platí dvakrát tolik. Dobře se vyspěte. Zatím se mějte, uvidíme se zítra. *Všichni se se Zikim pozdravili a Ziki se přemístil zpět do své kanceláře, kde znovu do noci pracoval, dokud mohl.*
---: ---
Kinshi Iruso: *Kisnhi se po ukloně postavil* Promiň tati. Jsem prostě takto vychován abych ke starším ukazova úctu a respekt. Neboj se. Budu trénovat trdě a poslouchat. Slibuju. *Sledoval jak Ziki zmizel.* "Přijde si pro mě. Je na čase vrátit se za Yzunem." *Kinshi slezl z pahorku a vydal se na cestu. Jeho životazača nyní nabírat nový směr. Získal znovu otcea k tomu ještě raikageho který mu může pomoct s jeho schopnostmi. Dorazil až k domu Yzuneho kde teď žil.* "Teď to musím jen zdělit Yzunemu. Snad to pochopí."
Ziki Katsuki: *Ziki se na oplátku lehce poklonil hlavou, aby se neřeklo. Bral to tak, že je starší, v tomto případě je navíc jeho „nadřízený“ a tak nebylo třeba se nějak namáhat se slušností. Co víc, on byl ten, kdo chlapci prokazoval službu tím, že si ho hodlá adoptovat. No a nakonec, nebyl zrovna jeden z lidí, co by si potrpěli na formality.* Tak to jsme ze stejnýho klanu. *Konstatoval a na chvíli se odmlčel.* Nemusíš být tak zdvořilý, stačí, když budeš poctivě trénovat a poslouchat mě na slovo. To mi přijde jako upřímnější vyjádření vděku, než jen úklona. No nevadí, já už budu muset jít. Tak zatím v klidu počkej u kamaráda, sbal si věci a já se ukážu, až budu schopen tě k sobě vzít. *Bez dalšího slova se Hiraishinem přemístil do Budovy Raikage, kde měl značku pod pultem na chodbě.* „Musím si dát značku do domu…“ *A přesně jak si předsevzal, tak také udělal. Jakmile přišel domů, umístil si značku na krb.*
Kinshi Iruso: *Kinshi i přes to že byl pouze malý chlapec měl vychování. Postavil se a uklonil se.* Mé jméno je Kinshi Iruso. Pocházím z klanu Doku a mými rodiči byl Erwin Iruso a Yuzura Iruso. Jsem poctěn že mohu být tvým synem Ziki-o-tosan. *Ukončil svou úklonu a postavil se.*
Ziki Katsuki: Jak říkám, určitě to zvládne. *Trval si na svém.* Tak mě napadá. Jak se vlastně jmenuješ? *Uvědomil si, že nezná ani jeho jméno. Což byla celkem vtipná situace, vzhledem k tomu, že už se rozhodl ho adoptovat.* Já se jmenuju Ziki Katsuki. Moc mě těší.
Teiry Toriko: *Kinshi si vyslechl onu lekci do života.* To vím tati. Neboj se. Připravím se na tvůj trénink. *Potom přišla na řadu zmínka o Yzunem.* No víš tati. On tak trochu nemá rodiče skoro doma. Matku má nezvěstnou a otce mu Raigake vysílá pořád na mise. Většinu času je doma sám. Tedy teď se mnou. Staráme se jeden o druhého.
Ziki Katsuki: Ovládneš ho, ale tvůj trénink bude tvrdší, než ostatních. Tak se na to psychicky připrav. Pokud chceš někdy někoho chránit, natož celou vesnici, nestačí ti jen Kekkei Genkai. To je jen nástroj. A každý nástroj je jen tak užitečný, jak je velká schopnost jeho uživatele. *Neodpustil si poučnou lekci a lehnul si na záda.* Yzune, hm? Určitě mu nebude vadit, že se od něj odstěhuješ. Obzvláště jeho rodičům.
Kinshi Iruso: *Kinshi se podrbal na hlavě.* No. Asi chápu. Takže vlastně se ke mě budeš moct kdykoliv teleportovat. *Poté byli zodpovězeny i jeho další otázky.* Dobře. Jen musím Yzunemu vysvětlit že se stěhuju. Snad to pochopí. *Kinshiho další otázka byla taky zodpovězena názornou ukázkou.* Páni. Pěkné oko. Tak díky němu jsi zjistil věci o mém Meitonu. Ach. Doufám že jednou ho dokážu ovládnout.
Ziki Katsuki: *Ziki nebyl z té salvy otázek příliš nadšený.* „Děti…“ Přidal jsem ti na záda pečeť, která funguje jako brána k mé časoprostorové technice. Díky ní se k tobě mohu kdykoliv bez problémů přemístit, ať už budeš kdekoliv. Takhle ti nikdo neublíží, aniž bych nebyl schopen se k tobě dostat. *Vyložil mu to jako ve škole.* Teď budeš ještě tak den bydlet u kamaráda, já mezitím vyřídím adopci. Není to jen tak, že bych si tě hned vzal domů. To by taky mohlo vypadat jako únos. *Vysvětlil mu, jak to teď bude vlastně vypadat. Poté si odhrnul vlasy z pravého oka a ukázal mu své rudé oko.* Nazývá se to Chimanako. Není to tak silné jako tvůj Meiton, ale pár triků se s tím udělat dá. To díky němu můžu číst myšlenky. *Opět si nechal vlasy spadnout před oko.*
Kinshi Iruso: A co je to za techniku tati? *Kinshi se nebránil jeho akcím. Nakonec ucítil jek se jeho ruka dostává k jeho zádům.* Co jsi to udělal? *Kinshi byl zvědavý. Přecejen vědět co nejvíc je základ úspěchu.* A co bude teď? Kam mám jít? Všechny mé věci jsou u mého kamaráda. *Koukal se na Zikiho. Nevěděl co přijde teď.* Tati. Říkal jsi že máš taky KG. Co umí to tvoje a jak vypadá?
Ziki Katsuki: *Stále se usmíval, dokud ho chlapec neobjal kolem krku. V tom okamžiku se usmívat přestal a na obličeji se mu znovu vyrýsoval nonšalantní, nepřítomný pohled. Přesto však objetí opětoval a chvíli mlčel.* Dám ti ještě malý dárek, abychom se vždy našli. Je to speciální technika, kterou umím jen já a jeden další muž. Díky ní tě budu moct chránit, dokud nebudeš schopný chránit ostatní. *Po těchto slovech ho od sebe něžně odstrčil, odešel za něj a vyhrnul mu vršek oblečení.* Neboj, nebude to bolet. *Dotknul se jeho zad a vytvořil mu na nich značku k Hiraishinu.*
Kinshi Iruso: *Při tom když se dotkla Zikiho ruka Kinshiho hlavy ucítil něco co už dlouho ne. Dokonce mu vytekli slzy z očí. Ten pocit toho že tu někoho má. Kdo se o něj dokáže postarat. Další slzy přišli při zmínce o strážném anděli vesnice. Byl to jeho sen stát se někým kdo vesnici dokáže ochránit před zlem. Otočil se na Zikiho celým tělem.* Ta-ta-tati. *Dostal ze sebe s úsměvem plného radosti a skočil Zikimu okolo krku.* Děkuji ti. Hrozně moc. Dal jsi mi to nejcennější co jsem si kdy mohl přát. *Opakoval skrz své slzy.*
Ziki Katsuki: Nehledej za tím žádný hlubší smysl, jednoduše se mi budou hodit lidi s takovou silou, o to víc, když mají důvod za Oblačnou bojovat. *Položil mu otcovsky ruku na hlavu a rozcuchal ho, přičemž se znovu „přátelsky“ usmál.* Pod mým vedením se z tebe stane strážný anděl vesnice skryté v oblacích.
Kinshi Iruso: Vy znáte Meiton? Jak je to možné? myslel jsem že jsem jediný. *Kinshi byl opravdu překvapen když zareagoval Ziki tím že zná principy jeho KG. Ještě větší šok pak ale přišel při zmínce o adopci.* Adoptovat mě? A pomoci mi toto použít abych mohl ostatní ochránit? Proč by jste mě chtěl adoptovat? Teď jste mě poznal a nic o mě nevíte. Jen to že jsem sirotek a mám tyto ruce. Co by pro vás mohlo být tak výhodné když mě adoptujete? *Kinshi nevěděla ani sám co říká. Jeho myšlenky byli teď úplně chaotické. Nečekal že by ho chtěl někdo adoptovat.*
Ziki Katsuki: Řekněme, že vidím do budoucnosti. *Zažertoval si trochu. Počítal s tím, že jeho plán vyjde, takže klidně mohl říct, že je jasnovidec.* Meiton… *Při pohledu na chlapcovi ruce mu hlavou probleskl jeho souboj se Suzuyou v aréně v Yugakure.* „Pokud si dobře pamatuju, tak mi těma rukama můj útok vstřebal a poté mi to vrátil, akorát v jiné podobě…“ Jestli si s tím nevíš rady, budu tě trénovat. Základní princip tvého Kekkei Genkai znám, takže na to spolu určitě přijdeme. *Nebylo to, jako by se ho ptal, spíše ho postavil před hotovou věc.* „Mohl bych ho seznámit se Suzuyou, ale bůhví, co by mu udělal.“ Pokud jsi sirotek, jak říkáš, tak tě adoptuji. Tak tě alespoň budu mít pod dohledem, kdyby se tvůj Meiton vymykal kontrole. Navíc, alespoň bude mít rodina tvého kamaráda od tebe pokoj.
Kinshi Iruso: Budoucí Raikage? Ale náš raikage je pořád v plné síle. Proč by měl odcházet? *Podivil se jeho slovům.* Jaké KG užívám? Nevím jestli se dá říci že užívám jako že spíše vlastním. *Kinshi si pomalu sundal rukavice a otočil dlaně na Zikiho.* Toto je mé KG. Jmenuje se Meiton. Ale pořád moc nevím jak ho používat. *Otočil dlaně na sebe a smutně se koukal na značky Meitonu.* "Ani nevím zda jednou budu schopný jej použít."
Ziki Katsuki: Kekkei Genkai, hmm? *Chytl se.* Takže ty jsi také nějak speciální? Jako budoucí Raikage bych rád věděl, co za uživatele Kekkei Genkai ve vesnici mám. *Na tváři se mu objevil falešný úsměv, který ovšem netrénovanému oku mohl přijít lehce vlídný a přátelský.* Nemusíš se bát, klidně ti pak na oplátku ukážu své Kekkei Genkai.
Kinshi Iruso: *Kinshimu přešel mráz po zádech.* Takže neblázním? Vy umíte číst myšlenky? A dvakrát zemřel? Co se to sakra děje? *Kinshi byl opravdu překvapen. Nečekal že něco takového je vůbec možné.* Je to snad nějaký druh Kekkei Genkai? *V tu chvíli si dal ruce před pusu. Došlo mu že zašel daleko.* "Sakra. Normální lidé o KG nevědí. Myslím že jsem se prozradil." Ne. O popáleniny nejde. Ale jelikož umíte číst myšlenky tak určitě už víte o co jde že? *Kinshi už zahazuje flintu do žita aniž by si uvědomil že v době kdy Ziki čte jeho myšlenky na Meiton nepomyslel. Jediné co udělal bylo že se prokecl že ví o existenci KG.
Ziki Katsuki: Skutečně je to tak absurdní? Co kdybych ti řekl, že jsem už dvakrát umřel? To mi přijde mnohem zvláštnější a přesto, tady jsem. *Poté se natočil k němu a podepřel si hlavu o dlaň, přičemž si loket podepřel kolenem.* Máš snad na rukou nějaké popáleniny, že je tak skrýváš?
Kinshi Iruso: *Kinshi sleduje jak si k němu neznámý muž sedá. Jakmile se zmínil o tom čeho si měl všimnout tak Kinshi zpozorněl.* Cože? O čem to mluvíte? Vždyť jsem nic takového neřekl a nikdo jiný tu není. "Jak? Není možné aby věděl co si myslím. To je přece absurdní." *Zadíval se na své ruce.* "Jo je to absurdní. Nemůže mi číst myšlenky. Ti nikdo nedokáže." Není vám špatně? Nemáte třeba slišiny? Můžu vám doběhnout pro pomoc jestli se necítíte dobře. *Nasadil Kinshi hned jiné téma aby odvedl řeč jinam.*
Ziki Katsuki: Ano, všiml jsem si. *Zareagoval na chlapcovu poznámku, že široko daleko není ani živáčka.* To už teď trénování není v módě? *Přemýšlel nahlas. Sedl si k chlapci a zadíval se do dáli.* Jsi malé dítě. Sotva zachráníš sebe, natož někoho jiného. Je hloupé si to dávat za vinu. *Promluvil k němu bez okolků, jak to poslední dobou bylo jeho zvykem. Znělo to spíš jako poučování než utěšování.* Zajímavý styl, skutečně. Jen by mě zajímalo, čeho jsem si měl vlastně všimnout. *Poznamenal ohledně jeho předešlých myšlenek.*
Kinshi Iruso: Nepozoruju lidi jak trénují. Vidíte snad dole někoho? *Ukázal rukou na prázdnou oblast.* Jsem tu protože přemýšlím. Prostě mi jde o budoucnost. Chci chránit vesnici ale jsem příliš slabý. Jak můžu chtít bránit celou vesnici když jsem nedokázal ani zabránit smrti svých rodičů. Teď žiju u svého kamaráda. *Kinshi se schoulil jakoby do klubíčka ( odkaz » ).* Rukavice nenosím kvůli zimě. Je to prostě můj styl. Sedí mi to k oblečení. Nebudu stejný jako ostatní. Chodit v barevném a usmívat se na zkažený svět. Jsem a budu sám sebou. *Dokončil svůj monolog.
Ziki Katsuki: *Zikimu se příliš nelíbila chlapcova reakce, když na něj promluvil.* „To se mě lekl?“ *Pomyslel si. Jinak si nedokázal vysvětlit, proč by chlapec schovával takto ruce v podpaží. Bral to jako limbickou reakci uzavírání se před nebezpečím.* Chápu. Takže pozoruješ lidi co trénují. *Konstatoval to, co z toho pochopil. Protože chlapci příliš nevěřil, otevřel pravé oko, a začal mu číst myšlenky.* Rukavice v této roční době?
Kinshi Iruso: *Kinshi byl z jeho přemýšlení o budoucnosti a Meitonu vyrušen někým. Z reflexu ihned schoval dlaně do podpaží. Otočil se tak aby viděl na nově příchozího.* Ehm. Ne. Neztratil. Jen sem rád chodím. Je to nejlepší míst v Kumogakure jelikož sem nikdo nechodí. Až tedy na vás pane. *Prohlížel si ho. Vypadal dosti přísně. Nevěděl co by tu člověk jako on mohl chtít. Rychle si nasadil své rukavice aby zakryl oné dlaně.* "Vůbec jsem nevěděl že přichází. Snad si ničeho nevšiml. Sakra Kinshi jsi tak neopatrný." Co tu vlastně děláte pane?
Ziki Katsuki: *Když už byl konečně pryč z Yuga, mohl se věnovat označovávání si míst po světě. Protože se zrovna nacházel v Kumo, tak nejlepší možnost byla si označkovat důležitá místa ve vesnici a mimo ní. Přeci jen bude zanedlouho Raikage, možnost přesouvat se instantně po vesnici by mu mohlo pomoci ji ubránit. Proto se vydal do tréninkové oblasti, kterou už tak důvěrně znal. Nijak necítil velkou nostalgii, přestože se tu jako malý kluk dosti vyřádil. Jako dobré strategické místo pro značku mu přišel pahorek, ze kterého bylo dobře vidět okolo. Vyletěl na ní díky schopnosti Jintonu. Chlapce sedícího na okraji si všiml, ale nijak se nehrnul k tomu ho pozdravit. Bral ho jako objekt, který na daném místě prostě je a nic s tím neudělá. Jako křoví nebo strom. Přišel doprostřed plošiny a v ní vyhloubil důlek, tak akorát pro kunai. Poté vytáhl bleskový kunai se svou pečetí a vložil ho do důlku, který poctivě, bez použití chakry zase zasypal a uplácal. Když bylo hotovo, mohl si trochu popovídat s cizincem. Přišel k němu a z vrchu na něj promluvil.* Ztratil ses?
Kinshi Iruso: *Nějakou dobu již žil u Yzuneho. Bylo to sice fajn ale pořád mu chybělo ono teplo domova které bez rodičů nemohl dosáhnout. Vidal se tedy na své oblíbené místo v Kumogakure. Do tréninkové oblasti na svůj pahorek. Oblékl se opět jak jeho vkus káže ( odkaz » ). Svůj outfit doplnil svými rukavicemi aby zakryl oné značky Meitonu na rukách. Odebral se ze svého domova u Yzuneho a vypravil se na cestu. Když došel do tréninkové oblasti tak se rozhlédl kolem. Nebyla tu ani noha.* "Zvláštní. Normálně tu bývá víc lidí. Ale co. Lépe pro mě. *Odebral se k onomu pahorku na který opět kvůli jeho strmosti téměř pravého úhlu vyšel pomocí Kinobori no waza a posadil se na okraj oné plošiny nahoře.* Ach. Tady je to úplně nejlepší. Nemusím nic řešit, jsem tu sám. Nikde nikdo. Co víc si přát. *Sundal si rukavice a začal se dívat na svoje ruce a prohlížel si svůj Meiton.* "Doufám že mi tohle pomůže zabránit tomu abych už nikoho dalšího neztratil."
---: ---
Kinshi Iruso: *Jelikož na akademii se mu moc nedařilo v bojování, rozhodl se Kinshi přesunout se na trénink do zdejší tréninkové oblasti.* "Musím zlepšit své Taijutsu. Takhle se nikam nedostanu." *Cesta trvala docela dlouho. Ale nakonec se sem Kinshi dostal.* Tak. Konečně jsem tady. Jde se na věc. *Vešel do objektu tréninkové oblasti a vydal se směrem kde bývají postavení cviční panáci. Chvíli mu to trvalo ale tu část oblasti našel.* "Bože. Tohle najít. To je zas na celej den." *Postěžoval si v duchu. Odložil si své věci a pustil se do tréninku. Panáci už byli omlácení, poškrábaní a dost poničení.* "Asi už na nich cvičí celé generace." *Říkal si v průběhu toho co mlátil do panáka. Procvičoval si kopy, údery avšak po nějaké době si celý zadýchaný sedl na nedaleký kámen.* "Uff. Snad se zlepším dost na to abych v akademii aspoň něco dokázal. Přece se tréninkem musím zlepšit." *Říkal si pořád Kinshi. Byl to takový menší systém kterým se nabuzoval. Rozhodl se natrénovat si i nohy a tak si dal několik koleček kolem nedaleké skály. Po pátém kolečk uvšak opět usedl na kámen celý spocený a zadýchaný.* Bože. To jsem v tak špatné kondici? To je hrozný. *Zhluboka dýchal ale nakonec se rozhodl odebrat se zpět do vvesnice.* "Trochu jsem si zatrénoval ale nechci se sedřít. Zítra musím do akademie tak tam chci taky dojít po svých." *Řekl si pro sebe a opustil tréninkovou oblast. Cestou se stavil ještě do obchodu. Jeho rodiče ho pověřili nákupem některých potravin. Inu stavil se tdy do místního asi nejlepšího obchodu. Pobral podle seznamu co mu ráno dali co měl, zaplatil a vydal se cestou přes vesnici domů. Jakmile došel domů tak položil nákup na stůl a pouze oznámil že je doma. Pouze slyšel odpověď od otce že slyší. Odebral se tedy do koupelny.* "Fuj. Já smrdím. To to nejhorší na tréninku. *Dal si rychlou sprchu a následně už si šel lehnout. Bolel ho celý člověk.* "Že já zítra nebudu schopný dojít na akademii. No co. Co se má stát stane se. Tak se vyspy Kinshi." *Popřál si k dobrému spánku a únavou z tréninku usnul.*
---: ---
Raiki: *Bylo brzké ráno, když stál Raiki spolu s ostatními nastoupený před branami tréninkové oblasti Sanda. Právě jim sdělovali instrukce pro úspěšné splnění téhle části zkoušek. Tady už nešlo jen o znalosti. Tohle byla také bojová zkouška. Před vstupem do oblasti byl každému účastníku přidělen jeden ze dvou svitků. Buď Svitek země, nebo Svitek nebe. Jejich úkolem bylo získat druhý svitek a před západem slunce je přinést do jeskyně v jedné s okolních hor. Každý tady byl sám za sebe. Raiki si svůj Svitek země bleskurychle strčil do kimona a na povel vyrazil co nejrychleji pryč. Chvíli se ho drželi dva další geninové, ale ti postupně odpadli. Zřejmě také nechtěli hned bojovat. Raiki se mrštně proplétal mezi skalami a stromy. Pro jistotu si hned nasadil boxery a do rukávů připravil kunaie, kdyby na něj někdo zničehonic zaútočil. Raiki se v klidu dostal až někam do poloviny území. Sice cestou zahlédl pár jiných geninů a někde už se bojovalo, ale Raiki se bojištím obloukem vyhnul. Najednou však koutkem oka zahlédl záblesk a podvědomě sevřel v dlani kunai a nastavil ho v tom směru. Ozval se řinkot kovu o kov a genin s maskou na obličeji odskočil na vedlejší větev. Raikiho protivník začal skládat pečetě, prudce se nadýchl a vypálil na něj salvu ohnivých koulí techniky Katon: Goukakyuu no Jutsu. Raiki rychle poskládal pečetě a jak protiútoky vypálil Suiton: Mizurappa. Dvě techniky se střetly a s prudkým zasyčením se chlapcova ohnivá technika změnila v páru. Raiki nečekal než se pára rozplyne a hodil jeho směrem několik kunaiů, přičemž na některých z nich byla přivázaná ledová bomba. Pára už se tou dobou skoro rozplynula a většinu kunaiů buď odrazil, nebo ho minuly a na to právě Raiki čekal. Složil pečeť tygra a tiše pronesl*Katsu*. Všechny ledové bomby naráz explodovaly. On sám se hbitě schoval za balvan a sledoval jak na jeho protivníka ze všech stran míří ledové senbony. Bomb měl celkem pět. Dva kunaie protivníka minuly, takže ted byly za ním a tři odrazil, takže byly dva před ním a jeden odletěl kousek do strany. Chlapec přirozeně nebyl schopný odrazit všechny senbony naráz, takže se mu jich hodně zabodlo do paží a trupu. Vyjekl a spadl na zem. Raiki se ušklíbl. Seskočil k němu a zajel mu rukou do kapsy. Svitek země… Jestli byl zklamaný, nedal to na sobě znát. Celkově moc nevyjadřoval emoce. Zvlášť poslední dobou. Strhl svému protivníku masku a tentkrát se ušklíbl. Byl to jeho spolužák z Akademie, který šikanoval ostatní. Teda kromě Raikiho. Byla to jakási poetická spravedlnost. Strčil si druhý svitek do kimona a vydal se dál. Tenhle kluk svoji šanci promarnil a Raiki nenechá nikoho jiného, aby využívali jeho úspěchů. Ne, ten svitek si pěkně nechá. Zmocňovalo se ho vzrušení. Měl chuť bojovat. Raiki náhle zbystřil. Pod ním se něco dělo. Bojovalo se tam. Raiki přisál na skalní římse a prohlédl si bojiště. Nějaká dívka tam za pomoci Taijutsu bojovala se silně vypadajícím chlapcem. Raiki na nic nečekal a seskočil dolů. Nahromadil chakru do pěsti technikou Oukasho a vší silou praštil do země, která v místech úderu popraskala. To přimělo ty dva se od sebe vzdálit. Oba si ho teď nevraživě měřili. Stáli v pěkném trojúhelníku. Raiki se podíval na tu dívku a potom na chlapce a hodil po něm kunai s výbušným lístkem, který odpálil ruční pečetí. Dívka pochopila signál a zaútočila kopem na hlavu. Chlapec se vyhnul, ale Raiki mu pomocí Konoha Reppu podkopl nohy, takže ztratil rovnováhu a naznak spadl na zem. Raiki si na něj obkročmo sedl a přitiskl mu kunai ke krku. Koutkem oka samozřejmě sledoval dívku. Nemyslel si, že by byl nějaký velký problém porazit i ji. Byl na Taijutsu dobrý a kdyžtak by holt použil Hachimon. Levou rukou mezitím hledal v chlapcově oblečení, dokud nenahmatal svitek. Vytáhl ho na světlo a srdce mu poskočilo. Svitek nebe! Dívka mezitím jen zklamaně zamručela. Ona evidentně měla ten samý svitek. Raiki vstal a nachvíli se zamyslel. Potom se však ušklíbl a vytáhl z kimona jeden ze dvou Svitků země a podal ho dívce.* Vezmi si můj, mám dva.* Řekl úsečně, složil pečeť na Shunshin no Jutsu a zároveň použil i Nensho Shoshitsu no Jutsu, takže to vypadalo jako když před ní pořád stojí a od zdola pomalu hoří. Jak neměl rád Genjutsu, tohle bylo jeho oblíbené. Mezitím byl Raiki už na cestě k jeskyni. Párkrát tu trénoval, takže měl celkem představu kde by měla být. Cestou si dával pozor a tak ho nepotkala žádná nepříjemnost. V jeskyni už čekal Jounin a když mu Raiki podal oba dva svitku, na oplátku mu dal jiný, červený. Raiki ho roztáhl a usmál se. Stálo v něm, že prošel a dál tam byly instrukce k poslední části zkoušky. Opět nasadil svůj obvyklý nezaujatý výraz a vydal se domů. Stihl to v celkem dobrém čase. Bylo zatím brzké odpoledne. Nemohl se dočkat poslední části, souboje. To, co předvedl dnes bylo nic.*
BlueBoard.cz ShoutBoard