Přidej zprávu »
---: ---
Yuri Dreyar: Občas to i děsivé je, to mi teda věř. *Poví Yuri ohledně toho a vzpomene si občas na momenty kdy fakt udělá nějaký průser a on jim musí čelit oběma naráz, horší na tom je to že jsou obě horkokrevné a zároveň jsou velmi, někdy až přehnaně ochranářské. Když se ocitnou u domu Zaraka tak Yuri jen přikývne a zády se opře o jedno zídku a hodlá tam jen počkat, kdo ví zda ho tam nakonec nenechá nebo zda ho někdo nezastaví, stát se může cokoliv ale Yuri na to moc nemyslí a jen klidně a tiše vyčkává. *
Zarako Tensu: *Zar si to klestil známými uličkami, občas někam zabočil nebo schválně obcházel hloučky lidí, které někdy ucpaly i celou ulici. Když se zmínil, že má dvě matky, zamrazilo ho, až se z toho málem oklepal. Pro někoho, kdo to měl doma jako on to byla hotová noční můra.* Dvě mamky. To zní … děsivě. *Pronesl a otočil se na něj s lišáckým úsměvem. Na tom, že nebyl původně odtud mu nijak nezáleželo, mamka sice mnohdy o lidech z dolního města tvrdila dost nepěkné věci, ale to jej v jeho věku netrápilo. Netrvalo dlouho a uličkami došli až k jeho domu. Zarako se nejdříve zastavil o kousek dál a snažil se vypozorovat zda, je někdo vzhůru .. nevšiml si ničeho, což však nemuselo zhola nic znamenat. Vyrazil proto ke dveřím.* Tak jo .. počkej tady, já jsem hned zpátky.
Yuri Dreyar: Dobře tak jdeme nejdřív k tobě. *Odsouhlasí Yuri a vyrazí na cestu skrze ulice města. Nemá tušení kde přesně by mohl Zarako bydlet a tak ho prostě nechává aby je dovedl do jejich cílové destinace, kterou je jeho dům. *Ty ses tu narodil? Já jsem se třeba narodil v Naomi no Sato, což je ta vesnice dole a jako maličkej jsem žil v ní ale už si to nepamatuju ale teď žiju s mamkou tady nahoře u druhé maminky.
Zarako Tensu: *Zar se zadíval do země a zamyslel se. Sám příliš stydlivý nebyl, něco takového jako by jej zcela míjelo a fakt, že bude muset nejdřív domů se mu moc nelíbil, avšak, když Yuri trval na tom, zajít si nejdříve domů pro plavky, nechtěl nic namítat, asi by mu to přišlo divný .. Nakopl kámen na zemi a otočil se zpět k němu.* Já hlad moc nemám. Půjdeme raději nejdřív ke mně, s trochou štěstí se vyhnu tomu, aby mě tam někdo odchytil a vyptával se. *Pronesl a pokrčil rameny, očekávaje, že bude souhlasit. Potom vyrazil uličkami směrem k domovu.*
Yuri Dreyar: Nikdo neříká abys lezl nahoru. *Poví Yuri směrem k Zarymu a seskočí dolů a dopadne vedle něj. *Hm ale chce to plavky já se nahej promenádovat nebudu. *Pronese když tak stojí vedle něj. *Takže skočíme nejdřív k tobě a pak ke mně nebo opačně? Tak mě napadlo že si u mě můžeme dát něco k jídlu pokud máš chuť na něco sladkého. *Navrhne Yuri když se nad tím zamyslí bude tam určitě nějaký koláč a rozhodně nějaká zásoba palačinek, které má doma snad neustále a nepamatuje si den kdy by v ledničce neměl v zásobě ani jednu. *
Zarako Tensu: Kdybych měl sám představu, tak se tě neptám ne? *pronese a založí si ruce na prsou, zatímco Yuri vyskočil na střechu domu. „Vejtaha,“ pomyslel si a zauvažoval co by se dalo dělat. Vážně jej nic moc nenapadlo, nic co by mu přišlo jako nějaká extra zábava … Nakonec nezbylo, než zvolit o nejméně otravné z toho všeho … * Tak můžeme do těch horských pramenů … *řekne nakonec a trochu se zamračí.* Ale jestli si myslíš, že polezu nahoru za tebou, tak to teda ne…
Yuri Dreyar: Otázka zní co je podle tebe zábava, každej vidí zábavu nějak jinak. Takže bys musel říct co tě baví ale parků je tu několik, hřišť a všeho možného. Však tu jsou dokonce horké prameny i když umělé ale jsou tu takže pověz co by sis představoval a něco by se dalo vymyslet. *Yuri přeskočí z toho kraje stěny na střehu jednoho domu. Musel si ale pomoct chakrou, kterou nahromadil do chodidel aby zvýšil svůj doskok - [Chakura Shotto]. *Takže? Máš nějakou představu?
Zarako Tensu: Takže lístek tam a zpět … ovšem tomu lístku ven ze dveří bych se nevyhnul. *ušklíbl se a pomyslně nad tím mávl rukou. Matku naštval už tolikrát, že to nechtěl vážně zažít znovu. Jednou dokonce viděl, jak po otci hodila nůž. Občas to bylo doma fakt o hubu.* Těší mě Yuri. *pronesl a seskočil z plotu na vnější stranu, výhledu už si užil až až. Protáhl se, netuše co bude dělat teď. Domů se mu nechtělo a na to jít si jen tak trénovat neměl náladu. Nakonec se proto otočil zpět na Yuriho.* Napadá tě kam by se dalo jít? Domů se mi ještě nechce … spíše bych byl pro něco zábavnějšího… *Pokud ho Yuri teď pošle do hajzlu, pochopí to, ale stejně byl zvědavý, jestli nebude mít nějaký nápad, který by je zabavil.*
Yuri Dreyar: Co? To není pravda, pokud máš na jízdenku dolů i nahoru tak můžeš jít i ty dolů. Nezáleží na tom jak jsi starej nebo jaké jsi hodnosti pokud jsi Ninja. Do dolní vesnice máš úplně volný přístup, jediné co nesmíš je opustit dolní vesnici a chodit někam mimo do lesů a podobně, to je jediné omezení pro Ninju nižší hodnosti než je Genin. *Pronese Yuri a zasměje se. Sám jednou chtěl jít dolů a peníze na cestu dolů i nahoru měl ale nějak se mu tam nakonec nechtělo samotnému a teď má už úplně jiné myšlenky než nějaké cestování do Naomi no Sato. Když se Zarako představí Yuri mu podá zase svou ruku a dokonce kvůli tomu vstane. *Já jsem Yuri.
Zarako Tensu: *Nepochopil jej, ale to asi ani nevadilo .. Samozřejmě, že musel být jiný způsob, jak se do města dostat i bez toho, aby někdo prostě skočil přes okraj, jak jinak by to taky mohlo fungovat? To by dotyčný musel skočit, potom vstát z mrtvých, jít si nakoupit v dolním městě a pak zase vyskočit jako laňka náhodou. Blbost, pitomost, to bylo jasné i jemu. To, že se onen dopravní prostředek jmenoval kuchyose nevěděl a asi ho to v tuhle chvíli ani moc nezajímalo.* Jako, že bych jen tak přišel za někým ať mě vezme dolů? Myslím, že to by mi zajistilo jedinou letenku a to takovou, kdy proletím dveřmi domu, až by se máma dozvěděla, že jsem to jen zkusil. *pronesl a zasmál se, ačkoli to tak směšné nebylo. Matka dovedla být opravdu děsivá, když chtěla. Otec už takový nebyl, snad proto, že mu chyběla ruka nebo … no kdo ví … jemu přišlo, že se o něj prostě tolik nezajímá, i když něco mu říkalo, že to nebude zase tak pravda. Zar vstal, balancujíc na sloupku a napřáhl ruku ke klukovi.* Jinak já jsem Zarako, ale stačí prostě Zar.
Yuri Dreyar: Ani ne, tohle město má spoje jakými se dá dostat dolů do vesnice. *Pronese Yuri. *Na takových velkých ptácích, říká se jim kuchiyose pokud si dobře vzpomínám. Sám jsem sice dole ani nikde jinde ještě nebyl ale co jsem slyšel žádná Ninja vesnice se svou velikostí nerovná tomuto městu i když počtem obyvatel už ano ale to se třeba jednou změní, ne že by mě to nějak zajímalo. *Pronese Yuri s úsměvem. *Pokud toužíš se podívat dolů tak si zaplať spoj dolů ne? Drahé to není.
Zarako Tensu: Je toho vidět dost a taky málo. *opáčil a pokrčil rameny. Z téhle výšky měl vše jako na dlani, avšak detail unikal. Jak se asi žilo lidem dole? Jak moc byli odlišní a jak byl svět dole velký. „rozhodně větší, než naše vesnice,“ pomyslel si s úšklebkem a podíval se na kluka co se postavil vedle něj. On chakru takto soustředit neuměl, ale moc jej to netrápilo, zkrátka seděl a nemyslel na to, co by se mohlo stát, kdyby jej něco srazilo dolů.* Někdy o tom přemýšlím ..* přiznal, i když si nebyl jist z jakého důvodu se s dotyčným vůbec baví nebo spíše co jeho ponoukalo k tomu, aby se bavil on s ním. No asi bylo zbytečné nad tím uvažovat. Nijak mu to koneckonců nevadilo.* Cesta dolů by byla ale asi dlouhá s celkem trpkým koncem. *Ušklíbl se a zadíval se dolů pod město.*
Yuri Dreyar: *Yuri si dojde až ke kraji města kde Zarako stojí a podívá se dolů. *Věci se většinou nemění, takže logicky bude pořád stejný. Navíc z této výšky toho moc vidět nebude co? *Zasměje se tomu. *Chtěl by ses někdy podívat dolů co? *Zeptá se trochu zvědavě zatímco stojí na tom kraji ale raději hromadí chakru do chodidel aby se přilepil k zemi a on tak nespadl dolů jen kvůli zafoukání větru nebo ztrátě rovnováhy. *
Zarako Tensu: *Zar jen tak v klidu seděl, a díval se na všechno kolem. Byl to stejný pohled jak obvykle, z téhle výšky se na krajině zřídka kdy něco měnilo, snad jen barvy, jak slunce pomalu stoupalo vzhůru. Náhle za sebou uslyšel hlas. Otec ani matka to nebyli, to poznal jednoduše. Otočil hlavu a podíval se na neznámého. Byl to kluk, o pár let starší než on. Možná jej zahlídl na akademii, ale těžko si mohl být jistý, nikdy neměl dobrou paměť na tváře.* Jo to je… *odvětil netušíc co po něm ten kluk chce nebo jej přišel jen tak pozdravit. Nevypadal na to ,že jej chce hubovat, tak jako starší, když jej viděli balancovat takhle na okraji.* I když je pořád stejný …
Yuri Dreyar: *Yurimu se blíží Chuuninské zkoušky na které je zapsanej a tak jen vyčkává co mu přinese jejich první zkouška, které bude testovat jeho schopnosti jako Ninji a dle toho se určí zda je hodný na to aby se stal Chuuninem nebo ne. Chtěl jít trénovat ale nakonec se na to dnes vykašlal a místo toho se jen tak tiše procházel tímto městem, oblečený je v ( odkaz » ). Všimne si v dálce jednoho mladíka jak balancuje na kraji města a tak se vydá k němu a kousek za ním se zastaví. *Pěknej výhled že?
Zarako Tensu: *Sotva slunce vysvitlo za obzor, Zar už byl na nohách ... kdo ví, proč, dnes ani nebyla akademie, ale on měl neuvěřitelné nutkání vypadnout ven. Věděl, že se nemusel nikoho ptát, snad jen matka by byla naštvaná, avšak ta ještě spala a ranní práce v době obstarávaly služebné. Popadl své oblečení a potichu zmizel ze dveří. Dům rodiny Tensu v Sora no Sato byl v severní části města, někde na půl cesty od paláce k okraji. Hned jakmile se za ním zabouchla venkovní branka, zamířil rychlým krokem k východu. Už takhle bylo pozdě a on nechtěl zmeškat ještě víc. Kličkoval známými uličkami města, které pomalu začínali žít. Většina obchodu se samozřejmě prováděla v dolním městě, avšak i tak se zde našlo dost obchodníků, z nichž někteří nabízeli zcela všední zboží, které bylo potřeba ihned a nevyplatilo se tak pořád chodit dolů a někteří zase nabízeli takové věci, které si mohli dovolit jen zdejší. Jen to, co bylo potřeba jen někdy a nebylo příliš zajímavé se do města moc nedostalo a shromažďovalo se spíše v dolním městě Naomi no Sato. Zabočil do další uličky a musel si zakrýt oči, jak jej náhle přímo oslnilo vycházející slunce. Domy začínaly řídnout a to znamenalo, že byl skoro na místě. Ještě trochu zrychlil, a nakonec došel až k okraji města v oblacích. Neváhal ani na chvíli a vyhoupl se na jeden z betonových sloupků, které ohraničovaly město a chvíli na něm jen tak lehkovážně balancoval, hrající si tak s volí či nevolí osudu, než se zhoupl a v klidu se posadil. Odtud byl skutečně výhled pro bohy a to jak na východ slunce, tak na krajinu dole, pod městem. „Jaké by to asi bylo? Padat dolů… jednoho dne to možná zjistím“ pomyslel si a na tváři se mu objevil úšklebek. Takové myšlenky ho napadali často, navzdory nevinnosti jeho věku. Nikdy si s tím však hlavu nelámal, nebylo se čeho bát, dokud na to nepřišla matka ... i když ani otec by se jistě nedržel zpátky, kdyby ho tu nyní viděl, jak si jen tak … sedí nad propastí.*
Shoutboardy končí. Více zde.