Přidej zprávu »
---: ---
Naomi Yuyake: *Zítra ji čeká nějaká mise od Yata, který ji jako vůdce odboje řekl že pro ni bude mít nějaký úkol a tak že by měla být v pohotovosti být kdykoliv připravená a tak si chce dopřát ještě poslední trénink ale tentokrát nehodlá trénovat se svým soupeřem, který s ní jednou byl vyrovnaný a při druhém pokusu ji dokonce porazil kvůli jejím myšlenkám. Nyní je venku na tréninkovém nádvoří oblečená v ( odkaz » ). U sebe má pouze svůj luk, který ji kdysi dávno daroval právě Toyi. Vedle sebe má zabodnuté šípy v zemi a daleko před sebou má terče do kterých střílí jeden šíp za druhým. Nechce zapomenout ani na to jak střílet, to je to co si vytrénovala ale nakonec ji to nebylo tak moc užitečné jako katany, její soupeři se vždy nakonec dostanou tak blízko že už ani střílet nemůže a proto se tak zlepšovala v umění s katanou ale na tohle nesmí zapomenout. Snaží se střílet z co největší vzdálenosti přímo do středu ale opět není v tom tak dobrá jako ostatní kolem ní, je v tom nanejvýš z jejich pohledu průměrná ale pro ni osobně to jsou nejlepší výkony jakých je schopna dosáhnout. Sama ví že v tomto světě by bez Jashina a bez svých rukavic nemohla přežít ani rok. Tohle je svět pro Mito a možná i pro Zerefa ale nikoliv pro Naomi. Ona se ani moc neumí prát v Taijutsu je prostě úplné pako, sama tu vidí že bez Sharinganu tu je úplně ztracená. Kdyby měla Sharingan tak by vůbec neměla problém bojovat v Taijutsu nebo v Kenjutsu tak dobře jako jiní tu ale bez něj je odkázaná jen a jen na své tělo a nemůže se spoléhat na své oči (Doujutsu). Střílí tedy jeden šíp za druhým s tím že se pokouší trefit střed ale vždy ji to uteče o pár centimetrů mimo. Možná za to může ten silný studený vítr co v tomto místě panuje skoro pořád ale i tak střelci musí míření lukem přizpůsobit okolním podmínkám aby se šíp trefil tam kam má. Takto to zkouší ještě dlouhou dobu, nejen minuty ale nakonec jsou z toho dvě hodiny a tak poté luk odloží a místo střelbu luku vrhá různé vrhací zbraně na ty terče a to jak shurikeny, senbony, kunaie a další vrhací nože. Poté se vrátí do Ledového Paláce kde se zahřeje u krbu a pak k ní dojde jeden člen odboje. * (Odboj): Naomi-sama? Co si takto zatrénovat společně se mnou? Vím že zítra odjíždíte ale rád bych se od vás něco málo naučil, všiml jsem si že se v boji s katanou zaměřujete hodně na rychlost a to bych rád také. (Naomi): Sice jsem dnes takto trénovat nechtěla ale nakonec proč ne že? Tak pojď za mnou. *Zvedne se a vyrazí do tréninkové haly kde si vezme jeden cvičný meč a stejně tak i ten člen odboje co s ní chce trénovat (jméno: Araya). * (Araya): Mimochodem jmenuji se Araya. (Naomi): Na můj svět je to nezvyklé jméno, docela pěkné ale. *Poté s ním začne trénovat, ukazuje mu různé druhy výpadů a útoků ve zpomalené verzi, tyto útoky jsou totiž nejlépe používané ve vysoké rychlosti ale kdyby to provedla v té plné rychlosti tak by Araya nic neviděl a nenaučil se absolutně nic. Po něm se pak chce jen to aby to zopakoval a tak mu i Naomi vysvětluje a ukazuje jak přesně má svou zbraň držet, v jaké pozici má stát a hlavně jak má mít zapřené a položené nohy, případně pokrčená kolena. Ono během útoků ve velké rychlosti je strašně moc pravidel aby to vše krásně vyšlo rychle a plynule bez jediné chybičky. Nicméně když to dotyčný zvládá velmi dobře dokáže ve velké rychlosti střídat jeden útok za druhým aniž by druhému dal šanci k tomu aby ho zastavil jiným útokem a buď je nepřítel zatlačen do kouta a musí se jen bránit nebo ho to nakonec bude stát život. Araya se zdá jako talentovaný mladík, který si s Naomi přímo poté i zatrénuje a získá několik možnosti vyzkoušet si nové výpady a kombinace několika komb útoků. Naomi ta si taky trochu zacvičí i když moc ji toho ten trénink nedá ale ne vždy vám trénink dá nějaké nové poznatky aspoň to si Naomi myslela dokud ji Araya nenaučil jeden výpad, který ani Naomi nezná a tak ho požádá aby ji ten výpad naučil a Araya samozřejmě souhlasí. Dle jeho slov mu toto předal jeho otec, kterému to předal jeho otec a Araya ten to svému potomkovi nepředá, věří že odboj vyhraje a tím pádem tento svět skončí a tak to rád předá Naomi, která to může vlastnit a předávat dalším generacím ve svém světě. Kdy skončí tak si skočí společně na jídlo (večeře) a pak si každý skočí do sprchy a do své komnaty. Naomi si to nechce připouštět ale Araya ji trochu připomíná Toshira je totiž tak v jeho věku a kromě toho si ho oblíbila jako přítele. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Není to tak dlouho co měla Naomi velmi vyrovnaný tréninkový souboj s jedním členem odboje, se kterým nakonec skončila remízou. Už jsou to dva dny a na dnes mají naplánované zopakování jejich souboje. Proto stojí Naomi v tréninkové hale oblečená v ( odkaz » ) se svou černou katanou (Kakuto) v ruce připravená na souboj a stejně tak i její soupeř, který má ale obyčejnou katanu a nikoliv černou. Opět jako posledně vyčkávají na moment kdy se pírko dotkne země a souboj začne. Jakmile se tak stane každý vyrazí na toho druhého a ihned na něj začne útočit ale jako posledně je to znovu velmi vyrovnané a to i když Naomi cítí že se od posledně trochu zlepšila. Zatímco Naomi se daří vyhýbat jeho silným úrokům jemu se zase daří silnými údery do jejího meče lehce odrážet ty její útoky. Naomi si je moc dobře vědoma toho že on se nevzdá a ona to taky neplánuje takže je dost pravděpodobné že to jako posledně skončí remízou a to se Naomi moc nezamlouvá ale stejně tak ani jejímu soupeři, který také nechce bojovat o remízu ale o vítězství. Také ho dost frustruje fakt že on se v Kenjutsu zlepšuje celý život a přesto se tu zjevila žena, která pochází z jiného světa kde Kenjutsu není tak rozšířené jako tu a i přesto s ním bojuje vyrovnaně a není schopen ji porazit i když ani ona není schopna porazit jeho. Naomi během toho souboje jde na mysl mnoho věcí, například Suzuya, nejvyšší generál a jeho poslední dva generálové a na to co vše tento svět Mito vlastně sebral. Útoky Naomi v ten moment začnou být o něco drsnější a vymýšlí daleko lepší kombinace útoků než vymýšlela doteď. Očividně když myslí na toho tak se její schopnosti zlepšují z důvodu že jako kdyby si myslela že ti které by měla nejradši mrtvé by byli přímo tu s ní a ona bojovala proti nim i když její soupeř je člen odboje ale ten se jejímu tempu přizpůsobí a stejně tak ji odpoví stejnou kartou. Naomi si je vědoma že ten kdo Mito ublížil není Zeref ale Suzuya i tak se ale Zeref přidal na stranu řádu. Když se tak zamyslí možná by ale jeho důvod mohla pochopit, nejspíš už neviděl svou budoucnost v jejich světě a chtěl zkusit nový začátek v tomto světě a dokonce ho mohl mít pokud by řád vyhrál ale to Naomi nikdy nedovolí. Pak tu je Renji Narimachi, člověk který ji byl kdysi blízkým přítelem dokud se ji neznechutil tím jak moc slabá osobnost to byla a tím že si nebyl ani schopen stát za svými názory. Dobře si pamatuje jako ho v den jejich souboje málem zabila a trápila ho ale bylo to vše pro to aby zesílil a odhalil co je to skutečná síla ke které se musí dostat a udělat pro ni něco. Měla pocit že toho Renji nakonec dosáhl ale pak se stalo to že zradil jejich svět a přidal se na stranu řádu. U něj to do dnes není schopna pochopit. Kromě toho už s ním mluvila a stejně ji nedal pořádně odpovědi a Naomi pořád neví jaký měl důvod k tomu celému, protože člověk by se bez důvodu nikdy neměl otočit zády ke svému rodnému světu. Naomi plná těchto myšlenek pokračuje v boji a to ji nakonec dostane, protože se plně nesoustředí na souboj a toho si její soupeř všimne a v jeden moment se mu podaří lehce se vyhnout jejímu výpadu a ona kvůli tomu zavrávorá a on může zaútočit a to udělá a rukojetí svého meče ji velmi silně udeří přímo do břicha a to ji dostane až k zemi. To samozřejmě není důvod aby souboj skončil a ona se pokusí zvednout ale v ten moment se k ní její soupeř postavil bokem a natáhne čepel svého meče tak aby se ostří té katany dotklo jejího krku. * (Soupeř): Dneska jsi neměla čistou hlavu, pořád jsi na něco myslela a je vidět že ti něco vrtá hlavou. Měla by sis tu hlavu vyčistit dokud tohle je jen trénink protože v pravém souboji bys prohrála a mohla bys přijít o hlavu. (Naomi): Nejsem ve své kůži, dneska končím. *Poté se zvedne a tiše odejde pryč z tréninkové haly a zamíří si to rovnou do sprch a pak do svých komnat. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Už to bude pár měsíců co Naomi zabila druhého generála (Ite). Pamatuje si že ten boj byl velmi náročný a odnesla si z něj velmi vážná zranění a Renjiho jako zajatce. Tak nějak si řekla že nebylo špatné si jít zatrénovat. Začíná mít pocit že se blíží ke svému vrcholu schopností se zbraněmi (Kenjutsu) a brzy už to nebude schopna rozvíjet. Bohužel v Kenjutsu není moc nadaná a nikdy v něm nebude ani zdaleka tak dobrá jako Mito nebo jiní Samurajové. Oblečená je v jednoduchém černém kimonu, které je u pasu svázané páskem bílé barvy. U levého boku má pouzdro uvnitř kterého má černou katanu (Kakuto). Na čele má jako většinu času svou pečeť ve tvaru diamantu ve fialové barvě (Byakugō no In). Vždy když se na tu pečeť podívá tak si vzpomene na to odkud pochází a proč sem vůbec přišla a to je důvod proč je vůči členům odboje tak odtažitá a chladná. Jejím cílem je všechny na tomto světě zabít a kdyby se tu s někým sblížila mohlo by to ovlivnit její úsudek nebo rozhodnutí zničení tohoto světa a o to Naomi nestojí (vzhled: odkaz » ). Momentálně stojí čelem tváří v tvář jinému členu odboji, který má stejně jako ona pozvednutý svůj meč a je připravený k boji. Mezi nimi pomalu padá k zemi jedno bílé pírko a oba se vzájemně sledují ale periferně hlídají i to pírko a v moment kdy pírko dopadne na zem tak oba dva vyrazí proti tomu druhému a ihned na sebe svými meči vzájemně útočí a to nemilosrdně. Jako kdyby to ani nebyl tréninkový souboj ale opravdovej boj, který je na život a na smrt. Zatímco Naomi exceluje v reflexech, reakcích těla a své rychlosti (10 bodů) tak její protivník zase exceluje ve své brutální fyzické síle (10 bodů). Je jasné že se tu setkávají dva soupeři kdy každý je ve všem fyzicky na vrcholu a každý má svou jednu stránku silnou v jiném odvětví než ten druhý. Zatímco Naomi se daří vyhýbat jeho silným úrokům jemu se zase daří silnými údery do jejího meče lehce odrážet ty její útoky. Je to velmi vyrovnané to je jasné a další jasné věc je ta jak moc se tu Naomi v Kenjutsu zlepšila. Když od Toyiho odcházela sotva dokázala udržet meč v ruce a nyní tu bojuje poměrně rovně proti někomu kdo se do tohoto světa narodil a jediné co má je Kenjutsu a Taijutsu. Tento souboj trvá velmi dlouhou dobu, ani jeden z těch dvou se nechce vzdát a uznat remízu nebo porážku a o to víc každého z nich ten souboj baví ještě více. Dokonce se kolem nich vytvoří větší kruh přihlížejících, protože takto tvrdý tréninkový souboj tu nikdo nevidí každý den. Nejhorší je na tom to že ani Naomi ale ani její soupeř nemá jediný škrábanec, protože se nikdo z nich nedokázal dostat do takové situace že by mohl toho druhého jasně zranit. Tento souboj trvá ještě nějakou dobu a to přesně takových 20 minut a stále tu není ani jeden vítěz. Naomi začíná pomalu pociťovat únavu ale stejně tak i její soupeř ji začíná pociťovat stejně jako Naomi. Se zvyšující se únavou je jejich síla a rychlost menší a tak souboj už postupně i ztrácí na obrátkách. Nicméně ani to není důvod aby se Naomi nebo její soupeř vzdali a tak to pokračuje dál a dál dokud to nepřejde do toho momentu kdy Naomi ale ani její soupeř nejsou schopni už ani udržet meče ale stále se snaží tomu druhému uštědřit aspoň ránu pěstí ale to se ani jednomu nepodaří a nakonec to skončí tak že oba dva padnou na zem kde jen tiše leží a snaží se popadnout dech. Naomi je tak strašně moc vyčerpaná a její soupeř stejně tak. * (Naomi): Tohle jsem nečekala, takže tohle bude asi remíza co? (Soupeř): Nejspíš to tak bude ale někdy bych to zopakoval a možná to skončí jinak. (Naomi): To beru jako výzvu. *Nakonec když si každý z nich odpočine do takové míry že je schopen odejít tak si to zamíří do koupelny aby si každý z nich dopřál svou koupel a pak s mohl jít rovnou lehnout do svých komnat a tam se složit do postele a usnout tvrdým spánkem. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Zítra ji čeká cesta s Yinem a tak si chce dopřát ještě poslední trénink ale tentokrát nehodlá trénovat se svým soupeřem, který s ní jednou byl vyrovnaný a při druhém pokusu ji dokonce porazil kvůli jejím myšlenkám. Nyní je venku na tréninkovém nádvoří oblečená v ( odkaz » ). U sebe má pouze svůj luk, který ji kdysi dávno daroval právě Toyi. Vedle sebe má zabodnuté šípy v zemi a daleko před sebou má terče do kterých střílí jeden šíp za druhým. Nechce zapomenout ani na to jak střílet, to je to co si vytrénovala ale nakonec ji to nebylo tak moc užitečné jako katany, její soupeři se vždy nakonec dostanou tak blízko že už ani střílet nemůže a proto se tak zlepšovala v umění s katanou ale na tohle nesmí zapomenout. Snaží se střílet z co největší vzdálenosti přímo do středu ale opět není v tom tak dobrá jako ostatní kolem ní, je v tom nanejvýš z jejich pohledu průměrná ale pro ni osobně to jsou nejlepší výkony jakých je schopna dosáhnout. Sama ví že v tomto světě by bez Jashina a bez svých rukavic nemohla přežít ani rok. Tohle je svět pro Mito a možná i pro Zerefa ale nikoliv pro Naomi. Ona se ani moc neumí prát v Taijutsu je prostě úplné pako, sama tu vidí že bez Sharinganu tu je úplně ztracená. Kdyby měla Sharingan tak by vůbec neměla problém bojovat v Taijutsu nebo v Kenjutsu tak dobře jako jiní tu ale bez něj je odkázaná jen a jen na své tělo a nemůže se spoléhat na své oči (Doujutsu). Střílí tedy jeden šíp za druhým s tím že se pokouší trefit střed ale vždy ji to uteče o pár centimetrů mimo. Možná za to může ten silný studený vítr co v tomto místě panuje skoro pořád ale i tak střelci musí míření lukem přizpůsobit okolním podmínkám aby se šíp trefil tam kam má. Takto to zkouší ještě dlouhou dobu, nejen minuty ale nakonec jsou z toho dvě hodiny a tak poté luk odloží a místo střelbu luku vrhá různé vrhací zbraně na ty terče a to jak shurikeny, senbony, kunaie a další vrhací nože. Poté se vrátí do Ledového Paláce kde se zahřeje u krbu a pak k ní dojde jeden člen odboje. * (Odboj): Naomi-sama? Co si takto zatrénovat společně se mnou? Vím že zítra odjíždíte ale rád bych se od vás něco málo naučil, všiml jsem si že se v boji s katanou zaměřujete hodně na rychlost a to bych rád také. (Naomi): Sice jsem dnes takto trénovat nechtěla ale nakonec proč ne že? Tak pojď za mnou. *Zvedne se a vyrazí do tréninkové haly kde si vezme jeden cvičný meč a stejně tak i ten člen odboje co s ní chce trénovat (jméno: Araya). * (Araya): Mimochodem jmenuji se Araya. (Naomi): Na můj svět je to nezvyklé jméno, docela pěkné ale. *Poté s ním začne trénovat, ukazuje mu různé druhy výpadů a útoků ve zpomalené verzi, tyto útoky jsou totiž nejlépe používané ve vysoké rychlosti ale kdyby to provedla v té plné rychlosti tak by Araya nic neviděl a nenaučil se absolutně nic. Po něm se pak chce jen to aby to zopakoval a tak mu i Naomi vysvětluje a ukazuje jak přesně má svou zbraň držet, v jaké pozici má stát a hlavně jak má mít zapřené a položené nohy, případně pokrčená kolena. Ono během útoků ve velké rychlosti je strašně moc pravidel aby to vše krásně vyšlo rychle a plynule bez jediné chybičky. Nicméně když to dotyčný zvládá velmi dobře dokáže ve velké rychlosti střídat jeden útok za druhým aniž by druhému dal šanci k tomu aby ho zastavil jiným útokem a buď je nepřítel zatlačen do kouta a musí se jen bránit nebo ho to nakonec bude stát život. Araya se zdá jako talentovaný mladík, který si s Naomi přímo poté i zatrénuje a získá několik možnosti vyzkoušet si nové výpady a kombinace několika komb útoků. Naomi ta si taky trochu zacvičí i když moc ji toho ten trénink nedá ale ne vždy vám trénink dá nějaké nové poznatky aspoň to si Naomi myslela dokud ji Araya nenaučil jeden výpad, který ani Naomi nezná a tak ho požádá aby ji ten výpad naučil a Araya samozřejmě souhlasí. Dle jeho slov mu toto předal jeho otec, kterému to předal jeho otec a Araya ten to svému potomkovi nepředá, věří že odboj vyhraje a tím pádem tento svět skončí a tak to rád předá Naomi, která to může vlastnit a předávat dalším generacím ve svém světě. Kdy skončí tak si skočí společně na jídlo (večeře) a pak si každý skočí do sprchy a do své komnaty. Naomi si to nechce připouštět ale Araya ji trochu připomíná Toshira je totiž tak v jeho věku a kromě toho si ho oblíbila jako přítele. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Není to tak dlouho co měla Naomi velmi vyrovnaný tréninkový souboj s jedním členem odboje, se kterým nakonec skončila remízou. Už jsou to dva dny a na dnes mají naplánované zopakování jejich souboje. Proto stojí Naomi v tréninkové hale oblečená v ( odkaz » ) se svou černou katanou (Kakuto) v ruce připravená na souboj a stejně tak i její soupeř, který má ale obyčejnou katanu a nikoliv černou. Opět jako posledně vyčkávají na moment kdy se pírko dotkne země a souboj začne. Jakmile se tak stane každý vyrazí na toho druhého a ihned na něj začne útočit ale jako posledně je to znovu velmi vyrovnané a to i když Naomi cítí že se od posledně trochu zlepšila. Zatímco Naomi se daří vyhýbat jeho silným úrokům jemu se zase daří silnými údery do jejího meče lehce odrážet ty její útoky. Naomi si je moc dobře vědoma toho že on se nevzdá a ona to taky neplánuje takže je dost pravděpodobné že to jako posledně skončí remízou a to se Naomi moc nezamlouvá ale stejně tak ani jejímu soupeři, který také nechce bojovat o remízu ale o vítězství. Také ho dost frustruje fakt že on se v Kenjutsu zlepšuje celý život a přesto se tu zjevila žena, která pochází z jiného světa kde Kenjutsu není tak rozšířené jako tu a i přesto s ním bojuje vyrovnaně a není schopen ji porazit i když ani ona není schopna porazit jeho. Naomi během toho souboje jde na mysl mnoho věcí, například Suzuya, nejvyšší generál a jeho poslední dva generálové a na to co vše tento svět Mito vlastně sebral. Útoky Naomi v ten moment začnou být o něco drsnější a vymýšlí daleko lepší kombinace útoků než vymýšlela doteď. Očividně když myslí na toho tak se její schopnosti zlepšují z důvodu že jako kdyby si myslela že ti které by měla nejradši mrtvé by byli přímo tu s ní a ona bojovala proti nim i když její soupeř je člen odboje ale ten se jejímu tempu přizpůsobí a stejně tak ji odpoví stejnou kartou. Naomi si je vědoma že ten kdo Mito ublížil není Zeref ale Suzuya i tak se ale Zeref přidal na stranu řádu. Když se tak zamyslí možná by ale jeho důvod mohla pochopit, nejspíš už neviděl svou budoucnost v jejich světě a chtěl zkusit nový začátek v tomto světě a dokonce ho mohl mít pokud by řád vyhrál ale to Naomi nikdy nedovolí. Pak tu je Renji Narimachi, člověk který ji byl kdysi blízkým přítelem dokud se ji neznechutil tím jak moc slabá osobnost to byla a tím že si nebyl ani schopen stát za svými názory. Dobře si pamatuje jako ho v den jejich souboje málem zabila a trápila ho ale bylo to vše pro to aby zesílil a odhalil co je to skutečná síla ke které se musí dostat a udělat pro ni něco. Měla pocit že toho Renji nakonec dosáhl ale pak se stalo to že zradil jejich svět a přidal se na stranu řádu. U něj to do dnes není schopna pochopit a kdyby ho tak dostala do rukou tak by to z něj dostala, štve ji to protože člověk by se bez důvodu nikdy neměl otočit zády ke svému rodnému světu. Naomi plná těchto myšlenek pokračuje v boji a to ji nakonec dostane, protože se plně nesoustředí na souboj a toho si její soupeř všimne a v jeden moment se mu podaří lehce se vyhnout jejímu výpadu a ona kvůli tomu zavrávorá a on může zaútočit a to udělá a rukojetí svého meče ji velmi silně udeří přímo do břicha a to ji dostane až k zemi. To samozřejmě není důvod aby souboj skončil a ona se pokusí zvednout ale v ten moment se k ní její soupeř postavil bokem a natáhne čepel svého meče tak aby se ostří té katany dotklo jejího krku. * (Soupeř): Dneska jsi neměla čistou hlavu, pořád jsi na něco myslela a je vidět že ti něco vrtá hlavou. Měla by sis tu hlavu vyčistit dokud tohle je jen trénink protože v pravém souboji bys prohrála a mohla bys přijít o hlavu. (Naomi): Nejsme ve své kůži, dneska končím. *Poté se zvedne a tiše odejde pryč z tréninkové haly a zamíří si to rovnou do sprch a pak do svých komnat. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Naomi čeká jedna výprava s Yinem i když to není ani tak výprava jako spíš jen obyčejná cesta pro vyzvednutí nějaké zprávy a zase návrat zpátky. Normálně by to dostal nějaký řadový voják odboje ale Naomi chce vytáhnout paty z Ledového Města a Yinovi by se nějaká ta procházka určitě mohla hodit. Nyní ale musí trénovat, stále není dost silná v Kenjutsu jak by chtěla i když ví že nikdy nebude v Kenjutsu ani zdaleka tak silná jako samurajé nebo jiní nadaní lidí v tomto oboru. Oblečená je v jednoduchém černém kimonu, které je u pasu svázané páskem bílé barvy. U levého boku má pouzdro uvnitř kterého má černou katanu (Kakuto). Na čele má jako většinu času svou pečeť ve tvaru diamantu ve fialové barvě (Byakugō no In). Vždy když se na tu pečeť podívá tak si vzpomene na to odkud pochází a proč sem vůbec přišla a to je důvod proč je vůči členům odboje tak odtažitá a chladná. Jejím cílem je všechny na tomto světě zabít a kdyby se tu s někým sblížila mohlo by to ovlivnit její úsudek nebo rozhodnutí zničení tohoto světa a o to Naomi nestojí (vzhled: odkaz » ). Momentálně stojí čelem tváří v tvář jinému členu odboji, který má stejně jako ona pozvednutý svůj meč a je připravený k boji. Mezi nimi pomalu padá k zemi jedno bílé pírko a oba se vzájemně sledují ale periferně hlídají i to pírko a v moment kdy pírko dopadne na zem tak oba dva vyrazí proti tomu druhému a ihned na sebe svými meči vzájemně útočí a to nemilosrdně. Jako kdyby to ani nebyl tréninkový souboj ale opravdovej boj, který je na život a na smrt. Zatímco Naomi exceluje v reflexech, reakcích těla a své rychlosti (10 bodů) tak její protivník zase exceluje ve své brutální fyzické síle (10 bodů). Je jasné že se tu setkávají dva soupeři kdy každý je ve všem fyzicky na vrcholu a každý má svou jednu stránku silnou v jiném odvětví než ten druhý. Zatímco Naomi se daří vyhýbat jeho silným úrokům jemu se zase daří silnými údery do jejího meče lehce odrážet ty její útoky. Je to velmi vyrovnané to je jasné a další jasné věc je ta jak moc se tu Naomi v Kenjutsu zlepšila. Když od Toyiho odcházela sotva dokázala udržet meč v ruce a nyní tu bojuje poměrně rovně proti někomu kdo se do tohoto světa narodil a jediné co má je Kenjutsu a Taijutsu. Tento souboj trvá velmi dlouhou dobu, ani jeden z těch dvou se nechce vzdát a uznat remízu nebo porážku a o to víc každého z nich ten souboj baví ještě více. Dokonce se kolem nich vytvoří větší kruh přihlížejících, protože takto tvrdý tréninkový souboj tu nikdo nevidí každý den. Nejhorší je na tom to že ani Naomi ale ani její soupeř nemá jediný škrábanec, protože se nikdo z nich nedokázal dostat do takové situace že by mohl toho druhého jasně zranit. Tento souboj trvá ještě nějakou dobu a to přesně takových 20 minut a stále tu není ani jeden vítěz. Naomi začíná pomalu pociťovat únavu ale stejně tak i její soupeř ji začíná pociťovat stejně jako Naomi. Se zvyšující se únavou je jejich síla a rychlost menší a tak souboj už postupně i ztrácí na obrátkách. Nicméně ani to není důvod aby se Naomi nebo její soupeř vzdali a tak to pokračuje dál a dál dokud to nepřejde do toho momentu kdy Naomi ale ani její soupeř nejsou schopni už ani udržet meče ale stále se snaží tomu druhému uštědřit aspoň ránu pěstí ale to se ani jednomu nepodaří a nakonec to skončí tak že oba dva padnou na zem kde jen tiše leží a snaží se popadnout dech. Naomi je tak strašně moc vyčerpaná a její soupeř stejně tak. * (Naomi): Tohle jsem nečekala, takže tohle bude asi remíza co? (Soupeř): Nejspíš to tak bude ale někdy bych to zopakoval a možná to skončí jinak. (Naomi): To beru jako výzvu. *Nakonec když si každý z nich odpočine do takové míry že je schopen odejít tak si to zamíří do koupelny aby si každý z nich dopřál svou koupel a pak s mohl jít rovnou lehnout do svých komnat a tam se složit do postele a usnout tvrdým spánkem. *
---: ---
Naomi Yuyake: *Uplynula už delší doba co je Naomi ubytovaná v Ledovém Městě v nějakém paláci nebo co to vůbec je, sice to tu je pěkné a Naomi je na takový palác zvyklá když jeden má taky ale prostě nepřijde ji to tak pěkné jako doma. Ovšem není tu aby se kochala tím co je jak krásné, je tu aby se dala dohromady a mohla být užitečná pro odboj a pro Mito aby se díky nim mohla dostat do situace ve které by mohla získat příležitost nebo znalosti co by ji mohly pomoct zničit celý tento svět. Den za dnem utíká a Naomi se stále není schopná pořádně pohybovat ono jediné štěstí je že nemá přímo omrzliny, protože ty než by vyléčila tak by ji asi hráblo (Jashin by ji pomohl). Nicméně nyní je to asi třetí den co tu je a tak už se pokouší trochu více rehabilitovat a nutit se k více pohybu. Zatím ji musí postačit ale berle, sice ano Jashin ji už dávno vyléčil do 100% kondice z hlediska toho jaký je její stav ale hold svaly se musí procvičit aby opět získala správnou hybnost a sílu. Různě se snaží procházet a tak podobně a každým dnem je to čím dál tím lepší a lepší. *Konečně jsem už zase jako dřív. *Poví si spokojeně když se prohlíží nahá před zrcadlem a zkoumá každý zářez ve svém těle (jizvy). *Už to není dokonalé, až se vrátím domů budu to muset odstranit. *Poví si pod nos a pak si trochu zacvičí aby si ještě trochu potvrdila to že je už v pohodě. Následně se oblékne do něčeho teplého a vezme si dvojici kunaiů a opustí Ledové Město. Venku je velká zima ale není se čemu divit když je v oblasti, která se jmenuje Ledové Pohoří. *Tak jo jdeme na to, musím najít to místo. *Poví si Naomi pod nos a vyjde na cestu prozkoumat okolí Ledového Města a co hledá? Hledá něco co ji bude povědomé aby mohla najít místo kde ji Mito našla a nakonec se dostane k místu kde je našel Zeref a tím pádem se ocitne vysoko nad místem kam se potřebuje dostat. *Fakt super, tohle je pěkně na hovno. *Poví si nasraně pod nos a podívá se dolů přes okraj a upřímně je fakt vysoko. Proto se jakoby otočí tak aby mohla začít slézat dolů ale předtím si do ruky vzala dva kunaie a zabodává je silně do té stěny z ledu a pomalu takto slézá níž a níž. Musí ale pomalu aby ji to neuklouzlo, nezabodla to moc málo nebo naopak to nezabodla silně do místa, které by mohlo být nějak křehké. * „Pak mě čeká cesta zase nahoru, to bude taky na hovno ještě s tím těžkým batohem na zádech.“ *Naomi se po hodině dostane konečně až dolů (bylo to fakt vysoko) a ihned začne prohledávat okolí ale vše je tam pod sněhem a tak je nucena různě odhrabávat sníh ale nikde nic není. Nejdřív uteče hodina, dvě, tři a pořád nic. Každý normální člověk by to vzdal ale Naomi tam má věc ke které má velkou emoční vazbu a prostě ji musí získat. Nyní sedí opřená zády o tu stěnu a odpočívá, začíná být beznadějná, protože to nejspíš už nenajde a tak ji z koutků očí uteče pár těch slziček. Pár metrů před ní si pobíhá jedna bílá liška (nějaká polární liška) a ta se pak začne hrabat ve sněhu a vytáhne právě batoh Naomi a začne ho tahat pryč ale Naomi neváhá a ihned po ní vrhne svůj kunai a zasáhne ji hluboko do boku a liška tam jen leží a pomalu umírá a tak ji Naomi ještě podřízne krk. *To je moje ty mrško, ty se ale hodíš nějaké maso do kuchyně se vždycky hodí. *Naomi si na ruce nasadí a otestuje zda struny fungují ale bohužel nefunguje, mechanismus je úplně zamrznutý a tak bude třeba aby ho dostala do tepla a celé to nechala rozmrznout. Batoh si vezme na záda a začne se vracet stejno cestou jakou šla sem, nicméně nyní už nevyužívá obyčejné kunaie, tu cestu nahoru by ani jeden z nich nevydržel a zlomili se. Důvod? Naomi je nyní o dost těžší a cesta nahoru bude náročnější. Proto tentokrát použije jinou dvojici zbraní aby mohla vyšplhat a těmi jsou právě wakizashi, které má sice celkem 3 ale nyní ji stačí jen 2. Po dvou hodinách vyšplhá až nahoru a pak se vydá stejnou cestou jakou sem došla až do Ledového Města kam ji psutí má to s nimi domluvené a ví že šla ven. Samozřejmě má i tu lišku co zabila a tu v kuchyni dá jako další maso a sama se pak vydá k sobě do komnat kde si vybalí věci a oblečení, kterého má tunu si dá ihned vyprat i když něco si vypere sama ale to jsou věci kterých si spíše cení. Zbraně a vybavení si také vytáhne a různě si je v komnatách uskladní a pak poté co si dá koupel a nají se, si lehne a během chvilky usne. Objala během toho pevně jeden polštář jako kdyby ji měl nahrazovat Toyiho ale stejně si pobrečela jak moc jí chybí Toyi ale také její milovaný Toshiro a s těmito myšlenkami nakonec usla. *
---: ---
Mito: *Prikyvla a odesla, na ceste za rodinou poslala nejakou slecnu, kterou casto vidala ve svych komnatach, aby se sla postarat o Naomi. Sama se pak vydala vyhledat sve dite a snoubence.*
Naomi Yuyake: Dobrá, dobrá. Sice ji věřit nebudu jak jsi mi sama řekla nemám nikomu věřit ale nechám ji se o mě postarat a ráda jsem tě viděla, těším se až se znovu uvidíme. *Poví Naomi a poté co Mito odejde vyčká než dorazí nějaká ta služebná a nechá si od ní pomoct do vany ve které se nechá hezky umýt a takto ji to bude muset vystačit na pár dní, protože Naomi se ráda koupe každý den a tak si služebná musí zvykat. Kromě toho potrvá než to Naomi zvládne sama ale nechybí ji tu nic a tak může klidně spát, odpočívat a hlavně procvičovat postupně všechny svoje svaly aby se mohla dát dohromady. Už teď se těší na den kdy bude moct začít cvičit a hlavně kdy bude schopna opustit tohle místo aby si mohla dojít pro svoje věci. To ji ovšem nějakou dobu zabere a tak si musí prostě počkat. *
Mito: Zenska co ovlada zvirata... Bude asi od radu jak jinak taky. Tam jsou jen divny lidi. *Chytila jeji dlan a usmala se na Naomi.* Dobre, beru te za slovo. A na svatbu jsi zvana jako jedna z prvnich. *Polozila hlavu na jeji rameno.* Uz budu muset jit... Poslu ti sem nekoho, aby se postaral o obleceni, jidlo a pomohl ti s koupeli a tak... Neboj, nikdo neverohodny to nebude. *Zvedla se a usmala.* Zatim se mi opatruj.
Naomi Yuyake: Svatba tak to doufám že mě pozveš, ráda bych byla družička. *Poví Naomi s úsměvem a hlavně takovým nadšeným výrazem. Vlastně to je už podruhé co jsem takto skončila a řekněme umřela, prvně to byla nějaká ženská co ovládala zvířata jak se jí chtělo ale taky jsem se ji nedala úplně lehce takže aspoň tak. *Poví Naomi a natáhne ruku k Mito a pokusí se svou dlaň položit na tu její. *Mám tě ráda a neboj už nebudu věřit nikomu víc jako mému úsudku a instinktu zabijáka jakým jsem ať se tvářím jako královna nebo ne.
Mito: *Zamyslela se.* Budes jeho kmotra, jen co se trochu das do kupy, tak probehne takova... Seslost a tam dame na vedomi vsem, kdo jsi a stane se z tebe Mitsukiho kmotra. Jinak doufam, ze do roka se vdam a spolu s tim zprovoznime Opustene mesto, bude to velka slava, doufam, ze mi pujdes za svedka, asi se necham oddat v chramu, kousek od toho opusteneho mesta... Musim zajit za knezkou, pozadat o pozehnani. *Posadila se vedle Naomi.* Jsem rada, ze jsem. Te vylovila, ale zlobis me... Jsi tak neopatrna, nesmis tady verit nikomu... Kdyz ji ja reknu, abys sklopila zbran, stiskni ji jeste pevneji. Uz nikdy nepochybuj o svycch rozhodnutich a nenech se zmast pratelskou tvari. Tady je to jeste horsi nez u nas.. Tady ti to muze byt osudnym.
Naomi Yuyake: Jasné chápu. *Naomi je dost zklamaná z toho že ví že tu není její luk co má od Toyiho stejně jako zbytek jejích věcí ale je jí naprosto jasné kde to vše bude a to buď někde pod sněhem okolo místa kde ji Mito našla nebo její batoh s lukem bude zaháknutý za nějaký kamenný výběžek jak padala z toho srázu. *Vlastně já jsem když se tak zamyslím teda pro Mitsukiho co? Nejspíš jeho kmotra vzhledem k tomu jakou máme domluvu. *Pokud šlo o to že tu bude mít veškeré jídlo a pití k dispozici nekomentuje, je za to ráda a slov není potřeba. Naomi se pohodlně usadí na postel a stejně Mito ještě věnuje pozorný pohled. *Děkuji ti a jsem ráda žes mě našla právě ty.
Mito: V podstatě tě k odboji nikdo jiný přijmout nemůže víš...v tom je ten problém. *Pokrčila rameny a nohou otevřela dveře pokoje.* V podstatě jsem našla jen tebe a tvůj meč, věci, které jsi měla zrovna u sebe, tu jsou...jestli jsi měla něco jiného, to tu nenajdeš. *Pomohla Naomi k posteli.* Dej si na čas, kolik jen času potřebuješ a až budeš ve své kůži, tak nás vyhledej. Budou ti sem nosit jídlo a pití, nějaké oblečení ti také nechám obstarat. A pak tě seznámím blíže s Mitsukim a Julianem, dobrá?
Naomi Yuyake: Eh ne že by mi záleželo na tom zda mě přijme přímo Yato nicméně jsem ráda že jsi mě vytáhla, byla to celkem nečekaná nepříjemnost skončit v něm. Každopádně mi pak teda pošli nějakou tu služku a ono se to nějak už vyřeší a jinak věci co jsem měla budu mít na pokoji? Nejvíc mi záleží na luku co mi dal Toyi. *Pak si něco uvědomí a rychle se podívá na prsteníček levé ruky a když tma uvidí prsten co ji Toyi dal jen se spokojeně usměje. *Uf už jsem se bála že jsem ho ztratila. Nicméně po té koupeli o mě nikdo asi dva nebo tři dny neuslyší, prospím je abych nabrala správnou energii a pak se budu dalších pár dní dávat dokopy abych mohla fungovat jak jsem byla zvyklá, dej mi tak 9 dní a budu ve stavu jako kdybych v tom ledu nikdy nebyla. Nicméně možná by se hodilo kdyby mě jako nesmrtelnou zombie viděl řád a celkově jiní lidé, může to pro ně být věc dost útočící na morálku ne? Děsivá ženská co nemůže zemřít. *Zasměje se tomu. *Nesehnala bys mi i nějakou knihu o zdejší mytologii? Ráda bych zda tu nemají nějakého ducha, démona nebo boha, který je nesmrtelný abych jim mohla trochu pocuchat nervy a postrašit jim dětičky.
Mito: *Odfrkla si.* Ja se nerozhodla, bylo mi to pripsane v pripade snatku... Nici telo jsem si kvuli tomu brat nemusela. *Mrkla na Naomi. A pak zabrblala neco ve smyslu, ze ji tam klidne mohla nechat se koupat v ledu, jestli chce prudit.* Mam jine starosti, mez koupat svepravnou osobu a sem na tebe zvedava, po tolika mesicich v ledu, divim se, ze vubec chodis... Spravne bys mela maximalne tak soupat nohama o sebe. *Pak prikyvla.* Ja vim, ze jo... Nakonec, kdo tady ma dite od jeho narozeni? No... Vim co mam delat, aby te prijal, ted jsi pro nej akorat tak obludny zombie, je to jeste maly dite, budu mu to muset nejprve vsechno vysvetlit, nez ti ho privedu treba na hlidani. A k odboji? Jsi nyni takrka na dosah, kdyz mi budes pomahat s mou praci, urcite te Yato vice, nez mile rad vezme k odboji.
Naomi Yuyake: Pff, to se mi nelíbí. *Nafoukne uraženě tváře. *Hele já jsem královna v našem světě a ty sis řekla že budeš královna tu jo? *Zasměje se tomu, v jedné ruce má svůj meč co ji Mito před tím podala a využívá ho jako oporu a tak si tím pomáhá během pomalé chůze když se druhou rukou opírá o rameno Mito. *Kdy se zase uvidíme? Navíc kdy k odboji je to moje nejrychlejší a nejlehčí cesta jak dosáhnout svého cíle, směřovala jsem do Ledová Města s Yinem než jsem skončila tam dole. *Poví Naomi směrem k Mito během cesty do schodů. *Jinak služebná asi nebude potřeba já to nakonec zvládnu když je to pod vaši úroveň Mito-Hime. *Na to Hime dala až moc velký důraz, prostě ji to přijde celé vtipné že je něco pod její úroveň, pokud by od ní nikdy nečekala nějakou frázi tak je toto. *Jinak měla bys nás trochu seznámit pokud bych ho měla vzít sebou kdyby se ti něco stalo bylo by fajn kdyby mě přijal a měl mě aspoň trochu rád jako třeba svou tetu. Co myslíš?
Mito: *Chvili ji nechala, at si sedi.* No on v podstate mrtvej uz byl a od ty doby je inkognito., vsechno co odboj udela, je v podstate pod mym jmenem. Naposledy prohlasili mrtvou i me. Budu si muset promluvit s velitelem v zemi Radu. Az na to dojde, ted si chci uzivat chvilku s rodinou. *Usmala se. Naomi zacinala byt podezrele nadsena z toho, ze ji Mito vykoupe, ta se jen usmala.* Ja? Ne... To je pod moji uroven, kdyby tady nekdo vedel, ze te jeste koupu.. Dost by mi klesla reputace, mam po boku Juliana usednout na trune, umeje te nase sluzebna. *Natahla ruku a nabidla Naomi rameno, aby se o ni zaprela.* Tak pojd, ty ledova vilo. *Spolu s Naomi se pak vydala do utrb Pevnosti dp druheho patra, kde byly pokoje pro hosty.* Musim jit za Mitsukim, chci ho chvili ucit neco, co se mu urcite bude hodit, ne jako Julian, ktery ho uci o kytkach a zviratech... Je to dite ale neni obycejne a proto bych zrovna na prirodovedu moc velky duraz nekladla.
Naomi Yuyake: Nemusíme se o tom bavit, nakonec je to ještě daleko a kdoví jaké okolnosti tomu nakonec budou nahrávat. *Poté se na okamžik zarazí. *Yato. *Naomi se chytí v místě kde má srdce a trochu zkroutí svou tvář. Tohle je totiž to co slyšet nechtěla a i když je to zlé, byla by radši kdyby byl mrtvej. *Není mi moc dobře, dej mi chvilku. *Poví a několik vteřin jen zhluboka dýchá. *Mimochode řád zajal Yuzura Yina, nevím zda byl členem odboje nebo ne ale to kvůli Yinovi jsem skončila dole, řekl že mohu dát zbraň dolů a skončilo to jak skončilo. *Naomi se ale následně zasměje, něco ji došlo. *Oh vlastně moje milovaná Mito mi pomůže se umýt? To by bylo super.
Mito: *Pokrcila rameny.* Pokud zajistis Mitsukimu bezpeci, pokud se te chvile dozijeme, budu ochotna s Julianem zemrit... Po. Jeho boku, je mi uz vsechno jedno. Naomi.... Tohle pro mne neni boj, odboj versus rad... Nas vset proti tomuto. Pro me...je to odpoutani se od minulosti, ktera mne pronasleduje v podobe lidi. Yato, Zeref, Fujino... Všichni jsou na strane odboje, radu a neutrality a osobne je mi jedno, co Vudce radu chce, ja chci najit moznost, jak zit svuj zivot.. I kdybych mela zabit lidi z vlastnich rad, pokud to bude znamenat, ze budu volna, udelam to... Takze kdyz jsi neco slibila, musis to dodrzet. Nezadam te o opak tveho slibu, jen ti k nemu pridavam jeste jeden ukol. Snazsi, nez je ten tvuj hlavni. Ted k tomu, co jsem chtela *odmlcela se.* Yato stale zije. Vede odboj...dost.mozna se s nim setkas. Ted je ale treba te vzit do pokoje, vykoupat v horke vode a ulozit do postele. Zbytek doresime jindy...
Naomi Yuyake: *Posadí se aspoň na ten stůl a pak se podívá na Mito ale už z pohledu Naomi je jasné že není moc šťastná. *Chci ti říct tohle, já jsem nepřišla zastavit řád. Nestačí mi to já jsem složila Toyimu a všem lidem, které miluji a na kterých mi záleží že se nevrátím dokud tento svět nezničím a ten slib chci splnit. Takže pokud budu mít příležitost způsobit něco čím bych mohla celý svět zničit a s ním zabít i všechny obyvatele tohoto světa tak to udělám i kdybys mě za to pak chtěla zabít. *Naomi nemá moc radost že ji musí říct něco takového ale prostě to tak je. *Takže pokud uspěji tak ti zabiju snoubence, celou jeho rodinu a kompletně celý jeho svět, je mi to líto.
Mito: *Pozorovala ji.* Tohle je jedine misto, kde nas nikdo nebude rusit, muzu ti pomoci se posadit tady na ten stul, ale nic dalsiho tu neni, maximalne tak Tozaq. Kdekoliv jinde je moc usi a oci, ktere nas budou sledovat... *natahla se k Naomi a pomohla ji na nohy a ke stolu. Po ceste spatrila barel a tak jej dokopala spolu s nimi k operacnimu stolu, aby si tedy Naomi sedla na nej.* Muzes mluvit, az skoncis, raknu ti neco dalsiho, co bys mela vedet...
Naomi Yuyake: *Zaslechla slova ostatních lidí, jejichž přítomnost ji tak trochu ušla a nevšimla si jich. Moc ji to ani nepřekvapuje posádka Yina reagovala úplně stejně, pokud nepočítá toho jednoho co ji chtěl znovu zabít. Samozřejmě když došlo na objetí od Mito tak ji pevně obmotá svýma rukama a pevně ji obejme, opravdu pevně. Pak ji ale pustí a trochu se zamračí. *Nebudu schopna pohybu? Chceš se vsadit? *Jakmile to dořekla pokusila se postavit ale samo sebou že se už v polovině cesty padla k zemi. *Zatracený ztuhnutý svaly, to jsem asi nedomyslela. *Postěžuje si pod nos sama pro sebe. Poté ale jen poslušně sedí, to aspoň zvládá a tak sleduje osoby, jaké ji představuje a první z nich je právě Jullian. *Velice mě těší Jullian-Dono. *Poví uctivě a mírně skloní hlavu na znak řekněme úcty a proč? On ji dal docela dost dokopy a urychlil její regenerační proces jaký ji nyní čeká. Ovšem poté přijde na řadu ten maličký chlapeček a ty oči ihned Naomi prozradí že to je její syn, ovšem ještě se na okamžik podívá na Julliana a pak na chlapce. * „Není otcem.“ *Sice si tím není jistá ale je to takový její názor, přijde ji to tak. Nicméně nic neříká jen se na Mitsukiho usměje takovým tím sladkým úsměvem, nejradši by ho celého snědla jak je krásný a rozkošný. Ovšem nemá na něj tolik času, spíše žádný a teď musí poslouchat Mito a tak ji i poslušně poslouchá. *Mito. *Pošeptá tiše a pak se jí podívá pozorně do očí. *Slibuju že pokud se ti něco stane tak mu zajistím bezpečný návrat do našeho světa kde se o něj osobně postarám a vychovám ho, nicméně zároveň chci abys věděla jedno Mito a věř že se ti to určitě líbit nebude ale ráda bych s tím počkala až nebudu takhle sedět na zemi ale spíše někde kde si můžeme v klidu promluvit a tak trochu kde bych se mohla najít. *Naomi je ráda že tu má Mito ale na druhou stranu nemá ani trochu radost z toho že si našla muže, který je právě z tohoto světa. *To o čem chci mluvit je velmi důležité a tak bych tě ráda požádala, pomohl bys mi někam ke stolu na židli aspoň?
Mito: *Sledovala Naomi, Julian a ostatní okolo, dejme tomu, že u toho bylo pár lidí, se nestačili divit.* //Ďábel! -Co se to děje - Nerozumím -čarodějnice! -vstala z mrtvých a pod..... *Mito se pousmála a podívala na Juliana.* Já to říkala, ona přežije cokoliv. Takže... Až se příště nechá zastřelit, tak jí ještě znovu oživím a nakopu jí prdel, jasné? To se dělá? Dávej si tady pozor holka, Toyi tam u nás trne strachy a ty se válíš v kaluži. *Zamručela a objala ji hned, jakmile dozvracela.* Nemáš za co...Julian ti vytáhl šipky a ošetřil nejhorší zranění, budeš muset dlouho ležet, než se dáš do kupy a budeš zase schopná boje a hlavně stoprocentního pohybu, tak si sedni. Tohle...to je Naomi, moje přítelkyně z našeho světa...toto, to je Julian, můj snoubenec z tohoto světa. Natáhla ruku k Julianovi, u jehož nohou stál malý Mitsuki s vlásky do očí a jídlem v pacce.* A tenhle poklad, to je Mitsuki, můj- *Podívala se na Juliana, který si klekl k Mitsukimu a objal ho kolem ramen, usmála se.* Náš...náš syn. *Otočila pohled na Naomi.* Jsi v Ledovém městě, tohle zvíře je Tozaq, můj malý démon, lidé zde jsou poddaní královny, matky Juliana. P5edpokládám, že se Zerefem jsi se už setkala. Biologický otec Mitsukiho, který ti nastřílel šipky do hrudi....před nějakou dobu se to tu pokoušeli dobýt, nevyšlo to, protože jsme tady my...odboj. Naomi...chápu, že je toho na tebe hodně a nechci ani, aby jsi reagovala...jen poslouchej. *Nadechla se, Julian se mezitím Naomi lehce uklonil a vyhnal všechny lidi ven.* /Počkáme uvnitř a necháme připravit pokoj. -Pojoj mami. *Zopakoval Mitsuki po Julianovi a oba dva zmizeli, když Mito přikývla.* Naomi...tenhle svět je horší, než si myslíš...Fujino Sawa mě pronásledovala skrze les, mám obavu, aby si nenašla cestu až sem...spolupracovala se Suzuyou, může donášet i Zerefovi a o to nestojím, musíme co nejrychleji tohle bláznovství ukončit a až přijde ten čas, ty vezmeš Mitsukiho a odejdeš z tohoto světa, vezmeš mého syna sebou. Má...má velice mocné kekkei genkai a já nechci aby svůj život promrnil zde...ale já jsem se zamilovala a nechci svého syna omezovat kvůli mým citům...myslm, že to dříve, či později pochopí, proč já zůstanu zde a on bude muset jít...pochopí to, je to moje dítě. *Lehla si na zem.* Chci dát vztahu s Julianem šanci, ale on na druhou stranu bariéry nesmí, za to Mitsuki není z jeho krve, ani z krve kohokoliv tohoto světa, myslím, že by mohl mít nějakou šanci se dostat skrze bariéru, i kdyby mizivou....chci to zkusit. Vezmeš ho do pevnosti a vychováte z něj skvělého člověka, to samé platí, pokud zemřu, nebo pokud tohle celé nevyjde a řád vyhraje...v tom případě zemřu stejně, nicméně ty musíš žít, aby ses postarala o mého syna..dlužíš mi život Naomi...nechci aby to vyznělo, že ti to přikazuji, i když ano, přikazuji. Chci, abys to pochopila jako přítelkyně....nikomu nevěřím jako tobě, tak mi slib...že pokud se mi něco stane, násilím ho odvlečeš do bezpečí a sebe taky! *Zvedla se na nohy a podala Naomi její meč.* Slib mi to, přísahej ve jménu lásky, že se o něj postaráš, že se po mé mrtvole neohlédneš a půjdeš okamžitě do bezpečí, pokud bude i tvůj život ohrožený mou záchranou. Slib mi to, na naše přátelství.
Naomi Yuyake: *Ani netuší co přesně se s ní děje zatímco si klidně spí, pokud jde o její zranění ť už vnější nebo vnitřní tak to se vyléčí nakonec samo jakmile se probere k životu. Ne že by ty orgány potřebovala ona si může klidně žít i bez srdce ale prostě bylo by blbé kdyby to chybělo. Jashinův dar nesmrtelnosti je stále plný otázek na které nezná odpověď ani plno z jeho věřících. Časem by se probrala i sama od sebe bez pomoci Mito ale ta to trochu urychlila o takového půl dne v moment kdy ji tak silně udeřila Naomi vyletí na nohy jako raketa a ihned zase rychle spadne na zem jak má nohy ještě trochu ztuhlé, protože s nimi dlouhou nehýbala. Rychle dýchá a snaží se zorientovat a když si všimne Mito tak se uklidní, ihned ji poznává. Ruku (levou) si přiloží na hruď a zjistí že ani šipky tam nejsou. *Takovým špinavým trikem na mě. *Pošeptá si pro sebe a zrak otočí na Mito, ani si nevšimla té bestie co tam je s nimi a i kdyby tak by ji to v tomto světě moc nepřekvapilo. *Uhm Mito? Moc ti děkuju, hádám že jsi mě tam našla ty že? *Poté se jí ale udělá zle a rovnou se tam vyzvrací na zem, musela ze sebe dostat mnoho studené vody a také s tím šel i ten zbytek toho jídla co měla v žaludku ale vody ze sebe tímto dostala sakra hodně a Naomi začínala mít pocit jako kdyby tomu nebyl konec. Nakonec skončí a Naomi tam klečí a jen zhluboka dýchá a snaží se na to ani nedívat. *Panebože mě zle, teď mě vidět Toyi tak by mi asi hodně rychle utekl. *Zasměje se tomu. *Neměla bys trochu vody co nevyšla ze mě?
Mito: *Trvalo to az moc dlouho, az moc dlouho byla pryc a mela strach o sveho syna a snoubence. Tozaq hnal jako o zivot pres zasnezene vrchy, udoli, jeskyne. Mito zjistila jednu dulezitou vec, byl to doopravdy demon, v jeho pritomnosti ji nebyla zima, horko z nej salalo vic a vice, cim rychleji bezel. Proto jej hnala jako o zivot. Zastavila az u jednoho jezirka, ktere se zdalo, ze pod svitem jarniho slunce pomalu roztava, minimalne prvnich par milimetru a to mohlo byt dobrym zdrojem vod jak pro Tozaqa tak pro Mito. Naklonila se nad jezirko a nabrala trochu vody mezi dlane, ledova, az ji to stipalo... Ale vice nez ledova voda, ji vydesila Naomi o par pohledu dale v ledu a ve stredu jezirka.* Co tu delas zenska blazniva? *zamrucela Mito a sledovala sipky v jejim hrudniku. Barva ji byla povedoma. Protocila ocima. * Vedet tohle na pobrezi, ses mrtvej Zeref...,*Zvedla se a sebrala svuj velky meč. Stoupla si do vody na led a prudce s krikem se rozmachla a sekla jak nejsilneji umela do ledu. Ten zacal praskat, znovu se s rozkriknutim rozmachla a sekla. Samu sebe zvuky hecovala k silnejsimu uderu, kdyby tu nekdo byl, byla by snadnym cilem. Diky bohu sem nikdo radsi nechodil, aby nedopadl jako Naomi. Jeste parkrat se silne rozmachla, nez se led uvolnil vsude, kde bylo treba, aby Mito mohla vytahnout kus ledu s telem na pevninu. Behem tohoto vysekavani si vsimla i jeiho mece.* Trochu prehnane... Narcistka, kam ti to pomohlo hmmm? Neopatrna... *Zanadavala si pro sebe. Stvalo ji to, co kdyz to tady Naomi neprezije? Jak to mohla vedet... Vytahla kus ledu s Naomi na snih, praci to dalo, byla doppravdy tezka a Mito zas tak silna nebyla. Chlapa prepere, ale tahat skoro sto kilo? Musela zapojit i Tozaqa. Spolecne dostali kus ledu do jeskyne, Mito se vratila pro Naomin mec. Rozdelala v jeskyny ohen a uzavrela ji snehem. Tim se teplo drzelo jen v jeskyny. Tozaq k tomu teplu pridaval i sve a lehl si vedle Naomi, presne mezi led a Mito a tak se o nej mohla Mito oprit a trochu se prospat. Zavrela oci a spala jako zabita. Druhy den rano, k jejimu udivu, bylo v jeskyni snad milion stupnu a led byl do ppsledni kapky rozpusteny. Mito vyrazila snih z vchodu, aby se nadychala cerstveho vzduchu. Nijak se nenamahala ztracet cas. Vzala ztuhle telo a nalozila jej na kone, vzala zbrane a privazala si je nechranene k zadum, sama se vyhoupla na Tozaqa a pevne se chytila jeho hrivy, pobidla a on okamzite vyrazil. Jednou rukou jistila telo, druhou se drzela... Teda, drzela se hlavne nohama, ale nejak se musela drzet i neceho dalsiho. Dalsi den Tozaq vydrzel bezet skoro cely den. Sem tam. Sli krokem rychlosti sneka tam, kde se pod Tozaqovymi kopyty rozpoustel tenky led, nebo snih vypadal nestabilne. Mito se uz tesila, cim blize byli, tim vice se tesila na Mitsukiho, az ho obejme, polibi ty jeho cerno hnede vlasy a uvidi ta krasna ocka a ruzove tvare. Az ho pevne stiskne a posadi pred sebe na Tozaqa a bude se s nim prohanet po snehu. Az ho uvidi vazat si boty, pocitat mrtvoly, podmanit si svet... Tohle je jeji syn, jeji budoucnost, nic jineho ji zivou nedrzelo. Jen Mitsuki. Ani absence Juliana nemela takovou moc, milovala ho, to si behem odlouceni uvedomila, ale Mitsuki byl jeji prava rodina, jeji dite, jasne, ze ho bude postradat vic. V dalce uz videla hratby mesta, neporusene. Tozaq citil, jak Mito busi srdce a tak jeste zrychlil. Pred branou prudce zastavili a Mito skocila na zem.* Mito Kamatsu! Otevrete brany! *odezva byla nulova. Mito cekala dlouhe minuty, mlatila do dreva a kovu brany, vztekala se, hazela snehove koule nahoru na hradby. Kdyz v tom se z brany vyritil Julian s Mitsukim v rukou. Oba dva byli v cerne. Mito nechapave sprazila Juliana pohledem.* Co se tu deje? /Rikal, ze jsi mrtva... Uz jsme ani nedoufali. *Mitsuki se natahoval po mame a Mito ho pevne chytila, jednou rukou trhla za provaz a nechala zbrane spadnout na zem a druhou k sobe pritiskla syna, jak on krasne vonel, jeho hebke vlasky. Na miste klesla na kolena a rozplakala se.* Maminka je tady, nikdy te neopustim, nikdy... Uz nenecham nikoho, aby nas rozdělil milacku muj malicky, nikdy. *kdyby mohla, vymackala by z nej zivot, namisto toho jej zaplavovala pusinkami a hladila ho po tvari a hlave, Mitsuki se ji drzel a pusinky ji opetoval.* //Maminko moje mijovana. Chybjeja si mi. *Snazil se zvatlat tim detskym. Hlaskem a Mito z toho jeste vic rozbrecel.* Ty mne taky, hrozne moc, uz te neopustim. *Natahla ruku k Julianovi, mela na ni jeho prsten. Cehoz si samozrejme vsiml.* Tebe taky ne, pojd k nam. Miluji te uz nechci odejit a riskovat, ze vas ztratim uplne. Uz nikdy. *Prilozila celo na Julianovo a vydechla, svuj plac uklidnila.* //Maminka, tatinek. *ozval se Mitsuki a Mito zamrazilo. Byla rada, ze Mitsuki bral Juliana jako tatu, ale pri tech slovech se ji zvedl zaludek, predstava, ze jeho pravy otec zabil jeji pritelkyni... Zamracila se. Ale hned sve celo uvolnila ausmala se.* Ano milacku, tatinek a maminka, budou brzy spolu a stastni. *Zvedla se.* Potrebuji neco vyridit, tak prosim, odvede nekdo to telo a meho noveho kone do staje a na osetrovnu? /vzdyt je uplne zmrazena... Je mrtva Mito. *usmala se* Ona? Neee to se pletes... Chci neco zkusit, nebo vis co? At nekdo presune luzko z osetrovny k Tozaqovi do staje, primo k nemu, uvidime, co se stane. Neni radno si s nama zahravat, holky se umi mstit, myslim, ze Naomi no Hime se urcite ma za co mstit. *Jak rekla, bylo vykonano a Naomi a Tozaq byli ulozeni v samostatne staji, rozdelali jim tam ohen v krbu a zajistili dostatek tepla, Mito se vyspala jako nikdy, spokojena, pritulena k Mitsukimu, ktery se tulil k ni a ze zadu ji objimal Julian. Jaka to stastna rodinka. Pristich nekolik dni Mito stravila cele ve staji, s Mitsukim u nohou a Julianem, jako medikem, po boku. Zkoumali Naomin stav, jeji zraneni, teplotu, krev a dech. Pomalu se rozpoustela i zevnitr. Zmrzla voda v plicich, zmrzla krev, jidlo v zaludku. Vsechny organy mela ponicene mrazem, ledem, byla poskrabana, plice mela znicene, zily... Logicky, vzdyt cela zmrzla a led se roztahuje, takze vnitrni poraneni byla vaznejsi, nez si Mito pripoustela. Nicmene hned, jak to slo, nechala odstranit sipky z jejiho tela. Operace byla rychla a pomerne snadna, zadna ze sipek nebyla moc hluboko nebo neppranila kosti, organy byla jina vec. Julian se dooravdy snazil zmirnit nasledky. Celou dobu tvrdil, ze mrtvolu uz operovat nebude. Mito se jen smala a podavala mu naradi, mezitim si hlidala Mitsukiho, ktery si hral s Tozaqem. Dalsi a dalsi dny se tahly v klidnem tempu, pan navstev staji, cas s Mituskim, Julianem, kralovnou. Po meste se rychle rozneslo, ze Mito je ziva, stejne tak po celem kontinente. V opustenem zborcenem zamku to vrelo, kapitan odboje ze zeme radu byl nastvany. Mito mu pila krev a tak z toho dvakrat nadseny nebyl. V opustenem meste to oslavili, stejne tak v sidle odboje utajenem v mapach. Tak tyden trvalo, nez Naomi rozmrzla uplne. Mito tedy nechala telo polozit na zem, kelkla si tak, ze Naomi sedela na brise a sepnula ruce v pest. Nejake pomale rozpohybovani srdce nemelo smysl, proste ji parkrat pesti prastila do hrudi v miste srdce, aby mu doprala poradny sok a dpnutila jej neco delat. Jednpu, dvakrat, trikrat. Naomi byla prevlecena do suchyh, cistych veci, takze je Mito timto dost mozna uspinila krvi ze zraneni na hrudi Naomi, ale nesrala se s tim, pokud prezila, vyleci se to driv nebo pozdeji samo, to Mito vedela jiste a proto ji ozivovala sama.*
Naomi Yuyake: *V moment kdy dostala zásahy šipkami z chakrových tyčí ze zápěstní kuše Zerefa do hrudníku tak spadla pře okraj srázu. Šipek v hrudi má několik (asi pět) a jen padala volně vzduchem dolů. Sice se pokusila cestou zastavit tím že se pokusila zaseknout nějaký ten kunai do stěny srázu ale nakonec se jen ulomily a ona padala dál dolů dokud nakonec neodpadla do maličkého kupodivu nezamrzlého jezírka. Naomi tam dopadla přímo do něj a ještě se udeřila do hlavy takže ztratila vědomí. Jashin by ji normálně probudil nebo spíše nesmrtelnost v moment kdy se dostala na povrch vody ale následně na ní ještě spadlo mnoho sněhu a nějaký kus ledu a to ji zatížilo aby nemohla vyplavat a tak e není čemu divit ale když to opravdu maličké jezírko zamrzlé kompletně Naomi tam zůstala uvězněná úplně bez možnosti aby se jen pohla. Jen tam tak leží obklopená ledem bezu přísunu kyslíku. Nikdo by to nepřežil a pokud ano s poškozeným mozkem což u Jashinisty nehrozí (pokud Hidan mohl mluvit s useklou hlavou xD). Naomi je přímo pod tím srázem a leží tam jako kdyby spala a i přes ten led je krásně vidět jako kdyby to byla princezna uvězněná v ledu, která čeká na svého prince. Kousek od ní je navíc v zemi zabodnutá její katana ze zářivě modrého krystalu (Shouton). Její pokožka je úplně bílá kvůli nízké teplotě a jak dlouho tam takto v ledu už bude? To ona sama nemůže tušit, protože pro ni to je jako kdyby spala a tak nevnímá ani čas ale jinak uplynul už tak druhý rok (možná i třetí). Oblečená je v ( odkaz » ). *
---: ---
Zeref (Suzuya): *Zeref klečí ve sněhu, který ho celkově velmi chladí a pomalu ztrácí vědomí ale jen částečně. Klečí v tom sněhu a fyzicky je při vědomí ale psychicky jako kdyby tam nikdo nebyl, vypadá jako prázdná schránka, která se tváří jako kdyby právě viděl něco opravdu strašného a prožil svou největší noční můru. Nyní se Zeref nachází obklopen jen černou temnotou a podlaha je tvořená nějakou kapalinou, která je bezbarvá. Několik metrů před Zerefem se nachází malý osvětlený kruh tohoto místa ve kterém se nacházejí různá pouta, která ještě nedávno někoho musela věznit a ten někdo tam již není. Zeref si vzpomněl na jednu věc a to na to jak v těchto řetězech byl vězněn po několik desítek let právě on, mohl jen sledovat jak někdo další žije jeho život v jeho těle. Využívá moc jakou získával od malička a celkově mu zničil vše čeho dosáhl. Ten někdo byl Suzuya, jaký je dnes po světě tak moc známý, Zeref si dnes říká Zeref jen z toho důvodu že odmítá sdílet jméno se Suzuyou a hlavně jde mu o to že jméno Suzuya Juuzou bylo úplně zničeno a jeho význam je úplně jiný než jaký byl v dobu kdy tělo bylo ještě právoplatného majitele (Zerefa). V těch poutech by nyní měl být Suzuya ale nikdo tam není a tak se Zeref začne zmateně rozhlížet. *Tady někdo utekl ze svých okovů? Co se takto zase vrátit tam kam patříš? *Zeptá se Zeref Suzuyi, počítá s tím že tam někde je a pouze Zerefa sleduje. Domněnka se Zerefovi ihned obratem potvrdí v moment kdy se zničehonic Suzuya zjeví přímo před ním a stojí tam s upřeným nenávistným pohledem na Zerefa jako kdyby tam celou dobu stál. *Chci zpátky svoje tělo, vrať mi ho! *Okřikne Suzuya Zerefa a ten se mu jen vysměje. *Prosím? Tvoje tělo? Tohle bylo, je a bude moje tělo! Já jsem se s ním narodil a tys mi ho pak sebral! *Tomu se pro změnu zasměje Suzuya a udělá několik kroků rovnou k Zerefovi a pak se zastaví. *Nezáleží na tom zda se s tělem narodíš ale jak s tím naložíš. *Tomu se pro změnu zasměje Zeref. *Ona tě už nechce, nenávidí tě a nechce s tebou mít nic společného, kdybych s ní měl žít já a milovat ji zvládal bych to daleko lépe než jsi to dělal ty. Vztah Suzuyi a Mito byla hrůza a ona jen trpěla zatímco tys ji jen ovládal a bral ji něco co je tvoje ale já by ji respektoval a zajistil bych aby se mnou byla šťastná a ne jako ty že tě bude zajímat jen tvoje štěstí. Nikdy to dítě nepochováš a nikdy neuslyšíš jak ti řekne tati, sice ho neuznávám jako své ale stále v něm jsou moje geny a krom toho pokud v hlavě nebude mít takového slabocha jako jsi ty tak to bude spíše moje dítě než tvoje. Zahodil jsi svou šanci s ní žít, měl jsi jí lépe respektovat a nahlížet na její touhy a štěstí a na to můžeš zapomenout. *Suzuya vykřikne jak moc se nasral a rozeběhne se rovnou proti Zerefovi, který jen luskne prsty a v ten moment proti Suzuyovi vyletí řetězy co ho spoutávaly a opět ho stáhnou tam kam Suzuya patří. *Jsi to nejslabší co ve mně je a já tě jednou zničím, slibuju že ať už to udělám jakkoliv zařídím abys zmizel Suzuyo Juuzou! Jsi ztělesnění sobeckosti, arogance a všech špatných emocí jaké jsem vlastnil ale neprojevoval je, děkuju přebral jsi je a zbavil mě jich. *Poví Zeref naprosto klidně s úsměvem a jen Suzuyu sleduje jak tam tak klečí a je pevně spoután těmi řetězy. *Mito už nezískáš a ani se jí nikdy nepomstíš, svůj život jsi vzdal v moment kdy sis rozpáral břicho s úmyslem umřít takže si nestěžuj že si užívám opět svého života, svou šanci jsi měl. *Poté Zeref Suzuyu ještě udeří a následně zmizí a opět vnímá své okolí. Je zpět a vnímá své tělo a to kde se nachází a co dělá. Pomalu se zvedne a jakmile se trochu vzpamatuje opět funguje jak má. *
---: ---
Zeref (Suzuya): Tu nic jako Shinobi neexistuje, pokud tě to baví klidně si tak říkej. Mimochodem doopravdy jsem Zeref a ne Ayato. Řekl mu ještě rychle Zeref než ho tam vypnul. Jakmile měl Yina takto mimo tak se sehl aby si ho mohl vyhodit na rameno a odnesl ho do táboru kde vyčichni odpočívají, Tyr vysvětlí kdo to je a pak ho předá vojákům. Ti mu seberou veškeré zbraně a další věci co u něj najdou a poté s nimi pokračuje v cestě až do Hlavního Města Země Řádu. Tam je vsazen do jedné samostatné cely kde bude sám ale předtím byl ještě ošetřen aby jim tam nezdechl na nějakou infekci či tak podobně. *
Yin: Huh, v tom případě seš pěknej sráč. *Řekl jsem mu a odplivl si krev z úst na zem a trochu se rozdýchával.* Jo? Možná, že tenhle svět je krásný, ale jedině tak přírodou. Já to tady rád nemám, například. Zato ale chci chránit svojí domovinu, svoji vesnici a své přátele. Nenechám to všechno přijít vniveč, kvůli nějakým sobeckým plánům Řádu. ,,Vlastně ani nevím, jaké mají plány, ale nic dobrého to určitě nebude." Ale na druhou stranu tě i chápu, každý máme vlastní názor a je správné si za ním stát. Správný shinobi se nevzdává a dělá vše pro dobrou věc, nebo alespoň za jejím účelem. *Podíval jsem se na něj a utřel si z pusy zbytky krve a slin, které tam zůstaly po odplivnutí a usmál jsem se zadýchaně na Ayata.* Alespoň tě náš "zkažený" svět naučil správnému přístupu. *Dále už jsem jen viděl nohu, která se vysokou rychlostí blížila k mému obličeji a před nárazem jsem zavřel oči a tak to i zůstalo, protože jsem ztratil vědomí.*
Zeref (Suzuya): Ano vím komu pomáhám, řádu. Máme jeden stejný cíl a tím je zničení světa Ninjů. *Zerefa nějaké urážky určitě neurazí, on je ten co má výhodu a na tom jediném záleží, kromě toho je to prostě jeho rozhodnutí být na straně řádu. *Musel jsem zvolit jednu stranu, buď odboj a vědět že tím zničím tento krásný svět nebo se postavit na stranu řádu a vědět že tento svět přežije a zemře nás zkažený svět bez práva na další existenci. *Zeref tohle myslí smrtelně vážně, hold nemá důvěru v právo přežití jejich světa. Ten svět a jeho existenci odmítá a odmítat to bude pokud ho někdo nepřesvědčí o opaku. Pak když vidí jak se Yuzuru zvedá přijde k němu a plnou silou ho kopne do hlavy. Určitě mu tím rozbije hlavu a on ztratí vědomí. *
Yin: *Ani když jsem ho úspěšně sekl jsem neměl dobrý pocit. Nejen, že zabránil nějakému fatálnějšímu zranění, které by můj sek následovalo, ale byl jsem v pozici, kdy jsem byl celkem oslaben. Úsměv jsem mu opětoval.* Heh, díky za kompliment. To ty jsi zase naprostý odpad. Uvědomuješ si, komu pomáháš? *Předpokládal jsem, že je z Řádu. Odboj by tohle neudělal a normální nestranný člověk také ne. Když mi odrazil katanu, instinktivně jsem reagoval a dal si jednu nohu dozadu, abych měl lepší rovnováhu, jenomže to bohužel byla zraněná noha, takže se mi podlomilo koleno.* ,,Sakra-“ *Podíval jsem se na koleno, ale pak jsem periferně zaznamenal pohyb. Než jsem se stihl kompletně otočit, tak jsem dostal kopačku do hlavy a před dopadem na zem jsem se 2x otočil kolem své osy.* ,,Ah, začínám mít pocit, že jsem na tohle buďto moc starý, nebo že jsem daleko pozadu oproti ostatním a úrovni, kde bych měl ve svém věku být.” *Snažil jsem se ještě postavit, ale zatím jsem se nedostal výš, než na všechny čtyři.*
Zeref (Suzuya): *Usměje se že Naomi je mimo hru a začne se otáčet na Yuzura, který by měl ležet za ním ale on se ještě rychle zvedl a teď už na Zerefa útočí a není šance že by se mu povedlo se vyhnout i přes to že je o dost rychlejší. Rychle aspoň zvedne meč ke své hrudi a postaví se tak aby se mu jeho katana jen zarazila do hrudi ale čepel jeho meče zajistí to že se mu čepel katany nedostane dost hluboko aby ho to neohrozilo na životě. Zasyčí od bolesti to ano ale pak se zasměje. *Tohle jsem nečekal, nejsi k zahození na to že jsi z našeho světa. *Poví Yuzurovi a využije větší síly a zatlačí na Yuzura a pak jeho obranu silným švihem rozrazí, poté využije toho že je dost blízko a Yuzuru je omezen v pohybu a pokusí se ho po výskoku kopnout z otočky do hlavy z pravé strany (Konoha Senpū). Mohl by použít meč ale nechce ho zabít, nicméně už teď je jasné že Zeref bude potřebovat další ošetření. *
Naomi: *Byla to jen otázka času a Zeref na Naomi vystřelil a všech pět střel se jí zabodlo hluboko do hrudi a donutilo ji to padnout dozadu až se zřítila z toho srázu. Několikrát se udeřila o různé kamenné výstupky do hlavy než dopadla až dolů kde se zabořila hluboko do ledového sněhu. Ztratila vědomí, sice je Jashinistka a je díky tomu nesmrtelná ale zase velmi silný úder do hlavy ji donutil ztratit vědomí. Nyní je v tom Yuzuru tedy sám. *
Yin: *Otočil jsem se za Naomi a usmál se.* ,,Říkal jsem, že to bude v pohodě." Díky za spolupráci. *Otočil jsem se a vydal se směrem dál.* ,,Mohli by nám třeba pomoct s hledáním Mito. Myslím, že máme docela štěstí." *Najednou jsem však cítil v noze ostrou bolest a když jsem se otočil, přiletěla mi do tváře Ayatova pěst. Spadl jsem na zem a držel si nos. Byl zlomený a tekhla mi z něj krev. Byla zima, takže byla všechna bolest vyšší, než za normálních podmínek.* Aah, tak tohle jsem nečekal.* Řád. Svině největšího kalibru. *Snažil jsem se postavit, ale i na moje vnímání bolesti to docela bolelo. Sotva jsem na té noze stál, ale nehodlal jsem se tak lehce vzdát. Vytasil jsem katanu a využil toho, že je otočený zády a sekl ho.*
Zeref (Suzuya): *Zeref spustí meč, jehož špičkou mířil na Yuzura a má ji spuštěnou podél svého těla. Nebojí se nějaké zrady, kdyby ho chtěl Yuzuru napadnout tak Zeref je rychlejší, silnější, má velmi dobré reflexy a k tomu má velmi dobré reakce a zvýšenou citlivost na pohyb. Jakmile zjistí že tento muž je z Kumogakure tak se usměje a co teprve v moment kdy opravdu zjistí že tento človíček je člen odboje. Zeref nebo spíše ještě Suzuya měl své lidi po světě tu aby mu hledali různé informace a tak ví jak by měl vypadat znak odboje ale kde ho hledat to nikdy nikdo nezjistil. Nyní ho má přímo před sebou a tak je to jeho jedinečná informace. *Dobrá tohle bude něco jiného prosím můžete projít. *Poté Zeref ustoupí bokem aby mohl Yuzuru projít ale počítá s tím že jakmile se otočí na Naomi aby ho následovala tak mu zezadu svým mečem probodne stehno skrz aby omezil jeho pohyb a pak z něj čepel vytáhne a silným a rychlým úderem ho zezadu udeří rovnou do hlavy. Volnou rukou mezitím pak namíří na Naomi a aktivuje mechanismus skryté kuše a vystřelí na Naomi za sebou rovnou pět střel svých šipek. *
Naomi: *Naomi se moc nelíbí ta situace ale pokud tento Ayase je z odboje tak proč mu nedůvěřovat že? Proto také svou ruku dá dolů z rukojeti té zbraně a jen Zerefa pozoruje. *Je to Ninja, stejně jako ty nebo já, myslím že asi říká pravdu. *Podotkne Naomi ale nehýbe se ze svého místa a čeká jak to Yuzuru vyřeší. Netuší ovšem co mu tam Yuzuru ukazuje a jen tiše z dálky pozoruje. *
Yin: Těší mě Ayato, já jsem Yin. Tak a nyní můžeme komunikovat jako kultivovaní lidé. *Podíval jsem se na něj a následně na Naomi, přičemž jsem i mávl rukama a plácl se do stehen.* Samozřejmě chápu vaší situaci a plně respektuji vaši obezřetnost. *Dal jsem ruce dolů z katany.* Vidíte, nemám v úmyslu nijak provokovat, či vyvolávat souboj. *Zvedl jsem ruce trošku nad hlavu a pomalým krokem jsem se vydal k Ayatovi. Než jsem se ale kompletně vydal na cestu, podíval jsem se na Naomi, aby byla v klidu a nedělala ukvapené záběry.* Vyčkej, dokud to nebude potřebné. *Řekl jsem jí potichu.* Jdu k vám, abych dokázal, že nemáme s Řádem nic společného a jde nám o klidný a bezpečný průchod Ledovým pohořím. *Když jsem se se blížil k Ayatovi, dal jsem si dolů kapuci a odhalil svojí čelenku.* ,,Má Byakugo. Bude z našeho světa. Působí přesvědčivě. Navíc, kdo z našeho světa by se přidal k těm, kteří ho chtějí zničit?" *Pomalu jsem si čelenku rozvázal a dal jí před sebe.* Teď ji pomalu otočím. *Taky jsem tak udělal a ukázal se tam znak Odboje. Věnoval jsem Ayatovi tázavý pohled.* Tak co? Můžeme v klidu projít? *Řekl jsem mu s klidným hlasem.*
Zeref (Suzuya): *Zeref se usměje. *Omlouvám se ale není tu místo na slušné vychování není to moc dlouho co jsme odrazily útok armády vojáků řádu a pořád je velká pravděpodobnost že jich tu ještě několik bude. Nicméně se představím. Jmenuji se Ayato a jsem velitel obranných sil Ledového Města které je tímto směrem asi dvě hodiny cesty. Momentálně se tam sbírají mrtvoly jak našich lidí tak i lidí z vojska řádu ale já tu jsem abych zjistil zda se tu neskrývají nějací jejich zvědi, kteří se mohou pokusit infiltrovat město. Tudíž já jsem se představil a teď bych vás chtěl požádat buď o důkaz jednoho z vás že nejste zvědi řádu a či jakkoliv spojeni s řádem nebo vás budu donucen odvést pryč z Ledového Pohoří. Jistě chápete jaká je situace v jaké nyní jsme a tak prosím berte na vědomí že to jak se chovám je bohužel potřebné.
Naomi: Jistě tak jak chceš zabít nesmrtelnou pouhou zimou že? Sice je to velmi nepříjemné ale tak musím to vydržet, vydržela jsem už horší věci a tak se nemusíš bát. Hlavně ty buď v pořádku dobře? *Nicméně jakmile Yuzuru spadne na zem tak se Naomi začne smát a to opravdu hlasitě, protože ji to přijde velmi ale velmi vtipné. Sotva co se Yuzuru zvedl dorazil tam nějaký muž a bum on to byl Suzuya, kterého Naomi ovšem měla problém poznat (spíš ho nepoznává). Má pocit že tohoto člověka už někde někdy viděla ale není schopna si vzpomenout kdy a kde. Matou ji ty bílé vlasy, nevypadají zrovna barevně ale dost přirozeně. Naomi stejně jako Yuzuru sáhla na rukojeť své katany z krystalu Shoutonu připravena tasit, prozatím ale netasí pouze ji drží za rukojeť. Naomi prozatím nic neříká ale jen poslouchá a přihlíží celé situaci. *
Yin: *Když tak jdeme, dostanu od Naomi nabídnutý čaj.* Oh, bože. Ty mi úplně čteš myšlenky. Normálně cítím, jak mi namrzá hrtan a hltan, potřebuju tam dostat trochu tepla. *Vzal jsem si od Naomi termosku a napil se.* Aaah, to bodlo. *Utřel jsem si vlhkost kolem rtů do ruky, aby nezamrzla. Bylo to ještě horké, díky termosce, takže jsem to stihl.* Chápu, to bude mít asi něco společného s tou tvojí nesmrtelností, co? *Zeptal jsem se a podíval se na ní. Nevšiml jsem si ale námrazy a ledu, ke které jsem se blížil a když jsem se na ní tak díval, najednou jsem uklouzl a začal sebou švihat ze strany na stranu, až jsem spadl na zem.* Páni, tahle cesta je naprostý horror. *Říkal jsem mezitím, co jsem se zvedal a napravoval si kapuci. Když jsem se postavil, všiml jsem si jedné osoby, která přiběhla a stála kousek od nás. Byla oblečená, dá se říct velice formálně, že až vypadala na někoho důležitého. Když na nás namířil katanu, sáhl jsem levou rukou na pouzdro katany a palcem byl připraven si jí povysunout a pravou jsem si chytil jílec a byl připraven tasit.* ,,Pod vlivem Odboje?" *Řekl jsem si v duhu a podíval jsem se na Naomi, ale neřekl jsem nic.* ,,Že by tady byla mohla být Mito? Navíc ten chlápek vypadá, že mluví pravdu. Jsem sice v Odboji, ale moc jsem se zatím neangažoval. Jestli je to člen Odboje, je oblečený jako nějaký velitel nebo tak, ale neznám ho. No, zahraju to nějak do outu a nebudu dělat ukvapené záběry, že bych se prozradil jako člen Odboje." Kdo jsme my? Vy byste měl ze slušnosti představit první. Navíc jste na nás namířil katanu bezdůvodně, což je samo o sobě dost nezdvořilé. Máte snad vůbec vychování?
Zeref (Suzuya): *Prohlédne si své bílé vlasy a zasměje se. *Heh to jsem byl až v takovém šoku? Je pravda že se pořád ještě trochu klepu takže se moc nedivím. *Poví s úsměvem Zeref sám sobě pod nos. *Aspoň se budu moct vrátit ke svému starému životu i vzhledu. *Odpoví Zeref sám sobě ale pak něco ucítí, jako kdyby se k něm ublížila dvojice chaker, která právě překročila vzdálenost padesáti metrů a tak se rychle zvedne a vyrazí tím směrem. Zeref má podezření že by to mohly být další členové odboje, protože kdo by tu byl jen tak náhodou? Přecijen tohle místo je takové nebezpečné že jen tak na dovolenou by sem nešel nikdo a když se dostane dost blízko rozeběhne se rovnou směrem k Yuzurovi a Naomi ale pak se před nimi zastaví ve vzdálenosti asi takových 12 metrů a vytasí katanu (pravou rukou) a pozvedne její špičku, kterou namíří na Yuzura a Naomi. *Nemohu vás pustit dál toto je území Ledového Města které je pod vlivem odboje. Proto váš žádám ať mi povíte kdo přesně jste. *Zeref se jeví naprosto přesvědčivě a v jeho hlasu a pohledu nelze ani vyhledat náznak lži. Proč vlastně cítil jejich chakru? Jeho tělo produkuje speciální enzym, který získal od Hakuja Sennina a tak díky tomu pasivně cítí chakru a pak má ještě vylepšené atributy na úrovni mezi člověkem a zvířetem a kromě toho má vylepšené vnímání pohybu. *
Naomi: Nejspíš máš pravdu, nebo jinak ne jen možná ale určitě. *Odpoví mu Naomi se smíchem a podá mu termosku uvnitř které má ještě trochu horkého čaje, který se udržuje horký právě díky tomu že je to termoska. *Chceš napít? Určitě tě to zahřeje, já umrznout nemohu, já jsem schopna fungovat i při teplotě kdy je mnoho jiných lidí po smrti ale ty ne tak se jen napij a zahřej se. *Poté ovšem společně s ním vyrazí na cestu a tak ho následuje a jde po jeho levém boku (jde blíž k tomu kraji). *Máš pravdu bude jedna hodina, možná i kolem půl druhé. *Odpoví Naomi a pokračuje v cestě po boku Yuzura. *
Yin: *Po dlouhých hodinách cestování se Naomi rozhodla pro pauzu. A já byl jedině pro. Sedl jsem si naproti Naomi na jeden přírodně vytvořený "schod" z ledu.* Páni, kdo by řekl, že to bude až tak namáhavé. Ale to bude hlavně kvůli té zimě. *Řekl jsem a potáhl si sopel zpátky do nosu. Nerad bych, aby mi zamrzl nad rty. I když jsem se docela divil, jak mi může pořád téct, když je venku taková zima.* Hele, podle mě, když se teď vydáme na západ, možná spíš severo-západ, tak to bude ok. a mohli bychom se dostat do přibližného středu pohoří. *Vytáhl jsem kompas a natočil jsem se směrem na severo-západ.* Tudy. *Řekl jsem a vyrazil jsem na cestu.* Nemůžeme dlouho sedět na jednom místě, přimrzl by mi zadek k zemi a ztuhli by mi nohy. *Podíval jsem se nahoru a vypadalo to, že je kousek po 12, alespoň jsem si to myslel.* Hele, teď bude tak kolem jedné hodiny, ne? Podle postavení slunce? Nebo jsem kompletně blbej? *Zeptal jsem se Naomi a ukázal nahoru nad sebe.*
Zeref (Suzuya): *Zeref cestuje se zbytkem své armády zpět z Ledového Pohoří do Hlavního Města Země Řádu ale je potřeba si udělat přestávku když jsou již v dostatečném bezpečí a dost daleko od odboje. Navíc se potřeboval nechat ošetřit, což se taky stalo a nechal s ránu (bodnou) vyčistit a převázat obvazy. Nechybí mu ani nějaké ty stehy a pak se prostě oblékne a jde trochu dá od tábora, který se tu dočasně rozbil aby si mohl každý voják co bojoval u Ledového města mohl odpočinout. Je mu trochu zle a tak jde trochu mimo tu hlavní cestu po které cestují zpátky. Oblečený je v ( odkaz » ) a čelo mu zdobí fialová pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In). Na zápěstích má pod rukávy ukryté skryté čepele/kuše. Také má na levém boku pouzdro uvnitř kterého má černý meč z chakrových tyčí ( odkaz » ). Ovšem jak odkráčí mimo padne na kolena a zničehonic se něco začne dít a to že vědomí Zerefa začne mizet opět do pozadí a vědomí Suzuyi se začne vracet zpět na povrch a Zerefa zachvátí panika a celkově je v šoku. Jeho tělo ztratí pigment ve vlasech (z lékařského hlediska to možné je, kvůli šoku) a jeho vlasy začnou postupně bělat ale poté Zeref opět přebere kontrolu nad těle a Suzuyu zase vrátí kam patří a to do pout uvnitř jeho vědomí. * „Sakra tohle bylo těsné.“ *Nyní tam klečí a trochu se ještě klepe, potřebuje se z toho šoku dostat. *
Naomi: Nemám ani tušení ale myslím že když půjdeme nějak do středu celého pohoří tak to najdeme. *Odpoví Naomi a jde s Yuzurem na cestu, trvá to asi 5 hodin když si řekne že by to chtělo zastávku. Naomi se tam posadí na jeden větší balvan ale posadí se opatrně za zády má totiž ten sráz. *Ráda bych se dostala mimo kraj tohoto místa, protože pak si budu jistá že už se nepohybujeme pořád po kraji toho blbého ledovce nebo co to je, nicméně si na chvilku sedni ať nabereme sílu na pokračování v cestě.
Yin: *Po několika dnech plavby jsme se konečně dostali k Ledovému pohoří. Vyšel jsem ven z kajuty trochu rozespalý a protáhl jsem se se zívnutím.* Aaaah. *Promnul jsem si oči a najednou mě chytl strašný mráz, až jsem si musel trochu třít ruce.* Brrr, to je ale zima. *Vrátil jsem se do kajuty kde jsem se nahodil do zimního oblečení. Měl jsem na sobě tlustý černý kabát s kožešinou na kapuci. rukavice a tlusté zimní boty a na pase jsem měl připevněnou katanu. Nebylo to moje, bylo to součástí šatníku kajuty na lodi Lovců pirátů, tak jsem si to vzal, přišlo mi to jako něco, co by se mohlo hodit a taky tomu tak je.* Vystoupili jsme z lodi a dostali jsme se na takový sráz, ze kterého pád by nebyl moc příjemný.* To mi povídej. *Odvětil jsem Naomi a vyšla mi pára z úst.* Tak, víš, kde bychom mohli Mito najít, počítáš s nějakou jeskyní, nebo tak? Tady docela často a silně sněží, což je i vidět. Myslíš, že budou její stopy zasněžené?
Naomi: *Dlouhou dobu trvalo než se dostala společně S Yuzurem až sem do Ledového Pohoří, kterým už delší sovu bloudí. Naomi je oblečená velmi teple ( odkaz » ) a na zádech má nad zadkem pouzdro ve kterém má jednu svou zbraň a tou je katana z krystalu ze Shoutonu. Na zádech má velký kompletně naplněný batoh, který je plný různých věcí ať už jejích zbraní nebo jejího oblečení. Naomi je takto věšená jako kdyby byla vánoční stromeček. Nyní kráčí podél takového srázu, přes který kdyby Naomi spadla tak by to byl dlouhý pád. Pomalu se blíží k Ledovému Městu o čemž vlastně Naomi nemá ani tušení. *Sakra to je zima co? *Poví směrem na Yuzura. *
---: ---
Mito: *Vítězněse vrátili po několika dnech zpátky do opuštěného města. Mito tam všichni opěvovali, jako někoho, kdo konečně dokázal postavit odboj proti řádu a všem dodal kuráž. Mito sama to tak nebrala, pro ní to byla jen pomsta. Mito to brala jen jako druhý dobrý skutek pro odboj. Sama během oslav nejedla, ani nepila. Odpočívala a ošetřovala svá zranění, hlavně hlavu. Musela si obarvit celé vlasy na hnědo, až černo opět. Cítila se stále omámená po souboji. (avík: odkaz » ). Oslavy trvaly tři dny a následující týden se Mito dávala do kupy, bříško bylo opět větší a ona nedokázala dále skrývat fakt, že ej těhotná, jelikož jí korzet byl neskutečně nepohodlný.* /Těhotná? *Optal se kapitán odboje, když Mito plácla do stolu s tím, že musí na lepší místo.* Ano, čemu nerozumíte? /S kým? To jste si tady někoho nabrnkla? *Mito protočila oči.* Ne, už jsem takhle přišla do téhle díry zamořené sviněma. *Otočila se zády a zkřížila ruce na hrudi.* Musím pryč...tady dítě rodit nebudu, vychovávat taky ne, navíc...chci vědět, kdo vede odboj. *Kapitán se zasmál.* /To je nemožné./ NEudělala jsem snad dost? *Vyhrkla Mito.* /Bohužel ještě ne...přístav je uzavřený, to ano, ale my se musíme starat o své lidi stejně tak...když nám ještě dva měsíce budete pomáhat, odvedu vás k velitelství. Platí? *Mito si povzdychla.* To bude šestý měsíc....platí. *Podala si s ním ruce a šla se balit. Nosila volné tuniky, které skrývaly její křivky, rostoucí ňadra a břicho. Mito dva měsíce pomáhala odboji, zabíjela pro něj, sháněla zásoby, spolupracovala se skrytým městem, s jednotkami mimo opuštěné město. Navštívila jak město Chaosu, tak opět chrám a nadzemní město, samozřejmě v přestrojení a s náležitým krytím a společníky, kteří jí byli po ruce. Měla mapu, kteoru jí kapitán dal, jako poděkování za útok na přístav. Mito si všude dělala reputaci někoho, kdo bohatým bral a chudým dával, byla něco jako stěžejní loď odboje, která kam přišla, tam vyvolala povyk. Ve městě chaosu se dostala na trh, kde prodávala malé bílé kvítky, výměnou za prsty vojáků řádu, rozdávala květy, znaky odboje a hlavně zadarmo jídlo. Několik vojáků se vydalo je vyhnat a rozehnat lidi, kteří poslouchali její slova \"Nenechte se ovládat, usekejte jim prsty, jeden prst za jeden hřích a nepráví, které na vás vykonali!\". Lidé se bouřili, trojici vojáků přepadli, i když jich dost zemřelo, Mito z města utíkala s třiceti prsty a s dalšími spojkami pro odboj. Na tváři jí hrál úsměv, to, co nechala na tržišti nikdo nezapomene. ,,Postrach moří Mito\" z malých okvětních lístků, napsané na zemi, kolem mrtvol vojáků řádu. Zpráva se okamžitě dostala do hlavního města. Byly posíleny hlídky, u každého města, ale i tak se díky svým předešlým činům dostala do nadzemního města. Její jméno se rychle šířilo po zemi Chaosu, dokonce i někteří vojáci řádu byli jednou nohou u odboje a tak ji nechali projít. Vše bylo předem přes kapitána odboje pro zemi chaosu, domluveno. Mito se procházela se dvěma strážci po městě, zbraně měla schované pod kabátem, který měl sponu ve tvaru malé květinky. Procházela ulicemi, kolem trhu, plného lidí s podivnými tvory. M2sto bylo velice moderní, vypadalo vyspěleji než všechna města v jejím světě. Byla unešená, překvapená a hlavně nadchnutá.* Nádhera. *Vydechla spokojeně a koupila na trhu jablko, do kterého se zakousla. Jak její rty pomalu opouštěly povrch slupky, zvuk trhani jablka a ukapávání šťávy zaznělo, tak Mito jemně otevřela oči, jakoby zpomaleně viděla vše, co se kolem ní děje. Spatřila muže, který se proti ní řítil, utíkal. Zloděj. V jedné ruce měl nějaké jídlo, v druhé nůž. Najednou jakoby se svět zatočil, muž byl mrtvý, ona klesla k zemi a jablko se kutálelo po ulici...probudila se v podivné chýši. Voněla po kadidle a všude byly svíce. Nad jejím tělem se nakláněla dívka : odkaz » Mito se lekla a vyškrábala se do sedu, ohmatala tělo a zrychleně dýchala.* Co se stalo? *Až teď si dívku prohlédla, viděla část jejího těla, kostru, srdce....kolem krku měla dívka podivný přívěsek.* /Neboj se, ty i ten malý jste už v pořádku, díky bohu tě sem donesli dříve, než dítě zemřelo. *Mito si chytila břicho. Nechápala proč, měla by cítit nenávist k tomu, co jí roste v těle, ale ona se rozplakala úlevou. Už byla v 5. měsíci, břicho bylo viditelné i přes volné košile. Její dech se zrychloval. Viděla jizvu na boku, od toho, jak do ní zajel nůž zloděje. Hystericky se rozplakala. Její ochránci raději ustoupili, ale vědma zůstala poblíž.* /Nevděčíš za to pouze mě, ale i mému druhu.... *Roztáhla závěs z korálků černé barvy a zpoza vyšel muž : odkaz » * /my jsme věděli, že dorazíš...máme tu patřičná opatření. Proto byste měli brzy odejít a já vaše jméno rozkřiknu po tomto městě...Mito, znovuzrozená, silnější, má podporu města technologicky nejvyspělejšího....co jste zde měla v plánu?/ Zabít velitele vojáků řádu. *Kněžka se usmála a její přítel promluvil podivně hlubokým hlasem.* //Již tu žádní nejsou...jsou pohřbení dole v jámě...vy jděte. Máte připravenou cestu. *Mito nechápala co se děje...kdo jsou tyhle osoby, jak to, že tohle věděli, jak to, že jí pomohli. Jak to, že její zranění je vyléčené. Rozhlédla se po místnosti, viděla lékařské náščinní, od krve, jehly, obvazy...jak dlouho tu byla? Na nic se neptala a prostě šla, její společníci též...cesta městem byla vysypaná drobnými květy, jakoby padaly z nebe, ale to bylo až nad kopulí...ohlédla se, kněží/věštec sledoval Mito upřeným pohledem. Pokračovala v cestě, přetahujíc si kapuci přes hlavu. Když sjížděli výtahem (pevný koš, který jezdil nahoru a dolu za pomoci sil závaží), ven z města, jakoby město najednou vybouchlo tlakem malých květů. Ty se rozletěly do všech stran, spolu se střepy, ale tak malými a jemnými, že vypadaly spíše jako malé třpytky. Mito opouštěla město ještě více zmatená a rozhozená, než když do něj vešla. Následovala cesta do chrámu, kde položila pod nohy uctívané kněžky květiny, ohromnou kytici složenou pouze z květu zvaného nevěstin závoj, přesně toho, který celou dobu rozdávala. Ucítila na svém rameni studenou ocel, poznávala ji...tohle je výrobek scarlet, to jen tak nezničí. Její společníci klečeli vedle ní, s rukama za hlavou, nehnutě. Mito s mrknutím přesunula oči do strany a jemně otočila hlavu. Deset....deset.* Jenom deset. *Povzdychla si, jemně si zajela rukou pod kabát.* /Ruce za hlavu! *Ozval se voják řádu. Mito zručným pohybem strčila senbon do rukávu a prudce zvedla ruce směrem hřbety dlaní k vojákovi, přičemž malíčkem držela na dlani senbon, aby jí nezaplul do rukávu. Jeden z vojáků jí obešel a Mito na něj udělala smutný kukuč. Voják se napřáhl, chtěl jí vrazit, ale mito nastavila ruku se senbonem proti té jeho. senbon mu projel mezi klouby ruky, u prstů, kde neměl obrněnou rukavici. Jen se na to podíval, Mito se hnula stranou a tak nebyla v nebezpečí kopí, které druhý voják zabodl do země. Mito chytila vojáka se senbonem a jeho ruku vrazila druhému do tváře a tím mu vypíchla skrze oční průhledí oko. Stejně to schytala, když jí ten samý voják, kterého využila, kopl ze strany do kolene. Klesla, vyhrkla bolestí, ale s vrčením zaútočila zespodu, nabrala jej na rameno a během toho se pokusila tasit svou dýku, něco s ní cuklo a spadla na záda na zem, skoro si vyrazila dech. To jí poloslepý voják trhl za kabátec zpátky dozadu. Udělala tedy kotoul dozadu a odrazila se od rukou s tím, že šla napřed podpatky vojákovi zespodu do brady. Její dva společníci zatím obstarávali každý po jednom vojákovi, zbytek vojáků vytvořil kolem nich kruh s kopí a zmenšovali jeho obvod každou vteřinou. Mito začínala být zoufalá. Rozepla sponu a nechala kabátec spadnout na zem, když její chakrová dýka skřípala na brnění holení vojáka bez oka, zabodla mu ji tedy zezadu do kolene, které neměl chráněné. NEchtěla ho zabít, ale musela ho uzemnit. Do ramene schytala šipku ze samostřílu toho druhého, opět vystřelil, Mito si rychle dala ruku před obličej, do železné rukavice, kterou neustále nosila, se šipka jen veklala, neporanila ji. Mito se pomalu podívala na šipku. Zvedla se a pomalu se rozešla směrem k vojáku, udlala dva postranní překroky a rozmáchla se, předtím si pohozením chytila dýku za ostří, vrhla ji proti vojákovi, který uhnul hlavou do strany, ale Mito trefila přesně to, co měla v úmyslu. Vojáka za ním. Sama si pusou vytrhla dýku z rukavice a druhou rukou tasila katanu. Voják znervózněl, ale stále se rozhodoval jí postavit. Mito tedy dávala vojáku útoky ze všech stran, od se bránil, stejně tak naopak. Mito musela použít své rukavice, kdy nakonec chytila ostří meče vojáka do ruky a přitáhla jej prudce k sobě s tím, že katanu mu vrazila do podpaždí, vyjela ven jeho zády, probodla mu tepnu v ruce a tělo hodila na zem. Zdálo se, že její společníci si vedli stejně tak dobře. Každý zabil po jednom vojáku, Mito měla na kontě 3, oni dva po jednom, dalších 5 zbývalo. Všichni začali ignorovat členy odboje a šli po Mito, ta se snažila ustát každou ránu, ale s dalším a dalším útokem to bylo těžší a náročnější. Mito u každého rozmáchnutí musela křičet, aby sebe vyhecovala k útoku. Motala se jí hlava, rozmáchla se a otočila o 180°, jakoby zahlédla Yata. Z ničeho nic se kolem prohnala zlatá záře. Mito ještě stačila podříznout krk jednoho muže, než klesla na kolena a její ochránci jí nevzali pod rameny pryč. Během souboje Mito s pěti vojáky totiž vyhlásili poplach a zavolali vůdce odboje. Mito se ohlédla přes rameno, neviděla však nic, než modré oči, úsměv a zavírající se dveře.* Proč? Jsem .....proč jen jsem tak slabá? *Plakala Mito, když jela ve voze zpět do opuštěného města. Ruku měla přiloženou na bříšku. Plácla sebou do polštářů a usnula. Probudila se až v opuštěném městě, ve svém stanu. NEbyla tam sama, ale byl tam i Kapitán.* /Nemluvte. *Upozornil ji. Prohlédl si její tvář.* Jste celá pomlácená, unavená, hodně energie jde na výživu dítěte, musíte se hlídat, nepřemáhat, pokud jste nepotratila v chrámu..je ožné, že potratíte během následujících několika dní...budete tu mít lékaře, stavím se za týden. *S těmito slovy odešel...Mito se přetočila na druhý bok a přivinula k sobě nohy jak jen mohla a rozbrečela se. Po týdnu přišel znovu, Mito na tom byla už lépe, rozhodně pořádně jedla a pila a doktoři se starali o její tělo a rány.* /Mám pro vás úkol...poslední, který vám dám přímo já. Sbalíte si všechny věci, dostanete mezka a vydáte sen do hor... *Mito už byla v horách, obalená teplým kabátem, se krytou tváří a páskou přes oko. Aby alespoň z části zamaskovala svůj zjev, dostala i vyšší boty, které byly ve sněhu nepraktické. V mysli vzpomínala na slova Kapitána Oo. ,,LEdové pohoří má tady na mapě takový malý vrch...tam musíte toto doručit. Je to důležité. Smrtelně a vy jste jediná, komu to svěřím.\" Jak Mito šlapala do kopce ve sněhu, postupoval i děj v jejích myšlenkách. ,,Předáte to osobě, se kterou se tam setkáte...na místě, kde nad zemí se vznáší tělo v ohni, tam bude...máte na to dva týdny se tam dostat...s nikým nemluvte, ani s ním...dokud ona osoba nepromluví jako první. Bude lepší, když tam budete dřív než ta druhá osoba, nesnáší nedochvilnost. Je to vaše vstupenka do velitelství...nepokazte si to. A až tam budete, můžete si promluvit s Korrou, kněžkou, pod jejíž nohama vás napadli. Rád jsem s vámi spolupracoval.\" Mito zatřásla hlavou a vložila do úst trochu ledu, neměla už ani jídlo, ani pití, jela z posledního a její mezek očividně taky. Ale už byla skoro na vrcholu, pomáhala si rukou, aby se vyškrábala, když druhou táhla mezka a k zemi jí táhl pupek již 6. měsíční. Spatřila záři a soobu vznášející se mezi pilíři.* Bingo.... *Zašeptala a přidala do kroku. Během pár minut klečela pod mrtvolou, která na ní civěla.* Prosím, odpusť mi boj pod tvýma nohama, nebylo to v plánu...přišla jsem tě do chrámu jen poprosit o zdraví pro mého chlapce. *Přiložila ruku na bricho.* Nic víc.... /Já vím....že js to tak nemyslela. *Ozval se jí povědomý hlas. Mito zvedla hlavu, neohlížela se.* Víte? Přišel jste si pro balíček? /Ano.... *Mito sáhla pod kabát a vytáhla malý balíček a natáhla ruku do vzduchu. Slyšela křupání sněhu a cítila, jak již dost lehký balíček, mizí z její dlaně.* /Hmm....zajímavé...koukám, vše bylo pečlivě naplánováno....útok na přístav a loď, návštěva hlavního města, nadzemního města i svatyně...ale něco se zvrtlo, dvakrát...škoda...tyhle plány jsou dokonalé, jste výborný taktik a bojovník...kdo vás to naučil? *Mito se zvedla a pomalu otočila, podívala se do jediné obnažené části jejího nynějšího společníka.* Ty...Yato-kun. *Pronesla hrdě a zvedla bradu jemně nahoru.* Konec lží a skrývání se. Už od prvního pohledu jsem věděla, že jsi to ty.... *Muž s stáhl šálu z tváře a usmál se, roztáhl ruce a čekal. Mito okamžitě vyběhla a pevně jej objala, stiskla a roztřásla se.* Myslela jsem, že jsi mrtvý. /Taky že jsem byl....ale to je na delší vyprávění...tak jdeme, do sídla. *Vzal Mito za ruku a vedl ji za sebou k vozu pod kopcem, který je oba vzal do hlavního sídla odboje.*
---: ---
Takashi: *přišlo to. Konečně nastal den, kdy se Takashi rozhodl vrátit do temného světa. Dal dohromady vybavení a naložil si pořádně batoh. Dvacet kouřových granátů, zásobu kunaiů, shurikenů a senbonů, několik metrů drátu a patnáct zásobníků na palivo do své ruky. Šestnáctý měl v ruce. Pokusil se batoh zvednou a dalo to dost práce. K tomu ještě láhev s vodou, potraviny na cestu, k pasu katanu a na sebe svoje brnění. Svitky s loutkami, přízračný kámen a další věci, které by v temném světě nevyužil nechá doma. Nakonec si vezme ještě lékařské vybavení a zápěstní čepel na pravou ruku. Na sobě má odkaz » (v levo samozřejmě... Nechtělo se mi to na tabletu ořezávat) s tím vším sedne na koně a vydá se k bráně, která je v zemi démonů. Cesta tam na koni trvala o dost kratší dobu, už jen proto, že by se s tím batohem trmácel a musel častěji odpočívat. Po týdnu stojí před bránou, kde do misky nechá z ruky nakapat dávku svoji krve, kterou si strážce považuje za nutné pro vstup. Nechá koně pošle zpět do vesnice, on už si cestu zpět zvládne najít. Chvíli na to ho to vcucne do víru a vyplivne kdesi na ledovém pohoří v temném světě. Zvládne se přesunout alespoň k zástěně, kde omdlí na svém batohu. Probouzí se až další den opět unaven ztrátou chakry.* Bože, kdyby tu tak Kami nebyla, asi se už nevrátím. *řekne si. Sice tu tak žil mnoho let, ale i tak je to po té době v normálním světě zase šok. Takto unavený schází z hory, což mu taky pár dní zabere. Sleze na cestu, kde před lety čekali na cirkus, kam se chtěli vloupat.* Přijdu si jak stařec, když vzpomínám na takové věci. Musím zpět rychle. *sebere se a vrací se zpátky k starému přístavu. Od doby co se z vesnice vydal na návrat az po chvíli, kdy zahlédl známé domy přístavu v dálce, uplynuly dva týdny.* Bože. *zastaví se a kouká se na přístav. Koukne se na zem a najde tam jednu rezavou Makibishi. Zvedne ji a drží jí v ruce po celou cestu, která mu zbývá k přístavu.*
---: ---
Takashi: Nezkoušej mě srovnávat s ní. Já chtěl po tobě jen jedno tajemství. Tušení neznamená vědění. Myslel jsem že už víš, že umí manipulovat se slovy tak, aby se dozvěděl co potřebuje. Ani bych se nedivil, kdyby už Lana byla tady v přístavu, když se o ní zmiňuješ. *řekne ještě před odchodem a než zmizí. Jak se vzdálí od lodi promluví k Habuovi.* Bude potřeba udělat větší kontrolu osazenstva. Jestli tu bude někde Lana, bude tu i její společník. Dám ti jejich popisy, ale můžou se lišit. *řekne mu a otočí hlavu k lodí za nimi.* Hlavně se bude muset zvýšit bezpečnost. Jestli tu budou, jsme v nevýhodě. Právě jsem proti sobě poštval i Kami, což se mi zrovna dvakrát nechtělo. *otočí se a pokračuje dal v cestě.* Ano pane. *odpoví Habu. Dění, které se začíná v přístavu odehrávat za celou dobu svého působení v organizaci nezažil. ''Tihle lidé hrají jiné hry, koukám.'' proletí Habuovi hlavou, ale nic neříká. Jen pokračuje dál.*
Kami: 'Proč mám takový pocit, že Suzuyu přerazím, *řeknu si v duchu. Když si všimnu Takashiho pohledu, tak si jen povzdechnu a pohled sklopím k zemi.* Už to tušil, *řeknu jen a následně se rozejdu k boku lodi, o který se opřu. Poté si ho vyslechnu, ale neřeknu ani slovo. Poté co řekne poslední větu.* Hmm, jak myslíš. Pokud není úplně po vašem, tak jste s Lanou stejní, *řeknu mu a na chvíli se odmlčím.* Prober se, vzpamatuj se a otevři oči... Chceš mě od sebe odehnat, jak chceš, máš to mít.. Sbohem, *řeknu mu a poté se rozejdu po palubě se slzami v očích a zmizím ve své kajutě.*
Takashi: *jakmile se Suzuya zmíní o jeho ruce, pohled mu se zlostí v očích sjede na Kami. Nechal Habua, aby krabici převzal a s pohledem stále na Kami mluví k Suzuyovi.* Myslím, že víte, že sám jsem lékař. Ruku mám v tuhle chvíli v pořádku, i když léky na bolest se hodí. Děkuji. *z očí mu jde vztek, ale jeho hlas k Suzuyovi je vyrovnaný. Na něj momentálně vztek nemá. Když Suzuya zmizí v lodi, otočí se celý na Kami.* Aspoň už teď vím, ke komu máš větší náklonnost. Žádal jsem tě jen o jednu jedinou věc. Aspoň si mi potvrdila, na které straně jsi. *spustí potichu, ale stále se zlostí na Kami. ''Nikdo jiný mu to říct nemohl. Sám to nemohl zjistit, když byl bůh ví jak dlouho pryč a tu krabici měl připravenou. Neměl možnost to zjistit během tohohle sezení. Takže tě dostal jo?'' proletí mu hlavou. Habuovi začíná docházet jeho reakce. Začne se přesouvat k lávce a zastaví se u Takashiho, když ho vezme za loket, aby šel také. Otočí se a udělá dva kroky, než se zastaví.* Jestli to urychlí odplutí vaší lodi i s tebou na palubě, ten krystal seženu co nejdříve, i kdybych měl pobít půlku tohoto světa. *poví ke Kami a pak se vydá k lávce. Tam ještě otočí hlavu a v očích mu je vidět zlomení, které směřuje na Kami.* Nemusím doufám zdůrazňovat, že mé pozvaní v tuhle chvíli padá. *otočí se a odchází z lodi.*
Kami: *Celou dobu je mlčky poslouchám. Proč bych měla něco říkat, když se mě toto téma netýká, navíc jsem zjistila nějaké věci, o kterých jsem nevěděla, no byla jsem dost zvědavá, co bude mít Suzuya dále v plánu. Poté se zvednu ze židle a podívám se na podívám se na osobu, která přišla s nějakou krabičkou a pak se můj pohled zastaví na Hauovi. Rychle jsem ho sjela pohledem a pak jsem se podívala na Takashiho.* Tak jsem tě ráda viděla. Uvidím, *řeknu mu. Poté co odejdou z lodi, tak se rozejdu do své kajuty a přemýšlím co dále.*
Suzuya: (nenajdeš, vymyli si svoji odměnu xD a nekopíruj xD). Už odcházíš jo? *Suzuya se tedy postaví a zapíská, poté se otevřou jedny dveře a vyjde další muž, který má v ruce takovou větší krabičku, kterou podá Takashimu, ale je na něm, zda si to vezme nebo to dá svému poskokovi. *Krabička obsahuje léky proti bolesti a léky podporující regeneraci těla a také i další lékařské pomůcky a popis, jak ošetřit svou ruku o kterou jsi přišel. Je tam i popis, jak se starat o tu ruku, kterou zvládneš i bez lékaře stačí když budeš mát po ruce někoho šikovného kdo to udělá. *Suzuya se pak otočí a odejde do své kajuty, cestou dá znamení pirátům, aby už zbytek posádky přivedly zpátky na loď a že mohou dojíst i zbytky toho jídla a vypít i ten alkohol co tam je a Suzuya si zatím jde dělat svoje věci. *
Takashi: *teď když už ví, že se krystaly dají nějak využít, to by bylo, aby podobný svitek nenašel. Nebude to sice snadné, ale určitě se o to pokusí.* Jediné, co vám můžu slíbit je to, že se o tom popřemýšlím a pokusím se ty krystaly získat. *poví a dojí poslední zbytky ze své porce.* Tak, jestli je to všechno, děkuji vám za pozvání a zase se vzdálíme. *poví a vstane. Za celou dobu nevytáhl svoji levou ruku z pod pláště. Vybral si schválně salát, kdy mu stačila jen vidlička v pravé ruce.* Rád jsem tě viděl Kami. Určitě mi nebude vadit, když si najdeš chvíli volna pro návštěvu. Určitě vám tuto službu oplatím. *otočí se na Suzuyu.* Až se rozhodnu a jestli nějaký ten krystal najdu, dám vám vědět. *pokud nemá Suzuya už nic dalšího tak se připravuje na odchod. Stejně tak Habu, který už stojí připravený vyrazit za ním.*
Suzuya: Starého svitku, kde je popis toho, jak krystaly fungují a řeknu ti, že to není zrovna jednoduchý postup, ale je to svitek, který jen tak neseženeš. *Podotkne Suzuya a zamyslí se nad tím co by mohl Takashimu možná ještě nabídnout pro to, aby opravdu uvažoval nad tím, zda mu to dodá nebo ne. *Možná ti ještě nabídnu že ti dám na nějakou dobu klid, co ty na to? *Poví a pokračuje v jezení, možná toho je hodně ale je to úmyslné, protože co se nedojí se dá členům posádky a ti takové jídlo určitě přijmou s radostí, bude to dobré pro zvýšení morálky posádky. *
Takashi: *rozhlíží se po všem, co kuchaři přinesli. Tak nějak nechápe, proč nechal navařit tolik jídla, když jsou tam jen oni čtyři. Naznačil Habuovi, že chce aby si sedl a také se najedl. ''Co, je to zdarma.'' řekne si bez výčitek a přitáhne si pouze salát s kuřecím masem.* V čem by mi to za to mělo stát? Že budu mít kopii toho starého svitku? *zeptá se ještě před tím, než se pustí dojídla.* Itadakimasu. *nabere si opatrně první sousto a pomalu ho přežvykuje, zda nenarazí na neobvyklou chuť. Nemyslí si, že by nechal Suzuya použit jed, který bude mít nějakou chuť. Pokud je to otrávené, tak jed z toho ale nepozná po chuti. A ještě se nezačal babrat z protijedy. ''Určitě je ale načase, začít si dělat jedy ze zdejších zdrojů. Na ty jen tak protijedy nebudou.'' řekne si během toho, co jí.*
Kami: *Nad tím, že oba dva se trochu pozastaví nad tím, že nemám co říct, jen pokrčím rameny. Ldyž Takashi, řekne že propásl šanci na získání chakrových krystalů, tak mírně nakloním hlavu na stranu, protože se mi to nezdálo. Když pak začnou nosit jídlo na stůl, tak se podívám na ty dva. Suzuya se rozešel ke stolu a tak jsem ho po chvíli následovala. Poté jsem se posadila ke stolu. Všimla jsem si, že Suzuya naznačil, že se taky máme pustit do jídla, ve chvíli, když jsem se dívala, co bych si dala. Pak se natáhnu pro smažené nudle s masem.* Itadakimasu, *řeknu a poté se pustím do jídla. I během jídla poslouchám, co Suzuya říká.*
Suzuya: Nemáš? To je škoda, tady není moc šancí se trochu pobavit a navázat normální rozhovor. *Pak se ale musí zase věnovat Takashimu, ovšem, než to stihne doříct tak dorazí několik mužů, kteří nesou talíře s jídlem. Různé polévky, smažené nudle a další maso ale jsou tam i různé těstoviny a další saláty, každý si přijde na chuť k tomu svému. Suzuya se posadí ke stolu a přisune si k sobě talíř na který si vezme Sushi. *Itadakimasu. *Poví a dá si první sousto, poté se ale zrakem přesune na Kami a Takashiho a naznačí jim ať se přidají. *Mimochodem Takashi, věřím že získat to nebude jednoduché, ale ty to zvládneš, stojí ti to za to nemyslíš?
Takashi: *vezme si další hrozno.* Ano, vím jak je sehnat. Taky ale říkám, že pod dva týdny by to nebylo. Ty krystaly jsou neustále v pohybu. *Další kuličku si vezme.* Měl jsem tu možnost je mít, ale propásl jsem ji. Takže žádný teď nemám. *koukne se na Kami zase.* Jak to, že nemáš co říct? *zeptá se jí s další kuličkou po cestě do úst. Pak se zase vrátí k Suzuyovi.* Ono není tak snadné ty krystaly získat taky. *napije se a položí sklenici zase na stůl.*
Kami: *Poslouchám ty dva a tak nějak nevím, co si o tom všem mám myslet.* 'Přijde mi, že se Takashi snaží Suzuyu trochu tahat za nos,' *řeknu si v duchu a pak se na oba dva podívám.* 'Myslím, že ani jeden z nich neví, že je tady Renji a má další loď, ale zatím to ani jeden z nich vědět nemusí,' *řeknu si v duchu. Když Suzuya řekne, že mám něco říct, tak se na něj podívám.* Nemám co říct, *řeknu mu s naprostým klidem.*
Suzuya: Když dokážeš sehnat krystal pro mě tak dokážeš určitě sehnat i krystal pro sebe, neříkej mi, že nemáš u sebe někde ani jeden z krystalů, tohle ti nežeru. Myslím si, že někde máš nějaké uložené anebo máš minimálně podmínky a možnosti pro sehnání několika krystalů, když už dokonce i víš, jak dlouho by trvalo, než bys ho sehnal. *Poví a dopije zbytek své skleničky, pak si vezme láhev piva a otevře si ji, ne že by to nějak dvakrát měl rád, ale je to příjemné ochlazení. *Mimochodem v kuchyni se připravuje oběd, bude to z ingrediencí z našeho světa tak doufám že máš hlad. *Pak se otočí na Kami. *Pověz taky něco, nejsme tu jen my dva.
Takashi: *sleduje houpající se svitek.* Hm, takže už obchod? *zamyslí se nad tím a vezme si kuličku hrozna.* Krystal bych měl nejdřív za dva týdny. Podle jeho polohy zrovna. *poví Takashi a vzpomene si na cirkus, který už před nějakou dobou odjel. Na svoje krystaly rozhodně nemyslí, že by mu dal.* To bude ale jeden krystal. K čemu mi tedy bude návod, když krystal mít nebudu? *zeptá se a vezme si další hrozno. Podívá se na Kami, která je stále potichu. Je docela rád, že jí ty kameny neukázal, když byli spolu. Potřebuje pak nějak zjistit, jak to vidí ona dál se svojí budoucností u Suzuyi.*
Kami: *Poslouchala jsem jejich rozhovor o krystalech.* 'Nevím proč, ale zdá se mi, že Takashi o krystalech možná ví ještě něco více,' *řeknu si v duchu a dále je poslouchám. Když Suzuya vytáhne nějaký svitek, tak se na něj podívám.* 'Takže nejsou jen velké krystaly, jaký máme na lodi, ale jsou i malé jo, zajímavé,' *řeknu si v duchu a dále poslouchám ty dva.*
Suzuya: V hlavních městech? To nejsou ani zdaleka jediné krystaly jaké tu existují. *Podotkne a vytáhne si jeden svitek, který obsahuje návod, jak pracovat s těmi menšími krystaly. Jak manipulovat s velkým krystalem který má Suzuya na lodi ví vybraní členové posádky a Suzuya ale tak s těmi menšími se osobně ještě nikdy nesetkal. Každopádně s tímto svitkem jen tak zahoupe ve vzduchu, aby dal Takashimu najevo že ten svitek a malé krystaly mají něco společného. *Proč se ptám? Kvůli tomu, co je uvnitř toho svitku, proto se ptám. *Podotkne a pak mu i Takashi podotkne že by věděl kde by se jeden takový svitek dal sehnat, a tak se Suzuya ihned usměje. *Co udělat obchod? Sežeň mi krystal a já ho ti udělám kopii tohoto svitku.
Takashi: *celou byrokratickou část nakonec prostě jen vypustí. Sám to tak chce. Spíše se zaměří na tu druhou polovinu jeho monologu.* Chakrové krystaly? Asi nemám ponětí, o čem mluvíte. Ty by měli být v hlavních městech ne? *zeptá se ho a podívá se na něj.* K čemu by vám to bylo, kdybych nějaké měl? *zeptá se ještě na tohle. Natočí se nakonec na židli, aby viděl přímo na Suzuyu. V ruce si pohrává se sklenicí džusu. Lehce se napije a usměje.* Je asi zbytečné předstírat že nevím. *Napije se ještě jednou. "Mohl by vědět, jak s nimi pracovat." pomyslí si.* Vím jen, kde by se dali takové krystaly sehnat.
Kami: *Nad otázkou Takashiho jsem mlčela, protože jí nedokončil a neměla jsem k tomu co říct, protože to byl test od Suzuyi. Poté dále poslouchám rozhovor těch dvou nějak se do něj nemíchám. Následně dojdu ke stolu a vezmu si džus.* 'No mám takový pocit, že by Takashi ani tak proti Suzuyovi neměl šanci,' *pomyslím si. Když se Suzuya zeptá Takashiho na chakrové krystaly, tak se zvědavě podívám na na Takashiho a pak na Suzuyu a čekám, jestli něco Takashi řekne a nebo bude mlčet.*
Suzuya: No odmítl jsi uposlechnout přímej příkaz, takže to je snad ještě horší a slovy že tady nad tebou nemám moc to tak vyznělo, ale o tom se bavit nebudeme ne? Každopádně asi neznáš moc Kagů, když říkáš, že se tak nechovám, kdybych ti řekl běž zpátky do Yugakure jsi povinen uposlechnout je to přímej příkaz jak Yugakageho, tak tvého Feudálního Pána, ale tak když vím, že nehodláš poslouchat tak to nebudu řešit. *Poví a v klidu si popíjí, není těžké si nevšimnout Aodovi opatrnosti. *Kdybych tě chtěl zabít tak tě tu prostě zabiju a nebudu na tebe používat jedy. *Podotkne Suzuya a zamyslí se nad několika věcmi. *Otázka, nemáš náhodou nějaký ten chakrový krystal?
Takashi: Tak tady se pletete zase vy. Neřekl jsem, že vás nepovažuji za kageho. *poví Takashi a vydá se za nimi ke stolu.* Jen se tu vy jako můj kage nechováte. K tomu máte dost daleko. Já se tedy k vám nechovam jako ke kagemu. *Otočí se ke Kami.* Ty k tomu nemáš co říct, asi viď? Podle toho jak to zaskočilo i tebe... *nedořekne svoji domněnku. Nemyslí si, že je to potřeba. Oba by měli vědět, co tím chce říct. U stolu si dává ale dobrý pozor, aby si bral jenom to a z těch samých nádob, jako Kami. I když v jiném pořadí. Habu stojí za ním a nebere si nic. Nemá v něj takovou důvěru, aby si něco vzal.* Jak se to vezme. *pokrčí rameny.*
Kami: *Stojím tam a poslouchám slova jejich rozhovor.* 'Ach jo, tohle fakt nedopadne dobře, vše co se potom stane v našem světě, asi taky nebude moc dobré. Nevím proč, ale celkem se bojím toho, co bude ještě dále, věřím, že ještě může být hůře, ale nejraději bych byla kdyby už nebylo, *řeknu si v duchu.* 'Já nejsem vůdčí typ jo,' *řeknu v duchu a trochu naštvaně se podívám, ale raději jsem nic neřekla. Poté jsem si vyslechla slova Suzuyi a dále jsem stále stála na místě a sledovala jsem Habua.*
Suzuya: V tom se pleteš Takashi, můj podřízený jsi kdekoliv ale dobrá aspoň jsi mi potvrdil, co jsem chtěl, takže teď se najíme ne? Víš jen pamatuj si, že jednou se zpátky vrátíš, ať už chceš nebo nechceš tak ti to chci jen připomenout. *Podotkne s úsměvem a přesune svůj pohled na stůl na kterém je snad desítka různých drinků ať už alkoholických nebo nealkoholických, je tma ode všeho něco dokonce je tam i pivo ale to je spíše položené v ledu, aby bylo chlazené. *Proč se hned urážet? Už mě nepovažuješ za svého Kageho, ale to neznamená, že se nemůžeme napít, věděl jsem, co řekneš ale stejně jsem to chtěl slyšet. *Poví s úsměvem a přesune se ke stolu s alkoholem a nechá s nalít trochu té whisky. *Každý potřebuje občas trochu vypnout nemám pravdu?
Takashi: *spíše než jeho, zaskočili ta slova Habua. "Tak ten to rozjíždí ještě úplně jinak." řekne si a lehce se pousměje s přivřením oči a lehkým sklopením hlavy. Pak se zase narovná a podívá na Suzuyu.* Tak tohle bylo dobrý. Nevidím ani jediný důvod, proč bych to měl dělat. Bez urážky zlato, ale Kami není vůdčí typ. Tím spíš byste si vzal přístav pod kontrolu přes ní. Nadřízený jste u nás doma, tady ne. Tady nebudu skákat, jak si písknete. *pomalu se rozjel a jeho úsměv zmizel.* Nevím, o co vám tím jde a je mi to i upřímně jedno. Nemyslím si, že by se Kami do toho hrnula sama zrovna. Pokud je tohle všechno, co jste chtěl řešit, tak je má návštěva u konce. *Dokončí svou řeč a je připraven k odchodu, pokud se k něčemu ještě sám Suzuya nerozhodne.*
Kami: *Když Suzuya řekne, o co mu jde, tak jen pokrčím rameny.* 'Tak tohle bude ještě ehmm zajímavé,' *pomyslím si a poté se otočím.* Ahoj, *pozdravím jen.* 'Suzuya-sama... Najednou,' *proletí mi hlavou. Když se začnou bavit o přístavu, tak mi bylo i celkem jasné, jakým asi směrem se bude jejich rozhovor rozebírat, no Suzuyovy slova mě zarazí. Jen se na něj podívám a překvapeně zamrkám.* Cože, *zeptám se jen.* 'Už asi chápu, co jsi tím myslel,' *pomyslím si.*
Suzuya: Přemlouvat? Ne o to nejde, pouze si chci něco potvrdit a tak dále. Nic jiného to není, chci pouze vidět jeho reakci na jednu věc a nic jiného. *Poví Suzuya s úsměvem a vyčkává na Takashiho. Ten ihned jde k věci, a to se Suzuyovi líbí aspoň tím směrem nemusí ubírat téma, Suzuya osobně přístav nechce nemá o něj žádný zájem. Místo toho si chce jen něco zjistit skrze reakce Takashiho na několik dalších podnětů, které nyní vyvolá. Beze slova se otočí tak aby se zadkem opíral o zábradlí lodě a mohl se zrakem zaměřit na Takashiho. *Přístav? Jsem tvůj nadřízenej tak chci abys dal přístav Kami, která ho povede místo tebe. *Suzuya se usmívá a pozorně se dívá na Takashiho, podal to ihned ze začátku jako rozkaz ze zvědavosti, jaká bude jeho reakce. *
Takashi: *zpomalí, jak se blíží k lávce, jakmile mu ale řekne, že ho nemají zastavovat zase pokračuje a projde kolem, aniž by se na něj podíval. Habu jde hned za ním. V duchu se trochu usměje. Připomíná mi to tu samou situaci, jen tenkrát vedl Suzuyu a Kami k nim. Vystoupají na loď a hned se rozhlédne. Na lodi moc lidí není ale zahlédne u zábradlí Suzuyu a Kami.* Buď stále ve střehu. *pošeptá k Habuovi a vydá se jejich směrem.* Zdravím, Suzuyo Sama. Ahoj zlato. *pozdraví je oba zvlášť.* Co ta náhlá změna v postoji? Chtěl byste přístav? *zeptá se rovnou. Něco mu říká, že se to toho bude týkat a nechce chodit kolem horké kaše.* Nebo v tom je něco většího? *postaví se kousek od nich.*
Kami: *Podívám se na Suzuyu a následně se otočím a začnu se dívat na moře.* Pokud ho chceš zkusit přemluvit, aby se tohohle místa vzdal, tak ti rovnou můžu říct, že je to nejspíše marné... Pokud chceš zkusit něco jiného, tak to nechám na tobě. *řeknu mu a pak už mlčím.* 'Začínám mít z toho všeho moc zlý pocit, kdo ví, co by se ještě mohlo stát dále, mohlo by to vše být ještě mnohem horší,' *řeknu si v duchu.*
Suzuya: Plán? Nemám plán, je tu jen něco, co chci zkusit a buď to vyjde a budu jen rád anebo nevyjde ale tak to už nebudu nějak hrotit. *Odpoví a sleduje hladinu moře, na samotné lodi není moc členů posádky. Jsou tam jen ti, co jsou potřeba v kuchyni. Pak je čtveřice pirátů o lávky, která vede na loď a ti ozbrojeni jsou. * (pirát): Prosím mohl byste vejít beze zbraně? Na palubě stejně není nikdo ozbrojený a prosím, zda byste vzal jen jednoho svého člověka, pokud máte nutnost se cítit bezpečně. Ovšem máte právo odmítnout a vejít tam i takto plně ozbrojeni a se všemi svými lidmi, Suzuya řekl že vás nemáme zastavovat. *Suzuya ten Takashiho chakru cítí v blízkosti lodě tak jen čeká, jak se rozhodne, nedívá se na něj je na opačné straně lodi a dívá se na hladinu moře. *
Takashi: *k Takashimu se dostala zpráva, že ho Suzuya zve na svoji loď. Podívá se na Habua, který je s ním sám v jeho pracovně.* Co si o tom myslíš? *zeptá se ho.* Já ho neznám, nemohu nic říct, ale posel se nezmínil, že máš přijít sám. *poví Habu.* Taky jsem si všiml. Dobrá tak se připrav a půjdeme. *poví Takashi. Sám si hodí k pasu katanu, do pouzdra na zádech si vloží vrhací zbraně a uspávací šipky. Počká na Habua a společně s ním se vydá přes přístav k Suzuyovi na loď. Po cestě se k nim chce přidat pár jeho lidi, ale zavrtěním hlavy je zase usadí zpátky na jejich místo. Po půl hodině se dostaví k lávce na Suzuyovo loď a čeká, zda ho tam někdo provede až k Suzuyovi, nebo jestli tam má vstoupit sám bez doprovodu.*
Kami: *Jsem ve své kajutě a přemýšlím, co Suzua chystá. Z toho, co jsem zatím viděla, mi to nebylo úplně tak jasné, ale tušila jsem, že jen tak to nebude, že má něco zalubem. Oblékla jsem se ( odkaz » ), na levém zápěstí mám připevněný náramek se skrytou čepelí/ kuší. Když jsem připravená, tak se rozejdu za Suzuyou.* Ahoj. Jak se máš, *zeptám se ho a postavím se nedaleko od něj.* Podělíš se se mnou o tvůj plán, který jak vidím nejspíše máš, *řeknu mu a usměju se na něj.*
Suzuya: (Rpg se odehrává ve Starém Přístavu): *Suzuya nechal připravit na palubě své nedávno vylepšené lodi stůl a židle. Jeho 108 loď má na své zádi Gryfa, ve zlatém brnění, kde si spokojeně odpočívá a užívá si sluníčka, které na něj svítí a příjemně to na něj hřeje. Loď je celkově vyzdobená pro tuto příležitost, Suzuya by rád s Takashim něco probral. Najal jednoho velmi dobré kuchaře, který použil ingredience, které Suzuya přivezl z normálního světa, aby uvařil to nejlepší a k tomu tam má i kvalitní čaje ze Země Čaje, které si také nechal přivést. Oblečený je v ( odkaz » ) a na pravém zápěstí má náramek mechanismu skryté čepele/kuše ( odkaz » ). Ovšem jinak u sebe žádnou zbraň nemá, nyní u toho stolu čeká na Kami a Takashiho, pro kterého si poslal lidi, ovšem čeká i na Kami která se nejspíš připravuje nebo obléká, každopádně stojí opodál toho stolu a čeká. *
---: ---
Yin: (Yin se nenachází přímo tady, ale putuje aktuálně mezi Lesním městem a Ledovým pohořím.) *Jsou to skoro dva dny, co jsem se oddělil od Kami a Juiho.* ,,Zajímalo by mě, jak si vedou. Kami je v pořádku, ta se o sebe dokáže postarat, alespoň myslím. Spíše mě trápí Jui." *Podíval jsem se na noční oblohu a zamyslel se nad faktem, že když se mu něco stane, bude to má vina, jelikož jsem ho nezastavil.* ,,Je trochu hloupý, ale je z Kumogakure, takže věřím, že se o sebe dokáže postarat." *Při svém zamýšlení jsem nijak nevnímal cestu a dostal jsem se na okraj lesa. Sledoval jsem stromy a noční oblohu a hvězdy, které na mě svítily skrze koruny stromů.* ,,Krásná obloha. Už dlouho jsem se nedíval na noční oblohu s takovým klidem, přeci jen jsem byl několik let hledaný, takže se v klidu nedalo ani spát. Člověk musel být vždy v pozoru." *Pak jsem svůj pohled přesunul do lesa, kde byla tma. Viděl jsem jen pár metrů před sebe. Najednou jsem však uslyšel divné zvuky, které vycházely z temnoty, která se rozléhala přímo přede mnou.* ,,Co to-?" *Ani jsem ve své hlavě nestihl dát důraz, že to byla otázka a z lesa vyběhla osoba. Narazila přímo do mě a společně jsme udělali několik kotoulů dozadu. Skončil jsem na zádech a viděl znovu jasnou noční oblohu plnou hvězd, na kterou jsem se díval skrze otvory v mojí masce.* ,,Vypadá to, že klid mi zřejmě není souzený." *Nicméně jsem se odrazil ze země rukama zpátky na nohy. Podíval jsem se na osobu, která do mě před chvílí narazila. Moje dlaň už dávno objímala rukojeť mojí katany, kdyby bylo potřeba. Pečlivě jsem si jí prohlédl. Seděla na zemi a měla na sobě kápi s kapucí a viděl jsem jí jen jedno oko, které ale mluvilo za vše. Byla vyděšená a udýchaná. Držela se za rameno.* ,,Je zraněná." *Chtěl jsem jí nějak pomoct, takže jsem šel blíž, jenže její reakce byla předvídatelná. Snažila se couvnout, jenže v tom momentu se chytla za kotník.* Au! (Osoba) Počkej, já ti neublížím, buď v klidu. (Yin) *Vzpřímil jsem ruce tak, že jsem jí ukazoval dlaně, abych jí trochu uklidnil.* Vypadá to, že máš vyvrtlý kotník, ukaž. (Yin) *Šel jsem pomalu blíž, jenže najednou jsem uslyšel další hlasy z lesa. Tentokrát to byl spíše hluk. Oba dva jsme se podívali k lesu a uviděli několik mužů. Já jsem se podíval na osobu, která seděla kousek ode mě. Vítr foukal takovým způsobem, že odkryl její kapuci tak, že jsem jí viděl tvář. Byla to žena, vyděšená žena. Podíval jsem se zpátky na muže, bylo jich 6.* Tohle asi nebudou tvoji přátelé, co? *Zeptal jsem se ženy. Odpovědi jsem se ale nedočkal od ženy ale od mužů, kteří jí pronásledovali.* To si piš, že nejsme. (Muž) *Odplivl si a položil si meč na rameno.* My jsme vojáci, kteří mají za úkol chytit tuto špínu. Proto ti radím, cizinče. Předej nám jí a zaručíme ti život. (Muž) *Celá jejich skupinka se zasmála. Já jsem se pod maskou taky trochu pousmál.* Určitě nepředám vyděšenou zraněnou ženu prasečím ksichtům, jako jste vy. Bůh ví, co byste s ní udělali. (Yin) *Vytasil jsem svoji katanu, kterou mi dal Renji před jeho odchodem z Kumo. Byla to jediná pořádná zbraň, kterou jsem tady mohl používat.* Pokud jí chcete, budete muset projít přes mě. (Yin) *Zaujal jsem bojový postoj a čekal. Muž, který vypadal jako vůdce té skupinky bahnožroutů se jen usmál a podíval na své společník.* Jak je libo. (Muž) *Jeho meč, který ještě před chvílí byl na jeho rameni už byl namířen na mě. Stejně tak meče ostatních. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.* Páni, první vzrušení v jiném světě. (Yin) *Skupinka mužů se na mě rozeběhla a já na ně. Vytáhl jsem z brašny kunai, na kterém byl připevněn kunai. Hodil jsem ho na jednoho grázla vlevo. Kunai se mu zapíchl přímo do krku. Muž, který se mnou komunikoval sekl mečem na můj bok. Já jsem jen skočil a meč se mi mihl pod tělem. Drát, který jsem držel v ruce jsem držel v takové úrovni, že krk muže skončil přímo na něm. V té rychlosti se mu trochu zaryl do krku a a já jen zatáhl, což ho položilo na zem. Když jsem dopadl tak jsem ho dorazil katanou. Jenže skoro hned už za mnou byl další, který řval jako opice. Otočil jsem se a spatřil jeho obrovský meč a stejně tak i jeho mohutné tělo. Oproti němu jsem byl špejle. Bylo mi jasné, že kdybych se to snažil vykrýt, tak by to nedopadlo dobře, tak jsem jen nastavil katanu do polohy, že jeho meč jen sjel po čepeli mého a následně skončil v těle muže, který když přežil moji katanu, tak ho toto určitě dorazilo. Následně jsem se jen rychle postavil a katanou, kterou jsem držel v ruce jsem jel opět po čepeli meče protivníka a jakmile má čepel opustila jeho, tak se katana dostala do správné pozice a usekla hlavu chlapovi, který stál přede mnou. Podíval jsem se na zbytek, který stál opodál a sledoval situaci. Setřásl jsem si krev z katany a i bez toho, aby mi viděli oči za maskou, tak jim muselo být jasné, že jsou na řadě. Bez čekání na jejich reakci jsem se rozběhl k tomu uprostřed. Jeho seknutí jsem se vyhl a skrčil jsem se a kunai, který jsem si při skrčení vytáhl jsem mu zapíchl do kolena z vnitřní strany. Kvůli náhlé bolesti mu povolily nohy a druhé koleno mu skončilo na zemi. Jeho hlava byla níž a proto nebyl problém, abych mu druhou rukou zapíchl druhý kunai zespoda do hlavy tak, že když otevřel ústa, byl mu v nich vidět.Jakmile spadl na zem, tak jsem se podíval na dva zbývající. Ti už utíkali a tak jsem po nich hodil křížem 2 kunaie s drátem (na každého jeden) tak, aby těsně minuly jejich krky, které však narazili na drát, což změnilo trajektorii kunaiů a ty se jim obmotaly kolem krku a já jen zatáhl a už leželi na zemi. Tahal jsem je k sobě, což jen více tlačilo drát na jejich krk. Když už byli u mě, tak jeden byl udušený a druhý ještě lapal po dechu. Toho jsem už dorazil katanou. Odložil jsem si katanu do pochvy a otočil se na ženu, která seděla kousek opodál.* Řekl bych, že už jsi v bezpečí. (Yin) *Přišel jsem k ní blíž. Už nejevila náznaky odporu nebo strachu, tak jsem si sedl vedle ní a snažil se navázat první kontakt v tomto světě.* Takže, kde bych začal. Já jsem Yin, těší mě. (Yin) Zora. (Zora) *Pod maskou jsem se pousmál.* Takže Zora, pěkné jméno. Teď ale trochu vážněji. Kdo byli zač tihle chlápci a proč tě pronásledovali? (Yin) *Zora chvíli mlčela, no nakonec promluvila.* Hele, je to na dlouhé povídání. Nejjednodušší by bylo, kdybys mě vzal domů a já bych ti tam všechno vysvětlila. Popřípadě po cestě, protože jak sis mohl všimnout, tak s takovýmhle kotníkem domů asi nedojdu. (Zora) *Podíval jsem se na její vyvrtlý kotník.* Dobrá, budu ti věřit, že se mě nepokusíš zabít, jako tihle chlápci. (Yin) Neboj, dnes jsi mi zachránil krk. Jsem ti zadlužená. (Zora) Tak fajn, jdeme. (Yin) *Postavil jsem se a pomohl se postavit i Zoře. Ta mi pak naskočila na záda a já se vydal na cestu k ní domů cestou, kterou mě vedla.*
BlueBoard.cz ShoutBoard