Přidej zprávu »
---: --- / ukončeno pro neaktivitu a nezájem odepisování ze strany Miho
Renzo Watanabe: Vidíš jak to jde, copak děláš tak pozdě venku? *Zeptá se trochu zvědavě a dojde k zábradlí o které se opře a pozorně se dívá přímo před sebe. *Horko je hrozné co? Počasí se pořád mění, nejdřív hrozná horka, pak strašná zima a k tomu i dlouhé období deště. Celkem na hovno počasí co? *Podotkne Renzo. *Ovšem je pravda že mám pocit že brzy se počasí opět změní a bude nás sužovat zase jiné počasí.
Miho: *Miho se rozhodne něco říct ale jakmile vydá hlásku tak se ošklivě rozkašle. Když se uklidní tak si rukama stáhne kapuci dolů.* Dobrý... večer. *Poví jemným hláskem.* "Proč musí být takové vedro... je to peklo že se ani spát nedá." *Pomyslí si. Přičemž stále bez hnutí sleduje Renza.*
Renzo Watanabe: „Neodpovídá.“ *Upřímně nemá moc radost z toho že ta holka jen mlčí a kouká na něj. Kdyby aspoň utekla nebo šla pryč ale ona vystřídá pohled mezi špičkami svých nohou a Renzem na kterého se nakonec zadívá celkem pozorným pohledem, aspoň tak to Renzovi připadá. *Takže ode dneška po vesnici běhají nevychovaní spratci co ani neumí pozdravit?
Miho: *Miho sebou škubla protože nečekala že tu někdo bude natož aby si jí všímal. Postavila se nohama na zábradlí, přičemž se otočila a ladně seskočila na zem. Vzhlédla na Renza. Udiveně zamrkala a nahnula hlavou doprava aby se podívala či za ním někdo není. Když se srovnala tak její pohled klesl na její nohy a poté se znovu podívala na Renza. Beze slova na něj koukala a snažila se zjistit cokoliv o něm, z pohledu. Nehodlala mu odpovídat, netušila co mu má na to říct.*
Renzo Watanabe: *Renzo se prochází ulicemi vesnice, moc to tu nemusí ale tak aspoň tu je klid. Na rozdíl od velkých vesnic kde je dost živo i v moment kdy přijde hluboká noc. Renzo si v dálce všimne jedné dívky, která je celá překrytá obvazy a rozhodně dost zpocená z důvodu že její pokožka skoro nemůže ani dýchat a to je navíc i velké horko a to i přes to že je noc (přes 30 °C). Renzo je oblečený v ( odkaz » ). *Ahoj prcku.
Miho: *Miho se v tento převelice nudný den vydala ve večerních hodinách za stále se šířící tmy na procházku vesnicí. Zastavila se u vody a vyhoupla se na zábradlí na které se následně usadila. Hleděla na siluetu obřího stromu který šel ještě z části trochu vidět. Zajímalo by jí co je zač a jak vlastně vznikl. Na sobě má černý plášť s kapucí a pod ním má pouze šedé kraťásky. Nicméně nahá není, obě její ruce, od pasu až po kořen nosu má obvazy které zakrývají nehezky poškozenou pokožku.*
---: ---
Naomi Yuyake: Budeme spolu ale to záleží hlavně na tobě, pokud mě opustíš tak to už nebude možné. *Poví Naomi a jak si lehne vedle Toshira, tak ho obejme a zavře oči. *Nesmíš mě nikdy opustit. *Pošeptá mu a poté během chviličky usne klidným spánkem. *
Toshiro: *Když Naomi nese Toshira, musel jí říct, jak je šťastný.* Mami, dneska jsem si den s tebou moc užil, doufám, že teď spolu budeme čas trávit ještě častěji. *Když ho pak dá Naomi do postele, uvelebí se tam. Lehne si si bok a sbalí se do klubíčka.* Mami, já tě mám ještě radši. *Usměje se a nechá si od Naomi dát pusu. *Dobrou noc.
Naomi Yuyake: *Rychle ho do náruče chytne a zvedne ho, pak se otočí vyrazí do své ložnice kde Toshira položí na pravou polovinu její velké postele (manželské). Později Toshira přikryje peřinou a posadí se na kraj postele na straně kde leží Toshiro a prozatím nechává rozsvíceno. Přiloží mu ruku ke tváři a pohladí ho po ní, přitom se mu dívá do očí. *Víš, že tě mám strašně moc ráda? Jsi můj miláček a mazel. *Poví a natáhne se k němu s úmyslem dát mu pusu na čelo. Pak se zvedne a odejde od postele, aby mohla zhasnout a opět se vrátit k posteli a vlézt si na svou půlku. *
Toshiro: *Toshiro poslechne Naomi a jde si vyčistit zuby a převléct se do pyžama. Obyčejně spával v tílku a kraťasech. Byl radši, když mu v noci nebylo úplně horko. Když za ním přišla Naomi, už pomalinku usínal, byl opravdu unavený.* Jáááá! *Přihlásil se hned. Najednou jako by ožil. Rozběhl se k ní a skočil jí do náruče.*
Naomi Yuyake: Tak si zatím jdi vyčistit zuby, vzít si věci na spaní a počkej na mě já si dám sprchu a pak si pro tebe skočím jo? *Poví a odejde do své koupelny kde se osprchuje, vychutná si tu horkou vodu dopadající na její tělo, na které ještě není tak úplně zvyklá. Má pocit jako kdyby se dotýkala někoho jiného a ne sebe, nicméně když je už hezky čistá a suchá tak si vyčistí zuby a oblékne si kalhotky a černou noční košilku ( odkaz » ). Sice ano před normálním chlapem by se takto asi neoblékla ale Toshiro je trochu něco jiného, a navíc je zvyklá spát nahá tak už tohle je vůči němu celkem velký ústupek. Odemkne si dveře do ložnice, ale ještě nejde pro Toshira, protože nejdřív připraví dvě skleničky s nějakou limonádou a položí do na noční stolek vedle své postele a pak teprve vejde do pokoje kde je Toshiro. *Tak kdopak chce dneska výjimečně spinkat se svou maminkou?
Toshiro: *Toshiro dojedl chvíli po Naomi. Rovnou si po sobě uklidil a nádobí odnesl. Když došel. Ona tam umývá svůj talíř, on si tedy přisune židli vedle ní s tím, že jí pomůže, aby to nemusela umývat celé sama. Jakmile je umyto, Toshiro nádobí rovnou utře a uklidí. Po chvíli si zívne.* Jsem nějaký unavený, asi půjdu spát mami.
Naomi Yuyake: *Naomi je ráda že Toshirovi to chutná ale jen mu k tomu přikývne a pohladí ho ručkou po hlavě, ona určitě během jídla nebude mluvit, a tak se jen věnuje tomu, aby si vychutnala svoje jídlo. Každé sousto se jí rozplývá na jazyku ani nemusí moc kousat, protože ji přijde že to není zrovna moc tuhé maso, a tak je to opravdu výtečné jídlo a dá se říct že lepší snad nikdy neuvařila. Chvilku to sice zabere ale nakonec svou porci jídla dojedla, Naomi si úmyslně nandala méně aby si byla jistá, že to dojí, navíc si hlídá linii, protože s novým tělem je to těžší už jen protože tohle tělo je výrazně nižší než to její staré (166 centimetrů). Navíc v těle Sayi měla dobré spalování, a tak se o sebe moc starat nemusela ale tohle tělo už nemá tak úžasné spalování, ale zase se jí na tomto těle lépe tvarují svaly. *Tak já mám dojedeno. *Poví a zapije to a začne pomalu sklízet ze stolu, aspoň tedy to své, aby to mohla odnést do kuchyně a tam to umýt. *
Toshiro: *Toshiro poslechl Naomi a šel se umýt. Cestou se těšil na jídlo. Vůně byla tak lákavá, že se mu zbíhaly sliny. Když se umyl, zamířil rovnou do jídelny. Posadil se na místo vedle Naomi. Chtěl jí být co nejblíže, cítil se s ní bezpečněji.* Tak dobrou chuť mami. *Chopil se hůlek a pustil se do jídla. Maso se rozplývalo na jazyku. Toshirovi to moc chutnalo. * Je to výborné. *Věděl, že je nevychované mluvit při jídle, ale nemohl si pomoct to pochválit.*
Naomi Yuyake: Ano cítím to taky, nicméně zatím se běž umýt a já jdu protřít na stůl do jídelny. *Poví a odejde do kuchyně s tím, že vytáhne už hotové jídlo (řekněme že uplynulo více času). Poté to nandá na dané talíře a odnese to do jídelny na stoly (už nevím s čím to dělají). Následně položí hůlky k talířům a posadí se na své místo a čeká až dorazí Toshiro aby se mohly pustit do jídla. *
Toshiro: Dobrá, budu nad tím přemýšlet. ,,Co je to za otázku ? A proč to po mě vůbec chtěla vědět?! Zvláštní." *Najednou se vzduchem prohnala vůně připravovaného jídla.* Paní, to voní. Cítíš to taky ? *Toshiro se vzpřímil a zhluboka nadechl nosem.* Jestli to bude chutnat tak výborně jako to voní, tak budeš muset vařit častěji. *Toshiro se zasmál, chtěl Naomi popíchnout.*
Naomi Yuyake: „Tak z mamky je zase Naomi co.“ *Poví si sama pro sebe trochu zklamaně ale tak stále pro ni celkem dost znamená i to že jí tak nazval jen jednou. Samozřejmě si Toshira nechá na svém klíně a obejme ho, spokojeně si tam sedí a přidržuje si ho, aby jí třeba nespadl nebo tak podobně ale jeho otázka na její otázku ji donutí zamyslet se, jak mu odpoví. * Víš co? Jednou ti to řeknu a do té doby nad tím přemýšlej dobře?
Toshiro: *Když si Naomi sedne do křesla, Toshiro ji vyleze na klín. Je lehký, taky je vcelu malý a hubený. Bílé vlasy mu při tom spadnou do očí, proto si je hned odhrne.* Nejtvrdší kámen ? To nevím, to nás nikdy neučili. Proč se mě ptáš na něco takového Naomi ? *Toshiro vypadal trochu podiveně.*
Naomi Yuyake: *Naomi dokončí poslední přípravy a odejde do obýváku kde se usadí do svého křesla a spokojeně se do něj položí a zaboří se do jeho opěradla. Naomi je tam příjemně taky aby ne když si chce dopřát trochu odpočinku a klidu. * Mimochodem Toshiro mám pro tebe takovou otázku, co je nejtvrdší kámen na světě? *Položí mu tuto otázku a čeká, jak si s ní poradí. *
Toshiro: Takže jsem vlastně něco jako princ? *Toshiro se zamyslel nad tím, jak si některé dívky vyprávěly pohádky o princích a princeznách.* Dobrá. *Toshiro souhlasil. Všechno po sobě uklidil, umyl si ruce. Pak se ještě zaběhl převléknout, protože se trochu ušpinil, následně se vydal do obýváku, kde čekal na Naomi.*
Naomi Yuyake: Moji předci byli vládci v tom místě, takže vlastně ano jsem královna toho místa a ty jako můj syn jsi na tom úplně stejně. *Poví upřímně a pokračuje v připravování jídla, Toshiro ten se pak zeptá, zda může pomoct ještě s něčím, ale Naomi už své přípravy dokončila, takže tam není téměř žádná práce. *Ne, umyj si ruce a utíkej do obýváku já dokončím už jen lár věcí a pak bude stačit jen čekat.
Toshiro: *Toshiro se snaží si představit všechno, co mu Naomi popisuje.* Létající město? Zámek ? *Toshiro si to musel zopakovat, protože se mu tomu nechtělo věřit.* My jsme královská rodina ? *Toshirovi začalo docházet, proč byla Naomi tak dlouho a vše mu do sebe začalo zapadat.* ,,Teď to bude těžké, každý ode mě bude očekávat sílu..jen je takhle zklamu, musím se začít víc snažit." *Toshiro měl hotové, co mu Naomi uložila.* Tady to všechno už mám. Můžu udělat ještě něco, nebo je to vše ?
Naomi Yuyake: Je to v malé Zemi jménem Země Nebe a je to prakticky vznášející se město, které neustále létá vysoko nad zemí a nikdy nepřistane, pokud to já nedovolí jako královna toho města, které se jmenuje Sora no Sato. *Poví během toho, co pracuje na jejich večeři. *Je to obrovské a řekla bych že Takigakure je oproti tomu strašně maličká a víš kde budeme bydlet? Budeme bydlet v obrovském zámku pro vládnoucí královskou rodinu.
Toshiro: To nevadí, že to bude trvat, aspoň budeme mít víc času na to, aby jsi mi mohla něco vyprávět. Třeba by mě zajímalo, jak to vypadá doma. Tam doma kam se přesuneme, když se mi povede splnit CHZ. *Toshiro mezi tím pomáhal loupat zeleninu, omývat zeleninu a podobné snadné práce.*
Naomi Yuyake: Kachnu? To bude sice chvilku trvat ale tak můžeme to zkusit tak já prozatím připravím maso a ty můžeš pomáhat. *Poví a vyjde do kuchyně a začne vše postupně vytahovat a přejde k prvním přípravám jak masa, tak samotné zeleniny a pokud jde o Toshira tak mu sem tam poví co má dělat, aby jí mohl pomáhat, samozřejmě ho nenechá dělat něco náročného ale jen takové ty pomocné práce, nic víc (nebudu popisovat podrobně co a jak dělá). Naomi sice není kdo ví jak úžasná kuchařka, ale pomáhá si kuchařkou, ve které si občas přečte nějakou tu instrukci. *
Toshiro: *Když se Naomi odběhla převléknout, Toshiro zatím přemýšlel, co by si dal k jídlu.* ,,Nevím co všechno doma máme, ale myslím, že jsem viděl kachní maso." *Toshiro se pak přesune do kuchyně, kde čeká, než se Naomi převlékne.* Můžeme ! *Zavolá Toshiro.* Už jsem si něco i vymyslel. Dáme si dnes kachnu na zelenině ? Viděl jsem že maso máme. Mám na to strašnou chuť. Prosííím že si to uvaříme. *Toshiro zkusil udělat psí očka a čekal jak to zabere.*
Naomi Yuyake: *Naomi zůstane v šoku, to, jak jí nazval pro ni znamená strašně moc. *Uhm musím se jít převléknout tak si prozatím vymysli co by sis dal. *Poví a velmi rychle zmizí v domu a zamíří si to přímo do koupelny své ložnice kde se zamkne. Naomi se z očí vyhrnou nějaké slzy a není jich zrovna málo ale není to pláč ze smutku ale z radosti. Dívá se na sebe do zrcadla a usmívá se opravdu moc nadšeně, a přitom jí z očí utíkají slzy. *Řekl mi mami, cítím se tak šťastně. *Poví sama sobě do zrcadla a levou rukou si zakryje ústa, aby náhodou nevydala nějaký vzlyk nebo tak podobně, chce se totiž uklidnit a neplakat moc nahlas. Když je trochu klidná opláchne si tvář a pak odejde do ložnice kde se svlékne a své věci si uklidí a vezme si jiné do kterých se oblékne ( odkaz » ) jen čelenku si neoblékne tu stejně ani nenosí. Pak vyjde ven z ložnice a vyrazí za Toshirem. *Broučku! Jdeme na to jídlo?
Toshiro: Budu moct spát u tebe v ložnici ?! *Toshiro se cítil, jako že konečně prožívá takové dětství, jaké by mělo dítě v jeho věku mít. Konečně je někdo, komu na něm záleží a na kom záleží jemu.* Samozřejmě že ti pomůžu. nemůžeš tady dělat všechno když přijdeš. Každý hodný dítě by mělo pomáhat, to nám říkali v sirotčinci, tam jsme ale pomáhat museli, jinak nám nařezali. A co budeme dělat do té doby mami ? *Toshiro si ani neuvědomil, jak Naomi nazval, ani nezaváhal, vypadlo to z něj, jako by takhle Naomi vnímal celý život. Když mu to po chvilce došlo, přerušil oční kontakt a trochu zrudnul.*
Naomi Yuyake: *Později se po obdržení pusy zase usměje. * Ty jsi tady ten sladkej víš to? *Poví s úsměvem a když ji přijde že trochu zesmutněl pro změnu ona věnuje pusu jemu ale jen na jeho malé čelo. Trochu mu poupraví vlásky, aby mu nepadaly do očí a tváře. *Neboj dneska zůstanu domu, dovolím ti spát u mě v ložnici, pokud budeš hodnej ale jen výjimečně dobře? Když mi pomůžeš udělat večeři dokonce ti před spaním zahraju na flétnu nebo ti klidně zahraju co ty na to?
Toshiro: *Toshiro si užívá každou sekundu, kterou tráví s Naomi. Připadá si, jako by jí znal od malička, jakoby to pravdu byla jeho matka. Vůbec si neuvědomuje, že je ,,pouze,, adoptivní. Když se zatvářila smutně, Toshiro ve výrazu zvážněl, najednou si připadal, jako by před sebou měl důležitý úkol. Naklonil se k Naomi a věnoval jí pusu.* Ta byla sladká. *Řekl a začal se vesele smát.* Řekni, že zase nepůjdeš pryč ? *Jakmile to Toshiro zmínil, dost zesmutněl ve výrazu.* Chci, aby jsi dneska spala doma. Prosím, nechci zase spát sám. Mohla by jsi mi taky vyprávět před spaním. TO by bylo super. *Toshirovi se zase vystřídala nálada a zase byl veselý a na jeho obličeji byl úsměv od ucha k uchu.*
Naomi Yuyake: Tohle je odměna pro mě. *Poví a Toshira obejme ještě pevněji, cítí se během toho tak příjemně a ty pozitivní emoce a láska, kterou vůči Toshirovi cítí je nepopsatelná. Není to romantická láska, kterou dávno zavrhla ale spíše rodičovská láska a nic takového nikdy necítila. Pak se od něj trochu odtáhne ale pořád ho drží celkem blízko. *Dostanu pusinku? *Poví a zatváří se trošku smutně, jako by doufala že mu dá pusinku, aby mohla být zase veselá. *
Toshiro: *Když Naomi chytila Toshirovu ruku, snažil se ze všech sil, aby jsi přetlačil, ale neměl nejmenší šanci. Když ho pak přitáhla, tak rychle přicupital až k ní. Když ho objala, usmál se.* Neměla být odměna za to, kdyby se mi to povedlo?! *Namítl Toshiro a zase se chytrácky usmál. Objetí se hned snažil samozřejmě oplatit.*
Naomi Yuyake: *Při prvním útoku Toshira prudce ustoupí o krok vzad a nechá ho se pak přiblížit a když přijde druhý útok vyrazí svou rukou k té jeho a zachytí jeho ruku za zápěstí ještě, než by měl možnost ji zasáhnou. Musela se přitom sice prudce skrčit kvůli tomu, že je vyšší než on, ale to nevadí. Potom mu jen jemně vykroutí nůž z ruky, takže by ho měl pustit, a přitom by ho to nemělo moc bolet, pak si rychle klekne a škubne s Toshirem tak aby ho přitáhla k sobě a mohla ho pevně obejmout. *Prohrál jsi broučku.
Toshiro: Děkuju. *Řekl Toshiro s naprostým nadšením.* Budu trénovat a jednou budu silný i jako ty, Naomi. Ale.. přeci na tebe nemůžu útočit. ,,I když, myslím, že jí ani neškrábnu, tak proč ne." Ale dobrá tedy, nebudu ti odporovat. *Toshiro opět zaujal bojový postoj. Dával si pozor na všechny své pohyby a jednotlivé kroky toho, jak bojovat s dýkou, které mu před chvílí Naomi vysvětlila. Dýku držel v pravé ruce. Rychle se pokusil seknout shora dolů, směrem zprava doleva. Hned potom si přešlápl, aby se dostal blíž a zopakoval pohyb, jenže zespoda nahoru.*
Naomi Yuyake: Bylo to úžasné, tohle bylo o dost lepší. Pokud budeš trénovat tak to rychle budeš zvládat dokonale. Takže teď, zaútoč na mě a pokud se ti podaří mě zasáhnout tak dostaneš odměnu. *Poví Saya s úsměvem, ale není to takový ten milý úsměv ale spíše zákeřný a čeká, zda to Toshiro zkusí nebo ne, samozřejmě se ani moc nepřipravuje na nějaký útok a proč? Protože její schopnosti ty Toshirovi dalece přesahují a věří že ho zvládne celkem lehce. *
Toshiro: *Toshiro si vyslechne rady Naomi.* Dobře děkuju. Jdu na to. *Toshiro opět pořádně uchopí dýku, nohy dá mírně od sebe, aby měl co největší stabilitu a k tomu si trochu nakročí. Pak provede pár různých seků a zakončí to sérií bodání. Všechno se snaží provádět s maximální lehkostí, ale zároveň co nejrychleji. Při každém výpadu taky vydechne, přesně tak, jak mu Naomi poradila. Když skončí, je ještě celý zadýchaný. * Bylo to teď už lepší? *Zeptá se a s očekáváním se k ní otočí.*
Naomi Yuyake: Není to zlé, ale jsi trochu v křeči, nevypadá to moc přirozeně zkus to znovu a uvolni se přitom, možná ti pomůže, když při každém výpadu pomalu vydechneš a pak se zase pomalu nadechneš. *Poradí mu s úsměvem a pak dostane nápad. *Víš co? Provádět i jiné útoky jako třeba různé seky do stran a tak podobně, ráda bych ti toho předvedla více ale v těchto věcech se nemohu moc pohybovat, je to dost omezující oblečení. *Poví s klidem a usměje se. Pozorně sleduje každý jeho útok a další pohyby. * „Já ho zbožňuju, umřela bych pro tebe.“ *Pomyslí si pro sebe. *
Toshiro: *Toshiro pečlivě sleduje každý pohyb, který udělá Naomi. Je pro něho vzor, proto ani nedutá a užívá si to a zároveň se tím učí. Pomalu přikyvuje hlavou, aby bylo vidět, že poslouchá a chápe. Pak si od ní vzal nůž a zopakoval po ní jednotlivé kroky. Bylo až překvapivě jak mu dýka padla do ruky. Byla v jeho rukou v poměru k tělu na dýku taky dost velká, ale to mu naprosto vyhovovalo. Zopakoval pak pár seků, které mu Naomi předvedla.* Takhle ? *Toshiro tajně doufal, že ho Naomi pochválí, protože se snažil, jak nejvíc to šlo.*
Naomi Yuyake: Takže podej mi ten nůž a sleduj. *Poví a pokud jí ho půjčí tak ho uchopí, jak by se správně mělo. *Vidíš, jak ho držím? Musíš ho držet pevně aby ti ho soupeř nemohl vyrazit z ruky, a přitom ho nesmíš svírat moc pevně prostě drž ho přirozeně a ne křečovitě. *Poví a nechá ho, aby si to pozorně prohlédl a pak zaujme takový ten postoj kdy se pořádně zapře nohami o zem a provede několik výpadů bodnutím před sebe do prázdna jako by chtěla někoho před sebou prostě bodnout. *Musíš mířit do kritických míst na těle jako je břicho, hrudník a klidně i do krku, je důležité si představit toho soupeře. Měl by ses to spíš naučit sám a já by ti měla říct kde je nejlepší zasáhnout no nicméně tady je achilovka a tu když někomu přesekneš tak ho vyřídíš, protože na té noze nebude schopen stát. *Poví a podá mu ten nůž. *Zkus si to živě představit a já ti budu říkat co dělat jinak. *
Toshiro: Ale to jsi mi jméno jen změnila. *Zasmál se Toshiro a vycenil u toho zuby, protože to považoval za šach mat.* To by bylo úžasné. Stačí mi základ, zbytek se naučím čase, ale nikdy jsem pořádně zbraň nedržel, proto bych chtěl naučit bojovat. Nikdy jsem vlastně ani nebojoval, párkrát jsem se popral v sirotčinci, jinak jsem nikdy s nikým do konfliktu nepřišel.* Toshiro se pořád díval na čepel zbraně a stále jí obdivoval.*
Naomi Yuyake: To není pravda, dostal jsi ode mě jméno nebo si to nepamatuješ? *Naomi samozřejmě ví, jak to Toshiro myslí, ale chtěla si ho tímto trochu podat a pozlobit ho tím. Trochu ji ale zaskočí jeho žádost, aby ho s tím něco málo naučila, moc se jí to nezamlouvá, protože Kenjutsu ji prostě hold jde jen trochu, a to jen díky Sharinganu, protože sice Kenjutsu trochu zvládá ale pokud jde o jeho techniky tak v tom moc dobrá není. *Zkusit to můžeme ale musíme tě varovat, že moc dobrá v tom nejsem, nicméně mohu ti předvést nějaké ty základní pohyby a výpady, a hlavně ukázat ti jak se to správně drží dobrá?
Toshiro: *Když dojdou na zahradu, Toshiro poslechne Naomi a zavře oči. Pak chvilku čeká co se bude dít. Ještě niky od nikoho nic nedostal, kromě výprasku v sirotčinci. Když řekla, že může oči otevřít, podíval se a vzal si od Naomi nůž. Ještě než si uvědomil o co jde, otočil se na patě a znovu jí objal.* Děkuju Naomi. * Pak se zase začal věnovat své dýce. Fascinovalo ho jak je vytvořená.* Nikdy jsem od nikoho nic nedostal, tohle je první věc. Opravdu děkuju. *Toshiro si pak s dýkou zkusil pár pohybů, aby to dostal do ruky.* Mam... *Toshiro se na chvíli zasekl a koukl se na Naomi.* Naučila by jsi mě s tím trochu bojovat ? Nikdy jsem to nezkoušel.
Naomi Yuyake: *Když dojdou na zahradu tak se zastaví a jen se rozhlíží, sice tam nejsou nějaké kytky ani tak ale tak je to prostě takový venkovní pozemek tohoto domu. *Takže zavři očička dobře? *Poví a počká, zda to Toshiro udělá a pokud ano aktivuje se jí v očích Eternal Mangekyou Sharingan a z Kamui si do jedné (levé) ruky přesune nůž, který má čepel tvořenou modrým krystalem (Shouton) a rukojeť je tvořená už normálním způsobem, vytvořil to totiž Razoi Panki, který býval Samurajem, a tak tohle všechno dokonale zvládá. Poté Toshira položí na zem a Sharingan deaktivuje. * Tady to máš vezmi si to. *Poví s úsměvem a podá mu ten nůž. *Myslím že ostřejší a pevnější nůž nenajdeš a mohl by se ti hodit.
Toshiro: Dobrá! Stanu se chuuninem a ty na mě budeš pyšná. Odejít s tebou ? Už nečekat až se zase objevíš a do té doby být jen sám v téhle malé vesnici ?! Jupí ! *Toshiro se cítil motivovaný, cítil se, že by teď zvládl všechno. Když zamířili ke dveřím, trochu se podivil. Když chválila, že je inteligentní, trochu zčervenal.* Děkuju. A něco pro mě máš ? Co to je ? Řekni mi to Naomi, prosím. *Toshiro žadonil, byl totiž strašně zvědavá osoba.*
Naomi Yuyake: Nemusíš všechny porazit dobře? Budu nadšená, pokud budeš Chuuninem, tím mi uděláš největší radost. Víš, pokud to zvládneš tak vůdce vesnice mi povolil odvést si tě k sobě domů. Musíš je splnit abychom byly spolu. *Možná to vypadá jako kdyby ho trochu strašila, že když to nezvládne tak spolu nebudou, ale jde spíše o to, aby Toshira motivovala. Když jsou u něj v pokoji tak se spokojeně usměje, celou dobu ho nechává, aby si hrál s jejími krásnými, voňavými a jemnými vlasy je jí to trochu příjemné, aby přiznala barvu. Pak se otočí a vyrazí přes dům směrem ke dveřím, které vedou ven na zahradu. *Nemusíš všechny porazit, víš musíš používat hlavně svou hlavičkou, jsi velmi inteligentní, a tak co ti na soupeřích bude chybět na síle dožeň svou inteligencí. Jsi chytrej kluk, a navíc ti chci něco dát.
Toshiro: Budu na Chuuninských zkouškách ?! *Téměř vykřikne Toshiro radostí.* Jestli tam budeš, tak bych porazil kohokoliv, aby jsi byla pyšná. *Toshiro se snažil zatvářit tvrďácky, ale nešlo mu to, proto se znovu usmál. Pak se nechal vyzvednout do vzduchu.* Tak jdeme, uvidíš, že říkám pravdu. Přeci bych ti nelhal. *Když ho Naomi nesla, Toshiro si hrál s jejími modrými vlasy. Jednou rukou jí ale pořád objímal kolem krku.* Ale co když to nezvládnu ? Vždyť skoro nic neumím. *Zesmutněl trochu Toshiro nad představou, že by CHZ nezvládl.*
Naomi Yuyake: *Zasměje se a natáhne své ruce k Toshirovi aby ho mohla pevně obejmout. *Vau už máš několik misí jo? Víš slyšela jsem, že vůdce vesnice tě pustí na nadcházející Chuuninské Zkoušky, budu tě tam sledovat abych na tebe pak mohla být pyšná dobrá? *Pak se trochu sehne, aby Toshira mohla chytit kolem pasu a vyzvednout si ho do náruče a opět se narovnat. *Tak se půjdeme podívat na ten uklizený pokoj. *Poví a s Toshirem v náruči vyrazí na cestu do toho jeho pokoje. * Co jsem dělala ti řeknu později dobrá?
Toshiro: ,,Stalo se to přesně tak jak říká, to není náhoda. Je to ona !" Toshiro se rozběhl k Naomi a objal jí. Při jeho výšce jí objímal někde nad pasem.* Mám ti toho tolik co říct Er-Naomi. Splnil jsem už pár misí, ale byly lehké. Ani jsem se nezapotil. *Řekl Toshiro s patřičnou hrdostí.* Každý den trénuji, pořádně si uklízím pokoj a dávám si pozor, jak moc jím. *Toshiro se koukne směrem nahoru a vypadá to, jako by se koukal do stropu jak má zakloněnou hlavu.* A kde jsi byla ty celou dobu ? *Podivil se, ale ani ho to moc nezajímalo, nejdůležitější bylo to, že je teď u něj.*
Naomi Yuyake: První, co jsem pro tebe udělala bylo, když jsem zastavila vychovatelku v sirotčinci, která se ti pokusila dát facku a ty ses mi chtěl odměnit tím, že jsi chtěl abych se vyválela v nějaké sračce a místo toho v ní skončila ta vychovatelka, protože já jsem tu sračku přeletěla. *Poví s naprostou jistotou, Naomi si to hold pamatuje moc dobře, taky aby ne když to není tak dávno a paměť ji slouží celkem dobře. *
Toshiro: ,,Je pravda, že pod tímhle jménem, mě nikdo jiný než Erza nezná. Tedy Naomi, jsem zmatený." Tvé pravé jméno je tedy Naomi? Nejmenuješ se Erza ? Dokaž že mluvíš pravdu. Co se stalo, když jsme se viděli ? Co bylo úplně první, co jsi pro mě udělala ? *Toshiro už se cítil zase bezpečně, ale chtěl si to trochu prověřit. Přeci jen si nemohl být úplně jistý.*
Naomi Yuyake: *Počítala s tím, že ji nepozná, taky kdo by ji v této formě mohl poznat že? *Uhm víš žádná Erza nikdy neexistovala, byla jsem to já Naomi, jen jsem si tě adoptovala a kvůli tvému mému bezpečí jsem se musela vydávat pod jiným jménem, ale nyní je to už vše dobré a můžeš mě poznat pod mojí pravou identitou. Všechno jsem připravovala abych se na tebe mohla přijít podívat, přecijen jsem ti dala tvoje jméno já že?
Toshiro: *Toshiro zrovna ležel na zemi a odpočíval po tom co chvíli cvičil. Najednou ale uslyšel z přízemí nějaký zvuk. Jako kdyby někdo odemykal.* ,,Erza je doma!" *Pomyslel si a rovnou se rozběhl dolů, aby jí přivítal. Ovšem když byl dole, byl značně překvapen. Stála tam osoba, kterou nikdy neviděl, odemkla si jejich dům a znala jeho jméno. Toshiro jen stál na jednom ze schodů a nevěděl co má dělat.* K-kdo jste ? A jak to, že znáte moje jméno ? A kde jste vzala klíč od našeho domu?! *Renzo byl strašně udivený a čekal na odpověď, která by mu mohla všechno objasnit.*
Naomi Yuyake: *Vyrazila na cestu do Takigakure no Sato, neutajuje svou novou identitu, a tak tam jde jménem Naomi Yuyake (královny Země Nebe). Nejdřív se stavila za vůdcem vesnice, kterému oznámila že tu kdysi pod jiným jménem adoptovala chlapce (Toshira) a odůvodnila to tak že po pravým jménem nemohla, protože by ho vystavila nebezpečí stejně jako sebe, ale nyní je to už jiné. Ten se s ní ihned domluvil že Toshira si bude moct odvést, ale má k tomu podmínku, a to že Toshiro musí dokončit Chuuninské Zkoušky (úspěšně). Naomi s tím souhlasila a poté vyrazila na cestu do domu ve kterém Toshiro žije, oblečená je v ( odkaz » ) a pokud jde o zbraně tak u sebe nemá vůbec nic dokonce ani pečeť Byakugō no In nemá, protože se jí teprve nově formuje. Odemkne si dveře do toho domu a v obýváku se zastaví a začne se rozhlížet. *Toshiro!
Toshiro: *Toshiro byl zrovna doma, měl za sebou v poslední době tři mise, což se mohlo zdát jednoduché, ale Toshiro z toho byl byl docela vyčerpaný. Erza se mu neozvala a on byl přesvědčený, že jí chce překvapit tím, jak zesílel oproti tomu, než odešla. Proto každé ráno po tom co vstal trénoval. Chvíli trénoval taijutsu do vzduchu a pak trénoval na kondičku. Zrovna se snažil udělat několik desítek kliků. Svůj pokoj měl uklizený, na to dbal docela dost, jelikož neměl rád nepořádek.*
---: ---
Toshiro: *Toshiro dostal další misi typu D. Neočekával od toho nic velkého, věděl, jaká je náplň práce pro shinobi v síle, jako je on. Sloužili spíše jako pomocná síla, ale není se čemu divit. Tuhle hodnost většinou nosily děti a nebo někdo, kdo téměř zapomněl i na to že žije a nebo je takové nemehlo, že se dál nedostal. Tomu se chtěl Toshiro vyhnout a proto často trénoval. Chtěl taky překvapit Erzu, odešla z vesnice a dlouho o ní neslyšel. Hodlal jí ukázat posun v síle, kterého byl schopen jen díky tomu že ho adoptovala. Bez ní by ani nedostal takovou šanci. Jeho další mise se týkala toho, že měl pomáhat uklízet v odlehlé části vesnice. Nejednalo se ani tak o uklízení, jako spíš o umývání zdí, které nějací výrostci pomalovali. Dále měl natřít jednu lavičku, prý aby naše vesnice pro návštěvníky vypadala pěkně.*,,Stejně sem nikdo nechodí, pro jaké teda návštěvníky ?! Půlka světa snad ani neví, že existujeme." *Toshiro se chopil kartáče, kýble s vodou, plechovky s barvou a malého štětce, který se měl dostat i do těch nejmenších zákoutí. Přišel na místo a zjistil, že práce bude daleko lehčí než čekal. Na jedné zdi se nacházel malý nápis, zřejmě název nějaké party, byl napsaný kostrbatě a byl tak malý, že bylo stěží poznat, co je tam vlastně napsáno. Eviděntně ten kdo to psal, neměl dost odvahy. Ruka se mu musela pořádně klepat. Po malé chvíli měl Toshiro nápis smazaný, nebylo to nic těžkého, barva pouštěla snadno. Jediné co, tak se Toshiro trochu umazal od barvy, která stékala ze zdi, to mu ale nevadilo, nevzal si žádné krásné oblečení, protože s tím počítal. Pak se šel podívat na lavičku, kterou měl natřít. TO už nebylo tak jednoduché.*,,Ta lavička je snad starší než celá vesnice !!" *Řekl si Toshiro když jí uviděl. Lavička byla schátralá a natřít potřebovala úplně celá. Toshiro se podíval na malý štětec, který dostal.* ,,Tohle bude delší." *Po nějaké době co Toshiro pracoval, už byl úplně celý umazaný od hnědé barvy, kterou natíral lavičku, ale ne jenom oblečení, hnědé měl tváře, ruce, dokonce měl hnědou barvu i ve svých sněhově bílých vlasech. Když konečně dokončil práci, vrátil všechno náčiní a zamířil rovnou domů. Když přišel, tak si dal dost dlouhou koupel na to, aby se mu odmočila hnědá barva i z vlasů. Po nějaké době se to naštěstí povedlo a Toshiro už zase vypadal jako člověk, nikoli jako nějaká bahenní příšera, která vylezla odněkud z močálu.*
---: ---
Rin Yoru: *Život nieje jednoduchý. To ju napadlo keď dostala od Josukeho ďalšiu misiu. Bola rada, že to nebolo opäť vypomáhanie v reštaurácii s klavírom. Nutkaniu hrať by opäť nevedela odolať. Nie.. Tento krát mala ísť sadiť stromčeky neďaleko veľkého stromu v ktorom sa nachádzala väčšina Takigakure. Prišla tam skoro ráno. Nebola sama – dobrovoľníkov, ninjov geninov tam bolo neúrekom. Boli tam stovky malých sadeničiek stromčekov. Staršia pani v zástere a šatke im vysvetlila ako majú postupovať ako správne vykopať dieru – v akom rozostupe majú malé stromčeky vysádzať. Keď sa už Rin zdalo, že to pochopila dostala do ruky malú lopatku. Vyhrnula si rukávy na svojej mikine a vzala si prvú sadeničku. Bol jej pridelený úsek v ktorom mala vysadiť 50 sadeničiek podľa presného rozloženia. Začala s prvým – zaryla lopatku hlboko do zeme a keď vydlabala požadovanú dieru – dala tam stromček a hlinu okolo jeho koreňov ucapkala rukami. odkaz » Nezdalo sa to, no trvalo jej to asi päť minút. Keď skončila vratila sa po ďalšiu sadeničku a začala dlabať ďalšiu dieru. Čas jej šiel pomaly, robila to precízne a nikam sa neponáhľala. Obzerala sa okolo seba. Ako začala v snoch spoznávať jednotlivé tváre – dúfala, že ich zahliadne aj v realite. Teda minimálne aspoň jednu z tých tvárí. Spomienky na červenovlasého muža ju desili a s tým monštrom by sa určite vidieť nechcela nikdy.. nikdy. Dúfala, že on je skutočne vymyslený. Ruky mala od blata – skoro sa cítila ako Renzo keď ho uvidela prvý krát. Pri tej spomienke sa skoro pousmiala. Prešla hodina a jej zostalo len pár sadeničiek, keď ich všetky zasadila – stará pani v zástere jej prácu skontrolovala a hneď na to pochválila. Malá Rin jej padla do oka a tak jej navrhla, že by mohla prísť a vypomôcť na farme kde žije s manželom. Ukázalo sa, že sadenie stromčekov nieje hlavná náplň práce starej pani - je to skôr hobby. Rin sa nad tým ani nemusela zamýšľať. Chcela domov priniesť čo najviac peňazí aby sa s Renzom mali dobre. Stará pani jej vysvetlila ktorým smerom nájde farmu a Rin prekvapilo ako ďaleko je to od domu kde býva s Renzom. Nevadilo jej to však. Prácu prijala, vzala si odmenu za misiu a kráčala domov s dobrým pocitom a špinavými rukami. Nemohla sa dočkať kedy si doma napustí vaňu. odkaz » *
---: ---
Toshiro: *Ryossei, který už oficiálně přijmul jméno Toshiro, se měl dnes dostavit na Geninské zkoušky. Nevěděl co od toho čekat, protože do akademie nechodil dlouho. Od té doby co ho Saya adoptovala, uběhlo teprve několik týdnů (cca dva měsíce) a ještě pořád si nebyl jistý, zda je dostatečně připravený. Ovšem Saya mu slíbila, že ho potom naučí jak pořádně bojovat a různé techniky, které budou určitě dost silné. Dostavil se tedy do budovy, kde měly GZ probíhat. Celá místnost, kde by měl čekat je prázdná. Toshiro si tedy sedne a čeká, jestli ho někdo zavolá. Po chvíli už je pěkně nervózní.* ,,Nepřišel jsem pozdě, nebo jsem popletl datum ?! Né to není možné, kontroloval jsem to několikrát." *Najednou ze dveří vystoupila nádherná žena, měla vlasy temné jako noc a její úsměv byl neodolatelný, ovšem pro Toshiru to teď neznamenalo vůbec nic, jejích předností si ani nemohl díky své nervozitě všimnout.* /Toshiro ? Jsi to ty, kdo se má dostavit na GZ že ? /Ano, jsem to já. *Pak žena pokynula beze slov rukou a Toshiro se vydal za ní do oné místnosti. Tam čekali tři lidé, kteří seděli u stolu. Jeden z nich, byl ucitel z akademie, další Kage této vesnice a toho třetího Toshiro jestě nikdy neviděl. Najednou Kage promluvil.* /Tak Toshiro, vidím, že jsi byl adoptovaný. Doufám že se máš dobře. Ale rovnou k věci, budeš nám tady muset ukázat tři jutsu. Je na tobě jaká si vybereš, my tu jsme pouze od toho, aby jsme posoudili, zda jsi je zvládl. Takže, až budeš chtít můžeš začít. *Toshiro jenom mlčky přikývl. Už věděl, jaké jutsu předvede jako první. Složil pečetě a pak se proměnil v jednu osobu. Nebyla to osoba z místnosti, tuhle osobu možná nikdo z nich ani neznal, byla to totiž Saya. (Henge no Jutsu) Osoba, která momentálně pro Toshira znamenala nejvíc a kvůli ní, je vlastně zrovna tady.* /Dobrá, myslím že tohle bychom měli uznat. Můžeš přejít k dalšímu. *Toshiro opět neřekl ani slovo. Všiml si, že nedaleko od něj je ozdobná figurka. Složil tedy pečetě a najednou se ocitl na místě, kde před chvílí stála figurka. (kawarimi no jutsu).* /Pěkné, a teď nám ukaž tvé poslední zvolené jutsu Toshiro. *Toshiro neváhal, tohle už chtěl mít rychle za sebou, takhle nervózní nikdy nebyl. Došel tedy ke stěně, všechnu chakru začal v chodidlech pořádně hlídat. Pak se rozešel po stěně a vyšel až na strop, kde chvíli koukal hlavou dolů a pak seskočil. Tentokrát kage neřekl nic, jen si začal něco zapisovat.* /Tak Toshiro, tohle jutsu se ti také povedlo. Splnil jsi GZ a to bez problému, doufám, že to takhle půjde i dál a ty budeš naší vesnici dělat jen dobré jméno. Tady máš čelenku, která dokazuje, že jsi shinobi naší vesnice. *Natáhl ruku a podal Toshitovi čelenku. Ten si jí vzal. Nestihl si jí ani uvázat a radostně se rychlým krokem vydal z místnosti.* Děkuju a nashledanou. *Pozdravil a už se těšil, až se doma pochlubí Saye, že to zvládl.*
---: ---
Saya: *Saya se pak také ještě osprchovala, nicméně její pokoj má svou vlastní koupelnu, takže se pak jen oblékla do ( odkaz » ) a pak se šla podívat na Toshira do jeho pokoje, nicméně kdy tam došla už spal. Tak se u něj sklonila a dala mu pusu na čelo a pohladila ho po tváři. *Dobrou noc broučku. *Pošeptá tak aby ho neprobudila a opět odejde z jeho pokoje a zavře za sebou dveře, aby tam měl hezky tmu a klid. Sama Saya si mezitím vleze do své ložnice, kde si lehne a po chvilce usne stejně tvrdě jako Toshiro. *
Ryossei: Dobrá, ale myslím, že než dostanu znovu hlad, tak dříve prasknu. *Pak se zasmál. Docela si na své nové jméno už zvykl.* V ledničce. *Zopakoval aby bylo jasné, že Sayu poslouchá. Pak koukal jak se ze svitku objevili jeho věci.* Uklidím si je. A poté si dám sprchu. *Zopakoval, chopil se věcí a v pokoji, který si vybral, si je poctivě poskládal do skříní. Potom se vydal do sprchy, kde se opsrchoval. Pak si lehl do svého pokoje. Po chvíli koukání do stropu a přemýšlení usnul.*
Saya: *Nechá si od Toshira dát pusu, nicméně pak ji něco napadne, a tak se zvedne a sklidí ze stolu nádobí a zbylé palačinky uklidí do ledničky. *Kdybys měl hald jsou v ledničce tak je klidně dojez jo? *Poví směrem k Toshirovi a pak se k němu zase vrátí, kolem kterého projde a vytáhne z jedné krabice kterou ještě nevybalila svitek s kterým vyrazí do jeho pokoje. *Pojď. *Poví jeho směrem s úsměvem a když tam dojde odpečetí ze svitku velké množství různého oblečení. *To je tvoje tak si to nějak přerovnej, pak si jdi dát sprchu ju?
Ryossei: ,,Uhm, je z toho nějaká nabroušená, to bych si měl zapamatovat. Myslím, že s plnou pusou už mluvit nebudu." *Ryossei si vzal na vyzvání ještě jednu palačinku, po tom co ji snědly byl úplně plný.* Bylo to výborné. Nic lepšího jsem nikdy nejedla, opravdu. *Ryossei se nahnul k Saye a dal jí pusu na tvář. Jeho rty byly ulepené od marmelády, to ale vůbec neřešil.*
Saya: Naštvaná? Věř mi, že kdybych byla naštvaná tak ti v těch sračkách vymáchám hubu. *Podotkne Saya samozřejmě až v moment, když už měla porci jídla dojedenou. *Samozřejmě že tě tam nikdy nevrátím toho se bát nemusíš, tak teď si ještě vem jednu palačinku, protože jedna je málo musíš pořádně jíst abys vyrostl a měl dost síly na to abys už nikoho nenechal tě jen tak bít a zametat s tebou jako s kusem hadru.
Ryossei: Promiň, nikdo mi nikdy neřekl, že to se nesmí. V sirotčinci na nás vždy jen řvali něco jako: Žer rychleji. Nebo takové věci. *Ryossei si měl na co stěžovat, ještě nikdy se nikomu ani nevypovídal, neměl totiž nikdy komu něco říct.* Erzo, zlobíš se, že jsem tě chtěl zašpinit tím jídlem včera? Nechtěl bych, aby jsi na mě byla naštvaná. A že mě tam už nepošleš zpátky ? Že ne ? Nechci aby mě zase ty babizny mlátili. Jednou jsem ji ji chtěl vrátit a nakonec mě chytili další dvě a ta první mě seřezala. *Ryossei vytáhl tričko a na břiše měl 4 úzké jizvy od toho, jak ho mlátila jakýmsi proutkem.*
Saya: Ehm Toshiro! Nemluv s plnou pusou jídla dobře? *Nemohla si to odpustit, Saya si na takové té etiketě slušného chování hodně zakládá a je na to velmi háklivá. *Mimochodem ne tady napořád nebudeme, budeme tu jen dokud se nestaneš Chuuninem, pak ti ukážu všechno, co mě jen napadne, a hlavně tě čeká trénink ode mě a musíme tě trošku naučit způsobům, protože mluvit s plnou tlamou fakt nebudeš a tak dále. *Poví a natáhne se k jedné palačince, kterou začne klidně jíst, nikam navíc nespěchá. *
Ryossei: Až budu genin? *Trochu se Ryossei zachmuřil.* To mám ještě co dělat. *Když šla saya vařit, Ryossei ji pozoroval, snažil se být nenápadný, ale moc mu to nešlo. Když potom Saya přinesla jídlo, už mu řekla slina.* Páni. Dobrou chuť. *Řekl a okamžitě se pustil do jezení.* Je..to... výborné. *Řekl mezi tím co přežvykoval.* A budeme žít v tomhle domě pořád ? Říkala jsi, že mi ukážeš celý svět. *Zasmál se a na zubech byly pořád vidět zbytky marmelády. Ryossei snědl ještě jednu palačinku a pak se posadil na gauč a pořádně se uvelebil.*
Saya: *Jeho slova že nedovolí, aby ji někdo ubližoval ji přijdou opravdu rozkošná, nicméně nemyslí si, že by to bylo snad možné. *Kdy? Až podstoupíš Geninské Zkoušky, teprve tehdy tě něco naučím. *Podotkne s úsměvem a zvedne se společně s Toshirem v náruči a položí ho zpátky do křesla, aby se mohla přesunout do kuchyně a připravit mu palačinky s kakaem, nějakým džemem a tak podobně. Nikam v tom samozřejmě nespěchá, chce, aby mu to chutnalo, a nakonec takto udělá 8 palačinek, které naloží na talíř, který položí do středu toho skleněného stolu v obýváku. *Tak si teda dej.
Ryossei: *Ryossei se k Saye ještě víc přitulil z toho co řekla.* A já využiju toho co mě naučíš, aby na tebe nebyl nikdo zlý a aby ti nemohl nikdo ubližovat. *Ryossei zavřel oči a připadal si tak v bezpečí, jako by se Sayou vyrůstal. Na jeho obličeji byl vidět roztomilý úsměv.* Hlad ? Mám ! Však jsi viděla, jak vypadá jídlo v sirotčinci. Pořádně jsem se nenajedl už dlouho. A kdy mě tedy naučíš něco co bych mohl využívat abych byl tak silný jako ty ? *V jeho výrazu byla vidět nedočkavost.*
Saya: Nemám nikoho takto blízkého, kdysi jsem měla ale umřel, celkově lidé mají v mé blízkosti umírat, ale tobě to nedovolím neboj. *Poví upřímně a zasměje se tomu, upřímně nepočítala že by dokázala nabrat takové pozitivní emoce během tak krátké doby. *Můj maličkej Toshiro-kun, Erza se o tebe postará a ukáže ti, jak moc velký tento svět je a ukážu ti, že celej svět bude tvoje hřiště na hraní. *Spokojeně se opřela a zabořila do opěrky křesla s Toshirem u sebe a zavřel oči, užívá si totiž těchto chvil. *Nemáš hlad?
Ryossei: *Když ho Saya zvedla, využil toho k tomu, aby ji mohl obejmout pořádně. Je to hodně dlouho, co se ho někdo dotkl z jiného důvodu než aby ho vší silou bacil. Bylo to pro něj nezvyklé, ale svým způsobem uspokojivé. Saya už pro něj nebyla ta cizí žena, která se procházela v sirotčinci. Byla to pro něj osoba, která ho vysvobodila z toho utrpení tam a z toho, že byl celý život sám.* Erzo? Máš nějakého manžela ? Nebo to žiješ takhle sama ? *Podivil se Ryossei. *
Saya: *Nečekala, že ji nakonec obejme, ale tak Saya se k němu skloní a chytne ho kolem pasu, aby si ho mohla zvednout a posadit si ho na klín, když už sedí na tom gauči, aby ji případně mohl obejmout i kolem krku nebo tak, Saya jeho totiž rozhodně obejmout chce, a tak si ho k sobě přitiskne a ten pocit jaký z toho má je opravdu úžasný. Nikdy netušila, jaký to musí být pocit být matkou, a i když tohle není její dítě tak už teď by zabíjela, kdyby mu někdo chtěl ublížit. *
Ryossei/Toshiro: *Saya najednou provedla něco, co Ryosseie naprosto zaujalo. Z obyčejného lusknutí prstem dokázala bez problémů zapálit oheň.* Ooo, paní. To chci taky umět. Kdy mě to naučíš Erzo ? Chtěl bych to umět hned. Abych byl taky silný a mohl být shinobi. Jednou se tě budu zastávat přesně tak, jako ses zastala včera ty mě. *Byl oproti saye dost maly, nemohl ji tedy úplně obejmou. Přišel až k ní a obejmul ji spise kolem pasu.* Děkuju že jsi mě tam odsud vytáhla, žilo se mi tam příšerně.
Saya: (Úprava jména: neřekla Ayato ale Toshiro). *Všimne si jak Ryossei (Toshiro) vnímá tak napůl, a tak se rozhodně zaujmout trochu jeho pozornost, a tak luskne pravou rukou a z ukazováčku vystřelí mini ohnivou kouli, která vletí do krbu a tím ho zapálí (Katon: Houkashusha). Pak se otočí zase na Ryosseie (Toshira) a usměje se. *Takže něco takového tě naučím a mnohem víc, to se ti líbí co?
Ryossei: *Ryossei pečlivě poslouchá protože je velmi zvědavý, co mu chce Saya ukázat. Když mu řekne jak silná je a o tom jaké má konexe, Ryossei se vnitřně zaraduje.* ,,Budu mít dobrou učitelku ! Nebudu jen nějaký kuchař nebo něco, budu shinobi jako Erza." *Jeho nadšení muselo být vidět na jeho pohledu. Zbytek toho co říkala už vnímal jen tak napůl. Utápěl se totiž v představách toho, jak se stane silným a bude bojovat proti jiným shinobi.*
Saya: Lidi jsou zkažení to je pravda a potřebují mít pocit moci, nejsem jiná a ty taky nebudeš jiný, nicméně ty své ambice splníš. Pokud jde o to, že máš rád zvířata tak ti asi teda něco ukážu, ale než začnu tak tedy povím něco o sobě. *Poví a složku odloží, stihla si přečíst vše co bylo třeba to i ten fakt že má kořeny v klanu Hakari (Ketchugakure). *Takže jsem velmi silná Kunoichi, která má i dost peněz a známé na vysokých místech, dokázala bych odstranit dokonce i vůdce Takigakure no Sato, nicméně mám známého, který je dobrý přítel právě vašeho vůdce. Nicméně pokud jde o to, co mám ráda tak mám ráda pořádek ve svých věcech a mám ráda zábavu a nesnáším nudu.
Ryossei: Stará ? Ne, jsi asi tak stará jako moje maminka, když umřela. *Ryossei trochu zesmutněl, opět se pak ale rozzářil.* Hlavně nesnáším celý ten blbý sirotčinec. Od toho nechutného jídla až po tu nechutnou babiznu, které tam říkají ředitelka. Taky nesnáším houby. A když někdo ubližuje zvířatům... Ty mám zase rád. Lidí moc rád nemám, jsou zlí, nemám ani žádné kamarády, nikdy jsem je nepotřeboval. A řekneš mi i něco ty o tobě Erzo ? * Ryossei si sedl na jednu z židlí a pozorně poslouchal.*
Saya: Takže nevykej mi dobře? Tykej mi, nejsem pro tebe tak cizí osoba a přijdu si pak stará a vypadám snad staře? *Saya je ráda za to že vypadá na pouhých dvacet let na kterých se zasekla díky Jashinovi nehledě na její sněhově bílé vlasy. *Nicméně třeba by mě zajímalo, co máš rád a co třeba nenávidím, já ti pak prozradím, zda jsem Shinobi nebo zda nejsem. *Odpoví a mezitím odpečetí ze svitku jeho věci a vezme si složku kde jsou o něm různé informace to si začne číst poté co si sedne do křesla. *
Ryossei: *Ryossei vyběhne do patra, kde si nějakou dobu vybírá svůj budoucí pokoj. Až najde místnost, která se mu dost líbí. Není zatím vybavená, ale jeho upoutalo to, jaký je z ní pěkný výhled do přírody. Pak to běžel oznámit Saye.* Už jsem si vybral pokoj Erzo. Poznat se ? *Odmlčel se na chvíli Ryossei.* Jak se chcete poznat ? Vlastně mám jednu otázku. Jak jste to včera zvládla létat ? Že by jste shinobi? *Vyštěkl ze sebe z toho, jak moc byl zvědavý.*
Saya: Takže nejsem Erga ale Erza to zaprvé a za druhé si musíš pokoj vybrat, teprve nedávno jsem to koupila, takže jeden ten pokoj si vyber, pak si vymysli, jaký bys ho chtěl mít a já to pro tebe zařídím. *Poví klidně s úsměvem a sama s ještě jde prohlédnout kuchyň uvnitř které už je trochu zařízené zařízení jako třeba lednička, kterou už stihla naplnit a tak podobně. *Takže? Co se trochu poznat? Teď jsi moje dítě a já by tě ráda poznala.
Ryossei: * Ryossei hned vletěl do baráku a začal si prohlížet jednotlivé místnosti. Všechno bylo pěkně vybavené, ovšem nikde nenašel žádný pokoj, který by mu připomínal pokoj pro dítě. Proto hned seběhl dolů a čekal, až přijde Saya .* Ergo, kde budu mít pokoj já ? Nikde jsem tady žádný podobný nevidel. *Stál naprosto nedockave, vlastně pořád poskakoval a rozhlížel se okolo. V jeho očích byla vidět pouze dětská radost .*
Saya: (Přišlu k domu ne ke stromu, to byl ze strany Ryosseiho jen překlik). Neříkej mi maminko, pokud to sám nechceš dobrá? Stačí když mi budeš říkat Erza dobrá? *Podotkne s úsměvem a nechá Ryosseiho, nyní Ayata vběhnout dovnitř do domu. Saya začne kráčet klidným krokem za ním dovnitř. Ihned za dveřmi je maličká předsíň, za kterou se nachází velký obývák z gauče, křeslem a skleněným stolem mezi nimi. Nechybí tma ani menší krb který momentálně ale nehoří, protože venku je tepla dost a na oknech je i dost květináčů s různými květinami, aby to získalo takový tem příjemný nádech domova (pomoz mi trochu xD, celé to popisovat nechci). *
Ryossei: *Ryossei se cítil naprosto skvěle, když opouštěl sirotčinec.* ,,Konečně odsud vypadnu. Nezvládl bych tady žít ještě tolik let." *Když přišli ke stromu, nezbývalo mu, než se smířit se svým novým jménem.* Dobře, a jak vám mám říkat ? Mám vám říkat maminko ? *Bylo mu totiž divné, říkat někomu kdo je pro něj naprosto cizí takovým oslovením, které si vlastně zatím ani nezaslouží . Po tom co mu odpověděla se rozeběhl rovnou prozkoumat jeho nový domov.*
Saya: *Ředitelka mezi věci, které Saya zapečetila přidala předem ještě složku ohledně informací o chlapci (Ryossei) jako například datum narození, typ krve a také informace že podle toho co zanechali jeho rodiče pochází z klanu Hakari. Saya společně s chlapcem vyjde na cestu skrze sirotčinec a dojde ke dveřím, které vedou ven kterými společně projdou. Poté projdou ulicemi a dojdou k pěknému dvoupatrovému domku se zahradou okolo kterého je živý plot. *Takže za prvé jmenuješ se Ayato dobrá? Prozatím jen Ayato a pokud jde o to proč tak to tvé staré jméno tě váže k tvé staré minulosti a životu ale tebe čeká úplně nový, a tak tě odpoutáme od minulosti. *Poví a pustí jeho ruku, aby ho mohla pohladit po hlavičce. *Tak utíkej do svého nového domu, je odemčeno.
Ryossei: *Ryossei znuděně sleduje tu birokracii a už se nemůže dočkat, až vypadne z tohohle baráku. Nenáviděl to tu a to si to doma, dokud žili jeho rodiče ani nepamatoval, na ně samotné také neměl moc vzpomínek, jediné co věděl bylo to, že to byli shinobi a z fotek zjistil jak vypadali. Když bylo všechno vyřízené, seskočil z židle, udělal pár kroků vedle Sayi a pak jí taky podal ruku. Když došli ke dveřím, ještě se naposledy otočil k ředitelce a pak zpátky.* ,,Konečně vypadnu z tohohle hnízda "
Saya: (Ředitelka): Takže paní Erzo, prosím mohla byste to tu podepsat? (Saya): Jistě že bych mohla. *Poví a přistoupí ke stolu kde se podepíše pod svým falešným jménem Erza Scarlet. Poté následuje vytažení pečetícího svitku, do kterého zapečetí těch pár věcí, co Ryossei vlastní. Pak se otočí právě na něj a natáhne k němu svou pravou ruku s tím, zda se jí chytí nebo ne. *Takže jsi připraven vyrazit?
Ryossei: *Ryossei si poslechl, co mu ředitelka řekla. Pak zůstal jen udiveně koukat a bylo vidět, že je dost zamýšlený.* ,,Je to tady odporný, všude by bylo lépe než tady, proč nad tím vůbec přemýšlím ?! Vždyť tady nemám ani kamarády." *Ryossei najednou dost zkrotl.* Že bych měl svou matku ? *Ryossei si pak vzpomněl, že ji den před tím viděl létat.* ,,Určitě to bude shinobi. Mohla by mě toho dost naučit." Tak dobře, všude budu radši než tady. A to, že bych mohl mít opět matku, když tu mou zabili zní suprově.
Saya: (Ředitelka): Ryossei-kun? Tohle je Erza Scarlet, která se nedávno nastěhovala do Takigakure no Sato a chce si tě adoptovat. *Ředitelka samozřejmě nemůže vědět, že to není Sayi pravé jméno, ale upřímně Saya hodlá toto jméno přijmout za své jako své jediné a pravé jméno, nicméně k tomu bude muset podstoupit obřad, který vymyslela a bude se provádět v Sora no Sato. *(Saya): Vezmu si ho jen pokud bude souhlasit. *Podotkne Saya s úsměvem i když jí Ryossei trochu naštval tou svou arogancí, chtěla malého roztomilého syna, a ne nějakého namyšleného parchanta, kterého do týdne zabije. *
Ryossei: *Ryossei byl překvapený z toho, že viděl Sayu. To naprosto nečekal. Stále mu ale nedocházelo o co tady jde. Když v tom ho Saya začala hojit.* Nebolelo to ani před tím. *Řekl skoro až arogantně. Pak se zase otočil na ředitelku aby konečně zjistil k čemu to všechno.*
Saya: *V podobných věcech jako včera dorazí do ředitelny sirotčince, kde již čekají všichni potřební lidé pro dokončení adopce malého chlapce (Ryossei), kterého si Saya ihned prohlédne a povzdychne si, když uvidí ty jeho modřiny, a tak se před něj skloní a přiloží mu ruce k tvářím a začne z dlaní uvolňovat příjemné zelené světlo, které ho začne léčit (Shousen no Jutsu) a veškeré modřiny začnou mizet a jakákoliv bolest s nimi. *Bolí to ještě někde? *Zeptá se mile s úsměvem a ignoruje pohledy vychovatelek, které se tváří otráveně a trochu naštvaně. *
Ryossei: *Po nějaké době musel Ryossei slézt, jeho zásoba chakry nebyla veliká a on málem spadl a vymáchal se v tom "jídle". Za trest ho rovnou dle výhrůžek výhrůžek poslali na samotku. Ta vychovatelka, která byla cílem jeho žertu, ho ještě pořádně zbila. Na jeho rukou a obličeji se objevilo i pár modřin. Druhý den ovšem začli přípravy k adopci. Renji neměl tušení o co se jedná, nikdo s ním totiž nechtěl komunikovat. Když se na něco zeptal, vychovatelky ho ignorovaly. Po tom co ho připravili, byl zavolán do kanceláře.* ,,Asi mě za to chtějí vyhodit. Však na ulici nepřežiju, ale nějak to musím zvládnout!" *Ryossei už nějakou dobu v ředitelně čekal, ovšem pořád nevěděl o co jde.*
Saya: *Rozhodla se, jakmile uviděla že ten chlapec zvládá základní principy ovládaní chakry (Kinobori no Waza) tak ji bylo jasné že tento chlapec je nejen že talentovaný ale vypadá i zábavně a nezkrotně. Z toho důvody ty hnusy přeletí a pak se vydá směrem k ředitelce celého toho ústavu (sirotčince) a poví ji, že by s ráda vzala Ryosseie, jeho jméno zjistila právě od té vychovatelky, která ho prvně chtěla udeřit. Ředitelka je docela překvapená nicméně je docela ráda a Saya následně odejde, protože to chvilku bude trvat ale domluví se, že druhý den dopoledne si pro něj přijde, a tak za ním pošle do samotky (kde nejspíš bude) jinou vychovatelku, aby ho pustila a hezky ho na to připravila (koupel, sbalení věcí a tak podobně). Druhý den hned dopoledne by měl tedy Ryossei čekat oblečený v ředitelně sirotčince. *
Ryossei: *Ryossei má radost, že alespoň vychovatelka se chytila do pasti. Když se k němu potom sápala, tak se jí smál.* Vidíte a tohle my máme jíst. Fuj. *Když už byla skoro u něho, využil toho, jak vysoké zde byly stropy a po stěně vylezl na strup, kde se postavil hlavou dolů. (Kinobori no Waza). Až pak si všiml, že se Saya vlastně vznáší.* ,,Jak to dělá ?! To bych chtěl taky umět."
Saya: *Saya netuší že tam Ryossei něco za jejich zády vylil na zem, nicméně ten puch cítit jde ale než se Saya otočí tak zaslechne výkřik a pak jen tvrdý pád vychovatelky na zem a následné vymáchání se v tom hnusu. Saya se rychle vznese do výšky jednoho metru, aby si v tom nevymáchala kus kimona a sleduje nadávající vychovatelku, která Ryosseiovi vyhrožuje měsícem v místnosti, která funguje jako samotka. Saya se s úsměvem otočí směrem k vychovatelce a sleduje jak se snaží dostat ze země rovnou k němu, aby mu mohla dát sérii silných ran (facky), přes tvář. *
Ryossei: *Ryossei si připadal jako blbec, po tom co se jí musela zastat neznámá žena. Za to se jí taky hodlal pomstít. V jídelně našel ještě pár zbytku z jídla. Skoro se mu až zvedal kufr, když cítil ten puch. Když viděl, jak se saya dívá do klučičích pokojů, všechnu tu šlichtu nalil za ní na zem a stoupnul si za roh. Doufal, že až se otočí, tak si do toho všeho šlápne.*
Saya: *Zvedne se a otočí se na vychovatelku, neřeší že je Ryossei špatně vychovaný ono tady v tom sirotčinci asi není ani možnost najít pořádně vychované dítě, když vidí, jak se tu k nim chovají. Každopádně ať už Ryossei toho chlapce zbil nebo potrestal, jakkoliv Saya to neřeší je to nudné a otravné nějaké takové chování ona nezastává morální zásady ohledně ochrany slabších a tak podobně. Nicméně následně se prochází dále společně s vychovatelkou po sirotčinci s úmyslem prohlédnou si všechny zdejší prostory a i děti, navíc Saya stále přemýšlí, zda si nakonec nějaké to dítě vzít nebo ne, sice ten Ryossei ji na jeden moment utkl v mysli, ale zase na druhou stranu nevypadá nějak zrovna úžasně pokud jde o to, co uznává ale tak je to zase jen dítě, a tak vše by bylo na výchově Sayi, která nyní kráčí pokoji kde mají chlapci postele na spaní. *
Ryossei: *Ryossei si všimne, že se jo ta dáma zastala. Podíval se na ní a pak jen tak rychle odpověděl.* Jsem v pohodě, zažil jsem horší. Díky. * Pak se otočil a všiml si, že chlapec, který za to za všechno mohlo, tak už mizel z místnosti do svého pokoje. Ryossei neváhal, rovnou se vydal za ním. Doběhl ho, zrovna když vcházel do pokoje. * Tohle se nedělá, a zvlášť holkám ty jeden blbečku *Jak Ryossei běžel, vší silou do chlapce vrazil, ten to neustál a spadnul do pokoje. Pak s brekem utekl na druhou stranu pokoje. Ryossei to nechal být a šel si po svém, tohle bral jako vyřízené.* Blbec jeden. *Špitl si jej tak pro sebe.*
Saya: *Jakmile se Ryossei zastane té dívky Saya sleduje zaujatě chlapce, vypadá celkem rozkošně, a hlavně má odvahu a nemlčel jen tak a zakročil. Saya samotná by nic takového neprovedla, nicméně už si všimne, jak se vychovatelka rozhodně Ryosseiovi jednu fláknout a povede jí mu hned jednu fláknout z pravé strany ale tím nekončí a pokusí se mu dát ihned další z druhé strany ale to zakročí Saya a chytne její ruku za zápěstí a podívá se na chlapce (Ryossei). *(Vychovatelka): Co to děláte! Nezasahujte do toho, jak se to tu vede! (Saya): Zasahovat budu, mlčte! *Poví Saya a stiskne její ruku až to vychovatelku zabolí a když ji Saya pusté tak si obejme zápěstí a Saya si sedne na bobek, aby byla ve stejné výšce jako Ryossei a usměje se. *Jsi v pořádku? Jakpak se jmenuješ?
Ryossei: *Ryosseiovi je jedno, že se tu toulá nějaká nová dáma, on díky tomu vzruchu dostal příležitost přeházet tu šlichtu někomu do talíře a tvářit se jako že nic.* ,,Přeci to nebudu jíst." *Když se všichni vrátili k jídlu, nikdo si ani nevšiml toho, co Ryossei provedl. Ale jeden z kluků najednou začal dělat kraviny. Začal že lžíce házet jídlo po jídelně. Jedná z vychovatelek se pak otočila a všechnu vinu svalila na jednu nevinnou holku, kterou neměla v oblibě. Klasicky ji za všechno hned nařezala, ale nikdy ne před dětmi. Ryosseiovi bylo téhle holčičky už lito. Proto se postavil před vychovatelku s tím.* Mlátit ji nebudete. Vím že ji vždycky třískáte.*Ryossei už byl připravený, že jednu schytá a tím se vychovatelka vybije, proto primhouřil oči a nastavil tvář. Nic se ale nestalo. Proto pomalu otevřel oči a čekal co se bude dít.*
Saya: *Přemýšlí o tom již velmi dlouhou dobu a došla k rozhodnutí, že chce dítě, nicméně nechce si ho vytvořit tou příjemnou a normální cestou, protože se chce vyhnout porodu. Saya bude potřebovat, aby byla v plné síle a těhotenství by bylo dost nepříjemná věc, která by ji velmi oslabila, nehledě na to, že nenašla muže, kterému by dovolila ji udělat dítě. Proto získala falešné dokumenty o tom, že je členka Takigakure, a dokonce si tam koupila jeden dům, naštěstí jeden z lidí, který sympatizuje s Ianzumou je dost dobrý přítel Josukeho (současný vůdce Takigakure no Sato). Ten ho tedy přesvědčil, aby Sayu nechal žít uvnitř Takigakure i když není členkou vesnice, a dokonce ji dovolil si tam koupit celkem pěkný dům i když není moc velký (2 patra vysoký). Nicméně Saya se tu jako by na oko už stihla zabydlet, nabrala si do toho domu mnoho nábytku jak pro sebe, tak i pro dítě a nyní oblečená v ( odkaz » ) s pečetí Byakugō no In na čele se prohází po sirotčinci s jednou vychovatelkou, která Saye ukazuje mnoho dětí, a dokonce ji o nich říká jaké jsou a tak podobně. Zrovna kráčí kuchyní a několik dětí na Sayu ihned začne zírat, takto krásnou ženu tu ještě nikdo neviděl. *
Ryossei: *Ryossei byl dětském domově, zrovna probíhal výdej obědů. Nikdy tady nevařili dobře a porce byly také spíše nedostatečné. Ryossei tady nebyl extra šťastný, ale co mu zbývalo. Nechal si dát na talíř kejdu, kterou uvařili a sedl si ke stolu k ostatním dětem. S nikým se tady nebavil a ani mu to extra nechybělo. Nikdo ho nikdy totiž nezaujal natolik, aby se s ním chtěl seznámit.*
--: --
Ziki Katsuki: *Najednou byl zase stejně zmatený, jako na začátku tohoto zvláštního snu. Když je tato třída jako aréna boje o přežití, proč by mu vůbec jeho nový kamarád pomáhal s jeho rukou a žaludkem? Proč by mu půjčoval své vlastní vydělané body? Mělo to snad nějaký hlubší smysl? Takovéto otázky ho sužovaly po celý školní den a i po celý zbytek dne. Leiko se vůbec nepolepšilo, maminka byla stále stejná a otec? Ten si nevšímal vůbec nikoho kolem sebe. Což vlastně nebylo zas tak zlé, pořád to bylo lepší, než kdyby Zikiho mlátil. Už tak měl dost starostí i bez něj. Ziki se tedy rozhodl se pořádně prospat a zítra vymyslet, co by měl dělat dál. A tak také udělal. Byl zázrak, že od Leiko nechytil nachlazení, nebo co jí vlastně bylo. Připravil se do školy, dal si znovu suchý chleba a dal se a cestu. Když došel do školy, všiml si, že jedna lavice je prázdná. Zároveň měl pořád utnutou ruku, neboť ani jeho nový kamarád mu už nechtěl půjčit. Stále totiž Ziki nesplatil svůj starý dluh. Dnes bude muset pracovat pro učitele, aby si vydělal dost na splacení dluhu a navrácení ruky. Protože přišel do školy o něco dřív, mohl se v klidu pobavit se svým novým kamarádem. Až teď si uvědomil, že vlastně nezná jeho jméno.* Čau, hele… Asi jsem zapomněl tvý jméno. *Chlapec obrátil oči v sloup a nonšalantně pronesl:* Hachiro. *Ziki se usmál a poškrábal se na temeni hlavy.* Jo, vlastně. Promiň. Uhm… Tak si říkám, proč jsi mi pomohl, když máme být nepřátelé? *Chlapec se na Zikiho podíval a pokrčil rameny.* Proč bychom měli být nepřátelé? To, že může vystudovat jen jeden z nás, přece neznamená, že nemůžeme být kamarádi. Já si stejně příliš na vystudování nevěřím, tak si aspoň užívám života, dokud můžu. Právě mluvíš s mrtvým člověkem. *Uchechtl se. Zikimu ho bylo skoro líto, ale byl rád, že alespoň jeden člověk pro něj nepředstavuje hrozbu. Byla to pro něj skutečně příjemná skutečnost. Usmál se a pokračoval.* Fajn, takže kámoši? *Hachiro úsměv opětoval a dodal:* Kámoši. *Ziki se na chvíli zamyslel a poté se Hachira vážně, šeptem zeptal:* Hele. Musím tuhle školu vystudovat. Pomůžeš mi s tím? *Hachiro se poklepal párkrát přemýšlivě na rtech a poté pokrčil rameny.* Proč ne. Bude sranda. *Zvonek zazvonil a pro všechny studenty to znamenalo okamžitě zmlknout a začít dávat pozor. Hodiny ubíhaly a Zikiho den byl naprosto skvělý. Měl samé dobré známky, nedostal ani jeden trest. Poskakoval si radostně po cestě domů, ale když přišel, uviděl něco, co s ním obrovsky hnulo. Jeho malá sestřička měla v žaludku dvanáct bodných a pět řezných ran, nad ní stála maminka a držela velký, ostrý nůž. Zikimu se zavřelo srdce. Chtěl maminku zabít. Chtěl zabít všechny, kdo dělají taková zvěrstva. Jakékoliv špatné lidi. Šikana, kterou včera zažil ve škole, urážky, posměšky, vraždy. Vůbec nerozuměl, kdo by něco takového udělal. Najednou v zádech ucítil silnou, bodavou bolest. Když se otočil, viděl svého nového kamaráda Hachira, jak drží nůž a usmívá se.* Sbohem, Ziki. *To už byla poslední kapka. Jediné dva lidi, které tu měl na své straně, jeho sestřička a Hachiro, byli pryč. Cítil obrovskou nespravedlnost, zášť, smutek, nenávist. A právě v tomto okamžiku se to stalo. Něco venku povolilo a jeho snění se ukončovalo. Snový svět se bortil, veškerá hmota mizela. Ziki se propadal v nekonečné temnotě, jediné, co mu zbylo, byl ten daný stísněný pocit, který zažil v poslední moment svého snového bdění. Jeho podvědomí si právě tuto jedinou část zapamatovalo a vrylo mu ji do paměti. Když se Ziki probudil, zjistil, že je v Yugakure. Byl zesláblý, nemohl se hnout a jen upadl hlavou na zem. Něco bylo ale jinak. Už to nebyl starý Ziki, šašek, kterému bylo vše jedno. Jeho snová realita se v jeho mysli smíchala se skutečnou realitou a v návalu zmatení se v něm něco zlomilo. Dosáhl uvědomění a jeho charakter se od základů změnil. Najednou mu jeho počínání od doby, co se stal klaunem, přišlo hloupé, ba až směšné. Nahlížel na sebe najednou tak, jako na něj nahlíželi ostatní. A měl konečně jasný cíl.*
BlueBoard.cz ShoutBoard