Přidej zprávu »
--: --
Jin Pcho/Eren: *Eren byl hluboko v zemi chaosu a dlouhé dny nenarazil na žádného člověka když v tom si uvědomil že by mohl použít krystal, dostat se do sídla root a vše říct veliteli rootu Akimu. Eren dlouho hledal krystal který dostal.* "Sakra co jsem to měl říct?" *Dlouho si nemohl vzpomenout a tak začal meditovat. Po nějaké době si vzpomněl a tak vyslovil větu kterou měl. Vten moment se rozzářil krystal a přenesl Erena do Kumogakure do části která patřila klanu Kumamuchi. Eren padl k zemi vyčerpáním. Ležel na zemi a přestože se mu chtělo spát tak ze všech sil se snažil neusnout. Také cítil že se mu vrací chakra rozhlédl se a vyděl že předním stojí náhrobek na kterém je napsáno Jin Pcho. Jen co si to Eren přečetl tak usl vyčerpáním. Po několika hodinách se probudil a jen stěží dokázal vstát.* "Měl bych se vydat do centrály root." *Pomyslel si a vydal se do centrály. Předtím však složil pár pečetí a ze země vyrostl strom. (Mokuton: Jubaku Eisō) Když se dostal do centrály rootu tak si vyžádal audienci u samotného velitele rootu Akiho. Erena poslali do jeho pokoje aby tam počkal než Aki bude mít čas. Eren tedy šel do svého pokoje a tam si odložil své zbraně a svlékl se. Ze skříně si vyndal čisté věci a šel se vysprchovat. Když se vysprchoval tak si na sebe oblékl čisté oblečení, čistou uniformu root, čistý černý plášť. Poté si vzal svou masku a pořádně ji umyl. Trvalo to celkem dlouho protože maska byla dost špinavá z temného světa přeci jen tam Eren v té masce viděl spoustu věcí. Konečně za ním přišli že může podat hlášení. Eren tedy podal hlášení o temném světě. Podal hlášení i o tom že narazil na Kami se kterou nakonec Katsumi zůstala a tak. Také řekl že v temném světě se každému drží chakra jen tak aby mohl žít. Takže každý je odkázán jen na taijutsu. Když Eren podal hlášení tak šel do svého pokoje kde se podíval do zrcadla. Opláchl si obličej nasadil si svou nově umytou masku a šel si lehnout. Po několika hodinách se probudil, vstal z postele vzal si dvě pouzdra s ninja vybavením, na zádech měl svou Kakuto, na pravé noze měl svou Tanto. Poté šel do tréninkového centra rootu, kde bylo několik členů rootu. Eren přišel doprostřed tréninkového centra a řekl.* Dlouho dost dlouho jsem tady nebyl a netrénoval takže ten kdo chce tak může jít přímo proti mě. Čím víc vás bude tím lépe. *Všichni členové kteří byly v tréninkovém centru tak se otočili Erenovým směrem a začali se smát.* Tak co kdo z vás si mě vyzkouší?! *Jen co to Eren dořekl tak se proti němu rozeběhli dva členové. Eren se také proti nim rozeběhl a když byl dost blízko tak se sklouzl po zemi a přitom jim podrazil nohy a oni spadli. Poté si rychle stopl a rychle složil pár pečetí. Najednou se proti němu rozeběhly čtyři členové rootu. Poté ze země vyjede dřevo a Eren na něj rychle vyskočil, čímž se vyhl všem čtyřem shinobi. Zároveň s tím ho dřevo vyneslo do 2 metrů.* Tak jo ještě někdo? *Eren tam stál na dřevě a jen tak se koukal na ostatní. Šest shinobi kterým se vyhl stálo pod dřevem a ostatní se věnovali svému tréninku.* Tak co vás šest udělá teď? "Je to tak osvobozující zase moct používat mokuton. Jo ale teď je rychle porazím." *Pomyslel si, vytáhl svou Tanto a rychle seskočil ze dřeva na kterém stál jen co dopadl na zem tak se rozeběhl proti jednomu členovi. Když byl dost blízko tak tupou stranou své Tanto praštil člena do břicha. Poté se prudce otočil a běžel proti dvěma členům kteří začali skládat pečetě. Eren rychle složil pár pečetí a ze země pod členy vyrostlo dřevo které je všechny omotalo. Avšak už bylo v celku pozdě jelikož oba dva členové už použili KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU. Eren rychle vložil svou chakru do nohou a vyskočil dva metry vysoko (Chakura Shotto) Díky tomu se vyhl ohnivé kouli. Když dopadl na zem tak zrušil svůj mokuton a šel si do svého pokoje kde si začal číst.*
---: ---
Tsuki Hi: *Procházím se po zahradě sídla a svou pozornost věnuji okolí.* "Příroda je tak krásná, vždy se mi líbila." *Pousměji se, když sleduji oblohu.* "Ten pocit, že můžu pozorovat něco, co mám rád, že se tím můžu kochat, tak ten mě naplňuje. Naopak o tenhle pocit přicházím, když mi kluci vyčítají mou barvu vlasů. Nesnáším ji, to přeci není chlapský." *Chytnu si copánek, který mám upleten. Přejedu si po své černé půlce těla.* Neboj Tsu, ukážeme jim co v nás je. *Praví má černá polovina.* Nech toho Ki, víš že jsem mírumilovná povaha. *Povím mile." Přesně z takových jako ty se stávají ti nejzlejší lidi! *Řekne důrazně. Chvíli po dořeknutí přichází maminka.* Copak Tsu? Ki ti říká zase něco zlého? Pokud bys chtěl, nějak bychom ho z tvého těla oddělali. *Usmívá se maminka a já moc ne.* Ne, neříkal mi nic zlého. *Medově se usměje. Maminka přikývne a odejde.* "Ki je člověk, co mi nejlépe rozumí. Rodiči mi sice říkají, že je tu nějaká šance na jeho odstranění, ale to bych se asi cítil osaměle." *Sklopím hlavu. Své kroky směřuji ke rybníčku, sednu si na okraj. Ki začne brečet.* Proč? Proč se ke mně chovají jinak než k tobě? Jsme jedno tělo, ne ty a já parazit, *Fňukne." jako občas se chovají mile, ale k tobě vždy víc. Nesnáším to. *Utře si slzy. Usměji se.* Neboj, jsem tu ještě já. Dokud tu budu já, budeš tady ty a dokud tady budeš ty, tak tady budu já. *Lehce jsem nastavil ruku. Plácli jsme si, vypadalo to jako tlesknutí. I tak je Ki smutný.*
---: ---
Akabane: *Akabane a Takai sú na D misii, vymaľovanie bytu jednej pani z klanu Kumamuchi čo má aj nejaký ten vplyv.* Je čudná. *Začne Takai a naráža nato že v obývačke chce mať všetky steny čierne v kuchyni biele, v detskej izbe čierne a v pracovni znova biele.* Možno len má rada kontrast alebo má rada zebry a dalmatíncov. *Skonštatuje Akabane a maľuje ďalej. Takaiovi takéto vysvetlenie nestačí.* Blbosť! Keby mala rada zebry alebo tak nechcela by ich mať celé jednofarebné. Ach… toto je trápne toto je práca pre maliarov ako ty a nie pre shinobi. *Akabane sa naštve.* Netrep! Ty tomu nechápeš! Jop možno máš pravdu že tá pani je strelená ale tá práca nieje pre umeleckých maliarov ako som ja! Ja dávam kresbe zmysel… Ale toto pretieranie všetko jednou farbou. To predsa zvládne aj cvičená opica. *Takai sa usmial.* Vraj zmysel. To hovoríš o tých svojich čmáraniciach? *Ale toto povedať nemal Akabane zobral vedro a olial Takaia čiernou farbou. Takai odskočil aby sa vyhol ale aj tak mu ostal fľak na nohaviciach. Potom zlovestne Takai zaútočil svojím štetcom na Akabaneho až sa začali obaja svojimi štetcami šermovať. Prejavilo sa to tak že nikto nevyhral ale obaja zostali pomaľovaný a vyzerali akoby prišli z čiernobieleho filmu. Navyše si to odniesli aj steny v izbe v ktorej súperili na ktorej ostali fľaky. Všetky ostatné izby ostali tak ako aj mali okrem tejto ktorej steny už naozaj vyzerali ako koža dalmatínca alebo zebry. V tom vošla pani ktorej patril tento dom.* Oooo! A toto má byť čo? *Vyjavene zhíkla a Akabane sa len chytil za hlavu z ktorej mu tiež stekala farba a skromne poznamenal.* Ehm…impresionizmus? *Pani sa chytila za hlavu a začala rozmýšľať.* Vau! A viete mi to tak spraviť do každej izby? *Obaja ostali zarazený že nedostali vyhadzov a tak keď pani odišla dali si čierno-bielu vojnu v každej izbe aby naplnili jej očakávania. Teraz už ale tak nebojovali proti sebe ale hlavne voči stenám aby boli tak všelijak ofŕkané farbou. Od vtedy čo stretli tú paniu domu sa už medzi sebou viac nehádali. Pani bola nadšená ako to bolo namaľované. Síce chaotické fľaky ale jej sa to páčilo. Keď dokončili prácu len zvažovali ako veľmi sa museli flákať keď ich tretí člen Chikaku je už takmer jounin a oni plnia ešte len D misie...*
--: --
Morio: *Morio byl zase jednou ve své dílně a rozhodoval se co bude dělat. Akinori měl jasno už jsou Chuunini tak by mohly dostat nějakou lepší misi. Morio se zasmál a poté řekl.* (Morio) Tak jo chceš další misi tak jo postavíme jednu loutku a poté půjdeme na nějakou misi typu C. Co ty na to? (Akinori) Hm no klidně ale ty tvoje loutky jsou celkem k ničemu. Nemůžou používat žádné techniky. Takže oni bojují pomocí Tajutsu a já pomocí Ninjutsu a mé jutsu jsou spíše na blízko než na dálku. No nic dělej jak myslíš. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio zasmál a šel k ponku. Poté si vytáhl své nářadí, vytáhl si i jeden špalek.* (Morio) Tak jo začnu hlavou. (1. Hlava) Morio si vzal celkem velký špalek, jenž si pořádně prohlédl. Poté si vzal ruční pilku a rozřízl vodorovně špalek. Morio řezal špalek od spodní hrany asi 20 cm.* (Morio) Tak tohle by bylo. *Poté kus jenž byl na hoře vzal a dal ho na pravou stranu ponku. Spodní část špalku otočil a dal jí na levou část ponku. Poté si vzal velké dláto a zbavil vrchní část kůry. Poté si odměřil zhruba 20 cm od spodní části tohoto kusu, označil si tuto míru. Vzal si velké dláto a po úhlopříčkách začal od sekávat kusy ale ty kusy od štípával směrem vzhůru takže když to měl hotové tak ten kus dřeva vypadal jako klobouček houby. Poté si vzal brusný papír a začal brousit dřevo tak aby bylo co nejhladší.* (Akinori) Ty vole jak chceš aby ta loutka vypadala? Koukej se jak máš obrovskou hlavu a to jí ještě nemáš hotovou. Jo a co pusa? ta nebude? (Morio) Akinori buď zticha jasně že pusa bude ale musíš tomu dát čas. *Když Akinori konečně zmlkl tak si Morio utřel pot a řekl.* (Morio) Další část za námi. Hele Akinori jak by se ti líbili kusadla? (Akinori) Kusadla? Proč by jsi tam dával kusadla? No ty jsi stavitel loutky dělej jak myslíš. *Morio se zasmál a poté do spodní části tohoto kusu dřeva si nakreslil dvě kolečka jenž byly na krajích, poté si vzal ruční vrtačku a vyvrtal dvě díry, vzal si kulatý pilník a tyto dvě díry trochu rozšířil tím jak piloval. poté kulatý pilník odložil a vzal si rašpli jenž měla půl kruhový tvar. Díry rozšířil až těsně k hranici jenž tvořila kružnice. Nakonec si vzal brusný papír a obě díry zbrousil dohladka. Poté si vzal čep a přichytil ho do jedné díry do čepu namontoval kloub do kterého namontoval tyč z lískového dřeva. To samé udělal i s druhou dírou. Obě dřevěné tyče se pohybovaly jen k sobě a od sebe stím byl Morio spokojen a na konec každé tyče připevnil jeden kunai. Po té do boku směrem k sobě připevnil na dřevěné tyče další dva kunaie. Poté si vzal spodní jenž měl odloženou a jen jí připevnil k horní části. Poté vyzkoušel jak se bude loutce otevírat pusa.* (Morio) Super tak tohle by bylo Hlava je hotová. (Akinori) Není trochu velká? (Morio) Jo to je ale to neřeším. *Jen co to dořekl tak vzal hlavu a odnesl jí do rohu místnosti aby se mu nikde nepletla.* (Morio) Sakra je těší než hlavy jenž sem obvykle dělal. *Jen co to dořekl tak se zasmál, položil hlavu a znovu se vrátil k ponku. (2. tělo) Vzal si velký a široký špalek a dal ho na ponk naležato. Poté se zasmál, sundal špalek s ponku a dal ho na zem svisle. poté si nakreslil velký obdélník (hrany byly až u krajů) seřízl kraje a ze špalku měl velký kvádr jenž brusným papírem zbrousil do hladka. Poté si přinesl hlavu položil jí na tělo a řekl jo to by šlo. Hlava byla uší než samotný kvádr a tak se rozhodl že vyhloubí pro hlavu menší otvor a díky tomu bude hlava a ramena ve stejné výšce. Otvor vyhloubil dlátem, poté jej ještě brusným papírem zbrousil, poté znovu položil hlavu do otvoru a zasmál se. Povedlo se mu to na jedničku poté hlavu sundal otočil jí a ruční vrtačkou do zadní části vyvrtal menší díru, to samé udělal v otvoru v kvádru. Poté změřil hloubku obou děr a míru nanesl na tyč. Tyč uřízl a díky ní připevnil hlavu k tělu. Poté si na vrchu, ze stran kvádru vyvrtal dvě díry za sebou. Poté si vzal kulatý pilník a obě díry začal rozšiřovat. Po tom si vzal půl kruhovou rašpli a též rozšířil obě díry tak aby se do nich vešli čepy. Když to měl hotové tak obě díry vybrousil brusným papírem připevnil do nich čepy a do čepů připevnil klouby. To samé udělal i na druhé straně. Ve spodní části si vyvrtal jen jednu díru z obou stran na nohy. Postup byl stejný jako u rukou.* (Morio) Tak jo mám tělo to je bomba. (Akinori) Jaká bomba? Vidíš jak to vypadá? Vidíš jak je to hrozný? (Morio) Hele klid nech toho. Teď se de dokončovat páč nás čekají čtyry ruce a dvě nohy. (3. ruce) Morio si vzal tyč z lískového dřeva. Tyč uřízl v půlce Jednu půlku připevnil do předního čepu na vrchní části loutky.* (Morio) Super jedna paže je hotová. *Úplně stejně udělal ostatní tři paže které připevnil na loutku. Poté na přední paži připevnil kloub do kterého ještě namontoval druhou polovinu tyče. To samé udělal u ostatních paží. Do obou předních rukou namontoval vystřelovače kunaiů. Vystřelovače nabyl kunaii a do pravé zadní ruky namontoval vystřelovač pro plynové bomby jenž si koupil a do levé zadní ruky namontoval vystřelovač pro výbušné lístky který si také koupil. Oba vystřelovače naplnil výbušnými lístky a plynovými bomby, které ukradl u táty ve zbrojírně. * (Morio) Hele Akinori pomůžeš mi udělat nohy, dlaně a chodidla? (Akinori) Ne loutku si vyřezej sám. (Morio) Dobře jak myslíš. *Jen co to Morio dořekl tak vyrobil nohy. Nohy vyrobil a připevnil stejně jako ruce. Poté vzal loutku a posadil jí na ponk. Poté vyřezal dlaně a na každou dlaň tři prsty. Poté si prsty a dlaně složil dohromady a nakonec připevnil dlaně k rukou to samé udělal u nohou s chodidly.* (Morio) Super loutka je hotová. *Morio byl nadšený připevnil na svou loutku své čakrová vlákna a začal jí ovládat. Na to jak byla loutka velká a zdánlivě těžká tak se ovládala lehce a byla i dost ohebná. Poté sní vyšel ven a pomocí Karada no bunpu se Akinori oddělil od Moria obou dorostla jedna ruka i jedna noha. Akinori odskočil od Moria a poté se na něj rozeběhl. Morio se usmál, zahýbal prsty a tím donutil loutku aby skočila před Akinoriho. Poté Morio donutil loutku roztočit obě přední ruce. Akinori se vyhl a poté byl odhozen větrem který vytvořila loutka rychlým otáčením rukou. Poté Morio vyzkoušel jak fungují vystřelovače a když byl spokojen tak se usmál přestal útočit uklidil loutku do své dílny.* (Morio) To nebylo špatné co ty na to? (Akinori) Jo překvapil mě ten tvůj vítr. (Morio) Jo mě taky. *Poté Akinori přiběhl k Moriovi a spojil se sním v jedno tělo. Když byla Loutka uklizená tak šel Morio do domu, vykoupal se, sedl si na křeslo a houpal se.* (Morio) Ta loutka se bude jmenovat Kuwaga. Jo bude se jmenovat Kuwaga. *Akinori byl trochu zmaten a nevyjadřoval se ke jménu loutky.*
--: --
Morio: *Morio byl ve své dílně jenž si postavil, když přišel z nemocnice.* (Morio) Akinori postavíme si ještě jednu loutku. (Akinori) Proč to budeme dělat? Jednu loutku už máme tak proč duhou? (Morio) Nech toho připravíme se na Chuuninskou zkoušku jasné?! *Tuto větu řekl Morio naštvaně. Rozhlédl se, usmál se a řekl.* (Morio) Štěstí že jsme sem dostali tolik věcí na stavbu loutek. (Akinori) Jo tak začneme. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio zasmál šel k ponku, kde měl své věci. Jako první si vzal sadu dlát, dal jej na ponk. Poté si vzal menší špalek.* (Morio) Takže tohle bude hlava. *Jen co to dořekl tak vzal velké dláto a zbavil špalek kůry. Poté si vzal tužku a nakreslil šířku nosu na místo kde jej chtěl mít. Poté si vzal dláto a ze zpod špalku směrem k vrchní hraně špalku odštípl dva obdélníkové kusy. Takže když to měl hotové tak měl špalek a veprostřed špalku měl výčnělek ze kterého chtěl vyřezat nos. Vzal si tužku a veprostřed tohoto výčnělku nakreslil tvar nosu z boku. Poté si vzal menší dláto a pomaloučku začal tvarovat nos na špalku.* (Morio) Vypadá to zajímavě. Máme špalek a veprostřed špalku je něco co tvarem připomíná nos. *Morio se zasmál, vzal si metr a změřil jak má oči daleko od nosu. Poté tuto míru přenesl na špalek a nakreslil oči. Vzal si řezbářský nůž a vyhloubil oční jamky. Poté si změřil jak má daleko od nosu svou pusu. Tuto míru přenesl na špalek. Nakreslil ústa, poté si na špalku narýsoval přímku, které vedla od pusy až doprostřed špalku. Poté si vzal ruční pilu a začal řezat po přímce. Když se dostal na konec přímky tak vyndal pilu a ze spod špalku začal řezat rovně až ke konci svého posledního řezu. Kus jenž odřízl tak vzal a dal jej na stranu, pak si vzal větší kus a tam kde měl nakreslený horní ret tak jej vyřezal až k zadní hraně. Poté si vzal kus jenž odřízl ze špalku, našel tam nakreslený spodní ret a vyřezal jej až ke konci tohoto kusu. Poté začal přemýšlet jak by mohl spojit oba kusy k sobě. Na konec to vyřešil a spojil oba kusy k sobě tak aby mohl pohybovat pusou.* (Akinori) Dobře takhle by mohl dělat jako by loutka mluvila. *Morio se usmál, připojil na špalek a začal pohybovat pusou.* (Akinori) No super dobře jsi to vyřezal. *Jen co to Akinori dořekl tak vzal Morio kus dřeva, nakreslil si na něj tvar oka a pomocí malého dláta odštípával kousky dřeva. Když vytvořil jedno oko tak si vzal brusný papír a zbrousil celé oko tak aby bylo hladké. Takto vyřezal i druhé oko. poté obě oči připevnil do předem nachystaných očních důlků. Poté si vzal ruční vrtačku a ze spoda špalku navrtal menší díru. Poté do této díry vložil dřevěnou tyč a tím měl hlavu hotovou. Poté jí dal na stranu a vzal si další špalek tento špalek byl ovšem širší a delší. Morio, změřil délku a šířku svého krku. Tyto míry přenesl na vrch špalku. Poté si změřil jak má od sebe daleko ramena a když přenášel tuto míru na svou loutku tak se začal smát.* (Morio) Super ani nemusíme nic odřezávat a budeme mít ramena. *Když to dořekl tak si vzal dláto a pomalu odštípl z vrchu špalku dva kusy ve tvaru půlkruhu. Poté si vzal ruční vrtačku a ze strny špalku tam kde chtěl mít ruce tak vyvrtal díru, poté si vzal čep, změřil jeho šířku a výšku. Poté si vzal pilník, který byl ve tvaru kruhu a začal rozšiřovat díru jenž vyvrtal ruční vrtačkou. Když byla díra dost velká aby se do ní vešla půlkruhová rašple. Poté rašplí rozšířil díru tak aby se do ní vešel čep. Jen co čep vložil do díry tak si vzal kovový kloub a přichytil jej do čepu. Poté si vzal dlouhý špalek z lískového dřeva. Špalek uřízl tak aby byl stejně dlouhý jako Moriova paže. Špalek byl stejně široký jako paže Moria. Poté si vzal čep, který připevnil na konec paže do tohoto čepu připevnil i kloub. Poté si vzal další špalek z lískového dřeva. Změřil si délku od loku ke svému zápěstí. Poté tuto míru přenesl na lískové dřevo. Potom toto dřevo připevnil do kloubu. To samé udělal i na druhé straně. Nakonec vyřezal dvě dlaně i s pohyblivými prsty. Poté je připevnil na své ruce. Do rukou nainstaloval vystřelovače kunaiů. Poté do loutky dal kunaie, jenž si koupil.* (Morio) Tak jo mám to. Mám obě ruce teď dokončím hrudník. Morio dokončil vyřezávání hrudníku a vrchní čast (kde vyřezal krk) vyvrtal díru, poté vyndal z vyřezané hlavy tyčku. Změřil díry jenž vyvrtal na hlavě a na krku poté tuto míru přenesl na tyč. Uřízl jí a pomocí této tyčky připevnil hlavu ke krku. Poté dal loutku stranou a vzal si další špalek a začal ho zpracovávat tak aby ho mohl připevnit na hrudník své loutky. Když to udělal tak stejně jako ruce vyřezal nohy a připevnil je k loutce.* (Morio) Super máme loutku hotovou. *Morio se zasmál, natřel loutku barvou své kůže, poté si vzal své staré oblečení a oblékl je loutce poté si vzal nějakou paruku kterou používala jeho matka.* (Morio) Tak jo nejspíše to není nejhezčí loutka ale zároveň s tím vypadá stejně jako já. No když nepotkám někoho koho znám tak to stejně nepoznají. *Jen co to dořekl tak vyzkoušel pohyblivost loutky a také to jak střílí kunaie. Poté si sedl na zem a usl.*
--: --
Morio: *Morio se zastavil u jezera, sedl si na zem a díval se na hladinu.* (Morio) Akinori pamatuješ si jak jsme tady splnili naší Geninskou zkoušku? To byl super den všechno byl super a otec byl na nás pyšný. Chtěl bych ten den vrátit zpět. (Akinori) Jdi do háje vracet se v čase nejde. Nemůžeš to prostě nikdo neumý ale to je jedno prostě teď sme v takovýhle situaci a my se zní dostaneme tak jako vždycky. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio otočil a uviděl lva metr osumdesát vysokého. odkaz » (Morio) Sakra co to má bejt? *Jen co to Morio dořekl tak si rychle stoupl a díval se na něj. Lev přišel napil se z jezera a poté odhodil Moria svým ocasem. Morio se naštval ale nic nedělal v tom se lev narovnal a řekl.* (Lev) Nazdar Morio já jsem no to je jedno svoje jméno ti nepovím, protože si ho nezasloužíš znát. No budu tě trénovat aby jsi mohl porazit svého otce a zasloužit si tak jeho respekt. *Morio si lva prohlédl, bylo mu to dost divné ale chtěl si zasloužit respekt svého otce a tak se rozhodl že mu bude věřit a řekl.* (Morio) No normálně nic takového nedělám ale proč ne. *Lev se usmál a řekl.* (Lev) Dneska jdeme spát zejtra začne tvůj trénink. Bude to těžké ale když to zvládněš tak si tě tvůj otec bude vážit. *Jen co to lev dořekl tak si lehl a pomalu usl. Morio si také lehl ale on usl velmi rychle.*
Odkaz na toho lva: odkaz »
Npc Otec: *Když Morio utekl tak se jeho otec naštval. Seskočil ze stromu složil pečetě a pomocí KUCHIYOSE NO JUTSU svolal lva jenž je metr osmdesát vysoký ( odkaz » ,d.bGs&psig=AFQjCNEFyMGf5lS57M4_tAWv1Tdw-3H23A&ust=1466018373456412) a v oblasti ledvin má svůj meč. Poté Moriův táta řekl.* Nazdar hele chci aby jsi se ujal Moria. Je to slaboch no já už jsem nad ním zlomil hůl ale ty bys ho mohl vytrénovat. Udělej zněj dobrého bojovníka ale nesmí vědět že jsem tě poslal já jasný? *Jen co to Moriův otec dořekl tak lev souhlasně přikývl. Poté mu Moriův otec ukázal jakým směrem Morio běžel a poté se lev rozeběhl tím směrem.*
Morio: "Sakra co teď? Počkat jak to myslíš? To jsem tě otče tak moc zklamal? Ne to snad ne?" *To co Moriovi jeho otec řekl tak ho dost zasáhlo a když ho otec znovu odkopl ze stromu tak mu vyhrkly slzy do očí a rozeběhl se pryč. Přitom mu tekly slzy ale slzy mu tekly jen na jedné straně. Akinori nebrečel páč se ho to nijak nedotklo.* (Akinori) Sakra nech toho ten náš fotr je dost blbej ale to není důvod k brečení. Přece nechceš aby tě takhle někdo viděl že? *Morio si Akinoriho nevšímal a stále běžel.*
Npc Táta: *Jenom se usmál když se jeho syn proti němu rozeběhl.* "Tak co budeš synku dělat?" *Pomyslel si a když Morio vyběhl za ním nahoru a zaútočil na něj svou pěstí tak chytl Moriovo zápěstí a pevně jej držel. Poté se zamračil a řekl.* To je všechno ty ubožáku malej? Na nic víc se nezmůžeš? To je otrava. Tys nad nejseš ani můj syn. *Jen co to dořekl tak ho kopl do břicha a zároveň mu pustil zápěstí.*
Morio: (Akinori) Sakra co to děláš? (Morio) Akinori nech toho víš že tady nemáme co dělat. No to je jedno musíme to nějak vysvětlit. (Akinori) Vyser se na to vyhodil nás bez důvodu a zaútočil na nás myslíš si že s námi nebude chtít bojovat? No tak to fotra neznáš. (Morio) Tak co navrhuješ Akinori? Co chceš dělat? Víš že je odost silnější jak my a navíc ovládá všechny klanové techniky. Jedinou klanouvou techniku, kterou známe tak je KARADA NO BUNPU a on zná všechny. Nevíme jak jsou silné nevíme kolik jich je nevíme nic. To není dobré. (Akinori) Vyser se na to prostě se rozeběhni proti němu a zaútoč na něj. Já budu sledovat jeho pohyby a možná najdu i nějakou tu skulinku v jeho obraně. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio rozeběhl, připravil si plán, za pomocí Kinobori no Waza vyběhl po stromě a svou pěstí zaútočil na svého otce.*
Npc Táta: *Dlouho neviděl Moria a ani mu nijak nechyběl najednou uslyšel že někdo hraje na kytaru a tak se šel podívat k oknu a na stromě uviděl Moria.* "Sakra ten hajzl se vrátil? To ne já mu ukážu vracet se." *Pomyslel si a byl velmi naštvaný poté vyšelzadními dveřmi ven tak aby ho Morio nemohl vidět a použil techniku KAGERŌ, díky této technice se mohl pohybovat jakýmkoliv přírodním povrchem. Takže se přes půdu dostal do stromu na kterým byl Morio, poté se přes strom dostal na větev kde kopl svého syna a ten spadl na zem.* Tak jo ty smrade co tady děláš? Proč si se vrátil jasně jsem ti řekl abys vypadl a už se nevracel!
Morio: *Morio už nějakou dobu spal na stromě před domem svých rodičů. Na jídlo si vydělával tím že pomáhal farmářům. Nebyly to mise protože zatím nedostal ani jednu což ho štvalo. Jen chodil a pomáhal s farmařením a místo peněz dostával teplé jídlo.* (Akinori) Co budeme dělat? Hele půjdeme a něco ukradneme třeba nějakou přikrývku. Nechci spát takhle pod širákem. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio zasmál, sundal si kytaru ze zad a začal na ni hrát a zpívat což bylo u něj velmi nezvyklé.* (Akinori) "Sakra co to Morio dělá? Jak to že zpívá." *Jen co Morio dospíval písničku tak ho někdo kopl zezadu tak silně že spadl ze stromu na zem.* (Morio) "Sakra co to má bejt? Kdo to je? Snad to není táta?" *Pomyslel si spadl na zem.* (Akinori) Už nikdy nezpívej zpíváš strašně a proto nás skopl. (Morio) Musíme zjistit kdo to je a poté ho můžeme třeba i porazit. *Jen co to Morio dořekl tak si stoupl otočil se a na stromě uviděl svého tátu.*
--: --
Morio: *Morio přišel k tréninkovému poli svého klanu. Usmál se a povídá.* (Morio) Akinori moc technik neumíme ale to nevadí. Budeme trénovat to co umíme a to je naše Taijutsu. V něm nejsme nejsilnější takže. Budeme trénovat Taijutsu a naše techniky typu E. (Akinori) Jo ale použijeme techniku našeho klanu. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio usmál a aktivoval techniku Karada no bunpu. Morio a Akinori se rozdělily na dvě osoby. Jen co se rozdělili tak jim dorostla jedna ruka a jedna noha, oblečení se rozdělilo a pomocí jejich čakry jenž se také rozdělila se oblečení samo obnovilo.* (Morio) Sakra to je divný pocit. Nejsem zviklej na to že nemám polovinu obličeje. *Jen co to Morio dořekl tak se rozesmál.* (Akinori) Jo nápodobně docela mi ta tvoje hnusná polovina chybí. *Akinori se nerozesmál místo toho se rozeběhl proti Moriovi se slovy.* (Akinori) Vyhraji nebo zemřu! *Morio se pousmál a Akinorimu pod kopl nohu. Akinori spadl a když se zvedal tam Morio uskočil.* (Morio) Tak pojď Akinori. Schválně kdo je lepší. No uvidíme. *Jen co to Morio dořekl tak se proti němu rozeběhl Akinori. Když tak Akinori běžel tak se Morio usmál složil pečetě a použil Bunshin no Jutsu. Morio vytvořil tři stejně vypadající klony jako byl on sám. Poté čekal až se Akinor dostane blíž a zaútočí na něj.* (Akinori) "Super Morio nemáš moc čakry a takhle jí plýtváš? Ty jsi magor." Hej já tě vidím Morio! *Vykřikl Akinori a když byl dost blízko u klonů tak dal pěstí do klona jenž byl úplně vlevo. Zároveň s tím kopl do druhého klona jenž byl vedle. Oběma klony Akinoriho útoky jen prošli. Pravý Morio se usmál chytl Akinoriho, roztočil se sním a vyhodil ho do vzduchu. Poté vyskočil za ním a začal do něj bušit svými pěstmi. Akinori se bránil před Moriovýmy útoky, najednou si uvědomil že Morio pakuje své útoky ve stejném pořadí. V tu chvíli se usmál, počkal si na pravou chvíli a poté zaútočil, kopem do Moriova hrudníku. Morio se díky tomu dostal daleko od Akinoriho.* (Morio) Akinori to nebylo vůbec ale vůbec špatné. *Akinori se usmál, utřel si pot s čela a volným pádem padal k zemi.* (Akinori) To jsem od tebe Morio nečekal že mě chytneš a vyhodíš do vzduchu. Nejseš zas tak marnej ale musím z tebou více trénovat aby jsi se o hodně zlepšil. *Při Akinoriho slovech se Morio usmíval, volným pádem dopadl na zem jako první. Pořádně se podíval kam asi Akinori dopadne. Poté se rozeběhl k tomu místu a připravil se že dá Akinorimu pořádnou pěstí.* (Morio) "Mám tě kamaráde, porazím tě tak už jen díky jednomu útoku." *Pomyslel si Morio. Mezi tím Akinori složil pečetě a použil Bunshin no Jutsu. Akinori vytvořil jen dva klony protože nechtěl plýtvat svou čakrou.* (Akinori) "Morio mě jen tak nezasáhneš." *Pomyslel si a skutečně když byl Akinori a jeho klony dost blízko u Moria tak Morio zaútočil svou pěstí ale místo toho aby údeřil do pravého Akinoriho tak údeřil do klona. V tu chvíli už pravý Akinori stál na zemi a začal útočit na Moria. Akinori útočil pomocí svých pěstí a pomocí svých nohou. Akinori byl neočekávaně rychlý a prudký, Morio nečekal že bude mít takové problémy udržet sním krok.* (Morio) "Sakra dyť máme stejné tělo, stejnou výdž, stejnou anatomii, takže čemu se divím? Musím udělat něco co ho překvapí ale co?" *Pomyslel si a v tu chvíli dostal geniální nápad. Morio se přestal vyhýbat a odrážet Akinoriho útoky, místo toho se usmál a zkusil zrušit Karada no bunpu.* (Morio) "Sakra nevyšlo to." *Pomyslel si když dostal ránu, která ho poslala k zemi.* (Morio) Akinori to už by mohlo stačit, vyhrál jsi. Gratuluji ti, na to že jsi bojoval po prvé to bylo dost dobré. *Jen co to Akinori uslyšel tak přišel k Moriovi a dal mu pořádnou pěstí. Poté se sním spojil v jedno tělo.* (Akinori) Sakra Morio tohle už nikdy neříkej nebo tě zabiju. *Jen co to Morio uslyšel tak se rozesmál a řekl.* (Morio) Měli bychom se naučit nějaká ninjutsu a potom více trénovat. Jo tahle technika je dost těžká. Nejsem zvyklý že mám jen polovinu své normální čakry. (Akinori) Co jsi čekal že budeš mít pořád stejné množství čakry? No taky jsem nečekal že to bude tak těžké ale to neva. Máme oproti ostatním výhodu. My jsme dva a díky tomu můžeme společně trénovat a zdokonalovat se. *Akinoriho slova Moria velmi překvapila, protože ho nikdy neslyšel takhle mluvit.* (Morio) "Sakra co se to sním stalo? Jak to že to bere takhle? Nikdy to tak nebral vždy to bral z těch horších úhlů." *Pomyslel si a poté vstal a odešel (už v celku) domů.*
--: --
Morio: Oprava: *Morio přišel před dům i s kolečkem, kde měl dřevo a kovové klouby. Kolečko nechal před domem a zaběhl si pro své nářadí a plánek jenž mu dala jeho matka. Když měl vše připraveno tak se koukl na plánek, přečetl si ho, usmál se a vzal si jeden kus dřeva. Tento kus si chtěl vytvarovat do tvaru své hlavy a tak vzal ruční rámovou pilku, rašpli, několik dlát a paličku.* Tak jo Akinori nebude to nejlehčí ale nějak to půjde. (Akinori) Mě je to jedno já chci naštvat fotra takže tohle bude úžasně fungovat. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio dal do práce. Rámovou pilkou začal řezat kus dřeva do tvaru Moriovi hlavy. Když to měl na hrubo vytvarované tak si vzal rašpli a začal sní na hrubo uhlazovat dřevěnou kouli. Poté si ještě vzal brusný papír a obrousil sním celou dřevěnou kouli.* Jo vypadá to zajímavě, takže teď to je nahrubo a teď uděláme oči a pusu. *Když to dořekl tak si vzal tužku a nakreslil oči a pusu.* (Akinori) Hele jak uděláš aby se pusa a oči hejbali? *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio usmál zamyslel se, podíval se do plánu a udělal to úplně stejně jak tam bylo psané. Takže oči a pusa se mohli pohybovat. Poté hlavu své budoucí loutky odložil k nářadí, vzal si další dva kusy dřeva, pořádně si je prohlédl a poté si ten větší kus dal na stranu. Z toho menšího si vyřezal vrchní část polovinu svého těla. (od hrudního koše až ke krku) Když to měl vyřezané tak stejným způsobem jako hlavu obrousil i toto. Poté spojil hlavu s vrchní částí loutky. Poté si vyřezal spodní část těla, též jí obrousil a připevnil ke zbytku. Poté vyřezal ruce bez dlaní a nohy bez chodidel. Připevnil je na loutku už obroušené. Poté vyzkoušel jak má loutka ohebné ruce a nohy. Nakonec vyřezal dlaně i se všemi prsty. Jedna dlaň i s prsty trvala vyřezat a připevnit na loutku asi dvě hodiny. Prsty byly skvěle ohebně a tak vyřezal i druhou dlaň a prsty k tomu. Když měl dlaně připevněné tak se usmál a vyřezal chodidla i s prsty. Morio si i u chodidel dával pozor na to aby byl každý prst skvěle ohebný. Když už konečně měl hotová chodidla tak se usmál, připevnil chodidla na loutku, utřel si pod, oblékl loutku do šatů které nosil, a dal jí paruku. Loutka vpadala skorem úplně stejně jako Morio, nebylo to stoprocentní ale líp to už udělat nemohl, lehl si vedle ní. Poté usl.*
--: --
Morio: *Morio přišel před dům i s kolečkem, kde měl dřevo a kovové klouby. Kolečko nechal před domem a zaběhl si pro své nářadí a plánek jenž mu dala jeho matka. Když měl vše připraveno tak se koukl na plánek, přečetl si ho, usmál se a vzal si jeden kus dřeva. Tento kus si chtěl vytvarovat do tvaru své hlavy a tak vzal ruční rámovou pilku, rašpli, několik dlát a paličku.* Tak jo Akinori nebude to nejlehčí ale nějak to půjde. (Akinori) Mě je to jedno já chci naštvat fotra takže tohle bude úžasně fungovat. *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio dal do práce. Rámovou pilkou začal řezat kus dřeva do tvaru Moriovi hlavy. Když to měl na hrubo vytvarované tak si vzal rašpli a začal sní na hrubo uhlazovat dřevěnou kouli. Poté si ještě vzal brusný papír a obrousil sním celou dřevěnou kouli.* Jo vypadá to zajímavě, takže teď to je nahrubo a teď uděláme oči a pusu. *Když to dořekl tak si vzal tužku a nakreslil oči a pusu.* (Akinori) Hele jak uděláš aby se pusa a oči hejbali? *Jen co to Akinori dořekl tak se Morio usmál zamyslel se, podíval se do plánu a udělal to úplně stejně jak tam bylo psané. Takže oči a pusa se mohli pohybovat. Poté hlavu své budoucí loutky odložil k nářadí, vzal si další dva kusy dřeva, pořádně si je prohlédl a poté si ten větší kus dal na stranu. Z toho menšího si vyřezal vrchní část polovinu svého těla. (od hrudního koše až ke krku) Když to měl vyřezané tak stejným způsobem jako hlavu obrousil i toto. Poté spojil hlavu s vrchní částí loutky. Poté si vyřezal spodní část těla, též jí obrousil a připevnil ke zbytku. Poté vyřezal ruce bez dlaní a nohy bez chodidel. Připevnil je na loutku už obroušené. Poté vyzkoušel jak má loutka ohebné ruce a nohy. Nakonec vyřezal dlaně i se všemi prsty. Jedna dlaň i s prsty trvala vyřezat a připevnit na loutku asi dvě hodiny. Prsty byly skvěle ohebně a tak vyřezal i druhou dlaň a prsty k tomu. Když měl dlaně připevněné tak se usmál a vyřezal chodidla i s prsty. Morio si i u chodidel dával pozor na to aby byl každý prst skvěle ohebný. Když už konečně měl hotová chodidla tak se usmál, připevnil chodidla na loutku, utřel si pod a lehl si vedle ní. Poté usl.*
--: --
Morio: *Morio pilně studoval na Akademii a byl hodně dopředu v učení, takže se doma neučil a trénovat ho nijak nebavilo. Bohužel jeho otec ho mlátil a nutil Moria trénovat. Moriův otec se snažil z Moria vymlátit co nejvíce emocí. Moriův otec chtěl aby jeho syn byl bezcitný a aby své nepřátele zabíjel nelidskými způsoby. Morio byl po každém tréninku s otcem velmi vyčerpán a tak si vyřezával dřevěné věci. Jednou, když měl po tréninku tak si vzal svůj kufřík s nářadí a šel do lesa, kde si našel kmen stromu.* (Akinori) Morio hele vyřežeme něco do tohohle stromu! (Morio) Jo proč ne ale co tam chceš vyřezat? *Moriova černá polovina (Akinori) přemýšlela a najednou řekla.* (Akinori) Tak třeba nějakej hudební nástroj. *Moriovi se nápad líbil a tak položil kufřík s nářadí a kufr otevřel. Měl tam spoustu dlát, hoblíků, nějaké rašple a pilníky. Prostě všelijaké nářadí, které si umíte představit, když se řekne řezbářství. Morio si vzal řezbářský nožík a sundal z kmene kůru. Poté si vzal hoblík a začal hoblovat vrchní stranu kmene asi dva metr dlouhou, když se dostal do půlky kmene tak přestal, sedl si na zem a díval se na nebe.* (Morio) Sakra musím si pořídit nějakou pilku abych se nemusel tak dřít. Práce s hoblíkem je dost vyčerpávající. *Když to Morio dořekl tak se stále díval na nebe. Díval se jak mraky plují po obloze. Najednou se Moriovi začali zavírat oči a on po chvíli usnul. Zdálo se mu jak absolvoval Akademii s vyznamenáním a jak mu jeho otec říká jak je na něj pyšný. Moriovi se v snu hodně líbilo, protože věděl že ve skutečnosti se nic takového nestane. Najednou se rozpršelo a déšť Moria vzbudil.* (Morio) Ach jo zrovna když sem spal. (Akinori) Sakra nehudruj a mazej se radši schovat. *Morio se zasmál a poté se šel schovat.* (Morio) Akinori kamaráde já myslel že to seš ty co stále hudruje asi jsem to od tebe chytl. *Jen co to Morio dořekl tak se rozesmál. Když přestalo pršet tak si Morio vzal řezbářskou tužku a na vy hoblovanou část stromu nakreslil, obrys kytary. Poté začal okolo obrysu hoblovat strom.* (Akinori) Morio pokračuj nepřestávej. *Když měl Morio vy hoblovanou pravou půlku stromu tak si sedl na zem a ztěžka dýchal. Práce s hoblíkem ho velmi vyčerpala a on přemýšlel jak to udělat jinak. Přemýšlel jak ten obrys dostat z kmene stromu aniž by se pořád tak dřel. Po nějaké té hodině si znovu stoupl a začal hoblovat levou stranu. Když jí měl hotovou tak začal hoblovat zadní stranu. Po několika hodinách měl kytaru. Ovšem neměl udělaný vnitřek, kolíky a také neměl struny. No rozhodl se že to udělá a poté si lehne a usne. Za tím měl kytaru krásně hladkou ale eště jí chtěl obrousit brusným papírem. Jen co měl zhotovený vnitřek kytary. Tak si na hlavě kytary vyrobil na levé a pravé straně tři kružnice, které poté vyhloubil. Nakonec si vyrobil šest špalíků, které poté dal do kružnic. Špalíky tam šli špatně ale to Morio chtěl protože díky tomu věděl že nevypadnou. Nakonec vzal svou kytaru a rozeběhl se z lesa do hudebnin. Když byl v hudebninách tak ukázal prodavači kytaru, pohlubil se že jí sám vyřezal a chtěl nějaké struny. Prodavač se usmál a řekl.* Morio jsi šikovný že si zvládl vyrobit kytaru ale trošku jí vylepšíme. *Jen co to prodavač dořekl tak pomohl Moriovi trochu vylepšit detaily na kytaře, natřít jí a dali na ní struny.* (Kytara poté vypadala takhle odkaz » ) Morio a umíš hrát na kytaru? *Když se prodavač zeptal Moria tak ten jen zakroutil hlavou jako že neumí. V tom mu prodavač nabídl že ho to naučí a začal na ní hrát. Poté řekl.* Na to že jsi to dělal sám a poprvé tak to je hodně dobrá kytara. *Morio zpyšněl a poté ho prodavač začal učit hrát na kytaru.*
--: --
Morio: *Morio spal a najednou ho někdo polil studenou vodou. Morio se rychle vzbudil, sedl si na postel a koukal se co se děje. Jeho černá polovina Akinori se zamračila a poté řekla.* Sakra kdo to si dovoluje mě budit! *Najednou Morio dostal ohromnou facku. Nevěděl kdo to je a nebylo mu to jedno. Rychle si stoupl a připravil se k boji. Najednou Moria oslepil ohromné světlo.* Sakra co to je? *Jen co to dořekl tak schytal ránu do břicha, poté ho útočník, chytl za krk a vyhodil ho oknem z bytu. Morio letěl vzduchem a břichem narazil do stromu nedaleko bytu. Rychle si stoupl a pomocí Kinobori no Waza vyběhl až na špičku stromu.* (Akinori) Tak jo kdo to je? (Morio) To nevím ale dostal se k nám do bytu aniž by byl zpozorován a aniž by někoho vzbudil. Poté vzbudil nás a zbytek už znáš. (Akinori) Jo to znám. Zametl s náma ještě hůř jak fotr. Jak já fotra nesnáším. (Moriio) Hele táta nás chce jenom pořádně připravit a vycvičit na život ninji. *Jen co to Morio dořekl tak se před ním objevil útočník a prudký kopem odkopl Moria ze stromu.* (Akinori) Sakra co budeme dělat? *Morio chvíli zmatkoval ale když zjistil že je blízko stromu tak se usmál udělal salto, což mu umožnilo dotknout se stromu předním a přichytit se na něj svou čakrou. Poté rychle seběhl ze stromu a když byl na zemi tak se rozhlížel a hledal útočníka.* (Morio) Sakra tak tohle není dobré. Je tma jako v pytli a nemáme žádné zbraně. Akinori vymysli co budeme dělat a já zatím... No budu se snažit aby se nás nedotkl. (Akinori) No tak to je dobrý. Ty se snaž toho útočníka zabít. (Morio) Jo a jak to mám udělat ty chytrej? Nevíš to náhodu. Hele mlč a zkus vymyslet jak ho porazit. Vymysli nějakou strategii proti tomuhle týpkovi. *Jen co to Morio dořekl tak uviděl útočníka jak skáče ze stromu rovnou na něj. Morio, rychle uskočil a podíval se na útočníka.* (Akinori) Sakra už vím jak ho porazit. (Morio) Poslouchám povídej. (Akinori.) Musíme vzbudit mámu ta ho dostane. Je to totiž fotřík. *Mezi tím co to Akinori povídal tak se Morio vyhýbal útokům jejich protivníka. Poté rychle uskočil dozadu, poté vyskočil do vzduchu a dopadl na střechu baráku.* (Morio) Sakra Akinori proč by tohle táta dělal? *Jen co Morio dokončil větu tak uslyšel hrozivý smích. Jenž vycházel zezadu od Moria. Ten se rychle otočil a odvrátil kop. Poté Morio seskočil ze střechy a připravil se k útoku. Protivník náhle skočil dolu za Moriem. Morio vyskočil do vzduchu a zaútočil svou pěstí jenž mířila na obličej protivníka. Protivník se zasmál, vykryl Moriův útok poté ho svou pěstí poslal k zemi. Nakonec i on spadl na zem přišel k Moriovi a stoupl mu na břicho. Poté si sundal masku a Morio v něm poznal svého otce.* (Akinori) Já jsem ti říkal že je to fotr. *Jen co to Akinori dořekl tak se Otec usmál a řekl.* No doufal jsem že jsi lepší v Taijutsu takže tady máš. Jo a jestli se opravdu staneš loutkařem tak vypadneš z mého domu. *Jen co to otec dořekl tak podal Moriovi jeden svitek, potom vzal druhý a vyvolal zněj různé nářadí na vyřezávání a výrobu loutek.* Tak jo můj názor znáš. Urči si sám jestli se staneš tímhle loutkařem. *Jen co to otec dořekl tak šel zpátky do domu. Morio koukal jak blázen a jeho černá polovina Akinori byl také zticha. No po chvíli, Morio sebral nářadí a svitek a odnesl jej do svého pokoje poté si lehl do postele a usl. Když se ráno probudil tak šel na snídani. U stolu seděla jen matka a ta řekla.* Otec je na misi a.... Jak to vypadáš! Co jsi večer dělal?! *Morio se zastyděl že nedokázal odrazit otcovi útoky.* (Morio) No to je jedno najím se a půjdu do Akademie. *Jen co to dořekl tak se opravdu najedl a vydal se do Akademie.*
--: --
Morio: *Vracel se z Akademie a už se těšil co bude k obědu páč měl strašně velkej hlad. Ovšem když otevřel dveře a vstoupil do byty tak nikoho neviděl. Prošel celý byt ale nikde nikdo. Nikde nebyl ani žádný dopis.* (Morio) Sakra kde jsou všicni? (Akinori) To je jedno něco uděláme, najíme se a potom můžeme jít. *Jen co to Akinori dořekl tak přišla mamka a řekla.* Tak ty už seš doma? No troubě je jídlo tak se najes a potom běž za taťkou do jeho dílny.* (Morio) Ale mami tam nemohu? Táta říkal abych tam nikdy nechodil. (Akinori) Nebuď blbej! Půjdeme tam a kdyby něco tak nám mamka řekla ať tam jdeme. *Morio si uvědomoval že jeho černá polovina má pravdu ale opravdu se mu tam nechtělo. Když se najedl tak šel do tátovi dílny. Jen co otevřel dveře od dílny tak uviděl samé zbraně. Všude byly kunaie, shurikeny všelijaké velikosti. Byly tam katany kosy prostě všechny zbraně, které si jen umíte představit.* (Morio) Tati co potřebuješ? *Jen co to otec uslyšel tak se otočil na Akinoriho, usmál se a řekl.* Chlapče vezmi si tady dva kunaie a jdi na cvičiště. Budeme trénovat souboj se zbraněmi. *Morio poslechl, vzal si dva kunaie a běžel na cvičiště. Jen co tam doběhl tak se dva metry před Changem objevil jeho táta a řekl.* Tuto klanovou techniku tě naučím až přijde pravý čas. Teď budeme bojovat. Musíš mě chtít zabít jinak prohraješ. Takže tři dva jedna teď! *Jen co to otec dořekl tak se rozeběhl proti Moriovi. Ten se také rozeběhl proti tátovi a když byl u něj dost blízko tak rychle uskočil. Jeho táta to uviděl, usmál se, chytl Akinoriho za nohu a vyhodil ho do vzduchu.* (Akinori) Ty vole takhle dostaneme na prdel. Nemůžeš uskakovat ještě když seš tak blízko u fotra jasné?! *Akinori byl dost rozčílený ale Morio se jen usmál a řekl.* (Morio) Já vím neboj se. *Jen co to dořekl tak vzal kunai jenž držel vlevé ruce a hodil ho po tátovi. Kunai letěl rovně a letěl i na cíl ale táta udělal krok vlevo a vyhl se kunaii.* (Akinori) No a čím si tím dosáhl? *Morio spadl na zem, rozeběhl se proti tátovi a když byl dost blízko tak vyskočil a zároveň zaútočil na tátovu levou ruku. Táta chytl Moriovu pravou ruku a odhodil ho dva metry od sebe. Poté vzal kunai, kterému se vyhl a hodil ho po svém synovi.* (Akinori) Musíme ho mu jít po krku jinak nemáme šanci. (Morio) Cože? Jít tátovi po krku tím ho můžeme zabít? *Jen co to dořekl tak hodil svůj kunai po letícím kunaii. Jen co to udělal tak se rozeběhl a když se oba kunaie srazili tak je Morio chytl a stále běžel na tátu.* (Morio) Díky že jsi mě naučil takhle házet kunaie ale musim více cvičit. *Když se Morio dostal dost blízko k tátovi tak mu zaútočil na levou nohu. Táta vyskočil a Morio sekl oběma kunaii. Sice nezasáhl nohu ale usekl otci podrážku na levé noze. Táta ve vzduchu udělal salto a spadl na zem. Poté rychle přiběhl ke svému synu a přiložil mu kunai ke krku.* Prohrál si synku ale jsi dobrý. No já jdu domů abych se mohl vyspat a večer jít na misi. *Jen co to dořekl tak zmizel.* (Akinori) Co budeme dělat? (Morio) No vždycky jsem si chtěl něco vyřezat. Tady je spousta stromů a tak si něco vyřežu. *Jen co to Morio dořekl tak šel k jednomu stromu, kde si uřízl jednu menší větev a zní začal vyřezávat panáčka. Nejdříve si vyřezal hlavu a pote pokračoval tělem na konec udělal ruce a nohy. Celá loutka trvala něco pře jednu hodinu a i tak zní koukali různé třísky.* odkaz » (panáček vypadal stejně a korát byl bez vlasů a byl ze dřeva) (Akinori) To nevypadá špatně ale mohl by jsi to opracovat o hodně lépe. (Morio) Jo to je pravda ale udělal jsem to jenom za pomocí kunaie tak toho nech. Kdybych měl nějaké nářadí, které je určené přímo pro vyřezávání tak by mi to vůbec nevadilo a hlavně bych to více zahladil a lépe opracoval. *Jen co to Morio dořekl tak vstal a běžel domů. Kunaie a panáčka vzal sebou. Když přiběhl domů tak ukázal mamce co vyřezal a poprosil jí jestli by mu koupila nějaké to nářadí. Mamka se jen usmála a slíbil že to prodiskutuje státou. Morio se usmál a běžel do knihovny, kdy si četl o vyřezávání různých věcí. Dozvěděl se že jsou ninjové, kteří si vyrábějí loutky a poté je používají v boji. Morio se rozhodl že se takovím shinobim stane. Poté si šel hrát s ostatními dětmi.*
--: --
Morio: *Byl doma a četl si v knížce. Když tu k němu přišel jeho otec a řekl* Hele místo toho aby jsi byl doma tak by jsi měl trénovat své schopnosti. *Morio se podíval na svého otce a jeho černá polovina řekla.* Tati nech nás bejt chceme si přečíst tuhletu knihu. *Otec se zamračil a poté zakřičel* Akinori! Nebuď na mě drzej jasné! Oba dva mazejte cvičit Morio si stoupl a šel k otci.* Tati tak nás nauč nějaké jutsu. Třeba nás nauč jutsu našeho klanu Kumamuchi. *Otec se jen usmál a poté řekl.* Na techniky našeho klanu nejste zralý. Jste ještě na Akademii a tak vás naučím jednu techniku, jenž se naučíte na akademii. *Jen co to Otec dořekl tak odvedl Moria na cvičiště klanu Kumamuchi. Moriova černá polovina nebyla vůbec ráda že bude muset cvičit a celou cestu brblala. Když došli na cvičiště tak Otec usmál a řekl.* Tady vás naučím jednu techniku, která se vám bude dost hodit. Takže snad už víte že na ninjutsu a genjutsu potřebujeme čakru ale každý z nás má omezené množství čakry. Pokud vám čakra dojde tak zkolabujete a jste snadný cíl. Proto se každý učí kontrolovat svou čakru. Ovšem během souboje jeto velmi těžké a proto se každý učí aby kontrolování čakry bylo jeho součástí a už to dělá automaticky. To samé platí i z jutsu. Bylo by dobré abyste se naučili používat vaše jutsu automaticky a bez váhání. No první technika je jednoduchá a přitom složitá. Takže vašim úkolem je vylézt na strom aniž byste použili ruce. *Morio i černá polovina se zarazili a oba řekli.* Hele jak si myslíš že to máme udělat? *Otec se zasmál poslal si čakru do nohou a vyšel po stromě na jednu větev.* Tak jo vy dva teď si pošlete čakru do chodidel a vyběhněte po stromě nahoru. *Jen co to Morio i s jeho černou polovinou uslyšeli tak se usmáli, vložili si čakru do nohou, rozeběhli se a poté běželi po stromě. Vyběhli k první větvi a spadli na zem.* Sakra tak tohle nebude lehké. No ale dáme to a běda jak mě budeš zdržovat. Chci to mít co nejdříve za sebou. *Řekl Akinori (černá polovina) Poté si Morio stoupl, znovu vložil čakru do nohou a znovu vběhl na strom. Bohužel i tentokrát spadl u první větve. Morio to zkoušel dál a dál. Zkoušel to od odpoledne do pozdních večerních hodin. Bylo jedenáct hodin večer a on to stále zkoušel. No po Jedenácté hodině zůstal ležet ne zemi páč vyčerpal všechnu svou čakru a zkolaboval. Morio se probudil za tři dny v nemocnici.* "Sakra jsem v nemocnici a ani jsem nebojoval. To je potupa." *Pomyslel si a jen co mu to doktoři povolili tak vyběhl z nemocnice a znovu běžel na cvičiště. Kde znovu začal trénovat. Po třech hodinách se konečně dostal až na vrchol stromu.* Super to je fakticky super!!! *Zakřičel Morio i se svou černou polovinou. Poté seběhli ze stromu a namířili si to domů. Doma seděl táta s mámou a když uviděli Moria tak se usmáli. Morio rychle vyběhl po zdi na strop a řekl.* Tak tohle bylo lehké. Co něco těžšího. *Otec se jen usmál a řekl.* Někdy jindy teď jdu na misi. *Jen co to dořekl tak si stoupl a odešel pryč. Morio se usmál seskočil ze stropu a šel spát.*
Rpg: ukončeno
Kakuso/Yukan: *Uběhlo několik let od chvíle, kdy splnili svou chuuninskou zkoušku. Od té chvíle si často pročítají text i procházejí obrázky v poznámkách, které dostali od té starší ženy, jako dar. Svou hračku mají na poličce nad svou postelí. Zrovna se v té posteli válejí. Samozřejmě, že nyní jsou společně, ne rozdělené. Už za sebou mají i výběr svého povolání a došli k jistým shodám ve výběru, i když to zabralo celkem dost času, než se dohodli. Přeci jen jsou dvě a ne jedna. A každá má jiné zájmy. S povzdechem se převalí v posteli na opačný bok. Jsou tam jisté informace v těch záznamech, ohledně různých loutkách, různých hračkách i jejich tvorbě. Jenže na to, aby to vše mělo smysl, je zapotřebí zásadní věc. Yukan ve zcela vážném duchu nalistuje stránku, která načíná pokračování po tvorbě obyčejné hračky, kterou už absolvovali. Chakrové nitě.* Dneska vezmeme tohle. Škoda, že válka už skončila. Moc ochotných osob na pokusy s tím zřejmě nenalezneme.. *Poznamená lehce zklamaně Yukan.* Dobrá. *Odtuší Kakuso, která se stejně, jako Yukan už dlouhou dobu nudí, i když je zase taky fakt, že s Nanabim aspoň občas trénují různé vychytávky ohledně rostlin a podobně. Povšimli si, že mezi příbuznými i jejími rodiči společně s Raion opadlo jakési napětí. Není to tak dlouho, když tak vzpomínají. Jako kdyby zmizelo něco co jim dělalo ohromné starosti. Přestanou se v tom ve svých myšlenkách vrtat a sednou si. Během toho se ovšem praští hlavou o roh police a panenka jim po hlavě spadne do postele, kde skončí v dece vedle nich, omezí se jen na zasyknutí, které následuje hlasité vyjádření se k situaci.* Hej! *Křiknou a mnou si zasažené místo, které je mírně pobolívá. Yukan to schytala víc než Kakuso, protože blíž tomu rohu byla zrovna její polovina. Nakonec, když je opustí potřeba cítit se ublíženě, slezou z postele, čapnou svou loutku a kráčí rovnou do kuchyně. Tam se projdou a koukají po něčem co by si s sebou vzali k jídlu a pití. Čapnou čutoru, na okamžik se zaleknou, protože se tam najednou v jejich zorném poli objeví Raion, na níž úplně zapomněli, i když za ty roky by už měli být zvyklé, že je neustále na dohled. Pokývnou jí k pozdravu mírným pokývnutím hlavy. Raion v odpověď ukáže na vak, který má u sebe.* Tak fajn.. *Odtuší Yukan nenadšeně, jedno rameno pokleslé, zatímco Kakuso se usmívá.* Takže to bychom měli, teď se stačí jen obléct. *Pronese nadšeně Kakuso. Chce se jí běžet do pokoje a pospíšit si s převlékáním, jenže Yukan není nadšená. Přeciž mají neustále za zadkem hlídače, je jedno jak se mu přezdívá či důvod. Takže je Yukan docela dost viditelně zdržuje. Kakuso se tedy podřizuje levé půlce svého těla, černé polovině. Oblékají si méně vyzývavé oblečení, jako mívaly v dobách, kdy jim bylo jen o pár let méně. Na hlavu si dají černý, ale sametově hebký čepec, takže jejich bledost i bílé vlasy vynikají. A přes bílé tričko si oblečou černý kabát, který má červený pruh látky nad lokty spolu s kusy červené za krkem na zádech a vpředu. Pozapínají knoflíčky, oblečou si černé kalhoty, které mají též jisté červené znáčky a vyráží ven z domu. Vše mají ze stejného druhu látky. Jednou o jejich narozeninách, vlastně o těch co měli posledně, jim to daroval jejich bratranec. Stále jsou z tohohle příjemného oblečení nadšené. Obě bez rozdílu. I když Yukan by ocenila mít takto celou sadu jen čistě černou. Raion je následuje, jak jejich stín. Konečně jsou venku. Pořád se však nachází v klanových prostorách. Nemají ani v plánu je opouštět. Panenku stále držíc v jedné ruce, blíží se k tělocvičně, která bývá poslední dobou opět dost používaná. Jak by taky ne, když nyní smí jít jen hodně omezený počet shinobi ven za povinnostmi a zbytek je nadále zavřen na tak malém prostoru. Zklamaně z tělocvičny odejdou, když vidí, že ani dnes se nedočkají svého vlastního klidu k pokusům o naučení se nových věcí. Razí si to ovšem dál, nyní ovšem podrážděně a rozčileně, když tu se k nim přidává jejich bratranec. Doběhnul je potom co je zahlédnul. Kráčí na opačné straně, než je Raion. Kakuso s Yukan bílého i černého bratrance okatě přehlížejí. Ten se k nim ovšem stejně se svým vychytralým úšklebkem nakloní.* Návrh pro vás dvě, že by? *Zašeptá do ucha Yukan, která okamžitě zastaví, jak jí zamrazí v ramenou.* U sedmy, Yukan! *Okřikne Kakuso svou čarnou polovičku, když díky ní málem ztrácí pevnou půdu pod svou pravou nohou, protože očekávala, že budou pokračovat v cestě.* Ne, u bratranců. *Opáčí Yukan, která tuší, že bratrancům došlo co těch pár dnů vyhlížejí po prostorách klanu. "Něco nám chce, tak se ho zeptej." pobídne Yukan lehce otráveně Kakuso.* Návrh? Jaký návrh? *Začne Kakuso a nechápe to pořádně, ale nakonec stojí čelem k bratrancům v jednom těle a hledí s otázkou ve tváři, zda se dostane na vysvětlení.* Nejprve tohle pro Yukan. *Odvětí bratranci, natáhnou se rukou v níž něco mají a přejedou zlehka vlasy, načež zastrčí onu ozdobu, aby nespadla.* A teď můžeme. *Nabídne bratranec rámě své budoucí ženě. Aspoň tak jí on vidí. Narozdíl od ní je o něco starší a taky tedy ví o dohodnutém sňatku delší dobu, než ona. Kakuso přijme, i když by dost ráda nejprve věděla, co to dělal na straně Yukan. Její černá polovina se samozřejmě přidá k pokračování v cestě tam, kam je bratranci vedou, lehce zkoprnělá. Nikdy neutší co by od toho uhlazeného příbuzného měli očekávat. Jednou se totiž chová tak a pak onak. Ale zatím jim nikdy neublížil. A dumá vlastně nad tím stejným co Kakuso. Jen s tím rozdílem, že ví, že jí ve vlasech něco zanechal, ale netuší co to je. Proto je tak nesvá.* Tak jsme zde. *Ukáže jim svůj vlastní prostor kousek od svého pokoje, kde má vlastní tělocvičnu i s různým vybavením a co je hlavní, i věci, které zatím Kakuso a Yukan ve svém vlastníctví nemají, zbraně. Dovede je dovnitř, ale ještě je nepouští.* Zde se můžete podívat. *Postaví je před zrcadlo , které je skryté v boční díře ve stěně, aby nebylo hned rozbité. Stačilo k tomu jen odsunout pohyblivou stěnu ze dřeva, která slouží, jako zakrytí. Nedá jim ani čas zareagovat a už se s nimi loučí.* Musíme jít, jisté povinnosti na nás nepočkají, ale tohle místo je vám plně k dispozici. *Políbí Kakuso na hřbet dlaně a odchází. Yukan i Kakuso se však vrhají do prozkoumávání toho dárku. Té spony co mají ve vlasech.*
--;;--:
Ichiro: *Poslední události co se děli ve vesnici a také co dělala Raikage byly divné a ani jemu, jakož to malému klukovi co tomu pořádně nerozumí se to moc nelíbilo. Navíc Nawami chtěl něco více. Jeho černá polovina ho stále nutila k nějakým nekalostem a k tomu aby někoho zabíjeli. Ale to nemohli, přece jen byly ve vesnici a tam se zabíjet nesmělo. Tedy každým dnem čekali, kdy Raikage vydá povolení k zabíjení sebe navzájem ve vesnici. No Nawami do Ichira hodně často hustil a tím že bývali vlastně jen sami a nikdo jiný jim nic neřekl, navíc jeho ropdiče byly v trapu a asi už se snad nikdyn evrátí. Tedy takový měl Ichiro poicit když se již dva měsíce nevrátili, chtěl je jít dokonce i hledat, ale nechtěli ho pustit. Zároveň však to doplňoval Nawami, který nutil Ichira odejít z vesnice a tak se stát nukenninmi a hledat své rodiče takto. Ichiro odolával, celkem dlouho odolával, no ale i on prostě jednou podlehnul a dosouhlasil Nawamimu, že utečou. Proto se jednou v noci když nemohl spát rozhodl. "Teď nebo nikdy Nawami" Pronesl v mysli k Nawamimu Ichiro a nachystal nějaké ty věci, zatímco Nawami rozmýšlel plán. No poté se tedy vydaly směrem k bráně, kde bylo pár hlídačů. No tedy spíše dva. Ichiro se spolu s Nawamim tedy rozdělil pomocí klanové technice KARADA NO BUNPU a následně se Nawami schoval opodál a dostal se za stráže tak aby ho neviděli. Ichiro procházel jako by se nic nestalo bránou, přžičemž takto v noci vycházet neměl a proto se stráže ihned zvedly a mířili si to k němu. Tam už měl však svou roli Nawami, který na ně ze zadu skočil a pomocí zápěstních nožů jim probodnul krky ze zadu do předu. Takže ninjové byly mrtví na místě. No následně se oba zase spojili a vydaly se rychle pryč z vesnice pod raouškou noci... Kdo ví kam dojdou...*
konec:
Ayumi: *Nahrnú sa jej slzy do očí a darčeky prijme. Opäť objíme Kazukiho a silno ho stisne* Aj by som zabudla na svoje narodeniny nebyť teba... Ďakujem. *Zašepká a rozbalí bonboniéru. Jeden čokoládový bonbón si dá do úst* Čo keby sme sa zahrali na schovávačku? *Spýta sa s úškrnom a už-už uteká do kuchyne schovať sa*...........KONIEC FILLERU.............*Poranené ruky zovrie v päsť a z očí jej stekajú drobné slzy* /Kiežby som ho vtedy počúvla... Nestala by sa zo mňa taká mrcha a možno by som neskončila u nukeninov.... Možno by som neskončila tu..../ *Pomyslí si a nahlas povzdychne*
Kazuki: *Kazuki vytáhne bonboniéru a plyšáka pandy se srdíčkem.*Všechno nejlepší k narozeninám Nee-chan.*Roztomile se usměje na Ayumi a natáhne ruce ve kterých drží dárky pro Ayumi.*Dneska máš narozeniny a já jsem potají pomáhal lidem,abych si vydělal na dárky pro tebe Nee-chan.
Ayumi: *Už-už sa mu chystá pripraviť nejakú zábavu, keď v tom Kazuki vlezie pod posteľ. Nechápavo nadvihne jedno obočie a sleduje Kazukiho počínanie. Zohne sa* Čo tam hľadáš, Kazuki? *Zaklipká očami a rukou si zotrie posledný zvyšky sĺz*
Kazuki: Ale já jsem tvůj bráška a měl bych ti pomáhat.*Kazuki se oblékl do trička a kraťasech,které mu dala Ayumi.*Co budeme dělat teď Nee-chan?Máme spoousty času.Nechceš si zase zahrát kdo vyhraje v lechtání?Ale počkej,nejdřív tu pro tebe něco mám!*Kazuki vyskočí z postele a vleze pod ní.*
Ayumi: Hlavne... Nech sa to už neopakuje. Mala som strach keď som ťa tam našla. *Posadí sa vedľa Kazukiho na posteľ a privinie si ho k telu. Hlavu zaborí do jeho blonďavých vlasov* Sme tu len jeden pre druhého... Musíme na seba dávať pozor ale... Nee-chan sa o seba vie postarať. Viackrát takým ako je Hideki nenaletí. *Dá Kazukimu pusu na čelo a s nehou sa na neho usmeje*
Kazuki: Nee-chan,mrzí mě to co se stalo.Já tam vběhl a praštil jsem Hidekiho do rozkroku,ale i tak jsem ti nepomohl.Opravdu omlouvám se Nee-chan.*stále mu tečou slzy.*A nejvíc mě mrzí to,že jsem utekl z domu nahý,mohlo se mi určitě něco stát a ty by ses pak o mě zbytečně bála.
Ayumi: *Ako tak prechádza jednou z uličiek, uvidí na zemi sedieť Kazukiho úplne nahého. Okamžite k nemu pribehne a prehodí cez neho tenkú modrú červenú bundičku, aby ho aspoň trochu zakryla. Vezme ho na ruky a bez slova kráča smerom k sídlu. Pri sídle sa zastaví a lakťom zatlačí do kľučky, čím otvorí bránu* Už sme doma, neboj... *Pošepne a vojde s Kazukim do domu. Mieri si to do jeho izby, kde ho položí na posteľ a vyberie mu zo skrine červené tričko a čierne kraťasy* Rýchlo sa obleč, aby ti nebola zima...
Kazuki: *Kazuki vstane a pomalu vyrazí domů,slzy v očích má a hlavu skloněnou,je smutný že nedokázal dát pořádně za vyučenou Hidekovi za to co udělal Ayumi.*Jsem špatný bráška,Nee-chan je smutná a můžu za to já.*Kazuki se začal třást,neměl na sobě oblečení a začínala mu být zima.Po chvilce cesty si opět sedne na zem.*Měl bych se vrátit domů,aby si Nee-chan nedělala starosti,ale já tam nechci,nemůžu se jí podívat do očí.Zklamal jsem tě Nee-chan!*zařve a znova začne plakat,neví co má dělat.*
Ayumi: *Postaví sa z hojdačky a začne sa s rukami vo vreckách bezcieľne prechádzať po dedine. Hlavu má sklopenú k zemi a nohou občas kopne do kamienkov na ceste* /Do pekla aj s chlapmi.../ *Pomyslí si a pokrúti hlavou. Hideki sa jej zdal byť celkom milý a pozorný. Neustále sa motá okolo nejakých dievčať a už aj vie prečo*
Kazuki: *Hideki se začal znova silně smát.*Podívejte se na toho chudinku,nemá ani na oblečení a bude tu vyhrožovat.*Jeden z jeho spolužáků si stoupnul za Kazukiho a zatáhl ho za ubrus,který mu následně spadl na zem a on byl nahý,všichni kolem se začali smát.Kazukimu začnou téct slzy a napřáhne se,poté silně trefí Hidekiho do rozkroku a on se svalí na zem.*Jsi odporný,nezasloužíš si krásnou dívku jako je Nee-chan*zařve Kazuki a rozeběhne se s pláčem ven,bez oblečení.Klacek pustí na zem a když už je před restaurací tak si sedne na zem a pláče.*
Ayumi: *Smutne sedí na hojdačke a pozoruje okoloidúcich. Ani jeden sa na ňu nepozrie a bez slova ju obchádzajú* /Toto... sa stalo naposledy. Odteraz budem tvrdá. Jediný, ku komu sa budem správať milo... bude Kazuki./ *Pomyslí si a pevnejšie zovrie závesné reťaze. Je naštvaná jednak na Hidekiho ale najviac na seba, že neupočúvla Kazukiho varovania*
Kazuki: Rozplakali Nee-chan!*dodá černý Kazuki a jeho polovina hned naštvaně pronese.*Ten parchant!*Kazuki vstane a vyleze s keře.Ze země ještě vezme obří klacek a vběhne do restaurace kde slyšel smích,na sobě měl jen bílí ubrus,omotaný kolem pasu.Kazuki začal šermovat s klackem.*Já vám ukážu ubližovat Nee-chan!Kdo chce dostat první ránu?*zařve silně Kazuki a je připravený zaútočit.*
Ayumi: *Pomaly dojedajú koláčik a odrazu sa Hideki začne tváriť akosi inak. Ayumi to spozoruje a položí svoju ruku na tú jeho* Si v poriadku, Hideki-san? *Spýta sa ustarane a nahne hlavu na stranu. Hideki ruku stiahne a odkašle si* Chalani, môžete vyliezť... *Prehovorí a od vedľajších stolov sa postaví niekoľko Ayuminých spolužiakov. Nechápavo hodí zrak na Hidekiho* Ayumi-chan... Veľmi pekne ďakujem. Práve som vyhral stávku a títo zmrdi mi budú kupovať desiatu po celý mesiac.... Už môžeš vypadnúť, si pre mňa zbytočná. *Povie a zaklapne jedálny lístok. Znudene pozoruje Ayumi, ktorá absolútne ničomu nerozumie. Po lícach sa jej začnú kotúľať slzy a potichu sa postaví z miesta. Bez slova za doprovodu hlasitého smiechu spolužiakov vychádza z reštaurácie. Keď už sa nachádza vonku, rozbehne sa k detskému ihrisku, ktoré je v tejto dobe prázdne. Posadí sa na jednu z hojdačiek a rukami sa pridŕža závesných reťazí*
Kazuki: Hladí ji po tváři,teď jí odhrnuje vlasy a dává polibek.*udělá si černý Kazuki ze své druhé poloviny srandu,poslední dvě slova si vymyslel.*Cože?!Nee-chan nemůže políbit!*Černý Kazuki se zachichotá*Dělal jsem si srandu,jen jí pohladil po tváři,nedal jí polibek.*Kazuki naštvaně odpoví.*Pitomče!Tohle je důležitá mise,tak se soustřeď!Nee-chan je pro mě důležitá,nechci aby jí ublížil ten hnusák.
Ayumi: *S Hidekim sa pomaly pustia do jedla. Ayumi neschádza z tváre červeň, stále je z dneška pomerne vystresovaná. Hideki natiahne ruku k jej tvári a jemne ju pohladí po líci, pričom jej odhrnie vlasy z očí. Ayumi sa nervózne pomrví na mieste* Hi-Hideki-san... Čomu sa venuješ okrem tréningu? Máš nejaké koníčky? *Spýta sa, na čo jej Hideki začne odpovedať. Vedú spolu pomerne milý rozhovor a obaja sa pri tom usmievajú od ucha k uchu. Keď dojedia, Hideki obom objedná ešte jablkový koláčik*
Kazuki: *Kazuki nenápadně běží až k restauraci,kde se schová do keře.*Hej tichálku,já nevidím do dálky,ale ty jo.Je tam Nee-chan?*Kazuki říká své černé polovině tichálek,protože často mlčí a nic neříká.*Je tam,ale měli bychom si najít oblečení,nemůžeme tu pobíhat nahý.*Kazuki si teprve teď uvědomí že je nahý a sčervená.*''Co teď?!''*Otočí se a vykoukne z keře na druhou stranu,kde se nacházel dům.Na šňuře bylo pověšený prádlo a Kazuki dostal nápad.Nenápadně se dostal k prádlu a vzal si bílé prostěradlo,které si omotal kolem pasu,aby aspoň zakryl svůj rozkrok.Nebylo to těžké získat,dům neměl kolem plot.Poté se vrátil na místo a pozoroval co se děje.*Budeš mi popisovat co se tam děje tichálku.
Ayumi: *Dokončí posledné úpravy a vyberie sa von zo sídla. Cestou do reštaurácie pozdraví známych a zastaví sa na moste nad malým potôčikom. Pozrie do svojho odrazu a je sama so sebou spokojná. Príde do reštaurácie, kde ju už pred vchodom čaká Hideki. Jemne jej zružovejú líčka* Ahoj, Hideki-san. *Kývne jej na pozdrav a spoločne vojdú do reštaurácie. Hideki si objedná udon a Ayumi len polievku* Ayumi-chan... Naozaj neverím, že si súhlasila. *Zaškerí sa Hideki, na čo Ayumi ešte viac očervenie* Mno... ono... Toto je moje prvé rande. *Začne si žmoliť lem sukne*
Kazuki: ''To není fér!Nee-chan se nechce zastavit''*Začne sebou kroutit,až spadne z postele a dostane se tak z ručníku.Nemá na sobě oblečení,ale to ho v tenhle moment netrápilo*''Je načase pomocí svých ninja schopností pozorovat a připadně zastavit Nee-chan''*Odejde z pokoje a hned skočí na zem,plazí se a rozhlíží kolem,neví kde se Ayumi nachází.*
Ayumi: *Prižmúri oči a zabalí Kazukiho do uteráku. Vezme ho do náručia a odnesie do izby, kde ho položí na posteľ a zakryje dekou* Mal by si odpočívať, aby boliestka prešla... *Usmeje sa a tak aj urobí. Pokračuje v chystaní sa na rande*
Kazuki: ''Vyšlo to,Nee-chan tam nepůjde a ten odporný Hideki jí neublíži.''*Kazuki začne otírat svou tvář o tvář Ayumi.*Nee-chan,ta ruka hodně bolí.Prosím neopouštěj mě,nemůžeš mě tu nechat,když jsem zraněný.Hideki může počkat.
Ayumi: *Okamžite pustí nádobku s krémom a skočí ku Kazukimu. Vezme ho do náručia* Si v poriadku, nii-chan? *Spýta sa vydesene a začne si prezerať jeho ruku* /Zdá sa to byť len trochu narazené... ale inak fajn/ *Pomyslí si a hladí ho po vlasoch*
Kazuki: ''Musím ji zastavit za každou cenu!''*Kazuki vstane a když přelézá vanu,tak uklouzne a spadne na zem vedle vany,nebyla to moc velká rána,ale Kazuki předstíral že ho bolí levá ruka,kterou si hned chytl a z očí mu začali téct slzy,Kazuki když chtěl,tak dokázal zařídit,aby mu tekli slzy.*Auuu,Nee-chan to je bolest,já se zranil!Ta ruka strašně bolí
Ayumi: *S úškrnom pokrúti hlavou. Začne si česať dlhé červené vlasy* Nebudem dlho. Ešte pred obedom prídem, sľubujem. *Pousmeje sa a vlasy si zviaže do dvoch copov. Pozrie na hodiny na stene* Ešte mám asi pol hodinky... *Povie si sama pre seba a natrie si ruky krémom*
Kazuki: *Kazuki sčervená*Jsi nádherná Nee-chan,ale opravdu mě tu necháš samotného?Víš že se sám bojím a co když se vrátíš a já tu nebudu?Někdo mě může unést a mlátit mě.*Kazuki udělá smutné oči na Ayumi,stále sedí ve vaně.*Nee-chan prosím,neopouštěj mě.Slíbila jsi,že dneska budeš spát se mnou.
Ayumi: *Pri umývaní Kazukiho sa neustále smeje. Jeho reakcie na kúpanie ju vždy privádzali do obrovských výbuchov smiechu. Následne doumýva aj seba a vylezie z vane. Osuší sa a oblečie si biele tielko a červenú sukňu* Ako vyzerám, Kazuki?
Kazuki: Ale mě taky říkají dívky,které jsou starší jak ty,že by mě měli nejradši doma,protože jsem roztomilí,ale já jsem u tebe.*Když mu Ayumi začne umývat hlavu šampónem,začne se třást.Opět musel cítit ten odporný tekutý pocit.*Blee,ten pocit je odporný,je to jako kdyby jsi mi dávala na hlavu vajíčko.*Kazuki se začne trochu kroutit,aby mu Ayumi nemohla umývat hlavu,pomalu se přestal udržovat,nechtěl aby ho Ayumi umývala.*
Ayumi: *Začne sa trochu smiať* Nie sme jediní z Kumamuchi klanu. Ak sa čokoľvek stane, máme susedov. *Žmurkne na neho a dá na.ruky trochu šampónu. Začne ho Kazukimu vmývať do vlasov, ktoré predtým namočí* Okrem toho, Hideki-kun je fajn. Je s ním sranda a chce ho veľa dievčat. A on si vybral tvoju nee-chan!
Kazuki: *Kazuki si sundal oblečení a vlezl do vany,celý se třásl.*''Nemysli na to,nemysli na to,že jsi ve vaně!''*Měl zavřené oči a snažil se myslet na něco jiného,nesnášel koupání a nejradši by z té vany vylezl a šel pryč.*Nee-chan,opravdu mě tu chceš nechat samotného?Co když sem někdo příjde a unese mě?*začne přemlouvat Ayumi,aby zůstala.Hikari se mu nelíbil,nechtěl aby někam s ním Ayumi šla,bál se že to dopadne špatně.*
Ayumi: Poď do vane, trdlo... *Pokynie rukou a začne samu seba umývať. Musí dnes spraviť čo najlepší dojem. Predsa len, Hideki je prvý chlapec, ktorý jej povedal, že ju má rád. Ak teda neráta Kazukiho*
Kazuki: ''Že se bojí?Takže já se bojím Nee-chan?''*Kazuki zamyšleně vstane a vejde do koupelny,když však vidí vodu,tak se začne třást.Voda sama o sobě mu zas tak nevadí,on spíš nesnáší ten pocit,když mu tekuté mýdlo dá Ayumi na hlavu a začne ho umývat.*No Nee-chan,myslím že tu koupel ani nepotřebuji hehehe.*Kazuki se poškrábe na hlavě a zapomene že měl špinavé ruce,takže má i teď špinavé vlasy.*A asi máš s tím lechtáním pravdu,já trošku mám strach z toho,aby jsi mě nezačala lechtat.
Ayumi: * Zamyslene pozoruje Kazukiho, pričom pojedá svoju porciu. Keď jej položí otázku, tak ňou trochu trhne, keďže je myšienkami kdesi inde* Um... Ak je niekto šteklivý, tak je to náznak strachu.., Bojí sa ľudí, od ktorých ho to šteklí. Ale podľa mňa to nie je pravda... Nee-chan sa nebojí nikoho! *Uškrnie sa a svoju porciu doje* Idem.napustiť vaňu, potom príď. *Povie a riad položí do drezu s tým, že ho umyje neskôr. Vyberie sa do kúpeľne a začne napúšťať vaňu. Vyzlečie sa a keď je vaňa napustená, vojde dnu*
Kazuki: Dobrá.''Proč jsem to navrhoval?Já se nechci koupat,nesnáším to!''*Kazuki si sedne na židly a pustí se do jídla.*Je to výborné Nee-chan,jako vždy.*celou pusu má špinavou,stejně jako ruce,pokaždé když Kazuki jí,tak je špinavý.*Nee-chan,ty jsi ta nejlepší kuchařka na světě.Tvé jídlo by probudilo i mrtvého.*Kazuki dojedl poslední sousto a podíval se na Ayumi.*Nee-chan proč jsem tak moc lechtivý?*nahodil náhodné téma,chtěl trošku pozdržet Ayumi,tím že mu něco bude vysvětlovat.*
Ayumi: *Prekvapene zažmurká na Kazukiho. Kúpanie bolo vždy zápasom v prípade Kazukiho. A teraz jej to navrhol sám* /Čo má za lubom...? Sám od seba navrhnúť kúpanie.../ *Pomyslí si a kúsky mäsa položí na.dva taniere, kroré umiestni na stôl* Najprv sa ale najedz. *Povie a usadí sa za stôl. Nechce sa pred Hidekim napchávať od hladu*
Kazuki: ''Sice dělám tohle nerad,ale kvůli Nee-chan se obětuji,ona bude chtít určitě jít,ale já ji musím zdržet.''Ehm Nee-chan,vím že to bude znít divně,ale nechceš se jít se mnou koupat?Musíš být přece čistá ne?Navíc jsem celkem špinavý.''Co já pro Nee-chan neudělám,nechci se jít koupat,ale mohl bych jí zdržet.''*Kazuki se roztomile usměje na Ayumi.*
Ayumi: *Vypne sporák, keďže mäso je už hotové a čupne si ku Kazukimu, pričom ruky položí na jeho pás* Pamätáš si na ten príbeh, ktorý nám rozprával Oji-san? O tom vtáčikovi, ktorý jedného dňa musel vyletieť z hniezda... *Usmeje sa a pobozká Kazukiho na čelo* Nee-chan dospieva a čoskoro vyletí z hniezda ako ten malý vtáčik. *Žmurkne na neho* Okrem toho ideme iba do reštaurácie na neskoré raňajky a nebudem.dlhšie ako hodinu.
Kazuki: Hideki?Nee-chan proč zrovna Hideki?Vždyť je zlý a nelíbí se mi.A kdo tu se mnou bude,když né ty Nee-chan?*Kazuki obejme Ayumi a pevně ji sevře,často musel být pod dohledem Ayumi a kvůli tomu jí chtěl být pořád na blízku.*Já se tu sám budu bát Nee-chan.
Ayumi: *Odfrkne si na poznámku o výhre a pokračuje vo varení. Na jeho otázku o tom, c bude robiť a či sa s ním nechce hrať len mlčky pokrúti hlavou* Dnes... mám rande s Hideki-kunom... *Mierne jej zružovejú líčka a tak odvrá ti tvár od brata a otočí mäso na panvičke*
Kazuki: Haha,tentokrát jsem tě porazil Nee-chan*vyplázne jazyk a přestane Ayumi lechtat.*To ti patří z toho minula,málem jsem se počůral,když jsi mě lechtala skoro přes hodinu.*Kazuki vstane a protáhne se.*Nee-chan co plánuješ dneska dělat?Nechceš si jít se mnou hrát?
Ayumi: *Nedáva pozor kvôli nesústredenosti a nervozite z prvého rande, takže keď ju Kazuki začne štekliť, okamžite sa odtrhne od varenia a spadne na zem* Dosť, dosť!!! *Kričí a z očí jej tečú slzy* Kazuki, spálim to, okamžite prestaň ak nechceš raňajkovať spálené mäso!
Kazuki: *Kazuki nenápadně pozoruje Ayumi,jak vaří jídlo.Nemohl se dočkat,až půjde na akademii,takže se snažil procvičovat.*''Hehehe,Nee-chan nedává pozor.Tentokrát jí ukážu,minule mě lechtala pomalu celou hodinu,když jsem po ní skočil,tentokrát to dopadne jinak''*Kazuki šel pomalu k Ayumi a krčel se.Měl v plánu chytit jí za boky a vrátit jí to lechtání z minule.*
Ayumi: *Pomocou aktivovaných chakrových skalpelov vyreže na stenu ďalšiu čiarku. Je ich tu už nespočet. Po dokončení malého diela techniku deaktivuje kvôli nedostatku chakry. Oprie sa chrbtom o stenu a zhlboka si povzdychne. Shin má momentálne dovolenku takže je len vypočúvaná a občas bitá. Rozhodne sa opäť zablúdiť myšlienkami do minulosti vybavujúc si svoje jedenáste narodeniny*......ZAČÍNAJÚCI FILLER......*Pripravuje pre Kazukiho raňajky tak ako každý deň. Opeká na panvičke kúsky mäsa a hryzie si pri tom do pery. Spolužiak z akadémie ju pozval na rande a dnes o deviatej sa majú stretnúť v reštaurácii. Nervózne sa vrtí pri sporáku a podupkáva nohou*
--;;--:
Raito: *Ichiro ráno celkem rychle vstal.. Najedl se a vyrazil do Akademie.. Nemohl se totiž dočkat toho co ho dnes čeká. Byl to den kdy se měl stál Genninem. Tedy chtěl se jím stát, leč uvidí jak to dopadne že? No každopádně si věřil, protože to co měl ukázat aby prošel celkem uměl, tedy on si to myslel. No když dorazil na Akademii, usadil se do lavice a čekal. Měl ještě zhruba deset minut, než to mělo všechno vypuknout a proto na něj začala lézt nervozita. Nawami tomu také nepřidával, protože mluvil na Ichira různé nesmysly a tím ho více znervózňoval a také ho více stresoval. No Nawami to však myslel dobře, protože chtěl, aby Ichiro měl velkou motivaci a dokázal mu že to zvládne a že je na to dosti dobrý. Přičemž Nawami to věděl, jen chtěl Ichira vyprovokovat. No zazvonilo a do třídy přišel zkoušející učitel. No šlo se podle abecedy a postupně. No šlo se podle abecedy a Ichiro byl tedy zhruba uprostřed. Viděl před sebou, některé jak selhaly a také některé, na kterých bylo vidět že to umí a jde jim to. Sic se výsledky dozvědí všichni až na konci. No každopádně Ichiro byl nařadě a tak nervózně vyšel z lavice, přímo před senseie, který po něm chtěl prvně klon. Ichiro udělal pečetě a následně použil tedy techniku Bunshin no Jutsu. No vedle něj se objevil klon, úplně stejný jako byl Ichiro. Na to mu onen zkoušející kývnul, že má hotovo a může překročit k dalšímu, což byla proměna na pana zkoušejícího. No klon zmizel v obláčku bílého dýmu, načež Ichiro tedy udělal pečeť a pomocí Henge no Jutsu se změnil na zkoušejícího. Byla tam však malinká chybka a to že on neměl vousy a zkoušející měl. Tudiž nevěděl či se mu to uzná. No žkoušející mu na to nic neřekl a jen pokynul k dalšímu, což bylo na výběr co chtěli. No Ichiro si vybral udržení se na stromě pomocí chakry a proto vyskočil vzhůru, načež se ve vzduchu otočil a chytil se pomocí chakry nohami na stropě. No následně tam projistotu chvíli pobyl a udělal i několik kroků, načež seskočil dolů, přímo před zkoušejícího. Následně mu bylo jen řečeno že se má posadit, což Ichiro také udělal. No zbytek dne jen seděl a koukal na zbývající spolužáky, jak plní jednotlivé úkoly. Samozřejmě, někteří na něčem vyhořeli, někteří zase ne. Co už. No na konci dne a vyučování, se postavily do řady a následně byly čteny jména, přičemž ti co zkoušku udělali měli předstoupit a byla jim dána čelenka Kumogakure. No Ichiro napjatě stál v řadě, přičemž čekal až ho řeknou zda prospěl nebo ne. No když však bylo pronešeno jeho jméno a bylo chvíli ticho Ichiro chtěl zakřičet co nejhlasitěji něco ve smyslu aby už to řekli, leč snažil se udržet. Ta nervozita a nedočkavost byla strašná. Každopádně po chvíli ticha bylo řečeno.. že prospěl. Ichiro byl strašně šťastný, byl to sice jen malý krůček, ale i z toho je potřeba mít radost. No ne? Každopádně předstoupil, načež mu byla předána čelenka a poté se přidal ke skupince ostatních, co již byly jmenováni a čekal na jakousi závěrečnou řeč, po které měl v plánu se vydat hned domů.*
--;;--:
Ichiro: *Snažili se oba dva přijít na to kudy by se tak asi dostali do Akademie, i když lepší by bylo možná se dostat domů, ale zase když se zeptají tak do Akademie určitě cestu někdo zná. Tím si byli oba jistí. No až po pár minutách však uviděl jakéhosi týpka, kterého se rozhodl zeptat. Avšak onen chlap jaksi utíkal a proto ho Ichiro nestihl. Bylo to celkem smutné a nemilé pro něj, protože ho nedoběhl a stále nevěděl kde je. No vtom se vyřítila jakási žena a tak se za ní rychle rozběhl, načež se před ní zastavil a trošku vydýchal. Zeptal se jí na to kudy se dostane do akademie. Na to se žena zamyslela a začala si škrábat druhou bradu od tuku. No Ichirovi se zdálo že má i vousy, možná kníra, ne knírem si byl jistý na sto procent. Leč nemohl si dovolit ji nějak urazit, či pustit Nawamiho ke kormidlu aby se jí vysmál. No když se přeštala škrábat na chlupaté bradě tak mu konečně řekla jakousi podivnou cestu. No jen lehce přikývl a vydal se tím jak mu řekla. Šlapal, šlapal až došlapal. Konečně, byl tam, byl před akademii kam tak hrozně spěchal. Leč akorát slyšel jakési cinknutí a z akademie začali vybíhat děti. "Eh, sakra" Povzdechl si Ichiro a Nawami se mu tak nějak zasmál "Kdyby si mě poslouchal stihli by jsme to" Pověěl mu ještě posměvačně, načež se Ichiro zaxichtil a lehce začervenal od vsteku na Nawamiho. No násleně se trošku rozdýchal, načež si trošku ulevil a vydal se šomtavým krokem domů.*
Ichiro: *Ona stará paní se na Ichira jen usmála a podala mu své břímě, které tedy tak nějak pobral a vydal se spolu s ní k jejímu domovu kam to údajně potřebovala zanést. No následoval ji spokojeně, přičemž přemýšlel zda mu to vezmou jako omluvenku do Akademie. No co už, nezbylo mu tak nějak nic jiného než doufat, případně tam však ani nepříjde pokud to nebude mít cenu. Kdo by také chodil do akademie, třeba jen kvůli jedné hodině? To asi nikdo, navíc se to doučí. No navíc měl výhodu že tak nějak zvládal učivo bez problému a uměl toho o něco málo více než někteří jeho spolužáci. No také byla pravda že někteří jeho spolužáci si myslel že je nějak psychicky narušený nebo tak a to jen kvůli klanu. No stále však nechápal co je na tom mít v sobě jako kdyby druhé své já, která má svou dá se říci mysl. No nebylo to někdy až tak zlé, přece jen měl si s kým vždy povídat, i když Nawami byl zcela jiný. Každopádně nyní již dorazili k té stařence před dům a tam Ichirova práce. Rozloučil se tedy se stařenkou a vydal se směrem k akademii. Nawami byl celkem nervózní z toho že tam měli už dávno být. Ichiro netušil proč tak moc Nawami touží po akademii, ale nejspíše to bylo z toho že Nawami chtěl co nejrychleji sílit a získat nějakou sílu a stát se nějak důležitým, nebo tak něčím. No co už. Každopádně pořádně Ichiro nevěděl kudy jít, protože v této části vesnice byl po prvé, no možná tu tedy někdy byl, to nemohl vyloučit, ale to si nějak nevybavoval. Proto se celkem dosti ve své hlavě hádal s Nawamim, který mu přikazoval kudy jít, protože si to prý pamatuje. No Ichiro ho nechtěl poslouchat, protože si myslel zase svoje. V této chvíli by se oba dva nejradši rozdělili, leč to tak nějak nešlo. No co mohli dělat, museli sdílet jedno tělo. No díky tomu že se hádali a chodili kudy tudy, tak se celkem dosti rychle stratili ještě více.*
Ichiro: *Časně z rána vyšel z domu, ještě trošku rozespalý, ale to bylo typické snad u kohokoliv kdo vstal takto brzy. No co mohl dělat. Musel. Musel do akademie, proto vstal co nejrychleji mohl. I když vstal tak akorát aby se trošku najedl a oblékl, no samozřejmě vykonal hygienu. Jeho rodiče jako vždy, tedy spíše často už nebyli doma a tak si musel vše udělat sám. Už si tak nějak zvykl, leč ho celkem trápilo to že ho takto ignorovali. No snad jednou to bude lepší a oni se o něj více budou starat. Snad jednou. No každopádně teď musel jít. Byl však na cestě, když potkal jakousi stařenku, kousek za ulicí svého klanu. "Okrademe ji" Ozval se Nawami, načež se Ichiro zamračil. "To neuděláme, nejsme barbaři" Pronesl, načež se otočil a chtěl odejít, když mu však cosi vnuklo nápad. Rozhodl se jí totiž pomoci. Proto přišel za paní s tím že jí pomůže. Ta na ně nejdříve hleděla trošku nechápavě, ale Ichiro se snažil mluvit tak aby nebylo vidět z jakého je klanu a že je z klanu bláznů, za což ho lidé neměli moc v lásce a tak se tím někdy ani radši nechlubil, i když mnohdy se na to nějak přišlo.*
konec:
Kazuki: ''Jednoho dne,se od sebe oddělíme Nee-chan,doufám že to pak zvládneš.''Kazuki následuje Ayumi do domu.*
Ayumi: Netrep somariny, ty dutá hlava. *Odfrkne na Kazukiho adresu a otvorí bránu ich domu. Vojde dnu uvažujúc čo dnes navarí*
Kazuki: *Kazuki jde vedle Ayumi a řekne jí.*Jednoho dne se budeme muset rozdělit a každý půjde svou cestou Ayumi,doufám že si vybereš tu správnou*Kazuki stále mluví chladně.*
Ayumi: *Udivene sleduje bráškovu reakciu, no nakoniec len mykne ramenami* Ak ťa to nezaujíma tak dobre... *Prehovorí a kráča smerom domov*
Kazuki: ''Musím být pro její dobro na ní zlý,nechci aby pak kvůli mě nešla žít se svojí matkou.''Ahoj Ayumi,no zas tak moc mě to nezajímá,ale když ti to udělá radost tak mluv.*řekne chladným hlasem Kazuki a vstane,hned na to vyrazí pomalu k východu z akademie.*Jdeme zpátky domů ne?Nebo chceš tady zůstat?
Ayumi: *Zamyslene sa prechádza po miestnosti a uvažuje o všetkom, čo sa dnes dozvedela* Sensei a čo ten Shakuton? *Hayato zbystrie a prejde pomaly k akejsi poličke. Začne sa hrabať v spisoch až nakoniec nájde ten správny* Je to živel, ktorý pracuje s vyššími teplotami ako samotný Katon. Tu je o ňom čosi napísané - sú to informácie, ktoré pozbieral tvoj otec. Keď ich nebudeš potrebovať, tak mi to vráť. *Ayumi prikývne a s pozdravom opustí miestnosť. Vonku uvidí Kazukiho* Neuveríš čo som sa dozvedela, bráško!
Kazuki: *Kazuki se nezastavil že by ho boleli nohy a byl unavený,ale protože nechce nic slyšet o tom,že jeho sestra je nevlastní.Stále se s tím nesmířil a je z toho trochu traumatizovaný.*Ayumi je moje nevlastní sestra.Svou matku ani otce neznám,nevím jak byli silný.Vím jenom to,že se o mě starala má nevlastní sestra.Zřejmě bych jí měl pomoc najít její matku a pak je nechat společně žít.Přeci nebude potřebovat svého otravného nevlastního bratra,když může žít se svou vlastní matkou.Uděláme to takhle,najdeme Ayumi její matku a pak je necháme společně žít,aspoň ona bude mít šťastný život.*černá polovina se nechápavě zeptá.*A co budeme dělat my?Ayumi se o nás stará,když ji opustíme kdo se o nás postará.*Kazuki vesele odpoví.*Cestovat sami jako obvykle,jídlo si obstaráme a budeme žít sami.Ayumi bude aspoň pak šťastná.
Ayumi: *Pokrčí ramenami. Rada mlátila druhých a pomyslenie na to, že by sa pobila s triednymi kráskami ju tešilo. Nasledovala senseia sama. Vošli do akejsi prázdnej miestnosti na akadémii. Sensei sa usadil za stôl a Ayumi pred neho* Predpokladám, že ste asi objavili otcove cestopisy. *Ayumi prikývne a čaká, čo bude ďalej* Tvoj otec sa v mladosti zoznámil s jednou ženou, ktorá pochádzala zo Sunagakure. Volala sa Rima a patrila do dnes už mŕtveho klanu Pakura. Neviem či si o ňom počula... *Spojí si ruky, lakte si položí na stôl a oprie sa o ne* Áno, vraj ovládali akýsi živel spalovania alebo tak... *Ayumi zaloví v pamäti. Kedysi sa o tom učili na akadémii keď preberali techniky Katonu* Presne tak, živel spalovania alebo aj Shakuton. Je viac ako možné, že si ho zdelila. Ale teraz pokračujeme. *Odkašle si a sklopí zrak* Rima po pár mesiacoch otehotnela a deväť mesiacov na to si sa narodila ty. *Odmlčí sa a odpije si z už studenej kávy, ktorú si zarobil pred pár hodinami* Počas jej tehotenstva sa však tvoj otec zamiloval do inej ženy. Na jednej misii k tomu skrátka prišlo. Nechcel to ale jeho city k Yune boli skrátka silnejšie než on. *Pokrúti hlavou nad smutným osudom, ktorý oboch neskôr čakal* Rima sa o tom dozvedela a chvíľu po tom, čo ťa porodila, proste zmizla. Vychovávali ťa Hisashi - tvoj otec - a jeho nová žena - Yuna. Keď si mala šesť, narodil sa tvoj malý brat Kazuki. Rok na to však Hisashi a Yuna zomreli na jednej misii, dodnes sa nevie meno ich vraha. *Oči sa mu mierne zalesknú slzami, no keďže nechcel pôsobiť ako slaboch, rýchlo ich zahnal. Ayumi prikývne* Takže ja a Kazuki sme v podstate nevlastní súrodenci. *Povie si skôr sama pre seba. Avšak, túto skutočnosť odmietala akceptovať, nebude brať Kazukiho ako svojho nevlastného brata* A čo moja matka? Stále sa o nej nič nevie? *Zaklipká očami. Sensei len pokrúti hlavou*
Kazuki: *Kazuki utíkal za Ayumi a když byl u ní tak jí zašeptal.*Nee-chan,proč jsi to udělala?Jestli na ně někdy narazím,tak budu mít problémy,už jsem se jim pokusil postavit ale....*černá polovina odpoví.*Ale je jich víc a jsou větší jak my.Naše síla je momentálně strašně nízko,takže nás porazí každý snadno.*Kazuki stále následuje sestru,ale pak se zastaví a sedne si na zem.*Nee-chan jdi sama,já tu na tebe počkám.Jsem trošku unavený.
Ayumi: *Odstrčí svojho brata a podíde k drzej dievčine. Chytí ju za vlasy a pritiahne k sebe* Ešte raz čosi podobné vypustíš z tej svojej sku*venej huby a stlčiem ťa jak psa, jasné?! *Slovo jasné priam zakričí, čo donúti senseia, aby ich od seba rozdelil* Dievčatá, radšej choďte. *Povie a tri dievčiny odídu so zamračeným výrazom v tvári* Čo ste potrebovali? *Spýta sa sensei. Ayumi sa nadýchne, aby prehovorila* Sensei, vy ste boli najlepším kamarátom nášho otca, však? *Hayato prikývne a vzdychne si* Poďte so mnou. *Povie nakoniec a kráča smerom k akadémii. Ayumi ho nasleduje*
Kazuki: *Hayato se otočil k Ayumi a s úsměvem se zeptal.*Jestli to není Ayumi,co potřebuješ?*Jedna z dívek,která měla červené vlasy přišla ke Kazukimu a skrčila se.*Ahoj Kazuki-kun,nechceš si jít s námi hrát?Ayumi to vadit nebude že?*potom potichu Kazukimu zašeptá.*Opovaž se nesouhlasit,nebo si tě ještě podáme.*dívka to sice řekla potichu aby to neslyšel Hayato,ale Ayumi by to slyšet ještě mohla co řekla dívka.*Ja musím být dneska pořád u Nee-chan,zrovna jsem se koupal a ona nechce,abych byl špinavý.*přišel k Ayumi a objal ji.*Že Nee-chan,dneska musím být pod tvým dohledem,nechceš abych se ušpinil,nebo zranil*řekne milím hlasem Kazuki a roztomile se usměje na Ayumi.*
Ayumi: *Je trochu zamyslená takže počuje iba koniec toho, čo jej Kazuki vraví. Iba prikývne a uvidí senseia, ako sa tam vybavuje s trojicou dievčat. Neváha a ráznym krokom sa vydá tým smerom* Hayato-sensei, môžete na minútku? *Spýta sa ho a milo sa pousmeje*
Kazuki: *Kazuki poslechne svoji sestru a když stojí před akademii,tak se rozhlíží.*Támhle je Nee-chan a vybavuje se tam s někým.*Kazuki ukáže na hřiště kde byl Hayato a s ním nějaké dívky.Černá polovina se chvilku dívala a pak řekla.*Nejsou to náhodou ty krávy co nám říkali,že nás Nee-chan nechce?Jsou to ony!Poznávám ty tváře,když nás mlátily...*Kazuki stuhl když to černá polovina řekla.*Hlupáku,říkali že pokud budeme žalovat,tak si na nás vybijí vztek.Víš moc dobře,že téhle trojice se bojí i kluci ve věku Nee-chan.Ehm,Nee-chan co řekla moje černá polovina,ignoruj to.
Ayumi: *Zamračí sa ešte viac a vybavuje si obrazy spomínaných dievčat. Už ich párkrát sprdla ale toto prepískli* Možno som sa niekedy sťažovala na to, že ma nikdy nepočúvaš a si tunajší dobre známy delikvent, ale... Nikdy by mi nenapadlo, že by som ťa vymenila za niekoho iného. Tak to vypusť z hlavy a tie kravy si nevšímaj, jup? *Žmurkne na neho a konečne sa dostavia k akadémii* Čo myslíš? Je tu Hayato-sensei? *Spýta sa Kazukiho*
Kazuki: *Kazuki se zastavil a vyděšeně odpověděl.*Nějaký holky na akademii,řekli mi to do očí,že mě prý nechceš za bratra,že chceš někoho jiného než mě,protože jsem otravný a nebaví tě bavit se o malého smrada jako jsem já.Ještě řekli že by mě taky nechtěly za bratra a že tě litují.*černá polovina odpoví.*Byli to nějaké nafoukané holky,snad ta trojice v prvních dvou lavicí u okna,možná je znáš,jejich věk byl asi okolo 7 až 9 let.
Ayumi: *Pousmeje sa, keď ju Kazuki pochváli. Jeho otázku ju zaskočí do takej miery, že musí zastaviť. Zhrozene mu pozrie do očí* Kto to tvrdí? Komu mám prilepiť ksicht k zemi? *Zamračí sa a uvažuje, prečo by to niekto mal tvrdiť*
Kazuki: Sám,pche.To dřív budeme bohatý,než se budu dobrovolně chodit koupat.*řekne uraženě Kazuki.*Nevím,něco prostě udělej.Všechno co uvaříš je dobré,jelikož jsi výborná kuchařka,aspoň umíš vařit,zatímco já neumím nic.Všichni si ze mě dělají srandu,že nic neumím.*Kazuki se nedokázal hněvat na Ayumi pořád,i přesto že na něj byla někdy zlá,tak jí měl rád.*Nee-chan chci se tě na něco zeptat,někteří lidi tvrdí že si mě nechtěla za bratra,je to pravda?*zeptá se zvědavě Kazuki a stále jde za Ayumi.*
Ayumi: Úplne mi postačí, ak sa vykúpeš raz za deň sám. *Povie keď vyjde z domu. Po ceste sa obzerá po stánkoch a uvažuje čo navarí* Čo by si chcel obedovať? *Spýta sa Kazukiho cestou do Akadémie*
Kazuki: Její slovo je zákon,musím ji poslouchat?Ale to znamená,že pak když řekne ať jdu s ní zase do vany,tak jí musím poslechnout,to ne!*Když Ayumi zavolala Kazukiho,tak přiběhnul ke vchodu a nasadil si své modré boty.*Ehm,Nee-chan dělala sis srandu s tím,že když řekneš že se půjdeme spolu koupat,tak to musím udělat že?Docela dobrý vtip.Hehe.*Kazuki se usměje a doufá že Ayumi řekne že žertovala.*Přeci by jsi mě nenutila se znovu s tebou koupat.Hehe
Ayumi: *Prekríži ruky na hrudi a oprie sa o linku* Som tvoj opatrovník čo znamená, že moje slovo je zákon. Ak poviem, že sa okúpeš, tak sa aj okúpeš. A máš pravdu, mali by sme ísť za Hayatom-sensei... *Dá si na ruky rukávniky a prejde ku dverám* Ideš, nii-chan? *Zakričí na svojho bráška*
Kazuki: *Kazuki si vezme od Ayumi ručník a usuší se.Potom si na sebe vezme své oblečení a příjde za Ayumi do kuchyně a podívá se jí do očí.*Ještě jednou ze mě násilím sundáš oblečení a následně mě vykoupeš,tak ti dokážu že umím být zlý jako ty.Koupání nesnáším a ty mě do něj nebudeš nutit.*černá polovina vyděšeně odpoví.*Nenaštvi ji,víš jaká umí být,když se naštve.Klidně nás může hodit do té vany znova a my se neubráníme.*Kazuki povzdechne.*Jenom jí varuji a teď bychom měli vyrazit do akademie nemyslíte?
Ayumi: *Osušená si učeše vlasy* Dala som ich tam na stoličku. *Ukáže prstom na stoličku v rohu. Podá bráškovi suchý uterák zo skrinky a vypustí vaňu. Následne ju opláchne a rozhodne sa v kuchyni počkať na brata* Počkám ťa v kuchyni, Kazuki. *Odíde do kuchyne*
Kazuki: *Kazuki vyleze z vany a oklepe se.*Pfuj,teď jsem kvůli tobě mokrý a smrdím po nějakým hnusu,doufám že jsi spokojená Nee-chan.A i když jsme sourozenci,je to divné.Cítím se divně když jsme oba dva nahý.Slyšel jsem někde,že není normální,když se koupe holka v tvém věku s klukem v mém věku.*Kazuki se rozhlížel kde má svoje věci.*Kam jsi mi dala věci?Rád bych si je vzal na sebe.
Ayumi: *Vylezie z vody a odvolá svoj klon. Začne sa utierať a keď má telo suché, oblečie si volné čierne tielko a modré kraťasky* Začni sa poriadne umývať a nebudem to musieť robiť ja. A prečo by sa malo niečo stať keby nás videli? Sme predsa súrodenci, bože. *Pokrúti hlavou a začne si sušiť vlasy*
Kazuki: *Kazukiho Ayumi umyla a on se na ní začal koukat vražedně.*Jo bolelo to dost,ještě jednou na mě sáhneš a uvidíš.A do rozkroku mi šahat nebudeš už vůbec,nemám to rád.Udělala jsi něco co jsem nechtěl,jsi na mě zlá Nee-chan.Navíc*Podívá se na její nahé tělo*tohle bysme neměli dělat.Být poblíž sebe nahý,je špatný nápad,kdyby to někdo zjistil měli bychom problémy.Navíc by mě tvůj klon mohl už pustit,nechci být v téhle vodě už ani minutu!*Kazukimu se nelíbí že ho Ayumi vykoupala,je kvůli tomu na ní naštvaný.*
Ayumi: *Spolu s klonom Kazukiho vyzlečú a hodia do napustenej vane* Vykúpem sa s tebou takže mi je jedno či ma oprskáš alebo nie. *Zaškerí sa a vyzlečie si oblečenie. Vlezie za Kazukim do vane, zatiaľ čo jej klon zostáva vonku a Kazukiho pridŕža, aby ho pravá Ayumi mohla umyť. Trvá to dosť dlho a keď sa jej konečne podarí Kazukiho okúpať, umyje sa tiež* Bolelo to?
Kazuki: *Když ho Ayumi a její klon vedl do vany,tak sebou vrtěl.*Nee-chan ne!Udělám cokoliv,budu poslouchat,cokoliv jen ne koupel!Nee-chan!Víš že koupele nesnáším,to mi děláš schválně?Nech toho Nee-chan!*Kazuki se vrtěl čím dál tím víc,ale Ayumi byla silnější.*Nee-chan jestli mě budeš mýt,tak ti to znepříjemním tak,že budeš celá mokrá!Nechceš si přeci zničit oblečení.*Kazuki se snaží donutit Ayumi,aby ho pustila a nekoupala ho.*
Ayumi: *Ayumi sa zamračí a riad položí. Rukami spraví pečať tygra a pomocou techniky klonovania vytvorí svoj ďalší klon. Oba klony prejdú ku Kazukimu a chystajú sa ho odvliecť do vane*
Kazuki: *Kazuki dojí a podívá se na Ayumi.*Ne!Ke koupání mě rozhodně nedonutíš a tím že mě umyješ ledovou vodou ti nepomůže,nač se zdržovat sprchováním,když pospícháme.A opovaž se mě vzít do sprchy a mýt mě jako malé děcko,tentokrát se už nenechám,aby jsi mě myla.Tím jsem skončil,jdeme do akademie za senseiem.*Koupání nesnášel Kazuki ze všeho nejvíc.To už by radši nechal Ayumi,aby ho mlátila,než se koupat.*
Ayumi: *Počúva ako sa dve Kazukiho polovice hádajú a len zdvihne obočie* Po jedle sa buď osprchuješ alebo ťa vyženiem na záhradu a ošpliecham vedrami ladovej vody. Je to len na tebe. *Umýva zvyšné riady v umývadle*
Kazuki: *Kazuki příjme pomocnou ruku a vstane.*Pfuj jsem špinavý,ale to nevadí,najím se a pak můžeme vyrazit do akademie.*černá polovina jenom vzdychla.*Měli bysme se vykoupat,vím že to nesnášíš ale dlouho jsme se..*Kazuki ho zastaví.*Neříkej to,nechci se dneska jít koupat,jednoduše nic neříkej.*Kazuki si sednul k jídlu a začal jíst studené vajíčka.*Máš to dobré Nee-chan.*řekne s úsměvem Ayumi.*
Ayumi: *Pokrúti hlavou a podá Kazukimu ruku* Tvoja druhá polovička má pravdu. Otvor prosím ťa oči, od čoho ich máš? *Pokarhá svojho nemotorného brata*
Kazuki: *Kazuki si sundá kalhoty a pak si nasadí trenky,následně si vezme své oblíbené červené tričko,který má uprostřed znak blesku a černé kalhoty,ponožky si nasadí žluté.Potom vyběhne z pokoje a znovu zakopne o koberec,tentokrát před Ayumi.*Já se na to můžu vykašlat,zase jsem zakopnul.Proč se všechno špatné musí stávat mě?*řekne Kazuki a praští do země,jeho černá polovina jenom odpoví.*Máš se koukat kam jdeš,furt myslíš na něco jiného,pak se nediv,až si jednou něco zlomíš.
Ayumi: *Potichu sa uchechtne keď sa Kazuki prezlieka* Nezabudni sa prísť najesť. *Povie, keď opúšťa miestnosť. Vojde naspäť do kuchyne a zaleje čaj aj Kazukimu. Následne ho položí na stôl vedľa taniera s už studenými vajíčkami*
Kazuki: *Kazuki se podíval na Ayumi a začal se usmívat.*Pomůžu ti najít tvou matku Nee-chan,aspoň ty budeš mít milujícího rodiče.Staráš se o někoho jako jsem já,chci aby jsi se za to mohla setkat s tvojí matkou a já ti s tím pomůžu.*Kazuki vstal z postele a začal hledat věci na převličení,nevadilo mu že v pokoji byla Ayumi,přeci jen se o něj starala,takže už ho několikrát nahého viděla.*
Ayumi: *Jemne ho objíme* Sľubujem. *Zašepká, no ihneď na to Kazukiho mierne odstrčí* Okej, dosť bolo objímania. *Uškrnie sa a opätovne ho postrapatí* Zaujímalo by ma ale čo je s mojou matkou... Ďalšie otcove cestopisy som už nenašla. *Sklamane zvesí hlavu a povzdychne si. Dostane však nápad* Náš sensei na akadémii bol predsa jeho najlepším kamarátom a bývalým tímovým parťákom! Možno by nám vedel povedať viac... *Uvažuje nahlas*
Kazuki: *Kazuki se podíval na Ayumi a pak jí dal pusu na tvář a objal ji.*Nee-chan slib mi že mě nikdy neopustíš a nikdy nikomu nedovolíš,aby mě od tebe oddělil.Nikdy nechci být sám,nechci abych byl bez rodiny.*položil si hlavu na její hruď.*Nee-chan,dohlédnu na to aby ti nikdo neublížil,nechci o tebe přijít.Vím že někdy utíkám z domu bez ohlášení,ale já rád cestuji a vždycky se snažím vrátit bez zranění,které by tě vyděsilo.*řekne Kazuki smutným hlasem.*
Ayumi: *Vykopne Kazukimu nôž z rúk a posadí sa vedľa neho na posteľ. Jednou rukou ho objíme okolo ramien* Bez ohľadu na to, či máme alebo nemáme rovnakú matku, vždy budeš môj malý, občas blbý brat. *Usmeje sa a postrapatí mu vlasy* Okrem iného... SME súrodenci. Keďže máme spoločného len otca, mali by sme byť podľa správnosti nevlastní súrodenci, ale to slovo nechcem z tvojich úsť nikdy počuť, je ti to jasné, Kazu? *Prísne mu pozrie do očí*
Kazuki: *Kazuki otevřel oči a četl stránku,když ji dočetl,tak se vylekaně podíval na Ayumi.*A-ale matka se jmenovala Yuna,vím to řekl mi to strýc než umřel před rokem,dokonce mi ukázal fotku jak matka vypadala.Tohle ale znamená,že ty a já.*Kazuki se začne tvářit smutně a černá polovina dočte stránku.*Já jsem bez sestry,všichni mi celý život lhali,ty nejsi moje sestra,jenom ti řekli ať se o mě staráš a děláš že jsi moje sestra.*Kazuki byl ještě moc malí na to aby pochopil,že Ayumi je ve skutečnosti jeho nevlastní sestra,Kazuki si to vzal že nemá nikoho a celý život mu lhali.Kazuki začne brečet.*Všichni mi lhali,jsem sám nemám nikoho,jsem opuštěný,já..já nechci žít osamotě!*Kazuki vzal nožík,který měl na stolku vedle postele a namířil ho na sebe.*Neblbni!Přece se nezabiješ kvůli tomuhle!*řekne černá polovina a chytí levou ruku,která držela nůž a mířila na hruď.*Pusť mě,nechci žít ve světě kde žiju sám a kde mi všichni lžou!
Ayumi: *Kniha, ktorú momentálne čítala ju skutočne zaujala. Bol to jeden z mnohých cestopisov jej otca. Veľmi ho nepoznala, predsa len zomrel keď sa Kazuki ešte batolil. Vďaka jeho poznámkam mala pocit, že mu je o čosi bližšie. Pretočí na ďalšiu stranu a uvidí na nej akúsi fotku. Bol na nej jej otec a akousi ženou, ktorej farba vlasou nápadne pripomínala tie Ayumine* /Čo to...?/ *Prižmúri oči a číta ďalej* Dnes som spoznal Rimu-chan. Je to naozaj zaujímavá žena a čosi z nej vyžaruje... *Pomaly číta riadky písané rukou a nestačí sa diviť. Jej otec tam píše o tom, ako prepadol láske voči akejsi žene. Ayumi prelistuje o pár strán ďalej* Rima-chan mi dnes oznámila, že budem otcom. Spočiatku som nevedel, čo si o tom myslieť, no nakoniec som usúdil, že to bude v poriadku. Bude to vraj dievčatko. Bol by som rád, ak by sa volala Ayumi, po mojej matke. *Po dočítaní slov knihu zavrela a rozutekala sa spolu s ňou ku Kazukiho izbe. Neváhala a vtrhla dnu. Prebehla k jeho posteli a podala mu knihu s otvorenou stránkou, ktorú práve čítala* Na.
Kazuki: *Kazuki se usměje.*Přeji příjemný odpočinek Nee-chan,jsem rád že jsi taky jednou ustoupila a rozhodla ses relaxovat.Já si jdu lehnout do postele,pokud by ses cítila osamělá,můžeš si klidně lehnout vedle mě Nee-chan.*Kazuki vešel do svého pokoje a zavřel dveře,ihned skočil na postel a roztáhl se.*Konečně si můžu odpočinout,nemyslel jsem si že jednou nastane den,kdy mě Nee-chan nechá celý den spát.*zavře oči.*
Ayumi: Daj sa vypchať. *Utrúsi a pomaly dojedá. Umyje svoj tanier a odloží ho na miesto. Zapáli sviečku a urobí si sypaný zelený čaj Macha. Trochu ho pofúka a odpije si* Otou-san... Mám pocit, že to nezvládnem. *Povie si skôr sama pre seba. Po dopití čaju šálku opláchne a odloží. Prejde do obývačky, kde sa usadí na gauč a otvorí rozčítanú knihu*
Kazuki: *Kazuki udělá otrávený výraz a zakroutí očima.*Ale mě se nechce,já chci celý den ležet,budeme trénovat až zítra dobrá?Dej si koupel,lehni a odpočívej jako já Nee-chan.*Kazuki začal couvat zpátky do pokoje.*Oba budeme v klidu,žádný stres,ani rány.*Dodá ještě,Kazukiho černá polovina se nevyjadřovala jelikož stále spala,Kazuki mohl ovládat celé tělo i bez černé poloviny.*
Ayumi: *Prežúva a keď má obsah jej úst správnu konzistenciu, prehltne. Utrie si ústa a vzhliadne ku Kazukimu* Trénovať BUDEME. A ak odmietneš jesť tak to do teba vlastnoručne nacpem ako do kačice. Pochopené? *Stiahne obočie. Už ju jej brat naozaj vytáčal a ak v tom bude ešte viac pokračovať, bude nútená uchýliť sa k násiliu*
Kazuki: *Kazuki se vyděšeně podívá na Ayumi.*''Naposled když jsem s ní cvičil,tak jsem měl hodně modřin a necítil jsem tělo.Musím jí nějak přesvědčit.''Nee-chan uděláme kompromis já sním jídlo a pak nebudeme muset trénovat,nebo aspoň já nebudu muset trénovat,co ty na to?*Kazuki čeká na pozitivní odpověď,ale má strach že tímhle co řekl Ayumi vytočí.*
Ayumi: *Nahlas si povzdychne a Kazukiho pustí. Usadí sa za stôl a pustí sa do jedla* Budeš to mať ale studené, baka. *Neodpustí si urážku* O dve hodiny po teba prídem a začneme pracovať na jednej technike. Boh ťa chráň ak nebudeš hore. *Pokračuje v raňajkovaní*
Kazuki: *Kazuki se sice začal klepat,když ho Ayumi chytla pod krkem,ale stále byl neodbytný.*Nee-chan,já nechci nic jíst,nemám hlad.Přeci to do mě nebudeš cpát nasílím.Navíc je mi nepříjemné,když na mě saháš a já jsem polonahý.Tohle mi přeci neuděláš Nee-chan*Kazuki chytne ruku Ayumi,která ho držela pod krkem a snaží se jí dostat od sebe,ale bohužel jeho sestra je silnější,takže se mu to zřejmě nepovede.*
Ayumi: *Pristúpi ku Kazukimu zozadu a chytí ho pod krkom* Ešte raz vypusti poslednú časť svojho monológu. *Zavrčí* Asi som zle počula.
Kazuki: Tak já se vyspím a pak se najít Nee-chan,vím že se o mě chceš starat,ale spánek je důležitejší než jídlo.Jestli chci být silný a velký ninja,musím hodně spát,abych měl hodně energie.*Kazuki obvykle poslechnul svou sestru,ale dneska byl neodbytný,odmítal splnit příkaz své starší sestry.*Jído zrovna teď nechci a do mě ho nedostaneš.Až se vyspím pak se možná najím.Nee-chan co kdyby sis našla nějakého kluka,pak by ses o mě nemusela starat*Kazuki se začne usmívat.*
Ayumi: *Chytí ho za predlaktie a donúti otočiť sa k nej* Ešte predtým, než sa z nás stali siroty som otcovi sľúbila, že sa o teba postarám. *Vážny výraz jej neschádza z tváre* A tak aj urobím. A poriadne jedlo k tomu patrí. Tak mi, prosím, sprav láskavosť a zjedz to, keď som to už nachystala. *Ruku mu pustí dúfajúc, že jej preslov ho prehovorí*
Kazuki: Nee-chan mě se nechce nic jíst,dneska chci celý den ležet v posteli a spát.To že mi je šest let neznamená,že mě musíš nosit k jídlu a budit mě.Fakt ještě chybí aby jsi mě oblékala a koupala,abych se cítil ještě trapněji.Co kdybych si šel lehnout a ty by si pak mohla být v klidu,že nikam neuteču a ty mě pak zase nebudeš muset hledat.*Kazuki vstal se židle aniž by se dotknul jídla a chystal se vrátit do postele.*
Ayumi: *Už to nevydrží a prejde ku Kazukiho posteli. Zodvihne ho za golier a prehodí si ho cez rameno. Spolu s ním kráča do kuchyne, zastaví sa až pri stole, kde posadí Kazukiho na stoličku. Hodí pred neho tanier s miešanými vajíčkami a zeleninou* Jedz. *Zamrmle a posadí sa spolu s jedlom oproti nemu*
Kazuki: *Kazukiho voda probudila a on ihned vstal.*Co blázníš?Zrovna se mi dobře spalo.Víš že by jsi neměla probouzet spícího,nosí to smůlu.*Kazukimu po břichu teče kapička,která ho začne šimrat.*Hahaha*začne se smát a rychle si tu kapičku utře.*Víš že koupele nesnáším,proč mě políváš vodou?Jdu si lehnout do postele a nic se mnou nehne.*Kazuki domluví a jde si lehnout,jeho černá polovina je stále unavená,takže nic neříká.*Jdu se ještě prospat.*Kazuki se roztáhne po posteli a zavře oči.*
Ayumi: *Prižmúri oči a vypochoduje z Kazukiho izby. Vojde do kúpeľne a napustí plný kýbel vody. Spolu s kýblom sa opäť vydá do Kazukiho izby. Celý obsah kýbla s vodou vyleje priamo na neho* Okamžite vstávaj ty darmožráč! *Zvreskne tak, že by to prebudilo aj mŕtveho*
Kazuki: *Kazuki stále ležel na zemi a moc nereagoval na otázku Ayumi.*Nee-chan,mě se nechce vstávat.Nech mě tu ležet,mě se nic nechce dělat.*zívne*třeba jdi někoho trápit,ale mě nech být.*Kazuki byl strašně líný vstávat.*''Ona mě nechá,znám její slabinu,nesnáší objímání a líbání,naštěstí ona neví že jsem lechtivý,takže mám výhodu a ona mě nechá odpovídat.''*pomyslí si vesele Kazuki*
Ayumi: *Dokončí prípravu raňajok a chystá sa ich naložiť na tanier keď sa odrazu ozve rana z Kazukiho izby. Položí panvičku a rozbehne sa tam. Uvidí Kazukiho ležať na zemi a naštvane sa oprie o zárubňu* Dokedy tam plánuješ ležať ako zdochnuté psisko? *Zavrčí*
Kazuki: *Kazuki se probudí a vstane s postele.Vlasy ma rozcuchané a na sobě má bílé kraťasy,tričko nemá.*Mě se nic nechce dělat,ale měl bych už vstávat.*Kazukiho černá polovina hned odpoví.*Pravda,ale musíme vstávat.*Kazuki udělal krok a zakopnul o koberec,když spadnul na zem ozvala se rána a Kazuki ležel nehybně na zemi.*Mě se nechce vstávat,asi takhle ještě zůstanu hodinku.*černá polovina jenom vzdychne.*Tahle rána určitě probudila Nee-chan,jestli uvidí že jsi zase líný vstát....radši nechci o tom mluvit.*Kazuki jenom zavřel oči.*Mě nic neudělá,určitě spí*Zívne*dobrou.
Ayumi: *Po prebudení sa postaví z postele a prejde do kuchyne. Prechádza popri bratovej izbe a jemne nakukne dnu. Ešte stále bol zakutraný v paplóne, nad čím Ayumi len pokrúti hlavou. V kuchyni vyberie panvicu a začne pripravovať vajíčka*
Shoutboardy končí. Více zde.