Přidej zprávu »
---: ---
Natsu Narimachi: *Když jsme šli pro postel, tak jsem chvíli přemýšlel, jak se s tím vlastně domů potáhneme, nebo jestli nám ji tam nějak dovezou. No když ji strejda Renji nechal zmizet, tak jsem byl překvapený.* Páni, tak to bych chtěl taky jednou umět. *Když jsme přišli domů, ukázal jsem, kde bych si představoval postel a tam ji strejda Renji zase nechal objevit.* Děkuju. *Když jsem dostal příkaz o tom, co mám dělat, mezitím co bude strejda pryč, tak jsem jen přikývl.* Neboj se, strejdo. Já si stejně půjdu lehnout, jsem docela dost unavený. *Zakončení věty doprovázelo poměrně dlouhé zívnutí a protření očí.* Tak se měj. *Rozloučil jsem se a lehl jsem si do postele, načež jsem okamžitě usnul.*
Renji Narimachi: Dobrá tedy.* Renji si při odchodu vyzvedne postel, kterou zapečetí do svitku, aby se s ní nemusel tahat. (Kuchiyose Tobidougu). Poté se vydal vyprovodit Natsua ještě domů, kde postel vyvolal ze svitku a umístil jí do pokoje tak, jak si Natsu vybere.* Tak já jdu, nikomu neotevírej, dělej že tady nejsi, ať chce kdo chce co chce. Tak zatím ahoj Natsu, budu spěchat. *Řekne a s těmi slovy zamkne a odejde.*
Natsu Narimachi: *Byl jsem rád, když mi strejda Renji koupil tu postel.* Děkuju moc! *Řekl jsem mu s radostí v očích.* Nene, tohle bude asi vše. Kdyžtak ještě uvidím, jestli se mi něco zalíbí a tak, ale zatím jsem spokojený. *Řekl jsem mu, kroutíc hlavou.* Jop, počkám. Vyzkouším si i rovnou novou postel a půjdu si rovnou lehnout. Začínám být docela unavený.
Renji Narimachi: Natsu Renjiho téměř vtáhl do samotného obchodu, bylo na něm vidět, že není na něco tak velkého zvyklý.* Tak vybirej a vybírej pečlivě. *Natsu si po chvíli rozmyslel jakou postel by rád. Renji byl pyšný na to, že mu zase trochu zlepšil náladu, proto postel okamžitě koupil.* Máš ji mít. Je ještě něco co by jsi v pokoji chtěl ? Pokud ano, rovnou ti to koupím, ale budeme muset jít, ještě musím něco zařídit s naší raikage víš, tak tě zatím ubytuju doma a ty tam na mě počkáš viď ?
Natsu Narimachi: Jo, byl! A to pořádný! *Řekl jsem s nadšením, strejdovi. Když jsme se objevili před nějakým obrovským nákupním domem, vypukli mi oči a spadla čelist.* Páni... *Jen mi vypadlo z úst.* Pojďme! *Zavelil jsem a táhl strejdu za ruku. Vyzkoušel jsem si snad každou postel, klem které jsme prošli, až jsem zůstal o jedné, která na mě působila úplně jinak.* Páni, tahle je hoodně pohodlná *Lehl jsem si a pořádně jí otestoval.* A taky celkem prostorná! *Ale to bylo dost možná jen kvůli mému dětskému vzrůstu.* Jestli bude vyhovovat cena, tak bych chtěl tuhle!! *Vykulil jsem na strejdu Renjiho psí oči.*
Renji Narimachi: Takže byl můj brácha takový kutil? *Renji se usmál. Nikdy si nedokázal představit, že by on sám dokázal tolik věcí udělat sám.* Jasně že jsou postele pohodlné a taky každá vypadá jinak, budeš si moct vybrat co budeš chtít. *V tu chvíli už se Renji s Natsuem octl před velkým obchodem (něco jako IKEA).* Tak Natsu, teď si do pokoje budeš moct vybrat úplně co budeš chtít. *Řekl Renji a vešel dovnitř *
Natsu Narimachi: Moc dobrý. *Odvětil jsem strejdovi, než stihl ochutnat, abych mu trochu prozradil, co ho čeká.* Viď? Mě taky moc chutná. *Pokračoval jsem a když jsme dojedli, strejda zaplatil a bylo na čase odejít.* Na shledanou. *Zakřičel jsem na paní za pultem a s úsměvem na tváři odešel.* Postel, jo? Doma jsem měl takovou dřevěnou, táta jí postavil. Byla i docela pohodlná. Vlastně všechno, co jsme měli doma, tak postavil táta. Dokonce dost možná i náš dům. *Zasmál jsem se.* Už se těším, zajímá mě, jak vypadají postele, které nejsou dělané doma. A hlavně, jestli budou taky pohodlné. Máš taky pohodlnou postel, strejdo? *Řekl jsem to všechno docela rychle, tak jsem doufal, že to strejda všechno zaregistroval.*
Renji Narimachi: Jasně že od tebe taky ochutnám. Jsem zvědavý jak moc dobrý koláč sis vybral. *Renji tedy ochutná a jablečný koláč je vážně výborný. Ale trochu kyselá chuť malin u Renjiho nakonec zvítězí. Renji ale chce, aby si Natsuo připadal jako malý vítěz.* Musím uznat, že sis vybral naprosto skvěle, tvůj koláč je fakt naprosto božský. *Renji taky dojedl a zaplatil. Jídlo si užíval, proto mu to chvíli zabralo.* Můžeme se rovnou vydat na cestu. *Renji vstal a počkal na Natsua.* No musíme ti koupit vše co se ti bude líbit. Hlavně musíme začít pořádnou postelí, aby jsi měl kde spát. *Renji se trochu usměje.*
Natsu Narimachi: *Ihned, jak nám donesli naše koláče, tak jsem se do něj pustil. Po prvním soustu jsem se málem roztekl.* Mmmňam. *Dodal jsem a dal si další.* Oh, jo. Dám si, díky! *Ochutnal jsem kousek od strejdy Renjiho a i jeho byl výborný. No jablečný koláč je jablečný koláč.* Dáš si i ty kousek ode mě? *Trochu jsem lžičkou odkrojil a nabídl mu.* Chutná mi to, je to výborné. *Postupně jsem v klidu dojedl svůj koláč a opřel se o židli a užíval si okamžik.* Pááni, je o tady mnohem lepší, než jsem si představoval. *Pousmál jsem se.* A co všechno máme v plánu nakoupit mi do pokoje?
Renji Narimachi: *Renji objednal svůj i Natsuův koláč hned jak si vybral. Pak si k Renjimu přisedl a Renji si ho konečně pořádně prohlédl.* ,,Takže tohle je krev mého bratra, krev rodu Narimachi." Budeš se učit jak doma, tak na akademii. Sám tě naučím vše co umím. *Pak oběma přinesli koláč, u obou bylo trochu šlehačky a vidlička. Renji se chopil té své a začal pomalinku jíst. Koláč byl vážně výborný, ale s každým soustem měl Renji vetší chuť na pořádný žvanec masa. To ale potlačil.* Tak jak ti chutná Natsu ? můj je výborný, chceš ochutnat ?
Natsu Narimachi: *Když jsme přišli do cukrářství, tak jsem byl překvapený. Nikdy jsem nic takového neviděl. Všude samé koláče, zmrzliny a zákusky.* Páni... *Rozjasnily se mi oči a díval jsem se všude možně. No nejvíc mě zaujal jablečný koláč. Podíval jsem se na strejdu Renjiho se zábleskem v očích a ukázal prstem na jíž dříve zmíněný jablečný koláč. Posadil jsem se ke strejdovi a vyčkával.* Už se moc těším, ten koláč vypadá moc chutně! A taky se těším do akademie. Budeš mě učit i doma? Nebo se budu učit být silný jenom na akademii?
Renji Narimachi: Začneš chodit hned od zítra, přesně tak. *Renji byl rád, že Natsu má už lepší náladu. Nechtěl mu to připomínat, ale ze svého vlastního zájmu se na to prostě musel zeptat. Pak tedy vyrazil směrem k cukrářství.* Dobrá, dáme si prvně pořádně velký koláč. *Když přišli do cukrářství, Renji se hned podíval co nabízení, měli spoustu druhů koláčů, Renjiho ale zaujal malinový.* Tak si vyber Natsu, já si zatím támhle sednu. *Renji se posadil a zatím si nic neobjednával, čekal až si vybere i Natsu.*
Natsu Narimachi: *Když jsme dorazili k akademii a sledoval jsem, jak strejda Renji všechno vyřizuje, tak jsem přešel na jiné myšlenky.* A kdy tam začnu chodit? Od zítra? *Zeptal jsem se.* Takže přeci jen máš kamarády. *Zasmál jsem se.* Jop, určitě bych ho chtěl někdy poznat. Třeba to bude i můj kamarád. *Zapřemýšlel jsem.* Pojďme asi nejdřív na koláč, hlavně mám hlad a ty se navíc pak nebudeš muset tahat s věcmi po cukrářství.
Renji Narimachi: *Renji si vyslechne jak Natsu mluví, ví že mu to nemůže dělat dobře, proto ho hned potom vezme na ramena a nese ho směrem k akademii. Když dojdou, ukáže na budovu.* Tak tady jsem se učil já, spolu se svým nejlepším kamarádem. Jeho jméno je Yuzuru Yin, jednou ti ho určitě představím. *Renji pak vešel dovnitř, kde pak Natsua přihlásil ke studiu. Když vyšel ven, pořád ho nesl.* Tak jak to vidíš, vydáme se prvně na ten slíbený koláč, nebo si chceš nejdřív vybrat nějaké věci do pokoje ?
Natsu Narimachi: *Přijal jsem strejdovu ruku a následoval ho.* Už se těším do té akademie, jsem celkem zvědavý, jak to tam vypadá. *Když jsem si vyslechl strejdovu otázku, změnila se mi nálada. Trochu poklesla.* Mno, víš... *Zatnul jsem pěsti.* Pamatuju si... *Snažil jsem si vzpomenout na co nejvíc věcí, tušil jsem, že to strejdu nějak pomůže. Hlavou mi chodili různé myšlenky, ne moc hezké, až mi tam skočila poslední, která byla nejvíc drastická, ale asi nám i nejvíc pomůže.* Když přede mě táta skočil, aby mi zachránil život, protože mě nějaká osoba chtěla zabít, tak když padal k zemi, pamatuji si dlouhé bílé vlasy...ženu a...a...nějaký kosočtverec na čele. To je všechno, dál už si nic nepamatuju, promiň.
Renji Narimachi: Ale ano, určitě ti pokoj vybavíme, ať se ti tam líbí co nejvíce. *Renji byl rád, že se jeho synovci v pokoji líbí. Byl to poslední živý člen jeho rodiny, proto ho hodlal chránit za cenu svého života a chtěl, aby se měl dobře, jako jeho vlastní syn.* Tak se tedy zase vydáme ven. Pojď. *Renji nastavil ruku, aby se mohl Natsu chytit. Pokud se tak stalo a on ho následoval, namířili si to rovnou k akademii.* Natsu, musím se tě na něco zeptat, nevzpomínáš si na něco, co se stalo když na vás zaútočili ? Někoho kdo ten útok vedl? Cokoliv.
Natsu Narimachi: *Když jsme přišli do bytu strejdy Renjiho, byl jsem docela překvapen. V mojí hlavě to vypadalo úplně jinak, ale i tak se mi tady líbilo.* Jo, líbí se mi tady! *Šel jsem se podívat do místnosti, která měla být můj budoucí pokoj. Byla velká, minimálně mě to tak přišlo.* Páni, tenhle pokoj je obrovský! Je to úplně jiné, než můj pokojíček. Ale věcmi se trápit nemusíš. U nás jsem měl jenom malou postýlku a pár hraček, nic víc. Stejně jsem většinu času trávil venku a pomáhal tátovi. *Usmál jsem se na strejdu.* Jop, můžeme! *Stejně jsem se nejvíc těšil na ten koláč, ale byl jsem zvědavý, jak vypadá ta akademie.* A ty jsi taky chodil na akademii, strejdo? Měl jsi tam nějaké kamarády? Já bych si chtěl najít nějaké kamarády, alespoň jednoho. U nás ve vesnici byly všichni mnohem starší nebo úplně staří.
Renji Narimachi: Budeš mít svůj vlastní pokoj, jen ho budeme ještě muset vybavit. Nepočítal jsem s tekvouhle situací. *To už byly oba nedaleko bytu. Když přišli k němu, Renji si uvolnil jednu ruku a odemkl. Neměl tam úplně uklizeno, ale byl tam pořádek, do kterého by se nestyděl pozvat návštěvu.* Tak tohle teď bude tvůj domov. *Renji postavil synovce na zem a dal mu čas se porozhlédnout. Pak se vydal směrem, kde byl prázdný a nevyužitý pokoj.* Natsu, tady bude tvůj pokoj, jen musíme nakoupit vše, co si do něj budeš chtít dát. Tak co ? Líbí se ti tady ? Pořádně si to tu prohlédni a rovnou můžeme vyrazit zapsat tě do akademie, možná stihneme i koláč a nakoupit rovnou nějaké věci do pokoje. *Renji se na Natsua usmál.*
Natsu Narimachi: Páni, v bytě jsem ještě nikdy nebyl! Docela se tam i těším. *V mé hlavě to bylo úžasné místo, plné sladkostí, hraček a místa na hraní.* Taková ta škola, o které mluvil táta. Tak to se těším, chci být silný. A na ten koláč bychom se mohli stavit. Určitě nebude tak dobrý, jako od paní Saharu, nebo od maminky, ale pochutnám si i tak. *Usmál jsem se na strejdu Renjiho.* Jo, myslím, že se mi tady bude líbit.
Renji Narimachi: Bydlím vy bytě, ale je veliký. A koláče miluju, takže by jsme si na nějaký mohli zajít, co ty na to ? A akademie..to je místo, kde se učíš jak být správný ninja, naučí tě tam být silný, tak jako byl tvůj tatínek. A já sám tě naučím, jak být ještě silnější. *Renji, který měl svého sinovce v náručí, se vydal směrem domů.*
Natsu Narimachi: Rád bych. *Kývl jsem na strejdu.* A ty bydlíš v domě? My jsme totiž měli takovou chajdu se zahrádkou a hrozně fajn sousedy, kteří nám vždycky přinesli nějaký moláč nebo tak. Máš rád koláče? Já mám nejradši jabkovej. *Zasypal jsem strejdu Renjiho otázkami, na něž odpověď mě opravdu zajímala.* Akademii? Co to je? Zní to děsivě. *Zeptal jsem se představoval jsem si docela strašidelná místa. Třeba náš sklep.*
Renji Narimachi: Dobře, děkuji že jste přišli co nejdřív a nenechali ho chudáka trápit. *Renji se podíval na svého synovce.* Tak co, chceš se podívat, kde teď budeš bydlet ? *Renji jen naznačil ninjům jednou rukou že už můžou jí.* Zítra tě přihlásím do akademie, souhlasíš ? A nebo tě tam klidně zapíšu ještě dneska.
Natsu Narimachi: Mhm. *Jen jsem zamumlal a pokýval hlavou. Nic jsem neříkal, užíval jsem si tento okamžik a vryl jsem si ho do paměti. Ani jsem si nevšiml, že mi strejda Renji vlastně zakryl uši.* (NPC 1) Neví se to jistě, pane, ale máme informace, že to mohla být jistá skupinka banditů a nukeninů v čele pravděpodobně s dalším Nukeninem, ale neví se, o koho přesně jde. Zatím je nikdo nechytil. Nukenina podezříváme z důvodu, že na vesnici byly jasné znaky používání technik a to v takovém množství, že váš bratr to sám udělat nemohl a to si to neberte ve zlém. (NPC 2) Proto jsme vlastně i tady. Chtěli jsme se zeptat kluka, jestli si něco nepamatuje. Nechtěli jsme to dělat, když byl v takovém stavu. Ale teď, když vás zná a jste s ním, třeba byste se ho mohl zeptat vy. Nebo minimálně je teď k takové věci lepší příležitost, než předtím.
Renji Narimachi: Ano, jsem tvůj strejda. Budeš teď bydlet u mě, ano ? *Renji mu opětoval objetí, ale v jeho podání dost jemné, protože měl obrovskou sílu díky Gobi.* Neboj, už tě nenechám samotného. Budu tě bránit. *Renji nebyl zvyklý na to, že už má sluch na úrovni obyčejného člověka a proto se snažil zaslechnout, o čem si šeptají dva shinobi vzadu. Nejspíše šlo jen o něco drobného, co se situací nemělo co dělat. Pak Natsuovi zakryl uši, aby neslyšel co říká.* Ví se kdo za to může ?! Nenechám to jen tak. Bratra pohřbím a ty sráče rosekám. Pokud to nezjistí vesnice, zjistím si to sám.*Ještě chvíli mu držel uši, než mu shinobi odpoví.*
Natsu Narimachi: *Když mě Renji vzal do náruče, byl jsem překvapený, ale neměl jsem žádné řeči. Byl jsem pořád trochu zmatený. Na to, že budu v bezpečí jsem jen přikývl.* T-Těší mě. -Tuto větu jsem ale také řekl s velmi překvapivým výrazem. Věděl jsem, že ti pánové něco říkali o mém blízkém, ale stejné příjmení mě překvapilo.* Takže jsi můj strejda? *Zeptal jsem se jemňoučkým hlasem, mezitím co jsem měl ruce kolem jeho krku a díval jsem se mu do očí s vykulenýma očima, které jasně říkaly, že se mi trochu ulevilo. Pak jsem ho jen pořádně objal a zmáčkl, co nejvíc jsem mohl.* Už nikdy nechci být takhle sám. *Řekl jsem skoro s brekem, ale nakonec jsem žádný výjev nespustil.*
Renji Narimachi: Dobrý den, co potřebujete pánové ? * Renji byl zmatený, myslel že vedení vesnice po něm něco chce. Ale to většinou znamenalo, že se má dostavit za Raikage.* Můj...můj bratr?! To není... nemohl. ,,Takže je to tak, našemu rodu asi není souzeno přežít." *Renji neměl sílu na na něco se ptát, ale najednou ho překvapila další osoba. Malý kluk. Renji se koukl do očí oběma ninjům, když ho pozdravil.* Narimachi? Sanjim měl syna ? *Renjimu to dost zlepšilo náladu. Ale pořád na tom byl špatně, přeci jen mu umřela rodina. Koukl na chlapce a vzal ho do náruče, byl lehoučký.* Neboj jsi v bezpečí. Tady tě ochráním, tobě se nic nestane. ,,Za toho kluka klidně položím život, je to má rodina!" *Renji ani nepomyslel na to, že by to mohl být nějaký podvod. Přeci jen ho přivedli přímo shinobi z vesnice.* Ahoj chlapče, já jsem Renji, Renji Narimachi, jsem bratr tvého otce. Asi se teď o tebe budu starat. *Renji se nechtěl zatím moc vyptávat, protože to pro chlapce mohlo být těžké.* Jak příhodné k této smutné události, tady v tom hrobě leží tvůj dědeček a babička, byli to skvělí lidé, kteří vychovali mě, i tvého otce.
Natsu Narimachi: (NPC 1) Pane Narimachi? *Zeptal se jeden ze dvou chlápků.* (NPC 2) Jsme rádi, že jsme na vás narazili samotného. I když je toto místo pro něco takového dost možná nevhodné. (NPC 1) Přišli jsme vám totiž sdělit, že váš bratr, Sanji, zemřel při následku rabování vesničky, ve které šťastně žil se svojí rodinou. Jakožto jediný shinobi ve vesnici, nebyl schopen jí ubránit proti velké přesile. Je nám to velmi líto. *Dva muži chvíli nic neříkali, chtěli vyčkat na reakci Renjiho, aby zvolili správnou cestu, jak mu sdělit ještě jednu informaci.* (NPC 2) Nicméně, je zde ještě jedna věc, kterou byste měl vědět. *Dva muži udělali kro stranou a zpoza jednoho chlápka vykoukl malý kluk.* (Natsu) D-Dobrý den... *Chvíli mlčel a díval se všude možně, jen ne Renjimu do očí.* (Natsu) J-Já jsem Natsu. Natsu Narimachi...
Renji Narimachi: *Renji se rozhodl, že uctí památku svých rodičů, kteří už před časem zemřeli. Nezemřeli násilně, ale přirozenou smrtí, bohužel Renji je neviděl a proto mu to bylo oznámeno jako zlá zpráva. Koupil maminčiny oblíbené kytky a vypravil se k jejich společnému hrobu.* ,,Mohl bych nechat vytvořit rodovou hrobku, přeci jen náš rod stále žije a hodlám ho uchovat." *Když Renji přišel, prohlédl si hrob a potichu promluvil.* Ahoj, mami a tati. Dlouho jsem vás neviděl, až moc. Nebyl jsem tu pro vás když bylo třeba, byl jsem slabý, ale to už teď není, dostal jsem školu, která ze mě udělala muže. *Renji pak položil květiny na hrob a sedl si naproti němu. Renjiho bratr před nějakou dobou opustil vesnici a usadil se někde nedaleko Konohy. Renji téměř celý život nevěděl, že má bratra, zjistil to se smrtí rodičů. Renji seděl u hrobu a jen si vše promítal v hlavě. To jaké měl na rodinu štěstí, měl kolem sebe lidi, kteří ho milovali.*
---: ---
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi má dnes opět další, ale ještě před tím než se vydala na misi tak si rychle skočila domů, kde se převlékla a ještě se pořádně najedla.*"super, dneska je to znovu úklid proč ne.. A ještě k tomu na hřbitově.. Má to výhodu.. Když se mě někdo někdy zeptá co jsem dělala kdysi za práci tak řeknu že jsem pod sebou měla stovky lidí.."*Katayanagi na sobě měla jenom šedé tílko a šedé tepláky, přeci jenom šla na hřbitov pracovat, prostě takový ten domácí úbor přeci jenom šla na hřbitov pracovat nešla nikam na rande. Katayanagi měla vlasy v culíku a měla je pod trikem aby se jí zbytečně nezašpinily od hlíny až bude dávat pryč plevel.*"tak všechno mám? Doufám že ano.. Počkat.. Vlastně co bych sebou měla mít na poarany hřbitov.. Maximálně dobrou náladu.."*Katayanagi byla tedy schopná vyrazit a taky vyrazila, když tam dorazila, dostala okamžitě úkoly od toho týpka co tam pracuje (nemám tušení jak se mu teď říká). Katayanagi všechno jenom odkývla a šla dělat svou práci což bylo vytrhání plevele a nesledné utření prachu z hrobů a trošku zametení uliček aby to tam trošku nějak vypadalo.*"opravdu už chci být chunnin... Pořád lepší než dělat tyhle opičí práce... Ale mám výhodu, naštěstí brzo budou tak se dočkám toho že tam půjdu, a doufám že i vyhraju, pokud ne tak si rozbiju hlavu o zeď."hehe to by bylo vtipné, pane doktore? Za co tady leží ta dívka? Ale nic nezvládla CHZ tak si rozbila hlavu o zeď... Jo to by bylo vtipné.*řekla jen tak pro sebe dokonce se i zasmála a začala pracovat, nejdříve tedy začala trhat plevel kterého tam bylo opravdu hodně a Katayanagi nezbývalo nic jiného než si opět zpívat, sice už hrozilo že jí někdo uslyší, ale netrápilo jí to. Katayanagi se takto dostávala od hrobu k hrobu až nakonec se konečně podařilo a vytrhala plevel všude kde to šlo, poté si doběhla pro smetáček a začala z hrobů dávat pryč prach, což taky nebyla dvakrát zábava, ale bylo to rozhodně rychlejší než trhat plevel.*"některé ty jména jsou opravdu vtipné.. Vím že bych neměla.. Ale prostě to nejde.. Takové blbý jména co dostávají.. Se nedivím že radši umřeli než aby měli tyhle jména.."*Katayanagi si zavtipkovala v hlavě a dokonce se zasmála, když měla smetený I prach z hrobů, tak si doběhla pro velké koště a začala to tam celé zametat.*"si přijdu už opravdu jako uklízečka.. Možná moje práce bude uklízet.. Přitom bych aspoň mohla být kurva a tancovat u koštěte určitě bych se prosadila víc než jako shinobi co musí uklízet hroby."*Katayanagi si povzdechla a pokračovala dál v práci, když už i tohle měla všechno hotové tak veškerý bordel co byl na hromadě, tak naházela do pytle, který pak vyhodila do koše, ovšem ještě jí ten typek zastavil a nakázal jí, aby ještě posekala trávu kolem.*"no super takže teď jsem zahradník? Jsem shinobi uklízečka a teď ještě mi dají titul zahradníka? No ovšem že ano.. Lehká pracovní síla proč ne že ano.."*zanadava si v hlavě a jde si pro kosu.*"tak tohle bude tak rychlý že nebude ani vědět."*Katayanagi proto začne sekat trávu, ale vůbec se s tím nesere a dělá to nejrychlejším možným způsobem co jde, tak aby nikdo zase nemohl říct že je to nahovno, když už I tohle měla hotové tak kosu opět uklidila a konečně šla oznámit že je hotovo a ona konečně mohla jít domů.*
---: ---
Renji Narimachi: *Renji se opět rozhodl, že si udělá malou procházku po městě. Když došel k hřbitovu, rozhodl se uctít smrt pár svých známých a jít se na jejich hroby alespoň podívat. Když ale přišel k hrobům byl vyděšen, až znechucen. Hroby byly pokreslené, některé zničené a všechny kytky a svíčky rozházené okolo. Renji se rozhodl, že takhle to nenechá, proto blízké okolí rychle uklidil a vše co z hrobů šlo smazat tak smazal.* ,,Kdo tohle mohl udělat ? Je odporné jak se dokáží někteří lidé chovat, obzvláště k těm co se nemohou bránit." *Byl podvečer a Renji si myslel, že v tuhle dobu by se zde mohl pachatel znovu ukázat. Jenže Renji měl ještě hodně práce a proto neměl čas čekat až se někdo ukáže. Proto vzal štětec a papír, na který nakreslil pár malých zvířat (motýly, žáby, ptáky) a pomocí techniky Sukoshi Tanken se všechna zvířata vydala do okolí. Potom Renji odešel. Zvířata celou noc špehovala co se odehrávalo. Objevila se večer mladá dívka, která nesla kýbl barev. Renjimu hned bylo jasné co tam asi dělala. Renji se rozhodl, že tento večer na hřbitově počká. Když nastal večer, Renji se vydal na hřbitov a vylezl na nejvyšší strom v okolí, aby měl dobrý výhled. Večer pak přišla ona dívka, tentokrát ale kýbl nenesla. Renji k ní přiskočil a chytil jí ruce, ta se ale náhle proměnila v kus dřeva.* ,,Proč by nějaký shinobi tohle někdy dělal?:" * Najednou si všiml, že se dívka snaží utéct. Díky Nan Kaizou natáhl ruku a díce podrazil nohy. Pak Renji přišel k ležící dívce. Ta ovšem nechtěla spolupracovat. Začala Renjiho mlátit a kopat. Renji jí chytil jednu ruku, ona na to odpověděla kousnutím. To už Renjiho trochu přestávalo bavit proto provedl Tenshigan no Kusari a dívce tím uvěznil ruce.* Proč ničíš hroby ? *Dívka neodpověděla, ale pouze zbystřila.* Odpověz mi. *dívka stále neřekla ani slovo, místo toho koukla na Renjiho a otevřela ústa. Neměla jazyk. Nemohla tudíž mluvit.* ,,Kdo by něco provedl tak mladé dívce ?!" * Renji přestal přemýšlet a vrátil se k tomu, kvůli čemu přišel.* Musíš to tu uklidit. *Dívka se začala vzpouzet a kopat.* Musíš to tu uklidit! *Zopakoval Renji dost silným hlasem.* Buď napravíš vše co jsi způsobila, nebo tě odvedu na policii, rozumíš? *Dívka se uklidnila a pohlédla na Renjiho, potom jen přikývla.* Takže souhlasíš s tím, že to tu uklidíš a já tě nezavedu na policii? *Dívka opět přikývla. Renji proto zrušil své jutsu a dívku pustil. Ta začala k jeho překvapení opravdu vše uklízet. Renji na ní chvíli dozoroval. Práce jí šla rychle. A hned když všechno dodělal, ani se neotočila k Renjimu a utekla.* ,,Zvláštní dívka, zajímalo by mě proč to dělala. Ale je to jedno, ani nevím kdo to byl." *Řekl si Renji a vydal se domů.*
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal třetí den konkurzu a Ziki se opět probudil do nového dne. Podstoupil své ranní rituály a vyšel na místo setkání, které bylo pro všechny dny určeno stejně. Tam už na něj znovu čekali všichni kandidáti.* „Líbí se mi jejich dochvilnost.“ *Pomyslel si Ziki. Když přišel, všichni ho pozdravili.* Dobré ráno, mí milí uchazeči. Dnes otestujeme vaše reakční schopnosti. Zajdeme spolu k jedné rokli poblíž vesnice, v níž je dlouhá, úzká trasa. Je tam spousta kamení, suti a různých nebezpečí. Navíc je relativně nestabilní, takže i sebemenší vibrace mohou strhnout části rokle. Vaším úkolem bude tyto nebezpečí předvídat a zavčas reagovat. Opět platí, že se nebudu sám bránit, takže pokud to pokazíte, nejen že si ublížíte sami, ale ublížíte i mě. A to si mě potom nepřejte. *Řekl jim výčet toho, co budou dnes dělat.* Budete chodit se mnou jednotlivě a ostatní se nebudou moci dívat, jak to probíhá. Na konci znovu uděláme nástup a já určím toho, jehož výkon mi přišel nejslabší. Nějaké dotazy? *Ozvalo se jednotné:* NE, LORDE RAIKAGE! *Ziki tedy mávl rukou, aby ho následovali a vyšel k rokli. Spolu s uchazeči tam vzal i pár lidí, kteří měli kontrolovat, aby se opravdu ani jeden z nich nedíval na průběh testu.* Ty, jdeš první. *Ukázal na jednoho z uchazečů. Ten k němu naklusal a připravil se. Jakmile Ziki vykročil, uchazeč se díval všude kolem sebe, jestli neuvidí nějaké odpadající kusy kamení, nebo podobné nebezpečenství. Jak se ale díval nad sebe, zpoza jednoho blízkého kamene vyběhl zamaskovaný muž s katanou a chtěl Zikiho rozseknout. Naštěstí si uchazeč toho všiml a okamžitě použil Doton: Ganchuusou a na nepřítele vyrazily rychlé ostny, které ho zapíchly a muž v doprovodu dýmu zmizel.* „Kage bunshin??“ *Pomyslel si uchazeč. Ziki šel stále kupředu, jako by se nic nestalo. Odteď si uchazeč všímal nejen vrchu, ale celé úzké stezky. Jak tak Ziki šel vepředu, najednou šlápl na připravenou past a zem pod ním se probořila. Ziki se nijak nesnažil bránit, jednoduše začal padat, jako by nestíhal reagovat. Uchazeč použil Suiton: Mizu no Muchi, čímž Zikiho zachytil vodním lanem a díky tomu Zikiho zachránil před ošklivým pádem. Okamžitě Raikageho vytáhl a když byl nahoře, oprášil se Ziki, jako by se nic nestalo a obešel past. Netrvalo to dlouho a objevilo se další nebezpečí. Ze strany se vynořil obrovský škorpion, který neváhal na Zikiho zaútočit. Uchazeč si toho všiml včas a použil Raiton: Chidori Eisou a škorpiona rozřezal na kousíčky. Ten ale zmizel za doprovodu dýmu, neboť to bylo kuchiyose. Ziki šel stále kupředu a nechával se chránit uchazečem. Neustále od kamení vyskakovali zneviditelněné kage bunshiny za pomoci Iwagakure no Jutsu, které je činilo prakticky neviditelnými. Uchazeč měl naštěstí dobré reakční schopnosti a tak si se všemi nástrahami dokázal slušně poradit. Asi za deset minut chůze došli na konec rokle a Ziki, který na sobě neměl ani jeden škrábanec, zhodnotil situaci.* Výborně, dobrá práce. Teď se vrátíme zpět. Neboj, teď už nám nic hrozit nebude. *Následně se tedy vraceli stejnou cestou zpět. Jak Ziki řekl, tak to také bylo. Žádné další nečekané nástrahy. Normálně by sebe i uchazeče přenesl zpět na začátek pomocí Hiraishinu, ale zapomněl si tam nechat bleskový kunai. Když došli zpět, Ziki, aby nezapomněl, vytáhl jeden bleskový kunai a zabodl ho doprostřed kroužku, ve kterém seděl zbytek uchazečů. Poté si jednoho po druhém vyzkoušel, stejně jako toho předchozího. Vždy na konci jednoho průchodu naběhli lidi, kteří znovu trasu připravili pro dalšího uchazeče. Znovu platilo, že každý měl svůj osobitý styl, jak se hodlal postarat o Raikageho bezpečí. Někteří užívali to, jiní tamto… Jeden, který byl schopný senzibil, dokonce využil své schopnosti, aby vycítil všechny kage bunshiny a odpravoval je ještě dřív, než na Zikiho vyskočili. Když všichni uchazeči dokončili své výkony, Ziki se s nimi opět sešel a počkal, až se postaví do řady.* Paráda! Tahle zkouška se mi líbila ještě víc, než ta předchozí. Bylo vidět, že jste se všichni snažili. Nicméně, jsou tu dva, kteří to tak nějak úplně nezvládli. Oni ví, co myslím. Teď se jen musím rozhodnout, kdo vypadne… Hmm… Dobře, uděláme to takhle. Vystupte z řady… *Vystoupil oba naráz.* A teď… si střihněte. Oba jste to pokazili tak nějak stejně špatně, takže o tom rozhodneme náhodně. *Oba uchazeči se na sebe nejprve nevěřícně podívali, ale jeden z nich poté pokrčil rameny a připravil ruce na kámen nůžky papír. Druhý se také připravil a Ziki to odstartoval.* Takže, na jednu vítěznou. Teď! *Střihli si a poražený okamžitě opustil konkurz.* Paráda. Budu se na vás těšit zítra při dalším testu. Odpočiňte si. *Rozloučil se a odešel zpět do své kanceláře. Poté si v kanceláři ještě pod stůl hodil značku k Hiraishinu, aby do ní pořád nemusel chodit pěšky. Když pak padla znovu noc, vrátil se Ziki zpět do svého hradu. Zase pěšky. Tedy si označil ještě zeď v hlavní hale jeho hradu, aby se mohl přemístit kdykoliv dovnitř. Poté si už jen lehl a šel spát.*
---:: ---
(NPC): *Chtěl se ho alespoň zeptat na jméno, ale ani to nestihl. Než mu klučina zmizel, tak mu stačil jen říct.* Není zač děkovat. Měj se. *Mávl mu na rozloučenou, i když viděl, že je už zády k němu. Poté se vydal zpět k tomu obchůdku, že si tedy něco koupí. Netušil však, že tentokrát na svou dobrosrdečnost doplatil, že je bez peněz.*
Myou: *Celé si to přebíral v hlavě. Měl tak trochu obavy z toho, že až ten muž zjistí, že je bez peněženky, tak jen dojde k domu, kam ho doprovázel a bude se jich dožadovat zpět.* "Měl bych něco udělat. Za chvíli jsme tam. Nechci, aby věděl, kde bydlím." *Náhle se tedy zastavil a otočil se na ninju.* Velice vám děkuji za doprovod, ale dál už to zvládnu sám. *Mírně se mu poklonil, a pak se vydal dál. Zahnul do nejbližší uličky a dal se do běhu. Měl by to daleko blíž, kdyby před tím běžel rovně, ale on to vzal oklikou schválně. Ninja neví, jak se jmenuje, neví kde bydlí a pokud bude mít Myou štěstí, tak se ani nepotkají.*
(NPC): *Když si ho doposlechl, tak naznal, že asi nebude úplně nejlepší nápad ho tu ještě déle zdržovat.* Chápu. Tak tedy raději půjdeme dál. *Řekl s úsměvem a za chvíli už měly onen malý obchůdek za zády. Ninja se tam ale plánoval ještě vrátit, aby si něco koupil. O tom se chlapci ale nezmiňoval.*
Myou: *Myou se zarazil, když ninja zastavil a ptal se ho jestli nemá hlad. On opravdu celkem hlad měl, ale nemohl tam s ním jít. To by totiž ten ninja zjistil, že přišel o peněženku a mohlo by mu dojít, že ten zloděj je Myou. Musel tedy hned něco vymyslet.* Jste opravdu hodný, ale ta paní na mě čeká doma s jídlem. Rád bych večeři ještě stihl, aby se na mě nezlobila. *Vyklopil ze sebe celkem rychle.* Už takhle přijdu později, tak nechci mít ještě větší problémy. *Dodal. Ninja by mu přeci nepřidával problémy, soudě podle toho, jak se doposud choval.*
(NPC): *Vydal se tedy za chlapcem, aniž by cokoliv říkal. Zajímalo by ho, co se mu teď asi honí hlavou. Zrovna procházeli kolem malého obchůdku s jídlem, kde měli ještě takhle pozdě otevřeno.* Nemáš hlad? *Zeptal se ho a zastavil se.* Mohl bych ti něco koupit… třeba něco teplého na zahřátí. *Navrhl mu.*
Myou: *Touto cestou šel již hodněkrát, tak moc dobře věděl kudy.* Tudy. *Řekl a vydal se jednou z ulic. Šel kousek před tím mužem, aby mu stále nemusel ukazovat kudy jít. Na druhou stranu mu ale nebylo moc příjemné, že ho měl takhle, i když jen kousek, za zády. Nedůvěřoval mu, i když se zdál milý. Neznal ho. Po chvíli opět trochu zpomalil, aby mohl jít vedle něho. Jejich cesta už bude většinu času pouze rovně.*
(NPC): *Podivil se tomu, co řekl, ale neptal se.* "Je celkem zvláštní…" *O něco zrychlil a za chvíli došel na křižovatku. Jelikož nevěděl, kde chlapec bydlí, tak se ho musel zeptat.* Tak, kudy teď?
Myou: *Přišlo mu, že ninja jde celkem pomalu. Zrovna moc se mu to nelíbilo. Už chtěl být od něj pryč, aby náhodou nepřišel na to, že ho okradl.* Mohli bychom přidat, začíná mi být zima. *Ona celkem zima opravdu byla, ale ne zase taková, aby si na to stěžoval.*
(NPC): Jo tak. *Moc o takovýchle věcech nevěděl a ani se nechtěl vyptávat dál. Klučina by toho asi nevěděl také o moc víc. Když mu byl ukázán směr, tak tam vykročil. Nešel moc rychle, aby mu kluk stačil. Třeba ho to koleno ještě bolelo, tak by pro něj rychlejší chůze mohla být nepříjemná. Krom toho byl ještě malý a dělal daleko menší kroky, než dospělý člověk.*
Myou: "Výborně, nevypadá, že by si toho všiml." Občas se mi to stává, ale jedna doktorka říkala, že se to spraví, když se budu hodně hýbat, běhat a tak… *Řekl lež, která ho zrovna napadla. Ovšem řekl ji opravdu věrohodně. I on se pak rozhlédl kolem, aby zjistil, kudy k domu, kde bydlel.* Tam. *Ukázal rukou do uličky nalevo a roztomile se usmál. Zas tak veselo mu ale vnitřně nebylo.*
(NPC): Neměl jsi s ním v poslední době něco? Nějaké zranění? Nebo se to stalo teď poprvé? *Začal se ho vyptávat. Staral se teď spíše o jeho zdraví, než o to, že mu právě byla ukradena peněženka z kapsy.* Tak snad to bude v pořádku i nadále. *Řekl s úsměvem a rozhlédl se.* Tak, kudy půjdeme?
Myou: *Zatím to šlo podle jeho plánu.* Nevím, najednou mě rozbolelo koleno. Zkrabatil čelo a chvíli si koleno mnul. Poté se zkoušel postavit, s čímž mu ninja pomohl. A jak se tak zvedal, obratně sáhl po obsahu jeho kapsy a vytáhl ho ven. Zastrčil si ho za bílou látku, kterou měl uvázanou kolem pasu. Nedělal tohle poprvé a asi ani naposledy. Byl v tom dobrý. Nikdy ale neokrádal žádného ninju, tak doufal, že si toho nevšimne.* Děkuju, už je to lepší. *Chvíli přenášel váhu z jedné nohy na druhou a poté pokýval hlavou, že už dobré.*
(NPC): *Myslel si, že se chtěl chlapec už vydat na cestu, takže ani nedosedl a zůstal stát. Když ale před ním upadl na zem, tak se k němu hned přikrčil a začal se ho vyptávat jestli je v pořádku a co se vlastně stalo. Ono takhle najednou spadnout na zem není úplně normální.*
Myou: Já nevím. *Řekl a znovu pokrčil rameny, přičemž si stále myslel své. Na to, že chtěl jít ninja s ním mu nic neřekl. Bylo mu to jedno. Stejně ho ale zajímalo to, co má v kapse. Mohly by tam být peníze, které by se zrovna jemu hodily. A tak, když se ninja ještě přiblížil, že si sedne, on se začal zvedat. Místo toho, aby se postavil na nohy ale dopadl na zem. Pak se posadil a promnul si koleno.* Au.
(NPC): Ale… To přeci neznamená, že mi nemůže být líto něco špatného, co se někomu stalo. "Zřejmě nemá s lidmi moc dobrou zkušenost." Půjdu s tebou. Je už tma, tak aby se ti ještě něco nestalo. *Řekl rozhodně a už se chystal si sednout vedle něj na lavičku.*
Myou: Nemusí, není to přeci tvoje rodina, co není. *Ozval se trochu rozhořčeně.* "Proč ti to ale říkám." *Zavrtěl krátce hlavou. Jak si tak toho ninju prohlížel, zaujala ho jeho kapsa u kalhot. Byla něčeho plná, něco z ní koukalo. Možná to mohla být peněženka, nebo nějaké pouzdro na něco. Musel od toho ale odtrhnout oči, když mu odpovídal.* Měl, ale stejně jí bude jedno, jestli přijdu nebo ne. *Pokrčil rameny.* Uvidíme. Možná jo. *Bylo mu jedno, jestli půjde "domů" sám a nebo s někým.*
(NPC): To je mi líto… *Řekl ninja s opravdovou lítostí v hlase.* Neměl bys teda být už u té paní. Určitě se o tebe bude obávat. *Chvíli mlčel, ale pak dostal nápad.* Mohl bych tě doprovodit, jestli chceš. *Navrhl mu.*
Myou: *Myou si jen povzdechl a promnul si oči, protože je měl trochu zalepené.* Nemám. "Nevím nic o svém otci, matce, nebo sourozencích, pokud jsem nějaké měl, nebo mám. Jediný co vím, je to, že bych měl patřit k jakémusi klanu Doku, ale to ty přeci nepotřebuješ vědět." *Hodně často si takhle mluvil sám pro sebe. Někdy nahlas, jindy pouze v myšlenkách.* Bydlím s nějakou paní, která mi dává najíst. *Řekl neutrálně, protože se s tím už celkem smířil.*
(NPC): *Chlapcova reakce ho poněkud překvapila. Z toho, co řekl, by si mohl vyvodit hodně věcí. Nejpravděpodobnější však bylo, že ten kluk nemá nikoho, aby se o něj staral.* Promiň, ty asi nemáš rodinu, co? *Řekl polohlasem a dřepl si, aby na něj nekoukal tak shora.* Někde ale bydlet musíš. Přeci nežiješ na ulici… *Pokračoval.*
Myou: *Pomalu otevřel očka a když před sebou uviděl jakéhosi ninju, tak se rychle posadil a trochu polekaně ho sledoval.* Doma? Co je to doma? *Ptal se ho. Místo, kde byl nucen žít, za domov opravdu nepovažoval. Nepředstavoval si, že takový by měl domov být. Když si jeho oči konečně zvykly na tmu, tak si začal ninju zvědavě prohlížet.*
(NPC): *Mladý ninja hodnosti tokubetsu jounin běžel po potemnělých ulicích Kumogakure směrem k jeho domovu. Když však míjel hřbitov, nemohl si nevšimnout kohosi, jak leží nehnutě na lavičce. Ninja se tedy zastavil a přiblížil se. Byl to nejspíše kluk, i když jeden nikdy neví.* "Co tady dělá takhle pozdě večer?" *Opatrně mu poklepal na rameno a když se vzbudil, tak se ho zeptal.* Nemáš být doma?
Myou: *Postával u bran hřbitova a přemýšlel, jestli tam někde třeba neleží někdo, koho by mohl považovat za svou rodinu. Už měl velkou část projitou, ale stále nenarazil na hrob, kde by byl napsán někdo s jeho příjmením.* Kam zmizeli? *Zeptal se tiše sám sebe. Bylo pozdní odpoledne a on byl unavený. Posadil se na starou lavičku u brány. Oči se mu zavíraly. Po chvíli si lehl. Netrvalo dlouho a usnul. Všechno kolem pomalu začínalo temnět. Bylo jedno, kde spí. Ta ženská, se kterou bydlel a která mu občas dala najíst, by stejně byla raději, kdyby zmizel.*
--: --
Ziki: Ahoj Ziki, ještě že jsi tu, potřebuju pomocníka, děláš dnes něco důležitého? *Zavolal na Zikiho správce hřbitova.* No… ne… *Odvětil Ziki a zastavil se.* Výborně! Potřebuju vytrhat plevel u mě na hřbitově a sám to nezvládnu. To víš, ve stáří už záda nepracují tak, jako za mlada… „Ježiš… už zase začíná…“ Jasně, chápu, beru to, dejte mi rukavice a jdu na to. *Přerušil ho Ziki a od staříka vyfasoval zahrádkářské rukavice a vyrazil na hřbitov. Největší část zaplevelované zóny byla vždy blízko hrobů a na okrajích hřbitova, jinak byl relativně dobře udržován. „Tak jdem na to…“ Povzdychl si Ziki ne příliš nadšeně a pustil se do práce. Vzhledem k tomu, že už to chtěl mít rychle za sebou, vytrhával jeden plevel za druhým a zanedlouho měl čtvrtinu hřbitova odplevelovanou a čistou. Nicméně, také se rychleji unavil a tak si na chvíli lehl do trávy a jen tak pozoroval plovoucí mraky. „Tohle je nuda. Kdy začnu dělat pořádný mise? Všichni kámoši už bojujou s pytláky a já tu ležim uprostřed krchova...“ Postěžoval si v duchu Ziki, vstal a znovu začal trhat plevel. Při trhání vzpomínal na svého děda a největší práci si dal právě s jeho hrobem, odkud vytrhal všechen možný plevel a všechny smítka, jež ubíraly mramorové desce její krásu. Když už udělal všechnu práci, jakou mohl co se plevele týče, přišel za hrobníkem, ohlásil, že je vše vykonáno a získal od něj svou výplatu.*
--: --
Ziki: *Ziki se rozhodl zavzpomínat si na svého dědečka, jež mu nedávno zahynul. Ráno si dal dobrou, vydatnou snídani, pozdravil mámu a tátu a vyšel ven z baráku. Napadlo ho se ještě stavit ve květinářství, aby nešel za dědečkem s prázdnou. Rozhlížel se kolem sebe, jestli někde uvidí stánek s květinami. Nikde nic, jen obchody s různými kravinkami a potravinami. Procházel ze takto asi půl hodiny, než si všiml nevýrazného stánku na rohu ulice dva bloky od hřbitova. Přišel tedy ke květinářce, sáhl si do kapsy a z ní vytáhl pár drobáků.* Dobrý den, kolik stojí ty chryzantémy? *Prodavačka si všimla drobných v jeho ruce, kterou natahoval směrem k ní.* Tolik ti stačí na šest. Komupak je neseš? *Vyzvídala květinářka.* Dědečkovi… *Odpověděl Ziki se smutným výrazem.* To je mi líto, určitě je teď na lepším místě. *Pokračovala květinářka.* Jo… To pochybuju. *Ziki zaplatil za květiny a bez pozdravu odešel směrem na hřbitov. Jakmile prošel brankou, vzpomněl si na pohřeb, na kterém mu neznámý muž dal dopis od jeho děda.* „Co je asi na tom místě? Co chce, abych tam našel?“ *Přemýšlel, jak se blížil k dědečkově hrobu. Když k němu došel, položil na něj šest chryzantém a kleknul si k němu.* Ahoj dědo, jak se máš? Už jsme spolu dlouho nemluvili. Už jsem se stal geninem, dokonce už mám i vlákna… Určitě bys na mě byl pyšný. Všem je líto, že jsme tě ztratili. Nejvíc asi mě, pořád si pamatuju, jak jsme spolu chodili do království kari. Heh. Vždycky sis objednal to stejné jídlo a pití, nikdy jsi nesnědl ani předkrm, musel jsem ho za tebe dojídat já. *Mluvil Ziki k náhrobku, zatímco mu z jednoho oka vytryskl menší proud slz. Poté už jen mlčel a vzpomínal. Poté náhrobek pohladil a vyrazil domů, kde si stále dokola pročítal dopis, jež mu dědeček zanechal a přemýšlel, co je vlastně to místo vyznačené na mapě a proč tam má jít až bude nejmíň jouninem.*
--: --
Ziki: Co se děje mami? *Našel Ziki svou plačící maminku nad dopisem, sevřenou v objetí Zikiho otce.* Dostala jsem zprávu od policie… tvůj dědeček… *Zbytek věty si Ziki domyslel, když mamince z očí vytryskl další proud slz.* Zařídím mu úctyhodný pohřeb, neboj. *Pokusil se utěšit Zikiho otec svou choť. Velká část klanu Doku se sešla na hřbitově při západu slunce, kde se konal pohřeb Zikiho dědečka.* Milí pozůstalí. *Začal proslov Zikiho otec.* Sešli jsme se tu, abychom uctili památku muže, který pro tento klan znamenal mnohé. Byl mým milovaným otcem, dědem mého syna a co je nejdůležitější, platným členem našeho klanu. Nejen, že byl úžasným shinobim, který byl příkladem pro mnohé z nás, ale pro jeho přátele a rodinu byl i starajícím se opatrovníkem, ať už šlo o pomoc typu pohlídat mladé, nebo utěšit ustarané. Troufám si říct, že si v srdcích nás všech našel obrovský kus místa, který už nikdy neopustí. Děkuji, že jste přišli. *Někteří plakali, jiní se objímali, každopádně všichni vzdali Zikiho dědečkovi poslední hold. Jeho pomníček byl zanedlouho zaplněn různými květinami a upomínkovými předměty. Poté všichni sdělili svou upřímnou soustrast nejbližším příbuzným, tedy Zikimu a jeho otci a mamince. Jeden z přítomných však mimo toto sdělení přinesl Zikimu a jeho rodičům i něco navíc.* Je mi líto vaší ztráty, hned jak jsem se o tom dozvěděl, šel jsem do obchodu pro nejlepší tabák, jaký jsem našel. Mám i dýmku, možná si na jeho počest trochu pokouřit, víte, jak měl rád dýmky. Jo a Ziki, pro tebe tu mám něco speciálního, tento dopis mi tvůj dědeček svěřil, když jsi se narodil, řekl mi, že ho máš dostat až už tu nebude. *Podal Zikimu zapečetěný dopis a odešel. Když Ziki s rodiči přišel domů, jeho maminka s tatínkem následovali radu o dýmce a Ziki si šel do pokoje přečíst. V dopise stálo:* Milý Ziki, pokud čteš tuto zprávu, znamená to, že už nadále nejsem mezi živými. Objevil jsem něco, co ti ve tvém životě v budoucnu velice pomůže, sám jsem však neměl možnost to vyzkoušet. Až se staneš jouninem, navštiv chrám, k němuž je z druhé strany dopisu mapa. Ale nikomu o tom neříkej, je to obrovsky důležité, abys tento dopis uschoval na bezpečné místo a vzal ho znovu do ruky až přijde čas. Snad ti toto mé dědictví pomůže víc, než těch pár cetek, co po sobě zanechám. Sbohem.
--: --
Ayumi: *Ráno dostane správu od Raikage, že hrobár potrebuje pomoc na cintoríne. Pobalí si nejaké jedlo a pitie do tašky. Vie, že určite cez deň vyhladne a už nemá čas sa naraňajkovať. Vyberie sa rovno k cintorínu, kde ju už netrpezlivo vyčkáva starý pán* No konečne! *Zafrfle a hodí Ayumi k nohám lopatu. Zapáli si cigaretu a vyfúkne dym. Všimne si, že Ayumi ho len nechápavo sleduje s mierne zamračeným výrazom v tvári* Čo tak čumíš, veď makaj. Dostaneš zaplatené tak mi neskús držkovať! *Odpľuje si a Ayumi len neochotne zodvihne lopatu zo zeme. Kráča smerom k miestu, kde má vykopať prvú jamu a starý pán jej po ceste neustále niečo rozpráva a sťažuje sa. Ayumi zisťuje, že starší pán sa volá Hirose a pracuje tu už pomerne dlho. Je zo svojej práce vrcholne otrávený a robí ju viac-menej nedobrovoľne. Všetky úspory prehral v hazardných hrách a nemá skoro žiaden dôchodok* Nemáte to jednoduché... *Poznamená Ayumi pri kopaní jamy* To je mi teda novinka. *Sarkasticky prehodí Hirose a pretočí očami. Zahodí už v poradí asi tretiu cigaretu a vo vačku loví už po ďalšej* Nie si príliš malá na to, aby si vôbec plnila nejaké misie, dievčatko? *Podpichuje Hirose. Ayumi steká pot z čela a má sto chutí mu tú lopatu otrieskať o hlavu, no drží sa* Mám už trinásť. *Zavrčí pomedzi zuby a ďalej kope. Po hodine má prvú jamu už takmer hotovú a rozhodne sa ísť najesť* Veď ešte nemá ani jedinú jamu. Do večera ich potrebujeme šesť. *Zavrčí Hirose a potiahne si z cigarety* A keby ste mi pomohli?! *Zvreskne Ayumi a otvorí si svoj obedárik. Hirose už radšej nič nehovorí a nechá Ayumi dojesť. Po chvíli dojedá posledné sústo, napije sa vody a pokračuje v kopaní. Občas si utiera pot z čela, predsa len je to namáhavá práca a pre dievča duplovite. Hodiny ubiehajú a pomaly sa stmieva. Okolo piatej Ayumi odhodí lopatu a hodí sa na mäkkú trávu* Veľmi pekne ďakujem. Si šikovná. *Nakoniec uzná Hirose a na jeho tvári sa zračí čosi ako jemný náznak úsmevu. Ayumi len vyvalí oči* /Táto kopa sračiek je schopná aj ďakovať?/ *Pomyslí si a len kývne hlavou. Prijme od Hiroseho balíček s mincami a pri odchode mu zamáva. Doma si okamžite napustí horúcu vodu do vane a uvoľní sa. Poriadne sa vyumýva od potu a voňavá sa uloží spať* /Dnes mám za sebou ďalší ťažký deň.../ *Povzdychne si a pomaly zaspáva*
konec: --.--
Nanashi: *Po té co se Kazuki otočil a vyrazil pryč řekl jsem jen.* Dobrá a ahoj. *Zadíval jsem se na nebe pomyslel jsem si.*"Něco se tu děje není normální aby byli studenti akademie hlídáni. Však já to zjistím."*Seděl jsem u teho hrobu ještě asi půl hodiny a pak jsem se rozhodl že bych mohl vyrazit zpátky aby mě tu nenašli a já nepřišel o to jedíné místo kde mám klid.*
Kazuki: Ta tvá druhá polovina je pěkně drzá.Navíc na co bych to měl někomu říkat?Já nepotřebuju všem rozkecávat,že sem chodí někdo z našeho klanu.A pokud zjistíš něco ty,tak mě najdeš v klanu.A myslím že bude dobré pro oba,nikomu neříkat že jsme se setkali.*Kazuki domluví a dá si ruce do kapes,hned na to vyrazí hledat hrob své matky a otce.*
Nanashi: *Došel jsem k hrobu posadil jsem se a odpověděl jsem na otázku Kazukiho.*Nemám volnej čas jen když uteču a nevím jestli se ti to povede zjistit ale ak ano tak mě najdeš tady nebo v knihovně.*Řekl jsem opřel jsem se a zadíval jsem se na nebe. A vtom mé druhé já řekne.* Opovaž se někomu říct o tom že jsme tady je to jediné místo kde máme klid tak nechcu aby nám sem někdo chodil.*Podíval jsem se na něj vážným pohledem a po 20 sekundách jsem se zase otočil opřel a zakoukal na nebe.*
Kazuki: *Kazuki se zamyslí a pak odpoví.*Ty nemáš žádný volný čas,kdy tě nehlídají?Já ho mám někdy dost,občas se mi povede utéct Nee-chan a pak mám volný čas,ale bohužel mě vždycky najde.Ale mohl bych se pokusit to zjistit.*černá polovina řekne.*Můžeme se o to pokusit,ale nevíme zda se nám to podaří zjistit.Moc lidí s námi nemluví a Nee-chan nám nic neřekne.
Nanashi: *Když jsem slyšel že je Kazuki také hlídanej připadalo mi to trochu divné ale nemyslel jsem si že je to kvůli tomu že máme dvě polovičky tak jsem na to jen řekl.*Nemyslím si že jsme hlídání kvůli tomu jaký jsem bude v tom něco jiného a já na to příjdu. Jen kdybych měl více volného času kdy mě nehlídají.*Řekl jsem a zamyšleně jsem se na něj podíval a pomyslel jsem si.*"Ten by se jednou mohl hodit taky je hlídanej takže musí být něčím výjmečný."*Na to mé druhé já si pomyslelo.*"Anooo a když náhodou bude k ničemu pohrajem si sním."*Na to sem jen v mysli odpověděl uvidíme a pousmál jsem se.* No nic nevím jestli ještě něco potřebuješ ale já bych si tu rád zase sedl a užil jsi svůj klid.*Řekl jsem a pomalu jsem šel k hrobu kde jsem před tím vším seděl.*
Kazuki: *Kazuki se začal smát.*Myslíš že já potřebuji,aby mě hlídala?Pro mě je to taky peklo,jakmile se porvu,tak dostanu přes hubu,i když ten souboj vyhraju.Nesnáší když vidí že jsem zraněný a když dělám hlouposti.Mimochodem jmenuji se Kazuki a i mě celkem hlídají.Bohužel Kage nemá lidi,takže mě často hlídá Nee-chan,nebo spíše pořád mě hlídá.Hmm,není to kvůli tomu že máme druhou polovinu černou?Nebo proč nás tak hlídají?*Kazukimu se nelíbilo,že Nanashi je taky hlídáný jako on,myslel si že je to kvůli tomu,že oba mají černou polovinu.*
Nanashi: Muj klan mi je v celku u pr*ele ale vím o kom mluvíš a pochybuju že tě ochrání. Spíš tě nakope že nemáš být máčka a začít trénovat aby ses ubránil sám než aby tě někdo stále bránil. Chceš být přece řádnej ninja.*Řekl jsem a zesměšněně jsem se na něj podíval.* Jinak já jsem Nanashi a na hřbitově je jediný místo kde mám klid jinak mě stále hlídaj. Jako bych byl nějaký zloděj nebo monstrum.
Kazuki: *Kazuki vstal a rychle si dal ruce za záda.*Takže další člověk z našeho klanu?Tak to určitě znáš moji sestru Ayumi Kurosawu.Takže zřejmě budeš vědět,že kdyby se dozvěděla o tomto incidentu,tak jsi mrtvý.Takže si dávej na mě bacha,já dokážu být stejně krutý jako ona.A co tu vůbec pohledáváš?Na tyhle místa moc lidí nechodí a už vůbec ne v noci.Copak nemáš kde bydlet,nebo co?*Kazuki je celkem zvědavý co tu chlapec pohledává.*
Nanashi: Takže další magor z našeho klanu. Nevím jestli se mi snažíš nahnad strach nebo co ale věř že na jiném mistě a v jinou dobu bych tě klidně zabil. A teď si jdi k hrobu a nech mě vklidu.*Řekl jsem a pustil jsem ho ale byl sem stále připraven k boji kdyby náhodou zaútočil. Jakmile sem zněj slez má druhá polovina promluvila.* Vstavej a sundej si z nohou ten Kusari Fuubou a běž. Mé první poloviny si nevšímej a nikde to neříkej. Je jen trochu agresivní když mu někdo ruší jeho klid.
Kazuki: *Kazuki začal být ještě víc nervózní,když mu začal někdo mířit na krk senbonem,kvůli tomu že na něj klečel,tak nemohl vytáhnout ruce.*Nech mě být,přišel jsem jenom navštívit hrob své matky a otce.Pokud se Nee-chan dozví,že na mě útočíš,tak ti zláme kosti v těle!*Kazuki se snažil Nanashiho zastrašit,ale jeho druhá polovina,byla naštěstí klidná,takže klidně odpověděla.*Myslíš si,že útočit na lidi v noci na pohřebišti je dobrý nápad?Může se ti to vymstít,takže ti radím,aby jsi nás pustil!
Nanashi: *Když se mi vše povedlo tak jsem vběh do dýmu rychle sem mu klekl silně na záda a přiložil senbon ke krku při čemž jsem řekl dvojím hlasem.*Kdo jsi co chceš a co pohledáváš na tomto místě.
Kazuki: Co to sakra?*Pod Kazuki vybouchla plynová bomba a všude byl dým,Kazuki zpanikařeně se rozhlížel,když uviděl klona,tak rychle mávnul rukou,chtěl ho zasáhnout do břicha,ale jeho zbraň prošla skrz,najednou mu něco omotalo nohy a on spadl na zem.*Ať je to kdokoliv,tohle si odskáčete,já vám ukážu že dokážu být stejně krutý jako moje Nee-chan,které se bojí skoro celá vesnice!*Kazuki čekal až dým zmizí a objeví se ten kdo na něj zaútočil,mezitím si ruce dal pod břicho,aby nebyli vidět Chakra Tekagi*
Nanashi: *Když jsem slyšel co říkal když došel ten kluk k hrobu za kterým jsem byl schovanej rozhodl jsem se že to nemá cenu zabít ho ale postraším ho i moje druhé já souhlasilo. Vymyslely jsme podobný plán temu před tím jen s menšímá změnama. Hodil jsem plynovou bombu a rychle vytvořil klon který musí doběhnout k němu mezitim ho obíhám a zezadu se mu chystám hodit na nohy Kusari Fuubou tak aby mu je svázalo a nemoh se pohnout.*
Kazuki: *Kazuki byl u velkého hrobu a zastavil se,nevěděl že se za tím hrobem schovává Nanashi,takže nevěděl kam mohl zmizet ten,koho uslyšel.*Nikdo tu není,to se mi ulevilo,nechtěl jsem bojovat,kdybych přišel zraněný Nee-chan,by zase nadávala a já bych měl problém.*černá polovina odpoví*Ať to byl kdokoliv utekl,zřejmě se nás zalekl,nebo jsme se přeslechli.No ať je to jak chce,je dobře že tu nikdo není.
Nanashi: *Během sledování jsem uviděl jak jde někdo ke mě rozhodl sem se že ho oklamu až příjde a v mysli jsem vedl rozhovor se svým druhý ja.*"Blíží se jsem na hlídej jak jsou daleko já připravím zbraně jakmile dojdou jsem zařveš já hodim plynovou bobu vytvoříme jeden klon nenápadně ho oběhnem a zautočíme zezadu."*Na to drůhý já si pomyslelo.*"Dobře. A Máš v plánu zabít či ne."*Na to jsem jen v mysli odpověděl.*"Když bude třeba tak ano."*Pak už sem jen v mysli slyšel super a čekal jsem na útok*
Kazuki: *Kazuki uslyšel hlas a rychle dal ruce do kapsy,hned chytil konce Chakra Tekagi a vytáhl je,hned na to pomalu vyrazil k místu,kde uslyšel.*Jen počkej,jestli tam někdo je a pozoruje mě,tak já se bez boje nedám!*zamumlá si Kazuki a jeho černá polovina soustředěně pozoruje místo kam jdou.*Nezapomeň,jestli to bude někdo silný,tak mizíme pokud ne,zaútočíme tak zní plán.*řekne černá polovina a už jsou téměř u místa,kde slyšeli hlas.*
Nanashi: *Jak jsem tak ležel a přemýšlel uslyšel jsem v tom hrobovým tichu nějaké hlasy.*"Bože ať nejdou sem a neprobudí moji druhou část, anebo hůř ať mě zas nehledaj nebaví mě to."*Pomyslel jsem si. A votem se probudilo druhé mé já a promluvila.*Bré rano ty imbecile zapoměl si že vým vše co si myslíš.*Na to jsem jen dokázal odpovědět.*Sakra buď potichu někdo tu je a možná nás zas hledaj. Chci mít jdnou klid.*Jen jsem to dořekl už bylo ticho a jen jsme oba hlídaly od kaď to jde.*
Kazuki: *Byla hluboká noc a Kazuki vyrazil na hřbitov,aby se podíval na hrob své matky a svého otce.Kazuki měl na sobě své obvyklé oblečení a v kapsách měl Chakra Tekagi,takže v případě nebezpečí mu stačilo dát ruce do kapes,chytit Chakra Tekagi na konci a rychle vytáhnout ruce z kapes.Kazuki vstoupil na pozemek pohřebiště a celkem se bál.*Co se zase bojíš?Není tu nikdo a pokud by nás někdo chtěl zabít,tak se budeme bránit!*řekne černá polovina a Kazuki se rozhlíží,všude vidí hroby,ale kvůli tmě nemůže najít hrob své matky a otce.*Nevidím,měl jsem si vzít nějakou svíčku nebo něco,co budeme dělat?*zeptal se Kazuki a zastavil se.*
Nanashi: *Konečně jsem utekl temu cvokovy co mě neustále hlída a dostal jsem se sem na hřbitov. Když jsem se sem dostal nejdřív sem skontroloval jestli mě někdo nepronásleduje a když sem zjistlil že je vše v pořádku.*"Konečně jsem sám a mužu se uvolnit už mě všechno štve nikde nemám klid a furt mě někdo hlída. Teď si lehnu na nějakej hrob a budu spokojenej sám a vklidu."*Pomyslel jsem si. Došel jsem na nejodlehlejší místo od civilizace kde šlo krásně vidět na noční oblohu a lehl sem si pod nejvěčí náhrobní kámen tak aby mě nikdo neviděl a měl jsem klid na přemýšlení.*
BlueBoard.cz ShoutBoard