Přidej zprávu »
---: ---
Suzuya: *Následně si ještě trochu užijí společný den, rozloučí se a Suzuya Shizuku pomocí Hiraishinu teleportuje zpátky do Ketchugakure (spíše se tam teleportuje společně s ní). Poté se vrátí do Yugakure, opět se tam teleportuje pomocí Hiraishinu a tímto zakončil jeho příjemný společný den se Shizukou. *
Suzuya: Na čem mi záleží? *Na okamžik se zamyslí. *Jediné na čem mi záleží jsi ty a moje láska ale nikdo jiný nebo něco jiného už není. Záleží mi pouze a jen na těchto věcech a jsem rád že to tak je, protože vím že někdo z vás mi do zad kudlu nikdy nevrazí. *Poví s úsměvem. *Jsi tak sladká a nevinná, upřímně jsem rád že jsi taková jaká a jsi a doufám že i taková nakonec zůstaneš.
Shizuka: Podľa mňa je skvelé, že sa chceš stále zlepšovať.. že chceš stále pracovať na svojich schopnostiach. Príde mi to ako dobrý cieľ. *Usmiala sa a prehrabla si vlasy. Pohľadom sa mu zadívala hlboko do očí a pousmiala sa - potom ho chytila za ruku.* Meraj svoj úspech na základe toho na čom ti záleží, na základe toho čo prináša šťastie tebe a ľuďom okolo teba. Ak si sa dnes zasmial, cítil sa inšpirovaný ak si utešil priateľa - vnučku, usmial sa na mňa, ak si sa o krok bližšie priblížil ku svojmu cieľu.. dnešok bol obrovským úspechom. *Jej hlas hladkal ako hodváb.*
Suzuya: To bylo obrazně řečeno zlatíčko, po mě jsi dle síly Bijuu druhej nejsilnější Jinchuriki. *Když mu položí tu otázku tak se usměje. *Upřímně pravda je o Temném Světě úplně jiná než oficiální verze, tam to není zase tak výborné, jak si myslíš. Nicméně jsem narazil na jeden problém, jakmile se člověk dostane na vrchol své síly tak se nemá již kam rozvíjet. Já jsem se pokusil překonat lidskou hranici schopností, a to s mi povedlo jen částečně ale už se nemám kam rozvíjet. Prostě jsem se dostal na ten vrchol kam člověk může dosáhnout a já chci zjistit co je ještě výš. Chci vidět co je za tím vrcholem lidské síly, kterou jsem získal. Někdo si myslí že nic takové neexistuje, ale já věřím, že tohle někam směřovat musí. K čemu by tu byla chakra a Ninjutsu, když se mohu dostat jen na určitou úroveň, ale nepřekonám ji? Takže moje ambice leží v tom překonávat neustále sám sebe a dostávat se výš a poznat kam až to vše může směřovat. Sice to zní trochu zmateně ale je to těžkém, protože sám nedovedu přímo říct co přesně to vlastně chci.
Shizuka: Pokúsim sa žiť svoj život tak aby som nič nemusela ľutovať. *Zvážnela, no po jeho slovách sa napokon dojato usmievala. Keď však povedal poslednú vetu - neveriaco sa zasmiala. Skoro vyprskla čaj ktorý práve pila.* Ty si sa ma bál ako svojej potencionálnej konkurencie? Žartuješ Suzuya? TY? *Potriasla hlavou.* Aký je vlastne tvoj cieľ? Dosiahol si už všetko čo sa dalo z temnej strany tohto sveta, zo strany dobra - a v temnom svete sa ti tiež darí vinikajúco. Ľudia skláňajú hlavy keď počujú tvoje meno, si legenda.. čo muž ako ty môže ešte od života očakávať? Aké máš ambície?
Suzuya: Upřímně? Doufal jsem v nějaké ty ambice či nějaké té zábavě při sledování plnění vašich ambicí ale nakonec to co chceš není nijak zlé. Někdo z mojich příbuzných musí být ten hodnej aby dělal něco dobrého, když já své sobeckosti dávám přednost před vším ostatním. Tomu se hold říká rovnováha, takže určitě z tebe zklamanej nebudu. Sice dnes říkáš tohle, ale v životě se může stát mnohé. *Poté se zadívá do své dlaně. *Víš, co je vtipné? Sám sebe se tolikrát ptám, kolik za svůj život ještě proleju krve, kolik životů naopak zachráním a celkově co mě v tom životě ještě překvapí. *Poté se Shizuce pozorně zadívá do očí. *Mohu ti dát jednu radu? Ať provedeš cokoliv, zlého nebo dobrého. Nikdy toho nelituj, protože naše činy z nás dělají to, čím doopravdy jsme. *Zasměje se, protože tuhle divnou náladu na taková divná téma neměl docela dlouho. *Aspoň mě uklidňuje, že druhý nejsilnější Bijuu mi nebude silou konkurovat, když tě tohle nezajímá.
Shizuka: *Priniesli im čaj a keď sa čašník oddialil pousmiala sa na jeho otázke. Podobnú jej kládol otec.* Som Juuzou, no podľa toho čo viem o mame od Sayi - a podľa toho čo viem o tebe.. som asi menej ambiciózna než ste boli vy dvaja. *Napila sa čaju a povzdychla si. Nikdy by si nemyslela, že sa bude zverovať práve jemu. Mala pred ním rešpekt a rozhodne nechcela v jeho očiach klesnúť. Vedela však, že ju má rád a tak sa odhodlala vysloviť svoje túžby nahlas.* Chcem viesť maminu nemocnicu, chcem pomôcť toľkým ľuďom koľkým budem vládať. Chcem zachraňovať životy, starať sa o našu rodinu a neskôr.. mať manžela a deti. Ovládnuť svet ma neláka, nepotrebujem byť slávna a uznávaná, chcem žiť len obyčajný, šťastný život po boku tých ktorých milujem .. *Položila čajovú misku na tácku a pozrela sa Suzuyovi do očí.* Mrzí ma ak si chcel počuť niečo iné.
Suzuya: Změna není špatná, občas je naopak potřebná. *Suzuya si objedná nějaký zelený čaj, který mu padl do oka a doufá že mu to bude chutnat a pokud ne tak to stejně vypije, když už. Počítá, že mu to chutnat bude zatím vždy když sem přišel a dal si nějaký čaj tak mu to chutnalo. Netrvalo to moc dlouho a už jim přistály na stole od obsluhy jejich objednávky čajů. *Jsem rád že jsem tě sem vzal, nicméně na něco se tě chci zeptat, jsi Juuzou jako já, tak mě docela zajímá tvoje odpověď na tuto otázku. Jaké jsou tvé ambice?
Shizuka: *Čakala, že táto čajovňa bude honosnejšia, no na druhej strane sedela do malebnosti krajiny a keď vošli do vnútra - pôsobila útulne. Dedko jej odsunul stoličku a ona si s úsmevom sadla. Z ponuky si vybrala špeciálne ochutený Sencha čaj s bielou pivóniou a uškrnula sa na Suzuyovej poznámke.* Určite áno ale aj tak nieje zlé dať si raz za čas menšiu zmenu. Čo myslíš?
Suzuya: No to máš pravdu, ale tak máme výhodu, že pro sebe máme kdykoliv dost času a kdybys ho neměla ty tak já ti ho milerád rychle zase udělám. *Poví a po chvilce dorazí k čajovému domku Chamise, a tak Suzuya vejde dovnitř a sice ta pár lidí je ale není jich zrovna moc. Posadí se tam, ovšem předtím Shizuce odsunul židli, aby jí, ji mohl zase přisunout (gentleman xD). Pak se posadí naproti a po chvilce jim obsluha donese nápojové lístky na čaje, a tak si to Suzuya otevře a už v ten moment je mimo, protože podle názvů téměř nic nepoznává. *Když to tak čtu tak si uvědomuju jedno, a to že s kávou by to bylo asi lehčí.
Shizuka: *Vykročil ráznym - jemu vlastným krokom ku čajovni.. nerobilo jej problém ho dohnať.* Sama neviem asi si nechám poradiť nejakú špecialitu. Ja som skôr na kávu než čaj. *Priznala a keď došli na cestu a on jej povedal, že je rád, že spolu trávia dnešný deň - žiarivo sa usmiala a zavesila sa mu o ruku počas chôdze.* Aj ja som rada, ktovie ako dlho sa zase neuvidíme.
Suzuya: To nezní špatně tak tedy pojď za mnou. *Poví a vyrazí skrze les směrem k cestě ke které nakonec dojdou a z toho místa Suzuya už určí směr kterým se dostanou k čajovému domku Chamise. Nikam nespěchá ale ani se necourá. *Jaký čaj by sis vlastně chtěla dát? Já čaje moc nepiju a tak ani sám nevím jaký si dám, *Poví k Shizuce s úsměvem. *Jsem rád že spolu můžeme takto strávit hezký den.
Shizuka: *Keď to rozprával znelo to smiešne. Fyzicky totiž nevyzeral o veľa straší než bola ona sama.* Tak najlepší čaj? Čo keby sme tam zašli a skúsili či sú stále taký dobrí ako si ich pamätáš? *Navrhla a s úsmevom sa na neho otočila cez rameno.*
Suzuya: Tohle je Čajová Země, nacházíme se vlastně v lese celkem daleko od přístavního města, které tu je ale pokud bys hledala tak nedaleko je vlastně čajový domek Chamise, kde dělají nejlepší čaj ze všech Zemí a řekl bych že lepší čaj nikde na světě nenajdeš, a to i když je to celkem maličký podnik je to prostě poctivé a prostě výborné. Tohle je prostě moje druhé nejoblíbenější místo a mám to tu opravdu rád, doprovází to z velké části i moji historii, protože když jsem tu byl prvně tak jsem byl ještě mladší, než jsi právě ty.
Shizuka: *Nečakala, že sa s ňou presunie práve sem - do čudnej jaskyne kde nebolo nič len pach zatuchliny a guána("netopierie výkaly). Zaštípalo ju to v nose - keď však vykročili ku východu a Suzuya jej začal vysvetľovať prečo sú práve tu - obzerala si toto miesto. Len čo vyšli na čerstvý vzduch zhlboka sa nadýchla a s rozšírenými zreničkami si prezerala okolie.* V akej zemi to sme? Vyzerá to tu úplne nedotknuté. *Očarene prešla ku jednému vysokému stromu - priemer jeho kmeňa mohol mať dva metre. Dotkla sa machom obrastenej kôry a vdychovala zemitú vôňu. Vzduch tu bol skoro sladký.*
Suzuya: Dobře tak tedy jdeme na další cestu. *Poví a pomocí Hiraishin no Jutsu se společně se Shizukou teleportuje do jedné jeskyně uvnitř které má na vnitřní části stěny svou značku Hiraishinu. * Tady jde spíš o to, co se nachází venku pojď. *Pobídne Shizuku a vyjde ven před jeskyni a okolo ní to je opravdu krásné, kam se jen podívají tam je nějaká strom a dá se říct, že jsou vlastně hluboko ve středu nějakého krásného lesa kam lidé moc nechodí. Příroda zde vypadá tak nedotčeně jako kdyby byli na jiné planetě kde snad ani lidé neexistují. *Uvnitř této jeskyně jsem prvně potkal svou první ženu, tohle místo pro mě něco znamená ale je to dávnou minulostí, nicméně stejně to tu mám rád kvůli tomu naprostému klidu a té přírodní vůni a tomu aromatu. *Na tomto místě je Suzuya opravdu rád že má své smysli o něco lepší než normální člověk, sice se Shizuce nebo Shikimu co se týče sluchu a čichu nevyrovná ale o to mu vlastně ani nikdy nešlo a ani nejde. *Je to tu hezké že?
Shizuka: *Keď sa tuho objímali priložil jej ruku zozadu na krk. Cítila tam povedomé šteklenie, ktoré spôsobil viac dotyk jeho prstov než samotná značkovacia technika. Jeho slová ju potešili. Zanechali po sebe v jej hrudi hrejivý pocit. Keď sa odtiahol usmievala sa a bola dojatá.* Veľmi rada! Ukáž mi zo seba ďalší kúsok prosím. *Odvetila veselo.*
Suzuya: Naučil? To je prostě jedna ze schopností tohoto Kekkei Genkai. Toto Kekkei Genkai je nadřazené všem Kekkei Genkai tedy to je můj názor, a tak se ho snažím tajit, jak to jen jde, protože nechci, aby někdo po tomto šel anebo aby to zjistil. *Poté ho Shizuka obejme, a tak jí na oplátku obejme Suzuya, a to celkem pevně, během toho ji ruku (levou) přiloží zezadu na krku a během toho jí tam umístí svou Hiraishin značku (vzhled: odkaz » ). *Mám tě moc rád, a i když vím že krev máme každý jinou stejně jsi pro mě stále jako moje vlastní a nic to nezmění. *Poté se od ní odtáhne ale ještě jí dá pusu na čelo a podívá se jí do očí. *Tak co ráda by ses podívala ještě někam jinam?
Shizuka: *Bola šokovaná tým čo práve videla. Zasekla sa uprostred slova a to sa jej naozaj často nestáva.* Ako si sa naučil niečo takéto? Kde si ku tomu prišiel?! *Žasla. Táto schopnosť by vedela vo svete narobiť poriadny chaos. Keď sa jej opýtal či by jej mohol spraviť značku aby sa ku nej vedel teleportovať - ukázala mu ľavú dlaň kde mala svoju od maminky.* Samozrejme, že mi to nebude vadiť. *Uškrnula sa.* Je neskutočné predstaviť si, že ma chce ochraňovať niekto ako ty. *Len čo to povedala objala ho okolo krku.* Mám ťa veľmi rada, ďakujem, že sa o mňa tak staráš - už odkedy som bola maličká.
Suzuya: *Usměje se a jakmile uvidí vyletět tu ohnivou kouli natáhne jejím směrem levou ruku a nasměruje na ní svou dlaň a poté se ohnivá koule doslova vypaří (zmizí), stalo se to, protože se ohnivá koule změnila opět zpátky na chakru, ze které vzešla a ta chakra byla vtažena a pohlcena přes vrchní kosočtverec (Meiton: Kyuuketsukou). To celé Suzuya provedl na vzdálenost 10 metrů mezi ním a tou ohnivou kouli, aby tím i dokázal že může techniky likvidovat na větší vzdálenosti. *Abych to vysvětlil tak tvou techniku jsem navrátil do stavu, kdy je to pouhá chakra tu jsem pohltil a doplnil si tím svou vlastní chakru, toto dokážu téměř s každým druhem Jutsu, který je tvořen chakrou. Takže zkus si představit, že by takovou techniku mělo mnoho lidí, pak by byla velká skupina lidí, kteří jsou naprosto chráněni před chakrou. *Poví s klidem a položí Shizuce ruku na rameno. *Uhm Shizu? Je tu technika že se mohu teleportovat, ale to je jen teleportace ke značkám, které vypadají jako malé tetování mohl bych si dát jednu značku na tebe? Díky tomu se k tobě budu moct kdykoliv dostat, a tak si budu jistý že pokud budeš v nebezpečí o kterém vím tak bych tě dokázal ochránit nevadilo by to?
Shizuka: *Pozrela sa na neho s očakávaním potom teda len prikývla zložila ručné pečate a vystrelila pred nich ohnivú guľu - Katon: Goukakyuu no Jutsu. V kútiku mysle uvažovala či to môže vidieť niekto zo zeme a ak áno ako to asi vyzerá.*
Suzuya: Ne klidně se s tebou na toto téma chytím stejně je jen jedna schopnost, kterou je potřeba ukázat a rovnou ti během toho řeknu proč si já myslím, že třeba tohle Kekkei Genkai by ve špatných rukou znamenalo katastrofu. Rád bych tě poprosil abys před nás do prázdna vypustila nějakou techniku, klidně i útočnou můžeš mi věřit, že se nikomu nic nestane a nic se nezničí, jen prostě potřebuju ti tohle spíše ukázat, aby to bylo lehčí.
Shizuka: Fascinuje ma, že sú ľudia, čo vládnu obrovskou silou, o ktorú sa v žiadnom prípade nemôžu podeliť s ostatným ľudstvom, lebo by bolo preveľkým rizikom vložiť tento úžasný potenciál do rúk neskúsených. *Ako to povedala zľahka ho pohladila po značkách na dlani. Potom sa na Suzuyu osparavedlňujúco uškrnula.* Premýšľam nahlas - prepáč.
Suzuya: Takže to Kekkei Genkai mi dále umožňuje i lépe manipulovat se svou běžnou chakrou a absorbovat chakru soupeře, to ti vysvětlím později. Ještě bych rád dodal že intenzita temné chakry závisí nejen na chakrových zásobách, ale i na vlastních emocích a emocích okolí. Kromě toho dokážu dotykem i přijmout temné emoce někoho jiného a ty změnit na temnou chakru. *Poví a ukáže ji i druhou dlaň na které má značky stejně jako na té první. *Vidíš? Ty značky mám na obou dlaních, a nejen na jedné. *Dále nepokračuje, protože nyní čeká na reakci Shizuky. *
Shizuka: *Užasnuto hľadela na značky na dedkovej dlani a aj na to čo s nimi predviedol. Toľko možností!* Počula som o rôznych druhoch chakier, no o tejto nie! Je to neskutočné. *Zaklipkala mihalnicami dívala sa na Suzuyu akoby bol nejaký superhrdina.* Samozrejme, že chcem vedieť viac čo ma nepoznáš? *Zaškerila sa ako keď bola ešte dieťa a potom sa ku nemu nahla.* A len tak medzi nami - v udržovaní tajomstiev som najlepšia z rodiny. *Žmurkla na neho a veľavýznamne sa vzpriamila na svojom mieste.*
Suzuya: Takže víš že existuje chakra to víme, každý člověk má jisté množství chakrových zásob, ale já mám takové zásoby rovnou dvě, pokud nepočítám své Bijuu. První zásoby na chakru jsou ty moje a druhé jsou zásoby temné chakry, kterou mi poskytuje Meiton. Je plno technik, které mohu z této temné chakry použít jako například tohle. *Poví natáhne před sebe ruku s dlaní k obloze čímž odhalí dvě značky nad sebou podobající se diamantům ( odkaz » ). Do dlaně koncentruje temnou chakru, kterou následně velmi tlačí. Díky tomu si v ruce vytvoří velmi silnou kouli temné chakry, kterou obíhají prstence (Meiton: Chō Kasseiken). *Díky této technice dokážu vlastně tím, že to do někoho vrazím lehce lámat i kosti a tak podobně. *Techniku nechá aktivní chvilku a pak ji nechá se rozplynout. *Nicméně není to všechno, nemá to jen útočné techniky, zajímá tě to? Povím ti to, pokud slíbíš, že to je naše tajemství a nikomu to nepovíš.
Shizuka: *Počúvala ho a snažila sa do neho vcítiť - cítila aký je napnutý a tak sa od neho odtiahla a zaujato si ho premerala.* Naozaj? A aké ? *Opýtala sa so záujmom. Rozhodla sa viac nevyzvedať, hoci mala plno otázok, nechcela aby bol smutný.*
Suzuya: No věrný, taky jsem zažil nějaké přešlapy jako například když jsem jednou Mito podvedl se současnou Raikage. Nicméně do dnes toho lituji naštěstí jsem tuhle krizi s Mito dokázal překonat i když věřím že mi to nikdy úplně nedokázala odpustit. *Podotkne s klidem, sice je klidný ale stále to nahlodává jeho mysl, pořád si pokládá otázku, zda mu to odpustila. *Vždy se najde někdo silnější ať je člověk silný sebevíc. Sice vím že Mito mi na stáří neumře, ale bojím se toho, že by se jednou rozhodne s tím přestat a postupně mi umřít, musel bych každý den vstávat s tím, že se mi s ní krátí společný čas. Upřímně při této myšlence nevím, co budu dělat, pokud to někdy nastane, protože její ztrátu bych asi už nevydržel. *Podotkne trochu neklidně, je na něm poznat že není úplně klidným, když jde o tohle téma. *Víš že vlastím dvě různá Kekkei Genkai? *Je naprosto jasné že chce radši změnit téma. *
Shizuka: *Chvíľu mlčala. Stále bola o Suzuyu opretá ramenom.* Za tak dlhý život si miloval len dve ženy.. to o tebe svedčí že si verný a milujúci. *Usúdila a potom si povzdychla.* Tiež som nepočítala s tým, že za tak krátky čas prídem o toľko ľudí. Ešte aj Saya sa chce pred svetom zahrať mŕtvu.. rovnako ako Mito. *Zahryzla si do pery.* Najhoršie je to, že by som s tým nikdy nerátala. To že zomrela Ayase a maminka.. oni boli obe tak silné! Tak .. nebojácne. Každý deň čo dýcham myslím na nich. Snažím sa robiť všetko pre to aby na mňa mohli byť hrdé a aby som.. robila česť ich pamiatke. *Povzdychla si.*
Suzuya: Dobře, takže když jsem společně s tou ženou opustil organizaci dlouhou dobu jsem byl s ní likvidovaly jsme jednoho Lovce Odměn za druhým. Vesnice se náš pokoušely ulovit, ale žádný Ninja se jim nikdy nevrátil, já Suzuya Juuzou a ona Shi Kira jsme byly krvavé duo. Nicméně abych dodal tak jsem byl příbuzný feudálního pána, nevím, zda to byla matka nebo otec ale jeden z nich byl přímej potomek Feudála Země Ohně. Proto jsem žil v přepychu od malička i když rodiče jsem neměl, ti byli nezvěstní a pak se to stalo. Dostal jsem zprávu abych dorazil na ostrov Hahaji, že tam najdu matku, ale byla to past. Prohrál jsem a byl jsem zajat, věznili mě na nějaké lodi, kde mě dlouhé měsíce mučila moje vlastní matka, která byla šílená a prostě mě nenáviděla. Nakonec se mi podařilo ji zabít a uniknout a když jsem se po té dlouhé době setkal opět s tou Shi tak no něco se tam stalo asi ti je jasné co (sex). Dal jsem se s ní dohromady a byly jsme něco jako Nukeninský pár co si dělal co chce a tak podobně ale nakonec jsme se usadily v Kirigakure pod utajením. Dlouhá léta jsem tam s ní žil, a dokonce měly adoptované dítě, ale nic není věčné a Shi zabila Prvního Mizukage a já musel s tou adoptovanou dcerou utéct, protože Druhá Mizukage nás odhalila. Nevím ani proč ale ta dcera mě nenáviděla ale nakonec jsem si k ní našel cestu a v den kdy se měla brát za záhadných okolností společně se svým snoubencem někde zemřela a já nikdy nezjistil proč nebo jak. Nicméně život plyne dál a Shi chtěla s tím vším přestat, a i když jsem nikdy nechtěl tak to skončilo tak že jsem se jí přizpůsobil, protože jsem ji miloval. Začal jsem budovat Yugakure, toto celé jsem nalezl jako malou vesnici, a tak jsem využil své nově vybudované organizace která měla za cíl odpojit malé vesnice od vlivu velkých vesnic. Dlouhá léta mi to šlo ale nakonec jsem od toho upustil a začal budovat Yugakure a rozšiřovat ji, dokonce jsem se Shi, která si začala říkat Rize měl syna. Nakonec mě stejně opustila tím, že si vzala život a já zůstal se synem a s vesnicím o kterou jsem nestál. Chtěl jsem se vrátit zpátky k tomu jakým jsem býval, ale nakonec jsem to neudělal a držel jsem se pro syna, který mi jako jediný zůstal ale nakonec mi zemřel i on během nějaké nehody při tréninku, když si zlomil vaz. Chvilku předtím jsem si už adoptoval Satsuki, kterou jsem našel venku jako žebračku bez domova a upřímně byla to moje poslední šance se k někomu připnout, a tak jsme ji vychovával jako svou vlastní. Dala mi takový ten důvod to vše nevzdat a nevrátit se tam kde jsem to měl nejraději a rok poté jsem v Sunagakure během boje s celou vesnicí potkal jednu dívku, která měla to stejné, co mám já a to Rinnegan. Prostě jsem ji unesl a začla ji vychovávat jako další dceru ale něco se stalo, nebral jsem ji jako dceru a když ji bylo nějakých 17 let tak zamiloval jsem se do ní a vlastně ta dívka je Mito, druhá žena, kterou jsem kdy miloval. Víš za život jsem přišel o mnoho lidí a jen mou minulost doprovází smrt a nic jiného, proto pokud bych někdy přišel i o mí už by mě nic nezastavilo abych se k tomu nevrátil. *Suzuya si je vědom že mnoho to vynechal ale hold je to dlouhý život a mnoho věcí si taky už nepamatuje. * Nicméně Mito musela z osobních důvodů před světem předstírat svou smrt, takže je to těžké se několik let tvářit, že je mrtvá a nebýt v její blízkosti, dost mi chybí to je pravda.
Shizuka: *Zaujato ho počúvala. Bolo to fascinujúce rozprávanie.* Otázky si nechám na neskôr. *Uistila ho. Od detstva sa už svoju zvedavosť naučila ovládať a rozhodne ho nemieni prerušovať .. bolo šokujúce, zistiť že bol schopný takých vecí. A tušila, že to ešte nieje všetko.*
Suzuya: No vzhledem k tomu, jak jsem starý, tak počítej s tím, že to bude dlouhé vyprávění počítáš s tím? *Ani nečeká, co mu k tomu Shizuka poví byla to spíše taková řečnická otázka a nečekal odpověď. *Jako první asi zmíním že jsem opravdu starý, není to tak dlouho co mi bylo 81 let. Takže asi začnu tím, že pocházím z Konohy a byl jsem velmi talentovaný Genin, rychle jsem se učil a pár lidí řeklo že Geniální, a to vyústilo v to, že jsem v 9 letech splnil Chuuninské Zkoušky. Chviličku předtím jsem pokal muže, byl asi blázen a z nějakého důvodu mi dal do levého oka jedno své Doujutsu, a to byl Rinnegan, zkus si představit, že ti někdo uprostřed lesa bez léků na utišení bolesti vydloubne oko a implantuje ti místo toho jiné. Nicméně něco mě na něj zaujalo, a to jeho svoboda, kterou měl. Byl to Nukenin a já jsem během jedné mise zabil své společníky a stal se dalším takovým Nukeninem. Časem jsem se připojil k jedné organizaci, která byla něco jako takový domo pro Nukenina. Byla potřeba mít moc, a tak byla složitá vstupní zkouška, a to podílet se na vyhlazení jedné Ninja vesnice, a tak jsem to podstoupil a byl ze mě jeden z nich. Dělal jsem různé zločiny a tak podobně, nakonec ale vůdci zmizely a zůstal jsem jen já a jedna žena jmenovala se Shi Kira a časem se ukázala že zabila toho Nukenina co mi daroval první oko Rinneganu a ona získala i jeho druhé, a to mi implantovala a já ji na oplátku implantoval dvojici Sharinganu. *Poté se zastaví, nechce na to jít moc rychle. *Než budu pokračovat máš k tomu co jsem řekl nějaké otázky či tak podobně?
Shizuka: *Opätovala mu pohľad - mohol si v ňom prečítať obdiv, lásku a vďačnosť.* Porozprávaj mi aký si bol a čo ťa zmenilo. *Požiadala ho a oprela sa hlavou o jeho rameno.* Maminka mi hovorila ako si ju našiel na ulici, ako si jej dal ochranu, lásku a domov. *Zmĺkla.* Kým si bol vtedy? Kým si bol predtým a kým si teraz? Chcela by som sa o tebe dozvedieť čo najviac.. keď som bola malá nemohol si byť ku mne úplne otvorený a vzhľadom na tvoje povinnosti sme na to ani nemali veľmi veľa času. *Rozprávala jemným hlasom a jej výraz aj úsmev - veľmi sa podobala svojej mame. Jej teta Saya jej to nejeden krát povedala, no sama si to neuvedomovala.*
Suzuya: Mám rád klidná místa, mám jich rád prostě víc takže tohle není naše poslední zastávka, ještě tě vezmu na další místa. *Poví s úsměvem a podívá se Shizuce do očí. *Víš jsem takový ten typ, co i přes to jakou má minulost, které nelituje má rád svůj klid. Stále jsem z části stejný jako jsem byl kdysi ale nedávám to moc najevo a klid ten má v dnešní době člověk málo, a to je důvod proč mám rád taková tichá a klidná místa.
Shizuka: *Bez váhania sa posadila vedľa neho. Bola si vedomá toho, že hoci sú tak vysoko - nič jej nehrozí. Práve v tejto chvíli je na najbezpečnejšom mieste na svete lebo je po boku svojho starého otca. Jej dedko by nedovolil aby sa jej niečo stalo. S úsmevom sa teda rozhliadla okolo seba.* Je to nádhera. *Šepla.* Takto ďaleko od Ketchugakure som ešte nebola. *Uvedomila si a zasnene sa usmievala.* Myslela som si, že tvoje obľúbené miesto bude niekde tu - v zemi prameňov ale nepredpokladala som, že to bude priamo v centre mesta v budove kde pracuješ.
Suzuya: Ah zapomněl jsem, že Satsuki se tohle vlastně časem naučila taky a mohla se takto teleportovat i s vámi. *Poví a přejde ke kraji střechy a posadí se tam, nechá nohy vyset dolů a jen si užívá toho krásného výhledu. *Posaď se vedle mě. *Pobídne Shizuku. *Nicméně jsme v Yugakure, tohle je nejvyšší budova na celém kontinentu. Tohle je střecha centrály Yugakure no Sato a odsud pochází každý jeden rozkaz a každé jedno rozhodnutí které se týká Země Horkých Pramenů. Ať už je to vydání rozkazu pro odvedení surovin a lékařů na jedno místo nebo ať už je to třeba oprava nějaké budovy, každé rozhodnutí se dělá tu. Nicméně mám tu budovu rád jen z jediného důvodu, a to že v té výšce není možné zaslechnout ani se zlepšeným smyslem jakýkoliv zvuk z ulic vesnice, která je hlasů plná. Je tu takový klid a mám tu celou Zemi jako na dlani, taky aby ne když jsme 500 metrů vysoko.
Shizuka: *Zadržala dych a objala Suzuyu okolo pása. Tuho zavrela oči. Presne takto to robila keď sa s ňou teleportovala jej maminka. Keď jej povedal, že sú na mieste - dovolila si vydýchnuť a hoci sa jej trochu točila hlava zvládla sa ho pustiť a usmiala sa na neho.* Satsuki sa so mnou často teleportovala - viem ako to zvládať. *Uistila ho a keď sa odtiahla obzrela sa okolo seba.* Kde si nás to zobral? *Opýtala sa zvedavo.*
Suzuya: Oblíbené místo jo? Tak dobře ale teleportuji nás a nebude to pro tebe příjemný zážitek tak mě obejmi zavři oči, zhluboka se nadechni a vydechni hezky pomalu až ti řeknu dobrá? Nebude to totiž zrovna příjemné a mohla bys mít silnou závrať. *Poví a otevře Shizuce svou náruč, aby ho mohla obejmout a pokud tak udělá počká až dojde do bodu kdy se zhluboka nadechne a teleportuje se na střechu Centrální Budovy Yugakure, která je nejvyšším bodem snad celého kontinentu kde se Země Horkách Pramenů nachází, nacházejí se ve výšce 500 metrů. *Takže můžeš vydechnout, ale radši se mě drž, abys neupadla jo?
Shizuka: *Prišla ku nemu a keď rozprávala veselo sa usmievala keď rozprával. Bolo to skoro akoby jej čítal myšlienky.* Dobre teda Suzuya, zober ma na tvoje najobľúbenejšie miesto - hoci by to bolo aj na druhom konci sveta. *Sladko sa na neho usmiala. Bolo toľko možností - mohla si želať čokoľvek a bola si istá, že by jej to jej dedko splnil.. no nič od neho nechcela. Stačil jej jeho čas, ktorý jej venoval. Jeho prítomnosť, jeho úsmev, jeho záujem. To bol pre ňu najcennejší poklad.*
Suzuya: Víš co? Tebe o to zatím požádám prosím říkej mi prostě Suzuya, mohla bys to pro mě udělat? Tak staře nevypadám a ani se tak necítím a rozhodně mi to není tak úplně příjemné. *Poví ohledně toho, jak ho Shizuka nazývá a pak se zamyslí nad tím kam by se mohl společně se Shizukou vydat. *Můžeme se stavit kamkoliv na světě a podniknout cokoliv na co si vzpomeneš, takže dnešní den ber jako den, kdy ti splním jakýkoliv sen a přání. Půjdu s tebou na večeři, oběd, ples nebo i do divadla, stačí si vybrat cokoliv bys chtěla dělat a klidně zmiň i něco co bys chtěla dělat místo toho co jsem vyjmenoval.
Shizuka: *Zišla ku nemu.* Mohli by sme sa ísť najesť do mesta.. alebo máš nejaký iný nápad? *Opýtala sa ho keď ku nemu prišla. Vyzeral dobre.. a fakt mlado. Cítila sa hlúpo keď mu hovorila dedko či starký ale jej maminka na tom trvala. Teraz však keď je dospelá znie to ešte smiešnejšie. Vyzerajú skôr ako párik, než dedko s vnučkou. Nikdy by sa ho však neopýtala či by ho mohla volať menom. To by bol vrchol neúcty a nechcela by sa dotknúť jeho citov.*
Suzuya: *Použitím Hiraishinu se teleportuje do domu, co má jako ubytování v Ketchugakure. Tam si ještě dá rychlou a horkou sprchu kdy se pak jen převlékne do ( odkaz » ). Mohl by si sice vzít i nějaké zbraně ale nakonec je nechá doma a vezme si sebou jen pár zlatých bleskových kunaiů, které si vezme k sobě a dá si je do malé brašničky, kterou si ukryje za opasek pod oblečení. Poté se zase vydá zpátky pomocí Hiraishin no Jutsu, není to moc problém, protože než odešel tak si na zem k jejich domu umístil Hiraishin značku, kterou pak prostě odebere. Pak stačí jen čekat, dokud Shizuka nevyjde ven. * „Co bych dal za drzé vnouče, co by mi říkalo jménem.“ *Pomyslí si během čekání Suzuya a jak si vlastně usušil a rychle učesal vlasy tak aby to stihl? Stačil mu jen Katon a pak to pomocí Kage Bunshinů učesat a bylo to. *
Shizuka: *Pousmiala sa.* Budem tu Ojii-san(Dědeček). *Žmurkla na neho, otočila sa a stratila v dome. Obliekla sa do fialových šiat, vlasy si nechala rozpustené -> odkaz » . Vyšla von na terasu vyčkať Suzuyu.*
Suzuya: *Nedokáže to, jakmile viděl smutnou Shizuku tak se prostě nakonec slitoval. *Tak dobře, tak s tebou ještě strávím den se utíkej převléct a já udělám to stejné a sejdeme se tu před domem za 10 minut co ty na to? *Večere se Suzuyovi moc nezamlouvá, nějaká rodinná idylka je něco, co nikdy nemusel, a ještě kdyby tma Shiki to by už pro něj nebyla rodinná večeře, ale večeře s vnoučaty a jedním chlapem co mu pojebal dceru a kterého tak akorát respektuje. *
Shizuka: *Zastala pred dverami ich domu.* Tak skoro chceš odísť? Dnešný deň som si takto síce nepredstavovala ale nevidela som ťa roky.. *Začala smutným hlasom a dívala sa pri tom do jeho žltých očí.* Chápem, že chceš byť asi sám ale.. *Povzdychla si a otočila sa za seba.* Čo keby si prišiel na večeru? Mohli by sme spolu povečerať ako rodina.. Sayuri je síce na chuuninskych skúškach, no možno by sa ku nám pridal otec.. a Satoshi. *Navrhla s nádejou v hlase. Čo ak ho už neuvidí - čo ak..*
Suzuya: Tak jsme tady, asi bych měl jít už zase po svých akorát jsem na tebe přitáhl smutek a deprese a stejně potřebuju být chvilku sám. *Díky své pasivní schopnosti, kterou mu propůjčuje fakt, že jeho tělo produkuje do krve speciální enzym (jed), který mu do těla vpravil legendární had Hakuja Sennin cítí, že uvnitř domu jsou nějaké chakry (pasivně vycítí všechny chakry v okruhu 50 metrů), sice má ještě jiné výhody, ale ty nyní nejsou nijak podstatné a je zbytečné je zmiňovat. *Zase se uvidíme dobře? Jen nevím, kdy asi se budu muset zase vrátit do Temného Světa abych mohl zachránit tento.
Shizuka: *Kráčal kúsok pred ňou. Išli mlčky - preč z dediny smerom k ich domu. Nevedela čo povedať. Kráčala na autopilota. Myseľ mala prázdnu, no bolesť v hrudi, ustávala vracala sa späť k tupej bodavej bolesti, na ktorú si za tie roky už zvykla. Uši mala stiahnuté dozadu - splývali jej s vlasmi, takmer ich nebolo vidno. Keby sa maľovala - bola by rozmazaná.*
Suzuya: Tak jdeme tedy k vám domů. *Poví a zamíří si to směrem k bráně, která vede ven z Ketchugakure a důvod? Dům Shikiho a jeho dětí, pokud tam s ním žijí je mimo vesnice asi tak deset minut cesty od brány. Ne že by spěchal ale ani se nechce loudat, aby Shizuka neonemocněla kvůli jeho sobeckosti a toho že si tu upravuje počasí, jak se mu to zrovna hodí, samozřejmě má Rinnegan v neaktivní formě, a tak má opět své klasické oči ( odkaz » ). Rád by Shizuce řekl že časem to bude lepší a nebude to tak moc bolet, ale bylo by to necitlivé a ona si tím musí hold projít, stejně jako Suzuya, který si na smrt musel hold během svého opravdu dlouhého života zvyknout. Ještě si trochu utře oči od slz, ale pořád je mokrej jako krysa, takže mu to moc platné není, protože se nedají rozeznat slzy od normální vody. *
Shizuka: *Postavila sa zo zeme a prikývla na Suzuyovu otázku. Triaslo ju od zimy.* Chcela by som sa prezliecť. *Prikývla strhane. Toto bol ťažký deň aj bez toho aby si opäť prežila smrť svojej mamy.*
Suzuya: Půjdeme někam do tepla? *Navrhne a složí další sérii ručních pečetí a déšť začne postupně ustávat, dokud nepřestane úplně. Poté se během jedné minuty rozplynou i mraky ze kterých celou dobu pršelo a které byly tak černé (šedé). *Zkusím najít toho co zabil Shizuku a zajistím, aby trpěl. *Dodá už trochu klidnějším tónem hlasu, sice uvnitř se cítí stále zraněný, ale už tu smrt neprožívá jako kdysi na to, že mu umírají potomci si musel zvyknout, Satsuki nebyla totiž první. *
Shizuka: *Zatajila dych a stále na kolenách kľačala a pozorovala ho. Po tvári jej tiekol dážď .. no bolo jej jedno, že je kompletne mokrá. Dúfala, modlila sa k Jashinovi, k mame.. ku všetkým možným aj nemožným veciam.. vzplanula v nej obrovská nádej.. skoro ani nedýchala. No potom.. potom jej povedal, že to nejde. Ako náhle plamienok nádeje vzplanul - tak rýchlo aj zhasol. Sklonila hlavu a z očí jej opäť vyšli slzy.* Aspoň.. si sa o to pokúsil. *Bola na seba hrdá, že sa jej hlas nezlomil. Triasla sa ako osika.*
Suzuya: Zkusit to mohu, protože u Satsuki jsem si jistý že to nepůjde ale aspoň její dceru bych mohl. *Potichu se zvedne a nechá se obalit Kyuubiho chakrou, která nabere červené, průhledné barvy a obkreslí ho do tvaru lišky, kdy se mu vytvoří i jakoby uši z této chakry a ze zadku jakoby devět ocasů. Poté složí ruční pečeť která má podobu tak že k sobě přiloží dlaně a poté proplete vzájemně všechny prsty rukou. Soustředí se na Ayase a její duši a poté se jí pomocí vší té obrovské masy chakry přivést ale ani se ta masa nemusela odeslat, protože jeho Jutsu na oživení nezabralo (Rinne Tensei). Důvod je jednoduchý, a to že zemřela tím že její tělo a duše, obojí bylo pohlceno pomocí Meitonu, a tak jí ani nelze přivést zpátky. *Gomenasai, Shizu-chan, nejde ji přivést zpět. Její duše je buď někde uvězněná nebo prostě neexistuje.
Shizuka: *Kľakla si vedľa neho do mokrej trávy. Hľadela tupo pred seba na mamin hrob.* Lovila. *Prehltla ston, hlas ju zradil.. triasla sa, objímala sa rukami a po lícach jej tiekli slzy.. stále to bolí. Nikdy to bolieť neprestane. Chcelo to veľa sebaovládania aby vedela ďalej pokračovať.* Reibi z nej ušiel.. bola oslabená a nepriatelia boli v presile. Sama zničila svoje telo .. *Sklonila hlavu.* Chytili sme ich.. všetkých do jedného. *Špitla bez dychu. A kútikom oka pozrela na hrob jej sestričky.* Ayase sa nikdy nenašla.. možno by si mohol skúsiť.. svojimi očami.. aspoň ju.. *Hovorila trhaným hlasom. Nikdy od neho nič nežiadala. Toto bolo za jej život prvé prianie snažila sa.. no aj tak znela asi príliš dychtivo.*
Suzuya: *Nadále nic neříká, pouze drží ruku přiloženou k tomu hrobu a sem tam vydá nějaký vzlyk. Ano vypustil své emoce, ale má jich natolik pod kontrolou, aby tu nekřičel na celé okolí, to se musel naučit už jako Kyuubiho Jinchuriki, protože vztek byl jeho vstupenka k tomu, aby ovládl Suzuyovo tělo, nicméně i když to už není potřeba stále mu to zůstalo. *Shizu? Jak umřela Satsuki a jak umřela Ayase? Nehoda to nebyla že? *Nyní se otočil čelem k Shizuce a je naprosto jasné že to není pouze o tom, že ho to prostě zajímá, ale každému by to došlo, že to chce vědět, aby se na dotyčných mohl pomstít. *
Shizuka: *Srdce jej zovrelo keď Suzuya zavrel oči. Keď ich otvoril a začal okolo nich fúkať vietor - odhrnula si vlasy z tváre a hľadela ako sa na oblohe všade nad nimi začali formovať oblaky, ťažké a tmavé. Ochladilo sa keď zatienili slnko a ponorili tak celé toto miesto do sychravých farieb. Zahrmelo a z neba sa spustila prvá salva kvapiek. Dážď padal, plietol sa jej vo vlasoch a po pár chvíľkach bola kompletne premočená. Suzuya mal kamenný výraz - dážď mu tiekol po tvári a tak sa nedalo rozoznať či plače. Pokľakol k hrobu Ayase a pri jeho slovách Shizuka vzlykla a z očí jej tiekli slzy ako malé vodopády. Keď dedko kľakol pred jej maminku - objala si trup rukami a mierne sa prehla. V dlane ruky sa snažila zadusiť ďalší ston. Tuho zavrela oči a odvrátila tvár. Bolesť bola na nevydržanie. Mala pocit, že má namiesto srdca v hrudi veľkú hnisavú dieru.*
Suzuya: *Když dojdou ke dvěma sousedícím hrobům tak se na ně pozorně podívá a uzná že je to opravdu velkolepé. Zavře na nějakých 15 vteřin oči a když je otevře má v nich aktivní Rinnegan a vzhlédne k obloze, není tam ani jeden mráček a déšť by se Suzuyovi nyní celkem hodil, a tak si řekl že tomu trochu pomůže. Složí několik ručních pečetí a poté se obloha během několika chvil zatáhne v neprůhledné, černé mraky, ze kterých se ze začátku spustí jen pár kapek ale nakonec tam prší celkem hodně (Ukojizai no Jutsu). Během chvilky má Suzuya mokré vlasy a kapky deště mu stékají po tváři, a tak pustí emoce ven a z očí mu začnou téct slzy, které se míchají s dešťovou vodou a tím pádem svůj pláč zakrývá. Nejdřív si klekne na jedno koleno před hrob Ayase a položí ruku na ten hrob a usměje se. *Ayase, takovej promrhaný potenciál, doufám že ti je teď dobře. Určitě se jednou shledáš s ostatními členy rodiny. *Pošeptá a jen tam tiše sedí, sbírá odvahu k tomu takto si kleknout před hrob Satsuki, což nakonec udělá a položí svou ruku i na něj. *Satsuki, my se už neuvidíme. Pokud zemřu tak neskončím tam kde jsi ty, ty jsi nyní po boku svého boha smrti Jashina, myslím že jsi tam šťastná ale. *Poté zmlkne a dá si na chvilku přestávku. *Zlobím se na tebe a strašně moc! Slíbila jsi, že ty mě tu nenecháš jako moje první dítě! Slíbila jsi, že tu budeš pořád a neopustíš a teď přijdu a ty jsi mrtvá! Ani oživit tě kvůli Jashinovi nemůžu! *Suzuya celkem zvyšuje svůj hlas a je to celkem agresivní tón hlasu, ve kterém je ovšem stále část velkého smutku. *
Shizuka: *Hral silného, dokonca ani neplakal, no jeho úsmev mu neuverila - v očiach videla skryté emócie, to trápenie - tú bolesť, ktorá sa jej samej odzrkadľovala v tvári.* Samozrejme.* Špitla a chytila ho za ruku. Potom ho odviedla ku dverám. Odišli z nemocnice. Šla rovno k mamininému a sestrinemu hrobu. Boli upravené, mali tam čerstvé kvety, sviečky.. Často sem chodievala a starala sa o ne. Keď prišli na miesto - mlčky zastavila a hľadela na mená vyryté v kameni. Pomníky boli nádherné - pompézne, veľkolepé. Nič menšie by sa k jej mame a sestre ani nehodilo.*
Suzuya: *Přijme její ruku a rychle se postaví, přiloží si ruku k čelu a zavře oči. *Kuramo, klid nebudu zatím vyvádět. *Pokouší se ujistit své Bijuu, Suzuya totiž cítil jeho neklid z toho, že by Suzuya mohl v reakci na tuto zprávu začít vyvádět tady v Ketchugakure. Věří sice tomu že by Suzuya vyhrál ale zase ví, že by to nebyl dobrý nápad a psychicky by na tom byl pak ještě hůř. Suzuya Shizuce jako pravý gentleman nabídne svou ruku a usměje se. *Tak půjdeme? *Dokonce se pokusí usmát se, ale dokáže se donutit opravdu jen k nucenému a neupřímnému úsměvu. *
Shizuka: *Tuho ho objímala.. tušila ako ho to muselo zraniť, sama si želala zomrieť keď začula tú správu. Napokon sa trochu odtiahla a so strhaným pohľadom prikývla.* Vezmem ťa za nimi. *Špitla - postavila sa a ponúkla mu ruku. Sama sa chodila o ich pomníky starať. Boli v špičkovom stave, nechýbali tam sviečky ani čerstvé kvety. Ako zomrela mama zmenila sa na puntičkárku, perfekcionistku.*
Suzuya: *Samozřejmě to Shizuce dovolí, naopak ji ještě obejme a pevně si ji přitáhne. Shizuka je tak maličká, připomíná mu to, jak ho Satsuki jako maličká utěšovala po zjištění, že mu zemřel syn a jak mu pomohla to přejít naprosto v klidu. Prozatím se Suzuya ale drží a nedokázal se rozplakat nebo tak podobně, místo toho jen tiše drží svou vnučku v objetí. Myslí jen na to, jak hrozně muselo být Shizuce, když přišla o své dvojče a rovnou i o matku? Poté Shizuku ale pustí a podívá se jí do očí. *Uhm chtěl bych vidět jejich hroby. *Poví potichým a zlomeným tónem hlasu, sice není to tak úplně vidět, že je tak smutný, ale na hlasu mu to jde poznat ihned. *
Shizuka: *Pustil ju akoby sa popálil. S obavami v očiach ho sledovala ako cúva k stene.* Tiež som tomu nemohla uveriť. *Hlas sa jej triasol. Po tvári jej stiekli slzy - utrela si ich chrbtom dlane a postavila sa. Podišla ku Suzuyovi, kľakla si na kolená a objala ho ak jej to dovolil.* Mrzí ma, že som ti to musela povedať ja. Je to už niekoľko rokov dozadu.. stále to však bolí. *Vysvetlila.*
Suzuya: *Suzuya jako by zkameněl, ta slova se mu odráží v uších jako by mu to Shizuka říkala stále dokola neustále dokola znova a znova. Kdyby své srdce nyní mohl držet v rukou tak by se mu doslova rozpadlo v ruce na milion malých střepinek. Má takový pocit, že tohle se děje nějak často, nejdřív přišel o svou první dceru, jakou adoptovat (Ajairu), poté přišel o svého pravého syna (Masaki) a pak jeho první žena (Rize) a když už doufal že jeho ztrát bylo dost a s příchodem Satsuki je tomu konec tak nyní zjistí že zemřela jak Satsuki, tak i Ayase? *Záporně zakroutí hlavou a Shizuku pustí a postaví se na nohy, začne pomalu couvat a v jeho výrazu na tváři je vidět velká bolest a zároveň zmatení. *To není pravda! Satsuki by nikdy neumřela! Nikdy by nedovolila, aby někdo její dceři ublížil! *Nakonec narazí do stěny za zády a podél té steny se sesune až k zemi a sklopí zrak k zemi. Snaží se to pochopit a pobrat to ale těžko se něco takového zvládá, a ještě hůř se tomu věří. *
Shizuka: *Zovrela jeho ruky, chvel sa jej hlas. Ani jej nenapadlo, že by to mala Suzuyovi povedať práve ona. Prečo to nemohol byť otec? Sklopila pohľad na ich ruky a naprázdno preglgla - v hrdle mala guču, v ústach jej vyschlo.* Nikto ti to nepovedal? *Šepla a do očí jej stúpli slzy keď sa na neho pozrela.* Ayase a mama.. sú mŕtve. *Zlomil sa jej hlas.*
Suzuya: Tělo není potřeba ani nic takového stačí když vím koho oživuji nicméně je to pak těžší a riskuju sám svůj vlastní život, takže když mám tělo je to riziko nemenší. Kromě toho se řídím pravidlem že život za život, tudíž pokud někoho oživuji tak někdo musí zemřít ale tak to si kompenzuju svým vlastním způsobem, jak si udržet věčné mládí na úkor jiných ale pozor nejdůležitější je tato podmínka, mrtvého duše musí být volná. Nesmí být například dotyčný Jashinista nebo ho nesměl někdo zapečetit do pečetě boha smrti a případně ani tu pečeť nesměl použít, protože si bere i život uživatele a jistě jsou pak další způsoby, jak uvěznit nebo ochránit duši mrtvého. *Všimne si, že Shizuka je taková nesvá nebo mu aspoň nepřijde úplně klidná ze začátku neměl na to se zeptat, ale nakonec se prostě přemůže a zvedne se ze židle a klekne si před židli na které stojí a podívá se na ní, ještě ji chytne za ruku a mile se na ní usměje. *Shizu? Děje se něco? Přijdeš mi taková nesvá.
Shizuka: *V očiach jej zažiarila nádej.* Potrebuješ na to.. telo mŕtveho? Alebo ti stačia iba spomienky, fotka.. kúsok DNA? *Zahryzla si do pery. Snažila sa aby jej do očí nestúpli slzy.* /Vie vôbec, čo sa za ten čas čo bol v temnom svete stalo ich rodine?/
Suzuya.: Já to nechci udělat, já to už udělal. *Odpoví ji na otázku a aktivuje si svůj Rinnegan a ukáže na své oči. *Moje doujutsu vládne nad životem a smrtí. Jeho tělo se vylecilo a duše vrátila so těla, sice to bylo hodně náročné ale není to prvně co jsem to dělal, toho člověka jsem takto oživil už po třetí. *Suzuya mluví jako by to bylo úplně normální jen tak oživovat mrtvé. *
Shizuka: Urufuookami je zlatíčko, pravidelne chodíme spolu do lesa. Beháme a stopujeme. Chráni ma a je jednoducho úžasný. *Ani nemusel dopovedať postavila sa a čistý hrnček položila na stôl, dala do neho lyžičku kávy a postavila vodu na zovretie.* Bože som to ja ale hostiteľka! *Pohrešila sa nahlas.* Ako chceš priviesť späť mŕtveho? *Opýtala sa nechápavo.*
Suzuya: Mimochodem vrátil jsem se teprve nedávno a důvod byl abych přivedl zpátky k životu jednoho známého, jehož mrtvolu jsem v Temném Světě nalezl. *Dodá ještě, když si zpětně uvědomí že ji neodpověděl na ty otázky. *Nicméně neměla bys pro dědu taky trocha té kávy a co Urufuookami? Měla bys trochu času později abys mi ho/ji (nevím teď zda to hraješ jako kluka nebo holku). *Zeptá se trochu zvědavě a čeká co mu k tomu celkově Shizuka odpoví. *
Shizuka: *Posadila sa na okraj svojho stola čo najbližšie k dedkovi a zaujato ho počúvala.* Neskutočné! *Uznala po chvíli viac fascinovane ako vydesene.* S otcom sme takmer jednou bránou prešli.. to bolo ale pred mnohými rokmi. Bola som ešte malá a ocko uznal, že by to bolo príliš nebezpečné. *Zmĺkla.* Teraz musím uznať, že mal pravdu. Okrem toho - tu som užitočnejšia. *Mávla rukou.*
Suzuya: *V klidu si vejde dovnitř a už se připravuje že si vymyslí nějakou vážnou nemoc a že by se mu hodilo vyšetření, ale Shizuka ho rychle pozná, takže tento žertík nakonec vypustí. Místo toho Shizuce věnuje spokojený úsměv a roztáhne své ruce, aby ji otevřel svou náruč s tím, že doufá, že mu do ní vběhne, aby ji mohl obejmout. Nakonec se mu to vyplní i když je pravda že odražení od země nečekal, a tak to s ním maličko trhne ale není to nic co by neustál s přehledem, ihned Shizuku pevně obejme a zavře na okamžik oči. Ať už pokrevná Juuzou nebo ne, Shizuku bude vždycky milovat jako svoji vlastní vnučku. Poté ji položí a přijde přesně to s čím počítal, a to jsou otázky, nicméně místo odpovědi si nejdřív najde místo, kde by se mohl posadit a pak si oddychne. *Upřímně? Je to tam hodně náročné, není tam taková možnost se léčit jako tady, kdy si vyléčím lehce téměř cokoliv. Představ si že moje ruka skončila v kyselině, každej den silné bolesti a během toho jsem ještě musel čelit tomu světu. Nicméně jsem tam sjednotil všechny piráty světa a stal se takovým králem pirátů a hodlám tuto no armádu využít k ochraně tohoto světa kde mám všechny které miluju. *Poví s úsměvem. *Moje chiméry jsou ale hodně nápomocné a co ta tvoje, kterou jsem ti jako maličké dal? Staráš se o ní dobře? *Tak moc se do toho všeho zakecal že Shizuce zapomněl říct kdy se vrátil a proč se vůbec vrátil. *
Shizuka: *Sedela vo svojej ordinácii oblečená v odkaz » na sebe mala doktorský plášť - po pás dlhé vlasy mala v jednoduchom cope. Akurát mala pauzu, ktorú využívala tak, že pila kávu ľavou rukou a pravou písala niečo do papierov. Podpisovala vizity, čítala najnovšie vážne choroby, ktoré im poslali doktori z okolitých dedín. Je to skôr práca pre hlavného doktora ale keďže má nemocnicu raz viesť - zaúča sa už teraz. Keď niekto zaklopal ani neodtrhla pohľad od papierov.* Ďalej. *Zvolala a stále niečo čmárala - sotva si odtrhla kávu od úst.* Ako vám pomôžem? *Unavene zdvihla pohľad a keď zbadala muža, ktorý nápadne pripomínal mladšiu kópiu jej starého otca - takmer vykríkla od nadšenia.* Dedko Suzuya! Si to ty? *Očká jej zažiarili. Položila kávu a rozbehla sa - odrazila sa od zeme a vrhla sa svojmu starkému okolo krku. Bolo smiešne ako mlado oproti nej vyzerá mohli by byť súrodenci a nie dedko a vnučka.* Myslela som, že si v temnom svete! Tak rada ťa vidím.. ako dlho sa zdržíš? Kedy si prišiel?! *Zasypávala ho otázkami. Veľmi sa od detstva nezmenila stále je rovnako zvedavá a aj preto je tak dobrá v tom čo robí.*
Suzuya: (Rpg se odehrává v nemocnici Ketchugakure) *Už je nějakou dobu v Ketchugakure a stihl tu udělat už pár věcí jako například vytvořit tu Pseudo Jinchurikiho Kyuubiho do kterého zapečetil sílu všech devíti ocasů. Musí nyní půl roku vydržet, než se Kyuubi provede, protože je teď ve stavu spánku (hibernace) kdy bude opět doplňovat svou chakru. Nicméně bohužel tu za celou dobu neucítil chakru Satsuki nebo Reibiho, a tak se jde vydat podívat aspoň na svou vnučku (Shizuku), která by měla, jak zjistil pracovat v nemocnici, kterou založila Satsuki. Oblečený je v ( odkaz » ) a kráčí si klidným krokem do vchodu nemocnice, čelo mu zdobí pečeť Byakugō no In a v očích dle překvapení nemá aktivní Rinnegan, nicméně své normální oči ( odkaz » ). Vlasy má rozpuštěné podél svých zad ( odkaz » ) a pokud jde o zbraně tak u sebe nemá ani jednu. Nepřijde mu to moc vhodné vkročit do nemocnice se zbraněmi, sám občas pracuje v Yugakure v nemocnici (nebo spíš pracoval) a tak ví, jak se to lékařům moc nelíbí. U recepce zjistí, kde najde Shizuku, a tak nyní kráčí k její ordinace, kde by ji mohl najít, a tak se u té ordinace zastaví a zaklepe na ty dveře a trpělivě vyčkává, zda mu je Shizuka otevře. *
---: ---
Kyuki: *Po misi v knihovně jsem se rozhodl odpočívat a sbírat síly. Došel jsem domů, vyzvedl jídlo z místní restaurace a sedl si na postel, po chvíli mi začali padat oči a usnul jsem. Ze spánku mě vytrhlo až ťukání na dveře, když jsem je otevřel nikdo tam nebyl. Pouze dopis s adresou a úkolem* „Další mise, úžasný, tady si člověk neužije chvilku klidu“ *přečetl jsem si dopis a rozhodl se vzít další misi, tentokrát to bylo chytání uteklé kočky. V dopisu stálo že bude někde u akademie tak jsem se rozhodl tam zajít* „Kde by mohla ta kočka být?“ *Říkal jsem si a šel do středu hřiště. Začal jsem se koukat po stromech, střeše akademie a různých objektech kde by mohla kočka být, sem tam někde vyletěl pták ze stromů nebo zafoukal vítr ale kočka nikde.* Čičí, pojď sem mám dobrůtky *začal jsem nahlas říkat po celé akademii. Naštěstí už bylo odpoledne a nikdo už tam nebyl* „Zatracená kočka, kde může být?“ *Říkal jsem si a pokračoval v hledání. Asi po půl hodině jsem si všiml černé kočky ležící na střeše akademie* Ty hajzle, jdu si pro tebe *řekl jsem už naštvaně a vyběhl po zdi na střechu, kočka mezitím ale stihla seskočit na strom kousek vedle* „ šikovná holka“ *rozeběhl jsem se za ní, naháněl jsem ji po stromech, hřišti dokonce jsme se dostali nezamčenými dveřmi dovnitř akademie až jsme skončili před bránou* Teď už mi neutečeš *pronesl jsem a pomocí Nan kaizou jsem natáhl svoje ruce abych chytil kočku, ona ale mezitím skočila mezi mýma rukama a skočila mi na hlavu od které se odrazila a přímou linkou vyrazila zpět na hřiště akademie* Ne tak rychle *Řekl jsem sám pro sebe a díky shunshin no jutsu jsem se hodil vedle ní a znovu jsem zkusil chytit ji pomocí Nan kaizou* znova už na to neskočím *Rychle jsem ji chytl a zvedl nad hlavu, škrábala, Kousala mňoukala ale nic ji nepomohlo, pomalu jsem ji nad hlavou nesl k majitelce domu* Jsi šikovná, možná bych si tě i vzal domů *Řekl jsem kočce a začal přemýšlet* „ kdo mi vůbec dal ten dopis ke dveřím? A proč zrovna mně? Asi to byl Shiki“ *řekl jsem si a pokračoval dal k domu jehož adresa stála v dopise zaťukal jsem a předal kočku. Paní mi poděkovala a ‚Koshukeho' si převzala, já jsem pak vyrazil domů a čekal než dostanu další misi nebo mě Shiki zavolá trénovat*
---: ---
Kyuki: *Po mém prvním dni v Ketchugakure jsem nemohl vůbec spát, byl jsem nadšený že jsem konečně dorazil na místo kde strávím dalších 5 let, ale taky jsem byl ve stresu* "Nové místo, žádní přátelé a ani nevím kam si sem mám dojít něco koupit. Co teď budu dělat" *Ležel jsem na posteli a koukal do stropu. V tom jsem dostal nápad* "Dneska mě naučil shiki tu větrnou techniku, měl bych si jí ještě párkrát ozkoušet. Hmmm ale kam zajít v tuhle hodinu- Počkat! Viď když jsem šel na geninskou zkoušku tak jsem šel kolem trenovacich prostoru u akademie. Proč nezajdu trenovat tam?" *Rozhodování netrvalo ani vteřinu, vzal jsem si svoje Kakuto (meč), skládací štít na ruku a pár kunaiů a shurikenů* "Když už tam budu, vyzkouším si styly boje a házení kunaiů a shurikenů" *Rychle jsem vyrazil z domu, zamkl za sebou a vyrazil k trenovacím prostorům.* "Shiki na mě bude hrdý když uvidí že jsem pilně trénoval" *Pomyslel jsem si a dorazil k prostorům. Rychle jsem přeskočil malou zeď a šel trénovat. Původně jsem chtěl jít na plochu před akademií ale všiml jsem si že za akademií je další plocha, hezky zapadlá vzadu takže mě nikdo neuvidí ale dost velká na trénink* "Dobře, tak já jdu na to" *Pomyslel jsem si a udělal jsem pečetě na techniku* Fuuton: Daitoppa *Řekl jsem a namířil techniku do koruny stromů*
---: ---
Kyuki-Oprava: *Dorazili jsme s shikim do Ketchugakure, byla to zcela jiná vesnice než Yugakure, byl jsem ztracen a netušil jsem co tu budu sám dělat* Támhle je Akademie Ketchugakure. Běž si tam napsat Geninské Zkoušky a pak se zamnou vrať ke knihovně, budu tam čekat. *Řekl Shiki a odešel* "Dělá si srandu? Nikdy jsem tu nebyl a on mě tu nechá samotného a odejde si?Viď ani nevím kde je knihovna" *Naštvaný a zmatený jsem zamířil do akademie jak mi nařídil. Když jsem prošel dveřmi nelišilo se to příliš mnoho od akademie v Yugakure. "Je to tu modernější ale jinak je to tu stejný, neměl bych se tady ztratit.... doufám" *Procházel jsem se po předku školy a pozoroval okolí než jsem vešel dovnitř. Když jsem vešel uviděl jsem uprostřed chodby ceduli s nápisem. -Geninské Zkoušky Tudy-* "Díky bohu za tu ceduli, jinak bych se tu vážně nevyznal" *Rozešel jsem se směrem k místnosti kam vedli šipky a cedule.* "Opravdu je to tu modernější, ale yuga je yuga na tu to nemá, asi" *Cestou do třídy jsem přemýšlel nad spoustou věcí, hlavní byla jestli nebudou mít problém s těmi jutsu co jsem si vybral. Když jsem vešel dovnitř místnosti čekala tam už komise o třech členech* Vaše jméno a vesnici prosím. *trochu jsem se zalekl jejich rychlosti ale vkročil jsem dovnitř* K-Kyuki Arito, Jsem z Yugakure. *Vykoktal jsem a postavil se před komisi* "Budou po mně chtít nějaká určitá nebo stačí co jsem si připravil? A budou to hodnotit nebo jen stačí že to umím?" *Zdálo se mi jako by se mi v ten moment zastavilo srdce a ztuhla všechna krev. Byl jsem neskutečně ve stresu že jsem si už chvíli myslel že se pozvracím, ale z mého stresu mě náhle vytrhnul jeden zkoušející* Dobře Kyuki, ukaž nám svá 3 jutsu co sis připravil. My ti je ohodnotíme a zjistíme jestli jsi hoden stát se geninem. *Šli na vše hrozně rychle ale zkoušel jsem s nimi držet krok jelikož to byla moje první velká zkouška a musel jsem ze sebe dát to nejlepší, Pomalu jsem otevřel pusu, chytnul si rozklepanou nohu a začal* První co pro vás mám je Henge no jutsu *Dořekl jsem a připravil jsem se na jutsu, jenže mé ruce se klepali natolik že jsem si myslel že tu techniku nezvládnu. Lehce jsem se štípnul do ruky a pomocí pečetí jsem se změnil na jednoho ze členů komise.* "Dokázal jsem to, já to dokázal!" *Říkal jsem si a vypustil všechno ostatní z hlavy, uklidnil jsem se a změnil jsem se zpět. Členové komise si začali něco zběsile zapisovat do bločku.* "Co asi píší? Píší tak rychle, je to dobře nebo špatně? Ne, nesmím nad tím přemýšlet. Musím se soustředit na další jutsu" *Uklidnil jsem se znovu a začal přemýšlet co ukážu teď* "Moc toho na výběr nemám, tak zkusím Bunshin, ten snad zvládnu i s rozklepanýma rukama" *Pomyslel jsem si a zadíval se na členy komise. Hned co dopsali se na mě začali dívat a probodávali mě pohledem, zřejmě čekali co ukážu dál* Ehhh, další tu mám Bunshin no jutsu *Vykoktal jsem, a místo na zkoušející jsem se díval na svoje ruce abych složil pečetě správně. Nakonec jsem pečetě složil a udělal 5 klonů okolo sebe* "To se mi ulevilo, teď už bude poslední, věřím si. Zvládnu to" *Zase si začali něco zapisovat do bločků ale tentokrát to trvalo o chvíli déle* "Proč jim to tak trvá? Udělal jsem někde chybu? Ne,neudělal tak co si tam píší" *Má touha nahlédnout do bločku byla obrovská ale musel jsem se udržet a stát rovně abych na sebe neudělal špatný dojem* A jako poslední tu mám Kinobori no waza *Rozběhl jsem se proti zdi na strop ale kvůli stresu se mi špatně rozložila chakra do levé nohy a já nevyskočil tolik kolik jsem čekal* "Sakra, zrovna teď něco podělám?" *Začal jsem se proklínat, pustil jsem do své levé nohy tolik chakry kolik jsem mohl abych se udržel u zdi* "Ono to vyšlo? Ano! Konečně jsem to nepodělal!" *Pousmál jsem se a vyběhl ke stropu kde jsem zůstal stát.* "Teď na mě musí mít určitě lepší názor, nic jsem nepodělal a choval jsem se slušně" *Po chvíli jsem seskočil dolů a podíval se na komisi* "Doufám že jim to stačilo, ale říkali jen 3 jutsu takže by to mělo být vpořádku" To jsou má 3, děkuji za pozornost *Prohlásil jsem Teď již sebejistě a čekal na verdikt* "To ke konci jsem asi říkat neměl, není to nějaká pouliční zábava, jsou to jutsu, a pokud se mi povede tato zkouška budu shinobim" *Začal jsem osobě mít pocit sebejistoty a vážnosti že už nebudu díte ale shinobi. Zkoušející se spolu začali o něčem bavit, a pak řekli výsledek* Shodli jsme se že jsi zkouškou.... *Tohle byli mé nejdelší 3 vteřiny mého života, Zrychlil se mi tep tak že jsem myslel že mi srdce vyskočí z těla* prošel, gratulujeme.*Dokončili větu* "Díky bohu, jsem tak rád, doufám že mě Shiki pochválí. Třeba na něj udělám dojem? Ikdyž to spíše ne" *Pousmál jsem se vlastní myšlence a zadíval se na zkoušející,mezitím co jsem přemýšlel o Shikiho dojmu se zvedli a podali mi čelenku Yugakure* Děkuji *Uklonil jsem se a pomalu odešel pryč z akademie* "Tohle bylo strašné, tak moc jsem se bál že to nezvládnu, doufám že chuuninské už budou klidnější" *Zamířil jsem k nejbližší mapě Ketchugakure abych věděl kde je knihovna.* "Až tady? Tak teda díky moc Shiki*
---: ---
Kyuki: *Dorazili jsme s shikim do Ketchugakure* Támhle je Akademie Ketchugakure. Běž si tam napsat Geninské Zkoušky a pak se zamnou vrať. *Řekl Shiki a odešel, zamířil jsem proto do akademie jak mi nařídil. Když jsem prošel dveřmi nelišilo se to příliš mnoho od akademie v Yugakure. Najednou jsem uviděl uprostřed chodby ceduli s nápisem. -Geninské Zkoušky Tudy-* "Díky bohu za tu ceduli, jinak bych se tu vážně nevyznal" *Rozešel jsem se směrem k místnosti kam vedli šipky a cedule. Když jsem vešel dovnitř místnosti čekala tam už komise tří lidí* Vaše jméno a vesnice prosím. *trochu jsem se zalekl ale vkročil jsem dovnitř* K-Kyuki Arito, Yugakure. *Vykoktal jsem a postavil se před komisi* Dobře Kyuki, ukaž nám svá 3 jutsu co sis připravil. *Šli na vše hrozně rychle ale zkoušel jsem s nimi držet krok* První co pro vás mám je Henge no jutsu *Dořekl jsem a pomocí pečetí jsem se změnil na jednoho ze členů komise. Změnil jsem se zpět a členové komise si začali něco zapisovat do bločku. Hned co dopsali se na mě začali dívat a čekali co ukážu dál* Ehhh, další tu mám Bunshin no jutsu *Složil jsem pečetě a udělal 5 klonů okolo sebe, zase si něco zapisovali do bločků ale tentokrát to trvalo o chvíli déle* A jako poslední tu mám Kinobori no waza *A rozběhl jsem se proti zdi na strop a zůstal tam stát. Po chvíli jsem seskočil dolů a podíval se na komisi* To jsou má 3 jutsu jak jste si přáli. *Prohlásil jsem a čekal na verdikt, začali se spolu o něčem bavit, a pak řekli výsledek* Shodli jsme se že jsi zkouškou.... prošel, gratulujeme.* Zvedli se a podali mi čelenku Yugakure* Děkuji *Uklonil jsem se a pomalu odešel pryč z akademie, odkud jsem zamířil přímo za Shikim*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Opierala sa o lavicu a unudene sa dívala na dvoch kričiacich chlapcov v triede. Vážne ju to na Akadémii nebavilo. Príliš dlho musela sedieť na jednom mieste a tváriť sa, že počúva nejakého starého páprdu.. Mala radšej prax. Vzdychla a zívla si. Mala kopu energie, ktorú by veľmi rada dávala von. Nie aby ju dusila v sebe, ako musela robiť tak veľa hodín na Akadémii. Keďže mali zrovna voľnú hodinu, nudila sa ešte viac. Zahľadela sa na dvoch chlapcov, ktorých sledovala už predtým. Pousmiala sa. Sledovala toho vľavo, mohutného blonďáka. Agresívny neurotik.. Sledovala, ako blonďák zaťal päsť a načiahol sa rukou. Kamei rozšírila oči,* "Vážne ho udrie?.." * preblesklo jej hlavou. Chlapec oproti nemu bol nižší a vyzeral celkom slabo, ale tvár mal odhodlanú,* "Prečo je tak smutný?" *pomyslela si. Chlapec bol naozaj vnútri veľmi, veľmi smutný. Doma mal rodinné problémy a trpel tým, ale skrýval to. No to už Kamei nevedela. Sledovala blonďáka, ako udrel svojho kamaráta a hnedovlasý odletel pár metrov a vrazil do steny..* Ty krysa! Sľúbil si, že to Anko nepovieš!* zakričal blonďák a hnedovlasý sa snažil postaviť sa. No blond mu nedal šancu.* Nesnaž sa ani postaviť Shido!*zahučal blonďák, na čo k nemu priskočil a nohou ho zašliapol k zemi.* Ale Kuro...* zamrnčal Shido, na čo sa Kuro ešte viac nahneval a pritlačil nohou. Shido zakašľal. Ostatní len nemo sledovali, čo sa tam vpredu deje. Dvere boli zatvorené, takže senseiovia to nemohli počuť. Kamei párkrát zamrkala,* "Možno by som mala Kurovi dať co proto!* pomyslela si a postavila sa. Kuro chytil Shida za golier a jemne ho zdvihol,* Zradil si ma! Zaplatíš za to, po vyučovaní sa máš na čo tešiť,* zavrčal a hodil ho späť na zem, na čo vyšiel z triedy a zabuchol dvere. Kamei sa zamračila ešte viac a podišla k hnedovlasému chlapcovi, ktorý sa s aukaním posadil. Pozrela sa smerom do triedy.. Videla tie vydesené, bojazlivé detské pohľady. Nikto s tým nič nechcel mať. Zaťala zuby,* Si v poriadku?* pozrela znova na Shida, ktorý len slabo prikývol a posnažil sa postaviť. Kamei ho podprela,* Neboj sa... Postarám sa o to, aby sa ti nič nestalo,* pošeptala mu a posadila ho do jeho lavice. On na ňu len prekvapene pozrel a premeral si ju,* Ty si Kamei, však?..* spýtal sa troška šušľavo. Všetci tam boli predsa ešte malé deti. Ale už medzi nimi vznikala rivalita a isté boje. Kamei prikývla,* Áno, ty si Shido, však? Teší ma,* pousmiala sa trocha. Sama netušila, prečo mu povedala, že sa postará, aby mu Kuro neublížil. Možno to bola pre ňu len hra. A spôsob, ako vymlátiť z Kura dušu. Myslela na to, čo bude POTOM. Keď zaznelo posledné zvonenie, Kamei sa zodvihla z miesta a obzrela sa za Shidom. On na ňu tiež pozeral, akoby sa dohodli. Chlapec vyzeral teraz ešte krehkejšie, akoby sa chcel hneď na mieste vypariť.. Kamei podišla k nemu. Okolo nich prechádzali spolužiaci a zvedavo si ich prezerali, no utekali von z Akadémie. No každý bol zvedavý, čo bude. Naozaj si ho Kuro počká? Spolu s Kamei chlapec vyšiel von z budovy a automaticky si zakryl oči rukou pred slnkom. Kamei sa ostražito poobzerala a jej výraz bol iný ako bežne. No teraz bola vážna. V rohu stál opretý Kuro. A díval sa priamo na nich. Kamei pristúpila k nemu. Shido stál za ňou. Jemne sa triasol.. Kuro sa začal rehotať. Bol sám, nikdy nemal kamarátov, takže aspoň v tomto mali výhodu,* Takže teraz si si priviedol holku, aby ťa ochraňovala?*smial sa naďalej. Boli zastrčení v rohu a vôkol nich sa zhromaždili ich spolužiaci a vyvaľovali na nich okále. Kamei sa zhlboka nadýchla. Netušila, že to v sebe má, ale očividne v nej čosi bolo. Vystrčila bradu dopredu,* Čo si to dovoľuješ, ty kretén? Táto holka by ti klidně nakopala prdel,* vyhlásila, vetu dokončila pevne. Upierala pohľad na Kura.. A jeho to neskutočne vyprovokovalo. Kamei sa však rozhodla vydesiť ho, kým sa odhodlá na nejaký čin. Všimla si, že znova zatína päste. Uprela naňho pohľad a on jej ho opätoval. Kamei sa víťazoslávne usmiala, akoby mala niečo v rukáve. No jediné, čo urobila bolo, že si stiahla pásku, ktorú mala cez jedno oko. Kuro na ňu zhrozene pozeral,* Čo si to za obludu, že máš jedno oko červené a druhé modré??!!* zahučal. Všetci sledovali Kamei. Ešte pred niekoľkými hodinami by nepovedala, že dokáže prezentovať takto verejne na Akadémii svoje rozdielne oči. No situácia sa zmenila. A dosť rýchlo. Pre cudzieho chalana odhalila svoje tajomstvo. Kurovi sa v očiach stupňoval strach. Netušil, že Kamei mu teraz nič nemôže v podstate urobiť. Ale dobre ho ojebala. Začal ustupovať. Shido mlčal a sledoval svojho 'rivala'. Kamei sa usmiala,* Už utekáš? Veď som len obyčajná holka,* zavrčala. Kurovi v očiach znova splanuli ohníčky. Prehnala to? No Kuro sa len zamračil,* Dnes ťa nechám. Nebijem holky. Ale ešte raz.. A uvidíš, krpaňa,* zahučal, a keď okolo nej prechádzal, vrazil do nej ramenom.. Kamei sa otočila a sledovala ho, ako si razí cestu davom detí. Shido jej položil ruku na rameno. Kamei vnímala, ako sa dav detí rozišiel..*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Už dlhšiu dobu húpala nohami na stoličke, na ktorej sedela. Pred sebou držala lístok. Pri upratovaní písacieho stola, do ktorého ju zase nahnal bráška Noriyuki, objavila lístoček, kde bolo meno jedného pána a jeho presná adresa. Vraj to má skúsiť a nič za to nedá. Pohupovala netrpezlivo nôžkami a obzerala sa po studenej miestnosti, ktorá bola zaprataná rôznymi drevenými postavami a ich časťami. Bolo tu veľa náradia, kovové kĺby, zbrane, fľaštičky s jedmi a všetko to pôsobilo tak strašidelne, ale ona aj naďalej pokojne húpala svojimi nôžkami vo vzduchu a zvesela si hmkala nejakú melódiu. Prestala až v okamžiku, keď sa starý pán vrátil do miestnosti aj s kusmi dreva,* Tak, konečne ti môžem povedať o čo ide.. Vidíš toto tu? To sú bábky, *ukázal rukami po miestnosti,* ktoré sa využívajú v boji.. Sú vhodné hlavne pre tých, ktorí sú slabší v taijutsu a môžu si nimi udržať protivníka mimo telo, sami sa do nich skrývať a dokonca nimi efektívne útočiť.. Skôr, ako to zavrhneš, chcem ti ukázať, ako sa taká bábka vyrába.. Spolu jednu, základnú, vyrobíme a bude už len na tebe, či sa na to dáš, alebo nie.. Dobre? *pokývala hlavou. Keď nič iné, aspoň dnes zabije čas, keďže doma sa aj tak nudila. Najskôr jej ukázal nástroje, ktorými sa drevo opracováva, vysvetlil jej základné rozdiely medzi rôznymi drevami, a na čo je ktorý druh dreva vhodnejší. Toto pochopila, a tak sa pustili do hoblovania a opracovavania. Starý pán jej so všetkým pomáhal, ukazoval jej, ako to pôjde ľahšie. Vytvorili len hlavu - mala to byť len taká ukážka, ako sa to robí, aby si prípadne mohla sama rôzne časti vytvárať. Teraz tu mal ale dokončené časti už vytvorené, len v sebe nemali kovové komponenty, ako boli zbrane, mechanizmy, kĺby a podobné dôležité súčiastky, takže sa do toho pustili.. Do trupu najskôr spolu namontovali pár mechanizmov pre vystreľovanie a uschovávanie zbraní, potom doň zbrane ukryli, následne spojili hlavu s trupom tak, aby si boli istí, že mechanizmus, ktorý sa ukrýval v trupe, zaistí správne otváranie úst pre vypustenie dymu, či jedovatého plynu. Prvé pokusy nevyšli, pretože na tom pracovala Kamei a starý pán ju nechal, nech na správnu cestu príde sama, čo sa neskôr aj podarilo, takže už len stačilo primontovať na končatiny kĺby a nimi ich spojiť s trupom bábky. To bola dosť ľahká časť, avšak museli byť dobre premazané, aby sa pohybovali plynulo, no nie príliš voľne. A nakoniec tá najzábavnejšia časť - esteticky vyzdobiť bábku. Kamei sa rozhodla pre tri oči, keď už má 3 páry končatín, bábka dostala aj tmavú parochňu a akýsi starý hábit. Domov sa vrátila až neskoro večer. Otec jej za to nevynadal, pretože meno a adresu pána jej dal on sám. Ešte pred časom. To isté urobil pre svojho milovaného syna, dvojča Kamei. Ten sa však tohoto umenia chytil, zatiaľ čo Kamei sa to nepozdávalo.*
--: --
Kamei Hoshitaji: *Kamei dobehla do triedy na poslednú chvíľu. V tom momente, ako si sadla, objavil sa ich sensei, ktorý si to sem nenapochodoval ako všetci ostatní, ale proste sa tu len tak, z ničoho nič, objavil. Sensei k nim začal okamžite hovoriť. Hovoril o tom, že dnes sa naučia nejakú tú teóriu, a potom sa presunú von, aby sa naučili aj prax. Všetci sa potešili pri slove prax. Sensei sa oprel o stôl a začal rozprávať,* Ninjutsu je využívanie chakry k Ninjutsu technikám. Tieto techniky manipulujú s okolitým prostredím, čiže s elementami, predmetmi, ľuďmi a podobne. Vďaka Ninjutsu sa môžeme brániť obrannými technikami, ale aj útočiť, a tým pádom ničiť. Avšak existujú aj lekárske techniky, ktoré ľudí liečia a pomáhajú im. Narozdiel od Genjutsu, Ninjutsu sú skutočné techniky, žiadne ilúzie. Ale aj Genjutsu používa tok chakry človeka a pomocou neho vytvára ilúzie, *sensei sa odmlčal a potom pokračoval,* človek potom počuje, vidí, cíti, hmatá alebo ochutnáva veci, ktoré v skutočnosti nie sú skutočné. Takže Genjutsu dokáže ovplyvniť všetkých 5 zmyslov. Ukončiť Genjutsu môžeme hneď niekoľkými spôsobmi, *sensei ukáže na ruke jeden prst,* prvý spôsob je taký, že ukončíme tok svojej chakry, pretože Genjutsu využíva chakru človeka proti nemu samému, *pridá ďalší prst,* ďalšou možnosťou je, že človek uväznený v Genjutsu, si spôsobí intenzívnu bolesť. Avšak táto bolesť musí byť skutočná, *pridá posledný prst,* a posledná možnosť je tá, že Genjutsu môže zrušiť iná osoba fyzickým kontaktom s človekom, ktorý je uvrhnutý do Genjutsu. Existujú aj ďalšie spôsoby, ako prerušiť Genjutsu alebo ho dokonca obrátiť proti tomu, kto ho na človeka zoslal. O tom sa však dočítate v knižnici, *odkašle si a pozrie sa smerom do triedy. Keď nikto nemá žiadne otázky, sensei pokračuje ďalej,* posledné je Taijutsu, inak povedané techniky tela. Je to boj na blízko, takže sa jedná o chvaty, údery a kopy, ktoré väčšinou nepotrebujú väčšie množstvo chakry, ba práve naopak, mnohé z týchto techník chakru nevyužívajú vôbec. Ak si niekto myslí, že Taijutsu je proti Ninjutsu slabé, mýli sa, *dokončí svoj výklad a potom dodá,* budem rád, ak sa do budúcej hodiny naučíte aj niečo o takzvanom Kenjutsu. Niekoho si vyskúšam, takže buďte pripravení. Teraz sa však oblečte a šup-šup von. *sensei ich popoženie von z triedy a ako obyčajne sa študenti valia von ako zvieratá, kričia, strkajú do seba. Vonku sa však všetci upokoja. Sensei sa postaví kúsok ďalej od pomerne vysokého stromu. Samotný kmeň mohol mať tak 18 metrov, a potom začala koruna. Pri zaostrení si mohli všimnúť, že na kmeni sú prevažne vodorovné šrámy. Vytiahol kunai a hodil ho smerom ku kmeňu. Kunai sa zapichol asi v 10 metrovej výške.* Vašou úlohou je dotknúť sa toho kunaiu. Nesmiete používať žiadne zbrane ani iné vybavenie a čo je najdôležitejšie, nesmiete používať ruky. Máte k dispozícii len svoje nohy, chakru a ten strom. *pri senseiových slovách sa väčšina triedy zarazila. Nepoužívať ruky? To je bláznovstvo. Avšak malej skupinke študentov to docvaklo hneď. Medzi nimi bola aj Kamei.* „Máme k dispozícii len nohy, chakru..“ *dedukuje. Pozrie sa okolo seba, ale sa nenájde žiadny odvážlivec, ktorý by to skúsil ako prvý, rozhodne sa, že to vyskúša ona. Veď to nemôže byť až také ťažké. Ráznym krokom prešla ku kmeňu stále si mysliac, že to je hračka.* „Je to všetko len o ovládaní a sústredení chakry. Jasne.“ *myslela si, keď stála pred kmeňom. Nikdy však chakru na konkrétne miesto nesústredila, ale skúsiť to musela. Po chvíli jej okolo chodidiel svišťala chakra. Rozbehla sa, dotkla sa chodidlami stromu a už aj ležala na zemi. Všetci vyprskli do smiechu. Ona si však chytila hrču na hlave a snažila sa to urobiť znovu.* „Asi málo chakry,“ *hodnotila svoju situáciu a znova vyvolala chakru do chodidiel. Sústredila sa, aby množstvo nebolo malé. Lenže akonáhle položila nohu na kmeň, kôra sa začala drtiť. Vtedy jej však docvaklo,* „musím len prísť na to správne množstvo,“ *nohu nechala na kmeni a začala pomaly znižovať dodávku chakry. Chcelo to úplné sústredenie. Noha sa prestala zabárať do kôry a ona už len s úškrnom pridala aj druhú nohu. Teraz hlavne pomaly. Ostatní sa o to pokúšali tiež. Niektorí to dokázali hneď na prvýkrát, iným to nešlo vôbec. Čo však bolo podstatné, že Kamei to dokázala po niekoľkodňovom tréningu tiež.*
---: :---
Ayame Hirai: (První část chuuninské zkoušky: Test) *Už od rána je jí poněkud špatně. Má dnes první část chuuninských zkoušek. Testovou. Je naučená hodně. Znalostmi je na tom mnohem lépe než schopnostmi, což je trochu způsobeno i tím, že je ještě malá. Tudíž třeba ve střetu v Taijutsu je na tom o něco hůř, než genin se stejnými zkušenostmi, co ona. Takže právě testová zkuška je její favorit. A doufá, že zároveň i ona bude favoritkou testových zkoušek. Ráno se nají jen tak lehce, protože chce nechat mozek pracovat. Pořádné jídlo přijde jen před zkouškou, ve které bude potřeba síla. Konečně dojde ke třídě, ve které má zkoušku psát. Společně s ní je tam mnoho dalších geninů. Jen málo z nich opravdu zná ještě z akademie. Vlastně tu zná jen dva. Je tu tedy jedna z těch mladších.* "No pokud projdu, tak ta praktická část bude peklo," *povzdychne si. Ale snaží se už přemýšlet tak, že projde a tak si ostatní prohlíží, dokud je nepustí do třídy. Je tu hodně holek. Pravděpodobně do praktické části tedy projde víc lidí, protože holky jsou zpravidla pečlivější. Nicméně z hlediska síly by mohly být slabší. Snad se neplete. Po delší době, kdy si Ayame prohlíží své kolegy, se otevřou dveře do třídy. Na každém místě leží propiska. Nesmí psát vlastními, protože senseiové nejsou všední a chtějí dát útrum tahákům. Všichni zaujmou svoje místo. Ayame mířila původně ke svojí vlastní lavici, ve které sedívala na akademii, nicméně tu zabral nějaký chlapec. Pokrčí nad tím rameny a vybere si místo hned vepředu. Nemá v plánu podvádět a dopředu si nikdo nebude chtít sednout. Odpadnou jí boje o místo. Jenom dobře. Všimne si, že je v místnosti více shinobi. Je jí jasné, že je budou hlídat. Zamyslí se. Kdyby ji někdo chtěl požádat o pomoc, vyhoví mu? Těžko říct. Kdyby to byl jeden z jejích spolužáků, asi se pokusí podstoupit riziko, ale cizímu člověku by nejspíš nepomohla. Neměla by proč. Konečně dostanou všichni papíry a dostanou pokyn k jejich otočení. Ayame to udělá okamžitě, rychle se podepíše, aby na to nezapomněla. Přečte si první úkol. -1) Napiš jména všech velkých shinobi vesnic.- Ayame se nemusí zamýšlet, když začíná psát: Ketchugakure, Yugakure...o těchto vesnicích ví, že jsou jedny z těch novějších, ne však horších. Dál vypíše Konohagakure, Sunagakure, Kumogakure, Kirigakure, Iwagakure. Spočítá vesnice. Mělo by jich být Sedm. Souhlasí to a tak se přesune k dalšímu úkolu. Druhý úkol spočíval ve vyjmenování elementů. Ayame už umí některé technik Suitonu, také Katonu. Takže je jednoduché je napsat. Fuuton a Doton se jí vybaví hned poté. Pak se na chvíli zamyslí. Nevzpomene si teď na pátý element, proto si udělá u otázky malou tečku, aby si vzpomněla, že ji nedovyplnila. Pokračuje dál. 3) Jak se nazývá Kage naší vesnice? A jaké je jméno prvního a našeho jediného Kageho? To je pro Ayame snad to nejlepší, na co se mohli zeptat. Rychle napíše odpověď - Chikage, Shiki Juuzou Toyokazu. Pak se vrátí zpět k otázce o elementech. Najednou se jí pátý element vybaví - přeci Raiton! 4) Co by jsi udělala, kdyby ti nepřítel vyhrožoval s kunaiem u krku společníka a chtěl po tobě, abys mu vydala dokumenty důležité pro vesnici?* "Sakra, to je zákeřný," *zakleje. Neví, jestli je na tuto otázku správná odpověď. Napíše, že když už by to dopustila, nejspíš by vydala dokumenty a po propuštění společníka by se vydaly získat dokument zpátky. 5) Co by jsi udělala, kdyby jsi potkala bývalého člena vesnice - nukenina, který by ohrožoval něčí život? Ayame se zamyslí. Potom napíše, že by nukenina nezabíjela, ale zajala a vydala své vesnici. 6) Která technika slouží k uvolnění z genjutsu? Kai. 7) Napište jednu chakrovodivou zbraň. Ayame má štěstí. Zbraní má dost a jedna z nich je dokonce chakrovodivá. Boxery. 8) Vyjmenuj klany Ketchugakure.* "Ehmmm, Sairen...Hakari a Kazeshi?" *vzpomene si jen díky klanovým čtvrtím. Ví, že jsou po vesnici nějaké takové ukazatele. 9) Jaké jsou druhy misí? D, C, B, A, S. 10) Napiš sousedy Sněžné země.* "Zeměpis. Paráda," *Ayame si prokřupe klouby. V zeměpise je dobrá. Země Země, Země Kamenů a Země Železa. Všechny odpovědi několikrát překontroluje. Pak se přihlásí. Geninové nesmí vstát, musí si pro jejich test dojít jeden z přítomných shinobi a dohlédnout na odchod účastníků zkoušky. Ayame si tak nechá vzít test a odejde ze třídy. Snad to bylo vše v pořádku.*
---: :---
Ayame Hirai: *Ráno se málem neprobudí. Je docela nervózní a byla i před spaním, protože ji čeká geninská zkouška. Nevyspala se příliš dobře, ale snad má všechna jutsu zmáklá tak, že by je mohla zvládnout provést bez chyby levou zadní. Dojde k opuštěnému jídelnímu stolu a vezme si jídlo, které si večer připravila, dá si jej do tašky. Potom asi deset minut jí jeden banán. Těžko se jí polyká tou nervozitou. Není tu pro ni nikdo, kdo by jí řekl, že bude v pořádku a povede se jí to. O to je ta nervozita horší. Ale Ayame se zvládne jakž takž najít a vypravit, načež se vydá směrem k budově akademie. Zamíří do své třídy, kde probíhá geninská zkouška. Ve třídě jsou zatím jen její spolužáci. Sedne si ke dvěma svým kamarádům. V místnosti je hrobové ticho, všichni jsou stejně nervózní jako ona, jen někteří si zkouší jutsu, která plánují předvést. Ayame nechce plýtvat chakru, i když ví, že z principu by měla mít dostatek chakry na to, aby jim byla schopna ty techniky převádět několikrát za sebou. Ale ještě to nemá tak procvičené, takže jen sedí tiše v lavici a sleduje okolí. Z očí jí kouká smrt. Pak zazvoní a do třídy vejdou dva učitelé. Jeden z nich je jejich třídní. Ten zkontroluje, kdo je přítomen a naopak kdo chybí, vše dělá pečlivě. Na nikoho se nesmí zapomenout. Poté pošle do lavic kolovat papír s jejich jmény a třemi kolonkami. Studenti mají zapsat schopnosti, které chtějí předvést. Není to nic formálního, spíš jen pro přehled, aby s tím nebyly zmatky. Taková příprava před příchodem ředitele školy a Chikageho. Jakmile uběhne zhruba deset minut, otevřou se znovu dveře do třídy a do třídy vstoupí výše zmíněná dvojice výše postavených. Nejdříve je uvítá ředitel, poněkud formálně. Poté začne mluvit samotný Chikage, jehož proslov už není tak moc formální, ale naopak věcný, což Ayame vyhovuje o dost víc. Zadá jim zkoušku - provedení tří technik a následné házení shurikenů na terč. Všichni dospělí se usadili a přečetli jméno prvního studenta akademie. Ayame sledovala svoje spolužáky, jak se jim daří zkouška. Nakonec dojde řada i na ni. Předstoupí před "komisi".* Jmenuji se Ayame Hirai, *představí se a mírně se ukloní. Podobně jako spoustu lidí před ní.* Předvedu Vám tři jutsu. Suimen Hokou no Waza, tedy chůzi po vodě. Kinobori no Waza, v tomto přípaadě v podobě chůze po stěně. A další bude Henge no Jutsu. Abych dokázala přesnost, přeměním se na jednoho ze svých spolužáků, *řekne s úsměvem. Poté přejde k připravené přenosné nádrží, podobné vaně, ve které je voda. Samozřejmě, že komise počítala s tím, že někteří studenti budou chtít použít techniku Suimen Hokou no Waza, takže byli připraveni. Ayame po výzve komise složí pečetě a soustředí chakru do nohou. Když si je jistá, že je připravená, stoupne svou pravou nohou na hladinu. Podaří se jí zapřít a tak může zdvihnout ze země druhou nohu a položit ji na vodu. Když takhle chvilku na vodě stabilně stojí, rozhodne se po ní projít, aby dokázala, že chakru nějakou dobu udrží soustředěnou. Když už má pocit, že to víceméně stačilo, stoupne si na hadr před "vanou" a osuší si boty, které si doma čistila včera snad stokrát. Bylo jasné, že se na ně bude dívat spoustu lidí, tak nic nechtěla ponechat náhodě a být za špindíru. Pokračuje dál, tentokrát už bez vyzvání, přejde k šedivé stěně. Patrně ji přebarvili právě proto, že se tu po ní musí každoročně procházet spoustu studentů a šedivá barva je poměrně neutrální, špína z bot se na ní ztratí. Zrovna v jejím případě se ale o žádné špíně ani mluvit nedá. Ayame složí pečetě a položí nohu na stěnu, rychle na ni položí i druhou. Vyjde takhle do poloviny výšky stěny, otočí se a sejde zase dolů. Potom se stydlivě svěšenou hlavou přejde zpět před stoly učitelů, ředitele a Chikageho. Nechá se vyzvat k předvedení třetí techniky. Pootočí hlavu k jedné své spolužačce, na kterou i ukáže a po složení pečetí změní svou podobu na konkrétní dívku. Členové komise kývnou, Chikage jí podá dva shurikeny, kterými se má trefit do terče. Je to poněkud dlouhá vzdálenost. Ayame se prvním sice netrefí úplně do středu terče, ale také to není tak, že by se trefila jen těsně. Je to celkem solidní hod. Druhým shurikenem se málem trefí do toho prvního. Zarazí se. Neví, jestli jí za to budou odečteny body. Ale snaží se tvářit sebevědomě. Poté se vrátí zpět na svoje místo do lavice. Všichni si psali něco na svoje papíry. Dalších několik studentů předvedlo svoje schopnosti. Poté dospělí porovnávali svoje výsledky. Nakonec se zvedl jejich třídní učitel, aby jim nahlásil výsledky. Volá k sobě abecedně jednoho studenta po druhém, aby jim předával čelenky. Není moc studentů, kteří by zkouškou neprošli.* Ayame Hirai, *Ayame vstane a dojde ke stolu učitele.* Prošla, *řekne učitel, zatímco dívce podává čelenku. Ayame se zaraduje. Dělá jí problém zůstat potom ve třídě až do konce. Jakmile jsou vyhlášené výsledky všech, ředitel s Chikagem ještě pronesou závěrečnou řeč a pustí je domů. Ayame si uváže čelenku kolem hlavy a jde spolu s pár kamarády oslavit zkoušku. Jdou vlastně jen na oběd do restaurace, ale i to stojí za to. Ayame moc ráda takto využije svoje peníze. Protože teď už si může sama vydělávat, je přeci genin! Ta realita, že vydělávání na D misích není tak jednoduché, přijde teprve později. Teď má ještě svoje iluze...*
---: :---
Ayame Hirai: *Ráno ji probudí sluníčko, které jí svítí přímo do očí. Je ráda, že ji nevzbudil budík, to je pokaždé o dost méně příjemné, než to sluníčko. Navíc se probudila hodně včas a ani není unavená, může tak všechen čas využít trochu rozumněji a bude ho mít také víc. A co víc? Třeba se bude moct chvilku i učit, to by také nebylo od věci. Ne, že by učení nevěnovala celý včerejší den. Učí se hodně, protože nemá absolutně základy. Rodiče ji mohli zkusit doma v Zemi Čajů něčemu naučit aspoň teoreticky, ale nejspíš doufali, že ji toto nadšení pro to, stát se shinobi, brzy opustí a nebudou ji muset pouštět do světa. Místo toho se tu ocitla absolutně bez informací a tak musí často chodit do knihovny a číst si vlastně takové ty nejzákladnější knihy, protože ty nejzákladnější věci kolikrát ani na akademii neberou. Ayame vstane z postele, aby se stihla připravit. Vypne budík, často se jí stává, že odejde z pokoje třeba do kuchyně, v horším případě do koupelny, a budík zazvoní chvíli poté, co se do jiné místnosti dostane. Takže pak musí absolvovat cestu zpět a to není jedna z nejpříjemnějších věcí. Shinobi by toho měl vydržet víc, ale naštve to hlavně z principu. Tentokrát je ráda, že si vzpomene na vypnutí budíku. Dříve, když bydlela ještě u bratra v pokoji, se jí to stávalo ještě častěji než tady. A většinou právě v dobu, kdy vstávala dříve než bratr, takže ho pak často budila, protože než zaslechla budík ve vedlejším zavřeném pokoji, kde právě bratr spal, už byl dávno vzhůru. Naštěstí všichni její sourozenci jsou starší, takže to často tolerovali se slovy že z toho Ayame snad brzy vyroste. Ayame dojde jako první do koupelny, učeše se a splete vlasy do copu, aby se jí ráno nepletly do obličeje. Pak si umyje obličej, protře oči a začne si čistit zuby. S kartáčkem v puse začne chodit po domě, aby si nachystala věci na dnešní předměty na akademii. Dnes mají teoretickou i praktickou část učiva, takže bude alespoň unavený mozek i tělo stejně. Ona ale doma studuje co to jde a hlavu si čistí trénováním. Není to tak, že by chtěla být rychle genin, ale snaží se doplnit si znalosti, což už se jí docela daří. Jakmile si připraví sešity i věci na převlečení na trénink, kdyby se zpotila, hodí si tašku do kuchyně a vydá se zpět do koupelny, aby si v klidu dočistila zuby. Potom se jde do pokoje převléknout, načež se nasnídá. Na to má spousty času, takže si uvaří rýži, kterou posype solí a pomalu ji hůlkami ujídá. V jídle se strašně šťourá, nebaví ji to a má mnohem raději sladké. Ale cukr jí došel, takže jí toho moc jiného nezbývá. Její jídelníček jí dost ušetřuje peníze. Kdyby měla někdy na ovoce a zeleninu, dopadne lépe. Už párkrát přemýšlela, že by si začala něco na zahradě pěstovat, nemůže to přeci být tak těžké a sazeničky nejsou drahé. Od rodičů má základ, protože se často starala o jejich rostliny a poté zpracovávala čaj. Pokud koupí něco nenáročného, co není třeba ani tak často hnojit, bude to nejlepší. Měla by předtím ale zajít do knihovny, aby zbytečně nevyhodila peníze za něco, o co se nebude moct postarat. Další možnost je zajít si za sousedy v rámci dobrých vztahů. Ale zase neví, co by jim nabídla a většina shinobi nemá potřebu si něco doma pěstovat.* Škoda, tak investuju, *uzná nakonec. Jenže jí dojde, že nemá ani lopatu, hrábě...nic. Ačkoliv zanedbané záhonky na pozemku jsou, nemá se o ně jak postarat. Ale teď stejně musí na akademii, takže není čas to řešit. Přehodí přes sebe slabou bundu a vezme si tašku, s sebou do krabičky rýži a hůlky jako svačinu, láhev s vodou a vyrazí. Stíhá v pohodě, takže se šourá a cestou se rozhlíží. Na akademii stále nikoho moc nezná. Když dojde do třídy, posadí se ke stejné dívce jako vždy. Ani neví, jak se vlastně jmenuje, moc toho to děvče nenamluví. Ayame je i hloupé se jí při hodině na cokoliv zeptat, aby ji nerušila. Zároveň má špatný pocit z trapného ticha. Ale dává při hodině pozor a zrovna dnes se nestane, že by něco nepochytila. Vše si píše do sešitu a občas se jí dokonce podaří se při hodině přihlásit a odpovědět správně. Potom zazvoní na první krátkou přestávku, během které se děti mohou vyblbnout a popovídat si. Ačkoliv mají děti spojené lavice, Ayame sedí právě jen vedle jedné dívky, protože je na kraji. Stydí se zapojit mezi děti, které se škádlí a dělají hlouposti, takže tam jen sedí. Navíc si všimla, že chapci, kteří se právě teď honí ve třídě, jsou ti, kteří mají už pár kázeňských problémů. Učitel jim minule vynadal, že pokud udělají ještě jeden průšvih, bude to řešit s jejich rodinou. Tak snad si dají pozor. Jelikož jsou všechny děti v této třídě už dost blízko ke geninským zkouškám, bere se jako průšvih snad vše, co přidělá komukoliv práci. Naštěstí ale zazvoní a chlapci si rychle běží sednout na místo. Začíná další hodina, která je zrovna docela zábavná a tak Ayame rychle uteče, přestože zabírá dvě normální vyučovací hodiny. Hned poté začne přestávka na oběd, která probíhá v jejich třídě. Ayame si vyndá krabičku s rýží a začne jíst, zatímco sleduje ty dva kluky a ostatní děti, které se k nim přidávají. Někteří je sledují stejně jako Ayame, těžko říct, co si kdo o nich myslí. Ale jejich živá povaha se Ayame líbí, jak ráda by se k nim přidala. Ke konci hodiny jde k umyvadlu ve třídě si vymýt krabičku, zrovna když ti chlapci shodí složky jejich třídního učitele ze stolu a pomíchají se. Ve stejnou chvíli zazvoní na konec přestávky a do třídy vstoupí jejich třídní učitel. Ayame stojíc u umyvadla, je blízko stolu zhruba stejně, jako ti dva chlapci, kteří rychle utečou. Třídní učitel naštvaně zakleje.* Kdo to byl? *zeptá se a těká pohledem mezi dvěma chlapci. Oba by měli problém. Ayame si s jedním z nich vymění pohled. Oklepe krabičku od vody a postaví se mezi učitelský stůl a třídního.* Pardon...když jsem šla k umyvadlu, zavadila jsem o stůl a shodila to. Myslela jsem...že je stihnu narovnat, než zazvoní, *sklopí hlavu před pohledem jejich učitele. Ze třídy se neozve protest.* Po škole je všechny srovnáš, byly podle abecedy! *řekne zvýšeným hlasem učitel, načež Ayame přikývne. Musí ale všichni na hodinu do tělocvičny, takže nechá vše na zemi tak, jak to bylo a přejde do tělocvičny. Tam si ji ti dva chlapci najdou a poděkují jí. Díky tomu, co pro ně právě udělala, si s nimi v době, kdy to jde, povídá. Trénink pak jde docela snadno, protože má dobrou náladu a zvládá se soustředit. Zjišťuje, že na tom už není tak špatně, jako na minulém tréninku, co se týče trefování terčů shurikeny a kunaii. Po škole se v šatně převlékne do oblečení, které si dala do tašky a vrátí se do třídy. Učitel jí dá klíče od třídy a vysvětlí jí, kde bydlí. Má po srovnání složky zamknout ve stolu a zamknout i celou třídu, načež mu má klíče přinést až domů. Třídění je nekonečné, ale nakonec se jí to podaří a složky učiteli odevzdá. A co víc, před školou jí čekají její dva noví přátelé, kteří si jejího činu cení. Takže jakmile odevzdá klíče učiteli, chvíli s nimi ještě chodí po vesnici a povídá si s nimi.*
--;;--:
Shiki: Doobre *Odsouhlasil ji to a následně se vydal smerem k jejich domovu spolu se sayuri na ramenour. Sayuri se nyninmuze pochlubit svym sourozencům s timt ze je ode dnes geninem*
Sayuri: *Sayuri seděla Shikimu na ramenou a rozhlížela se kolem. Nakonec to nebylo vůbec těžké. Neustálé cvičení mělo opravdu své výhody. Na Shikiho otázku jen zavrtěla hlavou, ale potom jí došlo, že ji asi neviděl a tak odpověděla, že nechce. Chtěla jen domů za sourozenci. I když nebyla nějak enormně unavená, stejně si chtěla dát zasloužený odpočinek.*
Shiki: *Předáním veškerých celenek a rozurceni byl konec ceremonie a učitele se vydali domu. * Tak vidíš a je to *Pousmál se Shiki, který mezitím přistoupil ke své dceři a následně ji vyzvedl do naruce. Síly na to měl a Sayuri byla stále malá a lehká tak proč ne že?* Jdeme domu, nebo chceš ještě někam zajít? *Zeptal se jí když se dral uličkami ven z akademie*
Sayuri: *Od té doby, co si šla sednout už nebyla vůbec nervózní. Byla si jistá, že prošla. Někteří její spolužáci byli stejně dobří, hodně jich však bylo horších než ona. Proto ji ani nějak nerozhodilo, když táta s ředitelem jednali tak dlouho. Když vešel táta a ona dostala čelenku, oči se jí rozzářili. Konečně byla genin! A na Shikim bylo taky vidět, že je rád. Kvůli tomu trénovala. Nejen kvůli sobě, ale tak kvůli rodičům a sourozencům.*
Shiki: *Po zásahu obou kunaiů zapsal jen něco do svýh papíru a následně byl vyzván další student akademie aby se předvedl. Bylo jezdo zda použijí stejné techniky nebo jiné, přece jen byla to jejich volba a Shiki jim nechával jakousi rozmanitost. Když přešli všechny děti se svými ukázkami, následně se Shiki spolu s ředitelem, oba se svými poznámkami zvedli a následně odešli ze třidy. "Nyní šel vůdce vesnice a náš pan ředitel projednat sé poznámky. *Pronesl jeden z učitelů, který to tady tak nějak už od začátku měl na starost. Několik desítek minut diskutoval Shiki s ředitelem o tom, kdo projde mimo třídu až dokud to nezapsali celé na papír. Pro oba to byl již konec dnešního obradu, jelikož k vyhlašování vždy přistupoval učitel, kterému se to dalo. KDyž papíry odevzdali, Shiki jen lehce vklouzl do třídy a stoupl si na stranku místnosti. Už zde nebyl jako hodnotící, ale jako rodič. Sice sem rodiče nesměli, ale tak kdo by mu to zrovna zakázal že? No učitel začal hlásit jména, tentokrát však podle abecedy. "Akabane - prošel, Biro - neprošel, Chukari - prošel s udřenými uchy... *Takto začal a pokračoval.* Sayuri prošla *Pronesl učitel a následně k ní přistoupil druhý jako ke všem ostatním a podával jí čelenku Ketchugakure s tím, že jí gratuluje. Shiki se jen usmíval, bylo mu příjemné, že další z jeho dětí prošlo bez problémů.*
Sayuri: *Sayuri se na Shikiho usmála a vzala si kunaie. Zaměřila a lehkým švihem hodila první kunai. Ten prosvištěl celou třídou a zabodl se přesně do středu černého pole. Její úsměv se roztáhl ještě víc. Ty hodiny tréninku se vyplatily. Ten přišel na řadu druhý kunai. Opět zasáhla terč a vítězoslavně odešla na své místo. Nakonec to bylo úplně lehoučké.*
Shiki: *Když Sayuri dokončila své tři techniku přikývnul na souhlas a následně vzal do ruky Kunaie a začal jí je podávat.* śup tak se ukaž jak to zvládáš. *Pronesl s úsměvem k Sayuri. Mělo to být něco jako takové povzbuzení. Poté se usadil a začal si něco zapisovat do papíru, něco jako poznámky k jejím úspěchům.*
Sayuri: *Ostýchavě vešla do třídy a sedla si na své místo. Projev tatínka na ní moc velký dojem neudělal. Celou zkoušku si představovala jinak. Sama nevěděla jak, ale jinak. Když ji učitel vyzval, Sayuri prkenně vstala a došla doprostřed třídy. Silou vůle se snažila přimět svá kolena aby se tolik netřásla. Cítila pohledy všech ve třídě. Rychle se podívala na tatínka a pak rychle složila pečetě, načež svým dětským hláskem vykřikla*Bunshin no Jutsu* Vedle ní se na okamžik vytvořili dvě její věrné kopie, ale hned na to obě zmizely. Sayuri zrušila jutsu. Doufala, že to bude stačit a nezrušila jutsu moc zbrkle. Zase složila pečeť a tentokrát se pomocí Henge přeměnila v Satoshiho. Byl to první člověk, který ji v tu chvíli napadl. V satoshiho podobě zůstala trochu déle, aby ukázala, že to dokáže. Došla ke stěně a po nahromadění chakry do chodidel bez problému vyšla po stěně až na strom a tam si dokonce přidřepla. Ušklíbla se, připadala si v tu chvíli jako pavouk. Seskočila, zrušila Henge a podívala se na Shikiho.*
Shiki: *Když Sayuri zaklepala na dveře, otevřel jí jeden z učitelů na akademii a následně ji pozval dovnitř. Pokud vešla poslal ji na své místo. Následně se psotavil jiný učitel do středu třídy před tabuli a četl docházku aby zjistil, zda jsou zde všicni přítomní. Následně pourčoval pořadí toho jak půjdou na řadu. Sayuri zvolil jako první. Přece jen, když už je to dítě vůdce jejich dědiny tak aby šla jako kdyby příkladem. Po tomto celém se po chvíli otevřeli dveře a v nich se objevil ředitel. Ten vešel do třídy a následně za ním vcházel Shiki, který měl svůj typický outfit, pásku přes levé oko a na čele Byakugo no In. Godudamy mu mezitím poletovaly pod pláštěm za zády aby nebyli jen tak lehce vidět. Učitelé se vpodstatě jako kdyby uklonili na pozdrav když vešel, načež si stoupnul na místo, kde předtím stál učitel.* Vítám vás na geninských zkouškách, které odstartují vaši kariéru Shinobi. Dnešním dnem, tedy pokud projdete přes jisté úkoly samozřejmě. *Začal nějak mluvit svůj proslov, ale už mu přišel ohraný a tak rovnou přešel k věcem.* Dnes budete mít dva úkoly. Nejdříve předvedete tři libovolné techniky, které jste se naučili a následně si od stolu kde budu sedět vezmete dva kunaie a budete je házet přes celou třídu na támhle ten terč* Ukázal za žáky na terč pověšený na zdi. * Samozřejmě se snažte trefit co nejvíce do středu. Nyní můžeme začít. *Pronesl a následně se usadil ke katedře na židli, která zde byla nachystaná. Učitel následně vyzval Sayuri. Shiki přitom věděl, že má dnes Geninskou a zároveň si jí i všiml, jen nemohl moc dávat vědět nějaké radosti z toho kvůli případnému nařknutí z napomáhání. Ikdyž jemu by to bylo asi i tam jedno.*
Sayuri: *Sayuri měla dnes zkoušku na Akademii. Na tenhle den se připravovala celkem dlouho i přestože jí měl zkoušet její vlastní táta. Možná právě pro to. Dnes šla sama, bez maminky a bez brášky. Zhluboka se nadechla a vešla do Akademie. Našla správnou třídu a po chvíli váhání tiše zaklepala. Doufala, že nikoho neruší.*
---: ---
Sayuri: *Sayuri měla dnes zkoušku na Akademii. Na tenhle den se připravovala celkem dlouho i přestože jí měl zkoušet její vlastní táta. Možná právě pro to. Dnes šla sama, bez maminky a bez brášky. Zhluboka se nadechla a vešla do Akademie. Našla správnou třídu a po chvíli váhání tiše zaklepala. Doufala, že neruší.*
Satoshi: *Nedá sa povedať žeby školu neznášal ale je rád že dnes už v nej nemusí byť a že za chvíľu príde ich mamka. Keď sa konečne popasuje zo svojimi prezúvkami a topánkami, súhlasí so Sayuri krátkym.* Hej. *A vyjde von kde sa už obzerá či mamku niekde v diaľke nezazrie.*
Sayuri: *Dojde ke skříňkám v šatnách, kde otevře dvířka, aby se mohla tedy přezout, i když se s příchodem do školy zapomenula obout do přezuvek, takže to nepotřebuje. Cítila však něco, co k jejím věcem nepatří. Nyní má možnost to spatřit.* Co to je?.. *Zamračí se zaraženě na ten dopis ve své skříňce. Absolutně tomu nerozumí. Nicméně z toho cítí pach nějakého chlapce. Jistě, že k tomu přičichla. Však proč ne. Je to nejjistější způsob, jak vědět, kdo to měl v pazourech. Pokud to není postříkáno voňavkami a to zde očividně nehrozilo. Nakrčí zlehka nosánek. Krátce koukne na brášku. Očekává, že se zdrží déle. Nejradši by ten papír s jeho obsahem nacpala bráškovi. Ale po dnešním dni ho nechce ohrozit. Může mít nepřátele, kteří s tím prováděli něco nekalého s čím nemá sama zkušenost, aby to odhalila. Proto si nechává dopis ve svých ručkách. Podezřívavě se rozhlédne po šatně, jestli někdo nezírá. Bylo by to podezřelé čekání, co s tím provede. Proto kouká. Nikoho si však nevšimne. "Ok.." Pokrčí ramínky. Dopis si schová do tašky. Opičák stále na jejím rameni. Kouká už po tom co se bude dál dít. Vše může být budoucím zdrojem zábavy.* Jdeme ven, počkáme tam.. Před školou. *Poznamená k bráškovi a čeká, že vyrazí první, aniž by čekal. V takovém případě by se zdržela a hledala pracně po čichu skříňku spolužáka, který provedl co neměl. Ne pro to, aby s ní něco vyvedla. Nyní by to bylo moc nápadné. Ale pro pamatováka na jindy. V opačném případě jde s bráškou rovnou ven.*
Satoshi: *Počúva, ale po dnešku už sa na hodine nesústredí na 100%. Sleduje čo sa preberá ale viac behá pohľadom po triede. Skúma v akých sú náladách a ako sa tvária po tom všetkom čo sa stalo. Ale je to rôzne každý z triedy sa nato pozerá inak. Prípadne, niekoho to ani nezaujíma. Na konci hodiny sú žiaci prepúšťaný. Satoshi počká na Sayuri a zamieri ku skrinkám na prezúvanie. Koniec koncov keď si obuje topánky potom stačí počkať už len na mamku ktorá by mala prísť čoskoro. V skrinke Sayuri sa nachádza aj ľúbostný list. Ale nie je to od nikoho z ich triedy. Prestrčil jej ho tam niekto z inej triedy keď počul čo sa udialo v ich triede cez veľkú prestávku od svojho kamoša.*
Sayuri: *Při návratu do své lavice pohlédne zběžně na svého brášku. Zavrtí hlavou. Hlavu pak na okamžik schová do dlaní.* Budu pak zřejmě potřebovat říct rodičům, aby to zde bylo uzpůsobené i pro citlivěji vnímající.. *Rozhodne se nakonec o vysokém cíli, jak to vidí. Učitel měl příležitost pronést něco i na jejího opičáka. Nic však nebylo. Jeden z bodů co je tak už zcela pasé a netrápí ji. Začne se pro dnes už věnovat i té hodině. I když je stejně napřed. Vyčkává už jen konec téhle poslední hodiny. Znamená to totiž nákupy s maminkou.*
Satoshi: *Satoshi si znudene oprie hlavu o lavicu a pozerá ako sa z toho Sayuri vyzúva.* "Ach, aká to len melodráma." *Učiteľ len nadvihol jedno obočie. Nie preto žeby ho to vykoľajilo že spadol zvonček ale skôr to že ho vyrušila vo vysvetľovaní tak stratil myšlienku. Ale tak nemôže si dovoliť pred žiakmi vybuchnúť tak sa snažil zachovať ako profesionál.* No, jasné. Také veci sa občas stavajú. Nechaj ho tu pri katedre. Poviem školníkovi nech tam ten budúci lepšie pripevní. A o tom aký je zvonec ja nerozhodujem, spýtam sa po hodine riaditeľa čo sa s tým dá robiť. *Povie a dá jej pokyn nech si sadne. Satoshi sa pozrie na svoju sestričku a potichu jej pod lavicou zatlieska.* A na divadelný sa tak náhodou prihlásiť nechceš? *Pošepne jej s menším úsmevom ale potom ho učiteľ upozorní nech dáva pozor a neotravuje spolužiakov.*
Sayuri: *Odfrkne si k nim, sotva vejde učitel. Na nabádání brášky nedá. Ví své. "Oh.. Čicháš.. čichááš? Že by něco pravdy bylo?" Je na svůj výkon hrdá v hloubi svého srdce. S vysoce pozvednutou náladou a lehkým úsměvem se otočí třídě zády, čelem k učiteli. V ruce zvonek a opičáka na svém rameni. Vyrazí za panem učitelem k jeho stolu.* Pane učitel?.. P. .Pane sensei? On.. On prostě upadl! Zničeho nic.. Vracela jsem se z chodby do třídy a... ležel na zemi v rožku. *Zakřiknutě se ozve. Nasazuje samozřejmě větší kalibr, když hraje strach a smutek nad tou událostí. Smutný výraz na pokraji hrozícího pláče jí jde. I slzy ze sebe vydoluje, když si představí správnou věc, jakou je smrt Nika. Kdyby o něj přišla. Však je jí dobrým společníkem, i když neumí řeč lidí a též má problém zůstat vzhůru celých dvacet čtyři hodin. Jeho smrt by ji trápila.* Po.. Pokud ho budete obnovovat... Mohu požádat rovnou o změnu? Trochu moc hlasitý na mé uši.. Jestli by šlo něco méně... zvučného.. Třeba nějaká časomíra, kterou by jste odměřoval.. Přesýpací hodiny..? *Začne po chvilce co by byla nutná pro reakci učitele na zvonek s návrhem změny. Samozřejmě ve vší nevinnosti a mírumilovnosti. Zvonek vrací.*
Satoshi: *Satoshi pri výstupe Sayuri, upadá do zabudnutia a vyzerá tak maximálne ako jej tieň. Chytí ju za ruku a maličko ju za ňu potiahne.* Nikto si nechce začínať s Juuzou Toyakazu. Sú pod tvoju úoveň aby si im niečo vysvetľovala. Pome si sadnúť. *Chlapec na ktorého bola smerovaná urážka, si pričuchne k jednej svojej ruke aby zistil či Sayurina urážka bola relevantná. Najlepší kamarát toho chlapca sa nahnevane postaví s vraždiacim pohľadom v očiach. Chce sa ho zastať keď on už na svoju sebaobranu nič nerobí ale iba stíchol. Keď v tom vojde do triedy učiteľ.* Heeeeeeej! Je tu nejaký hluk! Čo snáď neviete že keď zazvoní zvonček tak máte v tichosti počkať na svojho učiteľa? "Ach tá banda nevychovaná...Za mojich čias..." *Pomyslí si a ešte predtým než by sa niekto začal sťažovať začne výklad svojho predmetu.*
Sayuri: *Zavrtí nad tím pomaličku hlavou. Už v okamžik, kdy bylo odeslané od ní to psané, kdy se objevila po třídě ta létající pošta, ji má za odepsanou.* Nik! *Zavolá si opičáka opět k sobě. Zvoneček samozřejmě opičák bere s tou atmosférou s sebou. U Sayuri se dožaduje ujištění, že učinil správně. Toho se mu dostane v podobě pohlazení. Shlédne třídu i onu spolužačku. Té věnuje pohled nejdéle. Na to se vrátí k tomu klukovi.* Proč by se něco takového posílalo, než pro to, aby to bylo k nalezení? Kolovalo to celou třídou.. Chce si někdo začínat s Juuzou Toyokazu? Myslíš, že jsem hluchá, slepá a necítím nic? Smrdíš.. Smrdíš, jak skunk. *Spustí promyšleně na celou třídu, ač během toho hledí speciálně na toho, kdo už tak učinil. Hrdě přitom postává. Jasně, že si je jistá, že je někým víc. Vždyť její otec je dokonce vůdcem vesnice. Maminka je také někým. Dědečka do toho nepřibírá. Lhalo se jim. Nemyslí na ně. Už dávno totiž minula doba věku, kdy měla chiméru Ayase se Shizukou. Ale rodiče jsou něco jiného. Svým postojem třídu vyzývá k tomu, aby si jen něco zkusili. Varuje je.*
PapierovéLietadielko: *Správa pre Sayuri znela ako: niečo plus mínus. Že nemá mu to ako dať do tašky bez toho aby si to nevšimol. Keď chce niečo také do nej tak nech na neho aspoň prehovorí alebo spraví hocičo aby na chvíľu nedával pozor na svoju tašku. Ako to lietadielko letelo. Chalan pre ktorého to určite nebolo určené vyskočil z lavice a chytil ho.* Jééj lietadlo. *Hodil ho inému spolužiakovi, lebo mysleli si že je to iba hra. Potom ďalšiemu a potom ďalšiemu. Sayurina takmer kamarátka si položila tvár do dlaní. Za chvíľu to došlo k chlanavi pri okne ktorý sa to nachystal hodiť ďalej keď si zrazu všimol nejakú čiernu čiaru.* "Hej, nie je v tom správa?" *Roztvoril to a dostal sa k obsahu. Otočil sa najprv na dievča.* Prečo by si mi ty mala niečo strkať do tašky? *A potom sa otočil na Sayuri.* A prečo ty by si mala odvádzať moju pozornosť?! *Pýta sa rozhorčene.*
Satoshi: *Nepáči sa mu že ho všetko akoby obchádza. Nikto sa ho nič nepýta a Sayurine konanie je nezávisle od neho. Navyše nechápe o čo ide a to ho najviac štve. Pár krát ju netrpezlivo potiahne za rukáv.* Čo to chystáš? Pjosím len povedz že to nie je nič hlúpe. *Dožaduje sa od svojej sestry vysvetlenia.* A čo už môžeme? *Spolužiačka medzitým číta jej odkaz. Keď už vie čo sa od nej chce tak vygumuje obsah. Kývne Sayuri s hlavou na znak že rozumie svojmu poslaniu. Ale má ešte jednu otázku ktorá súvisí z ich novo-tvoreným kamarátstvom a bezpečnosťou. Tak svoju otázku napíše do tohto papiera. Potom ho zloží do formy lietadielka a hodí cez triedu pre Sayuri.*
Sayuri: *Usadí se vedle Satoshiho, ale jen na chvilku.* Nik? *Zavolá na opičáka. Ten zpozorní. Samozřejmě, Sayuri mezitím bere do ručky tužku s papírkem. Je drobný. Napíše na něj zprávu pro dívku, která se za ní předtím stavila. 'Chceš, abychom byli kamarádky? Pak předej zboží našemu spolužáku sedícímu v lavici... židle u okna. Požaduje dát to do tašky, jako překvapení. Úkolem je, aby o tom ani on sám nevěděl. Jinak prohraje doručovatel. Jakmile papírek přečteš, vygumuj zprávu a papír můžeš klidně vyhodit.' Chviličku jí to zabere. To ano. Pak už může jen předat zvoneček do ruky opičákovi. Zabalený je do papírku se zprávou.* Nik? Tohle.. Tamhle. Přines. *Ukáže mu balíček. Podá mu ho, když se podívá kam mu ukazuje a usměje se na ni s vyceněnými zoubky. Naučila se poznat, kdy je to v dobrém, kdy ne. Nik vyrazí s balíčkem za spolužačkou, aby jí to předal.* Tak, teď můžeme bráško. *Má radost. Její plán je v plném proudu. Spolužačka tak ukáže, jestli myslí přátelíčkování se s ní vážně, nebo ne a i svou cenu. Zvonek se má dostat ke spolužákovi, který ublížil jejímu bráškovi.*
Satoshi: *Natiahne sa tiež rukou po svoju tašku a sadne si niekde blízko k Sayuri. Akoby mohol tušiť že za ten čas Nik plní svoju tajnú misiu? Satoshi vytiahne jablko z tašky a chystá sa zahryznúť keď v tom...to zbadá. Nik jej to doniesol a sestra sa smeje. Satoshiho výraz je porovnateľný s tým ako keď niekomu sekundu pred smrťou sa prehráva celý jeho život. Do jablka nezahryzne ale vedľa neho do čistého vzduchu.* Čože? *Pozrie na ňu s vystrašenými očami. Ako keby dúfal že je to iba zlý sen ale keď pootočí hlavu tam kde býval zvonec, už žiaden nie je.* Pječo? *Spýta sa jej priamo do očí a chytí sa jednou rukou za hlavu.*
Sayuri: *Ušklíbne se k jeho tričku, že by to on neměl vidět. Poté se narovná a obejde ho.* Jasně. *Krátce se dotýká rukou jeho ramene, než ho nechá a natáhne se pro tašku. Nikovi zaznakuje, že je čas. Ten vyšplhá po té rostlině a natáhne se po zvonku, kde pracuje s tím, aby ho z toho vyrval a donesl Sayuri. Nyní Sayuri neřeší, že tam má svědky. Ne po tom co slyšela. Je naštvaná na spolužáky i ten zvonek a hlavně na toho, kdo ublížil bráškovi. Ať už by jí říkal bráška cokoliv, neposlechne. Neodvolá Nika z jeho mise. Nakonec se Nik ocitne i se zvonkem u ní. Asi se jim tam často nestává, že by ho někdo chtěl odnášet.* Najíst se můžeme ostatně i zde. Bratříčku. *Pohlédne na Satoshiho s darebáckým úsměvem a zvonkem v ruce.*
Satoshi: *Nič netušiaci Satoshi odrazu zbadá svoju sestru. Samozrejme že ho to poteší keďže ju hľadal. Chcel niečo povedať ale aj ona sama bez slova k nemu kráča. Nevyslovil teda nič ale prekvapilo ho ako sa k nemu priblížila jej tvár. Ale tak nevidel v tom výskum zobral to ako bežné súrodenecké gesto aj keď mal určité pochybnosti či tam nemôže byť skrytý zámer. Tak či tak keď je blízko položí jednu ruku na jej rameno a opýta sa.* Nejdeme sa najesť?
Sayuri: *Ocitne se na záchodcích, a skrz svůj sluch, tamní ticho i stěnu společnou s chlapskými záchodky, která je odděluje, zaslechne něco málo od nich. Zaraženě se zastaví a špicuje uši. "Co nebylo směšné? Počkat.. Oni se pobili..." lehce rozšíří svá očka. Přeci jen poznává hlas svého brášky a ještě jednoho spolužáka. Postává na chodbě záchodků. Zcela zapomenula na to, proč tam šla. Mezitím už dávno ti dva svou část opustili a vyběhli do chodby, možná i do třídy. Po chvilce se rozhodne k dalšímu činu. Ač tu ještě neví co, nemá plán. Prostě to nechá na náhodě, až se naskytne něco vhodného. Vzpomene si na potřebu o níž se postará a vyrazí ven. Přeci jen cestou si může zajít k záchodkům, aby zjistila pach. Zarazí se u dveří. "Ne, mám lepší nápad." Pozvedne bradu a vzpřímeně se vrací do třídy, aniž by ty záchodky navštívila. Je dlouhá přestávka. Svačinová. Spatří svého brášku na chodbě. Pořádně si ho prohlédne. Od pat po hlavu a zpět. Nakonec dojde k němu, chytne ho za ramena a začichá kolem jeho tváře. Zamíří i jen lehce k jeho tričku, kde na okamžik položí bokem svou tvář, jako kdyby snad poslouchala jeho srdíčko. Má pach cíle, pokud jí bráška tenhle průzkum nezarazil, pokud to neprokoukl.*
Satoshi: Prepáč. Ja som to tak nemyslela. *Zvolá za ňou prekvapené dievča.* Iba...je to pekné. *Dodá a vzdiali sa. Medzitým chalanisko s ktorým je Satoshi vypustí niečo z úst čo nemal.* Je to vôbec tvoja sestra? *Satoshi sa zaženie na neho päsťou, keď sa chalan cíti ohrozený tiež sa zaženie päsťou. Obaja sa trafia navzájom do tváre a padnú na zadok. Vtedy chlapec ustúpi.* Prepáč iba som srandoval. *Povie a Satoshi mu môže iba zavidieť ako sa mu podarilo povedať 2xR v jednej vete.* Ale nebolo smiešne! *Prehodí rozčúlene Satoshi. Právo doberať sa v rámci slušnosti majú možno v rodine ale odkiaľ berie nato právo nejaký chlapec.* Sorry nevedel som že to zoberieš tak vážne! Ale už si ma udrel nie? *Snaží sa z toho vyhovoriť. Postaví sa a rýchlo odchádza preč, pričom si jednou rukou pridržiava červené líce.* Počkaj! *Zakričí za ním Satoshi a tiež sa postaví.* Veď som ťa udjel ale aj ty mňa takže sa to nepočíta. *Keď vyšiel z toaliet chcel ho ísť najprv naháňať ale potom si to rozmyslel a povedal že sa pôjde pozrieť za svojou sestrou. Keď sa ale vrátil na svojom mieste ju nevidel.* Čo to? Kúzlo...zmizla. *Vráti sa späť na chodbu a obzerá sa kam asi mohla ísť. Keď ju nevidí tak sa spýta prvého človeka ktorého zbadá či ju náhodou nevidel.*
Sayuri: *Sayuri má na sobě tmavě modré až fialové šaty s krátkou sukénkou, která má pár dalších vrstev a vlčí ocas má svůj prostor vzadu, takže pod sukénkou není vůbec schovaný, ale přes ní. Se začátkem zvonění uši stáhne vzad a snaží se co nejvíc zlumit ten drnčivý zvuk. Podráždilo ji to trochu a už se plánuje s tím něco provést.* Hmm... Dobrá bráško. *Zamumlá neurčitě. Myšlenkami je totiž u těch zvonků. Poťukává si trochu nepřítomě po lavici, když ji vyruší hlas. Vzhlédne, ale pouze mlčky hledí na dívku, která si žádá její pozornost. Pozdrav jí neoplácí.* Oh.. *Dělá překvapenou takovou otázkou.* To, abych vás přeci mnohem lépe slyšela. *Poznamená k ní, jako kdyby to nebylo zřejmé tak lehce.* Myslím, že tohle bude poslední zvonení za dnes. *Mrkne na ni s úšklebkem. Přiklopí svou tašku, rázně vstane ze židle, kdy ji tím odsune, jen to vrzne. Tašku čapne, přehodí si ji přes svá dětská záda. Pečlivě pracuje na udržení své rovnováhy.* Když mne omluvíš. *Sehraje před ní i drobnou úklonu se svým vlastním pobavením. Přeci jen z toho může být spolužačka v rozpacích. Nejvíc ji pobaví, bude-li vyjeveně zírat a na nic se nevzmůže. S tím vyrazí k východu ze třídy. Nenápadně se pokusí při cestě tam, zkouknout onen zvonek i jeho umístění. Poblíž něj je naštěstí květináč na menší stoličce. Na chvilku si tam dřepne, dělá že ji ten květináč, vysoký okrasný stonek, který je silný, jako u stromku a listy na vrcholu, dlouhé co visí z vrcholku do stran a dolu. Je opřen tak, aby se nepřevrátil. Během té doby využije nepozornost spolužáků, kteří se mezi sebou baví a pootevře svou taštičku, aby mohl Nik vylézt. Ten se tak ocitne pod stoličkou. Ukáže mu nenápadně nahoru ke zvonku. Párkrát to opakuje, aby k tomu vážně upřel zrak. Když si je jistá, že ví o tom co má v zájmu, nechá ho tam. I tašku nechá zatím předtím. Opičák ani nedutá. Však pokýval hlavičkou na souhlas. Půjde to pozděj prozkoumat. No a Sayuri míří k záchodkům, jako předtím vyrazil i Satoshi. Jen míří k dívčím.*
Satoshi: *Prekríži založí si urazene ruky cez seba.* Nenechávaj ho so mnou hladného. *Zašomre. Potom to nejak prejde až do konca hodiny.* Za chvíľu sa vjátim. *Oznámi jej a odbehne na chlapčenskú toaletu lebo keď príroda volá tak človek nemôže protestovať. Nie je tam sám a je tam okrem neho ešte jeden spolužiak, keď sú po a umývajú si ruky tak ho z ničoho nič ten chalan spýta.* Je tvoja sestra človek? *Satoshi najprv nechápe.* Jasné že je človek, čo iné by bola? *Chlapec sa najprv zamyslí a potom spustí svoju úvahu.* Veď má také uši, chvost... nie skôr ako pes? *Satoshi na neho neveriacky pozrie.* Ona nie je žiaden pes! *Chytí toho chlapca jednou rukou za golier jeho košele a rovnako spraví aj ten chalan. Keďže Sayuri nepúta v škole len pozornosť chlapcov tak sa jej prihovorí určité dievča.* Ahoj. *Pozdraví sa a usmeje sa a následne dodá.* Prečo máš také veľké uši?
Sayuri: *Zdání klame, ač vypadá nezůčastněně, její pozornost se stejně upíná k místu dění. Zbystří tedy vnitřně při slovech učitele. Může být naštěstí v klidu, protože její bratříček hned vzápětí odpoví a vše se zdá být naprosto v pořádku. Usměje se, když odchází od tabule zpět ke své lavici.* Díky. Tak, co nemá dělat? *Uchechtne se tiše, zatímco k bráškovi šeptá během usazování se na svém místě. Současně chmatne po tašce. Vypadá to tedy tak, že něco hledá a brblá si o tom, jak to nemůže najít. Opičák sám se přesune opět k ní a zaleze si do tašky, kde má ještě stále kousek banánu. Tak to pokračuje po celou dobu, až do přestávky, kdy mohou jít na těch pár minut před akademii.*
Satoshi: Aha...no ved samozejme. *Odpovie jej tak isto šepotom. Na chvíľu za zadíva cez okno, keď zrazu niečo cíti.* "Čo to je?" *Pozrie sa a vidí čo ten malý opičiak stvára.* Hej. Pjestaň. *Snaží sa ho odhovoriť od jeho momentálnej činnosti.* S kým sa to zhováraš? *Spýta sa ho sensei keď si jedným očkom všimne že otvára ústa ale z učiteľovho miesta to skôr vyzerá akoby sa rozprával s lavicou.* S nikým. *Odpovie takmer bez zaváhania. (Čo je vlastne čiastočne aj pravda že sa rozpráva s Nikim:) Ako sa Sayuri vracia k miestu dáva opičke jednu ruku pred ústa. Druhou rukou ju hladká po hlave. Síce vystavil sa do extrémneho rizika že ho Nik môže teraz ukusiť ale ten risk mu to zato stojí, lepšie ako nechať si skrčiť alebo prípadne zničiť nové oblečenie, ktoré má samozrejme tiež od mamky.*
Sayuri: Bráško.. Učívám se už déle. *Šeptne k Satoshimu, aby to však také slyšel. Jak by ji mohlo něco takového vyvést z míry. Však sluch má velmi dobrý. S děkovným úsměvem k bráškovi už jen vrtí hlavou ze strany na stranu. Nechá jeho papírek neshlédnutý. Pouze mu přesune do klína opičáka Nika a už vyráží před tabuli. Nemá s probíraným učivem vůbec nejmenší problém. Však se jí velmi často věnovala i sama maminka během dobu, kdy všichni ostatní vyspávali. Od tabule se může vrátit jedině vítězně. Nik ten je v klíně Satoshiho mírně nepokojný. Začne mu žvýkat nejbližší kus oblečení, který se mu dostane do ruček.*
Satoshi: *Satoshi si spomenul na slová mamky že majú pozorne počúvať, rozhodol sa že ju nechce sklamať a tak začal dávať pozor a po nejakom čase si začal aj písať na papier. Ale čo svet nechcel, sensei si zmyslel že začne vyvolávať k tabuli... A úplnou zhodou okolností na prvú úlohu bola vyvolaná Sayuri. Ak je z toho prekvapená tak jej mierne nenápadne posunie svoj papier na ktoré zaznamenal posledné vety senseia a nechá ju či si v tom nenájde nejakú nápovedu, predtým než vyrazí k tabuli. Problémom ale môže byť že Satoshi ešte nevie písať pekne a ešte ani zďaleka nevie všetky znaky.*
Sayuri: *Mrkne na brášku a lehce do něj strčí loktem v přátelském gestu. Přeci jen určitě není jediná, kdo si brává do školy s sebou společnost, která není lidská. Však u leckterých spolužáků a spolužaček vídává ještěrky. Jen ještěrky se snáz ukryjí i přehlédnout. To uznává.* Nik? *Upozorní na sebe opičáka a ukáže rukou, aby si přelezl na její klín. Opičák tak váhavě učiní. Tam objeví kapsičku z níž si může vyhrabávat trochu dobrot z ovoce. Sušená meruňka mu zvlášť zachutnala. Sayuri s širším úsměvem přehlédne stoly kolem, odkud je možné vidět, co se u nich za lavicí děje, aby viděla možné bonzáky. Těší ji tahle situace.*
Satoshi: *Zbadá Nika. Naberie sa v ňom prekvapenie, úžas a pohoršenie.* "určite sa neopýtala mamky..." *Z prekvapenia otvorí nemo ústa a vôbec nesleduje čo sa deje pred tabuľou. Sensei neprehliadne Satoshiho prekvapený výraz.* Hej! Deje sa niečo? *Satoshi sa pri slovách mierené na neho hneď spamätá. Pozrie sa na učiteľa. Rýchlo vytiahne z tašky ceruzku a čistý papier a síce podozrivo ale aspoň sa na jeho vek pokúša o dobrú dôveryhodnosť odpovie.* Nič,nič,nič! Všetko je v pojiadku. *A aspoň na 5 sekúnd sa nepozerá na Nika aby nevzbudil pozornosť a sensei mohol pokračovať vo výuke. Skôr senseia nepočúva ako počúva lebo viac sleduje Sayuri a Nika že čo si to zmyslia. Trochu jej aj závidí lebo on si asi svojho Yasua(koník) do školy len tak neprepašuje*
Sayuri: *Usměje se na brášku, sotva vejdou do třídy. Poté se stále se stejným úsměvem rozhlédne po celé třídě, aby ho věnovala i všem těm, kteří na ni pohlédli. Na dnešek si zapamatuje ty, kteří ji sledovali i ty, jež tak neučinili. Na nikoho zatím nepromluví a následuje Satoshiho do stejné lavice. Tam se jí to hodí mnohem více. Svou tašku položí stejně, jako on, ale trochu víc na ležato a jediným vstupem do ní, proti sobě. Ten otevře a opičák polekaný, proč se to převrací, konečně vidí ven. Opatrně vyhlíží. Zazubí se na Satoshiho v němž pozná blízkou osobu Sayuri. Ta dělá, že si vyndavá nějaký papírek na kreslení či zapisování, co ji zrovna napadne. Sluchem i čichem se snaží odhadnout, zda maminka neslídí. Nechce, aby jí byl Nik zabaven.*
Satoshi: *Ako odchádza tak jej zamáva. Myslel si že sa chcela jeho mamka pozdraviť zo senseiom ani nepostrehol kedy sa to stalo ale už nato aj zabudol. Nejak mu došlo že asi keď už je v triede tak by mal aj niečo povedať.* Ehm.. Dobrý deň? *Pozdraví triedu aj učiteľa ktorý možno pred nejakou chvíľou vošiel a stojí pred tabuľou. Už teraz má pocit z niektorých spolužiakov, že s niektorými bude vychádzať dobre ale iný taký spoko z jeho prítomnosti nie sú. Aj tak viac pozornosti dostáva Sayuri kvôli jej zvieracím rysom ktoré nie sú úplne bežné.* Pome si sadnúť. *Povie tichšie Satoshi a má v pláne ísť spolu s Sayuri k nejakému voľnému miestu. Potom si zloží tašku na lavicu. Ruky si prekríži a nasmeruje pohľad na učiteľa ak ho nič dovtedy nerozptýli.*
Satsuki: (chytila ich za rúčky, nie na rúčky xD) *Láskyplne pozrie na svoje deti. Rozmaznáva ich síce ale prečo nie, keď na to majú? Sú to jej princezné a princ a nechce im odoprieť čo i len najmenšiu radosť. Vykročí k akadémii a pred dverami učebne, kam idú prváčkovia, si k nim len čupne* Nerobte hluk a pozorne počúvajte. Sme Juuzou Toyokazu a sme zároveň najlepší. Nedovoľte nikomu, aby vám robil zle ale zároveň nerobte ostatným zle ani vy dvaja. A predovšetkým držte spolu. Rodina a domov je to jediné, na čo musíte myslieť neustále. Pretože rodina je navždy. *Následne oboch pobozká na čelíčka a pohladí po tvári* Prídem po vás jakmile skončí vyučovanie, to sľubujem. *Žmurkne na nich a popostrčí, aby vošli do triedy, pričom im od dverí máva*
Sayuri: *Nadšeně přikyvuje. Zmínka o Ayase ji jen utvrdila v tom, že s sebou bude opičáka brát vždy.* Dárečky. *Očka rozzářená. Určitě se velmi těší. Souhlasně koukne na brášku, který se připojil k nim. Už si lehce olízne rtíky při myšlence na sladké koláčky.* Jdeme? *Pobídne je. Dokonce zatahá Satsuki svýma ručkama za ruku ke škole. Vždyť nechce zdržovat. Nejlepší bude mít to co nejdřív za sebou a dostat se k dárkům i koláčkům dřív. Absolutně se jí z hlavičky vypařilo povědomí o opičce.*
Satoshi: *Pri spomenutí slovného spojenia "dosť bordelu" ešte z jeho sestier ostávajú 2 možnosti ale aj tak mu akoby automaticky príde na rozum Ayase. Akonáhle začuje slovíčko koláčik, rozžiaria sa mu oči. V momente zabudol že by mu materská náklonnosť mohla byť trápna pred ostatnými chlapcami z akadémie.* Ozaj? *Už len pri pomyslení naň sa dostáva do pomyselnej detskej extázy.* Milujeme ťa mami! *Keď ich mamka nadvihne tak ju pobozká na líce.* Si úžasná! Budeme sa snažiť! Že Sayuji?
Satsuki: *Čupne si ku svojím deťom a vezme ich rúčky do svojich* Samozrejme, že pôjdem pozdraviť senseia. Hoci... Nie je tomu tak dávno, čo tu vaša sestrička narobila doooosť bordelu. A nemajú ma tam práve najradšej... Ale to nás, Juuzou Toyokazu predsa nezastraší, však? *Pozrie striedavo na jedného a na druhého* A ak budete počas výuky poslušní, tak vás oboch pozývam po škole na maličké nákupy, čo vy na to? Nakúpim vám nejaké pekné zbrane, oblečenie a ak pekne poprosíte, tak aj nejaký dobrý koláčik. Počula som, že neďaleko odtiaľto otvorili novú maličkú cukráreň a robia ten najlepší čokoládovo-malinový krém. A to znie myslím dobre. *Chce si s deťmi užiť čo najviac srandy a musí im to nejak oznámiť. A pri sladkom väčšina detí prijme zlé správy lepšie*
Sayuri: *Zavrtí hlavičkou do stran.* Samozřejmě, že není. Protože jde o maminku. *Pustí její ruku a obejme ji, ač je maličká a díky tomu může obejmout jen nožky. Tehdejší slova brášky nechala jedním uchem vplout a druhým se vytratit. "Stačí, když budeš tiše.." pomyslí si k bratrovi. Moc doufá, že bráška bude držet s ní. Vždyť stačí už jen to, že dědeček nedodržel termín a nemaj od něj nic. Což těžko zapomene, ani nechce.* Jsi nejlepší mami. *Přeci je u nich často, dokonce jí pomáhala pochopit písmenka a pořídila jí opičku a bráškovi koníčka.*
Satoshi: Pojdes s nami aj dovnútja pozdjaviť senseia? *Spýta sa mamky takto keďže ešte stále nevie vysloviť R. Pozrel sa na Sayuri a vtedy sa mu vyjavila scéna keď si spolu chystali veci do akadémie. Ako keď si balila opičku a vtedy jej povedal niečo ako. Myslím žeby si si nemala bjať Nika zo sebou. Spýtaj sa mamky najprv či možeš. Navrhol a jej a načrtol výčitku ale nechal už na nej ako sa zachová. Teraz keď už boli takmer na prahu mu začalo vŕtať v hlave že čo ak si ho predsa len Sayuri do tej tašky zobrala.*
Satsuki: *Dnes je prvý a pravdepodobne posledný deň, kedy odprevádza svoje deti do školy. Vedie Sayuri za jednu a Satoshiho za druhú ruku. O opičiakovi samozrejme nevie, ako by jej mohlo vôbec napadnúť, že by jej dieťa malo chuť brať do školy zvieratá? Satoshi sa však pred akadémiou pustí. Satsu zdvihne kútik úst a prikývne* To je pravda. Si už veľký chlap. Ale nie je nič zlé na tom sa držať maminky, však nie Sayu? *Otočí sa na svoju druhú ratolesť a dúfa v súhlas. Užíva si túto chvíľu, keďže po vyučovaní musí deťom oznámiť informáciu o tom, že na nejaký čas odíde*
Sayuri: *Doma využila chvilky nepozornosti maminky a zkouší si do akademie propašovat svého opičáka, který se nyní nachází v její školní tašce. Pro ni obrovská chvíle, kdy je otázka, zda se jí to vážně povede. Maminka jde přeci jen s nimi a opičák by se mohl rozhodnout nespolupracovat. "Musí to vyjít, musí to vyjít..." opakuje si, jako modlitbičku. Opičák tam má sladký kousek banánu, který si užívá. Zatím nemá pomyšlení na změnu. K dobru Sayuri hraje nevýhoda maminky. Stačilo by, aby měla stejně dobré smysli, jako mají její děti.*
Satoshi: *Dnes je deň. Deň kedy sa Sayuri a Satoshi šli do školy. Ešte sú im iba 4 tak samozrejme že ich doprevádza mamka. Asi pokým tam nebudú vedieť trafiť aj samy alebo pokým nebude mať istotu že sa im cestou nič nestane tak ich odprevádza. Sayuri drží mamku za pravú ruku, Satoshi za ľavú. Keď zbadá pred sebou iné deti ako idú do akadémie a už sú pomerne blízko tak sa ruky pustí a povie.* Veď už som veľký.
---: ---
Reizo Hideki: *Reizo ležel v posteli s očima otevřenýma ,které se bezmyšlenkovitě potulovali po tmavém strope. Dnes měl jít na první část svých Chunninských zkoušek.* " Tak jo ,je to tady. * V hlavě s emu honily myšlenky na všehcno možné. Na to proč se jím chce opravdu stát. Na to jestli to zvládne i když si moc nelámal hlavu s nějakou nervozitou nebo podobně. Když ješte hcvíli ležel zazvonil mu budík. * No konečně. *Řekl a šel se opláchnout. Vzal sebou do tašky nějakých pár potřebnyých věcí,oblékl na sebe ( odkaz » ) a vyrazil směrem k Akademii. Cestou koukal do země a nějak ani nepřemýšlel.Chtěl to mít co nejrychleji za sebou a zajít aspon v kjlidu na ryby.Když dorazil do třídy kde se měli zkoušky konat. Videl třídu plnou vystresovaných a nervozních Geninů kteří zde byli zdřejmě za stejným učelem. * " Achjo. Zbabělci. Vůbec si neveří. " . Posadil se do jedné z avic v zadní části a čekal co se bude dít. Nečekal ani moc dlouho a do třídy přišel muž trochu vyšší postavy. A hubený jak vyžle. Jak si Reizo alespon myslel.* Dobrý den *řekl muž* Vítám vás u první části Chunninských zkoušek . Celá zkouška má 3 části a je na každém z vás jak si s nimi poradíte. Veřím že všichni co jste tady toužíte po tom stát se Chunniny a posunout se někam dál. "Dál až k nebesům" *Pomyslel si Reizo .Jeho řeči ho opravdu nebavily. * Tato první část je Test o deseti otázkách. Pokud je zodpovíte správně budete moc pokračovat do druhé časti. Pokud ne končíte. * Odkašlal si a vzal do ruky papíry. Každému dal jeden a vrátil se zpět na místo ze kterého předtím dřív mluvil.* Na test máte 60 minut. Mužete začít. Hodně štestí. *Reizo se zakoukal do papíru a vzal do ruky tužku* " Tak jdeme na to" *Řekl si povzbudivě v duchu a začal psát.* " První otázka .. Vyjmenujte elementy. No to je jednoduché.. Katon,Suiton,Doton,Raiton,Fuuton." *Řekl si pro sebe a pokračoval dál.* "Druhá.. Vyjmenujte jak se jmenují velké Shinobi vesnice.. *Reizo se trochu zamyslel.* " Noo to je Iwagakure,Kirigakure,Konoha,Kumogakure,Sunagakure,... a ješte Yugakure. Malem bych na ní zapomněl. Takže další otazka.. Vyjmenuj všechny Kage. Pfu. Kazekage,Mizukage,Raikage,Hokage,Tsuchikage,Yugakage.. ták čtvrtá otázka. Jaká je nevýhoda loutkařů ? .. Jej to jsme si řikali na Akademii, to by mohlo být Taijutsu. Fuj . Nemam rad Taijutsu *Pomyslel si Reizo když si vzpoměl na Toriko-sensei nebo na Ayase .* " Takže pátá otázka. Jak se můžete dostat z Genjutsu ? No do toho jsem se jšte nedostal ale napadá mě Technika Kai. Šestá otazka. Napište jednu chakrovodivou zbran. Jej nevím boxery ? *Řekl si Reizo. * Sedmá. Co bys dělal kdyby na tebe utočily dva shinobi z každé strany jeden ? No asi bych po jednou hodil kunai aby se mu musel vyhnout a tím zmenit směr a ulehčit mi tak že nebudou utočit oba najednou ..*Zamyslel se a nechal to být a pokračoval. * Osmá. Co bys dělal kdybys potkal Nukenina o dost silnějšího než jsi ty ? *Reizo se zamyslel.* No určite ne ho zpacifikovat. Nevím. Zdrhnout do nejbližší vesnice a tam to nahlásit ? Asi.. Deváta, Jaká je povinnost Genina při utoku na vesnici? Hmm. To že musí všechny civilisty převést do bezpečí. .. *Rychle si přečetl poslendí otazku protože mmu nezbývalo mnoho času.* Desátá. Proč chceš být Chunninem ? .. *Reizo rychle něco naškrábal protože už vypršel čas a tak plácl první vec co ho napadla.* "Protože chci chránit své milované. * Čas vypršel. *Ozval se hlas muže který je hlídal. Ti co u desáte otázky dlouho přemýšleli a nestihli nic napsat automaticky neprojdou. *Reizo si oddychl.* Mužete jít domů. * Reizo si schoval veci kterými psal a vyrazil domů . Cestou se ješte stavil pro jídlo aby si doma mohl vychutnat zasloužilý odpočinek .*
---: ---
Ryuu Deki: *Ryuu se probudil s velmi dobrou náladou. Konečně přišel den, kdy se z něj stane shinobi, stejně jako z jeho bratra. Přišel den Geninských zkoušek. Ráno vstal a nejdřív, stejně jako každé ráno, si dal menší rozcvičku. 50 kliků, 50 dřepů, 50 sedlehů. Pak si vyčistil zuby a šel se najíst. Oblékl se do odkaz » , tanto měl přidělaný k levému boku, kunaie v kapsičce na noze a zbytek vybavení v kapse v brašničce nad zadkem. Takto připravenej se vydal na akademii, kde se z něj do konce dne stane shinobi. Nedorazil ani pozdě ani brzo, prostě tak akorát. Sedl si na své místo a čekal. S moc lidmi se tam nebavil, říkali o něm že je namyšlený, ale on si to nebral. Za nedlouho dorazil sensei, třída si stoupla a on spustil.* Zdravím vás. Dneska nám předvedete, co všechno ste se zde naučili, a jestli máte na to, aby se z vás stali shinobi. Začnete technikou Henge no jutsu, kdy se proměníte na cokoliv budete chtít. Poté ukáže, jak se procházíte po zdi, díky technice, Kinobori no Waza a nakonec, po vás hodím tento dřevěný kunai a technikou Kawarimi no jutsu se vyměníte s touhle židlí. Jakmile jednu z technik nezvládnete, propadli ste a budete muset strávit další rok na alademii. Rozumíte všichni? *Zeptal se, když dovysvětlil pravidla.* Ano *Souhlasně třída přikývla.* Tak začneme. *Do třídy vešli další dva Jouninové a posadili se vedle mistra. Každý na jednu stranu. Mistr vždycky vstal a přečetl jméno studenta, který je na řadě. Žáci šli podle abecedy, takže na Ryuua přišla řada docela brzo. Předstoupil před komisi, uklonil se a začal. Položil pečeť, představil si velkého černého psa, ve kterého se proměnil, když se techniku učil.* Henge no jutsu *Zvolal a za doprovodu dýmu před všemi stál jako pes. Párkrát štěknul, zavrčel si. Trošku i zapanáčkoval, pro pobavení ostatních a vrátil si zpátky svojí podobu.* Hezký, tak dál. *Pověděl mistr. Ryuu šel pomalu ke zdi. Před zdí vůbec nezastavil. Nahromadil totiž chakru už během chůze k ní a tak mohl rovnou vejít na stěnu, procházet se a jít kolmo vzhůru ke stropu. Došel až na strop a šel nad místo, kde původně stál na zemi. Uklonil se a přestal soustředit chakru do chodidel, čímž spadnul. Ve vzduchu se ještě otočil a dopadl přikrčeně v poklonu na zem. Než se stihl Ryuu zvednout, už na něj letěl kunai, který mistr hodil. Ryuu si rychle prohlédl židli, jak je daleko, a těsně před tím, než do něj kunai narazil, stála místo něj ona židle, od které se dřevěný kunai jen odrazil. Ryuu ho zvedl a hodil ho zpátky mistrovi, pak se uklonil a s pocitem že předvedl všechno nejlíp jak mohl se vrátil zpět na svoje místo.*
---: ---
Shizuka: *Usmála se jako sluníčko a a když ji vzal Shiki do náruče tak ho objala a přitiskla se k němu.* Budu naší vesnici k prospěchu tatí. Slibuju. *Cesta byla dlouhá a Shizuka při ní v Shikiho náruči usnula.*
Shiki: *Pousmál se když k němu došla Shizuka s tím, že udělala zkoušky a je z ní Shinobi. * No vidíš jak si šikovná *Pochválil ji, načež ji vyzvedl do naruce a chytil ji aby nespadla. * Podme tedy domu *Pronesl a následně se rozešel ven z budovy a směrem domu. *
Shizuka: *Polkla. Nevěděla jestli prošla a nebo ne.* "Co když jsem neprošla? Co mi na to tatínek řekne?" *Po chvíli je začal učitel řadit. Následně vešel ředitel do třídy a zavládlo ticho.* (Ředitel) Takže milý studenti. Těm z vás kteří prošli předem gratuluji a vy ostatní snad budete mít štěstí příště. *Shizuka polkla a znervózněla. Ředitel četl jména. Před ní bylo asi 5 jmen než se dostal k tomu jejímu.* (Ředitel) Shizuka Juzouu Toyokazu. Prošla zkouškou a stává se Geninem. *Shizuka se rozzářila jako sluníčko. Byl šťastná a hrdě si následně zavázala na čele ochranou čelenku kterou jím rozdával učitel. Podívala se na Shikiho a usmála se. Ředitel byl na konci seznamu.* (Ředitel) Gratuluji. Konejte své povinnosti svědomitě. *Odebral se pryč a Shizuka běžela za Shikim.* Tati koukej. Je ze mě shinobi. *Objala ho kolem pasu a přitiskla se k němu.*
Shiki: *Při ukázce Ayase se ředitel trošku zaallebil a lehce se podíval na Shikiho, který ho nevnímal. Minule to nebylo příliš přátelské zasedání, radši však presmerpval svůj pohled na Shizuku. Poté když Shizuka vše splnila a odcházela Shiki i ředitel školy se zadivali do svých papíru a následně tam něco zapisovali. Poté když bylo prezkousemo ještě několik děti co se chtěli stát Gemimmi, se ředitel a Shiki zvedli a odešli z místnosti. Chtěli tak rozsoudit své poznatky a následně určit kdo projde a kdo ne. Když se tak stalo, odevzdali své výsledky a ředitel dostal papíry kde byly výsledky. Následně se vrátili do místnosti a Shiki se postavil ná stranu ke zdi jako rodič nebo jiný učitel. Mezitím co byli pryč tak se zatím snažil učitel žáky seřadit. Poté před ne přestoupil ředitel s vyslesky* (hraj teď za ředitele)
Shizuka: *Sledovala jak děti skládají zkoušku. Bylo jich pár než už přišla na řadu ona. Nadechla se a vydechla. Vstala z lavice a přišla před katedru kde se uklonila.* Jmenuji se Shizuka Juzouu Toyokazu. Předvedu vám 2 techniky které jsem se naučila. Jsou to techniky Henge no Jutsu a Binshin no Jutsu. *Složila pečeť a soustředila se. Po chvíli se ukázal dým a místo Shizuky tu stála její sestra Ayase do nejmenšího detailu.* Tato proměna je na moji sestru Ayase Juzouu Toyokazu. *Zrušila po chvíli proměnu a složila opět pečeť. Po chvilce soustředění vytvořila vedle sebe 2 klony. Všichni 3 se uklonili a klony se zrušili. Následovně se postavila ke dveřím a vzala 2 kunaie. Hodila jeden a trefila se kousek od středu. Poté zamířila a hodila druhý který se zapíchl do středu. Otočila se zpět ke katedře. Uklonila se.* Toto je vše. *Následně si šla sednout jako ostatní co byli odzkoušení a čekala na konec zkoušek a verdikt.*
Shiki: *Po té co se usadil následně predvolaval jedno jmenl za druhým a vždy sledoval to co bylo předvedeno a následně to po skončení ohodnotil. Tedy zatím jen pro sebe na svůj papír, kam si dělal poznámky on i ředitel. Následně však byla oredvolana Shizuka. Shiki ji jen lokty opřel o stůl a odložil tužku. Byl zvědavý jak to jeho dcera zvládne. *
Shizuka: *Čekala a čekala. Následně vyšel ředitel a ona se postavila. Následně i její táta. Posadila se a poslouchala zadání.* "To by nemuselo být tak těžké. Házení jsem cvičila s kamínky a jutsu mi nedělají problém." *Podívala se na svého tátu a usmála se na něj.* "Ukážu tatínkovi že jsem hodna být Shinobi. Jo. Dokážu mu to." *Opřela se do lavice a poslouchala až na ní přijde řada.*
Shiki: *Dneska byly další Geninské zkoušky a jako vždy se jich musel účastnit. Dnes byl však opět zvláštní den, kdy byla na geninských zkouškách i jeho druhá dcera. Když bylo zjištěno, že jsou již všichni žáci ve třídě, předstoupil před ně samotný ředitel školy a následně jim udělal jakýsi proslov, že je zde vítá a podobne žvásty. Následně přišel i Shiki, načež se přesunul spolu s ředitelem za katedru, kde měl nachystané papíry pro hodnocení a zapisování výsledků.* Takže. *Začal Shiki. * Všechny vás tu vítám. Dnešní den bude pro vás všechny zajímavý. *Pronesl k jakémusi přivítání i on* Takže zkouška bude spočívat ve dvou jutsu, které nám předvedete. Mohou být jakékoliv. *VYsvětlil.* Následně si zde v bedně* Ukázal na bednu vedle katedry.* Vezmete dva kuanie a hodíte je od dveří na druhou stranu mezi dvě okna, kde je na zdi zaěšený terč. *Pronesl a usadil se. Měl na sobě svůj otfit, přičemž fodudamy mu poletovaly za zády schoané pod pláštěm. Páska přes oko nesměla chybět.*
Shizuka: *Pro Shizuku nadešel den kdy se měla již stát Shinobim a to byli geninské zkoušky. Připravovala se na ně dlouho a konečně nadešel čas. Doma se oblékla do ( odkaz » ) a vyrazila směrem k Akademii. Byla nervózní ale odhodlaná. Byla tak nabuzená na zkoušky že do akademie přímo utíkala. Když přišla do třídy tak zde sedělo několik jejích spolužáků. Sedla si k oknu a dívala se z něj. Čekala než bude zavolána.*
---: ---
Ayase: *Nechá se nést, opravdu ráda se nechá nosit. Když dostane flétnu tak se nadšeně usměje. Nečekala nějaký další dárek, nyní se tedy jak s čelenkou, tak i s flétnou vrací domů se svým tatínkem. Sice netuší, jak to bude v budoucnu ohledně jejího zařazení do nějakého týmu ale tak to už rozhodne její tatínek. *
Shiki: Samozřejmě že ano *Pronesl na otázku Ayase a poté ji vzal do naruce a nesl si ji domu. Po cestě ho však něco napadlo. * Hele něco pro tebe mám *Pronesl a sáhl do zadní kasicky ke kunaium a vytáhl flétnu tekubi.* tady máš *Dodal a následně Flétnu podal Ayase*
Ayase: *V moment kdy zaslechla, že prošla se nadšeně, usmála. Ovšem proslov ředitele jí naštve Ayase se po dlouhé době opravdu naštve, pomalu přistoupí ke stolu, kde si brala kunaie (řekněme, že tam jsou další i pro další studenty). Chtěla s ním po řediteli hodit, ne zabít ale chtěla to provést tak aby to proletělo kousek kolem něj. Ovšem než ho stihla hodit tak ředitel už letěl ven z okna zklamaně ten kunai tedy vzala a šla se podívat k oknu. Dole ležel ředitel v bezvědomí, ovšem je naživu. Pak se tedy otočí k Shikimu vezme si čelenku a obejme ho. *Tatí, jsi na mě pyšný? *Zeptá se, když se pomalu vydají směrem domů. *
Shiki: *Pozoruje co Ayase předvádí a samozřejmě mu neunikne ani aktivovaný Byakugan. Nic proti tomu však nemá, jelikož se neřeklo, že si nesmí nijak pomocí. Proto také čeká jak to dopadne. Nakonec si něco zapíše do papírů a po zvedne s úsměvem jlabu* Prošla *Pronesl svůj názor na věc a následně se už jen čekalo na vyjádření ředitele školy. Ten se důležité postavil a začal mluvit. * Neprošla, nepřijatelné, nikdy nebudeš shinobi, jsi k ničemu a akorát na ostudu. Nedokážeš reprezentovat naší vesnici a kvůli tobě by akorát všichni zemřeli. *Začal houbovat Ayase. Během této řeči to v Shikim začínalo trošku vrit a povedlo se milujem prsty přelomit tužku. Diky tomu si ho řekl dítě všiml. * něco jsem říkal *Procedil Shiki. Už dlouho hi nikdo takhle nevytocilo na to jaký je flegmstik ohledně všechno. Očividně děti jsou fakt nade vše. *Měl by jste to sám vidět a chovat se důstojně ke své lmu postavení *Dodal následně ředitel, který následně lehce zvedl hlavu jako by se písní tím, že vynadal vůdci* Neser se mi do děti *Ozvalo se jen trošku hlasitěji, přičemž po těchto slovech bylo slyšet jen poprsskani oken a Shiki stal na nohou, avšak ředitel nikde. Příště hrozně slovech se totiž postavil, chytil ho za oblečení a vyhodil oknem* říkám že prošla tak prošla. *Pronesl a vzal si čelenku co byla pro Ayase. * Geninske se odkládají než se spraví okno,* Pronesl a vydal se k Ayase kde ji podal čelenku. * Pod jdeme domu
Ayase: *Má radost, ta reakce všech přítomných je k nezaplacení, Ayase chce prostě, aby si její Geninskou Zkoušku každý pamatoval. Když k ní ale začne kráčet ředitel školy tak dostane strach a několikrát zacouvá, dokud nenarazí do jedné lavice. Ovšem její hrdina jí zachránil, co víc Ayase si všimla že Shiki má trochu pobavený výraz, nebo prostě že je z toho taky trochu pobavený a to jí udělá ještě větší radost. Ono to jak se Shiki zachová k řediteli, zase málem rozesměje Ayase. * „Sedni si na svou vyžranou prdel. To někdy taky použiju, zní to zajímavě.“ *Pomyslí si a přejde pomalu ke Kunaiům. Vezme si do ruky první a aktivuje svůj Byakugan. Ono po potyčce s Lanou, kdy ho aktivovala, prvně ho trénovala, jak to jen šlo a naučila se ho už ovládat celkem jednoduše. Otočí se a hodí první kunai, sice netrefí střed, ale trefí se kousek vedle, druhý kunai taky kousek mimo střed. Zamračí se, pak vezme třetí a tím trefí přesně střed, sice se u toho musela chvilku soustředit, ale zasáhla. Deaktivuje pak svůj Byakugan a otočí se na Shikiho a ředitele. *
Shiki: * Pozoruje Ayase, stejně jako ředitel to co Ayase předvádí. Po první technice si zápisou něco málo do svých papíru. Po druhé technice též. Následně VŠAK Shiki Pozoruje Ayase a neujde mu její pohled tenhle už moc dobře poznal. "A doprdele."Prletelo mu hlavou načež Ayase udělala onu techniku. Jediný co však následně mohla vidět, bylo to jak se Shiki zinkl celém o stůl. Zaprvé tím skrýval smích a zadruhé si nebyl jistý zda tohle dopadne ostatní co byli v místnosti jen civeli a koukali takový ten anime pohled z krvi atd... Když však následně Ayase zrušila svou techniku Shiki zvedl hlavu* Tohle je skandál *Rozkrikl se po místnosti ředitel školy a postavil se. * Vyloučena ihned ven * Pronesl a okamžitě si to namířil k Ayase s tím že ji chce chytit za límec a vyhodit ven. To už se do toho však vložil Shiki a využil jednu ze svých goudam, kterou rychle přesunul před ředitele a vytvořil tak bodec aby ho zastavil.* Co to děláte pane řediteli? *Zeptal se z jistou zvědavosti Shiki a pozvedl obočí nad jeho činem. Ayase si v tu chvíli mohla všimnout tomu, že se celkem dost pobavil. Když se na něj však ředitel školy otočil zvaznel a tvářil se zcela neutrálně. * Vaše dcera vyhazuje školu do vzduchu, vaše dcera pospinila a Zesmesnila celé geninske zkoušky. Tohle je neodpustitelne. *Pustil se s křikem a vztekem na Shikiho, který se následně postavil. * Ředitel v tu chvíli zmlkl. Nedávno měl potu že Satsuki a Shiki sice nebyl nikdy před nikým naštvaný určitě nebude jen tak mírný. Shiki mezitím přešel k řediteli a chytil ho za krkem za límec a táhl ho zpátky na židli.,* Neřekl jste jaké techniky, takže zavřít hubu a sedni si na tu vyzrsnou prdel a úsměv a mávat. *Pronesl vyhruzne, přičemž prudce zatlscil na ředitele aby se posadil na židli. Následně přešel ke svému místu. * Prosím pokračuj s Kunai *Pronesl k Ayase a usadil se*
Ayase: *Má radost že Shiki jí drží palce, teď je čas převést co v ní je. Složí potřebné ruční pečetě a koncentruje svou chakru. *Bunshin no Jutsu! *Následně se po jejích bocích zjeví obláčky kouře, a když se rozplynou, stojí vedle ní dokonalý Bunshini. Ayase jim chvilku nechá, aby je mohly zhodnotit. Poté je zruší a složí další pečetě. *Henge no Jutsu! *Tentokrát dým obklopí Ayase a když se rozplyne tak tam nestojí Ayase ale podobizna ředitele školy. Ayase by ráda zkusila Shikiho ale neví, jak by vyřešila jeho oko, které ani neví, jak vypadá. Opět jim nechá chviličku na zhodnocení, než proměnu zruší. * „Fajn a teď moje překvapení.“ *Ayase složí další ruční pečetě, které doprovází Ďábelský úsměv. *Oiroke no Jutsu! *Zvolá nahlas a poté co jí obalí dým, se tam zjeví dospělá sexy dívka, která tam všem zapózuje ( odkaz » ). Poté se její přeměna zruší a Ayase sleduje reakce svého otce a ředitele školy. *
Shiki: *Pozoroval Ayase jak nastupuje a lehce se pousmál na Ayase aby ji tím trošku povzbudil že v ní věří. * Takže, ukážeš nám tři různá Jutsu a následně si vezmeš tři Knauie tady že stolu *Začal svou řeč ředitel, který i následně ukázal na stůl před ním, kde leželi tři Kunaie* Následně se budeš trefovat do terčů zasebou od stolu. *Pronesl a poté lehce pokynul Ayase hlavou aby začala. Shiki dost okatě k Ayase zatnul ruku v pěst a schoval do ní prst aby viděla že ji drží palce*
Ayase: *Zvedne se a vejde do třídy, tam se posadí čelem ke katedře za kterou sedí ředitel a Shiki. Ayase se slušně ukloni jak se sluší a patří. *Dobrý den, jsem Ayase Juuzou Toyokauzu. *Pak si uvědomí že má stále na nasazenou kapuci tak si ji sunda a zaklepe svými vlcimi ousky. Zmatene zamrka na Shikiho, Ayase totiž nemá tušení co má dělat, nikdo jí průběh zkoušek totiž nikdy nevysvětlil. *
Shiki: *Už od rána se nachází na akademii a pomáhá tak nějak všechno připravit aby bylo vše perfektní a absolutně připravené na dnešní zkoušky. Když se zde již sešli všichni lidé, usadil se Shiki a ředitel školy vedle sebe za katedru. Byli zde jako zkoušející a tak museli sedět tak aby vše viděli a také nejlépe. Shiki věděl, že má dnes být na zkouškách jeho dcera na kterou byl i pyšný, ale doufal, že neudělá žádný průser aspoň na zkouškách. Měl na sobě svůj outfit, kde se mu pod oblečením momentálně schovávali goudamy jako brnění a pásku přes levé oko měl samozřejmě také, ta by nesměla chybět. Následně byl pověřen jeden z učitelů aby vyšel na chodbu a zkontroloval docházku a tak nějak je připravil, nebo spíše dělal něco jako dozorce jak půjdou na řadě. Po chvíli, kdy je tam i přivítal a odříkal seznam jmen, byl čas začít.* Ayase Juuzou Toyokazu jde první. *Pronesl a následně ji otevřel dveře, které měl v plánu držet dokud neprojde aby je pak opět zavřel. Shiki se mezitím napil ze skleničky na stolu, ve kterém byla voda a lehce se nahnul aby se lokty zapřel o stůl a mohl tak svou dceru sledovat.*
Ayase: *Dnes plní Geninskou Zkoušku, ráno se v klidu nasnídala a oblékla se do ( odkaz » ). Venku pršelo tak si nasadila kapuci a v klidu vyrazila na cestu. Svoje meče Ikazuchi no Kiba nechala doma ve svém pokojíčku na stole. Je jí jasné že by jí cesta trvala moc dlouho, protože by je neunesla. Dorazí do chodby před třídou, uvnitř které se konají zkoušky a posadí se na jedno volné místo. Všichni ostatní jsou starší než Ayase, jí jsou pouhé 4 roky a všem ostatním je od 12 do 13 let. Ayase doufala, že nebude první ale, pokud se bude přistupovat dle abecedy tak její jméno začíná na A, takže stejně počítá, že první půjde právě ona. *
---: ---
Ayase: *Ayase je zrovna v akademii, dnes jim jejich učitel ukazoval výbušné lístky. Vysvětlil jim, že pokud se zapálí tak explodují ale, že postačí i složení ruční pečetě a soustředění chakry. Ayase si to vše poslušně zapisuje a dává pozor, má pocit že tohle by se jí určitě mohlo hodit. Do třídy vejde zástupce ředitele a naléhavě odvede Senseie někam pryč, Ayase toho využije a rychle přiběhne k učitelské katedře a vezme si z ní pár výbušných lístků. Pak se podívá na chodbu ven z třídy, zda tam někdo je nebo ne, nikde nikdo a tak se vrátí do třídy a otevře jedno okno. Spolužáci Ayase říkají, aby to nedělala a že si má sednout ale prostě na ně kašle. Pak ty výbušné lístky tedy vyhodí ven z okna a složí ruční pečeť, pomocí které lístky naráz explodují. Vybuchnou venku mimo budovu, takže to nic nezničí a nikoho nezraní, ale rozhodně to mnoho lidí vystraší. Učitelé zkoumají co se děje, dokonce zjišťují, kdo to byl ale Ayase spolužáci práskly, takže to nebylo těžké a to byla pro ředitele poslední kapka a zapsal Ayase do seznamu dětí které budou podstupovat Geninské Zkoušky, které se odehrají za pár dní. Ayase je co se týče schopností připravená a oni se jí takto zbaví. Výbuch svede na chybu během vyučování, aby nebyl problém se Satsuki. Pro Ayase je to dobrá zpráva, je to nejmladší studentka jaká kdy dělala Geninské Zkoušky, nehledě na to že na Akademii byla pouhé 2 a půl měsíce. *
---: --- (Nauč se ukončovat)
Ryuu Deki: *Ryuu už chodí pár dní na akademii. Baví ho to a tak každé ráno vstává s nadšením a tší se. Každý den tam chodí s tím, že už se bude učit ňáký super techniky. Zátím se k nim ale ještě nedostali. Probírají zatím jen teoretické věci, ve kterých patří Ryuu k jedním z nejlepších. zná to všechno, protože se na to ptal už dříve bratra a bavili se o tom dost často. Na jednu stranu měl ale z technik strach. nevěděl totiž, jak mu to půjde. Jeho bratr byl nadaný a vynikal i v tom. Konečně nastal den, kdy přijde na řadu i učení techniky Henge no Jutsu. Byl nadšenej, že se konečně dočkal. Sensei se postavil před třídu, vysvětlil třídě jak na to, co mají dělat a pak jim udělal přehlednou ukázku. Složil pečeť, a začal hromadit chakru. Chvilku se nic nedělo a pak se zjevil velký oblak dýmu, ve kterém se schovával velký pes. Jakmile se dým pomalu vypařoval, začal pes hlasitě a zuřivě štěkat. Celá třída se vyděsila a sensei se v obblakuu dýmu zas proměnil zpět.* Ták a teď vy. *Řekl a podstoupil srtranou, aby měli žáci prostor. Nakonec se šlo podle abecedy, takže měl Ryuu chvilku čas. nebál se toho, čekal až přijde na řadu a těšil se. Jakmile přišel i Ryuu na řadu věděl že to zvládne. Na podruhý určitě. Usmál se a zaujal stejný postoj, jako předtím mistrt. Složil pečeť, a začal soustředit chakru. Mezi tím si sám představoval, jak se jeho tělo mění na velkého černého psa. Jak se jeho nohy i ruce pomalu mění a chlupatí černou srstí. Roste mu ocas a jeho nos s pusou začnou splývat dohromady a natahovat se jako čumák.* Henge no jutsu! *Zařve a v oblaku dýmu se promění na psa, kterej vypadal ještě zuřivěji než předtím sensei. Párkrát si štěknul, zavrčel, aby si užil chvilku pozornosti a za oblaku dýmu se po chvilce zas postavil na vlastní.*
---: ---
Satsuki: Presne tak. Vidíš aká si šikovná. *Pochváli ju a sleduje ako klon chystá cestíčko. Kontroluje hustotu a takisto aj ochutná, či netreba pridať ešte trochu cukru.* Pridaj aj trochu vanilky, budú mať sviežu chuť. *Nemusela by mu dávať síce slovné príkazy ale tak chce učiť Ayase a ostatné deti čo najviac, aj to, že vanilka sa do palaciniek hodí* Aj ja ťa ľúbim. Ty a tvoji súrodenci ste svetlom, ktoré mi otvorilo oči. A ja si svoje svetlo budem navždy chrániť.
Ayase: *Nechá se svou maminkou odnést a pozorně se dívá na to co Satsuki kreslí. Kdyby jí to vysvětlovala pouze slovy, asi by to nikdy nepochopila, ovšem s tímto způsobem to naprosto jednoduše pochopí. Jen přikyvuje aby Satsuki věděla že Ayase vnímá a naprosto to chápe. *Musím ukázat, že nikomu nedovolím se mnou zametat, ale současně musím ukázat, že jsem spravedlivá a milující holčička. *Samozřejmě si pak rychle zapamatuje, co má říct v případě nebezpečí ale má pocit že to nebude potřebovat. *Umm maminko? Mám tě moc ráda a jsem ráda, že jsi moje maminka zrovna ty. *Jak to Ayase poví tak se k ní přitulí. *
Satsuki: *Keď vojdu dnu, Satsuki zavrie dvere a po dcérinom priznaní vytvorí Kage Bunshina, ktorý začne chystať cesto na palacinky. Satsuki sa skloní k Ayase a smutne jej pozrie do očí* Ach tak... Ale oceňujem, že si sa nakoniec priznala. Poď niečo ti vysvetlím. *Zdvihne Ayu na ruky a prejde s ňou do kuchyne. Vezme papier, ceruzku a spolu s Ayase sa posadí za stôl. Na papier nakreslí akýsi štvorec do stredu* Pozri, predstav si, že toto si ty. Si vodca krajiny a máš na starosti veľa iných ľudí. *Prikreslí na papier povedľa veľkého štvorca aj mnoho malých* Pokiaľ by si bola príliš milá a nechala si skákať po hlavičke, prispôsobovala by si sa... Tak by sa obyvatelia obrátili proti tebe. *Nakreslí šípky smerujúce od malých štvorcov k veľkému* Ale zase nemôžeš byť príliš povýšenecká. Zlého vodcu nik nemá rád. A buď to by sa otočili proti tebe - znova - alebo by krajinu opustili. *Tentoraz nakreslí šípky smerom von od malých štvorčekov* Musíš nájsť zlatý stred. Musíš mať v očiach ľudí rešpekt ale zároveň musíš rozlíšiť, kedy ide už o utláčanie. Ľudia ťa musia mať radi a uznávať ťa ale nesmú sa ťa báť. *Tentoraz nakreslí cez celý papier veľké srdiečko* Občas tú hranicu prekročím aj ja ale tak... Mala som strach. Bála som sa, že niekto moje dieťatko rozplakal, vieš? Ste môj stred vesmíru a ja prisahám, že vás ochránim od všetkého zlého. Umiestni na Ayase pomocou Tensha Fuuin Hiraishin no Jutsu, ktoré sa aktivuje v prípade, že Ayase vysloví hlášku "Rodina je kľúč ku šťastiu"* Preto kedykoľvek by si bola v ohrození života... Alebo by ťa niečo na smrť vydesilo, povedz len "Rodina je kľúč ku šťastiu". Maminka v ten moment príde a zbaví ťa všetkého strachu a utrpenia. *Pobozká Ayase do vláskov a objíme ju*
Ayase: Mám chuť na palačinky! *Zvolá nadšeně a je připravena Satsuki následovat. *Uhm mami. Víš, mě nikdo nešikanuje. *Ayase nechtěla svojí maminku obelhávat a tak se rozhodla říct jak se to má. Občas by to mohlo vypadat spíše obráceně, naposledy kdy si na mě jeden kluk dovoloval, to skončilo, že jsem mu ukousla půlku ucha a od té doby si na mě dává každý pozor a já to čas od času zneužívám. *Poví Ayase cestou se sklopeným pohledem k zemi. *
Satsuki: *Pokrúti hlavou a pokýve prstíkom* To teda nie. Nemôžeš útočiť na spolužiakov. Pokiaľ to budeš robiť, môžu to brať ako zámienku na ďalšiu šikanu a to nechceš. *Vysvetlí a vypočuje si aj opis Ayase, ako hľadí ona na bleskový kunai* Áno, presne tak. Zároveň, keďže má značku tejto hviezdičky, tak sa k tebe môžem kedykoľvek presunúť a prísť ti na pomoc. *Ukáže prstom na hviezdičku na kunaii. Keď Aya pochváli jej hod, tak len mykne ramenami* Som si istá, že jedného dňa na tom budeš ešte lepšie ako ja. *Žmurkne na ňu a postaví sa* Nenavaríme niečo na obed? Ocko čoskoro príde a takisto pôjdeme vyzdvihnúť aj Shizuku, Satoshiho a Sayuri. Dovtedy by sme mohli uvariť niečo, čím im spravíme radosť. Čo by si si dala? *Spýta sa Ayase a pridrží jej dvere na dome, aby mohla vojsť a potom ich zavrie*
Ayase: Dobře, mohla bych ho aspoň střelit do nohy? Pohrozit mu aby se začal koupat. *Zeptá se Ayase s menší nadějí že by jí to mohlo projít. Pokud ne tak se k tomu dál vracet nebude. Spíše svou pozornost přesune na Satsuki, která vysvětluje další část z jejího nového vybavení. Snaží se to vše pochopit, bleskový kunai se Ayase opravdu zamlouvá, snaží se zapamatovat jak ho správně držet i když není to moc těžké. *Asi bude nejlepší na vrhání nebo na nenápadný útok, když není tak moc vidět. Satsuki pak kunai hodí a Ayase spadne čelist skoro až na zem. Když vidí, s jakou přesností se trefila. *Ty jsi prostě úžasná.
Satsuki: *Musí sa znova zasmiať nad reakciou svojej dcery* Zlatko, to sa ale nemôže. Radšej si za tie peniažky čo som ti dala kúp nejaké ovocné vonné tyčinky a keď bude zase smrdieť, tak si ich dáš pod nosík! A budeš čuchať radšej to, dobre? *Navrhne a vytiahne z tašky svoj bleskovy kunai* Deti na akadémii nemôžeš bit ani nijak inak zraniť. To si radšej nechaj na nepriateľov na misiách. Každopádne, toto je bleskovy kunai. Je o čosi väčší než klasický, aspoň mne to tak pride ale môže to byť len optický klam. Musíš ho držať takto. *Vloží ho správne do Ayasinej rúčky* V žiadnom prípade nechytaj jeho ostrie, mohla by si sa nepekne porezať a museli by sme možno aj šiť. A to by bolelo tiež. *Vysvetlí a vytiahne si jeden svoj ďalší bleskovy kunai* Môžeš ho používať aj pre boj na blízko ale na to sú lepšie katany, či iné sečné zbrane. Ja kunaie zaraďujem skôr do vrhacích zbraní. Aha. *Hodí s úplnou presnosťou svoj kunai do stromu. Kunai sa zabodne naozaj tesne nad šíp, ktorý vystrelili pred chvilou* Chce to síce prax ale sú v boji naozaj skvele.
Ayase: Dobře. *Poví a snaží se si zapamatovat jak s lukem zacházet, naštěstí jí Satsuki vede, takže se nemusí bát, že by si ublížila. Pozorně poslouchá instrukce Satsuki aby to náhodou nějak nepokazila. *Ano držím ho pevně. *Ujistí ho Ayase a pokusí se luk chytit ještě pevněji. Pak Satsuki povolí a šíp vystřelí do stromu. Ayase se nadšeně usměje a jen se dívá na ten šíp. *To je super! Střelíme to do jednoho spolužáka na Akademii? Strašně smrdí ani se neumí vykoupat a já to cítím přes celou třídu.
Satsuki: *Začne sa pobavene smiať nad reakciou Ayase a prituli si ju k sebe* Pod, ukážem ti ako narábať s lukom. *Vytiahne z tašky luk a šípy. Jednu rúčku Ayase zachytí a vloží do nej luk* Takto si ho chyt. Teraz ti pomôžem natiahnuť šíp. *Vytiahne šíp a natiahne ho na tetivu* Teraz si musíš koniec tetivy zľahka priložiť k perám. Dostaneš tak najlepší výhľad na miesto, kam šíp mieri. Držíš pevne ten luk? *Spýta sa jej a ak Ayase privoli, tak tetivu pustí a šíp trafí do stromu*
Ayase: *Vysvětlení Satsuki jí přijde dost logické a chápe to, když ovšem Satsuki začne chodit svými prsty po pokožce Ayase tak při představě jak to po ní leze, vykřikne, odskočí a celá se oklepe. *Brrr, fuj mami! Nestraš mě! *Ayase se na Satsuki zamračí, pak k ní ale přiběhne a pevně se jí chytí, jakoby se u ní před něčím chtěla ukrýt. *
Satsuki: *Satsuki nasleduje svoju dcéru a skloní sa ku kopčeku* Vieš, krtkovia sú pre nás užitočný. To, že tu žijú, znamená, že táto zem je schopná mať úrodu. Síce vytvárajú takéto kopčeky a čas od času vykopu nejakú tú posadenu mrkvičku ale zároveň aj prevzdušňujú zem. A či je dôležité, papaju hmyz, ktorý by úrode škodil. Predstav si, že by neboli krtkovia a na celej zemi by boli milióny... Čo milióny... Miliardy dážďoviek. A taaaakto by po tebe lozili. *Prejde jej pomaly prstikom po chrbatiku až ku krku, aby ju posteklila*
Ayase: Vau! Takže celej život je pod zemí a jen občas vykoukne ven? *Ayase se trochu zamračí. *Co když nám podkope celou vesnici a jednoho dne se celá Ketchūgakure propadne pod zem? Krtkové jsou nebezpeční, měli bychom je vyhubit, aby už nikoho takto neohrožovali. *Poví Ayase a přiběhne ke kopečku do kterého za začne dívat, jakoby doufala, že krtek vyleze, aby si ho mohla prohlédnout. *
Satsuki: *Prikývne a pohladka dcéru po hlave* Moje malé šikovné dievčatko. Poďme tie zbrane vyskúšať za dom na lúku. Budú tam možno pobehovať nejaké malé zvieratká a možno nejaké ulovíš. *Držiac v jednej ruke tašku a v druhej Ayase vykročí na lúku za domom. Pobehuju na nej nejaké malé hraboše a zo zeme občas vykukne krtko ale ten znova zalezie* Aha, videla si ho? Jak vykukol a znova zašiel. Hovorí sa tomu krtko, žije pod zemou a kope si podzemné tunely. *Vysvetľuje keď ukazuje na miesto, kde vznikol malý hrbolček hliny*
Ayase: *Při přesunu se Ayase trochu zamotá hlava, ale blinkat nebude, začíná si pomalu zvykat to je hlavní. Když to přejde, podívá se na Satsuki a zasměje se. *Uff, začínám si pomalu zvykat. Jsem šikovná? *Ayase doufá, že jí Satsuki pohladí po hlavě, poté jí zbyde jen to, že musí čekat, co bude dál. Netuší, kde by měli vyzkoušet ono vybavení nebo tak. *
Satsuki: *Nemá problém s rozhodnutím Ayase* Tak dobre teda. Tak teraz poriadne zatni bruško, aby sa ti z môjho čarovania nespravilo zle. *Po týchto slovách sa skloní k Ayase, objíme ju a za pomoci Hiraishinu sa s ňou presunie k ich domu* V poriadku? *Spýta sa a pre istotu sa trochu odtiahne, keby má Ayase vracať. Ale zas po takej dobe každodenného presúvanie do akadémie a domov by si už na to mohla zvyknúť*
Ayase: *Zamyslí se jak to udělat, penízky se hodí vždy, ale neví, zda se jí to chce jít utrácet hned. *Tak co takhle, já si ty penízky vezmu a utratím si je někdy jindy, třeba za ně Shizuce budu moct koupit i nějaký dárek. Ale teď bych si šla asi domů vyzkoušet svoje nové vybavení, nebo bys mi mohla ukázat jak s tím zacházet. *Navrhne Ayase s úsměvem cestou. *
Satsuki: Tak fajn, desať. *Prekrúti očami a čupne si k Ayase* Ukáž, vezmem to. Ty budeš mať ale čoskoro rovnaké svalíky ako ja. *Zatne svaly na bicepse a ukáže jej ich* Dovidenia. *Pozdraví predavača a chytí dcéru za ruku* Ten kunai je priamo od srdiečka. Má na sebe rovnakú hviezdičku ako máš ty na packe. *Povie a vyjde von z obchodu* Kam teraz? Či chceš ísť domov vyskúšať si nové zbrane? *Spýta sa a vytiahne z vrecka ďalší balíček bankoviek* Prípadne sa môžeme ešte prejsť a môžeš si utratiť... Hmmm koľko to je... Sto ryo. Môžeš si nakúpiť niečo, čo zaženie chmúry z tamtoho.
Ayase: Dvanáct? Co takhle deset? Je to kulaté číslo, to zní fér ne? *Navrhne Ayase, hold prostě vyjednávačka po mamince. Pak jen sleduje co vše jí Satsuki kupuje a nadšeně se usmívá. Když Satsuki ukáže svůj bleskový kunai tak se podívá na svou dlaň na které má stejný znak (Hiraishin značku). Pak se ale musí starat o nákup a tak vezme tašku, ovšem ihned taška tvrdě padne na zem. Ayase to zkouší zvednout ale je to na ní moc těžké. Podívá se zklamaně na Satsuki. *Mami, je to těžké já to nezvednu.
Satsuki: *Satsuki vztýči pred Ayase prstík* Slovo "serú" môžeš používať keď budeš mať tak... Povedzme dvanásť, platí? *Potom vojdú do obchodu a Ayase začne ukazovať na všetko, čo by chcela. Satsuki začne vyhodnocovať, čo by mohlo mať najmenej deštruktívne následky. Nakoniec sa rozhodne a na pult predavačovi položí luk a šípy, granát a sama pridá aj Kusari Fuubou* Toto všetko vás poprosím. Nech sa páči. *Za zbrane zaplatí a pozrie na Ayase. Vytiahne si z vrecka, ktoré nosí všade so sebou aj jeden bleskový kunai* Toto je niečo, čo má v sebe odlietok maminky. *Ukáže na hviezdičku zboku na kunaii. Predavač im nákup zabalí a podá ho Ayase* Všetko toto spolu s kunaiom je odteraz tvoje.
Ayase: Fajn tak platí. *Zazubí se tomu a jde po boku Satsuki. *Dobrá, budu na něj hodná a milá když je on milý na náš…. Nemám ráda koně, jsou ošklivý a serou během chození a je to hnusné. *Ayase si ani neuvědomuje, že slovo „serou“ by asi ani říkat neměla, pro Ayase je to běžné slovo které prostě zaslechla a tak to papouškuje. *Dobrý den. *Pozdraví hezky nahlas a vejde do obchodu, všechno vypadá tak krásně, že to Ayase přijde spíše jako ozdoby než smrtící zbraně. Postupně si prochází co vše tam je, postupně si ukáže na luk s šípy, Senbony, Shurikeny, drát, Kouřový granát a Wakizashi. Není to zrovna málo ale Ayase nečeká, že by dostala všechno. Doufá aspoň v něco z toho. *
Satsuki: *Pozrie dozadu na chodiacu dcéru a pokrúti hlavou* Nikto tvoje nohavičky nevidí. A kto by ich uvidel, ten by o oči prišiel, platí? *S úsmevom nahne hlavičku na stranu a zdvihne palec hore. Položí jej ruku cez ramená a vydá sa smerom k obchodu s ninja vybavením* Poď tadiaľto, je to kratšie. *Zavelí a zahnú za jednu z uličiek* Ale tam buď dobrá. Pán čo tam pracuje je naozaj milý a my ako rod Juuzou Toyokazu máme u neho naozaj dobré ceny. Okrem toho je to príbuzný toho uja, čo učí bračeka jazdiť na koníkoch. *Vojde do obchodu a s úsmevom pozdraví* Poď, zlatko a vyber si, čo sa ti páči. Nič ale pre istotu nechytaj, mohla by si sa poraniť.
Ayase: *Vesele jde ven z obchodu, ocásek jí ze šatiček vykukuje a roztomile s ním pohupuje ze strany na stranu. *Uhm mami? Nezvadá mi ocásek šatičky? *Zeptá se trochu zvědavě, byla by celkem nerada, kdyby jí někdo kvůli tomu, mohl okukovat spodní prádlo. *Jinak chtěla bych nějaké Ninja vybavení, prosím.
Satsuki: *Satsuki ešte rozhádže niekoľko kôpok oblečenia, kým sa Ayase oblečie. Keď vyjde von v šatičkách, tak Satsuki zatlieska s nadšením v hlase* Krásna si, zlatíčko! Šatičky ti sedia k vláskom. *Povie a odtrhne z nich visačku* Necháš si ich dnes na sebe a budeš ako princezná. *Visačku položí na kasu a rovnako aj košeľu, ktorú vybrala. Predavačka naštvane zavrčí* Je to všetko čo chcete? *Spýta sa jej a Satsu len s úsmevom prikývne. Nechá aj nejaké dýško,však nie je držgroš a s taškou, do ktorej vloží aj Ayasino predošlé oblečenie vyjde von* Kam by si chcela ísť teraz? *Spýta sa a nastaví jej packu* Teraz musíš ísť pešo, aby každý mohol obdivovať tvoje nové šaty.
Ayase: *Ty satičky se jí stejně nelíbily takže jí nevadí že jí Satsuki nakonec vybere jiné, které se Ayase rozhodně líbí tak zabehne do kabinky aby si je zkusila ovšem je problém že jí dělá problém si je nasadit takže to chviličku trvá. Nakonec ale vyleze ven a zatočí se na patě aby se v tom předvedla. *Co myslíš?
Satsuki: "To je moje dieťa!" *Pomyslí si a vezme do rúčiek šatičky, ktoré jej ukazuje Ayase. Pozorne si ich prezerá a všimne si odstávajúcej nitky* Pff takéto nechutnosti nosiť nebudeš. Keď už tak ti radšej kúpime niečo poriadne a nie niečo zo sekáču. *Povie a hodí šaty na hromadku k ostatnými* Poď, tamto vidím niečo krajšie, čo by sa ti určite páčilo. *Ukáže na točitý stojan s detskými šatami. Začne vyťahovať smerom hore jednotlivé kúsky a nevráti ich naspäť do pôvodného stavu, takže vešiaky trčia smerom hore. Konečne nájde krásne belasé šatičky, ktoré by sa mohli Ayase páčiť* Na, skús si tieto. Ak ti sadnú, tak ich berieme. A potom nájdeme nejaký poriadny obchod. Smrdí mi to tu lacnými fraškami. *Hovorí dostatočne nahlas, aby ju predavačka počula*
Ayase: *Přikývne vysvětlení, co je čeká a jen tiše Satsuki následuje dovnitř. *Dobrý den. *Ayase pozdraví a drží se kousek za Satsuki, chce vidět, co hodlá provést. Pozorně sleduje co Satsuki provádí a ze začátku nechápala co je na tom tak špatného, když pak si uvědomí, že oni to budou muset uklidit místo Satsuki. Drží se tedy stále u Satsuki dokud se nedostane řada na ní. Odběhne tedy někam k plně jiné hromádce šatiček a začne tahat jednu uprostřed jedné hromady, kterou tím shodí na zem, ale určitě je nezvedá. Ještě na některé šlápne, když nadšeně utíká za Satsuki, cestou ještě ocáskem shodí jednu či dvě hromádky na zem. *Mami tyhle jsou pěkné! Kup mi je prosím!
Satsuki: *Jemne ju pošteklí chvostík dcéry, ktorý si po toľkých rokoch aj ona sama dosť obľúbila. Poškrabká ju za uškom a zloží na zem* Pôjdeme dnu a začneme sa prehrabávať všetkými vecami. Vieš ty čo? Nebudem ti hovoriť detaily. Sleduj majstra a uč sa. *Vojde dnu s hrdo vztýčenou hlavou* Dobrý deň. *Zaželá s úsmevom predavačke a prejde ku stolíku s úhľadne naskladanými a vyžehlenými košeľami* Hmmm, toto by sa Shikimu páčilo. Ale kde je jeho veľkosť? Hmmm... Tu nie je, ani tu... *Začne postupne vyťahovať z kopy jednotlivé kusy košieľ a tvári sa, že hľadá potrebnú veľkosť. Vždy keď košeľu vytiahne, tak veľkosť skontroluje a potom to len hodí kamsi hore na stôl, neuložené, rozhádzané, hádže jednu cez druhú* Poď, Ayase, pomôž mi nájsť ockovu veľkosť. *Povie dcére a potom si akože ťukne do čela* Jaaaj, ona bola celý čas hore. Oh, koľký neporiadok, to bude práce to upratať, hm. *Prehodí si košeľu cez rameno a vydá sa k vešiaku. Nenápadne žmurkne na Ayase a prstíkom jej naznačí, aby ju nasledovala* Teraz sa predveď ty, princezná.
Ayase: To můžeme udělat? Vážně? Ano prosím pojďme je potrápit! *Zvolá Ayase hlasitě a nadšeně. Ocásek hezky stáhne k sobě a částečně se s ním obmotá, pohledu někoho jiného to může vypadat jakoby Satsuki nesla Ayase zabalenou v nějaké modré nadýchané dece. *Co provedeme?
Satsuki: *Spokojne si kráča ulicami s dcérou v jednej ruke (skrz pečať má väčšiu silu). Premýšľa čím jej spraviť radosť, aby nemusela myslieť na tie útrapy od spolužiakov zo školy. Uvedomí si, že rodičia jedného z jej spolužiakov pracujú v neďalekom obchode s odevmi* Nerobia tamto rodičia toho čo ti robí zle? Že by sme ich trošku potrápili? *Spýta sa so zdvihnutým obočím svojej dcérky, keď k nej sklopí zrak. Má pocit, že pokiaľ sa trafila, tak by to mohlo Ayase trochu rozveseliť. A ak nie, tak jej aspoň kúpi nejaké nové pekné šatičky*
Ayase: Jasné, jasné omlouvám se. Vše dáme do pořádku. *Poví ředitel a nechá Ayase se Satsuki odejít. Ayase se pevně drží své maminky a přiloží jedno své oušku k její hrudi a zaposlouchá se do tlukotu jejího srdce. Slyší, že srdíčko Satsuki bije celkem rychleji tak se starostlivě odtáhne od její hrudi a podívá se jí do tváře. *Mama? Jsi v pořádku? *Zeptá se a pokusí se Satsuki polechtat konečkem svého ocásku pod bradou. *
Satsuki: Ja vám váš názor neberiem. Sama viem, že Ayase je hyperaktívne dieťa. Ale je vašou povinnosťou zastrešiť učiteľov, ktorí dokážu pracovať aj s deťmi so syndrómom ADHD. Je to porucha, ktorou trpí značné množstvo detí a ak to neviete ustáť, mali by ste buď to vymeniť učiteľský zbor alebo seba. Ayase si uvedomuje, že je o dosť šikovnejšia, než iní a tak to má byť. Rozvíja svoj talent a dokonalú vlastnosť, ktorú ocenia len kvalifikovaní shinobi - schopnosť presadiť svoj názor. Ja aj Shiki sme bývali rovnakí a pozrite sa kam až sme to dotiahli. Ayu čaká rovnaká budúcnosť a ja jej ju nemienim upierať. *Vezme Ayase na ruky a otočí sa ešte naposledy k riaditeľovi* Pekný zvyšok dňa aj vám. Do skorého videnia. *Potom už vyjde z kancelárie a nezabudne poriadne tresknúť dverami*
Ayase: Já chápu, že chcete chránit své dítě, samozřejmě že nevěřím, že to bylo přesně, tak jak to bylo. Já se na to zkouším dívat spíše objektivně. Pokud by šlo o šikanu tak spíš šikana ostatních ale já tu nejsem, abych na někoho ukazoval prstem, já mohu pracovat jen s těmi informacemi, které mám. Zařídím, aby bylo domluveno i těm dalším ale rád bych abyste zařídila aby Ayase zkusila být méně, zlobivá plno učitelů má problém i jen vyučovat když jí chytnou její roupy. *Reakce Satsuki moc nebere, nyní lituje, že spíš nezkusil mluvit s jejím otcem. Nehodlá ale riskovat svou práci, kterou nadevše miluje. *Fajn tak si ji odveďte. *Poví a otočí se k oknu na školní hřiště. *Hezký zbytek dne. *Ayase má radost, jen ona ví, že to celé začala ona, ovšem proč nebýt vychcaná a snažit se být tou obětí. Ihned se postaví na židli a natáhne se ručkami ke krku Satsuki, chce, aby jí vzala do náruče. Sice by to mohla říct ale, když zjistila, že půjdou tak si ústa zacpala co největším počtem sušenek. *
Satsuki: *Keď sa dozvie o šikane svojej dcéry, doslova to v nej začne vrieť. Postaví sa za Ayase a položí jej ruky na ramená* Čím začať? *Odkašle si a vzhliadne k riaditeľovi. V jej očiach nevidno nič len hranú vyrovnanosť a bezvýraznosť* Ako prvé by som rada podotkla niečo, čo budem citovať z vašich slov - niekoľko detí povedalo, že sa im nepáči jej chvostík. Sama viem aké kruté vedia byť deti. Ayase a jej chvost, či ušká, sú výnimočné. A tak by sa na to mali aj ostatné deti pozerať. Dosť pochybujem o tom, že to povedali len takto, ide skôr o skreslenú verziu, ktorú povedali vám. Stavím celý svoj majetok na to, že šlo o šikanu. A čo má dieťa robiť keď je šikanované? Má dve možnosti - buď to bude v tichosti plakať alebo bude robiť to, čo Ayase učím už od mala. Vzdorovať a nedať sa zastrašiť. *Pohladí ju chrbtom ruky po líčku a potom na riaditeľa zazrie* Takže sa dohodneme takto. Vy si dáte pozor na šikanu na škole a ak uvidím progresiu, začnem svoju výchovu trochu krotiť. Moje deti si nenechajú srať na hlavu, pretože to robia len padavky. A ešte jedna vec. *Odstúpi od Ayase a prejde ku stolu. Položí naň ruku a natiahne celé svoje telo bližšie k riaditeľovi. Tak, aby boli od seba len malinký kúsok* Nevravím, že máte Ayase nadržiavať. Len vás chcem upozorniť na to, že tak ľahko ako ste sa na toto miesto dostali, tak rovnako ľahko môžete byť nahradený. Šikanu na škole nestrpím a pokiaľ sa bude týkať ktoréhokoľvek z mojich deti, bude to mať enormne zlé následky. *Každé slovo vyslovuje čo najzreteľnejšie a dáva pozor na artikuláciu, aby jej dostatočne porozumel. Potom vytiahne peňaženku a tučný zväzok bankoviek mu arogantne hodí na stôl* To máte za zničené učebné pomôcky. Ja si na dnes beriem Ayase domov. Povedzme... Z dôvodu lekárskej prehliadky. *Týmto svoj monológ ukončí a nastaví Ayase packu*
Ayase: *Ayase se otočí ke dveřím a věnuje Satsuki nadšený úsměv, nic ale neříká. Uvědomuje si, že dělat jakoby nic by Satsuki mohlo ještě naštvat a to Ayase nechce. Ředitel ten si potřese rukou se Satsuki. *Vítám vás, prosím posaďte se. *Ukáže na židli vedle Ayase a sám se posadí. *Takže nejdřív to příjemné, jde o to že Ayase je velmi nadaná. Ze začátku si zkazila hodně průměr svými výsledky v Taijutsu ale už se zlepšila. Myslím, že kdyby se snažila můžeme navrhnout aby byla připuštěna ke Geninským Zkouškám o hodně dřív. Možná tento rok ještě, případně ten příští ale může se stát, že je nebude plnit vůbec, poněvadž chodí po velmi tenkém ledu. *Zahrabe v šuplíku a vytáhne poměrně tlusté desky, které položí na stůl a na nich je napsáno Ayase Juuzou Toyokazu. *Tohle je její spis, nejdřív jsme to chtěli řešit samy a nezatěžovat tím vás a ani vašeho muže ale už to nejde očividně naše tresty na Ayase neplatí. Jde o to, že je velmi aktivní a dost divoká, měla tu nejednu potyčku a plno problémů, několik spolužáků dokázala i nepěkně zranit. Dnes to ale už byla taková ta třešnička na dortu, několik spolužáků jí údajně řeklo, že se jim nelíbí její ocásek a ona za trest během svačiny vytopila celou třídu, čímž jim všem zničila učební materiály a tak dále. Nechápejte mě zle, ale budu muset Ayase nechat dát status podmínečně vyloučená, jediný problém a prostě jí budu nucen vyhodit. *Ayase celou dobu sedí a pojídá si své jídlo jakoby se jí to ani netýkalo. *Nedělá mi to radost, nikdy jsem neměl tak nadanou, co nadanou geniální studentku co se týče praktických zkoušek, u teorii je sice nadprůměrná ale geniální to už ne. Já jen chtěl bych to nějak vyřešit, aby nic neprovedla a hlavně pokud by byla Genin a prováděla stále tyhle hlouposti tak jí to může stát život.
Satsuki: *Uprostred konzultačných hodín ju ktosi vyruší* Satsuki-san, riaditeľ akadémie po vás naliehavo poslal. *Satsuki má na sebe dlhé čierne nohavice a tielko rovnakej farby. Cez to má prehodeny plast a vlasy má vypnuté do vysokého copu ako vždy v práci* Oh... No dobre teda. Zavolajte Kanameho, nech za mna dnešné konzultácie vybaví. A vám sa nesmierne ospravedlňujem. *Ospravedlni sa staršiemu manželskému páru. Po chvíli príde aj Kaname a Satsuki sa vydá spolu s asistentom riaditeľa k akadémii. Nepouziva Hiraishin, má to predsa len kúsok. Ponechá si na sebe aj plast a odetá v bielom vstupi do kancelárie riaditeľa. Podíde ku stolu a natiahne k nemu ruku* Satsuki Juuzou Toyokazu, matka Ayase. Stalo sa niečo? *Už keď vošla a zbadala tam aj svoju dcéru, tak jej bolo stopercentne jasné, že mala opäť niečo vyviedla. Nečakane*
Ayase: *Je okolo desáté hodiny a Ayase sedí v ředitelně na židli u stolu, za kterým sedí ředitel Akademie, je to celkem starý ale, zato příjemně vypadající muž. Je poznat že něco už má za sebou, ale jeho opravdovou vášní jsou právě děti, ve které věří. Ayase dostala sklenici mléka a sušenka, zatímco se tu čeká na Satsuki pro kterou nechal ředitel ihned poslat k ní do práce jednoho svého kamaráda, který je právě Shinobi Ketchūgakure. Normálně by si člověk řekl že Ayase bude mít strach a bude nervózní, ale ona si vesele pochutnává na sušenkách, které zapíjí mlékem a pohupuje si nožičkami. Má učesané rozpuštěné vlásky modré barvy, ze kterých trčí vlčí ouška stejné barvy, okolo sebe si omotala svůj huňatý vlčí ocásek stejné barvy. Oblečená je v ( odkaz » ). *
---: ---
Teiry Toriko: *Teiry se dívala jak mizí.* Měj se. *Poté se pomalu odebrala domů.* "Měla bych si postavit vlastní dům. Proporce k tomu mám a stačí mi i něco malého. Nic obrovského nepotřebuju. A nejlépe někde v přírodě. Ale ten kluk byl zvláštní. Nikoho takového jsem ve vesnici ještě neviděla. No kdo ví. Možná z něho něco nakonec přece jen bude." *Teiry se rozmýšlela ještě nějakou dobu. Nakonec se rozhodla si malý dům postavit. Ještě toho dne začala na jeho stavbě a vybavování.*
Reizo Hideki: *Sevřel lísteček s adresou v dlani* Hn. Díky . Nezlobte se Sensei musím domů za otcem. Děkuji vám *Opět se poklonil a pospíchal domů z Akademie. Cestou domů přemýšlel nad tím co mu jeho Sensei řekla.* "Že by opravdu někdo vidle svět stejnýma očima ? " * Byl zmatený ale věděl že se chce stát silnějším a ted měl tu možnost. Lísteček od Teiry silně svíral v dlani. Konečně došel domů* Jsem doma otče ! *Pospíchal do svého pokoje kde si dal lístek s adresou na stůl a pořád na nej hleděl* "Dnes byl zvláštní den" *Pomyslel si*
Teiry Toriko: *Teiry trochu poklesla na mysli.* Vím jak se cítíš. Víc než si myslíš. Ale ty máš aspoň rodinu. Já svou nejdřív opustila, poté zabila a do teď jsem hledaná. Tady toto je úplně jiný svět. Tady jsem našla novou která mne zachránila. Věřím že si tady procházíš hodně. Slyšela jsem že jste se přistěhovali z Konohy. *Dovedla ho k lavičce a posadila se.* Neboj se. Tady se budeš mít dobře. Ketchugakure je skvělá vesnice. Kdykoliv mne budeš potřebovat dojdi sem. *Napsala mu na lísteček adresu.* Pomůžu ti když budu moct.
Reizo Hideki: *Spadl na tvář a v očí se mu zalily slzami.* "Dopekla." *Když mu Teiry pomáhala vstát nevěděl jak se zachovat ale byl rád * Diky Sensei. Není to tím že bych nechtěl studovat ale vidím kolik je kolem mě falešných tváří a neupřímných usměvů. Tolik bezstarostných tváří které skrývají bolest jako každý. Rád lidi štvu, vidím pak jejich upřímnost. A mne opravdu netrápí co si o mě myslí .Do očí to prostě neřeknou. A za to doučování budu rád *Oprášil se a poklonil se *
Teiry Toriko: *Povzdechla si.* "Chybí mu vynalézavost. Stále jen to samé." *Pouze uhnula a podkopla mu nohu. Poté se koukla po spolužácích.* Konec hodiny. Můžete jít domů. *Poté se sehnula k Reizovi. Pomohla mu se zvednout.* Jsem ráda že jsi to pochopil. To že se budeš vzpouzet nic nevyřeší. Pouze tím lidi naštveš. Jestli chceš mohu tě trénovat v některých praktikách Taijutsu. Něco jako doučování. Ale musíš se snažit a ne jako ve třídě.
Reizo Hideki: *Reizo opravdu nevědel co a jak, a sotva se naučil ovládat čakru,natož Taijutsu.*"Snad tu snahu bude tedy počítat"* Rozběhl se jako předtím a s předvídanou bolestí v očích čekal co se bude dít* "Prosím at ji aspon praštím" .
Teiry Toriko: *Teiry se v duchu rozesmála.* "Vypadá to že to pochopil. Možná přece jen bude dobrým studentem i přes jeho chování ve třídě." Víme. Ale toto vše dělám jen kvůli tobě. Protože ti chci ukázat čeho můžeš dosáhnout studiem a tréninkem. Tak tedy pojď. *Teiry se postavila a čekala co přijde tentokrát.*
Reizo Hideki: *Citíl se ponížený a naštvaný zároven. Citil jak slabý byl.Nemohl jinak,Uvolnil postoj a podíval se jí do očí * Oba víme že ja na to nemám.Jak mám s vámi bojovat když sotva umím základy. Doufám v to že vy mě naučíte být dobrým Shinobim. Takovým který by byl silný a necítil bolest * Oddychl si a zaujal zpět postoj,* Ale zkusit znova to můžu.
Teiry Toriko: *Teiry se koukala jak se připravuje. V duchu se pousmála.* "Ts. Základní postoj. Nejjednodušší na vykrytí." *Teiry chytla jeho pěst a poslala ha zpátky.* Takhle nemáš šanci se mě ani dotknout. Tohle bude fungovat v hospodských rvačkách ale ne v bojích s Shinobi. A věř mi že já o tom něco vím. Tak a teď mi ukaž co opravdu dokážeš. Když nepotřebuješ studovat tak určitě jsi natolik silný aby jsi mi dokázal že to opravdu není nutnost.
Reizo Hideki: *Reizo se cítil trapně a ponížený. Věděl že nemá šanci. A taky dobře veděl že nikdo z jeho třídy by při něm nestál.Smířil se tedy s prohrou * No když vám to udělá radost * Zaujal správny postoj a s rozbehem se pokusil Sensei udeřit,tak aby jeho rána měla alespoň nějakou sílu . " Tak jo, aspon ji strefit, přinejhorším si zlomím ruku".
Teiry Toriko: *Teiry ho opravdu neviděla. Ale její nos oblafnout nedokázal. Došla až k němu.* Vypadá to že tvoji dvojici budu tvořit já mladíku. *Chytla ho za ruku a i kdyby se vzpouzel sebevíc tak ho stejně odvleče mezi ostatní. Ti už všichni byli unavení ale spokojení z toho že si mohli zatrénovat.* Tákže. Udělejte kolečko třído. A ty. *Ukázala na Reiza.* Ty pojď sem. Máš jen jeden jediný útok udeř mě.
Reizo Hideki: *Když Reizo postřehl ránu do lavice,skoro nadskočil ze židle* Pardon *Odpovědel* "To bude zábava snad si najdu někoho do dvojce ale hlavně daleko od Senseie".. *Rychle po cestě ven se snažil utvořit dvojci s někým ze třídy ale všichni jej ignorovali* Fajn.Tak děte všichni dopekla ! *Snažil se kamkoliv skrýt aby jej Sensei nevidela .*
Teiry Toriko: *Neuniklo jí ani náhodou to že Reizo je duchem nepřítomen. Pomalu a potichu došla k jeho lavici. Najednou silně praštila do desky stolu.* Jsi ve škole aby jsi se vzdělávala a ne aby ses koukal z okna. Myslím že z tebe nakonec bude přece jen exemplární případ. *Křikla na něj. Teiry se vrátila zpět před tabuli a nadechla se.* Takže třído. Odebereme se na plácek před akademií a zkusíme si pár cvičných soubojů. A jeden z vás bude mít i tu "čest" bojovat se mnou. Uvidíme jestli obstojí. *Odvedla je všechny ven.* Takže utvořte dvojice a pusťte se do procvičování úderů. Ale neubližte si.... moc.
Reizo Hideki: "Ou,Tuhle neznám" *Pomyslel si a na sucho polkl* " Ehm,Omluvte můj pozdní příchod Sensei,Omlouvám se. *Poslušně se poklonil a sedl si do zadní lavice aby na nej co nejméne videla * "Tahle nás ted má na Taijutsu? To bude nuda" *Zívl si a zasněl se pohledem z okna* "Dneska je nádherně mohl bych vzít tátu na ryby nebo bychom mohli společně jít cvičit"* Dál se díval z okna a tešil se až to zase skončí*
Teiry Toriko: *Ten den měla učit v akademii Taijutsu jakožto shinobi který zde měl s Taijutsu největší zkušenosti. Došla ještě před vyučováním a převzala si třídu.* Takže třído. Já jsem Toriko-sensei a budu vás učit základy Taijutsu. Nebudu tu pořád ale mé hodiny budou tvrdé. Jestli má někdo nějaký problém ráda ho s ním velmi rychle vyřeším. Nestrpím žádné hulváty a nevychovance je to jasné? *Třída odkývala. Teiry začala mluvit o technikách a stylech boje. Ve třídě bylo úplné ticho. Nikdo se neodvážil říct ani hlásku. V tu ranu však vrazil do třídy Reizo. Když uslyšela jeho slova tak se dosti naštvala.* Není radno se nejdříve omluvit mladíku? Myslím že by to nebylo od věci. A kroť své vyjadřování nebo z tebe bude exemplární případ. Běž si sednout. A budeš v klidu sedět a ani nepromluvíš.
Reizo Hideki: "Dopekla,další nudnej den v Akademii"*Pomyslel si Reizo když ráno vstaval z postele.* Kolik je hodin ? *Řekl si a rychle se podíval na budík* Wáá,J-Já blbec,zaspal jsem! **Nahodil na sebe co měl po ruce odkaz » (Rád chodil v tradičním,neměl čas výmýšlet nějaký svůj styl) a pospíchal do školy " Doufám že mně Sensei nenechá po škole nebo nepotrestá" . * Když doběhl celý zpocený a udýchaný do Akademie vedel že je zle. Celá třída se na něj překvapeně až vystrašeně podívala* Co zíráte,zaspal jsem to se stává !
---: ---
Reizo Hideki: *Reizo se procházel ulicemi Ketchugakure a mířil do Akademie .Byl v celku klidný normální den ale pro něj noční můra. Nová vesnice a nová škola . "Proč jsme se jen museli přestěhovat do téhlete díry " *Pomyslel si. *Kvůli otcově zoufalosti a jeho nesmyslné práci zase budu poslouchat jeho náladové výkyvy. *Zabručel si pro sebe a stál před branami Akademie* "Dobře tedy,už aby to bylo za mnou "*řekl si v duchu a směřoval do své nové třídy. * " Hn. Není zde nikdo,kdo by mne zaujal. Kamarády nepotřebuji .Chci byt přece ten nejlepší "*Usmál se v duchu a přemýšlel nad svými plány. V duchu ale doufal že jej všichni nechají být a nevšimnou si ho.Nestál o pozornost ani o milé tváře,ze kterých stejně soudil že jsou falešné.Rád se lidem vrtal v hlavě a proto byl hrdý na svůj klan. Nemohl se dočkat až se toho naučí co nejvíce. To byl taky jediný důvod proč chtěl dobrovolně na Akamedii*Celý den se snažil udržet v pozornosti a soustředit se. Najednou k němu přišel milý neznámý chlapec možná o rok starší než on. * Ahoj,ty jsi tady nový vid ?Jak se jmenuješ ? " A je to tady " *Pomyslel si* "Tak jo,jdeme na to "Jmenuji se Reizo Hideki . A chtěl bych být osamotě.*Odpovědel a obrátil svůj pohled do desky stolu. Chlapec se díkybohu moc dál nevyptával a odešel se bavit s někým jiným * "Vypadá to že to prošlo " Pousmál se a čekal až konečně skončí a může jí domů kde má své soukromí. Po cestě domů přemýšlel o lidských vztazích a o tom že by možná najít si přátelé nebylo tak špatné* "Kéž by někdo viděl svět mýma očima ". Řekl si v duchu a pokračoval ve svojí cestě domů.* .
BlueBoard.cz ShoutBoard