Přidej zprávu »
---: ---
Shinbo: *Vidí ako sa ku nemu blíži Yugakage s diplomom čelenkou.* "Áno!" *Vytešuje sa v duchu. Keď mu podá diplom s čelenkou, hrdo ich prevezme.* "Od teraz som oficiálne Shinobi. Teším sa na všetkých tých nových ľudí čo stretnem. Ale to je teraz vedľajšie." *Pokloní sa.* Ďakujem za Váš čas a Vaše nervy. *Pousmeje sa.* Teraz sa už vyberiem domov pochváliť sa bratovi. *Pri odchode sa ešte raz zastavil, otočil sa a pozrel sa na skúškovú miestnosť.* "Dúfam, že už sa sem nikdy nebudem musieť vrátiť. Zbohom detstvo! * Metaforicky sa odzdraví svojmu detsvu. Hlboko sa nadýchne, a odíde.*
Fu_: *opře se lokty o stůl a ns propletené prsty si položí bradu. Dívá se na něj a je zvědavá, co předvede. Očima ho pozoruje během celého toho procesu, při kterém předvádí techniky Kinobori no Waza a Henge no jutsu. Stáhne ruce ze stolu a začne se hrabat v papírech. Pak vstane a nechá na stole jeden list, zbytek si zapečetí do pečetě Raikō Kenka na stehně. S diplomem a ochranou čelenkou pak dojde až k němu a podá mu je.* Blahopřeji, úspěšně jsi složil Geninskou zkoušku. Brzy tě čekají mise v týmech a příprava na Chunninskou zkoušku. Hodně štěstí. *usměje se na něj a pak společně s Shinon, která šla hned za ní, zamíří k východu. Tohle byl poslední student a tak se nyní musí vydat do kanceláře a dát dohromady tými a podrobněji si projít jejich schopnosti, které za dnešek viděla a které ji předali jejich učitelé.*
Shinbo: "Bože hej..." *Odvrkne v mysli.* "Veď chodiť viem, nie? Už aby som to mal za sebou..." *Keď zlezie z vody počuje, že musí urobiť dve techniky ranku E.* "Čo takto Kinobori no waza a potom keď budem padať, Henge no jutsu na Tamai. To znie dobre. Teraz to previesť." *Rozmýšľa kým sa na neho pozerá Yugakage. Po chvíli rozmýšľania kývne hlavou.* Idem. *Povie. Akonáhle dopovedal vrhne sa behom ku stene. Vyskočí na ňu a začne po nej bežať. Dostane sa asi do trištvrte celej výšky a zoskočí z nej. Vo vzduchu sa premení na Tamai. Po dopade urobí kotúľ na stlmenie pádu. Postaví sa a otočí sa na Yugakage.* Tak? Prechádzam? *Opýta sa jej ešte s vzhľadom Tamai.*
Fu_: Ještě tě chci upozornit. Ta voda má osmdesát stupňů Celsia. Nedoporučuji ti, do toho spadnout. *dodá, když ho vidí přecházet po hladině. Doufá, že tohle je jedno z velmi malá setkání, které je čeká. Tohodle člověka by brzo asi ubila čímkoliv, co by měla po ruce.* Ještě chvíli vydrž. *řekne, když se podívá na hodiny. Opět si prohlédne jeho složku, aby si o něm zjistila, co potřebuje. Zbývající minuty se věnuje zase svému úřadu. Když odbude čas, podívá se na něj.* Dobrá, můžeš seskočit. Máš splněnou první část. Při druhé části předveď dvě libovolné techniky ranku E. *poví a počká, dokud se nedostane s kádě.*
Shinbo: Áno. *Stručne odpovie, aj keď sa mu to nepáči.* "Suimen hokou no waza. Hm.. to som moc netrénoval. Dúfam že to zvládnem." *Vyberie sa ku kadi. Na hrane zastane, nadýchne sa, zdvihne palec hore na znamenie a položí prvú nohu na vodu. Pod nohami si rovnomerne nahromadí chakru a prenesie na ňu váhu. Potom pridá aj druhú.* "Neposer to. Neposer to..." *Shinbo si opakuje v hlave. Ako čas prebiehal, Shinbo sa začal nudiť a tak začal chodiť po hladine.* "Jeden, dva, tri, štyri..." *V mysli počíta kroky. Po chvíli si pomyslí.* "Ako dlho už tu asi som? No, to je jedno. Aj keby som tu mal byť hodinu, nevadilo by mi to. Dá sa povedať že by som si tak odpykal trest. Čo už, minulosť zmeniť nemôžem. Môžem sa nanajvýš polepšiť." *Nejaký ten čas ubehne, a Shinbo sa spýta.* Môžem už zísť dolú? "Len dúfam že už je čas na ukončenie prvej časti."
Fu_: *Fu si jenom povzdechne. "Tohle bude těžký." řekne si a zase nahodí přísnější pohled.* Uděláme to takhle, odteď, pokud možno co nejmíň mluv. Zdržuješ nejen sebe, ale i ostatní účastníky a nás. Takže nech těch výstupů a začni. *poví a ukáže na káď.* Limit je dvacet minut, stání na hladině. To je první část zkoušky. Pokud zde neuspěješ, zkouška pro tebe končí a můžeš to zkusit zase za rok. Až budeš připraven, dej signál a začneme s odpočtem. Rozumíš všemu? Stačí ano, ne. *podotkne Fu, aby se jí tam zase nerozkecal. Nemá ráda takovýhle přístup. Někdo si na to možná potrpí, ale ona ne.*
Shinbo: Ospravedlňujem sa Paní Yugakage! *Vystrašene sa snaží ospravedlniť a okamžite sa hlboko pokloní.* Už si budem dávať pozor Paní Yugakage! Chcel by som to skúsiť znova, prosím, s Vaším zvolením! *Opäť sa pokloní.* Ako trest mi zťažte geninské skúšky prosím. Len sa na mňa už tak prísne nepozerajte Paní Yugakage. *Dokončí svoj ľútostný prejav. Cíti, ako sa jeho vnútorné Ja scvrkne na zlomok svojej bývalej veľkosti.* "Dúfam, že to je v pohode ospravedlnenie." *S pokrčenou tvárou od pokory jemne zdvihne hlavu z poklonu, ale telo ostane od strachu prikované k realite.*
Fu_: *po Tamai přišlo na řadu ještě pár dětí a teď se dostavil poslední, jakýsi Shinbo. Už jeho příchod jí trochu pobavil. Opře se bradou o ruku a dívá se na něj, dokud nedomluví. Pak se narovná a opře se do židle.* Zdravím tě, mladý Shinbo. Abych uvedla nejdřív tvůj omyl na pravou míru. *poví a podívá se na něj přísně.* Za prvé, když předstoupíš před někoho na takovém postu, jako jsem já, mluvíš až tehdy, když jsi tázán. Musíš brát v potaz úctu k lidem, kteří mají daleko více znalostí a zkušeností, než máš ty. Vždycky. Za druhé, pokud máš v plánu mít GZ za sebou co nejdříve, támhle jsou dveře a můžeš to zkusit za rok. Život není plny zkratek a ten kdo je hledá, to nikam nedotáhne. *poví a uvolní se a tváří se už více mileji.* Takže, zkusíš to znova? *zeptá se ho a podívá se mu do očí.*
Shinbo: "Môj veľký deň." *Shinbo je na dnešok pripravený už od piatej rána. Obliekol si svoje oblobľúbené kusy oblečenia ( odkaz » ) (na pravo, sfarbené do modra)* Dúfam, že to nepokašlem. *Potichu si povie. Vzápätí vstúpi do miestnosti a spatrí Paní Yugakage.* Dobrý deň! Volám sa Shinbo Ruki a prišiel som urobiť geninskú skúšku. *Hlboko sa ukloní.* Chcem to mať čo najrýchlejšie za sebou. *Vydal zo seba nervózny Shinbo.* Čo budem dnes robiť? *Opýtal sa zvedavý.*
Tamai: *Tamai měla obří radost, když jí podala paní Yugakage čelenku a dekret a řekla jí, že zkoušku úspěšně splnila. * Děkuji mnohokrát * Řekla a vzali si od ní čelenku, kterou si rovnou nasadila na čelo a dekret který držela v ruce. * Naschledanou. * Pronesla a s úsměvem na tváři se rozběhla domů aby se tam pochlubila. *
Fu_: *Fu sleduje její počínání při druhé části a kombinaci technik. Že je za ní, pozná okamžitě. Cítí jí tam a Shinon jejím směrem švihla hlavou.* Dobrá práce. Můžeš se vrátit přede mě, ať na tebe vidím. *poví hned, jak se za ní objeví.* Blahopřeji ti ke splnění geninské zkoušky. *poví a vstane. Podá jí dekret, který osobně podepsala a s ním jí podává i ochrannou čelenku se znakem Yugakure.* Brzy se budeš moci s týmem pustit do svých prvních pořádných misí. Užívej si momentální dobu volna. *poví a pak se vrátí na své místo a nechá ji odejít. Ještě by tam mělo být pár dětí, které čekají na svoji zkoušku.*
Dodatek: Tamai se neprohodi s květináčem, ale objeví se tam špalek dřeva a ona se zamaskuje za Yugakage a pote před ni jenom předstoupi.
Tamai: *Když jí řekne, že může slézt z hladiny, tak sleze a trochu si vydechne.* "Tak to by jsme měli" *Poté jí řekla ať předvede nějaké dvě techniky co umí. Tak se podívala po místonsti a uvidí tam květináč na okně.* "hmm, tak to sfouknu zaráz, třeba to udělá dojem. " *Rozešla se ke zdi a začala opět soustředit chakru do chodidel a poté se rozejde dál jakoby chtěla jít po zdi nahoru. (Kinobori no Waza) Pokračovala v chůzi po zdi jakoby se nic nedělo. Když už byla na stropě vzhůru nohama, tak promluvila. * Tak tohle je první technika Kinobori no Waza. *Chvilku stála na stropě. poté se spustila směrem k zemi a převrátila se ve vzduchu aby byla nohama směrem k zemi. a složila pečet do techniky Kawarimi no Jutsu a přemístila se s tím květináčem těsně než dopadla na zem. Místo ní dopadl na zem lehce květináč a ona byla na parapetu okna, kde byl květináč. * Tak a tohle je druhá. * řekla a poté seskočila z parapetu a šla pro květináč aby ho vrátila na svoje místo a poté předstoupila pře Yugakage. *
Fu_: *sleduje jí, zatímco se přesouvá na hladinu. Jakmile řekne, že může, začne s odpočítáváním. Během toho co stojí na hladině, chvíli se na ní dívá, chvíli řeší dokumenty ohledně vesnice, které si tam vzala právě pro chvíli, kdy stojí děcka na hladině. Když se blíží konec, vezme si její složku a projde si jí ohledně toho, co se o ní ví. Přes její schopnosti až rodinu a podobné věci. Koukne na čas.* Výborně, čas uplynul, můžeš seskočit. *poví a čeká až se vrátí na pevnou půdu.* Teď předveď jakékoliv dvě techniky ranku E. Libovolné, o kterých víš, že je ovládáš na 100%. *vyzve jí a vyčkává na to, co předvede.*
Tamai: *Tamai se podívá na kaď s vodou a pak zpátky na Yugakage.* Dobrá rozumím. * Pronese a pomalu výjde směrem ke kádi. Když je u ní, začne soustředit chakru do nohou (Suimen Hokou no Waza) a poté vleze na vodu v kádi. Připrvním stoupnutí si byla trochu nejistá, ale když došlápla i druhou nožkou, tak byla v klidu.* Ták můžeme začít. *pronesla aby se mohlo začít a pak si v duchu řekla. * "Ták, teď už tu musím jenom vydržet." Řekla si, a tak tam stála a koukala se po místosti, aby zabila trochu času. Koukala z okna, kde tam byl i květináč a venku svítilo sluníčko. pak koukala i na Yugakage. Když už uběhlo 20 minut, tak se zeptala. * Tak už můžu dolů? * A koukala na Yukagake.*
Fu_: *do tělocvičny vstoupí drobná dívka.* Zdravím tě Tamai. Vítám tě na GZ. Je rozdělena na dvě části. Pokud nesplníš první, nebudeš moct přistoupit ke druhé a další pokus budeš mít až za rok. Rozumíš tomu? *zeptá se jí a pak jí ukáže na nádobu.* Musíš 20 minut vydržet stát na hladině. Musím tě ale upozornit. Voda má 80 stupňů Celsia, takže by nebylo dobré, kdyby ses propadla. Až budeš připravena řekni a začne se ti měřit čas. Dokud nedáš signál, časomíra se nespustí. *vysvětlí jí Fu pravidla pro první část GZ zkoušky. Pak se zase pohodlně opře a čeká, dokud Tamai nezačne svoji první část .*
Tamai: *Tamai čekal dneska její velký den. Měl to být pro ní její poslední den na akademii jako student. Dneska měla skládat Geninské zkoušky. Byla celkem natěšená a celkově měla dobrou náladu. Oblékla se do ( odkaz » ) a vyrazila do akademie kde se skládaly ty zkoušky. Když tam přišla, bylo tam ještě dost lidí, tak se tam jen posadila a čekala až jí zavolají dovnitř. Uběhla náka doba a konečně byla zavolána dovnitř. Když vešla tak se postavila před stůl kde seděla Yugakage a uklonila se a pozdravila. * Dobrý den, Jmenuji se Tamai Kyoshi. * Tamai tam stála a čekala co se bude dít dál. *
Fu_: *nastal ten, pro některé, velký den. Studenti posledního ročníku na akademii dneska skládají GZ. Pro Fu to je její první předsedání GZ z pozice Yugakageho. Přemýšlela, co si vzít na sebe, ale nakonec se rozhodla pro svůj běžný děv, který nosí stejně pořád odkaz » Na hlavě má k tomu klobouk Yugakageho. Na pravém prostředníčku má nasazený prsten Yamiwa, u pasu Kakutö a úvazech na stehně male svitky, ve kterých má zapečetěné techniky. V tělocvičně na akademii je připraven u jedné stěny stůl pro ní a na stole vedle leží nově vyražené ochranné čelenky se znakem Yugakure. Shinon se složí vedle ní na zemi tak, aby se mohla dívat na to, jak se studenti předvedou. další stůl na druhé straně tělocvičny je pro Ředitele a akademie a senseie té třídy. Jakmile odbije desátá hodina, je zahájena GZ. Abecedně jsou dovnitř voláni studenti a musí předvést, co se naučili. Jednu techniku mají povinnou a tou stání na vodní hladině. kdy hloubka je pět metrů. Slouží k tomu nádoba, která je připravena uprostřed tělocvičny. Aby to nebylo málo, z té nádoby se kouří. Voda se udržuje na stálých osmdesáti stupních celsia. Vydržet musí minimálně dvacet minut. Další dvě techniky, si už ale mohou vybrat. Pokud nezvládnou stát na vodě, nemají šanci se dostat už k ukázaní těch dvou technik a jejich šance přijde zase za rok. Zatím každý, kdo přišel na řadu, zvládl uspět a stal se geninen. Nyní je řada na dalším Studentovi.*
---: ---
Hisoka Konoe: *Od Hisokiho prvního dne už uběhl nějaký ten pátek. Za tu dobu se naběhal tolik hloupých keleček, že se to nedalo ani spočítat. Moc ho to nebavilo, ale pravidelně zaběhl 2x víc koleček jako nejpomalejší ze třídy. Ne příliš vysoký, ne příliš malý, ne příliš chytrý, o to více rozežraný tlouštík Chao Chou. Ještě že seděl na druhé straně třídy. Za to ta holka, která seděla první den seděla vedle něj se celkem zlepšila. Nebyla už tolik otravná a začala si do školy nosit zajímavé knížky o léčení. Její rodičou prý jsou také ninjové a její matka je výborný medik. Pracuje prý v nemocnici jejich vesnice. O jejím otci moc nemluvila, ale dostalo z ní, že pracuje v nějaké tajné společnosti pro vesnici. Do té doby ani nevěl, že vesnice nějakou tajnou složku má. Jsou tam prý jedni z nejsilnějších ninjů z vesnice a nosí tvář zakrytou maskami. Přece jen byl rád, že vedle něj sedí aspoň někdo trochu snaživý. Ve třídě lidi už tak nějak poznal. Bylo tam pár lajdáků, kterým asi není souzeno stát se ninjy, dalších pár lajdáků s talentem, pak většina průměrných, několik průměrných ale snaživých a on a Historia. Nadprůměrně nadaní a snaživí studenti. Od prvního dne na akademii poctivě trénoval a četl knihy. Precizně se naučil spoustu pečetí, ale ještě nenastal čas jejich využití. Myslel hodně dopředu.* *Dneska toho měli ve škole na práci hodně. Za chvíli čeká vědomostní test. Poté nějaké fyzické testy a nakonec souboj. Z ničeho strach neměl, protože ve všem na tom byl velmi dobře. Když vešel do třídy učitel Matoka, celá třida se postavila a uklonila se. Učitel jim jejich úklonu oplatil a všichni se posadili. Hisoka začal cítit nervozitu. Zajel rukou brašny, která jako obvykla ležel po jeho pravé ruce a ulomil si čtvereček čokolády. Rychle si ho položil na jazyk a nechal jeji pomalu rozpouštět. Učitel jim mezi tím dal pokyny k písemnému testu a začal je rozdávat. Upozornil je, že opisování nebude tolerovat. Vrátil se zpět ke svému stolu a řekl jim.* (Učitel) - Mužete začít. *Hisoka vytáhl své inkoustové pero, které našel před začátkem roku na půdě a začal vyplňovat test. Bylo to podezřele lehké. Zarazil se až u páté otázky, na kterou bude potřebovat víc času. Proto ji přeskočil a pokračoval dál. Vyplňoval jednu otázku za druhou až narazil na další, ještě teší. Poslední, desátou otázku. Vrátil se tedy k páte a po pěti minutách usilovného myšlení se konečně dohrabal k nějakému výsledku. Přeskočil zpět na otázku číslo deset.* (učitel) - máte ještě deset minut *Uslyšel Hisoka a na čele se mu oběvil pot. Začal si znovu pročítat zadání poslední otázky a dumal nad její odpovědí. Na správnou odpověď ne a ne přijít. Naposledy si přečetl otázku a najednou ho něco napadlo.* "Přece s tolika informacemi nemůžeme podobnou úlohu vyřit." *Řekl si v hlavě klidně a napsal odpověď.* "Nedostatek informací k vyřešení úlohy." *Když napsal poslední znak, právě učitel oznámil vypršení času. Na popud učitele se všichni vydali na hřiště vedle školy. Testy nechali ležet na lavicích a vyšli dveřma.* *Po asi půl hodinovém čekání za nimi přišel učitel a pověděl jim výsledky testů. Začínal od nejhorších. 2 body, 3 body mělo jenom pár studentů. Čtyři a pět posbírala většina.On získal 9 bodů a Historia (jeho spolusedíci) získala 10.* "Asi vážně nebude poleno." *Pomyslel si a byl z toho trochu překvapený. Udiveně se na ni podíval. Rychle ale svůj údiv hodil za hlav, protože učitel začal říkat informace týkající se druhé části dnešní zkoušky.* (Historia) Tohle bude brnkačka. *Řekla dívka vedle něj a usmála se na něj. Nepřítomně se na ni podíval, ale neoponoval. Za chvíli už stáli na startu a po odstartování se všichni vydali na druhou stranu hřiště, kde na ně čekala cihla, kterou měli přenést na svoji hromádku. Čas byl stanoven na 10 minut a měli jich přinést co nejvíc. Hisoka začal v pomalejším tempu. Když měl sedmou cihlu, začal konečně dohánět své spolužáky, kteří začali hned od začátku strašně rychle. Nechtěl se vyčerpat příliš rychle, proto zvolil trochu pomalejší start. Postupně zrychloval a zrychloval až učitel zahlásil poslední minutu. Do téhle poslední minuty chtěl dát maximum. Ruce si držel za tělem a rychle utíkal k ubývajícím cihlám. Vzal jednu a spojil si ji za zády. Ještě rychleji utikal zpět. Za poslední minutu to stihl jedenáckrát.* (Učitel) - Konec. *Když uslyšel oznámení konce, padl na zem a chvilku se vydýchval. Uběhla minuta, dvě a on se konečně vzchopil k tomu, aby se postavil. Cítil, že má strašnou žízeň. Vydal se proto ke své tašce a vytáhl z ní dřevěnou nádobu (dalo by se přirovnat k termosce), ve které si normálí přenášel vodu a trochu se napil.* *Konečně se dostali k třetí části. Ve druhé části byl s předstihem 13 cihliček lepší jako Historia, která měla na třetího z nich stejný náskok jako on od ní.* (Učitel) - rád bych vám přestavil vašeho průvodce třetí části. *Pověděl učitel a najednou se vedle něj objevil ninja s maskou.* "Ten je z tajné složky." *Uvědomil si Hisoka.* (Učitel) - jeho jméno není důležité, ale všechny informace vám předá on. Poslední věc, kterou vám řeknu je to, aby jste do toho dali všechno. *Dopověděl učitel Matoka a otočil se k nimi zády. Vydal se ke dveřím akademie.* (Muž v masce) - v tohle pytlíku jsou vaše jména, která budu náhodně losovat a vždy ty dvě, které přečtu budou zápasit proti sobě. Bohužel vás je lichý počet. Proto jeden z vás bude muset bojovat se mnou. *Pověděl ten muž a všichni přestali dýchat. Byl slyšet jen tlukot srdcí. Všichni byli zaražení. Muž se ale nenechal rozhodit a okamžitě zabořil svou ruku do pytlíku. Vytáhl první jméno a zapsal si ho. Stejně rychle vytáhl druhé a zapsal ho taktéž. Poté přečetl obě jména.* (Muž v masce) Historia Hisa bude bojovat s Chao Chou. *Pověděl a Hisoka se podíval na Historii, která tvrdácky přikývla a pohled mu oplatila. Takhle ten muž pokračoval dál a dál, ale Hisokiho jméno stále něpřečetl. Už zbývali jenom poslední tři. Když muž přečetl poslední dvojici v Hisokim zatrnulo. Své jméno nezaslechl. Muž vytáhl z pytlíku poslední jméno.* (Muž v masce) - Hosika Konoe *Pronesl a Hisoka ucítil jeho pohled. * (Muž v masce) - bude bojovat se mnou. *Dodal muž a Hisokimu přeběhl mráz po zádech. Po chvilce už stáli na bojovém place Historia s Chao a navzájem se uklonili. Historia zaujela sebevedomý postoj a Chao se proti ní rozběhl. Historia se těsně před tím, než do ní Chao stihl vrazit sklonila a rychlým kopem do kolena rozhodila jeho balanc. Chao spadl na zem jako pytel brambor. Možná by se ještě zvedl, ale Historia byla rychlá. Okamžitě se mu vrhla na záda a nasadila mu prvotřídní kravatu.* (Muž v masce) - Skvělá práce, Historie. *Ozvalo se od toho muže, který tímto ukončil zápas. Další zápasy byly napínavější. Jeden lajdák porazil jednoho kluka, který se strašně snažil, ale dalo mu to zabrat. Jeho souboj souboj se už blížil a on byl víc a víc nervozní.* (Muž v masce) - A konečně poslední zápas. *Pověděl muž a pokynem hlavy vyzval Hisokiho, aby předstoupil. Ten před něj předstoupil. Oba se naráz uklonili a muž zaujal defensivní postoj. Hisokimu bylo jasné, že ten kdo bude útočit bude on.* "Jaké štěstí" *Napadlo ho, protože tohle měl aspoň trochu promyšlené. Když v tom se muž objevil přímo před ním a viděl, jak mu letí jeho noha přímo proti hlavě. Rychle uskočil.* "Tohle bylo teda o fous." *Pomyslel si Hisoka, ale neměl moc času. Vzpomněl si na trénink s Yachirou. Když muž znovu zautočil, dřepnul si a kopnul do jeho nohy. Muž ale neupadl. Odrazil se od rukou a při tohle pohybu už Hosokiho zasáhl. Hisoki byl naštěstí docela rychlý a tak pohotově spojil své roce v kříž a jeho zásah tak částečně zablokoval. Nebýt toho adrenalinu, který v sobě měl, tak by tu bolest asi nepřežil. Jeho kop ho posunul asi o dva metry zpět. Hisoka mu chtěl kop vrátit, ale ucítil, že se muž nechází nad ním. Přikrčil se a odkulil se do strany. V tu chvíli dopadla pata muže na zem a dlaždičky pod tou silou praskly. Vybavil si první souboj ninjy, který viděl.* "Tíhle kopem skončil." *V ten moment už byl ale muž opět před ním, ale Hisoka ho pohotově kopl do boku. Nic naplat. Přistála mu tvrdá rána do spánku, po které ztratil vědomí.*
Hisoka Konoe: *Hisoka byl dnes na akademii poprvé. Nikoho tu neznal a ostatně o to neměl ani zájem. Sedl si do druhé lavice (od učitelského místa po levé straně) a opřel si hlavu o dlaň ruky zapřené loktem o stůl. Neposlušné vlasy, které mu věčně padaly do očí si dnes nemusel vším, jelikož si již po probuzení na hlavu uvázal tmavě modrý, téměř černý, šátek, který jim v jejich každodenních rošťárnách bránil. Mikinu a kalhoty měl téměř stejné barvy, jako byla barva šátku. Aby nebyl monotonní, vzal si svoje oblíbené triko. Mělo původně červenou barvu, ale jeho ochození bylo viditelné snad i pro barvoslepého. Teď na některých místech vypadalo spíš jako růžové.* "Doufám, že si nikdo nesedne vedle mě.." *Přál si v duchu Hisoka a nenápadně si prohlížel všechny ty děti, které kolem něj prošly. Vypadaly stejně. Všechny na sobě měly nové oblečení a vypadaly, jako by před příchodem na akademii strávily půl hodiny u zrcadla.* "Děsný.." *Pomyslel si a nesouhlasně přitom zavrtěl hlavou. Všechny děti postupně zaplňovaly lavice od zadních po přední. Zatím nebyla plná ani půlka třída, takže vypadalo celkem slibně to, že by mohl sedět bez nějaké hloupé společnosti. Pomalu se začínal nudit a tak si z kožené brašny, kterou si přinesl vytáhl malý dřevěný hlavolam, který našel jednou na zaneřáděné půdě. Vyřešil ho už milionkrát, ale když se nudil, byla to ta nejjednodušší zábava. Na chvíli zaměstnal ruce a mohl se pokusit najít nové řešení, přestože si byl vědom, že jich víc určitě nebude. Na chvilku se vytratil z reality a soustředil se na co nejrychlejší vyřešení hlavolamu.* (Nějaká holka) - Ahoj, co to máš? *Ozvalo se najednou z levé strany a on se trochu lekl. Sedla si vedle něj nějaká holka, která byla až příliš zvědavá.* Hanayama.. *Odvětil jí stroze a doufal, že pochopila, že o nějakou delší konverzaci nestojí. Nechtěl, aby vedle něj někdo seděl, ale když se podíval za sebe, uvědomil si, že všechna místa za ním jsou už obsazená.* "Ach jo... Proč jsem si jen naivně myslel, že bych mohl sedět bez nějakého otravy." *Povzdechl v hlavě a snažil se dál soustředit na hlavolam v jeho rukách.* (Nějaká holka) - To vypadá jako hlavolam. *Uslyšel od znovu její hlas.* "Přesně jak jsem si myslel. Otrava, která mi z hodin na akademii bude dělat peklo..." Řekl mu jeho hlásek v hlavě a snažil se zachovat chladnou hlavu. "Mohlo to být horší." *Pomyslel si, ale něco mu našeptávalo, že se šeredně plete. Od toho mučení ho naštěstí zachránil příchod jejich učitele, který za sebou zatáhl šoupací dveře. Vypadal elegantně, ale přesto ne příliš udržovaně. Na levém rameni měl chunninský odznak a byl oblečen v nošeném oblečení.* "Konečně někdo normální." *Zajásal tiše Hisoka a rychle schoval Hanayama do brašny. Ve třídě zavládlo hrobové ticho.* (Učitel) - Dobrý den, já budu váš učitel. Moje jméno je... *Hisoka se zaposlouchal do úvodní řeči učitele, který měl příjemný hlas. Oči měl zvláštní barvy, ne příliš odlišnou od barvy jantaru. Poslouchal učitelův proslov. Bylo to klidné a příjemné. Až do chvíle, než učitel řekl, že stejně jako se představil on se představí také jeho žáci.* (Učitel) - začneme třeba tebou *Pronesl učitel s pohledem upřeným na Hisoka, který byl přinejmenším zděšený.* (Učitel) - stoupni si a smíš začít *Uslyšel Hisoka od učitele a nervózně poslouchal jeho pokyny. Vstal a pomalu ze sebe začal soukat jedno slovo za druhým.* Já jsem Hisoka Konoe a je mi šest. *Pověděl téměř neslyšně. Byl červený jako rajče. Dokonce i uši mu zčervenaly.* (Učitel) - zkus to ještě jednou a trochu víc nahlas Hisoko. *Pobídl ho učitel a Hisoka se zarazil.* "On to jméno slyšel, přestože to řekl téměř neslyšně, nebo ho snad znal už předtím?" *Pomyslel si Hisoka a beze strachu znovu spustil.* Mé jméno je Hisoka Konoe a je mi šest. Mým nejlepším přítelem je můj pes, který se jmenuje Akim. Je mu teprve rok, ale mám ho hrozně rád. Je mým společníkem téměř všude. A taky rád čtu knížky. *Pověděl a už ne tolik nervózní se posadil. Cítil se trapně, ale učitel mu dal pokoj a dal prostor dalšímu žákovi. Tentokrát to bylo té otravné holce vedle. Zjistil, že se jmenuje Aiko (dítě lásky).* "Poměrně hezké jméno" *Pomyslel si. To byla tak jediná zajímavá věc na téhle holce. Obrátil se směrem k učiteli a zaujal stejnou polohu jako po příchodu do třídy. Bradu si znovu opřel a tupě hleděl do zdi. Tohle představování ho vůbec nezajímalo. Byl tu s jediným cílem. Být tím nejsilnějším ninjou.*
---: ---
Yachiru Shihouin: *Yachiru měla dnes geninské zkoušky, sice protestovala, ale její chůva jí slíbila že v moment kdy splní zkoušky tak pojedou zpátky do země démonů a bude moct vidět svou matku. Yachiru tedy na to přistoupila a šla do akademie s přesvědčím že to zvládne, v moment kdy stála před místnosti kde se konají zkoušky tak na pár vteřin znervoznila.*"musím to zvládnout kvůli své matce.."*řekla si v hlavě a čekala až bude moct vstoupit. Yachiru na sobě měla ( odkaz » ) jelikož byla venku zima tak musela být pořádně oblečená aby nenastydla. Yachiru stála vedle dveří a kolem ní procházelo spousty dětí. Některé byly zklamané jiné zase šťastné.*"přesně musím si říkat že to zvládnu. Protože to zvládnu, nebudu lůza jak ty ostatní co to nezvládli."*řekla si Yachiru a už konečně byla na řadě a proto tedy vešla a šla rovnou k porotě. Porotu tvořil, její Sensei, Jounin a nějaká žena.* sensei pozdravil Yachiru i když nebyl zrovna šťastný že jí vidí.* takže Yachiru tato žena zastupuje Suzuyu našeho Kageho, je z jednotky Sen'yō Hikari a její jméno je Yuki Mononoke dnes ovšem zastupuje suzuyu takže se vlastně nic nemění. Rozumíš tomu? (Yachiru) - ano rozumím a velmi mě těší, i když mě nejspíše znáte tak mé jméno je Yachiru Shihōin Yoruichi, má matka je kněžka ze země Démonů a jsem tady dočasně. Budu tu do té doby než budu moct převzít místo své matky.*řekla trošku povýšeným hlasem, ale i tak se snažila být co nejvíc příjemná.*takže můžeme začít?*zeptala se a všichni kývli. Yachiru se usmála a nahromadila chakru do nohou a vyběhla po zdi, chvíli tam stála a poté opět pomalu seběhla a stoupla si před porotu ( Kinobori no WAZA). Yachiru složila ruční pečetě na techniku Henge no Jutsu a změnila se ve svou vlastní matku, protože nikdo jiný jí nenapadl a hlavně to byla její matka kterou tak milovala. Yachiru tak zůstala nějakou chvíli a sledovala porotu.*"co si asi myslí? Hmm vlastně to může být jedno důležité je že postoupím."*poté se Yachiru usměje a vrátí se zpátky do své podoby a začne skládat pečetě, a poté se změní v téměř polonahou a strašně krásnou dívku (Oiroke no Jutsu) to samozřejmě nikdo nečekal, a Jounin se Senseiem tam seděli s otevřenou pusou, jediná Yuki seděla a usmívala se.*"dostala jsem je!"*Yachiru se vrátila zpátky do své podoby a čeká na rozhodnutí.*(Yuki) - pánové nevím jak vy, ale jsem pro to aby prošla málokdo kdo použije tuto techniku aby prošel a vidím že vás oba převezla. (Jounin) - ehm opravdu Toto málo kdo použije aby se dostal přes geninské zkoušky. Nevím zda to plánovala, ale rozhodně ji to vyšlo. Takže jsem proto aby mohla jít dál. (Sensei) - normálně bych byl proti, ale zaslouží si to.*Yachiru to věděla že to zvládne a i když Sensei nevypadal moc nadšeně tak i přes to držel čelenku a podával jí Yachiru, ta si Čelenku převzala a uvázala si ji kolem krku. Poté poděkovala a odešla zpátky domů.*
---: ---
Yachiru Shihouin: *Yachiru byla svůj první den ve škole sice už v Yugakure byla nějakou dobu, ale teprve teď se rozhodla jít do školy. Ovšem nepřišla včas a přišla kolem 10 ráno jelikož byla svým pánem a dělala si co chtěla když přišla do akademie tak prostě vešla do třídy a porozhlídla se po třídě.*(Sensei) - trosku pozdě nemyslíš? (Yachiru) - nějaký drzý nemyslíš? víš kdo já jsem? nemáš právo mě poučovat ani nic mi říkat. (sensei) - tak v první řadě nebudeš drzá je ti to jasný? Je mi úplně jedno že jsi dcera knežky, v tento moment jsem tvůj nadřízený a budeš mě poslouchat.*řekl Sensei protože moc dobře věděl že se jedná o Yachiru bylo mu to obeznámeno jak vypadá a jak se chová takže hned poznal že to je ona.*(Luxor) - jsem tvůj Sensei a mé jméno je Luxor a ty jsi Yachiru že? Tak se představ třídě a běž si sednout.*Yachiru se opět koukla po třídě a chvíli stála.*(Yachiru) - jsem prostě Yachiru nikdo tady nejste dost urozený aby jste znaly celé moje jméno a upozornění budete mě oslovovat princezno- sama a co se týče tebe Luxore ty mi nebudeš rozkazovat a je mi úplně jedno kdo si ty.* poté ukáže prstem a projíždí přes celou třídu a dokonce ukáže i na Luxora.*(Yachiru) - jsem vaše princezna a víte co to znamená? Že jsem váš trn v oku. Luxore, blbá překážka a hřebík v prdeli.*poté si šla sednout na místo které jí přišlo vhodné.*(Luxor) - takhle se tady vyjadřovat nebudeš! Tohle bylo první varování! Pak budeš mít opravdu problémy! *Yachiru na toto neodpovídá protože už si myslí že tato konverzace je už opravdu pod její úroveň, ale když sedí v lavici slyší jak si zbytek třídy šušká jak je divná, někdy zaslechne že je strašidelná, ale to co jí doslova nasralo bylo že slyšela od někoho jak řekl ubohá princezna, v ten moment se koukla odkud to vyšlo a snažila se najít kdo to řekl když si ale všimla jednoho kluka jak na ni zírá a poté začne něco psát na papírek.*"to chce klid jsou to jen spodiny"*poté otočila hlavu opět k tabuli, ale něco ji zásahlo do hlavy a Yachiru se koukla co to je.*"papírek?"*poté ho zvedla a koukla se co tam je. Yachiru v tento moment už opravdu dostala vztek jelikož tam byla podobeznina Yachiru a další čmáranice které nemohla rozluštit a nad tím bylo napsané Ubohá princezna.*"to přehnal.." urvu ti palici ty šmejde jak chceš.*v tom se Yachiru zvedla a vyskočila na lavici u které seděl ten kluk který se jí posmíval.*(Luxor) - okamžitě si sedni jinak půjdu za ředitelem!!!*Yachiru ho nevnímala a stála před klukem na lavici.*takový hovado jako ty nebude říkat takové věci.*po tom co to vše řekla tak se napřáhla a kopla kluka co nejsilnější ranou do obličeje který to ovšem nečekal a celý se tam zkácel. V ten moment už zakročil i Luxor a chytl Yachiru za zápěstí a sundal jí z lavice.*(Luxor) - tohle si opravdu přehnala!! Jdeme za ředitelem!!!*Yachiru se bránila, ale bylo jí to k ničemu jelikož byl Luxor o dost silnější, ale pak se jí naskytla příležitost a kopla Luxora do rozkroku který se také zkácel na zem.*(Yachiru) - běž si tam sám blbečku já jdu domu.*řekla a vydala se do svého Bytu.*
---: ---
Konomo Endou: *Konomovo na akedemii nepatřil mezi nejmluvnější ani nejoblíbenější studenty. I když byl tichý a s nikým se moc nebavil jeho samota mu nevadila, neobtěžovala, ba i se mu možná zamlouvala. Dnes se již učili základům používání chakry a přiučil se i pár nových ručních pečetí . V třídě kde se učili Ninjutsu se naučil ruční pečeť tygra, psa a draka a konečně se mu povedlo správné použití Kawarimi no Jutsu na kterém tak tvrdě celý minulý týden pracoval. Také nacvičoval Kinobori no waza jutsu ale když již byl ve víšce skoro čtyř metrů neudržel koncentraci a před celou třídou spadl a k tomu ještě tak perfektně že si vyhodil ruku, nalomil lýtkovou kost a pohmoždil celý zbytek těla. Sensei si všiml kulhavého běhu při konomových dalších pokusech a poslal ho za zdravotníkem na ošetřovnu.„ To jsem teda zvoral, snad na mně sensei nebude moc naštvaný, neměl bych to tak přehánět musím si dávat bacha a cvičit více zvolna“*Avšak vzpomínka na to jak ostatní ve třídě pokročili a jsou již dávno ohodně zkušenější než on v něm znovu vzkříšila ducha bojovnosti*„Dal bych cokoliv za to abych mohl být tak dobří jako všichni ostatním “* Kulhající Konomo prošel pár prázdnímy chodbami školi a konečně došel do středně velké bíle haly která mněla nad vchodem nápis OŠETŘOVNA*Dobrý den mistr Isuna mně posílá, možná jsem si něco udělal s noho*řekl konomo klidným tichým hlasem. Paní Araki vrchní lečitelský ninja akademie pozdrvila konoma a pobídla ho aby si sedl. Zrovna tu zrovna ošetřovala zraněného ninju který tam , pravděpodobně po neuspěšném souboji jak knomo odhald z dalších řezných ran, bezvládně ležel s otevřenou dírou v břiše. Konomo tiše seděl a s údivem pozoroval jak Araki pomocí specialních lékařských ninjutsu zrychluje proces uzdravování a jak se jizvy a otevřené rány na nijově těle pomalu zavírají. „To je super, nic takového jsem ještě neviděl. Jak to jen dělá?“*Uběhlo zhruba 5 minut a konomo se konečně dostal na řadu, rozpačitě přešel přes místnost a vyvětlit Araki co se stalo. Pomalu se položil na lékařské lehátko a sklouzl pohledem přes ninju který teď již vyčerpaně odpočíval na protější lavičce. Nervozita projela konomvým tělem když mu došlo že je konečně na řadě. Všiml si také že má na ruce sem tam husí kůži.* Bude to bolet?* Araki se jenom pousmála a dala se do práce, kyuki cílil proud čakry ale skoro si ani nevšiml že již bylo po všem. Vstal a s překvapením zjistil že ho noha již nebolí a mněl pocit že ho vlastně nikdy ani nebolela, poděkoval Araki, mírně se usmálm uklonil a rozeběhl se spátky do třídy. Po zbytek dne se toho nestalo příliš zajímavého, probírali se základy genjutsu a jak se z něj dostat. Konomo dostal pár neslušných přezdívek ale žádná se naštěstí neuchitila, konomo se nad nima jenom pousmál a pokračoval dále v bloumání. Po škole vyrazil konomo domů, kde s odhodláním celý večer trénoval základní ninjutsu a házení kamínků na cíl.*
---: ---
Taketori Toru: *Počúval som senseia, ktorý nás zobral do častí akadémie, ktorá sa zameriavala skôr na praktickú zložku našich schopností. Bola to hala, v ktorej sa nachádzalo niekoľko terčov, kde sme si mohli skúšať naše shurikenjutsu. Bola pravda, že som z neho pri posledných cvičeniach nedostal dobrú známku, pretože som zanedbal tréning. Rozhodol som sa pre to, tento čas využiť čo najlepšie. Sám som shuriken nemal, no poskytli nám ich na zapožičanie, kvôli tréningu. Poťažkal som si štvorcípy kus kovu v rukách.* Taká malá vec.. a toľko je s tým trápenia. * Zľahka som sa pousmial a len som sa pozrel na debničku, odkiaľ sme si ich mohli brať. Videl som, že poniektorý z mojich spolužiakov už začali a tak som začal aj ja. Prečo by aj nie. Napriahol som sa so shurikenom v rukách a druhou rukou som si namieril. Teda, nie že by to išlo tak jednoducho.* "Len sa sústreď Taketori. Nie je to tak ťažké.." *Shuriken som následne hodil, s cieľom zasiahnuť terč. Trafil som sa, s časti. Nezasiahol som stred, skôr nejaký okraj, ktorý by sa ani nerátal za nejaké body. Zatváril som sa trocha nahnevane, no keďže to bol len prvý pokus, zatiaľ ma to neodradilo. Šlo len o prax. Zobral som si ďalší a ďalší a len som pokračoval v hádzaní do terča predo mnou.Trvalo mi to dve hodiny. Bol to môj nový rekord. Nikdy mi to tak dlho nevydržalo. No mohlo to byť aj tým, že sa mi k môjmu prekvapeniu celkom darilo. Spočiatku ani nie, ale ku koncu som sa už vedel trafiť pomerne presne a v priemere jedného ku štyrom som aj trafil úplný stred. To už nemohla byť náhoda. * Ya-daaaa! *Zasmial som sa nahlas s víťazoslávne zdvihnutou rukou, zistiac, že ostatný spolužiaci už dávno odišli. * "Flákači pff." *Otočil som hlavou k východu, no skôr než som odišiel, som to tu po sebe ešte musel upratať a tak som aj spravil.*
---: ---
Taketori Toru: *Sedel som za lavicou a sledoval, ako nám sensei vysvetľuje jednu zo základných schopností shinobi, ktoré každý musel vedieť. Bol som junior, v podstate v mojom prvom ročníku a toto bola snáď prvá hodina, ktorá ma naozaj bavila. Takmer som slintal. Moja pozornosť bola na vrchole.. celých 12 sekúnd. Bohužiaľ ako aj každé iné dieťa, som bol ako rybička. Nepozorný a stále som musel robiť niečo iné. Rozptýlila ma aj mucha, ktorá poletovala v triede. Našťastie mal s nami sensei trpezlivosť. Hodil do mňa iba kriedu. Nevyhol som sa, keďže som sa na neho nijak nesústredil. * Auč.. *Poškrabal som sa na čele, kde mi po kriede ostala malá biela bodka. Keď som si uvedomil, že sa ostatný spolužiaci smejú a na mňa sa sensei prísne pozerá, celý som zrudol a v momente som sa postavil na nohy. * Gomenasai! Už budem dávať pozor! *Senseiovi to stačilo, len sa pousmial, prikývol a ja som si znova mohol sadnúť. Vysvetľoval nám techniku Kawarimi, ktorú nam aj názorne predviedol. Jednalo sa o niečo jednoduché, no ako sám hovoril, životne dôležité. Samému mi to prišlo ako pokročilá technika. Vymeniť sa za v podstate hocičo.* "Kawarimi no jutsu hm? No to som zvedavý, komu sa to podarí ako prvému. Aj keď mám zopár typov." *Pohľad sa mi otočil na mimoriadne zdatnú spolužiaćku, z ktorej nerdizmus priam sršal. Všetko si zapisovala, až som sa sám cítil priam previnilo, že som nemal rovnaký prístup. Moje poznámky museli oproti nej vyzerať otrasne.* Sensei ? * Zodvihol som ruku. * A ako nepriateľa oklameme tak, aby si myslel, že stále útočí na nás? Teda.. len sa vymeníte nie? Nevidí to? * Spýtal som sa, na mňa pravdepodobne až príliš inteligentnú otázku. No odpoveďou sensei nešetril a poriadne to vysvetlil, na čo to znova aj ukázal.* "Oh, takže je to v tom dyme.. zakryje našu únikovú cestu.. chmm." *Nový poznatkom som si samozrejme zapísal. Netrvalo to dlho a prišla na radu aj praktická skúška. Mali sme sa proste vymeniť za predom pripraveného slamenného panáka. Keď som bol na rade, len som si nervózne odfúkol. Zložil som ruky do potrebných pečatí a na môj cieľ som sa zapozeral.* "Kawarimi no jutsu!" * Povedal som si v hlave názov techniky a po skoncentrovaní chakry, ma zavalil biely dym. Rýchlo, aj keď trocha nešikovne, som sa s panákom vymenil. Sensei ma pochválil, zapísal si niečo na papier a ja som sa mohol tešiť z mojej prvej dobrej známky.*
---: ---
Kyuki: *Sachiko i Kuro odešli, nikoho jineho jsem tam neznal, zbalil jsem si věci a odešel, namířil jsem to rovnou domu kde jsem si lehl a čekal do 2 než budu muset jít k chrámu.* "doufám že přijde na čas" *říkám si ale přitom mi je to i celkem jedno, lehnu si na postel nastavím budíka na 1:30 a jdu spát*
Kuro: *Hlasitě si oddechu a chytím se za hlavu.* Mě upřímně žádné autority nezajímají dokud mám klid mají ho i oni. * zase se otočím k oknu a zasněně se z něj zakouká. Po chvíli si všimnu, že něco čmárá ale nějak mě to nezaujalo tak se znovu podívá z okna ale tentokrát znuděně. Dostaly jseme papíry a konečně můžu odejít. Koukám na Sachi jak skáče z okna. Zvedám se ze židle, když uslyším kyukiho nevnímá a pokračuju dál ke dveřím. Zastavím se v nich a zakřičím* Chrám šesti cest ve 2.* A odcházím*
Sachiko: Nebudem ticho len preto lebo mi to niekto povie. *Odfrkne smerom ku Kurovi a vyplazí mu jazyk. Nepáči sa jej že by jej chcel rozkazovat, no to tak* A nemám ich rada, pretože sa tvaria že sú niečo viac. Očakávajú odo mňa rešpekt len preto, lebo už majú nejaký titul. *Odpovie Kurovi. V tom sa však znova ozve Mineko, čím ju akurát ešte viac naserie* "Tá ženská by potrebovala od niekoho poriadne vytrieskať. Však počkaj." *Pomyslí si a zvyšok hodiny len ticho sedí a kresli si do zošitka. Prevažne teda karikatúry na učiteľku. Keď konečne tá ženská odíde, zaklapne si zošit, hodí ho do tašky a prejde ku katedre. Vezme do ruky plyšáka, otvorí okno a vyskočí na parapet* Zdarec. *Mávne rukou smerom k davu a vyskočí. Jej cesty vedú priamo do knižnice, kde sa plánuje naučiť niečo, čo aj využije. A nie hlúpe kecy nejakej učiteľky*
Mineko: Ne hodina skončí až řeknu. *Odpoví Mineko s nezájmem a pokračuje ve výkladu, nakonec všem ještě rozdá papíry, které obsahují seznam předmětů, které budou kdy mít. *Tak teď je teprve konec výuky, tak jen utíkejte domů. *Poví a plyšáka Sachiko položí na katedru a odejde že třídu do učitelského kabinetu kde Mineko sepíše dopis kde si stěžuje na chování Sachiko a zmíní tam že nikdo není zvědavej na takové arogantní a nepříjemné řeči bez špetky respektu a že požaduje nápravu jinak Sachiko nepustí ke Geninským Zkouškám. Samozřejmě tam i zmíní, aby plyšáka nenosila do Akademie, ale že hračky si má nechávat doma. *
Kyuki: *Po souhlasu sachi na zmrzlinu jsem si lehl na lavici a odpočíval* "Doufám že mě ta otravná učitelka nebude komandovat" *Skoro jsem znovu usnul ale udržel jsem se. Z odpočinku mě vytrhlo až náhlé vyskočení sachi z lavice* "Už takhle má problémy a dovoluje si? S ní bude sranda" *Pousmál jsem se a podíval se na kura* Hele, chceš naučit nějaky techniky *zašeptal jsem mu*
Kuro: Pokus se tedy nedařil. *zklomil jsem smutně hlavu a začal zase přemýšlet y když v tom mě vyrušili Sachiny kecíky* otočím se na ní a zeptám se jestli by nemohla být chvíli v klidu že se snažím přemýšlet.* A vlastně proč nemáš ráda učitele ? *Po zdlouhavém a nudném představování byl konec. Ulevilo se mi když v tom vyšvilhla Satchi ruce. Ja i Sora jsme spolu cukli. Podíval jsem se na ní zameačeným nechapavim pohledem. *
Sachiko: *Uškrnie sa a kyvne Kyukimu, že sú teda dohodnutí. Zazerá na učiteľku a zvedavo pozoruje pokus tmavovlasého chlapca o ukradnutie jej plyšáka* Ľudia ako je ona by učiť nemali. Preto neznášam väčšinu učiteľov. Ešteže sme nedostali môjho bracha. *Zamrmle tak nejak pre seba a z polovice ku Kurovi. Znudene tuka prstom po lavici keď sa začnú predstavovať aj ostatní. Nebaví ju to a nehorázne sa nudí. Keď všetci skončia, vystrelí jej ruka smerom hore* Sensei! Keď sme sa tak krásne predstavili, mohli by sme ísť už domov? *Navrhne keďže vidí, že táto hodina očividne zmysel nemá*
Mineko: Ale ano mám, do hodiny patří jen věci, které souvisejí s výukou, pokud mi nevěříš přečti si školní řád. *Odpoví Mineko naprosto klidně jako by jí bylo jedno že se to Sachiko nelíbí. Mezitím se posadí a začne si plyšáka prohlížet, následně se ale postaví a začne s výkladem jako co je tedy čeká ale detailněji, a nejen tak prostě jako to tam řekl Imaji a samozřejmě jim poví různé povinnosti jaké ke škole mají jako chodit včas, dělat si zápisky a plnit domácí úkoly. Prochází se během toho po třídě s tím plyšákem v ruce (hodně štěstí sebrat ji plyšáka teď). *Mimochodem buďte tich, vyrušujete mi v hodině!
Kyuki: *To že semnou ani jeden nechce jít ven mě nijak nepřekvapilo, ale i tak to trochu bolelo* Možná tě na tu jednu zmrzlinu pozvat mohu. *Odpovím sachiko, všímám si jak učitelka hlídá plyšáka od sachiko jako by ho vlastnila* "Tohle byl od paní učitelky hodně špatný nápad" *Pomyslel jsem si a trošku jsem se zasmál*
Kuro: "Zas ten její pohled" i když se mi ta holka nezamlouvá rozhodl jsem se to udělat " *nakloním se k Sorovi zašeptám mu do ucha a ukážu na plyšáka* Kuro se opatrně se proplíži mezi lavicemi a shodí plyšákana a nese ho v tlamě. * položí mi ho do ruky. * otočím se na Sachi podám ji plyšáka. Podívám se na toho kluka a říkám, ne děkuji mám lepší věci na práci, než se flakat po městě.*otočím se k oknu a zase se zasněně zkouškám z okna*
Sachiko: Nemáte právo brať mi môj majetok. *Zavrčí a otočí sa na päte* Však počkajte keď sa to dozvie môj Onii-chan. *Mrmla si po ceste na svoje miesto s rukami vo vreckách. Serie ju to ale za podmienečne vylúčenie by ju braček pravdepodobne zabil. Posadí sa na stoličku a otrávene sa oprie o ruky* Hmmm? *Otočí sa na chlapca vedľa seba a nezaujato si prezerá jeho zvieratko* Tak to čo mi tá ženská ukradla je prosim pekne mačka. Akurát nezvyčajne sfarbena. *Ako ďalšia ju zaskočí otázka toho, ktorého pred chvilou oslovila. Kyuki ak ju pamäť neklame. Nie je si práve istá, či chce tráviť svoj voľný čas s niekým iným, keďže je skôr samotárka. Je však vychcana jak sa patrí* A čo z toho budem mať? *Spýta sa prv než odpovie* "Pokiaľ by mi zaplatil aspoň zmrzku, tak by som to možno brala...Hmm." *Premýšľa v duchu a už si predstavuje množstvo a druhy zmrzky, na ktorú má práve chuť*
Mineko: *Ty hloupé řeči Sachiko Mineko celkem štvou ráda by měla slušné děti, a ne takové nevychované fracky, proto když si Sachiko odloží na její katedru svého plyšáka tak si ho Mineko vezme k sobě sleduje Sachiko, která tam klikuje. *Pokud se do konce hodiny budeš chovat slušně tak ti ho vrátím, teď se vrať na místo. *Pokud by se snad Sachiko pokusilo vzít si ho násilně tak pak by ji nejspíš čekala návštěva ředitele a možné podmínečné vyloučení hned první den. *Takže máte nějaké otázky k budoucí výuce nebo nějakou další? *Zeptá se Mineko třídy. *
Kyuki: *Po tom co si ty dva zavolala na klikování mi došlo že ta učitelka hodná nebude, otočím se na Sachi a Kura a zeptám se jich* Hele, nechcete po škole někam zajít? Moji jediní přátelé odjeli pryč takže tu nikoho neznám a vy dva vypadáte jako super lidi *Usměji se na ně a čekám na odpověď lehce otočen dozadu k nim*
Kuro: *I přes její výstup si tedy sednu a položím Soru na klín. Nevím co se tu předtím dělo, tak že mi to nepřijde nijak vtipné. Jen se udiveně podívám. Začínám se zakoukavat z okna, když v tom mě vyruší učitelka s tím že mám udělat 30 kliků. "to jako vážně ? Za to že jsem přišel o chvíli pozdě ehhh " nahlas vydechnu a s pohledem nechuťe se valím ze schodů k učitelskému stolu, mezitím pozoruji Sachi jak klikuje. Položím Soru na podlahu a začnu klikovat. Po chvíli se zvedám a společně se Sorou se vracíme zpět do lavice. Ehmm sensei ? Asi jsem na řadě Kuro Kyouka 9 let, nemám rodiče jem bratra a tohle je moje kočka Sora a posadím se do lavice. Otočím se na Sachi a všimnu si že má plyšáka a tak se jí zeptám, co je to za zvíře. * než odpoví zadívám se zas zasněně z okna. *
Sachiko: *Zasmeje sa Kyukiho vtipu, keďže celkom súhlasí. V tom na ňu však prehovorí tá otravná ženská, na čo si len opätovne prehodí nohy cez seba. Nahlas zívne pri jej napominani a prezerá si opilníkované nechtíky. Má ich síce krátke ale za to krásne vytvarované* Hmm... Nie že by ma zaujímalo, čo vám vadí a čo nie... Alebo že by som chcela dobrovoľne vykonať nejaké tresty... Ale konečne prechádzame na poriadny tréning. *Po týchto slovách sa postaví a vezme plyšáka so sebou. Položí ho na katedru a popuká si prstiky na rukách. Potom už len padne na kolená, vystrie nohy za seba, rukami sa zaprie o zem a začne klikovať. Vzhľadom k tvrdému tréningu s bratom jej niečo takéto nerobí najmenší problém. Ide doslova ako drak a aby bola aspoň trošku rebel, spraví ich o desať visc. Postaví sa znova zo zeme, opráši si kolená, vezme do rúk plyšáka a znudenym výrazom prepaluje učiteľku* Ešte niečo by ste chceli vidieť alebo môžem ísť zase po svojom?
Mineko: *Z výkladu ji vyruší pozdní příchod dalšího studenta, který se poté posadí a ona si rovnou zapíše jeho jméno a místo kde bude sedět. Představení Sachiko se jí ale nelíbí ještě víc tak se zamračí, ale prozatím chce dokončit představení celé třídy. *Také Sachiko, která má komplex upozorňovat na sebe a strhávat na sebe pozornost přijde sem a za trest udělá 30 kliků za ty hloupé řeči že náš nemá ráda a Kuro sem předstoupí taky a za pozdní příchod jich udělá taky 30 a ihned! *Stále má ten milý hlásek, nicméně je ve tváři taková jakoby děsivá. *
Kyuki: *Ten muž odešel ze třídy a přišla místo něj učitelka, okamžitě se nás zeptala na jmena* "Doufám že nebude taky pořád mluvit o Suzuyovi" *pomyslim si a začnu se dívat ke dveřím kam zrovna vešel nový kluk a na hlavě má kočku* "Jedna má plyšáka a druhy má kočku, nakonec tu nebudu jedinej divnej" *usmeju se a když je dlouho ticho se postavím a prohlásím* Já se jmenují Kyuki Arito. *Posadil jsem se a koukal do stolu* "Asi čekali že budu mít o sobě dlouhý proslov ale já na dlouhé vyprávění moc nejsem takže jsem si radši rychle sedl, pak jsem se otočil na toho nového kluka a jenom rychle zašeptal* Buď rád že jsi přišel pozdě *Lehce jsem se pak pousmál a dal koukal do lavice*
Sachiko: *Zo zamyslenia ju vyruší príchod nejakeho decka do triedy. Ako prvé si všimne mačky na jeho hlave. Je celkom spokojná, že nie je jediný autista v triede, keďže má v rukách plyšáka. Osloví ju, či si môže prisadnúť a Sachiko sa rozhliadne okolo seba, pričom hľadá akúkoľvek výhovorku, prečo by to nešlo. Však predsa nechce sedieť s niekým, koho nepozná. Nič jej však nenapadne, tak nahlas povzdychne a kopne do stoličky vedľa seba* Tak sadaj. *Zamrmle a znova sa venuje svojmu plyšákovi, pričom sa snaží aspoň trošku venovať pozornosť tomu, čo hovorí senseika. Majú sa vraj predstaviť, tak sa postaví zo stoličky s riadnym rachotom* Sachiko Takeru. Mám rada sladké, Riku - môjho plyšáka a rada sa bijem. Jo a nemám vás a decka v triede rada. *Následne sa posadí a vyloží si nohy stôl*
Kuro: *Zazvonil budík a já ho vymáčkl, konečně se probudím, podívám se na budík a vyvalím oči. * "první den a hned přijdu pozdě" .*zvednu se z postele nasnídám se a vyrážím.* zastavím se před bránou akademie a vzdychanu si. Projdu branou a velzu do budovy a snažím se najít třídu* "ach jaj jdu pozdě a ještě nevím kam" (xD). *slyším hlas ze třídy zastavím se a chvíli poslouchám. Rozhodnu se vstoupit, a tak zaklepu a vstoupím.* Dobrý den, omlouvám se že jdu pozdě ale zaspal jsem. Ohh a málem bych zapoměl Kuro Kyouka.Atohle je Soku. *sundám si ho z hlavy a rozhlednu se po třídě a hledám volné místo.Uvidím volné misto vedle malé holky. Vylezu do schodů, pozdravím a usměji se a zeptám se jestli si mohu přisednout? * A čekám na odpověď a u toho mazlím Kura*
Imaji: *Imaji se následně otočí a vyrazí na cestu ven ze třídy, protože v ten moment se tam ocitla už i jejich třídní učitelka (vzhled: odkaz » ). Ta Imajimu kývne na znak toho, že už to zvládne sama a on ji odpoví stejným gestem a odejde pryč ze třídy a zavře za sebou dveře. Učitelka se postaví tak aby viděla na celou třídu a oni na ní a usměje se, její úsměv je takový přívětivý a hřejivý, navíc je celkem mladá. *Takže zlatíčka, všechny vás vítám v Akademii, věřím že společnými silami se prokoušeme Akademií abych vám mohla pomoct stát se silnými Shinobi a Kunoichi. Jmenuji se Mineko a budu vaší třídní učitelku, takže moc se těším na naší spolupráci. *Poví a mírně se ukloní, chce jim ukázat základ dobrých mravů, nechce je jen naučit co musí ale částečně jim poskytnout i dobrou výchovu. *Takže co kdybychom začali tím, že začnete představovat svými celými jmény a já si zapíšu vaše jméno podle toho kde sedíte. *Poté si vytáhne sešit a něco na psaní a začne postupně vyvolávat jednotlivé studenty.
Kyuki: Kyuki, Kyuki Arito. *Odpovím muži co se na mě nyní podivně dívá. Poté co řekl svou otázku jsem měl smíšený pocit emocí, chtěl jsem se smát ale zároveň se mi chtělo brečet.* Když tomu věříte pane. *Řeknu arogantně a lehce naštvaně.*
Imaji: *Ohledně toho, zda to byl útok nebo nebyl se s tou dívkou bavit nehodlá. Jakmile mu Kyuki poví tu doslova urážku na účet Suzuyi tak Imaji má co dělat, aby ho nechytl za hlavu a neomlátil ho hlavou o stůl. Musí se snažit, aby mu nic nepovedl, nakonec když napočítá do 10 tak to přejde a zvládne to. *Fajn takže ty, jakpak se jmenuješ chlapče? *Zeptá se Imaji naprosto klidně a postaví se kousek od něj, aby se mu mohl pozorně zadívat do očí. *Mimochodem není třeba si něco dokazovat, protože my jsme něco víc než ostatní Shinobi vesnice.
Kyuki: Ne, ale co mám teď už dělat, zmizet nemůžu *Odpovím dívce zamnou a zaposlouchám se do historie vesnice* "Oh ano, ten velký Suzuya udělal tohle a velký Suzuya udělal támhleto, jasně že ho obdivuju ale tyhle kecy už jsou trochu přehnaný" *Pomyslím si naštvaně a zlomím tužku se kterou jsem si hrál, po chvíli historie padne otázka o té velké budově uprostřed vesnice* Protože si potřeboval dokazovat že je něco víc než ostatní vesnice *Odpovím naštvaně a pokračuji v rozebírání zbytku tužky v malé kousky dřeva a tuhy, které pak házím spolužákům předemnou do kapuci nebo tašky*
Sachiko: Ja len konštatujem, že útok na študentov nie je najlepšie možné riešenie a práve takýmto spôsobom si zrovna rešpekt nevybudujete. *Pohodlne sa oprie o stoličku a vyloží si nohy na stôl. Typek spustí nejaké kecy o dedine a podobne, tak nohou kopne do stoličky chlapca pred sebou* Baví ťa to? *Spýta sa ho a hladká rúčkou svojho plyšáka. Netrápi ju, že na ňu kvôli tomu zle pozerajú. Bude rada ak tá nudná výuka konečne skončí* "Možno zájdem niekam do knižnice, toto nudné kecanie mi moc v ceste shinobi asi nepomôže." *Mrmla si v duchu a prstom "kresli" na lavicu akési útvary*
Imaji: Kdopak ti dal právo určovat co je a co není správné? *Podotkne Imaji s naprostým klidem ve tváři, dokonce to vypadá že svou otázku myslí smrtelně vážně. Rozhodně je na Imajim vidět že neumí mluvit s dětmi, taky aby ne protože on děti nemá moc v oblibě a ony zase nemají rády jeho. *Takže není tomu tak dlouho co Yugakure nebyla velkou vesnicí, kdysi byla Yugakure maličkou vesnicí, která byla závislá na pěti velkých vesnicích. Jednou přišel ale muž, který slíbil ochranu své organizace, pokud se oddělíme od vlivu hlavních Zemí a jejich vesnic a když budeme za ochranu platit jemu, ovšem chtěl jen polovinu toho, co jsme dávaly těm velkým. Takto to šlo několik let a Yugakure začala prospívat, dokonce se tento muž nastěhoval do naší vesnice a nechal si tu postavit dům na pozemku, který dostal od našeho tehdejšího vůdce. Dnes na tom místě stojí Rezidence Juuzou, tento muž vesnici přispíval nemalým obnosem financí a Yugakure se stala velkou vesnicí i když jen podle velikosti a ne titulem. Ano bylo mnoho útoků ze strany vnějšího světa, a to jak zločinců, tak i silnějších malých vesnic ale Suzuya nás všechny ochránil. Postupem času Yugakure získala mnoho lidí a z nich se utvořila trojice klanů Mononoke, Jiryoku a Kusarigama. Náš tehdejší vůdce se v ten moment jmenoval neoficiálním a samozvaným 1. Yugakagem i když nic neudělal. Suzuya následně sám stvořil úplně nový klan z dobrovolníků, které začal křížit s hady a takto vznikl klan Dokusei. Samozřejmě byli i zlé časy jako například válka s Konohou ale ta nakonec skončila a nikdo nebyl vítězem. Suzuya nakonec nastoupil na post 2. Yugakageho poté co bylo na jednom Summitu pěti Kage odsouhlaseno připojení Yugakure mezi velké vesnice. Poté byla postavena i naše centrální budova, která se nachází ve středu vesnice (ten mrakodrap), je to vlastně nejvyšší budova světa. Zkuste si tipnout proč tohle všechno Suzuya dělal.
Kyuki: *Přemýšlím co vím o historii vesnice ale nic mě nenapadá tak radši mlčím a jen hloupě koukám* "Jsme tu aby jsme se to naučili tak proč se nás na to ptá teď?" *A zamyšleně si pokračuji ve hraní s tužkou a čekám než skončí hodina a budu moct jít domů* "Doufám že mě ta dívka zamnou za něco neseřve" *Se zamyšlením že bych se od ní měl asi držet trošku zpátky* "Ale co když je milá a jen jí křivdím?" *zamyslím se nad sebou a svými předsudky*
Sachiko: Nie je správne používať jutsu na študentov! *Ozve sa keď jej udrie do tváre prúd vzduchu. Pevnejšie zmačkne plyšáka a urazene otočí hlavu. Už teraz vie, že sem nebude chcieť chodiť. Trénovať môže aj sama a študovať tiež, v knižnici napríklad. Príliš celé dianie nepočúva, na čo aj. Už teraz ju stihli ostatné decká naštvať a to je tu sotva päť minút* "Už nech som doma. Mamka určite spraví niečo sladké hihi." *Pomyslí si a začne poťukávať prstom po stole*
Imaji: *Odpověď, kterou mu dá Kyuki ho celkem potěší. Mohlo to být sice lepší, ale jsou to teprve děti, a tak nemůže čekat, že přesně vědí, co chtějí. Když se ale Sachiko začne hádat s jinými studenty, a ještě jim ukazuje prostředníček tak Imaji slož několik ručních pečetí a vytvoří proudy vzduchu, které ovládá (Fuuton: Kiryuu Ranbu). Vše upraví tak aby Sachiko a ti další dostali silný proud vzduchu přímo na sebe a tím na ně vyvinul takový jakoby tlak nebo spíš lépe řečeno, aby se jim ten proud vzduchu opřel přímo do tváře. *Tak se uklidněte, dobrá? Víte podle učení Yugakageho jste budoucnosti vesnice a doslova děti jsou to nejdůležitější na světě. *Upřímně se to Imajimu nelíbí že tohle má být budoucnost Yugakure (hlavně Sachiko) ale nic s tím nenadělá. *Takže víte něco i historii vesnice?
Kyuki: Kvůli ochraně vesnice, asi.... nejsem si jistý proč se jím chci stát. *Nevím jestli to je odpověď co chtěl ale je to pravda tak doufám že s ní nebude mít problém.* Proč jste se stal vy shinobim? *zeptal jsem se ho abych se dozvěděl co je ta perfektní odpověď a taky aby ta hodina rychleji utekla. Najednou zamnou začala ječet ta dívka co předtím odfrkla učiteli* "Asi nemá ráda vyptávání" *Zamyslím se a začnu si hrát s tužkou co jsem našel v batohu*
Sachiko: Viete si predstaviť jak strašne ma mrzí, že som sklamala vaše očakávania. *Odfrkne si a začne pohladom prebodavat všetkých okolo seba* Ty tam! Máš problém?! *Zvreskne a ukáže mu vztýčený prostredník. Jej nové obľúbené gesto, ktoré sa nedávno naučila. Nepáči sa jej že sa ju ten blbeček snaží zhodiť ale budiž. Nezruti sa z takejto hlúposti predsa. Radšej venuje pozornosť novej roztržke*
Imaji: Upřímně nečekal jsem nějak super odpověď, ale tohle je ještě horší než moje nejhorší očekávání. *Poté se Imaji plácne rukou přes čelo a mnoho žáků této třídy se začne smát, někteří ovšem Sachiko probodává svými pohledy, protože to jsou takové děti, co touží být silnými Shinobi/Kunoichi a chránit vesnici nebo se stát velkými a uznávanými lidmi, s nimi by Sachiko rozhodně mohla mít problémy. *Hej ty ospalče! Jsem rád že ses probudil, co kdybys mi řekl proč se chceš stát Shinobi? Pokud mi řekneš, protože chceš spát tak si mě nepřej.
Kyuki: *Na chvíli jsem usnul, když jsem se probudil a uvědomil si že jsem usnul v akademii nenápadně se podívám jestli už je ve třídě učitel. Najednou uvidím jak nějaký neznámý muž sedí na katedře a povídá si s dívkou zamnou.* "Doufám, že si nevšimli že jsem spal" *Trochu se zaklepu a zaposlouchám se do rozhovoru muže a dívky. Dívka zamnou pronesla pár nečekaných prohlášení a pak si sedla* "Bylo dobré tohle říkat?" *Přemítal jsem v duchu snažíc se vypadat co nejvíc v pořádku. Trochu do ní šťouchnu a zašeptám* Tohle jsi asi neměla říkat. *A zase jsem zabořil hlavu do lavice aby mě ten muž neviděl že se otáčím*
Sachiko: *Do triedy vojde akýsi pán a Sachiko spozornie. Neujde jej, že sa pozerá priamo na ňu a tak podráždene zdvihne jedno obočie* "Čo jako chce?" *Pomyslí si a hladká svojho plyšáka. Premýšľa čo by asi tak mohla robiť, keďže tieto kecy o správnom živote shinobi, misiách a iných veciach máva aj Sora. A ona ich k smrti neznáša. V tom ju však vyzve sensei ku slovu. Zružovejú jej líčka, keďže takýto podraz fakt nečakala. Pohľady väčšiny deti spočinu na nej. Najradšej by tam v ten moment nebola* No... Asi aby som aspoň niečo robila? Doma sa nudim. A sedieť v lavici a počúvať nudné kecy učiteľov je stále lepšie než makať v nejakej pekárni. Asi preto. *Po týchto slovách sklopí zrak k lavici a začne listovať vo svojom notesku*
Imaji: *Dnes má povinnosti vůči vesnice Imai a bohužel při tahání slámek vytáhl tu nejmenší a padlo na něj návštěva třídy Akademie, která se skládá z dětí, které mají dnes svůj první den na Akademii. Imaji z toho nemá moc radost, ale je to jeho povinnost, a navíc zastupuje Suzuyu, což je pro něj vlastně velká čest. Oblékl se do ( odkaz » ) a vyrazil na cestu směrem k Akademii, třídní učitel této třídy dorazí později, nejdřív to ta má za úkol přivítat právě Imaji. Když dorazí ke dveřím do třídy, které jsou již zavřené tak se na okamžik zamyslí a zhluboka se nadechne a pak vydechne. Poté otevře dveře a ihned zahlédne mnoho dětí, které dělají hlouposti jako pošťuchování a různé hulákání na sebe. Imaji se ihned zamračí a práskne dveřmi. *Na místě! *Poví zvýšeným hrubým hlasem, samozřejmě se děti vylekají a ihned zaletí na své místa. * „Mysli na to že dle slov Suzuyi jsou děti naší budoucností a jsou pro nás velmi důležité.“ *Toto si pomyslí a posadí se na katedru (učitelský stůl). Nehodlá si jako kde, kdo sedat za něj ale prostě rovnou na něj, zrakem přejde po všech dětech zde ale zrak mu utkví na dívce, která má plyšáka (Sachiko), může bejt jasné, že se dívá přímo na ní, ale po chvilce toho nechá a pozoruje celou třídu. *Takže všechny vás vítám v Akademii pro budoucí Shinobi a Kunoichi, je jisté že všem z vás se to nepovede, někteří se nedostanou přes Geninské Zkoušky a někteří z vás zemřou během misí, ale to je život, jaký jste si vybrali, takže spíš začnem s tím, že vám povím, co vás čeká. Budete se učit o teorii všeho spojeného s chakrou, samozřejmě i praxi a nebudou chybět ani fyzické zkoušky a tréninky. Jste členové Yugakure no Sato, a tak musíte být těmi nejlepšími jaké vesnice může vyprodukovat, takže říkám rovnou že ti, co se chtějí flákat se mohou zvednout a vypadnout, protože pro takové tu není místo. *Poté ale zmlkne a dostane nápad. Podívá se na Sachiko a usměje se. *Pověz ty s tím plyšákem, proč se chceš stát Kunoichi? (Imaji: odkaz » )
Kyuki: *Vzbudil jsem se dnes extra brzy, nemohl jsem kvůli strachu z nových lidí na akademii spát* "Co když mě nebudou mít rádi" *Říkal jsem si v duchu, navlékl jsem na sebe svojí černou mikinu a nějaké kalhoty, učesal si do strany své bílé vlasy,vzal malý batoh s pomůckami do školy a pomalu vykročil na cestu* Dneska je opravdu hezky, možná že ten první den na akademii nebude tak hrozný jak jsem se bál. *řekl jsem jen tak do prázdna a vyrazil na cestu. Když jsem dorazil, u akademie už čekalo spoustu dětí, většina z nich ve skupinkách alespoň po třech* "Takže jsem tu jediný kdo nikoho nezná, paráda" *Pomyslel jsem si, a už ne tolik nadšený jsem vkročil dovnitř akademie, pár minut jsem bloudil po chodbách a hledal svoji třídu až jsem ji nakonec našel, rychle jsem vklouznul dovnitř a doufal že si mě nikdo nevšimne. Sednul jsem si do prostřední lavice k oknu a rychle začal prohrabovat batoh hledajíc pomůcky, ani jsem se nedíval kdo sedí okolo mě* "Doufám že jsem nic nezapomněl" *Pomyslel jsem si a začal dávat pomůcky na stůl. Vše jsem měl uklizené v malém penále položeném na pár červených sešitech u kraje lavice.* "Snad budeme mít hodného učitele" *Zamyslel jsem se a zabořil hlavu do lavice čekajíc co se bude dít.*
Sachiko: *Po rannom tréningu s bratom sa vydá do akadémie. Je to jej prvý deň a riadne sa na neho pripravila. Naštudovala si niečo málo o chakre a naučila sa zopár nových chmatov pre prípadnú šikanu. Nenechá sa predsa utlacat. (V predošlom rp som o tom písala - pozn. Pre admina). Oblečené ma modré šatičky keďže tak nejak predpokladá, že dnes bude len nejaká úvodná hodina* \"Dúfam, že tam nebude Sora. Celkom stačí, že ma neustále štve doma\" *Pomyslí si popri chôdzi a otvorí bránu do akadémie. Obzerá sa okolo seba po deťoch, pričom niektoré už tak nejak z videnia pozná. Nemá však moc kamarátov, keďže detstvo trávila väčšinou v knihách alebo na záhrade u nich doma. V rúčkach si nesie svojho plyšáka, za čo si vyslúži posmešné pohľady okolnych deti. Ju to však nejak neštve, kým ju neoslovia, tak sú jej niekde. V akadémii hľadá triedu so svojím číslom, ktoré ma napísané na zošite. Usadí sa do jednej z lavíc vzadu a plyšáka položí na lavicu. Vedľa neho nejaké prázdne zošity, perá, ceruzky a svoj malý zápisník na nadávky. Mlčky sedí a čaká na ďalšie deti*
---: ---
Erza: *Po vyřčení verdiktu je ještě chvíli Erza trochu mimo, ale po chvíli jí to všechno dojde.* ,,Já to zvládla, na první pokus." *Erze se na tváři opět objevil úsměv. Pak přistoupila ke stolu a vzala si svou čelenku.* ,,Konečně mám taky čelenku, konečně taky někam patřím. Zajímalo by mě jak to teď bude dál. A musím se pochlubit Suzuyovi-sama, hned jak ho uvidím a taky nesmím zapomenout na Kami. Snad budou oba dva pyšní." Moc děkuji. A nashledanou. *Pozdravila Erza a rychle vyrazila ze dveří směrem domů. Když běžela tajně doufala, že se Suzuya už objeví doma, aby se mu mohla pochlubit, to se ale nestalo, prošla chodbou do svého pokoje a nikoho nepotkala, ani neslyšela.*
Imaji: *Dva kloni, to je akorát víc toho Imaji, ředitel a ani třídní učitel Erzy nepotřebují. Vzájemně si vymění několik pohledů, které stačí k tomu, aby si Mitsugi byl jistý, že se všichni nad výsledkem Erzy shodují. * (Mitsugi): Tak teda Erzo, tímto se oficiálně stáváš Geninem Yugakure no Sato, tak se chovej reprezentativně abys nezahanbila svou vesnici a svou Zem. Ovšem pamatuj že to těžké teprve přichází, vstupuješ do světa Shinobi a věřím že z tebe bude dobrá Kunoichi. Přeju hodně štěstí a snaž se. *S těmito slovy vezme čelenku se znakem Yugakure a položí ji na kraj svého stolu s tím, že si ho Erza má vzít. * (Imaji): Ted můžeš jít. *Poví a počká až Erza odejde, aby mohly zavolat dalšího studenta na zkoušku. *
Erza: *Erzinu dětskou radost překazí neznámá osoba, která sedí mezi hondnotiteli. Ovšem to co pronese, si Erza nevyloží úplně špatně, jen trochu zesmutní.* Omlouvám se, nechtěla jsem vás rozzlobit. ,,Snad se nenaštve Suzuya-sama, až se tohle dozví." *Když je Erza vyzvána, aby přešla ke 3. části, postaví se a udělá pečeť. Pomocí BUNSHIN NO JUTSU udělá 2 své klony, které potom kopírují každý její pohyb. Poté si Erza stoupne a s úsměvem čeká na to, co teď přijde.* ,,Snad jim tohle bude snažit, ještě toho moc neumím, doufám že to zvládnu, aby byl Suzuya-sama pyšný až se vrátí. Odkud by se měl vlastně vrátit?!" *Erza si až teď pořádně uvědomila, že nemá tušení, kde se její sensei nachází. Její výraz se stával postupně víc a víc kamenější toho, jak přemýšlela nad tím, kde by mohl být.* ,,Asi má nějaké důležité věci na zařizování, přeci jen je to náš kage."
Imai: *Ředitel i třídní učitel jsou z výkonu Erzy spokojeni ale Imai ten určitě spokojený rozhodně není, trochu se zamračí. * (Třídní učitel): Výborně Erza-chan. (Ředitel): Budiž, nemám tomu co vytknout. (Imai): Hrůza! Erzo tohle je Geninská Zkouška, a ne nějaké představení tak příště si odpusť takové předvádění. *Imaji to nemyslí nijak zle ale prostě tohle si jako Kunoichi nemůže dovolit dělat, jakákoliv chyba nebo machrování a předvádění může vyústit v katastrofu a tím pádem v její smrt, a to Imai ani nikdo jiný nechce, ředitel a třídní učitel jsou ale z reakce Imaiho celkem překvapeni. * (Imai): Prosím přejdi k poslední části.
Erza: *Erza se za pochvalu mírně zaradovala. Pak zrušila techniku a zase poslouchala. Najednou byla o dost sebevědomější než před tím.* Samozřejmě, tuhle techniku jsem dlouho trénovala i s Kami. *Pak se erza usmála a došlo jí, že to řekla nahlas. Poté přešla ke zdi a díky technice Kinobori no Waza vylezla na strop, kde vysela hlavou dolů. Chtěla se trochu předvést, proto jednu nohu ohnula a podrážku bot si opřela o stehno druhé nohy. Stála tam tedy na jedné noze. Po 10 vteřinách seskočila dolů.* ,,Děkuji Kami, bez tebe a bez Suzuyi-sama, bych tohle nedokázala." *Erza se usmála a přemýšlela, co ukáže jako poslední, jelikož podle slov jednoho z poroty, poslední techniku předvede dle svého výběru. Erza se tedy rozhlédla po místnosti, když jí to napadlo.* Můžu přejít na 3 část prosím ? *Vlídně řekla a usmála se.*
Imai: *Třídní učitel je z výkonu spokojen, ředitel ten tam je jen do počtu a Imai ten s Erzu pozorně prohlédne a sice najde něco málo co by ji mohl vytknout, ale tak nikdo není úplně dokonalej. * (Imai): Dobrá tohle je dobré, prosím můžeš to zrušit. (Ředitel): Za mě je to taky dobré. (Třídní Učitel): Vidíš Erzo, jsi dobrá tak to zruš a mohla bys jako další předvést Kinobori no Waza a po stěně vyjít na strop a udržet se hlavou dolů po dobu deseti vteřin a pak seskočit zpět na zem? * Imai čeká na to až to Erza předvede, stejně jako zbytek celé poroty. Upřímně každý z nich je překvapený že si Suzuya vzal nějakou dívku, kterou chtěl osobně trénovat, věří že by to měla trochu speciální ty Geninské zkoušky, kdyby nemusel být mimo tento svět. *
Erza: *Erza už celá nervózní čeká v místnosti, jediné co jí v tu chvíli utěšuje, že tam není sama. Dlouho už neviděla Suzuyu, myslela si, že na podobné akce jí bude doprovázet.* ,,Kde asi Suzuya-sama je ?! Ani mi nic neřekl." *Pak se ve dveřích ukázal shinobi a zavolal Erzu, ta postupovala podle pokynů a došla do místnosti, kde seděli další lidé. Jediná osoba, kterou Erza nepoznala jí podávala další instrukce. Její nervozita musela být vidět na první pohled, ale osoby které seděli před ní, vypadali vstřícně, což jí trochu povzbuzovalo.* D..Dobře. *Erza udělala pečeť a provedla Henge No Jutsu. pak se jen usmála směrem k porotě a čekala na verdikt. ,,Snad se mi to povedlo, Suzuya-sama by se za mě styděl, kdybych pokazila něco, co mě sám učil."
Imaji: *Dnes probíhají Geninské Zkoušky, který se účastní mnoho dětí z Akademie. Porota se skládá z ředitele Akademie, třídního učitele třídy, která plní zkoušky a jako třetí porotce vystupuje Imai Jiryoku, který je členem jednotek Sen'yō Hikari, které nyní vládnout nad celou Yugakure a Zemí Horkých Pramenů, když je Suzuya mimo. (Imai: odkaz » ). Erza je v abecedním pořadníku jako první, a tudíž vyjde Jounin ven z třídy na chodbu kde už všechny děti čekají až budou zavolány. * (Jounin): Erza! *Zvolá její jméno a počká až se zvedne, aby ji mohl vzít do třídy a zavřít za ní dveře vedle kterých se pak postaví. Porota sedí za katedrou vedle sebe, přičemž Imai sedí veprostřed, ředitel po jeho pravé straně a třídní učitel zase po levé. Imai si pročte její složku a pozastaví se nad tím, že Erza má osobního Senseie, který je právě Suzuya. Ihned se zamyslí nad tím, že by ji v jeho nepřítomnosti mohl trénovat někdo z jednotek. Předpokládá, že Suzuya chce z Erzy mít silnou Kunoichi, a proto se jí ujal. Její třídní učitel se na ní usměje, aby ji dodal trochu odvahy a sebejistoty a ředitel ten si zachovává neutrální pohled. * (Imai): Takže ty jsi Erza, zkouška bude probíhat následovně. Předvedeš zadáme ti dvě techniky, které nám předvedeš a poté dostaneš možnost předvést jednu libovolnou techniku. Tak prosím začni tím, že nám ukážeš Henge No Jutsu a převezmeš podobu svého třídního učitele.
koniec: ---
Asiru: (Prvá časť chuuninskej skúšky) *Prišiel ten deň kedy som mala ísť na chuuninské skúšky. Bola som s toho nervózna a bála som sa, že to nedám. Preto som s obavami išla do akadémie. Cítila som, ako som sa triasla od nervozity. Takto som sa asi ešte nebála, ako som sa bála teraz. Keď som prišla pred akadémiu tak som sa zastavila a pozrela som sa na budovu. Zhlboka som sa nadýchla a potom vydýchla. Potom som pomalým krokom vošla dnu kde som videla aj ostatných čo išli tiež robiť skúšky. Po pár minútach sa otvorili dvere a nás zavolali dnu. Vošla som do triedy a sadla som si na miesto. Potom som sa poobzerala okolo seba a videla som, že je tam veľa ninju s hodnosťou jounin každý z nich mal blok a tužku. Hneď som si domyslela prečo sú tu. Keď nám povedali o čo vlastne ide a koľko máme na test čas, tak sme mohli začať písať. V tú chvíľu som mala pocit že nič neviem. Pozrela som sa na test a vzdychnem si. Bolo tam 10 otázok a ja som bola úplne vygumovaná. Teda mala som ten pocit. A tak som sa do neho pustila. Prečítala som si prvú otázku. 1) Aké sú 3 základné špecializácie ninju? Na chvíľu som sa zamyslela a potom som začala písať. Ninjutsu, taijutsu, genjutsu. Keď to mám napísané, tak si prečítam ďalšiu otázku. 2) Vymenuj elementy. Nad týmto sa pousmejem lebo toto bolo ľahké, a tak som začala písať. Katon, doton, fuuton, suiton, raiton. Hneď si začnem čítať ďalšiu otázku. 3) Kto je hlavou 6 veľkých Shinoby dedín? Nad týmto som sa musela zamyslieť lebo som si na to nemohla hneď spomenúť. Po chvíľke som si na to spomenula a napísala som Kage. Potom som sa vrhla na ďalšiu otázku. 4) Vymenuj aspoň 5 zbraní. Katana, kunai, shuriken, senbon, kosa. Napíšem a idem na ďalšiu. Ak to pôjde takto ďalej tak za chvíľu to mám spravené. To som bola rada. Tak veľmi som sa toho bála, ale nakoniec to nie je až také ťažké, ako som si myslela. 5) Vymenuj aspoň 4 hodnosti pre ninju. Hneď napíšem genin, chuunin, tokubetsujounin, jounin. Potom som sa na chvíľu poobzerala po triede a videla som, že niektorý už skončili. Ani som nevedela kedy vlastne skončili. A tak som išla pokračovať v písaní. 6) Vymenuj ranky techník. Toto bolo ľahké. E, D, C, B, A, S. Niektoré otázky boli vážne jednoduché. 7) Akým spôsobom sa dá dostať z genjutsu? Na chvíľu sa zamyslím nad tým a potom začnem písať. Pomocou Kai, alebo pokiaľ do mňa spoločník vloží jeho chakru, aby narušil tok mojej chakry. Už mi ostávali len 3 otázky a budem to mať všetko. 8) Keby boli ukradnuté tajné dokumenty, ktoré by ohrozili bezpečie dediny, keby sa dostali do rúk nepriateľa, čo spravíš? Zamyslím sa nad tým čo by som spravila a potom napíšem. Išla by som pre pomoc a potom by som šla za nimi a potom by som na nich zaútočila, aby som od nich dostala tie dokumenty. Nezastavovala som sa lebo už ostávalo len pár minút. 9) Ako sa volajú zakázané techniky? Chvíľu porozmýšľam a potom napíšem Kinjustu. Konečne som išla na poslednú otázku. 10) Vymenuj veľké Shinobi dediny. Toto som vedela, a tak som začala hneď písať. Yugakure, Konogakure, Sunagakure, Kirigakure, Kumogakure, Iwagakure. Keď som dopísala poslednú dedinu, tak začali zbierať testy. Vydýchnem si, že som to stihla. Potom nás poslali von z triedy, a tak som odišla von a netrpezlivo som čakala aké budem mať výsledky. Bola som nervózna, tak som ani nevedela, ako dlho to trvalo kým ich vyvesili. Keď už boli vyvesené, tak som sa šla pozrieť na výsledky a čakala som, že som pohorela, na moje prekvapenie som to spravila. Keď som to zistila, že som ich spravila, tak som si vydýchla a potešila som sa. Potom sme sa dozvedeli kedy budú ďalšie skúšky. A potom celá šťastná, že som to spravila som šla domov.*
---: ---
Aomine: *Poslouchá Suzuyu a následně jen přikyuje. Vezme si od něj čelenku a dá si ji na pravé rameno, následně si vyslechne i jakousi ukončující ceremonii a všechno takové. Na to se vydá k sobě do pokoje, kde si opět lehne. Byl to teprve začátek nějaké jeho kariéry.*
Suzuya: Fajn, tak v tom případě je to už všechno, smlouvu s Kuchiyose už máš, značku taky tak tady máš čelenku Yugakure. *Poví s úsměvem a poté se prostě i se smlouvou pro Kuchiyose teleportuje k originálu a ten pak zruší všechny Kage Bunshiny, kromě jednoho. Ten to vše oficiálně uzavře, poté zařídí, aby celá šestice dětí dostali jednoho Sanina, který je bude trénovat. Pět dnů za týden je bude čekat tvrdý trénink. Hlavně ohledně toho aby se sehrály. *
Aomine: *ZAvrtěl hlavou.* To nechcii to ne *Pronesl a zartěl hlaou na souhlas (negoval bych si tím z části i klan) * Děkuji za nabídku, ale tohle není potřeba si myslím *Pronesl a založil ruce na hrudi.* Dokážu svou silou, že to nebylo ani ptořeba *Dodal nakonec Kise, který se též mračil.*
Suzuya: Nejde o ďábla, budeš schopen přivolat si na pomoc speciální stvoření. Budou to opravdu užitečný parťáci, co ti budou pomáhat a vše to budou žáby. *Poznamená Suzuya a odloží svitek stranou. Teď už jen jedna věc a bude hotovo. Dám ti schopnosti takových stvoření, chci ti zvýšit tvou regeneraci, ale bude potřeba, abych tě uspal, budeš souhlasit? Zvýším ti tím tvou regeneraci až 6x oproti normálního člověka. Navíc díky tomu ti bude schopna dorůst třeba i ruka ale časem ne ihned.
Aomine: *Jeho dotyk nebyl zrovna příliš příjemný, ale tak co nadělá, když řekl tak očividně musí. Následně se však stratil a za chvíli byl zpátky. Aomine si je trošku zamrkal očima, zda se mu to nezdá a poté se podíval an svitek, co předním rozvinul.* Jako upisování se nějakému ďáblu. *Prohodil jen tak aby nebylo úplné ticho a prokousnul si prst, načež se mu podepsal na onen svitek kam mu ukázal.*
Suzuya: *Mezi lopatky mu umístí při doteku Hiraishin značku. *Hotovo. *Poví a na okamžik se někam pomocí Hiraishinu ztratí. Vrátí se během pár vteřin opět pomocí Hiraishinu a položí tam na zem velký svitek smlouvy s Kuchiyose (Žáby). Ten tam pak rozloží na zemi a podívá se na Aomineho. *Tady se podepiš krví, nevím, zda jsi už slyšel o Kuchiyose. *Pak se zamyslí, zda tuto možnost poskytnout i ostatním pěti dětem, nakonec si to rozmyslí. *
Aomine: *Vzal si od Suzuyi svitek, načež ho jen zlehka pootevřel a poté odložil na stolek, co zde měl. Rozhodl se to prostudovat potom až Suzuya odejde. Když mu oznámil, aby mu ukázal záda jen krčil rameny a prostě si vhrnul tričko a ukázal mu holá záda a čekal co bude dále.*
Suzuya: *Suzuya je spokojený, poté tedy vytáhne jeden svitek a ten Aominemu podá. *Tady najdeš seznam technik, a celkově popis tvých schopností tvého klanu. Teď si na tebe umístím značku, tak mi ukaž třeba záda. *Poví naprosto vážně se zahleděním do jeho očí. *
Aomine: *Pokrči rameny a zruší přeměnu a zároveň i klony, načež přejde ke zdi a nahradí chakru do nohou aby tak mohl vyjít po zdi tak do půlky mezi stropem a zemí a kouká na Suzuyu. Následně seskoci dolů na zem a kouká. * Stačí? *Zeptal se po chvíli Aomine a čekal. *
Suzuya: Ano na tu škaredou bábu. *Suzuya Aomineho sjede pohledem, jakoby ho právě v mysli prohodil stěnou, Suzuya ovšem tuší že to nebyl Aomine ale ta jeho druhá polovička. Pak si prohlédne jeho kompletní proměnu na tu učitelku a spokojeně se u toho zatváří. *Fajn a teď poslední, chci, abys mi předvedl jedno libovolné Jutsu kromě těch dvou které jsi mi tu už předvedl.
Aomine: Na tu skaredou babu? Jak nechutné *Zamrcel Kise, ale tak co mohli udělat. Jen opět provedl pečeť a následně se změnil na jejich učitelku ohledně chakry a podobných blbosti akorát v menším provedení. * Stačí? *Zeptal se Aomine a koukal na Suzuyu. * Nechápal pořádně proč to dělá a určitě ho to nebavilo. *
Suzuya: *Bylo tak nějak jasné, že neselže Suzuya počítal s tím, že to je spíše formalita pro všech šest dětí v tomto domě ale tak co nadělá ne. *Dobře tak Bunshiny bychom měli tak teď proveď Henge no Jutsu a změn se na učitelku co vás tu vyučuje o teorii ohledně chakry, Ninjutsu a celkově vašich znalostí. *Poví naprosto klidně a jen si počká až Aomine provede přeměnu. *
Aomine: *Lehce se usklibne nad Suzuyovo reakci a poté nechápavě hledí co po něm jakože chce, nebo spíše proč. Každopádně co má dělat, Pokrči prostě rameny a následně udělá pečeť pro techniku Bunshin no jutsu a vedle něj se vytvoří dva klony, jak po něm bylo zadáno. *
Suzuya: Omlouvám se, Aomine zkusím to už nepokazit. *Poví Suzuya s úsměvem a pak se zamyslí, co by po něm mohl chtít jako první. Nepotrvá to ovšem moc dlouho než Suzuyu napadne co přesně po Aominem bude chtít. Zahledí se směrem k oknu a podívá se na malého ptáčka, který poskakuje za oknem. *Použij Bunshin no Jutsu a vytvoř si dva klony, každý bude stát po tvém boku. *Poví naprosto klidným tónem a věnuje pohled opět Aominemu. *
Aomine: *Otočil se za hlasem a věnoval tak pohled Suzuyovi, načež chytil míč a položil ho vedle sebe. Posadil se na posteli a koukal na něj. * Aomine *Opravil ho Kuse načež se postavil.*Co mám tedy udělat? *Zeptal se ho následně. Přemýšlel o co mu asi tak může jít a vcelku hl to zajímalo. *
Suzuya: *Dával si pozor na to, aby měli všechny potřebné vědomosti, je to už nějaký doba co odebral šest dětí ze sirotčince, aby si z nich mohl udělat další tým nově se formujících jednotek. Sice ještě oficiálně nemají žádné označení a tak těch prvních šest, kteří už dosahují dostatečné síly. Jsou prakticky jen banda Ninjů, kteří jsou Suzuyovi naprosto oddaní. Suzuya doufá, že z těchto dětí si bude moc postupem let vytvořit druhý tým. Do domu ovšem dorazí šest Kage Bunshinů, každý k jednomu děcku aby to bylo rychlejší. Jeden z Bunshinů vejde do pokoje, kde se zrovna nahází Aomine. *Vstaň Amine, dneska je pro tebe velký den. Předvedeš mi pár svých dovedností a já podle výsledků určím, zda jsi dobrý na Genina nebo ne.
Aomine: *Pozoroval strop z postele. Válel se na posteli a koukal do stropu, přičemž si lehce do vzduchu házel s míčem. Byl to opět celkem nudný den na to aby se něco dělo by muselo být moc extra. Jenže to se nejspíše nestane. Děti zde byli též takoví nudní a spíše otravní než normální.*
---: ---
Guts Jiryoku: *První den na Akademii se malému Gutsovi nechce, má z toho nevrlí pocit, a tak cestou do akademie, hledá svojí oběť. Oběť co to co je ? Mno on malí guts měl problémy se sebekontrolou. Čas od času terorizoval malá zvířátka, v 4 letech umlátil kočku kamenem a následovaly další incidenty. Náhle Guts našel svojí oběť, velká krysa štrachající se ve zbytku sushi. Guts pomalu popadl dva kameny na zemi, do levé ruky bere nejostřejší kámen co mohl najít, do pravé bere největší kámen který má v úmyslu hodit po kryse, když je připraven, blíží se pomalu zezadu ke kryse, malou uličkou, cca 2 metru široka po bocích jsou tmavě modle vybledlé kamene ploty od baráku a obchodu, přičemž ploty jsou přerušované odbočky a vrátk. Čím blíže se ke kočce dostával, tím se vněm prohlubovala agrese a adrenalin mu proudil, po celém těl. Když už natahoval pravou ruku že po kryse hodí šutr, najednou černý velký kocour, s onech jednich otevřených vrátek obchodu, vyběhl a Chytil krysu, Než jakkoliv Gust stihl zareágovat, kočka s krysou už utekla a Guts jen naštvaně, hodil oběma šutry po kočce v dáli, doufajíc že ji trefí. Gats s ještě horší náladou došel před Akadmii. Došel před vchod k plánku kde je zobrazena celá Akadamie, Guts si plánek prohled . S nelibostí šel do areálu Akademie. Když vešel do vtupní brány, vyděl po levé straně před budovou, žáky druhého stupně. odhadoval Guts. Trénovali techniku HENGE NO JUTSU. Tuto techniku sice poznal ale neuměl jí, jedná se o možnost přeměnit se na jakoukoliv osobu/věc. a jednalo se o jednu s základních technik třídy E. Po pravé straně vyděl prázdné tréninkové hřiště. A uprostřed mezi hřištěm a druháky přeměnující se na svého učitele, toho stála velká nová budov. Které se říkalo akademie. Guts vešel do vnitř velkými dvoj dveřmi. Gats přesně věděl kam má jít. Šel do velké zasedací místnosti, hned vedle kuchyně, od které se vlastně ani moc nelišila, až na to že, místo stolu bylo o mnoho více židlí a byli v řadě jak Armádní formace. Čelem k nim byli čtyři lavice přiražené k sobě. Za každou lavicí byli dvě židle, mnohem hezčí než ty před levicemi. Krom Gatse a 5 dětí sedících úplně poslední řadě v pravé části místnost nikdo nebyl. Gats si sedl k nejbližší židli, která se naházel v druhé řadě vlevo místnosti. Guts byl, moc brzo v Akademii tak čekal. Jak čas plinul do místnosti vházeli nové děti. Po jednom či po více. Až byla celá místnost plná. ve chvíli kdy byla místnost plná děti. Stále všech osm židlí za lavicemi byly volná. V tu chvíli přeselo do místnosti čtyři, muži a 1 žena. Všichni na sobě měli formální oblečení klanu Jiryoku. Červený velký plášť, vláli za nimi. Zasedli za lavice a jeden z nich promluvil.* ( Jeden z učitelů ) - Prosím o pozornost !! * Ve místnosti se rozlehlo ticho, a učitel získal plnou pozornost obecenstva. Mohl tam byt tak 60 dětí.* ( učitel ) - Vítám vás v naší Akedemii, naše škola se zaměřuje na výcvik těch nejlepších ninju, a snažíme se zachovávat ty nejlepší hodnoty a kvality, co doposud školy naší úrovně, mohou nabídnout. jelikož před 10 lety stali velké změny které se unás v Yugakure velmi promítli. Tak i tak na nároky našich škol. Tímto bych vám popřál hodně štěstí do vašeho začátku. * Po dalších několika blábolek, učitelů které se všichni, samozřejmě vystřídali. Jen proto aby řekli jak je škola super a zároveň, nás motivovat k těm nejlepším výsledkům. Když se zasedaní rozpustilo, po rozdělení každého studenta k dané třídě. Jsme se rozešli.*
---: ---
Kami: (První část chuuninské zkoušky: Test)*Tak jsem se konečně dočkala, den chuuninských zkoušek. Už jsem se nemohla ani dospat, jak jsem z nich byla nervózní. Čím více jsem se blížila k akademii, tak jsem byla víc a víc nervózní. Velmi jsem se divila, že už mě vesnice nechala jít ke zkouškám, přece jsem se stala geninem teprve nedávno, ale jak se ukázalo, tak jsem všechny podmínky splňovala. Pořád jsem si připadala, že ještě nic neumím a že bych ani na tuhle zkoušku ještě neměla vůbec chodit, ale už se stalo a já stojím před třídou a čekám, až budu moct jít dovnitř.* ‘Ach jo, jako první je písemný test, mám z toho celkem dost obavu, většinou se mi testy celkem dařily, ale s tím, jak jsem nervózní, tak to vidím zle, ale musím si věřit,‘ *pomyslím si a následně se dívám na dveře, které se začaly pomalu otevírat. Sice jsem byla nervózní, ale když jsem se rozhodla že tady půjdu, tak jen tak neuteču a budu se snažit co nejvíce dokážu, co by si o mě pak všichni řekli a hlavně Lana, kdybych jen to jen tak vzdala a utekla. Najednou se otevřely dveře a my jsme mohli vejít dovnitř. Následně jsem se usadila a všimla jsem si, že před zabolí je velké množství ninjů s hodností Jounin a každý z nich drží tužku a blog. Hned mi bylo jasné k čemu to asi je. Bylo to jen pro jedinou věc, aby nás mohli zapsat v případě opisování, ale já jsem to stejně neměla v plánu, protože nikdy není jistí, že osoba, která bude vedle mě to bude mít dobře a odpovědi dopředu moc nachytat nešly, a i kdyby šly, tak já jsem je stejně nedělala. Po chvíli nám jeden z Jouninů začal říkat, o co přesně se jedná, že na písemný test máme přesně šedesát minut, že je v testu deset otázek, pokud nás uvidí, že opisovat od souseda a nebo z vlastních taháků, tak jsem skončili, pokud promluvíme při testu znamená to pro nás konec a ještě další věci. Po chvíli jsme konečně mohli začít psát. Otočila jsem papír a začala jsem číst první otázku. 1) Jaké jsou základní elementy.* ‘Hmm, to je jednoduché,*‘ pomyslím si a následně začnu psát, Katon, Fuuton, Suiton, Raiton a Doton. Následně se přesunu k druhé otázce. 2) Pokud jste při boji chyceni do genjutsu, jak se z něj dá dostat?* ‘Opět lehké,‘ *řeknu jen a následně napíšu. Pomocí techniky Kai popřípadě spolubojovník do mě vloží jeho chakru, aby narušil tok mé chakry. 3) Který klan dokáže svě tělo proměnit v dým.* ‘Heh nic lehčího dát nemohli,‘ *pomyslím so a napíšu Mononoke. 4) Kdyby byly ukradeny tajné dokumenty, které by ohrozily bezpečí vesnice, kdyby se dostaly do rukou nepřítele, co uděláš?* ‘Hmm, co bych udělala?‘ *pomyslím si. Následně napíšu, vydala bych se za nimi a počkala na ně nebo bych na ně zaútočila hned, ale za každou cenu bych se snažil udělat vše, aby svitku zůstaly ve vesnici. Tímhle jsem si nebyla moc jistá, ale pokračovala jsem dál. 5) Jaké jsou 3 základní specializace ninjů? Ninjutsu, genjutsu, taijutsu, napsala jsem a rychle jsem pokračovala na další otázky, když v tom osoba, která seděla vedle mě zůstala v šoku, protože jí na papíru vletěl kunai. Ona osoba nejspíše opisovala, a tak musela skončit. Jen jsem si povzdychla a pokračovala jsem další otázkou. 6) Jak se jmenuje techniky, díky, které můžeme chodit po vodě? Suimen Hokou no Waza. 7) Vymenuj ranky misí. D, C, B, A, S, napíšu a pokračuju k další otázce. 8)Vyjmenuj všechny hlavní vesnice. Yugakure, Konohagakure, Sunagakure, Kirigakure, Iwagakure a Kumogakure, napíšu. Zbývalo posledních deset minut a mě ještě zbývaly dvě otázky, byla jsem hodně neróvzní, že to nestihnu a tak jsem raději začala číst další otázku. 9)Jak se říká boji se zbraněmi, tedy hlavně s Katanami? Kenjutsu, napíšu a rychle se přesunu k poslední otázce. Najednou se zvedli další tři genini, kteří byli nuceni odejít.* ‘Nechápu, proč opisovali, přece to není zase až tak těžké,‘ *pomyslím si, ale pak se už jen soustředím na poslední otázku. 10) Vyjmenujte alespoň 7 kusů ninja vybavení. Zamyslím si a rychle začnu psát, protože zbývaly poslední dvě minutu. Kunai, shuriken, katana, tanto, výbušné lístky, drát a fuuma shruriken. Dopíšu poslední slovo a následně už začali vybírat testy. Poté co vybrali testy, tak jsme odešli ze třídy a nějakou dobu jsme čekali na výsledky, které byly následně vyvěšeny na nástěnku před třídou, kde se konalo první kolo zkoušek. Chvíli jsem hledala své jméno, než jsem zjistila, že jsem prošla. Nakonec jsme ještě zjistili, když se koná další okolo zkoušky a pak jsem vyrazila pryč z akademie.*
---: ---
Asiru: *Pozorne som sa dívala ako mi priložil ruku na rameno a spravil mi tam značku. Potom sa len pousmejem a zoberiem si čelenku.* Ďakujem veľmi pekne. A budem sa zdokonaľovať aby som bola najlepšia. Dobre už sa neviem dočkať. *Pousmejem sa.* Dovidenia a ešte raz ďakujem. *Rozlúčim sa s nimi a potom odídem s triedy a bola som šťastná že som to dala.*
Suzuya: *Suzuya Asiru položí ruku na rameno (řekněme na levé) a při tom doteku jí na něm vytvoří značku k technice Hiraishin no Jutsu, následně ruku od ní stáhne a druhou rukou jí podá čelenku se znakem Yugakure no Sato a věnuje jí úsměv. * Takže Asiru je z tebe Genin, tvoje cesta Shinobi teprve začíná, tak nesmíš polevit ve svém snažení. Čekej, že nejpozději do měsíce budeš přidělena k nějakému týmu. *Poví Suzuya a vrátí se ke katedře za kterou se posadí a pokud už Asiru odejde tak přivolají další a další účastníky dokud Geninské Zkoušky neskončí. *
Asiru: *Zišla som dole a prišla som k nemu a postavila som sa pred neho. Celkom ma prekvapilo keď povedal že je tu ešte jedná vec. A to že mi spraví značku na tele a až potom mi dá čelenku. Úprimne som toto nečakala ale dobre. Prikývnem a zamyslela som sa kam by som to chcela. A napadlo ma iba jedno miesto a to rameno.* Dobre teda. Vybrala som si rameno. *Poviem a stiahnem si trochu oblečenie aby som odhalila rameno. Potom som už len čakala.*
Suzuya: *Tak nějak počítal s tím, že předvede toto Jutsu, pomalu se tedy zvedne, obejde katedru a podívá se směrem k Asiru. *Tak slez a pojď sem přede mě, ještě je tu jedna věc. *Poví klidně a počká si na Asiru. *Než ti dám čelenku tak mi budeš muset ukázat jedno místo kam ti budu moct dát takovou značku, podstupuje to každý nový Genin a tak si musíš vybrat jedno místo na těle, kde se tě dotknu a vytvořím ti tam menší značku.
Asiru: *Bola som rada že mi klony pochválil. Pousmejem sa a zruším ich.* Ďakujem snažila som sa. *Pousmejem sa a potom počúvam čo hovorí ďalej. Mohla som použiť akékoľvek Justu okrem tých čo som už použila. A tak som sa zamyslela a napadla ma jedna technika. Tú techniku ma učila Kami v lese. Bolo to Kinobori no waza a tak si vzdychnem. Potom sa zhluboka nadýchnem a sústredím sa. Prídem k stene a sústredím sa a potom priložím jednu nohu na stenu a potom druhú a vyjdem až hore. Keď som videla že sa mi to podarilo tak sa poteším. Bola som šťastná že som to zvládla.*
Suzuya: Bunshini se ti celkem povedli, nevidím na nich nic, co bych jim mohl vytknout, tak můžeš přerušit i toto a teď už jen poslední technika a budeme to moc rychle ukončit, tak prosím předveď mi libovolné Jutsu, které umíš. Má to ale pravidlo. Abys nepoužila ani Bunshin no Jutsu nebo Henge no Jutsu. *jak to Suzuya povídá tak si vezme do ruky čelenku se znakem Yugakure no Sato a očekává jakou techniku si vybere. *
Asiru: *Vedela som že to nebolo boh vie čo. Prikývnem a potom zruším premenu.* Viem nebolo to bohvie čo ale snažila som sa najlepšie ako som len vedela. *Poviem a pousmejem sa. Potom povedal že Bunshin no Jutsu. Prikývnem a potom sa začnem sústrediť a použijem techniku na klony. A podarilo sa mi to. Objavili sa pri mne dva klony. Pozriem sa na klony a pousmejem sa. Bola som rada že sú to ľahké úlohy ktoré môžem zvládnuť.*
Suzuya: Hm to není nejhorší přeměna. *Poví naprosto klidně a pokyne hlavou, aby svou změnu už zrušila. Každý si něco napíše do svého bloku a Suzuya udělá to stejné. *Tak, teď zkus Bunshin no Jutsu, myslím, že dva kloni budou bohatě stačit víc do tebe nechci, zatím pak ještě uvidím, co bych mohl požadovat. *Poví s naprostým klidem. *
Asiru: *Ani som sa nedivila že to na mne videli. A tak som len prikývla.* Dobre. *Poviem a potom som počúvala čo mi dajú. Povedal aby som požila Henge no Jutsu a premenila sa na triedneho učiteľa. Prikývnem a potom sa začnem sústrediť a potom použijem techniku na premenu a premením sa na učiteľa.*
Suzuya: Vítej Asiru, je jasné že jsi nervózní a určitě ve stresu a tak se pokusíme, tvojí zkoušku udělat co nejrychleji aby se dostali na řadu i ti další, co nás čekají. *Jak to Suzuya povídá tak se Asiru podívá pozorně do očí svým aktivním Rinneganem a pečetí Byakugō no In na čele. *Takže předveď mi Henge no Jutsu a změň se tady na svého třídní učitele.
Asiru: *Dneska bol ten veľký deň. Robila som skúšky. Bola som nervózna a bála som sa či to vôbec dám. Celú dobu čo som tam stála a čakala kedy zavolajú moje meno tak som nervózne prešlapovala z miesta na miesto. A keď zavolali moje meno tak som zrazu mala pocit ako keby som všetko zabudla.* No tak zvládneš to. *Poviem si sama pre seba a zhlboka sa nadýchnem a potom vojdem do triedy.* Dobrý deň. *Pozdravila som všetkých čo tam boli. A v mysli som sa upokojovala aby som to všetko zvládla a nespravila si nejakú hanbu. Ešte raz sa zhlboka nadýchnem a potom vydýchnem a potom som už len čakala na to čo sa bude diať a čo budem musieť ukázať.*
Suzuya: *Dnes probíhá další Geninská Zkouška, Suzuya to vše nechal připravit, aby to bylo připravené. Oblečený v ( odkaz » ) sedí za katedrou, po jeho pravici sedí ředitel školy a po levici zase třídní učitel třídy, která bude dělat Geninské Zkoušky. Jde se abecedně a tak jde jako první Asiru Tsubaki, kterou přivolá jeden Ninja, který je uvnitř třídy jako dohled a aby případně byl po ruce, kdyby bylo potřeba. Většinou je jeho práce ale přivolávání studentů konající zkoušky. *
---: ---
Kami: *Jen se usměju a následně se podívám na rameno, na kterém je objevila značka. Následně si vezmu čelenku a uvážu si jí kolem krku.* Děkuju, *řeknu a následně se rozejdu pryč ze třídy.*
Suzuya: Fajn, tak dobrá. *Poví a umístí jí dotekem své dlaně na pravé rameno Hiraishin značku. Pak jí podá Ninja čelenku a vydá se ven ze třídy. *Tak pro dnešek je to už konec, stačí, jen když teda napíšete dokumenty ohledně výsledků Geninské Zkoušky a odešlete mi to do kanceláře, až bude čas tak tam dám potřebná razítka a podpisy. A Kami? Gratuluju ti. *Poví s úsměvem a následně odejde. *
Kami: *Jen souhlasně kývnu hlavou a skočím dolů ze stropu. Následně se postavím na zem a dívám se na Yugakageho. Poté poslouchám Suzuyu. Následně se na chvíli zamyslím.* Děkuju. Hmm, třeba na pravé rameno, *odpovím mu a dívám se na něj.* ''Heh, já jsem to fakt zvládla,'' *pomyslím si a usměju se.*
Suzuya: Fajn to stačí, pojď dolu. *Poví Suzuya a prostě se zvedne od stolu a přejde ke Kami s Ninja čelenkou Yugakure v levé ruce. *Blahopřeji, úspěšně jsi absolvovala Geninské Zkoušky, ovšem je tu pravidlo ohledně předání Ninja čelenky. Budu chtít abys mi ukázala nějakou část těla, kam ti umístím jednu značku, bude to vypadat jako menší tetování, poodstupuje to každý.
Kami: *Čekám, co se bude dít a pomalu začínám být v klidu. Když po chvíli mi Suzuya-sama, že klony můžu zrušit, tak je zruším a čekám, co ještě se bude dít a nebo jestli už to bude vše. Když, pak řekne, že mám vyjít po stěně a zastavit se na stropě, tak se usměju.* ''Děkuju ti Takashi za trénink,'' pomyslím si a jen souhlasně kývnu hlavou. Následně se začnu soustředit na svou chakru, abych jí dala správné množství do chodidel a následně se rozejdu po stěně nahoru a pak se zastavím na stropě a dívám se dolů.*
Suzuya: *Pozorně si prohlédne Bunshiny, stejně tak udělá i zbytek poroty a něco si zapíšou do svých poznámek. Sensei pak něco Suzuyovi pošeptá a to stejné ho pak čeká ještě od Ninji hodnosti Jounin. Každý z nich mu řekl, zda by to šlo trochu urychlit, že je to stejně už poslední účastník zkoušek a že první dvě techniky zvládla, takže na třetí už tolik nezáleží, Suzuya ovšem i tak chce tu třetí vidět. *Fajn to bylo dobré, Bunshini už nejsou potřeba a teď bych od tebe chtěl, abys vykročila po stěně a pak přešla na strop a na tom se zastavila a jen tam stála nic víc nechci.
Kami: *Čekala jsem, co na přeměnu Suzuya-sama řekne. Když řekne, že přeměnu můžu zrušit, tak jen souhlasně kývnu hlavou.* ''Doufám, že to bylo dobré snažila jsem se, co nejvíce to šlo,'' *pomyslím si. Poté, co řekne, že jako další mám použít Bushin no Jutsu, tak jsem opět souhlasně kývla hlavou a začala jsem se soustředit na techniku a následně se vedle mě objevily dva klony, možná jsem si věřila na tři, ale když stačily dva, tak dva.* ''Doufám, že to bude dobré,'' *proletí mi hlavou.*
Suzuya: *Pozorně si prohlédne její přeměnu, která byla docela dobrá. Kdyby chtěl, určitě by našel něco, co by tomu vytkl, ovšem Suzuya nechce být přehnaně přísný. Ani jeden z poroty nic neodpoví, jen si vymění pohledy a něco si napíší do svých poznámek. *Můžeš tu přeměnu zrušit. *Poví a zamyslí se nad tím, co další za techniku bude považovat. *Fajn chci, abys použila Bunshin no Jutsu, myslím, že dva Bunshini budou stačit.
Kami: *Lehce nervózně jsem sledovala všechny přítomné. na slova Yugakageho jsem jen souhlasně kývla hlavou, bylo pravdou, že mě rodiče zapsali pozdě na akademii, protože se báli, že by se mi to nemuselo podařit. Když poté řekne, že mám předvést Henge no Jutsu, tak se začnu soustředit a následně složím pečetě na techniku a proměním se.*
Suzuya: *Když tam Kami už dorazí, tak se podívá k Senseiovi, který najde její složku kde Suzuya najde všechny její známky a její různé výkony během studování na Akademii. Hned si toho nevšiml, ale pak si uvědomil, že tuhle dívku už zná. Vzpomněl si, jak jí při jedné návštěvě Akademie daroval jeden svůj bleskový kunai, líbili se mu totiž její názory. *Koukám, že ti je už 14 let, to máš už načase, abys byla Geninem, děti ve tvém věku většinou už plní Chuuninské Zkoušky. *Poví Suzuya klidným tónem a zvedne zrak ke Kami. *Takže Kami, prosím předveď Henge no Jutsu a zkus co nejlépe napodobit svého Senseie.
Kami: *Dneska jsem šla do akademie celkem dost nervózní, protože jsou geninské zkoušky. Stála jsem před třídou, kde se zkoušky konají a sbírala jsem odvahu, protože už jsem byla na řadě. Po chvíli jsem došla do třídy a uklidnila jsem se.* Dobrý den,* pozdravila jsem a zastavila jsem se a lehce nervózně jsem čekala, jaké jutsu budu muset provést.*
Suzuya: *Dnes probíhají Geninské Zkoušky a Suzuya jako Yugakage je povinen se jich účastnit. Tedy Suzuya v Yugakure osobně ani není, nachází se v Ketchūgakure ale díky Kage Bunshinům a Hiraishinu to vlastně moc lidí neví. Jeden Kage Bunshin zrovna sedí za lavicí oblečený v ( odkaz » ) s aktivním Rinneganem v očích a pečetí Byakugō no In na čele. Sedí přímo uprostřed, po levé straně sedí jeden Ninja hodnosti Jounin a po pravé straně sedí Sensei z této Akademie. Přichází sem jedno dítě za druhým, někteří zkoušku zvládnou a tak dostanou Ninja čelenku se znakem Yugakure a jednu Hiraishin značku ale ti kteří zkoušku nezvládnou, si prostě zkoušku musejí zopakovat při opravných zkouškách, které jsou až za dva měsíce. Podle seznamu zbývá už jen jedno dítě a tak všichni čekají, až vejde do třídy. *
---: ---
Kami: *Ještě nějakou chvíli trvalo, než se všichni uklidnili a mohla pokračovat normální hodina, na kterou jsem se ani trochu netěšila. Opět jsem si ruce opřela o lavici a dívala jsem se znuděně na tabuli.*
Kami: *Prohlížím si kunai a následně se podívám na Yugakageho a lehce se usměju. Když po chvíli řekne, že už odchází, tak to pro mě bylo jasné znamení, že zase bude ta nudná hodina jako doteď.* Na shledanou, *řeknu jen a pak se podívám na senseie.*
Suzuya: (Kami určitě název té techniky znát nebude – resp. Nemá ji odkud znát nebo jak – taková oprava detailu nebudu ji nutit kvůli tomu opravovat celý odpis jen prostě ta myšlenka, jakoby se nebyla). *Suzuya ten se následně ještě jednou před tabulí pozorně rozhlédne po třídě. *Tak já teda mizím, nezapomeňte pilně studovat, těším se na vás při Geninských Zkouškách. *Poví Suzuya s úsměvem a poté odejde z Akademie věnovat se dalším věcem, nakonec to ale stejně skončí tak že si půjde na vodní dýmku do čajovny v obchodním centrum, kterou provozuje vlastně Kumogakure. *
Kami: *Následně jen sedím, usmívám se a sleduju Yugakageho a senseie. Když pak Yugakage řekne, že nám jednu techniku předvede, tak se jen pousměju a sleduju, co se bude dít. Následně poprosí senseie, aby dal kunai na druhý konec třídy a tak pečlivě sleduju, co se bude dít. Najednou se Yugakage objeví na druhé straně třídy.* ''Takže tohle je Hiraishin no Jutsu,'' *pomyslím si a následně se opět podívám za sebe a všimnu si, že muž prochází okolo mě. Najednou kunai položí na lavici a řekne mi, abych si ho nechala.* Děkuju Yugakage-sama, *řeknu a dívám se na kunai, který leží přede mnou na lavici. Raději jsem se ani nedívala na pohledy ostatních.*
Suzuya: *Samozřejmě že děti div nezešílí když Suzuya začne nabízet, že jim ukáže jednu ze svých technik. Podívá se na učitele a vytáhne jeden svůj bleskový kunai. * (Suzuya) – mohl byste ho položit na konec třídy? (Učitel) – Samozřejmě s radostí. *Učitel se zvedne a přejde na konec třídy k poslední lavici, na kterou položí onen bleskový kunai a pak se vrátí na své místo. Následně Suzuya použije Hiraishin no Jutsu a prostě se teleportuje na druhou stranu třídy ke svému bleskovému kunaii, který pak jen vezme do ruky. Kunai je pozlacený, jak se Suzuya vydává zpátky k učiteli tak když prochází kolem lavice Kami, tak jí kunai na lavici položí. *Nech si ho.
Kami: *Jen se usměju a dále sleduju Yugakageho.* ''Nevím, jestli má odpověď byla úplně správná, ale tak jsem to prostě cítila,'' *řeknu si pro sebe. Následně řekne, že už byl měj jít a tak si jen povzdechnu, protože to znamenalo, že zase bude nudná hodina. Když se pak zeptal, jestli chceme, aby nám ukázal jednu z jeho technik, tak jsem jen zakývala hlavou, každá vteřina, která bude zábavnější než tahle hodina bude super.*
Suzuya: Opravdu někdo takový by jednou mohl zastoupit moje místo a to bez debat. *Poví si pod nos, někdo kdo je blízko Suzuyi by to možná mohl zaslechnout, jako je třeba učitel nebo pár dětí ve předních lavicí ale zbytek třídy asi ne. *Takže brzo bych asi měl odejít, aby mohla pokračovat vaše běžná výuka, takže chce, abych vám ukázal jednu ze svých Ninjutsu technik?
Kami: *Nad slovy Yugakegeho se usměju a lehce se začervenám.* ''Heh pochválil mě samotný Yugakage, to tohle bych opravdu netušila,'' *pomyslím si a dále sedím, když se na mě všichni podívali, tak jsem jen pokrčila rameny a lehce jsem se snažila schovat za lavici a vyslechnu si další otázku.* ''Takže, jaký mám sen,'' *pomyslím si a lehce si povzdechnu, když všichni začnou mluvit jeden před druhého různé odpovědi. Najednou jsem si všimla, že se na Yugakage podíval, takže asi bude moudré nad svou odpovědí trochu více popřemýšlet.* ''Co chci v životě vlastně dosáhnout, co je nejdůležitější,'' *pomyslím si a na chvíli se podívám z okna. Po chvíli jsem odpověď znala a tak jsem se podívala na muže stojícího před třídou a trochu váhavě jsem se dala do řeči.* No nevím, jestli je to sen, cíl nebo co to vlastně je. Myslím si že více než říkat jaké hodnosti bych chtěla dosáhnout je pro mě asi důležitější to, co bych chtěla v životě udělat nebo se pletu? Myslím že není důležité, jestli jsem Yugakage nebo jen chuunin nebo cokoliv budu, ale vždy budu chtít chránit vesnici a zajistit, aby přežili ti, kteří zajistí chod vesnice později, *řeknu lehce nejistě.*
Suzuya: *Usměje se na Kami a poté se podívá na učitele. * (Suzuya) – Tato dívka se dostala nejblíže myslím si, že ona to někam dotáhne, už jen dle té odpovědi si to dovolím říct. *Učitel se udiveně podívá na Kami a stejně tak udělají i ostatní studenti. Někteří sice závistivě ale někteří mají udivené výrazy, jakoby ji obdivovali. Tak pochválil ji samotný Yugakage to je už něco ne? * (Suzuya) – Povíte mi, jaké máte sny? *Následně jakoby Suzuya doslova spustil lavinu, neboť odpovědi přicházeli jedna za sebou. Někdo se chce stát výtečným lovcem odměn, někdo stopařem, někdo Anbu či lékařem a někdo dokonce i že chce být dalším Yugakagem. Suzuya ovšem očekává hlavně to, jak odpoví Kami. *
Kami: *Sedím a dále sleduju tabuli a před ní stojícího Yugakageho. Po chvíli se sensei zvedne a začne vybírat papírky. Normálně bych se v téhle době už asi nudila, ale dneska tomu tak nebylo, celkem mě i zajímalo, jak to berou ostatní ze třídy. Když po chvíli Yugakage promluvil, tak jsem zvedla hlavou a poslouchala jsem. Když řekne, mojí odpověď, tak se lehce podivím, že to bylo no skoro správně. Poté co domluví a zeptá se, kdo to napsal, tak jen polknu a chvíli se na něj dívám.* Já,* řeknu potichu a následně zvednu ruku.*
Suzuya: *Prohlédne si všechny děti a tak se ujistí, že nikdo už nepíše. Pohled přesune tedy na učitele. * (Suzuya) – Prosím mohl byste to vybrat? (Učitel) – Samozřejmě jak si přejete. *Učitel se pak zvedne a rychle vybere všechny papírky, které pak Suzuyovi předá a opět se posadí. Suzuya si postupně pročte veškeré odpovědi a některé ho i mírně překvapily, byla tam totiž i odpověď stylu vojáci, Ninjové, lékaři. *Jsou to opravdu pěkné odpovědi, nejblíž se ale dostal ten, kdo napsal obyvatelé vesnice. Sice to není tak úplně, co jsem myslel ale i toto je prakticky správně, každopádně já mám názor, že nejdůležitější jste vy, děti. Děti jsou totiž příprava na další generaci, a kdyby nebyli děti tak by vlastně nic nepokračovalo a neexistovala by žádná budoucnost. Každý z vás je pro vesnici moc důležitý a je jedno, že jste teprve studenti na akademii. Mimochodem kdo napsal, že nejdůležitější jsou obyvatelé vesnice?
Kami: *Sedím a sleduju Yugakaegho čekám, co řekne.* ''Hmm, zajímavé, že přišel zrovna sem do třídy,'' *pomyslím si a dále ho sleduju. Po chvíli řekne, že má pro nás otázku. Následně si tedy vezmu nějaký papír a tužky a pozorně čekám na jeho otázku. Když řekne otázku, tak se zamyslím.* ''Kdo je nejdůležitější ve vesnici? Když to není hlava vesnice, tak to musí být někdo, kdo ve vesnici žije, přece jen, co by byla vesnice bez obyvatel, takže lidi, kteří žijí,'' *pomyslím si a následně na papír napíšu obyvatelé vesnice. Poté zvednu hlavu a dívám se na tabuli, která je za ním, aby to nevypadalo, že ho sleduju.*
Suzuya: *Všechny děti jsou úplně, mimo že se tam zjevil samotný Suzuya, přesně proto dělá vše, co dělá pro budoucnost svých vlastních lidí a toto je budoucnost celé jeho vesnice. Určitě vesnici nedostal tam kde je jen kvůli osobnímu profitu ale právě kvůli lidem uvnitř této vesnici. Zhluboka se nadechne a věnuje všem dětem přátelský úsměv. * (Suzuya) – Mám pro vás otázku, uvidíme, jak si s ní poradíte. Každý si vezme kousek papíru a něco na psaní a svou odpověď na ten papírek napíše dobrá? *Dá jim trochu času, aby si mohli připravit nějaký ten papírek a psací potřeby. *Takže kdo je nejdůležitější ve vesnici? Jaká skupina lidí je z celé Yugakure nejdůležitější? Nesmíte napsat Yugakageho nebo tak dobrá? To je jediné pravidlo.
Kami: *Další den co jsem došla do akademie a hned jsem šla do třídy, protože jsem dorazila těsně před začátkem vyučování.* ''Proč bych tady musela být zbytečně brzo, že,'' *pomyslím si a následně se posadím na své volné místo, které už raději zůstávalo volné. Následně jsem seděla a poslouchala jsem senseie. Bylo pravdou, že dneska mě to nudilo, jak jak to vypadalo, tak se mělo stát něco, co běžné vyučování změní na zajímavé. Otevřely se dveře a někdo vešel dovnitř. Následně jsem otočila hlavu, abych se podívala, kdo to vlastně přišel.* ''Tohle je přece Yugakage,'' *pomyslím si a hned se dívám zpět na senseie. Když senseie posadil, tak jsem jen lehce pokla, protože jsem tušila, že hlava vesnice bude mluvit. Když se pak zeptal, jestli víme, kdo je, tak jsem souhlasně kývla hlavou.* Yugakage-sama hlava vesnice, *řeknu a následně mlčím a sleduju ho.*
Suzuya: *Suzuya se rozhodl, že se zajde podívat do Akademie, jako vždy má svůj aktivní Rinnegan, který by stejně nemohl deaktivovat i kdyby chtěl. Na dlaních má značky Meitonu a na čele pečeť Byakugō no In. Oblečený je v ( odkaz » ) a přes levé rameno mu visí připevněný klobouk Yugakageho. Na prostředníčku pravé ruky má prsten Yamiwa. Prsten Suzuyovi umožňuje vidět negativní emoce osob jako temnou auru kolem nich (čím jsou emoce jako nenávist, odpor a bolest silnější, tím je aura výraznější). Zároveň má pasivní efekt, že zesiluje ninjovu temnou chakru a tím zesiluje všechny techniky ve spojení s temnou Chakrou. Vybral si náhodně jednu třídu, kam klidně vešel, zrovna když probíhalo vyučování. Učitel ten z toho dostal skoro infarkt, sice prve chtěl nadávat, kdo ruší jejich vyučovaní, ovšem stačilo se pořádně podívat a ihned mu došlo kdo to je. Učitel se tedy uctivě uklonil. * (Učitel) – Vítám vás Yugakage-sama, čemu vděčíme za vaší návštěvu? *Zeptá se, jakmile se narovná. * (Suzuya) – Přišel jsem se podívat, jak probíhá výuka budoucí generaci naši Ninjů. *Učitel si sedne a nechá to celé tedy na Suzuyovi. * (Suzuya) – Ahojky, počítám s tím, že asi víte, kdo jsem že?
---: ---
Uychi: *Pohlavek od Aychiho byl nečekaný, tudíž mě trefil* Nestresuj se... vždyť jsme jen na akademii, ne ? " Proboha... co to musí zase předvádět ? Ikdyž...je to Aychi, takže mě to moc nepřekvapuje" * Po Aychiho Větách o začátku a vhodu učitele do třídy následuju Aychiho a následně si sednu vedle něj.* Nemusíš se vsadit... taky si myslím, že to bude to stejné... pořád dokola. *Odpovím stejně hlasitým šepotem*
Aychi: *Dám mierny pohlavok Uychimu* VIEŠ AKÉ STRESY SI MI SPRAVIL? ''Musim sa ukľudniť je tu príliš veľa ľudí na to aby som vybuchol.'' Dobre Uychi začíname *Učiteľ vchádza do triedy* Práve teraz. *poviem a sadnem si, naznačím Uychimu nech si sadne ku mne.* Dnes to bude to isté, stavím sa s tebou *pošepkám ale tak aby to Uychi počul*
Uychi: *Otevřu dveře a rozeběhnu se po chodbě největším sprintem* "Ještě mám pár minut, to stihnu! No... aspoň se ráno protáhnu." *Běžím ještě nějakou chvilku a poté se najednou zastavím a otevřu dveře. Následně mám rozhled na celou třídu.* "Hm... zase ty stejné tváře... každý den to samé." * Dojdu si pomalým krokem k mému Bratrovi* Neboj... dneska pozdě nepříjdu. Dneska fakt ne. Za jak dlouho začínáme ? *Začínám přemýšlet, za jak dlouho bychom mohli začít.*
Aychi: ''Ďalší nudný deň, prečo je to v kuse to isté ?'' *Pokrútenie hlavou* ''Aspoň že so mnou chodí moja dvojička, sme tu úplne špičky. Nikto nie je lepší !'' *Nahodí úsmev na tvár* ''Kde sakra Uychi trčí ? Za chvíľu začíname a on nie je nikde. Fúha dúfam že to nezmešká to by bolo zase problémov.'' Je veľmi veľa myšlienok ktoré chodili Aychimu po hlave. Dnes ako keby nebol vo svojej koži alebo čo. Určite si to všetci všimli. Aychi je pohodár, no dnes mimoriadne kvôli bratovi stresoval. ''KDE TO KRPATÉ DECKO TRČÍ ?'' Bol starší od svojho brata. Síce iba o minútu ale aj to sa ráta. Mohol alebo teda chcel ho volať krpec aj keď od neho nebol vyšší. Vždy keď sa otvorili dvere dúfal že to je jeho brat. No ešte stále neprišiel. ''Dúfam že má aspoň adekvátnu výhovorku.'' *Nervózne pobehovanie po triede*
---: ---
Saya: Jasné tak teda jdeme na naší misi. *Pronese Saya a vyrazí společně se Shikim. Je jí jasné že bude vést jejich cestu neboť Saya to četla a stihla si to prostudovat a tak na rozdíl od Shikiho ví, kudy mají přesně jít. Samozřejmě si cestou pro jistotu ještě zkontrolovala, zda má opravdu všechno. Naštěstí všechno ale má a tak může v klidu jít na misi. * (Dále se bude pokračovat v dalším rpg/misi)
Shiki: Nooo *Zamyslel se při tom když ji poslochoual a přikyvoval. * Umm dobře tak tedy vyražme. *PRonesl, přičemž si kontroloval zda má ještě navázané Wayi na shurikenech a kunaiich, přičemž zda má část obyčejných shurikenů a kunaiu sebou. Poté se šel jen ke dveřím obout. Čekal, že ho bude Saya následovat a že vyrazí.*
Saya: * Saya si sedne a vezme si dopis se zadáním mise. Podívá se do něj a začne si pročítat to zadání. Sice ji to přijde jako nudné ale Saya nemá, právo na to zpochybňovat jaké mají zadání mise. Tak tedy jen sedí a čeká na Shikiho. Přemýšlí, jak tu misi vyřešit co nejrychleji to jen půjde. Když dorazí Shiki a zeptá jaké je zadání mise tak se na něj ani nepodívá a ještě jednou si pročte zadání mise. *No nějakej zloděj v Yugakure vykradl několik obchodů a je to Shinobi, který by měl být na úrovni B. No je to už pár dní ale měl by se údajně nacházet v opuštěném kamenném dolu kousek od hranic ze Zemí Dělníků. No je tam napsáno, že ho nesmíme zabít. Jinak bude mise považovaná za nepleněnou. To je celkem jednoduché zadání ne? I když nejspíš tam budou nějací poskoci, ale jejich hodnost by neměla překročovat hodnost C/B. Je pravděpodobné, že to budou stejně poskoci se schopnosti na úrovni C.
Shiki: *Přikývnul, načež když se Saya vydala k nim domů se připravit tak on se vydal do budovy kde sídlil kage. Nějakou chvíli mu trvalo než se dostal do budovy kageho, stejně mu nějakou chvíli trvalo než z ní opět vyšel. Dostali B rankovou misi, leč netušil zadání. Od toho měl dopis, nebo co to bylo ,ve kterém to bylo napsáno. Následně se tedy vydal domů, kde chtěl oznámit, že misi dostali. Každopádně cesta mu zabrala dalších pár minut a když dorazil domů, bylo jasné, že Saya už je připravená, což také byla pravda.* Umm tady zjisti jaké je zadání, jdu se též nachystat. *Pronesl, přičemž položil na stůl dopis a vyběhl po schodech nahoru se převlíci. Vzal si své oblečení, splu s čelenkou obvázanou kolem pravé ruky a katanu si připevnil dozadu za pas. Když byl kompletně připravený, sešel po schodech dolů, zamíříc za Sayou.* Tak co máme udělat? *Optal se jí. Čekal, že to přečetla.*
Saya: Jako jasný ale tak prostě. To je, jedno ty prostě zařiď nějakou misi a já se jdu domů připravit. Vezmu si výbavu a tak dále. Tak zatím. Přijď pak domů, až budeš chtít vyrazit. *Saya se otočí a vyrazí rovnou domů se převléknout do ( odkaz » ). Na ruce si ještě připevní zápěstní nože a zbytek výbavy skončí ve svitcích. Tedy pár kunaiů, Shurikenů, Senbonů a výbušných lístků si dá do pouzdra na pravé stehno ale zbytek má ve svitcích. Svitky má v pásu na svitku v oblasti ledvin. A pak jen sedí v obýváku a čeká na Shikiho. Rodiče nejsou doma a tak se ještě zvedne a do svitku zapečetí nějaké jídlo a pití. *
Shiki: *az ted se podiva na sayu vicemene z vyrrazem jestli si z nej xela srandu nebo jak. Pote se jen zhluba nadechne a vydechne.* Zazadame o misi. Nebo snad nevis jak se to dela? *Opta se ji s lehce pozvedlym obocim. Nejak necgape jakro ze nevi ze se da zazadat o misi a pokud je volna tak jim muzou pridelit danou misi.*Ale jestli nechces.. *Doda jeste, pricemz otazky co pijlaxala oredtim nejak moc neresi. Nemel proc*
Saya: He? Misi? Nemyslíš si, že bys musel nejdřív nějakou od Yugakageho dostat? *Saya je trochu mimo ohledně toho že Shiki na ní zničehonic vytahuje nějakou misi. Ovšem nepřijde ji, že by ji Shiki odpověděl úplně upřímně ohledně toho, zda ji má rád. Ale je to možná jen tím že Saya je trošku na hlavu. Nebo prostě nějaký výplod jejího šíleného mozku. *Jako nechápu to, jako půjdeš do jeho sídla a řekneš, dědku dej sem misi?
Shiki: Znám jenom sumi a ani nevím, že má sestry. *zareagoval, načež si vzpoměl jak sním sumi běhala po vesnici na zádech kvůli tréninku. Celkem špatná vzpomínka, přičemž se zamyslel nad její otázkou.* Vždyť jsi moje sestra, mám tě rád. *Pronesl, přičemž se ušklíbl. No nějak nezaregistroval, že se na něj dívá a koukal se dále na akademii. Pomale všichni mizeli a začínalo se v ní zhasínat.* Saya.. poďme na misi *Navrhl po chvíli.*
Saya: No například Chiko Saoketsu a Sumi Saoketsu jsou sestry a mají se dost rádi. Tedy aspoň mi to přijde. A neodpověděl jsi na otázku. Řekni mi upřímně do očí, zda mě máš rád. *Zeptá se Saya a podívá se na něj. *Takže? Máš mě rád Shiki? A prosím buď upřímný.
Shiki: *Celkem ho zaskočí její otázka co mu právě položila. Absolutně to nečekal, přičemž se neodvážil uhnout pohledem z akademie a chvíli i mlčel.* jak to myslíš? *Optal se jí. Moc dvojčat neznal, tudíž tak nějak netušil jak to vlastně myslí stím chováním dvojčat. Každopdáně musel prvně zjistit jak to myslí, než prvně odpoví. NAvíc neznal odpověď na druhou otázku.*
Saya: Nejspíš máš pravdu, ale mě by spíš zajímalo. Prostě jako proč vztah mezi tebou a mnou nevypadá jako vztah dvojčat. Shiki? Upřímně, máš mě rád? *Zeptá se zvědavě Saya a pozorně sleduje okna Akademie. *
Shiki: *Poslouchal její otázku. Ikdyž ji tak nějak poslední dobou v lásce neměl, tohle on nějak neřešil. Ale měl pocit že jeho sestřička potřebuje nějakou útěchu nebo podepřít nějak. Aspoň něco v čem tomuhle věřil. Sám netušil proč pro ně přišli, ale musel vymyslet něco.* Umm je možné že rodiče těchto dětí nejsou Shinobi, nebo aspoň jeden z nich a proto mohou. Nejspíš byli na nějaké misi a prostě nemohli. *Pronesl, přičemž se ušklíbnul.* Nezapomeň, že někteří teprve v našem věku prochází geninskou zkouškou a né v šesti letech. *Pronesl, přičemž i upozornil na to, že zkoušku plnili poměrně dřívěji než ostatní.*
Saya: Zajímavá myšlenka, která stojí za přemýšlení. Ale nejsi špatný Shinobi a nemyslím si, že jsi na tom špatně, abys musel přemýšlet, jaké by to bylo, kdybys dával pozor. *Saya se nyní taky trochu zamyslí a uvědomí si, že má Shiki v jednom ale pravdu. *Vlastně máš pravdu. Rodiče pro nás na akademii nepřišli ani jednou. Když nás přijali na akademii tak se tu taky neukázali a dokonce ani, když jsme zvládli Geninské Zkoušky tak tu nebyli. Shiki-Nee? Proč nejsem jako ostatní sourozenci?
Shiki: *Poslouchá ji přičemž nad tím tak nějak i začne přemýšlet. Celkově si přemítá všechno co se událo ten den.* Aktivace a užívání prokleté pečetě jeho uživatele vyčerpává, tudíž jsem za to ani já nemohl. *Pronesl, přičemž se ušklíbl. Pamatoval si moc dobře že Saya zabila jednoho sama a on přitom zabil několik banditů. Vzápětí mu však položila další otázku, která ho vyvedla z rozmýšlení a trošku sebou trhnul.* No vpodstatě ano, tak nějak přemýšlím, jaké by to bylo kdybych dával pozor. Či vlastně proč pro nás nechodili rodiče jako pro tyhle. *Pronesl. Byla to blbá myšlenka, ale tak co už.*
Saya: Hm proč? Já ani nevím tak to jak zranili Satsuki mě trochu naštvalo a já jsem za to vinila tebe. Nevím ani jsem tehdy nemyslela. Možná jsem jen vypěnila za to, jak jsi mě vždy shazoval ale to je už jedno je zbytečnost to řešit. Ehm takže co tu vlastně děláš? Vzpomínáš na staré časy v akademii? *Zeptá se ho zvědavě Saya a vykouzlí si na tváři úsměv. *
Shiki: *Vlastně ji nenabídl místo k sednutí a už se posadilo. Radši to však nijak neřešil a dále se díval na akedemii jen ji trošku poslouchajíc.* Umm tak proč? *Optal se jí, přičemž se na ní ani nepodíval. Vlastně nechápal proč to udělala a netušil to. Každopádně neměl v plánu jí to nějak odpouštět nebo něco. Neměl k tomu důvod a to že se omluvila důvodem též nebylo.*
Saya: * Saya si tiše sedne vedle Shikiho a podívá se na Akademii. Dlouho ji pozoruje, než se rozhodne na Shikiho znovu promluvit. *Ehm Shiki-Nii? Já to ehm. Ten dopis jsi určitě tehdy našel na naší první společné misi. Každopádně je mi to líto a omlouvám se. *Toto Saya už myslí naprosto upřímně, ale po celou dobu se na něj nepodívá ani na malý okamžik. Jen se dívá do oken akademie. *
Shiki: *Sleduje lidi jak si berou své děti a celkově tak akademii. Stejně jako vidí, někter učitele jak též odchází. No vtom na něj promluvil pro něj dobře známý hlas a on odvrátil pohled od školy a podíval se na Sayu, která na něj mluví.* Jen to tu sleduji. *Odpověděl jí. Nebyl zrovna nadšený z toho, že tu byla i jeho sestra. Netěšila ho její přítomnost a nebyl ani zvědavý na nějaké její poznámky. Každopádně se vrátil pohledem k lidem aby mohl sledovat i jejich pohyby. Přece jen kde najít nejleší pohyby k souboji, přece je může zkusit vysledovat z běžného pohybu. Teda aspoň něco málo.*
Saya: * Není to moc dlouho co Saya skončila se svou třetí misí typu B. V Yugakure se nachází sotva 12 hodin ale necítí se moc unaveně a tak se vydá na procházku po vesnici. Ani neví, jak ale tak nějak se dostala k Akademii a dokonce si všimne Shikiho. Do dnes nechápe, proč neustále nosí tu svoji masku, ale radši to neřeší. Saya přistoupí k Shikimu a zjeví se jí na tváři úsměv. I když je to falešný úsměv ale Saya je dokonalá herečka takže to stejně Shiki nejspíš nepozná. *Ahoj co tu děláš?
Shiki: *Bylo pozdní odpoledne a na akedemii akorát lidé končinili. Nebo spíše žáci a učitelé. Shiki seděl ve svém oblečení spolu s maskou na obličeji naproti akademii a asi hodinu sledoval okna akademie. Tudíž zaznamenával i žáky sedící v lavicích a též jejich učitelé, vykládající jim různé výklady. Přitom se mu hlavou honili myšlenky ohledně jeho studii akademii. Možná neměl hodiny prospávat, ale spíše ho trápilo to, že se již nemůže takto pořádně prospat a být tak bezstarostný. Musí trénovat, plnit mise bez kterých by neměl peníze a také se věnovat i jiným věcem než jen spaní v lavici. Na chvíli se mu i zdálo jako kdyby na místech kde dříve sedával on Saya a Satsuki je viděl, ale toho se zbavil lehkým zatřesením hlavou. Lidé však zatím začali vycházet z akademie, na děti tu dokonce čekali rodiče, kteří sem dorazili před chvíli a radovali se se svými dětmi z nově naučených věcí.*
---: ---
Masaki Juuzou: *Masaki měl mít dnes Geninské zkoušky ale nějak na ně ne pospíchal, jelikož se musel pečlivě připravit no ve skutečnosti si jen musel vybrat oblečení, které si nakonec vybral, vzal si jen výrazně černé džíny z rozeplou černou košilí ještě než vyrazil tak se pořádně najedl a ještě pořádně učesal, než vyrazil. *“hmm jsem zvědavej, jak dobrej budu. *Když dorazil k akademii tak tam bylo dost děti, které zde též čekaly na to, než půjdou na řadu ale Masaki měl v píči a prostě pochodoval dál k třídě, než aby čekal v řadě prostě přebíhal ale když byl skoro u třídy tak ho zastavil jeden z rodičů. *hele chlapče neměl bys předbíhat i na tebe dojde řada. *Masaki se zastavil a koukl se na toho muže. *hmm taková sklesla opice mi nebude co mám dělat*to může trošku naštvalo ale nenechal se vyvodit. *hele takhle semnou nemluv jsem dospělý a ty malý kluk takže bys mohl projevit trošku respektu nemyslíš? (Masaki) - hele staříku já si budu mluvit, jak chci kdy chci a co chci ty opice a víš proč? Protože já jsem Masaki Kamishiro JUUZOU.*to Juuzou velice zdůraznil. *a jestli nechceš mít problémy tak si sedni a moc nemluv jinak by se ti taky mohla stát nehoda. *pronesl Masaki ale dal se tím nezatěžoval a vešel do třídy, kde měl být zkoušen ve třídě, kde byl Yugakage, jeho Sensei a nějaký Jounin.*dobry den omlouvám se, že jsem sem vtrhl, ale nemám na vás čas jsem Masaki Kamishiro JUUZOU.*Opět zdůraznil. *takže mužem začít ne? *Masaki nečekal ani na jejich odpovědi a okamžitě poskládal a vyvolal 4 bunshiny.*to by bylo ne? Takže je to ok. *dále poskládal, pečete na Henge a přemění se na samotného Yugakageho. *taky paráda ne? Takže ještě jedna technika a je to. *Masaki zrušil Henge a vyběhl po stěně až na strop (Kinobori no Waza nebo jak se to píše.)*pak seběhne ze stěny a jde rovnou ke stolu kde je Yugakage a ostatní. *takže jsem Genin? *všichni byly dost zmatený ale nakonec se poradili a Yugakage vytáhl čelenku. *to že jsi Juuzou ti nějak nepomůže ještě jednou něco podobného a budeš mít problémy je ti to jasný? *řekne Yugakage a podává mu čelenku kterou si Masaki okamžitě vezme a přiváže si ji na pravé stehno. *jasny dědo ale moc se nerozčiluj jinak ti praskne cévka a budeš v prdeli. *dodá Masaki a uteče co nejrychleji pryč.*
Koniec: -
Shiki: *Když zaveli konec, nechá si sebrat papír. Nech však zvedne zadek zw židle. Satsuki už se loučí.* Tobě taky... *Zareaguje na Nin chtěl si sní zase zatrenovat. No očividně měla na Práci něco jiného. Chtěl ji dokonce vrátit ten Fuuma shuriken. No též sw tedy nakonec zvedl a vydal se domu.*
Satsuki: STOP! *Zavelí sensei a jeho kolegovia začnú zbierať hárky* Môžete odísť domov. Príde vám do pár dní dopis, v ktorom bude uvedené, či ste uspeli alebo nie. Rozchod. *Satsuki sa postaví a vezme si všetky zbrane, ktoré sa zdá, že brala zbytočne. Netušila, či ju nečaká nejaká bojová skúška* Umm držím palce. *Povie tesne predtým, než opustí učebňu. Znova je červená a nechce, aby to ktokoľvek videl, preto sa snaží čím skôr vypadnúť*
Shiki: *Byl v hájí, dostal ze sebe akorát to, že vítr by měl být silnější než blesk. \"Hmm tak to zkusíme odůvodňovat... Vttr rozfouká oheň.. Tudíž je slabší... Oheň uhasí voda.. Tudíž by měla být silnější voda... No a to poslední asi typnu.. \" Pomyslel si, přičemž namaloval správné vztahy mezi danými elementy jak se patří. Poté si oddehl. No ještě si chtěl test prohlédnout kdyby tam udělal chybu. Pročítal si odpovědi, přičemž na ně koukal. \"Hmmm \" Zamrčel si v duchu u toho, načež na to přišel \"Ty debile zapomněl si Kazekage\" Zanadával si v duchu, přičemž ho tam dopsal a následně na zopakování Satsuki otočil test vzhůru nohama a čekal, měl strach z toho zda to udělal nebo ne.*
Satsuki: *Najradšej by sa pozrela, či to jej spolusediaci tiež celkom zvláda. Jaksi jej záleží nielen na svojom ale aj na jeho postupe. Zhlboka sa nadýchne a pokračuje na ďalšie otázky, pričom sa snaží čo najviac sústrediť* "Technika premeny... Shit, jedna z mála techník, ktoré neviem! Ale ja sa volá..." *Snaží sa v pamäti vyloviť názov techniky, ktorá sa učila na akadémii* "Henge no Jutsu! Jop, to bude ono... Ďaleeej... Ak bude proti mne presila? Že váhaš, človeče! Jasné, že volím útek šmarja, zabiť sa nenechám." *Pretočí nad tou otázkou očami, akoby šlo o niečo absurdné* "Kagovia dedín... Tsuchikage v Iwe, Mizukage v Kiri, Hokage v Konohe... Raikage v Kumo a Kazekage v Sune. Oh ale som tu asi jediná, kto vie, kto bude novým Raikagem! Tomu hovorím privilégium vy smradi! *Uškrnie sa pri predstave, že je v niečom lepšia, než iní* "Najťažšie misie... Fuuu a to mám ako genin ako vedieť?" *Zavrie oči a snaží sa spomenúť si na všetko, čo videla v čase, kedy bola naposledy u Yugakageho. Vybavuje si interiér jeho kancelárie, rovnako jeho ochranku a takisto aj papier zarámovaný na jeho stole. Boli na ňom vypísané rôzne druhy misií a na spodku misia s rankom S+* "Jop, už to mám!" *Zapíše do hárku odpoveď a pozrie na ďalšiu otázku* "Tri základné ninja zbrane... Kunaie, shurikeny, senbony? Kto vie. Odkedy je shinobi pravým ninjom? Pche, od genina. Oh a posledná!" *S napätím pozrie na poslednú časť hárku* "Ktorý element porazí aký... Hmm slabinou Katonu je Suiton, slabinou Suitonu zase Doton, Raiton je silnejší než Doton ale slabší než Fuuton. A zakončuje to Katon, ktorý poráža Fuuton." *Zapíše aj poslednú odpoveď a položí pero vedľa papiera. Papier otočí na druhú stranu a čaká, čo bude ďalej*
Shiki: *Zasekl se též u třetí otázky, leč zamyslel se nad ní trošku déle, než mu dopla odpověď. "Hmmm... asi to mám...." Pomyslel si a začal psát. "Pokud mám dostatek chakry a mám jisottu, že se na mne na otevřené vodní hladině nikdo nevrhny tak si vyberu vodu, pokud však nemám tu jistotu či nedostatek chakry vyberu si kameny... Kvůli schovce... " Napsal na papír, přičemž byl tak trošku spokojený ze svou odpovědí. No následovala další čtvrtá otázka. "Jak se nazývá technika, kterou se dá na někoho přeměnit. Pfff to jsem dělal při geninských.. Jmenuje se Henge no jutsu. "Vypisoval další otázku, načež si začal číst pátou. "Co udělám, když mám proti sobě přesilu. Utéct nebo bojovat? Nooooo těžká to otázka... hmmm když vím že jsem silnější, tak zůstanu, když ne tak zvolím ústup. "Napsal další odpověď a zatím to pro něj vypadalo dobře. "Tak vzhůru na další otázku. "jména Kagů.. HA na to jsem dával zrovna pozor... Hokage, Mizukage, Raikage, Tsuchikage" Napsal všechny a byl opět spokojený... "Mám to v kapse.. .to půjde." Nejradši by se podíval jak je na tom Satsuki, ale radši nechtěl odvracet pohled aby je oba náhodou nevyhodili. "Jaké mají označení mise s nejvyšší prioritou.. Pfff jasně že S" Další otázku měl z krku a byl za to velmi rád. "Základní ninja zbraně? Pfff shuriken, kunai, katana, wayia. "Odpověděl hned na další, načež se hrnul ke konci. "Genin.. To je jasné.. Pfff taková otázka od kdy je shinobi doopravdy uznán za ninju? tsss mě podceňují... " Proudí mu v hlavě, načež se dostane k další otázce, která by měla být již poslední... "A kurva.... síly elementů... který je silnější.. jsem v řiti... " Zanadával.. Nevěděl. Nemohl si za boha vzpomenout...*
Satsuki: *V poslednej chvíli pád zabrzdí tým, že sa zachytí o lavicu. Zahľadí sa do svojich otázok a zapne pero. Vďaka veľmi dobrej pamäti sú pre ňu spočiatku otázky jednoduché* "Katon, Suiton, Raiton, Fuuton, Doton." *Hovorí si v duchu a zároveň s tým aj píše. Sama ovláda dva elementy a názvy zvyšných troch by si nezapamätal len hlupák* "Veľké dediny... Konohagakure, Kirigakure, Iwagakure, Sunagakure...a sprepadená Kumogakure." *Prívlastok ku svojej materskej dedine samozrejme nenapíše, hoci ju to k tomu aj celkom láme. Tretia otázka ju trochu zaskočí, keďže si nie je istá odpoveďou* "Som zranená a mám si vybrať, či ísť pomedzi skaliská, kde nebudem plytvať chakrou alebo pôjdem po vode s využitím chakry, čo bude znamenať kratšiu cestu... Mnaaah, sa stavím, že to bude nejaký zasraný chyták." *Zamračí sa a prepaľuje papier pred sebou nakoniec tam však napíše vodnú cestu. Sama vie, že by to zvolila. Radšej vyplytvať trochu chakry, než vykrvácať*
Shiki: *Sleduje její rozjaření z toho, že tu sedí Shiki. No trošku se na tom pobaví, ale jen chviličku, protože prvotní překvapení přes rozespalé oči neviděl. Pod maskou si zývne, no i tak si dá před pusu ruku jako slušně vychovaný. Poté se trošku narovná a při příchodu senseie se protáhne.* Můžu opisovat? nic nevím. *Pronesl, hned poté co bylo řečeno že se to nesmí jen jako takovou blbou otázku. Možná jako odlehčení situace. No když jim rozdali testy jen chytil tužku do ruky a byl připraven. Na povel však otočí papír a zahledí se do něj. Nejdříve tak nějak ledabyle pročte otázky, než se vrhne do první. "Hmm druhy elementůů....." Chvíli přemýšlí." Katon, Suiton, raiton aaaaaaaa ten poslední sakra... ha Doton" Diktoval si, přičemž si nadával, že si nemohl vzpomenout na ten poslední element. " Taaak jde se na druhou... Jak se jmenují hlavní vesnice.. Pffff proč to dávají do zkoušek v malé vesnici? Kirigakure, Konohagakure, Sunagakure, Iwagakure a Kumogakure" Mluví si takto v mysli aby mu to lépe sedělo a pomáhal si tak v soustředění*
Satsuki: *Mykne sa, keď ju ktosi osloví. Keď uvidí, komu hlas patril, začne to v nej horieť ako naposledy a srdiečko sa jej znova rozbúcha* E-e-em.... Ahoj. *Vykokce sa a upriami pohľad dopredu. Neznáša svoju zbrklosť a nepozornosť a absolútne nechápe, ako jej mohlo ujsť, vedľa koho si sadá* "Chjaj, tiež by nemusel stále chrápať, by mu aspoň bolo vidno do tváre." *Zafrfle v duchu. Našťastie do triedy vkročí akýsi sensei, ktorého nepozná a má v rukách nejaké papiere, najskôr pokyny ku skúške* Takže, zdravím všetkých nádejných chuuninov. Dnes sa uskutoční prvá časť celej skúšky, ktorá spočíva v teste. Otázky sú jednoduché, aj zložitejšie. Preverí to ako vašu inteligenciu, tak aj ďalšie využitie vás ako ninjov v praxi. Je zakázaná akákoľvek forma spolupráce, či už dobrovoľná alebo nedobrovoľná. Ak niekto bude odpisovať, vylúčení budú obaja. *Satsuki spadne sánka dolu a úplne zabudne na svoju problematiku. Príde jej nefér, že by mal byť odsúdený niekto, kto je v tom nevinne* Moji kolegovia vám teraz rozdajú papiere s testom, ktorý obsahuje desať otázok. Na ich vyplnenie máte len pol hodinu. *Ako rozpráva, tak postupne pristávajú na jednotlivých laviciach hárky s testami. Sú však prevrátené, aby nikto nemal výhodu toho, že otázky videl skôr* ZAČNITE! *Hlas senseia sa ozve po celej triede a Satsu od prekvapenia a vyľakania takmer spadne zo stoličky*
Shiki: *Moc dobře nespal. Věděl sice, že ho dnes čeká zkouška, ale to byl asi i ten důvod proč skoro nespal. Byl absolutně nevyspalý a od hodně brzkého rána vzhůru. Možná to byl též důvod, proč již byl mezi prvními pár přítomen v Akademii. Seděl v jedné třídě v zadní lavici, kde měl hlavu na stole. Přepadl ho spánek a tak nějak tu tedy zaspal. Přece jen měl půl hodiny do skutečného začátku. Byl tu test, no jediné v co doufal, že nedostane nějaké otázky z historie, nebo něčeho co ho nezajímalo. No na sobě měl své klasické oblečení s maskou opět nataženou až na nos. Když po chvíli si k němu však někdo sedl. Doufal, že bude sedět sám, ale asi mu to nějak nevyšlo a takpomale otevřel oči. Každopádně byl rozespalý a tak nějak mu trvalo se probrat aby vůbec zjistil kdo to je. Po chvíli však uviděl kromě obrysů i normální tvář.* Ahoj Satsuki. *Pozdravil ji rozespale.*
Satsuki: 1. Časť CHZ: *Konečne nastal deň, kedy má možnosť už nebyť naďalej len podradným geninom ale namiesto toho stúpnuť o hodnosť vyššie. Od rána má žalúdok na vode a sotva do seba dostane hrianku so syrom. Nemá v podstate ani potuchy, čo ju dnes čaká. Od Suzuyi to nejak nezisťovala, preto nevie, čo si vlastne so sebou vziať. Skontroluje si svoju ninja kapsu, ktorú nosí na pravej nohe. Vidí tam zopár kunaiov, shurikeny, pečať Fuin Fuda, plynové bomby, výbušné lístky a pár metrov drátku. Dlho zvažuje, či si vziať kušu alebo Wakizashi ale nakoniec sa rozhodne pre druhú možnosť. Oblečie si čierne tielko s golierom, jazvy na rukách zakryje bielymi rukávnikmi s čiernym zakončením. Rovnako zladené má aj kraťasky a topánky. Na jednu nohu si upevní ninja kapsu a na druhú svitok (zmluvu s Kuchiyose). Zhlboka sa nadýchne a vyrazí do ulíc Yugakure smerom k akadémii. Má sa tam uskutočniť Chuuninská skúška. Cestou stretne ešte zopár geninov, ako si to mieria rovnakým smerom a má pocit, že v nich spoznáva tváre bývalých spolužiakov. Istá si tým však nie je, keďže im príliš pozornosti na akadémii nevenovala. Pred akadémiou sa zastaví a premýšľa, kam vlastne ísť. Niektorí postávajú vonku s rodičmi, iní sedia na lavičkách a niektorých vidí vchádzať dnu. Rozhodne sa pridať k tretej skupinke a nasleduje niekoľko detí dnu do akadémie. Vojde do jednej z tried a usadí sa do poslednej lavice vzadu. Na stole má položené dve perá, ktoré môžu značiť len jediné - test. To zatiaľ Satsu moc nevadí, na testy je zvyknutá a hlúpa nie je*
---: ---
Chika Saoketsu: *Nedávno se Chika vrátila z mise. Byla to docela těžká mise a tak se vrátila dosti unavená a zničená. Taky to mohlo být tím že cesta domu byla na celé té misi to nejdelší. Když přišla byla noc. Celá vesnice byla zalitá tmou. Jen v pár oknech se svítilo, ale i tyhle světla pomalu zhasínala. Šla tedy domu aby si trochu odpočala. Doma byla taky tma. Tma a klid jako poslední dobu docela často. Dala si sprchu a šla spát. Ani nejedla, ňák prostě neměla chuť. Chika věřila, že lidé už zapomněli co se stalo a přestali kvůli tomu zbytek rodiny odsuzovat a proto se těšila na další den, kdy vyjde do ulic a všechno bude zas v pořádku. Ráno proběhlo v klidu. Chika si dala ještě jednu sprchu. Vzala si na sebe své oblečení a šla si dát snídani. Poté vyšla ven do ulic. Hned jakmile vyšla z baráku, nahodila na tvář úsměv. Ví že takhle lépe zapůsobí. Před barákem se ještě protáhla a vydala se na cestu. Jen tak se procházela, došla na náměstí, pak do parku. Šla dokonce i kolem akademie. "To už je let co jsem tady byla naposledy. Jó to byli časy." Pomyslí si se slzou v očích. Úsměv má ale na tváři pořád. Chvilku tam zůstala a zavzpominala. Poté se vydala dál. Do tý doby si kolemjdoucích vesničanů moc nevšímala a bylo jí dobře. Měla v plánu jít se bavit někam mezi lidi. Když ale viděla zas ty otrávený obličeje co na ni koukají přešla ji nálada. Uz hodněkrát přemýšlela nad tím ze by taky utekla, aby měli důvod koukat na ni skrze prsty. Nakonec se rozhodla pro to, co by nikdy nikoho nenapadlo že by zrovna ona udělala. Rozhodla se zkrášlit vesnici. A ne jen tak, že vyhodí odpadky co se válí po zemi. Nakoupila různé sazenice všech možných rostlin a vysázela je v parku kam to jen šlo. Až pořádně rozkvetou, vytvoří krásné, různobarevé obrazce. Opravila jednu polorozpadlou budovu na kraji vesnice. Vlastně jen vyhnala krysy, potkany a všeljakou havěť, která se tam shromažďovala. Vyhodila všechen starej nábytek, který rozštípala na kousky a nechala je volně na zatápění. Budovu vymalovala a vybavila nábytkem novým, muže si tam z toho někdo udělat obchůdek. Mno zabralo jí to celej den a byla strhaná jak ještě snad nikdy. "Teď už to snad nebude tak hrozný." Pomyslela a šla domu. Doma si napustila vanu a hodinu se v ní válela. Po dlouhé hodině vylezla, dala si něco malinkého k snědku a šla spát. Spala dlouho a tvrdě.*
--: --
Satsuki: *Prikývne mu na všetky jeho rady a pochopí, že sa o ich stretnutí nemá s nikým zhovárať. Objíme ešte Zikiho na pozdrav a vydá sa konečne späť do rezidencie Juuzou. Taťka už má o ňu určite strach*
Ziki Katsuki: No, já už to nějak vymyslím, hehe. Kdybych na to přišel, tak ti o tom řeknu, dobře? *Usmál se a vstal ze země, na které klečel. Poté už nechal Satsuki vzít si svou obálku a mít se k odchodu.* Tak fajn, měj se hezky. Uhm, rád jsem tě poznal, jez zeleninu, pozdravuj doma… No, vlastně nepozdravuj, hihi… A tak dále. *Ziki si poté vzpomněl na to, jak mu kdysi druhá Raikage prohlížela vzpomínky.* Jo a ještě něco. Hlídej si, aby se ti nikdo nedostal do hlavy. Existují techniky, které umožňují lidem nahlédnout do tvých myšlenek, aniž bys jim umožnila přístup. Dobře? *Mile se usmál a doprovodil Satsuki ven ze svého domu, poté zavřel dveře a šel si lehnout do postele. Přeci jen už se připozdívalo.*
Satsuki: *Spokojne jeho počínanie pozoruje a keď na ňu vybafne s otázkou okolo princípu fungovania zmluvy a kuchiyose, zostane v pomykove. Tak nejak tú otázku aj čakala ale sama na ňu odpoveď nepozná. V podstate ani nevie, či tá zmluva vlastne funguje* Ja neviem, onii-chan. *Povie a postaví sa. Zbalí zmluvu a vezme si už SVOJU obálku s peniazmi* A fakt už musím ísť... *Povie a zmluvu znova vloží do remeňu na stehne*
Ziki Katsuki: *Ziki kývne hlavou na znamení toho, že chápe a krev si rychle setře z ruky prstem, aby mu nezaschla. Už tak začínala schnout. Pak už jen stačilo prstem napsat jméno „Ziki“. Kdyby hodlal psát celé jméno, asi použije senbon, ale vzhledem k tomu, že Ziki je celkem jednoduché jméno, tak mu krev vystačila i s použitím prstu. Někde použil celé bříško prstu, někde jen část, takže to vypadalo skoro až kaligraficky.* A je to! *Vykřikl s úsměvem.* A jak si teď vyvolám nějakou tu kočku?
Satsuki: *Prestáva byť už nahnevaná, skôr to prechádza k otrávenosti* To je v podstate asi jedno... Ako vidíš, všetky tie podpisy sú dosť krivolaké a kostrbaté... Pravdepodobne je to asi jedno, možno tam ani nemusí byť to meno a stačí tam proste len krv... Sama neviem, ako to vlastne funguje. *Prizná sa a pokrčí ramenami. Pohľad presunie na stôl a skontroluje, či tam ešte stále je jej obálka*
Ziki Katsuki: *Ziki se nechal praštit a sledoval, co Satsuki vadí.* Jo, hehe. Vidíš to, mě to přišlo jak červenej inkoust. Nevadí, tak to prostě obtáhnu krví. *Poté si vytáhl senbon a hrotem si přejel po ruce, čímž si otevřel ránu a z ní vykáplo pár kapek krve, které mu po ruce začaly stékat. Nicméně se mu hned rána zašila černými nitěmi, které má ukryté v těle a které se takto automaticky starají o jeho tělo a případné rány, takže měl Ziki na ruce trochu krve, dostatek, aby se podepsal.* Uhm… A mám se podepsat prstem, nebo sebonem, nebo na to máš nějaký speciální nářadí? *Zeptal se Ziki, aby předešel dalším možným chybám.*
Satsuki: *Nechá sa pohladiť a spokojne zamrčí. Keď však Ziki odbehne pre pero, objaví sa jej za hlavou kvapka potu. Keď sa podpíše perom, jej zmätený výraz sa zmení na totálny poker face. Napriahne rúčku, aby Zikiho zľahka udrela po hlave* Ziki-oniichan je veľký baka! *Skríkne a s nafúknutými líčkami a zvrašteným obočím len pokrúti hlavou* Pozri. *Ukáže prstom na svoje meno v zmluve* Moje meno je napísané krvou. Rovnako mená ľudí predo mnou... Dokonca to máš aj tam dole napisané, baka onii-chan! *Prekríži ruky na hrudi. Je pomerne naštvaná, že jej takto zoškaredil svitok plný krvi*
Ziki Katsuki: „Jak se mi asi může takovej prcek odvděčit? Hah, leda tak, že mi vrátí prachy“ *Zamyslel se Ziki nad tím, co by Satsuki mohla mít, co by chtěl. Když pak rozprostřela smlouvu s kočičím kuchiyose a vysvětlila mu, co to je, byla to pro Zikiho naprostá novinka, přestože už několikrát viděl shinobi, co si přivolávali k boji zvířata.* „Ahááá! Tak takhle se to dělá! Heh…“ *Poté si klekl k ní a ke smlouvě a prohlédl si ji (tedy tu smlouvu). Následně se usmál a znovu jí trochu pocuchal vlasy na vršku hlavy.* Hodná holčička, hned si jdu pro pero. Minutku. *Odběhl si do pokoje, vzal si obyčejné, kuličkové pero a přispěchal zpět. Následně se podepsal pod Satsukino jméno ve smlouvě a nastavil dlaň směrem k Tsuki, aby si spolu plácli.* A jak to funguje?
Satsuki: *Nevie, čo si o Zikiho plánoch v podstate myslieť. Netuší, aké uplatnenie by mohli mať nejakí nebezpeční väzni a trochu ju táto informácia aj rozhodí* Som proste len zvedavá... *Je už plná tak tanierik odsunie a vypije pohár s vodou do dna. Pohupkáva nožičkami a s detskou nevinnosťou v očiach sleduje Zikiho* Za ten obed by som sa ti rada nejako odvďačila... A aj za všetko v podstate. *Povie a siahne rukou pod svoju sukňu. Nie je v tom nič zvrhlé, má pod ňou totiž v remeni uviazanom na stehne zasunutú zmluvu s mačacím kuchiyose. Nevie stále, aké následky tá zmluva bude mať do budúcnosti ale minimálne bude mať Zikiho autogram. Vytiahne zmluvu z tubičky a rozprestrie ju na zemi. Ukáže na miesto, kde je podpísaná ona a poťuká na mieste pod jej menom* Píše sa tu, že môžeš po podpísaní zmluvy privolať niečo zvané kuchiyose... mačky alebo tak nejak... Môže sa to zísť k boju. *Usmeje sa a čaká, či Ziki jej dar prijme*
Ziki Katsuki: *Ziki příliš nereaguje na její zvolání, že je vtipný a zaměří se rovnou na otázku, jestli plánuje v Kumo něco změnit, až „usedne na trůn“. Je pravda, že takto dopředu Ziki ještě nepřemýšlel.* Hmm? No, asi určitě. *Zamyslel se a uvažoval, co by mohl v Kumo vylepšit.* To je dobrá otázka. Asi změním všechno, hehe. Nové speciální útvary, nový systém, možná i nový způsob trénování studentů a geninů, jako jsi ty. Taky asi najdu i nové uplatnění pro vězně, ale ještě nevím jaké. Nooo, mám toho v plánu hodně. Proč se ptáš? *Zeptá se trochu zvědavě, ale předpokládá, že jí to prostě jen zajímalo.*
Satsuki: *S plnými ústami prikývne a spokojne si pochutnáva na jedle. Nemá v pláne toho veľa nechať ale začína byť celkom plná a to má za sebou len polovicu porcie. Rozosmeje ju Zikiho vtip o psovi, ktorého vlastne ani nemá* Ziki-oniichan je vtipný! *Zvolá naradostene a dá si na chvíľu od jedla pauzu* Onii-chan, plánuješ aj niečo zmeniť v Kumogakure až sa staneš novým Raikagem? *Spýta sa a odpije si z vody. Ziki má u nej opäť dobré bodíky za jedlo, ktoré jej nachystal. Miestami o ňom a jeho dôveryhodnosti pochybovala ale momentálne sú všetky pochybnosti preč*
Ziki Katsuki: Jo? Chutná ti to? *Zeptal se Ziki, přestože už mu byla tato otázka zodpovězena. Bylo to spíš takové potvrzení. Ještě tu v domě hosta neměl, kromě krátké návštěvy Tsuki před misí a to ani nebylo ono.* Tak se hezky napapej, ať nemáš hlad. Ale udělal jsem toho celkem hodně, pokud už nebudeš moct, tak to nemusíš dojídat, já to pak hodím psovi… Kterýho nemám, hehe. Tak to dojím já. *Sledoval Satsuki, jak si pochutnává na jídle, který jí připravil a už ho nenapadalo, jaké informace by z ní ještě mohl vyrýžovat.*
Satsuki: *Opäť v nej narástla dôvera voči Zikimu, keď jej potvrdil, že je Suzuya dobrý človek. Netuší, že to bola všetko iba lož ale tak čo už. Trochu posmutnie, keď sa dozvie, že tu Ziki pravdepodobne nič pre ňu nemá ale aj tak dúfa v jeho pátračské schopnosti. Kým je Ziki zašitý v kuchyni, ona si neustále prepočítava balíček s peniazmi. Mohol ju predsa len oklamať. Takisto ich kontroluje na svetle, či sú pravé (snáď majú aj ryo nejaké poznávacie značky proti falšovaniu xD). Keď sa po nejakom čase Ziki konečne vráti, naskytne sa Satsuki pohľad na jeho kuchárske schopnosti. Nikdy steak nejedla, preto nevie posúdiť, ako by mal chutiť. Avšak, jedlo od Zikiho jej chutí, preto sa nejakým gurmánstvom ani nezapodieva. Voda jej nevadí, ochutené nápoje jej aj tak nikdy moc nechutili* Je to dobré, Onii-chan. *Pochváli Zikiho, keď si dáva už asi piaty kúsok mäsa. Pochybuje, že by všetko zjedla ale aj tak sa snaží zjesť čo najviac*
Ziki Katsuki: „Heh, jak naivní…“ *Neodpustil si Ziki poznámku v duchu. Nevěřil, že by Suzuya byl až tak dobrý člověk, že by adoptoval sirotky, když na ně někde narazí. Kor když si vzpomene, jak zdemoloval Kumo.* Jo to já vím, je skvělej. *Prohodil a když pak Satsuki poprosila o něco k jídlu, pokrčil rameny.* No, něco tu snad mít budu, ale dětsk… uhm, dámskou návštěvu jsem neplánoval, takže tu mám většinou šíleně ostrý jídla. Možná ale najdu něco, co by ti nespálilo jazyk, hehe… *Vstal a šel do kuchyně připravit něco málo k jídlu. Připravil jí jednoduchý steak, akorát tak kořeněný z masa, co mu zbylo ze včera. Protože bydlí sám, většinou má v ledničce plno jídla, takže nebyl problém, že bude hostit ještě jednoho člověka, navíc s tak malým žaludkem. Nebyl sice nějak zběhlý ve vaření, ale od doby, co je tu v domácím vězení si za ty léta už vyvinul jakési základní kuchyňské schopnosti, takže by maso mělo Satsuki i trochu chutnat, ale asi to nebude kulinářský zážitek na celý život. K tomu jí připravil bramborovou kaši, do které ještě hodil nějaké čerstvé bylinky. Vše jí pak přinesl na stůl a protože neměl žádné sladké nápoje, nalil jí vodu.* Dobrou chuť.
Satsuki: *Prechádza znudene prstíkom po stole a jeho otázka ju trochu zaskočí.Sama netuší, prečo ju Suzuya adoptoval* Ja neviem, Onii-chan... Môj Nii-nii je proste dobrý človek. Našiel ma na ulici a proste si ma vzal k sebe, to je asi tak všetko, čo ti k tomu môžem povedať. *Povie a zaškvŕka jej v bruchu. Okrem hladu pociťuje aj riadny smäd a rúčkou si prichytí bruško* Onii-chan, nemáš niečo k jedlu? A hlavne na pitie, umieram od smädu. *Nahodí šteňací kukuč a dúfa, že dostane od Zikiho niečo dobré*
Ziki Katsuki: *Když se ho Satsuki zeptala, co by ještě rád věděl, vzpomněl si, že Suzuya má Rinnegan a že je to podle všeho mocné doujutsu.* „Proč by adoptoval nějakou náhodnou holku z Kumo? Hmm…“ *Začalo mu šrotovat v hlavě.* Zajímá mě ještě jedna věc. Proč tě Suzuya adoptoval? Jsi nějak speciální?
Satsuki: *Keď ju Ziki zachytí, zvedavo sa otočí a mykne nakoniec ramenami. Nechcela moc Zikiho otravovať ale očividne na neho spravila dobrý dojem. Strach z neho nemá a v podstate jej príde aj vcelku milý. Koniec koncov, dal jej dosť veľký obnos peňazí. Posadí sa preto na stoličku v kuchyni a pohupkáva nohami* Čo by ťa teda zaujímalo, Onii-chan? *Spýta sa a v malých rúčkach naďalej zviera balík s peniazmi. Nevie o čo Zikimu ide ale je ešte stále detsky naivná, preto žiadne nebezpečenstvo neočakáva* "Možno sa vďaka nemu dozviem ešte niečo o Nii-niim... A asi nebudem mať teda problémy, keď sú kamaráti... Nii-nii mi to odpustí." *Premýšľa v duchu*
Ziki Katsuki: *Zikiho překvapilo, že předtím tak objímavá Satsuki se změnila v ne tak objímavou. Když se pak chtěla rozloučit, Zikimu to přišlo ještě divnější.* „Huh? Takže to je Suzuyovo dcera? Sebere prachy a odejde? hehe… Tak nějak jsem si to představoval.“ Ještě počkej, zlatíčko! *Vykřikl na ní s úsměvem a chytl ji něžně za rameno.* Ještě si pojď chvíli povídat, Nii-nii ti určitě odpustí, já mu kdyžtak domluvím. *Mrknul na ní, ale poté se nepřemohl a koutek prodloužených úst se mu prodloužil do úsměvu. Představil si, jak hovoří se Suzuyou o tom, že jeho pěti až sedmiletou dceru zdržel venku po večerce.*
Satsuki: *Potichučku nasleduje Zikiho a vôbec sa jej nezmocňuje strach, ktorý by sa jej rozhodne zmocňovať mal. Vojde za ním do domu a keď ju nechá stáť pred dverami jeho izby, trochu ju to naštve. Snáď si nemyslí, že by mu ich sem chodila kradnúť. Taká nikdy nebola, hoci na peniaze si pozor dáva - minimálne na tie, ktoré jej právom patria. Dvere sa opäť otvoria a Ziki v nich stojí držiac balík peňazí. Satsuki si balík vezme a spokojne sa usmeje* Onii-chan, ďakujem. *Znova ho objíme ale uvedomí si, že sa mu to naposledy moc nepáčilo, preto sa okamžite odtiahne* Umm... Mala by som ísť domov, aby Nii-nii nevyzvedal, kde som toľko bola... Naše stretnutie je predsa našim tajomstvom, však? *Rozkošne nahne hlavičku na stranu a chystá sa na odchod smerom do rezidencie*
Ziki Katsuki: *Ziki si povzdechl, protože se mu opravdu nechtělo chodit, ale nakonec se zvedl.* Tak jdem. *Poručil a šel se Satsuki až k sobě domů. Byl to jednoduchý, dvoupatrový dům, nic extra, ani žádná špína. Odemknul dveře a vešel dovnitř, přičemž Satsuki pobídl, aby šla za ním. Poté, u svého pokoje, řekl:* Tady má onii-chan schovku na peníze, tak počkej za dveřmi a já jsem za chvíli tady. *Poté zavře dveře od svého pokoje a ujistil se, že Satsuki nezírá přes klíčovou dírku. Pokud nezírá, tak dojde ke své schovce a vytáhne z ní 100 ryo. Poté znovu otevře dveře a natáhne ruku s balíkem peněz.* Tak tady máš, Satsu. *Pokusil se o úsměv a čekal, až si od něj peníze vezme.*
Satsuki: *Jeho vyhýbavá odpoveď sa jej moc nepozdáva, preto kývnutím hlavy naznačí, že s doprovodom súhlasí. Sú to už jej peniaze a ona o svoje veci prísť nechce. To by si nemohla nakúpiť množstvo vecí, ktoré si za tie peniaze chce kúpiť. Preto zoskočí z lavičky dole* Tak vyrazíme k onii-chanovi domov. *Zavelí a ak sa Ziki vydá niektorým smerom, Satsuki ho bude nasledovať. Avšak, nebude z neho spúšťať pohľad, pretože čím ďalej, tým menej mu dôveruje. Aj vďaka Suzuyovej rade*
Ziki Katsuki: *Zikimu se uleví, když si Satsusaki přeje jen tak triviální věc, jako jsou ryo.* „Hah! Mohla si přát cokoliv chce, klidně i moje kekkei genkai, ale vybrala si takovou kravinu…“ *Zaraduje se v duchu a pokračuje.* Budiž tedy! Ale mám peníze u sebe doma, teda, hehe… No, ne doma, ale v domě, kterej mi můj kámoš, tvůj nii-nii přidělil. Víš, dal mi ho, protože jsme takoví velcí kamarádi. Chceš je hned? Pokud jo, budu se muset zvednout a dojít tam, tak mě můžeš doprovodit, aby se mi něco nestalo.
Satsuki: *Víťazoslávne zahvízda sama pre seba, keď ju Ziki pochváli. Je dosť hrdá a miluje pochvalu, predovšetkým od dospelých. Keď ju postrapatí na vláskoch, líčka jej opäť zružovejú a spokojne sa zachichoce. Keď však príde na reč jej želanie, opäť má v očkách hviezdičky. V hlave jej to začne šrotovať ako o preteky a premýšľa, čo by chcela. Suzuya jej síce dá, čo si len zažiada, no vreckového nedostáva tak moc, ako by chcela* Chcem ryo! 100 ryo! *Povie rozhodnuto a postaví sa priamo pred Zikiho* Keď mi Nii-nii dá vreckové, tak vždy je to 100 ryo. Tak presne toľko chcem od Onii-chana. *Spokojne sa nad svojím výmyslom uškrnie*
Ziki Katsuki: Vidíš? Říkám, že jsi chytrá, tohle byl test a ty jsi uspěla! *Snažil se Ziki zakrýt svou chybu a aby tomu dodal důraz, ještě jí pocuchal vlasy na vršku hlavy, jak to tak dospělí dětem dělávají.* No a… protože jsi tak chytrá, tak… uhm… ti splním jedno přání. Jakékoliv. *Ziki si až v momentě, kdy to dořekl, uvědomil, jak nepříjemnou větu právě vypustil z úst. Nemohl to ale vrátit zpět, neboť by v dětských očích pravděpodobně klesnul hodně hluboko.*
Satsuki: *Ziki ju presunie vedľa seba, z čoho usúdi, že asi nemá rád objatia a iné prejavy náklonnosti. Preto sa rozhodne, že to už viac nezopakuje. Jeho otázku príliš nepochopí vzhľadom k tomu, že mu ju už v podstate zodpovedala. Preto len zdvihne jedno obočie a pokrúti hlavou* Onii-chan ma nepočúva. Povedala som už, že som genin. Onii-chan je baaaaka! *Vyplazí mu jazyk a naštvane nafúkne líčka. Nemá rada, keď jej nie je venovaná dostatočná pozornosť* "Možno si to oslovenie onii-chan ešte rozmyslím." *Pomyslí si a odfrkne si*
Ziki Katsuki: "Tak jednoduché!" *Zaraduje se Ziki, jak snadné je se spřátelit s dětmi. Když se mu vrhne kolem krku, opětuje objetí tím, že jí chytne malou dětskou hlavičku a jen tak decentně jí pohladí po vlasech. Byla to zvláštní situace. Objímá se tu s neznámou, nezletilou holčičkou. Jeden by řekl, že Zikimu "o něco jde". No Ziki to tak nebral, nikdy mu nepřišlo divné se kamarádit s malými dětmi.* Taaaak jo. *Řekne po pár vteřinách a přenese Satsuki rukama vedle něj na lavičku, že objímání už bylo dost. Poté se na ni podívá a zamyslí se.* Hmm, jsi Suzuyova adoptivní dcerka. Jsi Shinobi?
Satsuki: *Nie je si ista tym, ci je Ziki vhodny na post velitela jednej z velkych dedin ale nie je to vec, ktorej by sa rozumela, pripadne chcela rozumiet. Na lickach sa jej objavi ruzova farba, ked ju Ziki pochvali. Najviac ju vsak nadchne tema zvana sladkosti. V ociach sa jej zjavia hviezdicky a z ust sa jej spusti pramienok slin. Od Suzuyi sice dostane co len chce ale akekolvek sladkosti zdarma sa predsa hodia* Satsuki miluje sladkosti! Nii-nii sa nic nedozvie! *Zvola naradostene a hodi sa Zikimu okolo krku* Ziki-oniichan je najlepsi!!! *Uz uplne prestava pochybovat o tom, ze by sa na post Raikageho nehodil. Ak by bolo na nej, dosadila by ho tam v momente, kedy jej slubil sladkosti*
Ziki Katsuki: A jak! Ha há! Už od dob první Raikage to jde s Kumo z kopce. Ta vesnice si zaslouží pořádného vůdce. A tím budu já. *Sednul si znovu na lavičku a jak se opřel o opěradlo, ještě si pohodářsky opřel hlavu o spletené dlaně a zavřel oči.* Ano, máme hodně tajemství, ale ty jsi chytrá holčička a určitě je udržíš, viď? Možná i jednou dostaneš odměnu, třeba horu sladkostí. Máš ráda sladkosti?
Satsuki: *Neprekvapi ju pocinanie toho terajsieho Raikage. Celu jej rodinu vyhnal, tak preco by nevyhnal niekoho, o kom si mysli, ze predava drogy* Takze mas na neho asi tazke srdce ako tak pocuvam... *Povie a nad jeho krutostou ani brvou nepohne. Za prve tomu moc nerozumie a za druhe jej to je tak nejak jedno* Ako tak pocuvam, tusim si tu pomstu budes uzivat. *Zasmeje sa a trochu si upravi saticky* Oh, ja a onii-chan mame vela tajomstiev. *Poznamena a prilozi si prstik na usta. Z neznamych pricin je jej Ziki skor sympaticky nez aby sa ho bala. Mozno za to moze aj fakt, ze sama ma sklony k sposobovaniu bolesti, hoci skor sebe samej*
Ziki Katsuki: Protože mě nynější Raikage uvěznil a poté poslal sem do týhle díry, z který nemůžu vytáhnout paty... Teda, bez Sumi. A hlavně mám nevyřízené účty s jeho věrným. *Poklepal si na spodní stranu prázdného očního důlku.* Oko za oko. Až se stanu Raikagem, nechám mu vypíchnout obě oči. *Tvářil se spokojeně, skoro vzrušeně, když o tom mluvil.* Sice je to spíš oko za oči, hihi, ale myslím, že si nebude stěžovat. Zachovám ale jeho způsob, nechám si ho hned po souboji s Raikage odvést do kanceláře a senbonem mu budu pomaloučku vnikat do čočky, zatímco mi ho budou ANBU držet, hehe. Až skončím s jedním okem, vypíchnu mu i druhý. Když nad tím přemýšlím, možná mu ufiknu i péro, hehe. *Zikimu bylo jedno, že je dívka tak mladá, nevěřil na narušování výchovy mládeže. Jednou by stejně ten příběh o včeličkách slyšet musela. Sice od něj nebylo moudré jí sdělovat své plány na budoucnost, ale měl zrovna výmluvnou náladu.* Samozřejmě to neříkej Nii-niimu, bude to taky naše tajemství, dobře? *Mrknul na ní.*
Satsuki: *Paci sa jej pohostinnost, ktora sa jej ponuka. Odkedy ma meno Juuzou, zivot jej pride jednoduchsi, priam rozpravkovy. Premysla nad tvarami, ktore ju prenasledovali az do lesa ale nedokaze si ich vybavit* Um... Ja fakt neviem. Proste nam v jeden den vtrhla do domu nejaka banda a ocko povedal, ze musime ist. Nasli nas potom aj v lese ale mne sa podarilo ujst. *Zacne nohou nieco nervozne vyryvat do zeme a chce nejako zmenit temu. Nerada sa bavi svojej zosnulej rodine* Preco vlastne chces byt Raikage? *Spyta sa nakoniec, ked zdvihne hlavu*
Ziki Katsuki: *Zikiho její odpověď celkem zklame. Čekal, že jí Suzuya skrývá, z nějakého záhadného důvodu, no není každý den posvícení.* No… *Pokračuje dál.* Až budeš starší a dovolíš se Nii-niiho, mohla bys navštívit Kumo, až budu Raikage. Osobně se postarám, aby každý věděl, že jsi ceněným hostem. Poté mi můžeš ukázat na ty zloduchy, co ti chtěli ublížit a já je nechám popravit, co ty na to? *Usmál se zlověstně.* Bude sranda. Pamatuješ si vůbec, kdo ti chtěl ublížit?
Satsuki: *Neveriacky mu naďalej hľadí do očí ale nakoniec len uzná, že na tom môže byť niečo pravdy a viac sa v jeho dôvodoch vyzvedania nevŕta. Suzuya jej ešte svojich priateľov nepredstavil, preto Zikimu uverí, nech je pravda už akákoľvek. Nechce nikoho súdiť od pohľadu, predsa len, ten muž môže mať srdce zo zlata, hoci nevyzerá práve najdôveryhodnejšie* A o mne ti Nii-nii asi nepovedal, pretože som jeho dcérou len krátku dobu... *Povie ako jedinú možnú vysvetlivku a mykne ramenami. U Suzuyu nebýva ešte ani rok, preto je možné, že o tom ešte nestihol nikomu povedať. Je to dôležitý shinobi Yugakure a určite má mnoho vecí na práci*
Ziki Katsuki: Nevím, nemám tu ve vesnici moc zábavy, tak se bavím sbíráním zbytečných informací, hehe. *Pronesl Ziki, snažíc se uvolnit atmosféru. Zaujala ho ale informace, že má Suzuya přeci jen dítě, přestože Satsuki je jen adoptovaná.* „Masaki, huh?“ Navíc jsme s Nii-niim dobří kamarádi a tak mě jen překvapilo, že má děti. I když jedno z nich je adoptované, hehe. Víš? *Ziki úplně nevěděl, jak se vlastně mluví s dětmi, ale snažil se vypadat co nejvíce jako „hodnej strejda“. Kdo ví, třeba někdy bude dobré vztahy se Suzuyovou dcerou potřebovat. Sice neměl nic v plánu až na rostoucí myšlenku o tom, jak porazí Raikageho a nastoupí na jeho místo, ale vlastně dobré vztahy s kýmkoliv jsou vesměs užitečné.* Pročpak mi o vás, dětech, asi neřekl? Hmm… *Zamyslí se, ale dává jasně najevo, že to nebyla jen řečnická otázka a že chce, aby mu byla zodpovězena. Samozřejmě Ziki lhal o tom, že jsou se Suzuyou dobří přátelé a pravděpodobně mu o dětech neřekl, protože se viděli vesměs opravdu jen párkrát, přestože Suzuya figuruje v jeho životě už od jeho dětských let, ale přesto, občas náhodně položené otázky vynesou na povrch nečekané informace. A v této době by se informace mohly cenit zlatem.*
Satsuki: Satsuki Okinawa Juuzou. *Opraví Zikiho. Je hrdá aj na svoje pôvodné meno a svojich biologických, aj keď už mŕtvych, rodičov stále miluje. Nechápe, ako mohol byť princeznou, keď je chlapec ale neprikladá tomu priveľkú pozornosť. Nechápavo sleduje jeho pohyby a keď k nej vystrie ruku, neveriacky si ju prezerá. Suzuya ju upozornil na ľudí a na to, aby len tak niekomu nedôverovala. Nakoniec mu ju však podá. Zdvihne obočie a ustúpi o kúsok dozadu* Prečo sa ma pýtaš na Nii-niiho? Má dieťa, Masakiho. Ja som len adoptovaná. *Informuje ho a prekríži rúčky na hrudi* Nii-nii je slušný a milý. Občas trochu mimo ale aj tak ho zbožňujem.
Ziki Katsuki: *Ziki si překryje chápavě dlaní oči (tedy oko) a začne se smát.* No jo, to je celá Kumo. *Když se postavila před něj a řekla, že je Suzuyovo princezna, Ziki si neodpustil ironickou myšlenku o tom, jak je svět „malej“.* Takže Juuzou Satsuki, huh? Já jsem Ziki Katsuki a taky jsem kdysi býval něčí princezna, ale už si skoro nepamatuju čí, hehe. *Postavil se a kleknul si na koleno, aby se vyrovnal výškou Satsuki (předpokládám, že je menší než on) a podá ji ruku.* Pozdravím se jako praví dospělí, co ty na to? *Ušklíbne se, ale je v tom vidět mírná snaha o úsměv. Úsměvy mu ale tak lehko nejdou, neboť díky proříznutým tvářím se usmívá permanentně.* A vůbec, jaktože nevím, že má Suzuya-chan dítě? *Naprosto ignoruje fakt, že splnila geninské zkoušky, to ho příliš nezajímá.* A víš co mě zajímá? Jakej je Suzuya-chan v soukromí? Taky takovej suchar? *Šibalsky se zasměje.*
Satsuki: *Príde jej trochu nechutné, ako sa rýpe vo vlastnom dolku, kde malo sídliť okolo. Rovnako nechutná jej príde aj jeho historka a dostatočne to vidieť aj na jej znechutenej tvári. Neprekvapí ju však jeho historka* Ja sama som z Kumogakure, takže sa moc nedivím tomu, ako si dopadol. Mňa vyhostili a chceli ma zabiť kto vie prečo a to som stále ešte dieťa. *Povie a postaví sa z lavičky rovno pred Zikiho* A som Satsuki. A nedávno som splnila geninské skúšky. A taktiež nesiem meno Juuzou a som Suzuyova princezná! *Zvolá s obrovskou dávkou hrdosti v hlase*
Ziki Katsuki: *Zikiho z jeho chvilkového transu vyruší jakási velmi mladá dívka, okolo 5-8 let. Ziki se spíše přikláněl k těm osmi, ale to nebylo důležité.* S tímhle? *Otázal se a u toho si začal prstem šťourat v důlku, v němž dřív bývalo oko.* Řeknu ti to, ale musíš mi slíbit dvě věci. Za prvé, nikomu to neřekneš, bude to naše tajemství, protože to je velmi, ale velmi tajná informace. Za druhé, řekneš mi taky něco o sobě. „Jo! Jo, jo, jo, jo, JO! Konečně mi o sobě někdo něco řekne! A možná to ani nebudu muset tak složitě páčit, jako u Rosuto, hehe!“ *Zaraduje se při vzpomínce na to, jak se Rosuto málem zabila, když si s ní chtěl jen popovídat.* Takže začíná příběh! Zpátky v Kumo… Jestli víš, kde to je, hihi… Jsem byl obviněn, samozřejmě falešně, z prodeje drog. Už si ani nepamatuju proč, ale když jsem to řešil s Raikagem, jeho věrný mi senbonem vypíchl oko. Od tý doby je tam jen díra. *Poté se zamyslel.* No… *Párkrát mlasknul svými prodlouženými ústy, protože mu přišlo, že má v puse nějakou zvláštní chuť. To vypadalo odporně, jak se mu hýbala část tváře, která byla rozříznuta skoro až k uším.* Tak teď mi o sobě pověz ty. A nezapomeň všechny detaily, jako jsem je nevynechal já, hihi.
Satsuki: *Čelenku Yugakure dnes na sebe nemá, takže pôsobí ako klasický človek, nie shinobi. Dokonca ani výbavu u seba nemá. Oblečené má čierne šatičky po kolená s krátkymi rukávmi. Sukňa je posiata ružovými lupeňmi našitými na látku. V tomto oblečení pôsobí ako dieťa vyššej vrstvy. Dnes nemá v pláne nič výnimočné, skôr chce len popozerať, čo je v Yugakure nové a proste nejak záživne zabiť voľný čas. Prechádza okolo akadémie a povšimne si zvláštneho muža sediaceho na lavičke. Vyzerá ako nájomný vrah alebo minimálne nejaký psychopat ale Satsuki nikdy nemala práve najväčší pud sebazáchovy, preto sa proste k nemu len posadí* Onii-chan, čo máš s okom? *Spýta sa bez okolkov a pohupuje nožičkami*
Ziki Katsuki: *Ziki se zrovna procházel kolem akademie a to v něm hned vzbudilo vzpomínky na jeho vlastní studentský život, ještě tehdá v Kumo. Zrovna se venku procvičovaly souboje a Ziki se rozhodl pozdravit děti. Přišel tedy blíže k pletivu, které ohraničovalo akademii a zamával jim. Protože však vypadal jako nějaký klaun z hororu a ještě byl jen jednooký (přičemž se nijak nestaral o to, aby ten odporný důlek bez oka nějak zakryl), většina z dětí se ho lekla a některé se dokonce utíkaly schovat do budovy akademie. Ziki se zasmál a poškrábal se na temeni hlavy.* Ehh… Tak asi nic… *Pokrčil rameny a šel si sednout na lavičku, která byla hned naproti u cesty a sledoval, jak kolem něj plyne čas.* Já už chci pryč! *Politoval se nad svou situací.* Hehe, ale občas tu byla sranda. Snad už odsud brzy vypadnu. *Nějak se nestaral o to, aby myšlenky uchovával pouze v hlavě a tak je vykřikoval takto do éteru.*
Koniec: -
Saya: * Saya na rozloučenou ještě Satsuki obejme a pak se vydá rovnou domů se Shikim. Nehodlá rodičům nic říkat a doufá, že to Satsuki nějak zařídí a oni nebudou mít problém. Bylo ji předci řečeno, že pokud to neudělají tak je vyloučí, ale oni ne jen že to neudělali, ale dokonce tam způsobili velkou katastrofu. *
Satsuki: *Nechá sa vytiahnuť z akadémie a pri bráne sa oddelí. Taktiež obom zamáva a je šťastná za to, že ju prijali ako svoju kamarátku aj napriek tomu, za akých okolností sa vlastne spoznali* Majte saaaaa! A s nii-chanom to vybavím! *Zakričí na nich a poberie sa smerom do Rezidencie Juuzou*
Shiki: *Prikyvne, tedy v pohybech co provádí když ho táhnou tak to není poznat.* Umm dobře dem domu * Potvrdil před akademii, přičemž na ne mávl. Tedy spíše má Satsuki, protože se Sayou mel stejnou cestu* tak zas někdy *Pronesl na rozloučenou a špinavý si to začal stradovat domu*
Saya: Tak vyřešeno necháme to na jindy a teď jdeme domů ne? *Pronese Saya a jednou rukou chytne Satsuki a druhou Shikiho za ruku. Táhne je prostě přes chodby směrem k východu z Akademie. *Dneska to byla zábava ale všechno s mírou a já chci jít už domů. Jsem unavená, mám hlad, žízeň a musím se dnes něco naučit v knihovně tak jdeme! *Saya je hodlá pustit, až v moment kdy budou kousek od východu z Akademie. *
Satsuki: *Rozmýšľa, čo robiť. V podstate by ich mohla zavolať na večeru aj k sebe ale nie je si istá tým, či má Suzuya rád návštevy cudzích. Toľko toho ešte o ňom nevie. Mykne ramenami pri poznámke o tom, že si dosť prilepšila a dostane sa k pevnému rozhodnutiu* Ja asi pôjdem domov. Nii-chan sa možno už o mňa bojí a okrem toho... Kým zo seba dostanem všetku farbu, tak aj reštaurácie zatvoria. Čo keby sme to preložili na inokedy? *Navrhne a chrbtom ruky si zotrie pot z čelíčka. Z toľkej aktivity sa začala potiť*
Shiki: *Podívá se na obě dvě a poté mu to dojde.* no stim jsk jsi mi pomalovala obličej se musím i umyt *Pronesl, přičemž se zadíval na ten měšec* od nedávná sis hodně polepšila. *Usmál se na ni a protáhl se* tak jak to tedy vyřešíme? *Optal se jich, přičemž čekal nějaké návrhy
Saya: * Saya kouká jako blázen na ten obnos peněz co má Satsuki. Samozřejmě je na malý okamžik v úžasu ale rychle to zamaskuje nevinným úsměvem. *Ehm nemyslím si, že je to dobrej nápad jít někam nakupovat jídlo. Koukněte se, jak vypadáme, to nás vyhoděj jen, co nás uviděj. Nechtělo by to se jít nejdřív někam převlíknout? *Navrhne Saya s trochu zamyšleným výrazem. *Já by do svého obchodu určitě nepustila někoho kdo je špinavej od barvy.
Satsuki: *Sayine slová znejú dosť dôveryhodne a musí uznať, že má asi pravdu. Suzuyovi to všetko čím skôr porozpráva a bude dúfať, že to nejako prejde. Prinajhoršom povie, že je v tom nevinne. Doteraz sa dostala z každého problému, takže toto bude hračka* Suzuya-nii je môj opatrovník. Alebo adoptívny otec. Veľký rozdiel v tom nie je. *Zareaguje na Shikiho poznámku a keď sa zmieni jedlo, ako na ohlásenie jej zaškvŕka v bruchu* Čo keby som vás na niečo pozvala? Od nii-niiho som dostala vreckové nedávno. *Navrhne a vytiahne z vrecka na šatách malý mešec. Po otvorení tak naskytne kamarátom pohľad na nie práve najmenší obnos peňazí*
Shiki: *Přijme ruku od Satsuki a zvedne se. Oprasi se a pozorně je poslouchá a sleduje.* Hmm stále nevím kdo je suzuya a oba víme sestri ze já často problémy nemám, takže mi to projde tak nevo rak *Zareagoval na obě* jinak podme se najíst *navrhl*
Saya: * Saya samozřejmě přijme ruku o Tatsuki a usměje se. *Hm co kdybychom už odešli ze školy? Suzuya se tě ujal ne? Tak ho požádej, aby to s učiteli zařídil. A myslím, že když mu řekneš, co o něm ten učitel řekl tak to udělá s radostí ne? *Zeptá se zvědavě Saya. *A já to nějak s rodiči zařídím, aby neměl problém zase Shiki. To je fajn nápad ne? *Saya se usmívá a pohledem přeskakuje ze Shikiho na Satsuki a sleduje pozorně jejich reakci. *
Satsuki: *Spokojne si vydýchne, keď Saya zlezie zo svojho brata. Pustí ju a pohľadom kontrolujw, či nie je nikto z nich zranený. Keď Shiki pochváli jej výtvor na vlastnom tele, líčka jej jemne zružovejú a ústa sa rozšíria do úsmevu. Kývne hlavou na znak vďaky a podá obom ruku, aby mohli vstať. Uvažuje nad tým, čo im asi tak povedia za neplechy, ktoré tu dnes napáchali* "Snáď sa nii nebude moc hnevať..." *Pomyslí si a premýšľa nad tým, ako sa asi správa nahnevaný Suzuya. Tá predstava ju vôbec neláka*
Shiki: Však teď se koupí v barvě, ti nestačí? *Optal se ji nazpátek a zasmál se lehce. Bylo to trosku vtipné no poté sw otočil na Satsuki.* Diky za záchranu *Pronesl a usmál se na ni.* Jinak pěkné indiánské malování *Pochválil ji ještě její pomqlovanou tvar, když sw zvedal ze země.*
Saya: * Saya je sice chytrá dívka ale, když si hraje tak je to zase právě naopak. A absolutně nemyslí na to, že by se z barvy co je na Shikim mohla otrávit. Ale naštěstí ji zastaví Satsuki a Saya na ní zmateně zamrká a pak si to vlastně uvědomí. *Pfuuuuj! Já jsem blbá! *Saya začne plivat na podlahu, aby z úst dostala tu hroznou pachuť. *Shiki-Nii chutná nechutně! Bleeee! Měl by ses někdy vykoupat! *Dostane ze sebe provokativně Saya. *
Satsuki: *Začína mať z oboch pomaly strach, keď ich vidí, ako sa zvíjajú na zemi. Saya hryzie Shikiho do rúk, ktoré má od tej chemikálie. Satsuki k nej preto pribehne a chytí ju za rukáv oblečenia* Saya-chan! Otráviš sa! *Nezastáva sa Shikiho, jednoducho len nechce, aby sa jej kamarátom niečo stalo. A už vôbec nechce, aby bolo Sayi zle z tej farby*
Shiki: *Trucuje mezi těmi dvěma, prebihajic pohledem z jedné na druhou. Není fér ze jsou tu na něj dvě, ale co nadělá. Když se na něj však Saya skočí reflexivne si dá před sebe ruky od barvy, do kterých se zakpusne, přičemž ho povali na zem.* auuuu *Zaskuci a doufá ze mu pomůže Satsuki.* Odtrhni ji určitě ms vzteklinu *Knuci i s jistou urazkou Satsuki, která snad ochutnala barvu*
Saya: * Saya si kryje obličej, aby se jí (ZELENÁ) barva nedostala do očí. Nějak tu barvu neřeší, ale štve ji, že ji zničil oblečení. Dělá uraženou a hodlá projít přímo kolem Shikiho ale když bude přímo u něj tak se na něj hodlá vrhnout a má v plánu se mu zakousnout do krku. Případně pokud se nedostane ke krku tak se zakousne i někam jinam. Každopádně není zrovna moc jemná a hodlá ho kousnout celkem silně. *
Satsuki: *Konečne docupitá k súrodencom v ruke držiac mop namočený v čiernej farbe. Miestami jej z tela, vlasov, či oblečenia ešte steká trochu farby ale ona to stále berie ako hru. Neujde jej, že je už farbou potretá aj Saya. Nevie však, komu má pomôcť. Presnejšie si ani neuvedomuje, prečo by vlastne mala pomáhať, keď sa len hrajú, preto s bezmocným výrazom v tvári len stojí na mieste. Prechádza pohľadom z mopu na kamarátov a uvažuje, čo by bolo najlepšie. Nakoniec mop len hodí za seba a zdvihne ruky hore v geste, že sa vzdáva. Nanešťastie mop trafí priamo do vytríny, z ktorej pozhadzuje rôzne ocenenia akadémie vyrobené zo skla. Tie sa samozrejme rozbijú* Hups... *Ujde Satsuki z úst ale nevidno na nej, že by ju to nejak zvlášť trápilo*
Shiki: ŠAk počkej. *Křikne ještě na Sayu, než ho trefí do ramene koště, když se k ní přiblíží. Kupodivu nestihl dobrzdit, no koště mu pomáhá brzdit, přičemž jedním tahem druhé ruky šplíchne přímo na Sayu onu barvu co měl v kelímku (vypadla mi jaká to byla barva), načež se zastaví a otočí se na Satsuki. Saya byla odzbrojena, když svůj mop zahodila, teď ještě Satsuki.* Nepomáhej jí začala si. *Dupl si ještě nohou o zem, trošku naštvaně, avšak stále hravě aby to jen vypadalo že se urazil.*
Saya: * Saya už nechce utíkat a tak zabrzdí, až udělá menší brzdnou čáru. Otočí se na Shikiho a postaví se s mopem do obranného postoje. Jak se k ní blíží tak se připraví a má v plánu po něm v moment kdy se jí pokusí polít barvou po něm hodit svůj mop. Ovšem nemá z něho strach ale spíš takovej ten hravej úsměv na tváři. *Satsuki pomoc mi s ním! *Zavolá ještě rychle Saya. *
Satsuki: *Sleduje, ako Saya vybehne zo skladu a zdvihne nechapavo jedno obocie. Po chvili uvidi vybehnut aj Shikiho pomalovaneho bielou farbou a za hlavou sa jej objavi kvapka potu* "Nova hra, farbenie na telo?" *Spyta sa sama seba v duchu a nakoniec mykne ramenami. Namoci rucky do farby a nanesie si ciernu farbu na tvaricku aj oblecenie. Natesene sa rozuteka smerom, kam bezali ti dvaja a dufa, ze ich hru pochopila. Nikdy nic podobne nehrala ale ina zem, ine mravy. A ona je tiez este stale dost naivne dieta*
Shiki: *Když ho probudí studená barva a nepříjemný pocit na obličeju posadí se a prostře si rukou obličej.* Ty ludra! *Křikne na ni, když ještě stihne vidět jak vybíhá ze dveří a rychle se zvedne a vyběhne za ní, v tom mu to však ujede na podlaze a rozjebe se na zem.* au, tohle bude bolet hlavně ráno. *Pronese, když cítí onu bolest, ale v návalu adrenalínu to tak nějak ignoruje a skočí do skladu, kde si vezme kelímek do kterého nabere zelenou barvu a vyběhne ven ze skladu následujíc svou sestru, podle kapek na zemi co za ní zůstávali. Běží, ale tentokrát už opatrně aby nespadl nebo ho nějak nepřekvapila něčím v cestě.*
Saya: * Saya je stále u kýble s vodou a přemýšlí a nakonec prostě neodolá. Mop úplně nacucaný vodou zvedne a ihned s ním začne malovat. Ovšem maluje tím něco jiného než asi Satsuki čeká. Bílou barvu nanese na svého bratra a to jak na vlasy, obličej tak i oblečení. Pak okamžitě uteče ven a cestou skopne kýbl. Aby se vylil, a doufá, že na tom Shiki uklouzne, pokud po ní půjde. *
Satsuki: Jasne, bude sranda! *Zvola nadsene. Sleduje ako Saya namaca mop do farby. Sama si najde svoj vlastny, avsak cierny. Namoci do farby mop a doslova s nim vyleti na chodbu. S nesmierne stastnym vyrazom v tvari s nim kresli rozne cmaranice po bielych stenach skoly. Nikdy takuto zabavu nezazila a nechce za Sayou zaostavat. Mysli si, ze takto vytvoria krasny farebny kontrast ak Saya zafarbi okna bielou a Satsu steny potrie ciernou*
Shiki: *Pokračuje v ležení ještě nějakou chvíli, než doopravdy usne a zabere i celkem tvrdě. Proč ne že. Když může. Úklidu by se stejně neúčastnil a pomslovami školy mu nepřijde jako velká zábava a tak to tedy radši prospí. Ikdyz je možné že si to slizne též. Ale to bude řešit až na to přijde čas. No určitě byl ale z části zvědav co tu dvě provedou.*
Saya: * Saya se usměje na Satsuki nevinným výrazem. *Neboj nikdo nebude litovat. Ty, já a ani on nebude litovat. *Pošeptá ji Saya a přejde k jednomu většímu kýblu s bílou barvou. Začne s tím zápasit, aby to otevřela a nakonec se jí to i povede. *Co tímhle přetřít okna na chodbách Akademie? *Saya se stále snaží být co nejvíc tichá, aby nevyrušila brášku. Zkusí si potěžkat kýbl barvy a zjistí, že je to na ní těžké a tak vezme mop a v té bílé barvě ho vymáchá. Čímž se do něj nacucá mnoho té bílé barvy. Pak se podívá na brášku a pak na Satsuki. *Hm co myslíš, jak se bude ředitel tvářit, až uvidí ty okna?
Satsuki: *Sleduje dohadovanie súrodencov a čosi jej tu nehrá. Shiki vyzerá, že práve zaspal a tak sa Satsuki otočí na Sayu. Nechce Shikiho zobudiť, preto sa snaží čo najtichšie šepkať a priblíži hlavu k Sayi* Čo máš v pláne, že si bola k bratovi tak milá a dovolila mu spať? *Opäť sa odtiahne a skúmavo jej hľadí do tváre. Nadvihne jedno obočie a skúma každý Sayin pohyb. Snaží sa zbadať akúkoľvek známku po lži v prípade, že by jej Saya klamala*
Shiki: Aha dobře. *Zareagoval na Satsuki, přičemž přivřekl oči a jen tak dále mlčel.* Dobře jak myslíš ale né že to pak hjodíte i na mne. *Pronesl, přičemž lehce pootevřel oči a podíval se na ni. Ta lennost mohla být pro někoho nepříjemná, no on to bral jako dobře trávený čas, předtím než bude moct být i mimo vesnici a netrávit ji jen na akademii.*
Saya: * Saya to nečekala ale naštěstí si útoku od Satsuki všimne a stihne ho zablokovat. Ovšem to jí Shiki položí tu otázku a i jí celkem zajímá jak Satsuki odpoví a ta odpověď ji dost zarazí. Dokonce ji i trochu závidí, ale nějak to neřeší. *Shiki-Ni? Víš co? Můžeš si na chvilku odpočinout a klidně spinkej. Já a Satsuki zatím něco uděláme a ty nám pak řekneš jaké to je dobře? *Navrhne Saya a s příjemným výrazem na tváři se na něj usměje. *
BlueBoard.cz ShoutBoard