Přidej zprávu »
--: --
Momo: * Mávla zpátky na Meisei a vyčkala, dokud nebyla Meisei dostatečně daleko. Poté zkrystalizovala celé svoje okolí za pomoci Shoutonu a následně ty krystaly nechala rozpadnout na prach. Zbavila se tak krve, kusů tkáně, případných mrtvol a i řady stromů. Víceméně tam zanechala velkou mýtinu, kde nic živého nebylo. Následně se prostě vydala náhodně kamsi do Země Čaje, než se rozhodla se teleportovat domů. *
Meisei: Tak ja teda pôjdem, maj sa a snáď sa ešte niekedy stretneme. *Vyslovila s viac menej úsmevom, pričom i nahodila jemné zamávanie, ľavou rukou. Napokon sa otočila, pričom sa vybrala cestou necestou. Musela sa spoliehať iba na to, že nájde späť tú cestičku, na ktorú sa dostala, keď prvý krát stretla Momo. Ale veď, snáď ju nájde, tak ďaleko predsa nebola. Potom by sa proste iba vybrala do mestečka, nakúpiť nejaké už tie spomenuté čajíky.*
Momo: Asi můžeš jít, já tu budu ještě muset pouklidit. * Poznamenala Momo, protože nehodlala tam zanechat krev a zbytky tkáně, ale kompletně vše zlikvidovat a sterilizovat místní okolí, pro jistotu. Sice tak vytvoří mýtinu uprostřed lesa, ale to bylo jedna. Životy lidí jí byly přednější, než stromy. A kdyby se tam náhodou vyskytovalo něco žijícího uvnitř stromů, tak by to zničila taky. *
Meisei: *Meisei už nič neudivelo, že čo chcela Momo robiť. Predsa len, bola celkom divná. Ale divná v dobrom smere, takže aspoň že tak. Keď len tak spapala toho vlka, tak sa tomu ani nedivila.* Park, bež domov. *Poverila a ten aj tak spravil. Mohla si ho tu nechať, ale načo. Vždy ho môže predsa privolať, takže tam nebol problém. Jediné, čo Meisei prišlo také zábavné, bolo keď sa Momo premenila na akúsi tekutinu. Meisei hneď napadlo, že šak to dokáže aj ona. Avšak monštrá papať ešte nevie, no možno sa raz naučí, kto vie. Jemne zamávala rukou, keď si Momo grgla. Iba tak, aby sa to nedostalo k nej.* Tak, asi sa môžme vydať svojimi smermi už? *Spýtala sa. Predsa len, mohlo ešte niečo byť, čo trebalo dokončiť.*
Momo: Tak to mě omluv na moment, jde se jíst. * Poznamenala Momo s takovým vyznačením rukama o pauzu, načež přidala do kroku směrem k obří mrtvole, co tam jen tak nyní ležela a maximálně tak z ní tekla krev. Když už Momo byla dostatečně blízko, tak změnila svoji formu, kdy její celé tělo zprůhlednělo a vypadalo značně tekutě. Momo se následně začala natahovat do ohromných velikostí a rozměrů, až obklopila celou mrtvolu toho Arashi no Ōkami. Kdy se okamžitě smrštila zpátky do své původní podoby blíže k Meisei, kde se předtím zastavila. Nicméně mrtvola Arashi no Ōkami byla už fuč. Momo využila svého Keijozura a defacto se proměnila na gigantickou amébu, načež pohltila celého Arashi no Ōkami a rozložila na živiny a i informace. Taky způsob získávání informací. Pohledem sice dokázala Keijozurou leccos odhalit, ale takto to bylo daleko efektivnější. Jediné co, tak z ní nyní šla docela i pára, jak spalovala některé ty části Arashi no Ōkami, a taky si docela nahlas krknula. * Pardon. Těžké jídlo. * Řekla s lehkým úsměvem, jakoby se nic nedělo a jen si omylem odříhnula v restauraci při obědě. *
Meisei: To nebude treba, ja sa moc do vedy nepúšťam. Akože, určite je to zaujímavé, ale nie je to moc pre mňa. *Vysvetlila stručne. O vedu sa naozaj moc nezaujímala. Je pravda, že veda a medicína idú v ruka v ruke. Takže asi sa predsa len nejako o vedu zaujímala? No, rozhodne nie vo forme potrebnej vzorky z mŕtveho poloboha vlka o velkosti hory. Na jej rozhodnutie, že to musí prekonzultovať z jej polovičkou iba hlavou pohla na znak chápania. Už predtým tú polovičku raz spomenula. Snáď to ale nie je nejaký žiarlivý frajer, či tak. Ale do jej vzťahov sa naozaj motať nechcela, bolo to čiste jej vec.* Ak by si si to predsa len niekedy rozmyslela, môžeš ma vyhladať. *Veď samozrejme, v budúcnosti by sa to možno chcela naučiť. Meisei rátala s tým, že Momo si určite všimla čelenku Kirigakure, takže si nemyslela, že by bol nejaký veľký problém ju nájsť. Akože, v Kirigakure žije veľa ľudí, ale poslať dopis sa vždy dá. Len dúfala, že vie kde je Kirigakure, predsa len, geografia, žejo. To už sa vzhľad Meisei zmenil úplne do normálu, pričom i tyrkysová chakra sa vytratila. Ostala tam iba tak stáť, pričom jej dych sa zvýšil, pod náporom všetkého. Senjutsu predsa len, vyčerpáva.*
Momo: Jen jsem myslela, že bys možná chtěla nějaké vzorky, protože něco takového se často nenajde, ale možná nejsi takový typ. * Poznamenala Momo, při čemž začala pomalu kráčet směrem k mrtvole toho Arashi no Ōkami. Měla i docela jasnou představu, co s ním provede. Při čemž se zajímala i o to, co vlastně provede se zbytkem okolí, protože díky tomuhle všemu tam byla krev i na vícero místech, než předtím. Krom toho se musely zbavit i krve z té vesnice a tak. Měla tušení i co s tím, ačkoliv by to zničilo kompletně kus tohoto lesa, ale ten už byl tak jako tak poničen. * Dobrá nabídka, ale musím to prokonzultovat ještě s mojí druhou polovičkou, protože se nemohu jen tak něco naučit bez ní. * Odvětila Momo na nabídku Meisei. Přece jen bylo pravdou, že se nemohla naučit něco tak důležitého, aniž by s tím seznámila i Yuzu. Všeobecně by bylo lepší, kdyby se to naučily obě najednou, nejlépe snad i sjednocené do jednoho těla. U Kekkei Genkai to bylo jedno, protože je vlastnily obě a bylo to jen otázkou toho, zda se dotyčná polovina na to chce více zaměřit, či ne, ale furt to měly obě poloviny ve své genetice. Ale tohle bylo něco jiné. *
Meisei: *Meisei samozrejme nemhla tušiť, čo sa premietalo v hlave Momo. Aké mohla mať plány, či nad čím uvažovala predsa. Iba z toho čo sama povedala, no. Ale nič viac, žejo.* Kto neporiadok urobil, ten ho aj uprace, no nie? *Povrdala viac menej so snahou znieť vtipne, pričom narážala na to, že Momo ho predsa zabila. Ale samozrejme, nemala problém to upratať aj ona sama, keby bolo treba.* Tak či inak, ak by si chcela, mohla by som ťa naučiť ako využívať túto prírodnú chakru. Síce sa poznáme len chvílu, ale prídeš mi v pohode. *žeby to bol i kompliment? No, tak trochu. Z pohľadu Meisei, i jo. A nemala problém to naučiť Momo, ak by chcela. Alebo aspoň jej ukázať ako, kde, a tak. Dať všeobecné info. Ale to samozrejme ona už mohla plánovať niečo iné. No, uvidí sa. Vzhľad Meisei sa začal upravovať do normálu. Roh sa stracal, i čierne značky.*
Momo: Hm, zní to relativně užitečně. Teda, kdybych nebyl schopná generovat tuny chakry tak jako tak, tak by to bylo hodně užitečné. * Podotkla, ale i tak se zamyslela, že by možná mohla informovat Yuzu a mohly by se pokusit to ovládnout. Nechtěla hned riskovat hraní si s touto přírodní chakrou, protože to mohlo mít následky, o kterých nevěděla. Ale jestli byla možnost, že by existovalo něco, co přirozeně mělo tuto chakru, tak by to znamenalo, že až by se to naučila ovládat, mohla by to pravděpodobně aktivovat instantně. Což by z toho dělalo něco docela užitečného. Při tomto přemýšlení se otočila a pohlédla na docela i zdevastovanou krajinu od toho netvora a její přerostlé formy. Nahodila značně znechucený pohled nad touto realitou, ale co se dalo dělat. Krom toho taky sledovala přerostlou mrtvolu, co se tam nyní nacházela. * Chtělo by to se zbavit těla toho čehosivlka.
Meisei: *Škoda, že sa Momo nepáčilo to, ako Meisei chcela urobiť ukázku svojej síly. No, asi bola pravda, že zdvihnúť človeka na jednej ruke nebolo také obtiažné. A meteorit, na ktorom by to predviedla, tu už nebol. Takže nič ani nebola robiť, na čom by to mohla predviesť. Na otázky Momo sa avšak zatvárila podivne.* Týmto som si nie moc istá. Ano, pochádza z prírody. Je tu všade navôkol. Ale je velmi zložité sa ju naučiť vstrebať, udržať sa v tom móde. Sú to hodiny a hodiny tréningu. Ale teoreticky vzato, nejaká bytosť na báze prírodnej chakry by asi mohla byť v sennin móde neustále. *Vysvetlila, ako sama najviac vedela. Nič si nevymýšľala, proste to povedala tak, ako to bolo. Tyrkysová farba okolo jej tela sa začínala pomaly strácať, čo iba indikovalo, že je jej sennim mód pri konci. Avšak, ešte stále mala v sebe trochu šťávy.*
Momo: Eh, zvedání lidí nad hlavu jednou rukou není až tak, jak bych to řekla, působivé. * Řekla Momo, protože něco takového dělaly už od takových patnácti let, možná i dříve. Přece jen byly cvičeny pro ANBU Root a i jako ochránkyně feudálního pána, takže měly dost výcviku. A to zejména na svalstvo, v té době. Takže Momo a Yuzu byly přirozeně poměrně silné i mezi ninjy. Což bylo poznat, protože měly trochu vyrýsovanější svalstvo, zejména abs. * Tohle Senjutsu, je přirozené, že? Když je to od přírody, z přírody, že? Takže asi existují bytosti mající možnost být v Sennin Módu bez tréninku, či dokonce neustále, co? * Pozeptala se, protože to jí z toho všeho vycházelo. Takže přemýšlela, zda by to dokázala prostě zkopírovat za pomocí Keijozury. Dát si schopnost automatického čerpání a ovládnutí přírodní chakry by nemuselo být až tak složité. *
Meisei: *Zasmiala sa na poznámke, že jej roh je malý.* Asi teda je. Avšak ja ten vzhľad neurčujem. *Jak Momo povedala, tak ano, tá chakra okolo jej tela bola naozaj zaujímavá.* To všetko, jak táto telesná zmena, tak i tá chakra okolo môjho tela, je za následok toho, že som v sennin móde. Prakticky, vstrebáš do seba prírodnú chakru ktorá sa nachádza všade navôkol a následne na to získaš niesmernú silu. *Vysvetlila tak viac menej v rýchlosti.* Ak dovolíš, *ak by Momo teda dovolila, tak by k nej pristúpila a jednou rukou by ju jemne chytila za pás. Nič silné samozrejme. Sú predsa obé ženy. Následne na to by ju i tou rukou zdvihla do výšky, tak vysoko, ako jej len ruka dovolila. A potom by ju položila zas na zem.* iba taká menšia ukázka, samozrejme limity toho sú úplne niekde inde. Typla by som si, ale asi by som bola schopná udržať i ten meteorit na jednej ruke. Okrem sily ti to prepožičiava i veľké chakra limity. Ale musím povedať, proces naučenia sa senjutsu je zložitý.
Momo: * Pokynula rukou a za pomoci písku si k sobě vzala zpátky prsten Nise, který si navlékla. Samozřejmě nebyla zrovna moc překvapená, že Meisei měla roh, ani jí ten roh všeobecně moc nezajímal, protože se zrovna ona sama proměnila z rohatého obřího drakovlka potaženého lávou. * Je malý. * Poznamenala jen tak, aby trochu Meisei pošťouchla. Ve všeobecnosti si o to Meisei řekla. * To je zajímavější ta chakra kolem tvého těla a tak. * Podotkla následně, protože přeci jen Senjutsu neznala a neuměla, takže jí tento koncept byl cizí. *
Meisei: *Po zapečatení všetkých objektov, vytvorila jeden finálny svitok, do ktorého zapečatila všetky ostatné svitky. Nač predsa ťahať so sebou 5, keď môže iba jeden.* No, tak to by sme mali. *Vravela smerom na Momo, keď postupne za ňou prišla. Všimla si, že mala i iné oblečenie, avšak to moc netázala. Sama ovládala gugen a hrala sa tu s ním, takže jej bolo jasné.* Park, ty bež pomaly domov. *Vravela ešte jeho smerom, nech má vybavené to. Z Meisei ešte stále vyžarovala chakra tyrkysovej farby. Cítila, že ešte stále mala trochu prírodnej chakry na využitie, avšak nič neplánovala s tým robiť.* Čo hovoríš na môj roh? *Spýtala sa vtipne. Aspoň trochu odreagovať situáciu, no nie?* "Toto sa trošku zbehlo inak, než bolo naplánované. Rozhodne pri nakupovaní čaju som neplánovala toto." *Vravela si sama pre seba v mysli, iba tak zhodnotila situáciu. *
Momo: * Momo zakývala hlavou na znamení, že je v pohodě, kdy však nepromluvila a ani jinak moc nereagovala. Prostě tam jen seděla a oddechovala. Když už se cítila trochu lépe, tak si i všimla, jak moc je zašpiněná krví. Proto se na moment proměnila čistě v magma a spálila ze sebe takovéto nečistoty. Po přeměnění se zpátky do své formy si Gugenem na sobě vytvořila oblečení a postavila se. Trochu se kolébala, protože ji to vyčerpalo celý tento proces. Deaktivovala i Byakugan, finálně, a vydala se pomalu za Meisei. Vytvořila si k tomu v sobě pár buněk rychleji generujících chakru a energii do těla, aby se tak nějak dala do kupy. Díky tomu za chvíli už vypadala docela i svěže, až na její výraz v obličeji. Nevypadala zrovna nadšeně z toho, co provedla, protože cítila pachuť Arashi no Ōkami na jazyku. *
Meisei: Huh? *No Meisei bola z toho inde. Celkom akože nechápala čo sa dialo. Rozhodne bola shook keď uvidela, že XXL Arashi no Ōkami sa zmenil späť na Momo. Ale potom sa jej to spojilo. Síce Meisei netušila že ako presne k tomu došlo, ale usudzovala, že Momo sa musela premeniť na silnejšiu formu Arashi no Ōkami a zbila toho originálneho.* Si v poriadku? *Spýtala sa celkom starostlivo. Samozrejme, ak by Momo vyžadovala nejakú lekársku pomoc, tak by Meisei ostala a začala sa jej venovať. Ak by však povedala, že je v poriadku, či niečo na ten spôsob, tak by šla ku svojím ľadovým výtvorom. I o to sa predsa musela postarať. Našťastie, v sennin móde mala dostatočné zásoby chakry, na to, aby spravila to, čo chcela spraviť. Najprv pristúpila ku ľadovému meteoritu, ktorý našťastie udržovali piesočné výtvory Momo. Následne gugenom vytvorila svitok, do ktoré plánovala zapečatiť ľadové objekty. Síce to spotrebovuje veľa chakry, ale je to najrýchlejšia možnosť. No, čo sa dalo robiť. Nejako sa toho zbaviť musela, už keď to tu takto spravila. Po úspešnom zapečatení prvého objektu, pokračovala k ďalším. Vždy vytvorila svitok, položila ho na zem a následne na to zapečatila objekt do neho. Dokonalé využitie zásob chakry sennin módu!*
Momo: * Než by se Meisei stihla vůbec chytit tlapy přeměněné Momo, tak se Momo změnila zpátky do své původní. Docela rychle se zmrskla a poté přistála dole na zemi s tím, že byla na kolenou a hluboce oddychovala. Možná si na toto všechno dotvořila chakru a takové, ale stejně to bylo vyčerpávající a zejména tato změna, docela rychlá k tomu. Takže tam nyní oddechovala, docela i zpocená, bez oblečení a snažila si uklidnit tep a dech. Do toho ještě její píseční obři stále drželi ledový meteor, takže ani při tomto odpočinku zcela tak neodpočívala a musela se částečně soustředit na to. Navíc ještě byla i zakrvácená, protože ta krev se vážně neztratila, takže měla krev od úst až po hruď a docela dobře ji cítila ještě i v puse. Proto si najednou odplivla. *
Meisei-ZAS: *Posledné kvapky nutné pre sennin mód, ktoré do seba Meisei dostala a v momente pocítila silu, ktorá i vyžarovala z jej tela. Doslova, silná chakra tyrkysová farby z nej vyžarovala navôkol. To už jej vzhľad bol avšak kompletne zmenený. Meisei otvorila oči, vstala, zrušila techniku ľadovej obrany a otočila sa.* Tak, poď na to ty príšera- *V tom ostala iba tak civieť. Arashi no Ōkami bol bez hlavy, odťatý. Nechápala. Čo že sa to dialo? Veď nebola out tak dlho. Alebo áno?* Park, vysvetlenie! *Zakričala na neho hlasito, aby prišiel a podal hlásenie. Pár minút sa musí na niečo sústrediť a je z toho taká paseka. Samozrejme, nemôžeme zabudnúť na to, že okrem mŕtveho Vlka, tu bol ešte jeden, väčší než ten prvý. Čo mohlo znamenať problém. Zvlášť, keď tu nebola nikdy Momo na dohľad. No, aspoň že bola Meisei už konečne v tomto extra super power OP móde, v ktorom bola i velice silná. Rozutekala sa tým smerom, pričom ak by sa dostala do blízkosti nového, väčšieho vlka, tak by sa ho pokúsila zdvihnúť, ak by to šlo. Akože, rukami, nad hlavou.*
Meisei: *Posledné kvapky nutné pre sennin mód, ktoré do seba Meisei dostala a v momente pocítila silu, ktorá i vyžarovala z jej tela. Doslova, silná chakra tyrkysová farby z nej vyžarovala navôkol. To už jej vzhľad bol avšak kompletne zmenený. Meisei otvorila oči, vstala, zrušila techniku ľadovej obrany a otočila sa.* Tak, poď na to ty príšera- *V tom ostala iba tak civieť. Arashi no Ōkami bol bez hlavy, odťatý. Nechápala. Čo že sa to dialo? Veď nebola out tak dlho. Alebo áno?* Park, vysvetlenie! *Zakričala na neho hlasito, aby prišiel a podal hlásenie. Pár minút sa musí na niečo sústrediť a je z toho taká paseka.*
Momo: * A aby toho nebylo málo, tak se celé toto obří tělo Momo najednou pokrylo lávou a plameny díky Youton Chakra Mōdo. Načež Momo chramstnula a ve své přeměněné a nyní žhnoucí podobě odťala hlavu tomu původnímu Arashi no Ōkami. Ten se nemohl ani vyhnout, kvůli předchozím zásahům. Momo vyplivla uťatou hlavu Arashi no Ōkami zpět, poblíž jeho zbytku, protože toto fakt u sebe nepotřebovala, až se přemění zpátky do lidské podoby. *
Meisei: *So zatvorenými očami pokračovala v naberaní prírodnej chakry. Cítila, že bola už skoro pri konci, avšak ešte trochu prírodnej chakry potrebovala vstrebať, aby mohla plne vstúpiť do sennin módu. Mimo to sa jej už objavili čierne značky na tvári, zmenili oči a začal jej jemne vyrastať roh na čele. Musela ostať v takej koncentrácii, že si ani neuvedomovala, že čo sa dialo. Taktiež napomáhalo k jej nevedomosti to, že mala zatvorené oči. No, keď Park uvidel čo sa stalo, tak prestal s útokmi. Bol to síce rozkaz od Meisei, avšak nebol to ultimátny rozkaz. I zrušil démonnú formu, odskočil viac menej do bezpečia a znova schoval Akuma no Ken. Predsa len, bránil sa viac menej i pred Momo. Ona bola teraz ešte kolosalnejšia než samotný Arashi no Ōkami. Plánoval sa vrátiť späť k Meisei, avšak vedel že by ju len vyrušoval. No, bol také piate kolo na vozu teraz. Úprimne? Momo je OP.*
Momo: Ty už mě pořádně štveš. * Poznamenala jen Momo, kdy na moment připomínala více Yuzu, než sebe samou. Arashi no Ōkami totiž ustával útoky Meiseiného spojence a spíše řešil stále ránu do hlavy, protože ho to asi rozhodilo. Momo se rozhodla si to pořešit po svém a jelikož dostala ne zcela inteligentní nápad, tak se rozhodla rovnou provést. Prvně si stáhnula prsten Nise a za pomoci Suna Bunshinu vytvořeného z trocha písku z jednoho z písečných obrů nechala prsten odnést k těm třem obrům. Poté začala používat svoji techniku Kekkei Mora, Shin: Senshi no Jutsu. A začala se najednou zvětšovat a zvětšovat, že jí popraskalo oblečení. To už však i měnila tvar. A během pár momentů dopadla na zem. Nicméně ve formě Arashi no Ōkami s tím, že byla dvakrát větší, než ten Arashi no Ōkami se kterým bojovaly. Do toho se najednou po celém jejím obřím těle najednou provedly změny. Různé aspekty, jako kůže, zuby a výčnělky se poupravily na daleko silnější biologické materiály, které si nyní Momo vymýšlela. Tyčila se v této podobě nad krajinou a i nad původním Arashi no Ōkami, který při zahlédnutí poupravené a větší verze sama sebe zakňučel. To už však Momo mířila svojí tlamou na hlavu původního Arashi no Ōkami. *
Meisei: *Meisei pokračovala v načerpávaní prírodnej chakry, pričom sa na nej začali objavovať jemné viditelné zmeny, ako napríklad to, že jej dúhovky začali meniť farbu. Bola predsa viac menej už v polovici. Avšak stále to nestačilo, aby mohla vstúpiť do sennin módu. Zatiaľ čo ona robila to, tak keby vedela, že sa Momo postarala o meteorit, tak by bola samozrejme len rada. Park v démonnej forme sa už hnal na Arashi no Ōkami. Ešte predtým, než by čokoľvek spravil, tak si vytiahol z úst zbraň Akuma no Ken. Následne s ňou, využívajúc svojej rýchlosti a sily, začal so sekavými údermi mečom útočiť na Arashi no Ōkami, pričom nikdy neostal na jednom mieste, ale vždy sa pohyboval a robil seky. Samozrejme, stále bol obozretný a v prípade núdze bol schopný vyhnúť sa útoku vlka. Meisei mala plán, len potrebovala čas.*
Momo: Hm... * Zamrmlala Momo v moment, co to vypadalo, že se Meisei zřejmě vykašle na to řešit její ledovou kreaci. Proto nechala přesunout k tomu meteoru svoje písečné obry, kdy každý z nich použil Yasogami Kūgeki​ a vyvolal ještě o to větší a obří chakrové ruce na svých již tak obřích rukách. Těmi následně zachytili prvně ten meteorit, aby nedopadl plnou vahou přímo na zem. * To by prozatím bylo * Poznamenala si pro sebe Momo a vzduchem se začala přesouvat blíže k tomu Arashi no Ōkami, který stále vyváděl ze zásahu do hlavy. *
Meisei: *Meisei naozaj neočakávala, že by rána meteoritom nebola smrtelná pre Arashi no Ōkami. Zranenia síce boli, avšak neboli patrnejšieho rázu. Ak by jej niekto videľ do tváre, tak by mohol správne usúdiť, že bola v toho mimo. Teraz už naozaj chápala, že sa jednalo o kolosálnu bytosť.* "Asi už nič iné neostáva.." *Sama Meisei už pociťovala dopady na stránke chakry. Normálne by vydržala o dosť dlhšie, ale to sa skôr hrávala so senbonmi a robila rýchle vraždy. Avšak teraz používala jednak Kekkei Touta, ale i musela vyvolať kolosálny meteorit. To nie je len tak predsa. Pristála na zemi a snažila sa byť na viac menej bezpečnej zóne. Udržovala si nejakú tú vzdialenosť, pričom ešte dodatočná vzdialenosť sa spravila, keďže vlk uskočil z ohrady. Meisei sa kúsla do prstu, ale z prstu vyšlo iba dostatok krvi na to, aby mohla použiť techniku Akuma-teki Kuchiyose no Jutsu. Pretože, zbytok krvi jej nemohlo vytiecť, nýbrž Yobidashi. Po složení pečatí a plácnutí rukami sa tu objavil Park.* Park, potrebujem aby si mi nabral čas! Ak môžeš, skús o tejto informácii oboznámiť aj Momo. *Meisei podala rozkazy démonovi, ktorý sa do ich vykonávania pustil. S aktivovanou technikou Akuma Katachi bol až 5x rýchlejší a silnejší, pričom už i bez toho má tieto atributy lepšie na tom, než bežný shinobi. Zatiaľ čo Park robil čo mal vo svojej démonnej forme, Meisei vytvorila okolo seba obranu pomocou Hogo Aisudōmu. A v poslednej rade, sadla si na zem, pričom sa začala koncetrovať a naberať prírodnú chakru.*
Momo: * Píseční obři Momo dokončili svoji techniku, po které se Arashi no Ōkami otřásl, ale nemělo to tížený efekt, jelikož neměl prostě lidskou stavbu těla ani lidem podobnou biologii a tak to nezafungovalo tak, jak by to zafungovalo na nějakého člověka. To však už dopadl ledový meteorit. Meisei udělala krom toho hezkou ohrádku kolem Arashi no Ōkami, aby meteorit nenadělal nějakou další paseku. Co však Momo už doopravdy neočekávala, bylo to, že meteorit sice narazil, ale vůbec Arashi no Ōkami nerozdrtil. Arashi no Ōkami stále stál na svých nohách, ačkoliv pokrčených, načež se meteor začal svalovat do strany, čehož Arashi no Ōkami využil k tomu, aby vyskočil od tohoto pryč do krajiny opodál. Tam sebou motal a třásl hlavou. Sice to nemělo tížený efekt, ale nějaký to určitě mělo. Problémem bylo, že se meteor takto řítil znovu směrem k zemi a z velké části i mimo vyhrazenou zónu Meisei. *
Meisei: *Nepochybne, meteorit vytvorený z ľadu sa približoval. A čo bolo ešte lepšie, bolo to, že Arashi no Ōkami bol uväznený pomocou piesku, ktorý vytvorila Momo. Jak sa meteorit približoval, tak bolo už akoby počuť, že prichádza. Z nedazdania, zahalil istú časť oblohy, za ktorou samozrejme nebolo nič vidieť. Padal priamo na Arashi no Ōkami, na hlavičku. Keby bol futbalista, možno by to odrazil. Ale nie je, bohužiaľ.* "Tak, fáza dva..ako nezničiť túto krajinu." *Meisei si bola vedomá, že nemá dostatok času. Avšak stále jej nejaký ostával, predtým, než meteorit narazí. Meisei bola vo vzduchu, pričom si gugenom vytvorila niekoľko hiraishin kunaiov. Následne išla do veľkej akcie. Hodila prvý kunai, ku ktorému sa i hneď teleportovala. Mala dokonalý výhľad na tri strany. Prednú, ľavú a pravú stranu Vĺčka. Na každej zo strán vytvorila pomocou Shin: Tōketsu nezničiteľné steny, inšpirované technikou Ranpādo. Keď boli všetky tri steny hotové, tak dva krát hodila kunai, na ktorý sa vždy i teleportovala, aby sa dostala na zadnú stranu vlčka. Tam vytvorila poslednú stenu, čím uzatvorila Vĺčka do akéhosi väzenia. Avšak ešte predtým, než to spravila, tak zmrazila znova skŕz Shin: Tōketsu i zem, na ktorej vlk stál. Všetko to bolo urobené tak, aby sa meteorit nenarazil do spomínaných stien, ale iba na vlka. Meisei dúfala, že jak steny, ale i nerozbitný ľad na zemi, zabráni meteoritu aby poškodil krajinu. Predsa len, Vlk musí stĺmiť nejaký zásah taktiež.*
Momo: * Píseční obři začali s Hakke Sanbyakurokujūichi Shiki a každý z nich tedy začal bušit neuvěřitelnou rychlostí na jejich velikost do charových bodů toho Arashi no Ōkami. Díky tomu, že takto do něj mlátili tři, tak vlastně drželi Arashi no Ōkami na jednom místě, jelikož se nemohl ani pohnout z tohoto sevření této techniky. Momo samozřejmě viděla ten ledový meteorit. Jenom doufala, že to akorát nezpůsobí tlakovou vlnu při dopadu, která by rozmetala celý tento les a nedaleká města. Přece jen to nebyla technika na likvidaci jednoho cíle, ale celého okolí. Takže se spoléhala na to, že Meisei věděla, co dělá. Protože Momo sama nebyla zběhlá s těmihle technikami Hyoutonu, ačkoliv je sama uměla. Ale ona prostě Hyouton nepreferovala. *
Meisei: *Bodce ako mohla vidieť, neboli možno tak efektívne, ako chcela. Avšak k zahodeniu neboli, keďže jednak možno mohli odvrátiť pozornosť Arashi no Ōkami, ale taktiež sa vďaka Momo dozvedela podstatnú informáciu.* Idem použiť istú radikálnu techniku. *Jemne zakričala na Momo, pričom dúfala, že ju bude počuť. Meisei začala s prípravou. Najprv použila Kūton, pomocou neho menila vlhkosť vo vzduchu. Urobila to tak, aby bolo vo vzduchu dostatok vlhkosti na jej ďalšiu techniku. Znovu bez pečatí, začala s prípravou na techniku Hyōhiyaku. Meisei vytvorila meteorit v pomerne veľkej výške. Takej, že zatiaľ ho snáď ani nemohlo vidieť volný okom. Avšak, vlyvom gravitácie sa začal pohybovať rýchlejšie a rýchlejšie. A taktiež mal i svoj cieľ dopadu, Arashi no Ōkami.*
Momo: * Shirokuchibashi, které vyslala Meisei, se sice střetly s vlkem, ale zdálo, že měl až příliš pevnou kůži na to, aby ji prorazily. Přeci jen ta potvora měla něco na styl plazí kůže a ty šupiny byly extrémně dobrá ochrana proti bodavým a sekavým útokům. Momo toto sledovala a za pomoci svého Keijozura to zanalyzovala. Na své vlastní ruce si díky Shin: Senshi no Jutsu, vytvořila přesnou repliku dané kůže toho Arashi no Ōkami. Díky tomu měla tak nějak přehled, až jak ostrý, pevný a rychlý by musel být objekt, co by tyto šupiny prorazil. Nicméně Arashi no Ōkami i tak nemohl nic dělat, protože se snažil si krýt ty zranitelné části před tím, aby se mu do nich zabodly ledové bodce. To znamenalo hlavně oči a čumák. Ale i tak to poskytlo příležitost Momo. Pohybem ruky nechala své tři písečné obry přesunou za pomoci techniky Kagerō kolem Arashi no Ōkami. Dva ze stran, jeden zezadu. * Bodavé útoky nebudou mít takový účinek, pakliže nezaměříš jeho oči, čumák, tlamu, nebo spodek břicha. * Poznamenala Momo směrem k Meisei. Během tohoto se ti tři obři připravili a postavili do určité pozice. Momo skrze každého z nich plánovala užít techniku Hakke Sanbyakurokujūichi Shiki. *
Meisei-oprava: Meisei: *Ani netušila ako sa to stalo, avšak nejakým magickým spôsobom sa uhla útoku Arashi no Ōkami. Nepokladala otázky, typovala, že to bola Momo. Meisei iba videla, ako prerastený vlkodrak rozbíja skrz techniky, ktoré na neho použili. V tom však uvidela, že i Momo bola schopná sa zdvíhnuť do výšky. Znova, she didn't question it. Iba si spojila tie dvé udalosti dokopy, pričom predpokládala, že to spolu nejako súviselo. Avšak ostávala ticho. Rýchlostne sa posunula ešte o niečo dozadu, dostávala tak dobrú medzeru medzi ňou a oponentom. Následne na to vytvorila technikou Suiton: Mizurappa prúd vody, ktorý sa začal formovať do vlny, avšak nenaberal moc na rýchlosti. S použítim pečatí, vytvorila z onej vody masívneho žraloka, skrze techniku Suiton: Daikōdan no Jutsu. Žralok sa začal valiť na vlka veľkou rýchlosťou, pričom mieril vyššie a vyššie. Techniky boli samozrejme posilňené skrz elementárne tetovanie, pričom z toho dôvodu nabrali i červenej farby. Bez nutnosti pečatí, začala Meisei vytvárať ľadové bodce, ktoré boli až 3x väčšie než je samotný človek. Využívajúc tak techniky Shirokuchibashi, pričom sa všetky bodce pohybovali taktiež vysokou rýchlosťou a taktiež mierili vysoko, na vlka. Dúfala, že kombinácia týchto techník dokážu spôsobiť akési plošné poškodenie na vlkovi.*
Meisei: *Ani netušila ako sa to stalo, avšak nejakým magickým spôsobom sa uhla útoku Arashi no Ōkami. Nepokladala otázky, typovala, že to bola Momo. Meisei iba videla, ako prerastený vlkodrak rozbíja skrz techniky, ktoré na neho použili. V tom však uvidela, že i Momo bola schopná sa zdvíhnuť do výšky. Znova, she didn't question it. Iba si spojila tie dvé udalosti dokopy, pričom predpokládala, že to spolu nejako súviselo. Avšak ostávala ticho. S použítim pečatí, vytvorila masívneho žraloka, skrze techniku Suiton: Daikōdan no Jutsu. Žralok sa začal valiť na vlka veľkou rýchlosťou. Bez nutnosti pečatí, začala Meisei vytvárať ľadové bodce, ktoré boli až 3x väčšie než je samotný človek. Využívajúc tak techniky Shirokuchibashi, pričom sa všetky bodce pohybovali taktiež vysokou rýchlosťou. Dúfala, že kombinácia týchto techník dokážu spôsobiť akési plošné poškodenie na vlkovi.*
Momo: * Arashi no Ōkami vypadal prvně zaraženě, že něco takové velikosti se tam vůbec dokázalo objevit, ale brzy se vzpamatoval. Následně se nadechnul a po chvilce ze své tlamy vypustil obrovský proud blesků mířený směrem k Meisei, která se ho nyní snažila zmrazit. Momo na poslední chvíli zvládla užít Shin: Mugen Inseki a pomocí magnetického pole Meisei s ní ve vzduchu uhnula z cesty těm bleskům. Možná ukázala léčivé dovednosti, ale ani sama Momo netušila, jak velké poškození by tohle mohlo udělat. Přeci jen se mu neříká bouřkový vlk pro nic za nic. V ten okamžik, jak Momo uhnula s Meisei, tak byl Arashi no Ōkami schopen se vyvléct ze základů ledové krusty a sevření písečných obrů, načež odskočil o kus dál. To se již vznesla i Momo samotná za pomoci Shin: Mugen Inseki. Ze země tou dobou začal vylézat další písečný obr, kterého Momo připravila. Sice to bralo chakru, ale na to moc nehleděla, protože využila zase něčeho jiného. Za pomoci Shin: Senshi no Jutsu si v těle nechala vytvořit velké počty buněk, které produkovaly extrémní množství chakry velice rychle, protože jí napadlo, že se jí to bude hodit. Vedlejším efektem bylo to, že z Momo doslova sálala chakra, v takové hustotě, že byla kompletně viditelná. *
Meisei: *Pri sledovaní toho, čo predvádza Momo, tak sa do Meisei nahrnulo toľko adrenalinu, koĺko len mohlo. Sledovala, jak pieskový obri zdňeškodňujú Arashi no Ōkami, pričom Meisei nemohla čakať na to, aby taktiež nejako prispela rukou k dielu.* "No ľadový meteorit na neho asi nehodím.. *Zasmiala sa v duchu pre seba* ,ale mohla by som ho kompletne zmraziť!" *Mimo to, Meisei vylete vysoko do výšky, niečo na úroveň očí samotného Arashi no Ōkami. Avšak, stále si od neho udržovala akúsi dialku. I keď bol viac menej držaný na mieste, jeden nikdy nevedel.* Shin: Tōketsu! *Vykríkla bez nutnosti použiť akékoľvek pečate. Telo Arashi no Ōkami sa začalo obaľovať extrémne tvrdými krustami ľadu. Začalo to od nôh, pričom pokračovalo až k hlave. Meisei bola zameraná iba na Arashi no Ōkami, takže sa nemohlo stať, že by omylom mrazila techniky Momo. Okrem toho to nebolo všetko. Jak ho mrazila na povrchu, tak postupne, avšak pomaly, ho začala mraziť i z vnútra.*
Momo: Já plány nevedu. * Odvětila Momo s úsměvem, napřáhla ruce a zamířila dlaněmi směrem k zemi. Koncentrovala se v tento moment na to, že z hornin v zemi v jejich okolí vytvářela písek. Arashi no Ōkami poté zařval. Byl to velice mocný a hluboký řev rozléhající se po širokém a dalekém okolí. Okamžitě na to se začal pohybovat poměrně rychle směrem k Momo a Meisei, protože se staly jeho prvními cíli a viděl je asi zodpovědné za jeho probuzení. * To by možná mohlo stačit. * Poznamenala Momo a pokynula jednou rukou směrem nahoru. Jak se tam Arashi no Ōkami přibližoval, tak najednou ze země před ním vystřelila vlna písku formující se do obrovské paže. Tato paže okamžitě chytila Arashi no Ōkami pod krkem. Arashi no Ōkami na to nebyl schopen reagovat okamžitě, protože to neočekával. Následně vystřelila druhá paže, chytíc ho za oblast ramena. Poté již ze země začala vylézat celá postava. Byl to písečný obr techniky Shin: Sabaku no Tate. To však nebylo vše. Díky tomuhle byl Arashi no Ōkami zastaven a v ten moment zespod něj vystřelily další obrovské písečné paže, které chytily Arashi no Ōkami za zadní tlapy. Z půdy vylezl další písečný obr, Shin: Sabaku no Tate. Ti obři byli velikostně na tom velmi podobně jako Arashi no Ōkami. *
Meisei: *Jak zacítila otrasi zeme, tak pochopila, že sa blíži niečo zlé. Už to nebolo len o predvádzaní sa. Očakávala celkom dosť vecí, od rôznych beštií, ale niečo takéto nie. mostrózna šelma, ktorú uvidela, keď sa odkryl. Pochopila, že to už kopec nie je. Taktiež si všimla, že sa díva ich smerom.* Toto nie je dobré, však. *Dívala sa na tu príšeru, ktorá prevyšovala jej Meisei niekoľko sediatok násobne. S niečim takýmto ešte nebojovala. Samozrejme, napadol ju útek. Avšak uvedomila si, že pravdepodobne sa prebudilo niečo, čo má teraz chuť nasýtiť svoj hlad. A mohol by si to zamieriť niekam, kde sú bezbranný ľudia. Toto naozaj nebolo dobré.* "Žeby je toto táto chvíľa?" *Rozmýšľala, či by bolo načase použiť techniku Shin: Keiyaku Fūji. Avšak netušila ani, či by to fungovalo na bytosť týchto rozmerov.* M-máš plán? *Otázku mierila na Momo, avšak nedívala sa na ňu. Nemohla odvrátiť pohľad od tej príšery. V poslednom rade si Meisei vytvorila ľadové krídla, pomocou ktorých sa zniesla jemne nad zem. Čo spraví potom bude otázne, toto bolo iba tak preventívne. Jeden nikdy nevedel, či by sa toto monštrum zrazu na nich nerozbehlo.*
Momo: * Země se najednou začala otřásat, něco se blížilo. Momo proto aktivovala Byakugan, aby se rozhlédla. To, co se stalo, doopravdy nečekala. Bylo překvapivé, že si toho nevšimla, ale zase netušila, že se mohou vyskytovat bytosti takových rozměrů, krom bijuu. Nedaleký kopec v tomto lese se najednou začal zvedat a jak se zvedal, tak z něj padala zemina a stromy, až se odhalila obrovská bytost, která se pouze zdála být kopcem. Jednalo se o obávaného Arashi no Ōkami, který byl probuzen velice silným zápachem krve a možná i aktivitou druhů Hebipansā a Tokagejagā. Nicméně to i vysvětlovalo, proč se tam jinak nic jiného neukázalo. Ten první, Sensha Tentōmushi, byl putující jedinec a ty dva druhy si nedokáží asi ani všimnout něčeho takového. A zbytek se držel pryč odtud, kvůli téhle bestii. Arashi no Ōkami setřásl zeminu a kamení z hlavy a rozhlížel se, při čemž pohledem zastavil ve směru, kde bývala lidská vesnice a nyní tam byly Momo a Meisei. *
Meisei: *Ako bolo rozkázané, tak i sledovala. Netušila, čo Momo chcela spraviť, ale vyzeralo to pofidérne. Uvidela, že nejaký balvan sa roztriešil. To si už Meisei myslela, že jej len chce ukázať, že je silná, alebo niečo také. Avšak potom to vyzeralo, že chce spraviť to isté samej sebe.* "Sebapoškodzovanie?" *Spýtala sa samej seba v mysli, avšak myslela to iba vtipne, či obrazne. Neverila, že by si naozaj išla roztrieštiť svoju vlastnú hlavu. Neverila svojim očiam, keď zbadala, že z rany začala vytekať láva, ktorá sa i zacelila.* Wow *Nič také ešte nevidela. Bola očividne v úžase. Keď však povedala, že sa má starať o svoje bezpečie, tak to vytvorilo akúsi výzvu. Položila vybavenie, čiže meč, ktorý jej Momo dala na zem.* Sleduj! *Meisei sústredila chakru do oblasti jej bruška, pričom využívala techniku In'yu Shōmetsu. To samé ešte nakombinovala s automatickou technikou Saisei Nōryoku. Napokon vytvorila z ničoho ľadový cencúľ, ktorého ostrosť bola ohromná. A nakoniec, veľkou silou sa pichla priamo do brucha. Samozrejme, bezbolestne to nebolo. Avšak, uisťovalo ju to, že vie, že sa jej nič nestane, preto iba skôr akosi vzdychla, keď jej cencúľ prebodával kožu, tuk a svalstvo. Ľadový bodec nakoniec vytiahla, pričom ho odhodila niekam do dialky. Vytrhla omylom i kus oblečenia, čo iba odkrylo miesto, kde mala byť rana. Samozrejme, vďaka spojení oboch techník, sa Meisei vyliečila priam okamžite, bez toho aby bolo vôbec niečo poznať. Tým mohla možno vyvolať i ten dojem, že sa jej ublížiť ani nedá, keďže nebolo vôbec znáť, že by nejaké techniky na liečenie použila.*
Momo: Sleduj tohle. * Řekla jen Momo a ukázala ukazováčkem na nedaleký balvan. Následně pomocí Teshi Sendan vystřelila svůj poslední článek ukazováčku, který jí teda vyletěl z ruky a velice rychle doletěl k tomu balvanu, který se částečně roztříštil. * A nyní tohle. * Dodala, kdy si stejný ukazováček přiložila k hlavě, ke spánku. A opětovně vystřelila poslední článek prstu za pomoci Teshi Sendan. Ten jí proletěl hlavou velice rychle, vylétl na druhé straně a ještě se zarazil do stromu opodál. Avšak z rány Momo nevytekla krev, ale láva, načež se vrátil zpátky dovnitř a zacelila ránu. * Myslím si, že budu v pohodě. * Objasnila Momo s úsměvem na nabídku Meisei ohledně léčení. * Ty se hlavně případně starej o sebe a svoje bezpečí.
Meisei: Uchūbito, hm.. *Zopakovala po Momo. Fakt že dokáže udržať svoj hryz aj po smrti je celkom zastrašujúce.* Tak, snáď niečo také sem nepríde. I keď je to možné, no. *Bola celkom už zvedavá, že čo sem príde. Niekto by to bral ako také čakanie na smrť, avšak Meisei si bola istá jej a aj Momo schopností, že čokoľvek sem príde, tak sa s tým dokážu vysporiadať.* Samozrejme, ak by sa čokoľvek životu ohrozujúce stalo, tak stále môžem vyučiť mojich medických schopností. *Netušila, či by to Momo potrebovala. Možno je medička sama, žejo. Ale za spomenutie to stálo.* Podľa mňa, ak čokoľvek príde, nebude trvať dlho, aby sa to tu objavilo. *Meisei samozrejme nemala akési také očká, vďaka ktorým by mohla vidieť extra do diaľky. Takže na akési prednostné upozornenie sa mohla spolahnúť iba na Momo.*
Momo: Kdyby přišlo to, tak máme ještě štěstí. * Poznamenala Momo, kdy skončila s mnutím si očí. Následně se rozhlédla jen tak normálním pohledem a ještě neaktivovávala Byakugan. Nemělo to moc smysl. To nebezpečné dozajista dorazí k nim. A cokoliv, co nepůjde k nim, nebude zas tak nebezpečné na to, aby se po tom rozhlížela. * Torakkā se snad i dá ochočit, či co. Ačkoliv nyní nevím, jak. * Dodala ještě a při tom, jak se jí zeptala Meisei, který že tvor dorazí dle ní, tak pokrčila rameny. Momo to přišlo jako příliš nejednoznačné. Samozřejmě mohla tipovat různé ty obvyklé tvory. * Nejběžněji na to asi reeaguje ten Uchūbito. To má hodně děsivé kousnutí, nepustí to ani po smrti.
Meisei: *Uznala, že fakt hovorila o väčšej všeobecnosti, no. Za to mohlo neznalosť faktov. A bola škoda, že sa nemala o čo vsadiť. Meisei by možno niečo našla v Inkan Gofu, či prípadne by po niečo skočila a prebleskla sa naspäť cez hiraishin. Ale cenné veci čo mohla ponúknuť, boli snáď len Gunbai, Shi Kama, či Akuma no Ken. I jej sada jedov bola celkom cenná, ale to využívala pravidelne pri práci. Či už ako vložku pri zabíjaní, alebo na druhej strane pri vyrábaní protijedu.* Ja si myslím..hm... *Na sekundu sa odmlčala, než nakoniec vyslovila svoje rozhodnutie.* Torakkā! *Napadlo ju, že ak sa orientuje podľa čuchu, tak by mohol cítiť to všetko, čo sa tu stalo. Prinajmenšiom tú krv, žejo. Ale bol to iba taký odhad do slepého.* Tak či onak, som pripravená. *Vyslovila v pokoji. Mala predsa dosť vecí v rukáve, ktoré mohla použiť. A možno sa sem zhrnie veľa rôzhnych patvorov.* Čo myslíš ty, ako odhad? *Meisei ešte rozmýšľala, či by nebolo treba vyvolať pár zvierat z jej tetování, iba ako taký back-up.*
Momo: To je až příliš všeobecné. * Podotkla Momo ohledně popisu toho, co by mělo přijít. Ani snad nešlo, aby to nebylo něco takového. * A netuším, o co se vsadit, zas tolik toho u sebe nemám. * Řekla poté, kdy obrátila kapsy u kalhot a tam naprosto nic neměla. Ve všeobecnosti, jestli sebou měla nějaké věci, tak to bylo zapečetěné v jednom svitku. Neměla u sebe snad ani peníze, když se nad tím tak zamyslela. * A přijít může ledasco. Akai Haki, obrovský druh takového netopýra, sice je ještě den, ale i tak. Bikōchūmodoki, přerostlý a velice agresivní brouk s takovým chobotem. Elementární Vlk, nebo-li velký vlk schopný elementárních technik. Další z těchhle dvou druhů. Kumomita, obrovský pavouk, sice je horský, ale i tak. Mlžný Medvěd, to by snad mělo být něco z tvé domoviny, takový velký medvěd, přichází s mlhou. Nagai Kubi, psisko s dlouhým krkem. Další ten brouk, co předtím. Torakkā, takový slepý vlk, co se orientuje pomocí čichu. Uchūbito, velký a hodně nebezpečný plaz. To je asi vše, co mě nyní napadá, co by se mohlo ukázat. * Objasnila možnosti, které ji napadaly z hlavy. *
Meisei: *Napokon teda sklonila svoju zbraň, pričom nebola už ani tak v strehu moc. Nebolo dôvod prečo. Keďže posledný preživší taktiež umrel. Zatiaľ žiadna hrozba tu nebola. Zatiaľ.* Pokojne sa môžme vsadiť! *Avšak toto iba utvrdilo to, že i Momo očakávala, že sem niečo príde. A možno i niečo veľké.* Bohužial, ja druhy monstier nepoznám. A ešte taktiež je otázka, o čo sa chceš vsadiť.* Mrkla na Momo trošku šibalstne. Troška zábavy do toho umierania! Počkala by na jej odpoveď ohľadom stávky, než by napokon povedala svoj verdikt, čo si myslí, že by sem mohlo prísť.* Podľa mňa to bude niečo veľké. Asi krvilačné. *Podrobnejšie asi nemohla povedať, bez toho aby jej Momo pomohla, že na čo by sa mala zamerať.*
Momo: Země Ohně má docela velkou škálu potvor. Nechala bych tyto vyřádit a uvidíme, co dalšího se tu objeví. * Poznamenala Momo jako objasnění, proč nejednala proti těm dvoum druhům, co tam nyní spolu bojovaly. Po nějaké té chvíli nastalo zase ticho, protože se ty dva druhy navzájem pozabíjeli a jediných pár přeživší jednoho druhu, kteří neumřeli na boj samotný, na rozdrásání kůže a masa, tak po pár chvílích padlo taky důsledkem jedů. Takže vlastně to skončilo jakoby remízou. * Chceš se vsadit, co vlastně přijde? * Zeptala se Momo a deaktivovala Byakugan, načež si promnula oči. Přeci jen to bylo iritující, co se týká očí. A hlavně nezvyk po dlouhé době, co ho nepoužívala. *
Meisei: *Pozorne počúvala, čo hovorila Momo ohľadom štýla boja tych beštií. Niečo málo videla sama, ale do podrobna samozrejme nevedela. A bolo to zaujímavé. Možno by sa mohla začať zaujímať viac o monstrá. I keď, priveľa informácií asi škodí. Jej stačilo vedieť to, čo vedela. Avšak to neznamená že sa príčila novým poznatkom. Meisei nič netušila o taktike Momo. Keby o tom vedela, tak by samozrejme povedala že je to velmi dobrý nápad. Použiť tieto potvory, na prilákanie niečoho nebezpečnejšieho a potom sa toho zbaviť. Avšak nemohla to nijako okomentovať lebo znovu, nevedela o tom.* Ano, susedí. Mám pocit že je to dosť blízko. Nie som si avšak istá, že ako blízko od tade sme my presne. *Poznala polohu z máp či kníh, ale presné súradnice, to nie. Taktiež sa snažila hovoriť nie nejako extra nahlas. Už keď sa tam bili, tak ich netreba lákať na seba.*
Momo: Záleží ti na jejich životech? Krom toho, i když se pokusí odsud uniknout, tak nepřežijí dlouho. Oba dva druhy mají velice silný jed na to, aby tím zabili ten druhý druh. Jedni to aplikují jen skrze zuby, druzí to dokáží vypouštět ze své kůže. Takže když ten větší druh kousne ten menší, tak se otráví oba dva. Zvláštní rovnováha přírody, nemyslíš? * Poznamenala Momo. Částečně jí jich bylo líto, částečně by je klidně i zabila on sama. Neměla ráda trpící zvířata, ale na druhou stranu, tahle mohla způsobit utrpení civilistům a vybrali si se navzájem zabít. Krom toho tenhle zvuk boje a větší pach krve mohl přilákat ještě vícero nebezpečných tvorů z okolí, v což Momo i tak trochu doufala. Shromáždit je tu všechny najednou a zničit jedním tahem. Avšak zatím nic neregistrovala v blízkém okolí, dál se příliš nedívala, protože chtěla mít přehled o svém okolí a o bezpečí Meisei. * Tahle země vlastně sousedí se Zemí Ohně, ne? * Pozeptala se po chvilce zamyšleně. *
Meisei: *Sledovala, jak sa členovia smečok Tokagejagā a Hebipansā začali medzi sebou trhať. Nechápala tomu, ale pravdepodobne iba preto, že tie druhy nepoznala. Netušila, že ich smečky boli rivali. Sledovala, jak sa tam nenásytne trhajú. A to tu vlastne Meisei a Momo stáli iba tak, pre nich to mohlo i vyzerať, že boli ľahká potrava.* Myslíš? Že by sme mali zakročiť? *Na jednej strane bola Meisei vrahyňa. Na druhej strane pomáhala zraneným. Meisei netušila, že jak presne by mohli zakročiť. Možno ich od seba dostať? I keď to by asi nebolo k ničomu. Alebo ich zabiť skôršie, než aby sa niektorí zranení dostali z toho preč, pričom pri hľadaní potravy by zaútočili na nejaké blízke obyvatelstvo? Možno by bolo najlepšie nechať to na "prírodu", nech sa s tým vyrovnajú sami. Dívala sa, ako členovia smečky podobnosti leguánom boli rýchly a obratný, zatiaľ čo skôr kobrí členovia používali akési jed, alebo niečo na ten spôsob. A ano, rachot naozaj robili poriadny.*"Možno dážď, či prípadné nebezpečenstvo z počasia by ich od toho odhovoril.."*Premýšľala, či by mala použiť jednú zo svojich schopností. No, vruke ale stále zvierala meč od Momo, prípravená zaútočiť. Zatiaľ to však vyzeralo, že smečka Hebipansā vyhráva tento boj, navzdory menšiemu počtu.*
Momo: Nezapomínej však na to, že když se ukáží další monstra, může být ohroženo ještě více civilistů. * Dodala taky Momo, protože to si mnohdy lidi neuvědomovali. Ano, monstra šla za pachem krve, ale nemuselo to nutně znamenat, že dojdou na toto místo a nevydají se spíše za lidskými obydlími. Brzy se tam však začala objevovat monstra, docela velké dvě smečky podobných, přesto odlišných monster. Šlo o druhy Hebipansā a Tokagejagā, aneb dva velice nepřátelské druhy často soupeřící o kořist, která tu bohužel pro ně rovněž nebyla. Takže nenastalo ani pár vteřin a tyto dva druhy proti sobě vyrazily a začaly se zabíjet mezi sebou. Pár jedinců si všimlo i Momo a Meisei, ale věnovali se spíše zabíjení jedinců toho druhého druhu. Fascinující rivalita, alespoň dle Momo. * Dělají docela rachot. * Podotkla Momo, při čemž si dávala pozor, kdyby nějaký z nich chtěl zaútočit na ně, ale nevypadalo to tak. Nenávist mezi těmi druhy byla přednější, než jakákoliv potenciální kořist. *
Meisei: *Meisei vstrebála informácie o tom, že by senbony boli viac menej k neužitku. To si vlastne i myslela, takže jej ten fakt iba potvrdila. Napokon začala sledovať, jak začala manipulovať so svojimi kosťami. Moc tomu znova nechápala, nikdy nič také predtým nevidela. Ale povedala si, že otázky bude klásť až na potom. Taktiež si všimla, že Momo jemne odignorovala čo Meisei povedala, alebo sa k tomu vôbec nevracala. No, co už. Ani Meisei sa k tomu teda nevracala. Kostený meč si predsa len napokon vzala. Prišlo jej to celkom divné, keď si uvedomila, že tieto kosti mala Momo vo svojom tele. Ale zas otázky nepokladala, iba mala taký trošku znepokojujúci výraz. Vzala i pokyny s tým, že má mieriť na ústa a zablokovať ich. Pravdepodobne je to dobra taktika, keďže jej povedala, že to má spraviť. Jak pokračovali ďalej, tak si samozrejme tiež všimla tú zničenú vesničku. Prišlo jej zle, z toho čo videla. Avšak, nie od žalúdka. Bola zvyknutá vidieť mŕtvoli, pracovala s nimi. Prišlo jej zle, čo sa týkalo morálnej stránky. Nechcela veriť, že tu mohli nevinný ľudia iba tak zomrieť. Škoda, že civilisti sa nemali ako obrániť pred beštiami. To ale Meisei dostala akýsi zápal, a mala chuť zabiť tie monštrá. Preto sa nemohla dočkať, kým by nejaké uvidela.* Len nech sa tie potvori ukážu. *Vravela so značným hnevom v tóne.*
Momo: Senbony by v takovéto situaci asi byly k ničemu. Většině monster by pravděpodobně ani neprorazily kůži. * Podotkla jen Momo a za pochodu si odhalila jedno rameno. Z toho po chvilce začala stoupat směrem nahoru kost, díky Tsubaki no Mai. Nicméně tato kost byla upravená skrze Keijozuru tak, aby byla ještě pevnější a ještě ostřejší, než klasické Tsubaki no Mai. Po chvilce chůze Momo vytáhla celý takto kostěný meč, který přihrála Meisei. * Kdyby se nějaké přiblížilo, tak mu zablokuj ústa a podobné pomocí tohohle. Je to dostatečně pevné na to, aby to monstra nebyla schopná jen tak zničit. Mělo by to i leccos probodnout. * Vysvětlila Momo, při čemž se jí zacelila rána na rameni, načež si vyhrnula oblečení u ramene zase nahoru. To už se před nimi začala objevovat oblast, do které mířily. Byl tam rozestup mezi stromy, uprostřed tohoto lesa byla najednou vesnička. Důraz na to byla, protože v současný moment to byly kompletně trosky rozbořených domů. A hlavně všude krev, roztrhané oblečení a občas nějaký ten kus tkáně. Očividně se tu vyřádil ten brouk předtím na civilním obyvatelstvu. *
Meisei: *Na otázku či Meisei vie zachádzať so zbraňami, iba jemne pregĺgla sliny.* Špecializujem sa na senbony. *Predsa len, bola oininka a i lekárka. Ovládala so senbonmi presnosť, ktorú moc ľudí nedokáže. Avšak, tie asi moc užitočné proti broukovi s extra odolným exoskeletonom nebudú. I keď, ako to tak vyzeralo, tak tam pravdepodobne možu byť iné beštie, ktorých naláka tá krv. Pri sebe Meisei ani žiadne senbony nemala. Vždy ale existoval Gugen no.* Ale samozrejme, môžem poručiť akýmkoľvek nepriateľom, čokoľvek len chcem. *Znova hovorila o vymoženosti jej schopnosti Kekkei Mora. Ale okrem toho furt mohla použiť jej ľad, či vodu. Pri najhoršiom, ak by trebalo, tak by vyvolala démona mrtvých a skrz neho by všetky monstrá zabila. No, nechávala to na Momo, zatiaľ stále nič nepodnikala. Avšak, bola v strehu.*
Momo: Něco mi říká, že už stejně bude pozdě. Přeci jen tamten brouk není nejrychlejší v pohybu, takže jestli to způsobil on, což je pravděpodobné, tak to bude již nějaká doba. Ale asi víš, co se stane nyní, že? * Pozeptala se, aby se ujistila, že Meisei tuší, že tohle přiláká jiné predátory. A s ohledem na tuto sílu, by to mohlo přilákat i velké množství z velké oblasti. * Umíš zacházet se zbraněmi? * Zeptala se po chvíli rychlé chůze směrem k jejich cíli, protože dostala takový nápad. Bylo na Momo poznat, že je ostražitější, než předtím. Očividně byla trénovaná na takovéto mise, což pocházelo z tréninků ANBU Root na odstranění určitých cílů. Při čemž opětovně aktivovala Byakugan, avšak se nekoukala do dálky, ale zkoumala jejich nejbližší okolí, aby byla ve střehu, kdyby náhodou. *
Meisei: *Nemala sa moc čoho obávať. Keby bolo treba rýchleho úteku, tak hiraishin existoval. Mimo to, mala niekoľko trikov v jej rukávu sama. A naposled, Momo nevyzerala ako moc nebezpečná osoba. Keby chcela, tak by jej ublížila už hneď. Neťahala by ju takto hlboko do lesa. Urobila by to pri prvej príležitosti. Takže v Momo mala celkom dôveru. Možno by sa cítila bezpečnejšie, keby tu je s ňou Park. Ale tak, zatiaľ to vyzeralo byť všetko v poriadku. Až na to, že pomaly začínala cítiť ten pach smrti a krvi vo vetre. Meisei si uvedomovala, že byť sa smer vetru zmení, bolo by to celkom problematické.* Keby bolo potreba, môžem prinútiť vietor, aby vjal do správneho smeru. *Povedala už o dosť hlasnejšie, než predtým to s tým klanom. Možno sa k tomu Meisei ešte raz vráti, ale to jedine až keď sa vyrieši táto situácia. Jedna vec po druhej, no nie? Jediná škoda a to tá, že Meisei pri sebe nemala cigarety. Možno by mohla ponúknuť i Momo a ako predsa vieme, spoločná cigareta zblížuje. Ale tak, teraz bol ich ciel asi taktiež iný. Meisei nemala problém nabrať na rýchlosti, ak by bolo treba, aby sa do dalekého miesta dostali rýchlejšie. Ale samozrejme, stále nasledovala Momo.*
Momo: Prostě mezi stromy a rovně. * Odpověděla Momo na otázku. Předchozí poznámku o Inkujetto doopravdy neslyšela, protože se soustředila na něco jiného. Nyní šla mezi kmeny a kořeny stromů směrem rovně dopředu. Meisei byla celkem důvěřivá, když se takto snadno vydávala s cizinkou do lesa. Momo však neměla žádné postranní důvody. Jen chtěla dorazit na to místo, co viděla už z dálky Byakuganem. Byla to však nějaká vzdálenost, než se k dotyčnému místu mohly dostat, zejména takto pěšky. Nicméně už byl po větru cítit takový pach. Pach smrti a krve. A to poměrně silně, ačkoliv dané místo bylo ještě docela daleko. Nicméně to znamenalo problémy, zejména pakliže se vítr otočí. *
Meisei: *Podľa toho čo Momo vyprávala, tak to mala celkom zložité. Meisei to mala viac menej jasné, celý svoj život žila v Kirigakure. Teda, podla toho čo sama vedela. Nemala to takéto zamotané. Avšak, keď spomenula zvieratá, ktoré ožívajú, konkrétne pri spojení s klanom, v Meisei niečo bliklo.* To znie ako klan Inkujetto, z mojej vesnice.. *Zašeptla si tak pod ústa, sama pre seba. Netušila, či to Momo počula alebo nie. Mohla i nemusela. Ak sa ponáhlali, či utekali, tak možno hluk vetra ktorý by narážal do ich uší, by znemožnil Momo aby to počula. No, kto vie. Meisei si všimla, že nikdy tu cesta nevedie. Takže sa musela obrátiť iba na ňu.* Kam teraz? *Spýtala sa tázavým tónom a očakávala odpoveď.*
Momo: Čert ví. Rodiče se mě zbavili ještě před tím, než bych si mohla je zapamatovat. * Odpověděla na to, že odkud pochází. Přece jen, její původ jí byl značně nejasný. * A žila jsem už všude možně. Jediná možná stopa po mých rodičích je asi můj původní klan, od kterého však ani nevím jméno. Jen to, že se tam kreslí zvířata a ty kresby oživují. * Dodala ještě jako bonusovou informaci s pokrčením ramen. Raději zase deaktivovala Byakugan, protože si nechtěla příliš opotřebovat zrak, kdyby se náhodou ještě něco přihodilo. Přeci jen Byakugan ty oči vyčerpává a zejména koukání na takové vzdálenosti. A ačkoliv měla nějakou praxi a dlouho s tím cvičila, tak nějakou dobu na takové cvičení kašlala. Brzy se již ocitly v tom nedalekém lese. Nebyla tam žádná znatelná cesta mezi stromy. *
Meisei: *Meisei znovu spatřila oné levandulové oči. Niečo takéto ešte nevidela. Znova usúdila, že to patrilo do skupinky dedičných schopností, ale nič nehovorila. Nechala ju, nech si ju predsa len prezrie. Vďaka tomu čo povedala, že nedokázala odhadnúť, že akej sily je, tak vedela, že práve preto si ju prezerala. Tak, nechala ju robiť, čo chcela. Keď povedala, že je aspoň hodnosti Jounin, tak sa trošku zasmiala.* Podľa mňa, ja sa špecializujem v ovládaní. *Nehovorila nič ďalej na tú tému. Ale myslela to takým spôsobom, že dokáže ovládať ľudí, monstrá, bytosti. Ale i počasie. Boli to rozdielne schopnosti, ale velmi silné. Tak či onak, nejak neplánovala tu ukazovať že čo všetko dokáže. To si môže nechať na potom. Napokon len začala kráčať za ňou, keďže usídila, že Momo našla akési sídlo tých broukov, alebo nejaké významné miesto, ktoré by pomohlo k onému vyšetrovaniu.* A z kadial pochádzaš ty? *Spýtala sa medzi tým, čo kráčala.*
Momo: * Momo si následně změřila pohledem Meisei a zamyslela se nad tím, zda by ji případně měla brát sebou. Přeci jen se za roky tak nějak naučila, že ne každý je stavěný na takové záležitosti a nechtěla ji zase zbytečně ohrozit. Nedokázala však reálně zhodnotit na jaké až úrovni byla Meisei. Mohla být kdekoliv, níže, či dokonce výše, než Momo samotná. Vypadala okolo stejného věku, možná lehce starší, ale za to možná mohla ta tetování. * Ach jo, na tohle jsem fakt levá, ale nedokážu posoudit, jakou hodnost vůbec máš, nebo sílu. A chápu zase na druhou stranu, že tohle se ti fakt prozrazovat nechce. Ačkoliv bych mohla... * Zamyslela se nakonec Momo a aktivovala Byakugan, díky čemuž se jí objevil ten jemný květinový vzor v očích a následně si prohlédla chakrovou soustavu Meisei, kdy se zdálo, že ta tetování nebyla jen na ozdobu už jen proto, že jimi proudila chakra ve specifických směrech a vzorech. * Dobře, tohle by tě hodilo na minimálně asi Jounina, takže jo, klidně to můžeme jít prozkoumat. * Poznamenala následně, kdy upřela svoji vizi Byakuganu na směr, ze kterého doletěl daný brouk a už na tuto dálku zaznamenala různé věci, které by raději snad ani neviděla. Vydala se však daným směrem. *
Meisei: *Dôkladne počúvala informácie o tvorovi. Čokolvek sa predsa len mohlo hodiť. Celkom užitočné bolo to, že sa dozvedela taktiku zabíjania toho tvora. Vďaka tomu sa jej začali spájať i isté veci dokopy. Ako to, že prečo tam ona tak poskakovala, zatiaľ čo on letel nad ňou. Snažila sa ho vylákať, aby ho potom mohla zneškodniť. Chytré to dievča, to musela Meisei uznať. Nad otázkou, či tu je nejaká shinobi vesnice, sa moc zamýšľať nemusela.* Nie je tu. Najbližia k tomuto miestu je Kirigakure v zemi vody. Z tadial vlastne aj ja pochádzam. *Neprišlo jej, že by prezradzovala nejaké extra tajné informácie. Veď mala vo vlasoch čelenku svojej vesnice, takže tak či onak to mohla vedieť.* Asi by sme to mali skontrolovať, čo myslíš? *Napadlo ju, ako keby už teraz boli v jednom tíme a bojovali proti zlu sveta spolu ! *
Momo: Nevím, co říct, aby to neznělo příliš očividné, ale tak. Jedná se o velký typ hmyzu s neuvěřitelně silným exoskeletem, který mu dává vysokou obranu, ale ho i zpomaluje. Dokáže létat a pádem zabíjí své oběti. Při čemž se jedná o masožravce. Co víc říct? Ještě jsem ho doposud nepotkala, ale v mé zemi se starám čas od času o zbavování se potvor, takže se ohledně nich informuji. A nějaké ty informace dokážu získat jen pohledem na tvora. * Odpověděla Momo s lehkým popisem toho obřího brouka, ze kterého tam byla jen hromada prachu, která byla postupně odváta pryč větrem. * Tahle země má či nemá ninja vesnici? * Optala se následně Meisei. Protože kdyby tu byla ninja vesnice, tak by bylo vysoce divné, že se tvor dostal takto blízko civilního města. Pakliže ne, tak to mohla být čistě náhoda. Ale možná by bylo třeba to zkontrolovat. *
Meisei: *Bola tá jeskyňa zaujímavá? O tom nič moc netušila. Keď spomenula akúsi svoju polovičku, tak Meisei hneď napadlo, že vyprávala o nejakom priateľovi, či priateľke. Ako inak by to mohla myslieť, že. Bolo pravdy, že toho o správaní monster naozaj nevedela, vlastne tohto monstra ani nepoznala. Takže vôbec netušila nič o jeho správaní. Ale hrala to jej smerom.* Áno, asi to je divné. *Momo vyzerala byť skusenejšia v oblasti monštier, takže Meisei dala na to, čo vravela. * Chcela by si vypátrať, že prečo prišiel až sem? *Možno toho brouka niekto vlastnil a toto bol pokus o útok. Alebo tu môže mať niekde svoj roj. Zostávala stáť a čakala na jej pokyny.* Ak máš nejaké informácie o typu toho brouka, tak ich môžeš zdeliť. *Celkom by sa jej to i hodilo, keďže toho moc nevedela.*
Momo: To zní jako velice důležitá jeskyně. * Poznamenala s lehkým zasmáním se. Nečekala, že by jí byla zmíněna právě jeskyně. * A nemám zamířeno naprosto nikam. Jem jsem sem zmizela od svých povinností a od své polovičky, která je taky otravná, až to není hezké. * Odpověděla, kdy se následně rozhlédla po okolí. Sice vyřešila problém s tímto monstrem, ale přišlo jí zvláštní, že tam byl jen takto jeden jedinec a očividně hodně hluboko do země, aby se nacházel poblíž cesty vedoucí hned k nějakému tomu městu. * Nepřijde ti divné, že se takto ten tvor vydal až sem? * Pozeptala se, otočíc se pohledem zpátky na Meisei, vyčkávajíc na odpověď. Jako ano, tvorové byli agresivní a mnozí z nich schopní jít za krví hodně daleko, ale to byl ten problém. Tahle cesta sama o sobě nenaznačovala, že by byla vyhledávanou lokalitou monster a proč by tu byla někde cítit krev? *
Meisei: *Nerobilo jej problém, podávať akési informácie o tejto zemi. Predsa len, Zem Čaju nebola o moc ďaleko od Zemi Vody, takže nejaké tie znalosti o nej mala. Síce nebola na hodnosti nejakého turistického sprievodcu, ale také všeobecné znalosti mala.* Ak sa nemýlim, je tu niekoľko vesnicí, svatýň, nejaké tie sídla a jaskyňa.* To bolo všetko, čo si vedela vybaviť. Konkrétne lokality avšak nevedela. Ostávala stáť na mieste, pretože síce nevyzerala nadšená nad otázkou, či chce ísť do civilizácie, ale taktiež stále odpoveď nedala. Meisei nerobilo problém ísť niekam s Momo. Okrem svojej chôdzi, sa nikam neponáhlala. A už keď sa tu takto stretli, tak by mohli i podniknúť niečo spolu, no nie? Taktiež, bola stále v akomsi údive z toho, čo tu predviedla. Ale nechcela ešte dávať žiadne osobné otázky. Predsa len, spýtať sa niekoho otázku 'A to je čo zač? Je to Kekkei Genkai?',by nebolo na mieste po prvej minúte stretnutia.* Tak ak sa môžem spýtať, kam máš teda namierené?
Momo: Hm, Země Čaje. * Zamyslela se nahlas Momo, při čemž si vůbec nevybavovala, kde to vlastně leželo. Na geografii nebyla. Zejména, pakliže to nebylo nějaké to epicentrum výskytu zvláštních tvorů, což tahle země dle všeho nebyla. Jen sem prostě unikaly potvory odjinud. * Jsou tu vůbec nějaká důležitá města? * Podotkla jen tak Momo s dalším zamyšlením se. Přeci jen některé země byly známé, že v sobě mají shinobi vesnice, nebo nějaká specifická města, obchodní a tak, ale ve spojitosti se Zemí Čaje se jí nevybavovalo naprosto nic. Jen to, že se tu pěstuje čaj, což bylo až příliš očividné, dle názvu. Nicméně nesršela nadšením se vydat do civilizace. *
Meisei: *Jej nejastná odpoveď Meisei moc nepomohla, avšak rátala s tým, že keby pomoc potrebovala, tak by si ju vypýtala, takže sa k nej moc nevracala. Nakoniec podišla ešte jemne dopredu, aby tam nestala tak nahnutá a mohli mať obe akýsi normálny výhľad na seba. Na jej meno a i na ten náznak mávania, sa iba tak jemne poklonila, avšak nie telom, ale iba hlavou.* Moje meno je Meisei. *Nevadilo jej sa predstavovať niekomu. Ak sa mali o niečom vyprávať tak to práveže bolo i na mieste.* O, ale viem. Nachádzame sa v Zemi Čaja. Ja som sem vlastne prišla, aby som si nejaké tie čaje obstarala. *Jemne vysvetlila svoju situáciu a i podala odpoveď na jej otázku. A či jej prišlo divné, že Momo nevedela v akej zemi sa nachádza? Ani nie. Možno cestovala po svete často a toto bolo jedným z miest, kde sa práve nachádzala. Takže nič zvláštne.* Ja si to mám namierené do zdejšieho mesta. Chceš tam ísť so mnou?
Momo: Jak se to vezme. Ano i ne. * Poznamenala jen Momo nejasně a otočila se tváří na cizinku. Sice ji viděla po celou dobu skrze aktivovaný Byakugan, ale to dotyčná nemohla tušit. Následně deaktivovala Byakugan, což bylo vidět jen tím, že jí z očí zmizel takový květinový vzor. Přeci jen jí při aktivaci Byakuganu díky Kekkei Mora nevystupovaly žíly, takže krom toho vzoru v očích to nebylo nijak poznat. A ten vzor byl docela jemných barev, nic jako Sharingan či Kuraigan. * Já jsem Momo. * Představila se tak nějak ve zkratce a pokynula rukou v takovém jemné zamávání, které bylo spíše jen posunkem ruky do strany, přece jen se nemohla rozmachovat, tolik. * Náhodou netušíš, co je tohle za zemi, co? * Poté se zeptala sama, jen tak pro orientaci. Vrátit se mohla kdykoliv a instantně, takže to neměnilo moc na věci, že nevěděla, kde tak zcela je. *
Meisei: *Pri odpovedi dievčiny Meisei iba urobila ešte o jeden krok vzad, avšak i jeden do boku. Predsa len, chcela mať lepší výhľad. Aj tak už mala lístok do prvej rady. Ale vždy sa dá niečo vylepšiť. Preto iba potichu stála a sledovala situáciu. Bola i celkom zvedavá, že ako sa s tým broukom chce vysporiadať sama. Nie, že by niekoho podceňovala. Proste iba zvedavosť. Možno uvidí niečo iné, čo predtým ešte nevidela. A tak sa i stalo, niečo nové uvidela. Jutsu, ktoré využívalo kosti. Celkom ju to udivillo. Meisei videla už veľa vecí, avšak niečo takéto ešte nie. To ju priviedlo iba na myšlienku, že sa mohlo jednať o Kekkei Genkai. Tak či onak, po pár sekundách uvidela, že brouk zmizol na prach. Teda po tom, čo prestal so sebou mrskať. Avšak, čo Meisei udivelo najviac, bolo to, že kosť po použití, sa následne vrátila späť na svoje miesto. Predpokládala i to, že neostali žiadne zranenia. To ju celkom silne zaujalo.* "Niečo takéto by malo veľké vymoženosti v medicíine.." *Prešlo jej hlavou. Avšak nič nekalé ju nenapadalo. Taká nebola.* Si v poriadku? *Spýtala sa starostlivo, i keď odpoveď čakala jasnú. Taktiež, pri vravení sa jemne nahla, aby jej mohla aspoň ako tak vidieť do tváre, ak to vôbec bolo možné. Slušnosť, asi.*
Momo: Dík, ale to asi nebude potřeba. * Odpověděla Momo neznámé dívce, co se k ní najednou přiblížila. Poté se zaměřila na brouka. Tak nějak si ho pohledem analyzovala a zkoumala. Byl to zvláštní tvor, s hodně pevným exoskeletem. Nakonec se tedy rozhodla se brouka zbavit a aby nezanechala žádné stopy, nebo minimálně krvavé stopy, co by mohly přilákat něco dalšího, tak se rozhodla to vyřešit skrze svoje nedávno objevené Kekkei Genkai, další. Měla dojem, že díky té Keijozuře, kterou měla v sobě asi potlačenou od narození, nyní začala mutovat a objevovat postupně všechna Kekkei Genkai. Momo namířila dlaň na brouka a z její dlaně začala pomalu vystupovat kost technikou Tomogoroshi no Haikotsu. K tomu ještě využila Keijozury, aby danou kost přiostřila a i zatvrdila nad úroveň exoskeletu toho brouka. Následně tu kost vystřelila a ta se zabodla přímo do hlavy toho brouka, který sebou začal docela i divoce mrskat. To však již bylo pozdě. Začal se totiž rozpadat na prach od jeho hlavy, takže mrskání brzy ustálo a po chvíli tam nezbylo nic, jen hromádka prachu na zemi. Rána po vystřelení kosti se Momo okamžitě zahojila, jedna z výhod Shikotsumyaku a i Keijozury. *
Meisei: *Rachnútie, či mrsknutie broukom, Meisei počula. Ako inak, celkom velký brouk, velký rachot. Z toho samozrejme usúdila, že nešlo o priateľské stvorenie, ale že to bol pravdepodobne pokus o ústok. Preto, nestrácala na čase. Osoba si s brúkom síce poradila, ale každá pomocná ruka sa hodí, či nie? Preto sa iba shunshinom dostala do blízkosti, že bola o nie viac než tri kroky za jej ešte stále neznámou Momou.* Ak je potreba, môžem pomôcť.* Povedala, pričom mierila na techniku Shin: Keiyaku Fūji. To ale nikto nemohol vedieť. Vďaka tomu by však mohla určiť broukovi, aby šiel i spáchať sebavraždu, keby to Meisei chcela. Avšak bez odpovede Momo nič nepodnikala. Poznala svoje hranice. A momentálne bola v cudzej zemi. Takže zbytočne niečo používať nie je najlepšie.*
Momo: * Sensha Tentōmushi náhle stáhnul svoje křídla a začal padat přímo na Momo, která to samozřejmě velice dobře viděla. Proto přestala skákat a jen dala nad sebe svoji ruku. Když už byl brouk dostatečně blízko a byla poznat jeho opravdová velikost i bez Byakuganu, tak využila Jitonu a zachytila brouka nad sebou, kdy s ním následně mrskla před sebe nad zem, samozřejmě aniž by se snažila kohokoliv zasáhnout. Sensha Tentōmushi z toho byl značně zmaten, protože tohle se běžně nestávalo, nicméně se dokázal tak nějak přetočit, aby se dostal na svoje nohy, kdy poté začal vyhledávat svoji oběť velice pomalým otáčením se kolem dokola. Momo prozatím brouka sledovala, zvědavě. Konečně se dotočil kolem své osy, aby byl hlavou k Momo, načež se snažil rozeběhnout na Momo, ale ta ho držela magnetickým polem od sebe. *
Meisei: *Meisei naďalej pokračovala vo svojej chôdzy. Než by sa zdalo, tak sa približovala ku skákajúcej osobe viac a viac, kvôli onej rýchlejšej chôdzy. Ale samozrejme, osoba nebola jediná, čo si Meisei všimla. Než by akokoľvek chcela, brouka Sensha Tentōmushi prehliadnúť nemohla. Velikost nepustí, nom. Meisei toho bohužiaľ o monštrách sama moc nevedela. Preto netušila, či je to nejaký mazlíček, alebo na druhej strane, nebezpečný tvor. Samozrejme, mohla by zakročiť keby bolo treba. Ale taktiež, zaútočiť na tvora, o ktorom nič nevie, by bolo celkom možno i drzé. Čo ak ten tvor, niekomu patril? A očividne, osoba ktorá tam kráčala nevyzerala byť moc v nebezpečí, keďže tam iba tak stála, zatial čo brouk lietal priamo nad ňou. Avšak to Meisei nevedela, že taktika zabíjania Sensha Tentōmushi je taká, že začne padať z veľkej výšky, aby zabil tak svoju obeť. No, Meisei iba pokračovala v kráčaní, avšak bola v strehu.*
Momo: * Sice byla zamyšlená, ale všimnula si jedné věci, nějakého zvuku. Začala se rozhlížet, že odkud ten zvuk vlastně jde. Bylo to takové zvláštní jakoby bzučení, jen hodně hluboké, ne jako bzučení hmyzu, takové vážky, které je na docela vysoké frekvenci. Tohle bylo takové hluboké, až to skoro ani nepřipomínalo bzučení. Jak se tak rozhlížela, tak spatřila pachatele tohoto bzučení. Něco se z dálky přibližovala nad vršky stromů nedalekého lesa. Momo naklonila hlavu a pozorovala daný objekt. Bylo to asi živé, ačkoliv nemuselo, ale tipovala, že bylo. A mířilo si to jejím směrem. Nebo všeobecně směrem k cestě. Sice to letělo nad vršky stromů, ale začínalo to pomalu stoupat, i když se to furt přibližovalo. Momo aktivovala Byakugan, aby se na to podívala efektivněji. Ta věc, co se přibližovala, byl obrovský a poměrně ošklivý brouk. Řadil se ke druhu Sensha Tentōmushi. Momo toho něco málo o monstrech a zvířatech věděla, protože si je studovala i kvůli odlovu, či případnému ochočení. Takže věděla, že tahle potvora je poměrně nebezpečná a žere maso. Proto začala skákat na místě, aby upoutala pozornost brouka, který si toho zřejmě všiml, protože pozměnil směr letu k ní, přesněji nad ní. *
Meisei: *Samozrejme, pokračovala v kráčaní. Možno i kráčala rýchlejšie, než bolo třeba. Nejako moc to nekontrolovala, proste to naturálne išlo. Asi bola zvyknutá sa ponáhlať. Predsa len, jej povolania ju vždy držali v pohotovosti. Jak kráčala, tak i prešla niekoľko ľudí. Zrejme zdejší. Nedávala im moc svojej pozornosti, iba sa vždycky uhla na stranu. Cesta nebola nejak extra malá, ale radšej by sa vyhla fyzickéj interakcii. Proste taký jemný poklon a pokračovala v ceste. Aspoň tak vedela, že táto cesta bola využívaná ľuďmi často. Mohli ju aspoň ňejako 'urobiť', aby vyzerala. Avšak, toto nebola jej zem, nemala tu nijaké slovo do ich života. Jak kráčala, tak si niekde v dialke všimla i dievča, čo poskakovalo. Každý sme asi nejaký. To Meisei i hneď napadlo.*
Momo: * Poslední dobou začínala mít Momo problémy s tím, že jak je vlastně druhou polovinou od Yuzu, tak někteří lidé mají stále tendence si je plést, zejména zezadu, odkud samozřejmě nejsou vidět Yuzuiny znaky pod očima. To se Momo samozřejmě nelíbilo. Chtěla být brána za sebe samou, ale pořád byla v takovém tom stínu velice ambiciozní Yuzu, která toho dělala tuny, zatímco Momo většinou téměř nic. Možná by si měla obstarat svoji vlastní podobu a identitu. To samozřejmě šlo skrze nějaké genetické techniky a snad i Keijozuru samotnou. Takže se nad tím zamýšlela, jak tak šla dál, kamsi po té cestičce. Sice si poskakovala a mohlo to někomu přijít i vesele, ale moc veselá nebyla. *
Meisei: *Kráčala si to po už dopredu vyšlapanej cestičke. Očividne tadiaľto ľudia kráčali, len to nebola poriadna cesta. Avšak, to jej iba dalo za to, že bola na správnej ceste. Samozrejme, v prístave nejaký ľudia boli. Avšak od nejakého si to hlavného mestečka to bolo ďalej. Taktiež, pre tento moment bola sama. Nemala pri sebe nikoho. Ani Park nebol s ňou, až to bolo divné. Skoro všade ho brávala. Ale pre teraz sa rozhodla ho nechať doma. Dala mu akési voľno na dnes. Keby trebalo, vždy ho môže sem privolať. Tak či onak, pokračovala v kráčaní onej nie moc reálnej cestičke.*
Momo: * Momo si zase zmizela na chvíli od povinností a někam náhodně. Náhodně proto, že cestovala skrze zem pomocí Kagerō. Takže mohla efektivně procestovat velkou vzdálenost za krátkou dobu. Sice to stále bylo o hodně pomalejší, než Hiraishin, ale i tak dostatečně rychlé, než například let, nebo nedejbože pěšky. Díky tomu se nyní ocitla v neznámé zemi, alespoň pro ní. Vylezla ven opodál nějaké cesty a rozhlédla se. Na sobě měla svoje typické oblečení ( odkaz » ). Okamžitě se velice rozverným, ale svižným, krokem vydala kamsi do okolí, na průzkum oblasti. Mohla si sice zjistit, jakým směrem byli lidé, či nebezpečí, ale nechtělo se jí, prvně se jí chtělo na průzkum. *
Meisei: *Meisei v jej každodennom oblečení sa potuľovala zemou čaju. Prišla sem jednak na výlet, ale taktiež i jemne pracovne. Počula o tejto krajine, že je prosnulá jej čajmi. Predsa len, má to v názve. Preto vzala prvú loď ktorú videla, aby sa sem dostala. Tak či onak, už tu predsa bola. A čo tu hľada? No, čaj. Ale nie ledajaký predsa! Hladala tu niečo na spôsob liečivého čaju. Samozrejme, síce bola shinobi, ale na zázraky neverila. Preto sa skôr zamerala na prírodné bylinkové čaje, ktoré by mohli pomôcť. Chcela si ich nakúpiť, do zásoby. Bola nejaká tá lekárka predsa. A žeby možno si šupla medzi ne i nejaký čaj s jedom? No, bola i oinin. Takže jeden nikdy nevedel. Jej výrazne potetované telo, bolo síce pokryté oblečením, ale samozrejme, niečo stále bolo vidieť. Hlavne, tetovanie na tvári človek len tak nezakryje. Mohla by, keby chcela. Ale nač chcieť, že. Vlasy mala upravené tak obyčajne. S ofinkou na pred a s čelenkou vesnice vo vlasoch.*
---: ---
Ayato: Tak nejdřív to bude chtít nějakej ostrej nůž i když v případě takového velkého monstra to bude spíše chtít katanu. Takže ven si katanu a podélně mu rozřízni břicho a silou to pak roztáhni abys měla výhled dovnitř, počítej s tím že ti, ale vypadne několik orgánů ven nebo spíš střeva. *Poví směrem k Miho a odstoupí o pár kroků stranou aby Miho mohla začít a on ji mohl sledovat. *
Miho: No .. jo... *Hned k němu přisedne, tedy spíše naproti němu.* Dobře... asistovat. *Usměje se. Nikdy takovou věc nedělala, tedy spíše se o to nezajímala. Neměla důvod a moc ji to netáhlo. Avšak, se zvířaty, respektive s monstry měla nějakou svoji práci. Již pár let se snaží zjisti proč před několika lety se stal takový zlom a monster začalo být více a začali být více agresivnější.* Takže... čím se začne?
Ayato: Jsem totiž vědec a rád bych si zapsal, jak vypadá královská sova zevnitř, si to vše hezky nakreslím a zapíšu nikdy nevíš kdy se ti to může hodit. *Troch u se zamyslí, jak ji odpoví na to, aby šel k ní. *Jak jsi to myslela abych šel s tebou? *Poví a rozloží na prostornější části jeskyně svitek ze kterého odpečetí právě tu mrtvou královskou sovu. Pozorně si ji pak prohlédne a s trocha více práci ji otočí na bok, aby měl před sebou její břicho. *Takže pokud chceš můžeš mi asistovat.
Miho: Neplatí? *Koukne na něj a zamyslí se.* V tom případě můžeš jí se mnou. *Usměje se a pokračuje v cestě vedle něj. Když stanou před jeskyní stále se drží vedle něj.* Pitvala? ... Nech mě přemýšlet. *Přemýšlí a sleduje jeskyni.* Hele... myslím že ne. Nikdy jsem neměla potřebu. *Usmála se.* Ty chceš pitvat toho ptáka? To bude zajímavé, určitě to chci vidět. *Rozhodí ruce a čeká na další kroky.*
Ayato: Hm ne v Konoze jsem nikdy nebyl, vlastně jsem asi nebyl v žádné z velkých vesnic. *Ayato to myslí upřímně, je to taky pravda. Moc míst ani nenavštívil, dokonce si ani neumí představit, jak třeba musí Iwagakure vypadat. *Jinak myslím si, že máš pravdu, ono všude dobře doma nejlíp ne? To pro mě ale už neplatí. *Poví a všimne si, že jsou konečně na místě. U vchodu do jeskyně si vytvoří Kage Bunshina a vejde dovnitř, když se ujistí že tam žádné jiné monstrum nebo zvíře není tak se spokojeně usměje. *Už jsi někdy něco pitvala? *Kage Bunshin Ayata má mezitím za úkol hlídat u vchodu do jeskyně. *
Miho: Odkud jsem? Hmm... *Usmála se na něj a pokračovala v chůzi.* Ze země země, z Iwagakure. Naše rodina tam měla dokonce sídlo. Které už tam ale také nenajdeš... *Zamyslí se.* Byl jsi někdy ve skryté listové? *Usměje se.* Víš, v té shinobi vesnici v zemi ohně. *Naznačí prstem.* Někdy bych se tam chtěla podívat, nicméně v zemi ohně jsem již jednou byla. Vlastně teď přemýšlím že bych se měla vrátit už domů... není nad to pořádně se vyspat ve vlastní posteli. *Otočím se na Ayata.* Že?
Ayato: *Nějak nechápe tu její, jak to říct, přítulnost už tak ho Miho zaskočila předtím a teď ho ještě chytla za ruku. Na druhou stranu je celkem rád že potkal dalšího vyznavače Jashina stejně jako je on, takže ji taky chytne za ruku, aby nebyl nějak odtažitý. *Rodina? Hmm já asi žádnou neměl, vlastně si ani nejsem jistej nějak si na dávnou minulost nepamatuju. *Poví zamyšleně, ono kdysi mu totiž byla Shintonem upravena mysl nebo spíš vzpomínky a něco bylo vymazáno jako třeba jeho pobyt v Sunagakure. Všimne si, že pak Miho jeho ruku pustí, a tak on pustí ji, je si vědom ale toho že jejich cesta ještě nějakou chvilku potrvá. *Odkud jsi?
Miho: Hm.. Chm! *Kývne na pozvání že má jít s ním. Nejdříve se rozeběhne až k němu.* Bohužel, nikoho jiného než tebe neznám. *Zaculí se a chytne ho za ruku. Je na jeho levé straně, tedy ona jeho má na pravé straně.* Ale teď znám alespoň tebe. *Usměje se a nalepí se na něj, ale po chvilce se od něj zase odlepí přičemž ho stále drží za ruku.* Tedy... znala jsem... víš. Celá naše rodina... ale jednoho dne. Když mi bylo asi pět nebo šest... *Klesne jí hlava.* ... jsem zbyla pak jenom já a možná ještě někde bude starší sestra... ale od té chvíle jsem ji už nikdy neviděla. *Hlavu otočí na něj a usměje se.* Ale to všechno už je jedno... Ayato. *Spokojeně kráčí dál po jeho boku ale již jeho ruku pustila.*
Ayato: *Ne že by se bránil tomu, jak po něm Miho skočí a začne se lísat spíš ho to trochu zaskočí, ovšem nějak moc ji to neopětuje. Nakonec od něj Miho stejně odstoupila, a tak mohl klidně zapečetit tu sovu do svitku. *Mimochodem jsem Ayato, pouze Ayato nic víc. *Což je vlastně pravda, poněvadž Ayato nemá ani příjmení. Když má svitek u sebe vyrazí na cestu, ví o jedné nedaleké jeskyni, kolem které vlastně prošel a tam hodlá tuto sovu rozříznout celkově si ji prohlédnout zevnitř. *Pojď semnou. *Poví a pokračuje v cestě. *Mimochodem nepocházím odnikud, ještě nedávno jsem žil v Zemi Horkých Pramenů v jednom domku, ale to je už pryč, teď jen bezcílně cestuji světem, a ne dalšího Jashinistu neznám. Co ty?
Miho: *Upustí zájem od přívěšku a chvilku pouze hledí na něj. Co dělá.* "Cože? Žeby..." *Znovu po něm skočí a obejme ho, začne se k němu lísat.* Pán kolegááá! *Usměje se a dá mu pusu na tvář a potom od něj odskočí.* Nikdy se mi nepodařilo na nikoho podobného narazit! *Řekne celá šťastná a usměje velmi sladce na něj.* Jak se jmenuješ? *Celá natěšená přešlapuje na místě.* Já jsem Miho, Nishizumi. *Usměje se přičemž trochu přivře oči a poté je znova otevře.* Odkud pocházíš? *Klimbá s sebou nedočkavě sem a tam a sní i její vlasy.* Znáš ještě někoho?
Ayato: Hm fajn, mimochodem paní Jashinistko-sama máte pěkné kalhotky. *Nemohl si to odpustit, každopádně když má možnost tak se prostě postaví a opráší své věci, samozřejmě zkontroluje i svou Gunbai, zda je v pořádku po tom pádu na zádu. Tak trochu si totiž neuvědomuje že taková zbraň se tak lehce nezničí. Ovšem její otázka ho donutí se zamyslet, nahodí další zmatený pohled, kdy se Miho dívá přímo do očí. *Zlikvidovat? Proč bych to asi dělal? Je vzácné potkat dalšího Jashinistu, a ještě abych ho pak na potkání likvidoval, hloupost. Navíc sledoval jsem tu sovu abych ji pak někde v klidu mohl pitvat. *Poví a dojde k sobě, vytáhne jeden prázdný pečetící svitek a královskou sovu do něj zapečetí. *Myslím, že by bylo fajn jít jinam, ta krev a ten hluk musel přitáhnout pozornost dalších monster.
Miho: Mhm... *Zaskřípe zubama a odtáhne se. Přičemž na něm stále sedí.* Nevěděl... nevědě... chápeš že to byl šok? Bolelo to... k čertu... *Postavila se a stála nad ním, tedy spíše nad jeho hlavou. Nafoukla tváře.* P-příště dávej větší pozor... *Natáhla před něj ruku na dlani mohl vidět takový diamant(y), což značí meiton.* Budeš se mi muset nějak omluvit. *Odstoupila aby mohl vstát a znovu si začala upravovat vlasy, měla je z toho všeho tak trochu pocuchané. Po chvilce když byla hotová si všimla že má odkrytý náhrdelník. Přidržela ho prsty a povzdechla.* Ah... nejspíš už víš kdo jsem... pokusíš se mě... zlikvidovat?
Ayato: (Opravuje Jikan a ne Gugen, takže vytvořit nové a převléknout). *Upřímně Ayato si tam Miho ani nevšiml, počítal s tím, že Královská Sova si našla nějakou oběť v podobě zvířete či tak podobně a ne člověk. O to víc ho zaskočí hlas, na který zareaguje tím, že se na Miho otočí. Prve vypadá celkem šťastně no nakonec to skončí tak že Ayato leží na zemi na zádech a Miho s ním cloumá jako blázen. Hledí ji do očí poměrně zmateně, taky aby ne však ještě před okamžikem nevěděl že tu někdo je. Ovšem musí uznat, že cítit na sobě její prsa je celkem příjemné. *Uhm, počkej! *Pokusí se získat pozornost, aby vypadal trochu důležité, než by pokračoval dále. *Nevšiml jsem si tě, netušil jsem, že tu je někdo další, takže Gomenasai. *Poslední slovo zní tak jakoby nevinně, ovšem je pravda že Ayata nemá pocit, že by se měl omlouvat, předci jen si všimne jejího Jashinistického přívěšku což si nyní získá jeho plnou pozornost. *
Miho: *Pouze sledovala zoufale na ní letící cosi, co ani nezaznamenala co vlastně je. Nestihla to analyzovat. A tak se jí ony pírka zabodly do stehna, do podbříška a dvě do břicha. Pokud toho bylo víc tak to již šlo vedle.* "No, ne... doháje! Mé krásné tělo, mé nádherné oblečení." *Najednou zničehonic ale paralýza přestala. Miho si vytahala vše co se do ní zabodalo a pomocí Sōru no chiyu se vyléčila. Také použila gugen na opravení oblečení. (Pokud si pamatuju že to tak jde, pokud ne.)-tak si vytvořila nové. Svlékla se a převlékla v rychlosti. Poté se rozhlédla a zahlédla cosi jako muže. Rozeběhla se k němu s úsměvem.* Háló! Děkůjů... za záchranu!! *Smála se na celé kolo ale když k němu doběhla tak na něj nekompromisně skočila a výraz ve tváři se jí změnil v celkem naštvaný. Chytla ho za oblečení v oblasti krku. Byl povalený k zemi a ona na něm seděla. Začala s ním cloumat.* Tak hele! Doháje, proč jsi nejdříve neochránil mě! Pověz! *Cloumá s ním možná až trochu moc hrubě, poté přestane přisune se k jeho tváři přičemž se její prsa otřou o jeho hrudník.* Odpověz. *Mezitím ji vypadne z výstřihu náhrdelník tedy to co na něm bylo který má kolem krku.*
Ayato: *Snaží se tu sovu dohnat co nejrychleji, dokonce párkrát použije Shunshin no Jutsu. Stihne to zrovna v moment, kdy královská sova ze svých křídel po Miho vystřelí zvláštní pírka, které jsou velmi pevná, tvrdá a hlavně ostrá. Ayato se zamračí, ihned si v pravé ruce vytvoří ze své temné chakry kouli připomínající velikostí basketbalový míč (Kussaku-Kyū). Ayato tuto kouli lehkým švihnutím ruky vyšle přímo proti sově s úmyslem ji zasáhnout přímo do hlavy. Koule ovšem mine, neboť královská sova si toho všimla a rychle několikrát mávla svými křídly, aby nabrala výšku a tím pádem koule netrefí svůj cíl. Ayato ale nečeká a vytvoří si mnoho papírových shurikenů (40), které se ihned roztočí a velmi rychle vyletí přímo proti sově v celkem plošném rozestoupení (Kami Shuriken). Ovšem shurikeny se změní na výbušné a v blízkosti sově, které se pokouší vyhnout začnou vybuchovat (Kami Bakudan). S tím sova nepočítala, a tak ji exploze zraní natolik že spadne k zemi bez možnosti opět létat, Ayato si tedy rychle z papírů vytvoří takové kopí, a to vyšle proti sově s tím, že jí propíchne krk a ona s podivným zakvičením (nevím, jak jinak to popsat) vykrvácí a zemře. *
Miho: *Mezitím co si upravuje vlasy si kýchne ale poté dále pokračuje. Když skončí, postaví se a opráší se od onen hliněné prašné cesty. Poté se protáhne a promne očka. Vydá se na kraj onen cesty si lehnout do pole. Udělá pár kroků a do nízké trávy si lehne.* Ah.. *Natáhne se tam na záda a na chvilku zavře očka. Po chvilce je ale stejně otevře a pozoruje mraky. Vlastně se o mraky nikdy moc nezajímala. Nikdy se na ně nijak extra nedívala, pouze když pěstí hrozila když bylo zataženo a ona mokla protože na ní pršelo. Když v tom nad ní přelétne cosi připomínající sovu a ona tomu hledí přímo do očí. Nemůže se v tu chvíli pohnout.* "C-C-C..co co... co to sakra je?!!!" *Ze všech sil se snaží pohnout, teda né sil ale silou vůle. Cítí prostě paralýzu.* "Ne,ne,ne,ne,ne... to není možný, to už sakra ne... do háje!" *Snaží se z toho dostat nějak silou vůle což samozřejmě nijak nefunguje.*
Ayato: *Bezcílně se toulá světem už kdovíjak dlouho. Ta, kterou miloval mu zmizela, nic mu po ní nezůstalo jen prázdné srdce a vzpomínky. Nejdřív ji hledal ale nakonec to vzdal s tím, že ji nikdy nenajde. Oblečený je v ( odkaz » / bez té čelenky). K opasku na pravém boku má připevněnou vlastně jednu hmotnou věc, která mu po Ayano zůstala a tou je maska Men-jū Gobi. Na krku má Jashinistický přívěsek, který nijak neukrývá. Je pyšný na svou víru v Jashina. Na zádech se nachází jeho legendární zbraň (Gunbai). Nechybí mu ani náramky Shishi no Omomi, které už dosahují žluté barvy, ale místy už se mísí s červenou barvou. Zbytek vybavení má zapečetěné v pečetících svitcích. Ayato kráčí lesem, hledá nějaké zajímavé monstrum, které by mohl zabít a pak pitvat. Jako vědec má občas potřebu něco zkoumat a učit se z toho, jako pořádný vědec se ale považovat nemůže, protože nikdy neudělal žádný velký objev a jak by taky mohl, když většinu života strávil venku mimo vesnici. Ovšem v tom nad ním něco proletí, jde přesněji o něco, co se podobá sově, ale je to na ní až moc velké. Ayato se ihned vydá směrem jakým tato sova letí. Sova proletí nad lesem a zahlédne dole Miho, a tak se přesune nad ní a pozorně se na ní podívá a začnou jí zářit oči, čímž na Miho sešle Genjutsu, kterým ji paralyzuje (pokud se jí podívá do očí). *
Miho: *Plahočí se nějakou cestou podél jakési louky, ale spíše to vypadá jako udržované pole a také to možná tak je ale jí to moc nezajímá. Má své obvyklé oblečení. Na stehnu má připnuté něco co připomíná rukojeť meče. Na krku náhrdelník který má dokonce i na sobě znak kruhu s obráceným trojúhelníkem. Nicméně ten je schován mezi prsy ve výstřihu. Který tedy není nijak malý a kouká dokonce i podprsenka která je černo červená. Cesta je celkem prašná, nebo takhle... je suchá a hliněná ale vypadá to tak že se po ní občas jezdí. A dokonce i chodí, nicméně momentálně nikoho před sebou ani za sebou nezahlédla. Zastaví se.* Achjo... tohle už mě nebaví. Asi se vrátím domů. *Řekne otráveně a sedne si do tureckého sedu na zem. Chybí ji jakákoliv společnost i když monstra vůbec nevyhledává... již s mnoha se na cestách poprala... tedy. Spíše porvala či na ně narazila. Začne si upravovat své vlasy, tedy dva copy do čehož si brouká.* Hmm.. hm hm.. hm hmmm.. hm...
---: ---
Ichigo Yagami: Fajn, tak se měj velký neznámý. *Poví Ichigo a otočí se opačným směrem, zamíří si to rovnou směrem ke Karmínovému Ostrovu, je něco o čem by si rád se svou matkou promluvil. Ichigo totiž nemá tušení, co obnáší být Jinchuriki. Ichigo nemá ani tišení co do něj všechno Akihiro vlastně zapečetil, dokonce ani neví o pečeti Zekka Konzetsu no In, kterou mu Akihiro umístil na jazyk, aby nemohl mluvit, o tom koho to vlastně potkal, i když stejně to vlastně ani neví. *
Akihiro: Říkám že pokud ti ho někdo vezme, pokud zdechnes je to tvůj problém *Pronesl, přičemž se následně otočil zády a vydal se směrem pryč od něj nezajímal ho a neměl o něj nějaké další zájmy nebo tak něco. *
Ichigo Yagami: *Nemá moc radost, z do čeho se to zase namočil, je z něho plnohodnotný Jinchuriki a ještě k tomu pokud o své Bijuu někdy přijde, což by ho zabilo tak ho čeká opět návrat mezi živé a utrpení z mučení. *Rozumím, ovšem nakonec tomu stejně nezabráním. Jednou nakonec zestárnu a tak zemřu a o Bijuu přijdu, takže mi říkáš, že se tomu mučení nakonec stejně nevyhnu. *Poví a podívá se na Akihira trochu pozorněji, zajímá ho totiž co přesně to je za techniku, kterou na sebe používá. *
Tatsuya Miyazaki: *Očividně ho tu Akihiro nepotřebuje a tak aktivuje upravený Sharingan (Kekkei Mora) a pomocí Kamui se začne postupně ve víru ztrácet, dokud nakonec nezmizí úplně a Tatsuya se neocitne ve své Kamui dimenzi. Prostě si tam sedne do křesla vytvořeného Gugenem a začne si opět číst svou knížku. *
Akihiro: *Nijak na Tatsuyiu nereagoval, přičemž když zmizel jen opět přešel k zidce a následně udělal několik pečeti. Nahradil svou chakru na konecku prstů, do které následně vpustil plynou chakru a vytvořil tak jakousi bublinu. Poté se chakrovou nitkou spojil se svou kůži a v oné plynne kouli se mu objevili jeho genetické informace. * dělej jak uznáš za vhodné. Ale jestli ti někdo vezme bijuu tak si tě najdu oživím a budu tě hooodne dlouho mučit, jelikož na stáří neumru. *Pronesl, přičemž prstem prejozdel po bubline a hledal určitá data. * Pff už se tam stejně nejspíše nevrátím, nic mě tam nedrží, ale chci jiné jméno... *Pronesl a následně v bubline začal prstem konečně posouvat a tím měnit určite kódy své DNA, které hledal. Jeho vzhled se celkově začal měnit a jeho vlasy přešli do světle modré až belave a jeho zornicky zezloutli. Následně si i pozměnil lehce svůj obličej. * Yagami to je ono *Zasmál se*
Ichigo Yagami: *Ten tlak byl opravdu nepříjemný a místy měl pocit, že mu chakrová soustava exploduje, nebo mu vyskočí ven z těla. Nejhorší to bylo u konce kdy se pečetění Nanabiho dokončovalo. Jakmile se Nanabi ocitne uvnitř jeho těla tak se z hlubin jeho mysli ozve jen nepřátelské zamručení, skoro až zavrčení. Následně získá opět možnost pohybu a tak se pomalu zvedne a zmateně se podívá nejprve jak na Akihira tak pak i na Tatsuyu, teď už opravdu váží slova. *Sice nevím o, co tu jde, ale asi bych měl poděkovat.
Tatsuya Miyazaki: Jasné, pokud se umíš stát neviditelný tak unikneš, ale to umíš, předpokládám akorát tak ty, je nepravděpodobné že někoho dalšího kdo mi Byakuganu unikl, někdy vůbec potkám. *Podotkne Tatsuya a jen čeká až Akihiro dokončí pečetění, bylo to docela nudné ale tak z nějakého důvodu si řekl, že počká. Když Akihiro skončí tak mu Tatsuya věnuje pozorný pohled s úsměvem. *Pokud se někdy rozhodneš odejít z tvojí milované Kōragakure tak se stav, byl by z tebe rozkošný Nukenin. *Poví Tatsuya a usměje se. *Každopádně já teda zmizím, jsem tu už zbytečný.
Akihiro: Když umíš schovat i tělo tak tomu uniknes *Pronesl, přičemž následně ještě nějakou dobu mlčel a přemýšlel, přičemž čekal, než se přesune kompletně celá chakra do toho co lezel na zemi. Když však celou chakru Nanabiho zapecetil, zrušil svůj dřevěný klon a postavil se. * Hotovo *Pronesl a usklibl se. Následně pomocí Shintonu vrátil na Ichigovi vše doporadku, přičemž udělal krok dozadu a oba pozorně sledoval. *
Ichigo Yagami: *Ichigo, který leží, tyto dva sice může poslouchat, ale moc nechápe o čem je řeč. Nejspíš se znají a dobře ale zdá se, že jeden z nich by mohl být Nukenin, tedy to Ichigo jen předpokládá. Nedokáže si vydedukovat 100% přesnost svých předpokladů. Tak se na to radši vykašle a jen tam leží. *
Tatsuya Miyazaki: Tam kde je mi nejlépe a kde mě nikdo neotravuje, teda většinou občas se objeví takovej frajírek, co si dělá, co chce a prostě se tam přesune. Myslím tím Kamui ze kterého jsi mě vytáhl, docela mi tím ale lezeš na nervy, to uznávám a přesouvání neřeším, pokud si někdo usmyslí, že mě napadne tak ho zabiju ono díky Byakuganu mi neunikne nikdo a to ani osoba co umí zamaskovat chakru, předci jen chakru sice zamaskuje, ale své tělo neukryje. *Poví klidně a podívá se opět na ležícího Ichiga a pak se podívá do očí Akihirovi. *Zajímavé Doujutsu, vysvětlíš mi trochu, jak jsi ho oživil? *Zeptá se a taktéž Akihirovi odstraní nesmrtelnost, kterou mu vsugeroval. U něj jediného si je jistý že to určitě nebude potřebovat. *
Akihiro: Proč nemluvis? *Zeptal se ho. Díky tomu co měl od raita mu pečeťeni a u toho soustředění nedělalo sebemenší problém.*To se bojíš že to zkazim? *Zeptal se a pousmál se. *Kde vůbec žiješ? *Optal se ho další otázkou a byl zvědavý co mu odpoví a tak dale* Nebo se musíš přesouvat z místa na místo?
Ichigo Yagami: *Tma, všude byla neprostupná tma, která pohlcovala úplně všechno. Tak nějak by popsal smrt, tedy pokud by se ho někdo ptal na to, jaká je smrt. Když mu byl skrze Rinne Tensei opět navrácen život tak se zhluboka nadechne a poté opět vydechne. Nejspíš by panikařil co se to děje kdyby ho Akihiro pomocí Shintonu neuklidnil. Ichigo tedy jen leží jako vězeň uvnitř vlastního těla, nemůže se totiž pohnout a ani promluvit, nyní tu je pouze se svými vlastními myšlenkami to je tak to jediné co nyní má. * „Asi bych měl příště mlčet, vyskakovat si takhle a bum, umřel jsem. Proč mě ale opět přivedl zpět?“
Tatsuya Miyazaki: *Tatsuya jen tiše stojí a sleduje Akihira a jeho počínání, netuší co vše asi tak do Ichiga zapečetil ale ani ho nějak moc nezajímá. Pouze sleduje jak Akihiro pečetí Bijuu stojící opodál do Ichiga. Přiloží si ruku ke své pečeti Tekkō Fūin na levém rameni a na okamžik zavře oči. Na ten den kdy do něj Yuno pečetila Hachibiho nikdy nezapomene stále je to dost živá a emotivní vzpomínka stejně jako smrt Yumiko. Když své oči znovu otevře tak má opět aktivní upravený Rikai Shireigan (Kekkei Mora). Tatsuya předpokládá, že pečetění takového masivního množství chakry stojí dost koncentrace a námahy tak raději Akihira ani neotravuje a prostě jen tiše stojí a mlčí. *
Akihiro: *Pousmeje se* Zapomínás na Shintonu podobné věci. Dá se vyvarovat dost věcí *Pronesl a pousmál se, načež přikývl a udělal několik pečeti, přičemž se mu v očích objevil Rinnegan. Akihiro následně použít rinne Tensei, pomocí kterého přivedl Ichigo k životu avšak díky Tatsuyove Kekkei Mora nemohl umřít a tak tuhle techniku přežil. Pokud vše vyšlo do Ichiga by se měl začít vracet život a následně však POMOCÍ Shintonu uklidnil jeho mysl a zároveň i jeho nervovou soustavu aby ho znehybnil a snažil se mu zároveň omezit mluvu. Díky tomu se mu nebránil a následně do jeho těla zapecetil pomocí Tensha Fuin techniky aby pokud mu bude někdo sahat na Bijuu, nebo e mu hrabat v hlavě kvůli získání bijuu, nebo ho někdo ovládat případně zjišťovat informace O akihirovi hi to přemístí k němu. Avšak ještě zapecetil do jeho těla techniku Shinra Tensei o síle velikosti zničení velké vesnice v případně snažení se dostat do hlavy. Avšak až při druhém pokusu se Akihiro bude přemístovat k němu. Následně ještě použil Zekka Konzetsu no In aby nemohl mluvit o jeho setkání s Akihirem a též aby nemohl vyřadit od koho onoho bijuu má. Poté už se pustil do finále. Udělal několik pečeti pro techniku Teklo Fuin a začal postupně pečetit Nanabiho chakru do jeho těla kvůli velikosti však pečeťe ní samozřejmě chvíli potrvá. *
Tatsuya Miyazaki: Jak bych to asi zjistil, neviděl jsem ho a ani jsem necítil jeho chakru prostě nic nemám žádné vodítko jakého se chytit dokonce ani Yumiko ho neviděla, než se změnila její mysl, takže mi řekni, jak to mám asi zjistit. *Podotkne Tatsuya a pak se podívá na mrtvé tělo Ichiga a aktivuje Byakugan, už žádnou chakru nevidí jak normální lidskou tak ani Bijuu chakru. Byakugan tedy následně deaktivuje. *Každopádně jeho tělo už Bijuu chakra opustila. *
Akihiro: Hmm *Zamrcel jen a posadil se na zem do tureckého sedu, mezi mrtvé tělo a Nanabiho, který byl držen v jeho technice Sharinganu. * Hmm a nenapadlo tě zjistit kdo to mohl být? *Optal se ho přičemž lehce naklonil hlavu na stranu * Aby jsi ho mohl sejmout třeba. *Pronesl a Pokrčil rameny. * Nebi se bojíš? *Zeptal se* A ne nebyl jsem to já
Tatsuya Miyazaki: *Hachibi radši mlčí, Akihiro je pod jeho úroveň považuje ho za obyčejného idiota, který si na něm jen zvyšuje své mrzké ego. Tatsuya pak dostane otázku ohledně Yumiko a tak se Tatsuya zamračí a uhne pohledem stranou. *Nějaký kretén jí nějakým způsobem ovládl, netuším, jak a otočil ji proti mně. Yumiko se mě pokusila zabít, ale já jí v sebeobraně zabil. Yuno tam přišla, když jsem snědl její oči, abych získal její Doujutsu, chtěl jsem, aby aspoň malá část Yumiko žila se mnou a Yuno ta do mě zapečetila Hachibiho ještě než se stihl kompletně uvolnit z jejího těla.
Akihiro: *Pozoruje Hachibiho a zasměje se* Fakt? To mě nemáš rád? Ale no, jsi jediný koho jsem ještě nechytal. Tedy spolu s Ichibim *Pronesl, načež se Tatsuyi po chvíli pustil. * No vzhledem k tomu, že by zapecetili do někoho dalšího, mohl by nastat další výbuch ve vesnici po odpeceteni. *Pronesl a zasmál se. * Proč vlastně umřela? *Optal se. Narážel má jejich kamarádku z dětství, která byla vlastníkem Hachibiho před Tatsuyou.*
Tatsuya Miyazaki: He? Tak jako kdoví, pokud ho necháš žít, třeba jednoho dne přijde a dá ti to, co chceš, sice je to nepravděpodobné stejně jako je to nepravděpodobné ode mě ale tak co už. Mimochodem pokud by se Bijuu zničehonic objevilo ve vesnici, byla by to sranda ne jen, že by byla panika a umřelo by pár lidí ale nakonec by to Bijuu stejně skončilo v někom zapečetěné. *Podotkne s úsměvem, pak k němu ovšem přistoupí Akihiro, Tatsuya se ale nebojí ani náznak strachu a to je možná i chyba když ví jak moc Akihiro je mocný, tedy myslí si to popravdě Tatsuya se ani zdaleka nepřibližuje k tomu kam, až jeho moc sahá. Nyní má Tatsuya tu možnost vidět Bijuu, které je uvnitř Akihira. Hachibi ten se pozorně podívá na Akihira. * (Hachibi)- Dlouho jsme se neviděli a nějak mi to nechybělo, co chceš. *Pronesl celkem otráveně. *
Akijiro: Nevím, nudím se. Nedělám pro vesnici. Nechodím si pro mise je to nudné. Se podívej na tohle na zemi*Opět kopne do hovna na zemi*Tohle hovno se chvastalo a pak se probodlo. *Pokrčil rameny a dal si ruky do kapes. * A proč? Protože nevím co mám dělat s nanabim. Ty má jinchuurikiho já zase nedávno dostal že svého těla Kyuubiho a teď mám svého *Pronesl a zasmál se. * Navíc, nezajímalo tě někdy co se stane, když uprostřed vesnice udělá člověk buuum *Rukami naznačí vybuch* A zničehonic se objeví bijuu? *Zasmál se. * Kdo přežije má cest se semnou utkat *Pronesl a usmál se, přičemž přísloví rychle k Tatsuyovi a dotkl se ho, přičemž se objevil ve spojení kde by měl být on a Hachibi, přičemž tam stál I akihiro a zasebou měl svého Bijuu Torikageho, který hrdě seděl. * Dlouho jsme se neviděli Hachibi *Pronesl Akihiro k Havhubimu. *
Tatsuya Miyazaki: Co už, tak by si ublížil světu, pokud se to stane tak s tím stejně nic neudělám, prosit tě o to nebudu. Jen si myslím, pokud chceš na někoho takového narazit tak je to pravděpodobnější pokud si budeš chodit jako Nukenin na dělat si co budeš chtít, než když budeš zalezlej ve vesnici a plnit rozkazy Nagisy. Takhle po tobě aspoň půjdou lovci a bude o tobě každý vědět, tak kdoví třeba toho svého vyvoleného potkáš. *Tatsuya ví, že on to rozhodně není, ani zdaleka není a předpokládá, že ani nikdy nebude. *Každopádně proč chceš do toho blbečka pak pečetit Bijuu, předpokládám, že jsi ho stejně zabil ty nebo ho donutil, aby se zabil sám.
Akihiro: *Zasmál se.* Víš *Lehce se porozhlédnout a rikitonem pritahnul jakýsi klacek, který následně však nebral do ruky a nechával ho levitovat. Mezitím však stíny kolem nich začali lehce žít. Nebylo to tím, že by Akihiro chtěl. Už to bylo v jeho moci. Nebo spíše pár stínu, které u sebe měl a mohl jim i dávat rozkazy díky Torikagemu preskocili k Tatsuyovi do stínu. * Víš on je rozdíl mezi námi dvěma. *Pronesl načež nakreslil klackem kruh a poté znak jin a jang. Na to nakreslil přímo do středu kolečko. * Já jsem tohle kolečko jakmile bych se pohnul, nebo udělal něco třeba většího ublížilo by to světu.*Pronesl, přičemž se vážně a moudře podíval na Tatsuya. Pak se však začal zběsile smát a následně klacek zlomil. * Je mi u prdele osud světa já chci jen najít někoho kdo se mi bude rovnat! Pro to udělám cokoliv!,*Poslední slova řekl poměrně hlasitěji, stále se u toho usmivajic a dokonce i cystrkoval zuby ven. Takový ten psycho výraz. *
Tatsuya Miyazaki: Neumím nic? To říká ten, co mě přivolal, abych mu pomohl, jen to nechávám na tobě. Nejsem tvoje máma, abych to dělal místo tebe Aki-chan. *Tatsuya by pokračoval ale teď tam Akihiro přitáhne pomocí Kamui Nanabiho. * „(Hachibi) – To si už chováte Bijuu jako mazlíčky? Ať mě neštve, víš, že tohle nemusím.“ *Tatsuya jeho řeči celkem ignoruje, pokud by si musel zvolit Akihiro nebo Hachibi tak je to Akihiro. Tatsuya pak dostane otázku ohledně toho jaké to je být Nukenin a tak se usměje. *No Nukenin je pravej opak toho co děláš zatím ty, máš takový ten pocit volnosti, protože si můžeš dělat doslova, co se ti zlíbí a nikdo ti nemůže říct, že to dělat nesmíš. Prakticky nemusíš řešit následky svých činů, pokud si věříš, že tě nikdo nedokáže sejmout. Myslím, že tohle by ti sedělo víc než sedět na nějaký obří želvě, takhle si prostě odejdeš a máš celej svět jako na dlani. Ovšem někdo má odvahu k tomu to udělat a někdo zase ne. *Tatsuya tím naráží že Akihiro na t odvahu očividně nemá, zkouší ho tak trochu vyprovokovat aby udělal to stejné. *
Akihiro: Jsi otravný... To neumís nic? *Zepta se ho lehce znechuceně, ale zároveň ho tím jaksi podpichuje a následně aktivuje Eien no Mangekyo Sharingan. Načež použije techniku Kamui a přivola pomocí ní velkého bijuu Nanabiho spolu se svým dřevěným klonem, který ho ovládal pomocí Bijuu no Seigyo. Poté originální Akihiro Sharingan deaktivoval.* Fajn teď jen počkat než tady z toho *Lehce kopl do těla *Uteče ta chakra *Pronesl a Pokrčil lehce rameny. * Proč jsi vůbec nukenin je to fajn? Potkávás se s něčím jakože zajímavým? Nebo je to stejné jako sedět ve vesnici a zbaběle se krčít za zdí? *Optal se ho*
Tatsuya Miyazaki: He? Ne Fuuinjutsu je jedna z věcí o které se vůbec nezajímám, takže pečetění ode mě asi nemůžeš čekat. *Odpoví pravdivě Tatsuya a poté na Akihira sešle Mugen Teianjutsu: Shi a vnutí mu to, že nemůže zemřít, doslova jakmile by mu někdo ublížil nebo použil nějakou techniku, která by Akihira zabila tak doslova se z toho jeho tělo zase vyhrabe. * Teď stačí jen chvilku počkat a oživ si ho, jak jen budeš chtít.
Akihiro: *Poslouchá Tatsuyu a jen pokrčí rameny.* Když to tak je tak se uvidí, nemám otázky. Je to bu´d a nebo že? *Optal se ho a koukal na něj tázavě.* Umíš aspoň pečetit? *Optal se ho a čekal zda umí aspoň pečetě, že by si mohl něco odzkoušet, tedy spíše Tatsuya než Akihiro.*
Tatsuya Miyazaki: Tak prostě sešlu na tebe takové Jutsu Shireiganu, kdy ti vsugeruju to, že nebudeš schopen fyzicky umřít. Může se ti stát téměř cokoliv a stejně to přežiješ, sice mě nenapadají zrovna moc příklady ale opravdu to tak je. *Poví Tatsuya a zformuje si v očích upravený Rikai Shireigan (Kekkei Mora). *Aspoň si jednou oživíš někoho jiného i ty, máš k tomu nějak otázky?
Akihiro: *Pokrčí rameny a lépe se usadí na zídku a kouká na něj.* Pro mne za mne šup sem s tím. *Pronesl a čekal. Nějak moc ho to nezajímalo, ale co nadělá, stejně to očividně bude muset udělat on a dá se říci, že nemá vůbec na výběr.*
Tatsuya Miyazaki: Aha, tak co takhle chvilku počkat než to vyprchá, já ti řeknu jak ho oživit aniž by to zabilo i tebe a tak ho oživíš ty, platí? *Zeptá se s mírnou dávkou úsměvu v koutku úst. Má docela radost z toho, že může být tomu velkému a nejspíš i neporazitelnému Akihirovi užitečný. *Tak co můžu vysvětlovat?
Akihiro: A ještě pět nedoujutsu. *Pronesl a pousmál se. Když už o tom mluvil tak co už.* Jediná možnost jak ho oživit z mé strany, je že bych přišel o život já. No zase tolik mi na osudu vesnic nezáleží. Takže pokud to nesvedeš bez toho abych umřel nebo ty... tak ho oživovat nebudu a hold si vyslechnu nadávky jako za zničení země.. už ani nevím co to bylo za zemi. *Pronesl a pokrčil nad tím rameny.* A není to Jinchuuriki, je to jen pouhý pseudo
Tatsuya Miyazaki: *Podívá se na tělo a aktivuje svůj upravený Byakugan (Kekkei Mora), vidí, jak z něj uniká chakra, která patří nějakému Bijuu. *Proč ho neoživíš sám a proč nepočkáš, až z něho unikne ta Bijuu chakra? *Zeptá se a nakloní hlavu na stranu, následně Byakugan deaktivuje. Tatsuya cítí jaká Doujutsu Akihiro vlastní, dokonce zná jejich názvy, ale netuší co přesně ty Doujutsu umí, tedy kromě Shireiganu, Sharinganu a Kuraiganu. *Takže ty vlastníš čtyři Doujutsu a nedokážeš někoho oživit?
Akihiro: Můžu *Zareagoval ihned, načež se opřel o zídku co zde byla.* A co tu děláme. *Ukáže na tělo, které zde leželo a vytrácela se z něj chakra.* Oživ ho *Dodal na to a čekal až Tatsuya udělá svoje a bude onen týpek živý.* Nějak se sám zabil a tak jsi tu aby jsi ho oživil. *Dodal ještě na vysvětlení.*
Tatsuya Miyazaki: *Tatsuya si zrovna četl jednu knihu, jednalo se o fiktivní příběh o nějakém Ninjovi, který se ocitl ve světě kde chakra neexistuje a tak byl nucen se stát obyčejným člověkem … když v tom se tam zjeví Akihiro a než si Tatsuya něco uvědomí tak se ocitne úplně někde jinde, poněvadž ho Hiraishinem přenesl někam kdovíkam. *Uhm co tu sakra děláme? Mimochodem nemůžeš si pro mě jen tak přijít a prostě mě odnést někam do hajzlu.
Akihiro: Ach boha *Pronesl a plácnul se přes čelo.* Zase dostanu vynadáno, že vyvolám válku a ty sračky... *Pronesl nahlas.* PRoč jsou všichni tak slabí.. Tak fajn počkej tu. *Pronesl a dotkl se zítky, kde uložil znak Hiraishin no jutsu, načež se pomocí něj poté přenesl k Tatsuyovi.* Jdeš semnou. *Oznámil mu jendodušel a následně se ho dotkl a spolu s ním se přemístil zpátky k tomu mrtvému tělu. Nijak ho nezajímalo co dělá, prostě ho tu chtěl mít a tak ho tu má. NEměl vůbvec nárok na nějaké námitky i kdyby zrovna souložil. Ikdyž to by mu tam případně poslal aby Tatsuyovu práci dokončil a ještě lépe než on.*
Ichigo Yagami: *Ichigo má zbraň tak nakonec škrcení ani není potřeba, Ichigo se tedy bodne svou Wakizashi přímo do srdce a následně padne k zemi bez jediné známky života. Ichigo v sobě měl zapečetěnou chakru Bijuu (Kitsune), byl to Pseudo Jinchuriki a ta chakra ho začne pomalu opouštět, protože s jeho smrtí pečeť už nedrží a tak se chakra postupně uvolňuje z jeho těla (nějaký čas potrvá, než ho opustí všechna ta chakra). *
Akihiro: Otravný saton. *Zašeptal si a využil Taiton aby mu zničiil chakru v písku a tak mu znemožnil jeho ovládání písku a on se jím tak automaticky nemohl bránit. Následně čekal až škrcení proběhne do konce.*
Ichigo Yagami: *Zbraň u sebe sice nemá, ale není problém pomocí Gugenu vytvořit si Wakizashi a pokusit se bodnout do srdce, ovšem tu přijde automatická obrana techniky Suna no Tate, která Ichigovi brání zranit sám sebe. Ani neví proč se chce zabít, prostě to zkouší ale nejde to (prostě Shinton Powaaa xDD). *
Akihiro: Zemři *Pronesl jen, načež použil Shinton a donutil onoho týpka aby vytáhl svou vlastní zbraň a následně se zabil. Pokud však u sebe zbraň nemá, použije následně jinou metodu a to aby se uškrtil. Stejně jako neměl náladu se tím nějak zabívat, rád koukal, jak někdo sám sebe zabíjí a přitom vnímá, to znamená, že ho jinak nechal při smyslech aby to celé vnímal a cítil.*
Ichigo Yagami: Ta tvoje jistota tě jednou zabije. Navíc bojovat s někým takovým je pod mou úroveň jsi jen namachrovanej týpek, co si nejspíš hraje na nějakýho emaře nebo co. *Poví otráveně a začne pomalu kráčet od Akihira. *určitě to je buzna.
Akihira: *Jen pohlédne znuděně na kluka a zvedne jedno obočí.* Chceš zkusit měřit síly nebo co? *Zeptá se ho nechápavě a kouká na něj a pořádně nechápe co chce onen kluk dělat.* Jsi tak hloupý? *Otázal se ho následně a poté od něj odvrátil pohjled. Ten kluk proti němu nebyl nic moc a on si tím byl přímo jistý. Nedokázal si představit jak by ho musel překvapit něcím.*
Ichigo Yagami: Takovej trapnej debílek, si nějak moc věříš, nemyslíš? *Zeptá se trochu zamračeným výrazem a zvedne se, Ichigo nenávidí, když si ho někdo dobírá takovýmto stylem, podceňování jeho síly to je prostě jedna z věcí kterou úplně nenávidí. Nyní stojí na nohou a pozorně se dívá na Akihira poměrně nepřátelským výrazem a postojem. *Kdo si myslíš, že jsi, když se ke mně chováš takhle?
Akihiro: *Pozoruje toho kluka a zasměje se.* jak myslíš *Pronesl a jen pokrčil rameny.* Nebojácnost je fajn, do doby než se začneš bát *dodal následně a jen pokroutil hlavou.* Jsem však momentálně líný ti něco dokazovat, navíc mi za to nestojíš ani silou. *Pronesl.*
Ichigo Yagami: Tak jsi někoho zabil, to je toho. Nemusíš mi hned vyhrožovat stejně se tě nebojím. *Odpoví Ichigo a uchechtne se tomu. *Měl bys být trochu příjemnější a ne se chovat tak jak se chováš, jsi moc odpuzující. *Poví Ichigo a podívá se zamračeně na Akihira, moc se mu nelíbí totiž jeho chování. Sice by se tak neměl chovat ale tak Ichigo nemá moc strach z toho co by se mohlo stát. *
Akihiro: *Stejně sledoval oblohu a nijak moc ho nevnímal, leč ho otravoval jeho hlas který neutichal a stále byl hlasitý a mluvil.* Je to méně nudné jako boj s nějakým týpkm co mě před chvíli chtěl zabít *Pronesl, přičemž nad tím jen porkčil v duchu rameny* Chceš se k němu přidat? *Optal se ho a zvedl lehce hlavu, znovu se na něj podívajíc.*
Ichigo Yagami: Eh, tak když už jsem tě vyrušil tak se na chvilku posadím. *Poví Ichigo jako kdyby mu bylo vlastně i jedno že Akihira ruší a prostě se posadí vedle něj a přesune svůj zrak k obloze. *Ehm to tu jako jen takhle sedíš a sleduješ oblohu? Jako nepřijde ti to jako nudné?
Akihiro: *Spokojeně si leží. Zároveň začne i přemýšlet nad tím, že nedávno začal vidět jakési osoby, které byli z části průhledné. Přišlo mu to z části i duchové, ale nebyl si tím jistý. To si bude muset ještě prozkoumat. To ho však někdo mezitím solovil a on musel lehce zvednout hlavu a podívat se co to na něj mluví.* Rušíš. *Odpověděl nakonec a zaklonil hlavu aby mohl dále koukat na nebe a být ve svých myšlenkách.*
Ichigo Yagami: *Jak pokračuje v cestě tak v dálce zahlédne nějakou osobu na nějaké zídce, Ichigo sice není ten styl člověka, co se ihned s někým zakecá ale tak už je na cestě celkem dlouho takže nějaký ten pokec by se možná i hodil. Z toho důvodu vlastně k Akihirovi i přistoupí ale ne jen tak normálně ale drží si i celkový odstup kdyby to byl někdo nebezpečný. *Ahojky, neruším?
Akihiro: *Pozoruje slunce, ležíc na kamenné zídce u jedné z cest kousek od jakési vesničky. Celkem se nudil. Před nějakou chvílí tu potkal jakéhosi asi nukenina co na něj zaútočil, no příliš ho to nezabavilo. Ležel momentálně na zídce pouze v černém tričku s krátkým rukávem a černých teplákách. Ano neměl na sobě ani čelenku, neviděl v tom momentálně důvod, stejně jako nebyl ozbrojen. Na obloze sledoval mráčky a přemýšlel zda se z nich vytvoří aspoň nějaký tvar.*
Ichigo Yagami: *Prochází zrovna Zemí Čaje, měl tu nějaký kontrakt ohledně jednoho Nukenina, kterého ovšem někdo stihl dostat dřív, takže sem dorazil úplně zbytečně. Momentálně jde prostě skrze jednu cestu a míří ani neví kam. Stále ani nepřišel na způsob obrany před silnými Genjutsu Shireiganu a ovládání emocí jak to dělá Kari, Ichigo tuší že Kari ovládá nějaké Kekkei Touta nebo Kekkei Haibi, které to dovolují, ovšem to Ichigovi nijak nepomáhá a on stále nezná způsob jak si s tím poradit. Na zádech má připevněnou nádobu na písek, ke které má připevněný vějíř Kyodai Sensu, krom toho má na levém boku svou legendární zbraň Gariantō. Ještě má náramky Shishi no Omomi, jejichž kameny vyzařují žlutou barvou, která se místy už mění na červenou. Zbytek svého vybavení má v pečetícím svitku. *
---: ---
Tatsuya: Fajn tak teda klidně můžeme jít. Tak mě teda veď, když máš tu mapu. *Odpoví Tatsuya a hodlá se nechat tedy vézt kudy Tomeo bude chtít. Samozřejmě by se mohl, přesunou pomocí Kamui do té vesnice kdyby se tam podíval Byakuganem ale tak nebude předci líné prase ne? Cestou se aspoň mohou lépe poznat a celkem příjemně si společně popovídat. *
Tomeo: *Neodpověděl, ale podíval se na Tatsuyu, který ho dohnal, co se týče vzájemné vzdálenosti. Zamručel nesouhlasně, když mu položil ruku na jeho temeno, jak kdyby ho chtěl poplácat jako poslušného psa, ale nevzdoroval.* Můžeme. Slyšel jsem, že v jedné vesnici, kam jsem šel původně, mají fakt nejlepší čaj. Hned vedle mají pole, kde ho vlastnoručně sbírají. *Řekl s úsměvem, snažíc se zorientovat se svojí mapou, schovanou v brašně. Vylovil ji v knihovně a udělal si z ní kopii.* Teď jsme u Rokogakure. Fakt malá vesnička. A dva kilometry dál je ta vesnice. Co ty na to? *Navrhl s úsměvem, vydajíc se pomalu směrem právě k tomu místu, jakoby čekal, že Tatsuya to odsouhlasí.*
Tatsuya: No tak tohle byla nejbližší vesnice, takže bych řekl, že to je nejspíš náhoda. *Odpoví Tatsuya a zrychlí krok, aby se objevil vedle Tomea a položí mu ruku na hlavu. *Tak spokojený? Sledovat jak se šťastně vracejí domů? Tak půjdeme zase dál ne? *Navrhne Tatsuya s úsměvem. *
Tomeo: *Během chvíle byli otroci už v rychlém, svižném kroku před Tomeem, snažíc se co nejrychleji dostat k vesnici. U jejího vchodu v podobě brány se začali hromadit vesničané. Všichni jásali.* "Tito bývalí vězni jsou zároveň obyvateli." *Pomyslel si, otočíc se na Tatsuyu.* To jsi nějak věděl, že tu bydlí, nebo ses fakt tak dobře trefil? *Zeptal se zvědavě, uchechtnouc se.*
Tatsuya: * Když se objeví na cestě u vesnice tak jde trochu pozadu. Doujutsu už aktivní neudržuje, protože to nemá smysl. Jde teda za nimi asi nějakých 8 metrů a radši kontroluje okolí kvůli nějakému nebezpečí, i když to nehrozí a Tatsuya si toho je vědom. Kdyby tu totiž nějaké nebezpečí hrozilo, odhalil by ho Byakuganem při předchozí kontrole. Možná to dělá, jen aby měl nějakou výmluvu proč, se zdržuje takhle pozadu. *
Tomeo: *Sledoval skupinku všech otroků. U některých se objevoval spokojený úsměv. Cítili se konečně jaksi svobodní, když už je nikdo nedržel v zajetí a v řetězech. Podivil se však, když nezmizel z toho místa s nimi. Tatsuya tu stále byl, ale otroci již ne. Až potom pochopil a zasmál se.* Aaaano. *Odvětil s následným úsměvem. Netrvalo to ani chvilku, a už se objevil z dimenze zase zpátky v normálním světě. Před ním se v dálce ukázaly seskupené domy s pohybujícími se lidmi, kteří z těch 100 metrů vypadali jak mravenci.* Jdeme. *Řekl Tomeo a vydal se směrem k vesnici. Otroci vypadali jaksi nadšeně. Jako kdyby tohle místo znali. Hrnuli se s Tomeem společně dopředu.*
Tatsuya: * Prostě čeká dokud nejsou u sebe. Dostatečně blízko, a když to tak je tak je úplně všechny přenese do své Dimenze Kamui. Sice si to vyžádalo trochu víc Chakry než kdyby přesouval méně lidí, ale stále to není tak hrozného vzhledem k speciální schopnosti Tatsuyova Mangekyou (techniky Sharinganu ho stojí pouhou polovinu Chakry). Pak se otočí na Tomea a usměje se. *Tak a teď ty. *Ani se ho neptá a prostě se pokusí do své Kamui dimenze vtáhnout i Tomea. Neřeší, zda má něco proti ale prostě to udělá. Hlavně spoléhá, že ohlídá, aby otroci nezabili toho otrokáře co tam je také. Pokud se to povede sebe pomocí Kamui přesune na cestu k vesnici asi takových 100 metrů od vstupu do té vesnice a tam z Kamui vytáhne otroky a taktéž Tomea. *
Tomeo: *Znovu protočí oči. Fakt Tatsuyu někdy nechápe, ale radši hraje jeho hru a nic neříká. Lepší, než aby odporoval jeho slovům nebo dokonce jemu samotnému. Povzdechne si a podívá se na menší dav.* Tak, všichni se přitlačte k sobě nejvíc, jak to jen jde, je to kvůli vašemu bezpečí. *Řekl pořádně hlasitě, načež ho lidé samozřejmě poslechli, jakožto jednoho ze zachránců. Tomeo vyskočí na strom, přitisknouc se k němu jednou nohou a rukou díky koncentraci Chakry. Prohlížel si, jestli jsou lidé opravdu dostatečně smrsklí k sobě. Překvapivě nikde neviděl chybku, všichni opravdu poslechli. Vyskočil k Tatsuyovi a chytl ho za rameno.* Můžeme. *Prohlásil znovu normálním hlasem s lehkým úsměvem.*
Tatsuya: Vypadám jako cestovní kancelář? *Zeptá se Tatsuya celkem naštvaně a podívá se na Tomea celkem naštvaným výrazem. *Všichni ať se smrsknou co nejblíž k sobě a ty s nima. Pokud se nesmrknete tak někdo možná přijde o nohu nebo o hlavu. *Tatsuya to samozřejmě myslí jako vtip. Pro jistotu si to tam ještě jednou prohlédne Byakuganem. Rozhodl se, že se bude přesouvat 100 metrů před vesnici. To je vlastně důvod proč si to tam ještě prohlíží, aby to nespletl a neobjevil se někde jinde jako třeba ve stěně baráku. *
Tomeo: Ach tak. Možná ne, se Senbony bych je všechny rychle zneškodnil pohromadě a utekl s vězni. Ale to je fuk. Teď už není čas ani důvod proč to řešit. *Poznamenal, sledujíc skupinku otroků, jak stále čekají na místě. Sami nejspíše nevěděli, kde to vůbec jsou. Nevypadalo to tak, že by to tu znali. Zmatenost se vyskytovala na obličeji každého druhého vězně.* Dokázal bys nás tam dohromady dostat rychleji než pěšky? Myslím si že i oni na to nemají sílu. *Navrhl s pokrčením levé tváře.*
Tatsuya: Nemusíš se rozhlížet v okolí dvaceti kilometrů nikdo není. Kontroloval jsem to a nikoho jsem neviděl. A neříkal jsem, že jsi neschopný jen říkám, že bys asi nezvládl zachránit všechny otroky, protože ty by ses pokusil ty bandity dostat, aniž bys je zabil. A počkej, zjistím kde je nějaká vesnice. *Tatsuya si opět aktivuje upravený Byakugan (Kekkei Mora). Ihned začne hledat nějakou vesnici a po chviličce jednu najde. *Na severu po téhle stezce narazíme na vesnici, která je vzdálená 28 kilometrů.
Tomeo: Jo. Mělo by to být tak za ... *Popřemýšlí. Nemá hodinky nebo tak něco, ale usoudil, kolik času uběhlo od vpichu a jak dlouho sedativum působí.* S takovou dávkou by se za půl hodiny mohl probrat... *Poznamená a rozhlédne se ještě jednou pro jistotu, že je nikdo nesleduje. Aktivoval i Chakra Kanchi no Jutsu, ale žádnou cizí Chakru nedetekoval. Trochu ho Tatsuyovo tvrzení překvapilo.* Počkej, takže ty si myslíš že jsem neschopný? Blbosti? Trhni si nohou... *Zamručel, pokrčíc rameny na jeho otázku.* Nevím, asi někam do nejbližší vesnice, tohle jsem ještě nedělal.
Tatsuya: Aha tak mi pak dej vědět. Až bude čas, kdy se bude schopný probrat dobře? *Tatsuya otrokáře totiž vtáhne do své Kamui dimenze. Pak si Sharingan deaktivuje a podívá se na Tomea a na všechny ty otroky. *Ještě že jsem se přišel podívat, co děláš. Jinak bys tady dělal nějaké blbosti a oni by umřeli i ti nevinní lidé. To je jedno. Tak jdeme, je odvést tam kam chceš?
Tomeo: *Protočí znovu očima. Tatsuya ani nereaguje na to, co Tomeo řekl. V tu chvíli jaksi vzdává se snažit s ním nějak komunikovat o morálních věcech, co je dobré a co ne, protože ho stejně ten člověk nebral vážně. Zamračeně se koukal kolem sebe. Nikdo v okolí. Tato skupina šla sama.* "Šli bez jakékoli ochrany kolem. Amatérská záležitost.." *Pomyslel si, zakroutíc hlavou. Zatímco se otroci s vděčným úsměvem oblékali do nového oblečení, Tomeo sledoval Tatsuyu, jak se snaží probudit jednoho z černooděných mužů.* Neprobereš ho, píchl jsem mu sedativa. Odneseme ho a otroky odvedeme do nejbližší vesnice, snad to nebude vůdci moc vadit.. *Pokrčil rameny, podívajíc se na skupinu lidí, kteří sice stále byli špinaví, ale už aspoň neměli modřiny a rány a také neměli na oblečení hromadu děr.*
Tatsuya: * Moc neřeší Tomeova slova. Nyní se jen posadí a sleduje, jak léčí tu ženu. Tatsuya netuší že Tomeo ovládá nějaké Kekkei Genkai a ani o tom nemá moc náladu přemýšlet. Uvnitř Tatsuyi se ozve zamručení, které už se snad pomalu formovalo do nějakého slova ale očividně si to Hachibi nakonec rozmyslel. *Já si počkám, až bude trochu vnímat. Chci se ho na pár věci zeptat. *Poznamená Tatsuya a ubalí pak tomu poslednímu otrokáři pár facek. *Prober se parchante! *Tatsuya si pak aktivuje svůj Sharingan, který vypadá jinak díky Kekkei Mora. *
Tomeo: Díky. *Řekne, když k němu Tatsuya položí na záda zraněnou ženu, která momentálně pláče a chvílemi syká bolestí. Popadá se za břicho a má poraněnou hlavu a obličej. Tomeo to vše zjistil jen letmým pohledem. To mu stačilo.* Nemůžeš vědět, jak se dostal na místo otrokáře, baka! Třeba to dělá jen aby zachránil svoji rodinu. Nikdy nevíš. Dej mu šanci... zabil jsi jich devět, nech desátého žít. *Zamračil se, avšak věděl, že Tatsuya vezme jeho slova na lehkou váhu, tak jen protočil očima, začíc se věnovat ženě. Stačilo se jí dotknout rukama a začít jí léčit všechny rány, modřiny a tak dále. Složí pak daně do mističky, a nechá ženu vdechnout zvláštní prach, který jí zviditelní veškeré kosti v těle. K jeho překvapení byla v pořádku, co se týkalo kostí. Nikde neviděl zlomeninu, měla vše pravděpodobně jen naražené.* Půjdu se postarat o ostatní. Ty si s tím otrokářem udělej co chceš, stejně teď nic necítí. *Řekl otráveně, začíc se starat o ostatní. Spatřil i děti, špinavé, otlučené, vystrašené. Píchlo mu z toho v srdci, ale i o ně se postaral. Gugenem pro každého stvořil tričko a kalhoty. Tolik otroků zde nebylo a zbylo mu dost Chakry, protože jen málo z nich bylo v ohroženém stavu.*
Tatsuya: * Podívá se střídavě na tu ženu a pak na Tomea. Následně tu ženu zvedne a přijde s ní k Tomeovi. Položí jí k němu a pozorně se podívá na toho otrokáře. *Stejně ho zabije někdo jinej, takže nevím jakej má smysl je udržet naživu? *Zeptá se zvědavě Tatsuya a deaktivuje svůj Byakugan. *Myslím že tohle si stejně zaslouží ne?
Tomeo: *Někteří zbraně neměli, někteří ano, ale k čemu jim to bylo, když se s nimi skoro neuměli ohánět? Tatsuya všechny porazil všechny během chvíle, a trvalo jen chvíli, než všichni popadali jako zralé švestky, mrtví.* Nezabíje- ... ach. *Bylo moc pozdě na to, aby mu to Tomeo nějak vymluvil. Bylo pozdě. Jen poslední otrokář zůstal živý. Tomeo naprosto nenáviděl vraždění, smrt celkově, i kdyby ten člověk byl ten největší hajzl na planetě. Přišel k poslednímu živému, který byl pouze ochromený Tomeovým jedem. Vytáhl injekční stříkačku a dal do ní ještě drobnou dávku sedativa, aby měl pak dost času na vyléčení a odvedení otroků. Podíval se na Tatsuyu.* Přines mi tu ženu prosím. *Řekl a nadechl se. Teď byl čas na to, aby Tomeo vyflákal hodně Chakry. Otroků nebylo málo, ani náhodou.*
Tatsuya: * Když se otrokáři rozhodnou na Tatsuyu zaútočit tak zaujme svůj bojový postoj ( odkaz » ). Čeká dokud, se k němu nedostanou, a když už jsou rovnou u něj tak Tatsuya začne uhýbat před jejich útoky. Jakmile se dostane dost blízko tak zaútočí rozevřenou dlaní rovnou do srdce a vyšle do jeho těla svou Chakru (Jūken Ryū). Efekt by měl takový, že by mu měl zastavit srdce. Pak se protočí na špičce jedné nohy a útok zopakuje na dalšího. Takto Tatsuya zkouší postupně zaútočit na úplně všechny. *
Tomeo: *Otrokáři ani trochu nestihli zareagovat. Jeden už se během chvilky zhroutil k zemi, s šípem prostřeleným skrz jeho krk. Šlo slyšet, jak chrchlá, jak se dusí vlastní krví a snaží se ji mermomocí dostat ze sebe pryč. Bylo jí ale víc než on zvládl a za chvíli padl k zemi mrtvý. To ostatní děsně nasralo. Vytáhli své zbraně a rozběhli se na Tatsuyu, přičemž se jeden rozběhl i na Tomea. Ten zpozorněl, nicméně nehnul se z místa. Měl již připravené Senbony, avšak pouze tři, které byly namočené do ochromujícího jedu. Na takového vyhublého člověka stačil bohatě jeden. Netrvalo to ani chvilku a už svištěl směrem k otrokáři, kterému se zabodl do jedné z žil v ruce. Nestačil se ani pořádně vzpamatovat, a už padal k zemi, nicméně jen ochromený. Tomeo naprosto nerad zabíjel. Ostatní běželi na Tatsuyu, protože cítili z něj už jen jaksi principielně větší sílu a nebezpečí.*
Tat: * Tatsuya dále nic neříká a okamžitě si v levé ruce vytvoří luk a v pravé šíp, který okamžitě dá do tětivy a ihned zamíří na otrokáře, který před okamžikem kopal do té ženy. Tatsuya Byakuganem vidí, polohu všech kteří tam jsou a pak jen psutí šíp a ten by měl proletět kolem hlavy toho, který kopal do ženy a zasáhnout do krku jiného otrokáře, který se nachází kousek za ním. Luk si pak pomocí Jikanu nechá zničit a pomalým krokem začne kráčet jejich směrem. *Mám nápad. Nebudu používat Ninjutsu co si to takhle vyřídit ručně? *Tatsuya se pak zastaví, počká na jejich reakci. *
Tomeo: Dobře. *Odpoví, stále se plynule pohybujíc podél cesty, nepříliš daleko od ní. Byl však stále dobře skrytý a čekal, že se Tatsuya bude pohybovat za ním. Podíval se za sebe a sledoval, co on vymýšlí. Vykulí oči, když si jen tak vyjde na cestu přímo za nimi a upoutá jejich pozornost. Plácne se rukou do čela.* "Chtěl jsem aby to proběhlo čistě a bez nějaké újmy." *Pomyslel si, povzdechnouc si lehce. Vylezl také zpoza keřů, neříkajíc však nic a jen sledujíc reakci otrokářů. Ten, který do ženy předtím kopal, také přestal. Otroci jako kdyby byli zamrznutí. Nikam se nesnažili utíkat, nic. Ostatní, odění v černém koženém oblečení, sledovali ty dva. Všimli si Tatsuyova Byakuganu, nicméně nemohli příliš poznat, co to je. Nikdo z nich toto neznal, i oni byli jen prachsprostí civilisté, ani jeden nebyl schopný být Ninja.* 'Co kdybys odkráčel, jakoby se nic nestalo? Co ty na to, kreténe?' *Odvětil jeden, zasmějíc se bouřlivým smíchem.*
Tatsuya: * Zaskočí ho reakce Tomea na příchod ale okamžitě v další okamžik mu je vysvětleno o co se jedná. *Tak počkej. Já nejdřív zkontroluju, zda tu někde není ještě někdo další. *Tatsuya deaktivuje Sharingan a místo něho si aktivuje svůj upravený Byakugan a okamžitě začne prohlížet okolí do vzdálenosti tří kilometrů. *Fajn takže nikdo další tu se tu nikde neskrývá. *Tatsuya se postaví a prostě se vydá rovnou k otrokářům. V očích má stále aktivní Byakugan a s ním takto kráčí rovnou k nim. *Hej bastardi! Nechcete se trochu uklidnit? Co kdybyste mi vydali ty vaše otroky, a já vás nechám v bezpečí odejít.
Tomeo: *Uslyší známý hlas za sebou, je ale tak hlasitý, že se Tomeo rychle otočí a snad rovnou přicucne Tatsuyovi ruku na ústa.* Ticho! *Špitl se zasyčením, ukázajíc na zástup otrokářů se svými otroky.* Potřebují asi pomoc. Musíme se k nim nějak dostat a zneškodnit je. Ti otroci jsou nejspíše dost domlácení. *Dodal po krátké pauze, aby nějak Tatsuyu seznámil se situací. Poté se otočil zpátky. Znovu se přiblížil na dobrou vzdálenost k těm lidem, aby o nich měl stále přehled. V jednu chvíli se jedna žena zastavila, spadnouc na kolena. Byla očividně vyčerpaná. Otrokář ji začal bít a kopat. Tomeo se dost zamračil a podíval se na Tatsuyu.* Musíme zakročit nějak. *Řekl naštvaně, trochu hlasitěji.*
Tatsuya: * Sedí u sebe v pokoji na posteli a přemýšlí, kam by tak mohl jít. Chce se mu odejít z Kōragakure na menší výlet. Oblečený je v ( odkaz » ) a na bocích má pouzdra uvnitř kterých má dvojici mečů Yaban'na. Většinu vybavení má zapečetěné v Inkan Gofu, které má na krku jako řetízek. Sanjin no Ōgama a Kirāchēn má ale ve své Kamui dimenzi. Pomocí Gugenu si vytvoří maličký stoleček a pak si ze své Chakry vytvoří několik kuliče, které nechá rotovat po stolečku. V mysli se soustředí na Tomea a pak se kuličky zastaví v jednom bodě na stolečku a Tatsuya prostě zná přesnou polohu Tomea. U toho zvolal verš Gutta cavat lapidem nōn vī sed saepe cadendō, sic homo fit doctus non vi sed saepe studendo (Kanpekina Kyokuzai). *Hm takže jsi někde pryč jo? Tak tě nemusím brát sebou. Prostě se k tobě přidám. *Tatsuya zničí kuličky a stoleček. Následně jen aktivuje svůj upravený Sharingan díky Kekkei Mora a pomocí Kamui se přesune přímo za Tomea. *Ehm ahoj Tomeo copak tu děláš? *Zeptá se Tatsuya zvědavě. Jeho Elementární tetování Akai Mizu není vidět stejně tak jako pečeť Tekkō Fūin na druhém rameni (levém), která uvnitř Tatsuyi udržuje Hachibiho. *
Tomeo: *Vždy, když cestoval, chtěl navštívit nějaké jiné místo, aby to všechno poznal co nejlépe. Poslední dobou ho táhla ale chuť si zopakovat nějakou cestu, a rozhodl se pro Zemi Čaje. Byla pro něj snad tou nejharmoničtější a také tu bylo nejspíše nejvíce bylin. Proto se vydal na lesní cestu, odlehlou, hluboko uvnitř lesa, protože tady byla příroda nejméně porušená. Sbíral nějaké byliny, co ještě nepoznával, avšak znal toho už docela dost, proto mu do jeho batohu moc rostlin nepřibývalo. Uslyšel jakési nářky. A nebylo to zvíře. Nebylo to nic takového, byl to člověk. Žena. Ale pak se ozval i mužský hlas, a pak zase nějaký ženský, ale jiný. Někdy i takové autoritativní křičení, hluboké, ze kterého mu běžel mráz po zádech. Vydal se však směrem ke zdroji zvuku, protože tušil, že se něco děje a musel být nápomocný. Kličkoval mezi stromy, v pokrčené pozici, snažíc se zůstat co nejvíce diskrétní, co to jen šlo. Uviděl jakousi nepříliš vyznačenou cestičku, po které se v dáli procházeli lidé v černém oblečení. Mezi nimi byli potrhaní, špinaví lidé, očividně vystrašení a přespříliš loajální svým vůdcům, protože poslechli každý jejich rozkaz. Ať už aby zastavili, šli dál, nebo tak něco. Nejspíš šlo o obyčejné civilisty, pracovní sílu či co. Tomeo jim stále visel za zadkem, posouval se stejným tempem, co oni šli. Z dálky to vypadalo, že otroci nesou i nějaké bedny, a otrokáři v ruce měli nějaké nástroje, kterými udržovali jejich "morálku".*
---: ---
Tomeo: *Podíval se na portál, který se za ním otevřel, ale ještě neodcházel. Podíval se na Reijiho.* Děkuji vám, že jste mi dopřál chvíli s mými společníky. Bylo to od vás.. moc pěkné. *Řekl, načež se lehce uklonil. Pomalými kroky zpátky mířil k portálu.* Nashledanou. *Hlesl, než se ztratil v portálu a vyšel zpátky do Země Čaje. Urovnal si všechny věci, nadechl se, a dal se znovu do kroku. Podíval se za sebe. Portál byl již zavřený. Pousmál se, a doufal, že Reijiho zase někdy potká. Už teď mu chyběla ta chvíle, kdy byl jen společně s hvězdami a kolem něj byl absolutní klid, nicota. Vydal se směrem k vesnici, kam měl namířeno i předtím.*
Reiji: * Reiji pokynul na něj ruku a otevřel mu portál ven. Když se mu tam už nechtělo být, tak mohl přeci jen jít. Reiji se však nezvedal, užíval si toho prostředí a svého pití. *
Tomeo: *Ten přechod mezi prostředími mu neudělal úplně nejlépe, ale aspoň ho Reiji poslechnul. Možná by začal více panikařit, kdyby se nikdo neozýval a Tomeo jen zůstal v té nicotě. Přestože se cítil dobře mezi hvězdami, pořád to byl jen člověk.* Směl bych už zpátky, pane? *Zeptal se co nejvíce slušně, přičemž se pořád necítil úplně nejlépe, no žízeň ho zatím neopouštěla.*
Reiji: * Teleportoval kluka zase zpátky na zem kousek od něho. Nezvedal se z křesla, pouze obnovil přirozené pochody metabolismu kluka a ještě vyčkával, kdyby začal najednou zničehonic po celém těle krvácet, ale neměl by. *
Tomeo: *Poklidně si létal v tom prázdnu, koukajíc kolem sebe. Pousmál se. Takové ticho, takový klid... cítil se opravdu nyní propojený se svými přáteli. Měl ale už šílený hlad a žízeň, po nějaké době v dimenzi. Nevěděl však, jak se ozvat Reijimu. Zkusil na něj prostě zavolat.* Mohl bych už dolů, prosím? *Zvolal, čekajíc snad nějakou odpověď či reakci. Přemýšlel, že si asi v reálném světě pak skočí na jídlo a nocleh. Tedy, nocleh asi potřebovat nebude.*
Reiji: Ten kluk to nemá v hlavě v pořádku. * Zamumlal si pro sebe, zatímco klučina letěl pryč. Pokrčil akorát tak rameny. Následně kousek popošel, udělal si tam nějaké to lehátko, natáhl se do něj a sledoval oceán. Nezamýšlel letět za klukem, to se mu moc nechtělo. Vytvořil si ještě nějaký ten drink, který tam začal usrkávat brčkem. *
Tomeo: *Nadzvedl obočí. Lekl se, že mu Reiji něco udělá, ale něco mu zase říkalo, ať se nebrání. Možná to byla Reijiho očividně nepříliš zlá povaha, možná jen to, že prostě kolem něj stále poletovali žlutí motýlové. To jaksi dodalo Tomeovi jistotu. Vyděšeně hekl, když najednou letěl obrovskou rychlostí nahoru, a pod sebou uviděl obrovskou planetu Zemi. Se zatajeným dechem sledoval vše kolem sebe. Hvězdy, planety... všechno. Cítil se svým způsobem jako doma. Nebylo to jen přesvědčení, byl to opravdu pocit.* "Jsem tady s vámi..." *Podotknul v mysli s úsměvem.* "A my s tebou." *Odpověděli krátce jeho společníci.*
Reiji: Jak chceš. * Podotkl Reiji a pokrčil rameny. Pak se dotknul klučiny a přeposlal ho kamsi do širého vesmíru ke hvězdám. Samozřejmě tím dotekem mu dal i tu možnost, aby nepotřeboval dýchat a obecně aby se mu takto ve vesmíru nic nestalo. Takže se tam mohl cítit spíše jen jako ve stavu beztíže, než v pravém vesmíru, ale co už. Reiji ho samozřejmě mohl vystopovat a přinést hned zpátky, krom toho ho i nyní slyšel, protože to si zde taky nastavil. *
Tomeo: Oh... *Vyloudil ze sebe, jelikož mu Reiji trochu překazil jeho zasněnou představu, jak je Tomeo se všemi svými hvězdami společně. Ale byla to pravda. Každá hvězda byla od té druhé šílenou dálku. Přesto však byly propojené. S tím nebyl problém.* Přesto bych tam rád s nimi byl. Ale.. to je fuk. *Podotkl s pokrčením ramen, shlédnouc zpátky na písčitou zem.*
Reiji: Ve skutečnosti tam asi být nechceš, protože vesmír je obrovská a skoro prázdná nicota, takže i od jedno hvězdě ke druhé je to trochu daleko. * Podotkl jen Reiji na zasněného kluka, protože přeci jen to on vytvořil vesmír v téhle dimenzi. Ale zasněnost mu nechal a neřešil. Každý byl nějaký. Ale jen proto, že Reiji rozuměl členovcům a zejména hmyzu tak se taky s nimi nechtěl pohybovat ve trávě a žrát hovna, či co tam dělají. *
Tomeo: *Konečně se od něj hvězdy odlepily, ale i když se tak stalo, tak Reiji je nenechával zmizet. Tomeo si nemohl přitom nevšimnout, jak se hvězdy na nebi najednou oddálily od jistého místa a tam zůstal jen prázdná tmavá plocha. Netrvalo však dlouho a nové hvězdy utvarovaly ze sebe jeho podobiznu, a po chvíli šly vidět úplně stejně dobře jako ty kolem nich.* "Krásné." *Pomyslel si, usmějíc se.* Jsem tam, kam skutečně patřím.. *Zahlesl zasněně i trochu smutně, jelikož to nebyla pravda. Nebyl opravdu na nebi se svými společníky. Natáhl lehce ruku, jako kdyby si chtěl na ty hvězdy sáhnout.*
Reiji: * Trochu ustoupil do strany, když už považoval kluka za dostatečně obaleného po jeho okrajích. Na obloze nechal trochu hvězdy rozstoupit, aby vytvořil prázdné pole. Poté pokynul rukama a hvězdy se z klučiny rozletěly směrem na oblohu. Tam vytvořili hvězdy takto umělé souhvězdí ve tvaru toho kluka. Když už byly dobře usazené, tak Reiji zase povolil jejich plnou sílu, takže se více rozzářily a nejjasnější byla ta, kterou měl předtím klučina na hlavě. *
Tomeo: Heeeej... to už ... to už snad stačí... *Zaprotestoval lehce, nehýbajíc se však. Jen seděl, sledujíc ty hvězdy, jak se na něj lepí.* "Tohle je hloupé." *Prohlásil Tomeo v myšlenkách svým společníkům, kteří jen jaksi nepatrně souhlasili. V tuhle chvíli jim to bylo trochu jedno, jelikož to Tomeovi neubližovalo. Jen otravovalo.* To mě tak obalíte celého, nebo coo...? *Řekl, snažíc se rukou jednu hvězdu oddělat. Držela ale šíleně pevně. Ani Rikiton nepomohl. Zamračil se na Reijiho.*
Reiji: Hmm? * Optal se zamručením Reiji na poznámky klučiny, zatímco v rukách vytvářel další hvězdy, které poté doopravdy nalepil na kluka. Nebyl žádný důvod, proč to dělal. Spíše se v mysli Reiji ptal sám sebe, že proč ne? Nebylo to tak, že by klukovi ubližoval. Navíc se mohl vždy ohradit, kdyby se mu to fakt nelíbilo. Nicméně hvězdy na něm držely dobře, díky schopnostem Reijiho. *
Tomeo: *Lekl se, když se hvězda objevila na jeho hlavě, ale nic mu nedělala. Nepálila a nijak mu neškodila. Jen mu to připadalo trochu divné, že má teď takový kulatý objekt na temeni.* Uhm... pročpak..? *Hlesl tázavě, radši si nesahajíc na hvězdu rukou. Nemohl ani moc vidět, jak vypadá.* Zas takový přítel hvězd nejsem, aby byly ke mě přilepené.. *Zamumlal.*
Reiji: Hmmm. * Zamručel po chvilce a zničehonic položil Tomeovi hvězdu na hlavu a udělal to tak, aby mu tam držela a nemohla spadnout. Samozřejmě ho kryl před efekty hvězdy, protože mohl. A protože je jednodušší ho před nimi krýt, než mu obnovovat zrak, nebo ho oživovat z popela. *
Tomeo: *Tomeo pozorně sledoval, co Reiji dělá. Tvořil plnohodnotnou, nicméně velmi malou hvězdu, která nesvítila tak úplně zářivě jako ty ostatní. Ale to bylo nejspíše jen dobře.* Ach... asi ano. Nejspíše máte pravdu... *Poznamenal, pokrčíc rameny.* "Dá se s tebou mluvit?" *Zeptal se v myšlenkách.* "Každá hvězda ti odpoví. I tato. Nikdo z nás nemluví za sebe... mluvíme k tobě jednohlasně, přestože se to tak nezdá." *Odpověděly hvězdy, což pravděpodobně znamenalo, že i tato nebyla výjimkou.*
Reiji: * Sepnul ruce v takovou jednu velkou pěst, načež je od sebe začal oddalovat. Mezi dlaněmi se mu začala vytvářet hvězda, i když Reiji odstínil sebe a i klučinu od její plné síly, aby nebyly popálení a oslepeni. * Takhle zblízka vypadá jako Slunce, nemyslíš? * Optal se, při čemž měl ruce od sebe tak daleko, jakoby držel míč, ale místo toho měl mezi nimi hvězdu. *
Tomeo: Oh... um.. *Nad tím nikdy nepřemýšlel. Nejspíš to bylo tím, že ani nebral Slunce jako hvězdu.* Nikdy jsem neměl pocit, že by ke mě promlouvalo... nevím... *Zamyšleně řekl, pokrčíc rameny.* Stejně bych nejspíše měl radši noční hvězdy. Je jich více a ... *Pousmál se a podíval se nahoru.* Dokážu být hodně klidný, když je mám takhle u sebe. Skoro nikdy nejsem v noci někde vevnitř. *Poznamenal, zasmějíc se nad vzpomínkou, když si zaplatil ubytování a stejně přespal venku na lavičce.*
Reiji: Což je docela zvláštní, protože přeci jen největší známou hvězdou je Slunce. Neměl bys schopen komunikovat i s ním? Jakože s takovým tím hodně starým a velkým společníkem, kterého bys u sebe měl přes den? * Poznamenal lehce zamyšleně Reiji, protože o tom trochu něco věděl a přeci jen bylo pravdou, že Slunce bylo největší hvězdou. Nebo spíše nejbližší a hodně velkou. O přesné vzdálenosti a jak to celkově funguje toho moc Reiji nevěděl, jen prostě věděl, že Slunce je též hvězda. * Nebo jsi vybíravý jen co se týká nočních hvězd? * Optal se ještě, protože tohle bylo docela zajímavé téma. Esprit se na tohleto neptal, nechtělo se mu to tak moc řešit s ní, když mohli dělat cokoliv jiného a zajímavějšího. *
Tomeo: *Hned, jakmile se z půlky noční oblohy stala celá, z Tomea sršely pozitivní emoce, motýli jakoby se zbláznili. Euforicky třepotali křidélky a obletovali chlapce kolem. Byl rád, že vidí tolik hvězd, jelikož tu nebyl žádný zdroj světla, který by tento pohled rušil. Cítil se, že opravdu sem patří, když viděl na nebi své společníky, přes den schované v denní obloze.* Haha... ano... je to tak, pane. *Odpověděl, jelikož byl tak moc rád, že Reiji chápal jeho preferenci noci. Tomeo si kecl zadkem a rukama do písku, opříc se tak a sledujíc nebe v naprostém pohodlí.*
Reiji: * Změnil tedy čas kompletně na temnou noc se zářícími hvězdami a velkým zářícím Měsícem, který sice jen technicky odrážel světlo, ale i tak vypadal, že svítí, díky té bílé auře kolem něj, a hlavně bez mraků, aby nebyly hvězdy a Měsíc stíněny. Krom toho, kdyby bylo oblačno, tak by to tam bylo vcelku děsivé, kvůli temné noci a absolutní tmě. * Noc kvůli Kyohaku, že? * Zeptal se jen letmo Reiji, protože tak nějak to odhadoval. Přeci jen Esprit sama měla Kyohaku a díky němu slyšela hvězdy, což bylo trochu zvláštní, ale budiž. Reiji se nezajímal o to, jak to vlastně funguje, prostě to tak fungovalo. *
Tomeo: *To, jak Reiji mohl úplně bez snahy jen "lusknutím prstů" zjistit, co Tomeo dělá za techniku a jakému Kekkei Genkai vlastně patří, ho trochu znejistilo.* A-ano. *Vyloudil tiše, zhasnouc znak, který se mu na jeho růžové kůži vytratil během pár vteřin. Povzdechl si. Neviděl žádné změny, motýli jen byli jakýsi trošku světlejší. Nic víc. Obdivně se znovu rozhlédl, zamilujíc se do noční oblohy.* Noc, prosím. *Odpověděl usměvavě, sledujíc blikající tečky na tmavém nebi, jak kdyby z nich světlo přímo pulzovalo.* "Kteří jste vy?" *Zeptal se svých hvězdných společníků, promluvíc k nim po delší době.* "My? My jsme všechny. S každou z nás jsi propojen, i s těmi, které nevidíš okem." *Tomeo mlčel, ale zapamatoval si to. Připadalo mu zajímavé, jakou sílu pomáhání druhým má.*
Reiji: * Když k němu kluk zase přišel, tak Reiji pokynul rukou a vedle klučiny se ve vzduchu objevil text s informacemi, co klučina vlastně dělá. * Kekkei Genkai Sotsuisei, technika Omoiyari. Má to vyvolávat šťastné pocity. Zajímavé. * Řekl jen Reiji a lehce se zasmál. Měl bezstarostný život, takže to nebylo tak, že by měl výrazně dobré zážitky, víceméně pořád se měl dobře a jen zřídkakdy měl horší náladu. Takže to nevyvolávalo v něm nic specifického. * Máš raději den či noc? * Optal se namísto toho Reiji a přitom nastavil ruce, jakoby dával možnost výběru, ale mělo to i efekt. Přesně v polovině za ním se rozdělil svět tím stylem, že na jedné polovině nastala hluboká noc se zářícími hvězdami a Měsícem, při čemž byla naprosto jasná noc, a na té druhé polovině bylo přesné poledne se svěžím vzduchem a s občasnými oblaky proplouvajícími kolem Slunce. *
Tomeo: "On umí lidi i vytvářet. Kdybych se ho někdy ptal, co umí, bylo by asi lepší se ho zeptat, co neumí. Bylo by toho nejspíš míň..." *Pomyslel si, obdivně kývnouc na něj hlavou. Podíval se blíže ke středu ostrova. Hustý prales. Nechtěl se tam ztratit, proto si jen kecl zadkem na nejbližší kámen. Podíval se na Reijiho. Nevypadal příliš usměvavě, i jeho motýli tak trochu před chvílí ztmavli. Ne úplně, ale nebyli tak zářiví jako předtím. Usmyslel si, že by mu možná mohl zlepšit náladu. Jen tak. Netušil však, jaké efekty to bude mít. Vstal a přišel před něj, doufejme upoutajíc jeho pozornost. Složil pečetě a na čele se mu vytvaroval speciální, zářivý znak.*
Reiji: Je tu víceméně jenom vegetace, i když se zde nachází i vesnice s mnou vytvořenými lidmi. Nejsou to kompletně lidi jako ty či já, ale na tom ještě zapracuji. Ale to až někdy nevím kdy. * Odpověděl a zůstával na místě. Osobně se mu nechtělo chodit do husté vegetace ostrova, ale jestliže se tam kluk chtěl ztratit, tak ať. Reiji ho mohl kdykoliv najít a zase poslat ven. *
Tomeo: *Nijak patřičně nereagoval na Reijiho smích. Jen se tak nějak pousmál a rozhlédl se.* Je tu i někdo jiný na ostrově? Je docela veliký. *Zeptal se, rozhlédnouc se a svižným krokem se vydajíc blíže k vnitru celého ostrova. Líbilo se mu tady, ale byl opravdu zvědavý na místní život, či nějaké další zajímavosti. Čekal, co mu Reiji odpoví. Případně by ho následoval.*
Reiji: * Podíval se na kluka a trochu se zasmál. Bylo na něm znát, že si ho snaží představit jak doopravdy vypadá. Avšak Reiji nerušil svůj Henshin, nechtělo se mu, neměl důvod. Nepotřeboval se ukazovat v pravých barvách před tím klukem, kterého neznal. Nepotřeboval a hlavně nechtěl. Už takhle mu to byla nepříjemná téma. *
Tomeo: Oh... "takže obnovování." *Pomyslel si Tomeo po obdivném citoslovci, který jen tiše vyloudil ze svých úst. Nechal Reijiho radši mluvit, zajímalo ho, jaké všechny síly má a vše si zkoušel zapamatovat. Podíval se na jeho levou ruku, kterou znatelně a silně Reiji zatnul. Avšak další jeho slova ho poněkud zaujala. Ne v dobrém slova smyslu. Ale Tomeo poslouchal, z čiré zvědavosti. Zároveň velice usilovně přemýšlel, jak opravdu Reiji vypadá. Mohla to být nějaká obrovská stvůra, nebo drobný kus masa. Kdoví.*
Reiji: Dokud ze mě zbude alespoň něco, tak bych měl být schopen se zase obnovit, možná. * Poznamenal lehce nejistě, i když určitá možnost toho tu asi byla. Měl vyšší regeneraci díky Fukuganu, díky Mokutonu měl zase velkou životní energii a měl pár dalších technik na obnovu. Sevřel přitom svoji levou ruku v pěst. * Při čemž ze mne vždy zbude alespoň ta levačka. Technicky řečeno ani nevypadám tak, jak mě nyní vidíš. To je jen technika zakrývající můj pravý vzhled vzhledem, který bych měl, kdybych neměl určité techniky. Některé techniky tě totiž pozmění i fyzicky, jak vypadáš. Dbej na to, jinak skončíš jednou jako mrňavá zrůda. Leda by ses naučil Henshin no Jutsu, tím to budeš moct zakrýt. * Řekl lehce trpce a trochu si promnul tu svoji levou ruku. *
Tomeo: *Mihl pohledem k místu, kde detekoval pohyb. Podíval se na Reijiho, který nevypadal ani trochu ... poškozeně. Byl jako z bavlny, jakoby se ho písek prostě ani trošku nedotkl. Tomeo byl uchvácený. Popošel k němu, natáhnouc prst. Neuvědomil si však, že Reiji už kompletně techniku zrušil, takže to vyústilo v lehké trknutí do břicha. Tomeo se lekl.* Gome... gomen'asai. To jsem nechtěl... *Vyřkl omluvně, udělajíc krok dozadu.* Stejně jsem to říkal... jste téměř nesmrtelný s těmito schopnostmi.
Reiji: * Vystoupil zase ven ze země opodál a stal se opětovně hmotným zrušením té techniky. Protáhl se. * Takže asi tak. Nemusím používat portály na únik, stačí mi tamta technika. Nebo můžu využít i jiné. Například nějaké ty štíty a podobné obrany. * Poznamenal a rozhlédl se. Už nějakou dobu tu přeci jen nebyl. Nicméně život tu šel takovým svým vlastním pomalým stylem. Nebylo to tak, že by se tu ta jeho umělá civilizace hodně rozšiřovala a stavěli by si své nové domy. Vše tu bylo pořád stejné, pouze akorát ta vegetace rostla. *
Tomeo: *Tiše a velice mírně přikyvoval, více a více se uklidňujíc, když lépe chápal, o co vlastně jde. Ne, že by ho děsilo to, že tuto techniku nepochopil, ale spíše ještě dozníval ten lehký šok, když mu Reiji prorazil hlavu svou "vygumovanou" rukou. Nemusel být moc popoháněn, aby sledoval, co Reiji bude dělat dál. Obdivně přimhouřil oči a přikývl. Popošel k tomu místu. Po něm ani stopy. Rozhlédl se kolem sebe. Chtěl k němu promluvit, ale nevěděl, jestli se s jeho tělem nepřesouvá i jeho sluch. Proto zůstal tiše.*
Reiji: Část mého těla, která by tě měla protínat se nyní nenachází v téhle dimenzi. Jinak řečeno, prostě jsem na moment vygumoval kus své ruky. Díky tomu se může zdát, že jsem duchem, protože mě nemůžeš zasáhnout, pakliže já nebudu chtít, abys mě zasáhl. I když to se nevztahuje jen na tebe. * Objasnil trochu a poté odstoupil dozadu. Uvolnil se a začal najednou prostupovat skrze písek pláže kamsi dolů do pryč. *
Tomeo: *Nestihl ani zareagovat na Reijiho odpověď, třebas jen krátce, jako by bylo nějaké typické \"Aha\" či \"Dobře\". Vykulil oči, když se k němu muž najednou přiblížil a očividně mu chtěl rukou podle něj prorazit hlavu, či se ho nějak dotknout. To Tomea překvapilo, proto sebou trochu cukl, ale než stihl něco udělat, už mu ruka procházela skrz hlavu. Ale nebolelo to. Nic necítil. A stále byl při vědomí, stále mohl sebou hýbat. S vykulenýma očima koukal na Reijiho.* Jak jste tohle udělal...??? *Zeptal se nevěřícně a zároveň jaksi zvědavě.*
Reiji: Skrze portály mohou i jiní a dostatečně rychle. Utíkat pomocí nich by bylo k ničemu. To už mám lepší způsoby. Třeba jako tento. * Poznamenal a aktivoval Eien no Mangekyou Sharingan, načež aktivoval Kamui: Migime. Došel ke klukovi a rukou mu prošel skrze jeho hlavu, jakoby nic. *
Tomeo: Oh... zajímavé... *Pronesl tiše, načež ještě více opatrně popošel ke břehu a sáhl si na vodu. Byla... mokrá. To Tomeo moc nečekal. A byla příjemně vlažná.* Já si myslím, že asi hromada Ninjů by pro vás byla zbytečná. Umíte pravděpodobně opravdovou hromadu Jutsu. *Odpověděl, znovu si ho změříc pohledem, když se po chvíli koukání do vody podíval nabok, na svého společníka v dimenzi.* Vás nikdo vlastně nemůže nikdy dostihnout. Jen otevřete portál a jste fuč.
Reiji: Tak technicky řečeno v pasti jsi. V téhle dimenzi jsem bohem a mohu si s čímkoliv a kýmkoliv zde dělat naprosto cokoliv. Ale tak nějak nemám potřebu s tebou něco provádět. Dokonce i na nějaké zkoumání bys nebyl dobrý, protože vše, co umíš, umím i já, či to dokážu replikovat. * Poznamenal a pokrčil rameny. Doopravdy ho prcek tak moc nezajímal, aby mu musel nějak ubližovat. I když tohle byla pro to perfektní technika. Možná tak, kdyby na něj chtěl nějak zaútočit. Vydal se s rukama v kapse ke břehu, k vodě. Písek tam byl skoro až bílý a i když to vše vypadalo reálně, bylo to hodně vylepšené na takovou míru, aby to prostě nemělo chyby. *
Tomeo: Ach... ano, pane. *Vyloudil ze sebe, vybavujíc si, jak ho Reiji vlastně "uvítal". Vyjmenoval všechny jeho slabiny a síly. Dokonce i Rikiton, který se snažil Tomeo co nejvíce skrývat. Co už. Před tímhle mužem ho neskryje. Stále skepticky sledoval portál, kterým Reiji vešel dovnitř, ale ta zvědavost ho užírala.* "Sám jsi viděl, že nemá žádné zlé úmysly. Neměl žádné temné emoce. Nic takového." *Tomeo to vzal na vědomí. Opatrně dal jednu nohu do portálu, pak i druhou a nakonec své celé tělo. Pocítil najednou obrovské horko, a písek se mu zasypával do sandálů.* Pláž..? *Zamumlal, udiveně koukajíc kolem sebe. Nepoznal, že je to Měsíční ostrov. Pravděpodobně, protože tam nikdy ani nebyl. Vytvořil si pomocí Gugenu lehké, tenoučké tričko a kraťasy. Boty si zul úplně a všechno oblečení nechal na jedné hromádce. Oblékl si pouze to, co si před chvílí vytvořil. Bylo mu menší horko, a písek ho příjemně hřál na chodidlech.* Chvíli jsem čekal, že mě spíše vlákáte do pasti. *Pokrčil rameny, načež se přiblížil k němu, přesunouc svůj pohled na mořské vlny, které pravidelně šuměly a dojížděly až ke břehu.*
Reiji: Však já vím, že máš Kyohaku. * Poznamenal jen Reiji na to, jak se klučina označil za přítele hvězd, což je i tak dosti nadnesené. Po vyzvání se podíval na kluka. Očividně mu nevěřil. Nedivil se, ale i tak to nebylo nic moc příjemné. Nehleděl na to a prosto prošel skrz. Ocitl se na pláži tropického ostrova vymodelovaného podle reálného Měsíčního ostrova. Okamžitě po příchodu změnil svoje ošacení. To staré nechal zmizet díky Jikanu a vytvořil na sobě velmi lehké oblečení s takovou květovanou košilí. Vypadal dosti, že je tu na prázdninách. *
Tomeo: Ach tak.. taky jsem lékař, pane. Přítel hvězd. *Odpověděl krátce, následně jen sledujíc, jak se zavřely všechny portály kolem. Ten, kterého měl Tomeo tendenci se dotknout, zůstal na svém místě. To mu ale nedalo důvod se k němu nějak přibližovat, přestože bylo silové pole již vypnuto, což samozřejmě nevěděl. Neměl ani tušení, že tam nějaké pole je. Poodstoupil od portálu, podívajíc se na Reijiho.* Vy první. *Řekl, pozvednouc lehce ruku, jako kdyby ho slušně pobízel, aby vešel.*
Reiji: Hm, s tím si nejsem moc jistý. Umím se léčit, hodně a hodně dobře. Patřím totiž mezi lékaře, i když se tomu povolání moc nevěnuji. Snažím se neodhalovat vesnicím. Už jen proto, že by mě začali nahánět v domnění, že jde o nějakého bijuu. * Poznamenal a zavřel všechny portály až na ten jediný, u kterého ten kluk stál. * Ten je můj docela oblíbený. Vede totiž do té mé vlastní dimenze, takže ho užívám nejčastěji. * Dodal ještě a přešel k portálu, při čemž zrušil i to silové pole, protože si byl jist, že zrovna z tohohle portálu nic nevyleze a když, tak maximálně jeho uměle vytvořený člověk. *
Tomeo: Sorahoshi... *Zopakoval tiše, nerušíc Reijiho při výkladu. Rozhodně si toto zapamatoval, jelikož takovou sílu chce mít snad každý. Schopnost se dostat kdykoli kamkoli. Je to sice zároveň i velké riziko, ale to je snad u téměř všech těchto věcí. Pozorně sledoval, jak se téměř ve stejnou dobu otevřelo nespočet portálů kolem Reijiho. Tomeo se snažil nevypadat tolik překvapeně, ale moc se mu to nedařilo. Tohle byla pro něj tak obdivná věc... Tomeo se, ba bojácně, přiblížil k jednomu z nich. Sledoval, jak se spirála uvnitř kruhu otáčí dovnitř. Neodvážil se však zkusit na portál sáhnout. Stejně by ho odrazilo silové pole, o kterém však samozřejmě nevěděl.* Vy jste snad i nesmrtelný. *Řekl po chvíli, pohledem se zaměříc na Reijiho.*
Reiji: Existuje mnoho světů. Některé byly stvořeny bohy a některé někým jiným. A já, coby vlastník Sorahoshi, jsem schopen mít jeden takový svět, nebo spíše, vesmír sám pro sebe. Tam jsem bohem. I když mohu i do jiných světů. * Poznamenal a vytáhl jeden z klíčů Sorahoshi ze svého oblečení. Udělal s ním takový okázalý pohyb a využil vlastnosti klíče a svých technik tak, že se kolem nich začaly otevírat portály do různých míst. Aby nic neprošlo skrz, tak vytvořil Reiji na portálech silové pole Rikitonem. Bylo jich hodně. Některé otevřel náhodou, jiné záměrně. Neznal mnoho dimenzí, ale při svých cestách do té své se občas i spletl. *
Tomeo: *To, jak Reiji popíral, že neumí všechno, bylo pro Tomea nereálné. Téměř ani jednu ze svých schopností nepoužil dvakrát, a všechny měly tak obrovský potenciál a využití. Nicméně to Tomea zaujalo jen na chvíli, pak se tu objevila odpověď na jeho otázku, která byla v Reijiho případě dost zásadní. To číslo... tomu Tomeo fakt nemohl uvěřit. Tisíc sto let. Tak dlouho...* "Ten si snad dělá srandu..." *Pomyslel si s falešnou nadějí, že se nemýlí, ale opak byl pravdou.* Dimenzi... "to slovo jsem nikdy neslyšel.." *Řekl si v duchu, i když chvíli uvažoval, že to vysloví i nahlas, aby mu to mohl Reiji následně vysvětlit.*
Reiji: * Složil pár pečetí a pomocí Doton: Chidōkaku ještě dorovnal terén, aby tam nezbyla jen obrovská díra. * Všechno? Ani zdaleka ne. A kolik mi je? To je hodně spekulativní. Ale kdybych se měl rozhodnout pro jeden věk, tak by to bylo, že je mi přes tisíc sto let. Nevím však přesně kolik a taky v tom hraje roli to, že jsem tisíc let strávil v naprosto jiné dimenzi, kde ubíhal čas jinak, než tady. Takže tak. * Odpověděl zamyšleně a snažil se ještě rozpomenout, ale nedařilo se. Bližší číslo fakt nedokázal podat a tak jen následně pokrčil rameny. *
Tomeo: *Tiše, beze slova sledoval celý ten proces. To rozhodně neznamenalo, že neměl žádné otázky na všechno, co Reiji dokázal s tou hromadou diamantů udělat. Rozhodně ale věděl, že byla zahrnuta i ta jeho schopnost, Rikiton. Moc často ho neužíval, jelikož ho Iraira varovala, že by toho někteří mohli zneužít. Do té doby, než tento muž odříkal jak básničku to, co Tomeo umí, si myslel, že nikdo na jeho Kekkei Touta nepřijde. Sledoval, jak se roztříštěný lesklý prach mění zpátky na jakousi hmotu, připomínající dřevo. Stál na místě, takže na něj nic nespadlo. Jakmile Reiji zatlačil vše znovu pomocí Rikitonu do země, Tomeo se na něj tázavě podíval.* Vy snad umíte všechno. *Řekl obdivně a zároveň i trochu vyděšeně. Nedokázal uvěřit tomu, že ještě před chvíli viděl celý strom jen z diamatnu.* Jak dlouho se už učíte techniky...? Kolik vám vlastně je? *Položil po chvíli konečně nějaké otázky, sledujíc to prázdné místo, kde ještě před chvílí stál ten obrovský objekt.*
Reiji: * Po dopadu na silové pole Reijiho se ty kusy roztříštily ještě na menší, ale Reiji je všechny stále držel. Napřáhl před sebe ruku a tu následně sevřel do pěsti, načež se všechny ty kusy a kousky začaly shromažďovat do jednoho místa, jakoby je nabrala obrovská ruka. Shromáždily se nad Reijim a tak se podrtili na miniaturní kousky, skoro až prach. Jakmile byly už takto na jemno, tak Reiji zase užil Tantonu a předělal tu strukturu diamantu na původní uhlík. Takže tam nyní byla velká hmota kdysi stromu a dřeva. Reiji zase otevřel pěst a rozprostřel tu hmotu na velkou plochu, vynechávajíc jen dvě místa. Nad sebou samotným a nad klukem. Poté tu hmotu nechal padnout na zem a ještě ji Rikitonem zaryl hluboko do země. Díky tomu, že to byla hmota dřeva, tak by se měla brzy začít rozkládat v zemi a tak posloužit jako hnojivo pro celou tuto plochu. *
Tomeo: *V tu chvíli, kdy jen obdivoval ten strom, ho ještě jaksi nenapadlo, že takovým způsobem může nastat naprostý kolaps v ekonomice. Kdyby se každému do ruky dostal třeba jen úlomek tohoto obrovského stromu. Maličký. Asi by to neznamenalo nic dobrého. Tomeo nejdříve netušil, o co jde, ale jakmile Reiji ukázal nahoru ke koruně stromu, která se tříštila na drobnější kousky. No, kousky ne, spíše kusy. Tomeo zpanikařil. Nebyla šance, že by utekl, ta koruna byla obrovská. A nebyla tak úplně daleko od země. Uvažoval o Shunshinu či Rikitonu, ale možná by neutekl dostatečně rychle a obratně, a nejspíše by svou skrytou schopností nechytil všechny kusy. Tedy, ne úplně skrytou. Rozhodně ne pro tohoto muže. Avšak najednou něco podobného, ba ne stejného použil právě on. Tomeo se díval na všechny ty zblízka najednou velké kusy, skrz které se lámalo světlo ve velkém. Proto se na ně přestal koukat a přimhouřil trochu oči, podívajíc se zpátky na Reijiho. Měl nutkání se ho zeptat, jestli také ovládá něco jako Rikiton.*
Reiji: Rychlá a snadná metoda, jak zničit ekonomiku celé země a možná světa. Proto jsou asi ninja techniky užívány k boji a ne k tvoření. * Podotkl jen, protože si uvědomoval, že takovýto výtvor tu nemůže nechat. Trochu se od diamantového stromu oddálil a sledoval ho. * A už je to tu. * Řekl jen a ukázal nahoru. Seshoru strom začal praskat, protože diamant takové velikosti prostě nedokázal díky své váze a velikosti vydržet v jednom kusy a začal se tříštit na menší, diamantu přirozenější kousky. Reiji je všechny zachytával Rikitonem nějakéé tři metry nad zemí. Vypadalo to, jakoby sněžily diamanty. Odlesky světla byly všude po louce, po trávě, jak se světlo lámalo skrze diamanty. *
Tomeo: "Pomocí techniky, jak překvapující. Určitě budu vědět, jaká to byla." *Pomyslel si, protočíc lehce očima, čehož si snad Reiji nevšiml. Nervózně se usmál, když sledoval ten jeho šibalský úsměv, jestli by se to tak dalo nazvat. Spíše úšklebek. Prozatím tiše, beze slova poslouchal, co muž říká o tom, jak je či není tento strom výjimečný. Nedokázal odpovědět na jeho otázku. Nenapadalo ho nic, co by vlastně mohl říct. Bylo asi příliš mnoho možností, jak odpovědět, ale mnoho z nich byly vskutku blbosti. A Tomeo je nerad říkal. Spíše momentálně s obdivem sledoval, jak celý strom nabírá úplně jinou strukturu, barvu, vše. Začal se více lesknout. A během chvíle se proměnil v obrovský drahokam, avšak tvar si zanechal. Tomeo nejdříve nevěděl, co to může být, tipnul si křišťál. Nemohl však uvěřit Reijiho odpovědi.* "Počkat... celé tohle... tohle je diamant?" *Bylo těžké to pokládat za pravdu, ale už jen z principu, že takhle mohutný strom dokázal Reiji stvořit, Tomea lehce přesvědčovalo, že nelže.* Páni. *Vyloudil ze sebe jednoslovně. Opatrně popošel k mohutnému kmeni. Chtěl se dotknout, ale usoudil, že si to možná Reiji přeje. Nemohl mu přece ještě úplně věřit.*
Reiji: Pomocí techniky. Není to logické? * Optal se s lehkým úsměvem, který byl spíše takový úsměv na styl darebáka, kterému se povedla nějaká pořádná kulišárna, na kterou byl hrdý. * Jakmile se staneš dostatečně mocným, tak pro tebe přestanou platit zákony přírody, nebo ještě více, sám je budeš ohýbat ke svému prospěchu. Tenhle strom je velký, to vskutku, ale že by to bylo něco extra výjimečného v tomhle světě? To ano náhodou. Celý les takových stromů by byl výjimečnější, ale nechtěl jsem to tu kompletně zničit. Víš, co je výjimečnější, než obrovský strom? * Zeptal se nakonec a jakoby se opřel o strom, při čemž se na moment soustředil. Pomocí Tantonu předělal všechen uhlík ve stromu a tak se strom od místa dotyku začal přetvářet. Během pár chvilek se celý strom změnil v obrovský diamant ve tvaru stromu. * Diamantový strom. * Odpověděl na svoji otázku ohledně výjimečnosti. *
Tomeo: *Stále se vznášel, snažíc se moc nehýbat, jelikož by se nejspíše pak začal otáčet a udělalo by se mu šoufl. Nebylo by pak lehké se zkoušet v takovém poli vyhýbat vlastním tělním tekutinám. Pozorně sledoval mužovy pohyby. Kdoví, z jakého důvodu. Pravděpodobně chtěl jen vědět, jestli nemá něco za lubem. Sice neviděl v jeho emocích nějakou nenávist, nebo cokoli, co by naznačovalo, že mu chce něco udělat. Žádná agrese, nic takového. Očima a hlavou svižně sledoval, co se dělo. Skoro to ani nešlo stíhat, tak rychle ten strom rostl. A Tomeo čekal, že v nějaké přijatelné výšce už růst nebude, ale opak byl pravdou. Vyrazil až vysoko do vzduchu. Hodně vysoko. A jeho průměr taky nebyl zrovna malý. Najednou však začaly kameny, které se během té chvíle k němu dokázaly přiblížit, spadly na zem. Tomeo se divil, proč i on tak rychle neklesl, ale pak si začal všímat, že i on už nakonec nabírá nějakou váhu, takže dokázal zareagovat včas, aby vztyčil ruce a dlaněmi společně se svou horní půlkou chodidel zapříčinil to, že nespadl jak nemotorné dítě. Jakmile už pole zmizelo, vstal a oprášil se. Spíše to bylo takové gesto, špína na něm momentálně moc nebyla. Vzpomněl si, že by si ještě mohl prohlédnout ten obrovský strom. Nedokázal uvěřit, jak mohutný je.* Jak jste tohle dokázal? *Zeptal se, po chvíli konečně nelitujíc toho, co vyřkl.*
Reiji: Rostliny mě nikdy až tak moc nebraly, i když bych se o to mohl taky asi více zajímat. * Poznamenal a dotknul se země na jednom místě rukou. Užil Jikanu, ale ve velmi silné formě. Následně z toho místa vyrazil obrovský a silný strom, který vyrostl až do nepřirozené výšky, převyšujíc tak vše ve svém okolí. * Hm, možná jsem použil až moc chakry. * Podotkl jen a obešel strom. Zrušil svoje antigravitační pole, které většinově zrušil v jeden moment, ale kolem toho kluka to zrušil pozvolně, aby měl šanci se přizpůsobit a nepadl na hubu. *
Tomeo: "Kanchi.. proto je na to tak dobrý." *Pomyslel si Tomeo, víceméně nehybně se vznášejíc v poli. Avšak to ještě nevěděl, s jak starým člověkem se tu baví. Tedy, ne, že by těch zhruba tisíc let proběhlo přirozeně, ale i tak. Mnoho méně zkušených Shinobi by to rozhodně překvapilo.* N-ne, pane. Neučili. *Odpověděl trochu poníženě, přemýšlejíc však, jestli by ho něčemu takovému dokázali za tak krátkou dobu jeho života naučit. Sotva v jeho třech letech se vydali na tu prakticky sebevražednou misi. Nějak mu už ani nedocházelo, jakou chvilku s nimi byl.* Zkoumám místní rostliny, pane. Jejich účinky, a tak dále. *Odpověděl pravdivě s čistou hlavou, zanechajíc však stále vážný výraz.*
Reiji: No, kdyby to bylo špatně, tak bych jako kanchi stál pořádně za prd. Vzhledem k tomu, co umíš, tvé chakře a tvé případné hodnosti, tak nějak pochybuji, že bys tu byl jako nějaký lovec odměn, či něco takového, takže budu hádat, že tě přilákaly ty kameny. Neučili tě doma, aby sis nehrál s věcmi, které neumíš vysvětlit? Nah, to jsem si chtěl jen chvilku odpočinout a trochu se zamyslet. Copak bys rád? * Optal se ho nakonec po takové menší lekci, co mu dal. Jeho samotného by jen tak nenapadlo si to přišpásovat k létajícím kamenům už jen proto, že to znamenalo něco zvláštního a minimálně jednoho uživatele Kekkei Touta, či Kekkei Haibi. *
Tomeo: *Všiml si, jak se stébla trávy před ním přestala hýbat, a než se nadál, už i on postrádal šanci se pohnout. Jakmile zvedl nohu, už ji nemohl skoro dát zpátky, a začal se vznášet.* "Sakra. Tohle není dobrý." *Až teď si všiml muže, který se postavil. Ze všeho nejprve se podíval na motýly, kteří obletovali jeho poměrně silné tělo. Ti měli takovou obyčejnou žlutavou záři, takže rozhodně tento člověk nebyl zlý. Šlo si ale rozhodně všimnout jeho řeči těla. Jeho výrazů. Tento člověk si byl vskutku sebejistý, avšak pravděpodobně hodný. Nezmohl se na slovo. Ani tělem už nemáchal. Byl si více než jistý, že by s tím nic nedokázal moc udělat. Překvapilo ho, co všechno dokázal tento člověk vyhrknout za informace, přestože Tomea znal pár sekund.* S-správně. *Odpověděl, v hlavě si říkajíc, co to vyloudil za blbost.* "Měl jsem mlčet." *Pomyslel si, majíc nutkání se třísknout dlaní do čela.*
Reiji: * Byl tam někdo další. Dotyčného si všiml už dávno, cítil ho. Ještě, aby ne, když byl přes tisíc let Kanchi. Proto, když dotyčný byl již dostatečně blízko, tak znatelně rozšířil pole bez gravitace, aby se v něm snadno i ten cizí člověk ocitl. Poté začal vstávat. Aniž by se snažil, tak měl velice silnou přítomnost a každému v blízkém okolí muselo snadno dojít, že Reiji znamená byznys. * Třináct let, Koragakure, Sotsuisei a Kyohaku. Už vlastní Rikiton. Slabší v Genjutsu. * Pronesl jen Reiji poté, co zanalyzoval kompletně chakru toho kluka, co se k němu příliš přiblížil. Podíval se na něj a naklonil hlavu. *
Tomeo: *Procházel mezi několika lesními útvary pár minut, dokud nedošel k obrovské louce, kterou vedla ta cesta, po které šel doteď. Rozhlížel se kolem. Bylo tu mnoho dalších rostlin, které u lesa neviděl, proto opustil na chvíli jeho trasu a díky trávě se pohyboval po trávě poměrně tiše. Tedy, na nějakou tu kratší vzdálenost už šlo slyšet, jak tráva šustí pod jeho chodidly. Uviděl něco dost divného.* "Poletující kameny. Sem a tam." *Popsal jaksi svými slovy to, co právě viděl v jisté dálce. Dostatečně malé však na to, aby ty kameny uviděl. Nebyly to totiž nějaké moc velké balvany. Ležící osoby u ní si zatím nevšiml. Popošel pomalými kroky k tomu poli. Hodil do jistého pole s nulovou gravitací Senbon. Ten letěl svižně, ale avšak jakmile se ocitl za hranicemi této oblasti, zpomalil a začal se ve vzduchu otáčet a narážet do kamenů. Tiše to cinkalo.* "Buď opatrný. Pořádně se koukej kolem sebe." *Poradily mu hvězdy, načež Tomeo poslechnul. Zkontroloval svižně oblast za sebou a otočil se poté zpátky k místu dění.*
Reiji: * Udělal si menší výlet do jemu již známé země, při čemž Esprit nechal chvíli na pokoji se svým bizonem. On sám potřeboval místy i trochu volna, osamocení, protože před Esprit byl sám a těžko se mu zvykalo na neustálou společnost. Proto se nacházel v Zemi Čaje. Daleko od nějaké té společnosti. Uprostřed nějaké loutky, na kterou si přinesl i pár kamenů a lehl si doprostřed. Poté vztyčil pole bez gravitace, ve kterém ty kameny začaly poletovat všemi možnými směry, ale velmi jemně, jenom díky vlivům větru. Sám Reiji byl připoutaný k zemi a sledoval plující kameny, při čemž měl ruce za hlavou. Užíval si ticha, klidu a i té volnosti balvanů. *
Tomeo: *Nijak svižným krokem se procházel Tomeo po jaksi opuštěné, chvílemi stoupající a chvílemi klesající hliněné cestě. Kdyby nebyly kolem žádné jehličnaté stromy či nějaké zvuky zvěře, měl by tohle místo asi opravdu za zemi duchů. Cestoval čistě ze zvědavosti. Jeho toulavá povaha tuto zvědavost ještě prohlubovala. Prohlížel si místní flóru, občas se pozastavíc nad zajímavými rostlinami, které ještě neviděl.* "Na každém místě jiná. A kolik ještě je těch, co jsem zatím neviděl.." *Pomyslel si, utrhnouc jednu z rostlin na další výzkum.* "Mohl bych už někdy i s takovými znalostmi zkusit něco utvořit. Jestli je to ale vůbec potřeba, s mou rostoucí léčivou sílou.." *Uvažoval beze slova, pokračujíc v cestě. V dáli viděl ceduli, kde stál pouze název jakéhosi místa a počet zbývajících kilometrů.* Ještě dlouhá cesta. *Prohlásil, načež se protáhl a na chvíli se rozhlédl.*
-----: I-----I
Shiroi: Tak přeji dobré cestování.. bez té nebezpečné nudy. *Otočí se po jeho odpovědi. Pomalu, krátkými kroky přejde dál od dveří, před budovu. Když má za to, že je dostatečně vzdálena od budovy i dveří, roztáhne křídla a stačí jí párkrát jimi mávnout, aby se dostala do vzduchu. Odlétá od čajovny. Stoupá a o to snáze, když jí leckdy pomáhá vítr, který ji vynáší výše. Obletí čajovnu, než se rozletí k průletu nad místy, kde se pěstují rostliny jejichž listy se používají na čaj.*
Reiji: Pochybuji, že by byl někdo schopen mi zabránit používat chakru, či mi ji vzít. A obnovu chakry mám taky téměř okamžitou. * Poznamenal k proměňující se Shiroi a trochu více si ji prohlédl po té přeměně. Poznával ono Kekkei Genkai, byly o něm záznamy v jeho spisech, ale žádné přímé vzorky. * Krom toho nejsem přímo průvodce, když se tu takřka nevyznám, takže ani nemá cenu tě někam doprovázet. * Dodal ještě a pomalu vstal, zamíříc ke vchodu. *
Shiroi: Ale no táák.. Vždyť pak někdy skončíš bez možnosti chakru používat a co? Nebudeš schopen vyhledávat co potřebuješ. *Nedá to, přeci jen z názvu té techniky o níž mluví, je jasné, že jde o něco s chakrou.* Ale budu to respektovat. *Ne, že by jí zbývalo něco jiného. Anzen už je díky křídlům na cestě s tím čajem k Shimagame. Vzpomene si na zmínku o vzdušném shlédnutí ostrova. Začne se měnit v otevřených dveřích na orla. Zachovává si však své barvy, kteroužto je bílá a modré oči.* No, tak se mějte. Letím obhlídnout ty zdejší čajové plantáže. *Zachovala si možnost mluvit, i když je to pro ni skrz ten zobák trochu dost obtížnější, než u zvířat s tlamou. Pohlédne na Reijiho.* Pokud mi tedy nechceš ještě dělat toho průvodce. *Značně o tom pochybuje, ale za optání nic nedá. Nevšímá si reakcí obyvatel lokálu.*
Reiji: Nezkoušel, protože z mého hlediska to nemá moc cenu. Nikoho nelovím a ani nehledám. A můj rozsah Chakra Kanchi no Jutsu, či Kagura Shinganu pokryje dostatečně velkou oblast, kdybych se náhodou rozhodl v ní někoho hledat. Krom toho se ani nemusím obávat pastí, protože díky svému Eien no Mangekyou Sharinganu mám i schopnost předtuchy. Díky tomu vycítím nebezpečí z pastí, než do nich spadnu. Takže jsem doopravdy nikdy nestopoval a ani nezkoumal okolí. * Odpověděl zatímco prstem přejížděl po okraji hrníčku. Sice by měl takto stopovat lidi, od toho měl i povolání, ale nějak na hledání a lovení lidí stejně nebyl. Neměl důvod lovit nukeniny, protože kdyby se do toho naplno pustil, tak by se asi během měsíce zbavil naprosto všech nukeninů v celém světě. A tak by nezbyla práce pro ostatní. I když ho nyní napadlo, že by to tak mohl pořešit. *
Shiroi: *Všechny ty věci, které jí jsou dány, podává Anzenovi. Málo jich určitě není. Ten se svého čaje ani nedotkl. Pytle si však přebírá. Potom Shiroi hmatá chvilku po kapsách, dokud nenajde jednu, která zacinká. Vyndá z ní rya.* Kolik, že to bude? *Optá se ženy, ta jí poví určitou sumu a Shiroi zaplatí. Zaplatí však i rovnou za čaj. Za čaj všech u toho stolu, její, Anzena, Reijiho.* Děkujeme, klidně zase můžete přijít i zase někdy jindy, ale ne na sběr vzorků našich čajů, protože jiné určitě mít nebudeme. *Shiroi přikývne a žena zase odejde.* Prosíím.. Odneseš to na naše místo? Bude to zřejmě jednodušší ne? *Požádá Anzena, který se napne a pohlédne na cizince. Nechce se mu.* Fajn. Neublížil mi zatím nijak ne? A že prostoru k tomu má plno. K tomu sám víš, co bys tu asi tak zmohl, kdyby se rozhodl mi něco provést. *To konečně Anzenem pohne ke dveřím, aby odletěl s tím čajem.* Už jsi si někdy zkoušel klasické stopování? Pouze sledování ze stop. Odhadnutí toho co se na nějakém místě zřejmě dělo, jen z toho, jak to místo vypadá. *Otočí se na Reijiho.*
Reiji: Tvoje škoda. * Poznamenal jen směrem ke Shiroi a dopil svůj čaj. Poté pouze seděl na židli a přemýšlel, co bude dělat potom. Nebo spíše, jakým směrem půjde. Dráždění toho jejího strážce už v plánu neměl a nechtělo se mu k tomu vracet, protože by to nemělo už ten důraz. *
Shiroi: To je fakt. Nicméně, když jsme se potloukali po světě jaksi na volné noze já a mé druhé já, pozorovali jsme akorát přírodní část. Fauna, flóra. Nikoliv lidi, jejich systémy, situace a podobné. Ti nepatří do našich studií. A nemyslím si, že patřit začnou. *Odloží prázdný hrnek ke kraji, aby mohl personál vyrozumět, že ho mohou opravdu už odnést. Mezitím jí sem už nesou to, co si od nich vyžádala. Nesou to ve vacích. Každý z těch vaků je pytlovina. VZorky v nich jsou rozdělené ještě do dalších pytlíčků, aby se nesmíchali.* Nebude to ale levné, počítáte s tím doufám. *Na ta slova jim jen přikývne.*
Reiji: No, nemohu být v žádné z shinobi vesnic, takže se někde potloukat musím. A proč ne po světě? Člověk by měl poznat svět, aby v něm mohl fungovat. Přeci jen, jak si chceš vytvořit o něčem názor, když to znáš jen z tvrzení jiných? Tahle znalost může mít i vliv na rozdílný výsledek nějakého jednání. * Odvětil a poté se dal již více do pití čaje, přeci jen tam nechtěl strávit zase celý den, krom toho nepotřeboval, aby mu čaj vystydnul po rukou, i když by si ho snad mohl i ohřát nějakým způsobem. *
Shiroi: *Postupně upíjí svůj čaj. Nechce spěchat. Vždyť má času víc než dost. Během té doby se Anzen svého šálku ani nedotkl. Stále ho žere ta situace a ta slova, která dost napadala jeho pýchu. Dokonce i jeho užitečnost.* Za čím konkrétně míříš? Pokud to smím vědět. Že se někdo tvého kalibru potlouká náhle pěšky... Baví se zkoušením druhých.. A tak. *Tuší, že Kuro bude mít snad dost informací k tomu, aby z toho mohli dát dohromady nějakou zprávu.* Mohu poprosit o vzorky vašich čajů i s popisky druhu? *Mávne na ženu, která občas obchází stoly a požádá ji v okamžik, kdy dojde. Ta zase zmizí, zřejmě aby zkusila něco dát dohromady.*
Reiji: Pokud si to pamatuji správně, tak je tohle docela velký poloostrov. Alespoň dle toho, co jsem viděl ze vzduchu, ve výšce asi kilometru. A hádám, že většina se řadí k Zemi Čaje, protože jsem začal chůzi na jižním konci a celou dobu jdu na sever a stále žádné hranice. * Odpověděl a sám se po chvilce napil. Měl rád sladké, takže mu nějaký takový čaj přišel docela k chuti. *
Shiroi: *Povzdechne si. Je fakt, že kdyby byl asi, jako bývala Kuro v předešlém životě, vzhledem k tomu, že na něj nezafungovalo to genjutsu a tak, dopadlo by to špatně, hodně špatně pro Anzena a nejspíše i pro ni.* Katastrofálně. *Ochutná svůj čaj. "Musím uznat, že to trefila.." konstatuje výběr zdejší zaměstnankyně, které nechala výběr dle jistých kritérií, která nebyl příliš omezující.* Jak velkou rozlohu má tahle země?
Reiji: * Pouze pokývne hlavou na znamení díků, když jsou jim předloženy čaje a poté se podívá na Anzena. Chvilku ho sleduje a pak jen zavrtí hlavou. * On se nezmění. Můžeš mu to vidět na očích. To je pohled někoho, kdo raději zemře, než aby se přizpůsobil, změnil. A i to je zajímavá vlastnost. Ne příliš užitečná v tomhle světě, ale zajímavá. Ale je zde taky třeba dbát na to, že co by se stalo, kdybych nebyl takhle relativně mírumilovný. * Poznamenal a zamíchal si lžičkou svůj čaj. *
Shiroi: *Čeká, dokud jim nejsou doneseny čaje.* Děkuji. *Oznámí, když je před ní položen čaj.* Hmm.. Tak třebas o tom, co by jste doporučil zlepšit Anzenovi, aby byl lepší? Případné rady pro mne? Když už jste se dal do toho testování a předtím i náznaku nesouhlasu ohledně mého ochránce. *Začne, poté si přivoní k čaji. Všímá si, že Anzen se stále zlobí.* Do jisté doby šlo jen o zkoumání různých věcí. Takže změna je zřejmě na místě, když už není možné tak snadno splynout. Jen škoda, že o čajích nic nevíte. *Zabrblá ke konci nespokojeně, zklamaně.*
Reiji: Vypadá to tu útulně. * Zamumlal jen tak mimochodem při rozhlédnutí se po čajovně, která nebyla příliš velká, ale i tak se zdála, že dokáže hostit mnoho. Jednotlivé stoly od sebe byly odděleny, byly tam spíše takové oddělené sekce, které jaksi i vizuálně rozdělovaly celou tu místnost. Židle byly takové stlané, aby byly speciálně měkké. I když byly tam i místa bez židlí, kde si zákazníci sedali jen na takové podložky na zemi. Očividně jim tam záleželo na možnosti výběru v tomhle ohledu. * Takže, o čem bude nyní řeč? Nenapadá mě osobně žádné specifické téma.
Shiroi: Zřejmě jeden čaj na povzbuzení nálady i chuti... A pro mne nějaký, který není příliš aromatický, ale bude lahodný. *Dá pouze takovéhle specifikace. Ohledně čajů se také nikdy nějak nevěnovala studiu. A přišla sem přeci jen na průzkum právě jich. Tak je nejlepší, nechat vybrat ty, kteří o nich lesco vědí. Jo, mohla by snadno zjistit vše a to jen tím že by si sehnala experta, ovládla ho shireiganem a odtáhla si ho s sebou. Nemusela by zatěžovat vlastní paměť. Ale takhle je to pro ni víc dobrodružné. Nicméně, musí myslet na své smysli, které má různě zlepšené dle denní doby.* Dobrá, dobrá. Nechme tedy tohle téma ležet.
Reiji: Nic se nestalo, takže netřeba. Co byste si přáli? * Zeptala se postarší žena, zřejmě majitelka, či jedna z majitelů a Reiji tak uklidil zlatou cihličku z očí ostatních. * Nějaký sladký čaj, asi něco s lesním ovocem, či tak. Nejsem přes čaje odborník, ale hádám, že vy ano. Proto nechám přesný výběr na vás, určitě nevyberete špatně. * Odpověděl Reiji směrem k stařence, která svoji pozornost obrátila na Shiroi a Anzena. * Dalo by se říct, že jsem hodně četl. * Poznamenal směrem k Shiroi s lehkým úsměvem, který naznačoval cosi víc, jakože něco přímo tají. Což bylo samozřejmé, nehodlal náhodně rozdávat informace, které byly potenciálně velmi cenné. * A ne, nevlastním ani Meiton a ani Shitsuji, jenom mají velmi výrazný efekt, co se týká značek na těle, či jiných deformací. Žádné další Kekkei Genkai takhle od pohledu nepoznám.
Shiroi: *Anzen je hodně nahněván, proto také dveře nezachytí, ale rozrazí a poté už stojí vedle nich, než mu dojde, že by Shiroi zůstala pouze v jeho společnosti u jednoho stolu. Ta se totiž usadila právě u toho stejného, i když prve zvážila, zda ten risk hodlá brát do úvahy. Anzen si vezme židli a posadí se po levé straně Shiroi, po své levé by tak měl mít Reijiho. Přátelsky se nesnaží tvářit už vůbec.* Využívám toho Shitsuji teprv chvilku. Asi necelý rok co jsme se setkali s Anzenem. Tak se jmenuje. *Schválně Anzena představí, ač jménem, pod nímž ho zná ona. Kdo ví, jaké jméno, celé jméno, má ve své domovině. Ona určitě ne. Ale přeje si, aby když už o něm bude řeč, nebyl brán jako 'to'. Už tak uznává, že za dnes to schytal dost na své vlastní ego, na svou hrdost.* A.. vůbec, co že jen od technik znáte taková Kekkei genkai, aniž by jste je sám měl? *Tuší tedy, že jimi nedisponuje. Shitsuji, ani zmíněným Meitonem, kterého si všimnul na začátku.*
Shoutboardy končí. Více zde.