Přidej zprávu »
--: --
Ziki: *Ziki vstal ve svém stylovém, útulném hotelovém pokoji, když mu první paprsky slunce polechtávaly tvář.* „Tak jo.. co tu máme dneska?“ *Pomyslel si, když vstával a šel se podívat na dopis s dalším kontraktem s nukeninem, kterému měl v plánu vzít srdce a nechat si ho přišít do těla. Díky tomu, že v dopise byly obsaženy i informace ohledně polohy nukenina, nemusel se Ziki vůbec scházet s člověkem, co mu kontrakt zadal. Ani neměl příliš náladu s takovými lidmi donekonečna jen mluvit, beztak mu vždy jen dali dodatečné informace a vždy se chtěli zbytečně vybavovat. Proto zamířil rovnou na místo, kde by se nukenin měl vyskytovat. Bylo to taktéž v Zemi tesáků, jako jeho nedávný protivník. Tentokrát byl nukenin ukrytý pravděpodobně asi dva kilometry od vesnice Nadeshiko. Zikiho ani příliš nezajímalo, proč se o něj už dávno nepostarala sama vesnice, jednoduše se oblékl do svého kabátu a vyrazil. Cesta mu trvala asi den, protože přestože momentálně přebýval v zemi tesáků, vesnice i tak byla dost daleko od hotelu, ve kterém přespával. Když dorazil na místo, na kterém by se měl nukenin ukrývat, pořádně se kolem sebe rozhlédl. Nebylo vidět nic moc, kromě hustého lesa po jeho levé paži a po jeho pravé menší pustinu. Rozhodl se tedy vydat do lesa vzhledem k tomu, že neočekával, že se bude nukenin skrývat někde uprostřed ničeho. To by byla opravdu nic moc skrýš. I když kdo ví… Procházel se po lese a hledal svůj cíl. Po asi dvou hodinách hledání narazil na podezřelé místo. Bylo to uprostřed lesa, normální, vlastně vcelku pěkná vila na mýtině, která byla evidentně uměle vytvořená člověkem. Vydal se tedy k domku a porozhlédl se. Všiml si, že se vevnitř v jednom z pokojů svítí a tak se jen nenápadně podíval do okýnka. Seděl tam muž asi kolem dvaceti let, který přímo odpovídal popisu, jež mu dal jeho kontakt v dopisu. Ziki se usmál a poodstoupil o něco dál. Složil pečetě a bouchl do země, kterou přetvořil do velké masy a vrhnul ji po vile. Ta se pod hroudou zeminy doslova rozpadla během okamžiku a Ziki se šel podívat, jestli trefil i jeho cíl. Jak se tak přibližoval k místu dopadu jeho uměle přetvořené hroudy země, zpoza rohu na něj vyskočil nukenin a silně se rozmáchl kunaiem. Ziki se jen tak tak vyhnul vzhledem k tomu, jak neočekávaný byl jeho útok. Tím to ale neskončilo. Nukenin se znovu chystal k útoku a Ziki bleskurychle vytáhl svůj kunai a začal s ním rychle zápasit. Během souboje si ještě vytáhl druhý a bojoval oběma rukama, přičemž začal mít nukenin celkem problém zvládat jeho dvojité útoky. Proto když měl chvíli uskočit, okamžitě se od Zikiho vzdálil.* Hej! Zničils mi barák ty zmetku! *Zavolal na něj celkem klidným hlasem, přestože byl velmi naštvaný.* Jo… ohledně toho… promiň, chtěl jsem sejmout tebe… *Muž se usmál, stejně jako Ziki a nukenin složil pečetě.* Katon: Dai Endan! *Vykřikl a z úst mu vyletěla ohromná ohnivá koule. Ziki nemeškal a použil kawarimi no jutsu, přičemž se vyměnil s blízkým špalkem dřeva. Věděl totiž, že by se za normálních podmínek tomuto jutsu příliš neubránil ani by mu neuskočil. Neměl moc obranných jutsu, takže kawarimi byla jeho jediná záchrana. Poté, jak ohnivá koule spálila Zikiho kawarimi Ziki okamžitě složil pečetě a vyslal proti nukeninovi několik silných proudů vzduchu, které měly dostatečnou průraznost, aby ho rozřezaly na kusy. Nicméně muž vytvořil před sebou silnou zeď tvořenou z půdy, která však byla ještě posílena jeho chakrou a Zikiho technika přes ní neprošla. Přesto však musel vynaložit hodně úsilí a chakry, aby to udržel vzhledem k síle Zikiho techniky.* „Takže Katon a Doton? To mi moc nehraje do karet…“ *Pomyslel si Ziki a vytvořil si tři kage bunshiny, z nichž jeden se zahrabal pod zem technikou Doton: Moguragakure no jutsu a zbylí dva si stoupli ze dvou stran k nukeninovi, přičemž ten třetí došel za něj a vytvořili tak jakési tři body, které by z ptačí perspektivy daly tvar trojúhelníku. Ziki složil pečetě a vyslal svou chakru do země, přičemž se pod nukeninem objevily velikou rychlostí ostny. Nicméně muž tuto techniku znal a tak se stačil vyhnout tak, že vyskočil vysoko do vzduchu (asi tři metry). Nicméně to byla zelená pro klony a ti okamžitě vypustili ze svých rukou silná lana, která měla za cíl muže svázat. Vzhledem k tomu, že tento útok byl ze všech stran, nukenin neměl na vybranou a musel použít kawarimi. To mu vyšlo a lana do sebe jen navzájem narazila. Muž se objevil nedaleko trojúhelníku tvořeného klony a vyskočil znovu do vzduchu, přičemž proti nim hodil shuriken a naklonoval ho tak, aby udeřily každého klona. Ty pak ještě obalil technikou Katon: Housenka no jutsu, čímž dostaly shurikeny mnohem ničivější sílu (Katon: Housenka tsumabeni). Kloni se nestačili ubránit, když jejich lana byla stále pryč od jejich těla, čímž nemohli používat ruce a uskočit nemohli vzhledem k počtu shurikenů, takže se jen rozplynuli v doprovodu obáčků dýmu.* Hele, frajírku! Měl by ses víc snažit, jestli mě chceš dostat. Hele a proč po mě vůbec jdeš? Neznám tě. Nic jsem ti neudělal a to vím stoprocentně, protože si vedu deníček. *Ziki se uchechtl a zadržoval smích.* Deníček? Děláš si srandu? To je celkem roztomilý… No každopádně, mě jsi nic neudělal, ale jednomu týpkovi jo. Jsem tu na jeho žádost a jdu tě odstranit. *Muž se usmál a poodhrnul si dlouhý rukáv. Zikimu to už před chvílí přišlo divné, že má muž jeden rukáv dlouhý tak, že mu není vidět ruka a druhý má krátký jen k bicepsu, ale nedával tomu přílišnou váhu. Myslel si, že to je nějaký nový zločinecký módní trend. Každopádně jak si poodhrnul ten rukáv, Ziki uviděl jakousi zvláštní zbraň, nebo brnění, nebo něco podobného. Nikdy nic takového neviděl, vypadalo to jako kovový pařát (Tebukuro). Nukenin potom s touto kovovou rukavicí, nebo spíše pařátem namířil na Zikiho a vypustil ho na řetězu proti němu. Zikimu se tento druh zbraně líbil, protože se to příliš nelišilo od jeho Jiongu: Garroter. Vystřelil tedy obě své ruce pomocí této techniky a rukavici jednoduše chytil v letu. Skoro se až podivil, jak se mu to povedlo. Poté jednou rukou chytil řetěz a druhou rukavici pustil. Tou jednou rukou, která držela řetěz si nukenina přitáhl a druhou, kterou už měl zpátky v paži použil Oukashou a jak k němu nukeninovo tělo přilétlo, dal mu jednu silnou ránu do hlavy. Muž odletěl pár metrů daleko a za letu udělal i pár kotoulů a jak dopadl na zem, spustil se menší oblak prachu. Ziki neváhal a okamžitě proti němu znovu vyskočil a z ruky mu vyletěla silná lana, která muže chytila a obalila tak, že se nemohl hýbat. Vidět mu byla jen část hlavy a hruď.* Promiň kámo… Ale tohle si beru. *Řekl jednoduše a poté mu z druhé ruky vylezly nitě, které mu rozřízly hrudník a pomalu mu vytahovaly srdce z těla. Muž křičel až běda, jeho křik byl slyšet skoro na míli daleko, ale jak mu Ziki srdce z těla vytáhl, po chvíli přestal křičet a přestal cokoliv dělat. Jeho krevní oběh přestal pracovat a muž spadl na zem, jak ho Ziki pustil ze sevření jeho techniky. Nukeninovo srdce si nechal nitěmi přišít do těla k tomu jednomu, co získal minule. Poté se rozhlédl kolem té spouště, kterou spolu nadělali a jen si povzdechl.* Jaká krásná vila. Skoro je mi líto, že z ní jsou jen trosky. *Poté ještě přišel k bráně vesnice Nadeshiko. Stráž se na něj podívala, jako by ho skenovala.* Kdo jste a co je cílem vaší návštěvy? *Zeptal se muž.* Jsem Ziki Katsuki, jsem tu jen na chvíli, procházím tudy a chci si odpočinout. *Muž pokynul kolegům, aby otevřeli bránu a Ziki mohl vejít dovnitř. Zikimu se místo líbilo, ale nemohl si nevšimnout jedné záležitosti a to toho, že neviděl ani jednu ženu. Proto zastavil jednoho procházejícího muže a promluvil na něj.* Ehm… pane? Halo! Můžu s vámi mluvit? Proč tu nejsou žádné ženy? *Zikiho to opravdu zajímalo, přestože to nebyla informace, která by pro něj byla životně důležitá. Muž se na něj podíval a pak se usmál.* Ty jsi tu poprvý viď? A zjevně sis ani nic nezjistil o naší vesnici. Máme ji rozdělenou. Tam za mostem je ženskejch spousta, možná tam budou i holky ve tvým věku, pokud víš co myslím, hehe… *Ziki se na něj nechápavě podíval a rozloučil se.* Tak jo, díky za info. *Po tomto krátkém rozhovoru se rozhodl, že raději navštíví část vesnice, ve které žijí pouze ženy. Přišlo mu to lákavější než přebývat někde, kde je to samý chlápek. U brány k ženské části vesnice měli trochu problém ho pustit dovnitř, ale nakonec se s nimi domluvil. Stejně tam bude asi jenom den, než vyrazí dál. Toto místo se mu líbilo ještě víc, bylo mnohem rozmanitější a hezčí. Nemluvě o tom, že tam byla spousta často i nezadaných žen, jedna krásnější než druhá. Ziki však neměl v plánu si tu hledat přítelkyni a tak se jen kochal tím pohledem. Poté se rozhodl, že by mohl jít něco zakousnout a zašel do místní restaurace. Nebylo jich tu moc a Zikimu to vlastně vůbec nevadilo, stačilo mu jen něco teplého k snědku a nějaký vychlazený nápoj. Zavítal tedy do první restaurace, kterou uviděl. Usadil se k jednomu stolku u rohu a čekal, až si ho všimne servírka. Když k němu přišla, podala mu jídelní lístek a Ziki si vybral klasicky smažené rýžové nudle s vychlazenou pramenitou vodou vzhledem k tomu, že tam nic moc jiného na výběr neměli. Tedy, nealkoholického. Když mu servírka jídlo přinesla, Ziki poděkoval a s chutí se pustil do jídla. Začal vzpomínat na chvíle, kdy chodil s rodiči po světě a navštěvovali restaurace na různých místech.* „Ach jo… Teď už se s nima nikdy neuvidím… A už nikdy si s nima nedám oběd…“ *Zalitoval se Ziki. Stále to v něm vřelo. Pořád nechápal, proč zrovna jeho rodiče? Proč vlastně celá vesnice? Co se to vůbec stalo? Pamatuje si jen, jak byl v kanceláři Raikage a zbytek se udál tak rychle. Celou dobu co jedl vzdychal smutkem. Když pak dojedl, zaplatil útratu a dal sbohem restauraci a jejímu personálu. Poté se rozhodl, že by stálo za to se tu na chvíli ubytovat, než vyrazí dál. Vešel tedy do místní ubytovny, kde jako recepční pracovala jedna mladá, nádherná dívka asi kolem dvaceti let. Zakoupil si dvě noci pro případ, že by zůstal o něco déle a zašel si do pokoje vybalit věci, které měl s sebou. Toho nebylo příliš, bylo to vlastně jen pár svačin, vybavení a takové ty klasické věci na cestu. Poté si lehl, nebo spíše skočil do ustlané postele a díval se do stropu, ve kterém se třpytilo bílé měsíční světlo, které vycházelo z oken.* „Kam vlastně můj život směřuje? Co bych měl dělat? Hm… Asi jako první pomstím své rodiče a Ami. Zabiju toho chlápka, kterej mi je vzal… Ještě bude litovat, že to udělal.“ *Srovnával si Ziki myšlenky a usnul. Když se ráno vzbudil, uvědomil si, že ho dvě srdce, které má v těle trochu tlačí.* „Sákra. Na tohle si musím zvyknout. To je asi cena za nesmrtelnost, hehe.“ *Ziki vyšel ven a rozhodl se někde najíst, aby mohl vyrazit na další cestu s plným břichem. Přemýšlel, kdo by měl být jeho další cíl a nemohl přijít na způsob, jak někoho najít.* „Kruci… S těmi dopisy to bylo tak lehký, proč já debil je spálil…“ *Pomyslel si. Uvědomil si totiž, že při jeho naprosto prvním kontraktu musel hledat několik dní někoho, kdo by ho zaměstnal a to se mu už nechtělo podstupovat. Proto se rozhodl vydat se zpátky do vesnice a podívat se na další kontrakty, které měl zrovna doma ukryté v šuplíku. Cesta byla dlouhá a únavná, ale přesto byl raději, než kdyby musel chodit po světě a otravovat lidi s tím, jestli mají nějaký problém s nukeniny. Když přišel do Kumo, stále byla zdemolovaná. Něco málo se opravilo, ale stálo to chtělo hodně oprav a hodně potu a slz, aby byla znovu ve svém dřívějším stavu. Přišel tedy zpátky domů a podíval se na dopisy, z nichž pár vybral a připravoval se na svou další cestu.*
--: --
Behemen: *Vyrazil Tosanai k ní domů.* "Ach jo ta je příjemná no není se čemu divit. asi jí budu muset minimálně jednou do roka pustit aby se podívala domů."
Tosanai: Ano, to je vše *pronese a podepíše se* Dobře, přespat můžeš asi u nás... *Pronese a vydá se z chrámu.* Teď můžeme jít k nám, sbalím se, rozloučím se a ráno můžeme vyrazit. A nemysli si, budeš spát ve svém vlastním pokoji! *dodá rychle a vydá se k domovu s myšlenkou, že už jej možná nikdy nenavštíví.*
Behemen: *Když došel do svatyně řízl se o Zanbatou a podepsal svitek svou krví a podíval se na svou nastávající.* To je vše? Jestli jo tak vyrazíme zejtra. "Tak sem zasnouben." *Pomyslel si a usmál se.*
Tosanai: Nemůžu mít v pláni již nic jiného... *Pronese.* Konoha je daleko, po ukončení soubojů se musím jít rozloučit. *pronese a poté již mlčí. odehrávají se poslední souboje. Poté vyzve Behemona, aby ji následoval do velké síně, kde je velký kamenný oltář. u něj stojí stará žena a na oltáři je rozvinut velký svitek.* Tak, teď jej musíme podepsat krví a dle tradice se zavážeme k tomu, že se jednou vezmeme, tedy je to jakási smlouva o zasnoubení. *Pronese a nachystá se k podpisu tím, žes prokousne palec.*
Behemen: Dobře tedy odvedu si tě ke mě dovesnice a potom si až mi bude osmnáct tak si tě vezmu. Já sem Behemen Kazda z Konohy. Nechme se tedy prohlásit za snoubence. Nebo máš v plánuněco jiného?
Tosanai: *Otře si slzy, nechce být za slabocha.* Fajn, jmenuji se Tosanai Kusakabe. Teď po ukončení soubojů budeme prohlášeni za snoubence. Jelikož ti asi nebylo ještě osmnáct a nejsi plnoletý, musíme počkat. A pokud si mě do půl roku od tvých osmnáctých narozenin nevezmeš, budu vyslána do kláštera, kde odevzdám svůj život víře a těžké práci řádových sester.*pronese smutně*
Behemen: Ropucho už jí nech a děkuju za tvou pomoct. *Jen co to dořekl Ropucha zmizela a on si vzal Zanbatou. Po té šel ke své nastávající a řekl.* Nemusíš bejt takprotivnástejně by tě někdo porazila potom by sis ho musela vzít. Třeba by to byl větší pitomec než sem já. *Řekl a začal se smát uvolnil i paralizující genjutsu.* Tak jo co dál?
Tosanai: *Jelikož je stále paralyzována a nemůže skoro dýchat, i přes to, že již není škrcena, nestihne zareagovat a je ropuchou vynesena z arény. Poté jí začnou tiše stékat slzy, nikdy nechtěla prohrát.* Fajn,.. teď si mě musíš vzít, jsi spokojenej? *vyštěkne na něj.*
Behemen: Tak co vzdáš se? No radši nepočkám na to co mi řekneš. Ropucho polož jí za hranici tohoto bojiště. *Hned jak to řekl uvolnil Kage Kubi Shibari no Jutsu. Potom jí Ropucha pomocí svého jazyku poslala za hranici bojiště.*
Tosanai: *Když jí Ropucha vymrštila, ještě za 'letu' pronesla* Katon: Ryuuka no jutsu *A vychrlila na něj proud ohně, ale po chvilce byla paralyzovaná a poté i škrcena. Zmohla se jen na na to, aby ho poslala do patřičných míst.*
Behemen: *Když jí Ropucha chytila rychle jí přitáhla k sobě a Behemen použil Kanashibari no Jutsu. Když si myslel že jí drží v paralizujícím genjutsu vydal rozkaz.* Ropucho stále jí drž ale musí stát nohama na zemi. *Ropucha položila Tosanai ale stále jí držela ve svém jazyku. Poté Behemen rychle složil pečetě a pomocí Kage Kubi Shibari no Jutsu poslal stín aby jí škrtil.*
Tosanai: Jo, já vím... *Pronese egoisticky. Po chvilce se jí kolem pasu obmotá odporný, lepkavý jazyk.* Fuj, co to kruci... *Vyjekne znechuceně. Pak jí však v hlavě problikne myšlenka a připraví si v hlavě hlavě další techniku a připraví se na rychlé skládání pečetí.*
Behemen: Sakra je dobrá. *Poslal svou čakrudochodidel aby mohl chodit potomlepupaksi sebral svůj boxer a pomocí Shunshin no Jutsu se dostal k Ropuše. Stále vyhledával nepřítele pomocí Kagura Shingan. Když jí našel u kázal Ropuše směr a ona tím směrem poslala svůj jazyk. Během toho si uklidil své boxery a přemýšlel co dál.*
Tosanai: *Slyšela, jak dává rozkazy Ropuše. Když se k ní blížil , což poznala podle dalšího cinknutí rozbitých zbraní a pak vlnění mlhy, vyměnila se díky kawarimi s jednou půlkou fuuma shurikenu, čímž se mu dostala za záda. Poskládala pečetě a pronese* Suiton: Ja no kuchi! *pronese a vytvoří vodní sloupec, který se změní v hada. Toho vyšle směrem za vyzyvatelem s tím, aby ho vodní had sežral a poté odnesl z arény.*"Doufám, že to klapne, nechci s ním tančit celej den, na to nemám ani chuť ani chakru.*
Behemen: Ropucho vrhni mě na sever. *Jen co to dořekl ho Ropucha hodila a Behemen zjistil že se řítí proti nějaké zbrani a že za tou zbraní je něco velmi horkého. Rychle poslal do boxeru více čakry a když už viděl Fuuma shuriken tak ho boxerem držící v leve ruce rozpůlil a boxerem v pravé ruce zas zničil ohnivou kouli.* "Sakra jen tak tak sem se ubránil. Sakra hoří mi pravý rukáv ale není čas ho hasit." *Pomyslel si ve chvíli kdy svou protivnici už viděl. Hned na ní vrhl svůj boxerv levé ruce a rychle uhasil pravý rukáv.* "Boxer jí míří na levé rameno když se nevyhne tak nebude mít levou ruku. Eště štěstí že sem do boxeru vložil svou čakru protože když ho bude chtít zastavit tak se její zbran zničí a přijde o ruku." *Když si to uvědomil tak se lekl jelikož jí nechtěl ublížit.*
Tosanai: *Uslyší cinktnutí odražených senbonů. *"Hmmm vidím že se umí bránit..." *Pomyslí si a vytáhne hne svitek, ze kterého vytáhne dva fuuma shurkeny. Hodí je proti vyzyvateli pomocí Kage shuriken no jutsu. Chvilku počká a poskládá pečetě* Katon: Goukakyuu no jutsu! *pronese a vyšle na nepřítele menší ohnivou kouli v těsném závěsu za 'dvojitým' fuuma shurkenem.* Co takhle to trochu rozpálit?
Behemen: *Když se okolo nich zvedla mlha Behemen okamžitě aktivoval Tengai Houjin.* "Díky této technice zjistím co se ke mě přibližuje a je jedno jestli to uvidím nebo ne." *Jen co zvedl barieru ucítil že se kněmublíží senbony. Rychle je tedy zablokoval svýmy boxery. Potom ho Ropucha svym jazykem vyndala z lepkavé tekutiny. Když byl osvobozen použil techniku Kagura Shingan aby přesně určil její polohu.* "Sakra měl bych jí rychle porazit. Sice mám dost čakry na to abych sní bojoval celej den ale to semůže změnit. Chjo."
Tosanai: *Když vyvolá ropuchu, poskládá rychle pečetě.* Suton: Mizuame nabara! *Pronese a pokryje většinu arény lepivou hmotou. Poté provede další pečetě a prones.* Suiton: Kirgakure no jutsu! *A arénu zahalí mlha. Vyskočí a koncentruje chakru do nohou, aby se nepřilepila.* Příjemný tanec *Pronese a hodí jeho směrem několik senbonů.*
Behemen: *Když si stoupl na svojí stranu řekl.* Mě je vše jasné tak že začneme a první si zatancujeme valčík. *Řekl sformoval pečetě a pomocí Kuchiyose no Jutsu přivolal Ropuchu které seděl na hlavě. Potom rychle vytáhl svitek a pomocí Kuchiyose Tobidougu vyvolal legendární meč Zanbatou. Pak seskočil z Ropuchy a dal jí Zanbatou pak si vyndal své boxery a vložil do nich svou bleskovou čakru.* Seš na řadě. *Řekl a čekal co se bude dít.*
Tosanai: Tvoje smůla... *Pronese a s protočením očí se vydá ke trojce.* Takže, pravidla znáš? Pokud chceš svatbu, musíš mě porazit, neměl bys mě zabít. když vyhraju já, máš smůlu. Vyzvat smíš jej jednu z nás, poté leda příští rok. Nesmíš ani opustit arénu, jinak jsi diskvalifikován. Vše jasné? *optá se a poté se vydá na svou stranu arény.* Až budeš připraven, můžeš začít.
Behemen: No tak deme na to. Neboj se nehodlám ti říkat bohyně. "Nemusim vyhrát stačí když se něco naučím bude to super. Musim se udržet na živu za každou cenu." To bude zábava. Tak deme do té třetí arény? *Řekl a pusu měl od ucha k uchu.*
Tosanai: Tanec nesnáším a zprotivím ho i tobě *Pronese chladně.* Já? Já jsem tvá budoucí noční můra. Ale klidně mi říkej 'moje bohyně' nebo tak... *podá mu ruku a nedá na sobě znát že se náramně baví.* Pokud si stále chceš zatancovat, na třetí aréně je právně volno, tedy.. až seškrábnou toho chudáka co požádal o tanec Kimiko. *Ušklíbne se, další chlap prohrál.*
Behemen: Na mě tyhle pohledy neplatí. Deme si zatancovat. *Řekl usmál se a natáhl k ní ruku.* Já sem Behemen a ty? "Představit se je slušnost snad se to používái tady." *Pomyslel si a čekal co se bude dít.*
Tosanai: *Když k ní přiběhl jistý mladík a rovnou řekl, že je krásná, zpražila ho jedním ze svých 'řekni-to-ještě-jednou-a-zabiju-tě' pohledů.* No nazdar... *Řekne i jako pozdrav i jako povzdechnutí.* Ahoj, neotravuj *Odpoví mu, chce si z něj vystřelit a odradit ho od souboje.*
Behemen: *Zpozoroval jednu holku která se schovávala.* "Ta holka je docela krásná. Du si sní pokecat." *Rozhodl se a běžel za ní. Když se kní dostal tak řekl.* Ahoj líbíš se mi.
T?sanai: *Ráno se jí vůbec nechtělo vstávat. Dnes byl den bojů, což znamenalo, že je povinna se zúčastnit bojů o to, zda se musí vdát. Oblékla se do pohodlného oblečení a vydala se arény, nebo lépe plácku, vyhrazenému k bojům. Bylo tam už dost lidí a modlila se, aby s ji ani letos nikdo nevybral za 'tu svou vyvolenou'*"Bože jak já ten den nesnáším..."*Pomyslela si a stáhla si vlasy do ohonu.*
Behemen: *Běžel dál po cestě kterou mu předtím Nagasuky ukázal. Když tu náhle uslyšel bitevní vřavu. Rychle se otočil a běžel tím směrem.* "Sakra že už by se bojovalo? Zajímavé. Musim se tam kouknout." *Když doběhl k místu bitvy zjistil že Nagasukyjo informace byly přesné že opravdu ženy bojují proti mužům.* "Hm chtěl bych si taky zabojovat." *Pomyslel si a usmál se.*
--: --
Ayumi: *Spokojne sa pousmeje keď Ongakovi chutí. Celú cestu do dediny jej tento úsmev neschádza z tváre. Chýbajú jej tieto detské časy. Zároveň dúfa, že dnešok dopadne čo najlepšie a že Ongaku na zážitok s Gorom zabudne*
Ongaku: Hmmm pšíšej aši ušňula... *Jen zkonstatuje a věnuje se sušence.. kdyby nebyla v čokoládě, tak ju asi nevezme, ale prostě čokoláda.* čočojáďa mi chuťňá... i toto mi chuťná... ale je nějaká... maťlavá... *pronese a ukáže prsty komplet od rozteklé čokolády, asi vedlejší efekt ohnivých technik.*
Ayumi: *Siahne rukou do vrecka so zbraňami, v ktorom zvykne nosievať ovocné sušienky poliate čokoládou. Aj tentoraz tam jednu má a tak ju do polovice otvorí. Podá ju Ongakovi do rúk a vezme ho do náručia* Neviem či ti bude chutiť ale... Ak hej, môžeš ju zjesť kým ťa dovediem do dediny. *Povie obchádzajúc mŕtve telo. Vykročí k dedine Nadeshiko*
Ongaku: hmmm dobže... *pronese a podívá se na krystal.* Ale jízátko by taky nevadilo... *pronese a hřbetem ruky s rzpatlá čelo* meeeeeeegh *zabrčí* Mám hjad, nemáš šušenku? *Zeptá se*
Ayumi: *Opatrne začne vyťahovať kryštál z Ongakových úst a utrie ho vreckovkou. Znova ho zavesí na Ongakov krk a položí ruku pod jeho bradu* Stráž ho ako oko v hlave. Je pre mňa naozaj dôležitý. *Natiahne sa k Ongakovi, aby mu dala bozk na čelo*
Ongaku: *Sedí a stále čeká* čeevapeníí čekpavenééé čeeekváápení *prozpěvuje si ty slova se zavřenejma očima v xichtíku. Kdy mu něco přistane na krku, udiví se a otevře oči.* hmmm pěkný... *Je lehce zklamán, čekal plyšáka, nebo čokoládu.* Co to je? Jízátko? *Optá se a narve si krystal náhrdelníku do pusy.*Pěkně tvjdý a nechuťná mi... *Pronese a zakaboní se.*
Ayumi: *Vylieči si zranenia na tele pomocou Shousen no Jutsu a následne sa otočí k Ongakovi. Vidí, že očakáva prekvapenie tak si dá z krku dole náhrdelník, ktorý nosieva už od svojich štyroch rokov. Je to posledná pamiatka na jej zosnulého otca. Vzdáva sa ho ťažko, no nechce, aby bol Ongaku sklamaný, tak mu ho zavesí na krk a skloní sa k nemu* Páči sa ti? *Spýta sa s úsmevom a pohladí Ongaka po vlasoch*
Goro: *Dievča na neho pošle hady. Ani jeden sa k nemu nedostane, no mal s nimi toľko práce, že si nevšimol Jashinisticky rituál, ktorý ho mal zabiť.* Mňa neporazite radšej sa vzdajte. *Sťažoval sa a keď zdvihol hlavu za účelom dievča zneškodniť - uvidel jej premenila bodec ktorým sa prebodla. Ucítil ostrú bolesť a keď sklonil hlavu zbadal ako sa jeho tričko farbí na červeno. Nechápavo zdvihol hlavu. Roztriasol sa a z úst mu vytiekla krv.* "Jashinistka? Tak mladá?" *Padol na kolená - z posledných síl si zovieral ranu až napokon padol na bok a zvuky okolia zanikli v šume vlastnej krvi čo mu hučala v ušiach.* "Podcenil som ju." *Pomyslel si a posledný krát vydýchol. Jeho posledné myšlienky patrili jeho milovaným.*
Ongaku: *Sedne si a kouká se na divadlo, pak mu Ayumi přikáže zavřít oči, což znamená jediné, překvapení!* mééééh *rukama s zakreje oči azačne se smát.* Čekvapení! Č4erkvapení!!!*Skoro se smíchy zajíká a kymácí se dopředu a dozadu.* Ale šuuuup, už ču to pšekvápkooo *Volá na Ayumi*
Ayumi: *Sykne od bolesti, keď ucíti, že má v bruchu zabodnutú katanu. Neváha však a zdvihne zo zeme jeden z jej shurikenov. Pomocou Shunshinu sa presunie späť k Ongakovi. Pomocou Jagei Jubaku nechá z rukávov vyjsť hady Kyūshū no Hebi, ktoré majú za úlohu muža spútať. Zatiaľ si z brucha vytiahne katanu a pomocou krvi na nej nakreslí na zem Jashinov znak* Ongaku, zavri oči. *Prikáže mu a postaví sa na znak. Oblízne krv zo shurikenu a z topánky vytiahne bodec v uzavretej forme. V rýchlosti ním máchne do strany, čím ho roztvorí a namieri si ho priamo na vlastnú hruď. Bolesť, ktorú si ním spôsobí potlačí a výraz v jej tvári zostáva aj naďalej chladný*
Goro: *Dievča, očividne veľmi motivované, chrániť toho krpca sa na neho rozbehlo plnou rýchlosťou vpred použitím Lariatu. Nehýbal sa a nepokúsil sa brániť či inak vyhnúť jej útoku. Nechal sa zachytiť pod bradou.. vyskočila do vzduchu a plnou silou s ním vrazila do zeme. Avšak počas celého tohoto - na jej vek - dosť dobrého ťahu.. Vztýčil katanu tak aby sa na ňu nabodla keď ním išla tresnúť o zem.*
Ongaku: *Začne Ayumi tleskat. Začne se smát a posadí se do sedu a sleduje dvadlo, vlastně si i myslí, že je to jen divadlo a nejde o nic vážného.* Jééé *Tleská.*
Ayumi: *Sleduje, ako sa dotyčnému zašívajú rany po shurikenoch a shurikeny dopadajú na zem* /Už sa k nim len dostať.../ *Pomyslí si a zvažuje stratégie. Rozbehne sa plnou rýchlosťou vpred použitím Lariatu. Má v pláne zachytiť protivníka pod bradou, vyskočiť do vzduchu a plnou silou vraziť do zeme*
Goro: *Pri pohľade na chlapca sa musel zasmiať.* "Sakra ten je ale zábavný, môže sa stať našim strážnym psíkom v skrýši." *Napadlo ho. Keď sa do neho zabodli Shurikeny. Ani ho nenapadlo uhnúť. Pochádzal totiž z klanu Doku a všetky zasiahnuté miesta sa automaticky zašili.* Nuž bosorka.. ukáž čo je v tebe. *Zabával sa. Nechcel chlapcovi kaziť zábavu - pripomínal mu jeho brata.*
Ongaku: *Ongaku, poté, co se objeví bandita a Ayumi před něj skočí, se překotí na všechny čtyři. Plyšového psa položí vedle sebe a začne na banditu vrčet* Vjjjjjjjjjj žmiž! Potvojo! Vjjjjjjjjjj *Vrčí a cení svoje zoubky. Dokonce sem tam i štěkne* Začajuj ho! *Poručí Ayumi, když je ta kouzelnice.*
Ayumi: *Spozoruje príchod nepriateľa a okamžite sa postaví pred Ongaka, pričom rukou siahne do vrecka po shurikenoch. Hodí ich po nepriateľovi. Niektoré letia priamo na kritické miesta na tele, niektoré skôr povedľa. Dúfa, že sa o ninju shurikeny len oškrú a zabodnú do najbližšieho stromu. Zatiaľ si nad hlavou vytvorí štyri projektily shakutonu, sú však dostatočne ďaleko od Ongaka, aby ho nespálili. Je pripravená ich kedykoľvek vrhnúť na nepriateľa ak by sa rozbehol ich smerom*
Goro: *Sledoval ich už nejakú chvíľu. Dve bezbranné deti samé ďaleko od klanu Nadeshiko. K banditom sa pridal len nedávno a v očiach šéfa by určite stúpol ak by mu priviedol tieto decká. Dievča určite predajú do nejakého nevestinca za dobrú cenu. Minimálne z nej bude dobrá slúžka a z toho chlapčeka vychovajú ďalšieho poriadneho zbojníka. S nebezpečným úškrnom a tasenou katanou vyšiel z lesa. Mračil sa.* Prichádza príšera. *Informoval ich škodoradostne. Hoci má len sedemnásť nechýba veľa aby bol nebezpečný ninja B - úrovne. Takže je trochu namyslený.*
Ongaku: Ach jo... *odfrkne si. Nechá se nést, bolej ho nohy.* Nebojím, mám šebou pša... *zamává plyšákem.* A ty še tu šama nebojíš? Noči jsoutemńé a plné hjůž! *pronese říkanku, kterou mu žíkala babička.* A v lese žijou příšery! Gjjjjjjjj *zavrčí, leč neumí r*
Ayumi: *Pokrúti hlavou a pobavene sa zasmeje* Nie, to je kúzlo. A kúzla si nemôžeš zobrať domov. Okrem toho, kúzelník ti svoj trik neprezradí. *Postaví sa zo zeme a chytí Ongaka do náručia. Začne s ním kráčať ďalej* Nebojíš sa tu sám, Ongaku-kun? *Spýta sa medzi rečou. Sama dobre vie, že les je zradným miestom a malé deti by sa tu rozhodne nemali potulovať* /A dospelí by si mali deti či vnúčatá strážiť lepšie... Nechcem vedieť, čo by sa stalo, ak by narazil na niekoho iného.../ *Pokrúti rozhorčene hlavou*
Ongaku: Ale já to cu! *zaprotestuje* A vím, že boístky bojí... Nějšem malej. *Sedí stále s překříženýma rukama na břiše.* Mě se ale ještě nece domů. Babča važí a já še nudm nazajadě... a není tam čo dějat... A s mamčou je taky nuda, pjotože moc jedla...
Ayumi: *Jednou rukou objíme Ongaka a pohýbe prstami voľnej ruky. Projektily začnú tancovať vo vzduchu a krúžiť dookola* To si nemôžeš zobrať domov. Okrem toho, je to veľmi horúce a ak by si to chytil, bolelo by to. Boliestka je špatná. *Pritúli sa zozadu k Ongakovi a zruší Hinotamu* Mala by som ťa asi odprevadiť domov, však? *Spýta sa skôr samej seba a slabo si povzdychne*
Ongaku: *Usadí se na klíně a stále sleduje Hinotami.* ghmmmm *Pronese stále s pusou dokořán a slina mu stále stéká koutkem dolů. Ruce si překříží na břichu jako boss a je hypnotizován.* Hmm to chči ďomů.
Ayumi: *Chytí Ongaka za ruku a potiahne ho smerom k sebe, pričom sa pokúsi usadiť ho na svoje nohy* Nemôžeš sa ich dotýkať, sú veeeeeľmi teplé. *Rozpaženými rukami naznačí, ako veľmi sú projektily Hinotami horúce* A ja nechcem, aby si sa popálil.
Ongaku: *Sleduje ohnivé koule, jak se míhají na obloze. Sleduje to se zakloněnou hlavou a pusou dokořán, ze které mu teče slina.* Jééééééé *Vydá ze sebe a začne plácat rukama. Pak začne zkoušet na koule sáhnout, ale nedosáhne.* Joooo hežký! *pronese s pusou dokořán, sledujíc ohnivé koule.*
Ayumi: Tak sleduj. *Uškrnie sa a začne sa sústrediť. Začnú sa okolo nej vznášať projektily Hinotami. Jemným pohybom ruky ich nasmeruje nad hlavu a začne nimi točiť, čím vytvára malé ohnivé predstavenie. Udržuje ich čo najďalej, aby sa o ne Ongaku nespálil* Čo povieš, páči sa ti to? *Zasmeje sa*
Ongaku: Koužla? Jo, mám jád koužla... *Pronese s jiskřičkami v očích. Sedne si do tureckého sedu a kývá se natěšením dopředu a dozadu, že se málem překotí, ale směje se tomu jako blázen a skoro se zajíká. Po chvilce se trochu uklidní a napjatě čeká na kouzla.*
Ayumi: *Nahne hlavu na stranu uvažujúc, ako by mohla Ongaka pobaviť. Položí si ukazovák na ústa. Dostane zaujímavý nápad a poklepe Ongaka po ramene* Ongaku-kun... Máš rád kúzla? *Uškrnie sa a posadí sa do tureckého sedu, pričom je otočená smerom k Ongakovi. Prekvapuje ju, že ju to baví, robiť spoločnosť malému dieťaťu. Všeobecne nemala rada deti do šesť rokov, no očividne platí, že každé pravidlo má svoju výnimku*
Ongaku: *Postaví se na kraj jezírka a sleduje bodu.* Hmmm žádný jiby... *Pronese a sedne si.* Hmm tak pudu š tebou. *Pronese,opět jako by to bylo už předem rozhodnuté. Lehne s na záda a začne si bubnovat na břicho.* Jo, dneška je hešky, dneška je fajň. *Dodá vesele.*
Ayumi: *Kráča tesne za Ongakom smerom k vode. Posadí sa na breh a nechá vietor, aby sa pohrával s jej dlhými červenými vlasmi. Pozrie sa kamsi do diaľky* Nemôžem tu zostať. Moji priatelia ma potrebujú. *Povie s miernr posmutnelým výrazom v tvári*
Ongaku: *Směje se a užívá si jízdu.* Jooo jibičky! Jibčky, jibičky, jibičky jibičky, jibičky! *Opakuje jak zaseklé rádio a už se natahuje směrem k vodě.* Šeš fajň, asi s tě nechám. A budem kamajádi. *pronese jako samozřejmý fakt.*
Ayumi: *Keď počuje, źe Ongaku sa baví, popoženie ju to vpred. Cíti silmé deja vu, kedysi to robievali aj s Kazukim. Keď beží okolo malého jazierka, zastaví pri ňom* Ongaku-kun, chceš sa pozrieť na rybičky? *Navrhne, keďže rada by si túto chvíľku predĺžila. Chýbajú jej detské hry s bratom a Ongaku jej to trochu vynahrádza*
Ongaku: *Směje se jako blázen a stále sebou mrská.* Jichléjc! *Směje se, když zařehtá a stále jí mrskáním sebou pobízí.* To je sjandaaa! *Řehtá se jako malej...vlastně on je malej.* Utíkej koníčku! *stále jí řve do ucha a mezi tím se hrozně směje.*
Ayumi: *Keď Ongaku povie, že má babinku niekde poblíž, vydýchne si. Po jeho hyjeee sa neskutočne rozosmeje. Pri dospelom človeku by asi nasledovala rana ako z dela, no z Ongakových úst to znie rozkošne. Rozhodne sa ho pobaviť, tak zaerdží ako kôň a trošku pobehne, nie však príliš rýchlo smerom k dedine Nadeshiko. Popritom Ongaka rukami zozadu pridŕža*
Ongaku: *Pevně se chytí, když si stoupne.* Je divný bejt vyšokej. *Pronese.* No, ve vešnici bydlí babička. Má takovej malej domeček na kjaji... *Zamyslí se.* Děda bydlí... nevím kde, neznám ho a teta bydlí u stjejdy! *Pronese a začne do ní šťouchat aby jela rychleji* hyjééééééééé! *Zakřičí a mrská sebou jako ryba na suchu.*
Ayumi: *Vypočuje si Ongakov plán počas toho ako vstáva zo zeme. Skoro ju trafí šľak keď sa dozvie, že bude musieť šlapať až do Kirigakure* Nejakí príbuzní tu v okolí? Dedo? Babča? Teta? *Spýta sa a vykročí vpred neznámym smerom. Má pocit, že niekde poblíž by mala byť dedina Nadeshiko* /Kto by bol povedal, že budem robiť niekedy opatrovateľku.../ *Pokrúti hlavou*
Ongaku: *Poslušně poslechne a za hekání a povzdechávání se jí vyškrábe na záda.* Tak, maminku mám někde na miši a tatínek je ďoma. Tak nevím, kam džív. Aši bych to vžal pžeš Kijigakuje a pak bych šel hledat maminku. Ale to tě asi už budou bojet nožičky. *Vymýšlí plán cesty.* A stavíme se na svačinku u stjejdy, jak umí ty dobý koláčky. *Rozhodne.* Tak jedééééééééém *zařve jí do ucha.*
Ayumi: *Ongaku jej pripomína Kazukiho, veľmi. Tiež býval rovnako hyperaktívny. Pri spomienke na detstvo sa jemne pousmeje* Teší ma, Ongaku-kun. *Kývne hlavou. Nad jeho reakciou sa zasmeje a otočí sa mu chrbtom* Vyskoč mi na chrbát. Nájdeme tvojich rodičov, dobre? *Navrhne a nastaví ruky, aby ho mohla prichytiť keď sa vyšplhá na jej chrbát*
Ongaku: Jo tak. *Bere její odpověď jako dost pádný důvod se v tom nehrabat, vlastně ho to ani nezajímalo.* A já jsem Ongaku, ale stačí Ongaku. *Pronese a podá si s Ayumi ruku.* Těší mě, Ayu. Jak se máš, Ayu? *Optá se, jak ho to učili, že se to sluší a zaksichtil se, když mu prodrbala vlasy.* Eeeeeeej rozcucháš mě!
Ayumi: *Zahryzne si do pery a obočie vystrelí poriadne vysoko* Tooo.... nebude dobrý nápad. A moja skupina... Je ďaleko. Som na malom výlete. *Mykne ramenami a vystrie k chlapcovi ruku* Volám sa Ayumi. Stačí iba Ayu. *Usmeje sa a postrapatí chlapcovi vlasy. Dáva však pozor, aby to bolo jemne, nechce mu predsa ublížiť*
Ongaku: *Vrazí si pěst v bok a trochu se zakloní.* Jo tak, ta to jo. *Pronese.* Ve škupně je ale víc lidí, ne? A ty jši šama... to jši teda divná škupina. *Shrne svou vrcholnou úvahu.* Ne, nemám hladík. Babička mi udělala šnídani s kžupínkama a mlíkem. A ty nemáš hladík? Babička doma važí. Ještli chčeš, domluvím jí, aby uvažila i tobě. *Dodá.*
Ayumi: /On je....fakt rozkošný./ *Pomyslí si a usmeje sa od ucha k uchu* /Stratila... To tak.../ *Pokrúti hlavou a zohne sa k Ongakovi* Nestratila som sa, som na malej prechádzke lesom. A taká vysoká zase nie som... Som skoro najmenšia z celej skupiny. *Nervózne sa zasmeje a prehrabne si vlasy* Nie si hladný? *Spýta sa a začne sa obzerať naokolo hľadajúc chlapcovu rodinu*
Ongaku: *Nejdříve si zpívá, když se neznámá objeví a optá se, zda se neztratil.* Ne, neštlatl. Venčím tady Koinu a lovíme motýja. *Pronese a hrdě ukáže plyšového psa.* A ty jši še ztlatla, nebo taky lovíš motýji? *optá se dívky se smrtelnou vážností. Postaví se, i když se hned překotí a skončí na zadku. Nevzdá se a zkusí to znova. Je však malý a musí se na dívku dívat s hlavou zakloněnou jak to jen jde.* Víš, že jsi hjozně vyšoká? Nejši Objině? *Optá se zcela vážně.*
Ayumi: *Počuje tiché ťapkanie nôh a tak sa inštinktívne so senbonmi medzi prstami otočí daným smerom. Uvidí malé dieťa a nechápavo sleduje ako sa posadí kúsok od nej* /Asi... sa stratil./ *Pomyslí si a slabo nahne hlavu na stranu, zatiaľ čo senbony odloží. Je však obozretná a prv než všetky schová, jeden si pre istotu zabodne do nohy. Nemyhne brvou, je to len skúška, či náhodou nejde o nejaký genjutsu trik* /Je to vážne realita... Ale čo tu také malé decko robí?/ *Nadvihne jedno obočie a premeria si chlapca od hlavy po päty* Stratil si sa? *Spýta sa so zdvihnutým kútikom úst*
Ongaku: *Utíkajíc za motýlkem, ignorjíc své okolí, se zanedlouho ztratil. Pevně svírajíc svého psa se s odvahou a jistotou, kterou mu dodávala dětská naivita a bezpečnosti světa, však ťapkal dál. Slunce sem moc nesvítilo, jelikož ho chránili stromy onoho lesíka a tak mu nebylo ani moc vedro. začal si z vesela pobrukovat známou melodii a sem tam si zažvatlal něco pro sebe, nebo pro psa. Ťapkal si dál, neznajíc směr došel k velkému stromu, i když pro něj byly velké všechny, a posadil se u jeho kořenů a začal si prozpěvovat dětskou písničku.*
Ayumi: *Nie je tomu tak dlho odkedy je členkou organizácie Fumetsu. Stále si na to všetko zvyká, na podmienky, na Hotara, na nových ľudí, ktorých spoznala. Nedávno sa jej podarilo objaviť jashinizmus. Obetí mala zatiaľ len zopár, no neustále pribúdali. Dnes sa rozhodla spraviť si menšiu pauzu. Posadí sa pod jeden zo stromov v lese poblíž dediny Nadeshiko, aby si oddýchla. Pomaly zavrie oči a hlavu oprie o strom* /To ticho... Tak veľmi mi chýbalo./ *Pomyslí si a zhlboka sa nadýchne*
Ongaku: *Ongaku ležel ve svém domě v klanu Kansetsu. Bylo pozdě večer, jen ležel v posteli a přemýšlel, co vše se mu v minulost přihodilo. Často s rodiči cestoval, jeho babička žila až v Zemi Tesáků a mnohdy chodili přes Zemi Drápů, což se jim taky stalo osudným. Jeho rodiče zabil Kazuji, jeho bratr ležel v nemocnici v komatu a nikdo nevěděl kdy,nebo zda vůbec, se probudí. Nejhorší bylo, že za úraz jeho bratra mohl on, jelikož ho v noci neudržel. Sice se snažil najít s vše možné a nemožné, ale nic si jako genin nemohl zkusit, protože byl ještě moc slabí. Chtěl zahnat tyto zlé myšlenky a vzpomínky a najednou si mlhavě vzpomínal na svůj pobit u babičky, když ho hlídala ve vesnici Nadeshiko. ZAČÁTEK FILLERU: Bylo hezké slunečné ráno ve vesnici, kterou mají pod kontrolou ženy. Ongaka sem přivedla jeho matka, aby jej babička pohlídala, kvůli misi. Babička v dobré vůli, že si klučík pohraje na zahrádce, nechala Ongaka venku samotného, když šla sama do domku vařit oběd. Bohužel, tento klučík, sic sotva tříletý, byl dost neposedný. Ongaku s chvilku hrál, skládal kostky, trhal trávu, opatrně pobíhal, i když pro jistotu volil chůzi po čtyřech, za což ale mohla jeho současná hra na psa. Po chvilce se zde však objevil motýl, který Ongaka velmi zaujal. Ozbrojen plenou a plyšákem, který měl připomínat snad psa, se vydal na lov motýla, který jej vyvedl z malé neoplocené zahrádky do přilehlého lesíku.*
BlueBoard.cz ShoutBoard