Přidej zprávu »
---: ---
Tatsuki: Nepřekážej!! Jdi stranou!! Co to děláš? Polož to támhle!! *ozývá se ze všech stran. Nese zrovna koš s prádlem od krve. Nechápe, proč zrovna ona musí být dneska doma a dělat zrovna tuhle práci. Jako by se tam už tak nemotalo moc lidí. Když už do ní snad po sté někdo vrazil praštila košem o zem. Nechala ho ležet v koupelně a odrazila se od země a přistála na římse otevřeného okna. Trochu zavrávorala. Chytila se nakonec okraje okna, aby se jí rovnováha vrátila. Dívá se do dveří do koupelny, kolem kterých pobíhají lidé sem a tam. Pak se podívá z okna, u vchodových dveří do domu přešlapuje její otec Isshin Arisawa. Vykuřuje jednu za druhou a nervozně se stále dívá na hodinky a od nich zase ke vchodovým dveřím.* Blázinec. *poznamená Tatsuki. Sedne si na římsu a sáhne do pouzdra. Vytáhne z něj lízátko a rozbalí ho. Pak si ho vloží do úst a pomalu cucá. Je jí teprve šest let a stále nechápe vážnost toho, co se kolem děje. Z Pokoje vedle se ozývá zoufalí řev její matky. No ano, vlastně. Její matka Hanataro Arisawa se už několik hodin snaží porodit jejího sourozence. Ne že by o sourozence nestála, jenže už předtím o ní nejevili v domácnosti moc zájem natož ještě teď s miminem. Žijí v klanové čtvrti Sumi. Její otec je v nějaké radě. Nechápe přesně co děla. Co se už ale naučila je to, že jejich klan je ten nejnižší z cele vesnice a každý ze školy jí to taky dává dost najevo. Její otec byl ale na jednom z vyšších postavení jejich klanu a tím, že si vzal její matku, se aspoň Tatsuki nenarodila do úplného dna. Když jí ze špejle spadne už zmenšený bonbon rovnou mezi zuby, kde ho rozkousne, ozve se z pokoje delší a táhlejší sten její matky. Pak je chvíli klid a po pár vteřinách se ozve brekot mimina.* Je to holka. *rozezní se domem. Tatsuki se podívá z okna, na reakci jejího otce. V obličeji je vidět, že je zklamaný. Přál si syna, to ví v domě každý. Zadupne cigaretu, nahodí radostný vyraz a vrátí se zpět do domu. I když si přál syna, není to ten typ chlapa, co zanevře na svoje dítě. Ačkoliv u Tatsuki to bylo naopak. Její dětství jí přišlo v pohodě. V šesti letech ale měla už často okno na vzpomínky třeba z měsíce zpátky. Zjistili, že Tatsuki má stinnou stránku, o které sama ještě neví. Jejich člen domácnosti, který se stará o pořádek a chod domu, je tam spíše kvůli ní. Díky pečeti Shīru o Yokusei jí vždycky musel znehybnit, aby nepobila půlku domácnosti. V pěti letech u ní zjistili, že má schopnost ovládání chakry. Do té doby netušili, že by se z ní mohl stát Shinoby. Zatím to neví ještě ani ona, ale její stinná stránka to ví. V pěti letech se kolem ní poprvé prohnal poryv větru. Tak přišli na to, že bude moct jednou ovládat i techniky jejich klanu. Jakmile Ishinn zaleze do domu, zhoupne se Tatsuki z okna na hromosvod vedle něj. Po něm sručkuje o patro níž a dopadne na zem. Ohlédne se do okno.* Tak vítej, Ichiko. *jediný důvod z čeho má radost je ten, že jméno jí vybrala ona. Všichni totiž počítali s tím, že to bude kluk a tak se s ní dohodli, že když to bude holka, vymyslí jí jméno ona. S rukou v pouzdře prochází brankou z jejich dvora. Vytáhne si další lízátko, rozbalí a strčí do pusy. Vydává se na dětské hřiště. V tuhle hodinu by měli být všichni na akademii. Dostala mohla si vzít dneska volna, když jí přijde na svět sourozenec. Sedne si na houpačku a začne se pomalu nožkama odrážet. Dívá se na svoje boty, zatím co se pohupuje cucá lízátko. Z pozadí se k ní line hluk. Škola pro neshinoby skončila. Vznešenější pakáž z klanu Toku se vrací přes jejich území domu. Je to zrovna ta parta, která dává ráda najevo, že jsou něco víc. Všimnou si na hřišti Tatsuki a jejich směr cesty se změní. Rovnou k ní. ''To bude zase problém.'' řekne si Tatsuki. Vstane z houpačky a vydá se rovnou směrem k nim. Po cestě vyhodí klacík od lízátka.* Hejj. SUMI. *pořvávají na ní, když se k sobě přibližují.* Denní dávka utrpení je tu. *smějí se. Skupina čtyř kluků v deseti letech. Ještě se nestalo, že by jí napadli fyzicky. Vždycky kolem ní jen poskakovali a pořvávali. Před rokem ještě brečela. Teď už jí to je jednou.* Stejně vám to jednou vrátím. *řekne Tatsuki a pokračuje v cestě. Dneska je s nimi ale někdo nový. Ten po jejích slovech na nic nečekal a hned jí svojí brašnou vzal přes záda. Jak žába se rozplácla na zemi. Zvedl se kolem ní prach od cesty. Po dopadu se jí zatmí před očima. Prach se kolem ní roztočí ve slabém vánku. Tatsuki vstane a otočí se na toho, co jí vzal brašnou. Ostatní se tomu smáli a nikdo si nevšiml slabého poryvu větru. Nikdo až na dozor, který je kvůli ní najat do domu. Tatsuki si sáhne do pouzdra. Kluci zpozorní, a když vytáhne lízátko, začnou se znova smát. Tatsuki strčí ještě zabalený bonbon do pusy a skousne. Překousne klacík a vytvoří na něm ostrou špičku. Bonbon pak na ně vyplivne a vběhne na kluka, co jí udeřil a bodne mu klacík do ramene a povalí na zem. V tu chvíli vyběhne ze křoví osoba, co je sleduje. Pomocí Shunshinu se k nim přesune a položí Tatsuki dlaň na záda.* Shīru o Yokusei. *aktivuje na ní pečeť, která se jí rozleze po těle. V jejím věku je na ní technika silná natolik, že jí úplně spoutá, že pomalu ztrácí dech. Osoba na to hned použije Nehan Shouja no jutsu, aby je všechny rovnou uspala. Poté si nahodí Tatsuki na záda zmizí. Chlapci se do hodiny probudí. Zruší na Tatsuki pečeť a uloží jí doma do postele. Po půl roce to je první incident, který se jí stal. Obává se, že se začnou opakovat častěji.*
konec: --..--
Mito: *Uplynulo pár dní po té, co navštívila matku, ona i její bratr odešli z vesnice hend po té, co jí Mito dala dost peněz na nový život. Odešla do země horkých pramenů, že se jí tam prý bude líp žít, kvůli turistům. Mito jí rovnou tedy napsala dopis, pokud by Suzuya chtěl (resp. Suzuyovi kloni či nějaký jiný hlídač tam), vědět, proč se stěhují. "Milý Yugakage-sama. Poslala jsem svou matku a jejího syna od tyrana. Mlátil je a ubližoval jim jak fyzicky, tak psychicky a ráda bych jim dala šanci an nový život, Dostali ode mne dostatek peněz na koupi domu a případně na živobytí o dobu několika měsíců, než si najdou práci. Nemusíte se tedy bát nějakého vyžírkovství. Prosím, přijměte je do vaší země, které jejich umění tvořit pochutinky z květin a celkově umění klanu Sumi - to znamená květiny a s nimi spojené všehcno možné, přinese vesnici a zemi jen dobro. Omlouvám se za cpaní své rodiny k vám, nerada bych ale, aby byli v nebezpečí ze strany Kazekageho. S nekonečnou úctou - Mito Kamatsu." S tímto dopisem rodina odešla. Mito seděla na gauči a čekala na otce, tkerý několik dní nepřišel domů. Šoustal kurvy v zakázané čtvrti a chlastal, jak bylo posledních pár let zvykem. Mito vyťukávala na pouzdro katany melodii ukolébavky, kterou slyšela matku zpívat jako malá. Uslyšela zvuk cvaknutí zámku, odjistila katanu. Kroky. Hlas jejího otce, jak křičí jméno matky se smísil s jejími tichými kroky, přiložila mu zezadu na krk katanu.* Vzpomínáš si? Vše, co jsi jí provedl bude právě teď pomstěno. Jdi. *Přokázala mu a pošťuchovala ho, než zavřela dveře a dostali se do ložnice.* Zavři okna. *Udělal tak, Mito vytvořila klon a ten se vydal do rezidence feudála, šlo o to, že měla strach, že jí kazekage sleduje skrze anbu a tak chtěla udělat léčku, aby si mysleli, že odešla, ale zároveň musela hlídat feudála. A tak byl klon nezbytný. Když byl dost daleko, okna zabedněná, stoupla si před otce.* /Jsi zklamání rodiny, špína! *Plivl na ní, ale byl tak opilý, že mu sliny stekly po bradě na tričko.* To jsi spíš ty, tvůj otec se obrací v hrobě. Tvoje jméno už nikdy nikdo neponese, já se jej dobrovolně vzdala, tvůj syn radši nastavuje prdel jiným dědkům. *Rozmáchl se, Mito jedním sekem oddělila jeho dlaň v zápěstí od ruky. Druhým sekem i to druhé. Domem se roznesl řev a krev pošpinila i Mito. Byla to ona, ne Shae, ta jen samolibě seděla v křesle s korunou an hlavě, z korunou z krve. Olízla si ret, aby odstranila krvavou kapku.* Dál? Co mi uděláš? Kopneš mne? Ne. *Sek, jeden, druhý, mohy mimo tělo, černá katana se leskla krví. Tělo bez končetin leželo na zemi, krev se pomalu šířila po podlaze.* Neulehčím ti to. Vykrvácíš, ale mnohem horší cestou. *Máchla katanou a přesekla mu břicho tak, že jeho orgány vypadly na podlah, atále byl při životě. Prohlédla si okolí, viděla lahev vodky, otevřela ji a napila se, následně vzala do pusy doušek a rozprkla mu ji na tělo, následně jej celého polila. Luskla prsty a jiskra z jejích prstů padla na alkohol, který vzplanul. Pomalu vyšla z místnosti, z domu, zmizela mezi ulicemi, které znala líp, než kde jaký muž ze Suny. Dostala se zadním vchodem do rezidence, umyla se ve svém pokoji, zrovna v tu chvíli do koupelny došel její klon, prohlédla si ho.* Jsi nechutná Mito, nechat se zneužívat. Tohle takhle nepůjde! *Zrušila klon, to, co viděla, vzpomínky bylo to nejhorší, co mohla udělat. Donutil ji kleknout si a nechat se ho udělat na obličej. Skousla zuby. Bolékla se do zbroje a vydala se k feudálovi. Všechny své věci si dala k sobě, většinu zapečetila. Deník ve vaku si přivázala kolem pasu, oblečení narvala do odpadu. Zapnula vodu a nechala pokoj vyplavit. Mezitím vytvořila klon, který šel k Toyimu...akce začala, Mito si už více nenechá rozkazovat.*
konec: --..--
Mito: *Procházela vesnicí a nakonec se skoro po roce rozhodla se vrátit do sídla klanu Sumi, do jejich čtvrti, kde naposledy střetla svého otce před několika mesíci. Procházela poloprázdnými ulicemi klanové části a procházela kolem domů, které dříve znávala, byl den volna po návratu ze země medu a tak se rozhodla konečně navštívit rodinu. Zastavila se u dveří a zaklepala. Otevřely se dveře, vyšel kluk ( odkaz » ), sledoval Mito.* Rodiče jsou doma? *Kluk ji sledoval nedůvěřivým pohledem.* /Hai.... *Uhnul od dveří a Mtio vešla. Věděla přesně kam jít, do kuchyně. On šel za ní, zavřel dveře a byl tak krok za Mito.* Neopruzuj prcku. *Zasyčela na něj, zastavila u kuchyně.* Matko.... *Zašeptala, otočila se, vrásky na tváři, ustaraný pohled, modřiny na krku.* Mlátí tě? Opilec jeden. Viděla jsem ho, jak ožralý vyšel z domu, poznal mě, ale myslím, že se pak tak opil, že na to zapomněl. *Sledovala ji, talář ji vypadl k rukou a vrhla se ji koelm krku.* /Princezno moje. Já se bála, že tě nikdy neuvidím. Myslela jsem na tebe už tolikrát. *Stáhla se.* /Pojď. *Chytila ji za ruku a odvedla do obýváku, kde byl obrázek malé Mito s vonnou tyčkou a nějakými obětními dary bohům. Mito an to koukala s opovržením. Bratr se tam objevil.* /Ka-san? Kdo je to? *Mito s ena něj podívala, vypadala skoro jako její matka.* Jsi slepej? Tvoje starší sestra, udělali si tě, jelikož já jsem nevyhovovala požadavkům klanu byla jsem až moc nadaná a vrátila sem se zabt toho šmejda, co naší mámě ubližuje. Ty jsi takový srab, že jsi s tím nic neudělal a nechváš jí trpět. Ona ti dala život! Suna je tak zvrácená! *Chytila katanu a vyšla z domu, matka jí chytila za ruku.* /Stůj. To nedělej, on nás živí, víš, že jeho otec byl vůdcem klanu, né můj. Potřebujeme ho. (Mito)- Květinářství vám nevynáší? Jestli potřebuješ peníze, seženu je, dám ti vše, co jsem si našetřila, ale nenecháš se utiskovat. Koukej, co jsi, troska MAtko. Tohle jsi chtěla? Tohle byl tvůj sen? Vzpamatuj se! Kde je tvá hrdost? *Sklopila pohled, Mtio ji chytila za bradu a zvedla jí hlavu nahoru.* Jsem tady i abych ochránila tebe, před sama sebou, před otcem, před zklamáním a tak ber! *Sáhla za záda a odpečetila si všechny svá dostupná rya. Podala je matce.* Je to hodně peněž na vlastní dům, šetřím už od malička, jsou to peníze, které bych využila na stavbu vlastního domova, kdybych.....kdybych nějaký mohla mít. Tak ber a žij život, netrp za chyby jiných. *Nacpala jí to do rukou.* Chceš snad, aby ti z kluka vyrost krypl? Má k tomu slušně nakročeno. /J-já...nevím, co....co říct. (Mito)- Neřikej nic, vezmi si to a odstěhujte se ze Suny, brzy prosím...nejlépe hned dneska, protože tady to bude za chvíli potřísněno krví. *Upřímně ji sledovala, Jak si schovává peníze, kýve hlavou a zaraženě ji sleduje.* /Čí? '(Mito) - otce....nebudu si brát servítky. Nikdo nebude mlátit mou matku, díky které jsem si nevydloubala oči. Díky které jsem měla možnost odejít se svou životní láskou, kterou jsem sice opustila, ale navrátilo mne to zpátky k tobě. To je osud a ten musím naplnit. Myslíš, že je to jen tak, že jsem tu? Já si myslím, že vyšší moc chtěla, abych tě zachránila a pomstila tvé utrpení. Myslím, že to tak bylo míněno. Nechceš snad volnost? *Přikývla, Mito ji pustila a matka se otočila.* /Pojď na oběd. Je jídlo, co jsi kdysi měla ráda, dušená zelenina, kuřecí polévka a květy. Okvětní lístky, fialka v cukru, sedmikráska v čokoláddě, začali jsme vyrábět tyhle pochutinky. *Mito přijala a šla k nim na jídlo, seznámial se se svým bratrem, sice s ním nikdy nebude přítel, ale rozhodně změnila názor na to, že zabije všechny (resp. Shae změnila názor), rozhodla se jen pomstít otci, matka byla oběť, stejně jako syn, který Mito ukázalrány po pásku na zádehc a rukou. Hlavně největší radost měla ze zjištění, že bratr je Gay a proto ho otec mlátí, jelikož jejich rodové jméno už nikdy nikdo nepřenese na další generaci. Po vydatném obědě vyfasovala několik sáčků s květy a odešla do rezidence feudála.*
konec: --..--
Mito: *Potloukala se po ulicích Sunagakure. Přemýšlela, měla v hlavě myšlenku techniky, vloudila se jí tam ve chvíli, kdy vstoupila na území Sunagakure. Proč feudál nemůže bydlet jinde, jako každý? Blbá poušť. Vadilo jí to tu, cítila se nesvá. Nicméně postupovala pomalu uličkami. Spatřila jejich starý dům, opravený. Chvilku měla nutkání jít dovnitř, nicméně jen přišla blíže a ve chvíli, kdy chtěla vstoupit rozrazil dveře její opilý otec. Vyvalil se ven a mířil do ulic, pokračoval kolem Mito a zamřučel.* Uhni z cesty ninjovská špíno! *Strčil do ní, Mito couvla a tak minul a upadl. Pohrdavě ho sledovala. Jeho pohled uvědomění stál za více, než tisíc slov. Otočila se a pokračovala pryč. Neměl slov, nevěděl, co ji říci. A tak Mito pokračovala dále až k tréninkové oblasti, kde se posadila na zem. Soustředila svou chakru, chtěla využít své myšlené techniky. Ruce přiložila na zem, byla v koutě mezi písečnými dunami, nikdo ji neviděl. Nejprve se soustředila na prostor kolem sebe. Maličký, hlavně pod sebou. Chakra procházela skrze zeminu, písek až tak hluboko, jak dokázala ovlivnit. Táhla všechny důležité živiny a vodu ze země tak, aby donutila zem vyprodukovat květy, které pomalu vykvétaly nad zemí, jen malé pupínky, maličké kvítky. Usmála se, bohužel ve chvíli, kdy se přestala soustředit a nechala se unést krásou květin, se poupata rozpadla v prach. Zamračila se. Udělala několik klonů a ti se posadili kolem ní, tvořila s nimi jakýsi kruh 5 ti osob, 1 Mito a 4 klony. Všichni najednou začali s tímto procesem, znovu a znovu, neustále dokola se snažili donutit zem vyprodukovat květy, které by mohla Mito využít k dalších klanovým technikám, po každém zmařeném pokusu Mito klony zrušila a udělala nové. Stále dokola a dokola, hodinu po hodině. Nicméně, ani jednou se jí nepovedlo rostliny udržet na životě déle než pár vteřin. Přemýšlela, co udělat jinak, všimla si olivovníku, který byl opodál. Zrušila klony, nabrala jejich zkušenosti a zbylou chakru. Došla k olivovníku a přiložila na něj ruce, jakoby jej objímala, koncentrovala svou chakry do stromu, zavřela oči, aby se jí to lépe dělalo, aby se více soustředila. Strom začal produkovat desítky, stovky květů, které omamně voněly. Pustila strom, sledovala, jak dlouho její chakra vydrží, než se květy rozplynou. Pár vteřin, třicet vteřin....úspěch, uvadly a odpadly na zem, kde se po dopadu rozpadly na prach. Mito se usmála. Udělala to znovu, tentokrát na dvou stromech, ona a klon vložili chakru do stromů, stojících vedle sebe a snažili se vytvořit květy, hromady květů, které se během chvíle rozpadly, nicméně Mito se soustředila na jejich vůni, snažila se ji ovlivnit chakrou tak, aby byla co nejvýraznější, zkoušela to znovu a znovu, stále dokola. Vůně postupně byla intenzivnější a intenzivnější, než předtím. Už cítila, že nemá moc chakry nazbyt a tak se posadila do tureckého sedu, opřela o strom, zavřela oči a meditovala, uklidnění a meditace jí pomáhala v urychlejí čerpání chakry, resp. v jejím tvoření v těle. Nepotřebovala ji moc, jen trochu, aby mohla vyzkoušet svou další ideu a to vytvořit iluzi květů přímo kolem sebe, na hlavě či tak. Rozpustila si vlasy a složila jednoduchou pečeť potřebnou k Sumi technikám. Zavřela oči a soustředila chakru kolem sebe, formovala ji do malých nenáročných květů na hlavě, zatím nezkoumala nějaké rozložení, jen kolem sebe formovala kvítí za pomoci Genjutsu. Nepovedlo se, využila tedy opět klonů, kteří zkoušeli tu samou techniku, mezitím co Mito meditovala a zkoušela načerpat dostatek chakry k tomu, aby mohla trénovat ještě déle. Další dvě hodiny tedy strávila tréninkem iluzí, kdy tvořila různorodé květiny, od malých, po obří květy různých barev, tvarů a sytosti barvy. Dokud si nepřipadala už úplně vyčerpaná. Zrušila poslední z klonů a ještě chvilku si poležela u stromu v tréninkové oblasti, za pár hodin musela být nastoupená u Feudála. Byla to dřina, ale díky bohu, že první týden jm nechal trochu volnější režim a tak nepracovala denně.*
---: ---
Yukio: Určitě se neurazím a ty se teda měj. Těším se na další setkání. *Rozloučí se s ní Yukio a když je doma sám tak se posadí k pracovnímu stolu, který je přeplněný papíry s nákresy a různými rýsovacími pomůckami. Yukio si začne pracovat s nákresy na nějakou tu loutku, ale nakonec to stejně po hodině práce vzdá a jde si lehnout. Dnes nemá moc náladu na to něco dělat a tak zbytek dne prolenoší. *
Mito: Měla bych už jít domů, neměla bych se dlouho potulovat. Ale určitě se u tebe zastavím na návštěvě, to se neboj. *Usmála se a vydala ke dveřím.* Nepotřebuji doprovod, zvládnu to. Příště ti sem něco přinesu. *Mrkla na něj.* Snad se neurazíš. Děkuji za společnost, a neboj, budu denně trénovat! *Zasmála se ve dveřích a pak se vydala domů, tam si chvíli schrupla a dala se do tréninku v pokoji.*
Yukio: No je to malé. Když si vezmeš, že jsem z rodiny jedné z přední rodiny klanu. No teď už to tak není a tak si musím zvyknout na tenhle styl života. Každopádně pokud mě budeš chtít někdy navštívit, tak klidně přijď. Chceš se chvilku zdržet? Nebo jestli chceš tak tě mohu doprovodit pro změnu zase k tobě domů nebo kam to máš v plánu jít. *Navrhne Yukio. *
Mito: Ah...tak to je mi líto. *Zamumlala, nevěděla, jak se v takových situacích chovat.* Mě to nevadí, alespoň uvidím část města, kde jsem ještě nikdy nebyla. *Zasmála se, chtěla trochu odlehčit atmosféru. Když došli k Yukiovi domů rozhlédla se.* Tak malé...*Vydechla úžasem, sama žila v jednom z větších domů. Její otec byl synem vůdce klanu a tak si nežili špatně.* Musí to být těžké, žít sám. *Zamyslela se.* Jsi hrdina, že to zvládáš. *Usmála se na Yukia. Neměl se za co stydět, Mito by sama nepřežila ani den.*
Yukio: Ehm nevím, zda bys chtěla vidět, kde žiju ale tak varuju tě předem, je to v zapomenuté čtvrti Naho. Takže je to takové to místo plné zlodějů a sem tam možná nějakej vrah. A ano od doby co matka umřela a vyhostili mě z klanu tak žiju sám. Ale aspoň že mi po matce zůstal svitek s klanovými technikama. *Yukio se ale vydá směrem k oné zmíněné čtvrti, aby ji ukázal, kde bydlí. Yukio bydlí ve starém malém bytě, ve kterém najdete akorát obývák, koupelnu se záchodem a kuchyni ale tímto to končí. Tak v téhle díře já žiju.
Mito: Hmm...*Pousmala se a poklepala si prstem na ret jakoze premysli.* Ukazes mi, kde zijes ty? At vim, kam jit az budu chtit jit otravovat. *Zasmala se, jeste jednou zkontrolovala penize ma stole a slezla ze zidle. Trochu neomalene, protoze byla prezrana, ale stale na nohou, vysla ven z bistra a opet se protahla. Jeji telo hodne energie venovalo traveni a tak na ni sla unava, ale chtela o Yukiovi vedet co nejvice.* Zijes sam? *Optala se ho, predpokladaje ze sel s ni.*
Yukio: Heh ale ty jsi v tom klanu něco jako jejich sluníčko. Hm chceš ještě něco podniknout? Nebo pokud chceš, mohu tě doprovodit domů, pokud chceš jít už tam. Je to vlastně jen čistě na tobě co podnikneme dále. *Yukio je připraven dělat cokoliv, co Mito navrhne. U ní úplně zapomíná na to, že mu vlastně zemřela matka. *
Mito: Ano, bylo to vy-ni-ka-jí-cí. *Zahláskovala to tak, aby to slyšela i obsluha.* Jo, každý si zaplatíme svoje. *Kývla hlavou a položila na stůl částku za své jídlo.* Nechci si připadat, jakože ti dlužím. Už tak jsi mi toho hodně ukázal. *Usmála se.* Přeci jen, jsem z klanu, který nemá dobrou pověst,nechci ze své rodiny dělat vydřiduchy. *Protáhla se a vlasy si stáhla do culíku.*
Yukio: * Sice s potížemi ale dojí svojí zmrzlinu. Když to dojí tak si spokojeně oddychne. *Vau tohle bylo fakt výtečné, ale momentálně jsem ve stavu, kdy bych do sebe nedokázal nacpat už ani sousto. Kolik to teda vše bude stát? Platíme to půl na půl, pokud si to pamatuju správně že? *Yukio si pak vytáhne svoje peníze a zaplatí tedy polovinu z výsledné ceny toho, co tu utratily. Sice by mu nedělalo problém to zaplatit celé ale tak co už. *
Mito: Dobre. *Usmala se.* Vic pro me. *Dodala, kdyz jim polozili zmrzlinu pod nos. Spokojene zamrucela a dala si do pusy prvni sousto. Spokojene polkla a pak to do ni jen padalo, tuhle prichut mela rada a tak se jen oblizovala.* Uz nemuzu. *Poplacala si brisko, kdyz dojedla polovinu posledniho kopecku, zbyla polovina se uz pomalu roztekala a na talirku tvorila mensi louzi kase.*
Yukio: * Absolutně si nedovede představit, že by po tom všem do sebe měl ještě naházet tři kopečky zmrzliny. Už s jedním kopečkem tuší že bude mít problémy a Mito si dává rovnou tři? To mu prostě hlava nebere. *Dělit se nebude potřeba. Budu rád, když do sebe nacpu ten jeden kopeček. *Oznámí ji Yukio a v momentě kdy dostanou i tu zmrzlinu tak si to pozorně prohlédne. *„Vau to vypadá fakt suprově. Proč jsem to ještě nikdy nezkusil?“ *Yukio si pak vloží do úst malé sousto a ta chuť na jazyku je opravdu výborná a Yukiovi se objeví na tváři sladký a spokojený úsměv. *Vau! To je suprový!
Mito: *zatimco on se rozmyslel, ona v hlave pocitala,na kolik kopecku ma. Pak zvedla tri prsty a ukazala je Yukiovi.* Tri si dam. Pokud ti pak bude chutnat, klidne se podelim. *Usmala se a zamavala na obsluhu, slecne hned prispechala.* /Date si jeste neco?/ Ano, jednou jeden a jednou tri kopecky te zmrzliny cajove. Prosim. *Pozadala. Ona sice byla najezena, ale nikdy nema dost.*
Yukio: * P5kvapeně se podívá na to co mu Hina ukáže a rozzáří se mu na tváři úsměv. *Beru ten čajovej, ten vypadá výborně a určitě bude i vynikající. *Odpoví Yukio a zamyslí se kolik kopečků si dá. Ale předci jen se dost najedl z Rámenu takže mu postačí jeden kopeček. *Já si dám teda jeden a ty?
Mito: To tu mají taky. *Prohodila a čapla papír se seznamem jídla, které nabízí zde.* Hele, toto. *Ukázala na obrázek kopečku čajové zmrzky.* Dostaneš kopeček za ryo a půl. To je fér. *Podívala si do kapsy na peníze, nebo chceš nějakou ovocnou?
Yukio: * Je dost překvapený z toho že jakým tempem do to sebe Mito háže. V moment kdy to má Mito dojedené tak Yukio ještě trochu Rámenu má. Ale netrvá to moc dlouho a i on má už dojedeno. Spokojeně si oddychne a napije se malinovky. *To jsem se ale nadlábl. Hm co bys řekla skočit někam ještě na dezert? Teda pokud bys chtěla, ale myslím, že v tom horku v Sunagakure by se zmrzlina určitě hodila ne?
Mito: *Sotva miska stala na stole, uz mela v jedne ruce hulky a v druhe keramickou lzici a hrabala v nem. Kdyz Yukio popral dobrou chut, nasala nudle trcici ji z papule dovnitr. Trochu zrudla.* Itadakimasu! *Poprala pokorne a zacala se nacpavat, za chvili mela ramen v sobe a zapijela ho malinovkou.* Aaaah...vyborny!
Yukio: Já chci taky k tomu malinovku. *Dodá ještě Yukio a usměje se na Mito. Nemusí čekat ani moc dlouho a každý dostane velkou misku s Rámenem a malinovkou. Yukio nasaje tu vůni a spokojeně si zavrčí. Itadakimasu! *Pak si vezme hůlky a dá se do jídla. Jí hezky pomalu a v klidu. Rád si jídlo vychutnává a Rámen neměl opravdu dlouho. Občas se napije i z malinovky aby to do něj rychleji padalo. *
Mito: Super! To zní férově. *Usmála se a opřela si bradu do dlaní, lokty měla opřené o stůl.* Já si dám to samé, co on. Děkujeme. *Nadiktovala si.* Promiňte. Ještě prosím pro mě malinovku k tomu rámenu. *Dodala a podívala se na Yukia.* Na jídlo se nedá netěšit. *Zasmála se.*
Yukio: Nepříjemné? Aha tak Gomene no tak to teda budeme platit tak že ty zaplatíš půlku a já zaplatím půlku? *Navrhne Yukio a posadí se na stoličku vedle Mito po její levé straně. Nemusí čekat moc dlouho a už je u nich obsluha a s přátelským úsměvem si jak Yukia tak i Mito pozorně prohlédne. *Takže co si teda dáte? *Zeptá se klidným hlasem a Yukio ani nemusí přemýšlet. *Já si dám Rámen. *Nyní se čeká, co si objedná ještě Mito a pak už jen počkat až bude jejich objednávka připravená. *Celkem se na to těším a ty?
Mito: Jen to ne prosim tě, citim se dost nepříjemně z toho, co nabízíš. *Brblala, ale to už byli v restauraci, spíše bistru.* Je to prostě nepříjemné, cítím se jako vyžírka. *Posadila se na stoličku u baru, ze kterého byl výhled na kuchaře.*
Yukio: ,,Já věděl, že to řekne.“ *Projede mu myslí, když řekne, že jí to je jedno. *Hm ale jo dám si taky ramen. *Odpoví ji Yukio a vyrazí s ní. Následuje ji tam, kam směřují a už teď vidí to jídlo před očima, až se mu z toho sbíhají sliny. *Hm už se těším, mám na to nehoráznou chuť. *Poznamená Yukio cestou. *Ale budu platit okej?
Mito: Je mi to jedno. *Pokrčila rameny a vydala se ze zahrady do ulic klanu.* Hele, ale tady kousek dělají docela dobrej Rámen. Jestli teda máš chuť na polívky. *Usmála se na něj. Ona byla rozhodnutá, že ho chce, to, co s vymyslí on jí bylo jedno.* Dělají tam i nějaké další pochutiny.
Yukio: * Tenseigan zase deaktivuje a na její návrh se nadšeně usměje. *To zní fajn z toho hraní si na Senseie mě dost vyhládlo. Napadá tě, místo kam bychom mohli jít? Pokud máš nějaké oblíbené místo tak mě můžeš vést a půjdeme. *Navrhne Yukio s úsměvem na tváři. Tak nějak ho zajímá hlavně reakce Mito. *,,Jestli řekne, že jí je to jedno tak se snad zabiju.“ *Řekne si sám pro sebe v mysli. *
Mito: Ah....sugoi..*Vydechla, když ukázal své oči. Trochu znervózněla. Sama měla Rinnegan, ale nechtěla ho ukazovat. PRostě se na to necítila. Krom matky o tom nikdo jiný nevěděla a právě pro to měla její máma takovou radost, když šla Mito do akademie. Protože tam se naučí své kg ovládat, snad, to si myslela matka.* No, klidně, jak chceš, mám času dost, trénovat budu zase zítra, tohle snažení mě trochu vyčerpalo...co takhle jít na nějaké jídlo?
Yukio: Hm v poradku. Ukaž svému klanu že jsi jiná. Ukazeš že jsi silná shinobi. Jo něco ti ukážu. *Yukio se usměje a v jeho světlých očích se rozzáří Tenseigan. *Jsem vlastník Doujutsu, které podle legend patřilo bratrovi Rikudou Sennina.*Yukio se rozhodně nechce vytahovat. Jen ji to chce ukázat. *Nechceš ještě něco podniknout?
Mito: Hmm...dobre. budu denne trenovat, dokud se to nenaucim. Stve me, jak mi vsechno trva, nejsem proste z rodiny, kde by na toto dbali, od mala jsem se ucila spise prezivat jako civilista...*Povzdychla si.* Dekuji za trpelivost.
Yukio: * Yukio se usměje na Mito a sleze zase na zem. *To necháme být. Já jsem se to učil asi tak 4 dny možná týden. Základy znáš, takže stačí jen to prostě zkoušet a zkoušet to je všechno. Ale nic si z toho neděje je to o trpělivosti neznám nikoho, kdo by se to dokázal naučit během jednoho dne. Ale nic si z toho nedělej dobře? Už jsi dokázala, že to chápeš. Teď stačí jen prostě odhadnout kolik Chakry na to musíš použít.
Mito: *Zvedla se a sledovala Yukia.* No dobře...*Dělala to, co on, soustředila se na ty pomyslné řeky a svou chakru koncentrovala do chodidla. Nadechla se. Byla přilepená ke zdi a tak mohla pokračovat, vyhoupla se nahoru, stále jí držela ta jedna noha, druhou připlácla ke zdi, ale jakmile se snažila chakru převést do druhé nohy, spadla.* Sakra už! *Kopla do zdi a z bolesti si chytila palec.* Nenávidím to!
Yukio: * Yukio ji celou dobu sleduje, ovšem v moment kdy se tam objeví nějaký muž tak radši jen tiše přihlíží a čeká, až odejde. Když je pryč tak Yuki seskočí vedle Mito. *Mám nápad. Budeme postupovat společně dobře? *Yukio přiloží levou nohu na stěnu a podívá se na Mito. *Tak a teď udělej to stejné a dělej to, co jsi dělala před okamžikem, ale zkus tam Chakry soustředit o něco méně. *Yukio už je nohou ,,přilepen,, ke stěně a tak na stěnu rychle vykročí i druhou nohou. Takto udělá krok po stěně a vyjde tak do poloviny. Všechno to dělá velmi pomalu, aby ho mohla Mito sledovat. *
Mito: Tobe se to radi, kdyz uz to umis. *Nafoukla se. Zkusila ho tedy poslechnout a predstavit si onu reku, proudici jejim telem a koncici v chodidlech. Tam si predstavila mala jezirka, ktera musela naplnit kbe stejnou mirou. Nemohlo to dopadnout jinak nez tim, ze si Mito nohy ke zdi proste prilepila chalrou ale ne a ne je odtrhnout.* Tohle jsem trochu prehnala. *Mumlala s ocima zavrenyma z toho, jak se snazila nohy odtrhnout..* znovu....znovu...znovu! *Dalsi a dalsi pokus se nepovedl. Uslysela nejaky sramot a nakonec se dvere do zahrady otevrely.* / Co to tu vyvadis? *Ozval se muzsky hlas a Mito si rychle dala ruce za hlavu.* E-eto...nic, nudim se a tak se flakam. /Ah tak...no, vypada to, jaloby ses tu o neco snazila. //Mioru pojd domu...nech ji byt. *Prerusila ho nejaka zena a zabouchla dvere. Mito tam chvilku lezela a civela na Yukia nad ni. Kroutila u toho hlavou jakoze 'ne'* Je to tezke...
Yukio: * Radši se na té střeše posadí a nohy pověsí přes okraj dolů. Pozorně Mito pozoruje a občas se naskytne příležitost, kdy málem spadne dolů smíchy. Samozřejmě že smích se snaží udržet v sobě, ale přijde mu velmi vtipné, když se u toho zrudne vzteky. *Zkus si Chakrovou soustavu představit jako řeku a ty jen upravuješ proud té řeky, aby byl rovnoměrně rozložen v chodidlech. *Napadlo ho, že jí dá nějakou radu, i když on sám ví, že naučit se to během chvilky je nemožné. Jediné co po ní chce je nějaký pokrok. Pokud to zvládne aspoň z minimální části tak by se to pak časem mohla naučit i sama a tak ji musí naučit alespoň základ této techniky. *Nikam nepospíchej! Máš dost času tak si dej načas! *Zavolá Yukio na Mito ze střechy. *
Mito: *Zanedlouho byli u nich na zahrade a Yukio zacal okamzite s vyukou.*"alespon caj jsem mu mohla nabidnout..."*pomyslela si Mito trochu opozdene. No to ale uz mela prednasku za sebou.* No jak myslis...*zabrucela a spojila ruce v pecet. Soustredila se na svou chakru, doufajic, ze bude delat to, co chce. Sice v akademii takove nejake hlouposti trenovali, ale Mito proste mela na haku, co delaji ostatni.* Hloupost. *Uskrnula se, kdyz ji to neslo. Vyresila to jednoduse. Lehla si na travu u dmu a nohy oprela o zed. Soustredila svou chakru jak jen mohla, aby se ji chodidla prilepila ke stene.* Tohle nedavam...*zabrucela a zrudla vzteky. Poradne ji to neslo, az na nekolikaty pokus se ji podarila soustredit dostatek chakry do jedne nohy.* Jeste tu druhou...*spitla. Ruz z tvari ji pomalu mizela. Stejne tak jako nadeje na brzke dokonceni treninku, protoze proste nedokazala uplne dobre rozlit chakru do obou chodidel tak, aby rovnomerne a hlavne na obou nhou stelne vytvorila chakrove 'lepidlo'*
Yukio: * Tak nějak se cestou zamyslí co by ji měl naučit jako první a hned ho napadne, co by to mohlo být. Jamile se tam zastaví tak se rozhlédne co by mohl použít jako předmět výuky. A dlouho to netrvá, než najde, co potřebuje. *Hm dobře tak dneska tě zkusíme naučit techniku, která potřebuje dobrou kontrolu Chakrové soustavy. Soustřeď Chakru do chodidel a zkus ji udržet rovnoměrné rozloženou a mělo by to fungovat jak lepidlo. Neřeknu ti kolik Chakry soustředit to musíš bohužel odhadnout sama. *Pak se otočí na vnější stěnu jejich domu a klidným krokem po ní vyjde až na střechu (Kinobori no Waza). Na střeše se na Mito otočí a usměje se. *Tak pojď nahoru!
Mito: Jak chces, jestli se chces o tajemstvi delit, tak nemam problem. *Usmala se.* S chakrou jsem na tom velice dobre. *Zasmala se, nechtela mu rikat. Ze jako jedina z rodiny je prokleta. Alespon tak tomu doma rikali, kdyz se hodne rozzlobila, tak se ji zmenily oci. Na to ale Yukia znala kratce.* Nemusis se o mou chakru bat
Yukio: * Usměje se a nechá se táhnout za Mito. Vůbec mu to žádným způsobem nevadí. *Dobře tak dobře. Jen jak jsi na tom z koncentrací Chakry? Ta je celkem důležitá. *Zeptá se pro jistotu Yukio a snaží se zapamatovat si cestu kudy ho Mito vede. Aby si to dobře zapamatoval. *Pokud ti to dneska půjde tak ti ukážu jedno svoje tajemství, pokud bys chtěla co ty na to?
Mito: Ah..dobre, to se hodi. *Usmala se nadsene. Chytila ho obema rukama za jednu jeho a tahla za sebou.* Pujdeme k nam, jak rikam, nasim to bude jedno, mame dost velikou zahradu. Muzes me tam neco naucit. *Dum meli nedaleko. Dost veliky i pro vice člennou rodinu.*
Yukio: Tak uděláme to takhle. Můžeme jít někam ven nebo klidně k vám to záleží na tobě a já ti vysvětlím principy několika technik, co budeš potřebovat na Geninských Zkouškách. A ty se je pak naučíš a až se uvidíme příště tak mi předvedeš, co ses už naučila. To zní fajn ne? *Yukiovi to přijde aspoň jako zajímavě strávený den. Koho by nebavilo takto mladou slečinku něco učit? Přijde mu celkem roztomilá a hlavně ta její jakási nevinnost. Ale i přes to není naivní nebo aspoň takto to Yukiovi přijde. *
Mito: Akademie je nuda, domácí učení je fajn...můžeš přijít někdy i k nám, naučíme se něco společně...i když asi ty toho víš víc než já. *Zamumlala pak. Neměla kamarády, hrála si vždy sama. Ale nikdy kvůli tomu nefňukala, nicméně příležitost udělat z Yukia svého prvního kamaráda a pozvat ho domů se jí zamlouvala.* Našim je to jedno. Jim je jedno skoro všechno, alespoň mě nenutí chodit do akademie, nicméně vidět mě s někým se něco učit by maminku potěšilo. *Vysvětlila.*
Yukio: Pokud bys někdy chtěla, mám pár knížek z Akademie, co jsem nevrátil a vracet je už asi nebudu. Nebo tě můžu, když tak naučit nějaké Ninjutsu. *Yukio se na Mito usměje a pak ho něco napadne. *Teda pokud bys chtěla ale, pokud ne tak nevadí. Já stejně nemám co dělat a doma mě nikdo nečeká, takže aspoň nebude nuda.
Mito: No, když by se tomu dalo říkat učení, tak ano...ale víš jak. Tady na to nikdo moc nevěří a všichni na to prdí, takže já taky. Ale samo, že bych někdy ráda dokázala, že tenhle klan není tak špatnej, jak se zdá. *Pousmála se.* Arigato Yukio. *Poděkovala za kompliment.*
Yukio: Z tohoto klanu? No aspoň stále do nějakého klanu patříš, ber to tak. Mimochodem máš hezké jméno. Já jsem Yukio Okumura a kdysi jsem pocházel v klanu Toku a nacházel se v hlavní větvi ale to je minulost a nyní vlastně nepatřím už do žádného klanu. Ty se učíš na Shinobiho? V tomto klanu není moc časté, aby byl někdo Shinobi ale ty mi nepřijdeš jako obyčejný člen klanu.
Mito: Loutkaři? Zajímavé....hmm...*Sledovala ho a přišla o trochu blíž, když věděla, že jí neublíží, tak nebyl důvod, aby si držela takový odstup.* Mito, jmenuji se Mito Kamatsu, jsem z toho hloupého klanu tady. *Mávla rukou, naznačila tím, že myslí tuto oblast a taky že je z klanu Sumi.* Ty jsi kdo? *Optala se trochu drze, ale přes to mile.*
Yukio: * Jak se ukáže tak ta dívka není tak úplně blbá a naivní což se mu líbí a okamžitě ho to donutí k úsměvu. Je to ovšem celkem zázrak, protože k úsměvu se poslední dobou akorát nutil. *Tak to není nic těžkého si přitáhnout kámen. Stačí na něj připevnit Chakrové vlákno. *Rozhlédne se pak kolem sebe a na jeden větší kámen připevní Chakrové vlákno a pohybem prstíku si ho zase přitáhl a chytl do ruky. *To není nic těžkého. To umí loutkáři. *Poznamená klidně Yukio a usměje se na ní. *Jak se jmenuješ?
Mito: *Viděla jeho posunku a tak s ostudou vylezla z úkrytu.* Gomen....byla jsem zvědavá. Moc lidí, co si přitáhnou šutr jen tak, se nevidí. *Pokrčila rameny a vlastně mu oznámila, proč ho sledovala.* Ublížit mi můžeš jak chceš, to je život, nezblázním se z toho. *Zasmála se.*
Yukio: * Samozřejmě si všiml, když vykoukla a tak se na to místo pozorně dívá a v momentě kdy vykoukne znovu tak ji naznačí, aby přišla k němu. V jedné ruce má stále ten kámen, ale nyní ho už nepotřebuje a tak ho v klidu jen odhodí stranou. *Pročpak mě sleduješ slečinko hm? *Zeptá se jí rovnou a očekává, že ho poslechne a přijde tedy k němu. *Sledovat jiné lidí je nebezpečné co kdybych jsem si myslel, že jsi zloděj a pokusil bych se ti ublížit?
Mito: *Rychle sklopila pohled, když se kluk otočil. Pak se vydal dál. Mito uvnitř něco říkalo, ať jde domů, ale byla zvědavá a tak pomalu sledovala toho kluka. zrovna zašel za roh a to trochu znepokojilo její mysl. Zastavila se na okraji rohu a jen malinko vykoukla zpoza něho. Uviděla, jak se kluk otočil a na něco čekal. Rychle se schovala zpátky, těžce oddychovala.* "Teď si bude mysle, že ho sleduji a že ho chci okrást nebo tak něco...dementi udlali tomuhle klanu špatné jméno, ach..."*Pomyslela si v rychlosti a ještě jednou nakoukla za roh, zda tam kluk stále je.*
Yukio: * Drží v ruce kamínek a jen si s ním pohazuje. Rozhlíží se co s ním když už si ho takto přitáhl. Jak se rozhlíží tak si všimne, že ho někdo sleduje a tak se usměje a dělá že o ni neví a pokračuje v cestě. Samozřejmě že si celou cestu háže kamínkem. *,,Hm proč mě sleduje? Že by nějaká zlodějka?“ *Pomyslí si v hlavě a zajde za roh, ale pak nepokračuje. Otočí se a čeká, zda půjde za ním nebo ne. *
Mito: *Pomalu se vydala za tím klukem.* "Už se vážně musím hodně nudit, když pronásleduju lidi..."*Pomyslela si uštěpačně. Ale v okamžik, kdy si kluk přitáhl kamínek jen tak zpozorněla a vyvalila oči.* Sugoi..*Špitla, sledovala co s kamenem dělá,zatím ho neotravovala.*
Yukio: * V moment kdy Mito seskočila ze zídky tak Yukio pohledem na okamžik o Mito zavadí. Jinak ale dál pokračuje v cestě samozřejmě, že cestou nakopne další kamínek a jak pokračuje v cestě tak si do něj kope. *,,Hm chce to nějakou inspiraci na novou loutku.“ *Řekne si v duchu Yukio a pak se na okamžik zastaví a na kámen jedním prstíkem připevní Chakrové vlákno a kámen si jedním pohybem přitáhne a chytne ho do dlaně. *Hm co z tebou mrško.
Mito: *Sledovala lidi a pohledem zakopla i o jednoho chlapce, vypadal dost podivně. Ne jako ostatní, asi to dělaly jeho od pláče usmolené tváře. Nicméně když nakopl kámen, tak dopadl kousek od ní. Miho sjela pohledem z kamene a na kluka a zpátky na kámen, něco ve stylu "děláš si srandu?" zvedla jedno obočí. Seskočila ze zídky, ani nevěděla proč.*
Yukio: * Yukio se dnes náhodně procházel po vesnici. Od doby co ho vystěhovaly z klanové části, do Zapomenuté čtvrti už uplynul tak týden. Už přestal plakat z toho šoku, kdy mu před očima zemřela matka. Oblečený je v ( odkaz » ). *Heh to je osud. Máma mrtvá a fotr Nukenin. *Cestou dost naštvaně nakopne jeden kámen. Ani neví, jak ale nějak se dostal do klanové části Sumi a ani si toho nevšiml. *
Mito: *Procházela se po klanové části, procházela uličku od uličky snažíc se najít nějakou zábavu. bohužel v tomto klanu byli samí nudní lidi a jí akorát znechutili hned po druhém setkání se sousedy. Mito se toulala každý den, celý den, do akademie moc nechodila, nepotřebovala to. Rozhodla se vyznávat jiný způsob boje, než jutsu. A vůbec, v akademii byli samí ufňukaní šikanovaní sirotci a to jí moc nebralo. Vyskočila si na jednu se zídek na okraji klanové čtvrti. Sledovala pohyb lidí v okolí.*
---: ---
Masaru: *Masaru se ráno probudil s divným pocitem. Nevěděl ale, proč. Počasí bylo hezký slunečný, nespal ani moc dlouho ani moc málo, zkrátka nevěděl co se to děje. Moc se mu tedy nechtělo, ale nakonec vylezl z postele. Převlékl se a utíkal se nasnídat. Když byl po snídani šel do knihovny doja. Čtení ho taky moc nebavilo, ale nešel tam, aby si přečetl ňákej romantickej příběh -to ho bavilo uplně ze všeho nejmíň-. Šel tam, aby se porozhlédl po nějaké nové technice, co by se mu líbila a pomohla by mu při zkouškách, které se pomalu ale jistě blíží. Po ňáké době procházení se sem a tam, stále nic nenaše. Vlastně našel trchniky co by se mu líbili, ale na ani jednu neměl dost chakry ani síly. Už se na to chtěl vykašlat, nebavilo ho totiž sledovat tam super techniky, který vypadaj jako by se mu vysmívali, protože leželi hned na vrchu a na jednu sáhl aspoň tak třikrát.* Sakra, nic pro mě tady nenajdu. *Už byl naštvanej, tak praštil pěstí do jednoho regálu a šel pryč. Než ale odešel, uslyšel, že něco spadlo na zem, chvilku se to kutálelo a pak se to zastavilo o nohu jiný skříně.* "Už zas." *Masaru se otočil a šel k té "věci". Čím blíž byl tím víc rozpoznával že to je svitek.* To bude zas ten co nepotřebuju. *Vzal ho do ruky a ani ho nerozevřel a dával ho do regálu. Jenže. Nebylo kam, všechny svitky byly na svém místě přesně tak, jak jej Masaru předtím skládal když je přehrabával. Chvilku si mislel že si z něj někdo dělá srandu* Haló! Je tu někdo! *Zavolal do prázdný knihovny. Ale bylo ticho, nikde nikdo. Vzak teda svitek, sedl si ke stolu na židly co byla kousek vedle a začal si pročítat svitek. Po chvilce se sebral a šel ven aby se mu to lépe trénovalo. Doběhl ven, zrovna když se pomalu zvedal vítr.* "To je super, apsoň to bude trochu těžší" *Pomyslel si a vrátil se domu, aby si vzal šátek přes pusu a nos. Ještě jednou si prohlídl svitek -venku to asi nezvládne- a byběhl ven. Venku se postavil proti vítru, aby měl trochu stížený podmínky. Chvilku jen pozoroval a pak začal. Poskladal pečetě. *Fuuton: Kiryuu Ranbu* a foukl před sebe. Stalo se jen to, že mu uletěl šátek z obličeje a do pusy mu hned začal lítat písek. Proto se rozběhl domu aby si vzal novej -v tom větru ho lovit nechtěl-. Po chvilce se vrátil s šátkem přes pusu a nos a o něco chytřejší, přečetl si totiž, že proud vzduchu není z jeho ust, ale že vytvoří mimo jeho tělo.* "To by mohlo být o něco lehčí, docela jsem se předcenil." *Postavil se tedy zas proti větru a začal uplně jinak než předtím. Naráz se soustředil na místo o velikosti přibližně 0,5x0,5m vedle něj, kde chtěl proud vytvořit a na dráhu asi 4 metry před něj, kde chtěl vyrušit vítr tím svím. Na nic moc nečekal a hned složil pečetě.* Fuuton: Kiryuu Ranbu *Řekl a čekal co se bude dít. Čekal a čekal a nic. Až po chvilce se vedle něj vytvořil malej proud vhduchu, kterej vypadal spíš jako malinkatý tornádo. Pak vyskočilo ze země a zmizelo.* "Takovejt trapas, ještě že mě nikdo nesleduje." *Zkouší to teda znova a znova, a pořád ne a ne to být tak jak by si to on představoval. Zkouší to znova, ale víc se soustředí, zas pracuje s chakrou jak nejlépe mu to jde. V hlavě si přrdstavuje, jak proud vzducu ze země vedle vyletí a letí přímo rovně od Masara. Dělá mu uličku ve větru, který fouká přímo proti němu. Snaží se vzduch ještě víc ovládat, a tak ho roztáhne a dělá širší uliču.* Fuuton: Kiryuu Ranbu *Řekne, a to co si do teďka představoval, se opravdu stalo. Vítr v určité časti se uklidnil, ale kolem pořád rádil. Masaru vstoupil do uličky a byl tam a o moc lepší vzduch. Teš chtěl tu uličku rozšířit aby s mohl procházet. Proud vzduchu odrážel vítr aby nefoukal tam, kam nechce Masaru aby foukal. Nakonec to všechno zrušil a vítr foukal zas všude. Počkal hodku, než se vítr uklidní. Když už nefoukalo, Masaru vyběhl ven a zkusil to znova, teď ale naopak, aby vítr foukal.* Fuuton: Kiryuu Ranbu *Chvilku se nic nedělo a Masaru už byl zas trochu zklamanej. Pak se ale stalo to, co se stát mělo. Proud vzduchu vyletěl před Masara a tam udělal takovej bordel. V tom kousku byl silnější, než co před chvilkou fokalo. Masaru byl na svou práci hrdý a měl hned lepší pocit.*
---: ---
Masaru: *Jednoho dne se Masaru probudil dřív. Ráno bylo hezké počasí, svítilo sluníčko, květiny a listy stromů váli v příjemném, slabém větru. Už od rána měl Masaru, ačkoliv se probudil dřív než kdy jindy, velmi dobrou náladu. Když vstal zašel se do koupelny umejt a převléknout se. Sešel z patra dolu a na stole viděl obálku. Nevěděl o co de, nikdo mu nic neřekl, tak to nechal být, a šel si ven zatrénovat. Zkusil si zaházet shurikeny za roh odrážením od druhých. Když dotrénoval sebral si všechny shurikeny a šel se na 2 hoďky projít po vesnici. Když se vrátil udělal si něco k snědku a všiml si, že obálka pořád leží na stolu, ale je přez ní položenej ještě jeden papír, na kterém stojí -Masaru-. Posunul papír z obálky a tu následně otevřel. Vytáhl z ní další papír, na kterém bylo napsáno -Zajdi odpoledne do knihovny, čekaj na tebe, potřebujou pomoct a třeba si i něco málo vyděláš-. Pousmál se* "To by šlo, udělám něco prospěšnýho, ty peníze bude jen bonus navíc." *Dojedli si teda svoje jídlo co si připravil, ještě si trošku odpočinul. Pak se obul, vzal si mikinu a odešel do knihovny. Šel pomalu po vesnici a přemýšlel, co asi budou potřebovat.* "Nejspíš jen přerovnat pár knížek, nebo přepočítat knihy co neprodali? Kdo ví." *Povídal si sám pro sebe. Když se pomalu blížil ke knihovně, už se trochu ztmívalo. Vešel dovnitř, šel rovnou na pokladnu k pokladnici. Ta akorát koukala do učetní knihy, tak Masaru nechtěl rušit a počkal. Po chvilce si ho knihovnice všimla. Zavřela knihu, naklonila se přes pult k němu a pověděla :Copak bys potřeboval chlapče?: *Masaru zvedl oči ke knihovnici a řekl a odpověděl* Vlastně ani nevím, jsem Masaru, měl sem přijít, prý tady pro mě bude ňáká práce, tak jsem přišel.* :Masaru...Masa...: Zamyslela se knihovnice. :Jo Masaru! Už sem tě čekala, pojď za mnou.: Zavřela knihu, zvedla se ze židle a obešla pult. Vzala Masara za ruku a šli dál do knihovny. Postavili se před jednu uličku a knihovnice zas začala povídat. :Chtěla bych tě porposit, jestli bys mi nesrovnal knihy tady od tý uličky, až do konce.: -byly to 4 uličky. Večer nejspíš někdo nezavřel pořádně okno a silnej vítr v noci rozház knihy po knihovně-. Masaru si je prohlédl a souhlasil.* Moc rád vám pomužu s uklidem. *Usmál se, pustil knihovnici za ruku a rozběhl se do první uličky s názvem -POHÁDKY- Knihovnice se otočila, docela zvláštně se usmála a odešla zpět za pult. Masaru si usměvu vůbec nevšiml, když knihovnice odcházela, on už byl ohnutej a sbíral první knihy ze země. Skládal je zpátky do poliček, chtěl aby to ňák vypadalo. Skládal je podle abecedy i podle velikosti. Pozastavil se u nemála pohádek, a kousek si z nich vždycky přečetl, aby se aspoň zrochu zabavil u tý práce. Né že by ho to nebavilo, ale je to nuda, musel si to ňák zpestřit. Po hoďce práce, se mu povedlo uklidit celou pohádkovou uličku. Šel si do automatu dát horkou čokoládu, a odpočinout si a šel pokračovat. -HORORY- další ulička.* Tohle zmáknu rychle. *Horory totiž Masaru neměl rád. Nedalo mu to ale a pár stránek jedný knihy si přečetl. Moc se mu to nelíbilo, proto toho nepřečetl moc a vrátil to zpátky. Srovnával uplně stejně jako předtím. Podle velikosti i podle abecedy. Potom, když se zvedal s jesnou knihou, narovnal se a naproti němu se objevil plakát s vrahem z hororu z knížky, kterou četl. Tak se vylekal, až spadl na zem. To pro něj ale dobrá zpráva. Uviděl na zemi pod regálem zakutálej svitek.Natáhl se pro něj a vytáhl ho, byl převázaný provázkem, aby se nerozmotal. Přemýšlel co dělat. Rozhlédl se kolem a když viděl, že se nikdo nedívá, strčil si svitek do kapsy. Dělal jako že se nic nestalo a pokračoval v úklidu. Ješte jednou se uplně stejně polekal toho plakátu, tak byl moc rád, když to dodělal. Posadil se ke stolu, že si odpočine na chvilku. Rozhlédl se kolem sebe aby se ujistil, že kolem nikdo není a vytáhl na stůl svitek. V tu chvíli se u něj objevila knihovnice. :Tohleto si vezmu, děkuji chlapče.: Řekla, vzala si svitek a zas se tak zvláštně usmála -jako předtím-. Masaru si tedy řekl že nemusí odpočívat a šel do práce.* "Já blbej, měl sem s tim počkat až domu." *Vyčítal si, když se vracel do třetí uličky. -HISTORIE-* "Tak tohle bude nuda." *Řekl si, ale udělat to musel. V týhle sekci bylo i dost potrhaných knížek, ty srovnával stranou od zbytku, a pak na ně upozorní knihovnici. Jen tak ze zvědavosti otevřel jednu knihu, kterou právě zvedl ze země a trochu v ní zalistoval.* "Nic zajímavého.'' *Říkal si v hlavě, knihu zas zavřel a srovnal na patřičné místo. Poté, když vzal další knížku z regálu, aby ji položil tam, kam on sám chtěl, zkutálel se na zem svitek, který byl za onou knihou schovanou. V tu chvíli se knihovnice podívala směrem kde byl Masaru, a zas se tak divně usmála. To ale Masaru za žádných okolností nemohli vidět. Tehnle svitek byl uplně jiný než ten předtím. Byl tmavě modrý a nebyl vůbec ovázaný, takže když dopadl na zem, trochu se odmotal. Kus textu, který Masaru viděl ale nedokázal ani přečíst, prostě toho neviděl moc, tak ho jen rychle smotal a strčil do kapsy.* "Až budu doma, nebo ho zas sebere!" *Řekl si pro sebe, narovnal se a s pohledem, jako by se nic nestalo, pracoval v klidu dál. Když už měl i tuhle sekci hotovou, protáhl se a koukl ven z okna. Byla už tma, ale Masaru se zdály být už dost utahaný. Knihovna už měla zavřeno, zůstal tam jen on a knihovnice, která na něj dávala pozor.* No nic, nebudu se zdržovat ať už to mám hotoví a mužu jít spát. *Když to dořekl, znovu se dal do práce. -ROMÁNY- Do tohohle se mu chtělo ze všeho nejmíň. Tu historii tak ňák zvládl, ale tohle ho fakticky nebaví.* "Nejradši bych se na to vykašlal!" *Huhňal si pod vousy. Nakonec se ale překecal, a pustil se do toho. Na ty knihy skoro ani nekoukal, neprohlížel si ani obrázky, jak to dělal aspoň u ňákých knih předtím. Chtěl to mít rychle hotoví, už jen kvůli tomu, aby se mohl jít pořádně vyspat. I když se tomu blbě věří, přece jen se mu přebal jedný knihy tak zalíbil. Nedalo mu tk a musel ji otevřít. Nalistoval ňákou stránku a začal si číst. Kniha ho tak zaujala, že prostě četl ani si nevšiml, že už je další den.* Sakra, četl sem to celou noc?! Co se to se mnou děje... *Pověděl s nechápavim výrazem a knihu uklidil na svoje nové místo v regálu. Rycle posbíral i zbylích pár knih a srovnal je do regálu kam od teďka patřej.* Konečně hotovo! *zvolal a pořádně se protáhl, protože celou noc byl schoulenej a četl tu knihu. Při protahování mu málem vypadl z kapsy svitek, proto schválně spadl, aby mu tím zabránil. Postavil se a díval se na svojí dobře odvedenou práci.* Líp by to nikdo nezvládl, ještě že si na to zavolali mě. *Řekl a s usměvem šel za knihovnicí.* Hotovo *Řekl a koukal na ni. :Ty si šikovnej, moc ti děkuji, já bych to uklízela ješte zejtra. Tak tady si vem pár těchle drobných.: Řekla a zas se divně usmála. Masaru si je vzal, strčil do kapsy -do jiné než ve které měl ukradený svitek-.* Nashledanou! *Zavolal když byl mezi dveřma, pak zamával a s usměvem odešel domu. Domu mu to netrvalo moc dlouho, protože byl unavený, tak šel o něco rychleji, aby se mohl dřív vyspat. Když došel domu, zamkl se v pokoji. Svitk si schoval pod polštář, převlékl se a hned usnul. Prospal celý den a celou noc. Ráno dalšího dne se probudil.* To sem se ale krásne prospal. *Zívl si a protáhl se. Převlékl se, vzal si svitek, položil ho na stůl, spolu s dalším, čistým svytkem a štětcem s ingoustem, a posadil se. Chvilku na něj jen koukal a přemýšlel nad tím, jestli ho nepujde vrátit, přece jen, to co dělá je špatné.* "Přečtu si co tam je napsané a pak ho nenápadně donesu zpátky do knihovny a schovám ho tam, jako že se jim zakutálel." *Tak se po dlouhé době rozhodl. A tak vzak svitek do rukou a pomalu ho začal rozmotávat. -KUMENJU- byl nadpis uplně na horní hraně svitku.* "Zní to docela zajímavě." *Pomyslel si a pokračoval ve čtení a psal si do druhého svitku všechno, co mu přišlo duležité. Takže opsal vlastně vlastně všechno. -Schopnost, která umožňuje vyvolávat tvory z jiné dimenze. Celkem 9 tvorů. Říká se jim i 9 Maskovaných zvířat. Nosí podivné masky místo obličeje. Jakmile obrdrží smrtelné zranění, změní se v lišku a zmizí. Základ všeho je "brána" KUMEN SOWAKA-* "To je jako základ asi vsechno?" *Moc nechápal, přišlo mu to, jako že toho je docela málo. Rozbaloval svitek dál, a viděl víc. Uviděl obrázky všech 9 tvorů a jejich příslušný znak a popis všeho co dovedou. Opsal si uplně všechny jména. -Genbu, Kinja, Suzaku, Byakko, Seiryū, Tennyo, Shinigami, Hokuto Sennin a Nanto Sennin. Ke každýmu si napsal i jeho znak v kruhu a pozici kruhu, ze které vyletí, popis vzhledu a schopností. Nakonec si nakreslil i jejich vzhled. Ikdyž, na poprví mu to docela nevyšlo, tak to kreslil víckrát, dokavaď to aspoň trochu nevypadalo jako originál. Tohle všechno mu zabralo celý dopoledne. Ale chtěl to mít napsaný pořádně všechno, aby už nic sepisovat nemusel, tak si nechal záležet. Po obědě si ještě trošku odpočinul, z toho psaní ho dost bolela ruka. Ještě než to zabalil, rozmotal celý ten svitek, aby se ujisit, že na nic nezapoměl. Ještě že tak udělal. Na konci toho svitku bylo lehkým písmem napsáno -Né každý má právo povolat těchto 9 tvorů. Sami si vybíraj, koho budou poslouchat a koho ne. Nikdo neví podle čeho si tě vyberou.- Docela se zarazil.* "Co když sem to sepisoval všechno zbytečně?! Sakra!" *Pomyslel si trochu uraženě. Potom smotal originální svitek a posunul ho dozadu, až na kraj stolu. Poté si přisunul svojí "kopii" a začal studovat. Všechno si to pořádně přečet, minimálně 3x. Myslel si, že už mu to stačí, tak smotal i svitek se svou kopií a vzal si hromádku čistých papírů, slabounkej štětec s ingoustem. Začal si kreslit "bránu" do jiné dimenze. Ze začátku mu to moc nešlo, občas se musel kouknout do svitku, a trošku si vzpomenout. Když to kreslil už po čtvrté, zvládl to celý z hlavy. Nepotřeboval se koukat do svitku. Nakonec to zvládl i po slepu, se všema obloučkama jak podle originálu, všechny znaky trefil jak z fotografie...Byl na sebe pyšný. Už se ztmívalo, zabralo mu to celej den, ale bylo mu to tak ňák jedno, stejně neměl co na práci, tak se aspoň naučí něco nového. Pořád si vymýšlel různé záludnosti, jak by se mohl procvičit v kreslení té "brány". Protože byl pravák, tak to zkoušel i levou rukou, za zády, vzhůru nohama na stropě, zkoušel i zadržet dech, dokavaď to nenakreslí. To ale nezvládl a musel se u toho 3x nadechnout. Jak tak kreslil usnul, najednou mu hlava vyčerpáním padla na stůl a usnul. Další den se probudil až když mu mlátili na dveře že už je oběd. Když se naobědval, zas se zamkl v pokoji a aniž by se podíval jak, začal zas kreslit. Nakreslit se mu to povedlo na výbornou, pokaždé když to zkoušel. U každého tvora bylo i napsáno, jak náročné je ho přivolat a následně i ovládat.* Hm.. Genbu.. Toho bych mohl teď zvládnout. *Řekl sebejistě, věřil že se mu to povede.* Docela zvláštní želva, ale určitě se mi bude hodit při ChZ. A vlastně i dál v životě. *Pokračoval a měl na tváři docela zvláštní usměv. Poté sebral svůj opsaný svitek, štětec s inkoustem a vyběhl z pokoje. Zamkl za sebou, aby se tam nikdo nedostal a utíkal do arény v suně. Přece jen je tam víc místa na trénink kumenju. Když už byl v půlce cesty a běžel kolem knihovny vzpoměl si, že mohk vzít ten originální svitek a vrátit ho.* "Mni nic, tak se sem pak projdu znova." *Pomyslel si a přidal do běhu. Když doběhl do arény, chvilku se potřeboval oddychnout. Pak se zvedl, rozložil na zemi svitek a ještě jednou si všechno pořádně přečetl.* "Tak jak by to mohlo fungovat?" *Ptal se sám pro sebe, protože nikde nebylo napsaný, co přesně má dělat. Nikde nebylo vysvětlený, jak se to má člověk naučit. Možná kdyby si o tom přečetl v ňáký knize. Zkusil nejprv na zem nakreslit celou tu "bránu". Do každýho kolečka, nakreslil příslušnej znak a soustředil se ale jen na to první. Na to, ze kterýho měl vyletět Genbu. Zkoušel zpoustu věcí. Pokapat vlastní krví příslušnej znak. Pak přiložit prst s kapkou krve na okraj celý brány. Chakrou zatlačit na znak. Zkoušel to asi 3 hodiny, ale nic z toho nefungovalo. Sednul si na zem a opřel se o zeď, aby trošku zapřemýšlel. Představoval si celou "bránu" a jak z ní vychází Genba. V tu chvíli cítil jakýsi divný výkyvy chakry. Šíleně se usmál* "Takhle by to šlo." *Pomyslel si s radostí a vyskočil. Postavil se a složil pečeť. Potom zavřel oči a představil si jak se za ním pomalu vytváří celá "brána". Jak se pomalu vykresluje každej kruh a do každýho kruhu se vypisuje příslušny znak. Pracuje se svoji chakrou jak nejlíp mu to jde. Opravdu se snaží a i mu to dost jde. Čím víc měl v mysli dokreslenou bránu, tím víc pohybů cítil se svoji chakrou a byl více vyčerpaný. Jakmile měl v mysli celou "bránu" nakreslenou, představoval si, jak ze znaku prvního kruhu se objevuje a vychází Genbu. V tu chvíli ucízil obrovský pokles chakry a byl vyčrpaný. A opravdu. Všechno co si Masaru představoval, se dělo za ním. Za ním se ve vzduchu pomalu začaly rýsovat všechny kruhy, pdopojené jak mají být. Aréna se trochu zachvěla, když se všechny kruhy spojili. Po mírném otřesu, který netrval nijak dlouho z prvního kruhu vyletěl Genbu. Stál zády k Masaruovi. Byl o dost větší než normální želva. Byl vysoký asi jako Masaru, možná o kousek větší. Místo krunýře měl obří šupiny, který už na pohled vypadali dost ostře a mával s nimi -zvedal je nahoru a dolu...Asi předváděl co dokáže. Potom se otočil a stáli čelem k sobě. Genbu vypadal docela zvláštně, jinak než na obrázku, ale stejně s mu líbil. Už jenom kvuli jeho velikosti. Byl na svůj výkon pišný. Udělal krok blíž a natáhnul ruku, aby si ho mohl pohladit. Na dotek byl dost příjemný. Rukou do něj vypustil trochu chakry aby Genbu zmizel. A opravdu se tak stalo.* "Sem dobrej!" *Pochválil se Masaru sám a sedl si na zem. Na chvilku si musel odpočinout. Asi po hoďce, když už se stmívalo, sbalil si všechny věci a šel domu. Dorazil akorát když už byla tma.* "Tak tam skočím zítra." *Řekl a zasel do sprchy. Pak se převlékl a šel spát. Ráno se oblékl a šel vrátit do knihovny uzmutý svitek. Strčil ho pod regál, jako že nic. Když procházel ven z knihovny kolem pokladny, knihovnice se na něj zas zvláštně usmála. Masaru si toho všiml a asi věděl proč.* "Použiji to až v největší nouzi. Dřív ne." *Řekl si pro sebe. Pak pomalu odešel z knihovny.. Byl na sebe hodně pyšný.*
Masaru: *Konečně víkend. Masarovo nejoblíbenější část týdne. Jenomže, bylo zataženo a vypadalo to, že každou chvíli začne lejt jak z konve. Když se probudil, už nemohl vůbec usnout. Doma nikdo nebyl, a tak přemýšlel co bude dělat. Chodil sem tam po baráku a hledal ňákou zábavu. Jak se tak procházel, lehce drcnul do poličky, ze který pak na zem vypadl svitek. Když se dokutálel trochu se rozmotal. Masaru nejdřív nechtěl, ale touha po vědění byla silnější.* Hikarakuyou: Hana Shuriken. *Rozmotal svitek dál a zjistil, že to je ňáká klanová technika, kterou když bude umět, určitě s ní vytře všem zrak. Zabalil zss svitek a utíkal ven. Ve vzduchu byl cítit déšť a bouřka. Nejprve si sedl pod strom, rozbalil svitek a pročítal ho. Když už to měl celý pročtený, sbalil ho, vstal a do stromu kunaiem připíchl terč. Poodstoupil kus od stromu, a začal přemýšlet jak na to. Pak začal soustředit chakru, poskládal pečetě a zavolal.* Hikarakuyou: Hana Shuriken. *Ňákou dobu se nic nedělo, po chvilce se na zemi kolem něj zachvěli květiny, ale vít nefoukal.* Tak by to mohlo být správně. *Řekl a zkusil to znovu. Zas se kytky zachvěli ale teď se i utrhl lístek z květu, vyletěl kousek nad kytku a spadl pak nazem. Masaru dostal nápad, otrhal pár květů a položil si je před sebe na zem.* "Teď zjistim jak na to, a nebudu k tomu potřebovat snad tolik chakry." *Řekl si a doufal, že má pravdu. Poskládal pečetě* Hikarakuyou: Hana Shuriken. *Stalo se přesně to, co očekával že se stane. Květiny před ním vzlétly do urovně jeho hlavy* HÁ! *Zavolal a kytky se rozletěli přímo proti terči. Uletěli ale sotva metr a pomalu se snesli na zem.* Tak takhle to asi nepujde. *Řekl a vzal ty kytky znova, znova je položil před sebe a udělal uplně to samý jako předtím. Zas se květiny vznesli, tentokrát bylo i vydět, že jsou pevnější než předtím.* "Teď by to mohlo vyjít!" *Květinový shutikeny se rozletí přímo proti terči, bohužel se ani jede nezabodl do středu.* "Je to o moc těžší než normálním shurikenem." *Zkusil to takhle mockrát, dokavaď aspoň jeden nezaletěl přesně do středu terče. Když se tak povedlo, už žádný kytky netrhal a zkoušel to normálně. Dalo mu chvíli zabrat, než se mu povedlo odtrhnout květ od stonku, když se to ale povedlo, trefit se do terče už bylo jednoduchý. Už to chtěl zabalit, když v tom začlo pršet.* Další výzva, skusim to ješte za deště. *Zabodl si zpátky terč a poodstoupil. Květiny byly díky dešti těžší, takže odtrhnout je bylo těžší. Né ale tak těžký jako posílat je po jedné linii rovně do terče. Zkoušel to dlouho, a nakonec se to povedlo. Ještě zkusil vylést na budovu a skočit z ní dolu. Za letu to taky zkusil a povedlo se to přesně tak, jak chtěl.* Řekl bych, že to stačí. *Zbalil terč a běžel se domu zahřát.*
Masaru: *Bylo mračný odpoledne, vypadalo to na déšť. Masaru šel z akademie domu pomalu, s rukama v kapsách a užíval si vůni vzduchu před deštěm. Jak se tak coural, pořád myslel na techniku, kterou sensei dneska ukazoval. Doufal že i tuhle zvládne. Tentokrát neusnul a dával pozor když sensei ukazoval a vysvětloval jak na to. Technika se jmenovala "Kawarimi no jutsu"* "Chtěl po mě, abych ho zasáhl kunaiem, tak sem vzal kunai a hodil sem ho po něm. Ale ten kunai se zasekl do židle. Když se objevil, hodil sem po něm i shuriken, a i ten se zabodl do židle, a sensei stál zas na puvodnim místě." *Chvilku přemýšlel, jak by si tu techniku mohl procvičit. Jde za starším ninjou, kterej se připravoval na zkoušky, jmenoval se Kira.* Ahoj, vím že se připtavuješ zkoušky, mohl bys mi pomoct s jednou technikou? Kawarimi no jutsu.* Moc rád ti pomůžu, aspoň zas přijdu na jiný myšlenky. *Řekne s usměvem a zaboří Masaruovi ruku do vlasů.* Tak jdem na to! *Oba vyšli ven, stoupli si asi 5 metrů naproti sobě. Masaru vzal kunai a hodil ho po Kirovi. Místo něj tam najednou spadl k zemi kus kmene a Kira se objevil za Masaruem a podkopl mu nohy. Masaru se zvedl a šel si sebrat zaseknutej kunaj.* Musíš se soustředit na předmět, který je kousek vedle tebe, a těsně před tím, než se tě něco dotkne a ublíží ti to. *Kira si vytáhl shuriken a hned ho hodil po Masarovi, ten nestihl nic udělat a už byl smířenej s tim, že tu asi zemře, ale snažil se něco málo skusit. Soustředil tedy svoji chakru na kmen, se kterým se před chvílí vymněnil Kira. Než se shuriken zabodl do Masara, Kira škubnul drátkem a shuriken si přitáhl zpátky. Ješte chvilku se nic nedělo a pak se Masarovi povedl obláček dýmu, jako při kawarimi. Kirovi stuhl obličej.* "Sice pozdě, ale nemohl to zvládnout tak rychle!" *Ještě než to dopověděl, začal se strašlivě smát. Kouř opadl a Masaru stál pořád na tom samém místě. Jak se Kira smál, ohnul se k zemi pro kus klacku, vyřezal mu špičku a hodil ho jako kunai po Masarovi. Ten nestihl pořádně nic postřehnout a tak jen uskočil. Na místě kam dopadl, se objevil i Kira a jakmile Masaru dopadl, dostal pohlavek.* Máš trénovat kawarimi, né uhýbání, teď ten dřevěnej kunai dones. *Masaru poslechl a kunai donesl, dal ho Kirovi a ten ho zas po něm zpátky hodil. Tentokrát nebyl na drátku, protože byl dřevěnej. Masaru se chvilku soustředil, ale nepovedlo se mu to a dostal přímej zásah do levý ruky. Mezitím si Kira vyřezal další kunai, kterej už letěl na Masara. Ten ho trefil do břicha, ale hned po tom, se vyměnil s kusem klády.* Dobře, ale musíš trochu dřív! *Zavolal Kira a hodil další kunai. Takhle dostal dalších 5 zásahů a pokaždý se zrychlil o kousek. Po těchto 5 zásazích vzak Kira pravej kunai a hodil ho po svém učedníkovi. Chvíli na něj jen koukal a tak trochu si přál aby i ten byl na drátku, jenže nebyl. Masaru už neměl moc času a tak se snažil ze všech sil. PUF! Ozvalo se a místo do Masara se kunai zabodl do kusu kmene.* Dobrá práce. *Chválil Kira utahanýho Masara.* Je na čase si trochu odpočinout, měj se hezky. Jakmile to dopověděl byl pryč. Masaru chvilku koukal na kunai zabodnutej v kmeni a usmíval se. Poté ho uvolnil z kmene, vzal si i jeden dřevěný kunaj, který Kira vyřezal, a odešel si domu odpočinout.*
Masaru: *Masaru se klidnou a pomalou chůzí procházel po okolí, měl ruce v kapsách a prohlížel si oblohu.* “Jaký by to asi bylo umět lítat?“ *Zamyslel se a zívl si. Byl docela unavený, a tak zíval často, ale nezapomněl na slušné vychování a vždycky si stihl dát ruku před pusu. Při jednom tom zívnutí mu před očima přeběhla vzpomínka na akademii jak sensei povídá.* “Zítra až přijdete my ukážete, jak ste si doma natrénovali tuhle techniku.“ *V očích měl strach a tak utíkal, aby si tu techniku aspoň trochu natrénoval. Když doběhl, lehl si na zem a odpočinul si chvilku.* “Tohle je určitě novej rekord.“ *Pomyslel si, a zvedl se ze země.* “Tak, a co to bylo sakra za techniku?“ *Mlátil se do hlavy, aby si vzpomněl, co za techniku je to sensei učil. Najednou mu před očima přeběhla krátká vzpomínka. Kde sensei stojí na stropě, hlavou dolu a povídal žákům.* “Soustředit….Množství….Chodidla….Jít….“ To je sakra všechno?! Na víc si nevzpomenu?! Zatraceně se mnou! Ale, snad by mi tohle mohlo stačit. *Pomalu došel k baráku a prohlídl si stěnu, proti které se postavil. Pousmál se a začal Shromažďovat chakru do chodidel.* Přece to nemůže být tak těžký. *Pověděl a jednu noho položil na stěnu. Cítil v té noze něco zvláštního. Poté se pořádně odrazil druhou nohou a dal ji před první, jako by chtěl udělat krok v před. Hned na to mu ale podklouzla noha a Masaru spadl přímo hlavou na zem. Chvilku nehybně ležel, před očima měl černo. Poté si rukama promnul oči.* Nakonec to budě těžší, než sem si myslel. *Povídal když se zvedal a hladil si rukou bouli na hlavě. Postavil se proti zdi a začal znovu soustředit chakru do chodidel.* “Teď to zkusím líp.“ *A jakmile byl připraven odrazil se a snožmo chtěl skočit na stěnu. Ještě ale nevěděl že to byla nejhorší věc v jeho životě. Ještě než nohama doletěl na stěnu spadl na zem. Tentokrát spadl na záda, hlavu se snažil udržet ve vzduchu, aby neměl další bouli. Chvilku se nemohl pořádně nadechnout, ale po chvilce byl v pořádku, stál na nohou a zas se snažil nashromáždit chakru do chodidel.* “Tentokrát to zkusím pomalu.“ *Položil jedno chodidlo ke stěně a chvilku ho tam přidržel, po chvilce pomalu i druhý, hned vedle prvního chodidla. Trošku zavrávoral ale zůstal na stěně.* Mám to! *Zavolal a udělal pomalu dalších pár kroků. Když byl v půlce stěny, noha mu uklouzla a Masaru letěl k zemi. Byl ale dostatečně vysoko, tak se snažil otočit, aby dopadl na obě nohy. Usmál se a trochu poodstoupil od budovy.* “Teď s rozeběhem.“ *A nahromadil chakru do nohou. Chvilku mu to trvalo a pak se rozeběhl proti zdi. Kousek před stěnou vyskočil a položil na zeď chodidlo, hned druhý a znova a doběhl až na vrchol budovy. Tam se chvilku rozhlížel a pak pomalu slezl po budově zas dolu na zem.* “Zítra jim vytřu zrak!“ *Vychloubal se sám sobě, a pomalu odešel domu se vyspat.*
Masaru: *Masaru se klidnou a pomalou chůzí procházel po okolí, měl ruce v kapsách a prohlížel si oblohu.* “Jaký by to asi bylo umět lítat?“ *Zamyslel se a zívl si. Byl docela unavený, a tak zíval často, ale nezapomněl na slušné vychování a vždycky si stihl dát ruku před pusu. Při jednom tom zívnutí mu před očima přeběhla vzpomínka na akademii jak sensei povídá.* “Zítra až přijdete my ukážete, jak ste si doma natrénovali tuhle techniku.“ *V očích měl strach a tak utíkal, aby si tu techniku aspoň trochu natrénoval. Když doběhl, lehl si na zem a odpočinul si chvilku.* “Tohle je určitě novej rekord.“ *Pomyslel si, a zvedl se ze země.* “Tak, a co to bylo sakra za techniku?“ *Mlátil se do hlavy, aby si vzpomněl, co za techniku je to sensei učil. Najednou mu před očima přeběhla krátká vzpomínka. Kde sensei stojí na stropě, hlavou dolu a povídal žákům.* “Soustředit….Množství….Chodidla….Jít….“ To je sakra všechno?! Na víc si nevzpomenu?! Zatraceně se mnou! Ale, snad by mi tohle mohlo stačit. *Pomalu došel k baráku a prohlídl si stěnu, proti které se postavil. Pousmál se a začal Shromažďovat chakru do chodidel.* Přece to nemůže být tak těžký. *Pověděl a jednu noho položil na stěnu. Cítil v té noze něco zvláštního. Poté se pořádně odrazil druhou nohou a dal ji před první, jako by chtěl udělat krok v před. Hned na to mu ale podklouzla noha a Masaru spadl přímo hlavou na zem. Chvilku nehybně ležel, před očima měl černo. Poté si rukama promnul oči.* Nakonec to budě těžší, než sem si myslel. *Povídal když se zvedal a hladil si rukou bouli na hlavě. Postavil se proti zdi a začal znovu soustředit chakru do chodidel.* “Teď to zkusím líp.“ *A jakmile byl připraven odrazil se a snožmo chtěl skočit na stěnu. Ještě ale nevěděl že to byla nejhorší věc v jeho životě. Ještě než nohama doletěl na stěnu spadl na zem. Tentokrát spadl na záda, hlavu se snažil udržet ve vzduchu, aby neměl další bouli. Chvilku se nemohl pořádně nadechnout, ale po chvilce byl v pořádku, stál na nohou a zas se snažil nashromáždit chakru do chodidel.* “Tentokrát to zkusím pomalu.“ *Položil jedno chodidlo ke stěně a chvilku ho tam přidržel, po chvilce pomalu i druhý, hned vedle prvního chodidla. Trošku zavrávoral ale zůstal na stěně.* Mám to! *Zavolal a udělal pomalu dalších pár kroků. Když byl v půlce stěny, noha mu uklouzla a Masaru letěl k zemi. Byl ale dostatečně vysoko, tak se snažil otočit, aby dopadl na obě nohy. Usmál se a trochu poodstoupil od budovy.* “Teď s rozeběhem.“ *A nahromadil chakru do nohou. Chvilku mu to trvalo a pak se rozeběhl proti zdi. Kousek před stěnou vyskočil a položil na zeď chodidlo, hned druhý a znova a doběhl až na vrchol budovy. Tam se chvilku rozhlížel a pak pomalu slezl po budově zas dolu na zem.* “Zítra jim vytřu zrak!“ *Vychloubal se sám sobě, a pomalu odešel domu se vyspat.*
---: ---
Masaru: *Když se Masaru probudil, bylo krásné dopoledne. Slunce mu svítilo do očí skrz roztažené žaluzie. Už byl doma sám, všichni byli buď na misi nebo se na misi teprv připravovali. Protáhl se a sedl si na kraj postele.* "Já bych spal, ale nemužu celej den jen prospat, stačí že to dělám na akademii." *Pomyslel si a pousmál se. Vstal z postele a převlékl se. Pomalim krokem sešel z patra dolu do kuchyně aby do sebe dostal něco k snědku. Po pozdější snídani se obul a vyrazil ven na zahradu.* "Pokud si vzpomínám dobře, naposled nás sensei učil Kage bunshin, ale nedával sem moc pozor, už sem skoro usínal, měl bych to trochu procvičit, aby se sensei moc nezlobil." *Pomyslel si cestou. Venku se ještě jednou protáhl, zívl si a připravil se. Položil si pečeť a začal koncentrovat chakru. Vzpoměl si, co povídal sensei,* "Když chcete udělat perfektní klon, musíte do něj vložit přesně polovinu vaší chakry, aby ste měli stejné množství." * pousmál se a zvolal.* Kage bunshin no jutsu! *Chvilku s nic nedělo, potom se ozval menší výbuch a vedle Masarua se objevil obláček dýmu. Když kouř zmizel, domapdlo na zem jen oblečení, který má i Masaru na sobě. Masaru se smutně koukal vedle sebe.* "Musim znova!" *Povzbudil se, a začal to zkoušet zas.* "Ještě trošku!" *Povzbuzoval se.* "Teď!" Kage bunshin no jutsu! *Tentokrát se objěvil kouř hned, když ale opadl, vedle Masarua byl gumový balónek, který vypadal jak nepovedený experiment Masarua a jen tak se chvilku kýval do větru, pak spadl na zem a zmizel. Naštvaně si sedl na zem a přemýšlel, jak by to mohl zdokonalit. Po chvilce vyskočil opět na nohy a začal znova. V hlavě se mu přehrávali vzpomínky na akademii a senseie který správně ukazuje jak na to, ale to Masaru neviděl celý, protože usnul.* "Zatracenej já!" * Ušklýbl si a zařval* Kage bunshin no jutsu! *Téměř hned vedle něj vybuch obláčel dýmu. Masaru už v domění že to vyjde měl usměv na tváři, ale zase nic. Na zemi ležel Masaru s vystrčenym zadkem do vzduchu a hned zas zmyzel. To už mu ale došla trpělivost.* "Teď to určitě musí vyjít!" *Řekl si a dal si facku. Postavil se a začal. Před očima mu probýhali vzpomínky na senseie, ale zas po chvilce zhasli, protože Masaru usnul.* "Sakra práce se mnou!" *Ješte chvilku počkal a zařval.* Kage bunshin no jutsu! "Teď to vyjde!" *Po opadnutí kouře stál vedle Masarua nádhernej druhej Masaru. Chvilku si myslel že si z něj někdo dělá srandu a postavil před něj zrdcadlo, když se ale Masaru hýbal, a jeho klon ne, zaradoval se, že to konečně zvládl. S klonem si plácl a hned potom ho nechal Masaru zmizet. Ještě jednou si vyskočil do vzduchu.* "Sakra už je tma, tolik času mi trvalo to zvládnout. Mno ale naštěstí je čas jít spát." *Pomyslel si a s usměvem odešel domu, lehnout si.*
Doreiku: --:--
Doreiku: *Doreiku se objevil na poušti.* "Co tady dělám, kde jsem se tu vzal?Je to sen nebo skutečnost? Poslední co si pamatuju je nádherný pocit z toho jak jsem zabil člověka a pak už nic." *Najednou uviděl velkého vousatého chlápka se sekerou.* "Co to má znamenat? Kdo to je? Bude chtít bojovat? No jestli jo tak ho bez milosti zavraždím." Kdo jsi? *Jen co to Doreiku dořekl tak se chlápek rozeběhl, napřáhl sekeru, namířil jí Doreikovi na hlavu. Doreiku rychle vyskočil vzal si z kapsy svůj svitek, rozevřel jej a pomocí Kuchiyose Tobidougu vyvolal dvě katany.* Tak jo já jsem připravenej stebou bojovat, ale musim tě varovat jestli budeme bojovat tak tě zabiju. "Sakra já jsem namyšlenej, je pravda že umim používat Hachimon ale nejsem nepřemožitelnej. Ze všeho nejdřív bych měl otestovat reflexi svého protivníka. Potom se mohu rozhodnout co dál." *Chlápek se zasmál a hodil po Doreikovi svou sekeru. Naštěstí pro Doreika se chlapík netrefil.* "Zjistím jak se umí vyhybat zblízka." *Pomyslel si, usmál se a jen co dopadl na zem tak se rozeběhl proti svému protivníkovi. Mezi tím se sekera ve vzduchu otočila a vracela se nazpátek jako bumerang. Doreikův protivník se jen usmíval.* "Sakra proč se usmívá? Je tady něco k smíchu?" *Pomyslel si a když byl u chlapíka tak máchl meči.* "Tomuhle se nevyhne." *Pomyslel si Doreiku, usmál se a ihned se zarzil. Jelikož se jeho protivník přímo předním rozplynul, jako pára nad hrncem.* "Co? On opravdu zmizel? Opravdu se rozplynul? Kurň jsem moc mladej na to abych měl problémi s očima. Co se to vlastně stalo?" *Rychle se rozhlédl na všechny strany a vtom uviděl jak na něj letí sekera.* "Sakra jak to udělal?" *Doreiku se jen tak tak vyhl.* Tak jo, ta sekera už nikam nepoletí, takže by mě neměla nijak ohrozit. Musím najít toho útočníka a zjistit proč na mě zaútočil." *Doreiku se rozhlížel, přemýšlel a hledal jednoho velkýho vousatýho chlapíka.* "Tak jo kde jsi? Jak mam porazit někoho,kdo se zvládné rozplynout, když ho zasáhnu svými zbrněmi. To mi hlava nebere. To nen možné." *Pomyslel si a dál přemýšlel jak by ho mohl najít. Mezi tím se jeho protivník zhmotnil přímo u své sekery. Sebral jí ze země a rozeběhl se proti chlapci. Doreiku uslyšel hrozně silný dupot.* "Co to je?" *Rychle se otočil a tam viděl toho kterého hledal jak se řítí přímo proti němu.* "Tak jo dostanu tě ale nevim jak." *Než Doreiku stačil cokoli vymyslet, tak ucítil ohromnou bólest v břiše. Bólest se prohlubovala a Doreiku byl odhozen několik metrů daleko.* "Sakra narazil do mě svým ramenem a odhodil mě dost daleko." *Pomslel si Doreiku a sledoval jak se kněmu neuvěřitelně rychle blíží jeho protivník. Tentokrát Doreiku schytal ránu kolenem do brady a teďkon letěl velikým obloukem a nazem spadl na hlavu.* "Au to bólí mám ho opravdu dost." *Pomyslel si Doreiku pomalu vstal a znovu schytal ránu, ramenem do žeber. Jen co odlétl několik metrů tak narazil do stromu.* "Dost já tě dostanu. Zabiju tě." *Pomyslel si, pomaloučku se začal zvedat a když už stál tak se usmál. Pevně uchopil obě katany a rozeběhl se proti svému protivníkovi, který se tentokrát rozhodl neútočit a čekat až Doreiku ukáže co v něm je.* "Hodím katanu přímo na jeho obličej, ke které připevnim chakrové vlákno, takže, když se bude chtít vyhnout tak použiju vlákno a nechám katanu aby ho pronásledovala. Dva prsty by mi na to měli stačit." *Doreiku se usmál připevnil dvě chakrová vlákna a hodil katanu.* "Doufám že mé schopnosti budou stačit na ovládání katany." *Pomyslel si a stále utíkal ke svému protivníkovi. Doreikův nepřítel se jen usmál uhl hlavou a hodil svou sekeru po Doreikovi. Doreiku přeskočil letící sekeru a ztratil kontrolu nad chakrovími vlákny, což mělo za následek že mu katana odletěla. Doreiku si stím nelámal hlavu a napřáhl svou katanu. Ve chvíli kdy chtěl seknout, ucítil Doreiku ohromnou bólest v kříži a potom se probudil na ulici. Kde okolo něho stála hromada lidí.* "Sakra to byl asi nějakej sen." *Doreiku se rozhlédl a zjistil že je v zapomenuté uličce Naho.*
Doreiku: --:--
Doreiku: "Skusím se naučit držet katanu nohou pomocí chakry." *Pomyslel si, když se vracel z procházky. Jen co dorazil před dům tak si vytáhl dva svitky. Oba je otevřel a položil na zem. Z jednoho svitku vyšla katana a zdruhého vyšli kunaie. Doreiku dal své chodidlo na jeden kunai a poslal chakru do chodidla jako při Kinobori no waza.* "Mělo by to vyjít, Když se pomocí chakry umim přilepit na strom tak pročné přilepit kunai nebo jakoukoli zbraň k noze. Jestli to vyjde tak vím jak mohu bojovat s více sbraněmi a nemusim je držet v ruce." *Pomyslel si těsně před tím než se mu kunai přilepil k noze.* "Super vypadáto že to funguje." *Pomslel si a zvedl nohu výš.* "Bomba ten kunai se porád drží. Teďkon ho skusim hodit." *Rozhodl se, prudce se otočil a přestal posílat chakru do chodidla. Čímž pustil i kunai, který letěl decela velkou rychlostí a zarazill se do terče.* "Hm zajmavé není to přesně ve středu ale to vůbec nevadí ba naopak." *Pomyslel si, otčil se zpátky ke svým kunaiů a znuvu si jeden přilepil k noze. Potom se rychle otočil a nechal letět unai do terče. Tentokrát se trefil přímo do středu terče.* "Super je to velmi dobrá technika. Jenom bych jí neměl používat nijak zvlášť, jelikož tím spotřebovávám chakru. Tahle technika je dobrá spíše na to když není moc chakry nebo když musim zasáhnout někoho ve vzduchu, když mám zaneprázdněné ruce. Také byych to mohl používat, když bych chtěl odrazit zbraně, které letí na mě ze předu a zároveň ze zadu." *Pomyslel si a přichytl svou katanu, prudce se otočil a poslal jí přímo na terč. Katana se zabodla přesně do středu terče.* "Super! Tak tohle mi opravdu jde. Skusim použít Kuchiyose no Jutsu a vyvolat nějakou opici." *Pomyslel si, zformoval pečetě, kousl se do prstu a rychle přiložil ruku na zem. Na jednou se před Doreikem objevil menší oblak kouře, když zmizel tak před Doreikem stála malá opička.* Ty jseš Youko že jo? *Zeptal se a koukl se na opičku. Youko souhlasně přikývl a Doreiku řekl.* Youko budeš po mě házet tyhle kunaie a já je budu odrážet, dobře? *Youko se na Doreika zmateně koukla a potom kývla na znamení že stim nesouhlasí.* "Hm tak to není dobré já jsem doufal že by mi Youko mohl pomoct s tréninkem ale když nechce tak ho nutit nebudu." *Pomyslel si Doreiku a řekl.* No doufal jsem že mi pomůžeš s tréninkem ale boj nebude tvoje silná stránka že? *Tentokrát Youko souhlasně přikývl.* Dobrá jestli chceš tak můžeš jít. Já si vymyslím jinej způsob jak si zatrénovat. *Jen co to dořekl tak se Youko usmál, zamával Doreikovi a zmizel v oblaku kouře.* "No co budu dělat?" *Pomyslel si a rozhlédl se jestli někoho neuvidí. Najednou se před Doreikem objevil jeden shinobi, který se usmál a pochvíli utekl. Doreiku pokrčil rameny a uviděl jak mu jeden chlápek krade kunaie. Rychle si vzal všechny zbraně z terče a rozeběhl se za ním. Doreiku běžel jak nejrychleji uměl ale na chlápka nestačil.* "Sakra ten je rychlej. Nesmym ho ztratit. Sice bych to něměl dělat ale budeto poprvé co to použiju takhle." *Pomyslel si, když otevřel první bránu Hachimonu. Ihned po otevření brány se začal Doreiku přibližovat k chlápkovi co mě okradl. Najednou ten chlapík zmizel a po chvíli se objevil o deset metrů dál před Doreikem. Jen co ho Doreiku znovu dohnal tak se chlapík zase oddálil.* "Sakra co to je? jak je to možné? Možná používá nějakou techniku. No skusim otevřít třetí bránu a snad budu dost rychlej abych ho stihl chytnout než se mi znovu vzdálí." *Pomyslel si Doreiku a otevřel druhou a potom třetí bránu Hachimonu. Při třetí bráně začal Doreiku rudnout a nachvíli se okolo něj objevila nazelenalá chakra. Když měl plně otevřenou třetí bránu tak vystartoval a běžel ohromnou rychlostí. Po velmi krátké chvíli se Doreiku přiblížil k chlapíkovi co ho okradl.* "Tak a mam tě." *Pomyslel si Doreiku a opraštil zloděje. Zloděj udělal tři kotrmelce a zastavil se až o sloup. Doreiku rychle zastavil a řekl.* Vrať mi moje věci a nechám tě bejt. *Chlápek se jen usmál, vstal, pískl a běžel dál. Doreiku se za nim chtěl rozeběhnout ale než to udělal tak byl předním velký silný zloděj, který měl obě ruce za zády.* Hele nestůj mi v cestě. *Jen co to Doreiku dořekl tak se zloděj napřáhl a Doreiku uviděl jeho velikej meč. Doreikův protivník máchl mečem. Doreiku rychle vyskočil a svoukatanou mu usekl obě ruce. Potom mu usekl i hlavu a chlápek spadl mrtví na zem.* "Sakra to je dobrej pocit. To né už nemám čas na to abych pronásledoval toho zlodějíčka. No měl štěstí." *Pomslel si Doreiku a vyčerpán spadl na zem.* "Ach jo měl bych trénovat Hachimon ohodně víc. Chtěl bych abych vydržel o hodně déle v Hachimonu." *Pomyslel si a usl na ulici.*
Doreiku: --:--
Doreiku: *Doreiku se procházel po spustošené louce kde byly hromady mrtvích.* "Jak jsem se semka dostal?" *Pomyslel si zmatený Doreiku.* "Sakra co se tady stalo?" *Pomyslel si když viděl znetvořené mrtvoly, jak leželi na krví zmáčené zemi. Najednou ho jedno z těl hytlo pevně za nohu. Doreiku v tu chvíli sebou prudce trhl a začal řvát. Ruka ho pevně tiskla a i když se Doreiku snažil tak se nedokázal odtrhnout svou nohu od toho chudáka. Najednou uslyšel zařval. Doreiku hnedka zapoměl že ho drží za nohu znetvořené umírající tělo a ohlédl, směrem k tomu řevu a uviděl shinobiho jak běží k Doreikovi. Doreiku šáhl do kapsy a vytáhl svitek ve kterým měl uložené zbraně. Ihned rozevřel svitek a pomocí Kuchiyose Tobidougu vyvolal katanu. Rychle vzal katanu a podíval se na shinobiho, který se blížil teď už velkou rychlostí k Doreikovi.* "Nebudu si hrát na hrdinu a skusim rychle zdrhnout." *Pomyslel si Doreiku ale když se chtěl rozeběhnout tak si uvědomil že ho udrží už mrtvé tělo. Doreiku usekl ruku která ho držela ale to už uněj byl shinobi a kopl ho takovou silou že Doreiku odletěl tři metry daleko.* "Sakra ten má sílu." *Pomyslel si když tvrdě dopadl na zem k mrtvolám. Doreiku si rychle stoupl, chytl svou katanu tak peně jak jen uměl a rozeběhl se proti nepříteli. Když se Doreiku přiblížil k útočníkovi tak vyskočil a namířil kop z otočky soupeřovi do hlavy. Chlápek se z lehkostí vyhl a zaútočil svým silným kopem. Doreiku dostal pořádnou ránu do zad a znovu odletěl tři metry od cizince.* "Sakra co je to za chlápka? a kde sem se tady vzal? Co je to za místo?" *Pomyslel si když znovu vstal. Tentokrát se rozeběhl cizinec ohromnou rychlostí. Než Doreiku stihl zareagovat tak do něj cizinec narazil ramenem a Doreiku odletěl o další tři metry.* "Sakryš to byla rychlost, co sním budu dělat? Počkat on je hodně rchlej ale to já taky, když použiju první stupeň Hachimonu." *Pomyslel si Doreiku když se stavěl na nohy.* "Zabiju ho pomocí Hachimonu. Doufám že mi bude stačit jenom první stupeň. Je pravda že zvládnu tři stupně ale nechci použít třetí stupeň. Jelikož kdyby mi to nevyšlo tak budu bezmocnej." *Pomyslel si, když už byl na čtyrech, rychle se podíval směrem k nepříteli ale nikoho tam neviděl.* "Cože? Kde je? Kam zmizel? Co se to tady děje?" *Pomyslel si a byl vyděšen. Najednou uslyšel křik a potom ucítil bólest mezi lopatkama a hnedka spadl na zem.* "Co to bylo?" *Pomyslel si a uviděl před sebou dvě nohy.* Kdo seš? Proč na mě útočíš? *Vykřikl a pokusil se vstát. Doreiku uslyšel jen smích, nakonec se postavil a podíval se nepříteli přímo do očí.* "Sakra to není možné? To jsem já ale dost znetvořený. Zdá se mě to? Né nezdá, cítím bólest a ta je dost skutečná." *Pomyslel si a rychle aktivoval první stupeň Hachimonu. Doreiku ucítil nával energie. Ihned kopl do nepřítele co vypadal jako sám Doreiku. Nepřítel odletěl čtyry metry daleko. Když doreiku uviděl že jeho dvojník spadl na zem, tak se k němu rychle rozeběhl. Když Doreiku doběhl ke svému dvojníkovi tak nevěřil svému zraku.* "On stojí? Jak to? No možná bude silnější než jsem si myslel." *Pomyslel si když byl tak dva metry od nepřítele. Najednou se proti Doreikovi rozeběhl jeho dvojník a narazil do Doreika svym ramenem. Tentokrát odletěl Doreiku jen dva metry ale byl hrozně vyčerpaný. Byl tak vyčerpaný že se nemohl ani postavit.* "Sakra měl bych otevřít druhou bránu." *Pomyslel si Doreiku a najednou ucítil ohromnou bólest od kopu do břicha, který schital od svého dvojníka. Doreiku odletěl čtyry metry daleko a přidopadl spadl na několik mrtvol, proto byl jeho pád o hodně měkčí. Když spadl tak otevřel druhou bránu. Najednou ucítil příval energie ale než mohl použít třetí stupeň tak musel chvíli být ve druhém a trochu se zregenerovat. Doreiku se koukl na svého dvojníka a postavil se.* "Vydrž eště malou chvíli a dostanu tě třetím stupněm Hachimonu." *Pomyslel si a pochvíli skutečně byl připraven na třetí stupeň. Doreiku neváhal ani chviličku a otevřel třetí bránu. Bránu života, Doreikova kůže zrudla a na chvíli se okolo něj objevila nazelenalá chakra.* "Jo já můžu." *Pomyslel si a koukl se směrem na protivníka. Co uviděl ho nemile překvapilo. Viděl svého dvojníka jak je téměř u Doreika. Než stačil cokoliv udělat tak mu jeho dvojník probodl srdce. Jen co se to stalo tak se Doreiku probral ve svém obíváku, byl celý spocený, vyděšený a nahrudi měl jednu knihu.* Asi jsem usl při čtení Ufff! *Zhluboka si oddychl a vydal se do koupelny by se vykoupal.
Doreiku: --:--
Doreiku: "Mám jeden měsíc na to abych si vylepšil své schopnosti." *Pomyslel si Doreiku když byl na zahradě a házel kunaie do terče. Po nějaké chvíli šel okolo jeden soused a když viděl Doreika trénovat tak řekl.* Nazdar na co trénuješ? *Doreiku přestal s házením kunaiů a otočil se k chlápkovi.* Trénuju na třetí část Chuuninské zkoušky. *Když to soused uslyšel tak řekl.* Hele a co si vyrobit nějakou loutku aby si mohl házet na ní? No a loutka ti nemusí sloužit jen na házení kunaiů ale i na trénink taijutsu. *Doreiku se zamyslel a pak řekl.* Jo máte pravdu ale já neumím vyrábět loutky. *Soused se zasmál když to uslyšel a řekl.* Ty né ale já jo a jestli budeš chtít tak bych ti mohl pomoct. Co ty nato? *Doreiku se zaradoval a souhlasně přikývl. Na to ho soused pobídl ať jde sním do dílny a tam že začnou s prací. Doreiku tedy následoval svého souseda. Když došli do dílny tak Chlápek ukázel na loutku s řekl.* Tak tohle je loutka Mokusei. Je to loutka vhodná pro začátečníky. Na téhle loutce se toho naučíš docela dost. Tak jo začni s tělem tady máš dřevo a kovové paže nohy a eště nějaké kovové štíty. Kovové věci na loutky se dají snadno koupit takže je nemusíš nijak vyrábět. No támhle na tom ponku budeš pracovat jak vidíš tak tam máš i vercajk. *Doreiku se usmál, vzal jeden menší špalek a dal ho na ponk.* Tak jo začnu s hlavou. Nejdřív zbavím špalek kůry a trochu ho o hobluju souhlasíte? *Když chlápek uslšel Doreikovu otázku tak se usmál a souhlasně kývl. Doreiku tedy zbavil špalek veškeré kůry a potom jej začal hoblovat. Při hoblování si uvědomil že musí označit přední část hlavy. No když už si myslel že je hlava dostatečně ohoblována tak se usmál.* "No teďkon udělám úplně to samé s ostatními špalky." *Pomyslel si a vzal si eště tři stejně velké špalky na ponk. Také je zbavil kůry a ohobloval.* "No tak tohle mám teďkon potřebuju tyhle čtyry špalky sojit." *Pomyslel si ale nevěděl jak by mohl spojit čtyry špalky.* Prosim vás dáte mi nějakou dřevěnou tyč kterou byc mohl použít na tuto loutku? *Chlápek se jen usmál a dal Doreikovi jednu tyč. Doreiku poděkoval a do všech všech špalků dlátem vydlabal otvor. U špalu kde chtěl mít hlavu tak vydlabal otor přímo na spodu špalku. Špalky co měli tvořit tělo vzal a jak ze spodu tak zvhrch špalku vydlabal otvor. Ve špalku určený na nohy vydlabal otvor na vrchu špalku. Všechny otory měli průměr tyče. Doreiku uřízl z tyče šest stejně dlouhých kousků. Nakonec všechny špalky spojil dohromad a tím vytvořil jedno tělo s odělenými části.* Tak jo a teďkon si vydlabeš díry na tyhle klouby. *Řekll soused a hodil po Doreikovi čtyry ocelevé kouby. Doreiku se usmál a do spdní část těla vydlabal místo pro pár kloubů to samé udělal s částí kde chtěl mít ruce. Když už to měl hotové tek se koukl na souseda. Soused se usmál a ukázal doreikovi jak má připevnit klouby do loutky tak aby nevypadli a zároveň aby se snimi dalo pohybovat. Potom připevnil ocelové nohy a ocelové ruce.* Tak jo jak vidíš není to lehké postavit loutku co? Jo a navíc musíš přidělat eště dvě věci. *Řekl soused Doreikovi. Doreiku se usmál a vzal dva štíty, které připevnil na zápěstí místo dlaní. Nakonec vzal tyč uřízl jeden kousek a připevnil o na hlavu loutky tam kde chtěl mít obličej. Když byla loutka postavena tak si Doreiku celý vyčerpaný sedl na zem a oddychl si.* No není to nejhezčí loutka co jsem kdy viděl ale na poprvé je velmi dobrá. Jo a ty do ní nechceš zbraně? *Zeptal se soused s úsměvem na tváři.* Jo chtěl bych do ní nějaké zbraně. *Soused se usmál a ukázal Doreikovi jak má dát do loutky senbony tak aby vystřelovali z otvorů na štítech. Doreiku tedy dal senbony tak jak mu soused ukázal. Nakonec Doreiku použil techniku Kugutsu no Jutsu díky které začal pomalu pohybovat s loutkou. Pohyboval sní zkoušel i vystřelovat senbony, vše fungovalo na jedničku a tak šel Doreiku i s loutkou domů. Když přišel domů tak poslal loutku do rohu a sám si lehl na postel a vyčerpáním usl.*
--: --
Doreiku: *Když ten chlap odešel tak se Doreiku usmál a začal skládat tyto pečetě. Ino, I, Tori, Saru, Hitsuji. Potom se řízl do prstu a položil ruku na zem ale nic nesvolal.* "Sakra co je? Možná bych mohl jít za tím chlápkem. Né to nesmym bude se mi smát. Takže radši né. Budu to zkoušet dokud to nezvládnu." *Pomyslel si a znovu to zkusil a znovu nic. Takhle to zkoušel zhruba dvě hodiny než se mu povedlo svolat list papíru.* "Ne to není pergamen a ani to není Gorila." *Pomyslel si a znovu to zkoušel. Takhle trénoval další čtyry hodiny až nakonec dokázal svolat melej svitek podobný tomu co svolal tamten chlápek.* "To už je dobré ale eště né dost dobré. Musim víc trénovat." *Trénoval další čtyry hodiny a nakonec dokázal svolat stejný vitek jako tamten chlap.* "Super já to zvládl." *Řekl celý unavený.* "Sakra to už je tma?" *Pomyslel si a šel domů.*
Shinon: No teďkon složíš tyto pečetě. Ino, I, Tori, Saru, Hitsuji. Tak teďkon znáš pečetě až se ti podaří přivolat tento svitek tak se naučíš svolávací jutsu. *Řekl usmál se a odešel domů.*
Doreiku: Jo určitě jo. *Řekl a řízl se do palce. Když mu palec krvácel tak podepsal pergamen. Potom si namočil všech pět prstů a orazítkoval to pod jménem.* Co dál?
Shinon: "A je to tady první otázka." No budeš svolávat gorily, myslíš že si snimi porozumíš? a naučíš se snimi spolupracovat? *Řekl a shibalsky se usmál.*
Doreiku: Super ale koho budu svolávat? "Měl sem se zeptat dřív ale nebyl čas a byl sem dost ohromen." *Pomyslel si a čekal co se bude dít.*
Shinon: Tak jo připrav se teďkon ti ukážu jak na to. *Shinon složil pečetě kousl se do palce a položil ruku na zem. Najednou se objevil kouř a Shinon držel v ruce velký svitek. Který položil na zem a otevřel jej.* Tak jo řízni se do palce a svou krví se podepiš potom prsty jedné ruky namočené v krvy orázítkuj pergamen. Potom ti řeknu co dál.
Doreiku: Dobře souhlasím jenom mě nauč tu techniku. "Doufám že tu techniku zvládnu velmi rychle. Tak jo chci jí umět na Chuuninskou zkoušku." *Pomyslel si a usmál se.*
Shinon: "Ach jo asi ho to budu muset naučit. Jelikož on mě bude prosit stále dokola a dokola dokud nepovolím a nenaučím ho kuchiyose no jutsu. To je otrava ach jo." *Pomyslel si a nakonec řekl.* No tak tedy jo ale musím tě varovat není to nic lehkého a já ti jen ukážu jak se to dělá a nechám tě podepsat smlouvu a potom odejdu. Jasné "takhle se vyhnu zbytečným otázkám."
Doreiku: Proč? No jelikož seš jedinej kdo to umí a chci se naučit novou techniku do ChZ. "Kuchiyose no jutsu mi na ChZ může hodně pomoct." *Pomyslel si a usmál se.* Prosím naučte mě kuchiyose no jutsu prosím.
Shinon: *Ráno vyšel před dům aby se protáhl a aby se jentak prošel. Když vtom kněmu přiběhl jeden klu z jeho klanu a chtěl po něm aby ho naučil kuchiyose no jutsu.* Proč chceš umět kuchiyose no jutsu? A proč chceš abych tě ho naučil zrovna já? *Zeptal se ho velmi udiveně.* "Ach jo nejsem zrovna nadšen z toho že bych měl někoho trénovat."
Doreiku: "Chtěl bych se naučit kuchiyose no jutsu. No viděl jsem jak jeden chlap z našeho klanu používá toto jutsu a moc se mi líbí asi zaním půjdu a zeptám se ho jestli mě to jutsu naučí." *Pomyslel si a vyšel ven. Venku se rozhlédl a uviděl toho chlápka co umí Svolávací jutsu. Rychle k němu přiběhl a řekl.* Dobrý den mohl byste mě naučit svolávací jutsu? "Prosím ať řekne že jo."
--: --
Doreiku: *Dnes ráno ho vzbudilo klepání na dveře.* "Kdo by to mohl být?" *Pomyslel si a šel otevřít dveře a tam stál Akira.* Co tady děláš? *Zeptal se Akiry nevlídně. Na to mu Akira odpověděl že chce aby ho Doreiku naučil nějaké techniky.* Co ty chceš abych tě učil to snad nemyslíš vážně Akiro. Nejseš ani student Akademie. *Ale Akira žadonil dál.* "Sakra ten je vytrvalý. No až se stanu Chuninem tak si mohu vybrat povolání a možná bych se mohl stát senseiem." *Pomyslel si Doreiku, koukl se na Akiru a pak řekl.* Tak jo ale budeš dělat přesně to co ti řeknu a nikomu neřekneš otom co tady budeme dělat. Jasný! *Akira slíbil že bude poslouchat a nikomu nic neřekne.* Tak jo dnes tě naučím házet shurikeny. *Řekl a šel ke skříni kde si vzal dvacet shurikenu a šel před byt. Akira následoval Doreika před jeho byt.* Tak jo Akiro támhle jsou terče tady máš shuriken a hoďho do terče. *Podal Akirovi shuriken a jeden shuriken hodil do středu terče.* Teď ty, představ si jak shuriken letí, představ si jak se zabodává do terče. Soustřeď se na to abys hodil shuriken do středu terče a teď házej. *Akira se začal soustředit a pak hodil shuriken. Jeho shuriken minul terč a zabodl se do stromu za terčem.* Tak jo skus to znovu a pořádně se soustřeď. *Řekl dal Akirovi všechny shurikeny a šel domů pro svou knížku, když přišel i se svou knihou viděl že všechny shurikeny jsou v terči, koukl se na Akiru a ten se smál.* Tak jo Akiro vyndej všechny shurikeny a znovu je hoď do terče. Akira neochotně vyndal všechny shurikeny z terče, stoupl si vedle Doreika a pojednom je začal házet do terče, ani jednou se však netrefil. Doreiku se začal smát a potom řekl.* Tím že jsi dal shurikeny do terče si podvedl sebe né mě. Mě je jedno jestli se trefíš nebo netrefíš. To ty jsi přišel zamnou a chtěl si po mě abych tě učil. Takže když budeš podvádět tak to bude jenom tvoje věc. Pořád to zkoušej jasné. *Akira jen kývl, pozbíral všechny shurikeny a začal znovu házet. Doreiku si mezi tím sedl ke stromu a začal si číst. Když byl Doreiku v té nejlepší části tak uslyšel jak se shurikeny zabodávaj do terče. Koukl se tedy na Akiru a viděl že hodil všechny shurikeny do terče.* No vidíš eště nějakou chvíli a budeš shurikeny házet přesně do středu terče. *Při těchto slovech se Doreiku usmíval. Akira vzal všech dvacet shurikenu z terče a znovu je začal házet, Doreiku si mezi tím znovu četl a jedním okem pozoroval Akiru.* "Hm dělá pokroky. Tohle je velmi zajímavá knížka." *Akira trénoval házení shurikenů zhruba jednu hodinu a potom radostně vykřikl. Doreiku hned přestal číst a koukl se co se děje. Viděl Akira jak se směje a ukazuje na terče. Všech dvacet shurikenů hodil do středu pěti různých terčů.* No vidíš Akiro jaké děláš pokroky, teďkon začni házet levou rukou. *Akira se podivil ale nic neříkal.* "Sem docela rád že mu nemusimvysvětlovat proč má trénovat házení i levou rukou." *Pomyslel si Doreiku a znovu se začetl do knížky. Když dočetl svou knihu koukl se na Akiru jak pokročil. Akira se stále nedokázal trefit do terče když házal levou rukou.* "Co bych mu tak poradil?" *Pomyslel si Doreiku a začal přemýšlet nad tím co by poradil Akirovi aby se už konečně trefil do terče. Po dlouhém přemýšlení došel Doreiku k závěru že Akira musí trénovat a trénovat.* Hele Akiro pro dnešek už toho necháme. Jdi domů a zejtra přijď. *Akira vrátil Doreikovi všechny shurikeny, rozloučil se a šel domů. Doreiku šel taky domů, uklidil své shurikeny, vzal si další knihu a šel si číst.*
--: --
Doreiku: K výrobě loutky Doreikus typ Shoyū-sha použil suché lipové dřevo. Návrh loutky - Předkreslil si svou hlavu ruce nohy a trup na různé kusy lipového dřeva a nahrubo předřezal ánfas a profil. Jednotlivé díly - hlava, ruce, prsty, nohy a trup začal spojovat. (Do zápěstí schoval loutkám kunaie.) Nástroje pro výrobu loutky - S použitím různých druhů dlát začal jednotlivé díly opracovávat. Dlabal klouby do finální podoby. Pomocí smirku vyhladil jednotlivé části tak, že nezůstávali stopy po dlátech. Loutce namaloval obličej, ruce a nohy přesně tak jak vypadal sám Doreiku. Potom loutku oblékl do stejných šatů jako nosil on sám a koupil si paruku kterou přidělal loutce na hlavu. Nakonec vyzkoušel jestli se loutka správně hýbe, jak funguje při vysouvání kunaiů ze zápestí ...
--: --
Doreiku: No jen ať si de. *Řekl a zahladil celou loutku tak aby nikdo nepoznal že jí někdo někdy opracovával. Potom jí natřel tak aby vypadala stejně jako on. Potom si odběhl domů a vzal si náhradní věci. Když se vrátil do dílny tak loutku oblékl a schoval se. Zanedlouho přišel Sumi Su a začal něco říkat přímo té loutce.* "Asi nepoznal že to nejsem já super." *Pomyslel si a potom vyšel z úkrytu poděkoval Sumi Su vzal si loutku a odešel domů.*
Sumi Su: Jo dobrej nápad. *Řekl a šel si pro barvy.* Tak tady je máš a dělej si co chceš. Jo a tímhle celou loutku eště zahlaď. *Řekl a odešel.*
Doreiku: Tak jo já to skusím. *Doreiku udělal přesně co Sumi Su a když měl mechanizmus nainstalovanej vruce tak ho také z pustil a skvěle fungoval.* Super tak a teďkon bysme mohly natřít loutku aby vypadala přesně jako já.
Sumi Su: No pravdu je ti ta loutka dost podobná. Teďkon ti ukážu jak uděláš ty skryté zbraně. Sundal z loutky předloktí a rozřízl ho potom trochu vydlabal spodní a vrchní část. Pak do předloktí vložil svůj přístroj a když pak znovu přimontoval ruku k tělu vyzkoušel to. Pomocí čakrových vláken donutil loutku dát ruku v pěst a skrčit. Potom loutka vrátila pěst do původní poloy a ihned se z předloktí vysunul kunai.* Tak jo teďkon to udělej ty.
Doreiku: *Ze zbylého dřeva si Doreiku vyřezal nohy stejným způsobe, jako ruce. Když je měl vyřezané tak přišel k tělu. Sumi Su mu donesl dřevo na tělo a Doreiku si na dřevo obkreslil svůj trup a pomalu vyřezal tělo potom k němu přidělal jak ruce tak nohy. Pak jen dostal dřevo pro hlavu a stejným způsobem vyřezal i hlavu kterou pak přidělal tělo.* Vypadá skoro jako já. Jo a co skryté zbraně?
Sumi Su: Tak jo teďkon nyhy a potom tělo postup je pořád stejný. *Řekl usmál se a čekal jak to Doreiku zvládne.*
Doreiku: *Rychle si vyřezal zakulatil a prsty pak je připevnil k dlani aby se pořád mohly hejbat a dlaň připevnil na předloktí. Poté si vyřezal zbytek ruky a obě části připevnil. Poté si vyřezal i levou ruku uplně stejně jako pravou.*
Sumi Su: No vidíš teďkon máš dvě odělené části ruky. No teďkon dávej pozor. *Vzal si jeden kousek trámu a vyřezal si prsty. Potom si vyřezal i dlaň a ukázal mu jak připevnit prsty tak aby se mohly hejbat.* Takhle můžeš přidělat všechny části ksobě a budou se pořád hejbat.
Doreiku: *O malý kousek si obkreslil dlaň bez prstů. Poté dlaň zakulatil a koukl se na Sumi Suna.*
Sumi Su: No teď uděláš dlaň a to tak že si obkreslíš dlaň bez prstů. Tak dělej. *Řekl a usmál se.*
Doreiku: Tak dobře. *Řekl a uklisil atůl by měl dost prostru na práci. Když měl uklizeno tak si vzal jeden novej trám a dal si ho nastůl. Potom si obkreslil předloktí a zpracoval ho tak jak se předchvílí naučil.* Tak jo co teď?
Sumi Su: Tahle ruka kterou si vyřezal byla cvičná teďkon vyřežeš jenom předloktí dlaň uděláme pak. *Řekl položil trámy a koukal co bude Doreiku dělat.*
Doreiku: *Doreiku se pustil do zakulacování ruky. Když jí měl správně zakulacenou tak se koukl na Sumi Suna.* Na co jsou ty trámy?
Sumi Su: Ne to je v pořádku teďkon zakulatíme ruku dávej bacha. *Řekl a dlátem zakulatil ruku tak aby vypadala přesně tak jako ta jeho.* Skus si to. *Řekl a šel pro nové trámy.*
Doreiku: * Když viděl co a jak má udělat tak udělal to samá co Sumi Su. Když to měl dokončené tak se koukl na Sumi Suna a zeptal se.* Pane a jak budeme pohybovat zápěstím a navíc není ta ruka nějaká placatá a moc velká?
Sumi Su: *Když i Doreiku měl základně opracované dřevo tak mlčky vzal dlátko a dokončil z užování dřeva tak aby nešla vidět čára která ohraničovala jeho ruku. Když měl vše hotové usmál se a znovu se podíval na chlapce.*
Doreiku: *Když Sumi Su odešel k vedlejšímu stolu tak si doreiku obkreslil dlaň i předloktí tak jako Sumi Su. Když se pak Sumi Su vrátil začal hoblíkem stenčovat dřevo. Když ho pak podal Doreikovi tk ten ho napodobil. Když obě dřeva vypadaly stejně koukl se Doreiku na Sumi Suna.*
Sumi Su: Obkreslíme si ruku. Řekl a dal na trám pravé předlotí i s dlaní a levou rukou jej obkreslil.* Vidělel si jak sem to udělal? Tak dělej taky. *Řekl a šel pro pilku na dřevo, pro dvě dlátka a pro dva hoblíky. Když se vrátil ke stolu kde byly trámy položil dlátka s pilou na stůl a začal hoblovat dřevo. Když z úžil dostatečně dřevo tak se koukl na Doreika jak je na tom on a podal mu hoblík.*
Doreiku: Dobrá *řekl a šel ke stolu ktrerý mu ukázal. Ze stolu vzal dva fixi a dva nože. Potom šel k Sumi Su a podal mu jeden fix.* Co teď?
Sumi Su: Jo to je. *Řekl a šel pro dřevo, vytáhl dva velké trámy, položil je na stůl se slovy.* Jdi k támhle tomu stolu a vem tam dva fixi a dva nože. *Řekl položil trámy a ukázal mu stůl.*
Doreiku: "Hm lipové dřevo to je zajímavé. Co támhle je? No uvidím jak je uskladněno a potom to napodobim až budu uskladňovat usebe." *Pomyslel si a otevřel dveře. Když spatřil kolik je tam uskladněno lipového dřeva zarazil se.* To je všechno vaše?
Sumi Su: Správně, *nečekal že mu to chlapec řekne takže byl příjemě překvapen.* Ale jaké dřevo je vhodné pro výrobu loutek? No přece suché lipové dřevo. Támhle je uskladněno. *Řekl a ukázal nadveře.*
Doreiku: "No co potřebuju na sestavení dobré bojové loutky?" No přeci vhodné dřevo a vhodné nářadí. *Řekl velmi jistě.*
Sumi Su: *Když vešel chlapec do domu tak ho ihned zaved do své dílny. Když došli do dílny sedl si Sumi Su na židly a řekl.* Co potřebuješ na sestavení dobré bojové loutky hm.
Doreiku: "Sakra on se mi vismívá? Jestli ano tak tady ztrácím čas." *Pomyslel si ale ve chvíly kdy chtěl odejít ho muž pozval do své dílny.* "Super takže mi pomůže." *Pomyslel si a sradostí vešel.*
Sumi Su: *Začal se smát když mu Doreiku řekl co chce. Pochvíly však přestal a pozval chlpce do sví dílny, kterou měl ve sklepě.*
Doreiku: Dobrý den Sumi Su chtěl bych vás požádat o pomoc při stavění mé loutky. *Řekl pevným hlasem.* "Doufám že mi pomůže jinak nevím co budu dělat."
Sumi Su: *Ráno ho probudilo nějaké klepání na dveře. Když vstal a oblékl se šel otevřít dveře.* Co chceš? *Řekl chlapci kterého uviděl když otevřel dveře.*
Doreiku: *Brzo ráno šel Doreiku k domu jednoho loutkaře.* "Snad mi pomůže s výrobou mé loutky." *Když došel ke dveřím domu zaklepal a pochvilce vyšel velký statný muž.*
--: --
Doreiku: Dneska si postavím svou loutku. Půjdu ven pokácím jeden strom a zněj si vyrobím svou loutku. *Řekl a běžel ven. Venku potkal jednoho shinobiho z jeho klanu jak trénuje s loutkou.* "Ten by mi mohl poradit." Dobrý den prosímvás mohl bysemi poradit z jakého dřeva je nejlepší si postavit bojovou loutku? *Otázal se a zvídavě se na muže koukl. Tense zasmál pak přišel k Doreikovi a řekl* z tohohle *a ukázal fotku stromu. * Moc krát děkuju. *Řekl a běžel do lesa hledat ten strom. Hledal ho asi dvě hodiny. Po dvou hodinách ho našel.* Super našel sem ten strom! *Vykřikl radostí a pak se rozhlédl jestli někoho neuvidí. Když nikoho neviděl vzal si ze zad svůj Dai Shuriken Roztočilho a razeběhl se ke stromu. Když byl u stromu tak se napřáhl a sekl. Jeho Dai Shuriken prosekl strom ale neprosekl dost velkou část. Roztočil ho tedy znovu a znovu sekl. Takhle pokračoval až se mu konečně podařilo pokácet strom.* Konečně řekl velmi vyčerpaně. *Sedl si na zem a odpočíval. Když už měl zase dost síly, usmál se, stoupl si a začal rozřezávat strom na menší kusy. Když to měl hotové vzal co nejvíce kusů a běžel domů tam odložil dřevo a běžel pro další. Takhle běhal dokud nedonesl všechno dřevo domů. Potom si naostřil svůj Dai Shuriken. Když ho měl už dost ostrý uklidil ho a vzal si svůj kunai. Také si vzal jeden kus dřeva kterej byl otrochu větší než Doreikova hlava. Z toho kusu začal vyřezávat svou hlavu. Nejdříve zbavil dřevo kůry, potom zakulatil hlavu. Když měl stejně zakulatěné dřevo jako má hlavu, pak si rukou změřil jak má od vrchního rtu na čelo. Tuto míru pak přenesl nakus dřeva Tam kde měl vrchní ret udělal čáru. Potom si nakreslil druhou čáru která značila spodní ret.* Tak jo něco už mám teďkon si dám chvíli pauzu a potom si udělám zbytek. *Řekl a šel se najíst a napít. Když se najedl a napil tak si prstama rozměřil jakmá daleko bradu od spodního rtu a když to přenášel na dřevo tak zjistil že to má tak akorát. Usmál se, otevřel si pusu a strčil sido pusy prsty aby zjistil jak bude loutka mít hlubokou pusu. Své poznatky zakreslil na loutku. Eště si na loutce vyznačil Jařmový oblouk. Když už měl tohle všechno hotovo tak vzal kunai a od vrchního rtu táhl rovný řez až k vyznačenému jařmovému oblouku.* Tak jo mámvrchní patro teďkon to spodní. *Jen co to dořekl uvědomil si že užmu stačí jen zařídit abyse mu dolní čelist pohybovala což už měl připraveno díky jařmovému oblouku, už to jen vyřezal.* No dopadlo to tak že teďkon mám dvě oddělené části. *Řekl si a dolní část kterou měl teď oddělenou od zbytku hlavy tak vydlabal tak aby šlo vidět že má zuby a místo na jazyk. Když měl spodní čáast tak vydlabal i vrchní patro úst, i na vrchnimpatře měla hlava zubyvelmi podobně uspořádané jako Doreiku.* Sakra na něco sem zapoměl a to se mi nelíbí. *Začal přemíšlet co to vlastně zapoměl a po chvíli přemíšlení.* No jasně musim na spodní čelisti vydlabat takoví menší ďůlek do kterého pak nasadím krk. *Řekl a vzádu v dolní čelisti vydabal menší ďůlek. Potom si z jednoho menšího kousku vyřezal jazyk a ten připevnil na dolní čelist tak aby sním šlo hýbat. Potom vzal dolní čelist a připevnil jí k horní čelisti, samozřejmě tak aby sní šlo hýbat.* Tak tohle by bylo teďkon to skusim. *Řekl a pomocí Kugutsu no Jutsu začal ovládat hlavu. Když připevnil čakrové lanko k hlavě takotevřel pusuloutky vyplázl jazyk loutky a potom vrátil hlavu do původní podoby. Potom jí eště vyřezal nos, uši a dal jí na stůl.* Tak jo funguje teďkon vyřežu tělo jo a oči si nechám na konec. *Řekl a vzal si dřevo které hned začal zbavovat kůry. Když se zbavil kůry začal vyřezávat krk když měl vyřezanej krk tak si vzal hlavu ze stolu a nasadil jí na krk.* Jo to je dobé hejbe se pěkně takže až to dodělámtak jí tam připevnim o něco lépe. *sundalhlavu z krku a vrátiljí na stůl. Poté se vrátil k tělu rozměřil si odkrkuk ramenům a míru přeneslna dřevo. Dřevo bylo hodně široké což bylo dobře. Doreiku začal vyřezávat ramena a potom zbytek těla až k trupu. Když to měl vyřezané začal vyřezávat nohy. Vyřezal obě nohy i schodidli a prsty u nohou. Když měl vyřezané nohy tak je připojil k tělu a pomocí Kugutsu no Jutsu k tělu připojil čakrová vlákna. Pak začal ovládat loutku tak aby chodila po pokoji, dokonce jí donutil skákat a dělat dřepy aby zjistil jak je pohyblivá a jestli jí nic neupadne potom jí posadil a pustil se do vyřezávání rukou. Vzal jeden kus dřeva a začal vyřezávatlevou ruku. Když jí vyřezal tak se připravil k vyřezávání pravé ruky.* No do pravé ruky schovám jeden kunai který vystřelí když loutka do ruku v pěst pokrčí zápěstí a pak rychla zápěsí vrátí do původní podoby a dlaň roztáhne tak z předloktí vyletí kunai. *Tak začal vyřezávat ruku a potom začal vyrábět zařízení na vystřelování kunaie. Když to zařízení vyrobil tak ho vložil do ruky a vyzkoušel jak to funguje.* Sakra kunai vyletěla já ho nestihl chytit. Naštěstí sem ale nicnerozbil jenom to budu muset trénovat. *Řekla připevnil obě ruce k tělu nakonec tam připevnil i hlavu.* Jéjda eště oči. *Zasmál se a vyřezal dvě oči potom je připevnil do očních důlků a vyšel i stou loutkou ven. Venku se rozhlédl a uviděl hrnčíře z klanu Sumi. Doreiku vzal loutkua běžel k hrnčíři. Když k němu doběhl tak ho poprosil jestli by jeho loutku hrnčíř nepolil porcelánem aby vypadala úplňe stejně jako Doreiku. Hrnčíř rád souhlasila když loutka zaschla tak jí pomalovali obličej stejně tak jako měl Doreiku.Když byla loutka hotavá tak kní Doreiku připevnil svá čakrová vlákna a ačalsní pohybovat. Loutka se pohybovala tak jak Doreiku chtěl Nejdřív dělala různé cviky a potom Doreiku trénoval vystřelení kunaiea chycení kunaie.* Ta loutka se mi povedla. Její prodleva je jen dvě vteřiny. *Řekl a usmíval se přitom.Pochvíli tréninku už loutka zvládla vystřelit kunai a chytit ho takže mohla ihned útočit na blízkost. Ovšem Doreiku trénoval i vrch kunaie.* To už je hodin měl bychjít domů dnes sem zabil půlku dne výrobou loutky. Budu jí říkat Doreiku jedna. *Řekl a šel i s loutkou domůkdyž přišel domůposadil loutku na židly a zbytek dřeva naskládal do rohu potom zametl vykoupal se a šel spát.* Doreiku jedna vypadá stejně jako já i díky tomu porcelánu.
--: --
Doreiku: *Když se ráno probudil rozhodl se že si uvaří jídlo a potom si zatrénuje.* Zanedlouho jdu plnit geninskou zkoušku. No dostal sem chuť na kung-pao jo uvařím si kung-pao a dám si to k obědu. *Řekl a usmál se. Šel k lednici a vzal si kuřecí prsa. Poté si vzal prkénko a svůj kunai. Kunaiem začal krájet kuřecí prsa nakostičky plus mínus stejné velikosti.* "No jestli budou kostičky nakrájeny špatě tak se mi nepovede mé kung-pao což nechci." *Když nakrájel maso na kostičky vzal si skleněnou mísu a tmavou a světlou sójovou omáčku též si vzal japonské rýžové víno.* Mám štěstí že mi ho tenkrát prodali díky němu sem si uvařil velmi dobrá jídla. *Řekl usmál se a vzal si trochu máčeného škrobu, sůl a vodu. Když měl vše připraveno začal dělat marinádu takže si dal do misky. 1/2 lžíce tmavé sojové omáčky, 1 lžíci světlé sojové omáčky, 2 lžíce japonského rýžového vína, půl lžíce máčeného škrobu, špetku soli a trochu vody. Směs zamíchal a dal do ní kostky kuřecího masa. Misku s marinádou a masam dal do ledničky a nechal marinovat.* Tak jo zatím co se mi to tady marinuje tak pokročim k dalším přípravám. *Vyndal si své chilli a nasekal je do misky na větší kousíčky přidal tam i semínka pro větší šmrnc, také do misky hodil pár kuličeksečuánského pepře. Poté si na pánvičku dal pražit arašídy. Mezi tím si nakrájel jarní ciulku na 1cm dlouhé kousky. Vzal si i zázvor a nakrájel ho na delší proužky a ještě si nakrájel stroužky česneku. Z plotny sundal arašídy a pokračoval se zálivkou na maso. Vyndal si dalšímisku do které dal. 2 lžíce tmavé sojové omáčky, 4 lžíce světlé sójové omáčky, 2 lžíce rýžového octa, lžíci sezamového oleje, lžíci škrobu, trochu vody a to celé posypal dvěmi lžícemi cukru. V pánvičce rozpálil dva hrnky oleje. Když si myslel že je olej dostatečně rozpálen vyndal z ledničky marinované maso a nalil to do pánve. Smažil to tak až to bylo polo usmažené poté děrovanou naběračkou vyndal maso z pánve a vložil ho zpět do misky a slilpřebytečný olej. V pánvi zůstali cca 2 lžíce oleje. Na zbylý olej dal smažit sečuánské chilli a sečuánský pepř. Smažil to do tmava. Když to měl usmažené tak vzal vše co si předem připravil kromě arašídů a vložil to do pánve. Poté to vše zprudka smažil zhruba 2 minuty. Když to měl usmažené tak do pánve hodil i arašídy a vše zamíchal.* Konečně mám hotové kung-pao ale ještě potřebuju ryži. *Řekl uvařil rýži. Poté co si uvařil rýži nandal sikung-paoi rýži a začal jíst.* Super je to opravdu dobré. *Řekl adojedl své kung-pao. Když se najedl vzal si své vybavení a vyběhl před svůj byt kde byly připraveny terče. Vzal svých deset shurikenů a hodil je do terčů. Shurikeny se zabodly o trochuvíš než byl střed ale po chvíly házení se shurikeny zabodly přímo do sředu všech deseti terčů. Potési vzal své kunaie které též hodil do terčů a všechny se zabodly do středu terčů. Nakonec si ze zad sundal své daishurikeny každý do jedné ruky. Pak je rychle roztočil a hodil je do terčů. Daishurikeny se zabodly těsně vedle středu. Po nějakété hodince se i s daishurikeny trefil přesně do středu. Potom vytvořil pečetěpro Bunshin no jutsu a vytvořil pět klonů. Když jeodvolal tak pomocí Henge no Jutsu se proměnil ve sarší paní kterou viděl před Akademií. Zrušil Henge a pomocí Kinobori no waza vyšel na jeden strom. Když vyšel přímo až na špičku stromu rozhlédl seskočil dólu utvořil pečetě a zrovnakdyž dopadl nazem aktivoval Kawarimi no jutsu a místo Doreika se nazemi objevili dva špalíky dřeva. Potom rychle šel doů a k večeři si vzal kung-pao. Jen cose najedl vysprchoval se a šel spát.*
BlueBoard.cz ShoutBoard