Přidej zprávu »
konec: --..--
Mito: *Byla na průzkumu, sama, Toyi řešit něco důležitého, Kouhei byl s ním. Mito byla vyslaná, jelikož díky svému nově nabytému umění dokázala porazit mnoho lidí najednou. Nikdo se tedy nebál, že by se nevrátila.* "/Už je nám 26 Mito-chan...už ti táhne na střední věk...neměla bys tak riskovat, jinak nebudeš mít nikdy děti." *Shae mluvil ustaraným hlasem, v mysli Mito seděla v křesílku a něco si tam motala z bavlnek, nudila se, za to Mito byla soustředěná. "Není to o věku, ale o připravenosti, ani já, ani Suzuya připravení nejsme." Odsekla jí, Shae se rozplynula. Vypadala jako Mito, jen byla trochu rozcuchanější, oči jí více zářily a smála se jen tehdy, kdy se dělo něco smutného, či kdy jí popadla bláznivá nálada. Zuby měla ostré do špičky tvarované, jako žralok. Že by to byl odraz spojení Mito a Samehady? Nad tím častokrát uvažovala...jestli se toto nezačalo projevovat ve chvíli, kdy svého drahouška poprvé odtáhla do moře a spojila se s ním. Vzpomínala na to, jakoby to bylo včera a při tom Samehadu vlastnila již více, než 10 let. Stála...spíš visela na jedné špičce obřího rampouchu na hoře. skočila dolů, kde dopadla na nižší vrcholek menší hory pod jedním z Vlků. Pomalu se vydala směrem k místu, kde byl ohlášen výskyt útočníka. Tento člověk prý bez váhání útočil na ostatní, prý dokonce zabil muže z nedaleké vesnice, která si Samuraje najala. Byla nervózní, prsten na krku jí tížil, pálil, vadil jí. Ne, že by jí vadilo být někomu zaslíbená, ale byla to reakce na skutečnost, že i přes to, že před Suzuyou kázala vodu, sama pila víno. Jednoduše...i když zastávala názoru, že smrt je špatná, vraždila kvůli práci. Kvůli obživě i kvůli tomu, že jinak by ji Shae posedla a vzala by vše do svých otěží což Mito nechtěla, nechtěla ohrozit klidný život v pevnosti...zatím klidný. Sklouzla po sněhu dolů ze svahu. Sníh se jí nahrnul přes nohavice do bot, snažila se chlad nevnímat. Její oblečení bylo celé černé, dlouhé uplé kalhoty, které zdůrazňovaly hubenost jejích nohou, hodně zhubla, co je v pevnosti, kimono, s dlouhými černými rukávy, černý opasek zdůrazňující její pas, i černá katana po jejím pravém boku, rudá po levém. Tu využívala v případě nouze. Na zádech Tanto a vak s menším vybavením ( odkaz » ), kimono bylo dlouhé pod kolena, ale dost volné na to, aby při chůzi její nohy procházeli skrze vrstvy látky a tak se jí pohodlně běhalo. Na tváři měla masku, zašedlou, se zatemněnými průzory pro oči a pusu ( odkaz » ), úsměv na masce byl iritující, ale Mito se pod ní tvářila neutrálně, až nepřítomně. Využívala ji k vyprovokování nepřátel, které po chvíli začala štvát. Mito takhle klidně kráčela krajinou, viděla stopy, takže to nebylo těžké. Ve sněhu nechával skoro každý nepozorný člověk stopy. Pokračovala v cestě mezi stromy. Lesem až k místu, kde spatřila i stopy krve. Sehnula se a zvedla sníh nasáklý krví. Lehce k němu přivoněla pod maskou a ochutnala jej, aby si byla jistá, že se jedná o lidskou krev. Chutná vždy jinak, než zvířecí...další z věcí, které se v této nehostinné krajině přiučila. Pokračovala po stopách krve a postupně objevovala i znatelnější věci, jako třeba vlasy, zub, kus odseknutého oblečení. Tělo. staršího muže, dost zmasakrovaného, nejednalo se zabití z obrany, ale z vášně, uspokojení chtíče. Byl probodaný, několik bodných ran v hrudi, břiše, i obličeji. Chyběly mu oči, některé zuby, které očividně vymlátil útočník pěstí, oči vytrhl. Zamračila se. nechala tělo ležet a pokračovala po stopách krve. Uslyšela tichý zvuk, zpozorněla, ale pokračovala v cestě, která se stáčela. Jakoby útočník šel stále dokola. Mito pokračovala dál, než uslyšela další zvuk. prasknuté větve? nejspíše, dělala, že o ničem neví, aktivovaný rinnegan v očích jí ale prozrazoval přítomnost nepřítele několik metrů nad ní. V korunách stromů se přesouval, aby měl náskok, zrychlil. Mito také, přidala do kroku, následně běžela. Kapka krve jí dopadla do středu čela, kde stekla po masce dolů k puse, dostala se Mito dovnitř masky. Zamračila se. "/Pusť mě! Já si to s ním vyřídím!/ NE!" proběhla menší šarvátka mezi obyvatelkami těla a Mito ještě zrychlila, koncentrovala chakru do nohou a odrazila se, vyskočila na strom, na kterým byl nukenin, usmál se na ní a skočil dolů na zem. Kluk v jejím věku +-, černé vlasy, zářivě žluté oči. ( odkaz » ) "/Proč jsu všichni zlobiví kluci tak hezcí, nejraději bych se do něho zakousla." Shae vytasila své ostré zuby, Mito skočila za mužem, dohnala ho velmi rychle. Očividně nebyl zdejší, protože se ve sněhu pohyboval neohrabaně, za to Mito měla cvik. Odrazila se, sklouzla se po sněhu a podrazila mu nohy.* Zastav. Neb tě zabiju cizinče. *Ozval se smích, muž se sebral ze země a otočil k Mito. Jazykem nabral jedno z očí, které měl mezi prsty a snědl jej. Mito s neubránila polknutí, nicméně nebyo nic vidět, skrze její oblečení a masku.* /Maskovaná hrdinka zdejší lůzy? Co mi uděláš? Uplácáš mě svou katanou k smrti? *Smál se, když mu krev tekla mezi zuby a rty. Okamžitě se Mito zhnusil, Shae z něj byla jako u vytržení. "/Prosím prosím Mito-chan, Mito-hime....prosím, nech mě si kousnout." Hopsala v mysli jako malé děcko a kousala u toho do prázdna. Mito sáhla po kataně, byla svázaná, proto i poměrně neškodná, zatím. Odepnula ji od pásu.* Hájím práva zdejších lidí ve jménu Vůdce. Proto se budeš zodpovídat mne i lidu této země cizinče! /Nikdy! *Muž se zamračil a složil pečeť, vyslal proti Mito několik ohnivých koulí a rozeběhl se pryč. Mito se snažila jim vyhnout, jedna jí zapálila rukáv oděvu. Rozeběhla se za ním, oheň uhasila o sníh, jelikož se u běhu lehce přikrčila, aby byla rychlejší. Koncentrovala chakru do zbraně i jejího obalu a vyslala proti jeho nohám techniku Hadan, kdy se jí podařilo ho lehce zranit. Muž se otočil a vyslal na ní další sérii ohnivých koulí. "/Nic jiného neumí? Zklamání!" Muž ale pokračoval, vyslal na ní své skryté obyvatele, brouky klanu Fuku, kteří se rozletěli na Mito. Netušila co dělat, nebyla zvyklá na používání zvířat v boji. Její tělo obalila chakra techniky Raiton no Yoroi 2. stupně, kdy se domnívala, že to bude dostatečnou ochranou do hmyzu, i využití rychlosti při útoku. Rozeběhla se proti nepříteli, jeho tělo začaly brouci chránit, rotovat kolem něho tak, že jakékoliv snahy dostat se do kruhu byly marné, nicméně Mito využvala pasivní schopnosti Raiton no Yoroi, kdy koncentrovala blesky a střílale je přímo na hmyzí bariéru, která postupně chabla, brouci umíraly po stovkách, když přes jejich těla přecházely výboje proudu. Když byla bariéra dostatečně slabá, Mito ji prorazila a nabrala nukenina technikou Lariat, i přes to, že se bránil zbraní. Muž svou zbraň upustil a když Mito zastavila, zastavil se on až nárazem o další strom. Mito deaktivovala svou chakrouvoou ochranu a složila několik pečetí v techniku Raiton: Raikiri. Muž byl ještě dost rozlámaný, ale ne mrtvý, rozeběhla se, pomaleji, pak zrychlila. Zarazila ruku do těla muže, prorazila jí i strom, o který se opíral, v ruce svírala jeho srdce. Zvuk švitoření ptáků, který technika vydávala utichl. Jediné, co bylo slyšet, bylo odkapávání krve na sníh, který pod jejím horkem tál. "/Byl nudný...proč jsou všichni muži nudní? Suzuya-kun by byl zábavný, rozhodně by sis souboj s ním užila. Mito-chan, zavolej ho, prosím, užijeme si zábavu!" Mito vytáhla ruku, sledovala srdce a krev, která se jí na kožených rukavicích, vytažených až nad lokty, leskla.* Máš pravdu...Suzuya by byl zábavnější soupeř....ale my bychom si to moc neužili, možná tak v hrobě. *Sepnula dlaň v pěst. Sebrala bezvládné tělo a srdce, zapečetila je do svitku. Svitek schovala do skryté kapsy v rukávu, zkontrolovala si upevnění katany, kterou nakonec ani nepoužila a pomalým krokem se vydala do pevnosti.* Měla bych se přestat spoléhat na ninjutsu...."/To ale nejde, my jsme tvořeny ninjutsu...je to naše podstata Mito-chan." Naše podstata je být dobrým služebníkem, překonat své rivaly, být lepší, než si o nás lidi myslí, dokázat muži, že jsme schopná žena, že jej nepotřebujeme k životu a že si má vážit chvil s námi. V tom je naše podstata. Po svatbě. Je to dlouhá doba, co se Satsuki vdávala...jsme ho už neviděli. Víš proč? "/Protože nám dává prostor se realizovat a porozumět mu." Ne, protože on nerozumí nám. Nechce porozumět...myslí si, že jsme malé děcko, jsi malé děcko Shae? "/Ne...jsem žena, silnější, než jsi ty Mito-chan." Vidíš...kdyby si myslel, že jsme dost silná žena, tak by s námi neargumentoval, jelikož bychom si mohli svou pravdu vybít silou. Jenže to my nemůžeme...i kdyby to byla sebevětší zábava, musíme zrychlit. Musíme být alespoň stejně rychlé, stejně obratné a stejně vychytralé, né li vychytralejší. Musíme si najít něco, co nás odliší od ostatních, mít Eso v rukávu a Rinnegan to není drahá, to ani zdaleka není to jediné, co můžeme využít. Naučíme se ovládat elementy, naučíme se ovládat šermířství, ale co pak? "/Budeme se učit novým věcem..." Jakým? "/Vychytralosti, lsti a herectví...v tom jsme dobré." Ano...možná, ale každý zkušenější člověk nás prokoukne. Ne vždy se dá naše tvrdohlavost potlačit i přes snahu naše herectví skončí fiaskem. "/Hmm...Mito-chan....už chápu." To je dobře. Ukážeme mu, že jsme silnější, než si myslí...pomstíme se konečně. Pomstíme náš zmařený život Shae....pomůžeš mi, že? Slíbíš mi to, že budeš trpělivá a pak, až tě budu potřebovat, tak tu pro mne budeš? Jsme jedno tělo Shae, jedno tělo jedna duše, jen dvě osobnosti. "/Slibuji Mito-chan...nenechám se zabít, takže nenechám ani tebe zemřít." *Mito se zastavila, celou dobu mluvila potichu, sama se sebou, přes masku ale nebyl vidět pohyb její pusy, takže i kdyby Suzuya sledoval její počínání, neviděl by, že mluví. Zaklonila hlavu, sněžilo, vločky dopadaly na její masku a roztékaly se, krev na masce pomalu odtékala a z rudé byla růžová, nakonec opět zašedlá maska bez větších skvrn. Během tohot se Mito odebrala do svých myšlenek, kde spojila malíčky se Shae, obe si jej nařízly, aby svou úmluvu zpečetily pomyslnou krví. Až když byla úmluva hotová, rozešla se dále, během dvou hodin došla do pevnosti, kde se začala věnovat intenzivnímu tréninku, aby mohla splnit, co si se Shae slíbily, aby jí pak nezklamalo vlastní tělo, aby byla připravená k čemukoliv.*
konec: --..--
Mito: *Stála na vrcholku hory, Toyi s ní, Mito si na něm chtěl zkusit svůj nově objevený styl boje...no objevený, spíše ho vymyslela. Jelikož jí vadilo neustálé cupitání za zbraní, jako kdyby jí za mečem táhla gravitace, naučila se sérii ladných pohybů, kdy se lehce otáčela, vyrážela proti nepříteli, kterým jí doposud byl pouze slaměný panák a padající sníh, až dnes doopravdy vyzkoušela boj na reálném soupeři, který bral vážně Toyi se doopravdy snažil, ale i Mito. Využila styl souboje, který nazvala Tatakai no odori, tančila kolem Toyiho, kterého po chvilce absolutně učarovaly její pohyby a sekal do prázdna, z nějakého důvodu na něj působila až hypnoticky. Mito používala katanu svázanou, zavřenou v pochvě a tak jen Toyiho lehce poťukávala po místech, kde by mu jinak svou černou katanou nadělala ošklivé tržné rány. Během několika desítek minut, kdy Toyi byl už úplně mimo časoprostor Mito jejich souboj ukončila podražením nohou muži, ten skončil zády ve sněhu a smál se.* /Nečekal bych, že mě někdy porazíš, ještě něčím, co sis sama vymyslela. *Mito se usmála a připnula si katanu k pásu.* Trénovala jsem to půl roku, ještě aby to nevyšlo. Říkám tomuto stylu Takai no Odori...díky svým pohybům dokážu tvou nervovou soustavu ovlivnit tak moc, že nebudeš vědět která bije. *Smála se.* a ještě k tomu jsem rychlejší než ty, takže jsi vždy akorát útočil do prázdna.* /Jsi šikovná, ještě tu ale chvíli pobudeš, pak půjdeme k Feudálovi společně, jsme parťáci a tak budeme sloužit u stejného feudála. Já jsem si svůj trest už odpykal a tak čekám na tebe, až se naučíš více z našeho umění. *Mito se hrdě usmívala.* Já se naučím hlavně to svoje a pak budu brát zkušenosti od jiných. *pomohla Toyimu na nohy a společně se vydali do pevnosti.*
BlueBoard.cz ShoutBoard