Přidej zprávu »
Hattori Lei: *Po chvíli bloudění vesnicí jsem konečně dorazila na místo, bylo zde jen pár lidí, tak jsem si sedla někam dál od nich a objednala si miso ramen s shiitake houbami, jelikož to je jediný ramen tady, o kterém vím, že je bez masa. Po chvíli byl hotový, tak jsem rozlomila hůlky a začala jíst. Přesněji jsem se v jídle šťourala a přemýšlela zase nad rodiči a podobně.* „Je to má chyba, stejně jako vše ostatní...“ *přešla mě chuť k jídlu, takže jsem tam jen zaplatila a téměř nedotčený ramen jsem tam nechala. Vydala jsem se směrem k sobě domů, zítra půjdu nejspíš zase do akademie.*
Emi: *Jedla. Pozorně poslouchala rozhovor i když jí vůbec nezajímal. Ono spíše nebylo co jiné poslouchat až na vařící se jídlo a jedení. Dojedla celkem rychle a hůlky složila na mističku a odsunula. Neplatila nic protože to měla na kupón. Seskočila z židličky a v tom se na ní ten muž otázal. Otočila se na něj. Chvilku nechápala proč se ptá ale následně se z široka usmála.* Aye! *Poškrábala se zezadu na vlasech.* Asi ano... he hé...
Ziki Katsuki: *Pomalu a mechanicky žvýkal každé sousto, jako by si jídlo vůbec neužíval a jedl jen z potřeby. Majitel Ichiraki si ho chvíli prohlížel a následně se, jen tak mimochodem, optal:* Něco v nepořádku s polévkou? *Ziki odvrátil pohled od misky ke kuchaři a usmál se.* Ale vůbec ne, je výborná. *A dal se znovu do jídla. Muž za pultem se jen zamyslel a pokračoval v rozhovoru dále.* Vy asi nejste zdejší, co? Nikdy jsem vás tu neviděl. *Ziki znovu na moment přestal s jídlem.* Nikoliv. Jsem v Konoze poprvé. *Muž párkrát kývl hlavou se založenýma rukama a tím jejich malý rozhovor skončil. Když Ziki dojedl, nechal kuchaři tuzér, jen tak aby se neřeklo.* Jste shinobi, slečno? *Směřoval otázku na dívku, avšak neprojevil ve tváři ani špetku zájmu.*
Emi: *Jako přikovaná k židličce jen seděla a sledovala co se vlastně děje. Její koleno bylo vyléčeno... jako by nikdy nespadla.* "Uh? .. Cože?" *Pomyslela si z rozpaku a hleděla na muže co už snad prožil čtyři dekády.* Dě... D.. Ď... Děkuju. *Trochu se jí zapletl jazyk, nebo spíše byla... ne zaražená ale překvapená. Zaskočená. Tu náhle se před ní objevila miska s její objednávkou. Udělala si na židli pohodlí a vzala hůlky které rozlomila, tedy momentálně měla dvě hůlky.* Itadakimasu... *Řekla nijak výrazně hlasitě a pustila se pomalu do jídla.*
Ziki Katsuki: *Čekal na svojí tofu polévku, zatímco si k němu přisedla mladá dívka. Odhadem by jí tipoval 9-13 let. Pár vteřin si ji nepřítomně prohlížel, jako by se díval za ní, dokud mu kuchař nepředložil na pult polévku.* Arigato gozaimasu. *Kývnul zlehka hlavou, jen formálně. Než se pustil do jídla, odhrnul si kápi z hlavy, aby mu bylo vidět do obličeje. Na čele měl pár silných vrásek a pokožku už neměl tak čistou a hebkou, jako kdysi. Už ve chvíli, kdy jeho nové tělo dovršilo čtyřicátého roku si říkal, že by mohl přesídlit do nového, mladšího těla. Usmál se na dívku sedící vedle něj a přiblížil se k ní.* Vydržte. *Přiložil jí pravou ruku na koleno a odřeninu během pár vteřin vyléčil, jako by se to nikdy nestalo. Znovu se mile usmál a šel si znovu sednout na svou židli. Pozvedl hůlky a odlomil je od sebe.* Itadakimasu. *Pronesl spíše pro sebe a pustil se do jídla.*
Emi: *Dostala od babičky poukázku na ramen. Ta poukázka se jí vždy válela jen na stole u postele v pokoji a prášilo se na ni. Jednou se rozhodla že by bylo asi dobré ji použít. Sama Emi měla spíše ráda sladké ale mohla sníst vlastně cokoliv i když nijak moc nejedla. Nepotřebovala to, sice je energická ale její tělo to zvládá v pořádku. Běží po vesnici ale někde zakopne a odře si koleno. Nicméně nic velkého to není a zanedlouho přibíhá k Ichiraku, vidí že tam je momentálně jen jeden člověk. Což byla dobrá příležitost. Naběhla tam a posadila se na onu židličku, předsunula lístek a vyhrkla ze sebe.* "Jeden miso ramen s narutem." *Vážně se podívala a poté vydechla a čekala na objednávku. Zadívala se na své pravé koleno, sedřené, trochu zkrvavené.*
Ziki Katsuki: *Ziki chtěl před svým odchodem do brány navštívit ještě alespoň jednu velkou vesnici. Nebyl v žádné už léta, jak se musel skrývat před civilizovaným světem. V podobě Aka Manty měl otevřená vrata téměř do všech velkých vesnic, vyjma Sunagakure, kde byla tato osoba údajně vedena jako nukenin. Suna tedy nepřicházela v úvahu a Kumo už vůbec ne, většina senzibilů z Oblačné by ho poznala na míle daleko. No a v Konoze chtěl kdysi navštívit tehdejší Hokage, ačkoliv k tomu nikdy nedošlo. Měl sám dost práce a po návštěvě Suny, kde ho Kazekage obešel nasazením jeho předchůdkyně jako průvodu, neměl ani moc náladu poznávat další Kagy. Vzhledem k tomu, že v sobě již neuchovával pečeť Hachibiho, jak tomu bylo kdysi, se nejevil jeho obsah chakry podezřele a tak nebylo příliš problémů při průchodu do Konohy. Měl na sobě černou kápi, která mu zakrývala čelo, při sklopení hlavy i oči, a prakticky celé tělo, vyjma bot. Po průchodu branou byl po dlouhé cestě unavený a hladový, a tak zašel do první restaurace (resp. stánku), který našel, a tím bylo Ichiraki. Párkrát už slyšel o věhlasu tohoto podniku, v podsvětí i kdysi v Kumo a objednal si miso polévku s tofu. Než mu jídlo připravili, posadil se na židli před pult a pozoroval lidi procházející ulicí i zákazníky Ichiraki, kteří si sem, stejně jako on, přišli dát něco do nosu. Celá vesnice působila víceméně klidným dojmem, což byla pro Zikiho vítaná změna od prostředí zločineckého podsvětí, kde panovala tichá, temná, téměř vražedná atmosféra. Opřel si hlavu o pěst pravé ruky, kterou si podepřel levou a jen se, jeho obvyklým, nevýrazným pohledem, díval na proud chodců kolem stánku.*
--: --
Itachi: *S těžkýma nohama a těžkou únavou pokračují ulicí Yuke. Začíná se stmívat a já pozorují, jak se různé obchůdky pomalu zavírají a pouliční lampy rozsvěcují, neony na různých klubech a večerkách rozsvěcují s velkým nápisem "Otevřeno". Procházím dál uličkou. Různě se mi u nosu střídají vůně z restaurací a bister.* "Jak já bych si něco dal... stačila by i maličká porce nudlí."* Povzdychnu si a zastavím se před bistrem, které voní ze všech nejvíc. Podívám se na horu na název: "Ichiraku ramen". Pohledem přejedu stánek zleva doprava. Uvnitř sedí jenom jeden postarší pán, asi tak okolo 40 let. Asi čeká na jídlo. Chvilku ho pozuruji a prohlížím si ho od zhora dolů. Všímám si velké jizvy, kterou má na pravé ruce, kterou si podpírá hlavu. Najednou se z ničeho nic otočí, asi pocítil, že ho někdo sleduje. Na moment se mu zadívám do tváře. Pod bledě modrým okem měl další velkou jizvu. Kolem brady mu rostlo menši strniště a měl hnědé vlasy, podobné těm, které mám já.* (Neznamý muž) "Copak bys potřeboval chlapče?" *řekne sice milým ale tajemným tonem. S rozklepaným hlasem mu odpovím: "Aa ale nic pane, jen sem se koukal" * Muž se na mě podívá a se zájmem si mě prohlíží. (Neznámý muž) "Chlapče, posaď se, vidím ti na očích že jsi dost hladový." *Podívá se na obsluhujícího pána a zavolá na něj: "Ještě jednou to co já, tady pro mladíka" *Pak opět hodí pohled na mě a usměje se* "Ja ja já děkuju moc, víte já právě jdu z tréninku a měl sem hrozný hlad, bohužel už mi nezbyly žádné peníze." Řeknu s vděkem. (Neznámý muž) "A jak se jmenuješ chlapče, já sem Yotsu" * podá mi ruku a já mu jí podám nazpátek. "Itachi, Itachi Hirase se jmenuju" odpovím s usměvem. (Yotsu) "Z tréninku jo? Takže ty chodíš na ninja akademii. To už je let co jsem tam naposledy byl."*Když dořekne poslední větu, přistane nám oboum na stůl jídlo. S velkou chutí se do něj pustím. "To znamená že ste někdy dřív na akademii chodil ? Takže ste taky shinobi ?"*Řeknu ohromeně* (Yotsu) "No bejvávalo, bohužel před 5 lety se mi při jedné misi přihodila dost vážné zranění, které mi způsobilo to že nemám cit v téhle ruce." *Ukáže na ruku, na které byla jizva, které jsem si před tím všimnul.* "To mě mrzí a co teda děláte teď? Když už nemůžete být shinobi ?" *Zeptám se ho. (Yotsu)" "Noo, mám malý stánek kousek odtud. Prodávám tam různé doplňkové zboží pro shinobi. Převážně shurikeny a kunaie. Mám jich spoustu druhům určitě se přijď kouknout, třeba bys pro mě někdy mohl něco udělat a já bych tě za to na oplátku mohl trénovat, co ty na to? Vždycky jsem chtěl mít nějakého studenta, kterého bych mohl vytrénovat."* Dořekne větu a přátelský se na mě usměje.* "Nooo to zní dobře, tak já přijdu hned zítra" * Nadšeně odpovím. (Yotsu)"Výborně chlapče, tak to se budu těšít. A už umíš nějakou techniku ? Vím že je ještě na techniky brzo ale stejně by mě to zajímalo"* odpoví. Vstanu ze židle a odpovím "No jasně že umím, hned vám jí ukážu"*Řeknu natěšeným tonem a rychle udělám pečeť tigra, začnu koncentrovat čakru a ihned potom vytvořím 2 identické klony. Ihned potom co je vytvořím, pocítím l jak se mi zamotá hlava a podlomí nohy, klony se během chviličky vypařily a já rychle padal přímo na tvrdou betonovou zeď která se nacházela v bistru. Poslední co si pamatuji je jak mě těsně před dopadem na tvrdou zem chytil. Potom se mi zavřeli oči a já usnul vyčerpáním*
--: --
Goro: *Cestou z Akademie ucítil Goro nádhernou vůni.* (Goro) "Sakra co je to za vůni? Takovouhle vůni jsem cítil jen párkrát a táta mi říkal že jestli se dostanu do Akademie tak mi koupí to jídlo co tak nádherně voní. No ale proč bych si to jídlo nekoupil sám. Jo mám peníze, které mi dala mamka za to jak jsem jí pomohl se dřevem." *Pomyslel si a namířil si to rovnou ke krámku s Ichirakim. Goro přišel ke krámku, sedl si na židli a řekl.* (Goro) Dobrý den chtěl bych ochutnat jídlo ze kterého jde tak nádherná vůně. *Jen co to Goro dořekl tak se k němu otočil majitel a řekl.* (Majitel) Nazdar tebe ještě neznám. No tak to znamená že náš rámen jsi tady ještě neměl. Tak jo a jaký rámen si dáš? *Goro se zamyslel a poté řekl.* (Goro) Víte já žádný neznám dejte mi ten nejlepší co tady máte. *Jen co to dořekl tak se usmál a vtom se zasmál i majitel, otočil se a začal pracovat na rámenu.* (Otec) Rámen prý broukům neprospívá. Neměl by jsi ho jíst. *Jen co to Gorův otec dořekl tak si sedl a objednal si stejný rámen jako měl Goro. Když si Gorův otec přisedl tak se Goro zasmál.* (Goro) Jak něco takového může vědět? Ty brouky přece nepoužíváš? Přece jsi skončil jen jako Genin a slyšel jsem že bráchové si tady rámen dávali a vidíš jak skončili oni. *Když to Gorův otec uslyšel tak se zasmál a poté řekl.* (Otec) Jsem rád že jsi sem zašel. Chtěl jsem tě sem vzít ale minule jsi mě naštval když si dělal blbosti o hodině a dneska jsem byl za tvým učitelem a slyšel jsem že jsi dnes dával pozor. Taky tě pochválil za Henge no Jutsu a prý máš i dobré Taijutsu a prý jsi použil i brouky k boji. Prý to bylo velmi no jak to říct. (Goro) Jo já vím co mi chceš říct? Jen mě zajímá proč jsi byl u mého senseie? (Otec) Proč? Víš musím odjet na nějaký čas ale neboj se za čas se vrátím a poté si počkám na to až se staneš Geninem a pořádně to oslavíme. *Goro se zasmál a čekal až se dodělá rámen.* (Otec) Víš kdysi jsem se tady seznámil s jedním klukem. Tenkrát byl chuunin a já byl malý kluk který čekal na to jestli ho vezmou na akademii. Ten kluk byl sirotek kterému zemřeli rodiče nikdo nevěděl jak ale zemřeli těsně po jeho narození. Víš ten kluk byl z klanu Nara a kamarádil se z nejakým Kentou, který byl z klanu Ryouku. Ten kluk z klanu Nara nebyl slabý což dokazuje i to že jako chuunin se stal Okubyōna senninem Tenhle kluk z klanu Nara uměl přivolávat žáby a když jsem se sním potkal tak odcházel na svou výpravu. Nikdo nechápal proč mu to první Hokage dovolil. Tenkrát byla celá zem pustošila válka. No nebyly to zas tak zlé časy ale všichni jsme se báli že na nás někdo zaútočí. Naštěstí si nepamatuji že by sem přišli nějací shinobiové. No ale to sem nepatří. Tenkrát jsem jedl svůj první rámen na který mě pozval Behemen Kazda tak se jmenoval no byl jsem opravdu malý a chtěl jsem na akademii ale bál jsem se protože no tenkrát se našemu klanu posmívali více. Tenhle Behemen mi dodal odvahu abych šel na Akademii a tam se učil. Poté odešel a nějakou dobu jsem o něm neslyšel. Když se vrátil tak zněj byl už Tokubets Jounin a mě slíbil že až se stanu Chuuninem že mi dá podepsat smlouvu se žábama. Chtěl jsem si sním zabojovat. Jen tak ze srandy abych si sním poměřil sílu, protože už jsem byl Genin a byl jsem namyšlený ale hlavně mi šlo o legraci a také o smlouvu. No když jsem ho viděl naposled tak mi slíbil že si sním dám souboj hned jak přijde ale už se nikdy nevrátil. Behemen totiž zemřel nedaleko Hrdinské hory kde ho zabili nějací bandité. Říkalo se že byl dost namyšlený a přecenil své schopnosti. Podle mě mu dal někdo něco do pití a on byl poté slabší ale nevím to jistě. Bohužel jsem nikdy nezískal jeho uznání a nikdy jsem nezískal smlouvu se žábami a tak jsem radši skončil s kariérou shinobi. Sice jsem nebyl nejhorší genin ale když jsem se dozvěděl že Behemen zemřel tak jsem se začal bát a tak jsem radši skončil. Behemen měl zde snoubenku ani nevím kde se sní seznámil ale řekl mi že sní musel bojovat aby jí získal. *Jen co to otec dořekl tak dal majitel krámku na stůl dva rámeny popřál dobrou chuť a řekl.* (Majitel) Víte pane já jsem byl mladý a než Behemen odešel tak řekl mému otci že se těší až se potká s jedním klukem s klanu Fuku. Toho kluka prý uznával více než Torokyho, kterému smlouvu se žábami dal. *Když to otec dořekl tak se zasmál a poté s Gorem snědl rámen zaplatili a šli domů přičemž si spolu povídali.*
--: --
Chang: *Cestou z doja šel do Ichiraku na dobrý rámen. Chang se na rámen dost těšil jelikož ho už pěkně dlouho nejedl.* "Sakra já už se chci pořádně a hlavně dobře najíst. Ne že bych si vařil špatně ale přece jenom nevařím tak dobře jako v restauracích." *Pomyslel si, zasmál se a šel dál. Když dorazil do Ichiraku Rámen tak se koukl do peněženky jestli vůbec má nějak peníze.* "Sakra to mě také mohlo napadnout dřív." *Naštěstí peníze měl a tak vešel dovnitř, posadil se k pultu a řekl.* Dobrý den prosil bych jeden velkej Miso Rámen. * Kuchař za pultem se otočil, usmál se a řekl.* Mám tady jednu novinku. Je to něco opravdu speciálního pro opravdové labužníky. *Jen co to Chang uslyšel tak řekl.* Jo jo prosím připravte mi to. *Jen co to kuchař uslyšel tak řekl.*Příprava té pochoutky zabere nějaký čas a tak ti mezi tím dám tenhle ten Miso Rámen a než ho sníš tak doufám že to budu mít připravené. *Řekl a dal na pult Changovu objednávku. Chang slušně poděkoval, vzal si hůlky dal dlaně k sobě a řekl.* Itadakimas! *Poté roupůlil hůlky a začal jíst. První sousto nudlí bylo velmi vynikající. Nudle byly vláčné, nadýchané a hlavně pružné. Poté si vzal nějakou tu zeleninu a maso, jenž také snědl. Zelenina byly jemně povařená takže nebyla ani rozblemclá ani nijak syrová. Maso byly též výborně opečené. Také nebylo sirové. Nebylo ani tuhé ani jako žvejkačka. Prostě se krásně rozplívalo na jazyku. Poté si vzal lžíci a ochutnal vývar. Ten byl také skvostný.* Tohle je nejlepší jídlo co jsem kdy měl opravdu že jo. *Řekl Chang a pořádně se do toho pustil. Kuchař se jen usmál a potom řekl.* Ten Rámen co teďkon jíš je hnus v porovnání s Rámenem co ti teď připravuji. *Jen co to Chang uslyšel tak mu zaskočilo a on se rozkašlal. Jen co přestal kašlat tak řekl.* Pardon šéfe ale nemyslím si že byste zvládl vytvořit lepší Rámen než jste mi naservíroval. Určitě je pravda že nějakým lidem může chutnat víc neboť sto lidí sto chutí ale nevěřím vám. *Řekl Chag a když snědl nudle a oblohu tak vypil vývar.* Opravdu lahůdka. "Zajímá mě jak chutná ten Rámen co právě připravuje. No připravuje ho docela dost dlouho. Nejspíše si na něm dává opravdu dost záležet neboť to má bejt jeho nejlepší rámen." Tak hotovo kamaráde doufám že ti zbylo místo pro tohle mistrovské dílo. Dáej však pozor je horkej a dost dobrej. Takže opatrně sním jo? *Kuchař to řekl velmi starostlivě a trochu výstražně.* "Sakra tak do toho Changu. Neboj se sníš to a uvidíš." *Pomyslel si Chang znovu přiložil dlaně k sobě a znovu řekl.* Itadakimas! *Poté velmi nervózně vzal a ochutnal jednu nudli. Jen co jí položil na jazyk tak se rozzářil a řekl.* Sakra tak to je úžasné ta nudle je opravdu úžasná a to jsem jí eště ani pořádně neochutnal. *Kuchař se usmál otočil se a něco krájel. Po té řekl.* Já jsem tito říkal a to jsi eště neochutnal to nejlepší. *Když to dořekl tak se rozesmál. Changa to velmi znervóznilo a tak snědl nudli jenž měl nabranou v hůlkách. Poté ochutnal od každého kousku z přílohy.* Sakra to je eště lepší než ty nudle! *Chang to řekl tak nadšeně že se bál aby nekřičel. Poté si vzal lžičku a ochutnal vývar. Jen co lžička opustila Changovu pusu a on spolkl vývar tak zůstal nehnutě stát na místě. Nic neříkal a ani nemrkl. V tom se na něj otočil kuchař a řekl.* Sakra tys nám z toho ztratil řeč příteli. *Vtom se Chang usmál, zavřel oči, zhluboka se nadechl a poté pomalu a dlouze vydechl.* Kuchaři to je. Já nemám slov jak je to úžasné. Úžasné je ještě slabé slovo. Neznám žádné slovo jenž by vystihovalo to jak je tenhle rámen skvělí. *Když to kuchař uslyšel tak se rozbrečel a řekl.* Rychle to sněz ať ti to nevystydne. *Chang poslušně přikývl a pustil se do jedení. Když vše snědl tak vytáhl peněženku, peníze a pokládal je na stůl se slovy.* Tenhle Rámen nelze vyvážit penězi ale doufám že ti tohle bude stačit. *Kuchař se usmál přikývl, vzal si peníze a řekl.* Dej si znovu ať mám radost. *Chang se usmál otočil se a uviděl nádhernou holku. Poté se znovu otočil ke kuchaři a řekl dva ty tvoje nejlepší rámeny. *Kuchař se udiveně podíval na Changa a poté se dal do vaření. Mezi tím se Chang rychle přiblížil k dívce a řekl.* Ahoj já jsem Chang pojď si semnou dát ten nejlepší Rámen na celém světě. *Dívka se na Changa podívala usmála se a poté sladkým, neviním hlasem řekla.* Tak jo půjdu velmi ráda ale nemám peníze. *Chang se usmál chatl dívku za ruku a řekl.* To vůbec nevadí platím já. *Jen co to dívka uslyšela tak se usmála a poté se nechala vést Changem do obchodu. Poté si oba dva sedli na židle a čekali až jim dá kuchař Rámen. Mezi tím se bavili o svým zálibách, koníčkách a ovšem možném. Chang zjistil že dívka se jmenuje Naoki. Naoki tvrdila že má ráda genjutsu ale protože je eště na akademii tak žádné neumí. Chang se divil protože Naoki nevypadala že by byla nějak mladší jak Chang a tak se jí zeptal na věk. Její odpověď ho zděsila protože Naoki byla jenom o rok mladší jak Chang.* "Sakra ona je ještě v devíti letech studentem na Akademii? Já už jsem byl Geninem možná už dokonce Chuuninem teďkon přesně nevím. No nebudu se vytahovat a jestli se mě zeptá na to jakou mám hodnost tak řeknu Genin. *Naoki se Changa opravdu zeptala na to kolik mu je a jestli je také na Akademii.* Vtom z Changa vypadlo je mi 10 let a jsem Chuunin. "Sakra chtěl jsem říct genin. teď si bude myslet že jsem vejtaha. Achjo!" *Pomyslel si a koukl se na Naoki. Ta se na Changa nevěřícně dívala. Naštěstí kuchař dal na stůl dvě porce skvělého rámenu. Chang poděkoval pobídl Naoki k jídlu a poté se sám pustil do jídla. Naoki se též pustila do jídla. Když se najedli tak Naoki řekla.* Děkuju ti za jídlo ale už musim jít. Snad se někdy potkáme. *Chang se usmál a řekl.* Také doufám že se někdy potkáme tak ahoj. *Jen co se rozloučili tak Naoki odešla pryč. Chang zaplatil a šel také k sobě domů jelikož se už stmívalo.*
--: --
Chang: Dobře *řekl, trochu se usmál, seběhl se střechy a běžel domů.* "Sakra co to bylo za divnou techniku? Musim se o ní dozvědět co to jen jde." *Pomyslel si Chang, když běžel okolo knihovny.* " Podívám se doma jestli něco ne najdu a když ne tak se kouknu v knihovně." *Jen co doběhl domů tak si sedl ke svitkům a začal si z nich číst.*
Doseia: To byla technika mého rodu... Kouzla neexistují... *Pronese a jen protočí oči. Už ho to tu trochu přestává bavit a měl by se vydat hledat Lin.* Popravdě, nebylo... Ale tak, rád jsem pomohl, asi. *Pronese upřímně svůj lehký nezájem.* Mno, nerad se loučím a už budu muset jít, takže se měj a doufám, že brzy zesílíš a možná se mě alespoň dotkneš. *Řekne a vyrazí ke hraně střechy.* Měj se... *Jen pronese a seběhne po zdi dolů a vydá se na náměstí, kde měl čekat na Lin. Netušil, co ve vesnici plánovala a potřebovala, ale to nebyla jeho starost a pochyboval, že se to vůbec někdy dozví.*
Chang: Co to bylo za kouzla? To nebyla žádná normální technika. Žádná normální technika ti nedovolí oživit loutku. "Teda pokud vím. Co je to za kluka? Je divnej a má na mě příliš mnoho síly. Musim se stát mnohem silnějším než jsem a potom ho někdy najdu a porazím ho." *Pomyslel si a řekl.* No bylo to velmi zajmavé alespoň pro mne. Předpokládám že pro tebe nijak zvlášť ne.*
Doseia: *Když viděl, jak se Chang zastavil, jen se usmál. Když se dokonce vzal, usmál se ještě víc.Přeci jen, kdo by se nepobavil, když porazil někoho, aniž by se výrazně snažil. Vždyť v root na vás posílají zkušenější ninji více méně pořád. Hlavně nevíte, zda s vámi jen trénují, nebo vás chtějí zabít. A pak se Chang rozbrečel. Tedy, ukápla mu slza ale i to stačilo. Nechal pavoučí loutku, aby vzala do náručí jeho druhou loutku, která vypadala jako kopie Dose a vydala se k němu. Nevěděl, zda má kluka utěšovat nebo se mu vysmát, vždyť se právě ponížil, jak jen mohl. Nebo to mu alespoň Lin řekla. Že brečí jen ubožáci. V klidu schoval loutky do svitků a čekal, co Chang udělá dál.* Říkal jsem ti, že je to zbytečné...
Chang: *Chang se rychle zastavil když viděl co se všechno děje.* "Sakra co je to za techniku? Tohle není loutkařské." *Pomyslel si a najednou si uvědomil že se hrozně bojí.* "Sakra to je strašidelné. Tohle není možné to je nějak Genjutsu nebo co? Jak to že ta loutka sama stojí, když k ní nemá připevněné chakrové vlákna?" Dobrý vzdávám se proti těmhle technikám nemám šanci. Jsem přece jenom Student Akademie. "Sakra to není normální technika. Doufal jsem že bych ho mohl nějak překvapit ale on je chuunin. Je o hodně lepší jak já stím nic nenadělám." *Pomyslel si a ukápla mu slza.* "Musím více trénovat abych byl silnější. Musím se rychle stát Geninem a pokračovat v tréninku." Vzdávám se vyhráls.
Doseia: *Když se k němu rozběhne, nechá svou kopii spadnout na zem a Kumonosu mávnutím rychle přitáhl k sobě a nechal ji spadnout na zem k jeho nohou. Uvolnil vlákna a poskládal pečetě na techniku svého kekkei genkai. Aktivoval tím tak své dojutsu a oči se mu rozzářili modrou barvou.* Ikiningyō *Pronesl místo odpovědi na dotaz o jménu. Ovšem nebylo to jméno ale název techniky, která mu na dlani vytvořila menší, zářivě zelenou kouli energie.* Myslíš, že se stačí k loutkaři dostat na blízko, protože pak má plné ruce práce s loutkou? Smůla *Pronese a rychle vtlačí kouli do loutky. Pak už stačilo jen zrychlit své pohyby pomocí shunshin no jutsu a trochu mu doběhnout na konec střechy. A že loutka zůstala bezbranně ležet na zemi? Omyl, sama od sebe se začala zvedat, aniž by ji Dos ovládal svými vlákny a jakkoliv hýbal rukama. Kunonosu pak jen natáhla ruce a všechny namířila na Changa. Když se na něj podíval, uviděl jen slabé záření jeho -aury-, nebo jak tomu říkal. V podstatě jeho chakry vycházející z jeho těla.*
Chang: "Sakra je dobrej ale vzdát se eště nemohu. Tohle nebyl pořádný souboj." *Pomyslel si Když byl odražen loutkou.* Ne eště se nevzdávám. "Jak ho mám porazit? Sakra já se chci stát opravdu loutkařem. No musim promyslet jak ho porazit a až se stanu loutkařem tak si na to mohu dávat pozor. No tak co vím. S toho co jsem si přečetl ze svitků doma tak vím že se loutkař musí soustředit na ovládání loutek. Také vím že chakrová vlákna jde přeseknout ale nemám žádné techniky, které by mě to umožnili. Takže pokud se dostanu k samotnému loutkaři tak bych ho mohl porazit pomocí taijutsu." Prosim tě zopakuj mi jak se jmenuješ. Já jsem totiž hlupák na jména. *Jen co to dořekl tak utvořil pečetě pro Kawarimi no Jutsu. Rozeběhl se proti samotnému loutkaři.* "Tak jo snad to vyjde. Předpokládám že mě bude chtít zastavit pomocí jedné loutky. Tehdy použiju Kawarimi no Jutsu a dostanu se za loutku. Jo to není špatnej nápad." *Pomyslel si a doufal že to vyjde.*
Doseia: *Když se na jednu z jeho loutek rozběhl, mávl rukou a loutku, která vypadala jako on poslal bokem. Nechal loutku, aby překlopila zápěstí a namířil na Changa. Stačilo jen pohnout prsty a loutka vystřelila dávku senbonů. Kumonosu mezi tím přiložila ruce loket vedle lokte ve vodorovné poloze a tanto se tak mohlo zarazit či spíše odrazit od dřeva. Jakoby chtěl seknout do dveří, nebo jiné dřevěné plochy. Poté rychle roztáhla ruce, čímž ho chtěla odrazit a odstrčit. Loutka, která byla jeho dvojníkem na něj mířila, i když byla pravděpodobně mimo jeho zorné pole.* Tak, co, už se vzdáváš, nebo budeš dál ničit moje loutky?
Chang: Jo! *Zakřičel a rozeběhl se proti loutkám.* "Jak je mám dostat? No určitě na ně nehodím makibishi. Eště že mám svou Tanto." *Když byl dost blízko u loutky co vypadala jako pavoučí žena v černých šatech.* "Tak jo mam dobrej nápad." *Chang dal čepel své Tanto na levé rameno a když byl u dívky dost blízko tak prudce sekl.* "Snad to bude. Možná tu loutku mohu aspoň trochu seknout. No uvidím co se stane. Prosím ať mě nedostane nějak moc rychle. Doufám že se bude alespoň trochu bavit."
Doseia: *Vzhledem k tomu, že stál na střeše, nemusel se moc namáhat, aby se shurikenům vyhnul, vlastně se stačilo jen shunshinem posunout více od okraje a byl mimo dosah. Pak už jen švihnutím obou rukou rozvinul svitky a vyvolal obě své loutky. Jedna vypadala naprosto stejně jako on, ta druhá vypadala jako dospěla dívka v černých šatech s pavučinovým detailem a dlouhými růžovými vlasy. Kupodivu však měla čest rukou a šest očí. Napojil na loutky svá chakrová vlákna a chladně se usmál.* Tak to chceš trénovat, Changu? *Optal se a pohyby prstů nechal Kumonosu, Pavoučí dívku, aby na něj zamávala všema rukama. Zatím si svůj kekei genkai nechával v záloze, přeci jen to bylo ještě dítě a loutky samy o sobě měli zbraní a skrytého potenciálu dostatečně.*
Chang: "Tak to je zajmavé." Jaké umíš jutsu? ".Na co má ty svitky? No to se nedozvím dokud..." *Nedokončil ani myšlenku a už na svého nového přítele hodil deset shurikenů.* "Tomu se nejspíše vyhne no poběžím kněmu ať sním mohu bojovat zblízka." Potom si poslal do nohou chakru, rozeběhl se proti zdi. Po které vyběhl na střechu, kde si vzal svou Tanto a řekl.* Tak budeme trénovat tady co ty na to?
Doseia: No, to raději tréninkovou oblast, nechci trénovat na ulici. *Pronese s úsměvem. Nebo alespoň ne přímo na očích... Tak, mám pár trumfů v rukávu... Ale jinak ovládám pár základních technik a učím se pracovat se Suitonem. *Dodá a zamyslí se.* No, pokud umíš Kinobori, tak můžeme jinam... *Pronese a rovnou se rozběhne přes ulici přímo proti zdi, na kterou vyběhne. Přeci jen, rovné střechy v okolí si tak trochu přímo říkají o to, aby je někdy někdo využil. Jen co vyběhl nahoru, vytáhl si z hluboké kapsy dva svitky, ve kterých nosil své loutky. Neměl v plánu ho nějak zmrzačit, ale ptal se, co umí. Ještě loutky nevytahuje, protože neví, zda za ním vůbec poběží. Taky je možné, že si to vymyslel a zůstane dole a bude na něj jen zírat.*
Chang: *Dojí, zaplatí, stoupne si a řekne.* Nu mohli by jsme trénovat před stánkem. Nebo v tréninkové oblasti. Já umím Suimen Hoko no Waza, Kinobori no Waza a také umím Kawarimi no Jutsu. No to jsou jediné techniky co ovládám co umíš ty? "No jasně že sním nebudu moct držet nějak zvlášť krok ale mohu se lecos přiučit." *Pomyslel si, usmál se a řekl.* Tak kde chceš trénovat? *Jen co to dořekl tak dal obě své ruce do kapes, kde měl shurikeny. Shurikeny chytl ale stále měl ruc v kapsách.* "Uvidíme co uděláš podle toho na tebe zaútočím nebo se budu bránit." *Pomyslel si a čekal co se bude dít.*
Doseia: *Zvedne se a nachystá se k odchodu. Přeci jen, nechce trénovat ve stánku. Počká, dokud se Chang nepřipravý a nezvedne se. Trochu si protáhne záda a zamyslí se, co by tak Chang mohl umět.* Mno, a co vlastně umíš? Protože to, co by se hodilo mě tobě asi moc nepomůže a naopak. Neřekl to nějakým nepěkným tónem, prostě se jen tak zeptal.* A popřípadě, znáš nějaké místo, kde by se dalo trénovat? Ale nemám zas tolik času, abych šel někam moc daleko... *Pronese a usměje se. Lin mohla klidně přijít za 5 minut nebo za 3 hodiny, ale i tak. Pokud chtěli něco stihnout.*
Chang: "Co? On už je Chuunin?No to je jedno dáme menší souboj a uvidíme. Co se stalo." *Pomyslel si Chang, usmál se a řekl.* Tak jo jak chceš trénovat? Nebo spíše co chceš trénovat? "Uvidíme co navrhne Chuunin."
Doseia: No, nevím. Teda, každý trénink se hodí, i když už jsem Chuunin. *Pronese. Nerad se pere se slabšími ale je fakt, že ještě nevyzkoušel své nové loutky. Nepostřehnutelnou chvilku o tom přemýšlel, no zamaskoval to tím, že dojedl zbytky svého zeleninového ramen. Jestli tohle je nejlepší ramen na světě, asi už ho znovu jíst nepotřebuje. Jen odsune svou misku a položí vedle ní své peníze.* No, malý trénink mě možná nezabije. *Jak by mu mohl ublížit, v porovnání s tréninky v Root,které se skládají z různých fyzických zátěží, mučení a genjutsu se vším možným.*
Chang: "Hm je to velký podivín. Chtěl jít do tréninkové oblasti tak vtom případě bych sním mohl trochu trénovat. No zeptám se ho a uvidím." Hele nechtěl bys jít tedy trénovat semnou? Jsem jenom student Akademie ale co nevidět budu dělat zkoušky a stane se za mě genin. Tak co ty nato? "No nemusel bych mu toho tolik říkat. On mi také neříká čistou pravdu tak bych se podle toho měl zařídit. Budu mu také lhát ale tak aby to bylo neprůstřelné." *Pomyslel si, šibalsky se usmál a čekal co mu cizinec odpoví.*
Doseia: *Dále měl stále stejný úsměv a pomalu jedl své zeleninové ramen.* V pořádku *Pronese s jemným kývnutím hlavy. Sledoval, jak se jeho -společník- láduje ale nějak to neřešil. Ne že by on zrovna jedl málo, ale prostě neměl potřebu do sebe ládovat jídlo horem dolem.* Ano, je to dobré, ale jak bych to řek... Ramen není mé oblíbené jídlo, takže jsem ho jinde asi ani neměl a tady jsem jen kvůli tomu, že jsem jiný podnik, kde by se člověk slušně najedl nenašel. Je fakt, že jsem chtěl jít původně do tréninkové oblasti, ale nakonec hlad zvítězil. *Pronesl klidně a pokračoval v konzumaci. Ani nevěděl, proč mu to říkal, ale byla to pravda. Asi první pravda, kterou mu dnes řekl. Tedy až na to, že je z kirigakure.*
Chang: Jo je to zajmavé jméno otom není pochyb a ty za to nemůžeš to také vím. Nechtěl jsem tě urazit nebo nějak naštvat. "Sakra tak to mi asi říká pravdu nebo je velmi dobrý v lhaní. No to není moje věc." *Pomyslel si dojedl rámen a poručil si další misku.* Bylo to velmi dobré tak mi prosím přidejte. *Řekl s úsměvem a čekal až mu přidají.* No doufám že ti tady chutná lepší jídlo jsi určitě nikdy nikde nejedl že? "Možná jedl ale lepší rámen nejedl nikde." *Pomyslí si a zasmějese.*
Doseia: *Když pronesl, že má zajímavé jméno, jen se zlehka usmál. Ono, kolik lidí je jmenuje -jedovatý-, že ano? Pak se ho rovnou zeptal, zda mu nelže. No, naštěstí výcvik v root ve lhaní padl na úrodnou zem a tak se jen usmál.* Nevidím důvod ti říkat nějaké falešné jméno. Nemohu za to, že mi rodiče dali jméno Jedovatý. *Pronese relativně mile a se stejným, neměnným úsměvem. Nemá moc rád, když se ho někdo vyptává, ale i tak si dával pozor na jakékoliv náznaky. Navíc Yüdoku už se v podstatě stalo jeho jménem, od té doby, co je v Root a zabil toho Anbu. V podstatě se podruhé narodil a stal se jedovatým.* A jsem tu se svou Sensei, šla si jen něco zařídit a poté se hned vrátíme. Jen chtěla, ať se podívám do nových končin světa. *Nazvat Lin sensei je sice hodně přehnané, ale v podstatě jej skolila a učila, tak to byla i trochu pravda.*
Chang: "Co? on je z Kiri? Co tady dělá?" No máš zajmavé jméno. Já jsem Chang a kde je Kiri z hruba vím. No co děláš tak daleko od domova? "Yüdoku to je velmi divné jméno. No to je jedno uvidím jestli mi něco řekne. Pokud vím tak Konoha a Kiri spolu neválčí ale spojenci také nejsme." Yüdoku říkáš mi své pravé jméno? No nechci tě urazit ale takové jméno jsem nikdy neslyšel. "Teďkon se zjistí jestli mi říká pravdu nebo jestli lže. No mohl by to zahrát na mou nevědomost ale snad to neudělá. Je ode mě starší a určitě skušenější a silnější. No nebudu dělat nic čím bych ho mohl nějak naštvat. Přece nevím jestli je to kliďas nebo jestli je agresivní." *Pomyslel si usmál se a pokračoval v jedení.*
Doseia: *Nejdříve se usadil a čekal na jídlo. V Root nesměli používat emoce a pomalu ale jistě je ztrácel i on. Když ho oslovil mladík, který do sebe právě tlačil rámen, jen pozvedl obočí. V root nebylo zvykem moc mluvit, teda bavili se, to ano, ale ne zrovna přátelským stylem jako.. -jak se máš- a podobně.* Pokusil se usmát, no mohlo to vypadat trochu chladně.* eh.. Ahoj, já jsem, Yüdoku... A pocházím z Kirigakure no Sato. Tedy, pokud víš, kde se krytá mlžná nachází. A ty jsi?... *Pronesl tiše. Nechtěl ho urazit nebo tak, to vůbec, ale co mohl vědět. Možná o jeho vesnici vůbec nevěděl. Když před něj Šéf postavil misku s rámen, jen poděkoval a postil se tiše do jídla.*
Chang: "Nikoho tu nevidím. Proč tu nikdo není? Ha už někdo jde. Uvidíme kdo to bude." *Pomyslel si Chang když se rozhlédl po okolí. Najednou předním přistála miska rámenu.* Děkuju šéfe. *Jen co to dořekl tak spojil obě dlaně (jako k modlitbě) a řekl.* Itadakimas! *Poté si vzal hůlky a pomalu se pustil do jídla. Jen co se přiblížil cizinec tak si ho jedním okem prohlédl a řekl.* Ahoj kdo seš? Odkud jsi? Promiň mi že se ptám ale nikdy jsem tě tady neviděl. *Řekl a koukal se do misky rámenu.* Je to výborné šéfe. "Kdo to je? No to je jedno najim se a vypadnu odtud." *Levou rukou si sáhl do kapsy a nahmatal své shurikeny. Poté si tou samou rukou sáhl na pravé stehno kde nahmatal svou tanto.* "Super takže mohu trénovat házení shurikenů a souboj s Tanto." *Pomyslel si usmál se a pokračoval v jedení lahodného rámenu.*
Doseia: *Když mu ráno Lin oznámila, že společně pojedou do Konohagakure, trochu nevěřil vlastním uším. Údajně ho chtěla mít stále pod dohledem a nenechávat ho v Root, kde by zvlčel. Nemohl namítat, proč taky. Být zavřený v podzemní kovové stavbě se omrzí. Navíc vidět novou vesnici? No jistě. Sbalil si obě loutky a vydal se na cestu. Do konohy se plavili lodí, ovšem netrvalo to tak dlouho, jak si myslel. Naštěstí jim moře přálo a doplavili se v pořádku, i když ho Lin -trénovala- i na lodi. Vytřít palubu, běžet za lodí po vodě a další příjemné zážitky. No v Konoze to bylo trochu divné. Nejdříve ho trochu provedla, ale spíše to vypadalo, že se chtěla sama podívat, co je nového a jeho prostě vláčela za sebou. Když mu oznámila, že má na 3 hodiny osobní volno a může se podívat po okolí, jelikož si Lin něco potřebovala zařídit u velitele Root v Konoze, vydal se rovnou do Ichiraki. Potkal ho už když šli kolem a jelikož měl docela hlad, šel si rovnou objednat. Měl na sobě pouze root uniformu, a na čele čelenku Kiri. Masku a plášť si schoval raději do svitků. Ano, měl by je nosit pořád, ale momentálně se snažil být nenápadný a infiltrovat se. Objednal si misku zeleninového ramen a rozhlédl se po dalších zákaznících.*
Chang: "No mohl bych si něco dát v Ichiraku rámen." *Pomyslel si Chang když se procházel po vesnici.* "Dám si něco dobrého na zub a potom si půjdu zatrénovat. Čím víc budu trénovat tím více zesílím a tím dřív se stanu geninem, chuuninem atd." *Pomyslel si a zamířil k Ichiraku. Cestou viděl hodně lidí jak starších tak mladších.* "Těším se až budu chodit na mise." *Pomyslel si zrovna ve chvíli kdy byl u Ichiraku.* Dobrý den prosím jednou velkou misku miso rámenu. *Řekl když vstupoval do krámku. Potom se posadil a čekal až mu donesou jeho objednávku.*
---: ---
Akio Akamichi: //Takže má ramen akci. Jídlo s dvouprocentní slevou. Tak to je vážně neuvěřitelný.//*Říká si když dochází k Ichiraki, poté vejde dovnitř a položí loutkuna zem vedle sebe, vyskoči na židlia podívá se na známou tvář.*Dobrý den, já jdu jaksi pomáhat s vaši akcí.*Poví akio a podá muži svitek. Ten si jej prohlédnne a podívá se na Akia.*Budeš roznášet jídlo, vem si támhle to a tady máš nějaké již ojednané jídla které jsou již připravena. Jinak řečeno, jídlo doneseš, odevzdáš a až nebudeš mít nic tak přijdeš pro další. Ber to postupně.*Vychrlí na Akia muž, mezitím ukáže na podivný ,,batoh" ze kterého stoupá pára a na pult položí velmi dlouhé lejstro popsané adresami. Pak jen pokyne aby Akio vyšel.*//Co? To jsou snad všichni z vesnice, ne to nejsou všichni z vesnice, tolik domů tady ani není! Takže kde začít?//*Přemýšlí při pročítání listu, poté se zeptá.*Pane nemůžu něco dát do loutky a urichlit to tak?*Muž se zamyslí a pak odpoví.*To ne! Ještě by to vychladlo!*Tak se Akio rozběhne a snaží se systematicky vybírat trasy tak, aby se co nejrychleji dostal na místo a naspět k Ichiraki. Po dlouhých úmorných hodinách tvrdé práce doběhne akio s poslední adresou odškrknutou zpět. Odevzdá lejstro, ale to mu tam je ještě připsáno jedno.*Tady máš ještě jednohoi. Akio se podívá na adresu a spadne mu čelist.*//Na druhý konec města? Se snad šici zbláznili, ne?//*Pak ale raději nad ničím nepřemýšlí a běží seč mu síly stačí. Doběhne k domu kde už ve dveřích stojí chlap a nevypadá moc šťastný.*Děkuju!*Zřve a hodí po Akiovi nějaké peníze, poté jen práskno dveře a Akio běží zpět. Doběhne zpátky již za tmy a muž mu hned jak ho vidí podává podepsanou misi. Akio ji sebere a shodí ze zad tu strašlivou věc, sebere loutku a běží spokojeně domů.*
-:-: -:-
Suzuya Juuzou: *Začne ho velice bolet břicho a pocítí že potřebuje nutně na záchod.*,,Sakra to je z toho pálivýho musim okamžitě domů.''Začal utíkat směrem domů a držel se za zadek.Během utíkání otočil hlavu.*Já musím jít tak ahoj.*A běží dál.*,,Já se snad poseru to musim stihnout.''
Naminashi Kozurato: Tak dobře děcka vy už můžete jít já zajdu za Hokagem.*Odběhne pryč.*
Majitel: Ano nebylo to zas tak špatné uklidili docela dobře jak koukám tak už můžete jít.
Naminashi kozurato: Tak co jak to šlo jste spokejný pane ?
Suzuya Juuzou: *Sleduje jak Majitel odchází s Arikou.Potom jde do kuchyně když tam dojde začne mu být nezkutečné horko.*Prej že tady je horko tady by jeden chcíp jaký je tady vedro.,,Snad to nebude tak hrozný."*Rozhlédne so po kuchyni a uvidí obrovský bordel plno neumytých talířů tak jde na to umývá talíře utírá podlahu a když zamete tak uklouzne a spadne dozadu a srazí stojan s nějakými lahvičkami ty se rozlejou na zem.*,, To si ze mě děláte prdel a můžu s podlahou začít znova.''*Podívá se na ty lahvičky tak je pozbírá a přečte si u poslední co je na ni napsané. : Pozor velice pálivé. Rozhlédne se kolem jestli tam někdo není nabral si na prst trochu a dal si ho do pusy v ten okamžik ztuhl celý zčervenal lahvička mu upadla na zem ohromě ho pálí pusa tak že začne kousat linky poté si vezme nějakě pečivo a začne ho jíst aby zahnal tu pálivou chuť takhle sní asi čtvrt kila pečiva po chvíli to přestalo pálit tak uklidil znovu podlahu srovnal zbytek věcí a zrovna když to dokončil tak se vrátil Sensei,Takuto,Arika a Majitel Ichiraku.*
Naminashi Kozurato: Tak já si zatím něco zařídím tak sem tu do hodiny tak ať to máte hotový než dorazim.*Běží pryč.*
Majitel: *Podívá se na Suzuyu a Usměje se.*Tak ty budeš Uklízet v kuchyni tam je aspoň hezky teplo ne ?*Poté se podívá na Ariku.*A ty půjdeš se mnou dozádu ti ukážu co a jak.
Takuto: Ano pane nebojte se budu se snažit jak nejvíc to jde.*Poté odchází do skladiště.*,,Tak takovou misi sem nečekal doufám že tam nebude takovej bordel."*Když tam dorazí tak se rozhlédne a spatří obrovský nepořádek rozházené bedny mastná podlaha,mastné fleky na zdi plno pavučin.*Co to do prdele je to neni bordel to je jak po výbuchu.
Majitel: *Prohlédne si malé geniny.Ukáže na Takuta*Tak ty budeš uklízet ve skladu tam skladujeme přísady na jídlo tak to tam pořádně vypucuj.A žádný flákání.
Naminashi Kozurato: *Přibíhá ke svým svěřenců postaví se před ně.*Tak se setkáváme po dlouhý době a taky budeme mít svou druhou misi.*Usměje se.Podívá se na ichirak.*Dneska budete uklízet v Ichiraku hokage řekl že jiná mise pro nás neni tak ne že si budete stěžovat.Pojďte deme dovnitř .*Celý tým jde do ichiraku a když tam dojdou tak k nim přijde majitel Ichiraku.*Tak kde maj začít pane ?
Suzuya Juuzou: Já sem se v poslední době učil nový techniky.
Arika: Tu za chvíli určitě bude Suzuyo sem tě dlouho neviděla co si poslední dobou dělal?
Suzuya Juuzou: *Stojí před Ichirakem s Arikou a Takutem.*Proč máme na další misi čekat na Senseye zrovna tady a k tomu má eště zpoždění.No nemám pravdu.?,,Už mě to tu nebaví dlouho jsme neměli žádnou misi a já chci na misi.''
--: --
Behemen: Dobře zatím čau stav se pro mě zejtra a půjdeme do lázních nebo na nějakou misi. *Řekl otočil se k prodavačil a zaplatil poslední útratu potom šel do svéhodomukde na něj čekala Tosanai.*
Toroky: Tý jo a jak s tou mojí žabkou můžu spolupracovat? Vždyť je hrozně prťavá.*Zase si vzal nudle.*No stejně já už asi pujdu aby o mě mamka neměla starost a otec mě chce naučit nové jutsu nějaký přenos mysli tak čau snad se zase někdy potkáme a kdyžtak mám tvojí adresu tak čau.*Zamával na něj Toroky.*
Behemen: No zatim si mojí největší ropuchu viděl ale je úplňe jedno jak je ropucha velká důležité je jak se sní naučíš spolupracovat. *prokousl sipalec a sformoval pečetě pro Kuchiyose no Jutsu. Vyvolal malou červenou ropuchu Kōsukeho.* Ahoj Kōsuke díky že jsi doručil vzkaz. Prosim tě běž na tuhle adresu a řekni Tosanai že přijduo něco pozdě. *Kōsuke hned vyrazil a za chvíli byl fuč.* Tak stouhle ropuchou sem přežil a úspěšně dokončil druhou a třetí Chuuninskou zkoušku.
Toroky: A nenaučil bys mě něco Elementárního kyž už máme ten element stejnej nebo spíš já budu trénovat ovládání chakry.*Řekl a začal jíst ramen.*No a jakou si vyvolal největší ropuchu?*A zase si vzal nudle a dopil ramen.*
Behemen: No máš dvě možnosti. Ta prvníje že se budeš snažit trénovatpořád to samý dokud tinedojde čakra a ta druhá že budeš trénovat ovládání čakry. Kterou si vybereš je na tobě.*Řekl a znovu začal jíst rámen.*
Toroky: Jasný že budu ještě trénovat ale co mám trénovat teď furt to samý nebo něco jinýho?*Zeptal se ho Toroky Doufajíc že něco novýho.Pak zkusil znovu přivolat ropuchu a zase stejný výsledek.
Behemen: Hm musíš trénovat ale vypadáto docela dobře. Když sem to skoušel poprvé já tak sem svolal pulce. Nemysli si že hned budeš svolávat obrovséropuchy nejdříve svoláš menšía potm větší a větš a větší. *Usmál se a objednal sidalší misku rámenu. V tu chvíli ropucha zmizela.* Tak co budeš pokračovat v tréninku?
Toroky: Dobře použiju co nejvíc chakry umím.*Kosnul si do palce složil pečetě a přitiskl pravou tedy tu ruku co to obtiskával na zem.*Přivolávací Jutsu!*A na zemi se objevila malá žabka.*Co? tak malá žabka vždyť to není ani ropucha.*Povzdychl si Toroky.*
Behemen: Slož pečetě a potom rukou kterou si obtiskl položíš na zem. Ta pečeť je Ino I Tori Saru Hitsuji. Jo a eště něco vždy když budeš chtít svolávat ropuchy tak si pro kousni palec. S krvíto bere o hedně míň čakry a de to ohodně líp.
Toroky: *Kousnul si do palce a na svitek napsal jméno.*Tak Toroky M-A-T-I-O-N.*Teď si namočil krví od palce ostaní prsty a přitiskl je tam.Tak teď tam je napsáno Toroky Mation a obtisk mejch prstů co dál?
Behemen: Nejdříve podepíšeš smlouvuse svolávající mi ropuchami. *Jen co to dořekl Ropucha dala svitek na zem.* Takže otevři pergamen a prsem namočenym v krvy se podepiš poté si namoč všechny prsty a dóle to orazítkuj. Až to uděláš tak ti řeknu co dál. *Seskočil z Ropuchy zaplatil za sebe i za Torokyho a sedl si na židli kterouotočil tak aby viděl na Torokyho.*
Toroky: No jasný bezvá to bude super tak jak se to dělá co mám udělat*Poté seskočil ze židle a na stole nechal jen peníze a začal prozkoumávat žábu.*Tyjo ono to je živí.* Ropucha na něj jen nechápavě koukala protože si jí prohlížel ze všech stran.* No tak co mám dělat dál?
Behemen: *Vypil svůj rámen a otočil se na Torokyho.* Zaprvé HEnge je velmi dobrá technika když se chceš vetřít k dámám. Proto sem se tě ptal na toHenge a za druhé já svolávám no však uvidíš. *Stoupl si opodál a sformoval pečetě pro Kuchiyose no Jutsu. Vyvolal ropuchu které seděl na hlavě a ropucha měla v svitek.* Tak co chceš pokračovat?
Toroky: Jo přesně tahle jsem to myslel a jo umím Henge no jutsu proč? A jo nějaký to svolávací jutsu by bylo super tak jo.*A dopil zbytek ramenu.*
Behemen: No dobře zejtra půjdeme na misi špehování v lázních a dneska tě naučím svolávací jutsu. Teda jestli chceš? Jo a umíš Henge no jutsu?
Toroky: Jdu na misi... špehování v lázních jestli jsi myslel opravdovou tak to nejdu. *Začal se smát pak si zase vzal nějaké nudle.*Jo už mě chytili a ještě mě bolí zadek od toho kopance jau ale co alespoň mám nějaké zážitky.No mohli bysme jít zejtra ale nevim jestli se ti to bude hodit prototože dneska chci ještě stihnout ten trénink jak si řikal že mě něco naučíš.*A zase si vzal nějaké nudle.*
Behemen: Moje řeč ale musíme sidát pozor jestli nás chytí tak mě moje snoubeka zabije ale jdu do toho stebou. Na jakou deš misi? *Řekl s úsměvemna tváři.* Toroky možná že si sme podobní uvidíme jak tito půjde a možná tě naučím super techniku platí? *Svolávání by mu mohlo jít a mohlo by semu i hodit.*
Toroky: No celkem to jde i když balení není úplně to pravý.*Naklonil se k němu a pošeptal mu.*Lepší je šmírovat holky v lázních.Zrovna zejtra jdu na misi tak můžeš jít se mnou.*Zašptal mu a vzal si nudle z obří misky.*"Ty jo jestli by řekl jo bylo by to super měl bych společníka nebo spíš spolušmírovníka."
Behemen: *Když Toroky snědl rámen tak oba dva dostali nastůl další misku.* No můj sen je stát se nejsilněším shinobi v mém klanu zatím si vedu slušně ale nění to vždy růžové. *Usmíval se když to říkal.* No a co holky kamaráde. Trénovat techniky je dobré ale balit holky je eště o trochu lepší. "Jo už dlouho sem žádnou holku nešmíroval v lázních. No odteď si musim dávat eště větší pozoraby mě nechytli Tosanai by mě zabila."
Toroky: No shinobi jsem se stal proto protože*Zatvářil se zamšleně.*Protože je to super.No ikdyž taky kvůli tomu že když jsem byl malí všichni se mi smáli že nic nedokážu tak jim chci ukázat že jo a taky chci chránit vesnici kdyby někdo zaůtočil. No a můj sen je no nechce se mi o tom mluvit je to moc osobní.Jo a s tím rámenem si pospíším.*Rámen měl za 15 vteřin v sobě a zeptal se Behemena.*A co je tvůj sen a proč si se chtěl stát shinobi?
Behemen: Gratuluju zemní element ju supr. Já mam bleskovej a zemní ale zemní je oněco lepší. *Řekl a rychle snědl svůj rámen.* No asi budu mít doma zle ale co šéfe pro mě a pro Torokyho extra velkej rámen. "Bude zněj schopnej ninja." Toroky proč si se stal shinobi? Co je tvůj největší sen? "Každej shinobi by měl mít alespoň jeden." *Zamyslel se jestli mít snoubenku takhle brzo někdychtěl?* "Ne asi sem nikdy nechtěl mítsnoubenku takhle brzo a navíc se sníbudu za dva roky ženit." *Pomyslel si a hlasitě se zasmál.* Poté plácl Torokyho po zádech a řekl tak dělej a sněs ten tvůj rámenať simůžeme dát další.
Toroky: Jo chápu já si říkal k čemu je ten papírek já si pro něj doběhnu chvíli tu počkej.*Tak se Toroky zvedl a běžel domů tam došel do svého pokoje a začal hledat ten papírek.*"Sakra kde jen ten papírek může bejt?"*Po chvíli ho našel dal si ho do kapsy a běžel s ním za Behemenem do Ichiraki.*Tak mám ho tady teď do něj pošlu chakru....*Papírek se rozsypal v prach.*Jéé mám Zemní element jakej element máš ty?*Zeptal se Behemena Toroky.*
Behemen: Jo ta adresa je moje. Už sem Tokubets Jonin. Ohledně toho Elementu když se staneš geninem tak dostaneš papírek do kteréhokdyž vložíš kousek čakry tak se buď zmuchlá a ty budeš mít bleskovej typ čakry. Když se papírek roztrhne nadva tak máš větrnou čakru. Kdyby shořel tak máš ohnivou když zvhne tak máš vodní a když se rozpadnev prach takmáš zemmní čakru. Podle typu tvé čakry se pak učíš elementární jutsu. Chápeš? *Řekl a začal jíst rámen.*
Toroky: *Bere si od něj papírek a na něm je napsaná adresa.*"Asi je jeho no radši se ho zeptám."To je tvoje adresa? Jo a chci se ještě zeptat sensei mi řikal o nějakem elementu že až budu genin tak mi ho ukáže nebo co to plácal.No ale ty nevíš o tom elementu něco? Jo a na nějaké mise bych s tebou šel rád.*Pousmál se Toroky a pokračoval dál.*Jo na mise se těšim.*Vzal si nudle a dal si je do pusy.* A ty si kdo myslim jako Genin, Chuunin... a podobně.*Zeptal se ho Toroky.*
Behemen: "Je trochu zvláštní. No ale to mám rád." Toroky tak ty seš gennin jo? Pamatuju si když sem se stal geninem já no kdybys chtěl někdy pomoct z tréninkem tak řekni. *Řekl usmál se a na papírek napsal svoji adresu.* Tady je moje adresa. Těšíš se na mise? No kdyby si někdy chtěl tak tě vezmu na misi typu C. Na typ B by nás asi spolu nepustili. *Řekl a zasmál se.*
Toroky: *Když Toroky přiběhl ze záchodů ten kluk se ho zeptal.*Tak jak se vede.*Toroky mu samozřejmě odpověděl.*No jde to zrovna včera jsem splnil geninské zkoušky.Jo a kdyby sis řikal kde jsem byl.No... byl jsem na záchodech nějak mě to popadlo.*Řekl Toroky a začervenal se.*
Behemen: "Hm nejsemjedinej kdosepředstavuje jako první." *Pomyslel si usmál se a pak řekl.* Já sem Behemen Kazda těší mě. *Když dopíjel vod z rámenu tak ten kluk utekl ale za chvíli se vrátil zpátky.* No váš Rámen je nejlepší tak eště jeden posím. *Řekl otočil se na toho kluka a řekl.* Tak jak se vede?
Toroky: *Začal jíst nudle když v tom se vedle něj posadil nějakej kluk.*"Hele novej kluk musim se s nim seznámit."*Tak si položil hůlky vedle misky.A začal se představovat.*Jak se jmenješ? Já Toroky Mation.*A dopil si zbytek vody z ramenu.*Ještě jeden šefe tentokrát s kuřecim.*Najedno Toroky odběhl a ještě na toho kluka volal*Počkej tam, ještě si něco potřebuju zařídit.*A odběhl na záchody.Potom se vrátil a misku s ramenem měl na stole.
Behemen: *Konečně byl sám jeho děda vzal Tosanai domů a on šel na Rámen.* Už sem ho neměl zhruba rok." *Když přišel k Ichiraku posadil se vedle jednoho chlapce a řekl.* Dobrej den dlouho sme se neviděli prosil bych jeden rámen. "Kdo je ten kluk?" *Pomyslel si ale radši nic neříkal. Zachvíli dostal svůj rámen tak byl spokojen vzal si hůlky a začal jíst.*
Toroky: *Zrovna šel domů když v tom mu zakručelo v břiše. Kouk se do peněženky jestli tam má alespoň na rámen. Super na rámen tam měl určitě by mu to vydalo i na dva tak došel k Ichiraki a sednul si tam na židli.*Jeden s grilovanym vepřovim.*Křik na prodavače Toroky.*Jasný hned to bude.*Za chvíli dostal ramen na stůl. vzal si hůlky rozdělal si je a pustil se do ramenu.*
--: --
Behemen: *Čekal až mu dojde dopis otom jestli může cestovat. Hrál na kytaru a přitom přemýšlel.* "No co zatím budu dělat? Už vím půjdu na nějakou misi typu C." *Usmyslel si a vzal si svůj pásek na kterém měl svitky ve kterých měl ukryté zbraně. Poté šel do přízmního patra kde se obul a šel si vyzvednout svou misi. Když dostal svou misi usmál se a odešel.* "Moje mise je najít vandala který řádí v uličce Yuke. No bude to nějakej opilec. Nic nebezpečného a vandal zasebou nechávádobře viditelné stopy takže vystopovat ho nebude zase tak těžké." *Pomyslel si a došel do uličky Yuke. Když uviděl rozbytá okna dveře rozmlácené stánky výlohy no prostě všeco se dalo rozbít rukama a nohama bylo rozbito.* "No musim ho rychle chytit než někomu ublíží." *Pomyslel si a běžel podél zničených věcí doufaje že rychle na razí na vandala.* "Chytnu ho živého a odvedu ho do vězení." *Pomyslel si ve chvíly kdy se dostal k Ichiraku rámen.* "Tak tady seš!" *Behemen uviděl vysokého svalnatého muže jak ničí stánek s Rámenem.* Rychle se vzdej a nech se dobrovolně odvést do vězení. *Jen co to dořekl tak se vandal hrozně rozesmál a rozeběhl se proti Behemenovi.* Rychle se vzdej než se ti něco stane. *Řekl a vandal se dostal k Behemenovi a napřahoval svou pěst. Vandal udeřil ale Behemen mu odkloniljeho pěst a praštil ho pod žebra. Vandal se bolestí chytl za břicho a Behemen mu řekl.* Tak co vzdáš se nebo si tady budeme pořád hrát? *Zeptal se a čekalco se bude dít. Zanedlouho se vandal znovu zasmál a přestal se držet za břicho. Pak si vyndal svůj nůž a znovu zaútočil na Behemena který mu jen tak tak odvrátil úder a tentokrát ho praštil do nosu tak silně že mu ho zlomil.* Opravdu mě nebavíš. Vězení je odtud pět minut cesty takže deme. *Jen co to dořekl použil Kagemane. Stín se pohyboval směrem k vandalovi kterýzačal utíkat.* Nemá to cenu můj stín je dostrychlej a dosáhnudocela daleko. "Dosáhnu 15 metrů mě prostě neutečeš." *Pomyslel si a chytl vandala do svého stínu.* Takže do vězení nám to bude trvat pět minut kdyžsebou hodíme tak tam budeme dřív. *Řekl a šel směrem k věznici vandal kopíroval všechny Behemenovi pohyby.* Tak tady máte toho vandala. *Řekl strážím věznice. Předal jim vandala a šel si pro svoji odměnu.*
--:--: --:--
Behemen: No výborně takže sme vyloučily že by si byla špech a dokonce sme zjistili že sme ze stejného klanu super. *Jen co to dořekl pustil Maiko ze zajetí.* Jo a mimochodem já sem Behemen Kazda z klanu Nishi. Jestli seš ze stejného klanu tak mi řekni tvoje pravé jméno jelikož v klanu Nishi se takhle nikdo nemenuje. *Behemen se usmál a pokračoval v jezení rámenu.*
Seika Nishi: Co si to dovoluješ!? To je jutsu naší rodiny.. já bych se měla ptát co jsi zač Behemene, nebo snad nejsi Behemen? *Ušklíbne se tohle jutsu věru neumí, ale zná ho máma jí slíbila, že ji bude učit.* A tu lež si nech oba víme, že pěkně kecáš. *Vypadá trochu legračně jak drží ve vzduchu porci nudlí mezi hůlkami a nemůže hnout rukou.*
Behemen: Já sem se tady narodil a Konoha se mi líbí. No jestli Konoha spadne do války tak budu bojovat jak nejlépe umím. *Behemen se usmál a pokračoval v jídle.* "Ta Maiko je nějaká divná možná že je špech z jiné vesnice. Přece jenom u misky rámenu nebo v putice se toho dá hodně dozvědět. Né to by se nechovala takhle praštěně. Nejspíše mě podezřívá a nebo je prostě praštěná. Vyzkouším to." *Behemen se Koukl na Maiko s formoval pečetě pro Kagemaneno jutsu a chytl Maiko do svého stínu.* Tak jo oco ti jde a neopovažuj se lhát tahle technika mě prozradí jestli lžeš a nebo mluvíš pravdu. "Bože co sem to zase plácnul za hloupost."
Seika Nishi: No, Maiko přeci. *Řekne ještě jednou a zářivě se usměje.* Aha, ty už jsi ninja? Neviděla jsem tě v akademii takže minulý rok jsi tam nebyl. *Vydedukuje podle jeho oblečení. Nechce aby to nevypadalo, že je jen student. Kdyby to byl nepřítel byla by snadný cíl musí vypadat jako kunoichi a hlavně nenápadně.* Kterou vesnici máš nejraději? Já ti nevím měta Konoha přijde taková.. špinavá. *Řekne a doufá, že se chytí a prozradí se. Dneska člověk nikdy neví kdy i Konoha spadne do válečného riku a bujení zhoubných vlivů už se může šířit městem přímo vám před nosem.*
Behemen: Já sem Behemen těší mě Maiko. *Usmál se a podíval se před sebe jestli už tam má rámen. Naštěstí mu tam právě přistála miska rámenu.* Jé já mam hlad díky šéfe. Jak že si říkala že se menuješ? "Jestli nekecala tak řekne Maiko." *Behemen se sám sobě udivil že je takhle podezřívavej. Usmál se vzal si hůky a pustil se do rámenu.*
Seika Nishi: *Podezřívavě si ho prohlédne jako by přemýšlela jestli není nepřítel. /Hmm.. mohl by to být špeh./* Jsem Maiko a ty? *Řekne s úsměvem a řisune k sobě svoji misku s ramenem, vezme si hůlky a začne jíst, spolkne nudle a pokračuje.* Kde jsi se tu vzal? *To není moc nenápadný pokus o vyzvídání, ale nikomu ještě na hlavu dovednosti nespadli.*
Behemen: *Dostal hlad a rozhodl se že si dá rámen.* "Jo už sem rámen dlouho nejedl rád si ho dám." *Když přišel ke krámku posadil se vedle nějaké holky.* Dobrej den šéfe prosim vás rámen s vepřovím. *Řekl a otčil se na holku kterou viděl prvně.* Ahoj jak se jmenuješ?
Seika Nishi: *Dneska je obzvlášť parný den a proto Seika zvolila vzdušnější verzi svého normálního oděvu. Její otec moc kuchařského umu nepobral a proto je radno s vypětím všech ninja sil uprchnout do nejbližšího krámu s něčím k obědu. Zběsilý úprk se změnil a polomrtvé plahočení po rozpálené cestě nad kterou se mihotá opar horkého vzduchu občas přerušené kručením v žaludku. Viditelně ožije když ucítí vůni ramenu, ne že by byla nějaký jeho velký fanda oliheň na špejli je nejlepší o tom není pochyb, ale stánek s olihňemi je v sobotu zavřený. Jaká škoda. Přijde do stánku a slušně pozdraví muže za pultem se sporáky. Na stůl vysype hromádku mincí nemá ani potřebu říct co chce, s těžkostí se vyškrábe na židli a sleduje jeden z hrnců ve kterém se vaří nudle do polévky ve vroucí vodě sebou zběsile máchají jakoby chtěli vyskočit z hrnce pryč od toho horka... asi tak nějak podobně si připadá i Seika, hluboce soucítíc s těmi nudlemi.*
BlueBoard.cz ShoutBoard