Přidej zprávu »
---: ---
Toshiro: (odehrává se někde v Takigakure - nechci mít všechno v jedné roomce) *Toshiro s ničím nečekal, byla mu přidělena další mise typu D, šlo tentokrát o pomoc v knihově. Toshiro v knihovně nikdy nebyl a pořádně ani nevěděl, kde se ve vesnici nacházela. Ani si nedokázal představit, jak to tam asi bude vypadat. Chvíli bloudil po vesnici, než se zeptal kolemjdoucího, který mu poradil kam má přesně jít. Když tam přišel, před vchodem byla cedule ,,Z technických důvodů dnes ZAVŘENO,,. Toshiro šel dovniř a všiml si, že nikde nejsou žádné knihy. Neviděl ani nikoho, kdo by tady za věci zodpovídal. Pomalu tedy vstoupil dovnitř a nahlas pozdravil.* Dobrý den, já jsem Toshiro, přišel jsem sem pomoct. Dostal jsem to od velení jako misi. *K jeho údivu se nic neozvalo. Šel tedy dál. Najednou si všiml, že v jedné místnosti se svítí. Vešel tam. Najednou viděl jednoho starého pána, který před sebou měl tři mladší lidi. Vypadalo to, jako by jim dával válečné rozkazy, bral to naprosto důležitě.* Dobrý den.*Pozdravil Toshiro a prohrábl se ve svých sněhových vlasech. Ostatní jako by ho ani neslyšeli. Poslouchali dál nadřízeného a po Toshirovi se ani neohlédli. Najednou se všichni tři rozutekli a proběhli kolem něj. Zrak staršího se najednou obrátil na Toshira.* Stařík/ Dobrý den, vy jdete určitě pomoct. Hned vám sdělím rozkazy. *Toshiro jenom kývnul v gestu souhlasu a mlčel.* Stařík/ Někdo nám ukradl pár knih, naštěstí jsme všechno dostali zpátky, ovšem za cenu toho, že jsme museli postupně zjišťovat, jaké knihy chybí. Teď jsou tedy veškeré knihy naskládané v krabicích. Tvůj úkol je jednoduchý, vyskládat je do polic a to podle abecedy. Támhle jsou krabice a začni písmenem A přesně v této polici. *Stařík nejdřív ukázal na knihy pak na polici, kde má Toshiro začít.* Dobrá, jdu na to. *Řekl Toshiro, chopil se krabice a začal pracovat. Když byl v půlce, podíval se na hodiny a zjistil, že už pracuje asi 4 hodiny. Nebyl ještě tak vyčerpaný, ale práce ho absolutně nebavila.* ,,Kéž už bych mohl pracovat jako opravdový shinobi." *Toshiro v práci pokračoval asi do 5 do večera. Když měl hotovo, byl naprosto vyčerpaný. Práci ukázal staříkovi, který ho měl na starosti a po tom co to schválil, Toshiro odešel domů, kde si lehl do postele a ještě oblečený usnul.*
--: --
Ziki Katsuki: *Protože stále netušil, co je cílem tohoto zvláštního snu, rozhodl se znovu podívat do příručky. V obsahu skutečně našel kapitolu s názvem „Můj cíl“. Příručka byla asi nejzvláštnější na celém tomto snu. Bylo to, jako by jí psal on sám, ale vůbec si na nic takového nepamatoval. Dokonce i poznával svůj rukopis. Skoro jako by mu jeho mysl vysvětlovala, jak se v tomto světě chovat a čeho má docílit a vedla ho tak k nějakému většímu prozření. To si alespoň myslel. Také to mohlo mít mnohem prozaičtější vysvětlení, například, že si s ním jeho mysl jen zahrává, nebo že se mu za něco mstí. Vlastně už samotné přikládání těchto vlastností svému vědomí bylo pošetilé, ale bylo to prozatím jediné vysvětlení, které Zikiho napadlo. Každopádně, měl teď před sebou příručku a v ní otevřenou kapitolu „Můj cíl“. Dal se okamžitě do čtení.* „Pokud budu hodný a vzorný student, dokončím základní školu a začnu nový život. Musím se ale vyvarovat nebezpečí, které mi život nachystal. Pokud budu neopatrný, můžu tento souboj se životem prohrát.“ *Ziki nechápal, co se mu tím příručka snaží říct, jaký hlubší smysl je v tom celém, ale prozatím to vzal jako fakt a jednoduše se rozhodl se tím řídit. Cílem tedy bylo dokončit základní školu.* „To nemůže být tak těžký…“ *Říkal si. „Stačí bejt vzornej student a nenechat se zabít. Easy.“ *Zvedl se ze země, na kterou ho předtím odstrčila maminka a šel si sednout na postel. Nechtěl se mamince vzepřít a pomoct své sestřičce, bál se, že by mu mohla ublížit a oddálit ho od dokončení základní školy. To byl jeho cíl. Vše kolem bylo zbytečné, včetně jeho sestry. Při tomto pomyšlení se mu ale ozval zvláštní pocit, který už dlouho necítil. Svědomí. Tak ho sžíralo, že si raději lehnul na záda a snažil se ho z hlavy vymanit. Pral se s tímto pocitem asi patnáct minut, než se Leiko konečně vrátila od mytí nádobí do pokoje. Měla svěšenou hlavu a potácela se ze strany na stranu, jak jí bylo špatně. Ziki vyskočil z postele a přiběhl k ní, podepřel jí a pomohl jí dojít k posteli.* Děkuju, onii-chan. *Řekla skoro z posledních sil a poté usla. Nebylo divu, byl už téměř večer. Ziki si oddychl a lehl s i k ní pod peřinu, jen ji mírně posunul dál, aby měl trochu prostoru. Přesto jí ale nechtěl vzít prostoru moc, aby se necítila utiskovaná, což bylo složité, vzhledem k tomu, že postel byla konstrukčně určena jen pro jednoho. Ziki svou sestřičku objal a usnul vedle ní. Ráno Ziki vstal relativně odpočatý, což byl skoro zázrak, vzhledem ke špíně, prachu a puchu, který panoval v celém domě. Vstal, podíval se na sestřičku, která ještě spala, nazul si papuče a šel do jídelny. Tam na něj už čekal talíř s chlebem a zbytkem jahodového džemu. Najedl se, oblékl a odešel do školy.* „Fajn. Budu ten nejhodnější student na světě, budu dostávat dobrý známky, učit se… a nakonec tuhle blbou hru vyhraju, hehe.“ *Podporoval se Ziki v duchu. Do školy dorazil včas, akorát na to, aby si stihl zajít do skříňky a v klidu dojít do třídy. Vše bylo tak, jako včera, což bylo dobré znamení, neboť se tento snový svět alespoň chaoticky neměnil a měl určitý řád a systém. Ziki pozdravil svého kamaráda, který mu včera pomohl s jeho menším incidentem a chtěl se s ním ještě pobavit, ale zazvonil zvonek ohlašující začátek hodiny a tak si Ziki ve spěchu sednul za svou lavici a dával pozor. Asi po půl hodině mu na lavici přistál zmuchlaný papírek. Ziki ho vzal do ruky a rozbalil. Na papírku bylo napsáno růžovou fixou:* „Přijď o přestávce do školníkova kumbálu, bude otevřený.“ *A k tomu jednoduše nakreslené srdíčko. Ziki se otočil, aby zjistil, kdo mu zprávu vyslal a jeho nejhezčí spolužačka na něj spiklenecky mrkla. Ziki se usmál a rychle se zase otočil, aby na sebe neupoutal pozornost učitele.* „Tak to si tu snad i užiju, co? Hehe. Tenhle svět není tak zlej.“ *Pomyslel si a netrpělivě vyčkával na konec hodiny. Když hodina skončila, běžel do kumbálu a čekal na svou ctitelku. Samozřejmě za sebou zavřel dveře, aby ho nikdo neviděl. V kumbálu bylo pár košťat, mopů, čistící prostředky a další věci. Uplynula minuta a stále nikdo.* „Proč jí to tak dlouho trvá? Je to odsud ze třídy asi pět vteřin…“ *Pomyslel si. Jeho otázky však byly zodpovězeny, když ve dveřích zaklapl zámek a z druhé strany se ozývalo holčičí chichotání. Ziki okamžitě vystřelil ke dveřím a pokusil se je otevřít, ale marně. Začal bušit do dveří jako zběsilý, aby mu někdo otevřel. Ani se nepokoušel je vylomit, byly z nějakého jemu neznámého důvodu celé z kovu, jako většina dveří na této škole. Nikdo na jeho zběsilé bušení neodpovídal, až když zazvonil zvonek ohlašující začátek hodiny se dveře otevřely a za nimi stál znovu hlídač pořádku. Ten, hned jak Zikiho uviděl, napřáhl svou rezavou sekyru a znovu mu utnul pravou paži. Očividně se držel podle jistých pravidel, protože to byl ten stejný trest, jaký mu udělil i minule. Doslova. Dokonce mu přišlo, že to bolí přesně na tom stejném místě. Hlídač vzal Zikiho za límec a dotáhnul ho do třídy. Tam ho hodil na zem a odešel. Ziki vstal, s rukou znovu zkrvácenou a šel si sednout do lavice. Když se podíval za sebe na dívku, která ho tak nelidsky podvedla, ta se jen usmála, věnovala mu krátký pohled a poté se ponořila do učebnic. Když hodina skončila, rozhodl se Ziki, že si to s dívkou vyříká. Přišel za ní a praštil jí rukou do stolu.* Co to mělo bejt?! *Vykřikl Ziki. Dívka se usmála a klidným hlasem promluvila:* Ty to nevíš? Dokončit základku může jen jeden žák s těmi nejlepšími výsledky. Ostatní budou popraveni. A já vyhraju, i kdybych tu měla všechny zabít. *Vycenila zuby a Ziki na ní jen s pootevřenou pusou zíral.* „Cože?! Blbost!“ *Podíval se znovu na obsah v jeho příručce a nalistoval příslušnou stránku, aby se ujistil. A skutečně. Vystudovat může jen jeden člověk, žák s nejlepšími výsledky. Stojí tedy proti dvaceti dalším žákům, kteří pravděpodobně nebudou váhat ho sabotovat.*
Shoutboardy končí. Více zde.