Přidej zprávu »
---: ---
Kaizo Nagasa: *Přišel jsem na velitelství, protože jsem byl povolán k další misi. Vzal jsem si svitek, otevřel ho a přečetl si zadání.* ,,Bandité kousek za vesnicí přepadávají obchodníky a lidi a okrádají je. Hlavní priorita mise: Zneškodnit bandity, zbavit se těl a navrátit ukradené věci na velitelství." Rozumím. *Pokývl jsem hlavou na velitele a vydal se do svého pokoje. Nasadil jsem si uniformu, nahodil přes sebe plášť a masku. Při opouštění vesnice jsem si vyzvedl své zbraně společně s brašnou. Zkontroloval jsem si, jestli tam je všechno.* ,,Všechno sedí." *Hodil jsem si tam ještě svitek se zadáním a připnul jsem si jí na pásek. Kousek za vesnicí jsem si vzal nějaký klacek, který by mi mohl posloužit jako hůl, a pak jsem použil Henge no Jutsu a přeměnil se na starou paní, kterou jsem potkal cestou z vesnice. Šel jsem už nějakou chvíli, až jsem konečně narazil na skupinku banditů. Respektive na mě skočili z úkrytů. Zastavil jsem.* (Bandita:) No dobrý den, jakpak se dneska máte? Máte před sebou dlouhou cestu? Odkud jdete? (Kaizo:) Aale, jak se stará paní jako já může mít, to mi povězte mladíku. Mě žz ty kosti a klouby neslouží tak dobře, jako vám, hehehe. *Dodal jsem starým babičkovským smíchem.* (Kaizo:) Ano mám, hodně dlouhou. Jdu navštívit dcerušku a vnoučata do vesnice kousek tímhle směrem. A jdu z Iwy, jestli vás to tedy zajímá. A co vy tady, takový statní mladíci? Proč nejste někde doma a na něčem nepracujete? Takové svalnaté ruce se přeci nevybudovaly samy. (Bandita:) To víte, babi. Já nedělám věci, které byste mohla očekávat. Nejsem žádný shinobi a ani se neživým tvrdou prací. Mě jaksi živí ostatní, víte? *Přišel druhý bandita a oba mi položili ruku přes rameno, za krk až k druhému ramenu a najednou jsem ucítil něco špičatého na zádech.* (Bandita:) My jsme totiž banditi a vy teď budete spolupracovat a půjde to po dobrém, nebo po zlém, můžete si vybrat. *Vytáhl nůž a začal mi ho ukazovat.* (Kaizo:) No, víte, mladíci. Heh, já taky nejsem ta, za kterou se vydávám. *Mezitím se z lesa vynořili další bandité (7) Namířil jsem jim ukazováčky pod bradu, až jsem se jich dotkl.* Pif! *Z konečků mi vyletěly články prstů a prostřelily jim oběma hlavu zespoda nahoru. Oba v okamžiku padli bezvládně na zem. Já jsem chytil padající nůž, který mi bandita ukazoval a hodil jsem ho po dalším banditovi, kterého jsem trefil, ale ne smrtelně, tak jsem se odrazil a v plné rychlosti jsem u něj okamžitě byl a nabodnul ho na kakuto a pak ho jen kopl, abych si kakuto uvolnil. Odskočil jsem kousek dál, zrušil Henge, odhodil plášť, podíval se na bandity a prokřupl si kosti na krku.* Sranda může začít, nemyslíte?* Složil jsem několik ručních pečetí a najednou se snesla hustá mlha. (Suiton: Kirigakure no Jutsu). Pak jsem opět složil pečetě a z úst vypustil proud vody, ale ne tak silný, aby smetl bandity. (Suiton: Mizzurappa) Následně jsem vytvořil 6 klonů z vody (Suiton: Mizu Bunshin no Jutsu), kteří se rozběhli k banditům a uvěznili je ve vodním vězení. (Suiton: Suirou no Jutsu) *Pokud se nějak bránili, tak se klon vyhnul, dal pěstní protiúder a poté uvěznil. Pak jsem zrušil mlhu a přišel postupně ke každému, strčil ruku dovnitř a uškrtil ho. Potom jsem je hodil na hromadu, vykopal díru opodál a hodil je do ní. Zrušil jsem klony a použil techniku Suiton: Kokuu no Jutsu a z těla mi začala unikat černá tekutina, která následně začala pršet z nebe na bandity. Když to přestalo, tak jsem složil pečetě a poslal na ně Katon: Goukakyuu no Jutsu. Opakoval jsem, dokud nezbyly jen kosti. Na ty jsem pak naházel vykopanou hlínu a došel si pro plášť. Vytáhl jsem svitek z brašny.* Taakže. Mise: Úspěšná. Banditi zneškodněni, těla spálena a kosti zakopány opodál. *Odložil jsem si svitek do brašny a vydal se zpátky do vesnice.*
---: ---
Saya: *Když je vše oficiálně sepsané a podepsané tak se zvedne, vezme si svou kopii a uloží si ji mezi své věci a podá Tsuchikagemu svou ruku kterou si s ním potřese a usměje se na něj. *Tak to bude vše, očekávám tedy příchod vašich lidí do Země Nebe, já si to tam vše pak roztřídím a tak podobně, těším se na spolupráci. *Pak se k němu otočí zády a vyrazí ke dveřím, které vedou ven z jeho kanceláře, nicméně se mezi nimi zastaví a otočí se. *Nicméně pokud budete hledat někoho u koho si objednat ty služby hledejte v Čajovém Domku Chamise lidi s tímto znakem. *Poví a hodí mu svůj šátek, který je poznávacím znakem členů organizace. *Stačí tam poslat někoho s tímto a optat se u lidí co tam pracují, někdo už tam zajistí, aby se to k nám doneslo. *Pak už konečně odejde z jeho kanceláře, poté budovy Tsuchikageho a následně i z celé Iwagakure a Země Země. *
Mineoki Denasei: *Mineoki s tím samozřejmě souhlasí. Najde v šuplíku ve stole danné papíry a podá je Saye. Pak přemýšlel o všem co teď domluvili. Když saya dopsala, Mineoki se postavil a podal ji ruku.* Tak dobrá, jsem rád, že jsme se v klidu domluvili. Pokud ještě něco budete potřebovat, hned se ozvěte.
Saya: Nejsme nelegální ale ani legální vždy záleží jen na tom co si objednáte za práci, takže jsme legální tak jak je legální zadavatel úkolu ale samy o sobě neděláme nic nelegálního pro naše vlastní blaho. Nicméně nejsem vůdce této organizace, a tak budu chtít tuto smlouvu sepsat, já vám sepíšu smlouvu ohledně té slevy a vy to jen podepíšete nic víc a pak budu jen čekat že splníte svou dohodu vůči pomoci vašich lidí ve výstavbě nové vesnice v Zemi Nebe a posílení pracovních sil i v samotném Sora no Sato. *Pokud Tsuchikage Saye podá nějaké papíry tak to sepíše hned dvakrát, jednou to je pro něj (originál) a jednou je to pro Sayu (kopie). *
Mineoki Denasei: Dobrá, to nezní jako špatná nabídka. Něco jsem o této organizaci slyšel a doufám, že je naprosto legální. Pokud by se jednalo o nelegální činnost, nerad bych se do toho zapletl. Ovšem takhle můžete věc brát jako domluvenou. Je nutné to sepisovat, nebo můžu věřit vašemu slovu ?
Saya: Hmm inu dobrá, jak chcete, tak mi nedáváte jinou možnost než nabídnout služby celé organizace Inazuma, která pro vás splní jakoukoliv žádost, pokud si dost zaplatíte, nicméně mohu vám tedy nabídnout 50% slevu na první 3 zakázky a pak 25% slevu na další 4 zakázky. Abych vám to lépe vysvětlila tak splníme jakýkoliv úkol si řeknete. To zní už lépe nemám pravdu? Můžete služby využít ať už na záchranu svých lidí během nějaké mise nebo na záchranu v lékařském hledisku nebo nějaká ochrana nějakého místa či osoby po určenou dobu.
Mineoki Denasei: *Mineoki po chvíli přemýšlení přesně ví co odpovědět.* Nerad bych vás urazil, zní to dost dobře, ovšem já nechci dělat věci pro sebe, rád bych to přijal, ovšem v téhle věci bych neměl jednat za sebe, ale za celou vesnici. Opravdu to neberte špatně, opravdu je to lákavá nabídka, ale jistě mi rozumíte.
Saya: Možná bych tu měla jednu techniku, která vám značně prodlouží život, a to tak že se dožijete dvakrát vyššího věk, než byste se přirozenou cestou dožil, co vy na to? *Podotkne Saya, upřímně je teď ráda že má díky Tomeovi tuto techniku, kterou je ochotná Tsuchikagemu nabídnout. Přecijen každý by rád obešel smrt nebo se jí pokusil aspoň co nejvíc oddálit a tak věří že tato nabídka ho donutí souhlasit. *
Mineoki Denasei: Nu dobrá to je jistá cena, které si vážím, jelikož je to zlepšení jména mě vesnice. Ovšem určitě si uvědomuje že já bych vám musel poskytnout nemalé množství mých lidí a vy by jste mi dala dvě těla. Nejen že to nezní fér, ale vlastně se to ani nerovná tomu, co po mě žádáte. *Mineoki se prohrábl ve vlasech a čekal, co mu na to Saya řekne.*
Saya: Mohu vám nabídnout těla dvou Nukeninů z Iwagakure, a to Todorokiho Mai a Chestera Kanekiru. Nicméně nebudu za ně chtít odměnu, která je na jejich hlavu vypsaná, takže získáte zpět tyto Nukeniny, a přitom to bude zdarma to nezní špatně ne? Takže otázkou zní, zda vám to přijde fér nebo ne a zda tyto dva chcete živé nebo mrtvé.
Mineoki Denasei: Dobrá, spíše teď přejdeme vůbec k tomu, co nám můžete nabídnout. Jelikož se jedná o vcelku podstatnou vojenskou a obranou sílu. Nevím co by mi mohla jediná osoba nabídnout, aby to za to stálo.
Saya: Takže chci si zažádat pomoc od Iwagakure nebo spíš zaplatit vaše služby, stavím totiž vesnici v Zemi Nebe, a tak bych chtěla koupit nějaké pomocné síly na stavbu v Iwagakure a také nějaké další pomocné síly na stavbu jednoho města ve stejné Zemi, otázkou zní, co budete chtít? *Poví Saya s úsměvem s naprostým klidem na tváři, politika tu nikdy nezkoušela ale vždycky uměla ojebat jakýkoliv systém, a tak počítá že tohle by nemělo být o moc těžší. *
Mineoki Denasei: Dobrý den. *Mineoki Sadu uvítal a pak ji pokynul, aby si sedla do křesla. Jak se posadila, posadil se do své židle za stolem.* Tak co vás sem přivádí ? Zas tak často mě někdo nežádá o návštěvu, pokud tedy nejde o moje shinobi, nebo zástupce jiných vesnic.
Saya: *Byla dovedena do kanceláře Tsuchikageho, rozhlédne se tam a pak se svým zrakem upře na samotného Tsuchikageho a usměje se. Nicméně nic neříká, místo toho přistoupí k jeho stolu a mírně se ukloní ale ne moc, neprokazuje mu až tak velkou úctu, aby se mu přímo uklonila úplně. *Děkuji za přijetí, jsem ráda že jste mě přijal. *Poví a posadí se do křesla, které je naproti jeho stolu. *
Mineoki Denasei: *Mineoki jako vždy pracoval. Od doby co nastoupil na post Kageho mu dost práce ubylo, pořád ale musel dost pracovat, aby se vše stíhalo. Sekretářka mu oznámila, že je zde Saya, která dala dopředu vědět o svém příchodu. Mineoki si ji nechal zavolat. Mezitím, než přišla se upravil, aby udělal dobrý dojem a postavil se za svůj stůl.* ,,To by mě zajímalo, co někdo jako ona může chtít. No během chvíle se to dozvím."
Saya: *Stavila se ve městě Sora no Sato, které je v rekonstrukci a na které Saya dohlíží, několikrát si pročítala tu smlouvu, a nakonec se rozhodla že se stane vůdcem tohoto města nicméně dostala ještě jeden nápad, a to že by kromě výstavby tohoto města mohla začít výstavbou ještě jednoho místa. Z toho důvodu nechala, aby započala další stavba, a to Shinobi vesnice, která by se velikostí měla rovnat Konoze, nicméně stavba něčeho takového bude jistě trvat dlouhou dobu, a tak potřebuje sehnat nějaké lidi. Prozatím má pouze plány a potřební lidé dávají dohromady materiál, ale lidi musí sehnat už Saya, protože nemůže použít ty, kteří pracují na městě. Už tak je dokončení stavby odhadován na rok 99, což se Saya vůbec nelíbí, a tak se odhodlala k jednomu ráznému kroku. Vydala se do Země Země, kde nyní kráčí po hlavní cestě směrem k bráně vesnice oblečená v ( odkaz » ) a upřímně nemá momentálně ani jednu zbraň kromě dvojici rukavic s navijáky, které mají ocelové struny, které jsou tvořeny ze slitiny velmi kvalitní oceli a prášku velmi pevných a odolných krystalů (Kurōsu Tēru). Na čele má pečeť Byakugō no In, nicméně dokonce nemá ani pečetící svitky nebo pečeť Kuchiyose Raikō Kenka, nejde sem bojovat ale kvůli politice. U brány se zastaví a ohlásí se pod svým pravým jménem (Saya Toyokazu) a dodá že přišla navštívit jejich Tsuchikageho (Samozřejmě den předem poslala zprávu, aby se s ní počítalo). *
--: --
Zabuza Saino: Jo budu na sebe dávat pozor díky za všechno. No budu se snažit jak nejlépe budu umět abych tě zasáhl minimálně dvakrát. *Poté se zasmál a když si vybalil tak si na záda připevnil čtyry zavřené fuuma shurikeny a v oblasti beder si nechal své katany. Na boky si připevnil svoje pouzdra se shinobi vybavením. Vzal si mapu a šel se porozhlédnout po pevnosti. Zajímalo ho vše, hlavně cvičiště takže se vydal tam a když viděl jak samurajové trénují tak se těšil až začne také trénovat. Hned si dohodl na zítřek jeden trénink s jedním samurajem aby si vyzkoušel jak se mu zde bude trénovat a bojovat. Také to udělal proto aby samurajové viděli že má zájem. Poté se vydal do svého pokoje kde si sedl na postel, zavřel oči a soustředil se na svou chakru.*
Mito: To si dovedu představit. *Zasmála se. Pak se zvedla a došla ke dveřím.* Půjdu ještě něco zařídit...tak si to tu projdi a případně mi pak dej vědět.....*Ještě se zastavila, než odešla úplně.* Dávej na sebe pozor, zatímco tu nebudu, jasné? Ať až se vrátím, mě alespsoň jednou zasáhneš. *Mrkla na něho a sama se vydala do svého pokoje, sbalit jiné věci, dokumenty, peníze a podobně. Teď měla na plánu se stavit v Kirigakure a Yugakure.*
Zabuza Saino: No rodinu mám. Matka teď určitě pláče, táta se asi rozčiluje, protože on kenjutsu nemá rád a moji bratři jsou teď asi na misích. S bratry jsem nikdy moc nevycházel. Děkuji ti za vše co pro mě děláš. *Když to dořekl tak se na ni podíval a usmál se.* "Tak jo jen co si vybalím tak se půjdu projít a bude sranda. Porozhlédnu se tady."
Mito: *Posadila se na jeho židli a sledovala, jak si vybaluje.* Zabuza-kun? Máš v Iwagakure nějakou rodinu? Nevadí jim, že jsi odešel? *Optala se a přitom si prohlížela své nehty, hezky upravené a čisté.* Muselo to být těžké, opustit rodinu...vím o tom svoje, kdybys někdy potřeboval...můžeš mi kdykoliv poslat zprávu a já se sem vrátím, dobrá?
Zabuza Saino: *Když ho Akira čapla tak se usmál potom mu začala vyprávět o samurajích a jeho úsměv trochu povolil ale poté se rozesmál a řekl.* Akiro alespoň bude sranda když mi tady dáte zabrat. *Jen co to dořekl tak mu ukázala jeho pokoj.* "To je slušný pokoj. Je tu skoro vše. No doma jsem si mohl uvařit ale spíš vařila mamka. No jo moje mamka, táta a sourozenci. To bude v pokoji dyť jsem jim nechal vzkaz přece." *Pomyslel si a vzal si od Akiri plánek a poté si začal vybalovat věci a zbraně. Jeho oblečení bylo jedno barevné. Měl samé černé košile, kalhoty a bundy.*
Mito: *Capla Zabuzu a s lehkym vyplazenim jazyka, detinskym, prosla kolem Toyiho. Zaplula do pevnosti a dala se do vyslapu schodu.* Neni, ale byvavalo. Jenze je fakt, ze lidi, kteri pochazeni z vesnic a od malicka se uci jutsu, to zde maji tezke. Samuraj ti dokaze vysplhat na vrcholek pevnosti jen za pomoci zbrane, duvtipu a sve vlastni sily. Ninja k tomu potrebuje chakru. Od malicka se shinobi spolehaji na chakru. *pokrcila rameny.* to je prave to, co Toyi mysli... Ze se ji nedokazes doopravdy vzdat. Coz ani nemusis, naopak, jen proste se ji musis naucit ovladat v jinem smeru. A hele! Tady. *dosla k pokoji, ktery byl prazdny. Byl vcelku obycejny, ale naprosto stejny, jako mel kazdy v teto pevnosti. Dokonce i vudce samuraju.* Jsme tu. Je tu hned několik prazdnych pokoju, ale tenhle je na stejnem miste, jako byval ten muj. *otevrela dvere. Poskytl se jim tak pohled na obycejnou, ale pohodlnou postel, nejake skrinky, komody, stul, vesak na zbrane a obleceni, posuvne dvere do male koupelny.* Pokoje jsou prestavene nove. Vsechny jsou stejne. Jen tady mas svetlo vetsinu dne, coz je bezva. V podzemi, o dve patra dolu, je velka pradelna a lazne. Proste velka spolecna lazen, dale je v prizemi velka spolecna jídelna. Venku jsou zahrady, Doja, stale, kovarna... Cokoliv si usmyslis. Nicmene, cim dele tu budes a cim lepsim se stanes, tim. Vys budes bydlet. Zatim te tu necham se ubytovat a trovhu zabydlet. Tady.. *otevrela suplik stolku a vytahla planek pevnosti.* Kdyby ses chtel jit nekam podivat, aby ses neztratil. Ale ostatni ti tu klidne pomuzou.
Zabuza Saino: "To je to tady tak hrozné že bych tu neměl vydržet nebo co?" *Pomyslel si když na něj Toy promluvil. Když Akira řekla že mu vše ukáže tak jen souhlasně přikývl a šel za Akirou. Když však Toy chytl Akiru a otočil si ji k sobě tak se zastavil. Pravou ruku si dal na rukojeť své katany.* "Klid klid ona by ho zvládla zatím co ty ne." *Pomyslel si a pustil rukojeť své katany. Akira a Toy se chvíli hádali a poté se Akira otočila na Zabuzu a řekla že mu ukáže pokoj.* "Takže já budu mít svůj vlastní pokoj? Jak ho tak rychle mohli připravit? Dala jim snad Akira nějak vědět že přiletíme?" *Pomyslel si, souhlasně přikývl hlavou a když mu Akira podala ruku tak ji chytl a šel sní.* Hele Akiro to je to tady tak težké nebo proč bych tady neměl vydržet?
Mito: *Kyvla na Toyiho a ten si vzal svitek od Zabuzy, prohledl si jej a schoval do kapsy.* /Uvidime spis zda ty tady vydrzis. *Mito zakroutila karave hlavou.* Jdeme dovnitr. Ukazu ti vsechny nalezitosti, pokoje, jídelnu, doja, kancelar a tak. *Toyi prikyvl. Oba dva, i Mito i Toyi se vydali po schodisti do pevnosti.* (T) Zustanes tu? (M) Ne, zustanu tu se Zabuzou zitra a pak pujdu do vesnici dal. Mam nejake vyrizovani v Kirigakure. *Toyi se zastavil a podival se na Zabuzu a naklonil se k Mito.* (T) Ty jsi asi upadla ne? Nerikal nahodou Suzuya, ze se mas od Kirigakure drzet dal? *Pevne ji chytil za pazi a otocil proti sobe. Mito mu ji prudce strhla.* Jdeme, pokud chceme aby bylo vice nadsencu, jako je Zabuza, pak musim jit do vssch vesnic. A tohle, je mimochodem, i pomerne osobni zalezitost. Mam neco, co by Mizukage mohl ocenit. Jsou to plusove body pro Pevnost, tak delej svou praci a nech me delat tu mou. Zabuza-kun? *Usmala se na Zabuzu.* Pojd, jdeme do patra, ukazu ti tvuj pokoj. *Matahla k nemu az matersky ruku se vrelym usmevem.*
Zabuza Saino: *Zabuza se trochu uklidnil když viděl pevnost, která ho jen zdálky fascinovala a když přistáli a s Akirou seskočili tak byl u vytržení. Když se kolem nich schromáždili samurajové tak se usmál. Když se vyřítil vůdce samurajů tak řekl.* Jmenuji se Zabuza Saino. *Poté vytáhl svitek od Tsuchikageho a řekl.* Tento svitek je svolení od mého Tsuchikage že zde můžu být když to povolíte. *Když se mu vůdce samurajů uklonil tak se uklonil také. Poté jen čekal co se bude dít dále.*
Mito: Neboj se, nic to neni. Drzim te. *Byla az podivne trpeliva, kde koho by uz shodila dolu a pritahla zpatky, aby prekonal strach. Nicmene u Zabuzy se ji zdalo, ze na nej bude muset v tomhle ohledu byt opatrna. Byl to jeste maly kluk. Tak se rozhodla ho spis psychicky podporit, nez zdeptat.* Brzo tam budeme, hele. *ukazala na pevnost, ktera se rysovala v pozadi. Ptak jeste nekolikrat machl kridly, nez se ocitli nad obrim komplexem Pevnosti samuraju. Nakonec Ptak pristal primo na obrovske nadvori, kde cvicilo nekolik desitek samuraju. Vsichni se vzdalili, kdyz Mito chytila Zabuzu a seskocila s nim na zem, vzapeti ptak, i rinnegan v mitoinych ocich, zmizeli a z pevnosti se vyritil Toyi, vudce Samuraju.* /Tak jsi zpatky, mas nejake dobre zpravy? *Mito prikyvla a ukazala na Zabuzu.* Mame spojenectvi a dalsi cerstvou krev. Je do Kenjutsu zapaleny, nebudes litovat. *Toyi kyvl hlavou a stoupl si pred Zabuzu, lehce se mu uklonil.* Toyi Munechika. Jsem zda, docasne, vudcem a dohlizim na vycvik novacku. *Za Toyim se poslusne seradili ostatni samurajove z nadvori a poklonili se.* /Vitejte zpet Akira-sensei. *Pronesli zborove. Mito se usmala a taky se jim poklonila.* Neposlouchej je, prehaneji, jsou jeste furt natvrdli z predesleho systemu. *Mrkla na Zabuzu.* Toyi, musime pak probrat par veci.
Zabuza Saino: *Zabuza se usmál když mu řekla o svém doujutsu. Zabuza se snažil uklidnit jak jen mu to šlo. Dýchal zhluboka a snažil se s tím něco udělat. Ovšem stále mu nešlo uklidnit se. Když Akira řekla že ho vítá v zemi železa tak se podíval dolu viděl jen pustinu, nějaké lesy a vrcholky. Když to viděl, uvědomil se že je tak vysoko a tak se narovnal a jeho srdce se znovu rozbušilo. Zabuza začal panikařit, uklidňoval se jak jen to šlo ale byl stále vyděšený, dokonce i rychlost letu ho děsila. Zhluboka dýchal a nakonec se uklidnil.*
Mito: *Jakoby o nic neslo prohodila.* To je moje Doujutsu. Diky nemu dokazu privolat toho ptaka a diky nemu se i vznasime. *Capla Zabuzu kolem pasu, posadila ho totiz pred ssbe, a pevne objala.* Neni se ceho bat, kdybys zacal padat, spadnu taky. *Pokusila se jej uklidnit. Ptak mezitim behem nekolika desitek minut preletel celou zemi zeme. Pod nimi se zacaly ukazovat zasnezene vrcholky a sem tam nejaky les, ale vetsina z toho byla pustina.* Vitej v zemi zeleza.
Zabuza Saino: *Zasměje se když mu řekne že je špatná učitelka a že by si spíš uřezal prsty. Když přivolala obřího ptáka tak se zděsil, chytl ji za ruku jak chtěla a poté se vznášeli.* Sakra jak to že se? To přece není možné. *Podíval se na Akiru.* "Co to máš za oči?" *Pomyslel si a když se pták vznesl tak se Zabuzovi udělalo zle.* Nejsem zvyklí létat a v celku se bojím.
Mito: Huh? Umn.... Teoreticky ano. *nafoukla tvare a zamrucela.* Alw jsem. Priiiserna ucitelka. *zasmala se.* Spis by sis usekl prsty, nez aby ses neco naucil.,*Protahla se a ohledla, vesnice byla v nedohlednu.* hmmm je na case nasednout na naseho opereneho pritele. *Aktivovala Rinnegan a slozila pecete, placla rukou do zeme a privolala obriho ptaka s rinneganem v ocich.* Tak pomuzu ti. *Natahla ruku k Zabuzovi.* Chytni se mne a drz se. *ten ptak byl ve vysce nekolika desitek metru, takze jej Mito vzala a spolu se sebou a diky ovladani gravitace se vznesla az na hrbet ptaka. Kde se pohodlne usadila. Ptak se vznesl a vydal se vzducnou carou primo k pevnosti.*
Zabuza Saino: Teoreticky by jsi mě mohla učit i když by jsme cestovali že? *Řekl jen tak, moc dobře věděl že když ho přijmou tak musí být v pevnosti a naučit se tam držet meč a spousty jinejch věcí. Věděl že by teď Akiru je zdržoval. Zabuza se podíval na Akiru a usmál se.* Jsem rád že mě bereš sebou díky.
Mito: Vudce samuraju te prijme. Jediny duvod, proc tam aedi jsem ja, nebyt tak nestala, jsem vudcem ja a Toyi - san da na moje slova. Muzes se naucit a nasledne cestovat se mnou. Nemam s tim sebemensi problem. Ale musis pocitat s tim, ze nebudu moc dbat na to, ze jsi teprve student. Zranis se, osetrime se v polnich podminkach a jdeme dal. Nejsem medik nebo tak neco. Jsem lovec odmen a samuraj, popravde je mi i fuk z jakeho duvodu je kdo nukeninem. Vidim preskrtnutou celenku a zabijim. *usmala se na Zabuzu.* Pokud se stane nukeninem nekdo z moji rodiny, plati pro neho to same. Nicmene jako samuraj si musim drzet cist stit a nemela bych zabijet jen tak nekoho, kdo neohrozi na zivote me. Nicmene, musime udelat jeste nejake zmeny v systemu v Pevnosti. Snad se ti tam bude libit. Je uplne nove postavena. *behem mluveni se postupne vzdalovali od vesnice. Mito trochu soucitila se Zabuzou. Ale vedela, ze je to nutne pro to, aby se stal samurajem.*
Zabuza Saino: *Když se rozešla Akira tak jí následoval.* Nejdříve se chci naučit kkenjutsu a samurajské techniky. No řeknimi něco víc o samurajích. Zajímá mě všechno jo a co když mě vůdce samurajů nepřijme? Tsuchikage mi sice řekl že kdyby mě vůdce samurajů nechtěl přijmout tak se mohu vrátit ale i tak nevím co bych dělal. S tebou bych potom asi cestovat nemohl že?
Mito: Heh. Jak dlouho? No... Pujdeme par kilometru a pak vyuzijeme vzdusnou dopravu. Brzo budeme v Pevnosti, muzu tu s tebou prvnich par dni byt, pak me ale cekaji dalsi cesty jako vyslance. A nakonec i osobni vyrizovani. *Otocila se po Iwagakure stejne tak, jako Zabuza.* Neboj, pokud budes chtit, muzes se vratit nikdo te v Pevnosti drzet nebude. *klidnym krokem porkacovala v ceste.*
Zabuza Saino: *Když přišla Akira tak se usmál stoupl si a řekl.* Jasně, mám svolení od Tsuchikageho tak můžeme. *Jen co to dořekl tak se zděsil. Poté se začal zběsile prohledávat, nakonec s kapes vytáhl dva svitky a vydechl úlevou.* Tak jo jak dlouho nám bude trvat cesta? *Zabuza půjde za Mito až se ona rozejde a bude se snažit sní držet krok aby ji nezdržoval avšak se naposledy se podíval na vesnici. Otřel si oči a usmál se.*
Mito: *Cely zbytek dne se prochazela po vesnici a nasledne se ubytovala v jednom z malych hotelu na jednu noc. Poradne se vyspala a dokonce i trochu zaspala, ostuda na Samuraje. Nicmene stihla vsechno sebrat a vyrazit akorat za svitani, jak se domluvili se Zabuzou. Dokonce i pridala do kroku a kdyz spatrila kluka sediciho u brany, usmala se.* "Alespon on neni lajdak, na Kokkuriho bychom tu cekali jeste tyden." *Pomyslela si. Sama. Byla oblecena v obycejnem, tmavomodrem kimonu panskeho strihu. Dosla az k Zabuzovi.* Ohayo, jsem rada, ze jsi tu. Pripraven vyrazit?
Zabuza Saino: *Zabuza čekal u brány v dohodnutý čas. Byl oblečen do černých kalhot, černé košile a černé bundy. Přes kalhoty měl pásek a na něm dvě pouzdra s ninja vybavením. Na bocích měl své dvě katany a na zádech měl batoh a v něm měl oblečení, nějaké jídlo a pití. Také tam měl několik složených fuuma shurikenů.* "Doufám že už neodešla. Nebo snad nejsem na špatném místě? Ne říkala tady ale jsem tu ve správnou dobu? Neměl jsem tu být dřív? Nenno snad pozdějc?" *Zabuza byl tak vynervovaný že si sedl a zhluboka dýchal aby se trochu uklidnil.*
---: ---
Mineoki Denasei: *Mineoki počkal, až Mito udělá vše potřebné. Pak si stoupnul aby vše vypadalo vlídněji a udělal dobrý dojem.* Tak já děkuji za vyřízení. Za mě tedy vše. Takže pokud už nic nemáte, nebudu vás zdržovat. Nashledanou tedy. *Řekl Mineoki, sedl si za stůl a přemýšlel.* ,,Konečně dělám něco pro celou svou vesnici."
Mito: iie, staci mi stejny jako mate vy, jen mi prosim dejte chviku, mam tu i pecet od Toyiho-sama, kterou mam vsechny dokumenty mnou podepsane oznacit. *vytahla razitko s peceti a namocila jej do inkoustu barvy zeleza, otiskla na poskytnuty formular a podepsala se jako Akira Heiwa. Nasledne podepsala a orazitkovala i druhy dokument.* Vec je tedy vyrizena, bylo mi cti. Jakmile se se Zabuzou dostavime do pevnosti, vysleme k vam namisto nej jednoho Samuraje s oznacenim. Dam mu i potrebne dokumenty, ktere vam budou k. Dispozici. *stoupla si, sbalila sve veci a hluboce se mu poklonila.* Dekuji za vas cas. Snad nase spojenectvi bude pouze a jen prosperovat. *usmala se.* a kdyz ted dovolite, pujdu zpatky domu. Sayonara Tsuchikage-sama. *pokud ji pustil, otocila se na podpatku, az jeji katany v pouzdrech zarincely a vyrazila ven ze sidla zpatky do ulic Iwagakure.*
Mineoki Denasei: Zatím ahoj, Kokkuri. *Mineoki se opět začal soustředit na Mito.* Jde spíš o to, že těch pár předchozích kagů to skoro podporovalo místo toho aby s tím něco dělali. Takže zpátky k věci. Sepsání určitých formulářů bude bezpečnější i pro mě, absolutně bez urážky.* Mineoki vytáhl ze svého stolu formuláře, které jsou k tomu určené. Sepsal je.* Můžete to za samuraje podepsat vy ? Jako jejich zástupce. Máte vlastní typ formuláře, nebo mám vyplnit stejný i pro vás ? *Mineoki počká na odpověď a udělá to co řekne Mito.* Za mě je tedy tahle věc vyřízená, jsem rád, že vše proběhlo v klidu a teď je mezi námi takový vztah.
Mito: Sayonara Kokkuri-kun, snad se brzy uvidime. *Lehce mu kyvla hlavou na pozdrav.* Ale, to nic neni, i Pevnost ma sve ubehy, takze se neni vubec proc stydet. I kdyby mne zranili, neni to nic hrozneho, to se deje kazdemu, kdo bojuje. Nicmene jsem rada, ze jsme nakonec nasli spolecnou rec, ani nevite jak moc to pro mne znamena. Mohli bychom tedy sepsat nejake dokumenty, ktere donesu svemu vudci, spolu se souhlasem Tsuchikage-sama? Verim vam, ale radeji bych mela vsechno hezky cerne na bilem, jak vite, ani vas predchudce a ani nas nebyli zrovna cestni muzi. Proto bych mela vsechno radne schvalene, nez jen ustni dohodu.
Kokkuri Santome: *Kokkuri jen poslouchal a přislo mu ze podstatě nikdo nic o jeho odchodu neřekl....Takže to bral jako tichý souhlas. Poté jen potichu dodal.* Nashledanou, Tsuchikage-sama. *Otočil se a hodlal otevřít dveře, kterými by šel pryč a něco dělat.*
Mineoki Denasei: *Mineoki si vyslechne co říká Mito. Jen pomalu přikyvuje.* Dobře, to jsou dobré podmínky. Každopádně ke Kokkurimu. Až dosáhne hodnosti chuunina, může počítat s mým svolením. *Když Mineoki viděl čelenky Iwy, začal se trochu až stydět.* Děkuji, snažím se s tím začít něco dělat, ovšem pár předchozích kagů to tolik neřešili. Doufám, že vám neublížili, ale neřekl bych, že se k vám vůbec dostali. Takže jestli se vším souhlasíte, tak můžeme věc považovat za vyřízenou. Že ?
Mito: *Prikyvovala hlavou.* Jiste, to chapu, pokud Kokkuri neni chuuninem, nemuze se ani stat Samurajem, to je zakon platny vsude a proto jej plne respektuji, nebojte. Nicnene... Budu se snazit udelat vse co zmuzu, ale Pevnost vas bohuzel ve valce podporit nemuze, stejne tak jako nestoji o podporu vesnic, co se tyce valek a podobne. Samurajove si staleti udrzuji neutralitu a musite chapat, ze si ji chteji udrzet i nadale. Jsem schopna vam sem okamzite nechat poslat jednoho muze, za jednoho studenta, ze ktereho vychovame samuraje a pak bude na vas, zda jej budete chtit prijmout zpatky, opet vymenou za naseho vyslance. Co se tyce rozpoznavani Samuraju. Myslim, ze to nebude zadny problem. Dovolte prosim. *Stoupla si a odpecetila ze svitku kimoho pestrobarevne a hlavne z obycejnych lnenych latek.* Tohle je odev, kteri nosi samurajove, kimono... To, ze ja jsem zde v satech je zpusobeno mym navratem z Temneho sveta, takze si myslim, ze Samurai je narozdil od Shinobi snadno rozpoznatelny. Ale pokud chcete, muzu nechat kazdemu ze samuraju vyrobit cedulku se znakem, kterou bude nosit na opasku u katany. To neni zadny problem. *zapecetila obleceni.* Kdyz uz jsme u tech vymen... Mam pro vas dve celenky nukeninu vasi vesnice. Jejichz tela jsem bohuzel nezachranila a znetvorila a proto je mi blbe vam je tu davat. *podala Tsuchikagemu dve preskrtnute celenky.* Napadli me po ceste do Iwagakure.
Kokkuri: *Kokkuri stále vše poslouchal, a jen čekal až Tsuchikage domluví, což bral když si pohodlně šedl.* Takže...Plně váš chápu Tsuchikage-sama a chápu i vaše rozhodnutí proč mi to odmítáte dovolit. """I když věčný genin je teda ztráta heh.""" Takže, pokud to dovolíte bych se rád odebral odejít a šel trénovat na chunninské zkoušky, které budou za 'chvilku' *Naznačil prsty uvozovky* probíhat. Snad to nikomu z váš nevadí, Tsuchikage-sama a Heiwa-san. Preči jen, to bude lepší, než abych zde dělal scény či podobně a osobně si myslím ze již na hádaný se a podobně nemám již věk. I když to by šlo říct o mé hodnosti, heh. *Dodal Kokkuri ještě a jen čekal. Sice se chtěl stát, ale opravdu se nechtěl hádat s Tsuchikagem nato neměl věk ani hodnost či bojovou sílu.* ""Hmmm, takže nový Tsuchikage je zatím aspoň někdo s mozkem, to je celkem fajn plus.""
Mineoki Denasei: *Mineoki poslouchal jak k němu mluví. Nechal ji říct všechno a mezi tím celou dobu přemýšlel, nad tím, co řekne. Poté si prohlédl svitek, kde byly sepsány potraviny, které Iwa dodá.* Se vší úctou. Asi tušíte jak si samurajové stojí v názorech ostatních vesnic. Buď je neřeší a nebo řešit nechtějí. To ovšem není můj případ. Díky takovéto spolupráci můžu podpořit blaho vesnice. Ovšem za to co nabízíte není pro mou vesnici až takový výdělek. Chci aby se samurajové na mém území dali rozpoznat. Nechci aby docházelo k omylům. To si vyřešte vy. Dále bych doplnil, že bych byl rád za válečnou podporu, samozřejmě ta by byla z obou stran. Iwagakure je plná talentovaných shinobi a myslím že za takových okolností by se to hodilo. *Mineoki se na chvíli zarazil. Pak sáhl do šuplíku se spisy svých shinobi.* Zabuza za mnou již byl a dostal mé svolení. Sice je mladý, ale nechci jo tu držet pokud se může zdokonalovat jinde. *Pak vzal druhý spíš, Kokkuriho. Téměř hned si podle fotky všiml, že je to ten třetí v jeho kanceláři.* Kokkuri, tam už asi nějaký problém bude. Jak víte, jako vesnice máme dva pravidla. Jedno z nich je, že až od hodnotami chuunina může shinobi opustit vesnici. Ovšem tohle nesplňuje tady Kokkuri. Je to genin. Pravidla jsou pro všechny stejná. Omlouvám se Kokkuri, ale nemůžu porušovat pravidla jak se mi zachce, jen protože jsem kage. Ovšem k tomuto mám ještě nějaké připomínky. Nemůžu zásobovat samuraje lidmi a přicházet tak o vlastní shinobi. Jak by se asi tvářil váš vůdce, kdybych poslal osobu, která by verbovala lidi do Iwagakure ?! Takhle naše vesnice přichází o lidi a sílu. Naše možné spojenectví je sice úžasné, ale určitě chápete, že blaho obyvatel mé vesnice je pro mě na prvním místě. Proto bych navrhoval určitou výměnu. Za shinobiho, který k vám přijde, chceme do naší vesnice samuraje, který se nebude zodpovídat vám, ale mně. Stejně tak jako shinobi, kteří se přidají k vám, taky se budou zodpovídat pouze vašemu velení. Takže co vy na to ? *Mineoki položil spis Kokkuriho, posadil se do židle pohodlněji a čekal na odpověď.*
Miti: Arigato. *Pokynula hlavou a posadila se.* Takze k veci. Pevnost by s Iwagakure uzavrela dohodu o spolupraci. Jak vite, behem poslednich let pro nas nebyla politicka situace zrovna prizniva. Tady, *Rozevrela svitek se soupisem toho, co jsou samurajove schopni vyrobit a za jak dlouho,* je seznam vseho, co vam muzeme poskytnout, na oplatku za urcite potraviny, ktere v zemi zeleza nevypestujeme sami. Jejich seznam je v tom druhem svitku. *ukazala na nej prstem* Nasledne bychom radi, kdybyste povolili vstup samuraju na vase uzemi a opet s nami zacali spolupracovat na ochrane feudalnich panu, ale i jinych mocnosti. O poslusnost samuraju se nemusite bat, jeden zrezively clanek retezu prece nesnizuje jeho hodnotu jako celku. Navic, nynejsi vudce prosadil v Pevnosti kodex. *poklepala na knihu o velikosti Bingo knizky.* Tento kodex dela samuraje mnohem volnejsimi a pro vas to znamena to, ze se doopravdy nemusite obavat tohho, ze by nekdo spachal nejakou podpasovku, jelikoz diky tomuto je pro samuraje mozne v pripade nespokojenosti u sveho pana, jednoduse odejit. Tim nevznika zadny stres behem prace. No... Umn.. *zamyslela se.* Me jmeno je Akira Heiwa, vybojovala jsem Pevnost pro cestne samuraje, byvaly vudce uz je nekolik let pod drnem a spolu s nim i korupce, takze s enemusite bat, ze by nekdo z naich rad vasi pohostinnosti zneuzil. Ta druha vec je to, ze bych sebou rada odvedla dva mlade shinobi, na vycvik u samuraju. Tady Kokkuriho a jeste Zabuzu, ten je jeste mlady a co mi povidal, chtel by se ucit kenjutsu a stat se samurajem ze zajmu. Kokkuri, nevim, osobne bych jej chtela naucit discipliny a chovani, bude mit zvlastni pristup, ktereho s emu ve vesnici nedostane. Pokud budete souhlasit, az budou dostatecne stari, mohli by prave oni ochranovat vaseho feudalniho pana.
Kokkuri: *Když vešla Mito, tak Kokkuri jí následoval a postavil se kousek vedle a za ní. Přeci jen ona zde byla jako ta co měla mluvit, ne Kokkuri. Spíš tady byl proto aby zabil 2 mouchy jednou ránou.* """Teď by se mi hodilo mít možná svojí čelenku...""" *Pomyslel si a stále nic nedělal, byl stále shrben, stále ruky v kapsách. Neměl důvod zde prokazovat účtu, ano, ten shinobi předním byl o mnoho silnější než on. To na 100%, ovšem i tak. Kokkuri neobdivuje pouze sílu, ale celkově Kageho. Což byl také důvod proč skoro až uctívá Shinon-sama a ostatní kage mu jsou spíš k smíchu. Minimálně ten minulí. To bylo dle Kokkuriho zklamání celé vesnice a celkově země země.*
Mineoki Denasei: Zdravím. *Řekl Mineoki po tom, co byli všichni v jedné místnosti. Pak došel za svůj stůl, sedl si a pokynul oběma aby se posadili taky.* Tak co přejít rovnou k věci. Zdělte mi podrobnosti, ať vím, o čem se bude jednat. ,,Ten chlapec by se mohl chovat trochu vlídněji, ale chápu ho, je mladý. Z toho vyroste."
Mito: Huh? *Podivila se a ohledla ke dverim. Lehce se usmala a pokynula Kokkurimu.* Arigato. *Vesla do kancelare a pockala, az se Tsuchikage postavi ke svemu stolu, hluboce se mu uklonila.* Tsuchikage - sama. Me jmeno je Akira Heiwa. Prichazim k vam z Pevnosti Samuraju s nabidkou a rovnou i zadosti. *Polozila mu sve dokumenty na stul.* Pokud jste ochotny nam venovat trochu vaseho casu.
Kokkuri: *Kokkuri možná až netrpělivě čekal, protože nového tsuchikageho vlastně ani neviděl. Pouze o něm slyšel a podobně. Takže ho zajímalo podstatě vše. Od hlasu až po výšku. Poté ovšem ve dveřích uviděl o trochu menšího muže s modří my očima a černými vlasy.* ""No..Aspoň stále držím titul nejvyššího ninji v téhle skupince, heh..."" *Pomyslel si Kokkuri se svými 192 centimetry čisté výšky. Ale když jim pokynul aby vešly, tak dal přednost dáme, jinak řečeno tajné Mito.* Dámy první. *Pronesl s přátelským hlasem, a uhnul víc Mito aby měla prostor.* "Tak co mi ukážete, nový Tsuchikage? Doufám ze budete jako slavná Shinon-sama. To byla osoba hodná obdivu...Ne jako ten minulý...." *Pomyslel si a stále, měl ruce v kapsách a byl shrbení. I když byl v přítomnosti Tsuchikageho´, tak nechtěl měnit svůj zvyk byt.....Nezdvořilý či neukáznění.*
Mineoki Denasei: *Mineoki si dal pauzu v úmorné práci a jen se s přemýšlením procházel po své pracovně. Pak si sedl a začal si číst spisy shinobi ze své vesnice. Chtěl vědět, kdo si jak stojí, ale bylo mu jasné, že to nezjistí jen z nějakých spisů. Mineoki zaslechl, jak za dveřmi někdo mluví. Došel tedy ke dveřím, otevřel je a podíval se směrem odkud přicházel hlas. Nebylo to daleko, proto z části i vyrozuměl o co se jedná.* Prosím jen pojďte dál. *Řekl Mineoki a pokynul rukou směrem do pracovny. Pak čekal ve dveřích, aby vešel až poslední.*
Mito: *Šla za Kokkurim a zastavila u slečny na "recepci", vytáhla dokumenty a položila jí je na stůl.* Akira Heiwa, jdu za Tsuchikagem s prosbou o vyslyšení ve jménu samurajů. Je možnost mít trochu jeho času?
Kokkuri: Yep, jdu..." *Pronesl a vešel do budovy.* """Nevypadá spatně....""" *Pomyslel si a pokračoval až recepci či něčemu takovému. Čekal na Mito, z důvodu ze on tam neměl až takový důvod jít a ona byla "vyslanec".*
Mito: umn.... *kývla hlavou. Viděla jak suverénně jde do budovy a tak se vydala za ním.* To jdeš rovnou taky? *Zamyslela se.* No...tak alespoň zabijeme dvě mouchy jednou ranou no. Což... *Pokrčila rameny a šla za ním.*
Kokkuri: Hai, hai.... *Když to dořekl, tak pustil ruku Mito a dal si znova ruku do kapsy. Následně to nebyli již daleko, a byly před budovou Tsuchikageho.* Tak, zde je budova našeho Kageho.... *Ani se nezastavil a šel rovnou dovnitř do budovy.*
Mito: Huh? Jdu špat- *Nasekla se, když jí čapl za ruku a táhl pryč. Zamračila se, lehce klopýtla a musela udělat několiv rychlých kroků Aby nespadla.* Tak už dobrý, můžeš mě pustit...když jdeme správným směrem.
Kokkuri: Ehm...Děje se něco? *Zeptal se když udělal kusooo či co, ale poté jen odpověděl.* Dobře....Ale neměla by jste jít opačným směrem. *Řekl a poté jí chytil za ruku a začal táhnout na druhou stranu, kudy se jde k Tsuchikagemu, díky faktu ze má vysokou fyzickou sílu, tak by mělo jít přetáhnout Mito relativně snadno.*
Mito: Eh...tancovat...po stole? *Zamyslela se, vzpomněla si, co vyváděla se Suzuyou an stole Raikageho. Začala se smát a pak si vzpomněla, že Ziki je mrtvý.* Ksooo! *Zakřičela a skousla si ret.* Musím rychle, nesmím otálet. Jdeš se mnou teda? Rovnou se ho můžeš sám zeptat. Třeba ti to povolí. *Vyrazila jakoby věděla přesně kam, ale šla na opačnou stranu.*
Kokkuri: To zní sice fajn....Ale já bych zase rád přidal k samurajům a nerad za Tsuchikagem přivedl někoho kdo tam bdue tancovat na stole, heh." *Zasmál se trochu a poté již také dopil to svoje.* """Sakra....Chtěl bych víc ale ze holky nebudu ždímat peníze.""" *Pomyslel si a otevřel to druhé a zase se napil.* ""Kurva...To je tak hnusný teď.""
Mito: Heh, kéž by. *Pousmála se.* Začala jsem až kolem dvacítky, už to bude nějaký ten pátek. *Prozradila a na EX vypila celé pivo, zmáčkla plechovku a otevřela to další.* Bože to je lahoda, asi si koupím ještě jedno. Proč nejít za Tsuchikagem veselá, že? *Mrkla na Kokkuriho.*
Kokkuri: *Když Mito zaplatila svoje 3 piva a Kokkuri jedno svoje, tak Kokkuri od ní jedno dostal.* Heh, díky. *Když to dořekl, tak si to od Mito otevřel a začal pít.* """"Sakra...To je lepší než ten levní šunt.....Heh, co bych dal za to mít víc peněz a tohle si kupovat častěji.""" *Pomyslel si spíše smutně, ale rychlo ho to přešlo.* Takže, vy jste samurajka od narození nebo?
Mito: *Sledovala ho a s lehkou nechutí si prohlédla obchod, do kterého vešli. Byl zašlý a celkově se jí zdálo, že všechno tam bylo podivně levné. Vzala tedy tři plechovky toho nejdražšího piva, které tam našla a zaplatila jej.* Tohle jedno je pro tebe, zbytek je můj. *Podala plechovku Kokkurimu a sama s úsměvem oteřela tu svou, napila se a následovalo spokojené, až blažené vydechnutí.* Slast.
kokkuri: Flákat se můžu i později, heh. *Když to dořekl, tak vstoupil snad do nejlevnějšího obchodu co v okolí znal a přistoupil k regálu, kde byly nějaké plechovková piva.* Tak si vyberte. *povzbudil jí a dopil to svoje a okamžitě sáhnul po stejném co bylo v regálu.* """""""Ach...Být samurai bude sranda, teda pokud to nový Tsuchikage dovolí.""""""
Mito: Ah...no tak koupíme v plechovce. *Povzdychla si a nechala se vést kudy tam.* Spěchám...nespěchám, jak se to vezme, mám na to celý život. Nikam spěchat nemusím. Pokud tebe nekradu o drahocenný čas, který bys mohl proflákat. *Zamručela.*
Kokkuri: Aha, takže děláte nábor.. """""Takže osobní mazlíček co bude všechno umět asi nebudu co? Heh """""" *Pomyslel až se zeptala či zde není tocené.* Je, ale celkem daleko od tohohle místa, a nespechátě náhodou za Tsuchikagem? Jinak je asi nejrychlejší možnost si koupit v obchode klasické plechovkové. *kokkuri lehce lhal, nebylo to ani moc daleko, ale byl líný tam jít, přeci jen 3 minuti cesty jsou na jeho vkus proste moc.*
Mito: Edit. Poznamka o Hachimonu neplati.
Mito: Ano, Akira. Nevykej mi, prijdu si stare. *Zamrucela a poslechla ho.* Hachimonem? Jal muze lenoch ovladat hachimon, ktery vyzaduje drinu a trenink? "Vecny Genin, srovnam ho do late, jestli pujde se mnou." Tsuchikagemu jdu nabidnout spolupraci, s tim souvisi i nabor shinobi do nasich rad, proto si myslim, ze by to nemusel byt velky problem. Nejsi nalonec prvni, koho jsem dnes potkala a chci jej vzit sebou do Pevnosti. *Sledovala orosenou plechovku a polkla.* Hai, mile rada se napiju. Je zde nejaky podnik, kde maji tocene?
Kokkuri: Heiwa Akira? Hezké jméno a ano, ano jsem shinobi a brzy snad budu i držet titul věcný genin s tou mojí leností... Heh *Lehce se zasmál nad svojí leností, ale v tom ho již Akira dohnala a šla vedle jeho.* "Na hobbita celkem rychle čupitá." *POmyslel si Kokkuri a sledoval jí.* Hmm...Být samurai, jako, nemůžu říct ze mě nikdy nezajímalo to vážně nemůžu...Hmm...... "Sakra...Já nevím ,ne můžu říct ze by Kenjutsu nezajímalo, ale zase....Hmm tohle by se mohlo dobře kombinovat s Hachimonem...Jen bych do toho nesměl dávat chakru...Hehe" Pokud teda můžu...Tak bych se rád k vám přidat Heiwa-san. *Pronesl a již prošly náměstím, takže byly jsme takových 10 minut od budovy Tsuchikageho.* "Měl bych to rychle dohodnout jinak mi uteče..." A jak to vyřídíte u Tsuchikage? Pochybuji ze bych mohl jen tak odejít. *Když to Kokkuri dořekl tak si dal znova pivo, ale i tak se zeptal.* Nechcete taky?
Mito: Heiwa Akira. *Odpověděla stroze.* Těší mě, Kokkuri-kun. *Lehce se pousmála, ale nic extra.* Jsi shinobi, Kokkuri-kun? Neměl bys náhodou zájem se přidat k samurajům. Když už jsem tu. *Přidala do kroku, aby byla na jedno úrovni a lehce na něj mrkla.* Budu tě učit kenjutsu, o kterých se ti nesnilo. Hmm? *Poklepala na svou katanu.*
Kokkuri: *Kokkuri stále šel tím směrem a toho jejího poodstoupení si sice všiml ale ignoroval. Ale poté se ho zeptala na jeho jméno, i když na jeho styl mluvila až moc.....Až moc....Staromódně či slušně? Těžko říct.* Kokkuri, Kokkuri Santome jméno mé. A jak se jmenujete vy? *Zeptal se celkem mile, přes rameno a stál šel, dosti klidným krokem na náměstí.*
Mito: *Prohlédla si ho. Musela zvednout oči doopravdy vysoko, dokonce lehce ukročila dozadu, aby se nemusela zaklánět.* Budete-li tak laskav, nechám se doprovodit. *Jakmile zavelel, usmála se.* "Takhle vysokých ej samurajů málo, je hubený a očividně ani netuší nic o slově disciplína nebo vzpřímená chůze." *Pomyslela si a poťukávala si po své kataně. Na to, jak byla malá, chodila doopravdy rychle a tak Kokkurimu v klidu stačila.* Smím se zeptat na jméno? Ať vím, koho u Kageho vychválit za ochotu. *Mluvila mile, i když pohled měla stále stejně nevraživý, ale to už byla degenerace z neustáleho se xichtění an nepřítele. Mito si už ani nevzpomínala, kdy se naposledy sama od sebe usmála.*
Kokkuri: "Nemá nejmilejší pohled..." *Pomyslel si lehce podrážděně Kokkuri, ale i tak si jí teprve teď pořádně prohlédl a ona mohla jeho. 192 centimetrů vysokého kluka co má černé tílko, které nejde vidět kvůli jeho bundě či něco na ten styl, která byla bílá, stejně jako jeho kalhoty, ale čelenku neměl. ( odkaz » ) Ovšem zeptala se ho jestli ne ví kudy je Tsuchikagemu-sama.* "heh, to chce někdo vidět toho idiota? Nu což....Jsem sice líný, ale gentleman do nějaké časti jsem..." *Pomyslel si lehce otráveně ale poté řekl celkem klidným, možná lehce otráveným tónem hlasu.* Ano vím kudy, a celkem se divím ze je vůbec někdo kdo by ho chtěl vidět heh. A pojďte prosím za mnou. *Dalo by se říct ze jí 'zavelel' a rozešel se směrem na náměstí, kudy se dá dojít k budově Tsuchikageho. Měl ruce v kapsách a byl trochu shrben.*
Mito: *Procházela se pomalu, rozhlížela kolem, její oči spočinuly na jednom chlapci, který procházel kolem. Civěl na ní a ona se mu podívala do očí takovým tím pohledem "nečum nebo tě zabiju". Nicméně v tom na ní promluvil.* Huh? Jdu k Tsuchikagemu, víš kudy? *Optala se ho, zastavila se a opřela si zápěstí o tsuku katany. Sledovala jak pije pivo a začala mít chuť si taky jedno, nebo dve dát. Svou žízeň ale zahnala myšlenkou na práci, kterou má.*
Kokkuri: *Kokkuri již měl po své další D misi a to hlídání dvou fakanů, které chtěl uškrtit, ale to je na jindy. Koupil si v obchodě plechovku toho nejlevnějšího piva a šel k bráně, ani ne protože by tam byl klid, který měl Kokkuri tak rád, ale z důvodu nějaké té nostalgie z jeho dětství. Kokkuri totiž jako malý sem chodíval a mluvil s cizinci a chtěl aby mu říkaly nějaké příběhy či podobně. Proste dítě co milovalo příběhy. Ale zpět, Kokkuri si takto procházel u brány a pil to pivo v plechovce, ale v tom uviděl nějakou dívku či ženu? Těžko říct, byla velmi malá až takový hobbit.* "Dítě co má tvář dospělého člověka? Tohle je až smutný..." *Možná si z toho dělal trochu srandu, ale stále viděl to ze mimo skvělé postavy (wink wink) je i plně ozbrojena zbraněmi. Ovšem, přišlo mu trochu ze se ztratila, i když to mohl být jen jeho dojem, ale nu což. Ovšem poté se na KOkkuriho podívala, když procházel blízko jí. Trochu ho to vyvedlo z míry, ale proste musel zeptat a zastavit.* Ehmm, potřebujete něco? *Zeptal se lehce nervózně a čekal na její odpověď.*
Mito: *Nešťastnou náhodou, když se potulovala po Temném světě, po poušti, se Zikimu podvrtla sádra a zabil se pádem ze skal ve skrytém městě ve hvozdu. Mito měla hysterický záchvat, přemýšlela o tom, že spáchá sepukku, ale nakonec se dohodla s Freonem o tom, že se vrátí do jejího světa a jejich dluh mu splatí dvojnásob, až bude zpátky. Vzala své věci a chytila mezi ruce kámen, který dostala od mořské panny. Oblečená byla v šatech, s lemovanou sukní a koženou bundou, která byla vyztužená tak, že tvořila jakýsi armor ( odkaz » ). Rudé vlasy měla ve vysoko posazeném copu, sahaly jí tak akorát po ramena, nedávno si je setnula katanou a zkrátila. Pronesla slova, která jí panna řekla a zavřela oči. Zmizela a objevila se v Pevnosti. Padla na zem před kanceláří Toyiho. Byla vyčerpaná, jako nikdy, cítila jak v ní začíná proudit množství chakry jak její, tak Rokubiho. Množství chakry jí vypnulo na několik hodin. Probudila se položená v posteli, která jí patřila, stejně tak měla vedle postele poskládané věci, i oblečení. Pod peřinou byla ve spodním prádle. Vedle postele z druhé strany seděl Toyi, vlasy měl lehce prošedivělé a pohled ustaraný.* G-gomene. *Promnula si oči a protáhla se. Posadila se v posteli a sledovala Toyiho, který sebou škbl.* /Myslel jsem, že jsi mrtvá....tenhle xichtík neschováš pod jinou barvou vlasů. Takhle si tě ještě pamatuju. Bezradná, oči s kruhy pod nimi, propadlé tváře...kdo tě sere tentokrát a proč jsi si hrála leta na mrtvolu a jak to, že jsi zde? *Mito se zamracila.* Jak to víš? /Jsi hloupá? Víš, že tu s námi vždy byli stopaři a tvouo chakru znají, nehledě na to, že jsi jinchuuriki...předpokládám, že Akira jsi také ty. *Mito uhnula pohledem, dooravdy se styděla, že Toyimu lhala.* Nejsem v bezpečí, ikdyž jsem mrtvá papírově, jsou stále lidé...kteří si pamatují a znají mě. *Ukázala na dveře.* Třeba tady..mrzí mě to, promin...ale mám nějakou práci. Pokud dovolíš, dám ti soupis toho, co se děje za branami a půjdu. /Já vím, co se tam děje, nějaká kunoichi v Yugakure učinila prohlášení Všechno víme....ale jak myslíš, pokud chceš zas ejít, jdi si, ale nepočítej s tím,ž e sem můžeš chodit jako do houslí, jestli někdo zjistí, že žiješ, může to být problém...měla by sis udělat mocné spojence, Pevnost a Yugakure ti stačit nebudou./ Já vím Toyi. Poítám s tím, začnu tam, kde je to nejblíže, ve jménu Pevnosti ůjdu do Iwagakure a uzavřu spojenectví, pak do Kumogakure, Kirigakure, Yugakure a pak se zase vrátím an druhou stranu. *Toyi si povzdychl.* /Jak chceš, nakonec ti tu jen zahřívám křeslo. *Zvedl se a odešel. Mito během dne dospala, umyla se, odpečetila svou Shuushagan podobu Akiry a ověšená katanami se vydala na cestu, nechala Toyimu vzkaz, ten ji poslal po samuraji pečeť, kterouo se měla prokázat jako vyslanec Pevnosti a nechal ji jít. Mito cestovala pod kůží Akiry, která překreslovala její vlastní chakru, poměrně pomalu, ale stále byla na cestě, než dorazila k Branám Iwagakure, kde se prokázal jak doklady, tak pečetí z Pevnosti, potvrzenou vůdcem - Toyim. Vešla do ruchu vesnice, nikdy zde nebyla. Vzpomněla si, že její cesta po světě se Suzuyou začlaa a skončila v Kumogakure. Sledovala lidi na ulici, oblečená v zelených lemovaných šatech, na kříži měla křišťálovou dýku, po bocích katany a na zádech mezi lopatkami tanto a na stehni svitky.*
--: --
Zabuza Saino: *Zabuza byl oblečen do černé košile, kalhot a černé bundy, na zádech měl své katany a na bocích měl pouzdro s kunaii.* Zabuzo roznes toto jídlo na tyto adresy. *Řekl vedoucí restaurace ve, které Zabuza plnil další misi. Měl pomoct se vším co mu v restauraci řeknou. Ovšem jen co přišel tak mu vedoucí dával tři košíky plné jídla a papírek s adresami.* Dobře tak já to jídlo roznesu. *Řekl Zabuza s úsměvem. Vedoucí se neusmíval dal mu košíky a papírek s adresami a potom řekl.* Musíš to roznést dost rychle a ne že to sníš jasné? Jasné nic nesním a vše roznesu tak rychle jak to jen půjde. *Řekl Zabuza s úsměvem a jen co dostal košíky a papírek tak se rozeběhl k první adrese jenž byla na papírku.* "Tak jo první objednávka je s klanu Denge. Tam jsou dva plné košíky. Ach jo oni toho snědí opravdu dost. Naštěstí to je jenom pro jednu rodinu. No naštěstí? Jak mohou sežrat dva košíky jídla? To opravdu nechápu. Jou prostě nenažraní." *Pomyslel si Zabuza, když běžel k hlavnímu sídlu klanu Denge. Jen co tam doběhl zaťukal na dveře. Chvíli se nic nedělo ale pak se otevřeli dveře a v nich stál velký tlustý chlap.* Dobrý den tady je vaše objednávka 200 ryo prosím. *Řekl Zabuza a čekal co se stane dál. Chlap se usmál vyndal se šrajtofle peníze dal je Zabuzovi a ten mu dal jídlo. Poté se oba usmáli rozloučili a Zabuza pokračoval dál.* "Tak jo a poslední košík je do jednoho domu v ubytovně." *Zabuza doběhl k ubytovně tam prodal jídlo a vracel se zpět. Z prázdnými košíky, když probíhal Náměstím tak mu cestu přehradil jeden kluk. Zabuza se zastavil, prohlédl si chlapce a čekal co se stane. Chlapec se usmál a řekl.* Naval mi jídlo nebo tě zmlátím a jídlo ti stejně vezmu. "No žádné jídlo u sebe už nemám ale to on neví, říkat mu to nebudu stejně by mi nevěřil. No snad to myslel vážně a bude se mnou bojovat. Uvidíme jak se ten klučina zachová." Nic ti nedám. No a jesli mě chceš zmlátit tak si to pojď zkusit! *Řekl Zabuza a pozoroval chlapce předním. Chlapec se usmál vytáhl kunai a rozeběhl se proti Zabuzovi.* "No tak ty si věříš." *Pomyslel si Zabuza a v pravé ruce si vytvořil chakrový bič, kterým obmotal chlapci nohy a poté chlapce shodil na zem a zrušil svou techniku Chakra Rōpu. Klučina se jenom hlasitě zasmál, postavil se a vyskočil velmi vysoko do vzduchu, složil pečetě a použíl KATON: GOUKAKYUU NO JUTSU. Chlapec vystřelil na Zabuzu velkou ohnivou kouli. Zabuza rychle běžel do předu a svůj běh vylepšil Shunshin no Jutsu. Díky tomuto jutsu se dostal dost rychle a dost daleko od ohnivé koule tak aby se mu nic nestalo.* "No to není zas tak špatné. Seš nejspíše Genin No ale ukončíme to rychle." *Pomyslel si a když chlapec dopadl k zemi tak se proti němu Zabuza rozeběhl a když byl dost blízko tak vyskočil a kopl chlapce z otočky do hlavy (Konoha Senpū), Chlapec se jen tak tak vyhl a Zabuza hned obmotal jeho nohy svým chakrovým bičem (Chakra Rōpu), poté chlapce shodil na zem, zrušil svou techniku a rychle si sedl na svého protivníka, poté si vzal kunai a přiložil jej ke krku chlapce.* Prohrál jsi! *Když se klučina vzdal tak z něj Zabuza slezl a šel do restaurace, kde potvrdili splnění jeho mise. Poté šel misi odevzdat a poté šel domů.*
--: --
Zabuza Saino: Dnes měl Zabuza za úkol vyhnat medvěda s pole nedaleko Iwagakure. Zabuza se tedy ihned rozeběhl k poli.* "Sakra snad tam doběhnu v čas. No snad ten medvěd nezničí celou úrodu no a taky doufám že nic neudělá těm farmářům. To by mohl bejt dost velkej problém." *Pomyslel si a když doběhl k poli tak se zastavil a zarazil se.* "Sakra to je to tak vážné? Bylo mi řečeno že tady bude jen jeden medvěd a ne dva. To nevypadá dobře. No to je jedno musím zajistit aby se nic nestalo těm farmářům. Počkat tady jsou i .. To není dobré." *Pomyslel si a rozeběhl se směrem k medvědovi, který stál na zadních nohách a před ním byl nějaký malý klučina, který stál a plakal. Medvěd se napřáhl a poté svou velkou tlapou máchl směrem na kluka. Mezi tím Zabuza použil chakura ropu a z pravé ruky vyslal chakrový bič a tím obmotal medvědovu nohu a shodil jej na zem. Takže medvěd byl na zemi a Zabuza k němu rychle přiběhl, vzal dítě a běžel sním pryč. Zabuza držel dítě v náruči a začal ho svým ukazováčkem na své pravé ruce lechtat. Dítě chlapec přestal plakat a Zabuza se otočil a viděl jak za ním běží medvěd.* "Sakra co budu dělat? Jednu ruku mi zabírá to děcko takže musím ochránit to dítě a jak jsem ho shodil na zem tak se jen naštval. No a aby toho nebylo málo tak tohle je jen jeden medvěd a ještě mám tady nastarosti druhého medvěda. No a co teď?" *Pomyslel si Zabuza ale než něco stačil vymyslet tak je medvěd doběhl.* "Sakra co teď?" *Zabuza si všiml stromu jenž byl před ním, tak rychle složil pečeť a pomocí Shunshin no Jutsu zrychlil svůj krok a tak se rychle dostal ke stromu, poté poslal chakru do svých nohou a vyběhl do koruny toho stromu. (Kinobori no Waza) V koruně stromu chvíli stál a přemýšlel když v tom doběhl medvěd ke stromu a začal do něj mlátit. strom se začal kývat a po chvíli ke stromu přiběhl i druhý medvěd.* "Super a už tu jsou dva." *Zabuza chtěl položit chlapce a bojovat s medvědy ale uvědomil si že by to bylo moc nebezpečné. Po chvíli seskočil ze stromu na medvědovu hlavu i s chlapcem. Díky skoku medvěd spadl na zem a Zabuza poté běžel od něj pryč. Druhý medvěd se rychle rozeběhl za Zabuzou a když byl medvěd dost blízko tak Zabuza vyskočil a medvěd ho podeběhl, takže byl Zabuza za medvědem. Medvěd se poté otočil a běžel proti Zabuzovi, Zabuza se taky rozeběhl proti medvědovi a když byl dost blízko tak vyskočil a kolenem ho kopl do hlavy. Medvěd spadl tlamou na zem a vtom ho Zabuza kopl svou patou do hlavy ze z hora. Poté se Zabuza podíval na medvěda a koukal že medvěd spí. Zabuza se poté otočil a podíval se na druhého medvěda, usmál a zamáva mu. Poté se Zabuza proti němu rozeběhl, medvěd začal zuřit a také se rozeběhl proti Zabuzovi. Když byl Zabuza dost blízko u medvěda tak vyskočil aby mu svým kolenem uštědřil silnou ránu ale v tom Zabuza dostal silný zásah od medvědí tlapy. Zabuza i s děckem odletěl cca dva metry od medvěda poté si stoupl oprášil se, položil chlapce ujistil se že chlapci nic není a poté se zasmál.* "Takže ty se budeš bránit jo? No ukaž jak si poradíš s tímhle." *Zabuza se pousmál rozeběhl se proti medvědovi a vtom si vytáhl s pouzdra kunai s výbušným lístkem a hodil jej proti medvědovi. Plus mínus 30 cm před medvědem vybouchl výbušný lístek a v tu chvíli Zabuza s obou rukou vyslal dva chakrové biče, kterými obmotal medvědovi nohy a složil jej na zem. Když byl dost blízko u medvěda tak mu skočil na hlavu a medvěd díky tomu usl. Když v tom se Zabuza otočil na chlapce, který se začal smát. Za chvíli přišli dva nindžové z Iwi, svázali medvědy a dostali je do lesa. Poté k Zabuzovi přišel jeden z nindžů a pochválil ho za slušnou práci. Zabuza poděkoval a běžel podat hlášení o své misi.*
--: --
Suki Oishi: Neboj.. náhodou mám dobré výsledky *Usmála se na něj a vzala si zpátky pero. Zastavila se před knihovnou a pockala než Kaizo zmizí z dohledu. Naposledy mu zamávala a odešla na opačnou stranu. Po chvilce se vrátila do sirotčince a nahlásili, že dneska bude spát u Rio-neechan. Vychovatelka ji to povolila a Suki si odešla sbalit na jednu noc. S batůžkem na zádech odešla do bytu, kde se převlékl a okamžitě skočila do postele, kde se pritulila k Riote a okamžitě usnula.*
Kaizo Nagasa: *Když jsem uslyšel ránu, tak jsem zvedl hlavu od zápisků a poposunul si brýle.* Co to bylo? *Pak jsem si všiml na stole u Suki 2 knih. Dost pravděpodobně četla knihu o hrdinech, než nějaké materiály na test.* Nic se neděje. *Pousmál jsem se.* Mě to taky někdy nebaví a musím se nějak odreagovat. Pokud zanedbáš jeden test, asi se nic nestane. Jen si dávej pozor, aby se to moc neopakovalo, to bys pak měla špatné výsledky. Do západu slunce? No to je za chvíli. Já už bych taky měl jít. *Zápisky jsem si složil a vložil do kapsy. Pero jsem vracel Suki a pak jsem šel vrátit knihu zpátky do regálu.* Tak já už teda budu muset jít Měj se hezky a díky za dnešek. Jsem rád že jsem se rozhodl jít ven. *Usmál jsem se a rozběhl se domů a cestou jsem jí ještě zamával.*
Suki Oishi: *Spokojeně si četla s knihou nahnutou k sobě. Když na ní Kaiza promluvil docela se lekla. Kniha ji vypadla z rukou. Spíše knihy. V té první knize měla položenou i druhou o hrdinech. Tu kterou četla než došla k bráně. Sehla se pro ní a když se vynořila z pod stolu zalíbila se nervózně na Kaiza.* Hehe.. já.. um.. můžu to vysvětlit *Počítala s tím, že si toho všiml.. protože té rány na zem si nemohl nevšimnout nikdo.* Jsem.. taky spokojená s dnešní návštěvou knihovny. *Nervózně se poskrabala na zátylku a vydechla.* Ta kniha je zajímavá.. promiň *Řekla a knihu o hrdinech zaklapla. Koukla se z okna a viděla jak zapadá slunko.* Mám být doma do západu slunce.. asi pomalu už půjdu. *Zvedla se a šla vrátit knihy, které si půjčila na tu chvilku. Vrátila se ke stolu vzala do ruky rozectenou knihu a pockala na Kaiza až půjde.*
Kaizo Nagasa: Tak to jsem rád. *Docela se mi ulevilo. Byl jsem rád, že nevypadám jako blb a navíc si můžu dělat své poznámky. Docela jsem se do toho zažral, takže jsem ani nevnímal moc čas. Podíval jsem se ven na západ slunce.* ,,Cože? To už je tolik hodin? Ještě jsem ani nestihl trénovat." *Poškrábal jsem se na hlavě.* ,,Bylo by neslušné, jen tak odejít. No tak když tak dneska vynechám trénink. Zítra si dám za trest dvojnásobek." *Položil jsem knížku a tužku.* Tak co, jak ti jde čtení? já jsem si udělal výpisky z kapitoly, kterou jsem měl rozečtenou, takže jsem s dnešním výletem do knihovny spokojený.
Suki Oishi: *Usmála se a vrátila se k čtení.* Můžeš si psát úplně normálně.. ne každému tohle jde. Totiž, každý má jinou paměť a tím pádem každému vyhovuje učit se to jinak * Řekla bez toho aniž by zvedla hlavu.* "Hlavně to nebylo, že bych ho do toho nutila.. jen jsem mu vysvětlila proč u sebe nenosím papír s tužkou. Jsem fakt blbá, teď se snaží si tolik napsat.."
Kaizo Nagasa: Ah, za to se mi omlouvat nemusíš, Suki. *Usmál jsem se.* No, zkusím dát na tvojí radu a zapamatovat si to. *Zapadl jsem do hlubokého čtení. Každou jednu větu jsem si v hlavě opakoval 5x, abych si to zapamatoval. Moc mi to nešlo, ale nechtěl jsem být za hlupáka, tak jsem v tom pokračoval. Ani jsem nezaregistroval to, že Suki někam odběhla. Najednou mi však přinesla papír a tužku.* Oh, díky. Kde jsi to sehnala? *Zeptal jsem se mile.* ,,Když to začnu používat, budu za hlupáka." Zkouším tu tvojí radu, tak to použiju jen v případě, že mi něco do hlavy nepůjde. *Zasmál jsem se.* ,,No, budu si tam zapisovat všechno, protože to zapamatovávání si to vůbec nefunguje. Snad si nevšimne, že si tam toho píšu tolik."
Suki Oishi: *Od jejího čtení ji zarazila otázka. Očima zabloudily ke knize a povytahla obočí* "Anatomie?.. Nechtěl mít náhodou dojo? To je jedno" *Znova zavrtěla hlavou, aby setřásla myšlenku a mohla se plně věnovat Kaizovi.* Věřím, že tužku a papír nepotřebuješ. Nejlépe se to naučit, když si to okamžitě zapamatuješ v hlavě místo na papír. Z toho důvodu nic takového u sebe nenosím, promiň. *Omluvila se se sklopenou hlavou. V tu ránu ji něco ale napadlo. Zvedla se ze židle a řekla, že si jde pro další knihu i když sotva dočetla první. Bloudila po knihovně a hledala někoho. Když konečně našla skupinku dětí starších než je ona, sebrala všechnu svou odvahu a přišla za nima. Zeptala se jestli náhodou nemají u sebe tužku a papír, že ona sama si to nechala doma. Jeden z nich se sklonil k tašce, co měl u nohou a podal ji to co potřebovala.* A tu tužku si můžeš nechat na památku *Řekl zachránce když ji mával. Zamávala nazpátek a vracela se ke Kaizovi. Když došla ke stolu dala před něj věci co držela v ruce a tiše si zasedla zpátky.*
Kaizo Nagasa: *Když jsme došli do knihovny, tak Suki našla úplně fantastické místo ve stínu.* No paráda, alespoň nás nebude pražit sluníčko. *Vydal jsem se do zákoutí výloh knihovny, až jsem se dostal k lékařské sekci. Našel jsem knihu s lidskou anatomií. Byla stejná jako ta, kterou mám doma, takže jsem byl spokojený.* Tak, knihu bych měl. *Vydal jsem se zpátky a usedl. Nalistoval jsem si stránku kde jsem přestal a pokračoval ve čtení. ,,Moment, já nemám svůj sešit na poznámky a do té knížky si psát nic nemůžu." Ehm, Suki, nemáš náhodou papír a pero?
Suki Oishi: *Zasmála se nad jeho poznámkami. Jenže než se nadála, byla už tahnuta směrem k místní knihovně. Párkrát rychle zamrkala než se vzpamatovala.* mě stačí si to jen připomenout, ale.tak když už.. tak klidně *Usmála se a trochu do dohnala, aby šla vedle něj. Trochu zčervenala, když si uvědomila že ji chytl za ruku, ale ihned zavrtěla hlavou a bylo to zase k pohodě. Během pár minut byly v knihovně a Suki našla skvěle místo ve stínu v jednom z rohů knihovny. Odložila si věci na.židli a šla hledat knihy. Našla si dvě a zasedla ke stolu.* Stejné jako na Akademii.. *Řekla a tři hu se zasmála. Pockala na Kaiza a jakmile si zasedne taky, tak začne číst.*
Kaizo Nagasa: No ano, stane. Respektive bych byl rád, kdybych se jím stal. *Nad poznámkou o testu jsem se trochu zarazil.* Ale, Suki. Testy jsou důležité. A jakožto budoucí sensei ti nemůžu dovolit zanedbávat učení! *Chytil jsem jí za ruku, otočil se a vydal se směrem ke knihovně.* Půjdeme do knihovny, kde se budeme společně učit. Já se budu připravovat na zkoušky a ty na test. Dobrý nápad, ne? *Zasmál jsem se a pokračoval.*
Sukni Oishi: *Jeho historky, či plány jsou super. Strašně ráda je poslouchá.* Nechápu, proč bych se ti měla smát. Náhodou, to je hezké. Takže se z tebe stane Sensei. Hustyyy. *Zasmála se nad jeho poznámkou ohledně doktořiny a jeho žáků.* No.. Ale co teďka. Měla bych se jít učit na zítřejší test, ale nějak se mi nechce. Nechce se mi odcházet.. *Rozhlédne se kolem a hledá něco, co by.je.mohlo zabavit, či mohli pokecat. Ale absolutně ji nic nenapadá. Koukáme se tedy něj v naději, že ho něco malého napadlo.*
Kaizo Nagasa: To jsem rád, že se mnou půjdeš na misi. *Usmál jsem se.* Já a po akademii? Noo, neskutečně mě baví Taijutsu. Dle mého názoru je to nejlepší styl boje. Proto taky tak cvičím tělesnou sílu. Takže má odpověď je jednoduchá. *Zhluboka jsem se nadechl.* Jen se tomu nesměj, jako většina lidí ve třídě, kterým jsem to řekl. *Zakašlal jsem si.* Chtěl bych si založit vlastní Dojo a v něm trénovat nadšence do Taijutsu jako jsem já. Já do žádného Doja nechodím a na různé věci jsem přišel technikou pokus -> omyl a hodně krát jsem to chtěl vzdát, protože jsem neviděl výsledky. Takže pokud je budu učit správným technikám už od začátku a nebudou muset trávit hodiny sami v knihovně za knížkami o anatomii atd., tak bude Iwa obohacena o spousty skvělých bojovníků. *Začal jsem se škrábat na hlavě a usmál jsem se.* A lékařka je taky super. Až se moji žáci někdy zraní, pošlu je hned za tebou. *Zasmál jsem se.*
Suki Oishi: *Poslouchala jaké to má na akademii on. Úplně rozdílný v tomhle. Usmála se trochu a poslouchala ho dál. Nechala si odhrnout vlasy a zvedla hlavu. Vzala si jeho radu k srdci a znova se lehce usmála.* Je ti 14 a už dáváš takové moudré rady. Jako ne, že bych za to nebyla ráda.. to právěze jsem. *Koukla se na svoje ruce a nadechla se* Jo.. taky se už těším za brány vesnice. A to si piš, že spolu půjdeme na misi. Ale na nějakou nebezpečnou.. Když už jsme u toho, co chceš dělat po akademii? Nebo takhle.. jakou práci chceš vykonávat? Já bych chtěla být lékařem *Usmála se zas a znova a čekala na odpověď. Byla hodně zvědavá co se týče nových lidí.*
Kaizo Nagasa: *Jen jsem se pousmál.* No, je mi 14 let. Zanedlouho končím na akademii. Ano, bude ze mě shinobi. Raději už bych jí měl za sebou, páč mě víc láká akce, než se utápět v teorii. *Pak jsem bystře poslouchal, jak se představuje ona.* Tak to nejspíš budeš talentovaná. *Usmál jsem se.* Někdy určitě zajdem na nějakou tu misi. *Zasmál jsem se.* Já jsem pozorný žák. Vždy sedím a tiše poslouchám, dělám si poznámky, abych využil teorii v praxi. Jenže už mi překypuje hlava informacemi a chci zažít pořádnou praxi, kde přijdu k novým poznatkům. *Když se schovala za své vlasy, tak jsem se jen zasmál, vzal její vlasy a přehodil jí je zpátky přes hlavu.* Prosím tě, za co se omlouváš. Mám stejný problém, takže mi to nevadí. U mě si můžeš povídat kolik jen chceš a já budu poslouchat. Sem tam ti řeknu 50 vět na jeden nádech, ale pak můžeš opět mluvit. *Poškrábal jsem se na hlavě.* Jak bych to řekl. Mluv si kolik chceš a o čem cheš, dokud jsi schopna regulovat, co komu řekneš. Takže se hlídej v ohledu, co sděluješ a ne, kolik toho sděluješ.
Suki Oishi: A já jsem ráda za to, že se toulám po okolí. Protože kdyby ne, tak sem nikdy nedojdu. *Zasmála se a chytla se za náhrdelník.* Mám otázky. Kolik ti vůbec je a jsi ninja, či? *Zeptala se spontálně. Upravila si vlasy a čekala na odpověď.* Mě je osm a jsem shinobi. Akorát bohužel jsem ještě na akademii. Vtipné je, že učitelé říkají, že bych měla být už davno genin. Ale já mám pocit, že se mám ještě co učit. Pokud jsi shinobi, tak víš jaké to bylo na akademii. Vždy se začtu do knihy a o hodinách si lehnu na lavici a dělám že spím. Já už chci pryč-- *V tu ránu se zasekla a uvědomila si, že se rozmluvila. Začervenala se a hodila si vlasy do obličeje. Neměla ráda když hodne mluvila. Připadá ji to potom vlezle. Hlavně jako menší ji za to hubovali, že mluví jen ona a nepustí ostatní ke slovu.* Promiň, budu se hlídat *Řekla a nechala mluvit jeho.*
Kaizo Nagasa: Tak to je fajn, že se o tebe dobře starají. Ještě aby ne, když tam od toho jsou placení. *Zasmál jsem se.* Jo, to budem- *Nestihl jsem dát důraz na to, že jsem dokončil větu a vyskytl jsem se v objetí. Chvíli jsem byl zaražený, ale nakonec jsem jí taky objal.* ,,Takhle mě naposledy objala moje pěstounka. Bylo to pěkně dávno, ale uklidňovalo mě to. Věřím, že Suki to uklidní taky." To bylo nečekané. Ale uklidňující. *Pousmál jsem se.* Kdo by řekl, že právě dnes potkám někoho, jako jsi ty. Nebo dokonce lépe řečeno, někoho, jako jsem já. Huh, jsem rád, že jsem se dneska rozhodl dát si pauzu od učení a vydal se ven.
Suki Oishi: *Pozorně ho poslouchala a někdy i prikyvla na důkaz, že poslouchá.* Taky bych chtěla bydlet sama, ale jsem ještě dost malá. Jsem v sirotčinci. Ale starají se tam o mě dobře. *Usmála se a rozhlédla se kolem.* Budeme silní. *Koukla se mu přímo do oči a obejmula ho. Chvilku takhle byla a poté se odtáhla.*
Kaizo Nagasa: Aaha, takže nerada mluvíš. S tím už něco uděláme. *Pousmál jsem se, ale když začala mluvit o jejích rodičích, tak jsem se zarazil, ale nepřestával jsem se usmívat.* Chápu. Takže jsme na tom celkem podobně. *Tu druhou větu jsem řekl tak potichu, že nebyla skoro vůbec slyšet.* Aale, ta Rio není jediná. Ode dneška jsem také tvůj kamarád. *Pohladil jsem jí po hlavě.* Ano, mám. Není to úplně extra tajemství, ale ještě jsem to nikomu neřekl. Jsme na tom docela podobně, až na fakt, že já neznám ani jednoho z rodičů. Byl jsem nalezen v řece u Iwy, ještě když jsem byl mimino. Takže moje první vzpomínky jsou na moji pěstounku, která mě našla. Jenže ta už také odešla a já už byl ve věku, kdy jsem se rozhodl, že do žádného sirotčince nechci a budu žít sám. *Trochu jsem se pousmál, když jsem si vzpomněl na dětství.* Jednou bych chtěl své rodiče poznat a zjistit, proč mě nechali samotného. Doufám, že se mi to někdy povede. Ale musíme být silní. *Znovu jsem ukázal na voji svalnatou ruku.* A tím nemyslím tady.
Suki Oishi: Nevadí mi, že moc mluvíš. Aspoň nemusím říkat něco já. *Usmála se a nechala ho domluvit jeho poslední větu. Trochu se nervózně usmála a poškrábala se na hlavě.* Není to nic tajného nebo tak něco.. Tátu jsem nepoznala a mamka umřela při misi. Kamarády si dělám špatně. Jediného koho mám tak je Rio-neechan a tu jsem potkala na pohřebišti. Chci prostě jenom zjistit kdo to udělal. Nijak se nemstít, jen to zjistit *Řekla potichu až trochu strašidelně. Zase zatřásla hlavou a znova se usmívala. Pomáhalo ji to.* Máš ty nějaké v uvozovkách tajemství? *Zeptala se zvědavě*
Kaizo Nagasa: *Když se začala smát, tak jsem jí jen sledoval a divil se, čemu se směje.* ,,Eh, řekl jsem snad něco vtipného, nebo mám něco mezi zuby?" *Všechno, co mi před chvílí vypadlo z úst jsem myslel naprosto vážně. Počkal jsem tedy, než se dosmála.* Moc mluvím? No tím bych si nebyl zas tak úplně jistý, měla bys mě vidět ve škole, většinou jsem úplně zticha, pokud po mě někdo něco nechce. Přesně tak, jak jsem říkal asi před minutou. Nerad vyčnívám. Ale tím, že nikdy nemluvím možná vyčnívám. Tak já teď nevím, jestli vyčnívám nebo ne. Docela jsi mě zmátla teď. Nebo jsem zmátl sám sebe? *Na chvíli jsem se zarazil a uvědomil si, kolik jsem toho v poměrně krátké době řekl.* Máš pravdu, asi moc mluvím. Měl bych na tom zapracovat, abych toho takhle neřekl náhodou až moc. *Pak mě ale překvapil její pohled na věc. Byl totiž úplně odlišný od toho mého.* Je to nebezpečné, to ano. Ale to mě motivuje být natolik silným, že už to nebezpečné nebude. *Pak ale přestala mluvit ještě dřív, než by dokončila větu. Povzdechl jsem si.* Aaah, tak tohle je přesně to, proč bych se měl odnaučit moc mluvit. Hele, můžeme se tvářit, že se tohle nikdy nestalo, ju? Pokud si teda o něčem nechceš promluvit s nestrannou osobou.
Suki Oishi: *Zmateně na něj koukala a cukal ji koutek.* "On opravdu moc mluví.." *Řekne si v duchu a začal ji cukat i druhý koutek. Než se nadála, začala se opravdu nahlas smát. Tohle se ji ještě nestalo, že by ztratila nad tím kontrolu. Ale co už, je zdravé se smát. Když se uklidnila, setrela si z koutka oka maličkou slzu.* Jo.. opravdu moc mluvíš a jsi zábavnej. *Řekla a usmála se na něj.* Ale k tvým otázkám, nechci být hrdina. Ani shinobi. Je to nebezpečné, ale zase chci zjistit kdo ji to udělal.. *Uvědomila si, že se nechala příliš unést a tak lehce zatřásla hlavou a omluvila se.*
Kaizo Nagasa: Ach tak, promiň. *Cítil jsem se trochu trapně, že jsem předpokládal, že se ztratila, i když tomu tak nakonec nebylo.* Jo tak o hrdinech, jo? *Mile jsem se usmál.* A ty bys taky chtěla být hrdinkou? *Pořád jsem držel úsměv na tváři.* Já nechci být hrdina. Raději se držím "ve stínech" a moc nevyčnívám. Věřím, že se mi méně známé jméno jednou hodit. To ale neznamená, že nechci být silný, jako jsou hrdinové.* Ukázal jsem svoji ruku a poplácal se po bicáku, který tam skoro jakoby ani nebyl.* Cvičím hodně a jednou tahle ruka bude hodně silná. Stejně jako zbytek těla. *To mi připomnělo, že za chvíli bude čas na dnešní trénink.* Pěkné jméno. A z pomalého čtení si nic nedělej. Když budeš trénovat, určitě se zlepšíš.
Suki Oishi: *Už se chtěla otáčet a pomalu odcházet, ale dřív než to stihla udělat přišel kluk. Začal se vyptávat a hodně mluvit. Z toho byla zmatená ještě víc* Um.. ne, neztratila jsem se. Jen jsem se divila, že jsem se dostala sem. *Trochu se začervenala a sklopila hlavu.* Je to kniha o hrdinech. Mám ráda takové čtení. Sice čtu pomalu, ale aspoň čtu. A jsem Suki Oishi, těší mě. *Koukla se mu do očí a přátelsky se usmála. Ani nevnímala jeho postoj. Vždy přehlížela 'chyby' na ostatních. A je to i změna po všech těch milých úsměvů.*
Kaizo Nagasa: *Nějakou chvíli jsem se zamýšlel, když v tom jsem si periferně něčeho všiml. Stálo tam děvče. Bylo mladší než já, už jen od pohledu, rozhlížela se kolem a vypadala celkem zmateně.* ,,Mno, jdeme si udělat nové kamarády." *Přišel jsem k ní pomalou chůzí a se svýma rukama jako klasicky v kapsách.* Ztratila ses? *Ani jsem si to neuvědomil a položil do otázky takový tón, že to znělo, jako kdybych se neptal, ale oznamoval to a jako kdyby mi to bylo jedno. Poslední dobou se mi to stávalo docela často.* Jestli chceš, můžu tě doprovodit domů, pokud mi dokážeš popsat to místo. Docela se tady vyznám. *Pousmál jsem se.* Teda za předpokladu, že jsi se opravdu ztratila. *Pak jsem si všiml knihu v jejích rukách.* Copak to čteš? Mimochodem, já jsem Kaizo. Kaizo Nagasa, těší mě.
Suki Oishi: *Jelikož měla dobré chování v sirotčinci, tak jí pouštěli ven kdykoliv chtěla. Samozřejmě se nejprve najedla, uklidila si pokoj a oblékla se do černých kraťásků a šedého tílka. Upravila si vlasy, tak aby měla pěšinku přesně uprostřed a usmála se na sebe. Chytla se za jeden pramínek vlasů a okamžitě ji úsměv zmizel z tváře.* "Jediná vzpomínka na mamku.." *Řekla si v duchu a povzdechla. Hned na to se za ní vynořil jeden z vychovatelů. Pohladil ji po zádech a lehce se usmál do zrcadla před ní. Suki se na něj přes odražecí sklo podívala a ihned pochopila, že si nemá lámat hlavu. Vyběhla z koupelky do svého pokojíku, sebrala si tam knihu která se ji válela na posteli a vyrazila ven. Otevřela knihu na poslední rozečtené stránce a začala si číst. Sice pomalu, protože plynule ještě neumí, ale zvládá to. Uplynulo 5 minut. 10 minut. Hodina. 2 hodiny. A přitom si zase procházela celou vesnici. Když konečně dočetla předposlední kapitolu, zvedla hlavu a byla zmatená. Chvilku nevěděla kde je, ale ihned poté zahlédla bránu. Bránu od vesnice.* "To jsem došla až sem?.." *Zeptala se sama sebe a rozhlížela se docela zmateně.*
Kaizo Nagasa: Jau. *Moje čelo se velmi nemilou cestou seznámilo se stolem.* Už mě to nebaví. ,,Před chvílí jsem usnul nudou, je načase s tím něco dělat." *Hned poté, co jsem si pohladil čelo, jsem se postavil ze židle, oblékl se a vyrazil ven.* ,,Mám takový pocit, že dneska by mohlo být venku fajn. Určitě to bude lepší než doma." *Pousmál jsem se a vyrazil napříč uličkami po Iwě. Cestou jsem si kopal do kamínku, který mě takto doprovázel celou cestu už od našeho domku. Po nějaké chvilce jsem se zastavil před obrovskou branou. Abych uviděl na její vrchol, tak jsem, tak jsem musel zaklonit hlavu. Poposunul jsem si brýle od špičky nosu zpátky tam, kam patří.* Páni. ,,Zajímalo by mě, jak to vypadá mimo Iwu. Ještě jsem vesnici neopustil." *Pokračoval jsem v zírání na bránu a přemýšlení, jaké to je venku.*
---: ---
Katsuo: *Katsuo měl den volna a rozhodl se, že si udělá vylet do horkých pramenů. Brzo ráno si připravil snídani a zabalil si pár věcí sebou do batohu. V batohu měl nějaké oblečení kdyby potřeboval. Vyrazil směrem k bráně. Na sobě měl( odkaz » ). Když dorazil k bráně, tak se rozhlédl, zkontroloval jestli ma všechno a pote vyrazil. Držel se po cestach, které vedli k horkým pramenům, ktere byly nedaleko Iwakagure.*
---: ---
Arui: *Na její otázku ohledně toho proč si myslí, že není pravá neodpovídala. Prostě ju to něco říkalo. Taky by ju nebavilo čekat než se někdo probudí. Jediné co vnímala byl ten důvod. Když to dořekla, tak sklonila hlavu a vstřebávala ještě tuhle informaci. Poté se na ňu zase koukla a usmála se. Ale žádná faleš. A mělo by to jít i poznat. Usmívala se jako sluníčko.* Dík. Aspoň o jednu otázku míń. A neboj. Za to že si mě nechala žít ti něco dlužím, takže ti to řeknu. S tím počítej. *Poté se Arui rozhlédla* No.. měla bych jít než si mě někdo všimne. Takžé.. Kdyby jsis usmyslela, že mě chceš navštívit a dozvědět se něco, tak běž do města Sora-Ku. Tam najdi hospodu 'U ještěrky' a hledej muže se jménem Usui. Ten by ti měl říct, kde se nacházím. Protože přes chakru mě brzo už vyhledávat nebudeš moct. *Na to se Arui otočila směrem pryč od Iwi a zvedla pravou ruku na znamení loučení.* Tak zase někdy. "Musím tam poslat svého klona, aby to řekl Usuovi. A hlavně aby mi zjistil teďka přesnou polohu Sakua.." *Pomyslela si když konečně odcházela. Na to vyvolala jednoho svého klona přes kage bunshin no jutsu. Pravá Arui jen kývla hlavou a kopie se okamžitě rozeběhla směrem do města zločinu..*
Shinon(Kage Bunshin): Proč si myslíš, že jsem Bunshin? *Zeptá se Shinon překvapeně a možná i trochu dotčeně. Ale nakonec jen zakroutí hlavou a povzdychne si. * Tak dobře no nechala jsem tě žít, protož mám pocit že budeš hledat způsob jak splnit své cíle a to bez jakýchkoliv zábran. Ať budou tvé cíle jakékoliv tak se jako Nukeninka budeš snažit přežít a hlavně budeš mít dost informace, které zjistíš. Jednou budu ty informace chtít a ty mi je řekneš, ať budeš chtít nebo ne. To je ten důvod stačí?
Arui: *Ještě chvilku byla v té ubíjející tmě. Když v tom najednou vše začalo světlat, až viděla svět ze země. Rozhlédla se kolem sebe a zvedla se. Oprášla si oblečení a narovnala se. Uviděla Shinon, jak stojí kousek od ní. Začala šátrat kolem svého pasu, jestli tam má vechny tři svitky. Měla je. Podívala se poté na hřbet své pravé ruky a stále tam měla zapečetěnou Gai. Ulevilo se ju. Koukla na Shinon a usmála se.* Je mi jedno jestli jsi její dvojnice, bunshin nebo stále originál. A je mi i teďka jedno, co si provedla. Ale vyklop to. Už tu ztrácím moc času. *Řekla nakonec a čekala na odpověď.*
Shinon: * Shinon se usměje když Arui padne na zem a leží jí tam jen tak v bezvědomí. Poté k ní přijde a začne ji prohledávat věci. Sice ano pár svitků najde ale ani jeden není ten, který potřebuje. *Sakra zástupci ty svitky u sebe jsou povinni nosit tak kde to máš! *Prskne naštvaně Shinon když v tom ten svitek, který potřebovala, našla. Shinon ho na zemi rozvine a usměje, protože je to opravdu to co Arui doufala. *Svitek smlouvy se škorpioním Kuchiyose. *Shinon ani nečte kdo všechno je v této smlouvě napsán, ale rovnou si prokousne palec, čím vyteče krev a tou krví do smlouvy napíše „Shinon Asada“ a svitek zase sroluje. *Heh díky holka hodí se to. *Shinon Arui svitek zase vrátí, tam kam odkud ho vytáhla. Pak už jen vytvoří jednoho Kage Bunshina a toho u Arui nechá. Originál se mezitím vydá zase zpátky do vesnice. Kage Bunshin mezitím do Arui vpustí menší dávku Chakry což funguje stejně jako Kai a Arui by se měla probrat. *
Arui: *Ještě chvilku se dívala na Tsuchi a poté.. Tma. Všude byla tma. Cítila, že leží. Ale i když otevřela oči, tak nic neviděla. Bylo to docela děsivé. Už má dost toho cestování.. Najde Sakua a poté půjdou do skrýše odkud minimálně měsíc nevyleze.* "To určitě Tsuchi a její Genjutsu-- Jako minule." *Při téhle vzpomíncejen nadvedla koutek rtů. Aby byla úpřímná. Bylo ju jedno, co udělá. Ale rozhodně si zkontroluje poté věci. Pokud se vůbec někdy dostane na světlo.* "Mohla bych zkusit Kai, jenže ot by balo poté na dlouho.. A nemám moc času. Tžeba teďka Saku někde umírá.. (:D)" *Pomyslela si a okamžitě tuhle mlenku zahnala.* "Pff, to je blbost. Zas takový debil není." (Ano, budu rejpat :D)
Shinon: * Shinon se líbí co od Arui zjistí. Sešle na Arui opět Genjutsu: Sharingan a pokud to vyjde tak Arui okamžitě upadne do bezvědomí. Ovšem stále je možnost že použije Kai a proto Shinon vytvořila dvojitou iluzi. Pokud prolomí toto Genjutsu tak díky Nijuu Kokoni Arazu no Jutsu dostane do Tsukuyomi, které jen kopíruje realitu. *
Arui: *Zničeho nic byla nucena mluvit pravdu. Chtěla se z toho dostat, ale poté si řekla, že ju aspoń přesvědčí.* Sice jsem zástupce škorpionů, ale nikdy bych tě je nenechala podepsat. A ano, vlastním legendární zbraň. Ale tu ti též nedám. *Řekla pod vlivem Genjutsu,ale její podvědomí si tohle přálo.*
Shinon: * Shinon se usměje a přes oční kontakt na Arui sešle Genjutsu: Sharingan a sešle na ní hypnózu. *Tak řekni mi holčičko, jsi schopna mě nechat podepsat smlouvu s nějakým Kuchiyose? Nevlastníš nějakou speciální zbraň? *Zeptá se jí pozorně Shinon a stále má na tváři svůj úsměv. *
Arui: Myslím, že ty už nepotřebuješ zesílit.. *Nachvilku odvrátila zrak a koukla se na ňu zpátky* Ono tě to baví, viď? .. *Falešně se usmála. Byla to zajímavá ženská, ale dělat dobře ju nebude. Dokonce nereagovala ani na to "-chan" .. Nemělo to cenu.* Ehh, prostě řekni co chceš a budeme to mít obě z krku. Já nevím.. třeba něco osobního.. prostě něco řekni. *Nakonec od ní odstoupila tak 2 kroky. Už ju to bylo docela nepříjemné, jak stály u sebe tak blízko. *
Shinon: Tak když chci, aby se někdo o někoho postaral tak na to si pošlu Anbu. Hm nemáš něco k nabídnutí, co by mi mohlo trochu pomoci zesílit? Nějakou zajímavou zbraň nebo Kuchiyose. Zkus se zamyslet Arui-chan. *Shinon si to užívá jako nějakou hru a jde to na ní vidět, když je tak moc vysmátá. *
Arui: *Arui se dost zamyslela. Chtěla aby to nebylo tak drastické, ale zase aby to přijmula. Přemýšlela docela dlouho. Nic ju nenapadlo.* Třeba se pro Tebe mohu někoho zbavit? Nebo nějakou jinou službu.. Vůbec netuším, co by chtěla samotná Shinon Asada. *Tohle bylo poprvé, co ju takhle řekla. Docela se sama i divila. Nu což,moc to neřešila a podívala se na ňu.* Vážně netuším. A nesnáším hádanky, takže prosím.. Řekni, co chceš. Nebudu říkat cokoliv, protože toho bych poté litovala *Řekla nakonec Arui a čekala na nějakou odpověď*
Shinon: Jde spíš o tom, čím bys mě mohla překvapit a co bys mi mohla nabídnout. Ber to jako obchod. Já ti nabízím odpovědi ale teď je tu otázka toho co nabídneš na oplátku. *Zeptá se Shinon a pozorně se dívá na Arui. Je zvědavá z toho co ji na toto řekne Arui. * „Tak to jsem fakt zvědavá, co holka vymyslí.“ *Řekne si Shinon v mysli. *
Arui: *Arui se jen uchechtla.* Ne, mám někam namířeno a tak jsem si řekla, že jednu myšlenku vyřadím z hlavy. "Nemusí vědět, že jsem si udělala větší okliku kvůli tomu" *Pomyslela si a sjela Tsuchi od hlavě až k patě.* Něco zajímavěho? *Zaskočilo ju to a přemýšlela, co by to mohlo být.* Co pro Tebe znamená něco zajímavého? "Snad to nebude něco divného a nebo nesplnitelného.. Protože docela to chcu vědět.." *Její poznáku ohledně toho, že je Nukeninka radši vynechala. Nechtěla o tom mluvit..*
Shinon: Tak ty mi nevěříš jo? No s tím už nic neudělám holka. Když nevěříš, tak už hold nevěříš. *Shinon je to prostě ukradené zda jí Arui věří nebo nevěří. * Takže je to ještě něco co chceš? Jsi Nukeninka a je zázrak že tě stále nikdo neviděl. Buď teda ráda že stále jsi zdravá a tak hádám, že je to něco víc co po mě chceš. Takže ještě něco dalšího? I když možná kdybys mi nabídla něco zajímavého tak bych, se možná zamyslela nad tím, proč jsem tě vlastně nechala žít. *
Arui: *Vyslechne si od ní vše. Když se zastaví kousek od Arui, tak neví co má očekávat. Nějak dvakrát se ju bojovat nechce a ani se na to necítí. A hlavně proti ní. Už nikdy. I když to tenkrát bylo jednostrané. Nadzvedne koutek úst a pozornost očí ju oplatí.* Nevěřím ti, Tsuchi. *V jejím hlase jde slyšet, že si za tím stojí. A neodejde do té doby než se něco málo nedozví. Stejnak má docela čas a musí cestou vychladnout, aby Sakua ihned nezabila.*
Shinon: Zda bude o jednoho Nukenina míň nebo ne tak to mi je upřímně u prdele. Zemi Země jsi zatím nijak neuškodila, takže já osobně tě lovit nebudu. Pokud tě ale dostane nějaký lovec odměn tak to je už jiná věc. Prostě jsem byla zvědavá, jak to s tebou dopadne, pokud tě nechám žít a tak prostě žiješ a měla by sis toho vážit. *Shinon se zastaví takových 5 kroků naproti Arui a dívá se jí pozorně do očí. *
Arui: *Arui se pousměje na její otázku a ani to s ňou nehne, že jde směrem k ní. I kdyby ju něco udělala, tak nic cítit nebude. A díky jejímu klanu popřípadně nějaké končetiny zpátky sešít není problém.* Měla by si o jednoho nukenina míň. Ale jelikož si mě nechala žít, tak máš ne jenom mě, ale ještě i jednoho navíc. *Znova se zamyslela* A nemyslím si, že si chtěla vědět, jak si povedu dál. Co za tím je, Tsuchi? *Stála si za svou otázkou a rozhodla se, že odpověď zjistí.*
Shinon: * Shinon se usměje, když uslyší navázání na své říkanky a doslova se zastaví a podívá se před sebe, kde uvidí Arui. Shinon ví až moc dobře co jí způsobila, ale necítí lítost ani nic takového. Shinon se ani nezamyslí, když dostane otázku. *Taky tě zdravým Arui. Hm takže chceš vědět, proč jsem tě nechala žít? No nejdřív odpověz ty mě na jednu otázku. Co myslíš, že bych měla z toho, kdybych tě zabila. *Zeptá se Shinon a začne kráčet rovnou k Arui. *
Arui: *Nečekala ani tak dlouho. Teda aspoň ju se to tak zdálo. Slyšela stoprocentně její hlas. Chtěla navázat na její 'písničku' a jelikož ju vždy šli vymýšlet slova, tak se přidala* Tik tak, tik tak.. Dost těch maškarád. *Zazpívala, když vyšla, tak by stála naprosti Tsuchi.* Wow. Ty jsi vážně přišla.. A takhle si tě nepamatuji. *Nemohla tomu prostě uvěřit. A doufala, že si někoho nezvala s sebou. Protože sice si chtěla vybít zlost, ale to už měla svoje plány.* Nebudu chodit kolem horké kaše.. Proč si mě nechala žít? *Zeptala se ju rovnou a bez známky emoce na obličeji.*
Shinon: * Shinon se prochází ulicemi Iwagakure a důvod? Nuda, stres a mnoho dalšího. Bohužel vzkaz se chlapci předat nepovede taky, kdo by pustil jen tak někoho do sídla Tsuchikage ale tak Anbu z něj dostali celkem lehce, co chtěl a tuto informaci předali Shinon. Ta Anbu poslala pryč a zamyslí se, co by tak mohla udělat. Z výbavy sebou nic a jediné co má je tak její oblečení ( odkaz » ). Navíc na čele má svoji pečeť Byakugō no In a v očích aktivní Sharingan s třemi Tomoe. Kromě toho díky technice Wakagaeri no Jutsu její tělo vypadá na 23 let místo jejích 45. Shinon se tedy pomalu vydá mimo vesnici a jde si to sebevědomě mimo vesnici po cestě. Přísně všem zakázala, aby ji sledovali a vydala to jako přímý rozkaz takže ji nebude nikdo rušit. * Tik tak, tik tak mrtvý kamarád. *Popěvuje si Shinon cestou tak aby ji bylo slyšet. *
Arui: *Arui byla dvakrát tak strašidelná než předtím. Nejen, že byla stále naštvaná na Sakua, ale vrtala ju hlavou Sumi a její slovo spojenci. Ochomítla se tam i Tsuchi a Mizu. Přemýšlela i nad samotnou Yugakure. Opravdu potřebuje nějaký deník nebo něco, protože zachvilku ju vybuchne hlava. Rozhodla se, že rychle navštíví Tsuchi. Sice je to oklika, ale aspoń tohle chtěla mít z krku. Hodněkrát nad tím přemýšlela, ale nic ju nenapadlo. Jakože.. logický nápad. Možná jen na něco čeká. Nechápala tu ženskou. Po několika dnech se dostala skoro před samotnou bránu Iwagakure.* "Nemohu tam nakráčet a ještě k tomu říct, že jdu za ňou. Co udělám?" *Pomyslela si a zrovna jako na zavolanou někdo šel kolem. Vypadal na normálního občana. Přišla k němu, protože byla opravdu malá šance, že ju pozná. Byl to kluk kolem 15 let.* Ahoj, Jsem Arui. Můžeš prosímtě dojít za Tsuchikage a říct ju, že čekám? Asi na to zapomněla a já nechcu chodit do vesnice. *Arui se začala vymlouvat, ale ten kluk se na ňu zamračil a řekl, že proč by to měl dělat. Arui jen nahlas vydechla a začala šátrat v kapse.* Tady je 50 ryo. A běž tam *Kluk si s trhnutím vzal peníze a šel za svou Kage. Z pár nimut prošel kolem stráží a normální kontroly a zaklepal na dveře a počkal na vyzvání. Pokud byl pozván dovnitř, tak vyřídil zprávu a odešel. Samozřejmě, že pozdravil. Pokud ne, tak zaklepal znova. Mezitím Arui čekala kousek od brány opřená o strom ve svém zeleném svetru se žlutým pruhem uprostřed a světle hnědými kraťasy. Plášt dneska neměla. Plus měla na pravém boku dva svitky. Jeden se zbraněma a druhý s bylinkami. Na druhém boku měla smlouvu.*
--: --
Tsuki Asada: *Tsuki uklidnilo, když entita zůstala v tomto případě nečinná.* Jo, já už taky… musím, domů. Měj se hezky. *Rozloučí se jednoduše, naprosto prozaičtěji než Keiji, jehož rozloučení znělo, dalo by se říci, až poeticky. Chvíli se ještě dívala, jak odchází a pak se vrátila domů.* „Zvláštní chlapík… Zajímalo by mě, jestli jsou všichni venku takoví.“ *Pomyslela si, jak si znovu začala mrzutě kopat do kamínku.*
Keiji Michio: *Vezme ji klidně za ruku a pomalu si s ní potřepe. Poté ji pustí a protáhne se, přičemž se postaví.* Těší mě Tsuki, snad se ještě někdy setkáme a jestli ne, budu si vás pamatovat. Ale teď bych už měl jít, času není nazbyt, musím zpěchat, abych vše mohl vidět a udělat si o tom obrázek. *Usměje se.* Teď je už nejspíš čas, kdy se přeci jen cesty rozejdou. Na shledanou, doufejme šťastnou. *Mávne na ni a pomalu vyjde směrem do široké ulice.*
Tsuki Asada: *Tsuki se usměje, když jí Keiji vysvětlí, že jeho um je vyvolaný psychickou poruchou.* Ha! Psychouš! *Vykřikne výsměšně a když se jí pak představí a ještě jí uvědomí v tom, že o něm ví více, než většina jeho blízkých, načež jí podá ruku, chvíli přemýšlela, jestli je dobrý nápad mu podat ruku.* Tak dobře, ale moc nemačkej. *Tsuki se bála, že kdyby Keiji moc zatlačil, mohlo by to v entitě vyvolat defenzivní reakci a mohla by to brát jako snahu o poškození těla, což by se Keijimu mohlo šeredně vymstít. Nakonec natáhla ke Keijimu ruku, aby si s ním potřásla a jen doufala, že bude Keiji jemný.* Já jsem Tsuki Asada.
Keiji Michio: Naučit tě to? *Nejistě jí poví.* I kdybych tě to naučit mohl, tak bych to neudělal. Sice zvládám dělat a vnímat spoustu věcí zároveň, ale když se jich dostaví příliš, nebo naopak málo, pak to dopadá takhle, tikem. Bolestí hlavy a dalšími různými přiznaky jako třeba husí kůže. *Noha se mu zastaví. Hluboce se nadechne a vydechne.* Další dva. *Ukáže k bráně na dva shinobi, kteří zrovna vešli dovnitř.* Navíc, je to psychycká porucha, to tebe asi nenaučím. A taky to s přibývajícím věkem slábne. Většinou. *Zaklapne knížku, zadívá se do nebe a znovu se rozdýchá. Jednou, dvakrát. Podívá se na Tsuki.* Jinak mě říkají Keiji. A i když se nejspíš už nikdy nepotkáme, tak by jsi to mohla vědět, už teď toho víš víc, než kdejaký můj známý. *Podá jí ruku a očekává, že se mu také představí.*
Tsuki Asada: *Tsuki se podívá ke stánku, na který Keiji ukázal a poté se ustrnule podívala na něj.* Huh? *Podivila se.* To je hustý! *Vykřikla mladickým nadšením. Přestože ještě předtím byla rozzuřená, teď znovu vypadá mile a i uvolněně. Takto se v ní poslední době střídaly nálady, na což měla vliv hlavně puberta.* Nauč mě to! *Vyjekla na něj s úsměvem a přiložila ruce k sobě, jako by se modlila, ale spíše tím chtěla naznačit „prosím“.*
Keiji Michio: *Poslouchá ruchy z okolí, neustále hýbe očima, přičemž nejen čte, ale i sleduje své okolí, když v tom najednou ucítí něco zvláštního. Slabý poryv vzduchu vedle své hlavy, zahlédl přibližující se ruku, ale i přes to, že měl možnost se ubránit, nic neudělal. Při doteku její ruky a jeho hlavy ani moc necuknul, dále četl, i když rozptýlen. Vyslechne si ohlušující křik i přes zvonění v uchu, na který dokonce šťastně odpoví.* Chápu, že ti to přijde nezdvořilé a omlouvám se za to, ale mám nepříjemnou poruchu vnímání. Nezvládám dělat jednu věc, během našeho rozhovoru, kdy jsem četl, jsem viděl sedm dalších lidí vstoupit skrz bránu, dva z nich byli shinobi a vslechl jsem si smlouvání u támhletoho stánku s pečeným masem. *Ukáže pravou rukou, ve které nesvírá knihu za sebe na malý pojízdný stánek.* Sice nevím, jak ten stánek vypadá, ale vím, že zákazník měl málo pepře. Což není moc důležitá informace. *Přetočí stranu. Stále těká očima.* A ne moc často tohle přichází, takovej záchvat. Jinak to jakš takš ovládám. *Podívá se na ní a usměje se, ihned poté se ale zase začte s mírným tikem v noze.*
Tsuki Asada: *Tsuki byla trochu zklamaná, že celou tu dobu hledal jen knížku. Ne snad proto, že by odporovala čtení, ale proto, že jí přišlo krajně neslušné si číst při rozhovoru. Jako by jí tím chtěl říct, že je knížka zajímavější, než ona. Navíc jí tou svou poznámkou o tom, že jí došla slova, způsobil ještě silnější začervenání. Zároveň jí zklamal jeho popis vnějšího světa, který byl i přes svou hloubku (ať už byla hluboká jak chtěla) víceméně nicneříkající a Tsuki chtěla spíše slyšet o konkrétních místech a zajímavostech. Každopádně to, že si vytáhl knížku a začal si ji číst, když spolu ještě mluvili, jí už nedalo a dala mu pořádnou facku (tedy, pokud se jí nevyhne).* Nebuď nezdvořilej! *Vykřikla.* Na to, jak chytře mluvíš jsi celkem nevychovanej!
Keiji Michio: Nechci se tě dotknout, ale vypadá to, že ti došly slova. *Zareaguje na pokus Tsuki něco říct. Když se jej zeptá co hledá, chvíli mlčí, přičemž si vyslechne další otázku.* No, teď už nic. *Poví poté co při přejíždění rukou veškerých kapes narazí na poměrně malý obdélníkový objekt. Vytáhne malou, ale tlustou knížečku na které je patrný nápis: "Studia Chakry" .* Velmi zábavné čtení. A také zajímavé. *Otevře ji na místě s malou kulatou, pestrobarevnou záložkou s černožlutým provázkem. Záložku vyjme a vloží si ji do náprsní kapsy vestičky. Začte se, přičemž říká.* Ale abych odpověděl na tvou otázku. Venku je to různorodé, je tam vše co by jsi čekala, ale i věci co bys nečekala. Nespočet proměnných, kdy má každá stejnou váhu, ale jakmile se s nimi něco stane, změní se. Ale jsou tam i ti, zlí lidé. Kterým nedochází že se to co? *Nechá otevřenou svou otázku a i bez toho, že by to dal vůbec znát čeká na odpověď.*
Tsuki Asada: *Tsuki chtěla něco namítnout a už ze sebe vydala hlásku, když si uvědomila, že proti tomu nemá říct. Přestože byla po mamince inteligentní ve smyslu překonávání překážek, učení se, atd., nebyla dostatečně sečtělá, aby mu mohla v takové konverzaci oponovat. Proto jakmile vydala tu jednu tichou hlásku znovu zmlkla a začervenala se. Nebyla zvyklá nemít pravdu, přestože to bylo většinou tím, že jí nikdo moc nechtěl oponovat v čemkoliv i když se mýlila. Možná to bylo i tím, že často lidem připomínala, že je víc, než oni.* No, to je fuk. Co to tam v tý tašce furt děláš? Povídej mi jaký je to venku, já jsem nikdy venku z vesnice nebyla. *Snažila se převést rozhovor trochu do jiných okruhů, aby si nepřipadala jako hloupá husa.*
Keiji Michio: No, vzhledem k tomu, že jsi si řisedla, se zřejmě nechystáš nikam jít a já už sedím, takže taky nikam nemířím. Hmm. *Schová čokoládu zpět do tašky a dále se přehrabává.* Já třeba z významné rodiny pocházím, a i když už s nimi nemám nic krom krve společného, protože jsem byl... *Zarazí se a vytáhne z tašky klíč. Takový malý a nenápadný.* Měl bych to někdy probrat. A navíc. *Pokračuje najednou v řeči přičemž hodí klíč zpět do tašky a zavře ji.* Jak říkám, většinou jsou ti lidé o kterých mluvíš často rozzuření, nevděční a naštvaní. Což se obrátí proti nim.
Tsuki Asada: *Zasmála se.* V tom zase nemáš pravdu ty! *Vykřikla skoro vítězně.* Když jsi z lepší rodiny, máš všechno co chceš a jsi šťastnější, proto se já usmívám a žebráci mají vrásky z mračení. *Vysvětlovala to jako nějakou vědu, hodně gestikulovala, což budilo dojem, že si je jistá tím, co říká.* A jak víš, že se naše cesty nerozcházejí? Hm? *Sedla si k němu a podívala se mu upřeně do očí, očekávajíc odpověď a reakce. Na čokoládu, kterou si vytáhl jen stěží zavadila pohledem. Musela si udržovat dobrou postavu a protože netrénovala tolik jako jiní, kvůli dědictví v podobě entity a kekkei genkai, které jí dohromady dávalo pocit dostatečné síly, musela se o své tělo starat jinak než nadměrným pohybem.*
Keiji Michio: Nemám důvod se s někým loučit, když vím, že se naše cesty nerozchází. *Poví velice klidně. Poté se začne přehrabovat v tašce.* Dcera Tsuchikage? A mění to snad něco? *Vytáhne malou krabičku uvnitř s kouskem rozpuštěné čokolády.* //Škoda.// *Pomyslí si, ale pořád se tváří velmi radostně.* Kdybych věděl kdo jsi, celý tento náš rozhovor by probíhal stejně, nic by se nezměnilo. Jen proto, že je tvá matka vážená a významná. Pro mě jsou všichni lidé stejní, obrazně řečeno samozřejmě. Jen někteří mají rozumější názory než jiní. *Usměje se a pohodlně si přesedne na lavičce.*
Tsuki Asada: *Tsuki se líbilo, jak tento muž mluvil, ale dopálilo jí, že jí řekl, že nemá pravdu. Tedy, že si myslí, že nemá pravdu, ale to Tsuki příliš nerozlišovala. Když se pak šel usadit na lavičku nedaleko, rozčílilo jí to ještě víc.* „Ani neřekl čau?!“ *Postěžovala si v duchu a po chvíli uvažování, zda-li má cenu se s ním bavit se za ním pomalu, lehkým krokem vydala.* Víš, tady u nás, když jdeme pryč, tak se loučíme, i když jsme si cizí a prohodili jsme spolu pár vět. *Pokusila se ho napomenout. Poté se ještě pyšně usmála a dodala.* Hlavně, když mluvíš s dcerou Tsuchikage. *Velmi ráda lidem připomínala, že je cenným členem společnosti a zrovna u tohoto muže si toho nemohla odpustit.*
Keiji Michio: Ale to jsou silná slova. *Usměje se, skoro jako by nemohl jinak.* Nechutné je velice silné slovo. Myslím, že nemáš pravdu, je to tu unikátní, jako všude jinde. Každé místo má své kouzlo. Ale najít ho, je někdy velmi těžké. *Protáhne si ruce. A trošku se nahrbí.* Mě taky někdy přijde má vesnice nedokonalá, což ostatně je, ale díky ní žiju a jsem teď tady, což není k zahození. *Zívne a svůj pohled upne k lavičce u menšího domku.* Myslím, že zloba nikdy neudělá dobře samotnému člověku, ale jeho postihne nejvíce. Ale to jsem se nějak rozpovídal, to jsem původně ani nechtěl moc říct. To je hrůza, co? *Poví a vydá se posadit na lavičku.*
Tsuki Asada: *Všimla si čelenky už dříve, ale to mu nijak na důvěřivosti nepřidávalo. Mohl si ji klidně vyrobit doma a ani by mu to nedalo tolik práce. S trochou zručnosti samozřejmě. Ovšem, to Tsuki mohlo být jedno. Když pak muž prohodí něco o kultuře a architektuře, Tsuki se usměje a pohodí si vlasy, aby si provzdušnila krk a zároveň tím vyjádřila jakési opovržení nad tím, co právě řekl.* Je to tu nechutný. Stejně jako… nic. *Odmlčí se.*
Keiji Michio: Slyšel jsem, že je největší, a také jediná. *Kývne hlavou. Rozpoznal nejistotu a nedůvěřivost v jejím hlase a zasmál se.* No je pravda, že se ptám velmi nejasně, ovšem můžeš si být jistá, že jako spojenecký ninja... *Poklepe si na čelenku.* nemám důvod vyzvídat. Jedná se o čistě osobní záležitost, čistě z akademických důvodů. *Porozhlédne se kolem.* Musím říci, že u nás doma, je celkem jiná kultura, ba i architektura, ale tady to vypadá také hezky. *Řekne a podrbe se na hlavě, přičemž se zahledí do nebe.*
Tsuki Asada: *Z přemýšlení jí vyruší neznámý muž. Už jeho zjev Tsuki napovídal, že není místní, ale nebyla schopna určit proč. Pravděpodobně styl oblékání. Převedla pohled z brány na něj, avšak stejně zasněný jako předtím a vyslechla si, na co se jí ptá.* Uhmm… *Podívala se znovu na bránu a nonšalantně pronesla.* Prý je to největší brána ze všech vesnic a také jediný možný průchod do vesnice. Proto je tak dobře hlídaná. *Poté se znovu podívala na muže v kabátu.* Proč vás zajímá naše brána? *Zeptala se poněkud nedůvěřivě.*
Keiji Michio: *Nestačí se divit, všichni jsou oblečeni nezvykle. Jen on vyčuhuje z davu dlouhým kabátem, teď ovšem rozepnutým, skrývajícím bílou košili s vestičkou a dlouhé kalhoty z příjemné světle hnědé látky. Na zádech zavěšený klobouk se kymácí ze strany na stranu, jak couve při opětovném pohledu na bránu. Poté se rozhlédne. Povšimne si Tsuki, vydá se za ní, střídaje pohled na ni a bránu.* //Nějaká mládež, tak schválně.// *Jakmile je jí dost blízko promluví k ní.* Omlouvám se mladá slečno, ale, jsem tu, řekněme na dovolené. Ne, to není to správné slovo. Na... *V zamyšlení začne mávat rukama.* no, to je jedno, ale zajímal bych se o tu bránu. Nevíte náhodou nějaké hezké zajímavosti? Nebo něco takového?
Tsuki Asada: *Tsuki byla oblečená do jednoduchého bílého tílka s decentním výstřihem a růžové, střapaté sukýnky, která jí končila asi v polovině stehen, zkrátka taková kratší. Chodidla jí chránily jednoduché bílé tenisky. Její dlouhé, modré vlasy až ke kolenům měla rozpuštěné, ale dokonale učesané a zakrývající takto prakticky celá její záda. Teprve nedávno složila třetí část Chuuninské zkoušky a z čekání na výsledky už jí bylo mizerně. Zrovna třetí totiž pořádně pokazila.* „Máma jedna… Grr! Furt mi ztěžuje život. Jasně, Tsuki je nezranitelná, tak jí jako soupeře dáme Tsuchikage, ha ha! Určitě se kvůli ní Chuuninem nestanu.“ *Litovala se Tsuki, jako to dělala prakticky každý den od onoho osudového „souboje“, přičemž si kopala výše zmíněnými teniskami do většího kamínku, přibližně o velikosti hopíku, takže měla špičku pravé tenisky už pořádně ošoupanou, což byla celkem škoda, protože byly nové. Její hra s kamínkem jí dovedla až k bráně, na kterou se zakoukala zasněnýma očima a zapřemýšlela se.* „Měla bych utéct? Jinde by se o mě určitě starali líp a možná bych byla Chuuninem i bez zkoušek…“
Keiji Michio: *Byl to již nějakou chvíli, co byl na cestě. Ovšem dočkal se, došel až na dohled od Iwagakure.* Tak jsme tady. *Pověděl, než mu došlo, že je tu sám. Přidal trochu do kroku, aby mohl co nejdříve dát chvíli odpočinku unaveným nohám a pořádně se pokochal místními panorámaty. Po chvíli už stál u velké brány.* //No, čekal jsem, že bude menší. A taky ošklivější. *Pomyslel si a zastavil se, aby si celou bránu prohlédl.* Paráda, že se jim chtělo něco takovýho dělat. *Pokračoval dále, pozdravil stráž a ukázal jim čelenku. Po chvíli dohadů se ovšem dostal na území vesnice.*
---: ---
Fujino: *opět ten kroutivý svět. Objeví se ve vesnici. Zavětří a zjistí si, v jaké časti. Přikývne a ukloní se Shinon.* Ano, Tsushikage-sama. *z milostného laškování na formální úroveň. Zajímavý skok. Otočí se a vyrazí k Sakumimu. Potřebuje ukojit touhu, kterou v ní vyvolala Shinon. Když potom k ránu leží vedle spícího Sakumiho, ptá se sama sebe, proč to nebylo takové, jako dřív.*
Shinon: * Shinon opět aktivuje Eternal Mangekyou Sharingan a pomocí Kamui se s Fujinou přepraví do jedné ulice v Iwagakure. *Tak teda zítra ti přijde seznam tvých povinností holka. Ale už nepočítej, že bys chodila na moc misí. Teď mě budeš skoro furt někam doprovázet. *Shinon se vydá do budovy členů rady starších a probere s nimi jmenování Fujino jako člena své osobní stráže. *
Fujino: *Fu se nechává unášet slastí a vzrušením. Když jí Shinon stiskne prso cítí, že protekla. Když to Shinon ale ukončí, cítí sklamaní, ale zárověn se těší, na to někdy příště. Nechá si pomoct se zvedaním. Jak si olizne rty, uculí se a mikne očima do strany. Takovouhle Shinin nezná. Je jí jasné, že doma bude muset něco udělat s tou vlhkostí mezi nohama. A tím chtíčem. Podívá se na Shinon.* Připravena. *odpoví a čeká na ten kroutivý pocit.*
Shinon: * Shinon se do polibků položí, jak jen může. Dlouho se s nikým nelíbala a necítila takový chtíč. Rukou z její tváře přejde na její bok a pak přejde na jedno její prso a to stiskne. Pak se od Fujiny odtáhne a zvedne se. Podá Fujině ruku aby ji pomohla se zvednout. *To pro dnešek stačí dobře? Někdy příště si to můžeme zopakovat a možná. I něco víc. *Shinon to řekne dost provokativním tonem a olízne si rty. *Tak jsi připravena na přesun?
Fujino: *Fu se usměje, ale nic víc nestihne. Její jazyk zablokuje Shinon svým, když ji znova políbí. Tentokrát v tom není něha, ale chtíč. Fu zavře oči a začne se také aktivně podílet na situaci. Polibky Shinon oplácí se stejnou dravostí. Jednu ruku ji přesune do vlasů a druhou jí hladí po zadech. Ne jemně zapojí do toho i své nehty, ale ne tolik, aby jí poranila. Ten pocit, že se líbá s jinou ženou ji naplňuje vzrušením. Větším, než které kdy poznala.*
Shinon: * Shinon se té reakci Fujino zahihňá. *Nemusíš mi děkovat, však já si to beru pro svou potřebu hlupáčku. *Shinon si ji přitáhne ještě jednou, ale už to není tak něžné ale je to celkem dravý polibek. Shinon do toho samozřejmě zapojuje svůj jazyk. Ovšem láska to ani nic takové to není, je to jen chtíč nic víc. Shinon už dávno vzdala naději, že v ní někdo probudí lásku. Shinon Jednou rukou Fujino vjede do vlasů a druhou ji pohladí po tváři. *
Fujino: *leží na zádech a sleduje jak na Shinon hoří černě ta část chakry, kterou tam nechala. Stále je zatěžkána technikou dotonu a může jen čekat, než k ní Shinon dojde. Jakmile z ní tíha zmizí tak se jí celé tělo uvolní. Může volně dýchat. Poslouchá co jí Shinon říká. Trochu nechápe k čemu to pak je, ale nakonec v tom vidí to samé co jí rada starších řekla tehdy. Je to jen o kompromisech a podmínkách. Jakmile si ji ale Shinon přitáhne a políbí, tak sčervená jako rajče. Kromě Sakumiho nelíbala ještě nikoho, obvzlášť ženu. Musí si ale přiznat, že se jí to líbí, zároveň vzrušuje.* Děkuji. *poví Fu nakonec, ale neví jestlk děkuje za post, či za polibek.* A děkuji. *poděkuje ještě jednou a zrudne ještě víc. Tentokrát ví, že děkuje za polibek.*
Shinon: * Shinon Fujinu cvrkne a v naštěstí má stále aktivovaný Eternal Mangekyou Sharingan a tak vidí ještě dokonaleji než jen s třemi Tomoe. Shinon Fujinu cvrkne a v moment kdy se ji pokusí chytit ruka z Bijuu Chakry jen proletí zkrs Shinon. Shinon pak použije Amaterasu a vytvoří kruh z černých plamenů okolo ní. *Tak a právě jsi mohla být mrtvá. Nebojuj tak abys zemřela, ale vždy měj únikový plán. Když v boji zemřeš tak je to konečná ale, když boj přežiješ a unikneš tak se můžeš vrátit a bojovat znovu. Mrtvá nebudeš nikomu užitečná. Shinon uhasí plameny Amaterasu a přistoupí k Fujině a položí ji ruku na tvář a zruší techniku Doton: Chōkajūgan no Jutsu. Pak ji pomůže se posadit a klekne si před ní. Už má v očích jen Sharingan s třemi Tomoe a moc Chakry ani nepoužila. Jako lékař má dokonalé ovládání Chakry a navíc Eternal Mangekyou Sharingan dává výhodu, že techniky Sharinganu nejsou tak náročné. *Víš, já ti řeknu tajemství. Já stráž nepotřebuju, ale kvůli radě starších aby neměli, kecy ji mám. *Shinon si hodlá Fujinu přitáhnou tváří k sobě a věnovat ji jeden něžný polibek. Polibky s ženou Shinon prostě miluje víc jak s muži. A taky uzná, že to celkem umí. U toho ji Shinon hladí jednou rukou po tváři. *Takže jsi od teď moje druhá stráž.
Fujino: *Fu cítí, že je konec ještě dřív, než to sama Shinon řekla. Ví co přijde, už to takhle udělala. Fu ale také ví, že aby jí mohla cvrnknout, musí se zhmotnit. Ve chvíli, kdy jí Shinon cvrnkne, jí z břicha vyletí chakra ve tvaru ruky. Popadne jí kolem pasu a samotnoi Fu obalí plášť s jedním ocasem. Druhý ocas představuje ruku kolem Shinon. Fu doufá, že takto potahne těch třicet metrů i Shinon. Po dopadu se jí chakra stáhne a Sanbi zaleze do temnoty, aby načerpal novou.*
Shinon: * Shinon díky Sharinganu naštěstí vidí Chakrovou soustavu i když ne tak dobře jako Byakugan ale neunikne jí že Fujino hromadí Chakru a tak se stane opět nehmotná. Blesky techniky Chidori Nagashi zkrs Shinon jen projdou, ale jí to nic neudělá. Shinon udělá pár kroků a projde zkrs Fujinu. Pak se na ní otočí čelem, ale to už není nehmotná a tak se skrčí a podívá se jí do očí. *Hm a je ko-nec. *Shinon pak jen Fujinu jako to to už jednou udělala, cvrnkne ji čela a díky síle Shinon Fujino proletí vzduchem ale díky tomu jak je těžká doletí sotva do dálky 30 metrů. Shinon k ní dojde a s úsměvem se na ní podívá. *Tak co myslíš? Jsi hodna toho být můj strážce?
Fujino:  *Fu se ocitne v naprosté tmě. "Zase mě chce dostat pomocí Genjutsu" rozhlíží se. Sice nevidí, ale cítí. Sanbi ji pomůže dostat se z genjutsu. Shinon stále klesá k zemi. Chce se připravit, ale na něco si vzpomene. "Vždycky použila dvě genjutsu." rychle uděla pečeť Kai a zruší i druhé genjutsu. To už jí ale bylo k ničemu. Shinon stojí za ní a Fu náhle ztěžkne tělo. Dopadne na kolena klečí. Ruce má v klíně. Snaží se pohnout aspoň prstem ale bez úspěchu. Jelikož má Shinon hned za zády nahromadí veškerou chakru co ji zbývá a najednou vypustí.* Raiton: Chidori Nagashi.
Shinon: * Bijuu Dama chodidlu nic neudělá a tak dupnutí pokračuje, no uzná, že je zázrak že uhne před jejím dupnutím. Je to obrovská noha a Susanoo není nějak pomalé. Kunaie si všimne a dokonce i světelné bomby a tak si Shinon rychle oči překryje rukou. Viděla vlastně s předstihem, jak to letí a tak si stihla zakrýt zrak, ještě než to vybuchlo. V ten moment Shinon zruší Susanoo a volným pádem z té výšky padá dolů. Shinon na Fujino sešle Genjutsu Kokuangyou no Jutsu a tak Fujino neuvidí vůbec nic, ovšem jedná se o dvojitou iluzi (Nijuu Kokoni Arazu no Jutsu) a tak až prolomí tuto iluzi tak je tam připravené Genjutsu Sharingan kdy Fujino uvidí Shinon jak stále padá dolů Ale ve skutečnosti se Shinon pomocí Kamui přesune rovnou za Fujinu a rychle ji položí dlaň na záda. * Doton: Chōkajūgan no Jutsu. *Pokud to celé vyjde tak Fujino tak ztěžkne tělo, že se nebude moci ani a prostě bude donucená padnout na zem. *
Fujino: *Fu neví už jak dál a tak když se k ni bliží její noha, sformuje si třetí Bijuu Damu a vystřelí kouli do jejího chodidla. Ocasy zahákne do země za sebou a odhodí se kus od Shinon. V2 se jí zruší a stojí tam před ní. Odychuje. Vytahne kunai se světelnou bombou a hodí jí před krystal. Nechá jí bouchnout na úrovni Shinoniných očích. Lehce přivře oči, ale na tuhle vzdálenost jí to moc vadit nemusí.*
Shinon: * Magatamě určitě tak lehce trajektorii nezmění, ale to toho moc nezmění. *No co ukončím to je čas to brát trochu vážně. *Shinon soustředí do Susanaa o něco více Chakry a Susanoo vyroste do ohromné velikosti, kdy vypadá jako Samuraj a na boku má ohromnou katanu (Kōdona Susanoo). Tímto dokáže Shinon zranit i celé Bijuu takže ve V2 to bude nejspíš podobné. Předci jen nyní se silou a velikostí rovná i samotnému Kyuubimu. Takto se doslova pokusí šlápnout na Fujinu. *
Fujino: *Fu máchne ocasy vpřed aby alespoň kousek změnila trajektorii Magatam. Zarazí ruce do země a vytáhne větší kus kamene, za ktery se schová před střelami z kuše. Kámen zapře ještě ocasy. Střely ale stejně kámen prorazí a začnou dopadat na Fujino tělo a zarážet do země. Zůstavá po ní hluboká průrva. Sama Fu se pak podzemí hrabe v před až pod Shinon. Pod zemí se.odrazí a vyrazí na ni přímo ze země. Dvěma ocasy popadne každou nohu a stáhne je k sobě aby jí shodila na zem*
Shinon: * Celkem ji překvapí, když se transformuje do Bijuu ale hned se zase změní zpátky do V2. Když vidí, že si formuje Bijuu Damu tak si v levé ruce vytvoří legendární šíti Yata no Kagami. Tímto štítem Bijuu Damu vykryje. Pak se rozeběhne rovnou k Fujino a pak vyskočí a v pravé ruce Susanoo se začnou formovat 3 Magatamy spojené Chakrou. A ty z bezprostřední blízkosti po Fujino hodí (Yasaka no Magatama). Pak si v pravé ruce vytvoří ještě kuši a okamžitě po ní vystřelí velké množství velkých zelených jehlic (Susanoo: Tsukumo) a i ta kuše pak zmizne. *
Fujino: *Fu zařve. "Zatracený oči" řekne si. Nemá ani tušení, co vše dokážou a stále jí nepřestanou překvapovat. Tak i stejně její obří postava. "Isobu-nerovnost velikostí co" zasměje se. "Isobu- myslím, že je čas." Fu přikývne. Isobu vypustí chakru a Fu se z V2 promění na Sanbiho. Ten ovasem zastaví ruku Susana a dalším ocasem zamíří na hlavu. Třetím ocasem se odrazí a převrátí se zády na ní. "Stahni se zpět" řekne mu náhle Fu. Takže místo aby na Sosanoo dopadla v sanbiho vzhledu, přistane ve V2 na její hlavě. Končetinama se zahákne. Před pusou si vytvoří Bijuu damu. Tu pak spolkne a vystřelí rovnou na temeno hlavy. Sílou paprsku vzlétne do vzduchu. "Uvidíme co to udělá" poví Fu. "Isobu- pěkné, ale nějakou chvíli se nebudeš moct transformovat. Transformace si bere chakru taky ve velkém." řekne jí. "To je mi jasné." odvětí Fu.*
Shinon: * Shinon by sice nevidí jak se k ní blíží ocas, ale v momentě kdy vyrazí ze země ho slyší. Takže opět použije nehmotnost techniky Kamui. Nehmotná je Shinon a tak s Gunbaií opět připevněné na zádech běží rovnou k Fujino. Shinon už dávno není v prokleté pečeti. Ta je už stáhla, takže tam běží Shinon v normálním vzhledu. Shinon pak vyvolá Susanoo z brněním (Finální Susanoo). Ovšem toto Susanoo má i nohy a Shinon se nachází v krystalu uvnitř jeho hlavy. To už není ani potřeba nehmotnost a toto Susanoo prost přiběhne k Fujino a má v plánu ji jednoduše chytnout do ruky a zvednout do vzduchu. *
Fujino: "Zajímavá zbraň" *pomyslí Fu, když pohltí její techniku. Když ale vrací její techniku ten obdiv jí přejde. Stihne ocas zabodnout stranou do země a odtáhnout se z trajektorije střeli. Ta proletí kolem a v dalce zasáhne kopec. Výbuch, ktery se tím způsobí Fj ohromí. Něměla ponětí, jakou to má sílu. Otočí se na Shinon. Ocas má stále vražený do země. Ten se v ní přesunul za Shinon a vyletí ji rovnou do zad s úmyslem jí omotat a praštit s ní o zem.*
Shinon: * Shinon není hloupá a o těch ocasech věděla a tak se jí během okamžiku v očích zformuje Eternal Mangekyou Sharingan a ocasy zkrs Shinon proletí, jako kdyby byla duch (Kamui nehmotnost). Shinon klidně kráčí, směrem kam odhodila Fujino/Sanbiho. Ovšem když uvidí, co si formuje tak se usměje. *Hm slabší verze téhle techniky? Boj s Ichibim se mi dost hodil. *Shinon si ze svitku odpečetí Gunbai a v moment kdy proti ní vypustí paprsek Bijuu Damy tak Shinon použije Gunbai jako štít. V tento moment jsou od sebe vzdáleni tak 45 metrů. Gunbai celý útok pohltí a v tom se Shinon na tváři objeví úsměv. * Uchihagaeshi. *V ten moment její vlastní útok okamžitě vyletí zase zpátky. Shinon nemusí použít ani kousek své Chakry prostě jí vrátí její vlastní útok zpátky. *
Fujino: *Při setkání pěstí se ji ruka odrazí do zadu. Druhou rukou udělá výpad na její obličej, avšak Shinon je rychlejší a zasáhne ji do obličeje. Síla její rány jí odrazí. Než však odletí stahne ocasy a chytí jimi Shinon aby až se bude kodrcat dvěstě metrů zpátky táhla Shinon za sebou a mlatila s ní o zem. Když narazí do většího kamene, který ji zastaví pomalu se narovná a otevře tlamu. Před pusou se jí začnou tvořit malé modré a rudé kuličky chakry, které se spojují do jednoho. "Co to je Isobu?" zeptá se ho. "Isobu-jedna z nasich nejsilnějších zbraní. Teď to spolkni" když se jí před pusou vytvoří Bijuu dama tak ji teda spolkne. Hned na to z pusy vystřelí koncentrovaný paprsem, který míří rovnou na Shinon. Hned za tím paprskem vyrazí aby jí máchnutím ruky zasahla a odrazila pryč, pokud se vyhne paprsku.*
Shinon: * Shinon draci sice následují a okamžitě ji došlo, že jí zasáhnou a tak je nechá se rozpadnout na miniaturní Částečky krystalů, které odfoukne vítr. Pak sleduje blížící se Fu v částečné verzi Bijuu. *Heh zvládla jsem i celý Bijuu tohle bude hračka. *Shinon si obalí pravou pěst vrstvičkou ze Shoutonu (Kesshou no Yoroi) a proti ruce, která ji míří po břichu, udeří pěstí a při tom uvolní Chakru a s její silou to ruku úplně vyhodí. Samozřejmě že si hlídá všechny pohyby co má v plánu, předci jen je vidí v předstihu, než je vůbec provede. Shinon využije chvilku, kterou odrazením její ruky získala a plnou silou pomocí Oukashou udeří Sanbiho/Fujino rovnou do obličeje. *
Fujino: *když Hariken vidí všechny ty draky vystartuje v před. Prolétá mezi jimi a vypouští za sebou dým. Když Shinon udeří do země, Hariken zamíří přímo na ní následován draky. Pár metrů nad Shinon zmizí. Odvolá se. Klon popadne Fu za ruku a ve chvíli, kdy Shinon udeří do země, se s ní roztočí a vyhodí ji do vzduchu. Klon zasáhne vlna a zmizí. Fu se vrátí chakra. Teď vidí Shinon, která má změněnou formu. "No dobrá" řekne si. Objeví se v podvědomí u Sanbiho. Ten se na ni podívá. "Isobu- ještě mi dlužíš náš boj. Nezapoměla si?" zeptá se jí. "Ne nezapoměla. Tohle je teď ale důležité." odpoví mu. Isobu jen přikývne. Fu se vratí do bděni a sanbiho chakra ji obalí tělo. Dopadne na zem. Podíva se na Shinon a dopadne na všechny čtyři. Odloupne se jí kůže do podoby V2. Přes vymlácenou zem vyrazí rychle k Shinon a máchne po ní levou rukou po břichu a natáhne tři ocasy přes ní, aby jí nemohla utéct.*
Shinon: * Shinon se usměje, když se na ní vyvalí voda a tak ji Shinon přemění na křišťál a využije pro své účely. Všechna voda je nyní krystal pod kontrolou Shinon a ten se rozdělí na ohromné množství krystalových draků (Hashou Koryuu) a těch draků je opravdu ohromné množství. Shinon mezitím vyletí vysoko do vzduchu nad Harikēna a Summony Shinon zruší, protože tady je stejně v bezpečí před Fujinou. Shinon nechá Harikēna na dracích (podle množství vody jich je několik stovek) a tak Shinon plnou rychlostí letí rovnou k zemi a těsně nad zemí se srovná tak při dopadu kopne obrovskou silou do země a v prostoru kopu se koncentruje velká ničivá síla (Seishun Furu Pawaa). Ovšem Shinon má monstrózní sílu díky Byakugō no In. Takže způsobí, že se země v okolí 700 metrů začne trhat a způsobovat praskliny (takové zemětřesení) a tlaková vlna odhodí vše, co se jí dostane do cesty. *
Fujino: *Hariken máchne několikrát předníma tlapama a vyšle proti senbonům větrnou techniku podobné FUUTON: JUUHA REPPUSHOU. Před zbytkem senbonů a shurikenů musí uhnout vzlétnutím víš. Dostane se nad Shinon a dým nad ní se promění na obrovské množství vody, která na ní padá. Ve valci o průměru deseti metrů a o výšce patnácti metrů. Což odpovídá něco málo přes čtyřicet sedm tisíc litrů vody. Fu ucítí, že jí Shinon zmizí a místo ní tam jsou dva vlci. Oba cítí na každé své straně. Vytvoří si jeden kage bunshin, aby se postaral o toho napravo (Kasai) zatím co Fu si vezme tohlo druhého (Kame). Obě zruší Muen no ken. Je zbytečné plítvat chakru, když ji vlci stejně cítí. Místo toho obě vytáhnou Kusaryho a praští s ním do země. Každa ve směru vlka.* Sango rensho. *z místa úderu se proti vlkům vystřelí korály, které se rozvětětvují s cílem polapit vlky do sebe.*
Shinon: Hm zajímavé. *Shinon v okamžik kdy jí zahalí dým tak už udeří dlaní levé ruky do země. * Kuchiyose no Jutsu! *Shinon pro změnu vyvolá obřího černého vlka Kasaie a velkého staršího šedého vlka Kameho. Shinon věděla moc dobře proč si vzít svůj dnešní outfit, protože má na zádech pěkné mezery pro křídla. Shinon okamžitě vstoupí do Jōtai Ni (druhý stupeň) prokleté pečetě. Pak jen okamžitě vzletné do vzduchu směrem k Harikenovi. Shinon si v pravé ruce zformuje Chidori a pak ho uvolní a na Harikēna vyletí tisíc elektrických jehel (Chidori Senbon). Pak ještě vyskládá další sérii pečetí a vytvoří okolo sebe stovku krystalových Shurikenů, který okamžitě vyšle na Harikēna (Kesshou: Rokkaku Shuriken: Ranbu). Vlci se mezitím rozdělí a mají v plánu Fujinu obejít zaútočit na ní ze stran. Pohybují se totiž podle čichu. *
Fujino: *Než stihne cokoliv ještě říct, zase se zkroutí a zmizí. Na to se objeví na nějaké pustině. Zápach je zvláštní. Skoro nic tu není cítit. Jakoby tahle země strádala. Fu se usměje a podrbe na hlavě.* Tak nějak jsem to tušila. A s tím umyslem zabít... Ten sem měla vždycky, když jsme spolu bojovaly. Ale bylo mi to k prdu. *spustí ruku a povytáhne Kakuto o pár čísel z pochvy. Co už zjistila, o jejích očích? Nebylo toho moc, ale ví, že její oči jsou hodně silné. "Zřejmě dokáže vidět perfektně příchozí útok a najít v něm slabiny. Kirigakure moc účiné nebude, to už vím. Ale co se po dlouhé době setkat se starým známím. To by mohlo fungovat lépe. Snad." proběhne Fu hlavou. Řízne se o Kakuto do palce a zase ho uklidí. Posklada pečetě a udeří dlaní do země.* Kuchiyose no jutsu. *Obklopí jí dým a v něm se objeví Hariken. Od hlavy až po konec ocasu se mu táhne chvost, ze kterého stoupá dým.* Zdravím, Hariken-Sama. Budu potřebovat vaši pomoc. *Hariken se podíva Shinon do očí.* Sharingan jo. *poví k Fu a vzlétné proletí kolem Shinon a obklopí ji hustým dýmem. Krouží nad ní v deseti metrovem průměru kruhu a vypouští dým, aby ji oslepil. Fu použije techniku Muon no ken a stlumí svůj pohyb. Na to vyrazí za pomocí Sunshinu rovnou za Shinon a zautočí ji pomocí Kakuto na bok sekem.*
Shinon: * Shinon už nečeká na nic, když se zdá, že je Fujino připravená a v očích se jí zformuje Eternal Mangekyou Sharingan. Poté sebe ale i Fujinu přesune pomocí Kamui do Země Pustoty. Kolem nic nikde nic není. Shinon Eternal Mangekyou Sharingan deaktivuje a v očích má zase jen Sharingan s třemi Tomoe. Mezi sebou a Fujinou vytvoří odstup tak 15 metrů a dívá se na Fujinu. *Myslím, že víš jaká, je tvoje zkouška, ale tentokrát je to jiné. Budeš bojovat s úmyslem zabít. Jinak nebudeš mít nejmenší šanci.
Fujino: *Fu doběhne k braně, kde už na ní čeká Shinon.* Zdravím, Tsushikage-sama. *pozdraví Shinon. Její poznámka ji zarazí.* Můj den? *netuší, že by měla své dny a hlavně, jak by to mohla vědět Shinon. Pak si uvědomí, jak se mílí.* Už dneska? Věříte, že jsem připravená? Pomusím se Vás tedy nezklamat. *poví Fu. Po misi na to skoro zapoměla. Soustředila se hlavně na sebe a Sakumiho a tohle hí vypadlo.* Myslím, že jsem připravena. *poví Fu odhodlaně. Ať to bude cokoliv, věří, že to zvládne.*
Shinon: * Shinon čeká u brány na Fu. Oblečená je v ( odkaz » ). V očích má zformovaný Sharingan s třemi Tomoe a na čele pečeť Byakugō no In. Když uvidí Fujino tak se na ní usměje. *Ahoj tak dneska je tady tvůj den víš o tom? Tedy pokud jsi připravená. Dneska pro tebe mám připravenou zkoušku, a pokud uspěješ, staneš se druhým členem mé vlastní osobní stráže. Takže jsi připraveno Fu? *Zeptá se Shinon příjemným hlasem. Shinon samozřejmě nevypadá na svůj věk ale díky Wakagaeri no Jutsu vypadá na takových 25 let. *
Fujino: *Fu se pomalu zveda z postele. Sakumi se převalí a spí dal. Fu se jen usměje. Z nějakého důvodu se má setkat se Shinon. Oblékne si spodní pradlo a své oblečení. Přesune se do koulelny a spácha hygienu. Přesune se do kuchyně. Tam něco rychle pojí a dojde si do chodby pro výbavu. Nemá tušení, co bude potřebovat a tak si vezme svitky s vybavením. "U Shinon jeden neví" k pasu si připne Kakuto a na zada si da Gariantu. Pak vyjde z domu. Pomalu se přesouva k bráně. Má se tam sejít se Shinon. Je zvědavá a taky trochu nervózní.*
---: ---
Shinji: *Musí pracovať aj cez noc ale viac už nie. Aj keď práce ešte bolo oči sa mu zatvárali už potreboval väčšiu prestávku. Nadránom našiel papierik s odkazom od Shinon. Prečíta si to raz, druhý krát a tretí krát. Potom odkaz pokrčí.* "Čo sa mi to tu snažíš nahovoriť?!?! Pred odchodom si vravela že oficiálne ideme pomáhať zdravotnícky nie??? Čo by asi povedali nato že sme si len prišli zabojovať a odišli...Moment...Ty si znova nenechala ani živej duše?? Dokelu s tebou Shinon..." *Už sa tým viac nezaoberá. Nemá ani síl ľahne si v nemocnici na lavičku a zaspí. Keď bude svieži a nebude hladný tak možno vyrazí do Iwagakure...* "Že armáda spásy...a čo sme potom? armáda smrti?" *Pomyslí si ešte pokým zaspáva.*
Shinon: * Shinon už dojde trpělivost a nechá tam tedy Shinjimu vzkaz u jedné ze sestřiček které Shinon řekla, ať mu ho předá. (vzkaz -> Shinji už jsme šli, mám taky nějaké povinnosti v Iwagakure a tak jsem s Matsuyamou odešla. Až budeš mít hotovo tak se vrať. PS: nemysli si, že tam budeš dělat takto pořád. Nejsme žádná armáda spásy. Naše práce tu skončila. Ty Shinobi před branou odstraním. Nikdo nechce mít mrtvoly, i když jako krystaly hnít nebudou. Shinon.) Shinon se poté vydala s Matsuyamou před bránu a zbavila se jich. Následně se pomocí Kamui s Matsuyamou přesunou do Iwagakure a každá odejde k sobě domů, protože jsou fakt unavené. Iwagakure se rozhodně nebude účastnit pomoci toho města. Shinon spíš bude muset řešit politiku, protože se do toho připletla. *
Shinji: *Je tam úplne ticho. Bolo by dosť blbé keby sa teraz Shinji pomýlil. Postupne vyberá kúsky skla z jeho tela. Pričom Byakugan mu pomáha ako röntgen.* "Jeho presnosť je neuveriteľná..." *Bavia sa lekári keďže takto to nikto nerobí. Ani by sa nemalo. Avšak pokiaľ máte taký zrak je to iné... A ušetrí to veľa času. Trvá to avšak viac ako hodinu. Úlomkov je veľa a niektoré sú veľmi drobné. Keď skončí povie.* To stačí. Teraz to rýchlo obviažte! *Shinji doje posledné sušienky a potom poriadne sa natiahne.* Čo ďalej? *Spýta sa. Zdravotná sestra vojde dnu.* NA ŠESTKE NEDÝCHA!!! *Shinji sa rozbehne. Počas behu sa otočí na lekára za sebou.* Doneste mi pohár vody. Som smädný...*Informuje ho a prebehne aj okolo Shinon s Matsuyamov. Nestihne im tento raz ani zakývať. Okamžite príde na šestku. Pozrie sa na neho a hneď si všimne kvôli jednému výronu nemôže sa vzduch dostávať cez ústa do jeho pľúc. Shinji tak nemá na výber a nemá ani čas. Proste mu spraví dieru pri krku a do diery vloží trubičku. Stav pacienta sa upokojí pretože teraz ide vzduch priamo cez trubičku do jeho pľúc, až nato že má dieru v tele naviac...Ale aspoň žije. Shinji jednou rukou drží trubičku a druhou rukou si preberie pohár s vodou ktorý na ex vypije keď konečne oneskorene po ňom dobehnú aj zvyšný lekári pomocníci.*
Shinon: * Shinon si zjistí co Shinji momentálně dělá a hlavně kde. No bude si muset počkat, než to dokončí, až pak ho budou moct odvést do vesnice. Takže Shinon a Matsuyama stojí opřené o stěnu v nemocnici na chodbě a prostě čekají. Taky co jiného jim zbývá že? *
Shinji: *Nemá veľmi čas na oddych. Pomaly sa dostáva na svoju hranicu. Ale nemôže si dovoliť poľaviť. Je tu príliš veľa práce. Jeden človek čo sa tak uzdravil že je teraz úplne v poriadku tak nosí Shinjimu sušienky z bufetu aby nebol hladný. Práve v tej chvíli keď prichádzajú Shinon a Matsuyama tak v nemocnici pobehuje aj dosť dobrovoľníkov na ktorých môžu natrafiť na chodbe ale Shinji je práve v tejto chvíli v jednej sále spolu s ďalšími dvoma lekármi a Shinji opatrne vyberá z brucha človeka kúsky skla ktoré sa mu tam dostali pri jednom z výbuchov dostali.*
Shinon: * Shinon se probudí a trochu se nají a napije. Matsuyama na ní radši dává pozor a samozřejmě ji seznámí se situací. Shinon tedy s Matsuyamou vyrazí do nemocnice. Jejich práce tu už skončila a tak zbývá si jen vyzvednout Shinjiho a zbavit se mrtvých Shinobi přeměněných na krystaly. *
Shinji: *Tiež by spal ale nemôže. Pracuje. Musí. Krv už darovať nikomu zo zdravotných dôvodov nemôže lebo jej vtedy dosť venoval Matsuyame. Bude pracovať dlhšie ako Shinon bude spať. Keďže je oveľa viac ťažko zranených ako voľných lekárov. A lekárska posila za 5 hodín nepríde. Musí im prísť najskôr list. Potom si ho musí vodca prečítať a súhlasiť s ním. A až potom ak s tým bude súhlasiť tak pošle nejakých lekárov na pomoc ktorým ešte cesta zaberie nejaký čas... Neostáva mu nič iné ako snažiť sa pokým sa situácia nezlepší.*
Shinon: * Spí a občas se sem tam převalí.*
Shinji: *Ani jej nestihol odpovedať lebo už musel ísť.* "Nemôžem sa dočkať na sprchu na posteľ, na hocičo iné blbé súboje..." *Svoje myšlienky musel zahodiť za hlavu lebo operovať pacienta musel práve on. Ale nebol jediný čo musel makať. Každý čo ovládal niečo viac ako prvú pomoc tak pomáhal a operácie prebiehali na viacerých miestach naraz...*
Shinon: Aha no tak já se zatím postarám o Shinon. No a posily přijdou z jedné nedaleké vesničky. Až se Shinon dá dohromady tak tě vyzvedne s její časoprostorovou technikou. No já zatím teda mizím. *Řekne klidným hlasem Bunshin Matsuyami a pak se zruší. Matsuyama se bude starat o Shinon. Shinon to její probuzení bude trvat okolo pěti hodin, než si dostatečně odpočine a to je čas než se Shinon rozhodne, co udělají dál. *
Shinji: *V nemocnici bol celkom veľký chaos. Shinji robil čo sa dalo aby to tam z manažoval. Aj keď niektorý ľudia stále nechápali čo tam robí a prečo im rozkazuje keď nieje miestny.* Toho čo mu odtrhlo nohu okamžite pošlite na sálu! A tých čo sem prišli s chrípkou alebo majú iba divné pocity alebo kŕče okamžite pošlite domov! Aj tak na nich dnes nebude mať nikto čas. *Ukazuje a potom cíti že za ním sa blíži Matsuyama. Tak sa teda otočí.* Ahoj nemám teraz veľa času. *Povie ale aj tak si ju vypočuje.* Dobre, tak keď sa Shinon zobudí tak môžte vyraziť do Iwagakure ja počkám pokým tu nepríde nejaká posila z inej dediny. Potrebujú teraz veľa pomocných rúk. Ale môžeš jej odkázať že vyrazím hneď ako to bude možné. Prepáč už musím... *Niekto už na Shinjiho nahnevane kričal. Tak už nestrácal čas a rozbehol sa do sály kde ich čaká pomerne komplikovaná operácia.*
Shinon: *Shinon ta hold bude nějakou dobu spát a tak mezitím Matsuyama vytvoří jednoho Kage Bunshina. Ten Bunshin má jednoduchý úkol a to je najít Shinjiho. Díky Kagura Shingan by to neměl být zas tak moc velký problém. Předci jen v této vesnici moc Shinobi není Přesněji jen Shinon, Shinji a Matsuyama. Klon se tedy vydá za Shinjim za pomocí této techniky když ho lokalizuje. *Shinji připrav se, že až se Tsuchikage probere tak se okamžitě vracíme do Iwagakure. *Tuto zprávu má za úkol Bunshin Shinjimu předat. *
Shinji: *Vymenuje zopár dedín čo mu Shinon povedala tesne predtým než odpadla a odchádza preč. Shinji chcel by ísť za Shinon ale proste niečo ho ťahá do nemocnice. Teda aspoň jej časti. Niektorý potrebujú okamžitú pomoc a ide o sekundy takže už viac nemôže strácať čas. Ponáhľa. Aby im stihol čo najviac pomôcť... Zdá sa že čo chce či nechce, tak nejaký čas sa bude venovať oficiálnemu zadaniu tejto misie.*
Shinon: * Vůdce vesnice nemá, žádné požadavky dokonce ani nepoděkoval. Samozřejmě že si pošle list jiným menším vesnicím. *Mimochodem víš, z jaké byli vesnice? Ti, kteří nás napadli? *Následně si zavolá trojici gardistů, aby se postavili vedle něj. *Připravte město na popravu těch, co přežili. (Ti Shinobi kteří se stali obětí techniky Suishō Chōeki u~ēbu nejsou pouze uvěznění. Jsou sice uvěznění v krystalu, ale na krystal se změnil i jejich vnitřek. Prakticky jsou všichni mrtvý a jsou to sochy.) Matsuyama sedí, na posteli na které leží Shinon a sleduje ji bez jakéhokoliv slova. Prostě čeká, až se probere. *
Shinji: *Shinji stretne akurát vodcu. Nikoho iného dôležitého.* Dobrý deň, vlastne už iba deň...*Stručne mu popíše situáciu. Všetko mu objasní čo nevie. Poradí mu aj žeby mal napísať list do iných dedín pre humilitárnu a zdravotnícku pomoc. Je to pre nich ťažké ale keď nejaké dediny prispejú budú sa môcť dať dokopy. Povie mu ešte že nepriatelia všetci sú uväznený pred bránou a nemôžu sa pohnúť.* Máte na mňa nejaké požiadavky na mňa? Alebo prípadne na Tsuchikage ktorá momentálne potrebuje pár hodín spánku? *Spýta sa pre istotu že či netreba s niečím pomôcť. Následne zájde na izbu.* Ako je na tom? *Spýta sa Matsuyami.*
Shinon: Dobrá dobrá já ji teda někam odnesu. *Odpoví mu Matsuyama a převezme si Shinon. Pokusí, se najít hotel no najde hotel nebo spíš jeho polovinu. Tak najde prostě nějaký pokoj co má aspoň postel v pořádku a uloží do ní Shinon. A Shinji ten to bude mít těžké protože jediný důležitý člověk co ve vesnici zůstal je právě velitel celého města. Všichni ostatní jsou, mrtvý to byli totiž cíle útočníků jako první. Je zázrak, že zůstal alespoň vůdce vesnice. Všude kam se člověk podívá, jsou trosky a mrtvý nebo umírající lidé, starci a i děti. Nepřítel se neštítil zabíjet ani děti. *
Shinji: Je unavená. Musí si poriadne oddýchnuť. Keď si jej strážca asi vieš koľko sily jej odoberá keď používa svoje najsilnejšie techniky že? *Povie jej aby sa zbytočne nestresovala.* A ešte použila nejaký divný mod takže sa ešte rýchlejšie unavila. Ale netreba sa ničoho báť. Z únavy a vyčerpanosti neumrie. Nie som si istý či je hotel v poriadku ale nenájdeš jej prosím nejaké vhodné miesto na relax? *Spýta sa jej. Yang môže pomáhať ďalej pri evakuáciach a zranených a tak Shinji by mohol ísť podať hlásenia o tom čo sa stalo. Samozrejme že nebude rozoberať aké techniky sa použili ale čo sa vlastne stalo. Informuje že nepriatelia sú uväznený. Pôjde informovať všetkých šéfov. Šéfa mesta. Šéfa gardistov, šéfa dopravy a šéfa nemocnice. Ak niektorý zo šéfov náhodou zomrel tak informuje jeho zástupcu alebo iného zodpovedného čo to má na starosti aby ušetril tým prácu Shinon a nemusela riešiť úplne všetky veci sama potom čo sa prebudí.*
Shinon: * Shinon je úplně mimo a Matsuyama ta jak náhodou prochází městem a tak čistě náhodou potká Shinjiho se Shinon. Matsuyama se k nim pomocí Shunshin no Jutsu přesune a okamžitě se podívá na Shinon. *Co s ní je! Řekni, co se jí stalo! *Zakřičí na Shinjiho Matsuyama. Je velmi ale opravdu velmi ustaraná. *
Shinji: *Shinjimu celý čas vŕtala jedna otázka hlavou. Chcel sa ju opýtať Shinon keď je už ten Kage tak by mohla poznať odpoveď ale chcel počkať na vhodnú chvíľu tá otázka bola že kto a prečo by útočil na túto zem? Nedáva to žiadny zmysel. V rebríčku kvality života napreduje ale stále je dosť krajín predo ňou. Nedosahuje ani priemer nieje tu čo kradnúť. Potom nemá žiaden záujem na vojnovej scéne...Proste pripadá mu to že na toto mesto čo sa zaoberá hlavne turizmom by nemalo zmysel útočiť nech by už to bol ktokoľvek. Nepriatelia uväznený a Shinon odpadnutá. Vidí že zrejme sa tí nepriatelia nikam momentálne neponáhľajú tak môže zobrať Shinon do náruče a niesť ju späť do mesta. Aby ju ukázal Matsuyame alebo keď nie tak aspoň našiel pre ňu niečo kde ju bude môcť uložiť, najlepšie nejakú posteľ. Yang zatiaľ naďalej používa Shinjiho chakru a lieči Shousenom pre živších a zranených.*
Shinon: * Shinon Shinjimu neřekne ani slovo a prostě si tiše vezme tu tyčinku nebo co jí to vlastně nabízí. Ale to už přijde silná bolest. Znaky na jejím těle se rudě rozzáří a začnou se stahovat zase zpátky do pečetě Ten no Juin. Je to celkem bolestivé a tak Shinon trochu zasténá bolestí a chytí se rukou na místě kde je pečeť Ten no Juin. Ale zvládne to celkem v pohodě. Shinon si otevře tyčinku a začne ji pomalu jíst. Přijde k jednomu Shinobimu, který je uvězněný v jejím krystalu. Poté projde kolem několika krystalů a zamyšleně se otočí na Shinjiho. *Hm Země Řek a Země Medvědů pohro … *Shinon to ani nedořekne a upadne na zem. Juinka ji sice dodala dost energie ale na druhou stranu je její tělo extrémně vyčerpané. Matsuyama se vykašlala na čerpání Senjutsu protože přestala slyšet zvuk Susanaa. Spíš se teď prochází po zničených ulicích a snaží se najít někoho, komu by mohla pomoct. Ale jak se zdá tak je všude mnoho mrtvých. Během chvilky se nepřátelům povedlo povraždit více než 40% celkové populace města. *
Shinji: *Juinku na vlastné oči ešte nevidel. Ale vedel že je to niečo vďaka čomu nieje v normálnej nálade. Položil jej jednu ruku na rameno.* Shinon? Daj si Snai-Kers. *Povie a vytiahne druhou rukou čokoládovú tyčinku ktorú jej podáva. Ak sa spýta prečo alebo to nebude chápať tak povie.* Nuž vieš meníš sa. Proste keď si hladná nie si to ty... *Dokončí vetu a čaká ako zareaguje.*
Shinon: * Matsuyama absolutně nevnímá, jen se chce dostat do Sage Módu. Shinon ta se na Shinjiho podívá a jak chce tak udělá. Susanoo zmizí a Shinon se pomocí Kamui přesune přímo před prchající nepřátelé. Následně vyskládá pečetě a usměje se. * Suishō Chōeki u~ēbu! *Celý zbytek armády se doslova chytí do krystalového vězení. Prakticky je změní na takové sochy ze Shoutonu. Shinon je dost vyčerpaná ale Juinka ji stále dodává dost Chakry a energie. *
Shinji: *Shinji si spomenie akú vlastne mala Matsuyama požiadavku.* "Ou." *Pozrie sa na Yanga veď je od neho predsa na nerozoznanie tak prečo by nemohol on...Pozrie na neho a vidí že Yang ,,nenápadne" opúšťa miestnosť.* "Hej ty! Nenechávaj ma v tom samého!" *Yang iba na neho žmurkne a zmizne za dverami. Shinji sa pozrie teda na Matsuyamu* "Fúú. Zdá sa že mám šťastie a zabudla na to..." *Pomyslí si. Zoberie tri čokoládové tyčinky. Jednu položí pred Matsuyamu aby keď do medituje tak si mohla jednu zobrať. Shinji uteká smerom k bráne a po ceste jednu tyčinku zje. Tú tretiu si dá do vrecka.* Yang. Postaraj sa o zranených... *Shinjimu už nezáleží už čo sa bude o ňom myslieť ale použije svoju dlho skrývanú zbraň. Brnenie Koumori. Odpečatí si ho zo zvitku a oblečie. Použije plnú rýchlosť a letí k Shinon niekoľko metrov od nej zastaví.* Heeeej!!! Shinoooooooon!!! *Nepáči sa mu čo robí.* Pozri sa! Robia presne to čo si chcela! Odchádzajú chápeš?? Môžeš prosím ťa prestať??
Shinon: *Matsuyama Zikiho pustí a pak se podívá na nohu. Nevěří vlastním očím sice bolest tam ještě je ale neztrácí čas. Všimla si totiž obrovského Susanaa před městem. *Sakra určitě ji to dopadlo. *Matsuyama zavře oči a začne sbírat přírodní energii. Sice ji to chvilku potrvá ale musí s tím něco udělat. A právě proto hodlá vstoupit do Sage Módu. Shinon likvidace nepřátel jde čím dál pomaleji. Čím je jich míň tím je těžší někoho zasáhnout. *Přestaňte uhýbat bastardi! Nechtějte mě nastat ještě víc než už jsem! Prostě stůjte a zdechněte! *Křičí na nepřátelé Shinon děsivým hlasem.*
Shinji: *Necíti sa pri tom najlepšie. Vlastne je to dosť nepríjemný pocit. Čím viac z neho pije tým väčšiu bolesť cíti. Oči radšej otvorí a pozerá sa na jej zranenú nohu. Postupne sa rana lieči.* Hej to už stačí. *Povie jej keď sa už množstvo odčerpanej krvi blíži k výške 400ml. Rana je kompletne zacelená a ako nová. Možno ešte na nej cíti bolesť a už nemôže byť fyzická. Teda je už úplne zdravá. Ak by mu ruku nechcela pustiť tak sa nasilu od nej odtrhne. Potrebuje si ruku rýchlo obviazať. Vezme do ruky obväz aby si to ošetril ale rana na jeho ruke za ten čas zmizne úplne.* "Aha...Zabudol som." *Povie a skočí sa pozrieť čo iné v podniku majú. Je z toho neskutočne smädný. Zoberie teda fľašu pramenitej čistej vody a jednu šupu ju celú vypije. Síce ju nevypije za pár sekúnd ale aj tak. Potom si zoberie chlieb čo tam našiel skrytý za pultom a ide ho zjesť ako zaslúžené odmenu. Yang ktorý vyzerá ako Shinji ostal pri Matsuyame ak by náhodou niečo potrebovala. Predsa len jej telo sa vyliečilo úplne. Dokonca aj alkohol sa začne v Shinjiho krvi rozpúšťať ale samozrejme že nejaký tam buď ešte zvýši alebo ho vyvracia. To je už vec viac menej náhody.*
Shinon: *Matsuyama Shinjiho poslechne a zavře tedy oči. Sice nechápe co myslí tím nápojem ale to už k jejím ústům přikládá ruku. Samozřejmě oči otevře a je zaskočená.*,,Krev? Každý ma jinou úchylku no.\"*Matsuyama mu tu krev nejdřív olízne ale následně se prostě dá do té krve. Prostě se do jeho krve pustí. Shinon ta si mezitím užívá zábavy s nepřítelem.*
Shinji: "Čo len to tým ženám stále pobehuje v hlavách..." *Pomyslí si lebo tomu ešte asi nikdy nepríde na rozum.* "Asi je až príliš opitá. Aj keď snažil som sa s tým šetriť. Veď používal to len od bolesti." Môžeš dostať vodku len prosím ťa ochutnaj ešte posledný nápoj. Prosím posledný a nebudem ťa už zbytočne trápiť. A zatvor radšej oči. Ale neboj sa nebude to žiaden rum. Skôr taký výživný ovocný čaj aby sa aj telo dalo skôr do poriadku. *Upokojí ju a potom Shinji si vezme nôž a rezne do žíl. Zahryzne si do pery a poriadne zovrie ruku. aby nevýdaval bolestivé zvuky. Pomaly prikladá ruku k jej ústam.* Pi. Koľko ti to hrdlo ráči. *Povie a sám zatvorí oči lebo vie že teraz bude nasledovať bolesť aj pre neho.*
Shinon: * Matsuyama se řídí každým Shinjiho krokem. Pije a pije jak jen Shinji chce. Snaží se udržet bolest ale i přes pití jí stále cítí. *Dobře zavřu oči, ale očekávám pak odměnu dobře? *Matsuyama ho poslechne a prostě pije, co zvládne, ale v moment kdy ji ten kus dřeva vytáhne z nohy tak se celá zapře, jakoby se chtěla postavit ale naštěstí ji Shinji a jeho Summon drží. Ovšem jak to bolelo tak vykřikne a doslova na Shinjiho vyprskne tequillu. Momentálně toho moc nevnímá. Nakonec se nějak vzpamatuje, dobrou chvilku vypadala, že je mimo. Když ji dá poté napít rumu tak okamžitě vyplivne. Matsuyama Rum nesnáší. *Před chvílí to byla tequilla a teď nechutně hnusnej Rum! A teď za to že jsem zavřela oči, mi prosím dej napít vodky ale jen trochu a pak mi dej prosím jeden polibek. *Matsuyama ho o to požádá a to zcela vážně. Pokud ji vyhoví tak se napije, ale nepolkne to vše, protože má v plánu mu to skrz polibek předat do jeho úst. Shinon stojí připravená na to, co provedou ti před ní. Slyší až ven že uvnitř probíhá doslova masakr. Shinon se opravdu naštve a tak se jí začne z levé strany krku kde má pečeť Ten no Juin. Znaky se jí rozšíří po celém těle. Vypadá to jako velké tetování. Ze Shinon vychází jakýsi fialový temný opar. *Zabít! *Zařve velitel a na Shinon prostě zaútočí 5 Shinobi. Zbytek to jen sleduje. Shinon si v každé ruce vytvoří katanu ze Shoutonu a zaútočí na ně. Jak se zdá tak jí podcenili, protože šly rovnou na boj z blízka a Shinon tam 4 z nich během chvilky popravila. A poslední před ní klečí a ona mu tam podřízne krk jako by o nic nešlo. Zachvátila ji krvežíznivost způsobená Juinkou. Následně zahodí katany. To už na Shinon směřuje zbytek celé armády a mnoho útoků. Shinon se psychoticky zasměje a v očích se jí zformuje Eternal Mangekyou Sharingan. Následně uvolní obrovské množství Chakry a vyvolá Susanoo. Je to monstrózní Susanoo, které půjde vidět i z opačného konce města. Má modrou barvu (stejně jako Madara) a Shinon je umístěná v krystalu, který je umístěn na jeho čele. Shinon totiž vyvolala Kōdona Susanoo. Toto Susanoo následně vytasí stejně monstrózní Katanu z Chakry a švihne po nepřátelích. Už jen toto švihnutí má schopnost sekat hory a taky to jde poznat na ztrátách u nepřátel. Shinon jediným útokem zavraždila kolem stovky Shinobi a několik desítek jich zranila. Shinon se na ně dívá pohledem plný opovržení. Jejich útoky různými ohnivými koulemi a vším možným nemají žádný efekt. *Jste jen hmyz a takový hmyz se má zašlápnout. *Susanoo následně pozvedne nohu a prostě se pokusí dupnout do oblasti, kde se nachází největší počet Shinobi. Ne jen že jich zašlápne velké množství ale i tlaková vlna jich mnoho odhodí a také zraní. Shinon u toho dělá velký ale opravdu velký hluk ne jen že ji vidí každý, kdo se tím směrem podívá, ale dokonce to způsobí paniku nepřátel ve městě a všichni se vydají směrem k Shinon pomoct svým společníkům. *
Shinji: *Keď jej pomôže uzdraviť hlavu pomôže jej vstať na jej slová prikývne a uteká preč. Ide čo najrýchlejšie za Shinjim aby sa vyriešili problém s názvom Matsuyama ale keď po ceste stretne nejakého zraneného tak prevezme Shinjiho celú podobu aby si nemysleli že im pomáha nejaký polo-človek alebo vlkolak a pomôže. Medzitým Shinji vytiahne fľašku vodky ktorú otvorí.* Otvoriť ústa. *Povie ako keby bol zubár. Ale potom sám do seba naleje.* Nuž, vieš proti nervozite. *Povie usmeje sa a pokrčí ramenami. A potom jej zašepká.* Vieš ale nikomu ani muk. Za toto by mi mohli zobrať licenciu... Nuž zatiaľ vyhrávam. Teraz je tvoje kolo. *Priloží jej fľašku k ústam a nechá sa ju napiť. Ale nedáva jej úplne toho veľa.* Dobre teraz krátka prestávka. *Povie a následne znovu povie.* Prestávka prešla, prechádzame do druhého zahrievacieho kola. *Tento raz sa iba tvári že pije. Nemôže byť predsa na mol počas zákroku. A potom znovu ju nechá sa trochu napiť. To už príde Yang. Ktorému Shinji niečo rukou naznačí.* Dobre a od tohto kola budeme piť viac ale musíme mať celý čas zatvorené oči dobre? Budeš môcť hádať čo piješ a získať zato bonusové body. *Yang sa pripravil a priviazal jej opatrne nohy k stolu.* Okej začíname vypi koľko vládzeš. Dá jej teqilu piť. Yang sa postará o to aby jej chytil ruky tak aby sa nemohla vôbec pohnúť. Shinji voľnou rukou vytiahne drevo z jej nohy v ktorom zostane diera a tečúca krv. Yang ju ďalej pevne drží a Shinji to rýchlo obviaže tým čo si už vopred pripravil na účinné zastavenie krvácania. *Potom sa rýchlo vráti k nej a začne ju hladiť po tvári. Vie že teraz nasledovala neskutočná bolesť a aj alkohol ju nemôže úplne vymazať.* Prepáč. Neboj ty to zvládneš. Už nebude žiadna ďalšia bolesť. A dá jej napiť tento raz z rumu. *Utrie sa po čele.* Už bude sa blíži posledný level. Inak vieš čo si teraz pila? *Spýta sa aby to odľahčil aj keď aj tak to pre ňu ťažké.*
Shinon: Heh já jsem v pořádku nějak to ještě zvládnu. Běž se postarat o další zraněné dobře? *Shinon se postaví na nohy když ji dá Shinjiho Summon už do pořádku. Shinon je otočená celém přímo k lesu. Má pocit že se něco dalšího semele. Matsuyama ta se probere až při pokusu o to ji probrat. * Shinon! Musím ji chránit ! Je to moje povinnost! Dej mě rychle dohromady! Musím být po jejím boku aby jsem se jí ohlídala! *Dostane že sebe Matsuyama. Bolí ji to jako čert ale Shinjimu věří. *Vodku! De mi vodku! *To už se blíží hlavní armáda které Shinon stojí v cestě. Shinon očekává že brzy přijdou a taky to trefila správně. Z lesa se vynoří snad 300 Shinobi. Když uvidí Shinon tak se zastaví a jen všichni stojí nateseni na boj. Jeden muž vyjde ven z té formace nejspíš velitel.*Hej ! Zmiz ! To nás chceš zastavit sama ? *Zavolá na ni velitel a Shinon se jen zasměje. Ti ho naštvalo a on jen kývl. Což znamenalo signál a jeden Shinobi vystřelil do vzduchu ohnivou kouly což je znamení pro ty ve vesnici. Infiltrovani Shinobi kterých je celkem tak 30 začnou ve velkém vraždit obyčejné lidi. Není to ani boj ale masakr a to ještě nedorazila hravní jednotka.* Máš ještě šanci uhnout.
Shinji: *Možno ten niektorý z týpkov vytvoril dym ale pre Shinjiho byakugan to neznamenalo nič. Aspoň pokým sa nedostal úplne k nemu.* "Vy sa niekam chystáte? Potom čo ste začali?" *Pozerá a je prekvapený čo robia z vlastným spoločníkom. Rýchlo vystrelí ďalšie štyri šípy. Zameral sa na obidve nohy obidvoch jeho nepriateľov. Ale čím hustejší bol dym a viac sa k nemu z doja blížil musel sa vzdialiť aby sa v tom hustom mraku nezačal náhodou dusiť. To ako nastal výbuch tam bolo katastrofálne. A nedalo nevšímnuť si že to nieje ojedinelé.* "Je toto normálne?" *Pozrie sa na svojich nepriateľov ako sa snažia odísť a potom sa pozrie čo sa stalo s dievčatami.* "Dokelu! Máte šťastie pre tento raz..." *Rozhodne sa že skontrolovať dievčatá je dôležitejšie ako dať im poriadnu príučku. Po ceste si zahryzne do prsta a poskladá pečate na Kuchyonose no justu. Vyvolá totiž vlka Yanga ktorý sa veľmi podobá na Shinjiho ale stále je to ešte vlk. Bežia popri sebe a na križovatke sa rozdelia. Yang beží k Shinon.* Vrr. *Vydá zvuk ako vlk ale potom si odkašle.* Hej si v poriadku? Alebo vieš čo radšej sa príliš nehýb. *Yang priloží ruku k hlave Shinon a aktivuje Shousen no jutsu. Pravý Shinji zabehol do podniku kde ležala Matsuyama. Opatrne ju položil na stôl.* "Nie,nie,nie. Prečo sa dejú také blbost!" *Zabehne do výkladu a zoberie fľašku vodky, rumu a tequili. Luskne pre ňou dva-krát rukou.* Prosím neľakaj sa. To som ja Shinji. Halo počuješ ma!? *Ak to nezaberie, zatlačí na bod po ktorom sa väčšina ľudí z bezvedomia prebudí ak v ňom niesú prilíš dlho.* Si zranená ale nemysli nato. Sústreď sa na mňa dobre? Pozri sa na moju tvár a odmysli si zvyšok sveta a bolesť. Ako keby si šla čerpať ten sage mod či čo. Všetko sa dá do poriadku len si musíme zahrať hru aby si bola zdravá. Prevencia nado všetko. Zahráme sa v pití. Kto vypije viac vyhráva, ok? A kto vypije najviac tak ten bude zdravý, dobre? Čím začneme rum, vodka, tequila alebo pomarančový džús? *Hovorí dáva jej časté otázky a všetko robí preto aby nepodľahla panike. Lebo vie čo musí neodmysliteľne potom všetkom nasledovať.*
Shinon: * To jakým způsobem se mu podařilo, zničit bič jednoho z nich naštve, a zároveň ho to vyvede z míry. Druhý na tom byl už hůř ne jen, že se Shinjimu povedlo vyhnout před jeho Dotonovými ostny ale ještě na něj vystřelil ty Chakrové Senbony na klouby končetin. Nepřítel se jen složil na zem a nemohl se hýbat. To už byl Shinji venku jak se ubránil před Buddhou. Ovšem nepřítel nečekal. Jeden vyskládal pečetě a použije Messhū Enrō. Ten druhý položí na společníka, co leží 5 výbušných lístků a dvojice uteče. Nebo spíš se o to pokusí a odpálí svého společníka. Shinon uslyšela Shinjiho jak na ní něco volá ale nerozuměla co. Tak se postaví a s Matsuyamou se dívají tím směrem. To přijde výbuch z Doja toho společníka co tam nechali. *Sakra záškodnický akce! *Řekne Shinon a rozeběhne se, ale to už další dva stojí opodál a soustředí Chakru na výbušný lístek na každém koši plný vybavení a výbušných lístků. Dokonce je několik výbušných lístků i ze spodu brány. Takže výbuch je to dost silná. Shinon a Matsuyamu naštěstí nezasáhl přímo výbuch, ale tlaková vlna která z toho vznikla, je odhodí každou jinou stranou. Shinon vyletí před bránu na zem mimo hlavní město a Matsuyama právě naopak do města. V ten moment začnou všude ozývat výbuchy jak nemocnice, tak i obyčejných domů, zbrojnice velká část města je teď mimo protože nikdo neví, odkud útok přišel, ale přitom to byli obyčejné akce infiltrovaných nepřátel. Shinon leží před městem na zemi, ale mrtvá naštěstí není, jen se trochu praštila do čela a tak si ho rozsekla. Ale zatím se nezvedá, protože se dost ošklivě potloukla. *Sakra! Moje hlava! *Shinon teče krev z čela po obličeji a dost ji to naštvalo. Matsuyama ta skončila ve stánku nějakého obchodníka tedy teď je to bývalí stánek. Ta je na tom o něco hůř ta má v noze zabodlej kus dřeva a je v bezvědomý. Ovšem nikdo neútočí, nikdo nevykazuje žádnou další aktivitu. Jen to že se lidi snaží uhasit nějaké své domy. *
Shinji: *Uvedomuje si žeby si mal dať zanedlho prestávku na obed ale ešte si chce odskúšať na tomto zariadení pár kombinácií. Predstavuje si rôzne údery alebo výkopy alebo zahnania katanou aké by mohol jeho súper urobiť a ďalej pokračuje v útoku na dreveného nepriateľa tak akoby reagoval ak by to bolo naozaj.* Dobrý deň potrebujete niečo? *Opýta sa keď do doja vstúpia tri osoby.* Je nejaký problém? *Spýta sa keď sa idú rozostaviť okolo neho.* "Čože prečo skladajú pečate? Veď Shinon vravela že miestny vojaci ani nepoužívajú chakru." *Aktivuje byakugan. Vodný bič nerieši. Z jeho chrbta vystrelí také množstvo chakry aby to bolo zničené úplne.(JŪKENPŌ ICHIGEKISHIN) Viac ho znepokojujú vibrácie čo zacítil pod nohami. Shinji vyskočí a hneď nato sa objavia pod ním Dotonove ostne s ktorým ak by sa nevyhol bol by už na hranici života a smrti. Proti tomu čo to použil natiahne ruku a z nej vystrelia 4 chakrové senbony. (Chakuranīdoru) Každý miery na kĺb každej končatiny. Ale najväčší problém prichádza keďže vyskočil nemôže sa teraz uhnúť ruke ktorá ho ide zbiť. Dá oproti nej svoju ruku a vyšle z nej neviditeľnú vlnu chakry. Shinjiho to samozrejme odhodí a prerazí cez stenu doja vonku. Cez dieru ktorou vyšiel z doja tam pustí plynovú bombu. Pár krokov ustúpi a vytiahne svoj luk. Využije to že toho teraz veľa nevidia a vystrelí 2 šípy voči tomu čo vyvolal toho obrovské Budhu každý šíp do jedného ramena.* Shinooon!!! Nemali prísť až neskôr? *Zakričí na ňu a opýta sa jej. Ale viac sleduje byakuganom dianie aby zareagoval podľa toho či sa vôbec s niečím trafil.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama si sedí a jen klidně sledují ten klid. Ovšem to neví, že už se to pomalu blíží. Sice podle odhadu, měli nepřátelé dorazit ještě až za dalších 5 hodin. Ovšem odhad se netrefil a oni jsou blíž než si všichni myslí. Dokonce očekávají, že tam budou Shinobi z Iwagakure. Prostě to předvídali. Ovšem jsou daleko od hlavního města ještě tak 2 kilometry. Shinon a Matsuyama ještě netuší, že jsou tak blízko a senzibilové také ne ovšem i tak na takovou dálku by nic necítili. Samozřejmě že se nepřátelům povedlo i infiltrovat gardisty ale to nikdo netuší. Mnoho míst ve vesnici má ukryté výbušné lístky. Dokonce se rozhodli využít šanci, že se jeden ze Shinobi Iwagakure oddělil (Shinji) a tři členové jednotek gardistů (nepřátelští Shinobi) vešli za Shinjim do Doja. *Takže vy jste jeden z těch co nám přišli pomoct pane? *Zeptal se jeden z nich a to už se postavili do takového rozestavení že Shinji byl v jejich středu. Všichni tři ihned začali skládat pečetě. * (první Gardista) -> Doton: Ganchuusou! (druhý Gardista) -> Suiton: Mizu no Muchi! (třetí Gardista) -> Raigou Senjusatsu! *Všichni tři to použili těsně po sobě. Nejprve se ho druhý gardista pokusil svázat pomocí vodního biče a hned na to se ho první pokusil probodnout kamennými bodci a třetí ho v ten moment chtěl, umlátil k smrti tisícovkou pěstí od Buddhy. Ale ani Shinon a Matsuyama nezůstala bez povšimnutí. Všude kolem brány byli různé bedny ze zásobami zbraní a tím pádem i výbušnými lístky. Takže pomalu ale jistě se další infiltrovaní nepřátelé připravují na to, jak odstraní je. *
Shinji: *Postrehne že si ho nevšímajú tak si nebude aj on ich. Nevie či ho naozaj nevidia takže nemá v pláne na nich kričať.* Nuž viete...Hlavné cvičisko a najlepšie cvičisko v okruhu 20km je v centre mesta. Takže museli by ste ísť na námestie a odtiaľ by ste to už snáď našli. Jedno je aj tu za rohom. Asi sto metrov. Ale nieje dobre vybavené. Nenájdete tam skoro nič. *Shinji prikývne.* Dobre ďakujem myslím že mi to bude stačiť. *Povie a ide na cvičisko. Jedným okom ešte skontroluje Shinon a Matsuyamu ale asi sa pozerajú na niečo iné tak odbočí a zájde na cvičisko.* "Veď to je dojo. Ale zrejme najmenšie dojo v akom som kedy bol. Menšie nepoznám..." *Skonštatuje a prejde k drevenej veci na cvičenie. Je to ako figurína s tým rozdielom že nemá tvár. Je to drevený stojan z ktorého trčia ďalšie drevené "ruky" ktoré sa pri silnejších úderoch posúvajú. Shinji zatvoril oči a predstavil že ak by to bol človek, kde by mal vlastne slabiny. Shinji do toho nešiel tvrdou silou. Precvičoval si techniku nežnej päste. Čiže tu šlo výhradne iba o rýchlosť a techniku úderov. Zvuk z Shinjiho úderov sa ozýval po celom doju. Šíril sa trochu aj vonku ale nie príliš ďaleko. Vonku to už nemohlo byť až tak počuť keďže vo vnútri sa zvuk odráža od stien a vytvára akustiku ale vonku sa už rýchlo rozplýva.*
Shinon: * Shinon a ani Matsuyama si Shinjiho nemohly všimnout, když se dívali ven mimo město. Tak si ani jedna z nich nevšimla, že jim mává. Dokonce ani neví, že je tak blízko. *Tsuchikage-sama? Vy požijete tamtu techniku, abyste je vyděsila? *Zeptá se Matsuyama zvědavě. *Ne nepoužiju, jak jsem dneska už říkala je to můj trumf pro ochranu Iwagakure. Je to tajná zbraň a chci, aby to tak zůstalo. Použila bych to pouze v případě nouze, ale v tom případě bych musela zabít úplně všechny. Ale stále je tu otázka obyvatel tohoto města. Proto to používat nehodlám. Nehodlám použít žádné Jutsu třídy S+. A neříkej mi Tsuchikage-sama ale pouze Shinon. To je moje žádost. *Odpoví ji Shinon klidným hlasem. *Dobře tak teda Shinon.
Shinji: *Určite by začul aj ich divný rozhovor keby nebol v plnom sústredení. Snažil sa svoje okolie úplne ignorovať. Mal zatvorené oči v ktorých nevidel nič iné ako tmu ale postupne si začal prehrávať rôzne obrazy. Predstavil si veľkú armádu stáť pred touto bránou a prehrával si rôzne možnosti.* "Ak nastane situácia že celý boj bude prebiehať na dlhú vzdialenosť...tak potom bude zbytočný." *Pomyslí si.* "Vlastne nie úplne. Síce toho veľa nezmôžem ale s mojimi zmyslami by som mohol byť najlepší lukostrelec. Nuž lepšie ako nič. Druhá možnosť je priamy stret. Ak by chceli tak nepriatelia by sa mohli rozdeliť aj na 2 bojové šíky aby neútočili iba na jedno krídlo. Ak ich bude dosť tak aj na tri....." *Premýšľa ďalej a rozmýšľa aké rôzne priebehy by mohol mať boj. V tom mu zaznie zvuk z brucha.* "Ou skoro som zabudol nemôžem byť večne v stene. Budem musieť ešte okrem iného ísť na druhé raňajky obed, druhý obed, dezert..." *Pomyslí si a vyjde zo stanu. Všimne si Shinon a Matsuyamu ktoré už cíti odkedy prestal meditovať čiže chvíľu. Iba sa usmeje a krátko im zamáva ale potom sa hneď otočí na jedného z vojakov ktorý má práve pri bráne službu.* Prepáčte pane, ale máte tu aj nejaké tréningové prístroje alebo náčinie? Rád by som si niečo vyskúšal. *Opýta sa ho.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama se jen tak procházejí městem a prohlížejí si různé obchody a tak. Ovšem během hodiny se vydají k bráně města. Shinon směřuje rovnou nahoru na bránu, ale v tom ji zastaví jeden z gardistů. *Slečny tam ale nemůžete! Radši se běžte ukrýt domů. *Napomene je a Shinon se zachichotá. *Děkuju, že jsi mě nazval slečnou, ale já my dvě jsme posily z Iwagakure takže tam nakonec stejně budeme. *Odpoví mu Shinon. Gardista si je pozorně prohlédne a nedůvěřivě se podívá na Shinon. *Tato žena má čelenku Iwagakure ale vy ji nemáte. Takže buď jste podvodnice obě, nebo lžete. *Shinon si jen povzdychne a ze svitku si odpečetí klobouk Tsuchikage a položí si na hlavu. *Vy vy vy jste Tsuchikage. Omlouvám se za svou nezdvořilost Tsuchikage-sama jen běžte. *Odpoví mladík a Shinon s Matsuyamou vyjdou na bránu a posadí se tam na její kraj. Shinon a Matsuyama se dívají do toho prázdna do lesa který je nedaleko a užívají si klid. *Je to pěkné místo. Hm škoda že tu není Shinji. *Zkonstatuje Matsuyama klidným hlasem. *
Shinji: *Naje sa a zistí že ho to dostatočne nezasýtilo. Majiteľ si veľmi váži čo včera urobil tak mu nemá problém pridať aj viac. Toľko aby nebol hladný. Vstal od stola a rozhodol sa že pôjde skontrolovať chlapca. Pred izbou ho zastavila sestrička.* Sem predsa nemôžete! *Ale to práve šiel okolo ten lekár zo včerajška a povedal.* Ale pusti ho dnu. Je to tiež lekár...Asi.*Potom príde k Shinjimu a hovorí mu potichu.* Skúsili sme to. Bol to dobrý nápad. Všetko sa zlepšuje až na jednu vec...*Shinji sa mu pozrie do očí a dokončí jeho vetu.* Koronárne tepny. *Lekár prikývne.* Presne tak. Ostatné symptómy ustupujú len toto zostal ako problém. *Shinji prikývne a podíde k chlapcovi. Byakuganom pozrie sa kde presne je zápal koronárnych tepien. A úplne presne nad tým miestom vystrie ruku a aktivuje Shousen no jutsu. Stojí tak asi minútu a potom ustúpi.* Ďakujem za spoluprácu. *Povie Shinji a odchádza. Odteraz by už liečba mala prebiehať bez problémov. Lekár ho zastaví.* Počkajte. Nie ste vy náhodou posila z Iwagakure? *Shinji sa usmeje.* A nie ste vy detektív?...Asi to tak už bude. Dovidenia. *Už je pre neho zbytočné aby sa vyhýbal tejto odpovedi keďže je to evidentné. Shinji teraz zájde do stanu kde spal ale ešte predtým strážnikovi oznámi.* Zavolajte ma ešte predtým ako to celé začne. *Povie a v stane si sadne do tureckého sedu. Na nič nemyslí. Medituje. Snaží sa úplne vyčistiť myseľ predtým než to začne.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama si vychutnávají kávu. *Je tu opravdu velké napětí. Nechápu ale jak je možné že nemají stálou armádu. Kdyby ji měli tak by si na ně nikdo nemusel dovolit. Ale když oni mají sotva pár jednotek gardistů. A gardisti ani nejsou Shinobi. Já to nějak nemůžu pochopit Tsuchikage-sama. *Řekne Matsuyama a Shinon se jen zamyslí. Musí vymyslet nějakou odpověď. *No ono je to takové. Velké město vyžaduje velké výdaje ale samozřejmě že jsou i nějaké příjmy ale, kdyby si zajistili nějakou armádu tak by nezvládali platit. Byli by v mínusu a celé město by šlo do bankrotu. *Odpoví ji Shinon a dopije svoji kávu. Matsuyama má už taky zaplaceno a tak Shinon na stole nechá peníze za útratu i s dýškem a vyrazí do ulic. Mají ještě několik hodin času a tak se jdou procházet po městě. *
Shinji: *Shinji sa prebudí okolo 8 hodiny. Je zvyknutý vstávať aj skôr takže toto pre neho vôbec žiaden problém nerobí. Dokonca má pocit že spal pridlho. Zájde za strážcom pri bráne. A ten mu iba potvrdí že napätie stúpa ale ešte stále nedošli. Shinji vojde do podniku ktorý včera navštívil. Zhodou okolností je to presne oproti tomu čo je v ňom Shinon a Matsuyama. Je tam sám. Väčšina ľudí je dosť nervózna a tak ostáva doma. Alebo sa snaží evakuovať niekam kde to považujú za bezpečné. Do práce idú len tí čo sa smrti neboja. Alebo nemajú na výber a musia si proste zarobiť aby ich rodina mala z čoho žiť. Shinji si povzdychne lebo jediné peniaze čo mal nechal v bunde. A tú nechal v izbe na hoteli.* "Čím zaplatím?" *Majiteľ si ho všimol a šiel rovno k nemu.* Vitáááj! Rád ťa znovu vidím. Objednaj si niečo! Čokoľvek na účet podniku! *Shinji sa chabo usmeje* Ďakujem ste veľmi veľkorysý. *Majiteľ iba mávne rukou.* Alé. Netrep hlúposti zachránil si mi predsa syna! *Shinji povie.* Nič som nespravil. Navyše ešte stále je v nemocnici... *Rozhovor sa zakrátko skončí a Shinji si objedná pohár zeleného čaju a praženicu.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama se nakonec probudí až další den okolo devíti hodin ráno. Nejprve se nasnídali a poté si daly sprchu. Každá samozřejmě zvlášť ale ani na sebe nepromluvili. Styděli se obě dvě kvůli tomu, co se jim včera stalo. Nakonec se obě upraví, aby vypadaly pěkně, a obléknou se. Matsuyama si nechá to, co měla ale Shinon se oblékne do jiného outfitu --> ( odkaz » ) a poté se společně vydají do města. *Není se za co stydět. Prostě mám ráda ženy a ty jsi tak nějak na oboje tak pokud to přežijeme tak bychom to spolu mohli zkusit ne? *Navrhne Shinon a Matsuyama jen tiše přikývne. Následně se obě přesunuly do kavárny, kde si každá dá jednu bílou kávu. *Hm tak si říkám kde asi spal Shinji. *Pronese jen tak mimo věc Shinon. *
Shinji: *Chvíľu sa obzerá po nemocnici ale nakoniec nájde to čo hľadá. Karta o zdravotnom stave chlapca. Zobral si ju na recepcii keď práve si odbehla sestrička na záchod.* "Takže čo to tu máme... Sčervenané oči,červené hrdlo, popraskané pery, škvrnité vyrážky, opuch lymfatických uzlín, zápal koronárnych uzlín a zvracanie." Hej a vy čo tu robíte! *Kričí na Shinjiho miestny lekár.* Toto čítať nesmiete! Okamžite odtiaľto vypadnite! *Shinji mu hodí kartu pacienta do rúk.* Moment šéfe. Ale čítali ste tu kartu? A videli ste vôbec toho chlapca. Načo ho to vôbec liečite? Veď to je jasná Kawasakiho choroba! *Lekár sa zamračí.* A vy ste čo zač?! Inak...tiež som si to myslel ale najprv ma vysmiali. A potom som mu skúsil na vlastnú päsť podať aspirín ale po ňom sa objavil ako ďalší príznak zvracanie. *Shinji sa poškriabe po hlave.* A kontrolovali ste či nieje na neho alergický? Veď existujú ľudia alergický na aspirín. A veď potom by to všetko do seba zapadalo... *Lekárovi sa roztvoria oči.* To ma ani len nenapadlo... *Shinji pokrčí ramenami.* Ale mňa hej. *Potom podíde k chlapcovi a dá mu do úst svoju vlastnú rozpustnú tabletku. Je to vlastne iba 10ml jeho krvi v tabletke aby urýchlil liečbu.* V pohode. Nieje to až také aby sa z toho nedostal. *Skonštatuje Shinji.* Nasaďte mu Gammaglobulín a pokračujte vo svojej práci. Bude v poriadku. *Lekár na neho pozrie.* Ďakujem. Počkať. Vy nie ste odtiaľ. Kto vlastne...*Nedokončil lekár vetu lebo Shinji otvoril okno.* Tak zatiaľ. Možno sa ešte niekedy uvidíme. *Vyskočí z neho a zmizne v uliciach tohto mesta. Nakoniec prišiel k bráne. A spýtal sa vojaka čo mal službu.* Už idú? *Strážnik pokrútil hlavou.* Ešte nie. To by o tom už o tom vedelo celé mesto. *Shinji sa zamyslí ani nevie ktoré číslo izby mali to vlastne na hoteli a ani by ich vlastne nechcel budiť Shinon a Matsuyamu lebo by mu to potom vyčítali.* Dá sa tu niekde prespať? *Strážnik ukáže prstom.* Tam je stan. Pre vojakov. Ale keďže vždy má niekto službu tak stále je tam nejaké miesto voľné. *Shinji sa usmeje a prikývne.* Ďakujem. Som vám vďačný. *Povedal a pobral sa do stanu kde si ľahol na tvrdú postel ale nakoniec zaspal.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama budou spát ještě velmi dlouho. Probudí se tak za dalších 9 hodin. Ale na druhou stranu aspoň nebudou opilé. Ovšem Shinji má tedy teď mnoho ale mnoho času pro sebe. Shinon má klidný spánek a Matsuyama ta jen leží a spí. Skoro vypadá jako mrtvá ovšem místo toho spí. *
Shinji: *Rozmýšľal kde prenocuje. Išiel k bráne a ak by vypukla vojna tak bude aspoň nablízku. V podstate mu bolo všetko jedno a tak zašiel do podniku neďaleko brány. Kráčal dosť ťažko pretože bol neuveriteľne hladný. Chcel si niečo objednať. Ale majiteľ bol dosť zúfalý a plakal tam.* Pane prosím vás. Musím jesť lebo inak asi umriem. *Muž ukáže za seba.* Zoberte si čokoľvek...Na ničom už nezáleží! *Shinji tam príde a začne si brať bagety.* Ďakujem. Inak čo sa stalo? *Muž narieka ďalej.* Môj syn...Zomrie...*Skonštatuje zúbožene muž.* Niečo sa ešte musí dať urobiť kde je? Dali ste mi najesť! Dlžím vám svojím životom takže zachránim aj jeho život! *Hovorí mu odhodlane.* Rýchlo pokým je ešte čas! *Muž iba pokrúti hlavou.* Lekári mu nedávajú veľké šance... Bol tu aj shinobi lekár. Jeho ninjutsu vôbec nezabralo. *Shinji iba mávne rukou.* Shinobi lekári sú blbci. Vedia bojovať a lekárstvo majú len tak ako koníček... *Nakoniec sa mu ho podarilo presvedčiť a muž sa rozhodol Shinjiho ukázať mu kde leží bezmocne jeho syn. Shinji po ceste zjedol tri bagety. 2 šunkové a jednu zeleninovú.* "Konečne som sa najedol! Určite som doteraz z hladu musel kecať nejaké blbosti. Konečne sa mi uvoľnila aj myseľ!"
Shinon: * Matsuyama nakoupí různé jídlo a poté se otočí a vydá se zase zpět do hotelu za Shinon. Ovšem když tam dorazí a položí na zem tašky tak Shinon už spí. Matsuyama se tedy položí vedle ní a po chvilce usne taky. Kam jinam by se šla taky vyspat, když je tam jen jedna postel a pak gauč a na tom se jí spát nechce. Proto si lehla vedle Shinon. *
Shinji: *Už bol s nimi dostatočne dlho aby vedel rozoznať aj pach Matsuyami.* "Človek im dá súkromie a oni sa rozdelia..." *Aby sa vyhol trápnej chvíli tak odbočil a šiel po ulici na inej strane ako ona a dokonca aj opačným smerom. Na základe toho že vedel určiť jej polohu vedel kadiaľ má ísť aby sa náhodou nestretli.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama se oddávají vášnivým polibkům, když tam vejde Shinji. To se od sebe odtrhnou. Ale ani Shinon a ani Matsuyama nestihla, říct ani slovo protože to už byl pryč. Shinon byla pobavená touto situací ale nebylo se čeho stydět. Byla to jen zábava. *Heh on utekl. No nic dojdi mi prosím pro něco k jídlu Matsu-chan. *Matsuyama se usměje a souhlasně přikývne a odejde z hotelového pokoje. Jde sehnat do města něco k jídlu. Pro nějaký oběd nebo rovnou i večeři. Je možné, že potká venku rovnou i Shinjiho. Ovšem stále se jí chodí velmi špatně a celá se ještě motá. Shinon se natáhne na postel a zavře oči. *
Shinji: *Shinji keď je za dverami tak hneď neodchádza. Zamyslí sa najprv. Pretože keď ho tu niesli tak spal.* "Moment...na ktorom sme vlastne poschodí? A ktorým smerom je východ?...Dokelu zabudol som sa spýtať ktorá izba je vlastne rezervovaná pre mňa a navyše som si tam zabudol aj kabát." *Vzdychne si.* Inak zabudol som ešte...*Hovorí počas toho ako pootvorí dvere. Trochu sa zarazí.*...vlastne nič. Vôbec nič. *Rýchlo zabuchne za sebou dvere. Pozrie sa na týpka ktorý asi roznáša umýva podlahu.* Pane ktorým smerom sa odtiaľto výchadza? *Ten sa na neho začudovane pozrie.* Vy si snáď zo mňa strieľate? Žeby po schodoch a potom hlavným vchodom? *ovorí mu a je prekvapený ako môže niekto v hoteli nevedieť ako odtiaľto odísť.* Ďakujem. *Povie a zbehne po schodoch. Prebehne okolo recepcie a vyjde von.* "Toto som asi nemal vidieť." *Pomyslí si a začne sa prechádzať ulicou tohto mesta.* Načo som tam vchádzal? *Kopne nazlostene na seba do kameňa.* "Ale nikto ma nevaroval." *Argumentuje po ceste sám zo sebou.* "Ale mohol si to tušiť." Nemohol. "Mohol..."
Shinon: Hm tak nic no škoda. *Řekne Shinon trochu zklamaně ale je to spíš takové divadlo. Shinjiho nechá odejít když se mu chce jinam, ale pak se podívá na Matsuyamu s úsměvem. Shinon se k ní přisune a Matsuyama se podívá na Shinon. Shinon ji položí ruku na tvář a přisune si jí. Následuje dlouhý polibek s jazykem. Shinon u toho Matsuyamu chytí za bok a přisune si jí ještě blíž. Jejich těla jsou na sebe doslova nalepená.*
Shinji: *Sedí ticho v kresle a pozerá sa ako sa na ňom smejú. Najprv sa mračí ale potom sa aj on sám usmeje. Pri slovách Shinon sa zarazí.* "Čo jej šibe alebo čo?" *Takéto veci nemôže iným ľuďom prikazovať. O tomto nech sa predsa dotyčný rozhodnú sami. Možno je to aj tým alkoholom ale je rozhodený. Štýl akým povedala slovíčko "nie" voči Shinon sa mu páčilo. Ak by bola iná situácia a iné podmienky tak by sa aj do nej možno zamiloval ale situácia bola taká aká bola. Nedalo sa to zmeniť. Shinji sa znovu postaví z kresla.* Je tu trochu dusno. Idem sa prejsť na čerstvý vzduch. *Oznámi im ako keby sa nič nedialo a Shushinom sa presunie k dverám izby.* Ahojte. *Povedal ešte a zmizol za dverami.*
Shinon: * Shinon a Matsuyama se rozesmějou. Reakce Shinjiho byla velmi ale velmi vtipná. Trvá snad celou minutu, než se přestanou smát. *Heh tak to bylo dobré Shinji. *Řekne pobaveně Matsuyama a Shinon se pak pozorně podívá na Matsuyamu. *Matsu? Polib ho. *Řekne Shinon vyzývavě. Matsuyama se doslova zasekne, protože tohle ji dostalo to šoku. Jen se na ní nevěřícně podívá. *A ale to nejde. Já n nemůžu. *Matsuyama se takto vymlouvá, ale nakonec si jen povzdychne. A Zadívá se hluboko do země. *
Shinji: *Shinji počas doby keď bol mimo na moment otvoril obe oči. Videl že je stále na tom istom mieste a videl pred sebou ako Shinon a Matsuyama pijú. Dva-krát žmurkol a znova zaspal. Počas toho ako ho prenášali mal pocit ako keby lietal. Jeho zmysli boli alkoholom popletené ale nebol úplne mimo takže ostrý krik Matsuyami ho prebral. Vyskočil z kresla a postavil sa na zem.* Kde!?! *Potom sa na nohách neudržal a spadol. Ale potom sa znova rýchlo postavil. A hovorí veľmi rýchlo ako keby mu šlo o život.* Rýchlo zaveďte ma k nemu! Aj keď neviem ako si počnem...Klokan má úplne inú fyziológiu tela ako človek! Ale skúsim sa oprieť o to čo majú spoločné. Niečo už vymyslím! *Potom zacíti menšiu bolesť v hlave za ktorú sa chytí a pochopí že to bol asi len vtip. Pomaly sa vráti do kresla do ktorého si sadne.*
Shinon: * Shinon nestihla Shinjimu ani odpovědět protože to už odpadl. *Necháme ho ještě spát nebo ho odneseme do hotelu? *Zeptá se Matsuyama a Shinon se prostě napije což je znamení, že se nikam nejde. Matsuyama teda pokračovala v pití, ale čím déle tam seděli, tím rychleji pili a tím víc toho v sobě měli. Nakonec se Shinon postaví, ale jak se jí vše motá tak se musí chytit okraje stolu, aby se udržela. To už přišla obsluha a Shinon mohla zaplatit útratu. Matsuyama se taky postavila a se Shinon podepřeli Shinjiho a vyrazilo se na cestu do nejbližšího hotelu. Naštěstí jeden je hned přes ulici ale i to je problém. Cesta co by jim normálně zabrala minutu. Jim zabere 15 minut. Ale úspěšně si tam pronajmou pokoj. Dokonce se jim povede Shinjiho dostat do křesla a poté si Shinon i Matsuyama sednou na postel. *Heh to jsme asi přehnali, jak dlouho potrvá, než se asi probere? *Zeptá se Shinon Matsuyami a ta se zamyslí. *Shinji! Budík! Je tu klokan a chce lékaře! *Zakřičí na něj Matsuyama. *
Shinji: *Vidno trochu Shinjimu na tvári ako keby bol unavený alebo také niečo. Čím ďalej nieje mu až tak dobre rozumieť ako doteraz.* Vieš čo si myslím o informačných sieťach?...Sú naprd. Pretože sa priatelia rovnako s nepriateľmi a ako aj s priateľmi. Všetci si myslia že ich majú tých informátorov na svojej strane...Ale čo je pravda? Komu dávajú falošné informácie? Komu nehovoria všetko? Niekedy môžu povedať obidvom stranám to čo majú zakázané aby si udržali vernosť... Ale na koho sú strane sa môže kedykoľvek obrátiť. Len sami sú si vedomý komu naozaj slúžia ak vôbec niekomu slúžia. Použiť ich je dvojsečný meč. *Povie Shinji a drží sa za hlavu. Pozrie sa na ďalší pohár.* Nemôžem s vami prehrať. *Vezme si ho do ruky a celý ho vypije. Už že ten prvý vypil naraz bola chyba. Mal ich piť pekne pomaly a postupne. V hlave sa mu premiešali podnety z rôznorodosti chutí a to že od kedy prišli do Vtáčej zeme nejedol si vybrali svoju daň.* Moment...hneď...Vlastne dajte mi chvíľku. *Povedal a padla mu hlava na stôl kde zaspal. Bol hladný a tak musel prejsť do úsporného režimu.*
Shinon: Ani nevím jak je možné že my to víme. Sice toto město nemá dobrou armádu, ale asi mají dobré zpravodajské služby. *Odpoví mu Shinon a dál pokračuje v pití. Matsuyama si vyslechne jeho názor na to motto a trochu se zasměje. *No já kdyby žila svůj poslední den tak nic neměním. Pokračovala bych v tom, co jsem chtěla s tím rozdílem, že se budu snažit to splnit 2x lépe. Abych nechala dobrý odkaz. To je ale teď jedno. Mimochodem když jsme u rodiny. Ty máš nějakou ženu? Nebo přítelkyni? Nebo dokonce děti? *Zeptá se ho naprosto vážným hlasem Matsuyama. *
Shinji: Vtipné. Takže oni nevedia že my vieme... A ako vlastne vieme to čo vieme? *Spýta sa lebo mu to príde ako dobrá otázka.* Počet drinkov je nepárny... *Skonštatuje Shinji.* Zle sa to bude medzi vás rozdeľovať. Nič sa nedá robiť. Aspoň jeden budem musieť vypiť. *Pokrčí ramenami a ten čo má pred sebou celý hodí do seba na ex. Potom sa venuje tej vete čo vyslovila Matsuyama.* Tiež som si to niekedy myslel ale potom som prišiel na to že je to hlúpe motto. Pretože ak by som mal žiť každý deň ako môj posledný prestal by som chodiť na misie. Namiesto toho by som napísal závet. A išiel tráviť svoj zvyšný čas len zo svojou rodinou...A potom...*Trochu sa mu z toho Mojita zakrútila hlava. Už ani nedokončí svoju myšlienku.*
Shinon: Ehm Shinji oni nepřijdou dřív, protože dřív to prostě časově nestíhají. Oni neví, že toto město ví, že přijdou. Takže až přijdou za těch 30 hodin tak přijdou v domnění, že město bude překvapené. Nehledě na to kdo by se snažil o překvapivý útok na město bez armády a tím pádem než možnosti se bránit. Ale neboj nutit tě nebudeme, pokud nechceš tak to vypijme já a Matsuyama a ty se o nás postaráš. *Řekne Shinon klidným hlase a pokračuje v pití. Matsuyama také a nápad Shinon se jí i trochu zamlouvá. Nemusí se bát, že se probudí někde v prázdné uličce mezi odpadky. *Heh řeknu ti, co si říkám já. Žij každý den, jakoby to byl tvůj poslední. *Řekne Matsuyama klidným hlasem a dopije první Mojito. *
Shinji: 30 hodín... *Hovorí si sám pre seba a pohráva sa s pohárom v ruke.* Nikdy nevieš. Prečo by nemohli prísť túto noc? Z logického hľadiska je to rozumné ako z ich strany pretože by to fungovalo ako prekvapenie. Veď tak sa to aj zvyčajne robí. Inak Shinon ty nemôžeš vedieť ako na moje telo pôsobí alkohol. *Pozrie sa na Matsuyamu a zareaguje na jej poznámku.* Ha-ha-ha Felmi ftipné. Hovoríš to ako keby som mal čoskoro umrieť.
Shinon: Okej no odpověď je jednoduchá. Mise je až za nějakých 30 hodin. Máme mnoho času, takže stejně než dorazí tak alkohol už vyprchá. Takže není žádný problém. Jen si dej. *Řekne Shinon klidným hlasem a napije se. Matsuyama samozřejmě neodolá a taky si dá. Ona nikdy neodmítne nic z toho, co dostane od Shinon. *Shinji nebuď suchar a dej si taky. Je to možná poslední alkohol co kdy piješ. *Řekne vyzývavě Matsuyama. *
Shinji: *Znovu si máličko odpije a povrtí hlavou.* áno je to lepšie. Veď nie nadarmo sa hovorí lepšie raz vidieť ako sto krát počuť. Je to rozhodne zaujímavé. *Skonštatuje. Zaujme ho to ale potom sa otočí na Shinon.* Shinon. Veď v tom je alkohol. Takéto niečo by sme nemali piť pokiaľ ideme na tak ťažkú misiu... *Povie a je zvedavý ako mu na to plánuje argumentovať.*
Shinon: * Shinon se usměje, když si to Shinji nakonec vezme a okamžitě pozná, že mu to chutná. Nebo aspoň to předpokládá. Shinon k Shinjimu přisune další dva nápoje. Tři potom přisune k Matsuyamě. Shinon se napije a spokojeně se usměje. To se už Matsuyama rozhodne, že tolik přírodní Chakry energie stačí. Jen otevře oči a získá žluté duhovky, horizontální černou čárku jako rohovku (zornička) a sytou červeno-oranžovou pigmentaci kolem očí. Matsuyama se momentálně ocitá v žabím Sage Modu a pozorně se podívá na Shinjiho. *Tak toto je Sage mód, který mě naučil ropuší věštec na hoře Myoboku. Tak je to trochu lepší když to máš i z ukázkou?
Shinji: Aha. Ale tak potom je to na tvoj účet. *Upozorní ju pre istotu Shinji. Síce je viac hladný ako smädný ale prisunie si k sebe jeden pohár a odpije z neho kúsok.* "To čo bolo?" *Pýta sa sám seba zarazene lebo príliš veľa rôznych chutí sa pomiešalo na jeho veľmi citlivom jazyku. Že až roztvorí oči dokorán.*
Shinon: * Shinon se zamračí, když odmítl a tak se usmála, protože dostala nápad. Prostě si objednala to Mojito devětkrát. Shinon spoléhá na to že Shinji ji nedovolí, aby to pila samotná. Matsuyama mezitím pokračuje v čerpání přírodní energie. Shinon má po chvilce na stole před sebou devětkrát Mojito s obsahem alkoholu okolo 10%. Poté se vyzývavě podívá na Shinjiho. *Takže dáš si nebo ne? Předci to nenecháš jen na mě a na Matsuyami.
Shinji: *Zahľadí sa čo to vlastne dievča robí ale vidí že to chce čas tak započúva sa do nápadu Shinon. Neznie to totiž zle. Opatrne zodvihne nápojový lístok a pozrie sa čo to stojí. Nadvihne jedno obočie a odloží lístok späť.* Nie ďakujem. Myslím že mi to bude stačiť. Navyše neprišiel som tu na luxusné ochutnávky ale na misiu. *Povie Shinji a ďalej ticho sedí.*
Shinon: Další? Ale ano klidně si dej další, a pokud máš, hlad můžeme pak někam skočit. *Řekne Shinon klidným hlasem. To už má Matsuyama zavřené oči a čerpá přírodní Energii. Shinon to už viděla a tak ji bylo jasné, co se děje. Shinon tedy dopila svůj čaj a prohlédla si, zda tu nabízejí i něco jiného kromě čaje. A jak se zdá tak překvapivě tu mají i něco jiného. Shinon se usměje, protože najde v seznamu, co mají koktejly. Shinji? Nedal by sis koktejl, který obsahuje čerstvé lístky máty, bílý rum, surový třtinový cukr, limetky a perlivou vodu? Je to prý velmi výborný a osvěžující nápoj. *Zeptá se Shinon zvědavým hlasem. *
BlueBoard.cz ShoutBoard