Přidej zprávu »
Yukihira Soma: *Yukihira byl rad ze si konečné ma s nikým bavit*Dobře ale mela bys vědět ze jsem na všechno dřevo a neumím udržet pozornost."ted nevím jestli mám byt rad ze mne bude učit nebo ne"*Yukihira byl v šoku*"proč mne nese cítím se trapné"hej proč mne neses?*když Yukihiru konečně pustila tak vešel a řekl*dam si to nejvíc pálivi kari."Yuki zní trochu ženský"proč zrovna Yuki?*šel si sednout ke stolu*
Katayanagi Shintaro: *Katayanagi se doslova rozplývá nad Yukihirou jelikož je pro ní strašně moc roztomilý.*"tohle je hodně blbý."dobře tak víš co? Půjdeme se najíst a pak tě zkusím něco naučit, co ty na to?*řekla Katayanagi roztomilým hlasem a usmívala se.*tak pojď prcku jdem se najíst.*Katayanagi doslova vyzvedne Yukihira do náručí a běží s ním do Kari obchodu, když příběhnou k obchodu tak Yukihira pustí a vejde dovnitř a okamžitě požádá o specialitu dne.*tak odteď budeš Yuki a je mi jedno jestli se ti to líbí.*jen dodá a čeká až dostane své jídlo.*
Yukihira Soma: *Yukihira se usmal a řekl*já jsem Yukihira Sóma a je mi 6 a šel jen na kari."proč se tak blbe usmívá"a ty jsi silná? Ukažes mi někdy co všechno umis?"je boží určité toho hodně umí"a naučis mne něco?*usmmeje se na Katayanagi*
Katayanagi Shintaro: Katayanagi šla v klidu po ulici když v tom do ní omylem narazil nějaký malý kluk, který se okamžitě omluvil.*"jej ten je roztomilý."*ále vůbec nic se nestalo prcku to se občas stane.*řekla milým hlasem a chtěla jít dál, jenže jí zastavila jeho otázka.*Ano jsem genin, sice teprve chvíli, ale ano jsem. Nehledě že brzy budou chunninské zkoušky na které se teď musím pořádně připravit, abych jim ukázala jak silná jsem.*řekne milým hlasem a křupne si prsty.*"stejně nemám co na práci tak budu aspoň trvávit čas s tím deckem."a co ty tady vůbec děláš tak sám? Neměl by tě někdo hlídat? Kolik ti vůbec je? A málem bych zapomněla když už se tady tak bavíme mé jméno je Katayanagi Shintaro Maya a jaké je tvé?*zeptala se s úsměvem a pohladila Yukihira po vlasech.*
Yukihira Soma: *šel do království kari a celou cestu přemýšlel jaký si da když v tom vrazil do nikoho*Promiňte mi.* řekl a Koukl se na osobu*"sakra snad mne nic neudělá"*všimnul si ze ma na krku čelenku*ty jsi genin?"třeba by mne mohla něco naučit"
---: ---
Tiko Atane: *Když Tiko došla domů dostávala spousty dotazů od svého otce,ale jenom nad nimi mávla rukou a zalehla do své postele. Usmívala se s pohledem do stropu a v hlavě nemyslela na nic jiného než na ,už oficiálně jejího, drahého přítele. "Miluji tě Kinshi-kun" *Zavřela své oči a usínala s tím nejkrásnějším pocitem který může člověka doprovázet. S pocitem lásky*
Kinshi Iruso: *Kinshi už skoro začal otce Tiko upokojovat. Tiko se však probrala dřív než to stihl. Jeho obvazy se mu pomalu opět namotaly na ruce. Kinshi opětoval Tiko polibek a následně jí chytil kolem pasu a pritiskl k sobě.* Nechci se loučit. Ale taky musím jít. Pa má drahá. Miluji tě. *Zašeptal jí do ouška a ještě jednou jí políbil a vyrazil s máváním na Tiko dokud mu nezmizela z dohledu domů. Jeho noc byla nádhernou. Jakmile došel domů tak ulehl na postel a usnul. Zdál se mu krásný sen o něm a o jeho milované Tiko.*
Tiko Atane: *Když otec Tiko uslyšel zaklepaní utikal ke dveřím.Uvidel svoji dceru v rukou cizího člověka a začal se vyptávat jestli je v pořádku. V tom Tiko procitla* Neboj se,tati jsem v pořadku. *Otec jen zakroutil hlavou a odešel zpět do domu* Děkuji ti Kinshi-kun že jsi mne odnesl domů*usmála se a věnovala mu sladký a dlouhý polibek*
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál na znamení toho že je šťastný. Když Kinshi poznal že Tiko usnula tak se pouze usmál. Déšť už ustával. Jemně jí políbil v jejím spánku na rty.* "Odnesu tě domů zlato." *Kinshi pomocí stejné techniky kterou vytvořil třísku nad nimi vytvořil jakésy lehátko ve kterém ležela Tiko. Díkybohu ho užívání techbiky nestálo moc chakry. Pomalu šel po městě kde nebyl už skoro nikdo. Kinshi byl rád. Aspoň nikdo moc necivěl na Tiko v "lehátku" přikrytou jeho kabátem. Stále koukal jen na ni. Když přišel k domu Tiko tak zaklepal na dveře a čekal až někdo otevře.*
Tiko Atane: *Tiko se jen položila na záda opírajíc se o Kinshiho a zavřela oči* Děkuji ti Kinshi-kun.Jsem ráda že pro tebe tolik znamenám*Následne v Kinshiho klíne pomalu usínala*
Kinshi Iruso: *Kinshiho začal už déšť trochu otravovat. Vytáhl tedy 2 obvazy a navázal si jejich konce na ruce. Následně nad nimi vytvořil z nich provizorní stříšku aby na ně nepršelo (Meiton: Hōtai sakugen). Následně si sednul a položil hlavu Tiko do svého klína. Věnoval jí jeden polibek a následně ji začal hlásit po mokrých vlasech.* Tiko. Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího kluka v Kumogakure. *Celou dobu se díval na zářivý měsíc myslíc jen a jen na Tiko.*
Tiko Atane: *Tiko se jen pousmála* Ráda jí budu Kinshi-kun *Opět ho objala a poslouchala tlukot jeho srdce*"Tak nádherný,tak užasný.."*Celou tu dobu nemohla myslet na neco jineho než na chlapce který jí pravě řekl že jí miluje*
Kinshi Iruso: *Kinshi cítil jak mu déšť stéká da krk a po tváři.* Jsem šťastný že tu mohu být s tebou Tiko. *Jakmile se dotkla jeho tváře zrudnul. I přes ledový chladivý déšť mu bylo horko. Pomalu sledoval jak se rty Tiko přibližují k jeho. Instinktivně se přibližoval naproti dokud se jejich rty nespojily.* "Bože. Má tak sladké rty. Je úžasná." *Kinshi přesunul dlaň na hlavu Tiko a začal jí hladit. Jakmile se jejich rty odtrhly tak jí pohlédl do očí.* I když zmáčená deštěm jsi pořád krásná Tiko. Prosím buď mojí přítelkyní. *Při těchto slovech ji chytl za ruce. Stále cítil studený déšť ale už ho skoro nevnímal. Teď tu byla jen Tiko a on. Nic jiného teď nemělo váhu.*
Tiko Atane: *Když ucítila jemný polibek na tvář,podívala se mu do očí*"Opět tak nádherné"*Pomyslela si* K-Kinshi-kun.. máš nádherné oči *Řekla mu koktavým hláskem* Děkuji ti že jsi za mnou přišel a za všechny ty dárky i výbornou večeři *Najednou se rozpršelo a Tiko obdivovala stale jeho krásu i v promočeném oblečení a mokrými vlasy. Opět se na nej podívala a přiblížila se blíže. Rukou ho pohladila po vlasech,zavřela oči a políbila ho na ústa *
Kinshi Iruso: *Kinshi ucítil její objetí a nemohl jinak nežli jí ho opětovat. Ucítil taky chlad který se blížil až nanněj přistála první kapka deště.* Ať si prší. Dokud jsem tu s tebou Tiko-chan tak tu vydržím i celou noc. *Pomalu se přiblížil k její tváři a daroval ji polibek na tvář.*
Tiko Atane: *Tiko ucítila jemný závan chladného větříku. Cítila že je chladno ale uvnitř doslova hořela* Kinshi.. *Podívala se mu naposledy do očí a přiblížila se k němu.Obejala jej kolem krku a mnohonásobněji cítila jeho oslnivou vůni.* Kinshi-kun mám pocit že začína pršet *Pošeptala mu a cítila jak jí kapky studeného dešte začínaji padat na tvář *
Kinshi Iruso: *Kinshi se odhodlal. Vyzná se jí. Než to stihl tak na něj Tiko promluvila. Když jí pohlédl do očí uviděl v nich svůj odraz jak byly mokré od slzl.* Víš Tiko-chan taky ti chci něco říct. *Kinshi cítil jako by jeho srdce mělo vyskočit z hrudi. Polkl a chytla jemně Tiko za ruku a koukl se do jejích krásných očí.* V-v-víš Tiko. Já tě mi-miluju. *Kinshi teď byl úplně nejistý a bál se že ho Tiko odmítne.*
Tiko Atane: *Tiko se posadila vedle Kinshiho a koukala na tmavou oblohu* "Musím se mu vyznat" Víš Kinshi-kun *Řekla váhavě Tiko* Chtěla bych ti něco říct * Podívala se mu do očí a v těch svých už skoro neudržela slzy *
Kinshi Iruso: *Kinshi dovedl Tiko až k jezeru kde jí dovedl až na menší kopec kdy seděli přímo naproti hladině jezera ve které se odrážel měsíc a za sebou měli lesnatou plochu. Kinshi odpečetil ze svitku deku a usadil se na jedné části.* Pojď si sednout Tiko. He tu nádherně. "Bože. Mám se jí vyznat? Mám jí to říct? Co když se otočí a odejde pryč?"
Tiko Atane: Děkuji ti,Kinshi *odpovědela Tiko a přilnula ke kabátu ze kterého cítila jeho omamnou vůni *"Je to jako by mě objal" *pomyslela si a oči se jí zalily slzičkami*
Kinshi Iruso: *Kinshi společně s Tiko zaplatili. Kinshi mu to bylo trochu blbénjelikož nechtěl nechat Tiko platit když ji pozval. Podíval se jí opět do očí.* Tak půjdeme dále Tiko. Vím přesně kam. *Kinshi se zvedl a odešli tedy z kralovstvi kari.* Půjdeme k jezeru. Našel jsem tam úžasné místo. *Kinshi se koukl na Tiko. Už byl pozdní večer. Docela tma a značně se ochladilo. Kinshi to ucítil a když viděl v čem je Tiko oblečená tak sundal svůj kabát a hodil ho Tiko přes ramena.* Tady. Ať ti není zima Tiko-chan. *Opět se sladce usmál.* Půjdeme.
Tiko Atane: Chutná * Odpovědela Tiko,* Děkuji ti Kinshi-kun za užasnou večeři, a dovol abych zaplatila svoji půlku *pousmála se a hrábla do malé kapsičky pro malou častku Ryo kterou měla našetřenou*
Kinshi Iruso: *Číšník odešel a po chvíli jim přinesl jídlo. Kinshi se trochu pousmál.* Vidím že máme stejné chutě Tiko-chan. Itadakimas. *Kinshi vzal do ruky hůlky a pustil se do své porce. Bylo to vynikající a ani moc ostré. Celou dobu však soustředil svůj pohled a myšlenky jen na Tiko.* "Asi jsem se zamiloval. Ale mám jí to říct? Nevysměje se mi? A co když odmítne?" *Kinshimu se honilo hlavou tolik myšlenek. Dojedl sou porci a čekal až Tiko dojí a číšník přinese účet. Mezitím vytáhl nějaké Ryo co si našetřil z misí a čekal aby zaplatil.* Doufám že ti chutná Tiko-chan. *Usmál se na ni.*
Tiko Atane: Hm. Dala bych si rýži s kuřecím masem a kari.Děkuji *řekla Tiko,číšníkovi. * Celou tu dobu potom se koukala Kinshimu do očí,nevědela co říct a v hlavě se jí odehrávala bouřka " Chci tě obejmout Kinshi.." *To bylo to jediné co měla v hlavě..*
Kinshi Iruso: *Kinshi si sedl naproti Tiko a obdivoval její krásu.* "Taková kráska. Krásné vlasy, krásné oči a jak je milá. Nejlepší dívka na světě." *Kinshi se pohledem doslova upřel na Tiko.* Chtěl jsem tě jen znovu vidět Tiko-chan. Stýskalo se mi po tobě. Dlouho jsem tě neviděl tak jsem si s tebou zašel a chtěl jsem tě znovu vidět. *Kinshi měl pocit že se mu srdce totálně zblázní. Bušilo tak silně do Kinshiho hrudi. Přišel číšník. Když se ptal Kinshiho co si dá tak odvětil.* Nejdříve dáma prosím. *Kinshi byl spíše gentleman. Počkal až si Tiko něco objedná. Kinshi si potom chtěl objednat rýži opečenou společně s kuřecím masem a kari.*
Tiko Atane: Miluji ostré jídlo *řekla a vstoupila dovnitř.Celou tu dobu jí srdce tlouklo jako o závod a nemohla myslet na nic jiného než na to jak moc ho chtěla obejmout. Netušila proč tomu tak je ale touha v jejím srdci byla vetší a vetší s každým pohledem na něj* Kinshi-kun,děkuji že jsi za mnou přišel* řekla mu a mile se na něj umsála* Opravdu moc děkuji.
Kinshi Iruso: *Kinshi se usmál a koukl se na ni.* "Ach. Je tak nádherná a tak milá." Dobře jdeme Tiko. *Kinshi ji vedl uličkami až do restaurace "Království kari".* Tady dnes budeme večeřet Tiko. Dobře tu vaří. Myslím že ti tu bude chutnat jestli máš ráda ostré jídlo. *Kinshi podržel Tiko dveře a sladce se na ni usmál.* Pojď Tiko. Stůl na nás čeká. *Jestli Tiko vejde tak Kinshi půjde za ní a dovede jí ke stolu kde jí usadí.*
Tiko Atane: D-Děkuji Kinshi-kun*řekla rozpačitě Tiko.Cítila jak jí tváře doslova hoří a srdce jakoby chtělo vyskočit z hrudníku.Vzala nadherné darky které si odložila na stůl a vyšla ven.*Podívala se mu do očí* "Má je tak nádherně tyrkysově modré"* pomyslela si* Ráda půjdu s tebou kamkoliv.*Prohlásila a přitom se usmála*
Kinshi Iruso: *Kinshi když uviděl Tiko zůstal úplně překvapený.* Páni Tiko-chan. Hrozně ti to sluší. Vypadáš nádherně. *Polkl. Natáhl ruse s balíčkem bonbónů a kytkou.* Tady jsem ti něco přinesl Tiko. Snad ti to přijde k chuti a kytky ke kráse. *Kinshi počkal jestli si Tiko jeho dary vezme.* Víš. Říkal jsem si jestli by jsi si se mnou nechtěla někam vyjít. *Kinshiho tvář začal trochu rudnout. Nevěděl jak se před Tiko má přesně chovat.* Je tu skvělá restaurace kam by jsme mohli zajít na večeři když je takhle k večeru. *Usmál se na ní s ruměnci na tvářích.*
Tiko Atane: *Tiko se jako obvykle válela v posteli s knížkou v ruce,když uslyšela zaklepání na dveře.* "Že by to mohl být.." *Zastavilo se jí pomalu srdce když si vzpomněla kdo by to mohl být. Nakoukla nenápadně z okna* " Sakra,je to on" *pomyslela si.*Začala se rychle přehrabovat ve skříni odkaz » "Tohle by mohlo být" *V rychlosti na sebe oblečení nahodila a utikala ke dveřím* Ahoj,Kinshi-kun,rada tě vídím
Kinshi Iruso: *Kinshi od posledního setkání s Tiko na ni nemohl přestat myslet. Vždy když si na ni vzpomněl tak se mu rozbušilo srdce a nemohl myslet na nic jiného než na ni.* "Sakra. Co se to děje. Nemůžu přestat na Tiko myslet. Musím jít za ní." *Kinshi se zvedl ze své postele a začal se přehrabovat v oblečení ( odkaz » ) a jako vždy doplnil rukavicemi. Vyrazil cestou přes město k domu Tiko. Po cestě koupil růže a balíček s různými sladkostmi.* "Snad se jí to bude líbit." *Pomalu došel až k domu Tiko a zaklepal na dveře. Byl dost nervózní ale pokoušel se uklidnit.*
---: ---
Akabane: *Takai takmer odpadol.* "Hé? Ona si ma všimla! Aj zareagovala! To je deň dnes sa asi dejú zázraky..." *Po určitom čase prišli dvaja chlapíci. Jeden bol oblečený ako paradajka a druhý ako paprika.* Striedanie. *Oznámili im. Ešte predtým než Takai a Akabane odišli z reštaurácie tak si ich majiteľ zavolal do miestnosti kde boli úplne sami.* Takže. Aby som to nenaťahoval skrátim to. Ty sliepka nestihol si ešte porozdávať všetky letáky že? A ty rybka vyvolal si veľký zbytočný rozruch nieje tak? *Takai sa chce brániť.* Hej! Ale to nie je fér! Stihol by som to porozdávať ale Akabane bol zavolaný pracovať dnu namiesto toho aby mi pomohol. *Majiteľ ďalej pokračuje.* Nedohadujte sa teraz! Chcem vám povedať len jedno. Dnešné tržby neboli zlé. Tak teda poviem vašim nadriadeným že ste všetko splnili a boli ste úžasný ale pod jednou podmienkou. A to takou...ŽE UŽ NIKDY SA NEBUDETE UCHÁDZAŤ O PRÁCU U MŇA! *Zreve ale hneď nato sa utíši.* Tak myslím že si rozumieme však? *Povie s veľkým úsmevom ako by sa nič nestalo. Takai a Akabane súhlasia a odchádzajú. Celú jednu ulicu sa dohadujú kto z nich mal trápnejší kostým. Keď dôjdu na križovatku na ktorej sa majú rozlúčiť tak sa prestanú podpichovať a zhodnú sa.* Veď oproti paradajke a paprike s očami to nič nebolo. Hej máš pravdu. Tak čau. Čau.
Chikaku: *Dorýpe se v tom jídle z nějž stěží něco málo pozře a následně vstane. Na stole nechá nějakou náhodně vybranou částku, sebere se a odchází z restaurace. Nikdy nebyla nějak zaměřená na pikantní, ostrá jídla. Nemusí je a to zcela vůbec. Venku se poohlédne po Takase na niž za celou tu dobu zapomenula a až nyní si uvědomila, že naposledy ji měla v náručí venku, než vešla do téhle budovy. Takaiovi věnuje jen krátké pokývnutí hlavou, aniž by se na něj vůbec podívala.*
Akabane: *Chvíľu na ňu mlčky pozerá ako je. Až kým nieje po čase prerušený v rozletených myšlienkach vetou.* Hej nemáš čo robiť? Ak nepomáhaš vonku tak môžeš poumývať poháre a taniere. *Otočí sa za hlasom a povie.* Hej jasné už idem. *Potom sa otočí späť na Chikaku a povie.* Prepáč. *Je mu ľúto že určite nechcela sem prísť preto aby sedela za stolom a pozerala sa ako každú chvíľu niekam odbehuje. Ale tak už nemá záujem míňať si energiu na dohadovaní + misia je misia mal by poslúchať to čo sa od neho žiada.*
Chikaku: *Zahledí se na jídlo co bylo dáno na poslední volný stůl, kam se tedy tak nějak neochotně přesune. Usadí se a čeká, až jí bude doneseno náčiní. Tehdy se začne v jídle akorát tak nípat. Nějakou dobu se nemá k tomu, pustit se do toho. ale nakonec si z toho sem tam trochu ochutná. Momentálně je u stolu naprosto tiše.*
Akabane: *Akabane sa vracia, mieril k východu ale nejaký chlapec sa ho dotkol.* Hej. Pán ryba doniesli by ste mi prosím vás toto? *Vysloví svoju požiadavku na jedlo. Akabane sa usmeje a žmurkne.* Okej. Hmm a niečo na pitie? *Chlapec len pokrúti hlavou a tak teda Akabane ešte obehne ďalšie stoly či niekto niečo nechce. Väčšina už bola obslužená za ten čas čo pracoval vonku ale jedna dáma má ešte požiadavku. Tak Akabane zbehne do kuchyne a informuje ich o nových požiadavkách. Kuchár iba prikývne a oznámi mu že tu môže rovno počkať lebo zanedlho bude pripravené jedlo pre Chikaku. Keď už je hotové tak zoberie tanier a odnesie jej ho.* Dobrú chuť. *Povie a sadne si na chvíľu oproti. Trochu s menšími obavami ho osloví ten čo tu robí čašníka naozaj.* Ehm...ja len že toto patrí do mojej práce. *Akabane na neho vrhne ostrý pohľad.* Jasné. Pohoda. Ale tak švihom švihom. Pozrite sa na jej tanier s čím to má akože jesť s rukami? Rýchlo doneste jej paličky. A jedlo pre toho chlapca už je určite hotové tak šup šup. *Poponáhľa toho čašníka nech si plní svoje povinnosti rýchlejšie.*
Chikaku: *Trpělivě, až netrpělivě vyčkává. Nyní zde nemá ani Akabaneho, jako krytí, které by případně onu nechtěnou pozornost přitáhlo na sebe. Chystá se po jisté době, kdy jí není věnována žádná pozornost, vstát a zamířit si to k nějakému stolu, kdy tedy prve zkoukne každý stůl, zda je tam volno. Nějaký volný stůl hledá. Přejede pohledem přes celou místnost.*
Akabane: *Majiteľ je nahnevaný a chystá sa niečo zúrivé ešte povedať ale Akabane natiahne plutvu ktorá mu naznačí nech mlčí.* Toto nech sa rieši inokedy. Tuto slečna nedočkavo čaká na svoje jedlo. *Akabane prejde okolo neho ako nič.* Kam ideš? *Zasyčí za ním ešte majiteľ. Akabane iba zakýva a dopovie.* Informovať predsa kuchyňu o novej požiadavke. *Akabane vojde do kuchyne pritom si nikoho nevšíma a keď už je tam povie názov jedla ktoré si Chikaku vybrala. Kuchár iba prikývne a pokračuje vo svojej práci.*
Chikaku: *V první moment se zalekne, nohy přitáhne k hrudi od podlahy, aby se jí nic nestalo s lehce vylekaným pohledem v obavě o Akabaneho. Když jí však dojde, že je zřejmě v pohodě, pokusí se přeci jen o něco. Přeci jen by byl mohl zastat onen stůl on osobně. Tedy by dřepěl u ní a držel v určité výši jídlo. To se jí mihne představou a jistým řešením jeho situace by to také bylo. Nevymáčkne to ze sebe ani za nic, spíš to už nyní zatratí, jako kdyby toho nebylo.* Objednávka... *Připomene se mu. Jídlo přeci jen vybrala.*
Akabane: *Ľudia si ich už aj prestali všímať a venovali sa radšej svojím veciam alebo jedlu na tanieri.* Dobre idem už dole. *Povie Akabane znudene a prevráti očami. Ale práve v momente keď sa oprie plutvami o stôl aby z neho zišiel tak so stolom podlomilo a ako aj stôl tak aj Akabane skončil na zemi.* "?" *Obzrie sa váhavo naokolo a praskot bolo očividne počuť lebo tváre sa otočili z jedla a znova sa zamerali na neho.* DOKELU ČO SA TU STALO?! *zreve majiteľ keď začuje hluk a nabehne do miestnosti.* Nič. Len že máte stoly z Papiera. Človek si ani na neho sadnúť nemôže lebo sa zlomí. *Povie Akabane bez štipky ľútosti.* TOTO SI ODPRACUJEŠ TY FAGAN MALÝ! *Znova zvrieskne majiteľ.* Teraz už vážne chcem podať výpoveď! *Majiteľ iba zvraští čelo.* Tak si choď za Raikagem ktorý mi ťa tu POSLAL!!! *Akabane sa zamyslí.* TO SI PÍŠTE ŽE PôJDEM! Inak mohli by ste sa zamyslieť či čistou náhodou tónom vašej reči si vlastne neodháňate zákazníkov. *Dopovie obyčajným tónom a Chikaku môže byť rada že všetka pozornosť čo na nej bola od kedy prišla zmizla a všetká sa presunula na túto zbytočnú hádku.*
Chikaku: *Čím déle je Akabane na tom stole, tím víc nervózní je, protože vnímá ty pohledy a pozornost, která je tomu věnována. Přikývne proto už na to první co jí je navrhnuto za jídlo. Polkne nejistě potom, co se ošije.* Slez.. *Řekne přesně v okamžik, kdy se ozve stěží postřehnutelné prasknutí, jak něco u toho stolu křuplo. Přeci jen tyhle jídelní stolky nejsou zrovna stavené na takovou váhu, natož takhle nerovnoměrně rozestavenou. Pravděpodobně se stane to, že u desky stolu selžou úchyty, které ji drží spolu s jejími podpěrami, kterými bývají nějaké ty nožky. Ne-li přímo praskot samotné desky.*
Akabane: "Jóój! Možno sa iba hádame ale byť sám tu to je nuda..." *Prebehne Takaiovi hlavou keď naďalej rozdáva letáky ľuďom ktorých stretne.* Šéfe a čo ak vlastne iba chcela rybu ktorá vyzerá presne ako on? *Spýta sa ktosi v kuchyni majiteľa a ten len pokrčí ramenami.* Ak aj hej tak sa to zanedlho dozvieme. *Zatiaľ Akabane z vypätím síl si sadne a nemotorne si začne listovať v jedálnom lístku.* Si hladná? Popravde ani neviem čo z toho je dobré. *Zašepká jej.* Nikdy som si veľmi nemohol dovoliť ísť do akejkoľvek reštaurácie. Keby to bolo na mne vybral by som si to čo je najlacnejšie. Ale že si to ty tak možno toto alebo toto? *Ukazuje na nejaké jedlá čo mu pripadá že sú dobré ale len podľa názvu.*
Chikaku: *Tohle je něco, co absolutně neočekávala. Jako kdyby nestačilo že už tak se cítila nepříjemně skrz tu pozornost, kterou logicky ten čin přitáhnul, už i to, že promluvila. Stísněnost není zrovna fajn. "Nepochopili.." konstatuje. Hledí na Akabaneho, zatímco sama je zalezlá co nejdál od stolu jí je umožněno, aniž by skončila na zemi či táhla ještě víc pozornosti.* Něco.. Vyber mi něco. *Zamumlá stěží slyšitelně a přisune k němu jídelní lístek, který málem skončil při jeho přesunu, na zemi.*
Akabane: *Počítal s tým že sa teraz rozlúčia. A on si pôjde robiť svoju prácu. Keď tu zrazu ide s ním.* "Ehm...to vážne?" *Tak idú spolu tým smerom. Takai jej išiel pozdraviť ale nakoniec to vzdal lebo videl že to nemá zmysel. Namiesto toho začal konverzovať s Akabanem.* Čauko Akabane! Síce neviem ako sa ti to podarilo ale paráda. Inak mám pre teba novinku! Meníme druh práce. *Ukáže mu letáky, ktoré sú ako kartičky ktoré doporučujú túto reštauráciu.* Je ich možno viac ako 100 ale keď ich všetky rozdáme máme voľno! Chápeš! *Akabane šiel povedať že súhlasí keď si všimol výstup Chikaku.* "Tss, to snáď nemyslíš vážne. Na toto nepristúpia. Veď toto nieje podnik kde si môžeš kúpiť ľudí..." *Sucho pouvažuje Akabane nad jej nesmiernou logikou na ktorú teraz narazil. Medzitým...rozhovor čašníka a majiteľa ktorý si šepkajú.* Hej pane veď toto si nesmieme dovoliť či? *majiteľ pokrčí ramenami* Hmm. Hmmm. Ale zákazník má vždycky pravdu! *Akabane pozerá na Takaia ktorý sa ho už pýta či ho vôbec ešte počúva, keď zrazu 2 ľudia pracujúci vnútri schmatli Akabaneho položili na stôl ktorý bol najbližšie k Chikaku a zatiaľ odišli. Akabane sa zamyslí či sa mu to sníva alebo to je naozaj. Pozrie na Chikaku a spýta sa s úsmevom.* Chceš ma zjesť surového alebo im povieš aby ma aj nejako lepšie pripravili?
Chikaku: *Vrátí se s ním k té restauraci. "Zvýšit prodej... A co by nezvýšilo prodej víc, než že bude maskot moci i obsloužit zákazníky, když ti si to vyžádají..." tohle ví zcela jistě. Vrací se ke kari budově, kdy vejde dovnitř, usadí se v dosahu dveří, ale do rohu, aby měla dost volného a bezpečného prostoru, ke stolu u nějž nikdo jiný nesedí. Takaiovi nevěnuje při průchodu pozornost. Pokud by na ni promluvil, odignoruje ho. Ne, že by proti němu něco měla.* Rybu! *Pronese hlasitě do prostoru a ukazuje přitom za sebe na Akabaneho v tom kostýmu. Víceméně se tak pokouší jednoduše říct bez zbytečné komunikace, že tam chce jeho.*
Akabane: *Zamyslí sa čo tým myslí.* Môžem rozprávať pokým sme vonku. Nemôžem chodiť dnu do miestnosti pokým mi šichta neskončí. Mám len lákať ľudí aby šli dnu. "Čo mi očividne ide úžasne." *Pomyslí si s menšou dávkou irónie.* Ak sa ti tam nechce, čo sa ti ani nečudujem tak sa s tebou lúčim. *Dopovie s menším povzdychom ale nerobí si z toho až takú ťažkú hlavu.*
Chikaku: *Příliš se jí do toho nechce. Ošije se nervózně rukou, kterou má volnou. Takasa jí mezitím začala v náručí vrnět. Chikaku pár minut hledí mlčky a nejistě na Akabaneho.* Mluvíš ty. *Jasně že očekává, že když už, tak tedy on bude s tím s kým proběhne veškerá interakce, veškerá komunikace.* Souhlas? *Pokud nebude souhlasit, pronese.* Pak máš smůlu. *Otočí se a odejde. Pokud však souhlasit bude, ukáže rukou zpět k restauraci a vyrazí v závěsu za ním.*
Akabane: *Nechápe. Mal pocit že je urazená a teraz sa ho pýta o to čo sa ho spýtala.* Misie so mnou? *Zopakuje ešte raz prekvapene.* Ja žeby som nechcel? Akože veď sme v týme prečo by som nechcel? Isteže budem chcieť len ma dosť prekvapuje že to hovoríš práve genninovi. Že vlastne s niekým ako ja by si chcela plniť misie... *Povie a krátko sa zasmeje.* Uhm. Tak ja urobím niečo čo bude v mojich silách a možno sa priblížim k tvojej úrovni. Ehm vlastne. *Usmeje sa.* Daj si bacha aby som ťa ešte neprekonal! *Potom sa zamyslí.* Inak ak mi chceš pomôcť v postupe tak môžeš zájsť do tej reštaurácie čo som pred ňou stál. Mám takú čudnú misiu že tam mám priviesť nejakých ľudí. Teda mal by som tam niekoho dostať aby si nemysleli že si z toho robím srandu a nezobrali mi moju čelenku. Teda možno nie si hladná. Vieš čo ak tam niekoho nedostanem tak ma majiteľ roztrhne tak keby si tam aspoň zašla a porozhliadla sa a pozrela si menu a bez hocijakej objednávky odišla tiež by mi to veľmi pomohlo. Prosím. *Vysloví svoju prosbu aby si zachránil krk.*
Chikaku: Pořád to znamená, že chycen. *Nenechá si to vzít. " Chycen při činu... To je asi jedna z nejblbějších věcí zde.." povzdechne si.* Když.. Když si pospíšíš s.. postupem.. Ráda bych plnila mise s tebou. *Stěží to ze sebe souká. Je nervózní a je jí to proti srsti. T9m spíš, že netuší, jak ji bere Akabane.* Samozřejmě, stačí říct že nechceš a je to vyřízeno. Už to nikdy znova nezmíním. *Trochu křečovitě se donutí do prchavého pousmání, když vyhrkne tuhle vhodnou výhybku z té své nabídky.*
Akabane: Nie nechytili ma. Vlastne iba raz. Ale to sa nepočíta lebo to vtedy bola iba podmienka. *Rozvážne vyberá slová. Už nejde len o jednu trápnu misiu že má, teda skúsiť ju presvedčiť ale ide tu aj o to že vlastne to čo povie tak môže ovplyvniť ich kamarátstvo ak sa to ním vôbec ešte dá nazvať.* Bolo to zlé. Ťažko sa o tom hovorí. Nevedel som sa odtiaľ dostať a ani s nikým sa s skontaktovať. *Kostým mu rozhodne na vážnosti nepridáva. Zovrie jednu päsť lebo chvíľami si tu začína pripadať úplne zbytočný.*
Chikaku: *Nějakou dobu mlčí. Zdá se, že mu nemá už vůbec co říct. Pozvedne však jednu ruku, aby ho případně stopla.* Hlavně mi neříkej, že tě chytli a proto jsem tě tak dlouho nikde nezahlédla.. *Zamračí se nakonec, když se rozhodne dát tomu ještě šanci a dělat, jako kdyby se bývalo bylo nic nestalo. Přesto jistá odměřenost se těžko ztrácí. Z její strany obrana. Nedívá se momentálně na něj, ale na zeď budovy vedle sebe, čekajíc na jeho reakci, která pro ni bude rozhodující.*
Akabane: *Takai zatiaľ pokračuje vo svojej úlohe a dokonca aj nejakých ľudí presvedčil že sú vlastne hladný tak nech si tam zájdu keď už sú tu. Medzitým čelí väčšiemu problému Akabane ktorý váha čo povedať.* Nie, nie tak to nieje. Ty neprekážaš. Len. Len rád by som ťa o niečo poprosil aby si mi s jednou vecou pomohla.
Chikaku: *Zastaví se a ohlédne, jelikož Takasa zamrzne při ohlédnutí se. Tak ji polekal zjev toho, co se za nimi vydalo. A to už pomalu mizeli za rohem.* Už ti nebudu překážet, toho se nemusíš obávat. *Odtuší k Akabanemu nevýrazně. Skloní se k Takase, aby si ji vyzvedla do náruče, kde ji může doteky postupně uklidňovat.* Jako bych tě byla nezahlédla. *Hodlá ho o tom ubezpečit. Její jediná domněnka jeho přiblížení se nyní je právě kolem toho, že se chce zřejmě právě o tom ujistit.*
Akabane: *Akabane stále leží na zemi a zakričí z nej.* Podávam výpoveď! *Takai sa poškriabe po hlave a sucho mu povie.* Vieš ty tu oficiálne nepracuješ. Takže...Ani Nemôžeš podať výpoveď. Si tu len na misii. *Potom Takai pootvorí dvere a zavolá na majiteľa.* Pane...viac zákazníkov nalákame keď sa sústredíme na nových zákazníkov a ju necháme ísť. *Majiteľ na neho zlovestne pozrie a zakričí.* Trkvas! Čo som povedal to som povedal! A už padaj!!! "To dávalo veľký zmysel..." *Pomyslí si Takai a podíde k Akabanemu chytí ho a vyhodí ho na nohy.* Nepotreboval som tvoju pomoc. *Zaklame Akabane ale Takai si ho nevšíma.* Bež za ňou! Ja sa postarám o okoloidúcich! *Akabane skúša argumentovať.* Tvoj kostým sliepky je krajší! *Takai sa ale nedá.* Vy sa poznáte lepšie! Si jediný z nás 2 kto by ju mohol presvedčiť! *Konečne sa prestanú hádať. Akabane viac neprotestuje a rozbehne sa za Chikaku aj keď jeho beh je vlastne len rýchla chôdza a pohybuje sa tackavo presne ako tučniak.*
Chikaku: *Je na odchodu, neohlédne se ani na to co se za ní děje, že je tam tolik 'pozdvižení'. Nicméně někdo právě vyráží z budovy.* Co to tu vy dva vyvádíte?! Vždyť máte lákat zákazníky! A vy je místo toho odháníte! *Spustí majitel restaurace, který sledoval zastavení Chikaku dost nadějně, jenže jen co se schoval ten kapr za kuře, obchodu zamávala a odchází.* Ehe.. Já ne.. pane.. *Pozvedne ve smířlivém gestu ruce Takai. Ač nyní je má v křídlech obleku.* Koukejte se sebrat a nalákat ji zpátky. Jinak na vás podám stížnost! *Zabouchnou se za ním po téhle hrozbě dveře.*
Akabane: Neverím...že kvôli tomu aby som robil toto. Som sa vzdal života kriminálnika. Neviem či mi to zato stojí. *Zamrle si potichu. Akabane sa cíti zahanbene a naštvane že vôbec toto na neho navliekli. Keď tu zrazu mu vrazí lakťom do brucha.* Dokelu Akabane to necháš odísť svoju kamarátku keď máš príležitosť len tak a ani sa s ňou neporozprávaš?! *Akabane zo svojou obmedzenou možnosťou pohybu kvôli tomu stupídnemu kostýmu nemá ho ako udrieť tak len do Takaia narazí hlavou.* Čo ty o tom vieš? *Takai začne po náraze padať ale počas toho ako padá tak ho ešte podkopne nohou čo má za následok že aj Akabane padne na zem. Na zemi sa mu raz naskytne pohľad priamo na Chikaku.* Ahoj. *Povie na odchadzajúcu Chikaku s menším úsmevom ale v duchu by sa najradšej pod zem prepadol. Takai sa pomaly pomocou vypchaných krídel stavia na nohy. Ale u Akabaneho je ten problém že jeho plutvy nie sú až natoľko pružné, môže sa viac menej iba kotúľať. Takai sa zasmeje.* Teraz si naozaj ako ryba na suchu. *Skonštatuje.*
Chikaku: *S povzdechem a pocitem odmítnutí své osoby zde, začne se otáčet k pokračování ve své cestě pryč odsud.* Tak fajn. *Odtuší tiše a pozvedne ruku k jednoduchému sbohem. "Takže ani on.. Proč ne.. Pořád tu mám aspoň tebe." koukne na Takasu při zemi. Ta poslední mise, kterou měla, jí zanechala jizvu na noze, sice už tenkou a zahojenou, ale pořád tam je a s tím i povědomí, že by přeci jen bylo potřeba s sebou mít někoho, kdo pro ni není problém.*
Akabane: "Ja toho nášho Kageho asi zabijem alebo čo keď sa mi dostane pod ruky. On prideľuje ľuďom misie že? Možno to tá reštaurácia ani vôbec nepotrebuje iba ma chcel potrestať a chce aby som si tu v tom postál pár hodín. Grhh!" *Premýšľa v hlave Akabane keď sa mu odrazu niekto prihovára.* "Chikaku? Nieeee, prečo teraz?" *Tvári sa že ju ani veľmi nevidí a snaží sa dostať za mohutnú figúru Takaia aby sa za neho skryl. Keď vysloví jeho meno pokúša sa zmeniť hlas.* Ehm...dobrý deň asi ste si ma museli s niekým pomýliť. *Takai si iba povzdychne lebo vie že hrať sa na niekoho iného sa určite neoplatí a povie iba.* Ahoj. "Uáá Takai čo si sa zbláznil? Teba možno dávno nevidela ale aj tak náš môžeš svojim konverzovaním prezradiť! Nemáš v sebe ani štipku hrdosti? "
Chikaku: *Kráčí zrovna tou ulicí. Má cestu na nákup věcí, které nemá na své zahradě a mít nikdy nebude. Každému možnému kontaktu s ostatními, se vyhýbá. Takasa taktéž. Rakkitsune Fuutonu, která se motá kolem nohou všech procházejících, které míjejí. Nehodlá být zašlápnuta, ani přišlápnuta či nakopnuta. Tiše vrčí na to množství nohou. Vždyť s jedním člověkem jsou tam vždy dvě. A lidí je zde víc. "Akabane?.." mihne se Chikaku hlavou, když míjí ty 'maskoty' prodejny, kteří absolutně vůbec necharakterizují prodejnu ani její nabídku jídla. Zastaví se a pohlédne zpět na toho, u nějž měla dojem, že spatřila na okamžik právě jeho, Akabaneho. Nechápe příliš co tam v tomhle provádí, ač je ráda, že stále je. Přeci jen se nějaký rok vůbec nepotkali.* Akabane?.. *Stěží se odhodlá to slovo vyslovit, je to celkem dost tiše a vzápětí zas ticho.*
Akabane,Takai: *Akabane a Takai boli na D-misii ale tento-krát nebola príliš podľa ich gusta. Teda vôbec. V čase keď sa každý stará iba o svoje veci si potrebuje táto miesta reštaurácia získať viac zákazníkov a preto sa to rozhodla skúšať všelijakými praktikami. Jedným z nich je reklama. Preto Takai stojí pred predajňou oblečený ako sliepka a Akabane je oblečený ako ryba. Teda ako stojaci vysoký kapor ktorému z papule trčí Akabaneho hlava.* To je trápne. *Zašomre Akabane za ten čas čo "sliepka" Takai volá na spoluidúcich ľudí.* Krááľovstvo Kari!!! Vojdite a vaše chuťové bunky nebudú ľutovať! *Zvolá a keď ľudia prejdú ďalej a vzdialia sa zašomre tiež súhlasne.* Mega trápne... "Tak aspoň na niečom sa zhodneme..."
---: ---
Kinshi Iruso: *Kinshimu byla přidělena D mise. Tato mise obnášela výpomoc v místní kavárně jako číšník. Údajně to bylo díky jeho zvláštnímu stylu oblékání jelikož byl už an oblečení formální zviklý.* Páni. Konečně mise. Nemůžu se dočkat. Navíc můžu mít svůj outfit když bude aspoň trochu formální. S tím nebude problém. *Kinshi vyrazil ke své skříni a začal se prohrabávat svým oblečením.* "Hm. Co si vezmu co si vezmu. Jo toto si vezmu ( odkaz » )." *Kinshi se tedy oblékl a vyrazil do kavárny, svůj outfit však jako vždy rukavicemi. Po cestě se ještě stavil pro nějakou pochutinu na zub. Dorazil do kavarny a ihned si to zamířil za místním majitelem. Došel k němu do kanceláře a uklonil se.* Dobrý den. Jsem Kinshi Iruso Katsuki. Byl jsem sem poslán na výpomoc. *Majitel kývl že rozumí a ukázal mu co bude jeho prací. Měl za úkol obsluhovat stoly. Nosit jim kávu, zákusky a odnášet nádobí. Kinshi přikývl že rozumí. Majitel se na něj usmál a nechal ho na povel ostatním číšníkům kteří mu měli ukázat co a jak. Kinshi pochopil rychle. Ihned vzal do rukou tácek s první objednávkou a vyrazil ke stolu. Položil jim zde objednané potraviny a usmál se.* Mohu ještě nějak posloužit? *Zákazníci jen zavrtěli halvou a Kinshi s úklonou odešel zpět do kuchyně.* Pěkně Kinshi. Jsi šikovnej. Opravdu tu nechceš pracovat? *Zasmáli se 2 číšníci. Kinshi se smíchem přidal. Netrvalo dlouho a už tu byla druhá objednávka. Kinshi ji opět položil na tácek a odnesl. Tentokrát však si stůl ještě přiobjednal zákusek a tak Kinshi rychle zaběhl do kuchyně a vyžádal si ho. Donesl ho na stůl a s úklonou odešel. Takhle to trvalo až do večera kdy přišel za Kinshim a položil mu ruku na rameno.* Vedl sis dobře. Můžeš domů. *Kinshi se uklonil a odebral se domů kde se pouze převlékl do spacího. Únavou z mise nakonec velmi rychle usnul.*
--: --
Ziki Katsuki: *Nastal čtvrtý den a Ziki se znovu nádherně vyspal. Prošel svou ranní rutinou a opět se vydal za svými milovanými uchazeči. Když přišel, všichni se, jako obvykle, postavili do řady a vyčkávali na jeho instrukce.* Jsem rád, že to ještě nikdo nevzdal sám od sebe. Všichni máte očividně silnou vůli. Ostatně, to si dnes ověřím. Dnes budete muset prokázat svou oddanost vlasti a také schopnost nevyzradit tajemství. Všichni dostanete jedno vymyšlené heslo, které bude vyjadřovat tajemství, které nesmíte vyzradit. Poté budete všichni najednou, ve stejnou chvíli, ošklivě mučeni. Samozřejmě, nemohl bych dovolit mučení, které by vás nějak ohrozilo na zdraví, nebo vám poškodilo vzhled, nebo jakkoliv jinak ublížilo. Nejsem tyran. Proto budete mučeni způsoby, které jsou sice extrémně bolestivé, ale nezanechávají žádné poškození. Ony by sice poškození nechávaly, ale mám tu i tým mediků, kteří vám budou zranění hned léčit. Vím, co si říkáte, ale nebojte se, budete všichni mučeni naprosto stejným způsobem. Spolu s experty mučiteli jsem sepsal speciální mučící program, podle kterého se budou všichni řídit. A nebojte, jsou velice precizní. Prakticky ve stejnou dobu přejdou na stejný typ mučení. Takže můžeme začít. Chlapci! *Zavolal sedm mučitelů, kteří ihned spoutali uchazeče a připoutali je na dřevěné stoly tak, aby se nemohli hnout. Poté bylo každému řečeno jeho „tajemství“ a mohlo se začít. Mučitelé se okamžitě dali ve stejnou chvíli do práce. Medici okamžitě přiběhli ke stolům, na nichž byli uchazeči připoutaní a byli připraveni je léčit. Mučitelé jim nejprve všem zabodli dřevěný kůl do stehen. Ozvalo se několik bolestných výkřiků, ale k Zikiho překvapení, pár z nich ani nehleslo. Sice poněkud zrudli v obličeji, ale nekřičeli. Ty považoval Ziki za favority. Mučitelé okamžitě vytáhli kůly a medici jim zranění dali ihned popořádku. Protože se o to postarali hned, bylo to, jako by tam zranění vůbec nebylo. Poté přišel na řadu waterboarding. Zatím se všichni drželi. Ten všichni přežili bez toho, aniž by se prořekli a mučení pokračovalo dále. Další část byla řezání rezavou pilou na železo. Jednoduše se vždy zařízli na jednom místě, vytáhli pilu, zařízli se na dalším a takto pokračovali všude po těle. Pokaždé, když pilu z daného místa vytáhli, je medik okamžitě dal do pořádku. Protože to bylo tak rychle léčené, nezůstávaly po tom jizvy. Poté přišel na řadu znovu waterboarding. Takto mučení pokračovalo dál, vždy se přešlo na ještě horší a brutálnější mučící techniky. Ziki nechtěl, aby to měli moc jednoduché, přeci jen to byli shinobi hodnosti Shinobigashira. Od těch se už přeci dá očekávat, že budou otrlejší a něco vydrží. Když došlo k trhání masa, tak to jeden z nich už nevydržel a vykřikl:* WHISKEY S LEDEM! WHISKEY S LEDEM! NECHTE MĚ! *Ziki okamžitě ukončil mučení.* Dobrá, pusťte je. Test je u konce, všichni jste si vedli dobře. Není ostuda být tím, kdo to vzdá jako první. Každopádně, bohužel vypadáváš, je mi líto. *Promluvil na uchazeče, který se vzpamatovával z té ukrutné bolesti. Když odešel, Ziki se znovu postavil před skupinku zbývajících šesti uchazečů a promluvil k nim.* Zatím to vypadá dobře. Stále se držíte. Zítra se uvidíme u dalšího testu. Rozchod. *Zavelel a všichni se vrátili do svých domovů.* „Už to pomalu začíná přinášet ovoce. Jeden z těch šesti je můj budoucí strážce.“ *Pomyslel si, když se přemisťoval bleskovým kunaiem do své kanceláře, kde se znovu mořil prací s papírováním. K večeru se vrátil o něco dřív do hradu, kde si nechal udělat sushi a po večeři se šel pořádně vyspat.*
---: ---
Kento Edo: *dneska čeká kenta jeho první mise a hned je to roznášení objednávek pro království kari* nesmíš nic ztratit ani rozbít a když se dozvím že jsi nedoručil objednávku vykostím tě*řekne šefkuchař hned když kento vstoupí do kuchyně* dobře rozumím *řekne kento a kouká se po kuchyni* tady máš první objednávku musíš tam být za 20 minut je tu to jasný adresa je napsaná na balíku *řekne kuchař a dá mu balíček s kari* dobře budu tam hned* řekne kento a vyběhne ven směrem k domu kam to má doručit* to bude lehký*řekne si kento a běží * už tam budu*řekne kento po 10 minutách běhu* aaa pomoc*uslyší kento* co to sakra bylo*kento zastaví a všimne si že v uličce njací kluci otravují holku* ještě mám 10 minut to stihnu* řekne si kento a rozeběhne se do uličky * hej vy nechte tu holku na pokoji jinak vás to bude bolet *zakřičí kento a kari schová do krabice vedle něj* haha malej kluk si myslí že přepere velký kluky *řekne největší z nich a vytáhne z kapsy nůž* máte poslední šanci odejít nebo vás rozkuchám*řekne kentova zlejší polovina* haha jdem hoší zbije tohohle kluka a poté budem pokračovat s tou holku*řekne znovu největší a všuchni tři se rozeběhnou na kenta* vaše volba*kento vytáhne světelnou bombu a hodí ji před ně* bum*řekne a bomba bouchne a vytvoří oslepující světlo a v tem moment se kento rozeběhne a vytáhne si WAKIZASHI a začne je bouchat do zatylku jílcem dva z nich se mu podaří omračit ale třetí jeho ránu ustojí a odhodí kenta na zeď* sakra*chlap se na něj rozeběhne a kento čeká* poď ty prasátko* čeká a v poslední sekundě se odrazí a přeskočí ho chlap to nečeká a tak narazí do zdi a omdlí* a je to *hledá holku ale ta zřejmě už dávno utekla* mám jenom 2 minuty*rychle vezme kari a utíká* už vidím ten dům *skočí a udělá skluz a 30 sekund před koncem limitu dodávky zapklepe a hned mu otevře postarší paní * tady máte vaše kari *řekne kento a podá jí kari* děkuji*řekne a zaplatí mu a kento pomalu odejde zpátky do království kari*
--: --
Ziki Katsuki: *Midori stále ještě musela najít čtyři vazaly, aby byl Ziki spokojen a potěšen. Bohužel nemohla rovnou jít za shinobi z vesnice a prakticky je obrátit na stranu „zla“. Za prvé, v těchto časech by to bylo téměř nemožné, když panuje ve vesnici neklid kvůli absenci raikage a za druhé, no… Určitě by nepracovali zadarmo. Ale s normálními lidmi je to možné. To už si Midori na vlastní oči vyzkoušela. Minule jí to vyšlo skoro samo, tak se rozhodla, že to zkusí znovu nechat na osudu. Vysprchovala se, oblékla, upravila, vzala si svou pálku a vyrazila prorážet ulice. Tedy, obrazně řečeno. On se nějaký ten vazal určitě najde. Jak se tak procházela, viděla spoustu lidí. Maminky s dětmi, tatínky, co spěchají do práce, obchodníky (z nichž jeden dokonce pracuje pro ní), školní exkurze, atd. Nakonec, když se jí na ulici příliš nedařilo, rozhodla se pro jinou variantu. Předtím našla svého vazala prát se s jiným silákem. Možná, že podobné lidi najde v nějakém baru. Našla si tedy nějaký bar, ne příliš nóbl, protože tam nějakého siláka asi těžko najde, ale zase ani ne příliš chudinský, tam už tuplem ne. Zkrátka takový průměr, kam chodí normální lidé a občas se poperou. Přemýšlela, jestli nepůjde do hospody, ale tam jsou většinou spíše opilci než opravdoví chlapi. Jakmile vešla do baru, rozhlédla se, jestli se rozhodla správně. No, několik na první pohled vyhlížejících svalovců tam bylo. Teď ještě prozkoumat terén. Předstoupila dál do baru a všechny oči se najednou upnuly na ní. Není jisté, jestli to bylo tím, jak byla celkově odhalená, nebo jejím zvláštně vyhlížejícím vzhledem, zkrátka na ní všichni mohli oči nechat. Když procházela kolem barového pultu, kde sedělo několik mužů na vysokých židlích a popíjeli drahé alkoholové nápoje, najednou jí jeden z nich praštil přes zadek tak, že skoro spadla. Ohlédla se na něj skoro vražedným pohledem a už se chystala mu zpřerážet ruce pálkou, když v tom se jeden z dalších mužů ozval:* Hele vole! O co ti jde? *Snažil se pravděpodobně Midori zastat. No, očividně si to mohl dovolit, byl asi o hlavu větší než on a to v obou případech: výšce i muskularitě. Ten muž, který si dovoloval na Midori okamžitě „stáhl ocas“ a zakoktal:* O… omlouvám se… nemyslel jsem to zle. Pardon slečno, odpusťte. *Poté se zahanben vrátil zpět ke svému drinku a snažil se, aby si ho už nevšímali. Muž se na Midori usmál a chytil ji za rameno.* Tady musíš dávat bacha. Potuluje se tu všemožná cháska. Nechceš se připojit k našemu stolu? S kamarádama nám chybí ženskej faktor, ono když se obhlídneš po baru, je to tu skoro jak gay bar, hehe… Nemusíš, pokud nechceš, ale… *V tom ho Midori přerušila.* Ale ne, ne! To je v pohodě, ráda se k vám přidám. *Muž se sympaticky usmál a vedl jí k jeho stolu, který obývali spolu s ním čtyři jeho kamarádi. Bohužel byl jediný, kdo vypadal jaksi ve formě, takže přestože by bylo fajn, kdyby zvládla přemluvit všechny najednou, bude muset hledat dál i kdyby se jí povedlo tohoto muže nějak dostat na svou stranu. Každopádně, rozhodla se to hrát tímhle stylem a zjistit, jak to dopadne. Třeba to bude její další budoucí, věrný vazal. Muž se s Midori postavil před stůl svých přátel a pronikavým, sympatickým hlasem pronesl:* Tak pánové, tohle je Midori, právě jsme se potkali tady u baru. Chvíli tu s náma pobude, tak nechci vidět žádný prasárny ani narážky. Jo, koukám na tebe, Kuro. *Začal se smát při pohledu na jednoho ze svých kamarádů, stejně jako všichni ostatní. Pravděpodobně to byla známá firma, co se týče obtěžování žen. Midori se po tomto krátkém představení roztomile usmála a vyzdvihla dva prsty do „V“.* Čauky kluci! *A přisedla si na prázdnou židli. Vedle ní seděl právě muž, který ji „zachránil“ před tím úchylem u baru a ještě vedle jednoho jeho kamaráda, vyhublého, leč přesto sympatického mladíka. Dva z nich se vrátili ke své předešlé debatě o čemsi, co Midori příliš neposlouchala, ale ten hubený mladík se s ní očividně chtěl dát do řeči.* Takže Midori, huh? Co dělá taková slečna jako ty tady? *Midori se snažila najít nějakou adekvátní odpověď. Nemohla jim přeci hned říct, že hledá vazaly pro svoje, tedy Zikiho ilegální podnikání.* Ále… Chtěla jsem oslavit jeden úspěch, to by vás asi nezajímalo. *Toho se ale mladík chytil a pokračoval:* Ale třeba jo! Klidně to zkus, já mám času dost. *V tom ale Midori už ztrácela schopnost odpovědět a převedla svůj rozhovor na svalovce.* No a co vy, pane? Co tu pohledáváte vy? Ochraňujete tu mladé dívky celý den? *Pošťouchla ho. Muž se zasmál a levou ruku jí položil na ramena. Ruku měl celkem těžkou a Midori měla co dělat, aby jí neshodil ze židle.* Ale ne, jen na částečný úvazek. Jinak dělám v ocelárně. Sem chodím bavit se tady s kámošema. *Midori se toho chytila.* V ocelárně jo? Tý jo, to musíš mít fyzičku. *Muž se jen tak skromně usmál.* No, jen tak průměrnou. Nic zvláštního, hehe… *Midori se nahnula k jeho uchu a pošeptala mu svůdně:* Co kdybychom zašli ke mně domů a ty bys mi ukázal, co tam pod tím tričkem skrýváš? *Muže to překvapilo, zčervenal jako rajče a poté falešně zakašlal.* No, pánové… Už je trochu pozdě. Tak se uvidíme zas zítra, já tady Midori doprovodím domů, kdyby jí chtěl zas někdo obtěžovat. *V tom se na sebe jeho kamarádi navzájem šibalsky podívali. Věděli přesně, o co tady jde. Ono to vlastně analyzovat tak těžké nebylo. Nicméně i tak muž vstal a Midori ho vedla k sobě domů. Když došli do cíle, Midori muže posadila na gauč.* Nechceš něco k pití? Mám tu pivo, saké, … jen si řekni. *Muž se zamyslel.* Dám si asi jednoho lahváče, to bude stačit, díky. *Midori se usmála a zmizela do kuchyně. Za chvíli se vrátila s otevřenou lahví piva a posadila se na gauč vedle svaly prorostlého chlapáka.* Takžéé… Dost na mě zapůsobilo, jak jsi odehnal toho chudáka u baru. Skoro si říkám, že by se mi takovej pan ochranář hodil častějc. Tam venku je spousta úchylků. *Muž se zasmál a hodil do sebe prvních pár loků.* Hah! To si dokážu představit. *Midori se rozhodla o stejnou taktiku, jako s předešlým mužem. Posadila se mu na stehna a usmála se na něj.* Já to ale myslím vážně! Hihi… To není sranda! *Snažila se vypadat roztomile. Muž se usmál a chytil jí kolem boků.* Noo, tak mohl bych se občas za tebou stavit a… pobýt s tebou, kdybys potřebovala pomoct. *Midori se to zalíbilo, ale potřebovala trochu víc. Začala kroutit zadečkem, aby ho podráždila a pokračovala:* Ty jeden! Ale chránit mě je práce na plný úvazek, víš? Ale ono je to těžký někoho najít, když nemám moc peněz… *Muž zavrtěl hlavou s otevřenýma očima.* Ale to je v pohodě! Takový prdelce jako jsi ty pomůžu i zadarmo. Hele, vždycky až skončím v ocelárně, tak jsem tu pro tebe, ok? *Midori se usmála a odsedla si z něj zpět na gauč.* To jsem ráda, že to tak cítíš.
Konec: ---
Ashura: *Ashura se zrovna probouzel ve svém pokoji a díky tomu že měl postel hned vedle okna tak jakmile se posadil viděl téměř celou zničenou vesnici. Jeho rodina měla štěstí zrovna jejich dům onen útok nukenina nezasáhl za což mohl být akorát tak rád. No Ashura však dnes neměl zrovna čas proto rychle vstal a zamířil do koupelny vykonat ranní hygienu, poté se převlékl do černých třičtvrťáků s černým tílkem kde měl přes záda znak svého klanu. Takhle vybaven zamířil po schodech dolů do přízemí přesněji do kuchyně. V kuchyni si vzal jen nějaké pečivo na cestu a už vybíhal z domu. Mířil do centra vesnice kde přijímaly jakoukoliv pomoc s opravami vesnice což mu také rodiče řekly že by se mohl takovéhle události zúčastnit také. Sotva dorazil k hlavnímu stanu tak už nahlašoval své jméno a dostal batoh ve kterém byly krabičky jídla. Jeho úkol byl jasný měl donést skupině s číslem na batohu jejich jídlo které měly přidělené vesnicí k dnešní práci. S batohem na zádech a nabručenou povahou jelikož nerad cokoliv dělal kde byla nějaká zodpovědnost mířil do úseku kde se měla nacházet daná skupina pracantů. Hned jak dorazil ke skupince tak předal batoh vedoucímu který mu také podepsal potřebné papíry že zásilku vážně předal a už si to pádil zpátky do centra. Hned co se vrátil tak vyfasoval další batoh a čekalo ho to celé znova, znova a znova. Ashura to ve finále už začal brát jako kondiční trénink a proto ze sebe začal dávat maximum, přece jenom jeho sny byly velké a on se musel kvůli tomu stát velkým shinobim proto se nemohl zaleknout celodenního pobíhání po vesnici. K večeru jak se vlekl pomalu domů byl celý unavený a bolel ho snad každý sval v těle ale byl na sebe zase hrdý že toho zvládl dnes tolik. Jakmile dorazil domů ani neměl sílu vzít si něco k jídlu proto se ihned svalil zpocený a unavený do postele a usnul*
---: ---
Indra: *Dostal další misi. Tentokrát se jednalo o výpomoc v restauraci. Na pomoc v kuchyni byl ještě příliš malý a na přijímání a vyřizování objednávek také v rámci restaurace také. Tam však nepotřebovali výpomoc. V poslední době měla tato restaurace velké zakázky z policejní stanice a vězení kde krom personálu museli živit i případné zajatce. I když jich tam pár úmyslně mučili hladem, ale detail. Jeho úkolem zkrátka byla rozvážka jídla. Což se sice na první pohled nezdálo, no byla to pro nej celkem dřina. Jakmile dostal doručit objednávku, tak než se vrátil, tak na nej čekala další. Přeci jen pobíhat po celé vesnici, vyřizujíc i tři objednávky bez toho aby jste se zastavili v restauraci a po návratu to šlo zas není zrovna zábavná práce. I když časový termín doručit do půl hodiny zvládal bez větších potíží. Hold možnost cestovat po střechách domů místo po ulicích mezi lidmi se vyplatí. A objednávky byly hezky a bezpečně zabalené, tak proč ne?* Zajímalo by mě, či to takto náročné mají každý večer, nebo je dneska nějaká výjimka a akce...* zamrmlal si pod nos, když měl chvíli pauzu a dostal něco k jídlu. Jaksi si předtím nevšimla, že restaurace měla skutečně vyvěšenou akci. Začali vařit nový druh jídla a tak měli zaváděcí slevu, které chtělo využít co nejvíce lidí.* Máš pět minu, jsou tu další tři objednávky,* křikl na Indru jeden z asi čtyř kuchařů, kteří nedělali nic jiného než danou specialitu. Šla celkem na dračku a oni taktak stíhali. A to tu měli ještě další dva geniny na pomoc s zeleninou a umýváním nádobí a balením jídla, které měa on rozvážet.* Už zase?* povzdechl si jen Indra zatímco se chlapec, který zrovna krájel mrkev ušklíbl.* Alespoň můžeš na vzduch. My tu jsme v tom teple a krájíme zeleninu.* Poznamenal na což mu vyplázl jazyk.* Asi jsem hold VIP, když mám donášku.* odvětil pobaveně, přeberouc si objednávku i s adresami od děvčete, které to nachystalo jen co to kuchaři dodělali. Vydal se tedy na cestu. Trvalo ještě pár hodin než skončila otevírací doba než bylo vše hotovo. Ze vší toho poběhování a doručování byl celkem unavenej. Odměnu za misi si měl však vyzvednout až druhý den a tak se odplahočil po rozloučení se s dvojicí a všech kuchařů
--: --
Ziki: *Ziki se rozhodl navštívit restauraci Království Kari, do které chodil spolu se svým dědem. Myslel si, že když navštíví staré místo, možná si připomene i staré časy. Bohužel vzhledem k tomu, že je tato restaurace světoznámá, bylo nutné si předem objednat rezervaci. Ještě, že si ji Ziki zamluvil už před měsícem. Před příchodem do restaurace se ještě prošel, jak to se svým dědečkem dělávali ke chrámu raitoningu a poté si to zamířil rovnou do restaurace. Když přišel, zastavila ho recepční, která po něm vyžadovala jméno.* Dobrý den, jsem Ziki Katsuki, mám tu rezervaci na tuto hodinu. *Recepční se podívala do poznámkového bloku, ve kterém měla seznam rezervací a usmála se na Zikiho.* Vítejte, pane Katsuki. Váš stůl už je připravený, kolega vás k němu přivede. *Luskla prsty a k Zikimu přicupital jeden z číšníků, který se uklonil a elegantně vykročil směrem do restaurace, ladným, leč rázným krokem. Když došli k Zikiho stolu, číšník mu odsunul židli od stolu, aby se Ziki mohl posadit. Jakmile seděl, na stole mu přistál jídelní lístek, který Ziki gestem ruky odmítl.* Ne, děkuji, dám si to, co obvykle, nudle s krevetami, díky. *Pingl se uklonil a stejně ladným krokem jako předtím odcupital do kuchyně. Ziki si mezitím položil ruku na stůl a opřel si o ní bradu. Snažil se vybavit si ty okamžiky, které tu s dědečkem strávil.* „Sákra.. je mi teprv 9 a už se chovám jako důchodce…“ *Pomyslel si Ziki, ale s jeho činností to nic neudělalo, nadále si takto krátil chvíli. Uběhlo patnáct minut a na stole mu přistál jeho oběd. Poděkoval číšníkovi, vzal si hůlky a pustil se do jídla. Chutnalo jinak, než si pamatoval, lépe. Zavolal si číšníka, který se zrovna staral o jiný stůl a když bylo o stůl postaráno, přišel k Zikimu.* Ano pane? *Zeptal se vlídným hlasem, oč kráčí.* Chtěl bych se jen zeptat, nudle chutnají jinak, než obvykle, čím to je? *Číšník se usmál a pokračoval.* Máte výborné chuťové smysly, pane, trochu jsme recept poupravili, k obvyklým ingrediencím jsme přidali i naši speciální směs kari pěstovanou ze zahrádky a nudle jsou vařeny ve speciálním vývaru z chobotnice, místo obvyklé vody. *Přednesl s pýchou a Ziki se usmál.* Děkuji, je to výborné. *Číšník se znovu uklonil a šel se starat o další hosty. Ziki mezitím dojedl, čehož si číšník všiml a znovu k němu přicupital.* Pane, je to vše, nebo byste rád ještě něco dalšího? *Ziki si pohladil břicho, aby zdůraznil, že už je plný.* Ne, děkuji, to je vše. Zaplatím. *Číšník se podíval na lístek a pak znovu na Zikiho.* Výborně, bude to… *Ziki číšníka přerušil.* Já vím kolik, tady… a ještě spropitné. *Číšník se s úsměvem uklonil a pozdravil Zikiho při odchodu. Ziki se ještě zastavil u věšáků, aby si oblékl kabát a odešel z restaurace.* „Všechno se tak rychle mění… Ještě nedávno jsme se s dědou smáli společně s mámou a tátou a teď? Teď už tu není. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, kdy budou pryč i rodiče… *Zikiho přepadla depresivní nálada, ale smutné myšlenky v sobě stačil potlačit na tolik, aby si nezkazil krásný den.*
---: --- ( nauč se ukončovat )
Kenichi: *Kenichi se nacházel za pultem místního Kari krámku, a jak že se tam dostal? Toho dne ráno mu přišla na okno zaklepat malá sovička která nesla vzkaz od pána z knihovny.*"Stav se dneska do kari, čeká tě tam překvapení"*No a Kenichi plný očekávání co by na něj mohlo čekat v podobě vynikajícího kari vyběhl téměř bezmyšlenkovitě rovnou tam. Přiběhl s nadšením a jiskřičkami v očích, málem rozrazil dveře samou nedočkavostí a jediné co se mu dostalo po tom co byl konečně vevnitř bylo pozvednutí hlavy pána za pultem, jeho úsměv který naznačoval že si uvědomuje v jaké situaci jeho brigádník je a slova která Kenovi zněla v uších celé odpoledne.* Zdravím, tak ty jsi ten brigádník který mi byl doporučen na dnešek? *Ken se nadechl aby ze sebe vychrlil desítky argumentů a řečí o tom jak se určitě musel zmýlit ovšem to mu bylo zatrženo pokračováním obchodníkovy věty.* Dnes totiž bude scházet jeden kuchař a tím pádem bych jim měl vypomoci v kuchyni a tím pádem potřebuji někoho aby stál za pultem a pouze přijímal objednávky, to snad zvládneš? *Herec to nebyl zrovna kvalitní protože Kenovi bylo jasné, že jak tyhle řeči které se mu měly nabourat do ega tak pohled který na něj vrhl a vrhal od momentu kdy řekl že nemá místo, jsou tak opravdové jako opravdovost Kenova božství.*"Ale asi je opravdu v nouzi, a jestli jsem tu na doporučení, asi bych měl dostát své pověsti a být nejlepší."*Opět se téměř nevědomně začala projevovat ona arogance které se vždy snažil vyhýbat, dnes zněla již téměř bez povšimnutí.* Jup to jsem já, co mám tedy dělat a kdy mám tedy začít? *Dělal že si té šarády nevšiml a na majiteli se očividně podepsala tato skutečnost na egu velkým způsobem protože se mu obličej změnit z falešně naléhavého na veselý a rozjařený.* Nu do hodiny začnou proudit první lidé, až sem někdo přijde, pozdravíš je, uvedeš je ke stolu a přijmeš objednávku, tu pak zaneseš k nám do kuchyně. Chápeš to? Nebo to chceš předvést? *Zeptal se Kena jako by byl tříletý a ho mírně vytočilo, ovšem nedal na sobě nic znát a jen pokýval hlavou na znamení že to chápe a rozhodně nepotřebuje nic ukazovat, ačkoli měl takový trochu nepříjemný pocit v břiše z toho že měl jednat s dospělými a ještě jim přebírat objednávky atp.*"To zvládnu, jsem nejlepší a kdyý to zvládnou oni proč né já"*Jeho sebevědomí opět vyhrálo nad trémou a on si sedl na pult čímž započal svoje čekání na první zákazníky. Dlouhou chvíli si krátil malováním, stále ještě neuměl vložit do svitku svou chakru a obrázky oživit, ovšem to v žádném případě neznamenalo že jeho díla nebyla krásná a to i na poměry lidí v jeho klanu. Zezačátku si myslel že nechal štětec jen tak dopadat na bílou plochu, ovšem pár tahů a najedno uv tom začal vidět vzorec a po chvíli již kreslil naprosto samozřejmě a s jasným cílem. Netrvalo dlouho a obrázek byl na světě, ovšem ještě než stihla zaschnout poslední vrstva ingoustu, vešel zákazník a Ken který byl moc zahleděný do svého umění se trochu lekl a polil si tu část svitku zbytkem ingoustu. Obrázek byl ztracen ale naštěstí to byla jediná ztráta kterou na daném msítě učinil protože všechen ingoust pohltil svitek a on ho pouze vyhodil spolu s prázdným kahanem. Od koše se otočil rovnou na pána stojícího ve dveřích a mírně nervózně podupávajícího.* Dobrý den, vítejte v našem Království kari, já jsem Kenshihiro Kenichi a dnes vás budu obsluhovat. *Došel k pánovi a ladně ho odvedl až ke stolu který byl nejblíže k pultu protože kdo dřív přijde ten dřív mele.* I já vám zdravím, dal bych si jedno Kari s rýží, obyčejné.... Vaše přání je naším rozkazem. *Ken věděl že je dobrý mezi lidmi díky tomu že byl extrovert ale nenapadlo by ho že v tom bude až tak přirozený. Zaběhl tedy se vzkazem k okýnku do kuchyně a za deset minut se na stole prvního zákazníka rýsovala první miska plněná až překvapivě dobrým kari. U prvního zákazníka ovšem moc dlouho nezůstalo a Ken měl celý den plné ruce práce. Vše ale zvládl bez větších obtíží a na knci dne byl pochválen jak od majitele Království kari tak si mohl sám říci že odvedl moc moc dobrou práci.*
---: ---
Lochivan Tori: *Pomalu se sunu ke svému cíli. K místu, které zadalo misi, na kterou byl poslán.* "Byl bych i docela rád, kdyby to bylo něco normálního. Najít artefakt, nebo zapečetit démona, ale oni ho pošlou na něco tak podřadného. Copak nevěří v jeho schopnosti?" *Pomalu zvedne oči a zahledí se na uvítací ceduli restaurace, ve které bude během oslav vypomáhat. Království Kari.* "Očividně je ta cedule, až moc křiklavá." *Pomyslí si a pomalu vejde do budovy.* Á to jsi, ty tak pospěš pospěš, za chvíli to začne. *Uslyší a ještě než se stihne zorientovat, tak ho někdo šťouchanci a jedním silným kopancem dostane do šatny pro zaměstnance.* Na rychle si to obleč. *Promluví na něj znovu osoba, za jeho zády a podá mu ženský kostým. Automaticky ho chytne do ruky a zatváří se dosti nevěřícně.* Ale, já jsem kluk, víte to? *Na tuhle otázku se mu dostane odpovědi.* No a? Chceš mi snad říct, že tuhle misi nezvládneš a že mně necháš jít ke dnu, to se mi to opravdu snažíš říct? *Pronese a následně naštvaně odejde. Lochivan se zaraženě za ním otočí a pomyslí si.* "Tak co teď? Rozhodně nejsem neschopný, dokážu splnit jakoukoliv misi, kterou mi zadají a dokáži i tuto." *Rozhodně sevře ruku v pěst a následně se podívá znovu na oblečení, které si má oblec, odvrátí se a následně se začne oblékat. Po deseti minutách, kdy se mu konečně podaří vsoukat do oblečení se podívá do zrcadla.* Nevypadá to zas až tak špatně, ale... *Složí pečetě na Henge no jutsu a promění se na dívku.* to vypadá lépe. *Chytne okraje červené sukně a otočí se na podpatku. Následně se ještě trochu projde, než nakonec vyrazí na scénu pomáhat. Počátek oslavy probíhá bez problémů, jednak protože to není poprvé, co jsem roznášel jídlo a také protože nikdo ještě není na mol. První incident se odehraje asi dvě hodiny před očekávaným koncem oslavy, kdy jeden z návštěvníků, zareaguje na můj kostým, který se kolem něj otáčel a silou kterou by nikdo od opilce očekával ho praští po zadku. Lochivan, který na něco takového nebyl vůbec připraven, klopýtne a následně vysype jídlo do tváře z jednoho oslavenců, zároveň nohou kopne chlapa, který ho praštil do zadnice do brady. Naštěstí majitel dokáže rychle zareagovat a uklidnit počátek rvačky, ze kterého se Lochivan nemohl dostat. Druhý případ a rozhodně závažnější nastal když už se účastníci začali rozcházet. Kdy Lochivana chytil jeden z Raikageho rodiny a přitáhl si ho na klín. Necelých pět minut dokázal Lochivan udržovat nervy i techniku, zatímco musel poslouchat lichotky a žvásty od ožralce. Nakonec mu ruply nervi, loket ožralovy zabořil hluboko do břicha čímž si zajistil dostatek prostoru pro to aby se mu vysmekl a následně zrušil techniku, aby se v lehkém dýmu mohl ztratit. V té chvíli si ještě neuvědomoval co vlastně udělal, když vyběhl kolem šesté hodiny raní v ženských šatech do města.
---: ---
rpg: koniec
Namine: *Bol pekný deň, na Kumogakure až moc slnečný a ona dnes musela plniť misiu. Za normálnych okolností by sa moc netešila a zrejme by na ňu nemala ani náladu, ale nešlo o nič zložité. Na starosť dostala výpomoc v kuchyni, v ktorej sa varí aj pre pacientov tunajšej nemocnice. Navyše sa k nej mali pripojiť dvaja genini. Ešte ich nepoznala, možno len tak z videnia, ale na to sa nespoliehala, pretože trávila veľa času sama, alebo s Mei. Mali sa spolu stretnúť pred reštauráciou, kde sa dnes jedlo varí. Ako inak, bola tu prvá ešte v predstihu. Nečakala dlho a spoza rohu reštaurácie sa vyrútilo hnedovlasé dievča. Vlasy mala zviazané do dvoch copov,* Wuaaaa.. *kričala keď bežala z jedného konca reštaurácie na ten druhý kde sa nachádzala Namine,* Ty budeš zrejme Keiko.. Hmmmmm.. Heheh.. Som Namine, tak mi tak hovor, dobre? *dievča teda prikývlo. Namine sa rozhliadla a snažila sa nájsť ďalšieho účastníka..* Kde máš parťáka? *opýtala sa jej,* On.. on.. No on je vždy taký.. Vždy chodí neskoro.. *zamrmlala. Bola strašne rozkošná. V tom sa s krikom z toho istého rohu vyrútil chlapec s čiernymi vlasmi,* Ohayoooo.. *zreval a mával zbesile rukou. Dobehol k nim,* Ty budeš Fuyuki.. *chlapec horlivo prikývol, * Fajn, keď sme všetci, môžeme sa pustiť do toho, čo vy na to? *povedala. Síce položila otázku ale nepotrebuje odpoveď, lebo nemajú na výber, * Haaaaai... *zvolali deti jednohlasne a vbehli do reštaurácie. Hneď si to namierili do kuchyne, kde ich očakával šéfkuchár, * Vy ste tí slávni pomocníci? Tu máte zástery a šup do práce.. *hodil im zástery. Počkal kým si ich opásali a hneď na to im ukázal kde sa čo nachádza, * Myslím, že ste pripravení... Vy, slečna.. *ukázal na Namine prstom, * vy budete krájať... mladý pán bude šúpať zeleninu a slečna bude miešať.. Každému je jasná jeho úloha? *kuchár sa spolu s pomocníkmi pustil do prípravy jedla. Namine šikovne krajala všetko, čo Fuyuki ošúpal alebo očistil a Keito miešala to čo jej šéfkuchár nakázal. Keď bolo všetko hotové, prišli po to muži, ktorí to odniesli do nemocnice a tam to Namine s deťmi ochotne rozdávali pacientom.*
--: --
Ayumi: *Ráno si postaví ako vždy zelený čaj Matcha a v pokoji si ho ide vypiť na dvor svojho sídla. O pár metrov ďalej sa hrá zopár detí z ich klanu. Všetky sú napoly čierne a napoly biele. Pousmeje sa na ne, no deti okamžite zdrhnú. Ayumi skrátka bola a vždy aj bude výbušný typ človeka, ktorý ľudí naokolo desí. Pomaly popíja čaj, keď k nej odrazu pribehne sensei z akadémie* Hayato-sensei, čo tu robíte? *Spýta sa ho s mierne rozospalým výrazom v tvári. Hayato jej podá zvitok, ktorý Ayumi okamžite otvorí akonáhle si odloží hrnček s čajom. Je to zvitok s misiou* V kráľovstve kari potrebujú tvoju pomoc. Si najlepšou kuchárkou kari z celého klanu. Dostaneš za to, samozrejme, odmenu. *Dopovie Hayato a Ayumi len prikývne* V poriadku, Hayato-sensei... Prídem tam. *Hayato sa pousmeje a opustí sídlo klanu Kumamuchi. Ayumi pomaly dopije svoj čajík a pripraví sa na cestu do Kráľovstva kari. Oblečie si voľné tričko a kraťasky a vydá sa na odchod. Kráľovstvo kari sa nachádza o pár ulíc ďalej takže tam dobehne asi o štvrť hodiny neskôr. Zaklope a otvorí jej postarší muž v zástere* Vy budete asi tá výpomoc z rodiny Kurosawa, však? *Ayumi prikývne na jeho otázku. Muž otvorí dvere, aby mohla Ayumi vojsť* Takže, budem potrebovať, aby si varila. Recept máš keď-tak na stolíku. *Ayumi prikývne a dá si okolo seba zásteru. Na hlavu si dá šilt, aby jej vlasy nepadali do jedla a pustí sa do varenia. Dá variť ryžu a začne krájať mäso a zeleninu. Všetko dá do veľkého hrnca a rozhodne sa nakrémovať si ruky a upratať stoly, kým sa všetko urobí. O necelú hodinu je všetko hotové a už len čaká na objednávky. Tie však chodia jedna radosť a Ayumi nestíha variť ďalšie kari* Šéfe, nestíham asi... Tých objednávok je moc. *Šéf prikývne a začne krájať suroviny spolu s Ayumi* Varíš veľmi dobre. V prípade, že zavesíš kariéru kunoichi na klinec, mile rád ťa u nás zamestnám, Ayumi. *Pousmeje sa šéf Kráľovstva kari, na čom sa musí Ayumi zasmiať* To nie. Musím strážiť Kazukiho. *Šéf len prikývne a spoločnými silami nejako dotiahnu zbytok dňa do úspešného konca. Ayumi unavene kráča večer uličkami Kumogakure a na celé ústa zíva* /Bože môj... Na dnes mám dosť. Aspoň, že mi slušne zaplatil./ *Pomyslí si a nadhadzuje si sáčok s mincami. Otvorí dvere sídla a následne aj dvere domu. Iba sa hodí na posteľ a okamžite zaspí*
Shoutboardy končí. Více zde.