Přidej zprávu »
---: ---
Kamlyn Marise Nibori: Tentokrát to už výjde! *Zaumieni si Kamlyn a stlačí ruky v pasť. Dostane sa pred brány vedúce opať do sídla jej klanu a rozhodne vkráča dnu. Aby nezopakovala svoju chybu z posledného pokusu vyhne sa aj myšlienkam na záhradu a jej krásne tajomstvá. Kráča po ceste a zrakom aj mysľou sa kontroluje, aby nezablúdila, či nevzdala svoju snahu.* Je tu niekto? *Opýta sa hlasným zakričaním vo vstupnej chodbe budovy, v ktorej sa snažila hľadať osadenstvo už úplne prvýkrát keď sa sem odhodlala. Vtedy nechala aby jej nejaká starenka prekĺzla medzi prsty, dnes je rozhodnutá to nedovoliť. Opraví si čelenku so znakom na čele a pevnejšie zatiahne jej uzol.* Do pekla! Som Kamlyn Marise Nibori! Členka Nishi a potrebujem pomoc! *Skríkne a čaká na nejakú reakciu. A tej sa veruže dočká. Len len, že sa stihne zvrtnúť a odskočiť keď sa ju snaží podraziť zo spodu nohou nejaké dievča, očividne s bojovou náladou. Kamlyn sa narovná a potom zaujme postoj mačky čakajúcej na náznak pohybu. Nechápe síce o čo dievčine ide, ale nenechá nikoho aby ju zhadzoval, napádal či čokoľvek podobné tohto charakteru. Dievčina sa však rýchlo zvrtne a znova zaútočí tentokrát pasťami mieriac na jej hlavu. Kamlyn urobí premet vzad aby sa vyhla útoku na hlavu a snaží sa pri tom nohami zasiahnuť útočníčku, no trafí ju len jednou nohou, aj to len mierne ťukne. Nestačí to ani len na to aby rozhodila jej rovnováhu a tak skočí na rovné nohy a zachmúrene si ju premeria.* O čo ti ide? *Opýta sa nahnevane a rozhodne sa, že keď na ňu može útočiť dievča bez príčiny, može jej to bez príčiny vrátiť rovnakou mincou a tak poskladá ručné znaky pre Kinobori No Waza a prebehne po stene, aby na ňu mohla zaútočiť od zadu. No včimne si, že dievča predpokladá smer útoku a tak vytvorí rýchlo dva tieňové klony – Bunshin No Jutsu. Uvedomí si, že ju to už nestojí toľko námahy čo predtým čomu sa poteší pretože zjavne sa jej tréningy začali vyplácať. Obehne ju teda aj s klonmi a zaútočí výskokom a prudkou otočkou s natiahnutou spevnenou nohou. Dievča však odráža klony, ktoré sa rozplynú a Kamlyn chytí za nohu a otočí ju letkom proti stene. Tam sa Kamlyn pomocou vyslanej čakry do rúk a noh zachytí a zamračí sa. Odfúkne si z tváre ofinu padajúcu jej do očí a znova sa proti nej rozbehne po stene. Vytiahne si spoza opaska s pravou rukou kunai a zachytí si ho za hrot. Namieri na dievčinu a hneď ako ho hodí presne mieriac jej plece, odrazí sa od steny na opačnú stranu a zo zadu podkopne dievčine nohy , čím ju zrazí na kolená. Sama neverí, že jej tento úskok vyšiel. Dievčina mala odrazu čo robiť keď bola v hre ostrá hračka a aby ju odrazila použila na ňu príliš veľa sústredenia sa.* Tak už mi povieš aký máš sakra problém? *Opýta sa so zvýšeným hlasom, mierne zadýchaná a snažiac sa držať dievča na zemi pritisnutou nohou o jej chrbát a držiac ju za obe ruky, aby nemohla použiť žiaden nečakaný trik. Dievča len prudko dýcha a neodpovedá. Keď už má Kamlyn pocit, že je to bezvýchodisková situácia, dievča sa zrazu plytko nadýchne a skloní hlavu. Medzitým aj uvoľní svoje telo a ochabne Kamlyn pod nohou aj v rukách.* Musela som ťa preskúšať. Či neklamali... *Odpovie dievča a zdvihne hlavu tak aby dovidela na Kamlyn.* Zrejme neklamali, si čerstvý genín a premohla si mňa... Kajitate odviedol dobrú prácu, aj keď ma mrzí ako skončil váš príbeh. * Povie dievča zdanlivo úprimným hlasom. Kamlyn na ňu neveriacky zíza a potom ju odsotí pred seba, odskočí do zadu a ruky pripravené na obranu zdvihne pred seba.* Náš príbeh sa ešte zďaleka neskončil. Ako o ňom vobec vieš, kto si? *Vychrlí na ňu a premeria si ju od hlavy po paty. Dievča sa zatiaľ postaví a Kamlyn tak sleduje plavé vlasy vo vrkoči ako sa pohojdávajú na jednej strane zviazané fialovou stuhou, Oči modré ako oceán, ktoré sa ňu upierajú v zamyslenom výraze a pevný postoj dievčiny, ktorý hovorí za všetko. Je to bojovníčka oveľa vyššej kategórie a poraziť sa nechala, no aj tak nechala Kamlyn aby si zamakala. Prečo to všetko?* Teraz by si mala odísť, musím zvolať radu a potom si ťa nájdeme, alebo si ťa sem oficiálne zavoláme. Neboj sa, vieme o tebe. *Povie dievča a Kamlyn udivene zostane zízať.* Mám odísť? *Neveriacky zaklipká očami. No potom uvoľní svoj postoj a zvyknutá zo spoločenstva, že v takýchto situáciách je lepšie sa nepýtať len skloní hlavu na znak súhlasu a akéhosi rozlúčenia.* Tak teda zbohom. *Zamrmle ticho a otočí sa odchod. Stále však napína sluch, či nezačuje prípravu na nejaký útok, keď sa však znova otočí, aby si prezrela dievča kútikom oka. Nikto tam zrazu nie je. Kamlyn teda pridá do kroku a rozhodne sa počúvnuť inštrukcie. Zamieri teda domov a bude čaka´t. Nie však so založenými rukami, ale ďalej pilne trénujúc!*
---: ---
Kamlyn Marise Nibori: Pokus číslo dva! *Povie si Kamlyn a zastaví pred bránou, ktorá ohraničuje vstup do oblasti, kde bývajú členovia jej klanu. Aj keď zatiaľ ešte žiadneho nejako konkrétne nespoznala, vie že sem patrí. Veď aj keby sa jej to dnes znovu nejako extra nedarilo, aspoň sa može vrátiť na to čarovné miesto, ktoré naposledy objavila v záhrade. Zamyslená však stočí smer svojich krokov priamo do záhrady, aj keď prekvapene zažmurká prečo šla sem a neskúsila najprv znova nájsť niekoho kompetentného, aby mu mohla vypovedať svoj príbeh a požiadať o akúsi pomoc keďže je členka klanu.* Alebo sa pokus ešte na chvíľu odloží... *Vzdychne si pri pohľade na rozkvitajúcu , alebo skor stále nádherne kvitnúcu záhradu a začne sa prechádzať. Prezerajúc si kvety, stromy, bylinky, dekorácie a všetko živé nachádzajúce sa v záhrade sa nakoniec znova dostane k tomu miestu. Fontána uprostred skupiny stromov a tam hore, vysoko v nich besietka ako stvorená pre ninjov. Pousmeje sa a ešte raz sa obzrie okolo. Keď nikoho nevidí, začne len pomocou malých dávok čakry do noh a rúk liezť na strom, dávajúc si pozor aby stihla pravidelne striedať skoncentrovanie a uvoľnenie potrebnej čakry. Občas sa jej stane že zaostane bez pohybu, no chybu rýchlo napraví a za pár sekúnd už pozoruje tú nádheru okolo z hora. Potom dostane skvelý nápad. Postaví sa len pomocou svojej vlastne fyzickej sily sa vyštverá na vetvičky vyššie od besietky. Keďže majú tvar tak akurát na to aby ich obchytila rukami postaví sa na kraj jednej vetvy a chytí sa rukami vetvy nad sebou, začne sa vyťahovať tak aby bola bradou nad vetvou nad sebou a snaží sa ak dlho zotrvať. Najprv sa jej šmýkajú prsty, no neskor si nájde vhodnú polohu pre udržanie sa rukami na vetvy a začne si ticho rátať sekundy. Najprv jej to vydrží len dve minúty a aj to si uvedomuje, že je celá červená a zadýchaná a pália ju svaly rúk a brucha.* No tak už si Genin, musíš vydržať dvakrát toľko! *Prikáže si fučiac od námahy a znova sa vyšvihne hore , ticho si ráta minúty a keď sa znova spustí je o niečo málo spokojnejšia trvá jej to 3 minúty, no stále to nie je ten dvojnásobok čo si prikázala a tak sa tam vytiahne znova. Ruky sa jej už trasú od námahy a bojí sa, že nevydrží dlho a tak sa začne pohľadom sústrediť na detaily kory stromu, aby sa nesústredila na pochmúrne myšlienky neúspechu. Zdá sa, že to pomáha pretože sa zabudla už pri počítaní štrvtej minúty a stále je bradou nad vetvou. Po chvíli to však už nevydrží a spustí sa dole na vetvu pod sebou. Hojdá rukami vo vzduchu aby si uvoľnia svaly a potom zoskočí zo stromu dole. Hladko pristane na pokrčených nohách v kolene a potom sa vystrie.* Výzva zvládnutá. *Poznamená a otočí sa stromu z ktorého zliezla chrbtom. Zamyslí sa nad ďalšou aktivitou a je jej jasné, že dnes nemá chuť na ľudskú spoločnosť takže sa rozhodne ešte chvíľu zatrénovať. Tentokrát však len meditáciu. A tak si sadne na zem a prekríži nohy v tureckom sede. Zavrie oči a začne si čistiť myšlienky, až kým nevníma len svet okolo svojimi zmyslami. Tiché šumenie trávy pobozkanej lúčmi slnka a pohládzanej vetrom. Malý hmyz poletujúci okolo vábení voňov kvetov a stromov. Ľudí na ulici našľapujúcich na štrkovej aj kamenej ceste v roznej obuvi. Zvuky tak známe od doby čo prišla do Konohy. Zvuky domova.* Domov... *Zamrmle si to slovo aby si užila ten melodický hlas v kakofónii jej citlivých uší na okolitý šum. No ešte stále nepočuje stojatú vodu, jej energiu. Stále mala k vode blízko a vie, že v záhrade je niekoľko malých jazierok a dokonca potočikov. Snaží sa použiť svoju čakru aby mohla vycítiť posilnením sluchu a čuchu, kde sa nejaká voda nachádza. Musí sa dlho sústrediť no nakoniec jej do nosa udrie voňa mokrej hliny okolo potočika neďaleko nej. Otvorí oči v tom smere a naozaj potvrdí svoj cit. Prejde k nemu a vstúpi doň bosými nohami. Vyžíva sa v chlade, ktorý ju zo spodu pohladí. V jemnosti vody obopínajúcej jej pokožku a šteklivosti prúdu tečúceho a neustále meniaceho svoju teplotu. Unavene sa zasmeje a člapne do potočika celá, oblečená. Zmáča si aj vlasy a bez problémov sa ponorí do plytkej vody. Oči však nezatvorí. Čistá voda jej skrášľuje pohľad na svet nad sebou. Na zelené koruny stromov, blankytne modrú oblohu a sivé obláčiky, ktoré sa začínajú zbierať okolo. Ani si neuvedomí kedy, no svet o niečo málo potemnie a na hladinu vody nad sebou začnú padať kvapky. Jedna po druhej rozrážajú hladinu a vytvárajú tak vlnky. Kamlyn sa vynorí a konečne sa poriadne nadýchne. Koľko tam ležala? Minútu, dve? Ako rýchlo ten čas letí a aké zmeny so sebou prináša. Z bieleho slnečného dňa sa stáva zamračený deň, dažďom vyháňajúc ľudí do svojich príbytkov, aby nešliapali p prírode okolo. Kamlyn sa zasmeje nad svojimi myšlienkami a zareaguje akoby hovorila priamo dažďu.* Veď už idem... *Spokojne sa postaví z jazierka a vezme si do rúk topánky, jediné čo zostali suché keďže ich nechala v tráve. Po chvíli rozhliadania sa po mieste, na ktorom by dokázala stráviť hodiny sa rozhodne , že je čas ísť domov a usušiť sa. Vyberie sa teda poklusom, snažiac sa detsky vyhýbať dažďovým kvapkám, spať domov a úmyslom vrátiť sa sem hneď ako sa jej naskytne ďalšia príležitosť.*
---: ---
Kamlyn Marise Nibori: *Konečne sa jej podarí nájsť tú správnu uličku a zabočí do sídla svojho klanu.* Tak som to tu našla. *Poznamená stojac na prahu budovy, kde konečne z diaľky rozoznala znaky klanu. Nevie, čo má čakať, ale matka jej v liste zaznačila polohu a odkaz, že v klane do ktorého patrí ju vždy uchýlia ak to bude potrebovať. A Kamlyn to práve potrebuje. Zdá sa jej , že ju prenasledujú tiene a niečo o tieňoch predsa písala aj mama v liste. Liste ktorý jej zmizol po prečítaní v rukách a ostalo jej v pamati len pár informácií, ktoré ju najviac prekvapili. Keďže nikoho nevidí v blízkom okolí, vstúpi dnu a rozhliadne sa. Všade okolo sú obrazy, fotografie na stenách, ozdobné zbrane, ktoré majú určte svoju vzácnu históriu. Otočí sa pomaly okolo vlastnej osi aby si mohla prezrieť celú miestnosť a všimne si za neďalekým pultom vstupnej chodby staršiu pani. Podíde teda k pultu a zakolíše na špičkách, aby vyzrela za vysoký pult.* Ehmm... *Odkašle si jemne a čaká, kedy si ju pani všimne.* Prepáčte... *Dodá nervózne keď po dlhej minúte pani ani nemyhne okom smerom ku Kamlyn. Zdvihne preto pravú ruku vysoko nad hlavu a zamácha ňou vo vzduchu, no žiadna reakcia. Zamračí sa poskočí, aby dovidela na druhú stranu a keď tak urobí a dopadne znova na zem, zamračí sa ešte viac, pretože po pani tam nie je ani stopy.* Haló? *Ozve sa ešte pre istotu do priestoru a čaká... čaká, no žiadna odozva.* To je mi teda privítanie v klane keď ho potrebujem ,mami! *Poznamená nahnevane a vydá sa nazat odkiaľ prišla. No neodbočí znova do uličiek Konohy , ale obehne veľký dom a dostane sa do krásnej záhrady. Zastaví sa s pootvorenými ústami pozerá všade okolo. Nádherné kvety, stromy, kríky tak živé.... fontány, čistinky na meditáciu. Potočik pretekajúci záhradou a mostíky ponad neho. Má pocit, že sa ocitla uvaznená v nejakom Genjutsu, že toto všetko je len ilúzia, ktorá ju má uchlácholiť. No predsa je to také reálne. Vtáci v kríkoch aj v stromoch spievajúci svetu vlastnú melódiu, ich melódiu prežitých životov. Kvety hrajúcimi všetkými farbami dúhy. Kamlyn sa nesmelo pustí krokom po trávniku dokonale upravenom. Opatrne našľapuje, akoby sa bála, že ak na tú makkú trávu raz stúpi, okamžite všetko zničí. No trávnik ju láka... spolu s miernym vánkom jej pospevuje do kroku a ťahá ju do malého hájika, kde uprostred sa nachádza krásna vysoká fontána zdobená roznymi znakmi a symbolmi. Niektoré sú jej povedomé, ale niektoré ju len uchvacujú a nemá o nich ani páru. Vysoko v strome , ktorý prevísa svojimi vetvami ponad fontánu a spája sa tam s ďalším stromom, si Kamlyn všimne jemnú drevenú stavbu, ako stromovú besietku. Rozhliadne sa okolo pátrajúc po schodíkoch, no nič podobné nevidí. Usúdi teda, že sa tam má dostať ako ninja. Prezrie si majestátne stromy , ich rozkošatené koruny a hlavne pevné konáre. Nadýchne sa rytmicky a rozbehne sa oproti jednému zo stromov. Vybehne po spodku kmeňa pomáhajúc si čakrou vysielanou do noh a potom odskočí aby znova nabrala švih a pokračuje tak vyššie na ďalšom strome , až sa konečne tretíkrát úplne zadýchaná dostane na besietku. Tam si sadne na zábradlie, chytí sa jedného z trámov a nohy spustí dole. Zavrie oči, aby si dokázala ukľudniť dýchanie a potom ich s očakávaním otvorí. Nechá sa zaplaviť Farbami a roznymi krásnymi výhľadmi, ktoré sa pred ňou začnú rozprestierať. Nevie na čo sa má pohľadom zamerať ako prvé. A tak sklopí pohľad dole pod seba. Až teraz si uvedomí ako vysoko sa nachádza a mierne sa jej z toho šoku zatočí hlava. 15 metrov nad zemou...* Fúha! *Vydýchne a znova si prezerá postupne od miesta kde začala šplhať na strom všetko okolo. Nádhera. Inak sa to ani pomenovať nedá! Žiarivý svet tak veľmi sa líšiaci od toho skutočného. V diaľke začne vnímať aj ďaleké okolie. Červené strechy Konohy, Horu Hokagov, Rieku Endo a most cez ňu. Umiestnenie tejto besietky je dokonalá, a až teraz ho pochopí. Vidieť odtiaľ všetko , naozaj všetko.Perfektná strategická poloha. A keď sa pozrie na možnosť ciest, ako by sa mohla po stromoch, strechách a roznych budovách dostať na potrebné doležité miesta.... Na chvíľu jej to vezme dych. No hneď po tom ju priam to samotné miesto vyzýva, aby to skúsila. Aby sa nechala viesť cestami. Vyhliadne si preto najvzdialenejší bod – Horu Hokagov. Postaví sa na nohy a natiahne svaly. Po zemi ,uličkami mesta jej cesta može trvať aj pol hodinu behom. Vzdušnou cestou, ktorá sa jej ponúkala, by to mohla stihnúť aj za polovicu. Do západu slnka zostávala ešte asi pol hodina. Dobrý spůob ako to odmerať, bude ak dostane tam aj naspať do západu slnka. Výzva tak veľká, že sa Kamlyn rozžiaria oči a spevní telo, aby bolo pripravené na každý jemný presun váhy. Tieto cesty po stromoch sú samozrejme aj nebezpečné pre mladú ninja bojovníčku, hlavne ak si nedá pozor pod nohy. No predsa sa už nevie vzdať myšlienky na prekonanie samej seba a tak vyrazí. Prvé kroky sa ešte príliš veľa zamýšľa nad tým kam položí nohu, aby sa správne odrazila, no len čo chytí rytmus, zvykne si vyriešiť tento problém naraz so silou potrebnou na odraz aby doletela čo najďalej. Takto preskakujúc zo stromu na strom, potom cez pár striech s dostane zhruba do polovice cesty a na chvíľu zastane, aby si premyslela ktorá cesta bude ľahšia, alebo rýchlejšia. Zvolí však variantu náročnejšiu a to priamou čiarou, kde sa musí prebojovať aj strechami vyššie položenými ako sú stromy sami. Nezastaví ju to však, neodradí. Pokračuje v ceste zdolávajúc všetky prekážky a snaží sa nemyslieť na únavu, či rýchlo ubiehajúci čas. Dýchanie sa jej prehĺbuje a tlkot srdca sa zladí s jej rytmom behu a preskakovania. Skok – bum, doskok – bum, odraz od stromu – bum, doskok na strechu – bum .... Zastaví sa až keď sa ocitne na mieste, ktoré si určila ako cieľ. Zdvihne hlavu k Hore a prezerá si tváre vytesané do skaly. Má pocit, že na ňu dávajú pozor. Že ju podporujú v jej malej výzve, nech prekoná samú seba a tak vďačne kývne a pozrie sa na slnko. Trvalo jej to dlhšie než čakala. Určite zhruba dvadsať minút. Trošku spanikári, neurčila si totiž, čo urobí ak výzvu nezdolá. No zatne ruky v pasť a povie si v mysli, že nad tým ani nepotrebuje premýšľať, pretože to zvládne. A tak vyrazí spať na začiatok svojej cesty. Rýchlejšie, odhodlanejšie. Vie už kam má ísť, čomu sa vyhýbať, čo jej pomože pri odskoku, aj čo ju spomalí a teda využíva všetko čo sa za behu sem naučila. Od besietky ju delí posledný skok a jej vyčerpané telo jej dáva zabrať. Odrazí sa z konára mohutného stromu a letí.... nie však dostatočne ďaleko. Zábradlie minie o pár centimetrov a zachytí sa na ňom len rukami. Ostane tam visieť a bojovať prstami o každý centimeter naviac. Podarí sa jej to. Vyšle do rúk trochu čakry na pomoc a vyšvihne sa na besietku. Rýchlo vyskočí na nohy a otočí sa práve k zapadajúcemu slnku. Rozšíria sa jej oči a na tvári vybehne víťazoslávny úsmev.* Zvládla som to! *Vyskočí radostne z besietky na zem, kde dopadne ako mačka na štyri. Postaví sa a začne unavene no šťastne tancovať. Prekonala to. Prekonala výzvu a samú seba! Zrýchlila dostatočne na to, aby to stihla. Nový rekord! Po chvíli však tancovať prestane a uvedomí si, že v záhrade niekto je. Sklopí teda zrak a trochu zahanbene výjde na ulicu, kde oslavným tancom postupuje domov. Dnes je spokojná s jej malým úspechom, o tom ako sa dostať ku klanu bude premýšľať neskor.*
--: --
Kaede: *Bylo ráno jako každé jiné. Líně a s námahou jsem se zvedla z mé a postele chvíli po té, co na mě teta zařvala z kuchyně, ať vstanu. Došla jsem ke skříni, ze které jsem si vzala své obvyklé oblečení, přes něj jsem přehodila černou mikinu. Udělala jsem pár kroků směrem k malému stolku se zrcadlem a vzala si z něj hřeben. Česala jsem si své dlouhé uhlově černé vlasy, dívajíc se do naprosto čistého zrcadla na svůj odraz. Chvíli jsem se na sebe ještě beze slov dívala.* "Jsi skvělá, bude z tebe dobrý shinobi, stačí se jen snažit." *Usměji se na sebe sebevědomě a pozvednu mírně hlavu. Uchopila jsem do ruky červenou šálu po své matce a omotala si jí okolo krku, i přestože venku bylo pravděpodobně vcelku teplo. Odstoupila jsem a hluboce se nadechla, čímž jsem se i dostatečně narovnala. Rozešla jsem se ven ze svého pokoje směrem přímo do kuchyně za svou tetou. Procházela jsem zelenou chodbou, ve které byly vystavené naše rodinné fotky, na kterých jsem byla já i zbytek mé rodiny, včetně zesnulých rodičů. Ignorovala jsem tyto fotografie. Došla jsem za tetou do malé avšak útulné kuchyně a pozdravila ji s vřelým úsměvem. Vzala jsem si na snídani akorát jablko, abych nešla pozdě a chystala se vyrazit, když v tu jsem si vzpomněla, že jsem nechala tašku s věcmi potřebnými na akademii v pokoji, takže jsem se ještě otočila a svižně pro ní doběhla, ještě s jablkem v ústech, a vydala se z domu směrem k akademii. Cesta mi chvílí trvala. Když jsem dorazila před akademii, dojídala jsem zrovna ono rudé jablko, tak jsem rovnou zahodila ohryzek do koše a vešla do budovy akademie. Po nějaké chvíli jsem již byla ve své třídě, kde jsem si sedla, jako obvykle, do první řady na mé tolik oblíbené místo u okna. Poté, co jsem se pohodlně usadila, jsem si z tašky vytáhla učebnice, zápisník, tužku a ještě svou novou knihu, kterou jsem včera koupila. Vše jsem srovnala na své části lavice do jedné hromádky a knihu si dala před sebe a otevřela si jí. Pustila jsem se do čtení a dál již nevnímala okolí ani ostatní spolužáky, kteří vcházeli a dělali hluk, jelikož všichni v této třídě mi nestojí za řeč. Když přišel do třídy náš mistr, všichni, včetně mě, poslušně pozdravili. Začal tedy vyučovat a vysvětlovat nějakou látku, ale nedávala jsem příliš pozor, protože veškeré mé soustředění bylo směrováno na novou knihu. Za nějakou dobu se všichni začali zničehonic zvedat, ale nechávali si tu věci, tak mi došlo, že asi půjde o trénink venku. Též jsem se tedy zvedla a vydala se spolu s ostatními ven. Došli jsme k terčům a já si vzala do rukou své shurikeny, stejně jako ostatní. Pár lidí házelo, když v tu došla řada i na mě. Rozpřáhla jsem ruku a líně hodila shuriken na terč, toto jsem opakovala ještě dvakrát. Nějak se mi nechtělo snažit, takže jsem jeden ze tří pokusů, které jsem měla, netrefila do středu terče. Nějakou dobu jsme takhle trénovali s shurikeny a po chvíli i kunaii, což mne bavilo mnohem více. Uteklo to vcelku rychle, po vyučování jsem se ještě s dalšími lidmi vydala do třídy pro své věci, které jsem zde nechala. Uklidila jsem si vše srovnaně do tašky, hodila si jí na ramena a vydala se z akademie přímo domů, ale po cestě jsem dostala chuť na něco sladkého, tak jsem se stavila v obchodě pro nanuk. Cupitajíc z krámu domů jsem jedla nanuk, který mi nesmírně chutnal.* "Dnešek v akademii byl fajn, lepší, než obvykle. Jen je škoda, že jsem si nemohla tolil číst." *Říkala jsem si v hlavě pro sebe, když v tu se mé myšlenky přesunuly na jídlo.* Mhm. Ta zmrzlina je mi ale dobrá! Ehehe~ *Zaraduji se tiše. Po chvíli jsem jí dojedla a došla domů po stinné cestě, jelikož slunce ani světlo moc nemusím. Doma jsem se vyzula a dala své boty na kraj, pak jsem došla do kuchyně pozdravila tetu, která se chystala jít do práce. Společně jsme se najedly, ona odešla a já se šla umýt. Až jsem se umyla, zalezla jsem s mokrými vlasy do svého pokoje, oblékla si jedno obrovské triko a pokračovala ve čtení tam, kde jsem v akademii skončila, zatímco jsem si v pravé ruce hrála s jedním kunaiem. Později večer, spíše již v noci, jsem se konečně rozhodla uložit ke spánku, jelikož jsem byla opravdu unavená, sama nevím z čeho.* "Hm, co budeme asi dělat další den v akademii?" *Zamyslela jsem se nad zítřejším dnem.* "Stejně je to jedno, pozor nebudu dávat tak či tak." *Tiše jsem se zasmála nad svou leností a vcelku rychle upadla do hlubokého spánku a oddala se říši sladkých snů, které mou noc příjemně provázely.*
--: --
Kaede: *Jelikož se mi povedlo vzpomenout si na správnou trasu po cestě, dovedu nás nějak před náš dům. Zde se zastavím a podívám se na něj s milým úsměvem.* Tady to je, pojď dál. *Vejdu do dveří, jež jsem nejspíš zapomněla zavřít při odchodu z domu. Položím si knihu na stolek, co zde je, vyzuji se a otočím se ke Katsukimu.* Nuže inu, vítej u mě doma! Teta tu není, jinak bych vás představila... *Zasměji se a poškrábu na zátylku.* Jaký si dáš čaj? A budeš k němu chtít i něco sladkého? *Otážu se vřele svého hosta.* A chovej se tu jako doma. *Dodám, aby se tu Katsuki když tak cítil lépe. Je to poprvé, co mám návštěvu, takže ani nevím, jak se vlastně chovat, maximálně tak z knih, které jsem četla.* //Hm, snad to nebude příliš divné... Ale jak se znám, tak bude, a to hodně. Určitě ho vyděsím nějakou hloupostí, co řeknu...// *Ušklíbnu se nad svými myšlenkami a v hlavě mi prolétnou různé scénáře toho, jak se to může zvrtnout.*
---: ---
Takeru: *Takeru Yoshinaga. Mladý talentovaný chlapec, který oplývá inteligencí a bojovými schopnostmi. Fakt že v takto mladém věku moc svých schopností ukázat nemůže, ale díky genům, které získal narozením do klanu Nishi o tom jistě není pochyb. Svou inteligenci velmi často schovává za své dětinské chování. Má totiž pocit, že lidé nemají rády ty, co převyšují ostatní. Není to tím, že by se povyšoval nad ostatní, jen ví, že v jistých ohledech je hold lepší než jiní, zas ale v něčem je horší než průměrní ninjové, takže vesmír se tím zas vrátí do rovnováhy. I přes to, že je z klanu Nishi, nežije úplně nejlépe. Své rodiče nikdy nepoznal. Vychovává ho jeho Strýček. Tedy tvrdí o sobě že je, Takeru ale ví, že to jeho pravý Strýček není. Nevadí mu to ale, žije s ním hrozně rád. Tedy teď už. Strýček si přál, aby z Takera nikdy ninja nebyl. Právě proto, že díky tomu jeho rodiče tady nejsou. Takera to ale vždy lákalo. Líbil se mu svět ninjů, to co ninjové umí a co dělají a když se u něj projevili schopnosti, které by mohl rozvíjet dál a časem by se třeba mohl stát velmi úspěšným, Strýček nakonec souhlasil. Takeru ale mu ale musel slíbit, že dokud bude žít, neopustí ho, ani vesnici. Takeru slíbil, dostal se na Akademii kde začíná jeho ninja život a už se nemůže dočkat.*
---: ---
Shizuka Nishi (NPC): *Zľahka položí ruku na chlapcovu hlavu a jemne ho postrapatí. Vždy premýšľala nad adopciou nejakého dieťaťa ale nikdy nemala dostatočnú odvahu na to, aby tak učinila. A tento chlapec jej príde celkom osamelý. Jej zrak takisto upúta mačička, ktorá sa k nim priblíži a neunikne jej to, ako sa správa ku chlapcovi. Veľmi dobre vie o šelme ukrytej v ňom, skrz ktorú sa k nemu mačka chová tak ako sa chová* Máš pravdu, nemôžeme otáľať s tréningom v akomkoľvek počasí. A je síce pravdou, že slabší jedinci nám môžu sťažiť tréning zaostávaním ale na druhú stranu si tréningom s inými utužujeme vzťahy medzi sebou. A z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že shinobi podá trojnásobný výkon v prípade, že chráni niečo, čo mu je cenné. Či už rodina, priatelia alebo naša druhá polovička, teda partner. Ak budeš bojovať len sám za seba a budeš v krajnej situácii, mnohí z nás by volili radšej podvolenie sa a vzdanie pre vlastné dobro. Ak by však bol v ohrození niekto tvojmu srdiečku drahocenný, ver že by si podal taký božský výkon ako mnohí Kagovia počas bojov. Môže ti to teraz možno prísť ako hlúposť ale časom možno pochopíš, čo mojimi slovami myslím. *Rozpovie mu svoju životnú filozofiu, ktorú pochopila až vo chvíli, kedy sa dala dokopy s Ayrou, svojou Vernou. Rovnako ako Ayra, tak aj ona by za ňu bojovala až do skonania*
Shisaku: *Jeho nedůvěřivá povaha ovládla situaci a stále pátral po možných podnětech její návštěvy, ale nebyl schopen přijít s řádným odůvodněním. Kráčel v jejích stopách k lavičce jejího výběru a přisedl si.* Ano, krásný den to je. Ale na cvičení si nemohu vybírat jen krásné dny, Hokage-sama. *Většina dětí v jeho věku se mu vyhýbala a on nebyl typ člověka, co si hledá kamarády. Vystačil si s těmi kolem sebe - pár blízkých příbuzných, a ačkoli ho tato absence přátelských vrstevníků při jakémkoli pohledu na bavící se skupinky dětí ve vesnici rozesmutněla, vždy to překonal. "Nechtějí se s tebou bavit. Bojí se tě. Stejně by to byla otrava." Snažil se namlouvat sám sobě.* Věřím, že cvičením osamotě dosáhnu lepších výsledků. Můžu se plně soustředit sám na sebe a na své chyby a nikdo mě nerozptyluje. *Odpověděl na její otázku s falešným úsměvem, na nic víc se nezmohl, ale nemohl se přece tvářit nepříjemně na vůdce své vesnice, ještě k tomu člena klanu. Na druhé straně dvora proběhla černá kočka, zastavila se uprostřed a pohlédla na jejich obsazenou lavičku. Její zamračený pohled probodával Shisaka, zatímco on znovu zamrzl a vzpomněl si na předešlou noc. Kolem zvířete prolétl barevný motýl, který ihned odvrátil její pozornost k němu a číča se vydala na zábavný lov na okřídlence.* Je to jen obyčejná kočka.. *Odfrkl si, aniž by si uvědomil, že tak učinil nahlas.*
Shizuka Nishi (NPC): *Zasmeje sa chlapcovej nervozite a položí mu zľahka ruku na rameno, aby sa necítil príliš v strese, či nervózny. Odjakživa sa správala k obyvateľom Konohy ako k seberovným a nerobila medzi nikým rozdiely* Nemusíš mať z ničoho trému... Nič sa nedeje. *Ubezpečí ho a ukáže na neďalekú lavičku* Poď, pôjdeme na tamtú lavičku... Nebude ti to vadiť, všakže? *Doplní ešte pre istotu a ukáže svojim strážcom, nech sa trošku vzdialia, aby mali aspoň čiastočné súkromie. Sama sa vyberie k lavičke, na ktorú sa posadí a pohodlne sa oprie* Dnes je krásny deň, však? Najvhodnejší na tréning, povedala by som... Ale vidím, že trénuješ sám. Nebolo by efektívnejšie trénovať s nejakým kamarátom alebo kamarátkou? *Skúsi nejako nadviazať na jeho momentálny problém s asocialitou, respektíve so zapadnutím do kolektívu*
Shisaku: *Po mnoha fázích cvičení s vlastní vahou, běhu a dalších cviků na výdrž se odhodlal k prvnímu pokusu o ninjutsu KINOBORI NO WAZA. Spolehlivě využívat stěny a další abnormální povrchy k chůzi je jedna z hlavních schopností, která je pro ninju nepostradatelná. Myšlenky na neobvyklou noční můru se rozplynuly v uspokojení po tvrdém cvičení. Vhodným prostředkem k tomuto jutsu byl urostlý strom uprostřed dvora sídla Nishi.* Na tom nemůže být nic těžkého, zvládne to kdejaký ninja.. *Soustředil se, snažil se přesměrovat svou chakru do chodidel a v momentě kdy předpokládal, že jí nahromadil dostatek vykročil jednou nohou na kmen stromu. Chodidlo mu sjelo ze stromu jakmile vykročil druhou nohou a jeho odhodlanost pominula v momentě kdy tvrdě dopadl na zem.* To je otrava... *Zaklel a uhodil pěstí do trávníku. Matně si vzpomněl na předešlou noc a na ten strašlivý ženský smích, patřící té bestii. Zakroutil hlavou, vstal a pokusil se pokračovat v tréninku aby se zbavil té představy. Po mnoha nepovedených pokusech a bolestivých pádech se dokázal udržet na kmeni stromu i několik sekund. Nepřipadal si vysílený a chakry měl stále dostatek, přesto se rozhodl dát si od ninjutsu na chvíli pauzu a věnovat se taijutsu, protože monotónní trénink ho nudil. Postavil se ke cvičnému panákovi a vyzkoušel sérii kopů, mířených na jeho dutou hlavu. V tom zaslechl za jeho zády neznámý ženský hlas. Zamrazilo ho na zádech s představou, že ďábelské monstrum ze snu ho dokáže vyhledat i v realitě. Prudce se otočil v obrané pozici a ulevilo se mu při pohledu na povědomou ženu. "Uff, není to ona. Ale někde sem jí už viděl.." Spadla mu brada ve chvíli, kdy mu došlo, že na něj mluví samotná Hokage. Postavil se do pozoru a uklonil se.* Hokage-sama, co tady děláte? *Pozdravil ji a vykoktal ze sebe pár slov. Je sice součástí jeho rodiny, ale za svůj život ji viděl z blízka jen párkrát, proto ho její přítomnost překvapila a chvíli trvalo, než se uklidnil.* Dnes mám v plánu naučit se ninjutsu Kinobori no waza. Už se dokážu udržet na stěně, pořád se ale nemohu pohybovat. *Dával si dohromady důvody, proč by měla chodit za nějakým bezvýznamným klukem jako je on. Zprvu ho napadlo, že má nějaký malér, ale nemohl přijít na nic, čím by způsobil nějaký problém.*
Shizuka Nishi (NPC): *Dnes sa rozhodla dať si od Kage povinností trošku pauzu. V poslednej dobe sa necíti práve najlepšie a preto dnešný deň využije na návštevu nemocnice, kde jej spravia hneď niekoľko testov. Lepí sa na ňu už pomaly každý bacil a aj dnes trochu pokašliava. Ayru, svoju vernú, dnes zahrnula rozdelením niekoľkých spisov a rozložením misií pre jednotlivé tímy. Mala by síce po správnosti chodiť všade s ňou ale na dnes jednoducho Shizuka potrebuje malú pauzu. Kráčajú povedľa nej dvaja muži, ktorí sú takisto členmi jej osobnej stráže. Jeden jej pridrží bránku do sídla Nishi, kde oficiálne Shizuka býva* To nebolo nutné, Takahisa-kun. *Mávne mu rukou a vojde dnu. Všetko je momentálne v Konohe na najlepšom poriadku, je tu len jeden jediný problém, ktorý však ona ako problém neberie. Mnohí vrstovníci neberú jinchuuriki Nibiho ako seberovného a stránia sa ho. Ona v tom však vidí potencionálny talent a okrem iného si musí predsa vychovať nasledovníka. A kto iný sa na to hodí viac, než niekto, kto je prakticky rodina? Preto kráčajúc po území sídla Nishi hľadá malého chlapca, o ktorom jej neraz rozprávala aj samotná Ayra. Aj ona ho vidí ako hrozbu ale Shizuka si aj naďalej trvá na svojom. Nájde ho tvrdo trénovať na dvore, čo ju donúti k úsmevu* Vidím, že niekto tu produktívne využíva svoj voľný čas. *Začne nenásilne diskusiu a podíde k nemu bližšie* Na čom pracuješ dnes?
Shisaku: *Na dřevěné podlaze podlouhlé a zatemnělé chodby se ozývaly rychlé kroky. Patřily malému chlapci, který zmateně utíkal chodbou osvícenou měsíčním svitem, jenž dopadal na bílé stěny lemujíc cestu po níž se vydával. Cesta ke smrti. A Shisaku si byl jistý, že bytost žijící v něm vezme život dalšímu člověku. V těchto chvílích byl Shisaku jen letmým pozorovatelem, jenž sledoval osudy umírajících. Chlapec přidal do kroku a ozvěna dřevěných sandálů klapajících o podlahu ze stejného materiálu oznamovala jeho přítomnost do okolí. Nekřičel, oněměl hrůzou a jeho obličej se naplňoval zoufalstvím. Shisaku donedávna neviděl, před čím ti lidé utíkají. Vždy byl svědkem jejich smrti a utrpení, ale nikdy se nesetkal s jejich skutečným vrahem. Jednou zahlédl pohled té zrůdy, vryl se mu do paměti a cítil, že dnes se to bude opakovat. Chlapec utíkal ke konci chodby, zabočil a vběhl do prvních a jediných dveří, které po jeho cestě nalezl. Zakopl, jakmile se dostal do místnosti. Zapřel se rukama, aby zbrzdil svůj pád, nadzvedl se a dýchal co mu plíce stačily. Myslel si, že je v bezpečí, že utekl před svým pronásledovatelem. Ne. Zvedl hlavu a bodlo ho u srdce. Místnost, stěny, podlaha.. vše zmizelo. Kolem něj byla jen temná prázdnota a jediné světlo zářilo z dvou pekelných a obrovských očí, hledících na něj jako na svou kořist. Jedno oko bylo žluté a druhé nazelenalé. Shisaku věděl co chlapce čeká a ta nemožnost mu pomoci ho zžírala.* Zase ty oči.. Nech ho.. Nech ho být! Uteč! *Křičel do prázdna, ale nikdo ho neslyšel. Nebyl čas o tom přemýšlet, ale cítil, že v tomto SNU bude něco jinak. V tu chvíli se ozval ten nejzlomyslnější ženský smích, který kdy slyšel a pod očima se zazubil strašlivý úsměv se zuby velkými jako meče a špičatými jako jehly. Chlapec ztuhl hrůzou a stejně jako Shisaku hleděl do těch ohromných očí. Z nenadání chlapec vzplál modrým plamenem a hořel. Jeho plíce jakoby ožily a vydával ze sebe zvuky agonie a utrpení. Kroutil sebou a máchal rukama a Shisaku musel sledovat jak z něj vyprchává život.* Už ne.. Už ne! Přestaň! *Křičel a po tváři mu tekly slané slzy. Pekelné oči pohlédly z nehybného těla chlapce na něj. "Ona mě vidí?!" Vylekaně sebou škubl a věděl, že už v této noční můře není pouze pozorovatelem, ale další kořistí. Zpoza zářících očí se vysunul obří modrý pařát s drápy, jenž mířily na Shisaka s plánem udělat z něj cedník. "Umřu..?" Jediné co Shisakovi proběhlo hlavou než se celý upocený a vystrašený vzbudil v jeho prostorném a útulném pokoji. Noční můra skončila. Ihned se posadil a pevně stiskl své rameno, které bylo pokryto pečetí, jenž v jeho těle drží obávanou bytost, o které téměř nic nevěděl. Ta nevědomost ho ničila víc než samotné sny, které by byly nepříjemné i pro dospělé, natož pro dvanáctiletého kluka. Propocené pyžamo odhodil, vysprchoval se, oblékl se a hodil na sebe koženou bundu s kožíškem. Na sny si začal pomalu zvykat, ačkoli ten dnešní byl podstatně nejhorší. S myslí mladíka se snažil odreagovat se tréninkem a cvičením a noční můry hodit za hlavu neboť žádný jiný dočasný lék nenašel. Děti ze čtvrti se mu vyhýbají a proto tráví většinu času na dvoře sídla jeho klanu, kam se po snídani ihned vydal. "Brzy mě čeká akademie, musím být připravený!" Utvrzoval svou mysl a započal s tvrdým tréninkem.*
---: ---
Abito: „Dnes bych rád další techniku, jednu z těch trochu složitějších, a konkrétně jsem se rozhodl pro HENGE NO JUTSU. Včera o ní mluvil učitel a zněla dost zajímavě, rád bych se jí zkusil naučit. Nejdříve to zkusím sám a teprve až si budu jistý, že jí nezvládnu, tak si řeknu o pomoc. Chtěl bych se jí naučit, protože jako ninja pro ni budu mít mnoho využití. Ať už při boji, či špionáži, nebo jiné potřebě skrýt svou identitu. Z toho, co jsem slyšel, se po zvládnutí techniky dá měnit i ve zvířata, rostliny nebo předměty… ale já prozatím zůstanu u osob, jsem přece jen ještě začátečník. Trochu se téhle techniky obávám, možná bude ze všech nejsložitější, ale uvidím, jak si s ní poradím.“ *Nejdříve si jako přípravu dám před sebe zrcadlo, abych viděl, zda proměna proběhla úspěšně. Poté vytvořím pečetě Psa, Divočáka a Berana, zatímco v mysli mám obraz svého učitele* Henge no Jutsu! *teď už vím, že jsem se dost pravděpodobně přecenil, vyjde ze mě velké množství chakry a co víc, musím jí vynaložit ještě víc, abych podobu udržel. Podoba mého učitele, kterou na sebe vezmu, je sice vcelku přesvědčivá, akorát tím svým křečovitým, soustředěným výrazem se nezapřu. Musím se proto vrátit zpátky do svojí podoby* Sakra, to teda není vůbec snadný… *potřesu nad tím hlavou a jdu na druhý pokus. Opět tedy Pes, Divočák a nakonec Beran* Henge no Jutsu! *tentokrát je přeměna stabilnější, už vím jak na to a udržuji stabilní tok chakry, podoba vypadá solidně a já mám i radost z toho, že jsem konečně vysoký a vypadám jako opravdový shinobi, i když je to jen iluze, samozřejmě* „Hmm, takhle staticky to zvládnu, ale co kdybych se po přeměně pokusil hýbat, nebo dokonce utíkat?“ *pokusím se tedy v mistrově podobě udělat pár kroků, jenže v tu ránu už se soustředím na dvě věci najednou a okamžitě se přeměním zpátky na toho malého kluka* Do háje. *tak tedy znovu, jenomže jakkoli se snažím, udržet podobu a zároveň se hýbat se pro mě zdá jako nadlidský úkol* „Přitom je to v zásadě tak primitivní! Co se mnou je...?" *Po chvíli tomu naštěstí přijdu na kloub a najdu ten správný způsob, jak pracovat s chakrou, což mě neskonale potěší* "Výborně!"
---: ---
Abito: "To se mi moc nepovedlo..." *uznám poněkud zklamaně, zatímco sleduji kunai zapíchnutý hodně vysoko v koruně stromu* "Trénink s kunaii je fajn, dokud se nestane něco podobného... sakra. Ten strom je vysoký a štíhlý a nemá téměř žádné větve... jak se sakra dostanu nahoru?!" *Pokusím se na strom vyšplhat, jenže marně, jenom z něj sklouznu, přesně jak jsem předpokládal. Pročísnu si vlasy a chvíli dost váhám, jak teď vlastně postupovat* "To je v háji. Táta říkal, ať nikdy v sídle necvičím s kunaii, takže jestli tenhle uvidí... bude zle. Musím ho nějak dostat dolu. Jenže jak? Tseh... způsob vlastně znám, ale to bych se musel zase naučit novou techniku... no co, není zbytí, pokud nechci dostat výprask. Takže teď budu potřebovat KINOBORI NO WAZA... tahle technika je vcelku podobná SUIMEN HOKOU NO WAZA. Nejen názvem, ale taky tím, že je při ní potřeba dobře ovládat a směrovat chakru. Avšak narozdíl od SUIMEN HOKOU nesmím při KINOBORI vytvořit sílu odpuzující, ale naopak přitahující, abych se udržel a trochu zase zabojoval s tou mrchou gravitací. Teoreticky, když jsem zvládl jednu, neměl bych mít problém ani s touhle. Teoreticky..." *Začnu tedy soustřeďovat chakru do svých chodidel, snažím se opravdu vehementně nahnat jí tam co nejvíc, protože následně udělám první krůček, tedy položím jednu nohu na strom a trochu se vyhoupnu do výšky, abych mohl ihned přidat i druhou. Prvních pár vteřin a krůčků vzhůru vypadá dobře, i když mě výstup stojí hodně úsilí. Pak se ale na chvíli soustředím na kunai, místo abych věnoval pozornost výstupu a ověřím si funkci gravitace, protože spadnu jako pytel brambor a pořádně se praštím do hlavy* Do háje! *ulevím si a chvíli si mnu modřinu na hlavě* "To bude zítra pořádně bolet. Ale nejsem z těch, co by se vzdávali snadno." *Druhý pokus už je o dost lepší a také pořádně zdařilý. Po asi půl minutě opatrného výstupu už jsem téměř u kunaie, tak ho vytáhnu z kůry stromu a hodím na zem, ke kořenům. Jenomže tím se opět přestanu soustředit a hrozí mi pád; ten ale teď nemůžu riskovat, jsem dost vysoko. Proto pevně obejmu kmen stromu a dolů sjedu jako hasič po požární tyči. Sice si tím trochu rozedřu oblečení a na některých místech i kůži, ale to mě netrápí. Kunai okamžitě schovám a jdu si po svých, jakoby se nic nestalo*
--: --
Tadashi: *Saku trénoval se svou loutkou když vtom se zasmál.* "Sakra mohl bych si vyrobit druhou loutku." *Pomyslel si a poté šel za ke Kenjimu do dílny. Když přišel do dílny tak se zasmál.* Od mé poslední návštěvy se vůbec nic se nezměnilo. * (Hlava) Jen co to dořekl tak si vzal menší špalek, dal ho na ponk. Vzal si dláto a sním zbavil špalek kůry. Stejným dlátem začal zaoblovat vrchní část špalku. Poté tento špalek otočil o 180 stupňů vzal si tesařskou tužku a pravítko. Přesně ve středu narýsoval křížek a do tohoto kříýku vyvrtal ruční vrtačkou díru. Poté si vzal jednu dřevěnou tyčku a napasoval ji do právě vyvrtané díry. Poté si vzal jeden velmi úzký vysunovací nůž jenž si nedávno koupil. Poté si vzal metr a změřil si výšku, šířku a délku tohoto vysunovacího nože. Poté si na hlavu loutky nakreslil obdélníček s šířkou a výžkou vysunovacího nože. poté si vzal ruční vrtačku a do středu obdélníčku si vyvrtal díru přibližně stejně hlubokou jako byla délka zápěstního nože. Poté si vzal kulatý pilník a začal rozšiřovat vyvrtanou díru k hranám obdélníku. Když to měl hotové tak si vzal zápěstní nůž a dal jej do obdelníkové díry jenž před chvílí vytvořil. Poté si našel pěnu jenž nanesl do netěsností tak aby zápěstní nůž nevypadl a zároveň aby se čepel dala vysouvat.* "Super tak teď počkám až to zatuhne a mělo by to držet. Doufám že to bude držet a nebudu to muset nijak opravovat." *Pomyslel si a šel se domů najíst zhruba po půl hodině se vrátil do dílny a vyzkoušel jak funguje zápěstní nůž.* "Super tak tohle jsem nečekal. Funguje to dost parádně." *Pomyslel si a vyndal z hlavy tyčku a hlavu otočil tak aby byl vyoblenou částí nahoře. Poté si vzal středně velké dláto a na místě kde chtěl mít obličej uštípl dva obdélníky. Takže ve prostře zbyl obdélníkový výčnělek ze kterého Tadashi vyřezal nos. Poté nakreslil oční důlky a přímo ve prostřed navrtal díry poté tyto díry kulatým pilníkem roztáhl a pod nosem nakreslil ústa. Nakonec si vzal pilku a začal řezat prostředek úst až do jedné třtiny hlavy směrem k díře po tyčce. Poté pilkou odřízl spodní část. Takže měl trojúhelník s načrtnutým spodním rtem tak jej vyřezal až k zadní hraně. Poté si vzal kus s vrchním rtem a udělal to samé co před chvílí. Poté oba dva kusy spojil k sobě tak aby mohla loutka otvírat pusu. Poté si vzal dva kusy dřeva a ty zaoblil tak aby se vešli do očních důlků.* "Super mám hotovou hlavu." *Poté jí dal na stranu a vzal si další špalek tento špalek byl ovšem širší a delší, (Tělo) tak si vzal dláto a pomalu odštípl z vrchu špalku dva kusy ve tvaru půlkruhu. Poté si vzal ruční vrtačku a ze strany špalku tam kde chtěl mít ruce tak vyvrtal díru, poté si vzal čep, změřil jeho šířku a výšku. Poté si vzal pilník, který byl ve tvaru kruhu a začal rozšiřovat díru jenž vyvrtal ruční vrtačkou. Když byla díra dost velká aby se do ní vešla půlkruhová rašple. Poté rašplí rozšířil díru tak aby se do ní vešel čep. Jen co čep vložil do díry tak si vzal kovový kloub a přichytil jej do čepu. Poté si vzal dlouhý špalek z lískového dřeva. Špalek uřízl tak aby byl o několik cm delší než Tadashiho paže. Poté si vzal jeden zápěstní nůž a stejně jako u hlavy namontoval tento zápěstní nůž v paži. Poté tuto paži vzal a tam kde měl přidělaný zápěstní nůž tak tou stranou nasadil do kloubu paži.* "Super mám připevněnou paži na loutce." *Pomyslel si a vzal si čep který připevnil na konec paže do tohoto čepu připevnil i kloub. Poté si vzal další špalek z lískového dřeva. Změřil si délku od loku ke svému zápěstí. Poté tuto míru přenesl na lískové dřevo. Potom toto dřevo připevnil do kloubu. To samé udělal i na druhé straně loutky.* "Super teď už mám na loutce připevněnou i druhou ruku." Nakonec vyřezal dvě dlaně i s pohyblivými prsty. Poté si první dlaň otočil ji a ruku díky Kugutsu no Jutsu donutil dát v pěst. Poté si vzal tři senbony a namontoval je mezi prsty.(Jako Volverin) Tadashi ty Senbony namontoval tak aby se dali vystrkovat. Tadashi to vyzkoušel pomocí techniky Kugutsu no Jutsu. To samé udělal i na druhé dlani a poté obě dlaně namontoval na ruce. Do zápěstí nainstaloval zápěstní nože tak aby se ukázali jen tak jak Tadashi bude hýbat chakrovými vlákny. Tadashi dokončil vyřezávání hrudníku a vrchní část (kde vyřezal krk) vyvrtal díru, poté vyndal z vyřezané hlavy tyčku. Změřil díry jenž vyvrtal na hlavě a na krku poté tuto míru přenesl na tyč. Uřízl jí a pomocí této tyčky připevnil hlavu ke krku. Poté dal loutku stranou a vzal si další špalek a začal ho zpracovávat tak aby ho mohl připevnit na hrudník své loutky. Když to udělal tak stejně jako ruce vyřezal nohy jen na prstech u nohou neinstaloval senbony. Jinak bylo vše stejné a připevnil je k loutce. Tadashi si vzal paruku, která byla také v dílně. Poté paruku připevnil na loutku a přichytl své chakrové vlákna na svou loutku a začal sní hýbat. Loutka se pohybovala tak jak Tadashi chtěl. Poté Tadashi zahýbal prsty a hlavy, obě ruce a nohy vyletěli do vzduchu a vytáhli se zápěstní nože.* "Super takže to funguje." *Pomyslel si a poté vše připevnil zpět. Nakonec si vyndal svitek roztáhl jej a do svitku díky Kuchiyose Tobidougu zapečetil do svitku. Svitek uklidil a šel domů.*
--: --
Tadashi: *Tadashi se vypravil k chlápkovi jenž měl dílnu pro z pracování dřeva. Tento chlápek měl padesát let a byl z klanu Nishi. Když Tadashi přišel ke dveřím tohoto chlapíka tak zaťukal a po chvilce přišel starší muž jenž měl bílé vlasy.* (Tadashi) Dobrý den Kenji-sama, prosím vás mohl bych si ve vaší dílně zkusit postavit svou první loutku? *Kenji byl překvapen že za ním někdo přišel a že po něm někdo něco chce.* (Kenji) Hele prcku přestaň mi za jméno dávat sama. Takhle oslovuj Hokage ne mě. Ty si chceš vyrobit loutku? No a máš materiál a nářadí? Jo a jak se vlastně jmenuješ? *Tadashi sklopil zrak když ho Kenji napomenul. Když se Kenji zmínil o materiálu a o nářadí.* (Tadashi) Kenji jmenuji se Tadashi Nishi a žádný materiál a ani nářadí nemám. *Kenji se začal smát, obul se a řekl Tadashimu aby šel za ním. Oba dva se vydali do Kenjiho staré dílny.* (Kenji) Hele tady v téhle dílně mám materiál a nářadí. Tenhle materiál jsem chtěl využít na stavbu, je jedno na jakou. Už jsem starý a moje tělo je unavené a nemám náladu stavět věci takže můžeš použít materiál který tady je. Nářadí si také můžeš samozřejmě půjčit. *Jen co to Kenji dořekl tak Tadashi vstoupil do dílny a rovnou se vydal k ponku. Prohlédl si kde je jaké nářadí a zjistil že v rohu dílny je dřevo. Tadashi šel do rohu dílny odkud si vzal jeden špalek.* (Tadashi) Tenhle špalek dobrý asi tak na hlavu mé loutky. (Kenji) Hele loutkařova první loutka by měla být podobná loutkařovy jenž ji bude používat. Zatím zbav špalku kůry a na zbytek počkej přinesu ti zrcadlo, které ti pomůže zachytit dát loutce tvé obličejové rysy. *Jen co to Kenji dořekl tak odešel z dílny a šel domů pro zrcadlo. Zatím Tadashi vzal špalek a donesl si ho k ponku. (Hlava) Tadashi si vzal jedno velké dláto a začal sním odlupovat kůru ze špalku.* (Tadashi) "Sakra není to žádná sranda. Je to celkem náročné." *Pomyslel si a po několika minutách zbavil špalku kůry. To už byl Kenji zpět i se zrcadlem, které postavil k pravé straně ponku.* (Kenji) No teď by jsi měl tu hlavu zaoblit jo poradím ti zaobli jen vrchní část. spodní může být nezaoblena ale nejdříve si změř jak máš vysokou a širokou hlavu. Dle mého odhadu budeš mít menší i tenčí hlavu než je tento špalek což je jenom dobře. *Tadashi přikývl a začal zaoblovat vrchní část špalku rašplí. Když měl po půl hodině měl vrchní část zaoblenou.* (Kenji) Hele hlavně že sis změřil tu tvou hlavu co? (Tadashi) Sakra zapomněl jsem no ale myslím si že to na první pohled nikdo nepozná. (Kenji) No aby jsi se nedivil. *Tadashi si poté vzal metr změřil si jak má širokou hlavu, poté tuto míru přenesl na špalek.* (Tadashi) No nebojím se že by to někdo poznal. *Kenji byl zticha a díval se jak si Tadashi měří jak má půlku nosu daleko od lícní kosti. Poté tuto míru přenesl na špalek. Nakonec si změřil jak má široký nos a vyznačil si to na loutku.* (Tadashi) "Super takže mám šířku nosu teď jo." *Pomyslel si a změřil si jak má špičku nosu daleko od vrchní části své hlavy. Tuto míru přenesl i na špalek a nakonec si vzal dláto i s kladivem.* (Tadashi) "Nos z obličeje vyčuhuje ven takže i u loutky bude nos vyčuhovat." *Pomyslel si a z obličejové části kolem nosu Tadashi dlátem a kladivem odštípl dva trojúhelníky. Trojúhelníky spadli na ponk. Poté vzal Tadashi dláto a ze spodní části směrem na horu k vyznačené rysce odštípl obdélník. Poté si vzal ten nejmenší hoblík co našel a pomocí něho začal tvarovat nos loutky.* (Kenji) Opatrně s tím tvarováním až nemáš ten nos moc maličkej. *Tadashi se zasmál, poděkoval za připomenutí a po chvilce přestal. Poté se koukl na zrcadlo a změřil si jak má daleko střed svého oka od středu špičky svého nosu. Přenesl míru na loutku na obě strany loutky, takže měl střed svých očí. Poté si změřil výšku a šířku svého oka a přenesl míry na loutku. Přenesl to na pravé i na levé oko. Vzal si kružítko, zabodl jej do bodu, který znázorňoval střed Tadashiho oka poté si nakreslil na oči vzal si menší malé dláto a vydlabal sním obě oči u loutky.* (Tadashi) Tak jo tohle by bylo *Jen co to dořekl tak mu Kenji podával brusný papír. Tadashi si ho vzal poděkoval a poté malým dlátem do vytvaroval čelo. Poté si změřil jak má daleko horní ret od špičky nosu. Nanesl míru na loutku a to samé udělal i s dolní rtem. Teď měl dva body přímo pod nosem. Nakonec si změřil jak má širokou pusu, na nesl na loutku a poté celou hlavu loutky zúžil tak aby odpovídala šířce Tadashiho hlavy. Nakonec si vzal tužku a od pusy vedl čáru až do půlky špalku. Poté špalek položil tak aby ústa jeho loutky mířily ke stropu. Poté si vzal ruční pilku a od poloviny úst začal řezat až se dostal k půlce hlavy, kde končila čára, jenž před chvílí připravil. Poté pilkou odřízl spodní část, kde měl načrtlý spodní ret. Takže měl trojúhelník s načrtnutým spodním rtem tak jej vyřezal až k zadní hraně. Poté si vzal kus s vrchním rtem a udělal to samé co před chvílí. Poté začal přemýšlet jak by mohl spojit oba kusy k sobě. Na konec to vyřešil a spojil oba kusy k sobě tak aby mohl pohybovat pusou.* (Tadashi) super takže hlava je hotová *Poté si vzal dva menší kus dřeva, nakreslil si na něj tvar oka a pomocí malého dláta odštípával kousky dřeva. Když vytvořil jedno oko tak si vzal brusný papír a zbrousil celé oko tak aby bylo hladké. Takto vyřezal i druhé oko. poté obě oči připevnil do předem nachystaných očních důlků. Poté si vzal ruční vrtačku a ze spoda špalku navrtal menší díru. Poté do této díry vložil dřevěnou tyč a tím měl hlavu hotovou. Poté jí dal na stranu a vzal si další špalek tento špalek byl ovšem širší a delší. Tadashi změřil délku a šířku svého krku. Tyto míry přenesl na vrch špalku. Poté si změřil jak má od sebe daleko ramena a když přenášel tuto míru na svou loutku tak se začal smát.* (Tadashi) Jen tak tak mi to vychází. *Když to dořekl tak si vzal dláto a pomalu odštípl z vrchu špalku dva kusy ve tvaru půlkruhu. Poté si vzal ruční vrtačku a ze strany špalku tam kde chtěl mít ruce tak vyvrtal díru, poté si vzal čep, změřil jeho šířku a výšku. Poté si vzal pilník, který byl ve tvaru kruhu a začal rozšiřovat díru jenž vyvrtal ruční vrtačkou. Když byla díra dost velká aby se do ní vešla půlkruhová rašple. Poté rašplí rozšířil díru tak aby se do ní vešel čep. Jen co čep vložil do díry tak si vzal kovový kloub a přichytil jej do čepu. Poté si vzal dlouhý špalek z lískového dřeva. Špalek uřízl tak aby byl stejně dlouhý jako Tadashiho paže Špalek byl stejně široký jako paže Tadashiho. Poté si vzal čep, který připevnil na konec paže do tohoto čepu připevnil i kloub. Poté si vzal další špalek z lískového dřeva. Změřil si délku od loku ke svému zápěstí. Poté tuto míru přenesl na lískové dřevo. Potom toto dřevo připevnil do kloubu. To samé udělal i na druhé straně. Nakonec vyřezal dvě dlaně i s pohyblivými prsty. Poté je připevnil na ruce loutky. Do zápěstí nainstaloval zápěstní nože tak aby se ukázali jen tak jak Tadashi bude hýbat chakrovými vlákny. Tadashi dokončil vyřezávání hrudníku a vrchní část (kde vyřezal krk) vyvrtal díru, poté vyndal z vyřezané hlavy tyčku. Změřil díry jenž vyvrtal na hlavě a na krku poté tuto míru přenesl na tyč. Uřízl jí a pomocí této tyčky připevnil hlavu ke krku. Poté dal loutku stranou a vzal si další špalek a začal ho zpracovávat tak aby ho mohl připevnit na hrudník své loutky. Když to udělal tak stejně jako ruce vyřezal nohy a připevnil je k loutce. Kenji se zasmál a šel pro paruku a staré hadry. Dal je Tadashimu a ten je dal na loutku.* (Tadashi) Super teď mám svou první loutku. No uvidím jak bude fungovat. *Kenji dal Tadashimu barvu, která připomínala lidskou barvu kůže. Tadashi loutce natřel ruce, obličej, krk, nohy a poté se zasmál.* (Tadashi) No není to nejhezčí loutka a pokud ji uvidí někdo kdo mě zná tak pozná rozdíl ale lépe to vyrobit neumím. Kenji dnes se půjdu domů vyspat a zítra si pro ní přijdu tak zatím naschle. *Kenji se vším souhlasil sám šel domů. Když Kenji odešel tak šel i Tadashi. Když byl Tadashi doma tak se usmál a byl na sebe velmi hrdý že zvládl udělat loutku.*
--: --
Tadashi: *Tadashi je doma a přemýšlí co by mohl dneska dělat. Moc kamarádů nemá a tak se obvykle nudí. Má rád jídlo dobré, hlavně jídlo z ryb.* "Hm mohl bych si něco dát. Třeba sushi ale kde bych teď mohl koupot sushi?" *Pomyslel si a podíval se na hodiny. Bylo celkem pozdě ale kdyby něco tak věděl že může jít do jednoho obchodu a tam mají otevřeno až do půl noci. Tadashi si ovšem nebyl jistý jestli v tom obchodě budou mít i sushi. Když vtom dostal dobrý nápad.* "Udělám si to sushi sám jo, to bych mohl. Takový nápad není vůbec špatný." *Pomyslel si a šel ke své knihovně kde našel svou jedinou kuchařku. Poté ji otevřel a v receptech hledal něco o sushi. Dlouhou dobu nemohl nic najít ale když už byl u konce kuchařky a už ani nedoufal že najde recept tak se zasmál. Byl tam, byl tam recept na sushi. Tadashi si vzal kuchařku a šel si sednout do kuchyně na židli.* "Tak jo jak je to tady napsané. Koupíme speciální sushi rýži, vyznačuje se tím, že je krátká. Rýže musí být ve finále lepivá, ale nerozvařená. Rýži propereme ve studené vodě, dokud není voda čirá, někdy to trvá hodně pokusů, tak lze i nechat nějakou dobu ve studené máčet. Poté jí dáme ve studené vodě vařit. Až dojde k varu, necháme ještě 10 minut vařit, poté 20 minut dojít v teple, celou dobu neodklápíme pokličku.Připravíme si lžíci nebo dvě rýžového octa (pokud není rýžový, lze nahradit třeba jablečným), lžičku cukru a soli, směs ohřejeme a nalijeme do rýže, promícháme a necháme rýži vystydnout. Kolem rolovací podložky (vypadá jako podložka ze špejlí) si nachytáme wasabi (zelený křen, není to drahé, vydrží to dlouho a dá se to pužít např. i na křenovou pomazánku), na špalíky (cca tlusté jako malíček, dlouhé jak to jde) ryby (doporučuji losos filet, pro náročnější tuňák - ryby nikdy ne z mražených!) a zralé avokádo nebo okurka salátovka. Nachystáme si sushi řasy (nori). Dále k ruce utěrku, nůž a mísu s ledovou vodou. Plát řasy si nejlépe rozpůlíme podélně, začátečníci a ti, co mají rádi sushi mohutnější, mohou nechat plát celý. Položíme lesklou stranou na rolovátko, spodní kraj ke spodnímu kraji. Navlhčíme ruku ve vodě, nabereme hrst rýže, rozprostřeme po celé ploše řasy krom horního okraje. Doprostřed rýže podélně položíme rybu a okurku/avokádo, prstem nabereme wasabi (malinko!) a poťukáme podél ryby po rýži (jako bychom dělali čáru z wasabi, ale nemáme na prostě tolik wasabi, to bychom měli moc pálivé). Začneme rolovat odspoda řasu do rolády, podložka pokračuje rovně, řasa se zaroluje dovnitř. Nakonec můžeme zmáčknout ze čtyř stran, aby nám rolka držela a utvořil se čtverec (nebo necháme válce), pokud je řasa suchá, na začátku procedury ji jemně pokropíme vodou. Váleček rozkrojíme na 6-8 kousků. Podáváme s hůlkami či lze jíst prsty (původně mělo sushi funkci jako naše chlebíčky). Sushi namáčíme do sojové omáčky a přikusujeme nakládaný zázvor. Tak jo většinu věcí tady mám ale stejně půjdu do toho obchodu abych si dokoupil zbytek věcí. Tadashi se zasmál. Sepsal si všechny ingredience co bude potřebovat do sushi. Poté šel do špajzu i se seznamem a tužkou. Poté se seznamu začal odškrtávat věci co měl. Tadashi byl celkem rád že mu chybí jen pár věcí a tak se oblékl a vydal se do obchodu. Cestou uviděl hřiště na kterém si hrály děti jenž chodili na Akademii ale i děti kteří na Akademii teprve půjdou. Též tam byly i mladí Genini ale nikdo Tadashimu neřekl aby si šel snimi hrát a tak se díval jak si děti hrají a jak si pro ně chodí rodiče a odvádějí je domů.* "Proč já nemám žádné rodiče? Proč nemám otce, matku nebo alespoň babičku, dědečka nebo nějakého příbuzného nebo kamaráda co by si semnou hrál." *Trochu si zasteskl a poté šel do obchodu. Když přišel do obchodu tak pozdravil a hned v prvním regálu viděl sushi.* "Takže tady sushi prodávají." *Pomyslel si a pousmál se. No koupil si vše ze seznamu plus sushi a vydal se domů kde začal s přípravou a samotným dělání sushi.*
--: --
Tadashi: *Tadashi byl doma a přemýšlel co bude dělat. Byl jedináček a zároveň s tím byl i sirotek. Tadashi měl doma přečtené všechny knihy a trénování ho nebavilo. Tadashi začal hledat ve skříni nějaké hry které by si mohl zahrát sám. Když vtom vytáhl jednu krabici kterou nepoznával a na krabici bylo napsáno Shogi.* "Co je to za hru? Hlavně kde se tady vzala? Mohl bych tu hru otevřít a možná se ji i naučit hrát." *Pomyslel si a poté otevřel víko krabice. Vzal si návod a začal číst.* "Takže tady je rozestavení kamenů. Při pohledu ze své vlastní strany stavíme herní kameny následujícím způsobem: První řada: kopiník | jezdec | stříbrný generál | zlatý generál | král | zlatý | generál | stříbrný generál | jezdec | kopiník. Druhá řada: druhá pozice zleva: střelec druhá pozice zprava: věž. Třetí řada: celá řada je zastavěna pěšci. Jo tohle je zajímavé a teď bych mohl zjistit jak se táhne s figurkami. Král Může se přesunout o jedno pole kterýmkoli směrem, pokud mu v tom nebrání šach protihráče. Zlatý generál Může se přesunout o jedno pole svisle nebo vodorovně libovolným směrem, nebo o jedno pole šikmo pouze vpřed. Stříbrný generál Může se přesunout o jedno pole šikmo libovolným směrem, nebo o jedno pole svisle pouze vpřed. Povýšený stříbrný generál Ztrácí své dosavadní schopnosti pohybu a získává vlastnosti zlatého generála. Střelec Může se přesunout o libovolný počet polí šikmým směrem. Povýšený střelec Pohybuje se jako střelec nebo král, ale v každém tahu jen jedním z těchto dvou způsobů. Věž Může se přesunout o libovolný počet polí svislým nebo vodorovným směrem. Povýšená věž Pohybuje se jako věž nebo král, ale v každém tahu jen jedním z těchto dvou způsobů. Kopiník Může se přesunout o libovolný počet polí svisle vpřed. Nemůže se pohybovat žádným jiným směrem. Povýšený kopiník Ztrácí své dosavadní schopnosti pohybu a získává vlastnosti zlatého generála. Jezdec Skáče pouze do předního „velkého L”. Jako jediný kámen může přeskakovat kameny stojící v cestě pohybu. Povýšený jezdec Ztrácí své dosavadní schopnosti pohybu a získává vlastnosti zlatého generála. Pěšec Může se přesunout o jedno pole svisle vpřed. Nemůže se pohybovat žádným jiným směrem. Na rozdíl od pěšce v klasickém šachu vyhazuje také rovně. Povýšený pěšec Ztrácí své dosavadní schopnosti pohybu a získává vlastnosti zlatého generála. Sakra to je dost informací a ještě nekončím teď se vrhnu na pravidla. Pravidla Začínajícího hráče určuje furigoma. Furigomu vždy provádí silnější hráč: vezme do hrsti 5 pěšců, zatřese s nimi a vrhne je na hrací desku jako kostky. Pokud padnou tři a více povýšených pěšců (červenou stranou nahoru), začíná protihráč. Pokud jsou si oba hráči rovni, musí se dohodnout, kdo z nich rozhodí furigomu. Po furigomě se pěšci vrátí na hrací desku a zahajující hráč provede první tah. Následně se oba hráči střídají ve hře vždy po jednom tahu. V jednom tahu může hráč přemístit nebo vložit z ruky jen jeden kámen. Hráč se tahu nesmí vzdát. Hráč není povinen táhnout kamenem, kterého se již dotkl. Zakázáno není ani zvednout kámen z hrací desky a podívat se, co je na druhé straně kamene. Nicméně když je kámen přemístěn a hráč jej pustí z ruky, je tah považován za dokončený a nemůže už být vrácen. Cíl hry Cílem hry je dát soupeři mat = situace, kdy hráč nemůže odvrátit nebezpečí a jeho král bude v každém případě v příštím tahu sebrán. Tehdy hru prohrává. Domluvená remíza odporuje duchu hry a je neetická. Nechce-li jeden z hráčů hru z nějakého důvodu dokončit, partii vzdá a vyhrává protihráč. Šach: Pokud je král ohrožen a hrozí mu, že by byl v dalším tahu odstraněn, protihráč je nucen odvrátit toto nebezpečí. Šachující není povinen šach oznamovat a pokud jej protihráč včas neodhalí, jeho král může být v následujícím tahu sebrán. Mat (japonsky „Tsumi”): Pokud hráč nemůže odvrátit nebezpečí a bude v každém případě v příštím tahu sebrán, jedná se o mat a hru prohrává. V profesionálních i vážných amatérských utkáních bezprostředně prohrává hráč, který provede nepovolený tah. Opakováním hra skončí, jestliže stejná herní pozice nastane 4x po sobě - hra je ukončena remízou. Nicméně jestliže při této situaci nastal věčný šach, šachující hráč, který tuto situaci způsobil, prohrává. Hra dosáhne jishogi, jestliže oba králové postoupili do povyšovací zóny tak, že ani jeden z hráčů nemá možnost dát mat a nemůže doufat, že získá nějaké další kameny. Pokud nastane tato situace, o vítězi se rozhodne takto: zruší se všechny povýšené hodnosti a sečtou se body za jednotlivé kameny (včetně zajatých). Každá věž a střelec se počítá za 5 bodů a všechny ostatní kameny kromě králů po jednom bodu. Hráč, který má méně než 24 bodů, prohrává. Pokud mají oba hráči více, hra končí remízou. Super teď se dozvím o povyšování kamenů. Povyšování kamenů Poslední 3 řady na hrací desce se nazývají „povyšovací zóna”. Pokud se kámen v tahu hráče dotkne povyšovací zóny (kámen svůj tah zahájí nebo ukončí v povyšovací zóně), může být na konci tahu tento kámen povýšen (kámen se obrátí na červený znak). Povýšení po tahu je nepovinné. Povinné je však pro pěšce a kopiníka v poslední řadě a pro jezdce v posledních dvou řadách. Kámen se povyšuje vždy na konci svého pohybu (jde o součást tahu; kámen nelze povýšit na místě bez pohybu). Kámen ztrácí předchozí dovednosti a v příštím tahu se hýbe tak, jak je určeno Povýšený kámen se nemůže degradovat (obrátit zpět). Zajímání kamenů Kameny se zajímají tak, že útočící kámen zaujme místo, kde se dosud nacházel nepřátelský kámen (nejedná se o povinný tah, jde vždy o rozhodnutí hráče). Tím je nepřátelský kámen zajat a musí se odsunout z hrací desky. Zajatý kámen získává hráč, který kámen zajal a odloží ho viditelně vedle hrací desky na svoji stranu. Vždy v nepovýšeném tvaru. Vkládání kamenů Hráč má v jednom tahu buď možnost táhnout kamenem po hrací desce, nebo vložit kámen, který zajal, zpět na hrací desku. Hráč může vložit zajatý kámen kamkoliv na volné pole hrací desky jako svůj vlastní (kameny rozlišuje pouze směr, kterým ukazuje jejich špička, nikoli barva, právě z tohoto důvodu). Vložením kamene lze provést šach (ohrožení krále se nemusí ohlašovat), nebo i mat (s výjimkou pěšce). Kámen lze představit (vložit do cesty ohrožení) a zrušit tak šach. Kámen se vkládá vždy v nepovýšeném tvaru, a to i tehdy, když je vložen do povyšovací zóny. Kámen nemůže být vložen tak, aby se nemohl do konce hry pohnout. Pěšce a kopiníka tedy nelze vložit do poslední řady a jezdce do posledních dvou. Pěšci se nemohou vkládat do sloupce, ve kterém se už nachází jiný vlastní pěšec (povýšený pěšec není pěšec). Mat se nesmí dát přímo vložením pěšce, (ostatní kameny mohou dát mat, pěšec může dát šach), nicméně v následujícím tahu po vložení již provést mat může. odní." *Tadashi se pousmál, když si přečetl pravidla a poté si vyzkoušel jednu hru. Bohužel hrál proti sobě ale celkem ho to bavilo.*
--: --
Kumi: *Sice byl den, ale kvůli ošklivým, černým mrakům slunečné paprsky nemohli prorazit neviditelnou stěnu mraků. Tohle by si pomysleli normální lidé, ale Kumi ne. Neví proč ale noc, déšť a černé mraky jako byly právě teďka přímo zbožňovala. Dalo by se říct, že se v tom vyžívala. A jako bonus k tomu, počasí přesně vystihlo její náladu. Byla naštvaná, nepříčetná a chvilkama i drzá.* Fajn! Tak si budu hrát na tu poslušnou holčičku, kterou jste tak chtěli! *Zařvala mezi dveřmi vytočená Kumi. Zase se rozhádala s rodiči. Takhle to bylo vždycky. Přišla z akademie domů, udělala si věci do školy, nebo provedla a rozzlobená vyšla ven, kde se většinou zklidnila.* "Prej 'až začneš chodit do akademie, tak tě budeme doučovat z ninjutsu' pff, a stále nic! Stále dokola jim říkám, že už bych chtěla něco dělat, ale oni že nemají čas! Tak dobře, nemají čas na mě.. tak já nebudu mít čas na nic!" A odfrkla si cestou k jejínu nejoblíbenějšímu stromu na který lezla už od mala. Když došla pod obrovský strom, který měl snad víc jak tři metry. Chtěla vylézt na první větev. A na to, že byla nejnižší byla tlustá. Politika si na ňu obě nohy a najednou.. praskání, rychlý a hlasitý. Než si to strávila uvědomit spadla. Uslyšela že sebou tichý smích. Když se koukla na větev, uviděla, že byla trochu nařízlá. "Blbci.. teďka mě bolí zadek.." i když ti byla malá výška, pořád to bolelo. Cítila slzy bolesti na krajích a tak rychle zamrkala. Naštěstí to pomohlo. Jelikož vnímala bolestivý zadek, tak si nevšimla že se kolem ní udělalo kolečko z pěti lidí. Tři z nich byly holky a dva kluci. Všimla si, že jsou že stejné třídy. Sotva si vzpomněla na jejich obličeje, protože nemá moc ráda být středem pozornosti, takže se vždy o pauze vytratí.* oh, bolelo to? *Ozvala se blondýnka. Kumi si nemohla vzpomenout na její jméno. Ostatně jako na ostatní.* Ani ne, ale děkuji za optání. *Kumi se snažila aby v jejím hlase byla slyšet ironie. A asi se ju to povedlo, protože ihned jak to dořekla spatřila kolem sebe naštvané výrazy.* Tohle byl teprve začátek, tak se připrav! *A než stačila něco namítnout ucítila na tváři tupou bolest. Dala si ruku na tvář a cítila neví teplého u nosu. Když si na to teplé místo šála a Koukla se, zjistila že to je její krev. Překvapeně zírala před sebe a nevěděla, či na očekávat dál.. přestala naprosto vnímat, jako by se svět vypnul. Viděla jsem pobavený obličeje spolužáků, kteří se chystají na něco nelidského. A tak to začlo. Najednou se pro ňu svět zase zrychlil a dostala rychlý kopanec do zad a tím se svalila na zem. Od té doby cítila všechno. Stehna, lýtka, ramena, břicho. A konečný zásah přišel když někdo napřáhl nohu a kopl celou svou silou do dívčiny hlavy. Kumi byla spíše ráda, že to takhle pro ňu ukončil, protože ju také dostal do bezvědomí.. Když byla ve stavu kde byla radši, chtěla tam zůstat ale jeho mysl i tělo jakoby říkalo, že ještě její čas nenadešel. Pomalu otevírala oči a praštilo ju ostré světlo. Teď by uvítala znova ten kopanec, než to světlo. Chtěla si dát ruku před oči, ale její tělo ju vypovědělo službu. Když si zvykla na světlo, viděla doktora který jí hlídal celou dobu tep, ubrečenou mamku.. a otce.* Vidíš? Já říkal, že je v pořádku. Pojď jdeme a Přestaň bulet. * To bylo jediný, co slyšela. Nezajímavý hlas otce, který ju nikdy nevěnoval pozornost.. a byla tak radši. Viděla jak spolu odchází ruka v ruce..* "Aspoň mamka je s ním šťastná" *Pomyslela si bez šla zase odpočívat na místo, kde je zase jí dobře*
--: --
Chang: *Chang byl doma a četl si svou oblíbenou knihu. Najednou dostal chuť na něco k jídlu a tak odložil knihu a šel do kuchyně připravit si nějaké jídlo. V kuchyni si namazal chleba se sádlem.* "Měl bych jít trénovat abych až půjdeme na misi typu B tak abych neudělal nějakou ostudu." *Pomyslel si, snědl chleba a vyběhl ven.* "Dneska budu trénovat své ninjutsu a také boj se svou Hatake Tanto." *Pomyslel si sáhl si na pravou lopatku.* "Sakra já jsem si doma nechal všecky zbraně. No vezmu si jenom mou nejoblíbenější." *Pomyslel si šel domů kde si na pravou lopatku připevnil pouzdro s Hatake Tanto a běžel zase ven. Venku utvořil pečetě a použil techniku Karasu Bunshin no Jutsu. Před sebou vytvořil tři klony.* Super hele budeme proti sobě bojovat. Sice nemůžete používat žádné ninjutsu ani genjutsu ale zato můžete používat Taijutsu. Takže útočte na mě jak se vám zlíbí. *Kloni se usmáli a řekli.* Hele je pravda že seš originál ale my víme co sis myslel takže víme i to co si nám právě řekl. *Jane co to kloni dořekli tak se rozeběhli proti pravému Changovi.* "Schválně co udělaj takhle jsem eště netrénoval takže tohle je pro mě úplně nové. To bude sranda." *Pomyslel si a potom koukal co kloni dělají. Klon jenž běžel uprostřed tak vyskočil a namířil svou nohu na Changa. Klon jenž běžel zprava tak oběhl Changa a útočil na něho zezadu. Klon jenž běžel zleva tak si to namířil na Changa přímo.* "Sakra tak tohle není špatné." *Pomyslel si a když byl klon jenž vyskočil, dost blízko tak se usmál chytl ho za kotník otočil se o sto osmdesát stupňů a hodil ho. Poté se koukl na klon jenž běžel za ním. Chang se znovu usmál a když byl klon dost blízko tak mu chtěl Chang dát pořádnou pěstí ale nemohl jelikož ho držel třetí klon.* "Sakra myslel jsem že je eště dost daleko a on byl naopak dost blízko." *Pomyslel si a potom schytal ránu do břicha od klonu. Když se klon znovu napřáhl aby dal Changovi ránu pěstí tak Chang prudce vyskočil. Čímž dal klonu jenž ho držel velkou ránu do hlavy a s klonem spadl na zem. Klon se proměnil v několik vran, které odletěli pryč. Poté se Chang rychle postavil a rukama zablokoval kop, mířený do břicha, který mu chtěl uštědřit klon jenž stál předním.* "Sakra tohle je dobrý trénink docela mě i baví." *Pomyslel si, pevně chytl botu svého klonu. Pravou rukou ho držel za špičku boty a levou rukou za spodní část boty. Poté udělal rychlou otočku s rukama. Což mělo za následek že klon se dostal do vzduchu a začal se točit. Klon však kopl Changa do hlavy a znovu se postavil. Mezi tím Chang odletěl o metr dál. Najednou uslyšel křik.* "Sakra je to těžší než sem si myslel? Ten klon proti mě nekřičel ne to bylo za mnou." *Rychle se podíval za sebe a uviděl klon, který odhodil. Klon bežel docela rychle potom vyskočil pokrčil nohu tak aby jeho holeň mířila na Changa. Chang si rychle stoupl ale to ho už chytl klon jenž mu před chvilkou zasadil pořádnej kopanec.* "Sakra musím něco vymys....." *Nestačil ani dokončit myšlenku a znovu schytal velkou ránu do hlavy a odletěl o dva metry dál.* Sakra jsou dobří. No taky to jsou moji kloni takže co bych chtěl." *Pomyslel si Chang, když se zvedal ze země.* Dobře zatím jsem vás šetřil ale už toho mám dost. *Oba kloni se na sebe podívali, usmáli se, rozeběhli se proti Changovi. Chang vytáhl Hatake Tanto. Roztočil se a když byly kloni dostatečně blízko tak vyskočil. Oba kloni také vyskočili a skusili Changa chytnout za zápěstí. Jenže je Chang zasáhl a oni se proměnili ve vrány a odletěli pryč.* "Dostal jsem nápad vyvolám jednoho klona a budu sním cvičit Taijutsu. Jen co se zlepším v Taijutsu tak mohu porazit i více klonů na jednou." *Pomyslel si, uklidil Hatake Tanto, složil pečetě a použil Karasu Bunshin no Jutsu. Tentokrát vyvolal jen jednoho klona. Klon se usmál a na Changa zaútočil svou pěstí. Chang rychle chytl pěstí jenž na něj letěla. Když chytl klonovu pěst tak kopl pravou nohou. Svůj kop namířil klonu na břicho. Klon vyskočil do vzduchu, čímž se vyhl kopu a sám kopl Changa do hlavy. Chang pustil pěst a spadl na zem.* "Sakra musím přemejšlet než něco udělám jinak mě porazí." *Pomyslel si, stoupl si a dal klonu pěstí, klon jí odrazil a sám zaútočil svou pěstí na Changův obličej. Vtom Chang udělal salto, čímž kopl klon do hlavy. Klon spadl na zem a zrušil se takže z něj začaly vylétat vrány.* "Sakra takhle bych měl trénovat častěji abych byl silnější než moji nepřátelé." *Pomyslel si, šel domů, uklidil si Hatake Tanto a znovu si začal číst.*
--: --
Chang: *Chang byl doma a přemýšlel jak by mohl trénovat Kagemane no Jutsu. Napadlaho spousta řešení ale jen jedno se mu doopravdy líbilo.* "Jo koupím si nějaké zvířátko ale jaké? Mělo by být rychlé, malé, snadno viditelné. No tak to je těžké no uvidím. Půjdu do obchodu a uvidím co tam budou mít." *Pomyslel si, vzal si své pouzdro s Tanto, dal si jej na pravou nohu a šel do zverymeksu. Když tam přišel tak uviděl spoustu zvířat. Od malého psa po velkého papouška. Přišel k prodavači a řekl.* Dobrý den potřeboval bych zvíře které je rychlé, malé, snadno viditelné. *Prodavač se rozesmál a řekl.* No tak to bude oříšek. Napadá mě jenom králík nebo pes. Na co to zvíře vlastně chcete abych vám mohl lépe poradit. *Této otázky se Chang bál.* "Sakra co mu řeknu? Pokud mu řeknu pravdu tak bůh ví co udělá? No ale teď mě nenapadá žádná vhodná výmluva." *Nakonec se Chang rozhodl že řekne prodavači pravdu otom proč vůbec přišel.* No víte já si potřebuju potrénovat Kagemane no Jutsu a jediné co mě napadlo bylo koupit si zvíře a sním trénovat. *Jak prodavač uslyšel zvíře a trénink v jedné větě tak se rozohnil a Changa vyhodil z obchodu. Chang se tedy vracel z pátky s nepořízenou. Byl velmi zklamán ale chápal prodavačův přístup.* "No co budu dělat?" *Pomyslel si když byl u svého domu.* "Mohl bych trénovat jenom tak ovládání svého stínu. Jo budu ovládat svůj stín a budu se snažit zrychlit jej." *Pomyslel si, usmál se, klekl si, vytvořil pečeť a použil Kagemane no Jutsu. Chang poslal svůj stín rovně k nejbližšímu stromu, jenž byl od ně pět metrů. Strom byl malý a nevrhal skoro žádný stín a tak si mohl zjistit jak daleko došáhne. Těsně před stromem se stín zastavil a už ho nešlo dál natáhnout.* "No tak to je zajmavé plus mínus pět metrů zvládnu natáhnout svůj stín. Tak jo a teďkon se budu pohybovat jako při uhýbání před útoky." *Pomyslel si, skočil doprava. Jen co se Chang nohama odlepil od země tak se Kagemane no Jutsu samo zrušilo a když dopadl tak musel vynaložit velké množství čakry k tomu aby obnovil svou techniku.* "Sakra takhle by to nešlo zachvíli bych byl bez čakry a to nejde. Měl bych se spíše zaměřit na to abych zvládl rychle použít Kagemane no Jutsu, rychle zacházet se stínem a udržet ho co nejdéle. Bohužel tato technika bere opravdu velké množství mojí čakry." *Chang se usmál a začal dělat kliky.* Jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, když už jich měl dvacet ta cítil jak mu slábnou ruce. Při dvaceti pěti klicích už se mu ruce třásli a dál se to jen zhoršovalo. Po nějaké době se začal potit ale stále dělal kliky. Když jich měl padesát tak vyčerpán spadl na zem a nedokázal se zvednout tedy za pomocí rukou. Zvedl se tedy trochu jinak. Trochu víc nemotorně ale jen co se zvedl tak začal dělat dřepy. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý. Když jich měl dvacet tak ke svému překvapení nebyl vyčerpán. Tedy nebyl tak vyčerpán jako při klicích. Když už jich měl padesát, tak se mu začali třást nohy. Při sedmdesáti ho už hodně pálili a při stech už nemohl. Sedl si tedy na zem utvořil pečeť a použil Kagemane no Jutsu. Poslal svůj stín nejdříve rovně, poté sním zatočil doleva, pak doprava, hýbal sním stejně jako když se plazí had.* "Sakra jak jsem vyčerpán tak je to eště těší než to bylo předtím ale co. Čím těžší to bude teďkon tím lehčí to bude na bojišti." *Pomyslel si a dále ovládal svůj stín. Po nějaké době přestal. Stoupl si a začal běhat okolo svého domu.* "I tímhle způsobem si zvýším čakru. Jo vůbec mě to nebaví ale to neva. Pokud díky tomu zesílim tak to musím vydržet. Já se totiž stanu druhým Hokagem." *Pomyslel si z čista jasna. Nikdy dřív ho to nenapadlo. Možná ve chvílích kdy mu sensei na Akademii vyprávěl o Hokage-sama tak možná v těch chvílích ho to napadlo ale že by otom nějak jinak přemýšlel to ne.* "No první se stal v devíti letech jouninem to jsem o proti němu hodně pozadu. Takže musím dost trénovat." *Pomyslel si a když svůj byt oběhl asi desetkrát tak šel domů. Doma si lehl a ihned usl.*
--: --
Chang: *Po poslední misi byl Chang stále zavřený doma a četl si knížky aby zapomněl na to že kvůli jeho technice zemřel kluk ze stejné vesnice. Bohužel se mu to nedařilo. Náladu mu nezlepšilo ani to že jeho protivník byl duševně narušen. Anbu Changovi řekli že je ho rodiče zemřeli při stejné misi jako Changovi rodiče. No ten kluk byl duševně narušen a byla jenom otázka času kdyby se zabil sám. Chang si četl různé knihy, které měl doma a trénoval svou fyzickou sílu. Dělal kliky, dřepy, sedy lehy atd. Dnes seděl doma na houpacím křesle a měl zavřené oči. Snažil se vybavit si něco o svých rodičích bohužel se mu to nedařilo. Místo toho se mu vybavoval poslední souboj. Po chvíli otevřel oči a uvědomil si že mu tekli slzy. Rychle si je tedy utřel, vzal si do ruky knihu, začal se houpat v křesle a začal si číst. Četba ho tak znavila že za chvíli usl. Zdálo se mu že je na opuštěné louce. Rychle se rozhlédl po okolí. Viděl spoustu kytek, nějaké stromy. Zaslechl i zpěv ptáků, cvrlikání cvrčků. Cítil na jak ho vítr hladí po tváři, cítil svěží vzduch. Koukl se na oblohu a tam uviděl. Blankytné nebe plné krásný mráčků. Changovi se to tak líbilo že se nechtěl probudit ale jak to tak bývá tak ne vše krásné trvá věčně. Zrovna když si Chang lehl na trávu, uslyšel odporně hlasitý bojový křik, jenž se blížil blížil docela velkou rychlostí zleva i zprava. Rychle se postavil podíval se doprava a tam. Shinobiové z listové vesnice, kteří se rychle blížili. Rychle se podíval doleva a tam viděl Shinobie ze skryté kamenné.* "Sakra co mám dělat? Proč se mi tohle zdá? Já chci aby se mi zdálo něco jiného!" *Pomyslí si, kousne se do štípne se do ruky doufajíc že se ze sna vzbudí. Nic se neděje bojoví křik se stále blížil a shinobiové sním. Chang byl zoufalí a tak vytvořil pečeť Hitsuji a řekl.* Kai! "Sakra pořád jsem tady co to sakra je?" *Pomyslel si zoufale. Najednou uslyšel jak na něj volá shinobi s Konohagakure.* Chlapče vypadni odtamtud! *Chang to slyšel a poroučel nohám aby začali běhat ale nohy neposlouchali. Chang se začal prohledávat jestli nemá u sebe nějakou zbraň. Bohužel žádnou zbraň neměl a tak čím více se shinobiové blížili tím více propadal zoufalstvím. Zrovna ve chvíli kdy byl na tom nejhůře co se týče duševního zdraví. Tak se objevil za řadou ninjů z Konohy.* "Co to bylo?" *Pomyslel si a viděl jak proti sobě ninjové bojují.* "No měl bych jim pomoct i když je to jenom sen. Právě proto že je to jen sen tak se mi nemůže nic stát. Super! Mohu bojovat." *Pomyslel si a byl v celku rád ale radost mu zkazil fakt že neměl žádné zbraně.* "Sakra co budu dělat?" *Chvíli přemýšlel a potom dostal nápad.* "Já jsem takovej vůl že mě to nenapadlo dřív." *Pomyslel si, usmál se, rozeběhl se do bitevní vřavy. Rozhlédl se našel ninju ze skryté kamené v jeho nejbližším dosahu. Složil pečetě a použil Kagemane no jutsu. Díky této technice Chang poslal svůj stín na svého protivníka. Ninja si ničeho nevšiml a tak byl chycen Changovím stínem. Chang donutil ninju z kamené aby si sundal ze zad svou katanu a spolu s Changem se rozeběhl na své přátele. Když to viděl jeden z bojovníků z Konohy tak dal changovi do ruky svou katanu. Jen co se Chang dostal k prvnímu z Iwi tak se napřáhl. Načež shinobi jenž byl držen v Changově stínu udělal to samé. Jen co byl Chang dostatečně blízko u nepřítelel tak máchl katanou. Jeho zajatec udělal to samé jenže do prázdného prostoru. Chang minul cíl a ucítil hroznou bolest v břichu. Rychle se koukl na své břicho a s hrůzou viděl že je probodnutý katanou svého protivníka. Najednou se Changovi všechno zamlžilo, po chvíli vše s černalo a Chang se probudil celý mokrý doma na houpacím křesle.* Sakra to byl sen. Budu muset začít trénovat pro případ že bych se skutečně dostal do nějaké takové bitvy. *Řekl a šel se vysprchovat. Po sprše si šel zase číst.*
--: --
Chang: Super já už jsem Genin to je paráda. Jako první si postavím svoji první loutku. *Řekl si a běžel do sklepa. Ve sklepě byla spousta svitků s návodama na výrobu loutek. Bylo tam i spousta dřeva spousta nářadí a Chang byl velmi natěšen, jelikož v jednom svitku bylo psáno že svou první loutku si může postavit až bude Geninem.* Jo jdu stavět. *Řekl, přišel ke skříni se svitky, vzal jeden svitek, rozevřel jej a četl.* Synku jako Genin si můžeš postavit tyto loutky: SHOYŪ-SHA a MOKUSEI. SHOYŪ-SHA je Loutka, která vypadá naprosto stejně jako ten, kdo ji vlastní. Má v sobě skrytou jednu malou zbraň. Dá se dobře využít tak, že se ninja skryje a pomocí Kugutsu no Jutsu ovládá loutku, která působí jako on sám. Zatím co MOKUSEI je : Jednoduchá loutka, která se používá hlavně na tréninky, je celkem pevná až na kovové paže a nohy a též silná. Na konci rukách má místo zápěstí, pevné kovové štíty, které mají u prostřed otvor, ze které můžou vystřelovat senbony. Může vlastnit pouze jednu malou zbraň. Je jen na tobě kterou stěhle dvou loutek si postavíš jako první. Ani jedna s těchto loutek není špatná musíš se jen naučit dobře je využít. No jak už jsem psal je jen na tobě kterou si postavíš. *Chang četl dál a nakonec narazil na návod pro loutku MOKUSEI.* Jako první si postavím tuto lotku a potom uvidím. *Jen co to dořekl tak narazil na návod pro loutku SHOYŪ-SHA.* No skusím jako první tuto loutku je o něco těžší jí postavit a tak to bude větší zábava. *Řekl si, rozhlédl se, sesbíral materiál, potřebný k postavení této loutky. Vzal si i nářadí a podle návodů začal stavět ruku. Super takhle by to šlo. *Řekne když dřevo a oceloví klouby spojí do tvaru lidské ruky. Dále pokračuje druhou rukou. Na pravé ruce udělal i ložistě pro kunaie. Poté jej vyzkoušel. Vzal si rašpli a trochu obě ruce zdrsnil.* No tohle nechám až na konec. *Řekne si a znovu si přečte návod na postavení této loutky. Potom pokračuje tělem. Změří své tělo a tuto míru přenese na dřevo, potom zněj vytvaruje postavu, které chybí hlava, ruce a nohy.* No nejlechčí to není ale co zatím mě to jde tak pokračuji dál! *Vykřikne aby se povzbudil. Výroba těla mu zabrala asi tři hodiny. Potom začal vyrábět nohy.* No tak tohle dám sem tohle sem a mám to i schodidlem. Super. *Řekne si když vyrobí jednu nohu. Po chvilce vyrobil i druhou. Ruce a nohy spojil s hlavním tělem a zdálky se na loutku podíval.* No nevypadá to špatně ale jako moje tělo to taky nějak moc nevypadá. Dlaně nemají prsty, no to spravím hnedka. No tak nohám jsem udělal chodidla i s prsty. No takže udělám eště hlavu a prsty na rukou. *Řekl a pustil se do toho. Hlavu vytvářel podle návodu a také se koukal do zrcadla a snažil se svou tvář alespoň na hrubo přenést na loutku. Když přidělával loutce hlavu tak neměla obličej a vlasy. Měla jen tvar Changovi hlavy. Poté postavil prsty na ruce své loutky. Připevnil je, zaběhl nahoru do kuchyně, kde si udělal čaj. Poté i s čajem běžel do sklepa.* No loutka je nahrubo postavená teďkon mi jen stačí vytvarovat jí všemožné detaily aby se mě co nejvíce podobala. *Napil se čaje položil jej na ponk vzal si pilník, dláto a nějaké kladivo a začal. Celý tvarovací proces trval pět hodin. Poté jí zahladil aby neměla třísky. Když Chang skončil tak byl fyzicky i psychicky neuvěřitelně vyčerpán. Na první pohled vypadala loutka jako Chang ale jen co by se někdo na ní pořádně zadíval tak by odhalil že to Chang není.* No na můj první pokus to není zas tak špatné. *Řekne si vezme loutku a jde po schodech na horu do předsíně.* Tak jo z loutky nic nespadlo tak je to dobré. *Usměje se, loutku položí ke dveřím od sklepa tak aby seděla. Jde se vykoupat a potom jde spát.*
--: --
Chang: *Jen co Goru zašel do svého domu tak se rozhodl že si zaběhá. Rychle se rozeběhl a běžel.* "Já si dycky myslel že to je nafoukanej hajzlík a on je docela prima." *Pomyslí si a běží dál.*
Npc Goru: Dobrá já to příjmám. *Jen co to dořekl tak si uklidil kunaie a šel domů.* "Na to že je to jenom sirotek tak nebojuje vůbec špatně." *Pomyslí si a usměje se.*
Chang: *Rychle se rozeběhl, když mu Goru nabídl příměří.* Dobrá příjmám ale pod jednou podmínkou. Každou neděli se tady sejdeme a dáme si cvičnej souboj. Dobrá? "Je hodně silnej a když sním budu trénovat tak je možné že se stanu silnějším než je on.*
Npc Goru: *Jen co ho Chang pustil tak rychle uskočil, od dychl si a vzal si do rukou dva kunaie.* Nebojuješ špatně ale na mě pořád nemáš. *Řekl a začal se smát. Potom odrazil všechny letící shurikeny a řekl.* Dáme remízu co ty na to? "musím to říct nebo je možné že by tenhle souboj trval hodně dlouho."
Chang: Au!!! *Zakřičí když dostane ránu do břicha, rychle Gora, chytne se za břicho.* To nebylo špatné. *Řekne zasměje se, pravou rukou si z kapsy vyndá pět shurikenů a hodí je po Gorovi. Potom si Tanto přendá do pravé ruky a rozeběhne se na Goru.*
Npc Goro: "Sakra já jsem prohrál co mám dělat? Já se určitě nevzdám nemohu nad ním prohrát. Skusim si vzít s kapsy kunai, praštit ho do břicha uvidíme co se stane." *Pomyslel si sáhl si nenápadně do kapsy pro kunai a obrácenou strano praštil Changa do břicha*
Chang: "Sakra je rychlej a silnej." *Pomyslel si když Goro odrazil jeho kop. Potom Chang rychle chytl Gorovu pěst pravou rukou jelikož vní měl větší sílu. Levou rukou vzal svou Tanto a přiložil jí Gorovi ke krku.* Tak jo prohrál si?
Npc Goro: "Tak tohle jsem nečekal málem mě ty shurikeny zasáhli. Tak to jsem měl štěstí. Co on se vyhl i mému druhému útoku?" *Pomyslel si rychle se otočil a odrazil Changův kop, potom poslal svou pěst na Changův krk.* "Tak co? Vyhneš se mi nebo né? Nebo co uděláš?"
Chang: "To není špatné." *Pomyslel si Chang a když na něj letěli kunaie tak proti nim hodil své shurikeny. Dva shurikeny vyrušili oba kunaie a ostatní letěli dál na Gora. Naneštestí byl Goro už hodně blízko u země. Najednou se Goro odrazil a vrhl se na Changa svou pěstí napřed. Chang se rychle vyhl, potom si uklidil Tanto, potom kopl a svůj kop mířil Gorovy do břicha.*
Npc Goro: Tak dobře ale nemysli si že to budeš mít nějak lehké. Nebudu tě vůbec šetřit jen proto že jsi sirotek. *Řekl velmi namyšleně vzal si do obou rukou kunaie, rozeběhl se proti Changovi. Potom vyskočil, ve vzduchu si dal kunaie na ramena a když padal směrem na Changa tak je na něj hodil.* "Super je jedno jestli je odrazíš nebo se necháš zasáhnout a nebo uhneš. Každopádně až dopadnu na zem tak potobě znovu skočím a dám ti takovou pěstí až se stoho poděláš."
Chang: Tak jo jdeme bojovat. "Mohl bych ho porazit." *Pomyslel si Chang a běžel před Gora. Jen co byl před ním tak se uklonil, vzal si do pravé ruky Tanto a do levé ruky si vzal pět shurikenu.* Tak jo já můžu začít. Jak seš na tom ty? "Hodím po něm shurikeny a zaútočím Tantem. Potom uvidím co se stane."
Npc Goro: "Hm myslí si že mě porazí? Chudák ten si teda věří." *Zasmál se a sledoval jak Chang odbíhá. Potom si sebral všechny své kunaie s terče.* "Tak jo uvidíš ty ubohej sirotku. Nakopu ti zadek." *Najednou vyběhl Chang ven a Goro se hrozně rozesmál. Pochvíli řekl.* Tak jo budeme používat i zbraně takže jestli chceš vycoucat tak jdi hned teť. Jestli nechceš tak si stoupni přede mě.
Chang: Tak jo dáme si menší souboj a uvidíme kdo je lepší v Taijutsu. Jenom chviličku počkej já si dojdu pro svou Tanto. *Jen co to dořekl tak vběhl do svého domku našel Tanto a připevnil si ji k pravé noze. Poté vyběhl ven a řekl.* Tak já jsem připraven co ty?
Npc Goro: "Co že?" *Pomyslel si a udiveně koukal na Changa, když se jeho shurikeny zabodli přesně do středu terče.* Changu zlepšuješ se to je pravda ale v taijutsu mě porazit nezvládneš. Sice jsme spolu eště nebojovali ale to nevadí teďkon si dáme souboj a uvidíme kdo je silnější. Jo a vem si i kunai nebo něco podobného. *Řekl velmi rozhodně Goro.*
Chang: "Sakra pořád je odost lepší jak já. No ale to se spraví." *Pomyslil si usmál se sáhl si do kapsy a vytáhl posledních pět shurikenů. Koukl se na další terč který byl prázdný. Rychle zamířil a hodil shurikeny. Shurikeny se zabodli přesně do středu terče." Vidíš také to zvládnu. Tak nebuď moc namyšlenej jo. *Řekl, sebral své shurikeny a znovu si stoupl vedle Gora.* "Jo nejspíš si zasoutěžíme uvidím."
Npc Goro: "Co? eště předevčírem byl rád že se trefil do terče. Teďkon se už trefuje do prostřed terče? Jak to?" *Pomyslel si vzal své kunaie a hodil je do terče. Gorovi kunaie se zabodly do prostřed terče.* No neházíš špatně ale na mě nemáš. *Jen co to opovržlivě dořekl tak se hrozně rozesmál.* "Co uděláš?"
Chang: "Hm zase je pěkně namyšlenej. No mohl bych si procvičit házení shurikenů." *Pomyslel si sáhl si do kapsy kde měl deset shurikenů. Pět si jich vytáhl a hodil do terče. Tři znich se do terče zabodli a dva se zabodli těsně vedle.* To není špatné, no musim na tom eště zapracovat. *Řekl s úsměvem na rtech. Podíval se na Gora a čekal co udělá on.*
Npc Goro: *Goro byl kluk co chodil s Changem na Akademii. Goro měl lepší známky a byl ve všem nejlepší. Dnes šel trénovat házení shurikenů do terče. Než začal s házením tak přiběhl Chang ven.* Nech mě bejt Changu nebo dostaneš přes hubu. *Řekl velmi silácky a doufal že Chang vypadne.*
Chang: *Chang byl v pokoji na houpacím křesle, četl si v jednom ze svitku.* "Ne nikde tady nečtu nic o mé rodině nebo o loutkách." *Rychle se postavil a hodil svitkem o zeď. Když svitek spadl na zem tak ho sebral a začal zněj znovu číst.* "Možná jsem na něco zapoměl možná je tam nějaké vodítko." *Pomyslel si a četl svitek. Na jednou si uvědomil že ten svitek je jenom o jeho rodině.* "Sakra co to má znamenat?" *Pomyslel si vystrašeně. Prohlédl si svitek a zjistil že ho čte vzhůru nohama.* "Ahá tak já musím číst svitky vzhůru nohama a teprve potom se dočtu něco o své rodině. Zajmavé jak to že mě to nenapadlo dřív? No asi proto že by nikoho nenapadlo číst svitek vzhůru nohama." *Pomyslel si a zasmál se. Jen co dočetl svitek tak se usmál a řekl.* "To že moji rodiče byly loutkaři to jsem věděl ale že byl Otec v organizaci zvané Root? To jsem netušil. Možná že kdybych se knim přidal tak bych se o rodičích mohl dovědět mnohem více." *Pomyslel si a pokračoval ve čtení, když v tom se hrozně lekl.* "Co? Otect si přáli abych šel do Rootu? No já onich nic nevím. Měl bych si zjistit o Rootu trochu víc než vím. Aspoň základní informace ale kde? Možná bude něco v knihovně." *Pomyslel si Chang, vyběhl na zahradu a tam stál jeden kluk z jejich klanu. Nazdar co tady děláš?
--:--: --:--
Doreiku: *Seděl doma na houpacím křesle a přemýšlel.* "Co budu dneska dělat? Mohl bych jít ven a hrát si venku ale s kým bych si hrál? Nebo bych si mohl jednoduše něco přečíst. Nebo bych mohl jít kouknout se do sklepa. Vím že tam něco je ale ještě jsem tam nebyl. No co tam je? Musím to zjistit." *Pomyslel si Chang, vyskočil s křesla, šel do skříně, kde si vzal baterku a vydal se ke dveřím do sklepa. Jen co došel ke dveřím, chytl kliku.* "Sakra co mě tam čeká co tam bude za věci? Bude tam něco zajímavého nebo tam nebude nic?" *Pomyslel si a rozklepali se mu kolena. Potom zatáhl za kliku, otevřel dveře. Najednou mu průvan učísl vlasy, Chang v tu chvíli ucítil velkou za tuchlinu jako by tam bylo něco odporného.* "Sakra co tam je? Já se docela bojím. Co mám dělat mám jít dovnitř nebo mám zůstat tady na hoře. Co se mi stane když tam půjdu?" *Pomyslel si a pocelém těle mu naskákala husí kůže.* "Tak jo já tam půjdu." *Rozhodl se, vkročil na první schod, rozsvítil baterku a uviděl spoustu schodů co vedli hlouběji do sklepa. Také viděl spoustu pavučin, které všemu dávali strašidelnější kontext. Changovi se rozklepali kolena eště víc. Dokonce začal drkotat zuby.* "Sakra tohle je na mě moc." *Pomyslel si ale nakonec překonal svůj strach. Levou rukou odhrnul pavučiny a šel dál po schodech do tmavé ho sklepa. Vždy když stoupl na další schod tak se začal víc a víc. Jeho strach a nervozita rostla s každým schodem víc a víc. Chang se klepal víc a víc.* "Sakra proč je to strašidelnější a strašidelnější." *Najednou si uvědomí že už sešel všechny shody a stojí vnějaké místnosti plné pavučin. Najenou si Chang uvědomil že nemá strach.* "Tady to není vůbec strašidelné." *Pomyslí si a odrhne všechny pavučiny, které zvládne rukou strhnout. Po nějakém čase už má hotovo.* "Sakra ty moje ruce ale vypadaj." *Rychle si je očistí a rozhlédne se po místnosti. Chang uviděl nějaký svitky a nějaké nářadí.* "No nemám co dělat a tak si vezmu nahoru ty svitky a přečtu si je. Snad tam bude něco o mích rodičích možná se dozvím co je to tady za nářadí a možná tam bude i jak se stím zachází." *Pomyslel si, přišel ke stolu a vzal tři první svitky. Potom se otočil a šel zpátky do předsíně. Cestou nahoru se Changovi nezdáli schody strašidelné, spíše uklidňující. Když vyšel ze sklepa tak se posadil na houpací křeslo a začal si číst ve svitku.* "Sakra tenhle svitek pojednává otom jak se moje rodina dostala do téhle vesnice, jak postavili tento dům a také že stavěli loutky. Možná ty ostatní svitky budou otom jak se loutk ovládají a jak se stavějí." *Pomyslel si a otevřel další svitek ale nic o loutkách tam nebylo. Otevřel tedy všechny svitky co měl v pokoji a v žádném nebylo nic o loutkách. Nechal všechno tak jak bylo a běžel dolu do sklepa. Ve sklepě vzal další svitky a běžel na horu. Postupně je všechny otvíral ale v žádném ze svitků nebil návod jak postavit loutku. Nebylo tam ani nic o Changově rodině.* "Sakra co to má znamenat? Jak to že tam není nic o loutkách nebo o mé rodině? Takže to znamená že se něco dozvím jenom z jednoho svitku? to snad ne?" *Pomyslel si, sedl si do houpacího křesla, zavřel oči a houpal se.* "Musím najít něco o stavění loutek. Zkusím prohledat ten sklep, snad něco najdu v těch ostatních svitcích. Také bych měl zjistit něco o nářadí, které je ve sklepě. Musím zjistit jak co jmenuje, na co se to používá a tak." *Pomyslel si Chang a šel spát.*
.....: End
Airi: *Airi se prochazela po Konoze a divala se co tu v šechno je.Konoha vypadala celkem jako klidne město až na to,že se celkem nudila.Tak si zašla sednout na lavički a přemyšlela co bi mohla dělat.*”Dneska je tady celkem nuda.Kež by tady bylo aspoň něco k dělaní.”*Pomyslela si Airi a šla se prochazet dal.Šla ke svemu domu a zašla k rybničku.U rybničku chytala ryby a začla trenovat.*SUIMEN HOKOU NO WAZA.*Airi začla soustředit svoji chakru do chodidel a skulila se na ní postavit jakmile vstoupila na hladinu rybničku chvili stala a pak se ponořila podvodu.Hned vylezla z rybničku ven na travnik.*To je hnusna voda.*Z novu začla soustředit svou chakru do nohou a skusila to ještě jednou.Vstiupila z novu na hladinu a udělala par kroku a zase se ponořila,vylezla z rybničku ven a skusila na potřeti a vstopila na hladinu a povedlo se ji to.*Konečně se mi to povedlo hura.*Airi jakmile to dořekla ponořila se zase dovody.Airi vylezla na břech rybnička a začla se sušit na sluničku.Airi potom zašla domu se převlect do suchych věci a začla si čist knihu o jejim klaně.*
---: ---
Akio Akamichi: *Dojde do dílny kterou má na zahradě domu s rukama plnýma dřeva a ocelových kloubů které zůstali ve sklepě po dědovi, poté vše hodí na stůl a z tašky vytáhne svytek který mu dal Suzuya a rotáhne ho na stole.*Hmm... ahá tak takhle to funguje!*Křikne po chvíli kdy si přeměřil díly a spojil je do tvaru připomínajícího lidskou dlaň.*//Tak těžký to asi nebude, ale budu potřebovat lepší nářadí.//*Doběhne zpět do sklepa a vezme nářadí které najde v dědově starém loutkovém divadlu. Spoustu různých hoblíků kladiv a šroubováků jaké ještě nikdy nespatřil.*To bude stačit.*Poví poté co vše donese k ostatním věcem. Pročítá dále návod na svitku a pokračuje dle něj, ale po chvíli si začne parametry a klouby vychytávat dle svých představ aby vypadala jako on. Když vyrobí druhou ruku vyzkouší uložiště senbonů které si trochu vylepšil aby dokázalo střílet dva zároveň, ale problémy se pořád naskytují a tak se snaží skoro pět hodin jen dokázat správnou pohyblivost šech částí rukou a nohou kterým ke svému udivení udělal i prsty, přestože nejsou potřeba. Celou noc upravuje tvar těla a další uložiště senbonů napojitelné na ruce.*//To není vůbec jednoduchý sakra.//*Pomyslí si když plně soustředěn s vypláznutým jazykem dokončuje hlavu druhý den ráno.*Sice jsi mě loutko unavila ale já stejně zvítězil a teď tu sedíš přede mnou celá.*Řekne nemístně loutce když poté upadne do hlubokého spánku. Ani neví jak dlouho spal ale připadalo mu jako sen že dokázal tu loutku tak bravůrně zkonstruovat. Sice se dá ještě co vylepšovat ale jemu to stačí protože ze všech lidí co zná bude mít loutku jen on a to už něco znamená. Teda aspoň pro něj.*
Behemen: --:--
Behemen: "Naposledy sem tady trénoval když sem byl eště genin." *Zamyslel se a usmál se. Rychle utvořil pečetě pro Kuchiyose no Jutsu.* "Snad se to povede ajásvolám oba dva najednou." *Když to dokončil tak opravdu svolal Kōsukeho i Ropuchu.* "Výborně zvládl sem je svolat to je bomba." Tak jo vy dva musíme se sladit abys me v boji byly schopni držet krok i se silnějšímy protivníky. Takže dneska budeme trénovat. *Řekl adal ruce do kapes. Potom pokračoval.* Takže ropucho ty sešveliká a tvůj stín je tím pádem taky dost velikej když v němbudu stát takdošáhnu se svym stínem 25 metrů ale to není jediná věc s kterou nám budeš užitečná. *Řekl a usmál se.* Budeš krejt Kōsukeho svym jazykem. *Řekl a obrátil se na Kōsukeho my už sme bojovaly proti jednomu ninjovi a naše spolupráce bylavelmi dobrá takže ty budeš v první linii. Doufám že ti to nevadí. Já budu krejt Kōsukeho svymstínem. *Jen co to dořekl ozval se smích. Behemen se otočil a viděl svého dědu jak se směje.* Čemu se směješ? *Otázal se Behemen svého dědy kterej mu odpověděl.* Jestli simyslíš že to bude lehký tak na to zapomeň. Jestli chceš tak ti pomůžu s tréninkem. *Řekl děda usmál se a vytáhl svůj kunai a hned na to se rozeběhlproti Behemenovi.* "Chceš proti nám bojovat sám zajímavé." *Pomyslel si vytáhl svůj kunai a dal ho Kōsukemu. Kōsuke vyrazil proti dědovi hned jak dostal kunai a Behemen ho kryl pomocí svého Kagemane. Ropucha se postavila za Behemena tak aby stál v jejím stínu.* Dědo Kōsuke je velmi dobrý v taijutsu a já díky stínu Ropuchy došáhnu 25metrů nemůžeš nás porazit. *Jen co to dořekl přiblížil se Kōsuke k dědovi a začal sním bojovat. Behemen ihned namířil svůj stín tak aby chytl dědu. KDyž už to vypadalo že děda bude chicen tak vyskočil do vzduchu. Ropucha nezaváhala ani vteřinu a vyslala svůj jazyk aby dědu chytl. ten však použil Kawarimi no Jutsu. Takže když sehojazyk dotkl tak se místo dědy objevili polena. Behemen mezi tím vrátil svůj stín k sobě aby nestrácel zbytečně čakru a když ropucha zatáhla svůj jazyk spátky do tamy,uslyšely dědův smích. Všichni hledaly dědu ale nikde honeviděly. Pochvíli děda začal mluvit.* Behemene to si říkáš stopař když nedokážeš najít ani mě. Toje ubohý já neumím tolik jutsu jako ty a nepoužívám techniky našeho klanu a stejně měnedokážete porazit. Neříkal si že tenhle trénink je otom abyste zlepšily spolupráci a mohly bojovat proti silnějším protivníkům? *Mezi tím co děda mluvil tak se Behemen soustředil a lokalizoval dědův hlas.* "Mam tě." *Pomyslel si a hned poslal svůj stín na místo kde měl bejt jeho děda. Jen co Kōsuke uviděl kam míří Behemenův stín vyrazil na to místo.* "Jak sem si myslel seš tam." Pomyslel si ve cvíli kdy se Kōsuke dostal k dědovi a začal sním bojovat. Děda se pokusil zaútočit na Kōsukeho svym kunaiem tak aby to Kōsuke nečekal. Avšak si nevšiml že Behemenův stínjen už uněj.* Máme tě Ropucho chytni ho svym jazykem a Já hopak pustím. *Jen co to dořekl Ropucha vyplázla jazyk a chytla dědu. Ihned potom co Ropucha chytla dědu Behemen uvolnil své Kagemane.* Dědo mám eště dost čakry na to abych pokračoval v Kagemane ale je lepší že tě drží Ropucha já aspon neplejtvám čakrou. Navíc kdyby si byl protivník Kōsuke by tě zabil. *Řekl a vítězoslavně se usmál. Děda se také usmál a vzdal se Ropucha ho pustila a Behemen poděkoval jak jí tak Kōsukemu za velice dobrý trénink a uvolnil Kuchiyose. Když Kōsuke a Ropucha zmizeli šel Behemen s dědou domůa povídali si o misích a o strategii. Když přišli domů šli hrát shogi.* Díky že si mi pomohl s tréninkem. *Řekl Behemen a usmál se.*
Behemen: --:--
Behemen: "Jak můžu prodloužit svůj stín?" Na tuhle otázku se sám sebe ptal Behemen mockrát potom si uvědomil že pomocí jiných stínů může prodloužit svůj stín o dalších 15 metrů. "Co kdybych použil stín z kunaie na to abych prodloužil svůj stín jo to půjde." *Behemen šel do sídla svého klanu vzal si dva svitky rozbalil je a použil Kuchiyose Tobidougu aby vyvolal všechny kunaie které tam byly. Vyvolal 40 kunaiů a rozházel je po okolí tak aby byly odněho 15 metrů. Když rozházel kunaie složil pečetě pro Kagemane no Jutsu. Behemen poslal stín k prvnímu kunaii který byl odněj 15 metrů. Ke svému uspokojení zjistl že pomocí kunaiů může prodloužit svůj stín, navíc po tréninku kterým ho děda provedl zvládne udržet Kagemane no Jutsu 20 minut a má dost čakry na to aby to 4krát zopakoval plus zvládne použít většinu svích jutsu. Behemen trénoval svou techniku trénoval rychlost a dosach. Dosach zvětšoval stíny které vrhaly kunaie. Behemen takto trénoval hodinu a dvacet minut když skončil stréninkem byl hrozně vyčerpán tedkon by rozhodně nezvládl povolat všechny zbraně které má ve svitcích. Lehl si na zem a přemýšlel.* "Jo vydržím o mnoho déle než kdokoli jiný z mého klanu. Musím ale eště hodně trénovat aby mě zatím nikdo nepřekonal. Jo a eště sem neovládl všechny techniky mého klanu." *Behemen ležel na zemi a koukal se na mraky jak putují po obloze.* "Stejně tak jako plují tyto mraky po obloze taki já pluji ve světě ninju." *Najednou přišel Behemena děda usmál se a povídal.* Jo máš docela výdrž a máš i rychlost? Tvůj úkol je bránit se mi za pomocí tvého Kagemane. *Jen co to dořekl rozeběhl se směrem k Behemenovi vyskočil do vzduchu a rychle kopl. Naštěstí se Behemen rychle skrčil a když dopadl děda na zem použil Kagemane. Stín vystřelil jako blesk ale děda se mu vždy vyhnul. Behemen splynul s čakrou přesně jak ho to děda učil ale stejně jeho stín byl moc pomalej. Děda skákal doprava pak hned doleva a behemenův stín kopíroval jeho dráhu a vždy když už ho skoro chytl děda uskočil stranou. Behemen pozoroval svého dědu a snažil se určit kam skočí eště dřív než tam doopravdy skočí.* "Jakej bude jeho příští tah? co udělá? No jasně určitě zaútočí na mě." *Behemen stáhl svůj stín rozhlédl se.Zrovna když se otočil jeho děda rychle vystartoval proti němu. Behemen se usmál protože čekal že když dá dědovi příležtost tak jí děda využije. Když byl Behemenův děda u něj chtěl dát Behemenovi pohlavek ale nemohl se pohnout.* Mam tě vzdej se a já tě pustím. Pděda se usmál ale nechtěl se vzdát a tak se behemen otočil k dědovi předem a děda se zase otočil zadem ke svému vnukovi což byla známka toho že Kagemane opravdu funguje. Behemen utvořil pečetě pro Raiton: Jibashi.* Raiton: Jibashi! *Vykřikl Behemen a pustil do dědi proud elektřiny.* "Můžu si to dovolit jelikož děda netrpí na srdce a Raiton: Jibashi tělu ublíží jen když je ve vodě takhle ho jen něco trochu bolí ale jinak nic." *Po chvíli behemen ukončil Raiton: Jibashi a pustil dědu.* Prohrál si dědo. *Řekl výtězoslavně a usmál se. Děda se taky usmál a odešel prič Behemen padl k zemi, vyčerpáním se nemohl skoro ani pohnout ale nakonec se zvedl a odešel domů kde si lehl a tvrdě usnul.*
Behemen: ---:: ---
Behemen: Rozhodl se že si procvičí techniky hlavně Kagemane no jutsu jelikož je to tajná technika jeho klanu. *Behemen šel do svého klanu. Z formoval pečetě a když chtěl použít Kuchiyose no Jutsu tak ho zastavil jeho děda.* Počkej já ti s tréninkem pomohu. "Co? děda mi bude pomáhat s mim tréninkem no proč ne." Tak comam dělat. Behemene budeš používat jenom Kagemane no jutsu jasné. "Jenom Kage mane? Co má za lubem?" *Behemen se připravil s formoval pečetě.* Ninja z působ Kagemane no jutsu. *Behemenův stín vystřelil. Jeho děda se všakstačil vyhnout.* "Dosáhnu jenom 15 metrů snad ho chytnu než se dostane mimo můj dosah. Né! Je mimo můj dosach,musim prodloužit svůj stín." Bhemene dáváš moc čakry do toho abys mě chytl. To nesmíš použij jí tak aby tebou volně protékala ne aby se hnala jasné. "Co?" *Zatvářil se Behemennechápavě.* "Očem to mluví. Musim se uklidnit " *Behemen odvolal svůj stín a děda se přiblížil.* Behemene moc spěcháš musíš se soustředit na čakru. "Očem to pořád mluví." * Behemenův stín zase vypálil. Zase dědu nechytil.* Takhle vypotřebuješ celou svou čakru řekl sem ti abys používal jenom Kagemane prorože je velmi náročnéna čakru. Takže je potřeba aby se uklidnil a nechal čakru tebou volně proudit. "Něco na tom asi bude. Nedokázal sem ho chytit i když sem se dost soustředil." *Behemen se uklidnil snažil se aby čakra v něm proudila čistě a sama. Pochvilce zasepoužil Kagemane no jutsu a řídil se příkazy které mu dalděda.* "Co? Můj stín je odost rychlejší než předtím tedkon ho chytnu. Ale né je moc rychlej." No vidíš že to de. Dokázal si aby tebou čakra volně a plynule protékala místo aby se tebou hnala. Stačí aby sizačal poslouchat čakru. Ona tě povede v boji. Dědo jak mám poslouchat čakru? Behemene na to musíš přijít sám. Když se Behemena děda sebral a odcházel řekl. Behemene k cíli vede cesta přesného pohybua míření jasné a trénuj tady sám. *Když Behemena děda odešel zformoval Behemen pečetě a použil Kuchiyose no Jutsu.* Kōsuke potřebuju abys mě pomohl s tréninkem. Já tě budu chytat do svého Kagemane no Jutsu a ty se musiš vyhnout dobře. *Behemen se uklidnil a nechal čakru volně prodit pakz formoval pečetě. Jeho stín vypálil ohromnou rychlostí Kōsuke se snažil utéct ale pochvíli byl chycen v Kagemane.* Dál tě budu držet co nejdéle to půjde. "Čakra mnou musí proudit sama a já jí poslouchám aby mě vedla v boji. Po pěti minutách se Behemen udivil.Co že? moje Kage mane by mělo skončit. "Asi něco na tom poslouchání čakry je." Podalších dvou minutách Behemenovi Kagemane skončilo a on byl unaven tak jako jiní jsou unaveni po pěti minutách. Zajímavé tohle sem nečekal. *Behemen znovu vyslal stín na Kōsukeho a znovu ho chytl.* Behemen takhle trénoval asi 2 hodiny což bylo divné protože Kagemane je dosti náročné na čakru. No po těch dvou hodinách zaním přišel jeho děda se slovi. Jdisiodpočinout udělal si obrovskej krok do předu když takhle budeš trénovat každej den tak si jednak zvíšíš trvání svého jutsua taky si takhle můžeš zvíšit čakru. *Behemen se usmál a šel se vysprchovat jelikož byl spocenej a unavenej.* Kōsuke se mezi tím teleportoval na horu Myobokuzan. *Behemensilehl do postele a usl.*
Behemen: ---:: ---
Behemen: Kdž se stmíval tak si Behemen usmyslel že bude trénovat aby si zvíšil zásobu čakry ale než mohl začít tak ho jeho děda poprosil,jestli by mu nešel pomoct s krmením vysoké. Behemen neochotně souhlasil protože si chtěl zvíšit čakru ale nakonec.Šel z dědou pro žrádlo,když došli ke krmení pro vysokou chtěl Behemen vzít ten největší pytel co viděl a doufal že když ho ponese celou cestu až ke krmelišti tak si zvíší zásobu čakry *rozběhl se tedy kněmu,načerpal čakru do rukou a snažil se zvednout*, pytel kterej byl velkej jako jeho děda a nesmírně těžkej,nešlo to nemohl ho ani nadzvednout. Na jednou uslyšel hlasitý a pronikavý smích *otčil hlavou a viděl* dědu jak se mu chechtal.Behemen se taky začal *hlasitě chechtat a odešel od těžkého pytle a šel raději k ohodně menšímu. Načerpal čakru do rukou a zdvihl pytel s krmením *.Jeho děda se na něj vyčítavě podíval a bez úsměvu natváři mu začal vyčítat že na takhle malej a lehkej pytel si musí načerpat čakru.Behemen si pomyslel"no jo tobě se to řekne, když máš odost vícsíly než já".No tak už radši dem abys me stihli donést krmení na krmeliště do slunce západu,konečně vyrazily.Pytel se pocestě pro nesl a Behemen musel zvíšit čakru kterou směroval dorukou.Vždycky když poslal do rukouvíce čakry tak se na něho podíval děda opravdu hrozně vyčítavym pohledem. Když se konečně dostali ke krmelišti byla už tma a Behemen už byl téměř bez čakry tak mu děda začal vykládat otom jak v jeho věku nosil o hodně težší pytle.Konečně děda přestal s vyprávěnim a oba dva * rozvázali pytle,vysipaly krmení a odebrali se domů*.Konečně už sme doma povzdychl si unaveně Behemen a *šel se vysprchovat* pokoupeli si šel lehnout do postele a rozhodl se že zítra bude tvrdě trénovat aby si zvíšil svou sílu a svou zasobu čakry.Když si tohle usmislel tak tvrdě usl.
Behemen: ---:: ---
Behemen: *Žáci na akademii dostali čtyři dny volna ale jak lépe strávit volný čas než tréninkem a tak se Behemen rozhodl trénovat Kage mane no jutsu vsídle klanu Nishi.* Když přišel do sídla spatřil tam svého dědu který mu nabídl pomoct s tréninkem Kage mane no jutsu.* "No tak začneme Behemene nasbirej čakru a vlož jí do svého stínu a poté ho skus natáhnout co nejdál to pujde."*Když to Behemen skusil natahl svůj stín na dva a půl metru."Tonení špatné tak vyzkoušíme jestli mě stim chytneš a neboj se nebudu se pohybovat dál než dva a půl metru."* "Nezumi" Behemenův stín se rychle přibližoval k dědovi už už ho chytal do své techniky když v tom děda uskočil a stínu se vyhl,Behemen skoušel dvě hodiny polapit dědečka do stínu ale vůbec se mu to nedařilo když vtom jo! chytl dědu do Kage meno no jutsu.*Behemen se hrozně radoval ale jeho děd lehce vystoupil s techniky "jak to chytl jsem tě" děda se jen usmál ařekl "tvoje Kage mane se musí eště vylepšit ale neni to hrozné na popré.*Děda odešel ze sídla ale zahodinu se vrátil s králíkem "trénuj tak že budechytat do stínu králíka ale pozor králik se nebude držet jen dva a půl metru od tebe,takže musíš natáhnout svůj stín nejméně o dalších dva a půl metru."Děda odešel a Behemen se pustil do lapení králíka "Nezumi"stín vypálil na proti králíkovi a on uskakoval až nahranici dosahu.*Behemen dal do stínu dvoj násobek své čakry a skutečně stín se prodloužil až ke králíkovi na neštěstí králík uběhl dalších dva a půl metru a byl zase mimo dosah.*Behemen si sedl na zem a odpočíval a přemítal otom co se naučil přišel na to že dál jak pět metrů prostě nedosáhne a tak musí zrychlit svoje Kage mane no jutsu.*"No dnes už to asi nedám tak budu pokračovat zítra". Dalšího dne šel Behemen zase trénovat chytání králíků do stínu nezumi stín vystřelil eště rychleji než včera ale králík byl rychlejší rychle utekl a tak Behemen trénoval bez přestávky až do odpoledne.*Nezumi "to je rychlost králíka už chytnu" a vskutku Behemen dokázal lapit králíka a ten mu nemohl utéct,chytl králíka a běžel jej ukázat dědovi a by se pochlubil ale děda se jen zazubil a řekl "zejtra přijdeš a budeš chytat něco těšího než je králík".*Behemen se šel na objedvat a pak šel spát dalšího dne šel do sídla a skutečně děda přinesl koloucha. *"Jak ho mam chytit" "to je na tobě" a děda odešel Behemen skoušél chytit koloucha ale kolouch byl moc ryhlý trénink se protáhl až do čtvrtého dne volna na akademii a zrovna když byl behemen v koncích stoho že nemohl koloucha chytit a nebo když ho náhodou chytl tak mu utekl utvořil Behemen ruční pečet nezumi stín vystřelil stín doslova letěl jako raketa kolouch neměl žádnou šanci byl chycen a dokon ce byl stín tak silný že nemohl utéct.*"Jo!" konečně Behemen zvládl Kage mane no jutsu po čtyrech dlouhých dnech umí techniku svého klanu.
BlueBoard.cz ShoutBoard