Přidej zprávu »
---: ---
Mito: *Měla tyhle večery ráda, i když to bolelo na srdci, cítila, že jí tyto večery pomáhají se srovnat se ztrátou muže a minulosti. Julian jí chyběl, hodně, ale musela se naučit tohle nechat za hlavou. Lehce se usmála a poívala na Mitsukiho, který pomalu usínal. Nechtěla ho z usínání a spánku vyrušovat a tak jen potichu vyprávěla nějaké příběhy z Temného světa, jen hlouposti, které nebyly ničím důležité, ale přišlo jí dobré to říct, protože to mohlo Mitsukiho i tak ještě víc uspat. I přes jeho dospělost, to byl Mitoin malý mazlík a tak jej lehle hladila ve vlasech a po tváři. Jakmile usnul, počkala ještě nějaký čas, než se zvedla a došla do kuchyně, kde připravila nějaké jídlo na delší čas, něco do mrazáku, neco do lednice a vzkat pro Mituskiho, že odchází a jídlo má v mrazáku a lednici, že se vrátí, až bude její čas. Aby na sebe dával pozor a že jej nadevše miluje. Tak jako tak mu tam přihodila ještě alespoň 200 ryo - hold matka, nedá si říct. Pak vzala své věci a odešla kompletně ze Sora no Sato, rovnou si to namířila na jeden z opuštěných ostrovů Letní země.*
Mitsuki Kamatasu: *Mitsuki si připil a pak začal vzpomínat na to, jak ho táta všchno učil když spolu chodili po lese a on ho učil poznávat různé rostliny a podobně.* Mami, ale táta by nikdy nedovolil to, abys vyměnila svůj život za jeho. Nikdy by ti to nedovolil. A on mě naučil moc i tak, častokrát mi to už pomohlo. A stejně tak všechno cos mě naučila ty. Bez vás dvou bych teď neuměl nic a nebyl nic. *Když Mito mluvila o sbližování, Mitsuki se jen trochu zašklebil, protože rozhodně nepotřeboval vědět podrobnosti. Pak se koukal do nočního nebe a ani si neuvědomoval, že pomalu usíná.*
Mito: *Vzala sklenicku.* To by bylo od tebe moc mile. Ona bude moc rada, kdyz si na ni vzpomenes. Nakonec potrebuje trochu psychicky podporit vis. Ona ted bude dost dlouho bez svych schopnosti a pak jeste castecne oslabena kvuli peceti na cele. *usmala se a pritukla si.* Na naseho syna lasko. *usmala se na nebe a zvedla sklenicku di vzduchu. Pak do sebe kopla sake a polozila sklenici na zem vedle sebe.* Pamatuji si, jak jsem se s Julianem jednou v tehotenstvi opila. Diky bohu, ze nejsi retart, jinak bych si ten den fakt vycitala, ale myslim, ze prave to byl vecer, kdy jsme se nejvice sblizili. A nemysli si nic ehm... Moc intimniho, myslim jakoze... Myslenkove. Myslim, ze nikdy nikoho takoveho uz nenajdu, byl dokonaly ve vsem. Ve vsem... Jak moc me stve, ze ho neslo ozivit z naseho sveta. Jeho duse je uveznena v tom jejich a ani Rinnegan, ani edo tensei by ji neprivolalo, nemluve o tom, ze nemam jeho telo. Ale ani nevis, jak moc bych si prala, abych mohla vymenit svuj zivot za jeho. A to neber nijak ze bych treba litovala kazde vteriny na zivu, ale prala bych ti ho mit dele, byli bysme dokonala rodina. On by te toho tolik naucil, kolik jsem ani ja neznala. On by byl dokonaly zmi v tomhle svete, kde se kazdy zene za silou a chakrou. *Pousmala se pri vzpomince na byvaleho milence.*
Mitsuki Kamatasu: *Když přišla Mito z koupelny, Mitsuki se s ní vydal ven. Když došli na místo, připravili deku a spacáky. Mitsuki pak vytáhl lahev se saké a dvě ,,skleničky". Nalil je a jednu hned podal Mito. Čekal samozřejmě až domluví, protože ho poznatky o sharinganu i byakuganu zajímaly.* A jo, vlastně jsem sharingan u tety viděl. Jen jsem si neuvědomil, že je to on, jelikož vypadal jinak než u Aishi. Každopádně je tedy asi Aishi silnější než se zdá, podle toho co říkáš. A za tetou bych se podívat mohl, aspoň se optat jak se má nebo tak něco. *Pak natáhl ruku ve znamení, že si chce přiťuknout a až se tak stane, napije se a podívá na hvězdy.* ,,Tati, škoda že tady nemůžeš být se mnou a taky se napít, ale ty bys mi stejně vynadal, že alkohol pro mě není." *Mitsuki se při té představě v duchu usmál.*
Mito: Dam ti kolik informaci jen budu moci. *usmala se jeste pred sprchou, poradne se vydrhla a oblekla teple. S vyfenovanymi vlasy dosla do kuchyne a pokynula synovi, mohli vyjit ven* Doujutsu jsou zapeklita jutsu... V ppdstate tve oci ti zprostredkuji moznost skvelych technik, ale Sharingan je snad ze vsech nejzakernejsi. *mluvila po ceste na zahradu, kde i pomohla rozlozit nejlprve deku a pak spacaky, na jeden z nich si sedla.* Ma nekolik vyvojovych fazi. Poradne si nepamatuju... Moment. *klepala si na pusu.* Tomoe. Ty male tecky, kapicky spis, jsou tomoe a s kazdou jednou kapkou v oku je Sharingan silnejsi, pak tam ma kazdy jiny takovy znak, to je... Hmmm.... Boze ty nazvy! Mangekyou myslim... A oak je neco jako vecny, jeste silnejsi, ale to nemam tuseni, jak se ziskava. Vim jen, ze vzdycky je to sokem, nejakou bolestivou udalosti. Fakt netusim jak je to s temi poslednimi fazemi. Nicmene maji fakt mocna a zakerna genjutsu, casto se jim ani nemusis divat do oci. Dokonce sharingan vidi lehce, doopravdy lehce do budoucnosti. Predpovi tve pohyby, ale jen fakt malinko dopredu. Par setin dopredu. Za to Byakuganu neuniknes. Vidi te i pres stenu. *usmala se.* O byakuganu vim kulovy, spis se optej Naomi, ona vlastne ma i ten Sharingan, by te mohla poucit. Ted je na neschopence, by jsi za ni mohl sem tam jit si pokecat, nez bude schopna pouzivat jutsu, mohla by te zase neco priucit, co ja nevim. *podivala se na nebe, kde uz pomalu vykukovaly hvezdy.* Ah tady jsou....
Mitsuki Kamatasu: To by bylo fajn, dalo by mi to často fakt velkou výodu, když bych věděl, co od toho čekat. *Mitsuki si uvědomil, kolik síly může být jen v samotné informovanosti.* Proto nikomu neříkám o meitonu ani jashinismu. Mohlo by to pak znamenat i nevýhodu. A ještě jsem kromě Zerefa nepotkal nikoho, kdo by ovládal meiton. A to saké tedy vezmu, už se těším, až si dáme. *I přes to že Mitsuki nepil, nebo spíš pil výjmečně, tak se opravdu těšil. Poprvé se napije s Mito.* A sbalím i nějaké jídlo, když budeme dlouho vzhůru, mohlo by se hodit. *Když Mito odešla, Mitsuki vše zabalil a trochu tepleji se oblékl. Pak vzal dva spacáky a byl připravený vyrazit. Proto si sedl v kuchyni a čekal až přijde připravená Mito.*
Mito: Predtim jsem te mohla chovat a vesel ses mi do naruce! *zasmala se a sla se posadit, prece tam nebudou stat jako blbouni.* Mohla bych te nekdy o nejakych dalsich vecech poucit, pokud budes chtit. Nejake zakladni informace o par moznych doujutsu, ktere znam, treba by ti to k necemu bylo. I kdyz zpusob jakym s nimi budes pripadne bojovat si musis uz najit svuj. *Mitsuki pak zminil neco o sake a Mito zpozornela, byla jako kocka ktera uslysela piskat mys.* Sake rikas? No jasne ze si dam! Vis prece, ze alkoholem nikdy nepohrdnu. *zasmala se a postavila se.* Pujdu si dat tu spravnou domaci sprchu a pak muzeme jit ven, zitra rano zase budu muset jit pryc, uz tak kvuli me ma Sora problemy, nechci delat moc velky rozruch. *vydala se do sve loznice s koupelnou, aby se osprchovala a prevlekla do neceho lepsiho.*
Mitsuki Kamatasu: *Když Mito mluvila o Sharinganu, zaujalo ho, kolik toho ví o schopnosti, kterou ani sama neovládá. Sám si neuvědomuje, že Sharingan už v akci viděl u Naomi, protože mu neřekla název doujutsu. Pak si taky uvědomil, že nemá nic, čím by byl schopen bránit se genjutsu, což ho lehce znepokojilo, samozřejmě kromě obyčejného ,,kai". Proto se rozhodl, že by se na to měl časem trochu zaměřit.* Mami, tím chceš říct, že teď už nejsem roztomilý? *Mitsuki se na ni zasmál, jako když byl malý trochu škodolibým výrazem ve své tváři.* A rozhodně jsi mě dobře vychovala ty a táta, kdo ví kde bych bez vás byl... Mimochodem mami, dostal jsem jednou jako dárek od někoho lahev dobrého saké, co si jí vzít dnes na přespávačku pod širým nebem? Teď už můžu pít alkohol, tak bychom se mohli napít spolu. Co ty na to?
Mito: Sharingan ma tolik fazi, ze bys tomu ani neveril. Totalne prehnane doujutsu, davej si na ty holky pozor. Dokazou oredvidat tve kroky a jejich genjutsu jsou silna. Najdi si nejakou obranu, i pres to, ze jsou to kamaradky. *pousmala se.* Nechci ti rikat, ze se jim neda verit, ale je lepsi mit esa v rukavu. *mrkla na nej a pak ji rekl, ze se nezlobi za jeji city, jeste aby ano... Mito syna pevne objala.* Nejradsi bych byla, kdybys byl furt maly Mitsukiasek, ani nevis jak roztomily jsi byl *mumlala.* Ale musim te nechat jit si svou cestou, jsem rada, ze jsi tak tolerantni clovek. Skvele jsi se vychoval.
Mitsuki Kamatasu: Nevím úplně jak sharingan funguje, ani že má víc fází, Aishi mi o tom řekla jen něco málo. A Yuri žije druhý život? O tom se mi nezmínil, ale tak aspoň přišel na to, co jsou zač ty jeho vidiny, které měl jako malý. Silnější než ty nejsem určitě, to si můžeš být jistá. Vždyť každý kdo tady aspoň trochu umí máchnout nějakou zbraní to umí od tebe a prakticky k tobě vzhlíží. *Mitsuki pak viděl jak je matka rudá, když mluví o Zerefovi, ale když sklopila pohled, chtěl jí dát najevo, že to nebere špatně, proto šel k ní a objal jí.* Mami já to neberu špatně, jsem rád že jsi s někým šťastná a zároveň s někým, kdo by tě dokázal ochránit. Tohle chápu už teď, na to ani nemusím poznat všechny ty city a podobně.
Mito: No to by koukala, nakonec ale Temari měla v plánu nějak probudit další fázi Sharinganu jedné ze svých sester, mohl bys jí být nápomocný. *Pokrčila rameny.* Yuri hlavně žije už druhý život, takže je jasné, že bude někde kompletně jinde, než ty, dokonce bych si troufla říct, že je i silnější než já. *Porkčila rameny.* Je tady technika, díky které se tvé schopnosti a duše reinkarnují, což pro někoho, jako jsi ty, bohužel nejde, teda...alespoň myslím, protože tvá duše je Jashinova, ani kdybys zemřel, nemohl bys být znovu oživen, Rinneganem, nebo pomocí Edo Tensei. *Pak se Mitsuki optal an to, jak to Mito má se Zerefem a Mito okamžitě zrudla.* N-no, to brala....to je pravda...ale hodně mi pomohl a ettooo. *sklopila pohled.* Těžko nenávidět člověka, se kterým strávíš většinu života, vyznal mi své city. *Mnula si nervozně prsty.* Nemysli si, že jsm kvůli němu zapomněla na tebe nebo Juliana, j-já jen....pochopíš to, až budeš milovat, je to silnější, než nenávist a nedá se to jen tak zadupat, bohužel.
Mitsuki Kamatasu: To by Aishi koukala, kdyby zjistila, že znám její sestru. *Mitsuki se té představě zasmál.* Víš, vždycky zapomenu že jsi starší než vypadáš. No třeba Yuri, který je stejně starý je teď úplně někde jinde než já. Jediné co umím pořádně používat je Katon a Futton a pak techniky Meitonu. Ze zbytku pořád umí jen něco málo, takže jsem si jistý, že je co zlepšovat. Mami, jak ty to teď mimochodem máš se Zerefem? Naposledy když jsme se o něm bavili jsi ho měla za obrovskou hrozbu a teď s ním bydlíš pod jednou střechou. *Mitsuki šel ke dřezu, kde se opláchl, protože když s Mito mluvil, nechtěl chodit až do koupelny, aby slyšel co říká.
Mito: No mohla jsem být lepší, ale na to je už pozdě, hlavní je, že se se mnou můžeš bavit o čemkoliv a vždy tě podpořím. *Usmála se lehce načervenalá, byla snad ta nejšťastnější matka pod sluncem.* Aishi? Hm....to je sestra Temari. *Zasmála se. Vzpomněla si an to jméno, které jí Temari říkala.* No....zdá se, že kdyžtak můžeš požádat ji, ať vás seznámí, nemůžeš se bavit jen s jednou jedinou. *Zkontrolovala, zda Mitsukih už dojedl a sklidila ze stolu.* Ano, je pravda, že jsi se narodil ve světe bez chakry, taky jsme se sem dostali relativně pozdě, takže tvá generace měla před tebou dost veliký náskok, ale myslím, že jsi vážně neotálel, hlavně máš talent a to je hlavní. Je jedno jak dlouho ti potrvá dostat se na stejnou úroveň jako jsem já, však jsem taky třikrát tak stará než jsi ty, představ si, kde můžeš být za dalších padesát let? Rozhodně budeš i silnější, než jsem já, o tom nepochybuji.
Mitsuki Kamatasu: Myslím, že Aishi je taky z Kumo! A mami, myslíš že jsem někdy pochyboval nad tím, že jsi nejlepší mamka na světě? Nepochyboval! Lepší matku jsem si nemohl přát! A jasně že bychom dneska mohli spát pod širákem, vidět tátu a babičku. Je to dlouho, co jsme spolu na ně koukali. Mami, ale víš co mě mrzí, stále nejsem ani z půlky silný jako ty. Myslíš, že jednou budu tak silný? Co když tohle nemám po tobě ani po Zerefovi? Přeci jen jsem se narodil ve světě bez chakry.
Mito: Dobře, furt tě vidím jako to malé dítě, musím s tím přestat. *Zasmála se.* Jsem na tebe pyšná, i přes Jashinismus a i přes to, že nejsi samuraj chci, abys věděl, že jsem an tebe velice pyšná a jsem hrdá, že jsi ty můj syn. Nikdy o tobě nebudu pochybovat a ani nepochybuji. Vážně nechci, aby jsi se cítil být pro mne méněcenný, jenom protože nesleduješ mé stopy, možná i o to víc jsem hrdá, že jsi šel vlastní cestou. *Usmála se a opřela si bradu do dlaně.* Kamarádka jo? *Ušklíbla se.* Temari a je z Kumogakure, milá holka, pěkná. Říkám ti to jen tak, abys měl nad čím přemýšlet. Nikoho ti nedohazuji! *Zasmála se.* Nechceš dnes večer spát pod širákem? Podívat se na tátu.... *Pousmála se trochu smutně.*
Mitsuki Kamatasu: Promiň mami, ale to prostě nepůjde. *Mitsuki se dal zase pomalu do jídla, protože nedokázal odolat něčemu tak dobrému.* Nemusíš mi nic dávat mami, mám ještě peníze, jak jsi mi dávala minule a jelikož plním mise pro vesnici, vydělávám si i sám, nemusíš se o mě bát. Jediný co jsem potřeboval, bylo tě vidět. A taky si konečně zase dát něco tak výborného. Dokonce jsem si našel kamarádku díky poslední misi, ale je z jiné vesnice a taky je to jen kamarádka. *Mitsuki se nakonec začervenal, když mu matka chtěla někoho dohazovat, ale zase se až tak nebránil.* A jak se jmenuje? Odkud je ? A proč mi to vlastně říkáš ? *Byl v tomhle tématu stále jako malé dítě.*
Mito: Já vím, že pro tebe nebude nikdy otcem, pro mě take nikdy nebude tvým otcem on, to se neboj. *Mito zatlačila slzu, téma Julian pro ní bylo stále citlivé. Rozevřela pěst, ve které držela prsten a podívala se na šperk.* Tak moc mi chybí.... *Povzdychla si, pak Mitsuki reagoval na její prosbu, Mito to věděla už předem, že je tohle marné, Mitsuki byl jako její kopie, i když méně horkokrevný.* Tušila jsem,ž e budeš proti. Všichni jsou proti...nedivím se, nemám vám to za zlé a respektuji to. Ayase a Naomi slíbily, že pokud se něco stane, budou tě ochraňovat jako vlastního, hlavně Naomi. Nicméně, poud nechceš hrát divadlo, dávej si na sebe veliký pozor, z jedná strany je Kirigakure, z druhé Otsutsuki.....dělá mi to starosti, proto jsem kývla na to, že s ním budu spolupracovat, abych jej dokázala zničit zevnitř. Není to nic, na co bych byla hrdá, to mi věř.... *Porýpala se v jídle a pak úplně odložila příbor.* Nechybí ti nic? Máš všeho dost? Mohla bych ti dát zase nějaké peníze, abys měl. Ah, seznámila jsem se s fajn dívkou, možná bych vás mohla taky seznámit? *Usmála se, nechala téma Otsutsuki být, nechtěla na něj tlačit, byl dospělý, jediné co Mito zajímalo, byla jeho bezpečnost.*
Mitsuki Kamatasu: *Když Mito dala před Mitsukiho jídlo, hned se do něj pustil. Nic totiž nebylo lepší, než když mu uvařila sama jeho mamča.* Vím že to byl ten parchant, co si hraje na Boha, to že tetě pomohl...tím si chtěl jen z nějakého důvodu udělat lepší jméno, asi aby se ho lidé jen nebáli. *Na vyhlazení samurajů nic neřekl, protože samurajům nerozuměl a byl rád za to, že to neodnesl i Yuri.* Rodiči? Zeref je jen můj biologický otec, sice se snaží, ale to už tak trochu propásl, můj otec, pravý otec je, byl a bude Julian. To Zeref je pro mě něco jako nevlastní otec, je to trochu prohozené, ale musíš mě chápat mami. *když přišla řeč na Otustsuki, Mitsuki přestal jíst, protože mu málem zaskočilo.* Mami, myslíš to vážně? Je mi jasný, že to neděláš pro sebe, ale já prostě nedokážu předvádět, že v něj vzhlížím. V každém mém pohledu bude opovržení, ať to stojí co to stojí. Jashin je jediný bůh, kterého kdy uznám a nehodlám ho ani stavět stranou. Stále pro něj budu obětovávat duše. Tohle jsi řekla i tetě? Nebo Zerefovi? co ti na to kdokoliv jiný řekl? Díky Jashinovi jsem pořád živý. Radši se stáhnu někam pryč ať o mě nikdo neslyší, než abych se přetvařoval a věřil ve falešného boha. Zajímalo by mě, jestli jsi vůbec při smyslech, nebo tě dostal do nějakého genjutsu. *Mitsuki se mohl zdát naštvaný, ale to nebyl, nemohl to Mito mít za špatné, proto mluvil potichu a klidně, nechtěl aby si myslela, že ho její prosba naštvala. On jí chápal a stejně tak doufal, že ona chápe jeho.*
Mito: Ah jasně...po Zerefovi. *Zamručela potichu a když se Mitsuki vrátil, položila před něj pořádnou porci jídla a příbor, pak ještě nějaké pití. Sama se posadila na druhou stranu stolu a dala se do jídla.* Byl to Otsutsuki, kdo to udělal. Sesshomaru Otsutsuki. Ten samý tvor mi také dal pilulku, kterou jsem Naomi přivedla opět k vědomí. Ale...eh, nejprve to, co se stalo jako první...Samurajové, museli jsme s Yurim vyhladit celou zemi železa a zničit pevnost...samurajové byli prohnilí infekcí, která si říká Hydra...jediní, kteří žijí, jsou v Sora no sato. Oživila jsem je spolu se Zerefem, se kterým nyní ziju v zámku králů v zemi pustoty, kdybys někdy chtěl přijít za rodiči. *Chytila u slova "rodiče" prsten, který měla od Juliana a visel jí na krku. Také to slova pronesla potichu a s takovým podivným tónem.* Mimochodem jsem poklekla před tím Otsutsuki a ve své podstatě mu zde sloužím, řekl mi, že jediná možnost, jak uchránit své blízké před smrtí je, donutit vás alespoň předstírat, že v něj věříte....Mitsuki. *Podívala se mu do očí s ustaraným pohledem.* Jsi to jediné, co mě na tomhle světě drží, až uvidím, že máš vlastní rodinu, bude moje práce na tomhle světě hotová, do té doby je můj jediný cíl, ti udělat lepší svět a lepší život....divné, slyšet to z úst nukenina, ale zasloužíš si lepší život, než jsem měla já, prosím....nežádám tě, abys přestal věřit v Jashina, to bych si v životě nedovolila, zachránil tebe i Naomi už tolikrát, že bych mu sama měla dát na oplátku svou duši, ale prosím tě na kolenou, až přijde čas, alespoň se tvař, že je Sesshomaru tvým bohem, předstírání přece není nic těžkého.
Mitsuki Kamatasu: Mami, to se na tréninku nemám hýbat, abych se nespotil? Nikdy bych tě pak nemohl bránit. A já řekl, že tě bránit budu. *Mitsuki se zasmál, když naznačila na rozdíl jejich výšky.* Vysoký asi budu po Zerefovi no. Díky bohu, že aspoň hezký jsem po tobě. *Zasmál se, protože věděl, že to matce udělá radost.* Tak já se jdu teda umýt, mám hlad jako vlk a už je to pěkně dlouho co jsem měl nějakou dobrotu od maminky. *Mitsuki se šel vysprochovat, vzal si na sebe potom černé kimono a Satsuin Hane si nechal v pokoji. Pak šel rovnou k Mito.* Jak ses vůbec celou dobu měla? Slyšel jsem co se stalo tetě, doufám, že ten kdo za to může si to pěkně vyžere. To samé s chrámem. *Mitsuki si sednul ke stolu a poctivě čekal na dobrotu od maminky.*
Mito: *Otočila se, když uslyšela dveře a za chvíli se z chodby vynořil Mitsuki. Doširoka se usmála a odložila vařečku. Hnedka se mu vrhla do náruče a pevně ho stiskla, možná i trochu silněji, než bylo třeba.* Promiň, sama jsem s tím nepočítala. *Zasmála se a zabořila hlavu do jeho oblečení.* Tolik jsi mi chyběl. *Zamručela jako malé dítě a pak ho pustila.* Byls trénovat? *Podívala se na jeho orosené čelo.* Podívej se na sebe, ty jo, nebejt tvoje máma..... *Začala se smát a rukou naznačila o kolik je vyšší než ona.* Je jasné, že krásný jsi po mě. *Našpulila rty a zkontrolovala jídlo.* Za chvíli to bude, než se osprchuješ, bude to na stole. *Mrkla na synátora a věnovala dále pozornost hlavně jídlu.*
Mitsuki Kamatasu: *Když přišla Mito domů, Mitsuki zhruba ukončoval svůj trénink. Když přišel, všiml si že je někdo doma, nečekal moc matku, proto byl trochu ve střehu. Když ale otevřel, ucítil vůni jídla.* ,,Asi mě sem někdo nepřišel vykrmit k prasknutí." *Mitsuki se proto vydal rovnou do kuchyně. Jestě byl trochu zpocený z tréniku. Když přišel, uviděl Mito.* Ahoj mami. *Mituski měl úsměv na tváři a hned se k ní hrnul aby jí obejmul. Byl už o dost vyšší než ona, přeci jen Mito byla prcek.* Nečekal jsem tě, to bych byl doma dřív, musíš mi dát vědět, když přijdeš, abych si tě trochu užil. *Okem Mitsuki koukal co mamka vaří, protože mu na tréninku dost vyhládlo a z vůně jídla od mamky mu vyhládlo ještě víc.*
Mito: *Přímo od Ayase se vydala domů, aby zkontrolovala Mitsukiho, nechtěla ho sledovat, ani stopovat, prostě šla domů a doufala, že tam její syn bude, enbo že se do 24 hodin objeví, pak hodlala pokračovat ve své cestě za silou a poznáním. Otevřela si dveře a vešla do domu, odložila si boty a věci, prohlédla si svou skříň, vše vyndala a zapečetila do svitku, kompletně všechno své oblečení, i věci. Mitsukiho v domě nenašla a tak se rovnou dala i do vaření. Udělala rýži a maso se zeleninou, během toho přemýšlela, jak Mitsukimu všechno vysvětlit. Chtěla vědět, jak vypadá, dlouho ho neviděla a takhle se objevit z ničeho nic, taky od ní nebylo zrovna slušné.*
---: ---
Teiry Toriko: *Teiry poděkovala jak Mito tak prodavači.* Asi půjdeme ke mě. Myslím že lépe vybavenou kuchyň než v paláci v Sora no Sato nenajdeme. Navíc v ní mám své všechno koření. *Teiry vyšla z obchodu s taškou přes rameno.* Tak pojď Mito. Kdyžtak se na chvilku natáhneš a já zatím něco dobrého uvařím. *Pověděla s úsměvem k Mito a vykročila směr palác.*
Mito: No tak to jsem zvedava, co mi vycarujes. Usmala se a nasledovala Teiry do obchodu. Sledovla co vsechno bere a prohrabla si kapsu, penez mela dost i na koupi celeho obchodu, jen se potrebovala ujistit, zda je v te kapse stale ma.* Takze pockej. Jdeme k nam nebo k tobe? Uz sem tak unavena.. *zamrucela a u pokladny vybalila penize za vsechny ingredience a jeste neco malo k tomu pro prodavace/ku, vysla ven z obchodu a budto se vydala za Teiry, nebo vedla naopak Teiry k sobe domu. Doopravdy byla unavena, nejradeji by si dala maleho sloficka.*
Teiry Toriko: *Teiry vešla do obchodu.* Má to vymyšlené dobře. Dokud se tu drží pořádek tak mi to nevadí. *Rozhlížela se regálech s mořskými plody.* Inu vyvinula jsem speciální druh rámenu. Je velmi silné chuti takže zasití. *Teiry naházela do košíku několik druhů ryb, několik humrů, silné nudle které chtěla do tohoto použít a nějakou tu zeleninu. Koření měla své ale toto byly ingredience které se dobré daly sehnat jen v tomto obchodě.* Jinde se nenajdou ingredience takové kvality jako tady. A já odmítám vařit z něčeho co leželo někde v lese 4 dny zdechlé než to našly a zpracovaly.
Mito: Co bys taky cekala od mesta, ktere ma v zasade otevrene dvere vsem nukeninum, vyvrhelum a bezdomovcum. Naomi to dobre vymyslela. Jsem rada, ze se to zde plni, alespon ukaze velkym vesnicim, ze je nepotrebuje. *vyrazila za Teiry.* A co dobreho hodlas uvarit, ze je k tomu potreba specialni obchod? *byla zvedava, sama sice varila moc dobre, ale rada se nechala vzdelat.*
Teiry Toriko: *Teiry se ten nápad opravdu zamlouval. Málo kdo měl možnost se dostat k jídlu co ona uvařila ale když už měl někdo to štěstí tak ji padl k nohám žebrající o další porci.* Dobře. To zní fér. Máš pravdu je tu dost rušno. Poslední dobou je to tu ještě víc než kdysi. Zda se mi že sem přichází čím dál tím víc lidí. No nic tak pojď. Musíme zvolit správný obchod. Jen málo který obchod má tak dobré ingredience jak tam v tom obchodu. *Ukázala na obchod který byl asi 60 metrů od nich.*
Mito: Hmmm.... V tom pripade zajdeme na nakup, ja nakoupim a ty uvaris. To zni fer ne? Osobne se mi ani do redtaurace moc nechce. Stacil mi ten povyk v knihovne, vsude je tu moc zivo. *zamrucela nespokojene.*
Teiry Toriko: Někdy nemít závazky je dobré. Cestování skvěle čistí hlavu a rozšiřuje obzory. *Teiry pochopila co po ní Mito chtěla a tak vyrazila.* Tak jo. Jdeme se najíst. *Když tak šla vedle ní a zeptala se co by si dala začala dost přemýšlet.* Inu. Nejlepší je když vařím já. *Zasmála se a trochu se vychválila.* Ale jestli máš chuť na něco specifického tak vím o jedné dobré kuchyni kde se specializují na hovězí maso, pak je tu jedna velice dobrá která se zaměřuje na plody moře přesněji tedy na korýše a v poslední řadě tu je dost dobrá kuchyně která se specializuje na různé druhy hub propojené se zvěřinou. To je asi tak výčet těch dobrých restaurací.
Mito: Cestovani.... Pokud nemas duvod se usadit, je to skvele. *Oprela se o vychod z chramu.* Kdyz jsi na tech cestach, co takhle nekam zajit. Mam docela hlad. *naznacila ji pohybem hlavy, aby sla s ni a vyrazila zpatky do ulic vesnice v oblacich. Stale se snazila pochopit, co ji drzi nad zemi, ale nakonec se vzdy rozhodla, ze nema smysl to hrotit, jinak by spis byla i vydesena z toho, co to je.* Na co bys mela chut. Ja ani nevim, co tady vari... Jake jsou podniky.
Teiry Toriko: Mrtvola jsem byla. Teď už jsem živá. Ale technicky vzato je to takové dosti úsměvné. *Zasmála se a opřela o stěnu.* Každý má domov tam kde se cítí nejlépe. Mým domovem je snad celý svět. Jen na cestách se cítím jako bych někam patřila. *Povzdechla si ale pak hned zase nasadila úsměv.* Bohužel udělal si špatné jméno ale kdo ví. Možná jednou ukážu všem že Shu není zas tak špatný jak ho ostatní vidí. Jen mu člověk musí rozumět.
Mito: *Lehce zvedla oboci.* zila, ano... Minulost nechme minulosti. Do Yugakure se v dobrem rozhodne vracet nehodlam, proc taky. Domov mam tam, kde mam syna. *pousmala se.* poteseni na me steane, ne vzdy mam moznost mluvit s mrtvolou. *stiskla jeji ruku a pak se protahla.* Ichibi je taky jenom bijuu a vlastni tvor. Lidi usuzuju zle toho, co vidi. Kdyz se chovas jako zmrd, budes v jejich ocich zmrdem. *pousmala se.*
Teiry Toriko: Inu ano. Opět kráčím mezi živými. Nebylo to mou volbou. Byla jsem přivedena k životu a tak žiji dále jako Shinobi Sora no Sato. *Teiry vysvětlila lehce situaci.* Mito Kamatsu? Já vím kdo jsi. Jestli si teda ještě něco pamatuju z toho než jsem zemřela. Žila jsi v Yugakure že? *Pak přišla poznámka o Bijju.* Žádala si to situace. Proto se že mě stal Jinchuriki. Hodně lidí Ichibiho odsuzuje ale to proto že ho nepoznali. Jinak jsem ráda že se po tak dlouhé době potkáváme Mito. *Řekla a s úsměvem natáhla ruku k Mito.*
Mito: Hmmm... *prikyvla na slova Teiry a pak se trochu zarazila.* Mrtva Teiry Toriko, je zase mezi zivymi? To by me zajimalo, kdo za tim stoji. *postavila se a vyrovnala do cele sve uctyhodne vysky. 157 centimetru.* Kamatsu Mito. *pronesla suse.* Mrtva a jeste k tomu dostala Bijuu... Ironie. *odfrkla si.*
Teiry Toriko: *Teiry si vyslechne vše od Mito.* Máš pravdu. Ichibi se taky dost změnil od doby co jsem ho do sebe dostala. Je to už něco jiného než utrpení a agresivita. Ale někdy jsou jeho názory dost rázné. *Poté opět pohlédne k obrazu Ichibiho. Trochu se zasměje.* Jméno? Jmenuji se Teiry. Teiry Toriko. A tebe nazývají mohu li se zeptat?
Mito: Spanek? To mi jako moc velka obet neprijde. Pokud nejsi fyzicky vycerpana, je to spise plus, nez minus. Taky nemam zrovna nejsnazsi vychazeni. Sesty dlouho trucoval, hodne dlouho a nakonec. *polozila ruku na telo sveho bijuu vyobrazene na obraze* nakonec jsme nejlepsi pratele a nebala bych se nikdy toho, ze by zneuzil me dobroty a vypujceneho tela. Naopak, branil by me telo, protoze je to nas domov. Kdo jsi, smim li se zeptat na jmeno?
Teiry Toriko: "(Shukaku) Blíží se něco. Něco co jsem dlouho necítil. (Teiry) Co je Shu? Kdo se blíží? (Shukaku) Šestiocassý." *Teiry sjede pohledem po Mito která se u obrazu šestiocasého dostala až na zem.* To je pravda. A taky od toho jak se svým Bijju vychází Jinchuriki. Šestiocassá. *Teiry se k ní přiblížila a prohlédla si ji. Něco jí na ni bylo povědomé ale nevěděla co.* Asi bych mu zatím takovou volnost nedala. Už jen to že jsem se vzdala spánku je dost velká oběť. Jednou možná. Zatím ještě ne. "(Shukaku) Jednou svobodu získám sám. A nepotřebuju tvé svolení. (Teiry) Už zase začínáš? Já myslela že toto už máme za sebou. (Shukaku) Promiň ale nemám ho rád. Slimák jeden lepkavej. (Teiry) Mě sedíš taky ty Shu. Ale ať tě nenápadně žádná levárna jasný?"
Mito: *Klidne vesla do chramu a podivala se na divku u obrazu Ichibiho. Prejela ji pohledem.* "Stetky maji Bijuu? (R) vypjada to tjak." *pousmala de v duchu se svym Saikenem. Stoupla si k jeho obrazu a pocitila takove podivne uklidneni. Sledovala vyobrazeni sestiocaseho a natahla ruku, jemne prejela prsty po mozaice a usmala se.* Krasne... *vydechla spokojene a polibila Saikenuv obraz. Oprela se zady o stenu vedle a sjela po zadech k zemi, kde si drepla a chytila si celo.* Kez by vsechno bylo tak klidne jako tady. *promluvila nahlas.* Sila bijuu se odviji od sily a schopnosti jejich jinchuuriki. Kdyz jsi neschopna, nebudes schopna vyuzit jeho potencial. Jednoocasa. *usklibla se Mito. Jemne si dala pramen vlasu za ucho, ale i tak ji par praminku kratsich sestrizenych z patky, napadalo zpatky do tvare. Zavrela oci.* My mu davame totalni svobodu, kam chce on, chceme i my, kde je mu prijemne, je i nam. Koho chce znicit, toho znicime. *lehce pootevrela oci a podivala se na Teiry.* Byla bys schopna a ochotna prenechat kontrolu nad telem svemu Bijuu?
Teiry Toriko: *Dnes byl jeden z posledních dnů které chtěla strávit v Sora no Sato a tak trávila svůj den v chrámu zasvědcenému Bijju. Oblečená byla v ( odkaz » ) a u pasu se jí houpala nádobka s pískem. Stála před obrazem Shukakua.* "(Teiry) Myslím že tě nevyobrazily dost přesně Shu. Připadáš mi na tom obrazu málo mrzutej. (Shukaku) Už zase začínáš ty zelená potvoro? Já nejsem mrzutej sakra. (Teiry) To vykládej někomu kdo s tebou nežije. Shu jsi mrzutej a přiznej si to bude to pro tebe lehčí. (Shukaku) Možná mám někdy špatnou náladu ale fakt nejsem mrzutej. A ta malba je totální kravina. Takhle nevypadám. (Teiry) Když myslíš. Nebudu ti to brát." *Teiry se dívala i na malby ostatních Bijju.* Ts. Síla Bijju se neodvíjí od počtu jejich ocasů.
Mito: *Bloudila mestem, oblecena v Kimonu cerne barvy, ktere koncilo rukavy nad lokty, ale kalhoty byly az k zemi, na nohou mela sendalky. Ruku mela pokrytou tetovanim (odkaz pozdeji). Vlasy mela rozpustene, tmave hnede jemne ramovaly jeji oblicej, ktery pokryvalo par jemnych vrasek a jizev z Temneho sveta. Oci mela zelene a zarily na mile daleko. Rty plne lehce pretrene rudou barvou. Rasy mela stejne tak jemne nalicene a mirila z knihovny, v rukou nesla nejake kuchyrky a knihy pro Mitsukiho, neco ohledne vyssi moci, vira a podobne, nejake informace o svete, atlasy, dejiny, mapy, neco z bojovych umeni a bushido kodex. V podstate to nenesla sama. Nesl to jeji klon a Mito sama mirila do chramu zasveceneho bijuu, aby se trochu uklidnila po setkani se zerefem. Klon zamiril do domu v zapadni casti.*
---: --
Teiry Toriko: "Nebyla jsem pryc tak dlouho ale vyrostl. Nebojí se tolik jako předtím. Yuri je pro mě jako Reizo ale toho i tak nikdo nenahradí.* Dobře. Taky tu mám ještě nějaké záležitosti které musím vyřídit. Tak utíkej a na zkouškách chci vidět jak záříš. Ať můžu být hrdá. *Řekla a odebrala se do paláce.*
Yuri Dreyar: Uvidíš to až na zkoušce, bude to takové překvapení čeho jsem schopen. Poslední část zkoušky bude moje show ve které ukážu všem co mě podceňovaly že jsem silnej a už nejsme tím klukem co dřív. *Yuriho ta zkouška dost změnila už není tak laskavej jako dřív a spíše je svým způsobem hluboko ve svém srdci temnější ale pokud jde o jeho rodinu, Tsuki a Teiry tak ty má rád stejně jako dřív. *Asi bych už šel bude to nejlepší musím si něco promyslet.
Teiry Toriko: Bránil ses. Nemělo důvod aby jsi je ušetřil. Přežijí jen ti nejsilnější. *Teiry to neříkala nijak zle ale brala to tak.* Nic jsi necítil? Je možné že jsou ti jejich životy lhostejné ale zase se na to koukni z druhé strany. Víš kolik shinobi zemře jen kvůli tomu že se bojí zabít a pak z toho mají ještě výčitky? Věř mi. Vím to moc dobře. *Řekla Teiry a stiskla dlaně v pěst.* "(Shukaku) Třeba jedna zelená která si sáhla na svůj život. (Teiry) Kušuj. Neptala jsem se na názor. (Shukaku) Pokrytče." *Chvíli to vypadalo že se Teiry i rozpláče ale pak se hned zase usmála.* Hlavní je že jsi v pořádku ty. To co se stalo jim mě nezajímá. A nelam si s tím hlavu Yuri. *Objala ho a přitiskla k sobě.* Neudělej mi ostudu. Budu se na tvou zkoušku dívat. Tak mi ukaž jak dobrý jsi. *Zašeptala mu.*
Yuri Dreyar: *Otočí se na Teiry a podívá se ji do tváře ale jeho výraz je takovej divnej, nelze z něj vyčíst jak se zrovna cítí. *Během té druhé zkoušky jsem narazil v Zemi Železa kde se to pořádalo dva další Geniny z naší vesnice a napadli mě s úmyslem mě vyřadit ale já se ubránil a dokonce jsem je porazil a jednoho z nich během toho zabil, ten druhej se mi pak vzdal ale já necítil vůbec nic a netuším proč ale toho druhého se odpravil jako kdyby to nic nebylo a trochu mě to děsí. Neděsí mě to že jsem někoho zabil ale děsí mě to že jsem nic necítil. *Pak se tomu nevinně zasměje ale v tomto podání jak to vypadá to vypadá velice ale opravdu velice děsivě. *
Teiry Toriko: Hachimon je opravdu dobrým esem v rukávu o tom žádná. *Teiry sama dobře ví jak Hachimon funguje a co si s ním může dovolit a co ne.* "(Teiry) Je to dobrá schopnost když člověk ví jak ji využívat. (Shukaku) Což ty určitě neumíš. (Teiryú Náhodou Hachimon byla první věc co jsem dokonale ovládla. (Shukaku) Hlavně když víš jak bojovat. To je hlavní. (Teiry) Co se stalo? Žádná kousavá poznámka ani výhružka? (Shukaku) Řekněme že jsem se smířil se svým osudem v tobě." *Teiry se vnitřně opravdu silně zasmála. Když se Yuri zastavil tak ho odtáhla vedle na lavičku.* Chceš mi to říct tady nebo někde v soukromí? Kdyžtak můžeme jít někam mimo lidské oči.
Yuri Dreyar: Vím že je riskantní ale myslím že výdrž a obrana je důležitější jak rychlost, Hachimon jsem se naučil abych měl pokrytí na boj na krátkou vzdálenost. *Yuri to tak myslí vážně, Hachimon je taková doplňková schopnost, která mu má pomáhat v případě potřeby ale není to jeho primární styl boje nebo aspoň nebude nyní mu nic jiného moc ani nezbývá. *Spíš si chci o něčem promluvit, během druhé zkoušky se něco stalo a mě to trápí. *Yuri se zastaví ve středu cesty a podívá se na špičky svých nohou. *
Teiry Toriko: Dalo by se to tak nazvat Yuri. Ale u mě třeba rychlost je zásadní. *Když se zmínil o Hachimonu byla překvapena.* Ty jsi ovládl hachimon jo? Je to dost zajímavá schopnost ale musíš být opatrný je taky dost riskantní. *Teiry přemýšlela zda chce někam skočit do obchodu ale nijak jí žádný nelákal.* Moc do žádného obchodu nepotřebuju ale jestli chceš tak mi můžeš ukázat co jsi se naučila za tu dobu co jsem byla pryč. Ráda uvidím jak jsi se zlepšil.
Yuri Dreyar: Vypadám jako samuraj a současně jako Ninja, mohl bych se nazvat jako samuraj druhé generace nemám pravdu? *Zasměje se tomu, nicméně všimne si že jak v této zbroji chodí tak sice není úplně nejtěžší a v pohybu ho moc neomezuje ale cítí už teď že nebude schopen vyvinout takovou rychlost jakou by chtěl. *Tahle zbroj mě trochu bude zpomalovat. *Párkrát zahýbe rukami a trochu zamručí. *Asi o takových 33% budu pomalejší. S odchylkou asi takové 1% ale více ne. *Poví k Teiry a zasměje se tomu. *Hachimon si s tím poradí. *Zamumlá si potichu pod nos a uvědomí si že už nic koupit nepotřebuje. *Vlastně já už nakupovat nemusím, nechceš někam skočit i ty?
Teiry Toriko: *V duchu se dost směje Yuriho nadšení. Když pak slyší komentáře zbrojíře je překvapená.* Nečekala jsem že je to něco tolik speciálního. Nakonec jsem donesla něco lepšího než jsem čekala. *Následuje ho po všech obchodech. Cítí se jako máma kterou její syn tahá po obchodech aby mu koupila jeho oblíbenou a tak moc chtěnou hračku.* Vypadáš jako nějaký samuraj Yuri. Doufám že ti to brnění pomůže v další části zkoušky.
Yuri Dreyar: *Yuri si spokojeně nese to brnění v takové krabici, protože kdyby to měl tahat jako hadry tak to by na to ani zdaleka neměl dost rukou. Když dorazí ke zbrojíři tak ten Yurimu pomůže obléct si to brnění a místa kde mu to je volné upraví aby mu to sedlo jako ulité. *Je z chakrovodivé ocele, nejspíš bude mít nějaké schopnosti tak si to pak někdy otestuj. *Pronese zbrojíř zatímco upravuje poslední části zbroje. *Až trochu vyrosteš a budeš cítit že tě někde tlačí tak zase přijď a upravíme ho, budeš sem jistě muset chodit často jak budeš postupně růst ale už teď vidím že tohle není obyčejné brnění, vypadá to jako kdyby někdo zkombinoval design Ninjů a Samurajů, nic podobného jsem nikdy neviděl. *Yuri je nadšený a tak zaplatí za tu úpravu a ihned začne Teiry tahat zase do jednoho obchodu. Samozřejmě brnění si nechá oblečené ale ještě si k tomu koupí takový červený šátek (čelenku) a tu si obváže na čele. *Tak jak vypadám?
Teiry Toriko: *Trochu se směje když vidí jak Yuri je šťastný díky tomu že dostal ono brnění.* "(Teiry) Je šťastný. To jsem ráda. (Shukaku) A co že je šťastný. K čemu to je. (Teiry) Abych měla radost i já. Že on má radost. Taky by jsi někdy mohl myslet jinak než jako naštvaný mýval. (Shukaku) Fuj." *Teiry nad tím mávla rukou* Zajdeme tam. Neboj. Jsem ráda že z něho máš radost. Tak pojď. *Chytla ho za ruku a šla s ním k místnímu zbrojíři.*
Yuri Dreyar: Vau to vypadá super! *Yuri si brnění začne prohlížet a už ho chce mít na sobě ale nejdřív budou muset za nějakým kovářem, protože je malá šance že mu bude přímo sedět a tak ho bude potřebovat upravit na míru. *Vezmeme ho k jednomu zbrojíři! Tam si ho nasadím a on mi ho v místech kde to nebude sedět upraví! *Pak se zase vrátí spíše k Teiry a skočí ji kolem krku aby ji mohl pevně obejmout a dá ji jako poděkování nevinnou dětskou pusu na tvář. *Děkuju!
Teiry Toriko: Jsi dobrej. Máš pravdu. Chunninské zkoušky nejsou jednoduché. *Teiry poslouchala vše co jí Yuri říkal. Potom je oba snesla na zem a všechen písek se jí vrátil do nádobky.* Něco pro tebe mám Yuri. Na cestách jsem si všimla něčeho co by se ti mohlo líbit. *Teiry vytáhla svitek a rozevřela ho. Poté z něj odpečetila brnění ( odkaz » ).* Toto je tvoje. Gratuluji ke složení druhé části Chunninské zkoušky.
Yuri Dreyar: *Teiry ho nejdřív zaskočí ale nakonec ji stejně obejme, v Sora no Sato se nemusí bát že mu někdo ublíží a tak naštěstí na ten písek nereagoval nějak obranně. *Ano zvládl jsem první dvě zkoušky, teď mě čeká ta poslední. Hodlám na ní předvést svou schopnost, kterou jsem ovládl a ještě jsem ji nikomu neukázal. *Poví a zatváří se u toho velice pyšně. *Jsem dobrej co?
Teiry Toriko: *Teiry dorazila už té noci a potulovala se po městě. Jak jí Naomi slíbila dala jí vědět že Yuri dělá Chunninské zkoušky. Vznášela se na malé platformě z písku a čekala až se Yuri ukáže. Oblečená je v ( odkaz » ) a u pasu se jí houpe nádobka s pískem. V této chvíli si všimla Yuriho. Pochopila že asi hodně přemýšlí. Chytla ho pomocí písku a vytvořila pod ním platformu a vynesla ho k sobě.* Ahoj Yuri. Jak se mám můj malý shinobi. *Řekla a objala ho.* Slyšela jsem o tvých úspěších. Gratuluji.
Yuri Dreyar: *Yuri se prochází po ulicích této části města. Splnil už svou první část zkoušek Chuuninů a dokonce i druhou část během které byl v Zemi Železa kde je neskutečná zima a mnoho sněhu a musel tam přežít tři dny a pak živej dorazit do Pevnosti Samurajů. Kromě toho musel dojít mezi prvními šesti jinak by byl vyřazen. Ještě teď si pamatuje tu zimu, která tam byla a dokonce i to že byl beze zbraní a bez všeho vybavení (ne že by nějaké zbraně a vybavení používal). Nyní se prochází a přemýšlí jak se připravit na třetí část, ví že bude proti někomu bojovat ale proti komu? Jak se má připravit když nemá ani tušení s kým bude bojovat? Co když bude navíc muset bojovat se Tsuki? Yuri s těmito myšlenkami jen tak prochází městem a oblečený je v ( odkaz » ). *
Shoutboardy končí. Více zde.