Přidej zprávu »
---: ---
Zeref: *Zeref se usměje, nejde ani tak o to že má radost z toho že tento svět skončil ale o to že pohřbil řád a má pocit že udělal něco dobrého. Skloní se tak aby klečel na jednom koleni, políbí si dlaň a tu položí na zem. *Udělal jsem něco za co se nemusím stydět Erzo, nikdy tento svět nebudu nenávidět, protože ti mě dal. *Pak zavře oči a myslí zabloudí zpět do světa chakry, protože kde by měl najít místo, kterému by mohl říkat domov? Nic takového není ale nakonec ho to vrátí do Ohnivých Hor v Zemi Ohně, kde Zeref v době kdy si říkal Suzuya našel Kyuubiho. On to bral jako místo klidu a svůj domov a tak to tam zanese Zerefa, který se tam zjeví v leže ale není tam sám. Zjeví se tam s ním i Daiki, pro kterého je domov Zeref. Oba dva jsou v bezvědomí ale Zeref má Daikiho v náručí i když ho nemá nějak rád a nebere se jako jeho otec je pro něj důležitý jako takový pokus ale to není důležité. *
Naomi Yuyake: *Naomi se usměje na Yata, který brzy zemře. Ještě naposledy se na něj chtěla podívat, sice ona není součástí jeho života a ni to tak být nemohlo ale je to muž, který byl v jejím životě důležitý a tak si chce jeho poslední okamžik zapamatovat. Následně je přenesena tam kde se cítí doma ale ona má dva domovy ale je zanesena do Pevnosti Samurajů, protože zrovna tu v ten moment pomyslela. Zjeví se se vším svým vybavením přímo v pokoji Toyiho ale zda tam je nebo není už nemůže vědět, protože Naomi ihned ve stejný moment kdy se tam zjeví ztratí své vědomí a v tomto stavu bude 12 hodin, hold potřebuje si trochu odpočinout a na každého to nejspíš bude taky mít jiný účinek, zatímco někdo se probere dříve tak někdo později. *
Mito: *Rozebehla se za strunami a jakmile Zeref zatahl za Naomi, vysmala se nejvyssimu do tvare a jeste jej strcila, aby se rycchleji dostal ke knezkam. Vzapeti se vrhla k Yatovi a objala ho. Knezka dorekla posledni slovo a strojse rozzaril.* Nikdy nezapomenu! *Mito Yata pohladila po tvari a ten se jen pousmal.* /Zapomen, bude ti lepe. *Stroj jeste silneji zazaril a zare oslnila vsechny okolo. Z Hlavniho mesta se rozlehla neprijemna zare. Vsichni, kdoz meli krystaly v tele namisto casti tela ci organu, okamzite zemrel. Stejne jako yato zemrel v naruci Mito a Nejvvysi pod rukou knezky. Krydtal v tele Yuzura se rozpadl, krystaly ve vsem se rozpadly na prach. Bariera kolem kontinentu zmizela spolu se samotnou zemi. Veskere podnebni zmeny v normalni zemi se vyparily jakoby lusklo prstem. Vsichni se z Temneho sveta prenesli tam, kde se citi v bezpeci a doma. Z hloubi duse doma. Mito jen doufala, ze Mitsuki bude s ni, az se objevi doma. Kde se ale Mito citi doma? V pevnosti... V Yugakure... V Sunagakure... U Suzuyi, ktery ji zradil.... Doma byla nyni v Ledovem meste, ktere neexistovalo. Stejne jako vsichni ostatni, byla prvnich nekolik hodin absolutne vypnuta, nahly navrat chakry, silnejsi, nez jeji ztrata, Mito napeosto odrovnalo.*
Zeref: *Zeref sleduje celej ten boj, nejvyšší má velké problémy a i když neztrácí naději výhry tak nakonec Yato udělá chybu že přestane dávat pozor nebo aspoň to si nejvyšší myslel, protože ihned v dalším momentu se ocitá svázaný nějakými strunami, který si ani nemohl všimnout. *Co to sakra! *Zvolá zmateně a uvědomí si fakt že to on nakonec přestal dávat pozor a to ho nyní stojí úplně všechno. Pokusí se z posledního pokusu odporu zapřít aby ho Naomi nedokázala dostat dost blízko ale Zeref přiběhne zezadu k Naomi chytne ji zezadu kolem pasu a plnou silou s ní trhne k sobě aby ji dostal dozadu blíže ke stroji a kněžkám a tím pádem trhne i samotným Nejvyšším a to ho dostane přímo k nim. Krystal mu moc užitečný nebyl, nemohl se ani pořádně zapřít a v moment kdy ucítí dlaň kněžky na srdci (hrudi) tak mu dojde co to znamená. *Ničeho nelituji a Zerefe pamatuj jedno, jednou jsi zradil svůj svět a tak navěky budeš jen zrádce a nikdo tě už jinak neoznačí. *Zeref si jeho slova moc nebere a tak jen pustí Naomi a čeká co přijde, je mu naprosto jasné že teď se něco stane. *
Naomi Yuyake: *Naomi to jen sleduje a vyčkává na svůj okamžik a v moment kdy přijde její čas ihned ze vše prstů levé ruky vystřelí ostré a téměř neviditelné struny, které všechny pevně obmotá kolem jeho trupu a pak ještě použije další struny na druhé ruce kdy dvě obmotají jeho levé zápěstí a dvě pravé a donutí ho dát je k sobě a tak využije poslední volný prst a vystřelí poslední strunu aby ty ruce k sobě svázala. Samozřejmě se mu každá struna zařezává hluboko do masa ale nic mu neusekne. Jen silně začne tahat aby ho k sobě mohla přitáhnout a kněžka provést to co potřebuje a to dotknout se jeho hrudě. *Tak pojď! *Vykřikne nahlas když plnou silou tahá. *
Mito: *Mito sledovala boj. Yato se s úspěchem vyrovnával síle a výdrži nejvyššího svou rychlostí. vždy se vyhl a ještě se stačil objevit na jiném místě a pokusit se na něj zaútočit. Pomalu a nenápadně se ale přibližoval svou pozicí právě ke kněžce, která vedla chór ostatních kněžek. Kněžka již dokončovala poslední slova a Yato se na malinký okamžik zastavil, aby se na setinu vteřiny zaposlouchal, byl ten správný čas a tak se pokusil údery nejvyššího zatlačit blíže k Naomi, Mito a kněžce, která dokončovala poslední slovo, uvolnila stisk ruky a natáhla jí směrem k nejvyššímu. Už bylo jen na Naomi, aby jej přitáhla a kněžka měla možnost se dotknout jeho hrudi.*
Zeref: *Souboj je v plném proudu a je naprosto jasné že kdokoliv jiný kdo by se chtěl zapojit by se jim akorát pletl pod nohy. Když nejvyššímu vyšel jeho protiútok tak se na jeho tvaru vytvoří úšklebek i když jen na zlomek vteřiny, protože v moment kdy mu ze zorného pole zmizí Yato je nejvyšší nucen jednat zcela automaticky. Nemůže ztrácet čas s hledáním Yatovi pozice, protože ta mu je naprosto jasná a tak ihned využije tu sílu, kterou má a odráží se od země a to vytvoří ohromnou rychlost. Ten tlak, který v ten moment působil na podlahu navíc způsobu že se v té malé oblasti podlaha úplně propadne. Nejvyšší se odrazil přímo proti štěně naproti do které narazí nohami ohned ss v tom pohybu skrčí aby se mohl rychlým a silným pohybem odrazit na Yata a výletět ns něj jako raketa s nabrat jeho tělo na tu svou pravou, protože ji má připravenou aby ho nabral podobně jako kdyby používal Lariat. Samozřejmě kus stěny od které se odrazil se částečně zbortila také. Díky tomu by měl přejít rychle v další protiútok a vyhnout se jeho pokusu o útok. *
Mito: *Jeste letmo chytila Yatovi ruku, ale uz byl pryc, k Naomi prikyvla na souhlas a hlidala dale knezky. Yato se vyhybal kazdemu pokusu o utok, ale protiutoku pesti se nevyhl. Ozvalo se hlasite krupnuti, kdy se mu zlomilo par kosti v dlani, ale dalsimu pokusu se jednoduse vyhl. Objevil se za nejvvysim a sekl po jeho druhe noze, na ktere mel nyni prenesenou svou vahu, tesne pod kolenem pripraveny mu nohu celou amputovat. Knezky mezitim zapocaly ceremonial. Vsechny krystaly se rozzarily, spolu s nimi i oci knezek. Krystaly byly uhledne vyskladane okolo stroje a knezky se drzely za ruce. Vsechny najednou zacaly odrikavat modlitbu, potrebnou k deaktivaci stroje.*
Zeref: *Zeref se do toho rozhodně míchat nebude, ucítí ovšem krátké rozbolení hlavy v moment kdy Yato Mito poví že ji miluje ono Zeref sice není úplně blízko ale zase má mírně zlepšené všechny smysly a to i sluch, takže není problém to nezaslechnout. Pokud jde o důvod tak si to ihned odůvodní Suzuyou, kterého to rozhodně nasralo a byl to maličký impulz k pokusu o nadvládu nad tělem ale bylo to opravdu jen krátké a netrvalo to ani vteřinu takže by si nikdo ničeho neměl všimnout, leda tak zkroucení tváře z bolesti hlavy. *Zůstaň tam kam patříš než najdu způsob jak tě zabít. *Poví si potichu pod nos a zaujme obranný postoj kdyby se náhodnou nejvyšší pokusil zaútočit na některou kněžku ale pochybuje že by k tomu mohl mít vůbec příležitost. Nejvyšší ten dostane silný úder ihned ze začátku ale díky jeho velké výdrži to ustojí a může ihned přejít do protiútoku proti Yatovi, který je ale rychlejší jak nejvyšší. Ten se ovšem Yatovi dokáže rovnat aspoň silou a výdrží ale to mu moc nepomáhá. Snaží se proti Yatovi bojovat jak nejlépe dovede a dát mu nějaký úspěšný a tvrdý úder ale ono je to dost obtížné. V jeden moment ale dokáže zaznamenat jeden úder Yata ale vyhnout se mu nedovede a tak provede něco jiného, využije svou plnou sílu, která je o celých 23 bodů vyšší jak ta Yata a udeří svou pěstí do té jeho a pokud by to vyšlo tak sice to bude bolet i nejvyššího ale jde o to způsobit co nejničivější zranění právě Yatovi a tak by se ho pokusil rovnou kopnout nohou přímo do kolena jedné nohy. Ví že proti rychlosti Yata je těžké bojovat, je vyšší než ta jeho o 23 bodů. Zeref ten to jen se zaujetím pozoruje, takový souboj jen tak neuvidí a hlavně ta rychlost, kterou Yato disponuje je ohromná. *
Naomi Yuyake: *Cítí se trochu zrazená poté co Yato Poví že ta koho miloval byla vlastně Mito a ne ona. Nemůže se tím ale zabývat, Yato je dávná minulost. Když to vše začne Naomi se drží blízko Mito a díky tomu zaslechne slova kněžky. *Mohla bych ho v ten okamžik chytit strunami a přitáhnout ho sem. *Naomi chce vypadat trochu užitečně, kromě toho nejvyšší bude dost dlouho zaměstnaný Yatem s tak věří že bez problémů by mohla dokázat nejvyššího v jeho neopatrnosti chytit. *
Mito: *knezky vystoupily ze stinu.* Chci svuj svet zpatky a ty mi nebudes rikat, co a jak pro to mam udelat. *Primhourila oci a Yato ji polozil ruku na rameno.* /Zdrzim ho, dejte se do prace. *oci se mu rozzarily, i on svuj krystal nechal pusobi na cele jeho telo.* /Jakmile bude znicen stroj, znici se vsechny krystaly v tomto svete. Uz se nikdy neuvidime, vez ale, ze jsem te miloval Mito. *Pustil jeji rameno a v setine sekundy stal po boku nejvyssiho a zarazil mu loket do zeber a silou jej odhodil na stranu, knezky se srovnaly kolem strpje a chytily se za ruce. Mito jim predala krystaly a bylo ji receno, ze hlavni knezka potrebuje v okamzik dokonceni modlitby dotknout se Nejvyssiho v oblasti srdce. Mito prikyvla a postavila se do obranne pozice ke knezkam. Yato se snazil bojovat s nejvyssim a zabavit ho*
Zeref: *Smrt jednoho kapitána Zerefa zamrzí ale čekal že všechny zachránit nepůjde, stejně vlastně všichni zemřou v moment kdy nejvyšší prohraje nebo se kněžky podaří dokončit nějaký ten rituál. Pokud jde o Yato Zeref ho vycítil jen na krátký okamžik s než stihl říct že je tu tak už o tom věděl každý přítomný v této místnosti. Nejvyšší je trochu v šoku, nečekal nějaké posily. Venku to nechal obklíčené a hlídané ale na druhou stranu při té jeho rychlosti si nikdo nejspíš ani nevšiml že kolem nich někdo proklouzl. Nyní se dívá do očí Yato stejně nepřátelským pohledem. *Lidé vždy trpěli, trpí s trpět budou. Díky mě jich je pouze mnohem méně, odboj je důvod proč je takových lidí opět mnohem více. Nebýt odboj žijem si tu b klidu a v míru a pokud jde o ostatní světy ty mě nezajímají, musí posloužit jako potrava pro ten náš, můžete to brát jako právo silnějšího. *Nejvyšší posílí své tělo na 100% využití krystalů aby zesílil všechny své tělesné atributy (myslím že to je +80 ke každému). Prozatím ovšem nezautoci protože čeká že to Yato udělá ten první krok. *Co udělat kompromis, vzdáte se já vás nechám jít a dám vám i tohohle zrádce, který zvládl zradit dva světy. *Zeref ví že nejvyšší mysli jeho ale prozatím se nevyjadřuje, pouze svírá pevně své meče s vyčkává na to co bude následovat. *
Naomi Yuyake: *Yato dorazí a pomůže Naomi ven ta ho pozná a pozorně se mu podívá do očí. Ihned si vzpomene na první Temný Svět a co s ním prožila a co k němu cítila. Sice už k němu nic necítí ale jeho přítomnost na ní má uklidňující účinek. Když se postaví na pevnou zem tak její agresivita už je pryč, jako kdyby tu nikdy nebyla ale jeden z posledních kapitánů se dokáže dostat k ní nebo spíš se pokusí proklouznout mezi Mito a Zerefem k ní ale Naomi k němu vyšle jednu strunu, která není téměř vidět a tou mu obmotá krk a pak jen stiskne a struna mu lehce oddělí hlavu od těla. Struna se vrátí zpět do rukavice s Naomi se usměje. *Sebral jsi mi něco co mi už nikdy nikdo nevrátí a za to musíš umřít! *To na něj Naomi agresivně zakřičí ale nic dalšího bepodniká, protože nechce skončit jako před okamžikem. *Gomene trochu jsem se nechala unést. *Kapitáni už nejsou problém většina z nich leží v bezvědomí na zemi s těch pár už nemá odvahu této bandě čelit. *
Mito: *Vyhybala se utokum a omracila kazdeho, kdo se k ni priblizil. Vedela, ze Nejvyssiho uz nijak neobmekci nebo nenastve, neni jako on nebo Naomi. Jakmile skoncila srovnala si Jitrenku v ruce.* Nechci vasi smrt, uz kvuli Korre nesmim byt ja ta, ktera vas zabije, zlomila bych ji srdce, ale je tu nekdo jiny, koho jste zradil a zabil, nekdo jiny, kdo touzi po vasi smrti apo pomste. *pousmala se, Yato byl blizko, Zeref jej mohl citit, Yato rozrazil dvere vedle Nejvyssiho a prorazil si cestu az k Mito, za nim byl jen zluty zablesk a jeho telo se az zformovalo na pohled vedle Mito. Klidne dosel k Naomi a vytahl ji ze steny a opracil ji zbroj. Netusil, ze je to Saya a celkove mu to bylo fuk. Sprazil Nejvyssiho pohledem.* /Spravne, jsou tu jini, kteri trpeli tvym docinenim.
Zeref: *Nejvyšší se tomu zasměje, přijde mu vtipné že Mito chce bojovat tak aby nikoho z nich nezabila. Kapitány to celkem zaráží a ještě víc je zaráží že musejí čelit Zerefovi, kterého několik z nich bere za svého. Dokonce mezi těmi kapitány má Zeref pár přátel a ani on sám je nechce zabít i přes to že je nemilosrdný vrah, takový aspoň býval ale vypadá to že ho zkušenosti z života v tomto světě dost ovlivnily. *Nikoho nezabiju. *Poví tiše a vezme to na Kapitány útokem ale nenapadá je tak aby je zranil/zabil ale zaměřuje se hlavně na jejich zbraně, které se pod silou útoků Zerefa tříští na kusy. Většinou jakmile k tomu dojde udeří je rukojetí jednoho z mečů do tváře, jednoduchým kolem jim podrazí nohy Konoha Reppū) nebo jim věnuje jednoduchý kop do hlavy ze strany kopem z otočky, kterému musí pomoct i tím že trochu vyskočí (Konoha Senpū). Takto Zeref a Mito postupně likvidují všechny kapitány a nejvyšší tomu jen tiše přihlíží. Zeref to chce stihnout dřív než se Naomi uvolní, ví že pak ji už nebude schopen zastavit a ona půjde po krku každému z řadu kdo bude ještě stát. *
Naomi Yuyake: *Naomi ani nemrkne a skončí zaražená ve stěně. Ani neví jak blízko byla k tomu aby stěnu proletěla a vyletěla ven z paláce a ten pád by rozhodně bolel. *Všechny vás bez slitování zabiju! *Naomi tohle dost vytočilo a tak sebou ihned začne zuřivě škubat aby se vyrvala tělem ven z té stěny uvnitř které je její tělo zaseklé. Mito chce zabít co nejméně lidí ale Naomi jim chce ukázat jaké monstrum do tohoto světa přišlo aby je zničilo. *
Mito: *Tise prihlizela, nic nerikala, nakonec ani nereagovala na slova Njevyssiho, jen zamitave zakroutila hlavou na Naomi.* "Neblb-" *nestacila ani dokoncit myslenku a nejvyssi Naomi zarazil do steny na druhe strane mistnosti. Vbehli tam Kapitanove a Mito rukou zarazila Zerefa.* Nechfi zabijet nevinné lidi! *vykrikla Mito.* Ani ja ani Korra nestojime o dalsi mrtve! *vykrikla jeste hlasiteji, ale v tuto chvili uz musela celit utoku kapitanu, prudce vytrhla Jitrenku z opasku a roztocila ji, snazila se jednotlivymi vypady zahnat Kapitany dozadu.* Zerefe, prosim, snaz se je omracit, ne zabit, jsme lepsi nez on.
Zeref: *Zeref čeká co s nejvyšším ty provokace Mito udělají. Nic nedělá jen tiše stojí na svém místě a pozorně sleduje nejvyššího, Zeref má schopnost rychle reagovat na pohyb, protože jeho oči na pohyb velmi citlivé. Nicméně nejvyšší místo toho aby se nějak nasral tak se místo toho začne smát. *(Nejvyšší): To se mě pokoušíš nasrat? Vzdej to rovnou, víš jak bych to popsal ale kdybys mě znala asi bys mě popsal k bezcitné bestii a víš co? Až tu s váma skončím najdu si tvého syna a vlastníma rukama ho zabiju co ty na to? *Tou se nejvyšší zasměje a podívá se na Naomi, která se na něj odvážila promluvit a ještě proti němu vykročit a tak využije 25% potenciálu krystalu a tak získá vyšší sílu a rychlost (+20). Jeho síla je nyní celkově na 27 bodech a síla na 30-ti bodech. V té rychlosti se téměř okamžitě dostane přímo před Naomi kterou udeří dlaní přímo do hrudníku a ale nabere ji taky aby její tělo prudce vyletělo přímo proti jedné stěně do které by se měla zády zabořit. * „(Zeref): Co to je sakra za rychlost? Tohle je skoro až na rovni 7-mé brány Hachimonu.“ *Pomyslí si Zeref vyděšeně ale nejde o to že by měl z nejvyššího strach ale bojí se toho jakej problém pro ně nejvyšší bude. *(Nejvyšší): Teď když nás nebude rušit ona tak si můžeme promluvit ne? *Zeref poté vytasí oba dva své meče a s nepřátelským pohledem se podívá přímo na nejvyššího za jehož zády se v místnosti seřadí 20 kapitánů řádu. *(Nejvyšší): Myslíte si že s váma budu bojovat? Tohle si musíte zasloužit a tak porazte je a já vás poctím tím že se o vás postarám osobně. *Proto pak stěnou rychlost využije k tomu aby se přesunul ke stěně vedle dveří kudy sem vojáci přišly a hodlá sledovat Mito se Zerefem. *Vojáci ti vyběhnou proti nim a ihned na ně zaútočí svými meči a velkými štíty. *
Naomi Yuyake: *Naomi ví jasně že nejvyššího jen tak neporazí a taka je nejlepší když ho Mito bude provokovat, pokud by ztratil hlavu mohlo by ho to trochu oslabit a jim dát vyšší šance ho zabít. Pokud jde o Zerefa Naomi z něj sice není moc nadšená ale respektuje fakt že jim tu pomůže a bez něj by to nebylo tak lehké, kromě toho Naomi ho nepovažuje za nepřítele jen ho nemá v lásce nic víc. Levou ruku připraví k tomu aby mohla použít struny na té rukavici ale nechce se ukvapit, je to její tajné zbraň nebo ještě lépe její eso v rukávu. *Takže nejvyšší? Copak bude následovat? Radila bych vám abyste se vzdal a bude to jednodušší ale to od vás nejspíš ani nemohu čekat. *Naomi je sebejistá a dokonce vykročí dva kroky vpřed. *
Mito: *Rozhlizeoa se okolo, prislo ji to podezrele. Jakmile se dostala do mistnosti, ze stinu se vynorily knezky a nasledne prisel Zeref. Mito s udivem obdivovala propracovanost stroje, ktery nikde nemel zadne packy a tlacitka, byl zvenku nedotknutelny. Vsude mela pripevnene sve zbrane a vybaveni, ale stale ji neomezovaly na pohybu. Zerefovi jen pokynula hlavou, nic nerikala, az kdyz prisel Nejvyssi, tak se otocila a podivala na nej.* Bylo mi jasne,, ze to vite, jinak by pruchod mestem nebyl tak... Snadny. Minimalne bych se musela prestrojit. Za jednoho z vasich neschopnych vojaku, jako onehda. *Usmala se.* Mimochodem, dekuji za poklonu. A aby bylo jasno, neberu a nenicim co vy jste vybudoval, beru si zpet to, co ste nam vzal. Bohuzel si u toho musim vzit i neco z vasich rad. *Vyhodila do vzduchu krystal, ktery mela v tele Kori, Nejvyssiho sverenka a milenka. Chytila jej jemnym svihem ruky.* Mam takovych jeste vice. Posledni je jen srdce, ktere mate v hrudi a ktere jsem vam ja dala. *Lehce zamrkala, oci ji zarily, vsimala si kazde jedne malickosti na jeho tele, mimice, obleceni, vybaveni. Cokoliv, co by ji dalo vyhodu, bohuzel Mito umela jen hrat na city a vztek, boj s Nejvyssim by byl jasna prohra i pres jeji schopnosti. Doufala, ze Yato uz bude na ceste, doporuceny cas cekani jiz ubehl.*
Zeref: *Přišel ten den, Zeref nechal oslabit trochu hlídky ale jen nenápadně aby si toho nejvyšší nebo jiný kapitán nevšiml. Nyní kráčí ve své plné zbroji rovnou ke generátoru, který se nachází v tomto paláci ( odkaz » ). Vybaven je různým malým vybavením jako jsou světelné bomby a podobné vybavení a na zádech má podél nich dvě pouzdra a uvnitř nich má dvě nejsilnější zbraně jakými Zeref v tomto světě disponuje a těmi je černý meč z chakrových tyčí a zlatý meč řádu, síla těchto dvou zbraní je úplně stejná. Na zádech nebo spíše ad zadkem kde je opasek má další malé pouzdro uvnitř kterého má delší černou dýku (Moeru Kōtei). Pokud jde o dítě, které zplodil Renji s Kami tak to má jedná chůva a není odsud moc daleko. Nechal mu jeden svůj bleskový kunai a malý Daiki ho má u sebe i když dost očividně moc nechápe proč s ním má dnes spát. Pro Zerefa to jasná pojistka aby ho poté rychle a lehce našel jakmile je to přesune do jejich světa, nemá totiž jistotu že ho to přesune společně s chlapcem na stejné místo. *Jste tady koukám. *Poví klidně když vejde do místnosti kde už čeká Mito společně s Naomi a dalšími kněžkami. *Nejvyšší je už na cestě, cítím to. Řekl jsem mu že jsem našel způsob jak zničit odboj a chci ab sem přišel. *Poví a postaví se po pravé straně vedle Mito a čele se otočí ke dveřím kterými by měl vejít nejvyšší, což se opravdu stane a on tam vejde. Zeref čekal že bude ihned zaskočený z toho že tam je Mito ale s ním to ani nehne. *(Nejvyšší): Tebe jsem tu nečekal ať jsi kdokoliv. *Poví tiše a ukáže na Naomi. *(Nejvyšší): Takže tohle je váš plán? Tajně mě sem nalákat a hrát na mě divadlo a zabít mě? Víte jen pro ujasnění, všichni jste tu protože jsem to dovolil, proč jsou asi ulice městě prázdné co? Nebo aspoň to tak bylo. *Nejvyšší totiž nechal obklíčit celý palác vojáky. *(Nejvyšší): Opravdu, dneska to skončí ale nikdo nebude schopen odsud utéct. Takže Mito Kamatsu, ty jsi ta žena, která může za to že to co jsem vybudoval je v ohrožení jo? Upřímně jsem si tě představoval drsnější a větší a ne toto.
Naomi Yuyake: Ah takto, jsem ráda že mi tak věříš, víš položila bych pro tebe život pokud by to bylo nutné. *Naomi to myslí vážně a tak se pak i upřímně usměje. Poté už se ocitnou u brány a Naomi netuší jak je možné že je stráž pustila ale tak nekomentuje to, Naomi sice není nejbystřejší na světě ale není těžké si dát dvě a dvě dohromady. * „Spolupráce se Zerefem.“ *Doufá že toho nebudou litovat ale snad to dopadne dobře. Když jsou už ve městě všimne si že tu je docela málo vojáků, čekala by že ulice nimi budou prolezlé ale ono to je právě naopak. Když dorazí na místo do paláce kde je velký generátor, tak na něj jen zírá jako kdyby to bylo to největší co kdy viděla. *Tohle je ono. *Pošeptá si tiše pod nos. *Něco tu ale nehraje, jde to moc lehce, proč nás nikdo nezastavil? Proč tu není skoro žádná hlídka?
Mito: Nesnáším velké přepychy. Nikdy jsem si na majetek nepotrpila. Naopak, čím jednodušší obydlí, tím lepší.Dítě si také nesmí zvyknout na přepych, jinak si nebude ničeho vážit. *Porkčila rameny, přikývla hlavou na znak díku a ohlédla se, Yato je následoval, mlčky. Na otázku, jak projdouo zvedla ruku s píšťalkou.* Díky tomuhle, uvidíš, jen mi věř. *Mrkla na Naomi.* Měla jsem si vzít seboujednoho člověka, kterému věřím, komu věřit víc, než nejlepší kamarádce? *Usmála se a když byla brána nadohled, zvedla ruku a Yato se zastavil, ony stále pokračovaly. U brány ukázala píšťalku a i přes to, že se střážným moc nechtělo, nemusela ji ukazovat dvakrát, nechali je jít.* Bůh ví, co to stálo je donutit nás pustit....ani nechci vědět, jakou páku na ně má. * Pošeptala si pro sebe. Mířila přímo k místu, kde se měli sejít všichni s kněžkami, Zerefem a nejspíše i nejvyšším generálem.*
Naomi Yuyake: Víš Sora no Sato je město a i když tam také jsou Ninjové tak se tam může pěkně žít i kdyby Mitsuki Ninjou chtít nechtěl navíc chtěla bych se s tebou pak na něčem domluvit ale to asi až bude po tomhle celém je to něco c ose týká samurajů, nicméně abych došla k věci vždycky mi můžeš říct a já vám zajistím volný průchod buď do Sora no Sato nebo do Naomi no Sato kde vám mohu nechat jeden skromnější domeček, ty stejně nejsi ten člověk co by chtěl mít dům zazobanců ne? *Pokud jde o klisnu na které jela Naomi tak tu nechá jít, ono moc daleko ji neuteče ví že když ji bude nutně potřebovat kdyby bylo nutné se stáhnout tak tu stačí zapískat a její klisna za ní doběhne. *Jak vůbec projdeme? *Zeptá se trochu nervózně a jak sleduje stráž u brány tak si jednu ruku přiloží na rukojeť své krystalové katany. *
Mito: *Vyslechla di Naomi. Lehce se pousmala.* Niceho se neboj, sve milovane uvidis, nedopustim, aby se ti neco stalo. *Pomalu se blizili k brane.* Ja? Nevim.... Daleko od vesnic, daleko od vsech, kteri se ho pokusi ovladnout. Chci, aby byl volny a vyrustal jako normalni dite, ne jako shinobi. Tak uvidime, co bude chtit on, je to jeho zivot, nesmim mu jej zas tolik ridit. *pokrcila rameny. Lehce se usmala a zastavila kone, seskocila z nej a chytila Tozaqa za jeho parohy a pritahla si jej k sobe.* Mily brach, jdi a vrat se domu, byl jsi mi dobrym spolecnikem. *prilozila celo na to jeho a shodila z nej veskery postroj. Or chvili stal na miste a pak se vyparil ve tme. Miti se usmala a dal k brane sla po svych, vytahla pistalku a druhou ruku si nesla polozenou na jilci jedne z katan.*
Naomi Yuyake: Strach? Ten nemám, jediné co mám jsou obavy že to pro úspěch bude jedna z nás nucena udělat nějakou oběť. *Naomi má velký strach z toho že by pro úspěch této akce musela Mito nebo přímo Naomi položit svůj vlastní život. Naomi se sice nebojí smrti ale bojí se toho že by už nemohla vidět Toshira a Toyiho, nechce je zklamat. *Také se bojím že zklamu. *Dodá a poté chviličku mlčí než se rozmyslí co udělá jako první až se vrátí. *Jako první nejspíš zamířím do Pevnosti Samurajů, chci ho vidět chybí mi každým dnem a pak se chci vydat do Sora no Sato a ve prospěch Toshira odstoupit od trůnu a také se omluvit že jsem mu nebyla matkou jakou si zasloužil. *Zhluboka se nadechne a pomalu vydechne aby potlačila slzy, Naomi to velmi trápí že propásla celé jeho vyrůstání a určitě ji to bude mít za zlé že nebyla po jeho boku v moment kdy by svou matku potřeboval. *Co ty? Kde chceš vychovat to zlatíčko?
Mito: *Podívala se na Naomi a přikývla.* Jako nikdy předtím. *Usmála se a vyhoupla se na svého koně. Tozaq vyrazil a spolu s Mito a Naomi vyrazila celá družina. Cesta k hlavnímu městu nějakou dobu trvala a Mito celou dobu promýšlela plán, jak vše udlat co možná nejlépe a nejsnadněji. Během doby také obepsala všechny potřebné kněžky, které se během několika dní postupně dostavily do hlavního města a vyčkávaly na signál, kterým měl být příjezd Mito, všechny věděly, co měly kdy a kde dělat. Mito zastavila kolonu až několik kilometrů od města.* Yato půjde za námi, zbytek až tak za půl hodiny od ns vyrazí ku městu. My s naomi jedeme napřed, vyřídit co je nezbytné a pak bude řada na vás. *Yato kývl hlavou a vyrazili společně všichni k městu.* Bojíš se? Co budeš dělat, až se vrátíme domů? *Optala se Naomi*
Naomi Yuyake: *Naomi Mito samozřejmě vyhověla a předala ji své dva krystaly, které měla uchované. Těch několik dnů než přišel úplněk Naomi trénovat své umění v Kenjutsu aby se zdokonalila jak nejlépe to šlo dokud nedošla ke své hranici a zjistila že více se už nikdy nebude schopna v Kenjutsu zlepšit (Kenjutsu - 25/25). Hold jsou limity, které Naomi má ale stále se může poléhat na Mito, která v tomto bude nepřekonatelná. Podle Naomi kdyby mohla existovat bohyně samurajů tak by to mohla být právě Mito ale to ji samozřejmě nikdy neřekla. Nyní stojí ve stájích vedle černí klisny, kterou si pro tuhle akci vybrala, oblečená je ve svém černém brnění ( odkaz » ). Na spodní části pravého zápěstí má umístěnou skrytou čepel, kterou už dříve získala právě v tomto světě než se setkala s první generálkou, která ji dala do držky (Tyr). K levému boku má připevněné pouzdro uvnitř kterého má katanu s černou rukojetí, která má světle modrou (Tyrkysovou) čepel, která je vytvořená z krystalu Shoutonu. Na rukou má nasazené své unikátní rukavice, které vypadají sice úplně normální ale mají ukrytý mechanismus navijáků, které mají ocelové struny, které jsou tvořeny ze slitiny velmi kvalitní oceli a prášku velmi pevných a odolných krystalů. Struny jsou velmi tenké, a tak je velmi nepravděpodobné že je někdo jen tak zahlédne a to je důvod proč si tyto rukavice vůbec vzala (Kurōsu Tēru). Kromě toho má na krku přívěšek na kterém visí symbol Jashina a vedle něj hned prsten od Toyiho. Čelo ji jako vždy zdobí fialová pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In). Naomi jakmile Mito dorazí tak se sebejistě usměje a nasedne na svou klisnu aby mohla přímo po pravém boku Mito vyrazit. *Je to tu, říkala jsem že svůj slib splním a neodejdu odsud dokud toto místo nepadne, už to je na dosah Toshiro, Toyi. Takže připravena? *Poví směrem k Mito. *
Mito: *Po atentátu v hlavním městě řádu dorazila do ledového města, ještě než tam dojela, promyslela přesně koho vezme a kdo bude v záloze a tak dále. Sepsala i dopis pro Mitsukiho a jakmile dojela do města, odeslala jej i s poslem, který měl dorazit do skrytého města, sebrat Mitsukiho a všechny jejich věci a dopravit jej domů, do LEdového města. Zde Mito kontaktovala Naomi, vysvětlila jí, jak se věci mají, požádala jí o její krystaly, které sebrala z těl mrtvých, sama Mito nyní měla k dispozici 3 a Naomi 2 kystaly generálů. Během chvíle uběhly dny k dosažení úplňku a Mito se chystala do sé zbroje v pokoji paláce. Na krku měla váček s krystaly a po svém boku Yata.* Budueš v záloze, jakmile se dostaneme do města, vlítneš tam, jo? /Ano, počítám s tím, konečně bude konec téhle noční můry. *Mito se usmála. Kývla na něj a vyrazila ke stájím, kde měla mít sraz s Naomi a svým koněm, Tozaqem, hodlala se s ním před zdmi hlavního města rozloučit, již nadobro.* Všchni z odboje budou v záloze. Jakmile zmizíme, převezmete kontrolu nad hlavním městem, jasné? *Yato přikývl a sám si šel pro oře. Před ledovým městem již čekali všichni důležití lidé (i když nemusí být přímo v rpg, Yuzuru a pod tam být mohou fyzicky) a s nimi i vojáci odboje. Nakonec by zde měl být i malý Mitsuki, Mito spoléhala na to, že jakmile se stroj zničí, pak spolu zmizí.*
---: ---
---: ---
Zeref: Nemusíš děkovat, dlužím ti toho hodně za to co tento idiot uvnitř této hlavy provedl. *Zeref částečně cítí zodpovědnost za vše co Suzuya ve svém životě provedl, protože jeho vznik zapříčinila vlastně Zerefova slabost a neschopnost udržet si své vlastní tělo. Jakmile Mito odešla tak vzal svou skrytou čepel a úmyslně se bodl do břicha asi 4x a pak stačilo sehrát divadlo kdy se vybelhal ven a požádal první osobu o pomoc, narazil na jednu služebnou a ta ho ihned nechala dostat do lékařské části a pak se vyhlásí poplach. Zeref si ta zranění způsobil tak aby to vypadalo smrtelně ale současně aby se stihl vyléčit dřív než nastane úplněk. Samozřejmě si zkontroluje seznam hlídek na určité dny (rozpis!) a když zjistí kdo má hlídku v noc úplňku tak jim poví že osoby s tou píšťalkou mají pustit. Pokud jde o nejvyššího tak tomu na tom celém něco nesedí ale Zeref taky skončil se zraněním takže on to určitě nebyl navíc zranění co měl by mu Ikari nemohl způsobit takže počítá že to byl někdo z řádu a po hlášení od Zerefa se mu potvrdí že to je Mito a tak nechá zvýšit ostrahu celého paláce. *
Mito: *Lehce se pusmála, když jí v podstatě zalichotil.* Ano, pro Mitsukiho. Vím, že to bude těžké, ty vaše značky njejsou žádná sranda, bude v pohodě...pokud bude třeba nebudu váhat a kontaktuji tě. *Vzala píšťalku.* Hmm... *Pozorně si ji prohlédla a pevně sevřela v rukou.* Dobrá tedy, za úplňku. *Uklonila se. Udělala pár kroků a letmo se zastavila vedle něj.* Děkuji. *Pošeptala a s úsměvem odešla z místnosti. Samozřejmě při zvednutí ze židle, sebrala krystal, který patřil Ikarimu. Cesta z budovy nebyla tak těžká, stejně jako pryč z elého města. Mito jakoby byla sama ve své malé bublině, byla maskovaná opět ve zbroji, kterou sebrala na místě, kde jí nechala, kupodivu tam stále byla. Sebrala koně ve stáji a vyrazila směrem pryč z města, moc času do úplňku neměla.*
Zeref: *Zeref se zamlčí a podívá se na svou dlaň (pravou) na které má stejně jako na té levé dvě překrývající se značky (Meiton). Pak ruku odloží a podívá se Mito znovu do očí a usměje se. *Máš pravdu nenávist a zoufalství není jediný důvod ze kterého by člověk mohl něco konat, láska je taky důležitá. Sice tu lásku k němu necítím a ani ho neznám ale věřím že je to úžasné dítě pokud je aspoň trochu po své matce. *Na chvilku se odmlčí. *Takže to uděláme pro něj? Jak jsi to tehdy říkala, Mitsuki že? *Zeref se zvedne a mírně se Mito ukloní a zrak sklopí k zemi. *Slibuji ti na moji hrdost že tě nezradím a pomohu ti to tu ukončit a to celé pro budoucnost tvého syna. *Pak se narovná ale už se neposadí. *Mimochodem mohl jsem ti s ním pomoct ono ovládnout jeho Kekkei Genkai bude těžké a musí se vyvarovat přešlapům a kromě toho vychovat dítě bez otce je těžké tak pokud si to někdy rozmyslíš tak se můžeš ozvat, stejně mi už nikdo nezbyl takže nějakou občasnou společnost určitě ocením. *Pak ho něco napadne. *Dojde k mrtvole Ikariho a vezme jeho píšťalku. *Večer kdy bude úplněk přijď do tohoto města a tuhle píšťalku ukaž stráži, pustí tebe a jednu osobu kterou zvolíš že ji vezmeš sebou ale vyber si někoho komu fakt věříš. Pak stačí dojít do této místnosti a společně můžeme jít k tomu stroji, vím už kde je. Mimochodem zkus nezemřít, ten kluk tě potřebuje. *Zeref vypadá klidně ale uvnitř má pocit že je už dávno mrtvej a tak proč do toho nejít? I kdyby věděl že tam určitě umře tak by do toho asi šel. *
Mito: Hmm.... *Sledovala ho.* Mitsuki neví, že jsi jeho otec a nikdy se to nedozví. Možná ty, jako osoba jím doopravdy nejsi, ale tvé tělo je. Až bude starší, bude se vyptávat a já vše okecávám, jak jen mohu, tak doufám, že pokud se stane....že přežijeme oba dva, nebude problém toto tajemství nadále udržet. Pokud to tu doopravdy chceš zničit zevnitř, skryj se, obepíšeme všechny vědmy a seženu zbylé krystaly a sejdeme se zde, v budově, kde je stroj an ničení chakry a tvorbu krystalů a ukončíme to, společně, i kdyby násto mělo stát životy. Platí? *Natáhla ruku před sebe.* Protože jde jen a pouze o budoucnost našeho syna, našeho nejkrásnějšího společného výtvoru. Kdybys ho viděl, je tak chytrý, nádherný a plný života, nezaslouží si tento svět a ten náš si nezaslouží jeho, ale bude mu tam líp. I když to děláme z části ze msty, zkus své činy dělat i z lásky. *Pousmála se.*
Zeref: Jsem si vědom toho že zemřela kvůli mé hlouposti, kdybych nestál stojím možná by ještě žila ale na druhou stranu kdybych stál na druhé straně nikdy bych ji nepoznal stejně jako bys ti nikdy nepoznala jeho. *Když Mito požádá o krystal co by někde měl Ikari mít najde ho lehce, protože vyzařuje chakrou a tu Zeref dokáže cítit (Hakuja no Doku) a tak ten krystal získá a posadí se na židli naproti Mito a podívá se na ní. Jako kdyby váhal zda ji ten krystal vůbec dá ale je to trochu něco jiného, jen se maličko zamyslel nad jejími slovy a tak položí na stůl vedle ní ten krystal aby si ho klidně vzala. *Slíbil jsem si že to tu zevnitř zničím co nejvíc to půjde než na mě přijdou abych si trochu osobně ulevil z viny její smrti. Nejdřív jsem sice chtěl v rukou držet srdce Yina ale teď? Chtěl zabít mě a ne ji takže ho asi nechám být a teď jdu po skončení této situace ale myslím že tímto už asi bude jasné že si pro mě nejvyšší přijde. *Otočí sen a mrtvolu Ikariho a pak opět na Mito. *Takže jakou ti zrovna já mohu dát spolupráci? Myslím že už teď jsem mrtvej muž ale tak tohle může být poslední šance si klidně promluvit, máš něco na srdci? Jen mluv, vyslechnu vše o čem bys chtěla mluvit.
Mito: *Zeref ji podepřel a posadil na židli, ošila se, aby jí nechal být, ale stejně přikývla a nechala ho, jí ošetřit. Pevně tiskla podpěrky židle a drtila je v rukou, když jí rovnal nos. Držela si látku u nosu a sledovala ho, jako když jestřáb sleduje svou kořist vysoko na nebi, než se střemhlav spustí k zemi a uloví ji.* Hmm.....ani nevím. *uhnula nakonec pohledem a podívala se na kapesník, plný krve, otočila ho a přiložila k nosu.* Slyšela jsem, co se stalo tvé ženě, myslela jsem, že přijdu sdílet tvou soustrast, ale nemám nic jiného, než že stojíš na špatné.....stál jsi na špatné straně barikády a proto se to stalo. V podstatě jsi ji ohrozil na životě sám, ne Suzuya, ale ty. *Pokrčila rameny.* Stejně jako já jsem zabila svého muže tím, že jsem jej milovala, tys zabil svou ženu tím, že jsi miloval ji. Nedvá ti to smysl? možná to později pochopíš. * Podívala se na mrtvolu Ikariho.* Potřebuju jendu věc a proto jsem přišla, ve tvé zranitelné chvíli, v domnění, že podlehneš a vydáš mi ji. Potřebuji spolupráci. *Ukázala na tělo na zemi.* někde v těch sračkách je krystal, najdi ho a podej mi ho, prosím.
Zeref: *Zeref to jen sleduje a přitom je stále připraven vyrazit kdyby se něco stalo a to se i stane ale to až poté co Mito svůj cíl prakticky vykuchá a nechá ho padnout k zemi (mrtvého). Zeref ten sleduje Mito, která pak začne padat a tak vyrazí prudce vpřed svou plnou rychlostí (12 bodů). Rychle Mito zachytí aby neupadla tvrdě na zem a rychle ji pak posadí na židli, nechce být moc blízko u ní a ještě dostat nějakou ránu od ní. Přecijen tato tvář zabila její blízké a on by se nedivil kdyby se mu chtěla pomstít. *Uhm dovolíš mi ošetřit to? *Radši se zeptá když už Mito může sedět na židli i když neví jak moc bude vnímat. *Pokud nebude proti tak ji nejdřív nos napraví ruční fixací kostí tak aby je vrátil do správné pozice a tak dále. Také ji podá nějakou látku aby si to mohla přiložil k nosu ono to krvácení asi jen tak nezastaví to prostě musí počkat. Pak se zvedne a dojde k mrtvole Ikariho a vezme si svůj meč (Kakuto) a pak i svůj meč z chakrových tyčí pokud ho Mito pustila. *Takže proč jsi přišla?
Mito: *Viděla, že Ikari začíná ztrácet pojem o tom, co Mito dělá a tak vyrazila, výpadem Shi no Ai se ho pokusila probodnout v oblasti břicha. Ikari její výpad vyblokoval, to ano, ale ne na stoprocent a tak jej zasaáhla.* Tse. *Vyprskla vzteky, Ikari se na ní rozmáchl a držel pevně její meč v ruce, muselo ho to hodně bolet. Mito se zamračila, v rychlosti přehmátla a zatlačila na jílec meče směrem do jejího leva a tím se pokusila Ikarimu rozříznout ruku i s břichem, prostě se prudce zapřela, i když jeho pěst pěstě zasáhla její nos. Zlomil jej, mito měla celou tvář od krve, která jí z nosu tekla proudem a v očích slzy, ale její pohled i vůle byla neústupná. Zapírala se nohama a celou vahou těla do svých rukou, tlačících meč před sebou.* Pro Mitsukiho, klidně mě zabij ty malej šmejde, já to dělám pro lásku k životu, ty pro slávu, tak chcípni a udělej konečně něco, co tvé jméno povznese mezi t lepší. *Vyprskla a olízla si krev ze rtů, doširoka se usmála a ukázala rudé zuby. Trochu se jí zamotala hlava a povolila svůj tlak. Chytila se za hlavu. Ono rozbitý nos už měla, ale nikdy jí z něj neteklo tolik krve a necítila takovou bolest. Pustila zbraň a zapotácela se několik kroků dozadu, než narazila do stolu s alkoholem. Skleničky a lahve o sebe cinkaly, když Mito padala k zemi. Celý svět, jakoby se jí točil před obličejem.*
Zeref: „(Ikari): Tu zbraň svírá moc pevně, tu ji teď těžko seberu.“ *Ikari počítá s tím že nyní je v nevýhodě má tu jen dvě zbraně, včetně té co nyní svírá a tu druhou má nyní Mito ale tu ji určitě nebude schopen sebrat. Jediné co mu nyní hraje do karet je jeho schopnost předvídání pohybů i když proti někomu rychlému mu to moc nepomůže jen tím může trochu stáhnout své nevýhody. Mito se pohybuje ovšem velmi podivně a Ikari netuší co si o tom má myslet, jako kdyby mu jeho schopnost předvídání ani nebyla užitečná. Ten její tanec ho spíše naopak mate a on není schopen pořádně určit odkud a kdy zaútočí, navíc to jak se pohybuje mu přijde velmi sexy. Mito je nyní v těch pohybech tak přitažlivá a pro Ikariho je ještě těžší s ní bojovat. Je to mladej kluk a tak něčemu takovému podlehne jednodušeji než starej důchodce kterej už toho za život viděl dost a jedno pěkné tělo ho už tak nerozhodí. Nicméně v moment kdy Mito zakončí svůj tanec výpadem (předpokládám) a Ikari se to pokusí rychle vyblokovat což se mu podaří ale jeho meč se rozpadne, Mito svou zbraní tu jeho roztříští a její meč projde jeho bokem sice ho to nezabije ale bolí to celkem dost. * (Ikari): Ty mrcho! *Křikne a pokusí se chytit její zápěstí aby její zbraň udržel v sobě a mohl ji druhou rukou dát silnou pěstí přímo do nosu. Zeref ten ví že on se do toho ani plést nemusí, Mito vlastně jeho schopnosti do velké mír countruje a oproti Ikarim je tu ve velké výhodě. *
Mito: Nejsem si jistá tím, zda se chci vzdávat, raději zemřu. *Usmála se. Potvrdilo se jí, co si myslela, Zeref zradil, Mito to hrálo do karet. Samozřejmě se předtím jen tak tak vyhnula židli, prostě jí rozsekla namísto Ikariho. Ten se nyní tlačil k rohu místnosti.* Kdybys byl tak silný, jak tvrdíš, měl bys být schopný nás oba porazit. Tak se ukaž. *Pohodila vlasy, ale svou zbraň pevně držela, pokud se pokusí jí sebrat, bude muset vzít i Mito, tak moc ji svírala. Na sobě měla jen boty a jezdecké kalhoty, které nosila stále. Ani se na Zerefa nepodívala, neměla potřebu sledovat, co dělá, jen ať si dává pozor a neplete se jí pod nohy. Lehce se zavlnila v bocích, postupně s malými krůčky začala měnit svou pozici a vlnit se celým tělem, jakoby tančila. Upřeně sledovala Ikariho a kroužila v půlkruhu jako dravá šelma, čekající na kořist. LEhce se usmívala, sem tam lehce couvla nebo udělala krok kupředu, prostě se snažila Ikariho zmást a svést technikou Tatakai no Odori.*
Zeref: *Ikari tuší že tu něco hraje už jen ta atmosféra co tu panuje mu přijde velmi temná a plná zrady. Z chování Zerefa tedy Ikari usuzuje že ta dívka nebude obyčejná služka nebo otrokyně ale bude v tom něco víc. To se mu i potvrdí v moment kdy po něm Mito hodí svou sukni, moc mu toho nezbývá a tak jediné co udělá je že kopne prudce do židle, kterou rychle po zemi pošle proti Mito a sám se pak odrazí od země a skočí dozadu aby se tak případně ještě rychle vyhl útoku Mito. *(Zeref): Není to nic osobního ale už tím schválením útoku na svatbu jsem ztratil víru v řád a to co představuje, navíc ztráta mého dítěte a ženy byla poslední kapka a už v tomto světě dál žít nechci takže ho zničím Ikari. *Poté vytasí svůj černý meč (Kakuto) a pokusí se zaútočit na Ikariho ale ten stihl použít svou píšťalkou a začne na ní pískat, využívá schopnosti svého krystalu a Zerefův meč vyletí z jeho rukou a skončí v rukou Ikariho, který se pak z otočky pokouší kopnout Zerefa a ten se pokouší vyhnout, rychlost na t má ale ikari stihl předpovědět kam se vyhne a tak mu Zeref prakticky skočí přímo do rány a tvrdě vrazí zády do stěny za ním. Následně se Ikari rychle několika menšími skoky přesune tak aby za svými zády měl jen roh místnosti takže má Mito společně se Zerefem na očích. *(Ikari): Myslíš že mě porazíš? Jsem poslední z generálů a moje síla se jim vyrovnává takže se vzdej a možná přežiješ. *Toto je mířené na Mito, Zeref ten se mezitím zvedne. Ikari má v jedné ruce připravenou píšťalku aby ji mohl ihned použít kdyby to bylo potřené nyní chce spíše bojovat se zbraní, kterou má od Zerefa snažit se spíše útokům Mito uhýbat než se jim bránit. *
Mito: *Mito se zarazila, nečekala to, nicméně jen lehce pokynula hlavou Ikarimu.* "Proč je s ním? Hmmm...že by poslední?" *Pomyslela si a po chvilce vešla do místnosti. Věnovala Zerefovi pohled bez jakýkoliv emocí, ale oči jí žhnuly, jakoby v nich měla obří plameny, její pohled byl doslova ostříží a jakoby probodával každého, na koho se podívala. Její plány se změnily. Pohled pomalu přesunula k Ikarimu, na kterého se zadívala a lehce s emu uklonila. Zeref jí podal meč, byla ráda, hloupá si nic nevzala. Proto se jala očišťovat zbraň, během toho ozkoušela její váhu a ostrost, vše dělala otočená zády k Zerefovi a Ikarimu. Všimla si přesunu stínu ke dveřím. Lehce zatáhla za šňůrku na sukni a prudce ji strhla, protočila v ruce a hodila Ikarimu na hlavu, čímž mu na chvíli zatemnila pohled na její pohyby a dala se k útoku z levé strany do pravé, silným a prudkým sekem v oblasti pasu.* "Proč mi pomáhá? Má toho snad dost?"
Zeref: *Zeref ten si s Ikarim už povídá o hloupostech, nakonec jejich rozhovor zamířil úplně jiným směrem když v tom ucítí chakru, která by tu být neměla. * „Mito? Co tady sakra dělá?“ *Proletí mu myslí ale nedává na sobě znát své překvapení nebo ještě lépe to že je nyní tak trochu v šoku. Pokračují v rozhovoru a Zeref tak trochu doufá že Mito si to nakonec zamíří někam jinam a to ho drželo do posledního momentu když v tom zaslechnou jak Zeref k Ikari ránu, která jde od dveří. Ikari se otočí a prudce vykročí ke dveřím, které otevře a ihned si Mito pozorně prohlédne. *(ikari): Oh to tu je taková kočka? Zerefe jsem netušil že jsi se ze ztráty ženy a děcka tak rychle dostal a už si tu necháváš podstrojovat takovou pěknou babou. *Zeref se tím směrem otočí a podívá se na Mito s Ikarim, nyní by mohl říct že tohle je Mito a skončit to tu. Její život by skončil a stejně tak by nakonec padl odboj, protože bez ní by odboj ztratil svůj plamen, aspoň v to Zeref věří ale i přesto nemá důvod ji prozradit. *(Zeref): Drž hubu, na tohle téma si dávej pozor mohl bych ti vyříznout jazyk. *Ikariho ta změna chování Zerefa zaskočí a současně ho to donutí aby svou pozornost přesunul na Zerefa, který Mito naznačí pohybe, ruky že může vejít. Tak nějak čeká že se Mito bude chovat přirozeně a pokud jde o dveře ty za ní Ikari zavře a pak se na Zerefa zamračí. *(Ikari): Jsem klidnej a moc se nevztekám ale tentokrát to přejdu v klidu, příště to ale už tak lehké nebude. *Zeref nad tím jen mávne rukou a věnuje Mito takovej tázavý pohled, ví že teď mu asi nepoví co tu chce ale on by chtěl nějaké aspoň malé znamení co by tu mohla chtít a pak mu to dojde, Ikari bude jejím cílem a tak vytasí jeden svůj meč a poté ho Mito, jde o jeho černý meč z chakrových tyčí. *(Zeref): Očisti ho, prosím. *Proč to vlastně udělal? Chce dát Mito šanci se bránit, nebo spíš šanci splnit to proč sem vlastně přišla a to vražda Ikariho. Sám Zeref se pak přesune zády ke dveřím, které vedou ven. *(Ikari): Zerefe? Něco se děje? (Zeref): Zda se něco děje? Netuším co myslíš ty?
Mito: *I k ní se dostaly zvěsti o tom, co se stalo, sám vůdce skrytého města za ní šel a obeznámil jí s tím, co Yin a Naomi udělali, o tom, že Zeref přišel o ženu a řád o dalšího z generálů. Mito neváhala a ihned si obstarala zbroj vojáka řádu, které měla schované již od nájezdu na ledové město i ve skrytém městě nějaké měli, právě díky nezdařeným pokusům Řádu město najít. Stáhla si prsa, zašpinila trochu tvář, sčesala vlasy tak, aby vypadala jako mladý kluk, který je, bohužel, vojákem Řádu. Sebrala koně a vyjela, ještě předtím si nechala vyrýt do kůže znak otroků, aby její nová identita byla stoprocentní. Než dojela do Hlavního města, uplynul nejeden den. Sesedla z koně a udýchaná přišla k bráně.* Můsím okamžitě mluvit s kapitánem Zerefem! *Opřela se dramaticky o tělo uhnaného koně.* Mám novinky ohledně mého pána. *Vytrčila před sebe ruku se znakem otroků.* Vím něco, co mu musím okamžitě povědět! Závisí na tom jeho život a hlavně, díky této informaci dobudeme Ledové město! *Strážní se na sebe pobaveně podívali.* /Kdes byl mladej? Si asi upad ne?/ Ne, ne....všechny informace mám z města trhů, platil jsem za ně vlastním životem, moc času mi už nezbývá. *Rozkašlala se a lehce poklesla v kolenou.* "Snad mi na to skočí." *Pomyslela si a strážní na sebe velice důležitě pohlédli.* /životem jo? Vážně nám to pomůže? Morálka je dost na hovno, hodilo by se trochu vylepšít jméno.... hmm...tak padej, je v paláci, koně tu nech! *Mito jim hodila otěže a odpotácela se za hradby města. Byla celá unešená jeho nádherou a propracovaností, ale snažila se tvářit neutrálně. Jakmile zmizela strážným z dohledu, zabočila do vedlejší uličky a splynula s davem na trhu. Poslouchala všechny možné jazyky a sledovala různé lidi. Zaposlouchala se do rozhovoru jedné dívky s paní u krámku.* /Jak se ti tam líbí? Pracuješ v kuchyni? \Ano, ano, je to tam úžasné, jen jsem nikdy neviděla nikoho z generálů, ani nejvyššího, prý dost nadává, kdykoliv mu někdo přinese něco jen maličko studeného....ale jinak se to dá, zas tak hrozná práce to není. *Mito si vysechla celý rozhovor a zjistila, že dívka tedy pracuje přímo v paláci jako služebná a kuchtička, využila tedy situace a dost dlouho jí pronásledovala cestou k paláci. Dívka tušila, že za ní někdo jde a tak zabočila do postranní ulice a tím dala Mito jasně na jevo, že o ní ví. Ta se ale ničeho nezdráhala a dívku jednoduše dostihla a omráčila. Vzala si její šaty, všechny věci, tělo dívky nechala i se svou zbrojí na zemi, sama se pak vydala do paláce, bočním vchodem a prošla do kuchyně.* Ta druhá děvečka mě zastavila na nádvoří, že si musí rychle odběhnout, tak vám nesu zeleninu! *Položila koš na stůl. Kuchařka na ní zírala.* /A ty jsi která?/ Já jsem od uklízeček, nová, zrovna jsem zametala ndvoří, ale už mám padla. Takže jdu do své komůrky. *Kuchařka kývla hlavou a ukázala jí směr.* /Tudy, projdeš palácem ke stájím, a už mi sem nelez s těma špinavýma rukama a xichtem. *ito se uklonila a šla dál, hned v první chvíli, kdy mohla, se opláchla a dala se hledat Zerefa. Optala se pár služek s vymyšlenou pohádkou o tom, že se přál právě jí, aby ho obsluhovala. Dívky jí navedly přímo nahoru k pokoji, kde se Mito zastavila. Zarazila se a zapřemýšlela.* "Nemám zbraň, nemám brnění, nemám nic, jdu za ním s holýma rukama....co dyž.....ah Mitsuki, odpuusť, i přes to všechno, nejsem dostatečně dobrou matkou. Již brzy uvidím Juliana. Ale bude to stát za to, budu mít čisté svědomí." *Pomyslela si a bouchla pěstí do dveří.*
Zeref: *Zeref je zrovna v jedné místnosti s balkonem v paláci. Nacházejí se přesněji v jedné místnosti, která slouží jako takové centrum plánování akcí proti odboji ale není to klasická místnosti s tímto účelem ale osobní Zerefova, který odsud vymýšlí různé kroky proti odboji. Zeref je oblečený v ( odkaz » ) a nad zadkem má u opasku na zádech dvě pouzdra uvnitř kterých má jeden černý obyčejný meč (Kakuto) a d druhém pouzdře se nachází jeho černý meč z chakrových tyčí. Čelo mu jako obvykle zdobí pečeť ve tvaru diamantu fialové barvy (Byakugō no In). Ozbrojený je z důvodu že má v plánu jít trénovat Kenjutsu ale ještě než vyrazil zaskočil ho Ikari, který nyní se Zerefem mluví o tom co by mohly společně podniknout proti odboji. Jak to tak vypadá Ikari se chce zapojit do bojů (Války) a získat si snad i nějaké další zásluhy. Proto mu Ikari nabízí různé varianty jak úspěšně napadnout a porazit Ledové Město a Zeref na to argumentuje svými názory proč by toto a toto nemohlo fungovat. Většina vojáků většinou v tuto dobu trénuje nebo mají obhlídky po městě. Bohužel se ale ukázalo že kvůli ztrátě tolika generálů dost vojáků dalo výpověď nebo dezertují. Morálka je mezi nimi dost nízká i když dost z nich i čeká že nejvyšší je nějak zachrání. Ikari u sebe má svou křišťálovou jehlici a píšťalku. *
---: ---
Zeref: *Sáhne do své kapsy a položí na stůl celkem tučný svazek smotaných papírových peněz, kterých je tak 4x více než jim to dává většinu času. *Tohle je dostatek peněz na 4 roky dopředu, ovšem pokud budeš potřebovat víc tak mi dej vědět a dostaneš víc, peníze už nebudu potřebovat. Mimochodem zařídím abys pak byl případně s Kami propašován ven mimo řád kdyby se náhodou něco posralo a nejvyšší mě chytil, víš pokud by na mě přišel utíkat nehodlám. *Zeref už vymyslel plán jak by mohl Kami a Takashiho dostat mimo město řádu ale nejdřív bude muset sehnat jejich věci. *Mimochodem chci abys mi sepsal seznam tvojich věcí a věcí Kami, bylo by nejlepší kdybys mi ty trochu unikátnějších trochu lépe popsal v tom seznamu, zkusím se postupně dát nenápadně opět dokopy. *Poté Takashiho už nechá odejít. *
Takashi: Dobrá. Kdyby si předsi jen objevil ty věci, byli bychom ti s Kami vděční. *poví a vstane.* Když o tom mluvíš, potřebovali bychom zase vyplatit. Dochází nám základní potřeby. No nic, ještě potřebuji dneska dodělat mrkev a papriku. Věřím, že budou skvělí. *řekne s úsměvem a vydá se zase k zadním dveřím. Pak si ale vzpomene na vodu a tak se pro ni vrátí a teprve potom se vydá na zahradu. Zavře za sebou dveře, ale ještě než to udělá, krátce se podívá na Zerefa, který tam tak sedí a dívá před sebe. "No, bude to ještě zajímavé." zavře dveře a pokračuje v očistě záhonů mrkve a papriky. I když si tak uvědomuje, že je to možná už zbytečné.*
Zeref: Stejně bys mi neměl jak pomoct takže je to jedno. *Poví ohledně toho jak Takashi zmíní že by na to neměl nikdo být sám. *Pokud jde o ty věci tak to nemám nejmenší tušení jak to bude, prozatím budete pracovat tak jak pracujete teď. Sice se nemáte nějak úžasně ale jste tu v bezpečí a nic se vám tu nemůže stát a hlavně tu je jídlo ale o těch věcích nyní nemám ani tušení kde by se mohly nacházet. *Opět se napije ale pak to odsune od sebe, Zeref totiž tak moc nechlastá jako chlastal Suzuya. *
Takashi: *poslouchá ho a dopije sklenici.* Dobrá. Myslím si, že by nikdo neměl být na něco takového sám, ale jak chceš. Kdykoliv si můžeš říct. *poví a pokrčí rameny.* To se bát nemusíš. Já tě za přítele nepovažuji. *dodá s menším úsměvem.* A jak to bude tedy s těma našima věcma? Ty se vrátí samy nebo o ně přijdeme úplně? *naváže opět téma na jejich výbavu. Pokud je bude chtít vypustit někde za hranicemi města, bez těch věcí daleko nedojdou. Oni možná ani s nima, ale aspoň pocit nějaké jistoty to v nich budit bude. S Kami by se pak mohli někde zašít a vyčkat. Teď už by se k odboji nedostali. Po všech těch bojích se budou hlídat. Navíc, k čemu by jim tam byl mrzák jako Takashi.*
Zeref: Tvoji pomoc nebudu potřebovat, musím se držet stále jako věrný muž řádu aby o mě nepochyboval a takto to dovedu udělat jen sám a neboj nikdo se tě ptát nebude, nyní jsou jen 3 výš postavení lidé v celém tomto městě a to nejvyšší a jeho dvojice generálů. *Poví Zeref naprosto klidně. *Nejde o to že bych tě do toho nějak tahal nebo abys to říkal Kami ale o to abys pak počítal s tím že se jednou nakonec dostanete ven. Víš lidé bez naděje na svobodu na tom nejsou nejlépe a tak ti dávám naději na svobodu a život znovu s volností a svobodou mimo stěny města a podobně, mimochodem nepočítej s tím že jsme nějací přátelé nebo tak já jsem takovej jakej jsem, vrah, Nukenin a bestie a nehodlám se změnit ale tak jednou za čas si člověk musí naklonit karmu ne?
Takashi: *Takashi ho poslouchá a napadne ho zajímavá myšlenka.* To je fajn. Určitě to máš i nějak už promyšlené, ale chápeš teď, že pokud mi někdo z vyšší pozice položí otázku a bude chtít rozkazem odpověď, tak mě to rozerve. Rozhodně nemám chuť tě podrazit, to ani v nejmenším. Jsem dokonce připravený ti i pomoct, ale s tímhle to bude složitější. *poví a ukáže na obojek.* Kami bych ale nic neříkal. Nevím, jestli by byla schopna být přesvědčivá pro okolí. *dodá a pokrčí rameny.* Když už jsme u toho, co moje a její věci. Když už nic, chtěl bych aspoň katanu, která je jediná věc, co mi zbyla po matce a Kami vrátit prsten. A možná i tu malou lahvičku, co mi sebrali. Jed vlastní výroby. Moc si ho nepamatuji. *pokrčí rameny.* Pokud by si chtěl pomoci s čímkoliv, asi by se mi hodilo i to brnění, ale s tím jsem se tak nějak už rozloučil, i když bylo fajn. *poví a dívá se na něj.*
Zeref: Tento svět mě lákal, protože jsem tu viděl vidinu nového začátku, místo kde mi to Suzuya nezkurvil a kde o něj nebudu zakopávat na každém kroku ale když mi umřela Erza a moje dcera tak nějak nemám už chuť tu dál žít. Mám chuť se zase vrátit ale to nemohu, protože můj kámen má nejvyšší stejně jako tvůj když se zamyslím. Nicméně nejspíš nenápadně dopomohu odboji k vítězství nad řádem a to tento svět ničí a nás to nejspíš vrátí zpátky do našeho světa, takže chci abys byl připraven na to že se kdykoliv můžeš zase vrátit domů do našeho rodného světa.
Takashi: *muselo ho to i tak dost zlomit, protože takhle se mu neotevřel ani Suzuya a ani Zeref. Když to do sebe hodí jedním hltem, vstane a donese tu láhev ke stolu. Asi to bude jednoduší. Dolije mu a položí jí na stůl. Pak ho překvapí jeho žádost. Během minuty projde celý dům, aby pozamykal dveře a stáhl všude rolety. Skrz rolety prochází je opravdu minimum světla a v tom seru se vrátí zpátky ke stolu. Věří tomu, nebo aspoň chce tomu věřit, že Zeref z emočního vypětí nezačne řádit. Napije se ze své sklenice a čeká, s čím Zeref nakonec přijde. Přemýšlí nad tím, že se mu chce asi svěřit ještě s nějakým plánem. V nejhorším případě je schopný proskočit oknem a utíkat, ale k čemu by mu to bylo, kdyby mu rozkázal zůstat stát a nechat se zabít. Tak to úplně zavrhne a rovnou čeká na to, co Zeref bude chtít.*
Zeref: Nepotřebuju o tom mluvit, přišel jsem už o dost věcí a prožil jsem si mnohokrát větší hrůzy než tohle takže nakonec to přejdu ale bude mi chybět to je pravda a kdybych řekl že mi to nevadí tak bych lhal, jen nejsem jako Suzuya. Ten při nějaké těžké životní situaci začal běsnit a šílet, většinou kolem něj pak umíralo mnoho lidí ale to já nedělám, pokud zabíjím velké masy lidí tak jen protože se mi prostě chce a ne abych si ulevil od bolesti. *Zeref pak odloží rámeček s fotkou stranou a vezme si skleničku, Takashimu věnuje pohled ze kterého je jasné že mu děkuje i když to nepoví přímo. *Pokud jde o plány tak něco už se mi hlavou honí ale tak nemohu nic konkrétního říct, nikdy si zde nemůžeš být jistej kdo poslouchá za dveřmi. *Poté do sebe kopne celou skleničku co mu Takashi donesl. *Víš už dřív jsem měl ženu ale poté mi Suzuya sebral celej život a zkus si představit jaké to je když musíš jen sledovat jak ti někdo ukradl život, sleduješ jak ti šuká starou a pak s ní dokonce má dítě. Následně mu ta žena i zemře a ty nemůžeš dělat nic než jen sledovat jak umírají všichni, které jsi znal a ten člověk pak zničí celou tvou reputaci. To nemluvím o tom když tě tvoje vlastní máma drží zavřeného 7 let na lodi kdesi uprostřed moře a každý den tě muší a to jak fyzicky tak i psychicky. *Zeref toho hold za svůj život prožil dost ještě než mu život sebral Suzuya. *Zeref pak zavře oči a soustředí se na svůj sluch, který má o trochu lepší jak normální člověk ale na křížence nebo členy klanu Doragon to stále nemá. *Nikoho neslyším, zamkni dveře a zavři okna.
Takashi: *nakonec byli jeho myšlenky pravdivé.* To je mi upřímně líto. Měl jsem ji rád. *poví mu opravdu upřímně. Neměl s ní žádný problém a ani ona s nima. Bohužel si teď ale vzpomene na to, o čem mluvili před rokem. Opravdu ho štve, že se stalo to, o čem mluvil. Taky ale teď netuší, co se mu honí hlavou. Tahle osoba, když to byl Suzuya tak při velkém zásahu emocí záleželo na tom, jaká ta emoce je. U Zerefa ale ještě neví, co s ním udělají emoce.* Opravdu mě to mrzí. *odloží láhev s vodou a dojde k baru. Nalije mu sklenici a přinese mu ji ke stolu. Neví, jak se v tomhle moc chovat.* To dítě by mi nevadilo. Myslím si, že ani Kami. *poví na jeho poznámku o dítěti. Dost ho děsí, že je docela v poklidu. I když to může být jen maska.* Chceš si promluvit? Co máš teď v plánu udělat? Zničit odboj sám? Chtěl jsem s tebou mluvit ohledně našich věci, ale to teď řešit nebudu. *poví a dojde si taky pro sklenici, aby mu byl teďka oporou.*
Zeref: *Zeref rozhodně neukazuje před lidmi svou slabost i když teď byl doma a tak chtěl aspoň trochu dát aspoň trochu volnost svým emocím a tak se nehodlá tvářit tak moc kamenně jak by to udělal kdykoliv jindy nebo jinde, když by se ho někdo na tohle ptal a tak podobně. Nicméně Zeref se na Takashiho ani nepodívá a stále sleduje tu fotku jako kdyby snad ani nežil v této realitě a v tomto čase ale jako kdyby se vžil do té fotky. *Erza je mrtvá, odboj se mě pokusil přepadnout během té cesty a tak jsem je pozabíjel ale jeden bastard na mě vystřelil a místo toho aby trefil mě tak střelil Erzu do břicha, co se stane těhotné ženě když ji někdo střelí do břicha ti ais říkat nemusím že? *Na tuhle otázku ani nechce odpověď je to spíše taková řečnická otázka. *Takže Erzu tady už neuvidíš a ani se nebudete muset starat o nepořádek co by mohlo způsobit moje dítě.
Takashi: *s úsměvem pozoruje zahradu. Našel si vlastně zase menší smysl, proč se usmívat. V tomhle světě se smál jen párkrát. Je spokojený, že něco, co nikdy nedělal, mu jde tak dobře a zahrada hraje opravdu všemi barvami. Když dojí, uklidí obaly zpět do vaku na zádech a vydá se do domu, aby si do láhve dolil zase vodu, než bude pokračovat. Kolem pasu se mu pohupují nejrůznější nástroje, které používá momentálně. Připne si na nástavec svého konstrukce na pahýlu náhradní ruku, která je jen ruka. Nepohyblivá. Dojde k zadním dveřím. Otevře je a vstoupí. Vůbec ho nenapadlo, že by už mohli být doma.* Je promiň. Ahoj. Nevěděl jsem, že už jste doma. Natočím si jen vodu a jdu zpět na zahradu zase. *poví a zuje si boty. Zeref sedí na tak, že mu nevidí do obličeje. Když dojde do kuchyně a začne si točit vodu, něco ho zarazí. Rozhlédne se a nedá mu to. Nestalo se mu, aby byl Zeref doma a Erza ne. Většinou to bylo tak, že tu bude byla ona, nebo oba. Navíc spolu odjeli na nákupy do města Trhů. To spíš by tu měli být ona. V celém domě je ale ticha. Žádný kroky, nic. Přejde zpět do místnosti, kde je Zeref.* Kde je Erza? *to už ale vidí i Zerefovi do obličeje a vidí jeho výraz. Už to se mu nelíbilo.* Co se stalo? *zeptá se ještě. To už ale tuší něco hrozného. Dokonce i to nejhorší.*
Zeref: *Ještě tak dva až tři měsíce a Zeref by mohl chovat své vlastní dítě, které ve svém lůně Erza nosila, toto jsou myšlenky co Zerefovi velmi často chodí na mysl. Erza byla totiž v pokročilém stupni těhotenství (6-tý měsíc), když ho donutila aby ji vzal do Města Trhů na nějaké nákupy ale tak jak se stalo tak se stalo to že Yin naplánoval útok na Zerefa poté co se dozvěděl o tom že někam Zeref pojede. Erza tam zemřela střelou, kterou vystřelil Yin a pak utekl když zjistil že Zeref by ho zcela jistě zabil a on by neměl šanci se bránit. Zrovna odemyká dveře do svého domu, který mu po Erze zůstal a ani nevnímá své okolí o když pasivně cítí chakru Takashiho (Hakuja no Doku). Oblečený je v ( odkaz » ), protože venku je krásné počasí a tak nemá smysl nosit nějaké vrstvy oblečení aby se v tom ještě pekl. Když dorazí domů tak se rovnou posadí na židli v obýváků a sedne si tak aby byl bokem ke stolu na který položí svou ruku a zadívá se před sebe. Původně uvažoval nad tím že zničí odboj za to co mu provedli ale uvědomuje si jednu věc, výhra mu toho nakonec moc nepřinese. Tento svět měla být jeho druhá šance na život, místo kde by mohl mnít své štěstí ale to mu bylo opět sebrané a on už nemá v úmyslu tu žít. Kdyby mohl tak se použití krystalu vrátí zase zpátky ale on ho daroval nejvyššímu, který s ním udělal kdoví co. Proto musí zajistit aby vyhrál odboj a tento svět skončil, toto je rozhodnutí ke kterému došel teprve nedávno ale jak to udělá? Na to bude muset přijít časem sám ale nebude to nic těžkého, Zeref je totiž na vysoké pozici a tak to jistě nějak zvládne zajistit. * „Chybíš mi zlato.“ *Pomyslí si a podívá se pozorně na rámeček s fotkou na které je Erza se svým velkým bříškem těhotné ženy (ve 4 měsíci) a Zeref se tam s ní objímá a vypadají šťastně. Pokud by se ozvalo klepání nebo tak, jen by zavolal hlasitě ať dotyčný vejde dovnitř. *
Takashi: Au. *postěžuje si a v kleče se narovná a chytí rukou na kříži. Je tomu už skoro rok, co jsou s Kami majetkem Zerefa. Dostali domek kus od jeho, kde bydlí se svojí přítelkyní. Domek Takashiho a Kami není nijak velký, ale stačí jim. Za ním se Takashimu povedlo udělat pole o rozloze 5x4 metrů. Rajčata, papriky, brambory a mrkev. Základní pěstování potravin na to, aby nemuseli za tyto utrácet peníze, které dostávají od Zerefa za práci u něj doma. Nedostávají hodně. Na to, aby měli co do pusy a popřípadě na oblečení, které se zničí, jim stačí. Zerefova zahrada je předsi jenom rozložitější a to co všechno má Takashi na svém malém poli, tak nám stejně rozloze má Zeref dvě plodiny a to se ještě táhnou dál. Takashi se začal věnovat spíše jeho zahradě a Kami se starala o dům. Když bylo potřeba něco opravit, tak se tomu Takashi v domě věnoval. Dal si taky záležet na lepší pomocí od levé ruky a udělal si lepší ortézu. Já na první přidělaná přes prsa a má několik nástavců, které jsou na půl pružinovém závitu, aby se dali snadno vyměnit. Od náčiní na zahradu, přes nože, vidlice, svěráky až nakonec i relativní vzhled ruky, pro běžný provoz. Teď má na levé ruce nasazenou motyku a okopává Zerefovi záhon s rajčatama. Provzdušňuje půdu a zbavuje se plevelu. Už takhle klečí skoro čtyři hodiny, když si to uvědomí a zvedne se. Sundá si motyku z ruky a nasadí tam malý kartáč, díky kterému si lépe umyje ruku. Sedne si pak do stínu, kde si rozbalí oběd, který si vzal ráno z domova. Kami nebylo dobře a tak zůstala doma. Stejně se nic nestane. Ani Zerefa ani jeho přítelkyni neviděli už skoro tři týdny. Netrápí je to. Mají tak trochu volnější průběh práce, i když Takashi každý den vypadne z domu a jde na zahradu Zerefa a večer se stará ještě o svojí. Každou neděli ale zůstává doma a více se věnuje svému poli. I to tak nahlásil, že neděli bude doma. Jeho pole se rozrůstalo ze zbytků či toho, co už se u Zerefa nevešlo a šlo by to na kompost. Takhle se něco chytli u Takashiho a mohl postupně rozšířit i Zerefův kompost, aby toho měl více. Během toho, co žvýká kousek sýra, pár plátků sušeného masa, mrkve a zakusuje chlebem si tak nějak uvědomuje skutečnost toho, že tu není ani jeden.* Už nám dochází peníze na ostatní produkty. Bylo by docela fajn, kdyby ses vrátil. *řekne si a kousne do mrkve.*
---: ---
Zeref: *Zerefa opět čeká nějaký ten trénink, tentokrát mu na trénink jako protivník přišel jeden jeho podřízený, který se k němu dostal z řad vojáků řádu z kasáren kam poslal před lety všechny ty otroky, které Zeref získal od Renjiho poté co je osvobodil (údajně). * (Voják): Zerefe-sama, pokusím se nezklamat vás a uspokojit vaše očekávání během tohoto souboje. *Zeref má radost že ten voják má takovej zápas a chce se tak moc snažit aby byl Zeref z jejich souboje spokojený a uznal jeho schopnosti. Oblečený je v ( odkaz » ) a v pravé ruce svírá obyčejnou katanu/meč a jeho soupeř (voják) má úplně stejný meč aby to bylo fér. Kdyby Zeref používal svůj zlatý meč řádu nebo černý meč z chakrových tyčí tak by to bylo dost nefér, lehce by mu ten jeho meč totiž zničil. * (Zeref): Tak tedy můžeme začít. *Jakmile to Zeref odstartuje tak voják na Zerefa ihned vyrazí a zaútočí na něj sérií několika dobře mířených útoků, nejsou to žádné zběsilé a zmatené útoky ale každý z nich je sebejistý a dobře mířený. * „Opravdu to s tím mečem umí.“ *Toto je to první co Zerefa napadne v moment kdy je nucen trochu zacouvat a vykrývat jeho útoky, které přicházejí jeden za druhým. Zeref pozoruje jeho pohyby nohou, postoj jeho těla, směr kam směřují útoky, prostě každou maličkost co by mu mohla pomoct sestavit si obrázek o tom jakým stylem jeho soupeř přesně bojuje a jak by mohl reagovat na různé protiútoky. Zeref se v jeden moment místo zablokování jeho meče rozhodne pro trochu jiný krok a provede prudký úrok do pravé strany a v ten moment meč vojáka bodne do prázdného prostoru a Zeref toho využije a ihned k němu přikročí zase blíž a zaútočí na něj dost silně směřujíc mu na hlavu jako kdyby mu ji fakt chtěl useknout, voják ten to zablokovat nemůže to mu je naprosto jasné a tak provede to první co ho napadne. Prudce se skrčí aby Zerefův meč prosekl prázdný prostor nad jeho hlavou a rychle využije toho že je Zeref nyní takto odzbrojený, protože než meč vrátí zpět do polohy kdy bude schopen zaútočit bude potřebovat trochu času a tak se k němu vojáky rychle dostane ale ani se nezvedá. Stále se drží takto nízko u země a vrazí do Zerefa svým bokem a tím ho srazí k zemi. Pád k zemi způsobí že Zeref ztratí svůj meč ale ten voják o ten svůj přijde taky, protože Zeref ho stáhl sebou když padal, tak že ho chytl za kus trika u boku a tak Zeref leží na zádech a voják je nyní nad ním. Voják neváhá a ihned se posadí tak aby seděl Zerefovi na trupu a mohl mu zasadit několik tvrdých úderů rovnou do tváře ale Zeref s tím počítal a před prvním úderem uhne, jeho hlavou uhl trochu do strany a voják slně udeřil ale místo toho aby zasáhl tvář Zerefa tak zasáhne tvrdou zem tréninkové haly. Tvář svraští v bolestivé grimase ale ihned zatočí svou druhou rukou a této ráně se Zeref už nevyhne s tím by měl počítat jak Zeref tak i ten voják ale Zeref se tomu nepokouší vyhnout a místo toho jeho pěst chytne do své dlaně (pravou pěst do levé dlaně). Jakmile ji Zeref dokázal chytit tak mu ihned dal pěstí svou druhou rukou a vůbec se s tím nesral a dal mu ji fakt plnou parou (síla: 9). Tohle toho vojáka dost vykolejí a je trochu v šoku z té rány až se mu trochu zatemní, Zeref ho samozřejmě se sebe shodí a rychle se vyhodí na nohy a zvedne svůj meč a než se ten voják stihne vzpamatovat tak mu už přiloží čepel toho meče ke krku. * (Zeref): Tak to nebylo špatné ale prohrál jsi, dostal jsi mě ale na zem za to tě musím pochválit. (Voják): Děkuji Zerefe-sama, doufám že mě omluvíte ta rána byla dost silná a budu si muset jít radši lehnout. (Zeref): Oh jistě jen běž, dal jsem ti větší než jsem chtěl. *Zeref ještě chvilku trénuje ale sám, musí ještě trochu zesílit a tak radši trénuje. *
---: ---
Zeref: Jasně že to myslím s kopí a štítem, moje taktika mojich lidí jsou formace štítové hradby kdy se do mezer mezi štíty vpraví kopí a ten kdo útočí si dvakrát rozmyslí nějaký bezhlavý a nepromyšlený útok. *Poté se otočí a dojde ke dveřím ve kterých se zastaví a otočí se zpět na Renjiho. *Tak pro dnešek to asi teda stačí co? Já musím za svou přítelkyní zda něco nepotřebuje je totiž těhotná. Kdybys něco potřeboval tak stačí jen říct.
Renji Narimachi: Se štítem a kopím ? Zvláštní, snad nikdy jsem takový bojový styl neviděl. Ale budiž, myslím, že když se na to zaměřím, mohl bych se ti naučit. Každopádně boj se zbraní není moje silná stránka, nebýt výcviku tady jako vojáka, byl bych nepoužitelný. Je ještě něco, co by jsi mi chtěl říct ? Pokud ne, dám se do úprav pokoje, aby to tady nevypadalo jako kdybych si hrál na královnu. Suzuya byl vážně výstřední. *Poslední poznámku řekl spíše tak do větru, ale myslel to naprosto vážně.*
Zeref: Jasné no ale tvoje priorita je naučit se bojovat ve formacích, nehodlám opakovat to jak se bojovat doteď a chci bojovat přímo ve formacích a už mám i něco vymyšlené. Chci aby ses naučil pořádně zacházet se štítem a s kopím v druhé ruce. Můžeš si pak trénovat různé osobní styly souboje ale chci aby ses primárně zaměřil na souboje ve skupinách a ve formacích. To je to co mojí jednotce zajistí velkou výhodu oproti ostatním.
Renji Narimachi: No i na můj vkus je tu trochu moc přepichu, asi si to tady trochu předělám podle svého. Jo dobře si pamatuji, když jsem byl jednou u Suzuyi, jeho výstřednost ho předcházela. *Renji hned věděl, že některé věci vyhodí a některé předělá, měl i plán, že by si nechal zavolat Takashiho, aby skákal, jak Renji píská.* Jasně, nás trénink by teď mohl být o něco zábavnější. Jen musím ještě trochu zamakat na svém novém bojovém stylu, protože na větší vzdálenost jsem ještě dost zranitelný. To by se ale asi dalo vyřešit. Taky budu muset trochu pořešit zbraně, protože ty boxery by se časem dali i trochu upravit. To ale až déle.
Zeref: Jako Raikage jsi měl takový luxus i když tady sis asi odvykl co? Tohle byl dřív můj pokoj ale já žiji se svou přítelkyní a ona má radši skromnější ale zároveň útulnější byty a tak jsem spíše u ní v jejím domě, tohle je něco co měl rád Suzuya. Kýčovité věci a dokazování si že je něco víc tím že má lepší a dražší věci a větší jako byla například jeho pirátská loď. *Poví Zeref Renjimu upřímně. *Jinak můžeme někdy zatrénovat spolu tentokrát by to asi už bylo výrazně lepší jako posledně kdy ten boj nebyl úplně ono. Co ty na to?
Renji Narimachi: Vím o tom, vím co přesně to způsobí. Je mi jasné, že když vyhrajeme, skončí to pro náš svět špatně, ale co, tohle je další možnost. *Když přišli až k pokoji, Renji se podíval na dveře a pomalu otevřel. Bylo to úplně něco jiného než v kasárnách. Takovýhle luxus byl pro Renjiho nezvyklý.* Páni, tohle je mi až nepřirozený.
Zeref: Pokud uspějeme z celého našeho světa bude odčerpaná chakra a to i z lidí co tma jsou a zabije to úplně každou žijící bytost a svět to nakonec zničí, takže usiluješ o jeho zabití víš o tom? Víš nechci aby to znělo jako kdyby mi šlo o to abych zpochybnil o co tu usiluješ ale nechci abys mě později obviňoval za to že kvůli tomu že jsem ti to zatajil jsi ho zabil. *Mezitím dojdou ke dveřím a tam se Zeref zastaví a podá Renjimu klíč, na dveřích je číslo (něco si vymysli). *Tohle je tvůj byt je to celkem luxusně zařízené a tak tu budeš mít veškeré pohodlí.
Renji Narimachi: Jo, taky bych asi nechtěl takovou zodpovědnost, jakou má nejvyšší, to fakt ne. Stačí mi, že mám momentálně nastarosti vesnici. A proč jsem se takhle rozhodl ? V Kumo mě mají spíše za zbraň, zakázali mi vycházet z vesnice tak, jak jsem žil v minulosti, o tom že mi zemřel bratr jsem se dozvěděl teprve nedávno. Nemám už téměř nikoho, mám tam jen synovce a věřím tomu, že ten se o sebe dokáže postarat. *Oba už byli v zámku a Renji čekal až mu Zeref ukáže, kde je jeho byt, nikdy v paláci totiž nebyl a cítil se trochu zmatený ze všech těch chodeb.*
Zeref: Moje ambice jsou jednoduché, chci se dostat na generála ale výš už nechci. Ono hlavně generál je druhá nejvyšší hodnost, jediná vyšší je být nejvyšším generálem a o to fakt nestojím. *Zeref to myslí samozřejmě smrtelně vážně. *Mimochodem ještě jedna důležitá otázka, co tě vedlo k tomu abys zradil náš svět? Víš že pokud uspějeme tak každý na kom ti záleží zemře? Ať už máš přítelkyni, ženu, matku, otce, sourozence nebo děti tak jsi bojováním za Řád zradil každého z nich a usiluješ o jejich smrt. Já jsem na tom dobře já nikoho nemám, rodiny Toyokazu jsem se zřekl a nikoho jiného nemám ale ty na tom tak úplně stejně nejsi že?
Renji Narimachi: Dobře, jen si ho nech. *Renji pak jde se Zerefem.* Každopádně jsem rád, že tohle tělo ovladáš ty, nikdy jsem sice neměl se Suzuyou žádný problém, ale ty jsi daleko lepší. Moje ambice ?! No teď mi záleží na tom, aby jsme to za řád dostali co nejdál a potom se chci sám dostat samozřejmě co nejvýše. Ty sám snad nechceš zůstat na stejné pozici na vždy ne ? Mimochodem, už jsem při tréninku porazil toho kapitána, se kterým jsem trénoval. Sice takový styl boje asi nečekal, ale přešel jsem na boj, ve kterém více využiji více své hrubé síly.
Zeref: To děcko se mi hodí, můžu ho využít pro nějaký pokus kdyby náhodou Temný Svět prohrál a kromě toho tvoje dítě má Tenseigan poznám to podle tyrkysové barvy očí. *Během toho kráčí ulicemi směrem k paláci, což jim nějakou dobu zabere ono k paláci to z kasáren není zrovna malá vzdálenost ale tak půl hodiny cesty. *Co máš do budoucna vůbec v plánu? Nějaké ambice nebo nějaký cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Renji Narimachi: Jo aha, to je dost zvláštní, ještě ke všemu, když jsem Suzuyu znal. *Renji se pak tedy vydal na cestu za Zerefem.* Jasně a kdo by se s tím taky chtěl tahat. A to děcko.. s tím nechci mít nic společného, ani jsem nic takového rozhodně neplánoval. Jen jsem zvědavý, jak na to bude reagovat ten její Takashi. *Renji se docela zasmál, bylo mu to totiž celé jedno.*
Zeref: Suzuya je moje druhá osobnost, já jsem se v tomto těle narodil ale prostě stalo se mi během života pár nepříjemných ha dost stresujících věcí a vytvořil se Suzuya, který mi pak na několik desítek let vzal tělo. Já jsem o kontrolu přišel ještě několik let předtím než jsi se vůbec narodil. *Poté dojde ke dveřím a odemkne je, vyjde ven a otočí se ještě jednou na Renjiho. *Pro brnění si pak někoho nech poslat, bylo by docela blbé ho sebou tahat přes celé město nemám pravdu? Mimochodem Kami ti porodila syna a já vám ho sebral.
Renji Narimachi: *Renji pozorně poslouchal a jen pokývnul, že bude držet jazyk za zuby.* Yin? *Vyhrkl ze sebe Renji.* Útok na svatbu ? To je dost nechutný ...neřekl bych, že je toho Suzuya schopný. A nejvyšší..snad každý, kdo je takhle vysoko je absolutní šmejd. Teď bychom se asi měli přesunout do paláce. A jak to je vlastně se Suzuyou, to se v tom těle jako střídáte nebo co ? Je to dost zvláštní. On třeba slyší či teď říkám a nebo jak to vůbec je ?
Zeref: Bude to pro tebe znamenat jen pár nových povinností, například budeš mojim jménem moci jednat s různými vojáky a tak podobně. Budeš tu spíše jako moje výpomoc nebo ještě lépe moje pravá ruka, která mi bude kdykoliv dispozici když budu potřebovat a zároveň budeš něco jako můj strážce pokud bych to tak potřeboval nebo si vyžádal. *Poté mu ale Renji položí tu otázku a tak se Zeref otočí ke dveřím a vykoukne z nich, rozhlédne se zda někdo není v jejich blízkosti a pak dveře zavře a zamkne, poté se posadí na jeho postel a pozorně se mu zadívá do očí. *To co ti řeknu nikomu nepovíš jasné? Jde o to že Yuzuru Yin je můj špeh a ani to sám neví, má v krku zařízení, které je spojené s tímto krystalem. *Vytáhne do dlaně jeden krystal. *Mohu to aktivovat a vidět lokaci kde se Yin nachází ale také mohu poslouchat co říká nebo co slyší a j zjistil díky němu že Mito se bude c Chrámu brát a také o tom že v Opuštěném Městě aktivují krystal. To Suzuyu nasralo a on mě ovládl řekl to nejvyššímu a požádal ho o akci v Chrámu s úmyslem zabít Mito a překazit svatbu a současně i zničení krystalu v Opuštěném Městě, nejvyšší na to přikývl a do Chrámu mu dal i jednoho generála a uspěl. Zemřel manžel Mito, matka jejího muže a mnoho dalších lidí a pak i útok na to město. Už jsem to byl ale opět já, stihl jsem zastavil vraždu Mito nechci aby zemřela bezbranně, chci s ní bojovat v její plné síle jinak bych si její zabití nemohl užít a styděl bych se za to, mám hrdost a to je to co Suzuya nezná. Nicméně jde o to že mi přijde že nejvyšší je jen kurva co udělá vše aby dosáhl svého a to nehledě na to jak toho dosáhne a tím mi až moc připomíná osobu jakou k smrti nenávidím a to Suzuyu. Asi chápeš proč v oddanosti a morálce vůči Řádu pokulhávám a nejsem si jistý jak to mám teda cítit.
Renji Narimachi: Páni, něco takového jsem asi ani nečekal. Jasně že tohle beru, přeci když si můžu polepšit, tak do toho půjdu, jen by mě docela zajímalo, co tohle bude obnášet. *Renji si začal balit své nejdůležitější věci. Všechny zbraně a podobně. Já jsem se chtěl vlastně na něco taky zeptat. Co se stalo na misi, která probíhala před tím útokem na město ? Bylo na tobě dost znát, že něco nebylo úplně v pořádku. Odmítat boj a podobně ? Mito z tvé přítomnosti taky nebyla úplně nadšená.
Zeref: Tvůj výcvik tu končí, ukázal jsi že máš dostatečné kvality pro ukončení tvého výcviku a zároveň jsi i povýšen na mého důstojníka. Já jsem vlastně dá se říct na úrovni kapitána a ty budeš můj důstojník takže si sbal věci a půjdeme do paláce kde ti ukážu tvůj byt. *Zeref si levou ruku přiloží k hlavě, přesněji k místu kde měl rozbitou hlavu sice už není moc omezený ale pořád se mu občas zamotá hlava a není tak úplně fit. Musí ještě chvilku počkat než se kompletně vyléčí a tyto problémy přejdou. *Samozřejmě můžeš mou nabídku odmítnou.
Renji Narimachi: *Renji měl dnes volný den, ale on věděl, že v tomhle světě musí neustále trénovat, proto si nechal vyrobit takový provizorní boxovací pytel. Stál tedy ve své ubykaci a mlátil do pytle aby se trochu zlepšil u rozdávání úderu. Na rukou měl své boxery a na sobě jen bílou košili a hnědé kalhoty. Najednou se ale rozrazily dveře.* Zerefe ?! *Renji takovou návštěvu nečekal, proto skončil s mlácením a své boxery položil na stůl.* O co se tedy jedná ?
Zeref: *Už uplynulo pár dní od návratu z Opuštěného Města kde Zeref uspěl se svým úkolem. Nyní kráčí do kasáren kde vojáci Řádu jako obvykle většinou trénují ale dnes mají mít volno. Zeref sem jde za Renjim, který by ještě stále měl být ve výcviku. Pokud jde o vztah Zerefa a Erzy tak s tou se už trochu více sblížil a nyní spolu žijí pod jednou střechou a to u ní doma v jejím skromném bytě. Než vyrazil ještě se s Erzou trochu pobavil (víš jak to myslím xD). Oblečený je v ( odkaz » ) a pokud jde o zbraně má u sebe jen své dvě zápěstní skryté čepele. Čelo mu zdobí fialová pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In), která v tomto světě nemá žádný účinek. Když dorazí ke dveřím do pokoje kde by měl Renji být tak ani neklepe a rovnou vejde dovnitř. *Renji vím že tu jsi, něco jsem ti přišel říct.
---: ---
Renji Narimachi: *Renji byl na jednom z osobních tréninku v řádu, který mu zajistil Zeref. Jednalo se o souboje s jedním z kapitánů. Přišel tedy na tréninkové pole, kde na něj čekal pouze kapitán. Renji přišel včas. Tentokrát na sobě neměl ani brnění od Zerefa, protože si ho nechal vyleštit a udělat si plán a nákres samotného brnění. Renji byl tedy v takovém civilním oblečení, ve kterém se ale dalo dobře hýbat. Vytáhl své kakuto a kapitán svůj meč. Bez jediného slova se pak pustili do cvičného souboje tak, jak byli zvyklí. Tenhle kapitán byl Renjimu dost nesympatický, byl to trvdohlavý namyšlený chlap, který byl ale stále v boji silnější než Renji. (kenjutsu ani nemá :D ) Po chvíli bojování, kdy kapitán Renjiho ještě docela šetřil, se Renji rozhodl, že ukáže trochu víc z toho co už se naučil, proto na meč přitlačil a využil trochu víc ze své síly. ( cca 6 bodů) To kapitána vcelku překvapilo, jelikož renji mělvětší sílu než on, ale zase to nahrazovalo jeho umění s mečem, které postrádal Renji. Když si kapitán srovnal postoj, využil svou obratnost v Renjiho neprospěch a zatlačil pár rychlými údery. To Renjiho donutilo přejít zase do obrany, po chvíli mu to ale nestačilo a kapitán mu vyrazil meč z ruky. Renji tedy zastavil a chtěl si své kakuto sebrat. Kapitán mu dal ale dost jasně najevo že s tím nesouhlasí tím, že ho vzal plochou stranou meče po zápěstí. Renji se mu kouknul do očí a pomalu se v něm začala vařit krev. * ,,Tohle jsi neměl dělat ty nafrněnej parchante." *Renji se tedy postavil a zaujal bojové postavení, kapitán ale samozřejmě svůj meč dál držel a mířil s ním na Renjiho. Renji se vrhnul kupředu a začal útočit na nepřítele a zasypávat ho kupou úderů a kopanců. Chvíli dalo kapitánovi než se chytil a proto se jen bránil a ustupoval, ale když pochopil série úderů, využil toho a přešel v útok. Několikrát Renjiho sekl, ale nepovedlo se mu zasáhnout nějak vážně, protože Renji si stále uvědomoval to, že je slabší jak on, hlavně pokud má tu výhodu a v ruce má meč. Renji si tedy počkal a při jednom pokusu o bodnutí uskočil do boku a chytil kapitána za ruku. Využil jeho kynetické energie a trhnutím ho poslal za směrem bodnutí meče. To kapitána rozhodilo a pustil v tom pádu meč. Renji využil toho pádu a kapitánovi věnoval kopačku na hrudník. Když pak kapitán dopadl, otočil se na renjiho a vyšvihl se na nohy. Meč nechal na zemi a pustil se do Renjiho pěstmi. Renji docela úspěšně uhýbal, ale taky schytal pár ran, to ale i kapitán. Renji byl fyzicky na nejvyšší možné hodnotě své lidské síly, proto na tom nebyl vůbec špatně. Pak ho to přestalo trochu bavit a začal využívat své techniky, kdy se začal před údery pohybovat ve tvaru trojúhelníku (Ginga) a tak byly jeho údery dost nepředvídatelné a bylo o dost težší načasovat úder tak, aby ho někdo trefil, protože takový bojový postoj byl nezvyklý. (Hansha-Tekina Tōsō​) V tu chvíli se pokusil udělat podmet a tím nepříteli podrazit nohy, což se mu taky povedlo, protože kapitán nevěděl, co by měl čekat, Renji na nej pak prostě zaklekl a napřáhl rukou, potom vší silou bouchnul vedle jeho hlavy. to v zemi udělalo malou díru. Kapitán jen zamrkal a byl překvapený co se stalo. Renji pak jen mlčky vstal, sebral své kakuto, oprášil se a začal odcházet.* Přístě by jste mě už možná neměl šetřit kapitáne. *Pak Renji odešel do svého pokoje, kde si ošetřil všechny ranky. To samé udělal i kapitán, který byl značně naštvaný, ale taky docela rád za to, jak Renjiho trénink pokročil a že už ho nemusí brát jako naprostého bažanta.*
---: ---
Erza Scarlet: *Zavřela jsem oči, jak mi nařídil. Byla jsem krapet v náladě, tak jsem věci moc neřešila a najednou jsem dostala pusu. Otevřela jsem oči a tvářila se docela zaraženě. Nebyla to první pusa, kterou jsem kdy dostala, ale docela mě to překvapilo, vzhledem k tomu, že se známe takhle krátce. A to velmi krátce.* Oh, oh, jo, jasně, díky. *Řekla jsem docela zmateně a překvapeně. Když zamával, také jsem zamávala, ale stále jsem si v hlavě přehrávala, co se vlastně stalo.* ,,Neříkám, že by mi to nějak vadilo, ale přijde mi to docela uspěchané...” *Vešla jsem do svého bytěcku, svlékla se a skočila přímo do postele. Nějakou chvíli jsem ještě přemýšlela, co se to vlastně stalo, než jsem usla.* ,,Zerefe, dal jsi mi dobrého brouka do hlavy...”
Zeref: Jak dlouho? To ti povím ihned. *Poví s úsměvem a zatváří se trochu zamyšleně a počká až Erza dá ruku od své tváře. *Zavři ale na chvilku oči prosím. *Pokud to Erza udělá tak Zeref udělá krok k ní aby se k ní mohl natáhnout a dát ji jen letmý polibek na její ústa a pak se opět odtáhne. *Ber to jako způsob rozloučení a ruku nech v klidu aspoň tři dny, takže máš ze zdravotních důvodů třídenní volno. *Poté se Zeref otočí a vyrazí ulicemi směrem domů. *Měj se Erzo! *Zavolá na ní a zamává ji ještě. *
Erza Scarlet: No, tak snad tam trefím. V centru jsem se nikdy moc nepohybovala. *Trochu jsem se zasmála a kráčela nočními ulicemi. Po cca 10 minutách jsme se dostali k mému útulnému bytečku v malém domku, kousek za centrem Hlavního města.* Tak a jsme tady. Ještě jednou díky za večer. *Mile jsem se usmála.* Jo, jsem jedině pro. ,,Zajímá mě jeho osoba jako taková. Je to strašně zajímavý člověk. Jeho příběhy z druhého světa a zároveň to, jaký je teď. To přeci nemůže být taková změna tady. Ale tak uvidíme, určitě se dozvím víc.” Takže jak dlouho mám tu ruku nechat v klidu, pane doktore? *Zasmála jsem se s přivřenýma očima a rukou před tváří.*
Zeref: Já děkuji tobě za krásný večer ale teď mě tedy musíš vést ty, nemám tušení kde to vlastně bydlíš. *Zeref klidným krokem kráčí ulicemi města a je celkem spokojený aby byl upřímný sám k sobě, sice ano počítal s tím že dnešní večer pro něj bude dobrým odreagováním ale nikdy by nečekal že bude šťastný. *Rád bych si s tebou ale někdy zase někam vyšel abych byl upřímný, pokud bych tě mohl někým vzít po každém našem tréninku byl bych rozhodně rád.
Erza Scarlet: Chápu, taková usedlost pro otce rodiny v nějakém útulném prostředí pro výchovu dětí. *Přijala jsem jeho ruku a dosti mě překvapilo, že jim dal více peněz, než měl. Minimálně jsem si to myslela, protože jsem odhadla kolik to tak všechno mohlo stát a vypadalo to, že tam dává víc. Ale bylo mi to vcelku jedno, najedla jsem se, napila a nic neplatila. Dnešní večer stál za to.* Můžeme. Rozloučila jsem se se zaměstnancem, který lidi doprovázel k jejich stolu a kráčela večerním Hlavním městem najezená a spokojená.* Díky za pozvání, jídlo bylo vynikající a pití taky. Dost jsem se toho o tobě dozvěděla, ale určitě je toho ještě víc co objevovat.
Zeref: Neřekl bych že ostatním ale spíše tomu jak to situace vyžaduje ale upřímně rád bych měl někdy nějakej domeček nebo něco menšího, útulnějšího a prostě aby z toho místa vyzařovalo to že to je prostě můj domov. Své komnaty třeba nepovažuji za svůj domov ale spíše za místo kde musím přespávat a za nic jiného. *Zeref si utře ruce a následně zaplatí, nicméně zaplatí o dost více. Dá jim dýško v hodnotě 25% celkové ceny dnešního večera. Zeref se pak postaví a podá ruku Erze aby se ho mohla chytit a on ji mohl pomoci se postavit. *Můžeme?
Erza Scarlet: Aaa, takže ty se vždy přizpůsobíš ostatnm jakoby. Chápu. *Pousmála jsem se a pak jsem ani nebyla překvapena tím co řekl.* Popravdě jsem něco takového očekávala. Vzhledem k tomu, co jsi říkal, že jsi dělal se ani nedivím. Už mi začíná všechno do sebe zapadat. Proč máš takové názory a tak. *Přišel čišník a odnesl napm talíře.* Bylo by to od tebe hezké. *Mile jsem se usmál a postavila se. Utírala jsem si přitom ruce do ubrousků.*
Zeref: Nezáleží na tom kde bych žil ale spíše s kým to je to hlavní ale tak když teď žiju sám tak proč nežít v paláci abych to měl blízko k vojákům a k tréninkovým centrům. Nicméně v tom Ninja světě jsem nežil ani tak nikde, spíše jsem se toulal. Kdybych se někde usadil nakonec by mě někdo našel a musel bych zase bojovat, protože jsem byl lovený ostatními. Nicméně tohle bude asi konec, tak co kdybych tě doprovodil k tobě domů?
Erza Scarlet: Aaha, už je mi to jasné. *Pousmála jsem se a dopila jsem i zbývající kapičky vína, které mi zbývaly ve sklence.* A co ty? Máš potřebu žít v přepychu? Nebo by ti stačil útulný byteček, jako mám já? Jak jsi vlastně žil ve starém světě? Měl jsi chatu? Vilu? *Už jsem si jen hrála se skleničkou, když už jsem neměla co pít.* To jsme, ale nevadí. Bylo to výborné. Jak jídlo, tak pití. Tenhle podnik určitě neklame svým výzorem.
Zeref: No já jsem nad úrovní kapitánů, dá se říct že to je takový mezistupeň mezi kapitánem a generálem. Myslím že potřebuju jeden velký úspěch a povýšení mě už určitě nemine s tím jsem si naprosto jistý. Každopádně pokud jde o samotné kapitány tak netuším kde kdo z nich bydlí ale někteří mají super komnaty a někteří vlastní domky a někdo má prostě jen obyčejný byt a šetří si peníze z platu na něco po čem touží, je jasné že vyšší pozice se rovná vyššímu platu ale tak záleží na tom jaký ten člověk prostě je. *Zeref dopije svou skleničku a další si už ani nalít nemůže, protože láhev toho vína je prázdná. *Tak řekl bych že jsme na suchu co.
Erza Scarlet: Přesně tuhle odpověď jsem čekala. *Pousmála jsem se.* Hmm, fakt jo? No to abych se dostala co nejrychleji na úroveň generálů. *Zasmála jsem se.* Ne, dělám si legraci. I kdybych byla na takové úrovni, nebydlela bych v takovém přepychu. To není nic pro mě. Jasně, jednou za čas se třeba podívat sem, to jo, ale že bych to měla každý den na očích? *Trochu jsem pokroutila očima a zakývala hlavou do stran, jakože ne.* Cítím se dobře tam, kde jsem. Útulný byteček. Ne moc velký, ne moc malý. Tak akorát cenově dostupný a s hezkým výhledem. Nestěžuju si. A co ty? Ta vlastně nejsi na úrovni generálů, ne? Jakto, že máš takovou komnatu? Kapitánů je přeci víc, pokud se nepletu. To takhle bydlí každý?
Zeref: Poptávka po ní být může ale není problém nechat odstranit každého kdo o ní ví ne? Vyhledat dotyčné už nebude vůbec problém. *Podotkl Zeref, ano kdyby se měla rozkřiknout byl by ochotný zabíjet i lidi ze samotného řádu. On si své tajné techniky chrání a cení více jak své loajality vůči řádu. *Ah jistě, já ti nikam neuteču neboj. *Zeref si tam mezitím co si Erza odskočila spokojeně popíjí skleničku a pomalu ji dopije a dolije si další. * „Koukám že jich tam toho už moc není.“ *V tom už se vrátí Erza a Zeref se na ní usměje. *To víš tady je zařízené vše ale moje komnaty v paláci řádu jsou taky podobně zařízené a super je že to mám zdarma a jednou to získáš i ty pokud bys začala chodit s generálem či někým na podobné úrovni nebo se ještě lépe stala někým na této úrovni. *Mimochodem už máme víno jen na jednu skleničku takže chceš ji dolít? *Zeref už cítí že by byl trochu opilý ale je to jen takové to že je v náladě a trošku se mu motá jazyk ale snaží se mluvit pomalu aby to nebylo moc poznat. Suzuya chlastal alkohol velmi často a tak je na to tohle tělo celkem zvyklé a vydrží toho víc než by se zdálo. *
Erza Scarlet: Aaha, takže pán je takový rádoby tajnůstkář. *Pousmála jsem se.* Nicméně másl asi pravdu. Ale jestli ji někdy použiješ, počítej s tím, že aby se taková technika nerozkřikla, budeš muset zabít všechny, kdo jí viděli. Z tvých nepřátel samozřejmě. Protože ono je vlastně jedno, jak se technika jmenuje, pokud je dobrá a nebezpečná, bude po ní poptávka. *Trochu jsem se napila - pak se odsunula pd stolu.* Hned jsem zpátky, musím si odskočit. *Vstala jsem a vydala se na záchod. Když jsem tam přišla, byla jsem fascinována, jak je ten záchod zařízený.* ,,Páni, jen tahle místnost by stála víc, než jsem já měla dohromady peněz za celý život.” *Přišla jsem k umyvadlu a trošku si opláchla tvář vodou. Začínala se mi motat hlava z alkoholu a nerada bych se tam složila. Naštěstí jsem měla nesmyvatelný make-up, takže jsem tu vodu na tváři nemusela nijak extra řešit. Když jsem se osvěžila, vrátila jsem se zpátky.* Mají tady docela luxusně zařízené záchody, to teda koukám. Kdo by řekl, že někdy bude taková místnost zařízena takhle.
Zeref: Jenže já nechci aby to byla známá technika a aby to lidi udeřilo do nosu, úmyslně o to ani nikomu neříkám a držím to nějak mimo vědomí lidí že něco takového ovládám. *Odpoví Zeref naprosto upřímně. *Radši tajná a blbě pojmenovaná technika než dobře pojmenovaná a velmi známá o které ví každej druhej trouba a ví co od ní čekat. *Toto řekl jen tak a bylo myšleno upřímně, ono proč by o této schopnosti říkal desítkám lidí. *
Erza Scarlet: Aaaha, tak tohle by mě v životě nenapadlo třeba. *Trochu jsem se zasmála.* Technika Dvou Mečů, jo? Nechci být nezdvořilá, ale zní to docela uboze. Chtělo by to víc znějící název. Něco, co si lidé budou pamatovat, něco, co tě udeří do nosu, když to uslyšíš. *Řekla jsem a máchala jsem do toho rukama a mluvila jako nějaký Indický guru.* Chápeš, co tím chci říct, ne? *Zasmála jsem se a trochu se napila.* Hm, to si piš. Upeč mi jahodový dort a jsem tvá. To na mě platí nejvíc. *Řekla jsem vážným tónem, ale po chvilce jsem se začala smát. Brala jsem to jako vtípek, ale jahodový dorty prostě miluju! Jestli by zvládl upéct dobrý jahodový dort, určitě by u mě získal velké plus.*
Zeref: Tak červená. *Poví a pak se zamyslí jak by ji mohl odpovědět ohledně svého style boje. *Upřímně? Miluji bojování dvou zbraní, protože si hodně zakládám na rychlém útočení a když máš dva meče ještě tím využíváš plně daný potenciál. Kromě toho se snažím vyvinout vlastní styl, který chci nazvat Technika Dvou Mečů. *Odpoví klidně s úsměvem. *Hm tak to abych někdy upekl jahodový dort a pozval tě na rande ke mně domů co. *To myslel spíše jako vtip a zasměje se tomu. *
Erza Scarlet: Tak o tom žádná, že sourozenci cvičení od malička budou fantasticky sehraní. *Sama jsem znala dva bratry, mistry zloděje, kteří byly tak sehraní, že je nic nemohlo zastavit. Do té doby, dokud si neurčili příliš velký cíl a to se jim vymstilo.* No, to moje je zase červená. Protože je to jako moje vlasy a krev mých nepřátel. A taky mají stejnou barvu jahody, které naprosto miluju. Například takový jahodový dort je ráj na zemi. *Zasmála jsem se.* A květiny? No, samozřejmě, že růže. Červené. *Pousmála jsem se a trochu se napila.* Jinak, co ten tvůj styl boje? Ještě jsem nikoho neviděla, že by bojoval se dvouma meči zároveň.
Zeref: Ne špatně jsi mě pochopila, mě stačí jen jedna. Jen prostě chápeš co jsem tím chtěl říct ne? Navíc nikdo nechce zůstat sám nemám pravdu? *Zeref se to rychle pokouší zachránit, protože by nerad aby z toho vzniklo nějaké nedorozumění a to že s žádnou ženou nebyl už po několik let radši ani nebude zmiňovat. *Já neříkal že bych trénoval jen jednoho z nich, samozřejmě když jsou vycvičeni dva bratři od malička tak nemají konkurenci ve vzájemné spolupráci v boji a nemusí to být ani bratři ale klidně bratr a sestra či sestra a sestra. *Usměje se. *Mimochodem oblíbená barva je čistě bílá. *Během toho si vezme mezi prsty pramen svých čistě bílých vlasů. *Co ty? Jak bys vychovávala děti kdybys nějaké měla? Jaká je tvoje oblíbená barva a jaké máš nejradši květiny?
Erza Scarlet: Ah, tak ženy. *Na konec jsem přidala trochu delší zakončení.* Takže jsi něco jako sukničkář? Že ty dostaneš do postele každou, kterou chceš. JE to kvůli tvému postavení? Holky na tebe určitě letí. *Trošku jsem si usrkla. Bylo na mě poznat, že jsem trochu v náladičce. Většinou moc nepiju a když jo, tak je to levné a nekvalitní, takže to nepiju moc dlouho. Ale tohle víno je jiná šarže.* Tak to chápu. Hic. *Škytla jsem si.* Jejda, mám škytavku, měla bych to zapít. *Napila jsem se trochu vína a přešlo to.* Mno, můžeme pokračovat. *Položila jsem skleničku na stůl, propletla si prsty a položila si na ně bradu.* Jaká je tvoje oblíbená barva? *Pousmála jsem se.* Dělám si srandu. Nemyslíš si ale, že se pak to druhé dítě bude cítit špatně, že bratr je někdo, kdo je schopný ochránit Řád a on jen obyčejný obyvatel? Být na tvém místě, trénovala bych buďto oba, nebo ani jednoho.
Zeref: Jistě, ještě tu je něco co mě baví stejně a snad i více jak zabíjení a tím jsou ženy. *Následně ho její konečné otázky celkem zaskočí. *Děti? Chtěl bych jedno nebo dvě děti a určitě bych chtěl aby aspoň jedno z nich mělo sílu ochránit to za co tu každý bojuje. Víš vybojovat mír je o dost jednodušší než ho udržet, mohl by se objevit kdokoliv kdo by mohl opět zažehnout plameny odboje a vše by mohlo začít znovu a tak chci aby moji potomci byli silní a byli schopní ochránit tohle všechno za co tu bojujeme.
Erza Scarlet: Tak to potom chápu. Jenom by mě zajímalo, až to teda všechno skončí, co budeš dělat. Jako koníčky jsi měl zabíjení, tady bojuješ proti Odboji. Ale až to všechno skončí, bude v tomhle krásném a klidném světě bez Odboje něco, co tě bude bavit? *Páni, sama sebe překvapuji, jak jsem výřečná. Ale co výřečná, hlavně ty typy otázek, které mu pokládám. Může se jednat o osobní informace, ale hlavně jsou to otázky opravdu k zamyšlení a asi nejsou nejlepší na večerní posezení v restauraci s lidmi kolem nás. Za všechno může ten alkohol. Podnapilá moc mluvím a mám menší zábrany.* Budeš chtít někdy v budoucnu děti? Budeš z něj dělat někoho, kdo by měl znát zabíjení na denní rutině, nebo někoho, kdo bude žít poklidný život v míru, který vybojuješ? *Dala jsem mu hluboký pohled a pomalu jsem si malinko usrkla ze skleničky.*
Zeref: Já di kdyžtak dopřeju jiné požitky z života ale tak to bude spíše občasné popíjení alkoholu a kdo ví třeba si ještě najdu něco jiného. Jakmile padne odboj už nebude třeba abych se takto držel ve formě a trochu polevím to určitě. *Jakmile dokončí svou poslední větu tak dopije svou skleničku vína a poté si ji opět dolije ale jen si ji odloží na stůl, nehodlá do tu chlastat jako limonádu. *Hlavně se hlídej aby ses neopila dobrá?
Erza Scarlet: Aaha, takže i v takhle luxusní restauraci dáváš pozor na trénink, dejme tomu, protože zdravá strava je základem všeho. Ale musíš někdy i trochu polevit. Vím, sama jsem řekla, že hodlám být nejsilnější, ale nikdy bych si kvůli svým cílům, které nevím, jestli splním, neodpustila třeba takové úžasné jídlo, jaké jsem teď snědla. Možná kvůli těch nadbytečných kaloriím budu muset cvičit o něco víc, ale alespoň vím, že to stálo za to. *Trochu jsem se rozkecala, až mě to samotnou zaskočilo. Zrovna já jsem mu dávala školu, to už může začít sněžit v létě. Zakřenila jsem se.* No jistě, to víno je také dobré, tak si ho hodlám pořádně vychutnat. *Řekla jsem a nalila si kousek a kousek i vypila.*
Zeref: Ryba? Je výtečná ale hlavně plná různých živin a vitamínů, které mě udržují v nejlepší kondici. *Poví Zeref naprosto klidně a upřímně. Nicméně i on už má svou porci snězenou a tak mu nezbývá nic jiného než popíjet to víno. Za tu cenu jakou ho to víno stálo hodlá vypít celou láhev i kdyby to měl vypít sám. *Tak co dopiješ do se mnou?
Erza Scarlet: Hm, tobě taky. *Odvětila jsem mu s poloplnými ústy. Bylo mi i vcelku jedno, kde se právě nacházím a že se k tomu nechovám moc patřičně, ale co. Je to to nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedla a tak přeci nebudu skrývat své emoce, ne? Jedla jsem docela rychle, ale někdy jsem si to uvědomila a zpomalila. Po nějaké chvíli jsem dojedla a jen jsem se s nafouklým břichem opřela o židli.* Fuu, cítím se plná. *Zasmála jsem se.* Ale bylo to vynikající. *Pousmála jsem se a utřela si koutky úst s ubrouskem, který tam byl k tomu určený.* Jinak, jak chutná tvá ryba? *Na první pohled to nevypadalo extra chutně, ale jsme přeci jen v luxusní restauraci, takže nebudu soudit knihu podle obalu.*
Zeref: Však jsem říkal že to sama nevidíš ale kdybych ti řekl že pro mě nikdy lidský život nemá moc velkou cenu a bavilo mě zabíjení a bral jsem to jako sport a byl jsem schopnej bez milosti zabíjet jen pro zábavu a to ani nemluvím že pro dosažení svých cílů jsem šel přes mrtvoly. *Tím naráží hlavně na to že Erza byla ochotná pozabíjet ostatní vojáky řádu, kteří se ucházeli o stejnou pozici jako ona. *Dobrou chuť, nech si chutnat. *Poví Zeref k Erze a psutí se do své porce jídla, rybu moc často nejedl a tak si ji dopřál právě dnes a důvod? Je to zdravé maso a hlavně je plné různých vitamínů a Zeref byl a vlastně i je lékařem a tak ví jakou stravu by měl nejlépe volit aby to bylo pro jeho tělo to nejlepší. * „Je roztomilá.“
Erza Scarlet: Ohoho, tak to si jen vážím. *Pousmála jsem se a trošku se napila toho vynikajícího vína.* No, upřímně bych ani neřekla, že jsem ti nějak podobná, ale nevadí. Je to tvůj názor a já ho respektuju. Hm, vlastně máš pravdu. Doufám, že se to co nejdřív zahojí, abych mohla dále plně trénovat. *Trochu jsem si protočila ramenem. Když nám donesou jídlo, tak jsem se na něj jen chvíli dívala, vstřebávala jeho průbojnou vůni a vzhled. Polkla jsem, protože se mi v ústech začali tvořit litry slin, jakou jsem na to dostala chuť.* No, pusťme se do toho, než nám to vystydne. *Bez čekání jsem se pustila do svého jídla. Možná jsem teď nóbl oblečená, ale to nemění nic na tom, že jsem většinu svého života přežívala o chlebu a vodě. Tohle jsem si prostě nemohla nechat ujít.*
Zeref: Upřímně? Během mé přítomnosti v tomto světě jsi první koho jsem takto pozval, řekl bych že to je spíše tím že jsi mi sympatická tím jak jsi mi až děsivě podobná a sama si to ani neuvědomuješ. Navíc nezapomínej že jsem ti to vlastně dlužil za to zranění co jsem ti způsobil. *Mezitím jim už dorazí objednané jídlo a tak Zeref poděkuje a podívá se na svou porci jídla. * „Vypadá to výtečně.“
Erza Scarlet: *Taktéž jsem nadzvedla sklenku a přiťukla si se Zerefem.* Heh, na Řád a na pád Odboje. *Při nasrkávání vína jsem mu věnovala pohled do očí.* ,,Na nás dva, jo? Ten se toho ale nebojí." *Po dopití jsem se jen pousmála.* To takhle zveš každou ženskou na oběd hned po tom, co jste se poznali? Na mě peníze dojem neudělají. Nikdy jsem je neměla a tak vím, že si dokážu vystačit i bez nich. *Samozřejmě jsem to nemyslela nijak útočně, prostě mě to zajímalo.*
Zeref: *Zeref pro Erzu objedná ještě to co si vyžádala a sobě objedná nějakou rybu či co (nevím). Ovšem bude chvilku trvat než jim jejich pokrmy připraví a tak prozatím mohou klábosit a pít víno, protože to jim už bylo přineseno na stůl a také jim bylo nalito do skleniček. Zeref vezme tu svou a podívá se Erze do očí a svou skleničku pozvedne. *Tak co si připít na nás dva a na pád odboje?
Erza Scarlet: *Celou dobu jsem sledovala, jak objednává jedno z nejdražších vín na jejich listu.* Nene, kdepak. Jsem spíš ráda. Víno miluju a tak mě velmi těší, že můžu ochutnat to ,,Císařské". *Pousmála jsem se na něj a když jsem byla tázána k tomu, co bych si dala, jen jsem si vzala jídelní lístek a hledala, jestli zde mají mé oblíbené jídlo.* ,,Ah, je tady!" Dala bych si Boloňské špagety. *Ty stály takovou průměrnou cenu všech jídel, které zde nabízejí, ale i tak to bylo hodně. Ale to jsem mohla čekat, jsem přeci jen v nejluxusnější restauraci v Zemi Řádu.*
Zeref: Přesně tak, máš naprostou pravdu. *Odpověděl Zeref na její otázku zda sem má volný přístup. Jakmile došlo na objednávku toho vína tak ho její požadavek celkem zaskočil ale tak není pro něj problém objednat to nejlepší. *Máme tu jedno bílé víno, které je jedno z těch nejlepších a hlavně je velmi staré, této značce říkáme císařské. *Zeref jméno té značky nezná ale není pro něj problém objednat jednu láhev tohoto vína. *Copak? Nečekala jsi že bych zaplatil něco takového? Jinak co by sis dala? *Zeptá se když se podívá do jídelního lístku a začne projíždět jejich nabídku. *
Erza Scarlet: Aaha, takže jsi v podstatě pořád vítaný a vždy tě obslouží, nehledě na podmínky. *Zatvářila jsem se docela překvapeně. Čekala jsem, že takové přednosti budou mít pouze Generálové. Přeci jen je vysoce postavených lidí více, ale Generálové jsou prostě generálové.* Popravdě, já bych sem nešla sama nikdy asi. Zaprvé na to nemám peníze a zadruhé než by mi schválili objednávku, zestárla bych. *Zasmála jsem se a pak jsem následovala společně se Zerefem čišníka až k našemu stolu. Vypadalo to, že ho zde znají, což jen potvrdilo Zerefova tvrzení.* To nezní vůbec špatně. *Pousmála jsem se.* Co takhle nějaké víno, které má u vás velký úspěch? *Zeptala jsem se čišníka a pak dala Zerefovi velmi pronikavý pohled. Byla jsem zvědavá, jak bude reagovat na to, že jsem dost možná právě teď objednala to nejdražší víno, co tam měli.*
Zeref: *Zeref počítal že na ně lidé budou nějak takto koukat i když je pravda že Zeref je vysoce postavený ale stále není na úrovni generálů. Ovšem velmi se proslavil mnoha věcmi jako je třeba to že přivedl ohromné množství otroků k výcviku na vojáky řádu a to i s Renjim. To není nyní ale důležité a Zeref si musí užít dnešní den (oběd). *Dopředu? Ne já sem chodím kdy se mi zachce, mám tam permanentně připravený jeden stůl ke kterému nikdo nechodí a kdyby chtěl tak to není povolené, pokud to tedy není nějaký generál řádu. *Poví upřímně Zeref a vejde do té restaurace společně s Erzou. Tam si ho ihned všimne muž, který má na starosti usazování lidí a kontrolu seznamu lidí, kteří mají zamluvené stoly na různé časy. *Ah Zeref-sama, dnes budete jíst ve dvou? *Zeref jen tiše souhlasně přikývne. *Prosím pojďte za mnou. *Muž je dovede ke stolu u krásného akvárka ve kterém jsou různé ryby a další pěkné květiny co rostou jen ve vodě. Zeref si to místo oblíbil, protože to akvárko tomu dodává krásnou atmosféru a hlavně je to dost pěkné. Jakmile je Zeref s Erzou usazen tak se jich obsluha optá co chtějí k pití. *Tak co by sis dala k pití? Jedno víno by vadit nemohlo ne? *Zeptá se Zeref Erzy se zvědavým pohledem. *
Erza Scarlet: *Taktéž jsem se uklonila, ale bylo to spíše ze srandy. Takové to typické princeznovské uklonění se sukní.* No tak to jsem velmi zvědavá, kam někdo jako ty může chodit do restaurace. *Pousmála jsem se a přijala jeho ruku. Po nějaké době, co jsme se procházeli městem a spousta lidí se na nás tak divně dívalo, přeci jen je Zeref velmi známý a vysoce postavený muž, jsme se dostali k jedné restauraci, kterou jsem i já znala.* Páni, tohle je jedna z nejvíc známých a nóbl restaurací v Zemi Řádu. Ne-li nejvíc. Sem se objednává dopředu a ne každému do povolí. Tys to objednal dopředu? *Zeptala jsem se, protože mi to přišlo divné, protože to nemohl stihnout, pokud si to na dnes neobjednal ještě předtím, než jsme se poprvé potkali.*
Zeref: *Zeref se mírně ukloní. *Je tu jeden podnik kam bych rád šel, však uvidíš. *Poví Zeref s úsměvem a nabídne Erze ruku aby ji mohl vést ale pokud odmítne tak ji vrátí ke svému tělu a prostě vyrazí skrze palác ven do města a začne procházet ulicemi rovnou směrem do středu města kde se nachází jedna restaurace, na kterou je potřeba mít objednaný stůl už předem ale Zeref je hold vysoce postavený člověk řádu a tak nic takového nepotřebuje. Na první pohled už zvenčí lze poznat že to bude nejspíš ta nejlepší ve městě. *
Erza Scarlet: *Jak si tak sedím a čekám na Zerefa, přemýšlím nad různými věcmi.* ,,Jestli je to, co říkal pravda, nikdy nedosáhnu jeho úrovně, když má uměle zlepšené smysly a tak. Takže nikdy nedosáhnu svého...” *V tomto momentě někdo zaklepal na dveře.* No a je tady. Čas vyrazit. * Vzala jsem si kabelku a do ní naházela vše potřebné. Hodila jsem si jí přes rameno a otevřela dveře.* No vítej. Jdeš tak akorát, zrovna jsem si říkala, že už bys mohl být někde poblíž. *Pousmála jsem se a zavřela za sebou dveře.* Taak, kam přesně to bude? Máš tady nějaký oblíbený podnik?
Zeref: Dobrá jak si přeješ, za hodinu pouze večeře nic víc a nic míň. *Zeref se mírně ukloní ale jen opravdu trochu, normálně by se uklánět neměl spíše naopak ona jemu ale on to nebere tak že by se s ní nyní bavil jako její nadřízený ale prostě jako muž se ženou a přišlo mu to i celkem vhodné aby jí tím i ukázal že jí prokazuje jistou úctu. *Jistě že vím. *Dodá Zeref a sám odejde do svých „komnat“ tu v paláci kde se také osprchuje, sprcha se mu bodla protože se zapotil během toho boje s Erzou. Následně se osuší a oblékne do jednoho takového společenského kimona ale dalo by se to i zaměnit za samurajské, protože se v tom stále dá dobře pohybovat a tím pádem i bojovat ( odkaz » ). Když je čas vyrazí ke dveřím kde bydlí Erza a následně několikrát rovnou zaklepe na dveře a i když to není moc silně tak je to stále dost slyšet. *
Erza Scarlet: Hm *Pousmála jsem se a podívala se na něj. Přišla jsem k němu blíž a pošeptala mu do ucha.* Víc se mi líbí to... *Pak jsem udělal krok dozadu a zbytek jsem řekla normálně.* ...že bychom se najedli ve městě a tím bych to ukončila. Víno může být, ale nerada na věci tlačím. *Zasmála jsem se.* Nuže, tak já se půjdu převléknout a dát si sprchu. Za hodinu mě vyzvedni, prosím. *Zastavila jsem se, pootočila hlavou a promluvila na něj.* Předpokládám, že víš, kde bydlím. *Pousmála jsem se a vydala se domů. Když jsem přišla domů, dala jsem si sprchu a oblékla se do něčeho formálního, přeci jen jdu na večeři s důležitým člověkem v řadách Řádu. ( odkaz » ). Podívala jsem se na hodiny a mohla to být dejme tomu hodina, co jsem odešla z tréninkové, posadila jsem se a čekala na zvonek.*
Zeref: Tak možností je několik, první je skočit na jídlo někam do nějaké restaurace ve městě a dát si tam víno nebo skočit se tam někam najíst a pak si dát nějaké to vínu u mě ale to je na tobě co bys radši, nechci tě taky hned tahat k sobě abys pak o mě neměla nějaké zlé mínění, takže co bys radši? *Zeptá se Zeref zvědavě a čeká co si vybere. *
Erza Scarlet: ,,No tak to jsem opravdu zvědavá, kolik mu bude. Inteligentní obří hadi, extrémně silní doktoři...kolik mu může být? 100?" *Zasmála jsem se v duchu a pomohla mu se zvednout.* Hele, jo, proč ne? Mám i docela hlad, někam bychom zajít mohli. A jak sám říkáš, dlužíš mi to. *Zakřenila jsem se a oprášila ze sebe prach ze země.* Tak kam bys chtěl zajít? Já sním všechno.
Zeref: Mrzí? To ani nemusí už je to docela dávno, nejsem tak mladej jak vypadám tomu věř a jednou až mě donutíš klesnout na kolena ti povím jak jsem doopravdy starý. *Poté když Erza uklidí svou zbraň a podá mu svou ruku tak ji samozřejmě přijme a během toho jí věnuje velmi pozorný pohled přímo do očí. *Jasně že ano, zvládneme to. *Vyjde mu z úst dost sebejistým tónem hlasu, ono se to nezdá ale Zeref tuší že tahle várka nováčků bude velmi nadaná a minimálně Erza bude velmi ale opravdu velmi užitečná osůbka. *Nicméně buď bys měla jít si někam odpočinout nebo si můžeme někam zajít pokud bys chtěla, možná ti to dlužím minimálně za to vykloubené rameno co ty na to?
Erza Scarlet: Aha, to jsem nevěděla. To- To mě mrzí. *Řekla jsem docela lítostně. Popravdě jsem si myslela, že by se tam něco mohlo najít. Ono se teda našlo, ale zabíjení asi nebude ta správná věc, kterou bych čekala.* V tom případě tě chápu. Je mi jasné, proč děláš, co děláš. Proč cítíš, co cítíš a už se nebudu dál vyptávat. ,,Popravdě se bojím, co dalšího bych se o jeho minulosti dozvěděla. Lepší bude, když víc vědět nebudu." *Postavila jsem se a došla si pro meč a uklidila jsem ho. Přišla jsem zpátky k Zerefovi a podala mu zdravou ruku.* Pojďmě společně zachránit svět a zničit Odboj. *Řekla jsem s úsměvem, mezitím, co jsem čekala, až ruku přijme.*
Zeref: Vzpomínky? Možná tak vzpomínka na to jak mě moje matka uvěznila když mi bylo asi patnáct let a osobně mě po dobu asi dalších tří let mučila, nebo vzpomínka na to jak se zabila žena jakou jsem miloval a zemřel mi syn? Hele moc dobrých vzpomínek tam nemám jen ty když jsem zabíjel lidi, co pocházejí z toho světa. *Zeref ji dal dost jasně najevo že nemá nic co by ho donutilo váhat nad svým rozhodnutím a nad tím zda si zvolil správnou cestu. Zeref má i tušení že Erza hledá nějaké jeho zaváhaní jako kdyby snad nevěřila že by byl skutečně na jejich straně ale to se mu může i jen zdát nic víc. *
Erza Scarlet: Ano, slyšela jsem o ní. Vyprávělo se o ní v jedné hospodě, když jsem se ještě neucházela o post v armádě Řádu. *Dodala jsem, ale nadále jsem pozorně poslouchala, co o ní Zeref říká. Naběhla mi husina.* Jestli je to, co říkáš pravda a já ti věřím, tak v tom případě je ta žena opravdu nebezpečná. A když bojuje s Odbojem, čelíme tak silnému protivníkovi. *Většinou jsem si z věcí dělala legraci a snažila se ulehčovat situace, ale toto jsem brala naprosto vážně. Nechtěla jsem, aby tenhle svět skončil. Mám před sebou ještě hodně úkolů, které musím splnit. Nicméně i přes všechna Zerefova varování bych jí ráda chtěla někdy potkat.* Vážně, opravdu nikoho? Ani nějaké vzpomínky tě nelákají tam být? Říkám to pro to, že já tady taky nikoho nemám, ale to už sis o mě asi zjistil. Já bych na tento svět nikdy nedala dopustit, ani kdybych poznala ten tvůj.
Zeref: Jsem si myslel že nebudeš věřit ale stejně až řád vyhraje a odboj bude zničen tak i ten druhý svět přestane existovat a řád získá mnoho chakry pro své vlastní účely a pro záchranu světa jako takového. *Tohle mělo být spíše jen jako jeho vlastní myšlenkový pochod ale on to nedopatřením řekl nahlas ale tak co už, jednou to už řekl a tak to už nevezme zpět. *Pokud jde o boj specializující se na blízko tak někdo takový v tomto světě je a určitě jsi o té osobě už slyšela, jmenuje se Mito Kamatsu. Během boje o Ledové Město jsem se s ní utkal a používala proti mně bič, nejspíš věděla že moje rychlost ji překoná a ona se neubrání a tak si mě pomocí toho biče držela od těla a nakonec mě porazila a mohla mě i zabít ale slitovala se. *Poví Zeref trochu zamyšleně a jako kdyby tu vzpomínku měl přímo před sebou. *V umění šermu se ji nevyrovnám, jediné co mi nad ní dává výhodu je vylepšené vnímání pohybu, vyšší rychlost a lepší reakce těla a reflexi ale bez toho bych se jí nikdy nevyrovnal. Pokud ji někdy potkáš nebojuj s ní pokud si nebudeš jistá že máš šanci vyhrát a tím myslím jistou přesilu. *Ovšem nad otázkou proč chce zničit svůj svět se zamýšlet nemusí. *Proč? Protože tento se mi líbí více, cítím se tu více doma jak tam. Stejně tam není nikdo komu bych mohl říkat rodina a ani nikoho koho bych měl mít rád a tak jsem zvolil stranu řádu.
Erza Scarlet: Pff. *Prskla jsem.* Hahaha! *Zasmála jsem se poměrně dost nahlas.* Aaah, jestli mi nechceš říct pravdu, tak radši nic neříkej. *Utřela jsem si slzu pod okem.* Desetimetrovej, století starej inteligentní had, to víš že jo. Chápu, že chakra ve druhém světě může dělat divy, ale zas nepřehánějme, ju? *Poplácala jsem ho po koleni.* Aaha, tak jestli jsou u vás, pardon, u nich lékaři takoví, jako ty, nedokážu si představit sílu někoho, kdo se specializuje na boj. Musí to být děsivý protivník pro někoho,jako jsem já. *Řekla jsem poměrně vážným tónem a pak jsem se mu snažila podívat do očí, i když se tvářil docela otráveně.* Proč vlastně bojuješ proti svému světu? Počkej, chápu, že ho nebereš jako vlastní, jen mě zajímá proč ho chceš zničit. *Dala jsem před sebe ruce, aby to nemyslel, že ho provokuju, bylo to jen pro upřesnění.* Jasně, budu. ,,Jestli mě bude takhle ničit jednou týdne, moc dlouho nepřežiju..."
Zeref: Ne od narození ho nemám, pro vás v tomto světě to bude znít asi nemožně a až neuvěřitelně ale řekněme že mi ho daroval inteligentní několik desítek metrů dlouhej had co dokáže mluvit a je starej několik století. Moje tělo ten jen přijalo a přetvořilo na ten enzym, který produkuje. *Poví s úsměvem. *Mimochodem v našem světě lékař nutně neznamená že jsi slabá či tak. *Poté se zarazí že řekl „v našem světě“ i když ho neuznává jako vlastní. *Tedy ve světě lidí s chakrou a ne v našem, není to můj svět a už se tam nevrátím. *Dodal ještě s celkem otráveným tónem hlasu, otrávil sám sebe tím co řekl, to se mu snad ani ještě nestalo. *Mimochodem nech ji dva až tři dny v klidu, protože tě to rameno bude teď nějakou dobu bolet a musí se zase trochu zregenerovat dobrá? *Potí ji ruku přiloží na hlavu a usměje se na ní. *Mile jsi mě překvapila, takto budeme trénovat jednou týdne dobrá? *Pak ruku dá zase dolů a zvedne se. *
Erza Scarlet: Jo, a kde? *Začala jsem se kolem sebe zmateně dívat. Pak jsem ale ucítila bolest v ruce, podívala jsem se tam a uviděla Zerefa, jak mi jí drží ve zvláštní pozici.* Co to děláš? *Podívala jsem se s přivřeným jedním okem z toho, že jsem cítila bolest v rameni, jak mi ho dával do správné pozice na narovnání.* Aaha, takže ty jsi ten doktor. *Pousmála jsem se.* Kdo by řekl, že doktor bude umět bojovat takhle dobře. *Zasmála jsem se, ale škubla sebou, protože jak jsem se zasmála, píchlo mě v rameni.* Aaha, chápu. A ten enzym produkuješ od narození? Jestli jo, tak je to docela zajímavé. *Najednou jsem zařvala bolestí a sehla se až k zemi.* ,,Nečekala jsem takovou bolest, ale vzhledem k tomu, jak mě zřídil, se tomu moc ani nedivím..." *Opět jsem se narovnala.* Aaah, díky. Je zpátky. *Řekla jsem, mezitím, co jsem si kroutila ramenem.*
Zeref: Za doktorem nemusíš už tu jednoho máš. *Poví Zeref a začne pomalu její ruku zachytávat tak jak se to těla právě během nahazování ramene. *Jinak tu rychlost a sílu mám díky tomu že moje tělo produkuje do těla takový speciální a dá se říct velmi speciální enzym, který mi dává několik výhod jako třeba i to že moje tělo vycítí chakru až do 50 metrů a díky tomu jsem schopen lehce nacházet lidi z druhého světa lépe než kdokoliv jiný. Jinak teď tě to bude bolet. *Poté bez varování ramenem prudce škubne nebo spíš zatlačí celou rukou tak aby nahodil rameno správným směrem opět na ten kloub, což se povede a nepříjemně to během nahazování lupne a určitě to Erze způsobí dost bolesti ale nahodí se to a to je to důležité. *
Erza Scarlet: No to mi je naprosto jasné. *Odvětila jsem mu.* Jo, nejspíš jo. Budu si muset zajít k doktorovi, aby mi ho nahodil zpátky. Sama to neumím. *Posadila jsem se. Bolelo to, ale sedla jsem si.* Aaah, no tys mě teda zřídil. *Zasmála jsem se bolestivě.* ,,Páni, je silnější, než jsem čekala. Vypadá to, že se stal právě mojí novou překážkou, kterou budu muset pokořit." Kde jsi sebral takovou rychlost a sílu?
Zeref: *Zeref rychle ještě odkopl její zbraň a špičku zbraně, kterou drží v levé ruce ji přiloží ke krku i když tahle špička je zaoblená aby bodnutí nikoho nezabilo nebo jinak vážně nezranilo. *Konec Erzo. *Poví a své dvě zbraně odloží stranou a klekne si před Erzu aby se jí mohl podívat na to rameno. *Vykloubené co? *Poví spíše jako řečnickou otázku, jako lékař to samozřejmě pozná. *
Erza Scarlet: *Najednou jsem ležela na zemi, kašlala jsem a snažila jsem se zrekapitulovat, co se vlastně stalo. Bolelo mě zápěstí, můj meč byl daleko ode mě, protože mi po zásahu Zerefova meče odletěl z ruky. Bolelo mě rameno, protože tam mě Zeref zasáhl druhým mečem.* ,,Asi bude vykloubené." *Nemohla jsem s ním moc pohnout, ale to skoro s ničím. A ještě k tomu mě bolelo břicho a záda, protože jak jsem seděla na zemi a Zeref mě silně kopl do břicha a já, jelikož jsem byla blízko země, jsem dopadla na záda a vyrazila si dech. Po chvíli jsem se uklidnila a chytla ho zpátky, ale prostě jsem jen ležela na zemi.* Pro dnešek asi končím... *Řekla jsem docela vyřízeně.*
Zeref: *Zeref se usměje, protože Erza se nakonec ani moc nebrání a rozhodne se zaútočit také a to je to čím chybovala nejvíc a důvod? Mečem co Zeref drží v pravé ruce útočil na její zápěstí a tím pádem jak se napřáhla s úmyslem zaútočit schytala silný zásah rovnou na to zápěstí a dost pravděpodobně by skrze bolest a sílu úderu měla upustit ten meč a pokud jde o meč co drží v levé ruce ten silně zasáhne její rameno seshora, Zeref se v moment kdy tyto útoky uspějí ještě rozhodne ji rychle kopnout šlapákem do břicho (jako ve Spartě když Leonidas skopl toho emisara do té jámy-studny). *
Erza Scarlet: *Ležím na zemi a čekám, že už by mohlo být po všem. Že vyhrál tenhle cvičný souboj. No nakonec jsem se na něj podívala, jak se rozeběhl přímo proti a mě a docela rychle. Vystřelila jsem mu naproti s úmyslem ho opět bodnout do břicha, protože běžel rychle i on, měla jsem větší šanci zasáhnout. Jenomže se najednou zastavil a skočil do strany.* ,,On to čekal.." *Chvíli jsem v sedě zpracovávala, co se vlastně děje, ale pak jsem se podívala na něj jak opět útočí svými meči, každým na druhou stranu.* ,,Tomu se nevyhnu. Ale jestli mám schytat ránu, schytáš jí taky." *Dost dobře jsem tušila, do čeho vlastně jdu. Předchozí zásah mě uzemnil, takže jsem počítala s tvrdou ránou. I tak jsem se rozmáchla s úmyslem trefit ho silným, jednoručním švihem do boku.*
Zeref: *Erza Zerefa zasáhne do boku a k tomu i uhne před jeho útokem a on málem i spadne, protože jak byl v tom pohybu a dostal ten zásah tak ztratil rovnováhu ale nakonec silně dupne jednou nohou a získá tak zpět ztracenou rovnováhu. *Heh. *Jen se pousměje a pozorně se na Erzu podívá a pak se proti ní rychle rozeběhne jako kdyby do ní chtěl vrazit jako rychle jedoucí vlak, nicméně o to mu nejde. Sleduje její meč, její nohy aby dokázal zaregistrovat každý náznak pohybu. Učí se plně využívat potenciál zlepšeného vnímání pohybu v kombinaci v lepšími reakcemi těla (reflexy) a rychlostí. Vše zmíněné má na úrovni vyšší než je člověk schopen dosáhnout ale zároveň na nižší než má zvíře. Když se ocitne asi tak dva metry před Erzou tak očekává útok a proto se odrazí od země a skočí jakoby do pravé strany ale před tím musel i trochu přibrzdit, Zeref se ji takto pokouší zaskočit aby na ní mohl pak ihned zaútočit s dvěma meči naráz, ten pravý míří rovnou na zápěstí rukou/ruky ve které/kterých svírá meč a tou druhou se jí pokus současně zasáhnout úderem ze shora dolů rovnou na horní část ramene (tvrdým úderem). *
Erza Scarlet: ,,A mám ho.." *Už jsem si myslela, že jsem ho trefila, no necítila jsem žádný odpor, takže mi bylo jasné, že jsem minula. Pak už jsem jen viděla, jak se otáčí a já ho pomalu v té rychlosti míjím. Pootočila jsem hlavu do strany, abych na něj viděla.* ,,A sakra.." *Všimla jsem si, jak svými dvěma meči, které byly u sebe mi míří dost pravděpodobně na záda. Uchopila jsem svůj meč rychle směrem dolů, jako kdybych se chtěla bodnout do břicha a zapíchla jsem ho do země kousek napravo od sebe, abych měla nějaký pevný bod. Od něj jsem se odrazila a otočila jsem se zády k němu. Při své otočce jsem měla pravou nohu ve vzduchu, protože jsem utíkala, tak jsem využila rotace a vší silou ho lýtkem a patou trefila do břicha/boku. Mezitím jsem meč vložila do úhlopříčné polohy mého těla, abych vykryla jeho útok. Stihla jsem to jen tak tak a dopadla jsem na zem celkem tvrdě, byla to silná rána. Trochu jsem se ještě klouzala, kvůli své rychlosti a na konci si i zakašlala z toho, jak mě trefil.* Eh, eh, eh...docela dorbý, hele... *Řekla jsem, mezitím, co jsem si pravou rukou překrývala ústa, protože jsem kašlala.*
Zeref: „To bylo dobrý.“ *Pomyslí si Zeref v moment kdy Erza vykryje jeho první útok a když vyřeší i druhý útok Zerefa tím že se odrazí od země pomocí svého meče tak to ho unese ještě více. Díky zvýšené citlivosti na pohyb Zeref zaregistruje pohyb její nohy, která směřuje na jeho hlavu tak aby ho zasáhla ze spodu do brady a tak udělá rychle jeden krok dozadu tak aby její noha jen proletěla vzduchem před ním. Erza sice netrefí ale poté ihned změní svou pozici a Zeref si hlídá její pozici tak aby k ní byl stále čelem, kdyby na něj totiž zaútočila z boku nebo ještě hůř zezadu tak to by byl určitě průser. Vidí tedy pohyb jaký Erza následně provede ale neuhne ihned a zapřený o zem vyčkává, v posledním momentu provede otočku (piruetu) do pravé strany a během toho otočení a změnění své polohy kdy se ocitne po jejím levém boku. Ještě ale během toho obratu nastavil své meče vedle sebe aby mohl naráz těmi meči silně udeřit Erzu takto do zad prakticky zezadu díky tomu že bude dokončovat svou otočku. Chtěl využít její prudký útok proti ní, tím že na poslední okamžik takto uhne a provede rovnou protiútok. *
Erza Scarlet: *Když proti mě Zeref dost rychle vystartoval, byla jsem překvapena. Byl vážně rychlý. Když jsem zaregistrovala jeho meč, který se rychle blížil k mému levému boku, věděla jsem, že ho tam nestihnu dát normálně, tak jsem ho jen otočila a jako kdybych ho schovávala do pouzdra jsem ho tam nechala. Jeho meč narazil do toho mého.* ,,To bylo těsný. Když si pomyslím, jakou silou narazil do toho meče, mohlo to mít velké následky na tělo." *Pak jsem se podívala na něj a koutkem oka si všimla druhý meč, který se opět vysokou rychlostí blížil k pravému kolenu.* ,,To nestíhám vykrýt.." *Využila jsem pozice svého meče, plnou silou ho "zarazila" do země a využila jsem i síly, jakou jsem do toho vložila a odrazila jsem se do vzduchu. Samozřejmě jsem si pomohla i výskokem. Jenom rukama by to bylo těžší. Když jsem byla ve vzduchu, jen tak tak mě jeho meč minul pod nohama. Dost možná trochu škrtl podrážky. Když už jsem byla v tom vzduchu a stále se držela svého meče, měla jsem nohy skrčené, tak jsem ho pravou nohou kopla do hlavy zespoda tak, abych trefila bradu. Ať už jsem se trefila nebo ne,. využila jsem momenta, nohou jsem se převážila dozadu a mečem jsem se ještě od země kousek odpíchla a saltem vzad jsem skončila na zemi kousek dál od Zerefa.* ,,Nesmím čekat. Možná jde o trénink, ale i tady ze sebe chci vydat vše..." Jakmile jsem se trochu ubrzdila, odrazila jsem se plnou silou napříč Zerefovi a chtěla ho tím mečem bodnout do břicha.*
Zeref: *Zeref žádný postoj nezaujímá, prostě drží cvičné (dřevěné) meče podél svého těla. Pouze pozorně sleduje Erzu, která zaujímá svůj postoj. Ona očividně čeká na nějaké odstartování nebo na to že Zeref zaujme postoj ale to nepřijde v jeden moment prudce přiskočí rovnou k Erze a ihned na ní zaútočí pravým mečem útokem ze spodu, ze strany směrem nahoru a směřuje ji rovnou na levý bok. Jakmile jeho meč narazí ať už na její obranu nebo do jejího těla tak během toho co ho bude vracet ke svému tělu tak zaútočí levým mečem s úmyslem ji zasáhnout do její levé nohy tvrdým úderem ze strany na koleno. *
Erza Scarlet: No, dejme tomu. *Pousmála jsem se a dokončila protahování. Chytla jsem ten jeho meč skoro bez dívání. Dívala jsem se dopředu a jen koutkem oka jsem se podívala po meči, aby to vypadalo trochu líp, než kdybych ho jen normálně chytila.* Nevadí mi to. Beru to jako trochu těžší kalibr výcviku. *Mrkla jsem na něj a zaujala bojový postoj.* No, pojď.
Zeref: To ano ale tady stejně nikdo jinej není, nemám pravdu? *Tímto se Zeref obhajuje, tudíž tímto i vysvětlil že před jinými lidmi by si dávat na jazyk měl jak on tak i ona ale pokud jsou spolu jen oni dva tak je to jedno. *Nejdřív bych to viděl tak že se oba dva trochu procvičíme a pak bych to viděl na souboj pomocí dřevěných mečů, rád bych viděl co dovedeš. *Poté dojde k jedné skřínce a tu otevře, vytáhne z ní jeden takový meč a ten hodí Erze a sám si pak vezme dva. *Nevadí že používám dva? Takto běžně bojuji ale pokud chceš vem si taky druhý nebo jeden mohu odložit.
Erza Scarlet: Ale ale, nebylo mi včera řečeno, že bych si měla dávat pozor na to, jak se chovám? *Posumála jsem se.* Nicméně si vážím vašeho polichocení, pane Zerefe. *Uklonila jsem se ve stylu vychované slečny a pozvedla jsem své kalhoty na trénink, jako by šlo o sukni.* Tak, co přesně máme dneska v plánu? Plánuješ nějaký souboj, nebo jen nějaké fyzické testy? *Začala jsem se protahovat, abychom zbytečně neztráceli čas.*
Zeref: Tohle by sis prozatím dovolovat neměla, nebo spíš ne veřejně. Nicméně zatím moje kámoška nejsi takže prozatím se zkus držet trochu toho jak by ses chovat měla, bude se ti to hodit jasné? *Poví ji Zeref a poté si stráví zbytek dne po svém, například musí vyřídit nějaké povinnosti a pak nějaký ten svůj osobní trénink kdy jen posiluje a tak podobně. Druhý den dorazil do tréninkové haly číslo jedna o jednu hodinu dřív aby se na Erzu mohl trochu připravit a promyslet jak to tam s ní vůbec udělá, oblékl se do ( odkaz » ). Nevzal si ani jeden ze svých mečů či jiného vybavení, nechce tu bojovat na ostří mečů. Když Erza dorazí tak se na ní usměje ale je pravda že na okamžik na ní nechá své oči. *Oh vypadáš celkem, uhm jak bych to řekl sexy.
Erza Scarlet: No to ještě uvidíme. *Jemně a trochu kostrbatě jsem se zasmála.* Je to prostě Odboj. Jak říkáš ty i já. Je to banda šílených hlupáků, kteří to nemají v hlavě v pořádku. *Pak jsem se na něj dost udiveně podívala.*Ty chceš, abych bojovala s tebou? *Posmála jsem se překvapeně a pak jen trochu pozvedla hlavu.* Dobře, můžeš se mnou počítat. Tak zatím. *Plácla jsem ho na rameno a odešla.* Oh, to bylo asi nezdvořilé, co? *otočila jsem se za chůze na něj a zasmála se. Pak jsem pokračovala domů.* ,,Jsem zvědavá, čeho všeho si schopný, Zerefe." *Další den jsem dorazila do haly číslo 1 ve svém tréninkovém oděvu ( odkaz » ).* Tak mě tady máš v plné kráse. Jsem naprosto ready!
Zeref: Nejsilnější sice nikdy nebudeš, navíc kdo chce moc nakonec nemá nic. Takto to zkoušel jeden člověk a nakonec to skončilo tak že přišel úplně o všechno co měl. *Zeref tím myslí Suzuyu, který to takto vedl ale nechce přímo jmenovat jeho, takových lidí stejně určitě bylo ještě víc. *Hloupí? To nevím spíše jsou šílení, chtějí místo toho zabít sebe samotné a vás vzít sebou. *Podotkne Zeref a usměje se. *Takže dneska to bude asi vše, hele zítra na mě čekej v tréninkové hale číslo jedna v deset hodin ráno dobře? Buď oblečená tak abys mohla bojovat, protože si zítra dáme nějaké to číslo.
Erza Scarlet: Chápu, ale nehledám sílu z takového důvodu. Chci žít s pocitem, že nikdy nikoho takového nepotkám, protože já budu ta nejsilnější. Mám nepřekonatelnou touhu být silnější a silnější, aby se ostatní kvůli mě zlepšovali a to mě hnalo k tomu, abych se zlepšovala ještě více. *Pak jsem zpozorněla a a chvíli Zerefa poslouchala. Začala jsem se smát.* Haha, to snad ne. Chceš mi říct, že je Odboj až tak moc hloupý? *Utřela jsem si slzu, která mi skoro vytekla od oka. Pak jsem se na něj ale podívala trochu vážněji.* V tom případě jim to nesmíme dovolit. Navíc, jestli jsou tak hloupí, že bojují za zkázu vlastního světa, nemohou nikdy vyhrát.
Zeref: Vždycky se máš v čem zlepšovat, nikdo a nikdy nebyl, není a nebude dokonalý a nejlepší. Proto je třeba se zlepšovat, když totiž narazíš na někoho silnějšího tak další schopnosti ti mohou zachránit život a případně zajistit i vítězství. *Poté se Erze Zeref zadívá do o čí. *Já to ale vím, pokud odboj vyhraje tak přestane vysávat chakru z cizích světů a to zapříčiní zhroucení bariéry, která odděluje tento svět od toho našeho a v ten moment to každého člověka za našeho světa vrátí zpátky a váš svět jako takový to zničí a všechny to zabije. Takže ano odboj bojuje za zničení vašeho světa a za svou smrt, jsou si vědomi toho že když zvítězí tak nic oslavovat nebudou, protože budou mrtví.
Erza Scarlet: Tak to jsem ráda. Umím toho hodně, ale nikdy toho není dost, nebo snad ano? *Pousmála jsem se.* Síla je něco, co mě naplňuje a mám potřebu jí mít více a více. *Pořád jsem se dívala na město a chvíli tam bylo mrtvolné ticho. Ale mě to nevadilo, mohla jsem díky tomu naplno vstřebat tento výhled.* Svět se bude mít mnohém lépe... *Řekla jsem a chvíli jsem mlčela. Čekala jsem na reakci někoho, kdo je na vyšších pozicích v armádě Řádu. Pak jsem se jen pousmála.* To říká Odboj. Samozřejmě můj názor je, že tento svět upadne do naprostého chaosu. Odboj je jen banda budižkničemů, kteří prostě nejsou souzeni k tomu, aby, zaprvé, vyhráli a aby, zadruhé, měli vládu nad celým světem. To prostě nejde. Taky se podívej, jak si žijou města a krajiny pod vlivem Řádu a jak zbytek. Je tam znatelný rozdíl. *Pak jsem se přestala opírat a podívala se přímo na Zerefa.* Samozřejmě ale nevím, co přesně se stane. To neví nikdo.
Zeref: *Zeref jen mlčí, poslouchá Erzina slova s hledí ven z balkónu. *Jistě že tě to naučím, naučím tě toho mnohem více. Díky tomu jak moc se mi tvůj charakter líbí a místy mi připomíná mě samotného mě přesvědčil že bych s tebou mohl i trénovat a předat ti něco málo z mojich schopností, které jsem si tu osvojil aby že mě byl silný protivník. *Poté se nad něčím zamyslí a to nad tím že jakmile odboj porazí rád tak se stane to co Zeref nechce dopustit a to jr to že tento svět bude zničen a každý Ninja se přesune zpět do jejich světa. Ovšem Zeref chce svůj nový život žít tady jako člen tohoto světa a to i kdyby ho tu nikdo nepřijal. Zerefovi se tu líbí a chce žít tu s tak za to bude i bojovat. *Víš vlastně co se stane když náhodou odboj vyhraje nad řádem?
Erza Scarlet: Rozumím. *Přikývla jsem, mezitím co jsem šla za Zerefem.* Budu se tedy muset naučit, jak se chovat v jakých situacích. Je pravda, že doteď jsem víceméně svůj vlastní pán a to co jsem řekla, buď v lidech vyvolávalo vztek nebo strach. Tady to bude ale asi trochu jiné. *Když jsme vešli na balkón, ucítila jsem silné kontra světlo a silnější vánek vzduchu ve vlasech, který mi mé červené vlasy rozevlál ve vzduchu. Rukou jsem si zastínila oči, abych se mohla normálně podívat na výhled.* Krásné... *Řekla jsem v úžasu na pohled na celé Hlavní město Řádu.* Popravdě bych do vás nikdy netipla na někoho jako jsem já. *Řekla jsem, když jsem se opřela lokty o zábradlí a užívala si výhled na město.* Jestli je to však pravda, musíte mě naučit, jak se chovat. Protože jak už jsem řekla, vždycky jsem šla s věcmi ven na rovinu.
Zeref: Uděláme jednu dohody dobrá? Erzo sice jsem tvůj nadřízený ale nejsem takovej ten idiot co mu stačí poslouchat to co chce slyšet. Vím že bys byla schopná he zabít a to bez mrknutí oka, nejde o to že ti to ujelo ale jde o to že jsi byla upřímná v moment kdy se to nehodí. *Nakonec se ocitnou v paláci celkem vysoko a Zeref otevře dveře, které vedou na balkon ze kterého mají krásný výhled na celé Hlavní Město Řádu. *Když mluvíme takto v soukromí tak buď upřímná a neříkej mi to co slyšet chci ale to jak to opravdu vidíš a cítíš, víš jak jsem poznal že bys je klidně mohla zabít? Jsem stejnej a viděl jsem ti to na očích.
Erza Scarlet: *Musím přiznat, že jsem úplně nečekala, že řekne něco takového, ale rozhodla jsem se to zahrát tak, aby to vypadalo, že jsem dosáhla svého. Celou dobu, i když mi šeptal do ucha, tak jsem se neustále dívala ne jedno a to samé místo. Dokonce jsem se i trochu pousmála, když mluvil o disciplíně.* ,,Aaa, je to tam." *Bez náznaku radosti, či dobré nálady jsem se vydala za ním, když už jsme byli mimo dosah ostatních, spustila jsem.* Moc dobře vím, co je to disciplína, pane. Musím přiznat, že mi to trochu ujelo, omlouvám se. Ale děkuji, že jste mi dal šanci, nebudete toho litovat. ,,Vážně bych byla schopná zabít pár z nich. Navíc, Řád má vysoká čísla, alespoň teda myslím. 5 lidí by nikoho nezabilo, až na ty lidi. Nicméně musím se teď chovat disciplinovaně, odhodlaně a nebojácně. Nakonec, vždycky když jsem něco chtěla, docílila jsem toho. A bylo už jedno jak."
Zeref: Jaj tohle není tak úplně to co jsem chtě slyšel. *Poví Zeref potichu tak aby ho slyšela vlastně jen Erza a nikdo jiný. Poté se k ní přiblíží ta kaby se svou tváří dostal rovnou k jejímu uchu a tam se zastaví. *Víš nechci někoho kdo by jen tak zabil člena své vlasti, chci tu disciplinované vojáky na které se mohu spolehnout a ne někoho kdo mi tu bude odstrašovat ostatní a zabíjet je. Nicméně se mi líbí to jak se snažíš. *Pošeptá ji od ucha a poté od ní odstoupí. *Erza Scarlet ty jsi poslední člen koho přijímám, ostatní můžou vypadnout a Erzo ty pojď se mnou. *Poví k Erze a vyrazí přes nádvoří směrem do paláce. *
Erza Scarlet: *Byla jsem docela iritována tím, že jsem pořád nebyla vybrána. Určitě už nezbývalo mnoho místa, tak jsem začala být i docela nervózní. Když na mě padla otázka, jen jsem se pousmála.* No, jak bych to jen řekla. Protože jste si mě vybral? Kdybych vás nějak nezaujala, nezeptal byste se mě. Něco už o mě víte, ale nejste na 100% přesvědčen. Vidím to na vás. Dovolte mi tedy, abych vás navedla správným směrem. Jsem ochotna zabít každého ze zbývajících účastníků, jen aby to místo bylo moje. Nic na světě nesnáším víc, než Odboj. A to přesně potřebujete, ne? Nacházíme se v situaci, kdy prostě potřebujete lidi, jako jsem já. *Řekla jsem bez mihnutí oka, nemrkla jsem a ani jsem se nezasekla. Věděla jsem přesně, co chci říct. Umím mluvit, tak proč toho nevyužít?*
Zeref: *Bohužel Zeref stále není na úrovni generála ale něco kapitán jednotek, které bojují přímo s odbojem. Taková nové založená specializovaná jednotka. Zeref si různě vybírá jednoho vojáka za druhým kdy nakonec většinu z nich i pošle domů že je nechce. Stále je jedno volné místo ale zůstává tam ještě šest adeptů včetně Erzy a Zeref si musí vybrat jednoho z nich. Každého z nich si prohlédne delším pozorným pohledem rovnou do očí jako kdyby jim hleděl přímo do duše. *Ty, řekni proč si myslíš že bych tě do mě jednotky měl vybrat místo toho abych tě zařadil mezi obyčejné řádové vojáky. *Tuto otázku nesměřuje na nikoho jiného než na Erzy, která ho svým spísem sice zaujala ale spis není vše co Zerefa zajímá přecijen tam její nadřízený mohl napsat cokoliv s nemusela to ani být pravda. *
Erza Scarlet: ,,Dnes je můj velký den. Celý život jsem trénovala, abych se dostala sem. Odboj mi zabil rodinu a udělám všechno pro to, abych se jim pomstila." *Říkala jsem si v duchu, mezitím, co jsem stála zařazená v první řadě uprostřed.* ,,Jestli tohle nevyjde, zabiju tady všechny, jen aby si mě vybrali." *Stála jsem v pozoru a dívala se jen a pouze přímo před sebe. V hlavě mi běhaly obrazy o tom, jak bojuji proti Odboji a plním si svou pomstu. Až jsem se z toho trochu pousmála. Pohledem jsem však vypadala velmi nebezpečně, až vražedně. Oblečená jsem byla ve svém normálním oděvu, na nic lepšího jsem neměla peníze. Navíc tohle je pohodlné a mám v něm jistý pocit bezpečí. Je to pro mě jako ulita pro šneka. ( odkaz » ) Když na nádvoří vstoupil jeden muž, došlo mi, že se nejspíše jedná o Generála, který si má z nás několik jedinců vybrat.* ,,Jestli mě nevybere, klidně ho vyzvu na souboj na život a na smrt, aby viděl, že to myslím vážně."
Zeref: *Zeref má dnes přijmout několik nových rekrutů do své jednotky tedy ne přímo do vojenské jednotky jako takové, tato jednotka je zvláštní v tom že mu má být po ruce skrze různé tajné operace proti odboji a při zjišťování různých informací o nich a tak podobně. Dá se říct že to je taková unikátní tajná jednotka (řekněme něco jako FBI). Na nádvoří u paláce v Hlavním Městě Řádu se seřazuje několik desítek vojáků, kteří jsou v takovém výběrovém řízení a Zeref si má vybrat deset z nich, které si vybere. Oblečený je v ( odkaz » ) se zlatým mečem řádu uvnitř pouzdra, které má připevněné k levému boku. Prostudoval si složky všech lidí co tu nyní má a tak předstoupí před řadu všech těch adeptů. *
---: ---
Yin: S tím počítám, Prescotte. *Řekl jsem mu, než jsem zašel za roh a měl jsem při tom zvednutou ruku, která měla představovat loučení. Po poměrně dlouhé cestě jsem se dostal až k místu, kde se sbíhalo hodně uliček a byl zde i žebřík.* ,,Tohle musí být to místo, o kterém mluvil Prescott." *Vylezl jsem nahoru po žebříku a když jsem odklonil poklop jen o kousek, abych se rozhlédl, byl jsem v takové tmavší slepé uličce.* ,,Fantastická práce, Prescotte. Jako vždy." *Vylezl jsem nahoru a zaklapl poklop zpátky tak jak byl. Vyšel jsem ven uličkou a bylo zde docela dost lidí. Všichni vypadali šťastně. Byli oblečení do čistých šatů. Po chvíli jsem si ale uvědomil, že na mě někdy lidé tak jakože divně koukají. Pak jsem si uvědomil, že mám pohled úplně křečovitý a jsem zamračený. Jako kdybych šílel vzteky. Bylo to asi přirozené vůči tomu, jaký jsem měl pohled na Řád a jejich obyvatele.* ,,No tak, Yine. musíš to skousnout teď. Vypadáš moc podezřele." *Rozhodl jsem se nahodit hraný úsměv a na většinu lidí jsem se usmál a popřál jim dobrý den. Zabralo to, opět jsem už viděl jen usměvavé tváře těch odporných lidí. Několikrát jsem si všiml skupinky vojáků Řádu, jak kráčí naproti mě, tak jsem Buďto zalezl do davu, dělal, že si něco prohlížím u stánků, až jsem se dostal k bráně do města. Byl zde jeden přepravní zápřah koní, který vypadal, že bude za chvíli odjíždět. Nakládali do něj seno, krabice a různé věci.* ,,Že bych si vzal stopa?" *Byl to možná blbý spontánní nápad, ale nechtělo se mi jít pěšky hlavní branou. Připlížil jsem se k vozu a když se nikdo nedíval, skočil jsem do něj. Zahrabal jsem se do sena a pohled zvenčí na mojí pozici jsem zablokoval posunutím pár krabic. Po nějaké chvíli jsem ucítil, že už vyrážíme. Brána nebyla daleko, tak jsme po chvíli zastavili a slyšel jsem, jak se nějaká stráž vyptává kočího, co veze, kam a proč. Jenomže to vypadá, že při mě stáli všichni svatí a stráž do vozu jen na chvíli nakoukla, nic nějak extra nekontrolovala a vydala povel k odjezdu. Vůz se začal opět hýbat. Po nějaké době jsem vylezl ze sena a rozhlédl se, kde to vlastně jsem. Nikde nebylo ani známky po nějaké civilizaci, tak jsem vyskočil ven a schoval se za nejbližší strom. Vytáhl jsem si kompas a zorientoval se na Jiho-Západ.* ,,Cílová destinace - sídlo Odboje v Opuštěném městě." *Vydal jsem se na dlouhou cestu napříč 2 Zeměmi.*
Npc: *Samozřejmě že ti strážci slepý nejsou ale Zeref tu na stráži nechal ty nejhorší co našel, většinou to jsou nějací nováčci nebo ti méně zodpovědní. Udělal to z toho důvodu aby mohl Yin lehce utéct, nyní se tedy může dostat dolů do kanalizace. *Ještě se uvidíme kapitáne. *Rozloučí se s Yinem Prescott a zavře za ním víko do kanalizačního systému, který je normálně zamčený nebo hlídaný aby se k nim nedostal odboj touto cestou ale Zeref počítal s tím že zvolí tuto únikovou cestu a tak to tentokrát nechal nehlídané a odemčené. Sice možná místy svou pravomoc překročil ale sám nejvyšší mu řekl že jakékoliv kroky proti odboji je čistě na něm a tohle povede ke krokům proti odboji takže teoretiky to stále je v jeho pravomoci. Prescott ten se vrátí na své pracovní stanoviště a pokračuje ve své práci ale nakonec ho stejně Zeref nechá předhodit svým chimérám za to že pomohl Yinovi utéct. Nesmí to vypadat moc okatě před ostatními lidmi nebo vojáky řádu a tak někdo musel pykat za útěk Yina a tak zvolil svou loutku, kterou použil a zvládla to vše dokonale. Poté si sestavil speciální tým, který je složen z vojáků, kteří mají malé zkušenosti ale nejlepší výsledky aby je mohl využívat pro různé úkoly (tajné operace), které bude vysílat na různá místa dle toho jaké informace zjistí od Yina, který má systém, který mu poskytuje lokaci Yina a také uslyší co říká ale také co kdo říká jemu. Další kroky jaké Yin udělá jsou již čistě na něm, ven z města se určitě dostane bez problémů. *
Yin: Rozumím. Díky moc, Prescotte. *Nahodil jsem si kapuci přes hlavu a následoval jsem Prescotta až ke kanalizacím. Sem tam jsme narazili na nějakého strážného, ale ti tupci museli být nehorázně slepý, že si nás vůbec nevšimli. Když jsme se dostali ke vstupu do kanalizací, na chvíli jsem se zastavil.* Prescotte, dej tedy pozor na všechny a buďte silní. Udělám, co můžu, abych vás odtud dostal. Ne, to ne. Udělám víc. *Podíval jsem se na něj s vážným pohledem, ale nakonec jsem se trochu pousmál.* Tak já vyrážím. *Vydal jsem se směrem, který mi Prescott ukázal.* ,,Bože, tohle je jako znamení z nebes. Tuhle příležitost si nenechám proplavat mezi prsty."
Renzo: Kanalizací by se dalo dostat do centra města ale ven už se pak dostat nebude nejspíš ani problém, přecijen kontroluje se kdo chodí sem ale ne kdo ven nebo aspoň jsem to zaslechl, nyní běže kapitáne a nemusíte se bát nesete naši vůli a mi neseme tu vaši. Ke kanalizaci vás dovedu a ukáži jakým směrem by mělo být město ale pak v tom budeme už sám, doufám že to zvládnete. *Poví potichu a vykoukne ven z místnosti zda nikde nikdo není. *Čisto připraven?
Yin: *Cestou k mým věcem jsem měl docela strach. Už jsem se cítil dobře, jenom jsem vyšel z formy tak trochu. Chodil jsem normálně a když jsme se dostali do místnosti, kde byla bedna s mými věcmi, první, co mi padlo do ruky, byla moje čelenka, kterou když jsem obrátil, byl tam šátek Odboje. Sevřel jsem tu čelenku nejvíc pevně, co mi tělo aktuálně dovolilo.* ,,Celé tohle peklo začalo tím, že jsem byl neopatrný a takhle hloupě jsem se prozradil. Doufám, že je Naomi v pořádku, přeci jen spadla ze srázu. Ale tak je nesmrtelná, určitě žije. Budu se s ní muset sejít. Potřebuju teď nějakou podporu někoho, koho alespoň trochu znám..." *Nasadil jsem si čelenku na čelo, nahodil na sebe svoje kalhoty s vrškem. ( odkaz » ´) Dále jsem si připevnil Taitai na zápěstí, připnul si brašnu a katanu a nahodil na sebe svoji kápi, zatím ještě bez kapuci.* Mockrát ti děkuji, Prescotte. Zachránils mi kůži tím, že jsi mě osvobodil z věznice. Jsem sice trochu více, spíš docela o dost více zjizvený, trochu jsem tady pohubl, odnesl si mnoho špatných vzpomínek, ale také si odnáším pocit, který jsem snad nikdy nezažil. *Při této větě jsem pevně stiskl rukojeť katany, až bylo slyšet tření mé ruky o látku a podíval jsem se na zeď s pohledem plným odhodlání, nenávisti a toho, že všechno co teď říkám myslím smrtelně vážně.* Dostanu vás odtud, jen mi dej trochu času. Jinak ven bych se mohl dostat kanalizací, nebo nějakými trubkami, které vedou až za město. Není tady něco takového?
Otrok (Npc): Nemohu vám slíbit něco co nemohu splnit, víte to moc dobře ale slíbím že udělám vše pro to abych vám to splnil. *Poví Prescott s úsměvem a počká si až bude Yin připravený na cestu. *Stráž? Plno vojáků je ve města nebo trénují ale ti co to tu mají přímo hlídat mají nějaká vojenská cvičení a nástupy. *Odpoví mu během toho co velmi potichu vyjde ven z mučírny a kráčí po točitých schodech rovnou nahoru, kdyby nyní někoho potkal byl by mrtvej dřív než by stihl varovat Yina ale to se nestalo. Vojenská cvičení jsou to ano ale Zeref stáhl mnoho strážce z oblasti mučírny a vězení aby mohl Yinovi poskytnout lehkou šanci na útěk. Sice určitě v tom bude mít nějaké překážky ale útěk je možný. Prescott dovede Yina do chodeb normální budovy a z rohů vykukuje zda nikoho neuvidí a pokud ano počká až dotyčný odejde aby mohl Yina vést dál a dál dokud se nedostanou do místnosti s různým vybavením kde je v jedné bedně všechno co pařilo Yinovi v moment kdy ho Zeref chytil, včetně jeho zbraní ale i oblečení. *To jsou vaše věci pane.
Yin: Aha, chápu. To mě opravdu mrzí, chlapi, promiňte. Mám vaše smrti na krku já. *Řekl jsem skoro s brekem, chytl jsem Prescotta za ramena a uklonil se hlavou. Samozřejmě jsem měl i nehorázný vztek, kvůli tomu, že mi řekl, jak se s nimi zachází.* Aha, chápu. *Začal jsem se dívat do stran a přemýšlet, jak se zaprvé dostat pryč a co potom. Vypadal jsem dosti zmateně. Moc mi to myšlení teď nešlo, byl jsem tady až moc dlouho.* Můžu vstát, zas tak špatně na tom nejsem. Jen si musím trochu procvičit chůzi. *Když jsem vstal, chytl jsem Prescotta opět za rameno a s velmi vážným pohledem jsem mu řekl.* Prescotte, slib mi, že až vás sem přijdu vysvobodit, budete tady všichni, co teď aktuálně žijete. *Pak jsem se ho vydal následovat, trochu jsem pokulhával, ale po chvíli jsem byl zase v klidu.* A kde jsou vůbec stráže?
Otrok (Npc): Ne nepozabíjel, mnoho z nás e pokusilo utéct ale ty obojky trestají tím že vám ten obojek exploduje a utrhne vám to hlavu, někteří zase vzdorovali a někteří zemřeli kvůli tomu že někdo kdo měl pravomoci si na nich hrál a zabil je jen pro zábavu. Samozřejmě mnoho z nás zemřelo i tak že se buď někdo zabil nebo nezvládl tolik práce, nikdy jsem neviděl s otroky tak špatné zacházení. *Prescott to myslel vážně a rozhodně Yinovi nelhal. *Jinak musíte vy, protože pokud se pokusí někdo s obojkem utrhne mu to hlavu a já jsem z nás co ještě žijí ten co nás drží nad dnem a jsem pro ně impulz aby to nikdo další nevzdal. Naši lidé nás potřebují ale pokud budeme vědět že tam někde jste a budete proti tomu Zerefovi bojovat budeme šťastní a víc toho nepotřebujeme, musíte se dostat k nějakým těm spojencům a klidně až k odboji pokud víte jak je najít a zapojit se do tohoto boje. Takže kapitáne můžete vstát? Musíme najít vaše věci, ty jsou přesně o dvě patra výš zamčené v jednom skladu.
Yin: Aha, zajímavé. *Řekl jsem s překvapivým, až šťasným tónem.* Ach bože, chlape, ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím. *Vzal jsem ho za tváře a podíval se mu do očí.* To je úžasné, je to peklo. *Pak jsem se na moment zarazil.* Jak jakože mě? A co vy? Jestli uteču já, tak vy semnou! *Řekl jsem skoro až naštvaně, že Prescott mluvil jenom o mě.* 12, jo? On vás Zeref pozabíjel?
Otrok (Npc): Něco se stalo, nevím proč ale obojek nějak selhal. Je dost pravděpodobné že je to obyčejné zařízení, které může kdykoliv selhat a mě selhal právě před okamžikem když jsem tu pracoval a uklízel tu. Na několik hodin to tu bude prázdné a tak vás mohu dostat ven ale jak se dostat ze samotného města netuším. Máte nějaký nápad? *Zeptá se Prescott zvědavě, je rád že vidí svého kapitána. Ihned ho začne uvolňovat z okovů pomocí klíčů, takže ho odemkne a on už není k té židli připoután tak moc pevně. *Mimochodem pane, už nás je pouze dvanáct, včetně mě.
Yin: *Jsem v mírném polospánku. Jed už ze mě před chvílí vyprchal, ale i tak se cítím zesláblý po tom, co nějakou dobu docela silně účinkoval.* Huh? *Zareagoval jsem na třes. Byl jsem zvyklý na ledovou vodu a podobné budící techniky. Proto jsem se trochu vyděsil a škubl sebou.* Co se to děje?! *Řekl jsem zvýšeným hlasem, ale nekřičel jsem. Rozhlížel jsem se, a pak jsem zareagoval na osobu, která stála přede mnou a budila mě.* P-Prescotte? Jsi to ty? *Hlasitě jsem zašeptal, stejně jako on.* Co ty tady děláš? Kde máš obojek a jak jsi se sem vůbec dostal?! *Zasypal jsem ho otázkami. Byl jsem rád, že ho po dlouhé době opět vidím, živého a zdravého.*
Otrok (Npc): *Dlouhá doba, je to již dlouhá doba co Zeref zotročil lidi Yina (dva měsíce). Po celou tu dobu každý z nich plnil nejrůznější úkoly i když je pravda že z nich žije už jen zlomek (dvanáct lidí). Někteří zemřeli důsledkem brutality svých pánů kdy se na jejich úkor různě bavily nebo se někteří pokusily vzdorovat a to jim odpálilo hlavy. Po celou tu dobu byl Yin ustavičně mučen nejrůznějšími způsoby, kdy jeden byl brutálnější než druhý ale co mu neustále bylo udržováno byly dávky jedu, který způsobuje halucinace (Genkaku). Jednu dávku dostává ráno a jednu večer ale dávky jsou mu různě upravovány aby si na to nevybudoval přímou závislost. Poté by to pro něj bylo spíše vykoupení než způsob mučení. Takže mnohdy je mu dopřána přímá intoxikace těla a následné opětovné vpravení jdu do jeho těla. Ovšem Zeref upravil okolnosti tak aby jednomu z lidí Yina selhal obojek a ten mu upadl v moment kdy uklízel cely v mučírně kdy jedna je odemčená a na jednom stolku leží svazek klíčů od pout Yina. Ten muž je člen posádky Yina, který se jmenuje Prescott. Jde už o velmi starého muže (63 let). Vejde do cely kde je Yin, kterému by měly už účinky jedu odeznít před nějakou půl hodinou. *Kapitáne! *Poví potichu ale zároveň nahlas (takové hlasité šeptání). *Mírně s Yinem zatřese aby upoutal jeho pozornost. *
?-: —-
Yin: *Když jsem uviděl a uslyšel, že jdou pracovat, ulevilo se mi. Pak jsem byl už jen strážemi odnesen zpátky do cely, kde si nějakou chvíli opět zřejmě pobudu.*
Zeref: Šest z nich ať pak jde pracovat rovnou k potvorám, budou je krmit. *Poví Zeref na jedno vojáka a ten jen přikývne. Samozřejmě tím je myšleno to že budou sežrání jeho chimérami ale to Yin nebo přímo oni nemohou tušit. Samozřejmě všem budou poté v celách nasazeny speciální obojky a pokud někdo z otroků neuposlechne příkaz, pokusí se utéct nebo někoho z řádu zkusí jakkoliv zranit tak mu exploduje náramek, který odpálí celou hlavu. Zeref ten sám odejde dělat si své věci protože první fáze jeho plánu s Yinem byla ukončena a je připraven začít i druhou fázi aby mohl přejít do finální třetí fáze svého úkolů. Nic nesmí být podezřelé a tak se musí opravdu snažit, nicméně Zeref si zabavil celou loď Yina, kterou tím také získal a nechal ji zakotvit na jednom utajeném místě ale nechal tam někoho převelet aby měl dost vojáků a námořníků u té lodě, bylo by nepříjemné kdyby ji někdo náhodou našel a pak mu ji ukradl. *
Yin: ,,Alespoň budete žít chlapi. Vydržte to chvíli, já vás odtud dostanu!” *Říkal jsem si v hlavě při Zerefově projevu.* ,,.Jo, tak to bude, i kdybych měl kopat tunel až do Země Chaosu vlastníma prstama, tak vás odtud dostanu.” Ano... (Posádka) *V tom slově bylo více bolesti, než jsem já zažil a to mě jen motivovalo a prohlubovalo moji nenávist k Zerefovi.*
Zeref: *Otočí se na ty piráty tam a pak zpátky na Yina. *Odneste je do cel, tam pak pošleme někoho kdo mi podá hlášení o jejich fyzickém stavu a uvidíme kdo se hodí na jakou práci. *Poví s úsměvem naprosto klidně. *Od teď jste otroci a nic jiného, budete plnit práci jaká vám bude přidělena a to bez možnosti utéct nebo vzdorovat. Nikdo z vás už nepozná nic jiného než práci za jídlo a v těchto zdech také zemřete! *Vykřikne Zeref dost důrazně směrem k přeživším z posádky Yina. *Je vám to všem dost jasné!?
Yin: *Když jsem uslyšel, jak na zem dopadlo těch 8 mrtvých těl, odklonil jsem zrak od Zerefa podíval se na ostatní, kteří zůstali na živu. Bylo pro mě těžké, podívat se některým do očí, když jsem věděl, že jsem jim zabil bratra, nebo nejlepšího přítele.* ,,Promiňte, chlapi...je mi to sakra líto..." *Řekl jsem se brekotavým hlasem uvnitř své hlavy a projížděl jsem pohledy mojí posádky. Většina se vyděšeně dívala do prázdna, jiní zase brečeli a nebo měli oči zavřené a nejspíš odříkávali modlitby.* Co a to říct, zachoval jsem se jako velitel. Obětoval jsem menšinu, abych zachránil většinu. To je to, co by udělal velitel. Správný velitel, by zachránil všechny, jenomže to já nejsem. *Řekl jsem až s nepříjemně klidným hlasem. Nicméně jsem rád, že netrpěli. *Pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl na společné chvíle.´s padlými.* A co s jistotou? Věřím, že i napříč tomu, jaká jsi bestie, dodržíš slovo, zachováš se jako chlap a necháš zbytek žít.
Zeref: Zda přísahám? Slibuju že jakmile vybereš těch osm tak zbytek ihned po zabití těch osmi nenechám postřílet. *Poví směrem k Yinovi, sám v tom má jednu mezeru ale Yin by si ji ani nemusel všimnout. Kdyby byl v normálním stavu tak by si ji všimnout mohl ale je ve stavu kdy je stále trochu omámený a hlavně z toho jak je s ním zacházeno bude v naprosto jiném stavu než kdyby s ním takto mluvil ihned jakmile na něj narazil. Jakmile Yin poví ta jména tak se ozve několik výstřelů po ujištění koho mají zastřelit a následného pokynu rukou jsou vyjmenovaní střeleni zezadu do hlavy, šipka se jim dostane přes lebku rovnou do mozku a oni zemřou ještě dřív než stihnou padnou k zemi. *Vidíš že to šlo, hele jaký to je pocit zabít osm ze svých lidí, kteří ti tak věřily a nemít ani jistotu že ty ostatní nechám žít? *Zeptá se Zeref celkem zvědavě, Yinovi věnuje tázavý pohled a jeho nenávisti si vůbec nevšímá. *
Yin: *Když jsem si vyslechl, co mám udělat, zatvářil jsem se velmi vážně a díval se na zem. Mlčel jsem.* ,,Jestli chci, aby ostatní žili, musím vybrat 8 jedinců...” Přísaháš, že zbytek přežije? *Řekl jsem takovým hlubokým, ale mírně tázavým tónem.* ,,Musím vybrat nejstarší a nemocné jedince...” A- *Na chvíli jsem se zadržel a kousl se do rtů.* Akimi! Ryosuke! Fuku! Itami! Momo! Kyuu! Hanzo! Satoshi! Děkuji vám za spolupráci a nezapomenutelná dlouhá společná léta! A taky mi odpusťte za to, že jsem vás do tohole zatáhl! Zbytek vzdá hold odvážným! *Řekl jsem a rychle se uklonil k zemi. Ukáplo mi i pár slz. Věděl jsem, že jejich krev je na mých rukou, ale zase jsem zvolil staré a nemocné, abych zajistil život mladým a zdravým, kteří maji život před sebou. Po opětovném narovnání bylo na zemi vidět pár míst, kam dopadly slzy a moje červené oči s trochu křečovitým ksichtem. Podíval jsem se na Zerefa s pohledem, který jsem snad nikomu nikdy nevěnoval. Ani Otrokářům. Takový pohled se vidí jen velmi často a byl plný nenávisti a zloby.*
Zeref: *Usměje se když tam Yin dorazil, jeho slova si nebere nijak vážně a ani mu nemá v plánu vyhovět. *Takže povím ti jak to teď bude, vybereš ze všech lidí co jsem sem přivedl přesně osm z nich a ti zemřou ale ber to pozitivně, zbytek bude žít. Pokud neuposlechneš tak půlku z nich zabiju a druhou půlku nechám zavřít do kobky, kde budou mučeni každý den dokud tam nakonec nezemřou. *Tohle Zeref myslí smrtelně vážně, pokud mu Yin nevyhoví tak to opravdu udělá nyní jen stojí tak aby mohl sledovat Yina a to jak se zachová. Chce aby vybral těch osm jmen a on je mohl zabít a doslova zajistit aby Yin měl jejich krev na rukou ale pochybuje o tom že to dokáže, spíše počítá s tím že odmítne. *Takže? Jakpak se rozhodneš?
Yin: Hej, kam jdeš?! Vrať se! *Řval jsem na Zerefa, ale marně. Neotáčel se. Následujících několik dní pro mě bylo peklo na zemi. Každý den mi píchali stejnou látku jako Zeref a tu doprovázela “hodinka” naprostého šílenství. Zobrazovaly se mi obrazy z toho, co říkal Zeref, moje minulost s Otrokáři a všechny špatné věci, co jsem zažil, nebo slyšel. Ale spíš tk 100x horší, vzhledem k tomu, že se opakovali a bylo to jako věčnost. Každé ráno jsem byl probuzen dávkou ledové vody a injekcí v krku, no překvapilo mě, že tomu dneska bylo jinak. Bylo se mnou víceméně něžně zacházeno, byly mi nasazeny okovy a byl jsem veden pryč stejnou chodbou, kterou před pár dny odešel Zeref. Najednou se otevřeli dveře a já jsem byl venku. Na chvíli jsem se zastavil a mnul si oči, přeci jsem jen byl dlouho v podzemí bez skoro žádného světla. No když se mi rozjasnilo a viděl jsem skoro normálně, zamrzl jsem. Viděl jsem před sebou své kamarády a členy posádky, která teda patřila Renjimu, ale já jsem ten, co se o ně léta staral.* Co to má znamenat? *Zeptal jsem se Zerefa vyděšeně, mezitím, co jsem se díval na svojí posádku.* Jestli se jim cokoliv stane, zažiješ peklo, Zerefe! *Zařval jsem na něj a pak jsem po úderu do zadní strany kolen spadl na kolena.* Jak jsem se měl, heh? No to víš, že ten rekreační pobyt tam dole byl opravdu osvěžující a uvolňující, ale pojďme přestat vtipkovat. Pojď dolů, pojď mě mučit dál a moje chlapi rozvaž a odveďte je domů, prosím! *Řekl jsem až skoro zoufale, nechtěl jsem aby umřeli kvůli mě. Chtěl jsem vstát a jít zpátky, ale byl jsem srazen zpátky na kolena.*
Zeref: Už to působí? *To je jediné co mu Zeref řekl, nic víc mu k tomu nepoví a jen sleduje. *To nic není, jen si to užij. *Zeref se k němu otočí zády a odejde z této cely. Dávka, kterou mu Zeref dal by měla vystačit na dobrou hodinu a půl plnou halucinací. Cestou poví nějakým vojákům co to tam mají na starosti aby mu dávali dvakrát denně dávku toho stejného jedu aby mu to vystačilo na takovou hodinu. Každé ráno po probuzení ledovou vodou dostane dávku jedu a poté každý večer v moment kdy by měl Yuzuru usínat dostane také dávku (okolo desáté hodiny večer). Takto to trvá několik dní (čtyři) ale pátý den ráno Yin nedostane žádný jed. Místo toho ho vojáci probudí ale ne tím že ho polijí vodou ale pouze s ním nějak zatřesou a poté ho odpoutají od křesla a nasadí mu okovy na ruce (pouta) ale tak aby je měl u sebe před sebou. Vojáci poté začnou Yina odvádět a jsou na něj celkem drsní, nakonec se s ním ocitnou někde venku na nádvoří. Yina by mělo ihned oslepit silné světlo, vzhledem k tomu že byl celou dobu v kobce bez přístupu k světlu a čerstvému vzduchu. Tam klečí u sebe všichni členové posádky Yinovi flotily (lodě) a za nimi je mnoho vojáků kteří na ně mají namířené kuše, které jsou nabité (každá má v zásobníku tři šipky). Před těmi piráty (námořníky) stojí právě Zeref, vedle kterého je Yin donucen aby se zastavil a tam je donucen jedním úderem vojáka padnou na kolena. *Vítej, jak jsi se měl? *Zeptá se ho Zeref. *
Yin: *Nic jsem nevnímal, sledoval jsem jenom podlahu a snažil jsem se vypořádat se s bolestí. Všechno také doprovázelo hluboké dýchání. Najednou jsem však ucítil bodavou bolest v krku.* Huh, co to- *Podíval jsem se tam a uviděl jsem jen injekční stříkačku, jak mi směřuje od krku.* Cos mi to udělal? Cos mi to píchnul!? *V momentě, kdy jsem se zeptal a chvíli na něj zíral, jsem uslyšel neznámý hlas.* Yine... (NH) *Ozvalo se zvláštím hlasem. (Jako když slyšíte v hororu malou holčičku říkat mami nebo tak)* Yine.. (NH) *Prudce jsem se otáčel za hlasem, ale nikde nikdo. Jenom Zeref, ale ten mlčel.* COS MI TO UDĚLAL?! *Zařval jsem na něj. No najednou jsem si v chodbě, před kterou stál Zeref všiml obrysu postavy. Naklonil jsem se do strany, abych se na ní podíval, ale po mrknutí zmizela. Pak jsem uslyšel kroky vedle sebe a brekot dítěte.* Kinshi...? *Uviděl jsem Kinshiho, jak jde napříč místností s dítětem v ruce a pokládá ho na stůl.* Hej, Kinshi...jsi to ty? Jak jsi se sem dostal? *Zeptal jsem se s trochou strachu. Najednou však vidím, jak bere do ruky nějakou injekční stříkačku a namířil jí přímo na dítě. Pak se na mě jen podíval a píchl to do něj.* Hej, Kinshi! Přestaň, nedělej to, vždyť ho zabiješ!!!! *Pak jsem jen viděl, jak se dítě přestalo hýbat a brečet, prostě tam jen tak leželo.* K-Kinshi... *Promluvil jsem na něj. Najednou se dítě však začalo hýbat a znova křičet. Usmál jsem se, protože jsem byl rád, že žije, no nakonec začalo křičet nějak divně, nedokážu to popsat. Najednou sebou začalo škubat a spadlo ze stolu. Kinshi ho jen tak pozoroval. Najednou to dítě skočilo na mě, ale nebylo to už dítě. Byla to jeho kombinace s nějakým zvířetem a měl jsem ho na hrudi. Bylo to odporné, to znetvořené dítě, poháněné zvířecími instinkty.* Hej, dejte ho ze mě! Sundejte to! Pryč s tím! *Řval jsem, vrtěl sebou, ale to dítě po mě lezlo a když bylo u krku, tak jen otevřelo hubu. Viděl jsem jeho tesáky a rychle se mi zakouslo do krku. V ten moment jsem zavřel oči a po chvilce je zase otevřel a dítě s Kinshim nikde. jen já a Zeref, sami v celé místnosti.* C-Co to mělo znamenat. Co to bylo? *Zeptal jsem se traumatizovaně. (Yinova znalost o provádění pokusů je nulová, takže si to dovodil ze stříkačky, která mu byla píchnuta před chvílí)*
Zeref: *Konečně vykřikl to je to o co Zerefovi šlo, ovšem jeho komentář na konci ho zase na druhou stranu trochu naštval. Proto nádobu s vodou odloží stranou a vytáhne jednu lahvičku uvnitř které je nějaká průhledná látka a do druhé ruky si vezme prázdnou injekční stříkačku a tou látkou tu injekční stříkačku úplně naplní. Lahvičku pak odloží a tu injekci píchne přímo do krku (do jedné žíly) a všechna látka se ocitne uvnitř krevního oběhu Yina. Poté od Yina odstoupí a zasměje, protože brzy se dostaví to že Yin začne mít halucinace, bude vnímat kromě opravdové reality ještě iluzorní předměty, osoby či děje (jed Genkaku). *
Yin: *Jen jsem se trochu zamračil, když mi řekl, jak je přesvědčený o tom že do nebe nepůjde, protože nic takového neexistuje. No a pak jsem se zatvářil trochu vyděšeně, protože jsem nevěděl, co by mě mohlo čekat. Najednou jsem spatřil džbán, ze kterého na povrchu trochu unikala pára.* ,,No to snad ne..." *Jen jsem sledoval, jak se ke mě přibližoval džbán a začal jsem sebou trochu cukat. Instinktivně jsem se snažil dát tu ruku jinam, ale bohužel jsem nemohl, byla totiž pevně připevněna okovy. Zařval jsem bolestí (Něco jako Kaneki, když mu Jason šmikal prsty :D), tekly mi z huby sliny a skoro jsem se i pozvracel. Tohle bylo moc i na mě. Místo bez kůže, posypané solí a následně polité horkou vodou. Dýchal jsem velmi rychle a byl skrčený a díval jsem se na zem. Trochu se mi rozmazávalo před obličejem, ale to po chvíli utichlo. Bolelo to jako čert.* T- *Snažil jsem se říct jednu takovou moji klasickou větu.* To-... *Párkrát jsem se nadechl.* To je všechno, pusinko? Hehe. *Na tu povedenou celou větu jsem se na něj podíval s úplně zničeným výrazem, ale smál jsem se, na konci jsem přidal ještě malý posměch, taky jsem hlavně narážel na to zlatíčko, jakým mě nazval. Následně jsem se opřel a snažil se dýchat, nicméně jsem pořád držel hlavu dole, i když tělo jsem měl narovnané.*
Zeref: Víš co? Já v nebi nemohu skončit a víš proč? Protože nic jako nebe neexistuje, takže se toho bát nemusím. *Poté jen tiše sleduje jak na to Yin reaguje a upřímně ho docela dost zaskočilo to jak tomu zvládá odolávat. *Všechno? Prosím tě to ještě konec není ani zdaleka. *Poví klidně a pak si vezme jednu nádobu s horkou vodou, samozřejmě to měl připravené jinak by tu, tu sůl vlastně ani nepotřeboval a tu horkou vodu mu ihned vyleje na tu ránu kam mu sypal sůl. *Co teď zlatíčko? Je to pořád něco co zvládneš klidně vydržet nebo je to už horší?
Yin: Ale já nemyslím přímo mučení...myslím něco, čím budeš trpět víc, než je nějaké mučení a vsadím se, že takovou svini jako ty, žádné místo v nebi ani happyend nečeká. *Když pak Zeref pro něco zašel a nasypal si krystaliský prášek do ruky, poznal jsem, o co přesně půjde. Určitě se jednalo o sůl, tahle technika byla mezi mučiteli dost dobře známá, ale používala se už v krajních fázích. Podíval jsem se na něj s dosti podivuhodným úsměvem.* Tak pojď. Vydržím toho dost... *Řekl jsem a v ten moment se mi sůl začala hrnout na místo bez kůže. Bolelo to. Bolelo to opravdu hodně. Přísahám, že jsem cítil, jak mi zrnka soli vysušují ránu a zapadají mezi svalová vlákna hlouběji do ruky.* Aaaaaaaaargh. *Zařval jsem si s otevřenou pusou, ale skousnutými zuby. Rychle jsem dýchal, ale zpomaloval jsem. Snažil jsem se sám sebe uklidnit, ale nebylo to lehké. Po chvíli vstřebávání bolesti jsem se se zpocenou tváří podíval na Zerefa a s hraným úsměvem se ho, za účelem ho vyprovokovat, zeptal.* To je všechno, co?
Zeref: Tohle jsem už zažil takže na to je už pozdě. *Poví Zeref a přinese si jednu uzavřenou nádobu a vezme si z ní do hrsti pravé ruky nějaký krystalický prášek. Je to sůl, kterou mu poté rovnoměrně nasype na celé odhalené místo na jeho ruce kde je vidět jeho maso. Celkem ho zajímá jak na tohle bude Yin teprve reagovat, tuší že tohle ho bude sakra hodně bolet sám si prožil podobné týrání a tak ví asi jako někdo kdo si to prožil jak na to nejlépe i když tento druh mučení se naučil od své přítelkyně nebo spíše jen do kapitánky, která mu dopřála jeden orál ale nic víc. *
Yin: *Mlčel jsem, díval jsem se mu přímo do očí a hluboce dýchal. Měl jsem skousnuté zuby až tak, že se divím, že mi samy nepopraskaly. Když mi Zeref přiložil svůj nůž nad zápěstí, jen jsem se na něj s křečovitým úsměvem podíval.* Tak se ukaž. *Když pak začal řezat, celou dobu jsem se mu upřeně díval do očí. Ano, bolelo to, ale nebylo to nic, co by se s mým vnímáním bolesti nedalo vydržet. Když mi vytvořil na ruce, dejme tomu docela velkou oblast bez kůže, podíval jsem se na ní a uklidnil se. Na konstantní bolest jsem si zvykl, takže už jsem byl víc v pohodě.* To je všechno? Ať mi uděláš cokoliv, věř, že ti to vrátím. A jestli ne já, tak někdo, nebo něco jiného ti přinese větší bolest, než je tahle. *Řekl jsem, mezitím, co jsem se k němu naklonil přivřenými ústy kvůli vzteku.*
Zeref: Ano Renjiho znám moc dobře ale to teď není tak důležité. *Zerefovi se docela líbí fakt že Yin je docela nasraný z toho že tu Zeref začíná zmiňovat jeho posádku. *Víš zatím co tu teď mluvíme tak moji lidé ty tvé hledají, nicméně ano dělá mi to radost. Víš trochu jsi mě naštval a tak proč si to na tobě trochu nevylít že? *Zeref se pak přesune vedle Yina a nůž mu přiloží k horní části pravé ruky a špičku nože přesune tak tři centimetry nad zápěstí a provede řez dlouhý 10 centimetrů a takto mu vlastně odřízne malý proužek kůže dost hluboký že mu jde vidět přímo jeho maso. Takto hodlá pokračovat dokud mu nevytvoří oblast bez kůže co má na výšku deset centimetrů a na šířku takové čtyři centimetry. Yin by tohle mohl vydržet pokud jde o bolest není to tak hrozné, Zeref má s tím ovšem úplně jiný plán. *Neboj nezabiju je, až je najdeme tak je všechny přivedu přímo sem.
Yin: Jo, přesně tak, nebudu ti věřit něco, co rozhodně není pravda. To s tou Jashinistkou, nebo jak jsi to říkal, to možná jo, ale dost silně pochybuju o tom Kinshim. *Seděl jsem a nervy mi vřely, no stále jsem se krotil.* Já se s tím mám smířit? To ty se smiř s tipm, že už ti moc času v životě nezbývá! *Řekl jsem mu, mezitím, co jsem se naklonil směrem k němu, co nejvíc to šlo. Řekl jsem to s takovou zlobou, že se mi ani zuby neodpojily.* Ty znáš Renjiho? *Řekl jsem překvapeně. Ale to mi teď bylo jedno, když zmínil piráty, nabral jsem ještě víc vzteku.* Ne! Moje posádka za nic nemůže a o ničem neví! Nenip důvod, abys jim cokoliv dělal! *Už jsem sebou začal i trochu házet a snažil jsem se vyrvat ty okovy, abych Zerefovy zarazil zuby tak hluboko, že si je bude čistit zezdola. Když vyndal nůž, na chvíli jsem se zastavil.* Co s tím chceš dělat? Myslíš, že ti moje mučení nějak pomůže? Dělá ti to radost? Čeho tím dosáhneš? *Můj práh bolesti se díky posledním dnům dostal zpátky na svojí bývalou úroveň, ale pokud by do mě řezal hodně, moc si nepomůžu. Ano, měl jsem trochu strach, ale můj vztek mě hnal kupředu.*
Zeref: Nemusíš mi věřit, nicméně je to pravda. Zabila ho jeho žena samotná Raikage a jak se ukázala byla to Jashinistka a jeho duši obětovala svému bohu. Nicméně ty m stejně nevěříš a tak pokud budeš mít někdy tu šanci mluvit s někým kdo tam během té doby byl tak se ho zeptej zda o tom něco neví. *Pošeptá mu Zeref do ucha a pak se opět přesune rovnou před něj a pozorně se mu podívá do očí. *Takto to je a nic s tím neuděláš, svět je prostě takovej a ty se s tím musíš naučit žít. Mimochodem pamatuju si kdo jsi, jsi Yuzuru Yin kamarád Renjiho který mu předal svou pirátskou loď, kterou teď moji lidé hledají abych získal všechny ty tvoje piráty. *Zeref mluví naprosto klidně, nemá vůči Yinovi nějakou nenávist ale tak hold trochu se pobavit musí. Proto si vytáhne velmi úzký ale zase extrémně ostrý nožík. *
Yin: *Na jeho slova o dobití, sloužení a následném zničení už jsem nijak nereagoval. Nechtěl jsem mu dál dávat pod nos věci o tom, jestli tam nemá něco, na čem by mu záleželo a tak podobně. Stejně by to nakonec skončilo tak, že by řekl něco v tomhle stylu. V momentě, kdy začal mluvit o manželu Raikage jsem zpozorněl.* ,,Co? Proč sem motá Raikage? Moment, zabít dítě?!" *Chtěl jsem se na něj otočit, ale nešlo to. No a když padlo Kinshiho jméno, podíval jsem se pomalu zase před sebe na zem a s udiveným, až velmi překvapeným výrazem.* K-Kinshi? Nee, to by Kinshi nikdy neudělal! *Zařval jsem na něj. Věděl jsem, že byl Kinshi vědec, ale přece nikdy na nikom nedělal pokusy bez jeho svolení. Coby dokonce na dítěti a ještě k tomu vlastním!* Hehe, ty lžeš. Snažíš se mě zmanipulovat, protože víš, že jsem z Kumo, ty hajzle. Ale já ti na to neskočím!
Zeref (Suzuya): *Bylo na Yinovi moc dobře vidět jak s ním slova Zerefa něco dělají. Kdyby se ho někdo zeptal zda mu dělá radost tak by souhlasil a to bez debat. *Víš proč o tom mluvím s takovým klidem? Protože neexistuje v tom světě nikdo na kom by mi mohlo záležet a ani nic. Původně jsem ten svět chtěl dobít svým silami a nechat všechny ať mi slouží ale tohle je rozhodně lepší, tahle možnost se mi zamlouvá stokrát a možní i milionkrát více. Zvolil jsem si stranu a tak to prostě je, řád má největší šance na to zvítězit a tak volím tu stranu která má aspoň nějaké šance na vítězství. *Odpoví mu Zeref a pomalu ho obejde dokud se neocitne přímo za Yinem. *Co je to za svět kde manžel Raikage zabije své dítě jen kvůli pokusům? Nedivím se že ho Raikage nechala zabít. Myslíš že se to tady může stát? Tady nemůže zemřít ničí dítě jen kvůli debilním pokusům jak ho zkombinovat se zvířecí DNA a tak podobně, mimochodem znal jsi ho? Kinshi Iruso?
Yin: *Opět jsem Zerefovi nechal prostor k jeho části příběhu. Po vyslechnutí jsem se podíval na zem, a byl chvíli zticha. Zatnul jsem pěsti i skrčil prsty na nohách. Bylo to jasně vidět, neměl jsem boty a kousl se do rtů. Byl jsem rozpolcený. Nevěděl jsem, jestli se mi chce brečet, nebo jestli mám být naštvaný.* ,,Můj svět umírá a pomůže mu jen zničení tohoto... Já tady sedím a nemůžu s tím nic dělat." *Vzpomněl jsem si svůj svět, jak jsem ho vnímal jako malý, ale i když jsem zjistil, jak to ve světě chodí, nikdy jsem neměl stejný pohled na věc jako Zeref. Navíc to říká s takovým klidem. Pořád jsem mlčel, nevěděl jsem, co říct. Nakonec jsem ze sebe ale něco dostal.* Ty bezpáteřní svině. Možná, že máš pohled na náš svět, takový, jaký máš. Ale nechápu, jak můžeš mluvit o všem, co se tam děje s takovým klidem! *Řekl jsem mírně agresivně. Všiml jsem si, že mu na city hrát nemůžu, protože očividně žádné nemá. Rozdýchával jsem to a uklidnil jsem se.*
Zeref (Suzuya): Za prvé, každý na kom mi záleželo mi někdo zabil v tom našem „krásném“ světě! Mimochodem za dobu svých dob jsem se pokoušel ten svět dohnat na pokraj kolapsu a málem se mi to povedlo když jsem z dob První Raikage téměř zničil celou Kumogakure no Sato a zabil právě Raikage a sebral ji její Bijuu. Nezajímal jsem se o ten svět tehdy a tak je malá šance že se o něj budu zajímat i teď, je velmi nepravděpodobné že něco změní můj názor. *Zerefova odpověď je naprosto klidná. *Neměl bys někoho přesvědčovat v jeho přesvědčení, jsem ochotný za svůj názor i položit i život takže to respektuj stejně jako já respektuji to že jsi člen odboje. To že jsem tě dostal tam kde jsi teď je pouze z toho že jsi můj nepřítel a je to mou povinností ale nic osobního v tom není. *Odpoví ale nad další odpovědí se na dvě vteřiny pozastaví a zamyslí se. *Co mají v tom našem světě říct dětem? Nic, zemřou a ani nebudou vědět proč. Už teď zemřelo opravdu mnoho lidí, nyní na ten svět co oplývá chakrou padla doba ledová. *Poví Zeref naprosto klidně. *Je dost pravděpodobně že každý koho jsi znal zabil hladomor, mraz nebo nemoce. Mimochodem já se už vrátit stejně nemůžu, nemám už svůj kámen pro návrat, předal jsem ho našemu nejvyššímu. *Dodal s úsměvem a pozorně si Yina prohlíží, uvědomil si že Yin pochází z Kumogakure a tak by měl dost pravděpodobně znát příběh o Nukeninovi Suzuyovi Juuzou, který zničil Kumogakure do takové úrovně že více jak 80% plochy Kumogakure byla srovnaná se zemí a byla tma jen pustina a trvalo mnoho let než byla obnovena. *
Yin: *Vyslechl jsem si Zerefův proslov.* Hele, řeknu ti to takhle. Chápu, že v tomhle světě nacházíš něco víc, než v tom našem. Ale to přece neznamená, že ten náš prostě jen tak zahodíš! To tam nemáš nikoho, nebo něco, co by v tobě vyvolávalo jiný pocit, než jen nenávist a znechucení? Nějaký podobný pocit, jako máš z tohoto světa? Tvůj svět, tvoje domovina. Proč se radši nepokusíš zachránit svůj svět i tenhle, ale volíš možnost pouze jednoho? Určitě musí existovat způsob, jak tento svět zachránit a nechat naživu i ten náš. *Mluvil jsem na něj spíš s žádostí, než s nějakou agresí, či nenávistí.* Navíc, co mají říct naši lidé svým dětem? To stejné, co jsi právě řekl. Ani jeden svět si nezaslouží zemřít. V každém zlu je kousek dobra a já pevně věřím, že i v tobě. *Díval jsem se na něj upřeně. Popravdě jsem to i trochu hrál. Šlo mi převážně o můj svět, ale nerad bych viděl, jak umírá celý další. Ale když bude potřeba, budu ochoten zahodit tenhle svět do zapomnění, pro ten svůj. Jsem silný vlastenec.*
Zeref (Suzuya): V tomto světě bolest a zoufalství šířím jen vůči nepřátelům řádu ale nikoliv u spojenců, tento svět mě zajímá a záleží mi na jeho budoucnosti ale ten náš? Každým okamžikem co oddaluji porážku řádu nebo když dokonce pomůžu k jeho vítězství tak v tom našem trpí více a více lidí. Pokud jde o to co dělá řád tak ano dělají něco co není nijak špatné, prostě náš svět za ten jejich. Oni jen zabíjí ty naše a ne svoje vlastní, navíc tu lidé koexistují pod jednou vlajkou i když tu je taková špína jako je odboj ale tahle rakovina se musí jen vyříznout, nic víc. *Odpoví Zeref Yinovi. *Navíc oni nemají jinou možnost, pokud neextrahují naši chakru tak zaniknou a tak je to vlastně to jediné co mohou dělat. Pokud nepohltí náš svět chakry tak zaniknou. Pověz, co měli dělat? Vzdát to a říct všem lidem z tohoto světa že je čeká smrt? Že jejich děti se nedožijí toho že budou mít potomky? Já říkám že ne, radši zvolím jeden sjednocený svět a zničím ten náš rozdělený svět aby tento mohl žít. *
Yin: *Vyslechnu si jeho řeči ohledně jeho minulosti.* Aaha, takže chceš šířit v tomto světě, který je podle tebe krásný. Jasně, to dává smysl, když chceš šířit bolest a zoufalství. *Zavrtěl jsem hlavou, neviděl jsem v tom všem moc smysl.* Chceš mi říct, že to, co dělá Řád je správné a nijak "zkažené" jako náš svět a všechno v něm? To, že řešíte věci válkou, ale jde vám o jednotu moc nejde dohromady, nemyslíš? Myslíš, že té vaší nějaké ultimátní krásy dosáhnete s krví nepřátel, v tomhle případě Odboje, všude po zemi. *Podíval jsem se do strany a povdzdychl.* Pche. Tvoje naivita mi přijde směšná. Vážně si myslíš, že tě přijmou jako jednoho ze svých? *Druhou větu jsem řekl tak, že jsem se na něj podíval s přivřenýma očima a naklonil se k němu, co nejvíc to šlo.* Nemyslíš si, že tě jen využívají ke splnění svých zkažených cílů a pak se tě jednoduše zbaví? Můžeš být obávaný Nukenin, druhý kage Yugakure a silný velitel jednotek Řádu, ale proti celému Řádu sám nezmůžeš nic, to si zapamatuj. Jo a když už jsme u slušného chování, tak žádné nemáš. Méně podstatné je to, že jsi mě nepozdravil při vstupu do místnosti, ale vážně považuješ za slušné vychování někoho mučit? *Opřel jsem se o židli a jen se na něj usmíval.*
Zeref (Suzuya): Heh, jenže já už nejsem Shinobi. Mám pouze hrdost vojáka Země Řádu z tohoto světa, tohle jsou moji lidé a ne ti z našeho světa a mimochodem nejsem Ayase ale Zeref asi bych ti to měl vysvětlit. Kdysi dávno jsem se s tímto tělem narodil a byl opravdu mocný Nukenin ale pak jsem přišel o kontrolu nad tělem, protože mě z toho těla vystrnadila druhá osobnost a toho člověka znáš jako Druhého Yugakageho Suzuyu Juuzou. Konečně jsem před několika lety dostal konečně tělo zpět a opět šířím jen zoufalství, bolest a hlavně hodlám žít v tomto světě a nikoliv tom našem, který je tak zkažený a ty bys měl také. Náš svět je plný násilného chování, válek desítek různých Zemí a tady? Tady jsou jen dvě různé Země, kdy Země Řádu to vše sjednotí a jednotka je to důležité! *Poví Zeref Yinovi a setře si jeho sliny z tváře. *Nicméně podle tebe sice nemám hrdost ale na rozdíl od tebe mám slušné vychování.
Yin: *Už nějakou dobu jsem seděl v cele, připoután k židli, bez možnosti pohybu. Byl jsem mučen, strava byla odporná a někdy i "zapomněli". Byl jsem ve stavu, kdy jsem se hodiny a hodiny díval do jednoho místa a přemýšlel nad vším, ale i nad ničím. Najednou jsem však rozsvítila světla a moje zorničky se okamžitě rychle stáhli a byl jsem mírně oslepen.* ,,Ah, že by oběd? Nebo večeře? Já už nevím, ztratil jsem pojem o čase." *Když jsem se podíval před sebe a už jsem neměl přecitlivělý zrak a neviděl jsem rozmazaně, uviděl jsem osobu, která mi byla povědomá. Chvíli jsem mu věnoval jsem pohled a přemýšlel jsem kdo by to mohl, být, no pak jsem zaregistroval tu pečeť na čele a žluté oči.* Ayato... *Řekl jsem klidným hlasem s pomlkou na konci věty. Pak jsem si vyslechl, co měl Ayato na srdíčku. Znělo to až provokativně, ale udržel jsem se v klidu.* Hmpf, možná, že se mám teď na hovno, ale alespoň mám hrdost a čest shinobiho. *Jakmile jsem dokončil větu, flusl jsem mu přímo do ksichtu.*
Zeref (Suzuya): *Yuzuru tu je již delší dobu vězněn, nejvyšší si na něm už užil své během mučení a také mu do krku implantoval speciální zařízení, které Yuzura sleduje (lokátor) a také mohou slyšet vše co si s kým povídá. Zeref dostal takový nápad co s tím ale nyní má jiný plán a to Yuzura trochu nasrat a pohrát s si s ním, navíc má pořád blbou náladu z té prohry s odbojem u Ledového Města. Oblečený je v ( odkaz » ) a k levému boku má připevněné pouzdro na meč (viz. Oblečení). Uvnitř tohoto pouzdra se nachází meč, který získal a je speciálně stavěný pro členy řádu jako takového ( odkaz » ). Čelo mu zdobí fialová pečeť ve tvaru diamantu (Byakugō no In) a dlaně mu zdobí značky Meitonu, které jsou zakryté rukavicemi. Jeho účes je úplně nový, už nenosí černé a dlouhé vlasy jako kdysi nosíval Suzuya ale místo toho má sněhově bílé KRÁTKÉ vlasy. Pozorně si prohlíží svými žlutými oči (vzhled tváře + vlasy: odkaz » ). Yuzuru tam je usazen na ocelové židli, která je připevněné k zemi pevnými šrouby a ruce má položené na opěradlech a k těm ty ruce připevněné řemeny, stejně tak má připevněné i nohy a trup k židli aby se nemohl skoro hýbat. Zeref stojí naproti Yinovi a pozorně ho s úsměvem sleduje. *Jak jsi skončil, docela na hovno co?
---: ---
Zeref (Suzuya): *Upřímně ho ten její úsměv celkem zaskočí, nedá to na sobě ale poznat. Nyní kráčí společně s těmi co stále žijí pryč od tohoto místa. Nyní je rád že si nechal krytá záda, protože kdyby to neudělal nyní by jich tu bylo několikrát méně. Ovšem co mu vrtá hlavou je to kdo byl ten co tam tak rychle prosvištěl celým bojovým polem, protože poté se ozvalo zatroubení na ten roh a ustoupilo se. Zeref předpokládá že někdo takto rychlý zabil kapitána a zatroubil místo něj ale důvod? Ten mu stále uniká, protože mu přišlo že kdyby odboj v boji pokračoval zcela jistě by je nakonec donutil k ústupu i bez toho zatroubení na roh a k tomu by jich určitě zabili mnohem více. Nyní radši prostě tiše kráčí s touto kolonou a ani radši nezjišťuje kolik lidí z jeho jednotky stále žije, to se nakonec dozví tak nebo tak. Celkem se těší až si udělají nějakou přestávku, chce ji pak využít k tomu aby se mohl ošetřit. *
Mito: *Jen se usmala, jako kdyz prozivala se Suzuyou ty nejzabavnejsi chvile. Takhle se neusmivala jiz dlouho.* Prisahej na co chces, ja chci jen sanci na zivot pro nase dite. *Nijak nedbala na jeho prisahy, postoje, proslovy. Otocila se a zacala pomahat se zranenymi do mesta. Spoustu mrtvol bylo po okoli. Kralovna naridila vse spalit, obrat o zbroje a zbrane a spalit. Rad udelal velkou chybu, kdyz nechal sve mrtve jen tak lezet na bitevnim poli, Mito si to uvedomovala... Uvedomoval si to vsak Zeref? Tim se moc nezabyvala. Kralovna byla silne zranena na osetrovne. Yato pomahal s odklidem mrtvol a Jullian lital od jednoho zraneneho ke druhemu. Hodne lidi prislo o koncetinu, oko, nebo bylo probodnuto a podobne. Ze vsech asi 400 az 500 ti lidi bylo bez zraneni necelych 150 a z velke vetsiny lucisnici. Mito vbehla do osetrovny a vrhla se ke kralovne.* Vyhrali jsme... Ustoupili. *kralovna vsak byla pod vlivem sedativ a tak takrka nevnimala. //Tyr vyrazila na pomoc ustupujicim, uchranila jeji jednotka hodne lidi pred salvou sipu, ktera jim sla jeste do zad, ale vsichni v poradku vyvazli.* Doopravdy nikdo? Kde mas roh? *Optala se... Roh byl v rukou Yata, ktery na nej zatroubil. Tim padem jej nemel ani zadny Kapitan. Tyr zkrivila tvar.* Jdeme domu... Nejvyssi nebude potesen... Ts... Zrovna tys musel prezit...*Zamimlala potichu. Vyrazila smerem hlavni mesto na dalsi tri denni cestu, behem ktere jeji jednotka osetrovala zbytek tech 5ti jednotek a pocitala ztraty.*
Zeref (Suzuya): *Mito ho nechala žít, rozhodně ji za to ale vděčnej není. Považuje to za její slabinu, přijde mu v tomto ohledu slabá stejně jako mnoho dalších lidí ale zase je silná v jiných ohledech. Zeref se zvedne a druhou ruku si přiloží ke svému zranění na té druhé. *Víš, měla jsi mě zabít dokud jsi mohla. Pokud odboj vyhraje a vrátíme se zpátky do našeho tak ho stejně zničím, nevadí mi zemřít za svou věc. Nejsem jako Suzuya, který nic nebere vážně. Teď promluvím jako samuraj, přísahám na svůj meč že pokud nic nezmění můj názor tak dojdu k tomu ze náš svět skončí. *Ještě se uvidím Mito Kamatsu, příště už je dost možné že jeden z nás bude muset padnout a dám ti radu. Udrž v tajnosti lokaci svého dítěte co máš s tím slabochem. *Poté kolem něj někdo další proběhne a Zeref odejde s ním. Sice by měl být nasranej že prohrál ale on se usmívá, slyší ten nářek zraněných a umírajících a nejen jejich ale i lidí z odboje. Přinesl mnoho lidem to co slíbil a tím je zoufalství. Nakonec se dostaví až k Tyr, které věnuje pozorný pohled. *Vracíme se, už tam není nikdo kdo by se mohl stáhnout. *Poví naprosto klidně a prohlédne si zranění na své ruce. * „Musím ještě zesílit, je rychlá skoro jako já a to není zrychlená tím enzymem. Dostanu se na pozici Generála vydupu si nějakou zbraň z krystalu nebo přímo krystal.“
Mito: *Vykryla Zerefuv pokus o to ji zranit, ale stejne se poskrabala o jeho cepel. Drzela jeho ruku s cepeli v ruce s rukavici a snizila se k zerefovi jen na par centimetru, tvari v tvar.* Nezazlivam ti tve cile... Ale vim, ze pokud zde zustaneme, zemreme všichni, i ty, i rad, i odboj. *Uslysela zvuk a zvedla se.* Jdi si. Nestav se mi ale do cesty, jinak svych cilu nikdy nedostojis. *Sledovala jak vojaci ustupuji a mizi za kopcem, kde Tyr na svem medvedu vyrazila s lehkou jizdou, aby zajistila bezpeci unikajicich vojaku, ze vsech kapitanu prezil jen Zeref, kteremu Mito vytrhla z ruky katanu a sebrala svuj bic.* Ber to jako seznamovaci darecek, muzes si odejit nikdo vas nebude pronasledovat nemame nic takoveho zapotrebu. *Smotala Jitrenku, lide kolem nich proste utikali pryc, sice odboj prisel o vic enez polovic lidi, ale rad skoro o 3 ctvrtiny. Spoustu lidi bylo zranenych, spoustu pomlacenych a cele pole bylo posete mrtvolami. Mito s nikym nebojovala nadale, nechtela a nepotrebovala. Jen cekala, nez se Zeref uraci vypadnout, kdyby se pokusil na ni zautocit, uz by se s nim neparala.*
Dodatek: Ještě řekl toto: Ty bojuješ za to vo věříš s já to respektuji ale já bojuji za to své takže ty respektuj to.
Zeref (Suzuya): *Vše dopadne přesně jak si Mito naplánova, ruka ho sice dost bolí ale jako kdyby si tu bolest užíval. *Pokusil se zabít a já konečně získal zpět své tělo, považuj ho za mrtvého. *Poví a pokusí se proti ní zaútočit druhou rukou přímo na bok, kdy by se mu ze zápěstí vysunula skrytá čepel. *Bohužel nemáme čas abych ti pověděl jeden krásný příběh ale teď pokud dovolíš slez ze mě. *Zeref není moc nepřátelský ale není ani přátelský spíš jen nepříjemný. *Nauč se ty u ten potomek toho slabochs tu žít přizpůsobte se a přežijete. Já jsem poskok ale až se ocitnou na postu jednoho z generálů a dostanu se tam kam chci už vás nic nechrání. *Zeref si všiml jak tam něco prosvistelo a velmi rychle, vojáci řadu se začnou stahovat směrem k Tyr od které se počítá že je bude podporovat. *Heh dnes jsi sice vyhrála ale zároveň prohrála, přišla jsi o mnoho lidí a to je naše výhra. *Zeref se pak zasměje. *Pusť mě a nech mě jít když já nejsem ten koho chceš zabít.
Mito: *Kdyz videla, jak Zeref chyta retez, uvolnila stisk, ale jeste co nejvice natahla retez bice tak, ze jakmile cukl, strelil sam na sebe rukojet Jitrenky. Urcite se dost nabancil. Mito okamzite vyrazila proti Zerefovi, ktery po ni chtel vystrelit z kuse, no i ona byla dost rychla a tasila katanu, tupou stranou mu flakla do ruky tak, ze s zu kuse prostrelil jednoho ze svych vojaku.* Delam to pro budoucnost naseho syna. Pokud se nedostane ddo druheho sveta, tak tady zemreme, i ty. Nemuzu si dovolit, aby prisel i o matku, kdyz na jeho otce jsem zanevrela. *Rozmachla se a v rychlosti Zerefovi pribodla ruku s kusi k zemi, m9c se s tim. Neparala, mluvila a u toho konala. Nechala mu zamotane nohy a drepla si mu na trup, obema rukama jej chytila kolem krku.* Otce ktereho bych nejradeji zabila... Ale ty nejsi on. *Pevne jej tiskla. Sama zacinala byt pomerne rozhozena.* Ty... Ty nejsi on! *Pevne sevrela svou zeleznou rukavici a proste jej pustila a vrazila mu pesti primo do obliceje. Jestli se pokusil ji shodit, uhodit nebo cokoliv, bylo ji to jedno.* Jak mam zabit nekoho, ke komu necotim vubec nic? K Radu mam alespon zast... Ty nejsi rad, jsi jen jejich poskok. Pridej se k nam a mozn tenhle svet prezijes. *Jeste jednou mu natahla pesti. Kdyz kolem ni prosvistel zluty zablesk, byl. Stejne obleceny jako Mito a ritil se do prednich rad. Zde zneskodnil kapitany a jednomu z nich sebral roh. Odboj sice vyhraval, ale dochazeli jim sily. A tak Yato zatroubil na roh Radu a zavelel jim k ustupu, ucinil tak, aby zamezil dalsim drtivym ztratam v radach odboje.*
Zeref (Suzuya): *Zeref skončí na zemi, jak totiž chtěl uhnout pak rovnou vyběhnout proti ní tak to nemělo moc smysl. On se k ní prostě nedostane a nedával si pozor na ten bič, jen na její pohyby a logicky nemohl stihnout ještě i to jak se zachová její bič. Rychle svoje meče zasune do pouzder ale nepokouší se vymotat z biče ale místo toho pevně chytí jeho část pravou rukou a tou levou rukou ho chytí také ale trochu pod tou pravou a prudce škubne směrem k sobě a rozhodně se s tím nepáře. Pokud se mu to podaří ihned se mu na levém zápěstí rozevře zápěstní kuše a zamíří rovnou na Mito s tím že na ní vystřelí čtyři šipky za sebou ale nejde o to ji zranit nějak vážně ale o to ji zasáhnout do ruky se kterou používá bič, chce ji omezit v jeho používání. Samozřejmě se pak pokusí vymotat a rychle se postaví na nohy (pokud se vůbec vymotá). Zeref se o další útok nepokouší, z toho jak viděl Mito bojovat dříve (ze vzpomínek Suzuyi) by čekal že se ho bude snažit za každou cenu zabít a bude opravdu zuřivá ale ono je to trochu jinak, přijde mu jako kdyby ji o boj s ním vůbec nešlo. *Je ti jasné že zvolením této strany zničíš svět, který má budoucnost a zachráníš svět co má být zničen? Tohle vše pro co? Pro svět Ninjů? Pro velké vesnice a Země? *Už jen při zmínění toho jejich rodného světa je Zeref na znechucen. *Vzdej se a žij si se svým parchantem tady v tomto světě! *Zeref toto myslí naprosto vážně, nejde mu přímo o to Mito vlastně zabít ale o to odstranit ji ze své cesty, aby mu nepřekážela v cestě za jeho cílem a tím je zajištění vítězství řádu. *
Mito + odboj: *Vojaci odboje postupne odrazeli Rad od postupu k branam. I kdyz jich bylo mene, meli jednu vyhodu. Podporu lucisniku a motivaci chranit svuj domov. Proto i pres pocetni prevahu radu, postupne utlacovali jtejich vojska do pul kruhu zatimco z druhe strany jejich pocty regulovala jednotka Mito. Yato stale byl v zaloze, nikam nespechal. Mito si vsimala, jake pohyby Suzuya ma, tohle nebyl on ani zdaleka. "Ze by neco jako Shae? Skoda, ze ji nemohu vypustit, tohle by si uzila. Pomyslela si smutne. I Shae to mrzelo. Bohuzel se s tim nedalo nic delat.* Mito Kamatsu neda svuj zivot cizinci. *celou dobu tocila kolem sebe Jitrenkou, nikomu nedovolila se priblizit. Jaknile byl Suzuya zase o kus blize, prudce prastila do retezu bice a okamzite jej zaslapla k zemi tak, aby omotala Zerefa na miste, kam se nasledovne odtancil. Ani ona nebyla slepa a hloupa, docela snadno dokazala cist jeho pohyby, uz jen protoze sama vyuzivala podobneho stylu boje. Nemela v planu mu zatim nejak ublizovat, jen mu zamotat nohy a telo a shodit jej k zemi. Nechtela zbytecne riskovat, vedela a ze v boji telo na telo by prohrala, jelikoz Suzuya je fyzicky silnejsi (i pres to, ze pecet na cele nyni nic neznamena) ale hlavne rychlejší diky jeho podivnemu jedu v tele. V hlave se ji v tu chvili vybavil Mitsuki a jeho pacinky. Nicmene okamzite myslenku na syna vyhnala. Z hlavy, on otce jiz mel, Julliana. Chtela Suzuyu jednou pro vzdy vyhnat ze zivota. Nemelo smysl mu to rikat. At je to kdo je to.*
Zeref (Suzuya): *Zastaví se a svůj postup zastaví, nyní studuje a sleduje styl jakým Mito bojuje. Upřímně tohle je dost problémové, počítal s tím že bude bojovat za použití katany a ne nějakého biče. Pokud jde o tělo jednoho z jeho vojáků tomu se vyhne tak že provede do levé strany prudký úhyb během kterého se trochu obtočí aby dodal trochu svým kroků ráz ale tak může to vypadat jako pokus o tanec. * „Ta zbraň je slušně sere.“ *Pomyslí si, nicméně nyní nemá čas k tomu aby nadával a musí se věnovat tomu dalšímu útoku co přichází. Nechce totiž jen stát na místě a sledovat jak se k němu konec té její zbraně blíží a tak těsně předtím než se k němu dostane odrazí od země a provede kotoul do strany. Stejně jako on je překvapen z rychlosti Mito ona by zase mohla být překvapená z toho o kolik vnímavější je než býval v jejich světě. Suzuya ten už by dostal zásah během pokusu se ubránit ale Zeref neriskuje, nemůže si to dovolit. Místo toho se rozeběhne směrem k Mito ale nebere to rovnou k ní ale místo toho kličkami aby si byl jistý že nebude útočit bezhlavě, protože by riskovala zásah člena odboje, Zeref totiž probíhá kolem dalších bojovníků. Dává si pozor na pohyby její ruky ve které drží rukojeť svého biče, aby mohl aspoň odhadnout kdy přijde další útok touto zbraní a hlavně odkud. Samozřejmě boj pokračuje se ztrátami na obou stranách, nicméně Zeref nemá moc času věnovat pozornost tomu zda vyhrávají nebo prohrávají. *Mito Kamatsu! Konečně tě vidím osobně, prosím mohla bys zemřít mou rukou?!
Mito: *Sledovala Suzuyu... Pro ni to suzuya furt byl, dokud nespatrila jak zneskodnil jednoho z bojovniku odboje.* "Neco se s nim muselo stat... Cchova se jinak." *Pomyslela si a roztocila Jitrenku, mezitim se na ni rozebehli tri muzi. Mito chytila dvema prsty retez bice a svihla do strany, omotala hlavu kolem zbtane jednoho muze a vytrhla mu ji z rukou, vrhla mec jak kopi po druhem a vyrazila, byla rychlejsi, nez si mohl Suzuya/Zeref pamatovat. Roztocila za behu bič a omotala jej muzi beze zbrane kolem krku, vyskocila do vzduchu a rozdrtila mu svpu vahou kustky v krku, behem toho tasila katanu a seknula po druhem muzi do mist kde mel obnazene hrdlo. Po tretim po dopadu svihla bicem a vrhla dyku, protocila Jitrenku nad hlavou, omotala ji vojaku kolem nohy a prudce se roztocila, odstrediva sila dodala sil i Mito a tak jej odhodila primo na Suzuyu/Zerefa. Tenhle 'hod' doprovazel vykrik, ktery z ni vysel vypetim sil. Nicmene jeji zrychlene a tezke oddychovani ji nebranilo v dalsim utoku, ktery nasledoval vzapeti. Opet roztocila Jitrenku a svihla s ni po Zerefovi prudce dupla na retez a jeho konec s hlavici vystrelil vzhuru tak, ze by mohl Zerefa nepekne prastit zespodu do brady.*
Zeref (Suzuya): Tss, škoda že to nevyšlo. *Poví si pod nos a i přes to že jsou v nevýhodě má na tváři úsměv, protože vlastně zoufalství tu bude tak nebo tak. Je nyní obklopen bolestí ostatních a už jen jejich přítomnost způsobuje bolest mnohým, jen při pomyšlený kolik rodin tu dnes přijde o otce, bratry a další rodinné příslušníky Zerefa dostávají do takového rozpoložení že by se lépe motivovat ani nedovedl. Nicméně než stihl vytasit meč už se k němu dostal jeden voják odboje a snaží se využít faktu že ho Zeref nebral na vědomí ale jak se otočil k němu (Zeref) tak díky tomu že je citlivější na pohyb tak dokázal rychle zareagovat na jeho pokus o to Zerefa nabodnout svým mečem do břicha. Využije toho že je rychlejší a postaví se trochu bokem tak aby meče proletěl přímo kolem něj a využije toho že nyní je k muži velmi blízko a jednou rukou ho chytne za zápěstí a druhou mu s otevřenou dlaní vrazí do tváře a v ten moment se mu vysune zápěstní čepel a zabodne mu ji přes oko hluboko do hlavy a na místě ho zabije. Jeho mrtvé tělo odhodí stranou jako kdyby to byl jen kus hnoje a začne kráčet vpřed. Během toho vytasí dvojici svých mečů a už v první moment kdy zaútočí na prvního soupeře je jasné že tohle není styl boje Suzuyi. Není tak nejistý a jeho útoky nejsou tak zmatené a chaotické, každý jeden útok z jeho dvou mečů si najde svůj cíl ať už je cílem odrazit útok, rozrazit obranu nebo soupeře zranit či zabít. Primárně využívá svůj styl, který nazývá Technika Dvou mečů kdy je velmi vnímavý na pohyb, má rychlejší reakce a další zvýšené atributy nad úrovní jaké je člověk schopen osáhnout ale zároveň není na úrovni jaké dosahují zvířata (něco mezi člověkem a zvířetem). Zeref se pokouší šetřit své síly a zabíjet své soupeře co nejrychleji to jde, ovšem když potká již někoho kdo je lépe vytrénovaný tam to hold chvilku zabere. Postupem času mu to přijde že vlastně ani nebojuje ale jen tančí na bojišti a snaží se během svého tance rozdat co nejvíc ran, každý jeho krok je sebejistý a on má jen výraz bestie, která lační po smrti a po krvi a je jí jedno zda to bude krev soupeřů nebo nakonec i spojenců. Sice Zeref dostane pár silných úderů pěstí nebo tupou stranou nějaké zbraně ale nic co by ho mohlo ohrozit nebo omezit v souboji, nicméně poté se setká jeho pohled s pohledem Mito. Ona mu věnuje naprosto nenávistný pohled a nejspíš by se mohlo čekat že on udělá to stejné, tedy od Suzuyi by se to dalo čekat ale Zerefův pohled je obyčejný, jako kdyby pro něj byla jen cílem a neměla by pro něj být nějak důležitá a nikdy pro něj nic neznamenala což je pravda. Mito byla a je důležitá pro Suzuyu ale ne pro něj. * „Ten bič je problém.“ *Poté ukáže svým třem mužům na Mito tím že namíří na ní svým mečem. *Zabít. *Poví lhostejně a trojice jeho mužů běží rovnou na Mito s úmyslem ji zabít a Zeref? Ten kráčí klidným krokem za nimi stejným směrem ale občas se musí pozastaví protože logicky ho ostatní členové odboje nebudou ignorovat. * „(Suzuya): Nedělej to! (Zeref): Mlč ona se tak lehce zabít nenechá, víš tvůj problém je že nevěříš jejím schopnostem a teď vypadni!“ *Hold vidět Mito dalo Suzuyovi trochu síly promluvit ale Zeref ho rychle zase potlačil. Pokud jde o boj u města jako takového tak tam spoléhá že ti rádoby kapitáni to zvládnou a nenechají ty počty aby vběhly Zerefovi rovnou do zad. *
Mito + Odboj: *Královnu chránili jak silné pláty brnění, tak její poddaní, nemluvě o tom, že ve chvíli, kdy Zeref vystřelil šipky, byla na cestě z hradeb a tak šipky proletěly nad její hlavou a jedna z nich poničila její korunu.Nedbala na to, nasedla na svého obrněného koně a vyjela se vší parádou z města. Královna byla skvělá bojovnice a město již nejednou ubránila před útokem, dokonce i samotného řádu. Mito se řítila proti nepřátelům, několik členů odboje s velikými štíty a kopími jí přeběhli a nabrali na kopí a štíty řádové vojáky tak, že Mito prorazili cestu a ta se zvezla po sněhu a technikou iiado prostě prorazila první řadu vojáků, mířila přesně do míst, kde byla zbroj z části uvolněná, měla dost času si zbroje řádových vojáků prostudovat a tak věděla, kde je dobré zasáhnout. Zahlédla Suzuyu / Zerefa, jak spouští ruku s kuší k zemi.* "Snad se jí nic nestalo..." *Pomyslela si, Jullian byl uvnitř města, alespoň o toho se bát nemusela. Mito bojovala s několika lidmi, neměla potřebu Suzuyu vyhledávat, byl tam pouze jako otravný šváb. Když si vytvořila trochu prostoru kolem sebe, odepla od pasu Jitřenku a roztočila jí. Kopla do řetězu a vyslala ho proti vojákovi, kterýmu konec jitřenky zarazila do helmy a prorazila ji. Vytrhla Jitřenku zpátky a muž padl k zemi. Za ním další a další, hodně jejích vojáků padlo, ale Mito za každého z nich zabila další dva. Nehleděla na jejich životy, rodiny, věk, motivaci. Kosila je všechny, jak se jí dostali pod ruku. Sama však dostávala dost zabrat a to se ani nedostala řada na Zerefa. Nebyla neporazitelná, nekterým se podařilo jí zasáhnout, nebo jí dokonce i celkem zavařit, kdy třeba zakopla o mrtvolu a spadla. Nicméně zatím neutrpěla žádné silné rány, maximálně pár pěstí a škrábance. Když měla pár vteřin pauzu, kdy tahala katanu z chakrové tyče z muže, vyhledala pohledem Zerefa, sejmula si masku a spražila ho nenávistným pohledem. Schovala meč do pochvy a pevně stiskla rukojeť svého biče.* "Takže jsi dostál svému slovu.....Řádový poskok, jak jinak." *Pomyslela si.*
Zeref (Suzuya): *V moment kdy se před branou vytvoří ta stěna z plamene všichni zastaví, trochu se k sobě všechny jednotky stáhnou aby byly blíž k bráně. Ta se poté otevře ale současně na ně nyní útočí zezadu a tak je to nyní otázka toho kdo rozhodne co dál. Ostatní kapitáni se chtějí pomalu dohadovat kdo zaútočí kam a to Zerefa vytočí a tak trochu vystoupí s tím že pár vojáků se štíty jsou s ním aby ho mohly krýt před střelami. *Jednotka Dva a Tři útok na bránu a zbylé tři jednotky na za námi je mezi nimi Mito Kamatsu, najděte a ji a zabijte ji! *Vykřikl to dost nahlas aby ho slyšel každý muž a taky se tak stane, dvě jednotky se svými kapitány se rozeběhnou rovnou proti těm co vybíhají ven z brány. Jednotky se spojí do jedné a tak jich proti bráně jde celkem 202 ale stále se pokoušejí krýt před střelami a případně někteří i střelbu opětovat ale už to není tak dokonalá obrana jako předešlá formace. Pokud Jde o zbylé tři jednotky ty se rychle rozeběhnou proti těm za nimi (Mito a zbytek). Spojí se do jedné jednotky a roztáhnou se a běží rovnou proti nimi, ovšem těsně před střetem ještě jedna linie vystřelí jednu salvu z kuší proti všem z odboje co útočí zezadu a své kuše pak zahodí a jdou do boje tělo na tělo pomocí svých většinou jednoručních zbraní a štítů. Zeref ten není v první linii ani náhodou, ví totiž jedno, v té e bude umírat nejvíc protože jakmile do sebe všichni vrazí tak se začne umírat ve velkém a Zeref ten si chce na svůj okamžik vyčkat do momentu kdy se prakticky armády odboje a řádu promíchají a budou proti sobě vzájemně bojovat. Chce ten moment kdy bude nepřítel na každém rohu okolo něj. Nicméně si ve své blízkosti nechává trojici vojáků ze své jednotky, chce s nimi zabít Mito. Prozatím ještě nevytasil žádnou zbraň. * „Tohle je kurva hovno.“ *Proletí mu myslí ale snaží se i tak vsázet na ten výcvik řádu a na to že jsou dostatečně motivovaní a zuřivý aby do boje dali absolutně všechno. *Potřeboval bych aby zemřela královna nebo Mito, to by jim mohlo dost snížit morálku a nám ji naopak zvýšit.“ *Toto si ještě pomyslí ale ještě než se přímo zapojí na boj otočí se na krátký moment na hradby a nechá na pravé ruce roztáhnout skrytou zápěstní kuši a namíří na hradbu kde viděl královnu a vystřelí jejím směrem pět malých, rychlých a velmi průrazných šipek z ocele z chakrových tyčí. Ani si nehodlá zjišťovat zda ji trefil nebo ne byl to jen takový pokus o rychlý výstřel a pak se tedy otočí znovu vpřed kde probíhá začátek této zuřivé bitvy. *
Mito: *Cekali, nez se daly jednotky radu do pohybu, pak se jiz oripravovali pomalu do pohybu. Ku jejich prospechu se jednotky zakryvaly 6e vsech stran stity a tak nikdo z nich nevidel, ze se za nimi postupne presunovali vojaci odboje. Postupne, pri dostatecne vzdalenosti, je obchazeli, spise se plazili po zemi, a odrezovali je od jejich povozu se Zerefovym vynalezem a zasobami naboju do kusi a podobne (predpokladam, ze to tam meli). KRALOVNA ZVEDLA vysoko nad hlavu mec. Lucisnici zastavilu palbu a zacali hazet pod hradby cele kotle s olejem, ktery byl horlavy, alw nebyl rozpaleny. Olej se rozplynul ve snehu a nekteri lucisnici do nej strelily zapalene sipy a tim vytvorili jakousi obranu pred vojaky, jedino volne misto bez ohne bylo primo u brany do mesta, za kterou jiz cekali vojaci odboje. Zezadu se vojaci v cele s Mito vrhli na vozy, kterym podrazili zarazky a roztlacili je pryc dolu ze srazu, ktery byl par set metru od jejich pozice.* Otevrit branu! *Zakricela kralovna a brana do mesta se otevrela a vyritilo se z ni dve ste vojaku odboje, snaziki se rozbit rady Radu a uvolnit tak prostor pro Lucisniky, kteri vyuzivali situace a strileli po vojacich radu. I zadni voj odboje vyrazil proti vojakum radu, dokonce i Suzuya uz mohl citit pritomnost Mito, ktera se ritila s mecem v rukou a maskou na tvari jako jedna z prvnich.*
Zeref (Suzuya): *Pokračují v cestě, poté už to vidí. Bránu a celkově vstup do Ledového Města a na hradbách vojáky u kterých je někdo kdo velmi vyčnívá. Zeref nedokáže pořádně zaměřit a tak se podívá dalekohledem, který si vezme od jednoho svého muže a je mu ihned jasné kdo to přesně je. * Královna Ledového Města, zabijte ji za každou cenu. *Poví Zeref, nicméně poté už na ní zamíří první salva šípů a tak se všichni sešikují velmi blízko k sobě a vojáci na krajích položí své velké štíty před sebe a ti na bocích se otočí tak aby pro ně byl boj před nimi a takto si rychle vytvoří dlouhý obdélník, které má všechny strany pokryté štíty a ti co ho vyplňují ze štítů vytvoří něco jako střechu, protože je dají nad sebe a tím pádem jsou dokonale chránění proti šípům, které narážejí do jejich štítů. Pokud jde o úplně zadní voj tak ten se drží těsně za touto formací a několik vojáků vždy vykoukne a vystřelí z kuší směrem na hradby proti střelcům. Výhoda jejich kuše je v tom že zásobník dává možnost až pěti výstřelů než je potřeba přebít a k tomu šipka z kuše je průraznější, rychlejší s větším doletem i když nevýhoda je v tom že během přebíjení jsou bezbranní a tak se během toho snaží krýt za vojáky se štíty, kteří se ovšem VŠICHNI ve své formaci blíží k městu. Zeref i další kapitáni jsou ukrytí uvnitř těchto ochranných formací i když nevýhoda že skrze to že šípy jsou zápalné musejí nechat své vozy vzadu mimo dostřel, kdyby totiž chytl jeden z vozů tak by mohl vybuchnout vynález co si Zeref připravil na proražení brány. Střelba od hradeb je všechny dost zpomaluje ale postupují každým okamžikem blíž a blíž, přičemž vždy na moment z konce vykouknou střelci a vystřelí. * „Sakra tohle je fakt na hovno, kdybych tu měl aspoň jedno blbé dělo.“ *Teď si uvědomí že místo té koule si mohl vzít jedno lodní dělo a pár dělových koulí, pak by stačilo ho jen namířit a vystřelit, bohužel tahle možnost nyní neexistuje. *
Mito: *Na hlavni pevnodti jiz zaril plamen, ktery zahrival olej a kolomaz, kterou by vyuzili ve chvili, kdy by se Rad dostal do mesta. Lucisnici i kralovna se presunuli na hradby k hlavni brane. Zena byla oblecena velice honosne, dlouhy kozich z ledniho tvora ji zdobil zbroj, na hlave mela korunu z prusvitneho krystalu, jakoby byla primo z ledu. Louce osvetlovaly hradby a branu, jeji zvizvena tvar byla videt na mile daleko. Tasila mec, kdyz spatrila vojaky Radu.* Zalozit! Napnout! *pockala si, az budou vojaci na dostrel. Zbran natahla pred sebe.* Napalit a pal! *lucisnici vsichni zapalili sve sipy a zacali strilet po vojacich. Sto lucisniku, rozdelenych do dvou rad se stridali v nejustalem strileni. 50 a 50 s tim, ze rozestupy mezi nimi bylo jen par vterin. Dalsich dve ste bylo rozmisteno za hradbami v okoli hlavbi brany. Dalsich 200 spolu s Mito a Yatem bylo pripraveno v zaloze, jejich tabor videt nebyl, byl docela daleko, vojaci museli na misto pozice dojit, byli nyni tak 200 metru od nejkrajnejsiho vojaka. Jen lezeni u zeme na slamenych "matracich" aby neprochladli a splyvali s okolim. Suzuya nemel moc sanci Mito nyni citit, ale rozhodne si mohl vsimnout jak Kralovny tak lucisniku.*
Zeref (Suzuya): *Cest byla celkem náročná, Zeref ovšem celou dobu nic neříká a myslí jen na jedno. Jak se ten boj bude si vyvíjet a jaké nejlepší strategie by mohl zvolit. Neméně občas se dá do nezávazné řeči se svými lidmi aby jim dal najevo že se nepovažuje za něco víc a že je jeden z nich a bere je jako sobě rovné. Snaží se v nich vybudovat sebevědomí a hlavně si s nimi vybudovat vztah, protože věří že když se s vojáky budou vzájemně respektovat budou ochotni za něj jednoho dne i položit život (dobrovolně). Když jsou dost blízko aby se Tyr oddělila a předala jim roh na který stačí jen zatroubit tak si ho vezme jeden z kapitánů, nicméně Zeref dá rozkaz několika ze svých vojáků aby tohoto kapitána hlídali, kdyby totiž zemřel nebylo by jak zavelet k ústupu. Poté už pokračuje společně s celou armádou vpřed směrem k Ledovému Městu kdy se Zeref drží vpředu aby byl jeden z prvních kdo to tam uvidí, tak vede to celé s dalšími kapitány tak je to logické. I jeho lidé mají už zbraně, štíty, kuše a náhradní zbraně (krátké meče, nože, malé jednoruční sekery a další podobné zbraně). Nicméně nikdo z nich nemá obouruční zbraně a cestou si s nimi dohodl různé postoje nebo spíše formace, které se budou pokoušet vytvořit jakmile Zeref zvolá rozkaz (pokud to bude potřeba). Nicméně je smutné že Zeref si uvědomuje že z jeho jednotky nejspíš přežije maximálně polovina. Jak jsou blíž a blíž jeden z mužů si v dálce všimne nějakého kouře a poté je z toho nějaký plamen, který je dost vzdálený. *Buďte ve střehu, už o nás ví. *Poví jeden z kapitánů a Zeref pokračuje v cestě společně s celou armádou, nicméně nyní je rád že pokud se dostane k Mito na méně jak na 50metrovou vzdálenost tak její chakru pasivně ihned ucítí. *Snažte se přežít nebo jich vzít co nejvíc sebou, pamatujte není lepší člen odboje než mrtvej. *Poví ještě naposledy směrem ke svým lidem ze své jednotky a už jen vyčkává kdy to přijde a uvidí je na vlastní oči. Tak nějak počítá s tím že je dost pravděpodobné že je bude čekat nějaký předvoj než se budou moci dostat až k městu, proto nyní sleze z koně a jde po svých přímo před lidmi (vojáky) ze své jednotky. *Ať jsou vojáci připraveni se bránit před střelami svými štíty! *Zvolá Zeref a zrakem hledá jakýkoliv náznak pohybu na který je velmi citlivý díky enzymu Hakuja Sennina. *
Mito: *Už týden musela trpět v tom stanovém městečku. Týden chodila ve stejných věcech, jelikož Yato chtl mít jistotu, že je nikdo nepozná...což je největší hloupost, co ito slyšela, jelikož on mě bez pěti dva metry a ona sotva metr šedesát, ale jak chtěl. Nosila na tváři masku ( odkaz » ) a po boku její Jitřenku, u stehen dýky a po druhém boku dva meče. Katanu z chakrových tčí a wakizashi, na kříži tanto a ve vlasech měla sponu od jednoho ze samurajů reálného světa. Neustále dalekohledem kontrolovala věže, které značily nebezpečí, každy den, ani jedna z nich se nerozzářila, až jednou. Brzy nad ránem, kdy se zrovna chystala na snídani, viděla, jak se v dálce kouří.Na pohoří, které oddělovalo Ledové město od země Řádu, se rozžhavilo dříví a vzplanul oheň signalizující nebezpečí.* Yato měl pravdu. *Okamžitě vyběhla k velkému zvonu a začala zvonit jako o život. Vojáci se soukali ze stanů, rychle oblékali, jedli a pili, připravovali se k obraně jejich domovů. Všichni si kompletně nasadili na oblečení, zbroje a cokoliv, co na seobě měli, bílé pláště, splývající s okolním sněhem.*
Nejvyšší + Tyr: Budiš. *Mávl rukou a vzal krystal, díky kterému informoval Tyr o situaci, ta vyjela z města jako poslední. Bylo jasné, kdo z nich je kapitánka, jelikož jela na velkém medvědovi, na rozdíl od její jízdy, její vojáci všichni jeli na koních, zatímco zbytek se vezl v povozech. Nevstupovala do konverzace ostatním kapitánům, jelikož ona byla pouze záloha, ne hlavní aktéro této malé války.Několikrát se celý voj musel zastavit, než dosrazili k pohoří. Napojit koně, najíst se, odpočinout si, cesta byla daleká, trvala celé tři dny, ale i s pauzami, spánkem a podobně. Po třech dnech se dostali do ledového pohoří. Kde Tyr zastavila Kapitány.* Zůstanu zde, za pár kilometrů, za tamtěmi vršky, je Ledové město. Mylsím, že bude nejlepší, když tady zůstaneme. Na tento roh. *Podala jednomu z kapitánů roh.* Zatrubte, až budete ustupovat, je to znamení pro všechny vojáky k ústupu a pro mne k výjezdu. *Víc neříkala, nedělala a prostě jen zůstala se svou jednotkou na místě.*
Zeref (Suzuya): Dobrá jen rád bych sebou naložil pár věcí, které mi pomohou s proražením hradeb* Ve svém pokoji si nechá zabalit věci a ty mu jsou odneseny. Poté se rozloučí se Saori a připraví se, oblékl se do ( odkaz » ). K levému boku si připevní dvě pouzdra, do toho prvního si uloží svůj černý meč z chakrových tyčí ( odkaz » ) a do toho druhého si uloží zase katanu, která je také černá a z chakrových tyčí. Na zápěstí si připevní své skryté čepele/kuše. Ale více vybavení si momentálně k sobě nebere, zbytek už je stejně napřed a vše se to připravuje. Poté vyrazí společně s několika vojáky k jednomu kováři, kterému ihned zadá jeden úkol. Dá dost jasně najevo že tento úkol má přednost před vším dalším co má dělat. Přinesl mu i sud střelného prachu aby měl vše co potřebuje a co po něm chce? Aby mu vytvořil takovou kouli, která bude dost velká (obvod: 1 metr) a bude celá naplněná střelným prachem, což po kontaktu s ohněm způsobí masivní explozi. Nechá si tam dát i různá místa, která když se dostanou do kontaktu s ohněm dostane se to až k střelnému prachu a způsobí to detonaci. Kovář to splnil a trvalo mu to něco kolem 27 minut. Tuhle hračku pak nechá naložit k jeho věcem a vyrazí ke stájím kde už na něj čeká seřazená celá jeho jednotka. Zeref si je všechny pozorně prohlédne a poté se usměje. *Je mi jasné že jste nervózní, jsem na tom stejně. Tohle bude můj první souboj proti odboji jako takovému a celkově moje první podobná zkušenost ale víte proč se nemusíme bát? Jsou to jen lidé, stejně jako jste vy nebo já, tudíž krvácejí a mohou zemřít stejně jako každý. Navíc my jsme ti co bojují za svou Zem ale oni jsou jen paraziti co se snaží zničit vše co tu vaši předci vybudovali. Vždy když uvidíte jednoho z odboje tak si představte to že to za co bojují je zneuctění památky vašich předků a všeho v co věříte. *Zeref tohle nikdy moc neuměl a místy to na něm je i vidět. *Nicméně buďte sebevědomí každý si najděte něco za o bojujete, ať už je to sláva, bezpečí rodiny, budoucnost vaší Země či cokoliv dalšího ale ve svém srdci najděte něco za co budete ochotni i zemřít. Já jsem si tuto Zem oblíbil a to jsem tu jen host, nicméně jsem si to tu oblíbil a s radostí za Zem Řádu položím život a vy? *Zeref se dočká pozitivní reakce, každý si našel něco za co v tomto boji položí život a i když se má ještě v čem zlepšovat každý viděl že se Zeref snaží a že jeho motivace je pravá. *Tak jim pojďte ukázat že roční trénink byl užitečný a jsou z vás stroje na zabíjení! *Dočkal se pak hlasitého ohlasu a tak se vyráží na cestu směrem Ledové Pohoří kde se má nacházet Ledové Město. Zeref samozřejmě zaujme své místo a cestou zkontroluje že v každém zásobníku kuše (skryté) má všech deset šipek z chakrových tyčí a také dohlédne na záložní zásobníky. Cestou se samozřejmě snaží probírat různé strategie s dalšími kapitány ale je na nich vidět že mu ještě tak úplně nedůvěřují nejde o to že by někdo podceňoval jeho loajalitu v jejich věc ale prostě nedokázal prokázat své kvality v boji. * „Mito Kamatsu, už se blížím a přivezu tobě a všem lidem kolem tebe jen smrt, strach, bolest a zoufalství.“
Nejvyšší: *Spokojeně pokynul hlavou.* Zdá se, že to máte v hlavě srovnané, prvotní cíl je uspět, pokud to doopravdy z nějakého důvodu nepůjde, bylo by dobré ustoupit a minimalizovat ztráty na úkor největších ztrát odboje. Žádné velké stroje ale nepotáhnete, jelikož zpomalují a jsou vidět na míle daleko. Takže ano, pokud je to přáním všech, tyr bude záloha. *Podíval se na kapitány a ty si něco šuškali, pak nakonec pokynuli hlavami.* Budiš, tak máte rozchod a za hodinu chci vidět jak jednotky vycházejí z brány města. Zeref...vaše jednotka vás bude čekat u kasáren F. Jsou to lidé, kteří trénují po celý jeden rok, stále neostřílení v boji, motivujte je...když uvidí někoho stejně nového, jako jsou oni, dodá jim to kuráž. Tak jděte. *Složil mapu ledového pohoří a podal ji Zerefovi.*
Zeref (Suzuya): Víte nejde tu jen o mě a o to abych se ukázal ale o úspěch operace jako takové, nicméně pokud tu budou kapitáni souhlasit měl bych jeden návrh. *Poté na okamžik zmlkne. *Požádal bych zda by mohla Tyr s jednou jednotkou tvořit takový záložní zadní voj pro případnou potřebu ústupu. Přecijen rád bych počítal i s možností kdy to nedopadne nejlépe a budeme nuceni ustoupit a tak bych rád během ústupu minimalizoval ztráty podporou Tyr, která by nám mohla poskytovat podporu během ústupu. Samozřejmě z se pokusím udělat vše co bude v mojich silách aby operace uspěla ale stát se může cokoliv a dobrý stratég musí do svých plánů započítat i možnost neúspěchu. *Zeref doufá že se mu nejvyšší nevysměje ale prostě hold používá mozek a nehodlá tu slibovat že ho určitě nezklame když si tím nemůže být nikdy úplně jistý. *
Nejvyšší: *Podíval se na Zerefa.* A právě proto tam ona nepůjde. Neumí se ovlvádat v chladu a tady má mnohem důležitější věci na práci...hmmm....Je pravda, že Generál by se vám hodil. *Založil ruce na hrudi. Přemýšlel, koho s nimi pošle.* Jste si jistý, že je zapotřebí generála? Mohla by to pro vás být šance ukázat, co ve vás je, pokud s vámi bude generál, budete jednat dle jeho slov, nebudete mít možnost se dohodnout na strategii....ale pokud si myslíte , všichni, že je to správné rozhodnutí, pak s vámi pojede Tyr.
Zeref (Suzuya): *Následně se narovná a jen si vyslechne slova nejvyššího generála a přitom si prohlédne všechny přítomné kapitány. *Dobrá takže já povedu jednu celou jednotku a společně tu s dalšími kapitány zaútočíme na danou pevnost, přičemž na taktice musíme dohodnout společně, chápu. *Poví Zeref ale stále mu na tom něco nesedí. *Nicméně bude tam někdo kdo nás celkově povede? *Tím samozřejmě myslí zda jim tam bude rozkazovat nějaký generál nebo ne, upřímně sice ano to co tam nyní jde jsou vysoké počty ale na druhou stranu Mito je Mito a navíc má svou pevnost a odboj, kromě toho je zvyklá na tamější prostředí a tak by se schopnost jednoho z generálů hodila. *Myslím že Kori by se tam mohla celkem hodit, vzhledem k její schopnosti pracovat s chladem.
Nejvyšší: *Čekal na Suzuyu/Zerefa a spolu s ním tam byli další čtyři kapitáni. Než se k nim připojil, probíral to, jak vypadá prostor ledového pohoří.* Ah, vítejte. *Lehce pokynul.* Tak jsme tu všichni. Takže pánové, toto je Zeref, který v podstatě ví, jak na naši malou krysu od odboje, pokud bude tam, kde jste říkali, pak to bude on, kdo jí přivede. Tím myslím, buďto přinese hlavu, nebo celé tělo. Žádné rukojmí nechceme. Toto je kapitán jednotky, která přišla v horách nakonec skoro o dvacet lidí....zda je oddělal odboj, nebo se ztratili, je nám fuk...tohle jsou kapitáni dalších tří jednotek, dohromady čtyři. Dohromady čtyři sta mužů. a vy Zerefe povedete pátou jednotku. Takže napadnete ledové město a pojedete ihned. Vemte si teplé oblečení, zbroj, koně a všichni vyrazíte...vojáci samozřejmě ve vozech a po svých....snadné. Tady je to město, na vrcholku pevného kopce, pod ním je jen propast, před ním planina, jak se dohodnete na útoku je na vás, já jsem tam kdysi skoro prohrál. Jediné co po vás chci, je rozbít odboj, snížit počty, nejlépe vyhladit, dostat tu Mito a Královnu ledového města, už mi i ona pije krev.
Zeref (Suzuya): *Zrovna trénoval se Saori v souboji se zbraněmi (Kenjutsu) kdy Zeref opět používá svůj styl co vyvíjí a stále ho vylepšuje (Technika Dvou Mečů). Saori je ale pořád zkušenější, takže i když je pomalejší než Zeref a nevnímá pohyby jako on tak to zvládá a dává mu stejně celkem zabrat. Zrovna skončil v tréninku a ještě si od Saori ukradl pár vášnivých polibků kdy ji po těle přejížděl svýma rukama když do tréninkové místnosti vešel jeden voják řádu a uctivě se uklonil (hlavně kapitánce Saori). Oznámil jim že Zeref je očekáván u nevyššího generála a pak odejde. *Takže za nejvyšším jo? Jsem věděla že tu přecijen nakonec něco dokážeš, tak utíkej. *Zeref ji ještě políbí a pak odejde. Někdo kdo by je mohl vidět jako ten posel by si mohl myslet že jsou do sebe zamilovaní až po uši ale je to čistě o zábavě, fyzické přitažlivosti a o tom jak si s ní rozumí. Kdyby Zeref chtěl teď by si mohl jít začít s jinou a Saori by to bylo jedno (nebo aspoň mělo by být). Ještě než se dostaví za nejvyšším rychle si skočí dát sprchu aby tam nebyl smradlavej a upocenej, oblékne se do ( odkaz » ) a vyrazí směrem do kanceláře kde najde nejvyššího. Projde kolem stráží (pokud tam nějaké má) a jakmile se ocitne u nejvyššího tak se uctivě a pokorně ukloní. *Volal jste mě nejvyšší?
---: ---
Zeref (Suzuya): *Už je to delší doba co byl se Saori na tom rande pokud by se to tak dalo brát, prakticky ho vlastně vytáhla ven a ukázala mu co ji baví. Nicméně zakončení toho dne ho tehdy nasralo opravdu moc a tak se ji pokusil druhý den dát vše sežrat během tréninku a šlo to vidět na jeho snaze ale nebyl soustředění a tak to skončilo tak že dostal ještě větší nakládačku než obvykle. *Klidná a čistá mysl, bez ní jsi snadný cíl. Musíš se věnovat hlavně svému boji a svou zbraň nebo zbraně brát jako prodlouženou součást svého vlastního těla. Pokud se necháš unést emocemi akorát se tím oslabíš, ať je tvůj soupeř sebevětší svině a máš s ním jakékoliv nevyřízené účty nesmí to pokazit tvou koncentraci. *Toho pověděla Zerefovi v moment kdy ho srovnala ale pak s ním pokračovala, nicméně jakmile to skončilo každý opět šel svou cestou. Zatímco Saori šla pokračovat v mučení a poté pracování na dalších povinnostech Zeref šel trénovat svůj bojový Taijutsu styl, který trénuje každý den. Další den ho totiž čeká pro změnu trénink s velitel lehké jízdy, který s ním bojuje pěstním soubojem (Taijutsu). Díky tomu si Zeref zdokonaluje svůj styl souboje (Styl Otevřené Dlaně). Tento styl opakuje stále dokola jak v boji proti svému soupeři tak i během možnosti samostatného trénování. Nicméně poté zjistí že jeho styl už během samostatného souboje moc nezlepší a tak začal samostatně trénovat jiný styl boje a tím bylo něco co plánoval zkoušet už dávno. Je to založené na Stylu Otevřených Dlaní nicméně využívá dva meče. Snaží se hlavně zlepšit svou vysokou rychlost a přesnost úderů aby to mohl dobře kombinovat společně s tím vnímáním pohybu. Toto provádí každý den ve volném čase před nebo po trénincích, které má buď se Saori nebo s velitelem lehké jízdy. Ovšem jak tak trénuje zrovna proti Saori tak použije dva dřevěné meče naráz a začne Saori zahlcovat sériemi rychlých a tvrdých útoků, které jsou přesně mířené. Díky své vylepšené rychlosti ji navíc nedává prostor k protiútoku, protože kdyby se pokusila o nějaký protiútok ihned by ji předtím stihl zasadit jeden nebo více tvrdých zásahu. Nicméně Saori si stejně našla mezeru, protože Zeref to ještě nemá tak moc natrénované a nacvičené a tak využije této mezery a uskočí do boku a Zeref zaútočí do prázdna. Saori provede tvrdý výpad s úmyslem ho bodnout mezi žebra (ze strany) ale Zeref to zahlédne nebo spíše zaregistruje díky zlepšenému vnímání pohybu a tak ten útok odrazí koncem své katany kde končí čepel a začíná rukojeť a druhou katanou zaútočí tvrdým útokem rovnou na její stehno kam ji také zasáhne a to celkem pevně, nicméně pak opět dostane nakládačku, protože mu Saori dá silný úder pěstí rovnou do tváře. *Tak to je pro dnešek konec! *Poví dost nasraně a odejde ihned pryč, je jasné že Zeref ji nasral tím že se mu podařilo ji zasáhnout. Večer když se vrací zpátky do svého pokoje tak ho cestou zastaví Saori, která mu zablokuje cestu do jeho pokoje. Nemá už tak nasraný pohled ale spíše takový klidný a možná i trochu nadšený. *Copak se děje? *Zeptá se Zeref trochu zmateně. *Zasáhl jsi mě a tak ti splácím to co ti dlužím, jdeme na to tvé rande. Ani se nepřevlékej a pojď se mnou, půjdeme někam na jednu nebo dvě skleničky vína. *Zeref se nadšeně usměje. *Super, tak teda jdeme. *Zeref společně se Saori tedy odejde rovnou do města a tam skončí v jednom jejím oblíbeném podniku kde si dají nějaké víno a příjemně si spolu promluví, nicméně nakonec po více a více alkoholu v jejich krvi se jejich rozhovor trochu změní. *Saori? Víš říkal jsem že láska je slabina ale to není úplně pravda, když je láska dvou dostatečně kompatibilních lidí tak je to naopak ještě jejich síla. *Saori ho zastaví. *Nicméně ten druhý musí mít od toho druhého jistou volnost, protože ani jeden z nich se nechce vázat a omezovat. *Zeref přesně tohle chtěl říct. Saori už zná asi 3 měsíce ale tak nyní to skončilo tak že prakticky tu každý řekl jak by měl vypadat vztah kdyby do toho někdo z nich chtěl praštit ale jinak se to moc nerozvedlo. Poté se pokračovalo v nějaké té diskuzi a když se skončilo tak si s ní šel ještě na parket na chvilku zatancovat a prostě se s ní dnes celkem dobře bavil. Nakonec s ní zamíří zpět k jejímu domu a zastaví se před jejími dveřmi a pozorně se zadívají vzájemně do svých očí. *Nakonec to nebylo tak hrozné, docela mě to bavilo. *Zeref se usměje a natáhne se levou rukou k její tváři a tu ruku ji přiloží k tváři a pak si ji prostě přitáhne k sobě a ihned svoje rty spojí s těmi jejími v dlouhé sérii několika vášnivých polibků. Počítal s tím že dost pravděpodobné že ho Saori zkope ale ona se na něj doslova pověsí a polibky mu oplácí. Zeref ji už natlačí na dveře a chce je otevřít ale Saori ho zastaví. Sleze z něj a zatlačí ho na hruď aby zacouval. *Nebudu ti po několika skleniček vína roztahovat nohy jasné? Takže hezky hoď zpátečku, je mi s tebou dobře a přitahuješ mě ale ještě s tebou šukat nebudu. Takže buď to budeš muset překousnout ještě mě políbíš a vypadneš, nebo se prostě otoč a vypadni. *Zeref jako kdyby se zamýšlel, je jasné že tohle se mu opět moc nelíbí. Opět skončil na ocet a nic nebude a to se mu moc nelíbí ale co má dělat že? *Fajn jak myslíš, já si počkám protože za to určitě stojíš. *Poví a dotkne se jí na bocích a pak přejde na její zadek, který je hezky tvarovaný a pevný. Není ani moc velký ale ani moc malý, pro Zerefa je to fakt akorát. Samozřejmě obě její půlky pevně chytí a vymění si s ní několik dalších sérií polibků než mu Saori zmizí za dveřmi do jejího bytu a Zeref musí opět odejít k sobě do pokoje. Tam si klidně lehne a během chvilky usne, ovšem předtím to už nevydržel a prostě si to už udělal sám. Dneska tak doufal že mu ta svině Saori už dá ale ona se na něj opět vysrala a znovu s ním totálně vymrdala. Další dne opět trénují a pak když skončí tak opět trénuje a stále dokola, nicméně jak se zdá Saori je k Zerefovi milejší a už si mohou normálně tykat i během trénování. Přecijen to že ji tykal během schůzek bylo normální to mu dovolila jako výjimku ale nyní si už tykají normálně a navíc se k němu Saori tak trochu má a neodpustí si aby si občas od něj neukradla nějaký polibek nebo aby si neosahala nějakou část jeho těla. Odpoledne si s ním občas skočí někam na oběd, popovídat si a tak podobně. Hold s ním začíná trávit i trochu svého času aby svůj vztah s ním trochu prohloubila. *Mám nápad, Zerefe. *Zeref nahodí tázavý výraz, netuší co by Saori mohla napadnout. *Běž na dámské záchody a běž do třetí kabinky ve které se zamkni a až se ozvou tři zaklepání odemkni ji. *Zeref nechápe o co ji jde a moc se mu to nelíbí. *Ale … *Ani to nedopoví a ona mu ihned dá konečky prstů (ukazováček + prostředníček) na rty aby ho zastavila. *Prostě jdi. *Poví Saori neústupně a tak se Zeref zvedne od stolu v té restauraci ve které zrovna jsou a vyrazí k záchodům. Naštěstí tam nejsou fronty ani nic takového a tak zamíří jakoby na pánské ale jakmile prochází kolem dámských rychle zalítne do dveře na dámské záchody a tam se rychle schová do třetí kabinky. * „O co ji to sakra jde?“ *Proletí mu v mysli a dá prkýnko dolů aby se na něj mohl posadit a seděl na tom záchodu jako kdyby to byla židle. Samozřejmě se tam zamkl a když uplynulo asi pět minut kdy tam prošlo několik žen (logicky) tak se ozve série tří zaklepání na dveře. Proto tedy rychle odemkne a dovnitř vejde Saori a zamkne za sebou, Zeref už otevírá ústa ale Saori mu přiloží ruku na ústa a naznačí aby mlčel. *Moc jsem tě trápila, tak tě trochu odměním co ty na to? Musím si o svého Zerefa pečovat, když už ti odpírám sex. *Pošeptá u do ucha a stáhne mu kalhoty a trenky aby měla přístup přímo k jeho péru. Nasliní si svou ruku a začne mu ho pomalým tempem honit aby mu v něm taky trochu rozproudila krev a netrvá to moc dlouho a jeho penis stojí ve své plní kráse v pozoru (já musel xDDD). Saori se pak usměje, je to poměrně slušná velikost aspoň pro ni i když je pravda že viděla i větší ale tak na tom dle ní skoro moc nezáleží pokud neví pořádně co s tím je to vlastně jedno. Hlavou se k němu skloní a nejdřív si vloží do úst část jeho penisu asi jen do půlky a pak mu párkrát přejede po žaludu svým jazykem. Chvilku si takto s ním hraje a pak to rozjede a začne mu ho tam kouřit a Zeref se snaží vzdychy tlumit tím že se zakousne do spodního rtu. Saori postupně tempo zrychluje a i celkově intenzitu jak moc dobře ho kouří (nebudu ti to popisovat do detailů). Zeref se snaží vydržet jak nejdéle může ale ke konci Saori nahodila dost rychlé tempo kdy to už nakonec nevydržel a ona to poznala podle toho jak mu penis pulzoval ale neskončila s tím, místo toho pokračoval dokud se jí neudělal do úst a on jako kdyby nechtěla aby jediná kapka nepřišla nazmar a vše to spolkla. Trochu jeho sperma ale steklo po jeho penisu a tak to ještě očistila svými ústy, jazykem a celkově když skončila byl jako nový a tak ho nechala si opět natáhnout kalhoty. Poté společně se Zeref odejde zpět a dopřejí si příjemný zbytek oběda s tím že mu Saori pověděla i to že nakonec mu dá i mnohem víc ale musí si to hold zasloužit. *
---: ---
Zeref (Suzuya): (Rpg NO. 2 této série) *Zrovna stojí v tělocvičně kde běžně se Saori trénuje, je s ní na dnes domluven že ho někam vezme a tak tu čeká. Doba byla určena na dobu kdy se tu běžně setkávají na tréninky ale dnes má být oblečen normálně a nemá sebou brát žádné zbraně a tak to Zeref i splnil. Oblečený je v ( odkaz » ) a jen tiše a klidně vyčkává na příchod Saori, čehož se opravdu dočká a ona opravdu přijde (Saori: odkaz » ). Oblečená je v černých upnutých kalhotách a v černé košili (asi). Samozřejmě stejně jako Zeref ani ona u sebe nemá žádné zbraně, sice kdyby ji Zeref chtěl ublížit byla by v nebezpečí ale na druhou stranu si proti němu dost věří pokud jde o jejich schopnosti (oblečení Saori: odkaz » ). Jakmile se tam Saori dostavila Zeref si ji prohlédne a musí uznat že vypadá dost sexy a ta černá barva ji prostě sekne. *Nezírej tak jasné? Vím že se ti líbím ale to neznamená že tu budeš slintat. *Jak se zdá moc se, se Zerefem nesere a řekla mu to rovnou jak to vidí. *Ah, jistě nicméně ahoj. *Pozdraví Zeref a Saori se zamračí. *Sice jsem ti nedovolila mi tykat ale uvidíme jak si to dnes vysloužíš, víš nebude to tak úplně běžný den ale chci ti ukázat co ráda dělám. Takové moje hobby, řekněme. *Poví a Zeref s ní vyrazí ven z paláce do ulic města řádu kde se staví do jednoho obchodu ve kterém si Saori vyzvedne sadu velmi malých ale extrémně ostrých nožů. *Tohle ti bude jako k čemu? *Zeptá se docela zaraženě a zvědavě, ne že by se bál o to že by to Saori chtěla použít na něj ale prostě ta zvědavost. Nicméně Saori mu ani neodpoví a místo toho zamíří zase někam jinam a cestou si s ním začne povídat tak trochu jinak než na to byl doposud Zeref zvyklí, protože je to takové uvolněné a řekl by že až přátelské. *Takže pokud chápu, tohle tělo vlastně bylo původně tvoje. Ty jsi v něm odmítal váš svět, zabíjel na potkání a byl velmi nebezpečný zločinec? *Zeptá se ho během toho když přešla řeč na to jakým byl Zeref a jak to je teda mezi Zeref a Suzuyou. *Přesně tak, nicméně netuším jak je to možné ale prostě očividně jsem v mysli měl ještě jednu osobnost, která neodmítala ten svět ale spíše chtěl aby ten svět přijal jeho. Já jsem to ignoroval a považoval jsem to za nedůležité hlasy hlavě ale tato osobnost je až nebezpečně posedlá svobodnou, volností, láskou a kontrolou jiných lidí. On doslova byl posedlej tím aby mohl kontrolovat a ovládat lidi kolem sebe, ovšem tohle já moc nemusím. Proč lidi ovládat? Pokud mě nechtějí následovat svou vůlí tak proč je mít kolem sebe? To radši budu mít u nohou jejich hlavy ne? *Saori se tomu zasměje. *Ah máš naprostou pravdu, jsem ráda že tu jsi ty a ne Suzuya toho bych totiž zabila ihned jakmile bych mohla. *Zeref se tomu taky zasměje, je rád že někdo s ním sdílí tento názor. *Ovšem teď k té Mito, takže on ji vlastně vzal jako malé dítě z jedné vesnice nebo spíše unesl a vychovával ji jako kdyby to byla jeho dcera a nakonec s ní začal šukat a vznikl z toho mezi ním a jí vztah? *Zeref jen tiše souhlasně přikývne a Saori nahodí znechucený výraz na tváři. *Ble z toho je mi zle jen na to pomyslím. *Zeref se tomu ani nediví. *Nicméně vždycky jim to tak trochu neklapalo v několika směrech, například on ji uzavřel do zlaté klece o kterou ona nestála nebo si ji nevážila a on ji měl tendence nerespektovat, nebrat v úvahu její city a hlavně zkoušel ji ovládat stejně jako všechny okolo. Sice ano je tam to že ona se pak sobecky rozhodla že si umře a přestala mládnout a zvolila si smrtelný život ale tak já bych řekl že to zvolila jen kvůli tomu že si uvědomila že s ním nechce žít věčně ale jakmile si někoho takového najde tak se k tomu opět vrátí. *Saori jen souhlasně přikyvuje. *Koukám že ta jeho Mito byla celkem nudná ženská, ty máš rád jaké ženské? *Zerefa tato otázka zaskočila, on nikdy moc lásku nebral. Nebo ano lásku cítil a byl jí věrný se svou první ženou (Shi Kirou) ale když ho opustila tak to sice už jeho tělo ovládal Suzuya ale Zeref stále cítil a naprosto ho to zlomilo, zradilo a ztratil veškerou důvěru v lásku jako takovou. Shi ho totiž uznala tím způsobem že se nechala úmyslně zabít a ukončila to bez jediného slova. *Uhm, to bude asi trochu složitější. Nejde ani tak o to jaký typ mám rád ale spíš o to jaká by podle mě ideální ženská měla být. Rozhodně by se neměla bát prolít něčí krev ať už je důvod jakýkoliv, víš neskutečně moc mě rajcuje pohled na ženské tělo pokropené krví. Samozřejmě musí mít svůj názor a nesmí se bát ho dávat najevo i kdyby to bylo drsné. Samozřejmě tam nechybí ale jistá elegance v jejím chování ale přitom nechci aby taková ideální ženská byla ženská co se až moc upíná na emoce vůči jiným. Věřím totiž v to že ať je vztah s ženou jakýkoliv tak kdykoliv může jeden druhého zradit nebo ne úmyslně ale může třena i nevědomě zradit jeho emoce a pokud se člověk na takového člověka moc upíná akorát bude zraněný a velmi slabý. Nikdy tě neoslabí nic tak moc jako když tě zradí někdo na koho jsi upnutá natolik že si myslíš že bez něho nedokážeš žít, nicméně si myslím že je nejdůležitější to abych si s ní rozuměl a hlavně potřebuju v ní cítit prostě temnotu, chci vidět jak temná dokáže být a hlavně samozřejmě fyzická přitažlivost že. *Saori zvedne ruku aby Zerefa zastavila a pozorně se mu podívá do očí. *Takže asi bych tě měla zastavit, kromě toho že moc mluvíš tak tu vlastně částečně popisuješ sám sebe a částečně popisuješ jen to jakou holku bys chtěl zrovna teď. *Zeref teď neví co říct a tak prozatím mlčí. *To se mi líbí, Zerefe opravdu se mi to líbí. *Tímto ho Saori zaskočí asi nejvíc za celý dnešní den a tak ji opět následuje když se vydají na cestu kdovíkam. Samozřejmě si cestou opět povídají a tak podobně. Nakonec se ocitnou v části kde je vězení, Zeref ani neví kde přesně se to nachází (vězení). Zda to je v nějaké samostatné budově nebo jsou opět v části paláce nebo přesněji pod ním. To město mu ještě dělá velké problémy a orientovat se v tom je pro Zerefa velký problém a i když by si měl všinout zda opět šel k paláci nebo ne tak jak si povídal se Saori vůbec tomu nevěnovat pozornost. Sice by rád řekl že většinu pozornosti kradla komunikace se Saori ale pravda je taková že jeho pozornost si krade i její tělo a ona neodmítne ani jeden moment kdy by se jí nemohl podívat na zadek, stehna nebo výstřih. Jak se zdá tak vězení není jejich cílová destinace, protože pokračují točitým schodištěm ještě níž a Zerefovi ihned dojde kam jdou. *Mučírna. *Poví jen tak do prázdna. *Jak jsi to poznal? *Zeptá se Saori překvapeně. *Ten pach krve, celkově atmosféra plná beznaděje mi říká že tohle bude mučírna už jsem v několika mučírnách byl a strávil jsem v nich dost času. *Toto Saori upřímně nečekala, nicméně nakonec společně se Zerefem dojde do jedné cely uvnitř které je na ocelové židli připoután muž ( odkaz » ). Je dost mladý ale hold jeho smůla je že skončil tu. Vedle židle na které sedí připoután se nachází stolek a na tom je složka kterou si Saori vezme a začne si ji pročítat. Pohled toho mladíka je plný strachu to je naprosto jasné. * „S tím nebude nuda, je vyděšenej jako malé dítě už teď. Ten poví vše co bude Saori chtít vědět během několika minut.“ *Toto jsou myšlenky Zerefa, nicméně Saori se usměje. *Jak se zdá tento kluk přepadl společně ještě s jedním klukem podobného věku několik obchodníků v našem městě a šel hlavně po jejich penězích. Jeho sice máme ale bohužel postrádáme jeho společníka, který má všechny ty peníze a prozatím nikomu nic neřekl a tak je řada na nás. *Saori Zerefa seznámila se situací a poté si na stolku otevře krabičku, která je plná těch nožíků co si koupila ve městě. *Už chápu k čemu jsi je koupila. *Poví Zeref. *Heh jsi bystrej, chceš začít? Nebo budeš rád když tě zaučím jak mučím já? *Zeref se na okamžik zamyslí, protože ho dost láká tato možnost. *Nakonec to asi nechám na tobě, moje metody budou už zastaralé a neúčinné a tak bych se rád naučil tvému stylu. *Saori se spokojeně usměje. *Tak dobrá, víš mnoho lidí ihned začíná tím že cílům bodají do slabin, kolen, uřezávají prsty a tak podobně. Prostě je mrzačí nejrůznějšími způsoby ale ty způsoby zajišťují akorát to že cíl dlouho nevydrží a dřív nebo později zemře kvůli zranění ale můj způsob udržuje cíl naživu velmi dlouho nyní jen mlč a sleduj Zerefe dobrá? *Zeref souhlasně přikývne a odstoupí stranou aby krásně viděl na Saori a toho nebožáka. *Takže prosím řekni, kdo je tvůj spojenec? *Zeptá se Saori celkem mile ale dočká se jen toho že mladík na ní zírá neústupným pohledem. *Můžeš si za to sám kamaráde. *Poví Saori a vezme jeden ten drobný nožík co se dá prakticky zaměnit za skalpel a odrhne rukáv jeho ruku aby odhalila jeho ruku od zápěstí výš, jeho ruka je připoutaná k opěradlu jako když se o ní člověk opírá. Poté provede první řez kdy mu doslova vyřízne malý proužek kůže, nejde ale jen o tu vrchní část ale i tu spodní takže odhalí kus jeho masa. Jak je vidět je to bolestivé ale není to nic co by člověk nevydržel. Tohle je něco co nerozváže jazyk ani někomu kdo není moc trénovaný proti bolesti ale pak to přijde, Saori odřízne i druhý proužek hned vedle místa kde odřízla ten první a skončí až v moment kdy na vrchní části ruky má místo kde nemá vůbec žádnou kůži. Vytvořila si takto „nahou“ zónu ve tvaru čtverce o rozměru 3 centimetry. Sice krvácí ale ne moc, protože neporanila žádnou pokožku ani nic podobného ale už jde vidět že to začíná být opravdu nepříjemné. *Takže zlatíčko, prosím řekni kdopak je tvůj spojenec. *Zeptá se Saori ještě jednou a stále mile. *Nic ti neřeknu! *Poví dost nasraně, očividně si bolest chce kompenzovat tím že bude agresivní až nepřátelský. *Jak myslíš, víš tohle bude trvat hodně dlouho, to nebude mučení na jeden den kamaráde ale řekla bych že tu spolu můžeme zůstat klidně i týden nebo více. *Saori takto pokračuje a stále mu odřezává větší a větší část jeho pokožky a vytváří čím dál tím větší část vrchní části ruky kde není žádná pokožka a je vidět jen jeho maso. Dá se říct že mu postupně odřezává kůži jako kdyby ho z ní chtěla stáhnout. Takto postupuje dál a dál dokud neuplyne asi třetí hodina kdy je velká část jeho ruky odhalená světu a hrozí mu různé infekce. *Jak zajišťuješ že nedostane infekci a neumře na to? *Neodpustí si Zeref tuto otázku. *Protože mu jsou vpravovány různé léky, které mu ráda poskytuji. Nicméně dneska už končíme tak bych asi šla. *Poví a vyrazí společné se Zerefem pryč kdy mu vysvětluje že mučení je její hobby a miluje ho. Nakonec se ocitnou u dveří do jejího pokoje (bytu) a Zeref se prostě musí zeptat. *Proč jsi zvolila tento mučení? *Poté ho Saori obejde a zezadu ho obejme kdy se na něj svými prsy doslova naplácne ale pak chytí jeho pravou ruku a vyhrne mu rukáv a konečky nehtů mu přejíždí po pokožce až mu tím způsobuje husí kůži. *Víš jak ho zbavuji další a další části bolest je horší a horší, navíc během mé nepřítomnosti tam jsou lidé, kteří zajištují aby se mu nevytvořila vrstva strupu a jeho ruka byla pořád v tomto stavu kdy i jemný vánek na to způsobuje bolest, protože se doslova můžeš holou rukou dotknout jeho nervů v ruce. Navíc ho mučím jak fyzicky tak psychologicky, on ví že zítra opět přijdu a budeme pokračovat s tím že pak přejdu k druhé ruce až bude tato hotová a ta bolest se psychickým stavem, který se bude zhoršovat ho dostane do beznaděje a zlomím ho tím a on mi řekne přesně to co chci. *To mu až zaujatě šeptala do ucha kdy druhou rukou přešla k jeho rozkroku a trochu si tam s ním začala hrát a je jasné že Zerefa to vzruší a otočí se aby mohl Saori políbit ale ona ihned dá mezi sebe a Zerefa ruku aby ho zastavila. *Tohle je taky forma mučení můj milý Zerefe. Na prvním rande se nikdy nelíbám ale kdo ví že? Možná dostaneš svoji šanci ale možná taky ne tak se měj. *Poví a pohladí ho po tváři a s těmito slovy zmizí ve svém pokoji (bytu) a Zeref dost nasranej odejde k sobě. Měl chuť z ní vyšukat duši tak moc a ona s ním nakonec takto totálně vymrdá. *
---: ---
Zeref (Suzuya): *Jako každý jiný dne Zeref i nyní trénuje se svým trenérem, který je velitel lehké jízdy v Hlavním Městě Země Řádu. Dokonce si koupil i něco v čem by se mu mohlo dobře trénovat a taky že to používá, každý den když trénuje zrovna v Taijutsu ( odkaz » ). Sice Taijutsu není to jediné co trénuje ale kombinuje to že někdy Taijutsu a někdy zase Kenjutsu. Jeho trenér je o dost silnější než Zeref a vždy ho ve výsledku porazí. Den co dne se Zeref snaží po několik hodin co má jeho trenér čas. Ovšem jakmile čas nemá tak trénuje i sám v jedné tréninkové oblasti kde zkouší něco jiného. Na pohyblivém panáku, který funguje na mechanismu že pokud se udeří do jedné části tak se otočí a jakoby zaútočí a tak je potřeba aby se trénující během útočení i bránil to stále dokola. Na tom tedy zkoušel různé útoky pomocí úderů otevřenou dlaní, které jsou přesné, rychlé a hlavně se zvládá vyhýbat těm útokům skrze pohyblivost panáka. To zvládá jen díky tomu že má vylepšené atributy a velmi dobře vnímá hlavně pohyb a to celé má nad úrovní jaké je člověk schopen dosáhnout ale zase pod úrovní zvířete, něco mezi člověkem a zvířetem (Hakuja no Doku). Ovšem jak útočí otevřenou dlaní jeho útoky nejsou tak silné jako když útočí pěstí a tak to zkouší den co den aby své údery dlaní vytrénoval a jeho tělo si během toho zvyklo na ten tlak co je vyvíjen na jeho zápěstí. Přecijen taková síla úderů by mohla jeho zápěstí poškodit (zranit) a to Zeref rozhodně nechce. Na tomto si chce založit nový bojový styl, kterému Zeref chce říkat Styl Otevřené Dlaně (nejedná se o techniku). Tento styl by se mohl naučit vlastně každý kdo by se dostal se svými schopnostmi na úroveň na jaké je Zeref. Ovšem netuší že ho celou dobu sleduje jedna kapitánka vojka řádu, která Zerefem doslova opovrhuje, nechápe jak mohl nejvyšší dopustit aby se někdo takový mohl volně pohybovat mezi nimi a prakticky si mohl říkat jeden z nich. * „Takovej slaboch, mohla bych ho zabít a ani bych se nezapotila.“ *Toto ji proletí myslí když ho sleduje jak trénuje na svém panáku. Nicméně jak jde čas tak Zeref si tento svůj vlastní styl boje osvojil a je si jist že ho nyní může využít během tréninku proti velitelovi lehké jízdy se kterým trénuje. Je to už asi měsíc od doby co se sem Zeref přidal a každý den tvrdě dře aby zesílil a nebyl už brán jako takovej slaboch. Proto v jeden moment kdy proti němu trenér směřuje sérii silných úderů tak Zeref zpozoruje každý tento úder a zaútočí proti jeho pěstem svými otevřenými dlaně kdy do toho útoku dává stejnou sílu jako trenér. Tímto jeho úroky nejen že vyblokuje ale některé z nich také vyrazí mimo směr úderu aby tím byl nucen minout. Trenéra to logicky zaskočí a překvapí, od Zerefa nic překvapivého nečekal a tak toho Zeref využije a zaútočí jedním takovým přesným úderem rovnou na jeho hrudník. Tento krok je velmi nebezpečný protože by tím dokázal zlomit několik kostí v jeho hrudním koši. Proto se trenér prohne tak že se vlastně jeho záda ocitnou blíž k podlaze ale stále se drží na nohou a úder Zerefa projde nad ním (Matrix bitch xD). Poté padne na záda (trenér) a Zerefa kopne do kolena (levého) a ten se tedy skloní ale to už dostane další ránu kopem a to rovnou do tváře. Nakonec Zeref i tento souboj prohrál, nicméně po jeho konci mu jeho trenér pomůže na nohy tím že mu nabídne ruku aby mu pomohl vstát. *Tohle se ti povedlo, nicméně tě čeká ještě dlouhá cesta než budeš stejně dobrej jako já. Sice jsi rychlej, silnej a vnímavej ale ty prostě nejsi jako my, pořád jsi omezenej svým světem. Věřím že do dalších čtyř měsíců už budeš v Taijutsu dobrej jako já a nebudu tě mít moc co naučit ale v Kenjutsu tam je to jiná písnička, tam nás čeká ještě dlouhá cesta. *Dodá se smíchem a nechá Zerefa už jít. Pokud jde o tu kapitánku co ho delší dobu sleduje tak ta jeho snaha ji velmi zaujala a začíná pochybovat o svých vlastních slovech že mezi ně nepatří. Přecijen Zeref se snaží, dře jako mezek a to ji celkem dostalo, navíc si promluvila s kapitánem, který byl se Zerefem během toho co se útočilo na přístav a ten ji pověděl do detailu jak to tam proběhlo a jeho následnou brutálnost během povraždění mužů a toho jak zrušil Kami. Jednoho dne tedy tato kapitánka došla za velitelem lehké jízdy a domluvila se s ním že tréninky v Kenjutsu by ráda převzala za něj a on to rád přijme. Ona je totiž lepší než on a tak to bude pro Zerefa lepší škola než od něho a kromě toho bude mít více času na své povinnosti. Zeref tedy dojde na svůj denní trénink kdy se bude bojovat pomocí Kenjutsu, oblečený je v ( odkaz » ). Když tam dojde vezme si jeden meč, který je dřevěný a prostě jen čeká až dorazí jeho trenér, ovšem pak si všimne že došel tak trochu někdo jiný. Dorazila jedna žena, která má dlouhé černé vlasy (vzhled: odkaz » ). Vypadá celkem mladě a její tělo je úžasné (dle Zerefa). Oblečená je v ( odkaz » ) a jen si pozorně prohlíží Zerefa, který nechápe co tu dělá. *Uhm kdo jste? *Zeptá Zeref celkem zvědavě. *Jsem jedna z kapitánek vojska řádu a jmenuji se Saori. Rozhodla jsem se převzít tvůj trénink v Kenjutsu, celkem jsi mě zaujal jak se snažíš. *Tohle Zerefa celkem zaskočilo. *Inu dobrá, pokud to tak chcete. *Poví ještě trochu nejistě a začne s ní trénovat a bojovat s ní kdy používá svůj dřevěný meč. Saori mu dává zabrat ihned ze začátku a útočí na něj velmi silně a drsně kdy má pocit že mu již po několika úderech upadnou ruce. Nedělá ji problém mu dát silný zásah kamkoliv, ať už je to do žeber, nohou, rukou nebo klidně i do hlavy. *Tohle nemá cenu, vypadá to že s jednou zbraní si nejsi tak jistej jako když používáš dvě, dělej vem si tedy druhou. *Poví Saori celkem otráveně a nechá ho aby si vzal druhý meč. Zeref je dost zaskočený tím že ví o tom že se snaží trénovat i se dvěma meči stejně jako trénoval (trénuje) na panáku svůj Taijutsu styl. Nyní tedy se Saori bojuje tím že on používá dva meče a ona jen jeden a i tak jí nedělá problém se mu rovnat ale je vidět že nyní si je Zeref o dost jistější a jde mu to mnohem lépe. Takto se Zeref prvně setkal se Saori která se ho očividně snaží i naučit různé finty a výpady ze své vlastní sbírky nebo z toho co ji kdo naučil. Nicméně toto není jediný den kdy se Zeref se Saori setká ale takto s ní bude trénovat každý den a i když ze začátku moc sdílná není tak postupem času se s ní už i trochu zakecá během tréninku kdy se ho ona třeba zeptá jak přesně to je s jeho myslí Zeref x Suzuya. Ten ji to samozřejmě vysvětlí na oplátku seji zeptá jak to má ona s tím proč se přidala k řádu a tak mu odpoví že uznává filozofii nejvyššího a myslí si že pro rovnováhu je třeba aby bylo vše pod jednou vlajkou a vládou a to pod tou nejvyššího generála. Také z ní vypadne že by se jednou ráda dostala mezi generály řádu ale bojí se že k tomu ji není tak ambiciózní aby pro to něco pořádného udělala. Jednou Zerefa něco napadlo a tak se před tréninkem usmál. *Saori? Mám nápad, když se mi povede tě překvapit tak půjdeme někam na skleničku co ty na to? *Saori se zasměje, Zerefa sice už pár týdnů trénuje ale nenapadlo ji že by si mohl začít věřit natolik že navrhne něco tak bláznivého. *Sice se ti to určitě nepovede ale souhlasím. *Poví Saori a začne se Zerefem trénink kdy si opět vyměňují jeden útok za druhým nicméně Saori vše zvládne vyblokovat a ubránit se všem pokusům Zerefa. Zeref ten sice dost útoků také odrazí ale na druhou stranu na rozdíl od Saori ne všechny a některé ho zasáhnout a to ho dost bolí. Během dlouhého boje se Saori dokáže dostat za zásah Zerefa a tak ho silně udeří do oblasti stehna a pak i druhého a Zeref skončí na kolenou. Saori k němu přistoupí a levou rukou chytne jeho vlasy a silně zatáhne aby Zeref zvedl hlavu nahoru a během toho pustí dřevěný meč a vytáhne normální bojový nůž a jeho čepel mu přiloží ke krku. *Tak a jsi mrtvej, opravdu sis myslel že se ti to povede? *Zeptá se celkem zvědavě, je na ní poznat že ji to bavilo. Nejde o to že by Zeref byl tak dobrej ale snaží se, ještě se nesetkala s tak velkou snahou. *Ne ale doufal jsem že se budu snažit o to víc a třeba se naskytne zázrak a trefím tě. *Odpověděl upřímně a to Saori rozesmálo a tak odloží nůž skloní se tak aby se tváří ocitla u jeho ucha (levého). *Vyhrála jsem a bylo by fér kdybych měla taky nějakou odměnu, takže zítra nebude trénink ale půjdeme někam kam budu chtít já. *Toto mu pošeptá do ucha a pustí ho. *Sejdeme se tady, neoblékej se ale nějak formálně nečekej že tě budu tahat po klubech nebo tak, prostě se oblékni úplně normálně (běžně) a hlavně žádné zbraně jasné? Já udělám to stejné. *Zeref souhlasně zakývá a pomalu se zvedne. *Platí, nicméně dneska to už balím potřebuju sprchu. *Poví Zeref a odejde to taky udělat, nicméně jeho krok není normální ale kulhá (jako naprcanej kačer xD). *
BlueBoard.cz ShoutBoard