Přidej zprávu »
---: ---
Amai Akinari: *Když Takashi jde pryč z vesnice tak v jeden moment jeden ze stopařů zvýší svůj rozsah v jakém cítí chakru na celých 10.000 metrů (Kagura Shingan). Naneštěstí pro Takashiho není možné být v Jinton: Mueishō déle než 3 odpisy, protože poté by nebylo možné své tělo opět složit zpět. Dejme tomu že Takashi zvládne za dobu srovnatelnou s 1 odpisem 1.000 metrů a tak si během toho svého cestování musí dát takové 3 přestávky aby se mohl složit a po nějaké době přestávky se vydá opět pryč ale to je stopařovi nějak ukradené, nezajímá ho kde se zjeví příště ale zajímá ho jen to že Takashi opravdu opustí jejich Zem a to podle jeho směru cesty nakonec udělá i když zase jakmile Takashi překoná těch 10 kilometrů tak skončí šíleně vyčerpaný protože přijde o většinu své chakry, kterou měl = velké fyzické vyčerpání. Amai se rozhodl že začne jednat s Kumogakure aby získal jejich techniku silového pole, které obklopuje celou Kumogakure, skrze to by totiž Takashi a lidé s podobnou schopností nemohly projít není si tím sice jist ale lepší to aspoň zkusit (ve skutečnosti skrze to opravdu neprojdou, jejich molekuly pouze narazí do pole). Nicméně Takashi se nakonec bezpečně může dostat mimo i když u hranic jsou další Ninjové (strážci hranic), kteří jsou různě ukrytí a hlídají chakru ale Takashi nejspíš projde i skrze ně stejně jako skrze vesnici, upřímně nikoho moc nezajímá jak cestuje ale to že opustí jejich Zemi. *
Takashi: *klon dokončí výrobu kapslí a začne pomalu sklízet jejich "laboratoř". Během toho Takashi pomalu končí i se svým prototypem. Uloží jí zase do svitku a vydá se nápomoc klonu. Po úklidu a zabalení jejich věci zruší klon a jde za majitelkou domu, který vysvětlí danou situaci. Po ní jde lehnout, protože mu zbývá ještě víc jak polovina stanoveného limitu. Chce se víc prospat, protože neví, jak dlouho bude muset cestovat, než najde možnost nějakého dalšího příbytku. Lituje toho jen trochu, ale doby, kdy se mohl usadit už jsou pryč, tak se vydá k původnímu plánu, cestovat. Když se probudí, má připravený balík na cestu s nějakými zásobami a vodou.* Děkuji vám, bylo mi tu u vás příjemně a mrzí mě, že musím vaši domácnost opustit. Dávejte na sebe pozor. *poví a vydá se k bráně. K té dorazí v klidu doslova za pět dvanáct. Otočí se na jejím prahu a prohlédne si vesnici.* Už dávno to není to, co to bývalo. *pokrčí rameny a pokud ho nikdo nezastaví, nebo nebude nic chtít, odrazí se prudce od země, aby dostal akcelerační rychlost a vzlétne. Následně se rozloží na molekuly, aby zmizela i jeho chakrová stopa a nemohli ho po ní tak sledovat. V tomhle stavu se vzdálí od vesnice v krátkém okamžiku natolik, aby po složení nemohli vycítit jeho chakru. Dopadne na zem, aby se vydýchal a pokračuje v cestě po svých. Rozhodne se zkusit štěstí v jiné zemi.*
Amai Akinari: *Vesnice si žije dál svým životem, a Amai ho nechává nadále sledovat, co víc k tomu napsat. *
Takashi: *jakmile dostane vzkaz usměje se nad ním. V ruce ho nechá shořet na popel po lusknutí a otočí se zpět ke stolu. Jak je psáno, má 24 hodin, není kam spěchat.* Taky možnost, jak to mohlo nakonec dopadnout. *řekne si. Po nějaké chvíli zamává a podívá se na strop. Je mu úplně jasný, že ho budou sledovat a tak si to docela užívá. Nechá klona, aby z jeho krve, kterou ráno odebral, vytvořil dalších 48 kapslí, které zapečetí k ostatním. Sám Takashi si vytáhne menší model loutky, velikostí dosahuje jednoho metru, aby mohl vyzkoušet její pohyby a funkčnost, než se pustí do plošné výroby. Těchto loutek bude sto a ačkoliv nějaké části už na officiální loutky má, pořád potřebuje vychytat všechny mouchy. Aby se pak objevila jedna a ta samá chyba na všech loutkách, to by mu asi jeblo. Výtváří k nim i techniku a tak si musí dát opravdu zálež, aby loutka dělala přesně to, co má.*
Amai Akinari: *Amai Takashimu nedá žádnou odpověď na to zda tu mají dobrého kováře a lidé Takashiho samozřejmě nechají odejít. Nakonec se po několika hodinách (asi po 4 hodinách) Amai rozhodne dát Takashimu vzkaz který pošle po jednom poslíčkovi ve kterém je psáno že se nad tím zamyslel a nakonec o jeho služby nestojí, věří že by se nakonec dřív nebo později dostali do sporu a proto má 24 hodin na opuštění této vesnice. Kromě toho samozřejmě Amai nechává sledovat Takashiho a to skrze Tōmegane no Jutsu ale jen po dobu jeho pobytu, nechává si dávat pravidelná hlášení o tom co vlastně dělá. *
Takashi: Je spousta zajímavých způsobů. *dodá nakonec, než se pomalu odporoučí k východu. Tam se ještě zastaví a otočí.* Ještě jeden dotaz. Máte tu kováře? Dobrého kováře? *Pokud ho nikdo nezastaví, projde budovou a vyjde hlavním vchodem ze sídla. Vrací se stejnou cestou do domu, kde momentálně přebývá.* Tohle fakt, nechápu. K čemu si lidi zakládají na respektu, když se pak stejně najde blbec, co jim vrazí kudlu do zad. *mumlá si po cestě zpět. Musí si to celý nechat projít hlavou, jestli má cenu tu vůbec zůstávat, nebo se sebrat a odejit.* Očividně se nic nezměnilo od té doby, co jsem tu byl naposledy. *podotkne ještě a sedne si ke stolu, když se vrátí. Vytáhne si rozpracovaný plán loutek, který dělal a potřeboval si trochu odpočinout. Hlavně potřeboval tohle pořešit, aby třeba mohl mít více místa i na dílnu, jelikož tahle výroba bude náročná. Tím že nemá možnost svého kováře, potřebuje i nového. Uvidí, jak se mu podaří pořídit zde, jinak bude muset hledat jinde.*
Amai Akinari: To máš blbé vykat mi budeš a věrný budeš této vesnici a Zemi a pokud se ti to nelíbí nebo se s tím nehodláš srovnat tak kde je brána co vede z vesnice víš že? *Ne že by to Amaie přímo naštvalo ale přijde mu jako kdyby si Takashi byl až přehnaně věrný sám sebou a jeho slova mu přijdou i docela arogantní. *Takže opakuji, budeš mi vykat a odpřisáhneš věrnost mě, této vesnici a této Zemi ale pokud to odmítáš tak očekávám že tu ráno už nebudeš. *Amai to myslí vážně, od lidí ostatně jako každá jiný vůdce nebo Kage očekává nějakou úctu a respekt stejně jako i že jim budou Ninjové věrní a ne že si poví že budou věrní jen tomu kdo i to zaslouží. *Prostě zítra odpřisáhneš věrnost této vesnici nehledě na situaci a stejně tak budu očekávat změnu tvého přístupu, nejsme si rovni ale pochopím pokud ti to je proti srsti a tak asi i pochopím pokud tě tu zítra nenajdu, každopádně poprosím tě aby ses sem v tom případě nevracel, aspoň ne tím způsobem jako jsi to udělal prvně.
Takashi: *i přes svou momentální lehčí malátnost se usměje.* Nepovažoval bych to za dezerci. Předělali mi obličej a moje staré já zabili. Neměl jsem na výběr, ale nakonec jsem to přijal kvůli ní. Nevykám nikomu a věrný jsem jen těm, kdo si to zaslouží. *podívá se pak na něj tak vážně, jak mu to jeho stav jenom dovolí.* Pokud si to ty, zdejší lidi a země zaslouží, můj život patří jim. Z toho důvodu nepřísahám nikomu, protože když se to posere, musel bych to porušit a to nemám rád. Vědom našeho postavení si jsem a ve svých letech už to měnit nehodlám. *poví a odstrčí se od skříně trochu silněji, až zavrávorá.* Pokusím se dát do zítra dohromady. Pokud tedy takto souhlasíš, budu zde pomáhat, jak to jen půjde. Teď se musím jít natáhnout. Tak tedy zítra. *poví a pomalu se otočí k odchodu, pokud už nic mít nebude. "Něco tam skrývat bude." řekne si, ale nechce to teď hrotit. Na nějaký čas si dá voraz.*
Amai Akinari: Takže jsi vlastně dezertér který byl prohlášen za mrtvého a chce se vrátit zpět domů, pokud jde o lékaře určitě se nějaká práce najde a Temný Svět nebo Yugakure to mě moc nezajímá ale tvůj životopis by určitě nudnej nebyl tomu věřím toho se neboj. *Amai je trochu zaskočen čekal něco jiného ale neumí si představit co čekal to je pravda. *Takže za prvé nebudeš mi tykat dobře? Je potřeba aby sis byl vědom toho že si ohledem postavení nejsme rovni, jsi nebo spíš budeš Ninja Otogakure no Sato a já jsem zdejší vůdce, který byl zvolen před asi 60-ti lety Feudálním Pánem této Země jako vůdce. *Amai si už nepamatuje jaký přesný rok jeho zvolení to byl, vzpomínky se mu místy občas už pletou, ono jak by o tom mohl mít přehled když je mu už přes 135 let. *Nicméně tvou nabídku přijímám, zítra bude setkání na kterém budu já, velitelé týmů a ty veřejně odpřisáhneš věrnost mě, této vesnici a této Zemi, souhlasíš?
Takashi: *rozhlédl se po místnosti a pomalu se přesunul k jedné z možných skříní, o kterou se nakonec opřel zády a lokty. Momentálně pociťuje lehčí malátnost z toho stálého odběru krve a může to být znát i na jeho bledší kůži.* V téhle vesnici jsem se narodil a v 9 letech sem se odsud vydal pryč po tom, co celá moje rodina zemřela. Bylo to v době, kdy tu byli ty podivné anomálie obestavěné vysokými kameny. Nechci tu rozebírat můj život, chtěl bych se vrátit. Nedávno jsem přišel o domov a o novou rodinu. Můžu nabídnout své možnosti shinobiho popřípadě i lékaře. Velkou část života jsem strávil i v temném světě. Od začátku až do konce jsem tam byl, kromě kratší návštěvy Yugakure, abych dal dohromady sebe a potřebné vybavení. Pokud bys o moji existenci zde nestál, zabalím se a zase odejdu. Můžeš získat, nebo ne. Je to na tvém uvážení. *poví a otře si pot z čela.*
Amai Akinari: *Amai je sice loutka ale není prakticky možné poznat rozdíl mezi skutečným tělem a touto loutkou, přecijen na této loutce pracoval léta aby ji udělal k obrazu svému. Nakonec když uspěl prozkoumal ji do detailů a když si byl tehdy jistý že ta loutka je opravdu věrohodná teprve tehdy se přesunul do loutku kterou je dnes (ono u Sasoriho taky nebylo možné rozeznat rozdíl, kromě kloubů u těch se to poznat dalo). Tudíž pokud na tom je Takashimu něco divné je to jeho věc ale i oči jsou dokonalou replikou normálních očí, ono celé to tělo je prakticky identické s tím opravdovým tělem. Amai si pozorně prohlíží Takashiho a zatváří se u toho trochu zkoumavě -> ano nasimuloval mechanismus i pro mimické svaly! Jak jsem už zmínil na této loutce pracoval mnoho let. *Takže říkáš něco o návrhu, pověz mi o tom návrhu něco.
Takashi: *stáhne si tedy katanu zpět k sobě a zasune ji zase za opasek. Pak se vydá za strážným. Celou cestu si dobře prohlíží svoje okolí, aby ho mohl popřípadě dobře využít. Ať už k útěku, nebo k boji. Hlavně si chce zapamatovat cestu ven. Jakmile se objeví před vůdcem vesnice, změří si ho pohledem. Jeho vzhled ho trochu zaráží, ale každý dle svého gusta. Nad jeho otázkou se jen na chvíli zastaví, než mu odpoví. Jak čekal, věděli o něm.* Potřeboval jsem se dát trochu dohromady. Přijít sem ve stavu, v jakém jsem byl si vyžádalo dost energie. Můj starý dům už na místě, kde stával nestojí, tak jsem se zařídil jinak. Omluvám se, že můj vstup byl tak trochu nedůstojný, ale neměl jsem na ty blbosti okolo sílu a náladu. Potřeboval jsem začít znovu. *poví a za celou dobu nehnul brvou a stále neutrálně se mu dívá do očí. Taky si je vědom toho, že se mu ty oči nezdají, ale nenapadá ho žádný důvod. (pokud nemá potah i přes oči. Oči člověka zrazují.)* Pokud by si hověl mému návrhu, škodný by si na tom nebyl. *pokračuje a nakonec vyčkává, až vstřebá vše, co mu tu pověděl.*
Amai Akinari: *Amai je vůdce vesnice, který tu vládne už mnoho let. Samozřejmě jeho lidem neuniklo to že tam je někdo jako je Takashi, když se někdo nepozorovaně dostane do vesnice neunikne stopařům ale nikdo zatím nezasahoval a na rozkaz Amaie se vesnice tvářila jakoby o Takashim nikdo nevěděl. Sám Amai jako stopař ví kde je jeho chakra a tak cítí že se k nim blíží a proto Amai kývne na své dva strážce a ti dva tedy zmizí do vedlejších místností kde budou vyčkávat na případný příkaz, samozřejmě jejich chakru není možné vycítit protože si ji maskují aby nebylo možné je cítit [Stopařské: Chakura Yizhi no Jutsu]. *Pojďte ty zbraně si klidně můžete nechat, vůdce Amai už začínal být netrpělivý kdy se rozhodnete se s ním setkat. *Toto jediné mu poví stráž a odstoupí stranou, jakmile Takashi vkročí do sídla tak se ocitne v dlouhé a prostorné síni kdy přímo naproti dveřím na konci místnosti je nějaká ozdobná socha a před ní jsou nějaké polštáře (na zemi) na kterých sedí v tureckém sedu Amai (vzhled: odkaz » ). Pokud jde o jeho oblečení tak oblečený je v ( odkaz » ) -> ty meče nemá. Jakmile si Amai všimne Takashiho tak si ho pozorně prohlédne, samozřejmě si přitom dává velký pozor na jeho chakru, úplně mu nevěří a tak si chce dát pozor na jakýkoliv pohyb jeho chakry což by ho vlastně dopředu varovalo že chce použít nějaké Jutsu. *Tak ses konečně ukázal jo?
dodatek: /katana se samozřejmě pohybuje pomocí chakrového vlákna/
Takashi: *dodělává poslední kapsle ze zbylé krve, co měl a odebírá další pytlík krve. Potřebuje větší prostory, než jsou tyhle, kde se momentálně nachází a tak se rozhodne upozornit na sebe vedení vesnice. Nebo spíše oficiálně se představit. Ani Takashi nemůže být tak naivní, aby si myslel, že o něm neví. Ale nikdo ho neobtěžoval a tak to prozatím nehrotil. I když ho určitě sledovali, nepotřeboval se soustředit na jejich aktivitu. Potřeboval rozjet postupně svoje plány a tak se věnoval jen tomu. Kde sídlo vůdce je, si tak nějak pamatuje, pokud se nezměnilo od doby, co tu byl naposledy. Už jak se přibližuje k sídlu, začíná si všímat těch, co ho sledují. U vstupu do hlavního sídla však na něj čeká stráž. Prohlíží si je a přemýšlí, jestli je má jen tak obejít, nebo jestli má počkat na vyzvání. Podívá se za sebe, aby si prohlédl ty dva, co ho sledovali k sídlu.* No dobrá, tak mě máte. *poví a zvedne ruce vedle hlavy. Během toho pohybu vyleze i jeho katana od pasu a pošle jí k jednomu ze strážných u brány.* Chtěl bych hodit řeč s vůdcem vesnice. Měl bych obchod. *poví a vyčkává na jejich reakci.*
--: --
Yuka: Dobře sensei,děkuji vám....* dodal a odešel směrem z doja ven,dusil v sobě nenávist,štvalo ho to. On mu bude přikazovat kdy má či nemá používat zbraň,on mu bude ještě k tomu říkat kdy má či nemá jíst,Yuka měl v sobě plno hněvu,proto mířil směrem k zahrádce,co byla u hradeb venku vesnice,chtěl si tam uklidnit hlavu a trochu si zameditovat.*
Ichiro: Trenink, bude asi zasadni problem. *Zamrucel a oprscil si ruce.* Tak jestli chxes, tak jdi a zitra muzeme trenovat i s tou holkou, ja dneska doresim nalezitosti ohledne tymu. Hai? *Vysvetlil jak to ted bude.* Doma cvic kazdy den a jez hodne. Jsi jak tycka, hubenour, takhle nevyrostes a nezesilis a nikdy me neporazis. *Pokrcil rameny.*
Yuka: *Nedařilo se mu to,Ichiro byl lepší jak on,kord v předvídání útoků,když zahájil Ichiro protiútok tak se Yuka ani nebránil a skončil na zemi,na to aby dokázal dostat Ichira taky k zemi,by musel zvládat nějakou akrobacii a navíc by musel být větší,Yukova síla a hlavně váha není dost velká na to,aby při pádu šikovně chytil Ichira a tím ho dostal taky k zemi.*
Ichiro: *Byl šikovný v taijutsu a kenjutsu hlavně a tak mu nedělalo problém jeho útoky odrážet a i vykrývat ty "nečekané", jeho oči sledovaly každý pohyb Yukových svalů a očí, kamkoliv se podíval, tam pak zaútočil a tak Ichiro měl přehled. Pak přišel proti útok a Ichiro chytil Yukovi ruku a protočil mu ji dozadu a zároveň mu podrazil nohy. Pak ho pustil.*
Yuka: *Yuka kývnul a rozeběhl se na něj,měl v plánu začít klasické údery pěstmi,které začne po chvilce kombinovat i s kopy,soustředil se na pohyby soupeře,sledoval jeho reakce a čekal na mezeru v obraně,směr rány vždy střídal tak,že chvíli ho chtěl zasáhnout do hlavy a poté do břicha,po chvilce se napřáhl a naznačil že bude útočit na levou tvář,po napřáhnutí vzápětí využil nohu a chystal se Ichirovi podrazit nohu.*
Ichiro: Pojď ještě trénovat, je to přeci jenom dobrý pro tebe. Beze zbraní, ještě hodně dlouho ti zbraň do ruky nedám. Až se naučíš je správně držet a tak. Tak pojď, ukaž co z taijutsu umíš. *Nazlačil prsty, aby Yuka zaútočil, případně se Ichiro hodlal bránit.*
Yuka: *Bylo mu to silně proti srsti,ale jestli se chtěl odtud dostat co nejdříve tak musel spolupracovat.* To nechám na vás sensei* řekl a čekal na jeho rozhodnutí,bylo jasné že tuhle šarádu bude muset hrát hodně dlouho,nebude to sice nic lehkého,ale jeho snažení určitě přinese své ovoce,jen to musí vydržet a čekat na správnou příležitost.*
Ichiro: No dobře....tak fajn, jak chceš. Mám to jít vyřídit hned, nebo chceš trochu potrénovat? *Optal se, přišlo mu trochu zvláštní, že se Yuka najednou tak zajímal, ale co nadělá. Chtěl, aby se choval jako člověk a ne jako zvíře a tak mu raději vyhověl.*
Yuka: Přísahám na svůj život* ušklíbl se a ruku položil na hrudník.* Jmenuje se Katsumi Kireshi, zdědila klan Kumamuchi,tudíž má druhou černou polovinu. Je velmi zdatná,trénoval jsem s ní a umí dobře naslouchat,takže trénování s ní pro tebe bude velmi snadné.* Katsumi též toužila utéct z vesnice a tím že budou spolu v týmu si Yuka zajistí,že utečou spolu a tím budou mít i snadný útěk.*
Ichiro: Tým? To ale znamená, že vás budu muset přihlásit jako můj tým vůdci a budu tady s váma muset trčet dokud nebudete geniny alespoň. *Zamyslel se.* Slíbíš, že budeš se chovat jako muž? Zodpovědně? *Přimhouřil oči.* Co je to za děcko?
Yuka: *Vrátil katanu do pochvy a jen lehce sevřel oči* Chceš abych tě bral jako svého senseie,co takhle udělat dohodu? Budu s tebou spolupracovat v případě,když k nám vezmeš ještě jednoho žáka,nebo lépe žákyni s kterou budeme tvořit jeden tým,přeci jen musíme být minimálně tříčlenný tým dle pravidel no ne?* Yuka samozřejmě narážel na jediného člověka kterému důvěřoval a který měl stejný pohled na svět jako on sám a tou osobou byla Katsumi. Jako jediná z vesnice není tak povýšenecká,nechová se k němu hnusně a soucítí s ním,stejně jako on s ní.* Bereš?
Ichiro: V první řadě držíš katanu špatně. Moc křečovitě, až nenažraně. Až moc je vidět, jak ty chceš mě zasáhnout. Moc krvežíznivosti. *Sklopil svou zbraň.* Dej to pryč, než budeš hodný nosit meč, musíš se naučit poslušnosti. Ne vůči vůdci, ale vůči zbrani. Ona je tvoje prodloužená ruka. A ty vypadáš, jakoby byla ruka tvoje zlomená v lokti. *Protáhl se.* Ty myslíš si, že jsem tu abych tě naučil poslouchat, co? Mýlíš se....já sám jsem neposlušný, proč myslíš si, že na misích jsem tak často? Abych odtud na chvíli vypadnul, ale domov jiný nemám. tak proto se vracím zpátky. Chci z tebe udělat bojovníka, ty jsi ale zatím jen neotesaný kámen, než z tebe udělám bojovníka, bubde to chtít hodně práce.
Yuka: *Bylo jasné že Yuka musí vypilovat svou obranu,když chtěl začít druhou sérii útoku a k ní se připravit přidat útok navíc,tak Ichiro skočil do vzduchu,Yuka věděl kde bude,ihned svou katanu dal za záda a tak Ichirovo wakizashi zasáhlo akorát jeho čepel místo zad.* Tsch,sám jsi předvídatelný,kdokoliv má v hlavě mozek může snadno předvídat pohyby protivníka,mít dva meče,mohl bych zkusit zahájit sérii výpadu a vyčkat na tvé kroky,dokud se v nich neobjeví mezera,takto jsi ale ve výhodě ty,jelikož máš dva meče a jsi za mými zády.
Ichiro: Tasil wakizashi a tanto, ktere drzel tedy v pochve. Odrazel utoky a vzdy, kdyz Yuka zautocit na jeden bok, vykryl ho wakizashi a pochvou tanta ho prastil, jen lehce, do opacneho, nekryteho, boku. Byl varovan, ze je Yuka lstivy a bude vyuzivat kazde slabiny. Ichiro tedy z niceho nic, po druhe serii utoku ustoupil dozadu a Yukova katana jen prosvistela vzduchem. Ichiro se odrazi hodne vysoko do vzduchu, diky koncentraci chakry do nohou, a preskocil Yuku na druhou stranu. Placl ho Wakizashi po zadech.* Nebut taky predvidatelny, je to okaty, je jasne, ze udelas neco nepredvidatelneho.
Yuka: *Yuka měl však u jasný plán jak docílit výhry,vytasil katanu a jen co dopadli hodiny na zem,tak začal útočit sériemi předvídatelných útoků,které stále opakoval, nejdřív zaútočil na levý bok,pak na ten pravý,pak na nohy a nakonec na hlavu,takhle to stále opakoval,aby ho soupeř podcenil a tím mu pak dal snadnou šanci na výhru,nejlepší je zmást soupeře a hned na to ho zasáhnout.*
Ichiro: *Spokojenym, rychlym a hlavne takovym podivne houpavym krokem dosel az k doju, nikdo tam, kupodivu, nebyl.* Tak jo mladej. Yuka rikas? Fajne...hele, tady si dame tedkonc maly souboj, jasne? *Tasil svou katanu.* Jen s katanami, pokud mne trefis, tak jsi vyhral, mas na to pet minut. *Vytahl z kapsy presypaci hodinky. Hodil jendo vzduchu.* Priprav se! *Dopadly na zem a cas zacal odpocitavat.*
Yuka: Jsem Yuka...* odfrkl a následoval ho do Dojo,nevěděl zda to bylo kvůli jeho přízvuku,či se mu zdálo že jeho milé chování je falešné,ale prostě mu nevěřil,dle složky to byl ninja,co splnil mnoho riskatních misí,což z něho dělá dokonalého ninju věrného své vesnici,což pro Yuku není nic dobrého,netouží mít za senseie nějakého vlastence,co udělá cokoliv,co mu nařídí vůdce.*
Ichiro: Huh? Zase brzdi mladej, schovej to, tohle bys vubec nemel mit v rukou, jeste si ublizis. *Zasmal se a cvrnkl mu do ostri zbrane.* Jak se jmenujes, ja jsem Ichiro... *Predstavil se, pres masku byl videt usmev, mel doopravdy vlidny pohled.* Loutku? To hele ani ne, chci z tebe udelat schopneho shinobiho. Kapis? *Otocil se a vyrazil k mistu, kde bylo Dojo.* Tak pojd mladej. Zkusime si, co ty umis, at vim, ce te ja mam ucit. *Vazne mluvil trochu zvlastne, nicmene to neznamenalo, ze byl hloupy, nebo ze nebyl tak dobrym shinobi.*
Yuka: *Když uslyšel zadunění země,ihned tasil katanu a namířil ji směrem k Ichirovi,který byl u něj,když si ho prohlédl tak ho poznal dle masky a ihned si dal katanu zpátky do pochvy* Tsch tak si koukám dorazil,ten jenž má ze mě udělat loutku se sám ukázal.* Ušklíbl se Yuka,bude to pro něj zajímavý soupeř,ovšem poté co ho Ichiro vycvičí,bude to docela smutné,že si vycvičí vlastního vraha.*
Ichiro: *Sledoval rozcepyreneho chlapce opirajiciho se opodal, na tvari mel svou masku a obleceni (presne jako na obrazku, ktery jsem minule posilala), katanu u pasu, tanto na krizi a dve wakizashi na zadech krizem pripojene k popruhum. Sam mel takove rozjezene hnede vlasy a podivne zabarvene oci. Masku nosil kvuli jizvam na tvari, ktere mel ze sve prvni mise. Seskocil ze strechy domu primo za chlapce.* Yo~ *pozdravym takovym mladistvym a pratelskym hlasem plnym energie, i pres to trochu zkresleny podivnym prizvukem. Ichiro byl totiz z letnich ostrovu a jeho prizvuk mu od detstvi zustal.*
Yuka: * Opíral se o zeď a čekal na toho takzvaného Mentora,co ho měl začít trénovat. Nějaký Ichiro z něho nebude dělat poslušnou loutku,štvalo ho že musel mít nějakého mentora,ten vůdce vesnice si pojistil to,aby byl Yuka lépe hlídaný nějakým tupcem,no uvidíme jak dlouho s ním vydrží,jen co Yuka se naučí nějaké techniky a zesílí,tak mu nebude dělat problém se o toho mentora postarat.*
konec: --..--
Yuka: *Popadl ho hněv,chvíli svíral pěsti ale poté povolil a oddychl si,nemělo cenu něco s ním řešit,Yuka se otočil a vyrazil směrem ven.* Na nějakou pitomou kočku vám kašlu,kdokoliv mi mohl zabít mé rodiče a vy po mě chcete,abych jim pomáhal,za to co mi udělali jim pomáhat nebudu* dodal a pak za sebou praštil dveřmi,venku stáli stráže a ten co držel jeho katanu,tak tomu ji vyškubl z ruky a vyrazil naštvaně ven,neměl náladu na nikoho.*
Takashita: Tvoji rodiče zemřeli kvůli tvojí ochraně. Je těžké najít vraha mezi obyvateli, kteří nenávidí bijuu, může to být kdokoliv z nich a nikdo nechce vypovídat, takže bys rodičům měl být vděčný, zemřeli, aby tě ochránili před nepřáteli svého Bijuu. A teď už jdi. Ah, víš co bys ještě mohl? Stav se za paní Okitawa, ztratila se jí kočka, myslím, že to je pro tebe ideální práce. *Rovnou mu zadal práci.*
Yuka: Tak zaprvé,kdyby tahle vesnice neměla tak blbé zabezpečení,tak by moji rodiče teď žili,a jelikož toho vraha odmítáte nalézt,tak si mé rodiče do huby vůbec neberte a za druhé,když už se tu mluví o realitě,tak by jste mi měli být vděčný za to mrzačení těch rozmazlenců,protože kdyby měli proti sobě skutečného protivníka tak jsou dávno mrtví,já je aspoň učím že si mají dávat pro příště pozor!* Spustil naštvaně Yuka,to kvůli špatné ochraně obyvatel zemřeli jeho rodiče a ten blb co si hraje na vůdce vesnice se chová,jako kdyby to bylo v pořádku.*
Takashita: Tohle není vězení....tohle je realita. *Pokrčil rameny.Pokud chceš, můžeš si už jít po svých, a ne že zase přijdu na to, že mrzačíš zdejší děti....jsi už dost velký, po smrti rodičů bys měl být i schopný přemýšlet dospěleji, než tvoji vrstevníci... *Vlezl do své loutky a promluvil pozměněným hlasem.* Tak už mazej, zítra budeš mít první schůzku se sým mentorem.
Yuka: *Nibi začala velice hlasitě vrčet,nelíbilo se jí,že z něho dělá jen nějaký předmět,který si může jen tak přehazovat na koho chce.*'' Yuka-kun,pokud si budeš někdy přát zabít tohoto muže,ráda ti s tím pomohu,nejsem žádná věc jak si on myslí!''* zavřala Nibi a Yuka se jen začal smát.* Chápu,vězení jako vězení,fajn beru ho za svého mentora,ale nebudu měnit svou osobnost jen protože to ty,nebo on chcete.* Yuka věděl že ho chce vůdce vesnice takového,aby mu sloužil jako loutka,víceméně jako u každého kdo tu je,to že by ho jednou ranou zabil měl pravdu,ale za pár let se mu určitě Yuka vyrovná a v takovém případě,pokud mu bude škodit,ho ihned zabije. Když si prohlížel tu složku,došlo mu že to bude velice silný mentor,ale jen co získá jeho důvěru,tak oslabit ho a pak mu utéct bude velmi snadné.*
Takashita: Pro mě hrozba doopravdy nejsi, podívej se na sebe, mládě...hubené mládě člověka. *Zasmál se.* Jednou ranou bych tě rozmáčkl a bijuu zapečetil do jiného. Někoho více loajálního, ale nehodlám ukončovat lidský život jen protože jsi drzý. *Zamručel a začal se hrabat v dokumentech.* Máme tu jednoho kluka, ne o moc starší než ty. Tady je jeho složka, jestli se chceš podívat. *Hodil složku na stůl, byla tam fotka ninji ( odkaz » ), jméno Ichiro Amanaka, věk 23 let, specializace Taijutsu a zbraně. Nějaké údaje o tom, že vykonal pro otogakure už stovky misí od všech možných úrovní.*
Yuka: Nepotřebuji se s nikým spojovat a nikdo mi nebude říkat koho mám brát jako svého bratra a koho ne,jsem svobodný člověk a názory si budu dělat takové jaké chci já,navíc nejsem pro vás jen cenný,ale také hrozba a nikdy nevíš co se může stát* ušklíbl se,narážel samozřejmě na možnost,kdy může vesnice skončit opět v troskách,štve ho když mu někdo něco přikazuje,kord to že má mít někoho rád,když si to bude vybírat pouze on sám,když se mu člověk nebude líbit,tak se na něj vykašle a nebude ho nikdy respektovat.*
Takashita: Nezbavuji se tě, jen dělám dobrý skutek pro děcka v akademii. *Odíval se do nějakých spisů.* Jsi jinchuuriki, jsi pro nás až moc cenný na to, abych tě posílal pryč. Budeš ve vesnici a codit s ním na mise, jakmile zesílíš, snad dosáhneš i trochu moudrosti na to, abys přestal být tak nepříčetný...nový mentor by ti měl být bratrem a oporou a pomoci ti se s lidmi spojit.
Yuka: Tsch,jak jsem si myslel stále mě sleduješ,ta nabídka je lákavá,ale v čem je háček?* Yukovi ale pak proběhlo hlavou to,proč by mu nalezli mentora* Že by to bylo proto,aby jste se mě zbavili? V takovém případě to beru,přeci jen vy nechcete abych tu byl,stejně jako já* Yuka by rád odtud odešel,bylo mu jedno s kým,jakmile by se dostal ven a nikdo z vesnice by ho nehlídal,tak už by pak bylo velmi snadné utéct tomu mentorovi a začít si žít svůj vlastní život.*
Takashita: Nikdo mi nic nerekl, sam jsem to videl, jsou s tebou problemy a tak te hlidam vlastnima ocima, kdyz ma clovek jinou podobu, nez pod kterou ho jini znaji, je snadne splynout s okolim a nebyt pozorovan. Takze jsem si sam udelal obrazek o tvych schopnostech a mam pro tebe nabidku. *Odmlcel se a napil se oleje, aby promazal sve soucestky uvnitr tela.* Jakmile najdu vhodneho ucitele, prestanes chodit na akademii a budes kit vlastniho mentora v kenjutsu. Nechci mit neustale zmrzacena decka.
Yuka: *Když vylezl ze svého těla,tak šlo ihned poznat že to nebylo jeho pravé tělo,Yuka měl příležitost vidět jeho pravý vzhled,byl překvapený,protože žil v představě že je to starý páprda a on je to mladý muž,začal se smát.* Hahaha,koukám že celá tahle vesnice je falešná,není divu když mají falešného vůdce. Jinak to jsi slyšel dobře,copak šli ti brečet na rameno ti slaboši?* Yuka svou drzost zdědil po svém otci,který měl také podobnou mluvu,matka byla skvělá šermířka a po ní zdědil jeho talent v Taijutsu.*
Takashita: *Pockal az se Yuka usadil a pak zacal byt zase nevrly.* Jdete pryc. Vsichni. *Zamrucel a vskchni se vyklidili z misnosti. Takashita zatahl pohybem ruky, kdy chytil chakrovymi vlakny zaclony, okno tedy bylo zatemnene a Takashita vylezl ze sve loutky a ukazal se mu poprve ve svem pravem vzhledu. Dosel ke dverim a zamkl, aby je nikdo nemohl rusit.* Tak hele. Chapu, nemas rad me, nemas rad lidi tady, ale ber to tak, ze oni se te boji. Mas sanci vsem ukazaty ze jsi lepsi, nez jakeho si te představují. Slysel jsem, ze jsi dobry v taijutsu a se zbranemi. *Zamyslel se.*
Yuka: *Sedl si na židli a vražedně se díval na Takashitu.*Co po mě zase chceš?*řekl naštvaným hlasem,neměl k němu žádnou úctu ani respekt,stejně jako k nikomu dalšímu,to že jeho osobnost byla poznamenána vraždou rodičů a nenávistí ze strany vesnice šlo poznat,při tréninku několikrát zlomil nějakou část svému spolužákovy,ať se jednalo o ruku či nohu,když byl souboj s dřevěnými meči,div svému protivníkovi jednou ránou nezpůsobil otřes mozku,jelikož každý den trénoval,tak se mu pomalu začali rýsovat svaly a jeho tělo začalo být fyzicky zdatné.*
Takashita: *Sedel ve sve kancelari a resil nejake problemy s krininalitou. V poslednich letech tu bylo vazne dusno, hlavne po te, co se tu objevil dalsi Bijuu a bylo nutne ho uapecetit do ditete. Takashita z toho nebyl zrovna nadseny, hlavne protoze lidi se k novemu jinchuuriki chyvali doopravdy zle. Doknce byli zabiti i jeho rodice. Kdyz chlapce privedli do kancelare, byl tam Takashita ve sve podkbe tlusteho paprdy (loutka hiruko).* Posad se prosim. *Pobidl chlapce.*
Yuka: *Stráže ho doprovázeli směrem ke kanceláři vůdce vesnice,nevěděl co po něm chce,ale bylo mu to ukradené,protože mu stejně nevyhoví,jeho katanu mu sebrali,aby nebyl ozbrojený,bylo jasné že mu nevěří,přeci jen je Jinchuuriki,jeden z těch co tuto vesnici zničili a kterého všichni nesnáší,rodiče byli zavražděni určitě někým z vesnice,ale to se nikdy nepotvrdilo,někdo jde Yukovi po krku a vůdce vesnice ho s něčím furt otravuje.*
---: ---
Yazan: No vím jak vypadá normální prsten,ale snubní moc ne,no uvidíme a zeptáme se v nějakém obchodě.* Držel jí za ruku a vyrazil s ní ven,stále cítil vnitřní teplo,když byla po jeho boku. Jako kdyby mu dodávala energii a také mu dodávala pocit radosti a bezpečí.*Stejně nepochopím jakto,že jsi mě tak snadno získala a také že jsi se tak rychle rozhodla k zasnoubení* spustil při chůzi Yazan*
Katsumi Kaguya: No jasně budou stát za námi, ale lepší když i mají rádi ne? Hm...a víš jak takový prsten má vypadat? Já ne *usmála jsem se a když ukázal na záchody rozchechtala jsem se * byla jsem blízko *mrkla jsem a vydala se k záhodům. Vešla jsem do vnitř a cca za 3-5 min ven* Tak mužeme vyrazit *přišla jsem k němu a chytla ho za ruku*
Yazan: Ano,vědí o tom,že teď patříme k sobě a nemusíš se bát,lidé v této vesnici jsou loajální a pokud budeme konat pro dobro vesnice,tak náš lid za nás bude vždy stát. A víš co? Když už půjdeme na to nakupování,tak bych ti mohl koupit ten zásnubní prsten,či jak se tomu říká.* Políbil jí na čelo a poté ukázal směrem kde byli záchody.* Tam si můžeš jít odskočit a o dvě místnosti dál je koupelna,já se zatím protáhnu
Katsumi Kaguya: Ne už je to lepší, myslím že už se nemám čeho bát *usmála jsem se a chytla ho za ruku aby mě vytáhl na nohy* ale stejně na mě zvláštně koukají, myslíš že už všichni ví že jsme snoubenci? Ono to vlastně znamená že budu s tebou tady potom vládnout že? To abych na ně byla milá aby mě nechtěli zabít *zasmála jsem se* ne jsem v pořádku něco vydržím *mrkla jsem na něj* ale ted by to chtělo ten záchod.
Yazan: Omlouvám se,jen jsem se o tebe bál,že by ses vyděsila když je tu tolik lidí* Dodal splašeně a vstal,poté podal pomocnou ruku Katsumi,někteří lidé na ně koukali,jiný se jen podívali a šli dál,věděli co jsou oba zač,Yazana znali díky jeho otci a tu dívku už poznali také,byla to jeho snoubenka,která bude v budoucnu s Yazanem vládnout v Otogakure.* Snad sis nic neudělala,nemám dojít pro led?* spustil hned vyděšeně Yazan*
Katsumi Kaguya: *najednou mě něco povalilo na zem. Když jsem se vzpamatovala všimla jsem si že na mě spadl Yazan* auuu...jsi v pořádku? *dívala jsem se na něj a přitom jsem si mnula hlavu bo jsem se do ní trocha tukla o zem "proč za mnou utikal? já se chtěla jen vyčůrat ne utect?" *zeptala jsem se sama sebe a pozorovala Yazana*
Yazan: *Utekla mu ven,ale Yazan jí rychle šel následovat,bylo tu dost lidí a tak jí jen zbloudile hledal.*Katsumi kde jsi?*zavolal vyděšeně,poté ji uviděl v dálce a utíkal za ní,nechtěl aby jí někdo vyděsil,tohle si chudinka nezasloužila.Ovšem těsně u ní zakopl a začal padat přímo na ní*''Sakra,proč se mi dneska nedaří? To je ta smůla,co se na mě furt lepí.''
Katsumi Kaguya: *šla jsem k němu a vzala si od něj oblečení. Pomalu jsem začala sundávat to v kterém jsem spala a převlékla se. A jelikož jsem byla prcek i když to tak možná nevypadalo tak mi bylo dost velké* hm.. jo, musím na záchod a ranní­ hygienu *šla jsem ke dveř­ím pokoje, které jsem otevřela a vyklouzla z nich na chodbu. Než Yazan mohl zareagovat, už jsem se v chodbách ztratila a cestou jsem potkávala lidi co na mě zvláštně koukali. No nevzdala jsem se a hledala záchod a koupelnu*
Katsumi Kaguya: *
Yazan: půjčím ti svoje* dodal a z šuflíku vytáhl kraťasy a zelené tričko,sice byl Yazan o trochu vyšší jak Katsumi,ale mělo by jí to padnout,stejně jí jdou nakoupit teď oblečení.*Je něco co by sis ještě ráda vyřídila než vyrazíme a lidí se nemusíš bát,otec se postaral aby ti zlý tu nebyli a kdyby na tebe chtěl někdo sáhnout,tak bych se mu postavil do cesty já a to by si opravdu nepřál.* Usmál se na ní,nenechá jen tak někoho aby ubližoval jeho lásce.*
Katsumi Kaguya: *mnula jsem si po cvrnknutí čelo. Yazan mě přemlouval jít ven a i když se mi vážně nechtělo tak je fakt že nemužu zůstat furt jen v posteli* ale nebude to na moc dlouho že ne? Nějak se mi nelíbí že lidi ve vesnici na mě pořád koukají, protože nerozeznám jestli to je přátelsky nebo ne. *ušklíbla jsem se a zvedla se z postele, jenže jsem se zarazila* Ale co si obleču ještě tu není moje oblečení.
Yazan: *Cvrnknul jí do čela.* Trdlo,já musím plnit nějaké úkoly a pokud chceš být po mém boku,tak nemůžeš furt ležet v posteli.Nebo pokud chceš tak si buď v posteli no,chtěl jsem nám vybrat oblečení,ale když nechceš,tak se holt budu muset pak zeptat prodavačky,zda mi to oblečení sluší a taky jsem si chtěl zkoušet plavky,takže mě uvidí polonahého* Ve skutečnosti si plavky kupovat nechtěl,ale chtěl nějak vytáhnout Katsumi z postele,navíc jí chce vybrat něco,co se jí bude líbit a v čem se bude hlavně cítit pohodlně.*
Katsumi Kaguya: Nejsem princezna, protože princezny chodí v šatech *zazubila jsem se, když si sedl vedle mě * Hm...oblečení, ale já nemám peníze hihi. Mě stači to jedlo co mám a když se bude prát a sušit tak nepujdu nikam a zůstanu celý den v posteli *zazářili se ji očka nad myšlenkou že bude moct celý den jen ležet a nic nedělat* eto...já nikdy čaj nepila takže nevím jaký mi chutná ale tento je moc dobrý *napila se*
Yazan: Já už jsem po jídle a ty jsi princezna* vyplázne na ní jazyk a sedne si vedle ní,rukou jí chytne kolem ramena a přitáhne si ji k sobě,přemýšlel co by mohli dneska dělat.* Etooo co kdyby jsme ti nakoupili nějaké oblečení,ať máš toho víc,kromě toho jednoho co máš,přeci nám tu nemůžeš pobíhat nahá,když se dá to oblečení do pračky hehehe '' A hlavně,nechci aby mi tě někdo okukoval''* Poslední větu si řekl v hlavě,byl docela dost žárlivý,když se jednalo o Katsumi.* Jinak nevěděl jsem jaký čaj máš ráda,tak jsem ti udělal ovocný.
Katsumi Kaguya: *vzala jsem si sendvič. A začala jsem jíst* děkuju, ty si nedáš? Ahaaa takže se mužete rozdělit. Vyspala jsem se dobře, ale chci at si sedneš ke mě at se mužu o tebe opřít a obejmout tě. *usmála jsem se na něj* a nejsem princezna *zasmála jsem se a hodila po něm kousek utržku ze sendviče*
Yazan: *Vzal tácek s jídlem a natáhl to k ní* Přeji dobrou chuť a nic se neděje,jen jsem se rozdělil se svou černou polovinou,Kazuki dělá teď úkoly a já mám čas být pořád s tebou,tak se ničeho nelekej.Jinak jak ses vyspala princezno?* Zeptal se ji s milým úsměvem,byl rád že se nelekla toho,že má jen jedno oko. *Jen co se najíš,tak můžeme dělat cokoliv si budeš přát.*Byl šťastný že jí tu měl.*
Katsumi Kaguya: *začala jsem se pomalu probouzet. Otevřela jsem jedno oko a potom druhé a začala se rozhlížet po místnosti. Nepamatovala jsem si jak jsem se sem dostala, nejspíš to bude tím že jsem po cestě z koupelny byla v polospánku* Yazane? *až po nějaké chvilce jsem ho v pokoji zpozorovala. Seděl na židli u stolu. Posadila jsem se a protáhla se. Poto jsem se zase podívala na Yazana, byl jiný neměl černou polovinu* Etoo co s ti stalo?
Yazan: *Seděl na židli a pozoroval Katsumi,slíbil jí že se o ní postará a to dodrží,co se týče úkolů,tak nemůže být na dvou místech najednou,proto se rozdělil se svou černou polovinou Kazukim a ten šel tyto úkoly dělat,tudíž vypadal Yazan jako normální člověk bez černé poloviny.Na stole byl teplý čaj a nějaké sendviče,Yazan udělal Katsumi snídani.*''Je tak nádherná,je tu tak pěkně,když tu je ona,úplně jako by ta samota ze mě vyprchala a na místo ní přišla láska,proč jsem jí nepotkal dřív?''* řekl si v hlavě a čekal až se probudí*
--: --
Yazan: Dobrou noc,také tě miluji* dořekl a čekal až usne,ležel vedle ní a pozoroval jí,sám kvůli Ichibimu spát nemohl,takže hodlal být celou noc vzhůru,no pohled na Katsumi ho tak uchvátil,že celou noc jí bude asi koukat na její roztomilí obličej,konečně věc kterou může v noci dělat,sledovat anděla jak spí.*''Pomstím tě,najdu ty co ti ubližovali a zařídím aby trpěli jako ty,to ti slibuji.''* řekl si v hlavě a pak pozoroval Katsumi.*
Katsumi Kaguya: *když mi políbil ruku, celá jsem zrudla* tak si lehni vedle mě, aspon do té doby než usnu *zatahla jsem ho za ruku blíž ke mě a znovu ho políbila* nevadí klidně ti dám celou svou energii *a když vyplázl jazyk překvapeně i pobaveně jsem vykulila oči protože jsem to nečekala* Dobrou noc, miluju tě * ještě jednou jsem se usmála a zavřela jsem oči*
Yazan: Ani nevím,jen mám nutkání ti to říct,ze srdce.* Šel k ní a sedl si na postel vedle ní,chytl jí za ruku a tu jí políbil.* Určitě jsi unavená,měla jsi náročný den a o oblečení se neboj,vyperou ti ho a poté ti koupíme ještě nové,jinak by ses měla jít prospat,potřebuješ nabrat energii na další den,přeci jen líbání nějakou energii stojí* ušklíbl se na ní a vyplázl jazyk,který hned zandal.*
Katsumi Kaguya: *jakmile ji zvedl ze země pevněji se ho kolem krku chytla, ale ne moc aby ho neuškrtila* a co moje oblečení, nechci aby se vyhodilo to mi dali rodiče *řekla smutně a zaroven unavene. náhle mi řekl něco co jsem zase neznala* co znamená miluju tě? *zeptala jsem se a to už mě pokládal na postel* pod ke mě *natáhla jsem k němu ruku*
Yazan: *Opětoval jí polibek a rukou jí chytl pod koleny a nadzdvihl jí,poté druhou rukou jí držel za záda,aby měla pohodlí a hlavně aby nespadla.*Tak vyrážíme* dodal a šel ke dveřím,které opatrně otevřel loktem,její oblečení nechal na zemi,on to někdo uklidí a pak nakoupí Katsumi nové,nesl ji do svého pokoje.* Popravdě ti chci něco říct* opět zrudl* Miluji tě.....* Zamkl se a loktem otevřel dveře do pokoje,pár lidí při cestě potkali,ale ty ignoroval,když vstoupil do pokoje,tak jí položil na postel,poté šel zavřít dveře.* No myslím že se můžeš jít prospat.
Katsumi Kaguya: *oblíkla si i kalhoty* to není pravda mě tvoje tělo zajímá *zamračila jsem se* "mě aby neočumovali? hm..že by žárlil?" *šla jsem k němu a zase ho políbila, abych ho uklidnila* jestli chceš tak mě nes *usmála jsem se a chytla se mu kolem krku*
Yazan: Klidně si pujč i kalhoty,mě stačí trenky.* Dodal směrem k ní,zatímco vylezl a začal vypouštět vanu,poté vzal další suchý ručník a začal se utírat,nakonec si vzal na sebe jen trenky.* Mě stačí tohle,stejně mé tělo moc nikoho zajímat nebude,ale aby někdo očumoval tebe to nenechám.* ozvala se z Yazana žárlivost,jaksi začal něco ke Katsumi cítit,něco co nikdy nepoznal,cítil se hřejivě v oblasti srdce,když byla Katsumi u něj,něco ho na ní okouzlilo a ona mu tím sebrala jeho srdce.* Etooo,pokud chceš moc rád tě ponesu v náruči Katsu-chan
Katsumi Kaguya: *pootevřela jsem oči a zjístila jsem že jsem usnula ve vaně. Odtáhla jsem se od Yazana, abych si ještě doumyla vlasy. Potom jsem trošku neohrabaně vstala a vylezla z vany, pořád jsem byla v takovém polospánku. Vzala jsem si ručník a začala se utírat a lehce sušit vlasy v tom jsem zjístila, že nemám žádné čistě oblečení* pujčím si tričko nevadí? *ale nečekala na odpověd a tričko si oblíkla a její stále mokré vlasy ji dopadly na záda*
Yazan: Heh koukám že jsi mi usnula,ale nevím jak tě odnesu,když jsme ve vaně.* řekl si pro sebe a začal jí hladit po hlavě,kohoutek otočil aby už netekla voda a stále držel Katsumi v náruči* Katsu-chan, vstávat musíš se osušit a pak tě vezmu do postele.*zašeptal jí do ucha,nerad jí budil,ale kdyby jí měl nést mokrou,tak by akorát uklouzl po kapkách vody a jí zranil,což nikdy nechtěl dovolit.*V posteli se ti bude spát lépe,je pohodlná.''Chjo chybí mi někdy časy,kdy jsem mohl spát''* řekl si v hlavě a mírně zatřesl s Katsumi.*
Katsumi Kaguya: *Yazan si sedl předemně a řekl že jsem roztomilá, což automaticky zpusobilo, že jsem se začala ještě víc červenat* taky jsem ráda že jsem narazila na tebe *usměju se* už mám ten nejlepší domov a už jsem štastná protože jsem s tebou *přiblížím se blíž a obejmu ho* budeme navždy spolu *zašeptám mu do ucha a položím si hlavu na jeho rameno. Jenže zavřeli se mi oči a já usla ve vaně v jeho náručí*
Yazan: *Položí do vody jednu nohu a poté druhou,hned si sedne před Katsumi a usměje se na ní.* Vypadáš roztomile když se červenáš* řekl když uviděl její rudé tváře,opravdu vypadala moc roztomile.*Jsem rád že jsem na tebe narazil Katsumi-chan,jsi moc překrásná a milá dívka,budu se snažit ti zařídit co nejlepší domov,aby jsi byla šťastná,nikomu nedovolím na tebe sáhnout,protože jsi pod mojí ochrannou.
Katsumi Kaguya: um..dobře *řeknu potichu, ty polibky se mi začali strašně líbit, ale také jsem chtěla zkusit koupel. Zvednu se a jdu k vaně. Opatrně do ni ponořim prsty u nohou a zjístím že voda přijemně hřeje a tak do ní vlezu celá* Pojd za mnou je to říjemné *usmeju se na něj a zjistím že se maličko červenám protože jsem štastná*
Yazan: Eeee ne nemusíš,nic mi není* řekl a poté dostal opět polibek,čím častý to bylo,tím víc se mu to líbilo,nevěděl proč ale ihned jí polibek obětoval,poté vstal a koukal na vanu,která měla plno bublinek.* Ehm slečna má přednost* dodal jen a ukázal na vanu,čekal až si tam sedne Katsumi,vana byla dost velká aby se tam oba vešli,přeci jen by se do ní vešli dva dospělí lidi a oni jsou malé děti,takže s místem problém nebude,jen co si tam Katsumi sedne,tak si před ní sedne Yazan*
Katsumi Kaguya: Dobře *odpověděla jsem a mezitím honila mýdlo po zemi a nějak se dostalo za Yazana a jak udělal krok vzad tak na něm uklouzl. Rychle jsem k němu běžela* jsi v pořádku? *podívala jsem se na něj smutnýma očkama protože to že uklouzl byla moje vina* mám někoho zavolat at te ošetří? *víc jsem se k němu příblížila a jako omluvu ho políbila*
Yazan: *Zrudl ještě víc a otočil se k ní zády,začal si pomalu sundávat oblečení,dokud nebyl úplně nahý,poté si jednou rukou zakrýval rozkrok a otočil se směrem k ní.* Eee,já napustím vanu* řekl trochu pisklavým hláskem a vyrazil směrem k vaně,stále zakrývajíc si rozkrok,poté otočil kohoutkem a začala téct teplá voda,hned do vany nalil trochu víc pěny,aby se udělali bublinky.* Jestli chceš můžeš si už sednout do vany,já počkám až se to trochu napustí* řekl a udělal krok vzad,to ale šlápl na mýdlo a uklouzl,přičemž spadl na záda a tím i odhalil svůj rozkrok.*
Katsumi Kaguya: Však to nevadí *zazubila se a vešla do koupelny* tak pojď neboj ja nekoušu ..teda aspon myslím *zasmála se a když už byl ve vnitř a dveře se zavřeli začala se vyslíkat* jestli se stydíš tak se otočím *mrkla jsem na něj a naha začala zkoumat koupelnu kde co je a všechny kohoutky pouštět a zase zadělávat a když jsem vzala do ruk mýdlo vyklouzlo mi a spadlo na zem*
Yazan: Nooo já nevím,přeci jen jsi holka a já kluk* řekl rudý Yazan,nikdy neviděl nahou ženu,díky tomu že měl základy jakožto lékař znal lidské tělo,i rozdíly jaké má muž a jaké žena,ale i tak je nikdy neviděl naživo a docela se styděl,protože ona by ho také viděla nahého,navíc je strašně zvědavá a neví jak by reagovala na to,že tam dole má něco jiného než ona.* Opravdu chceš abych se s tebou koupal?* zeptal se zvědavě.*
Katsumi Kaguya: A proč si lidi vymýšlí ? *byla jsem z toho zmatená* um..arigato *poklonila jsem se jako projev díků *poté mě Yazan chytl za ruku a vedl mě do koupelny* dáš si koupel semnou? *tázavě jsem se na něj dívala zatímco jsme šli* "doufám že se nikomu nic nestane, když budou hledat laboratoř ti lidé jsou strašně krutí" *pomyslila jsem si a následně jsme zastavili před koupelnou*
Fugiki,Fumiko: Dobře,pořádně si odpočiňte a Katsumi,najdeme těla tvých rodičů a uděláme jim pohřeb,jinak tu laboratoř najdeme o to se neboj,moji muži a ženy budou pátrat,dokud nenaleznou nějaké stopy a nedovedou nás na místo těch lotrů,nezůstanou nepotrestáni.* Fumiko jen kývla,byla častokrát tichá,takže mávla na dívku a nic neřekla.* Mějte se zatím dobře* zamával na ně Fugiki.*
Yazan: To mě mrzí a ne nechce si mě vzít,mi si spolu moc nerozumíme,otce si nevšímej rád si vymýšlí.* Podíval se naštvaně na otce.* No tak já Katsumi zavedu do koupelny a pak do pokoje,bude spát v mém pokoji,abych na ní mohl dohlédnout dobře?* Domluvil a chytl Katsumi za ruku,chtěl ji doprovodit do koupelny,aby se mohla umýt,navíc nic není nejlepší na nervy,než koupel.*
Katsumi Kaguya: Ahaa, děkuji za vysvětlení *usmála se na Fumiko* ale já prsten nemám *podivala jsem se smutně na svou ruku. Potm zaregistrovala poznámku od Fugikiho* promiňte, ale v okolí najdete jen těla mých rodičů, tedy abych to vysvětlila nejsou to mí pravý rodiče, ale byli jediní kteří se mnou nemluvili jak se zbraní, ale člověkem a oni mi pomohli utect. Ale utíkali jsme strašně dlouho několik dní. Takže laboratoř nejspíš nenajdete. A děkuji, že mě zde necháte. Ta dívka si ho možná vzít chce, ale on si chce vzít mě *usmála jsem se na Fugikiho* já mu věřím.
Fugiki,Fumiko: Milá Katsumi,snoubenka je značení pro nevěstu,která se chystá ženit,ovšem svatbu můžete mít až od osmnácti,takže dokud nedosáhnete plnoletosti,tak ty budeš jeho snoubenka a on tvůj snoubenec,taky se obvykle sluší od tvého snoubence,aby ti dal prsten,kterým podstatě bude říkat,že se jednou oženíte.* Spustila Fumiko a pak se zadrhla,Fugiki zakroutil hlavou.* Chápu,nechám prohledat okolí vesnice i lesa,kde jsme ji našli,najdeme ty kteří jí ubližovali a doneseme je spravedlnosti,jinak vítej doma Katsumi,náš domov je nyní i tvůj domov, věřím že tě můj syn tady doprovodí.* Poté se ušklíbne,protože si vzpomněl na Saisho,která je s Yazanem v týmu,po nevěstě svého syna vyžadoval jednu věc a to,aby ho držela zkrátka a na to není nic lepšího,než jí donutit žárlit.* Mimochodem Katsumi,měla by sis ho hlídat,jedna dívka,která s ním je v týmu si na něj brousí zuby,také si ho chce vzít* Fugiki samozřejmě lhal,ale chtěl donutit Katsumi žárlit,Fumiko nad jeho chováním kroutila hlavou*''Ta jeho věčná provokace''* pomyslela si*
Yazan: *Podíval se na rodiče a cítil se trapně,hlavně za otce,když se Katsumi zeptala tak nevěděl co to je,také to slyšel poprvé.* No nevím,jinak tati a mami,tady Katsumi je v mnoha věcech zmatená,bojí se mnoha věcí a nezná ani základy stravování,což znamená že ať jí ti cizí lidi udělali cokoliv,tak musela hodně trpět,takže prosím nezlobte se na ní.* spustil směrem k rodičům.*
Katsumi Kaguya: To je dobře, protože s žádnou nesmíš jen semnou! *zazubí se a cestou po chodbě se rozhlíží do všech stran, aby ji nic neuniklo. Když vešli do místnosti tak se rychle snažila najít jeho rodiče. Jeho rodiče seděli u stolu a nevypadali nijak strašidelně do té doby než promluvil jeho otec. Bylo to na mě moc rychle a nestihala jsem postřehnout vše co řekl takže jsem nakonec jen přikývla.Poté promluvila jeho matka* také mě těší že vás poznávám. Co je to snoubenka? Já myslela že jsem nevěsta *zmateně jsem koukla na Yazana a zpátky na rodiče*
Fugiki,Fumiko: *Seděli u stolu a popíjeli čaj,když tu náhle přišel dovnitř jejich syn s nějakou dívkou,poté co promluvil tak byli zaskočeni. No po chvilce ticha se Fugiki,Yazanův otec začal smát.* Hahaha,koukám konečně máš nějakou nevěstu,zdravím tě a vítej do rodiny,jmenuji se Fugiki Notsuda,jsem Yazanův otec,ale můžeš mi říkat taťko. Takže sis vzala mého syna pro sebe jo?* Fugiki byl dost humorné povahy,rád vtipkoval,poté se ale ozvala Fumiko,která si Katsumi prohlížela.* Jsem Fumiko Notsuda,Yazanova matka,můžeš mi říkat Fumi, těší mě a ráda tě vítám do naší rodiny,takže ty jsi Yazanova snoubenka?
Yazan: Nemusíš být zmatená,uvidíš že se tam brzy zorientuješ a eeee nevím,nikdy jsem se s dívkou nekoupal.*Držel jí stále u sebe dokud nevešli dovnitř,chodba byla plná úředníků a shinobi,jelikož jeho pokoj se nacházel v sídle vůdce.Šli nějakou dobu chodbou a poté vešli do jedné místnosti,kde se nacházeli jeho rodiče.* Ahoj mami,ahoj tati. Toto je Katsumi no a je to moje nevěsta,je to ten sirotek kterého našli v lese,prý na ni dělali nějaké hnusné pokusy a tak jsem jí nabídl že může být se mnou.*spustil Yazan k rodičům*
--: --
Yazan: Blbka* řekne si pro sebe a byl dost naštvaný,nejenže ho vyrušila při čtení,ale zničila mu knížku a také mu tu udělala nepořádek,který bude muset uklidit,navíc jeho oblečení je také mokré,takže se bude muset převléknout a udělat tu pořádek,což se mu moc nechtělo,ale bohužel musel to uklidit.* Tss svatba,to je pěkná kravina. Nepotřebuji se ženit,ani nechci. Nechápu co si to otec zase vymyslel za hloupost. Já potřebuji trénink a né otravování s nějakou svatbou.
Saisho: *Seskočí ze skříně a sebere se k odchodu. Opouští jeho pokoj v mizerné náladě a hlavně hodně otřesena. Svět se jí v jistých základech nemile zhoupnul. Je ráda, že ji momentálně nikdo neruší. Skrz své rozrušení si ani neuvědomuje to, že jí je v patách opět onen muž. Jenže ji nechává být, dokud kráčí tam, kam samozřejmě může. Po pár krocích se opět vytratí jinam, když je jasné, že Saisho sídlo opouští. Práh přejde a nikdo ji dle všeho nenásleduje. Šine si to přímo domů, kde se bude nucena pokud možno vyhnout matce, než se dá dost dohromady, aby nebyl problém.*
Yazan: *Zavrčí,když Saisho furt neodchází.* Mě je nějaká svatba ukradená, otec si myslí že budu potřebovat někoho po svém boku,kdo bude se mnou vládnout vesnici,ale to já nepotřebuji. Všechno zvládnu sám a nikdo neříkal že musíme nutně být furt spolu,mě pak otec dá aspoň pokoj s tím,že se musím s někým oženit,takže tak.* Dodá a čeká kdy konečně Saisho odejde,rád by se převlékl,ale před ní rozhodně ne.*
Saisho: *Sebere se, avšak ne k odchodu. Ne, když ji posílá pryč s tím druhem slov, jež používá. Najde si vhodně vysokou skříň, kam dosáhne od země, aby si na ni sedla.* Takže... ? *Začne znovu, už klidnější, když se zklidnil i on a jí to dalo možnost o tom trochu lépe přemýšlet. Ne nad tím jeho rozhodnutím, že by snad tu svatbu podpořil.* Zařídíme společně, aby ho nápad nás dva dát dohromady, přešel? Nebo mi zde hodláš dál tvrdit.. Že tu svatbu jen podpoříš? Vždyť se dle toho ani trochu nechováš! *Zprvu mluví vyrovnaně, navenek. Ale uvnitř moc vyrovnaná není. Jen doufá, že s ní nakonec pojede v tom, aby svatba nebyla. Proč by si měla brát někoho, kdo s ní nic mít nechce. To nemůže přeci dovolit. Na poslední větě jí to však přeci jen trochu ujede, protože ji to na tom víceméně zničehonic frustruje.* A ne, znovu ti říkám, neuklidím to zde.. Neměl jsi na mou existenci házet takový ignor, když jsem s tebou přišla něco probrat. *Dodá ještě s brbláním.*
Yazan: *I přesto že začala vyšilovat,tak je venku nikdo slyšet nemohl,pokud teda někdo nestál přímo u dveří a neodposlouchával. Přeci jen chodba je dost rušná a přes to mluvení nejde zvýšený hlas slyšet,pokud teda nezačne Saisho doslova křičet.*Heh fajn,tak si jdi. Beztak jsi moc nafrněná na svatbu. Stejně se potřebuji převléknout do suchého oblečení,když jsi mi tohle smočila. Jen běž domů,poslouchat tě nepotřebuji.* řekl klidným hlasem,poslední co by chtěl,je se s někým hádat.*
Saisho: Jinak?! Jinak co? *Vysmekne se mu, když se jí to zadaří skrz rozdíl jejich sil a ne pouze věku. Mělo by jí však hrát v prospěch, že on je zaprvé zmáčený a za druhé její dispozice díky hadí příbuznosti pro pohyb. Ne že by šla snad přímo ta hadí ohebnost doslova, to ani omylem. Neovládá Nan Kaizou.* Ani mě nehne! *Odsekne mu.* A jen kecáš.. Nemůže to být nijak brzo. *Vztyčí hlavu, narovná se a získá ztracenou sebejistotu.* Navíc s tím určitě nesouhlasila má matka. *Pevně v to věří, protože ji přeci nemohla chtít cpát zrovna někomu takovému, jako je Yazan. To by jí přeci neprovedla, no ne?*
Yazan: *Chytl jí za rameno,aby mu nemohla nikam utéct.Samozřejmě že jí nenechá odejít,poté co mu tu udělala bordel.* Tak počkat,udělala jsi tu bordel a ten si hezky uklidíš, nevím co tě doma učili,ale pochybuji že tě učili to,aby jsi lezla lidem do pokoje a dělala jim tam nepořádek,takže si to hezky uklidíš,jinak.....* nakloní hlavu aby jí šeptal do ucha* zařídím,aby ta svatba byla co nejdříve.* Oddálil se a čekal zda Saisho uklidí to co udělala.*
Saisho: *Vezme jí to tak nějak dost řeč. Oněmí. "Někde se mi ztratila pointa.." vzpomíná na ten den, kdy se jasně stavěl k vlastní výhře, jako k nějakému svrabu. Tahle reakce a zároveň předzvěst svatby s níž by náhle souhlasil, ji dost vykolejila. Vidí v tom totiž to, že by jí tím měl akorát možnost ublížit, možnost to využít k tomu, aby se k ní mohl chovat hnusně a ona předtím měla méně možností. Tak nějak jí tohle secvaklo všechno dohromady. Otočí se mu zády a jak opařená kráčí ke dveřím z nichž i vyjde, nebude-li zastavena, míříc k východu ze sídla. Tak moc počítala s tím, že když se k ní stavěl tak odmítavě, pak bude zbrojit spolu s ní, proti něčemu takovému a místo toho najednou souhlasí. A nic jí nenapovídá, že by to bylo z důvodů nějakých dobrých vztahů. Dveře jeho pokoje by za sebou zřejmě rázně zabouchla. Jen z proncipu.*
Yazan: *Uklidnil se když uslyšel to o té svatbě,moc se mu to nelíbilo,ale pak mu něco došlo,poté co se mu posmívala že se štítí hadů,což není pravda. S ušklebkem odpověděl.* Já se hadů nebojím a tu svatbu klidně přijmu,ovšem asi nic nebude když se naše malá Saisho něčeho takového bojí* vyplázl na ní jazyk,hodlal jí to co mu teď provedla vrátit a kdyby kvůli svatbě měli bydlet spolu,tak by měl pak ideální možnost jí dělat pěkné naschváli.* Je očividné že ty se bojíš svatby
Saisho: *Ušklíbne se, pobavena svým výsledným úspěchem.* Tak to bys měl něco udělat se svým otčímem, který už by si nás představoval, nejen jako týmové shinobi, ale pár! Namlouval mi cosi o svatbě s tebou! *Pozvedne ruku, doufaje v jeho pozornost a zlumení se, aby sama nemusela hulákat po jeho pokoji a postačilo, že to jen pronese dost zřetelně a klidně.* Takže? Nebo bys bral svatbu s hadem? S hadem, kterého se štítíš i ohledem pusy? Protože pokud vím z vyprávění matky dobře, svatba obnáší i tohle. *Pronáší už méně důrazně.
Yazan: *Samozřejmě na nic nereaguje,ani na to že má Saisho kbelík se studenou vodou,no nereaguje,jakmile na něj vylije tu vodu tak vyskočí na nohy a otočí se na Saisho* Co blbneš sakra! Zničila jsi tuhle knihu! A co děláš v mém pokoji?! Jak by se ti líbilo,kdybych lezl do pokoje já k tobě!* spustil naštvaně na Saisho,ta voda ho dost vylekala a navíc se začal klepat,zem byla mokrá,což se Yazanovi také nelíbilo.*Kdo to teď jako bude utírat? Teď tu mám kvůli tobě mokro!
Saisho: *Vidí, jak je 'pozorný' a tak, takže se rozhodne k činu. Očima chvilku pátrá. Pak se rozhodne. Vyjde ze dveří zpět do chodby. Přičemž sebou polekaně trhne. "Co tu dělá?!" nelíbí se jí, že se jí vynořil za zády někdo ze zdejších. Zřejmě ten stejný muž, který ji dovedl sem.* Kýbl, a plný ledové vody. *Poví si mu na zkoušku, jak s tím dopadne. Pokud jí onen požadavek bude mlčky splněn, převezme si ho. Na to vejde zpět do pokoje Yazana, zavře za sebou dveře a vydá se po obvodu místnosti, jako kdyby si to tam znechuceně obhlížela. Má v plánu dostat se mu do zad, ale ne až k němu. Následně, když se jí zadaří, nebo ne a bude jí to překaženo, pak i z místa, kde bude přistižena, vychrstne po něm ledovou vodu, aby ho šokovala.*
Yazan: Dále* řekl jen a ani moc nereagoval na rozražené dveře,jen se otočil a uviděl Saisho,poté se hned začal věnovat knize,byl do ní tak zažraný,že mu bylo jedno co tu dělá a proč ho ruší.* Co potřebuješ? * zeptal se znuděně,ve skutečnosti ani nevnímal Saisho,spíš se rozhodl odpovídat aby se neřeklo,ale moc nevnímal cokoliv,co Saisho udělá či řekne.*
Saisho: *Zdá se, že někdo ze zdejších dospělých se odhodlal k činu, než vyruší někoho při něčem, při čem by neměla.* Jistě hledáš svého partnera Yazana, tudy. *Stane se jí náhle pro ni cizí chlápek nějakým průvodcem, který ji dovede rovnou k pokoji Yazana.* Zde. *Dokonce má tu drzost a zaklepe na dveře. Na to se zdejchne. "Kruciž..! Všechnu zábavu musí zkazit!" mračí se Saisho na dveře pokoje. Ne že by snad měla v plánu čekat na nějaké vyzvání, či otevření dveří. Prostě je má vú myslu rozrazit a vpadnout tam, jak velká voda. Během té chvíle se neopomene zaměřit na to, jak to tam vypadá.*
Yazan: *Seděl ve svém pokoji a četl si knížku,ignoroval všechen zvuk venku,na sobě měl modré trenky a bílé tílko,odpočíval jelikož měl dneska volno.* Tahle knížka je opravdu zajímavá* Řekl si pro sebe,zrovna četl o organizaci,která byla nedaleko Oto a tou byla organizace Fumetsu,dost tu dělala bordel a proto všechny záznamy v této knížce,chce Yazan se naučit,aby věděl jaké druhy nepřátel může potkat,či se s nima utkat,když ohrozí vesnici.*
Saisho: *Ve svém nejvíc mizerném oblečení, které nalezla, což byli černé věci. Růžové tričko s krátkým rukávem, černá mikina a černé tepláky. V tomhle doráží do sídla vůdce vesnice. Čelenku s shinobi znakem má hozenou kolem krku. Plíšek vpředu, aby tak každý, kdo ji míjí, věděl. Podtrhuje to její bledost. Navíc je tak mnohem spíš viditelná rudá čárka šupin vyčuhující od krčního lemu trička, po šíji a ztrácejíc se do ztracena v začátku vlasů. Přeci jen obklopují páteř. Nic jiného, co by bylo nějak mizerné nenašla. Přesto je tohle oblečení stejně kvalitní, jako všechno ostatní a určitě i čisté a nepotrhané. Jako nové je. V tomhle prochází chodbou, počítajíc s tím, že víceméně nezodpovězená otázka na konci geninské zkoušky, byla mlčením odsouhlasena. Sebevědomě a velmi ráznými kroky prochází sídlem, aby nalezla svůj cíl a tím je pokoj Yazana či Yazana osobně, co nejdříve. Rty sevřené ve vážném výrazu.*
Rpg: ukončeno
Yazan: Tak si nezapomínej,stejně k tomuhle už nikdy nedojde.* řekne uraženě a otočí se k ní zády.* Jo užij si výhru,stejně mám důležitější věci na práci, ale neboj se příště,tě porazím to uvidíš.* Dodá a vyrazí směrem do sídla,zpátky domů vymýšlet plán,jak se Saisho za tohle pomstít,přeci to nenechá jen tak,aby ho takto popichovala,za to mu ještě zaplatí.*
Saisho: *Úšklebek jí na tváři zůstává.* Neboj, nezapomenu to. *Poklepe si na spánek, aby zdůraznila, kde to zůstane zschované. Jo, jeho reakce jí dodala pocit vítězství s větší intenzitou. Kdykoliv může tuhle chvíli využít ve svůj prospěch. "Možná bych mohla zkusit matku ukecat na nějaký výlet po světě..." zauvažuje.* Ještě něco navrhuješ? Pokud ne... Mno samozřejmě, že ti chci dát prostor smířit se s tímhle nezdarem.. Tak bych asi šla. * S upomínkou na tu událost, která by ho mohla stále trápit, schválně rýpnula. Kord, když to pak vypadá, jako kdyby neměl v oblibě hady.*
Yazan: Mě je to jedno,nemám potřebu se s tebou líbat, ještě bych od tebe chytil nějakou nemoc.* vyhrkl ze sebe podrážděně,tohle mu opravdu nevyšlo,měl vyhrát zábavu a né ztrapnění sebe samotného. Příště si musí dávat větší pozor co určuje za výhru a jakou povahu má jeho protivník,může se mu to velmi vymstít,což by nedopadlo dobře.*
Saisho: *Hledí na něj trochu nechápavě.* Že by jsi se bál vlastní výhry?... *Ušklíbne se a nechá ho být. Už nestojí na špičkách.* Určíš výhru, které se bojíš.. Trochu špatně promyšlené, že? Prohrál jsi sám se sebou ve vlastní hře. *Došlo jí, že neočekával, že by uznala jeho výhru a došlo na ten polibek, když ho nechce. Jop, cítí se pobaveně a sama z toho má lehký pocit vítězství.*
Yazan: *Když se chystalo na polibek,tak hned couvl o kousek dál,aby její rty nedosáhli na ty jeho.* Eee fajn ukázala jsi,že umíš dodržet slovo,víc dělat nemusíme. Ten polibek si nech pro někoho jiného.* řekl hned co se polibku vyhnul,nechtěl jí líbat,Yazan nechtěl líbat nikoho,vůbec o to zájem neměl a je jasné že ten vtípek se mu nevydařil,když Saisho nijak negativně na tohle nereagovala.*
Saisho: *Je jen malým děckem a v něčem takovém tedy nevidí nějak velký problém. Ač nikdy nikomu nedávala žádné polibky, natož polibek na rty. Uleví se jí, že nešlo o nic vážnějšího a přistoupí k němu. Stoupne si na špičky a natáhne se k jeho tváři, aby mu dala pusu na rty. Je z toho trochu nesvá, ale necouvá předtím. Navíc nerozlišuje jeho tělo rozdělené na poloviny a neupřednostňuje jednu před druhou. Takže ani v tom by problém být neměl. Vždyť sama má hadí šupiny. Pusa na rty by byla krátká, rychlá, ale stále pusa.*
Yazan: Ty nevíš? Sama jsi řekla že nemáš s tím problém,ale což tak ti to zopakuji. Když prohraješ dáš mi polibek na rty.* Vyplázne na ní vítězně jazyk,samozřejmě ten polibek nechtěl,ale prostě chtěl vidět její výraz a také zda se k tomu dokáže dokopat,přeci jen z toho jak se chová je jasné,že něco jako polibek je pod její úroveň a o tom ta sranda je.*
Saisho: *Zamračí se v očekávání nějakého vážného problému. "Tohle není dobré, že?.." pozoruje jeho tvář. Z nějakého důvodu má pocit, že je yazan právě tím výsledkem víc než dost spokojen.* A to znamená co?.. *Tápe v tom, protože ostatním věcem nevěnovala pořádně pozornost. Zůstává stát a čeká na odpověď.*
Yazan: Hra zněla,že ty proměníš kámen v písek,nikdo jiný ti s tím pomáhat neměl,takže se z toho už nevykroutíš.* Vyplázl na ní jazyk,protože toto určitě vyhrál. Saisho udělala tu chybu že místo toho,aby si přesně poslechla úkol,tak hned začala jednat jen co slyšela zřejmě kousek a tím si akorát podrazila nohy,což se Yazanovi hrozně moc líbilo.*
Saisho: *Zadumá se během své chůze, která zpomaluje. Už nejsou u kovárny a ona se snaží přijít na to, jak přesně zněla jeho slova.* Víš, ale že jsem měla sílu k tomu, sehnat si druhotnou sílu, která tak zařídila co bylo zapotřebí... *Nemůže si nyní díky své roztržitosti vzpomenout na přesné znění, aby z toho mohla nějak ven.* Říkáš, že jsi to formuloval přesně tak, že to vylučovalo tuhle možnost? *Nadšená z toho není.*
Yazan: *Yazan se ušklíbl* Prohrála jsi kontumačně.* Začal se smát.* Tahle sázka měla podmínku a tou byla,že ty musíš udělat z kamene písek a nikoliv někdo jiný,takže smůla.* To bylo to na co Yazan čekal,zda ten kamínek rozdrtí kladivem sama,anebo ne. Sice nebyli žádné omezení,ale ve hře byla jedna podmínka a tou právě byla,že to musí Saisho udělat sama,což neudělala a tudíž prohrála kontumačně.*
Saisho: Takže rozdrtit. *Zamumlá si kovář a kamínek přebere.* Nebude žádný problém děvče a chceš něco s tou drtí? *Otáže se, zatímco vchází do kovárny a kamínek si umístí na kovadlinu. Hezky na místo, kde by mu nevadil tenhle ťukanec. A to navíc kovadlinu, která slouží k tréninku nových učňů. Což zatím stejně příliš nefrčí. Vždyť jsou malou vesničkou. Zhoupne kladivo a praští s ním do kamínku.* Ne, jen dětská sázka. *Ušklíbne se na kováře.* Vážím si pomoci, díky. *Má radost z výsledku, který spatřila. Triumfálně se ohlédne na Yazana, aniž by se na něj ovšem otočila plně. Na to se obrátí opačnou stranou.* Takže se jde pro výhru. *Konstatuje, když odchází od kováře.*
Yazan: *Všimne si že zašla k místnímu kováři,tak se jen ušklíbnul a čekal až ten kovář splní to co oč ho žádala, je vychcaná to je fakt,ale stále nebude mít na Yazana.*''Tak ty takhle jo? No počkej,tohle není tvé vítězství to si piš''* pomyslí si škodolibě v hlavě,nenechá ji jen tak vyhrát po tom všem. Navíc ji chce vidět zaskočenou že prohrála.*
Saisho: *Dojde nakonec k jedné budově, která odpovídá tomu, co shání. Slyší i bouchání a cinkání, které odpovídá tomu, že je na správném místě, snad. Přiblíží se blíže a nakoukne dovnitř.* Haló?.. *Začne a v ten okamžik už sebou škubne, protože se u ní staví rozložitý chlápek.* Copak tu hledáš děvče? *Spustí dotyčný.* Mno.. rozdtrtit ten kamínek.. *Natáhne k němu ručku.*
Yazan: *Následuje ji a nechápe co hledá,přeci jen má udělat z kamene písek,což se jí nemůže povést. No i tak radši mlčí a jen ji následuje se zájmem,kam si to šine a co plánuje.*'' Hmmm to se mi nějak nezdá,co tu může hledat? Silná není dost na to aby ten kámen rozdrtila v ruce a také neumí měnit pomocí chakry minerály v písek jako já,tak co asi zamýšlí?''
Saisho: *Párkrát si kamínkem pohodí, než sevře dlaň v pěst a vyrazí po vesnici. Hledá určité místo, které by snad mohlo být i někde zde. Ví z vyprávění matky o mlýnech v nichž se dělá mouka. Něco podobného by zřejmě potřebovala. Nicméně, zde by mohlo stačit najít nějakého kováře.* Hmm... Kde je to zašité... *Pracuje v hledání kovárny.*
Yazan: *Předal jí kamínek a čekal co s ním udělá,z prohry si nic nedělá,protože i kdyby se jí to nějakým zázrakem povedlo,tak peněz má dost a navíc zmrzlina ve vesnici je hodně levná.* Tak se ukaž,chci vidět jak ten kámen proměníš v písek,ukaž mi svou sílu.* Rejpnul si ještě do Saisho a trpělivě vyčkával na to,až mu předvede co umí.*
Saisho: *Hledí zamyšleně na ten kamínek.* Tak písek z kamínku? *Tahle výzva ji zaujala, protože zas tak extra těžké to dle ní nebude. Samozřejmě, bez pomoci by to těžko zvládla. Těžko by svým tělem rozdrtila kamínek. Dojde až k němu, aby si kamínek převzala. Nastaví dokonce i ruku, volnou dlaní nahoru, aby ho tím vyzvala k předání. Tu druhou část ignoruje. Starosti jí to nedělá. Yazan při výzvě neurčil žádná omezení.*
Yazan: Jo ale já neztrácel čas hrami,učil jsem se....* Tím učením samozřejmě myslel spaní,než dostal Ichibiho,tak to byl lenoch co furt spal,dokonce i ve třídě.* Takže skoro nic neznám,pro mě je zábava plnit mise,při kterých je nějaká akce,leč mohl bych ti něco vymyslet.* Všiml si toho kamínku co kopla před něj a tak ho vzal do ruky.* Když z tohohle kamene uděláš písek,tak za odměnu ti koupím zmrzlinu,v opačném případě mi budeš muset dát polibek na rty.* Yazan ve skutečnosti o něco,jako je polibek vůbec zájem neměl a ani ho to nelákalo,ale chtěl Saisho polekat a pobavit se nad jejím výrazem.*
Saisho: *Ušklíbne se. "Hraje mu to na nervi.. že by?" stále má co řešit.* Tak dlužíš mi hru, pamatuješ? A měl bys určit co se bude dělat, ty... Ani jsi mi nedal na výběr z činností, které by se tedy nabízeli... *Začne též rozmrzele. Dokonce nakopne i kamínek, který jí k tomu krásně stojí v cestě. Nedomýšlí už jeho dopad, ač úmyslně ho skopla jeho směrem.* Jsi starší a zkušenější.. Dokonce jsi i vyšší hodnosti.. Musíš toho znát daleko víc, než já.
Yazan: *Byl z ní akorát zmatený,vůbec nevěděl co ona chce.* Co s pískem?* zeptal se otráveně,tahle holčičí logika ho moc nebavila. Nejdřív se urazí a naštvaně odejde,pak se vrátí s další hrou,dokonce vytáhne i ovládání písku,kdo se v tom má vyznat.*''Tohle bude ještě hooooodně náročný den...''* povzdychl si v hlavě,a vůbec nevěděl co má jako s pískem dělat. Těžko tady bude dělat kraviny s pískem,mohl by ještě někoho zranit.*
Saisho: *Ušklíbne se. Přeci jen našla něco v čem vyhrála. Vždy si něco dosud nalezla. Je to pro ni uklidňující, že ani on se v těchto věcech příliš neliší. "Takže kdykoliv by šlo o něco co se mi nezamlouvá... Stačí otočit se a odejít... " odfrkne si a otočí se zpět.* Tak, dosud jsi nepřišel s další hrou.. Pokud vím. *Vrací se zpátky k němu.* Že by se něco našlo? *Nakloní lehce hlavu.* Co písek? *Vzpomene si na to co říkal tehdy o písku.*
Yazan: S tímhle přístupem si s tebou nikdo nebude chtít zahrát hru,když se pak urazíš a odejdeš.* Křiknul na Saisho a čekal zda zareaguje,nahánět jí tu fakt nepotřebuje,má důležitější věci na práci,než překecávat urážlivku,aby s ním šla hrát další hru.*''Pěkné,nejdřív mě vytáhne ven na hru a pak se urazí a odejde,to je mi teda přístup. To jsem zvědavý kdo s ní bude chtít dát další hru.''
Saisho: *"Důstojnost... Nezapomínat na důstojnost.." opakuje si párkrát, aby zůstala v klidu a jen se na něj opravdu chladně zadívá. Hodlá si to pamatovat na velmi dlouhou dobu a dle toho k mnohému kolem Yazana přistupovat. Vyrazí napříč vesnicí. Počítá s tím, že se jí dál zabývat nebude. Vzpomene si na ty role co určila předtím a jeho slov. A dle toho by ji nyní neměl následovat, ale nechat to plavat s tím, že nad dotyčným zlomil 'hůl'.*
Yazan: Dráždit hada se nevyplácí jo? No nevím,mě nepříjdeš jako had,spíš mi příjdeš neškodná,než jako někdo,kdo by mi měl dát za vyučenou,když ho budu dráždit.* Samozřejmě Yazan tohle dětinské chování obvykle nepraktikuje,ale když už ho vytáhla ven kvůli zábavě,tak jí nenechá jen tak být, chce jí vyprovokovat,aby byla opravdu velká zábava.*
Saisho: *S těmi slovy se trochu napne. Přeci jen se jí něco takového dotklo. Jak by ne, když se jí drží jistá pýcha na sebe sama. Určitě ji to popíchlo. Vzpomene si však na matku. Krom vzpřímení a pevnějšího držení těla tak na sobě nedává víc znát, dle svých možností.* Dráždit hady se nevyplácí. *Zadívá se zpříma na Yazana s velmi vážným pohledem. Pronáší to zdánlivě naprosto klidně a suše, ale skrývá se v tom víc než dost. Krom toho si uvědomí, že má nejspíš jistým dílem pravdu. Ač v té roli studenta jí to bylo ke škodě. Buď se bere za něco víc, než je a nebo za rovnocenného. Nepomýšlí na to, že by byla nutně asi takové zrnko písku a někdo jiný vůči ní skálou.* Pokud tebe nic nenapadá, pak to bude asi všechno.. *Zabrblá tiše a rozhlédne se, zda nezahlédne někoho, koho by mohla vyzvat ke hře. Samozřejmě někoho ze svých spolužáků.*
Yazan: Vyhrál? Já myslel že si chceš hrát a né že hrajeme soutěž,no ať je to jak chce,tak ses vzdala celkem brzo.* Nechápal proč řekla že vyhrál,nehráli žádnou hru ve které šlo o to kdo vyhraje a kdo ne,spíš to bral jako hru,ve které se prostě jen baví.* Heh je zřejmé,že se bojíš riskovat a podřizovat se někomu,proto ses tak rychle vzdala,ale nu což. Co by jsi chtěla hrát teď?
Saisho: *Nenapadá ji, čím dalším by mohla zkusit oponovat, ať přemýšlí, jak přemýšlí.* Dobrá, tak tuhle hru jsi očividně vyhrál. *Poklepe si na rty. Představa toho, že mají celý jeden den a ona netuší co za další hry by mohla vybrat, když jí dlužil jen jednu a tu navíc prohrála dle svých definic. Uvědomuje si, že on je už víc než jen student akademie, takže jí je zatěžko volit něco z her co zná.*
Yazan: *Docela ho překvapila její odpověď*''Takže bránit se umíš,výborně.''* uchechtl se a díval se Saisho do očí.* To je sice pravda,ale k čemu je vesnici ninja,který odmítá spolupracovat? Na co nám bude někdo,kdo nám nedůvěřuje natolik,aby nám řekl své limity. To pak se může stát že se obrátíš proti nám,anebo že budeš mít proti sobě silnějšího soupeře a nikdo ti nepomůže,protože nebudeme znát tvé limity a bude tě to stát život. Každý život je cenný a když s námi nespolupracuješ,tak poslat tě někam by znamenal rozsudek smrti pro tebe,v případě že potkáš nepřítele.
Saisho: Hmm... *Znovu přemýšlí. "Zapeklitá situace... " přeci jen ji něco napadne.* A co v případě, že ta třetí možnost není možná? Student je příliš důležitý pro vesnici, vesnice je navíc mrňavá.... Nemůže si dovolit přijít ani o jednoho studenta... A tvou prací je, dovést ho k úspěšnému postupu, jinak končíš? *Nenechá se jen tak zahnat do kouta. Ale je fakt, že netuší nic o možnostech osobních učitelů. Jediné čeho si je vědoma je, že takový učitel je placen od toho, aby zaručeně učil svého studenta, je za to placený a nejde tam o nějakou akademii. Tohle je něco co ví od matky. Ta se zřejmě s nějakými takovými věcmi setkala během putování. Z jejích vyprávění.*
Yazan: Heh,no řekněme že každý máme své limity,ale když je student odmítá uznat,tak to pak lze považovat za to,že vydrží i tvrdý trénink a v takovém případě jsou na výběr tři možnosti. První že řekne své limity,druhý že podstoupí tvrdý trénink a nakonec třetí,že bude vyhozen z akademie a už se nestane ninjou* vyplázne na Saisho provokativně jazyk, nevěděl co si směl či nesměl sensei dovolit,ale stejně jako on to určitě nevěděla ani Saisha a proto toho hodlal využít.*
Saisho: *Zastaví se a uvažuje nad reakcí. Pokus o útěk by neseděl příliš k jejímu stylu, ač ke stylu nějakého z určitých spolužáků ze školy, ano. Nakonec nad tím pokrčí rameny. Ona to opravdu stále bere za hru a tak k tomu také přistupuje.* A kdo říkal, že takový student bude poslouchat nějaký tvrdý trénink? *Zahraje podivení se nad tou skutečností, jako kdyby jí to snad vyrazilo dech. Dokonce se kvůli efektu dotkne na hrudi.*
Yazan: *Všímá se jejího úsměvu,je jasné že se ho snaží schválně dostat na kolena,ale to se jí nepovede,je načase aby si Yazan udělal nějakou autoritu.* Já jsem tu učitel a pokud odmítneš se mnou spolupracovat,tak ti vymyslím nějaký tvrdý trénink a bude mi jedno zda ho nebudeš zvládat.* řekl hrubě směrem k Saisho,aby ji ukázal kdo je tady autorita.*
Saisho: *Začne ho v afektu obcházet kolem dokola s jistým půl metrovým odstupem.* Ale.. Co když s tebou student takové věci sdílet nechce a nebude? Ono, kdo si uvědomuje své slabiny a sděluje je druhým? *Lehce během toho nakloní hlavu ke straně v tváři úšklebek.* Neměla by být tvá práce si to nejprve nějak sám zjistit a potom s tím pracovat? *Usměje se s jakýmsi pocitem vítězství. Ač je to jen krátkodobé. Také dle toho ten úsměv může působit zákeřně. Záleží na tom, jak druhý její jednání vnímá. Stále se cítí být na 'koni'.*
Yazan: No tak dobře,co kdyby jsi mi o sobě něco řekla,třeba jaké jsou tvé slabiny a silné stránky,ať víme kde můžeme začít trénovat.* byla to docela pro něj sranda, připadá si velmi prospěšný pro vesnici,přeci jen učit někoho a tím mu pomoc zesílit znamená,pomoci zesílit vesnici a to je jeho hlavní prioritou.* Můžeme trénovat třeba i boj.
Saisho: *Sama je ve stejném druhu oblečení, jako posledně. Navíc má tedy pod kimonem i jedny kalhoty. Nicméně přes kimono vidět nejsou. Prohlédne si ho, od hlavy, až k patě.* Dobrá.. *Konstatuje.* Může být. *Sice má jiné představy o osobním učiteli a jeho způsobu oblékání, ale co naplat. Uznává, že zatím ještě nikdy osobního senseie nepotkala, ani sama žádného neměla. Přijde si, že zcela očividně vypadá ona v tom svém oblečení víc vážněji, důstojněji, než on. A to jí moc nesedí k roli žáka a učitele.*
Yazan: *Začal se smát* Jako klidně budu tvůj sensei,ale můžu mít na sobě to co mám teď,však je jedno zda je člověk sensei či ne,nosí vždy to co obvykle* Přišlo mu vtipné jak Saisho řekla že si má obléct oblečení senseie,když senseiové žádný specifický oblečení nemají.* Anebo si snad představuješ jak by měl vypadat oblek pro senseie?* Yazan si moc jako sensei nepřipadal,přeci jen byl ještě nezkušené dítě,ale mohla by to být sranda,být ten co trénuje.*
Saisho: *Moc se jí nelíbí, jak najednou otočil, nicméně nestěžuje si. Jen jí tím nyní dal další možnosti. Ušklíbne se, aniž by se na něj podívala.* Tak fajn. V tom případě se budeme držet tvého scénáře s nímžs začal, když jsme se našli. *Začne a v jejím hlase je znát jakýsi nebezpečný osten. Cosi mezi řádky.* Když učeň.. Pak ty budeš sensei. *Doplní po chvilce ticha.* Oblečeš se do něčeho, aby jsi vypadal, jako sensei a já budu tvůj student. *Na tváři úšklebek. Je zvědavá, zda z toho bude chtít vycouvat, nebo se vžije do té role a opravdu by byla nějaká ta zábava.*
Yazan: Promiň tak co by sis přála hrát kamarádko?* zeptal se opět milým hlasem,když už byli venku. Yazan si nikdy moc nehrál a tak nevěděl jakou hru vymyslet,pro něj byla hra a zábava lovení banditů a později chce i začít lovit nukeniny,přeci jen to je zábava o kterou stojí nejvíce,to ostatní mu spíš příjde jako otrava.* Mám celý den volno,takže můžeme dělat cokoliv a to celý den.
Saisho: *Nechává se vyvést z budovy ven. Přeci jen kvůli čemu sem došla, nalezla. Nebo spíše si nalezl on ji. Není to však stále ještě vše. Zamračí se.* Od kdy jsem tvůj učeň? *Začne prvně tímhle tématem. Přeci jen on dluží hru jí. Přijde jí dost ošklivé, že nechal tedy určení hry plně na ní, aniž by jí dal z nějakých na výběr. A to nemluvě o tom, že co ví, stále je studentkou akademie a nikdy jí nikdo neoznámil, že by přecházela pod soukromého učitele.*
Yazan: Jo hru* Bylo tu celkem dost lidí a moc se mu nechtělo stát uprostřed místnosti,kde projde nejvíce lidí. Do pokoje si ji zvát taky moc nechce,má tam dost nepořádek a věci teď ani potřebovat nebude,takže výbava je v jeho pokoji.* Dobře pojďme ven a ty mi cestou můžeš říct jakou hru chceš.* Dodá milým hlasem a vyrazí směrem k východu,Ichibi byl docela poslední dobou zticha,což je možná i dobře,už začal být otravný.*
Saisho: *sotva znatelně sebou trhne. Přeci jen nepěkně překvapení ji polekalo. Stále však pokračuje v cestě. Ano, není tak úspěšná v té své roli. Přeci jen stále ještě je dítětem, i když její matka si dává záležet.* Hru... Pamatuješ? *Načne s pokusem o jistou neutrálnost, aby před ostatními hned nemluvila o dluhu. Je však otázkou, zda to nebude muset víc rozvést, pak by se tomu už stěží vyhla.*
Yazan: *Stráže ji projít nechali,ale pozorovali jí. Každý kdo potřeboval mohl jít za vůdcem,když byl z vesnice,ale i tak museli dávat pozor,kdyby se náhodou pokusila o nějakou hloupost. Yazan si jí všiml a tak vyrazil rychlím krokem za ní a chytl jí zezadu za rameno.* Jestlipak to není náš učeň* řekne hlubokým hlasem Kazuki (Černá polovina).* A zdá se že tu zabloudila,kohopak tu hledáš Saisho?
Saisho: *Vůbec se ničím nezkouší skrývat. Bylo by to nyní přeci pod úroveň. Vejde svou typickou chůzí, kdy se drží vzpřímeně, hlava lehce skloněna bradou blíž ke krku a zdá se být dost sebejistá. Navenek si nevšímá ničeho jiného, než své cesty. "Tolik dospělých... Ale tak.. Říkal, že je synem vůdce... Kde jinde bych ho asi tak měla hledat.." uvažuje pokaždé, když míjí nějaké rozcestí. Zatím je jen na cestě k sídlu vůdce. Pokud ji nikdo nezastaví či se na nic nezeptá, projde i průchodem do sídla. Pamatuje se na to, že jí stále dluží zábavu, dluží jí hru a nyní se jde připomenout. Nikdy zde dosud nebyla, netuší tedy vůbec, kudy kam. Neorientuje se v téhle budově. Tedy, pokud ji nechají projít, půjde prostě po té hlavní cestě.*
Shoutboardy končí. Více zde.