Přidej zprávu »
---: ---
Kureya: Měj se! *Řekne a směje se, než mu dojde, že vlastně platí i za něj.* „Jen počkej ty všiváku, tohle ti vrátím.“ *Pomyslí si, ale jak o tom přemýšlí, začne se smát.* „No, teď už je to jedno.“ *Dojí sushi, zaplatí a vydá se domů.*
Kenji Abito: Jó taky si vzpomínám na své první mise. Chytání koček, uklízení knihovny. Nic zábavného. *Pronese a zasměje se.* Někdy nám třeba přidělí společnou misi, pak se můžem ukázat v pravém souboji. 6 rukou a sekera která byla asi 2x větší než já.a on ji nesl jednou rukou. docela hezky se s ní proháněl. *Dodal a porozhlédl se po restauraci.* Jéj, to už je tolik hodin, promiň, příště pozvu na saké já tebe, dneska ale pospíchám. *Řekne a utře si pusu, porozhlédne se po nejbližším čísníkovi aby mohl zaplatit, nakonec se ale rozhodne že využije situace.* Tak zase příště, Ahoj. *Zamává a mizí ve dveřích. Cestou ještě ukáže na jednoho číšníka kterého míjí, že zaplatí kamarád.* "Toho budu jednou třeba i litovat." *Pomyslel si venku s úsměvem a běžel za Akemi*
Kureya: Tři oči!? Dobře, to si poslechnu někdy jindy. *Zasměje se a objedná si sushi.* Banditi říkáš, hm to zní docela zajímavě. Nikdy nezapomenu na svou první D misi. Hrozně jsem se těšil, a pak jsem jenom trhal plevel jako blbec. Ale někdo to dělat musí a hádám, že nemůžou posílat Geniny do boje s šestirukýma týpkama. *Dá si do pusy kousek sushi a pokračuje v mluvení.* Určitě se musíme zase někde sejít a pořádně si zatrénovat. Měli bychom se začít fakt snažit. *Na chvíli se zamyslí.* Nechceš saké?
Kenji Abito: Jó už je to dlouho. *Zavzpomíná celkově na svůj poslední trénink.* už je to fakt dlouho, měl bych se sebou začít něco dělat. *Dodá trochu káravě.* já už nic, jsem plný. Poslední dobou jím málo. To abych lépe bojoval. *Zasměje se.* Mno C mise jsou o dost lepší a zajímavější. Čas od času se dostaneš do křížku s různými zloději nebo bandity. Není to nic extra ale jako větší trénink super. Ále není to nic oproti mojí první B misi. *Zavzpomíná si.* Poznal jsem jednoho kluka, se kterým jsme bojovali proti frajerovi co měl 6 rukou a 3 oči. Oba jsme málem umřeli. *Řekne s úsměvem.* nebyla to sranda.
Kureya: Už se nemůžu dočkat! Mohlo by to být docela zajímavé. Už je to docela dlouho, co jsme spolu naposledy trénovali. Od té doby jsem se naučil dost nových technik. *Hodí si do pusy poslední kousek tofu a smutně se podívá na prázdný talíř.* Nevím jak ty, ale já si dám ještě sushi. Přes den jsem skoro vůbec neměl čas jíst. *Řekne a zasměje se.* A to jsem ani nebyl na misi. Vlastně jsem ještě ani nedělal žádnou misi typu C. Doufám, že jsou o něco záživnější než D, protože ty byly hrozná nuda.
Kenji Abito: *Dojí, utře si pusu, vypije vodu a opře se o židli.* U mě asi nic moc nového. Naučil jsem se pár nových technik, takže když budeš chtít někdy zas zatrénovat, bude to pro tebe zas o trochu těžší.* Řekne a vážně se na něj podívá.* Tedy pokud jsi taky nezesílil, to by pak mohla být větší sranda. *Dodá a začne se smát. Mezitím si objedná další vodu a pomalu ji usrkává.*
Kureya: *Dá si do pusy kus tofu a řekne.* Jak říkáš příteli, jak říkáš. Musíme se začít hodně snažit, abychom se jim vyrovnali. No a co je novýho u tebe. Teda kromě toho, že je z tebe Tokubetsu Jounin. *Zasměje se.*
Kenji Abito: Ze Suny? *Pronesl.* "Je možný že patří k sobě?" *Při těchto slovech si zas vzpoměl na Tatsuki.* Vypadá to, že Suna je na jiným levlu než mi. *Zasmál se.* Asi dva dny před závěrečnýma bojema jsem bojoval s holkou co taky šla na zkoušky. Taky byla ze Suny a byla dost silná. Být na stejný úrovni, asi bych neměl šanci. *Dodal a ukousl si knedlíčku.* Musíme se hold víc snažit a trénovat, ať už s nima neprohrajem.
Kureya: *Objedná si čaj a tofu.* Nó, myslím si, že Chunninský zkoušky jsou stejný, jako bývali, akorát jsou společný. Jinak se toho moc nezměnilo. Protivník byl docela ostrej. Mladej kluk ze Suny, ale rval se jak ďábel. Ovládal Hachimon. Donutil mě se vzdát. No, ale i přes to, že jsem v souboji prohrál, jsem se stal Chunninem. *Dokončí své vyprávění a napije se čaje.*
Kenji Abito: Měl jsem chvilku čas, tak jsem přišel trochu dřív. *Smál se a následoval Kureyu do restaurace. Posadil se a objednal si další sklenici vody a k tomu rýžový knedlíčky.* Mno stal, ale to neřešme. Spíš mi pověz co chuninský zkoušky? Jaký jsou teď? Co tvůj protivník a vůbec. Zvládl si je? *Ptá se. Zajímá se, jak se změnili zkoušky za posledních pár let. Vzpoměl si na Tatsuki.* "Vím že jsi silný, ale jestli jsi si losnul ji, tak si asi neměl moc šancí." *Usmál se a čekal.*
Kureya: Nečekal jsem, že tu budeš tak brzy. *Řekne a začne se nahlas smát.* No, aspoň, že jsme se našli. Tak pojďme dovnitř. *Řekne a gestem ruky pustí Kenjiho projít dveřmi jako prvního. Když vejde dovnitř, sundá si kabát a pověsí si ho na věšák. Sedne si ke Kenjimu ke stolu a řekne.* No, dneska slavíme. Slyšel jsem, že se z tebe stal Tokubetsu Jounin. Gratuluju.
Kenji Abito: *Kenji dorazil trochu dřív, což bylo celkem nezvyklé, tak se rozhodl počkat uvnitř, ať nestojí venku na dešti. Minuty utíkaly a Kureya pořád nikde. Zatím si neobjednal ještě ani jídlo, aby na něj pak jen divně nekoukal. Pije ale už 2 sklenici vody.* "Tak se na to asi vyprdl, kdo ví jak vůbec dopadl po zkouškách." *Pomyslel si s úsměvem. Doufal že je zvládl. Když kolem něj prošel číšník, dal mu peníze za vody a šel ven, kde čirou náhodou viděl Kureyu opírat se o zeď.* Říkali jsme uvnitř né? *Řekl nahlas a plácl ho přes rameno.* Čekám tady už skoro věčnost. *Dodal a čekal jestli bude chtít jít Kureya dovnitř nebo ne.*
Kureya: *Stojí, před restaurací a čeká na Kenjiho. Má na sobě černé triko a kalhoty, černý kabát. Kakuto nechal doma, ale vzal si s sebou tanto. Má ho v pochvě na pravém boku. Čelenku Kirigakure no Sato má přivázanou na pravé paži. Je opřen o zeď domu, jednu nohy má pokrčenou a opřenou o zeď, druhou má na zemi. Ruce má v kapsách.* „Hm, co mu tak dlouho trvá. No, počkám ještě chvíli.“
--: --
Wiero: „Tohle nemá smysl … co to má za účel? Nikdy jsem neslyšel o tom, že shinobi, dělají i služky.“ Pomyslel si mrzutě, když se pustil do drhnutí dalšího z talířů. Ne, že by nebyl rád, že je pryč ze spárů, té tlusté nevděčné almary, jež měla nejspíš zálibu v týrání mazlíčku a všech, co jí přijdou okopávat její pitomé brambory, ale místní PAN ŠÉF také nebyl žádná výhra. Od chvíle, kdy se pozdravili a on se mu zdvořile představil to bylo pořád samé: Hej Wiero talíře! Odnes to ze stolu Wiero. Pohni Wiero! Tak co je s těma … * Tak co je s těma talířema. *Jeho hlas se ozval kuchyní znovu. Wiero nevěděl, jestli může být někdo alergický na hlas někoho jiného, avšak toto byla celkem promyšlená zkouška jak to jisto jistě zjistit.* Už to bude! *Zařval na zpět, snažíc se, aby zakryl většinu své agrese, neúspěšně, ovšem nijak si s tím nelámal hlavu, k jeho smůle to ani PAN ŠÉF. Rychle dodrhnul talíř a vběhl do další částí kuchyně s se čtyřma dalšíma a položil to k jednomu z kuchařů, jež na to začal ládovat další jídlo. Chtěl se už otočit a zdejchnout se pryč, když tu jej okřikl i kuchař.* Hej ty! Odnes to ke stolu číslo sedm.* Ne nikdo tu neměl sebemenší ponětí o tom, co se stane, když jej naštvou, protože to by byli už dávno … na stejném místě, jako jsou teď, jen on by nesplnil misi a dostal seřváno ze shora. Wiero rychle vzal ty talíře a rozběhl se do dalších prostor restaurace, kde je přinesl k danému stolu a po cestě od některých stolů poslouchal, kde je ta krásná roztomilá servírka, co tu byla minule. Ovládl chuť probodnout jim senbonem krční tepnu a pokračoval dál v práci. A tak to pokračovalo až do zavíračky. Kupodivu to všichni přežili ve zdraví, avšak PAN ŠÉF se žádných díků nebo vřelých slov, ač je nejspíše čekal, vzhledem k tomu, jak říkal, jaká je to výsada tady dělat. Wiero se však ztratil jak pára nad hrncem, hned jak měl splněno.*
---: -:-
Kawaroma: *Při pročítání svitku jeho mise zády otevře dveře, kam ho onen svitek posílá. Hluboce se nadechne a povzdechne si.* "Voní to tu dobře." *Položí svitek na pult, za kterým stojí číšník a pronese.* Tak sem tady abych vám nějak vypomohl či co. *Číšník se na něj nevlídně podívá a vezme svitek.* Jasně, tak dobrý. Pro tebe máme tohle. *Dovede číšník Kawaromu do kuchyně za blízkými dveřmi.* Měli jsme tu menší oslavu a nakupilo se nám špinavé nádobí, tak bychom byli rádi, kdyby jsi to stihl umýt do otvíračky. *Kawaroma se na hory na sebe řádně srovnaných misek, talířů, hrnků, táců a všemožného jiného harampádí zamračí.* Ale proč máte teda otevřeno už teď? *Zeptá se.* Aby ses dostal dovnitř. *Odpoví rychle číšník a hodí po Kawaromovi zástěru.* Tak, pracuj. *Zmizí číšník za dveřmi. Kawaroma si sundá kabát a přes košili si zaváže zástěru. Prokřupne si prsty a začne. Rozdělí si první sloupeček nádobí a pracně ho odnese blíže ke dřezu. Do jedné ruky hadru, druhé talíř a už jede.* "To je fuška, Už skoro necítím prsty." *Řekne si u sedmaosmdesátého kusu krásného malovaného nádobí.* "Už jen tři!" *Zadívá se na zbytek a hrdě na nádobí lesknoucí se uspořádané ve skříňkách, kam ho donutil ten nepříjemný číšník uklidit.* Už to máš? *Objeví se ve dveřích číšníkova hlava.* Už jenom tři talíře. *Odvětí Kawaroma vesele.* Už bylo na čase. *Dostane se mu skutečného uznání. Ve chvíli, kdy chytí poslední talíř vstoupí do kuchyně dva statní kuchaří.* Dobré ráno. *Pozdraví se všichni navzájem. Kawaroma dokončí poslední talíř a schová jej do skříně k ostatním.* "Hotovo!" *Usměje se upřímně. Rozváže zástěru a hodí ji na pult. Vyjde z kuchyně již oblečený zpět do kabátu. Vezme si z pultu svitek, na kterém je lísteček: Dobrá práce. A vydá se ven z restaurantu, přičemž zamíří rovnou odevzdat svitek.*
---: ---
Haruka Noburu: *Haruka si šla po misiu. Musela zabrať ak chcela udržať krok so Sasorim. A tak bola požiadaná o malú ´špionáž´. V Hmlistej.. konkrétne v cukrárni, záhadne miznú sladkosti! Od Haruky sa žiada aby prišla na koreň celej tej situácii. Haru tú misiu okamžite prijala. Brala to vážne! Celý deň nenápadne posedávala pri najodľahlejšom stole v cukrárni, na stoličke pekne v rohu miestnosti, aby mala výhľad na celú miestnosť a dianie okolo. Na hlave mala klobúk a tmavé okuliare, tvárila sa, že číta knihu. Bohužiaľ za celý deň jej tam neprišiel nikto podozrivý a už sa zvečerievalo. Majiteľ jej dal teda znamenie a ona sa v sekunde skryla za výklad so sladkosťami. Vyzliekla sa, pod vrstvou oblečenia bola celá v čiernom. Krížom cez telo si na chrbát upevnila svoju katanu. Vlasy si skrútila do drdola, nasadila si kapucňu na svojej mikine a tvár si zahalila podobnou maskou ktorú ukradla otcovi zo skrine. (Akú nosil aj Kakashi :D) Ukryla sa tam a čakala... a čakala.... a čakala..... a čakala .......... Dobre že tam nezaspala. Po niekoľkých hodinách keď bola už vonku poriadna tma a ona sa tam neskutočne nudila, započula akýsi šramot, prižmúrila oči a ešte viac sa prikrčila.* „ Dávaj pozor!“ ... „ Pššt!“ ... „ Au! To bola moja noha!“ ... „ Nesťažuj sa a otvor tie dvere!“ ... „ Chalani rýchlo!“ ... „ Snažím sa.“ ... „ Po tichu!“ ... *Haruka podľa ich hlasov usúdila, že sú traja. Niečo sa jej ale nepozdávalo .. lebo podľa ich hlasov.. boli na nejakých vandalov primladý! Zamračila sa a trochu vykukla spoza rohu. Boli však zamaskovaný ako ona no.. a boli veľmi nízky!* /Baka! Veď sú to len deti!/ *Zanadávala si v duchu. Premýšľala ako má teraz zareagovať.* /Tak ich aspoň trochu postraším, nech ich už nikdy podobná vylomenina nenapadne./ *Rozhodla sa napokon a uškrnula sa pod maskou. Keď chlapci otvorili dvere a vošli dnu - už na nich bola pripravená. Zložila pečate a pomocou Fuuton: Kiryuu Ranbu zdvihla veterné poryvy, ktoré chlapcov doslova vyhodili skrz dvere. Nechala sa obaliť juubi chakrou a planúc strašidelnou červenou aurou vyskočila spoza pultu s koláčikmi s katanou v ruke.* Kto mi sem chodí na moje sladkosti!? *Rozliahol sa jej hlas po okolí (Utsusemi no Jutsu). Muselo to pôsobiť skutočne hrozivo - zvlášť keď mala od mala zmysel pre teatrálnosť.* „ ČO-ČOTOJÉÉÉÉ!!!!“ .... „ Ááááááá!!!!“ .... „Utekajte!! BEŽTÉÉÉ!!“ *Kričali chlapci vydesene a potkýnali sa jeden o druhého, keď utekali Po ulici. Haruka im nechcela ublížiť, no nenechá ich aby im to prešlo tak jednoducho.* Nikam mi neuniknete! *Varovala ich stále dramaticky nahnevaným hlasom. - Opäť pomocou jutsu privolala vietor, ktorý chlapcov kričiacich o pomoc zhŕkol v strede uličky. Haruka ku nim pomaly kráčala, katanu vrátila do púzdra a dala si dole masku aj kapucňu – rozpustila si svoje dlhé, biele vlasy a založila si ruky na prsiach.* „ Áááá!! Odpustite nám prosím!“ ... „ Áno! Zachráňte nás paní!“ ... „ Prosím!!!“ .. *Kričali na ňu. Vzdychla si a pokrútila hlavou. Bijuu chakra pohasla keď ku nim prikročila.* Čo ste chceli v tej cukrárni robiť o takomto čase? Neviete, že kradnúť sa nesmie? *Opýtala sa ich a prísne sa na nich mračila. Chlapci išli hneď s pravou von. Vzdali sa.......... Ukázalo sa však, že chlapci ukradnuté zákusky nekradli pre seba. Nosili ich svojim kamarátom v neďalekom detskom domove kde býva aj Sasori. Malé deti tam si ich totiž nemohli dovoliť kúpiť sami. Keď sa majiteľ dozvedel ako to v skutočnosti so zlodejom dobrôt bolo - až tak sa nehneval. Chlapci museli za trest vždy po záverečnej upratovať v cukrárni. Majiteľ však mal dobré srdce.. po práci vždy vyradil pár, trošku zoschnutých zákuskov, ktoré chlapcom zabalil a oni ich odniesli svojim kamarátom v deckom domove.*
---: ---
Sasori Shintaro: Stop! Souboj je u konce! Sasori vítězí! *Trenér je okamžitě zastaví a Sasori v ten moment zastaví ve stahování stromu. Strom se rozpadne během chviličky na třísky a Kurome by měla, padnou na zem, ale její pes dostane volnost. Sasori začne cítit lítost, ale rychle jí zažene protože Kurome moc dobře věděla, do čeho jde a i přes to s ním šla. Nic špatného neudělal a tak je klidný každopádně si uvědomí, že použil techniku Mokutonu a že to všichni viděli. Následně prostě Kurome trenér sebere a odnese jí rovnou do nemocnice. Sasori dnes už nemá v plánu trénovat a vydá se do sirotčince. Navštíví jí až další den. *
Kurome: *Kurome začala cítit jak se strom stahoval. Cítila jak jí tlačí na každou část v těle.* "Už nic jiného mi nezbývá. Je konec. Snad mě potom přijde aspoň navštívit." *Kurome se uklidní a zavře oči. Je plně připravena na to co se má stát. Začali jí praskat kosti. Kurome jen bolestně vykřikla. Padla jí hlava jako do bezvědomí. Dále už se nemohla ani hnout. Pro Kurome dnešní den skončil.*
Sasori Shintaro: * Sasori nic nevidí ale Kurome taktéž ne. Každopádně jakmile jste chycení kořeny tak už Kawarimi no Jutsu nepoužijete, takže to skončí tak že Sasorimu vyjde jeho plán a uvězní i Kurome do své techniky. Chviličku čeká zda se něco nestane. Ale nakonec zruší mlhu a uvidí, že uspěl. Udeří do jednoho ze sloupů kamenného vězení pomocí Oukashou a udělá si cestu ven. Ani na okamžik neváhá a jen střídavě sleduje Kurome a jejího psa. *Stále by bylo schopni bojovat tak zařiď, aby nebyli! *Sasori neváhá a složí pečeť potřebnou pro techniky Mokutonu a stromy které v sobě drží Kurome a jejího psa se začnou pomalu stahovat a drtit Kurome dokud a pokud se nedostane ven tak Kurome takto vyvine na tělo takový tlak, že by měla cítit obrovskou bolest a hlavně by měla po chvilce z bolesti odpadnout ale kdoví zda se nedostane nějak ven. *
Kurome: *Pod Kurome se objevili kořeny.* "Sakra. Ted mám jen jednu možnost." *Kurome použila Rychle Kawarimi no jutsu a prohodila se se špalkem. Jakmile viděla že jejího psa postihla stejná technika tak se extrémně naštvala. Ale i tak zachovala klidné myšlení. Pomocí Doton: Moguragakure no Jutsu zalezla do země dokud byl ještě Sasori v jejím vězení a nemohl ji moc vidět. Tím doufala že mu zmizela z dohledu.* "Jakmile budu blízko tak ho stáhnu pod zem pomocí Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu. Snad bude Bullat v pořádku."
Sasori Shintaro: * Sasoriho moc neštve, že ho Kurome uvěznila. Prostě vyskládá pečetě a vytvoří velice hustou mlhu (Suiton: Kirigakure no Jutsu) a ještě v ten stejný okamžik zakročí i Sasoriho Bunshin, který složí pečeť potřebnou k technikám Mokutonu a ze země okamžitě přímo pod Kurome vyletí kořeny, které okamžitě Kurome svážnou a přemění se na strom kterého je Kurome nyní součástí a neměla by být schopná se pohnout (Jubaku Eisou). Sice je šance že se Kurome vyhne ale vzhledem že by neměla být schopná ty kořeny vidět. Je ta šance téměř nulová. Následně tu stejnou techniku použije i originál ale s tím rozdílem že na psa. *
Kurome: *Kurome měla smůlu v neznalosti techniky. Bullat to schytal z první řady a díkybohu při chytání nohou byl dostatečně nízko aby ho Kurome nezasáhla Tsuugou. Když se podívala na svého pejska tak jí ovládl vztek. Koukla se na Sasoriho a viděla jak z něho vyléza klon.* Za tohle zaplatíš. *Stařec který je postavil proti sobě tak se pouze zle usmíval. Kurome ukončila shikyaku no jutsu a složila pečetě pro Doton: Ganchuurou no Jutsu aby ho udržela na místě.* "Když ho netrefím tak to vyřeší Hachimon." *Kurome byla v možnosti neúspěchu použít brány hachimonu.*
Sasori Shintaro: * Sasorimu začne, kolem něho v moment kdy mu Bulat vystartuje po noze padat černá tekutina, kterou zapálí výbušným lístkem. Tím pádem se ta tekutina zapálí a prostě padá na Sasoriho a Bulata ale Sasoriho dokáže použít Kawarimi no Jutsu a tak se vymění se špalkem. Tím pádem Kurome může Tsugou zasáhnout akorát Bulata který stejně nejspíš bude dost popálený. Kvůli hořící černé tekutině, která na něj bude padat. Mezitím Sasorimu z těla vyleze klon tvořený ze dřeva (Moku Bunshin no Jutsu). *
Kurome: *Kurome tuhle techniku ještě nikdy neviděla. Ale byla to hazardérka. S Bullatem oba seskočili dolů a začali běhat kolem Sasoriho asi ve vzdálenosti 3 metrů. Běhala Kurome proti Bullatovi a naopak. Tak aby neměl Sasori žádnou příležitost. Když byla Kurome za jeho zády tak dala povel hlavou Bullatovi. Ten skočil po Sasoriho nohách aby je chytil. Následně Kurome přešla do tsugy za Sasoriho zádama a mířila mu na ně.*
Sasori Shintaro: * Sasori hodil kopí jen jedno. Ovšem nyní ho zajímal spíš bodec, který na něj míří, ale naštěstí je celkem z velké vzdálenosti, když je Kurome tak vysoko. Prostě si vezme několik kunaiů ke kterým si stihl připevnit výbušné lístky a hodí je různě po tom bodci. Stačí jen složit pečeť a lístky explodují ještě než se k Sasorimu bodec stihne dostat k Sasorimu a tak z něj vlastně nic nezbude. Sasori pak vyskládá další pečetě a pak začne Sasoriho tělo vypouštět černou tekutinu, která uniká do nebe. *
Kurome: *Kurome si všimla kunaiů které letí za ní a následně těch které hodil potom. Všimla si že první minuly.* "To bylo naschvál. Něco plánuje." *Poté si všimla kopí které začaly vylítávat u Sasoriho ze země. Zastavila se, odhodila Kakuto a Tatnto rychle strčila za pas a začala rychle skládat pečetě pro Doton: Doryuu Jouheki. Stihla to úplně těsně předtím než k ní doletěli jak kunaie tak kopí. Jeden kunai jí však trochu rozškrábl rameno. Kurome na obrovské stěně se koukla na své rameno a ponořila prsty do krve která jí po ruce tekla. Prsty si olízla.* Děkuju Sasori. *V jejích očích bylo šílenství. Kurome složila pečetě pro DOTON: RETSUDO TENSHIN. Vyslala proti Sasorimu vlnu zpevněné hlíny.* Bullate. *Pes za ní vyskočil.* Shikyaku no jutsu. Juujin Bushin*V tu chvíli tu byli dvě Kurome na 4 nohách a s drápy a tesáky. Zůstávali však na Kurome vytvořené stěně a čekali jak Sasori zareaguje.*
Sasori Shintaro: * Sasori má samozřejmě svojí výbavu sebou. Nad zadkem má brašničku, ve které má svitky a nějaké menší vybavení a na levém stehně má pouzdro s kunai. Samozřejmě má i zápěstní nože ale ty nejsou přes rukávy vidět. Každopádně okamžitě si vytasí 6 kunaiů. V každé ruce svírá tři kunaie a tak lehce švihne levou rukou a hodí kunaie do vzduchu tak aby proletěli tak 5 metrů nad Kurome ale pak švihne druhou rukou a hodí další tři kunaie které hodí do těch předešlých a tak se od nich odrazí a letí Kurome do zad (Seikakuna Shōjun). Mezitím vyskládá pečetě a ze země vyletí kamenné kopí (Doton: Gansetsukon), které Sasori po Kurome taktéž hodí bez jakéhokoliv zaváhání. Kopí by mělo ke Kurome dorazit chviličku po kunaiích. Je jasné, že tento typ výcviku na vojáka už od Genina mu velmi svědčí, protože absolutně neváhá. *
Kurome: *Kurome se trochu zarazila. Nechtěla bojovat zrovna se Sasorim i když jí proudila krev tak rychle že málem vařila. Kurome doslova toužila po krvi ale ještě jí to úplně neovládlo mozek.* "Takže ty takhle jo? Inu co se dá dělat." *Kurome vystoupila a postavila se proti Sasorimu.* Tak jo Sasori. Jdeme na věc. *Kurome změnila svůj styl boje od doby kdy byla naposledy trénovat se Sasorim. Vytáhla v jedné ruce Kakuto a do druhé chytla Tanto. Ruce si narozdíl od posledně kryla tak že na nich měla připevněny zápěstní nože. Neváhala a ihned vyběhla po Sasorim.*
Sasori Shintaro: * Následně nechá postupně všechny bojovat. Vždy vyvolá jednu dvojici, která proti sobě nastoupí a jsou donuceni používat i svá veškerá Ninjutsu či Genjutsu. Pravidla jsou samozřejmě stále stejná a tím je že dokud je druhý schopný bojovat tak se bojuje dál. *Uhm Sasori nastup! *Zavelí trenér a tak Sasori poslechne a předstoupí. Pak trenér věnuje pohled Kurome a slizky se usměje. *A teď ty! Stojíš tady jako trubka! Tak si tady zabojuje se svým kamarádem!
Kurome: *Kurome si všimla staršího chlapa co vletěl do místnosti. Jakmile začala rozdávat rozkazy tak si hned dala 2 a 2 dohromady.* "Takže tenhle je trénuje? To by mohla být dosti zábava." *Jakmile se všichni začnou odebírat ven a on jí věnuje svoji poslední větu tak Kurome ani na chvíli nezaváhala a následovala ostatní.* "Já neuteču tak jednoduše jak si myslíš dědulo." *Vyjde ven a zařadí se.*
Sasori Shintaro: * Sasori se na takové souboje nikdy netěší, ale nemůže ani říct že se mu do nich nechce. Jde do toho vždy s čistou hlavou a bez emocí. Ale pak se rozletí dveře a vejde tam starší muž zrovna v momentu, kdy souboj skončí prohrou dívky. Pozorně se rozhlédne po místnosti a na okamžik se zastaví u Kurome a Sasoriho ale není třeba se ptát, co tam dělá. Ihned mu došlo, že jí tam Sasori asi dovedl. *Už nebudete bojovat v Doju, protože byste ho zničili, takže od příště budete chodit do tréninkové oblasti, ale dnes běžte ven a seřaďte se a hned! A i ty! *Poslední větu věnuje Kurome a čeká, zda poslechne i ona. Všichni včetně Sasoriho uposlechnou a venku se srovnají do jedné řady ale, zda to udělá i Kurome to je už na ní. *
Kurome: *Kurome vejde za Sasorim. Uvidí co se zde děje. V tu chvíli jí začne vařit krev v žilách.* "Krev, bolest, násilí. Je to skoro jako mučení. To miluju." *Kurome začali v očích tancovat malé plamínky. Když viděla jak se Sasori zařadil ke stěně jako ostatní tak ho následovala.* Bullate. Počkej tady. Nevím jestli jsou psi vůbec povoleni. *Šeptla na něj potichu aby nerušila. Bullat se odebral ven a poslušně čekal na paničku. Kurome si stoupla vedle Sasoriho.* Tak takhle to tu chodí. Sice to bude znít podivně ale těším se. *5ekla potichu aby ji Sasori slyšel. V jejím obličeji šla teď poznat krvežíznivost. Takhle děsivý výraz už dlouho Kurome neměla.*
Sasori Shintaro: * Sasori vejde do Doja a je tam překvapivě plno. Jsou tam všichni vojáci úrovně Chuunin. Každý stojí u stěny na svém místě a pozorují souboj dvou z vojáků. Bojuje tam dívka a jeden kluk ale dívka dostává celkem nakládačku a je to vidět, protože je celá od krve. Může to vypadat krutě, protože chlapec na ní útočí stále, i když je jasné že už pomalu nemůže stíhat jeho tempu ve svém stavu ale je stále schopna boje takže se pokračuje dál. Sasori se zařadí ke stěně a sleduje ten souboj. *
Kurome: *Kurome si oddechla ale i tak byla v rozpacích. Ani Sasori nevěděl jestli to bude problém nebo ne. Tak doufala že opravdu bude štěstí stát při nich a žádný problém se nestane. Už se dostali až k Doju.* Pěkně dlouho jsem tu nebyla. Jdi první. Přece jen já se pouze připletla. Jdu hned za tebou a budu se držet tvých instrukcí Sasori.
Sasori Shintaro: Problémy? Tak jako nikdo neřekl, že tam nikoho nesmíme přitáhnout. *Odpoví Sasori a pokračuje v cestě směrem k Doju. Upřímně netuší, co by se tak mohlo stát, když tam v tuto chvíli dorazí i s Kurome ale to zjistí, až tam přijde ne? Navíc nejedná se o oficiální trénink, takže je možné, že tam jejich trenér nebude. *
Kurome: *Kurome se zaujetím poslouchala. Bylo to velmi zajímavé a přesně pro ni. Milovala boj takže se začala velmi těšit.* ANBU jo? Velmi zajímavé. Nebude vadit když tam přijde někdo koho sám Mizukage nepověřil? Nechci aby jsi měl kvůli mě problémy. *Kurome se tázavě podívala na jeho tvář. Opravdu nechtěla aby zrovna Sasori měl kvůli ní problém.*
Sasori Shintaro: Když trénuješ tak se snažíš většinou zlepšit svoje slabiny, aby nebyli tak viditelné anebo v případě tvých silných stránek je zlepšit taktéž. Každopádně když jde o trénink. Můžeš chybovat ale, když chybu uděláš v souboji, kterých se povinně účastním na rozkaz Mizukageho tak to většinou skončí tak že schytáš tvrdý útok, který tě pošle k zemi a tolikrát e už ani nezvedneš. Máme jednoho z bývalých členů jednotek Anbu, který na to dohlíží a dokud jeden je schopen boje tak souboj nekončí. Mizukage-Sama chce mít silné a schopné vojáky což je povolání kterému se vlastně věnuji.
Kurome: *Kurome se vydá pomalým krokem za Sasorim. Mezitím jí začal u nohou kňučet Bullat.* Neboj se chlapče. Nezapomněla jsem na tebe. *Vytáhla pamlsek a dala ho pejskovi. Dohnala Sasoriho.* A o co vlastně jde ve srovnání sil když ne o trénink? Pověz mi o tom více Sasori.
Sasori Shintaro: * Nemá moc radost z představy, že se do boje v Doju zapojí i Kurome. Navíc má strach i z toho že bude Kurome chtít bojovat s ním, protože by to bylo náročné a Sasori se bojí, že by Kurome ublížil. *Tak teda jdeme no. *Zavelí Sasori a vydá se klidným krokem rovnou směrem Dojo. *
Kurome: *Kurome si vyslechne Sasoriho vysvětlování. Poté se pouze ušklíbne.* A proč ne? Můžeme na věc. *Chytla se rukojeti svého meče.* Takže Bullate. Změna plánu. Míříme do Doja.
Sasori Shintaro: * Sasori se zatváří trošku zmateně. Je si jistý že říkal, že jde bojovat a ne trénovat i když někdo to může brát jako součást tréninku. Já jdu ale vyzvat jednoho kluka v Doju. Jedná se o souboj dvou lidí mezi sebou, ale nejedná se o trénink ale o poměření sil. *Odpoví Sasori. *Leda že bys chtěla bojovat semnou?
Kurome: *Kurome posmutněla. Pak jí něco napadlo. Sice si chtěla užít trochu pohody ale taky si chtěla užít čas se Sasorim.* Tak víš co? Půjdeme si zatrénovat spolu. Co ty na to Sasori.
Sasori Shintaro: Půjdu s tebou, ale nic do sebe cpát nebudu. *Odpoví Sasori a dokonce si dupne, aby tomu přidal trochu na důrazu. Prostě se rozhodl, že dnes konečně zkusí vyzvat jednoho ze Chuuninů když se jím konečně stal i Sasori. *Flákat se můžu, když skončím se zlomenou rukou nebo tak nějak ale, když mám dost volného času. Chci ho aspoň využít tak aby to bylo užitečně.
Kurome: Do doja? Nepřepínej se zase tolik Sasori. Nech si taky chvilku odpočinku. Pojď se mnou. Něco si dáme a pak si půjdeme lehnou k potůčku u loučky. Notak. Pojď se mnou. *Kurome ho přemlouvala jak jen mohla. Když už měla možnost se s ním vidět tak jí chtěla využít.* "Nenechám tě jen tak jednoduše odejít Sasori."
Sasori Shintaro: Tak jako přidat se mohu, ale nic si nedám. Mám v plánu do Doja vyzvat někoho na souboj a tak by mi jídlo akorát překáželo. Ale pokud chceš, můžu jít s tebou, abys tam nešla sama. *Odpoví Sasori a pokud Kurome bude opravdu chtít, aby šel s ní tak to udělá. Nedělá mu to moc velký problém jí dělat společnost. *
Kurome: Kam o mám vlastně namířeno. *Kurome se zamyslela. Měla úplný výpadek paměti. Koukla se na Bullata který už kňučel a nebyl k zastavení. Vzpomněla si.* Mám namířeno do restaurace. Dostala jsem chuť na rámen. Jestli chceš přidej se k nám. *Kurome se na něj usmála nejsladčeji jak jen uměla.*
Sasori Shintaro: Tokubetsu Jounin jo? Tak to je super. Já jsem se stal Chuuninem aniž bych musel plnit Chuuninské Zkoušky. Ale jinak celkem taky nic zajímavého. Kampak máš namířeno? *Zeptá se Sasori s dávkou úsměvu. * „Sice jsem Chuunin ale to ještě nic neznamená. Čeká mě ještě hodně dlouhá cesta. Sám Mizukage říkal, že budu dál trénován speciálně pro souboje se Shinobi.“
Kurome: Inu nic moc zvláštního. Stal se ze mě Totsuberu Jonin. *Usmála se hrdě Kurome. Ikdyž zrovna před Sasorim se vychloubat moc nechtěla. Prohlédla si ho.* Taky vypadáš trochu jinak. Co jsou za novinky u tebe Sasori? *Koukla se na něj s úsměvem a čekala na jeho odpověď. Pejsek z nedočkání se na ono slibované jídlo netrpělivě kňučel.*
Sasori Shintaro: * Samozřejmě že objetí od Kurome přijme a taktéž jí obejme. Pak udělá krok vzad a pozorně si Kurome prohlédne. *Trochu jsi vyrostla, od doby kdy jsme se viděli naposledy. Jinak co nového? *Zeptá se Sasori trochu zvědavě a očekává, jaká bude od Kurome odpověď. *
Kurome: *Kurome v průběhu cesty přemýšlela o svých přátelých, misích i o svém snu stát se Mizukage. Z jejího myšlení jí však vyrušil známý hlas. Otočila se směrem odkud hlas slyšela a uviděla komu patří.* Je. Ahoj Sasori. Dlouho jsme se neviděli. Copak tu děláš. *Zeptala se Kurome Sasoriho přičemž mu darovala jedno ze svých velmi vřelých objetí. Dlouho necítila Sasoriho teplo těla a tak za to byla velmi vděčná.*
Sasori Shintaro: * Je to teprve pár dní co Sasorimu bylo na jeho tréninku, který má zařízený od Mizukageho. Každý druhý den měl souboj s jiným Geninem až na to že po dvacáté výhře z něj Mizukage udělal Chuunina. Sasori od toho dne už zvládl ovládnout mnoho dalších úžasných Ninjutsu. Hlavně co se týká Mokutonu tak tam podnikl velký pokrok. Techniky Mokutonu trénuje o samotě, aby nikdo nepřišel na jeho techniky Mokutonu. Náhodou se prochází po Kirigakure v úmyslem že se nakonec vydá trénovat do Doja ale cestou si v dálce všimne Kurome za kterou se okamžitě vydá. *Ahoj! *Zavolá na ní a začne jí mávat. *
Kurome: *Kurome se ráno probudila a dostala ohromnou chuť na rámen ve své oblíbené restauraci.* "Páni. Dlouho jsem tam nebyla a mají tam ten nejlepší rámen. Jdu tam." *Kurome se tedy oblékla. Dnes do velmi pohodlného oblečení ( odkaz » ). Bylo sice netradiční od toho co si ostatní představovali pod pojmem pohodlné ale Kurome se v tom cítila skvěle.* "Mohla bych se ještě potom jít vykoupat k potůčku. Jo to je úžasný nápad." *Kurome si tedy oblékla ještě plavky pod svoje oblečení. Vyrazila do spodního patra do předsíně a začala se obouvat.* Bullate. Bullate. *Přiběhl za ní pejsek a začal jí šťastně olizovat.* Stačí Bullate. Půjdeme se napapat. *Kurome otevřela dveře a společně s Bullatem vyrazili na cestu do restaurace. Jejich cesta vedla okolo náměstí s fontánou.*
---: ---
Oprava: Ne k tsushikage, ale mizukage.
---: ---
Akame: *Akame měla dnes dostat svojí druhou misi typu D. Oblékla si svoje klasické oblečení a to černé šaty s červením lemem a černé podkolenky. Doma si dala jen snídani a to deset toustů s máslem. Snědla je rychle a hned vyrazila pro misi k Tsushikage. Dneska sebou nebrala Akamara, protože mu chtěla dát den volna. Akame dorazila k Tsushikage a vzala si svojí misi. Zadáni mise bylo jednoduché výpomoc v restauraci. Akame se usmála a řekla. * To bude hračka. * Akame vyrazila do restaurace. Když přišla před restauraci tak se nadechla a vešla dovnitř. Podívala se po místnosti a byla celkem plná, proto se rozhodla jít rovnou za barmanem. *Dobrý den, mam tu dělat výpomoc dneska. * Barman se na ní podíval a ukázal jí na dveře za ním. Akame vešla a byla to kuchyně. Rozhlížela se a snažila se načichat všechny vůně co tam byly. Po asi jedné minutě se rozhlédla aby našla šefkuchaře. Nebylo to moc těžké měl takovou velkou bílou čepici, a tak se za ním vydala. * Dobrý den, jsem tu na výpomoc. Tak co mam dělat. * Prohlédl jí pohledem a řekl. * Tak dobrá děvče budeš umývat nádoby a sem tam mi pomůžeš ve vaření dobře? Máš nějaké základy vaření že? * Akame se na něj podívala a řekla. * Moc dobře vařit neumím, ale asi ta vaše práce bude zahrnovat loupání brambor a tak ne? * Otázala se Akame. Šefkuchař přikývl a řekl. * Tak jo dej se do umývání nádoby a pak můžeš oloupat tyhle brambory dobře? *Akame nic neřekla a dala se do práce. Začala s umývání nádoby. Umývala jeden talíř za druhým, až jí zbývali ve dřezu jen skleničky. Když měla hotové umývání tak se pustila do loupání brambor. Když měla i to hotové tak šla za šefkuchařem, jestli nepotřebuje ještě z něčím pomoct. * Tak mám to hotové co mam dělat dále? * Kuchař jí odpověděl. * Hele pojď sem naučím tě jeden z mích receptů za odměnu, že si to zvládla tak rychle. * Akame nahodila zvědavý výraz a stoupla si vedle něho a dívala se co dělá. Kuchař jí podrobně vysvětloval recept na jejich ramen v restauraci. Říkal jí každou drobnost. Když dodělal ramen tak ho poslal přes číšníka ke stolu. * Tak co zapamatovala si si všechno co jsem ti říkal. * Akame s kývla hlavou na znamení souhlasu a pustila se znova do umývání nádoby co se tam nashromáždilo. Umývala jeden talíř za druhým a další talíře ji tam nosili. Akame je umývala takovou rychlostí a měla tak dobře sehrané ruce, že během mžiku měla měla jeden talíř umytý, a takhle pokračovala celý den. Byl už večer, když k ní přišel šéfkuchař a řekl. * Tak honem jdi domů. Splnila si svojí službu na jedničku. * Usmál se na ní a dal se do pokračování ve vaření. Akame se teda rozloučila a šla podat hlášení o misi. *
---: ---
Haruka: *Ďalšia D misia ju čakala v reštaurácii. Pomocná sila v reštaurácii. Kto by čakal, že sa za týmito slovami skrýva tak veľa. Mohla byť jedine rada, že takto tvrdo makala len jeden deň.* (Vzhľad -> odkaz » ) *Len čo prišla ráno do podniku a šéf jej vysvetlil kde čo je, kde čo nájde - začala so zametaním a umývaním dlážky v predu v podniku. Potom zložila stoličky, utrela stoly a rozniesla po nich soľničky a koreničky. Nestihla sa ani napiť vody a už ju šéf poslal do kuchyne kde oškrabala dve vrecia zemiakov, a toľko zeleniny, že priam cítila ako sa jej na dlaniach robia pľuzgiere. Každý druh zeleniny musela pokrájať na iné plátky, iné na kocky. Cítila ako jej po čele steká pot. Len čo to mala hotové bolo dobrých desať hodín - obed bol už takmer hotový a tak si dovolila napiť sa, no všimol si ju šéf, strčil jej do ruky vedro plné príboru, ktoré mala vyleštiť. Trvalo to hodinu a pol, to už ale začali prichádzať ľudia na obed. Od dvanástej do tretej ani nevedela ako sa volá. Lietala medzi kuchyňou a jedálenskou časťou. Odnášala taniere, dopĺňala limonádu, šaláty.. koláče vo výlohe. Utierala stoly len čo sa zákazníci zdvihli aby ďalší človek zasadol za už čistý stôl. Keď niekto rozlial - už tam bola s mopom. Prijímala objednávky a balila ich chlapcom ktorí ich následne rozvážali po meste. Pulírovala poháre, nosila od umývačiek riadu čisté taniere.. Sama prestávku na obed nemala. V takýchto rušných reštauráciách nemá personál čas na polhodinové vychutnanie jedla - nabereš si polievku, zješ ju ešte horúcu - snažíš sa pri tom popáliť si jazyk len minimálne a len čo vychrániš tanier - už si môžeš opäť uviazať zásteru a pustiť sa do roboty. Jej výhoda bola, že bola nízka - celkovo malinká a tak zavadzala v kuchyni len minimálne. Na konci dňa si len unavene vydýchla.. Misia bola za ňou a ona mohla ísť domov kde sa len unavene zvalila do postele. Po tejto skúsenosti, si bude navždy vážiť prácu ľudí v reštaurácii. Bolo to náročné ako tréning!*
---: ---
Kurome: *Kurome ve chvíli kdy Itsumi ucukla jako by se probudila z tranzu. Když viděla jak Itsumi rychle uhnula tak udělala to samé. Odskočila a rychle si navlékla svoji blůzku. Při celém tomto procesu byla extrémně rudá.* Gomen Itsumi-chan. *Začala se Kurome omlouvat. Styděla se za to co udělala.* "Kdo ví kam to mohlo zajít. Díky Itsumi." *Kurome jen seděla a koukala se s výčitkami v mysli na Itsumi. Stále se jí za toto omlouvala ikdyż se to líbilo asi oboum dívenkám.* Odpušť mi to Itsumi.
Itsumi: Dobře, já jen… *Nedořekla a udělala to, co si přála. Pomalu znovu zaryla nehty do jejích zad. Všechno bylo skvělé a v pořádku až do doby, než jí sundala tílko. Kurome byla opravdu skvělá, to ano, ale tohle na Itsumi už teď bylo celkem dost. Trhla sebou a trochu se odsunula, přičemž sáhla po tílku a bleskově si ho zase oblékla. Nevěděla, jak by se teď měla zachovat, jak se tvářit, nebo co říct. Chytla se levou rukou za pravou paži a po chvíli se trochu pousmála.*
Kurome: *Kurome ucítila její teplé dotyky na jejích zádech. Opět jí zalila vlna tepla. Najednou ucítila jak se Itsuminy nehty zarývají do jejích zad. Kurome blahem vydechla. Itsumi nemohla vědět že je toto její slabina a nejvíce to na ni působí. Poté odlepila své rty na chvíli od jejich. Začala šeptat Itsumi do ouška.* Itsumi-chan. Jsi úžasná. Prosím neboj se použit i své nehty. Je to velmi příjemné. *Kurome se trochu zvedla a sladce se na ni usmála. Sundala Itsumi něžně její tílko a přitiskla své rty na její hrudník. Sledovala jak na toto Itsumi zareaguje.*
Itsumi: *Jakmile jí blůzku sundala, položila ji kousek vedle a hned se Kurome opět věnovala. Netrvalo dlouho a její hbité ručky se dostaly až ke kůži na jejjích zádech. Drobnými pohyby ji něžně hladila a když ji Kurome začala hladit po prsou, tak jí spokojeností trochu zaryla nehty do zad. Když si to uvědomila, tak ihned povolila a hladila ji všude, kam jen dosáhla, když ji objímala. Líbala ji a toužila jí zašeptat do ouška, jak je skvělá, ale nechtěla ji přestat líbat.*
Kurome: Ach. Itsumi. *Vydechla Kurome blahem. Najednou se s ni Itsumi převratila a Kurome byla nahoře nad Itsumi. Když si všimla že jí Itsumi rozepíná blůzku tak se sama nechala aby ji blůzku sundala.* Ach Itsumi. To je tak nádherné. *Jakmile jí byla sundala blůzka tak opět zabloudila rukami pod její tílko a přejela jí přes její hrudník. Něžně jí jezdila dlaní po prsou a přitom přiblížila své rty k jejím. Opět se jejich rty spojily.*
Itsumi: *Ucítila na zádech její teplé ruce. Ty její doteky byly nejpříjemnější, které zatím zažila.* Kurome… *Vzdychla, když se položily na zem. Rukama přejela po jejích jemných vlasech a poté ji něžně objala. Chvíli takto setrvala, ale poté se k ní přitiskla, doufajíc, že z ní nevymáčkne duši, když na ní leží. Po chvíli se znenadání i s ní přetočila, takže nyní byla dole Itsumi. Pomalu vzdálila své rty od jejích a začala jí rozepínat blůzičku, aby jí pak mohla její něžné dotyky oplatit.*
Kurome: *Kurome zalila celé tělo vášeň. Přitiskla Itsumi k sobě a zabrouzdala jí rukami na zádech pod její tílko a začala ji něžně hladit krk a záda. Něžně jako by hladila křídla motýla a tak pomalu jako by chtěla aby tento okamžik trval na vždy. Když jí držela za záda tak se položila na zem na záda a vzala sebou i Itsumi která nyní byla nad ní. Její ruce se přesunuly na její krk který objala a přitáhla si její tvář k sobě a vložila na její rty nejněžnější polibek jaký dokázala. Poté pokračovala v romantickém líbání.*
Itsumi: *Byla moc ráda, že přestala zalévat slzami svůj nádherný obličej. Když se Kurominy rty přibližovaly k těm jejím, tak chvíli váhala. Byly blíž a blíž, ale Itsumi se už rozhodla, že nebude čekat. Chtěla by zažít něco nového, něco, co se jí jen tak hned zase nestane. Navíc Kurome byla velmi milá. Posunula hlavu trochu blíž k ní a jejich rty se střetly. Itsumi se teď v hlavě honilo tolik věcí, ale nepřestávala se s ní líbat.*
Kurome: *Jakmile Kurome slyšela její slova tak jí přestaly téct slzy. Když hleděla do Itsuminých očí tak ji zalilo krásné teplo. Nemohla odolat a promarnit tuto chvíli. Její tělo úplně ovládly city a tak když jí hleděla do očí chytla Itsuminy tváře, přiblížila se svojí tváří k ní a políbila ji na rty. Vůbec nevěděla co přijde teď ale nedokázala se donutit k tomu aby své rty vzdálila od rtů Itsumi.*
Itsumi: *Stále ji utěšovala a čekala, až domluví. Bylo to sice zvláštní, ale ona byla tak roztomilá a smutek jí opravdu neslušel. Říct, že ji miluje je zatím poměrně silné slovo, ale zase na druhou stranu jí přišlo, že by mohla být i něco víc, než kamarádka.* Neplakej. Také tě… také tě mám ráda. *Pověděla jí a opatrně pootočila její hlavu, aby se jí dívala přímo do očí.*
Kurome: *Kurome ji taky chytal při jejím objetí.* Gomen. Ale Itsumi-chan. Ty se mi líbíš. Nevím ale asi... Asi.... Asi tě milu.... Mil-lu.... Miluju. Omlouvám se. *Stále jí tekly slzy i přes Itsuminy utěšující slova.*
Itsumi: *Rozhlížela se do všech různých stran a sledovala i všemožné detaily. Najednou cosi ucítila. Netrvalo dlouho a došlo jí to. Ona ji políbila. Itsumi tam tak chvíli jen tak stála a nehnutě zírala do dálky. Po chvíli se ale otočila. Z neutrálního výrazu přešla k úsměvu.* Ale vždyť se nic nestalo. *Řekla mile a pomalým krokem došla až k ní. Dřepla si vedle ní a objala ji.*
Kurome: *Kurome se dostala do rozpaku. Měla nutkání Itsumi políbit. Ale bála se.* "Mohu jí políbit? Nemohu ji políbit?" *Kurome otočila svoji hlavu tak aby její rty mířili Itsumi na její krk. Pomalu přibližovala svoje rty k jejímu krku. Nakonec její rty spočinuly na krku Itsumi. Jakmile ji políbila krk tak se od mi odtrhla a klekla si na bok jeskyně.* Gomen. Gomen. *Opakovala stále a byla rudá studem.*
Itsumi: *Prolezla průchodem za Kurome a objevil se před ní nádherný výhled na vesnici, jaký snad ještě nikdy neviděla.* Páni, to je úžasný. *Zůstala tam stát s otevřenou pusou. Když ji Kurome postrčila k okraji, trochu sebou cukla. Záhy se ale ukázalo, že neměla v úmyslu ji shodit. Když ji objala, tak najednou pocítila něco, co ještě nezažila. Nikdo ji takhle neobjímal…* Ano, to je…
Kurome: *Vytáhla Itsumi až nahoru jeskynního průchodu. Nahoře byla krásná panorama na celou vesnici.* Koukej jak je to tu pěkné. *Stoupla si za ni a postrčila ji blýže k okraji. Aby nespadla tak ji zezadu objala za pas a položila si hlavu na její rameno.* Je tu krásně že?
Itsumi: *Jako stráž mizukage by určitě měla mnoho povinností a musela by se držet vždy poblíž ní, aby ji mohla chránit. Nebyla si jistá tím, že je to to, co v životě chce dělat.* Uvidíme, na to je ještě spousta času, ale nezavrhuji to. *Pousmála se na ni. Když spatřila, že odkryla jakýsi vchod, tak zbystřila.* "To už asi budem tady. To jsem zvědavá…" *Řekla si a nechala se vtáhnout dovnitř.*
Kurome: I třeba jako stràž, nebo můj nejvěrnější. *Koukla na Itsumi s rudou tváří.* "A nebo jako moje přítelkyně." *Když si toto Kurome řekla v hlavě zřídla ještě víc. Bylo ji jasné že tohle už neukryje. Dikybohu došli na místo.* "Záchrana." Jsme tu Itsumim *Kurome odkryla tajný vchod za keřem a vtáhla Itsumi dovnitř.*
Itsumi: o bude hodně náročné. *Pokývala hlavou. Přece jen ninja, který vede celou vesnici musí být opravdu silný.* Myslíš třeba jako tvoje stráž? *Zeptala se, protože si nebyla úplně jistá, že to tak myslela, ale nenapadalo ji, jak jinak by to mohla myslet. Když ji stiskla ruku ještě víc, tak se na ni tázavě podívala bez toho, aby cokoliv řekla.*
Kurome: Chci být mizukage. *Kurome se také zahleděla do mraků. Přemýšlela a s červenou tváří pronesla.* Byla bych rada kdyby jsi v tu dobu byla stále po mém boku. *Z toho co řekla takbstiskla Itsuminu ruku víc jak předtím.*
Itsumi: *Byla raději, když šly pomaleji. Spěchat mohla kdykoliv jindy.* Mám ráda přírodu, takže myslím, že se mi tam opravdu bude líbit. *Na chvíli se podívala na mraky.* "Příroda je tak klidná, nevyčítá…" *Vzhledem k tomu, že se teď stále učila, aby byla dobrým vědcem, napadla jí otázka.* Co bys chtěla jednou dělat? Myslím povolání.
Kurome: *Když di Kurome všimla že je vedle ní. Rychle si hodila na dané stane vlasy do tváře aby nešlo vidět jak je rudá.* Dobře můžeme zpomalit. Myslím že se ti tam bude líbit. *Kurome ji však už tentokrat jako předtím když šli do restaurace nepustila a stále jí držela za ruku.*
Itsumi: *Zkoušela si představit, cestu na to místo, ale nevěděla, kde vlastně je to údolí. Když ji pak Kurome opět vedla držíc za ruku, cítila se najednou tak zvláštně. Nevěděla, co si o tom má myslet. Nebylo jí to zase tak nepříjemné, jen to bylo trochu zvláštní. Ale nechtěla se jí vytrhnout.* Nemusíme tak spěchat ne? *Na chvíli přidala a pak už šla vedle ní.*
Kurome: Ještě před vstupem do údolí zlomených kostí je pomoci krovy zadělana taková cestička. Vede nahoru nad vesnici. Pojď. *Zaplatili a Kurome ji opět chytla za ruku a vedla jí. Srdce se jí opět rozbušilo jako splašené a tváře zrudly.* "Ještě ze jdu před ní. Takhle by mě neměla vidět."
Itsumi: Hřbitov? *Řekla poněkud hlasitěji a zasmála se tomu. Když si to tak vzala, tak by to ale nemusel být zase tak špatný nápad.* Ale proč ne. *Řekla po chvíli. Většinou tam nikdo nebýval, tak by tam opravdu byl klid.* A kde je to tajné místečko? *Koukla po Kurome a posunula se o malý kousek k ní.*
Kurome: *Kurome si nemohla odpustit trochu nemistnou ale relativně vtipnou poznamku.* Co tahle hřbitov. Tam je klid. *Kurome se usmála nad svým vtipem.* Ale teď vážně. Jedno bych měla ale nikdy jsem tam nikoho nevzala. Je to moje tajné mistecko.
Itsumi: *Jak ji tak poslouchala, říkala si, že jsou na tom úplně stejně.* Já jsem si taky nic pořádného neplánovala. Možná jsem se chtěla učit, ale to poslední dobou dělám pořád. *Na chvíli přestala ujídat zmrzlinu.* Trocha odpočinku by neškodila. Znáš nějaké klidné místečko? *Zeptala se s milým úsměvem.*
Kurome: Hele Itsumi ani nevím. Žádné další plány jsme neměla. Můžeme se jen tak jít projít klidně spolu. Někam kde je klid. *Kurome zrudla jako rajče. Představovala si sebe s Itsumi na rande.* Jak budeš chtít. Můj hlavní plán byl dnes zajít si na zmrzlinu.
Itsumi: *Jedla svůj pohár a říkala si, že sem bude muset chodit častěji. Jestli tu mají všechno tak dobré, jak poháry, tak jí tu určitě bude chutnat.* Musím souhlasit. *Kývla hlavou a pak odtrhla oči od poháru a podívala se znovu na Kurome. Měla červené tváře. Itsumi se tomu celkem podivila, nenapadalo jí, kvůli čemu by je mohla mít takové. Chvíli si Kurome se zaujetím prohlížela a poté řekla:* Co budeš dneska ještě dělat?
Kurome: *Kurome byla ráda že si o ní vzala kousek zmrzliny.* Tuto restauraci mám opravdu ráda. Lepší jsem zatím v Kiri nenašla. *Kurome se rozhlédla okolo. Nikoho zde neznala a to sem chodívala často. Nevěděla co se s ní děje. Její tvář byla opět rudá když se koukala na Itsumi jak si vychutnává zmrzlinu.* "Co to se mnou je? Srdce i pořád hrozně buší jen když se na Itsumi podívám." *Kurome se radši zahleděla do svého poháru. Bohužel její rudě tváře se jí nepovedlo nijak schovat.*
Itsumi: *Trochu nečekaný způsob ochutnávání, ale proč ne. Po chvíli otevřela pusu a za chvíli už na jazyku převalovala rozpouštějící se kousek zmrzliny.* Opravdu skvělá. *Okomentovala. Prvně jí bylo líto, že Kurome také neochutnala, ale jestli je už opravdu plná, tak ji přece nebude nutit.* Nevadí. *Řekla a vzala si pohár opět k sobě neztrácejíc svůj úsměv.*
Kurome: *Kurome nabrala trochu zmrzliny lžičkou a směřovala jí k Itsumi.* Tady ochutnej. *Kurome se usmála křiž byla její lžička už skoro u Itsuminých úst. Doufala že jí tím nijak neurazí nebo tak. Opět se jí stalo že se začala trochu červenat. Rychle si hodila přes tváře nějaké ty vlasy aby to zakryla.* Děkuji ale nechci Itsumi. Jsem už dosti plná ze své.
Itsumi: Myslím, že sem od teď budu taky chodit na zmrzlinu. *Řekla poté, co stihla zblajznout poměrně velkou část poháru.* To já jsem se další den zmohla jen na techniky studenta akademie. *Zasmála se. Opravdu ji to celkem vyčerpalo. Podívala se na Kurominu zmrzlinu. Vůbec nevypadala špatně.* Jestli bych mohla… Ty klidně ochutnej tu mou. *S úsměvem posunula svůj pohár k ní.*
Kurome: Že ano Itsumi. *Kurome nabrala lžičkou kousek zmrzliny a vložila jej do úst.* Proto sem ráda chodím. Nikdy nešlápnu vedle. "Jsem ráda že jí chutná. Doufala jsem v to." Opravdu to byl perný trénink. Ještě teď mě bolí svaly. *Kurome si protáhla rameno. Šlo slyšet jak jí křupe v rukách.* Ou to jsem až tak ztuhlá? *Kurome se usmála. Pohlédla na Itsumi která si užívala svojí zmrzlinu.* Chceš ochutnat?
Itsumi: *Itsumi si ji doposlechla a usmála se.* Donutila jsi mě vydat ze sebe úplně všechno. Také tě zas ráda vidím. *Netrvalo dlouho a blížil se k nim chlapík, který nesl jejich objednávky.* "Páni, to vypadá dobře, dokonce i šlehačka." *Trochu se olízla, poděkovala a hned se pustila do poháru. Ta zmrzlina byla tak dobrá a jahody jakbysmet.* Moc dobré.
Kurome: *Kurome se zarazila a vnitřně trochu zpanikařila.* "Sakra co jí mám říct? Nemůžu na ní jen tak vybalit že se mi líbí." *Kurome rychle přemýšlela co má říct.* Nic se neděje. Jen jsem ráda že jsem tu s tebou. Po tom našem tréninku se mi po tobě stýskalo a tak jsem ráda že tu jsme spolu. "Uff snad jsem se z toho dostala." *Kurome si otřela pot z čela a pustila se do poháru které jim právě přinesli.*
Itsumi: *Itsumi byla celkem všímavá, takže jí neuniklo, že je něco jinak. Přišla obsluha a Kurome začala objednávat. Itsumi se zamyslela a po chvíli řekla i svou objednávku.* Já bych si dala také pohár, ale čokoládo-jahodový a s kousky jahod. Děkuji. *Obsluha odešla a Itsumi se otočila na svou kamarádku.* Děje se něco? Přijde mi, že se chováš trochu nezvykle. *Chtěla vědět, kdyby jí něco bylo.*
Kurome: *Kurome šla za ní. Usadili se v blízkém koutku. Chvíli se na ni dívala a pořád si v hlavě přemítala jak je pěkná. Najednou jí zčervenaly opět tváře. Když si to uvědomila tak se zarazila a rychle zatřepala hlavou aby si toho Itsumi nevšimla. Mezitím přišla obsluha. Na její otázku co si dají měla Kurome ihned odpověď.* Já bych si prosím dala pohár s jahodovou, banánovou a višňovou zmrzlinou a prosím posypat čokoládou a oplatek do toho. Děkuji. Co si dáš ty Itsumi?
Itsumi: *Itsumi trochu vrtalo hlavou, proč jde s hlavou tak svěšenou. Už se jí chtěla zeptat na to, jestli je všechno v pořádku, ale ona zvedla hlavu a nevypadala, že by jí něco bylo.* To bylo rychlé. *Rozhlédla se kolem. Tady opravdu nikdy nebyla.* Tak poháry? Ty mám ráda. *Pousmála se.* Hlavně s čokoládovou zmrzlinou, ale i ovocnou můžu. *Vešla dovnitř.*
Kurome: *Kurome se hrozně začervenala. A tak radši šla dále aniž by jí držela za ruku. Celou dobu měla svěšenou hlavu a úplně rudé tváře studem a možná i trochu tím že se jí Itsumi tak trochu líbila.* Nu nic už jsme tady. *Zvedla Kurome hlavu a ukázala na restauraci.* Mají tam skvělé poháry. Pojď jdeme dovnitř. *Otevřela a podržela Itsumi dveře.*
Itsumi: Dobře. *Pokývala hlavou na souhlas. Když ji Kurome chytla za ruku a táhla ji za sebou, byla trochu překvapená.* "Je nějak hr, na tu zmrzlinu." *Nedávala tomu však žádný další význam.* Nic se neděje. Taky se těším na tu zmrzlinu. *Zasmála se.*
Kurome: Kdysi jsme chodívali do jedné s bratrem a sestrou. Můžeme jít tam. Jmenuje se to Taihatsu. *Kurome popadla Itsumi za ruku a táhla jí za sebou. Po chvíli se zastavila a začervenala se. Nemohla si nepřiznat že Itsumi byla krásna dívka. Přece jen ji dívky přitahovali více nežli chlapci.* Sumimasen. *Omlouvala se.*
Itsumi: To nevadí, tak někdy později. Počítám s tebou. *Mrkla na ni.* Chuuninské zkoušky určitě zvládneš. *Dodala a pak se vrátila k tomu, co je teď aktuální.* Kam bys chtěla jít na tu zmrzlinu. *Ona jedno místo znala, ale neměli tam moc velký výběr a vlastně nebyla ani tak dobrá.*
Kurome: Klidně ale mise typu B ještě dělat nemůžu. *Padl smích z Kurominy tváře.* Jsem ještě pořád genin. Chuninskou zkoušku teprve dělám. Ale až budu chunin tak s tebou ráda pujdu.
Itsumi: Já tebe taky. *Zasmála se.* Na zmrzlinu klidně půjdu. A nechtěla bys se mnou někdy na nějakou B misi, sama jít nemůžu. *Vyhrkla na ni. Pak se trochu vydýchala, protože se trochu zapomněla nadechnout.*
Kurome: *Kurome byla najednou vytržená z myšlenek. Všimla si jak proti ní běží Itsumi.* Itsumi-chan. Tebe jsem hledala. Nechceš jít na zmrzlinu? *Kurome se zasmála na Itsumi s touto otázkou.*
Itsumi: *Itsumi zrovna přemýšlela nad tím, s kým by mohla jít na misi typu B, protože sama jít nemohla. Nějakou splnit potřebovala. Byla se ptát, ale zrovna žádnou neměli. Napadlo jí, že se třeba zeptá Kurome, jestli by třeba někdy nešla. Chtěla se zeptat nějakých lidí z jejího klanu, jestli by jí neřekli kde je. Nestačila tam ale dojít, když viděla Kurome, jak prošla vedlejší ulicí. Itsumi se rozeběhla za ní a když se blížila, tak na ni zavolala.* Ahoj, Kurome.
Kurome: Ach já mám chuť na zmrzlinu. Ale nechce se mi samotné. S kým bych mohla jít. *Kurome přemítala s kým by mohla jít do restaurace. Nikdo ji nenapadal. Haru-chan nechtěla otravovat.* "A co takhle Itsumi? Ta by možná šla." *Kurome se tady navlékla do svého rudého pláště, připla si k pasi meč, knihu a sladkosti. Vyrazila do města s nadějí toho že v něm někde potká Itsumi.*
---: ---
Kurome: Konečně další mise. *Kurome vykřikla nadšením když se ji do ruky dostal svitek se zadáním.* Hmm tak co to bude tentokrát. *Tentokrát se jednalo o pomoc při obsluhivání ve zdejší restauraci. Restaurace slavila páté výročí svého založení a tak byla potřeba každá ruka.* Ach jo. Chtěla bych nějaké náročnější mise. Obsluhovat není můj chleba. Ale mise je mise. Tak se koukneme na podrobnosti. *Kurome dál četla ve svitku. Stálo v něm že má přijít v šatech, společenských botách a nějaké halence.* Juhů. *Kurome se zaradovala když si všimla části o barvách. Barvy oblečení měli být kombinací černé a červené. Toto byli Kurominy oblíbené barvy a tak jí to skvěle sedlo.* Mami? Kde mám svoji blůzku. Tu černo červenou. *Maminka přišla do jejího pokoje a přinesla jí její blůzku. Prý ji prala. Kurome se tedy oblékla do svého outfitu a vyrazila do restaurace. Po cestě potkávala lidi oblečené podobně jako ona.* "Asi dobrovolníci na výpomoc. Stejně jako já." *Kurome přišla na místo a hlásila se u majitele restaurace. Všichni byli posláni do velké místnosti kde čekali. Najednou se otevřeli dveře a vešel muž oblečený v elegantním obleku. Začal číst jména ze svitku který měl u sebe a následně jmenovaným přiděloval úlohy. Kurome nedočkavě seděla a čekala. Adi po 6 jménech se najednou ozvalo.* Kurome Kamari. *Kurome se postavila a uklonila se.* Kurome Kamari. Budeš pomáhat při roznášení jídla a hlídat potížisty. Když bude někdo dělat problémy máš právo hi vyvést. Pochopeno? *Kurome kývla hlavou že rozumí.* Dobře běž de připravit. *Uběhlo pár hodin a oslava začala. Kurome stále roznášela objednávky a čas od času pár potížistů pokárala. Roznášela vše. Od vody přez zákusky a kávu az po láhve plné saké. Když už se slavnost blýžila ke konci začalo pár zákazníků dělat problémy.* "Asi vypili moc saké. Měla bych je upozornit." *Kurome přišla ke skupině která se motala jako káča a upozornila je na jejich chováni. Její slova však neměli žádný výsledek. Najednou se jeden kluk po ní vrhnul a snažil se jí políbit a sundat halenku.* Nech mě ty perverzáku. *Kurome se otočila a udělila obtížistovi facku. Měla tvář rudou studem a pomalu se jí hrnuly slzy do očí. Následně se však vzchopila a vyvedla potížistu ze slavnosti. Slavnost už končila a tak Kurome po ukončení běžela domů.* "Bože už se těším do postele." *Jakmile přiběhla domů pohodila své oblečení na židli a ulehla do postele. Únava jí sklopila oči a následně na to usnula.*
---:: ---
Itsumi: *K večeru vyrazila na svou další misi. Tentokrát měla jít opět do restaurace, prý to velmi spěchalo. Potřebovali tam pomoc s úklidem po velmi rušném dni. Lidé tam se jí celkem zalíbili, tak se na tu misi těšila. Když přišla na místo, tak se prvně trochu zděsila. Na zemi bylo rozbité nádobí, převrhnuté židle a stoly…* Co se tady stalo? *Zeptala se jednoho ze zaměstnanců, který šel zrovna kolem.* Nějací dva chlápci se tu pořádně porvali a takhle to dopadlo. *Pokrčil rameny s rozmrzelým výrazem. Dost věcí tu bylo rozbitých, okna a dveře z toho naštěstí vyšly bez škrábance. Itsumi moc dlouho neváhala a popadla blízké koště, aby mohla začít zametat ten nepořádek.* "Těch talířů je škoda." *Řekla si když zrovna narazila na dva rozbité kusy. Za chvíli nebyla jediná, co uklízela, a tak se musela ostatním trochu vyhýbat.* Víš co, podívej se, co je tu v pořádku a dej to někam stranou. To ostatní támhle do rohu. *Řekl jí majitel restaurace. Ona jen přikývla a odložila koště. Zvedla několik převrhnutých židlí a stolů a dala je stranou. U další židle ale takové štěstí neměla. Ona židle měla ulomenou nohu, kterou Itsumi nikde kolem neviděla. Vzala tedy židli a přenesla ji do rohu. Takto pokračovala dál, až byly židle a stoly roztříděny na ty v pořádku a ty rozbité. Většina z nich byla v pořádku, což se o ostatních věcech, co byly na zemi, říct nedalo. Dalším jejím úkolem bylo uklidit všechno nádobí, které bylo v pořádku do kuchyně. Začala tedy procházet celou hlavní místnost, jestli někde ještě nenajde. Nebyla zrovna moc úspěšná. Našla jenom tři malé podšálky, jinak vše ostatní na co natrefila, bylo poničené.* "To to tady ale muselo vřít." *Říkala si. Restaurace se tak musela dostat do velkých ztrát za všechno to poničené vybavení. Když skončila i se svou druhou prací, tak pomáhala kde komu mohla. Jednou odnesla něco tam, pak zase někomu přinesla nějaký čistící přípravek a takhle to šlo do doby, než z místnosti zmizely všechny zničené věci. Bylo tam čisto, ale zase trochu prázdno. Itsumi zůstala sedět na židli a čekala, co bude dál. Po chvíli za ní přišel majitel restaurace a předal jí papír, který měla doručit jednomu muži z vesnice, který restauraci zásoboval vybavením. Itsumi se hned dala na cestu. Danou část vesnice dobře znala, takže za chvíli byla tam a předávala papír s informacemi. Pán po ní pak majiteli vzkázal, že jeho objednávku vyřídí co nejrychleji. Když se pak Itsumi vrátila, už nebylo moc co dělat. Mohla už jít. Tak když pak odcházela otočila cedulku na dveřích na ZAVŘENO a vydala se domů.*
---: ---
Kurome: *Kurome souhlasila a kousla do jablka.* Jdeme domů.
Akame: *Akame vzala to jablko a rozpůlí la ho na dvě části z nich dala jednu Tatsuyovy a druhou Kurome. Poté pronesla. * Co kdybychom šli už domů?
Tatsuya: *Tatsu se postavil a připravil se, jenže měl v každé ruce jeden kunai.Byly zvláštní v tom že by o něco delší než obyčejné a byly zbarvené do černa.Tatsu si na ně dával opravdu pozor. Hodil první kunai přímo směrem do dírky co v stromě byla a druhý ve stejnou dobu do koruny stromu. Trefil se přímo do dírky a z koruny stromu vypadlo jablko se zabodlim kunaiem. Tatsuya pro něj došel a nabídl ho sestricka.* Tak co dáte si ? Hehe
Kurome: *Kurome se pripravila s kunaiem. Její kunai byl zvláštní v jedné věci. Na rukojeti mel pripevneny přívěšek ve formě malého kolacku. Koláček byl znakem sladkosti kterou většinou Kurome jedla.* Půjdu první a uvidíme jak to půjde. *Hodila kunajem do stromu a trefila se vedle škvíry která ve stromě byla a snažila se ji zasáhnout.* No nic. Jsi na řadě bráško. Úkaz mi co je v tobě. Tref tu škvírku. *Kurome se připojila na chvíli k Akame a sledovala brášku s hlavou oprenou a sestrine rameno.*
Akame: Tak jo, ale mě s toho vynechte budu se dívat jak procvičuje te. *Ušklíbla se Akame a sedla si pod strom a koukala na ně.*
Tatsuya: *Tatsu se zašklebil* Hehe, co takhle vrhání kunaiu ? To se hodí procvičit ! *Tatsu v tom vynikal a zase se chtěl předvést.. byla to věc co trénoval téměř každý den*
Kurome: *Kurome si utrela slzy a řekla.* Už je to v pořádku děkuji. *Kurome se postavila a a ještě s rudyma očima od slzl rekla.* Tak jdeme pokračovat? Nebo udelame něco jiného?
Akame: *Akame přišla za sestřičkou ze zadu a silně ji obejme a mlčí. Po chvilce promluví. * To je v pořádku. Tatsuyo mohl by si být milejší na Kurome! *Vykřikla na Tatsuyu.*
Tatsuya: Ale no tak sestřičko, nebreč je to strašně otravný hehe.. *Tatsu si dal ruce za hlavu* Hmmm když už sme tu nechcete si vyzkoušet ještě něco ? Necejtim se moc unavený a furt se strašně nudím. *Zívne* "Co asi dělá Itsumi"
Kurome: *Kurome se soustredila a premyšlela na koho se přemění. Nakonec ji ukapla slza z oka, objevil se oblak a jakmile se rozplynul stal před Akame a Tatsuyou jejich tatínek který před par lety zmizel. Objema se najednou onbjevili slzy v očích a jakmile se Kurome proměnila tak viděli její tvar zalitou slzama a rudou tvar studem.* Omlouvam se ale zastesklo se mi. *Kurome se hrozne rotbrecela a zároveň zastydela. Čekala na reakci sourozencu.*
Akame: * Akame si stoupla podívala se na ně udělala pečeť a okamžitě se přeměnila na Tatsuyu. Přeměnila se do dokonale věrné kopie svého bratříčka. Když se přeměnila splátky tak se jen koukla na Kurome a čekala na co se změní ona a jak dobře jí to půjde.*
Tatsuya: *Tatsu se trošku usmál .. i když se tomu bránil. Stoupl si a připravil se to tentokrát udělat mnohem lépe.* Tak pojďme na to ! *Bez váhani se doslova na hned přeměnil na věrnou kopií Mizukage.* Hahaa! Tak se ukažte sestřičky !
Kurome: *Kurome se přestala smat a šla bratricka taky obejmout.* Neboj brasko to zvladneme, taky jsem to neudelala dokonale. Pojďme druhy pokus. *Kurome se postavila a čekala az ti dva se k ni přidají.*
Akame: No tak Tatsuyo nehraj uraženého mě se to taky nepovedlo perfektně, ale také časem dopilujeme. *Usmála se na něj Akame a obejmula ho.*
Tatsuya: Hmmm. *Tatsuya se začal soustředit na svou chakru. Jakmile si myslel že by měla být připravena pokusil se přeměnit na nynější Mizukage. Bylo to celkem v pořádku, bohužel bylo levé prso asi o polovinu menší než to pravé.* Sakra ! * Sestřičky se mu začali smát.. Tatsu se přeměnil zpět, sedl si a uraženě seděl.*
Kurome: *Kurome se nachystala a začala hromadit čakru. Trvalo jí to o dost déle než její sestřičce. Kurome se proměnila na kluka velmi podobného Tatsuyovi.* Sakra. Nepovedlo se. Chtěla jsem se proměnit na brášku ale nepovedlo se. *Z části měla Kurome pravdu. Kluk byl sice podobný Tatsuyovi ale nikdo by neřekl že to opravdu Tatsuya je. Přeměnila se tedy zpátky s částečným vyčerpáním.* Teď ty bráško. *Obě stály a koukali se jak se Tatsuya zachová. Přecejen ještě furt hleděl svým znuděným výrazem do knížky.*
Akame: To vypadá dost lehce. *Pronesla Akame a hned začala s proměnou. Celkem se jí povedla i když se dalo něco vylepšit. Přeměnila se na Kurome akorát byla o něco výši a měla jinou barvu očí ale jinak jako by ji z oka vypadla. Akame se přeměnila splátky a řekla.* Tak co jak mi to šlo? Musíte nahromadit chakru a potom si představit každý detail toho na koho se chcete přeměnit. Tak honem zkuste to taky. * A usmála se.*
Tatsuya: *Tupě kouká do knížky.* Hmmmmmmm, Nemyslíte že na učení techniky by se hodil někdo kdo má zkušenost ? Přece jenom s používáním chakry na tenhle způsob nemáme zkušenosti ..
Kurome: "Ježiši. Tatsuya má zase skvělou náladu. Tohle bude sranda. Ještě že už jsem zvyklá." Tak zvedat zadky a jdeme. *Zvedli se tedy a vyrazili na zahrádku u jejich domu kde plánovali se naučit danou techniku. Šli vedle sebe. Kurome si skákala plná energie, Tatsuya jako vždy se znuděným výrazem ale čas od času se i usmál a Akame se usmívala na sestřičku a chvilkama si skočila i sní. Už byli na zahrádce a Kurome vytáhla malou knížku.* Tuhle knížku jsem našla v knihovně a půjčili mi ji. Píše se v ní o té technice tak nám to může pomoct. *Kurome podala knížku Tatsuyovi který byl z nich největší knihomol. Kurome čekala na reakce od obou.*
Akame: *Akame si jedla svůj ramen a jen hlavou kývla že ano. Jakmile dojedla svůj ramen tak zaplatila a byla připravena vyrazit.
Tatsuya: Hmmmmmmmmmmm, každá technika se jednou muže hodit, souhlasim. *Dá si ruce za hlavu a zívne* "To zas bude atrakce"
Kurome: *Chvíli bylo ticho. Kurome přemítala v hlavě co by teda mohli dělat.* "Hmmm mohli by jsme zkusit se naučit nějakou techniku." Pojďme se naučit nějakou techniku spolu. Slyšela jsem o jedné zajímavé. Jmenuje se HENGE NO JUTSU. *Chvíli se na ně koukala.* Tak co vy na to.
Akame: *Akame vešla do restaurace, měla na sobě černé šatičky s červeným páskem. Když se rozhledla tak si všimla že tam sedí už Kurome i Tatsuyi, a tak přijde k nim.* Ahoj, tak jsme tu všichni. *Ještě předtím než si sedla tak objala sestřičku a objednala si velkou misku ramenu.*
Tatsuya: *Příde do restaurace a rozhlídne se.* "Ježiši, zase chtěj abych někam šel tak kde sou." *V zápětí zahlédne Kurome u stolu a přijde k ní.* No ahoj ! Kde je Akame ? To zase musí přijít poslední ??
Kurome: *Toho dne se všichni sourozenci domluvili že si konečně udělají na sebe čas. Domluvili se že se sejdou v restauraci a proberou spolu co budou dělat. Kurome sem přišla první.* Promín jeden koktejl. *Kurome se usadila a čekala na svého bratříčka a sestřičku.*
---:: ---
Itsumi: *A byla tu další mise, na kterou se zase moc netěšila. Už si sama pro sebe ale nestěžovala na to, že nedostává žádné pořádné mise. Nějak se s tím smířila. Vstávala brzy ráno, protože restaurace, ve které měla pomáhat, otevírala celkem brzy. S sebou nic nepotřebovala, tak po snídani vyrazila jen tak. Nemusela moc spěchat, protože ještě měla dostatek času. V ulicích Kiri zatím ještě moc živo nebylo. Netrvalo dlouho a došla do restaurace v uličce Minakami. To bylo místo, kde dnes měla plnit svou misi. Chtěla otevřít dveře, ale zatím ještě byly zavřené. Vevnitř se ale svítilo, a tak zaklepala. Po chvíli přišel starší muž, který jí otevřel.* Dobrý den. *Pozdravila Itsumi slušně. Pán se na ni usmál a povídá.* Tak ty jsi ta, která dnes u nás bude na výpomoc? *Zeptal se s úsměvem a ona přikývla. Muž ji pak pozval dovnitř a řekl jí, že přišla celkem brzo, a že měl ještě zamčeno. Že to prý ale nevadí. Jelikož byl ještě čas, tak ji muž pozval na šálek teplého čaje. Trochu si popovídali. Itsumi zjistila, že on je majitelem této restaurace a také to, co bude dnes dělat. Dnes bylo potřeba pomoci hlavně v kuchyni s nádobím, protože onemocněli dva zaměstnanci. Kuchařů bylo tak akorát, takže byl potřeba někdo, kdo by se postaral o nádobí. A to byla její mise.* Tak, myslím, že už bude na čase otevřít. Za dveřmi už asi bude stát náš pravidelný zákazník. *Zasmál se majitel restaurace a šel Itsumi ukázat kuchyni. Poté odešel, aby mohl dělat svou vlastní práci.* "No tý jo, to je mi ale velký dřez." *Pomyslela si.* "Jestli tu bude hodně lidí, tak asi budu mít co dělat." *Řekla si. Nějakou dobu jen čekala, protože nebylo co mýt, ale pak to přišlo. Prvně jen pár talířů a příborů. Vše se dalo v pohodě zvládnout. Většinu dopoledne to bylo stejně jako ráno. Jakmile se ale začaly přibližovat polední hodiny, začali zákazníci přibývat a nádobí se kupilo.* "Budu muset zrychlit." *Zauvažovala, když se podívala na 'horu' talířů. Nemohla si dovolit, aby po ní byly talíře špinavé, takže musela přidat na rychlosti, ale neubrat na kvalitě. Nikdy by jí nenapadlo, že jednou bude muset takhle rychle umývat nádobí. Žádné stížnosti na ni ale nebyli, tak byla spokojená. Chvíli po první hodině odpolední přišel mladík a řekl jí, ať se jde najíst, že ji na chvíli vystřídá. Tuhle nabídku opravdu uvítala. Stála tu už celkem dlouho a za tu dobu toho moc nesnědla. Otřela si ruce, trochu se protáhla a šla do malé místnosti vedle, kde na ni čekal vonící oběd. Pousmála se a zasedla ke stolu.* Itadakimasu! *Začala jíst. Bylo to opravdu dobré, akorát na ni moc horké. Musela si tedy dávat pozor na to, aby si nespálila jazyk. Jakmile dojedla, tak vzala talíř a šla jej po sobě umýt.* Děkuji moc, bylo to dobré. *Přátelsky se usmála na chlapíka, co ji doteď střídal.* Není zač. *Opětoval ji úsměv a šel zase ke své původní práci. Na Itsumi zase čekalo umývání nádobí. Po většinu odpoledne toho bylo celkem hodně, ale nebylo to zase tak hrozné. O pár hodin později za ní přišel opět majitel restaurace.* Dnes už pravděpodobně hodně zákazníků nepřijde. Myslím, že už to tu zvládneme sami. Takže pokud chceš, můžeš už jít. *Itsumi sice umývání nádobí moc nebavilo, ale byli tu příjemní lidé, kteří si s ní povídali. Takže majiteli poděkovala za nabídku, ale ještě tu zůstala. Pomáhala až do zavírací doby. Nakonec z toho měli celkem dobrý pocit, i když si původně myslela, že to bude hrůza.*
--: --
Saku: *Saku trénoval na zahradě, kde měl terče. Saku byl oděn do modré košile a modrých kalhot, měl opasek na kterém měl dvě pouzdra s ninja vybavením a jedno pouzdro pro věci na dýmku. Na zádech měl svou tří čepelovou kosu (Sanjin no Ogama). Saku cvičil házení na terče což mu šlo velmi dobře když stál a tak se rozhodl házet v pohybu. Usmál se, vzal si deset kunaiů a začal uskakovat dozadu, najednou si uvědomil že za několik málo metrů narazí na strom a tak rychle vyskočil do vzduchu a hodil pět kunaiů do terče. Jen co dopadl na zem tak se rychle rozeběhl proti terčům, najednou skočil doprava, poté doleva hodil dalších pět kunaiů a zároveň stím skočil doprava. Kunaie se zabodli do středu terče. Jen co Saku doskočil tak se rozeběhl proti terčům, svou pravou rukou chytl rukojeť své tří čepelové kosy a jen co byl u terče tak rychle vytáhl a sekl do terče. Terč se rozpůlil a vtom se Saku prudce otočil doleva kde byl další terč, zároveň stím chytl rukojeť i svou levou rukou. Další terč rozpůlil. Poté rychle schoval svou Sanjin no Ogama, otočil se o 180 stupňů zároveň stím se rozpřáhl a napustil si svou pravou ruku vodou (Gousuiwan no Jutsu). Poté se rozeběhl k dalšímu terči když byl u něj tak praštil do terče. Terč se pod zničující silou úderu rozlomil na šest kousků.* "Super tak tohle je ta pořádná síla techniky klanu Modoru." *Pomyslel si a zrušil Gousuiwan no Jutsu. Takže měl svou pravou ruku v normálu.* "Sakra mám celkem žízeň používání technik mého klanu mě dost dehydratuje, je to hrozné ale co se dá dělat?" *Pomyslel si a poté šel domů kde si vzal skleničku do které si natočil vodu z vodovodu. Poté ji celou vypil. Potom začal prohledávat kuchyň jestli doma není nějaký hrnek jenž má víčko. Saku se usmál když našel to co hledal a poté do něj natočil vodu. Saku si tento hrnek připl k opasku protože hrnek měl svoji skobu připevněnou na uchu. Poté Saku vylez z domu protáhl se podíval se na nebe a zasmál se. Poté si vyndal svou dýmku a k ní tabák a dusátko. Poté mírně napěchoval dýmku, strčil si ji do pusy a potáhl. Tlak v dýmce byl moc malý a tak přidal tabák a napěchoval jej silněji. Poté znovu potáhl a tentokrát byl tlak v naprostém pořádku a tak si vzal krabičku sirek. Jednu sirku vyndal zapálil ji a sní zapálil tabák v dýmce. Prudce potáhl a ihned vydechl kouř, podruhé potáhl ne však tak prudce a silně a když si byl jistý že má dobře zapálenou dýmku tak teprve poté si nechával kouř v ústech a válel jej po jazyku a vychutnával ho. Saku se posadil na schod a pomalu kouřil.* "Sakra už jsem dlouho nebyl na žádné misi. No nějakou dobu mi to nevadilo ale teď mi to začíná být líto. No dneska se půjdu zeptat jestli pro mě mají nějakou misi nebo nemají. Sakra dobrá mise by mohla být nějaké mise typu B možná bych si troufl i na misi typu A. Jo byla by to velikánská sranda a znovu bych ukázal co ve mě je. No možná jsem tak dlouho nedostal misi kvůli tomu jak jsem byl tenkrát u Mizukage? Ale to je jedno půjdu se zeptat jestli pro mě budou mít nějakou misi nebo nebudou. Uvidím." *Pomyslel si vstal a vtom dostal hroznou chuť na něco pečeného.* "Sakra když si začnu něco péct tady tak je možné že mě máma zabije a hlavně to bude trvat dost dlouho." *Pomyslel si, sundal si ze zad Sanjin no Ogama a dal ji k botníku. Poté se otočil a pomalu šel k restauraci. Saku šel, kouřil a díval se na mraky.* "Co bych si mohl dát? No mám chuť na něco pečeného takže bych si mohl dát pečené žebírka, nebo smažený prasečí jazyk." *Saku přemýšlel když vtom si uvědomil že si dlouho nepotáhl a tak mu zhasla dýmka. Saku se usmál, vyndal si z úst dýmku a schoval ji do svého pouzdra na dýmky. Netrvalo to dlouho a Saku došel do restaurace. Sedl si ke stolu a počkal až k němu přišel číšník a dal mu jídelní lístek. Saku jej otevřel a celkem se lekl.* "Sakra takový výběr? Co si mám dát? Mohl bych si dát smaženou oliheň ale to je spíše pouťové jídlo než jídlo do restaurace." *Saku dumal nad tím co by si mohl dát když vtom přišel číšník a zeptal se ho jestli si vybral. Saku nahlas polkl a poté řekl.* Dám si pečený bok a přílohu chleba. *Číšník si vše zapsal a poté odešel. Saku si setřel pot z čela a poté se koukl na cenu pečeného boku.* "Sakra to mě zbaví všech peněz a dýško nebude žádné. Achjo to bude ostuda. Co mám dělat?" *Saku byl dost nervózní když vtom ho napadlo že by se mohl podívat do peněženky a mohl by si přepočítat peníze. Saku si vytáhl z kapsy peněženku a pod stolem začal počítat.* "Sakra tak jsem se spletl." *Pomyslel si když zjistil že má méně než stojí jeho jídlo. Saku se chtěl vyplížit ale než si stačil stoupnout tak mu přinesli jídlo. Saku poděkoval a pustil se do jídla. Když s najedl tak se mu začal dělat pot na čele, když vtom uviděl jak lidé dojí stoupnou si a nechají peníze na stole a poté odejdou. Saku se usmál vyndal z peněženky všechny peníze co měl a dal je na stůl, poté klidným krokem odešel z restaurace. Když byl na ulici tak se rozeběhl pryč od restaurace. Saku si poslal svou chakru do nohou a vyběhl po fasádě domu na střechu a poté se skrčil a koukl se směrem k restauraci. Saku spatřil číšníka který ho obsluhoval a rozhlížel se po ulici.* "Sakra měl bych jít rychle na misi abych dostal peníze a mohl co nejdříve zaplatit svůj dluh." *Pomyslel si a když čísník zalezl tak si Saku oddychl a běžel k sídlu Mizukage pro misi.*
....: .....
Miu: *Miu si vzala jeho adresu.*Dik a mějse.*Přivolala si čišnika a zaplatila pote vyšla ven a protahla se.*"Saku je zajimavy kluk."*Pak šla pomalu domu .*"No musim ještě hodně trenovát snad mi to vijde."*Jakmile přišla domu začla trenovat kopy do stromu.Pote si šla lehnout a zachvili usnula.*
Saku: *Saku poslouchal co mu Miu říká a u toho jedl.* To je mi líto ale víš takovéhle věci se nikomu přece jen nepřejí. No mě umřel otec naštěstí mám ještě bratra a mamku. "Sakra tak asi proto je tak otravná. No je mi líto že nepoznala své rodiče ale nemusela by se takhle chovat." *Pomyslel si a poté dojedl své sushi.* Víš zanedlouho bych se měl stát Chuuninem takže pokud budeš chtít tak tady je moje adresa a klidně se někdy stav pomohu ti s tréninkem. *Jen co to dořekl tak ji dal svou adresu zavolal číšníka zaplatil, stoupl si a pomalu odešel domů.*
Miu: Abych ti pravdu řekla tak nevim kdy se stanu geninkou.*Zavolala čišnika a objednala si nudle na kari s kuřecimi kousky.Čišnik to hned přinesl a miu mu poděkovala a pustila se schuti do jidla.*"Lahodne lepši jak si vařit sama doma,jenom mi chibi rodiče nic vic."*Když dojedla čišnik ji to odnesl a miu mu poděkovala.*Saku jsem jedinaček rodiče neznam a stara se omně akorat sosedka řikam ji teto a bydlim uni snad někdy pochopiš jake to je žit sam.
Saku: Mě nic připomínat nemusíš. "Sakra to není dobrý když se ji líbím nebo to dobře je? Já nevím no to je zatím jedno." No díky zato že jsi myslíš že jsem sympatický ale víš já se musím soustředit spíše na své taijutsu než na holky. Semka jsem si sem sedl jen proto že sem nechtěl jíst sám a ty jsi jediný člověk tady, kterého jakš takš znám. No a kdy se vlastně staneš Geninem? "Sakra proč sní rozvíjím rozhovor? Saku buď dost opatrný. Nedělej hlouposti protože by to mohlo špatně skončit." *Pomyslel si Saku a dojedl své Dango knedlíčky s fazolovou omáčkou. Poté si vzal svůj jídelní lístek a znovu si ho začal prohlížet.* "No když už jsem tady tak ochutnám více než jedno jídlo." *Pomyslel si a když k němu přišel číšník aby odnesl jeho talíř tak se Saku usmál a objednal si sushi.* Ty nebudeš nic jíst? *Zeptal se Miu než číšník odešel. Poté se podíval na číšníka a číšník se podíval na něj. Saku poděkoval a poté uhl pohledem.* "Sakra koukl se na mě jako bych ji měl něco objednat."
Miu: Jenom abych ti připomenula naše prvni setkani saku.Libiš se mi jsi simpaticky mlady kluk.Jo jsem ještě studentka akademie.Co budeš dneska dělat.*sklopila zrak.*"Saku je zajimavi jak mohl vědět že jsem tady a proč si sednul vedle mně když je tady dodt volnych mist k sezeni."*Potom si vitahla svitek a četla si.*
Saku: *Když si Saku sedl tak se usmál. Když mu pingl přinesl jídelní lístek tak se na něj podíval a poté se usmál. Zavolal pingla a řekl že si dá knedlíčky Dango a k tomu fazolovou omáčku. Když pingl odešel tak se koukl na Miu a řekl.* Proč mi říkáš kde jsme se poprvé potkali? No trénink mi jde celkem dobře a na pár misích jsem už také byl. No jsem rychlejší a o něco silnější než jsem byl minule ale to je jedno. Ty jsi už Genin nebo pořád ne? Proč se na mě pořád takhle díváš? "Sakra o co té holce jde? No uvidím co mi odpoví a podle toho se zařídím." *Pomyslel si když vtom mu pingl přinesl jeho objednávku. Saku poděkoval a pustil se do jídla.* "No není to nejhorší já si vařím hůř ale mamka dělá lepší." *Pomyslel si a jedl dál.*
Miu: *Miu odložila nastul jidelni listek a podivala se na chlapce.*"To je přece Saku."Ahoj jo je tu volno sednisi."Zajimalo bi mně co tady pohledava snad mně nepřišel uražet tim že jsem ještě studentkou akademie."Jak se ti vede co mise dařise ti?"Stejně vim že budu silna holka a ten kdo se mi postavi do cesty zato zaplati."*Vzala si znovu jidelni listek a vybyrala si .*Jak ti jde trening?Zlepšuješ se?"Jsem zvědava co z něho vyleze ."*Pak to nachvili položila a divala se sakuovi do oči .*Hele saku znamese z naměsti kde jsme se poprve setkali trenovali jme tam vzpominaš si a odtam tud mně taky znaš.
Saku: *Saku trénoval v tréninkové oblasti zlomených kostí, když v tom dostal hlad.* "Sakra nic jsem si doma nepřipravil k jídlu. No mohl bych jít domů a tam si vzít něco co mamka uvařila a nebo bych si mohl dopřát trochu víc než normálně, takže bych mohl jít do restaurace a tam se trochu najíst. Jo slyšel jsem že jídlo v restauraci je úplně jiné než jídlo jenž je uvařené doma. No tak schválně co je na tom pravdy." *Pomyslel si a poté se rozeběhl Minakami.* "Už se těším až ochutnám jídlo jenž je vařené v takové restauraci." *Pomyslel si a když doběhl do uličky Minakami tak se zastavil.* "Sakra kde je tady ta restaurace? No když nevíš tak se zeptej." *Pomyslel si a když uviděl stařenku jak jde s taškami tak k ní přiběhl, zeptal se na cestu a také se zeptal jestli nechce pomoct. Stařenka mu poděkovala za ochotu a poté ukázala Sakuovi cestu do restaurace. Saku se ještě jednou ujistil že stařenka opravdu nechce pomoct a poté se vydal do restaurace. Když do ní vešel tak se rozhlédl.* "Sakra tak tady je to dost pěkné. Jak to že mě sem nikdy mamka nebo brácha nevzali?" *Saku obdivoval restauraci když v tom přišel číšník a řekl Sakuovi aby si vybral volný stůl. Saku souhlasně přikývl a poté si všiml jedné holky.* "Sakra ta je mi povědomá jo to je Miu. Ta holka s toho doja." *Pomyslel si přišel k ní a řekl.* Ahoj je tu volno? *Když ho Miu pobídne aby si sedl tak si sedne. Když ho nepobídne tak si sedne stejně.*
Miu: *Doma neměla nic napráraci a tak se vydala na naměsti bylo ji jedno kde pujde.*"Stejně když teď nikoho nemám tak nevim co mám dělat ale mám hlad."*Jak šla hledala restauraci do ktere by si zašla pak si všimla jedne rozhledle vešla dovnitř a vzala si jidelni listek.Neuměla se rozhoudnout co bysi měla vzit .*"Stejně se těšim až budu moct chodit na mise nebudu muset trčet v akademii."
---: ---
Ongaku: *Ráno vstal a vydal se do místní Restaurace, byl to docela nóbl podnik, s rodič tam nechodili, jen když měli nějaké výročí či narozeniny. Dnes tam však nešel jako host, ale jako nový poslíček. Tuto zprávu dostal poslem od mizukageho, za kterým přišli majitelé restaurace žádat o pomoc. Měl volno, byl genin a tahle práce byla přesně jako dělaná pro něj, tedy pro ninju, který ještě není schopen větších akcí, jelikož ještě není tak ostřílený a zkušený. Oblékl si tedy trochu slušivější oblečení než normálně, přeci jen, restaurace měla jistou úroveň a nechtěl, aby ji nějak shazoval. Došel ke vchodu do kuchyně, kde mu rovnou strčili lísteček s adresou a hezky zabalenou krabici jídla. Pevně ji vzal a vydal se do ulic Kirigakure. Bylo tam solidně narváno, byl nezvykle hezký večer bez mlhy. Na doručení však měl jen 30 minut, jinak by byla objednávka na účet podniku, což znamenalo na jeho účet. Vyběhl tedy po zdi na střechu a zorientoval se v plánu vesnice. Rozběhl se tady k ulici, kde se dům nacházel, našel správné dveře a včas jídlo doručil, vrátil se do Restaurace, kde odevzdal peníze, obdržel další objednávku a vydal se obdobným způsobem po střechách na místo určení. Musel se zeptat kolemjdoucích na adresu, kde měl jídlo dodat, ale kupodivu mu ochotně poradili. Opět vyměnil objednávku za peníze a vydal se zpět. Zde obdržel poslední krabic jídla,musel hýbnout zadkem, aby to stihl. Rozběhl se tedy, aby mohl být na místě včas, bylo to v okrajové části vesnice, kde nežijí zrovna počestní občané, ale co, asi si chtěli udělat radost, objednávka byla docela velká a pronesla se. Došel ke dveřím asi 5 minut před pomyslným vypršením lhůty a zabušil. Dveře se otevřel a tam stál podivný člověk.* Á, večeře je tady, a ty jdeš pozdě! Už je to víc jak půl hodiny, takže je to grátis... *Pronesl chlápek a vytrhl tašku s jídlem Ongakmu z ruky* Hej! Ještě to nebyla půl hodina! Musíte mi zaplatit! A pokud na to nemáte, musím to jídlo vrátit! *Pronesl Ongaku a natáhl se pro tašku. V tom do něj jednou rukou vrazil ten podivín, až Ongaku zavrávoral a prudce za sebou zabouchl dveře. Ongaku se postavil a vší silou zabouchal na dveře.* HEJ OTEVŘI! *Pronesl a bouchal do dveří.* Zavolám na tebe polici! *Řval na toho zloděje a kopal do dveří. Po chvilce se dveře otevřeli a muž na něj spustil* Klidně si zavolej třeba Mzukageho,ale nikdo mi nedokáže, že jsi mi něco přinesl včas, navíc, když už to jídlo není... *To Ongakapěkně naštvalo, poskládal bleskurychle pečetě.* Fuuton: Daitoppa! *Vydechl na hajzla silný proud větru, který rozrazil dveře po celém domě, nebo to alespoň tak znělo. Muž nápor větru neustál a spadl na zem, toho Ongaku využil a se senbonem skočil na dlužníka. Přilož mu senbon ke krku.* No tak to sto jídlo asi budu muset vzít, ikdyž už jsi ho snědl... *A přiložil druhý senbon na břicho.* Tak co? Zaplatíš? *Trochu jehlici přitlačil a dlužník hned spustil, začal se vykroucet a nakonec uraženě odsekl, že teda zaplatí.. Až potom ho Ongaku nechal jít pro peníze, které po něm doslova hodil. Schoval si senbony, mile se rozloučil a rozběhl se do Restaurace, kde svůj příběh sdělil vedoucímu, aby si příště dávali pozor, předal jim peníze a rozloučil se. Odešel domů, znavený, jelikož pobíhání po vesnic s krabicemi jídla se sice zdá jako brnkačka, ale člověka to unaví.*
---: ,,,
Liath: *Dostala další misi. Tentokrát se jednalo o výpomoc v restauraci. Na pomoc v kuchyni byla ještě příliš malá a na přijímání a vyřizování objednávek také v rámci restaurace také. Tam však nepotřebovali výpomoc. V poslední době měla tato restaurace velké zakázky z policejní stanice a vězení kde krom personálu museli živit i případné zajatce. I když jich tam pár úmyslně mučili hladem, ale detail. Jejím úkolem zkrátka byla rozvážka jídla. Což se sice na první pohled nezdálo, no byla to pro ni celkem dřina. Jakmile dostala doručit objednávku, tak než se vrátila, tak na ni čekala další. Přeci jen pobíhat po celé vesnici, vyřizujíc i tři objednávky bez toho aby jste se zastavili v restauraci a po návratu to šlo zas není zrovna zábavná práce. I když časový termín doručit do půl hodiny zvládala bez větších potíží. Hold možnost cestovat po střechách domů místo po ulicích mezi lidmi se vyplatí. A objednávky byly hezky a bezpečně zabalené, tak proč ne?* Zajímalo by mě, či to takto náročné mají každý večer, nebo je dneska nějaká výjimka a akce...* zamrmlala si pod nos, když měla chvíli pauzu a dostala něco k jídlu. Jaksi si předtím nevšimla, že restaurace měla skutečně vyvěšenou akci. Začali vařit nový druh jídla a tak měli zaváděcí slevu, které chtělo využít co nejvíce lidí.* Máš pět minu, jsou tu další tři objednávky,* křikl na Liath jeden z asi čtyř kuchařů, kteří nedělali nic jiného než danou specialitu. Šla celkem na dračku a oni taktak stíhali. A to tu měli ještě další dva geniny na pomoc s zeleninou a umýváním nádobí a balením jídla, které měla ona rozvážet.* Už zase?* povzdechla si jen Liath zatímco se chlapec, který zrovna krájel mrkev ušklíbl.* Alespoň můžeš na vzduch. My tu jsme v tom teple a krájíme zeleninu.* Poznamenal na což mu vyplázla jazyk.* Asi jsem hold VIP, když mám donášku.* odvětila pobaveně, přeberouc si objednávku i s adresami od děvčete, které to nachystalo jen co to kuchaři dodělali. Vydala se tedy na cestu. Trvalo ještě pár hodin než skončila otevírací doba než bylo vše hotovo. Ze vší toho poběhování a doručování byla celkem unavená. Odměnu za misi si měla však vyzvednout až druhý den a tak se odplahočila po rozloučení se s dvojicí domů.*
BlueBoard.cz ShoutBoard